I. Na náměstí. i bratří i jiní páni a přátelé panny Johanny prohlédajíce k poclivému a néleZitému toho vyhledávání touž pannu Johannu Janovi Andčlovi k stavu manzelskému za man- żelku zamluvili a zaspoubili, Ze vedle téhož zamluvcní a zasnoubení bralří Skrétové již jmenovaní pro odjití z tohoto časného oudolí Anežky Lavinové z Vodolína, paní matky jejich, již sami: s pány přáteli svými témuž Janovi Andčělovi Johannu, sestru svou, v místo a den mezi oběma stranami snešený s poctivou vejpravou dodati chtějí a po ní z její dědické spravedlnosti do dne do roka po sva- debním sňatku počítajíc čtyři sta k. m. obvóńuji. Proti tomu Abraham Anděl na místě Jana Anděla, syna svého, budoucího, manžela oznámený Johanny třetinou vejš vedle starodávního chvalitebného obyčeje těchto Měst Pražských obvěnil šest set k. m. a nad to vejše z upřímné Jâsky otcovské týž Johanně, budoucí manželce syna svého, nad- věnuje dvě stě k. m. tak, že všech těch z obojí strany věnovaných summ i s nadvěnním učiní dvanácte set k. m. na ten způsob, jestli by Pán Bůh všemohoucí po snětí jich manželském dříve vyjilí roku Jana Anděla od smrti uchovati a je ZAdnÿm plodem požehnati neráčil, tehdy pokudž by Jan Anděl věno Johanny buď na díle neb všecko k sobě přijal, všecku vejš položenou summu, pakli by nic toho k sohčě ještě nepřijal, toliko summu od něho Abrahama A. proti včnu jejímu obvěněnou i s summou z lásky přidanou, Abraham A. otec Jana A. na místě syna svého Johannčě, budoucí manželce Jana syna svého, na všem statku svém přede všemi lidmi tout smlouvou a mocí její zjišťuje s lím dalším od Abrahama Anděla se uvolením a dokonalým ubezpetenim i ujištěním, že dotčeného Jana, syna svého, a Johannu, budoucí manželku jeho, ihned po shatku jich svadebnim bytností a náležilým vychováním jich opatiiti a od actum těchto smluv do dne do roka Janovi, synu svému, a budoucí manželce jeho zakoupení domu k živnosti příhodnýho učiniti též, což by k živnosti jim zapo- třebí bylo, dáti má a с\се. Stalo se v přítomnosti Martina I'ruvejna z Podolí, Symeona Podolského odtudž z Podolí, Jama Cáby, pánův bratří Skrélův, pánův a přátel po straně Johanny jakožto nevěsty dožádaných, též Jiříka Hejdeliusa z Rasenštejna, prubíře zemského, Jana Tcodora z Otters- feldu a Marka Josefa z Kundratic a na Kundraticich od Abrahiuna Anděla na místě Jana syna jeho, jakožto že- nicha, pánův a přátel tolikéž dožádaných. Na potvrzení a zdržení toho obojí strany k těmto smlouvám svadebním pečeti své s podpisem ruk svých vlastních jsou přítiskli, k tomu se vejš jmenovaných pánův a přátel dožádali, že jsou také pečeti své na svědomí, však dědicům a budú- cím jich beze škody přitiskli a se v nich podepsali. Stalo se léta a dne svrchu psaného. # 1607, 15. srpna. Rukop. č. 2205 f. 299. (Kšaft Zuzanny Skrétové, rozené Longové.) Pouěvadž P. Buoh všemohoucí při počátku světa stvoření k svému obrazu človčka učiniti a v tomto pomíjejícím světě smrti poddati ráčil, tak že podle těla zase do země, z které pości, sc navrdliti musi. A protoz ja Zuzanna Skrétovd, rozend Lon- gová, známo činím přede všemi všudy touto mou poslední sepsanou vůlí, že jsem vždycky za živobytí mého srdečně o (om přemýšlela a sobě rozjíimala, kterak člověk nic jist- šího nad smrt a nic nejistšího nad hodinu svého odsad vykročení očekává, a my lidé rovně jako krásná růže uvadnouli a z toholo plaëlivého oudolt vykročiti musíme, nadto člověku po jeho z světa vykročení nic radostnějšího a chvály hodného nepřichází, než aby o svém statku časně náležitě pořídil, tak aby z těžkých nedorozumění, kteráž by odtud pošla, sjíti mohlo; tomu v cestu kročiíti za dobré jsem uznala s bedlivśm rozmyslem a pamětí: čerstvou I. Na náměstí. 