Strana I
Základy starého místopisu Pražského. (1437—1620.) Sestavil Dr. JOSEF TEIGE, archivář kr. hl. m. Prahy. ODDÍL STRRÉ MĚSTO PRAŽSKÉ. DÍL I. S dvěma s větlotisk přílohami. V PRAZE 1910. Nákladem od rálovského hlavního města Prahy. — Tiskem Ant. Purkrábka.

Strana II

Strana III
Předmluva. dyž počal slovutný dějepisec města Prahy V. V. Tomek psáti na konci r. 1858 místopisnou část v druhém díle svého Dějepisu, poznal záhy, že mu jest dříve odhodlati se k sestavení zpráv o všech nemovitostech městských, aby získal bezpečnou půdu pro své vypravování, jaká byla dávná Praha. Práci tuto, Základy starého místopisu Pražského od nejstarší doby až do r. 1436, vytiskl v letech 1866—1875. Jest to výsledek práce a píle úžasné. Když pak nastala Tomkovi úloha vypisovati místopis v době pohusitské, přikročil ku pokračování Základů, kde však nelitostná smrt nedopřála mu, práci skončiti. Počátek náčrtku dosud dochovaný, praco- vaný již ve vysokém stáří slavného dějepisce, nemohl by vydán býti bez četných oprav. Jak známo, použil Tomek k této práci jen část pramenů zachovaných, položiv si za úkol sestaviti řadu zpráv jen, pokud se jimi určuje a lokalisuje některá nemovitost v obvodu zdí městských. Ač již tím mnoho bylo podáno veřejnosti zpráv archivních, předce mnoho zůstalo nevydáno. I pojal jsem úmysl, když byl jsem jmenován r. 1896 adjunktem archivu města Prahy a když zároveň v ten čas přeneseny byly do téhož archivu pře- vzácné rukopisy gruntovních knih městských, do té doby chované u zemského soudu, v práci Tomkově nejen pokračovati, ale učiniv si ji úlohou životní, ji značně prohloubiti. Jednak byl jsem k práci v oboru dějin Prahy veden již povinností úřední, kterou jsou zavázáni dle instrukce úřední úředníci archivu, jednak bylo mi patrným, že způsobem Tomkem naznačeným možno poměrně velmi hospodárně vydati velké množství zpráv v pokladech archivních zachovaných, i zároveň, že práce v rozšířeném programu s úspěchem pracována býti může jen tím, kdo stále a stále při práci své pohodlně může používati všech rukopisů jmenovaného archivu, a tuto výhodu má ovšem v prvé řadě úředník archivní. I položil jsem si za úlohu dle vzoru Tomkových Základů sestaviti a vydati všechny zápisy archivu městského srovnané chronologicky a dle jednotlivých náměstí, ulic, budov církevních, veřejných i soukromých atd. z let 1437 -1620, tedy z doby české staré Prahy. Pro dobu pak starší podati doplňky, tak jak bych je právě v ruce měl. Z nesmírného materialu otiskl jsem dle toho vše, co jsem považoval z vyššího stanoviska historického významným, tedy nijak pouze v ohledu vlastním místopisném, nýbrž i zápisy neb části zápisů — významné pro dějiny země, města, míst venkovských1), osob význam- 1) Poněvadž jmenovitě v letech 1420 1547 měly obce Pražské i měštané Pražští mimo zdi městské mnoho statků a četné zprávy o nich jsou zachovány, abych nerozšířil příliš objem těchto Základů, odhodlal jsem se vydati je samostatně. Vyšly pod jménem Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy od r. 1338 1550 v svazku XXVI a XXVIII Archivu Českého. Věcně tvoří však s těmito Základy celek, i jest proto používati stále obou těchto publikací navzájem se doplňujících.

Strana IV
ných, pro dějiny mravu, práva i jazyka atd. atd. Zkrácení — vždy s ponecháním vlastních slov pramene — dělo se pak dle váhy takového významu i dle stáří pramene, takže zprávy důležitější a starší podány jsou úplněji neb zcela doslovně. Vše pak srovnáno jest dle vzoru Tomka k jednotlivým realitám v pořadí Tomkem naznačeném. Na této práci pracoval jsem dnem, a v prvních letech i nocí, od r. 1897. Jako Tomek mohu říci i já, že na ni zajisté vynaložena jsou nejlepší a do jisté míry nej- šťastnější léta mého života. Nejsem nijak neskromný, připomenu-li, že podávám výsledek práce úmorné. Uvedu zde jen svědectví Tomkovo napsané v předmluvě k Základům: „I smím říci, že jsem při žádném jiném bádání svém nezkusil tolik trapných chvílí, jako při tomto předsevzetí.“ Jsouť obtíže, určiti, kde má se který zápis umístiti, často veliké a ducha i čas mořící. Nebylyť domy ovšem ani ještě v 15. a 16. století číslovány, označení místní jest jen dle jmen štítních, která nebyla při všech domech, neb dle sou- sedů a to v době starší majících jen jména křestná, takže málo pomohlo, když dům určen byl, že nalézá se ku př. mezi domy Jana bednáře a Václava ševce, když Janů bednářů i Václavů ševců v týž čas v městě bylo několik. Však ne dosti na tom. Jmena se mění způsobem pro nás moderní až nepochopitelným. Jednou zove se soused Jan Pačkoza, později Jan vážný a ke konci života Jan Šmerhovský.2) Nutno tu — po ohromných ztrátách času — uhodnouti, že by tato jmena mohla vztahovati se k tétéž osobě, nutno ale i identitu dokázati. Tyto obtíže jsem si ještě valně rozmnožil snahou, dokázati vždy, jak přešla realita z jedné ruky do druhé, tedy uvésti příslušný zápis trhový, věnování manželské, odkaz, nález soudní atd., což se mi na štěstí jen v málo případech nepodařilo. Jak ale mi tím úloha se ztížila, vysvítá z příkladu, že potřeboval jsem celý týden na nalezení dokladu, že Bartoš z Hradiště kupující jest totožný s Bartošem zlatotepcem prodávajícím. Jsou zde tedy vydány více méně plným textem zápisy týkající se jednotlivých míst i osob s nimi spojených. Při tom nerozpakoval jsem se uvésti i zápisy i nepřímo se dotýkající. Pravidelně označeny jsou takové, jaksi mimoprogramní zprávy, jakož i do- plňkové z doby starší než r. 1437 hvězdičkou. Poněvadž se jimi někdy jen vysvětluje zpráva jiná, nejsou vždy uvedeny v pořádku chronologickém, nýbrž při zprávě, kterou mají objasniti. Před každou zprávou jest uvedeno datum přeměněné dle nynějšího kalen- dáře, ač původně chtěl jsem se spokojiti pravidelně pouze s uvedením roku. Při novějších zápisech slova datující v zápisu již neotiskuji, v textu uvedená nepřevádím na nynější kalendář pro úsporu místa. Jeť publikace tato, obsahující texty v řeči původní staročeské, německé i latinské, určena především pro odborníky, kteří si, zajímajíce se o ten neb onen zápis, datum nynější snadno najdou. Za datem následuje vždy označený pramen, odkud pochází zpráva. Pravidelně jest to číslo rukopisů archivu města Prahy a folio. Že jsem při tom hleděl dosíci úplnosti, netřeba zvláště dovozovati. Leč i tu jsou hranice. Jednak nedivno, že při spoustách zpráv dochovaných a při obtížích, o kterých jsem se jen z daleka zmínil,3) něco bylo mnou přehlédnuto. Ale i úmyslně něco též 2) Jan Pačkoza stal se totiž vážným v ungeltě a konečně majitelem domu Šmerhova. 3) Ještě zmíním se i o nedostatcích v příčině zachovalosti pramenů. Při veškerém bohatství rukopisném marně hledáme knihy kšaftů z let 1490—1518, knihy obligační z téže doby; několik knih nálezů i svědomí jest ztraceno, na Starém Městě nedochovala se ani jedna kniha šestipanská z let před- cházejících spojení měst Pražských r. 1518 atd. A pak i kde rukopisy zachovány jsou, nemizí obtíže. Nebyloť vše vůbec zapisováno. To ku př. zajímavě dokazuje zápis uvedený v tomto svazku na str. 400 pod čís. 6., kde jedná se o přední dům na rynku Staroměstském a o rod pánů ze Šternberka!

Strana V
jsem vynechal. Stalo se, že v jednotlivých případech nakupilo se několik zpráv chudého obsahu, takže jsem jen jednu vzal a druhé pominul. Úvaha o tom, jakož i o jiných věcech v díle tomto, jsouc subjektivní, může býti v jednotlivých případech nalezena pochybenou. To ovšem plně vyznávám, jakož i to, že i jinak nevyvaroval jsem se chyb. Leč dílo dokonalé podati údělem jest jen vyvolených. Označuji práci tuto jako pokračování v Tomkových Základech, ač jest tím jen po stránce časové, majíc jinak program značně rozšířený. Jako v pokračování zacho- vávám i formu knihy Tomkovy i tisk, který, ač se jeví býti pro oko namáhavým, předce ponechal jsem nejen z piéty ke vzoru, ale i pro úspornost. Neb přiměřeně veliký tisk, jako jest ku př. v Archivu Českém, rozšířil by objem knihy této tak, že by její užívání bylo nesnadné a počet svazků vzrostl nad míru slušnou. Sluší uvážiti, že zde pravidelně čísti se mají jen jednotlivé zprávy nalezené pomocí rejstříku, i že takové drobné písmo bez nářku čítáme i denně v novinách i v knihách populárních. Nemohu míti naději, ba ani úmysl, vydati takto zprávy o celé staré Praze. Spo- kojuji se ovšem, kdybych — pokud zdraví mi dopřeje — zpracovati mohl Staré Město, jehož první díl, zaujímající domovní ochozy kolem staroměstského Velikého náměstí i Malého, tuto veřejnosti předkládám. Druhý díl obsahoval by asi dle pořadu Tomkova Staré Město od sv. Mikuláše až asi k Prašné bráně a třetí zbytek za Týnem až k sv. Duchu s Židovským městem. K tomu ve zvláštním svazku připojen býti má svazek obsahující přílohy a podrobný rejstřík, kterým teprva publikace tato nabude svého užitku. Tím zbudovány budou bezpečné základy pro budoucí vypsání místopisu Prahy, jak jej načrtl Tomek v díle II. a VIII. svých Dějin. K této úloze vítanou pomůckou jest též zde přiložený plán Prahy, který zho- tovil r. 1729 mlynář Václav Jos. Veselý k vůli vyznačení sítě potrubí vodního na Starém Městě a jehož originál chová se v městském archivu. Velmi značný náklad na tuto publikaci velkomyslně daroval slavný sbor obecních starších usnesením svým v sezení dne 5. prosince 1904. Obětavými ochranci mými byli tehdejší i nynější slovutní páni starostové král. hlav. města Prahy, pp. JUDr. VI. Srb a JUDr. K. Groš. Jim všem uctivý tuto skládám dik. Též vděčně jmenovati jest mi blahovůle ředitele hospodářského referátu I. B. p. mag. rady K. Tumpacha a specielního referenta mag. komisaře p. Jos. Maliny. V PRAZE, dne 2. listopadu 1909. Josef Teige.

Strana 1
I. Radnice. Na náměstí (proti ulici Melantrychově.) Číslo 1. st. 708 a. 1. 1387, 11. září. Lib. velusl. privilev. 993. fol. 70. Wir Procop des Langen Nickel son, burgermeister ezu den czeiten, Francis Camerer, Johel Slingel, Sigmund Hüler, Hensel von Zaraw, Eridel Kussenphenning, Jurge vom Cham, Cristolf goltsmid, Frana Bisschoff, Stephan Fröweyn, Wenuczhwv Swach, Rzcehors Wladars, Mathes sacyder, [lfeinrich. Schaufllo", Mathes Radniczer, Blaha Swik, Machuto. gewantsneyder und Cristian. Helm, geswo- rene. burger und schepfen und die gancze gemeine der Grossern Stat czu Prage, bekennen offenlich und tun kunt mit diesem bricle allen den, die in sehen, horen oder lesen, das czwischlen uns und dem bescheiden mannc Crzisch cramer, unserm milpurger, mit seinem guten willen eine sulche vorrichtungre ist geschen, das cr oben uff seiner maucr neben seinem dache anczuheben dic maver forne am markte fiber unsern brotpenken uncz hinhinder under die kreme der hůter und oben neben unser slat ralhause uns erlaubel hat czu mauern eine mauer eines czigels dicke, als lang dic vorgenante mauer wendet, die mauer cines czigcls dicke wir hóher mügen lassen machen und. baiwen abe des not gesehict czu be- waren vor feuwer und czu befriden daz eygcnante unser rathaus, daran der ohgenante Crzisch, seine erben und nachkomen, des cgenanten scines hauses besiczer, un« und unser nachkomen, schepfen und gemcine, unsers rat- haus vorweser, nicht hindern oder irren süllen ewiclichen in cheiner weise. Darumb haben wir dem obgenanten Crzischen crlaubel czu machen und czu haben von seinem hause durch dic vorgenante maucr in unser rathaus vir fenster in sülcher hohe, das von scincm hause nymand in das rathaus wol sehen mag, sls die fenster iczund. scin gemacht und die fenster sal er tnit cissen wol lassen vorgellern, das durch die in das rathaus cheyn schade muge freschen, doch in sulclicr weiss, wcunc wir oder unser naclhkomen der fenster nicht welden geslaten, oder dem rate und der gemcine die nicht geficlen oder nücz- lichen weren, so sûllen wir dem obgenanten Crzischen, sein erben ind ‘nochkomen, des obgenanten seines hauses besiczern, geben und beczalen fumfezehen schok grosser prager pfenninge mit bereithèm gelde und si sullen dennc die egenante vier fenster mit steinen und kalche wol lassen vormauern, das dem rathaus chein schade davon enstce. Aber mit der obgenanten mauer sullen wir unden (?)) uncz auff in die hohe nicht czuschaYen haben, ausgenomen, was wir rcchtens von der egenanten unser brotpenken wegen davan haben, sunder die obgenante mauer ob:n cines czigels dicke sal czu dem rathaus ewiclichen gehôren, als vor ist begriffen. Des czu einem geczcugnuss so haben wir von rechtem wissen unser stat sigel an diesen briff lassen hengen, der geben ist czu Prage, do man czalte nach Cristi gepurd dreyczen- hundert jar und darnach in dem sibenundachczigesten jare an der ncbesten mitwochen noch unser Frawen tag, Nativitatis Marie, der hvmrel künigynne. 92. 1419, 19. pros. Lib. lercius 6. 992. f. 61. In nomine domini amen. Ego Anna relicta, quondam conthoralis Crucis institoris, — tenorc presencium recognosco uni- vorsis, quod quamvis eger corporc et in lecto infirmitatis decumbens, sana tamen mente etl compos omnimode racionis, bona et matura deliberacione prehabita, tcsta- mentum meum ultimum de omnibus bonis meis — post morte:n mcam remanendis, a dco altissimo mihi concessis ct collatis, ne pretextu huiusmodi, me defuncto, inter posleros, amicos scu consanguineos meos aliqua lis seu dissensionis materia suscitari valeat atque possit, condo, ordino ci facio isto modo: Primo cnim dispono ctl facio huiusmodi me; testamenti tutores, gubernatores etl po- tentes executores discretos viros Andream Krajsa et Johan- nem Mugliczer, cives dicte Mai. Civ. Pr. amicos meos dilectos, petens cos, ut ipsi hoc presens meum testa- mentum sic dirigant fideliter ct exequantur, prout de ipsis fiduciam pre cetcris hominibus gero laciorem. Demum volo, quod omnia debita, in quibus obligor, que iure civili possint. demonstrari, antc omnia dc bonis mcis persolvantur. Tandem Elisabeth, filie mec, triginta s. gr. lego el deputo, sed hoc adiccto, si bona mea se ultra persolucionem debitorum alcius, quam ad triginta s gr. extenderint, extunc volo, quod antedicte filie mec addatur plus, prout dictis commissariis meis videbitur fore conve- niens. Eciam volo et intencionis mee existit, quod Anna, maler mea, in domo mca, quam inhabito, ad vite ipsius dumtaxat tempora pacifice manere debel et residere Elisabeth, filiam meam pretactam, sccum fovendo. Si vero filia mca ante annos vere discrecionis resignaret vitalia, ex tunc bona sibi per me delegata ad tutores meos pretactos devolvi debent omni jure ct eadem bona in opera miscricordic converlere debent ob anime mec, mariti mei predicti eL predecessorum ac progenitorum meorum animarum remcdio salutari. Tencntur quoque commis arii mei antedicti nulli viventi persone in iudicio quocunque, spirituali aut seculari, de bonis mcis aliquam racionem facere nequc prestare, sed pocius ipsos racione bonorum meorum manere et persistere volo pacificos et quietos. fn. borum robur el perhennem evidenciam sirilla prudentum virorum. Georgii Sinye iudicis, Stephani de Clacz ct Johannis Beclynie consulum, civium dicte Mai. Civ. Prag. ad speciales preces meas presentibus suet appensa. Datum Prage feria tercia ante festum s. Thomn ap. anno oc XIII. 

Strana 2
2 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově) 8. 1419, 27. září. Tamléž f. 99. Ve jméno božie amen. Já Ješek řečený Pchem zlatník, měštěnín Velikého Města Pražského, vyznávám obecně listem tiemlo všem, kdož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že zdravým tělem, dobrým rozmyslem a dobní pamětí spatřiv a znamenav neustavičnost světa tohoto mylného a minulého, tak že i jedné hodiny člověk svým zdravím bezpečen nenie, i učinil jsem a mocí listu tohoto činím poručenstlvie své poslednie ze všeho sbožie mého movitého i nemovitého, kteréž mám anebo mi Pán Buoh z.své milosti pójčí, aby o to sboże po mé smrti mezi přátely mými kterýmiž- kolivěk sč nižádné róznice nedály ani kteří svárové byly a zdvihly. Najprve chci a jest úmysl mój plný, aby dlu- hové moji, kteréž bych věřitelóm svým dlužen zuostal a ti dluhové vedle práva, řádu a obyčeje městského byli dokázáni, napřed přede všemi věcmi byli zpraveni a za- placení bez odpory a nesnázie všelikakej a zvláště sto kop gr. poctivému muži Pešíkovi Satkovi ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého a druhých sto kop gr. za ten dluh, ješto žena má dobře vie, aby těch ona zaplatila; a těch sto kop gr. odkazuji jí na tom druhém domu, ježto leží mezi domem Prewsovým z strany jedné a do- mem Darmopychovým z druhé strany proti svatému Kli- mentu, aby ten prodadici i zaplatila a coż by sć ji ne- dostalo na tom domu, ale má striebra za čtyfidceti kop, a to střiebro aby jí dáno bylo ihned v moc její a to napřed rozdadúc, ostatek, což by po domu a po střiebru zuostalo, po těch stv kopách gr. svrchupsaných, aby to bylo dáno na pomoc ku placení druhých sto kop gr. svrchujmenovaných panu Pešíkovi. Potom porúčiem, dávám i odknzuji všechno zbožie mé movité i nemovité, kteréž nenic mám anebo micti budu, Janovi, synu mému milému, ku poživání mieti a k dědičnému držení bez překáž[ky] všech přátel mých. Také dávám a odkazuji paní Dorothě, manželce mé, máteři Janově syrchupsaného, pět kop gr. platu ročnieho a věčného na domu Hylbrantově konváře proti »žábě: po smrti mé, aby těch pět kop gr. platu mohla prodati, zastaviti a s tiem učiniti, což sě jí líbití bude bež zmatku všelikterakého. A to chci, aby ona, manželka má svrchupsaná, po smrti mé mocná hospodyně byla s Janem, synem mým, v domu mém, v kterémž nynie bydlím, bydlela do smrti své. A pakli by s ním zbýti nemohla, tehda chci a jest úmysl mój, aby Jan, syn mój, jí dvadceti kop gr. platu ročnieho z komory do ži- vota jejieho z sbožie mého všeho platil a vydával ročně na každé léto bez meškánie všelikakého a k tomu jí dal rúcho to, kteréhož jest sama požívala, chodiecí neb po- stelnie. A viece cht&lali by sama býti, aby jí postúpil světnice a komory, a což by jí potřebie bylo zde na- hoře v domu, [v] kterémž já bydlím, bez nesnáze všelikej. A to na jistotu svú jsem pečeť vlastní k tomuto listu při- včsil a na svědomie múdří mužové Duchek rimer a Václav Straboch, přísežní měšťané a konšelé Velikého Města Pražského svrchupsaného, své jsú také pečeti k mé prosbě k tomuto listu přivěsili. Jenž dán v Praze tu středu před svatým Václaycm léta od narozenie božieho tisíc čtyřista v devatenádctém letě. 4. 1421, 22. září. Lib. contract. č. 2102. f. 422. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré pamčti Janova, syna Ješkova Pehmova, mčštčnína Velikého Mčsta Praž- ského manželka, vyznávám liemto listem obecně před každým dobrým, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že ač jsúci na těle neduživá, však s zdravú myslí a s do- brým rozumem svobodně a dobrovolně, nejsúci žádným k tomu připuzena, poručenstvie své poslednie ze všeho zbožie iného movitého i nemovitého, mně od všemohú- I. Na náměstí (proti ulici Melantrychovč). cieho Pána Boha daného a pójčeného, aby mezi přátely a příbuznými mými o mé zbožie žádní sč svárové po mé smrti sč nedály ani které róznice, činím a zjednávám obyčejem tiemto takovč, že ustavuji tohoto porucenstvie svého paní Annu, matku sv, poručnici, jic nade všecky toho doufajíc. Najprve chci, žádám a úmysl mój jest, aby všichni: dluhové, kterýchž bych co komu dlužna byla, ježto by řádem a obyčejem práva městského mobli doká- záni býti, z zbožie mého byli zaplacení.. Potom odkazuji a dávám puoltfietieho sla kop gr. věna mého na mě po mém muži svrchupsaném spravedlivě spadlého na všiem zboží muže mého již [j]menovaného movitém i ne- movitém, v městě svrehupsaném nebo na zemi, kteréž jest jměl, Lukášovi a Janovi, synóm mym, na rovny dicl. A jestli że by Pin Buoh kterého z nich neuchoval drive, nežli by k lelóm svým rozumným přišel, tehda jeho diel nu druhé dietč živé úplnč má spadnúti. Vakli by obe dětí mých napředpsaných před léty umřelo, tehda těch puoltřetieho sta kop gr. svrchupsaných na paní Annu, matku mú svrchupsanú, pravým právem má spadnúti bez překážky všicch lidí. Také porúčiem a dáván mateři mé svrchupsané blány kunie, Annč, sestře své vlastnic, blány chřebcové. Než jiné rúcho mé a muže mého to při dětech mých svrchupsaných ostati má. A paní Dorotě, mateři mého muže, těch bez jedné dvadceti kop gr., jakoż mi dlużna vstává, odpúštiem. Toho na jistotu pro- sila sem opatrných mužóv Bartoše rychtáře, Jeronyma řečeného Srol a Tyburcie, přísežných konšelóv městasvrchu- psaného, že jsú své pečetr vlastnic k tomuto listu přivěsili. Jenż jest dán léta božieho 1421,ten pondělí na sv. Maurycic. 5. 1425, 6. srp. Lab. lerc. č. 992. fol. 99. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré paměti Ješkova zlatníkova manželka, měštka Starého Města Pražského, ticmto listem oznamuji všem a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsúci obtiežena nemocí na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravého rozomu ze všeho zbożie mého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh všemohúcí z své štědrosti pójčiti ráčil, aby sč o ně po mé smrti mezi přálely a příbuznými mými svárové nedáli ižádní, toto své poslednie poručenstvie zjednávám a zpó- sobuji obyčejem liemto. Najprve odkazuji veškeren slalek svój movilý i nemovitý, nic nevynímajíc i také těch padesáte kop groš. anebo pět kop gr. platu ročnieho, kteréž: mám na domu neboZce Hilbrantovu, Jankovi, vnúčeti svému, a Dorotě, nevěstě své, k mění, k držení a k dčdičnému požívaní. Potom těch sto kop gr., kterychż mi jest dobré paměti Ješek, muž mój, z svého statku cd- kázal a svěřil, odkazuji mocněo patrným Václavovi Strabo- chovi a Sdenkovi sviečníkovi, aby oni s nimi učinili, jakož sč jim bude zdáti za podobné. Odkazuji také Dorotě, synovkyni neboZce páně, dvndccti kop gr., Janovi, služebníku svému, deset kop gr. a Lidmile sirotku také deset kop gr.; kteřížto penězi svrchupsaní aby jim vydání byli od poručníkóv, kteříž vlásti budú Jankem sirotkem a statkem. A tohoto svého poslednicho poru- čenstvie ustanovuji múdré a opatrné Václava Strabocha a Sdenka sviečníka, měšťany nadepsaného mčsta Praž- ského, mocné zprávce a poručníky. Toho na svědectvic prosila sem mudrych a opatrných Vaňka, řečeného Rak, rychtáře, Matěje od hřebenóv a Vaňka Holce, konšelóv svrchupsaného města Pražského, že jsú pečeti své vlastuic s dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisíc člyři sta v pětmez- cetmém létě v pondělí den svalého Sixta. 6. 1425, 9. kv. Liber. oblig. č. 2099. fol. 158. Päny purgmistrem a konšely Velikého Města Pražského 

Strana 3
I, Na náměstí (proti ulici Melantrychově). slalo sie rozsüzenic a súdem v plné radě vyrčenie mezi stranami Sdcñkem svicčníkem, ujčeným bratrem, a Vá- clavem Strabochem, sestiencem Doroty v dole psanć, jakożto poručníky dobré pamčti Doroty, ndkdy Jeśka zlatnika, FeCenélio Pehm, manzclky, z jedné a MikuldSem sestrencem svrehupsaného JeSka Pclima, téhnücicho sé na Janka, sirotka svrchupsaného Ješka, vnuče po příbuzenství, z druhé a Dorotú, synovkyní téhož Ješka, z strany třetie, lakéZ s& táhnücí na téhož sirotka a to takovéto: Najprve poslednic rozkázánie svrchupsaného JeSka úplně a řádem došlé a v celosti zachované potvzují, moc jemu plnú dávajíce ve všech jeho kusicch. Druhé, po- slednic rozkázánic svrchupsané Doroty v tom, což jest měla: moc rozkázati svého statku vlastnicho, potvrzují, jakoż na to list z Lychz pánóv prikázánic poslcdnicho rozkázanie učiněn jest Sdenkovi, ujéenému bratru, a Václa- vovi sestienci, svrchupsanym, nicemémuz jinému v svrchu- psané Doroty rozkazání moc dávajíce. Tfetie, vyřkli sú a vyFickaji Sdeńkovi a Václavovi svrchupsanfm o Sedcsât kop gr. těch sta kop, jakoż svrchupsaného JeSka rozká- zánic svédéf pod témi slovy, jakoZ by svrchupsaná Dorota, manželka tóboż JeSka, dobfe védéla, aby hled&li k statku sirotka svrchupsancho, à élyfidecti kop gr. ostatnich těch sta kop, jezto méli na stïicbfe Jeskem ostavené na len dub zdvihniti, kteréZ syn téhož Ješka a otec svrchupsa- ného sirotka k sobé vzal a utratil, aby k sirotku hledëii, když let rozumných dojde a on jim z toho odpoviedaj. Také vyřkli jsú o služebnícicch, jimž svrchupsaná Duora rozkázánic učinila % sirottieho slatku, aby otázána byla k jeji svědomí mátic téhož sirotka, jestli jim na każdy rok za službu činčno, tehdy sirotčí statek nemá v tom hyníti. Pakli sezná, že nenie, tehdy má jim za službu z sirotčicho statku rčínčno býti. Také vyřkli sú, aby osmdesát kop gr. dluhu Peší- kova Satky téch sta kop, jakož témuž Ješkem svrchu- psaným odkázaný, zříchno bylo k statku sirotka svrchu- psaného, neb dvadceti kop Pešíkovi jest zaplaceno. Dále sirotka svrchupsaného ostavuj( pii materi jcho, dokudZ v bożie kázni leZí. A kdyZ zdráva bude, tehdy budeli právem napomenuta, má jim odpoviedati a při čemž páni Ji ostavie, pfi tom zuostati má. Také v této mieře do konečného rozsúzenie statek svrehupsanćbo — sirotka, aby sč nerozmrhal a nestrávil, poráécjí opatrovánic a sirotkem vládánic — svrchupsanym — Sdenkovi, újčenému bratru, a Václavovi, sestfenci, tak jakoz jim svrchupsaná pani Dorota, babka svrchupsaného sirotka, a tychi Sdenka a Václava příbuzná, svěřila; rozsúzenic další nápadu, dokudž sirotek Ziv, svrehupsaní páni pri sobé a svých budicích zuoslavujíc a svrchupsané Mikuláše, sestíencc JeSkova, a Dorote, synovkyní téhož Ješka, při jich právu, ač by které měli, k nápadu, neuchoval.i by Buoh svrclhupsaného si. rotka, zuostavuji. Aclum fer. II) post Stanislai. anno sc XXV. 7. 1425, 12. kv. Liber. lercius ć. 992, fol. 115. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré paměti mlazšiecho Ješka manželka, měšika Starého Města Pražského, ticmto listem oznamuji všem a na vědomic dávám, že ačkolivěk jsúci obiieżena nemoci na těle, však proto s dobrým roz- myslem a požívající svobody zdravého rozumu, ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh z své štědrosti pójčíti ráčil, aby sč o ně po mé smrtí u czi pralely a piibuznymi mymi nedáli svárové ižádní, toto své poslednice poručenstvie zjednávám a zpó- sobuji obyčejem ticmlo. Najprve po smrti své veškeren slatek svuoj movily i nemovily, nic nevynfmajic, i to všecko, k čemuž jsem spravedliva a právo mám, buď to kšaftem | T. Na udmésli (proti ulici Melantrychové). 3 a porutenstvfm, kteréž jest dobré pamóti pani J)orota Ješková, svekruše má, učinila, aneboli kterak kolivěk jinak, buď to dielem, nápadem anebo věnem, poctivé paní Anně Truxové, matce mé milé, odkazuji a mocně dávám, aby ona s tiem učinila jakožto s svým vlastním a v tom aby jí nebylo překážieno obyčejem ižádným. Dále úmysl mój jest a žádám, jestliže to budce moci býti s přivolením přátel a poručníkuov, aby nadep:aná matka má chovala u sebe na ztravě Janka mého svrclhupsaného, dokudZ by k létóm svým rozumným nepřišel, kterémužio Jankovi aby z jeho vlastnieho dédictvie bylo vydáno na ztravu a na odčv na každé Jéto, coZ by bylo hodného a spravedli- vého. A jestli Ze by PánBuoh neuchoval matky mé nadc- psané prve nežli Janka, syna mého, před jeho léty roz- umnymi, (ehdy aby veSkeren statek m6j po ni zuoslaly spadl na Janka jež jmenovaného plným právem. Pakli by Janek, syn mój, prve umřel nežli matka má nadepsand, tehdy aby ona s tiem se vším statkem učinila: jakožto s svým vlastním a jakož sě jí bude zdáti za podobné. Pakli by jich obú Pán Buoh neuchoval a zemřeli, tehda aby to jisté zbožie mé po nich zuostalé spadlo na poruč- níky mé v dole psané a to aby oni obrátili na almužny chudych a na jiné skutky milosrdné za mú duší a za mých předších s radií mistra Krištana a kněze Rehoře, kaplana našeho, jakož já jim toho plně svéfuji a doufám. Tomu na svédectvic prosila jsem opatrných Vaňka Raka rychtáre, Jauka Kbelského a Jakuba železníka, konšeluov svrchupsaného méósta PraZského, Ze si své vlasinie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenż jest dan léta od narozenic syna Bożieho tisícieho Gtyrstóho dvadcátého pátého tu sobotu po svatém Stanislavu. 8. 1484, 18. ifj. Lib. terc. č. 992. f. 165. Ve jméno boZie amen. Já Janek, neboZce Je&ka Pehma mladiieho syn, oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším i bu- diíícím, Ze ackolivék jsa nemocen a neduZiv na těle, však proto s dobrým rozmyslem a s dobrú paměti, ze všeho jměnic svého, jehož mí jest Pán Buoh všemohúcí z své štědroty popřieti ráčil, nechté by sé o né po mé smrti mezi piátely a příbuznými mými kteří svárové dáli, toto své poslednic poručenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dolepsanym: Najprve ustanovuji Lohoto svého porucenstvie i všeho jměnie svého, kteréž: mám zde v Praze nebo vně na zemi, múdrého a opatrného muže Mikše kožišníka, strýce svého, měštěnína nadepsa- ného města Pražského, mocného poručníka. — Potom témuž Mikšovi kožišníkovi odkazuji a mocně dávám po své smrti všecko jměnie své a zbożie movité i nemovité, kteréž mám zde v Praze buďto na domiech neboli vně na zemi na dédinách a na platiech i také na nábytcicch — a jmenovité v ZiZiciech, v Dolankách a v Peruci ke jmění, k držení a ku pokojnému požívání. — Než z toho zbožic a statku aby vydal na chudé a nuzné lidi tfidceti kop gr, na diclo mosta Pražského !) patnádcte k. gr. a 'na dielo Spitalskć podle mosta téhoZ deset k. gr., Jeni- Šovi, mistru mému, pět k. gr., zuostane-li Ziv a bude-li knězem, aby jemu druhých pět k. gr. bylo přidáno. A přátelóm mým příbuzným chy patnśdcte k. gr. vydal — a z ostatku aby pomnél na'c"udé pro spasenic duše mé i jiných přiedších. — Tomu na svědecstvie pečeti múdrých a opatrných mužóv Matěje Drdáka rychtáře, Maiíka sedláfe. a Mathiáse z Ruúdnice, konšeluov přísež- ných Star. M. nadepsaného Pražského, k mé prosbě při- J) Vykonání tohoto legátu kvitují Pešík od stříbrné hvězdy a Jan Reček jako úředníci mostu ve středu po sv. Vítu r. 1489 (ib.). 1* 

Strana 4
4 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). věseny jsú k tomuto listu. Dán léta od narozenie syna Bozicho tisicieho ctytstého tfidcátého Gtvrtého v pondélí po sv. Havle. 9. 1435, 24. br. Lib. tercius &. 092. f. 164. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. všiem ticmto zápisem oznamujeme, že, jakož jest pře byla mezi paní Annú, řečenú Milevská, z jedné a Mikšem kožišníkem z strany druhé o zbožie neb statek Jeśkem Pchmem zlatnikem zuoslavený, i slyševše žaloby i odpory obi stran svrchu- psanú s jich právy a zvláště kšeft Doroty, dobré paměti Jana, syna Ješkova Pehmova, manželky, dcery svrchupsané Anny, a jie bedlivě rozváživše i přiřkli sme a mocí tohoto zápisu vypoviedajíce přiřiekáme třelinu toho všieho zbożie svrchupsaného Ješka Pehma zde v městě neb kromě města položeného svrchupsané pani Anné Milevskć. Actum pleno in consilio fer. V. dominice Oculi. 10. 1436, 20. říj. Lib. lercius č. 992 f. 171. Stala sč jesti dobrotivá a přátelská smhíva mezi Mikšem kožiš- níkem z jedné a paní Annú vdovú řečenú Milevská z slrany druhé — o rozdělenic zboží po Ješkovi Pehm zlatníku zde v městě Pražském nebo kromě města zuostalé lakováto, Ze to jisté zbozie strany svrchupsané rozdělili na tré, totiž ves řečená Zižíce i což k ní přislušie a dvuor tudiež s jeho příslušenstvím jeden diel, plat v Pe- ruci drubý diel a Dolanky ves s jejím příslušenstvím třetí diel. Kterážto ves Dolánky, tfetie dicl, s jejím příslu- Senstvim, dostal sè jest paní Anně svrchupsané a k tomu duom u sv. Klimenta, jenž leží mezi domy Michala illu- minatora s jedné a vdovy Darmopychové z strany druhé vedle dřevniech pánuov purgmistra a konšelóv ortele rozkázáním, jakož v kniehách méstskych jasnéjie jest položeno a zapsáno, A Mikšovi kožišníku dva diely svrchu- psaná, totižto ves Zižice s dvorem a s jich příslušenstvím a plat v Peruci à. k tomu duom vedle ralhouzu s jeho příslušenstvím |j s platem na chlebnych kramiech pod tymż domem vysazenych. Také jest to znamenitó umlu- veno a vypovédéno, Ze Mike& kożiśnik mó z Zizic a z dvoru tudiež tfidceti kop gr. pridati k Dolankám pani Anné Milevské. — Actum pleno 1 conciiio sabbato post diem s. Luce ev. 11. 1487, 26. br. Lib. var. oblig. c. 2099 f. 443. Anna relicta dicta Milevska fassa est — se a Nicolao pellifice in illis triginta s. gr., prout idem Nicolaus debet ei addere de bonis Zizicz ad villam dictam Dolanky, decem s. gr. susccpissc. Actum fer. ll] antc Pontecostes. 12. 1457, 22. bi. Lib. lestament. ë. 2119 fol. 3. I. Ve jméno božic amen. Já Mikeš kožišník — ačkoli z do- pusténie bożicho nemocen jsem — činím a ustanovuji paní Kačku, manželku mú milú, pravú a mocný poručníci všeho zboZie a statku inćho a po mné zuostalého. — Potom pak též manželce mé porúčicm a rozkazuji, aby z toho statku každému, jakož komu co rozkazuji, vy- dala po mé smrti : Najprve mistru Janovi z Rokycan a knězi Jakubovi, faráři u sv. Mikuláše, otkazuji — po X s. gr. Item panie Duore Ziglové, bratrané mé, otkazuji X s. gr., Jírovi Pelechuvi a Doroté Zen&é Vl s. gr., Hedvice, sestře též Doroty, Vs. gr., Vítkovi tesaří Vs. gr., panie Margretě Bohunkové, bratrané nié, III s. gr. — ltem na opravenie kostela Matky božie v Týně otkazuji X s. gr. Dále často- psané manželce mé porúčicm a rozkazuji, aby XX s. gr. s radi a vědomím svrchupsaného kněze Jakuba mezi chudé a nuzné lidí ve jméno božie za mú a mých předších duše rozdala, komuž a kdeż sć jie i jemu najlćpe a naj- użitećnEjie bude zdáti. — Coż pak koli po naplnónie svrchupsaného rozkäzénie mého zuostane, jakozlo duom muoj v némz bydlím, i jinÿ vSeckeren statekx — otka- I. Na náměstí (proti nlici Melantrychové). zuji — manželce mé, lak aby ona z toho živnost micti mohúc, také za mú a mých předších duše almužny a jiné skutky milosrdné činila, jakož jie i toho a svédomie jejiemu mimo jiné věřím zvláště. — Datum fer. III post Benedicti. 13. 1458, 10. iistop. Lib. lestamesnd. ¢. 2119 fol. K. 2. Ve jméno božie amen. Já Kačka, vdova po nebožci Mikšovi kožišníku dobré paměti, měštěnínu Starého M. Pr., zuostalá, vyznávám tiemto listem, že ačkoli z dopuštěnie božicho nemocná jsem na těle oc, -— takže všeckercn statek muoj — porúčiem — v moc a ruce králově milosti a panu Samvelovi, tehddz purgmistru St. M. Pr., tak aby z toho všeho statku po mně zuostalého za mú a mých předších duše číněno bylo chudým buďto kněžím, pannám, vdovám neboli jiným kterýmkoli chudým řemeslníkóm i kostclom, s radú však a vědomím mistra Jana z Rokycan a zvláště pak na dielo kostela Matky božie v Týně, kterýž s¢ nynic dělá, chci i tak porúčicm, aby z toho statku po mně zuostalého znamenitá pomoc ucinéna byla a dana. — Potom pak že páni konšelé i obec již pověděného St. M. Pr. neboZci MikSovi, muzi mému, vZdycky az do smrii jeho i takć mnó do sie chvile vuoli jsi dobr okazovali a na nás, ježto vskutku to i očitým duovodem shledali sme, laskaví byli; mezi nimižto v takovém mczi nimi přieznivém obývání jsúc i statku tobo, kterýž jsme s často- psaným mužem mým měli a já po něm ještě mám, došli jsme a dosáhli, i nechtice toho také bez zvláštnie vdéc- nosti pomináti, s dobrym injm rozmyslem a dobrovolně k tomu hnnuta jsác duoin muoj, v némZ bydlila sem, jenž leží podle rathúzu Staroměstského z jedné a podle domu u Kokotuov z strany druhé, kterýžto s dopuštěním božím z tajného súdu jeho nynie vyhofal jest, ten takový duom s měštištěm jeho, s sklepy, kotcemi chlebnÿmi pod tÿmz domem — dala sem — a — dávám — pánóm purg- mistru a konšelóm i obci St. M. Pr., nynějším i buddcim, a tomu městu — tak vždy však, aby z toho také památka za mi a mých předších duše chudým almužnami a jinými skutky milosrdnými, s vědomím vždy u podle rady prve- psaného mistra Jana z Rokycan sč dála. — Datum fer. Vla ante Martini. Číslo 1. st. 709. 1. 1296, 2. června. Lib. Nos Franciscus iudex, Jacobus, filius quondam Wolllini, Wolframus, filius quondam Meinhardi, Philippus, filius quondam Johannis, Sypoto de Benessow, Heinricus dictus Herstul, Perchtoidus Pullus, Otto, filius Chonradi, Otto, fllius. Symonis Stuckonis, Otto de Lapide, llcinricus scriptor, Jacobus Fridingeri, iurati el cives civitatis Pra- gensis, notum fieri volumus universis (cnorem presencium inspecturis. quod cum quidam ex mobis essent electi una cum aliis honcstis viris, civibus, de consilio maturo nostro et communitatis, videlicet [cum] Lutoldo dc Turri, Conrado de Ryczano ct Byllungo, ad colicctam domini regis et civium fideliter colligendam, que se extendebat ad sum- mam mille marcarum argenti, quos super eadem collecta fideliter colligenda oportcbat supcr crucem in ceclesia s. Nicolai prestare corporale iuramentum, ut candem collectam colligere fideliter. deberent absque. onmi doli vclusliss. c. 986. J. 0.) !) Otištěno též v Čelakovského Privilegifch mést Pražských (1886) č. 7. 

Strana 5
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). capcionc cl ipsam in usus laudabiles pro rc publica ipsius civitatis nec non pro honore et commodo tam divitum quam pauperum omni, quo possent, studio per- tractare, considcralis diversis defectibus civitatis, quorum unus fuit, quod civilas tam a nobilibus, quam civibus regni ipsam civitatem visilantibus nolam ruboris et verecundie passa fuisset per mulla tempora non modicam ex eo, quod non laberet domum consilii ct maniloquii. sicut alie civil«tes. capitales consveverunt habere, in qua cause super diversis negociis civitatis et consilia civium (raclarentur cl oporteret jpsos cives septimanis singulis quererc diversa locorum diverticula, ipsorum honori minus decencia, pro causis civitatis ct negociis pertractandis. Alter defectus civitatis fuit, quod cum notarii nostri cerlos non laberent redditus, sicut notarii aliarum civitatum capitalium consveverunt habere, per quos possent haberc cl sustentacionem | honorificam et decentem, ct insuper in domo aliqua honestam residenciam corporalem, in qua invenirentur semper parati ab omnibus ipsorum servicium pro littcris. vel pro aliis civitatis negociis requirentibus cL ob dictum defectum iidem notarii nostri. forsitan libenter viderent, ut annis collecte colligerentur singulis in preiudicium civitatis. Ad removendum los preseriptos defeclus nos, predicti cives, qui ad dictam collectam suscipiendam sub iuramento corporali prestito fueramus clecti, iuxta idem iuramentum per nos factum domum Jacobi Cubkonis, civis pragensis, sitam in foro et conti- guam domui Burchardi de lgra, de modica parte dicte collecie residua, nec non de pignoribus ct emendis a transgressoribus mandalorum, que cives statuerant, receptis ad honorem et cominodum tam divilum quam pauperum pro domo consilii ipsorum civium matura deliberacionc prehabita emendam auximus et solvendam sub huiusmodi empcionis et solucionis forma, ut iurati civitatis, quicunque pro lempore fuerint, in. dicla domo causas et negocia ipsius civitatis habere debeant et perpctuo pelractare. Et magister Petrus, notarius noster, dec cuius sciencia, fideli- late. el honesta morum conversacione laudabile testimo- nium perhibemus, ci sui successores in eadem domo corporalem habcbunt residenciam et omues usufructus, censum eL ulilitates, que de eadem domo provenire potc- runt, ista vice vcl in futurum, debent percipere ct habcre ipsosque officio notarie gaudere volumus, «quamdiu se circa cives fideliter gesserint et decenter, collectas et litcras civium fideliter. conseribendo, secreti et. occulta tam principis quam civium, ex quibus malum posset acci- dere, nulli communicando eciam vcl tradendo, et quam- diu sc ab istis enormitatibus iam prescriptis custodiverint cl non convicti ipsorum inratorum testimonio — fuerint enormilaübus de cisdem, ipsos, ut diximus. gauderc vo- lumus officio notaric et graciis prenotatis. Statuimus cciam ordinantes, quod si diclus magister Pelrus el sui succes- sores dictum notarie officium resignarent, suum statum in. melius ex adiutorio dei et civium commutantes. vel cciam si decederent, ex tunc nullus cx ipsis civibus ad hoc debet dare operam et prestare, ut suus coguatus vel consanjruineus in civitatis notarium eligatur propter partem suorum amicorum magis quam civium proimovendain, sed homo communis, litteratus ct fidelis, qui xufficienter civium scial diclare litteras el ipsorum negocia pertraciare cl qui omnibus civibus benivole ct libenter serviat, per ipsos iuratos et alios imaiorcs cives in civitatis notarium eligatur sub singulis condicionibus superius prenotatis. Ut igitur empcio scu. exsolucio. dicte domus facta pio honorc et commodo civilatis a nobis ct nostris successoribus, iuratis. civibus Pragcusibus, «quicuuque. fuerint, rata et I. Na mdméstí (proti ulicí Melantrychové). 5 grata permancat ct perpctuo inconvulsa, presens privi- legium conscribi de certa sciencia nostra fecimus ct sigilli civitatis munimine communiri. Actum Prage anuo d. millesimo ducentesimo nonagesimo sexto, quarto nonas Junii. ` 2. 1299, 18. září. Lib. velust. slalul. C. 0S0 f. n. Nos Wencezlaus, dei gracia rex Boemie, dux Cracovie ct Sandomirie marchioque Moravie, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod dilecti nobis Franciscus, olim iudex, Jacobus, filius quondam Wolflini, Wolfr:unus, filius quondam Meinhardi, Philippus, filius quondam Johan- nis, Henricus scriptor nec nen celtcri iurali. civitatis nostre Pragensis ex parte sua et communitatis civitalis ciusdem nobis exhibuerunt quoddam instrumentum super provisione facta per ipsos dilecto nobis magistro Petro, publico ium dicte civitatis notario, cl suis successoribus conscriptum, petentes, ut idem instrumentum. et in ipso contenta rati- ficare. el confirmare maicstatis nostrc gracia dignareinur. Erat autem ipsum instrumentum non abolitum, non ab- rasum, non cancellatum nec in aliqua parte sui vicialum, sigillo civitatis predicte munitum et de verbo ad verbum per omnia continencia cius talis (viz předešlou listinu). Nos vero obsequiorum fidelium promplitudinem ct grale conversacionis habilitatem, quibus predictus magister Petrus tam nostre celsitudini, quam civitati predicte. con- placere studuit, intuentes, gloriosum quoque ct condcecens fore reputantes, ut talis civitas, que capitalem in regno nostro dignitatem obtinet, sic suo nolario in ccrtis pro- venlibus el retribucionum premiis provideat, que ipsum nolarium ad sufferenda continui laboris onera cl ud ob- sequendum fideliter tam nobis, quam civitati prefate dulcius alliciant et invitent, prefatum instrumentum et universa el singula in ipso contenta rata gercntes et grata, cidetn magistro Petro ct suis successoribus omnibus, quibus jurati, qui pro tempore fuerint, et alii pociores cives nostri Pragenses de unanimi consilio ct beneplacito civi- talis jam. dicte. notariam publicam, cum vacaverit, conimit- lendam et concedendam duxerint, cx certa. nostra sciencia tenore prescucium auctorilatc rcgia confirmamus. In cuius rei lestynonium presentes confirmacionis nostre litteras fieri et sigillis maiestatis nostre. iussimus communiri. Datum in Mysenburk per manus venerabilis Petri, Basy- liensis episcopi, Wissegradeusis prepositi ct regni Boenuc cancellarii, principis nostri dilecti, anno domini millesimo ducentesimo nonagesimo nono, XIIII? kalendas Octobris duodecima indiccione, regni nosiri anno tercio. 3. 1301, 9. srp. Liber velusl. privilegio um ć. 993. J. 9. Nos Heynricus iudex, Conradus Cznomerus, Nyco- laus Tafclrungc. Matheus de pra, Johannes de Gallis, Conradus de Riczano, Sypoto de Wenesaw. Bechleliemus, lfeynricus scriptor, Nycolaus Geunlheri, Biliungus, Ill. marus Fridingeri, Heynricus Neplini, iurati. civitatis Pra- gensis, fatemur universis tenorem | presenciuin. inspecturis quod cum donius in arca Francouis de Lacu, civis Pra- gensis, in foro sita, ex quodam iure a temporibus rctro- aclis civitati observato corstructa esse laliter dinoscatur, ut omnes inhabitatores | eusdem domus. ductum. aque lluentis, qui vulgariter aytuch dicitur, a statua. in mcdio foro xita, ip qua homines malefacientes puniri pro suis excessibus consueverunl, per iustitas usque. ad aciei in- feriorem. domus Franconis sartoris, quondam civis Pra- gensis, duxcrint, correxerint et emcndaverint, | quando- cunque loc neceessitas requirebat, ne ex ductu aque predicte possent aiiqua dampua vel dispendia vicinis circumsedentibus generari, honesti viri Eberlinus, Con- radus et lfeynricus, fratres dicti de Lapide, cives Pra 

Strana 6
6 I. Na námésli (proti ulici Melantrychové). genses, qui diclam domum apud dictum Frankonem pro quadam summa emerunt pecunie, coram nobis promise- runt, uL ductum aquc predicte de predicta statua usque ad prescripium locum ducere, corrigere et emendare, quandocunque hoc necesse fucrit, debeant sine vicinorum circumscdencium dispendio atque dampno. Et si aliquis ex vicinis circumsedentibus ex ductu aque predicte aliquod dampnum vel dispendium receperit, de hiis satisfacere sibi tenebitur ille, quicunque inhabitator dicte domus fuerit atque hospes. Et quod premissa a quolibet inhabita- tore dicle domus fieri debeant, hoc ipsi civitati a quodam iure consveto esse dinoscitur perpetuo observatum. In culus rci testimonium et robur perpetuo valiturum pre- scntes litleras ex certa sciencia nostra conscribi fecimus sigilli civitatis nossre munimine communitas. Datum Prage per manus Petri, publici notarii dicte civitatis. a. d. mille- simo trecentesimo primo V idus Augusti. [In margine :] XXI]. Littera super ductu aque de prangerio. 4. 1388, v8. srp. Liber velustissimus &. 993 f. 47 4 03.) ln dci nomine amen. Acciones, quas mundus labilis ordinal, sepe delet oblivio et successus temporum, uis) firmentur viva voce testium aut efficaci caractere littcrarum.. Hinc est, quod nos Wenczeslaus dictus Rok- czancr iudex. ct Nicolaus Albus, Andreas dictus Goldner. Pesoldus carnifex, Seydlinus de Pieska, lfeinricus dictus Melniker, l'renczlinus dictus Kornpühel, Nicolaus Cznoimer, Nicolaus Clementeri, Ulricus (dictus) Silberczeiger, Jeklinus Ruperti, Ulricus Plcyer et Johlinus dictus Rokzaner, iurati et universita» civium Maioris Civitatis Prag., notum fieri volumus universis tenorem presencium inspecturis, quod nos cum scbioribus civitatis eiusdem m.tura deliberacione prehabita diversos defeclus civitatis predicle pretendentes, quorum maior fuit, quod ipsa civitas tam a nobilibus quam a ci- vibus regni Bocmie ipsam civitatem visitantibus notam ru- boris ct verecundie passa fuisset per multa tempora non modicam cx co, quod non haberet domum consilii et maniloquii, sicut alie civitat s capitales consueverunt habere, in qua' cause super diversis negociis civitatis et consilia civium traclarentur et oporteret ipsos cives septimanis singulis querere diversa locorum diverticula ipsorum honori minus decencia pro causis civitatis et negociis pertractandis. Ad removendum lunc defectum, nos predicti cives, domum cum area quondam Wolflini de Lapide, civis Pra- Eensis, et censibus presentibus et futuris, si qui adaucti fuerint, ac aliis pertinenciis ad ipsam domum et aream spectantibus universis, sitam in acie medii fori contra domum Johlini Jacobi in ipsa civitate Pragensi, de ungelto viui ad honorem et commodum tam divitum quam pau- perum pro domo corsilii ipsorum civium matura dclibe- racione prehabita emendam duximus ac eciam exsolvendamn sub huiusmodi empcionis et solucionis forma, ut iurati civitatis predicte, quicunque pro tempore fuerint, in dicta domo causas ct negocia ipsius civitatis ac collectas habere debeant et perpetuo pertraciare impedimento cuiuslibet non obstante. Statuimus cciam sub pena jnfrascripta, volentes, ne aliquis nobilium seu civium cuiuscunque dignitatis, preeminencie, condicionis, status, vel officii existat, domum ipsam vel censum eius in toto vel in parte ex adiutorio domini nostri regis vel successorum suorum sibi vel heredibus aut amicis suis usurparc vel alienare pre- sumat, audeat vel debeat quomodolibet in futurum. Sed ad ipsam civitatem pro honore et commodo spectare debet in eternum. Si quis vero vel si qui statutis nostris predictis ad dominum nostrum regem, heredes vel suc- 1) Otištěno též v Čelakovského l. c. č. 85. Z. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). cessores ipsius pro usurpacione seu alienacione dicte domus vel censos cius in tolo vel in parte laborando contraire vellet aut vellent, hic vel hii per nos aut suc- cessores nostros el a quolibet fidedigno periurus et fide- fragus debet esse ac eciam violator sui honoris ubilibet appellari cum amissione rerum et corporis, quorum bo- norum medietas fisco domini nostri regis, reliqua vero pars civitati cedere debet antedicte, corpus autem buius- modi transgressoris per iuratos iuxta graciam ipsorum extat iudicandum. "Volumus eciam, ut nullus alter dictam domum inhabitet, nisi hic, qui per uos aut successores nostros, iuratos, pro tunc inibi fuerit collocatus. Insuper est expressum, quod si alique littere successu temporis in preiudicium. dicte dorus aut census eius in toto vel in parte invente vcl ostense fuerint quibuscunque sigillis sigillate, tales litteras preter has nullius vigoris dicimus de cetero seu momenti essc. Ut igitur empcio seu exso- lucio dicte domus facla pro bonore et commodo civitatis predicle a nobis et nostris successoribus, iuratis civibus Pragensibus, quicunque fuerint, rata et grata permaneat et perpetuo inconvulsa, presens privilegium scribi ct de cerla nostra sciencia fecimus (ct) sigilli civitatis predicte munimine communiri. Actum et datum anno domini millc- simo trecentesimo tricesimo octavo X" kalendas Septembris. 5. 1888, 20. án. Liber velusl. č. 986 f. 2591). Nos Johannes, dei gracia Boemie rex ac Lucemburgensis comes, notum facimus universis presentes litteras inspec- turis, quod dilecti nobis . . iudex iurati ac . . univer- sitas civium Maioris Civitatis l'ragensis pro parte sua ct communilatis civitatis eiusdem nobis exhibuerunt copiam cuiusdam instrumenti super provisione per eos dictc civi- tatis facta, petentes, ut idem instrumentum et omnia in ipso contenta ratificare et con&ürmare maiestatis nostre gracia dignaremur. Copia autem sive tenor ipsius instru- menti erat talis: In dei nomine — (viz listinu předešlou č. 4.] — Nos vero peticionibus ipsorum civium pie an- nuentes ipsum instrumentum et omnia in ipso contenta super ipsa provisione facta ratificamus, approbamus et sigillo maiestatis nostre confirmamus. Datum Ambyamis sexta feria ante festum b. Mathei apostoli et cvangeliste anno d. millesimo trecentesimo tricesimo octavo. 6. 1888, 98. pros. Lib. vct. è. 993 f. 69. Nos Wenczeslaus dictus Rokczaner iudex et Nicolaus Albus, Andreas dictus Goldner, Pezsoldus carnifex, Seydlinus de Pieska, Henricus Melniker, Frenczlinus Kornpuhel, Nicolaus Cznoimeri, Nicolaus Clementeri, Ulricus Silber- czeiger, Jeklinus Ruperti, Ulricus Pleyer et Johlinus Rok- czaner, iurati et universitas civium Maioris Civ. Prag., recognoscimus tenore presencium etl ad publicam tam presencium, quam futurorum deferimus nocionem, quod matura inter nos deliberacione prehabita, ne succes-u temporis domui consilii sive maniloquii civitatis predicte, que fuit olim Wolflini de Lapide, civis Pragensis, site in acie in medio fori in ipsa civitate Pragensi, incommodum sive periculum per circumsedentes concives nostros oria- tur, sic statuimus omnino volentes, ne aliquis concivium nostrorum, heredum vel successorum suorum circumcirca domum predictam contiguam sive in vicinatu residencium debeant vel audeant lucem fenestrarum lam in domo predicta, quam in huttis sive gasis testudinatis, in quibus stant pannicide, obstruere vel obumbrare quomodolibet in futurum. Preterea hutte lignee pannicidarum non debent per quempiam in futuro, si concremabuntur vel putredine consumentur, alcius edificari, sed in ca altitudine, 1) Viz předcházející poznámku. 

Strana 7
I. Na náměstí (proti ulici Meiantrychově). sicut stanl ista vice. Insuper Johlinus dictus Thasner, in- stitor, heredes vel successores sui debent tecta testudinum, sub quibus sunt staciones pannicidarum predictorum, semper reparare, si per ignis incendium íuerint unquam concre- male el hoc infra sex septimanarum spacium continuum, aut si putredine vel aljo modo quocunque fuerint destructa, debent ea reficere et reparare, ne ipsis pannicidis vel alicui corum per pluvias sive nives dampnum vel incom- modum in huttis ipsis contingat. Debet eciam ipse Jo- hlinus, heredes et successores sui procurare, ne ligna super tesludines istas per inhabitantes super eas seccentur vel alia fiant ex quibus testudines ipse diruantur vel dampnum aut incommodum ipsis pannicidis vel alicui corum inde contingat. Adicimus eciam volentes, uL ipsc Jolilinus, heredes ct successores sui cum pannicidis, vicinis suis, qui stant in huttis ligneis cum pannis ipsorum, sive quorum sunt hutte in ordine pencs huttas testudinatas retro ipsum Johlinum, inter se unum canale loccnt, in quod stille sive gulte pluviales de lectis hincinde defluant ct ulterius in cloacam ipsius Johlini transcant et decurant, quandocunque et quocienscunque necesse fuerit, impedimento ct con- tradiccione cuiuslibet nou obstante. In quorum omnium testimonium presentes litteras sigiilo civium Pragensium seu civitatis Pragensis predicte fecimus communiri. Actum et datum anno domini millesimo t'eccntesimo tricesimo octavo X? kalendas Januarii. 7. 1848, 28.6ce. Liber velusl. privileg. 6. 993 f. 10. Nos Borsuta iudex et Johlinus Jacobi, Frenczlinus Tausent- march, Nicolaus Albus, Ula Negel, Nicolaus de Jurnteyn, Ula Pleyer, Mcrklinus Stach, Meynlinus Dubcz, Nicolaus Geunher, Ula Rokczaner, Albertus quondam Wolflini Ca- merarii, et Sydlinus, Otlonis pannicide filius, iurati, totaque universitas civium Maioris Civitalis Pragensis notum facimus tenore presencium universis, quod quia triginta sexagene grossorum prag. deuar. que in salisfaccionem seu pro emenda homicidii in persona olim Cunczlini pie memorie, quondam Johannis pannicide prope s. Leohardum famuli, proch dolor, perpetrati date fuerant quasque antiqui iurati a predicto Jolianne pannicida in anno domini millesimo trecentesimo quadragesimo tercio pro indigencia predicte civitatis Pragensis sub tali condicione receperant, uL sin- gulis annis dictas triginta sexagenas cum tribus sexagenis grossorum nomine census annui augmentare easdemque simul cum augmento dicti census pro ipsius Cunczlini anime remedio disponere deberent, quando, ubi et sicut eis melius ac utilius videretur. Verum quia prelacle tri- ginta sexagene gr. ex parte predicti trium sexag. census in quindecim sexagenis dictorum grossorum existunt hu- cusque augmentate, ita quod nunc summa tocius huiusmodi pecunie ad quadraginta quinque sexag. gr. prediclorum sc extendit, ideoque malura super eo deliberacione pre- habita diligenter iam dictas quadraginta quinque sexagenas ross. ad capellam in domo consilii pro ipsius Cunczlini anime, ut predicitur, remedio disposuimus, dedimus ac in perpetuum donavimus testamentum. Ita videlicel, quod nos iurati supradicti et iurati, qui pro tempore fuerint, viro idonco, qui ad dictam in domo consilii capellam pro capellano per iuratos electus et per venerabilem in Christo patrem et dominum, dominum s. Pragensis ecclesie archiepiscopum confirmatus fuerit, quatuor cum dimidia sexagenas gross. prag. denar. perpetui census, medietatem huius in festo s. Galli et medietatem in festo s. Georgii, ex nunc singulis annis de bursa seu pecunia civitatis, ubicunque eam bhabucrimus, persolvere et dare absque contradiccione qualibet debcamus. Cum autem eidem capellano alius equivalens quinte dimidie sexagene gr. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 7 census loco et vice huius census predicti super domo scu hereditate aliqua ad hoc cerla intra vel extra civitatem emptus el prefate civitatis Pragensis litteris patentibus roboratus fuerit, extunc iurati et civitas antedicta ab huius- modi census solucione crunt et esse debent liberi de celero et exempti. In cuius rei testimonium et robur per- petuo valiturum presentes litteras ex nostra certa sciencia fieri fecimus sigilli civ tatis Pragensis predicte munimine roboratas. Datum anno domini milesimo trecentesimo quadragesimo oclavo feria Ila post festum s. Jacobi ap. 8. 1850, 15. Cerv. Liber velusl. &. 993 i. &. [Рге- sentacio facla per plebanum ad altarc in domo consilii] Reverendissimo in Christo patri ac domino domino Ar- nesto, s. Pragensis ecclesie archiepiscopo, domino suo gracioso Ditricus, plebanus ecclesie s. Nicolai jn toro pullorum in Praga, cum debita reverencia oraciones in filio virginis humiles et devotas. Reverencie vestre duxi presentibus declarandum, quod ex ercccione altaris in domo consilii in Praga in plebe mea iam facta conside- rans michi et mee antedicte ecclesie nullum detrimentum seu preiudicium possc generari ad instanciam prudentum virorum .. iudicis et juratorum civium civitatis Pragensis meum ad hoc plene dedi consensum, ul discretus vir Gallus, eiusdem civitatis Prageasis subnotarius, exhibitor presencium, ad predictum altare confirmetur, paternitati vestre supplicans tolo posse, quatenus eundem Gallum ad predictum altare pure propter deum dignemini confirmare. Datum in die s. Viti gloriosi martyris anno domini millc- simo trecentesimo quinquagesimo, anno iubileo. 9. 1350, 80. červ. Liber velust. č. 993 f. 7. [Con- firmacio ad altare in domo consilii.] Nos Arnestus, dei gracia s. Pragensis ecclesie archiepiscopus, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod nos ad polici- onem et ad presentacionem providorum ac honestorum virorum .. iudicis et iuratorum Maioris Civitatis Pragensis discretum virum Gallum clericum, exhibitorem presencium, crida seu proclamacione premissa ad altare de novo in pretorio civitatis predicte constructo, cuius disposicio, pre- senlacio seu collacio ad predictos dominos iudicem et iuratos perlinere dinoscitur, duximus et presentibus ducimus confirmandum ipsum sibi cum omnibus iuribus et perli- nenciis suis auctoritate, qua fungimur, confirmantes curam- que et regimen jpsius altaris in spiritualibus et tempora- libus, prout ad nostrum spectat officium, commiltentes eidem. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillorum nostrorum munimine iussimus roborari. Datum Prage anno domini rmillesimo trecentesimo quinquagesimo iubileo, die ultima mensis Junii archiepiscopatus vero nostri anno sexto. 10. 1351, 11. dn. Lib. vel. c. 986 f. 314. Nos Sey- dlinus, pro nunc magister civium, Thomas de ferrea platea, Johlinus Praun, Ludlynus carnifex, Henricus Mornger, Fro- winus aurifaber, Leo sartor, Nicolaus pannifex ceterique iurati cives civitatis Prag. testificamur, quod anno M'CCC'UJ I sexta feria ante diem b. Valentini proxima Bohuslaus Wolf- rami, concivis noster, coram nobis in pleno consilio constli- tutus. publicavit, quod de vero censu sibi hucusque non soluto habeat iam super domum olim Eberlini de Lapide XXVII cum dimidia s. gr. preter penas sibi debilas in hac parle. 11. 1352, 91. dub. Lib. vetust. č. 986 f. 13. Nos Borzutha iudex, Hermannus institor, Nicolaus Payer, Leu- poldus Sleycher, Przibno carnifex, Chunscho de Claustreilo, Pesco Meingos, Pesco faber, Paulus Benescliower ceterique iurati Maj. Civ. Pr. cives recognoscimus ct testificamur, quod coram nobis, dum pleno presideremus consilio, discreti 

Strana 8
I. Na naměslí (proti ulici Melantrychově) iri Nicolaus Znojmer, Johlinus Proun, Thomas Niger, lenricus Mornger, Ortlinus pellifex, Witko de Monte, Ila- ardus pannicida, Pesco de Melnico ceterique ciusdem laj Civ. Prag. iurali cives, anliqui consules, nostri predeces- >res, recognoverunt et fassi sunt, se litteram patentem ivitatis Pragensis predicte majori sigillo roboratam quondam omine lélyzabcth, Johlini Ebcriini de Lapide conthorali, iper trecentis sexag. gr. dotalicialis pecunie super domo iusdem Johlini de Lapide, quam nunc Johlinus Eberhardi, oncivis noster, rite et racionabiliter emplam inhabitat, sriptam reprobasse et eidem omnem vigorem, potestatem t virtutem decetero omnino ct totaliter sentencia diffinitiva bstulisse Et. quemadmodum ;jidem | nostri. predecessores, ntiqui iurati, litterám huiusmodi reprobaverunt, omnem igorem, potestatem ct virlutem eidem, prout predicitur, uferentes, sic. ct. nos candem presentis scripti testimonio eprobamus ct penitus annullamus volentes, ut si per quem- iam hominum «quocunque successu temporis ad lucem roduceretur, qua fortase predictus Johlinus Eberhardi, credes sui aut successores, dictc domus possessores, | domo prelacta impedirctur seu impedirentur, nullius igoris scu virtutis debeat. esse. de cetero vcl momenti. clum. et. scriplum sabbato ante festum s. Gorrii pro- imo, anno — trecentesimo quinquagesimo sccundo. 12. 1858. 28. ún. Ruk. č. 987 f 206. Inventum est cr scabinos, quod iurati antiqui, videlicet Sidlinus institor, ochlinus Prdon, Nicolaus Snoymer cl ceteri non debent ce tenentur Terclero respondere pro cymento cl late- ibus, quos Terclerus dedit ad domum consilii. Actum r. V. ante Letarc. 18. 1354. 91. srp. Lib. vel. č. 980 f. 182. Anno „U MCCCLIIII" feria quinta ante festum s. Bartholomei lorzutha iudex, Reimboto goldner, Nicolaus de Jurntein, zuderlinus Stuk, Johlinus Praun, Fridlinus Roll, Cuncz- mus Rotlew, Habardus pannicida, Johannes Luthmericzer, cyboth Beneschower. Nicolaus Gentes, Franciscus Rok- zaner et Nico Lekschait, Seydlinus de Pieska, Nicolaus ‘nojmer, Frana Negel, Johlinus Hunel et Albertus aïmerer, consules ct scabini inrati M. Civ. Pr. cives, ec non Ula Player, Jaxo Payer, Fridlinus Johannis, Ticolaus Clementer, Woflinus Mainhardi et Mathias dc "urri a tota communitate ad in(rascripta elccti et assurnpti, ongregati in domo consilii euisdem civitatis super pro- isione certa singulis annis discreto viro magistro Wern- iero, prothonotario predicte civitatis, pro victualibus, expen- is, mercede ct sallario. aliisque suis necessitatibus facienda, nanimiter ct concorditer fecerunt, statuerunt et ordina- erunt, quod facto, ordinato ct constructo per ipsos in metorio seu domo consilii decenti eommodo pro dicto nagistro Wernhero ct ipsius familia idem magister Wern- ierus prothonotarius cum sua domo et familia dcbent in licto pretorio seu domo consilii de cetero commorari et esidenciam facere personalem ct quod eciam ignibilia eu ligna pro igne, foco el stubis ac aliis suis necessita- ibus necessaria de communi pecunia eiusdem civitatis :omparari et procurari et eidem tagistro Wernhero debent nnis singulis ministrari. Item quod predicto magistro Nernhero prothonotario quadraginta sex. gr. den. prag., ‘iginti in quolibet s. Galli festo eL viginti in quolibet . Georgii festo, annis singulis de communibus proventibus :t redditibus predicte Prag. Civ. dari, persolvi et assig- ari [sinc] omni contradiccione et impedimento debent et ro cisdem pecuuiis sibi census et redditus predicte civitatis ub (!) domo consilii et pretorio XL s. dcputarunt et issignarunt. Et in casu, quo sibi in censu domus consilii :| pretorii predicli aliquid de quadraginta s. deficere vel I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). quo de huiusmodi censu luiusmodi XI, s. integre perci- perc et habere non possct, quod Lunc huiusmodi defectus et residuum de aliis ipsius civitatis Pr. censibus aut de collecta seu losunga suppleri debeat et sibi integre assig- nari contradiccione et impedimento quibuslibet proculmotis. Datum et actum, ut supra. 14. 1362, 16. cervna. Lib. vel. ¢. 986 f 312. Anno domini MCCCLXIlo fer. quinta post festum s. Viti proxima Mathias Ress, Salmannus Galm, Seybota de Beneschow, Frana Negell, Boliuslaus de Miliczin, Nicolaus iuvenis Clementer, Hayna de Kleyss, Ula Zilberczcyger, Sdenco pannicida. Hainczlinus Rauber, Myrko de Eylow, Hainlinus Glas, Jacobus de Novadomo, Nicolaus Negell, Mathias Kyczinger, Hana Melniker, Nicolaus de Wyenna ct Frana de Brünna, consules et iurati, nec non.. seniores et.. magistri mechanicorum et singulorum artificum Maior. Civ. Pr. in domo consilii eiusdem civitatis pro quibusdam causis et negociis multum arduis expediendis ct diffinicndis communi- ter congregati, hoc precipuc inspeximu diligenter, quod ipsa civitas ex parte legacionuin, quax ad diversa loca de necessitate faciebat eL facere oportebat, omni anno magnas defectus, cxpensas maiores et maxima dampna passa cst usque modo. Consideravimus eciam sinceram fidelitatem et dili- gentem promptitudinem honorabilis viri magistri Wernheri, nostri et dicte civitas Pragensis prothonotarii, ct ipsius indefessa ac fidelia servicia nobis hactenus sollicite facta et de cetero vigilancius facienda, volentesque huinsmodi defeclus, expensas et dampna removere cüm effectu et predicto magistro Wernhero, qui de censu sibi dudum racione prothonotariatus pro mercede deputato, statum compelentem tenere et commode ac decenter nequit nec poterat sustentari, ac ipsius necessitatibus providere, eundem magistram Wernherum. prothonotarium nostrum, pro am- bassiatore el speciali nuncio ad legacioncs eiusdem civi- tatis de cetero, quando, quociens et ubi necesse et utile fuerit, faciendas, elegimus, ordinamus et statuimus, cidem- que magistro Wernhero propterea ad censum illum, quem prius racione prothonotariatus dicte civitatis habuit, super- addidimus, concessimus et donavimus sic, quod de cctero habebit et habere debet nonaginta scxag. gr. den. prag. annui census, quamdiu se io dictis officiis honeste et legaliter conservaverit et donec hujusmodi donacionem revocandam duxerimus, tollendas et percipiendas per eundem magistrum Wernherum, annis singulis quadraginta quinque s. in festo s. Galli et quadraginta quinque in festo s. Georii, temporibus successivis, de censibus domus consilii nec non domus fusorii seu libre in Leta curia et dominorum cruciferorum ad s. Benediclum ac de proven- libus de mensuracione tele provenientibus et de pellifi- cibus in domo consilii dicbus forensibus stantibus. Et siquid sibi de et in predicta summa nonaginta sexage- narum in huiusmodi censibus deperiret vel deficeret aut minus solveretur, hoc sibi de pecuniis communibus aut collecta seu losunga dicte civitatis suppleri et compleri debebit, sic quod nonaginta s. gross. eo modo, ut pre- seribitur, sibi annis singulis integre persolvantur. Ra- cioneque memorati nonaginta s. census diclus magister Wernherus tres equos in domo sua habere, tenere et proprio pabulo pabulare seu pascere debet, ut eo prom- pcior et apcior sit ad huiusmodi, prout dicitur, legaciones, super expensas tamen seu expensis civitatis quando ct quociens necesse fuerit, peragendas. Sique eidem magistro Wernhero in huiusmodi legacionibus ct post arreptum iter equus unus, aut plures, deperiret seu deperirent, huius- modi equun! vel equos sibi solvere, vei ita bonum equum vel equos bonos, sicut. suus equus vel equi sui fuit aut 

Strana 9
I, Na náměstí (proti ulici Melantrychově). fuerunt, debemus et... successores nostri, consules et iurati, qui fuerint pro tempore, debent reddere et dare contradiccione et impedimento quibuslibet proculmoti. Actum et datum, ut supra. 14. 1870, 6. listopadu, Lislina kap. sv. Vilské XIV, 9. Nos Hana Beneschawer judex, Mathias in turri, Ula Silber- czeiger, Fancza Donati, Hainlinus Stach, Mirko de Eylaw, Elias sutor, Jaxo Polkonis, Wenczeslaus Lceuthmericzcr, Fridlinus Roll, Henslinus Czeisilmeister, Fancza Nuem- burger, Pesco Budener, Waltherus Gabler, Wenczeslaus Negel, Johlinus Slingel, Pecha Kotko, Procopius Seidlini, Fullengast, Nicolaus Virsink, Frana Terkler, Wenczeslaus Cziirni, Nicolaus Dirnda, Wernherus textor, Marlinus Za- lacz, Jürziko Hoholsky, Jesco Podwinsky, Maska taberna- tor, Doska in foro equorum et Jürzico pistor, iurati cives Maioris Civ. Prag., recognoscimus tenore presencium uni- versis pro nobis et successoribus nostris, iudice et scabinis Pragensibus, quod attendentes urgentem necessitatem ac evidentem utilitatem nostre civitatis predicte, plurimis pregravate oneribus debitorum, non per errorem aut in- provide, sed sollicita et matura deliberacione preliabitis tractatuque diligenti et sollempni pluries nostro in con- silio repetito, nihilominus subsecuto communi et unanimi communitatis consensu, indulto quoque ct consensu ex- presso ad hoc imperiali principaliter ac demum litteraliter accedente vendidimus et iusto vendicionis tytulo vendimus per presentes honorabili viro domino Jaxoni, quondam johlini Rokczaneri filio, nostri concivis, vicario domini scolastici ecclesic Pragensis, dumtaxat ad vite sue tem- pora, scx sexagenas gross. den. prag. pensionis annue seu reddituum, ab omni contribucionis, collecte, dacionis, berne vel steure seu cuiuscunque inposicionis onere liberas et exemptas, pro triginla sexag. dictorum grossorum nobis ab eodem domino Jaxone plenarie persolutis per dictum dominum percipiendas, levandas, tenendas, habendas is prelorio noslro a nobis el successoribus nostris, per me- dium in s; Georii venturo proxime et per medium in s. Galli festis deinde proxime affuturo, quam diu vitam du- xerit in humanis, bona fide et sine contradiccionis obsta- culo et dilacionis intervallo annuis singulis persolyendas, non obstante revocacione regia vel retraclacione cuius- cunque, per que predicti census solucio posset quomodo- libet inpediri. Quandocunque autem in aliquo premissorum festorum festo eL infra octavam deinde continuam census, ut premittitur, debitus non fuerit persolutus, ex tunc die altera ad requisicionem dicti domini Iaxonis in hospicio honesto predicte nostre civitatis per eum nobis deputato magister civium cum uno de scabinis, qui pro tempore fuerit, obstagium. debitum et consvetum in personis pro- priis sine dolo et renitencia qualibet observare tenebuntur, inde non exiluri, donec de censu debito cum omnibus racionabilibus expensis, quas idem dominus laxo se occa- sione more legittime fecisse docuerit seu eius nunccius, quem ad hoc dcsünandum duxerit, eius nomine, fuerit plenarie satisfactum. Si vero sepedicto domino laxoni infra alios octo dies de censu prefato debito non salisfa- ceremus per nos et successores nostros, ex tunc ipse vel nunccius suus prediclus eius nomine eundem censum po- lerit conquirere a christianis vel Iudeis ubicunque in dampnum nostre civitatis predicte taliter tamen, quod nunquam predicti exient obstagium, donec sibi de censu debito et omnibus dampnis exinde racionabiliter crescen- tibus fuerit per scabinos et successores nostros integra- liter satisfactum. In cuius rei testimonium sigillum dicte nostre civitatis presentibus est appensum. Datum anno d. m. trecentesimo septuagesimo in die b. Leonhardi conf. I. Na ndmésli (proti ulici Melantrychové). 9 16. 1379. Rukop. c. 2069 f. 202. Johannes, capel- lanus pretorii Antique Civ., ductus est super domum Anthonii in viride. 16. 1881. Deska dřevěná v kapli radniční a Chaos. f. 66. Anno domini MCCCLXXXI quarta die mensis Augusti haec capella cum altari est per venerabilem in Christo patrem ac dominum dominum Hinconem, episcopum Lad- miricensem, ordinis fratrum heremitarum sancti Augustini, in honorem beatorum Viti, Wenceslai, Adalberti, Sigis- mundi, Ludmilae ac aliorum sanctorum martyrum conse- crala. Dedicatio autem huius capellae ad dominicam pro- ximam antc festum s. Laurencii marlyris domini posita est, quae tunc fuit dies consecracionis. Indulgentiae autem istius capellae sunt hae: videlicet in festivitatibus Nativi- tatis, Resurrectionis et Ascensionis domini noslri lesu Christi et in omnibus festivitatibus beatae Mariae Virginis et beatorum apostolorum ac sanctorum doctorum Augustini, leronymi, Ambrosii et Gregorii, nec non in festivitatibus sanctorum patronorum ac dedicationis capellae pracdictae. Et qui manus ad hanc capellam porrexerint adiutrices, centum quadraginta dies indulgentiarum obtinebunt. 17. 1400, 27. bfezna. Rukop. c. 996 f. 8. Johannes braseator emit — domum — erga Marlinum Weycharti — rctro maccella carnium —. Et tenetur de cadem domo — capcllano prctorii Mai. Civ. Pr. XXXII gr. census — censuare. — Act. sabbato anle Lelare. 18. 1404, 10. ledna. Rukop. ć: 996 f. 96. Nicolaus Smuczer emit unam sexag. census erga Wenceslaum Ottonis pro X s.xag, quam habuit super domo Pessiconis de Sybyesiuk dicta ad ciconias — Ka tamen condicione notanter expressa, quod cadem sexagena gr. post mortem ipsius Nicolai de cetero pro pane captivis ad schatlaviam per provisorem ipsorum, qui loco ipsius Nicolai fuerit, dari debet. — Act. fer. V. post Epipt. 19. 1404, 10. куёта. Rukop ¢. 2101 f. 8. Jan Pikuss emit — domum erga Annam, rclictam olim Barthussii rymer —. Et tenetur capellano pretorii XXXII gr. — censuare. Act. sabbato antc Exaudi. 20. 1405, 26. května. Rukop. č. 2101. f. 53. Franco mandlarz emit — domum erga Cristanum de Halstat retro s. Nicolaum —. Et tenetur de ipsa domo unam sexag. gr. capellano pretorii — censuare. — Acl. IlJa post Urbani. 21. 1405, 23. června. Hájek na listu 363. Pfiho, dilo se, že Pražané Star. M. Pr. povolavše k sobě na rathúz Zygmunda Svamberka z Orlíka, jenž byl podkomoří království Ceského —, tu v raijě o některé včci s ním tajně rozmlúvajíce, rychle poslali pro mistra popravného a tu hned před světnicí jej vzíti a svázati rozkázali a jakž na velikú síň přiveden, tu rozkázáním popravcuov kleknúti musil a tu jemu hlava sfata před dvečmi kaply P. Marie. 92. 1407, 4. srpna. Rukop. č. 2101 f. 126. — Fra- ternitas institorum -- resignavit arcam desertam olim Hannussii Sachs spigler — Erhardo diclo Vicztum de Sweynfurt —. Et tenetur de cadem area capellano pretoiii Mai. Civ. Pr. mediam marcam gravem gr. — censuare. Act. fer V ante s. Laurencii. 93. 1410, 26. dubna. Rukop. 2101 f. 323. Marga- retha, rclicta olim Iessconis de Chwalowicz ct Johanka filia cius, cmerunt -- domum — crga Icssconem instilorem de Newenburga —. Et tenetur de ipsa domo XXXII gr. ad capellam pretorii — censuare. — Act. sabbato post s. Marci cv. 24. 1411, 27. ledaa. Rukop. ¢. 2101 f. 253. Albertus horlogista emit — stubam balnealem — in gradu —. Et 2 

Strana 10
10 Z. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). tenetur — censuare — capelle pretorii mediam sexag. census —. Act. fer. III. post Convers s. Pauli. 25. 1411, 16. května. Rukop. č. 2101 f. 264. Nico- laus Puswiczer et Procopius olim Wytkonis de Monte, testamentarii Nicolai Smuczer, iuxta tenorem littere testa- mentalis ipsius Nicolai resignaverunt I s. gr. magistro civium et dominis consulibus pro captivis ad schatlaviam super domo Gremlini sartoris ex opp. pretorii. — Act. sabbato post Sophie. 26. 1414, 11. ledna. Rukop. c. 2102 f. 18. Wences- laus Chanye, protunc magister civium, emit pro capellano capelle pretorii Maioris Civitatis Pragensis duas sexagenas gr. prag. census annui et perpetui erga dominam Barba- ram, relictam olim Reychlini institoris, pro decem et octo s. gr, quas habuit super domo Enderlini frenificis sita penes chorum ecclesie s. Leonhardi ex una et Nicolai Dinsthafft sellatoris parte ex altera. Act. fer. V post. Epiph. 27. 1420, 3. dubna. Vavř. z Březové ve Fontes V. str. 361. Item fer. IV. ante Pascha, alias die III. Aprilis Pragenses communionem utriusque speciei zelantes — ad pretorium Antique Civ. cum sacerdotibus et magistris calicis promoventibus communionem congregati se asstrin- gunt communionem calicis — defendere. 28. 1420, po 23. květnu. Vavřinec z Březové ve Fontes V. str. 373. In ipso itinere — Zacenses, Lunenses et Slanenses — dampna magna Petro dicto Mezyrzieczky, mercatori ditissimo, intulerunt bonis multis ibidem per ignem consumptis et plebano cum altero sacerdote d. Wenceslao, olim capellano prelorii Antique Civ. Pr., combusto. 29. 1420, 22. července. Vavř. z Březové ve Fontes V. sir. 395. In die Magdalene Thaborienses cum Pra- gensibus considerantes Boemorum a Theutonicis innocen- tem combustionem et crudelem irruunt in pretorium et postulant sibi captos ad comburrendum presentari. Quibus consules resistere non valentes tradunt. 80. 1420, 6. prosince. Vavř. z Březové ve Fontes V. sir. 451. [Thaborite] — dominum castelli (Rziczan) Divis- sium nomine cum filio captivos in pretorium Pragcuse in die Nicolai — secum adduxerunt. 31. 1420, 10. prosince. Vavz. z Bfezové ve Fontes V. sir. 452. Item fer. III. post Nicolai — consules — Ni- colaum Hus et Zizkam cum aliquot senioribus ad prandium faciendum cum magistro civium in pretorio invitaverunt pro ulteriori amicicia contrahenda. Ad quod quidem prandium Nicolaus Hus venire renuit suspicans sibi mortem in pre- lorio fore preparatam, — Zizka vero cum aliquot de suis pretacta feria III. post Nicolai prandere in pretorio cum magistro civium non timuerunt. 32. 1421, 80. června. Vavr. z Březové ve Fontes V. str. 496, 497 a 499. Fer. II. post Petri, que fuit XXX. dies Junii, ex occulto tractatu quorundam cum d. lohanne presbitero — omnes deordinacionum fautores concurrunt de Nova in Antiquam Civitatem — venientes- que pretorium ascendunt et clamoribus insultant, quod consules utriusque civitatis non essent fideles —. Post hoc fer. IV. ad pretorium Antique Civ. se convocant et XXX secundum pretacti Johannis presbiteri nominacionem, XV videlicet dc Antiqua et XV de Nova Civitatum, in consules eligunt. — Eo tempore — videntes hec devote in domino virgines, vidue ac in matrimonio constitute — omnes fideliter veritati servientes convocant et in preto- rium pariter ascendunt et consulibus in scripto querelam proponunt. — Consules commoti eas omnes arrestant — dc pretorio recedunt et mulieres fere ad duas horas in I. Na ndmésli (proti ulici Melantrychové). estuario claudunt, quibus elapsis recedere libere per- mittunt. 33. 1421, po 20. říjnu. Vavř. z Březové ve Fontes V. str. 515. Johannes Sadlo, dominus de Kostelecz — cum pretorium hora quasi vesperorum pro sui excusacione cum pretactis dominis (fratribus de Janowicz, Petro scilicet et Purgardo) ascenderet, est a consulibus captivatus 'et die eodem hora secunda noctis in pretorio sine viatico fidelium est decollatus. Cuius corpus in crastino circa s. Nicolaum est sepultum. 94. 1421, 16. listopadu. Vavř. z Březové ve Fonles V. sir. 523. Deinde die tercia (po 20. listop.) quibusdam magistris et presbiteris ad hoc deputatis pretorium ascen- dentibus — sectarii Johannis presbyteri reclamabant vo- cibus elevatis nolentes in quatuor magistros, cleri direc- lores, consentire — sine finali conclusione de pretorio recesserunt. 35. 1480, 23. března. Rukop. C. 20 f. 70. Item Pelro doleatori as. Spiritu racione laboris instrumentorum ad ssatlaviam XXVI gr. — (6. dubna) Ad offcium sex dominorum per collectas Mathie Zalud, fratri Philippi lutifiguli, racione laboris fornacis in prelorio — (a za jiné práce) 1 k. 62 gr. 36. 1430, 26. Fijna. Rukof. ć. 2099 f. 1038. Johannes Wolf, consul, Antonius ab asinis, Matheus ab albo cervo, Mauricius a flabellis et Matheus Oremus, communes ad laborem prelorii sub capella deputati, fecerunt racionem plenariam de summa LX s. minus XXX gr. ipsi super dicto labore de consilio assignatis sic, quod omnibus simul computatis equinimiter et defalcatis restituunt vice- versa dominis lll s. et XLII gr. — Actum pleno in con- silio f. IIII ante Simonis et Jude ap. 97. 1489, 19. kvétna. Hajek na listu 413. Roku toho v outery před slavnosti Ducha sv. jeden z měšťanův Pražských znamenitějších jménem Jan Mucek stat v rathouze Staroměstském. 88. 1489, 7. listopadu. Hájek na listu 413. V sobotu po sv. Linhartu StaroméstSt{ pevolali mistrův a kněží na na rathúz a rozkázali jim, aby sobě někoho tu hned za správcí volili. 89. 1440, 1. ledna. Letop. české. a Hdjch na listu 414. V pátek na den Nového léta sjeli se do Prahy páni, ry- tířstvo i města a všedše na rathúz Star. M. Pr., spolu se radili — o nového krále. 40. 1440, po 16. srpnu. Hájek na listu 416. Po slavností Na nebe vzetí P. Marie konšelé povolavše na rathouz mistra Václava Drachovce z Betléma i kněze Václava Babky, jeho kaplana, i kázali jim ven z Frahy vyjíti. 41. 1441. 31. říjpa. Rukop. č. 2099 f. 504. Nos ma- gister civium, consules et iurati Mai. C. Pr. universis presen- cium per tenorem recognoscimus, quod providi et circum- pecti Marlinus de Longa platea et Petrus aurifaber, con- iurati, Johannes Trefan, Michael aurifaber, Wenceslaus Hole. et Paulus linista, communes, ad racionem audien- dam ab officialibus circa laborem /urris prelorii, que erat propinqua ruine, videlicet domino Sigismundo Chanie de consilio, Barlossio pannifice et Georgio Domazlicky de communitate electis — protestati sunt, quod iidem officiales de omnibus perceptis — fecerunt 'acionem veram et racionabilem. Act. fer. III ante O. O. S. S. 42. 1443, 24. srpna. Lelop. české a Hájek na listu 418. Při slavnosti sv. Bartoloměje Pražané svolali na rathouz Staroměstský všecky mistry, bakaláře i studenty, jim ozna- mujfce, Ze by žádost byla studentův Vídeňských všech, aby do Prahy přijati byli, tu že by se cht&li uciti. 

Strana 11
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 43. 1444. 10. srpna. Lelof. české. V pondělí den sv. Vavřince rektor učenie Pražského, s doktory, mistry, ba- kaláři a studenty vstipili na rathiz před pány konšely, žalujíce na některé laiky. 44. 1446. 27. července. Lelop. české. V úterý po sv. Jakubu byla svolána všecka obec staroměstská na rathúz. 45. 1446, po 30. červenci. Hájek na listu 422. V so- botu po'sv. Jakubu Prokop ml. z Rabštejna přinesl listy od papeže, též i.od krále Římského do Prahy. — Těch Jistuov k slyšení byli obesláni někteří z pAnuoy zemskÿch na rathouz Starom. 46. 1447, 17. srpna. Letop. české. Ve čtvrtek po Veliké Matce boží byla obec pohromadě. I vstúpili na rathúz pan Jindřich Libštejnský a pan Sádlo a jiní žoldnéři s pacholky svými a prosili sú vstúpenie před konšely a před obec. 47. 1447, 25. srpna. Hájek na listu 423. V pátek po sv. Bartoloměji Táborští nenadále přitáhli k Praze —. Prażanć rychle rozkázali na rathouzích k Slurmu zazvoniti. 48. 1447, 9. listopadu. Rukop. č. 2099 f 1038. Per magistrum civium et domino. consules — Jocus instite Johannis a tribus fontibus, gui est oceupatus per desillium circa lurrim pretorii extrucluim, in recompensam et refu- sionem huiusmodi occupacionis — alius locus anle pre- dictum desillium in acie versus hostium maius dicti pretorii situm, est datus. — Act. pleno in consilio fer. V ante fest, s. Martini. 49. 1448, 13. března. Jakož jest Janovi Wolfovi krám jeho vlastní kramářský zazděn a zadělán skrze podezdénie kaply rathüzské, kteráz jesti jinak bez veliké škody nemohla zachována býti, k odměnční pak a odplacení toho krámu zadčlaného páni — jemu — dopustili --, aby dvě okně z nižších oken, kterd? jdú nebo vyd&läna jsí z, zadních sklepuov kotcuov kožišnicích na dvuor jeho Smerhov řečený — mohl zadělati a stavením sobě potřebným zabradili a za- tméli bez nesnází a překážky všech lidí. Actum fer. ll^ dominice Judica. 50. 1454, 18. ínora. Veleslav. kal. 93. Jindtich X, kníže Většího Hlohova v Hořejším Slezsku, toho dne při- jímal léno od krále Ladislava na rathouze Star. M. Pr. 51. 1458, 2. března. Lelop. čes. Ten čtvrtek před Přene- šením sv. Václava v postě, jakožto v hodinu XVII na rathúze zvolen jest za krále Českého urozený pán pan Jiřík z Kun- štátu a z Poděbrad. 52. 1471. Rukop. č. 2141 f. 101. pretorii. 58. 1478. Lib. leslamenl. č. 2119 O. S. Za novým domem rathúzským. b4. 1474. Lelop. české. Tomášek z apaléky od lilium na rathúze umřel, snad od prkna. — Hájek na listu 446. Nalezeno, že nějaký Tomášek, s»patékař od zlatého lilium a nějaký Hloušský od Hory, ti že by přijeli z Benátek (chtíce někoho jedy tráviti) —. Po malém pak času To- mášek na Starom. rathouze umřel. 55. 1476. 13. května. Hájek na lislu 448. Zbéhla se obec St. M. Pr. k svému rathouzu a tu zjímali konšely některé, totiž Víta, suken kráječe, Lukše od červeného jelena, Zajíčka od schodu, Jana od červeného kříže a Jana písaře, kterýž dhíhý čas seděl v kládě, potom v pondělí před sv. Sofif dání sú někteří z nich k trápení na rathouze a toho dne celého všecka obec byla na rathouze. 66. 1480, 19. června. Lelop. české. V pondělí na sv. Gervasia a Protasia seSla se obec na rathúz. —- V pondělí po sv. Vavřinci (14. srpna) mnoho měšťanuov staroměst- ských zjímáno královským rozkázáním, jakožto Kulhänka Nova domus Rukop. č. 2099 f. 1042'. - I. Na náměstí (proti ulici Melantrychovś). 11 zámečníka, Prokopa vačkáře, Popela platnéře, Jíru hrstníka a jiné mnohé a na rathúz sú vsázeni. Potom v pondělí před sv. Kříže povyšení sú zmučeni nekřestťansky. 67. 1481, 12. listopadu. Hdjek na lisłu 451. Na den sv. Pét bratruov na rathouze Starom. v kaple P. Marie kaplané purgmistroví, tak jakž bývalo za starodávna, slúžiti mší svatých zase počali za purgmistrství Tomáška od zlaté hvězdy a tu každý z konšeluov dřív než šel do rady u mše svaté býti a P. Bohu se pomodliti musi] pod po- kutou starodávní. 58. 1481, 19. listopadu. Rukop. č. 993 f. 227. Když jest bylo po narození syna božieho leta tisícicho čtyřstého osmdesátého prvnieho ten pondělí po sv. Martinu za šťast- ného panovánie najjasnějšícho kniežete a pána, pána Vla- dislava, Ceského krále a markrabí Moravského sc pána našeho najmilostivějšícho, toho léta byl jest od Jebo Milosti krá- lovské úřad konšelstvie a spravovánie obecnicho dobrého poručeno pánuom a osobám dolepsaným. Ti zajisté páni znamenavše, kterak před mnohými léty v hlavniem Starém Městě Pražském na rathúze kapla dielem čistým a nákladem znamenitým vystavena a zdělána jest ke cti a chvále vše- mohúciemu pánu Bohu a mučedlníkóm svatým a dědicóm českým, svatému Václavu, svatému Vojtěchu, svatému Vítu, svatému Zigmundu a svaté Lidmile i jiným svatým vedle tytule popsaného v též kaple a také k veliké cti města svrchupsaného, snažnú a pilný měli sú péči, aby ta kapla tak čistě vystavěna nestála tak pustá, kteráž jest dráhně let za válečných časuov pustá stála a služba božie v nie se nedála, S potazem, radi i volf staršie obce túž kaplu kázali sú malováním obnoviti a poctivého knèze Jana Huolku za kaplana přijali sú. Kterýžto na každý den, když by páni v radě měli seděti, mši svatú slúžití bude, také i jiní všickni jeho budúcí náměstkové a vězňóm svátostmi velebnými tělem a krví pána Ježíše Krista při- sluhovati bude. A první mši v též kaple v pondělí na den sv. pěti bratruov ke cti a chvále duchu svatému i všie říši nebeské jest zpieval a potom na každý den slúžil. To za právo po sobě budúcím panóm a správciem zuostavujíce, aby kaplan ústavně vždy chován byl nebo kdež úředníci prvotné cti a chvály pána Boha všemohúcieho hledie, tuť také všemohicí pán Buoh úředníky dary svými k štast- nému spravování obecnieho dobrého hojnějí ráčí obdařití. Stalo se jest pořiezenie toto za slovutné a vzácné opatr- nosti pánuov pana Thomáše od zlaté hvězdy, toho času purgmistra, pana Thomáše kramáře, pana Jaroše od múře- ninuov, pana Vaclava Holce, pana Rehbfe postřihače, pana Hanuše Mucka, pana Mikuláše konváře, pana Jana Pytlíka, pana Václava Chanického, pana Jíry od jedno- rožce, pana Staňka Sárky, pana Václava Frycka, pana Jíry Sukničky, pana Ondřeje Laba, pana Jana Hudlpacha, pana Martina Pobožného, pana Martina Hocha a pana Ondřeje Rojsy, konšeluov svrchupsaného Starého Města Pražského léta a dne, jakož svrchupsáno stojí. 59. 1483. Zet. české. Konšelé svolali všecky faráře na rathúz. 60. 1483, 23, zafi. Let. české. Tu středu před sv. Véclavem vërnf Cechové, netekajfce na šturmování na rathúze i šturmováno jest u Matky Boží před Tajnem, takž potom ihned po jiných kostelech šturmovali. Takž se mnoho súseduov sbéře rychle a to bylo v XIV. hodinu, i jdú k rathúzu staroměstskému s zbroji (rukopis M. do- dává: kdežto předkem byl jest Bohuslav Legat od ráje, měštěnín velmi vzáctný i statečný, s jinými sousedy praž- skÿmi, a pan Bohuslav vzvedl svůj oštíp, kterýž držal v rukou, udeřil, jim v prah násilně, až uvázl) a mezi vraty rathúzskými stál purkmistr od Klobúkuov. I když sú 2% 

Strana 12
12 I. Na nämésli (proti ulici Melantrychovë). k rathúzu přišli, olázal se jich, co by chtěli? jemuž od- pověděli, že by k rozkázání konšelskému to učinili.. Jimž poděkovav z poslušenstvie hotového i kázal jim tu čekati i chtěl před nimi rathúz zavříti. Ale oni ihned se na něho obofili a on prchl a utekl nahoru a skryl se. Tak všedše na rathéz i jali purkmistra s konšely a přikázali jim v světnici radné seděti, tak aby žádný nevycházel. I vyšel jest purkmistr na mazhúz a ihned jeden sudlicí jeho nohy probodl a on ihned učinil se zabitého a tajil v sobě duši. A oni nechtějíce, aby tu mrcha ležela zabitá, i strojili se s ním k oknu, aby ho vyvrhli z rathúzu, ale on chytil se rukou železa toho, na němž spoléhají v okně, nechtěl se pustití, až mu ruku kladivem železným odlloukli ; takž ten upadl aż na zemi s rathouzu a v košili toliko na zemi leżel, zkrvaveny jsa. A Publik konšel utíkal z rathizu, vloživ sobě ruce s plechovicemi na hlavu, aby ho nemohli raniti,- i porazil ho Jan krejčí od bílého páva před Gebhartovým domem oštípem; i táhli ho za nohy do rathouzu — i vlekli ho do Żatlavy. Jinć pak konśely vsá- zeli do vazby. A v ty časy také zazvonili k Śturmu na rathúze, tuž teprv, co živo, běží k rathúzu a Němci někteří, kteříž sú o té zrádě věděli, rychle také k rathúzu na pomoc konšeluom běželi; ale byli sú již zmeškali, i ně- kteří zjímáni jsou a jiní utekli a rozprchli se. — Tehdy | obec opanovavše rathúzy pečeti vzemše, volili sobě jiné úředníky hajtmany. — V pátek pak — vedli tři konšely s jedním obec- ním, kterémuž říkali Tomášek od Oremusův podle volka pod pranéř, a purkmistra Jana Klobúka v trukách dva kali přinesli, neb nemohl jíti, zlámav sobě nohu, když ho s rathúsu svrhli. První z těch konseluov byl Chanickÿ Václav od kohúta za rathúzem, ten na mučení řekl, co sme my vám měli činiti, to vy nám činíte. — I stali nejprv Publika, potom Chanického, potom Stodolu. 61. 1504, 2. ledna. Archiv brairsky VI f. 9—28. — A když se to stalo, již teprv sami páni strany Ceské s městy a s těmito dvěma pány (p. z Selmberka a p. z Pernštejna) bez pánuov Rímské strany o bratřích jed- nati sou počali na rathouze v Star. M. Pr., kdež proto mnohé ruoznice a nesnáze i roztržky mezi pány a městy, mistry a kněžími byly sou. — V pondělí na Nové léto, když se již psáti počínalo I. 1504. — Nazejtří pak ráno v úterý, když sou obě obce svolány a sešly se na rathouz Starom., tu praví, že jest pan Trčka [četl] poselství díl od krále JMti pánóm i Pražanóm, co se Bratří dotýče — Potom pak sami páni na rathouze zuostavše, list, kterýž Bratří králi JMti psali —, přečísti sobě rozkázali. 62. 1606. Lib. contr. ć. 2107 f. 268. In atrio pretorii. 63. 1607, 31. kvétna Hadjek na listu 462. V pon- dělí po slavnosti sv. Trojice obce Star. M. Pr. sešla se rathouz a tu bylo oznamováno od posluov jich —, aby Zidé byli z Prahy vypovědíni. 64. 1508, 18. prosince. Zełop. české. V pondělí před Božím narozenim byla obec staromóstska na rathouze pospolu. 65. 1609, 3. ledna. Zetop. české. V středu po Nov. létě byly obce pospolu, ale každá zvláště, staroměstská a novoměstská. 66. — 2. února. Tamtéz. V pátek na Hromnice byli se sjeli na rathouz staroměstský, kteříž přijímají pod obojí zpuosobou, páni a rytířstvo i poslové z měst. 67. — 12. února. Tawtéž. V pondělí po sv. Do- rotě byli všecky tři obce spolu i s konšely na staro- městském rathouzu. 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 68. — 28. března. Tamléž V pátek před Zvěsto- váním P. Marie byla obec staroměstská na svém rathouze. 69. — 380. března. Twmléž. V pátek před Květnou nedělí byla svolána obec staroměstská, protože král Vla- dislav měl radu obnoviti. — Krdl Vladislav pfijel na rathouz a pan Lev, purkrabě Pražský, vedl krále, pan Pernštejnský a pan kancléř šli před králem spolu. A když se král posadil, tehdy pan Albrecht z Kolovrat jmenoval konšely popsané na ceduli. 70. — 7. listopadu. Tamtéž. V středu po sv. Lin- hartu konšelé Novoměstští u Staroměstských byli, mlu- více k tomu, že chtí v mír vstoupiti a sobě pomocní býti. 71. 1610, 22. ledna. Letop. české. V outerý den sv. Vincencia bořili na ryuku staroměstském krámce šmejdířské u rathouzu a boudu porybnou k tomu. 72. 1512, 8. října. Lelop. české. V neděli po sv. Václavě dáno znáti pánům, rytířstvu i městům —, aby šli na rathouz slaroměstský a tu rozmlouvali — o nábo- ženství. 73. 1518, 9. května. Lelop. éeské. V pondělí po sv. Stanislavu byla všecka obec staroměstská na rathouze a tu pan Jan Hlavsa oznamoval, jaké třenice měli s pány a rytířstvem — o práva. 74. — 11. července. Tumléž. V pondělí před sv. Markétou byla obec všecka staroměstská na svém rathouzu. T5. — 19.srpna. Tamlčž. V pátek po Veliké Matce Boží kníže Bartoloměj — na rathouze staromé&stském zdíl poselství královské před konšely i staršími obojími. Item páni Mezeříčtí v sobotu na neděli na staroměstský rathouz piijeli. 76. 1513, 5. listopadu. Tamléž. V sobotu po Všech svatých sjela se města královská všecka do Prahy a na zejtří v neděli den sv. Linharta Pražané Staroměstští udělali všechněm městům oběd na rathouze svém; byl také tu i kníže Bartoloměj. Na zejtří v pondělí sešli se všecka města na rathouz i kníže Bartoloměj, tu jim zdíl poselství od krále a potom na to společně mluvili až k nešporům. Pak nazejtří v outerý všecky tři obce opět byli na rathouze staromëstském a potom posláno jest také pro kníže Bartoloměje — Potom v středu i ve čtvrtek opět byly spolu všecka města. 77. 1514, 10. července. Zelop, české. V pondělí před sv. Markétou svolány byly všecky tři obce Pražské na rathouz staroměstský, — Potom ve čtvrtek den sv. Markety páni poslové z měst sešli se na rathouz staroměstský. — Potom v sobotu den Rozeslání sv. apoštolův opět obce všecky byly na rathouze. — Mezi tím — přátelé věznův žádali, aby jim slyšení dáno bylo. A když byl Vilém [z Troskovic] sveden doláv, tu [purgmistr] Albus řekl k němu: Pane Viléme, kdežs žádal slyšení, nyní je máš. 78. — 18. září. Tamtéž. V pondělí po sv. Lam- pertu byly opět oboje obce spolu na rathouze staro- městském. 79. 1516, 24. ledna. Łełof. české. V středu den sv. Timothea — večeři slavnou v Starém M. na rathouze [poslům z měst, jenž poslání byli do Budína k králi] připravili, ctíce je i jiné posly z měst. — Téhož času sjela se všecka města královská do Prahy a v pondělí po Hromnicích šli jsou na rathouz všickní poslové z měst, kdež všickní tři purk- mistrové a konšelé s staršími obecními sešli se do rady. Item v středu pořád když se sešli všickní poslové na rathouz staroměstský, tu byvše zavolání od pánův purk- mistrův a konšelův všech tří měst, vstoupili sou do radní světnice. Potom kázali všechněm starším obecním vstou- piti do radní světnice, a tu čten byl list královský. 

