Strana I
Základy starého místopisu Pražského. (1437—1620.) Sestavil Dr. JOSEF TEIGE, archivář kr. hl. m. Prahy. ODDÍL STRRÉ MĚSTO PRAŽSKÉ. DÍL I. S dvěma s větlotisk přílohami. V PRAZE 1910. Nákladem od rálovského hlavního města Prahy. — Tiskem Ant. Purkrábka.

Strana II

Strana III
Předmluva. dyž počal slovutný dějepisec města Prahy V. V. Tomek psáti na konci r. 1858 místopisnou část v druhém díle svého Dějepisu, poznal záhy, že mu jest dříve odhodlati se k sestavení zpráv o všech nemovitostech městských, aby získal bezpečnou půdu pro své vypravování, jaká byla dávná Praha. Práci tuto, Základy starého místopisu Pražského od nejstarší doby až do r. 1436, vytiskl v letech 1866—1875. Jest to výsledek práce a píle úžasné. Když pak nastala Tomkovi úloha vypisovati místopis v době pohusitské, přikročil ku pokračování Základů, kde však nelitostná smrt nedopřála mu, práci skončiti. Počátek náčrtku dosud dochovaný, praco- vaný již ve vysokém stáří slavného dějepisce, nemohl by vydán býti bez četných oprav. Jak známo, použil Tomek k této práci jen část pramenů zachovaných, položiv si za úkol sestaviti řadu zpráv jen, pokud se jimi určuje a lokalisuje některá nemovitost v obvodu zdí městských. Ač již tím mnoho bylo podáno veřejnosti zpráv archivních, předce mnoho zůstalo nevydáno. I pojal jsem úmysl, když byl jsem jmenován r. 1896 adjunktem archivu města Prahy a když zároveň v ten čas přeneseny byly do téhož archivu pře- vzácné rukopisy gruntovních knih městských, do té doby chované u zemského soudu, v práci Tomkově nejen pokračovati, ale učiniv si ji úlohou životní, ji značně prohloubiti. Jednak byl jsem k práci v oboru dějin Prahy veden již povinností úřední, kterou jsou zavázáni dle instrukce úřední úředníci archivu, jednak bylo mi patrným, že způsobem Tomkem naznačeným možno poměrně velmi hospodárně vydati velké množství zpráv v pokladech archivních zachovaných, i zároveň, že práce v rozšířeném programu s úspěchem pracována býti může jen tím, kdo stále a stále při práci své pohodlně může používati všech rukopisů jmenovaného archivu, a tuto výhodu má ovšem v prvé řadě úředník archivní. I položil jsem si za úlohu dle vzoru Tomkových Základů sestaviti a vydati všechny zápisy archivu městského srovnané chronologicky a dle jednotlivých náměstí, ulic, budov církevních, veřejných i soukromých atd. z let 1437 -1620, tedy z doby české staré Prahy. Pro dobu pak starší podati doplňky, tak jak bych je právě v ruce měl. Z nesmírného materialu otiskl jsem dle toho vše, co jsem považoval z vyššího stanoviska historického významným, tedy nijak pouze v ohledu vlastním místopisném, nýbrž i zápisy neb části zápisů — významné pro dějiny země, města, míst venkovských1), osob význam- 1) Poněvadž jmenovitě v letech 1420 1547 měly obce Pražské i měštané Pražští mimo zdi městské mnoho statků a četné zprávy o nich jsou zachovány, abych nerozšířil příliš objem těchto Základů, odhodlal jsem se vydati je samostatně. Vyšly pod jménem Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy od r. 1338 1550 v svazku XXVI a XXVIII Archivu Českého. Věcně tvoří však s těmito Základy celek, i jest proto používati stále obou těchto publikací navzájem se doplňujících.

Strana IV
ných, pro dějiny mravu, práva i jazyka atd. atd. Zkrácení — vždy s ponecháním vlastních slov pramene — dělo se pak dle váhy takového významu i dle stáří pramene, takže zprávy důležitější a starší podány jsou úplněji neb zcela doslovně. Vše pak srovnáno jest dle vzoru Tomka k jednotlivým realitám v pořadí Tomkem naznačeném. Na této práci pracoval jsem dnem, a v prvních letech i nocí, od r. 1897. Jako Tomek mohu říci i já, že na ni zajisté vynaložena jsou nejlepší a do jisté míry nej- šťastnější léta mého života. Nejsem nijak neskromný, připomenu-li, že podávám výsledek práce úmorné. Uvedu zde jen svědectví Tomkovo napsané v předmluvě k Základům: „I smím říci, že jsem při žádném jiném bádání svém nezkusil tolik trapných chvílí, jako při tomto předsevzetí.“ Jsouť obtíže, určiti, kde má se který zápis umístiti, často veliké a ducha i čas mořící. Nebylyť domy ovšem ani ještě v 15. a 16. století číslovány, označení místní jest jen dle jmen štítních, která nebyla při všech domech, neb dle sou- sedů a to v době starší majících jen jména křestná, takže málo pomohlo, když dům určen byl, že nalézá se ku př. mezi domy Jana bednáře a Václava ševce, když Janů bednářů i Václavů ševců v týž čas v městě bylo několik. Však ne dosti na tom. Jmena se mění způsobem pro nás moderní až nepochopitelným. Jednou zove se soused Jan Pačkoza, později Jan vážný a ke konci života Jan Šmerhovský.2) Nutno tu — po ohromných ztrátách času — uhodnouti, že by tato jmena mohla vztahovati se k tétéž osobě, nutno ale i identitu dokázati. Tyto obtíže jsem si ještě valně rozmnožil snahou, dokázati vždy, jak přešla realita z jedné ruky do druhé, tedy uvésti příslušný zápis trhový, věnování manželské, odkaz, nález soudní atd., což se mi na štěstí jen v málo případech nepodařilo. Jak ale mi tím úloha se ztížila, vysvítá z příkladu, že potřeboval jsem celý týden na nalezení dokladu, že Bartoš z Hradiště kupující jest totožný s Bartošem zlatotepcem prodávajícím. Jsou zde tedy vydány více méně plným textem zápisy týkající se jednotlivých míst i osob s nimi spojených. Při tom nerozpakoval jsem se uvésti i zápisy i nepřímo se dotýkající. Pravidelně označeny jsou takové, jaksi mimoprogramní zprávy, jakož i do- plňkové z doby starší než r. 1437 hvězdičkou. Poněvadž se jimi někdy jen vysvětluje zpráva jiná, nejsou vždy uvedeny v pořádku chronologickém, nýbrž při zprávě, kterou mají objasniti. Před každou zprávou jest uvedeno datum přeměněné dle nynějšího kalen- dáře, ač původně chtěl jsem se spokojiti pravidelně pouze s uvedením roku. Při novějších zápisech slova datující v zápisu již neotiskuji, v textu uvedená nepřevádím na nynější kalendář pro úsporu místa. Jeť publikace tato, obsahující texty v řeči původní staročeské, německé i latinské, určena především pro odborníky, kteří si, zajímajíce se o ten neb onen zápis, datum nynější snadno najdou. Za datem následuje vždy označený pramen, odkud pochází zpráva. Pravidelně jest to číslo rukopisů archivu města Prahy a folio. Že jsem při tom hleděl dosíci úplnosti, netřeba zvláště dovozovati. Leč i tu jsou hranice. Jednak nedivno, že při spoustách zpráv dochovaných a při obtížích, o kterých jsem se jen z daleka zmínil,3) něco bylo mnou přehlédnuto. Ale i úmyslně něco též 2) Jan Pačkoza stal se totiž vážným v ungeltě a konečně majitelem domu Šmerhova. 3) Ještě zmíním se i o nedostatcích v příčině zachovalosti pramenů. Při veškerém bohatství rukopisném marně hledáme knihy kšaftů z let 1490—1518, knihy obligační z téže doby; několik knih nálezů i svědomí jest ztraceno, na Starém Městě nedochovala se ani jedna kniha šestipanská z let před- cházejících spojení měst Pražských r. 1518 atd. A pak i kde rukopisy zachovány jsou, nemizí obtíže. Nebyloť vše vůbec zapisováno. To ku př. zajímavě dokazuje zápis uvedený v tomto svazku na str. 400 pod čís. 6., kde jedná se o přední dům na rynku Staroměstském a o rod pánů ze Šternberka!

Strana V
jsem vynechal. Stalo se, že v jednotlivých případech nakupilo se několik zpráv chudého obsahu, takže jsem jen jednu vzal a druhé pominul. Úvaha o tom, jakož i o jiných věcech v díle tomto, jsouc subjektivní, může býti v jednotlivých případech nalezena pochybenou. To ovšem plně vyznávám, jakož i to, že i jinak nevyvaroval jsem se chyb. Leč dílo dokonalé podati údělem jest jen vyvolených. Označuji práci tuto jako pokračování v Tomkových Základech, ač jest tím jen po stránce časové, majíc jinak program značně rozšířený. Jako v pokračování zacho- vávám i formu knihy Tomkovy i tisk, který, ač se jeví býti pro oko namáhavým, předce ponechal jsem nejen z piéty ke vzoru, ale i pro úspornost. Neb přiměřeně veliký tisk, jako jest ku př. v Archivu Českém, rozšířil by objem knihy této tak, že by její užívání bylo nesnadné a počet svazků vzrostl nad míru slušnou. Sluší uvážiti, že zde pravidelně čísti se mají jen jednotlivé zprávy nalezené pomocí rejstříku, i že takové drobné písmo bez nářku čítáme i denně v novinách i v knihách populárních. Nemohu míti naději, ba ani úmysl, vydati takto zprávy o celé staré Praze. Spo- kojuji se ovšem, kdybych — pokud zdraví mi dopřeje — zpracovati mohl Staré Město, jehož první díl, zaujímající domovní ochozy kolem staroměstského Velikého náměstí i Malého, tuto veřejnosti předkládám. Druhý díl obsahoval by asi dle pořadu Tomkova Staré Město od sv. Mikuláše až asi k Prašné bráně a třetí zbytek za Týnem až k sv. Duchu s Židovským městem. K tomu ve zvláštním svazku připojen býti má svazek obsahující přílohy a podrobný rejstřík, kterým teprva publikace tato nabude svého užitku. Tím zbudovány budou bezpečné základy pro budoucí vypsání místopisu Prahy, jak jej načrtl Tomek v díle II. a VIII. svých Dějin. K této úloze vítanou pomůckou jest též zde přiložený plán Prahy, který zho- tovil r. 1729 mlynář Václav Jos. Veselý k vůli vyznačení sítě potrubí vodního na Starém Městě a jehož originál chová se v městském archivu. Velmi značný náklad na tuto publikaci velkomyslně daroval slavný sbor obecních starších usnesením svým v sezení dne 5. prosince 1904. Obětavými ochranci mými byli tehdejší i nynější slovutní páni starostové král. hlav. města Prahy, pp. JUDr. VI. Srb a JUDr. K. Groš. Jim všem uctivý tuto skládám dik. Též vděčně jmenovati jest mi blahovůle ředitele hospodářského referátu I. B. p. mag. rady K. Tumpacha a specielního referenta mag. komisaře p. Jos. Maliny. V PRAZE, dne 2. listopadu 1909. Josef Teige.

Strana 1
I. Radnice. Na náměstí (proti ulici Melantrychově.) Číslo 1. st. 708 a. 1. 1387, 11. září. Lib. velusl. privilev. 993. fol. 70. Wir Procop des Langen Nickel son, burgermeister ezu den czeiten, Francis Camerer, Johel Slingel, Sigmund Hüler, Hensel von Zaraw, Eridel Kussenphenning, Jurge vom Cham, Cristolf goltsmid, Frana Bisschoff, Stephan Fröweyn, Wenuczhwv Swach, Rzcehors Wladars, Mathes sacyder, [lfeinrich. Schaufllo", Mathes Radniczer, Blaha Swik, Machuto. gewantsneyder und Cristian. Helm, geswo- rene. burger und schepfen und die gancze gemeine der Grossern Stat czu Prage, bekennen offenlich und tun kunt mit diesem bricle allen den, die in sehen, horen oder lesen, das czwischlen uns und dem bescheiden mannc Crzisch cramer, unserm milpurger, mit seinem guten willen eine sulche vorrichtungre ist geschen, das cr oben uff seiner maucr neben seinem dache anczuheben dic maver forne am markte fiber unsern brotpenken uncz hinhinder under die kreme der hůter und oben neben unser slat ralhause uns erlaubel hat czu mauern eine mauer eines czigels dicke, als lang dic vorgenante mauer wendet, die mauer cines czigcls dicke wir hóher mügen lassen machen und. baiwen abe des not gesehict czu be- waren vor feuwer und czu befriden daz eygcnante unser rathaus, daran der ohgenante Crzisch, seine erben und nachkomen, des cgenanten scines hauses besiczer, un« und unser nachkomen, schepfen und gemcine, unsers rat- haus vorweser, nicht hindern oder irren süllen ewiclichen in cheiner weise. Darumb haben wir dem obgenanten Crzischen crlaubel czu machen und czu haben von seinem hause durch dic vorgenante maucr in unser rathaus vir fenster in sülcher hohe, das von scincm hause nymand in das rathaus wol sehen mag, sls die fenster iczund. scin gemacht und die fenster sal er tnit cissen wol lassen vorgellern, das durch die in das rathaus cheyn schade muge freschen, doch in sulclicr weiss, wcunc wir oder unser naclhkomen der fenster nicht welden geslaten, oder dem rate und der gemcine die nicht geficlen oder nücz- lichen weren, so sûllen wir dem obgenanten Crzischen, sein erben ind ‘nochkomen, des obgenanten seines hauses besiczern, geben und beczalen fumfezehen schok grosser prager pfenninge mit bereithèm gelde und si sullen dennc die egenante vier fenster mit steinen und kalche wol lassen vormauern, das dem rathaus chein schade davon enstce. Aber mit der obgenanten mauer sullen wir unden (?)) uncz auff in die hohe nicht czuschaYen haben, ausgenomen, was wir rcchtens von der egenanten unser brotpenken wegen davan haben, sunder die obgenante mauer ob:n cines czigels dicke sal czu dem rathaus ewiclichen gehôren, als vor ist begriffen. Des czu einem geczcugnuss so haben wir von rechtem wissen unser stat sigel an diesen briff lassen hengen, der geben ist czu Prage, do man czalte nach Cristi gepurd dreyczen- hundert jar und darnach in dem sibenundachczigesten jare an der ncbesten mitwochen noch unser Frawen tag, Nativitatis Marie, der hvmrel künigynne. 92. 1419, 19. pros. Lib. lercius 6. 992. f. 61. In nomine domini amen. Ego Anna relicta, quondam conthoralis Crucis institoris, — tenorc presencium recognosco uni- vorsis, quod quamvis eger corporc et in lecto infirmitatis decumbens, sana tamen mente etl compos omnimode racionis, bona et matura deliberacione prehabita, tcsta- mentum meum ultimum de omnibus bonis meis — post morte:n mcam remanendis, a dco altissimo mihi concessis ct collatis, ne pretextu huiusmodi, me defuncto, inter posleros, amicos scu consanguineos meos aliqua lis seu dissensionis materia suscitari valeat atque possit, condo, ordino ci facio isto modo: Primo cnim dispono ctl facio huiusmodi me; testamenti tutores, gubernatores etl po- tentes executores discretos viros Andream Krajsa et Johan- nem Mugliczer, cives dicte Mai. Civ. Pr. amicos meos dilectos, petens cos, ut ipsi hoc presens meum testa- mentum sic dirigant fideliter ct exequantur, prout de ipsis fiduciam pre cetcris hominibus gero laciorem. Demum volo, quod omnia debita, in quibus obligor, que iure civili possint. demonstrari, antc omnia dc bonis mcis persolvantur. Tandem Elisabeth, filie mec, triginta s. gr. lego el deputo, sed hoc adiccto, si bona mea se ultra persolucionem debitorum alcius, quam ad triginta s gr. extenderint, extunc volo, quod antedicte filie mec addatur plus, prout dictis commissariis meis videbitur fore conve- niens. Eciam volo et intencionis mee existit, quod Anna, maler mea, in domo mca, quam inhabito, ad vite ipsius dumtaxat tempora pacifice manere debel et residere Elisabeth, filiam meam pretactam, sccum fovendo. Si vero filia mca ante annos vere discrecionis resignaret vitalia, ex tunc bona sibi per me delegata ad tutores meos pretactos devolvi debent omni jure ct eadem bona in opera miscricordic converlere debent ob anime mec, mariti mei predicti eL predecessorum ac progenitorum meorum animarum remcdio salutari. Tencntur quoque commis arii mei antedicti nulli viventi persone in iudicio quocunque, spirituali aut seculari, de bonis mcis aliquam racionem facere nequc prestare, sed pocius ipsos racione bonorum meorum manere et persistere volo pacificos et quietos. fn. borum robur el perhennem evidenciam sirilla prudentum virorum. Georgii Sinye iudicis, Stephani de Clacz ct Johannis Beclynie consulum, civium dicte Mai. Civ. Prag. ad speciales preces meas presentibus suet appensa. Datum Prage feria tercia ante festum s. Thomn ap. anno oc XIII. 

Strana 2
2 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově) 8. 1419, 27. září. Tamléž f. 99. Ve jméno božie amen. Já Ješek řečený Pchem zlatník, měštěnín Velikého Města Pražského, vyznávám obecně listem tiemlo všem, kdož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že zdravým tělem, dobrým rozmyslem a dobní pamětí spatřiv a znamenav neustavičnost světa tohoto mylného a minulého, tak že i jedné hodiny člověk svým zdravím bezpečen nenie, i učinil jsem a mocí listu tohoto činím poručenstlvie své poslednie ze všeho sbožie mého movitého i nemovitého, kteréž mám anebo mi Pán Buoh z.své milosti pójčí, aby o to sboże po mé smrti mezi přátely mými kterýmiž- kolivěk sč nižádné róznice nedály ani kteří svárové byly a zdvihly. Najprve chci a jest úmysl mój plný, aby dlu- hové moji, kteréž bych věřitelóm svým dlužen zuostal a ti dluhové vedle práva, řádu a obyčeje městského byli dokázáni, napřed přede všemi věcmi byli zpraveni a za- placení bez odpory a nesnázie všelikakej a zvláště sto kop gr. poctivému muži Pešíkovi Satkovi ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého a druhých sto kop gr. za ten dluh, ješto žena má dobře vie, aby těch ona zaplatila; a těch sto kop gr. odkazuji jí na tom druhém domu, ježto leží mezi domem Prewsovým z strany jedné a do- mem Darmopychovým z druhé strany proti svatému Kli- mentu, aby ten prodadici i zaplatila a coż by sć ji ne- dostalo na tom domu, ale má striebra za čtyfidceti kop, a to střiebro aby jí dáno bylo ihned v moc její a to napřed rozdadúc, ostatek, což by po domu a po střiebru zuostalo, po těch stv kopách gr. svrchupsaných, aby to bylo dáno na pomoc ku placení druhých sto kop gr. svrchujmenovaných panu Pešíkovi. Potom porúčiem, dávám i odknzuji všechno zbožie mé movité i nemovité, kteréž nenic mám anebo micti budu, Janovi, synu mému milému, ku poživání mieti a k dědičnému držení bez překáž[ky] všech přátel mých. Také dávám a odkazuji paní Dorothě, manželce mé, máteři Janově syrchupsaného, pět kop gr. platu ročnieho a věčného na domu Hylbrantově konváře proti »žábě: po smrti mé, aby těch pět kop gr. platu mohla prodati, zastaviti a s tiem učiniti, což sě jí líbití bude bež zmatku všelikterakého. A to chci, aby ona, manželka má svrchupsaná, po smrti mé mocná hospodyně byla s Janem, synem mým, v domu mém, v kterémž nynie bydlím, bydlela do smrti své. A pakli by s ním zbýti nemohla, tehda chci a jest úmysl mój, aby Jan, syn mój, jí dvadceti kop gr. platu ročnieho z komory do ži- vota jejieho z sbožie mého všeho platil a vydával ročně na každé léto bez meškánie všelikakého a k tomu jí dal rúcho to, kteréhož jest sama požívala, chodiecí neb po- stelnie. A viece cht&lali by sama býti, aby jí postúpil světnice a komory, a což by jí potřebie bylo zde na- hoře v domu, [v] kterémž já bydlím, bez nesnáze všelikej. A to na jistotu svú jsem pečeť vlastní k tomuto listu při- včsil a na svědomie múdří mužové Duchek rimer a Václav Straboch, přísežní měšťané a konšelé Velikého Města Pražského svrchupsaného, své jsú také pečeti k mé prosbě k tomuto listu přivěsili. Jenž dán v Praze tu středu před svatým Václaycm léta od narozenie božieho tisíc čtyřista v devatenádctém letě. 4. 1421, 22. září. Lib. contract. č. 2102. f. 422. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré pamčti Janova, syna Ješkova Pehmova, mčštčnína Velikého Mčsta Praž- ského manželka, vyznávám liemto listem obecně před každým dobrým, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že ač jsúci na těle neduživá, však s zdravú myslí a s do- brým rozumem svobodně a dobrovolně, nejsúci žádným k tomu připuzena, poručenstvie své poslednie ze všeho zbožie iného movitého i nemovitého, mně od všemohú- I. Na náměstí (proti ulici Melantrychovč). cieho Pána Boha daného a pójčeného, aby mezi přátely a příbuznými mými o mé zbožie žádní sč svárové po mé smrti sč nedály ani které róznice, činím a zjednávám obyčejem tiemto takovč, že ustavuji tohoto porucenstvie svého paní Annu, matku sv, poručnici, jic nade všecky toho doufajíc. Najprve chci, žádám a úmysl mój jest, aby všichni: dluhové, kterýchž bych co komu dlužna byla, ježto by řádem a obyčejem práva městského mobli doká- záni býti, z zbožie mého byli zaplacení.. Potom odkazuji a dávám puoltfietieho sla kop gr. věna mého na mě po mém muži svrchupsaném spravedlivě spadlého na všiem zboží muže mého již [j]menovaného movitém i ne- movitém, v městě svrehupsaném nebo na zemi, kteréž jest jměl, Lukášovi a Janovi, synóm mym, na rovny dicl. A jestli że by Pin Buoh kterého z nich neuchoval drive, nežli by k lelóm svým rozumným přišel, tehda jeho diel nu druhé dietč živé úplnč má spadnúti. Vakli by obe dětí mých napředpsaných před léty umřelo, tehda těch puoltřetieho sta kop gr. svrchupsaných na paní Annu, matku mú svrchupsanú, pravým právem má spadnúti bez překážky všicch lidí. Také porúčiem a dáván mateři mé svrchupsané blány kunie, Annč, sestře své vlastnic, blány chřebcové. Než jiné rúcho mé a muže mého to při dětech mých svrchupsaných ostati má. A paní Dorotě, mateři mého muže, těch bez jedné dvadceti kop gr., jakoż mi dlużna vstává, odpúštiem. Toho na jistotu pro- sila sem opatrných mužóv Bartoše rychtáře, Jeronyma řečeného Srol a Tyburcie, přísežných konšelóv městasvrchu- psaného, že jsú své pečetr vlastnic k tomuto listu přivěsili. Jenż jest dán léta božieho 1421,ten pondělí na sv. Maurycic. 5. 1425, 6. srp. Lab. lerc. č. 992. fol. 99. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré paměti Ješkova zlatníkova manželka, měštka Starého Města Pražského, ticmto listem oznamuji všem a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsúci obtiežena nemocí na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravého rozomu ze všeho zbożie mého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh všemohúcí z své štědrosti pójčiti ráčil, aby sč o ně po mé smrti mezi přálely a příbuznými mými svárové nedáli ižádní, toto své poslednie poručenstvie zjednávám a zpó- sobuji obyčejem liemto. Najprve odkazuji veškeren slalek svój movilý i nemovitý, nic nevynímajíc i také těch padesáte kop groš. anebo pět kop gr. platu ročnieho, kteréž: mám na domu neboZce Hilbrantovu, Jankovi, vnúčeti svému, a Dorotě, nevěstě své, k mění, k držení a k dčdičnému požívaní. Potom těch sto kop gr., kterychż mi jest dobré paměti Ješek, muž mój, z svého statku cd- kázal a svěřil, odkazuji mocněo patrným Václavovi Strabo- chovi a Sdenkovi sviečníkovi, aby oni s nimi učinili, jakož sč jim bude zdáti za podobné. Odkazuji také Dorotě, synovkyni neboZce páně, dvndccti kop gr., Janovi, služebníku svému, deset kop gr. a Lidmile sirotku také deset kop gr.; kteřížto penězi svrchupsaní aby jim vydání byli od poručníkóv, kteříž vlásti budú Jankem sirotkem a statkem. A tohoto svého poslednicho poru- čenstvie ustanovuji múdré a opatrné Václava Strabocha a Sdenka sviečníka, měšťany nadepsaného mčsta Praž- ského, mocné zprávce a poručníky. Toho na svědectvic prosila sem mudrych a opatrných Vaňka, řečeného Rak, rychtáře, Matěje od hřebenóv a Vaňka Holce, konšelóv svrchupsaného města Pražského, že jsú pečeti své vlastuic s dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisíc člyři sta v pětmez- cetmém létě v pondělí den svalého Sixta. 6. 1425, 9. kv. Liber. oblig. č. 2099. fol. 158. Päny purgmistrem a konšely Velikého Města Pražského 

