IV. Na Velhém náměstí. sám na sebe na mnoho tisíc jistot, zboží od kupcův při- jímaje, zdělal, z loho ze všeho statku se přiznával i berně dával. — Proti tomu od Lidmily z Doubravy mluveno, znâmé véc-jest, Ze o věci svěřené průvodové na mrtvého se vésti a ukazovati podle práva nemají, jakž na to nálc- zové mnozí učinění jsou. A ta suma, kteróż jemu neboż- tíkovi na statku pánuov Zajícuov s povolením J. Mti Kr. zapsána a ujištěna a potom i na díle od něho vyzdvižena, aby společní a svěřená a jemu z jakého poručení zapsána byla, tomu se místa dáti nemůže, neb kdyby společní a jak svěřená byla, však by zápis na dědice jeho se nevzta- hoval, než na ného samého —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídati ráčí: Poněvadž Lidmila z Doubravy to jest — ukázala, že J. M. Kr. své milostivé povolení k tomu dáti — ráčil, aby někdy Danielovi Fr. z Fr., jeho dčdi- cuom a budoucím urozeny p. Jan Zajic z Hazmburka zápis dskami na 1600 k. gr. č. učiniti a na tvrzi Mšeném — zapsati mohl, z kteréžto sumy již po smrti p. Jana Zajíce nebožtík Daniel od pánuov Václava, Mikuláše, Ji- říka, Kryštofa, jakožto synuov a dědicuov po někdy p. Janovi pozůstalých, 1000 k. č. přijal a aby ona Anna z Záhoří jaká společnice býti jměla, — ukázáno není, protož ten 1000 k. v té sumě peněz hotových, kteréž se po ném Danielovi*) podle popisu našlo, jeho Danielův se podle práva bejti nachází. Act. fer. V. postridie Dorothce. 28. 1657, 29. váří. Rukop. č. 2142 f. Da. 10. (Kšaft Anny Freyskutové z Záhoří.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Anna Freyskutová z Záhoří, méstka Star. M. Pr.. vyznávám tímto listem všem vuobec takto o statku svém — řídím a poroučím: Předkem jakož dobré paměti pan Zikmund Freyskut z Freyskutu, manžel muoj milý, mně a někdy Danielovi, synu našemu, všecken a všelijaký statek svuoj kšaftem svým na rovný mezi nás podíl jest odkázal a dal, i ten takový statek, — totiž na domu, v kterćmż bydlím u zlaté trouby, v témž domu na svrchcích, nábytcích, hospodářství, krámských věcech, klenotích, hotových pe- nězích, item na druhém domu s zahradou u sv. Haštala, item na vinici na Bílých Horách ležící — odkazuji — panu Mikulášovi Skalskému, zeti svému, a paní Marketé z Freyskutu, dceři mé a manželce jeho, oběma společně. — Při tom jest tato vuole má, aby sestrám mým Mar- — ie — ©) Kiaft Daniele Skalského zapsany v rukop. &. 2142 f. C. C. 19. zní: Jakož jest na žádost vloženou od uro- zeného Jana Mikše z Hrobčice na místě paní Lidmily z Doubravy, manželky někdy Danicle Freiskuta z Frei- skutu, měštěnína Star. M. Pr., listem nám, Vilémovi z Hra- dešína, místokomorníku království Ceského, a Václavovi Vozovi z Rovin napomenutí a obeslání od práva Star. M. Pr. se stalo, abychom o pořízení, kteréž nebožtík Danicl Frciskut z Fr. před námi oznámil, zprávu učinili a čehož bychom povědomi byli, ku potřebě dotčené paní Lidmile, což samo v sobě jest, vysvědčili. I tato jest pamět naše a tuto jest před námi z počátku psaný pan Daniel vuoli svý a pořízení oznámil, když do komory vešel a na luožko své se položil, tu jsme my Vilém z Hradešína a Václav Vuoz z Rovin za nim šli, on ohledši se a vida nás, nám, že jsme k němu přišli, poděkování učinil. A hned tu jest rozkázal, byl-li by kdo mimo nás tu jiný, aby vystoupil. I když jsou ven vyšli, já Václav Vuoz z Rovin to jsem k němu promluvil: Pane Danieli: muoj milý, pan místo- komorník i já tuto jsme a k tomu vás napomínáme, chtél-li byste o statku svém městském i pozemském po- řízení učinili, že byste dítkám svým i sobě dobře učinili. Tu jest on Daniel pověděl: Vaše Milost, muoj milý pane IV. Na Velkém náměstí. 