Strana 13
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 80. — 21. února. Tamléž. V středu o suchých dnech postních Albrecht Rendl z Oušavy podkomofim královským vyhlášen a přijat na rathouze slaroměstském. 81. 1616, 90. ledna Zelop. české. V středu po sv. Fabianu obce staromčěstská byla pohromadě na svém ralhouze a tu se volili poslové. 89. 1517, 4. listopadu. Lelop. české. V středu po Všech svatých obec byla spolu slaroméstská. 88. 1518, 12. dubna. Lelop. české. Obec staroměstská svolána byla na rathouz v pondělí Průvodní. 84. — — Berně vyhlášená — na rathouze v Star. M. Pr. v obci vybírána byla. 85. — 17. června. — Ve čtvrtek po sv. Vílu úředník jeden od desk zemských, jménem Zachač, učinil pütku. s rychtátem Starom. v rathouzu —. A potom v pon- dělí před sv. Markétou Jan Zachač — vsazen do vézení — a poseděv tam asi dvě neděle propuštěn jest. | 86. — 2. září. — Ve čtvrtek po sv. Ślastnym a Zbožným staroměstských konšelův sedm dáno na novo- městský rathouz, novoměstských též sedm dáno na staro- městský rathouz; a tu také obeslali cechmistry všecky na staroméstskÿ rathouz domâcf své. 87. — 26. Finn. — V pondélí pred sv. Simonem a Judou vSecka obec Pražská sešli se na dolejsfm rathouzu. 88. 1619, 81. ledna Lelop. české. V pondělí před Hromnicemi byla svolána obec Pražská na slaromčstský rathouz. — Hájch wa listu 469. V pondělí před P. Marie Hromnic obec St. M. Pr. byla pospolu i požádali jsú konšelé na obci, aby dáváno bylo posudné —. I nezdálo se obci a někteří hlučně se doluov počali valiti; ale: hospodář rathouzský nechtěl jich pustiti a oni chtěli jej oknem svrci s rathouzu. Někteří pak po tom hluku zuostali na rathouze a ti se pokojně rozešli. 89. — 1. srpna. Letop. české. Toho času také udělali krov nový nad kaplou rathouzskou v St. M. ad Vincula Petri. 90. 1520. Zelop. české. Toho času cimbuří aneb zá- bradla stupnův kamenných pěkných v rathouze, s erby konšelův těch, za kterých dělány byly, spadla dolův, ježto žádného větru nebylo. 91. — 1ě. září. — V sobotu po Povy&enf sv. Kříže páni úředníci obecních důchodův osm pánův přestě- hovali se z hořejšího rathouzu na dolejší rathouz a tam posazcni jsou, aby pri páních byli. 92. Toho času kaplu při dolejším rathouzu domalovali a pozlalili makovici i vstavili nahoru s kfiżem. 93. — — Vdovu pana Vranovského . - takć pana Viléma Bechyni a odpovědníka Kašpara — drželi Pražané u vězení na rathouze staroměstském až do pátku po Bo- žím křtění. 94. 1523, !8. ledna. Zelop. české. V neděli na sv. Prišku král Ludvík s královú Annou obědval na Star. M. Pr, na rathouze. Slavný oběd byl [Bartoš]: v radní světnici s knížetem Karlem slezským a s jinými dvořany. 95. — 26. dubna. —' V neděli po sv. Jiří bylo shromáždění pánův, rytířstva, pánův Pražan, Horníkův a děkanův Ceské země a farářův a mnohého kněžstva na staroměstský rathouz o ten rozdíl, kterýž se stal mezi kněžími pražskými pod obojí způsobou. 96. — 14. března. Barlo$. A to obnovení se dalo, když král z zámku sjel na starom. rathouz v sobotu před Družebnou nedělí, kdež jest všecku radu konšelskou měšťany — Starého i Nov. M. Pr. pod jedno právo osadil. — A přísaha těm konšelům jest dána od pana Adama z Hradce, nejv. kancléře království Ceského, blíž ke dvacáté hodině. I. Na naměstí (proti ulici Melantryohově). 13 A když se to dokonalo, král v radné světnici dobrou chvíli se zastavil a konfektův za svačinu požíval k velikému potěšení městu Pražskému. 97. — 14. bfezna. Velesl. 147. V sobotu pfed Dru- žebnou nedělí, jinak po sy. Řehoři, ráno okolo hodin 12. Ludvík, král. Uherský a Ceský, u přítomnosti tré knížat a poselství císařského obnovil radu na rathouze Staro- městském z obojího města pod jedno právo a na tu jed- notu, v kterouž se byli Pražané před čtyrmi lety spojili. A to bylo první sazení rady od krále Ludvíka, první také za jednoty Pražské skrze osobu královskou. Primascm učiněn Jan Hlavsa z Liboslavě, hofrychtéř království Ce- ského. Přísahu novým konšelům dával pan Adam z Hradce, nejvyšší kancléř království Ceského. Tu také král pozůstav v radní světnici konfektů místo snídaní pojedl. €8. 1694 Lelop. ceské. Toho léta byla obec veliká Pražská na dolejším rathouze, aby židův víc v městě nebylo. 99. 1524. Hájek na lislu 472. Kdyż purgmistr a kon- Selé na rathouze dole v soudné světnici soudili; tu Zyka Vaníčkovic s nemalým počtem žalovali na dva sousedy, že by o jich faráři Tajnském, mistru Karlovi, něco mlu- vili. — Zjímali hned dva ty sousedy a purgmistru ourad a pecet odjali, s některými konšely na rathouz do vč- zení dali. 100. 1526, 24. fíjna. Velesl. kal. 546. Téhož dne a roku nějaký bratr poustevník, kterýž pro svá kázání přes půl druhého léta v šatlavě Staroměstské seděl, z vězení propuštěn a z měst Pražských — vypovčdín. 101. 1528, 9. září. Barloš. A protož sjel jest [král Ferdinand] dolův s zámku s množstvím znamenitým dvo- řanův svých v středu na zejtří po Narození M. B. na Starom. rathouz a dal přísahu skrze pana Adama z Hradce osobám vybraným. 10?. 1529,17. dubna. Barloš, Potom v pondělí před sv. Tiburcím sešel se veliký počet obce na Starom. rathouz i také nejvyšší rotmistři a původové všeho nepokoje, totiž rota Paškova i on Pašek. 103. — 22. červnu. Tamuěéž. V úterý před vigilii sv. Jana Kř. svolali obce své na obou radnicích, totiž na Staroměstské a na Novoměstské. 104. 1629, 4. prosince. Rukop. č. 2152 f. D 21. S povolením pana purgmistra a pánuov J. Mti, téZ laké pánuov úředníkuov v šesti pánech Města Star. Pr., stala . se jest sinlíiva mcezi mistrem Jakubem vorlojníkem z jedné a Václavem Zvuonkem, hospodářem rathúzů, z strany druhé taková, že mistr Jakub vorlojník jeho Václava Zvuonka přijal jest na svú práci, aby jeho učil a naučil při zprávě vorloje rathúzního i při všech potřebách, kteréž tomu umění vorlojnímu, a bez něhož ta zpráva vorloje býti nemuože, náleží, a to do času určitého, jmenovitě počna ode dne sv. Mikuláše přišlého do roku pořád zběhlého též sv. Mikuláše. A v tom času toho roku mistru Jakubovi luon jeho XV gr. 6. na týden z úřadu dáván býti má a Václavovi Zvuonkovi V gr. č. Po vyjití pak roku toho a po vyučení Václava Zvuonka, ač by mistr Jakub té práce při vorloji vésti nechtěl a sobě stěžoval a že by jie Vác- lavovi Zvuonkovi postoupil, tehdy luon ten XV gr. č. aby byl rozdělen. Polovice toho, totiž 7'/a gr. č. mistru Jakubovi do jeho života a pokudž by zde s městem trpící byl, z úřadu aby dáváno bylo, a druhá polovice, též 7! [2 gr. č., Václavovi Zvuonkovi dotud, dokudz by hospodárstvie v ratháze držal. Jestli že by pak hospodářem v rathúze nebyl a pan purgmistr a páni k zprávě vorloje že by ho ráčili potře- bovati, tchdy Ze by luon tak, jakž mistru Jakubovi dáváno bylo těch XV gr. č. za jeho práci, z úřadu má býti pla 

Strana 14
14 JI. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). ceno. A jestli Ze by potřeba byla při vorloji co opraviti, čehož by Václav Zvuonek sám učiniti nemohl, aby to na mistra Jakuba vznesl a což mistr Jakub sám opraví, od toho jemu samému buď zaplaceno. A též co by Václav Zvuonck sdm uměl a mohl opraviti, aby jemu samému za náklad a práci bylo dáno a zaplaceno. — Act. sabbato ante Nicolai. 105. 1580, 28. května. Barloš. V pondělí křížových dní, třetí den před sv. Urbanem Bartoloměj písař, Václav Trubka, Jan Valenta, Havel od růže, Jiřík od půl kola, Jan zlatník a Vít mečíř byli povoláni na radnici St. M. Tu purkmistr s konšely a administratory k nim mluvili. 106. — 25. srpna. Tamtéž. Na zejtří po sv. Barto- loměji byla obec na radnici povolána. 107. 1531, 6. ledna. Rukop. č. 2134 f. 93. S po- volenfm pana purgmistra a pánuov J. Mti a téZ i pánuov üfedníkuov dradu Zestipanského Města Starého Pražského stala se jest j/md smlúva mezi mistrem Jakubem vorloj- níkem z jedné a Václavem Zvúnkem, hospodářem rathúzu z strany druhé taková, že mistr Jakub vorlojník jeho Václava Zvúnka přijal jest na svú práci v učení řemesla vorlojnického do dvú let pořád zběhlých v ten zpuosob, aby jemu ukázal a jeho naučil každému dílu buď při bu- dicích, buď při vorlojích bicích a též i při těch, ježto se v puškách strojí, to všecko jemu Václavovi podle zpuo- sobu měr ukázati a jej tomu dílu má vyučiti a nic před ním netajili, což by k témuž řemeslu náleželo. Pakli by v těch dví letech již zběhlých nepostačilo a že by on Václav Zvúnek při témž řemeslu od mistra Jakuba dosta- tečně nebyl! vyučen, tehdy čehož by neznal, má jemu mistr Jakub ukázati a skutečně doučiti, aby Václav Zvúnek maje dokonalé poznání řemesla toho, mohl a uměl, ač by se co přihodilo, při vorloji rathúzním, opraviti a zpra- viti, pokud by toho potfeba kázala. A za takovú práci při témž učení pan purgmistr a páni jemu mistru Jakubovi rozkdzali si luonu dávati X gr. č. každého tyhodnc z úřadu šestipanského do života jeho. Při tom i toto mezi týmž mistrem Jakubem a Václavem Zvúnkem jest smluveno, coż by koli on Zvinck udělal a to potom že by prodáno bylo, tehdy polovici toho, zač by prodáno bylo, má býti mistru Jakubovi a druhá polovice Václavovi Zvúnkovi, ale však náklad na to samému mistru Jakubovi náležeti má, kromě což by maléři někdy dáti se mělo, to společně učiniti mají. Act. die Epiph. 108. 1544, 8. ledna. Sixt z Ottersdorfů. Doktor Václav ve čtvrtek před slavností Tři králův tajně se do do Prahy zase navrátil —, tu od jistych jsa vyzrazen, s Janem Koukolem a s néjakfm Bartolomójem knihařem jat a na rathouz Starom. po hodině na noc přiveden byl. Jakž o tom král zvěděl, hned té noci v bodinu osmou jeho — do Mibulky — vsaditi rozkázal. 109. 1547, 7, února. Sixt z Ottrsdorfu. V pondělí po sv. Dorolć některá města jako Nymburk, Kouřím, Kolín, Cáslav, Brod Ceský a jiná, vyslavše osoby z pro- středku svého do Prahy, vstoupení [do rady] jsou sobě zjednali, oznamujíce, Ze by od starších svých proto k Pra- žanům jakožto k hlavě stavu městského vyslání byli, po- něvadž mandát těchto dnův rozkazem JMti Kr. po krajích jest vyšel, v němžto pokuta znamenitá na ty, kteříž by se podle téhož mandátu nezachovali, vztahuje se. Protož oni že podle poručení starších svých za radu — prosí. — Dána jim za odpovéd od Staroméstskych Pražan, že jim raditi — nenáleží. — V outerej po sv. Dorotě pan purgkmistr, na ten čas mistr Tomáš z Javořice, osoby některé z počtu radnfho do oufadu Zestipanského jest obeslal a tu po I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). jedenmecitmé hodině drahný počet týchž sousedův obojího města Pražského předstoupivše před pana purgkmistra a pány žádali, aby k zejtří ráno všecka obec na ralhouz obeslána byla a na rathouze taky aby v veliký zvon zvo- něno bylo - , aby také jich obec pospolu býti mohla. — I mluveno k nim, že od JMti Kr. jest nám zapovědíno, abychom obce pospolu nemfvali ani také ji nesezváněli a také že na zvon (bychom pak i to učiniti chtěli) rathouzský se zvoniti nemůže. — Na zejtří ráno v zvon Tejnsky se zvonilo a počet sousedův města toho znamenitý se sešel, — A vtom poselství se od Novoměstských stalo, že by chtěli na ně toho něco vznésti. I snesše se společně požádali, aby se v kolleji Veliké, poněvadž by to na rathouze Staro- městským býti nemohlo, sešli. A hned jdouc z ralhouzu do kolleje »Veni sancte spiritus« a jiné písničky křesťanské a nábožné zpívali. — V sobotu po sv. Skolastice z krajův některých království tohoto drahný počet stavu panského i rytířského do Prahy se sjel na ten den dožádavše se, aby páni purgkmistrové a rady, starší obecní i také díl obce k zejtří, lo jest v neděli ráno, z obojího města Praž- ského byli obesláni na rathouz Staroměstský, což se jest tak k žádosti jich stalo. A po lektufe v Tejně vyslavše z sebe několik osob do rady jsou předstoupili a skrze pana Viktorfna Křineckého z Ronova žádost — vložili, aby zejtra ráno — do Veliké kolleje — se sešli. — V neděli [po sv. Petru a Pavlu] ráno dva komorníci jmé- nem královským — poroučeli, aby starší přísežní bez meškání obeslání byli —. A když po ranném kázání v Tejně sešli se do rady na rathouz Starom., tíž dva ko- morníci — obeslání královského jim dodali. — A na zejiří ve čtvrtek ráno v velikém počtu na rathouz Starom. se sešedše mezi sebou rozjímali, co by dále z strany toho obeslání činiti měli. — V sobotu před sv. Divišem okolo hodiny 17. král na rathouzy Pražské obadva vyslal Jaro- slava z Selmberka, nejv. komorníka království Ceského, Adama z Sternberka na Zelené Hore. purgkrabf Karl3lejn- ského z pánův, Wolfa z Vřesovic na Doubravské Hore, nejv. písaře království Ceského, a Bernarta Zchušického z Nestajova, purgkrabí kraje Hradeckého z rytířstva, aby ti na místě jeho všecek nový způsob v těch městech Praž- ských při obnovení ouřadu konšelského způsobili. 110. 1561, 19. října. Ruk. č. 2154 f. 120. S jistým vědomím a povolením pana purkmistra a pánuov páni úředníci smluvili a sjednali sú Jana Polívku a Matěje, jinač Alexandra, za trubače i k tomu místo jednoho hlásného každého dne aby ostříhali. Též jestli že by P. Buoh časy nebezpečnější dopustiti ráčil, aby ve dne časem na věží bejvali. A v té službě jmenovitě do roka trvali mají, pfi tom slíbivše rukou dáním, že se chtějí tak při tom věrně, právě, pilně, pokojně i poslušně zachovati. A za tu jejich službu má se každému z nich po XXIUI gr. každého téhodne dávati. Dále pak po vyjití toho roku, jestli že by se p. purk- mistru a pánuom a p. úředníkuom nevidělo jich chovati, tehdy jim napřed čtvrt léta věděti mají dáti, tak aby se službú opatřiti mohli. Též zase oni, nechtěli-li by předce v té službě býti, mají — čtvrt léta [napřed] věděti dáti. Stalo se v pondělí po sv. Havle. 111. 1567 Ruk. č. 1049 f. 92. Karel Bystřický, hospodář ralhouzský, zprávu učinil, že ve čtvrtek před sv. Jakubem registry pronuncoval sem před radní světnicí a na lidí, kteříž pře mají v radě, sem volal a kteříž jsú se vohlašovali, do pondělka příštího sem jim odkládal. A když sem na Jindřicha z Děčína zavolal, on se jest neozval, i přetrhl sem ho. A potom ke mě přišel tu před radní světnicí, kde jd sedávám —, Ze jest tu pod ka- thedrou stal, kde já sedávám —. 

Strana 15
1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 112. 1570. Zprdva o orloji. Rukop. arch. m. č. 1867. Slovutné a mnohovzáctné poctivosli pánuom purg- mistru a raddě Starého Města Pražského, pánům svým příz- nivým a laskavým, Jejich Milostem, Jan Táborský z Klo- kotské hory službu svú povolnú předvzkazujíc všeho dobrého na Pánu Bohu všemohúcím žádá. Vac milost pane purgmistte a VaSe milost pani milí! Poněvadž, ačkoli ne mým chtčním a ne mou volí, ale předkem řízením božím a volí božskou a potom volí u posvěcením Vašich Milostí slavný klenot města tohoto, orloj, na minou práci k zpravování jest přišel, při kterémž já s pomocí pána Bohu všemohúcího pracuje a pilně všecky věci v něm a při něm vnitř i zevnitě spatřuje a vyšetřuje, které a jakékoli nedostatky, buď v nedodělání, buď to v pokažení, spatřití a vyhledati sem mohl, Vašim Milostem všecky sem je oznámil, čehož jest žádný jiný přede mnou ani za mne nevyhledal. A maje litost nad tak znamenitým klenotem, na to sem všecku pilnost svú vynaložil, přemajšleje, kudy a kterak by mohl k napra- vení prijti a k svému zase vyzdvižení k dokonalosti a k pravdě své přiveden býti. Kdež pak Vaše Milost té bedlivosti mé a pilnosti vyrozuměvše, ráčili ste mi v plné raddě při přítomnosti pana hajtmana, (chddZ pana Petra Bechyně, poručiti a k tomu na žádost mou i dva pány z prostředku Vašich Milostí, pana Pavla Zipanského a pana Matyáše Stovíčka, jakožto za kommisafe mi vystaviti, aby to všecko, což by potřebí bylo při orloji, děláno a napraveno bylo. Což když se jest s pomocí najvyššího pána a najdokonalejšího mistra mého vykonalo, již pak, jako naposledy, za sluš- nou a spravedlivou věc býti sem uznal, aby ten tak po- třebný klenot k takovému spuštění a pokažení více nepři- cházel, a skrze mne aby k tomu dopuštěn nebyl, k čemuž od předešlých zprávcí svých dopuštěn jest, že jsou zemřeli, jiného zprávce po sobě nepozůstavivše, ani koho, aby mu dokonale rozumčěti mohl, vyučivše, ani jaké zprávy učinivše, takže sou jej potom musili zpravovati, kteříž mu neroz- uměli. l vzal sem to před se, abych já Vašim Milostem v tom tak posloužil, aby to se mnou neumřelo, ale, abych jiného vyuče a jemu všecky lajnosti orloje toho ukáže, na místě svém, buď to po smrti aneb živ jsa — nemohl-li bych při tom práce vésti — pozůstavil a nechal. A nadto vajše, abych ještě živ jsa to učinil, čímž bych Vašim Mi- lostem poslúžili a ten klenot zpravovati i po sinrti mohl, totiž, abych všecku zprávu a vlastnost orloje toho v spis uvedl a všecky tajnosti vysvětlil a Vaším Milostem to v raddě položil pro budoucí zprávu, bude-li potom k tomu přicházeti,; k čemuž jest již bylo nejednou přišlo, že by někomu nesvédomému opét k zpravování poručen býti musil. I protož ted spis ten s pomocí boží, pokud najvajš možnost rozumu mého velmi mdlého vystačila, učiniv, Vašim Milostem jej pozůstavují, lé celé důvěrnosti k Vašim Milostem jsa, že tím Vašim Milostem vděčně tomu klenotu užilečně nyní i po mé smrti posloužím. A nechť není to žádnému k obtížnosti, že sem tuto zprávu tak dlouze sepsal, ale buď známo, že kdybych k dlouhosti prohlédaje neukracoval, nalezlo by se ještě dosti, co o tom orloji vice psáti; čehož jsem jakožto menší věci, kteréž se každý správce vtipný sám doroz- umívati může, pominul. Co sem pak koli sepsal, to sem s velikou prací svou učinil, Ale však lépe jest každému budoucímu zprávci vy- učenu býti, než na tento spis spoléhati. A to sluší v pa- móli miu. I. Na udmósti (proti ulici Melantrychovó). 15 Spis tento rozd&len jest na XVIII. kapitul. — Při tomto spisu vidělo mi se za slušné i těchto věcí nepomijeti, ale pro budoucí paměť i to poznamenati. Najprv, pončvadž žádné paměti pozůstavené není a do- ptati sem se toho nemohl, aby kde v které kancelláři, buďto v raddě neb v ouřadu poznamenáno se našlo, kto a kterého času tento orloj jest dělal. Abych ale já toho učiniti a jak sem o tom zpraven Loho poznamenati neza- nedbal, i oznamuji, že byli ještě za mého zpravování živi pamětníci toho, po jichžto zprávě vyrozuměl jsem, což sem i prve před mnohými lety slajchal, že tento orloj, první, druhú a čtvrtú stranu s sphérami (krom strany třetí bicí, kleráž jest prve byla a ještě jest nahoře na věži) dělal jest nějaký mistr Hanuš okolo léta 1490 a zpra- voval jej aZ do smrti. A teu po sobć pozistavil učedlníka svého mistra Jakuba, kterýž jest po něm několik dráhně let až do krále Ferdinanda a též až do smrti své jej zpra- voval a všecky vlastnosti i tajnosti jeho dobře znal, neb snad jemu i dělati ho pomahal. A já sem ho také znal a jednomu i druhému z nich tehdáž od spravování dávána byla 1 k. gr. alb. až do smrti. Ten po sobě žádného učedlníka, který by dobře tomu orloji, zvlást sphérám, rozumél, nepozüstavil Než zuoslal po něm Václav Zvůnek, straje pana Jiříka Zvünka, jsa hospodářem druhým v rathouze v pokoji nižším a lóż za několik mnoho let jej zpravoval a žádného jest jemu rozuměti a dobře zpravovali nevyučil, neb hned po jeho smrti, když mně orloj k zpravování poručen byl, tu Jan, syn jeho, mluvil jest ke mnč s hnčvem mezi jiným toto: že jest mistr. Hanuš nenaučil žádného než mistra Jakuba a mistr Jakub žádného ncž votce jeho, totiž Václava Zvůnka a votec jeho žádného jiného než jeho, jakožto syna svého. A že jsou páni naü vodívali mistry z kollejc a nějakého hodináře z Nornberga, najlepšího mistra, na- schvál do Prahy byli za pana Václava Jaroše přivezli, aby orloj ohledal a oznámil jim, co mu škodí a v čem pokažen jest. A on ohledav jej, nic mu nerozuměl a co mu škodí, nic jim neoznámil, než ukázal na toho, kto jej zpravuje. A to jest tak, neb sou mi to i jiní pravili, kteří toho dobře vědomi byli, a někteří: ještě živí lo dobře pamatují etc. I mohlo mi to dobře s podivením býti, proč sou jinde: mistři: k ohledání orloje vybledání byli ještě za Václava Zvůnka, poněvadž jest on byl učedlník mistra Jakuba a za několik mnoho let i ještě za živnosti i po smrti jeho zpravoval jej a nevěděl, co mu škodí. A tak tehdy rozuměti se může, že jest mu dokonale nerozuměl a zvláště na sphérách. Nadto pak on Jan, syn jeho, kterak jest: mu rozuměti měl, poněvadž jest nevěděl, který jest na sphéře měsíc a které slunce, neb jest přezděl měsíci slunce a dvanácti znamením na zodiaku pravil, že jsou mésícové etc. Já pak přistoupiv k zpravování orloje toho a to léta 1552 ani vyučen jsa, ani zprávu jakú o něm maje, kterak sem jemu sám od sebe rozuměli měl? Než ponč- vadž sem k tomu potažen byl a k sobě to přijal, musil sem na to tak mysliti, abych tomu mohl dosti učiniti.. Kterak pak a jakým způsobem bez mistra a bez ukázání tomu vyrozuměl sem, mnoho o tom psáti není potřebí, než králce zavírám. Jakkoli mnoho na to sem myslil a nemálo hlavu svú proto lámal ve dne i v noci pilně vyšetřuje a bedlivě spatřuje běh, jítí i všecka hnutí toho orloje, zvláštnosti a tajnosti jeho vybledávaje, nebyl bych mohl k dokonalému jeho vyrozumění přijíti; by byla nepředešla dvoje věc: jedna sama pouhá pomoc božská, skrze kterúž vyrozuměl 

Strana 16
16 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). sem orloji vnitř, co a jakým způsobem působí na sphé- rách zevniř. Druhé, že sem slyšel v mladosti mé 1519 leccí in astronomia od někdy mistra Pavla Příbrama, klerýž umřel v ten mor 1520 a skrze to vyrozuměl sem sphérám a běhu slunce a měsíce i jiným astronomským vécem ve sphérách etc. A bez toho dvého žádný tomu orloji dokonale nevyrozumí, leč vyučen bude. Anobrž já, když sem již byl dosti dobře jemu vyrozuměl, ještě sem nemohl za dosti dlouhý čas, skůro v roce, spatřiti příčiny, proč měsíc v takovém bludu jest, že ve dvou nedělích vÉecken zodiak přechází, nemaje přejíti až ve čtyřech, tak Ze sem musil ob den nazpátek jej navracovati kolem jeho vnitř o několik zubův a na zodiaku zevnitř přišlo též o několik grádův. A to jest mu škodilo, čemuž oni nerozuměli, proč jest to. I rozličně sem nato přemajšlel, proč se to děje, neb se vnitř nezdálo nic pokaženo býti. Až k tomu přišlo, že jednu noc nemohl sem spáti. I vstav, šel jsem k orloji s světlem a tu sem na to trefil, že tryblík měsícův kola svého chyboval o několik zubüv v jednom místě, což jest tehdáz nemollo spatíeno bjti ve dne, neb se to ten čas trefovalo v noci, ač se časy svými musilo trefovali i ve dne. Ale já nikdy na to sem netrefil prve ani potom ve dne ani v noci. Kterak jest pak mohl jedním viděním orloje toho to neb jiné spatřiti ten mistr z Nornbergka a pověditi, co mu škodí? Když sem pak to v nenadále, víc božím řízením, než svým chtěním, spatřil, nemohl sem se jinak domysliti, kterak by to k napravení ptivedeno mohlo byti, než po- zdvizentm hffdele a čepu kola hlavního, totiž minutního, aby tryblikové ti s zuby kol svých se nemíjeli, ale nále- žitě a mírně se potkávajíce kola svá bez chyby je pojí- majíce vedli. To pak pozdvižení jinak býti nemohlo, než musila ta první strana orloje rozebrána býti. A to jest učinil mistr domácí, ne vysoce učený vznešený, ale prostý, Daniel Sktivan. A když sme jej rozebrali, teprv se jest ukázala vočitě škoda, kteráž prve spatřena býti nemohla, neb jest nalezeno, že sou herštukové, v kterých čepové hřídelní kola minutního jdou, ani ti čepové nebyli voce- loví, než toliko v hertu kalení, neb sou se byly i her- štukové i čepové vyhlodali a vyjedli neb vychodili ná- ramné velmi, „někde víc a někde míň, takže se hřídel snížil a dolův postoupil s tryblíky svými, až sc musili v některých místech s koly chybovati a jich s sebou ne- pojímati. Kteréžto herštuky tak vyhlodané já až do tohoto času sem zachoval a s tímto spisem do raddy je kladu. Tehdy Daniel Skřivan vyraziv a vyňav je ven, udělal herštuky jiné z samé voceli a vsadil je na místo prvních a též čepy obložil vocelí a tak to zpravil, že k své míře přivedeno jsúcí, již více nechybuje. A zato slíbil, že do sta let toho opravovati potřebí nebude. Též také tryb na hřídeli kola štegrádu, jimžto kolo hlavní vede minuty, udělal nový, též vocelový. Co pak více při tom opravoval, toho tuto jakožto menší věci pomíjím. A tak jest opraveno pokažení to i jiné orloje toho a jako obnoven jest skrze Skřivana původem mým, takže nebylo tu potřebí mistra z Norn- bergka. A při tom hned jednou prací sphéry všecky ob- noveny a znovu vymalovány jsou, na kteréžto obnovování vnitř i zevnitř naloženo jest z obecních peněz okolo půl druhého sta kop míš. A tu na velikou sphéru přidal sem několik kusův potřebných, kterýchž jest prve nebylo. A najprv počet XIIti hodin polouorlojních, o kterémž jest kapitula XVI. Dal sem také spacium denní na sphéře naštrajchovati lazourem světlejším a spacium noční tem- nějším a aby zřetedlnější byl rozdíl mezi dnem a nocí, dal sem barvami náležitými naštrajchovati a udélati svi- I. Na náměslí (proti ulici Melantrychově). tání a soumrak, v kterémžto svitání ráno, než slunce vyjde, a wu večer v soumraku, když zapadne, ne ruka, ale slunce stojí, kteréž sem ne malíři, ale zlatníku z vohně dobrým zlatem pozlatiti dal. Také sem dal uprostřed sphéry udělati puklu, kdež prve nic nebylo, a na ni namalovati XII znamení, a okolo ní po krajích pomalováni jsou měsícové a vedle ní slunce, a ručička, kleráž ukazuje na měsíc, jak jest veliký, buďto nový neb plný s svým přibajváním a ubajváním, též také na kterém znamení slunce i měsíc kdy stojí. A tak dru- hým obyčejem běh slunce a měsíce tu v té pukle zavřín jest, čehož jest prve také nebylo. A ač i nyní toho ne- bylo třeba a také to zřetedlně spatřeno býti nemůž pro malost, leč od těch, kteří dobrého zraku jsou. Však proto sem to udělal, aby známější věc byla, že tomu orloji rov- ného není. A tak aby skrze mne ne k snížení, ale k vět- šímu zvelebení přišel, neb sem 'to v něm vyhledal, že netoliko tím jedním způsobem, jakž od mistra Hanuše někdy jest uděláno a ode mne nyní široce jest vypsáno, ale i druhým způsobem prostějším a k srozumění snad- nějším beze všeho vajkladu běh slunce a měsíce tajně zavřín jest a ode mne zjevně skrze tu puklu na světlo vynesen jest. Ta pukla také mírněji ukazuje přibajvání a ubajvání měsíce, tak že podle ní může pochybení měsíce v tom mírněji zpraveno býti, jakož v kapitule XIII. o tom zpráva jest. Co se pak dotýče XIIti hodin nejednostajných, jichž nic víc na dlouhém dni není než též XII jako na krátkém, neb i proto nejednostajné slovou, že jsou v letě delší a v zimě o polovici kratší, jakož linie pozlacené křivolaké na sphéře, kteréž ty hodiny jednu od druhé oddělují, zřetedlně to ukazují, mezi nimižto počet hodin těch na- psán jest. A ty slovou hodiny planetnf, kterÿmZ lid prostý obecní nerozumí a s nimi nic činiti nemá, než toliko učení a ještě i ti řídcí. Naty jsem udélal tabulam horarum inequalium seu plane- tarum a napsal se jim najvaj$ nad sphérami. KteráZto tabule v sobě zavírá a ukazuje každý den v týmdni, v který den koliká hodina kterého planety jest, čehož také prve ne- bylo. Též také kalendář dal sem obnoviti a pěkněji, než prve byl, vymalovati a sám sem dni a svátky napsal; tu sem nic více nepřidal, než počet dnův každého měsíce obecného neb kalendářového a clavem pasche a dva svátky, kterýchž prve nebylo. To pak všecko obnovování dálo se leta 1558. A hned potom spis tento sem spisoval, ale nepřišel k napsání na čisto a k vydání až po XVIIti letech. Také sem o to hned tehdáž přamajšlel, abych to svedl, aby kalendář sám šel, a nepřišlo k tomu až po XIIlti letech. O tom v kapitule VI. psáno jest. Neb když Jid byly minuly (III) líta od zpravování mého a psalo se 1556, porucili páni zpravování orioje Václavovi TobiásSovi, hodináři mistru malých hodinek a on zpravoval ten orloj něco míň než III líta ji umřel jest v středu po sv. Jiljí 1560. A ten tomu orloji dobře posloužil tím, že jej při- kryl plátnem navoskovaným, aby naň prach a smetí ne- pršeli a nad to pak rum. Neb za jeho zpravování dali páni úředníci nad orlojem vyklenouti a železný poklop a vokenici udélati a to se stalo původem pana Jiiíka Zvünka za jeho zpravování úřadu Sestipanského pro bezpecenstvf orloje. Neb mi se bylo prve přihodilo, že jest, mým zapo- menutím svíčky zhasiti, zapálilo, tak že již prkna nad orlojem hořela. Dali také udělali na pilířích hodiny sluneční. Ale na stroji a kolách orloje i na sphérách, aby co zlepšil, 

Strana 17
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). nic není nalezeno, nébrž nalezeno jest po jeho smrli, že jest pohoršil a že jest mu dobře nerozuměl po jistých příčinách cte. Po jeho pak smrti opět, ne mým chtěním (neb sem o to státi nechtěl), ale volí předkem boží, po- tom pana purgkimistra a pánů jich milostí, neb jsou žád- nému jinému poruciti orloje: nechtěli, ač jich několik o to stálo, na mne to zase vloženo, tak že mi jej k zpra- vování poručili. l přístoupiv k němu v sobotu den sv. Matouše 1560, hned sem měl, co opravovati, neb sem nalezl při něm ně- kolik nedostatküv a škod, o nichž on nebožtík neb nevěděl, neb je zanedbal ancb jim nerozuměl a některými včemi zbytečně a nenáležitě hajbal i &kodné a domnívaje sc, Ze nějaký nedostatek napravuje, i kazil, neb z příčiny jedné néco napravujíc s jedné strany k své vůli proti vůli mistra orloje toho, neprohlédaje k příčině druhé, z druhé strany zkazil, neb sem nalezl na sphéře to, Ze imdex mésícüv, kde podchází pod pravidlko, na němž měsíc sedí (v kap. VIL), tak byl skfiveny, że nemoll podchśzeti, neż tak se velmi zavazoval, netoliko o to pravidlko, ale i o kolečko nehnutedlné na vos centrum zodiaku usazené, že nikoli samo sc odvaditi a jítí své vykonati nemohlo. Ješto kdy- bych byl toho nevyšetšil a hned neodvadil, nemohlo než ncb se skriviti a všecken orloj zastaviti, neb se zldmati. Tu pak nevím, zdali sou to udělali tovaryší jeho po jeho smrti, když porozuměli, že to v jejich zpravování nezů- stane, aby budoucímu zprávci překážku a fortel udčlali. Též železo dlouhé, na kterémž sedí druhá ruka k hodinám polouorlojnim, i la malá ručička nalezeny sou zkřivené, totiž i u pukly obě dvě, neb sou mu se o jiná železa zavazovali, tak že se znamenitě sktiviti a zmotati musilo, protože jest na sphéře nenáležitě hajbal těmi včemi, kterýmiž neměl hýbati. To vSecko musil sem s sphéry snimati a napravovali, některé věci i z vohně,. Item plech vohnutý jako oblouček v najnižším místě sphéry pod okolek počtu hodin polu- žený, kterýž ten okolek odvozoval, aby neuvázl, ten sem nalez] vyňatý, na poly přelomený, jednu polovici povržený a druhá polovice ztracená. Potom na tom místě uvázlo a XXti hodin na linií polední dojíti nemohlo, jedno proto uváznulí, druhé, že vnitř za sphérou, chtěje zakrýti mezeru u samého zpodku sphéry, i přibil prkýnko dlouhé přes míru delší, pro něž také nemohlo kolo trépruté vnitF a s nim pocet hodin zevnitF k solsticium zimnimu docházeti. Item volovo vpravenć do kola mósicova, o ćemż psino v kap. XIII., to bylo vyklusalo, a ac ven nevy- padlo, ale zdvislo a pies tryblik moci tak se drželo, až klín železný ten dvojity skfivilo. To i druhć volovo v kole slunce musil sem ulvrzovali. Ty i jiné věcí na nedostatku nalezl sem i při kalendáři. ltem hřebík, který sedí v oblouku, o němž oznámeno jest v kapitule XV., nalezl jsem jej skfiveny dobie o ctvrt hodiny. A skrz lo porozumól sem, że jest on ho nikdy nepotřeboval a snad i nevěděl, k čemu jest potřebný; ten sem také musil narazili a k své míře přívéstí. Item dva skřípečky železná od třetího ztra- cena sou a nezůstal než jeden, jakož v VI. kap. ozná- meno. Item vřeteno železné od minut, které tu bylo druhé pro příhodu aneb pro oprávku prvního, též i zá- važíčka minutní byla druhá, to všecko ztraceno jest. A ač dobrý mistr hodinář byl, však vždy (oho nevySetiil, on ani Zvůnek, proč jest strana minutní každú zimu za mnoho let se zastavovala, ani v straně bicí proč se jest za nykatí nemohlo; tak že mnoho hodin bijívalo, a to obé přičítáno byvalo zimó, ale zima lim nic vinna nebyla. Cchoż oni oba neopravili ani žádný jiný, neb toho nevyhledali a ne- věděli, proč se to děje. Až vždy na mne přišlo (však po I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 17 několika letech, teprv při druhém zpravování mém,) že sem to vyšetřil a velmi snadno sám napravil, o čemž by psáti dlouho bylo. Oznámil i ukázal sem to obé vočitě pánuom i ty škody a Jakub Spaček, učedlník můj, při tom byl. On ví, co jest na překážku bylo, a viděl, kterak jest to napraveno; téZ i to naposledy, Ze zvonce zvonival a hodiny nebily, vf, proč jest to bylo a viděl, kterak jest to napraveno, a ví, jak to po mné opatrovati a zpravo- vali má. A tak suminou krátce zavírám, že Tobiáš, ač okolo orloje dobře opatroval, ale v něm nemálo škody zdělal i tehdy ani ho dobře zpravoval. A tak se to vskutku a brzo shledalo, co sem napřed na konci první kapituly napsal, anobrž více než před desíti lety, prve než sem jej vídal. Protož z tohoto ze všeho oznámení již netoliko rozum ale jistý skutek ukazuje, že není bezpečné poručiti tento orloj k zpravování tomu, ktož jej dobře svědom nenf a tajností jeho nezná, by on pak i jiné orloje, netoliko malé, ale i veliké dělati uměl a jakkoli dobrý mistr byl, neb než on mu právě vyrozumí, bude-li chtíti něco po svém zdání opravovati a v něm přeměňovati, nechť jest tím dobře jist, že spíš něco zkazí než opraví. Ale najbezpecnější vče jest, aby vždy jeden zprávce druhého vyučoval a podle spisu tohoto jej cvičil, neb bez toho vyučování i tento spis nesvědomému dosti hlavy lámání dá, prve než mu dobře vyrozumí. 1 tehdy nesluší ho ledakomus na jeho zakazování a pěkné i chlubné mlu- vení svěřití, ani hodináři ani zámočníku, neb mnozí o sobě mnoho a více nežli jest drží, smajšlejí i mluví a domnívají se, že s tímto orlojem budou moci zacházeti a s nim se obierali, jako s jinymi. Ale já pravím a tím zavírám, 2e tento orloj jest pohádka na všecky mistry orlojníky taková, kteróż oni uhodnouti nemohou. [iZ jsou se o lo nejední pokoušeli a namysliv$c se na to s mno- bým hlavy lámáním, musili tak nechali a lé pohádky ne- mohli uhodnouti cte. Jakoż pak hned po smrli Vaclava Zvůnka byly dány klíče od orloje mistru llanušovi, ho- dináři v Platnýřské ulici, aby jej zpravoval a ou hned nazajtří prosil pana purgmistra a pánuov pro pána Boha, aby zase klite od něho byly přijaty, pravíc, že by se zbláznil, kdyby je) zpravoval. A tak na mou práci to přišlo, že k žádosti pana purgimistra a pánův Jich Milostí to k sobě přijav, veliké a těžké hlavy lámání s ním sem měl, jakž vajš oznámeno jest, tak že by nebylo divu, kdyby mi se to přihodilo, čehož se llanuš hodinář bál, toliko přes jednu noc v zprávě své jej maje, ale sím pán Bůh (oho jest mne zachovati a svú svatú pomoc dáti ráčil, że jest má mdlá hlava tak mnoho snésti mohla. Budiž jeho svaté milosti z toho věčná chvála amcn. Dokonán jest spis tento šťastně v středu na den sv. Lukáše léta páně 1570. Endecasillabon atd. 113. 1575, 25. února. Rukop. č. 1283 /. 8. Páni Pražané všech tří měst s pány posly vyslanými z jiných měst rozjímali (o proposicích sněmovních). Rovněž 7, 8, 17, 92. bíezna, 10, 11, 16, 18, 81. května, 10. června, b. července a 16, 26, 27. září. Viz Sněmy Ceské IV. str. 465—69. 114. 1577,21. ledna. Rukof. c. 1058. f. 272. Marta, Martina Sokola hospodáře rathouzského manželka, svědčila : Když tu Dorotu Jan, hospodář dolejší, nahoru do vězení dal, zazvoniv řekl, vezměte tu děvečku nahoru —. Potom přišel také rychtář, zazvonil a řekl mi, vezmi tu Dorotu děvečku dolüv do světničky k sobě. Opčt přišel rychtář nahoru s biiicem a pacholetem, kdzal ji zavolali, Sel s ní 3 

Strana 18
18 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). na kaplu. — (/. 279.) Když jsou Dorotu do vězení dali — do velký světnice, kázali se jí posaditi za židovský stuol. — ‚ 116. 1679, 28. září. Pamčělní knížka Jana Pildla Rakovnického. L. P. 1579 ve středu po sv. Matouši, když mazhaus velily na Starom. rathouze byl domalován, tehdy s lešením upadli páni ouředníci, snad šestipanští, pan Vojtěch z Proseče a Matěj železník a Simon Malý a jedno pachole se zabilo. Jiným nic neuškodilo. 116. 1681. — Rukop. č. 1060 f. .24. Stál na schodích u radní světnice — šel k mříží, kde sedá pan rychtář —. Stál sem u inříže, kde pan rychtář sedá, a vohlídl sem se v radní světnici. (/o/. 47.): Zpráva ku potřebě Janovi Horskému, hospodáři hořejšího vězení. Jindřich "Tichý zprávu učinil: Stál sem já v komoře mezi sroubky, potom — já běžel hned do sklepa prvního, kde pívo dával, vzal jsem od něho dva džbány. 117. 1584, 30. srpna. Rukop. 326 f. 11. Z jistého poručení J. Mti C. nařízení taxy kanceláře Pražské, podle kteréžto jeden každý bude včdčti čím se spravili. Yaxa kanceláře Star. M. Pr. a předně hořejší: Od svědka jednoho každého 2 gr. č., od zapsání přípovědí 2 gr., od kvitancí 2 gr., od zápisu domu za skrovné peníze koupe- ného 6 gr. a tak vedle proporcí drazších domuov vejše a vojše až do 80 gr., však toliko od domácích trpících s městem. Od zapsání společného nadání, též podle ma- losti a velikosti statku, od JO gr. aż 1 k. gr. Od vejpisuov zápisuov menších | gr. 2 gr. a od větších 4 gr. až do 6 gr. Od zapsání rukojemství, od každého rukojmic 2 gr. Od vejpisův vejpovědí prostých samých 6 gr., od vypsání vší akcí, jakž podstata které pře ukazuje, od 10 gr. až do 80 gr. Od vejpisúv rukojemství 2 gr. až do 4 gr. Od vejpovědí vedle malosti a velikosti i také podslaly pře jedné každé od 5 gr. a-cendendo až do 5 k. Však od domácích; s cizími, jak se mohou smluviti. Od zapisování zvodu a zmocnění pro penize gruntovnf ро 4 gr. Od zapisování zvodův podle zápisův 8 gr. Od zmocnění 4 gr. Item od zapisování zvodu a zmocnění, když se děje ně- komu cizímu netrpícímu s městem na statek bud odká- zaný neb po přátelích připadlý, od jedné každé osoby, jestli že jest statek menší, po 16 gr. a od bohatších po 80 gr. Taxa kanceláře Pražské dolejší : Od přijímání svědka jednoho každého 2 gr., od listuov poselacích běžných a skrovných 2 gr., od listuov otevřených a větších 4, 5 až do 10 gr. Od půhonuov a důhonův 4 gr., od vejpisuov smluv, relací z kněh městských, podle velikostí práce, od 6 gr. až do 24 gr. Od listův zachovacich vedle use- tření chudýcb proti bohatším od 80 gr. až nejvíce do 1 k. gr. Od kšaftův ztvrzení, když by manžel manželce a dítkám svým odkaz učinil, v té příčině, jakž možnost jí postačiti by mohla, od jedné kopy gr. až nejvíce do pěti kop gr. č. vedle velikosti a malosti statku bráti se má. Kdežby pak stalek připadl odkazem na přátely a jiné lidi, tu od jed:oho každého sta kop gr. č. počítaje po 1 k. gr. Coż by pak statku bylo nad 500 k. gr., jako dvojná-ohb a vícejí, tu též podle velikosti statkův po 10, 16, 20, a nejvíce od největších statkův do 25 k. aby bráno bylo. Však od domácích. Přespolní ať se smlouvají. 'Od vidimo- vání majestátuov i jiných věcí, tu též, jakž mnoho nebo méně práce jest, nejvíce do 2 k. gr. Od vejpisův kšaftuov menších a větších bez pečetí od pěti gr. č. až nejvíce do 16 gr. č., pod pečetí pak 24 gr. Od popisování slatkuov tolikéž vedle malosti a velikosti práce, od chudších 6 gr., 10 gr., 15 gr. a nejvíce od největších do 1 k. gr. č. 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). Taxa mezi pány soudci. Kdož by koli chtěl appello- vati do rady, mó slożiti pánuom soudeuom, jakž která je pře, podle velikosti a malosli, od 15 gr. č. vejše a vejše aż do 2!/; k. gr. č. od největších pif. Od outaduov pak mostského, špitálského a šestipanského od 15 gr. č. vejše a vejše až do 1 k. gr. č. od největší pře. A při té každé appellací do rady aby skládán byl jeden ort obzvláštně. A tak i od jiných všech úľaduov j ačklerých poťádkuov a osad podle appellací ort do rady odsílán aby byl, kromě od úřadu rychtářova 5 gr. liem písaři od rejstříku 1 gr., od vejpovédi 10, 15 a nejvíce do jedny kopy gr. č., leč by pře byla o mnoho tisíc, tehdy do 2k. Od akci incnší vejpisu 12 gr. ©. aż do 24 gr. podle velikosti cte. Od zápisu outoku 2 gr., od oustního dictun 6 gr. Však to vše k domácím se vztahuje, kromě Ziduov a přespolních. Zwrzeni tilo artikulové s pány soudci a ouředníky ode všech ouřadův i některými staršími obecními v radě ve čtvrtek na zejtří památky Stětí sv. Jana I. 84. 118. 1584, 5. zi. Rukop č. 326 f 17. (SneScnf z strany dvou velíkých koflíkuov k úřada purgkmistrskému podaných.) L. P. 1584 v středu po památce sv. Jiljí sno- šení p. purgkmistra a pánuov, aby dva koflici velicf, kteříž sou byli od mnoha let v truhle v sklepě proti ho- řejší kanceláři, byli vydání k onřadu pana purgkmistra tak a na ten zpuosob, aby obzvláštní truhlice, v kteréž by chovśni byti mohli>a měli, k ním objednána byla. A bratří(?) podlé jiných věcí, když by koli který pan purgkimnistr úřad přijal, túž (ruhlicí s týmiž koflíky k každému рапо purgkmistru donesli a v opatrování panu purgkmistru dodali. Když by pak líbilo se panu purgkmistru a potřeba toho ukazovala, takové kollíky vystaviti majf, nad nfmi bratří pilný pozor míti, aby žádný z nich nezhynul a domů neodeházeti téhož dne, pokudž by zase U2 kolliky zouplna schování a opatření nebyli. A také žádnému půjčování nemají býti, kromě pánuom radním. Jeden koflik veliký ve způsob stromu pospodu z obou stran-podsckaného a nahoru hruškou, s přikrývadlem ude- lanej, vnitř i zevnitř pozlacencj, na kterémžto dole stojí sedlák povrhše sekeru na zem, jako by chtčl týž strom porazili. Okolo jehožto noh hadi, ještěrky, hlemejždi, za- jíci, psi jsou postavení. A nahoře víko v způsob koruny, v kteréhožto špicu stojí druhý sedlák s sekerou a voštípem, s nedvědem na něho se spínajícím, vnitř víka, kdež erb někdy městský byl, místo znáti. A ten váží vosm hřiven a devět lotuov, každou hřivnu počítaje po 16 k. m., učiní za něj summy 1836 k. m. — Druhcj kofiík prostější, též stří- brnej, vnitF i zevniti pozlacenej, s bilymi obrouèky, s vf- kom na kterým jest koruna menší a špic, pod korunou pak obrouček bílej stříbrnej. Na víku pak vnitř erb městský šmelcem dělaný. Váží sedm hfiven a vosm lotńy, hiivna za 16 k. m. učiní za něj 120 k. m. 119. Asi r. 1584. Rukop. č. 326 f. 4. Jinak — na žádný zvon šturmovati se nemá a zvláště na ten, klerýž nad šatlavou v rathouzu (pro ty, jenž své konce bráti mají) zavěšen jest. Kdož by koli sc toho dopustil a o své ujmć co toho před se vzal, na hrdle trestán bude. 120. 1585 — Rukop. & 326 f. 30. (Instrukcí po- zounářuom od pana purgkmistra a pánuov Starého Města Pražského vydaná létha sc osmdesátého pátého.) Kdož by koli k práci pozounárské přijat a za předního vystaven byl, jest povinen toho šetřítí, aby k temuž povolání svému tovaryše, lidí dobře zachovalé a v témž umční vycvičené, k sobě připojil a klerćhoż by koli tak ku pomoci po- vinnosti té vykonávání přijal na ten spůsob, má jeho k též službě připustiti; aby připovědčl, pokavadž v též službě bude, že v poslušenství panu purgkinistru a pánům 

Strana 19
l. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). státi a všelijak pokojně a uctivě i také k témuž přednímu poslušně a povolně chovati se bude. Který by pak jsa v té príci chtěl nějakou zpouru prokazovali a neposlušen býti, len, kdoż za předního přijat jest, má o takovém panu purgkmistru a pánům oznámili, aby ztrestán býti mohl. Povinnost pak týchž pozounárův tato jest: Ode dne Slavné památky Vzkříšení Pána Krista až do památky sva- tého Michala archangela: Předně v den Páně nedělní tolikéž i v každý svátek vejroční oddání k svěcení v místě obyčejným domu rathouzského pobožné mutéty a zvláště pro tempore. A vejšeji každého dne všedního kromě pátku a soboly na věží rathouzské dvakráte, ráno v hodin 14 a podruhé v hodin 22. Potom od památky svatého Michala až do Veliké Noci v neděli a dni sváteční lýmž způsobem, jako času letního, kromě všedních dnův, jednou a to o polední na instrumenta ku poctivosti Jeho císařské milosti, též pana purgkmistra a pánüv i vXech obyvatclüv mésta tohoto troubiti maji. Pakli by kdy kterého dne tak se nezachovali a to zoumyslně učinili, tehdy nemá se jim za tyż den lun, což na každého by přišlo, dávati. A což by tak kdy jim sraženo bylo, to vše při úřadu solním do register pofádné má se poznamenávati. Trefilo li by se to také, že by někteří z lovaryšův se nepostavili k své povinnosti, tehdy ten, kdož předním jest, iná jeho pokutou, kteronż mezi sebou nařídí, strestati. Cinil-li by pak to často a nechtěl se dáti napravití, bude moci jeho z té práce propustiti bez dovoleni pana purgkmistra a paniv a na to infsto jiného sobé zvoliti. PokavadZ pak tíž pozon- náři v službě jsou, nemají nikam přes pole žádnému se propůjčovati bez dovolení pana purgkinistra a pánüv. Pakli by jinak učinili, tehdy: vězením majf stresténi a luonu prázdní býti. Chtěl-li by také kdo zde v tomto městě jich při poctivých sňatcích potřebovatí vykonávajíce povinnost svou, mohou to s uctivostí konati, nedävaje na sobi žádného pohoršení. Vsak vykonaje to po jinych domích a ulicech nemají lé} svobody pozfvati a zvlistà noëné povyküv troubenim a pískáním nedělati. Také mimo poctivé sňatky po domích šenkovních troubení a pískání nepożivali Jestliże by pak ten, kdož by přednost pozou- nářskou držel, v té povinnosti státi nechtěl, nebo pan purglamistr a páni někoho jiného k té prâci zvoliti тает, tehdy strana straně etvrt léta sobě napřed vědčti dáti mají. A za práci jednomu každému z nich po 12 gr. ©. na tejden z úřadu solního lunu bez zadržování vycházeti má. 121. 1586, 18. března. Rukop. č. 3206 f. 28. (Pic- nešení platu pozounárům vycházejícího do ouřadu solního.) Jakož jsou úředníci úřadu šestipanského na pana purgkmistra a pány do rady vznáš zujíce sobě, kterak úřad jejich na Len cas pro mnohé příčiny veliké zmenšení v důchodích jest vzal, tak že ta vydání, jakž od starodávna z toho lifadu na pisaie do kanceláře, pozounáry a jiné mnohé se dávaly, již vycházetí nemohou, žádajíce aby 'ta jinán obráceny byly. Kdež pan purgkmistr a pání to v svém bedlivém uvážení majíce, na to jsou se snesli: Poněvadž z úřadu šestipanského dosti jiného vydávání vychází a důchodové téhož úřadu poněkud na ten čas zmenšení jsou, protož plat pozounárům náležílý a posavad z úřadu šesti- panského vyšlý, s téhož úřadu »c snímá a do úřadu handle solního se obrací. Tak aby dotčeným pozounárům na po- tomny čas (do vůle pana purgkmistra a pánuov nebo jiného opatření) od úředníkuov handle solního z téhož handle každého týhodne v sobotu po jedny kopě gr. č. dáváno s placeno, anobrž jestli že jím takć posavad co zadržáno jest, to též jím vyplněno bylo. Act. in consilio 18. Martii 1586. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 19 122. 1589, 25. října. Rukop. č. 1284 f. 34. Consi- lium s pány Novom. a Malostr. o tyto včci držáno (strany pekařův a chlebův. Též 28. listop.). 128. 1593. -- Rukop. ć. 526 f. 46. L. P. 1593 pan purgkmistr a pani pobidnuti byli od pźnuov tyrhyteruov, kteříž do pokojuov císařských pouštějí, kdež jsou sobě byli na J. Mti C. vyprosili z karbanu v pokutě propadeného některé věci, zvláště na ručnicích a zbrojích, aby je od nich k obecnímu dobrému koupili. Což se stalo, Że jest od nich strżieno a do almary naschvál k tomu udělané v sklepě za svělnicí, v níž úředníci Sestipansli sedaji, úředníkuom vyčtěno a odvedeno s tím opatřením, aby úředníci dle své povinnosti nad tím pozor měli, aby takové ručnice a zbroje vždyckny v témž místě pozůstávali, žádnému se nepropůjčovali a toliko, přišla-li by toho obecní potřeba, jich potřebovati dali. A kdyby se tak koliv k jaké potřebě obecní vydávati měli, aby védéli a s pilnost( poznamenávali, komu co v jakém zpuosobu do rukou dadí a jak by se táž potřeba vyřídila, ihned zase zouplna vyčtouce i vyčistíce v táž místa scho- vali. Také každého roku dvakrále při nejmenším vezmouce do ouřadu ručnikáře, vytírati a napouštětí je dávali. Po- něvadž pak to vše pro obccení dobré a všelijaké potřeby i příhody, kteréž by se v městě trefiti mohly, lu shro- mázdéno jest, na povinnostech úředníkuov téhož úřadu se zvoslavuje, aby to tak vždyckny bez proměny všelijaké tu zuostávalo a při každém obnovení rady a úředníkuov proměnění v přítomnosti čtyř osob radních předních zou- plna, tak jak samo v sobě jest, vyčísti povinni byli: Předně rucnic dlouhejch dvou loket čtvrtí a dobrejch dvou prstův 42. Více kratších ruénic k míře na puoldruhého lokte 16. Více s vohnutými lůžkami při konci, že muože k prsuom založití (slují španyclky), jest jich šest. A tak učiní všech ručnic šedesát čtyři. Toulce velký čtyři, toulcův k prachovnám malejch šedesáte dvě, klíček všech třidceti šest.. Když polomně dokonce takové ručnice a k ním toulcové i klíčky spraveny budou, to vše jsou povinni do toho inventáře dáti doložiti a poznamenati. Zbroje jsou tyto: předně dvě zbroje jsou encovaný a světlý na brunatno, pěkný, pro hejtmany a při každé nakolena a štrumhauby i rukavnice. Vice desct černých s nakoleny, však toliko předních sedm hemelínův a ruka- vice sedmery. Více dvě zbroje bez nákolení a bez heme- línuov. Vobojček lichej jeden. ‘Ti maji se dâti spraviti, vytříti a, co se pii nich nedostává, skoupiti, aby v po- třebách nastalých to vše па hotově sloužiti k dobrému mohlo. Také každého roku nejméně dvakráte k ním do- hlídati, povolajíc do úřadu platníře, aby se škoda na ních nedála, což vše též povinnostem ouředníkuov se poroučí а svěřuje podle toho, ut supra. V sobotu po sv. Kateřině (27. listop.) koupeno toulcův velkejeh k ručnicím třidceti dva, ti jsou ve sklepě v úřadě. L. P. 1598 z poručení pana purgkmistra a pánuov páni úředníci úřadu šestipanského koupili jsou pro obecní potřebu padesáte osm halaparten a padesát osm wader- špisův, učiní toho obého sto šestnácte kusuov a ti zuo- stávají v sklepě při velké zbrojí. Stalo se v sobotu po sv. Petru a Paylu (8. července) 1593. — V pátek po sv. Maří Magd. (23. července) l. 1598 pan Bartoloměj Miller z Unterpergku, J. Mti C. rychtář, vzal z ouřadu jednu hala- partnu. Od pana prymasa příinešeno райез&е malejch voštipuov a li zuostávají v sklepě, lu kdež se zbroj chová. (In margine: It. 1. 1605 v středu po neděli Družebné (23. března) koupeno jest od nějakých lidí z Fogtlandu 28 ručnic po 2 k. A ty k jiným ručnicím do téhož sklepu jsou složeny.) ge 

Strana 20
20 I. Na namčstí (proti ulici Melantrychovč). 124. 1695, 1. května. Rukop. č. 1285 f. 7. Z strany hospodáře ralhouzského (který viněn) . .. kterak proti zá- vazku a povinosti své velikých neřáduov v tom vejsadném a pokojném domě až dosavad se dopouštěl, piva na sudy bera a nahoru sobě, čehož nikda prv se nedálo, táhnouti dal, tam u sebe jako v nějaké pitevně svobodně šenkoval, it. kuchyni sobě zarazil, jídla na prodaj věznům vařil, body jim strojil. A majíce oni v střídmosti na ty cesly mysliti, jak by z vězení a těžkostí svých sobě pomoci mohli, jeho příčinou, ne jako věznové, než jako páni sobě tam počínají. — 125. 1595, 31. srpna. Rwkop č. 1285 f. 167. Páni vyslaní Klatovští v radě byli přivezše i psaní od svých pánův z strany berně a defensí. 126. 1595, 8. prosince. Rukop. ć. 1285 f. 302. Páni vyslaní z města Boleslava Mladého žádali za vydání svých privilegií svěřených. 127. 1595. — Liber consilii č. 1285 f. 12'. Samuelovi malíři hodiny k správě poručeny. Odpověděl, že chce sobě v té práci koštovati za půl leta. U přítom- ností pánův úředníkův, jimž poručeno, aby hned klíče od prvnějšího vezmouce tomuto je odevzdali. 128. 1596, 1. března. Rukop. č. 1285 f. 362. Páni Novoměstští a Malostranští, též páni z měst vyslaní do rady se dali vynajíti (v příčině berní atd.). 129. 1597, 19. dubna. — Archiv místodrž. P. 148/3. Věděti vám dáváme, že J. M. C. vedle pana Mikuláše Čer- noborského z Hořiměřic, komisaře cel pomezních v krá- lovství Ceském, také Simeona Podolského z Podolí, spolu- souseda vašeho, v jisté příčině — preč vyslati ráčil. I po- něvadž týž Simeon Podolský orloj váš ralhousky sobě svěřený a poručený má, protož jménem a na místč ]. Mti C. vám poroučíme, abyste ho do tří neděl odpustili a orloj zatim jinému až do jeho příjezdu k spravování poručili. 180. 1597, 15 prosince. Rukop. č. 1286 f. 211. V obec pospolu v přítomnosti pana hejtmana svolána a jim předloženo, jak by všickní vůbec o těchto božích hodech se chovati měli. 181. 1598, 9. bfezna. Rukop. ć. 1286 f. 264. Páni soudcové, ouředníci všech úřadův, hejtmané, čivrtní, starší pořádkův do rady svoláni a obesláni, kdeZ jim skrz pana prymasa oznámeno (v příčině zbožnosti, čeládky, opatro- vání ohně atd.). 182. Asi r. 1600. Rukop. č. 326 f. 53. (Instrukcí rychtáře a písaře městského v Star. M. Pr.). Rychtář a písař městský dle povinností svých (kteréž na každou chvíli před očima svými jmíti mají) povinni jsou předně cti a chvály boží vyhledávati a veliký na to pozor jmíti, aby se hříchové a rozpustilosti všelijaké (pokudž by vě- domost jich postacovati mohla) přetrhovali a jednomu každému, chudému, bohatému a jak domácímu tak přes- polnímu spravedlnosti v potřebách náležitých udělovali a dopomahali. Kdyż pak kdo od nich podlé práva a spra- vedlností jakéhokoli a na komkoli dopomožení žádá, též povinni jsou jednoho každého volně vyslyšeti a žádosti jednoho každého, jestli slušná a spravedlivá, vyrozuměti, tak aby ne hned každému k vuoli, anobrž někdy spíše ze zlosti nežli z hodného provinční, nčkoho do včzení bráti poroučeli, ale povolajíce druhé strany, je v tom vyslyšeli a potom k týmž stranám náležitě dle samé spravedlnosti se chovati hledéli, i také, pokud možné, dotýkalo-li by se vécí skrovnych, lidi sami spokojovali. Item když se na koho právo zakládá, buďto pro dluhy nebo pro některá jiná provinění, pacholci a služebníci úřadu rychtářského ničehož toho se ujímati nemají, než rychlář a písař sami a to tímto zpuosobem: Kdo žádá práva, aby někdo do I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). vězení vzat byl, rychtář nebo písař nebo také společně oba dva k tomu se propijciti mají. A byla-li by pak osoba lehká, pro takového poslati mohou, tu vyrozumójice, slušně-li se na takového práva vyžaduje, a pozná-li právo, že by se na koho zoumyslně, an by toho tak nezasloužil, práva žádalo, rychtář ani písař toho dle povinnosti své dopustiti moci nebude, aby někomu k libosti nevinného vězením stěžovati dáti měli. Pakli by právo koho vinného uznalo, ten každý vězením opatřen býti má. Kterýžto aby tak vězením trestán byl, pokudž by jeho provinění zaslou- žilo, tudy aby větší pokuty nenesl, nežli by náleželo. Však kdyby se osob povětrných a lehkých, jež by někdo pro krádež, zranění, mordy a něco k tomu podobného, a ti by ku právu stání a dostání jistí nebyli, do vězení dáti chtěl, dotejkalo, ten každý takového i v nepřítom- nosti práva do vězení doprovoditi dáti mocti bude. Však s takovými aby se jakožto s lidmi nakládalo, jich nebiti ani se s nimi netrhati a tak na tom, kdyZ vézen v rukou jich ubezpečcen jest, pfestávati a jakž koho do vězení do- provodí, ihned rychtáře pohledati a jemu to v známost uvozovati mají, aby rychtář časně o vězni věda na to se vyptati mohl, anobrZ i tomu vyrozuméti povinnen jest, spravedlivé-li u vězení držán býti má. Item rychtář a písař o vězních, kteří a proč sc u vězení drží, dvakráte do týhodne a zvláště, kteří by tak v novč, buď pro veliké neb menší vejstupky vzati byli, v radě oznamovati po- vinni jsou. A pakli by se někdo pro menší provinění od někoho ve vězení zdržoval, to každého dne panu purgkmistru a pánům k uvážení přednášeti. Item když se kdo, bud on jaké koli povahy, do vězení béřce, tomu žádnému, což se při něm najde, zhola nic bráno bejti nemá. Načež rychtář a písař pilný pozor jmíti mají. Však aby se včdčti mohlo, co by se při kom najíti mohlo, rychtář a písař hned lakové vězně zvláště in criminalibus causis prchlédati dali a což by se tak u koho našlo, bylo-li by co podezřelého, do rady skládali. Co by pak jeho vlastního bylo, toho při každém vězni, aby nač živ býti měl, u vězení zanechali. Item také právo často do vězení vcházeli a vězně navště- vovati a dála-li by se včznuom nějaká nespravedlnost, to pretrhovali, ano také, kdyby kteří vězňové nouzi a hlad trpěli, časně panu purgkmistru a pánuom v známost uvo- zovati povinní budou. ltem rychtář a písař, když se na radě nesedí, tím častějí v rathouze se nacházeti dáti mají, aby lidé potřebujíce práva, je tu nacházeti mohli. Pakli by kde odjíti jím potřeba ukazovala, mají dolejší hospo- dyní oznámit, kdyby sc kdo na právo ptal, kde by na- lezeni byli mohli. Avšak pro všeliké potřeby a příhody jednoho pacholka při rathouze vždyckny, pokudž by se nenavrátil, aby zanechával. Item při soudech, kteříž k rych- tářské povinnosti náležejí, rychtář a písať wa ralhouze V Obecní svélnici, kdyZ sc na radé sedí, se nacházeti dáti mají. A když by v kterou hodinu konšelé téhož úřadu každého dne na místa svá zasedati měli, „by o tom jisté mezi sebou snešení měli a, jakž by se sešli, ihned na strany, kteréž přístup ku právu mají, dali volati, je slyšeli a, což nejspíš byti muoże, jich odbejvali i také vcjpo- védmi neprodlévali. Item co se místa, kdež úřad rychtářský v světnici obecní mřížemi drevennymi obrażeny jest, tkne, téhož místa rychtář i písař s konšely svými šetřiti povinni jsou, aby též úřadní místo k zlehčení nepřicházelo, do kteréhožto místa (kromě radních pánuov a osob z desíti soudcuov, téZ písatüv radních) žádný jiný, buď on pří- sežnej nebo nepřísežnej, vcházeti nemá. Kdož by se pak koliv toho dopustil a tam vkročil, ten každý ihned pokuty jednu kopu 'm. povinnen jest a bude, což rychtář a písař ihned zvyupomínati a vězením k zadosti učinění dopoma- 

Strana 21
1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). hali maji. Kteréžto pokuty k úřadu rychtářskému puol kopy a pro vyplacování z vězení těch věznuov, kteříž nemají co od vězení dávati, druhé puol kopy dáváno býti má. Poněvadž laké ponocní města v jislým počtu k noč- nímu ponocování nařízení jsou a ti v lémž čase, pokudž se ponůcka od nich drží, v nepřítomnosti rychtáře a písaře některé rozpustilé lidi do vězení dávají, i o těch tíž po- nocní ihncd na zcejti( panu prymasovi imésta, proč vzatí jsou, též což by od koho, jaká zbraň vzatá byla, ozna- movati povinní jsou a budou. V čemž jim od práva rych- tářského překážka činčna býti nemá aniž ti, kdoż tak vzati jsou od ponocných, rychtářem, mimo poručení pana purgkmistra a pánuov, pokutování býti nemají. Anobrž trefil-] by se rychtář nebo písař k tomu, že by z povin- nosti dle zasloužení někoho do vězení ponocní bráti chtěli, mají jim nápomocni býti. Z druhé strany kdyby rychtář nebo písař pro některá provinční někoho do vězení bráti chtěl, pokudž oni vartu svou drží, povinní jsou též po- nocní rychtáři i písaři v tom nápomocni byti a jedni nad druhymi ruku srozumitedlnou drZcti. 133. Asi r. 1600. Rukop, ć. 323 B (Chaos) f. $85. (Zpráva o řádu pri obni na Star. M. Pr.) Na véZi rathouzsky ve dne i v noci hlásn( se chovají a na město pilný pozor dávají a jestli že kde v Starém, v Novém, Menším Městě z dopuštění božího ohcň vyjde, tejhdy hlásný ihned na věží troubí a v které straně oheň ve dne vyjde, práporec k tomu obzvláštní nařízený vystrčí; nočního pak času lucernu s svíčkou k té straně, kde oheň viděti, vyvěsí, tak aby se lidé po tom znamení mohli spravovati, kde ohcň vyšel. To se také může dobře naříditi, aby tyż Iläsny jeden na věži ustavičně troubením neštěstí ozna- moval a drubý ihned varté znáti dal a od varty aby se předně J. Mti panu hejtinanu, panu cís. rychtáři, panu pry- masovi to ve známost uvedlo a od nich aby jisté vyměření osobám těm, kteréž nejprve k ohni přiběhnou, učinčno bylo, jak mají to neXtéstí pretrhovati. 134. Asi r. 1600. Rukop. č. 323 B (Chaos) f. 231. (Instrukcí ouředníku nad solí.). Najprvé aby suol J.MtiC, kterúž po vodě dolův plaví, při slušnosti koupil a ve dvoře u mostu jí skládati dal; potomné jí zase pii slušnosti lidem za hotové peníze prodával. A když na Siffch takovú suol až do čerpadel splaví, má teho úředník šetřiti, aby se vždycky některá prostice soli nadala pro dosejpání a doplňování jiných prostic, jakž jest to posavad činčno byvalo. ltem téZ suol, kterúž sem na vozích přivozují. aby též skupoval a to při slušnosti, též jí zase lidem pro- dával a pod ralthouzem jí skládati dal a od kohoZkoli by takovou suol koupil, aby jí hned zaplatil, aby se lidé nemeSkali. ]t. kteryZkoli forman taková suol prodá, ten podle starobylého nařízení povinen dáti jest od místa 7 gr. m. Též povinen jest ten, klerýž suol prodá, jakž jí složí, hned jí jinou solí dosypalti dáti všecky prostice zouplna a za to mu se nic neplatí. 1t. týž ouředník má míti svého přísežného písaře, kterýž lined do register, co se takové soli skoupí i prodá, každého dne v počtu prostic poznamenati má. It. pan purgkmistr a pání ráčí také k tomu pacholky neb služebníky naříditi, kteříž by při skládání a dosejpání i nakládání soli obci i lidem poslu- hovali a ti služebníci i písař pod správou úředníka solního býti mají. It. potomně v času příhodném, od p. purgkmistra a pánův k tomu vybraném, buď v týmdni, ve dvou ne- dělích anebo v měsíci pořád sběhlém, z toho ze všeho počet pořádný, totiž z přijmu, z koupí i prodaje činiti má lt. ouředník nemuože-li vždycky sám, ale písař i pacholci, v tom místě, kdež se suol prodávati bude, vždycky aby I. Na namésli (proti ulici Melantrychově). 91 před vozy do mčěsta přijedou nebo přijdou, aby ho věděli v kterém místě najíti, jakž v celnici o tom se poručí, že formanuom oznamovati budou, kdež by ouředníka najíti a jeho doptati měli, aby s nimi o suol strżili a se srovnali mohl prve, nežli by vozové přijeli; po čem by prostice soli koupena mila byti, pfijedouce s soli, aby mohli odbyti býti. Dále jestli Ze by pan purgkmistr a pání' při takovém handli solním vice co potřebného uznati a širší: instrukci o tom naříditi ráčili, to on i písař, též pacholci přijinouce, tak se chovali mají. 185. Asi r. 1600. Rukop. č. 326 f. 9. (Sneševní pana purgkmistra a pánuov Star. M. Pr. o některé obecní artykule.). Předně v střední den aby sc na ralhouze ne- zvonilo a na soudních věcech nescdalo, ale samy toliko věci obecní, z jakých koli příčin pošlé, nebolilo sirotéf. A při tom, mohl-li by čas postačiti, některá pře aby se uvažovala. Nad tim dnem každý pan purgkmistr pilný pozor jmíli má, »by k témuž dni žádných hojemství ani obeslání a odkladuov se nedávalo. — 2. — Dále každého roku jednou a to v čas adventní, mají na sirotčí věci zasednouti, místo k tomu sobě oberouc, buďto v světnici, kdež páni svudcové sedají, nebolito v úřadě šestipanském. — 10. — Za potřebné se poznává, aby na věži rathouzské ponocní bedliví, střízliví, zkušení a dobře zachovalí sc drželi, v noci dva a ve dne jeden. A to proto, aby usta- vičný pozor nad městem držán byl. A jakž by kdy z do- puštění božího v který koli čas obeň spatřili, aby ihned s věže volali a trábiti i Sturmovati s hüru kázali. Nobo mnoho na tom záleží, když se časně o škodě věděti může, kteráž také i snázeji skrze ohlíšení k přetržení přivésti se může. Ti pak ponocní mají míti ve dne praporeček červeného plátna na dlouhém bidle a v noci lucernu s ho- řící svíčkou a v které by straně hořalo, mají jej nebo jí k té strané vystréiti, aby snáze lidé porozumčti mohli, kde a v kterú stranu běžeti mají. Též také ti ponocní na věži mají v noci až do svitání každú hodinu po vosmkráte se ohlašovati a každé ohlášení na všech čtyřech uhlích véZe opáciti. A to ohlášení jmá býti takové: »O bože náš všemohúcí, rač strážce býti svou mocí měst Pražských i obcí«. Zpívati má hlasem, notou, jako: >Blížíť se čas ku povstání.« 136. 1602, v říjnu. Pavel Skála ze Zhoře I str. 46. Na Starom. rathouze — [impressorovi Sixtovi Palmovi] i katem hrozili, aby o — mandatu a písnickách, kdo by je spisoval, oznámil. Vida, že zbytí není, žádal, aby sc s ním netrápili, že chce pravdu pověditi. 187. 1603. — Rukop. c. 1064 f. 186. (Svědomí proti Petrovi, hospodáři dolejšího vězení). Annu po Jaku- bovi hrobniku svědčila: Kázala jsem svýmu pacholíku do rathouzu přinésti stolici, sedli jsme tu, že tu byl chlidek. Tehdy biřič přišel vopilej, sedl podlí mne. — Sebravší (pcníze) šla jsem. I nemoha se na mn& pomstiti, mstil sc na svý ženě, ona šla do rathouzu a zamkla po sobě mřížku a ou nemobhše k ní přispíšiti, běžel a přeskočil přes římsu u velkejch schodů, dostíhl ji někde k mučírně před sklepem -—. Pan rychtář šel potom za mřížku s panem písařem, posadili se za mřížkou, kde sedají v rathouze v kancelářce —. Potom Petr, hospodář dolejší, běžel bcz klobouku skrze mříži, skrz vězení na rynk. 188. 1604, 97. kvétna. Rukop. C. [288 f. 30. Racoun, stavu rytířského v Slezi, že jest se směl s koněm do síně až kh slupnítu v vathouze, v domě obecním a vejsadním, před některým dnem vpustiti a aZ do třikráte s koněm sc Lociti a humlovati. I včerejšího dne opčt v túž nevážnost navracovati a do rathouzu se s koněm se nacházeti dávali. Zvláště proto, když formané napřed | skočiti usilovati, jediné by žoldnéři na překážce jeho ne- 

Strana 22
22 Z. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). náležitému předsevzetí nebyli, kdyZto proti koni oštípy naslavovali a do rathouzu vjeti zbranovali. Item len rytíř písaře rychtářového na práhu rathouzském stojícího přes hlavu prutem mrštil, panu Janovi Kirchmajerovi, panu rad- nímu nařízenému nad žoldnéři hejtmanu, v domě rathouz- ském trucoval, ncuclivé se choval a jemu i těmilo slovy jsa na závazek od J. Mti C. pana rychtáře vzat, jda ven z rathouzu před mnohejmi, kteří se tu sběhli, lidmi odpo- vídal. Du khobe kopf, hör, ich vil dich wol finden. Tu pan purkmistr a páni téZce takovou neváZnost cizozemce povážíce na kancelář některé z prostředka svého vyslali. — Missiva v archivu mistodrz. sv. 108 f. 114. J. M.C. slaleénému Sfast: ému Mosovskému z Moravéfna, sv. Jana | Jeroz. komendátoru v Glacku, Lemberku a Goldperku, radè své a hejtmanu hradu Pražského, aby Bencdikla Ranzona, kterýž na poruccní J. Mti, protoZe jest svévolné do rathouzu Slarom. na koni vjel, braně své dobyl a nenáležitě bez ušetření J. Mti C. zde v městech Pražských vůbec vyhlá- šených mandátův a místa toho vejsadního tukové nenáležité věci před sebe bral, do vězení se dostal, vzhlednouce J.M.C. miloslivě na přímluvy mnohých vzácných lidí za něho učiněné z téhož vězení propustil. — Decretum ect. 5. Junii anno 1604. 189. 1604, 29. července. Rukop. č. 1288 f. 6.3. Obec všeckna v radě o munstrunk, o $acunk slatkiiv anrchbo peněz na ourocích a o uložené summě na každou osobu na novej tok vody. 140. 1604, 80. července. Rukop. č. 1288 f. 00. Hons Wenc! z Lobkovic, hejtman Staroni., přednášet ráčil, obec svolati na rathouz a artykule J. Mti C., jak sc mají jeden každý chovati, přečísti dáti. 141. 1604, 10. prosince. Rukop. č. 1288 f. 202'. J. Mu C. rady p. hejtmana v přítomnosti celá obec v radě. Napomenutí za příčinou času advetnního. 142. 1605, 81. ledna. Rukop. č. 1288 f. 234. Všickni pořádkové a cechy, summon celá obec nu rathouze shromážděna na mazhouze velkém. Ctěno nařízení o obcho- dování. 143. 1606, 28. března. Rukop. č. 1288 f. 287. Písaři dolejsí kanceláře. Stoje osobně v radě Mikuláš Pelargus, Floryán Oxysporyn, Wolfgangus stěžovali sobě do Martina Jíši, že všeckno sám bere před nimi, na kšafty, na inventáře chodí. — P. purkmistr a páni, jak sc budete méti spraviti a co jedcnkażdy z vás bráti, to se v jistej spis a rejstřík uvede, aby pokladnice, registra, co se od koho od čeho kdykoli přijme, aby se do po- kladnice kladlo a poznamenalo. P. prymas a p. M. Jan Vokoryn to sformujf & vám instrukcí vydají. 144. 1605, 28. března. Rukop. č. [288 f. 294. Obce celá v radě. J.MtiC. rady a pana hejtmana v pří- vSickni napomfnani skrze pana Mclchiora Haldiusa k po- boZnému Zivotu. 145. 1605, 12. kvétna. Rukop. č. 1288 f. 318. Vobcce pospolu. V piítomnosti J. Mti. C. rady p. Jana Václ. z Lobkovic, p. hejtmana, v nepritomnosti p. prymasa p. Melchior Maldius, radnf pán, napomenutf na mazhouze velkém učinil o vypravení lidu. 146. 1605, 7. června. Rukop. č. (288 f. 329. Pražané všech tří měst Pr. pospolu v radě v Star. M. Pr. byli v příčině vyp avení lidu válečného. 147. 1605, 6. července. Rukop. č. 1288 f. 354. P. hejtman Starom. ur. p. Hons Wencl Popel z Lobkovic, hejtman Star. M. Pr., okolo: 13. hodin přijel le ratliouzu a do rady viel; obeslav pány, aby se do rady sešli, že l 1. Na ndmésti (proti ulici Meclantrychovd). něco pilně má pánům oznámiti. Ale nemnoho se jich sešlo. OM : v (Oznamoval v příčině obnovy rady, listu přiznávacího atd.) 148. 1605, 1. září. Beckovský I, 408. Profous [do- brodruha Krištofa Russwurma)] do radního domu Star. M. Pr. dovezl do toho pokoje, v kterým prFedeśle vlasky hrabě Ondřej Porio (jehož týž Russwurm do toho vězení a pokoje před tím připravil) seděl, dán byl. Na to dne 2. září měsíce skrze jisté od císaře nařízené komisaře pořádný právní proces spolu s žalobou Jana Jakuba Belliozi Russwurmovi podén byl a, na to svou odpověď on aby dal, přísně mu poručeno bylo —. Dne 10. října (síc) vyveden byl Russwurm na velkou síň v radním domě Star. M. Pr. a postaviv se uprostřed té síně, v přítomnosti velkýho počtu slavných pánův srdnatě k ním mluvití počal, kterak jest — vérné slouzil —. У (ют uprostřed síně radního domu na bílým kamenu služebníci jeho prostřeli černý aksamit a poslouchaje on Russwurm knóżf se modlicich posledné na ten rozprostreny aksamit klekl a kleče z svých knížek horlivě se modlil, před nimž čtyři jeho pacholata s bílými rozžatými voskovými svícemi stáli a řeholník jeden vždyckny mu před očima obraz Umučení božího držel, napomínaje ho. Když pak on Russwurm své modlitby dokonal, kat k němu pozadu přistoupil, klerý vždyckny s mečem před síní stál a jemu nenadále jednou ranou hlavu sťal. Na to téhož hrdinskýho pána služebníci k němu přistoupivše, hlavu jeho k tělu přišili, do truhly vložili, do kláštera Matky Boží Sněžné vnesli. — Po ho- dině, když ten slavný pán sťat byl, císař se na něho upamatovai a svyho komornfka do Staropr. radniho domu poslal, poroučeje, aby hned z vězení puštěn byl. (Srov. i Mikovcovo pojednání: Ilcrinan Kristof Rucsswurm. V Praze 1861). 149. 1605, 28. listopadu. Rukop. č. 1289 f. 35. Hacc feria vacua. ob commissarios expeditos ad Chlristo- phorum Roswurmuni incarceratum, sequenti die decolatum. 150. 1605 — Rukop. ¢. 1065 f. 78. Na velkým mazhauzc před úřadem šestipanským. 151. 1606, 8. května. Rukop. č. 1289 f. 255. Obce shromážděná v radě (o berni, bašení ohně, bláta a tuláky.) 152. 1606, 23. kvétna. Tauéz f. spolu. J. M. C. dekrct picectén stran. processí. 153. 1606, 4. července. Tamtéž f. 306. Vyslan( z méósta Suàice vstoupivie do rady žádali, aby jim berně « anlicipací passirována byla. 154. 1606, 5. éervence. Tamtéz f. 310. Martin Smejdíř kameník, co na ratltotizské vézi na kranclfch od něho děláno jest, žádal, aby bylo skrze pány radní lam spatfíno. Potom on Marlin podle pánüv z rudy na vez vyslaných, když relací o tom učiní, aby moll za práci svou zaplaceno jmiti, žádal. Vyslání na věž p. Petr Nerhof, p. Adam Geronys, p. Simon Vořikovský a p. Jan Petráček k spatření díla. Učinili relaci, že 20 k. gr. zasloužil. 259. Obec po- 155. 1606, 4. srpna. Tamléž f. 355. Obce pospolu celá. J. M. C. řádové o řemeslnících a handlffích čtění. 156. 1608. Rukop. 1067 f. 33. Z věznův ňáký Albrecht Postulovský, kterej rychlářem nad vězní —. 157. 1609, 7. února. Vilém Slavala 1, str. [96. Ráno, když se ti, kteří třetí sluv při témž sněmě repre- sentirovali, na rathouz Starom. sešli, tu skrze primasa Starom. Jiříka Ileideliusa bylo jim přednešeno — [v pří- čině ordinování kandidátů], načež od Krištofa Kobra na mnfstě všech měst odpověd dána. — Na to od primasa povědíno, aby se všickní podepsali, lak aby známi byli, kteří jsou ti. A když se všickní podepsali, primas jim 

Strana 23
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). řekl: Co vám budoucně tato vzpoura a neustupnost vaše přinesc, to čas ukáže. 158. 1609, v květnu. Skała /, str. 195. Vzešla pověst silná — Že Jiří Meidelius z Rasenštejna, tehdejší rychtář císařský, mčl by ukrytých v rathouze Starom., [aby stavy evangelické přepadli a potlačili] do 400 jonáků zbrojüych. — Tou příčinou stavové — sebrali mezi sebou vskok do 500 koni a obchnavše nimi rathouz, zastihli v něm vždy předce ňákou cáslku mušketýrů, jimž zbraně povrchní i poboční pobrali. — | Vilém Slavata /, str. 277. Po první hodině na noc někteří z stavüv pod oboji na- slechli, 2c. primas Starom. Heidelius lid najímal — a do- stuvSe zprávy, že v rathouze něco lidu żavienćho jest, sjeli se na rynk Starom. v noci do 300 k. - - Jeden pak přední z obce rychtáře k tomu přinutil, že jest poručil ralhouz otcviíli, v kterómż se do 50 knechtüv od primasa Starom. zverbovanych nalezlo. — Ti pod obojí pak na rathouze všechny pokoje sobě zotvírati dali, zdali by ještě kde více lidu shromážděno bylo. A když nic nenalezli, ten lid najatý rozpustili a sami se také rozjeli. 159. 1609, 27. června. Skála 1, 259. Od té chvíle zhostili c stavové pod obojí jednání sněmovního na hradě Pr. a obrali sobě k opatrování defensí zemské a nabo- ženství svého místo na Starom. rathouze, kam dircktori každodenně se scházívali a držívali radu svou. Celidka pak jejich dobře vyrystovana: držela silnou stráž: bedlivě na rynku okolo rathouzu. 160. 1609, 27. června. Slavata 1, slr.. 359 a sl. V sobotu po sv. Jam Ki. — shromáždili se stavové pod obojí u velikém počtu na rathouze Starom. a v IĆ své defensí dále kráceli. Kteřížto přísahy a reversy od nich (direktoriis) piijavse, jim také zase přísahu svou ucinili. — (Coż kdyż sc, vykonalo, uvedeni byli direkloii do lé světnice, u klercż desili soudcové rady své drzivajt, a tu hned zesedli. Tam pak mezi ně ráno dva páni kato- ličtí pod jednou, totiž pan Ferdinand z Donina a pan Purghardt Točník z Kiimic, jukożto vyslani z kancelńic Ceskć od jinśch pin katolckych pod jednou, prijci. vzkázánnu. — Svrehupsanf direktorové toho večera se rozešli a »polu namluvilí, aby se zase: na druhý den ne dělní ráno ne rathouy sešli, Ale potom na týž den teprva po polední v jednu hodinu na půl orlolr v hromadu se sešli a tu spolu v příčině: najímání lidu vojenského roz- mlouvati počali. -A větší počet hlasův ty druhé pře vyMh a se snesli, aby -- 8000 Indu pěšího a 1300 jízdného najato bylo. — Následujícího dne sy. Petra a Pavla ap. sešli se zase direktoir na (ż rathow a v jeduśni s Hen drychem Matesem hr. / Turnu se dali. — Téhož duc vyslaní z kraje Loketského před dimektory ohblašení učinili. — Toho dne k víčerou nejv. pan purgkrabě Pr. poslal ku Janu Jiřímu z Svambcika, Vaclavovi z Budova, Jiřímu z Gerstoríu. Bobuslavovi z Michalovic, Adamovi lanhartovs a Václavovi Magrlovi, jich žádajice. aby následujícího dne v domě páně najíú se dali. — Vy osoby — na druhý den ráno přijdouce na rathouz mezi jiné ducktory, jim to v známost uvedly. — Pné nežli direktorové téhož dne z rathouzu sc rozešli, inezi ně kurfiřta Saského posel. pan doktor Gerstenberger, přijel, jich na místě: pána svého žádajíce, aby se v to jedním S stranou pod jednou dali. — Na druhÿ «den - ducktort skrze hejtinany čtvrtníkův obce Starom. před sebe povolatíi dali, kteráž se u velikém počtu na palác sešla —. Na ráno se zase direktoři spolu sešli —. Na druhý den direktoři na rathouze Starom. se — Spolu s nařízenými nejvyššími se sjevše, zavieli, aby hd vojenský — najímati dali. — Mezi tím poručili pa- tenty v příčině odvozovAnf kontribuef — poxslau. — Dán I. Na namèsti (proti vlici Melantrychové). 23 od nás N. N. N. direktorüv. správcüv a rad zemskych, ode všech tří stavův království Ceského pod obojí tělo a krev P. Ježíše Krista: přijímajících nad defensí pro obha- jování náboženství křesťanského pod obojí v pátek po sv. Janu Kř. léta tohoto sněmem nařízených, na rathouze Star. M. Pr. v pondělí den sv. Petra a Pavla I. 1609. — Psaní od direktorův: obyvatelům království Ceského do všech krajúv odeslané: Došla nás správa —. Datun na rathouze Star. M. v pondělí den památný sv. M. Jana [usi a M. Jeronyma, mocedluíküv boZích léta 1609. — Stavové pod oboji vedle patentiv od direktoriv po krajich roze- slaných u velikém počtu do měst Pražských se sjeli a hned v pondělí po neděli páté po sv. Trojici — majestát na nabozenstw( vyzdvihnouce s ním na rathouz Starom. přišli a skrze pana Václava z Budova obci oznámiti dali, že pánům stavům poděkování činí, že jsou se na jejich otevřené listy na rathouz najíti dáti ráčili —. Po modlení pán z Budova téměř celou hodinu vypravoval, jak pracně páni: direktorové ten majestát dostali. — Po té řečí byl čten ten majestát. 161. 1609, 8. července. Skála I. str. 240. Přišla do dirckcí 8. července odpověd od stavův: markrabství Moraského — a byla čtěna vůbce na rathouze Starom. 162. 1609, 21. července. Skala 1. 243. S náramnou radostí: přivezli: [majestát Rudolfa JI. vy příčině: svobody náboženské] do direkci na Starom. rathouz a ukazovali jednomu každému. 163. 1609, 6. iijna. Skala /, slr. 255. když vy- slaní stavüv pod obojf pro amestii na hrad Pr. k ncjv. úředníkům a soudeüm zemským pod jednou přinesli ji sscbou 6. dne března na rathouz Star. M. Pr. mezi slavy, oznámili iin -—, 2e — jsou ji nejv. kaneléř Vilím Slavata a Jaroslav z Martinie podepsati nechtěli —. Což uslyšinší obce = veliké reptání bylo. 164. 16]0, 18. února. Aukop. è. 1290 f. 7. Pâni Pražané a páni vyslaní z mést spoleóné jsouce v radć o artykul a přechovávání cizopanských poddaných za èe- ládku. 165. 1610, 8. března. Rukop. č. 1290 7j. 24. Páni starší obecní povolaní K dobrému zdání, zdali by se měli p. purkmistr a pani podle jinejch pp. Prażan za J. M. C v příčině 10.000 k. od ur. Johanny Pruskovskć ze Sulevic v rukojemství postaviu. — Pám vyslaní z města Cáslié * žádostí o. polevení v. bernf. 166. 1610, 17. biezna. Aukof. c. 1290 f. 55. Páni Pražané radili se x příčině rukojemstvf Pruskovskólo. "Taktéž 22. března (/. ©/.) a dne 29. března o reManty berní (/£ 8/4), 19. května o munstruňk a roštanty berní (y. H3.) 167 1610, 23. června. Rukop. ë. 1290 f. I70. P. Kundrat, Pavel, Damel a Jiřík, bratří Skretové, povolán do rady v přítomnost J. Mu C. p. rychtáře a pánův star- Meh obceních. Byla dotízka učiněna na ně, obzvláště: na p. Jiříka Skrétu, aby se toho zpravil, jakým právem sklep pit rathouzc. Starom a při domě »na Smerhově« řečeným ležící drží a jeho užívá. Dal za odpověd p. Kundrat, že za od mnoha let, jako 28, neb. p. otce jich a jiní toho sklepu pod jistej plat k obci pokojuć užívali — 30. eervna. (E. 186.). Dyetum: Ponóvadź pied tyhodnem — p. bratřím Skrétüm — bylo Z jistého snešení pánův a starsich obecních x tomto místě radním oznámeno, mají-li jaké právo — k sklepu —, aby dnešního dne ukázali, že pak U pami bratří v tom s© pronášejí, že ani při úřadě šestipan. se ničehož doptau a ceo toho ukázatíi nemohou, protož — že jeho Jiříka S. z činže lé, kterou z toho sklepu k obor 

Strana 24
94 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). odvozoval, propouštěti a téhož sklepu jakožto gruntu k obci náležejícího se ujímati ráčí. *) 168. 1610, 1. července. Archiv míslodrž. P 123|11. Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pane purkmistře a páni radní, páni přátelé naši laskaví. Jakož dne včerejšího ráčili jsto podle téhodního odkladu v příčině sklepu v domč Smerhovském ležícího od držitele téhož domu v užívání zůstávajícího u přítomnosti některých pánův starších obceních nám to oznámení mezi jinou obšírnou řečí učiniti, že bychom my měli, jakým právem ten sklep k domu Smerhovskému se drží, ukazovati, též že bychom my při pobídnutí V. Mti na týž dům a jeho vykazování ohlašovali; že ten sklep k domu radnímu náleží, s tou při tom závírkou, že ráčíte chtíti se téhož sklepu právem svým ujítií. Na kteroužto vče když sme V. Mti za odklad, abychom sc s pány přáteli našimi poraditi a zase odpověd naší podle potřeby dáti mohli, žádali, netoliko odkladu, vejpisu ani jakého volného vyslyšení sme obdržeti nemohli. S čímž abychom sc od V. Mti, jakožto v J. M. C. toliko do vüle J. Mti nad justicí a touto obci vystavených úřed- nfkü potkati móli, sme sc nenadáli. | abychom za ty držaní nebyly, jako bychom náležitě, slušně a spravedlivě pře- možcení byli, oznámení V. Mti zadosti činiti o téhož sklepu jen ne samá holá slova beze vší podstaty a nejmenšího fundamentu odstupovati povinní byli, nemohli sme pro takové na nás učiněné uspíScnf, proti nám se za püvoda vystavení a na to ihned odsuzování a exekucí oznámení toho pominouti V. M. se potiebné ohlásiti a na ty motivy, kteréž jste k podstatě předsevzetí svého uZíti rácili, tuto naši sprostnou, šetrnou a uctivou odpověd dáti, totiž po- něvadž jste se v té příčině za původa proti nám postaviti a již se stranou učiniti ráčili, že již ne V. M. ale J. M. C. ráčí právo jmíti nás obě strany v tom rozsuzovati, před- sevzetí V. Mti, jestli jest slušný a spravedlivý a náleželo by jest neb náleží-li V. Mti se proti sobě rovným měšťa- nům a spoluoudům svým; dobře a ctně vždycky chovalým, ku pořadu práva se volajícím, zvláště majíce |. M. C. spolu s J. M. pány nejvyššími ouředlníky a soudci zem- skými i jinými pány radami J. Mti, když řád a právo v zemi jde, učinivše se již stranou, svým právem gruntu našeho po rodičích našich zdědilého, bez překážky držícího, se ujímati a snad na samej vclkej počet spoléhati, tudy nás našeho dědictví zbavovati, nebo to samé, že z něho plat k obci vychází, nás o náš grunt připraviti nemůže, ani to, že by klenutí toho sklepu v domě Smerhovským sc s jiným klenutim rathouzskym srovnávalo, protože z mnohejch domův a gruntův platové k obci vycházejí, však proto je týmž držitelům odnfmati bezprávně smíti neráčíte. | A tak ne vždycky, odkud plat vychází, ihned dědictví toho, komu plat náleží, bejvá. Jakož i starožitnosť toho klenutí ukazuje, że ten sklep snad dřívějí nežli rathouz, když jen domové souscdští byli, již postaven byl. A také co podle důmyslu a formování očitého před lety k obci náleželo, aby to nyní k obci obráceno býti muselo a bez přemožení právního jeden každý aby toho odstu- povati povinnen byl, muselo by mnoho stavení zase, jak dům průchoditej v rynku, kde předešle váha bejvala, a jiní domové, kdež skladové obccní bejvali i statkové po- zemští, kteří kdy k obci té Staroměstské náleželi, odstu- pováni a navracováni bojti, v čemž darcmní myšlení se činí.. A k tomu právo V. Mti nepostačí, zápis že smc na ten sklep ukázati měli, ačkoli u V. Mti to, že my původ- cové nejsme a nám jakožto držitelům, abychom, jak to drZfme, ukazovati povinní byli, že nenáleží, žádného místa *) Viz v příčině toho sporu vyobrazení na příloze č. 2. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). nedosáhlo. Však neráčíte toho v žádným zápisu domu kterého najíti, že jest koupil dům, v němž zejména svět- nice, komory, sklepy, tolik suchejch, tolik podzemních, síně, krovy, vokna, dvéře a vrata cte. nýbrž že zápis svědčí, že koupil sobě cte. dům ležící — mezildomy — se vším k tomu domu příslušenstvím. A tak nám nesluší na to, což držeti a užívati neráčíte, jaký zápis ukazovati, an sněmové v tom patrní jsou, že žádnej držitel statku povinen není straně původní se ve svejch spravedlnostech bezprávně a před časem vyjevovati ase, jak kdo co drží, jinému spravovati. À tak ani my neznáme sc ukazováním jakychs zápisü na týž sklep, mimo vlastní držení, toho zdědění a až posavad užívání, dříve vyslyšení právního povinní bejti. | Kdež pak na jakési V. Mti při ohledávání toho domu strany téhož sklépu naši zprávu se potahovati ráčíte, kteréhožto času já Pavcl a Jiřík smc při témž ohledávání byli, o žádné takové zprávě my nic nevíme, nežli jestli jste mezi sebou ancb před někým jiným, ko- mu2 to nenáleZclo, co promlouvati ráčili, to nám času nynějšího na škodu bejti a nás toho sklepu odsuzovati nemůže. — A jakoż jste se dálejí proti nám v tom vy- jeviti a na tom své všecky řeči stavčtí i zavírati ráčili, že svým právem se téhož sklepu ujíti chtíti ráčíte, jakkoli naše proti lomu činěné ohlášení a žádost, aby proti nám nic bezprávního před sebe bráno nebylo, žádného místa nemělo, nemůžeme toho v žádnejeh právích najíti,; aby kdy se ouřad kterého města s některými staršími obec- ními proli kterýmu sousedu — sami sobě právem proti němu bejti a jemu to, coż on za své pokládá, bcz práv- ního vyslyšení odnímati jměli. Nebo k tomu cíli od J. Mti C. vystavení býti neráčíte, abyste v takovejch pří- činách původové jsouc i soudcové bejti chtíti ráčili, po- něvadž V. M. v stavu třetím svobodném městským rovni j statky nalími jsmc a nc lidć kmctcí. PonóvadZ pak by nám, na číkoli ponuknutí, kteréž se snad od některých málo osob škodlivých obceních hospodářův pro pracování a obceného dobrého při počtech obceních skrze muě puchaltera s jinými k tomu nařízenými osobami vyhledá- vání odnětím toho sklepa nemalé skrácení a ublížení činiti chtělo, V. Mti vždy služebně prosíme, že nás při našem dědictví, přes pamět naší v rukou rodičův naších a naší zůstávající, zůstaviti svého práva proti všemu dobrému řádu právu vlastnímu od V. Mti již dotčenému učinčné ani v podobných příčinách příkladu (!), svornosti městské k ochraně, kterouž nám na místě J.M.C. povinni bojt ráčíte, se vztahující proti nám neužívati za naše upřimné práce v obceních věcech takovou škodlivou odměnu jmé- nem obce nám činiti nedopouštěti a jak k zaneprázdnění J.M.C., J. Mti pány rady J. Mti tak i našemu příčinou býti neráčíte. My ma jiném nejsme, neżli po ]. M. C. k V. Mtcm náležitou šetrnost prokazovati, s tím pii tom našem ohlášením, pončvadž tomu vyrozumíváme, že od svého předsevzetí a téhož sklepu se ujímání pod (tytulem svým právem upustiti chtíii neráčíte a že se s tím od V. Mti za našeho otce i naše upřimné služby potkáváme, my nemíníce od dédictv( na&eho mimo porádné právné vyslyšení a rozsouzení upustiti, přinucení jsme, ač neradi, k J.M.C. v ponížeností se utéci a při J. M.C. milostivć ochrany, reluńku a pomoci poddaně vyhledávati a mezi tím dříve J.M.C. milostivć resolucí o té včci naše dě: dictví náležitě ocbrániti a zastávati; což nám po několi- kerých našich žádostech a ústním ohlašování k tomu to jistě od V. Mti zle vykládáno bejti nemůže —. Act. 1. Julii I. 1610. Kundrat puchalter, Pavel ouředlník mince, Daniel sekretář a Jiřík, bratří vlastní a nedílní Skrétové Sotnovští z Závořic. 