Strana 3
I, Na náměstí (proti ulici Melantrychově). slalo sie rozsüzenic a súdem v plné radě vyrčenie mezi stranami Sdcñkem svicčníkem, ujčeným bratrem, a Vá- clavem Strabochem, sestiencem Doroty v dole psanć, jakożto poručníky dobré pamčti Doroty, ndkdy Jeśka zlatnika, FeCenélio Pehm, manzclky, z jedné a MikuldSem sestrencem svrehupsaného JeSka Pclima, téhnücicho sé na Janka, sirotka svrchupsaného Ješka, vnuče po příbuzenství, z druhé a Dorotú, synovkyní téhož Ješka, z strany třetie, lakéZ s& táhnücí na téhož sirotka a to takovéto: Najprve poslednic rozkázánie svrchupsaného JeSka úplně a řádem došlé a v celosti zachované potvzují, moc jemu plnú dávajíce ve všech jeho kusicch. Druhé, po- slednic rozkázánic svrchupsané Doroty v tom, což jest měla: moc rozkázati svého statku vlastnicho, potvrzují, jakoż na to list z Lychz pánóv prikázánic poslcdnicho rozkázanie učiněn jest Sdenkovi, ujéenému bratru, a Václa- vovi sestienci, svrchupsanym, nicemémuz jinému v svrchu- psané Doroty rozkazání moc dávajíce. Tfetie, vyřkli sú a vyFickaji Sdeńkovi a Václavovi svrchupsanfm o Sedcsât kop gr. těch sta kop, jakoż svrchupsaného JeSka rozká- zánic svédéf pod témi slovy, jakoZ by svrchupsaná Dorota, manželka tóboż JeSka, dobfe védéla, aby hled&li k statku sirotka svrchupsancho, à élyfidecti kop gr. ostatnich těch sta kop, jezto méli na stïicbfe Jeskem ostavené na len dub zdvihniti, kteréZ syn téhož Ješka a otec svrchupsa- ného sirotka k sobé vzal a utratil, aby k sirotku hledëii, když let rozumných dojde a on jim z toho odpoviedaj. Také vyřkli jsú o služebnícicch, jimž svrchupsaná Duora rozkázánic učinila % sirottieho slatku, aby otázána byla k jeji svědomí mátic téhož sirotka, jestli jim na każdy rok za službu činčno, tehdy sirotčí statek nemá v tom hyníti. Pakli sezná, že nenie, tehdy má jim za službu z sirotčicho statku rčínčno býti. Také vyřkli sú, aby osmdesát kop gr. dluhu Peší- kova Satky téch sta kop, jakož témuž Ješkem svrchu- psaným odkázaný, zříchno bylo k statku sirotka svrchu- psaného, neb dvadceti kop Pešíkovi jest zaplaceno. Dále sirotka svrchupsaného ostavuj( pii materi jcho, dokudZ v bożie kázni leZí. A kdyZ zdráva bude, tehdy budeli právem napomenuta, má jim odpoviedati a při čemž páni Ji ostavie, pfi tom zuostati má. Také v této mieře do konečného rozsúzenie statek svrehupsanćbo — sirotka, aby sč nerozmrhal a nestrávil, poráécjí opatrovánic a sirotkem vládánic — svrchupsanym — Sdenkovi, újčenému bratru, a Václavovi, sestfenci, tak jakoz jim svrchupsaná pani Dorota, babka svrchupsaného sirotka, a tychi Sdenka a Václava příbuzná, svěřila; rozsúzenic další nápadu, dokudž sirotek Ziv, svrehupsaní páni pri sobé a svých budicích zuoslavujíc a svrchupsané Mikuláše, sestíencc JeSkova, a Dorote, synovkyní téhož Ješka, při jich právu, ač by které měli, k nápadu, neuchoval.i by Buoh svrclhupsaného si. rotka, zuostavuji. Aclum fer. II) post Stanislai. anno sc XXV. 7. 1425, 12. kv. Liber. lercius ć. 992, fol. 115. Ve jméno božie amen. Já Dorota, dobré paměti mlazšiecho Ješka manželka, měšika Starého Města Pražského, ticmto listem oznamuji všem a na vědomic dávám, že ačkolivěk jsúci obiieżena nemoci na těle, však proto s dobrým roz- myslem a požívající svobody zdravého rozumu, ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest Pán Buoh z své štědrosti pójčíti ráčil, aby sč o ně po mé smrtí u czi pralely a piibuznymi mymi nedáli svárové ižádní, toto své poslednice poručenstvie zjednávám a zpó- sobuji obyčejem ticmlo. Najprve po smrti své veškeren slatek svuoj movily i nemovily, nic nevynfmajic, i to všecko, k čemuž jsem spravedliva a právo mám, buď to kšaftem | T. Na udmésli (proti ulici Melantrychové). 3 a porutenstvfm, kteréž jest dobré pamóti pani J)orota Ješková, svekruše má, učinila, aneboli kterak kolivěk jinak, buď to dielem, nápadem anebo věnem, poctivé paní Anně Truxové, matce mé milé, odkazuji a mocně dávám, aby ona s tiem učinila jakožto s svým vlastním a v tom aby jí nebylo překážieno obyčejem ižádným. Dále úmysl mój jest a žádám, jestliže to budce moci býti s přivolením přátel a poručníkuov, aby nadep:aná matka má chovala u sebe na ztravě Janka mého svrclhupsaného, dokudZ by k létóm svým rozumným nepřišel, kterémužio Jankovi aby z jeho vlastnieho dédictvie bylo vydáno na ztravu a na odčv na každé Jéto, coZ by bylo hodného a spravedli- vého. A jestli Ze by PánBuoh neuchoval matky mé nadc- psané prve nežli Janka, syna mého, před jeho léty roz- umnymi, (ehdy aby veSkeren statek m6j po ni zuoslaly spadl na Janka jež jmenovaného plným právem. Pakli by Janek, syn mój, prve umřel nežli matka má nadepsand, tehdy aby ona s tiem se vším statkem učinila: jakožto s svým vlastním a jakož sě jí bude zdáti za podobné. Pakli by jich obú Pán Buoh neuchoval a zemřeli, tehda aby to jisté zbožie mé po nich zuostalé spadlo na poruč- níky mé v dole psané a to aby oni obrátili na almužny chudych a na jiné skutky milosrdné za mú duší a za mých předších s radií mistra Krištana a kněze Rehoře, kaplana našeho, jakož já jim toho plně svéfuji a doufám. Tomu na svédectvic prosila jsem opatrných Vaňka Raka rychtáre, Jauka Kbelského a Jakuba železníka, konšeluov svrchupsaného méósta PraZského, Ze si své vlasinie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenż jest dan léta od narozenic syna Bożieho tisícieho Gtyrstóho dvadcátého pátého tu sobotu po svatém Stanislavu. 8. 1484, 18. ifj. Lib. terc. č. 992. f. 165. Ve jméno boZie amen. Já Janek, neboZce Je&ka Pehma mladiieho syn, oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším i bu- diíícím, Ze ackolivék jsa nemocen a neduZiv na těle, však proto s dobrým rozmyslem a s dobrú paměti, ze všeho jměnic svého, jehož mí jest Pán Buoh všemohúcí z své štědroty popřieti ráčil, nechté by sé o né po mé smrti mezi piátely a příbuznými mými kteří svárové dáli, toto své poslednic poručenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dolepsanym: Najprve ustanovuji Lohoto svého porucenstvie i všeho jměnie svého, kteréž: mám zde v Praze nebo vně na zemi, múdrého a opatrného muže Mikše kožišníka, strýce svého, měštěnína nadepsa- ného města Pražského, mocného poručníka. — Potom témuž Mikšovi kožišníkovi odkazuji a mocně dávám po své smrti všecko jměnie své a zbożie movité i nemovité, kteréž mám zde v Praze buďto na domiech neboli vně na zemi na dédinách a na platiech i také na nábytcicch — a jmenovité v ZiZiciech, v Dolankách a v Peruci ke jmění, k držení a ku pokojnému požívání. — Než z toho zbožic a statku aby vydal na chudé a nuzné lidi tfidceti kop gr, na diclo mosta Pražského !) patnádcte k. gr. a 'na dielo Spitalskć podle mosta téhoZ deset k. gr., Jeni- Šovi, mistru mému, pět k. gr., zuostane-li Ziv a bude-li knězem, aby jemu druhých pět k. gr. bylo přidáno. A přátelóm mým příbuzným chy patnśdcte k. gr. vydal — a z ostatku aby pomnél na'c"udé pro spasenic duše mé i jiných přiedších. — Tomu na svědecstvie pečeti múdrých a opatrných mužóv Matěje Drdáka rychtáře, Maiíka sedláfe. a Mathiáse z Ruúdnice, konšeluov přísež- ných Star. M. nadepsaného Pražského, k mé prosbě při- J) Vykonání tohoto legátu kvitují Pešík od stříbrné hvězdy a Jan Reček jako úředníci mostu ve středu po sv. Vítu r. 1489 (ib.). 1* 

Strana 4
4 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). věseny jsú k tomuto listu. Dán léta od narozenie syna Bozicho tisicieho ctytstého tfidcátého Gtvrtého v pondélí po sv. Havle. 9. 1435, 24. br. Lib. tercius &. 092. f. 164. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. všiem ticmto zápisem oznamujeme, že, jakož jest pře byla mezi paní Annú, řečenú Milevská, z jedné a Mikšem kožišníkem z strany druhé o zbožie neb statek Jeśkem Pchmem zlatnikem zuoslavený, i slyševše žaloby i odpory obi stran svrchu- psanú s jich právy a zvláště kšeft Doroty, dobré paměti Jana, syna Ješkova Pehmova, manželky, dcery svrchupsané Anny, a jie bedlivě rozváživše i přiřkli sme a mocí tohoto zápisu vypoviedajíce přiřiekáme třelinu toho všieho zbożie svrchupsaného Ješka Pehma zde v městě neb kromě města položeného svrchupsané pani Anné Milevskć. Actum pleno in consilio fer. V. dominice Oculi. 10. 1436, 20. říj. Lib. lercius č. 992 f. 171. Stala sč jesti dobrotivá a přátelská smhíva mezi Mikšem kožiš- níkem z jedné a paní Annú vdovú řečenú Milevská z slrany druhé — o rozdělenic zboží po Ješkovi Pehm zlatníku zde v městě Pražském nebo kromě města zuostalé lakováto, Ze to jisté zbozie strany svrchupsané rozdělili na tré, totiž ves řečená Zižíce i což k ní přislušie a dvuor tudiež s jeho příslušenstvím jeden diel, plat v Pe- ruci drubý diel a Dolanky ves s jejím příslušenstvím třetí diel. Kterážto ves Dolánky, tfetie dicl, s jejím příslu- Senstvim, dostal sè jest paní Anně svrchupsané a k tomu duom u sv. Klimenta, jenž leží mezi domy Michala illu- minatora s jedné a vdovy Darmopychové z strany druhé vedle dřevniech pánuov purgmistra a konšelóv ortele rozkázáním, jakož v kniehách méstskych jasnéjie jest položeno a zapsáno, A Mikšovi kožišníku dva diely svrchu- psaná, totižto ves Zižice s dvorem a s jich příslušenstvím a plat v Peruci à. k tomu duom vedle ralhouzu s jeho příslušenstvím |j s platem na chlebnych kramiech pod tymż domem vysazenych. Také jest to znamenitó umlu- veno a vypovédéno, Ze Mike& kożiśnik mó z Zizic a z dvoru tudiež tfidceti kop gr. pridati k Dolankám pani Anné Milevské. — Actum pleno 1 conciiio sabbato post diem s. Luce ev. 11. 1487, 26. br. Lib. var. oblig. c. 2099 f. 443. Anna relicta dicta Milevska fassa est — se a Nicolao pellifice in illis triginta s. gr., prout idem Nicolaus debet ei addere de bonis Zizicz ad villam dictam Dolanky, decem s. gr. susccpissc. Actum fer. ll] antc Pontecostes. 12. 1457, 22. bi. Lib. lestament. ë. 2119 fol. 3. I. Ve jméno božic amen. Já Mikeš kožišník — ačkoli z do- pusténie bożicho nemocen jsem — činím a ustanovuji paní Kačku, manželku mú milú, pravú a mocný poručníci všeho zboZie a statku inćho a po mné zuostalého. — Potom pak též manželce mé porúčicm a rozkazuji, aby z toho statku každému, jakož komu co rozkazuji, vy- dala po mé smrti : Najprve mistru Janovi z Rokycan a knězi Jakubovi, faráři u sv. Mikuláše, otkazuji — po X s. gr. Item panie Duore Ziglové, bratrané mé, otkazuji X s. gr., Jírovi Pelechuvi a Doroté Zen&é Vl s. gr., Hedvice, sestře též Doroty, Vs. gr., Vítkovi tesaří Vs. gr., panie Margretě Bohunkové, bratrané nié, III s. gr. — ltem na opravenie kostela Matky božie v Týně otkazuji X s. gr. Dále často- psané manželce mé porúčicm a rozkazuji, aby XX s. gr. s radi a vědomím svrchupsaného kněze Jakuba mezi chudé a nuzné lidí ve jméno božie za mú a mých předších duše rozdala, komuž a kdeż sć jie i jemu najlćpe a naj- użitećnEjie bude zdáti. — Coż pak koli po naplnónie svrchupsaného rozkäzénie mého zuostane, jakozlo duom muoj v némz bydlím, i jinÿ vSeckeren statekx — otka- I. Na náměstí (proti nlici Melantrychové). zuji — manželce mé, lak aby ona z toho živnost micti mohúc, také za mú a mých předších duše almužny a jiné skutky milosrdné činila, jakož jie i toho a svédomie jejiemu mimo jiné věřím zvláště. — Datum fer. III post Benedicti. 13. 1458, 10. iistop. Lib. lestamesnd. ¢. 2119 fol. K. 2. Ve jméno božie amen. Já Kačka, vdova po nebožci Mikšovi kožišníku dobré paměti, měštěnínu Starého M. Pr., zuostalá, vyznávám tiemto listem, že ačkoli z dopuštěnie božicho nemocná jsem na těle oc, -— takže všeckercn statek muoj — porúčiem — v moc a ruce králově milosti a panu Samvelovi, tehddz purgmistru St. M. Pr., tak aby z toho všeho statku po mně zuostalého za mú a mých předších duše číněno bylo chudým buďto kněžím, pannám, vdovám neboli jiným kterýmkoli chudým řemeslníkóm i kostclom, s radú však a vědomím mistra Jana z Rokycan a zvláště pak na dielo kostela Matky božie v Týně, kterýž s¢ nynic dělá, chci i tak porúčicm, aby z toho statku po mně zuostalého znamenitá pomoc ucinéna byla a dana. — Potom pak že páni konšelé i obec již pověděného St. M. Pr. neboZci MikSovi, muzi mému, vZdycky az do smrii jeho i takć mnó do sie chvile vuoli jsi dobr okazovali a na nás, ježto vskutku to i očitým duovodem shledali sme, laskaví byli; mezi nimižto v takovém mczi nimi přieznivém obývání jsúc i statku tobo, kterýž jsme s často- psaným mužem mým měli a já po něm ještě mám, došli jsme a dosáhli, i nechtice toho také bez zvláštnie vdéc- nosti pomináti, s dobrym injm rozmyslem a dobrovolně k tomu hnnuta jsác duoin muoj, v némZ bydlila sem, jenž leží podle rathúzu Staroměstského z jedné a podle domu u Kokotuov z strany druhé, kterýžto s dopuštěním božím z tajného súdu jeho nynie vyhofal jest, ten takový duom s měštištěm jeho, s sklepy, kotcemi chlebnÿmi pod tÿmz domem — dala sem — a — dávám — pánóm purg- mistru a konšelóm i obci St. M. Pr., nynějším i buddcim, a tomu městu — tak vždy však, aby z toho také památka za mi a mých předších duše chudým almužnami a jinými skutky milosrdnými, s vědomím vždy u podle rady prve- psaného mistra Jana z Rokycan sč dála. — Datum fer. Vla ante Martini. Číslo 1. st. 709. 1. 1296, 2. června. Lib. Nos Franciscus iudex, Jacobus, filius quondam Wolllini, Wolframus, filius quondam Meinhardi, Philippus, filius quondam Johannis, Sypoto de Benessow, Heinricus dictus Herstul, Perchtoidus Pullus, Otto, filius Chonradi, Otto, fllius. Symonis Stuckonis, Otto de Lapide, llcinricus scriptor, Jacobus Fridingeri, iurati el cives civitatis Pra- gensis, notum fieri volumus universis (cnorem presencium inspecturis. quod cum quidam ex mobis essent electi una cum aliis honcstis viris, civibus, de consilio maturo nostro et communitatis, videlicet [cum] Lutoldo dc Turri, Conrado de Ryczano ct Byllungo, ad colicctam domini regis et civium fideliter colligendam, que se extendebat ad sum- mam mille marcarum argenti, quos super eadem collecta fideliter colligenda oportcbat supcr crucem in ceclesia s. Nicolai prestare corporale iuramentum, ut candem collectam colligere fideliter. deberent absque. onmi doli vclusliss. c. 986. J. 0.) !) Otištěno též v Čelakovského Privilegifch mést Pražských (1886) č. 7. 

Strana 5
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). capcionc cl ipsam in usus laudabiles pro rc publica ipsius civitatis nec non pro honore et commodo tam divitum quam pauperum omni, quo possent, studio per- tractare, considcralis diversis defectibus civitatis, quorum unus fuit, quod civilas tam a nobilibus, quam civibus regni ipsam civitatem visilantibus nolam ruboris et verecundie passa fuisset per mulla tempora non modicam ex eo, quod non laberet domum consilii ct maniloquii. sicut alie civil«tes. capitales consveverunt habere, in qua cause super diversis negociis civitatis et consilia civium (raclarentur cl oporteret jpsos cives septimanis singulis quererc diversa locorum diverticula, ipsorum honori minus decencia, pro causis civitatis ct negociis pertractandis. Alter defectus civitatis fuit, quod cum notarii nostri cerlos non laberent redditus, sicut notarii aliarum civitatum capitalium consveverunt habere, per quos possent haberc cl sustentacionem | honorificam et decentem, ct insuper in domo aliqua honestam residenciam corporalem, in qua invenirentur semper parati ab omnibus ipsorum servicium pro littcris. vel pro aliis civitatis negociis requirentibus cL ob dictum defectum iidem notarii nostri. forsitan libenter viderent, ut annis collecte colligerentur singulis in preiudicium civitatis. Ad removendum los preseriptos defeclus nos, predicti cives, qui ad dictam collectam suscipiendam sub iuramento corporali prestito fueramus clecti, iuxta idem iuramentum per nos factum domum Jacobi Cubkonis, civis pragensis, sitam in foro et conti- guam domui Burchardi de lgra, de modica parte dicte collecie residua, nec non de pignoribus ct emendis a transgressoribus mandalorum, que cives statuerant, receptis ad honorem et cominodum tam divilum quam pauperum pro domo consilii ipsorum civium matura deliberacionc prehabita emendam auximus et solvendam sub huiusmodi empcionis et solucionis forma, ut iurati civitatis, quicunque pro lempore fuerint, in. dicla domo causas et negocia ipsius civitatis habere debeant et perpctuo pelractare. Et magister Petrus, notarius noster, dec cuius sciencia, fideli- late. el honesta morum conversacione laudabile testimo- nium perhibemus, ci sui successores in eadem domo corporalem habcbunt residenciam et omues usufructus, censum eL ulilitates, que de eadem domo provenire potc- runt, ista vice vcl in futurum, debent percipere ct habcre ipsosque officio notarie gaudere volumus, «quamdiu se circa cives fideliter gesserint et decenter, collectas et litcras civium fideliter. conseribendo, secreti et. occulta tam principis quam civium, ex quibus malum posset acci- dere, nulli communicando eciam vcl tradendo, et quam- diu sc ab istis enormitatibus iam prescriptis custodiverint cl non convicti ipsorum inratorum testimonio — fuerint enormilaübus de cisdem, ipsos, ut diximus. gauderc vo- lumus officio notaric et graciis prenotatis. Statuimus cciam ordinantes, quod si diclus magister Pelrus el sui succes- sores dictum notarie officium resignarent, suum statum in. melius ex adiutorio dei et civium commutantes. vel cciam si decederent, ex tunc nullus cx ipsis civibus ad hoc debet dare operam et prestare, ut suus coguatus vel consanjruineus in civitatis notarium eligatur propter partem suorum amicorum magis quam civium proimovendain, sed homo communis, litteratus ct fidelis, qui xufficienter civium scial diclare litteras el ipsorum negocia pertraciare cl qui omnibus civibus benivole ct libenter serviat, per ipsos iuratos et alios imaiorcs cives in civitatis notarium eligatur sub singulis condicionibus superius prenotatis. Ut igitur empcio scu. exsolucio. dicte domus facta pio honorc et commodo civilatis a nobis ct nostris successoribus, iuratis. civibus Pragcusibus, «quicuuque. fuerint, rata et I. Na mdméstí (proti ulicí Melantrychové). 5 grata permancat ct perpctuo inconvulsa, presens privi- legium conscribi de certa sciencia nostra fecimus ct sigilli civitatis munimine communiri. Actum Prage anuo d. millesimo ducentesimo nonagesimo sexto, quarto nonas Junii. ` 2. 1299, 18. září. Lib. velust. slalul. C. 0S0 f. n. Nos Wencezlaus, dei gracia rex Boemie, dux Cracovie ct Sandomirie marchioque Moravie, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod dilecti nobis Franciscus, olim iudex, Jacobus, filius quondam Wolflini, Wolfr:unus, filius quondam Meinhardi, Philippus, filius quondam Johan- nis, Henricus scriptor nec nen celtcri iurali. civitatis nostre Pragensis ex parte sua et communitatis civitalis ciusdem nobis exhibuerunt quoddam instrumentum super provisione facta per ipsos dilecto nobis magistro Petro, publico ium dicte civitatis notario, cl suis successoribus conscriptum, petentes, ut idem instrumentum. et in ipso contenta rati- ficare. el confirmare maicstatis nostrc gracia dignareinur. Erat autem ipsum instrumentum non abolitum, non ab- rasum, non cancellatum nec in aliqua parte sui vicialum, sigillo civitatis predicte munitum et de verbo ad verbum per omnia continencia cius talis (viz předešlou listinu). Nos vero obsequiorum fidelium promplitudinem ct grale conversacionis habilitatem, quibus predictus magister Petrus tam nostre celsitudini, quam civitati predicte. con- placere studuit, intuentes, gloriosum quoque ct condcecens fore reputantes, ut talis civitas, que capitalem in regno nostro dignitatem obtinet, sic suo nolario in ccrtis pro- venlibus el retribucionum premiis provideat, que ipsum nolarium ad sufferenda continui laboris onera cl ud ob- sequendum fideliter tam nobis, quam civitati prefate dulcius alliciant et invitent, prefatum instrumentum et universa el singula in ipso contenta rata gercntes et grata, cidetn magistro Petro ct suis successoribus omnibus, quibus jurati, qui pro tempore fuerint, et alii pociores cives nostri Pragenses de unanimi consilio ct beneplacito civi- talis jam. dicte. notariam publicam, cum vacaverit, conimit- lendam et concedendam duxerint, cx certa. nostra sciencia tenore prescucium auctorilatc rcgia confirmamus. In cuius rei lestynonium presentes confirmacionis nostre litteras fieri et sigillis maiestatis nostre. iussimus communiri. Datum in Mysenburk per manus venerabilis Petri, Basy- liensis episcopi, Wissegradeusis prepositi ct regni Boenuc cancellarii, principis nostri dilecti, anno domini millesimo ducentesimo nonagesimo nono, XIIII? kalendas Octobris duodecima indiccione, regni nosiri anno tercio. 3. 1301, 9. srp. Liber velusl. privilegio um ć. 993. J. 9. Nos Heynricus iudex, Conradus Cznomerus, Nyco- laus Tafclrungc. Matheus de pra, Johannes de Gallis, Conradus de Riczano, Sypoto de Wenesaw. Bechleliemus, lfeynricus scriptor, Nycolaus Geunlheri, Biliungus, Ill. marus Fridingeri, Heynricus Neplini, iurati. civitatis Pra- gensis, fatemur universis tenorem | presenciuin. inspecturis quod cum donius in arca Francouis de Lacu, civis Pra- gensis, in foro sita, ex quodam iure a temporibus rctro- aclis civitati observato corstructa esse laliter dinoscatur, ut omnes inhabitatores | eusdem domus. ductum. aque lluentis, qui vulgariter aytuch dicitur, a statua. in mcdio foro xita, ip qua homines malefacientes puniri pro suis excessibus consueverunl, per iustitas usque. ad aciei in- feriorem. domus Franconis sartoris, quondam civis Pra- gensis, duxcrint, correxerint et emcndaverint, | quando- cunque loc neceessitas requirebat, ne ex ductu aque predicte possent aiiqua dampua vel dispendia vicinis circumsedentibus generari, honesti viri Eberlinus, Con- radus et lfeynricus, fratres dicti de Lapide, cives Pra 

