274 1V. Na Velkém náměčstí. nici na Bílých Horách ležící i v jiný statek, na kupeckém zboží, rozličnejch dluzích, hotových penězích, klenotech, majestátích, listech hlavních, cínovém a kuchynném ná- dobí —, aby oni manželé jí Anně již zletilé a k pocti- vému vdání s povolením J. Mti C. přišlé všeho toho statku ji postoupili. Proti tomu od Mikuláše Skalskyho z Dubu za odpověď jest dáno, že — tomu odpírá. K tomu Anna mluviti dala, źe to jest ukázala, jakého statku Mi- kulaš pod jménem poručenství v držení jsou vešli — ačkoli všeho popsáno nebylo, nebo když komorníci od nejv. ouředníkův a soudcův zemských do domu u zlaté trouby vyslání byli, tu hned před nimi Anna z Záhoří se ohlásila, že všicek statek není a aby do inventáře to do- loženo bylo, jakž komorníci proto byli vysláni, toho jest Anna z Záboří dopustiti nechtěla. Jest i to ukázáno, že děti všeckny Zikmunda Freyskuta léta majíce z toho zá- pisu společného vzdání statkův, kteréž jest měl s Annou, manželkou svou, dobrovolně propustili. Poněvadž pak ten všicek statek Danielův na Zikmunda, syna jeho, jest dě- dičně připadl a Zikmund v dědictví svém 7 světa sešel, z prdva lejZ stalck na tuto Annu, jakožto vlastní sestru Zikmunda, jest přišel —. P. purkmistr a páni vypovídají : poněvadž se jest to — našlo, že Zikmund Freiskut z Frei- skutu kšaftem svým od práva tohoto ztvrzeným stalek svůj — Danielovi, synu svému, a Annč z Záhoří man- želce jest odkázal, a dotčený Daniel Zikmundovi z Frei- skutu, synu svému, a Anna z Záhoří Mikulášovi Skalskému z Dubu a Markytě z Freyskutu, dceři své a jeho Mikuláše manželce, díly své jim podle kšaftu jeho Zikmunda nále- žité jsou kšafty pořádnými též odkázali a dali. Kdeż po po smrti jmenovaného Zikmunda let nemajícího díl jeho na Annu z Freyskutu, vlastní sestru jeho, jest připadl. Z těch příčin dává se Annč, někdy Daniele z Freiskutu dcefi a již Jana Seydy z Ilornsegu manželce, puovodu proti Mikulášovi Skalskýmu z Dubu a Markytě, manželce jeho, za právo tak, Ze — povinní jsou — všecek statek po Zikmundovi Freiskutovi pozůstalý — na rovné dva díly rozvrhnouce jí Anně Seydové jeden díl vydati a za sebou druhého zancchati. Act. fer. VI. post oclavam Corpor. Chr. 81. 1572, 22. srpna. Rukop. ¢. 1028 f. 96. My Maximilián oc oznamujem tímto liste.n, że rady naše k appellacím — zřízené na ty od práva Star. M. Pr. odeslaná akta v té při mezi Annou z Freiskutu, Jana Seydy z Hornsegu in., z jedné a Míknlášem Skalskÿm z Dubu a na Slušticích, místosudím dvorským, a Markétou Skulskou z Frciskutu m. j. z strany drahé, co se sprave- dlnosti dědické takto ten ortel napravují: Poněvadž se jest našlo, že jest nadepsaná Anna z I'reyskutu Mikuláše Skalského z D. a Markétu S. z Fr. z toho, že jsou sc oni manżelć v statek městský jí Anně unáležitý, jmenovitě v duom řečený u zlaté trouby na rynku a v druhý duom s zahradou u sv. Kříže, též vinici na Bílých horách ležící o své ujmě vložili, obvinila, žádajíc téhož všeho statku otcovského a to podle popisu předešle ucinéného za po- stoupení a na to i pruovody svć některé proti odporu obžalovaných vedla, kteřížlto pruovodové její s tím obvi- něním se nesrovnávají, nýbrž z průvoduov se nachází, že jsou se o takovým statku městským jistá pořízení stala, kteráž i právem jsou stvrzena. Z těch ze všech příčin ta- ková žaloba od nf Anny z Freiskutu — se zdvihá. 32. 