Strana 25
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 169. 1610, v červenci. Archiv místodrž. P. 113]11. Nejjasnější, nejnepřemožcenější, velikomocný Rímský císaři atd. Na V. C. M. z nevyhnutedlné potřeby přinucení sme v poniżcnosti vznaścti, kterak zdědivše my po rodičích našich od léta ete. 87 dům Smerhov řečený vedle domu radního v Starém M. Pr. ležící se vším příslušenstvím k němu náležejícím a jsouce v držení a užívání, jak před týmž časem rodičové naši a od téhož času my až posavad jednoho sklepu suchého v témž domě v prostřed jinýho téhož domovního stavcní ležícího a od domu radního odc- zdčnýho a oddčlenýho, pro to samé, že z téhož sklepu od sltarodávna platu ročního k obci po 18 k. m. se dávalo, kterejž však zouplna až do jminulého sv. Jiří vyplnivši, pan purkmistr a rada téhož města nám ten sklep pod zámyslem obecní potřeby z něčího ponuknutí beze všeho právního vyslyšení, rozsouzení jej odnímati a svým právem se v něj uvázati chtějí, proti čemuž naše ohlašování ku právnímu vyslyšení až i na V. C. M. vznášení se odvolá- vání při nich nám nic postačiti nechce, nýbrž obávámc sc, aby na nás bezprávně neuspíšili a toho sklepu svým právem k našeho dědictví i k mnohemunáctému vydržení let škodě se neujali; tudy nás snad k ňákému sc toho zasc při nich mnohá léta dosuzování, k outratám, mešká- ním i zaneprázdnčním příčinu dáti chtíc. Jakoż pak, kterak ty včci strany tékož sklepu mezi námi teď zašly, jaké jsmc ohlášení a ku pořádnému právnímu vyslyšení odvolávání činily, s čímž jsme sc také zase od nich potkali, jak řád a právo při nich v té pří- čině svůj průchod jmá, příležitě pro snadší lam vyroz- umění V.C. Mti přípis poddaně přikládáme . . . (Pode- psśni Liteż). 170. 1610, 19. července. Archiv mistodrz. 16. Nejjasnější atd. Jakož na V. M. dnův pojminulých sme vznášeli, kterak pan purkmistr a rada Starého M. Pr. i na místě vší obce pod prve neslýchaným tytulem svým právem nám sklep suchej v domč Smerhovským ležící a přes pamět lidskou a jich všech od držitelův téhož domu, jak našeho, tak i po smrti jeho ode mně Jiříka v držení a užívání zůstávající — odnímati a nás o naše dědictví bezprávně připraviti chtějí, při V. C. Mti ochrany a retuňku poddaně vyhledávajíce. Kterážto naše supplikací že týmž pánům Pražanům k spravedlivému opatření odc- slána jest, zpravení jsme. Z kteréhožto dekretu pánům Pražanům ucinónyho V.C. Mti — poníženě děkujeme, však při tom V. C. Mti naši další potřebu pokorně a po- níženě přednášeti pomíjeti nemůžeme, že toho podle pře- dešle od panův Pražan k nám učiněných prohlášení a na konce oznámení, když naše ohlašování se k V.C. Mii a řád a právo odvolávání nic nepostačilo; obávámc, aby oni pod tím k spravedlivému té včci opatření jim učinč- ného poručení sebe samy, pravíce svou vče spravedlivou bejti a práva svého, jsouce stranou, užívati a tudy j soud- cové naši bejti chtíc, neopatrovali a nám toho sklepu, na svý ouřady se bezpečíc, k tomu toho nepovědomí snadno namluviti mohouce, proti nám čtyrcm osobám předčasný předsevzetí v skutek neuvedli a ten sklep nám neodňali a tudy k dlouhým zaneprázdnčním, outratám, škodám nepiivozovali. Toho všeho se obávajíce, abychom od nich původem několika málo osob škodlivých obecních hospodářův (pro jichžto počtův přijímání před některým málo rokem já puchalter vedle jiných z vyšších pánův stavův též za jednoho komisaře od V.C. Mti nařízen, teď pak posléze od obce k tomu deputýrován a dožádán jsem) uvspíšení nebyli, pončvadž žádné ohlašování, ku právům sc volaní u nich nám postačiti nechce, k V. C. Mti se dálejí utíkáme, poníženč a poddanč prosíme, že V. C.M. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 25 o to komisaře své naříditi; nás proti jich předsevzetí ochrániti — poručiti ráčí. (Podepsaní titéž.) 171. 1610, 21. července. Archiv místodrž. P 123|11. Nejjasnější ctc. Jaké sou V.C. Mti bratří Skrétové S. z Z. suplikací v příčině ňákého odnímání od nás a starších našich obecních i na místě vší obce dílu sklepu k domu radnímu a obci této vlastně náležejícího, kterejž oni za svůj vlastní, dědičný a k domu jich Smerhovskému náležející býti pokládají, podali, žádajíce v té včci V. C. M. za nařízení proti nám ňáké mimo pořad práva a snešení sněmovní zvláštní kommisí, tomu smc z též i z předešlé jejich suplikací nám k spravedlivému opatření z kanceláře V. C. Mti Ceské dvorské odeslané dokonale vyrozuměli. I — nikda sme od osob našich na tom nebyli, abychom koho proti povinnostem našim od V.C Mti na nás do vůle boží a V.C. Mti vloženým od práva a spravedlivosti jeho zoumyslna a nenáležitě odtiskovati a, komu co ná- leží, v to se mimo řád a právo, jakž tím při V. C. Mti — v spisfch jich stíhání a obouzení smc, vkládati měli. V kteréžto příčině nevyhledávajíce my žádného svého vlastního zisku aniž také šetříce jakého obzvláštního proti nim záští, majíce na povinnost naši při zvelebování obec- ného dobrého náležitou pamět, uptavší se dostatečně toho, že by tíž bratří Skrétové k výš psanému domu Smerhov- skému díl sklepu obecného od domu radního příční zdí odděleného po panu otci jich v držení a užívání dosavád zůstávali a z toho jistý plat roční k obci této, totiž osm k. m. odvozovali a vynašedše toho bezelstnou potřebu k platnosti a ku pohodlí obecnímu pro sklad soli V.C. Mti Gmundské a prostičné, kteráž se po řece Vltavě vedle privilegií — cís. Ferdinanda — a Maxmiliána — k užitku obecnímu nám toliko Staroměstským samým dodávati má, týž díl sklepu k so/mnici naší příležitý bejti, pročež jakým by právem v pořádné possessí iusto titulo et bona fidc téhož dílu sklepu oni bratří Skrélové po panu otci jich zůstávati měli a zůstávali; toho sme nikdež, aby jakým pořádným zápisem, jenž by se při právě našem mimo vejš psaný plat roční; kterýž teprvé asi od l. 1575 od někdy Jana Skréty Sotnovského z Závořic, otce jich, z užívání téhož dílu sklepu jíti a mimo předešlé držitele toho domu placen býti se začal, nepominuli sme týchž spolubratří před sebe a starší z obce do plné rady v středu po památce nyní minulé sv. Víta — povolati a jim to vše, což se nadpisuje v známost z práva a povin- nosti naší uvésti a je v tom — přátelsky napomenoutí, pokudž by jaké pořádné zápisy, postoupění neb zvláštní vejsadu na dědičné držení a užívání téhož dílu sklepu móli, to aby nám k vyrozumění a spravedlivému té věci povážení přednesli a podali; nejsouce na jiném, než jed- noho každého při právě a spravedlnosti náležité a příslu- šející zůstaviti, jináče pak, pokudź by toho nic nebylo, že bychom k takové důležité obecní potřebě týž sklep obrátiti a je z toho platu ročního propustiti — chtěli. Ze pak po jistém odkladu v tom se prohlásili, že žádných takových zápisův a průvodův nemají, potahujíce se toliko na samou pracscripcí a dlouhým časem possessí a užívání toho a my že bychom původové proti nim v té příčině býti a spravedlivost naší též prokazovati povinni byli. Kdež my šetříce toho, kterak práva království tohoto patrně to vyměřují, že gruntové a všelijací nemohovité městští slatkové jinde sc odevzdávati nemohou, než ve čtyrcch uhlích před právem a přísežnými téhož města, k kterémuž takoví gruntové příslušejí a to cx causa pracscriptionis ct usucapionis a let městských pokojného a pořádného vydržení, kterážto praescriptione odjinud než od actum zápisu buď prodajného aneb posloupného v který- 4 

Strana 26
26 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). koliv městský grunt a statek vkročení počítati se má nebo jinačejí, kdož by koliv čeho toho a jaké spravedli- vosti sine iusto titulo ct fide bona v drZení neporádné, nemoha toho provésti, že pořádně to buď prodajem, dá- ním, pořádným odkázáním aneb postoupením aneb vedle rozsudku spravedlivého přivlastněním vešel, tehdy takovému každému, jakožto male fidci possessori, vydržení let nic neprospívá a takových statkův sobě nezděduje, jakž právo městské pod lit. F 21, 24, 26, 27, 28, H 20, G 18, 46, $ 1. to v sobě šíře zdržuje a zavírá a toho také jistí a spravedliví rozsudkové domácího i vrchního práva — stvrzujf. A protoZ z nadcpsanÿch — příčin nemohší vedle dobrého svědomí našeho a povinností naších v pří- čině této příležitosti obecní pominouti, vedle zůstání a uvážení i jim oznámení jistého, poznávajíc toho příčinu platnou a bezelstnou k obecnímu skladu soli nastávati, poručili sme právu a ouředlníkům nad důchody obce této toho sklepu se ujiti. — A tak neuznávajíce my i na místě obce této jaké důležité potřeby toho býti, abychom jaké kommissí pod spravedlivým opatřením té věci vykonaného žádati a tím V.C.M. zbytečně proti řádu a právu zaná- šeti a zancprázdňovati měli, toho všeho při pořadu práva, k kterémuž příslušíme a vyměření zřízení zemského, po- kudž nám oč toho právně a náležitě od nich bratří hle- díno bude, züstavujeme. — Datum v středu po Rozeslání sv. ap. 1. oc desátého. V.C. Mti poslušní poddaní purk- mistr, konšelé, starší obecní i na místě vší obce Star. M. Pr. 172. 1610, 24. července. Archiv mistodrž. P 123/11. Nejjasnčiší ctc. Jakoż V. C. M. na naše ponížené vznešení ráčila jest se k tomu milostivě nakloniti, nás v svou císařskou a královskou ochranu přijíti a pánům Pražanům Star. M. dne pondělního i outerního vyslaným jich do V.C Mi kanceláře Ceské dvorské vypravcným poručiti dáti, aby nám v užívání sklepu našeho v domě Smerhovském ležícího, od domu radního zdí odděleného, žádné překážky nečinili a jej, jakž se v tom prohlásili, neodjímali, nýbrž jmenujíc z strany své komisaře, do vy- řízení komisí a resolucí V. C. Mti čekali, V, C. Mti ve vší nejhlubší pokoře netajíme, že neohlídajíc se oni na též jim jménem V.C. Mti učiněné poručení, dnes ranním jitrem do téhoZ sklepu u velikém počtu se prolomiti a dvéte z domu Smcerhovského do ného od starodávna jdoucí zazdíti a i toho, co v něm mého jest, se ujíti dali. V čemž když sou jejich ouředníci a rychtář s jinými od nich k tomu nařízenými, z čího poručení to činí, dotazo- vani byli, tchdy że to z poručení pana purkmistra a jiných pánův činí, nám za odpověd dali. Přes to pak přese všecko, když po našem toho na V.C. Mti pány rady a J. Mti nejv. úředníky a soudce zemské oustní vznešení po jejich ouředním služebníku již po třetí inhibicí: vzkázána byla, všecko žádné platnosti u nich neneslo, nýbrž v za- čatém svém dílo vw témž sklepě předse trvali, a hned i přístupu ke dveřům sklepovým brávali, kteréžto předse- vzetí jejich na nic jiného se nevztahuje, nežli že by chtěli, abychom se s ními dlouhý čas o ten sklep na svůj groš souditi a oni důchodem obecním, kteréž beztoho z vět- šího dílu na bezpotřebné věci k veliké škodě obce vyna- kládali a snad jesté [by] vynaklAdati chtěli, nás přema- hali . . . (Podepsaní titéž Skrétové.) 178. 1610, 26. července. Archiv místodrž. P 123|10. Vznesli jsou na J. Mti Rímského císaře a Uherského, Ceskeho cte. króle — poctiví Kundrát puchalter, Pavel ouředník mince, Daniel sekretář J. Mti C. v komoře Ceské a Jiřík, bratří vlastní Skrétové Sotnovští z Závořic, ozna- mujíc, že by jim poctiví purgm.str a konšelé Star. M. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). Pr. sklep při domě jich Šmcrhof řečeném vedle rathouzu ležícím, jejž jsou po předcích svých zdědili a jeho v po- řádném držení a užívání zůstávali, i s tím, co v učm bylo, odníti, dvéře, kteréž jsou z téhož domu do něho byly, zazdíti a jinam, totiž do rathouzu, obrátiti měli, J. M. C. v tom za milostivé a spravedlivé opatření poníženě pro- síce. Kdež chtíc J. M. C., aby tomu pončvadž oni Pražané Staroměstští v zprávě své, že jim tejž sklep náleží, do- kládají a před nimi Skréty se k němu právo a spravcd- livost. jmíti praví, vyrozumění i také bez zancprázdnénf právnfho spomoZeno byti mohlo, rá&í v té véci za komi- saře své císařské urozené Hanyvalda z Waldštejna na Hostiném, Hermanseyf&, radu svou a nejv. mincmistra krá- lovství Ceského, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic na Pccee, komorníka svého, statečného Voldřicha Gerštorfa z Gerštoríu na Mackově, též radu svou a prokuratora v království Ceském, a poctivé Daniele Kocha z Kolburku, vejbéréfho posudnfho v méstech Prazskÿch, a Jana Maryji Pfilipi, paumistra na hradć Pražském, a Vojtěcha Kout- ského z Jenštejna nařizovati, jim ty všecky spisy, co že sc tak mezi nimi prošlo, odsílati a při tom milostitě po- rouceli, aby sc o jistý čas, co nejprv możno, snesli a da- douce týmž stranám věděti,; tu vče bedlivě spatřili, také zprávu od lidí o té věci vzali; pokudž možné porovnali; pakli by jich sookojiti nemohli, tehdy J. Mti C. o tom, kdo komu scesten jest, zprávu a relací svou do kanceláře J. Mti C. s navrácením zase týchž spisů učinili —. Decretum Pragae 26. Julii anno 1610. 174. 1610. — Archiv místodrž. P 123/11. V.M. urozcní páni, páni urození a stateční rytíři, slovutné a mnohovzáctné poctivosti od — nařízení komisaři, páni nám laskavě přízniví 'a páni přátelé naši zvláště milí. Tak jakož odJ. Mti C. na vznešení naše ponížené ráčíte komi- saři nařízení bejti v příčině sklepu suchého 'v domě Smcr- hovském ležícího a od pánův purgkmistra a rady — od- ňatého, pro lepší vyrozumění a vyhledání naší pouhé spravedlnosti a toho skrze relací zase J. Mti C. prednešení, nemohli jsme pominoutí naši spravedlnost, kterouž v tom sklepu mámc, pokudZ mohlo ncjkratéejí bcjti v spis uvésti s služebnou a přátelskou žádostí a prosbou, že to od nás řijítí y (Podcpsńni bratří Skrétové.) Právo a spravedlnost naší k tomu odňatému sklepu ukazujem tim : 1. Oddělení zvláštní zdí počna od štítu skrze krovy až na klenutí toho sklepu a téhož sklepu též obzvláštní zdí od rathouzu oddělení. 2. Rovná a jednostejná zeď zevnitř. do dvora od svrchu až dolů, jednostejné obmítání, rejsování a kavřince do domu Smerhova. . 9. Voken ze sklepu zazdéní a dvére do něho z Smcr- hova svobodné. 4. Pavlaci a krakstejna do té zdi vezdénf, čehož žádnej soused jeden druhému do své zdi netrpí. 5. Stavení nad týmž sklepem, totiž dvč světnice, sklep líhací a krovy a pod sklepem podzemní sklepové obzvláštně pak základ a gruntové: toho všcho stavení. To jsou přední a podstatní důvodové, že týž sklep, jsa v pro- střed toho stavení, k Smerhovu náleží. Nebo kdyby ne- náležel, nemohli by a práva neměli držitelové Smerhova na sklepě nahoře dáti tak veliké stavění stavěti, okna na dvůr jako i dvéře dělati a naproti tomu vnitř po straně k rathouzským gruntům dvéře i okna zadělávati —. 6. Nad to nade všeckno pořádné, pokojné všeho naříkání a překážky přes pamět lidskou, i předkův našich vydržení a užívání. beze rodičův 

Strana 27
l. Na nduéslí (proti ulici Melantrychovč). 7. Item Jan Šmerhovský dům (en se vším příslušen- stvím, tak jakž toho sám v držení byl, prodal, zápis v knihách učinil (r. 1488), z čehož se nachází, že i týž sklep a též stavení k tomu náleželo, a on při zápisu toho nevyminil ; týmž způsobem i předcházející zápisové to ukazují. 8. Žádných zápisův ani živých svědkův o tom, že by kdy toho sklepu obec měla užívati, nám, když jsme sc na to odvolávali, ukázali nemohli, nýbrž že žádnýho zá- pisu memají, kteréhož dosti dlouho v svých knihách hledali, nám sou se v tom pronesli, načež abychom my jim zápis ukázali, to jimíti chtěli. Ale kdo po předcích svých jakého dědictví nápadem v pořádné držení vejde, žádného zápisu na to nepotřebuje. 9. Předkové jich, kteříž toho oddělení povědomí byli, tomu místo dávali a nato nikdy nenastupovali, ale kteříž ničehož povědomi nejsou, někteří před některým rokem odjinud a jiní nedávno se sem dostali, na nějaké běžné zprávy před sebe to berou. Nebo na takové včci nenáleží svých se sousedův, tak jakž to někteří z pánův tyto dni činili, ptáli, ale v knihách hledati. Ze pak v knihách nic by nenašli a žádného zápisu jim svědčicího před rukama není, nemůže tehdy tu něco a jaké spravedlnosti býti. Naproti tomu drZitclové Smerhova zápis neporušenej a pred mnoha laty v svou moc právní vešlej, totiž koupení téhoZ domu se vším jeho příslušenstvím, jaké tehdáž bylo. mají. 10. Prve nic o to nefikali a bez tolio sklepu dobre mohli býti a byli. 11. Kvitovali ne z toho sklepu odňatého, v stavení domu Smerhovského ležícího, nežli ze sklepu pod světnicí desíti soudcův, kteréhož prvé až posavad sami bez naši prekážky vždycky v držení byli a jsou a tak sami ne- vědí, čeho se ujíti měli. 12. Platův mnoho z domův, zahrad, luk, rolí, vinic k celnici ano i jinam z pozemských statkův vychází, jako i ze sklepův v soukenných kotcích platové jdou, ano i berně z domův všech se platí; však tou příčinou na grunty se sahati nemůže, nežli pro neplnění platu. 13. Aby to do času a do vůle pana purgmistra pod plat najato bylo, aneb že jest to kdy k rathouzu náleželo, podle čeho by mohli to, kdyby chtěli, vypověditi a se toho ujíti, ničimž se toho neukáže. Jakož pak i nyní žád- ného platu, prve nežli se toho ujali, pořádně nevypově- děli a vypověditi nemohli. 14. Sklepovć podzemní to ukazují, že fen dům prve nežli rathouz postaven byl a že svršek ostatní nad nimi také k Smerhovu náležel. 15. Aby se k obci neb k rathouzu sklep směl kdy užívati, toho se neukazuje, ale k Smerhovu že se užíval, samé knihy jejich v té příčině patrny jsou. 16. Zc to s rathouzem tak spojeno, to nic nového není, k tomu podobných příkladů mnoho, ano do kostelů své světničky a vokna mnozí mívají i v tom domě jiný stavení smícháno jest s rathouzským, jakž očitý spatření ukazuje. ) 17. Na Táboře do mazhouzu rathouzského má pan Karcl Přehořovský dveře, kteréž když nedávních lct za- vříti dali, na poručení J. Mu C. zase otevříti museli a po- savad v moci souseda zůstávají, mimo to souscd rathouzu mit jeden sklep podzemní pod rathouzem. 18.—21. (Bezvýznamné.) 292. V pavlači vytesání léta 1542 ukazuje, že již ten sklep k Smerhovu náležel. 23. (Bezvýznamné). 1. Na máměslí (proti ulici Melantrychově). 27 94. Páni Pražané koupili pro dům radní dům s dvo- rem někdy Wolfa z Kamenc, měštěnína Pr., s platy ny- nějšími i budoucími —, jakž příležící přípis — ukazuje. Z kleréhožto výpisu patrné jest, že jsou k tomu domu, kterejž vedle domu Smerhovského ležel, kdež nyní již rathouz jest, ňácí platové náleželi a mezi jinými i ten, kterejž z domu Smerhovského k obci posavad dáván byl, od kteréhožto aby, kdyby chtěli upustiti a se gruntu ujíti k svému držení obrátiti mohli, ten zápis žádné zmínky o lom nečiní. 25. Mimo to vejšejí páni Pražané další důvod svého práva k tomu sklepu sobě pokládají tento, že ten plal teprve od pana otce našeho vycházeti jest začal, skrze to toho dotáhnouti chtíce, jako by předešlí držitelové týž sklep v držení a užívání neměli, což nám nemůže nežli s podivenfm přicházeti, že páni Pražané na jaké paměti kněh svých chtějí svou věc zakládati, nebo jest věc i jim i jiným známá, že věci, kteréž před 4 neb 5 lety k vy- řízcní svému přicházely a schovány býti měli, když toho potřeba obcení byla, najíti je nemohli. KteryZto punkt kdyby od nás měl rozšiřován býti a na další věci sc táh- nouti, všechněm by se nelíbilo. A také že paměti nemají, aby před p. otcem naším ten plat kdy vycházel, není divu, že jsou na onen čas páni radní a přední z obce osoby ušetřovali a mnohý včci sobě promíjeli i odpou- Stel. CehoZ jest důvod tento, že mnohonásobní platy, totižlo sněmovní kontribucí, berně a daně J. Mti C. nálc- žející páni radní, a komu přejí, neodvozovali a posavad neodvozují. 26. Odkud by pak ten plat pocházeti měl, pamět naše snáší, že jsme to od p. otce našcho slychali, Ze sc uvolil každý rok 8 k. k obci platiti za tou příčinou, že jest mohl času zimního v čas zapověděný vína přespolní mladá do svého domu skládati, a na to ty dvéře do toho sklepu, lak aby sudové větší tam vcházeti mohli, rozšířiti dal, an pamětníci jsou, že toho času silnějšího: handlíře v viních v městech Pražských nebylo. 27. Paní máteř pak naše po smrti pana otce našeho ten plat jest dáleji odvozovati se spěčovala, když jest víno po něm pozůstalé odbyla, a aby zápis na ten plat ukázán byl, toho při úřadu Sestipanskym vyhleddvala, kte- rejžto nemohši: vyhledán ani ukázán býti, však na před- kládání a žádost p. Vavřince Břekovce a p. Václava de Clivo, strejcův našich, pro obecní dobré jest odevzdáván. 28. Aby ten sklep suchý před lety soukenické kolce být mčl, tomu na odpor čelí patrná fundací rathouzu, v niž tato slova napsána stojí: Practerca hultae ligncae pannicidarum non debent per quempiam in futurum, si concremabundus vel putredinc consumentur, altius aedificari, sed in ca alütudine, sicut stant, totiž vedle toho nemají budky dřevěnný postřihačův od žádného na budoucí časy, bud že znovu postaveny aneb sešlý budou, vejšejí staveny býti —. 7 které to fundací nenachází se to, aby jací sklepové klenutí ancb ten sklep in specic měl kotci soukenickými míněn býti, ale spíše rozuměti jest, že tehdáž ty boudky postřibačův okolo rathouzu na díle dfevénny neb kamenný byly, kdež nyní solnářky sůl a jiní obchod- níci pod hodinami a z druhé strany v rynku svý věci prodávají. 29. Nicméně však pokudž v tom sklepě kotcc sou- kennicky byly, tehdy jest podzemí náš sklep v těch měrách dřívějí nežli hořejší stavení býti muscl a tak nám ten argument k větší platnosti než pánům Pražanům bejti má. Však jaký jsou se v těch gruntech prom ény dály, o tom my jisté vědomosti nemáme, leč. by nám páni 4° 

Strana 28
98 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychové). Pražané vystavili toho, kterej by od těch časů to pama- toval. Nýbrž k víře podobné jest, že tak, jakož ti domové předešle osobám přivátním náleželi a dům k rathouzu od nějakého Wolfa z Kamene I. 1338 koupen byl, že kou- pením domu pro rathouz od těch neb jiných předkův jich ti sklepové vystavení byli a to pro valnf handlc a Ježáky z cizích krajin, kteříž v těch místech, jakožto před- ních města tohoto, sklady své měli. Podle čehož ten dů- vod pánův Pražan, an se prej jedno klenutí s druhým srovnává a proto že by k rathouzu náš sklep přináležeti měl, podstaty žádné nemá, poněvadž z toho patrné jest, že Smerhov dříve byl nežli rathouz a ty sklepy podzemní i svrchní k němu náležeti musely a od držitelův toho domu pokojně užívány byly. Však posito casu, že tu před léty kotce byly, jaká z toho pochází consegucntia bez jistého zápisu, kterejž pravidlem dominii ct iuris posscs- sorii býti má? Nebo tím způsobem měli by se potahovati na některé statky podzemský, na minci, na dům Křenový, kdcž prvc váha byla, na dům u Měnů, na jiný dům proti rathouzu, kdež ungelt byl a jiné před léty k obci nálc- žející stavení. Snad by po letech podobným právem svým na jiný pokoje Smerhovský nad tím sklepem, o nějž či- niti jest, se potahovati a příčinu sobě, že při oknách světnice železný okenice nápodobný rathouzským při po- kojích blíž Smerhova ležících podnes jsou, vzíti směli. 80.—31. (Bezvýznamné.) 175. 1610. — Archiv mśsłodrż. P. 123/11. Nej- jasnější etc. — králi ete. V jaké příčině jsou se k V. C. Mti — páni — bratří vlastní Skrétové — skrze tři rozdílné suplikací své utekli — a co jsou V.C. Mti — páni purk- mistr a konšelé — Star. M. Pr. za odpověd dali, podle čehož jaká od V.C. Mti na nás kommissí — vložena jest, — tomu všemu sme — porozuměli. A V. C. Mti poddaně tajiti nemůžeme, že jsme se vedle milostivého poručení V.C. Mti a nařízené kommisí někteří z nás (pončvadž jsmc tehdáž, když nám táž kommisí V.C.M. dodána jest, všickni doma nebyli) do domu jich bratří Skrétův, Smer- hov řečeného, v outerý po sv.Jakubu najíti dali a uvedše stranám takovou kommisí v známost, k vyřízení jí den v pátek tehdaž nejprvé příští jmenovali a potom sobě toho až do dne sobotního odložili, však při tom v outcry pánům Pražanům po vyslaných jejich vzkázali, poněvadž se tu odnětí sklepu a zazdění dveří, kudy jest se do něho chodilo, dotejče, aby ty dvéře zase ohraditi dali, tak abychom tudy do něho volně jíti mohli; jménem V.C. Mti napomenutí učinili. V sobotu pak pominulou davše se opět zase do téhož domu najíti, tu jsme jednu i druhou stranu před sebe povolali a jim milostivou vůlí V.C. Mti ku paměti přivedše na to nastoupili; aby nám týž sklep ukázán byl, tak abychom jej očitě spatfiti, od lidí zprávu vzíti a tak milostivé vůli V. C. M. zadosti uči- niti mohli. A ačkoliv jest od Pražan Star. M. Pr. ozná- meno, že jsou se k též komisí povolně najíti dali a že rádi slyšeti chtějí, co bratří Skrétové, poněvadž původové žaloby jsou, proti him za stížnost pokládají, však bratří S. oznámili. že původové jsou Pražané a sklepu jich se ujali, že povinni budou svý právo, kteréž k tómuż sklepu mají, ukázati a před námi se toho, proč sou se ho ujali, spra- viti. Pražané pak vždy na svém stáli, že jsou oni žádné komisí nežádali, nýbrž se na pořad práva, kdo je z čeho viniti chce, odvolávají. Ale bratří S. oznámili, že jest jim dvoje inhibicí učiněná, aby se ho neujímali. K čemuž od jedné i druhé strany mnoho mluveno bylo, až i potaz náš na to šel: Poněvadž se zpráva dává, že jest se jim dvoje inhibicf stala, aby se toho sklepu ne- ujfmali, a oni sc pak jeho pfedce ujali a tak. pivodovć 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychovś). odnětí a obvinění jsou, aby nám napicd tyż sklep i spra- vedlnost svou ukázali. Načež od Pražan toho doloženo. že o žádné inhibicí nevědí a ač jest něco toho p. Pavel Michna z Vacinova jím o tom oznamoval, však to že jest se stalo po skutku. Ale bratří S. vždy na svém stáli, že jest jim inhibicí učiněna, načež páni Pražané vystoupení žádali. A po vystoupení znovu své předešlé obrany oznámené před- stírali a toho učiniti se zbraňovali pravě, že jsouce obžalováni, původové býti nemohou. Než aby bratří S. ukázali přístup, kudy jsou do téhož sklepu chodívali oni také že staro- dávní cestou sklep ten potom vykázati chtějí. | Protož ač jest se předešle ode mne Hannybala z WaldStcjna na místě nás všech komisařův pánům Pražanům St. M. jmé- nem V.C. Mti napomenutí stalo, aby ty dvéře, kterýmiž jest se do téhož sklepu ze dvora jich bratří >. chodilo, odhraditi dali, tou abvchom tam, kudyž jest předešle do něho chozeno bylo, vjítí, týž sklep spatřiti a tomu vyroz- uměti mohli, ale že jsou tíž Pražané v tom se tak neza- chovali a těch dveří odhraditi nedali a dáti nechtěli, nýbrž toliko na svém noustupně, aby oni bratří S. přístup, kudy jest se do toho sklepu chodívalo, vykázali, stáli, tam jsme vejíti nemohli. Pročež abychom tomu, oč činiti jest, vyrozuměti mohli, jim bratřím S. jsme toho podali, aby oni nám spravedlivost svou a právo své, jaké k témuž sklepu mají, i také kudy jest prve k němu přístup a do něho vchod býval, ukázali. Kteřížto bratří S. jsou nám předně tu zprávu dali, ukázavše nám světnici, v kteréž jsme seděli, z níž okna do domu souseda jich, kdeż slove rv stodolce, jsou a z jedné strany světnicí a kuchyni a z druhé strany sklípek, pravě, že týž sklep suchej, kterýž jsou oni Pražané jim odňali, pod těmi třmi pokoji leží a pod týmž sklepem suchým že ještě tři sklepové pod zemí jsou, z nichž třetí ještě dál než tento suchcj, až pod rathouzské staven( 20 loket leží a tak že sklepové pod emní jsou gruntem toho štoku. Ten pak suchcj sklep že leží nad těmi podzemními a nad ním teprvé ty pokoje a komora, v nichž se bydlí. Odtud ven vyjdoucc na mazhauz před svčtnicí, uhnuli se s námi k pravé straně kuchyně, ukázali nám obzvláštní zeď, počna odštítu skrze krovy až na klenutí toho sklepu, kterýž dělí štok na dvůr od domu rathouzního. Kterážto zeď od svrchu až dolů má jednostejné obmítání. rejsování i kavřince do domu Smerhova a z té zdi pavlač na dvůr, na níž vytesáno: Jan Smerhovský léta 1542. Kteroužto pavlačí jsou zazděny okna, kteréž z rathouzu do toho domu šly, dole pak pod touž pavlačí ukázali nám krak- štejny do Lé zdi vsarené a dvéře opodál od kouta z pravé strany do dvoru proti dvéřům domovým, kterýmiž jest se do téhož sklepu chodívalo, kteréž nyní od pánův Pražan v nově zazděny jsou a nimi se více choditi nemůže. Před kterýmžto sklepem jest veliká mříže dřevěnná, kterouž se světlo do sklepu podzemního pod týmž sklepem ležícího vede. A tu vedle téhož sklepu k pravé straně vedli nás do podzemního sklepu, kterýž na trý rozdělen jest příční zdí jednostejným dílem dělanou, tou, aby tři sklepy byly. Kteřížto sklepové leží pod tím sklepem a jakž nahoře dotčeného ještě dále než ten suchý sklep až pod rathouzské stavení 20 loket. Jest ještě jiné stavení vc dvoře k levé straně při samém rathouzu, kteréž také bratřím Skrétům náleží, k levé straně ležící, o kteréž žádného sporu není. Z tćhoż pak domu Śmerhova vedeni jsme byli do rathouzy pod světnici desíti soudců a tu jest nám od bratří Skrétův ukázána zeď příční, kteráž dělila ten sklep pánův Staroměstských, kterážto zeď že od pánův Pražan v nově zbořena jest, a že jest v nich žádných dveří prve ani vchodu ze sklepu jich do toho sklepu odňatého nebylo, z oboj 

Strana 29
4. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). strany o tom zprávu dávali, dokládaje toho, jak tito oba dva sklepové dlouzí jsou, že také tak ti podzemní dlouzí jsou. A poněvadž grunt sklepův podzemních jest vlastní grunt bratří Skrétův a o to žádného sporu není, nad tím pak suchým sklepem několik pokojův a oni když jsou toho sklepu vždyckny užívali, tehdy že jim spravedlivě náleží a že jest bezprávně odnímán býti neměl. Proti tomu páni Pražané Star. M. Pr. ukázali v tom odňatém sklepě v koutě zeď, pravč, že tudy býval vchod na ulici a ten sklep s tím druhým sklepem že jsou bejvali kotce soukcnny a tak vče obcenf, kudyZ Zc jest se na ulici chodfvalo. Item ukézali ném klenuti, że jest oboje, jak v jednom, tak také i v druhým sklepě jednostejné, i také okna. A když kotce směněny byly, že jsou ta okna a dvéře zazděny. Ta pak zeď příční že by toliko na hlínu dělána byla a vápnem že netoliko není dělána, ale ani obmítána. Předešlí držitelové domu Smerhovského že jsou k obci žádného platu nedávali, až teprva pan Jan Skréta, otce těchto bratří. Vchod a vrata že jsou byly obccní a veřejní do sklepu. A obrátíc se zpátkem ukázali nám druhé dvéřc, pravě že jednostejně jsou proti druhým. Od bratří S. oznámeno, že za tou zdí páni Pražané svého nic nemají a nikdy neměli, neb že tu žádného vejchodu není a ven tudy se nemůže, než že tu za tou zdí domové městští obzvláštních osob sou a z těch všech domů trati- vody a štoly veliké. Zc pak klenutí jednostejné jest, to kdyby i tak bylo, jakož není, že na škodu bejti nemůže, neb že v dolejších sklepích jednostejné stavení a klenutí jest a ač příčními zdmi rozdělení sklepové jsou, avšak že jim předce ti sklepové náleží. Aby teprve p. otce jich ten plat dávali mčl, to že jináče v průvodích svých uka- zují. Po spatření pak toho všeho, což nám tak vykázáno bylo, zase smc do domu bratří Skrétův šli a nemoha té věci toho dne vyříditi, odklad stranám do pondčlího —. V pondělí pak, když jsme se k uložené hodině zase do téhož domu sešli a obojí stranu před sebe povolali —, tu páni Pražané dosti v skrovném počtu z rady, desíti soudců a z obce skrze kancléře St. M. Pr. k nám pro- mluvili; że — z jednomyslného vší obce sne&ení ozna- mují, aby mimo starobylý průchod do tobo sklepu, kdež bratří Skrétové vedle příční zdi k němu se právo míti praví, upouštěli vedle nařízení té komisí, co promlouvati, jaké spisy a důvody předkládati, průvody hotoviti, svědky vésti a zavazovali i také zapisovati dáti měli —, toho že nenachází. — A poněvadž od V. C. Mti v též komisí toho doloženo jest, abychom relací svou do kanceláře V.C. Mu učinili, protož tak poddaně činíme: Jedno, že z té odpovědi jich Pražan, kterou jsou V. C. Mti na suplikací bratří Skrétův dali, nenacházímc. aby oni Pražané k témuž sklepu jaké právo míti se pravili a měli. Než toliko to, že by z něho nějaký plat vycházel, ale aby na týž sklep i také plat jaký zápis iníti měli, na ten se ani nepotahují a jeho ne- ukazuji. Ze by jim pak k solnici přiležitý byl, to jsme spatřili, že jinde svůj sklep k skládání soli mají —. Druhé, że ten sklep prostřed stavení jich bratří Skrétův jest udělán a nad podzemními sklepy, kteříž mnohem dálejí, než týž sklep jde, stojí, nad nímž také nahoře z jedné i druhé strany stavení jich bratří Skrétův jest. Třetí, že jsou bratří Skrétové z téhož sklepu vždyckny platy při terminu sv. Jiří a sv. Havla odvozovali a Pražané je při- jímali. A právo pak městské království Ceského L 9 o tom tak vyměřuje, na které by grunty, an by z nich od dávních časů, to jest přes pamčt lidskou, komužkoli, záduší neb obci, ourokové a poplatkové od předešlých držitelúv dá- váni a placeni byli, jistot nebylo a nenacházelo se žád- 1. Na maměslí (proti ulici Melantrychovč). 29 ných zápisův ani hamfeStüv, tchdy ktciíkoli z lidí a jakýmkoli právem aneb spravcdlivostí vcSii by t&ch grun- tüv v drZení, toliko samym platem povinni jsou —. Datum v pátck den Proméní Krista Pána I. 1610. (Podpisy 5 ko- mísařův.) 176. 1610, 22. září. Rukop. č. 1290 f. 341. Páni Pražané všech tří měst Pr. a páni starší obecní povolání do rady. V známost jest jim uvedeno, jak by se vína hostinská cte. (též dnc 24. L. m. a dne 27. t. m. a 26. října porada s Novom. o tomtéž). 177. 1610, 17. února. Slavala II, str. 10. Třetí den po posledním dnu masopustním v tom — co lid Pa- sovský na Malé Straně byl ti nejvyšší J. M.C. k tomu přivedli, že jest pana Adama z Sternberka, ncjv. purkrabé Pr, a nékteré jinéó za kommissafe do Star. M. vyslati a tam s osobami ze všech tří stavův: království Ceského, kteří se tam — na rathouze Starom. scházeli, jednati ráčil, aby se oni tolikéž spolu s týmž lidem válečným a s lidem Pasovským též spolčili. — A k takovému snešcní [proti lidu Pasovskému] všichni tři stavové u velikém počtu lu na rathouze Starom. schromáždění i na místě nepřítom- nych se přiznávali, že vedle toho živi i mrtví býti chtějí. — V tom časc, co král Mathiá& v Starém M. züslávati râcil, Cechové v Star. M. Pr. na rathouzc pospolu schro- mázdéní pii cis. Rudolfovi toho vylhledávali, aby sněm generalni krâälovstvf Ceského a zemfm k témuz krâlovstvf vtěleným rozepsati dáti ráčil. 178. 1611, 18, února. Skala I. str. 284. Osm- náctého pak dne února císař poslal z hradu Pr. k stavům na Starom. rathouz zvláštní dekret. [Stavové] přeculí jej sobě v plném shromáždění [v příčině spolku s lidem Pa- sovskym]. Stavové pod obojí všickni a někteří i z strany pod jednou odepřeli mu na konec, učinivše proti němu své pořádné ohlášení. 179. 1611, 19. února. Skala I, sir. 288. Devate- náctého dne nebraly strany před sebe nic nepřátelského, ale Linhart z Felzu s hejtmanem Starom. byl vyslán k stavüm na rathouz Starom., aby s nimi jednal na místě císařském, jak by se ininili s tymż lidem spokojiti, coż trvalo od 12. hodiny o polední až do 7. hodiny u večer. 180. 1611, 4. března Skála I, str. 290. Stavové čeládku nejv. Ramé i s pokladem zjímali — a nazejtří 4. března po polední na rathouze Starom. to vše — odvedli. 181. 1611. — Slavala II, str. 22. Pan Fran- tišek Tengnagl, tchdaż J. Mti C. rada v apellacích | — z poruéení pánüv stavüv pod obojí na Starom. rathouzc schromázdénych — na rathouz do vézení dán byl. V ktc- rémžto vězení několik téhodnův pořád zadržován, po ně- kolikráte skrze rozdílné od stavův pod obojí k tomu na- řízené pány kommisaře nejprvé pěkně, potom pak s hru- bou pohrůžkou příkře na mnohé rozličné věci doptáván a cxaminírován, až naposledy i z poručení týchž stavův pod obojí tu v témž Starom. rathouzc utrpnÿm právem ukrutně dotazován byl. 182. 1612, 25. října. Rukop. č. 1291 f. 145. Páni vyslaní z Nov. M. Pr. davše sc do rady najíti uvažovati ráčili artykul o snčmovním snesení, mají-li z každého domu bernč po 4 k. odvozovali. 188. 1612, 11. prosince. Rnkop. č. 1291 f. 181. Obce pospolu byla. (Hejtman J. Mti C. napomína! kc zbož- nosti, k zachovávání řádu a čistoty.) 184. 1613, 26 března. Rukop. č. 1291 /. 317. Obec pospolu byla před hody (Velikonočními) na rathouze, aby se napomenutí k pobožnosti stalo, 

Strana 30
80 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 185. 1618. — Xniha šestipanská č. 475 f.41. Valentin Joscf, hlásný na věži rathouzské, vykonal přísahu v üfadé Éestipanském. 186. 1618. — Kniha sestipauská 6. 475 f. 29. Hodinafi piíedvoláni jsouce do úřadu a jsouce tázámi, kterak by aspoň jednou orloji rathouzskému, aby dále dobře jíti mohl, spomoženo bylo, oznámili: Pončvadž velmi zanečištěný a pavučinami potažený, léž zaprášený, několika [ct nejsouc vypravován, zůslává, kterémuž jinším spůsobcm pomocno býti nemůže, než aby vypraven, vy- čištčn a vypucován, též co rozlámaného, ježto nemnoho toho se nachází a ve čtyrcch nedělích vše spraveno bude moci býti, opraveno bylo; v tom pak čase aby město toto, jakožto hlavní, bez hodin nezůstávalo, ponocný jeden, který by hodinky s sebou měl a po vypršení jich kla- divem na zvon byl, nařízen a opatřen býti musí. Poručeny hodiny veliké a orloj k spravování a opravování Kryšto- fovi Svorcpachovi a hodináři druhému, kterýž týž orloj spravuje, aby oni, jakožto měšťané města tohoto, všelikou pilnost v vypucování jich přiložili a což by potřebí bylo, nového udělali; po opravení jich náležité záplaty vedle uznání pánův i poděkování očekávali. 187. 1614. — Rukop. č. 1069 f. 35. Marck Tobiáš, měštěnín Menš. M. Pr., svědčil takto: Zůstával sem takto tři léta pro nějaký dluh ve vězení — a Jakub Kolínský zazvonil nahoru k hospodáři, aby byla ta Maric dolů před písaře puštěna; byvsi dosti málo dole. zazvo- nili zasc oznamujíce, Ze by byla vézení prázdna. 188. 1014. — Kniha sestipanskd ë 475 f.125. Trubači staršímu z věže rathouzské poručeno, poněvadž mladší trubač do něho sobě stěžuje, že by mu šelem, zrádců, protože někoho jiného na místě svém na věž postavil, nadával — aby sobě pokoj dali. (Fol. /29): Jan Václav podal v spisu stížnosti své a vznášel na Jana Pražáka, kterak on již kolikráte v místě pokojném na věži rathouzské nad ním moc svou provodil, pro vic za nic divné šarvatky, což hlásným dobře vědomé jest, za- čínal s svým zlořečením až hrozno vypravovati; před svátky vánočními, když jim z lásky po húsce odesláno bylo, že jest bez vědomí jeho takové housky přijal, při- ševší opílý nahoru na věž, s ním zlou vůli začal, tím darem božím po stole házel, naň se divně sápal a stůl naň hoditi chtěl, což on pro samé zaneprázdnění a pokoj před těmi božími hodami mimo sebe pustil, aż onehdej- šího dne, když dolů sešel a nahoru, tak zase na spěch přijíti nemohl a na místě svém jiného odeslal a to z pří- činy té, že jest on Jan Pražák toho času, když on k službě přistoupil, mnoho času jiného, který předešle mezi vojáky Pasovskými byl, místo sebe na věži, když dolů odešel, zancchával a jemu to postačiti mohlo. Za kterouž příčinou jemu tehdáž oznámil, že mohu odejíti, když toliko za sebe jiného postavím. Načež spolehši, kdyż sem ondino dolů sešel a človčka poctivého na věž odeslal, tu on Pražák jeho dolů sehnal a na věži míti nechtěl, ježto toho úmyslu nebyl dlouho kromě věže zůstali. I když nahoru přišel, tu šelem, zrádců jemu nadával beze vši sobě dané príčiny. Cehož již dále trpčti nemůže, žádá v těch vě- cech opatřen býti, aby na jeho zlořečení nezůstával a svym zdravím bezpečen byl, neb by snad tak dlouho k tomu příčinu dával, že by od služby odstoupiti musel, jakož tomu rozum, že by tak rád on Pražák tu službu sám, kdyby toliko tomu dosti učiniti mohl, podstoupil, aby plat větší bral. Však by mu pomysliti bylo, můželi to vykonati, čili nic.. Tolikéž sám když sobě nahoru vo- jáky a jiné lidi vodí, s ními hoduje a dolů schází, věže I. Na námestí (proti ulici Melantrychové). prázdné nechává, več jemu neříká, aby V. Mti nezanc- prázdňoval a před ním pokoj míti mohl. 189. 1615, 8. kvétna. Rukop. à. 1292 f. 24. V pří- tomnosti pánův starších obccních: p. Jana Thcodora | z Oursdorfu, Daniele Pfendera, Zykmunda Celestyna z Fraj- feldu, Abrahama Angcla z Engclsperku, Pavla Rozmbergra, Jonaty Bohutskýho, starších nákladníkův piv vaření: Vol- dřicha Vodičky, Jiříka Kapra z Kaprštejna, Jana Augustina Fišle z Poumberka, Václava Vokouna z Vokounštejna, Jiříka Ounhoštského, Jana Stťastnýho Goliáše J. Mti C. pan vychtář a páni ráčili společně býti v radním místě a o J. Mti C. milostivé žádosti v příčině odvozování posudného snešeno bylo etc. 190. 1615, 16. července. Tamléž f. 82. Páni Pra- žané a měst vyslaní pospolu ráčili býti v radě v příčině posudního. 191. 1615, 98. srpna. Tamléz f. 126. Páni PraZané všech tří měst Pr., též páni vyslaní z měst království Ceskćho v radě pospolu byli a artykule sněmovní v po- vážení svém měli. 192. 1615, 3. září. Tamlčéž f. 129. Páni Pražané všech tří měst Pražských, též i starší obecní a páni vy- slaní z měst v radě pospolu byli za příčinou sbírky 18.000 k. m. na města svolených. 193. 1615, 17. zái(. Slavala II, slr. 120. P. Václav ze Vchynic a z Tetova na žádost pánův stavův království Ceského do arrestu vzal nejprvé na rathouz Starom. a potomně do jednoho domu v témž městě. (Viz i Skálu I, str. 359.) 194. 1615, 18. září. Rukop. č. 1292 f. 142. Páni vyslaní z Nov. M. Pr. oznámivše služby a přátelské po- zdravení připomenuli artykul na sněmu v 1. 1610 před- neSeny (o odoumrtí i o dosazovánf), aby nyní na generálním sněmě opatřen byl. 195. 1615, 24. září. Tamtéž f. 146. Páni Pražané všech tří měst a z jíných měst království Ceského pání vyslaní v radě Star. M. Pr. pospolu býti ráčili, jimžto na artykule na sněmě generálním daná replika přečtěna jest. 196. 1615, 25. září. Tamléž f. 148. Páni vyslaní z měst opčt v radě pospolu byli v příčině rozvržení berní. 197. 1615, 16. listopadu. Rukop. č. 1293)f. ©. Obce pospolu byla obcslána. 198. 1615, 14. prosince Tamtéž f. 298. Obce po- spolu byla v přítomnosti J. Mti p. hejtmana tohoto Star. M. Pr. Stalo se napomenutí v jistých artykulích k pobož- nosti, pořádku a čistotě města. 199. 1615. — Kniha šestipanská č. 476 f. 206. Jan Pařízek žádal, aby za hlásného na včž rathouzskou přijat byl. 200. 1615. — Rukop. C. 1069 f. 43. V svétnici obecní před radou na stupních stoje —. 201. 1615. — WKmiha Seslipanskd č. 475 f. 292. Páni radní ráčili jsou orlojníkovi (místo prázdné) v radě odpuštění dáti a aby klíče od orloje rathouzského pánům úředníkům složil poručiti, při tom též naříditi, aby takové klíče tovaryši Svorzpochové vdovy jménem (mfsto prázdné) na ten Cas do dalšího nařízení k spravování orloje při přítomnosti též vdovy, která zaň připovědčěla, odevzdány byly. 202. 1615. — Tamléz f. 286. (Zpráva do rady o Celádku p. rychtáře). Slovutné oc. Spisu éceládky p. rychtáře a služebníkův právních v příčině dávání dříví jednomu každému z nich obzvláštně V. Mti podaného 

Strana 31
J. Na namésti (proti ulici Melantrychové). o zprávu nám propůjčiti jste ráčili. Na kterýžto spis a žádost V. Mt tuto zprávu činíme: Ačkoliv vedle jich o snažném a pilném v povinnostech dnem i nocí s vyna- sazcním hrdla se chování zvelitšování (čímž, když toho potřeba káže, zavázáni jsou), nic povědomi nejsme ani také, jaký plat jim odtud přichází, nevíme, alc aby co bez užitku svého kdy činiti neb komu sloužiti měli, se nena- déjemc. VSak nikterakž v tom pamatovati se nemůžeme, aniž kdy který příklad toho jest předešel, aby jim slu- žebníkům právním. a což více, jednomu každému zvláště dříví do bylu k palivu, kteréhož více než za 100 k. č. k rathouzu a na místa obcení se spotřebuje v rocc, a to ještě časem nepostačuje, takže se ho přikupovati musi, dáváno býti mělo. An kromě toho tíž služebníci právní, když se dříví k rathouzu, buď do vězení hořejšího neb dolejšího aneb kdekoliv jinam náleží, přiváží, ne jedno, dvě neb tři, ale do několika polen, tak že sobě dobře jednou v týmdní a to jistě, když někdy, ač nevelmi zhusta, po- třeba káže, ne v tak veliký nečas, jakž sobě stěžují, ně- kam sc propijcuji, byl vytopili, ale i jiným teplem tím posloużiti mohou, ustrańuji. Z příčiny té V. Mtem nevé- douce nikdy o žádném jim dříví přidávání, nedostatek veliký v témž dříví, tak že i lesanice i trámové z domu zbořeného za rathouzem, pro týž nedostatek k palivu při rathouze obráceny jsou, přednášíme a aby se v předsoe- vzetí svém spokojili, za poručení žádáme. 208. 1616, 12. ledna. Rukop. č. 1292 f. 302. Páni vyslaní z Nov. M. Pr. skrze p. M. Václava Vlaveryna a p. M. Valentina Kochana ohlasili se, že k tomu oučtu, kterej se mezi nimi v I. 1612 stal, přistupují a při něm posavad stojí. 204. 1616, 18. ledna. Tamtéž f. 309. Páni Pražané z Nov. a Menš. M. Pr. v radě byli za příčinou řezníkův. 205. 1616. — Rukop.ć. 82 f. 48. Vydání peněz pánům ouředníkům ouradu šestipanského na — stavení pti rathouzu —. 5. Augusti dáno pánům ouředníkům šesti- panskym na poticby obcenía stavení v rathouze 200 k. m. — 2. Septembris tymż na zaplaceni ¢clddee a řemeslníkům při stavení rathouzském dány 200 k. m. — Na v3clikć potřeby jak při rathouze tak při dvořích obceních: 17. No- vembris 300 k., 28. ditto 61 k. 32 gr., 28. Dcc. 124 k., 30. ditto 24 k. 26 gr. . 206. 1016. — Nniha seslipanska č. 4706 f. 113. Simon Skamba z Malého Jevitku prijat na prubu za tru- bate na véZ rathouzskou. 907. ]616. — Tumléz f. 114. Tomáš Jelínek žádal, aby mu služba hlásného na věži rathouzské, poně- vadź naslechl, Ze by mladý hlásný pro necnost svou neměl býti, dopřína byla, že se chce dobře, jak na clo- včka poctivého náleží, chovati. Odloženo mu do dne so- botního, až se předešlému hlásnému pro jeho nezbed- nost a ožralství, kteréhož se často dopouští, odpuštění dá. 208. 1617, v lednu. Rukop. ć. 82 f. 49. Na vše- liké potřeby jak při rathouzu tak pri dvofich obecnich : 4. Januarii 162 k. 26 gr. ur, 19. ditto 20 k., 24. ditto 50 k., 27. ditto 20 k. 19 gr. 209. 1617, 23. dubna. Tamléž /. 40. Příjem hlavní z sum obci této zapůjčených: Od p. Jana Kyrchhrajera z Reichvie prymatora na stavení rathouzu přijato: 1000 k. m. 210. 1617, 19. zái(. Rukop. ć. 2179 I. f. 190. Jan Jos a Jan Soukup z Grosperku i na místě jiných úředníků“ úřadu šestipamského stojíce osobně v radě při- znali se, že jsou přijali k ruce pana purkmistra a pánüv 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychové). 31 vedle kšafiu někdy Alžběty Aletínové na obnovení domu radního odkázaných 100 k. m. 211. 1617, v říjnu. Skala II, str. 36. S rathouzu v Star. M. Pr. spadla svrchu věže anakovice ozdobná, na niż stól orel císařský o dvou hlavách, jakkoli byla velmi: pevně a bezpečně silnými nárožníky neb klamry přibita a ufasována; od něhož v tom pádu urazila se noha jedna a jedno křídlo. 212. 1618, 15. ledna. Rukop. č. 82 f. 64. 16. Ja- nuarii sklenáti Janovi Krumbovi od délán( sklenných voken v domě radním 80 k. m. 213. 1618, 23. kvétna. Skala II, str. 126. Rych- tářové císařští ve všech třech městech Pr. s některými nevěrnými syny vlasti, osobami konšelskými, den před tím — drahně předních osob z obce, o kterých nadáli se, že je k svému obmyslu přivedou, aby se na rathouzy postavily, obsílali. A když se tak poslušně zachovaly, tedy předkládali jim jakási psaní od předních praktikantův jménem císařským k nim prošlá a přísně zapovídající, aby se žádný z obce mezi stavy pod obojí nacházeti nedával. — Alc dotčené osoby z obce — ohlásily se zjevně, že toho — učiniti nemohou —. Rozkázal jim úřad s rychtářem cís. na Star. M. Pr. do obzvláštního pokoje vstoupiti a zavříti je v něm, čímž sc bezpochyby nic dobrého ncobmjyslelo. Někteří však z nich prozfetedlnejsć a zmużilejśi, jako mezi nimi i Jan Kutnaur, rozumójice, co by se tím mínilo, z téhož pokoje vynikli i zavříti se nedali a po té upřímo z. rathouzu na hrad Pr. mczi stavy pospíiili. 2914. 1618, červen. (Acta na rathouze staroměslsként, Chaos é. 324.) V sobotu ve velikém počtu páni stavové na rathouz Staromčstskej sou se najíti dali a tu p. z Budova dlouhé a obšírné napomenutí k modlení ucinil s pfipome- nutím také toho všeho, jakými chytrými obmysly a průtahy až posavad stavové pod obojí od strany pod jednou marnejmi trošty sou zdržování byli a kterak všecko jejich mínční bylo, aby nic nepovolili nám v náboženství anebo všcckno pochybně a na vejkladech povolili; tak co by jednou rukou dali, to aby zase druhou rukou brali —. A kdyż to tak promluveno bylo, zpívali vSickni tu písnióku »Boze otče sešliž nám nyní Ducha svatého«. A tu pokickše na kolena P. Bohu sc modlili. Po modlcní přišli páni po- slové od strany pod jednou mezi pány stavy pod obojí a u&iniv pozdraven( pan Ferdinand » Donína od pánův sta- vův pod jednou mluvil, jakož jest včerejšího dne sněm od nejvyššího pana purgkrabí Pražskýho do vosmi hodin na půl orloji odložen, že se J. Mtcm pánům stavim pod obojí na vůli dává, [aby] ráčili chtíti mezi ně přijíti a na další proposicí sněmovní nastupovati. Načež páni stavové pod obojí skrze pana z Budova odpověd dáti ráčili, že již toto sedmá resolucí od J. Mu C. pánům stavům pod obojí jest dána, avšak jakž první, tak i tato že jest všecka původem neupřimných rad na takovejch Skodnejch vej- kladích a vejminkách postavená, že docela na záhubu strany pod obojí a zvláště měst královskejeh čelí, kteréž opustiti vyšším pánům stavům možné ncní. A poněvadž pak nahoře na zámku ten cíl těch neupřimnejch rad jest vždyckny byl. aby stranu pod obojí marncjmi trošty ko- jili, — że páni stavové pod obojí pro lepší bezpečnost a prilezitost svou na tento rathouz Staroméstskcj sou po- ustoupili.. Potom pan místopísař vydával přísahu, kterouż sou páni directores — učinili. — Potom páni directores do svého pokoje tu na rathouze jíti ráčili, mezi něž opčt od sněmu z zámku pan Ferdinand z Donína poslán byl. 28. Juni v nedólt. páni direklorové ráčili sou se po vobédích na rathouz sjiti. 

Strana 32
32 I. Na naměstí (proti ulici Melantrychově). 29. Juni páni direktorové od rána ráčili bejti na rathouze až do 20. hodin. 30. Juni v outerý — páni direktorové — ráčili — se k 19. hodině — na rathouz navrśtiti, mezi nóż pan Gerstenberger, 'nejv. pan kanclff a vyslanej J. M. churfirsta Saského, jest přišel. 1. Juli. — Byvše vSeckna obec Star. M. jesté vèc- rejšího dne od pp. direktorův obeslána, dala se toho dne nadjíti, kněz J. Mti pan Jan Oušteckej na rathouze pro- mluviti ráčil: Poněvadž se tomu srozumívá, že by někteří obec rozpakovati chtěli, jakoby páni stavové pod obojí tímto na tomto rathouze sjezdem a tou nařízenou defensí něco proti J. Mti C. před se bráti chtěli, tomu aby nevě- řili, nýbrž že se jest to vše k zachování J. Mu C. při po- koji i všech obyvatelův království tohoto děje. — Načež odpověd dal na místě vší obce pan pcrgmistr: Tomáš Lemer s velikejm poděkováním. 215. 1618. 15. října. Rukop. č. 1294 f. 88. Pan purkmistr a páni radní, též z pánův starších obecních ráčili v radě pospolu býti. Z radních: nadepsaný pan purkmistr, p. Jan Kyrchmaycr z Reichvic prymas, p. Jan st. Petráček z Vokounštejna, p. Václav Lev z Lewengrynu a Barejto, p. Jan Sustr z Goldburku, prubif zemský, p. Zyk- mund Cclestin z Frejfeldu, p. Vratislav Hendrych z Fran- kcnštejna, p. Matyáš Jirkovský z Divina, p. Daniel Odhój, p. Matěj Sole. Z pánův starších obecních: p. Václav Magrle ze Solíšku, p. Melichar Haldius z Najenperku, p. Jan Jezbera z Kolivé Hory, p. Abraham Angel z Engels- perka, p. Pavel Roznberger, p. Males -Cejtlar, p. Jindfich Ivrizen, p. Jan ml. Petráček, p. Hendrych Pichlperger, p. Jan Mclcar, p. Jan Aychler, p. Ondřej Bystrskcj, p. Jan Harar, p. Samuel Adam z Veleslavína. A tu čtěno bylo psaní J. Mti C. panu Zykmundovi Celestfnovi z Frej- icldu s patentem tištěným v něm zavřeným 9. dne m. Octobris 1618 v kopertu od jedné osoby dodané. Kteréž v tato slova psáno: Mathyáš z boží milosti ete. Poctiví věrní naši milí. Ačkoliv té naděje jsme, že jste jak psaní tak i mandáty naše vám odeslané dostali, však nic méně pro lepší bezpečnost posíláme vám příležitě tištěnou kopií těch mandátův přísně při tom poroučejíce, abyste je vši obci zjevně přečísti nařídili; žádných kontribucí až do dalšího nařízení našeho, an beztoho ld chudý dosti obtížen jest, nedávali; žádným, kromě námi a místodržícími na- šími se nespravovali a summou ve všem vedle již jmeno- vaných mandátův poslušně se zachovali a město naše vedic ouřadů od nás vám svěřených, tak abyste nám z toho budoucně odpovídati mohli, opatrovati hleděli: l té o všech věcech, které jsou se od počátku té roztrži- tosti v království našem Ceském tu v městě zběhly, a jaké od koho psaní ouřadu konšelskému neb obci učinčny jsou a co na ně za odpověd dáno bylo, ano také jak jste se na předešlé psaní naše poslušně zachovali, o tom nám zprávu po naschválním poslu do města našeho Vídně učinili. Jinač nikoliv nečiníce. Dán v městě našem Vídní v pondčlí po Povýšení sv. Kříče 1. 1618 ос. — Po pře- čtení téhož psaní byl tolikéž patent čten, kterýž sc na všeckny obyvatele: tohoto království vzlahuje. Ctěno psaní pänüv dircktorüv, sprävcüv a rad zemských panu purk- mistru a radě Star, M. Pr. v slovích těchto: Slovutné a mnohovzáctné poctivosti páni přátelé naši zvláště milí. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého na P. Bohu žádajíc přejeme věrně rádi. Jest nám od vyslaných vašich psaní J. Mti C. vám svědčící s přiloženou tištěnou kopií man- dátu J. Mu C. dnešního dne do dirckcí pro vyrozumění podané i další žádost vaše oustně přednešená, což vše majíce v svém bedlivćm uvážení, vidí se nám, poněvadž 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). dotčení mandátové pfi sjezdu obccnim po přečtení jich z společného J. Mti všech tří pánův stavův království to- hoto snešení znajíce J. Mti je na veliké naše, vlasti této naši milé a tak obecného dobrého nebczpečenství býti, zastavení jsou a na tom společně zavříno, aby žádné osoby z slavův neb města sám o své ujmě bez jiných všech stavův v žádné odpovídání se nevydávali a ničehchož bez obecného všech pánův sneścni pied sebe nebrali, při čemž také slušně to zůstaveno býti má. Neb vás netajíme, že podobně pominulých dnův z jiných měst podobná psaní J. Mti C. a patentové nám do direkcí jsou odeslány, čehož tolikéž od nás při dotčeném snešení obccním zů- staveno a týmž městům připsáno, aby na ten čas žádných odpovědí na táž psaní nedávali. Pročež i vy budete moci takového psaní podle svrchu připomenutého J. Mti všech tří pánův stavův království snešení, kteréž nám ani vám nijakž ruší i nenáleží a větší by bylo nebezpečenství, bez odpovědí na ten čas zanechati. Cehož sme vás tejna uči- niti nechtěli. S tím milost boží se všemi býti rač. Datum na hradě Pr. 10. d. Octobris I. 1618. — Po přečtení toho vScho nadcpsanf p. purkmistr i páni — ráčili po- važovati: Předně poněvadž v témž psaní J. Mti C. psáno stojí, aby ten patent celé obci přečtěn byl, pročež měl-li by se týž patent přečísti. Druhé co by se zase J. Mti C. v ponížené poddanosti za odpověd dáti mělo, po pilnćm uvažování toho ráčili se na tom snésti, aby v přícině té skrze vyslané od ]J. Mti pánův direktorův, měl-li by ten patent obci přečtěn býti, dobrého zdání požádáno bylo. Ráčili k tomu J. Mti své povolení dáti. Tehdy potom druhá věc J. Mtem, což by se na psaní J. Mti C. za odpověd dáti mělo, přednésti se bude moci. Voleny osoby k před- nesení toho J. Mtem: p. Jan st. Petráček z Vokounštejna, p. Jan Sustr z Goldburka, p. Zykmund Celestyn z Frej- feldu, p. Mathyáš Jirkovský z Děvína, Floryán Slánský, písař radní. Kteří davše se jako na druhý den 16. Octo- bris 1618 před J. Mti do direkcí najíti, skrze p. Zykmunda Celestfna predneseno bylo : Vasi Milosti oc. (Nedokonteno.) 216. 10619, 21. března. Skála III. sir. 67. Zatím stav méstekÿ shromé2div se na rathouze Starom. k uvá- žení žádosti stavů vyšších z strany vypravení do pole 200 koní, byl mu učiněn vinš přátelský v radní světnici od Zikmunda Celestyna. 217. 1619, 23. března. Skála III, str. 73. Hned ranním jitrem stav městský, šešed se na rathouz Starom. měl sobě přednešené některé artikule od Pražanův. 218. 1619, 25. července. Skála III, str. 192. Pra- žané pak dožádali se vyslaných z mčst, aby ráno v 10 hodin na rathouz Starom. k povážení některých věcí najíti se dali. Pak toho dne čtvrtečního, 26. dne červenec, — stav městský sešed se na rathouz v Star. M. Pr. uvażovali mezi sebou některé artikule. 219. 1619, 30. července. Skála III, słr. 204. Pražané — shledali se ráno 80. července s vyslanými z měst na rathouze Starom. 220. 1619. 19. listopadu. Rukop. ć. 1294 f. 216. P. Purkmistr a páni radní, páni desiti soudcové, páni starší obecní a vyslaní páni radní, desiti soudcové, starší obecní od pánův Prazan Nov. a Mens. M. Pr. pospolu v radë Star. M. Pr. bÿti a tu, co by sc mélo J. Mtem dvoum vyšším pánům stavům na ten 7. artykul, kdež neráčí chtíti stav třetí městský k dskám zemským připustiti, přednášeti a považovati ráčili. 221. 1619, 11. prosince. Rukop. č, 1294 f. 243. Obce pospolu na rathouze Star. M. Pr. na povolení J. Mti pänüv místodržících —. Obce do místa radního povolána 

Strana 33
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). a tu skrze pana Melichara Haldiusa z Najenperku promlu- vení a předložení se stalo, kterak P. Bůh pro naše veliké hříchy a přestupování jeho svatých přikázání na naši milou vlast a království toto velikou sílu nepřátel dopustití ráčil, kteříž bez ohledu napořád ohněm a mečem vlast naši hubí, mladé i staré lidi neSanujic, ani těch malých dítek prsů maleřských požívajících nelitostivě a hůř než pohan mordoval, mnohé zjímal atd. (aby obec zbožností P. Boha smířila). 222. 1620, 24. dubna. Skála IV, str. 44. Při vzdání sněmu Pražané dožádali se poslův z měst královských, po- něvadž doslýchali, co a jak bylo od vyšších stavův před- nášíno na stavu třetího potlačení, protož aby dne páteč- ního v hodinu třináctou na celém orloji na rathouz Starom. se sešli a lam o ty včci se poradili. Což když učinili povolně poslové z měst jmenovaného dne 24. dubna, tedy I. Na náměstí (proti ulicí Melantrychově). 33 purkmistr a konšelé Star. M. Pr. podali na Novom. a Malostranské Pražany i jiné posly z měst, zdali by obli- bovali sobě zdání jich dobré. 223. 1620, v červenci. Skála IV, str. 223. Václav ze Vchynic a z Tetova vězcním na Starom. rathouze opa- třen byl. 224. 1620, 9. listopadu. Beckovský II, str. 299. Koruna česká, kterou Karel IV. dal udělali, i královský klenoty z domu Saskýho vyzdvižena, do radního domu Star. M. zatim přinesena a tam, jakožto v místě tehdáž nejbezpečnějším složena byla. 225. 1620, 17. listopadu. Skala IV, str. 347 Potom 17. d. listopadu Pražané Starom. vydali zase z rat houzu svého korunu s privilegiemi a klenoty zemským v osmi truhlách uzavíranými. *) Velké Náměstí Staroměstské (rynk). a) Všeobecná ustanovení o tržišti. 1. 18331, 16. kvétna. Rukop. č. 986 f. 18. Nos Franciscus de Posenpach iudex et Conradus dictus Gv- nochsel, Martinus de Egra, Conradus de Luthomcricz, Meinhardus Wolframi, Henricus Thcodrici, Nicolaus Albus, Henricus de Thust, Seydlinus de Pyezka, Johlinus Jacobi, Nicolaus frater. Buzlai, Wencczlaus Alberti, Frenczlinus Tusenthmark ct Nicolaus Rotinnec, iurati ct tota commu- nitas civium civilatis Pragensis, recognoscimus tenore prc- sencium ct ad publicam deferimus nocionem, quod dili- genu deliberacione et tractatu inter nos prchabitis in loc concordavimus et in unum convenimus ct in hoc resedimus omnino volentes, quod pavimentacio, que nunc fit, civitatis predicte procedat. Debent quoque cives iurati civitatis predicte, qui fucrint pro tempore, pavimentatorem sive magistrum huius pavimentacionis sempcr ad unum quar- tale sivc ad unam quartam partem anni tantum eligere, qui pavimentare debcat, ubicunque plus expedit et necessarium est civitati ad ipsorum iuratorum consilium et mandatum —. Item volumus, quod artifices, mechanici sive operarii ct mercatores quicunque, incole civitatis et advene, qui stant cL starc solent sub domibus cl ante domos s; foro et placza predicte civitatis cum suo artificio vel operc aut mercaturis vcl rcbus vendibilibus quibuscunque, nullum, censum reddant vcl solvant alicui, sed undiquc anle do- mos et ante januas domorum, sive ille domus habeant anle se testudines vcl alias supcreminencias, stare possunt libere. Ita tamen,; quod de domibus ipsis ct ad domus ipsas libere exitus et introitus habeatur. ltem volumus, quod s joro síve in placza civitatis predicle nemo forensium sive illorum, qui vendunt sal, pisces, fructus ct alias res quascunque, aliquam propric- tatem habeat, quod currus, mensas, bancos vcl casas aut huttas per noctem starc dimittat, sed quilibet horum foren- sium die et tempore fori ca, quc habel, vendat et hiis venditis currus, mensas, bancos vel casas aut huttas de- ducat, quod cuilibet forum sive placza ad standum et ven- dendum utensilia sit. communis. Preterea. volumus, quod quilibet ex nobis, habens apotecam vel institam cxtra testudinem, clausuram institc suc, sive fuerit ferrca vcl lignca, quc Jyd vulgariter dicitur, exponat dc institu sua versus viam, ad unam ulnam pra- gcnsem tantum, ita quod illa clausura habeat sustenta- mentum appendens et eciam quod teclum sive leclura ipsius instite habeat in latitudine tres ulnas pragenses et in altitudine ad unum equitem, quod possit subtus quilibct cquitarc. Quod si est instita sub testudine, nullum habere debet tectum. —. ]n quorum omnium tcstimonium presentes litleras scribi et [sigillo] civitatis Pragensis prcdictc lecimus robo- rari. Actum el datum anno domini millesimo trecentesimo tricesimo primo idus Maii. 9. 1847, 8. dubna, Listina orig. č. I-9. Karl, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen czciten mercr des reichs und konig zu Beliem, allen und iglichen ewik- lichen. Wy wol unsere kunigliche wirdikcit —. Auch als in der vorgenanten [Grósseren Stat] unser hoepstat zu Prage sich czwene jarmarke jerlichen halden, cincr uf sent Veitstag und der ander uf sent Wenczlawstag, wellen wir, das den jarmark uf sent Wenczlawstag die vorge- nante unser hocpstat zu irem nucz und fromcn halden schol und den jarmark uf sent Veitstag in dic Newe Stat, dic w;r meinen ausczuseczen — forlegen —. Geben zum Purglein noch der geburt Christi Ihesu dreiezehenhundert jar und dornoch jn dem siben und virczigistem jare in den heiligen ostertagen; unser reiche in dem andern jare. ?5) 3. 1848, 8. března. Opis z r. 1436 &. I—17. Karolus, dci gracia Romanorum rcx semper augustus ct Boemie rcx, ad perpctuam rei memoriam. Inter alias siquidem occupacionum curas — Item ad dicle civilatis decorem cL continua incrementa statuimus forum cbdo *) Plnym textem otištěno v Čelakovského »Privilegia Měst Pražských« č. 48, str. 73. 96) Některé zprávy viz níže při Velkém náměstí a v Pří- lohách odd. II. 5 

Strana 34
34 I. Na náměstí. madale, guod feria secunda, ct nundinas annales et gene- rales, que in festo b. Viti martiris in Antiqua Civitale celebrantur, ad dictam Novam Civitatem prefatis diebus et temporibus suisque modis et condicionibus omnibus duximus transferendas. — Datum Prage anno domini millesimo CCCXLVIII?, indiecionc prima, octavo idus Marcii, regnorum nostrum anno secundo. *) 4. 1865, 22. prosince. Rukop. ¢. 993. f. 115. Wir Hana Beneschower richter, Johannes Leutrniriczer, Mathes ym turym, Lew sneyder, Ula Silwerczaiger, Fancza Do- nati, Frowinus aurifaber, Jessco Rotonis, Bernhardus Seidlini, Mathias de Turnow, Amlungus de Cracovia, Pess- linus de Wisschegrado, Swachcho pellifex, Johannes de Brunna, Procopius Ulmanni, Jaxo Polkonis, Mathias Kiczin- ger, Hainricus Halbardi et Jeklinus Czwaiar, gesworen schephen und die gemayn der Grosseren Stat czu Prag, bekennen und beczeugen, das dic beschayden leut ge- wantsnayder, dye kromer, unser mitpurger, vor uns komen seyn und haben uns vorgelegt ir ehoften gepresten, den sie haben und leiden ainhalben von den, die fur dem rathaus und auf dem markt uncz an den turym pey den reychen kremen auf den hurden siczen, und anderhalben von den, die vor . . Reyssenkitels und . . Leutmericzers heussern siczczcn, auch wesunder von den, die do vor den kyrchen und klostern oder wo sie siczczen in der stat, wie die selben hurdler eczlich kremerey und kramgewant, dic man von aller austragen und gewonhayt alaincz igleichen sur undir des steyneynen kremen fayl und vorkaufet hat, hawen nu wider die sclbe vorgenante alte gewonha:t und austragen mit der ellen und mit der wage vorkaufet und hyngewegen. Darumbe man sie ubel und gut, tag und nacht, mit der stat willicleychen und gerne leiden, des sey wir czu rat worden und haben darumme mit arm und mit reychen mit wolwedachtem mute mit der eldesten rathe ausgetragen und uberain- chomen durch gemaynes nuczes die sach in aller weys, alcz hernach geschriwen stet: Das dic vorgenanten hurdler vorm ralhaus auswenig der swiwogen und auf dem markt und von dem turm, oder wo sie siczczent, schullen er gewicht und er wag also westellen, das sic nicht swerer noch mer wegen dan pey aym ringgen vicrdunk oder pei vier lotten, von sic pey aym vicrdunk allerley kre- mercy hinwegen und vorkauflen mugen. Auch schullen sie furwas noch golez, noch parchant, noch leynwat, cendali, czen- dalin noch seyden gewant vorkauffcn, ausgenummen der port- leyn, sie sind swarcz oder weiss, silwcreyn oder guldeyn, ayns fingers prayt, die sie mugen wol vorkaufen dey der ellen und vorsneyden und die sie mochchen, die schullen sic peym stuken verkaufien. Dornach wollen wir, das die vors Reysenkilels uncz (sic) Wenczlaw Leutmericzers heussern, alz sie mit willen dorczu haben gewilkurt, fayl schullen haben feygen, mandcl, reys, weynper, ole, swaden und anders, was sie von alder haben fayl gehabt, ausgcnummen czuker und wachs und ander kremerey, die man phligt mit der wag und mit der cllen verkaufien. Auch wollen wir, wer der wer, der das, als vorgeschriwen stet, ubertret, der schol czum ersten ain vierdunk geben, czum andermal ain halbs schok, czum dritten ral ain schok, czum verden mal sten czu der herren genaden; welcher von den czwayn, die doczu gesacz sint, wurd wesagt, das schol krafft haben. Auch schullen die selben czwen weschawen alle kremerey, ob die phertig und unphertig sey, und wen sie dorumme wesagen, das *) Plným textem otištěno v Čelakovského »Privilegia móst PraZskyche 6G. 49, str. 80. I. Na náměstí. schol auch kraft haben. Den schol man verpuczen czum ersten mal um ayn schok, czum andermal um czway, czum dritten mal um drey und czum yierdenmal czu der herren genade um ain grosser puss. Auch sei wir czu rat worden von der gewansneyder wegen under sneyder, das kayn snayder, der hantwerk treywen wil, der schol kaynerlay gewant nicht sneyden, ausge- nummen grobes gewant oder welcherley farb daz sey, das ym lande gemachet ist czu Peheim, und allerlay Po- lanisch gewant. Und wer der wer, der ander gewant synod, dan vorgeschriwen stet, der schol czupucze geben czum ersten mal ain schok, czu andern mal czwayn schok, czum dritten mal drey schok, czum vierden mal so schol der selbe furpas kain gewant sneyden. So schullen auch daczu czwen vons raths wegen koren werden und wen sie selben wesagcn, daz schol krafit haben um die selben puczen, die oben geschriwen sten. Auch haben wir aus- getragen, das die gewansneyder rechte mase schullen gewen und auch ain gewant pey seym nechten nomen, als es vom recht genannt ist, vorkaufen pey den ob genanannten puzen und czum vierdenmal aus der stat. Auch wollen wir, daz alle kromer cysneyn cllen und gewicht, payde geczeychet mit der stat czaychen. Welcher der wer, der czu kurcz mess oder unrecht wüg, der schol czu puze gewen czum ersten ain schok, czum andermal czway, czum dritten mal drey, czum vierdenmal so schol der selbe furbas kaynerlay kremerey wegen noch messen noch vorkaufien. Sub anno d. millesimo CCCLXY feria Ila post festum b. Thome ap. proxima supradicta fecisse nos iudex ct iurati ac communitas civitatis premisse dinoscimur consti- tula per nos et omnes, quos concernunt, inviolabiliter observanda. Starocesky prfeklad ve Vysehradském rukopise prdu- ním fol. 60. My Hana Beneschawr rychtáf, Jan Litomé- řický oc, přísežní konšelé a obec Většieho Města Pražského, vyznáváme a vysvědčujem oc, že rozšafní lidé sukna krá- ječi a kramáři, naši spoluměšťané, přišli jsú před nás a nás zpravili své veliké škody, kteréž oni mají a trpí z jedné strany od těch, kteříž pfed rathizem a na trhu až do věže při bohatých krámích na šráciech sedie, a z druhé strany od těch, kteříž před Rayskytlovým a před Litoměřického domy sedí a zvláště od těch, kteříž před kostely a před kláštery anebo kdežkoli v městě sedí, kterak takoví šraknící některé kramářské a loketní věci, kte- réžto od starodávnieho nálezu a obyčeje toliko pod ka- mennými krámy vykládali a prodávali, oni proti takovému již pravenému nálezu a obyčeji loktem a váhú prodávali jsú, protože oni zlé i dobré ve dne i v noci milostivě a rádi trpí. O ty věci za jedno jsmy přišli a radu vzali a s chudými i s bohatými s dobrým rozmyslem i myslí a s starších radú vynesli jsme pro obecné dobré vším tím obyčejem, jakož níže psáno stojí, aby již jmenovaní šrák- nici před rathúzem vně před prampóchy a na trhu a před věži aneb kdežkolivěk jinde sedí, své závaží a váhy takto na- pravili, aby nic těžšího .ani viece váZiti mohli neZ lehky vérdunk aneb čtyry loty, nebo oni na takový věrdunk všeliké kramářské věci prodávati mohú. Také oni potom vice nemají ani kolče, ani barchanu, ani platna. ani cen- dortu, ani cendelínu, ani hedvábných jiných loketních věcí prodávati, kromě však tkanic, buďto černé nebo bílé, stří- brné nebo zlaté, jednoho prsta z šíří, ty' mohú prodávati a na loket krájeti. A kicréž sami dělají, na štuky prodá- vali. Potom chcem, aby ti, ktoZ pfed Rayskytlovím a Vackovym Litoměřického domy sedí, jakož jsú se sami poddali, toliko prodávali fiky, mandle, rýži, vinné jahody, 

Strana 35
1. Na náměslí. olej, rosu a jiné včci, kteréžto od starodávna prodávali jsú sc, kromč však cukrua vosku a jiných kramářských věcí, kleréž na váhu a na loket prodávají. Také chceme, ktož by před tyto včci, kleréž nahoře psány jsú, něco učinil, ten má najprvé jeden vérdunk dáti a po druhé XXXuti gr. a po třetí LX gr. A po čtvrté bude na panské milosti. A ktožkoli od těch dvú, kteříž na to usúzení jsú, obžalován budce, to má moc jmicti. Také ti dva mají ohlc- dávali všeliké kramátské včci, jsú-li hodné nebo nehodné. A kohož oni pro takovú vče nafknú, to má moc mieti, a toho také mají pokutovati najprvé jednú kopú a po- drohé dvěma a potřetí třmi a po čtvrté na panské mi- losti za velikú pokutú. Také jsme za jedno přišli o sukna kráječe a krajčieře, aby žádný krajčicř, kterýž řemeslo délati chce, žádných suken nekrájel kromě sukna šerého ancbo kteréž kolivěk barvy jiné, kteréž v Ceské zemi děláno jest, a všeliké polské sukno. A ktož by koli které jiné sukno krájel než svrchu psáno stojí, ten má pokuty dáti ponejprv jednu kopu, po druhé dvě k., po třetí III a po čtvrté takový nemá žádného více sukna krájeti. A k tomu také mají dva od rady volena býti a kohoZkoli ti obžalují, to má moc micti o ty pokuty svrchupsané. Také jsmc vynesli, aby ti sukna kráječi pravú míru dávali a každé sukno pravým jménem jmenovali a tak, jakž v pravdě jest, sukno prodávali pod pokutami svrchupsa- nými, ale čtvrtá pokuta pod vyhnáním ven z města. Také chcem, aby všichni kramáři železné [nedokončeno]. 5. 1880, ku konci března. Rwukop. č. 993 f. 201. Tota communitas dictavií, guod precones nichil debent recipere ab hominibus in foro, ncc res ncc pecuniam, et positi sunt super prangcrium graciosc. Et si ammnodo fuerint reperti recipienles, dcbent suspendi in patibulum. Anno [M] CCC?LXXX? post Pascha fuit factum. 6. 1418, 19. února Rukop. ë. 996 f. 212. Nos ma- gislcr civium, consules ct scabini Maioris Civ. Prag. recognoscimus publice et testamur, quia communitatis nostre accedente assensu paritcr et consensu decrevimus cL decernimus vigore presentis scripti perpetue valituro, ut omnes ct singuli concives nostri, habentes proprias in suis domibus seu alibi conventuales testudincs, in quibus vendunt res pertinentcs ad insUitas, puta crocum, florcs cL nuces muscatas, galangam, cinamonium, canellam, gariofolos, zedoarium, cubcbas, grana paradisi, cardamo- nium, piper longum, casdem in pondere duarum librarum ct supra venderc possunt. Infra pondus vero duarum libra- rum nullus audcat ibidem in diclis testudinibus predictas species ponderare, piper vero commune, zinziber, cirmi- num, amigdala, ficus, uvas, passcras risivii, ceram, smigma ci bombicem in pondere medii quarlalis centenarii et supra, quantum placucrit. Infra pondus autem medii quar- talis similiter non debeat in prefatis testudinibus cuipiam venum dari; licitum tamcn crit cuilibet habenti propriam scu conventualem Lestudinem cciam haberc et instilam in locis ab antiquo consvctis ct ibidem in qualicumque pon- derc quivis voluerit, parvo seu magno, omncs et singulas res institales predictas vendere poterit omni impedimento procul moto. Adiecimus deniquc, nc aliquis presumat in domi- bus extra tcstudines aut ante domos seu antc ecclesias vel in plateis res predictas venales exponere, sed duntaxat cir- cum el circa pretorium ac alias domos ibi vicinas, ubi ab antiquo sunt locate inslite et constructe. Ut autem ista decreta in sui roboris firmitate permancant, statuimus ad hoc duos vcl plures iuratos eligendos, qui singula supra- dicta bis in ebdomada diligenter conspicianl, ne aliquis audeat hiis decretis aliquatenus contrairc. . I. Na náměstí. 35 Si vero aliquis repertus fuerit contraveniens alicui ex arliculis supradictis, noverit se ponam trium sexag. gross. bonorum monele pragensis tociens, quociens sccus fuerit, irremissibiliter incursurum. Cuius pene duc partes nobis consulibus, presentibus seu futuris, et tercia pars ezeche institorum debebunt cedere in emendam. Ceterum. de alijs omnibus rebus institalibus, qnomodo seu a quibus personis vendi debcant, iuxta tenorem duarum antiquarum litterarum desuper confectarum, quarum unius data est de anno incarnacionis Christi millesimo treccn- lesimo vicesimo, sabbato antc festum s. Georgii, alterius vero sub anno domini millesimo trecentesimo sexagesimo quinto, feria secunda post festum s. Thomc ap., volumus institores, nostros concives, conservarc. Quas litteras ct singula in eisdem contenta omncs quoque articulos super hiis prius in libro civitatis nostre habitos ct conscriptos cciam presentibus confirmamus. Acta sunt hec anno a nativitate domini millesimo CCCCXVIII sabato ante festum s. Valentini. 7. 1422, 8. října. Rukop. č. 993 f. 217. Výnos učiněný obcí velikú tu sobotu po sv. Remigii. Najprvc byla-li by která búře neb který šturm v Starém nebo v Novém Městě, aby hospodáři v svém odění hotovi byli, když by zazvonili na ratlníze na rynku. IL. aby hospodáři své podruhy měli popsány a s nimi, když by toho bylo potřebie, také hotovi byli na rynku. 8. Asir.1450. Rukop.č. 993 f. 244. Léta — 1310 (sic) — těmito dary jest město Staré Pražské obdarováno od krále Jana —. Némec nemá domu na rynku küpiti. Item nejmá i žídný Němce na rynku domu kúpili ani jemu mají toho konšelé dopustili, ale jmá küpiti v osadě ně- mecké, jenž slove u sv. Bencdikta. — Pro svádu hokyní toto trestánic jmá býti. Item když se hokyně svádie anebo prodávačky, kteréž na trhu sedie, tchdy jmá jedna Zer- novky kamenné nositi a druhá ji vuosti a ona ji zasc od pranéře až k šatlavě. 9. 1454, 23. listopadu. Lislina orig. č. I—18. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacic, Croacie, Rame, Servie, Gallicie, Lodomerie, Cumanic Bulgarieque rex, Austrie ct Luczemburgensis dux, nec non Moravic cL Lusacic marchio oc, omnibus imperpeluum. Que civi- latum. illustrium. commoditates, ornamentum gloriamquc concernunt, decet regem liberaliter et benigne concedere, nam cL sibi laus honosque proveniunt et urbes bencfi- ccncia rcgía, honesta utilitate ornalc ad prompte semper obscquendum vinculo pertinaci liguntur. Volentes igitur Maioris Civitatis nostrc Pragensis, que huius regni nostri Bohemie capul illustre cxistit, largitate rcgia commodi- talcs ornatumquce augere, non per errorem aut improvidc, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, de ccrta nostra sciencia, regia auctoritate Bo- hemie civitati predicte, civibus incolisque ipsius, fidelibus nostris dilectis. ac corum successoribus in perpctuum graciosc damus, tribuimus ac concedimus annuas nundinas sive forum in festo Purificacionis gloriosissime dei gcni- tricis virginis Marie pcr duas septimanas duntaxat, ita vidclicet, ut nundine ipse sive forum in vigilia festivitatis predicte incipiant. VoJumusque ac decernimus civitatem in prefatis nundinis sive foro liberc, integre pleneque uti, frui ac gaudere omnibus libertatibus, immunitatibus, hono- ribus, prerogativis, privilegiis et juribus universis, quibus civitas ipsa utilar, fruitur ac gaudet in aliis nundinis sivc foro, quas sivc quod habent in festo gloriosi martiris sancli Wenceslai. Mandamus igitur omnibus subditis nostris cuiuscunque dignitatis, officii, nobilitatis aut status 5° 

Strana 36
existant, sub pena quinquaginta marcarum auri, quarum medictatem eamerc nostre regni Bohemie predicti ct aliam. partem civitati predicte volumus applicari, nc scpe- diclam civitatem civesque et incolas cius in premissis nundinis sive foro contra presens nostre serenitatis indul- tum vexent, turbent aut aliquo modo impediant, scd cos pocius conservent, tueantur ct protegant. Presencium sub appensione nostri regalis sigili testimonio littcrarum. Datum Prage in die sancti Clementis anno domini mille- simo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie oc quintodecimo, Bohemic vero sccundo. Ad mandatum domini rcgis Procopius de Raben- stein cancellarius. 10. 1508, 1. února. Rukop. č. 203 f. 89. O pepri. Z rozkázání pana purkmistra, tehdy Jana Knopa, a všech pánův rozkázáno pánům úředlníkům, což se dotýče braní pepře od kupcův hostí, aby brali při jarmarce sv. Václava po třech librách a o Hromnicích po dvou librách. Actum fer. b. in vigilia Purificacionis Marie a. 1508. 11. Asi r. 1610. Rukop. c. 203 f. 10. (O mestu) Toto jest právo od vína, kteréž v sudech prodávají sa rynku domácí nebo hosté, od čeho co má bráti se: It. od čtvrce jeden peníz, od Tejnskýho 2 d., od věrtele 4 d., od Svidnického 8 d., od Zitavského 2 gr. 2 den. A to má vše býti do měšce panského do úřadu šestipánův. Toto pak přísluší na hlásného od ponucky, kterýž má míti přísahu od týchž šestipánův v jich úřadě: od Žilav- ského 4 d., od půl vozu 2 d., od věrtele 1 d., od Tejn- skýho 1 d., od čtvrtce 1 h. a to na každou noc, doka- vadž toho vína neprodá. Tenní hlásnému od skládky: od Žitavského od po (nedopsáno) 4 d., od věrtele 2 d., od Lipskýho 1 d. a též od čtvrce. Skládka tenní hlás- nému: od Žitavského 2 gr. 2 d., od (nevypsáno) 8 d., od věrtele 4 d., od Tejnského 2 d., od čtvrtce 1 d. Právo koštířské toto jest: Od drylynku Uherského neb hostinského 4 gr., kdož prodá i koupí, od Svidnickýho sudu 1 gr. prodávač i kupec, od laky každé 4 d. A když sudy měří: Od drylinku hostinského neb Uherského 4 gr., od Žitavského 8 gr., od laky 3 den., od desítky domá- cího vína 2 gr. m. Koštíř od vína na rynku má býti (míti?): Od svidnického sudu 8 d. od toho, kdoZ kupuje a kdož prodává 4 d., a od věrtele polovici toho. 12. 1518, 16. září. Rukop. č. 203 f. 49: O zvě- řinářky. Item létha 1518 feria 4. dic sanctae Ludmillac za pana Jiříka Vlka a pana Sylvestra. Item co se zvéri- nářek dotýče, ty svobodu tuto míti budou; zvěřinu velkou všecku až do zajíce aby prodávaly; než co se pak ptákův a veveřic dotýče, aby žádných neprodévaly, malÿch ani velikých pod pokutou desíti gr. č. Jim výmluva v tako- vých věcech žádná aby stálá nebyla; jestliže by mluvila, že jsem této paní konšelové koupila, té paní pod touž pokutou rozkazují, aby z svého místa nikam se nehýbala do trhu pro takové věci. Actum, ut supra. 18. 1528, 28. června. Rukop. č. 203 f. 23. Řád o hokyních. Item ty hokyně, kteréž na kurném trhu obyčejně sedají a sejr, máslo, vejce i jiné včci, což se jim nahodí, překupujíce zase prodávají, ty aby žádné na trhu, v hospodách, v branách, na ulici nic nckupovaly ani jiných navozovaly, aby jim kupovali, až do té hodiny, v kterouž jim uloženo bude, tu aby teprvé kupovaly k své potřebě; neb leč by ven šly neb jely na tu koupi, toho se jim nehájí, a to pro tu příčinu, aby sousedé mohli si nakoupiti v čas. Pakli by se která mimo ten řád a usta- novení dopustila a to přestoupila, ta aby ihned trestána byla a trhu zbavena. — Item aby žádná hokyně přijata v živnost tu nebyla, leč s povolením pánův úředlníkův šesti pánův a to v úřadě. A potom aby od tržného aby zapsána byla na obojím městě, Starém i Novém Měst Pražských. — Item kteréž by hokyni Zivnost pro neřád v Starém městě složena byla, aby v Novém městě přijata nebyla; a též zasc které by na Novém městě živnost slo- žena byla, aby v Starém městě v živnost přijata nebyla. — Item žádná hokyně, kteráž by sobě ovoce k prodaji nakoupila, aby žádné jiné hokyni zasc neprodávala, neb jest na tom ujma veliká napřed obci a sousedům všem. — tem žádný překupník aneb překupnice jestliže by v jednom městě řádu podniknouti nechtěl, týmu pak páni živnosti nosložili; a on na jiné místo místem přesedl, nemá trpěn v tom obchodě býti a to pod pokutou toho ztracením, nad čímž sedí. — Item vajec aby žádný dráže nekupoval ani prodával časem zimním, než po malém pe- nízi pod trestáním a pobráním těch vajec. — Item žádná prasat aby nepřekupovala a na stolice aby jich potud více nebila pod pobráním týchž prasat. — Páni purkmistrové a páni obojího města ráčili jsou toto rozkázati oznámit. Rád o hokynářích. Item první arlikul, aby ni- žádná hokyně ani hokynář nekupoval po domích ani po sklepích, ani jedna od druhé ovoce nižádného bez vědomí tržných. Než aby každá oznámila ten trh, od koho a co a zač koupila a na jaké roky má placeno býti. A to aby se zapsalo pro všelijaké nesnáze, kteréž sc mezi vámi pliházejí. Pakli by se to která neb který mimo ten čas dopustil a přestoupil, tehdy má takovou pokutou trestán býti a jí neb jemu aby živnost byla složena. — 1t. druhy artikul, když se již ovoce na trh přiveze kteréž koli buďto jablka, hrušky, višně, švestky, ořechy, toho aby žádná netržila, než ty osoby, kteréž by k tomu voleny a vybrány byly. A ty aby tržily, po čem by to ovoce stálo; a také za tu práci aby toho ovoce každá na před jednu míru měla, což by stržily; a potom s jinými zároveň aby brali; a to pod touž pokutou nahoře dotčenou a nic jinač. — It. pakli by jim ovoce zbývalo, že by již jiné nepotřebovaly, tehda můž jedna sama vůz stržiti a domův svézti, když pánům tržné zaplatí a nám naše právo dá do vÿmér. — It. pakliby v sudech ovoce vezeno bylo, to taky mají se o to děliti, bylo-li by které potřebí, a též tržné má dáti a nám naše právo výměrné. — It. třetí artikul, aby nižádný a nižádná, kdožby do trhu chtěl při- býti, ten a taková, aby žádný svobody neměli, leč s po- volením a vědomím staršího; ač jestliže by osoba hodná a zachovalá byla neb pánův našich neb pánův radních J. Mti, tak Ze by seza néhoho primluviti rácili, tehda ten a ta mají přijati býti. — lt. jiný artikul, když ovoce na trh přinesou žádná nemá s jejího hřbetu snímati a praviti, že jest mně přinesla a o to se vadili; než ať vždy na místo dostaví a tržné dá, tu teprv máte koupiti; komu potřebí, aby tudy obecní neucházelo. — It. jinÿ artikul; ti kteří v štěpnicech, v sadích okolo města kupují a na zádech do sklepů nesou a potom též na trh nesou v putnách; a když na trh v putnách vynese, len má od každé putny malý peníz dáti a tak aby se chudším spravedlivě dálo. — Jt. také kteří ze sklepův na putny prodávají a na vozy neb do sudüv ládují, taktéž má dáti od putny malý pcníz tržného. — lt. také tento artikul, kdež sedí dvě společ- nice na jednom místě a každá svůj zisk béře, ta každá na svou osobu má jeden peníz dáti podle pořadu jiných. — It. tento artikul, což se dotýče svárův, nesnází, hanění, to aby mezi vámi nižádného průchodu nemělo. Pakli by kdy které nezbedné to přitrefilo, že by nectný jazyk vy- pustila, tu v tom místě, kdež tu k tomu žádné svobody není, ten a taková má trestána býti tou pokutou, kteráž se nahoře jmenuje a to bez milosti. 

Strana 37
I. Na náměstí. 14. 1698. — Rukop. ë. 230 f. 48. O při- jímání hokyň v živnost páni úředlníci jsou zřídili. tem aby Żadna hokyné přijata v živnost tu nc- byla, leč s povolením pánův úředlníkův šesti pánův a to v úřadě, a potom od tržného aby zapsána byla na obojím městě, Starém i Novém Měst Pražských. — Item kteréž by hokyni živnost pro neřád v Starém městě složena byla, aby v Novém mnčstě přijata nebyla; kdež zase když by v Novém městě jí živnost složena byla, aby v Starém městě přijata v živnost nebyla. — Item žádná hokyně, kteráž by sobě ovoce k prodaji nakoupila, aby žádné jiné hokyni jeho zase neprodávala, neb jest v tom ujma velká napřed obci sousedům i sousedám všem. — Item žádný překupník ancb překupnice, jestliže by v jednom městě řádu podniknouti nechtěl, by mu pak páni živnosti ne- složili, a on na jiné město místem přesedl, nemá trpín v tom obchodě býti, a to pod pokutou toho ztracením, nad čím sedí. — ltem vajce žádný aby dráže nekupoval ani prodával, než po malém penízi pod trestáním a po- bráním těch vajec tímto časem zimním. 15. Asi z r. 1598. Tamtéž f. 83. O hokyních. Item coz se hokyň dotýče, kteréž ovoce prodávají, kteréž jsou zachovalé a na letech sešlé, ježto jiné práce vésti nemoliou, aby toliko tém dopuSténo bylo a jinému Zád- nému; a ta každá aby na jednom místě prodávala a jiné čeledi na to nechovala; a chtěla-li by která na to čeleď chovati a na dvouch nebo třech místech sedati, aby jí ta živnost zdvížena byla a potom tu nikdy ncprodávala. — ltem. k těm vécem trznfm opatrovati nálczí, aby se oni ke každému zachovali bez přijímání osob podle tohoto zů- slání; pakli by se který přes to dopustil écho, aby toho úřadu byl zbaven a v panskou kázcň vzat byl. 16. 1541, 380. června. Rukop. č. 331 f. 108. Smlouva mezi hrnčíři. L. P. 1541 ve čtvrtek po sv. Petru a Pavlu ap. stala sc smlouva přátelská, dobro- volná, celá a dokonalá mezi staršími a mistry cechuov řemesla hrnčířského, měšťány Star. a Nov. M. Pr., z jedné a staršími a mistry téhož řemesla hrnčířského, měšťany a obyvately města Berouna, z strany druhé: Jakož jsou od- porové mezi stranami nyní jmenovanýho řemesla o pro- dávání hrneuov na trzích a v jarmarky v městech Praž- skych stávali, o to sou se lakto snesli, že hrnčíři: Berounští día hrncuov vostrých do měst Pražských podávati nemají a téch žádným jiným překupníkuom nemají prodávati, než hrnčíři Pražští k cechu náležející od nich kupovati na výčet mají. Však jestli že by který z měšťanuov všech tří inčst Pražských, jeden dva neb víc, a což by koli chtél vzfti hrncuov takovych ku potrebé své a nc na piíkup, že to bude moci bez překážky starších cechu hrnčířského dobře učiniti. A to jsou takto mezi sebou trhem narovnali. Veliké dílo bráti mají, každý hrnce po VI penězích malých; pod veliké dílo hrnec po III d., pod prostředního díla kopa hrneuov za XV gr. Který dílo na bílý peníz, toho kopa za XIII gr., po peněžního kopa za VIII gr., kopa velikého drobu za V gr., malého drobu za III gr., pokliček kopa za II gr., pánví třidect za X gr. m. A z těch pánví mají býti tři veliké a ostatek ve směs. A hrnčíři Pražští formanuom, kteří hrnec při- vezou, sami platiti budou povinni a od fury XX gr. bí- lejch dávati. Item Berounští hrnčíři polevaného díla na trhy ani v jarmarky do měst Pražských vésti nemají, dva vozy polévaného díla kromě vymínční jsou dva jarmarky, totiž o sv. Václavč a o Svátosti dva vozy též polévaného díla aby uvezli a prodali. ltem hrnčíři Pražští mají sc o toto starati a. bc- dlivost jmíti, pokud nejvejše možné budce s radou a po- mocí J. Mti pana purgmislra a pánuov Starého, Nového I. Na náměslí. 37 i Menšího měst Pražských, aby jiným hrnčířuom okolním z měst jiných, městeček i vsí zastaveno bylo v městech Pražských v trhové dni hrneuov prodávati, neb to jim hrneifuom Berounskym by na překážku a zádavu bylo a oni také hrnčíři Berounští v žádné dni trhové aní v jar- marky vostrého díla prodávati sami nemají, než tak, jakž smlívou zaviíno jest, kromě díla polévanýho. A tato smlouva mezi oběma stranami stáli má, dokudž by pan purgmistr a páni něco lepšího neuznali. A potom jestli že by která strana v tom co svého lepšího viděla, budou míti vůli to změnili, k lepší nápravě přivésti, ancbo při tom zůstati. Však nežli by co změnili, mají jedni druhým čtvrt léta napřed oznámili, bylo-li by komu co na těžkost, aby o tom vědomost majíce, tím se mohl jeden každý spraviti. — K tomuto smíru vztahuje se i následující zápis v rukop. č. 990 f. 319 z r. 1560: Jakoż jest Tomés Pulec, hrnčíř a měštěnín města Berouna, na místě jiných mistrů téhož řemesla hrnčířského v městě Berounč, obc- slav ku právu starší hrnčíře Starého Města Pražského vznešení před panem purgmistrem a pány na ně učinil, že při času Hromnice minulých, když jsou s hrnci a s dílem svým hrnčíři z Bcrouna sem na jarmark přijeli i nemo- houce toho všeho prodati, tak že mnoho jím jest po jarmarce zuostalo, i najali sou sobě jednu velikou komoru, do kteréžto co jest těch hrnců i jiného díla pozuostalo vnošivše tam do druhého jarmarku nechati chtěli. A oni slarší o tom zvěděvše jim všecky ty hrnce zpečetiti dali. Prolož pro jakou příčinu sou to učinili, aby před právem oznámili, že by rád i na místě jiných hrnčířuov beroun- ských to chtěl slyšeti, žádaje za opatření. Proti tomu starší hrnčíři z Starého Města Pražského promlwiti dali, kdež Tomáš na místě jiných hrněířuov berounských věděti chec, pro jakú příčinu jsou to učinili a ty hrnce jim zapečetiti dali, i toto za odpověď dávají: Poněvadž jim těmi sklady svými v živnosti a v řemesle jich velikou a znamenitou škodu i překážku činí, že díla svého odbcj- vaU nemohou, na vrchnost svá to jsou vzncsli Zádajíce v tom od ní za opatření, kdež jim jest oznámeno, aby vezmüc právo lam šli, kdež ti hrncové složení byly a je zapečetili; i tak s povolením pana purgmistra a pánuov to jsou učinili nebo předešle toliko čtyři mistři řemesla hrnčířského v městě Berounč jsou byli. Ale na tento čas má čtrnácte a více jich jest a více tam se jich sadf, a v těch dvouch nedělích tak mnoho těch hrnevuóv a díla svého navezou, Ze jich v tom času i v mnoha nedělích všech prodati nemohou, než skládají je na ublížení jejich živnosti do komor, a kdyby v těch skladu nebylo, teda by měšťané a obyvatelé těchto měst Pražských za skrov- nější peníze kupovati mohli, nebo když by jim hájíno toho bylo a těch skladů se nedopouštělo, nevezli by víceji nez co by prodati mohli, poroućcjie se v tom právu k uvážení spravedlivému. Naposledy Thomáš Pulce i na místě jiných hrnčířuóv města Berouna příteli svému pro- mluviti porucil, Ze Zádnymu v jakejch koli obchodích há- jeno ncbcjvá a vyměřeno, aby toho tolik neb toliko na jarmarky vozil. NcZ má jeden każdy na jarmark svobodu málo neb mnoho přivésti. A poněvadž jiní kupci a kra- máři, což při jarmarce neodbudou a neprodají, do skle- puóv skladají a tam do budücífho jarmarku zancchóvaji, protož i on Tomáš na místě jiných žádá, aby též toho użili mohli, a co by neprodali, aby mohli svobodně bcz překážky mistrů hrnčířuóv tohoto města PraZskyho skládati a až do druhého jarmarku tam zanechati. S tím se strany k uvážení spravedlivému poručili. Tu pan purgmistr a rada slyšíce strany a jejich mluvení, toho všeho bedlivě pováživše, taklo o tom mezi nimi stranami vypovídají 

Strana 38
38 I. Na náměstí. Poněvadž (cn starobylý dobrý pořádek zde v městech Pražských od starodávna se zachovává, že v jarmark každý člověk přespolní do měst Pražských všelijaké koupě vézti a je v času vyměřeném, totiž za dvě neděle, v týchž mě- stech prodávali muože, po vyjití těch dvú nedělí a vy- zvonění frejdu jeden každý z přespolních s svú koupí má a povinen jest se ven vyhostiti tak, aby sousedé a ře- meslníci s městem tímto trpící živnosti své bcz překážky přespolních vésti a jich vybejvati mohli, i z té příčiny pan purgmistr a páni je starší hrnčíře pri takovém staro- bylém pořádku zuostavují a jim hrnčířuóm Berounskÿm to nacházejí, že oni mimo jarmarky v městech Pražských vysazené hrneuóv ani jiných nádob hlíněných sem vézti ani jich prodávati nemají. A jakž by po kterém jarmarce bylo a frejd se vyzvonil, tchdy toho dne aby oni s tím vším hlíněným nádobím se ven z měst Pražských vyhostili a jeho zde neskládali a to pod propadnutím těch všech hrneu6v starším hrnčířuóm a tomu pořádku, však oni starší: hrnčíři i jiní mistři téhož řemesla mají to tak v svém pořádku opatrovati, aby díla hodná a to nádobí dělali tak, aby měšťané i jiní obyvatelé zdejší žádného v lom nedostatku nenesli. Nebo jestliže by potom od pana purgmistra a pánův nynějších neb budúcích jaký v tom nedostatek uznán a shledán byl, že sobě toho k budúcímu uvážení a opatření zuostavují. Actum in con- silio f. 4. die Augustini 1560 Magistro civium D. Mathia Ornio à Paumbergko. 17. 1546, 12. února. Rukop. č. 2129 f. 100. Jakož jsou starší na místě cechu kramářského na pana purg- mistra a pány vznesli, kterak před časem jarmarku hrom- ničného v městě tomto i po freydu vyzvoněném někteří ležáci a hostinští kupci a kramáři proti privilegiím a vej- sadám města tohoto a proti statutům a pořádkuóm od starodávna vyměřeným, spravedlivým a pořádným přijevše do tohoto města jsou postiženi, že jsou nehodná a falešná kupceství na oklamání lidu obecného a chudého prodávali, v tom žádajíce za opatření. A předkem vznesli proti Be- nesovi z Kadanë, Ze jest pepř s karbulířem smíšený, kte- rýž jednak na vodě zplyne, kterýž jest zapověděný, a ten přivezše prodával, což i v jiných městech královských bylo jemu zapovědíno, a takový pepř nemuóže se než falší jmenovati. Potom vznešeno proti Wolfovi Kroftovi, že ten ležákem jsa, proti privilegiím a vejsadám mósta s váhami a s závažím, což pod pokutami těžkými zapovčě- díno jest, postižen jest. Blažek pak od svaté Anny hory, ten že falešné a pro těžkost váhy maštěné prodával ša- frány. A Hanuš Fusík a Hanuš Zafer s tovaryši svými, ti tíž že falešné a nehodné šafrány s rudkami a mastné k stížnosti váhy, hřebíčky s fusty tlučené a zázvory ne- hodné prodávali žádajíce, aby proti takovým neřádným věcem při svobodách a pokutách na to zřízených města tohoto jako měšťané téhož města byli zachování. Proti tomu od Beneše z Kadaně mluveno, že při tomto jarma- rečném času jsou jemu registra i peníze hotové zapeče- tóny, jeśto jest mól nemalńi summu pen8z do Normberga, jakž pak toho list jest ukázán, dáti, žádá, aby jemu takové peníze s registry, kteráž podle pepře jemu vzata jsou, byly navráccené. A ten pepř od koho jest koupil, že jme- novati chce a za falešný ani nehodný že jest ho neku- poval, i vetáhl tou věcí na Wolfa Grofta od hfcbenuóv, kterýž se k tomu přiznal, že ten pepř jemu Benešovi prodal, ale ne za tak hodný a dobrý jako jiný pepř se prodává. Wolf pak Grofth mluviti jest od sebe dal, že on ležákem není než měštěnínem Normberským, a má-li váhy aneb lokty v sklepě svém, má pro svú potřebu, když by mu co zbylo, aby zvážil, ne aby jich k prodaji I. Na náměstí. užívati jmě!, a z ničehehož předešle od starších kramářunóv že jest viněn nebyl, žádaje, aby jemu sklep, kdež své věci i registra: má, byl odpečetín. Od Blažka z svaté Anny hory mluveno, že (en šafrán, který jemu jest vzat, on v Lipště na jarmarce ne za falešný, jakž jej oni jme- nujf, ancbo lehký a nehodný kupoval, ale za dobrý. A protož že se jemu v tom zbytečně překážka děje. Na- posledy od Hanuše Fusíka a Hanuše Zafera mluveno, že nevčdí, proč jim od starších kramářuóv jest šafrán i jiné věci pobrány, poněvadž oni to v Normberce jsou od jistých kupeuóv kupovali a prosí, aby ohledán ten šafrán byl. Neb by oni chtěli to prokázati; od koho jsou jej v Normberce koupili, i vidí se jim., že zbytečně oni i jich statkové jsou hyndroväni. Tu pan purgmistr i páni slyšíce vznešení starších kramářuóv i odpor těch všech, jichžto statkové falší a nehodností od nich kramářuóv narčeni jsou, nahlídše i v vejsady a privilegia města tohoto a vyslavše k spatření a pruobě těch statkuóv všech, což by tu nehodného a nepořádného býti mělo, osoby hodné zachovalé a z obce starší přísežné, a toho všeho pilně a bedlivě povíáživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají. Poněvadž jsou Bcneš z Kadanč, Blažek od svaté Anny hory, Hanuš Fusík a Hanuš Zafcr u prodaji nehodnych a falešných věcí krámských postiženi, jakž se to vyhledalo, a Wolf Grofth od hřebenuóv nemaje váh ani závaží v sklepě svém míli, to obé u něho proti svo- bodám nalezeno jest. Protož je Beneše z Kadaně, Wolfa Groftha od hřebenuóv, Blažka od svaté Anny hory, Ha- nuše Fusíka a Hanuše Zafera Vlachy v těch neřádích za- stižené pan purgmistr a páni v svou kázeň berou a podle privilegií: města tohoto přitom k nim se spravedlivě za- chovati chtí. Actum in consilio f. 5. post s. Scholasticam V. a. d. 1546. 18. 1562, 17. září. Listina musea města Prahy. My Ferdinand — Ceský — král sc oznamujem tímto listem všem: Jakož jsme času jminulého z některých příčin všem řemeslóm v městech Pražských i jiných v tomto království jich privilegia a pořádky vyzdvihnútí ráčili, i pro- šeni jsme od opatrných cechmistrů a mistrů i všeho ře- mesla hrnčířského Starého a Menšího Města Pr. — abychom jim níže psané starobylé a chvalitebné pořádky — po- tvrditi ráčili, kteréž — zní: — Item aby žádný do měst Pražských díla polívaného a malovaného, též i vostrého, k tomu také flaší německých — kromě časův jarmarećnich nevozil a po vyjítí dvou nedělí ancb vyzvonění frejdu téhož díla ancb jiného jim na škodu tu v městech Praž- ských nencechával a z domácích hrnčířův žádný aby těch hrncuov a jiného nádobí hlíněného od přespolních, což jim po vyzvonění freydu zuostanc, nekupoval na záhubu jiných pod pokutou pobrání toho všeho díla. — Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po Povyšení sv. Kříže l. 1562. — 19. 1574. — Rukop. č. 203 f. 49. O seme- nách. Též věděti se má, že od měr semena cibulného, mrkvového a hlavatičného bräti sc má od 1 čtvr., kdo koupí, 8 d. m. Kdo prodá 8 d. m. a na to jest přísežný vsazený, kterýž by to k sobě přijímal a do úřadu vecle, což se vybcerc, přinášel, tolikéž také dotyčný měřič všeli- jaké semeno, kteréž se dolův okolo mór ssype, polovici do úřadu k obci přinášeli má. 20. 1577. — Opis zem. archivu. Připis psaní Hansfolka, kupce a měštěnína Star. M. Pr., kdež slove wu Vlčihrdlů, k Pavlovi Grinmille- rovi z Střebska. — K tomu každého roku a téhodni všecky jarmarky (Zidé) a trhy po vší zemi zběhají a tu vždycky více židovských než křestanských kupců se spa- 

Strana 39
I. Na náměstí. Witi může. A tak tudy nám křesťanům chléb z úst vidírají a drahotu dělají. Kdeż pak léměř všecko Staré M. Pr. obsahli, neb řídko se dům v něm najde, aby Zidé lu pokoje aneb sklepa, obzvlášně pak v rynku nemóli a než malý čas mine, že Zidé všecken rynk obsáhnou a křesťané se budou musceti do Zidovského mésta stěhovatí a již tehdy nebude více slouti v Starém M., než na Novém Městě Zidovském. 21. 1582, 12. března. Rukop. č. 203 f. 98. L. P. 1582 v pondólf den sv. Rehoře tito řádové sepsání jsou s jistým povolením pana purgkmistra a pánův Star. M. Pr., též i pánův úředníkův úřadu šestipanského jmenovitě kolečníkům, kleříž na rynku slávají, hotovi jsouce dobrym lidem z jejich peněz sloužití. Kterýmžto předně pání úředníci starší tovaryše přísežné volitr jsou ráčili, davše jim závazek se vší moci, jiné aby pokojně řídili a spra- vovali, nepokojné pak aby trestali, buďto vězením anebo jistejmi pokutami, kteréž jsou všickni tovaryši sobě zvolili, jakž v artykulích níže položených pořáduč poznamenáno stojí: Předkem a nejprvé starší přísežní majíce tu po- vinost, aby cti a chvály boží přede všemi věcmi vyhlc- dávali, zlé tupili a dobré velebili, sami v bázní boží po- cliv ku příkladu jiným živi jsouce, jiné k tomu vedli a přestupníky trestali. Vzayše na scbe tu živnost a takovou práci, aby slatek lidský, kterejž by k sobě přijali, bedlivě a včrně bez Skody, ztróty a promóny opatrovali. Pakli by se co toho komu přihodilo, ten każdy tomu, komuż by se taková škoda stala, bcz odporův, jak starší: tak i mladší tovaryš, z toho práv buď. Kdož by koli z vyšších neb nižších stavův neb lidí od týchž kolečníkův služeb- nosti potřeboval, toho žádného mimo slušnost a náležitost nepretahovali. VSak možný člověk chtěl-li by komu co z lásky mimo zasloužení více dáti neb hojnějí zaplatiti, to při jeho dobré vili ziistah. Aby neřádové všelijací, kteříž by se snad mezi nimi pfihoditi mohli, vybledäni a přetrženi, poctivost pak a dobří řádové zachování a zdržení bejti mohli, v každých dvouch nedělích všickní starší, leč by kterému důležitá potřeba hájila, též také i všickni mladší tovaryši bez vejmluvy do hospody scházeti se po- vinni budou. Přijda do hospody jeden každý, buď z star- ších neb mladších tovaryšův, všickní: pana tatíka, paní matku, čelídku jeho všecku po všeckno sedční aby v po- ctivosti měli, k nim ve všech věcech aby se uctivě měli a zachovali a dříve nežli na svá místa sednou, jeden každý tovaryš do pokladnice po dvou penězích bílejeh aby skládali. Zádný tovaryš s zbraní aby do hospody ne- chodil a kdo by se pak toho dopustil, k pořádku s zbraní přišel, ten aby dva bílé groše do pokladnice složil. Jestli by sc kterÿ lovaryS vejlrZnosti aneb rvanice v hospodě dopustil, takový aby 15 gr. bílejeh do pokladnice pokuty složil. Jestli by který tovaryš při pořádku za stolem po napomenutí starších tovaryšův mlčeti nechtěl, ten aby krejcar pro nemlčení složil a to tolikrát, kolikrát by se toho dopustil. Jestli by který tovaryš při pořádku sedě hromoval nebo přísahal, aby dva česká do pokladnice pokuty složil, kolikrát se koli toho dopustil. Jestli že by pak toho vykonali nechtěl, ten a takový tovaryš aby do vězení dán byl a z takového vězení aby propuštěn nebyl dotud, dokudź by se ncpoddal a řádu hlavy nepo- klonil. Starší pak aby dvojnásobní pokutu, který by se toho dopustil, povinen dáti byl. Jestli by se trefilo, že by který pán nebo soused přišel a dvou kolečníků potře- boval, tu taky jeden druhého aby nepředskakoval, chtěje sím vézti Kdo by se toho dopustil, aby do pokladnice groš bílej složil a to pro uvarování hadruňku, nýbrž aby se spolu pokojně snášeli. Jestli by který mezi námi nebo I. Na náměstí. 39 při nás živnosti kolečnické užívati chtěl, jsa zlopověstný, buďto že by se jaké krádeže dopustil, nebo jinou nesluš- nou vče učinil, takový aby mezi námi trpín nebyl, do- kudž by se slušně nevyměřil. Z strany pohřbův, kdyby který nebyl a neopovědčěl se a příčiny slušné ncoznámil, aby půl libry vosku propadl. Od pořádku a schůze žádný bez opovčědí neodcházej. Pakli by kdo bcz opovědí ušel anebo hodné příčiny odjítí svého neoznámil, ten każdy do pokladnice bílej proš polož. Odšel-li by pak z hněvu a prchlivosti od pořádku, nepolože takové pokuty, (cn vězením trestán buď. Jestli že by pak na někoho P. Bůh nemoc a těžkost dlouhou vložiti ráčil a při něm by se nodostatek nacházel, tak že by ani statku, nač by se vy- chovati mél, [nebylo], ani sob& vydélati bezelstně ne- mohl, na toho takového, kterýž by se v pořádku upřimně choval, starší povinní: jsou každou schůzku při pořádku společně z náchylnosti a lásky křestanské po dvou peně- zích anebo vedle možnosti jednoho každeho zbírati aneb z pokladnice jak by se snesli, vydávati a v nemoci jeho neopouštětí. Jestli by kdo, jsa dobře zachovalý, žádal do pořádku přijat býti, ten nejprvé toho při páních úřed- nících, nynějších neb budoucích, hledati a jim, kdo by byl, v známost to uvésti má. Potom starším a pořádku povinnovat jest do roka sloužití a bez odporu vůle jich činiti a když by rok minul, tehdy dvě libry vosku do společnosti a do pokladnice 15 gr. bílejch dáti a potom s nimi zarovcń pořádku užívati. V placu, kdež se s ko- lečky »tává, tu všelijakých povykův, křikův. lání mají se vystříhati; nýbrž k sobě i k jednomu každému slovy i skutkem mají se pokojně, náležitě i uctivě chovati a kdož by se tak nezachoval, jeden každý starším i všemu po- řádku v pokutu anebo trestání upadne, tak jakž by naň uznáno bylo podle velikosti hříchu, čeho by zasloužil. A jestli že by pak jeden na druhého mocí sáhl kdežkoliv, řád a právo opovrha, takový upadá v moc pánům úřed- níkům. Poněvadž se to stává a přihází, že některého z bratří lepší živnost potkává aneb že bez toho obchodu ž v býti může, dříve nežli by odstoupil, povinen jest starším i jiným bratřím v společnosti jeden měsíc napřed oznámiti a do pokladnice 15 gr. b. slożiti. A oni starší a bratrstvo jemu, jestli by toho potřeboval, jak se jest v pořádku aneb v tom obchodu poctivě a dobře choval, svědomí pod povinností vydati mají. Starší přísežní co pokut do společnosti, buď to na vosk aneb co jiného, přijmou, povinní budou jiným spolubratřím každého půl leta počet činiti a potom zase na jaké potřeby co vydají, jiným tovaryšům to v známost uvozovati a o to všecko společně pořádná registra držeti a taková registra při pokladnici: chována a opatrována býti mají. A jestli by kdy páni úředníci od nich počtu, jakž z vosku tak z penčz, požádali, aby jim jej učiniti povinní byli. 22. 1589. Rukop. č. 203 f. 119. O věnečnicích. Věnečnice žádná aby na rymnku nikdy neseděla, leč sobě místo objedná od pánův úředníkův; a k témuž prodaji nemají připouštěny býti než ty, kteréž jsou usedlé a městská práva v městech Pražských mají. Také má jedna každá tu toliko seděti, kde se jí míslo vykáže a ne jinde, pod zbavením živnosti; jedna každá, kteráž sobě místo objedná k .prodaji věncův, nemá více míti míst a krámů než jedno; a tu sama osobně sedě prodávati pod zbavcním téhož místa. Tulaček pak žádných chovali ne- mají, aby se po ulicích a po domích s věnci toulati, a je prodávatí měly; nebo mnohá moha sloužiti u lidí neb na dílo choditi, tou příčinou věncův nošení k neřádům pří- činu dávají, a mládež se kazí a v zahálky vydává. Která se toho dopustí, zbavena prodaje, a tlaková nosíce věnce 

Strana 40
40 I. Na náměstí. postižena jsouce i s věnci do vězení vzala a dále s čím sc potká, toho užívati bude; z týchž pak míst, jim od pánüv úředníkův propůjčených, každé suché dni po patnácti groších m. platiti povinny budou. ltem k této instrukci p. p. pánův připojen jest artikul z nařízení a jistého snešení pánův purkmistrův a konšelův všech tří měst Pražských, kteréž sc jest stalo létha sc 84.; ten aby bez přerušení držán a zachován byl, kterýž jest napsán v těchto slovích: A jakoZ jest veliký nezpůsob a neřád od věnečnic posavad uznán byl, že ve dny Páně nedělní i také sváteční po domích a sklepích, skrytě i zjevně, věnce na veliké zhoršení pobožných lidí dělaly, ježto aby vc dny nedělní a sváteční měštané a sousedé mčěli své práce a handle provozovati, jim toho se nedopouští, též skrze své tulačky po městech, domích hospodách také je nosívaly, živností svých a ziskův vyhledávajíce, skrze což i k neřádům velikým příčiny jsou se dávaly, takový handl ovšem zouplna všechen a v též dny nedělní a sváteční jim se zapovídá pod pokutou z měst vypovědčním. V jiné pak dny všední, kdež též věnečnice místa sobě vyměřená mají, tu aby samy v témž místě takové věnce prodávaly a žádných tulaček po městech a domích s věnci ukrytě ani zjevně neposílaly pod týmiž pokutami. Stalo se v pátek létha oc 89. 98. 1589, 31. května. Rukop. č. 203 f. 121. Naří: zenístarobylýchstatutův, kterak by setí, kto- říž v nádobí dřevěném handlují a je překu- pují, chovati méli: Jako2 jest veliký nezpůsob od ně- kterého času povstal mezi těmi, kteříž dřevěné nádobí navcj- délck pfekupujf, takže z ních mnozí, nemaje k tomu handli a prodaji žádného práva ani, aby toho svobodně užívati mohli tu, kdež náleží, sobě nevyžádavše, mimo jiné něko- likeré živností v taková překupování sc vydávají, vykra- čujíce z starobylých dobrých pořádkův pod divními fortely nádobí dřevěné všelijaké od formanův ukrytě předkupují, takže obyvatelé měst Pražských, mohouce od formanův za mírné peníze k potřebám svým takové nádobí kupovati, pro jich překoupení za čtvery peníze drážejí po vůli jich kupovati, tudy takové i v tom nedostatky veliké snášcti musejí. Protož, aby toho pod dnešní dcn více nebývalo, tento řád starobylý zase se obnovuje a vystavuje a vysvčt- luje, aby tak a nejinak všickní sc o tom handli a překu- pování chovati hleděli. Předně kdo by koli takovou ž nost vésti chtěl, povinen jest o to pořádně do úřadu šesti- panského vstoupení objednati a za to, aby jemu toho do- přáno bylo, s uctivost( Zádati. A komužkoli ta živnost dopiána bude, ten podle tohoto řádu a nařízení má při- pověděti tak se chovati a ne jinák, což vše při témž úřadě poznamcnati se má. Poněvadž pak takový handl děje se od některých, kleří tu v rynku domy své mají, od některých také, kteříž tu domův svých nemají, než sklepy v domích v rynku sobě najímají a užívajíce takové veliké platné živnosti, již ne v domích, ale Před domy a na rynku, vo místech, obecních frovozují a z prodaje svého a míst obceních nic nedávají. Z té příčiny laké mimo dům svůj a pokud krůpěje dešťová s krovu padá, nemají dále nikam se s nádobím vykládati a takové ná- dobí v domu svém a pokudž louběmi, krovem zakryté místo při domu jeho jest, ale dále nic, prodávati. Nicméně i v těch místech pod louběmi při témž prodaji má volné stezky každý zancchati, aby lidé mohli tudy volně choditi. Kdož by pak koli mimino grunt svůj dále k strouze pod loubím se vykládal, to vše jemu pobráno a do špitálův i jinak chudým dáno býti má. A pakli by kdo toho žádal od pánův úředníkův, oznamujíc toho příčinu, že by ne- mohl volně pod loubím domu toho, kdež prodává, se I. Na náměstí. vykládati, a chtěl by mimo loubí k strouze něco toho užíti;, k žádosti jeho páni úředníci vyjíti a to uvážiti, zdali by toho z pychu čili z potřeby žádal, mají. A po- kudž by poznali toho potřebu, jemu místo jisté v svých mezcch obsažené, nejvíce osmi loket, mimo loubí a žád- nému přes strouhu dálejí vykázati mohou a to pod jistý plat: každé Suché dny po 10 gr. Jinak žádným způsobem od sebe nemá se žádný pod pokutou a pobráním nádobí toho ujímati a dále se vydávati. Co se pak dotejče jar- markův, v nichžto jsou svévolně, vytiskajíce téměř všecky přespolní prodávače, všecek rynk sobé osobili, a v tom ne jednoho, než osm neb devíti míst požívajíce a pod fortely složená nádobí od přespolních pokoutně stržíc tu posazovali a lidem po své vůli v neslušné drahotě ná- dobí prodávali, již to všecko pod zbavcním té živnosti sc zapovídá. Protož kdyžkoliv jarmark přijíti má, kdož chtějí na rynkn dolčené nádoby prodavati, mají všickni spolu před úředníky šestipanské časně předstoupiti a požádati, aby tam vyšli a tu podle náležitosti jednomu každému místo vyka- zovali ato tak, aby každý prodávač i s búdou měl místo 10 loket šíří i z dílí. Kteréžto místo má se každému vy- znamcnati s pilností, na čemž má přestati a více nic sobě neosobovati. Pakli by kdo to přestoupil, tehdy což by na to místo, na které by mimo vykázání jemu co vložil, pobráno v pokutě býti má. A potom ten každý celý jar- mark, ponévadZ nejvíce slam, smct(, blat v těch místech po prodajích züstane, což se obecními koňmi vyvozuje, z téhož místa po desíti gr. bez odporností dáti mají. A kdo by nedal, více se mu místa propůjčiti nemá. Kdož by pak koli z přespolních neb forman, kromě jar- marku, v jiné dny do Star. M. vtrhl, ten předně základ v eclnici zancchati a potom na rynk s tím nádobím vtrhnouti má a Zc jest prijel, v tom se pánům úředníkům ohlásiti a je vyclíti a zasc od nich cejch, kteryZby na znamení vyclení do celnice prinósti k navrácení základu měl, požádati a tu předně den celý, složíce všeckno nádobí z vozu, od rána až do dvamecítma hodin má vystáti a lidem, když co kdo potřebuje, volně prodávati. Kteréhožto ná- dobí žádný handlíř ani handlířka nemá kupovati ani for- mana nasazovati ani pod forlelem neb zástěrou, jako by na to půjčiti měl, toho se ujímali a překážky jemu v pro- daji nečiniti. Což by pak potom zůstalo, teprva mohou překupníci skoupiti a prvé nic pod propadcním téhož ná- dobí. Také nemá jeden druhého předknpovati a bohatější chudšího v té živnosti předcházeti a potlačovati, ale podle velikosti a malosti mají mezi sebou dobrý řád učiniti, vždyckní aby jednoho koupení jakého koli nádobí od formana, nemohou-li všickni, ale tři, čtyry osoby spolu koupíc se podělili a potom podruhé opčt jiní v té míře a náležitosti, pokudž by se vSickni nepodö&lili. Pakli by nevyclené nádobí bylo, byť pak i na rynku ten den for- man s ním vystál, žádný nekupuj. Kdo je koupí, o ně přijde. Také žádný nemá sobě formana před časem ani takové dfevéné nádobí zamlouvati, ani jeho pcnězy za- klädati, odkavad by sobě chtěl příčinu bráti, že má k té koupi lepší právo pro založení, proto, aby i jiní mohli též takové koupě uZfti. Pakli by kdo formana za- loZil, nemá se téhoZ nádob( ujímati ani kupovati, alc po- kudz by podle jiných na něho los padl, v témž řadu státi a jeho požíti. A dostane-li z té fůry dílu, kterýž na něho přijde, na tom toliko sobě půjčku poraziti má a nedostancli se na něho, to z jiných dílův, kteříž se jiným handlířům dostanou, doplaceno jemu býti má." Pii jar- marcích také podle starobylého nařízení každý, kdož ná- dobí dřevěné k jarmarku veze, jest povinen na rynku je složiti a do žádných domův s ním nevtrhovati a to 