Strana 6
6 I. Na námésli (proti ulici Melantrychové). genses, qui diclam domum apud dictum Frankonem pro quadam summa emerunt pecunie, coram nobis promise- runt, uL ductum aquc predicte de predicta statua usque ad prescripium locum ducere, corrigere et emendare, quandocunque hoc necesse fucrit, debeant sine vicinorum circumscdencium dispendio atque dampno. Et si aliquis ex vicinis circumsedentibus ex ductu aque predicte aliquod dampnum vel dispendium receperit, de hiis satisfacere sibi tenebitur ille, quicunque inhabitator dicte domus fuerit atque hospes. Et quod premissa a quolibet inhabita- tore dicle domus fieri debeant, hoc ipsi civitati a quodam iure consveto esse dinoscitur perpetuo observatum. In culus rci testimonium et robur perpetuo valiturum pre- scntes litleras ex certa sciencia nostra conscribi fecimus sigilli civitatis nossre munimine communitas. Datum Prage per manus Petri, publici notarii dicte civitatis. a. d. mille- simo trecentesimo primo V idus Augusti. [In margine :] XXI]. Littera super ductu aque de prangerio. 4. 1388, v8. srp. Liber velustissimus &. 993 f. 47 4 03.) ln dci nomine amen. Acciones, quas mundus labilis ordinal, sepe delet oblivio et successus temporum, uis) firmentur viva voce testium aut efficaci caractere littcrarum.. Hinc est, quod nos Wenczeslaus dictus Rok- czancr iudex. ct Nicolaus Albus, Andreas dictus Goldner. Pesoldus carnifex, Seydlinus de Pieska, lfeinricus dictus Melniker, l'renczlinus dictus Kornpühel, Nicolaus Cznoimer, Nicolaus Clementeri, Ulricus (dictus) Silberczeiger, Jeklinus Ruperti, Ulricus Plcyer et Johlinus dictus Rokzaner, iurati et universita» civium Maioris Civitatis Prag., notum fieri volumus universis tenorem presencium inspecturis, quod nos cum scbioribus civitatis eiusdem m.tura deliberacione prehabita diversos defeclus civitatis predicle pretendentes, quorum maior fuit, quod ipsa civitas tam a nobilibus quam a ci- vibus regni Bocmie ipsam civitatem visitantibus notam ru- boris ct verecundie passa fuisset per multa tempora non modicam cx co, quod non haberet domum consilii et maniloquii, sicut alie civitat s capitales consueverunt habere, in qua' cause super diversis negociis civitatis et consilia civium traclarentur et oporteret ipsos cives septimanis singulis querere diversa locorum diverticula ipsorum honori minus decencia pro causis civitatis et negociis pertractandis. Ad removendum lunc defectum, nos predicti cives, domum cum area quondam Wolflini de Lapide, civis Pra- Eensis, et censibus presentibus et futuris, si qui adaucti fuerint, ac aliis pertinenciis ad ipsam domum et aream spectantibus universis, sitam in acie medii fori contra domum Johlini Jacobi in ipsa civitate Pragensi, de ungelto viui ad honorem et commodum tam divitum quam pau- perum pro domo corsilii ipsorum civium matura dclibe- racione prehabita emendam duximus ac eciam exsolvendamn sub huiusmodi empcionis et solucionis forma, ut iurati civitatis predicte, quicunque pro tempore fuerint, in dicta domo causas ct negocia ipsius civitatis ac collectas habere debeant et perpetuo pertraciare impedimento cuiuslibet non obstante. Statuimus cciam sub pena jnfrascripta, volentes, ne aliquis nobilium seu civium cuiuscunque dignitatis, preeminencie, condicionis, status, vel officii existat, domum ipsam vel censum eius in toto vel in parte ex adiutorio domini nostri regis vel successorum suorum sibi vel heredibus aut amicis suis usurparc vel alienare pre- sumat, audeat vel debeat quomodolibet in futurum. Sed ad ipsam civitatem pro honore et commodo spectare debet in eternum. Si quis vero vel si qui statutis nostris predictis ad dominum nostrum regem, heredes vel suc- 1) Otištěno též v Čelakovského l. c. č. 85. Z. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). cessores ipsius pro usurpacione seu alienacione dicte domus vel censos cius in tolo vel in parte laborando contraire vellet aut vellent, hic vel hii per nos aut suc- cessores nostros el a quolibet fidedigno periurus et fide- fragus debet esse ac eciam violator sui honoris ubilibet appellari cum amissione rerum et corporis, quorum bo- norum medietas fisco domini nostri regis, reliqua vero pars civitati cedere debet antedicte, corpus autem buius- modi transgressoris per iuratos iuxta graciam ipsorum extat iudicandum. "Volumus eciam, ut nullus alter dictam domum inhabitet, nisi hic, qui per uos aut successores nostros, iuratos, pro tunc inibi fuerit collocatus. Insuper est expressum, quod si alique littere successu temporis in preiudicium. dicte dorus aut census eius in toto vel in parte invente vcl ostense fuerint quibuscunque sigillis sigillate, tales litteras preter has nullius vigoris dicimus de cetero seu momenti essc. Ut igitur empcio seu exso- lucio dicte domus facla pro bonore et commodo civitatis predicle a nobis et nostris successoribus, iuratis civibus Pragensibus, quicunque fuerint, rata et grata permaneat et perpetuo inconvulsa, presens privilegium scribi ct de cerla nostra sciencia fecimus (ct) sigilli civitatis predicte munimine communiri. Actum et datum anno domini millc- simo trecentesimo tricesimo octavo X" kalendas Septembris. 5. 1888, 20. án. Liber velusl. č. 986 f. 2591). Nos Johannes, dei gracia Boemie rex ac Lucemburgensis comes, notum facimus universis presentes litteras inspec- turis, quod dilecti nobis . . iudex iurati ac . . univer- sitas civium Maioris Civitatis l'ragensis pro parte sua ct communilatis civitatis eiusdem nobis exhibuerunt copiam cuiusdam instrumenti super provisione per eos dictc civi- tatis facta, petentes, ut idem instrumentum et omnia in ipso contenta ratificare et con&ürmare maiestatis nostre gracia dignaremur. Copia autem sive tenor ipsius instru- menti erat talis: In dei nomine — (viz listinu předešlou č. 4.] — Nos vero peticionibus ipsorum civium pie an- nuentes ipsum instrumentum et omnia in ipso contenta super ipsa provisione facta ratificamus, approbamus et sigillo maiestatis nostre confirmamus. Datum Ambyamis sexta feria ante festum b. Mathei apostoli et cvangeliste anno d. millesimo trecentesimo tricesimo octavo. 6. 1888, 98. pros. Lib. vct. è. 993 f. 69. Nos Wenczeslaus dictus Rokczaner iudex et Nicolaus Albus, Andreas dictus Goldner, Pezsoldus carnifex, Seydlinus de Pieska, Henricus Melniker, Frenczlinus Kornpuhel, Nicolaus Cznoimeri, Nicolaus Clementeri, Ulricus Silber- czeiger, Jeklinus Ruperti, Ulricus Pleyer et Johlinus Rok- czaner, iurati et universitas civium Maioris Civ. Prag., recognoscimus tenore presencium etl ad publicam tam presencium, quam futurorum deferimus nocionem, quod matura inter nos deliberacione prehabita, ne succes-u temporis domui consilii sive maniloquii civitatis predicte, que fuit olim Wolflini de Lapide, civis Pragensis, site in acie in medio fori in ipsa civitate Pragensi, incommodum sive periculum per circumsedentes concives nostros oria- tur, sic statuimus omnino volentes, ne aliquis concivium nostrorum, heredum vel successorum suorum circumcirca domum predictam contiguam sive in vicinatu residencium debeant vel audeant lucem fenestrarum lam in domo predicta, quam in huttis sive gasis testudinatis, in quibus stant pannicide, obstruere vel obumbrare quomodolibet in futurum. Preterea hutte lignee pannicidarum non debent per quempiam in futuro, si concremabuntur vel putredine consumentur, alcius edificari, sed in ca altitudine, 1) Viz předcházející poznámku. 

Strana 7
I. Na náměstí (proti ulici Meiantrychově). sicut stanl ista vice. Insuper Johlinus dictus Thasner, in- stitor, heredes vel successores sui debent tecta testudinum, sub quibus sunt staciones pannicidarum predictorum, semper reparare, si per ignis incendium íuerint unquam concre- male el hoc infra sex septimanarum spacium continuum, aut si putredine vel aljo modo quocunque fuerint destructa, debent ea reficere et reparare, ne ipsis pannicidis vel alicui corum per pluvias sive nives dampnum vel incom- modum in huttis ipsis contingat. Debet eciam ipse Jo- hlinus, heredes et successores sui procurare, ne ligna super tesludines istas per inhabitantes super eas seccentur vel alia fiant ex quibus testudines ipse diruantur vel dampnum aut incommodum ipsis pannicidis vel alicui corum inde contingat. Adicimus eciam volentes, uL ipsc Jolilinus, heredes ct successores sui cum pannicidis, vicinis suis, qui stant in huttis ligneis cum pannis ipsorum, sive quorum sunt hutte in ordine pencs huttas testudinatas retro ipsum Johlinum, inter se unum canale loccnt, in quod stille sive gulte pluviales de lectis hincinde defluant ct ulterius in cloacam ipsius Johlini transcant et decurant, quandocunque et quocienscunque necesse fuerit, impedimento ct con- tradiccione cuiuslibet nou obstante. In quorum omnium testimonium presentes litteras sigiilo civium Pragensium seu civitatis Pragensis predicte fecimus communiri. Actum et datum anno domini millesimo t'eccntesimo tricesimo octavo X? kalendas Januarii. 7. 1848, 28.6ce. Liber velusl. privileg. 6. 993 f. 10. Nos Borsuta iudex et Johlinus Jacobi, Frenczlinus Tausent- march, Nicolaus Albus, Ula Negel, Nicolaus de Jurnteyn, Ula Pleyer, Mcrklinus Stach, Meynlinus Dubcz, Nicolaus Geunher, Ula Rokczaner, Albertus quondam Wolflini Ca- merarii, et Sydlinus, Otlonis pannicide filius, iurati, totaque universitas civium Maioris Civitalis Pragensis notum facimus tenore presencium universis, quod quia triginta sexagene grossorum prag. deuar. que in salisfaccionem seu pro emenda homicidii in persona olim Cunczlini pie memorie, quondam Johannis pannicide prope s. Leohardum famuli, proch dolor, perpetrati date fuerant quasque antiqui iurati a predicto Jolianne pannicida in anno domini millesimo trecentesimo quadragesimo tercio pro indigencia predicte civitatis Pragensis sub tali condicione receperant, uL sin- gulis annis dictas triginta sexagenas cum tribus sexagenis grossorum nomine census annui augmentare easdemque simul cum augmento dicti census pro ipsius Cunczlini anime remedio disponere deberent, quando, ubi et sicut eis melius ac utilius videretur. Verum quia prelacle tri- ginta sexagene gr. ex parte predicti trium sexag. census in quindecim sexagenis dictorum grossorum existunt hu- cusque augmentate, ita quod nunc summa tocius huiusmodi pecunie ad quadraginta quinque sexag. gr. prediclorum sc extendit, ideoque malura super eo deliberacione pre- habita diligenter iam dictas quadraginta quinque sexagenas ross. ad capellam in domo consilii pro ipsius Cunczlini anime, ut predicitur, remedio disposuimus, dedimus ac in perpetuum donavimus testamentum. Ita videlicel, quod nos iurati supradicti et iurati, qui pro tempore fuerint, viro idonco, qui ad dictam in domo consilii capellam pro capellano per iuratos electus et per venerabilem in Christo patrem et dominum, dominum s. Pragensis ecclesie archiepiscopum confirmatus fuerit, quatuor cum dimidia sexagenas gross. prag. denar. perpetui census, medietatem huius in festo s. Galli et medietatem in festo s. Georgii, ex nunc singulis annis de bursa seu pecunia civitatis, ubicunque eam bhabucrimus, persolvere et dare absque contradiccione qualibet debcamus. Cum autem eidem capellano alius equivalens quinte dimidie sexagene gr. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 7 census loco et vice huius census predicti super domo scu hereditate aliqua ad hoc cerla intra vel extra civitatem emptus el prefate civitatis Pragensis litteris patentibus roboratus fuerit, extunc iurati et civitas antedicta ab huius- modi census solucione crunt et esse debent liberi de celero et exempti. In cuius rei testimonium et robur per- petuo valiturum presentes litteras ex nostra certa sciencia fieri fecimus sigilli civ tatis Pragensis predicte munimine roboratas. Datum anno domini milesimo trecentesimo quadragesimo oclavo feria Ila post festum s. Jacobi ap. 8. 1850, 15. Cerv. Liber velusl. &. 993 i. &. [Рге- sentacio facla per plebanum ad altarc in domo consilii] Reverendissimo in Christo patri ac domino domino Ar- nesto, s. Pragensis ecclesie archiepiscopo, domino suo gracioso Ditricus, plebanus ecclesie s. Nicolai jn toro pullorum in Praga, cum debita reverencia oraciones in filio virginis humiles et devotas. Reverencie vestre duxi presentibus declarandum, quod ex ercccione altaris in domo consilii in Praga in plebe mea iam facta conside- rans michi et mee antedicte ecclesie nullum detrimentum seu preiudicium possc generari ad instanciam prudentum virorum .. iudicis et juratorum civium civitatis Pragensis meum ad hoc plene dedi consensum, ul discretus vir Gallus, eiusdem civitatis Prageasis subnotarius, exhibitor presencium, ad predictum altare confirmetur, paternitati vestre supplicans tolo posse, quatenus eundem Gallum ad predictum altare pure propter deum dignemini confirmare. Datum in die s. Viti gloriosi martyris anno domini millc- simo trecentesimo quinquagesimo, anno iubileo. 9. 1350, 80. červ. Liber velust. č. 993 f. 7. [Con- firmacio ad altare in domo consilii.] Nos Arnestus, dei gracia s. Pragensis ecclesie archiepiscopus, notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod nos ad polici- onem et ad presentacionem providorum ac honestorum virorum .. iudicis et iuratorum Maioris Civitatis Pragensis discretum virum Gallum clericum, exhibitorem presencium, crida seu proclamacione premissa ad altare de novo in pretorio civitatis predicte constructo, cuius disposicio, pre- senlacio seu collacio ad predictos dominos iudicem et iuratos perlinere dinoscitur, duximus et presentibus ducimus confirmandum ipsum sibi cum omnibus iuribus et perli- nenciis suis auctoritate, qua fungimur, confirmantes curam- que et regimen jpsius altaris in spiritualibus et tempora- libus, prout ad nostrum spectat officium, commiltentes eidem. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillorum nostrorum munimine iussimus roborari. Datum Prage anno domini rmillesimo trecentesimo quinquagesimo iubileo, die ultima mensis Junii archiepiscopatus vero nostri anno sexto. 10. 1351, 11. dn. Lib. vel. c. 986 f. 314. Nos Sey- dlinus, pro nunc magister civium, Thomas de ferrea platea, Johlinus Praun, Ludlynus carnifex, Henricus Mornger, Fro- winus aurifaber, Leo sartor, Nicolaus pannifex ceterique iurati cives civitatis Prag. testificamur, quod anno M'CCC'UJ I sexta feria ante diem b. Valentini proxima Bohuslaus Wolf- rami, concivis noster, coram nobis in pleno consilio constli- tutus. publicavit, quod de vero censu sibi hucusque non soluto habeat iam super domum olim Eberlini de Lapide XXVII cum dimidia s. gr. preter penas sibi debilas in hac parle. 11. 1352, 91. dub. Lib. vetust. č. 986 f. 13. Nos Borzutha iudex, Hermannus institor, Nicolaus Payer, Leu- poldus Sleycher, Przibno carnifex, Chunscho de Claustreilo, Pesco Meingos, Pesco faber, Paulus Benescliower ceterique iurati Maj. Civ. Pr. cives recognoscimus ct testificamur, quod coram nobis, dum pleno presideremus consilio, discreti 

Strana 8
I. Na naměslí (proti ulici Melantrychově) iri Nicolaus Znojmer, Johlinus Proun, Thomas Niger, lenricus Mornger, Ortlinus pellifex, Witko de Monte, Ila- ardus pannicida, Pesco de Melnico ceterique ciusdem laj Civ. Prag. iurali cives, anliqui consules, nostri predeces- >res, recognoverunt et fassi sunt, se litteram patentem ivitatis Pragensis predicte majori sigillo roboratam quondam omine lélyzabcth, Johlini Ebcriini de Lapide conthorali, iper trecentis sexag. gr. dotalicialis pecunie super domo iusdem Johlini de Lapide, quam nunc Johlinus Eberhardi, oncivis noster, rite et racionabiliter emplam inhabitat, sriptam reprobasse et eidem omnem vigorem, potestatem t virtutem decetero omnino ct totaliter sentencia diffinitiva bstulisse Et. quemadmodum ;jidem | nostri. predecessores, ntiqui iurati, litterám huiusmodi reprobaverunt, omnem igorem, potestatem ct virlutem eidem, prout predicitur, uferentes, sic. ct. nos candem presentis scripti testimonio eprobamus ct penitus annullamus volentes, ut si per quem- iam hominum «quocunque successu temporis ad lucem roduceretur, qua fortase predictus Johlinus Eberhardi, credes sui aut successores, dictc domus possessores, | domo prelacta impedirctur seu impedirentur, nullius igoris scu virtutis debeat. esse. de cetero vcl momenti. clum. et. scriplum sabbato ante festum s. Gorrii pro- imo, anno — trecentesimo quinquagesimo sccundo. 12. 1858. 28. ún. Ruk. č. 987 f 206. Inventum est cr scabinos, quod iurati antiqui, videlicet Sidlinus institor, ochlinus Prdon, Nicolaus Snoymer cl ceteri non debent ce tenentur Terclero respondere pro cymento cl late- ibus, quos Terclerus dedit ad domum consilii. Actum r. V. ante Letarc. 18. 1354. 91. srp. Lib. vel. č. 980 f. 182. Anno „U MCCCLIIII" feria quinta ante festum s. Bartholomei lorzutha iudex, Reimboto goldner, Nicolaus de Jurntein, zuderlinus Stuk, Johlinus Praun, Fridlinus Roll, Cuncz- mus Rotlew, Habardus pannicida, Johannes Luthmericzer, cyboth Beneschower. Nicolaus Gentes, Franciscus Rok- zaner et Nico Lekschait, Seydlinus de Pieska, Nicolaus ‘nojmer, Frana Negel, Johlinus Hunel et Albertus aïmerer, consules ct scabini inrati M. Civ. Pr. cives, ec non Ula Player, Jaxo Payer, Fridlinus Johannis, Ticolaus Clementer, Woflinus Mainhardi et Mathias dc "urri a tota communitate ad in(rascripta elccti et assurnpti, ongregati in domo consilii euisdem civitatis super pro- isione certa singulis annis discreto viro magistro Wern- iero, prothonotario predicte civitatis, pro victualibus, expen- is, mercede ct sallario. aliisque suis necessitatibus facienda, nanimiter ct concorditer fecerunt, statuerunt et ordina- erunt, quod facto, ordinato ct constructo per ipsos in metorio seu domo consilii decenti eommodo pro dicto nagistro Wernhero ct ipsius familia idem magister Wern- ierus prothonotarius cum sua domo et familia dcbent in licto pretorio seu domo consilii de cetero commorari et esidenciam facere personalem ct quod eciam ignibilia eu ligna pro igne, foco el stubis ac aliis suis necessita- ibus necessaria de communi pecunia eiusdem civitatis :omparari et procurari et eidem tagistro Wernhero debent nnis singulis ministrari. Item quod predicto magistro Nernhero prothonotario quadraginta sex. gr. den. prag., ‘iginti in quolibet s. Galli festo eL viginti in quolibet . Georgii festo, annis singulis de communibus proventibus :t redditibus predicte Prag. Civ. dari, persolvi et assig- ari [sinc] omni contradiccione et impedimento debent et ro cisdem pecuuiis sibi census et redditus predicte civitatis ub (!) domo consilii et pretorio XL s. dcputarunt et issignarunt. Et in casu, quo sibi in censu domus consilii :| pretorii predicli aliquid de quadraginta s. deficere vel I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). quo de huiusmodi censu luiusmodi XI, s. integre perci- perc et habere non possct, quod Lunc huiusmodi defectus et residuum de aliis ipsius civitatis Pr. censibus aut de collecta seu losunga suppleri debeat et sibi integre assig- nari contradiccione et impedimento quibuslibet proculmotis. Datum et actum, ut supra. 14. 1362, 16. cervna. Lib. vel. ¢. 986 f 312. Anno domini MCCCLXIlo fer. quinta post festum s. Viti proxima Mathias Ress, Salmannus Galm, Seybota de Beneschow, Frana Negell, Boliuslaus de Miliczin, Nicolaus iuvenis Clementer, Hayna de Kleyss, Ula Zilberczcyger, Sdenco pannicida. Hainczlinus Rauber, Myrko de Eylow, Hainlinus Glas, Jacobus de Novadomo, Nicolaus Negell, Mathias Kyczinger, Hana Melniker, Nicolaus de Wyenna ct Frana de Brünna, consules et iurati, nec non.. seniores et.. magistri mechanicorum et singulorum artificum Maior. Civ. Pr. in domo consilii eiusdem civitatis pro quibusdam causis et negociis multum arduis expediendis ct diffinicndis communi- ter congregati, hoc precipuc inspeximu diligenter, quod ipsa civitas ex parte legacionuin, quax ad diversa loca de necessitate faciebat eL facere oportebat, omni anno magnas defectus, cxpensas maiores et maxima dampna passa cst usque modo. Consideravimus eciam sinceram fidelitatem et dili- gentem promptitudinem honorabilis viri magistri Wernheri, nostri et dicte civitas Pragensis prothonotarii, ct ipsius indefessa ac fidelia servicia nobis hactenus sollicite facta et de cetero vigilancius facienda, volentesque huinsmodi defeclus, expensas et dampna removere cüm effectu et predicto magistro Wernhero, qui de censu sibi dudum racione prothonotariatus pro mercede deputato, statum compelentem tenere et commode ac decenter nequit nec poterat sustentari, ac ipsius necessitatibus providere, eundem magistram Wernherum. prothonotarium nostrum, pro am- bassiatore el speciali nuncio ad legacioncs eiusdem civi- tatis de cetero, quando, quociens et ubi necesse et utile fuerit, faciendas, elegimus, ordinamus et statuimus, cidem- que magistro Wernhero propterea ad censum illum, quem prius racione prothonotariatus dicte civitatis habuit, super- addidimus, concessimus et donavimus sic, quod de cctero habebit et habere debet nonaginta scxag. gr. den. prag. annui census, quamdiu se io dictis officiis honeste et legaliter conservaverit et donec hujusmodi donacionem revocandam duxerimus, tollendas et percipiendas per eundem magistrum Wernherum, annis singulis quadraginta quinque s. in festo s. Galli et quadraginta quinque in festo s. Georii, temporibus successivis, de censibus domus consilii nec non domus fusorii seu libre in Leta curia et dominorum cruciferorum ad s. Benediclum ac de proven- libus de mensuracione tele provenientibus et de pellifi- cibus in domo consilii dicbus forensibus stantibus. Et siquid sibi de et in predicta summa nonaginta sexage- narum in huiusmodi censibus deperiret vel deficeret aut minus solveretur, hoc sibi de pecuniis communibus aut collecta seu losunga dicte civitatis suppleri et compleri debebit, sic quod nonaginta s. gross. eo modo, ut pre- seribitur, sibi annis singulis integre persolvantur. Ra- cioneque memorati nonaginta s. census diclus magister Wernherus tres equos in domo sua habere, tenere et proprio pabulo pabulare seu pascere debet, ut eo prom- pcior et apcior sit ad huiusmodi, prout dicitur, legaciones, super expensas tamen seu expensis civitatis quando ct quociens necesse fuerit, peragendas. Sique eidem magistro Wernhero in huiusmodi legacionibus ct post arreptum iter equus unus, aut plures, deperiret seu deperirent, huius- modi equun! vel equos sibi solvere, vei ita bonum equum vel equos bonos, sicut. suus equus vel equi sui fuit aut 