273 ketě, Anežce a Żofce, jedné každé z nich, po padesáte k. gr. č. — dali — a také na služebnice mé, též i na chudé lidi nezapomínali. Tolikéž Anně, vnučce mé, kteráž z vuole P. B. hojně statkem tím, kterýž z požehnání bo- žího já s manželem mým milým pracně jsem nashromáž- dila, opatřena jest, však proto nic méně pro památku mou aby oni manželé, zeť a dcera má, řetěz zlatý z pa- desáti zl. ul. t6ż vnućce m6 udólati dali. — Jestli by pan Mikuláš Skalský, zeť muoj, ještě za živnosti mé smrtí z svéta scSel, tehdy aby podle tohoto kšaftu mého všecken statek muoj na Marketu, dceru mou a manželku jeho, spolu s dětmi, kteříž by po něm zuostali, připadl. Pakli by touž Marketu prve než jej pana Mikuláše smrti uchovati ne- ráčil a za živnosti také mé, tehdy takovýmž zpuosobem vÉecken statek muoj mó na něj — připadnouti. Pakli by oba oni manželé prve nežli já zemrouce dětí po sobě pozůstavili, tehdy též děti jich po smrti mé k tomu všemu totéž právo — činiti mají. — Na potvrzení toho všeho pecet( mou vlastnf tento list kSaftu mého zapečetiti jsem dala, jenž jest dán v středu den sv. Michala arch. léta etc. padesátého sedimého. (Kšaft byl potvrzen v úterý po Promění J. Kr. 1559.) 29. 1569, 24. května. Rukop. č. 991 f. 555. Jakož jest Mikuláš Skalský z Dubu, písař soudu dvorského a komorního, připraviv do vězení a potom ku právu Jana Drtinu, Adama Maštalku a Jana Píntu Poláka je všecky tři společně obvinil z mordu a to takového, že by oni l. 1568 tu neděli po sv. Simoniši a Judovi ap. ve vsi Křenici u Pavla krčmáře, Jana příjmím Janovského, poda- ného jeho Mikuláse Skalského, cepami železnými, kyjem i jinak zbili a stloukli. — Act. fer. III. post Ascen- sionem d. 30. 1572, 13. června. Rukop. ć. 1133 f. 170. Jakoż jest Anna z Freyskutu, nékdy Daniele z Frey- skutu dcera a již Jana Seydy z Hornsegu manZelka, obeslavsi ku právu pana Mikulá$c Skalskýho z Dubu a na Slusticfch, místosudího dvorskyho, a podle ného a spolu s ním Marketu Skalskou z Freyskulu, man- želku jeho, obvinila je z toho: Jakož sou se oni manželé vložili o svy ujm8 a vkročili v statek: městský jí Anně nélezilej a jej drží, jmenovitě dům řečený u zlaté trouby na rynku a druhej dům i s zahradou u sv. Kříže, též vi- mfstokomorn(èc a muoj milf pane Václave, rád chci statek svuoj městský i pozemský pověditi a z toho napomenutí vám děkuji. A tak jsa paměti dobré a rozomu zdravého užívaje tuto jest vuoli svú poslední oznámil: Pfedkem aby z jeho hotových peněz Lidmile, manželce jeho, ode dne smrti jeho v plném roce pořal zběhlém dáno bylo pět set k. gr. c. a řetěz zlatý, který v truhle mezi jinými penězy hotovými leží. Dále i to oznámil, aby pinu Zik- mundovi Heldtovi z Kementu, krále J. Mti radě a mí to- kancléři kr. Ceského, pět set k. gr. &. z penèz jeho ho- tových puojčeno bylo až do roka pořad zběhlého, že tu jest vuole jeho. Anně pak, dceři své, když by k vdání přišla, aby — pět set k. gr. č. a na vejpravu sto k. gr. č. dáno bylo, Marjaně a Marketě z Freiskutu, sestrim jeho, jedné každé po půl druhém stu k. m. aby — vy- dáno bylo. — Z strany pak Zikmunda, syna svého, to jest také před námi oznámil, — že — všecken statek — jemu dává a odkazuje po smrti své. A nad dětmi svými a statkem svým — že činí mocné poručníky paní Annu, matku svú, pana Duchka Chmelíře z Semechova a pana Benjamina z Vlkanova. Stalo se oznámení vuole této tu středu. před Naroz. P. M. ráno, nežli den byl, 1. P. 1554. 36