Strana 41
I. Na naměstí. předně vyclíti. | Což když učiní, páni úředníci jsou jemu ihned bez prodlévání povinni místo vykázati k prodaji, kdež sám má přes celý jarmark po kusích lidem pro- dávati a nejméně od /rejdu zvonění za čtyry dny, chceli pak vej¥eji v jarmark vystáti, při vůli jeho buď. A pře- kupník žádnej v témž čase 4 dnech nemá od žádného nic predkupovati ani jaké srozumění bráti. | Než potom teprva den pálý ráno mají všickni spoluprodávači o to se snásti mezi sebou a společně, co by zůstalo po jarmarce, vytrZfce a zaplatfce, se podéliti, tak aby všem v rovnosti té živnosti dostáti se mohlo. Kdo by jináče učinil, co by tak nepořádně koupil, o to nádobí přijíti má. Kdež také skrze mnohé obmysly nastrojeni jsou byvali formanové, że prvé, nežli se jarmark začne, dvě neb tři neděle na- před přijíždívali a po své vůli mimo jarmark prodávali, to se též zapovídá a v příčině té, kdož by tak před jar- markem nádob( díevéné pfivezl na trh, jest povinncn na rynku sám prodávati ancbo k jarmarečnému času toho zancebhati, jinak jestli že by takové zboží kdo předkoupili, více té živnosti vésti nemá. Naposledy kdož by koliv co od téhož dřevěného nádobí zase lidem prodával, má kazdy v mirnosti to vic proddvati a lidem ncnasazovali. A páni úředníci šestipanští mají každého času k tomu dohlfdati a přezvěděti, jak se a které věcí a zač kupují. Kdož by pak to též nemírně nadražoval, ten: má panu purgkmistru a pánům v známost uveden býti. A jestli že by kdy vždy neřád chtěl v tom od překupníkův býti, pan purgkmistr a páni sobě toho k dalšímu napravení pozůstavovati ráčí. Aby také toto nařízení v Jepší podstatě zůstati mohlo, úředníci úřadu šestipanského na každý čas mají mezi týmiž handlíři a překupníky dotčeného dřevě- ného nádobí osoby dvě nařizovati, kteříž by to tak opa- trovali, aby z žádného artykule vykračováno nebylo. A co by kdy nepořádného našli, týmž úředníkům oznámiti ne- pomfjeli. Sami také úředníci nad tím pilný pozor míti povinní budou. Toto nařízcní od pana purgkmistra a pánův z uvá- Xení bedlivého üfedln(küm šestipanským vydané jest v radě před týmiž úředníky přečtěno a tak utvrzeno, aby od jednoho každého tak a nejinak zachováno bylo. Act. in consilio ultima dic Maii a. 1589. 24. 1607, 14. září Rukop, č. 326 f. 72. Z kance- lárc J. Mi C. dekrct, aby Zidé najistéartykule z ulice své zuse vycházcti mohli. Poctivím purg- mistru a konšelům Star. M. Pr. k dodání. — Druhé aby po rynki ani po ulicích Starého ani Nového Města semo- tam žádný [Žid] se netoulal, obzvláštně po domích s ko- berci ani žádnými včemi na prodaj nechodil, leč by od nékoho z vyšších stuvův pro ně posláno bylo. 25. 1613. — Rukop. ¢.475 f. 2. Zeny hokynd. které na rynku před domy p. Václava Trubky z Rovin a Holianovským houby, jahody a jiné porostliny lesní prodávají, byvše z poručení pánův úředníkův do úřadu šestipanského povolány, oznámcní a poruceni z sneseni pánův jim takové sc stalo: Jakož za časté a velmi zhusta od nich hokyní ten nezpüsob dosavad jse zachovával, čemuž konec býti nemůže, že jsou proti dobrému řádu věci ty, kteréž na prodaj mají, sami jich nesbírajíce, jen, jak kdo s nimi se vyskytl, překupovali a potom lidem za troje takmčř peníze odbejvali; pro kteroužto věc a no- způsob lidé pocliví, jak mužského tak ženského pohlaví, v inírnosti nic ku potřebám vlastním dostali a dosáhnout nemohli. Protož pod dnešní den takovým překupnicím a přemykačkám přísně sc zapovídá, aby žádná z nich, když kdokoliv a kteréhokoliv času co na trh k prodaji přinese, nic do hodin čtrnácti potud, pokudž korouhvička aneb I. Na náměstí. 41 znamení od tržných na rynku vystavené, státi bude, ne- překupovali ani k branám neb na cesty k kupování ne- vycházeli. Pokudž by pak která proti nařízení tomuto před- scvzala, s tím se vším, což překoupí, do vězení šatlavního vzata, místa a prodaje prázdnai vězením, jakž by velikost účinku a přestoupení uznána byla, skutečně strestána býti má. 26. 1613. — Rukop. č. 475 f. 53. (Do rady o bečváře a v dřevěném nádobí handlíře.) Slovutné oc. Nepominuli jsme podle poručení V. Mti nám, abychom při jarmarce tomto svatováclavském přítomném žádným kupcům a jakýmž koliv domácím obchodníkům nižádných krámův a bud na rynku k prodávání v nich všelijakých zboží a věcí od řemesla jich, tak jakž předešle při témž čase bývalo, pro ránu Boží morovou nynější stavěti a rozbíjeti nedopouštěli, učiněného, tak poslušně zachovati, ale že starší bečváři na místě jiných a handlíři v nádobí dřevěném na nés za časté nabíhati a za povolení sobě prodaje v placu mezi přespolními žádati nepřestávají, po- něvadž pak i oni, kteří v nádobí dřevěném obchod svůj vedou, bud a stanovišť k prodaji svému potřebují, za do- bré se nám vidělo, dříve, nežli by jim povoleno v místě vejsadnim bylo jarmaretnÿ prodaj propustiti, uautenf od V. Mti požálati. Za tou tehdy příčinou Vašich Milostí uctivé Zádáme, že nás, jak bychom se vtom zachovati a co jim za odpověď dáti měli, z uvážení V. Mti spravití naříditi ráčíte. My na jiném nejsme, než jakkoliv nám od V. Mti vyměřeno bude, buď jim k tomu povoliti, aneb do konce toho zhájití, ve vši náležité uctivosti se zachovati. S t(m duochod úřadu našeho k laskavé ochraně V. Mti. poroučejíce. 27. 1616. Rukop. ¢. 475 f. 293. Matěj Vokounek tržný žádal, aby mu se pokladnice zase k vybírání tržného, kteráž mu v sobotu dvě neděle vzata, a proč neb za ja- kou příčinou, neví, pokudž by se pánům líbilo, navrácena byla. — (Fol. 276) M. Vokoun, kterýž před čtyřmi ne- dělmi z povinnosti tržného propuštěn, zase od pp. úřed- nfküv úřadu šestipanského do čtyr neděl přijat na ten způsob, aby hleděl života svého napraviti, na povinnost svou pozor dáti a tržné všelijak bedlivě vybírati, tak aby ho něco horšího nepotkalo. 23. 1616, 9. září. Rukop. č. 476 f.204. My úřed- níci úřadu šestipanského v Star. M. Pr. známo činíme tímto listem všem vůbce, kdež čten nebo čtoucí slyšán budce a zvláště tu, kdež slyšeti náleží, Ze jest před nás do úřadu šestipanského předstoupil Václav Straka, měštěnín Nov. M. Pr., s tou snažnou žádostí a prosbou, abychom jemu vysvědčení o jeho dobrém při vybírání tržného do důchodův obce Star. M. Pr. náležejícího, v povinnosti chování pod pečetí úřadu šestipanského k potřebě jeho udělili. Kteroužto žádost jeho slušně i potřebně pováživše, nikterakž jsme jemu toho, čeho při nás tak snažně a po- korně vyhledával. odepříti nemohli, pročež jemu takové vysvědčení dáváme, že jest se dotčený Václav Straka, co jest pfi obci Star. M. Pr. za služebníka při vybírání trz: ného do důchodův obecních náležitého, již od patnácti let zůstával a dosavad zůstává, vždycky upřimně, spra- vedlivě, jakž na věrného služebníka obce přisluší, choval a dosavad chovati hledí, nic tobo, což by k ujmé jeho dobrého jména, cti a pověsti býti neb ji v čem zhyzditi mělo a mohlo, se nedopustiv, takže sobě summou do něho co slušně ztěžovati nemáme a míti nemůžeme. Na potvrzení a pro lepší toho důvěření pečet úřadu šestipan- ského k tomuto vysvědčení našemu vědomě přitisknouti jsme porucili. JehoZ jest actum v pátek po památce Na- rození Blahoslavené P. Marie 9. Septembris l. P. 1616. 6 

Strana 42
42 I. Na ndmisli. 29. 1617, 21. Cervna. Rukop. C. 744a f. 6. (J. Mti C. mandát o uvozování jak chleba a mouky, tak i všelijakého masa do měst Pražských). Matyáš, z boží milosti volený Rímský císař, po všecky časy rozmnožitel říše i Uherský, Ceský król, arcikniże Rakouzské, markrabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníZc a LuZicky markrabě, uro- zcným, statečným, slovulným, poctivým a opatrným pánům rytířům, vladykám, Pražanům a městům i jiným všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův království našeho Ceského, věrným milým, milost naší císařskou a královskou, též všeckno dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakož o tom všickní dobrou vědomost jmáte, kterak Pán Bůh všemohoucí pro veliké hříchy a vejstupky lidské králov- ství toto naše Ceské takměř po všech všudy krajích, ob- zvláštně pak města Pražská, kdež residencí svou císařskou a královskou züstávámc, velikou drahotu přepustiti ráčil, takže netoliko lid obcený v týchž městech Pražských, ano i dvůr náš ve všelijakých victualiích nemalý nedostatek trpí. Z kleréžto příčiny, ačkoliv o to obzvláštní milostivou a otcovskou péči jmíti a toho žádostiví býti ráčíme, aby pořádkové a cechové v týchž městech Pražských při privi- legiích, svobodách a nadání jich všelijakých zccla a zou- plna züstaveni hyti mohli, však považujíce nynější této drahoty a potřebného lidu naříkání, aby tomu tím snázcjf spomožieno i dvůr náš a města tato Pražská tím lípejí vSclijakymi potravami a victualimi opatřena býti mohla, protož zatím a až by takovou draholu od království to- hoto P. Bůh milostivě odvrátiti ráčil, z mocnosti naší cí- sařské a královské k tomu milostivě: povolovati ráčímce, aby jeden každý přespolní i domácí jak chleby a mouku, tak i všelijaká masa, však hodná, dobře vydčěluná a ne z nějakého zmrlého dobytka, sem do těchto měst Praž- ských dvakrát do týhodne, totiž v každou středu a sobotu vozil a dodával. A pončvadž zde na váhu masa se pro- dávají, podobně také i ten, kterýž přiváželi bude, na váhu vážil, a lo vše v jedném každém móstć, Żoliż na rynku Staroměstském, v Novém pak na Koňském trhu, kdež obyčejně obilní trh bývá, a ve Menším Městě na rynku před rathouzem, svobodně bez překážky jednoho každého v mírné ceně až do milostivé vůle naší prodával. Pfikazujíce pfi tom poctivym a opatrnym purkmistrim a konšelům i jiným obyvatelům všech tří měst Pražských, aby oni vědouce o této vůli naší i také znajíce sami toho tak důležitou nynější potřebu býti, v takovém sem do Prahy chlebüv, mas, mük a jinych victualií: uvozování a svobodném prodávání žádné nejmenší překážky nižádnému v níčemž nečinili ani jiným činiti až do dalšího nařízení našeho nedopouštěli a to pod uvarováním hněvu a nemi- losti naší císařské a královské. Dán na hradě našem Pražském v středu po sv. Vítě léta 1617 a království našich Rímského V, Uherského IX a Ceského VII?. Matthias. Sdenco Popel de Lobcovicz s. r. Bohemiae cancellarius. Ad mandatum sacrae cacs. mai. proprium Bohuslav z Micha- lovic. Pavel Michna. 80. 1618. — Rukop. ¢. 326 f 116. Vypovědční jarmarku, kterýž při sv. Václavě v I. P. 1618 dridn býti měl. Z jistého nařízení J. Mti pánův direktorův, správcův a rad zemských, též pana purgkmistra a pánův radních sc pány staršími obecními povážení v známost se uvo- zuje všem vůbec i jednomu každému obzvláštně, že jar- mark, který by při sv. Václavě teď příštím v kterém městě Pražském držeti se měl, pro nynější roztržitý a nc- bezpečný čas držán nebude. O čemž všickní a obzvláštně handlíři a obchodníci vědouce, budou se moci tím zpra- viti a sebe pred škodou uvarovati. I. Na náměstí. b) Trh rybní (v severovýchodní části Velkého náměstí). 1. Asi r. 1380. Rukop. právní kap. sv. Vilskć f. 152. Uff dem grun fischmark ist ausgetragen, das kcin purger, der da geste haldet, fischer mit iren fischen, sol mit den geben seinen gesten cinen kauff machen in der herberge umb dieselben fische. Wurde aber gast oder der wirt uberwunden mit czwein oder mit drein gesworen, so sol der gast dieselbe fische aller vorliesen und der kauffct, gcben alsovil geldes, als dic fischc wert scin. Geschec abir cin sulches uf dem markte, ce man das czeichen hat abgcnomen, so sol der, der kaufct, und der furkauffer cin sulche pusse Jeyden und geben, als Oben stel. gescriben. Auch sol iezlicher gast mit seinen fischen sten czu marck biz an den dritten tag und an dem dritten tag noch essens sol man den fischen, die bleiben sein, irc czegcl abslahen, das man sie furbas nicht muge feyl haben. Auch sullen dic hiegen fischer sunderlichen stecn und die geste sunderliche mit iren fischen, das man muge underscheid haben czwissen in beyden. Auch sullen alle fischer, es sey weip oder man, ab iren fischen czu markte steen und nicht siczen unscz czu der stund, die der rat wirt ausgetragen und der wisch noch steket, pey einer puzze II gr. Wer auch den fischer enkegen geet, dic fische czu markte vcllen tragen, und dieselben fischc vorkauft, ct sie czu marckt komen, so sol der kauffer alsovil golcz und der vorkauffer dic fisch gar vorliesen czu pusse oc. Auch sol nycmand fische czu marckt pringen nach der stund, die darezu gcnant ist, und noch dem und der wisch abgenomen ist, als lieb ym scin die fische czu bc- halden. Brenget aber ymand fische czu dersclben czeit, dic sol sie behalden und des marges vorkauflen. Auch sol chein fischer seinen Jachs uff das eys legen und hehaldenn an dem geswer, ab er das tete, der sol dennselben lachs gar czu pusse vorliesen. 9. Asi r. 1390. Rukop. právní kap. sv. Vilskć f.143. De foro piscium. Item umb den fischmark scin wir mil den aus der Ncunstal ubercinkomen, das cleync fisch allerlcy, auch forchen und kreusen, dic man allein under dem pranger sol fcyl haben und nyndert anderswo vorkauffen, nymandes furkaulfen sol, dieweil wisch stect uber sumer und vintcr, cs sey denne czu stunden fur miltaze und der visch abgenominen wirt, alererst mag man die vorkauffen und nicht er. Ubertrete das nycmand, wer der ist, der sol als ofitc das geschieht, den scheppfen funf gros. zu pusse geben und sein an widerrede vorvallen oc. Wolde aber ymand nicht unter denn pranger stecn, dem sol man alle scheine vische, die er veile hat, nemen. Auch wurde ymand von der egenannten vorpictung wegen dic fisch nicht frue oder czu rechter czeit czu marke tragen, es scy purger oder gast, und vorhalden bis auf dy czcit, das man die vorkauffen mochte, dennc sol man die wischc alle nemen, die cr czu marke bringt und furbas mer nymmer czu markle stcen und fisch vor- kaufien. Alle vorgescribenc austragung schaden sullen allein von dem heutigen tag an czu heben furbas mer cwiclcichen craft haben und gchalden werden. 8. 1480, 4. října Rukop. ć. 2099 f. 466. Sigis- mundus Chanic convenit forum piscium minorem concer- nentem civilatem crga dominos consules Mai. Civ. Prag. 

Strana 43
I. Na náměstí. de tredecim sexag. gr. pense annue jam plenaric ect integre. ipsis persolute. Quodquidem forum idem Sigis- mundus. debet. habere. ct. tenere a. festo s. Galli nunc proxime venturo usque ad integrum impedite omni absque condiccione et repugnancia. — Actum fer. V ipso dic s. Francisci anno oc XXXVI. 4. 1437, ]] prosincec. TanWéz. Sigismundus Chanic cl Margarcta, contlioralis ipsius, convenerunt forum mino- reni piscium vivorun civitatem concernentem ab officialibus officii. sex dominorum cum consensu ct voluntate domi- norum — de octo s. gr. a festo Natalis Christi nunc proxime venturo usque integrum. annum inviolabiliter ten- turum. Quamquidem pecuniam seu pensam convencionalem debebit et tenebitur solvere ct pagare ad officium. predictum divisim, videlicct in Quattuor. temporibus Quadragesime nunc proxime venturo 1l s. ct deinceps quibuslibet aliis Quattuor temporibus sequentibus per duas sexagenas gr. usque ad extenuacionem tocius pensc predicte —. Actum in officio scx dominorum fer. IllI post dicm s. Nicolai a, XXXVII. 5. 1439, 1. ledna. 7amićż f. 467. My purgmistr a konšelé Starého Města Pr. vyznáváme ticinto listem obceně přede všemi, ktož jej uzříic nebo čuíce uslyše, tak jakož jest múdrý a opatrný Sigmund Chanč,; spolutovařiš náš přisežný, tržné porybné městské u úředníkóv našich šesti- pánóv od dánie tohoto listu až za tři leta, pořad čtúce, zběhlé ze tiidcat a z šesti kop gr. pronajial a týmž uifed- níkóm našim Ly jisté penicze úplně a docela pro pilné a užitečné potřeby měštu našeho napřed vydal jest a sku- tečně splnil, k kterémužto nájmu dali sme a mocí tohoto listu: dáváme svú plný vuoli. Slibujíce tiemto listem dobrú naší vicrá beze lsti sami za sč i za budícic konšely, ná- méstky naše, již jmenovaného Sigmunda Chaně ani dědi- euov a budúcích jeho téch peněz nájemních svrchu jmenovaných, tak jakož svrchu psáno stojí, splněných a zaplacených žádní mierú neupomínati po vše časy budicie, aniż jemu v lom nájmu piekáZeli, ani nal kterí mocf sahati aZ do času svrchu jmenovaného. Toho na zdrzenie i na potvrzenie pečef města našeho svrchupsaného s plným naším vědomím ptivéSena jest k tomuto listu. Jenž dán léta od narozenic syna boZieho tisicieho Gtífstého tfidcá- tého devátého na Nové lóto. 6. Asi r. 1504. Rukop. č. 332 f. A. 26. Zna- mená se řád a zřízení k úřadu porybnému krále J. Mti z jedné a pánuov Pražan Města Starého z strany druhé níže po artyknlích se pokládá: Jtem takto se k nim zachováno býti jmá k těm, kdož vežou ryby. Ze dvú kop kapruo jmá se vzíti tři kapry. A kdož by přivezl štiky anebo druobež a koli- kož by koli utržil kop za ty ryby, z každé kopy míš. jmá vzato býti 111 gr. m. A tu porybny královsky s po- rybnym piuuov Staroméslskych mála bráti to porybné, aby o tom oba věděla. — Item kteřížto nesú ryby drobné ve čbáních, těm a takovým svoboda má taková býti, aby v pátkovsky den dadüc Ill peníze malé ze čbánu a jiné dni krom pátku po dvú penězích malých, aby své svo- bodně prodával stojéc, sedice, pokudž bysc jemu kolivěk líbilo, tak aby učinil. — Item když by kdo nesl ryby krom pátkovského dne ve čbáních, z toho aneb z tako- vého, kdež nesú, z takového jednoho džbívnku nejmá se vzili neżli dva mali penize a ten a takový aby též svo- body užil, jakž svrchu psáno stojí. A z vaničky I d. malý. — ]tem kdo by koli nesli ryby drobné ve čbeřích, 4 toho a z takového má se vzíti ze čbeříku X d. malých a ten a takový té svobody jmá užíti, jakž svrchu stojí. — Item takto duochodové, kteříž se vybírají v tom porybném, I. Na náměstí. 45 řediti mají: Což se kapruov vybéře z vozuov, z toho králi J. Mu mají dáti kapruov dva díly a pánuom Staro- městským třetí díl. — Item což se peněžitého porybného dotýče z štik nebo z okúnuov ancbo z druobcze, coż by sc kolivék penéz z toho vzalo, králi J. Mti dva gr. má byti a pánuom Staroméstskym jeden gro$. — It. coz sc dotyce débánkuov, kteréZ se duochody z nich dostávajf, jakož svrehu psáno stojí, tu jmá byti z tách duochoduov králi J. Mti dva gros$c a pánuom Staroméstskjm jeden gr. Porybné vét&í. 9) Item najprvé, když ryby, jakožto kapry, štiky aneb které koli jiné, na trh přivezou, tehdy od kopy kapruov má dáno býti 1'/; kapru a tak vajše. Pakli budú ryby prodány za peníze, tehdy počítajíc od padesáti grošuov až do kopy a vajše až do osmdesáti, mají Il! gr. dáti. A když by nadto vajše, jakožto za osm- desáte gr. a dále prodali, tehdy mají l gr. dáti, než od puoldruhé kopy gr. má dáno býti 4/5 gr. a to všecko má na třetinu děleno býti, dva králi J. Mti a třetí pánuom Města Starého. Porybné menší. It. kdož jmají truoky jmíti a jsú zapsání v registra porybných a k prodaji připuštění, ti a takoví na Suché dni jmají po II. gr. dáti a k tomu každý den postní po II d. a v pótek po 1111 d. od truok dali maji a ten duochod samym pánuom Starého města příleží. Titoartykulove dolepsani ukazujf, jak apo- kud ti, kdoż ryby k trhu vezou, zachovali se maji. Item coż se dotyce vezenf kapruov, štik, druobeže, okánuov anebo v$cljakych ryb obyvatcluom Starého M. Pr. ancho Novéóho M. aneb Malé Strany anebo kohož kolivàk, kdoż by kolivék vezli na rynk do Starého M. Pr. odkavadž kolivěk z iněst, městeček nebo ze vsí anebo z panství kterejchž kolivěk, těm a takovým, kdož by vezli ryby svrchupsané, taková svoboda jmá býti, přivezouce na ten trh své prodávali svobodně bez překážky všelijaké člověka, když porybní by královští a pánuov Pražan Města Starého porybné vzali z těch ryb, což vzíti mají vedle ustanovení a zřízení tohoto trhu a v tom aby svo- bodu jměl své doluov svézti, kolikrát by kolivěk neprodal těch ryb anebo štík ancbo cožkolivěk by přivezl. A když by na luoně svezl, aby ty ryby prodával na tuoních s povolením porybného královského a pánuov Staroměst- ských. — Item žádný host nebo domácí na thuoních aby ryb neprodával bez povolení porybných, ani po hospodách chodě na ně pobízel, ani do Ziduov ani na niZádná místa jich nosil. Jestli že by pak kdo setoho dopustil, buď do- mácí nebo hostinský, a prodával komuž kolivěk nevyclené ryby mimo řád, tehdy buď touto pokutou trestán: po- rybný královský a staroměstský aby jemu ihned na ty peníze sáhli a vzali ato, což by vzali, králi J. Mti dva díly a pánuom Starého M. Pr. třetí díl. — Item když by host anebo domácí kapry na rynk vyvezl a porybní k němu přišli a otázali se jeho, co jest ryb, má pravdu pověditi, kolik jest jich kop. Jestli že by pak vyvezl menší ryby na trh a větších dole na tuoních nechal a z malych clil ao volikých, kterýchž na tuoních nechal, ale pravdy nepo- věděl, buď pokutou tou trestán, aby ty ryby jemu zamlčené pobrali králi J. Mti a pánuom Star. M. Pr. — ltem když by host ancbo domácí na rynk ryby vyvezl, tehdy do- mácí anebo host nejmá Zádnych ryb prodávati ani jich nizídnému vyéftati, dokudZ by porybny královský a po- rybny Staroméstsky porybného z nich nevezmou. Jestli že by pak to učinil, buď pokutou nahoře psanou trestán. — Item jestli že by kdež kolivěk prodával štiky, druobež ancbo jakéž kolivěk ryby a porybným by neoznámil ten 9) Cte se též v rukop. č. 2188. IV. f. 7. 6“ 

Strana 44
44 I. Na náměstí. den, což by utržil anebo zač prodal a pravdy nepověděl a zapřel-li by. co a porybní se toho doptali, že jest více utržil a méně na cle pověděl, tehdy to, co jest zapřel, aby před porybnými položil a porybní aby to k sobě při- jali a podle zřízení starodávního se rozdělili, králi J. Mti dva díly a pánuom Staroměstským třetí. — It. aby nižádný host ven z brány nejezdil, leč by se s oběma porybnymi o porybné krále J. Mti i Staroměstských smluvil a zaplatil a cajch od nich vzal do brány, aby branný věděl, že jest porybné zapraveno. Item někteří z obyvateluov měst Pražských vezúce sobě ryby praví, že k své potřebě vezou a tudy se zbra- ňují porybného dávati z kapruov neboližto z štik i ti ta- koví též aby z brány pouštíní nebyli, leč by od poryb- ných cajch brannému přinesli a tu jim bude od porybných povědíno, jak se při tom zachovati jmají. — Jtem kdož koli jel by do města s kapry, štikami aneb jakými koli rybami, jmá to skrze porybného krále ]. Mti i pánuov Pražan Města Starého opatřeno býti a branným oznámeno, aby takovému každému, kdož ryby veze, branný v bráně základu nechati kázali a když by z města jel, leč cajch od porybných přinese, jinač ani základu vrátili ani jeho z města nepropouštěli. — Item když by host anebo do- mácí na rybném trhu ryby, kapry, štiky anebo dmuobež jakúž kolivěk prodával a komuž kolivěk, tehdy ihned, buď domácí nebo hostinský, oznámiti to jmá porybnému královskému a porybnému Starého M., aby oni ty ryby, kapry nebo štiky, druobeže mřenky, vyzy, merlinky, úhoře, pstruhy, raky i jiné rozličné ryby do svých registr ve- psali. Jestliže by pak toho ten host anebo domácí neučinil a neoznámil toho, za jakú jest summu těch ryb prodal, jakož se svrchu oznamuje, porybný královský i staroměstský jmá na ně sáhnúti podle pokuty nahoře psané. — Item toto od porybných zachováno býti jmá k těm, kteří ryby vezou: Kdož by kolivěk přivez dvě voznice kapruov, tehdy z těch dvú voznic jmá se dáti porybným oběma dva groše m. a jestli že by pak chtěl dáti kapr z vozu týmž porybným sám dobrovolně, to stuoj při jeho dobré vuoli. A jestli že by pak jednu voznici přivezl, tehdy daj jeden groš m. a více nic. A těm, což se jim dostane oběma porybným, královskému i panskému, z těch vozuov což vezmou, tím se rozděliti máta a škodu nésti oba dva. (Ten artykul jesti na rozdílu mezi porybnými i pravie po- rybny móstsky, że tu v tom porybný královský dílu nemá.) — Item při tomto se oba porybná k hostem za- chovati jmají anebo k těm, kdož ryby vezou, že komuž prodadi kolivěk ryby na truoky a ty ryby oni zapíší do svých register, tehdy za ty ryby jim anebo témuž hosti anebo komužkolivěk peněz dopomahati jmají. A jestli že by pak kdo hosti nezaplatil a jim to sešlo, tehdy hosti své dáti mají. — Item jestli že by kdo na hostě, kterýž by přivezl a na trhu ryby prodával, chtěl právem sahati, v tom jmá se opověditi porybnému královskému i pan- skému. Bylo-li by za slušné, porybný královský nebo panský práva nemá hájiti, což by za slušné bylo. — Item v tom trhu žádný nejmá na žádného sahati mocí. Jestli že by kdo mocí na koho sáhl, staň mu se vedle práva. Nepoctivost, oplzlé mluvení, lání, hanění jeden druhého žádný tu nejmá býti v tom trhu. Jestli že by se komu jaká křivda dála, co se ryb dotýče, to jmá opatřiti po- rybný krále J. Mti s drubým porybným. Pakli by co jiného bylo, to jmají opatřiti pravení. — Item kdoż by ryby, štiky anebo kapry anebo druobeže přivezli anebo poslali úředníci krále J. Mti ku prodaji na rybný trh z zámkuov kterýchž kolivěk, z těch a z takových ryb žádného se porybného bráti nejmá, leč by komu prodali I. Na náměstí. na rybnících anebo haltéřích. Z těch a z takových ryb porybné se jmá bráti buď kapry nebo peněžité porybné. — Item když by z pánuo Pražan Starého M. Pr. na rynk a na trh kapry, štiky, jiné ryby ku prodaji přivezli, z těch a z takových ryb žádného se porybného bráti nejmá, kapruov ani peněžítého porybného. Kdyby pak prodali na rybníce anebo na haltéřích, tehdy mají porybné své odpustiti a královského nic, než ten, kdož od nich koupie od týchž pánuov, ten jest povinen dáti porybné z kapruov, z štik i z druobeže, což porybného královského náleží. Na drva vybírání. Item co se dotyce vybfrani na drva, takto se zachovati porybni jmajf, kdyż puost nastane, tehdy od hostě jmá se vziti NI gr. m. a od domácích příkupnic po 1I gr. m. O tom vybírání jmají věděti oba porybná a jeden porybný bez druhého nejmá těch peněz vybírati. Pakli by vybíral, tehdy má druhému porybnému počet řádný učiniti. Item na toto ty peníze, což vybéřete oba porybná, jmají býti, aby za ně drv koupili, aby, když by hosté přijeli; topeno jimi bylo, tak aby nižádné zimy netrpěli. A jestli že by se pak co ne- dostávalo, tehdy oba porybná jmáta svým doložiti a drev kópiti. Pakli by co picbfhalo, lehdy jmaji to obrátiti, kdež se jim oběma líbí podle vuole obojího. (Tito oba artykulové náležejí samému porybnému městskému.) Soud porybných. Item když by přihodila jaková nesnázka v rynku a v trhu o ryby, tehdy toho žádný súditi nejmá než porybní oba a jestli že by jemu dosti učiniti nemohli, tehdy porybný královský k sobě požádati z ungeltu úředníkuov jmá a druhý porybný z úřadu šesti- pánuov, aby tu při, o jaké by ryby bylo, právě rozvážili, buď hostě nebo domácího. Jestli že by pak jemu vyrozuměti nemohi, aby se o to utekli do úřadu šestipánuov a tu o to radu vzali a konec učinili. — Item jestli že by pak který příkupník nebo příkupnice ušla svévolně z trhu a platiti nechtěla, kdež by koli byla, buď v Starém Městě anebo na Novém Městě aneb na Malé Straně, tehdy po- rybní té svobody užíti mají poslati po nie své služebníky, aby zaplaceno bylo, co jest se vdlużila na rybnóm trhu. Pakli by po služebnících jíti nechtěla, tehdy týmž právem, při kterém sedí, má připravena býti a postavena v boudě pod porybnými oběma a porybní jmájí ji k tomu držeti, aby tomu dosti učinila a lidem zaplatila. Stání s porybným. Item coż se prodávání po- rybného dotýče, které přichází ku prodaji krále J. Mti a Pražan Starého Města, takto se oba porybná při tom za- chovati jmají a jináče nic. Když se porybné královské dá prodávati po dílu a když se rozdělí, tomu ancbo těm, komuž porybné dá prodávati, ty dva díly porybného na ten zpuosob, jak své porybné prodají úředníci téhož města, tak to porybné platiti má. A ten jistý nebo ti, kdož pro- dávají, takto se k nim porybný zachovati má, jim místo ukázati, jak jest od starodávna usazené na skládce, aby s tím porybným, dvěma díly královským, stál a k tomu sobě přikúpiti čtvery truoky kapruov anebo štik bez pře- kážky všelijakého člověka. A aby při tom porybném čtvero jich prodávalo ty čtvery truoky ryb a v tom od žádného člověka překážky nejmají míti, když by prodávali s vol( porybného královského. — Item kdož by kolivěk s po- rybným stáli královským, ihned proti tomu s porybným pánuov Města Starého státi jmají a k tomu porybnému jmá sobě přikúpiti dvoje truoky kapruov anebo štik bez překážky všelijakého člověka a při těch rybách nejmá býti než sám druhý. — Item kdež by kolivěk stál nebo stáli, ti kdož prodávají porybné krále J. Mti anebo Pražan a při kterýchž by (ruokśch stali, bud štik nebo kapruov, nejmá k nim nižádný přistúpiti. A jestli že by kdo k nim 

Strana 45
I. Na náměstí. přistoupil, tehdy spolkuov s žádným nejmají jmíli, než což jim náleží, a jestli že by kdo přes to přistoupil, tehdy ne- jmá odtud vzíti. — Jtem toto také oznámeno jest, že by někteří z jiných měst do Prahy přijížděli a ryby na tuoních kupovali a vezli je ven a tudy by se ujma tomu trhu dála i také těm, kdož ryby ksvé potřebě tu kupují. A také by to mohlo přijíti; Ze by nedostatkové a ujmy lidem a obci byly i aby nižádný bez vuole a vědomí po- rybného královského a i druhého nižádných ryb neku- poval ani ven jich nevozil, nežli na takový zpuosob: Když by porybná oba dva znala věděla, že by zbytky a dostatek byl v rybách, tehdy muožta toho dopustiti s volí jich, aby koupeno. bylo, ale proto porybné aby umenšeno ne- bylo než jako by na rynku prodával, aby tak dáno bylo. — ltem když by kdo jel s rybami a v bráně se neopo- věděl, že je veze skrze město do jiného města, ten má jíti k porybným a opověditi se, že ty ryby veze skrze město a porybní jemu jmají cajch dáti a on ze dvú voznic kapruov má dáti V gr. č. a propuštěn býti skrze město. — Ttem toto také zavFino bejti nejmA, když by kdo jel s rybami a v bráně se opovédèl, Ze je veze skrze mèsto do jiného, ten má jíti k porybnÿm a opovédili se, Ze ly ryby veze skrze město a porybní jemu jmají cajch dáti a on ze dvú voznic kapruov dláti jmá V gr. č. a propuštěn býti skrze město. O porybnych króle J. Mu a Prażan Taklo sc k domácím i k hostem, kdež kolivěk ryby vezou ku pro- daji na rynk Starého M. Pr. zachováno bjti má: ltem kdyZ by domácí ancbo hosti ancb kdoZ kolivék vyvezl kapry na rybny trh a porybná oba přijdúc a tázala-li by se, co jest těch ryb a což jim pověděl za pravdu, tehdy oni jmaj( vzfti podle zřízení starodávního ze dvú kop kapiuo tři kapry, králi J. Mti dva a Pražanuom třetí. — Item porybný královský s porybným Pražan aby oba dva při tom porybném braní bývala a oba dva ten kuoš spolu nosila. Porybný královský podle zřízení starodávního aby ryby bral a druhý porybný aby ryby spisoval, co host aneb domácí co jest ryb oznámí. Při tomto artykuli po- rybný královský když porybné béře, nejmá s košem od- jíti; až porybný městský zapíše, aby oba spolu odešla. A při tom aby oba dva vždycky zpuosobem nahoře psa- ným bývali a tu host ze dvi voznic kapruov jmá dáti porybným oběma zápisného lI gr. m. a pakli by jedini voznici přivezl, tehdy 1 gr. m. a vice nic. Jesli że by pak chtěl host dáti téhož zápisného z vozu kapr týmž porybným sám dobrovolně, to stuoj pří jeho dobré vuoli. A porybný královský ani PraZan bez vuole a vědomí hostě toho kapru sám sobě bráti nejmá, než což by jemu host dal sám z své dobré vuole, na tom přestati jmá. A coż se jim porybným, královskému i Pražan, toho zápisného dostane, tím se rozdéliti jmáta právě i vším jiným, což jim tu náleží a přichází, nic jeden před druhým nebera. A také jestli že by kdo hosti nezaplatil, tíž porybní oba dva škodu nésti a hosti zaplatiti máta. — Jtem když by pak vyvezl ryby, kapry, štiky, druobež ancb ryby říčné a prodával by sám od ruky a neprodal by nic na truoky těm, kleříž překupují, tehdy ten toho groše zápisného nebude povinen porybným dáti poněvadž mu nic nezapíší. Než jestli že by prodal což kolivěk na ty truoky, by pak jedny truoky prodal anebo za I kopu přikupnicím, tehdy povinen bude ze dvú voznic dva groše aneb kapr, ancb z jedné voznice I groš porybným dáti. A jestliže by pak říční rybu porybní vzali hosti na ten zpuosob, jako by jim jměl dáti sám prodávaje, tehdy prodávající jmá sobě rozkázatí týmž porybným zaplatiti. — Item porybná oba v boudě a při tom trhu, pokudž a kdy trh jest, vždycky I. Na namésli. 45 jmáta býti a lidí, ničímž se nezastírajíce, neobmeškávati, pro kvasy aneb oběduov sobě činíce. Než jestli Ze by pak který odjíti chičl jest domuov, tehdy jeden tu vždycky bud a to proto, aby lidé ani takć duochodovć z téhož porybnélo tím obmeskäväni nebyli. — Item kdoż by koli na trh ryby přinesl, aby od branných zase puštěn nebyl bez cajchu královského od porybného jemu vydaného, lososy neb cožkolivěk jiného. — Item což se porybného dotýče, aby ani porybný královský ani panský porybného, buď na rybách nebo peněžitého, jedcn bez druhého nevy- bíral a k té truhle, kdež se ryby snášejí, aby k ní byla dva zámky udělána, jeden porybnému královskému a drubý porybnému panskému, aby do té truhly jeden bcz druhého nemohl. A nikdež jinde aby porybní kapři nebyli nežli v truhle chování a porybné aby se žádnému, komuž se dáti nejmá, ncrozdávalo. — ltem aby porybní dvé pusky Zelezné jméli, jednu porybnému pen&itému a druhi, co se od éóbánuov vybírá, aby se to tam kladlo, a do těch aby jeden bez druhého nemohl. O lososích. ltem co se dotýče lososuov, kteříž lososy vezou aneb nesou odkavadZ kolivèk, ti lososové nejmají prodávání býti nikde, buď v Starém Městě neb na Novém Městě, neb na Malé Suwaně, v hospodě které aby nikdež prodávání nebyli, než na rynku v Starém Městě, tu kdež místo ukázáno bude od porybného králov- ského neb panského. A ten takový, kdož by losos přivezl neb přinesl, jmá z něho dáti porybného III gr. m. — ltem jestli že by pak ten a takový přiveza neb piinesa losos a prodával jej jinde, v hospodě kteréž kolivěk, na kterémžkolivěk místě bez povolení porybných obú dvi, tehdy ten losos aby prodal a ten, kdož by jej koupil, aby trestín byl pod pokutou starodávní na to usazenou. A když by který losos tržen byl, aby jiného lososa ancb jiné kterékolí ryby krví barven nebyl. — Jtem lososové přinešení a porybnými ohledaní, budú-li noví a ten den by nemohli rozprodáni byti, pies tfi dni déle aby v led- nicích dále chováni nebyli. (Ten artykul nále2( k poryb- nému méslskému.) — ltem co se lososuov vázení dotyée, aby oba porybná, královský i panský, při tom bývali a toho aby se nižádný jiný nedotýkal ani vážil, než ona dva, ani jinde nikdež prodával, kromě toho místa vysa- zeného, pod pokutou, jakž na to jest vložena, a na tu přísahu, kterúž jmají k chudému i bohatému, aby sc spra- vedlivě při vážení zachovali. A váby k tomu aby za spo- lečné peníze koupeny byly dvoje, za královské i za panské, a od vážení lososuov V penèz bílých. Abv v tom spolek jměla, jako práva starodávní ukazují a zřízcní. A k tomu aby puška byla ibned pii tóch lososích vážení a což vezmní od kterého lososu, aby ihned do té pušky vložili i těch V d. bílých. A když přijde k rozdíluom, aby se tak zachovali, jakož svrchu psáno stojí. — Item jestli že by který měštěnín lososy v cele překupoval, na to aby je doma na váhu dráže prodával pro zisk svnoj trhu obec- nému a svobodnému ku překážce, takový aby dal pokuty porybnému 1 k. gr. —- ltem takto se oba dva porybná, krále J. Mti i pánuov PraZan, ku panu purgmistru Starého M. Pr. zachovati mají: Jakož střevce od lososuov náležejí panu purgmistru, což by se za kterého pana purgmistra držícího úřad v těch čtyřech nedélfch lososuov odvâZilo a který tajden, to porybná oba dva seètice v těch čtyřech nedělích, což by lososuov bylo, najposlednější neděli před zbavením úřadu purgmistrského přijdúce k němu, peníze máta přinésti za každé střevíčko po I gr. m. A to máta dáti beze vší výmluvy. A jestli že by pan purgmistr anebo paní purgmistrová vzali sobě co domuov anebo rozkázali dáti komu, to sobě počísti mají, aby jim to bylo poraženo. 

Strana 46
46 I. Na náměslí. A tak v tom, pokudZ kolivík lososy jdou, zachovati se jmají a jináč nic. (Ten artykul též náleží samému poryb- nému městskému.) Co se dotýče těch, kteříž ryby překupují, buď mužského neb ženského pohlaví, jak a pokud se vtom trhu rybném zachovati jmají, tuto dole psáno stojf. — Item téch pfekupnfkuov a pfckupnic, kteifZto prekupujf ryby na truoky, téch má býti sto a ti takto jmají přijímáni býti. Jestli že by klerý muž nebo žena přišli před porybného královského a Pra- žan a žádal, aby té živnosti jemu neb ji přáli, tehdy oni oba dva máta jim ukázati do úřadu šestipanského. Jestliže jim oni budú příti toho, aby ryby prodávali, tehdy opi jim také toho jmají příti, ale však tak, aby tíž porybní oba dva jistá byla záplatou, že hosti zaplacéno bude, od kohož ryby koupí, a ona to oba dva opalfiti jmaji. Ten kdož přijat jest; komuž by nechtěli oba věřiti, aby jim jisté rukojmě zastavil k záplatě tak jakż o tom zřízení ukazuje. — ltem žádná příkupnice k truokám přistúpiti nejmá, leć porybny krślovsky a Prażan porybnć vezmi. Jestli že by pak která přistúpila prve k trukám, nežli by porybný královský a Pražan porybné vzal, tehdy ten a lakový tímto trestání jmají býti potud i z trhu aby vypo- védína byla. — Item 2ádná pfekupnice aneb pfekupnfk aby více štik přes kopu nekupovali a jiných ryb aby k štikám nejmívali, než samy štiky. A když by tu kopu štik pro- dala, tehdy aby sobě jiných koupila, zdá-li se j(.. — It. žádná příkupnice aby na tuoně ryb kupovati nechodila bez povolení porybných. Jestliže by pak která šla na tuoně kupovat ryb a povolení nejměla, buď pokutú na- hofe dotcená trestána. — Item žádná překupnice anebo překupník nemá z trhu rybného jíti, leč hosti zaplatí. Pakli by která svévolně šla z trhu doluov a nezaplatila hosti, bud pokutou nahoře dotčenou trestána. — Item žádná příkupnice ani příkupník z řadu vynášeti se nejmá, než tu státi, kdež jí místo ukázáno jedné každé budce. Pakli by se která vynesla na skládku, buď trestána po- kutou nahoře dotčenou. — Item kdyby která překupnice neb překupník ryby koupili, jakož se svrchu dotýče, ne- jmá jich prodávati na skládce, kdež hosté ryby prodávají, než hned pacholci k místu je jinému, kdež jí ukázáno, jmají jí snésti. A jestli že by se která odtud snesla anebo kdežkolivěk, tehdy porybný královský anebo Pražan jmají vzíti a podruhé a potřetí, když by se snesla a ryby prodala zpuosobem nahoře psaným, ihned porybní obošlíce ji před se, máta jí rozkázali, co jest komu za ryby dlużna, aby zaplatila a té Zivnosti v tom trhu prázdna byla. — Item žádná příkupnice jinde platiti nemá hosti nežli v boudě před porybnýma; pakli by která jinde platila, buď trestána pokutou nahoře dotčenou. — Item žádný w boudě býti nejmá, buď při penězích braní aneb placení než hosté ancbo ti, kteřížby přivezli, a porybní oba dva. A kdož by jiný tu byl, komužby to náležito nebylo, tehdy aby jim porybní preč kázali. — Item kdož ryby zakoupie a na tuoné sveze, aby najprvé porybným oznámil, co jich jest, a na trh nejprvnější vynesa, dokavadž by neprodal, aby jiných nekupoval. — It. ryby koupené aby jich do poledne na tuoně nesnášel ani jinému příkupníku nepro- dával ale sám obci odbýval. — Item aby žádný ryb neo- snášel na tuoně více než toliko jednou. Item žádný pří- kupník nebo příkupnice aby dvojích ryb nejmíval, než štiky samy aneb kapry samy aby prodával, by pak i tovaryšstvo mezi kým bylo. — Item kdyż host ryby svć na trhu ceniti bude, aby žádný příkupník nižádným obyčejem, jakozto nastípením na nolhu, ustrtením, potrZením za šaty aneb jiným tajným návěštím od té.ceny jeho neodvozoval T. Na náměstí. а оп také po tom odvedenf aby vajSe nenasazoval. A kdożby v tom shledán byl, aby trhu prázen byl. ltem kdoZ najprve k rybám prijde a o né trZiti bude, aby Zádny, dokudZ od nich neodejde, jelo nepfekupoval, hned nad to pfidźvaje. — Item aby žádný překupník díluov na své tovaryše nezakupoval, neb při rozdělování ryb mnohé hanční bývá pro vystřelování ryb lepších, ale aby každý tak sobě zakoupil, aby se i jiným dostati mohlo. — lt kteří muži, jmajíce manželky, chtě-lí by dvěma misty sedati, bud to mótie se dcerou aneb thovaryška s thovaryškou, ty všecky aby držány byly k tomu, aby jedním místem stávali. — 1t. štiky překoupené jinde pro- dávány byti nejmajf, neZ uproslred zdhona. — It. aby žádná rybářka, jedna druhé, kupce neodvolávala říkajíc neb kiiććc »poď ke mně, já mám dobri neb tučnú rybur. — It. když by který měštěnín přišel a chtěl vzíti hosti aneb tomu, kdož přiveze kapruov, truoky, jmají jemu dány býti, ale takovým zpuosobem, když host skládá ryby z vozu, aby přistoupil k truokám, že mu se hájiti nemá, avšak tak, aby ty truoky ryb zapsány byly v registra po- rybných. Jestli že by pak který měštěnín ancbo měštka chtěla vziti kapruov deset, aneb což by se jí líbilo, jmá jim dáno býti, ale pořad ze všech truok. A na tom jmá přestati každý a zaplatiti hosti podle toho, jakž jest pro- dal a zapsali dal. Item prodávající ryb na témž trhu, aby spravedlivě ryby prodávali obci nehledíce v tom ziskuo velikych a zbohacenf svćho a jinych ochuzenf, ale laskavé s obcí aby nakládali, hledíc zisk s prací slušně srovnati. — It. aby žádný z trhu nechodil, leč by prve ryby zaplatil aneb se s kupcem smluvil ancb že by s volí porybných aneb toho kupce odšel. — It. také aby každé Suché dní losováno bylo a komuž neb které koli los které místo přinese, aby tu seděl neb seděla az do jinych Suchych dní losování. Pakli by kdo neb která proměnila své místo na jiné přesedúcí, aby pánuom do úřadu V gr. propadla. -— |t. jedna každá příkupnice, kteráž by kolivěk hosti platila; jmá výmazného dáti I peníz malý a ten pcníz malý jmá bráti porybný panský sám sobé a ji z poryb- nycl register vymazati. Ród o Podskalskych. ltem coż se dotyce Pod- skalć, takto zachováno jmó byti: Zadnych ryb v Podskalí prodáváno nemá býti bez povolení porybného královského i panského, mřeniuov, mihulí, jezdíkuov, Ślik, kapruov ani nižádných ryb tu v Podskalí prodávati nejmají ani v žád- ných místech, ani po hospodách z Podskalí nositi, než na trh nésti má na Staré Město, tu kdež toho místo usazené jest. — Item co se dotýče rakuov, ti nikdež překupováni a prodávání býti nejmají nežli v Starém Městě na rybném trhu. Jestli že by pak kdo přes ustanovení učinil, buď tou pokutou trestán, jakož na to usazena jest. — Item což se ryb říčných z Podskalé aneb odkudž kolivěk, kteréž ve čbáních na trh obecní rybní nesú, dotýče, jestli že by který měštěnín anebo kdožkoli a kdekoli, krom ryb- ného trhu, překupoval anebo ksobě do domu nésti kázal a v tom byl uznán, aby byl pokuty porybným 1 k. gr. č. povinen dáti. A též prodávající, kterýž by, o tomto zřízcní věda, přes to tak, jakž se předpisuje, ryby krom rybného trhu prodával, aby byl od porybného královského a porybného Pražan trestán podle jich rozvażeni. — Item kteří vezou po vodč štiky, kapry, mřeně, merlíky, úhoře i jiné rozličné ryby, nižádných ryb v Podskalí nižádnému prodávati nejmají, ani na Vyšehrad, ani pod Vyšehrad, ani v nižádná místa, než připlaví-li je aneb přivezou, tehdy je jmají vézti na rybný trh do Starého Města, kdež to místo jest k tomu prodaji. A porybnému královskému i Pražan ty ryby opověditi jmají, co jest jich. A jestli že by kdo 

Strana 47
I. Na naméslt. se vytáhl přes starodávní zřízení, tehdy tou pokutou buď trestán, aby porybný královský a Pražan na něho sáhli podle pokut starodávních na to usazených. — Item jestli že by který anebo která obyvatelka téhož Podskalé sama ryby přivezla aneb je po vodě doluov splavila a potom neopovědúcí jich porybným v Podskalí jich nechala a na wh rybny nejdúc jiné ryby překupovala ancb kupovala kapry, Śliky, druobeż ancb jakéž kolivěk, tehdy porybní máta to opaliiti a k ní sálhnüti, jakoZto k té, jeżto se z fáduov vytrhá. A ta a takový buďte takovú pokutú tre- stáni, napřed aby to zpeněžila, což jesti koupila, a poryb- ným královským i Pražan: aby dala a té živnosti a toho trhu aby ihned prázdna byla. Jtem mnozí v Podskalí, inužského i ženského pohlaví, ryby jmajíce přivezené neb splavenć, vejdic na rybny trh, ryby, kapry, štiky anebo jiné ryby kupují a těch vyb, kleréž prvnější jmají, zanechávají. l těm a takovým porybný královský i Pražan přikázali jmají, aby se zacho- vali podle zřízení starodivniho. A jestli že by sobě to lehce vážili, tú pokutú aby byli trestání, jakož nahoře dotčeno jest. — ltem jeden každý z Podskalé, mužského neb ženského pohlaví, ryby, kteréž jmá, na trh rybny je nésti jmó, ne aby pověděla: »že mámy ryby v Podskalí, prid, tamf tobě prodám jezdíky, mihule a jiné rozličné rybý«. Jestli že by se toho kdož kolivěk dopustil mimo zřízení první, pokutu nahořepsanú porybnému královskému i panskému aby byl povinen dáti. Ti kteří ryby drobné ve cbáních a v škopcích, ve čbeříkách aneb v vaničkách nest, jestli že by kdo zapřel kterého džbánu, buď v pátek aneb v sobotu anebo by ušel svévolně, a lo, což by z těch ryb porybným mčl dáti; nedal a porybní se toho ji i6 uptlali, tehdy ty všecky peníze, což by z těch ryb povinní jsou je porybným oběma položiti a dáti. Tito arlykulovć svrchupsaní na lylo na všecky se vztahují: na Podskalské, na ostrovské, na ty, kteříž jsú v zahradách, kteří jsou za bránú aneb kteříž kolivěk ryby říčné prodávají ancbo je plaví, aby se těmito artykuly kni zpravili a podle nich se zachovali pad pokutami v týchž artykulech položenými. vš ltem kdoZ by kolivék do Podskalé ryby přivezl ancbo splavil a u kohoz by jich kolivék v Podskalé nechal pti kterém břehu anebo aby je složil na Botíči ve mlýně a ty ryby vyveza aneb vynesa jakzkoli na rynk Starého M. Pr. a nedada cla královského a Pražan ujel-by pryč, tehdy porybni sihniti maji na toho hospodáře, u kteréhož by ten host v Podskalć stal, z té příčiny, že jest poryb- ného královského a Pražan nedal. — Item když by host nebo domácí připlavil nebo přivezl na voze ryby drobné říčné nebo rybnicčcné do Podskalí a ty že by od něho Podskalští kúpiti chtěli, tehdy on takové ryby bude moci jim prodali na ten kbelík cejchovaný, kterýž by od úřadu šestipánuov Města Starýho Pr. vydán byl tomu, kterýž by za přísežnýho od obou porybných, královského i staro- móstskyho, volen byl. A jináč tčch ryb prodávati nemají, na žádné hrsti. A což jich prodá ten, kdož připlavil aneb přivezl, za kolikž koli kop, z každých X gr. č. !/, gr. č. porybného. O pacholcích, kteří mají býti pří poryb- ném krále J. Mu a Pražan. A těch má býti pět a tak se zachovávati mají: Item pacholku, kterýž: bude phjat od porybného krále J. Mti a porybuého panuov Prazan Staroméstskÿch, kdyby jej přijímali v to místo do boudy oba z jednostejnć vuole, kdeż vybírá sc porybné krále J. Mt i pánuov Pražan, lito artykulovć v dole psaní mají se jemu přečísti, aby se tak zachoval I. Na náměstí. 47 a aby se vědčl, čím zpraviti a v tom místě jaký službu činiti: má, při tom sc zachovati: Najprve má slíbiti věrnost, tajnost, poslušenství porybnému krále J. Mu a porybnému pinuov Prażan. A jestli že by jemu toho nechtěli věřili, má jim urucili dvíma dobrymi člověky, kteréž by ona obadva za dosti přijala. — Item kdyby host přivezl ryby, jeden každý z nich m4 k vozu jiti a ryby skládati. — A když složí dvě voznice, má iíci hosti: sloZilt jsem dv& voznici ryb, daj mi dva gro&c m. Pakli by složil jednu voznici ryb, tehdy aby mu dal I gr. m. Pakli by chtěl host dáti témuž pacholku kapr ze dvd voznie dobrovolně, aby ho sám sobě nebral pacholck, kterýž skládá, ani štiky ani žádných ryb bez jeho vuole. Pakli by vzal bez jeho vuole kapr anebo ktení rybu těm, kdož by přivezl, a žaloval by porybným obíma, tehdy ten pacholek má jemu dáti za ten kapr lll gr. &. ltem pacholcí toto učiniti mají: Těm, kteříž ryby překu- pujf, ihned je nositi mají z skládky na záhon, kdež jest jim domácím ku prodaji místo ukázáno s těmi kapry aneb s štikami, krom porybného královského a pánuov Pražan, kteříž koupí od hostí aneb od domácích, kteříž ryby vozí, žádnýho nepomíjejíc a tak se k nim zachovati mají, jakož zřízenie starodávnie ukazuje. — Item pacholci vodou meškati nemají hostinských lidí ani domácích, aby potieby méli, poněvadž peníze za to berou. — Item v pátek každý všickní pacholci při skládání ryb, kapruov, štik býti mají. A v puostě každý den v boudě býti mají pro obsílánie a pro jiné všecky potřeby, což k lomu ná- ležítého jest, k tomu místu. — Item v sobotu, v stfedu v postní dni a u vigiljí vždycky dva pacholci v boudě býti mají k tomu. Který jest za nejstaršího, ten vždycky předkem býti má a což by rozkázal porybný krále J. Mti i pánuov Pražan, to všecko učiniti mají, což k tomu úřadu náleží. — Item kteříž nes děbánky na rybny trh do Starého Města na rynk, pacholek přijda, má jemu z toho děbánku vzíti ryb málo a to z těch přičín, aby také vodu jim dávali ku potřebě rybám, jakoż zřízenic starodávnie ukazuje. Také se pacholci v tomto zachovati mají, jestli že by uhlédali kapry anebo jaké ryby přívozní mezi ry- bami říčnými, hned je snésti mají, kdež se kapři prodávají ancbo ryby přívozní anebo v to místo, kde jest jim uká- záno. — llem také pacholci žádnému truok stavěti nemají mezi říčnými rybami ani folku žádnému činili: pro přiczeň ani pro nepriczeń. A v tom se ve všem zachovatí mají tak, jakž zříczeníc starodávní ukazuje, a porybným „krále J. Mti a pánuov Pražan k rozkázání ve všem se zachovali a zpraviti mají. Jestli že by pak který se nezachoval mimo toto zřízení, tehdy porybný krále J. Mti i pánuov Pražan mají toho moc jeho odbýti a preč mu kázati oba z jed- noslajné vuole. — ltem také toto pacholci učiniti mají, vodu těm osobám, kteří sa zdhoné ryby prodávajíc jsń v to místo přijali, dávati a Jich v tom nemeskati. A toto jim každý ancb každá učiniti má před vystavením truok a od zalitic mé v pátek dáti dva malá peníze a v sobotu nebo jiný den jeden malý peníz a více nic nebudú po- vinni jim dáti ti, kteříž prodávají ryby. 7. 1504, 81. července. Rukop. Gerštorfské knihovny v Budisinć f. 63. List krále Vladislava, jímž moc dává Janovi Chábovi, porybnému svému, aby on takové všecky, ktefiżbykoli proli právu, řádu a obyčejí starodávnímu Jinde nežli v Starém městě Pražském na rynku, jakż od starodávna bývalo, ryby prodávali buď tejně a pokoutně v domích aneb v jiných mistech neżli na rynku Staro- městském, aby na ně podlé práva porybného a pokut na to od starodávna vsazených a vložených sáhnouti a je trestati inobl a toho jim nikterakż nedopouślól ani ne- 

Strana 48
48 I. Na namésti. oblehCoval ete. Dán na Budíně v středu před sv. Petrem v okovách Anno Christi 1504. 1510. O boření boudy porybné už níže o událostech na náměstí. 8. 1610, 10. prosince — Rukop. ć. 994 f. 85. (De- cretum magne communitatis.) Léta boZieho tisícieho péi stého desátého v úterý před svatí Lucií tito artykulové níže podepsaní panem purgmistrem a pány i vší obcí jsú rozjimani a na miesto tiemto zapisem stvrzeni a zapsání pro budácí pamét i zdrzenie toho, coż tehdaż pri też schuozi společné jest rozjímáno a zavřeno. Item porybnÿ žádný trhu v rybách aby nevedl čeledí svú k ruce své, než každý z úřadu svého żiv aby byl a to se jim prolo skládá, aby oni nemajíc Živnosti nápomocné z toho, k ouřadu svému pilně a spravedlivě obec v tom opatro- vali před obchodníky, kteřích v rybách kupčie, jakož na to přísahu jsú přijali, aby obci na slušnosti ryby prodá- vány byly. Než chtieli porybní své ženy, děti nebo čeleď k jiným obchodóm obrátiti pod přísežné jiné, toho se jim nehájí, ale toto se jim proto skládá, aby od obce v zlém domnění nebyli, že viec svých ziskuov hledie nežli spravedlnosti a opatrovánie obccnieho. Relatores a tota magna communitate ad consilium: Georgius Gezissck ma- gister imoncium vinearum, Procopius Pikhart, Daniel Rauss, Silvester braseator, Barthossius, antiquus iudex, seniores communitatis, anno et die, quo supra, Bohuslao Legat ma- gistro civium. 9. 1512. — Rukop. 6. 203 f. 44.*) O rybném trhu. L. b. 1512 páni úředníci Sesüpánüv Star. M. Pr. s povolením a dotazem pana purgkmistra a pánův zřídili jsou v nově o rybném trhu pro obecní dobré tyto arty- kule dole sepsané a těmi aby jeden každý se zpravoval, kdoZ by na rybném trhu prodávati chtél: It. kdyzby hosté ryby pfivezli na rybny trh, aby se k voziim s truky ne- tiskli ani kupovali, anibrž i přistupovali, leč by prve po- rybné od porybných vzato bylo. It. žádný aby více kaprův nekupoval než jedny truky a jiných aby neku- poval, leć ty všecky vyprodá. Žádný, aby ryb nesnášel na tůně více než toliko jednou. Zádný, kdož ryby na trhu kupuje, aby jich dopoledne z trhu nesnášel na tůně ani jich jinému překupníku prodával. Žádný aby štik ne- kupoval více jedné kopy a ktomu aby jiných nekupoval, leč ty prve prodá. Zádný aby dvojích ryb nemíval, než štiky samy aneb kapry samy, by pak i tovary$stvo mezi kým bylo. Žádný člověk, buď host aneb domácí, aby jinde ryb žádných neprodával, kromě trhu vysazeného rybného na Star. M. Pr. a to bez vůle a vědomí porybných pod pokutou živností ztracení. Kdož nejprv k trukám rybním přijde a o ně tržiti bude, aby žádný, dokudž o4 nich neodejde, jeho nepřekupoval ani od truk neodstrkoval. Kdyby host privcza ryby na trh a chtěl sám prodávatí, v ton žádný domácí toho hosté aby nefedroval. Kteří muzi majfce manZelky chtél-li by dvéma misty scdati, toho býti nemá, buď to mátie s dcerou aneb tovaryška s tovaryškou, ty všecky aby držány byly při tom, aby jedním místem stávaly. Zddny z překupníkův ancb pře- kupnic aby jinde nestávali než tu, kdež jest pořádek a ten mó řízen býti porybným. “ Zádný z překupníkův ani z překupnic aby jinde za ryby peněz nekladli než v boudě před porybným. Zádný aby z trhu nechodil, leč by prve ryby zaplatil ancb se s kupcem smluvil. Ryb drobnych říčních aneb i rybničních k tomu také velkých říčních aby žádný nepřekupoval ani jinde ani na trhu, leč by komu u porybni dopustili. Ż4dny aby trhu nenasazoval bud | *) T6 &. 2138. IV. f. 6. .ryb sobé zakupovati. 1. Na náměstí. zjevně neb tejně ani žádným jiným vymyšleným obyčejem. Aby žádný ani žádná nepřekupovali ryb říčních ani ryb- ničních počnouc od Svátostí až do sv. Jakuba V. bez povolení pánův úředlníkův. Aby žádný na tůně nechodil Kdožkoli domácí ryby přiveza ne- mohl by jich prodati ten den a ssadí je na tůňi a na zejtří chtěl by je prodávati od ruky, ten každý má v řadu sedna je prodávati, místa sobě jinde nehledaje ani osobuje, kdež by mu se zdálo a líbilo. O rybném trhu známo jest mnobým, že někdy při- padne ku pátku vozův 80, ač to ne často bývá, někdy 25 vozův, ale často bývá 20 vozův časem podzimním, zimním a v postě. A když mnoho ryb, každý zná, že může lacino koupiti. Protož čím by to mohlo státi, aby ryb tím více bývalo, čím také odraženi bývají rybáři, to jest potřebno znáti. A toho důvod tento může býti, když lidé přivezouce statek svůj, na spolek ho odbyti mohou, ródi sc potom navracujf. — Decretum rybářům a rybářkám živých ryb: Pan purgkmistr a páni rybářům živých ryb i těm -všem osobám mužského i ženského pohlaví, kteříž živé ryby prodávají, aby se v lovení ryb oni rybáři spra- vedlivě chovali a jich nalovíce když prodávají, aby těch osob nepretahovali, kterÿmZ je prodávají, a ty osoby, kteréž je od nich kupují aby zase prodávajíc je lidem při slušnosti prodávali a lidi tak velmi neobtěžovali neb J. Kr. M. tak chtíti rácf. Nebo některé osoby velmi a znamenitě takovým ryb prodáván(m Jidi obtěžují a velmi nad obyčej draho ryby prodávají. Ncbo koupíce toho u Kamejka ryb za kopu, zde zase za pět kop prodá. Pak Jaka to spravedlivost, aby se lidć tak velmi móli (hostinsti i domácí) od nich obtěžovati. Že po dnešní den vám se přikazuje, aby toho více nebylo a toho abyste se nikte- rakž nedopouštěli a to proto, nebo jestli že se kdo toho více dopustí, a lak lidi obtéZovati bude mimo toto roz- kázání naše, nejprve že se jemu nebo jí ty ryby poberou, co jich koli míti bude; druhé že ten a taková každá, kteráž by se tak nezachovala, té živnosti, dokudž jest živ a živa, prázdna bÿti musf. A třetí dále, jakž J. Kr. M. s takovou osobou neb osobami činiti ráčí, to bude při J. Kr. Mti vůli, jak je bude ráčiti trestali aneb poríčeti nám. My se tak k každému podle poručení J. Kr. Mti zachováme spravedlivě. Protož to znajíc, tím se každý müz spraviti. jak se má zachovati, chceli toho ujfti, coż se svrchu píše, neb se vskutku každému a každé tak a nejinak zachovati páni ráčí. Act. fer. II die ss. Petri et Pauli a. 1528. 10. 1528, 1. listopadu. Rukop. Gerštorfské knihovny v Budisiné f. 63. List krále Ludvíka, jímž té milosti krále Vladislava Janovi Chábovi z Veleslavína dané potvr- zuje a přikazuje, aby všeliké ryby i lososy tu a na tom místě, ne jinde, prodávali, kteréž jest k tomu ustanoveno a ukázáno oc. Dán v Prešpurce na den Všech Svatých Jéta 1528, regnorum 8. 11. 1528. — Rukop. č. 203 f. 5. Pro vyvarování nesnází a zádavy obce tyto věci na rybném trhu zachovány | mají býti. Nejprvé když hosté ryby na rybný trh Starého Města Pražského přivezou, aby se k vozům o truky netiskli ani kupovali, leč porybný právo vezme. — ltem kdož ryby zakoupí a wa tůně veze, aby nejprve porybnému oznámil co jich jest, a na trh nejprvnější vynesa, doko- vadz by téch neprodal, aby jinych nekupoval. — Item kdož ryby koupí, aby jich do poledne na tůni nesnášel a jinému překupníku neprodával, ale sám obci odbýval. — Item kdyż host ryby svć na trhu ceniti bude, aby žádný překupník nižádným obyčejem, jakožto nastoupením na nohu, vstrčením, za šaty potržením neb jiným tajným 

Strana 49
1. Na náměstí. návěstím od té ceny jeho neodvozoval a on také potom odvedený, aby výše nenasazoval. — Jicm kdož nejprv k rybám přijde a o ně tržiti bude, aby žádný dokudž od nich neodejde, jeho nepřekupoval bned na to přidávaje. — Jtem kterýby host ryby příveza sám chtěl je prodávati nneb prodával, aby žadný překupník v tom prodávání hosté nefedroval ani inisto něho prodával, v tom hledě úplatku svého. — Item kdož mají truky nájemné, ježto z nich suché dni platí a jiné poplatky, aby žádný jiných společníkúv sobè nepřijímal, ani jich dílúv dopouśtel klásti do svých truk k prodávání. — Item uby žádný překupník na své lovaryše «dílüv nezakupoval neb při rozdělování ryb mnohé hanční bývá pro vystřelování ryb lepších, ale aby každý tuk sobě zakoupil, aby se i jiným dostali mohlo. — em aby lososův, pstruhův, rakův i jiných ryb pokoutně po domich i po jiných místech k tomu nevysazených žádný neprodával ani překupoval, než na rybném trhu a to s vědomím aneb ohledováním porybného, Pid ustanovený v tom zachovávajícc. — ltem když by který losos tržen byl, aby jiného lososa aneb jiné kterékoli ryby krví barven nebyl. — Jtem lososové přinešení a porybným obledanf, budou-li novf a ten den by nemohli rozprodáni byti, pies tij dni déle aby v led- nicech nebyli chování. O drobných rybách. — Item aby žádný ryb nepře- kupoval v Podskalí, ani jinam v cestu buď blízko neb dalcko prekupovat vychizel, ani trhüv druhých svými zprá- viní protrhoval ani: učil (ě) ani jich přijímal pod jakýmkoli tajnym způsobem říkajíc, že jsou ty ryby přítele ancb muže iného poslané mně, ale aby na trh rybný přineseny bylv a tu vedle ustanoveného řádu prodávány. — Jtem kdož drobné ryby přiveze, ty aby sám obci prodával, do- kudž vích svržen nebude, pakliby mdlé byly, takové po- rybnémn okáže, s jeho odpuštěním své prodati moci bude spolkem. — hem dokudź vich vystaveny na rybnóm trhu státi bude, dotud obce ryby říčné, Labské i jiné potočné k svému jídlu kupovati iná, a když budc svržen, teprv každý, kcomuž můž, prodávej, ale prvé nikoli. — Item jestli že by po svržení víchu teprv kterékoli ryby při- padly, ty aby od žádného překupovány ncbyly, leč po- rybny ohledal by je a rozkázal, jsou-li hodné. -- ltem z překupníků“ aby jedna osoba ryb rozličných a mnohých zakupováním nezachvacovala, neb i tudy zádava se obci děje a jiným obchodníkům v živnosti překážka i v po- platcích obceních. — Item aby jedna druhé kopce neod- volávala říkajíc neb kříčíc, pojď ke mně, ať má dobrou neb tuénou rybu, neb skrze to nelibosti a hněvové po- cházejí. — Item prodávací ryb na témž (rhu aby spra- vedlivć ryby prodávali obci, nehledie ziskův velikých, zbohacení a jiných ochuzení, ale laskavě s obcí aby na- kládali hledíc zisk s prací slušné srovnali. Item také aby každé Suché dní losováno bylo o místa, a komuž neb kterékoli los které místo přinese, aby tu sedčl neb seděla až do jiných Suchých dní losování; pakliby kdo neb která proměnila své místo na jiné přesedouce, aby pánům do úřadu pokuty propadla. — ltem aby žádný a žádná z trhu domův buď k občdu neb jinam neodcházel neb neodchá- zela, až by prvé kupce odbyl a odbyla a zaplatila, leč s vůlf toho kupce aneb porybného. — Item aby žádná sousedům, kdyžby stržíla, nebránilůu vzítí několik kaprův porad. — ltem jestlipak že by kdo neb která svrchu psaných artikulův všech neb jednoho z nich svévolně zachovali nechtěl aneb nechtěla, aby takový neb taková neposlušná, buďto prodavač neb prodavačka, překupník neb překupnice, vězením panským trestán neb trestána byla a víc takov( aby na rybny trhzase prijináni nikoli nebyli. I. Na ndmésli. 49 Porybné mentf. — Ncejprvé ktet{ majf truky néjemné ti a tukovf na suché dni majf po JI. gr. dáti a k tomu každý den postní po 8 hal. Než když jest v půstě, tehdy na každý den po 8 hal. dáli mají a v pátek po 5 h. — Item když ryby z důlů ve džbánech přinesou na trh v pátek, tehdy od každého mají dáti po jednom penízi porybného. - - Jtem kdož a kteří truk nájemních nemají, ale hostinsky jich požívají, ti na každý pátek po pěti ha- léřích mají dávati, než v postní den toliko po 3 hal. Porybné větší. — Nejprv když ryby jakožto kapry, štiky neb kterékolivěk jiné na trh přivezou, tehdy od kopy kaprüv tá dáno býti půl druhého kapra a lak výše oc. Pakli budou rýby prodány za peníze, tehdy po- čítajíc od padesáti grošův až do kopy a výše až do osm- desáti mají 9 gr. dáti. A kdyžby nad to výše, jakožto za osmdesáte gr. a dále prodali, tehdy mají 4 dáti gr. Než od půl druhé kopy gr. má dáno býti pět gr. a to všecko má na třetinu děleno býti, dva díly k většímu a třetí k menšímu. lem ryby ve čbeřích z hůry k trhu při- nesené od každého má dáno býti pět peněz. — Item od Cbánüv z hůry přinešených má dáno býti po 2. penízích na tretinu a po jednom penizi. - - ltem když pstruhy na trh přinesou, tehdy od každé kůrky má tři pstruhy dáti. — Item když kopu pstruhův přinesou suchých, tehdy má také tří pstruhy dáti porybnému jako od kürky. — Item z rozkázání pana purkmistra a pánův z plné rady tento artikul o novém lososu, aby držán byl na budoucí časy na tento způsob. Aby žádný buď zde v městě ancb do jiných měst vysílaje celého lososu nekupoval ani doma roztrhoval, tak aby nebo syrový, nebo vařený v kusech do jiných hospod prodával. A kdožby v tom byl po- stižen, že tukovému pobrán bude. Než ku potřebě své a hostem domu svého koupiti a doma prodati žádnému se nehájí, však ne jinde než u váhy trhu rybného kdož potřebuje, aby koupil a clo porybnému dal. 12. Asi r. 15283. Rukof. 03. f. 30. O rybném trhu. Item ryb drobných i velikých říčních i rybničních na pfekup, niZádny aby jinde v městě, ani na řece neku- poval, kromě zde na rybném trhu, pod pokutou těch ryb pobrání. Item tčeh kdo ryby prodávati mají, více aby jich nebylo počtem jediné čtyřidecti; a ti aby byli dobří a zachovalí, kterýmž by páni té živnosti příli ráčili. 18. Asi r. 1524. Rukop. č. 203 f. 33. O rybném trhu. Item což se rybného trhu dotýče, pfi lom znáti jest, ježto se děje proti právu i řádu dobrému. Nejprve že prodává se buďto v Podskalí ancb kdekoli jinde; a kdož- koli piivcze aneb připluje, že všudy překupníci se najdou, ježto tolio býti nemá; neb to nikdež jinde prodávatí se nemá než v Starém městě Pražském na rybném trhu a jinde nie. Zdání naše jest, aby to předkem zastaveno bylo, aby toho více nebývalo; aby pan purkmistr se pány o lo râtili již péči míti. — ltem co} se rybného trhu dotýče v Starém městě Pražském, tu jest znáti veliký neřád ; a ten neřád děje se předkem porybnými občma, že oba dva překupují a prodávají aneb fedrují, ježto toho činití nemují; nebo přísahám svým dosti činiti ancbo své zixnosti hledëti. každý, 14. 1524, 3 července. Vamléž. O témž list královny Maryc. kteréžto porybné král Ludvík do života jejího dal. Ta též Jana Chábu z Veleslavína za porybného svého vystavuje a všech milostí krále Vladislava a Ludvíka jemu daných potvrzuje ose. Dán v Budíně v neděli po sv. Petru a Pavlu Ićta 1524. 15. 1529, 15. tervence. Tamléz. List krâle Ferdi- nanda L, v němž předešlé listy opakuje a tvrdí a poroučí 7 

Strana 50
50 I. Na náměstí. Janu Chábovi, úředníku svému, aby s pilností, upřimně a věrně ten úřad porybného opatroval a spravoval oc. a přikazuje Pražanuom Staroměstským i Novoměstským, aby mu pomocní a radni byli a porybný druhý od úřadu aby k němu přidán byl oc. Dán v Budějovicích Ceských ve čtvrtek den Rozeslání sv. apoštolů 1. 1529. 16. 1582, 19. ćervence, Lislina orig. ć. I —38 ©) My Ferdinand, z boží milosti Rímský král, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Cesky, Dalmatsky, Char- vatsky oc król, infant v HyS$panii, arcikniże Rakouzskć a markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lu- žický markrabě oc, oznamujem tiemto listem všem vuobec, že jsme od poctivých purgmistra a rady Starého Města Pražského, věrných našich milých, dva tísíce kop grošuov českých pražských k potřebě naší znamenité a pilné vy- puojčiti a vyzdvihnúti poručiti ráčili. Kdež pak v tom jest jse k nám od dotčených purgmistra a rady i vší obce téhož našeho Starého Města Pražského povolně zachováno a ukázáno a my těmi svrchudotčenými dvěma tisíci ko- pami groší českými od nich založení vděčně býti ráčieme. protož znajíc my slušné býti, poněvadž nám k takové znamenité potřebě naší dotčená taková povolnost od na- předpsaných poddaných, věrných našich milých, v čas potřeby naší jest ukázána bez odpornosti, aby jmenovaní purgmistr, rada i všecka obec našeho Starého Města Praž- ského, nynější i budúcí, takového založení těch dvou lisíc kop. gr. č. škodní nebyli a na tom žádné ujmy neměli, s dobrým rozmyslem, naším jislým vědomím, mocí krá- lovskú v Cechách a s radú věrných našich milých v na- hoře jmenované summě, totižto ve dvou tisících kopách gr. č. pr., docela a z úplna od nich, purgmistra, rady i vší obce Starého Města Pražského k naší ruce vyzdvi- žených a přijatých duochod náš královský tu v Starém Městě Pražském, totižto porybného našeho dva díly, kte- réhož v držení a užívání po předcích našich, králuov (sic) Ceských slavné paměti, býti ráčíme, v tom plném právě tak, jakž jsí předkové naši a my po nich, jakožto král Cesky, pořádně a posloupně toho v držení a v užívání býti ráčili, s tou se vší vrchností a s tím se vším, což nám tu „přísluší, nic sobě, dědicóm a budúcím našim, králóm Ceským, nevymieňujíc ani nepozuostavujíc k mi- lostivé zástavě již v napřed položené summě, ve dvou tisících k. gr. č., postúpití konečně jsme ráčili a mocí tohoto našeho listu neb majestátu ovšem postupovati rá- číme na ten zpuosob, aby již svrchudotčení purgmistr a rada i všecka obec, nynější i budúcí, našeho Starého Města Pražského toho v držení jsúce užívali té vrchnosti a v tom ve všem právě, jakž jsme my sami to drżeti ráčili; bez překážky všelijaké nás, dědicuov a budúcích našich, králuov Ceských, i jiných všech lidí a to dotud, dokudž bychom my dědicové a budící naši, králové Ceščí, od již psaných purgmistra a rady i vší obce téhož našeho Starého Města Pražského a to k našemu vlastnímu držení do komory naší královské dadúc listem jim napřed jeden měsíc pořád zběhlý věděti, vyplatiti neráčili. A když bychom koli takovú summu nadepsanú, dva tisíce kop gr. č., [my,] dědicové a budúcí naši, králové Češčí, zpuoso- bem předdotčeným položiti a vyplniti jim skutečně ráčili, tehdy oni přijmúc tu summu svú, dva lisíce kop gr. č., mají a povinní budí často dotčení purgmistr a rada 4 všecka obec, nynější i budúcí, téhož našeho města Sta- rého Pražského téhož duochodu našeho, totižto dvou dílů porybného napřed jmenovaného, hned zase postúpit. Při 9) Otištěna též v Čelakovského Privilegiích č. 222 str. 365. 1. Na náměstí. tom toto také míti ráčíme, aby v městech našich jiných Pražských žádný jinde ryb živých neprodával, ani neku poval, ani trhu sobě nezarážel, než v témž Starém Městě našem Pražském tak, jakož jest to všecko od starodávna od předkuov našich, králuov Ceských, vysazeno a nařízeno, Pakli by se kdo toho dopustil a tohoto našeho rozká- zání nezachoval a v tom by! postižen neb usvědčen, takový, každý v hněv náš těžký i také v pokuty na to od předkuov našich uložené nám upadne a taková pokuta má od jednoho každého skrze zřízené rady naše do ko- mory naší vyupomínána a dobyta býti. Tomu na svědomí pečeť naši královský k listu tomuto jsme přivěsiti rozká- zati ráčili. Jenž jest dán na hradě našem Pražském v pá- tek před sv. Máří Magdalenú léta od narození syna bo- żieho tisfcieho pětistého třitcátého druhého a královstvie našich Rímského druhého a jiných šestého. 17. 1548. Výtah z register trhu porybného z let 1548—1558 v archivu m&sisk&m (č. 124) viz v příloze 111. 18. 1549, 27. května. Rukop. knihovny Gerštorfské v Budišíně č. 32 f. 9[. J. M. Kr. ráčil — Pražanuom Star. M. navracovati — porybné tu v Starém M., však mají k tomu s pilností dohlédati a to osobou hodnou opatrovati, aby lidé mimo slušné a spravedlivé, obtěžo- váni a přesazování neslušným braním ryb a dáváním toho porybného nebyli. K tomu mají z toho porybného bratřím k sv. Jakubu a do kláštera Matky Boží na písku v Nov. M. Pr. po dvou kapřích, aneb za každý kapr, když by tíž bratři kaprů vzíti nechtěli, po dvou bílých groších každý pátek vydávati. — Actum na hradě Pražském v pondělí po Křížové neděli I. b. 1549. (V plném znění otištěn zápis v Celakovského Privilegiích str. 401. č. 244.) 19. 1562, 22. září. Listina orig. I—50. My Ferdi- nand oc — Prażanuom Starom. — jsme pustiti ráčili: — porybnć neboliżto clo z ryb, jakž se od starodávna dá- valo. — Dán na hradě našem Pražském v outerej po sv. MatouSi ap. (V plném znění otištěno v Celakovského Privilegiích str. 430 č. 256.) 20. 1592. — BRukop. č. 3206 f. 42. Instrukcí porybného ouřadu, jak by se v něm říditi a chovati mělo od těch, jenž k tomu nařízení jsou. Předně porybncj a písař. učinivše na tuto instrukcí povinnost při povolání svém, povinní jsou úřad len sobě svěřenej ve vší bedlivé pilnosti opatrovati a toho vSclijak vyhledavali, aby obmeś- káváním a nepilnostf jich nic neschazelo a v8ickni dócho- dové k témuž úřadu porybnému naležející bcz umcenšení v celosti schromažďování a v ta místa, kdež náleží, a ne- jinam věrně a upřimně obracováni byli. Poněvadž pak důchod dotčeného úřadu nejvíce na postních a pátečních dních záleží, povinnost porybnejch jest, aby dle závazkův svých v též dni postní, v nichžto se ryby prodávají, vždyckny prve ranním jítrem, nežli rybářky se sejdou, na pacholky téhož úřadu se nespoléhajíce, sami nacházeti a živolně vše všudy, jak ty věci k prodaji ryb náležející vypraveny a zhotoveny jsou, přihlídati. Potomně když se rybářky sejdou a ryby na trh přivezou, tu ihned bedlivě, kdo kde jaké ryby přivezl neb nositi na trh dal, spatfo- vati a na všechno k dobrému srozumění se vyptávati a majíce porybnej i písař každý z nich obzvláštní tabulky, do nich sobě každou osobu zejména a kdo co ryb má i také z nich dá, poznamenávati. A to oba dva společně vyřizujíce jeden bez druhého nic nečiniti. Kdež každá rybářka povinny jsou v tom jse upřimně otevříti a pravdu oznámiti, co která ryb mají. Která by se pak v tom ne- upřimně zachovala, a to na ni usvědčieno bylo, prodaje ryb má prázdna býti. To když jse stane a všeckny ryby 

Strana 51
I. Na náměstí. jse poznamenají, vejdouce oba dva do boudy, cedulky od brannejch podané přehlídnou, srovnávají-li se s při- znáním rybářek. Našlo-li by sc to, že by brannej více poznamenal voznic, nežli by sec která rybářka přiznala, buďto že by branncj mínějí poznamenal a rybářky více oznámili, tu ihned s pilností oba dva povinní jsou se na to ptáti a takový omyl vyhledati a dokonalou pravdu vy- zvěděti, tak aby žádného zmenšení důchodu obecnímu se nedálo. Při které by se pak koli straně to vyhledalo, an by se neupřimnosti: nějaké dopustili, to vše ihned na pana purgkmistra a pány do rady vznešeno býti má. Po trhu rybném všeckny rybářky beze všech odtahů a do jiného dne odkládání do boudy jíti povinny budou a tu ihned neodcházejíce ryby vyclíti i také z jiných věcí, což náleží, odvésti. Která by pak rybářka takového cla ihned po trhu neodvedla a v boudě se nepostavila, dvojnásobným clem povinna bude. Učiní-li to podruhé, více ryb prodávati se Jí nedopustí. Jestli že by pak porybnej nebo písať časně k povinnosti kterého dne nepfišel nebolito ten den pří- tomnej nebyl, také, až by právě po trhu bylo, nevyčkal, ten, ktercj by časněji přišel a přítomný byl, má ihned to na pana purgkmistra a pány vznésli a več to obmešká- vajícímu obráceno bude, tím sc spraviti bude moci. Kdož by také za inspektora k témuž úřadu mimo pana prymasa nařízen byl, ten má k témuž úřadu v každé trhy dohlí- dali. A co se kterého dne důchodův obecních tu sejde, o všem vědomost míti a jakž se clo peněžité i všeckny jiné případnosti shromáždí, tu přítomen býti, až ta summa zouplna do truhlice k tomu nařízené jse schová a zamkne. Od kteréžto truhlice inspektor jeden klíč, porybnej druhej, písař třetí jmíli a když by se mělo něco komu vydávati, všickní společně toho se dotejkati mají. Nákladuov také žádnejch porybnej na nic činiti nemá, leč prve to od předních pánův jse dobře uváží, tak aby nerozšafně pe- níze na darmo a bez potřeby vydávány nebyly. Pakli by co bez dovolení pánův nač vynakládal, povinen bude sám to platiti a ne z obceního. Do úřadu porybného nemá žádný vcházeti, an by jemu při témž úřadě žádná potřeba k jednání čeho ne- ukazovala, zvláště pak k posedění, tam pankctování, jedení a napájení, v tom i tajných věcí téhož úřadu vyšetřování. Cchož aby se porybný, též i písař jich ovšem nedopou- štěli, pod skutečným trestáním, jim sc to zapovídá. Také porybní nemají, jak nascbe, tak na jiné žádných ryb na ouvčrek od rybářek bráti, buď na rynku neb v Podskalí, mnohem méně na tůních ani jinak, mimo to skrze spolky postranního handle v rybách sobě nezarážeti. Chtějí-li pak ryby míti za ho ové peníze, světle a neukrytě sobě kupo- vati povinní budou. Nadto vejše v peníze u nich jse ne- dlużiti, tak aby ve všech příčinách podezření uvarováno býti mohlo. Do bran když se ryby vezou, porybní sami i skrze čeládku (nespolíhajíce sc na branné a jich zprávy) dohlídati povinní jsou i také při branách nočně pacholka jednoho podle branného pro lepší toho vyšetření, jak komu ryby se vezou, zancchávati. A jestli že by při kterým branném nějaká nepravost a neupřimnost vyčítání vozův a voznic s rybami jsc našla, ku příkladu jiným náležitě trestán: býti má. poznamenaný na cedulích zejména, kdo jakej počet ryb buďto na rynku, buďto v Podskalí aneb kdekoli jinde k trhu přivezl] a od koho co přijato v to místo, kdež jemu o lom poručeno jest, buď u večer dne sobotního anebo v neděli po velikém kázání pro vyrozumění dobrého řádu nositi povinen jest, jináče nečiníce. Co se míst na rynku. na nichžto jse od rybářek do- mácích ryby prodávají, poněvadž taková místa v moci Písať každého téhodne zavrouc počet ! l. Na náměslí. 5] pana purgkmistra a pónitv zůstávají, nemá jich sobě żadn: j osobovati ani za dědičné pokládati, než každého roku na den sv. Mathouše nebo sv. Václava každá ry- bářka, která by chtěla ryby prodáváti,; má jse s jinými v boudě, když jse jim dá znáti, postavili a kde které rybářce místo od pana purgkmistra a pánův se vykáže, tu a nejinde ten celej rok povinna bude sedati. Při kle- rémžto rozdávání míst přední osoby z rady bývati budou, bez nichžto porybný nic sám o své ujmě říditi nemá. Rybářky všeckny mají spolu v lásce býti a všech klevet, jedna druhé utrhání a souduov lidských i vad zanechati. Pakli by se která toho dopustila; porybnej mohl by je o to smluvili a spokojiti, to při lom zůstane. Jestli že by pak nemohl, na přední pány to má vznésti a co se jemu o té věci poručí, tak jse zachovati a tak ve všech věcech ku pánům předním zření své jmíti a o své ujmě před sebe nic nebrati povinen jest a bude. Z strany vybírání takto jse chovati budou: Předně z jedné každé voznice kaprův panu purgkmistru a pánům k ruce po 6 gr. č.; it. z jedné každé voznice štik po 7 bíl. a to tak od domácích, tak také přespolních a vejšeji nic. Poněvadž pak se to často trefuje, že do Podskalí ryby se po vodě plavívají, na to mají porybný i písař bedlivost míti, aby skrze pacholky přísežné to vše bedlivě vyšetřili a co kdo ryb připlaví, i také cla peněžitého odvede zvláštním titulem, tak jakž samo v sobě jest, poznamenávati. Od kterýchžto, jestliže jsou v voznicích, z každé voznice tolikéž po 6 gr. b. cla z kaprův a z štik po 7 gr. č. vezmou a vice nic. Pakli v voznicích nejsou, tehdy z každé kopy kaprův po 5 b. Pacholci při témž úřadě mají býti přísežní a kdy sc jim co z strany opatření důchodův obccních poručí, upřimní a věrní, při povinnosti bedliví, pod nižádným způsobem od žádného bráti nemají, než toliko od jedné každé voznice kaprův a štik po 7 malých penězích a více nic a od přespolních rybářův, kteříž skládky potřebují, od vozu tři bílý. Více porybní do důchodu obecního vy- bírati povinní jsou od truk, vík, necek a jiných instru- ment, jichžlo jse k prodávání ryb užívá a to tímto způ- sobem: Každého dne, kdybykoli kteréhokoliv času rybářky s rybami na rynku se posadily, jedna každá povinny jsou dáti od truk bílej peníz a od víka malej peníz a mimo to nie, coż vše zouplna k obci vycházeti a do register, co kdy od koho vezme, zejména poznamenávati má. Které pak osoby ryb na trh nevozí, než toliko od rybářek ryby kupujíce truhly zastupují, ty předně o sv. Václavě při Suchých dnech povinny budou před porybného do boudy vstupovati a, aby na ten rok celý přijaty a zapsány byly, žádati. Od takového zapsání každá ihned tu osm bílých gr. porybnému složí, odkavadž panu purgkmistru a pánům 7 gr. b. a pacholku 1 gr. b. půjde a mimo to přes ten celý rok, kdykoli která ta prodávačka za truky zastoupí a ryby prodávali bude, ať dá od místa groš bílej, z toho groše panu purgkmistru a pánům dva krejcary a pachol- kům bílej peníz. Jestli že by jací zápisové na svěření ryb komu se dělali, ten povinen bude od zapsání porybnému s písařem dáti jeden groš b. a vejmazného bílcj peníz. Pacholci, jakž od starodávna mívali od zalévání vodou truk po malym penizi, pri tom jse zůstavují. Více poněvadž k tomu jsou, aby, pokudž potřeba ry- bičkám ukazuje, vodu na ryby nosili; povinní jsou sami osobně bez těch vodákův vodu nositi, k čemuž nemajíce domácích skladek, dobře dostačiti mohou, nebo oni a ne kdo jiný k tomu nařízení jsou. Pakli by kdy trefil se trh silný, že by dostačiti nemohli, mohou sobě na někte- rou toliko hodinu nádenníky najíti a jim něco, což by za tu chvíli zasloužili, penězi: odměniti. Sami pak od rybářek 7e 

Strana 52
53 I. Na náuiésli. po malém penézi od kaZdého déberu piincscní vody bráti a s dostatkem vody rybárky opatrovali povinni jsou, nic vejicji jich neSacujíce pod skutcénym trestánfm. Od ryb, drůbeže rybničné i také říčné (kromě coż by měli kapry a štiky, od nichžto rovně jako od domácích rybářek bráti se má), kleréž jse na rynku k trhu pří- nášejí, buď ony ve děbáních, putnách nebo jiných ná- dobách byly a místo všeho starobilého rozdílného placení od místa, necek, vokřínkův i jiných nádob nic více než po jednom groši b. dávati samým pánu purgkmistru a pánuom mají. Pacholkům pak od přihotovení místa, vysla- vení necek a jiných nádob malý peníz. Více od zalévaní vodou malej peníz; mimo to nic vice. Drůbež když jse v voznicích veze, bráti se má jako od kaprův tím vším způsobem. Od mřeňův, ouhořův, merlinkův a jiných k těm podobných ryb tolikéž když dá každého dnc bílý groš od místa pánům a pacholkům, jako od jiné drůbeže. Však mčěl-li by kdo něco málo drůbeže proti jincjm, muože jse toliko polovice uloženého cla vzíti. Také mimo lo vymě- ření nemají porybnoj, písař, pacholci níc více sobě od čičehehož zarážeti a platu nadsazovati, neż na tom na všem tak přestávati pod trestáním. Kdož by se toho dopustil ancb dočinil (nedokončeno). Lososové, kteří jse odkud- koli na trh přinášejí, ti nikdež jinde prodávání býti no- mají, než před boudou úřadu porybného pod propadením jich. Také mají se od porybného ohledávati, jsou-li noví Gili smradlaví. KdcZ, po Cem by se méla libra dávati, po- rybncj každého času vezmouce srozumčění s předními pány, má cenu jich josazovati a k váze také dohlídat. Cla od každého tři gr. b. a střeva a od vynášení stolečku a váh spravení pacholkům dva veliké peníze. Kterážto střeva, co se jich koliv sejde, porybný podadouc za každého úřadu pana purgkmistra, panu purgkmistrovi dá. Vyziny, sumy, jesejny za každý den od místa, pokad sedí, po 7 penězích pánům a pacholkům malý peníz. Raky kdokoli prodává, domácí nebo přespolní, i když se na voze a na kárách vezou, od žádného více než z každé kopy rakuov po bílém penězy a žádných rakův ovšem žádnému bráti jse nemá. Tůnních ryb, totižto štiky, herynkův a tčeh všech, kteréž jse v kotcích rybnejch tůnnejch prodávají, ani mer- linkův porybnej ujímati se aní místa k prodaji prodávačům vykazovati nemá. Než jestli že by který kupcc, buďto kárník nebo forman, tůnné věci a suché přivezl a do kotcův jich prodati nemohl, že by ho ustáti a ke škodě přivézti chtěli a on by toho žádostiv byl, aby mohl je někde na rynku prodávati, chcc-li toho užíti, má to v zná- most uvézti úředníkům šestipanským a úředníci o lo na- učení od předních pánův vzíti povinní jsou. Sezná-li se to, že kotecké chtěly by ho ustáti a ke škodě formana přivézti, dopustí se jemu, aby to zboží tůnnové prodával před rychtou, dada od tůnny celý z místa 5 gr. č., více nic. Pakli by také se uznalo, an by forman mohl na tom, co mu se dává, přestati a od sebe za peníze slušné od- vésti, budou věděti, jak jse o té véci poruciti. Porybnej a písař všechny důchody a cla k poryb- nému úřadu náležející, na ničemž jiném, než na hotových penězích vybírati a sobě mimo lůn a jisté v této instrukci vyměření, ani pacholci jich, osobovati nemají. A každej porybnej, také písař i pacholci, kteří by touž povinnost na scbe přijímali, na tuto instrukci přísabu činiti povinní budou. A tak za práci jejich každého téhodne porybnému i takć písaři po 20 gr. č. platiti se bude a postního času po tolaru. Z kterýchžto přijmův vše penčěžitých každého téhodne porybnej s písařem povinni budou kupovati každý pátek předně panu purgkmistru 4 kapry po 5 bílejch, I. Na náměstí. panu prymasovi kapr a štiku oboje po 6 bílejch, pánu druhému kapr za 5 b, též který volen jest k dohlédání k témuž úřadu kapr za 5 b., mic více nepřidávaje ani neujímaje. Jakož také podle privilegium paměti slavné a svalé cís. Ferdinanda k sv. Jakubu každý pátek 2 kapry a k Matce boží Sněžné jeden kapr dávati ancbo kapr za dva bílá odvozovati jse mají, na snažnou žádost obou dvou zákonüv p. purgkmistr à páni z lásky a do libosti své poručiti ráčí porybnému, aby za každý kapr týmž bratřím po třech bílých dávali; a dadouce jim peníze (nic na ouvórky nebcrouce) pomob jim takové kapry koupiti. A což tak koli vydá, to vše do register k počtu po- znamenávati, 21. 1593, b. července. ŽZislina orig. č. [—58. My Rudolf druhý — Předně z strany porybného, kdcž v témž privilegium J. Mti císaře Ferdynando doloženo jest, aby se clo z ryb, jak se od starodávalo, vybíralo a v předložených duovodech z starých majestátüv vytaZenych patrně sec zapovídá, aby nikdež jinde než v Starém M. Pr. na rynku ryby čerstvé pod pokutami vyměřenými pro- dávány nebyly, však že téměř každého roku oni Pražané Starom. od souseduov pod jinými právy v tom pokušení a překážky mají, protož tímto majestátem naším císařským cte. takto o tom vyměřovati ráčímc, poněvadž porybné neb clo ze všech a všelijakých ryb čerstvých v tom ve všem způsobu od slavné a svaté pamčti císaře: Ferdynanda týmž Pražanuom; Starého M. Pr. privilegio: obzvláštním vztahující se na starožitná privilegia a vejsady s pokutami Jistÿmi (kderyż i do desk zemských vešlo) darováno jest, aby všelijaké ryby čerstvé nebo živé nikdež jinde, nežli na dotčeným rynku Star. M. Pr. prodávány nebyly a kdož by se toho koli a kdykoli dopustili směl a v jiném kterém městě nebo na kterém koli jiném cizím právě jakékoli ryby živé (žádné ovšem nevymieňujíc) prodávati chtěl a prodával, tehdy Pražané Star. M. Pr., nynější nocb bu- doucí, budou moci skrze porybného a rychtáře svého městského na každé takové právo a místo svobodně a bez překážky každého člověka jíti, takové ryby pobrati a do Skol, Spitáluov a vézn.om rozdávati. Jestli by pak při kterémkoli právě úřad konšelský ancb kdokoli jiný takové osoby zastávati, 4 té pokuty vynímati a jich se ujímati chtěl, a to na nás aneb v nepřítomnosti naší na nejvyšší ouředníky zemský ancb místodržící naše v království Ceském od nés vystavené vznešeno bylo, ten každý má v pokutu a skutečné trestání naše císařské upadnouti. — Dán na hradě našem Pražském v pondělí po památce sv. Pcotra a Pavla —. (Plným zněním otištěno v Celakovského Privilegiích str. 470 č. 280.) c) Prodej soli. 1. 1435, 4. dubna. Rukop. €. 2099 f. 401. Vrout sal, quod in mensuracionc per uxorcs ad mensurandum deputatas recipitur, per dominos consules Zdimirio, notario officii sex dominorum, ablatum et receptum extiterat, domini vero prefati peticionibus magistri Johannis Rokycane ct aliorum amicorum ipsius Zdimirii flexi ct permoti, ob respectum eciam serviciorum fidclium ipsis ct communitati corum per dictum Zdimirium diutine ct fideliter cxhibi- torum ac cx intuitu pucrorum cius dictum sal pro ct loco ilius salis, quod sibi de iurc cx dicto officio dari dcbc- batur, restitutum est vice versa et restituunt. per presentes, ipsum amodo in dicti salis percepcione nullatenus impedire 

Strana 53
1. Na námestí. volentes. Actum pleno in consilio fer. JI dominice Judica a. XXXV. 2. 1578. — HRukop. ć. 203 f. 96. Nařízení o vy- bírání a opatrování důchodu aneb platu k obci náležitého z soli, kteráž slove Mišenská, a z země Saské se vozí na prodaj do Star. M. Pr, od pana purgkinistra a pánüv učinčné a vyměřené 1. P. 1573. Předem kterýkoli forman přivezl by soli Míšenské plný vůz do Star, M. Pr. a pro- dávati by ji chtči na rynku a místě již od starodávna zvyklém, ten každý povinen jest k obci téhož města do düchodüv obeeních dati z toho každého vozu, kolik by jich koli přivezeno bylo, věrtel soli a obzvláštně na pe- nězích 16 gr. č. ancbo 32 gr. m. Jakž od starodávna bý- valo, jest to vždveky. A jakož již tčehto časův také kárnicí takovou sůl Míšenskou na prodaj do Star. M. Pr. piivo- zují a v místě tom, kdež z vozüv se prodávává, též prodá- vávají, i ten každý forman ancb kárník tolikéž jest povinen té soli z jedné každé kúry (jakž se čtvry za vůz poklá- dají) dáti ctertý díl toho, což z celého vozu se dáví a platí, totiž čtyrtci, do důchodu obceního a platu penčži- tého 4 gr. č. aneb 8 gr. m. A ten takový plat a důchod páni: úředníci šestipanští k obci vybírati a přijímatí mají, jakż se to vždycky od starodávna zachovávalo. A také vždycky do register svých a úřadu toho důchodního aby poznamenávati a zapsati dali; kolik by vozův a kar soli té přívezeno i prodáno každého roku a z nich platu na penězích hotových, tolikéž na soli k obci důchodu přijato bylo. Solnaří aneb služebníci obcení od pánův uúředníkův šestipanských s vědomím pana purgkmistra a pánův naří- zení, kteříž: formanům a kárníkům z strany té soli výš dotčené opatrování a hlídání, tolikéž při prodaji jejím v inčření a tlumačení i dluhiiv upomínání posluhují a pra- vují, U mají býti přísežní, aby jednomu každému spra- vedlivé v tom. Cinili a chovati se. hledéli, A jim każdy forman za tu práci a službu jejich od jednoho každého vozu též soli prodané zaplatiti a dáti má 8 gr. bílých aneb 16 gr. m. a od káry jedné každé 5 gr. m. K tomu > pak od těch, ž sůl kupují a jim se podle jisté míry kteříž měří, dáváno byli mó těm solnafüm a-obeením sluZcb- níkům od každého věrtcele směření 3 peníze malé a od půl věrtele dva malá. A vejše od žádného pod žádným vymyšleným způsobem aby nebrali, aniž kdo jim co více bude povinen platiti a dávatí, *) d) Kofenná váha obecni, (původně pří domě č. p. 986-1., pak v radnicí vč. p. 2-1.) I. Asi r. 1380. Ruk. arch. kap. sv. Vila č. cod. XXII f. 47. lsta pertinent ad pondus civitatis inter institas: Mandcl mandy, reis ryze, larber bobck und flachs len, kqueksilber rtut, messing myced und pcklen medenyeze, ezwifelsamen symyc czybulne, lauch same symyc lukowe und swoden rossa. tem gros waclhs, was under cin czentner ist, item talfe] wachs. wie vil des ist, das gchórt alles an die statwage under die krame. Item pfefler, ingber, inusskat, negcl, saffran und alle sspeczerci, wy dy genant xyn mit allen. varben, wy vil der ist, das gchort an dy statwage under die krame. — EF. 47. Ista perlinent ad pondus civitatis in Leta curia: ltem. primo. weinper, ffcigen, scifífen und sswefil mit ganc , alaun und kumel n lagen oder tunnen, liquaricz 9) Viz též zprávy výše při radnici. I. Na miměslí. mit ganczen secken und vil das sclbc gut ymancz dar noch taylen das sclb nür tun der stat. gessworen weger under den kramen ader scin dincr. ltem. ezukermel, dax gchórt in den Ffronhoff und alles das, das uber tun czen ist, sunder taffcl waclis ausgenonien, wy vil des ist, dasan dy klein wage under dic krame. Jlem plecy, czyn, ssmer, unslid, cupper, hanff, werk, weinstcin, lampwol, ledrpallen, das gc- hort alles in. den. Ffronhoft. Item Galli czenstein, cupper- wasscr, das gchort auch in den Ffronhofe cte. — 247. Ista sunt iura ponderis. Item primo de quel bet la- gcna smigmatis, item de qualibet lagena ficuum, item de qualibet lagena sulfuris, item de qualibet lagena alaun wenclis, item de qualibet lagena vini passer, quelibet la. gena, que pondcrat duos cent. dat de lagena 1I hallenscs. Si autem. ponderaverint Il!/j cent. aut tres centenarios, tunc datur de pondere 11'/, hall. Similiter de omnibus tunnis, dc vasis cum cisdem bonis solvunt. de pondere ct infra annualia fora de qualibet Jagena dantur hallenses. — F. 47. Mew sacci cum cimino cl carvi, qui adducuntur integre cum mercimonii si saccus ponderal duos aut dimidium tercium centenarium, datur de pondere II hallen. Si autem pondcraverit saceus cum mercibus Ill!/, aut IIllor centenarios, tunc datur de pondere Illlor hallen. ct infra annuale forum datur duplum. — Jtem una scherba cere cuiuscunque modi fucrit, tenct duos. aut dimidium tercium centenarium, datur de pondere !JI hallens. Si autem pon- deraverit I1!/^, aut. quattuor. centenarios, tunc datur de pondere IH liallenses ct infra annuale forum datur duplum. Ft similiter de ccra sstekl wachs, quando ponderant duos aut Il'/; centenarios, tunc datur de pondere IIl hallenses, sed quando pondcratur HlI /; aut MlIor centenarii, tantum dantur llllor hallenses. Et infra annuale forum tantum. — ltem de stagno, de cupro ct plumbo datur de quolibet centenario ] hallensis, sed infra annuale forum duplum datur. Sed de antiquo cupro, quod pondcratur, datur a pondere «dc quolibet lapide unus hallensis. Similiter ct circa annuale forum. — ltem de stupa wceinstein, cupper- wasser, de Calistcin de Enciano unum quodlibot illorum solvit de centenario unum hallensem, sed circa annuale forum dantur II hallenses.. — lem scpum aul arwina venditur ad pondus secundum centenariam, tunc datur dc centenario I hallensis ct infra annuale forum II hallenses. 5i autem venditur sepum et arwina secundum lapidem ad pondus, tunc datur de quolibet lapide a pondere I hallensis ct infra annuale forum. —- Jtem lana solvit semper a quolibet lapide 1 hallensem, similiter annuale forum. — ltem magne balle et cciam. parve balle cum quibuscunque mercibus fuerint, similiter ct vasa parva sivc magna cum quibuscunque mercibus fucrint alia diversa mercimonia cuiusmodicunque fucrint. si ponderantur sccundum pondus veclorum, quod vulgariter. dicitur furmangewicht ct hoc cciam dicitur swergewicht, tunc. datur de uno centenario a ponderc l hallensis ct famulis, qui iuvant imponere super pondus, pro labore ipsorum datur eciam unus hallensis, non plus. — tem currus ponderatoris tale est officium: primo imercator, qui vendit bona sua, ille dcbet solvere famulis sub. pondere de adduccione bonorum cum illo cursu ad pondus semper dc quolibet centenario lI hallenses. Si autem. a remotis duxerint, tunc. plus datur et sic. deinceps. Cuin autem. pondcrata fucrint bona lla, quc adduxerunt a mercalore vendente, tunc mercator, qui emit a mercatore vendente, debet solus per sc appreciare famulis, ut bona sua domum dcportent. Si autem. famuli ponderatoris. deduxerint in domum suam, mercator ementi bona cuiusmodicunque crunt, sint in lagenis, in saccis, in vasis, in tunnis et sie deinceps, 

Strana 54
54 I. Na náměstí. lunc ipsis datur dc vectura dc centenario I denarius. Si vero fuerit remote ducere, tunc dantur lll hallenses ct sie deinceps. — ltem famulis sub pondere, si imposucrint bona in'lagenis aul vasis aut tunnis aut ballis in Lcta curia super currus, quod vulgariter dicitur ladung, tunc datur ipsis dc labore de centenario I denarius. Si autem imposucrint super currum ceram in scheibis tunc. —. — Rukop. &. 993 f. 208 1lsta pertinent ad pondus civitatis: Primo: mandel und reis, larber und flachs, item quetsiber und messink und pecken. Item czwifalsamen, lauclisamen und snaden. Item gros wachs, was uuder ein czenten ist. Item !afchwachs, wie vil des ist, das gehort an der statwage under den kramen. ltem phefier, ingber, muscat, negel, saflran und alle speczerci, wi die genannt ist, mit allen varben, wie vil dcr ist, daz gchort czu der stat wage under den kramen. ltem weinper, fcigen, saifen, swebel mit ganczen lagen oder tunnen, laquaricz, alaun und kummcl mit ganczen secken gehórt in den Vronhoff czu wegen. Wil daz selbe güt darnach ymant tcilen, das schal nycmant tuen, dennc mit weger under den kramen. Ista pertinent ad pondus civitatis [Laetae curiac]: Primo weiper, fcigen, saifen und swebcl mit ganczen lagen oder tunnen, laquaricz, alaun und kummcl mit ganczen secken. Und wil daz selbe gut darnach ycmant teilen, das schol nucer tun der stat under den kramen gesworn weger oder sein diener. Item czukermel, oel, daz gehórt in den Vron hoff. Item wachs, das gehort auch in den Vronhoff. Allez daz ist uber ein centen, sunder tafclwachs uzgeno- nomen, wie vil des ist, das gehórt an di clain wag under den kramen. Item laquaricz mit ganczen secken. ltem plei, czin, smer, unslicht, chupfer, hanff, werg, weinslain, lampwol, lederpallen, da: gehórt als in den Vronhoff. Item caliczenstain, cuppherwasser, auch in den Vronhofr. 2. ce. 1508. — . Rukop. &. 2^3 f. 87. O dů- chodích váhy. It. coz se düchodüv vahy dotyce, kudy to schází, že domácí kupci a sousedé, kteříž z Niircn- berka a z Lipska i odjinud kupčí, své koupě, koření všecka kramářská, postní věci, fíky, mandly, oleje, hed- vábí Bcnátská, Kolinská i jiná mnohá po různu prodávají, to činí s ujmou váhy města Pražského a to takto: Takový każdy kupce domóci mó odbyvati za kupce, jakž od staro- dávna bývalo, a svrchu jmenovanou koupi má k váze no- siti, na centnéře, na půl centnéře, na věrtele, na libry, jakž koupě jest, rozvaZovali a tak by k váze přibývalo. Ale jsouce kupci, zdělali se kramáři a ta svrchu jmc- novaná zboží v svých krámích a sklepích po různu pro- davaji, jakż kdo mili chce, na svou váhu, ježto to jest proti právu, i snad na městskou po librách desíti a dvad- ceti a vejš, po libře a po půl libře, po čtvrt libře, po lotu a po půl, po čtvrlci a po půl čtvrtci váží a tím během velká množství zboží rozvažují. A ten důchod jest váhy menší, že z takového zboží váha se neplatí. A kdyžby za kupce odbýval, nosil by k váze, že by se od váhy platilo. Kdež na to odpověď dávají, aby svobodní mě- šťané kupci byli, a že mohou své koupě rozprodávati na málo aneb na mnoho k svému užitku. 1 tudy chce kupcem a kramářem býti. Ježto lakový spůsob jest k umenšení váze a k záhubě jiným kramářům a obyvatelům a protož, neb ať odbývá za kupce, jakož na to zřízení města Praž- ského jest, i bude nosili k váze. Též kupci domácí a host jeden, který jest »u tří korun«, ježto mosaz odji- nud sem vozí, v svých sklepích a krámích váhy veliké i závaží mají, ježto po jednom centnéři, a po půl centnéři, po vérteli, jakž kdo míti chce, prodávají. Málo a řídko co k váze nosí, tím během činíce, jako jiní kupci domácí I. Na náměstí. po různu prodávají, a od váhy nic neplatí. A prolož la závaží veliká a váhy ať jsou jim pobrány a jím ať ulo- žicno jest, jak mnoho vážití mají liber deset ancb dvadcceti a nad to ať více závaží nemají. I bude opčt k váze při- bývati. Však, když to přiveze, ač z toho váhu dá. Ležáci Němci svá zboží ne lak, jakž za slarodávnau bývalo, vcele prodávají, ale po svých sklepích též závaží veliké i malé mají a svá zboží a koupč po různu prodávají ve svých sklepích za dveřmi háky sobě zdělavše, je zastrkují a v tom váží na různo a na lokty měříce axamithy, da- mašky i sukna, jakž kdo chce mí, ježto jest to k záhubě jiným obyvatelům. Ale když by ležáci, jakž za slarodávna bývalo, aby prodávali vcele a hromadně, to by se vše k váze nosilo a od ní platilo. Że jim dopuštieno jest, že takoví ležáci vkořenili se a vhnízdili, v městě tomto obývají za domácí kupce a obyvatele, vkročivše v živnost domácích kupcův, jezdíce po jarmaích za kramáři, tam v váhu mčsta Pražského ukracují, dva loty na libru mimo řád a právo k zlehčení a ku potupě města, činíce váhu podobnou města Pražského. O pepři. Z rozkázání pana purgkmistra, tehdy Jana Knapa, a všech pánův rozkázáno pánům úředníkům, což dotýče braní pepře od kupcův hostí, aby brali při jarmarce sv. Václava po třech librách a o Hromnicích po dvouch librách. Act. fer. V in vigilia Purificacionis a. 1503. 3. 1027. — Rukop. 6&. 332 f. A. 6. Z, duochodóv městských BSestipanskych: — z váhy korenné XIII k. LNM gr. JI. den. 4. 1549, 27. kv&na. Rukop. knihovny Gerslorfske v Dudisíné 6. 32 f. 91. J. M. Kr. ráčil — Prażanuom Star. M. navracovali — vdhu kofennou, z kotcü, z krámi jarmareční, tržní a jiné — důchody. — Actum na hradě Pražském v pondělí po Křížové neděli I. b. 1549. 5. 1569, 22. září. Listina orig. č. I—50. My For- dinand oc — PraZanuom Starom. — jsme pustiti ráčili — váhu kofennú —. Dán na hradč našem Pražském v outercj po sv. Matousi ap. (V plném znéní otiàténo v Celakov- ského Privilegiích st. A490 c. 256.) 6. 1574. — Listina &. I—26. Váha kofennA: Pepř, šafrán, zázvor, it. hřebíček, muškát a kvčt mušká- tový, skořice, hedbabí, it. mandlův, řeckého vína a fikův, mejdlo, olej, bavlna. Jtcm kmin, aniz, koliandr, galgan, prustvorce, cicvár, sv. Jana chleb, fialový kořen, aloun, síra, lekořice, rejže, vosk. vyzina. ltem od semen cibul- ného, mrkvového, hlavatice a jiného všelikého semena. (Concordat cum antiquo in canccllaria inferiori Antique Urbis Prag. reperibili archivo cxtractive a folio 23 usguc ad f. 25. Tta testor 6. Febr. 1679. Michacl Gab. Mathacides de Sonnenstralen — notarius publicus.) *) *) K tomu srovnej i zápis tento z r. 1674: lnstrukci vážnýmu při této kořenné váze, který co a jak mnoho libry aneb centnýře níže specificírovaného zboží prijímali má, jakž následuje: Z muškátového květu, z toho se pla- tivń od 3 lib. | kr. a od eent. 38 kr., z muškátových kulek z cent. 4 kr.; hřebíčku, šafránu, skořice od 3 lib. 1 kr. a z cenl. 38 kr.; pepře, zázvoru, malých rozinck, velkych rozinck, mandlüv, chleba sv. Janskyho, rejże, bobkův, kaštanův, gallesových kulek, fikův, sladkýho dříví, kaparüv, oliv, zadělaných lemonův, dřevěnného oleje, cerbulátův, holenskýho sejra, parmazanu, všelijakých kon- fektův, španělskýho vosku, kugelakhu, indychu, griinšpanu, tabáku, vosku, škrobu, terpentínu, prízili, bavlny, fišbajnu, englické zemé, curcumae, kaviaru, modré barvy od cent. 4 kr.; anysu, kopru, koriandru od lib. I kr., od cent. 