Strana 9
I, Na náměstí (proti ulici Melantrychově). fuerunt, debemus et... successores nostri, consules et iurati, qui fuerint pro tempore, debent reddere et dare contradiccione et impedimento quibuslibet proculmoti. Actum et datum, ut supra. 14. 1870, 6. listopadu, Lislina kap. sv. Vilské XIV, 9. Nos Hana Beneschawer judex, Mathias in turri, Ula Silber- czeiger, Fancza Donati, Hainlinus Stach, Mirko de Eylaw, Elias sutor, Jaxo Polkonis, Wenczeslaus Lceuthmericzcr, Fridlinus Roll, Henslinus Czeisilmeister, Fancza Nuem- burger, Pesco Budener, Waltherus Gabler, Wenczeslaus Negel, Johlinus Slingel, Pecha Kotko, Procopius Seidlini, Fullengast, Nicolaus Virsink, Frana Terkler, Wenczeslaus Cziirni, Nicolaus Dirnda, Wernherus textor, Marlinus Za- lacz, Jürziko Hoholsky, Jesco Podwinsky, Maska taberna- tor, Doska in foro equorum et Jürzico pistor, iurati cives Maioris Civ. Prag., recognoscimus tenore presencium uni- versis pro nobis et successoribus nostris, iudice et scabinis Pragensibus, quod attendentes urgentem necessitatem ac evidentem utilitatem nostre civitatis predicte, plurimis pregravate oneribus debitorum, non per errorem aut in- provide, sed sollicita et matura deliberacione preliabitis tractatuque diligenti et sollempni pluries nostro in con- silio repetito, nihilominus subsecuto communi et unanimi communitatis consensu, indulto quoque ct consensu ex- presso ad hoc imperiali principaliter ac demum litteraliter accedente vendidimus et iusto vendicionis tytulo vendimus per presentes honorabili viro domino Jaxoni, quondam johlini Rokczaneri filio, nostri concivis, vicario domini scolastici ecclesic Pragensis, dumtaxat ad vite sue tem- pora, scx sexagenas gross. den. prag. pensionis annue seu reddituum, ab omni contribucionis, collecte, dacionis, berne vel steure seu cuiuscunque inposicionis onere liberas et exemptas, pro triginla sexag. dictorum grossorum nobis ab eodem domino Jaxone plenarie persolutis per dictum dominum percipiendas, levandas, tenendas, habendas is prelorio noslro a nobis el successoribus nostris, per me- dium in s; Georii venturo proxime et per medium in s. Galli festis deinde proxime affuturo, quam diu vitam du- xerit in humanis, bona fide et sine contradiccionis obsta- culo et dilacionis intervallo annuis singulis persolyendas, non obstante revocacione regia vel retraclacione cuius- cunque, per que predicti census solucio posset quomodo- libet inpediri. Quandocunque autem in aliquo premissorum festorum festo eL infra octavam deinde continuam census, ut premittitur, debitus non fuerit persolutus, ex tunc die altera ad requisicionem dicti domini Iaxonis in hospicio honesto predicte nostre civitatis per eum nobis deputato magister civium cum uno de scabinis, qui pro tempore fuerit, obstagium. debitum et consvetum in personis pro- priis sine dolo et renitencia qualibet observare tenebuntur, inde non exiluri, donec de censu debito cum omnibus racionabilibus expensis, quas idem dominus laxo se occa- sione more legittime fecisse docuerit seu eius nunccius, quem ad hoc dcsünandum duxerit, eius nomine, fuerit plenarie satisfactum. Si vero sepedicto domino laxoni infra alios octo dies de censu prefato debito non salisfa- ceremus per nos et successores nostros, ex tunc ipse vel nunccius suus prediclus eius nomine eundem censum po- lerit conquirere a christianis vel Iudeis ubicunque in dampnum nostre civitatis predicte taliter tamen, quod nunquam predicti exient obstagium, donec sibi de censu debito et omnibus dampnis exinde racionabiliter crescen- tibus fuerit per scabinos et successores nostros integra- liter satisfactum. In cuius rei testimonium sigillum dicte nostre civitatis presentibus est appensum. Datum anno d. m. trecentesimo septuagesimo in die b. Leonhardi conf. I. Na ndmésli (proti ulici Melantrychové). 9 16. 1379. Rukop. c. 2069 f. 202. Johannes, capel- lanus pretorii Antique Civ., ductus est super domum Anthonii in viride. 16. 1881. Deska dřevěná v kapli radniční a Chaos. f. 66. Anno domini MCCCLXXXI quarta die mensis Augusti haec capella cum altari est per venerabilem in Christo patrem ac dominum dominum Hinconem, episcopum Lad- miricensem, ordinis fratrum heremitarum sancti Augustini, in honorem beatorum Viti, Wenceslai, Adalberti, Sigis- mundi, Ludmilae ac aliorum sanctorum martyrum conse- crala. Dedicatio autem huius capellae ad dominicam pro- ximam antc festum s. Laurencii marlyris domini posita est, quae tunc fuit dies consecracionis. Indulgentiae autem istius capellae sunt hae: videlicet in festivitatibus Nativi- tatis, Resurrectionis et Ascensionis domini noslri lesu Christi et in omnibus festivitatibus beatae Mariae Virginis et beatorum apostolorum ac sanctorum doctorum Augustini, leronymi, Ambrosii et Gregorii, nec non in festivitatibus sanctorum patronorum ac dedicationis capellae pracdictae. Et qui manus ad hanc capellam porrexerint adiutrices, centum quadraginta dies indulgentiarum obtinebunt. 17. 1400, 27. bfezna. Rukop. c. 996 f. 8. Johannes braseator emit — domum — erga Marlinum Weycharti — rctro maccella carnium —. Et tenetur de cadem domo — capcllano prctorii Mai. Civ. Pr. XXXII gr. census — censuare. — Act. sabbato anle Lelare. 18. 1404, 10. ledna. Rukop. ć: 996 f. 96. Nicolaus Smuczer emit unam sexag. census erga Wenceslaum Ottonis pro X s.xag, quam habuit super domo Pessiconis de Sybyesiuk dicta ad ciconias — Ka tamen condicione notanter expressa, quod cadem sexagena gr. post mortem ipsius Nicolai de cetero pro pane captivis ad schatlaviam per provisorem ipsorum, qui loco ipsius Nicolai fuerit, dari debet. — Act. fer. V. post Epipt. 19. 1404, 10. куёта. Rukop ¢. 2101 f. 8. Jan Pikuss emit — domum erga Annam, rclictam olim Barthussii rymer —. Et tenetur capellano pretorii XXXII gr. — censuare. Act. sabbato antc Exaudi. 20. 1405, 26. května. Rukop. č. 2101. f. 53. Franco mandlarz emit — domum erga Cristanum de Halstat retro s. Nicolaum —. Et tenetur de ipsa domo unam sexag. gr. capellano pretorii — censuare. — Acl. IlJa post Urbani. 21. 1405, 23. června. Hájek na listu 363. Pfiho, dilo se, že Pražané Star. M. Pr. povolavše k sobě na rathúz Zygmunda Svamberka z Orlíka, jenž byl podkomoří království Ceského —, tu v raijě o některé včci s ním tajně rozmlúvajíce, rychle poslali pro mistra popravného a tu hned před světnicí jej vzíti a svázati rozkázali a jakž na velikú síň přiveden, tu rozkázáním popravcuov kleknúti musil a tu jemu hlava sfata před dvečmi kaply P. Marie. 92. 1407, 4. srpna. Rukop. č. 2101 f. 126. — Fra- ternitas institorum -- resignavit arcam desertam olim Hannussii Sachs spigler — Erhardo diclo Vicztum de Sweynfurt —. Et tenetur de cadem area capellano pretoiii Mai. Civ. Pr. mediam marcam gravem gr. — censuare. Act. fer V ante s. Laurencii. 93. 1410, 26. dubna. Rukop. 2101 f. 323. Marga- retha, rclicta olim Iessconis de Chwalowicz ct Johanka filia cius, cmerunt -- domum — crga Icssconem instilorem de Newenburga —. Et tenetur de ipsa domo XXXII gr. ad capellam pretorii — censuare. — Act. sabbato post s. Marci cv. 24. 1411, 27. ledaa. Rukop. ¢. 2101 f. 253. Albertus horlogista emit — stubam balnealem — in gradu —. Et 2 

Strana 10
10 Z. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). tenetur — censuare — capelle pretorii mediam sexag. census —. Act. fer. III. post Convers s. Pauli. 25. 1411, 16. května. Rukop. č. 2101 f. 264. Nico- laus Puswiczer et Procopius olim Wytkonis de Monte, testamentarii Nicolai Smuczer, iuxta tenorem littere testa- mentalis ipsius Nicolai resignaverunt I s. gr. magistro civium et dominis consulibus pro captivis ad schatlaviam super domo Gremlini sartoris ex opp. pretorii. — Act. sabbato post Sophie. 26. 1414, 11. ledna. Rukop. c. 2102 f. 18. Wences- laus Chanye, protunc magister civium, emit pro capellano capelle pretorii Maioris Civitatis Pragensis duas sexagenas gr. prag. census annui et perpetui erga dominam Barba- ram, relictam olim Reychlini institoris, pro decem et octo s. gr, quas habuit super domo Enderlini frenificis sita penes chorum ecclesie s. Leonhardi ex una et Nicolai Dinsthafft sellatoris parte ex altera. Act. fer. V post. Epiph. 27. 1420, 3. dubna. Vavř. z Březové ve Fontes V. str. 361. Item fer. IV. ante Pascha, alias die III. Aprilis Pragenses communionem utriusque speciei zelantes — ad pretorium Antique Civ. cum sacerdotibus et magistris calicis promoventibus communionem congregati se asstrin- gunt communionem calicis — defendere. 28. 1420, po 23. květnu. Vavřinec z Březové ve Fontes V. str. 373. In ipso itinere — Zacenses, Lunenses et Slanenses — dampna magna Petro dicto Mezyrzieczky, mercatori ditissimo, intulerunt bonis multis ibidem per ignem consumptis et plebano cum altero sacerdote d. Wenceslao, olim capellano prelorii Antique Civ. Pr., combusto. 29. 1420, 22. července. Vavř. z Březové ve Fontes V. sir. 395. In die Magdalene Thaborienses cum Pra- gensibus considerantes Boemorum a Theutonicis innocen- tem combustionem et crudelem irruunt in pretorium et postulant sibi captos ad comburrendum presentari. Quibus consules resistere non valentes tradunt. 80. 1420, 6. prosince. Vavř. z Březové ve Fontes V. sir. 451. [Thaborite] — dominum castelli (Rziczan) Divis- sium nomine cum filio captivos in pretorium Pragcuse in die Nicolai — secum adduxerunt. 31. 1420, 10. prosince. Vavz. z Bfezové ve Fontes V. sir. 452. Item fer. III. post Nicolai — consules — Ni- colaum Hus et Zizkam cum aliquot senioribus ad prandium faciendum cum magistro civium in pretorio invitaverunt pro ulteriori amicicia contrahenda. Ad quod quidem prandium Nicolaus Hus venire renuit suspicans sibi mortem in pre- lorio fore preparatam, — Zizka vero cum aliquot de suis pretacta feria III. post Nicolai prandere in pretorio cum magistro civium non timuerunt. 32. 1421, 80. června. Vavr. z Březové ve Fontes V. str. 496, 497 a 499. Fer. II. post Petri, que fuit XXX. dies Junii, ex occulto tractatu quorundam cum d. lohanne presbitero — omnes deordinacionum fautores concurrunt de Nova in Antiquam Civitatem — venientes- que pretorium ascendunt et clamoribus insultant, quod consules utriusque civitatis non essent fideles —. Post hoc fer. IV. ad pretorium Antique Civ. se convocant et XXX secundum pretacti Johannis presbiteri nominacionem, XV videlicet dc Antiqua et XV de Nova Civitatum, in consules eligunt. — Eo tempore — videntes hec devote in domino virgines, vidue ac in matrimonio constitute — omnes fideliter veritati servientes convocant et in preto- rium pariter ascendunt et consulibus in scripto querelam proponunt. — Consules commoti eas omnes arrestant — dc pretorio recedunt et mulieres fere ad duas horas in I. Na ndmésli (proti ulici Melantrychové). estuario claudunt, quibus elapsis recedere libere per- mittunt. 33. 1421, po 20. říjnu. Vavř. z Březové ve Fontes V. str. 515. Johannes Sadlo, dominus de Kostelecz — cum pretorium hora quasi vesperorum pro sui excusacione cum pretactis dominis (fratribus de Janowicz, Petro scilicet et Purgardo) ascenderet, est a consulibus captivatus 'et die eodem hora secunda noctis in pretorio sine viatico fidelium est decollatus. Cuius corpus in crastino circa s. Nicolaum est sepultum. 94. 1421, 16. listopadu. Vavř. z Březové ve Fonles V. sir. 523. Deinde die tercia (po 20. listop.) quibusdam magistris et presbiteris ad hoc deputatis pretorium ascen- dentibus — sectarii Johannis presbyteri reclamabant vo- cibus elevatis nolentes in quatuor magistros, cleri direc- lores, consentire — sine finali conclusione de pretorio recesserunt. 35. 1480, 23. března. Rukop. C. 20 f. 70. Item Pelro doleatori as. Spiritu racione laboris instrumentorum ad ssatlaviam XXVI gr. — (6. dubna) Ad offcium sex dominorum per collectas Mathie Zalud, fratri Philippi lutifiguli, racione laboris fornacis in prelorio — (a za jiné práce) 1 k. 62 gr. 36. 1430, 26. Fijna. Rukof. ć. 2099 f. 1038. Johannes Wolf, consul, Antonius ab asinis, Matheus ab albo cervo, Mauricius a flabellis et Matheus Oremus, communes ad laborem prelorii sub capella deputati, fecerunt racionem plenariam de summa LX s. minus XXX gr. ipsi super dicto labore de consilio assignatis sic, quod omnibus simul computatis equinimiter et defalcatis restituunt vice- versa dominis lll s. et XLII gr. — Actum pleno in con- silio f. IIII ante Simonis et Jude ap. 97. 1489, 19. kvétna. Hajek na listu 413. Roku toho v outery před slavnosti Ducha sv. jeden z měšťanův Pražských znamenitějších jménem Jan Mucek stat v rathouze Staroměstském. 88. 1489, 7. listopadu. Hájek na listu 413. V sobotu po sv. Linhartu StaroméstSt{ pevolali mistrův a kněží na na rathúz a rozkázali jim, aby sobě někoho tu hned za správcí volili. 89. 1440, 1. ledna. Letop. české. a Hdjch na listu 414. V pátek na den Nového léta sjeli se do Prahy páni, ry- tířstvo i města a všedše na rathúz Star. M. Pr., spolu se radili — o nového krále. 40. 1440, po 16. srpnu. Hájek na listu 416. Po slavností Na nebe vzetí P. Marie konšelé povolavše na rathouz mistra Václava Drachovce z Betléma i kněze Václava Babky, jeho kaplana, i kázali jim ven z Frahy vyjíti. 41. 1441. 31. říjpa. Rukop. č. 2099 f. 504. Nos ma- gister civium, consules et iurati Mai. C. Pr. universis presen- cium per tenorem recognoscimus, quod providi et circum- pecti Marlinus de Longa platea et Petrus aurifaber, con- iurati, Johannes Trefan, Michael aurifaber, Wenceslaus Hole. et Paulus linista, communes, ad racionem audien- dam ab officialibus circa laborem /urris prelorii, que erat propinqua ruine, videlicet domino Sigismundo Chanie de consilio, Barlossio pannifice et Georgio Domazlicky de communitate electis — protestati sunt, quod iidem officiales de omnibus perceptis — fecerunt 'acionem veram et racionabilem. Act. fer. III ante O. O. S. S. 42. 1443, 24. srpna. Lelop. české a Hájek na listu 418. Při slavnosti sv. Bartoloměje Pražané svolali na rathouz Staroměstský všecky mistry, bakaláře i studenty, jim ozna- mujfce, Ze by žádost byla studentův Vídeňských všech, aby do Prahy přijati byli, tu že by se cht&li uciti. 

Strana 11
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 43. 1444. 10. srpna. Lelof. české. V pondělí den sv. Vavřince rektor učenie Pražského, s doktory, mistry, ba- kaláři a studenty vstipili na rathiz před pány konšely, žalujíce na některé laiky. 44. 1446. 27. července. Lelop. české. V úterý po sv. Jakubu byla svolána všecka obec staroměstská na rathúz. 45. 1446, po 30. červenci. Hájek na listu 422. V so- botu po'sv. Jakubu Prokop ml. z Rabštejna přinesl listy od papeže, též i.od krále Římského do Prahy. — Těch Jistuov k slyšení byli obesláni někteří z pAnuoy zemskÿch na rathouz Starom. 46. 1447, 17. srpna. Letop. české. Ve čtvrtek po Veliké Matce boží byla obec pohromadě. I vstúpili na rathúz pan Jindřich Libštejnský a pan Sádlo a jiní žoldnéři s pacholky svými a prosili sú vstúpenie před konšely a před obec. 47. 1447, 25. srpna. Hájek na listu 423. V pátek po sv. Bartoloměji Táborští nenadále přitáhli k Praze —. Prażanć rychle rozkázali na rathouzích k Slurmu zazvoniti. 48. 1447, 9. listopadu. Rukop. č. 2099 f 1038. Per magistrum civium et domino. consules — Jocus instite Johannis a tribus fontibus, gui est oceupatus per desillium circa lurrim pretorii extrucluim, in recompensam et refu- sionem huiusmodi occupacionis — alius locus anle pre- dictum desillium in acie versus hostium maius dicti pretorii situm, est datus. — Act. pleno in consilio fer. V ante fest, s. Martini. 49. 1448, 13. března. Jakož jest Janovi Wolfovi krám jeho vlastní kramářský zazděn a zadělán skrze podezdénie kaply rathüzské, kteráz jesti jinak bez veliké škody nemohla zachována býti, k odměnční pak a odplacení toho krámu zadčlaného páni — jemu — dopustili --, aby dvě okně z nižších oken, kterd? jdú nebo vyd&läna jsí z, zadních sklepuov kotcuov kožišnicích na dvuor jeho Smerhov řečený — mohl zadělati a stavením sobě potřebným zabradili a za- tméli bez nesnází a překážky všech lidí. Actum fer. ll^ dominice Judica. 50. 1454, 18. ínora. Veleslav. kal. 93. Jindtich X, kníže Většího Hlohova v Hořejším Slezsku, toho dne při- jímal léno od krále Ladislava na rathouze Star. M. Pr. 51. 1458, 2. března. Lelop. čes. Ten čtvrtek před Přene- šením sv. Václava v postě, jakožto v hodinu XVII na rathúze zvolen jest za krále Českého urozený pán pan Jiřík z Kun- štátu a z Poděbrad. 52. 1471. Rukop. č. 2141 f. 101. pretorii. 58. 1478. Lib. leslamenl. č. 2119 O. S. Za novým domem rathúzským. b4. 1474. Lelop. české. Tomášek z apaléky od lilium na rathúze umřel, snad od prkna. — Hájek na listu 446. Nalezeno, že nějaký Tomášek, s»patékař od zlatého lilium a nějaký Hloušský od Hory, ti že by přijeli z Benátek (chtíce někoho jedy tráviti) —. Po malém pak času To- mášek na Starom. rathouze umřel. 55. 1476. 13. května. Hájek na lislu 448. Zbéhla se obec St. M. Pr. k svému rathouzu a tu zjímali konšely některé, totiž Víta, suken kráječe, Lukše od červeného jelena, Zajíčka od schodu, Jana od červeného kříže a Jana písaře, kterýž dhíhý čas seděl v kládě, potom v pondělí před sv. Sofif dání sú někteří z nich k trápení na rathouze a toho dne celého všecka obec byla na rathouze. 66. 1480, 19. června. Lelop. české. V pondělí na sv. Gervasia a Protasia seSla se obec na rathúz. —- V pondělí po sv. Vavřinci (14. srpna) mnoho měšťanuov staroměst- ských zjímáno královským rozkázáním, jakožto Kulhänka Nova domus Rukop. č. 2099 f. 1042'. - I. Na náměstí (proti ulici Melantrychovś). 11 zámečníka, Prokopa vačkáře, Popela platnéře, Jíru hrstníka a jiné mnohé a na rathúz sú vsázeni. Potom v pondělí před sv. Kříže povyšení sú zmučeni nekřestťansky. 67. 1481, 12. listopadu. Hdjek na lisłu 451. Na den sv. Pét bratruov na rathouze Starom. v kaple P. Marie kaplané purgmistroví, tak jakž bývalo za starodávna, slúžiti mší svatých zase počali za purgmistrství Tomáška od zlaté hvězdy a tu každý z konšeluov dřív než šel do rady u mše svaté býti a P. Bohu se pomodliti musi] pod po- kutou starodávní. 58. 1481, 19. listopadu. Rukop. č. 993 f. 227. Když jest bylo po narození syna božieho leta tisícicho čtyřstého osmdesátého prvnieho ten pondělí po sv. Martinu za šťast- ného panovánie najjasnějšícho kniežete a pána, pána Vla- dislava, Ceského krále a markrabí Moravského sc pána našeho najmilostivějšícho, toho léta byl jest od Jebo Milosti krá- lovské úřad konšelstvie a spravovánie obecnicho dobrého poručeno pánuom a osobám dolepsaným. Ti zajisté páni znamenavše, kterak před mnohými léty v hlavniem Starém Městě Pražském na rathúze kapla dielem čistým a nákladem znamenitým vystavena a zdělána jest ke cti a chvále vše- mohúciemu pánu Bohu a mučedlníkóm svatým a dědicóm českým, svatému Václavu, svatému Vojtěchu, svatému Vítu, svatému Zigmundu a svaté Lidmile i jiným svatým vedle tytule popsaného v též kaple a také k veliké cti města svrchupsaného, snažnú a pilný měli sú péči, aby ta kapla tak čistě vystavěna nestála tak pustá, kteráž jest dráhně let za válečných časuov pustá stála a služba božie v nie se nedála, S potazem, radi i volf staršie obce túž kaplu kázali sú malováním obnoviti a poctivého knèze Jana Huolku za kaplana přijali sú. Kterýžto na každý den, když by páni v radě měli seděti, mši svatú slúžití bude, také i jiní všickni jeho budúcí náměstkové a vězňóm svátostmi velebnými tělem a krví pána Ježíše Krista při- sluhovati bude. A první mši v též kaple v pondělí na den sv. pěti bratruov ke cti a chvále duchu svatému i všie říši nebeské jest zpieval a potom na každý den slúžil. To za právo po sobě budúcím panóm a správciem zuostavujíce, aby kaplan ústavně vždy chován byl nebo kdež úředníci prvotné cti a chvály pána Boha všemohúcieho hledie, tuť také všemohicí pán Buoh úředníky dary svými k štast- nému spravování obecnieho dobrého hojnějí ráčí obdařití. Stalo se jest pořiezenie toto za slovutné a vzácné opatr- nosti pánuov pana Thomáše od zlaté hvězdy, toho času purgmistra, pana Thomáše kramáře, pana Jaroše od múře- ninuov, pana Vaclava Holce, pana Rehbfe postřihače, pana Hanuše Mucka, pana Mikuláše konváře, pana Jana Pytlíka, pana Václava Chanického, pana Jíry od jedno- rožce, pana Staňka Sárky, pana Václava Frycka, pana Jíry Sukničky, pana Ondřeje Laba, pana Jana Hudlpacha, pana Martina Pobožného, pana Martina Hocha a pana Ondřeje Rojsy, konšeluov svrchupsaného Starého Města Pražského léta a dne, jakož svrchupsáno stojí. 59. 1483. Zet. české. Konšelé svolali všecky faráře na rathúz. 60. 1483, 23, zafi. Let. české. Tu středu před sv. Véclavem vërnf Cechové, netekajfce na šturmování na rathúze i šturmováno jest u Matky Boží před Tajnem, takž potom ihned po jiných kostelech šturmovali. Takž se mnoho súseduov sbéře rychle a to bylo v XIV. hodinu, i jdú k rathúzu staroměstskému s zbroji (rukopis M. do- dává: kdežto předkem byl jest Bohuslav Legat od ráje, měštěnín velmi vzáctný i statečný, s jinými sousedy praž- skÿmi, a pan Bohuslav vzvedl svůj oštíp, kterýž držal v rukou, udeřil, jim v prah násilně, až uvázl) a mezi vraty rathúzskými stál purkmistr od Klobúkuov. I když sú 2% 