105 v lyto mé nynější nemoci, však smyslu a rozumu zdravého užívajíce, tento kšaft a poslední mou vůli, jakž nejlípeji a nejpodstatněji podle obyčeje všech práv, obzvláštně pak vedle notule kanceláře Pražské anebo nařízení města nej- bezpečněji by se státi mělo a mohlo, toto pořízení jsem učinila: mému manželu uroz. p. Pavlovi Skrétovi S. z Z. J. Mti C. mince písaři u Hory Kutny, pondvadi on so vždycky ke mně ve všem našem manželstvu náležitě jak slovem tak skutkem choval, v mé nemoci i po ten čas, kterého jsme spolu v manželstvu zůstávali, upřímně opatroval, tak jakž na poctivého a věrného náleží (začež mu laké velice děkuji) nařídila a ustanovila jsem, nařizují a usta- novuji, činíce jeho pravého, přirozeného a dokonalého dědice nadc vším mým statkem, jměním mohovitým i ne- mohovitým, na dluzích, šuldpryfích ji také s tím, což po smrti mého brutrance Salomouna Svolba z Jisic odkazu by pozůstávalo, klenoty, šaty, ženskou okrasu velkou i malou, jak by se ta koli jmenovati mohla, ovšem nic nevymieňujíc, tak aby on to všeckno i jedno každý k sobě přijal, toho užíval, ním viádl, z toho kvitoval a s tím jako svým jměním podle jeho nejlepší vůle a libosti činil a to bez překážky jednoho každého, však na len způsob a patrnou vejminku, aby mýmu milýmu jedinému bratru Melcharovi Longovi, pokudź by ještě na živě zůstával a zase sc navrátil, jemu v prvním roce při navrácení jeho padesáte tolarů, a potom mé milé jediňký sestře, panně Hedvice Longovy, když by k svému poctivému vdání přišla, též v prvním roce jejího manželství sta tolarův, což já jím oboum z seslrské lásky a upřímnosti takový odkaz zanechávám, na kterémž oni přestati a spokojení býti mají, z mého pozůstalého statku beze všeho odporu, ouskoku a odkladu jim povinen vydati bude. Pakli by můj před oznámenej milej bratr Melehar v tomto světě viceji žív se ncenacházel, tehdy ten učinčný odkaz na mého pána připadnouti a v jeho moc zase přijíti má. Jestli by také panna Hedvika, sestra má milá, v nevdání svém podle vůle Boží z tohoto světa vykročila, tehdy tím způsobem takovej můj odkaz tolikéž na mého pána zase připadne. A nad tyto svrchujmenované dva odkazy z mého statku žádnej víceji a vejšeji sc na nic potahovali nemá. Na svědomí toho dožádala jsem se urozených pana Scboestiána Helele z Sternštejna J. M. Rimského císaře hofmistra a Davida Endrle z Burgštatu, zde u Hory Kutny úředníkův mince, aby tento můj kšaft zpečetili a zevnitř se podepsali, však jim i dědicům jejich beze škody. Stalo se na Horách Kutnách 15. Augusti na den na Nebevzeti blahoslavené Panny Maric léta Páně 1607. Zuzana Skrctová. ® 1608, 5. března. Rukop. ¢. 2205 f. 282. (Кай vuslní urozené paní Zuzany rozené Langové z Hyršpergku.) Urozená paní Zuzanna, rozená Langová z Idyršpergku, urozeného pana Pavla Skréty Sotnovského z Zavořic, Jeho milosti Císařské služebníka a písaře mince zde na Horách Kutnách, manželka, se toho při nás dožádala, po- něvadž v nedostatku zdraví zůstává a neví, jak Pán Buoh s ní dále naložiti ráčí, že učinivši předešle jistý kšalt a pořízení o stalku svém, kterýž z poźchnóni Buożiho jmó i po bratrii jejim Salomounovi na ní plným právem při- padl, ještě některé jiné mimo to včci své pořídili chce, vedle čehož když jsme ji v tom oslyšeti nemohouce k ní přišší, nás v jazyku německém, rozumu však smyslu a pa- mčěti zdravé požívajíc přivítala a že jsme k nf na touž žádost její práci uvážili nejednou děkovala a dále v témž jazyku německém nám oznamovala, že pominulého létha 1607 při památce Na nebe vzetí Panny Marie jistý kšaft a po- řízení“ učinila a to vedle vůle své sobě v jazyku německém scpsali dala a upečetivší toho se také při urozených panu 14