Strana 55
1. Na náměstí. 7. ce. 1574. Liber slalulorum C. 203 f. 50. Náha kořenná. [tem při váze kořenné nejprve vážný sk'ze pana purkmistra a pány zvolen jsa má od pánův dredl. níkův přísahu přijít a přijma, cożkoli komu podle úřadu »vého vážití bude, má se při tom spravedlivě zachovati a od váhy, buď těžší neb lechčejší, co bráti mí., takto se bude míti spraviti. Pepř. Item když se váží pytel pepře domácímu, má od učho dáti 3 gr. m., a hostinský (o dvé. Item od vér- tele, domácí tři peníze, hostinský to dvé. ltem od pil vértele domácí 2 d., a hostinský to dvé, a co více, vše 1 peníz. Šafrán. Item od dvouch liber šafránu domácí 8 d. u hostinský to dvé. Item od jedné libry šafránu domácí dva peníze a hostinský to dvé, a co více I peníz. Zázvor. Item od dvouch liber hostinský to dvé. zázvoru domácí 1 d., ltem od jedné libry domácí též ) d. a hostinský to dvé. Item pak-li co méně libry jest takéž domácí 1 d. a hostinský to dvé. Jiem hřebíček, muškát a květ muškátový, skořice, od toho tolikéž jako od zázvoru. Jledbábí. Item od jedné libry červce domácí dva peníze a hostinský to dvé. Item od jedné libry pankhartu domácí jeden peníz a hostinský to dyć. Item od jedné libry tkanie hedbibnych domácí jeden peniz a host to. dvé. lem což méně libry, vše jeden peníz. ltem inandlův, řeckého vína a fíkův uxící 8 d. a hostinský to dvé. Item od laky fikův domácí 8 gr. a hostinský to dvć. ltem od věrtele mandlův, fikův, řeckého vína domácí dva peníze a hostinský lo dvé. Item od pil včricle domácí [| d. a hostinský to dvé, a co níže vše peníz. od cen.néře do- Mýdlo. Item od jednoho centnéře domácí 8 peněz a hostinský to dvé. Item od věrtele mýdla domácí 2 d. a hostinský to dvé. Item od púl včrtele domácí jeden peníz a hostinský to dvé, a co níže, vše jeden peníz. Item od laky mýdla domácí 3 gr. a hostinský lo dvé. Olej. [tem od laky oleje domácí 8 gr. a hostinský to dvé. ltem od centnéie domácí 8 d., hostinský to dvé. ltem od věrtele 2 d., od půl věrtele jeden peníz domácí a hostinský to dvé, a což níže vše, peníz. Item laka malá, když se váží a bude držetí —*) neb -—9) centnéře, tu se srazí za dřevo na té váze jedenácte liber, neb jest dřeva mnoho a oleje málo. Jem laka velká když se váží, tehdy to, což váží má býti znameníno, a když bude prázdná, mó byti pfevażena a cożkoli dřevo vážiti bude, tolikéž ind srażeno byti tomu, kdoż jest tu laku prodal; pak-li host kupuje do jiného města chce se o srážku s kupcem smluvití, to buď při jeho vůlí. Bavlna. Item od palíku bavloy domácí tři gr. a hostinský to dvé — Item. od centnéfc domácí 8 d. a ho- stinsky lo dvé. Item od věrtele dva peníze, a pü. vértcle jeden peníz, a co níže vše, peníz domácí a hostinský to dvé. Item kmín, aníz, koliandr, galgan, prustvorec, cicváv, sv. Jana chléb, (ialovy kofen, aloun, syra, lekońice, rejże ; z každého toho od jednoho centnéte domácí 8 penc a host to dvé. Item od virtele dva peníze, a půl věrtele 16 kr.; àvábskych krup, rosy od cent. 4 kr.; mirhy od 3 lib. | kr. a od cent. 33. kr.; kadidla, agStejnu, gummi od ecnt. 4 kr.; kamphory, senes, mastysu od 3 lib. | kr, od ccnt. 88 kr... O jarmarcich pak všecko Inplo- vaně. Actum 24. Sept. 1674 (ruk. č. 995 48.). >) Prázdná místa v rukopise. 1. Na náměslí. 55 jeden peníz, to dvć. Vosk. Item od centnéře ten, kdož kupuje osm peněz, a kdož prodává čtyry peníze domácí a host to dvé. Item od věrtele 2 d., a půl věrtele 1 d., co níže vše, peníz domácí, a hostinský to dvé. a co níže, též jeden peníz domácí a host . Nyzina. Item od centnére vyziny domácí Xest penéz a host to dvé. Item od půl centnéře tři peníze, a co méně | d. domácí a host to dvé. Item od semen cibulného, mrkvového, hlavatice, a jiného všelikého semena od kaZdého strychu osm penc m. obci, a lak podle uložení, což by míry drželo, a slu- žebníku od pytle 2 d. 8. 1683. — Desky zem. vělší č. 21 f. 0 Kateřiny Kolinové z Cechocovic. — Markovi [c. p. 8.] vedle kořenný váhy v Star. M. Pr. 9. 1598, 26. ledna. Rukop. ć. 994 f. 152. Instrukci starších kramářův akupcův. My purgkmistr a rada Slar. M. Pr. všechněm a zvláště těm, jimž o tom vědětí prináleží, tímto lislem vuobce v známost uvozujeme, kterak starší i všecken pořádek poctivého obchodu a handle ku- Deckého a kramářského v témž Starém M. Pr. předstou- jiv$e pred nás do rady, předložili nám některé artykule z majestátu a obdarování svého od slavné paméti ncjjas- nějšího Vladislava, Uherského, Českého, Dalmatského, Charvatského krále, témuž pořádku daného, vytaZené a od Mti cisatuov a králuov Ceských, slavných a svalých uméti cisare Ferdinanda, cisatc Maximiliana a císafe Ru- dolfa, J. Mti nynějšího pána, pána našcho nejimilostivčišího, milostivě konfirmované a potvrzené a na kupec a kramárc wstinské a přespolní, též na ležáky i Židy, ježto by jim upcům a kramářům domácím v provozování handle ku- »eckého a kramářského, to vše proti dotčeným artykuluom před sebe berouce j nevédomostí pii tom sc zastífrajíce a vymlouvajice, znamenitou škodu a ublížení činili, sc vzta- hující, snažně žádajíce, poněvadž by od předkuov jejich ten chvalitebnej zpuosob od starodávna za příčinou tejchž arty- uluov zachováván byl,že tabule, na níž takoví artykulové, jak »ro dokonalejší všechněm těm kupeuom a kranrářuom hostin- ským a přespolním, léž ležákuom a Ziduom, na nàZ sc ti obzvlíštně vztahují, správu, tlak pro vejstrahu k uvarování se tóżkosti a pokut tymiż artykuly vymefenych, pozname- náni byli: v váze kořené, jakožto v místě vejsadním, peteti městskou jsouec upeceténa a tak utvrzena, vyvěšována bejvala, aby takovy starobilj chvalitebny zpuosob, kterýž od některého času za jakýmikoli příčinami pominut a téměř lidem takovým buď z pamčti vyšel nebo neznámý byl, zase obnoven, v prvnější zpuosob uveden a tak ode všech takových bez další vejmluvy nepřerušitedlně: zachováván býti mohl, anobrž taková tabule z dotčenými artykuly tudy na ní napsanými v jinenovaném místě vuobce vyvěšena byla. Kteroužto jich starších a všeho toho pořádku ku- peckého a kramdiského Zidost, nahledSe predkem v vejš dotčený obdarování jejich i v ty artykule, v nóm obsa- žené a z ného vylažené, za slušnou býti sme uznali, i toho při tom také považovali, že povinnost vrchnosti nižší neb úťadu konšelského ta jest, nad takovými privilejími a obda- rováními pořádkuom nebo ouduom kterékoli obce i osobě obzvláštní od nejvyšší vrchnosti všeho křesťanstva, jakožto císaře: Římské, též laké krále Českého, pokudž se na obyvatele království tohoto Českého vztahuje, nadanými a propůjčenými ruku ochrannou drZeti. Protoż také té takové j ch starších i všeho pořádku kupceuov a krumářuov žádosti, jakožto slušné, odporni býti nechtěvše a slušně nemohše, k ní jsme povolili; napřed dotčené artykule Kšaft Sotncrovi 

Strana 56
56 1. Na ndmésli. z dotčeného majestátu a obdarování pořádku jejích vyta- žené v tento spis ma lélo labulce poznamenaný uvésti, pečetí menší městskou utvrditi a v tomto místě vejsadním, v vdze kofennć, tóż tabulku s tymiż artykuly na ni napsa- nÿmi vrvésiti jsme porutili. Jednoho kazdého takovicho, na něhož se tíž artykulové vztahují, napomínajíce a vej- strahu dávajíce, aby v nó tim Castój( a bedlivóji nabléd- nouce podle znění jich tak a nejinak, nechtějí-lí pokut v tejchž artykulích na přestupníky vyměřených na sebe uvozovati, se zachovávati hleděli. Ti pak a takoví artyku- lové z často jmenovaného májestálu a obdarování jích kupcův a kramářuov Starého M. Pr. od krále Vladislava daného pořad vytažení a ma této labuli poznamenani, slovo od slova takto v sobě znějí: První: Žádný host v svém sklepě anebo pokoji nemá jmíti žádných váh, žádného závaží ani lokte zjevně ani tejně a tak aby nevážili ani neměřili obyčejem nizádnym. A kdož by proti tomu učinil, ten: každý hrdlo i statek nám jest propadl. Druhý: Item kupci a hosté, kteříž přijedou do téhož města Pražského, tak se chovati mají, aby z nich žádný méně jakožto puol věrtele pepie novážil a méně libry šafránu, zazvoru, hřebičkuov, muškátuov, skořice, květu a tak jiného koření a méně libry hedvábí a puol libry zlata a pěti štukův kmentu a také pláten červených, modrých, černých a tak všech barev; méně nic. A (ři štuky táfatu pod pokutou pěti kop gr., tři kopy na rathouz a do jich cechu dvě kopě gr. c. Třetí: Item kupci hosté, kteří y tomto městě sklepy nájemné drží a v nich své kupectví chovají, prodíávati mají toliko zde v městě kramářnom a měštinuom domácím, ale ven z města po jarmarcích jiných měst nemají s ku- pectvím svým jezditi ani tam prodávati, hubíce tím a ka- zíce měšťany naše svrchupsané. Čtvrtý: Item což se ležákuov kupcekých dotýče, chceme, aby jinde neleżeli, krom Starého M. Pr., tak jakož jest to od slarodávna zachováno bylo. Páty: ltem žádný Zid nemá kupovati ani bráti od kupcův koupí nižádných pod pokutou ztracení téhož zboží, ani také prodávati zjevně nebo tejně, po ulicech, po do- mích ani po tarmarku. Tomu na svědom( a pro dokonalejší tomu všemu, co se nahoře píše a klade, duověření pečeť naši in&stskou menší jakž prve dotknuto, k tomuto listu ; Fitisknouli jsme dali. Jenż jest psán a dán v pondělí na zejiří památky sv. l’avla na víru obrácení !. P. 1598. O míře a váze vůbec. 1. 14. století. — Hajek k roku 1268 na listu 248. (Zákon Přemysla Otakara II.) Míry sutého obilć takto aby sc móiili. Pšenice, co by mohl na dvě hrsti spolu složené, to jest na přehršli nabrati. To aby slulo česka. Když se naměří dvě češky, to aby slulo ře- pice, dvě řepice, to slouti bude élvrice, čtyři čtvrtce, to má slouti vérlcl, &yti vértele, to aby sloulo s/rvck. Obilé všecka, kteráž se na zimu sejí do země, mají se na každé míře štrychholcem štrychovatí, jako pšenice a řež nebo žito. Obilé pak jarní, jako ječmen a oves, proso, ber, mák, hbeduše neb pohanka, to se nemá štrychovati, ale každá míra vrchovatá měřiti. Jestli že by pak ječmen byl setaj na zimu, jemuž říkají ozimaj, ten se má na každé míře do puol míry štrychovati a puol vrchu na míře za- 1. Na náměstí. nechat. Též pšenice neb žito, jestli že by z jara sito bylo, též má puol vrchu na mífc zuostati. Míry takové všecky aby byly spravedlivé a znamením kralovským cajchované. Pakli by sc kdo tak nezachoval a míra jakážkoli u něho nespravedlivá nalezena byla, má před rychtáře přinesena býti a ten člověk nespravedlivý dá rychtáři pokutu, totiž sto grošův širokých obcceně ber- ných; podruhé, byl-li by v tom postfen, ať dá dvě kopě gr. Jestli że by pak i po třetí v tom nalezen byl, dáti má deset kop gr., odtud dva díly rychtáři a třetí k obcí náležeti má. Váhy kramářské i jiné všecky laké aby zváženy byly a při nich též ve všem království našem jednostajnost aby zachovávána byla a to takto: Co by mohl v hrst na- brati pepře, to aby slulo Zo/ a osm lotuov to aby jmenováno bylo é/vrt, dvě čtvrti, to jest šestnáct lotuov, to aby slulo puol váhy a tak čtyři čtvrtí aby měli celou váhu neb libru, to jest tficet lotuov a dva loty. Desct vah ancb liber to aby slulo piwol hamene vAzného a kämen celý aby měl v sobě dvadcct liber, to jest šest set lotů a čty- řidect lotů. Sest kamenuov aby jmenováno bylo centnéř a centnéř aby držal sto a dvadcet liber, to jest tři tisíce osm sct a etyFidcet lotuov. Váhy zlata a stiíbra a jinych kovuov. Ty ať se prodávají a váží na hřivny a hřívna ať váží šestnáct lotů váhy kramářské. Při témž vážení zlata i stříbra, též i pfi vécech krámskych budiž pro nespravedliví váhu táž pokuta, jako při míře zachována. Pakli by se kdo toho po čtvrté dopustil, budiž ven z qtésla vyhnán a stack jeho ať jest položen do pokladnice královské. Míry pak řídkých věcí, jako medu, oleje a vína Linto zpuosobem aby byly měřeny: Vína co by mohl na ruku nebo na hrst nalíti, to slove kvarta. Dvě kvartky, to slove puolka. Dvè puolky, to jest zajdlik a tak zajdlik bude míti čtyry kvarty. Ctyři zajdlíky, to aby slulo isla. Lahvice mírná má v sobé míti tfi pinty, to jest dvanáct zajdl(kuov. Soudek mírný bude míti v sobě dvě lahvice, to jest šest pinct ancb čtyřimecitina zajdlíkuov, Achklel al má v sobé dva soudky, to jest dvanáct pinct, to jest čtyřicet a osm zajdlíkuov. | Védro bude míti v sobě dva achtele, to jest čtyři soudky aneb čtyřmecítina pinct a bude devadesát a šest zajdlíků. Zďka má míti v sobě to- Jiko třidcet a Sest pinct, to jest dvě kopě a čtyřmecitma zajdlíknov. Zajnskaj spravedlivý má míti v sobě šedesát a čtyři pinty, to jest čtyři kopy a šestnáct zajdlíkuov. Vérlel at má v sobě dva Tajska, to jest dv kopi a osm pinet a tak bude v věrlelí osm kop zajdlíkuov tfidcet dva. Svídnický má v sobě míti dva věrtele a bude v něm čtyry kopy pinet a šestnáct pinet; na zajdl(k po&ítajfc bude sedmnáci kop zajdlíkuov a ciyfi zajdliky. Ziłavskaj bude míti v sobě osm kop pinet dvě a třicet pinet a tak bude tfidcet kop a čtyři kopy zajdlíkuov a osm zajdlikuov. Drajlink má míti toliko deset kop pinet a čtyřidect pinct, to jest čtyřidect kop zajdlíkuov a dě kopě zadlíkuov a GtyFidcet. zajdlíkuov. Krámce kolem radnice. I. Krámcec soukenické. I. Asi r. 1300. Loserlh, Das st. Pauler Formular C. 63. Nos Hcinricus iudex ct iurati civitatis Pragensis fatemur universis tenorem presencium inspecturis, quod Franco dictus de Lacu, civis Pragensis, in nostra consti- tutus presencia obligavit huttas sive institas suas, in quibus 

Strana 57
I. Na náměstí. pannus venditur, Meinhardo, filio Margarete Rocsanerisse, in viginti marcis puri argenti minus una marca argenti cidem Meinhardo exsolvendis sub condicionibus interius infrascriptis. Dabit cnim dictus Franco et cxsolvct dicto Meinhardo de prescripta summa pecunic mediam partem in carnisprivio proxime nune venturo, item aliam partem mediam dabit ct exsolvct. eidem Mcinhardo in festo Pasce ininediate postca secuturo tenore prescntis scripti promittens, quod in quocunque dictorum terminorum duorum dictam pecuniam dicto. Meinhardo non cxsolverit, ex tunc ipsc Meinhardus plenam habere poterit facultatem — pannos emendi (vendendi?) super dampnum dicti Franconis vcl dictam pecuniam recipiendi in Judcis ubicunque locorum sub huiusmodi donacionis vel rccepcionis cautcla, ut sibi tam (dc) capitali pecunia, quam de dampno satisfaciat intc- graliter cb ex tolo. In cuius rci testimoninm presentes lit- teras conscribi fecimus et sigilli civitatis nostre munimine communiri. Actum ct datum oc. 9. 1854. 5. června. Liber ercclionum VII f. 122. (Pro altari in ceclesia s. Lconardi.). Nos Borzutha iudex, Reynbot goldner, Nicolaus dc Jurctcin, Enderlinus Stuk, Johlinus Praun, Fridlinus Rol, Cunczlinus Rotlew, Habardus pannicida, Johannes TL.uthmericzer, Seyboth de Benessow, Ni- colaus Gentes, Franciscus Rokczaner ct Nicolaus Leks, con- sules, Seydlinus de Pieska, Nicolaus Znoymer, Johlinus lIünel, Frana Ncgel, Albertus Camerarii ct Bernhardus Rost, scabini, totaque communitas civium Maioris Civ. Prag., re- cognoscimus discrcto viro Hcinzlino dicto Puhler et aliis suis sociis, nostris concivibus, olim Fridlini dicti Sechsel testamentariiy tutoribus seu exccutoribus, in centum s. et septem. cum dimidia s. gr. den. prag. eiusdem Fridlini Scehsel testamentarii, quos Iessco dictus Medwied pannicida coram nobis ipsum Hainzlinum pro domo ciusdem Fridlini Scch| pagando in consilio nostro deposuil, quas nos va- lenciorem viam adinvenire non valentes ad cxtenuanda iam dicte civitatis nostre debitorum oncra rccepimus ct exposuimus, in cisdem debilis civitatis nostre predicte nos -ct eandem civitatem nostram teneri. Racionc quarum pecu- niarum scu debiti ipsi Heinczlino ct ipsius contutoribus censum annuum in huttis scu casis pannorum et maiorum institorum in Maiori Civitate Pragensi ad domum consilii spectantibus obligavimus et obligamus presentibus tali condi- cione, quod predictus Heinczlinus Puhler cum suis sociis un- decim s. minus XV gr. d. pr. predictorum dc codem huttarum et institarum censu — singulis annis tollerc ct percipere debeat —. Etsi aliquid io dicto censu hutlarum et maiorum institarum ipsi Hainczlino ct contutoribus deperiret, hoc in alio censu. minorum institarum et celcariorum ad ipsam domum consilii spectante debet plene et ad intc- grum recuperari. [n cujus rci testimonium presentes de- dimus litteras sigillo civitatis nostre Pragensis prchabilc (sic) communitas. Anno d. m. trecentesimo quinquagesimo quarto in crastino s. Procopii. 2. Krámce koZeXnické. 1. 1878, 0. kvétna. Libri ercctionum vyd. Borovy 1I, C. 281. (E rcccio perpelue misse in ccclcsia s. Leonardi in Praga.) Nos Nicolaus Genthcs iudex, Pechlinus Bohuslai, Bernhardus Scidlini, Leo sartor, Hana Beneschawer, Pess- linus Nayborger, Mathias dc Turnaw, Jesco Rothonis, Nico- laus de Nova, domo, Friczko Neugruner, Mathias Kiczin- ger, Henslinus Freyberger, Jaxo Maynhardi, Procopius Bohuslai, Johannes dc Ach, Martinus Laurencii, Hanza Lcuthmericzer, Reynhardus de Mulhausen, Franciscus 1. Na náměstí. 57 Glazer, Johlinus aurifabcr, Pesslinus Tursmid, Nicolaus Slancri. Nicolaus dc Cadano, Michahel ccrdo, Busko Miska, Mikat piscator, Hasco Longus, Wcliko trubacz, Hanczlinus Rauber, Cunscho (Quaska et Henzlinus apud s. Ambrosium, consules iurati totaque communitas civium Mai. Civ. Pr. recognoscimus —, quod a nob. v. d. Paulo de Jeuczenstein, camere regic Bocmic notario, nomine - - Nicolai de Nova domo predicti, Hanczlini frenificis, Frid- lini Roll, Nicolai Taschner, Pescholdi et Nicolai frenificum, nostrorum concivium, aliorumque parochialium hominum, tam divitum quam pauperum, eeclesie s. Liconardi — patro- norum — prime misse solite celebrari in altario ss. Fc- licis et Adaucti in — ccelesia s. Leonardi LXXXIIII s. gr. — pro solvendis VII s. gr. — census ad predictam pri- mam missam — perceperunt in ulilitatem dicte nostre civitatis expositas cl expensas. Quem tamen censum VIII s. annuum diclam primam ad missam infra unius anni spa- cium non dedimus, ipsum racione mclioracionis capcllani - prime misse ad dictam principalem pecuniam cumu- lantes, videlicel quod capitalis pecunia est in summa LXXXXII s. ad invicem. computando, pro qua — IX s. census annui —- supcr stacioncs sive huttas pcllificum sub domo nostri pretorii et sub domo Ule Taschner, nostri concivis, existentes capellano dicte prime missc — duximus — assignandum. — Datum Pragc a. d. 1378 feria VI. proxima ante dominicam — Jubilate. 98. Ostatní krámce. 1. 1419, 8. kvétna. Rukop. ¢. 993 f. 128. Nos Wenceslaus Straboch, pro tunc magister civium, Ludwicus apothecarius, Duchco rimer, Johannes Reczek, Johannes de Zacz, Cunczo 'carnifex, Johanco Frolcich, Johannes de Miza, Laurencius pannifex, Johannes Bradati, Sigismundus Chanye, Wenceslaus Litochleb, Sigismundus Taschner, Simon de albo leone, Procopius de Ach, Gindrzich To- masskonis et Hanussius de Kotbus aurifaber, consules ct scabini Maioris Civ. Prag., tenore presencium rccognos- cimus universis publice ct testamur, quod de certa nostra sciencia maturaque deliberacione prehabita communitatis quoque noslre assensu ad hoc unanimi accedente propter bonum commodum ac profectum civitatis nostre predicte annuimus, indulsimus el consensum nostrum prebuimus, ut discretus vir Chwalo institor, coniuratus concivis noster, institam sub gradu lapideo, sicut itur ad słaciones lini- cidartm, edificet et comparet, prout sibi melius ct utilius videbitur expcedirc. Et quia dictus Cliwalo dictam institam sumptuoso opere pro decore civitatis nostre memorate éxtrui procuravit propriis sub impensis, ideo sibi, here- dibus et successoribus suis universis prefatam institam contulimus, appropriavimus, conferimus et appropriamus iure hereditario perpetue possidendam, sic quod eandem vendere, donare et legare poterint quandocunque et cui- cunque voluerint impedimentis quibuslibet ultroieclis, salvo lamen census onere infrascripto. In qua ipse, hercdes el successores sui scu predicle instite possessores singulas res ad institam pertinentes venales exponere poterint, talibus sub condicionibus, sicut ceteri institores in aliis institis sub. prelorio ac circum et circa fretorium siluatis aliisque eidem vicinis domibus ab antiquo vendere con- sveverunt. Pretactus vero Chwalo, hcredes et successores sui, nobis et communitati nostre de cadem instita duas Sexagcnas gross. monete prag. census annuj ct perpetui, per medium in festo s. Galli venturo proxime ct pcr inedium in festo s. Georgii deinde sccuturo isto anno et 8 

Strana 58
58 I. Na náměstí. sic deinceps singulis annis tenebuntur perpetue censuare. In guorum testimonium sigillum minus civitatis nostre presen- tibus est appensum. Datum Prage anno d. MCCCCXIX9 feria secunda in die s, Stanislai ep. et mart. gl. 2. 1429. — Rukop. c. 2102 f. 301. Nicolaus, Hesolt cognomine dictus, emit pro se, Anna, conthorali sua, heredibus et successoribus suis institam institoriam seu mercimonialem sitam sub capella pretorii in acie sinistre manus ad circulum de instilis eundo erga Kathe- rinam, relictam Marci frenificis, et Andream, Johannem, Procopium, Sigismundum, Nicolaum et Aniczkam, pueros ipsius, pro IM s. gr. cum media. 3. 1488. — Rukop. ć. 2102 f. 368. Margareta Rotminlowa (?) resignavit ac presentibus resignando con- descendit institam suam, in qua res institales venduntur, que sita est penes turrim $relorii in acie inter institas olim Witowe, nunc vero Katherine, conthoralis Ianconis cirologi, ex una et Mathie a pectinibus parte ex altera, Dorothee, conthorali Johannis de Kraynicz et pueris ipsius in certa summa pecunie, in qua eidem obligabatur ad habendum, tenendum, hereditarie possidendum aut cum dicta instita agendum, faciendum et disponendum, tamquam cum propriis et hereditariis bonis secundum placitum sue voluntatis contradiccione quorumlibet hominum non ob- stantc. 4. 1437. — Rukop. c. 2102 f. 400. Andreas, ingrossator officii sex dominorum, emit institam sub gradu lapideo prelorii el penes pandas erga officiales predicti officii pro X s. Debet censuare unam s. census annui divisim, videlicet in festo s. Georgii mediam s. gr. et in festo s. Galli mediam s. gr. b. 1437. — Tamléz f. 403. Per sentenciam dominorum adiudicata est instita sub Zurri inter institis olim Viti et domine Cristine a pectinibus Alberto insti- tori de Grecz Regine, quam emit a Johanka, nata Dorothee, relicte olim Johannis Pusskarzik, pro IX s. gr. Eo omni iure, prout eandem institam prefata Johanka post mortem matris sue pretacte habuit. 6. 1487. — Rukop. ë. 90 f. 21, ë. 2102 f. 412. Johannes institor de Bavorov emit pro se, Marusska con- thorali institam mercimonialem swb pretorio penes par- vum hostium in sinistra manu eundo de pretorio et ex opposito instite Dorothee a s. Castulo et relicte de domo tenebrosa erga Maretham, relictam Othmari institoris, iam vero conthoralis Jakssonis dietarii, pro III s. X gr. 7. 1497. — Rukop. é. 90 f. 11. Katherina Pa- biankowa emit pro se, Johanne et Thobia filiis, institam mercimonialem sub spera inter institas Johannis a tribus fontibus et Jacobi de ferrea platea institoris crga Sde- niam, relictam Wenceslai Lichvice, pro VII s. 8. 1439. — Rukop. ë. 2102 f. 417,6. 90 f. 40. Hanussko Crispus emit institam mercimonialem sub pre- torio, eundo de parvo hostio pretorii in sinistra manu secunda a fine inter instilas Johannis Kosthorzi et quon- dam Fenclaw institoris erga Barbaram, relictam olim Martini waczkarz, pro III s. et XX gr. 9. 1489. — Rwkop 6. 2102 f. 420. Hanussko de Zaraw emit institam sub pretorio eundo de parvo hostio, in sinistra a fine computando secunda, inter institas Johannis Costhorzi et olim Wenczlaw institoris erga Bar- baram. 10. 1439. — Rwkop. 6. 2102 f. 421. Wychna, conthoralis Johannis Kucze, resignat institam sub testudine pretorii inter instilas Cristine a pectine et Agnescze, conthoralis Sigismundi Slama, Anne, sorori sue, conthorali Nicolai Hesolt. I. Na náměstí. 11. 1439. — Rukop. ¢. 90 f. 42. Martinus de Przibram, ingrossator consilii, emit institam institricum olim ad Eufanie, relicte Adam, sub pretorio in acie in sinistra manu eundo dc pretorio penes institam Ludmile, conthoralis Pieskonis et contra institas relicte Sysel, erga officiales sex dom., prout dicti officiales in precio retento possiderunt. 12. 1441. — Rukof. &. 90 f. 067. Procopius waczkarz emit pro se, Dorothea conthorali, institam sub pretorio in acie penes institam Cliwalkonis et ex opposito instite Marye, erga Margaretham, conthoralem Mathie fabri a rubea campana pro II s. V gr. - 18. 1441. — Rukop. ë 90 f. 69. Wence-laus de Przibram, notarius officii sex dominorum, rcsignavit ius suum ad institam inslitricum olim Eufcmie, relicte Ade. 14. 1446. — Rukop. 6. 90 f. 135. Paulus Hosstka et Kacza e. institam mercimonialem in acie sub prelorio penes hostium penes institam olim Pieskonis et contra institam Johannis Wolf erga Cristinam, relictam Mathie a pectinibus et Hinconem filium eius pro V!/, s. 15. 1447. — Tamlé£ f. 150. Procopius waczkarz et Dorothea e. institam prope protorirm in acie contra institam olim Marethe Wenceslai de domo tenebrosa ct post institam eiusdem Procopii a tergo, crga Duchconem institorem pro II!/s. 16. 1447. — Tamléz f. 153. Hanuss Stupicz c. insitam mercimonialem sub pretorio inter institas Nicolai Hesolt et Duchconis institoris crga tutores per Zdimirium de Sedlec, quondam protlionotarium Mai. C. Pr., substitutos pro VI'/, s. 17. 1451. — Tamtéz f. 199. Chwalko institor et Barbara e. inst. penes pretorium inter inst. Procopii waczkarz et Mathei Claudi erga Michaelem de platca taxillorum pro LX gr. 18. 1458. — Rukop. č. 2103 f. 77. Johannes gladiator emit pro se, Katherina, conthorali sua, heredibus — institam sitam sub gradu lapideo et penes pandas erga Katherinam, natam olim Andree, ingrossatoris officii sex dominorum, pro XVI s. gr. — pretactus Johannes — nec non dicte instite possessores debent solvere et censuare I s. gr. census annui ad dictum officium. 19. 1462. — Rukop. C. 2105 f. 164. Georgius institor de Grecz Regine emit institam mercimonialem sub pretorio penes hostium pretorii parvum in manu sinistra ad circulum eundo ex una et instüitam Hanussii institoris parte ex allera pro X s. 20. 14656. — Tamléz f. 125 Nicolaus, pincerna domini regis, emit instilam mercimonialem inter inslitas Procopii waczkarz et Mathei Claudi crga Magdalcnam, natam Mauricii de Nova Civ. Pr., pro XXI s. 21. 1468. — Tamléz f. 266. Nicolaus, pincerna regis, emit institam mercimonialem in acie ex opposito capelle pretorii circa commissarios bonorum Skonky insti- tricis pro XXIII s. 22. 1469. — Tamtéz f. 288. Martinus, diclus iuvenis Sstraboch, emit pro se, Regina uxorc — institam mercimonialem in acie ex opposilo capelle prelorii situatam circa Procopium waczkarz ct Nicolaum, generum Jacobi Charauze, commissarios bonorum Sskonky institricis, pro XXIII s. — Serenissimus princeps et dominus, do- minus Georgius, rex Bohemie ct marchio Moravie etc. dominus noster graciosus, ad instantes solicitasque providi viri Martini, dicti iuvenis Sstraboch, civis Mai. Civ. Pr., ac amicorum eius supplicaciones sue maiestati humiliter exhibitas de certa ipsius sciencia autorilate regia Boemie dedit, prebuit et donavit presentibus quoque de sue libe- 

Strana 59
I. Na náměstí. ralitatis magnificencia dat, prebet ct donat graciose suum pium — benivolumque assensum, quatenus pretacti civis instita ex opposito capelle prcetorii ordinis instilarum lercii, aciem in circulo tenens versus domos barbitonsorum (6. p. 468) ac iuxta Jacobi saliste institam situata omni prorsus ct lotali iurc nunc ct futuris in perpetuum tempo- ribus gaudcat cL fruatur, quo ceterc. opienlarum. ínsli- larum sub lestudine ac prelorii spera. inste antiquitus circum — situate gaudcenL cl fruuntur, una cum censibus auctis aliisque. consvetis honeribus civitatis. Ad quam regie maicstatis donacionem domini magister civium et consules prefate civitatis Prag. Marlini premissi summis rogatibus requisiti suam. eciam. prebucrunt spontancam voluntatem. Actum fer. JI in die s. Vincencii. Ad relacionem strenui militis domini Samuclis de Hradek ct de Waleczow, rcgni Bocmie subcamcrarii. 928. 1479. — Tawléz f. 318. Silvestr pannicida cmit instilam mercimonialem secundam a parvo hostio versus partem sinistram pencs institam Georgii Pelech circa Johannem a rubea cruce pro V s. 24. 1472. — Tamtéž f. 326. Martin Straboch cmit institam mercimonialem sub pretorio inter institas Mathic ct Miclialonc apud Johannam, rcliclam Prhoss, pro XXVIII s. 25. 1497. — Rukop. ë 2107 f. 122. Dorothea Pelesska vidua institrix e. institam mercimonialem sub spera inter institas Sevcrini et Wilemkonis a Georgio a flabels ct Margarctha pro XL s. pr. 26. 1497. — Tamlé£ f. 128. Joh. Strupin et Katherina c. institam mercimonialem sub spcra a Dorotea Pellesska pro XLV. s. pr. 27. 1801. — Tamléz f. 204. d. resignavit in- slitam sub spera Katherine, conthorali sue. 28. 1505. — Tamtéz f. 261. Vitus gladiator e. instilam gladiatorum pencs pandas panum el sub gradu pretorii lapideo a Katherina, rclicta Nicolai gladiatoris pro XVI!f, s. pr. 29. 1531. — Tamdéz 6. 2111 f. 357. Kateřina Strupinka vzdala krám pod hodinami mezi krámem Seve rintinÿm a Vilímkovským záduší sv. Pavla. 80. 1533. — Kniha śestip. 6. 2152 f. E 25. Anna Kaňourková k. krám při rathouze podle krámu Strá- bochovic od Kalcřiny bakalářky u sv. Jindřicha na Nov. M. za 10 k. m. (neni-li to na Nov. M.3). 81. 1588. - Knmiha Sestip. 6. 2154 f. II. Vaclav Chanickÿ ze Všehrd postoupil krám pod orlojem na rohu jdoue do rathouzu po pravé straně v 20 k. m. Samuelovi Hubovi. 82. 1538. — Tamléz f. 16. Matěj hřebenář k. krám u rathouzu pod kaplú, třetí od orloje, od Petra Hlavsy z Liboslavè za 12 k. 33. 1640. — Rukop. ë. 2111 f. 281. Konrad Sernar k. k. pod rathouzem, druhý od kraje, od záduší kostela sv. Michala za 5!/; k. 84. 1540. — Tamtéz 7. 299. Tomáš Sedmiprstý k. krám pod rathouzem druhý od konce od Konrada Ser- nera za 7 kop. у 86. 1541. — Tamtéž f. 314. Simon Hybšmon a Kristina k. krám na rohu pod spherou od Jiříka Cermáka za 5 kop gr. č. 36. 1543. — Kuiha Sestip. ë. 2152 f. 35. Michal Ulm mečíř k. krám pod kaplú rathouzský, třetí od zadních dveří rathouzských, od paní Marthy Strnadové, kterýž kšaftem sobě odkázaný od Matěje Strnada měla, za 17 k. 37. 1547. — Rukop. C. 2/17 f. 104'. Matouš od srpů k. krám nárožní pod rathouzem mezi krámy Ondřeje I. Na náměstí. 59 mečíře a Vincence rotšmida od Lidmily Štrábochové z Perns- torfu za 16 k. 88. 1548. —' Kniha šestip. č. 2152 f. G. 5. Petr knihař z Obřížka a Mandalína k. krám u rathouzu pod orlojem velikým od Doroty Slechtové za 40 k. 39. 1548. — Rukop. c. 2117. f. 145. Vincenz Pomberger rotšmid k. krám pod hodinami vedle krámu Malouše od Srpů od Tomáše Sedmiprstého za 9 k. 40. 1549. — Rukop. c. 2117 f. 173. Vincenc Pomberger k. krám na rohu pod hodinami od Matouše od srpü za 15 К. Al. 1580. — Rukop. &. 2154 f. C 11. Úřad šesti- panský pronajal krám obecní pod kaplou knihaři Jindřichu Stroblovi. 42. 1551. — Rukop. č. 2152 f. С. 16. Barto- loměj Chmel a Lidmila k. krám u rathouzu pod veliký speru druhý od kraje ležící od Petra knihaře a Mandalíny za 40 k. 43. 1553. — Rukop. c. 2129 f. 323. JakoZ jest Kateřina Tomášová obeslavši ku rávu. Wolfa od kalichu vinila jeho z toho. že předešlého času manželu jejímu byla odkázána kšaftem spravedlivost od někdy Tomasa zedníka a ta jemu za živností vyplněna nebyla, kteréž býti praví deset kop, krdmec na rynku (pod rathouzem) a s postel šatuov —. (Byla se žalobou odmítnuta.). 44. 1558. — Rukop. č. 2152 f. G. 24. Jakož jest Wolf od kalichuov ujal byl krám pod menší sperú orloje rathouzského na rohu ležící, chtěje míti k němu spravedlnost po Simona kamcníka dceři, manželce své, i maje o to soud v radě s Kateřinú, Tomáše zedníka někdy manželkú, kteráž Kateřina ten krám na Wolfovi obdrzala, i on Wolf jf Kateřině podle též vajpovědí jej postoupil. , 45. 1554. — Kniha šestip. č. 2154 f. C. 35. Uřad šeslipanský pronajal krám obecní pod kaplou Kun- dratovi, svíčkaři mosazných svícnů. 46. 1555. — Kniha Sestip. 2152 f. H 4. Jan Pardubský z Klokotské Hory, komorník při dskách zem- ských, koupil krám pod orlojem, na rohu od větších dveří rathouzských, od Anny švadlí za 30k. Platu s něho obci na každé suché dny po 6 gr. 47. 1665. — Tamićż f. H 4'. Pan purgmistr a páni oznámiti rá&ili, Ze ten krám pod orlojem, kteryż někdy od Bartoloměje Chmele koupený byl, podle po- dělení mezi Lidmilú, po tém Bartolomájovs pozuostalá man- żelki a Jakubem, synem jcho, Jakubovi v dflu pfivlastnujf. 48. 1559. — Rukop. c. 990 f. 156. Jakož jest Jan Lhota Senecký ze Lhoty na místě Joanny, manželky své, jakožto poručník obeslav Adama Markovic z Tišňova vinil jej ztoho, kterak on Adam léta ete. LV krám její Joanny dědičný zde vedle rathouzu proti rybnýmu trhu | ležící nenáležitě vylämati dal a dvéře u něho zloupal, zámky visuté i zapadilý ztloukl, nájemníka jejího Vavřince mečíře z něho nádobí vybrav vytiskl i do vězení dal a odtud pustiti nechtěl, až mu činži zapravil, k tomu jiným nájemníkem ten krám osadil, který svícny mosazný dělá, a až posavad jeho v něm má, jakoby dědičně ten krám jeho byl, čehož pod řádem a právem v tomto městě J. Msti královské činili neměl a nemá, žádaje, aby jemu z toho práv byl. Proti tomu Adam Markovic z Tišňova promluvil a za odpověd dal, že tomu. odpírá, aby v jaký krám jí Joanny matky své se uvázati a nad ním vejtržnost pro- voditi měl, nébrž práví tak, že on Jan Senecký nad krá- mem jemu a bratru jeho náležejícím pod rathouzem vej- tržnost provedl a jej zámky svými zamekl, o kterou£ 8? 

Strana 60
60 I. Na náměstí. vejtrznost bude védéti, kde jeho pohledati, ale aby on Adam jaké nádobí odtud bráti a koho vyháněti měl, toho není, než tuto zprávu o tom činí, že jest on Jan Senecký, uvázav se v ten krám jejich bratří, svými. zámky uzamykal, kdež on to na právo vznesl, a jest písaři podrychtářího poručeno, aby do toho krámu jej Adama uvedl a zámky ty pobral a věci, kteréž tam na právo vnescny byly a ještě snad jsou tu na právě. ten pak, kdož v něm byl, od věřitelův svých do vězení a ne od něho Adama dán, a tak ne oni bratří učinili tu vejtržnost, než on Jan Senecký ji provedl, poroučeje se k uvážení spra- vedlivému. Na to od Jana Seneckého, poručníka Joanny manželky jeho, promluveno: Poněvadž Adam tomu zjevně odpírá, že by toho neučinil, i chce to ukázati, Ze ne jejich bratří, než manželky jeho ten krám jest. Dav čísti svědomí registry zapsaná i listovní k tomu mluvil, že se to v těch svědcích nachází, kterak ten krám vždycky jest s povolením Joanny manželky jeho najímán, ale aby kdy od ní jemu Adamovi byl postoupený, toho se nic nesvědčí, než když jej kdo chtěl míti, vždycky toho při ní Joanně jako prvním pánu hledati musel a ona ho v držení byla, ukázav k tomu kšaft někdy Václava Vovčičky, bratra jejího, též Zuzanny Vyškové, že ona Zuzanna dala jest jí Joannč. a bratřím jejím všecken svůj jakýžkoli statek, a ona již sama z těch dětí s Václavem byla zíástala, a on Václav potom ten krám také svým kšaftem jí dal a tak její jest od let 36, jaki z toho kšaftu sc vyhledává, a ne jeho Adamův, v nějž on se mimo pořad práva uvázal a jeho se zmocnil, a tak jej sobě osobíc do něho jiného nájem- níka uvedl a předešlému nádobí vybral, čehož proti zří- zení zemskému © XX. učiniti neměl, kteréž cisti dav žádal vedle něho za opatření. Zase od Adama z Tišňova mluveno: Vidí se jemu, že on Jan Senecký své žaloby neprovozuje a toho se ne- uznává, aby ji provozoval, nebo více ti svědkové svědčí k straně jeho Adamově, že ten krám jeho jest a on jej najímal, ona pak Joanna toliko sama svými vlastními slovy pravila, že by její býti měl, ale nic se toho neukazuje, ježto žádný tak cizího sobě těmi slovy privlastniti nemüzc ; k tomu pak obvinění jest z krámu a tuto toliko na půl se průvod vztahuje, ježto Adam dal odpověď, že ani půl toho krámu jejího není a laké se neprovozuje i spraved- livě ta žaloba zdvižena býti má. Kdež pak zřízení zemské jest ukázáno a čteno, tomu on odpírá, aby se v jakej vejboj dal aneb nětčího, číž by bylo, užívati nedal, než toho, kdož jest mu činže od nájmu toho krámu jeho platiti nechtěl, do vězení dal, ale však nic toho sám od sebe neučinil, než právem ten krdm odemknouti na onen čas podrychtárímu Martinovi Cachrovi dal, a tak on jako své, jemuž i činže placena byla, opatroval, protož když se nic od původa neprovozuje, vidí se jemu, že také neví více po- třeba nic odvozovati,; nebo on dosti má na držení toho krámu, poněvadž jest z něho berně dával a na něj na- kládal i plechy nové tam přibíjel, a od něho Jana žádné držení se neprovozuje, ježto kdož je pokázati chce, musí na to zápisy a jiné průvody jisté ukázati, což Adam tak pro dokázání své spravedlnosti ukáže, že Joanna matka Adamova předešlému manželu svému Martinovi otci Ada- movu všecek statek svůj knihami městskými na N. M. Pražském jest vzdala, a on nebožtík podle toho vzdání o něm, též o tom krámu, kšaft udělal, kterémužto kšaftu i odpor od ní by se stal, však smlouvou ten jest minul lak, Ze jest za dfl svůj jistí summu ona vzala, a na gruntích nic jí ukázáno není. Dav čísti vejpis společného vzdání statku mezi ní Joanňou a někdy Martinem Brlohem též kšaftu jeho Martina k uvažování podal, že jemu od I. Na náměstí. Joanny odpor učiněn byl, ale smlouva se o něj stala, kterúž čísti dav promluviti poručil, že se tomu dobře z toho rozumí, kterak o to o všecko se smluvili a urov- nali, coZkoli mezi nimi na odporu bylo a jí spravedlnosti její náleželo tak, že jí za to z statku toho summou sto kop gr. č. nad věna jejího odkázání dáno jest, a tak dvě stě kop gr. odtud měla, kteréž přijala i z nich kvitovala, a protož již s těch kšaftův Václava Vovčičky, též Zuzanny Vyškové sešlo, nebo ona Joanna, což jest sobě od nich vydaného aneb jakú spravedlnost měla, od toho všeho pustila a jinému to zadala, i tudy již těmto bratřím z Tiš- ňova ten všecek statek, ano také i ten krám, ne toliko ho půl náleží. Dále svědomí listovní od Simona z Tišňova k přečtení podal, kteréhož Jan Lhota Senecky Gísti bránil z té příčiny, že o tom vědomé všechněm jest, že Simon jest měštěnín a měšťané nemají krom osoby stavu pan- ského a rytířského listovních svědomí dávali, jakož jest Marianny Pikhartové svědomí listovní Dorotě z Semfeldu při úřadu purkrabském, též před nejvyšším panem hof- mistrem království českého proti němu postačiti nemohlo, žádaje, aby bylo zřízení zemské Z XXIIII. čteno. . KdeZ z uváZení pana purkmistra a pánův to svědomí Simona z Tišňova jest čísti dopuštěno a k němu od Adama promluveno, že se tu seznává, kterak Joanna o ten odpor kÉaftu nékdy Marlinového jest se smluvila, a on Simon jako mocný poručník podle téhož kšaftu postoupil jest toho krámu jemu Adamovi a bratru jeho, kdež to svědomí Simonovo s knihami N. M. Pražského se srov- nává,; a protož oni bratří majíce sobě ten krám tak po- stoupený a v držení ho jsouce z něho suché dni do úřadu šestipanského platili; ukázav na to vejpis z téhož úřadu. Tomu pak jejich držení a vládnutí nic jest nikdá od ní Joanny ani od koho jiného na odpor se nenastoupalo, a když kdo něco vydrží rok a den, tehdy nemůže sc a nemá žádný tomu na odpor stavěti, jakož pak i on Adam mnoho časův toho krámu jest v držení, a tak již s těch kšaftův, podle kterýchž chce Joanna toho užiti, sešlo, když jest tak dlouho držel a užíval. Ukázav na to svědomí registry zapsaná a je čísti dav při tom promluvili poručil, že on jsa v držení jakožto dědic po otci svém toho krámu žádných vejbojův jest při tom nečinil, než on Jan Senecký, když jest se jemu v ten krám mimo právo vkládal a jej zamykal chtěje mu překážku v držení uči- niti, kdež on Adam nic proti právu ncéiné doZádal sc jest práva, jakž mu ktomu od pana purkmistra povoleno, aby sobě odemknouti dal, což tak ucinil. 1 ponévadz jest Jan Senecký vejtržně jemu ten krám zamykal a proti zří- zení zemskému i proti němu Adamovi takové vejtržnosti, kterúž by chtěl na něj vztáhnúti, se dopustil, připomínaje i jiné předešlé jeho vejtržnosti, kterých se on Jan zde při právě dopouštěl, podav při tom i supplikací Kundráta Homera k přečtení pro lepší toho všeho vyrozumění žádal, aby v tom od práva byl opatřen a při tom krámu zachován i zůstaven, nebo jest jej bez naříkání mnohá léta vydržel, a tak jest jeho ten krám a ničí jiný, žádá, aby mu k němu dopomoženo bylo, s tím se připouštěje k uvážení. K tomu Jan Lhota Senccký na místě Joanny manželky své mluvil: Na tom se strana odporná zastavuje, že by manželky jeho půl krámu toliko bylo, čemuž on odpírá, aby to Adam kdy prokázati měl; těm pak zápisům a kšaftům, z nichž jeden léta cte. Xlll? a druhý XX? dělán, a tak jednomu 44 Jéta a druhému 38 jest, své rozumy dává a je vykládá, jakoby Václav Ovčička jí Joanně toliko polovici krámu toho dal, jeilo on tak moudrej není, aby kšafty tak vykládati měl, jak strana je vykládá, ale to praví, jakž v nich postaveno jest, že ten 

Strana 61
I. Na náměstí. grunt a krám celý její Joannin podle práva města tohoto psaného i tlačeného jest, a že by jej ona kdy jemu Ada- movi zapsati mčla, toho nic on neukazuje, než svědky, jichž on nevykládá, proti starým zápisům vede, což proti právu a zřízení zemskému jest. Dav též zřízení zemské E XVII. čísti k tomu promluvil: Poněvadž knihy městské nic jináč nejsou než jako dsky zemské, i měl-li jesl on Adam ty svědky proti knihám vésti, to poroučí k uvážení; kdež pak zápis společného vzdání jest ukázán mezi Mar- tinem a jí Joannou, v tom žádná zmínka zejména o tom není, aby ona komu ten grunt a krám zapsala; by pak i (o lak bylo, tehdy, poněvadž od ženy zápis učiněný má toliko do živnosti toho, komuž jest učinčn trvati, a když by ona svého muže živností přečkala, má zase na ní při- padnouti, ukázav na to zřízení zemské T. VIJI. Jest také ukázán kšaft nebožtíka Martina, kterýž jest učinil a jím za poručníka statku svého Simona udélal, a on tak vedle toho, že by jim bratřím Adamovi a Zikmundovi toho krámu postoupil, i takového postoupení oni užiti nemohou, ponévadZ gruntüv a statküv Zídny nemüZe než toliko zá- pisy postupovati, ano také i z té příčiny loho užiti ne- mají, že zřízcní zemské E. XXII. jest patrné, jej čísti dal, kterak žádný muž své ženy zavazovati k tomu nemá, aby to, což jest jejího, od ní odcizovati mohl, jakož se tuto stalo, že on Martin nebožtík od ní Joanny odcizil. Nadto vejše i tato příčina jest, Ze Adam Marck svůj všecek statek po otci svém Simonovi při právě N, M. Praz- ského jest zapsal a sám Adam ničehchož v držení není, než on Simon, a tak kdyby podle toho zápisu, jakž jemu Simonovi všecko zapsal, toho krámu byl postoupi), takét by byl on Simon věděl dobře proti ní Joannč, jak to před sebe s strany toho krámu vzíti, ale že jest mu toho nezapsal. Ukázav na to a čísti dav vejpis z kněh N. M. Pražského téhož zápisu od Adama Simonovi a též zase od Simona Zikmundovi bratru jeho učinčného, při tom také zřízení zemské H. III. promluvil: Pončvadž jest on Adam jinému statek svůj zapsal, již na to nastupovati nemůže, a od kterých předkův jemu Adamovi to jest dáno a po- sloupeno, rad by to slyšel, nebo se toho nic neukazuje, že by pak právem v len grunt a krám, jakž jest mlu- veno, uvázali se měl, toho též nic slyšeti aniž jest to býti mohlo, pončvadž sc právo po přísudku anebo po stanném právu vedc, čehož tuto nic se nestalo, a prolož manželka jeho ani on místa tomu nedává, ježto kdyby s právem to činil anebo od práva k tomu povolení měl, bez pochyby žeť by právo jeho manželku obeslatí dalo, aby se tomu vyrozuměti mohlo, proč jest se to stalo, poněvadž dobře věděl, že jest od něho zamčíno, alc dával jest on Adam odpověď a mluvil, že jest s povolením a rozkazem Simona to učinil. Jest také smlouva ukázána, že by jeho manželka s Simonem ji míti méla o statek, i tu nic jí na škodu není, neb o ten krám se nestala, a svéd- kové ti jako předně Simon, kterýž listovní svědomí dává, jakoby byl osoba stavu rytířského, ano by i stavu rylíř- ského byl, čemuž se místa nedává, nebo se o tom dobře ví, že není, tehdy proti zápisům, jak i všickní jiní, posta- čiti nemohou a nemají; co se pak lé zprávy nějaké do- týče, že by o něm, Janovi dávána býti měla, o tom on, co by to bylo, neví, než rád by slyšel, aby také rozumčti i odpověď dáli mohl, a s strany té supplikací podané, on jí nerozumí, co v sobě nese, a když jest byla podána, snad to bylo léta ete. LI, jakž se oznamuje, ježlo on tu hospodářem nebyl, a lak ta zpráva nic proti němu býti nemůže, ale smyšlená vče jest, než poněvadž právo města tohoto kap. 27. art. 12. rozdíl 2. a v též art. 4., kteréž čísti dal, to ukazuje a v sobě zavírá, že gruntův a domův I. Na náměslí. 61 postupování nikdež jinde než při právě a knihami býu má, jakoZ pak i vejpovédi a nálezové na to Cinóni jsou, ukázav a čísti dav mezi Joannou manželkou svou s jedné a Janem sirotkem Vávry, >z tůní« s strany druhé i s pře- vedením, promluviv při tom, kterak nebožtík Jiřík Tunský učinil zápis společného vzdání manželce své, v němž jí statek svůj všecek a zejména dům i vinici zapsal, ale túní že nejmenoval, i na to se vejpovčď, že ty tůně při Janovi zůstati mají, od práva stala, kteráž také vedle zřízení zem- ského od rad ]. Msti Císařské nad appellacími zřízených jest stvrzena, i protož oni Adam a Zikmund bratří nemajíce toho krámu knihami a zápisem jislým sobě postoupeného také ho užití nemohou, táhna se k tomu na zřízení zemská předkem F VI., též H. 1X., item K. XXXII. a T. XII., také na právo městské kap. XXVII. art. XI. a rozdíl V., že kdož co s dopuštěním a povolením někoho jiného drží, toho sobě sdělati nemůže, nebo mnozí z stavů mají své úředníky, kteříž s dopuštěním a dovolením svých pánův slatky a grunty spravují i je drží, však jich zděditi sobě nemoblou, takž také když on Adam Marek nemá sobě toho gruntu a krámu knihami nebo kšaficm a zápisy postou- peného, jeho držetí a užiti nemůže poroučeje se s (ím k uvážení a spravedlivému opatření. — S tím strany k uvážení a spravedlivému opatření se poručily. Tu pan purkmistr a rada slyševše žalobu, odpor a stran mluvení i té pře líčení a v svědomí, v kšafty, nálcz, zápisy společného vzdání i v jiné zápisy a v smlouvu, v kvitanci j v zřízení zemská, též v práva města tohoto a v to všecko, což od stran ukazováno, nahlídše i všeho toho s pilností a bedlivě pováživše takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vypovídají: Ačkoli jest to od Jana Lhoty Seneckého ze Lhoty na místě Joanny, manželky jeho, kšaftem někdy Václava Vovčicky, bratra též Joanny, ukázáno, že druhú polovici toho krámu při rauthouzu, ležícího on Václav Vovčička jí Joanně dal a odkázal, ale že jest se to také z důvodův Adama z Tišňova našlo a vyhledalo, že ona Joanna vdavší se za někdy Martina z Tiš- ňova otce Adamova s ním Martinem společné statkův vzdání jest učinila a statek svůj všecek i všecka práva svá, k čemu by jí kde anebo na čemkoli náležeti mohla, jemu Martinovi odevzdala, kterýžto Martin leže na smrtc- dlné posteli kšaft jest o všem statku svém lak obapolně vzdaném učinil a ji Joannu tím kšaftem jistou sumou i statkem odbyl, na čemž ona nepřestavší: odpor tomu kšaftu učinila a potom o něj s Simonem z Tišňova, jakožto poručníkem a strejcem Adama a Zikmunda bratří a synův po někdy Martinovi pozůstalých, smlouvu učinila a knihami N. M. Pražského zapsati dala aniž jaké vejminky v též smlouvě, jak o jiném statku, tak o tom krámu »obě nc- pozüstavila, než přijavší jistí summu a díl z toho statku tak obapolně na onen čas vzdaného jeho se jest odkvi- tovala, a aby jak nenáležitě on Adam v týž krám «c uvá- zatí aneb jaké vejtržnosti tu dopustiti měl, toho od něho Jana Seneckého ze Lhoty na místě Joanny ukázáno není, nébrž to se jest z odvodu jeho Adamu z Tišňova vyhle- dalo, že on s vědomím a povolením práva v týž krám se uvázal, i z těch příčin on Adam z Tišňova jemu Janovi Sencekému ze Lhoty na místě Joanny manželky jeho (ou žalobou povinnovat není. Actum in consilio f. VI. postridie Cirulli ct Methudii 1559. 49. 1699, 14. ledna. Rukop. C. 2113 f. 154. Z roz- kázání pana purgkmistra a pánüv zvcdeni j zmocnění jsou — úředníci úřadu Šestipanského — na místě vší obce — dvou krámův rotšmídských při rathouze v rohu pod alta- nem ležících, jichž Vinccne a Lorenc Pambergerové v užívání a bez zápisu v nepořádném držení byli, dotče- 

Strana 62
62 I. Na náměstí. ným panu purgkmistru a pánům i vší obci vlastně nále- žejících i také nápadem připadlých. Actum 14. Januarii a. 1599. 50. 1605, 2. srpna. Rukop. č. 2113 f. 366. Brykcí Bystřický z Studnic, měštěnín Star. M. Pr., stoje osobně v radě žádost svou předložil a přiznání své: učinil takto: Jakož dům jeho, v němž bydlí na tom místě, kdež někdy Stodola byla, i jinak od něho vystavený, s zahrádkou při něm, it. krám pod orlojem na kraji k boudě ležící, kni- hami úřadu šestipanského se řídí, z kteréhožto domu prvé i z stodoly s zahrádkou roční plat do úřadu, it. z krámu při Suchých dnech nařízen byl, poněvadž pak od několika mnoho let tak těžké berně nastaly, kteréž on Brikcí, což jich tak koli na něho vloZeno bcjvalo, odvozovati musil a posavad odvozuje, protoZ uctivé pana purgkmistra a pánův žádá, by jeho buďto to tákové berně osvoboditi, pakli by nemožné aspoň ten plat roční propustiti a kasí- rovali, též také týž dům jeho s zahrádkou a jiným k němu příslušenstvím, i krám pod orlojem knihami městskými, JimiZ by se odtoho času i napotom řídil, potvrditi ráčili. Dále pak jakož jest na onen čas spolu s Apolenou, man- želkou svou, týž dům svůj s zahrádkou, též krám pod orlojem a jiný všecek statek svůj Václavovi Bystřickému z Studnic, synu svému, — po smrti své dal a potom Do- rotu, někdy jeho Václava a již Severína Loštického z Li- bánu manželku k takovému dání — rovnou společnicí učinil —, že takový zápis — ruší — a zase jiný činí takto: Předně týž dům svůj, mezi domy Simona Poselty a kovářovic ležící —, it. krám pod orlojem — dává Do- rol& — Severína L.z L. manželce a Janovi, synu jejímu, s ním Václavem, synem jeho, zplozenému, vnuku svému vlastnímu na rovný mezi ně podíl. Act. 2. Augusti 1605. bl. 1618. — Kniha seslipanskd 6. 475 f. 1. Mandalena Petrova prosila, aby ji dovoleno bylo salát à zahradní věci proti rathouzu prodávati. Povoleno k prodaji, aby se pokojně chovala. — Tamléž. Maruše Kormaunová přednésti dala, že jest Salomena Doktorová zemřela a decra její dvou míst užívá, aby jí pod plat dopřín krám pod orlojem byl. Odloženo do většího počtu pánův. — B. 3'. Anna Doktorová za krám po Saloméné Doktorové, matcc své, aby j( do sv. Havla dopiín byl, Zádala. Poněvadž jedno místo předešle má, aby na něm přestala a páni Jiří- kovi Zemlitkovi téhoZ místa propüj&iti rátili. — ZF. 4. Jiřík Zemlička žádal, aby mu místo pod hodinami k prodaji soli pronajato bylo. Od času tohoto do sv. Jakuba Anna Doklorová na tom místě sedati a potom Jiříkovi Zemlič- kovi zapsáno býti má. — PF. 13. Jiřík Žemlička žádal, aby nad krámem pod hodinami střešku zavěsiti dáti mohl a ona Doktorová klíč, kde sobě šrák schovává, aby mu odvedla. — Z 16. Jan Safář a Anna žádali za místo na rynku k prodávání věcí zahradních, že z něho náleži'ě platiti chce a pokojně se chovati. Poručeno tržnému, aby to místo vykázal a na to pozor měl, zdali se tak vedle napomenutí pánův chovali bude. — PF. 28. Melounářky, které naryku melouny prodávají, žádaly, aby jim prodaj, jako předešlých let, dopřín byl, že jse pokojně chovati, plat k obci náležitý odvozovati chtějí. Poněvadž jest pře- dešle ten obyčej se zachovával, že jsou melounářky — plat náležitý k obci odvozovali, protož ten prodaj se jim propouští na způsob ten, aby každého téhodne po 10 gr. m. odvozovaly. — F 30. Jakož jest Anna Moravcová pro některé své vady v místě vejsadním pokutou zbavením živnosti za některý čas trestána byla, ale šetříce dále ne- možnosti její, páni úředníci jí živnost na rynku k pro- dávání ředkve jsou propustili. — FH. 53 S jistým vědomím a poručením J. Mti pánův páni úředníci úřadu šestipan- I. Na náměstí. ského v Star. M. Pr. pronajali jsou krám v rynku pod orlojem a spherou velikou vedle krámu pana Jana Ducho- slava Kodovského z Děvína ležící, jehož za živobytu svého Kryštof Serb rotšmid v prodaji na něm nádobí mosazného a jiných rotšmidských věcí do vůle pánův pronajatý maje a po smrti jeho Kryštot Holcer všecken stalek právem nápadním dle přísudku učinčného zdědivši, užívali, a to paní Dorotě slovutné poctivostí pana mistra Mikuláše Jaro- měřského, kancléře Star. M. Pr., manželce k provozování živnosti v prodávání soli. Kteréhožto krámu bez překážky všech lidí j každého člověka požívati moc míti bude a plat polouletní při sv. Jiří a sv. Havli do úřadu šestipanského po 4 k. gr. dávati a odvozovati má. — HF, 80. Kateřina Ci- burská žádala, aby jí místo na rynku k prodávání másla a sýrův vykázáno a propůjčeno bylo. Propůjčeno ji místo vedle jiných prodávaček tu sedajících, aby suché dny po 80 gr. dávati povinna byla. — F. 62. Jiří Pražák žádal, aby mu místo tu vedle soustružníkův na rynkv, kde boudy postaveny mají, k prodaji věcí šmajdířských dotud, dokud oni seděti budou, propůjčeno bylo. 52. 1614. —' Tamtčž f.84.)akub Jelínek oznámil, poněvadž zahradníkem jest a místo na rynku k prodávání sobě oblíbil, žádajíc, aby mu propůjčeno bylo, že suché dni časně odvozovati a pokojné se chovati chce. Jest mu propüjéeno. — F. 89. Fridrich Nusncer flašnýř žádal, aby mu místo na rynku k prodaji o jarmarce před Jednoro- rožcovic dopříno a zapsáno bylo. Dovolceno k tomu, aby workaw svůj prodával, jako i předek jeho. O každém jarmarce po 20 gr. do úřadu dávati má. — F. 91. Jan Hallot žádal za místo k prodávání sklenic před rathouzem, kteréž sobě .obral, aby mu o jarmarce dopříno bylo. — Dovoleno. — P. 99 a 110. Rehoř Knížetský žádal, aby manželce jeho pied domem JednoroZcovie místo k pro- dávání koláčův propůjčeno bylo. Povoleno, aby o suché dny po 15 gr. odvozoval. — HF 156. Gabricl Děrller žádal, aby mu místo na rynku proti domu pana Karla Kirchmajera k prodávání titěrek propůjčeno bylo, že chce stolček malý a nízký postaviti, když by mu koliv ukázáno bylo, z něho se sklíditi chce. Poručeno tržnému, aby mu místo před Jednorožcovic vykázal. — F. 160. Redkvářky žádaly, aby jim místo na rynku k prodávání ředkve pro- půjčeno bylo. Propůjčena jim táž živnost, aby každodenně jedna každá po 6 den. m. tržnému odvozovaly a nc nad jednou putnou dvě sedíce toliko 1 kr. odvozovati chtěly. — F. 164. Kateřina kamenice žádala, aby jí místo na rynku k prodávání ovoce proti panu Martinovi Smertošovi propůjčeno bylo. — F. /68. Poznamenání věnečnic, kte- rým živnost v vítí věncův na rynku dopřína a cedulky k prodaji věncův dány: Kateřině Kožový (mosička její Barbora Jeřábková), Aleně Vltavský (nosička její Kateřina Hradecká), Marjáně Večasce (n. Dorota Kohoutová), Martě Kvítkovy (n. Eva Samšová), Krystýně z Nový lázně (n. Dorota Poslová), Dorotě Skodové (n. Anna N.), Sybille věnečnici. — F. 169. Páni úředníci úřadu šestipanského v Star. M. Pr. na prosebnou žádost a časté toho při nich vyhledávání propůjčili jsou místa na rynku proti domu u Vilímküv slove, mezi ovocnářkami ležícího, Gabriclovi Dórflerovi soustruZníku a manzelcc jeho. Na ktcrémzto místě šrak sobě postaviti a tu věci soustružnické bcz vše- likých vad a zaneprázdnění činění, do vůle pánův a pánúv úředníkův — prodávati mají. Byla-li by také kdy jaká toho potřeba, že by s tím šrákem pro některé příčiny dále postoupiti muscli, to bez všelikých odporüv učiniti, jako ) takový šrák každodenně u večer z toho místa od- prázdňovati,; povinné pak suché dny každého terminu po 80 gr. časně, průtahův žádných neužívajíc odvozovati po- 

Strana 63
I. Na náměstí. vinni budou. Stalo se v úřadě v pálek po památce sv. Jana Kř. 27. Junii 1. 1614. F. 192. Janovi Husákovi propůjčeno místo k prodávání petruželi a jiných zahradních věcí proti rathouzu xa záhonci vedle Barbory Vešperky a Mandaleny Zubatý, aby o suché dny 15 gr. odvozoval. — F. [97. Melounářky na rynku, oznámivše, že již čas pro- daje melounův přichází, požádaly, aby jim míst, kdež od několika let sedají, popříti rácili. (Propüjéeno) s tím do- ložením, že jedna každá šrák svůj míti a z něho v lýmdní 10 gr. odvozovatí má. — F. 202. Pavel Lezansky Zádal, aby mu místo k postavení krámce proti Siertokovüm propůjčeno bylo vedle Slétkárc. -- 77 21/2. Z poruceni J. Mti pánüv ženám, kteréž při kašně na rynku sedajice lidem z penčz vodu nosí a posluhují, oznámeno, poněvadž se velikých neřádův, když děvečky pro vodu přicházejí, dopouštějí, lak že jim vodu nalívají a ony zatím s frejíři svými slojí a klevecí, potom pak za takové nalívání vody pánům svým straníce, jim jak na penězích, tak od vaření donášejí, protož se jim na konec zapovídá, aby dále při kašně nescdaly a děvečkám vody nenalívaly, ale chtějí Ji vodu někomu nositi, toho, nesedě u kašny, budou moci užítí. — PF. 2/9. Zuzana, Pavla Ríčanského manželka, žá- dala, poněvadž jemu Pavlovi vyměření učiněno, aby před domem Smertošovic neprodával, kterýž ještě nikdež ne- prodává, protož žádá, aby mu místo vedle štětkáře proti domu Smertošovic vykázíno bylo. — F. 223. Janovi Raš- poví povoleno, aby místo na rynku k prodaji nádobí dře- věnného 12 loket z šíři a z dílí vedle instrukcí starodávní zapsáno bylo. -- 2“ 242. Václav Doubrava žádal, aby manželce jeho místo k prodávání zelí sekaného na rynku bylo propůjčeno. Propůjčeno za plat po 15 gr. — F. 268. Michal Pichler z Regenšpurku žádal, poněvadž čas sv. Mikuláše přichází, kdež soustružníci před domem Vilimkovic prodávati obyčej mají, aby jemu také truhličky za 2 nedčle aneb do toho času, dokud oni sedětí budou, povoleno bylo. - F. 278'. Hons Sifrmon oznámil, Ze sobě, některé štětky maje, místo na rynku oblibil — žá- dajíc, aby mu povoleno bylo. Oznámcno mu, poněvadž městského práva nemá a usedlý není, že se mu (olio ni- kterakž dostati nemůže. (ib. f. 279.) (Týž) žádal, aby mu místo u Kunšovic ulice k prodávání štětek o jarmarce j pfed jarmarkem propůjčeno bylo. Jestliže o jarmarce prodávati chtíii bude, żadosti svć użije, ale krom jarmarku, poučvadž měštěnínem není, prodávati nemá. (P. 302) Ačkoliv měštěnín Nov. M. Pr. jest a ještě se neví, zdali městské právo má neb nic, však poněvadž člověk potřebný jest, lakovć misto unu vykázáno bude, z ktcrého po 15 gr. platiti: má. 53. 1615. — Tamléž č. 470 f. 33. Jiřík Studenský žádal za propůjéecní mísla pod loubím před domem p. do- ktora Jana Kaufera k prodaji chleba. Jest povoleno pod plat suchých dní po lo gr. — F. 39. Michal Najmon žádal, aby mu dopříno bylo před Tejnem žemličky pro- dávati. Propůjčceno mu též místo pod plat suchých dní 15 gr. — F. 54. Voršila Wornaurová žádala, aby ji místo na rynku k prodávání páleného vykázáno bylo. Propůj- čeno jí. — /“ 59. Barbora Ulrychín žádala, aby ji nějaké koření na rynku prodávati bylo dovoleno. Povoleno. — F. 85. Starší cukráři oznámili, že Kryštof Ilylpalt cukrář proti rathouzu několik míst [jedno u rathouzu], cukr prodávaje má, což proli vyměření panskému jest. — F. 95. Tobiáš Kynter žádal, aby mu ten krám, který Jiřík: Žemlička pod orlojem drží, k prodaji vécí rot. Xmidskych pronajat byl. Pronajat na 5 k. v půl letě odvozování na ten Cas toliko, ale budoucně, když by sobě živnost zlepšil, víc dávati bude povinen. — F. 97. I. Na náměstí. I x Kateřině Pelcové a Marjané Soltové propüjécna m(sta přední vedle Anny Doktorky proti kašně na rynku k pro- daji ovoce. — HF. 98. Starší pořádku souslružnického žá- dali, aby jim místa k prodávání soustruZnickych vécí před domem Vilimkovic na rynku vedle starobylého způsobu pod plat propůjčena byla. Propůjčeno, aby při suchých dnech vánočních jeden každý z nich po 15 gr. dával. 54. 1616. — Tamléz f. I10. Tobiás Walter Zádal za místo k prodávání sklenic o jarmarce, aby mu misto vykázáno bylo proti domu Jednorožceovic. Propůjčeno mu též místo pod plat o každém jarmarce po 20 gr. — Jan Wecl žádal, aby mu místo k prodávání nožův proti rat- houzu vedle Jana Millera zapsáno bylo. K žádosti jeho povoleno, aby po 20 gr. každého jarmarku odvozoval. — F. 111. Albrecht Braun žádal za místo před rathouzem, aby o jarmarce sedati mohl. Jestliże po 20 gr. m. od- vede, tehdy takového místa užíti má. — /[I7. Marta Karafilátová žádala, aby jí místo na rynku, kde se máslo prodává, k prodávání ovoce suchélho zapijceno bylo. — (F. 153.) Páni propůjčili jsou místo na rynku za šráky pe- kařskými, kde se omaslek prodává, k provozování živnosti v prodaji másla a sýrův. Kteréhožto místa do vůle a libosti pánův užívati a z něho při každých Sucbých dnech do úřadu šestipanského po 15 gr. m. odvozovati mi. — I°. 143. Jakub Rehoř soustružník žádal aby mu místo na rynku k prodávání věcí soustružnických bylo propůjecno, že se chce pokojně chovati. (F. /44') Propijceno mfslo na rynku před Vilfmkovic pod plat Suchých dní 15 gr. — F. 146. Marjana Kapounka žádala za místo mezi za- hradnicemi na rynku k prodávání salátův. Propůjčeno. — F. 152. Ondřejovi Weitkmanovi soustružníku propůjčena Zivno-t a vykázáno místo k prodaji na rynku před domem Jednorožovic pod plat Suchých dní po 15 gr. — F. 200. Bartoloměj Visendcr flašnýř žádal, aby při místu nárožním o jarmarcich k prodaji na rynku propůjčeném vzůstaven byl. Poněvadž jest po několik jarmarkův toho místa no- užíval, ale jiným je najímal a sám z nělo nic neplatil, pročež že takové místo jiným pod plat zapsáno jest. Bude-li sobě kde jinde moci jaké místo obrati, że mu budc propijceno. — PF. 201. Kateřině Herkulesové pro- půjčena živnost prodaje vína na rynku. Též Anně Kočové. — F. 201. Wolf Helle, kupec z města Normberka, žádal, aby mu místo k prodaji koření o jarmarce bylo propůjčeno. Oznámcno mu, aby asi tejden před jarmarkem sv. Václav- ským se ohlásil, bude-li které místo jemu příjemné, že mu bude propůjčeno. — F. 202. Jan Jablonský žádal za místo před rathouzem, aby manželka jeho víno a jiné ovoce prodávati mohla. Až se to místo spatří a od tržného zpráva vezme, odpověd mu bude dána. — F. 282. Lidmila Kuchtová přednesla zápis propůjčení sobě místa o jarmarce na rynku a oznámila. že jest naslechla, kterak by to místo jinýmu propůjčeno bylo. Žádá při tom züstavena byti. Oznámeno, že na jisté poručení pánův měštěnínu zdejšímu rotšmidu takové místo propůjčeno jest, a ona Lidmila šmejdem svým jiné krámy všecky zastie- ňuje. Pročež když se boudy o jarmarce stavěti budou, aby na lo pozor dala, mezi jinými šmejdíři proti Meňovům místa užíti moci bude. — HF 288. Lidmila Kuchtová žá- dala za místo k prodávání věcí šmejdířských blíž ulice Kunšovic o jarmarce. — F. 292. Hans Miiller, jakoż jest toho vyhledával, aby mu misto bliż domu p. prymasa k prodávání šotských věcí propuštěno o jarmarce bylo, čehož jest i dosáhl, ale Ze jest o jminulém jarmarce, jsa po handli svém v Lipsku, tu boudy nepostavil, hned se toho Michal Pichler ujal, na témž místě jemu zapsaném třetí boudu, dvč prve maje, postavil, jí najímá, pročež 

Strana 64
64 I. Na náměstí. žádá, aby mohl téhož místa vedle zapsání svého užívati. Dáno mu za právo. — HF. 304. Voršila Pecková žádala, aby ji místo před hodinami k prodávání štokfišův a he- rynkův propůjčeno bylo. Oznámeno jí, že se k tomu ni- kterakž povoliti nemůže, poněvadž místa k prodávání štok- fišův jinde vysazeny jsou. 54. 1618. — Kniha sestip. ¢. 477 f. 1. Anna Knížetská jinak Paterková za místo na rynku. aby mohla koláče prodávati, žádala. Jest jí oznámeno, poněvadž jest ona předešle z toho místa ušla a na ten čas jiná podle dovolení pp. úředníkův užívá, že nemůže býti povoleno. 55. 1619. — Tamlez f. 19. Pan Mikuláš Diviš žádal, jakož jest paní Dorota, po panu Mikulášovi Konc- ciusovi kanclifi vdova, krámce pod orlojem v držení byla, nyní pak umřevši, též místo prázdné zůstává, aby jemu k prodávání dcerce jeho dopříno bylo, poněvadž on sta- rým obce služebníkem jest. Povoleno. -. Tamlé£ f. 27. P. Wolfovi Sopperovi podle cer- tifikací z rady vydané k nájmu krámu pod hodinami po- voleno. 56. 1620. —' Kníha šeslip. č. 2148 f. 131. Pavel Nycefor krámce pod velkým mazhauzem rathouzskÿm, druhý od boudy, postoupil Ondřejovi Městeckému. Kašna. 1. 1593. — Daéicky sv. I, slr. 179. L. 1698 založena jest kašna rourová vodní velká a nákladná upro- střed rynku velkého před rathouzem v Star. M. Pr. Stálo to nemálo. 2. 1596. — Rukop..C. 994 /. 46. Třetí den m. Aprilis v úřadu šestipanském na rathouze St. M. Pr. slo- vutný pán Václav Krocín z Drahobejle, prymas města to- hoto, pořádný počet radní ze všelijakých příjmův — 1591 od 20. m. Februari — aż do tfetiho dne m. Aprilis 1596 — na některá stavení — kašny na rynku mramorové — vydal, počet vykonal. 8. 1614. — Kmiha šestip. č. 475 f. 121. (Do rady zpráva o hokyné po ulicech, ka$nu na rynku a ne- dostatek písku.) Slovutné a mnohovzáctné poctivosti V. Mti pane purgkmistte a páni radní milí! NikterakZ V. Mtem v známost uvésti pominouti jsme nemohli, kterak sc —. Dále také spatřivše: veliký nedostatek při kašně mramo- rové v rynku proti domu radnímu pro všelijaké pohodlí a ochranu města před ohněm nenadálým, kteréhož milo- stivý Pán Bih uchovej, vyzdviżenć. shledali jsme to v skutku, jak veliké opravy potřebuje, že by dále státi ani mnoho vody v sebe bráti nemobla, mlynáře přísež- ného nad mostem Pražským spolu s kameníkem povolavše, takové zprávy od nich jsme dosáhli: Pokudž kašna menší, do kteréž voda z stojanu vypadá a na níž nejvíce záleží, ve dně všecka kamenem žehrovickým vyfutrována i po stranách, kde co sešlého mramoru, vycvikována nebude, že na velikém nebezpečenství zůstává, anobrž i kašna velká nemálo opr vy a vycvikování pro tracení vody do sklepu pod ni, kterýž nyní plný se spatřuje a tudíž pří- stupu k trubicím dolejším brání, potřebuje. Jak o tom z uvážení V. Mti poručiti ráčíte, nařízení od V. Mti oce- káváme. 1. Na náměslí. Pranýř. Viz zprávy při radnici výše uvedené a události na náměstí, které hned následují. Události na náměstí. 1. 1091. — Lelop. Kosmüv v Pramenech sv. IT. SIr. 127. Nusquam cnim melius ditaberis nec amplius magni- ficaberis, quam in suburbio Pragensi et vico Wissegradensi. Ibi Judaci auro et argento plenissimi, ibi ex omni gente negociatores ditissimj, ibi monetarii opulentissimi, ibi forum, in quo preda habundans superhabundat tuis mili- tibus. 2. 1180, 21. června. Lelop. mnicha Sdzavshého v Pramenech sv. IT. sir. 257. XI. Kal. Julii Sobezlaus, dux Boemorum, insidiatores vite suc quosdam decollavit in foro Pragensi publice, quosdam pedibus ac manibus ac linguis et visu privavit. — Lelopisy HradisIsko-Opato- viché lamléz str. 394: Qua perniciosa coniuracione pate- facta tam ipse Mirozlaus quam sui fautores — interierunt. Krivozud quoque ct Waccmil ct Albrecht, super cadem coniuracione accusali ct ardenli ferro probati divinoque indicio dampna, in Pragensi foro miscrabiliter sunt dc collati. 3. 1990. — Lislina podvrżend u Erbena, Re- gesta I. č. 620: Et marsalcus noster [regis] iunior in foro Pragensi, vel alias, racione beneficii sui pauperes Brevnoviensis ecclesie res suas vendentes, in nullo audeat molestare. 4. 1907, l.fjna. Lujdé. A. d. 1967 consummatum est opus imaginum quarundam Japidearum, quae crectae sunt in foro civitatis Pragensis ob recordacionem ct memoriam perpetuam Wenceslai, regis Boemiae. 5. 1301, 9. srpna. Rukop. ć. 993 f. 9. — ductus aque fluentis, qui vulgariter aytuch dicitur, a statua in medio foro sita, in qua homines maleficientes puniri pro suis excessibus consveverunt, per institas usque ad aciem inferiorem domus Franconis sartoris. — 6. 1810. — Petra Zilavshého hronmika | Zbra- slavshd v Pramenech sv. IV. str. 168. Frater Herman- nus, magister curie in Praga, cum alio monacho Aule Regie ablata queritans mestus ivit per forum Pragensc. Hos cum Heinricus de Huffenstein, marschalcus Chorin- thiani, vidisset et ad se vocasset, ipsis stomachanti voce talia dixit: Vos monachi state ct audite me! Vos estis regis inimici publici et nobis contrarii, credite michi, quia vindicabo me de vobis etc. 7. 1811, 7. února. Petra Žitavského kronika Zbra- slavská v Pramenech sv. IV. str. 177. Cum rex (Jo- hannes) coronacionis suscepisset bencficium, de castro Pragensi rex cum regina cum magna descendunt gloria. Turba enim, que precedebat et sequebatur, crat innume- rabilis, induta vestibus preciosis; capitibus autem novi regis et regine electis dextrariis insidencium erectum quatuor epistiliis velum quasi celum rutilans immincbat ; ipsos quoque per civitatis utriusque medium usque ad ecclesiam b. Jacobi fratrum Minorum, canens in tubis, cytharis et organis, tympanis et choris et in omni genere musice letabunda concio deducebat. 8. 1811, 6. prosince. Rukop č. 993 f. 64. In no- mine domini amen, Cum ea, que fiunt in temporc, labantur 

Strana 65
I. Na náměstí. cam temporc, cxpedit, ul, que aguntur, in scripta pu- blica redigantur. Hinc est, quod nos Wolflinus iudex et Heinricus dictus de Lapide, Matheus ct Conradus dc Egra, Johannes Wolflini, Fridericus de Gallis, Albertus filius quondam Alberti, Hilpraudus Czwifinger, Conradus de Neunburga, Rudgcerus dictus Pauwcr, Merklinus Pi- braner et Jacobus dictus Slechenchof . . iurati et cives civitatis Pragensis . . notum facimus universis presentes litteras inspecturis ct eciam audituris, quod cum serenis- simus princeps, dominus noster, dominus Johannes, Boemie et Polonic inclytus rex ac Lucemburgensis comcs, post introitum civitatis Pragensis primum publico iudicio ase domum olym. Symonis Stukconis in ipsa civitate nostra presentibus reverendo in Christo patre ct domino, domino Petro, Maguntino archiepiscopo, et illustri comite domino Bertholdo de Hennenberch nec non nobilibus viris do- minis Heynrico de Lipa, camcrario regni Boemic, Alberto von Hohenloh, Dithelmo ct Walthero de Castello, Johannc de Warchenberch ct nobis ac aliis quam plurimis fide- dignis ct honestis viris eidem iudicio assidentibus prese- disset, mote ct proposite fuerunt multiplices querimonie de hiis, qui marchionem Misnensem cum sua potenli co- mitiva Pragensem civitatem sub tempore illustris principis domini Heynrici, ducis Karinthie, immiscrant in grandc et grave civitatis nostre predicle dispendium, preiudicium et gravamen. Quo ex facio prefatus dominus noster rex matura deliberacione cum suis fidclibus ct nobiscum pre- missa sentenciando pronuncciavit et pronuncciando senten- ciavit, ut omnia privilegia, instrumen'a cl littere, que regnante predicto principe, domino Heynrico, duce Ka- rinthie, in Boemia confecte, scripte ct sigillis quibus- cunque sigillate scu roborate fuerunt, casse, irritc ct vane essc debeant de celero et nullius vigoris penitus seu va- loris. 'lestes huius rei sunt prudentes ct discreti viri: Wolframus, filius olym Meinhardi, Nicolaus Geunahe[r], Jo- haunes de Gallis, Sypoto de Weneschau, Meynhardus Kokczaner, Albertus Stukho, Nicolaus Hiltprandi, Pillun- gus de novo foro, Heynricus Negel, Fridlinus Payer, Ulricus Cznoimer, Wolframus de Strasburch ceterique homines fide digni, cives civitatis Pragensis. In cuius pro- testacionis memoriam firmiorem presentes litteras ex certa sciencia nostra scribi et sigillo civitatis noslre fecimus consignari. Actum ct datum Prage anno domini millesimo trecentesimo undecimo, VIII ydus Decembris. 9. 1891. — Petra Zilavského kronita Zbraslav- skad v Pramencch sv. IV. sir. 257. Anno d. MCCCXXI Johannes, rex Boemie, de comicia sua Lucelburgensi re- versus Pragam in octava Purificacionis b. Virg. est in- gressus, qui elapsis diebus quindecim torneamentum, ad quod plurimos nobiles vocaverat, in foro Pragensi habuit, in quo dc dextrario graviter cccidit, in lutoque maximo diucius volutatus, equorumque pedibus immaniler concul- calus tandemque quasi semivivus scenolentis armis et vestibus totaliter deformatus dc multitudine fuerat vix extractus. Ad hoc miscrabile spectaculum aliqui feccrunt planctum, aliqui vero plausum. Per hanc sinistram sortem suscepit rex dolorem in corpore, sed non mortem. 10. 1871, 22. Gervence. Lupdéc. Joannes, comes Lu- cemburgensis et Lyniae, cognominatus Gallus, quod in Gallia essel educatus, Karoli IV. imp. cx Wenceslao fratre nepos, archiepiscopus Moguntinus numero 69. ct elector, in medio urbis Pragensis foro ipsi Carolo IV. iuramentum fidelitatis praestitit feudumque sumsit. 11. 1892, 5. prosince. Hdjek f. 366. U vigili( sv. Mikuláše i na druhý den povodeň byla veliká po vší zemi České a zvláště u Prahy, takže se lidé po ryňku I. Na náměstí. 6 or Slaromestskem na lodčch vozili. Do sklepüv podzemních mnoho vody nateklo, odkudž i domům na gruntech nemalá škoda sc stala. 12. 1409, 8. září. Kronika Česká Lipska u Hóflera Scriplores sv. I, str. i[. Feria tcrcia posl festum s. Egidii pulsabatur campana magna in prelorio Pragensi trina vice, primo hora XVII, secundo hora XX et tercio hora XXIV. Et eadem hora incensi sunt ignes bene sex- ingenti (sic) fere coram qualibet domo. Et magister civium Petrus Habhardi de albo leonc cum aliis consulibus equi- labant cum tubicenis hinc indc in civitate, usque ad quar- tam horam noctis ct gralulabantur multum de reintegra- cionc ac unione ecclcsic. 13. 1410, 26. dubna. Kronika Česká Lipska u Hó- Jlera. Scriplores sv. I, str. 11. Quidam Polonus, nuncius, portitor litterarum, maledixit. Wickleff cum suis fautoribus, qui ob hoc feria sexta in die s. Marci cv. fuit flagellatus prope mediastinum in Mai. Civ. Prag. 14. 1412, 11. července. Staří letop. čeští. Byl sem při tom, když bylo v ten pondělí a v hodinu, jako třetí na den, a jiZ se bylo proneslo, Ze jsń (i tric [protivice sc prodávání odpustküv] zjimáni pro odpustky. I mistra Husi to bylo došlo. I šel mistr Hus s jinými mnohými mistry a studenty na rathúz, prose pánóv konšelóv, aby jeho před se pustili; že by chtěl rád s nimi promluviti. A tak se stalo, že s několika mistry pustili jeho před sc; jiní všickní mistři stáli pred rathízem s svými studenty, jichžto mohlo býti na dva tisíce. V tom mistr Hus mluvil s konšely, prose jich, aby těm třem nic nečinili pro ty odpustky a pravě, Zc on jest loho póvod, aby tčm od- pustkóm bylo odpicráno a méli-li by jim co proto učiniti, aby jemu prvé učinili, že on jest toho prvnie příčina. Konšelé potázavše sc, odpovčdčli jemu a jiným mistróm, kteříž s nim byli, že jim nic nemá se proto státi, aby šli s svými domóv a aby se rozešli na svá obydlé. A tak mistr Hus maje za lo, že jim nic nebude, šel s dobrú mysli s svými se všemi do Betléma a jiní na svá obydlé, jeho doprovodivše, Ale lid vešken obecný očckáváše na rynku, co z toho bude učinčno, a hlediece jaký konce ta vče vezme. Nebo ráno kázali byli bificóm volati, aby všichni chudí i bohatí byli na rynku, té pak chvíle opět kázali zpět volati, aby vSichni z rynku se roześli na svć obydlć. A kdyż se lidć najvíce rozešli, tehdy konšelé rozkazali právu a mistru, aby je vyvedice i stinali. A šli mnozí odčnci z rathúzu (a vše byli Němci konšelé 16 chvíle i také oděnce všecko Němce zpósobili a jiných bylo obyvatelóv tu mnoho Němcóv), a obklíčivše ty jisté i kázali je stínati u veliké teskni téch odéncóv. A nedovedli jich na miesto popravné, než proti domu Celného (kdež nyní jest vytesán a nama- lován jednorożec), tu je stfnali. A ihned jedna nábožná žena vrhla tři prostěradla bílá, aby ta téla jimi prikryta byla. Tudież potieZe inistr Jicín s velmi velikym zástupem mistróv, bakaláróv, studentóv a s jinfm lidem obecným a beze všic brani, ale pokojně. A vzemše ta těla i nesli je do Bellema —. Té chvíle, když je chtěli: stínati, biřic volal: »Kdo by se téhož dopustil, že by se jemu mělo téZ státi«; ihned bylo na tom miestě odpierano, prvé než mistr Jičín přišel, že se jim křivda děje a že jsú hotovi proto též podstúpiti. A kterakżkoli někteří byli proto zjimáni, však jim již nic nesměli učiniti, vidáce veliký rozbroj a reptánie v obecném lidu pro ty stínané; než ponechavše jich přes noc v šallavě, nazajtří jim kázali biticové jíti před pány, a praviece, že by je volali. A když z šatlavy vyšli, zavřevše šatlavu a rathúz, i kázali 9 

Strana 66
66 I. Na náměstí. jim domôv jíti; a kdož nechtěli, ale biči je odhrozili, aby před rathúzem nestáli. A jiného mnobo dálo se ty dni; a na každý den volali, aby se před rathúz nescházeli, ale čím viece volali, tím viece se schazeli. Paki je kdy rozehnali, po malé chvíli opét se sešli a o těch věcech, které sú se dály těch dnóv, spolu rozmlúvali. 16. Asir.1416. Chronicon Procopii, nolarii Pra- gensis, u Hóflera, Scriptores sv. I. str. 76. Eo tempore post combustionem magistri Johannis Hus, quia dominus de Przimda immaniter pauperes villanos trucidavit. — capti sunt — clientes et fures — captivati et Pragam adducti, qui feria II. post Reminiscere in patibulo Pragensi sunt suspensi, inter quos erant tres fratres germani ad suspendium simul ducti ligati alios precedentes, duo simul et unus preter cum aliis furibus XXIII suspensi et qnatuor. Actum feria II. post dominicam Reminiscere a. 1416. 16. 1418. — Staří lelop. čeští. L. 1418 a málo před tiem pan Plavenský rytier zače válku s králem Vá- clavem a je se pomahati Tistovi z Přimdy. — Plavenský rozum&je, Ze by málo na králi vyválel, dá se králi na milost — a král, ačkoli jemu hrdlu nic neučinil, však jeho dal Staroměstským do vazby na rathúz; i byl u vě- zenie tak dlúho, až král Václav i umřel. — 1419. Ty dni pán z Plavna, kterýž z dávna seděl u vězení, jest pro- puštěn z rathúzu z toho vézenie — takZ jim nic nezdrzel, — ale byl proti té strané. A proto koráhev jeho viece než dvě lété sa pranéfi v Star. M. Pr. visela. A podlé jeho koníhve visela korúhev pana Jana Mésteckého. 17. 1419, 17. srpna. De origine Taborilarum. Ad mandatum Johannis brasiatoris dicti Bradaty, tunc inagistri civium Mai. Civ. Prag. — prior Carthusiensium cum suis omnibus monachis, conversis ac noviciis captivati et circa horam XXIV ducti ad pretorium in Mai. Civitate. ibidem per totam noctem laycali custodie mancipati. 18. 1420, 7. února. Vavřince z Březové kronika Husitská v Pramenech sv. V. str. 367. Die VI Mai d. Czenko — de castro [Prag.] ad manus regis Hungarie — condescendit. Pro quo valde turbatus et deicctus est totus populus. — Et statim banderium suum seu vexillum, quod in /urri prelorii Ííuerat extensum, in terram est deiectum et in mediastino perforatum, tamquam forct sine fide, extenditur, pileolo ad instar eius gallee depicto et sub ipso vexillo supposito. (V Geském textu: A hned ko- rouhev jeho, kteráž na věži z rathouzu byla zavěšena, na zemi strhše a popálivše sa pranéři, jako by byl bez víry, roztáhli jsou.) — Sir. 379. Et tunc communi consensu — electe gunt certe persone, que deligenter investigarent, si qui Pragensium nondum sub utraque specic — commu- nicarunt —. Hii ergo sic electi quasi cottidie zs pretorio consedentee evocabant cunctos ipsis denunciatos et suspectos et quicunque ex ipsis nondum communicantes sunt com- perti, hii sub vexillo seu bannerio d. Czenkonis, quod in mediastino (kterážto na pranéri visela) fuerat extensum, de civitate — eduoebantur. 19. 1420, 27. září. Vavřince z Březové kronika Husitská v Pramenech sv. V. str. 432. Feria VI. ante Wenceslai de castro Pragensi de pixide magna unum virum et quinque mulieres uno ictu interfecerunt in cir- culo Antique Civitatis, de quorum numero fuit una mulier pregnans, cuius puer de matrice evolutus adhuc vivus fuit baptisatus. 20. 1421, 26. března. Vavřince z Březové kronika Husitská v Pramenech su. V. str. 477. Feria VI. pro- xima post Pasca Antoch, presbiter Thaboritarum vesanus, predicavit in circuló Pragensi de duobus cornubus bestie I. Na náměstí. asserens, guod unum ex hiis cornubus sunt consules Anti- que Civ. et alind magistri Pragenses, qui hiis cornubus inpediunt sanctam veritatem, non pcrmittentes sine ornatis sive plastis divinum peragere officium, sed volunt, quod in ornatis presbiteri officient, quod est expressa heresis, sicut scrofa volat. Hortatus est igilur fratres suos, ut in Praga non maneant, nec Pragensibus sint coadiutores. 21. 14921, 21. května. Vavřince z Březové kronika Husilská v Pramenech sv. V. str. 482. Die XXI. [Maii] capitancus autem civitatis [Taromirz] de Czrwenohorsky [Jan Cervenohorsky z Náchoda] ibidem captus et Pragam adductus i£ prelorio captivitate est inclusus — Et ibidem in campis — presbiter Johannes — conclusit concordiam inter d. Czenkonem Pragensemque communitatem —. Vexillum suum, quod fuerat smediaslimo inpositum, est depositum. — Chronicon veteris collegiati Pragensis u Hoófera Scriptores I. str. 84. Dominum Hinconem Czrwenohorsky captivum Pragam duxerunt et in pretorium posuerunt. 22. 1499. — Chronicon veleris collegiali ,Pra- gensis wu Hóflera Scriptores I. sir. 85. In civitate (Broda Theutonicalis) cciam quidam famosus et strenuus valde miles, qui fuit capitaneus, Polonus dictus Zawissie Czerny, captus est et captivus cum quodam milite, Mrwicze dicto, in pretorium Pragense ad Czerwenohorsky deportatus. 28. 1422, 9. února. Staří letop. češlí. Pro ukro- cenie a stavenie mnohých řečí, jenž bieše o smrti slavné paměti kněze Jana kazatele obce Pražské, já, jenž jsem při tom byl na rathúze Star. M. Pr., jenž sem viděl a slyšel, kterak sú se k němu měli lstivě a ochotně jeho pokrytí nepřietelé a kterak jest on jim zase upřimě od- poviedal, nevéda o jich lstivém a jidášském o jeho krve vylití skonánie, tiemto napsáním vyznávám všem, kterak se jest dálo a jinák nic. Najprvé kterak v druhú neděli v postě po obědním kázání přišli dva konšelé, jeden novo- městský a druhý staroměstský, hledajíce kněze Jana, aby šel na rathúz Starom., že jeho páni o pilné véci potře- bují. A nenalezše jeho doma, šli preč. Potom několik posluov přišlo a vždy doma nebyl nalezen. Pak jako po dvú hodinú opět posel přišel, tu jest ho nalezl doma i řekl k nému: Knéze Jene, pánit sá vzkázali, aby již dnes na rathúz nechodil, neb sú již póni doluo seśli, než v jitře po samém kázaní rač přijíti. Tedy jsa nazajtřie po kázánie, pojem mne s sebú i šel a na cestě než sva došla k rathúzu, potkala sme dva konšely, ani poň jdú, aby pospicšil, že páni ho čakají. A když jsme přišli, já chtěl před světnicí zuostati a jeden z těch dvú konšeluov vece: kněze Jene pojmi tohoto s sebú. A když sme vešli do světnice, všickni sú proti němu povstali a velmi ochotně jeho přivítali. A kdyż sedl mezi nimi v lavicech, tedy Petr Věžecký vece: nuže milý kněze Jene, гай? nám o výjezdu do pole, kam bude najlépe jeti, do Moravy-li čili k bratřím Táborským, jenž toho velmi žádají na nás, Gili Krasikuom retunk dáti. Tehdy kněz Jan vece: zdá mi se, abyšte obeslali bratři Táborské, ať se sberú s obci Klatovski, Su$icki, Domażlicki, Piesecki a my obteteme Hrádek a tuť nám věrní odsud potáhnú. A odtud pošlem jiezdné a lidu néco pésieho, at s Táborskú obcí a s jinými Krasikuov retují. А Věžecký Petr s purkmistrem, oba smějíce se, vecesta: rovně si se kněze Jene s námi úmyslem srovnal. Tehdy purkmistr vece poslu: chutně jdi po hajtmana po pana Haška, at ihned ráčí přijíti,; neboť jest toho pilné potřeby. A jiné posly rozeslal po purk- mistra a konšely Nov. M. a tomu poslu, kterýž jest šel po pana Haška vece: povéz pánu, Zet již kněz Jan přišel, at pospieší. A po malé chvíli přijide hajtman a Věžecký 

Strana 67
I. Na náměstí. Petr vece: pane hajlnane, tol sc jest knéz Jan rovně s námi úmyslem srovnal o pole. A po malé chvíli vece purkmistr Starom.: jiz-li sú priSli ti v3ickni. po kteréž sme lístký. rozeslali? a posel vece, že již. A on jich kázal zavolati. A když přijedechu, vece jim purkmistr Starom.: a kde Jeroným Srol a Jíra rukavičník? Tu počne se hně- vati a káza poslovi lu po ně jíti. I kázal jim ven vystúpiti, až by i ta dva přišla. A když vystúpiechu, vece purkmistr Starom.: milý kněze Jene, tebeť jsú poslušní, přičiň se k tomu, abychom je smieřili než na pole vyjedem. Tehdy kněz Jan, vyňav deštičky i poče mluviti a řka: chcete-li obec sjednati, toto mâte zachovati: nebcïte domuov, vinic i jiných věcí, což jest komu veliká obec dala, a služeb- níkuov zkušených, P. Bohu i obci věrných, tak hanebně nelučte od sebe a zvláště Bzdinky i jiných, neb nikoli nesjednáte, než k větším kyselostem zbúříte. A vzhled na Haška vcce jemu: Panc Haïku, kdyby ty co dobrého této obci učinil a ji věrně něčím posloužil a oni tě potom nepoctivě od sebe jako nevěrného odstrčili, bylo-liť by to líbo? A on vece: ne, jistě nebylo. A kněz Jan řekl: nepřej lež jiným. Tehdy purkmistr Starom. poče mluviti řka: nechmež toho, kněze Jene, staneť se podle rady tvé. a když to pověděl, kázal pozvoniti, a posel vkročí do světnice a purkmistr vece jemu: milý, již-li jsú tu všichni s lístky? A on řekl: ještě nenie Jeronýma Srole a Jíry rukavičníka. I káza poslu, aby jim kázal vjíti, kteříž jsú přišli. A když přijidechu, pan Hašek vstav jide ven. I vece k nim purkmistr Starom.: nuZe pro milÿ Buoh, pusttež všceky kyselosti z srdcí, abychme vás mohli smířiti a zvláště kteří ste byli ondy zjímáni. Petřík Rezek vece: páni, já proč sem ondy u vězení byl, jistét to pravim, a dálit mi to P. Buoh, chciť na tom umříti, žetť s těmi zrád- nými pány a s jinými protivníky nechci se zapisovati, dokavade neuzřím ani skutečně plní zákon boží. I jedné tu řeč dokona, velmi po malé chvíli, rychtář s biřicem vskoëiv do svëtnice zkfièe: stuojte, zjímání jste. I pote bitické pacholky palcätem bfti, aby je chutně svláčeli a vázali. 1 přistúpivše dva zdviZechu kněze Jana a on kynuv rukú i vece: ponechtež mne, jizt vám dobře rozumím. A když jej pustiechu, šed ke dveřuom, jimiž vstapují do světnice, v kteréžto obec bývá, i kleče u lavice sepnuv ruce a tu dobrú chvíli poklečev, vstav jide mezi né do lavic i pote s nimi nëco Septati a purkmistr Starom. vece: jižť kněze Jene jinák býti nelze. Tedy kněz Jan vece: pro Buoh rozmyslete se o to, nic by o mú smrt nebylo, ale sámť neumru, vizte ještě, čo z toho přijde; jáz bych byl dávno netbal, coť by tu duší ze mne vypu- dilo, né, jakéží sem měl bydlo mezi vámi! A pověděv to i vece: prosímť vás, odpustíte mi k knězi jíti. I přišed ke mně za sluol ke dvefuom, P Bohu se vinen dal přede mné z hrfchuov a to mi Fekl: muoj bratre, jizt jà odtudto nikoli nevyjdu, neZ mAm za to, Zet tob& nic neudinf. Milf bratře, pomnmnožlit P. Buoh, prosiž tam kněží, ať s obcí, nebožátky chudými, až do té krvé vylití věrně pracují a zraditi se nedadí. A o kniehách učiniv rozkázánie, dav mi ruku vece: nuž milý bratře, Buoh tě žehnaj a prosím tebe, tím snažněji popros P. Boha za mne. A šed ode mne zciniv ruce i sklopiv hlavu počal po světnici cho- diti a biřicové v ty časy jiné vázachu. A Petřík Rezek uzřev an kněz Jan tak chodf a vida ani ho ani dri(, ani svláčí, mně, by mu nic nechtěli učiniti; i vece: milý kněze Jene, přimluv se, ať z toho něco horšího nevyjde. A on vece, toť se přimlúívám, milý bratře, buď nám žel hffchuov, zemrüce i puojdem spolu ku P. Bohu. A kynuv rukú i vece: mníš ty, bycht jà odsud vyšel? nevyjdet již Jan odsud. I poče opêt choditi, jako by co myslil po I. Na náměstí. 67 světnici chodě. A jiní bratři, kteří sú s ním stínáni, každý přišed ke mně, P. Bobu se vinen dal z hříchuov. A tu sem jich tázal každého zvláště řka: milý bratře, jižť vám o životy jde. Jakož sou se mnozí o vás domnievali, že byste něco pochybovali o těle a o krvi P. Jež. Krista. A oni mi odpověděli řkúce: nic milý bratře a my dnes přijímali tělo a krev svého milého P. Jež. Krista a tím bohdá veseleji zemřem. A kdyZ je pfipraviechu k své vuoli i řekli sú: podiž s ními kněze Jene. I on ihned neřekl slova i šel před ními napřed ze světnice, sepmuv ruce i řekl: otče nebesky, d&kujif, Zes mi dal od svych trpéti. Pak dále praví, ktož si tu byli, kterak se jest pokorně měl a beze všcho strachu pod meč hlavy naklonil. A kat nám pravil, že klekl a sepnuv ruce a kat jemu řekl: milý kněze Jene, dáš ruce, ať svieží, nebť nemohl bych tak nic učiniti. A tak svázav jemu ruce opak i sťal mu hlavu i jeho bratřím. A to léta od narozenic syna Božieho 1422 v pon- dělí den sv. Crhy a Strachoty. Potom po malé chvíli zvěděvše to Novoměstští zvo- nili k šturmu u Matky Sněžné a obce něco chudé sběhše se nemajíce k zprávě znamenitějšího než Vítka od čer- vených zvonuov, i běželi do Starého M. k rathúzu. A tu chvíli konšelé uteklí z rathúzu někudy z zadu. A tu při- běhše nalezli Haška, z kurvy syna toho zrádného, an jezdí krotě lid a praví, že knězi Janovi nic nenie. A obecní mnozí zvolali řkúce: není-liť jemu nic, kaž nám jeho uká- zali. A viddce an plete i zkfikli nañ druzf: haha, zrédnÿ nevčrný pane i s jinÿmi zlosiny, zamordovali ste nám kazatele našeho milého. A on s svými obrátiv koně nuž se pryč a oni po něm. A zatím zastaví žoldnéřuov něco s samostrely na nékoliko set v Zelezné ulici. A když se obec proti nim zbuff, ihned se rozprSiechu a utiekéchy, druh druha porážeje. A na rathúze ti, kterýmiž byl rathúz osazen, jali se také k šturmu zvoniti. A obec přiběhše, jedni počéchu vrata rathúská sekati, plechy odlupujice, a druzí okny a střechami tam se dobývati a dobyvše se tam zjfmali si ty n&které, jinymi rathiz osadivie. A pak brzo některaký bratr nalezl hlavu kněze Janovu i vyběhl s ní z rathúzu a vběhl s ní na hromadu hnojovú. T jal se ji lidu ukazovati. A uzřevše lidé hlavu kněze Janovu, v taký křik a v taký pláč a v taký hřmot a v takú žalost dali se, jeáto já nevím, by který člověk uměl to právě vypraviti Potom také dosáhl ji nějaký robenec i běžal s ní pryč přes ulice s některakú velmi divnú chtivostí. A potkav jeho kněz Jan, farář z Březnice, chtěl mu ji vzieti a on s velikým pláčem a křikem nechtěl mno ji z ruky pustiti, až mu ji vždy vydřel. I vzem ji chodil po ulicech. — Slaří letop. čeští. Téhož léta v pondělí po té neděli Reminiscere v puostě, stať jest kněz Jan, mnich zákona Prcmonstratského z Zeleva, kazatel od matky Božie Saěžné, a s ním jiných člověkuov dvanácte v Sta- roměstském rathúze u studnice a rathúz byl dobře zavřien. Jehožto hlavu kněz Gaudenius nosil na míse po Praze popúzeje lidu ku pomstě. A ihned Novoměstští s svú braní szvonivše se k šturmu, obořili se valem do Starého M. a zastavili se v Zelezné ulici, volajíce aby jim kněze Jana vrátili. Pan Hašek byl té chvíle hajtmanem v Starém M. — ten — s svými pozastavil se proti Zelezné ulici na rynku a srozumèv, Ze tu nic nezistie, skryl se jest v Praze. Pak jeden chudý pacholek vstúpiv s palicí na pušku Jaro- mířku, jenž tu před rathúzem stáše, i volal hlasem velikým a řka: Sem chudino! sem sem! tak že se k němu zběhnú mnozí. A Novoměstští vidúce, že odporu nemají, vyskočí na rynk a vytepú rathúz i nalezný tam stinané. 1 zvolajf velikými a hroznými hlasy na vrahy — a mistry, kteříž 9* 