Strana 12
12 I. Na nämésli (proti ulici Melantrychovë). k rathúzu přišli, olázal se jich, co by chtěli? jemuž od- pověděli, že by k rozkázání konšelskému to učinili.. Jimž poděkovav z poslušenstvie hotového i kázal jim tu čekati i chtěl před nimi rathúz zavříti. Ale oni ihned se na něho obofili a on prchl a utekl nahoru a skryl se. Tak všedše na rathéz i jali purkmistra s konšely a přikázali jim v světnici radné seděti, tak aby žádný nevycházel. I vyšel jest purkmistr na mazhúz a ihned jeden sudlicí jeho nohy probodl a on ihned učinil se zabitého a tajil v sobě duši. A oni nechtějíce, aby tu mrcha ležela zabitá, i strojili se s ním k oknu, aby ho vyvrhli z rathúzu, ale on chytil se rukou železa toho, na němž spoléhají v okně, nechtěl se pustití, až mu ruku kladivem železným odlloukli ; takž ten upadl aż na zemi s rathouzu a v košili toliko na zemi leżel, zkrvaveny jsa. A Publik konšel utíkal z rathizu, vloživ sobě ruce s plechovicemi na hlavu, aby ho nemohli raniti,- i porazil ho Jan krejčí od bílého páva před Gebhartovým domem oštípem; i táhli ho za nohy do rathouzu — i vlekli ho do Żatlavy. Jinć pak konśely vsá- zeli do vazby. A v ty časy také zazvonili k Śturmu na rathúze, tuž teprv, co živo, běží k rathúzu a Němci někteří, kteříž sú o té zrádě věděli, rychle také k rathúzu na pomoc konšeluom běželi; ale byli sú již zmeškali, i ně- kteří zjímáni jsou a jiní utekli a rozprchli se. — Tehdy | obec opanovavše rathúzy pečeti vzemše, volili sobě jiné úředníky hajtmany. — V pátek pak — vedli tři konšely s jedním obec- ním, kterémuž říkali Tomášek od Oremusův podle volka pod pranéř, a purkmistra Jana Klobúka v trukách dva kali přinesli, neb nemohl jíti, zlámav sobě nohu, když ho s rathúsu svrhli. První z těch konseluov byl Chanickÿ Václav od kohúta za rathúzem, ten na mučení řekl, co sme my vám měli činiti, to vy nám činíte. — I stali nejprv Publika, potom Chanického, potom Stodolu. 61. 1504, 2. ledna. Archiv brairsky VI f. 9—28. — A když se to stalo, již teprv sami páni strany Ceské s městy a s těmito dvěma pány (p. z Selmberka a p. z Pernštejna) bez pánuov Rímské strany o bratřích jed- nati sou počali na rathouze v Star. M. Pr., kdež proto mnohé ruoznice a nesnáze i roztržky mezi pány a městy, mistry a kněžími byly sou. — V pondělí na Nové léto, když se již psáti počínalo I. 1504. — Nazejtří pak ráno v úterý, když sou obě obce svolány a sešly se na rathouz Starom., tu praví, že jest pan Trčka [četl] poselství díl od krále JMti pánóm i Pražanóm, co se Bratří dotýče — Potom pak sami páni na rathouze zuostavše, list, kterýž Bratří králi JMti psali —, přečísti sobě rozkázali. 62. 1606. Lib. contr. ć. 2107 f. 268. In atrio pretorii. 63. 1607, 31. kvétna Hadjek na listu 462. V pon- dělí po slavnosti sv. Trojice obce Star. M. Pr. sešla se rathouz a tu bylo oznamováno od posluov jich —, aby Zidé byli z Prahy vypovědíni. 64. 1508, 18. prosince. Zełop. české. V pondělí před Božím narozenim byla obec staromóstska na rathouze pospolu. 65. 1609, 3. ledna. Zetop. české. V středu po Nov. létě byly obce pospolu, ale každá zvláště, staroměstská a novoměstská. 66. — 2. února. Tamtéz. V pátek na Hromnice byli se sjeli na rathouz staroměstský, kteříž přijímají pod obojí zpuosobou, páni a rytířstvo i poslové z měst. 67. — 12. února. Tawtéž. V pondělí po sv. Do- rotě byli všecky tři obce spolu i s konšely na staro- městském rathouzu. 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 68. — 28. března. Tamléž V pátek před Zvěsto- váním P. Marie byla obec staroměstská na svém rathouze. 69. — 380. března. Twmléž. V pátek před Květnou nedělí byla svolána obec staroměstská, protože král Vla- dislav měl radu obnoviti. — Krdl Vladislav pfijel na rathouz a pan Lev, purkrabě Pražský, vedl krále, pan Pernštejnský a pan kancléř šli před králem spolu. A když se král posadil, tehdy pan Albrecht z Kolovrat jmenoval konšely popsané na ceduli. 70. — 7. listopadu. Tamtéž. V středu po sv. Lin- hartu konšelé Novoměstští u Staroměstských byli, mlu- více k tomu, že chtí v mír vstoupiti a sobě pomocní býti. 71. 1610, 22. ledna. Letop. české. V outerý den sv. Vincencia bořili na ryuku staroměstském krámce šmejdířské u rathouzu a boudu porybnou k tomu. 72. 1512, 8. října. Lelop. české. V neděli po sv. Václavě dáno znáti pánům, rytířstvu i městům —, aby šli na rathouz slaroměstský a tu rozmlouvali — o nábo- ženství. 73. 1518, 9. května. Lelop. éeské. V pondělí po sv. Stanislavu byla všecka obec staroměstská na rathouze a tu pan Jan Hlavsa oznamoval, jaké třenice měli s pány a rytířstvem — o práva. 74. — 11. července. Tumléž. V pondělí před sv. Markétou byla obec všecka staroměstská na svém rathouzu. T5. — 19.srpna. Tamlčž. V pátek po Veliké Matce Boží kníže Bartoloměj — na rathouze staromé&stském zdíl poselství královské před konšely i staršími obojími. Item páni Mezeříčtí v sobotu na neděli na staroměstský rathouz piijeli. 76. 1513, 5. listopadu. Tamléž. V sobotu po Všech svatých sjela se města královská všecka do Prahy a na zejtří v neděli den sv. Linharta Pražané Staroměstští udělali všechněm městům oběd na rathouze svém; byl také tu i kníže Bartoloměj. Na zejtří v pondělí sešli se všecka města na rathouz i kníže Bartoloměj, tu jim zdíl poselství od krále a potom na to společně mluvili až k nešporům. Pak nazejtří v outerý všecky tři obce opět byli na rathouze staromëstském a potom posláno jest také pro kníže Bartoloměje — Potom v středu i ve čtvrtek opět byly spolu všecka města. 77. 1514, 10. července. Zelop, české. V pondělí před sv. Markétou svolány byly všecky tři obce Pražské na rathouz staroměstský, — Potom ve čtvrtek den sv. Markety páni poslové z měst sešli se na rathouz staroměstský. — Potom v sobotu den Rozeslání sv. apoštolův opět obce všecky byly na rathouze. — Mezi tím — přátelé věznův žádali, aby jim slyšení dáno bylo. A když byl Vilém [z Troskovic] sveden doláv, tu [purgmistr] Albus řekl k němu: Pane Viléme, kdežs žádal slyšení, nyní je máš. 78. — 18. září. Tamtéž. V pondělí po sv. Lam- pertu byly opět oboje obce spolu na rathouze staro- městském. 79. 1516, 24. ledna. Łełof. české. V středu den sv. Timothea — večeři slavnou v Starém M. na rathouze [poslům z měst, jenž poslání byli do Budína k králi] připravili, ctíce je i jiné posly z měst. — Téhož času sjela se všecka města královská do Prahy a v pondělí po Hromnicích šli jsou na rathouz všickní poslové z měst, kdež všickní tři purk- mistrové a konšelé s staršími obecními sešli se do rady. Item v středu pořád když se sešli všickní poslové na rathouz staroměstský, tu byvše zavolání od pánův purk- mistrův a konšelův všech tří měst, vstoupili sou do radní světnice. Potom kázali všechněm starším obecním vstou- piti do radní světnice, a tu čten byl list královský. 

Strana 13
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 80. — 21. února. Tamléž. V středu o suchých dnech postních Albrecht Rendl z Oušavy podkomofim královským vyhlášen a přijat na rathouze slaroměstském. 81. 1616, 90. ledna Zelop. české. V středu po sv. Fabianu obce staromčěstská byla pohromadě na svém ralhouze a tu se volili poslové. 89. 1517, 4. listopadu. Lelop. české. V středu po Všech svatých obec byla spolu slaroméstská. 88. 1518, 12. dubna. Lelop. české. Obec staroměstská svolána byla na rathouz v pondělí Průvodní. 84. — — Berně vyhlášená — na rathouze v Star. M. Pr. v obci vybírána byla. 85. — 17. června. — Ve čtvrtek po sv. Vílu úředník jeden od desk zemských, jménem Zachač, učinil pütku. s rychtátem Starom. v rathouzu —. A potom v pon- dělí před sv. Markétou Jan Zachač — vsazen do vézení — a poseděv tam asi dvě neděle propuštěn jest. | 86. — 2. září. — Ve čtvrtek po sv. Ślastnym a Zbožným staroměstských konšelův sedm dáno na novo- městský rathouz, novoměstských též sedm dáno na staro- městský rathouz; a tu také obeslali cechmistry všecky na staroméstskÿ rathouz domâcf své. 87. — 26. Finn. — V pondélí pred sv. Simonem a Judou vSecka obec Pražská sešli se na dolejsfm rathouzu. 88. 1619, 81. ledna Lelop. české. V pondělí před Hromnicemi byla svolána obec Pražská na slaromčstský rathouz. — Hájch wa listu 469. V pondělí před P. Marie Hromnic obec St. M. Pr. byla pospolu i požádali jsú konšelé na obci, aby dáváno bylo posudné —. I nezdálo se obci a někteří hlučně se doluov počali valiti; ale: hospodář rathouzský nechtěl jich pustiti a oni chtěli jej oknem svrci s rathouzu. Někteří pak po tom hluku zuostali na rathouze a ti se pokojně rozešli. 89. — 1. srpna. Letop. české. Toho času také udělali krov nový nad kaplou rathouzskou v St. M. ad Vincula Petri. 90. 1520. Zelop. české. Toho času cimbuří aneb zá- bradla stupnův kamenných pěkných v rathouze, s erby konšelův těch, za kterých dělány byly, spadla dolův, ježto žádného větru nebylo. 91. — 1ě. září. — V sobotu po Povy&enf sv. Kříže páni úředníci obecních důchodův osm pánův přestě- hovali se z hořejšího rathouzu na dolejší rathouz a tam posazcni jsou, aby pri páních byli. 92. Toho času kaplu při dolejším rathouzu domalovali a pozlalili makovici i vstavili nahoru s kfiżem. 93. — — Vdovu pana Vranovského . - takć pana Viléma Bechyni a odpovědníka Kašpara — drželi Pražané u vězení na rathouze staroměstském až do pátku po Bo- žím křtění. 94. 1523, !8. ledna. Zelop. české. V neděli na sv. Prišku král Ludvík s královú Annou obědval na Star. M. Pr, na rathouze. Slavný oběd byl [Bartoš]: v radní světnici s knížetem Karlem slezským a s jinými dvořany. 95. — 26. dubna. —' V neděli po sv. Jiří bylo shromáždění pánův, rytířstva, pánův Pražan, Horníkův a děkanův Ceské země a farářův a mnohého kněžstva na staroměstský rathouz o ten rozdíl, kterýž se stal mezi kněžími pražskými pod obojí způsobou. 96. — 14. března. Barlo$. A to obnovení se dalo, když král z zámku sjel na starom. rathouz v sobotu před Družebnou nedělí, kdež jest všecku radu konšelskou měšťany — Starého i Nov. M. Pr. pod jedno právo osadil. — A přísaha těm konšelům jest dána od pana Adama z Hradce, nejv. kancléře království Ceského, blíž ke dvacáté hodině. I. Na naměstí (proti ulici Melantryohově). 13 A když se to dokonalo, král v radné světnici dobrou chvíli se zastavil a konfektův za svačinu požíval k velikému potěšení městu Pražskému. 97. — 14. bfezna. Velesl. 147. V sobotu pfed Dru- žebnou nedělí, jinak po sy. Řehoři, ráno okolo hodin 12. Ludvík, král. Uherský a Ceský, u přítomnosti tré knížat a poselství císařského obnovil radu na rathouze Staro- městském z obojího města pod jedno právo a na tu jed- notu, v kterouž se byli Pražané před čtyrmi lety spojili. A to bylo první sazení rady od krále Ludvíka, první také za jednoty Pražské skrze osobu královskou. Primascm učiněn Jan Hlavsa z Liboslavě, hofrychtéř království Ce- ského. Přísahu novým konšelům dával pan Adam z Hradce, nejvyšší kancléř království Ceského. Tu také král pozůstav v radní světnici konfektů místo snídaní pojedl. €8. 1694 Lelop. ceské. Toho léta byla obec veliká Pražská na dolejším rathouze, aby židův víc v městě nebylo. 99. 1524. Hájek na lislu 472. Kdyż purgmistr a kon- Selé na rathouze dole v soudné světnici soudili; tu Zyka Vaníčkovic s nemalým počtem žalovali na dva sousedy, že by o jich faráři Tajnském, mistru Karlovi, něco mlu- vili. — Zjímali hned dva ty sousedy a purgmistru ourad a pecet odjali, s některými konšely na rathouz do vč- zení dali. 100. 1526, 24. fíjna. Velesl. kal. 546. Téhož dne a roku nějaký bratr poustevník, kterýž pro svá kázání přes půl druhého léta v šatlavě Staroměstské seděl, z vězení propuštěn a z měst Pražských — vypovčdín. 101. 1528, 9. září. Barloš. A protož sjel jest [král Ferdinand] dolův s zámku s množstvím znamenitým dvo- řanův svých v středu na zejtří po Narození M. B. na Starom. rathouz a dal přísahu skrze pana Adama z Hradce osobám vybraným. 10?. 1529,17. dubna. Barloš, Potom v pondělí před sv. Tiburcím sešel se veliký počet obce na Starom. rathouz i také nejvyšší rotmistři a původové všeho nepokoje, totiž rota Paškova i on Pašek. 103. — 22. červnu. Tamuěéž. V úterý před vigilii sv. Jana Kř. svolali obce své na obou radnicích, totiž na Staroměstské a na Novoměstské. 104. 1629, 4. prosince. Rukop. č. 2152 f. D 21. S povolením pana purgmistra a pánuov J. Mti, téZ laké pánuov úředníkuov v šesti pánech Města Star. Pr., stala . se jest sinlíiva mcezi mistrem Jakubem vorlojníkem z jedné a Václavem Zvuonkem, hospodářem rathúzů, z strany druhé taková, že mistr Jakub vorlojník jeho Václava Zvuonka přijal jest na svú práci, aby jeho učil a naučil při zprávě vorloje rathúzního i při všech potřebách, kteréž tomu umění vorlojnímu, a bez něhož ta zpráva vorloje býti nemuože, náleží, a to do času určitého, jmenovitě počna ode dne sv. Mikuláše přišlého do roku pořád zběhlého též sv. Mikuláše. A v tom času toho roku mistru Jakubovi luon jeho XV gr. 6. na týden z úřadu dáván býti má a Václavovi Zvuonkovi V gr. č. Po vyjití pak roku toho a po vyučení Václava Zvuonka, ač by mistr Jakub té práce při vorloji vésti nechtěl a sobě stěžoval a že by jie Vác- lavovi Zvuonkovi postoupil, tehdy luon ten XV gr. č. aby byl rozdělen. Polovice toho, totiž 7'/a gr. č. mistru Jakubovi do jeho života a pokudž by zde s městem trpící byl, z úřadu aby dáváno bylo, a druhá polovice, též 7! [2 gr. č., Václavovi Zvuonkovi dotud, dokudz by hospodárstvie v ratháze držal. Jestli že by pak hospodářem v rathúze nebyl a pan purgmistr a páni k zprávě vorloje že by ho ráčili potře- bovati, tchdy Ze by luon tak, jakž mistru Jakubovi dáváno bylo těch XV gr. č. za jeho práci, z úřadu má býti pla 

Strana 14
14 JI. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). ceno. A jestli Ze by potřeba byla při vorloji co opraviti, čehož by Václav Zvuonek sám učiniti nemohl, aby to na mistra Jakuba vznesl a což mistr Jakub sám opraví, od toho jemu samému buď zaplaceno. A též co by Václav Zvuonck sdm uměl a mohl opraviti, aby jemu samému za náklad a práci bylo dáno a zaplaceno. — Act. sabbato ante Nicolai. 105. 1580, 28. května. Barloš. V pondělí křížových dní, třetí den před sv. Urbanem Bartoloměj písař, Václav Trubka, Jan Valenta, Havel od růže, Jiřík od půl kola, Jan zlatník a Vít mečíř byli povoláni na radnici St. M. Tu purkmistr s konšely a administratory k nim mluvili. 106. — 25. srpna. Tamtéž. Na zejtří po sv. Barto- loměji byla obec na radnici povolána. 107. 1531, 6. ledna. Rukop. č. 2134 f. 93. S po- volenfm pana purgmistra a pánuov J. Mti a téZ i pánuov üfedníkuov dradu Zestipanského Města Starého Pražského stala se jest j/md smlúva mezi mistrem Jakubem vorloj- níkem z jedné a Václavem Zvúnkem, hospodářem rathúzu z strany druhé taková, že mistr Jakub vorlojník jeho Václava Zvúnka přijal jest na svú práci v učení řemesla vorlojnického do dvú let pořád zběhlých v ten zpuosob, aby jemu ukázal a jeho naučil každému dílu buď při bu- dicích, buď při vorlojích bicích a též i při těch, ježto se v puškách strojí, to všecko jemu Václavovi podle zpuo- sobu měr ukázati a jej tomu dílu má vyučiti a nic před ním netajili, což by k témuž řemeslu náleželo. Pakli by v těch dví letech již zběhlých nepostačilo a že by on Václav Zvúnek při témž řemeslu od mistra Jakuba dosta- tečně nebyl! vyučen, tehdy čehož by neznal, má jemu mistr Jakub ukázati a skutečně doučiti, aby Václav Zvúnek maje dokonalé poznání řemesla toho, mohl a uměl, ač by se co přihodilo, při vorloji rathúzním, opraviti a zpra- viti, pokud by toho potfeba kázala. A za takovú práci při témž učení pan purgmistr a páni jemu mistru Jakubovi rozkdzali si luonu dávati X gr. č. každého tyhodnc z úřadu šestipanského do života jeho. Při tom i toto mezi týmž mistrem Jakubem a Václavem Zvúnkem jest smluveno, coż by koli on Zvinck udělal a to potom že by prodáno bylo, tehdy polovici toho, zač by prodáno bylo, má býti mistru Jakubovi a druhá polovice Václavovi Zvúnkovi, ale však náklad na to samému mistru Jakubovi náležeti má, kromě což by maléři někdy dáti se mělo, to společně učiniti mají. Act. die Epiph. 108. 1544, 8. ledna. Sixt z Ottersdorfů. Doktor Václav ve čtvrtek před slavností Tři králův tajně se do do Prahy zase navrátil —, tu od jistych jsa vyzrazen, s Janem Koukolem a s néjakfm Bartolomójem knihařem jat a na rathouz Starom. po hodině na noc přiveden byl. Jakž o tom král zvěděl, hned té noci v bodinu osmou jeho — do Mibulky — vsaditi rozkázal. 109. 1547, 7, února. Sixt z Ottrsdorfu. V pondělí po sv. Dorolć některá města jako Nymburk, Kouřím, Kolín, Cáslav, Brod Ceský a jiná, vyslavše osoby z pro- středku svého do Prahy, vstoupení [do rady] jsou sobě zjednali, oznamujíce, Ze by od starších svých proto k Pra- žanům jakožto k hlavě stavu městského vyslání byli, po- něvadž mandát těchto dnův rozkazem JMti Kr. po krajích jest vyšel, v němžto pokuta znamenitá na ty, kteříž by se podle téhož mandátu nezachovali, vztahuje se. Protož oni že podle poručení starších svých za radu — prosí. — Dána jim za odpovéd od Staroméstskych Pražan, že jim raditi — nenáleží. — V outerej po sv. Dorotě pan purgkmistr, na ten čas mistr Tomáš z Javořice, osoby některé z počtu radnfho do oufadu Zestipanského jest obeslal a tu po I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). jedenmecitmé hodině drahný počet týchž sousedův obojího města Pražského předstoupivše před pana purgkmistra a pány žádali, aby k zejtří ráno všecka obec na ralhouz obeslána byla a na rathouze taky aby v veliký zvon zvo- něno bylo - , aby také jich obec pospolu býti mohla. — I mluveno k nim, že od JMti Kr. jest nám zapovědíno, abychom obce pospolu nemfvali ani také ji nesezváněli a také že na zvon (bychom pak i to učiniti chtěli) rathouzský se zvoniti nemůže. — Na zejtří ráno v zvon Tejnsky se zvonilo a počet sousedův města toho znamenitý se sešel, — A vtom poselství se od Novoměstských stalo, že by chtěli na ně toho něco vznésti. I snesše se společně požádali, aby se v kolleji Veliké, poněvadž by to na rathouze Staro- městským býti nemohlo, sešli. A hned jdouc z ralhouzu do kolleje »Veni sancte spiritus« a jiné písničky křesťanské a nábožné zpívali. — V sobotu po sv. Skolastice z krajův některých království tohoto drahný počet stavu panského i rytířského do Prahy se sjel na ten den dožádavše se, aby páni purgkmistrové a rady, starší obecní i také díl obce k zejtří, lo jest v neděli ráno, z obojího města Praž- ského byli obesláni na rathouz Staroměstský, což se jest tak k žádosti jich stalo. A po lektufe v Tejně vyslavše z sebe několik osob do rady jsou předstoupili a skrze pana Viktorfna Křineckého z Ronova žádost — vložili, aby zejtra ráno — do Veliké kolleje — se sešli. — V neděli [po sv. Petru a Pavlu] ráno dva komorníci jmé- nem královským — poroučeli, aby starší přísežní bez meškání obeslání byli —. A když po ranném kázání v Tejně sešli se do rady na rathouz Starom., tíž dva ko- morníci — obeslání královského jim dodali. — A na zejiří ve čtvrtek ráno v velikém počtu na rathouz Starom. se sešedše mezi sebou rozjímali, co by dále z strany toho obeslání činiti měli. — V sobotu před sv. Divišem okolo hodiny 17. král na rathouzy Pražské obadva vyslal Jaro- slava z Selmberka, nejv. komorníka království Ceského, Adama z Sternberka na Zelené Hore. purgkrabf Karl3lejn- ského z pánův, Wolfa z Vřesovic na Doubravské Hore, nejv. písaře království Ceského, a Bernarta Zchušického z Nestajova, purgkrabí kraje Hradeckého z rytířstva, aby ti na místě jeho všecek nový způsob v těch městech Praž- ských při obnovení ouřadu konšelského způsobili. 110. 1561, 19. října. Ruk. č. 2154 f. 120. S jistým vědomím a povolením pana purkmistra a pánuov páni úředníci smluvili a sjednali sú Jana Polívku a Matěje, jinač Alexandra, za trubače i k tomu místo jednoho hlásného každého dne aby ostříhali. Též jestli že by P. Buoh časy nebezpečnější dopustiti ráčil, aby ve dne časem na věží bejvali. A v té službě jmenovitě do roka trvali mají, pfi tom slíbivše rukou dáním, že se chtějí tak při tom věrně, právě, pilně, pokojně i poslušně zachovati. A za tu jejich službu má se každému z nich po XXIUI gr. každého téhodne dávati. Dále pak po vyjití toho roku, jestli že by se p. purk- mistru a pánuom a p. úředníkuom nevidělo jich chovati, tehdy jim napřed čtvrt léta věděti mají dáti, tak aby se službú opatřiti mohli. Též zase oni, nechtěli-li by předce v té službě býti, mají — čtvrt léta [napřed] věděti dáti. Stalo se v pondělí po sv. Havle. 111. 1567 Ruk. č. 1049 f. 92. Karel Bystřický, hospodář ralhouzský, zprávu učinil, že ve čtvrtek před sv. Jakubem registry pronuncoval sem před radní světnicí a na lidí, kteříž pře mají v radě, sem volal a kteříž jsú se vohlašovali, do pondělka příštího sem jim odkládal. A když sem na Jindřicha z Děčína zavolal, on se jest neozval, i přetrhl sem ho. A potom ke mě přišel tu před radní světnicí, kde jd sedávám —, Ze jest tu pod ka- thedrou stal, kde já sedávám —. 

