XI. Na Malém ndmésli (strana západní). mými obojího pohlaví jako dědic a nejbližší: přítel podlé kšaltu nebožtíka p. Jiříka Smidnera, p. strýce mého mi- lého, v iněstě Plané pod J. Mt( urozenym p. Mauricem Slikem z llolejéc dino mám na ten zpuosob, jestlize by sirotek, decrka jeho Sidonia téhož p. strýce mého nebož- tíka, P. B. smrti neuchoval a prvé z tohoto světa sešla, nežli by se vdala, čehož j( P. B. rač zachovali a zdraví popříti, totiž k statku jejímu a osoby její k opatrování jako přítel najbližší a dědice, to já také všecko, jestliže by ině P. B. neuchoval a z tohoto světa jestliže: bych sešel, těm všem dětem mým mladým i starým obojího pohlaví na mém místě k opatrování všecko mocně poroučím, aby sc témuz sirotku Sidonii, dccïi p. strÿce mého, od téhoZ p. Slika, neb jeho poddanÿch, a kteïf statku jejího v držení jsú a býti chtí, v ničemž nic ke škodě neubl@ilo, aby o to stáli, se soudili na místě téhož sirotka, bylo-li by toho kdekoli potřebu, kde a s kým koli, aby len si- rolek o svuoj statek nepřišel, kdyby jf P. B. dal k létuom piijiti, aby vidéla, kde své najíti; věřím, že jí v tom v ničemž neopustí a křivdy učiniti nedadí s pomocí a s radou dobrých přátel podle práva a zřízení zemského a což se nepořádného v tom zběhlo od některých lidí s tím statkem jeho nebožtíka hned po smrti jeho, když ještě byl nestydl. A kde a co já Michal Karyk z Rezna koli statku svého u koho a na čem já ten koli mám a jakú koli spravedlnost při dekách zemských neb úřadu pur- krabství Pražského, na zápisích a na gruntech městských, na dluzích v registrách kupeckých, na pfemberefch ve sklepě, na klenotech od zlata a stříbra, na hotových pe- nězích i na všelijakých svršcích neb šatech, což jsem já na leu. Cas na pospécli spamatovati a sepsati mohl, to se všecko pořádně mou Michala Karyka rukou vlastní psáno najde zapečetěno mou vlastní pečelí neb sekretem v železné truhle i s některými klíči zamčeno neb u man- Zelky mé a u pánuov poručníkuov zapečetěno najde, jak se bude moci mně trefiti dokonati s pomocí BoZskou prcd smrtí inou, čím se páni poručníci a manželka mí s dít- kami mými budou moci gruntovné spraviti, a to jsem proto učinil, aby manželka má nebyla od těch synuov mých v domnění a nedověře, i za to žádám pánuov po- ručníkuov a pana purgmistra a pénuov J. Mti, aby toho nerátili na pí dopustiti, neb všecko sepsáno najde a v truhlách v komoře zamčeno i ve sklepě, že jim bohdá žádné křivdy neudělá v ničemž, kdež také ti starší syni a zvlášť Mikuláš dobře vi, kde nahoře v které truhle co jest svrškuov a které truhly jsú manželky mé. A ten spis a loho sepsání statku iného nemá žádný odvierati a odpečetiti a u sebe jmítí a čísti nežli páni po- ručníci s mauželkú mú a ssyny mými sami, to společně, když již k3afly oba slvrzeny a na místě postaveny budou a prve nic, opalřiti mají; a neráčil-li by mi P. B. té mi- losti popříti a dáti toho všeho na ceduli sepsati, tehdy oni po sinrti iné aby to vykonali a sepsati dali podlé práva Star. M. Pr. a jedné cedule sobě zanechali a druhú na rathúz podali k schování; a jestliže bych já druhého spisu téhož statku manželce mé nenechul, za to žádám, aby páni poručníci moji léhoZ spisu speteténého přípis slovo od slova manželce mé vydali po mé smrtí: anebo toho spečelčného jí nechali k věrné ruce, aby ona to jmčla pro dčti mé mladší, když k létuom přijdou, aby věděti mohli, co a na čem jsem já jim a jakého statku nechal a odkázal, tím se spravili mohli. A jestliže by pak P. B. manZelky mé milé nebo kterého z těch pánuov poručníkuov mých v tom času od smrli neuchoval, čehož P. B. bohdá zachovatí ráčí, neb jak by se přihoditi mohlo, nežli by ti mladí synové a dcery mé k létóm přišli, aby XII. Na Malém nämèsti (strana západní). 