Strana 68
68 I. Na náměstí. 1. Na náměstí. neutekli, ty zjimali a vsazeli na rathiz. — V ned&li potom | V. d. Hinco de Kolstain — et alii — Pragam — ad Maiorem svolána jest všecka obcc Staroměstská. A tu jsú sc radili, co mají těm mistruom učiniti, kleréž sú u vězení svém měli. TakZ se o to smluviti neuméli velmi dlúho až na tom zuostali, aby je zavezli do Hradce. 24. 1422, 17. května. Slaří letop. éesti. Potom v neděli před Božím Vstúpením — kněz Sigmund, knieže Litevské, přijel do Prahy. —— Porozumév néjaké neochot- nosti od Starom. konšeluov i kněží, po obědě jel na Nové Město. A tu — ujemše pod ním kuoň za uzdu, vedli jej slavně do Starého M. na rathúz. Vidúce to kon- šelé, že se velmi obec búří, ihned kniežeti pečeť a klíče položili, aby konšely nové zdělal; jakož se i stalo. Na- zajtřie sejde se všecka obec na rathúz a tu nové konšely zdělá. 25. 1422, 1. října. Staří letop. čeští. V středu na sv. Michala pan Bohuslav z Svamberka a Janek Bzdinka, hajtmané Táborští, s Tábory pokusili se o Prahu a to tiemto obyčejem —. Když přijeli do Prahy položili se na Novém Městě — A nazajtfie přišli starší na rathúz do Starého M. prosiece, aby jim byla obec veliká svolána. — I šli do Starého M. A prošli vešken rynk a žádný se k nim nepřimiesil až i prošli Dhíhá sti(dá. I šli po pří- kopě až k Matce Božie Sněžné a odtad nabravše tarasuov i šli opět do Star. M. Мей Чет Staroměstští také pod svú korúhey se sebrali i táhli proti nim. — Brzo potom konšelé v jeden svátek kázali se vší obci sjíti. A když bylo po obědě, obec sešla se na rynk. I kázali konšelé biřici volati, aby všichni šli na rathiz. Obec zkfice veli- kými hlasy: nechcem, nechcem! A v tom někteří z obce běževše k šatlavě i vytepú ji a vězně Táborské vypustí i ty, kteříž byli z Křivoklátu. UslySev tu búři kněz Sig- mund káza svým hotovu rychle býti na koních i vyjede na rynk a poče se ptáti, kteří jsúí to, ježto šatlavu vybili. Takž počechu je jimati a v šatlavu vsázetí. A když již bylo k večeru, kaza kněz Sigmund konšeluom po kata poslati i kaza je po jednom z šatlavy voditi. A když jich již pět stato bylo, prosili jeho, aby již pfestal tolo stínánie. A pan Vilém Kostka s svú čeledí jeda pryč vece: Ne- katujž se s nimi, dokudž chceš. A ihned přesta toho sti- nánie. 26. 1426, 11. bfezna. Rukop. ë. 2099 f. 174. Feria secunda post Letare magistri civium et domini consules Maioris et Nove Civitatum Pragensium officium consulatus resignaverunt serenissimo principi et domino, domino Sigis- mundo, duci Lithwanie, nec non domino et gubernatori nostro gracioso et favorabili, ad manus eidem sigilla dictarum civitatum in signum iuste et vere resignacionis dantes et tribuentes 74 preiorio Maioris Civ. coram magna commu- nitate. Quibus prediclus princeps coram predicta commu- nitate dictarum civitatum graciarum acciones de regimine et gubernacione fideli, bono, iusto, laudabili ac honesto immensas reddidit de nullo cosdem inculpando neque in posterum de facto aliquo dictum officium atüngente possc inculpari. Promittendo prefatis dominis temporibus affuturis omni favore et clemencia laborem eorum refundere. Ibidemque pretacta communitas dicto domino duci pro dictis consulibus multas el magnas graciarum acciones redidit et retulit exorantes et petentes eundem, quatenus ipsos a qualibet impeticione predictum officium attingente per quamcunque personam facta protegat favorabili clemencia pariter et defendat. Qui dicte communitati et consulibus promisit se velle adimplere. Actum, ut supra, a. XXVI. 27. 1427, 6. září. Kronika Barlośka z Drahonic v Pramenech sv. V. str. 597. Sabbato ante Nativ. b. Marie civitatem ad plateam sive circulum vencrunt et clamantes heslo »pax sancta« expectabant a civibus adherenciam et juvamen, qui: ipsis nichil iuverunt, sed porlis et cathenis reclusis ipsos bostiliter sagittaverunt et percusserunt ex omnibus partibus. Ipsi vero videntes tradimentum evidens ad cathenas venientes cum gladiis et cultellis aliquot cathenas eflregerunt, circa quam effracionem nonulli ipso- ram sunt interfecti et d. Hinko ad quandam domum dictam ad Elefantes fugit et ibi de domo est proiectus et interfectus, alii vero — ad Novam Civ. pervenerunt. 28. 1427, 6. zar(. Stał lelop. éesté. Téhoz léla v so- botu před Narozením Matky B. pan Hynek z Walštýna — a pan Smiřický — vskočili sú do města Pražského. A obec Staroměstská — je všecky zjimali —. A mistr Rokycana byl se oblekl v komži, proto aby jej znali, nebo stáli lidé zlí na rynku na Starém Městě dvěma fadama s kordy -vytrZenÿmi Cekajfce, koho by tudy vedli, aby zabili. Ale on Rokycan komží na hlavu piikryval ty vézné a tak je vodil do Satlavy. Znamenitéjs( pak vězně na rathíz vodili. Tu pan Hynek Kol&tejnsky v domu u slona nalezen jest a zabit od Makovce lotra a svržen oknem dolúv u zadních vrat. A pan Hynek byl uprosil toho Makovce od šibenice u Staroměstských; a potom byl zabitý vyvlečen pod pranéř. Ale Smiřický s jinými mnohými panošiemi jat jest a dán do vězenie na rathúz, ale potom jest z vězenie ušel skrze pomoc jedne dicvky. 29. 1498, 6. března. Staří letop. čeští. L. b. 1428 v sobotu před neděli Oculi stať jest Makovec pod pra- néřem v Starém M. pro své zlé činy. 80. 1432, 256. ledna. Chronicon Treboniense u Hó- flera Scriptores I. sir. 62. Die Conversionis s. Pauli fuit maximus ventus, tbi aesluarium prelorii Maior. Civ. Prag. erat incensum. 31. 1482, 21. a 22. Gervence. Kronika Bartośka z Drahomic v Pramenech sv. V. sir. 608. Fer ll. in vigilia s. Magdalene in nocte et fer. Ш. ipso die fuit tanta inundacio aquarum — quod quasi per totam civi- tatem Antiquam Pragensem, ymmo in platea communi circa mediasłinum ct per alios vicos ct plateas grandis aqua fluebat et.magnum dampnorum in celariis — fccit. — Chronicon Treboniense u Hóflera Scriplores I. str. 63. Sabbato ante Magdalene in nocle incepit plucre, pluit per totam noctem ct cras tota dic dominica ct feria secunda de mane maxima aqua inundavit. — Cum lioc eciam per inferiorem partem circuli Mai. Civ. Prag. cum magno impetu aqua fluxit. 32. 1486, 26. srpna. Staří letof. čeští. Tu neděli po sv. Bartoloměji Ciesařova Milost seděl v svém majestátu v Starém M. na rynku na stolicech povýšených pod českú korunú. A tu konšelé Star. Nov. i Malé Strany — i s obcemi slíbili sú věrní býti. — Téhož léta přijal ciesař manstvie od kniežat Slezských Opavských na rynku Starom. 33. 1486, 96. згрпа. Rukop. č. 2082 f. M. 11. In vi- gilia s. Bartholemei serenissimus princeps et dominus, dominus Sigismundus, rex Ungarie, Boemie nec non impc- rator Romanorum semper augustus, cum domina impera- trice Pragam de Iglavia subintrarunt civitatem honorifice suscepti et beneventati a Pragensibus post portas predicte civitatis cum clavium ab eisdem portis ipsius serenitati presentacione, quas illico magistris civium et consulibus restituit fidem omnimodam ipsis adhibendo creditivam. Et post ingressi ecclesiam b. Virg. ante Letam curían! ma- gistro Johanne de Rokyczano, archiepiscopo electo in hac 

Strana 69
I. Na náměstí. vera faciente cxhortacione: Domine salvum fac regem et cxaudi nos in die, qua invocavcrimus le. Kt hiis terminatis deductus per cosdem consules ct communitatem in curiam regiam ad s. Benedictum. Et dic dominico immediate post sequenti hora XVa idem dominus impcrator sedit i5 cir- culo Maioris Civ. Prag. in sedc sue maiestatis in corona regni Bocmie, quam de Ungaria cum tabulis terre et aliis rcbus secum adduxerat et ibi a tota communitate Pragensi et ab aliis baronibus ct civibus tunc presentibus pro de- mino naturali eL rege Boemic gracioso est susceptus, rc- positis sibi ibidem sigillis et clavibus a portis civitatum in signum vere subieccion's ct obediencie. Que sigilla et claves restituit consulibus iterum viceversa. Ibi cciam coram sua maiestate consules iurati et tota communitas Nove Civ. Prag. dimissa est libera ct soluta a consulibus et tota communitale Maioris Civ. Prag., de quibus a biennio et modico plus ipsis promissis fucrant obligati el votis per vivam vocis ipsorum expressionem. 34. 1436. 96. srpna. Veleslavintw Kalendas str. 453. V neděli po sv. Bartoloměji císař. Zigmund, král Cesky, seděl v svém majestátu pod korunou sa ryúku Slarom. vedle »bílého zvona« (č. p. 606) a tu mu kon- šelé i na mistě svých obcí všech tří měst Pražských slibo- vali věrnost, poddanost a poslušenství, jakožto králi a pánu svému. Potom vc čtvrtek nejprvé příští, 30. dne srpna, sadil sám osobně rady ve všech třech městech PraZskych. Primascm Starom. udélal Jana Rečka, dav mu pečeť sám svou rukou, a Jana z Kunvaldu od »stiíbrné hvízdy« učinil podkomořím království Ceského. 85. 1487, Б. července. Staří letop. čeští. V pátek po sv. Prokopu zaručen jest Vlhovec a mučen a potom stał na rynku. 36. 1487, 8. září. Kronika Bartoška z Drahonic v Pramenech sv. V. str. 620. Dic Nativ. b. Marie V. cum Viscone, milite dc Polonia, ct presbitero Martino , dicto Prostrzedek ct quodam dicto Zeleny, optimo sagittario de pixidibus, ct cum purgravio suo dc томе Syon [Rohacz] cum aliis XLV] captivis Pragam per gentes d. imperatoris aporlatus cst cl statim ad pretorium ad tor- menta ductus est ct tormentisati sunt acriler et in crastino feria secunda ipse Rohacz in cathena et cingulo deauralis ct alii in cathenis rubeis et quinque ipsorum in rubea veste in numero LI]I sunt suspensi, quia prius crant scp- lem captivali cius, videlicet Gindrzissek, Baba, Hrdinka, Zidek cL alii ipsorum complices. 97. 14837. 8. září. Słafi lelop. ceśli. V neděli na den Narozenic Matky B. — přivedli sú s sebú pana Jana Roháče a ryticře Vyška z Polsky a kněze Jana Pro- středka a Zeleného puškaře s jinými mnohými. Kdežto hned ten Roháč veden ješt na rathúz, mučen a lázán a nazajtří vo pondělí veden jest sc všemi svými k šibenici. A ač jest byl pán korníhevny — musil však viseli k roz- kázání ciesařovu na šibenici s tovaříši svými, kterýchž bylo na LX; Roháč najvýše a lito tři pod nim na jiné šibenici a pak jiní tepruv na obecní šibenici. 38. 1488, 29. června. Coronacio Adalberti I1. ve Vralislav. rukop. Г. К. 327. Dornoch rcith der konig und mit em vil herren in dy Aldestad keyn Prage. Do lis her phennige vor em streben und werfen. Do quam her vor das rathaws. Do stunden dy ratmanne vor dem rathawsc und halten bey сп etwas gcfangen, dy gobin syc dem konige, dy lis her Jedig und los. Und do hatte sich ge- sieket Michil Kot mit der waynburg, alz uff yczlicher seythen czelfíc mit alden radbern, und her ging vor und schickete dy waynburg. Dornoch czo czogen in der wayn- I. Na náměstí. 69 burg czum irsten czum stangin mil (anen und vil flcgelcr, kewlner und vil unlustig volk. Unde mitten undir en reith eyner greulichir angerichtir man als cyn konig und czog ufi dem marktc dem konigc cnkcygen und sprach: her wer is, der polnische konig und welde sich auch gernc lossin kronen cznm konigreich czu Bohcm. Nu segc lier wol, her helte is vorseumet und gap sich mit allem volke dem konige czu gnaden, und domete wart der Polen zere gespotet. Dach sprach man, der konig hettc umb des wille Michil Kot gegebin LX guldin; und reit der konig uff seinen hoff. Actum Prage a. d. M. CCCCXXXVIII ipso die Petri ct Pauli ap. 39. 1438, 27. květnu. Slaří lelop. čeští. V úterý pied sv. Duchem sfat jest znamenitý konšel z Starého M. Jan Mucck v rathíze, Ze — vyprosil sobé rychtáislvic Starom. 40. 1438, 18. Gervna. Slafí lelop. ceilí. N pátek po B. Téle král Albrecht prijel do Prahy. — Proti nému vyšel Filibert biskup s preláty a kanovníky a učením Pražským, měšťané se všemi řemeslníky s korúhvemi a s sviecemi slavně jeho přivedli po městě na rynk až do jeho hospody. — V neděli na sv. Víta — slíbili sú jemu Pražané poslušenstvie a člověčenstvic, když seděl na stolicí na rynku v Praze. 41. 1440, po 29. červenci. Kronika Barloska z Drahonic v Pramenech sv. V. sir. 023. Quidam vero Ambrosius, civis Antiquc Civ. de domo a alba campana [pfi pfepadení mésta] fugam «edil, qui in via captus — et demum post aliquot dies antc domum suam cst salva gracia capite truncatus. 42. 1440, 4. října. Kronika Barloška z Drahonic v Pramenech sv. V. sir. 624. Quidam Mathias dictus Smolarz et Ondrassko frenifex, cives Antique Civ. Prag., feria JIT. ín vigilia oclave s. Wenceslai, ut per precones clamatum erat, propter tradicionem et conspiracionem suprascriptis. anle mediastinum: Antique Civ. Prag. hora meridiei vel quasi capitibus: sunt. truncati. 43. 1440. Staří lelop. češlí. Potom mnoho let Slámuov erb byl přikován na pranéři; a byla kačice s zlatým nosem a nohami; ale přikována byla zpět hlav dolóv a nohami nahoru. A děti jemu zjimány a dlúho na rathúze u vězení chovány byly. — Hájek f. 416. — Erb Slámuov [Zikmunda], kterýž byl na tabuli namalován a na jeho domě přibit, konšelé rozkázali jej katu sníti a na pranéř přibiti hlavou doluov — a ta tabule na tom pra- néři byla několik let. 44. 1443. — Lelop. Ceske. — Konšelé rozkázali korúhve čtvrti na rynku vyvěsiti, aby, kdyby pokřík byl v městech. každý v své čtvrti byl hotov pod sv korúhov. Však potom skrze pány smíření jsou a Pražané bned ko- ráhve sloZili s slápuov. 45. 1446. 28. června. Staří lelof. Cestí. V ochtáb Těla B. byly slavné processí s tělem božícm z rozličných far —; jdúce rynkem i ulicemi až do své fary se vrátili. 46. 1447, 8. června. Slaří lelop. Сем. № den " Těla B. dělali slavné prosessí z far s tělem božím po rynku i po ulicech a jeplisky z pannami u vénciech a s trubaci, ukazujice se lidem s sv processí. 47. 1447, 17. září. Hájek f. 424. Den sv. Lam- perta Pražané Starom. rozkázali mnoho sudúv vína na ryük vláčkovatého vytáhnúti a tu rozkázali je pilně ohlc- dovati a dostatečně vykoštovati, nech'íce tomu, aby se jim lidé trávili, kázali je osckati, takže potokové tekli některými ulicemi. 

Strana 70
70 I. Na náměslí. 48. 1453, 11. dubna. Rukop..č. 992 f. 236. Když v neděli nynic minuhí ráno některými súsedy a panskými služebníký pro jisté výstrahy rathúz jest byl osazen, tu tehdáž ráno v neděli od týchž služebníkuov panských v yralech rathüzskych list některaký, an z předu dveří za plech zastrčen, v kterémžto listu pod jménem Sigmunda. Slámy z Nezřeva ku pánuóm purgmistróm, konšelóm i obcem všech tří měst Pražských psány sú byly věci roz- ličné potupné, hanlivé i hanebné, ješto sú sě chýlili k zkystlení a roztržení obcí Pražských i súsed, kteréžto široce vypsány byly a lživě, nevěrně i falešně dotýkajíc pánuov konšeluov i úředníkuov i také starších z obcí i řemesel. A ty věci dály sú sč skrze osoby některé muž- ského i ženského pohlavic, jichžto páni již diel docházejí, ncloliko PraZskym obciem k banbé, ale panu zprávcovi i všemu království Českému. Pro niežto páni purgmistr a konšelé Star. M. Pr. obeslavše na rathúz velikú obec svú vznesli sú to na mie i ten list před nimi tak a tu, jakož již dotčeno jest, nalezený čísti kázali praviece, že takových anebo k těm podobnych listuov viece jsü se doptali a mají je v své moci. Zádajíce od též veliké obce býti nauccni, co s tiem a kterak by měli učiniti i s těmi, kdož jsú ty věci neb k těm podobné spisovali, k nim radili, pomocni byli aneb o tom věděli a vědie, poněvadž i panu zprávcovi » také jiným viece takových listuov ro- zepsáno jest a dáno. Tu vSccka obec o to potaz dobře rozmyslný jměvši, tak jsí z jednostajné. a společné všech jich vuole vyřkli a vynesli skrze Mathiáše Loudu, prosivše a prosiece za to pánuov purgmistra a konšeluov, aby sé na lo s pilností ptáti ráčili a oni že sč také ptáti chtějí a o komžkolivěk by sě takového běhu doptali, jistotně že by ten takový list neb k tomu podobný psal a psali, k tomu radili a pomahali neb o tom věděli a na pány do rady nevznoesli, nebo jinak kterak kolivěk že by toho příčina která byli, nad lakovým neb nad takovými prosifi i po- ručili pánóm bez milosti podle práva a řádu města tohoto tak pomstíti, aby jiní příkladem jich o takové listy i věci neb k těm podobné potom sé pokusiti nesměli a dobří lidé aby v pokoji mohli odpočívati, na takové listy a věci neb k těm podobné, zrádné, nevěrné a falešné nedbajíce. Pravicce dále tíž obecní všichni jedniem hlasem, kterak tomu velmi dobře rozumějí, že ten Sláma, jakož jest dřieve zrádu zřejmý jednal a koval, chtěv mnoho zlého na tuto obce uvésti, též i ještě nepřestává toho činiti jako zrádce nevěrný a beze с!пу. Рго!ой toho Jistu a řečí anj jiných k tomu podobných nepřijímají za jiné nežli za listy a řeči zrádné, nevěrné a falešné. Do pánuov konšelnov ani do jiných súsed svých neboli řemesl, jichž ti listové a ty řeči nebo k těm podobní a podobné dotýkají, žádného domnénie zlého nemajíc ani na né véHece, vyznávajíce toto 1 tvrdiece dále, kterak na počátku uvázánie uroze- ného pána pana Jiříka z Kunštatu a z Poděbrad oc v toto město i potom každý rok při sázení konšeluov vždy to bylo obnovováno a svolováno, že dřevnie všecky nepřiezni a nelibosti v těchto obcech vzniklé jměli sú a mají po- minüti a zapomanuty byti, to vymienujíc, jakož i prvé bývala la vymienka, jestli že by kteří neb kdo měli s sebú co Ciniti o zboZic a statky kterézkolivék, movité i nemovité, ti neb takoví aby sebe právem hleděli přede pány konšely, jakož řád a právo jest toho młsta. A mimo to kdož by kolivěk svrchu dotčených listuov a řečí nebo, jiných k těm podobných, jsa příčina která a kterýmkoli obyčejem, v pravdě byl v tom shledán, takový každý sám sebi vincn jest a bude a nad takovými aby pomstěno bylo bez milosti tak jakož sč svrchu piše. Také obce táž veliká všecka pravila jest to tvrdiec, že v těch ve všech I. Na náměstí. slibiech panu zprávcovi oc svrchu psanému slibenych a za- vázaných podle pánuov purgmistra a konBeluov bez pro- měny a bez pohnmtie stojie i státi s boží pomocí chtie, doniž statkuov i životuov jich stává, žádnému sebú od toho jinak hybati nikoli nedadúce. Actum fer, III- post Conductum Pasche a. d. MCCCCLIII. Johanne a fontibus magistro civium existente. 49. 1453, 80. dubna. Kronika Barlośka z Drahonic v Pramenech sv. V. str. 625. ln vigilia s. Philippi et Jacobi ap. decolatus est Wenceslaus Durssmid. 50. — 7. září. Tamtéž. Eodem anno fer. VH. ante Nativ. b. Marie V. decolatus est d. Johanes d. Smirzicz. 51. — 7. září. Enedše Sylvia Kronika Ceská. Erat inter Bohemos Johannes Smirischaeus, homo nobilis et facundiae gratia inter prinros acceptus. ls postquam regem Bohemiam ingressurum cognovit, litteras huiuscemodi. ad eum dedit: Johannes Smirischaeus Ladielao regi salutem. Venturum te quam primum in regnum tuum probo, si modo imperaturus veneris, non pariturus. Inermem impotentem- que intrare non laudo, nisi bicipem mater peperit, ut ex duobus capitibus unum Viennae apud amicos dimittas, allerum Bohemorum dubiae credas fidei. Vale«. Epistola comiti reddita est, qui cognito tenore Georgio eam remisit. llle accersito procerum consilio, inter quos Johannes [Smi- fickf] non in postremis erat, litlerarum sensum supprcsso scribentis nomine recitat. Quid mereatur scriptor, percon- tatur. Dignum morte primi iudicant. Nec Johannes suo loco sententiam dicere iussus adversari audet, Proditorem et ipse patriae afficiendumque summo supplicio censct, qui ea scripsit. Profertur mox epistula eius manu conscripta et impressum annuli signum recognoscitur. Damnatus orc suo compraehenditur, duarum horarum tempus datur, in quo, si velit, ct animae suac saluti et domesticis rebus consulat. Nec diutius vitae dimissus gladio percutitur. — Hájek f. 429. — Po dokonání takového ortele Jiří gubernator ukázal list pfede všemi, kterýž jemu po- slal Rakúský gubernator, hrabě Cilský, jenž byl psán v tato slova: Ladislavovi králi Jan Smiřický pozdravení. Do království Českého, aby je zpravoval, vím, že máš přijetí; bez moci, aby se v ně uvázati měl, nechválím, aneb jestliže mátí tvá tebe dvúhlavého neurodila, aby jedné nechal v Vídni a druhé aby Ceské pochybné svěřil víře. Ten když jsú páni v radě sedící pilně ohledali a sekrét i ruku jeho Jana Smiřického býti uznali a on ne- odpfral a tu hned jest jat a do vězení veden. Dvě hodině aby živ byl, páni jemu usoudili —. Po vykonání pak dví hodin vyveden na rynk Star. M. Pr. a tu stat s potom v kostele sv. Ducha v Spitále u mostu pochován. — Staří letop. čeští. V pátek před Narozením Matky B. sťat jest v Praze na Starém M. pod pranétem — pan Jan Smi- fickf — a u mostu ve špitále pochován. 59. 1454, 98. června. Veleslavín vw Kalendáři. V pátek přeď sv. Petrem a Pavlem král Ladislav seděl v svém majestátu a v ozdobě královské pod korunou sna ryňku Star. M. Pr. a tu některá knfZata okolmí, jako zejména Vilém, kníže Saské a landgrabć Durinskć, lena od krále přijímali a při tom honby, kolby, ternajové a jiné kratochvíle rytířské provozovány byly. (Rovně' Dačický sv. L str. 37.) 58. 1454, 28. června. Lwpdč. Duces circomiacentium et vicmarum provinciarum Pragae in area fori Maioris urbis Pragensis a rege Ladislao, diademate regio recers cincto, fendum acceperunt: exhibita tum et varia specta- cnla atque ludi equestres. b4. 1457, kc konci listopada. Hajek f. 434. Pražané pak kázali mnoho dříví navézstí na ryňk Star. M. Pr., cht(ce 

Strana 71
I. Na náměslí. z ného udélati tanchaus na sloupích, tak aby udělána. byla nade vším ryňkem podlaha prkny loblovanymi podlaZená, aby pod ní mohli s koňmi i s vozy jezditi as té podlaliy aby mohlo doluov i nahoru po schodích se choditi. Také i do každého domu v ryňku s té podlahy vjíti a tu aby králové i knížata, hrabata i páni své tance a rozkoše měli. — Z tolo pak lesu a dříví, kteréž: bylo k tomu [k vílání nevěsty krále Ladislava] tanchauzu připraveno a na ryňk svezeno udělán krov na kostel P. Marie před Tajnem. — Stari lelop. Ceslí. Kral přikázal dělati na ná- městí na Starém M. ohradu k tancování, aby tancovali a veselé (o vedli; kolby a jiné ty včci světské, ale Pán Buoh to jináč změnil. 55. 1462, 10. srpna. Lupáč. rcx in practorio Mai. Urbis Prag. rcgni ordinum atque Fantini etiam, publice edit suac fidci confessionem. Hoc dic Georgius in praesentia trium oratoris. pontificii, 56. 1462, 16. srpna. Lupdć. Georgius rex in publico {rium ordinum regni conventu qui tum habcbatur in praetorio Maioris Civ. Prag. frequentissimus, nuncium apo- stolicum, Fantinum dc Valle, iuris utriusque doctorem, loc dic in carcerem rapi iussit, nimirum vclemoenter cius ora- tione commotus, qua ct regium honorem laesisset et no- mine papac ipsum regem offendisset. 57. 1480, 25. dubna. Stari letop. Zesli. Den sv. Marka cv. od sv. Michala v Star. M. Pr. když šli o pro- cessí přes rynk, stala se přihoda taková, že vypadlo tělo boží na zemi z monstranci pfed domem paní Medkové a Sosnovcové. 58. 1480, po 4. červnu. Tamlez. Král Vladislav druhého téhodoc po sv. Trojici pi(sné zapovédél, aby pfsen (»vérní kfestané«) v Praze zjevně zpívána nebyla. — Pak jeden kovář jda z rathúzu Starom. začal sobě prozpčvovali tu píseň proti zápovědi královské; i utrpěl pro ní i s jinými jeho pomocníky. > 69. 1480, 14. srpna. Zumtéž. V pondělí po sv. Va- vfinci mnoho mčšťanuov Starom. zjímáno královským roz- kázáním, jakožto Kulhánka zámečníka, Prokopa vačkářc, Popela platnéře, Jiru hrstníka a jiné mnohé a na rathúz sú vsázeni. Potom v pondělí před sv. Kříže povýšení sú zmučení nekřesťansky. A zvláště pekař Šejnoha Nemec, tak velmi mucen a pólen, że ho bylo naskrz prohlédniti, a lak velmi tažen, že přetržen na skřipci a umřel. Kte- réhož potom nesli doluov ohaleného a nedali naň hleděti ani odkryvati a ženě jeho nedali ho p'akati; ten nesen k sv. Ondřeji s žáky a zvonili mu v Tajně u Matky boží slavně. GO. 1482, 18. srpna. Staří lelop. Eesti. V úterý na sv. Hippolita král Vladislav měl v Praze na rynku turnaj. — Veleslavín str. 428. V outery na den sv. Hyppo- lita král Vladislav: držel slavný turnaj na rynku Starom. a tu sám osobně honě jednou s konč spadl a osedl sedm- krát. Honili podle krále Hynek ml., kníže Minsterberské, pan Vok z Rožmberka, pan Jan Tovačovský, Koldic, Svi- hovský, Smiřický, Meziřický, Ceněk Mičán z Klinštejna, Petr Dubský, Hasištejnský, Jiří z Kolovrat, Ladislav z Weit- mille a jiní mnozí. 61. 1488, 24. září. Tamtéž. Konšelé Starom., No- vom. i Malostran. spojivše se tajně s některými pány protivnými kalicha Kristova — mínili všecky, kteříž při- jímají krev P. Krista — zhladiti a vyhnati ten čtvrtek před sv. Václavem, ale milý Buoh té lsti divně překazil, neb rada a zráda jich tajná nemobla býti, neb Tomášek I. Na námestí. 71 od hvězdy zlaté, ten některému z sousedův mluvil: již se teď vaše tudiZ posvícenie blíží, shledáte, Zet vám dámc krvavých mazancuov žráti. Ale ten jsa chytry, poradiv sc i než ten čas přišel, ten týden před tím odšel na onen svět jako Jidáš. I roznášelo se jest to tajně mezi lidmi, neb sou v ty časy soused s sousedem nesměli volně mlu- viti; a chtěl-Ji jest kdo s druhým na rynku mluviti, ohlé- dal se jako vlk, zdali by tu třetí byl, aby jich nevyzradil. Pak nad to více konšelé tíž měli své šíbaly a zrádce. — I věříce P. Bohu, že jich neráčí opustiti i nečekavše noci, v niž sou měli sousedy jímati a katovati se s nimi, i pře- dešli je ten den prve. Neb byli si ti konšelé všecky před tím zapisovali, aby každý, což na koho zbroji při- sluší mieli, byl s ní hotov, když koli udeříno bude 5 $turmu na rathúze. Takž věrní Čechové tu středu před . Véclavem, nclekajice Sturmovdn( na rathdze, i šturmo- vino jest u Matky Boží před Tajnem; takž potom ihned po jiných kostelích Sturmovali. TakZ se mnoho súseduov zbéře rychle a to bylo v XIV. hodinu. I jdá k rathüzu Starom. s zbrojí. A mezi vraty rathúzskými stál purgmistr od klobikov i když jsú k rathúzu přišli, otázal se jich, co by chtěli. Jemuž odpovčdčli, že by k rozkázání kon- šelskému to učinili. Jimž poděkovav z poslušenství hoto- vého i kázal jim tu čekati i chtěl před nimi rathiz za- viíti. Ale oni ihned se na něho obořili a on prchl a utekl nahoru a skryl sc. Takž všedše na rathúz i jali purgmistra a konšely i přikázali jim v světnici radné seděti, tak aby žádný ne- vycházel. I vyšel jest purgmistr na mazhúz a ihned jeden sudlicí jeho nohy probodl a on ihned učinil se zabitého a tajil vsobč duší. A oni nechtčjíce, aby tu mrcha ležela zabitá i strojili sc s ním k voknu, aby ho vyvrhli z rat- húzu. Ale on chytil se rukú železa toho, na nčmž zpole- hají vuokně, nechtěl se pustiti, až mu ruku kladivem že- leznym odtloukli od něho. Takž ten upadl až na zemi z rathúzu a v košili toliko na zemi ležel zkrvavený jsa. A Publik kon$el ut(kal 7 rathizu, toho ranili pred rathizem i prosil jest: nezabijejte mne, že vám divné věci povím. I vlekli ho do šatlavy, jiné pak konšely vsázeli do vazby. A v ty časy také zazvonili k šturmu na rathúze. Tuž tepruv, co živo, běží k rathúzu. A Němci někteří, kteří js o té zrádě věděli, rychle také k rathízu na pomoc konšelóm běželi, ale byli jsú již zmeškali; i někteří zjí- mání jsú a jiní rozprchli se a utekli. — Tehdy obce s boží pomocí opanovavše rathúzy, pečeti vzemše volili sobě jiné úředníky, hajtmany. — A rathúzu sú dobře osa- dili a v noci žoldnéři po městě chodili. — V pátek pak — k večerému na Starém M. vyvedli tři konšely s jedním obecním, kterémuž říkali Tomášek od Oremusuov podle volka, pod pranéř a purgmistra Jana Klobúka v trokách dva kati přinesli; neb nemohl jím; když ho z rathúzu svrhli, zlámal sobě nohu. První z těch konšeluov byl Chanický Václav od kohúta (č. p. 2.) za rathúzem. Ten na mučení řekl: co sme my vám měli činiti, to vy nám činíte. Druhý konšel Publik vyznal, že jsú měli sepsaných více nežli LXXte měšťanuov na Starém M., kteréž mčli stínati a ihned tu noc, by se byli tito neutekli. — ] sfali nejprv Publika, potom Chanického, potom Stodolu. A když měli purgmistra stíti, ještě sám řekl, že sem nic dobrého nemyslil o této obci. A kat pokloniv sc jemu i s(al jcho. 62. 1488. — Tamléz. A tu se sobě všecka tři města vysoce zapsaly, zápisy zjednavic, ctí a včrou k tomu na rynku Star. M. P.. sobé slibujícc. 63. 1484, 1. srpna. Tamiéz. Biskup Augustin — v neděli při sv. Petra z okov vyvedení sloužil mši na rynku Starom. u toho domu, kdeż slilo u stolice a nynie u Vita 

Strana 72
72 I. Na náměstí: doktora a tu svýma rukama rozdával tělo a krev P. Krista pod obojf zpuosobi starým i mladým a dítkám, ano na to hledčli páni, panoše, města boha chváléce. 64. 1496. — Tamléž. Byly se zapsaly všecka tři města Pražská, aby mezi se nepouštěli odporných u víře, ani pojímali sobě ženy protivné kalichu Kristovu a ton zápis čten na rynku Starom. a všichni: to schválili i Te- deum laudamus zpívali v Tejně zvoníce. 65. 1506, 3. října. Tamtéž. V sobotu po sv. Václavu stali Kopidlanského, čistého mladého zemana as ve 24 létech, na Star. M. Pr., ježto zabil jiného zemana řeče- ného Cukra z Tamfeldu v frcidu, za purkmistrství Danicle Rauše, kterýžto v náhlosti sám čtvrt jeho odsoudil bez vůle a vědomí jiných pánův. I kázali ho stíti na rynku v samý večer. 66. 1507, 30. května. Tamtéž. Den sv. Trojice při- letěl roj krásný včel a posadil sc na pranéři při prvním foštování v St. M. A ten roj na zejtří k sy. Pavlu na Spitálsko dali. 67. 1508, 7. března. Tamléž. O masopustě Staro- městští dělali šranky na rynku proti domu Svátkovu ke cti panu kancléři, neb byl sobě najal dům u něho — a pak v masopustní poslední dni i v postě bývaly kolby, 68. 1510, 22. ledna. Tamież. V outerÿ den sv. Vincencia bofili na rynku Starom. króimcc Smejdffské u rathouzu a boudu porybnou k tomu. 69. 1512. — Tamtfeż. Tehdśż dali volati na rynku Staroměstském, aby žádný z městských nechodil s zbraní a o stavu rylířském, aby toliko pachole za nimi meč neslo. 70. 1518. — Tamlez. Pražané Starého i Nov. Města každý na rynku svém čtyry sloupy vkopali a do nich čtyry korouhve postavili a obeslali sousedy, když by jim znáti dali neb na rathouze zvonili, aby každý z své čtvrti šli k své korouhvi. 71. 1514, 21. srpna. Veleslavin 442. V pondělí před sv. Bartholomějem Pražané Staroměstští dali stíti dva konšely svá na rynku u pranéře Vilímka z Troskovic a Havla od »pěti korun<, protože tejné věci rady pronášeli a zvláště listu nějakého k Polskému králi psaného, pře- psavše jej, dříve než se zpečetil, jinam než náleželo, po- dali. Oba pochovśni u sv. Pavla ve špitále. (Zpráva Sta- rych letopisů českých uvedena v Přílohách 11.) 72. 1515. — Staří letop. čeští. A před léty ne- chtěli míti lepších zvonů, jako na věží rathouzské v Sta- rém Městě a starý sv. o těpánský. 78. 1515, 16. dubna. Staří letop. čeští. V pondělí pró- vodní v 11. hodinú sešli se na rathouz a odtud potom do Tejna pořádkem slušným, kdež zpíváno bylo jítřní zádušní a tu přineseny byly máry z domu farního přikryté axa- mitem-cernym a kHż zlatohlavovy s erby [króle Vladislava], potom přinesli korunu pan Bnrian Lazar a jini sceptrum, jablko a met a to vše snesli na místo k tomu připravené z prken, suknem černým přikryté. A po dokonání té jítřně chodili s processí zpívajíce. Starší obecní šli napřed před kněžími a za kněžími nesli ty královské aparáty: Ziga nesl korouhev královskou, M. Jan Pašek meč dře- věný postříbřený, purkmistr korunu, Jan Hlavsa sceptrum z pravé strany a Jan Nastojte jablko pozlacené v černém tafatu, ti tři spolu. Za pimi čtyři mládenci v oděvu čer- ném pod klobouky černými s svěcmi hořícími, pak za těmi dvanácte pánův nesli ty máry (znamenitých měšťanův osm vybravše v černých, šubách kunfch, axamftky, atlasy posi- tých, ti máry nesli a za márami šel obecný lid.) A po I. Na náměstí. nich opět čtyři mládenci, jako před nimi. Vyšli ven z ko- stela těmi dveřmi od »hřebenů« a obešli rynk okolo a zase do kostela. A tu držána byla mše u velikého oltáře, opat Slovanský sloužil pod infulí t. j. pod korunou a pan purkmistr se pány klečeli okolo mar v stolicích černým suknem přikrytých pod velikým krucifixem. Potom po ofertoře: kněz Jakub, farář Tajnský, pěkně assimulabat cum statuo Danielis 2. o králi, jakých povah byl. A po kázání purkmistr přišed k stolu, kterýž stál před márami přikrytý damaškem černým, vzal korunu, Hlavsa sceptrum, Nastojte jablko, šli k velikému oltáři a před nimi nesl Ziga řezník korouhev královskou a Pašek mcč. A opat Slovanský vzal od purkmistra korunu a vstavil ji pod monstranci na stolicí přikrytou, potom jablko i sceptrum, též i meče podali jemu a on jej přelomil na dvé. A zpí- vali kanon i kondukt až do konce a korúhev vtáhli na- horu. A po té šli z kostela, purkmistr s konścly a s star- šími na rathouz a tu poděkování učinil M. Václav, písař nejvyšší, od pánův k starším. 74. 1516, 22. května. Slaří telop. éesti. Na den Božího Těla poslové císařští pozváni byli od Pražanův k občdu i přijeli na rathouz Starom. a tu znamenitější osoby z Pražanův k. tomu byli vystrojení, se dvadcfti koňmi a vůz krytý vyjeli proti nim a vzali je na len vůz a jeli za nimi i před nimi až do rathouzu. I uvedli je do radné světnice, kteráž byla ozdobena koltrynami tkanymi po všech stranách. Tu bylo koflíkův na šedesát rozličné proměny, osmnáct krmí po česku připravených jim dali, A s nimi seděli purkmistr a jiní přísežní konšelé, purk- mistr toho času bakalář od bílého Iva, Jan Pašek, M. Václav, kancléř staroměstský a Jiřík Hrdina seděli z pravé strany těchto poslů. z druhé strany Jan Hlavsa, první konšel, pod erbem královským, Mikuláš pernikář, konšel z Nového Města první, Cacerda, Matouš bakalář a Roz- voda, vše konšelé. Tu také způsobili zpěváky a trubače a varhaníka s regálem a tak hodovali až do nešporu a potom je zase vyprovodili na Hradčany jako prvé. 75. 1517, 28. května. Staří lelop. čeští. Ve čtvrtek před sv. Duchem vejvoda pan Mikuláš od krále Polského přijel do Prahy. — Tehdáž přišla novina do Prahy, že slu- žební krále Polského Sigmunda porazili Moskevského knížete lidi. — A pan Mikuláš vejvoda Polský kázal páliti obně na Starom. rynku; tu troubili trubaci s rathouzskć věže, žáci zpívali Te deum laudamus. A tu jim kázal sud piva vytáhnouti, aby vBickni pili, kdo chce, a penězi sypal mezi lidi. 76. 1518, 24. července. České letop. Neštastná pří- hoda stala se v sobotu u vigili sv. Jakuba, že Mikuláše Pšeničku udeřilo dřevo v hlavu na rybném (rhu, až ho odtud vzali, neb tehdáž nějaké tesy dubové k sroubům na vězně táhli na rathouz. 77. 1518, 26. října. Tamléž. V pondělí před sv. Simonem a Judou všecka obec Pražská sešli sc na dolej- ším rathouzu. — I podali na starší obecní, co se jim vidí a zdá, i oznámili, — aby na dolejším (rathouzu) pan purkmistr a páni sedali a soudy působili a na hořejším aby ouřad šestipanský — sedali. — Tu obccní dali k tomu povolení. 78. 1519.31. ledna. Tamlěž. V pondělí před Hrom- nicemi byla svolána obce Pražská na Starom. rathouz. — Z cechův starší — mluvili a tak všickní potom vyšli ven z obecné světnice na velikou síň k obci velikt. — A v tom někteří z obecních se zdvihli a počali se tlačiti ke dveřům, aby dolův šli s rathouzu — a ti, kteří se ze dveří valili, nemohli dolův, že mříže byla zavřína, tu sou 

Strana 73
I. Na námesti. chtěli vylomiti a hospodář chtěl rád brzo otevříti a nemoh pro jich tlačení a oni ho chtěli z okna vyhodití a chtěli radi k velikému zvonu, ale nemohli, že bylo nahoře také zavříno. — A jiní pak chtěli na Židy — nebo chudiny, nádenníkův, vandrovní chasy neb čeledi a ležákův množ- ství bylo nahotově a okolo rathouzu stáli čekajíce něja- kého začátku. Nebo coť rozuměli, byť mohli k zvonci, kterýmž se do rady zvoní, bylo by ihned tu svůj začátek vzalo. 1 nemohli k němu, a provaz nahoru vytáhli. — V stfedu den sv. Apoleny byli obcslAni starSf obcenf vSickni. — Podali toho na obecní, co k tomu říkají. Obccní z koutu zasc podali na pány starší, jakož prvé bývalo, co by se jim při tom zdálo. Tu pan (perkmistr) sc staršími spolu sc sestoupli —. K tomu páni obecní promluvili = koultiv, aby oni na jich místč také tak ozná- mili panu purkmistrovi a pánüm, co se tu stalo. A když pan purkmistr a páni zase vstoupili, pan (perkmistr) tyto všecky řeči, co jest se pány staršími a se pány obecn(mi rozjímal, panu purkmistrovi a pánům oznamoval. 79. 1522, 28. března. Tamléž. V pátek před Dru- žebnou nedělí Pražané — krále (Ludvíka) i královnu ví- tali. A když král do Prahy jel, tu bylo množství veliké odčnců čistě připravených na několika místech po ulicech postavených kc cti králi, kadyž král jel; též všecka ře- mesla pod svÿmi korouhvemi a praporci, jakž nejozdob- něji: mohli, stáli; že král s královnou velmi se divili. A když přes rynk jeli, bylo v 22 hodin. Také na rathouzu zvonili a krále s královou až na Hradčany doprovodili. 80. 1528, 18. ledna. Tamtéž. V neděli na den sv. Prisku král Ludvfk s králová Annou obédval — na rat- thouzu. A po obédé honili v Srancích na rynku a król se projížděl bcz zbroje i také vc zbroji až do samého večera —. Peracto prandio in area fori Pragensis exercentur ludicra equestria variique ludi militares regina spectante ex domo Trubeskiae. Lupac. 81. 1597. — Dacicky sv. 1. sir. 133. Turnaj, kratochvílné potejkání, král Ferdinandus učinil v Star. M. Pr. se pány českými, Uhry, Vlachy, cte. — 82. 1544, 15. ledna. Kopids listů král. v archívu mislodrz. z r. 1544 f. 31. Janovi Bčšínovi z Bčšín, Fer- dinand etc. Slovutný, včrný náš milý! Vzneseno jest na nás jménem manželky tvé, že jsi ji v sobotu jminulou v St. M. Pražském na rynku (nemajíc k ní, jakž sme zpraveni, žádné hodné příčiny) na řetěz vzal a u vězení ji až podnes držíš, což jest nám do tebe s nemalým podivením i proti mysli, že jsi se toho dopustiti směl proti tejž manżelce své přes předešlý jistý rozkaz náš a přípověď, kterouž's nám učinil, že se k ní všelijak pokojné zachovali chce$. Cehoż nechtíc my tobě dopou- Stéli poroucimet přísně přikazujíc, aby hned, jakž tebe toto psaní naše düjde, dotčený manželku svú svobodní propustil, jí žádných těžkostí nečinil a sám se před námi v pátek nyní příští na hradě Pražském osobně postavil a další vůli naší královské vyrozuměl jináče nikoli neči- nice. Dán na hradé PraZském v dterf po sv. Stastném léta ctc. XLIITIO, 88.. 1547, 12. února. Sixt z Ollersdorfu *). V sobotu po sv. Skolastice — stavové majíce shledaní a společné ®) Týž Sixt v předmluvě ve své knize památné o špi- tale sv. Pavla před Pořičskou branou zaznamenal též tuto zprávu z doby Vladislava ll. asi z r. 1510: Páni Pražané Star. M. Pr. rynk svuoj, sic prvé spanilosti plný chtíce více I. Na náměstí. 73 rozmlivenf v domu pana Bohuše Kostky z Postupic a na Litomyšli a až téměř do hodiny devatenácté — když jsou se k obědu — rozjíti měli, všickní v jednom houfu z toho domu vyšedše skrze Celetnou ul. na rynk Staroměstský zpívajíce hlasem velikým »>Věrní křesťané, silně doufejme« atd. šli a tu na rynku kolem se rozstoupivše a obrátivše se k kostelu Matky Boží před Tejnem a sňavše s hlav jich své čepice, biryty, klobouky i poklonu učinivše — sc rozcili. 84. 1651,15. června. Veleslavín str. 327. Klece že- lezná z poručení arciknížete Ferdinanda udělána a na rynku Staroměstském postavena. Vsazeni do nf nejprvć den sv. Vita nějaký Kuneš a Troskovce pro hanchné hříchy a oplzlosti, kterýchž se zle, jsouce živi proti při- kázání božímu šestému, dopouštěli, jakž vina jejich na tabuli na též kleci zavěšená ukazovala. Sedali v ní obna- žení, fěrtoušky toliko okolo hanby majíce od dvanácte aż do 22. hodiny. — DaSichy sv. I. str. 78. Klec železní z rozkazu královského udělána a postavcna jest v rynku velkém Star. M. Pr., do níZ dáni a v ní sedéti musili dva zemané, N. Kuneš a N. Troskovec, jsa nazí medem pomazáni, aby je mouchy šlípaly, v té kleci několik dní zůstávajíce, protože hanebné a sodomské věci s ženami merhynčmi provozovali; potom z země vypovédfni jsou. Stalo se okolo památky sv. Víta. Jeden z nich sedě v té kleci pravil, hněvaje sc, že v znamenitých, velkých, slav- ných staveních bejval a nikda v jednom pokoji tak mnoho oken, jako tu v té kleci neviděl. Tak ještě s sebou šprý- moval. 85. 1558, 8. listopadu. [Kampanus.] Brevis ct succincta descriptio pompae in honorem sacratissimi ct invictissimi imperatoris Ferdinandi Primi, Hungariae, Boiemiac cte. regis, ex Austria in melropolim Boicmiae Pragam adven- tantis exbibitac a screnissimo principe ac domino d. Fer- dinando, archiduce Austriae ctc. et ab ordinibus totius rcgni Boicmiac octava Novembris anno 1558. Ad lectorem Martinus Cuthaenus. Scribitur exiguo cur hic res magna libello? Et magnus parvo sculpitur aere Gigas. Juppiter ipse suo vincat licet omnia cultu, non nunquam minimis gaudet amatque coli. Respondent nostro si non evenía labori, allamen in magnis vel voluisse sat est, cultius aut si quis volet hanc describere pompam, huic nostrum silvam suppeditabit opus. Cum gratia et assensu serenissimi principis ac do- mini domini Ferdinandi, archiducis Austriae etc. Serenissimo principi ac domino d. Ferdinando, archi- duci Austriae elc. domino suo clementissimo: Audire laudes proprias dulcissimam poeta Graecus cssc dicit musicam, audi proinde praedicantes subditos, illustris archidux, tuae praeconia virtutis, audi non molestis auribus, nam noslra praesens haec tuae clementiae ad dignitatem tola spcclat scriptio, dclem prostě přikryté, kteréž na tom míslě proti rot- šmídům aneb kdež nyní drobné rybičky na neckách se prodávají, dvěma řady postavené byly, pro rozšíření placu rozkázali sú odtud z tohoto místa a rynku ven preč za vozdobiti, krámy některé, z dříví toliko vystavené a šin- | město — vyvésti. (Rukop. č. 2901 f. 3.) 10 

Strana 74
I. Na náměstí. 74 ut qui supremus extitisti dux quasi et motor instructorque pompae caesari tuo parenti praestitae nuper, sua subibat urbis quando Pragae mocnia. Quae pompa quamvis luculenter admodum tradi papyro posset, attamen quia nequivimus vel scire plene singula bic gesta nostrum vel laborem duximus communicandum nos monentibus, cito sumus breves. Serenitas nobis tua ignoscat. Aequus lector et bonus tuo, princeps, iatro graciam Matthaeolo debebit, a quo silva nobis praebita est huic extruendo laude pro tua libro. Vestrae serenitati fideles subditi Matthaeus Collinus. Martinus Cuthaenus. Descriptio pompae, qua invictissimus imperator Fer- dinandus, eius nominis primus, dum Pragam Vieuna veniret, exceptus fuit:a suae maiestatis filio. serenissimo principe ac domino d. Ferdinando, archiduce Austriae etc. et ab ordinibus regni Boiemiae. Compertum habemus non ex rumore tantum apud nos passim vulgato, sed etiam ex vivo sermone nostris excepto auribus multos tam domesticos quam peregrinos interque eos non postremae ctiam dignitalis viros teneri desiderio cognoscendae publicae laetitiae, quam sacrae caesareac majestati domino ac regi nostro clementissimo in urbem Pragam nuper advenienti egregio apparatu in- signique pompa testificati sunl, cum omnes huius rcgni ordines et utriusque sexus omnium aetatum subditi, tum inprimis serenissimus princeps Ferdinandus, archidux Austriae etc., cuius etiam cura a studio potissimum illc totus apparatus excipiendi caesarem in publicae laetitiae testimonium fuit jnstruclus atque exlübitus. Etsi autem hoc ipsum multorum desiderium ciuscemodi cognitionis videtur posse expleri partim nostris partim aliorum quo- que Boiemicorum vatum, amicorum ct sodalium nostrorum poematibus iam in lucem editis, tamen, quia vel brcvius, quam aviditas legentium et ipsa quoque rei geslae series ac veritas requirat, haec materia a nobis et ab aliis eques- tri tractata est oratione vel quod non omnes ex aequo nostra afficiantur musica, quippe ipsorum iudic'o non ita plana ct intellectu. facili quem ad modum simplex ac pedestris sermo, ideo duximus ad gratificandum pariter multis vel etiam omnibus idem argumentum ductu seu filo sermonis plausibiliore denuo pertexere idquc modo seu processu debito ad veritati consentaneo in hac narratione servato interserlis eliam oratiunculis ac pocmatiis, quibus invic- lissimus imperator a serenissimo archiducc ct aliis eius pompae cxhibitoribus subditis suis exceptus fuit. Quem quidem laborem co libentius suscepimus, quod dubium non sit exorituros aliquos, qui sive ingenii levitate quadam ducti seu ignorantiae ex aliorum mutilis relacionibus con- tractae immersi hanc ipsam pompam vcl confictis ampli- ficabunt parergis vel angustius, quam pro rei dignitate, descriptam in publicum emittent. Huc accedit, quod me- moria neque nostra neque patrum nostrorum imo me ve- terum quidem creditur unquam tali ritu inslituta ulla pompa a populo in honorem suorum magistratuum fuisse, qualis haec nostra extitit, propter quod etiam memoratu dignam el legentibus gratam illam esse futuram non dubitamus, I. Na náměstí. ut interim taceamus de nostra debita eague constanti erga ' nostros principes ac dominos fidelitate et reverentia, qua sicati nemini mortalium cedimus, ita ctiam hanc boni no- minis ac famac illorum celebrationem ad nos et nostram professionem pertinere arbitrati sumus Haec de consilio texendae huius historiolae praefari libuit, nunc ad insti- tutum. Die igitur Novembris oclavo primus ac praecipuus nunccius caesarei adventus venit cum suo comitatu in arcem Pragensem ad serenissimum principem Ferdinan- dum, archiducem Austriae etc.. hora 14. gencrosus heros d. Adamus a Sternbergk, supremus regni Boicmiae came- rarius etc., nunciavitque invictissimum imperatorem Ferdi- nandum, dominum ac regem nostrum clementissimum, ex oppido Benessovium dicto, quod ab urbe Praga 5 germa- nicis distat miliaribus, iam esse egressum ac velle subsliterc ad horam 20. in pago Gesenice distante spatio duorum miliarium ab Urbe Pragensi. Quo nuntio audito serenissimus archidux confestim principibus, praefectis tabularum, senatoribus regni ac aliis consiliariis sacrac caesareac inaiestatis omnibus, cae- teris item. baronibus el ex equestri ordine nobilibus, ad haec Pragensibus etiam indicari mandavit, ut hi quidem in Veteri Urbe Pragensi convenirent ac cum debito apparatu ad excipiendum caesarem sese adornarent, nobilitas vero ut in campum late patentem non procul a vcteri ferarum vivario dissitum conflueret. Cui mandato dum ab utrisque obtemperatur, protinus universa magnatum multitudo cum omnibus suis turmis prodeunt in locum ipsis deputatum, quo posteaquam ipse quoque serenissimus archidux cum universa sua aula venisset delectatus ista corum in parendo promptitudine, in hanc sententiam eos compcellavissc di- citur: Delector mirum in modum vestra omnium alacritate, qua video vos in hunc libenter cofluxisse locum ad meum prescriptum, ut una mecum liinc abcatis ad excipicndam honorifice caesaream maiestatem regem et dominum vestrum, ideoque, cum videam tantam animorum vestrorum erga me propensionem ct in parcendo facilitatem, minimc praetermittam, quin ipse vicissim observantiam in mc vestram debitis laud:bus ct praeconiis apud caesaream maiestatem plurimum commendem ac promoveam ita, ut virlus et promptitudo vestra merctur. Hic dictis, ubi oculos hinc indc circumlatos diligenti totius cquitalus lustratione satiavisset, rursus in hacc verba ferlur erupis- se: Magnam de vobis spem concipio, quod, qucm ad mo- dum nunc hic vos video cum ingenti animorum alacritate paratos ad excipiendam cacsarcam maiestatem, ita atque etiam longe maiore conatu et animorum ardore ac nu- mero ampliore vos instructos conspecturus sim aliquando in bello adversus immanissimos Turcas gerendo, et sicut vestra hactenus virtus in acriter praeliando semper enituit gloriose, ita et in posterum eam in bello contra Turcas aucliorem ac longe conspicatiorem fore confido. Finita hac oratione disponebat serenissimus archidux turmas cquitum et iuxta uniuscuiusque magnatum digni- tates ac officia debitum singulis attribucbat locum in ordine, quo prodituri essent obviam sacrac cacsarcac maicslali, prout postea dicetur. Quae quidem turmae dum a serenissimo archiduce lustrantur ac in campo disponuntur, interca etiam in Urbi- bus Pragensibus ad mandatum suac serenitatis multitudo urbana tubae cantu ad coeundum excitatur, ac primo quidem singuli coetus eorum, qui excepturi erant caesarem, in certa conveniebant loca utpotc consules ac senatores omnium trium urbium Pragensium in curiam Antiquae 

Strana 75
I. Na náměstí. Urbis eodem etiam conflucntibus pucris et pucllis, sed in diversas habitationes. Rector academiae cum universo coctu scholastico necnon administratores, consistoriani ct clerus sub utraque commupicantium in collegium Caroli Quarti, quod et magnum vocatur, ubi el sencs canitic venerandi congrcga- bantur, viduae in aedem bcatae Virginis Mariae ante Lactam Curiam, deniquc multitudo lectissimorum iuvenum, quorum habitus paulo post describetur, in maximo Anti- quac Urbis circo prope curiam coibant, dcinde vero ad deputatas sibi a serenissimo archiducc quasi stationes iidem coetus decenti ordine proccdcbant caesarcae mai- estatis adventum. expcctaturi. Omnium autem pruni in suum processcrunt locum iuvenes armis gestandis el militiac laboribus ferendis ido- nci, qui trifariam crant divisi. Pars cnim horum bombardis erant instructi, curtas tunicas unius ct ciusdem formae ac coloris rubci, laciniis albis in extremis oris et in medio inque manicis tunicarum jntersulis gestantes rubra quoque pilea albis fasciis praccincta in capitibus habentes. Alii crant induti partim ferreis laminis totum corpus a summo capite ad imas usque munientibus, quos cataphractos vocant, partim indusiis hamatis contextis In modum lori- carum ex minutis circulis ferrcis superaddita lis ad tutandum caput galca, utrique, quem ad modum et superiores illi, gladios ac framcas Boieinicas fortes ct beneacutas et practerca perticas germanicas longas ferro pracacuminatas ad femur ct in manibus gestantes. Quorum pariter om- nium cum supcrioribus bombardariis numerus fuissc dici- tur octics mille viri habebantque suo vexilliferos 18 ba- bitu versicolore ex commixtis purpureo et niveo serico cleganter ornalos, totidem ctiam vexilla ciusdem materiac cL coloris protensa manu strenue in patenti aere ventilan- tes. Cacterea pedestrium copiarum multitudo repracsen- labat speciem bellatorum veteranorum militum, qui tem- poribus Zischae ct alias vocabantur apud Boiemos ater exercitus, atquc hi omnes numero plus mille populari ha- bitu usi supcrindutique cucullis pulli colloris armati fuere potissimum scutis et flagellis similibus instrumento, quo hodie apud nos rustici grana frumentorum e spicis cxcutere solent, nisi quod haec bellica instrumenta clavam illam pendulam ferreis plicis ct fortioribus clavis habent circun- datam, ipsa eliam pertica scu styrace laminis ferreis vel claviculis interduin. ad. medium usque bene munito. Pro- cessus in urbe omnium pedestrium copiarum fuil iste, ut seni in ordinc alij post alios eoniinuc incederent longa seric inlerim interpositis ct partim etiam praecedentibus agmina tubicinibus aec tympanistis, donec extra moenia per portam Wyssehradensem ultra aedem divo Pangratio consceratam progressi essent, ubi armati quidem et, qui bombardis utebantur, in planitie quadam campestri more militari consederunt idque acie quadrata, in cuius alis bom- bardarii tantum collocati fuere speciem pulchram bella- torum ad con(ligendum instructorum utrique prae se ferentes, atque horum pars aliqua a reliquo exercitus corpore avulsa ad spatium duorum stadiorum sceccssit, veterani vero illi ulterius aliquanto progressi in colle quodam leniter in altum insurgente, cui suberat ager inanes stipulas post messem relictas ostentans, castra metati sunt dispositaque acic sese circumvallaverunt grandibus clypeis undiquaque instar muri cercclis, qui ritus faciendi munitiones castrenses iam inde a priscis temporibus apud Boicmicam nationem ad haec usque tempora in usu permansit. Secundo loco, quam primum excesserant cx urbe mili- lares copiae, coctus elegantium pucrorum facientium spec- taloribus iucandam spem conservandae posteritatis ac cul- I. Na náměstí. 75 tuum Dei ct patriac disciplinae prodibant ex Antiqnae Urbis curia in Novam Urbem pcr ponticulum versus fo- rum equinum, in cuius medium posteaquam proccssissent, quo in loco castellum ad excipiendos subterrancos aquac- ductus extructum habebatur, declinaverunt in plateam, qua itur ad aedem s. Henrici, atquc inibi duobus ordinibus dispositi constiterunt numero 1500 induti singuli sindoneis vestibus, quarum collaria, manicac ct fimbriae eleganter filis rubei serici fucrant acu pictae additis insuper cincturis purpureis prefcrentes etiam manibus frondium simulachra partin buxo et floribus effigiatis partim braclcis auralis conspicua. Labebant autem et hi suos tympanistas ct vexilliferos eiusdem cum aliis tam aetatis quam staturae adhibitique crant toti huic coctui vcluti custodiae causa 12 honesti cives proceritate pueris non absimiles picturata sceptra singuli manibus gerentes. Post hunc coetum horam circiter XVIII. consules ac scnatores omnium trium urbium Pragensium amicti singuli togis seu vestibus talaribus honeslis, quae recens consutae erant cx serico coloris ferruginci seu castanei artc Damas- cena contextae, processerunt ad suam stationem terni con- tinua ordinis seric praccedentibus eosdem 30 primoribus ex numero spectabilium lhonestorumque civium diverso quidem habitu, attamen dccenti, practerca comitantibus partim, partim latus utrinque iisdem cingentibus 60 iuvenibus robore corporis et forma cleganti praeditis ac ornatis veste scrica rubei niveique coloris ct pileis itidem sericis lon- gas cristas easque niveas habentibus, qui omnes venabula manibus gestabant exceptis sex tantum, qui umbellam ex holoserico purpurco alboque affabrc paratam et aurcis bullis seu sphaerulis passim micantibus ornatam defc- rebant. Senatoribus in hac pompa proximi successerunt mag- nificus academiae rector necnon rcvcrendi administratores cum doctoribus, magistris rcliquisquc studiosis et universo clero consistorii sub uiraque specie coena Domini uten- tium sequente cosdem turba scholasticorum ita, ut numcrus omnium excreveril prope modum ad 400 capita. Ac caeteri quidem vestitu talari pullo fucre amicti, rector vero academiae eL decanus fluxas sinuosasque vestcs ex nobilissima purpura temporibus Caroli III. imperatoris factas gercbant praecedentibus cosdem duobus pueris argcntca sceptra ferentibus. Locus his omnibus ad cxcipiendum caesaream maies- tatem. deputatus fuit extra portam equinam in collibus non procul ab co loco, ubi iuventus urbana de deiicienda lignca columba in altum aerem erccta iaculis decertare consvevit. Dum hi coetus in urbe disponuntur vel potius ad alia atque alia loca digrediuntur, interea serenissimus archi- dux Ferdinandus ad obviandum iuvictissimo imporatori, patri suo observandissimo, cum omnibus turmis equestrique comitalu contendebat hoc fere ordine: Primum ante alios omnes, ut moris cst, praecedebant 4 tubicines. Hos sequebatur summus omnium cquestrium copiarum a serenissimo archiduce constitutus dux atque praefectus generosus multaque eruditione clarissimus heros Ladislaus a Lobkouvic, aulac sacrae caesarcae maiestatis in regno Boiemiae marschalcus ctc., habens sibi adiunctos a dextro quidem latere duos barones, a sinistro vero totidem cx equestri ordine collegas. Quos deinde longa serie quini consequebantur equites cx illis turmis, quae praecipuorum in hoc regno magnatum ac nobilium titulo censebantur, iuxta cuiusque dignitatis gradum: 10* 

Strana 76
76 I. Na náměstí. Nempe prima turma equitum illustrium principum Henricorum, senioris et iunioris, comitum ab Hartensteyn ac baronum a Plauna etc. secunda inclytorum ac gene- rosorum heroum domini Vilhelmi et domini Petri a Rosen- bergk etc., tertia generosi domini Joannis junioris a Lob- kouvic etc., supremi purgkrabii Pragensis, quarta magni- fici ac doctrina praestantissimi domini Joannis senio!is a Lobkouvic etc. supremi magistri curiae regni Boieimiac, quinta generosi domini Adami a Sternbergk ctc., supremi camerarii regni Boiemiae, sexta magnifici domini Joannis a Walsstein etc., supremi judicis regni Boiemiae, septima magnifici domini Joachimi a Nova Domo ctc. supremi cancellarii regni Boiemiae, octava illustris domini Joaclimi Schlick comitis a Possaun et Holaycze, sacrae caesareae maiestatis camerae Boiemiae supremi praesidentis et teu- tonicorum fcudorum praefecti, cui turmae adiuncti quoque fuerunt alii septem comites eiusdem familiac ct octavus comes a Schuuarczenbergk, caeteri item consiliarii ac quaestores camcrae caesarcae in regno Boicmiae, nona generosi domini Joannis senioris a Schuuambergk, supremi iudicis curiae regni Boiemiac, decima generosi domini Joannis Borzita a Martinicz, purgrabii Carlstcynensis, un- decima nobilis ac strenui domini Wolfangi a Wrzeso- uuicz, supremi notarii regni Boiemiae, duodecima subcame- rari eiusdem regni, tredecima nobilis domini Bernardi Zehusiceni a Nestaiova, purgrabii territorii scu tractus Hradecensis, quatuordecima nobilis ac strenui domini Hudalrici a Duban, arcis Pragensis capitanci. Atque hae quidem maxime conspicuae fuerunt turmac vel ratione dignitatis eorum, sub quorum titulo cense- bantur, vel propter splendorem ct ornatum tam cquitum, quam equorum, qui summus crat, duin singuli quam cle- gantissimo habitu se eL suos pro honore caesareae maies- tatis adornare certarent. Quae vero inter has XIIII pre- nominatas aliae turmae sive baronum seu nobilium exti- terunt, eas brevitatis causa duximus silentio practereundas, prasertim cum constet multos tam baronum, quam ex cquestri ordine nón postremi nominis heroas supra rccitatis turmis fuisse annumeratos. Inde interstitio non admodum magno subsecuti sunt totius nobilitatis ministri, post quos ducebantur serenissimi archiducis Ferdinandi cqui desultorii nigro contecti serico. Hine succedebant in ordine pueri nobiles ditissimis ephippiis ac phaleris terga equorum ornata prementes. Tandem procedebant multi diversarum familiarum equites, quorum vestigiis insistebal aula sercnissimi archi- ducis Ferdinandi cum aliis non paucis comitibus, baroni- bus ac nobilibus, qui honoris gratia suae sercnitatis aulatn comitabantur. Consecuti sunt alii rursus tubicines numero 12 ct unus tympanista duo bellica tympana feriens, utri- que praesentiam serenissimi archiducis multitudini passim ad hoc pulcherimum spectaculum intentae quasj denun- ciantes. Medius tandem eleganti ferebatur caballo ipse serenis- simus archidux stipatus ministris agilitate pedum valentibus et lanceariis suis proxime ipsum praecedentibus aliquot inclytis heroibus videlicet principe Henrico iuniore a Plauna, comite a Turn, comite ab Hardek caeterisque suae serenitatis aulae primatibus una cum magnifico camerae regni Boiemiae praesidente. Subsequebantur vero imine- diate serenissinum archiducem praecipui ex magnatibus idque quini in ordine alii post alios procedendo nempe princeps Henricus senior a Plauna etc., Wilhelmus heros a Rosenbergk, supremus purgrabius Pragensis, supremus curiae magister, supremus camerarius, supremus regni I. Na náměstí. iudex, supremus iudex curiae, purgrabius arcis Carlsteynensis et alii plures regni senatores ac consiliarii sacrae caesareac maiestatis tam ex baronum, quam cquitum ordino. Novissimum agmen conflatum fuit ex equitibus partim ministris seu servitoribus, partim pueris heroum ex aula screnissimi archiducis Ferdinandi, quorum numerus in uni- versum cum omnibus superioribus equitibus ac turmis fuit circiter quinquies mille. Cum quo numero serenissimus archidux in occursum caesareae maiestati ex planitie illa campestri vicina ferarum vivario tendebat per Arcem primum, deinde per Flradcza- nam, mox per Minorem Pragam, unde per pontem pro- gressus in Antiquam Urbem obvios habuit primum scenes circiter mille omncs pullo vestitu amictos, oinnes barba et capillitio cano, omnes coronis virentibus ornatos, qui c collegio Caroli IIlI. egressi ad deputatam sibi stationem Hradczanam versus lento gressu incedebant. Habuit deinde obvias in circo magno viduas numero 800, quae et ipsac ex aede beatae Virginis Mariae egressae in Minorem Urbem Pragensem ad expectandum caesareae maiestalis adventum progrediebantur. Erant autem omnes ex aequo uniformi habitu praeditae pallas coloris pulli et niveas calyptras gerentes demissis practerea utrinque a capite per humeros et pallae summittatem ad pcdes usque singulis taeniis albis, cuius modi liabitu hodic apud nos utuntur moniales, et interdum ctiam matronae nobiles suis maritis recens orbatae. Quas posteaquam serenissimus archidux practeriisset iterquc coeptum continuaret per Novam Urbem Pragen- sem versus portam Wyssehradenscem, interca chorus virgi- num 2000 cum capitaneis octo ipsis attributis, qui sericis vestibus castanej coloris fuerunt induti, c curia Antiquae Urbis prodiit ataque ibidem duobus ordinibus longo tractu constitit ab aede divae Virginis Mariae ad aedem usquc s. Michaelis agmine utriusque ordinis prolenso. Habitus harum, si quis rationem vestiendi spectet, idem fere om- nium fuit. Singulae cnim rcticulis vel ex solido auro contextis vel sericis aureum orbem in summitate intextum habentibus involverant crines, singulae corollas in capiti- bus gestabant, singulae íasciculos ex odoris herbis factos manibus tenebant, singulae denique et tunicas labebant elegantes et summas vestes, quae ut plurimum erant ex pellibus marteniis ac sobelinis tela quapiam preciosa super- obductae, nam inateria indumentorum inter se non parum illae variabant, omnes tamen naturali venustale et formae elegantia praeditac, ut si non praeferri, atacquari certc possint veteribus illis nymphis vel venatricis Dianae comitibus vcl, quarum (ormae praestantiam Juno coram Aeolo apud Virgilium depraedicat. Nec profceto inter omnes coetus excipientium caesarcam maiestatem videtur fuisse aspectu iucundior chorus quam iste elegantium mo- destissimarumque virginum. Neque vero Judaei hic silentio praetereundi videntur, qui et ipsi quandam pene stupendam speciem suo apparatu spectatoribus praebuerunt, sed eam plus superstitionis, quam hilaritatis prae se ferentem. Prodierant enim hi quoque ex suo vico ad expectandum caesareae maiestatis adventum idque tali pompa et ordine: Praeibant caeteros omnes 183 iuvenes in candidis supparis vexillum grande figuris sibi tantum notis depictum gestantes, hos seque- bantur pueri albis et ipsi vestibus induti psalmos hebraica lingua concentu vario decantantes, tertio loco ibant senes pullis amicti palliis, postea 11] eorum sacerdotes, quorum sex pensile umbraculum pretiosum cx auro eli purpura contextum portabant, quatuor umbraculum praecedebant 

Strana 77
I. Na náměstí. ct unus in medio sub ipso umbraculo decalogum in mem- branis descriptum aureoque panno involutum fercbat, quos immediate sequebantur alij rursus cantores psalmos he- braice variis harmoniis modulantes, dcinde corum seniores numero 40 induti singuli vestitu suffulto pcllibus partim marteniis, partim vulpinis clegantibus, mox reliqui syna- gogac alumni in palliis violacei coloris habentes involula capita vclamentis byssinis, postremo adolescentes in can- didis indusiis, quorum collaria auro intertexta nitebant. Hac serie dispositi ibant seni in ordinc ad maximum Antiquae Urbis circum, unde ponlem versus perrexcrunt ac in liuius aditu e rcgione telonei ad dextram consli- terunt. Porro screnissimus archidux egressus una cum eques- tribus copiis exira portam Wysschradensem, posteaquam processissct ultra sacellum divi Pancratii relictis a tergo consulibus et senatoribus Pragcnsibus ac ipsorum comitatu .eL copiis peditum universis, de quibus supra diclum est, qui omnes caesarcae maiestatis adventum praestolabanlur, in patenti campo omnem cquitatum ita disposuit, ut in longum quidem, sed oblique porrecto agmine spcciem sinuosi repraescntarenl serpentis, cratque illustris ct valde conspicua ea acies tota turmis in procinctu stantibus simillima, quam Aclianus phalangem implexam vocat. Cum qua dum serenissimus archidux versus partem sinistram procederct, inlerca significatum fuit suac sercni- lati caesaream maiestatem in propinquo esse sub colle quodam ad pagum Krcze vergente. Quo audito cacteri quidem equites cum suis ductoribus lento gradu in occur- sum cacsareac maiestati pergebant, ipse vero archidux concitato equo fcrebatur comitantibus eum illustribus comitibus, aulae suac serenitatis officialibus ct aliquot praeterea aliis utriusque ordinis heroibus, de quorum no- minibus cL titulis minime nobis constat. lamque caesarca maiestas conspicicbatur cum suo comitatu in colle supra illam planitiem campestrem ali- quanto eminentiore, ubi equitatus archiducis eral, cuni serenissimus archidux ab cquo desiliens ad excipiendum cacsarem patrem pedes et quidem capite nudato accele- rabat. Ad quem ubi accessisscl, flexo genu cum magna reverentia suae maiestati dexteram solenni osculo praeli- batam obtulit verbis ac vullu suam ex conspectu caesaris patris lactiliam testatus. Quem sacralissimus imperator statim amanter cl paterne complexus cst ac uti filium charissimum blanda absolvit responsione. Vidisses illustris- simum tam in parente, quam in filio storgarum naturalium exemplum, cui vix ullam aliud conferendum inveniri posse dixeris. Archiducem dcinde in excipiendo imperatore conse- cuti sunt, qui ipsum a reliquo equitatu avulsi comitati fuerant, quos omnes benigne caesarea maiestas resalutavit. Interea serenissimus archidux Carolus, qui caesarem patrem comitabatur, et ipse desiluit ab equo ac fratrem Ferdinandum dato et accepto amplexu ac manus osculo ad modum fraterne excipiebat et ab codem vicissim exci- piebatur. Eodem temporis momento potentissimorum Hispaniae, Angliae, Poloniae ctc. regum ac principum legati et ora- tores, ilem episcopi nonnulli et quincunque alii fuerunt magnates ac heroes, qui caesareae maiestatis aulam secun- tur, ultro ab equis delapsi serenissimum archiducem Ferdi- nandum cum reverenti ac demissa poplitis inflexione necnon osculatione manus salutabant. His actis serenissimi archiduces el caeteri, qui ab equis utrinque descenderant, equos rursus inscenderunt I. Na náměstí. 11 ac serenissimus archidux Ferdinandus ipse quidem cum imperatore patre et Carolo fratre mansit, cos vero, qui ipsum comitati erant, ad reliquum equitatum, qui iam tum directa acie ad caesaream maiestatem excipiendam appro- pinquabat, remisit. Übi primum quidem tubicines serenis- simi archiducis resonanti tubarum clangore caesaream maiestatem excipiebanl accedente interim eliam magno €oquc ad numeros certos expresso tympanorum stropitu, deinde vero cquites archiducis alii post alios bombardas manuarias cum ingenti sonitu in conspectu imperatoris exonerabant. Mox continuato processus ordine ipsum cae- sarem una cum suo comitatu subsistentem reverenter detecto ac inclinato capite sinuoso flexu circumibant cum magna cacsaris et aliorum omnium, qui cum sua maiestatc erant, admiratione. Ac ut diligentius singulos lustraret, digressus ab agmine suo caesar ad praetereuntes propius &ccesserat cósque non sine ingenti animi oblectationc intuebatur spatio propc modum sesquihorac, donec extrema tolius equitatus acies ipsum cacsarem et suac maicstalis turmas practerisset. Interim ipsc etiam cquus, cui impe- rator insidcbat, miram prae se alacritatem ferebat supra modum inquietus ac lasciviens et creberrimos edens hinnitus nec uno consistens loco, qualis non ibi tantum, sed in tota illa caesarcae maiestatis Pragam versus profectione exlitissc. perhibetur, id, quod multi in omen et signum optimi augurii traxerunt. Post cam equestris acici gratulacionem itcr urbem versus omnes simul flectebant ceo ordine, ut equitatus screnissimi archiducis praeiret ac aula et comitatus caesa- reac maiestatis eosdem subscquerciur. In quo itinere, ubi ad 200, vel circiter, passus progressus fuissel impcrator, Occurrerunt suae maiestati praecipui proccres regni, quorum nomina supra recensuimus, quibus ctiam adiuncti fuere nomine totius reliquae multitudinis absentis tam nobilium, quam baronum plurimi heroes, qui omnes pariter equis relictis caesarcam maiestatem pedestres cum omni rcvc- rentia excipiebant. Ac primum quidem caesarea maiestas ordine singulis eorum dexteram contingendam protendebat, deinde vero nomine omnium rcgn) procerum nobiliumque supremus purgrabius Pragensis caesaream maiestatem gra- lulatoria oratione excepit, cuius hacc ferc capita fuerunt: agere Deo optimo, maximo gratias ac caesareac maiestati domino suo gratulari omnes barones nobilesque regni fideles subditos, quod suam maiestatem conspiciant rever- sam in regnum non solum incolumem et a gravi libera- tam morbo, verum etiam honorc et dignitate imperatoria auctam, ac eosdem summis votis aeternum Deum orare, ul ea incolumitate caesaream maiestatem qnam diutissime frui concedat et thronum imperii eius et filiorum ac hc- redum suac naiestatis stabilire deque omnibus hostibus gloriosam ei victoriam tribuere dignetur. Quae oratio quia boiemice fuit recitata, interpretatus est cam caesareae maiestali in eodem loco generosus dominus Sigismundus Heltus, regni Boiemiae vicecan- cellarius. Ad quam imperator iisdem proceribus admodum benigne et vultu hilari respondit testatus gratam sibi esse istam gratulationem, tanquam a dilectis et fidelibus subditis suis profectam, ac promitlens se fore clementem caesarem ac dominum ipsorum. Post hunc optimatum cum caesareae maiestatis gra- tulatorium congressum continuabatur iter urbem versus cum tubarum clangore et sonitu tympanorum eratque caesar recto tramite perventurus ad consules ac senatores alios cives Pragenses, qui jam tum a sua maiestate non admodum procul aberant expectantes et ipsi caesarem dominum suum cum gratulatoria oratione, sed ductu serc- 

Strana 78
78 I. Na náměstí. nissimi archiducis Ferdinandi ad laevam deflexit collem versus in campestri planitie situm, in quo veterani illi milites, quorum numerum, habitum et armaturam supra descripsimus, castra metati crant. Ad quos ubi imperator una cum duobus fiiis archi- ducibus propius accessisset, intentissimo clamore instar proeliantium vociferabantur et erectis in altum ferrcis flagellis horribilem strepitum ex concussionc corum edebant moxque slipulas inanes in subiacenti campo iisdem flagellis fortiter contundebant incitante ac alacritatem in eis acuente serenissimo archiduce Ferdinando. In quod spectaculum caesarca maiestas aliquamdiu intenta cum magna voluptate in rectam rursus viam decli- navit ac perrexit ad contemplandas Pragensium pedestres copias, ad quas antequam venisset, consules ac senatores omnium trium urbium Pragensium circundati a tergo quidem triginta honestis civibus, a latere vero utrinque cleganti manu iuvenum, quorum omnium supra mentionem fecimus, suae maicstati obviam in augusto habitu ac vultu omni verccundia pleno procedebant, ad cuius conspectum flexo reverenter poplite et cervice leniter inflexa singuli constitere primum, deinde mox suam maiestatem oratione latina ab ipsorum cancellario recitata exceperunt hoc modo: Si unquam alias, invictissime atque gloriosissime imperator semper auguste et rex ac domine noster clc- mentissime, dies festivissimus laetissimusque cum nobis, tum rei publicae Pragensium illuxit, hunc certe hodiernum diem et laetissimum et festivissimum nobis illuxisse omnes uno ore iudicamus atque profitemur, quippe quod hoc ipso die contigerit nobis dono ac favore omnipotentis Dei vestram sacratissimam imperatoriam maiestatem ad nos fideles subditos suos reversam non solum incolumem, verum etiam summo inter christiani nominis principes dignitatis honore auctam atquc exornatam nostris intueri oculis. Quare cum a nobis hoc tam divinae, quam humanae leges exigant, ut de bonis prosperisque nostrorum prin- cipum rebus gaudeamus, pulavimus nostri officii esse, ut huc in occursum vestrae sacrae imperatoriae maiestati gratulaturi de tantis bonis prodiremus ac summi gaudii laetitiaeque nostrae humillima hac oratione aliquam signi- ficationem ederemus. Proinde Deo optimo maximo summas et immortales agimus gratias, quod vestram sacram impe- ratoriam maiestatem e gravi morbo ereptam pristinae sanitati restituere nobisque reddere sospitcm dignatus sit. Agimus et gratias eidem Deo de accessione novae digni- latis et faslidii, in quod aeternus ille imperator ac rex regum vestram sacram imperatoriam maicstalem evcxit universo christiano orbi maxime suspiciendam, ac optamus summis votis, ut vestrae sacrae imperatoriae maiestati in multos annos et valetudine prospera frui et sceptris acqui- siti imperii feliciter ac gloriose potiri contingat. Postremo, potenüssime atque clementissime imperator, vestrae sacrae imperatoriae maiestati nos nostramque rem publicam adeo- que totum ordinem civilem huius inclyti vestrae sacrae imperatoriae maiestatis regni Boiemiae humillime commen- damus suppliciter orantes, ut vestra sacra imperatoria maiestas nos nostrasque fortunas in fidem tutelamque suam clementissime suscipere ac dominus noster benig- nissimus esse dignetur. Ad eam orationem primo ex iussu caesaris respondit boiemice supremus regni cancellarius in hanc sententiam: Sacrae caesareae maiestati gratam esse istam gratulationem, quam jlli nomine suo ct rei publicae omnium trium urbium Pragensium nec non totius ordinis civilis sua declararent oratione, velleque vicissim caesaream maiestatem sua gralia talem ipsorum erga se observantiam pensare. I. Na náměstí. Subdidit deinde ipse ctiam imperator haec fere verba sermone latino: Ego gratanter hanc vestram exceptionem suscipio et scitote vos essc mihi semper commendatos ita, quod non tantum rex cl dominus vester gratiosus, sed in omnibus negotiis vestris patronus etiam esse volo. Haec dicta confirmavit 3mperator externo signo data ordine singulis eorum sua dextera. Mox progressus iam accedebat ad Pragensium exer- citus in campo specie bellatorum pulchre dispositos, dum subito, qui bombardas gcstabant, ingentem ex carum ciaculatione fragorem in signum magnae lactitae cxcita- verunt. Reliqua interim multitudo imperatorem practere- untem partim gestu decenti ac genuum inflexionc, partim fausta acclamatione reverenter salutarunt. Atquc hac qui- dem omnes copiac caesarcam maiestatem sequebantur ad portam usque Novae Urbis Pragensis, qua in forum cquinum descenditur. Sed antequam imperator portam illam conti- gissct, incidit coetum satis numcrosum conflatum cx alumnis academiae Pragensis et ex consistorio ac clero sacerdotum sub utraque specie communicantium. quorum omnium nomine Sacram caesaream maiestatem magnificus rector academiae idemque administrator eiusdem consistorii hac excipiebat oratione : Invictissime ac desideratissime caesar atque: augus- tissime terrarum imperator, domine nostrum omnium cle- mentissime, pro tuac sacrae maiestatis speclata semper erga ecclesia.ticum academicumque nostrum ordinem uni- versum clementia proque declaranda nostra vicissim prompta ac fideli erga tuam sacram maiestatem observantia non dubitavimus, tametsi humiles ac inculti inter solito culti- ores regni huius ordines, vestrac sacrae caesareae maiestati alacres et gratulabundi occurrere. Proinde gratulamur serio vestrae sacratissimae maiestati et vere gaudemus ex hoc presenti vestrae caesarcae rmoaiestatis conspectu, quam ex adversa valetudine eluctatam videmus nunc divina benedictione salvam ac incolumem cum dulcissimis here- dibus suis, serenissimis archiducibus, et cum frequentissimo illustrium excellentissimorumque principum, magnatum, heroum et procerum comitatu (quod felix faustumque sit omnibus) ad nos adventare et quidem ita adventare, uti supremum in universo christiano orbe monarcham, cuius maiestali, virtuti pietalique praecellenti non fortuna incerta, non ambitio vana, sed ipsa, ipsa, inquam, omni potentatui dominans virtus superna, aequitas legum sanctarum summa- que regnorum ac imperii in terra dispensalrix sapientia orbis imperium iure optimo deslinavit, adseruit consecra- vitque. Postremo de tam insigni honore vestrae sacrae caesarcae maiestatis nos fideles subdili ex animo gratias agimus benedicto in secula coeli Domino, qui opulenter adeo benedixit olim benedicitque hodie affatim domui inclytae Austriacae, e qua longo antehac temporum cursu ad hanc usque aetatem nostram tot orbi christiano pro- duxit imperatores bello et pace praestantissimos, ac suppli- citer oramus, ut idem coeli dominator domino quoque nostro ad imperi aviti evecto solium gratia, virtute et benedictione sua coelesti semper adesse dignetur. Quo imperante feliciter (iuxta divinum in propheta Daniele super hac novissima monarchia oraculum) excitetur coeleste jn terris regnum per secula duraturum, cuius regni protecti- onem quia humanae vires suppeditarc ncqucunt, antc thronum viventis Dei cum universa ecclesia sancta catho- lica hasce prosternimus preces: Terrarum dominum, pater supreme, augustum tueare Ferdinandum, cessit cui decus omne te volente, 

Strana 79
I. Na náměstí. immota huic tua sancta stet voluntas, portac quam trepident ct inferorum. Nil contra Satanas queal malignus, insultans Geticus ruat tyrannus, hostes impcrii cadant inanes, per f'e regnet in orbe Ferdinandus, laudes unanimes ut occinamus. Amen. Hallcluiah. lmperator vicissim sicut supra magistratu) urbano, ita el huic academico cL ecclesiastico suam declaravit super tali ipsorum gratulatione piam affectionem partim data dextera rectori, administratoribus, decano et aliquot aliis, qui propius adstabant, partim vocali eaque clemenli res- ponsione iu hanc sententiam: Ego gratulationem hanc ct ab universitate et a consistorio lanquam a meis fidelis- simis subditis gralissimo suscipio animo ac volo ita omnes vos tueri cL defenderc, sicut antehac semper feci et prout imperatorem. Romanum decebit, quia mihi semper pla- cuerunt et placent eruditi ac boni viri. Soluto hoc congressu imperator pergcbat propius accedere ad portam, propc quam constitit chorus ex scho- lasticis s. Henrici collectus cum una Musarum, titulo Calliopes, habitu puellari venuste ornata, qua praccinente paucos versiculos reliquum carmen chorus canctu prosc- quebalur et ad finem usque duducebat. Fuit autem hoc carmen : Ergo optale venis, o patriac pater, ergo te dominum haec terra videt suum, tandem nostra suo spes fruitur bono. Cor se laetitia suscitat el pium deinulccl tacitis pectus amoribus, quod fors lacta tibi, quod bona filiis cx miti faveat proveniens polo. Fatorum scries claraque sidera texunt ct renovant aurca secula, cessant indomitis flatibus Aphrici, demulcet Zephyri blandities solum. Pax vincens pedibus conteret igneis devicli spolium Martis ct ausibus insistens licitis reprimct impctus afflantes dubiis flamina motibus. Circum vila suo te dederit sinu, ut sit nomen avi sitquc atavi sibi, ct matura suis messis honoribus importet superis le quoque coetibus. Hos practergressus imperator inlroivit tandem felici ominc in equinam portam Novac Urbis Pragensis, ubi in ipso aditu consules ac scnatores Pragenses, qui paulo ante suam maiestatem foris in campo debila gratulatione cxce- pcrant, maturato in urbem rcditu expectabant cum umbella clegantissima, dc qua supra cst diclum, ac flexo allcro genu suppliciter rogabant caesaream maiestatem, ut sub ipsam umbellam subire atque talem fidelitatis. ac obser- vantiac corum crga sc Leslificationem graciose suscipcrc dignaretur. Ncc mora, imperator rogata consulum et senatus facit ac sub umbellam ita, uli equo insidcbat, sce recipit perticas, in quibus ca suspensa fuit, portanlibus a fronte quidem Veteris et. Novac Urbis primatibus, in medio vero Antiquae et Novac Urbis consulibus, a tergo autem duobus senatoribus, cum quibus affabiliter cacsar ipse dc variis rcbus per lotum illuditer dignatus est colloqui. Reliqui omnes trium urbium senatores consequebantur officii cl reverentiac erga suum dominum gralia idquc per omnes I. Na náměstí. 79 tres urbes Pragenses sub ipsum usque collem, in quo arx csl extructa, ut postea dicetur. Cacterum horam circiter 23. caesar ingressus cst in Urbem Novam antc cuius maiestatem sub umbella pro- cedentem proxime equo vehebatur cum evaginato gladio imperiali aulae caesareae in regno Boiemiae marschalkus, qui paulo ante in occursum suae maiestati turmas serc- nissimi archiducis Ferdinandi et procerum regni ex urbe duxerat. Hunc antcibant duo feciales, quos heraldos vo- cant, in habitu solenni ct pallis pretiosis, quac tam a fronte, quam a tergo bicipites aquilas artificiose inLertextas ostentabant, praeccdentibus eosdem immediate serenissimis fratribus archiducibus Austriae etc. Porro qui caesaream maiestatem cl quo ordine sint subsecuti, laboriosum fuit inquirere ct laboriosius papyro id velle mandare. Illud constat nobis fuisse in co comitatu tres oratores insig- nes cum reliquis omnibus sacrac caesarcac maiestatis con- siliariis et pracfectis seu officialibus regni. Novissimum agmen caesareum equitibus armatis, quos Graeci somato- phylacas vocant, claudebatur. Atque tali quidem pompa ct comitatu imperator urbem alioqui populosam sempcr, sed tunc temporis po- pulosissimam ingrediebatur. Confluxcrat enim ex toto pro- pe modum regno ingens nultitudo promiscui sexus, ordinis ct aetatis hominum ita, ut omnes plateae confertac fuerint spectatoribus fenestrae quoque et tecla acdificiorum ab iisdem passim occupata, dum quisque regem ac dominum suum titulis et honore dignitatis novo auctum ac cum summa maiestatc ct apparatu magnifico ad nos adventan- tem intueri certatim. contenderent. In primo suae maiestalis in vicum fori equini introitu propc ipsam portam secunda Musa titulo Thaliae constitit cum scholasticorum divi Galli coetu, a quibus praeeunte in canendo ipsa Musa sequens carmen variata vocum modulatione praetcreunti imperatori decantabatur : Quis subit regni dominus penates? Quis ciet tantos veniens triumphos hospes? Augustus, dominator orbis, induperator. Quis comes ductu propiore iunctus eminet turmis velut inter ipsa sacra Musarum claurius? Sui spes Carolus aevi. Carolus magni patrui patrisque aemulus vera pietate et armis, cui Deus summos facili favore afilat honores. Obviam sed quis tulit huc cohortes arlibus, ferro celebres et armis? Ipse, qui nutu dominus gubernat regna parentis. Sic suo quondam referant triumphos hostes, sic latum moderentur orbem, ut suus summo redeat tonanli cultus honorque, sic avi nomen genitor merctur, sic patrum nati, genus hoc perenni prole victurum retinere toto nomen in aevo. 

Strana 80
80 I. Na náměstí. Ab eo loco imperatorem non procul digressum in descensu fori equini rursus tertia Musa sub Euterpes titulo excepit sequenti oda concinentibus pueris e collegio Caroli Quarti P. P.: Sic te celsa potentia, sic alto veniens prosperitas polo in summo solidet throno, o Fernande, tuis maior honoribus, ut crescat placidis novi fatis imperii diva beatitas. nutus percipiant tuos terrarum populi, percipiant decus, victrices referat tuis cum palmis hederas miles ab hostibus. Hinc Mars sit procul impius et Lernaea trucis perfidiae lues. Pax figat stabiles pedes, verus lusliciae promineat nitor, excelsum redeat inbar atque amissa sacris fama sororibus. Sic te celsa potentia, sic alto veniens prosperitas polo in summo solidet throno, o Fernande, tuis maior honoribus. Venit deinde imperator ad castellum, cuius supra meminimus, unde ex ipso vico fori equinj deflexit versus dextrum latus in plateam, quam Novum Lithostroton *) cives vernacula lingua vocant, ubi suam maiestatem expectabat frequens coetus collectus ex pueris unius et eiusdem formae scu habitus, ut supra diximus, ex quibus unus quidam indole bona praeditus sacram caesaream maiestatem nomine reli- quorum omnium cum decenli genu flexione hac compel- labat oratione: Serenissime atque invictissimc imperator, domine noster clementissime, nos licet imbelles pueri et ad vitae officia praestanda nondum satis instructi, tamcn vestrae sacre caesareae maiestati, quam adultorum homi- num turbae et terribiles armatorum virorum acies cum tremore metuunt ac horrent, occurrere adeoque in cons- pectum venire non formidavimus persuasi nimirum a nos- tris parentibus ct pracceptoribus vestram caesarcam ma- iestatem vere esse patrem nostrae patriae, cuius membra nos quoque sumus. Ilaque vestrae sacrae caesareae mai- estati tanquam piissimo nostro patri confidenter occurriimus ac laeti et alacres cum omni animi nostri subiectione, hunc fortunatum omnicue gloria celebrem ad nos adven- tum gratulamur Deo regi regum agentes gratias, quod nobis quoque pusillis imperatorem Romanum sapientia rebusque gestis toto orbe celebratissimum ex sua divina gratia iutueri coramque cernere concesserit, vestramque imperatoriam maiestatem humillime oramus, ut aetatem hanc nostram uti fraudum ac imposturarum nesciam ita quoquc ad spem posteritatis vestraeque imperatoriac ma- iestatis usum paulatim adolescentem sibi commendatam habere vclit et nos parentesque ac praeceptores nostros, quorum opera et labore educamur atque instituimur, ut ad ministeria vestrae imperatoriae maiestati aliquando praestanda apti atque uliles esse possimus, inprimisque patriam nostram dulcissimam et ecclesiam cius alumnam suae imperatoriae maiestatis clementi favore atque patro- cinio complecti et protegere dignelur. Nos vicissim pro vestra imperatoria maiestate necnon pro suorum hcredum dominorum nostrorum clementissimorum diuturna incolu- *) Nové DláZdénf. I. Na náměstí. mitate atque felicibus in omni vita successibus Deo suppli- care ac preces nostras litare nunquam intermittemus. Huius sermonem imperator admodum benigna digna Lus est responsione: Grata, inquit, est mihi vestra exceptio, et scitote innocentiam vestram mihi csse commendatissi- mam ac quem ad modum parentes vestros, ita vos quo- quc in mea protcctione habere volo. Sub haec dicta chorus scholasticorum | Laetecurien- Sium, qui puerorum coetui assistebant, una cum quarta Musa, titulum Cleio praeferente, subiectam oden debito vocum concentu sonabant: Diffugere motas, redeunt iam gaudia motu liberiora novo. Phaebus abit tenebris festivi luminis ortu candidiore micans ct novus accelerat superis comitantibus hospes orbis et urbis herus, quem cum lassa gravis tenuissct inertia morbi indomitusque dolor, in luctu fuerant Phoebus Phocbique sorores, regna ducesque simul, edidit et strepitus mundi male saucia moles imperiique nitor. lam lapsus metuit, iam damna novissima, dixit augur Apollo, ruunt, quando columna suo genuit ruitura fragorc, quae modo fulcit onus. Gratia diis superis, casu prohibemur accrbo quod modo quodque dein, dum pius in vita superest Fernandus ct inde rexque ducesque pii. Quem concentum vixdum isti finierant, dum progre- diente imperatore ad paucos passus alius grcx scholasti- corum divi Aegidii cum Musa quinta Polymnia novo cantu aures imperatoris et aliorum cum sua maicstatc praetereuntium demulccbant. Ode ista fuit: Laudabunt alii dominantem Tybridis urbem carmine. Cecropias vel Athenas, quod curru legitur victor celebratus eburneo indomitaeque fcrae fera iuncta, et postliminio vindex rcdiens Thrasybulus cum populis patriam adscruissc, hinc alius primi numerans quoque temporis aevum eximiam recinel. Babylonem, vel Phoebaca prius celebratae moenia Troiae martigenum spoliata per ignem, omnibus his potior visa est mili Praga, quod istum viderit illa diem atque triumphum. Non inelius niteant currus meliusque vel aurum quam comitum nitor atque phalanges. Suminus in hoc, cuius mundo stat gloria, caesar caesaribus ducibusque vetustis clarior est, quanto pictas est clarior ipsa, quam sequitur pius ipse monarcha. Appropinquante tandem caesarea maiestate s. Henrici templo, ubi supradicta platea terminatur, scholastici e ludo s. Nicolai cum sesta Musa Urania ad laevam ex opposito paroeciae llenricensis hanc elegiam modulabantur : Opto, salutaris subeant cum caesarc pacis Boiemum pariter commoda mille solum. Publica res proprio semper sit culta nitore atque sua quaevis plena quiete domus, 

Strana 81
I. Na náměstí. in celeres abeat. demens. discordia ventos cL si quod fortis delerioris onus. Omnia continuo crescant surgautque vigore, caesar ut imperii ercscit honore sui. i Aurea sic nobis dicentur secla redirc atque paler patriam verus adire suam. Turca ferox et, qui magni sunt caesaris hostes, exito percant intercantque simul, nc magis afflictum. turbent. cuni. regibus orbem atque pios bellis insidiisque premant. Est satis iniusto tantum indulsisse furori, sit studium tandem posse placere Deo. Vive, pater patriac, celebres quoque vivitc nati, sob vobis quondam vesper cL ortus erit. IJaec, quaecumque pio, caesar, tibi promimus ore, sint rata supremo non renucnte Deo, ] ine versus sinistram in alium vicum practer ca-tellum e! adiacentem huic Jacum declinantes turmas consceutus imperator practeribat coetum cantorum, quos ita vocant, qui ex aliis atque. aliis ludis in angulum cius vici non procul a lacu dissitum confluxerant. Cenebalur autem ab his varialo quinque vocum modulamine hoc hendecasyl- lubum : Vivas, maxime, Ferdinande, caesar, aupustum decus omnibus Bohemis! Tu vincis proavos honore cunctos, fasces imperii quibus dati sunt. ; lecireo tibi solvimus triumphos. Vivas, maxime Ferdmande, vivas! lfucusque, qua fieri potuit brevitate, pertexuimus gra- tulalorios ct triumphales honores extra ct intra. moenia Novae Urbis Pragensis sacrae cacsareae iaiestati exhibitos, deinceps. prosequemur breviter rcliquam huius. historiolac seriem. Accedcntem igitur inpcratorem ad portam, quac Nova dicitur, per quam itur ex Nova in Antiquam. Urbem, prüni omnium execperunt clangore multiplici 12 tubicines cl resonan(i pulsu aliquot tympanistae utrique in turri eius porlac collocati. Erat autem ipsa porta variis aulacis uidliquaque exornata et e turri suspensa. erant. plura vexilla interque. alia ununi aureum. grande et vetuslate. ipsa venc- randum imperii vexillum aquila bicipite insipnitum. Ingressus in. Antiquam. Urbem imperator. dum prac. teriret curiam, quam sic vocant, reginae, ubi ante con- ditam. arecm. Pragensem sedes reginarum Boiemiae crat, exceplus est a. septima Musa. titulum Terpsichores praefc- rente, quac dextram. ex opposito curiae reginalis consistens cum agmine alumnorum scholae s. Petri hunc precatorium hymnum concinebat: ad Deus, pater mortalium, lerrac potens et siderum, affla triumphis gratiam ct cacsari victoriani, ut regna crescant vindice illo, tuo sed numine, annos adacquel Nestoris | nomen polentis caesaris. Tuae manus hoc est opus, per quam movetur et polus, hine, quod potes, confer tuis | regisque no tri subditis. Malis scatens inutatio, belli nocens. contagio I. Na náměstí. 81 absit procul, felicitas succedat et beatitas. Ruina perstet in locis, quod hausit ante ignobilis, Aurora qua sc colligit, Eous et Sol prosilit. Quod restat, hoc, patcr poli, favoris auctet sors tui, ut mausionem ecclesiac sciamus omni temporc. Hoc coetu practerito iter continuavit caesar per pla- 1cam, quae Czaletna vocatur, versus forum ad maximum Antiquae Urbis circum, in cuius aditu ab octava Musa sub Eratus titulo ct a scholasticis s. Stepheni, qui cum illa crant, excoptus fuit sequenti oda: Insidiosa magnis rebus et grates meritis suepc negans Vctustas esto procul, quod optas, hine tibi non est spolium, non rabidac triumphus. Interitura nunquam huc tulit gressus ncquc retro feret hinc. luventus, insidiose livor, facta virtutum proprio qui spolias nitore, abde capul latcbris et tuum pectus rigidum confice per venenum, praesidct hic honestas fraudis expers, diva pari praesidet hic bilance, addidit ipsa cultum rebus et vanum procul hinc iussit abire fucum. Tangit honor parentis astra, natorum probilas notior extat orbe. Intemcerata. virtus vivit ct scris pietas cedere nescit annis. lbidem ctiam, sicut et in aliis pluribus maximi circi loci fuerunt erecta vexilla eorum, quos homotechnos Gracci, vulgo sodalitates opificum vocant, quae illi in sOlennibus pompis ceclesiasticis — religiose — circumferre consueverunt, atquc ea quoque a vento leniler impulsa adventanti imperatori applauderc et debitam quasi praestare adorationem sunt visa. (Quae dum sua inaiestas lustraret cum iucunda animi oblcctatione, interim procedendo in longe iucundius incidit. spectaculum, nempe in duobus iisque bene longis ordinibus stantium circa curiam Anti- quae Urbis agmen elcgantissimarum pucllarum, quo spec- taculo plérimi ex comitatu caesareac maiestalis adeo de- leclali esse. dicuntur, ut. cactera omnia huius pompae prae hoc unico iocum ludumque esse iudicaverunt. Ac fucrunt ctiam, qui ista potissimum pudicissimi virginci coetus con- templatione. moti aecuratius totam illam pompam expen- dere tum demum | incipiebant idque non sine ingenti admiratione ae. collaudatione sagacitatis atque | festivitatis ingenii serenissimi archiducis Ferdinandi, a quo talis pom- pac instructio esset in honorem jimperatoris patris cxcogi- tata, nce. deerant, quibus in hoc pulehecrimum spectacu- lum intentis prae gaudio lachrimac ex oculis largiter pro- manabant. Eam delectationem, gaudium et admirationem auxit. deinde cl in stuporem pene convertit unius ex coctu istarum virginum oratio latina, qua caesaream mai- estatem excipiebat vultu ac voce verecunda ct liberali hunc in inodum: Serenissime atquc invictissime imperator, domine noster clementissime, non videatur tuae maiestati mirum, si nos quoquc imbecills virgineus sexus in hoc publico ordinum regni et urbium patriae nostrae dulcis- 11 

Strana 82
82 I. Na náměstí. simae gaudio oblitae quasi sortis nostrae, quippe quibus domi ad colum desidere convenit, ausae simus praeter decorum forsitan in publicum prodire ad excipiendam vestram caesaream maiestatem, nam hoc idem, quod nos nunc facimus, a nostrae aetatis et condicionis olim facti- tatum esse in similibus pompis maiores nostri nobis retu- lerunt ex sacris historiis, ubi Hebraeorum virgines Davi- dem a caede immanis hostis Goliath rcvertentem fausto comprecationum carmine excepisse narrantur, proinde nobis et animi nostri proposito haud obstante consensu dilectorum parentum egressae sumus in hoc conspicuum theatrum ad occurendum | vestrae sacrae cacsareae ma- ieslati, cui reverlenti felicem atque auspicatum hunc ad nostram patriam reditum singulari pectoris affectu gratu- lamur, utque nobis patriaeque nostrae atque adco toti christiano orbi sit faustus et salutaris, optamus interim etiam Deo optimo maximo gratias agentes, quod vestram caesaream maiestatem nobis superstitibus ad hoc fastigium imperi Romani evexerit, ac orantes, ut idem Deus pro sua immensa bonitate vestram caesaream maiestatem herc- desque in multa secula superstites conservare dignetur. Praeterea vestram caesaream maiestatem humillime roga- mus, ut hunc nostrum íragilem ac infirmum coetum vir- gineum, insuper parentes ct amicos adeoque patriam nos- tram suo favore ac clementia gratiose complecti dignetur. Huic puellari gralulationi sacra caesarea maiestas valde affabiliter in hanc fere sententiam respondit: Gratu- latio vestra mihi est gratissima et status vester commen- datissimus nec vester lantum, sed etiam parentum ac fratrum vestrorum. Itaque non solum dominus vester gra- tiosus esse volo, sed ct' pater amantissimus. Ab hoc iucundissimo spectaculo caesarea maiestas ct serenissimi archiduces, suae maiestatis filii, nec non uni- versus comitatus eorum convertebant oculos ad multiplicia oblectamenta, quorum ansam ipsis offerebat Antiquae Urbis curia. Ibi enim erant multi preliosi tapetcs cum alibi in valvis ac parietibus passim appensi, tum ctiam in lapideis podiis circa elegantissimam horologii machinam, qua vix arlificiosior in tota invenitur Europa, ubi vexilla cum Antique et Novae Urbis insignibus recens fac'a, in quibus ab altera parte biceps aquila fuit depicta, ab altera leo, habentia hanc quoque inscriptionem auro impressam: Invictissimo Romanorum imperatori Ferdinando S. A. ho- noris ergo res publica Pragensis fieri fecit; ibi pulchra induti panopliapraestantissimi viri, quorum pars in cditiorc loco in turri iuxta horologii sphacram consistebant. pars custodiae causa prope pullarum greges ct pro foribus curiae una cum suo praefecto ex praescripto senatus haerebant, ibi denique coetus tibicinum suavissimo con- centu aures demulcentium apparebant. eo loco veluti in corde omnium irium urbium quam ele- gantissima ct ad pascendos sive oculos seu aures instruc- lissima ab amplissimo ordine scnatorio erecta et ostentata in honorem sacrae caesareae maciestatis fuerant. Unde procedentem ulterius caesaream maiestatem nona eaque ultima Musa titulo Melpomenes cum coetu scholas- ticorum Minoris Urbis Pragensis consisten: in extremo maximi circi versus pontem exitu excipiebat: Vitam, quae faciunt beatiorem, o jucunde, tibi, Boheme, sunt hacc: Rex alto generis nitore clarus et sacri imperij potens monarcha, quem natura sagax scientiaeque et rerum docuit peritus usus Summa omnia in, I. Na náměstí. cum sceptris populos modum regendi, parentis similis rclicta proles, per quam spes melior supersit orbi, sensim quodque labat ruitquc rcgnum, cuius sceptra gerit furens tyrannus, doctrinaeque rudis rudisque rerum; aptos consiliis viros habcre cL Martis proceres ad arma natos, infractos animis manuque promptos, hinc sceptri quibus indigel potestas multos et varios, opes, ad usus, seu sint bella foris domive pax sit. Vitam, quae faciunt bcatiorem, o iucunde, tibi, Boheme, sunt hacc. Neque hoc lateat lcctorem singulos Musaruin clioros suum decantavisse carmen qualuor div.rsis vocibus ipsas- que Musas candidis prctiosisquc vestibus fuissc indutas redimitasque aureis reticulis et praeterca serlis ex amaraco et hedera contextis pracferentes insuper fasces hederarum, quibus alligati crant singularum tituli. A Musis venit dcinde caesarca maicslas ad fratres dc societate Jesu, qui et ipsi cum coctu suorum discipulorum cius maiestatem exceperunt, instructi certo quodam appa- ratu nimirum crecta statua Martis a Pace et lusticia prostrati et praeterea puero super mensa tapclibus con- tecta locato, a quo hymnus ille angelicus: Gloria in ex- celsis Deo etc. praecinebatur rcliquis vario modulamine vocum cum cantum prosequontibus. lnde non longe ludaeorum agmen ad excipienduin caesarem consliterat, scd institutum ipsorum non bene eis cessit, quippe quos imperator aversalus ad cantus ac voci- fcrationes corum plane obsurduit, perrexitque praeter tclo- neum ad mirabile illud divini artificis opus portam et turrim anteriorem pontis in aquis et supra aquas Muldavac fundatam atque crectam tunc temporis multiplici tubarum clangore ac tympanorum et bombardarum strepilu rceso- nantem ad haec ornatam quoque tapetibus praesertim circa valvas vixillis item alte suspeusis denique insignibus caesaris vidclicet a fronte aquila grandi hederaccae coro- nae bracteis auratis obvinctae inserta cum hac subscrip- tione: Caesar, amant cives, metuunt tua signa tyranni, a parte vero lurris posteriore, aquila nigra similiter hedera eL bracleis auratis circumdata ad dextram erecta, cui ad sinistram appositus erat niveus leo cadem corona ornatus interposito atriquc hoc epigra-mate: En aquilac celeres, en fortia corda lconim confirmant plausu publica vota suo, vota, quibus cuncti (clicia cuncta precantur, alternis reboant terra polusquc sonis, vivat io caesar longum Fernandus in acvum, vival et invicto robore viincat avos, vincat et immitem fortuna ac viribus hostem, ante suos vinctum ccrnat agatque pedes. Adeo autem intensus erat fragor bombardarum praeser- tim, quae in vallis arcem cingentibus exonerabantur, ut non solum audientium aures obtuderit vehementer, verum etiam aedificia nonnulla in arce ct circa arce suo excessu disruperit pleraque etiam in Urbibus Minori et Antiqua satis procul inde remota fortiter concusscrit duravitque ille spatio plus minus duarum horarum. Posterior pontis porta Minori Urbi cotigua hoc tan- tum epigramma advenienti imperatori ostentabat : 