Strana 15
1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 112. 1570. Zprdva o orloji. Rukop. arch. m. č. 1867. Slovutné a mnohovzáctné poctivosli pánuom purg- mistru a raddě Starého Města Pražského, pánům svým příz- nivým a laskavým, Jejich Milostem, Jan Táborský z Klo- kotské hory službu svú povolnú předvzkazujíc všeho dobrého na Pánu Bohu všemohúcím žádá. Vac milost pane purgmistte a VaSe milost pani milí! Poněvadž, ačkoli ne mým chtčním a ne mou volí, ale předkem řízením božím a volí božskou a potom volí u posvěcením Vašich Milostí slavný klenot města tohoto, orloj, na minou práci k zpravování jest přišel, při kterémž já s pomocí pána Bohu všemohúcího pracuje a pilně všecky věci v něm a při něm vnitř i zevnitě spatřuje a vyšetřuje, které a jakékoli nedostatky, buď v nedodělání, buď to v pokažení, spatřití a vyhledati sem mohl, Vašim Milostem všecky sem je oznámil, čehož jest žádný jiný přede mnou ani za mne nevyhledal. A maje litost nad tak znamenitým klenotem, na to sem všecku pilnost svú vynaložil, přemajšleje, kudy a kterak by mohl k napra- vení prijti a k svému zase vyzdvižení k dokonalosti a k pravdě své přiveden býti. Kdež pak Vaše Milost té bedlivosti mé a pilnosti vyrozuměvše, ráčili ste mi v plné raddě při přítomnosti pana hajtmana, (chddZ pana Petra Bechyně, poručiti a k tomu na žádost mou i dva pány z prostředku Vašich Milostí, pana Pavla Zipanského a pana Matyáše Stovíčka, jakožto za kommisafe mi vystaviti, aby to všecko, což by potřebí bylo při orloji, děláno a napraveno bylo. Což když se jest s pomocí najvyššího pána a najdokonalejšího mistra mého vykonalo, již pak, jako naposledy, za sluš- nou a spravedlivou věc býti sem uznal, aby ten tak po- třebný klenot k takovému spuštění a pokažení více nepři- cházel, a skrze mne aby k tomu dopuštěn nebyl, k čemuž od předešlých zprávcí svých dopuštěn jest, že jsou zemřeli, jiného zprávce po sobě nepozůstavivše, ani koho, aby mu dokonale rozumčěti mohl, vyučivše, ani jaké zprávy učinivše, takže sou jej potom musili zpravovati, kteříž mu neroz- uměli. l vzal sem to před se, abych já Vašim Milostem v tom tak posloužil, aby to se mnou neumřelo, ale, abych jiného vyuče a jemu všecky lajnosti orloje toho ukáže, na místě svém, buď to po smrti aneb živ jsa — nemohl-li bych při tom práce vésti — pozůstavil a nechal. A nadto vajše, abych ještě živ jsa to učinil, čímž bych Vašim Mi- lostem poslúžili a ten klenot zpravovati i po sinrti mohl, totiž, abych všecku zprávu a vlastnost orloje toho v spis uvedl a všecky tajnosti vysvětlil a Vaším Milostem to v raddě položil pro budoucí zprávu, bude-li potom k tomu přicházeti,; k čemuž jest již bylo nejednou přišlo, že by někomu nesvédomému opét k zpravování poručen býti musil. I protož ted spis ten s pomocí boží, pokud najvajš možnost rozumu mého velmi mdlého vystačila, učiniv, Vašim Milostem jej pozůstavují, lé celé důvěrnosti k Vašim Milostem jsa, že tím Vašim Milostem vděčně tomu klenotu užilečně nyní i po mé smrti posloužím. A nechť není to žádnému k obtížnosti, že sem tuto zprávu tak dlouze sepsal, ale buď známo, že kdybych k dlouhosti prohlédaje neukracoval, nalezlo by se ještě dosti, co o tom orloji vice psáti; čehož jsem jakožto menší věci, kteréž se každý správce vtipný sám doroz- umívati může, pominul. Co sem pak koli sepsal, to sem s velikou prací svou učinil, Ale však lépe jest každému budoucímu zprávci vy- učenu býti, než na tento spis spoléhati. A to sluší v pa- móli miu. I. Na udmósti (proti ulici Melantrychovó). 15 Spis tento rozd&len jest na XVIII. kapitul. — Při tomto spisu vidělo mi se za slušné i těchto věcí nepomijeti, ale pro budoucí paměť i to poznamenati. Najprv, pončvadž žádné paměti pozůstavené není a do- ptati sem se toho nemohl, aby kde v které kancelláři, buďto v raddě neb v ouřadu poznamenáno se našlo, kto a kterého času tento orloj jest dělal. Abych ale já toho učiniti a jak sem o tom zpraven Loho poznamenati neza- nedbal, i oznamuji, že byli ještě za mého zpravování živi pamětníci toho, po jichžto zprávě vyrozuměl jsem, což sem i prve před mnohými lety slajchal, že tento orloj, první, druhú a čtvrtú stranu s sphérami (krom strany třetí bicí, kleráž jest prve byla a ještě jest nahoře na věži) dělal jest nějaký mistr Hanuš okolo léta 1490 a zpra- voval jej aZ do smrti. A teu po sobć pozistavil učedlníka svého mistra Jakuba, kterýž jest po něm několik dráhně let až do krále Ferdinanda a též až do smrti své jej zpra- voval a všecky vlastnosti i tajnosti jeho dobře znal, neb snad jemu i dělati ho pomahal. A já sem ho také znal a jednomu i druhému z nich tehdáž od spravování dávána byla 1 k. gr. alb. až do smrti. Ten po sobě žádného učedlníka, který by dobře tomu orloji, zvlást sphérám, rozumél, nepozüstavil Než zuoslal po něm Václav Zvůnek, straje pana Jiříka Zvünka, jsa hospodářem druhým v rathouze v pokoji nižším a lóż za několik mnoho let jej zpravoval a žádného jest jemu rozuměti a dobře zpravovali nevyučil, neb hned po jeho smrti, když mně orloj k zpravování poručen byl, tu Jan, syn jeho, mluvil jest ke mnč s hnčvem mezi jiným toto: že jest mistr. Hanuš nenaučil žádného než mistra Jakuba a mistr Jakub žádného ncž votce jeho, totiž Václava Zvůnka a votec jeho žádného jiného než jeho, jakožto syna svého. A že jsou páni naü vodívali mistry z kollejc a nějakého hodináře z Nornberga, najlepšího mistra, na- schvál do Prahy byli za pana Václava Jaroše přivezli, aby orloj ohledal a oznámil jim, co mu škodí a v čem pokažen jest. A on ohledav jej, nic mu nerozuměl a co mu škodí, nic jim neoznámil, než ukázal na toho, kto jej zpravuje. A to jest tak, neb sou mi to i jiní pravili, kteří toho dobře vědomi byli, a někteří: ještě živí lo dobře pamatují etc. I mohlo mi to dobře s podivením býti, proč sou jinde: mistři: k ohledání orloje vybledání byli ještě za Václava Zvůnka, poněvadž jest on byl učedlník mistra Jakuba a za několik mnoho let i ještě za živnosti i po smrti jeho zpravoval jej a nevěděl, co mu škodí. A tak tehdy rozuměti se může, že jest mu dokonale nerozuměl a zvláště na sphérách. Nadto pak on Jan, syn jeho, kterak jest: mu rozuměti měl, poněvadž jest nevěděl, který jest na sphéře měsíc a které slunce, neb jest přezděl měsíci slunce a dvanácti znamením na zodiaku pravil, že jsou mésícové etc. Já pak přistoupiv k zpravování orloje toho a to léta 1552 ani vyučen jsa, ani zprávu jakú o něm maje, kterak sem jemu sám od sebe rozuměli měl? Než ponč- vadž sem k tomu potažen byl a k sobě to přijal, musil sem na to tak mysliti, abych tomu mohl dosti učiniti.. Kterak pak a jakým způsobem bez mistra a bez ukázání tomu vyrozuměl sem, mnoho o tom psáti není potřebí, než králce zavírám. Jakkoli mnoho na to sem myslil a nemálo hlavu svú proto lámal ve dne i v noci pilně vyšetřuje a bedlivě spatřuje běh, jítí i všecka hnutí toho orloje, zvláštnosti a tajnosti jeho vybledávaje, nebyl bych mohl k dokonalému jeho vyrozumění přijíti; by byla nepředešla dvoje věc: jedna sama pouhá pomoc božská, skrze kterúž vyrozuměl 

Strana 16
16 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). sem orloji vnitř, co a jakým způsobem působí na sphé- rách zevniř. Druhé, že sem slyšel v mladosti mé 1519 leccí in astronomia od někdy mistra Pavla Příbrama, klerýž umřel v ten mor 1520 a skrze to vyrozuměl sem sphérám a běhu slunce a měsíce i jiným astronomským vécem ve sphérách etc. A bez toho dvého žádný tomu orloji dokonale nevyrozumí, leč vyučen bude. Anobrž já, když sem již byl dosti dobře jemu vyrozuměl, ještě sem nemohl za dosti dlouhý čas, skůro v roce, spatřiti příčiny, proč měsíc v takovém bludu jest, že ve dvou nedělích vÉecken zodiak přechází, nemaje přejíti až ve čtyřech, tak Ze sem musil ob den nazpátek jej navracovati kolem jeho vnitř o několik zubův a na zodiaku zevnitř přišlo též o několik grádův. A to jest mu škodilo, čemuž oni nerozuměli, proč jest to. I rozličně sem nato přemajšlel, proč se to děje, neb se vnitř nezdálo nic pokaženo býti. Až k tomu přišlo, že jednu noc nemohl sem spáti. I vstav, šel jsem k orloji s světlem a tu sem na to trefil, že tryblík měsícův kola svého chyboval o několik zubüv v jednom místě, což jest tehdáz nemollo spatíeno bjti ve dne, neb se to ten čas trefovalo v noci, ač se časy svými musilo trefovali i ve dne. Ale já nikdy na to sem netrefil prve ani potom ve dne ani v noci. Kterak jest pak mohl jedním viděním orloje toho to neb jiné spatřiti ten mistr z Nornbergka a pověditi, co mu škodí? Když sem pak to v nenadále, víc božím řízením, než svým chtěním, spatřil, nemohl sem se jinak domysliti, kterak by to k napravení ptivedeno mohlo byti, než po- zdvizentm hffdele a čepu kola hlavního, totiž minutního, aby tryblikové ti s zuby kol svých se nemíjeli, ale nále- žitě a mírně se potkávajíce kola svá bez chyby je pojí- majíce vedli. To pak pozdvižení jinak býti nemohlo, než musila ta první strana orloje rozebrána býti. A to jest učinil mistr domácí, ne vysoce učený vznešený, ale prostý, Daniel Sktivan. A když sme jej rozebrali, teprv se jest ukázala vočitě škoda, kteráž prve spatřena býti nemohla, neb jest nalezeno, že sou herštukové, v kterých čepové hřídelní kola minutního jdou, ani ti čepové nebyli voce- loví, než toliko v hertu kalení, neb sou se byly i her- štukové i čepové vyhlodali a vyjedli neb vychodili ná- ramné velmi, „někde víc a někde míň, takže se hřídel snížil a dolův postoupil s tryblíky svými, až sc musili v některých místech s koly chybovati a jich s sebou ne- pojímati. Kteréžto herštuky tak vyhlodané já až do tohoto času sem zachoval a s tímto spisem do raddy je kladu. Tehdy Daniel Skřivan vyraziv a vyňav je ven, udělal herštuky jiné z samé voceli a vsadil je na místo prvních a též čepy obložil vocelí a tak to zpravil, že k své míře přivedeno jsúcí, již více nechybuje. A zato slíbil, že do sta let toho opravovati potřebí nebude. Též také tryb na hřídeli kola štegrádu, jimžto kolo hlavní vede minuty, udělal nový, též vocelový. Co pak více při tom opravoval, toho tuto jakožto menší věci pomíjím. A tak jest opraveno pokažení to i jiné orloje toho a jako obnoven jest skrze Skřivana původem mým, takže nebylo tu potřebí mistra z Norn- bergka. A při tom hned jednou prací sphéry všecky ob- noveny a znovu vymalovány jsou, na kteréžto obnovování vnitř i zevnitř naloženo jest z obecních peněz okolo půl druhého sta kop míš. A tu na velikou sphéru přidal sem několik kusův potřebných, kterýchž jest prve nebylo. A najprv počet XIIti hodin polouorlojních, o kterémž jest kapitula XVI. Dal sem také spacium denní na sphéře naštrajchovati lazourem světlejším a spacium noční tem- nějším a aby zřetedlnější byl rozdíl mezi dnem a nocí, dal sem barvami náležitými naštrajchovati a udélati svi- I. Na náměslí (proti ulici Melantrychově). tání a soumrak, v kterémžto svitání ráno, než slunce vyjde, a wu večer v soumraku, když zapadne, ne ruka, ale slunce stojí, kteréž sem ne malíři, ale zlatníku z vohně dobrým zlatem pozlatiti dal. Také sem dal uprostřed sphéry udělati puklu, kdež prve nic nebylo, a na ni namalovati XII znamení, a okolo ní po krajích pomalováni jsou měsícové a vedle ní slunce, a ručička, kleráž ukazuje na měsíc, jak jest veliký, buďto nový neb plný s svým přibajváním a ubajváním, též také na kterém znamení slunce i měsíc kdy stojí. A tak dru- hým obyčejem běh slunce a měsíce tu v té pukle zavřín jest, čehož jest prve také nebylo. A ač i nyní toho ne- bylo třeba a také to zřetedlně spatřeno býti nemůž pro malost, leč od těch, kteří dobrého zraku jsou. Však proto sem to udělal, aby známější věc byla, že tomu orloji rov- ného není. A tak aby skrze mne ne k snížení, ale k vět- šímu zvelebení přišel, neb sem 'to v něm vyhledal, že netoliko tím jedním způsobem, jakž od mistra Hanuše někdy jest uděláno a ode mne nyní široce jest vypsáno, ale i druhým způsobem prostějším a k srozumění snad- nějším beze všeho vajkladu běh slunce a měsíce tajně zavřín jest a ode mne zjevně skrze tu puklu na světlo vynesen jest. Ta pukla také mírněji ukazuje přibajvání a ubajvání měsíce, tak že podle ní může pochybení měsíce v tom mírněji zpraveno býti, jakož v kapitule XIII. o tom zpráva jest. Co se pak dotýče XIIti hodin nejednostajných, jichž nic víc na dlouhém dni není než též XII jako na krátkém, neb i proto nejednostajné slovou, že jsou v letě delší a v zimě o polovici kratší, jakož linie pozlacené křivolaké na sphéře, kteréž ty hodiny jednu od druhé oddělují, zřetedlně to ukazují, mezi nimižto počet hodin těch na- psán jest. A ty slovou hodiny planetnf, kterÿmZ lid prostý obecní nerozumí a s nimi nic činiti nemá, než toliko učení a ještě i ti řídcí. Naty jsem udélal tabulam horarum inequalium seu plane- tarum a napsal se jim najvaj$ nad sphérami. KteráZto tabule v sobě zavírá a ukazuje každý den v týmdni, v který den koliká hodina kterého planety jest, čehož také prve ne- bylo. Též také kalendář dal sem obnoviti a pěkněji, než prve byl, vymalovati a sám sem dni a svátky napsal; tu sem nic více nepřidal, než počet dnův každého měsíce obecného neb kalendářového a clavem pasche a dva svátky, kterýchž prve nebylo. To pak všecko obnovování dálo se leta 1558. A hned potom spis tento sem spisoval, ale nepřišel k napsání na čisto a k vydání až po XVIIti letech. Také sem o to hned tehdáž přamajšlel, abych to svedl, aby kalendář sám šel, a nepřišlo k tomu až po XIIlti letech. O tom v kapitule VI. psáno jest. Neb když Jid byly minuly (III) líta od zpravování mého a psalo se 1556, porucili páni zpravování orioje Václavovi TobiásSovi, hodináři mistru malých hodinek a on zpravoval ten orloj něco míň než III líta ji umřel jest v středu po sv. Jiljí 1560. A ten tomu orloji dobře posloužil tím, že jej při- kryl plátnem navoskovaným, aby naň prach a smetí ne- pršeli a nad to pak rum. Neb za jeho zpravování dali páni úředníci nad orlojem vyklenouti a železný poklop a vokenici udélati a to se stalo původem pana Jiiíka Zvünka za jeho zpravování úřadu Sestipanského pro bezpecenstvf orloje. Neb mi se bylo prve přihodilo, že jest, mým zapo- menutím svíčky zhasiti, zapálilo, tak že již prkna nad orlojem hořela. Dali také udělali na pilířích hodiny sluneční. Ale na stroji a kolách orloje i na sphérách, aby co zlepšil, 

Strana 17
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). nic není nalezeno, nébrž nalezeno jest po jeho smrli, že jest pohoršil a že jest mu dobře nerozuměl po jistých příčinách cte. Po jeho pak smrti opět, ne mým chtěním (neb sem o to státi nechtěl), ale volí předkem boží, po- tom pana purgkimistra a pánů jich milostí, neb jsou žád- nému jinému poruciti orloje: nechtěli, ač jich několik o to stálo, na mne to zase vloženo, tak že mi jej k zpra- vování poručili. l přístoupiv k němu v sobotu den sv. Matouše 1560, hned sem měl, co opravovati, neb sem nalezl při něm ně- kolik nedostatküv a škod, o nichž on nebožtík neb nevěděl, neb je zanedbal ancb jim nerozuměl a některými včemi zbytečně a nenáležitě hajbal i &kodné a domnívaje sc, Ze nějaký nedostatek napravuje, i kazil, neb z příčiny jedné néco napravujíc s jedné strany k své vůli proti vůli mistra orloje toho, neprohlédaje k příčině druhé, z druhé strany zkazil, neb sem nalezl na sphéře to, Ze imdex mésícüv, kde podchází pod pravidlko, na němž měsíc sedí (v kap. VIL), tak byl skfiveny, że nemoll podchśzeti, neż tak se velmi zavazoval, netoliko o to pravidlko, ale i o kolečko nehnutedlné na vos centrum zodiaku usazené, že nikoli samo sc odvaditi a jítí své vykonati nemohlo. Ješto kdy- bych byl toho nevyšetšil a hned neodvadil, nemohlo než ncb se skriviti a všecken orloj zastaviti, neb se zldmati. Tu pak nevím, zdali sou to udělali tovaryší jeho po jeho smrti, když porozuměli, že to v jejich zpravování nezů- stane, aby budoucímu zprávci překážku a fortel udčlali. Též železo dlouhé, na kterémž sedí druhá ruka k hodinám polouorlojnim, i la malá ručička nalezeny sou zkřivené, totiž i u pukly obě dvě, neb sou mu se o jiná železa zavazovali, tak že se znamenitě sktiviti a zmotati musilo, protože jest na sphéře nenáležitě hajbal těmi včemi, kterýmiž neměl hýbati. To vSecko musil sem s sphéry snimati a napravovali, některé věci i z vohně,. Item plech vohnutý jako oblouček v najnižším místě sphéry pod okolek počtu hodin polu- žený, kterýž ten okolek odvozoval, aby neuvázl, ten sem nalez] vyňatý, na poly přelomený, jednu polovici povržený a druhá polovice ztracená. Potom na tom místě uvázlo a XXti hodin na linií polední dojíti nemohlo, jedno proto uváznulí, druhé, že vnitř za sphérou, chtěje zakrýti mezeru u samého zpodku sphéry, i přibil prkýnko dlouhé přes míru delší, pro něž také nemohlo kolo trépruté vnitF a s nim pocet hodin zevnitF k solsticium zimnimu docházeti. Item volovo vpravenć do kola mósicova, o ćemż psino v kap. XIII., to bylo vyklusalo, a ac ven nevy- padlo, ale zdvislo a pies tryblik moci tak se drželo, až klín železný ten dvojity skfivilo. To i druhć volovo v kole slunce musil sem ulvrzovali. Ty i jiné věcí na nedostatku nalezl sem i při kalendáři. ltem hřebík, který sedí v oblouku, o němž oznámeno jest v kapitule XV., nalezl jsem jej skfiveny dobie o ctvrt hodiny. A skrz lo porozumól sem, że jest on ho nikdy nepotřeboval a snad i nevěděl, k čemu jest potřebný; ten sem také musil narazili a k své míře přívéstí. Item dva skřípečky železná od třetího ztra- cena sou a nezůstal než jeden, jakož v VI. kap. ozná- meno. Item vřeteno železné od minut, které tu bylo druhé pro příhodu aneb pro oprávku prvního, též i zá- važíčka minutní byla druhá, to všecko ztraceno jest. A ač dobrý mistr hodinář byl, však vždy (oho nevySetiil, on ani Zvůnek, proč jest strana minutní každú zimu za mnoho let se zastavovala, ani v straně bicí proč se jest za nykatí nemohlo; tak že mnoho hodin bijívalo, a to obé přičítáno byvalo zimó, ale zima lim nic vinna nebyla. Cchoż oni oba neopravili ani žádný jiný, neb toho nevyhledali a ne- věděli, proč se to děje. Až vždy na mne přišlo (však po I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 17 několika letech, teprv při druhém zpravování mém,) že sem to vyšetřil a velmi snadno sám napravil, o čemž by psáti dlouho bylo. Oznámil i ukázal sem to obé vočitě pánuom i ty škody a Jakub Spaček, učedlník můj, při tom byl. On ví, co jest na překážku bylo, a viděl, kterak jest to napraveno; téZ i to naposledy, Ze zvonce zvonival a hodiny nebily, vf, proč jest to bylo a viděl, kterak jest to napraveno, a ví, jak to po mné opatrovati a zpravo- vali má. A tak suminou krátce zavírám, že Tobiáš, ač okolo orloje dobře opatroval, ale v něm nemálo škody zdělal i tehdy ani ho dobře zpravoval. A tak se to vskutku a brzo shledalo, co sem napřed na konci první kapituly napsal, anobrž více než před desíti lety, prve než sem jej vídal. Protož z tohoto ze všeho oznámení již netoliko rozum ale jistý skutek ukazuje, že není bezpečné poručiti tento orloj k zpravování tomu, ktož jej dobře svědom nenf a tajností jeho nezná, by on pak i jiné orloje, netoliko malé, ale i veliké dělati uměl a jakkoli dobrý mistr byl, neb než on mu právě vyrozumí, bude-li chtíti něco po svém zdání opravovati a v něm přeměňovati, nechť jest tím dobře jist, že spíš něco zkazí než opraví. Ale najbezpecnější vče jest, aby vždy jeden zprávce druhého vyučoval a podle spisu tohoto jej cvičil, neb bez toho vyučování i tento spis nesvědomému dosti hlavy lámání dá, prve než mu dobře vyrozumí. 1 tehdy nesluší ho ledakomus na jeho zakazování a pěkné i chlubné mlu- vení svěřití, ani hodináři ani zámočníku, neb mnozí o sobě mnoho a více nežli jest drží, smajšlejí i mluví a domnívají se, že s tímto orlojem budou moci zacházeti a s nim se obierali, jako s jinymi. Ale já pravím a tím zavírám, 2e tento orloj jest pohádka na všecky mistry orlojníky taková, kteróż oni uhodnouti nemohou. [iZ jsou se o lo nejední pokoušeli a namysliv$c se na to s mno- bým hlavy lámáním, musili tak nechali a lé pohádky ne- mohli uhodnouti cte. Jakoż pak hned po smrli Vaclava Zvůnka byly dány klíče od orloje mistru llanušovi, ho- dináři v Platnýřské ulici, aby jej zpravoval a ou hned nazajtří prosil pana purgmistra a pánuov pro pána Boha, aby zase klite od něho byly přijaty, pravíc, že by se zbláznil, kdyby je) zpravoval. A tak na mou práci to přišlo, že k žádosti pana purgimistra a pánův Jich Milostí to k sobě přijav, veliké a těžké hlavy lámání s ním sem měl, jakž vajš oznámeno jest, tak že by nebylo divu, kdyby mi se to přihodilo, čehož se llanuš hodinář bál, toliko přes jednu noc v zprávě své jej maje, ale sím pán Bůh (oho jest mne zachovati a svú svatú pomoc dáti ráčil, że jest má mdlá hlava tak mnoho snésti mohla. Budiž jeho svaté milosti z toho věčná chvála amcn. Dokonán jest spis tento šťastně v středu na den sv. Lukáše léta páně 1570. Endecasillabon atd. 113. 1575, 25. února. Rukop. č. 1283 /. 8. Páni Pražané všech tří měst s pány posly vyslanými z jiných měst rozjímali (o proposicích sněmovních). Rovněž 7, 8, 17, 92. bíezna, 10, 11, 16, 18, 81. května, 10. června, b. července a 16, 26, 27. září. Viz Sněmy Ceské IV. str. 465—69. 114. 1577,21. ledna. Rukof. c. 1058. f. 272. Marta, Martina Sokola hospodáře rathouzského manželka, svědčila : Když tu Dorotu Jan, hospodář dolejší, nahoru do vězení dal, zazvoniv řekl, vezměte tu děvečku nahoru —. Potom přišel také rychtář, zazvonil a řekl mi, vezmi tu Dorotu děvečku dolüv do světničky k sobě. Opčt přišel rychtář nahoru s biiicem a pacholetem, kdzal ji zavolali, Sel s ní 3 