765 mohli zachovali Len spis zapcèelénÿ a jinému svěřiti do- brému vérnému příteli k věrné ruce schovali dâti a po- ručenství své jinému svěřiti a vzdáli před smrtí svii, ko- muž by se jim zdálo a lfbilo s radou pánuov Star. M. Pr. a jiných dobrých svých přátel, však v přítomnosti man- želky mé a pánuov poručníkuov mých, než za to prosím a tomu chci, aby ten duom mnoj u volka ani klenoly moje od stříbra a od zlata neb jiné včci hospodářské, které by lrvati a zkaziti sc nemolily, synüm mym mladyui prodáno ani zpeněženo, což by jim mělo náleželi, do let rozomných nebylo a to proto, jestliže by který z nich synuo mých v témž domu chtěl kupčití neb živnost vésti, neb ten duom v dobrém místě k handlu a k živnosti leží i dobré sklepy v něm spodní k vínu sú; než jiné všecko, což by se zkaziti mohlo a zvlášť ti pfemberci ve sklepé, kteříž by po mé smrli zuostaly, ač jestliže já jich za zdra- vého života neprodám. Což se pak dluhuov všelijakých mých dotýče v handlu kupeckém a jiných dluhuov na zá- pisy domovní, aby to starší synové a zvlášť Mikuláš, který o všech dluzích ví a psáno má, nemeškajíc, aby tím neprodlili, a zvláště také o ty některé nebezpečné dluhy, kterýchž nemálo jest, ač chtí-li co z téhož statku méstského a dlubuov jmfti, což by na jich díly jim prijíti a nâlc2eli jmělo, aby ty všecky dluhy právem a soudem, což by najspíš mohli, všudy dobyli a vyupomínali sobé a jiným bratřím spolu, však tak budou-li chtíti občma kšaf- tóm mým místo dáli, jakž prvé oznámeno oc. I toto také oznámili musím a mné sc zapomen(üti a zalajili nezdálo, aby každému dobrému vědomé bylo, jaké mi se ublížení děje: Kdež jsem já mnoho let byl služebníkem a faktorem nebožtíka pana Bernarta Dychtle z Mnichova, ale po smrti jeho teprva mně se lo děje od pana Augustina: Dychtle, bratra jeho z Normberka, a od pana Hanuše Ebmcra, též z Normberka, neb on Bernart Dychtl prvé v lom Casu byl jest umfel, ježlo jim sem handle vedl a zpravoval plembertní kupecké z Normberka i také měděné z Cech od Hory Kutny, z kterýchžto handluov jsem já jim po všecka ta léta a časy řádné a poctivé počty učinil a mám toho od nich ode všech řádné a dostatečné kvitancí všeho mého příjmu a vydání na ta na všecka léta a časy a ne- pozuostal jsem jim nic dlužen, aniž jsem jim co povinovat, i za ly dluhy, které jsem po smrti Bernarta Dychtie od dédicuov a zetuov jeho, Jeronyma Baumgartnera a Barto- loméje Schronka, koupil, a zaty zaplatil jsem jim i toho také všeho kvitancí od těch dědicuov a zetuov jeho mám. Nez oni Dychtlové n Ebmer spolu s Paumgartnarem a Schronkem a zeli a dádici téhoZ Bernarta Dychtle, kterí js po smrti téhož Beruarta statek a dluhy jeho pozuo- stalé, co v koruně Ceské jměl, brali a ode mne té mčdi užívali, tu jsou mnt ještě spravedlivě před P. B. dlužní a povinovati pozuostali na 1000 zl. rjn. neb 800 k. m., což v pravdě já k svému svědomí vzíti mohu i to poká- zati by se mohlo, a to za to, což jsem já jim těm pánóm slatku mého vlastního k soudu komornímu i k soudu zemskému, purkrabskému a Horskému okolo XI let na jich místě vynaložil a vydal proti bratřím Severinóm a Janovi Studeněveskému z Libošína o té mědi polovice dílu Hanstrojova na Horách Kutnách, o kteréž polovice mědi jsem já se na jich místě súditi musil, jakožto faktor jich bývalý a zapsaný v listech a v smlhívách pod mú pečetí. Což jsem na žádost jich a pro dobré jich rád učinil, však na jich náklady a škody, jakož pak o tom kvitancí i sepsání, spisy a námluvy před rukama mezi námi jsú a já sc jim těm pAnôm zapsali musil pred lémi XI lely, že to pro ně učiním, ale nenadál jsem sc, aby soudové li se lak dloulio prodlévati jinéli tolik let a aby