156 1. V uličce proli sv. Mikulasi. © 1517, 17. inora. Rukop. 4. 1128 II. f. F. 3. V té pfi mezi Dorothá od Hory Kutny s jedné, knčzem Janem Korálem a Václavom Hrbkem s strany druhé, kdez jest 'je ona Dorola vinnila z toho, Zic jc u Vácslava Hrbka poznala některý statek svuoj jest vo přítomnosti kněze Jana Korála jakožto trubly své a koltry a žie toho stalku více bylo a toho svěřila nebožce IElené a ponévadz ten statek ji jest v ruce nevešel, žie na více sc ptáti chce a ptá, co je koli statku jejího po Eleně zůstalo, žic je ten u nich u vobou a za nimi vostal, žádající toho, aby jí věrnú ruku otevřieli a její statek aby vrátili. Proti tomu nadepsaní kněz Jan a Václav Hrbek mluvili, žie tomu dobřie vyrozuměti nemohou, co je toho statku mimo to, co je sobě menovala, aby věděli, k čemu odpovicdati. Tu ova Dorotha slyšecí od nich takovú řicč mluvila, žic oni o tom tak dobije vědí, co je toho statku jako jó, ale když chtí, abych menovala, jest toho čtyři sta, dvanácte loží šaluov, čtyři truhly, pás stříbrný a dvanácte lžic stří- brných. Tu oni kněz Jan a Hrbek stojíc tomu odpírali a pravili, Zie o té véci nic nevéd( mluvíce, 2ie po smrti Lleny statck züslalf jest ten popsán ato popsání sem do rady jest panuóm dodáno, v kterémž ona nebožka nás za poručníky zvolila a co je nám koli svěřila a poručila, tomu sme učinili dosti, nebo k tomu se zřízení jejímu žádný podle práva nehlásil, a když jest čas p dle práva přišel, páni ráčili sú tomu spisu moc dáti a my vedle toho tak sme řídili a jednomu každému to dávali; komu co náležalo a v témž spisu Dorothě od Hory byl jest odkázán nějaký koflíček a len od nás přijala.. Potom po čtyřiech nebo pěti Jetech pohnala nás do soudu komor- ního a stojéc, dobrovolně od půhonu pustila a to opět stálo za čtyři léta. A což “sú koli podle vůle nebożky Aleny šafovali a z toho statku činili, žie sú to činili vedle vědomie a rozkázání páně purgmistrova a pánuov a nalo ukázali svědomí i kšafthu potvrzení, kteréž jest jim vydáno bylo k soudu komornfmu. K tomu Dorotha zase mluvití dala a pravila, by ona tomu rozuměla, že takovými vo- kolky s ní jíti mají, žie by se byla v té věci jinač ochrá- nila, ale toho se nenadála, aby tento jsa kněz měl se nad lim zapomenüt, tehdáZ kdyż jest je napomínala, że CCCC, o víc statku nevěděla, ale potom se toho uptavší a některé své věci u Hrbka vidivii, kdeZ i knéz Korál pravil, že jest Hrbek pás muoj do Nornberka prodal, a již k tomu k ničememuž se nezná, toho mi pří; a prve spolehajíc na jeho řeči tím sem prodlévala vždy se na- dějíc, žic oni mně spravedlivě učiní a toho sc docickati nemolníc i přistoupila sem s nimi opět k soudu, a žic jest vče svěřicná a slatku Zic jest u nebožky nechala, ježto oni se ho zmocnili, ona neví jak, toho svědomím doličujíc a je prokazujíc. Zase k lomu kněz Jan a Vácslav Hrbek mluvil, žie oni o svěřiení žádném nic nevědí a věřila-li je jí co nebožce Alenč, toho my neznáme než to víme, žie jest kvilancí zapsaná, žic jest ona ji Alenu kvitovala ze všeho a my také co sme komu dali, z toho sme kvilováni a nejsme-li ode všech, proto se na nás žádný nenavracuje nebo sme učinli všemu dosti a nato pokázali tu kvitanci. Tu ona Dorotha mlwvila, żie jest kvi- tovaná a jest kvitovaná z 50 kop, kterak se ta kvitancí treff, 2ie jest mělo býti z 60 kop, nazývajíc tu kvitancí takoví a řádné kvitancí mají býti pečelčné tak, jakž řád toho ukazuje a Vaclav, muż jejf, lu stoje odpiral té kvi- tancí, Zie jest přitom jak živ byl, ani v radč této kdy před pány stál ani u kněh a z těch ouředníkuov žádný toho pověděti nesmí velikými a vysokými slovy proti tomu mluvě, k zprávě se poddávaje též i žena jeho chtiec brdlo sadili proti