Strana 18
18 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). na kaplu. — (/. 279.) Když jsou Dorotu do vězení dali — do velký světnice, kázali se jí posaditi za židovský stuol. — ‚ 116. 1679, 28. září. Pamčělní knížka Jana Pildla Rakovnického. L. P. 1579 ve středu po sv. Matouši, když mazhaus velily na Starom. rathouze byl domalován, tehdy s lešením upadli páni ouředníci, snad šestipanští, pan Vojtěch z Proseče a Matěj železník a Simon Malý a jedno pachole se zabilo. Jiným nic neuškodilo. 116. 1681. — Rukop. č. 1060 f. .24. Stál na schodích u radní světnice — šel k mříží, kde sedá pan rychtář —. Stál sem u inříže, kde pan rychtář sedá, a vohlídl sem se v radní světnici. (/o/. 47.): Zpráva ku potřebě Janovi Horskému, hospodáři hořejšího vězení. Jindřich "Tichý zprávu učinil: Stál sem já v komoře mezi sroubky, potom — já běžel hned do sklepa prvního, kde pívo dával, vzal jsem od něho dva džbány. 117. 1584, 30. srpna. Rukop. 326 f. 11. Z jistého poručení J. Mti C. nařízení taxy kanceláře Pražské, podle kteréžto jeden každý bude včdčti čím se spravili. Yaxa kanceláře Star. M. Pr. a předně hořejší: Od svědka jednoho každého 2 gr. č., od zapsání přípovědí 2 gr., od kvitancí 2 gr., od zápisu domu za skrovné peníze koupe- ného 6 gr. a tak vedle proporcí drazších domuov vejše a vojše až do 80 gr., však toliko od domácích trpících s městem. Od zapsání společného nadání, též podle ma- losti a velikosti statku, od JO gr. aż 1 k. gr. Od vejpisuov zápisuov menších | gr. 2 gr. a od větších 4 gr. až do 6 gr. Od zapsání rukojemství, od každého rukojmic 2 gr. Od vejpisův vejpovědí prostých samých 6 gr., od vypsání vší akcí, jakž podstata které pře ukazuje, od 10 gr. až do 80 gr. Od vejpisúv rukojemství 2 gr. až do 4 gr. Od vejpovědí vedle malosti a velikosti i také podslaly pře jedné každé od 5 gr. a-cendendo až do 5 k. Však od domácích; s cizími, jak se mohou smluviti. Od zapisování zvodu a zmocnění pro penize gruntovnf ро 4 gr. Od zapisování zvodův podle zápisův 8 gr. Od zmocnění 4 gr. Item od zapisování zvodu a zmocnění, když se děje ně- komu cizímu netrpícímu s městem na statek bud odká- zaný neb po přátelích připadlý, od jedné každé osoby, jestli že jest statek menší, po 16 gr. a od bohatších po 80 gr. Taxa kanceláře Pražské dolejší : Od přijímání svědka jednoho každého 2 gr., od listuov poselacích běžných a skrovných 2 gr., od listuov otevřených a větších 4, 5 až do 10 gr. Od půhonuov a důhonův 4 gr., od vejpisuov smluv, relací z kněh městských, podle velikostí práce, od 6 gr. až do 24 gr. Od listův zachovacich vedle use- tření chudýcb proti bohatším od 80 gr. až nejvíce do 1 k. gr. Od kšaftův ztvrzení, když by manžel manželce a dítkám svým odkaz učinil, v té příčině, jakž možnost jí postačiti by mohla, od jedné kopy gr. až nejvíce do pěti kop gr. č. vedle velikosti a malosti statku bráti se má. Kdežby pak stalek připadl odkazem na přátely a jiné lidi, tu od jed:oho každého sta kop gr. č. počítaje po 1 k. gr. Coż by pak statku bylo nad 500 k. gr., jako dvojná-ohb a vícejí, tu též podle velikosti statkův po 10, 16, 20, a nejvíce od největších statkův do 25 k. aby bráno bylo. Však od domácích. Přespolní ať se smlouvají. 'Od vidimo- vání majestátuov i jiných věcí, tu též, jakž mnoho nebo méně práce jest, nejvíce do 2 k. gr. Od vejpisův kšaftuov menších a větších bez pečetí od pěti gr. č. až nejvíce do 16 gr. č., pod pečetí pak 24 gr. Od popisování slatkuov tolikéž vedle malosti a velikosti práce, od chudších 6 gr., 10 gr., 15 gr. a nejvíce od největších do 1 k. gr. č. 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). Taxa mezi pány soudci. Kdož by koli chtěl appello- vati do rady, mó slożiti pánuom soudeuom, jakž která je pře, podle velikosti a malosli, od 15 gr. č. vejše a vejše aż do 2!/; k. gr. č. od největších pif. Od outaduov pak mostského, špitálského a šestipanského od 15 gr. č. vejše a vejše až do 1 k. gr. č. od největší pře. A při té každé appellací do rady aby skládán byl jeden ort obzvláštně. A tak i od jiných všech úľaduov j ačklerých poťádkuov a osad podle appellací ort do rady odsílán aby byl, kromě od úřadu rychtářova 5 gr. liem písaři od rejstříku 1 gr., od vejpovédi 10, 15 a nejvíce do jedny kopy gr. č., leč by pře byla o mnoho tisíc, tehdy do 2k. Od akci incnší vejpisu 12 gr. ©. aż do 24 gr. podle velikosti cte. Od zápisu outoku 2 gr., od oustního dictun 6 gr. Však to vše k domácím se vztahuje, kromě Ziduov a přespolních. Zwrzeni tilo artikulové s pány soudci a ouředníky ode všech ouřadův i některými staršími obecními v radě ve čtvrtek na zejtří památky Stětí sv. Jana I. 84. 118. 1584, 5. zi. Rukop č. 326 f 17. (SneScnf z strany dvou velíkých koflíkuov k úřada purgkmistrskému podaných.) L. P. 1584 v středu po památce sv. Jiljí sno- šení p. purgkmistra a pánuov, aby dva koflici velicf, kteříž sou byli od mnoha let v truhle v sklepě proti ho- řejší kanceláři, byli vydání k onřadu pana purgkmistra tak a na ten zpuosob, aby obzvláštní truhlice, v kteréž by chovśni byti mohli>a měli, k ním objednána byla. A bratří(?) podlé jiných věcí, když by koli který pan purgkimnistr úřad přijal, túž (ruhlicí s týmiž koflíky k každému рапо purgkmistru donesli a v opatrování panu purgkmistru dodali. Když by pak líbilo se panu purgkmistru a potřeba toho ukazovala, takové kollíky vystaviti majf, nad nfmi bratří pilný pozor míti, aby žádný z nich nezhynul a domů neodeházeti téhož dne, pokudž by zase U2 kolliky zouplna schování a opatření nebyli. A také žádnému půjčování nemají býti, kromě pánuom radním. Jeden koflik veliký ve způsob stromu pospodu z obou stran-podsckaného a nahoru hruškou, s přikrývadlem ude- lanej, vnitř i zevnitř pozlacencj, na kterémžto dole stojí sedlák povrhše sekeru na zem, jako by chtčl týž strom porazili. Okolo jehožto noh hadi, ještěrky, hlemejždi, za- jíci, psi jsou postavení. A nahoře víko v způsob koruny, v kteréhožto špicu stojí druhý sedlák s sekerou a voštípem, s nedvědem na něho se spínajícím, vnitř víka, kdež erb někdy městský byl, místo znáti. A ten váží vosm hřiven a devět lotuov, každou hřivnu počítaje po 16 k. m., učiní za něj summy 1836 k. m. — Druhcj kofiík prostější, též stří- brnej, vnitF i zevniti pozlacenej, s bilymi obrouèky, s vf- kom na kterým jest koruna menší a špic, pod korunou pak obrouček bílej stříbrnej. Na víku pak vnitř erb městský šmelcem dělaný. Váží sedm hfiven a vosm lotńy, hiivna za 16 k. m. učiní za něj 120 k. m. 119. Asi r. 1584. Rukop. č. 326 f. 4. Jinak — na žádný zvon šturmovati se nemá a zvláště na ten, klerýž nad šatlavou v rathouzu (pro ty, jenž své konce bráti mají) zavěšen jest. Kdož by koli sc toho dopustil a o své ujmć co toho před se vzal, na hrdle trestán bude. 120. 1585 — Rukop. & 326 f. 30. (Instrukcí po- zounářuom od pana purgkmistra a pánuov Starého Města Pražského vydaná létha sc osmdesátého pátého.) Kdož by koli k práci pozounárské přijat a za předního vystaven byl, jest povinen toho šetřítí, aby k temuž povolání svému tovaryše, lidí dobře zachovalé a v témž umční vycvičené, k sobě připojil a klerćhoż by koli tak ku pomoci po- vinnosti té vykonávání přijal na ten spůsob, má jeho k též službě připustiti; aby připovědčl, pokavadž v též službě bude, že v poslušenství panu purgkinistru a pánům 

Strana 19
l. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). státi a všelijak pokojně a uctivě i také k témuž přednímu poslušně a povolně chovati se bude. Který by pak jsa v té príci chtěl nějakou zpouru prokazovali a neposlušen býti, len, kdoż za předního přijat jest, má o takovém panu purgkmistru a pánům oznámili, aby ztrestán býti mohl. Povinnost pak týchž pozounárův tato jest: Ode dne Slavné památky Vzkříšení Pána Krista až do památky sva- tého Michala archangela: Předně v den Páně nedělní tolikéž i v každý svátek vejroční oddání k svěcení v místě obyčejným domu rathouzského pobožné mutéty a zvláště pro tempore. A vejšeji každého dne všedního kromě pátku a soboly na věží rathouzské dvakráte, ráno v hodin 14 a podruhé v hodin 22. Potom od památky svatého Michala až do Veliké Noci v neděli a dni sváteční lýmž způsobem, jako času letního, kromě všedních dnův, jednou a to o polední na instrumenta ku poctivosti Jeho císařské milosti, též pana purgkmistra a pánüv i vXech obyvatclüv mésta tohoto troubiti maji. Pakli by kdy kterého dne tak se nezachovali a to zoumyslně učinili, tehdy nemá se jim za tyż den lun, což na každého by přišlo, dávati. A což by tak kdy jim sraženo bylo, to vše při úřadu solním do register pofádné má se poznamenávati. Trefilo li by se to také, že by někteří z lovaryšův se nepostavili k své povinnosti, tehdy ten, kdož předním jest, iná jeho pokutou, kteronż mezi sebou nařídí, strestati. Cinil-li by pak to často a nechtěl se dáti napravití, bude moci jeho z té práce propustiti bez dovoleni pana purgkmistra a paniv a na to infsto jiného sobé zvoliti. PokavadZ pak tíž pozon- náři v službě jsou, nemají nikam přes pole žádnému se propůjčovati bez dovolení pana purgkinistra a pánüv. Pakli by jinak učinili, tehdy: vězením majf stresténi a luonu prázdní býti. Chtěl-li by také kdo zde v tomto městě jich při poctivých sňatcích potřebovatí vykonávajíce povinnost svou, mohou to s uctivostí konati, nedävaje na sobi žádného pohoršení. Vsak vykonaje to po jinych domích a ulicech nemají lé} svobody pozfvati a zvlistà noëné povyküv troubenim a pískáním nedělati. Také mimo poctivé sňatky po domích šenkovních troubení a pískání nepożivali Jestliże by pak ten, kdož by přednost pozou- nářskou držel, v té povinnosti státi nechtěl, nebo pan purglamistr a páni někoho jiného k té prâci zvoliti тает, tehdy strana straně etvrt léta sobě napřed vědčti dáti mají. A za práci jednomu každému z nich po 12 gr. ©. na tejden z úřadu solního lunu bez zadržování vycházeti má. 121. 1586, 18. března. Rukop. č. 3206 f. 28. (Pic- nešení platu pozounárům vycházejícího do ouřadu solního.) Jakož jsou úředníci úřadu šestipanského na pana purgkmistra a pány do rady vznáš zujíce sobě, kterak úřad jejich na Len cas pro mnohé příčiny veliké zmenšení v důchodích jest vzal, tak že ta vydání, jakž od starodávna z toho lifadu na pisaie do kanceláře, pozounáry a jiné mnohé se dávaly, již vycházetí nemohou, žádajíce aby 'ta jinán obráceny byly. Kdež pan purgkmistr a pání to v svém bedlivém uvážení majíce, na to jsou se snesli: Poněvadž z úřadu šestipanského dosti jiného vydávání vychází a důchodové téhož úřadu poněkud na ten čas zmenšení jsou, protož plat pozounárům náležílý a posavad z úřadu šesti- panského vyšlý, s téhož úřadu »c snímá a do úřadu handle solního se obrací. Tak aby dotčeným pozounárům na po- tomny čas (do vůle pana purgkmistra a pánuov nebo jiného opatření) od úředníkuov handle solního z téhož handle každého týhodne v sobotu po jedny kopě gr. č. dáváno s placeno, anobrž jestli že jím takć posavad co zadržáno jest, to též jím vyplněno bylo. Act. in consilio 18. Martii 1586. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 19 122. 1589, 25. října. Rukop. č. 1284 f. 34. Consi- lium s pány Novom. a Malostr. o tyto včci držáno (strany pekařův a chlebův. Též 28. listop.). 128. 1593. -- Rukop. ć. 526 f. 46. L. P. 1593 pan purgkmistr a pani pobidnuti byli od pźnuov tyrhyteruov, kteříž do pokojuov císařských pouštějí, kdež jsou sobě byli na J. Mti C. vyprosili z karbanu v pokutě propadeného některé věci, zvláště na ručnicích a zbrojích, aby je od nich k obecnímu dobrému koupili. Což se stalo, Że jest od nich strżieno a do almary naschvál k tomu udělané v sklepě za svělnicí, v níž úředníci Sestipansli sedaji, úředníkuom vyčtěno a odvedeno s tím opatřením, aby úředníci dle své povinnosti nad tím pozor měli, aby takové ručnice a zbroje vždyckny v témž místě pozůstávali, žádnému se nepropůjčovali a toliko, přišla-li by toho obecní potřeba, jich potřebovati dali. A kdyby se tak koliv k jaké potřebě obecní vydávati měli, aby védéli a s pilnost( poznamenávali, komu co v jakém zpuosobu do rukou dadí a jak by se táž potřeba vyřídila, ihned zase zouplna vyčtouce i vyčistíce v táž místa scho- vali. Také každého roku dvakrále při nejmenším vezmouce do ouřadu ručnikáře, vytírati a napouštětí je dávali. Po- něvadž pak to vše pro obccení dobré a všelijaké potřeby i příhody, kteréž by se v městě trefiti mohly, lu shro- mázdéno jest, na povinnostech úředníkuov téhož úřadu se zvoslavuje, aby to tak vždyckny bez proměny všelijaké tu zuostávalo a při každém obnovení rady a úředníkuov proměnění v přítomnosti čtyř osob radních předních zou- plna, tak jak samo v sobě jest, vyčísti povinni byli: Předně rucnic dlouhejch dvou loket čtvrtí a dobrejch dvou prstův 42. Více kratších ruénic k míře na puoldruhého lokte 16. Více s vohnutými lůžkami při konci, že muože k prsuom založití (slují španyclky), jest jich šest. A tak učiní všech ručnic šedesát čtyři. Toulce velký čtyři, toulcův k prachovnám malejch šedesáte dvě, klíček všech třidceti šest.. Když polomně dokonce takové ručnice a k ním toulcové i klíčky spraveny budou, to vše jsou povinni do toho inventáře dáti doložiti a poznamenati. Zbroje jsou tyto: předně dvě zbroje jsou encovaný a světlý na brunatno, pěkný, pro hejtmany a při každé nakolena a štrumhauby i rukavnice. Vice desct černých s nakoleny, však toliko předních sedm hemelínův a ruka- vice sedmery. Více dvě zbroje bez nákolení a bez heme- línuov. Vobojček lichej jeden. ‘Ti maji se dâti spraviti, vytříti a, co se pii nich nedostává, skoupiti, aby v po- třebách nastalých to vše па hotově sloužiti k dobrému mohlo. Také každého roku nejméně dvakráte k ním do- hlídati, povolajíc do úřadu platníře, aby se škoda na ních nedála, což vše též povinnostem ouředníkuov se poroučí а svěřuje podle toho, ut supra. V sobotu po sv. Kateřině (27. listop.) koupeno toulcův velkejeh k ručnicím třidceti dva, ti jsou ve sklepě v úřadě. L. P. 1598 z poručení pana purgkmistra a pánuov páni úředníci úřadu šestipanského koupili jsou pro obecní potřebu padesáte osm halaparten a padesát osm wader- špisův, učiní toho obého sto šestnácte kusuov a ti zuo- stávají v sklepě při velké zbrojí. Stalo se v sobotu po sv. Petru a Paylu (8. července) 1593. — V pátek po sv. Maří Magd. (23. července) l. 1598 pan Bartoloměj Miller z Unterpergku, J. Mti C. rychtář, vzal z ouřadu jednu hala- partnu. Od pana prymasa příinešeno райез&е malejch voštipuov a li zuostávají v sklepě, lu kdež se zbroj chová. (In margine: It. 1. 1605 v středu po neděli Družebné (23. března) koupeno jest od nějakých lidí z Fogtlandu 28 ručnic po 2 k. A ty k jiným ručnicím do téhož sklepu jsou složeny.) ge 

Strana 20
20 I. Na namčstí (proti ulici Melantrychovč). 124. 1695, 1. května. Rukop. č. 1285 f. 7. Z strany hospodáře ralhouzského (který viněn) . .. kterak proti zá- vazku a povinosti své velikých neřáduov v tom vejsadném a pokojném domě až dosavad se dopouštěl, piva na sudy bera a nahoru sobě, čehož nikda prv se nedálo, táhnouti dal, tam u sebe jako v nějaké pitevně svobodně šenkoval, it. kuchyni sobě zarazil, jídla na prodaj věznům vařil, body jim strojil. A majíce oni v střídmosti na ty cesly mysliti, jak by z vězení a těžkostí svých sobě pomoci mohli, jeho příčinou, ne jako věznové, než jako páni sobě tam počínají. — 125. 1595, 31. srpna. Rwkop č. 1285 f. 167. Páni vyslaní Klatovští v radě byli přivezše i psaní od svých pánův z strany berně a defensí. 126. 1595, 8. prosince. Rukop. ć. 1285 f. 302. Páni vyslaní z města Boleslava Mladého žádali za vydání svých privilegií svěřených. 127. 1595. — Liber consilii č. 1285 f. 12'. Samuelovi malíři hodiny k správě poručeny. Odpověděl, že chce sobě v té práci koštovati za půl leta. U přítom- ností pánův úředníkův, jimž poručeno, aby hned klíče od prvnějšího vezmouce tomuto je odevzdali. 128. 1596, 1. března. Rukop. č. 1285 f. 362. Páni Novoměstští a Malostranští, též páni z měst vyslaní do rady se dali vynajíti (v příčině berní atd.). 129. 1597, 19. dubna. — Archiv místodrž. P. 148/3. Věděti vám dáváme, že J. M. C. vedle pana Mikuláše Čer- noborského z Hořiměřic, komisaře cel pomezních v krá- lovství Ceském, také Simeona Podolského z Podolí, spolu- souseda vašeho, v jisté příčině — preč vyslati ráčil. I po- něvadž týž Simeon Podolský orloj váš ralhousky sobě svěřený a poručený má, protož jménem a na místč ]. Mti C. vám poroučíme, abyste ho do tří neděl odpustili a orloj zatim jinému až do jeho příjezdu k spravování poručili. 180. 1597, 15 prosince. Rukop. č. 1286 f. 211. V obec pospolu v přítomnosti pana hejtmana svolána a jim předloženo, jak by všickní vůbec o těchto božích hodech se chovati měli. 181. 1598, 9. bfezna. Rukop. ć. 1286 f. 264. Páni soudcové, ouředníci všech úřadův, hejtmané, čivrtní, starší pořádkův do rady svoláni a obesláni, kdeZ jim skrz pana prymasa oznámeno (v příčině zbožnosti, čeládky, opatro- vání ohně atd.). 182. Asi r. 1600. Rukop. č. 326 f. 53. (Instrukcí rychtáře a písaře městského v Star. M. Pr.). Rychtář a písař městský dle povinností svých (kteréž na každou chvíli před očima svými jmíti mají) povinni jsou předně cti a chvály boží vyhledávati a veliký na to pozor jmíti, aby se hříchové a rozpustilosti všelijaké (pokudž by vě- domost jich postacovati mohla) přetrhovali a jednomu každému, chudému, bohatému a jak domácímu tak přes- polnímu spravedlnosti v potřebách náležitých udělovali a dopomahali. Kdyż pak kdo od nich podlé práva a spra- vedlností jakéhokoli a na komkoli dopomožení žádá, též povinni jsou jednoho každého volně vyslyšeti a žádosti jednoho každého, jestli slušná a spravedlivá, vyrozuměti, tak aby ne hned každému k vuoli, anobrž někdy spíše ze zlosti nežli z hodného provinční, nčkoho do včzení bráti poroučeli, ale povolajíce druhé strany, je v tom vyslyšeli a potom k týmž stranám náležitě dle samé spravedlnosti se chovati hledéli, i také, pokud možné, dotýkalo-li by se vécí skrovnych, lidi sami spokojovali. Item když se na koho právo zakládá, buďto pro dluhy nebo pro některá jiná provinění, pacholci a služebníci úřadu rychtářského ničehož toho se ujímati nemají, než rychlář a písař sami a to tímto zpuosobem: Kdo žádá práva, aby někdo do I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). vězení vzat byl, rychtář nebo písař nebo také společně oba dva k tomu se propijciti mají. A byla-li by pak osoba lehká, pro takového poslati mohou, tu vyrozumójice, slušně-li se na takového práva vyžaduje, a pozná-li právo, že by se na koho zoumyslně, an by toho tak nezasloužil, práva žádalo, rychtář ani písař toho dle povinnosti své dopustiti moci nebude, aby někomu k libosti nevinného vězením stěžovati dáti měli. Pakli by právo koho vinného uznalo, ten každý vězením opatřen býti má. Kterýžto aby tak vězením trestán byl, pokudž by jeho provinění zaslou- žilo, tudy aby větší pokuty nenesl, nežli by náleželo. Však kdyby se osob povětrných a lehkých, jež by někdo pro krádež, zranění, mordy a něco k tomu podobného, a ti by ku právu stání a dostání jistí nebyli, do vězení dáti chtěl, dotejkalo, ten každý takového i v nepřítom- nosti práva do vězení doprovoditi dáti mocti bude. Však s takovými aby se jakožto s lidmi nakládalo, jich nebiti ani se s nimi netrhati a tak na tom, kdyZ vézen v rukou jich ubezpečcen jest, pfestávati a jakž koho do vězení do- provodí, ihned rychtáře pohledati a jemu to v známost uvozovati mají, aby rychtář časně o vězni věda na to se vyptati mohl, anobrZ i tomu vyrozuméti povinnen jest, spravedlivé-li u vězení držán býti má. Item rychtář a písař o vězních, kteří a proč sc u vězení drží, dvakráte do týhodne a zvláště, kteří by tak v novč, buď pro veliké neb menší vejstupky vzati byli, v radě oznamovati po- vinni jsou. A pakli by se někdo pro menší provinění od někoho ve vězení zdržoval, to každého dne panu purgkmistru a pánům k uvážení přednášeti. Item když se kdo, bud on jaké koli povahy, do vězení béřce, tomu žádnému, což se při něm najde, zhola nic bráno bejti nemá. Načež rychtář a písař pilný pozor jmíti mají. Však aby se včdčti mohlo, co by se při kom najíti mohlo, rychtář a písař hned lakové vězně zvláště in criminalibus causis prchlédati dali a což by se tak u koho našlo, bylo-li by co podezřelého, do rady skládali. Co by pak jeho vlastního bylo, toho při každém vězni, aby nač živ býti měl, u vězení zanechali. Item také právo často do vězení vcházeli a vězně navště- vovati a dála-li by se včznuom nějaká nespravedlnost, to pretrhovali, ano také, kdyby kteří vězňové nouzi a hlad trpěli, časně panu purgkmistru a pánuom v známost uvo- zovati povinní budou. ltem rychtář a písař, když se na radě nesedí, tím častějí v rathouze se nacházeti dáti mají, aby lidé potřebujíce práva, je tu nacházeti mohli. Pakli by kde odjíti jím potřeba ukazovala, mají dolejší hospo- dyní oznámit, kdyby sc kdo na právo ptal, kde by na- lezeni byli mohli. Avšak pro všeliké potřeby a příhody jednoho pacholka při rathouze vždyckny, pokudž by se nenavrátil, aby zanechával. Item při soudech, kteříž k rych- tářské povinnosti náležejí, rychtář a písať wa ralhouze V Obecní svélnici, kdyZ sc na radé sedí, se nacházeti dáti mají. A když by v kterou hodinu konšelé téhož úřadu každého dne na místa svá zasedati měli, „by o tom jisté mezi sebou snešení měli a, jakž by se sešli, ihned na strany, kteréž přístup ku právu mají, dali volati, je slyšeli a, což nejspíš byti muoże, jich odbejvali i také vcjpo- védmi neprodlévali. Item co se místa, kdež úřad rychtářský v světnici obecní mřížemi drevennymi obrażeny jest, tkne, téhož místa rychtář i písař s konšely svými šetřiti povinni jsou, aby též úřadní místo k zlehčení nepřicházelo, do kteréhožto místa (kromě radních pánuov a osob z desíti soudcuov, téZ písatüv radních) žádný jiný, buď on pří- sežnej nebo nepřísežnej, vcházeti nemá. Kdož by se pak koliv toho dopustil a tam vkročil, ten každý ihned pokuty jednu kopu 'm. povinnen jest a bude, což rychtář a písař ihned zvyupomínati a vězením k zadosti učinění dopoma- 