Strana 83
I. Na náměstí. Fer (ortis fera fata, furens fortuna fatiscel, Divina diadema datum dcfendito dextra, Nanque nocct nimium, nimii non neglige normam, Deice degneres, dignis da, dura domato! (Quam portam ubi conligisset imperator processit in forun. Minoris Urbis, ubi ab agmine viduarum ad fre- quentes faces, quia iam benc prima hora noctis fucrat, cxpeclabatur. Earum una ceteras ct actatis flore et vultus venustate anleccllens sacram caesarcam maiestatem hac latina fuit allocuta oratione: Nolumus, invictissime impe- ralor domine noster gratiosissime, prolixa oralione vestrae sacrac maicslali rationem reddere, quam ob rem relicta domo ac liberis et familia nostra, quod contra praeceptum bcati Pauli factum csse videtur, huc in publicum more curiosarum muliercularum prodierimus. Scimus enim vestrae sacrae caesareac maiestati causam nostri huius facti probe constare, nec decssenl exempla piarum matronarum, quae huc allegari possent, si vel necessarium vel tempestivum csscl ca commemorare, itaque, quod ad praescns nostrum facit negolium, vestrae imperatoriae maiestati de incolumi ad nos patriamque nostram dulcissimam adventu gratulamur Deoque oplimo maximo, pcr quem reges regnant et impe- ratores feliciter imperant, agimus gratias, quod vestram impcratoriam inaicstatem hoc nostro difficili tempore, ut quae incluctabili fato charissimos maritos nostros amisi- mus, ad summum istud imperatoriae dignitatis culmen et fastigium vocare ac cvcherc sit dignatus, quam dignitatem ecclesiae sanclac catholicac primum, deinde patriae huic nostrac atque adeo nobis omnibus vestrae maicslali sub- dits salutarem, ipsi denique vestrae imperatoriae maiestati perpetuis suceessibus florentem atquc diuturnam esse opta- mus. Cum autem ad imperatoris omniumque summorum polentatuum utpote Dei immortalis vices in terra geren- lium. munus ct oftficium maxime p-rtineat cura viduarum et pupillorum, vestram imperatoriamn maicstatem dominum nostrum gratiosissimum ct supremum post Deum tutorem nostrum humillime orumus, ut sicut alias semper, ita nunc quoque nos veluti sexum infirmum ac omnibus iniuriis obnoxium vitamque nostram et famam et liberos nostros, magistratus item ac tutores, inprimisque patriam hanc nostram atquc ecclesiam suae iniperatoriac maiestati com- mendatam esse velit. Et nos vicissim pro vestra impera- toria maiestate ac serenissimis heredibus, vestrae maicslaus filiis, dominis nostris clemcentissimis, sine i issi orabimus, ut vestram impceratoriam maicstalem quam sime. imperantem finesque orbis christiani feliciter et quam longissime promoventem nos, liberi nostri, amici ac neces- sarii cum omni posteritate videamus Deumque pro tantis bencficiis perpetuo cclebremus. Caésarcac maiestatis haec fere fuil responsio: Suscipio £ralo animo vestram gralulationem ac vestram vicem dolco, quod privatae sitis rnaritis, nihilominus tamen ego volo vester et liberorum vestrorum clemens csse dominus ct protector. Inde continuato itinere caesarea maiestas venit ad portam Strahoviensem sub colle arcis meridiem versus sitam, quo in loco nobiles pueri ex aula serenissimi archi- ducis Ferd:nandi suam rnaiestatem cum multis funalibus caeratis praestolabantur, ac ibidem caesarea maie-tas pri- males, consules ct senalorcs Pragenses sub umbella eius maicstatem deducentes. clementer. compellatos dimisit ac dorum redire iussit. Praecuptibus igitur pueris illis lychnophoris caesarea maiestas deinceps non sub ficto, scd sub vero coelo dis- tincto ac exornato pulcherrimis stellis. ab artifice Deo I. Na náměstí. 83 ascendebat in clivum lapidibus stratum recta versus Stra- hoviense monasterium, quo ad sinistram relicto iter ad dextram flexit et non multis passibus confcclis hora noctis secunda ad portam Hradczanensem feliciter venit, a qua progressus incidit in gratum siti pressis spectaculum: fixus enim ibi stetit. Silenus ad vivam imaginem affabre expressus ridenti similis foliis hederaceis ac vitigincis cir- cumdatus caput quoque virenti cinctum habens corona ad haec botros uvarum in elevata tenens dextera dulce pueris illectamentum, sinistra vero turgidum premens utrem, cx quo tribus fistulis Austriacae domus insignibus respondens album et rubrum efluebat vinum, de quo excipiendo magnum inter vulgus certamen a meridie ad multam usque noctem oriebatur. Habuit autem statua illa hoc axioma adscriptum: Non silet Sileni liquor, ' sed loquitur. Sileno proximi astiterunt duobus ordinibus, qua patet Hradezani oppidi circus, venerabiles seniculi. Horum om- nium nomine sacram caesarcam maiestatem quidam non ineruditus senex tali affatus est gratulatione: Inviciissimc caesar, domine nosler clementissime, nos senes maturacque aclatis viri vestram sacram caesaream maiestatem domi- num nostrum clementissimum reverenter salutamus gra- tulamurque ex animo vestrae sacrae maiestati hunc feli- cem ad nos fideles subditos suos re.litum, qui tanto qui- dem nobis est gratior, quanto caesarea vestra maiestas ad sublimiorem dignitatis gradum evecta in hoc suum regnum gloriosior revertitur. Ac profecto arbitramur omnes nos iam satis diu vixisse, cum dominum nostrum clementissimum maiestate caesarea praeditum coram intu- einur. Itaque Deo omnipotenti dc hac vestrae sacrac maiestatis dignilate et de nostro, quod inde haurimus, gaudio immortales agimus gratias ac oramus, ut quia nobis seniculis contigit videre salutare domini nos quidem dimittamur ex hac vita juxta voluntatem Domini in pace, tua vero caesarca maiestas ut pro gloria Dei ct multorum populorum in ecclesia salute inprimisque pro patria cl posteritatis nostrae utilitatc in multa cum suis dulcissimis heredibus dominis nostris clementissimis duret ac vivat secula. Ad extremum vestrae sacrae cacsareae maicstati nos et rem publicam, in qua consenuimus, suppliciter commendamus, ut donec in hac vita sumus, sub pia ves- trac sacrac maiestatis protectione nostris bonis cum bona pace perfrui queamus. Ad quam senum gratulationem imperator hisce bre- vibus respondit verbis: Libenter vestra pro me vota audio et non dubito de vobis, quin ea cx animo faciatis. Ego vicissim vos in necessitatibus vestris audire ac vobis, ut victu vestro períruamini, tanquam meis fidelibus sub- ditis iuste providere volo, nam ego viros senes et pro- bos amo. Gratulalioni senum successit non ita procul ab iisdem consistens cum coetu satellitum ac custodum portarum capitaneus Arci: Pragensis, qui et ipsc imperatori reditum felicem oratione germanica est gratulatus in ea circi Hradczanensis planitie, ubi cura ei studio serenissimi archi- ducis Ferdinandi in honorem imperatoris patris erectus fuit ex varie compactis tignis ac asseribus opere Corinthio vaslae magnitudinis arcus triumphalis, sed ita superob- ductus ac ornatus arte pictoris, ut ex seclis politisque lapidibus fabrefactus esse videretur. Ante hunc arcum et in aditu eius duae ingentes statuae super basibus suis fixe stabant, altera a dextris, a sinistris altera, illa Samsonem, haec Gedconcem representantes, quorum hic altera manu protensa gladium, altera clipeum leone insignitum tene- bat, ille manu altera mandibulam asiniam, altera exuvium leonis ostcntabat. 11* 

Strana 84
84 I. Na naméstí. In ipso autem arcu hae fere imagines cum suis gno- mis visebantur. Jb summo eiusdem cacumine Hradczanam versus erecta fuit aquila biceps, super cuius pectore in- signia erant caesareae maiestatis imperiali diademate coro- nata. Huic dextra quidem parte adiuncta fuit statua Justi ciae bilancem et gladium gerens, a sinistra vero statua Temperantiae liquorem ex uno in aliud vas effundens. Carmen hoc utrique subiectum erat: Iusticia arma regat, sanctae haec Moderatio servct Sub his in magno arcus hemicyclo pictae fuerunt venerandam speciem femineam referentes Fides et Religio, quarum illa effügiem Christi crucifixi, haec clavem mag- nam una duntaxat manu gerebant, interim ctiam haec posterior librum sub brachio et ad latus aureum habebat thuribulum, altera vero manu ambae ipsa insignia susten- tabant, sub quarum pedibus hoc carmen scriptum ha- bebatur : Excolat haec pietas religioque tegat. Paulo inferius inter epistylia in zophoro hoc distichon grandibus exaratum literis extabat: Imperio, Fernande, novis et honoribus aucte, huc ades aucturus non minus imperium. Hinc in utroque latere prope testudinis arcum pictae erant forma muliebri Potentia et Nobilitas, quae extensis manibus super ingentem aedificii portam tenebant tabcllam hac scriptura insignatam: Generosis viribus cuncta parta, aucla, servata. Rursus aliquanto infcrius inter columnas arcus imago erat velut ex aere formata imperatoris Caroli V., sub qua in columnarum basi pictae conspiciebantur Africa ct quaedam aliae gentes abeo dcbellatae, quo in loco haec adscripta fuerunt: Utiliter victae victoris clementia et securitate fruimur. In altcro vero latere imago Maximiliani caesaris codem modo picta, sub cuius pedibus in sustentamento colum- narum captivi quidam manibus post lerga revinclis appicti videbantur et sub caesare haec erant verba: Ex victo victori gloria. In altera deinde arcus parte, qua arcis portam res- piciebat, erecta fuit, ut in parte anteriori, aquila biceps eaque admodum grandis cum caesarcis insignibus, quae a duabus virtutibus bincinde circumdabatur. quarum altera quidem solem in manu gerens Beneficentiam repraesen- tabat cum hoc monosticho : Ipsa juvo miseros larga pietate libenter. Altera vero, cui nomen erat Magnanimitas basiliscum calhena vinctum ductans hanc habebat inscriptionem: Austria magnanimis ducibus foecunda refulget. In ipso autem arcus hemicyclo duae imagines puellari specie depictae fuerant videlicet: Magnificenlia, quae in Copiae cornu torques, gemmas, margaritas et aurea numis- mata continebat, et Liberalitas, io cuius dextra vas erat aureum foraminibus quam plurimis scatens, e quibus in- numerae prodibant aves. Erant et harum utrique suae inscriptiones: Sub Magnificentia hoc carmen: Transeat aethereas sacra Magnificentia scdes. Sub Liberalitate istud : Munifico tellus vivere rege potest. I. Na náměstí. In ipso arcus ab ca parte frontispicio seu inter cpistylia grandioribus characteribus hoc legebatur distichon: Inclyte dux patriac fulgens pictate paterna adsis, eniteat lumine clara fides. Mox paulo inferius utrinque propc testudinis arcum piclac erant Bonitas et Mansuetudo, quarum singulae altera tav- tum manu supcr porta tabellam quandam retinebat, ubi haec scripta erant: Barbara mansueto cedite bclla duci. Rursus paulo inferius a dextris inter columnas imago erat Rodolphi imperatoris veluti ex aere conflata, ad cuius pedes tale scriptum legebatur: Et nati natorum et, qui nascentur ab illis, cuncta sibi subdent iustitiaque rcgent. A sinistris eodem modo erecta erat imago Friderici caesaris cum huiusmodi inscriptione: Imperatoriae pacis cultori assertorique maximo. Eum arcum posteaquam subisset imperator accessurus ad portam, ubi arx oppido Hradczano ponte jungitur, ilico occurit suae maiestati cum solenni pompa et eccle- siastico apparatu universus clerus cathedralis ecclesiae Pragensis, cuius dux quasi fuit rcvercndissimus pater do- minus praepositus et eiusdem ecclesiae administrator, ycs- tans in capite quidem episcopalem infulam pretiosis admo- dum gemmis ac margaritis pulcherrimis distinctam, manibus vero auream cum reliquiis sauclorum crucem incedens sub pretiosissima scena praeeuntibus ipsum iis, qui vexilla, cruces ac lucernas ferebant, sequentibus autem codcm ferc habitu, quo is praeditus fuit, nempe episcopali, duobus eiusdem templi praelatis ac tribus abbatibus primum, dc- inde reliquo. canonicorum ac sacerdotum agmine portan- tium reliquias sanclorum imaginesque et alia sacta vasa, ut in solennibus fieri solet supplicationibus, quorum om- nium agmen choro scholasticorum et cantorum claudcbatur. Ad quorum conspectum sacra caesarea maiestas ab cquo descendit hoc idem facientibus serenissimis archiducibus, suae maieslalis filiis, aliis item principibus et magnatibus omnibus, qui caesaream maiestalem sequebantur, moxque stans super tapetem substratum aurcam crucem, quam praepositus suae maiestati offerebat, cum magna devotione est osculatus. Quo facto praepositus nomine suo et totius capituli Pragensis caesaream majestatem hac sequenti gra- tulatoria excepit oratione: Dici non potest, sacratissime imperator, quanto olim desiderio veteres illi sancti pa- triarchae Messiam seu Unctum Domini exspectariut, item quando gaudio ct laetitia populus Romanus affectus fucrit, cum Scipio ille Africanus devicta Carthagine cum trium- pho Romam rediret. Sane non minori desiderio nos saccr- dotes Domini sacrae caesareae maiestalis vestrae sacellani fidelissimi hunc felicissimum sacrac caesareae maiestatis vestrae advcntum exspectabamus. lam vero voti compotes facti est, quod plurimum et gaudcamus ct gratulemur. Gaudemus quidem nos patrem patriac ct secundum Dcum summum patronum ccclesiae coram intueri, gratulamur autem sacrae cacsareac maiestati vestrae eam autoritalein eL potestatem a Deo omnipotente collatam, in qua facilius et commodius nutanti ct pene labascenti statui omnium ordinum et rerum ac praesertim ecclesiae Dei pro sua clementia et pielale succurrere possit. Felicem itaque hunc diem alboque calculo notandum iudicamus, simul et Deo optimo maximo, a quo est omnis potestas et dignitas, gratias, quas possumus, maximas agimus, qui sacram cae- 

Strana 85
I. Na náměstí. sarcanı maiestatem. veslram nobis sa'vam et incolumem ac in apicc dignitatis summo constitutam restituere dipnitatus sit, precantes candem divinam clementiam, ut sacram cacsarcam maicstalem nobis ad multa secula felicem ct incolumem conservet. omnique benedictionc. coelesti et gralia repleat adeoque successsum salutarem in rebus gerendis et constituenda religione catliolica sacrae maiestati vestrae conferat, Ad. haee conferat ct sapientiam | illain beati throni assistricem, pro qua Hebraeus ille sapiens tantopere. Dcum orabat, atquc alias dona spiritualia, ut requiescat super caesaream maiestatem. vestram non solum spiritus sapientiae. et. intellectus, sed ct spiritus consilii atque fortitudinis, spiritus scientiae el piclalis atquc spi- ritus timoris Domini repleat pium pectus et animum sacrac tnaiestatis veslrae, uL his coclestibus dotibus ac armis munita ct gloriosum imperatorem ct sempiterna me- moria dignum nutritium ct patronum ecclesiae agal. Ex- audiat nos, quaesumus, Deus pater coclestis per unigeni- Aum filium suum et hanc precationem ac bencdictionem servorum suorum licet inutilium, tamen sesc humiliantium, de exéelso sancto throno suo respiciat ratamque faciat et imperium maiestatis. vestrae stabiliat ac paccatum reddat, ut plebs christiana tandem aliquando sub tali et tanto principe ac monarclia respirare ct ad unitatem. ecclesiae catholicac redire piasque leges et disciplinam | sanctam amplecli atque retinerc valeat. ld nos iterum atque iterum Deum patrem autorem tocius boni orantes ecclesiam nos- tram, nos et ommia nostra humillime sacrac caesareae maiestati vestrae commendamus atque precamur, sacra caesa- rea maiestas vestra clementer dignetur suossacccllanos agnos- cerc graliaquc cl palrocinio suo amplecti ac fovere. Nos vicissim pro sacra caesarca maiestate veslra el pro omni- bus ad sacram maiestate n. vestram. altinentibus sedulo Deum, uti debemus, precari nunquam. de-istemus. Sacra cacesarea maiestas ad cam salis prolixam gratu- lationem breviter quidem, sed valde clementer respondit in hunc fere sensum: ut dixerit gratam sibi esse corum gralulationem et se velle eos, uti antea semper, haberc commendatos. Cum his dictis scenam subiit ac pedes sub ca in arcis templum catliedrale. sese. contulit cum magno tubarum tibiarumque nec non tympanorum ac bombardarum clangore, concen'u cL strepitu praecedentibus suam maiestatem praeposito ct reliquo clero cum scholasticis canentibus hymnum: Veni creator Spiritus ctc. Ceterum omnes portae, parietes el viae praclercunti imperatori applaudebant picturis variis, variis item tapc- libus cL versuum inscriptionibus, praeterea virentibus pini hederacguc frondibus, quibus sacpta et columnae undi- quaque circa viam ab arcu jllo Hradczanensi ad arcis usque templum maximum duobus ordinibus vestitae ct operc topiario intersertis laminulis inauratis eleganter orna- tac erant. Porta, per quam cx Hradczano in arcem introibat, habebat in exteriori parte aquilam depictam cum tali disticho : Maxime cacsar, ades, concordia laeta rcvixi ine magnam faciens me quoquc magnus eris. Et mox sub aquila simulachrum jnerat Concordiae scdentis super vilgultorum fasciculo constricto ac manibus tenentis omnium regnorum el provinciarum, quae cacsari parent, insignia vinculo colligata. Huic quoque suberat mo- nostichon : Deiciunt hostes, haec aria tuentur amicos. I. Na náměstí. 85 In interiori partc ciusdem porlac itidem aquila im- perialis picta conspiciebatur cum hoc disticho: Quae Jovis ante tuli, magni fero caesaris arma, hic si quidem terris Juppiter alter erit. ln secunda porta, ubi die nocteque custodes arcis excubare solent, sub aquila magna imperiali, quac iu cul- mine portac fuit crecta, hoc modo scriptum erat: Potentissimo prudentissimoque caesari Ferdinando primo. Hungariae, Boicmiae ctc. regi. Ibidem sub aquila crant insignia regnorum Hunga- rie et Boieniiae lapidi insculpta, quibus ad dextram For- titudo, ad sinistram Pradentia adstabaut, sub quibus loc axioma legebatur: Tam fortiter prudens, quam prudenter fortis. Tertia porta vicina palatio serenissimi — archiducis Ferdinandi ostentabat in hemicyclo pulcherrimis coloribus deliniatum simulachrum Pacis circumdatum vexillis, tym- panis ceterisque bellicis instrumentis, cuius dextra facem ardentem ventilabat, qua comburebat loricas aliaque huius- modi, sinistra virentis olivae ramum praeferebat. Sub co simulachro hoc Virgilianum suberat: Nulla salus bello, pacem te poscimus ounes. Paci supravolabat aquila rursus imperialis cuim hoc titulo: Divo pioque cacsari Ferdinando primo, pacis ac unitalıs inslauratori maximo. Ultra hanc portam erectus fuit alter arcus clcgantissi- mus allero cornu domui capitanei arcis et altero Albac '"Turri applicatus, insuper serico purpurco venetoque ac variis Turcarum spoliis equorumque frontalibus circum- quaque ornatus, in cuius summitate tria diversi coloris vexilla suffixa emicabant. Porta quarta, ubi serenis-imi archiducis Ferdinandi armamentarium visitur has tres simul imagines depictas conlincbat, videlicct Honoris, Gloriae ct l'amae cum hoc monosticho : Gloria, Honos et Fama ingens comitantur euntem. Supra has imagines aquila stabat biceps cum scquenti disticho: Gloria adornetur diademaque regis houore, aeternis meritis volitet super aethera caesar. In porta arcis interiore, qua in patentem arcam cl inde in imperatorium introitur palatium, rursus crccta stetit imperialis aquila, sub qua haec erant carmina: Clara tibi portas aperiL victoria, caesar, fulgidus aeternas scandere perge domos. in huius dextro latere Immortalitas hemistichio : erat cum hoc Vivit post funera virtus. In sinistro autem Victoria cum hisce verbis: Victoria diademate fulget. Ad palatii gradus leo grandis argento circumlitus ct in allum erectus viscbatur, qui coronam imperialem pc- dibus anterioribus gestans huismodi carmen spectatoribus legendum offerebat: Dii tibi quam dederant, caesar, vis nulla coronam eripiet, vivo nulla leone fera. 

Strana 86
86 I. Na náměslí. Supra tectum horum graduum insignibus cacsareae maiestatis affixa ferebat: aquia ingens cum loc distichon prae- Ales qui summi fueram lovis armiger. omnem fidus in eventum iam tibi, caesar, ero. Ingressus in templum imperator in ipso limine aqua lustrali de morc conspersus est, mox reverenter ac devote ad altarc maius in choro, ut vocant, flexis genibus aeterno rcgi regum ac imperatori imperantium preces suas obtulit rcsonantibus interim per totum templum tam plebceis, quam magnatibus voce intentissima: Te Deum laudamus etc. ac recitantibus praeterea ecclesiae ministris: quasdam preca- liones. Quibus omnibus rite peraclis cetera quidera homi- num turba ad suos quisque penates discesserunt, magnates VcrO sacram caesaream maiestatem primum ct deinde scre- nissimos archiduces ad cibo somnoque recreandum corpus in ipsorum habitationes honoris et officii causa horam noctis circiter tertiam deduxerunt indeque ct ipsi in suas quis- que domos ac diversoria digresssi quieti sese dediderunt nocle sicut spectaculo eius diei, ita et laboribus finem imponente. Qua etiam de causa magnifico instructum apparatu spectaculum Gigantum manus cum love miscere volentium, quod eiusdem diei pompae a serenissimo archiduce Fer- dinando destinatum ceteris spectaculis vice coronidis ad- dendum fuerat, in sequentis usque diei vesperam necces- sario fuit dilatum. Quod quidem spectaculum serenissimus archidux in honorem et solatium sacrae caesarcae maies- tatis parentis sui dilectissimi exhibuit, ut eo pacto impe- ralori patri specimen suae industriac ac in eruendis abstrusioribus rebus sagacitatis ederet nec difficile est cuilibet prudenti eius involucri sensum erucre. Nobis hic brevem huius descriptionem attexere libuit. Nono die Novembris horam circiter vigesimam quartam prodiit invictissimus imperator cum serenisssimis archiduci- bus Ferdinando et Carolo ceterisque aulae regni proceribus in hortum suae maiestatis arci vicinum et ibidem in do- mum deambulationibus aestivis et recreationi dicatam cons- cendit ac in solio aureis tapetibus circumlecto consedit cingentibus illum duobus charissimis filiis et magna pro- cerum aulicorumque corona, ante cuius conspectum foris in planitie viridarii ipsi horto adiacentis exhibitum fuit novum et nostra aetate inauditum spectaculum lali forma seu apparatu: Constructae erant duae admodum altac turres, in quarum utraque erant tubicines ac tympanistac serenissimi archiducis Ferdinandi, qui et ad primum sacrae maiestatis conspectum grata admodum tubarum et tympa- norum harmonia suae maiestati honorem et reverentiam debitam exhibebant eL postea iucundos auditoribus sonos subinde ciebant. Inter has lurres quod erat interstitii iace- bat ingenti mole rupes ad similitudinem veri ac naturalis saxi miro ingenio expressa, sub qua multi ignes arte me- chanica reconditi habebantur, et in summitate eius Jupiter quasi in aere pendens pube tenus conspiciebatur. Ad hunc impugnandum ac ex illa rupe deturbandum prodie- runt quinque vastissimi corporis Gigantes lento gressu et attemperato ad modulos musicorum incessui singulorum admodum apte accinentium' alius post alium versus illam rupem procedentes ac singuli grandibus armati saxis, quae humeris gestabant, iam iamque rupem ascensuri videbantur. Quos conspicatus fupiter sub ipsa constitisse rupe proti- nus per tenuissimum filum igne instar radii demisso eos in terram veluti fulmine ictos prostravit rupesque ipsa dissiliens non sine ingenti circumstantium horrore veris non absimilia edidit tonitrua et coruscationes, unda I. Na náměstí., coorta innumerabilis scintillarum ct globorum ardentium copia totum vicini aeris opplebat tractum neque jd sinc damno aliquo spectatorum, quorum aliis barbae, aliis vestes a prosiliente ex illa rupe flamma comburebantur reliqua multitudine accrvatim periculum cursu vitante. Ibi apparuere quidam seu furiarum seu malorum daemonum specie numero novem admodum terribiles, cfflabant enim flammas ex oculis, naribus, auribus et ex ore, qui Gi- gantes proslratos ad orcum trahebant, unde postca natac ex eorum sanguine prodierunt simiae. Exortae itaque illae quam plurimos saltando excrcc- bant ludos non sine risu spectantium, modo enim ardentes radios instar fulminum in aerem ciaculabantur, modo igni- culos quosdam crepitantes proicicbant in eos, qui proximc adstabant, ct alia multa ridicula designabant. Molc deindc illa ficticia flammis cedente exiverunt c quadam silvula equites equis facticiis insidentes octo diversi coloris vesti- bus induti, item thoracibus, galeis, lanceis et bombardis bene instructi, qui bini alii post alios sc mutuo invadentes valde conspicuum in tenebris exhibuerunt spectaculum, lanceac enim eorum, gladii et galeae flammas egérebant equi quoque auribus, oculis et naribus ignes horrendos efflabant. Proelium profecto mirandum fuit. Fractis arden- tibus lanceis ac gladiis ad bombardas devencre, quibus alter alterum impetebant cum magno tormentorum crepitu et equorum ficticiorum concursu atquc collisione. His acccs- sere ex eadem silvula nonnulli pedites Romano morc armati, scuto ac gladiis dimicantes, quorum galeae flammis ardebant, quemadmodum et gladiorum cuspides; iidem scuta mirabili agitatione rotantes ignem molere vidcbantur, interim etiam exercentes choreas Mauritanorum morc hin- cinde saltitabant, quae saltatio apud vcteres Pyrrhica vo- cabatur. In hanc Gigantomachiam his versiculis est lusum, qui in altera turrium ibi extructarum descripti fuerunt: Grandia centimani pertentant bella Gigantes, dum cupiunt supera pellere sede Jovem. Summa locant imis et montes montibus addunt iamque petunt vasti moenia celsa poli. Ecce sed horrisono veniens cum turbine fulmen aetherca laceros deicit arce viros. Praecipites illi sub Tartara nigra feruntur totaque fumanti terra cruore madet. Hinc informe genus, res et ludicra notatu, simia gens prodit sanguine nata virum. simia gens, ficto quae nomine, vana parentum proelia dum memorat, proclia dira movet. Sed, velut in fumos abeunt ea bella Gigantum, sic poenas fumo simia Teucra lues. Haec fere habuimus, quae in praesens tempus de invictissimi imperatoris domini ac regis nostri clementis- simi glorioso ad nos introitu literis mandata in publicum cdenda duximus, non solum, ut eo pacto in promovenda ac ornanda nostrorum principum gloria officium ac debi- tam nostram erga illos fidem et obedientiam iisdem pro- baremus, sed multo magis, ut celebratio huius rarae sub- ditorum erga suos magistratus observantiae ad posteros propagari et in utile exemplum posset abire. Quod reli- quum est, sicut in poematibus nostris, ita hic quoque, aeternum Deum, in cuius sancta manu corda sunt omnium piorum principum, toto pectore oramus, ut imperatori ac domino nostro necnon suae maiestatis beredibus felicem in rebus gerendis successum ac diuturnum imperium tri- buere eosque veluti praecipuos scholarum et ecclesiae 

Strana 87
I. Na náměstí. suae sanclae catholicae nutritios pro conservanda ac pro- paganda pia doctrina, honesta disciplina el rerum huma- narum rectrice iusticia civili quam diutissime sospilare diguetur. Matlieus Collinus lectori. Non est unius res gestas scribere, nemo unus quod plene singula scire qucat. Unus vir, nullus vir; habet manus utraque vires maiores quatuor plus oculiquc vident. Ergo operis iunctis scriptum duo prodimus unum, lecturis unam promimus historiam. Texuit alter opus, liinavit id alter, utrique invideat nemo, quod dat amicitia. Excusum Pragac apud Georgium Melantrichur ab Aventino. — Překlad: Popisu vílání Ferdinanda I. sepsa- nćho Kollinem a Kuthenem ?) od Danicle Adama z Vele- slavína. Téhož roku (15658.) císať Ferdinand po přijetí císař- ství a po smrti bratra svého císaře Karla ponejprvé z Vídně do Cech a do Prahy přijel osmého dne měsíce listopadu a tu od syna svého arciknížete Ferdinanda, tehdáž místo- držícího v království českém, od pánův, rytířstva a Pra- Zanüv velmi poclivé a slavně jako někdy císař Karel IV., král český, když jel do mčsta Lubeku, uvítán a přijat. Ta cercmonia a pompa vítání císaře Ferdinanda obšírně vypsána jest jazykem latinským od M. Matouše Kolína z Choteřiny a Martina Kuthena z Sprinsberku, kteréž mi se lulo vidélo summu a vylah krátce pro budoucí pamět položiti, zvláště poněvadž nevím, aby kdy v jazyku českém vydána byla. Osmého dne měsíce listopadu první a přední poscl císařského příjezdu přišel k arciknížetí na hrad Pražský urozený pán p. Adam z Sternberka, nejvyšší komorník království českého, okolo hodiny 14. a oznámil, že císař Ferdinand ráčil již vyjeti z Benešova a že se zastaviti ráčí ve vsi Jesenici dvě míle od Prahy okolo hodiny 20. To uslyšev arcikníže Ferdinand ihned poručil se sjeli knf- žatům, ouředníkům zemským a radám J. Msti C. všech- něm i jiným osobám stavu panského v St. M. Pražském, aby se tam k přivítání císaře pána svého strojili, stavu pak rytífskému rozkázal se sjeli do polí nedaleko Staré Obory, kdež také sám arcikníže mezi ně vyjel a podě- kovav jim, že jsou sc na poručení jeho ochotně najíti dali, hnedky tu houfy jejich jízdné mustroval vedle jed- noho každého důstojenství, hodnosti a úřadu jednomu každému ukázav místo, jakým pořádkem měli by jeti proti cisaii. Zatim v městech pražských skrze trubače svolání byli měšťané a jeden každý houf, kterýž vítati měl císaře, scházel se na jistá místa jako purkmistrové a rady všech tří měst pražských na slaroméóstsky rathouz, kdeZ také shromážděna byla pacholátka a panny, ale v rozdílná místa. Rektor učení pražského s svým Žákovstvem, též i administrátorové, konsistoriáni, farářové a kněží strany pod obojí přijímajících do kolleje císaře Karla jinak Ve- liké, kdež sc také starci scházeli. Vdovy do kostela Matky Boží před Tejnem. Naposledy všecko množství mladého lidu na ryňku staroměstském blízko rathouzu. Odkudž po- tom všickní na uložená sobě od arciknížete stanoviště a místa se rozcházeli, kdež příjezdu císařského očekávati méli. Nejprvnější ze všech na své místo odešli mládenci a muži, kteříž se pod zbroj a na vojnu hoditi mohli, a ti ®) Výše str. Kampanus. 73. omylem jmenován spisovatelem I. Na náměstí. 87 byli v trojím rozdílu. První byli s dlouhými ručnicemi a méli na sobě krátké župice jednostejné formy a barvy červené bílými prémy po krajích, v prostředku i na ru- kávích prošívané a na hlavách červené klobouky s bílými pintami. Druzí byli ve zbroji a v celém kyrysu a někteří v pancířích, však majíce lebky na hlavách, a ti měli te- sáky a meče při bocích jako i první a v rukou české špičaté burdýře a řemdihy a jiní dlouhé německé oštípy etc. A těch obojích bylo v počtu okolo osmi tisíc, kteříž měli osmnácte fendrychův a praporcův jednostejné barvy ete. Třetí díl pěšího lidu byl nápodobný oněm starým bojovníkům, kteříž za času Jana ZiZky i potom slouli u Čechův černé vojsko, a těch bylo přes tisíc v prostém oděvu majíce na sobě černé kukly a místo zbroje pavézy a železné cepy. Ti všickní: pořádně v každém glidu po šesti osobách šli přes město s bubeníky a pištci bránou vySchradskou až za sy. Pankrací a tam na jedné rovině ti, kteříž ve zbroji byli a ručnice měli, se položili čtver- hraným šikem, jakoby se s nepřítelem potkati měli, černí pak vojácí nětco dále odšedše ležení sobě zarazili na jednom nevelikém vršku, pod nímž bylo strniště, a obe- hnali se vůkol pavézami jako nějakým valem aneb zdí tím způsobem, jakž se někdy staří Cechové v poli ležíce zašan- covati obyčej mívali. Když to vojsko pěší z města vytáhlo, tedy milostný houf pacholátck vySed$e z ralbouzu staroméstského šly pořádně na Nové Město přes Mostek k Koňskému trhu a přišedše téměř do prostředku jeho tu, kdež roura stojí, ubnuli se do t6 ulice К зу. Jindřichu, kdež jest Anjelská zahrada a tam se dvěma řady postavily: v počtu půl dru- hého tisíce jeden každý oblečení jsouce v bílé košilky vyšívané na obojcích, na rukávích a zespod vůkol čer- veným hedvábím opásáni červenými pintami a majíce v rukou ratolesti pušpanové zelené aneb kvítky zlatem i jinak krumplované. Mčli také i své bubeníky a fendrychy téhož včku a též postavy, jaké sami byli, k nimžto při- dáno bylo pro ochranu a stráž 12 poctivých měšťanův, kteříž však nemnoho vyšší byli než pacholata, a každý z nich nesl v ruce malovanou berlu. Potom okolo hodin 18. purkmistrové a rady všech tří měst pražských odíni souce v hřebíčkové, damaškové dlouhé sukně šli po třech k svému stanovišti a před nimi 830 předních měšťanů v rozdílném, ale v poctivém oděvu. Po jedné i po druhé straně šlo 60 mladých jonákův krásných a silných v ty- kytových sukničkách červené a bílé barvy pod klobouky též tykytovými a bílím peřím a ti všickni měli po švein- špísu krom toliko šesti, kteříž nesli nebesa z axamitu čer- veného a bílého udělaná a zlatými bullemi velmi řemeslně a pěkně ozdobená. Za senátory šli rektor učení pražského, administrátori s doktory, mistry, žákovstvem a knčžstvem konsistoře slrany pod obojí prijímajících, jichžto všechnčch bylo téměř do čtyr set osob. A jiní zajisté všickni v čer- ném, poctivém a dlouhém oděvu, sami toliko rektor a dškan učení pražského měli na sobě široké a faldované šarlatové sukně, kteréž za času císaře Karla IV. udělány byly, a před nimi šlo dvé pacholátek s sti(brnfmi bcrlami. Těmto všechněm místo ukázáno bylo k uvítání císaře za Koňskou branou nedaleko od toho místa, kdež obyčejně každého roku k ptáku střílejí. Když se tito houfové tak v městě pořádali a sem i tam na místa svá rozcházeli, zatím arcikníže se vší jízdou proti panu otci svému vyjel. Nejprvé přede všemi, jakž obyčej, jeli čtyři trubači. Za nimi jel nejvyšší hejtman všech jízdných houfův urozený pán p. Ladislav z Lobkovic, dvoru císařského v království českém maršálek etc., maje sobě přidané po pravé ruce dvě osobě stavu panského a 

Strana 88
88 I. Na náměstí. dvě po levé ruce stavu rytířského. Za nimi jeli jízdní v každém glidu po pěti dlouhým řadem, jakž kteří z před- ních pánův v království tohoto byli, vedle jednoho kaž- dého vyvýšenosti a přednosti. První honf jízdných knížat staršího i inladšího Henrycha hrabat z Hartenštejna a pánův z Plavna cte., druhý vysoce urozených pánův a bratří pana Viléma a pana Petra z Rožmberka ete. třetí uroze- ného pána p. Jana mladšího z Lobkovic cte., nejvyššího purkrabí Pražského, čtvrtý pava Jana staršího z Lobkovic, neivySX(ho hofmistra královstv(. Ceského, pát pana Adama z Sternberka ete., nejvyššího komorníka království Ceského, šestý pana Jana z Valdštejna ete., nejvyššího sudího krá- lovství Ceského, sedmý pana Joachyma z Hradce, nejvyš- šího kancléře království Ceského, osmý pana Joachyma Slika hraběte z Pasounu a Holejče, presidenta: komory Ceské etc. v jehoZto houfu bylo jiných sedm hrabat z léhož rodu a vsmý hrabě z Svarcpurku i jiné rady ko- mory české, devátý pana Jana staršího z Svambcrka, nej- vyššího sudího v království Ceském, desátý pana Jana Bo- řity z Marlinic, purkrabí Karlštejnského, jedenáctý pana Wolfa z Vřesovic, nejvyššího písaře v království Ceském, dvanáctý pana podkomořího království Českého, třináctý pana Bernarta Žebušického z Nestajova, purkrabí kraje Ilradeckého, čtrnáctý pana Oldřicha z Duban, hejtmana hradu Pražského cte. Byli pak ještě mimo těchto čtrnácte i jiní houfové pánův a rytířův českých, kterýchž sc pro krátkost. mlčením pomíjí. Nedaleko za tmi houfy jeli služebníci pánův a rytířstva a za nimi vedení byli povodní koni arciknížete Ferdinanda prikrytf černým axamitem. Po nich jeli edlknobové na pěkných a bohatě ladrovaných koních a jiní rejthaři rozlicných rodüv. A za nimi hned jel dvůr arciknížete Ferdinanda s nemalým počtem hrabat, pánüv a rytířův. Potom opčt 12 trubačův a jeden bubeník, kterýž na vlaské bubny bubnoval. Uprostřed jel sám arci- kníže na spanilém koni maje okolo sebe množství lokajův a drabantův, před nfmżto jeli: Henrych mladší kníže z Plavna, hrabě z Turnu, hrabě z IFardeku, president ko- mory české, a jiných více pánův od dvora J. Msti. Za nim pak jeli přední pání království Ceského jedni za dru- hymi po peti jako: Ilenrych starší: kníže z Plavna cte., pan Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabě Pražský, nej- vyšší hofmistr, nejvyšší komorník, nejvyšší sudí zemský, nejvyšší sudí dvorský království Ceského, purkrabě Karl- štejnský a jiní mnozí z pánův ouředníkův a soudcův zem- skych a rad J. Msti C. z stavu panského i rytířského. Nejposléze za všemi jeli vesměs služebníci a pacholata panská ode dvora arciknížetcího tak, že všech spolu jízd- ných předních, prostředních i posledních bylo okolo pěti: tisíc. S tím počtem jízdy arcikníže jel v cestu panu otci svému z těch rovin, kteréž jsou blíž Starć Obory nejprve skrze hrad Pražský, potom přes Hradčany, odtud skrze Menší Město Pražské přes most do Starého Města, kdež ho nejprvé potkalo starcův šedivých na hlavě i na bradě okolo tisíce, kteřížto: všickní odíní byli černým rouchem a na hlavách svých nesli věnce zelené a šli řadem z kolleje Veliké k Hradčanům, kdež jim místo k vítání císaře ulo- ženo a jmenováno bylo. Potom potkal se arcikn(2e na velikém rynku Staroméstském s vdovami, jichz bylo v poctu do osmi set, kteréžto vyšedše z kostela Panny Marie pred Tejnem šly do Menšího Města Pražského tu, kdež jim místo k očekávání na císaře ukázáno bylo. Měly pak všecky témčř jednostejný odčv na sobě, pláště černé a bílé roušky a spuštěné fíchy přes ramena aZ dolüv tak, jakž podnes jeptišky a někdy vdovy stavu punského a ry- tířského osiřalé se odívají. Kteréžto když pominul a tíhl 1. Na náměstí. svou cestou skrze N. M. Pražské k bráně Vyšehradské, zatím vyšlo z rathouzu Staroměstského okolo dvou tisíc krásných panen s osmi hejunany v tykytových suknickách višňové barvy jim k ochraně a stráži přidanými a ty všecky | panny dvěma dlouhými řady se postavily od kostela Panny | Maric před Tejnem až k kostelu sv. Michala. | Jedna každá z nich měla čepec zlatý aneb hedvábný s vokem zlatým, věnce na hlavě a v ruce kytku z vonného kvítí, mantlík pěkný hedvábný kunamí aneb soboly podšitý, aniž mezi tím vším apparátem, kterýž se toho dne ku poctivosti příjezdu císařského v městech pražských spatiili inohl, bylo co k oku lidskému libějšího a krásnějšího jako ten | kůr výborných, poctivých, pěkných a stydlivých panen. Cteme o císaři Zikmundovi, když jel do Ríma ku přijetí císařské koruny léta Páně MCCCCXXXII. a na té cestě vjel do města Senis, že ho páni Senenští velmi: poctivě a slavně vílali a mezi jinými divadly: vybravše co nejkrasší a nejztepilejší ze všech měštek čtyři poctivé paní ty na jistém místě, kudyž on jeti měl, nahé a toliko: tenkým kmentem jako poučníkem příodité postavili tak, že všecka krása a spanilost jejich skrze ten subtilný kment spatřína býti mohla. Císař pak Zikmund, jakž byl z mládí milovník ženský, že přijev k romu místu velmi: pilně krásu jejich spatřoval a polom nejednou to připomínal, že jest nad ty paní nikdá nic krásnějšího a rozkošnějšího neviděl. Ta- kové divadlo mohlo snad u Vlachüv za poctivé projiti, | ale náš stud český nemohl by toho snésti. | Pročež lakć | arcikníže jako pán ctný, studu ženského milovný a povah | pana otce svého i národu českého ke vší poctivosti n: chylných povědomý neráčil než všecko počestně a uctivě ku poctivosti pana otce svého nejmilostivějšího: nastrojití, pro kteroužto rozšafnosl svou nemalé pochvaly od pana otce svého, odc všech stavův království Ceského i od jiných národův, kteříž toho přítomní byli, dosáhl a nabyl. Neslusí nám tuto Zidüv pominouti, ackoli ti svým hrozným apparátem více povérnosti neZ kratochvíle pro: nesli. Ti také vynikli z svého městečka. aby císaře při vítali, takovým pořádker nejpríze šlo 18 mládenciův v bílých perkytlích, kteříž nesli velikou korouhev, na niż znamení a litery napsané byly jim samym toliko známé. Za nimi pacholata též v bílém rouše zpívající žalmy roz ličnými hlasy. | Potom starší židé v černých pláštích. Za těmi 11 kněží, z nichžto šest nesli drahá nebesa od zlata a šarlatu udělaná, jiní čtyři šli před nebesy a jeden pod nebesy nesa desatero Boží přikázání na parkaméně psané a v zlatoblav obalené. Za těmi opět ští jiní kantoři, kteříž na rozdílné hlasy žalmy židovským jazykem zpívali. Opět starší jejich do 40 v čubách liščích a kuních a za nimi žáci a školníci jejich v pláštích iolovć barvy majíce: bílým zavitím zakuklené hlavy. Nejposléze šli mládenci v bílých košilích s obojky zlatem vyšívanými. Na ten zpüsob sc spořádavše šli: nejpry | na ryńk Staromóstsky a odtud k mostu, kdež se proti celnici po pravé straně postavili. Ale areikniże Ferdinand vyjev s svou jízdou za bránu Vyseliradskou aż za kostel sv. Pankraci a nechav za sebou purkmistrüv a rad méest Pražských. též i všeho vojska pěšího na širokých polích zšíkoval všecky jízdné houfy tak, že se na dýl řadem svým co had vinuli a byli jako | k bitvě: hotovi, a tím způsobem jel s nimi panu otci svému vstříc, až mu novina přinešena, že vísař blízko jest pod nějakým vrškem u vsí Krče. To jakž uslyšel, ihned koně zabodl a nechav jinych, aby za ním pozuenáhlu táhli, sám s některými hrabaty a předními dvořany svými rychle proti císaři panu otci svému pospíšil. Již pak císař i s komonstvem svým spalfin byl vriku nad tou ro- | vinou, kdež jízda arciknížetcí a2 arcikn(Ze nepo- na byla, 

Strana 89
I. Na náměstí. meškav sskočil s svého koně a s odkrytou hlavou šel pěšky ku panu olci svému a přišed k němu s velikou uctivostí na koleno poklekl a políbiv ruku císaři ji podal J. Mst vítaje a veselým obličejem radost svou z příjezdu J. Msti na sobě ukazuje, kteréhožto císař přívětivě a olcovsky přijal a jako nejmilejšího syna svého laskavou odpovědí odbyl. Po arciknížeti vítali císaře ti, ježto se s arciknížetem od jiných houtův odtrhli, jimžto všechněm císař dobrotivě a ochotně děkoval. V tom arcikníže Karel, kterýž s císařem přijel, ssedl s svého konč a pozdravil bratra svého staršího Ferdinanda podav mu s políbením ruky a objav ho, kteréhož také Ferdinand zase mile přivítal. Téhož času legáti a poslové králův Hišpanského, Englického, Polského cte. a jiných knížat, někteří biskupi a, kdožkoli z velikých pánův a hrabat byli s císařem, s koní svých ssedavše arciknížete Ferdinanda s uctivou poklonou a po- líbením ruky pozdravovali. Po té všickní na koně vseali a Ferdinand ovšem s Karlem bratrem svým zůstal při císaři, ty pak, ježto s ním předjeli, k jinému vojsku jízd- nému zpálkem poslal, kteříž se již také k císaři pánu svému pomalu přibližovali. Tu nejprvé trubači arciknížecí a bubeníci s velikým hřmotem a zvukem císaře přivítali, potom jízdní téhož arciknížete jední po druhých z krátkých ručnic vystřelili a po té táhli před se svým šikem a cí- safe stojícího svým komonstycm s odkrytím a uklončním hlav: svých vůkol objeli s velikým císaře i všech, kteříž s ním byli, podivením. Císař aby je všecky tím lépe spa- třítí: mohl, odjel od svého houfu a přijev k nim blíže x obzvláštní rozkoší se na ně díval téměř půl druhé hodiny, až ho j poslední houfové vší jízdy pominuli. Odtud táhli všíckní k městu tak, že jízda arciknížetcí napřed jela, dvůr pak a komonstvo císařské za nimi. Na té cestě, než dobře dvou set kročejův císař odjel, přišli mu v cestu nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští, jichžto jména napřed položena jsou, s jinými pány a rytíři z obce, kte- řížto: všickní: ssedavše s koní pěšky císaře vítali, jimž on také všechněm ruky ochotně podal. Jménem pánů nej- vyšší purkrabě pražský českým jazykem k císaři řeč učinil, kterouž inu pan Zikmund Heldt, místokancléř království Ceského, vykládal. Císař pak velmi přívětivě a ochotně jim odpověděl vděčně přijímaje vítání jejich a všelikou císařskou milostí se jim zakazuje. 7 toho místa uchýlil se císař na levou ruku k tomu vršku, na němž černí vo- jící leželi, k nimžto jakž s oběma syny svýma blíže přijel, tu oni hned, jak mohli nejvíce, křičeli, jakoby se s ne- přítelem potkati měli, a zdvíhše zhůru své cepy veliký hřinot učinili bijíce jedny o druhé, potom jmenované strniště, co mohli nejtoužeji, mlátili; že se bylo nač po- dívati. Odtud zase cestou jeli k houfům pěšího lidu praž- ského, ale prve se potkali s purkmistry a radami všech tří měst Pražských, kteřížto v poctivém odčvu se vší váž- ností proti pánu svému kráčeli a příšedše k němu a po- klonu náležitú učinivše latinským jazykem skrze kancléře svého J. Mst přivítali vinšujíce J. Msti v novém důsto- jenství Božského požehnání a šťastných prospěchův i dlou- hého v dobrém zdraví panování a poroučejíce sebe, své obce i všecken stav iněstský v otcovskou a milostivou J. Msti ochranu. Pražanům z poručení císařského nejvyšší pan kancléř jazykem českým odpověď dal. Naposledy sám císať latině toho doložil: Vaše toto vítání a vinšování vděčně přijímáme a vězte, že jste nám vždycky poručení tak, že netoliko králem a pánem vaším milostivým, ale ve všech potřebách vašich i otcem býti chceme. Potom všechněm pořád ruky podati ráčil. Když k houfům pražským přijel, kteříž byli pěkně způsobem vojenským zmustrováni a spo- fádáni, tu střelci z ručnic svých velikým hřmotem a hlu- I. Na náměstí. 89 kem vystřelili, jiní poklonou a vesclým pokfikováním pána svého pozdravovali. A to všecko vojsko šlo za císaťem až k Koňské bránč N. M. Pražského. Ale prve, než brány té dojel, trefil na jiný honf veliký shromážděný z mistrů, doktorův, bakalářův, studentův a žákovstva učení Pražského, též administrátorové, farářův a kněží strany pod obojí při- jímajících, kleříž také císaře očekávali a skrze rektoru, jenž toho času i administrálorem byl, řečí latinskou při- vítali, jimž také jako i Pražanům ochotně císař poděkoval a kteříž z předních blíže stáli, ruky podal pověděv latině: "Toto vítání i od učení pražského i od konsistoře jakožto od věrných poddaných našich vděčně přijímáme a chceme vás chrániti, jakož sme vždycky prve činili a jakož na Rímského císaře sluší, neb se nám vždycky líbili a líbí muži učení a dobří. Odtud jel císař upřímo k bráně, před kteroužto blízko stál kůr žákovstva od sv. Jindřicha s bohyní Calliopes v oděvu panenském velmi krásně připravenou, kterážto Jibým hlasem nčkteré veršíky začínala, a jiní žáci po ní zpívali. U těch pozastaviv se císař jel před se do brány Koňské, kdežto stáli Pražané, kteříž ho před tím vítali a rychle do města předešli, s krásnými nebesy a poklekše na jedno koleno poníženě J. Msti žádali, aby pod ne- besa vjeti a takové osvědčení věrnosti a poddanosti jejich milostivě od nich přijíti ráčil. Nedlouho meškal císař, ale jakž na koni sedčl, tak pod ta nebesa vjel, kterážto nesli napřed primasové St. a N. Měst Pražských, uprostřed purkmistrové a nazad dva senátorové týchž měst, s nimiž císař po té vší cestě velmi přívětivě o rozličných věcech rozmlouvati ráčil. Jiní senálorové všech tří měst šli za nebesy a to skrze všecka tři města až pod vrch hradu Pražského. Okolo hodiny 23. před večerem vjel císař do Města Nového, před nímžto ale vně z nebes jel na koni maršálek dvorský ten, kterýž před tím jízdné houfy proti císaři vedl,s nahým mečem a před maršálkem dva herolti v svém odčvu a drahých kápích, na nichž zpředu i zzadu vytkání byli orlové o dvou hlavách, a ti jeli hned v patách za arciknížaly cte. O těch pak, kteříž jsou za císařem jeli, bylo by dlouho vypravovati. To jest vědomé, že v tom zadním komonstvu byli tři orátorové ancb legáti, všecky ratdly J. Msti a nejvyšší ouředníci a soudcové zemští. Nej- posléze jeli zbrojní liarcíři císařští. Jakž do inčsta vjel, hned blízko brány vítali ho žáci od sv. Havla s druhou bohyní "Thalia fečenou veselým prozpěvováním latinských veršův. Odtud nedaleko třetí bohyně Euterpe s pacholátky z Veliké kolleje vinšovala císaři novému slavného vítězství nad nepřátely a dlouhého panování. Potom sjel císař až k rouře, od kteréž se uhnul na pravou raku do ulice, jenž slove Nové dláždění, kdež ho očekával veliký houf malých pacholátek, o nichž nahoře oznámeno. Tu také jeden vtipnější učiniv náležitou po- klonu přivítal J. Mst latinským jazykem poroučeje mu k ochraně všecky malé dítky rostoucí k budoucímu pro- spěchu, rodiče, preceptory, vlast i církev. Jemuž císař velmi laskavě v tento rozum odpověděl: Jest mi vděčné toto vaše vítání a vězte, že chci nevinu vaši sobě poru- čenou míti a jak rodiče vaše, tak i vás v ochranč své držeti. To jakž dopovědčl, hned kůr žákovstva tejnského. kterýž blízko pacholat stál s čtvrtou bohyní Clio píseň svou zpívati začal. Než ti dobře přestali a císař. málo koliks kročejův odjel, až jiný kůr žákovstva od sv. Jiljí s pátou bohyní Polymnia v zpěvy se dal. Potom když se císař k kostelu sv. Jindřicha přiblížil, žáci od sv. Mikuláše s šestou bohyní Urania svými zpěvy ho vítali. Odtud na levou ruku mimo rouru a louží uhnuv se císař. pominul kůr kantorský ze škol pražských, kteřížlo shlukše se do 12 

Strana 90
90 I. Na náměstš. kouta té ulice nedaleko od louže na pět hlasů ku pocti- vosti pána svého zpívali. Když k bráně Nové přijeli, kudyž se jde z N. Města do Starého, tu nejprvé na věži té brány ozvalo sc proti císaři dvanácte trubačův a několik bubeníkův. Nová brána okrášlena byla rozličnými čalouny a z brány vyvěšeno bylo množsiví praporcův, z nichžto jeden byl starý, veliký a zlatý s znamením vorla císařského o dvou hlavách. Jakž téměř do města císař vjel, ohlásila se mu sedmá bohyně Terpsichore, kteráz stála s kürcm Zákovstva od sv. Petra naproti dvoru králové. Ty pominuv jel upřímo Caletnou ulicí k velikému ryňku, na kterýžto maje vjeti slyšel osmou bohyni Erato s Záky od sv. Stépána. Tu také a na jiných mnohých místech velikého ryňku vyzdviZeui byli praporcové v3ech porádküv a femesl, kteráž oni na pro- cessich nositi obycej inajf. Kterézto když s obzvláštní libostí spatřoval, zatím dále jeda trefil na divadlo mnohem spanilejší a milejší, totižto na ten veliky houf krásných a ušlechtilých panen dvěma dlouhýma řady u rathouzu sto- jících. Mnohým z komonstva císařského tak dobře líbilo se to poctivých panen shromáždění, že proti němu všecky jiné přípravy v té pompě za smích a za žert pokládali a nejední: hnuti jsouce spatřováním tak pěkného kůru pa- nenského vzali odtud příčinu, aby všeho toho, což k uví- tání císaře nastrojeno bylo, pilněji považovali a šetřili s velikým podivením chválíce vtipnost a rozšafnost arci- knížete Ferdinanda, od něhož ty věci ku poctivosti pana otce jeho vymyšleny a tak spořádány byly. Anobrž ně- kteří hledíce na ten překrásný houf panenský velikou ra- dostí od pláče zdržeti se nemohli. Ale s největším podi- vením bylo, že jedna z těch panen vykročivši uctivč před jiné s zardčlou tváří a slydlivým hlasem císaře latinským jazykem přívítala omlouvajíc scbe i jiné, aby jim toho J. Mst na zlou stranu vyklädati neräctil, Ze j:ou pfi obecném veselí všech e»tavův království českého i měst pražských pozapomenuvše svého povolání vyšly z domů rodičů svých, aby pána svého přívítaly a všeho dobrého mu viniovaly a žádaly, naposledy žádajíc, aby stav pa- nenský jakožto nestatečný a mdlý, k tomu i rodiče, přá- tely a vlast jejích v svém milostivém opatrování míti ráčil. Velmi přívětivou a laskavou jim císař odpověď dal v ten rozum, že vítání jejich vděčně přijímá a netoliko pánem jejich imilostivým, ale i otecm nejmilejším býti chce. Od toho divadla císař. arciknižata i jiní všickní obra- celi oči své na rathouz Staroměstský, na němž zavěšeno bylo množství krásných a drahých čalounův jak na vratech a zdech, lak na pavlači kamenné při hodinách. Tu viseli praporcové móst Pražských v nově udělaní, na nich? z jedné strany namalován byl orel říšský o dvú hlavách, z druhé lev český o dvou ocasích s tímto nápisem: Invictissimo Romanorum imperatori Ferdinando S. A. ho- noris ergo res publica Pragensis fieri fccit, Tu také stáli v celém kyrysu spanilí jonáci, někteří na pavlači u hodin, jiní blíže houfu panenského pro ochranu a jiní u dveří rathouzských s svým hejunanem. Na věží trubačí a pozou- néři vesele troubili. Summou bylo se v tom místě jako v srdci města nač podívati a čelio poslouchati. Od rathouzu když jel císař konec ryňku k mostu, ozvala se svým zpě- vem devátá a poslední bohyně Melpomene s kůrem žá- kovstva M. M. Pražského. Potom přijel císař k Jezuitům, kteříž také s svým žákovstvem obzvláštně císaře očekávali a vítali vyzdvihše obraz Marsa bojovného od Pokoje a Spra- vedlnosti přemoženého a mimo to postavivie pacholátko na stole koberci přikrytém, kteréž začalo zpívati píscň anjelskou: Sláva na vysostech Bohul, kterúž potom jiní na rozličné hlasy dozpívali. Odtud nedaleko stáli Židé I. Na ndmésii. v svém houfu chtíce týmž způsobem císaře vítati. Ale ne- zdařilo se jim, neb se císař od nich odvrátil a zpěvu ancb raději křiku jejich slyšeti nechtěl jeda před se k mostu mimo celnici do brány. Na té věži byli trubači, bube- níci a střelci s ručnicemi, kterízto všickní spolu k pří- jezdu císaře se ozvali. 7 té věže vyvěšení byli praporci a erb císařský, totiž zpředu orel veliký v zeleném věnci zlatem otočeném s límto nápisem: Caesar, amant cives, metuunt tua signa tyranní, pozadu věže orcl černý a jemu po levé straně lev bílý oba v zeleném a pozlátkou oba- leném věnci, mezi nimiž tito veršové napsání byli: En aquilae celeres, cn forlia corda leonum, confirmant plausu publica vota suo etc. Když císař přes most jel, takové hrozné střílení bylo z velikých kusův a děl, kteráž byla na valích pod zámkem, že zvukem svym netoliko lidi ohlušiti mohlo, ale i ně- která stavení na zámku a okolo zámku zvukem svým strhalo a zbořilo, místy v Menším i v Starém Městě dosti opodál stavení se třásla. A to střílení trvalo okolo dvou hodin. Na druhé mostské bráně blíž: mostu toliko toto cpigramma napsáno bylo: Fer fortis fera fata, furens fortuna fatiscet, Divina diadema datum defendito dextia, Nanque nocet nimium, nimii non neglide normam, Deice degencres, diguis da, dura domato. Tou branou vjev císař do Menšího Města Pražského na ryhk nalezl houť shromážděných vdov s mnohými fa- kulemi a pochodnómi, neb jiż dobře k hodině na noc bylo. Kdež od jedné z nich krásnější a mladší latině jsa privitin potéSitedlInou vSechném odpovéd dal litost muje nad jejich sirobou a zakazuje se, że chce milostivym pinem byti vdov i sirotküv. Z toho místa hnuv jel upřímo k bráně strahovské, kdež ho cdlknobovć ode dvoru arciknížete Ferdinanda s množstvím svěc voskových čekali. Tu J. Mst. primasy, purkmistry a rady měst Pražských, kteříž ho pod nebesy provázeli, milostivě propustil « domů se jim na- vrátiti rozkázal. A již za těmi světly ne pod rukou udé- lanými, ale pod pravými nebesy třptícími: se jasnými hvězdami jel upřímo nahoru po dláždění k straliovskéniu klášteru, kteréhožto nechav po levé ruce uhnul se na pravo a v hodinu druhou na noc přijel šťastně: k bráně hradčanské, odtud trefil k jinému divadlu vděčnému lidem Zfznivym, nebo tu stdl Silenus k živému obrazu velmi ře- meslně udělaný, jakoby se smál, listím biccfanovym vikol obvěšený maje na hlavě zelený věnec a hrozny vína v pravé ruce, levou pak rukou tlačil sud, z něhož timi. čepy hojně teklo červené a bílé víno znamenající barvu domu rakouského, o kteréžto mezi chasou a lidem obce- nym veliká dranice byla toho dne od poledne až do tmavé noci. Blízko toho Siléna stáli dyčma řady, jakž dlouhý jest ryük hradčanský, poctivi a šediví starci, z nichžto jeden učenější pěknou řeč jazykem latinským k císaři učinil vítaje ho a šťastný příjezd mu vinšuje i žá- daje spasitedlnych prospéchüv na Pánu Bohu y novém důstojenství a jménem všech jiných vlast, v kteréZ ssesta- rali, v otcovskou ochranu poroučeje, jimžlo císař mile odpovědčl v takový rozum. Rád slyším vaše za. mne žá- dosti a nepochybuji o vás, že je z srdce Ciníte. Ji zasc chci vás milostivě v potřebách vaších slyšeti, spravedlivě opatiiti, abyšte jako věrní poddaní moji živnost svou míti mohli, neb jsem laskav na muže staré a dobré. Nedaleko od starcův stál s svými služebníky a tovaryši: bran hejt- man hradu Pražského, kterýž také německým jazykem šťastného příjezdu J Msti vinšoval na té rovině ryňku 

Strana 91
I. Na nádmésli. hradčanského, kdež arciknfZc Ferdinand na cest pana otce svého dal z dříví a prken dílem korintským postaviti jako bránu velikou (arcum triumpbalem), ale malířským uměním tak zbarvenou a ozdobenou, jakoby z tesaného kamene udélána byla. Pred ton branou při samém vehodu jejím stáli dva velicí obrazové jeden po pravé straně Samsonův majici v jedné ruce čelist osličí a v druhé kůži Ivovou, druhý po levé Gedlconňv mající v jedné ruce met a v druhé štít s znamením Iva. Nejvýše na špivu té brány postaven byl veliký orel o dvou hlavách, na jehožto prsech byl erb císařský pod císařskou korunou. Tomu orlu po pravé ruce stál obraz Spravedlnosti s vábou a mečem, po levé obraz Střídmosti přelévající víno z jedné nádoby do druhé, pod obojím obrazem napsán byl tento verš: Justitia arma regal, sancta hace Moderatio servet. Pod térni nama- lovány byly v počestném způsobu ženském Víra a Nábo- ženství, z nichžto ona držela v jedné ruce obraz umučení Božího, tato pak veliký klíč a pod paždím knihu a při boku zlatou kadidlnici. Druhou rukou obě zdržovaly erb. Pod nohama jejich to se čísti mohlo: Excolat haec pietas Religioque tegal. Málo doleji napsání byli tito veršové: Imperio, Fernande, novis et honoribus aucte, huc ades auclurus non minus impcrium. Na obou stranách oblouku té brány namalovány byly v způsobu ženském Potentia el Nobilitas, Moc a Urozenost, kteréžlo stáhše ruce držely nad branou tabulku s tímto nápisem: Generosis viribus cuncta parta, aucta, servata. Opět málo doleji mezi sloupy toho stavení jako litý obraz měděnný císaře Karla V., pod niniZ spatřovaly se namalovány Afrika a jiní národové, kteréž on mocně vybojoval, s takovým přípisem: Utiliter vielac victoris clementia et securitate fruimur. Na druhé pak straně obraz císaře Maximiliána týmž způsobem nama- lovany, pod jehožto nohama namalování byli zajatí vězňové majíce opak svázané ruce a při tom doložená tato slova: Kx viclo victori gloria. Na druhé straně arcus aneb brány, kteráž paltila k zámku, vyzdvižen: byl jako i zpředu velmi: veliký orel dvouhlavý s císařskými erby, vedle něhož stály dvě ctnosti: jedna Beneficentia, Dobročinnost držící v ruce své slunce s tímto napisem: Ipsa iuvo mi- seros larga piclate libenter, druhá Magnanimitas, Veliko- myslnost vcdici baziliśka na fctéze uvázaného s tímto tí- tulein: Austria niagnanimis ducibus foecunda refulget. Pod obloukem brány namalovány byly dvć panny totiżto Magni- ficentia, IIojnost, kterázto v svém rohu ukazovala zlaté iclezy, perly, drahé kamení a zlatou minci, a Liberalitas, Stědrota, mající v pravé ruce nádobu zlatou plnou děr, z nichzto nesčíslný počet včel vycházel. Pod Hojností toto. bylo napsáno: Transcat actliereas sacra Magnificentia sedes. Pod Stédrostf: Munifico tellus vivere rege potest. V čele brány ancb mezi sloupy velikymi literami Gteni byli tito verSové: Inclyte dux patriac fulgens pietale paterna, adsis, cniteat lumine clara fides. Opčt z obojí strany blíž oblouku namalovány byly Do- brola a Pokora a ty obě držely toliko tabulku nad branou s tímto nápisem: Barbara mansueto cedite bella duci. Milo doleji po pravé straně mezi sloupy stál obraz Ru- dolía císaře, jakoby z mědi slitý byl, u jehožto noh tito veršové se spatřovali: Et nati natorum, ct qui nascentur ab illis, cuncta sibi subdent iusticiaque regent. Po levé straně týmž způsobem postaven byl obraz císaře Fridricha s takovým podpisem: Imperatoriae pacis cultori asserlorique maxitno, I. Na náměstí. 91 Skrze tu krásnou bránu projev císař, když se přibli- žoval k zámku, vyšli proti němu kanovníci i všecko kněž- stvo kostela hradu Pražského, jichžto všech jako vůdce byl probošt a administrátor arcibiskupství: pražského uesa na hlavě biskupskou korunu perlami a drahým kamením bohatě ozdobenou a v rukou zlaty kFiż s svśtostmi pod nebesy. Před ním šli, kteříž korouhve, kříže a světlo nesli, za ním pak v takovémz biskupském odčvu preláti hradští, tři opatové, potom jiní kanovníci u kněží nesouce svátosti, obrazy svatých a jiné nádoby posvátné, jakž sc to na processích zachovává. Nejposléze za všemi šli kantoři a žáci. Ten záslup kněžstva uzřev proti sobě císař ssedl s koně dolův (totéž učinili arciknížata, knížata páni všickni, kteříž za císařem jeli) a stoje: na koberci prostřeném s velikým náboženstvím zlatý kříž, kterýž probošt nesl, políbil. Potom probošt svým i vší kapitoly pražské jmé- nem obšírnou řeč latinskou k císaři učinil vítaje ho a všeho dobrého mu na Pánu Bohu vinšuje i církev křesťan- skou v ochranu jeho poroučeje, jimžto císař velmi ochotně a laskavě odpověděl a všed pod nebesa jejich šel pod nimi pěšky až do kostela s velikém hfmolem a zvukcm trub, píšťalek, bubnů a střelby. Předcházel ho probošt hradský s svým knčžstvem a žákovstvem zpívajíce píseň: Veni crcator Spiritus ete. Všecky pak brány, stěny a cesty zdály se radovati z příjezdu císařského ozdobeny jsouce rozličným malováním, čalouny a veršův nápisy, item zelc- nými ratolestmi, jimiž hradby a sloupové s obou stran cesty od brány hradčanské až k velikému kostelu hrad- skému dvěma řady velmi pěkně okrášlení byli. Na bráně, kterouž se jde z Hradčan do zámku zevnitř byl nama- lován orci s tímto podpisem: Maxime caesar, ades, Concordia laeta revixi me magnam Ííaciens me quoque magnu eris. A hned pod orlem byl obraz Svornosti sedící na olepec proutí svázaného a v rukou držící erby všech království a zemí císaři poddaných provázkem svázané, pod níž na- psáno bylo: Deiiciunt hostes haec arma, tuentur amicos. S druhé strany též brány do zámku opět namalován byl orel císařský s těmito verši: Quae Jovis ante tuli, magni fero cacsaris arma, hic si quidem terris Jupiter alter erit. Na druhé bráně, kteréž tovaryši aneb střelci dnem i nocí ostříhají, pod velikým orlem císařským, kterýž na vrchu brány postaven byl, toto napsáno bylo: Potentissimo prudentissimoque caesari Ferdinando l., Hungariae, Boie- miae clc. regi. Na též bráně pod o lem vytesáni byli z kamene erbové království Uherského a Ceského, jimzto po pravé ruce stála Fortitudo, Síla, po levé Prudentia, Opatrnost, s tímto podpisem: Tam fortiter prudens quam prudenter fortis. Třetí brána blíž paláce arcikniżetefho móla velmi pěknými barvami vymalovaný obraz Pokoje a okolo něho praporce, bubny a jiné válečné nástroje, v pravé ruce drzel pochodni, jíž pancíře a tomu podobné věci spaloval, v levé nesl zelenou olivovou ratolest. Pod ním napsáno bylo: Nulla salus bello, Pacem te poscimus omnes. Nad Pokojem vznášel se orel císařský s takovým titulem: Divo pioque caesari Ferdinando primo pacis ac unitatis instau- ratori maximo. Za tou branou byl jiný arcus velmi pěkný, kterýž jedním koncem dotýkal se domu pana hejtmana hradu Pražského a druhým Bílé věže a byl ozdobený tykytou 12° 

Strana 92
92 I. Na ndmesli. šarlatové a brunátné barvy, též i rozličnými loupeZemi tureckými a náčelníky konskými. Na vrchu toho oblouku tři praporcové rozličné barvy postaveni byli. Čtvrtá brána, kdež byl cejkhaus ancb střílnice arci- knížete Ferdinanda, měla tyto tři namalované obrazy, to- tižto: Honoris, Gloriae et Famae, Cti, Slávy a Pověstí s tímto veršem: Gloria, Honos et Fama ingens comitatur euntem. Nad těmi obrazy stál orel dvouhlavý s těmito verši: Gloria adornetur diademgue regis honore, aeternis meritis volitet super acthera caesar. Na vnitřní bráně v zámku, kterouž se jde do placu a na císařský palác, opět vyzdvižen byl.císařský orel maje pod sebou tyto verše: Clara tibi portas aperit victoria, caesar, fulgidus aeternas scandere perge domos. Po pravé strané toho orla byla Immortalitas, Nesmrtedlnost, s tímto nápisem: Vivit post funera Virtus; po levé Vítěz- ství s témito slovy: Victoria diademate fulget. Pied stupni, po nichž se na palác jde, spatřín byl veliký lev posti(- břený a zhůru vyzdvižený držící v předních nohách císař- skou korunu s takovými verši: Dii tibi quam dederant, caesar, vis nulla coronam eripiet vivo nulla leone fera. Na střeše téch stupüüv orel veliký s erby císařskými maje připsané tyto verše: Ales, gui summi fueram Jovis armiger, omnem fidus in eventum iam tibi, caesar ero. Císař všed do kostela Pražského hned na prahu svě- cenou vodou pokropen byl, potom šel upřímo k velikému oltáři do kůru a poklekv s náboženstvím na kolena obě- toval díkův činění a modlitby své věčnému králi králův a císaři císařův. Zatím všickni, což jich v kostele bylo, vysokým hlasem zpívali: Te Deum laudamus etc. a kněží některé modlitby říkali. To když se vykonalo, obecný lid do svých obydlí se rozšel, páni pak provodili císaře i arcí- ; knížata do jich pokojův k večeři a na odpočinutí okolo třetí hodiny na noc, odtud potom jeden každý rozešli sc do svých domů a hospod. Tak toho dne konec divadlům učiněn. Nazejtří devátého dne listopadu okolo hodiny čtyř- mecítmé vyšel císař Ferdinand s arciknížaty syny svýma a jinými pány do zahrady a lusthauzu, kterýž jest při zámku, a tam na stolici zlatohlavem obestřené se posadil maje při sobě dva syny svá a veliký počet předních pánův a dvořanův svých. Před nímž vně na rovině ukazováno bylo nové a za našeho věku neslýchané a nevídané divadlo tímto způsobem: Postaveny byly dvě věže velmi vysoké a na těch obouch byli trubači a bubeníci arciknížetcí, kteřížto jak císaře zazřeli, tak mu ihned troubením a bubno- váním svým poctivost učinili. Mezi těmi věžemi uprostřed stála velíká hora ku podobenství pravé a přirozené skály velmi řemeslně a důvtipně udělaná, pod nížto mnoho bylo skrytých ohňů, a na vrchu jejím spatiín byl Jupiter aZ do pasu, jakoby se v povětří vznášel. Toho aby vybojo- vali a s té skály svrhli, vyšlo pět náramně velikých obrův, kteřížlo znenáhlým krokem kráčeli jeden za druhým k té skále a každý z nich nesl na ramenou veliký kámen místo zbraně a již přišedše až k té skále lézti na ni chtěli. Kteréžlo uzřev Jupiter státi pod skalou ihned po tenké nitce spustiv oheň jako nějaký paprslek, jakoby k nim hromem uderil, na zem je porazil a skála roztrhii.se ne I. Na náměstí. bez velikého wuleknutí a strachu piístojfcích lidí vydala z sebe hromobití a blyskánf pravému nápodobná, odkudZ také višlo nesčíslné množství trubiček a kulí ohněm ho- řících létající nahoru v povětří dosti daleko vůkol ne beze škody těch, kteříž sc dívali, z nichžto některým brady, jiným pak šaty ten oheň opálil. V tom ukázalo se devět osob velmi hrozných jakoby zlí duchové aneb dá- blové byli, kterýmž oheň plápolal z očí, z chřípí, z uší a z oust, a ti obry na zemi poražené táhli do pekla, z jichžto krve potom zrodily se opice, kteréžto divné hry skoky svými provozovaly ne bez smíchu těch, ježto se na ně dívali; nebo jednak šipky s hřmotem nahoru do po- větří vystřelovaly, jednak oheü vyhazovaly na ty, jenž blízko jich stáli, a jiného mnoho směšného potvorně pro- vodily. Potom když ta hora ohněm téměř shořela, vyjelo z jakéhos lísku osm rejtharův sedících na koních stroje- ných a oblečených v šaty rozdílné barvy a dobře opa- třených předními i zadními plechy, pancíři, lebkami, dřevci a ručnicemi. Ti dva a dva, jední po druhých, spolu se potýkali. Dřevce jejich, mečové a lebky oheň z sebe vydávali, koňům také jejich z uší, očí a chřípí hrozný ohcň plápolal. Divné to bylo jejich potýkání, nebo polámavšce ohnivé dřevce a meče sáhli k ručnicím a jeden k dru- hému střílel s velikým hřmotem a sražením v hromadu těch nepravých koní. K nim přistoupili z téhož lísku ně- kteří pěší římským způsobem zbrojí, to jest, štítem a meči bojujíce, jichžto lebky a špice mečův také olněm hořely. A ti s velikou křepkostí točíce štíty svými zdáli se, jakoby oheň mleli, a při tom obyčejem mouřenínským tanec vedúce sem i tam poskakovali. O té bitvé obrüv na jedné z těch věží tito veršové napsáni byli: Grandia centimani pertentant bella Gigantes, dum cupiunt supera pellere sede Jovem. Summa locant imis et montes montibus addunt iamque petunt vasti moenia celsa poli. Ecce sed horrisono veniens cum turbine fulmen aclherea laceros dciicit arcc viros. Praecipites illi sub Tartara nigra feruntur totaque fumanti terra cruore madet. Hinc informe genus, rcs et ludicra notatu, simia gens prodit sanguine nata virum; simia gens, ficto quae nomine vana parentum proelia dum memorat, proclia dira movct. Sed velut in fumos abeunt ea bella Gigantum, sic poenas fumo simia Teucra lues. 86. 1561, 90. dubna. Veleslavin str. 219. N nedéli před sv. Jiřím nějaký pekař z Cáslavě chtěl jeti na sudě po provaze z Tejnské věže na ryňk a odtud zase nahoru na věží rathouzskou. Ale než dobře dolů jetí počal, svrchní provaz mu se přetrhl a on pustiv se sudu upadl před dvéře kostelní a ruku sobě zlámal. Veliké měl štěstí, že se nezabil. 87. 1562, 1. a 8. února. Rukop. č. 2172 na první desce. L. P. 1562 J. M arcikníže Ferdinand ráčil býti na tomto zdejším [Menšího M. Pr.] rathouze v neděli před Hromnicemi, to jest prvního dne měsíce' února, a tu se ráčil k turnaji s svými strojiti a do Star. M. prec s XXXV osobami ve zbrojích pěkně a nákladně připra- venými na plac vyjeti a turnýrovati. A arcikníZe Karel s tolikéž osobami též nákladně strojenými kromě pozou- nářuov a trubačuov. A ten se strojil v páně Sme- čanskýho [Jana Bořity z Martinic] domu. — Téhož léta osmýho dne téhož měsíce opět podruhé ]. M. arcikníže Ferdinand k druhému turnaji na témž rathouze našem se 

Strana 93
1. Na náměstí. strojící ráčil v radní světnici velmi pěkně zpuosob Ama- zonskÿch pannen stm osmý nákladně s musikou na pu- souny a jejdy pěšky chodě napodobovati hajdukové s pali- cemi okolo něho šli a pískali a skákali, jakž starodávný zpuosob byl ete. A na Starom. rynku turnyrovali pii prí- tomnosti císaře Ferdinanda J. Mu C., arciknížete: Maximi- liána ctc. 88. 1563, 19. ledna. Kopidf v archivu míslodrž. č. 79 f. 341. Jakubovi Granovskému, ouředníku ungeltu v Týně. Ferdinand arcikníže. — Jakej se při nás dluh míti praví Anna Zábranská za Horskou branou za písek k tur- nýruom na rynk Pražský svezený, tomu z přiležící supli- kací vyrozum(S. ] véz, Ze sme jí za týž písek patnáct kop m. dáti povoliti ráčili. — Dán v outerý po sv. Antonínu. 89. 1564. — Daéicky sv. I. sir. S4. Jan Montan z Biganče vsazen do železné klece v Praze u šatlavy Staroměstské. 90. 1570, 26. února. Veleslavín str. 111... N třetí neděli: postní cís. Maximilián 11. dal strojiti divné a ne- vídané prvé hry, kolby a kratochvfle rytířské za několiko dní velmi nákladně na rynku Star. M. Pr. u přítomnosti Ferdinanda arciknížete Rakouského, bratra svého, Augusta, knížete a kurfiřta Saského, Jana Jiřího, markrabí a kurfiršta Brandenburského, Albrechta, knížete Bavorského, i jiných některých znamenitých knížat a pánův u velikém poctu. Tu mimo boru Etnu, z níž jiskry a dým vycházel, krkavci a jiné ptactvo vylétalo, trubice ohnivé vystřelovány byly mimo sani aneb draka hrozného, olieň z sebe plápolají- cího, Persea s hlavou Gorgonis na křídlatém koni Pega- sovi sedícího, Iva živého v dřevěné kleci, na nímž svrchu Pověst (Fama) dvě trouby mající seděla. Mimo ta a jiná více divadla vyveden byl na plac slon živý veliký, v těchto zemích nikdy prve nevídaný, na němž seděl Porus, král Indic, v habitu královském, drZe v ruce sceptrum ancb berlu královskou. Pij kteréinZto slonu to někteří obzvláštně mezi jiným vyšetřili; že před císařem a císařovou, když 4 domu pánův Trčkův vycházeli, poklekl, ale jiným kní- žatům, též přílomným, poctivosti té neučinil. — De his spectaculis magister Adam Cholossius lusit eodem tempore hos versiculos, quos hic memoriae causa adscribere libiut : Magnifica exhibuit nuper spectacula Cacsar, Vidit ubi antiquos inclyta Praga duces. Vidimus hic tetros spirantem naribus ignes, custudem fructus, Hespercthusa, tui. Vidimus Actnea volitantes rupc favillas Fulmine prostratus, quas vomit Enceladus. Indicus hic clephas, hic horrida terra leonis, Pegasus hic alis conspiciendus erat. Non aberant Musae, non carminis autor Apollo, Nec cum germanis Gratia blanda suis. Hie Medca fuit, claro comitata marito, Cui Furiae horrendis accinuere tuhis. Hic Melcager crat, fuit hic Danacius heros, lunctus et Aegides hie tibi, Zcthe, fuit. Advenere etiam Thomyris fortique Camilla, Queis coniuncta furens Pentlicsilea fuit. Duxit et in medium lunatis agmina pcltis, Nobile Amazonidam Wlasta Bocma decus. 91. 1578, Bl. srpna. Pamětní knížka Jana Pilala Rakovnického. V nedéli pred sv. Jiljím bylo jest veselí pana z Pernštejna a sa rynku v Star. M. Pr. byl turnaj držán v pondělí, v outerý a ve čtvrtek. 92. 1579.2. března. Rukop. č. 1135 f. 58. Jakož sou p. děkan a direktorové kolleje Rejčkovic na místě Jana I. Na náměstí. 93 Sestáka, poddanýho jejich z Michle, připravivše do vězení a ku právu Hendrycha z Ostrve a Egidiusa zlatníka, vi- nili je z toho, kterak oni I. tohoto 79. v pondělí po nc- déli, jenž slove Quinquagesima, kdyż s mistrem Trajanem a mistrem Janem Kaňhou tento Jan Sesták pokojně domů šel, přimísili se k němu tito dva Hendrych a Egidius a jej bezpotřebně provázejíce od mostu až ma rynk před dům oSmertošovic, tu s pomocníky svými, vidouce že při sobě žádné braně nemá, outok na něbo učinivše kordem ho pobodli, takže naděje není, aby měl živ býti. — Tu pan purgkmistr a rada vypovidaji, — že Hendrych a Egi- dius — takovou zoumyslnou vejtrźnosii — povinní sou a o to se smluviti majf. Act. fer. IIII. post Letarc. 93. 1579, I7. září. Pamělní knížka Sana Pilala Rakovrického. Ten čtvrtek před sv. Matoušem Adam Vršovský vsazen do klece na ryuku nah až pod pás a tam seděl až do druhého čtvrtku. 94. 1587. — Pamětní knížka Jana Piláta Ra- kovnického. AvcikníZe Maximilian v masopusté vozil sc na saních po Starom. rynku. 95. 1594, 22: srpna. Pamělní knížka Jana Piláta Rakovnického. NV pondélf pred sv. Bartoloméjein na Sta- rom. rynku stal se mustrunk u piítomnosti J. Mti místo- držících. Osmej člověk musel jíti se vypravili. 96. 1594. — Dačický sv. I. slr. 311. V Praze stať jesl v rynku Star. M. Pr. jeden soused, řečený Bouda, Ze zabil ve svádé druhého souseda Malvaziho. 97. 1601. — Dasichy sv. I. sIr. 201. Téch &a- suov v městech Pražských dáli se hancbní a neslechctni mordové v noci i ve dne, čímž J. M. C. pohnut jsa ráčil přísně poručiti a naříditi, že se ve všech třech móstech Pr. v rýncích hlavních dřevěnné poloušibenice ustavěly a slouly justicia. 98. 1602, 10. listopadu. Skála I, sir. 50. Desátého dne měs. listopadu dle nového kalendáře ponocní Starom. viděli na rynku záři velikou domnívajíce sc, že někde v městě hoří. Pročež volali na pověžného, aby pozoroval, zdali kde oheň spatřuje a když on neuměl jim dáti zprávy dokonalé, chtěli dáti udeřiti k šturmu, alc on srazil je z toho pravě, že táž zář pochází od něčeho jiného kromě od ohně. 99. 1609. — Slavata 11, str. 311. Předcšle sice ten obyčej býval, že od Tejna processí na den Božího Těla s všelijakou vokální i instrumentální muzikou i s tru- bači a vlaskými bubny přes plac Starom. držány bývaly. Ale ty tehdáž netoliko přestaly, ale i ti faráři, kteříž k konfessí české přiznání učinili, proti takovým processím — kázali a lid od nich odvozoval. 100. 1609, 27. června. Slavata II, str. 342. Téhož dne jednoho mnicha františkána z kláštera sv. Jakuba přes rynk Staroměstský jdoucího, davše se chasa obecní do něho, hrubě a škodlivě zbili a byliby jej snadno tu i za- mordovali. 101. 1618, po 22. květnu. Skála II, str. 123. V tom čase — Židé i jiní mnozí kupci a zvláště papeženci z krámův svých se sklízeli a je zavírali. lidu také obce- ného všude — v ulicfch a na rynku Starom. velicf hou- fové stáli, že člověk skrze ně projíti nemohl, očekávajíce na néjakou snad Éarvátku ancb porułeni, aby jezuity — mnichy — i Zidy — nav&tévovati mohli. 102. 1618, 23. května. Skála II, str. 137. Potom panstva a rylfistva sjelo se v tu dobu na Starom. rynku dobre do 400 koni, mezi nimiżto hrabi z Turnu nalezal se Zivotné, i tu na rynku i jinde po ulicích — projížděje, 

Strana 94
94 I. Na náměstí. lid obecny (jehoZ sc vSudyZ a zvláSté na Starom. rynku veliké množství naběhlo, hotovi jsouce k nejmen&ímu ná- věští kláštery, Židy i jiné lidi podezrelé Sturmovati a vy- bíjeti) přívětivou řečí napomínal, ta slova k nim mluvě: »Páni přátelé! nic, my nic proti straně pod jednou ne- máme, než ty, kleříž nám majestát chtěli zkaziti, potrestati I. Na náměstí. jsme dali, aby žádnému překážky v náboženství více ne činili ; pročež radějí, kteří jste řemeslníci, k svým řemeslům, a kteří nádenníci, k své praci zase se najíti dejte. My co jsme koli začali, z toho dá P. Bůh také čascm svým bu- deme tu, kdež náleží odpovfdati. Po vykonání pak tobo — napomenutí navrátili se zase stavové na zámek. Radniční ochoz domovní. Domy na Velkém náměstí. Mezi č. 1 a la nad uličkou. 1. 1468. — Rukop. č. 2105 f. 264. Strenuus miles dominus Samuel de Hradek et de Waleczow, pro- thoconsul spectabiles quoque domini Johannes Trefan, Paulus Czypser, Jacobus Sobck, Procopius Bruncvik, Ziga Pytlonis, Lucas a cervo, Nicolaus Hesolt ct ceteri co lempore agentes consulatum in Maiori Civ. Prag. inclita considerantes, quod habitaculum inter pretoriuin ct domum Johannis notarii consilii, supra viculum situatum, in quo quondam inferior pretorij hospes pro rerum vena- lium securitate pernoclando morabatur, labore nove testu- dinis supra cistas institarum in suo aditu obditum foret et consequenter desolatióni dedilum non iam, ut pridem, prodesse, sed magis obesse dicto pretorio cognitum sit ct compertum. Tandem ad instantes prenominati Johannis, ipsorum notarii, preces porrectas ac parata semper servicia, quibus per annorum plura curricula complacendo exaudi- bilem se fccit ad optata utque per hoc in posterum pro sibi tante donacionis ostenso favore prompcius acuraciusne obsequendo in sue domus amplitudine respirando liberius hilarius eciam requiescat, de certa eorum sciencia — pre- tactum. &abilaculum cum cancello cidem Johanni — dederunt, ut efracto inter medio muro ac firmis lapidibus ad hostium apcriendum et claudendum cxstructis postibus in ct per illud valcat introire et exire. Číslo 1. st. 710a. 1. 1888. Viz při radnici č. 6. 2. 1878. Viz ve zprávách o krámech kožešnických na Velkém náměstí na str. 57. č. 1. 8. 1405. — Rukop: 6. 2101 f. 44 a 57. Nico- laus Taldyner de Czwykavia et Anna, olim Ilenslini cum flasca relicta, socrus ipsius. 4 1416, 81. bfezna. Rukop. c. 2101 f. 101. Nico- laus Sissel, notarius cancellarie curie archiepiscopalis, exsolvit I. s. census pro X s. erga Franciscum Schindel, Thomlinum sutorem, Augustinum Roll, Johanconem Bye- hale super dome propria. Act. fer. III. post. Letare. * 1418. — Rukop. ć. 2102 f. 272. Nicolaus dictus Sysel de Trzebon, quondam notarius curie archiepis- copalis Prag., et Anna c. emerunt vineam cum torculari et domo in ea — erga Wenc. dc Ujezdec, natum Pavli- conis et Anezkam, sororem suam, pro XXXVI. s. gr., que sita est ante portam Moncium. Act. fer. tercia in octava Epiphanic. 5. 1434, 9. července. Rukop. &. 87 f. 13, 2099 Jf. 380. Jan Bechinie, Wenceslaus de Miletin, Procopius Berwik, Miclhac] aurifaber et Nicolaus pellifex, connubes et compositores nupciales inter Annam, relictam Nicolai Sisl, ex una ct Nicolaum, natum Barbare, relicte Kaplic, parle ex altera occasione sacri matrimonii huiusmodi pró- nuncciacionem fecerunt: Quia prefata Anna apponerc te- netur el presentibus apponit omnem porcionem suam, quam habere dinoscitur cum orphanis predicti Nicolai Sisel, seu bona ad ipsum quomodolibet spectancia ct per- linencia ad predictum Nicolaum iam maritum suo omni iure, prout sola habuit. lpse vero Nicolaus apponit ct apponere tenetur ad precon!atam Annam, coniugem suam centum sexag. gr, quas habere dinoscitur super domo Wackonis olim dicta — taliter, si unum ex ipsis contin- gerit decedere ab hac luce, altero superstite remanente, ex tunc huiusmodi omnia bona circa superstitem remanere debent pleno iure. Isto notabiliter adiuncto: si ipse Ni- colaus post debitum sue carnis solverit puero vel pueris cum ipso habito vel habitis et post se cum ea relictis, ex inde huiusmodi omnia bona super ipsam ct pueros simultaneos equali parlimine devolvi debent. Act. fer. VI. ante. Procopii. 6. 14384, 2. září. Rukop. č. 2102 f. 377". Anna, relicta Nicolai Sisl, resignavit omne ius suum, quod habct cum pueris suis ad ommia bona per prefatum Nicolaum Sisl relicta, Nicolao nato Barbare Kaplicz, marilo suo ct viceversa. Act. fer. V. post s. Egidii. 7. 1436, 11. kvétna. Rukop. c. 87 f. 86. Wences- laus Durssmid ct Petrus aurifaber pro parte Nicolai ct Anne, quondam relicte Syslonis, coniugum cx una, Alber- Qus institor et Benessco sartor pro parte Mathie de Co- lonia ex altera, arbitri, — occasione trium s. pense annuc ab habitaculo convento, pro quibus predicti coniuges eundem Mathiam impetebant et racione cuiusdum pro- scripcionis per Barbaram, relictam Johannis Kaplicz, eidem Mathie super dicti habitaculi convencione facto, cum qua proscripcione similiter prefatus Mathias eosdem coniuges impetebat, buiusmodi pronuncciacionem fecerunt: Quod predictus Mathias memoratis coniugibus pro prefatis tribus sexag. gr. daret duas s. Act. fer. VI. post Stanislai. 8. 1438, 7. června. Rukop. č. 2099 f. 444. Anna, relicta Nicolai dicti Sysel institrix, nunc vero Nicolai, 

Strana 95
1. Na náměstí. nati Barbare Kaplie, conthoralis, fassa est se Procopio XXV sexag. el Marthe XX s. gr. Marthe XX s. gr. natis suis pro ipsorum totali hereditaria porcione debitorie obligari promittendo presentibus prefatis natis predictam summam — solvere et proscribendo — iu domo sua sita inter pretorium cx una et Smcrhofl parte ab altera et in vinea, que jacet ante portam Montis Cuthensis dictam penes vincam Welikonis. Act. sabbato ante festum Tri- nitalis. 9. 1489, 26. září. Rukop. č. 992 f. 197: Ve jméno bozic amen. Já Anna řečená Syslová, mčštka Starého Města Pražského, oznamuji tiemto listem všem lidem ny- nějším i budúcím a na včdomie dávám, Ze ačkolivěk jsúcí nemocná a nedužívá na těle, však proto s dobrým roz- myslem i s pamětí ze všeho zbožie a statku svého, kte- réhož mi jest pán Buoh viemohüc( z své nesmierné ště- drosti pojčiti ráčil, nechtčiící by o nč po mé smrtí mezi přátely a příbuznými mými, kteří: svárové dály, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zposobuji obyčejem tiemto dolepsaným: Najprve chci, aby dluhové mojí, jimiZ sem. kterymkolivék osobám vinnovalá zuostala, ježto by ti řádně dobrým svědomím podle městského práva mohli dokázání býti, z statku mého napřed byli zaplacení. | Potom: ustanovují a zjednávám tohoto svého poručenstvic i dětí svých dolepsaných opatrného muže Petra zlatníka, příctele a seslřence svého, mocného a naj- vysicho poručníka, tak aby on dětmi imymi nedielnými zejména Jankem a Kalruškú mocně vládl a'jie na dobré vedl, jakoż jiemu toho zvláště věřím. A též děti mé aby jeho poslúchali a bez jeho rady nic neCinüli ani statku utráceti mohli neboli komu zavazovatí buďto tajně nebo zcjevné. Potom odkazují po své smrti a mocnë "dávám nadepsanym mym nediclným dětem statek svuoj, kdeż bych ten kolivěk měla a kterým by ten kolivék. jinénem mohl jmenován býti nic: nepoostavující a zvláště ‘Judin svuoi podle rathauzu v Starém Městě a právo své k diu- hému domu, jenž slove prochoditý, k jmění, k držení a dědičnému požívanie. Než toho žádím, aby z too statku svrchupsany poručník vydal paní Kačec, máteti mé, pět kop gr. a decti mé KatruSce sukni ternd s kunami a klok. Pak Jankovi, bratru mému pět kop. gr. a ženě jeho sukni čermů s králikovým kozichem. A přidávám panu Petrovi poručníka k radě a ku pomoci Prokopa Bervíka z Malešic. A kterćhożbykolivók z syrchupsanych du deui pin Buoh ne- uchoval diicve let rozumných, tehda diel toho umrlého dictete aby piipadl plnym próvem na svrehupsaného Petra poručníka a on s tiem aby mohl učiniti jakožto s svým vlastním, což by sč mu líbilo beze všie prekńżky. Pakli by jich obú pán Buoh neuchoval před lety anebo dokudžby v poruce poručníka svého nahoře psaného byli, tehdy to všecko zbožíc i veSkeren statek aby pripadl na svrchupsanélio Petra poručníka plným právem a beze všeho zmatku a na tom aby jemu nebylo piiekażieno 2ádné ménf ani v lo sahno kterakkolivCk. Oznamuji takć, że kremaii v Me- cholupiech dala sem Ihuolu placenf iroka do ruka od sv. IHavla nynie piistieho počítajíc. Než potom každé leto má po puoldruhć kopě úroka platiti.. Toho všeho na svědce- stvie pcècti midrÿeh a opatrnÿch muzôv Vañka řečeného Holy, rychtáre, Bernartha od. Sampsona a Maiííka scdláre, koniXeluov piíse2uych Strého Města Pražského k mé prosbě přívěšeny jší k tomuto listu. Jenž dán léta od na- rozenie syna bozicho tisicieho Ctyfstého tiideátého devá- tého tu sobotu před sy. Václavem. 10. 1489, 18. listopadu. Rukop č. 90 f. 47. Post quam Pctrus aurifaber dictus Hrzicz, testamentarius Anne dicte Sislova, matertere suc, ad omnia bona virtutc testa- I. Na námestí. 95 menti ciusdetn Annc successit et sc dc cisdem potenter intromisit, in quoquidem testamento iam nominata Anna legavit Kacze, matri suc, ct Johanni dc Rudecz, dicto Ra- dim, fratri suo, cuilibet ipsorum per quinque s. gr. Extune pretactus Petrus motus naturali caritate ad prefatos Jo- hannem et Kaczkam ac Offkam, matrem suam, ipsis — donavit — domum, que fuit prefate Annc — sitam inter pretorium ct domum Smerhoff —. Actum fer. VI dic s. Briccii. 11. 1440, 1. ledna. Rwkop. č. 90 f. 47 a č. 2002 f. 425. Johannes Wolf institor emit pro se ct Dorotlica domum, sitam inter pretorium ct Smerhowf erga Johannem de Rudecz dictum Radim pro XXXV s. et pro uno sta- mine panni Lebnensis anterioris nomine torte cum con- sensu Katherine, matris pre(ati Joh. Radim et Offcze, ma- tris Petri aurifabri Hricz —. Actum fer. Vl die Circum- cisionis. 12. 1445, 16, 19. srpna a 1. října. Rukop. č. 2099 f. 1007. Prout quedam controversia vertebatur inter d. Johannem Wolf institorem — ex una et Hanussium Ans- hclmi, servitorem suum, parte cx alicra pretexlu quarun- dam rerum inter jpsos utrimque vertencium — cadem causa arbitramine prudentis viri Sigismundi Chanie ab utraque parte clecti et sub vadimonio L s. gr. in ipsius decisionem compromissi decisa exstit in hunc modum: Primo ut prefatus Hanussius, prout quadraginta unum flo- renos ungar. in mutuo a dicto Johanne habuit, de illis viginti novem Horenos tempore nundinarum primo adve- niencium circa festum s. Wenceslai assignaret pecunia in parata, ct. XI1 florenos pro mercede sua cet debito suo reservaret. Et pro illis XXIX florenis statuit. fideiusxores, videlicet Thomam pellificem ct Erasimum Ssurstab de Normberga. — Act. fer. 11. post Assumpe. b. Marice V. — Hanussko Anshelmus de Normberga, olim servitor Jo- hannis Wolf, commisit ct per presentes committit debitum totale, in quo sibi pcllifices obligantur, Erasimo Ssurstab ct "Thome pcllifici videlicct: in lhomasskone Vll s. cum XXIII gr. ct in eodem ex speciali HI s. minus (prázdné místo) gr., in Jarossio IX s. et XV gr., in Petro Cartlius JL s. cum. XVII!/ gr. et hoc in novo debito, in antiquo vero VIII gr.; in Sigismundo Il s. cum. XVII! gr, in Petrzikone l1l'/; s. cum 1'!/jj gr., it. in Henrico 1I'/ s. cum HMI'/J, gr. et in Wenceslao a falcibus 1I1!/, s. cum 1'/, gr. Ut prefati Erasimus ct Thomassko ab eisdem jam nominatum debitam tollant, recipiant et exigant ila fir- miter et potenter, tamquam dictus Hanussius solus. Act. in consilio fer. V. post Assumpc. b. Marice V. — Prefatus Frasimus Schurstab de Normberga committit. pre entibus Johanni de Misa a cesarc debita predicta omnia —. Act. fer. II. post Francisci. 13. 1450, II. února. Rukop. ć. 90 f. 188. Joh. Wolf resignavit domum — Johanni, genero suo, et Katlic- rine e. in XXX s.; hoc tamen specialiter est. exemptum, quod Johannes canalc illud, quod sub fenestra jpsius Jo- hannis ad domum Ssmerhow respiciente extructum est, super impensis propriis tenebuntur reformare, fenestram vero predictam Johannes et sui successores debent. ferrato cancello serarc ct recluderc. Aquam vcro, sivc. quamcun- que aliam immundiciem super canale predictum per fe- nestram jam tactam sepefatus Johannes sive ipsius succes- sores non debent proicere. Quandocunque tamen prefa- tum canale Johannes — de novo cexstruere sive reformarec volentes lateres de tecto lcvaverint, extunc Wolf prefatus viceversa tenebitur tectum predictum lateribus obstrucre super propriis sumplibus. Act. fer, III post Scolastice. 