knězi Janovi, žie lo, což proli němu I. V uličce proli sv. Mikuláši. mluví a řicči postranní připomíná, žie sou ty byly mezi nimi. Tu oni kněz Jan a Hrbek proti (tomu mluvili a pra- vili, žie již próvody i odvody páni vážit máte, bychme měli k hanGivm slovuom inluviti a zase hanóti, Zie to v tomto místě ne+luší, než podle toho obojího při jakéž- koli (pan purgmistr a páni) spravedlivosti ráčí zústavili nás i druhú stranu, žic na tom přestati checine. Tu pan purgmistr a páni slyšíc žalobu a odpor i jich s obi stran pře líčení, svědomí, kšafth nebožky Aleny, kvitunci i póhon a v právo města tohoto nahlédše a všeho toho s pilností a bedlivě pováživše, takto o tom nalézají a >vym orlelem vypovídají: Poněvadž ona Dorotha nebožky Aleny za její živnosti z ničehéhož jest právem jí až do smrti její ne- vinila a po smrtí její statku též Aleny právem mósta tohoto, pod kterýmž jest tajž statek zuostal jest nenaříkala vědúcí o smrti její i také o jejím kšafthu a pořízení, po- něvadž to, co jí kšafthem lajmž odkázáno jest, od kněze Jana Korála a Vácslava Hrbka přijala tak, jakž oni pra- vili, a ona Dorotha tomu ncodepriela, ulc toho v$cho aż do tohoto času zanechala, ježto již léta městská několi- keronásob jsou prošla, až oni kněz Jan Korál a Vácslav Hrbek tajž stalek těm sou dali a tam obrátili, jakž její vůle poslední byla a její kšafth v sobě drží a ukazuje, tak jakž jejich svědomí a kvitancí ukazují, i z těch příčin jim knězi Janovi Koralovi a Vacslavovi Hrbkovi jakożlo porućnikuom jejim Aleninym proti n( Dorotlié dává se za právo, tak 2ic jí Dorothé ničím podle její žaloby povinní nejsü. A kdež jest Mi- kuláš Vrchole mluvil mnoho a drahně proti knichám města toboto a jako naříkaje radu přicdešlou i písaře přísežné, z nichž někteří již zemiicli, jeżto takové věci se jest ne- stalo ani přihodilo za paměti lidské ani slýcháno kdy prve, poněvadž ona Dorotha a Vácslav, muž její, k tomu sou se seznali, žic jest lo on Mikuláš Vrchole od nich a s jejich volí miuvil, i z té příčiny pan purgmistr a páni je v svú kázeň berú a k nim se chtí dále tak zachová- vati, aby se o takový vče jiný žádný ani jt podobni vice pokusiti nesměl. Actum fer. III. post Juliane. 12. 1504, 22. nora. Tainléz f. 245. Audrcas l'opol et Katherina emerunt domum in parochia s. Nicolai inter domos Viti, eo tempore iudicis, et Johannis inslitoris a saccrdote Johanne Koral pro XXXV s. prag. Act. die Petri in Kathedra. 18. 1507, 21. dubna. Tamléž /. 298. Vitus gladia- tor et Elizabeth emerunt domum — ab Andrea ssmay- derio pro L s. gr. prag. Act. fer. WI. ante Georgii. *. — Rukop. č. [28 I. /. 30. Inter: Bohbuslaum Legat ct Andream pannificem sentencia lata cst fer. Ill. die Augustini a. 1498, kdež jest Ondřej: žádal, aby Vít, nebožtíka mečicře Rehoře syn, jemu vydán byl z té pří- činy, že jest jemu bratr strýčený a že by jeho chtěl cho- vati a tak s pilností opatrovali a péči o něm micti, aby k zdraví a rozumu zase inohl prijíti. PonévadZ Benigna Vita Legatovi svěřila a poručila, pří tom páni Legala zuostavují, než přišel-li by Vít k rozumu, bude moci statkem svým vláduáti a jej dáti ancb odkázati, komuż budc chticti. Pakli by v tom nedostatku rozumu umřel, že se žádnému právo nezavírá, chtěl-li by kdo jakú spravedlnost k jeho statku mieli. A Bohuslav Legat aby Vita slušné choval a statek tak aby opalroval. aby nehynul. A když by Ondrá- cek chtěl přijítí aneb jemu také pohodlé učiniti a oká- zali, aby jemu toho Legat nebránil. 9 Rukop. č. 1128 1. f. 33. N té při a dávní nesnázi mezi Ondrejem a Janem, bralfimi sikenniky, s jedne a mezi Bohuslavem Legátem z strany druhé, kdež oni bratfie vinili sú jej Bohuslava: Legáta z toho, že by na