1599, 4. února. Rukop. č. 2113 f. 142. Ru- dolf druhÿ atd. Poctivf věrní naši mili. Jakož jsme na poníženou prosbu slovutného Daniele Skalského z Dubu na Chřenici, věrného našeho milého, z nejedněch slušných příčin, jakž vinici s lisem nad řekou Vltavou, kdež na IV. Na Velkém náměstí. Letni slove, ležící, tak také i duom v Star. M. Pr. v rynku, jenž u zlaté trouby slove, z léhoz rynku do ulice po zadu frijezdilej, kteryżto duom i vinice po někdy jeho, tudíž také jeho bratří i sesler, otci a máteři pozuostaly a jemu s týmiž bratřími, sestrami, též i jiným krevním přáteluom a nápadníkuom všechněm společně na seduom dílův k rozdělení (jakž zpraveni bÿli râtfme) ná- leží, k pošacování toho obojího jisté osoby a komisaře některé z prostředku vašeho, zač by to spravedlivě nyní toho času bez ublížení jednoho každého z nich stálo, a Danielovi Skalskému, jakožto nejstaršímu bratru, (poně- vadž by se na seduom díluov užitečně rozděliti nemohlo) jiným k splacení puštěno bylo, naiiditi a jim to pošaco- vati milostivě poručiti ráčili. Kteréžto pošacování učinčním nám od týchž komisařův jisté relací k dalšímu uvážení a reso- lucí naší do kanceláře naší Ceské podáno jest, kdež majíce my pošacování nadepsané domu v půlčtvrtu tisících k. m. hotových v uvážení našem císařském, ráčíme k tomu ja- kožto nejvyšší poručník všech vdov a sirotkův (poněvadž ti sirotci na větším díle let dospělých nemají), aby jemu Danielovi Skalskému, jakožto nejstaršímu bratru (jakž již vejš dotknuto) mimo jiné ten duom v tom pošacování a sumě půl čtvrta tisíci k. m. dopřín a prodán byl, mi- lostivě povolovati a vám poroučeti, abyste, dadouce podle takového pošacování, kteréhož vám vejpis přiležitě od- síláme, ten trh sepsati, jemu, dědicuom i budúcím jeho, buďto zase jinému k dání, prodání, zapsání, postoupení a s tím se vším jako s svým vlastním bez překážky jed- noho každého učinění na tejž duom, jakž v své ohradě a okršku záleží, zápis dostatečný učinili a do kněh vašich městských zapsali dali na ten a takovej zpuosob: Aby, porazíc sobě svůj díl jiné bratry a sestry své i přátely své krevní a nápadníky léta mající, když toho koliv na něm požádají — a kteříž let nemají, když k letuom do- spělým přijdou — zaplacením díluov jejich, po Gein se jim dostane, spokojil a jim z toho práv byl. Na tom jistou a milostivou vuoli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po sv. Blažeji J. etc. devadesátého devátého ctc. 33. 1608. — Rukop. č. 324 /.404. [Nájemníci] v domě pana Daniele Skalského. Paní Ilrabini;a z Archu, Jiří Rumler truhlář. 34. 1609, 3. listopadu. Uroz. pán Václav Boryně z Lhoty a na Roztokách koupil dim v rynku u zlatć trouby řečený od uroz. pána Daniele Skalského z Dubu a na Kfenici za 1600 k. gr. à. 35. 1612, 9. října. Rukop. č. 1029 f. 121. My Matiáš oc. Poněvadž jest provedeno, že Václav Hořický varhaník, maje byt svůj v domě Václava Borně »u zlalé trouby« častokráte času nočního i jindy z domu vycházel a jiné lidi s sebou do téhož domu vodil i u sebe přes noc přechovával, a když od hospodyně proto napomínán byl, že manželu jejímu a jí dům se všemi věcmi k opa- trování poručen jest a kdyhy se jaká škoda stala, že by o to k nim hledíno bylo, protož aby takových lidí tam neuvozoval, na to jí odpovídal, zdaliž jest vám klíče od svého slatku dal ancb ty věci mezi vaše ruce odvedl, abyste mu za to slibovali a z toho próvi byli? Nadto vejše, když se ta ztráta stala, v zámku u dveří kus pýra od klíče nalezen jest, a on Hořický také se v tom, že jest dva klíče zlámal, pronášel, potom pak když jemu to od týž hospodyně před právem opakováno bylo, toho slovy těmi: nu jen mluvte více, odbejval ano i v řeči se měníce tím na sebe potah toho vzatku uvedl. Z téch příčí: pro vy- hledání takové krádeže k outrpnému právu podán býti má.