Strana 96
96 I. Na náměstí. 14. 1452, 21. března. Rukop. č. 2099 f. 1093. Mezi Jancm Wolfem kramářem z jedné a Janem maršálkem, zetěm jeho, — z strany druhé ctihodný muž mistr Jan z Rokycan, slovutní a opatrní lidé Mikuláš Humpolvc. Vančk z Kněžmostu, řečený Valečovský, Přech z Budkovic, Matiáš Louda, Simon Múdrý, Mařík od hřebene, Samuel a Prokop vačkář -— od obi stran svrchupsanych jedno- stajni za mocné přátelské smluvce připrošení, v té při, v nicžto Jan maršálek — vinil jest z služby několiko let témuž Wolfovi vedené a z někakých ziskuov ze zboží a kupectvie z Krakova i odjinud přivezených i o jiné všecky včci, pře a nechutí i nelibosti, očkoli a pročkoli až do té doby mezi nimi vzniklé, takto jsú všichni společně a jed- nohlasně — konečně vypověděli a vyfkli: Najprve aby smliva svatcbnie mezi nimi z obi stranu umluvenś a ući- něná bez přerušenie byla držána a tiem po ten den jinak a vice aby nebylo jiż hybáno. Nechuti také a nelibosti všechny do této chvíle mezi týmaž stranoma z kterychż- koli příčin neb jakžkoli vzrostlé aby věčně a upřimě z srdcí vypuštěny byly a pominuly, tak aby strana straně toho nezpomínala ani zdvihala nikdy zjevně aní tajně, ke škodě nocbo k hanbě, ale radějše aby spolu v pravé lásce jsúc jeden druhého ctí a dobrého všemi obyčeji hleděl, jakož na dobré lidí a přátely slušie. Item vyřkli a vypo- věděli, aby Jan maršálek dal Wolfovi XIl!/s; k. gr. na sv. Jifie po této vypovédi najprve pfistieho a Jan Wolf aby maršálkovi, zeti svému, ten list; kterýž od něho má na sto a na pétmeccietma kop gr. pojčených má, zasě vrátil. A z těch sto kop, kteréž jest byl Jan Wolf v mor nynie minulý, ač by ho Buoh od smrti nezachoval, vnýúčatóm svým, to jest dětem Jana maršálka, — dáti a odkázati pomienil, aby těch miesto oněch sto kop na listu mar- šálkovu, o němž svrchu zmíenka jest, konečně dal vnúča- tóm svým — a odkázal, tak aby Jan maršálek, týchž Wolfových vnúčat otec, peněz těch požíval a je u scbe měl až do jich dospělých let. A jestli že by v tom času dcera Wolfova a maršálkova žena umřela a on snad jiní ženu pojma také děti s ní mél, proto vnicata Wolfova aby z statku a zbožic Janova maršálkova těch sto kop gr. vždy před jinými dětmi maršálkovými bez všelikého zmatku i odporu měli napřed. Neuchoval-li by také všech vnúčat Wolfových Buoh dřieve nežli jich matky, tehdy těch sto kop aby na Kateřinu, matku jich, plným právem připadlo beze vSie překážky. Pakliby všeckna vnúčata i dcera Wolfova zemřeli, tehdy Jan maršálek ničímž dále Wolfovi ižádné povinností nebyl zavázán a povinnen, leć by k čemu byla jeho dobrá vuole. A též zasč aby týž mar- šálek ani žena jeho, to jest dcera Wolfova, Jana Wolfa také z niéchchoZ vicc nynic i potom právem ani jiným žádným obyčejem, neboli jeho dědicuov a budúcích, ne- nafickali ani kterakZkoli sami skrze sé ani skrze žádného jiného neupomínali, leč by jim sám co nad to chtěl uči- niti z své dobré vuole. Ochudliby také mezi tiem kterak maršálek, že by snad těch sto kop dětem svým a vni- čatóm Wolfovým nemohl dáti a to bylo shledáno, tehdy nemá k tomu nucen býti. Dále pak o ty listy, kteříž sé domu Janova maršálkova Wolfem jemu daného dotýčí a o ten slip, o kleryż jest pfe mezi nimi, tak jest vyrceno a vypovédéno, aby Jan Wolf ty listy položil na ratlize přede pány a což neb jakž páni o těch listech i o slápu | rozkáží, to a tak oboji bez odporu učiňte. Jiné pak všecky věci z obú stranu aby konečně a věčně pominuly, tak aby žádným obyčejem opakovány vice nebyly a zdvihány. Kteréžto vejpovědi obě straně svrchupsané v plné radě — dobrovolně jsú přijeli, s mluvčiem děkovali —. Act. ipso die s. Benedicti. ; "P" 1. Na náměstí. 16. 1454, 3. října. Rukop. č. 2141 f. 358. Jan, maršálek panský, chtě z domu svého, kterýž leží na rynku mezi rathúzem a Smerhovem obostranně vydatí sini své na rynk šiřie, jakož krámci před týmž jeho domem od starodávna zdělaní okazují, i ty krámce s tiem vydáním opraviti za jedno oc, prosil jest pánuov purgmistra a kon- šeluov, aby jemu k takovému siení vydání i krámcóm opravenf svú vuoli ráčili dáli a jemu toho dopustiti. K jehožto žádosti a prosbě páni nechtiece toho sami na sie vzieti přijavše k tomu nóco z starSic obce vyśli si a toho vydání jeho sieni i opravenie krámu podle žádosti jeho opatiili. A po opatfenf s radi téch obcenfch ne- zdálo se jím tak daleko t6 sicni vydánie dopustiti, nc krámce ty, kteréž sú ot starodávna před týmž domem, stavěny byly a stály, ty aby sobě opravil k svému puo- žitku, kterak by sie jemu najlépe zdálo. Však vždy aby nic dále nebyly vydány, než jakož od starodávna byly. Ale sieni vydánic dopustili sú jemu v menší mieře, jakož tak vydělal jest. Potom pak, když již svrchupsaný Jan maršálek té sieni vydánie i ten krám podle povo- lenie panského byl jest udělal, páni purgmistr a konšelé pro obecné potřeby svolavše obce starší — mezi jinými obecnými potřebami i lo povolenie své, kteréž sú již pra- venému immaršálkovi učinili; na túž obce starB( zncsli si. Kterážto obce poradivší sč mcezi jiní odpovědi skrze Vo- lika Goliáše i o tom povolení vynesla jest takto: pání k tomu Janovu maršálkovu vydání sicně a udělání krámu, kteréž jest již s povolením vaším v skutku udělal, teď všickní obecní jednostajně svú vuoli k tomu — také dá- vají. Actum pleno in consilio fcria V ante Francisci. 16. 14659, 10. zárí. Rukop. ë. 2105 f. 109. Johannes Wolf emit — domum — erga Johannem, marsalcum do- minorum, generum suum, ct Katherinam c. pro LX s. Act. fcr Il. post Nativ. Marie V. 17. 1466, 7. ledna. Tamtéž f. 234. Johannes, no- tarius consilii, emit domum in circulo iuxta prctorium viculo mediante et penes domum Ssmerhow dictam circa Johannem Wolf institorem pro LXX s. gr. Act. fer. lil. post Epiph. 18. 1486, 7. září. Rukop. č. 2106 f. 187. Victo- rinus de Nova Civitate emit domum — aput Johannem Licz et Georgium ab unicorno, commissarios bonorum olim Johannis, notarii antiqui, pro XXXV s. gr. prag. Act. in vigilia Nativ. Marie. 19. 1510, 24. lcdna. Rukop. ë. 2108 f. 47. Domini magister civium et consulatus emerunt pro communitate domum sitam penes prctorium immediate a Nicolao sera- lore, Andrea gladiatore, Jacobo arcufice ct jolianne Pivce, commissariis bonorum olim Victorini dc Nova Civ., pro XXXV s. gr. Act. dic Thimothei. Číslo 938 st. 711. (Śmerhav). 1. 1408. — Rukop. 6c. 997 f. 25. Petrus Smel- czer ductus cst ad domum — Jessconis de Mczerziecz in Smerhoff pro III s. ct XII gr. 2. 1404, 10. května. Rukof. &. 2101 f. 7.. Jessco Mezerzicz cxsolvit unam sexag. gr. XlÍ gr. census erga Erhardum Steubil pro VIII s., quem liabuit super certa instita sub curia dicta Smerhoft —. Act. sabbato ante Exaudi. 8. 1404, 21. srpna. Rukop. ć. 2101 f. 17. Mathias Rost emit duas s. gr. census erga Hansam Rost, Erhar- 

Strana 97
I. Na ndmesif. dum Steubil ct Albertum Gurbicz, testamenlarios olim Francisci Steubil, pro XVI s. grr., quas ipsc l'ranciscus ha- buit super jnstita olim. Mertlini Taschner sita sub domo dicta Smerlioff. —. Act. fer. V ante. Barthol. 4. 1405, 16. kvètna. Tamléz f. 44. Jessco de Me- zericz exsolvit duas s. census crga Mathiam Rost pro XV s., quas habuit super domo ipsius Jessconis dicta Sinerhoft. Net. sabbato antc. Cantalc. ® 1409, 7. května. Rukop. č. 2101 f. 184. Petrus de Mezerzicz ct Albertus Cammerer, testamentarii olim Jessconis de Mezerzicz, resignaverunt unam s. gr. pr. c. mo- nasterio s. Karoli super domo Hlenslini ferratoris in foro pullorum. Act. fer. Il]. ante Stanislai. ^ 1415.28. února. Rukop. ë. 2079 f. E. 13. Benessius institor de Smerhoff restituit lilleram sonantem super duobus s. gr. census d. Nicolao, filio Duchkonis pistoris de Porziec, et Ozec, matri ipsius, quam litteram sibi obtli- gaverant in XII s. gr. Act. sabbato antc. Reminiscere. ® 1417, 14. října. Rukop. č. 2102 f. 157. Nicolaus Gewiczer exsolvit terciam. dimidiam s. gr. c. erga Johan- nem Kurczner pro XX s. quas habuit super braxatorio proprio. Act. fer. V. ante s. Galli. e Rukop. č. 992 f. 144. My purkmistr a kon- Sielé i všecka obce Velikého Města Pr. známo činímc —, jakoż jest Mikulá$ Gewiezer, spoluméiténín ná$, od nás v nali ncjpilnSj&í potřebu a nmúzí utekl a odběhl k ne- piátelóm božím a našim na poraženie pravd božských, pro kteréžto ulečenie jeho veškeren statek na nás jesti spravcdlivé. piipadl —. Act. fer. IIT. antc Galli 1432. 5. 1428, 17. bfezna. Rukop. č. 992 f. 88. My Václav řečený Duršmid a Anička Podjistebská, manželka jeho, měšťané Velikého Města Pražského, vyznáváme tiemto listem vuobec vSiem, ktoZ jej uzFie nebo ètâce uslySic, że sme opatrnómu Petrmanovi, moestianinu téhož města Pražského, a paní Jitec, manželce jeho, dlužní pravého a spravedlivého dluhu a platití máme čtyřidceti kop gr. dobrych střiebrných rázu pražského, slibujíce iiemto listem, dobrú naší vierú bezec všie zlé lsti rukú spolcèn( a neroz- dielná svrchupsané penieze jiZ jmenovanym našim věřite- lóm dáti, splniti a zaplatiti penčzy hotovými na roky dole- psanć rozdielnć — a2 do vyplnénie vSicch penéz hlavnfch. Pakli bychom toho neučinili, todiż że bychom kterých pen& svrchupsanych na ktery rok nadepsany — nesplnili a nezaplatili, jehož Bože nedaj, tehda první penězi daní a splnění aby byly rukojmě posledních peněz nesplněných. A proti tomu nemáme odmlúvati ani odpicrati obyčejem ižádným ani sobě co ku pomoci bráli, ješto by věřitelóm našim — ancboli listu tomuto ke škodě býti mohlo, než tak vždy -- máme jím i slibujem napřed jmenované pc- niezc splniti beze všicho prodlenie a vymlúvánic. A přes to přese všecko loto jest vymienčno: Jestli že bychom — na sv. Jifie nynic priSticho prvnfch penèz nesplnili a nezaplatili, tehda dáváme jim ticmto listem plnú moc i plné právo, aby hned potom na zajtříe ty jisté penieze na naši škodu v křesťanech neb v Zidech dobyli a vzeli a my to móme i slibujem ticmto listem beze všicho od- pierápic zastüpili a zaplatiti. A tak i druhé i třetie penieze až do posledních. A ktoZ by tento list mel s dobrá volí svrchupsanych véritelóv naSich, ten má inicti všecka práva svrchupsaná, jako2to oni sami. Jenz jest dán léta XXVIII v stiedu po nedéli Dru2ebné. 6. 1428, 24. dubna. Rukop. &. 992 f. 90. Anna, relicta Johannis Substuba, nunc vero conthoralis Wenceslai nati Durssmid, resignavit, cessit ct donavit virtuteque presencium dal, donat ct resignat ac Tesignando condes- I. Na náměstí. cendit suam lotam porcionem bonorum ipsam cum duobus orphanis predicti Johannis Substuba concernencium, in quibuscunque bonis scu rebus talis porcio consistat, ac cciam devolucionem totam ad ipsam pcrtincntem post dietos orphanos ct hoc si vitam suam terminaverint iam dicti orphani annos legittimos et discretos non assequentes, similiter et totalem devolucionem ad ipsam post mortem Petrziconis, filii Mcysuerii, iuxta litteram testamentalem ipsius ad eam spcctantem nec non universa ct singula alia bona sua mobilia et immobilia, habita et habenda, quocunque nominc talia possint denotari, prefato Wen- ccslao, marito suo, ad habendum, tenendum, vendendum, commutandum, alicnandum, cxigendum et heredilarie possi- dendum co omni iure, sicut met habuit ct possedit. [nsu- per prefatus Wenceslaus viccversa dat, donat ct resignat ac resignando condescendit omnia bona sua mobilia el immobilia ubicunque locorum sita, nunc habita aut post habenda, quocunque vocabulo speciali talia po-sint deno- minare, nichil excipiendo prefate Annc, uxori sue, ad ha- bendum, tenendum, alicnandum, vendendum, commutan- dum, exigendum ct hereditarie possidendum co oimnni iurc, sicut solus habuit, tenuit et possedit. Tali sub condicionc notanter inter ipsos facta, quod si quemquam cx ipsis conlingerit prius vilam suam umbratilem terminare, altero superstite remanente, cx tunc omnia predicta bona ad huiusmodi personam superstilem cl ad pucros, si quos simul habuerint, debent devolvi pleno iure omnium ho- minum seu quorumcunque amicorum rcepugnancia ct con- tradiecione non obstante. Si quis habet contra hoc loqui, ipsi mutuo, quilibet ex parte sua, volunt disbrigare secun- dum ius civitatis. Act. sabbato post Georgii. 7. 1432, 10. ledna. Rukop. č. 992 f. 130. Quem admodum cnim causa dissensionis oricbatur inter — d. Jacobum, altaristam altaris s. Margarete in capella Bethlecm, cx una ct. Wenceslaum, natum Petri Durssmid, parle ex altera pretextu. quinque s. gr. census, quem dicto d. J cobo — de duabus vincis, curia — in villa Branik - quas sub dicto onere census paler ipsius Wenccslai sus perat, censuare debucrat — exinde pr«fatus Wences d. Jacobo — vineas, curiam — resignat. Act. fer. V post Epiph. 8. 1433, 16. dubna. Талиев? f. 150. Quemadmodum |. Wenceslaus — Durssmid tamquam supremus testamenlarius per — patrem suum institutus habuit in sua poleslale omnia bona ipsius post mortem derelicta, pro quibus qui- dein. bon's — a Paulo et Petro, fratribus suis, annos legit- tiinos etatis sue habentibus, impetitus pro porcione herc- ditaria et paterna ipsos dc dictis bonis concernente ple. nariam divisionem ct concordiam inter sc feccrunt, sic videlicct, quia prefati Paulus et Peirus fassi sunt — sc a predicto Wenceslao — oinnem porcionem — percepisse — Acl. a. — tricesimo tercio fer. V post Penthec. 9. 1445, 11. září. Rukop. č. 90 f. 122. Joh. Woli institor et Dorothea e. domum Ssmerhow dictam sub in- stitis crga Wenc. Durssmid ct Janconem, natum Joh. Pod- jistebsky, privignum suum, pro XXXIII] s. Act. sabbato post Nativ. Maric. Pessico de Cunwald dedil consensum , UN | ad forum iurc illo non obstante, quod frater suus Johan- nes, subcamerarius regni Bolh., racione cuiusdam disbriga- cionis bonorum Kleczan a. Johanne, nato Gewiczer, habere dinoscebatur. Act. sabbato post. Nativ. Maric V. 10. 1447, 19. května. Tamléž f. 147 == vukop. (. 2103 f. 13. Joh. natus Nicolai Gewiczer resignal ius post patrem suum ct Nicolaum fratrem suum Johanni Wolf | institori. Act. fer. VI. post Ascensionem Domini. 18 

Strana 98
98 I. Na náměslí. 11. 1469, 14. října. Rukop. č. 2105 f. 284. Joh. Wolf institor optavit inseri cedulam: Pane Samueli! Vašie milosti velice, prosím, rač sě přičiniti, ať ženě mé a mým dietkám statek mój vešken zapsán jest v měscské knihy, totiž duom na Smerhově i což v něm jest, i také což maršálek, zet muoj, mého u sebe má, jakož toho žena má svědoma jest. I také ten statek dobře veliký, ač by sě optal, kterýž mi jest vzat tajně, o němž jsem sé najprv samé dceři své, ženě maršálkově, a potom byl i jemu svěřil, aby tak zapsáno bylo, jakž by z nich komu anebo jinam kšaftem svým co a kterak rozkázal dáti. Item také kterúží by ceduli kmotr muoj, Jan písař radní, po mém nynějším rozkázání svú rukú napiše pánuom do rady dal o rozdielu a zřiezení statku mého i poručníkuov, toť jest vuole má mnú jemu konečně oznámená, abych pro smrt náhlí nebo zhynutie paměti a rozumu, jenž na tom velmi scháziem, zmatkuov a sváruov po sobě neostavil. Qui post lecturam sedule per dominum magistrum civium rcquisitus, si hec sua esset voluntas, respondit: Jest, milí pani, jest a áplné jest. Act. die Calixti. 19. 1488, 24. dubna. Rukop. c. 2106 f. 231. Pro- copius sartor et Magdalena emerunt domum in circulo dictam in Ssmerhow penes domum Victorini mercatoris ex una et domum ad auream coronam ex altera parte aput Erasimum Wolpb pro centum s. gr. pr. Act. fer. V. post Georgii. 18. 1490. — Slaří letop. čeští. Král Uherský Matiáš — zradu strojil o králi Vladislavovi skrze některé Prażany — tak Że i podvedl — Prokopa z Smerhova — jim peníze dóvaje i kapry, aby jiné zvali na kvas a tu aby namlouvali. Král Vladislav toho jsa vystřižen, zjímal tyto a kázal je stínati za městem. 14. 1490, 28. srpna. Rukoj. C. 1128 III. f. 13. V té pfi mezi uroz. p. Burjanem Bftovskym, slovutnymi Janem FirSicem z Nabdína, Hefmanem z StéZova, Václavem AmbroZem a Rehořem, písaři kanceláře krále J. Mti, z strany jedné a Martú, vdovú po Silvestrovi, a Majda- leni po Prokopovi z Smerhova zuostali s strany druhé, kdežto Heřman z Stěžova na miestě všech tovafi$uov svých maje od nich plnú moc táhl se jest na statky Sil- vestra a Prokopa krajtieho z Smerbova pravě, že by oni pro své nešlechetné skutky, jimiž sú proti králi J. Mti pro- vinili, hrdla ztratili a statkové jich na krále J. M. při- padli a że by král J. M. jemu s tovařiši jeho stalky jich ráčil dáti, kteréhožto dánie list pod J. Mti Kr. pečetí okázal jest žádaje při tom dání zachován býti. Proti tomu Marta, vdova po Silvestrovi zuostalá, odepřela jest, že by ona k tomu statku lepšie právo měla nežli král J. M. ani kdo jiný po J. Mti, táhnúcí se po zápisicch knih mčěsckých, kteříž jie svědčie. Praviecí dále, že by ona i s dětmi svými o tom nic nevěděla, což jest muž její proti králi | J. Mti jednal a pósobil a coż jest on koli jednal, že jest to svým hrdlem zaplatil, žádajíc při své spravedlnosti a při zápisiech kněh měsckých zachována býti. A Majdalena Prokopova z Smerhova též také jest pověděla, že muž její, což jest koli proti králi J. Mti provinil, že jest to hrdlem svým zaplatil a ona s dětmi svými že jest o tom nic nevěděla a kterak by Prokop, muž její, duom i vinici jí zapsal a vedle těch zápisuoy že by ona k tomu statku l<pšie právo měla, nežli král J. M. ani kdo jiný po Jeho Milosti. Zádajíc při těch zápisiech ostavena býti. P. purg- mistr se pány — takto ortelem svým vyřiekají: Poněvadž Silvestr pojimaje sobě Martu k sv. manželství podle smluv svatebních všecken statek svuoj bez výmienky knihami mésckÿmi jí — zapsal, — Że páni vedle práv svých Martu Silvestrovu při těch zápisiech zuostavují. Prokop I. Na náměslí. pak z Smerhova küpiv duom i vinici sobé a Majdalené&, manželce své, vedle sebc knihami imésckymi zapsal —, že páni také Majdalenu Prokopovú při těch zápisech zuostavují. Act. in vigilia Bartholomei. 15. 1498, 7. biczna (sic) Lupdóé v Kalendari. In domo Smerhovia placide ex hac vita cmigravit Augustinus Lucianus, primum Sancturiensis, deinceps et Pragensis eccle- siae, integram cocnam Domini sumentis, episcopus. lio- norifico funere elatus magnaque hominum frequentia sc- pultus in Mariano Maior. Urb. Prag. primario templo. Eius tumulum amplissimus Prag. rei publicae senatus sc- pulchri lapide (quem de clegante ingenii sui et artis opc Mathaeus Reysek sculpendo fabrefccii) decorarunt, conspi- cuo egregiae snac in bonum virum pastoremquc fidum, humanitatis, benevolentiae animique, affectionis testc. 16. — 12. bfczna (sie). Poslední vůle biskupa Augustina Lucidna. Orig. v archivu Kutnohor. ë. 271 a v rukop. archivu měst. v Praze é. 94 II. f. 61. (Testa- mentum reverendissimi domini episcopi Augustini Sanctu- ariensis eL presbiteri ctc. ultimum, per quod omnia testa- menta prius scripta rctractat) ln nomine domini amen. Per divinam clemenciam a principio decretum cst, ut omnis homo vivens moriatur et sic nichil est cercius morte. Ignorantes autem quando ct ubi, monet nos sal. vator inquiens: estote parati, quod qua hora non putatis, filius hominis veniet. Quapropter ego, Augustinus Lucianus, infelix peccator ct indignus episcopus Sanctuariensis, cu- piens providere domui mec in tcmpore, nc post obitum meum aliqua difficullas oriri posset, statui hanc meam ultimam voluntatem in hiis scriptis manu propria exaratis patefacere, revocans et anullans omnia priora testaincnta per me scripta et ordinata el precipue revoco illud testa- mentum, in quo crat sigillum dominorum Pragensium An- lique Civitatis, ct de novo primum commendo animam meam altissimo deo, qui eam creavit, corpus vero terre, quod corpus dabitur sepulture, ubi infrascripti commissarii me clegerint, ct io qua ecclesia erit sepultura, volo, ut dicti commissarii dent dicte ecclesie quinquaginta s. gr. m. Qui commissarii per me elccli ct nomina eorum po- nam: primum eligo pcr mcos fideles commissarios do- minos Montanos, videlicet dominum Procopium, compatrem meum, et alium de dominis, quem ipsi domini clegcrint. Et cum cis cligo reverendos magistros, videlicet magistrum Georgium et magistrum Johannem Opoczna et sacerdotem Wenceslaum, capellanum meum fidelem, quorum conscien- cias onero, ut istam nostram ultimam voluntatem ad veram execucionem deducant sine aliqua prolongacione et fraude, quod absit. Et in primis relego omnia clenodia pertinencia ad officium episcopale dominis Montanis, videlicet duas infulas orpalas margaritis cum argento deauratas, it. unum pastorale de quinque marcis de argento, it. quatuor am- pulas de argento et deauratas. It. unum calicem de argento, ut distribuant in suis ecclesiis ad libiium eorum. ltem relego omnia mea suppellectilia, videlicct lecüsternia et mea vestimenta ct trabeas, quod venundantur et dispen- sctur illa pecunia paupcribus indigentibus, preeter trabcam mardurinam, quam delego capellano meo Wenceslao. Et libri omnes distribuantur inter sacerdotes bonos prelcr bibliam in pargameno, quam rclego capellano ineo Wen- ceslao. Ceterum vero de pecuniis cum clenocliis dedimus in scripls dictis nostris commissariis in police manu mea conscripta, prout debent amicis et meis servitoribus dis- pensare. Et in fidem omnium horum manu propria scripsi, quamvis corporc egrotus, sed dci gracia sanc mentis. Datum Prage in domo nostre residencie dic XIIa Marcii 1494 (sic) sub sigillo meo rotundo. 5t pro maiori corrobora- 

Strana 99
I. Na náměstí. cione ro(ravi reverendos magistrum Georgium cl magistrum Johannem Opocznam, ut corum sigilla ponant penes meum, Vr daus deo in sempiternum amen. Ego idem Augustinus Lucianus, episcopus Sanctuariensis, inanu propria subscripsi. 17. 1494, 7. &ervna. Rukop. c. 2107 f. 63. Ilanus- sius Cahlovsky institor emit pro sc, Dorothea, conthorali, Johanne, filio suo, domum in Ssmerhow a Magdalena, rc- licla. Procopii sarloris, ct Johanne, (ilio cius, pro CL s. gr. pr. AcL. sabbato antc. Barnabc. 18. 1495, 22. ledna. Rukop. č. 94 I. 113. Když nebožtík: Prokop krajčí z Smerhova poddélíval duom svuoj a slup nový dělal, panna Kateřina Dřelská přidala jest k tomu dielu V. k. gr. m. A jestli Ze by kdy pri tom slápu co chtěla stavěti obvedác to pány úředníky, aby to mohla udélati beze všeho odporu. Act. die s. Vincencii. 19. 1495, 14. července. Rukop. &. 94 I. f. 124. Kdyż ruoznice a nesnéz byla mezi: Hanušem kramářem z Smerhova, Dorothi, manželkú jeho z jedné a fancm, synem jich z strany druhé o placenic dluhuov. jimiž se jest týž Jan v Normberce i jinde zdlužil, i stala: se jest smlúva přátelská, že tyż Jan těch VIJe zl. rÿn., kterymiż se jest v Normberce zdluZil, má sám zaplatiti. — T( pak man- żelć duom svuoj na Smerhové -— synu svému mocně vzdávají. Jestli pak že by co statku po jich smrti po- zuostalo, ten na jmenovaného Jana a na Ludmilu, sestru jeho, aby připadl. (O tom i rukop. č. 2108 f. 217.) Act. fer. NI. vost Margarethe. ? 1496. .— Rukop. č. 2005 /. A. I. Johannes z domu Smerhova kúpil sobě, Sophii imanželce — vinici XVIII str. v ráji — u Jakuba Strabocha z Malé Strany za 800 k. gr. © 1498, 15. února. Rukop. ć. 94 I. f. 146. Amica- bilis concordia inter llanussium, patrem Johannis de Ssm., «l Valentinum mercatorem de Iipsko occasione CXLVII Пог. ren. Act. fer V. post Valentini. ? 1499. — Rukop. č. 2005 f. E. II. Uroz. Jan Jenišek kúpil vinici 4 str. od Hanuše, otce Jana Smerhov- ského, za XXV kop. m. . # 1500. — Tamléi f. F. 5. Jan ze Smerhova kúpil sobě, Zofce m. vinici v haldách — od Matěje Bra- dáče za 9 k. — ib. f. F. g. Tiż koupili vinici 14 str. na horách Srpových od sirotků Václava Prefáta za 400 k. m. © 1502, 6. ledna. Rukop. č. 2005 H. 15. Smlúva stala sc jest mczi uroz. p. Václavem jinak p. Vencelíkem 4 Vrehovi$t a na Zirovnícíi a paní Annú z Perče, man- želkú jeho, z strany jedné a Janem Smerhovským — a paní Ofkú z Dubé, manželkú jeho, z strany druhé tako- váto: Jakož jest dlužen uroz. p. Vencelíkovi a panic Anně tisfe kop min., kterýžto dluh jim zapisuje na obû své vini- cech, na jedné — v ráji — a na druhé 14 str. na horách Srpovych — takovym zpuosobem, že na ty obě dvě vi- nici mají náklad společně činiti na všecka dicla viničná À též také společně jich mají užívati vínem i všelijakým ovocem a to aż za dvé leté p. — Act. fer. die Iepiphan. ® 1502, 19. srpna. Rukop. č. 94 II. f. 178. Stala se jest smlúva mezi Jancm Sm. s jedné a panem Mráckým, JetFichem || Lukaveckym, Markvartem. Kojkovcem a Miku- lášem Kamberským z strany druhé, že jakož jsú byli za tóboż Jana Sm. rukojmie za CC s. m. że tyż Jan Sm. mó jim dáti za jistinu, za proležené i za všecky škody, kteréž sü oni proto rukojemsteic vzali, CCI, s. m. Actum in pa- lacio magno fer. VI. post Agapiti. ^ 1504, 9. ledna. Rukop.f. 7. 2005 /. M. 6. Skrze Jii(ka, toho Casu pergmistra hor viničních, a Jiříka Cha- I. Na náměstí. 99 nického od zlatého vorla, Severina kramářc, Václava Chol- pického, Václava Toníše, konšeluov přísežných, uroz. p. Václav, jinak Vencelík z Vrchovišť a na Zirovnici a paní Anna z Peréc, m. j., svedení sú — na dvě vinici Jana Smerhovského -— z příčiny dluhu tisíce kop gr. m. — Acl. fer III. post. 20. 1504, 94. dubna. Rukop. č. 2107 f. 247. Andrcas gladiator et Margaretha emerunt domum na Smer- hové erga Johannem Ssmerhowsky pro CCXXXVII s. gr. prag. Act. fer. IIII. post Georgii. 21. 1504. — Staří letop. čeští. Biskup Filip Mu- tinenský — přiveden do Cech. — Potom mu duom koupcn na Smerliově u rathouzu. 22. 1505. — Staří letop. čeští. Před Božím Tělem kněz Filip biskup svádil se s mislry a s kněžími některými o konsistoř, neb on chtěl s svou radou konsistoř spravo- vati v domu svém na Smerhově. 28. 1507, 27. dubna. Rukop. č. 2108 f, 1. Wen ceslaus de Domazlic emit domum dictam na Smerhové a dominis officialibus officii sex dominorum pro CCL s. gr. prag. Act. fer. III. antc Vitalis. 24. 1507, 7. října. Tamtéž f. 9. Idem admisit ad domum propriam dictam na Smerhově Magdalenam, con- thoralem suam, ita ut eadem Magdalena in dicta domo cum codem Wenceslao sit potens hospita. Act. fer. V. post Francisci. 25. 1512, 25. srpna. Tamtéž f. 105. Václav ko- žišník od vokřínuov a Markéta k. duom na Smerhově řečený od Václava z Domažlic za 250 k. gr. pr. Dálo se ve středu na zajtřic sv. Bartoloměje. 26. 1584, 11. ledna. Rukoß. č. 2142 f. P. 19. I. P. cte. 34 tu neděli po Božiem Křtění při přítomnosti p. Jiříka Komedky a p. Modesta z Pokštajna já Václav Mělnický, příjmí starý rychtář, obývající na Smerhově v St. M. Pr. — toto mé poslední poručenství oznamuji : Předkem poručníky činím všeho statku mého — slov. p. Matěje Střelce z Mělníka a p. Jana od žáby a z Vlkanova —. Jakož mám dluh u pánuov Pražan puol étvrta sta k. gr. €. a u pánuov Roudnickych CC k. gr. č. — a u Ana- nváše, písafe pánuov Mélnickych LX k. m. a osm kofi- kuov a dvě čiešky mám a protož z těch peněz aby vy- dáno bylo a dáno osobám nížepsaným: Jakož mám duom na Mélnice, slove kancelář, a vinici u Mělníka, cožkoli míry drží, odkazuji a poroučím tajž duom i vinici Mar- kytce, schovanici m6, a Vitovi, synu pana Mat£je Stfelce, mezi né na rovný podíl. 1 neuchoval-li by P. Buoh Vila dříve let doslejch, aby na Markytku, schovanici mi, ta polovice domu i vinice spadla. Pakli by Markytka umiela drive let doślejch, aby toho puol domu i té puol vinice spadlo na p. Matěje Stfelec a on aby povinnovat byl za ty oba díly domu a vinice vydati Markétě, Martina mly- náře nebožtíka dceři, přítelkyni mé, CC k. m. It. kdež mi jest dlužen p. Matiáš, měštěnín Mělnický, za víno vo- kolo CL k. neb což se koli počtem najde, věřím o něm, že v tom křivdy neučiní, ty odkazuji Markétě od zlaté husy, manželce Janově, k tomu kofiík jeden tvořidlkem délanej pozlatitcj. It. p. Matějovi Střelci dyě stě k. m. a dva koflíky, kteréž se mu koli líbiti budou a XII lžic střibrných. lt. Markovi kožišníku sto k. m., schovanci mému, a koflík s víčkem nepozlacenej a kožich kuní sa- mitem pošitaj. It. Markytce, schovanici mé, jeden koflík pozlacenej svrchu a vnitř neméně. It. Elšce kuchařce mé L k. m., paní Dorotě Budínské, kteráž mi posluhovala, XXX k. m., na špitál na Mělníce u loukový brány na 13* 

Strana 100
I. Na náměstí. 100 opravu sto kop m., na cestu špitálskou za sv. Pavlem, když by se dláždila koli, sto kop m., chudým do téhož špitálu sv. Pavla za Poříčskou bránu L k. m., k sv. Mi- kuláši na Star. M. L k. m. a kalich pozlatitej. It. tova- rystvu, s kterýmiž sem častokrát dobrú vuoli míval a píjel kofiík jeden, aby pijíce z něho na mne zpomínali. 27. 1684, 26. srpna. Rukop. &. 2142 f. ©. 18. Václav od Vokřínu odkázal dům u Vokřínu a druhý na Smerhově kožišníku Janu: Haláčkovi (ve čtvrtek po sv. Bartoloměji). Text čte se při domě u Vokřínů. 98. 1685. — Rukop. C. 8 f. I. Kryštof, starý někdy zlatník, bylem na Smerhové, u&inil kSafl vc Gtvrtek po ochtdbu boZieho kfténie I. XXXV. Oznámil najprve, že statček svój všecken a k tomu 3majd, ktery2koli má, — odkázal — Markétě, manželce své. 29." 1588, 26. nora. Rukop. C. 2111 f. 208. Jan Michna a Kateřina koupili duom Smerhovský ležící mezi rathouzem z jedné a Henrychem bradyfen z strany druhé od p. Jana Haláčka za 376 k. gr. č. Act. fer. III. post Mathiam. РН tom to jest znamenitě vymíněno, Ze Jan Michna jánuom ouředníkuom šestipanským místa z zadu v lémž domu postúpil lak, aby oni páni ouředníci mohli na témž místě světnici XIII loket vnitř z šíří postaviti a podle toho štítek cihelný, jakž toho potřeba ukazovati bude. A oni páni úředníci to přijavše: všeho svrchku i s krovecm, což při tom místě vyměřeným jest, jemu Ja- novi dědičně postoupili. * ]537 — 16565 — Ruhop. 6. 2008 f. 213. Jan Patkoza v{Znÿ v Ungelté, mëstënin Star. M. Pr., a Katc- řina m. k. vinici 9 str. na Srpových horách od Jana Opice z Strcbska a Majdaleny m. za 500 k. gr. ¢. Act. fer. 111. post Katherine. — V kvitancfch: Jan Packoza vážný po- ložil L k. m. Act. f. V. die Prisce 1548. — Pan Tym z Třebska na místě p. Jana Opice z T. otce svého ozná- mil, že jest přijal L k. m. za vinici od Jana Smerhov- ského. — P. Jan Smerhovský vážný položil za vinici Lk. gr. m. Act. fer. IlII. post Johanne 1545. 30. 1541, 12. ledna. Rukop. č. 1130 f. 443. V 1€ při, kteráž jest mezi Jiříkem bakalářem vod bílých orlüv, měštěnínem Nov. M. Pr., puovodem z jedné a Janem Horským, toho času rychtářem Star. M. Pr., obeslaným z strany druhé, tu kdež jest on Jiřík jeho Jana vinil z toho, Ze jest nad nfm hanebny skiitck proved! a to ten pon- dělí u vigiljí sv. Bartoloměje, když jesti on Jiřík bakalář s jinejmi dobrejmi lidmi seděl na dobré vuoli na Smerhově. Tu da rychtář mimo ně, že jest zastoupil za sloup, prsty i birytem se zakrývaje — na ně jest vykoukal — za vrch jeho vzal a rval a když se bo doplával, proč by mu to činil, dal odpověd, že by se k němu nechoval, jakž ná- leží.. A v tom ušel a potom se opět zase navrátil a kde on Jiřík seděl pozadu že jest mu políček dal až upad a tu jej opět znovu a podruhé žílou bil a pral. A kdyby se byli v to lidé nevložili a lé žíly a palcálu mu nechytili, poněvadž ještě i přísně předce jest moc, žílou jej tepa, nad ním provozoval, rozuom toho ten, že jest jej tak oukladně zamordovati chtěl. -— Naproti tomu Jan Horský dal mluviti -—, což jesli učinil, že jest uciniti musil. Když jest podle povinností úřadu svého chodil, aby noční nepokoje, vezbednosti přetrhoval, přišel až na rynk a uslyšev na Smerhově hluk lidskej šel tudy mimo Smerhov, dav jim pozdravení, kdo by tu byli. A poznav, že tu byl i bratr jeho, řekl: Páni, kýž dáte poctu. A oni sou ho zavolali. Tu hned on Jiřík bakalář k němu promluvil: Já | tě za jedák neprosil, aby na poctu šel. mu zase : Odpověděl sem Nechováš se bakalářsky, cti ouřad. A on mu I. Na naměstí. zas proti tomu p . . mé v i. . Tu rychtář stoje a šetře poctivosti úřadu svého a těch, kteříž přístojící lidé byli a aby takové lchkomyslné a nepotddné včci a posměchy od špatnějších někdy činěny nebyly tomu oufadu, ujal jest jej za vrch a řekl: Pane Jiříku, toli že mores? A on hned potom hanebně jest lál — rychtáři, jakožto právu, sc protivil, škodu i posměch udélal. A on rychtář vida to- pruova, že by právu i ouřadu jeho lehkost učiniti chtěl, sahaje i k tesáku, pro tu příčinu políček jest mu dal i žílou jej mrštil —. Tu pan purgmistr a páni nalézli: — Poněvadž on rychtář této věci z žádné zoumyslnosti a všetečnosti — před scbe jest nevzal, — a také Jiřík ba- kalář žádného znamení banebného zbití a vokrvavení jest neprovedl, z těch příčin on Jan Horský jemu Jiříkovi tou žalobou povinen není. Act. fer. IIIl. post Trium regum. * 1548, 18. července. Tamléž /. 498. Jakub Wolf, bytem u svíčníkuo u sv. Havla, a Jiřík. šmukýř koupili vinici na Srpových horách 8 str. od Jana Smerhovského, ty časy vážného v Tajně, za 700 k. m. Act. die s. Mar- garethe virg. * 1544, 2. května. Rukop. č. 2009 f. 36. Jan Smer- hovský vážný s Kateřiní m. postoupili Janovi Jandovi svíčníku, měštěnínu Nov. M. Pr., vinici. Act. fer. VI. post Philippi et Jacobi. # 1544, 9. kvétna. Tamtéz f. 49. V pâtek po sv. Stani- slavu stala se smlhíva — mezi uroz. p. Václavem Lopat- skym z Liběchova a paní Kateřinú z Písnice m. j. z jedné a uroz. p. Janem Smerhovským z Rosic a též paní Katc- řínu m. j. z strany druhé a to taková, že on p. Jan Smer- hovský jeho p. Václava v dluzích a v sumách na vinici, kteráž slove Plaská, zastoupili jsú a závady na sebc přejali. © 1645,30.září. Tamtéž /. 114. Jan Smerhovsky z Rosic a Kateřina k. vinici dva str. v Kartouzích od Jiříka Vo- dičky z Oujezda za 130 k. m. Act. dic Jeronimi. * 1545, 4. listop. Tamtéž /. 120. Jan Sm. vážný z Rosic a Katcfina k. vini&ku poustku v haldách za Stra- hovem od Sebesliána Prunara za 60 k. m. Act. fer. NI. post O. O. S. S. — Tíž koupili zahradu v Tajnci od paní Ka- teřiny z Branova, Pavla z Lovče, ingrossatora desk zem. a od poruéníkuov Lidmily, sirotka po někdy Janovi Za- jíčkovi, někdy manžela nadepsané Kateřiny z Branova, za 170 k. m. — Act. die Leonardi. — Tíž k. zahradu vedle této od Anny, manželky někdy Matesa zlatníka za 40 k. m. Act. fer. 11. ante Elizabeth. * 1548, 20. listopadu. Tamléz f. 255. Jan st. Sm. z R. a Katefina k. vinici ]4!/a str., kterdZ slove Husovka od p. Jana Legata za 1450 k. m. Act. fer. Ill. ante Ka- terine. . * 1549, 19. cervence. Rukop. ć. 100 f. 240. Jan st. Sm. z R. přiznal se, že jest dlužen dluhu na se přejatého | na místě sirotkuov po neb. Václavovi Duhovi z Castrova 500 К. m. — a zapisuje una Smerhové —. Act. fer. VI. | post Alexium. © 1651, 9. června. Tamtéž f. 309. Jan st. Sm. z К. nemoha sám osobně pro nedostatek zdraví svého v radě býti přiznal se listem, že jest dlužen 406 k. 82 gr. m. Michalovi Prunarovi ze Chba a ujišťuje na Smerhové. — Relator na misté nadepsaného p. Jana st. Sm. do rady Jan ml. Sm., syn jeho. Act. fer. 1J]. post Bonifacii. Za- placeno r. 1554. * 1551, 9. srpna. Rukop. č. 100 f. 325. Jan Sm. z R. přiznal se, že jest dlužen 47 k. m. Jonášovi židu. Act. fer. III. post Concepc. b. Marie. 

Strana 101
1. Na náměstí. 81. 1651, 20. srpna. Rukop. c. 2142 f. C. C. 7. Vc jméno svaté a nerozdílné Trojice všemohúcího věčného pána Boha. Já Jan starší Smerhovský z Rosic, jsa rozomu dobrého a paměti dobré, nechtěje, aby po mé smrti jaké nevole býti jměly, jakožto měštěnín Pražský tento jsem kšaft a mé poslední pořízení svú vlastní rukú sepsal. Duom svuoj na Smcrhové, v kterémZ bydlím, llusovku vinici a drulhi vinici, kleráz mim od Lopatského na Pla- sích, ty tři grunty dávám synu svému Janovi však na ten zpuosob, aby dceři své Alžbětě a mé milé vnučce z těch všech gruntuov jmenovaných vydal pět set kop míš., jestliže by let došla a vdáti se jměla, vejpravy za C kop a čtyry sta takto aby placeno bylo: od vdání jejího při každém svatém Jiří aby jí dáváno bylo po C kopách až do těch čtyř set kop a jestlizeby syn muoj ty grunty prodal a jich nedržel, proto aby z těch gruntuov jí to sjíti nemoblo, než aby jí z nich vydáno bylo. A což se pana Jana Legáta dotýce, podlé jeho kšaftu aby to Jan, syn muoj, všecko činil tak, jakž týž kšaft ukazuje. A dluhy které jsem dlužen, mají mé listy na mnc pod mym sekretem, jak se jim platiti jmá. Dále odkazuji sukni svú brunatnú panu Janovi Ounhošťskému aksamítem premovanú, panu Janovi Havránkovi kožich spratkový černý a kaftánek šam- latový aksamitem premovany; Pavlovi, pastorku mému, sukní černí vlaskú a kaftánek hřebíčkové barvy aksamitem premovaný; Jakubovi šenkýři kožich liščí podbřiškový a šavli dobrú a Veruně ženě jeho blány a děvečce její kožích krátký otáhlý; Václavovi hospodáři z páně Raší- nova domu sukni černú lyndyšovú novú a ženě jeho sukní ferśtatovńi brunatni aksamilem premovanú nebožky man- želky mé a Zuzaně kuchařce kožich votáhlý ferštatový pod- Rit popelicemi ancb novohradkami, a pijcila mi peněz hotových třinádeti kop. Toto všecko, což jsem komu dal a odkázal, ve dvú nedělí od smrti mé aby dáno bylo. Ještě Zuzaně, kuchařce mé, dávám dvatccti kop míš., aby jí od smrti mé dáno bylo při každém sv. Jiří po desíti kopách míš. Za to tebe žádám jako svého milého a vér- něho syna, že těmto všem včcecm beze všeho odporu dosti učiníš a tun čeleď, nebudclit sc Kbiti na Smerhově, pěkně a přátelsky odbudeš, neb sou mi věrně a pravě sloužili mnohá léta, včřímť pro odplatu Božskú a lásku otcovslat, že tak učiníš. Stalo se ve čtvrtek před sv. Bar- tolomějem léta oc 5]. — Otevřen a čten ve čtvrtek den sv. Remigia I. p. 1551. è 1551, 21. listopadu. Rukop. [00 f. A. IL. Jan Sm. z R. přiznal se, že jest dlužen 50 k. gr. č. osadním sv. Linharta a zapisuje na Smerhově —. Act. fer. Il. post Elisabeth. * 1552, 30. prosince. Rukop. è. 2010 f. 113. Sebestian Prunar a Dorota z Vratu m. j. k. vinice. dvé, jcdnu va Plasích 12 str. a druhí v Slakách 2 str. od Jana Sm. z R. za 1600 k. m. Act. v pálek po Mládátkách. 32. 1563, 3. srpna. Kukop. ć. 2121 f. 63. Jan Smer- hovský z Rosic a Kateřina ze Mnětic postupuje d. v dluhu 500 k. m. Matoušovi Koutkoví a Kateřině. | Vymínil si pokoj, světničku na pavlači a dvě komory, sklep pod zemí pro vino. Acl. die Inventi Stephani. "lomuto zápisu p. purgmistr a páni místa diti nerátili. V nic. 33. 1503, 10. prosinec. Rukop. č. 2118 f. 65. Frajmark stal se o domy mezi Janem Sm. z R. z jedné a Janem Skrétou z strany druhé a to takový, že Jan Sm. postúpil jest domu svého řečeného na Smerhové vedle rathúzu a Henrycha bradýře obostranně Janovi Skrétovi a Markétě m. Zase Jan Skréta postúpil jest domu svého ležícího mezi domy v voháněk a Rudy ševce obo- I. Na náměstí. 101 stranně již jmenovanému Janovi Šmerhovskému z Rosic Však nahoře dotčený Jan Skréta jemu Janovi Sm. přidal jest 272'/> k. gr. &. Acl. fer. VI. post Conccpe b. Marie. 84. 1565, 18. června. Rukop. č. 991 f. 275. Jakoż jest Simon Krátkej obeslal ku právu Jana Skrétu na Smer- hově a obvinil ho z toho, že I. 64 při času sv. Kateřiny Markétu, manželku svou, a sestru vlastní jeho Simona, v domu svém, kdež slove na Smerhově. on Jan jest pro zastavení néjakého prsténku zbil a stloukl nenálczité i zmačkal jako ženu těhotmí, tak Ze ona Markéla od ta- kového zbití jest umřela a on Jan po takovém skutku pryč odjel a zase se nenavrátil, až umřela. Proti tomu od Jana Skr. jest mluveno, že tomu místa nedává. Simon K. — dal čísti svědomí vedená s tím promluvením, že na onen čas, když se pověst mezi lidmi rozhlásila, klerak by Jan Skr. manzclku svi utlouci měl, tak že ona od toho umřela a to učinil pro prstínek, klerýž jest ona zastavila v pilné své potřebě. poněvadž jest jí nedával na potřeby, vzav po ní dosti mnoho stalku, i nemohl toho pominouti Simon maje lítost nad tím, že by sestra jeho tak z tohoto světa sešla a tu žalobu svú Simon provozuje, jak jest bil jí Jan, což Wolf vysvědčuje, že jí strčil na stolici aZ od stolu vrávorala. Zofka pak ta kuchařka i druhá chůva též jemu nasvědčují —. Na to zase Jan Skr. — že v pátek před sv. Martinem l. 64. po své Zivností do Etmberka na vína s tovaryši svými odjel a že maje ten den odjetí s přátely svými i s ní nebožkou dobrou vuoli měl a v do- brém přátelství se rozjeli i rozžehnali, ano také že potom tejden po odjezdu jeho Jana byla zdráva a s Wolfem tím, bratrancem, i s jinou čeládkou veselá byla — aniž žádné nemoci na ní (ehdáž nebylo, než potom tepruva více nez v tćmdni snad jak jest nemocná byla — proti kteréžto nemoci i trank pila a prym měla i pojed; také jest vě- domo, kterak lchdaż lidé z toboto světa jsou odcházeli. — Tu pan purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Simon K. obviniv fana Skr. —- a veda na to svědomí podle práva takové své žaloby jest neprovedl, — dává se jemu Janovi za právo. Act. fer. )I. post Viti. . * 1586, 80. dubna. Rukop. ¢. 2010 f. 517. Jan Skr. S. z Z. a Marjána, pozůstalá vdova po Mikulášovi Da- cickym z Taurenpcerku, přiznali se že mezi sebou freymark a směnu učinili a to takovou: Jakož má p. Jan Skr. vi- nici na Libni 4 str. pod StifZkovskymi dvory ležící, že lu vinici postoupil ve J00 k. m. paní Marjaně a ona pak odevzdala p. Janovi 8 str. vinice ležící: vedle vinice p. Jakuba Ledčanského z Popic. — Act. fer. 4. post Jubilate. . * 1586, 12. kvótna. Rukop. ć. 2016, f. 520. Jan Skr. S. z Z. koupil vinici 2 str, v mezihoří Spitálském vedle vinice téhož Jana Skr. od Rehoře Jílka, pekaře z Poříčí za 210 k. m. — Stalo se v pondělí v Prosebnou neděli. . S$ 1586, 21. fijna. Rukop. č. 2016 f. 278. P. Jan Skr. S. z Z. koupil vinici 6 str. jdouc k Volšanům ležící z kraje proti zahradě Jana Clovicka z Popovic a cesty obecné od ur. p. Jana ml. z Waldštejna na Záhornici za 800 k. m. Stalo se v outerý po sv. Lukáši. 35. 1587, 8. prosince. Rukop. ć. 2205 J. 83. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice —, amen. fá Jan Skréla Sotnovský z Závořic, měštěnín Su M. P., vyznávám tímto mym listem kšaftovním —. Znamenaje —, kterak v této smrtedlnosti všecky včci proměnu berou a lidem nic jist- §iho neni jako smrt —, ačkoliv z milosti a vuole pána Boha všemohoucího dobrého zdraví požívám, o mém stalku konečnou a poslední vuoli tlakovou sepsati sem dal. Předně a nejprve duší mou — v ruce jeho přesvaté po- roučím —. Dále pak o statku takto řídím: 

Strana 102
I. Na nasnésli. 102 Kde2 mám duom Smerhov podle ratliouzu St. M. P. ležící, druhý v rynku u Tfí Vohán&k řečený, třetí v nově zdělaný s zahradou v Novém M. P. blíž řeky Vltavy na kopci, slove proti mlejnu Vysušilovu, ano i jiné grunty, kteréž bych po zařízení tohoto mého kšaftu přikoupil, k lomu jiný všelijaký stalck svuoj movilý, také nemovitý, kde a na čem by ten koli záležel a uptán býti mohl, na zlatě, stříbře, klenotech, hotových penězích, dluzích, svrš- cích, nábytcích, hospodářství, v handli vín uberských, rejnských, též handli a zboží chlupatych vécí —, nad tím nade vším ustanovuji a činím mocnou otcovskou poruč- nici Agnezku z Vodolínu, manzelku mou milou, ano i nad dětmi našimi obojího pohlaví, kderéž nám společně dáti a propvojcítí pán Bůh nebeský ráčil, a to na takový zpuosob, aby ona AgneZka po mé smrti v puol leté porád zběhlém s raddou pánuov poruéníkuov jf ode mne k raddé a pomoci nařízených a dolcji poznamenaných z toho statku vydala: Předně Alžbětě, Mikuláše z Vorličný v Novém M. P. manželce, dceři més Markctovu, prvnější manželkou mou, zplozené, nad věno ode mne jí dávno vyplněné puol třetího sta kop grošuov českých, aby od smrti mé v puol létč: vyšiém polovice té summy a v drulym puol lété ostatních byly jí vydány. na to jí žádný člověk nižádným zpuosobem sabati a překážky činiti nemá a moci nebude. A tak tímto mým odkázáním touž Alžbětu z statku mého odbejvám a tím ji odděluji. Z strany nebožky Annv, druhé dcery iné, z předešlé manželky manželky mé pošlé, kterú sem Martinovi Behwovi z Pawenbergku apatykáři za man- Zelku dal a po ní véno pripovédéné, jak knihy městské ukazují, vyplnil, toho při tom zuostavuji, vSak pro pa- málku Agnezce, pozuostalé po ní Anně dceři, vnučce mé, z lásky sedmdesáte pčt kop grošuov českých poroučím, když by však k poctivému místu a vdání přišla, jináče nic, aby vydáno bylo; pakli by před dojitím toho času smrtí zachvácena byla, ta taková summa na stalku mém at zuostane. Co se pak dotýče Lidmily a Kateřiny i Jo- hanny a Anny, dcer mých nezletilých, z Agnežky mé této manželky pošlých, o nich toto poroutim: Dal-li by jim pán Buoh k léluom rozumným i spravedlivým, též k místu poctivému a vdání prijiti, má jim Anežka, manželka má a matka jejich, s radou pánuov poručníkuov jedné každé z nich z statku mého po pčti stech koj.ách groších českých vydati však tak, což by které dceři Lidmile, Kateřině, Johanué a Anně na vejpravu vynaloženo bylo, to aby na summě odkázané pěti stech kopách groších českých jedné každé poraženo bylo; a toto mé poručení a odkázání od vdán( dcer mých na dva terminy po dvě létě pořád zběhlé aby vyšlo, tím též dcery tyto z statku mého vy- bejvaje. A pakli by Lidmila, Kateřina, Johanka neb Anna, decry mé, prve, nežli by se vdaly, prostředkem smrii z tohoto světa vykročily, spravedlnost jedné každé umrlé ne jinam než do statku mého plným právem připadne a v něm zvostane. Také těmto dcerám oznámeným Alžbětě z Markety, předešlé manželky, tak i z Agnežky pošlým pro památku po koftíčku stříbrným jedné každé poroučím a na vuoli Agnežky. tudíž pánuov poručníkuov pozuosta- vuji, jakž by koflíček které z dcer dáti chtěli, to tak zuostaň. Mimo pak tato všecka odkázání má domové před- řečení i ovšem jiný všelijaký muoj statek s počátku jme- novaný na zlatě, stříbře, hotových penězích, klenotech, dluzích, zboží, na čemž ten koli náležející a pozuo:távající, ten synuom mým z často psané Agnežky manželky mé, zplozeným, Jindřichovi Kundratovi, Pavlovi, Danielovi a Jiříkovi na rovný a pravý podíl s nápadem z umrlého na živého pozůstalého poroučím, však Agnežka, má milá man- želka, jakožto mocná otcovská poručnice nad statkem I. Na náměstí. i détmi obého pohlaví zřízená v tom lakovým statku mým všelijakým movilým i nemovitÿm až do smrti své vladařkou bez překážky všech lidí dětí mých i každého člověka v držení, užívání, také opatrování zuoslane, nad to pak v domě Smerhov řečeném živnost v dřevěnném nádobí, kterúž nyní vede sama, k ruce své provozovati podle libosti své moci bude. Nebo já se jí nad jiné lidi duovéfuji, Ze ona pro dítky své všelijak, pokudž nejvejš býti muože, statek ten k rozhojnění skutečně přivede a jej s pomocí Boží a v požehnání jeho přesvatém zlepší, ano i nepochybné k ní sem naděje, že ona syny a dcery naše k učení, pokudž na které dítě náleží, oddá, k po- znání vuole pána Boha všemohoucího, k pobožnosti a summou ke všemu dobrému i počestnému povede a je z loho slatku ochraňovati a opátrovati, chovati a na ně ná- klady, jakž toho potřeba káže, činili bude. Také přišel-li by který předjmenovaný syn k dospělým léthuom, s vě- domím a dovolením i radou jak matky tak pánuov po- ručníkuov poctivě by se oženil a živnost vésti chtěl, k takové živnosti pomoci by požádal, Agnežka, pokudž by za slušné a potřebné s pány níže dotčenými poručníky uznala, synu tak žádajícímu podle bedlivého nväzen( a dobrého zdání týchž pánuov poručníkuov, pomoc bude moci učiniti a ten syn, kterýž by tak napřed co k své živnosti od matky přijal, to jemu na jeho podílu poraženo bude. I toto dokládaje: Jestli by který syn muoj neb dccra má s Agnežkou zplozená podle přikázání pána Boha vše- mohoucího a vuole jeho svaté živi býli a pobozné, 3le- chetné i chvalitebné se chovati nechtěli a matkou svou i pány poručníky spravovali se i v dobrém ve všem jim poslušní býti se spečovali, takovému každému nic víceji aby z statku mého nebylo vydáváno nežli sto kop grošuov českých. Ku pomoci pak a k radé Agnezce manželce mé, ano i pro lepší opatření jak jí Agnežky tak dětí i statku mého dožádal sem se za pány poručníky urozený: pana Vavřince Bfekovce, pana Václava Declivo oba Sotnovsky z Závofic, strejoc mé milé, pana Václava z Kaliště a z Oltrsfeldu a pana Jiříka lunka z Olivetu, komory krá- lovství Ceského sekretáře, pánuov a přátel mých milých, jim se toho jako dobrým poctivým lidem duověřujíc, že oni AgncZky, manželky mé, i dítek jejích radou, pomocí ani v ničemž jiném slušném neopustí, ale je skutečně fedrovati budou. A jestli by který z dožádaných a výš položených pánuov poručníkuov z toboto světa sešel, Agnežka s pány poručníky kohož by koliv na to místo jiného sobě zvolila a jmíti chtěla, toho pri tom zuostavuji. Toto pak znamenitě dokládám, kdcž Agnežku, manželku mou, nade vším a všelijakým statkem mým, ano i nad dítkami mými a jejími mocnou otcovskou poručníici činím a ustanovuji, Zc to takové poručenství, moc a vladařství potud a tak dlouho Agnežce platnost ponese a záležetí bude, pokudž by ona stavu svého nezměnila, na vdovské stolici sedíc, tak až do vykročení z tohoto světa trvala. Pakli by stav svuoj proměníc, jiného manžela pojala, již poručenství toto z ní sejde a sňato bude a ona jak po- ručenství podle tohoto mého nařízení tak i statku prázdna učiněna i zbavena svým vdáním bude, anobrž všeho slatku mého pánuom poručníknom bez meškání ihned zouplna vykáza:i, jeho postoupiti, v moc jich uvésti a jim jej od- vésti povinna bude. A páni poručníci k tomu se ode mne zavazují, aby takového statku jim odvedcného Agnežce čtyři sta kop grošuov českých věnních knihami města toho | pojištěných vydali, a nad to z lásky, klerouž k ní mám, | jedno sto kop grošuov českých přidali; k tomu handl v dřevěnném nádobí i což koliv tu má postoupili. A ne- , chtélli by kdo koliv ze všech dětí mých obého pohlaví 

Strana 103
{. Na namésli. ano i Agnežka, manželka má, na lomto mým dobrovolným odkázání a což tak komu z dobré své svobodné vuole z statku mého poroučím a dávám, přestati,; chci tomu, aby takovému každému jakožto nevděčnému ze všeho mého statku nic vydáváno nebylo. 1 toto ještě vuole má jest, aby muoj často opačený statek buď ten na handlích, zboží, hotových penězích, svršcích a jiný všecken, na cemž koli náleží, po mé smrli bez vuole a vědomí man- želky mé, pánuov poručníkuov pečetín nebyl. l’akli by k spoečetění právnímu přišel, od žádného inventován a popisován ten nebývcj kromě od Agnežky manželky mé a pánuov poručníkuov, neb já k nim tu důvěrný naději mám, že oni v tom ve všem spravedlivě i náležitž a upřímně jako dobří, poctiví a šlechetní lidé zachovají. [Vyminka změny a zrušení kšaftu tohoto. Vyminka dalších odkazů. Dožádání rady městské za ochranu.] Tomu na svědomí — zapečetiti sem dal. A pro lepší toho jistotu dožádal sem se urozených pana Jana Banny z Fenixfeldu v zřízené komoře král. ©. sekretáře a pana Jaroslava z Mutčnína, že sou také pečeti své — přilískli. Stalo se Jéta páně tisícého pčětistého osmdesátého šestého v pondělí den památky svalých Tří králuov jinak Křtění Krista: pána. K žádosti Anéžky z Vodolina vdovy sc (ač se jemu odpor stal, ale dále po právě prodléváno nebylo, až od- porující v tom jest umřel) podle práva stvrzen — ve čtvrtek po sv. Ondřeji I. sc osmdesátého sedmého. 86. 1587, 5. července. Veleslavín. V neděli před pamálkou mistra Jana Husi okolo hodiny čtrnácté umřel Jan Skréta Sotnovský z Závořic. měštěnín a senátor Star. M. Pr. Pochován v kostele sv. Mikuláše na kurném trhu. 87. 1590, 12. února. Rukop. č. 1173 f. 182. L. P. 1590 v pondělí po sv. Skolastice stal se popis statku po Janovi Sotnovském ze Závořic pozůstalého. —- Toto se našlo: Předně paní Anyžka z Vodolína, vdova po něm pozůstalá, Jindřich, Kundrát, Pavel, Daniel, Jiřík, synové Alžběta z první manželky decra, potom Lidmila, Kateřina, Johanna a Anna, decry vlastní s paní Anyžkou zplozený, sirolci po něm Janovi Sotnovským osifali a pozuostalí. liem duom na Śmerhove, druhej duom u voháňků řečený blíž rynku, oba zaplacení, a třetí duom na Novém Městě, na kopci slove, blíž řeky Vltavy: s zahradou. It. dva mlejnce na lodkich se dvóma scjpkami, jedna z nich na kolích a druhá na břehu v podloubí; na scjpkich dvadceti strychnov pšenice po 45 gr. bílých na onen čas koupcné facit 30 k. m. It. dvě vinice, jedna mezihořní nad cestou, druhá s štěpnicí k Volšanuom jdouc ležící. V domě Smer- hovským v světnici velký: tři stoly, štok, almary koulni dvě, svícen visutý mosazný jeden, rohy jelení troje, almárka s umyvadlem cincm fasovanym, lůžko nízký prázdný, jedna stolice koženná, 2 stolicky k stolu. V kamnách dva hrnce módenny. V kancelářce postýlka pod nebesy a stolček neb šrejptík, o kterémž oznámila paní Anyžka, że jest její vlastní. IL. polštéř kožencj. V komoře vedle též světnice: dvě postele pod nebesy, almara a rohy je- lení jedny. V pokojíčku vedle též světnice: Postílka 1, stolice 1 a lůžko malý jedno. lt. šatuov pernejch, ačkoliv ne tak mnoho jich jest, aby se všickny tři děti podělití mohli, však paní Anyžka dobrovolně se v to uvolila a oznámila, že jednomu každému z synuov s jedno lúže Xatuov poctivých s dvojím povlečením, kdyby k letuom svým přišli; chce dáti a dcerám obzvláštně mimo nadějí jich, když by k vdaní poctivému též přišly, že dobře ja- kožto matka dítkám svým chce ućiniu. It. šatuov vinutejeh jednomu každému z dítek svých, předně synuom po péti I. Na náměstí. 103 ubrusích, po pěti ručníkách a dcerám zvláště podle libosti své że chce vodděliti. V světničec na mazhauze k rynku: stuo] jeden, pustej(?) druhej bílého mramoru futrem laso- vaný, dvoje rohy jelení a třetí maličký kamzíkový, svícen visutý mosazný jeden, lůžko vyklidany pod nebesy s fir- hañkem, dvé almérky koulni, almórka s umyvadlem cinem oblożenym, figura s Samsonem. Na mazhauze : rohy jeleni s hlavou 1, almárka koutní J. Nádobí měděnného a mosuz- ného štoudev 1, dva kotly prací s drejfusy, vanna k stu- zenf nápoje velká, kotlícek malej bez dreyfusu, [laše 1, kotlfky k rybám vaření tři včtší, sedm menších, vohři- vátko do lůže, kotlíčky dva s oušky, rendlík mosazný jeden, kyperflin mosazný 1, moždíř jeden prostřední a a druhej maličký s paličkami, dvě konvice měděný větší menší, dva svícny visutý sešlý, mčědčnice mosazný dvě větší a tří menší. V komoře 4 téhož mazhavuzu: v truhle železný v pytlíku řezném 1000 tolaruov, uherskejeh zla- tejeh v měšci koženným 38207 zlatejch, dupldukatuov v zástavě od p. Jana Bezdružického z Kolovrat na Záběh- licích 20, korun zlalejeh obzvláštně 17, dupldukáty 4, zlatejeh turcekcjeh 6 a tfi uhersky zlatý, čtvrtý dupldukát, duplkoruny 2, řelízkuov zlatejeh větších menších 7, vá- Żily (fi sta osmdesate jeden zlalejeb uh., groś zlatý ve čtyrech zlatých uherských, druhej groš ve dvou zlutejch ub. a třetí groš též ve dvou zlatejch ub. Prsteny zlatý: sekrety dva, jeden z nich s erbem v kameně, druhý prázdný bez crbu i kamene, kroužky tři zlatý, prsten jeden s amastystem českým dosti velký, prsteny dva s èe- skými dyamanty, prsteny dva s lurkusy, prsten jeden s orientskóm amatystem, prsten jeden s petkou rubinovou, prsten jeden s žlutým kamencm, zápona zlatá s perlami visulými, pečeti stříbrný dvě. Koflíky: koflíkuv 6 velkých stříbrných, vnitř i zevnitř pozlacených a dva z nich s při- krývadly; koflíkuov šesl prostředních, též vnitř i zevnitř pozlacených, koftíčky čtyři jednostejného díla vybíjení, jeden z nich větší a tři menší, vnitř i zevnitř pozlacení, koflíky tři stříbrní s kraji pozlacenými, jeden z nich vy- soký tenkej v způsob sklenice dlouhé. Číšky čtyry no- velký, konvice stříbrný pozlacený dvě, vořech indánský stříbrem fasovaný s patou stříbrnou pozlacenou, slánky dvě stříbrný pozlacený, lžic stříbrnejch 26, lżic fládrovejch s držátky stříbrnými 25. lt. tří koflíky oznámeno že byly zastaveny od Jana Porybného ve 20 kopách a ty jsou vyplaceny zase již od paní Kateřiny Porybný, manželky jeho. Grošvov papežských po 12 kr. i jiné mince s tolary starými za 48 k. m. Gro3uov starejch ćeskejch mejSnaruov po devíti penězích a s drobnymi pendzy za 30 k. m. GroSuov korálových s zrny stříbrnými s grošem, jablíč- kem a řetízkem vážily 15 tolaruov. Almara s dvojím zavřetím, v niž jsou tyto kofíci již psaní složení v jednom zavření a v druhém dvě pouzdra nožuov a knihy některé běžné. Nad almarou léž knihy některé jako Lexicon graeco- latinum, Cosmographia a jiné knihy in folio, quarlo, octavo, běžné, ouhrnkem položené, nespecifikované. Lůže pod nebesy velký s firhaňkem s sloupky, virginal nad lůžem zelený. V alwiaře s přihrádkami: pět čicpuov mo- sazných, šest svícnuov mosazných, dva svícny alabastrovy a v hořejší příhradě sklenice některé; lůžko nízký prázdný. Satuov chodících p. Jana Sotnovského: čuba suknem čer- ným pošitá, čuba druhá vlčí též suknem pošitá, kožich starej dlouhcj vetchej, šloffpele bobrovej starej červeným harasem pošitej, ubcrskej kožich starej dlouhej, s hřbety liščími podšitej, kožích králikovcj černcj vochodilej, suknem votřelým pošitej, madrací tykytová. V též komoře stolček černej, dvě truhly a v nich šalstvo paní Anyžky a okrasa její, truhly dvě starý, prázdný, troje zbroje, korduov dva- 

Strana 104
I. Na náměstí. 104 ceti, ručnic pět krátkých, voštip jeden roždalovský, sudlice jedna, švejnšpisy (fi, kobercuov tureckejch sedm, ¢aloun 1, prostý koberce dva. V ma&lali koné dva s nádobfm na ně náležitým, vůz kočí 1, fásuňk druhcj a třetí s korbou. У (Те! světnici: dva stoly prostý, štok jeden. V síni dole stuol | a Stok jeden starej. V sklepě v též síni: Verkafu kožišnického podle spatření a oznámení paní Anyžky sprátkuov, popelic, kordobanů a vyder za 2067 k. m., tak jakž ty věci budou moci se prodali. Dluhuov jistých i nejistých k vyupomínání paní Anyžce náležitých: předně dluhuov za zboží kožišnícké mezi lidmi pozůstává jmenovitě 8240 k. in. A mezi těmi dluhy za to zboží, vše podle oznámení pí. Anyžky, jest nejistejeh dlu- huov, o kterýchž již žádná naděje není, aby se zvyupo- mínati mohly, poněvadž mnozí od nich odemřeli, do 513 k. m. Za vina všelijaká dluhuov 1687 k. m. Il. peněz půjčených za živobytí nebožtíka Jana Sotnovskýho jmeno- vit& 1591 k. m. A mezi těmito dluhy půjčenými i co za vína jest dluhuov nejistejch přes 800 k. m., o nichž též není naděje; aby se co z nich zvyupomfnali a za jistou věc polożiti mohlo a to vše podle register a oznámení p. Anyżky. Cínového nádobí s summou všeho odváženo vesměs čtyry centnýře 29 liber. Dřevěnné nádobí, což ho koliv jest, invenlovino není, nýbrž podle kšaftu a poslední vuole nebožtíka Jana Sotnovského paní Anyžce k zpeně- žení, jako jejím vlastním učinění, jest zanecháno. V domé slove w vohkáňkuov v světnici nahoře stůl, slolicky třínohbý dvě, almara koutní. Nahoře v světničce luoże pod ncbesy slary, v komoře stůl jeden stary, v druhé komoře stůl jcden, Zidle 1; v svétniéce doleji stůl starý jeden, luoZe stary, stolicka a umyvadlo cínové obložený. V jiné komoře luoże jedno pod nebesy, stil, kolibka. Na schod(ch v pokoji stůl a ve sklepě při zemi. V domě ua břehu s zahrádkou v Novém M. Pr. blíž Helmovských mlejnuov ležícím toto se našlo: nahoře v pokoji štoky dva, na jednom z nich červený sukno, židle jedna, stoličky: dvě čtvernohý, rohy dvoje větší menší; v komoře při témž pokoji: luožko zelený pod nebesy, na něm polštář vlněnej, podle luożka votip I, kord 1, brábě troje, z nich jedny železný, šíny železa 4 kusy, rošt jeden, rožník malej, dvě stoličky čtvernohý, lopata jedna, rejć jeden, cepy vokovany jedny, alinara ve zdí prázdná, mísník jeden. Na mazhauzku stolček jeden a stolička čtvernohá. Nahoře pod krovem strych jeden k měření obilí. 38. 1591, 10. prosince. Rukop. ¢. 2230 f. 346. Jakož jest dobré paměti Jan Skr. Sotn. z Z. o statku svém kša(t učiniv — paní Agnežku z Vodolína, tehdáž manželku svou, mocnou poručníci ustanovil a jí správu nad všeli- kým statkem — poručil, však tak a potud, pokudž by táž paní Agnežka stavu svého nezměnila, ale na vdovské sto- lici sedíc aZ do vykro&ení z tohoto světa tak trvala. Pakli by stav svůj promčníc jiného manžela pojala, to takové poručenství s ní aby sešlo a sňato bylo, ano také statku jí poručeného, jsúcí ho vdáním svým zbavena, toho vše- lijakého stalku, jej vykážíc, nám poručníkuom — zouplna postoupila —. KdeZ po smrti téhoZ p. Jana nadepsaná pani Agneżka jsúcí v šťaslném i prospěšném nemalý čas toho statku neb. p. Jana, zvláště při handlích spravování, v tom z své svobodné vuole a z vnuknutí božího vzavši sobě v ümysl| uroz. p. Václava Lavína z Ottnfeldu, v umění lékařském doktora, jakž jeho za manžela pojala, při p. purkmistru a páních nemeškali sme ihned toho hledati, také objednati, že ten všeliký statek někdy p. Jana Skr. v handlích i jinak na Cemzkoliv záleZejícf — jest zinventován, popsán —. Dáleji na ty cesty myslíce i s pilností obmej- I. Na naměslí. šlejíce, kterak bychom poslední vůli nebožtíka dosti uči- nili — na to patříce, kterak paní Agnežka — na díle sama Zivností i handlüv vyšetřujíc s nemalým zalíbením pána svého, potom i po smrti jeho až do změnění stavu vdovského — spravovala, slušnou včcí sme vedeni, že paní Agnežky při té správě smc pozuostavili a ona od času vdání svého až do těchto dnův užitečně k pochválení ten statek, také handle řídíc, syny a dcery své v pobož- nosti zdržujíc, mateřskou péčí, vezdejšími potřebami bez ujmy spravedinosti dědické je ochraňovala, opatrovala a opatrovati nepřestává, jiné naděje k ní paní Agnežce ne- majíce, k předešlé oumluvě podobným způsobem sme pří- stoupili a s ní paní Agnežkou v přítomnosti Jindřicha Skréty, již zletilého, Kundráta a Pavla, bratří jeho, k lc- tům dospělým přicházejících, smlouvu obnovili, aby len tejž všelijaký statek do vůle a libosti obojí strany — ří- dila. — Stalo se v domu na Smerhově řečeném v outerý po památce Početí b!. P. Marie. ® 1601, |8. června. Rukop. č. 2019 f. 275. Jakož jest p. Pavel Skr. S. z Z. zmocněn byl do vinice 8 str. v Sárkách někdy Kryštofovi Teywloví náležející pro 400 k. m. za včci kupecké ajsa té vinice až do dnešního dne v držení a užívání nemalý níklad jak na touž vinici, tak i na právo i jinak jest činil, także se summy čisté jak hlavní i jinak ku právu vynaložené 480 k. 28 gr. m. našlo, že pak v tom čase IIons Pos, měštěnín Mcnš. M. na touż vinici dvojí přípověd jest učinil, ale že P. Bůh jeho Honsa mezi tím z tohoto světa povolati jest ráčil a on kšaltem svým všecek statek svůj Bernartovi Amcrellovi, ujci svému, jest odkázal, s p. Pavlem Skr. stalo se po- rovnání —, že p. Pavel — jemu Amercllovi takovou vinici — postupuje. 89. 1606, 17. července. Rukop. ¢. 1062 f. 378. Svědomí ku potřebě Jobanny Burdovy původa s jedné proti Danielovi, synu Simona Housenky, měštěnína Starého Města Pražského obviněnému z strany druhé k té při, kdež o zabití Adama Burdy, syna tyż Johanny Burdovy, jest činiti, přijaté 17. Julii a. 1606. Jan Mřeněk učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho jsem povědom, jak leta 1605 v outerej po svatém Vítě byvše na Smer- hově, když jsme se měli rozjíti s Pavlem Měřičem a Ondřejem kovářem, přišel Daniel Housenka spolu s Ada- mem Burdou pod roušem, já sobě plášť pod ruku vun- daval a tulich, Ze mi se zamátl, jsem vytáhl. Daniel Hou- senka ke mě přišel a tal mi do lulichu svejm tulichem a řekl německy, abych se s ním sekal; já mu řekl, aby toho tak nechal, že ráno, jestli má co ke mně. P. Pavel Měřič fekl ke mné: Podte, nechte toho bláznovství tak, máte-li jíti. Pak jsme se roześli a na ráno jsem potom slyšel, že jest zabit Adam. Více nevím. 40. 1608, 20. ledna. Rukop. č. 2179 f. 90. V ne- děli druhou po Třech Králích staly se smlouvy svadební mezi pány Kundratem, Danielem a Jiříkem, bratřími vlast- ními Skréty Sotnovskými z Závořic, i na místě Pavla, bratra jich nepřítomného, jakožto vlastními bratry panny Jobanny Skrétové S. z Z. s strany jedné a Abrahamem Andłlem z Engelsperku, jakožto vlastním otcem Jana Andéla odtudZ s strany druhé a to takové: Jakož jest Abraham A. jak sám osobně, tak i skrze pány a přáteli své toho za Zivo- bylí paní Anežky, Lavínové z Vodolína, vlastní matky dotčených bratří Skrétův a panny Johanny sestry jejich, při téZ pan( AneZce Lavípnové, tak i při synech a jiných páních a přátelích jejich toho náležitě a počestně vyhle- dával aby panna Johanna, dcera a sestra jejich, Janovi Andělovi synu téhož Abrahama A. k stavu manželskému zamluvena byla, vedle čehož také jak paní matka, tak 

Strana 105
I. Na náměstí. i bratří i jiní páni a přátelé panny Johanny prohlédajíce k poclivému a néleZitému toho vyhledávání touž pannu Johannu Janovi Andčlovi k stavu manzelskému za man- żelku zamluvili a zaspoubili, Ze vedle téhož zamluvcní a zasnoubení bralří Skrétové již jmenovaní pro odjití z tohoto časného oudolí Anežky Lavinové z Vodolína, paní matky jejich, již sami: s pány přáteli svými témuž Janovi Andčělovi Johannu, sestru svou, v místo a den mezi oběma stranami snešený s poctivou vejpravou dodati chtějí a po ní z její dědické spravedlnosti do dne do roka po sva- debním sňatku počítajíc čtyři sta k. m. obvóńuji. Proti tomu Abraham Anděl na místě Jana Anděla, syna svého, budoucího, manžela oznámený Johanny třetinou vejš vedle starodávního chvalitebného obyčeje těchto Měst Pražských obvěnil šest set k. m. a nad to vejše z upřímné Jâsky otcovské týž Johanně, budoucí manželce syna svého, nad- věnuje dvě stě k. m. tak, že všech těch z obojí strany věnovaných summ i s nadvěnním učiní dvanácte set k. m. na ten způsob, jestli by Pán Bůh všemohoucí po snětí jich manželském dříve vyjilí roku Jana Anděla od smrti uchovati a je ZAdnÿm plodem požehnati neráčil, tehdy pokudž by Jan Anděl věno Johanny buď na díle neb všecko k sobě přijal, všecku vejš položenou summu, pakli by nic toho k sohčě ještě nepřijal, toliko summu od něho Abrahama A. proti včnu jejímu obvěněnou i s summou z lásky přidanou, Abraham A. otec Jana A. na místě syna svého Johannčě, budoucí manželce Jana syna svého, na všem statku svém přede všemi lidmi tout smlouvou a mocí její zjišťuje s lím dalším od Abrahama Anděla se uvolením a dokonalým ubezpetenim i ujištěním, že dotčeného Jana, syna svého, a Johannu, budoucí manželku jeho, ihned po shatku jich svadebnim bytností a náležilým vychováním jich opatiiti a od actum těchto smluv do dne do roka Janovi, synu svému, a budoucí manželce jeho zakoupení domu k živnosti příhodnýho učiniti též, což by k živnosti jim zapo- třebí bylo, dáti má a с\се. Stalo se v přítomnosti Martina I'ruvejna z Podolí, Symeona Podolského odtudž z Podolí, Jama Cáby, pánův bratří Skrélův, pánův a přátel po straně Johanny jakožto nevěsty dožádaných, též Jiříka Hejdeliusa z Rasenštejna, prubíře zemského, Jana Tcodora z Otters- feldu a Marka Josefa z Kundratic a na Kundraticich od Abrahiuna Anděla na místě Jana syna jeho, jakožto že- nicha, pánův a přátel tolikéž dožádaných. Na potvrzení a zdržení toho obojí strany k těmto smlouvám svadebním pečeti své s podpisem ruk svých vlastních jsou přítiskli, k tomu se vejš jmenovaných pánův a přátel dožádali, že jsou také pečeti své na svědomí, však dědicům a budú- cím jich beze škody přitiskli a se v nich podepsali. Stalo se léta a dne svrchu psaného. # 1607, 15. srpna. Rukop. č. 2205 f. 299. (Kšaft Zuzanny Skrétové, rozené Longové.) Pouěvadž P. Buoh všemohoucí při počátku světa stvoření k svému obrazu človčka učiniti a v tomto pomíjejícím světě smrti poddati ráčil, tak že podle těla zase do země, z které pości, sc navrdliti musi. A protoz ja Zuzanna Skrétovd, rozend Lon- gová, známo činím přede všemi všudy touto mou poslední sepsanou vůlí, že jsem vždycky za živobytí mého srdečně o (om přemýšlela a sobě rozjíimala, kterak člověk nic jist- šího nad smrt a nic nejistšího nad hodinu svého odsad vykročení očekává, a my lidé rovně jako krásná růže uvadnouli a z toholo plaëlivého oudolt vykročiti musíme, nadto člověku po jeho z světa vykročení nic radostnějšího a chvály hodného nepřichází, než aby o svém statku časně náležitě pořídil, tak aby z těžkých nedorozumění, kteráž by odtud pošla, sjíti mohlo; tomu v cestu kročiíti za dobré jsem uznala s bedlivśm rozmyslem a pamětí: čerstvou I. Na náměstí. 105 v lyto mé nynější nemoci, však smyslu a rozumu zdravého užívajíce, tento kšaft a poslední mou vůli, jakž nejlípeji a nejpodstatněji podle obyčeje všech práv, obzvláštně pak vedle notule kanceláře Pražské anebo nařízení města nej- bezpečněji by se státi mělo a mohlo, toto pořízení jsem učinila: mému manželu uroz. p. Pavlovi Skrétovi S. z Z. J. Mti C. mince písaři u Hory Kutny, pondvadi on so vždycky ke mně ve všem našem manželstvu náležitě jak slovem tak skutkem choval, v mé nemoci i po ten čas, kterého jsme spolu v manželstvu zůstávali, upřímně opatroval, tak jakž na poctivého a věrného náleží (začež mu laké velice děkuji) nařídila a ustanovila jsem, nařizují a usta- novuji, činíce jeho pravého, přirozeného a dokonalého dědice nadc vším mým statkem, jměním mohovitým i ne- mohovitým, na dluzích, šuldpryfích ji také s tím, což po smrti mého brutrance Salomouna Svolba z Jisic odkazu by pozůstávalo, klenoty, šaty, ženskou okrasu velkou i malou, jak by se ta koli jmenovati mohla, ovšem nic nevymieňujíc, tak aby on to všeckno i jedno každý k sobě přijal, toho užíval, ním viádl, z toho kvitoval a s tím jako svým jměním podle jeho nejlepší vůle a libosti činil a to bez překážky jednoho každého, však na len způsob a patrnou vejminku, aby mýmu milýmu jedinému bratru Melcharovi Longovi, pokudź by ještě na živě zůstával a zase sc navrátil, jemu v prvním roce při navrácení jeho padesáte tolarů, a potom mé milé jediňký sestře, panně Hedvice Longovy, když by k svému poctivému vdání přišla, též v prvním roce jejího manželství sta tolarův, což já jím oboum z seslrské lásky a upřímnosti takový odkaz zanechávám, na kterémž oni přestati a spokojení býti mají, z mého pozůstalého statku beze všeho odporu, ouskoku a odkladu jim povinen vydati bude. Pakli by můj před oznámenej milej bratr Melehar v tomto světě viceji žív se ncenacházel, tehdy ten učinčný odkaz na mého pána připadnouti a v jeho moc zase přijíti má. Jestli by také panna Hedvika, sestra má milá, v nevdání svém podle vůle Boží z tohoto světa vykročila, tehdy tím způsobem takovej můj odkaz tolikéž na mého pána zase připadne. A nad tyto svrchujmenované dva odkazy z mého statku žádnej víceji a vejšeji sc na nic potahovali nemá. Na svědomí toho dožádala jsem se urozených pana Scboestiána Helele z Sternštejna J. M. Rimského císaře hofmistra a Davida Endrle z Burgštatu, zde u Hory Kutny úředníkův mince, aby tento můj kšaft zpečetili a zevnitř se podepsali, však jim i dědicům jejich beze škody. Stalo se na Horách Kutnách 15. Augusti na den na Nebevzeti blahoslavené Panny Maric léta Páně 1607. Zuzana Skrctová. ® 1608, 5. března. Rukop. ¢. 2205 f. 282. (Кай vuslní urozené paní Zuzany rozené Langové z Hyršpergku.) Urozená paní Zuzanna, rozená Langová z Idyršpergku, urozeného pana Pavla Skréty Sotnovského z Zavořic, Jeho milosti Císařské služebníka a písaře mince zde na Horách Kutnách, manželka, se toho při nás dožádala, po- něvadž v nedostatku zdraví zůstává a neví, jak Pán Buoh s ní dále naložiti ráčí, že učinivši předešle jistý kšalt a pořízení o stalku svém, kterýž z poźchnóni Buożiho jmó i po bratrii jejim Salomounovi na ní plným právem při- padl, ještě některé jiné mimo to včci své pořídili chce, vedle čehož když jsme ji v tom oslyšeti nemohouce k ní přišší, nás v jazyku německém, rozumu však smyslu a pa- mčěti zdravé požívajíc přivítala a že jsme k nf na touž žádost její práci uvážili nejednou děkovala a dále v témž jazyku německém nám oznamovala, že pominulého létha 1607 při památce Na nebe vzetí Panny Marie jistý kšaft a po- řízení“ učinila a to vedle vůle své sobě v jazyku německém scpsali dala a upečetivší toho se také při urozených panu 14 

Strana 106
I. Na náměstí. 106 Sebestianovi Helclovi z Sternštejna J. Mti C. hofmistru a panu Davidovi Endrlovi z Purgkštettu, též J. Mti C. ouředníku mince vše zde na Horách Kutnách dožádala, že jsou také vedle ní týž kšaft její spečetili a tak kšaft ten předně svou potom j jich pečetmi spečelčný jim svěřila, jestli by jí Pán Buoh smrti uchovati neráčil, aby takový kšaft ku právu před slovutné a mnohovzáctné poctivosti pana purgkmistra a radu slavného Starého Mčsta Pražského do- dali, a o tom o všem relaci učinili; v čemž že se jim posavad důvěří, že se v tom tak jako dobří lidé zacho- vají. Však poněvadž jí dále k tomu příčina dána jest ta- ková, totiž že dnův těchto, totiž ve čtvrtek po svatém Ma- těji 28. Februarii létha Páné tohoto 1608 mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou, Pán Buoh její najmilejší sestru pannu Hedviku, také rozenou Langovou z Hiršpergku pro- středkem smrti z tohoto světa pojíti i povolati ráčil a v neděli pominulou 2 Martii také létha Páně tohoto šest- náctistého osmého od ní a pana manžela jejího, u nichž zůstávala a od nich náležitě opatrována i smrti dochována byla poctivě k hrobu vychystána a u kostela svaté Panny Barbory zde na Horách Kuttnách pochována jest. Dotčený pak kšaft jí paní Zuzanny Skrétové také v některých arty- kulích, že se na ní pannu Hedviku Langovou z Hiršpergku, sestru její najmilejší již v Pánu odpočívající, vztahuje, protož aby oni tou příčinou nějaké nedorozumění nebylo a týž kšaft její s dobrým rozmyslem z jisté dobré a svo- bodné její vůle učiněný štrafován nebyl, pokudž se též panny Hedviky, sestry její, v něm dotejče, ano i což dále po ní po vykročení jejím již z tohoto světa prostředkem smrti časné jí jako vlastní a přirozené sestře právem buožským i světským náleží, to všechno že předjmcno- vanému panu manželu svému milému, panu Pavlovi Skré- tovi $. z Z., poroučí a tomu chce, aby to jemu plným právem za jeho jí pravé upřímé a manželské vc všech nedostatcích jejich ošetřování a v nemocech a těžkostech jejich, při čemž žádného svého nákladu a outrat, ano i při sestře její, kteráž tak dlouhý čas nemocná ležela, nelitoval opatrování i sice pro upřímou mezi nimi trvající lásku manželskou náleželo a on pro památku její k trojímu zá- duší zde na Horách Kutnách, k Vysokému, k svaté Bar- boře a k Namětí aby z toho po péti kopách gr. čes. jakž by sto býti mohl, vydati povinen byl. Toto pak ří- zení a kšaftování její, kteréž tak v těžké a nebezpečné nemoci postavena jsouc z čisté a svobodné vůle své s pra- vým a dokonalým ro/myslem svým o tom, což jí tím oznamenjm spüsobem po sestře její připadlo činí, aby (jako i ono první) stálé, pevné a mocné bylo, tak jako by v najlepším a nejdostatečnějším způsobu a formě, jakž povaha a způsob těch věcí, na kteréž se též kšaftování její vztahuje, ukazuje, učiněno bylo neb učiněno býti mohlo a jmélo. A zdálo-li by se komu, čeho přitom po- minuto byti, anebo že by při tom jaký nedostatek na- lezen býti mohl, tehdy ona že tímto svým před námi plným, celým a dokonalým jisté vůle a mínění svého osvěd- čením a ohlášením to všeckno doplňuje, totiž že tomu chce, aby témuž panu manželu jejímu již! jmenovanému všecken ten statek a pozůstalost její i co na ní po jmc- novaných bratru a sestře její i jinak právem připadlo a přišlo na spůsob v předešlém kšaftu jejím položený a tuto vysvětlený náleželo a jemu v tom nižádný nižádné vymy- šlené překážky ani odporu činiti nemolil, nás při tom s velikou snažností žádajíc, abychom toho všeho relato- rové ku právu zde na Horách Kutnách před slovutné a vzáctné poctivosti pány šephmistry a pány radní byli, a to aby zde při témž právě zde na Horách Kutnách, pokudž by jí pán Bnoh ještě při živobytí zanechati ráčil, 1. Na náměstí. zůstávalo. Však jestli by vždy z této nemoci své nepo- vstala, ale pán Buob jí v té cíl života jejího položiti rácil, tehdy po smrti její kdyby koli toho pan Pavel Skréta Sotnovský z Závořic, manžel její, požádal, také ku právu slavného Starého Města Pražského i s relací naší dodáno a nadtím ruka ochranná aby se tak a nejinak, jakž nade- psáno, dálo, držána byla. Protož to všechno v tento spis český uvedše, jí to zase po artykulích jsme v jazyku ně- meckém referovali, k čemuž se zouplna pľiznávala a toho vždy žádala, aby to ku právu podáno bylo. A byla-li by vždy toho dále potřeba, jestli by ji pán Buoh smrti ucho- vati neráčil, také k žádosti pana manžela jejího ku právu před slovutné a vzáctné poctivosti pány purgkmistra a radu Starého Města Pražského náležitě odesláno býti mohlo. Což jsme učiniti připovědčlí. A tak nám opčt za to děkovala a s tím jsme od ní odpuštění vzavše odešli. Protož vedle takové žádosti její Vaše milost slovutné a vzáctné poctivosti páni šephmistři a páni spoluradní tenlo kÉaft pred Vase milosti ku právu do deposicí skládáme a že jej i s touto relací naší při něm přijíti a při právě opatřiti poručiti ráčíte, na místě jí paní Zuzanny Skrétové z Hiršpergku žádáme. Aktum na Horách Kwutnách v středu po nedéli Reminiscere, 6ta Martii, létha Pan& šestnáctistého osmého. Jiřík Hrdík z Větčína. * 1608, 18. března. Tamléž. Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům purgmistru a radě Starého Města Pražského, pánům a přatelům nám příznivým. Službu svou vzkazujeme slovutné a mnoho vzáciné poctivosti páni a přátelé naší zvláště milí, od pána Boha všemohoucího Vaši milosti dobrého zdraví, štěstí a všeho jiného, což nejlepšího vinšujíc přejeme vždyckny věrně rádi. Nemůžeme před Vaší milosti tajiti, kterak dobré pa- měti urozená paní Zuzanna Skrétová, rozená Langová z Hiršperku a urozeného pana Pavla Skréty Sotnovského z Zavořic, J. M. C. pana nás všech nejmilostivějšího písaře mince na Horách Kutnách manželka pominulého létlia Páně 1607, 20. dne měsíce srpna, jsa toho oumyslu do Teplic Hyršperských za příčinou nedostatku zdraví svého, v kterémž toho času postavena byla, se vypraviti, nás se skrze jmenovaného pana manžela svého k tomu dožádaln, abychom k ní na pilné promluvení práci vážili, což když jsme jí pro pana manžela jejího odepříti nemohli a k ní přišli, nás z vděčností přivítala a že sme to k žádosti její učinili velice: děkovala, a dále příčinu toho nás k sobě dožádání oznámila, poněvadž v nedostatku zdraví posla- vena jest a neví, jak dále Pán Buoh s ní naložiti ráčí, majíc statček po panu otei a málteři i bratru svým Salo- mounovi náležitý, jestli by ji Pán Buoh od smrti uchovati neráčil, že by nerada, aby po její smrli © ten nějaká nedorozumění mezi panem manželem a přátely jejími býti jměla, protož tu jisté pořízení a kšaft o tom učinila a to jakž se jí nejlépe zdálo a vidělo rozumu a paměti zdravé užívajíc s čistou, svobodnou a dobrou vůli svou sobě sc- psali dala a se také vlastní rukou svou podepsala i také pečetí svou to upečetila, protož že nás taky žádá, abychom vedle ní k témuž kšaftu jejímu pečeti své pro lepší bez- pečnost a důvěření pfitiskli, Ze to nám i dědicům a bu- doucím naším beze škody bejti jmá, čehož jsme jí také odepříti nemohli a tak, když sme i to vykonali, nás dále žádala, abychom takovej kšaft její i našími pečetmi spe- četěnej k sobě přijali; že jej nám svěřuje a za to žádá, když by ji koli Pán Buoh smrti uchovati neráčil a ona toho od nás zase mezi tím nevyzdvihla a neproménila, abychom po smrli její to ku právu Vaši milosti dodali a toho všeho k témuž právu Vaší milosti relatorové jsouce, aby nad tím ruka držána byla, žádali, což sme také k sobě 

Strana 107
I. Na náměstí. na lak snažnou žádost a prosbu její přijali a tím se jí zakázali. | I poněvadž tento čtvrtek pominulej v nazejtří svatého Řehoře, to jest 18. Martii lélha tohoto 1608, pán Buoh jí paní Zuzanně Skrétové cíl života položiti a z to- hoto světa prostředkem smrti povolati ráčil a dne včerej- šího poctivě, jakž na tělo křesťanské a chrám Ducha sva- tého náleží k hrobu, od piedjmenovaneho manżcla jej(ho pana Pavla Skróty Sotnovskćho z Zdvofic vyprovozena a pochována jest, my aż posavad takovy kŻafl za sebou od nf zancchanej a sv&fencj majice, vedle jejího nám se v tom důvěření tak Ciníme a ku právu Vašich Milosti jej spečetěný lak, jakž nám od ní svěřen byl odsíláme a za to žádáme, že jej s touto naší pravdivou relací ku právu Vašich Milosti prijfti, mezi jiné kSafty vlożiti poruciti a když toho čas a ti, kterýmžto náležeti bude, jeho za vy- hlášení žádati budou, jim jej i tuto naši relaci, pokudź by toho potřeba byla, přečísti a dále se v tom vedle práva a její srdnaté i s pláčem žádosti zachovali ráčíte. Toho my sc Vasich Milosti vždycky ve všech příčinách rádi odsluhovati chceme a s tím se Vasich Milosti na všem dobře jmíti vinšujeme. Dathum na Horách Kutnách v outerý po neděli Družebné, to jest 18. Martii, létha Páně 1608. Sebestian Hólcl z Sternštejna. David Enderlin 7 Purkstáttu. * 1608, 19. listopadu, Rukop. č. 324 f. 403. Po- kojníci v domě p. Jiříka Skréty: Rehoř Bayerle šenkuje k ruce p. Skréty a jest přijat pod správu pánův úředníkův šestipanských, Mikuláš Pelargus, Vavřinec Cimbálek po- nocný, žena jeho strojí jídlo před domem. It. nějací páni slavu rytířského též nájmu tam jsou. * 1609, 12. března. Rukop. č. 2232 f. 399. Ve člvrlek první v postě stala se smlouva mezi paní Rozinou Svolbovou roz. Prolhoferovou z Purkersdorfu, vdoví po ur. p. Bartoloméjovi Svolbovi z Jisic, umění lékařského doktor, pozdstalou a ur. p. Pavlem Skrétou S. z Z. J. Mu C. ouředníkem mince na Horách Gutnách, jakož jest táž paní Rozina při témž p. Pavlovi Skr. jakožto nyní držiteli statku všeho po témž Bartolomějovi Sv. vy- hledávala, aby ji vedle zápisu knihami Star. M. Pr. od léhož někdy p. Bart. Sv. jí učiněného 1000 k. m. věnem jejím i také 150 k. m. též paní Rozíně při právě města Brandejsa n. 1.. pojištěnými s úroky — spokojil — a dal — (což se i konečně stalo.) 41. 1610, 7. září. Rukop. č. 1290 f. 321. P. Kun- drát S. v spisu žádost svou do rady odeslal, poněvadž Kryštof Gleichmon a Judyth, manželé, pronajavše sobě pokoj a komoru v domě na Smerhově, v němž svý věci zavřené mají, a již ode dvou let někde v cizí zemi Steyru zůslávají, činže z bytu neplatí. Prolož aby týž pokoj mohl býti odeviín, ty véci zinventovány a jinam k opatiení dány, žádal. K žádosti povoleno. % 1611, 6. dubna. Rukop., č. 2020 f. 152. Poně- vadž Voršila z Cimperku, Jiříka Skróéty S. z Z. manželka, mčštka tohoto Star. M. Pr. učinivší přípověd právem ná- padním na všecken statek — po Voldřichovi Rabštejnským z Cihanova, ujci jejím vlastním, jakožto nezřízený a no- kšaftovaný, to jest dostatečně provedla, že jest vlastní decra nékdy Anny Stefkové, vlastní sestry někdy Voldřicha R. z C. z někdy Tomáše R. z C., mčěštěnína Star. M. Pr. a Evy z Kouby manželův pošlé zplozcní a tak nej- bližší krevní přítelkyně Voldřicha R. a s městem tímto trpící, z průvodů pak od p. Adama st. Lchnara z Kouby k přípovědi na všecky svršky to se nachází, že jmenovaná někdy Eva z Kouby, matka Voldřícha R. z C. byla jest vlastní sestra p. doktora Adama Lehnara z K., otce tohoto I. Na námésli. 107 p. Adama st. z Z., z čehož pochází, že jsou týž p. Adam L. s někdy Voldřichem R. z C. toliko švagrovstvím spří- znění byli, z těch příčin přípověd p. Adama sl. L. z K. od práva se zdvihá a ten všecken statek — Voršile Skr. z Cimperka — sc pfisuzuje. ® 1611. — Rukop. ë 2020 f. 366. Nfżepsany artykul z poddleni, ktereż sc stalo v pondělí po neděli Próvodní 1. P. 1611 a to mezi slov. p. Tobiásem Stefkem z Koloděj a pí. Voršilou z Cimperku v přítomnosti p. Jiříka Skréty S. z Z., doktora v lékařství, manžela jejího: Na díl pak paní Voršily z C. toto přišlo a se dostalo: il. vinice 4 str. na Biskupkách mezi vinicemi někdy paní Kateřiny Silvestrové, jinak Vlkanovské, a p. Melichara Stcinharta obostrané ležící. . 42. 1619, 5. března. Rukop. č. 2233 f. 36. P. Pavel Skr. S.z Z., J. Mu Kr. áfedn(k mince na Horách Kutnách, přiznal se: Jakož jest Zuzaně z Hyršperku, manželce jeho, všechen statek po Salomounovi Svalbovi z Jisic, bratru jejím jednobřišným, pozůstalý přisouzen a od ní Zuzany jemu Pavlovi přivlastněn, i maje týž Pavel takový statek při právě města Gerlice vyzdvihnouti, aby toho beze všeho odporu dojíti mohl, vzláště v příčině té, že jest Zuzana, manželka jeho, bratra jménem Melichara Longka z Hyršperku měla, o němž se, jestli živ čili není, od mnoha let védéti nemůže, a díl toho statku jemu by ná- ležel, protoZ rukojmé se za to Kundrát, J. Mti Kr. pu- chalter, Daniel, J. Mti Kr. komory Ceské sekretář, a Jiřík, vlastní bratři Skr. S. z Z. postavili. — Toteż slalo se v příčině rukojemství do Svidnice. 43. 1612, 26. listop. Rukop. č. 2114 f. 95. Pan Jiřík Skr. z Z. oznámil, Ze jest vzdal statek svůj všechen — Voršile z Cimperka, manželce své —. Zase táž Vor- šila — oznámila, že tentýž statek Jiříkův, k tomu všechen statek svůj — vzdává — témuž — manželu svému. (R. 1617 vložen odpor od kterého ale již 9. března t. r. upu- štěno bylo.) . * 1618, 98. zái(. Rukop. č. 2020 f. 170. Voršila Skrétová z Cimperka, manzelka р. йо Skr. S. z Z. jsa od P. Boha nemocí těžkou navštívena — oznámila: Jakož jest P. Jiřík Skr. S. z Z. oznámil, že jest vzdal statek svůj jí paní Voršile, naproti tomu táž paní Voršila tentýž statek jeho, k tomu všechen statek svůj — totikéž jest vzdala manželu svému, že mimo vejš dotčený statek všecky grunty viničné, pole, zahrady k jurisdikci úřadu purkmistrského příslušející odevzdává Jiříkovi Skr. S. z Z. * 1618, 1. října. Tamtéz. Voršila Škr. z Cimperku jsouce od P. Boba v nedostatku zdraví postavena, — oznámila : Jakož jest statek svůj manželu svému zadala, že — odevzdává — všecka práva, kteréž jsou na ní při právě města Klatov po někdy p. Voldřichovi Rabštejnským z Cihanova, ujci jejím, připadla, manželu svému. * 1614, 16. srpna. Rukop. č. 2020 7. 248. Anežka Kobcrová z Rottenfeldu koupila Stópnici v oužlabí k Ko- šířům jdouc vedle vinice své, slove na věnečku, od Vor- šily Skrétové z Cimperku, manželky p. Jiříka Skréty S. z Z., kteráž jest se jí nápadem po někdy p. Voldřichovi RabSLcjnskym z Cilianova, ujci jejím, dostala, za 500 k. m. 44. 1614. — Rukop. ć. 475 f. 151. Jii Skréta Sotnovsky ze Závotic dal obeslati Martu Jizbickou, Że dav8i sobé latrynu spravili a některé stavení vyzdvihovati, do domu gruntu jeho téměř na tři lokty se vydala. — (Vejchoz). Jiří Skréta ukázal v domě svém, že si Marta zídku nad latrynou o mnoho dále, než prve byla, do domu jeho, kdež stolice půjdou, vydala, ačkoliv několik 14° 

Strana 108
I. Na náměstí. 108 stolic prve tu z domu Lukáše Tanccra bylo, což od něho skoupila, však nebylo s ními tak vyslupováno, jako s tou zídkou. Od Marty J., [že] nic do gruntu jelio se nevydává, nýbrž ještě místy o ctvrt lokle jest ustoupeno. 45. 1617, 29. května. Rukop. č. 1070 /. 1 a. sl. Ku potřebě panu Pavlovi a panu Danielovi bratřím vlast- ním Skrétům, vedle nich a spolu s nimi panu Janovi Skrétovi po někdy dobré paměti panu Kundrátovi Skré- tovi pozûstalÿmu synu i na místě a k ruce Jindřicha a Karla bratři jeho let nemajících, též Kateřiny sestry jejich (Anežky pak sesiry kteráž k tomu nepřináleží v tom po- míjejíc) vše nedílných všechněm Skrétům Sotnovskÿm z Závořic bratřím a strejci nedílným po dobré paměti panu Janovi Skrétovi Sotnovským z Závořic, synům a vnukům pozůstalým: a lo proti paní Voršile Skrétové z Cym- pergku, k té při kdež jest činiti co se přípovědí na dům na Smerhově řečený vedle rathouzu Starého Města Praž- ského ležícího sc vším k témuž domu příslušenstvím uči- něné dolýče. — Véclav Kolodyus Podvinskÿ z Doubra- vičan, J. Mti Císařské radda na počty, učiniv pľísahu podle práva, svědčil taklo: Toho sem povědom a od paní Judyt Skrétový v domě jejím mluviti a sobě stěžovatí, slyšel, že jest spolu se paní Kateřinou Skrétovou, vdovou pozůstalou po nebožtíkovi panu Kundratovi Skrétovi, též se paní Johannou Škrétovou za časté v nemoci nebožlíka pana Jiřího Skrétu, jako nejbližšího přítele navštěvovali a paní Voršila, manželka jeho, jich nerada viděla k němu jim přijíti; vymlouvajíce se tím, že spí, přicházeli a s ním rozmlouvati zbraňovala, a jednoho času, když paní Judyth s paní Johannov, sestrou pana Jiříka Skréty, jeho navští- viti chtěla a do pokoje, kdež nemocný zůstával, šly, že jest paní Voršila; manželka téhož pana Jiříka Skréty, o paní Judyth se otřela a s ní postrčila, tu že jest táž panf Judyth promluvila, aby nf nestrkala, v tom též zasc paní Johanna, sestra jeho, promluvila, že lo činí jako paní na Smerhově; zase paní Voršila, že pověděla, že jest paní a že ji žádný z toho domu nevyvede, leč ji vynesou. To slyšíce nemocný pan Jiřík Skréta, když k němu paní Judyth a paní Johanka přišly, řekl, že její jest et cetera, v zadním pokoji, aby se ona spokojila. Víc nevím. — Viktorín Vokoun z Sázavy, J. M. C. registrálor při puch- halteriji komory Ceské, učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: To jest mi v pravdě povědomo, že přišedší já na Smerhov, chlíce navštíviti v nemoci dobré paměli pana Jiříka Skrétu některý den před smrtí jeho, kdežto spatřil sem Lu prftomnou panf Judyth Skrétovou z Albendorfu, panf Katc- Finu Skrétovou z Morchendorfu a panf Johannu Angelovou Sotnayskou z Zävoric, kterÿchZ sem se doptéval, jak se pan Jiřík Skréla jmá, i oznámeno mi bylo od paní Voršily Skré- tové, manželky pana Jiříka Skréty, že by měl spáti, načež sem jí odpověd dal, není to tak dobře, aby on měl tak samotný zavřený zůstávati, kdyby mu jaká těžkost přišla, že by snad mohl nenadále umříti; kdyby nebyl kdo ho ochréniti, na to klíč od té komory kdež nebožtík ležel spatřivši, jej sem (jakožto jeho upřímný a domácí přítel) pochytil, k němu do komory jíti chtěje, což mi paní Vor- šila činiti zbránila a klíč ode mne vzavši, napřed k němu spolu s paní Jobannou Angelovou do komory vešla a když sem také k němu za nimi všel, a jeho, že nespí, viděl, to sem při něm spatřil, že velmi rád nás s dobrou myslí spatřil, a tu do rozprávky se s ním davši, což na hodinu trvalo, já pak za příčinou povinnosti své (mimo vůli jeho, nebo byl žádostiv, abychom s ním dále pobyli) sem se zase pryč odebrati musil. Dále i to jest mi dobře pově- domo, a v své paměti to vznáším, že jednoho času ne- dlouho před smrtf pana Jiffka Skrely panf Judyth Skrétové I. Na náměstí. s paní Johannou, sestrou p. Jiříka Škréty, jeho navštíviti chtěla a do pokoje, kdež nemocný zůstával, šly, že jest paní Voršila manželka téhož p. Jiříka Skréty o paní Ju- dyth se otřela a s ní postrčila, tu že jest táž paní Judyth promluvila, aby ní nestrkala, v tom též: paní, Johanna, sestra jeho, promluvila, že to činí jako paní na Smerhově; zase paní Voršila že pověděla, že jest paní na Smerhově a že ji žádnej z něho nevyvede, leč ji vynesou, v tom slyšíce to nemocný pan Jiřík Skréla, zase když k němu paní Judyth Skrétová, paní Johanna Angclová přišly, že její jest et cetera v zadním pokoji, paní Voršilc, manželce svy, porouteje, aby sc spokojila, v tom s postele po- vstavše, ji býti chtěl. I toho sem povédom v pravdè, Ze pan Jiřík Skréta dobré pamětí jest sobě za manželku pojal před paní Voršilou Skretovou z Cynpergku, poslední manželkou svou, paní Dorotu z Kaliště a z Otrsfeldu, kteroužto přečkavši živobytím, jest po ní nemálo na stříbře i šalslva dostal, jakoZ potom jest díl takového stříbra ]. Mli pánu panu Jaroslavovi z Smiřic za několik seth prodal; více nevím. Johanna Andčlová z Závořic učinivši přísahu podle práva svědčila takto: Toho jsem povědoma, kterak ně- kterého dne, když jest se pan Jiřík Skréta Sotnovskÿ z Závořic, bratr můj, roznemohl a já jeho se paní Judyth Skrétovou z Altenpergku nemocného v domě přiševší, tam navétiviti chtëla, Ze v tom po malé chvíli také pan Viktorín. Vokoun z Sázavy, J. M. C. při buchalteriji ko- mory Ceské registrátor, též přiševši mezi nás, pro navští- vení, k témuž panu Jiříkovi Skrétovi na téhož pana Jiříka, bratra mého, kterak se má a jestli zase zdravější, jest se ptal, načež jemu odpověď dána byla, že jest předce nemocen, potom pak témuž p. Viktorfnovi Vokounovi sem to stěžovala, že již tu drahnou chvíli spolu s napřed jmenovanými paníma zůslávám a u pana Jiříka Skréty že sem ještě nebyla a pí. Voršila Skrétová že nám tu zprávu dávala, že by op p. Jiřík Skréta spáti jměl, a v tom paní Judyth Skrétová jest jemu p. Viktorfnovi řekla, medle, vemte klíč od komory, an tu Ježí na stole a jděte vy k němu sami a pohleďte spí-li, nebo on vždycky rád vás u sebe mívá: kterýžto pan Viktorín Vokoun takový klíč od komory na stole vzal, až mu toho p. Voršila hájit chtěla, však jest on na její zbraňování nic nedbal a týmž klíčem poznenáhle túž komoru otevřel a spolu se mnou k témuž p. Jiříkovi Skrétoví do komory vešel, kteréhožto pana Jiříka Skrétu na lůžku ležícího jsmco našly a on jest nespal a i hnedky za námi paní Kateřina Skrétová sc panf Judythou do komory sou vešly a on p. Jiřík Skréta jest nás u sobe s vděčností rád viděl a nás přivítal a z na- vštívení našeho nám poděkoval, u kteréhožto chvíli po- byvše, od něho odešly a mezi sebou jsmc rozmlouvaly, Ze jest tehd4Z on p. Jiřík tak těžce, jakž jest táž paní Voršila Skrétová nám pravila, neležel a že ona to nerada viděla, že jsme jej jakožto svého přítele navštívily a v tom jsme ji mezi sebou v takovém jejím ncochotném předse- vzetí za zlé měly. Potomně pak v brzkých dnech v léthu tomto 1617, 27. dne měsíce ledna, kdyžto jsem brzy ráno k němu nepřišla, tehdy on pro mně poslal, a já přistavší k němu dlouho jsem nemohla. Na zejtří pak ráno, 928. dne téhož měsíce ledna, tož opět pro mne poslavši, kdyžto jsem k němu na Smerhov přišla, po poledni, tehdy jsem opět dlouho čekati musila. Paní Voršila Skrétová mne k němu nepustila; a potomně po některé chvíli, jak jest paní Judita Skrétová také tam na Smerhov přišla, k němu, ku p. Jiříkovi Skrétovi, do pokoje jsem vešla, kteréhožto bdícího a ne spícího jsme spatřily, a tu u něho dobrou chvíli pobyvše, s ním jsme rozprávěly. Potom pak z jeho 

Strana 109
I. Na naämésli. pokoje do světnice veliké jsme vešly, a já stoje s paní Juditou, pí. Voršila ke mně jest promluvila: »proč jsem k ní tak dlouho nepřišla?« Já jsem na to za odpověď dala, že jsem pro některé jinší zaneprázdnění přijíti ne- mohla, a taky, co bych měla u nich dělati, nebo když přijdu, tehdy dvě nebo tří hodiny že tu seděti musím, a ku p. Jiříkovi, bratru mému, přijíti že nemohu, a ona pí. Voršila Skrétová že říká vždycky, že pan Jiřík spí; a na to jest p. Voršila Skrétová řekla: »Snad se domníváte, že Vás nerada vidím, anebo že Vám k němu jíti bráním. Pro mnc Vy třebas nechoďte!« Já pak jsem odpověděla : »Bezpochyby, což mám jiného mysleti! Ale, věřte mi, p. Voršilo, že my tím způsobem pro Vás nechodíme, kdyby pan Jiřík bratr náš nebyl, nemáme od Vás příčiny, abychom kdy sem páchnouti měly.« Na to zase táž paní Voršila Skrétov4 s hněvem řekla: »Však já Vás za to ne- prosím a o to, abyste sem pro mne choditi měly, jistě nestojím.« A p. Juditha zasmávší sc v tom promluvila: »Milá p. Voršilo, jak jste jiné lepší pravdy nepodčly, jako to, a jest věrná pravda, že Vy o nás, přálely man- žela Vascho nestojitc.« A paní Voršila zase promluvila: + Ba nestojím.« A v tom slyševší: nás p. Jiřík v takové řečí se potýkající: nebo jsme hlasitě k sobě mluvily, a toho času tolikéž pan Virgilius Elseser J. Mti C. služebník, u pana Jiříka byl, a nejprve on p. Jiřík Skréta zavolal na mne, a potom na p. Judythu, a promluvil k nám těmi slovy : »Medle, co se s Vámi ta má nepokojná žena vadí?« A já jsem jemu řekla: »Nedá nám k Vám choditi«: a on proti tomu odpověděl: »Já Vás, přátely, rád vidím, a o to jí neporoučím, aby jim ke mně jíti hájiti měla, než volím, aby všech ke mně nepouštěla«: A v tom p. Vor- šila do pokoje vkročila, stojíc ve dveřích, maje ruce v bocích podepřené, a paní Judyth také jdoucí mimo ni, na zavolání p. Jiříka, do pokoje, setkavši se s ní ve dvéřích jdoucí od ní, p. Voršily, postižena, řekla jest táž p. Judyth: » Hâdej, strkaliZ mnon p. VorSila>« A já jsem na to řekla: »Jakožto paní na Smerhově.« A p. Voršila, obrátivší se zase do pokoje, proti tomu řekla: »Jsemt, a věřte, žef jsem, podívám se, kdo mně z něho vyvleče, leč vy chcete býti paní na Smerhově,« a já jí odpověděla: »Vy jste nyníčko paní, a já potom budu paní na Smer- liově.« A ona jest p. Voršila na to řekla: »Lceč by knihy městský byly podvedeny.« A k tomu se pan Jitfk Skréta ozval, a těmito slovy jest k své manželcec promluvil: » Mlč, spokoj se, jest tvý (s odpuštěním) et cetera v trati- vodč, spokoj sc, ženo nepokojná, medle dej mi pokoj!« Tu ona řekla: »Což tak, nedalať bych toho slova za tisíc; nu, nu, dám já vám nyní pokoj, nežli potom nc sama, ale s těmi lidmi přijdu, kteříž Vám o to mluviti budou.« A v tom, jest v hned tehdáž p. Voršila Skrétova do druhého pokoje se obrátila, a něco tam hněvivě mluvila, a po té v hmedky panf Judytha, pozdravivsi jcho p. Jiffka Skrétu, jest odlud pryč odešla. A já také chtějíc za ní jíti, od p. Jiříka sem zdržána byla, kterýžlo mne, abych ještě u něho něco pozůstala, žádal, a ke mně těmito slovy řekl: »Medle, Johanno, nehněvcj se, že jest se ta má žena zlobivá s tebou vadila.« A já sem jemu na to odpo- věděla: »E, což bych se hněvala, milý Jiříku, co's Ty zlé udělal, že Jsi své jisté dal za nejislé,« a on na to dále řekl: »Nechal sem já sobě kliky.« Jtem víceji též toho povědoma jsem, že neb. p. Jiřík Skréta, bratr můj, po nebožce p. Dorotě z Kaliště a z Otrsleldu, prvnější své manželec, drahně na klenotech, od stříbra, zlata, též od rozličných nábytkův a svrškův, na mnoze dostal, a i věno od přátel po smrti její sobě odvedené, zdědil, tak že málo některý den před veselím, kteréž s nadepsanou I. Na náměstí. 109 p. Voršilou jměl, urozenému pánu, panu Jaroslavovi z Smiřic jich za pět set kop míšenských prodal a zpeněžil. A ta- kové peníze za některá stříbra že jest on p. Jiřík Skréta bratr můj, málo některý den den před svým oženčním, paní Voršilc, budoucí manželce své, odvedl, kteréž že jest ona, p. Voršila k sobě přijala, to sem já z vlastních úst, jak neb. p. Jiříka, bratra mého, tak i p. Voršily, manželky jeho, mezi jinou řečí, na rozdílných místech, kdy se k tomu sami přiznávali, slyšela. Paní Kateřina Skrétová z Morchendortu učinivši pří- sahu podle práva svědčila takto: Toho jsem povědoma, že jsou páni bratří Skretové, jedenkaždý z nich mezi sebou dýl statků po panu otci jejich jměli a drželi, a posavád užívají, nežli na jaké dílčí cedule a způsob, toho povč- doma nejsem, však jsem od dobré pamčti někdy pana manžela svého slýchala mluviti, že jest se s nimi někdy pan Jindřich Skréta, bratr jejich nejstarší, knihami děliti nechtěl, aby se napadu po nich nezbavil, tolikéž aby paní Anyžka Lavinová měla dávati jaké dvě stě, toho jsem já nevěděla, nežli od dobré paměti pána mého jsem slyšela, že jest jemu nějaké peníze dala na doplnění dílu jeho, ale jak mnoho, toho v pravdě nevím. To také v paměli své snáším, že jest pan Danicl Skréta, pan švakr můj, v nemoci pana Jiříka, bratra svého, ke mně promluvil: »Panf švakrová, chtěl jsem s panem Jiříkem o výminku, kterouž sobě na společném zadání vymínil, mluviti, aby něco sestrám a dětem naším poručil, ale vidím ho ne lak hrubě nestatečcného: Zancchám toho. Item, aby mčl pan Pavcl a pan Danicl néjaké spisy a pamëli po panu man- Zelu s mým dovolením, toho nevím; než jednoho času smlouvu nějakou vyzdvihl pan Pavel na onen čas se paní Ludmilou, tehdáž Skrétovou, nyní Tyminovou učiněnou. Písma ukázaného na mále ani na mnoze povědoma nejsem. Jiného nic víceji, čeho se ode mne od paní Voršily Skré- lové za vysvědčení žádá, povědoma nejsem. Kateřina Luková z Závořic učinivše přísahu podle práva svědčila takto: Co se dolýče dílův bratří mých, toho já pověděti nemohu; to vím, že každý co se bralrův dotýče, jako pan Kundrat, pan Danicl a pan Pavel a pan Jiřík že jsou něco dostali; ale co se dluhův dotýče anebo hotových peněz, toho nemohu pověděti, proto že mi toho nic povědomo není, a to tím, že jsem já ty časy skoro dítětem byla, aniž jsem se po těch věcech nikda neptala. Co se jiných svršků, zlata a klenotův dotýče, o tom též nevím, jak jsou se dělili; kdo jest co vzal ancb dostal. poněvadž jsem já lehdáž leth neměla. Co se pak dolýče téch dvou set, z domu Smerhova panu Kundrâtovi Skré- tovi vydanÿch, o tom nic nevim, a naSc panf mâti o ta- kových věcech nám nic nepovídala, toho já jsem také nikdy neslyšelu. Jestli jest pan Kundrat veselí strojil, toho nemohu říci; aby z těch dvou seth měl strojiti, té naděje jsem, že jak jest nebožka paní máti jiným bratřím veselí strojila, jako vlastní máti, tehdá jest taky panu Kundra- tovi, jakožto vlastnímu synu. strojiti nepominula. Tolio též povědoma jsem, že jest pan Jiřík na onen čas žádného jiného statku nemohovitého neměl nežli ten dům, ale co se dotýče klenotův a svrškův, peněz, toho jest mi pově- domo, Ze jest m&l stříbra nemálo, jakož se paní Voršila sama upamatovati může, že jest měl, i na zlatě, to což jest daroval jí, a na to se nedlužil, a stříbro pak, které měl, že jest jí ho drahně před veselím dal, a toho pro- dáno bylo J. Mti panu pánu Smiřickému za pět seth kop míšenských, to já nevím, z toho by jest ona na veselí ukládala, žili z svého, ale abych já měla ku paní Voršile říci, že co by měl ženich na veselí nakládati nebo dá- vati, to že nevěsta dává, toho nemohu se pamalovati, po- 

Strana 110
110 I. Na náměstí. něvadž již lolik letb pominulo; nicméně z jiných příčin, kteréž se tehdáž dály, a snad mluvila-li sem, tehdy mohlo pod kunštem býti, ale já nemohu se na ničemž toho pa- matovati. Co se dotýče dluhův pana Kašpara Luka, man- žela mého, to jest mi pověčdomo, že jest mi něco dlužen byl; abych měla pověděti, jak mnoho, to s dobrým svě- domím nemohu povědčěti, poněvadž jest před kolika lethy zaplaceno, tehdy se to poznamenání všecko roztrhalo, ale lo se pamatuji, že jest mi již něco na ten dluh dal, do- kud ještě se ncożenil; pak dále nevím, co jest ostatek toho dluhu bylo, na mnoze nebylo, a co se jiných dluhův dotýče, nesmejšlím, aby byl komu co dlužen zůstával, po- něvadž dům nebyl závadnoj, aniž žádných jistot nezdělal. Ale zase proti tomu vím, že jest od J. Mti Císařské za některé kunšty tisíc kop míšeňských dostal, tak že ještě drahnou sumu po veselí od těch peněz přijal. Též po paní máteři nemálo svrškův a nábytkův zdědil, a všecky peníze, kdykoliv jaké dostal, paní Voršila k sobě přijí- mala, tolikéž po nebožce manželce jeho, po paní Dorotě z Kaliště, s kterouž nebyl nežli čtyry neděle, lu také ně- který sto věna dostal, a jiných pěkných věcí. Item po po panu Pavlovi Sindlovi rozličných věcí užil, od jednoho pak stavu rytířského, kterého zhojil, to 400 kop míšen- ských hotových dostal a co jiných poctivých předních pánův, které hojil, tak že vždycky odměnu dostal, na stříbře anebo na penězích, cokoliv dostal, to ona k sobě přijímala, a ve své moci, jako manželka jeho, měla, i také, co se domu užívalo nájmu, to všechno k sobě brala. Co sc pak dotÿte psanf panf mólefc naší, paní Anežky Laví- nové, a potom pánův bratrů mých psaných, v těch psanich mně ukázaných písmo jak nebožky paní máteře mé, tak pana Daniele i p. Kundrata, bratří mých vlastních, jest. Strany pak toho, když pan Jiřík skonal, že jest pan Da- niel měl s paní Kateřinou Skrétovou mluviti, strany spo- lečnýho vzdání a vymínění tisíce a co jiného při tom více, to