Strana 21
1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). hali maji. Kteréžto pokuty k úřadu rychtářskému puol kopy a pro vyplacování z vězení těch věznuov, kteříž nemají co od vězení dávati, druhé puol kopy dáváno býti má. Poněvadž laké ponocní města v jislým počtu k noč- nímu ponocování nařízení jsou a ti v lémž čase, pokudž se ponůcka od nich drží, v nepřítomnosti rychtáře a písaře některé rozpustilé lidi do vězení dávají, i o těch tíž po- nocní ihncd na zcejti( panu prymasovi imésta, proč vzatí jsou, též což by od koho, jaká zbraň vzatá byla, ozna- movati povinní jsou a budou. V čemž jim od práva rych- tářského překážka činčna býti nemá aniž ti, kdoż tak vzati jsou od ponocných, rychtářem, mimo poručení pana purgkmistra a pánuov, pokutování býti nemají. Anobrž trefil-] by se rychtář nebo písař k tomu, že by z povin- nosti dle zasloužení někoho do vězení ponocní bráti chtěli, mají jim nápomocni býti. Z druhé strany kdyby rychtář nebo písař pro některá provinční někoho do vězení bráti chtěl, pokudž oni vartu svou drží, povinní jsou též po- nocní rychtáři i písaři v tom nápomocni byti a jedni nad druhymi ruku srozumitedlnou drZcti. 133. Asi r. 1600. Rukop, ć. 323 B (Chaos) f. $85. (Zpráva o řádu pri obni na Star. M. Pr.) Na véZi rathouzsky ve dne i v noci hlásn( se chovají a na město pilný pozor dávají a jestli že kde v Starém, v Novém, Menším Městě z dopuštění božího ohcň vyjde, tejhdy hlásný ihned na věží troubí a v které straně oheň ve dne vyjde, práporec k tomu obzvláštní nařízený vystrčí; nočního pak času lucernu s svíčkou k té straně, kde oheň viděti, vyvěsí, tak aby se lidé po tom znamení mohli spravovati, kde ohcň vyšel. To se také může dobře naříditi, aby tyż Iläsny jeden na věži ustavičně troubením neštěstí ozna- moval a drubý ihned varté znáti dal a od varty aby se předně J. Mti panu hejtinanu, panu cís. rychtáři, panu pry- masovi to ve známost uvedlo a od nich aby jisté vyměření osobám těm, kteréž nejprve k ohni přiběhnou, učinčno bylo, jak mají to neXtéstí pretrhovati. 134. Asi r. 1600. Rukop. č. 323 B (Chaos) f. 231. (Instrukcí ouředníku nad solí.). Najprvé aby suol J.MtiC, kterúž po vodě dolův plaví, při slušnosti koupil a ve dvoře u mostu jí skládati dal; potomné jí zase pii slušnosti lidem za hotové peníze prodával. A když na Siffch takovú suol až do čerpadel splaví, má teho úředník šetřiti, aby se vždycky některá prostice soli nadala pro dosejpání a doplňování jiných prostic, jakž jest to posavad činčno byvalo. ltem téZ suol, kterúž sem na vozích přivozují. aby též skupoval a to při slušnosti, též jí zase lidem pro- dával a pod ralthouzem jí skládati dal a od kohoZkoli by takovou suol koupil, aby jí hned zaplatil, aby se lidé nemeSkali. ]t. kteryZkoli forman taková suol prodá, ten podle starobylého nařízení povinen dáti jest od místa 7 gr. m. Též povinen jest ten, klerýž suol prodá, jakž jí složí, hned jí jinou solí dosypalti dáti všecky prostice zouplna a za to mu se nic neplatí. 1t. týž ouředník má míti svého přísežného písaře, kterýž lined do register, co se takové soli skoupí i prodá, každého dne v počtu prostic poznamenati má. It. pan purgkmistr a pání ráčí také k tomu pacholky neb služebníky naříditi, kteříž by při skládání a dosejpání i nakládání soli obci i lidem poslu- hovali a ti služebníci i písař pod správou úředníka solního býti mají. It. potomně v času příhodném, od p. purgkmistra a pánův k tomu vybraném, buď v týmdni, ve dvou ne- dělích anebo v měsíci pořád sběhlém, z toho ze všeho počet pořádný, totiž z přijmu, z koupí i prodaje činiti má lt. ouředník nemuože-li vždycky sám, ale písař i pacholci, v tom místě, kdež se suol prodávati bude, vždycky aby I. Na namésli (proti ulici Melantrychově). 91 před vozy do mčěsta přijedou nebo přijdou, aby ho věděli v kterém místě najíti, jakž v celnici o tom se poručí, že formanuom oznamovati budou, kdež by ouředníka najíti a jeho doptati měli, aby s nimi o suol strżili a se srovnali mohl prve, nežli by vozové přijeli; po čem by prostice soli koupena mila byti, pfijedouce s soli, aby mohli odbyti býti. Dále jestli Ze by pan purgkmistr a pání' při takovém handli solním vice co potřebného uznati a širší: instrukci o tom naříditi ráčili, to on i písař, též pacholci přijinouce, tak se chovali mají. 185. Asi r. 1600. Rukop. č. 326 f. 9. (Sneševní pana purgkmistra a pánuov Star. M. Pr. o některé obecní artykule.). Předně v střední den aby sc na ralhouze ne- zvonilo a na soudních věcech nescdalo, ale samy toliko věci obecní, z jakých koli příčin pošlé, nebolilo sirotéf. A při tom, mohl-li by čas postačiti, některá pře aby se uvažovala. Nad tim dnem každý pan purgkmistr pilný pozor jmíli má, »by k témuž dni žádných hojemství ani obeslání a odkladuov se nedávalo. — 2. — Dále každého roku jednou a to v čas adventní, mají na sirotčí věci zasednouti, místo k tomu sobě oberouc, buďto v světnici, kdež páni svudcové sedají, nebolito v úřadě šestipanském. — 10. — Za potřebné se poznává, aby na věži rathouzské ponocní bedliví, střízliví, zkušení a dobře zachovalí sc drželi, v noci dva a ve dne jeden. A to proto, aby usta- vičný pozor nad městem držán byl. A jakž by kdy z do- puštění božího v který koli čas obeň spatřili, aby ihned s věže volali a trábiti i Sturmovati s hüru kázali. Nobo mnoho na tom záleží, když se časně o škodě věděti může, kteráž také i snázeji skrze ohlíšení k přetržení přivésti se může. Ti pak ponocní mají míti ve dne praporeček červeného plátna na dlouhém bidle a v noci lucernu s ho- řící svíčkou a v které by straně hořalo, mají jej nebo jí k té strané vystréiti, aby snáze lidé porozumčti mohli, kde a v kterú stranu běžeti mají. Též také ti ponocní na věži mají v noci až do svitání každú hodinu po vosmkráte se ohlašovati a každé ohlášení na všech čtyřech uhlích véZe opáciti. A to ohlášení jmá býti takové: »O bože náš všemohúcí, rač strážce býti svou mocí měst Pražských i obcí«. Zpívati má hlasem, notou, jako: >Blížíť se čas ku povstání.« 136. 1602, v říjnu. Pavel Skála ze Zhoře I str. 46. Na Starom. rathouze — [impressorovi Sixtovi Palmovi] i katem hrozili, aby o — mandatu a písnickách, kdo by je spisoval, oznámil. Vida, že zbytí není, žádal, aby sc s ním netrápili, že chce pravdu pověditi. 187. 1603. — Rukop. c. 1064 f. 186. (Svědomí proti Petrovi, hospodáři dolejšího vězení). Annu po Jaku- bovi hrobniku svědčila: Kázala jsem svýmu pacholíku do rathouzu přinésti stolici, sedli jsme tu, že tu byl chlidek. Tehdy biřič přišel vopilej, sedl podlí mne. — Sebravší (pcníze) šla jsem. I nemoha se na mn& pomstiti, mstil sc na svý ženě, ona šla do rathouzu a zamkla po sobě mřížku a ou nemobhše k ní přispíšiti, běžel a přeskočil přes římsu u velkejch schodů, dostíhl ji někde k mučírně před sklepem -—. Pan rychtář šel potom za mřížku s panem písařem, posadili se za mřížkou, kde sedají v rathouze v kancelářce —. Potom Petr, hospodář dolejší, běžel bcz klobouku skrze mříži, skrz vězení na rynk. 188. 1604, 97. kvétna. Rukop. C. [288 f. 30. Racoun, stavu rytířského v Slezi, že jest se směl s koněm do síně až kh slupnítu v vathouze, v domě obecním a vejsadním, před některým dnem vpustiti a aZ do třikráte s koněm sc Lociti a humlovati. I včerejšího dne opčt v túž nevážnost navracovati a do rathouzu se s koněm se nacházeti dávali. Zvláště proto, když formané napřed | skočiti usilovati, jediné by žoldnéři na překážce jeho ne- 

Strana 22
22 Z. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). náležitému předsevzetí nebyli, kdyZto proti koni oštípy naslavovali a do rathouzu vjeti zbranovali. Item len rytíř písaře rychtářového na práhu rathouzském stojícího přes hlavu prutem mrštil, panu Janovi Kirchmajerovi, panu rad- nímu nařízenému nad žoldnéři hejtmanu, v domě rathouz- ském trucoval, ncuclivé se choval a jemu i těmilo slovy jsa na závazek od J. Mti C. pana rychtáře vzat, jda ven z rathouzu před mnohejmi, kteří se tu sběhli, lidmi odpo- vídal. Du khobe kopf, hör, ich vil dich wol finden. Tu pan purkmistr a páni téZce takovou neváZnost cizozemce povážíce na kancelář některé z prostředka svého vyslali. — Missiva v archivu mistodrz. sv. 108 f. 114. J. M.C. slaleénému Sfast: ému Mosovskému z Moravéfna, sv. Jana | Jeroz. komendátoru v Glacku, Lemberku a Goldperku, radè své a hejtmanu hradu Pražského, aby Bencdikla Ranzona, kterýž na poruccní J. Mti, protoZe jest svévolné do rathouzu Slarom. na koni vjel, braně své dobyl a nenáležitě bez ušetření J. Mti C. zde v městech Pražských vůbec vyhlá- šených mandátův a místa toho vejsadního tukové nenáležité věci před sebe bral, do vězení se dostal, vzhlednouce J.M.C. miloslivě na přímluvy mnohých vzácných lidí za něho učiněné z téhož vězení propustil. — Decretum ect. 5. Junii anno 1604. 189. 1604, 29. července. Rukop. č. 1288 f. 6.3. Obec všeckna v radě o munstrunk, o $acunk slatkiiv anrchbo peněz na ourocích a o uložené summě na každou osobu na novej tok vody. 140. 1604, 80. července. Rukop. č. 1288 f. 00. Hons Wenc! z Lobkovic, hejtman Staroni., přednášet ráčil, obec svolati na rathouz a artykule J. Mti C., jak sc mají jeden každý chovati, přečísti dáti. 141. 1604, 10. prosince. Rukop. č. 1288 f. 202'. J. Mu C. rady p. hejtmana v přítomnosti celá obec v radě. Napomenutí za příčinou času advetnního. 142. 1605, 81. ledna. Rukop. č. 1288 f. 234. Všickni pořádkové a cechy, summon celá obec nu rathouze shromážděna na mazhouze velkém. Ctěno nařízení o obcho- dování. 143. 1606, 28. března. Rukop. č. 1288 f. 287. Písaři dolejsí kanceláře. Stoje osobně v radě Mikuláš Pelargus, Floryán Oxysporyn, Wolfgangus stěžovali sobě do Martina Jíši, že všeckno sám bere před nimi, na kšafty, na inventáře chodí. — P. purkmistr a páni, jak sc budete méti spraviti a co jedcnkażdy z vás bráti, to se v jistej spis a rejstřík uvede, aby pokladnice, registra, co se od koho od čeho kdykoli přijme, aby se do po- kladnice kladlo a poznamenalo. P. prymas a p. M. Jan Vokoryn to sformujf & vám instrukcí vydají. 144. 1605, 28. března. Rukop. č. [288 f. 294. Obce celá v radě. J.MtiC. rady a pana hejtmana v pří- vSickni napomfnani skrze pana Mclchiora Haldiusa k po- boZnému Zivotu. 145. 1605, 12. kvétna. Rukop. č. 1288 f. 318. Vobcce pospolu. V piítomnosti J. Mti. C. rady p. Jana Václ. z Lobkovic, p. hejtmana, v nepritomnosti p. prymasa p. Melchior Maldius, radnf pán, napomenutf na mazhouze velkém učinil o vypravení lidu. 146. 1605, 7. června. Rukop. č. (288 f. 329. Pražané všech tří měst Pr. pospolu v radě v Star. M. Pr. byli v příčině vyp avení lidu válečného. 147. 1605, 6. července. Rukop. č. 1288 f. 354. P. hejtman Starom. ur. p. Hons Wencl Popel z Lobkovic, hejtman Star. M. Pr., okolo: 13. hodin přijel le ratliouzu a do rady viel; obeslav pány, aby se do rady sešli, že l 1. Na ndmésti (proti ulici Meclantrychovd). něco pilně má pánům oznámiti. Ale nemnoho se jich sešlo. OM : v (Oznamoval v příčině obnovy rady, listu přiznávacího atd.) 148. 1605, 1. září. Beckovský I, 408. Profous [do- brodruha Krištofa Russwurma)] do radního domu Star. M. Pr. dovezl do toho pokoje, v kterým prFedeśle vlasky hrabě Ondřej Porio (jehož týž Russwurm do toho vězení a pokoje před tím připravil) seděl, dán byl. Na to dne 2. září měsíce skrze jisté od císaře nařízené komisaře pořádný právní proces spolu s žalobou Jana Jakuba Belliozi Russwurmovi podén byl a, na to svou odpověď on aby dal, přísně mu poručeno bylo —. Dne 10. října (síc) vyveden byl Russwurm na velkou síň v radním domě Star. M. Pr. a postaviv se uprostřed té síně, v přítomnosti velkýho počtu slavných pánův srdnatě k ním mluvití počal, kterak jest — vérné slouzil —. У (ют uprostřed síně radního domu na bílým kamenu služebníci jeho prostřeli černý aksamit a poslouchaje on Russwurm knóżf se modlicich posledné na ten rozprostreny aksamit klekl a kleče z svých knížek horlivě se modlil, před nimž čtyři jeho pacholata s bílými rozžatými voskovými svícemi stáli a řeholník jeden vždyckny mu před očima obraz Umučení božího držel, napomínaje ho. Když pak on Russwurm své modlitby dokonal, kat k němu pozadu přistoupil, klerý vždyckny s mečem před síní stál a jemu nenadále jednou ranou hlavu sťal. Na to téhož hrdinskýho pána služebníci k němu přistoupivše, hlavu jeho k tělu přišili, do truhly vložili, do kláštera Matky Boží Sněžné vnesli. — Po ho- dině, když ten slavný pán sťat byl, císař se na něho upamatovai a svyho komornfka do Staropr. radniho domu poslal, poroučeje, aby hned z vězení puštěn byl. (Srov. i Mikovcovo pojednání: Ilcrinan Kristof Rucsswurm. V Praze 1861). 149. 1605, 28. listopadu. Rukop. č. 1289 f. 35. Hacc feria vacua. ob commissarios expeditos ad Chlristo- phorum Roswurmuni incarceratum, sequenti die decolatum. 150. 1605 — Rukop. ¢. 1065 f. 78. Na velkým mazhauzc před úřadem šestipanským. 151. 1606, 8. května. Rukop. č. 1289 f. 255. Obce shromážděná v radě (o berni, bašení ohně, bláta a tuláky.) 152. 1606, 23. kvétna. Tauéz f. spolu. J. M. C. dekrct picectén stran. processí. 153. 1606, 4. července. Tamtéž f. 306. Vyslan( z méósta Suàice vstoupivie do rady žádali, aby jim berně « anlicipací passirována byla. 154. 1606, 5. éervence. Tamtéz f. 310. Martin Smejdíř kameník, co na ratltotizské vézi na kranclfch od něho děláno jest, žádal, aby bylo skrze pány radní lam spatfíno. Potom on Marlin podle pánüv z rudy na vez vyslaných, když relací o tom učiní, aby moll za práci svou zaplaceno jmiti, žádal. Vyslání na věž p. Petr Nerhof, p. Adam Geronys, p. Simon Vořikovský a p. Jan Petráček k spatření díla. Učinili relaci, že 20 k. gr. zasloužil. 259. Obec po- 155. 1606, 4. srpna. Tamléž f. 355. Obce pospolu celá. J. M. C. řádové o řemeslnících a handlffích čtění. 156. 1608. Rukop. 1067 f. 33. Z věznův ňáký Albrecht Postulovský, kterej rychlářem nad vězní —. 157. 1609, 7. února. Vilém Slavala 1, str. [96. Ráno, když se ti, kteří třetí sluv při témž sněmě repre- sentirovali, na rathouz Starom. sešli, tu skrze primasa Starom. Jiříka Ileideliusa bylo jim přednešeno — [v pří- čině ordinování kandidátů], načež od Krištofa Kobra na mnfstě všech měst odpověd dána. — Na to od primasa povědíno, aby se všickní podepsali, lak aby známi byli, kteří jsou ti. A když se všickní podepsali, primas jim 

Strana 23
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). řekl: Co vám budoucně tato vzpoura a neustupnost vaše přinesc, to čas ukáže. 158. 1609, v květnu. Skała /, str. 195. Vzešla pověst silná — Že Jiří Meidelius z Rasenštejna, tehdejší rychtář císařský, mčl by ukrytých v rathouze Starom., [aby stavy evangelické přepadli a potlačili] do 400 jonáků zbrojüych. — Tou příčinou stavové — sebrali mezi sebou vskok do 500 koni a obchnavše nimi rathouz, zastihli v něm vždy předce ňákou cáslku mušketýrů, jimž zbraně povrchní i poboční pobrali. — | Vilém Slavata /, str. 277. Po první hodině na noc někteří z stavüv pod oboji na- slechli, 2c. primas Starom. Heidelius lid najímal — a do- stuvSe zprávy, že v rathouze něco lidu żavienćho jest, sjeli se na rynk Starom. v noci do 300 k. - - Jeden pak přední z obce rychtáře k tomu přinutil, že jest poručil ralhouz otcviíli, v kterómż se do 50 knechtüv od primasa Starom. zverbovanych nalezlo. — Ti pod obojí pak na rathouze všechny pokoje sobě zotvírati dali, zdali by ještě kde více lidu shromážděno bylo. A když nic nenalezli, ten lid najatý rozpustili a sami se také rozjeli. 159. 1609, 27. června. Skála 1, 259. Od té chvíle zhostili c stavové pod obojí jednání sněmovního na hradě Pr. a obrali sobě k opatrování defensí zemské a nabo- ženství svého místo na Starom. rathouze, kam dircktori každodenně se scházívali a držívali radu svou. Celidka pak jejich dobře vyrystovana: držela silnou stráž: bedlivě na rynku okolo rathouzu. 160. 1609, 27. června. Slavata 1, slr.. 359 a sl. V sobotu po sv. Jam Ki. — shromáždili se stavové pod obojí u velikém počtu na rathouze Starom. a v IĆ své defensí dále kráceli. Kteřížto přísahy a reversy od nich (direktoriis) piijavse, jim také zase přísahu svou ucinili. — (Coż kdyż sc, vykonalo, uvedeni byli direkloii do lé světnice, u klercż desili soudcové rady své drzivajt, a tu hned zesedli. Tam pak mezi ně ráno dva páni kato- ličtí pod jednou, totiž pan Ferdinand z Donina a pan Purghardt Točník z Kiimic, jukożto vyslani z kancelńic Ceskć od jinśch pin katolckych pod jednou, prijci. vzkázánnu. — Svrehupsanf direktorové toho večera se rozešli a »polu namluvilí, aby se zase: na druhý den ne dělní ráno ne rathouy sešli, Ale potom na týž den teprva po polední v jednu hodinu na půl orlolr v hromadu se sešli a tu spolu v příčině: najímání lidu vojenského roz- mlouvati počali. -A větší počet hlasův ty druhé pře vyMh a se snesli, aby -- 8000 Indu pěšího a 1300 jízdného najato bylo. — Následujícího dne sy. Petra a Pavla ap. sešli se zase direktoir na (ż rathow a v jeduśni s Hen drychem Matesem hr. / Turnu se dali. — Téhož duc vyslaní z kraje Loketského před dimektory ohblašení učinili. — Toho dne k víčerou nejv. pan purgkrabě Pr. poslal ku Janu Jiřímu z Svambcika, Vaclavovi z Budova, Jiřímu z Gerstoríu. Bobuslavovi z Michalovic, Adamovi lanhartovs a Václavovi Magrlovi, jich žádajice. aby následujícího dne v domě páně najíú se dali. — Vy osoby — na druhý den ráno přijdouce na rathouz mezi jiné ducktory, jim to v známost uvedly. — Pné nežli direktorové téhož dne z rathouzu sc rozešli, inezi ně kurfiřta Saského posel. pan doktor Gerstenberger, přijel, jich na místě: pána svého žádajíce, aby se v to jedním S stranou pod jednou dali. — Na druhÿ «den - ducktort skrze hejtinany čtvrtníkův obce Starom. před sebe povolatíi dali, kteráž se u velikém počtu na palác sešla —. Na ráno se zase direktoři spolu sešli —. Na druhý den direktoři na rathouze Starom. se — Spolu s nařízenými nejvyššími se sjevše, zavieli, aby hd vojenský — najímati dali. — Mezi tím poručili pa- tenty v příčině odvozovAnf kontribuef — poxslau. — Dán I. Na namèsti (proti vlici Melantrychové). 23 od nás N. N. N. direktorüv. správcüv a rad zemskych, ode všech tří stavův království Ceského pod obojí tělo a krev P. Ježíše Krista: přijímajících nad defensí pro obha- jování náboženství křesťanského pod obojí v pátek po sv. Janu Kř. léta tohoto sněmem nařízených, na rathouze Star. M. Pr. v pondělí den sv. Petra a Pavla I. 1609. — Psaní od direktorův: obyvatelům království Ceského do všech krajúv odeslané: Došla nás správa —. Datun na rathouze Star. M. v pondělí den památný sv. M. Jana [usi a M. Jeronyma, mocedluíküv boZích léta 1609. — Stavové pod oboji vedle patentiv od direktoriv po krajich roze- slaných u velikém počtu do měst Pražských se sjeli a hned v pondělí po neděli páté po sv. Trojici — majestát na nabozenstw( vyzdvihnouce s ním na rathouz Starom. přišli a skrze pana Václava z Budova obci oznámiti dali, že pánům stavům poděkování činí, že jsou se na jejich otevřené listy na rathouz najíti dáti ráčili —. Po modlení pán z Budova téměř celou hodinu vypravoval, jak pracně páni: direktorové ten majestát dostali. — Po té řečí byl čten ten majestát. 161. 1609, 8. července. Skála I. str. 240. Přišla do dirckcí 8. července odpověd od stavův: markrabství Moraského — a byla čtěna vůbce na rathouze Starom. 162. 1609, 21. července. Skala 1. 243. S náramnou radostí: přivezli: [majestát Rudolfa JI. vy příčině: svobody náboženské] do direkci na Starom. rathouz a ukazovali jednomu každému. 163. 1609, 6. iijna. Skala /, slr. 255. když vy- slaní stavüv pod obojf pro amestii na hrad Pr. k ncjv. úředníkům a soudeüm zemským pod jednou přinesli ji sscbou 6. dne března na rathouz Star. M. Pr. mezi slavy, oznámili iin -—, 2e — jsou ji nejv. kaneléř Vilím Slavata a Jaroslav z Martinie podepsati nechtěli —. Což uslyšinší obce = veliké reptání bylo. 164. 16]0, 18. února. Aukop. è. 1290 f. 7. Pâni Pražané a páni vyslaní z mést spoleóné jsouce v radć o artykul a přechovávání cizopanských poddaných za èe- ládku. 165. 1610, 8. března. Rukop. č. 1290 7j. 24. Páni starší obecní povolaní K dobrému zdání, zdali by se měli p. purkmistr a pani podle jinejch pp. Prażan za J. M. C v příčině 10.000 k. od ur. Johanny Pruskovskć ze Sulevic v rukojemství postaviu. — Pám vyslaní z města Cáslié * žádostí o. polevení v. bernf. 166. 1610, 17. biezna. Aukof. c. 1290 f. 55. Páni Pražané radili se x příčině rukojemstvf Pruskovskólo. "Taktéž 22. března (/. ©/.) a dne 29. března o reManty berní (/£ 8/4), 19. května o munstruňk a roštanty berní (y. H3.) 167 1610, 23. června. Rukop. ë. 1290 f. I70. P. Kundrat, Pavel, Damel a Jiřík, bratří Skretové, povolán do rady v přítomnost J. Mu C. p. rychtáře a pánův star- Meh obceních. Byla dotízka učiněna na ně, obzvláště: na p. Jiříka Skrétu, aby se toho zpravil, jakým právem sklep pit rathouzc. Starom a při domě »na Smerhově« řečeným ležící drží a jeho užívá. Dal za odpověd p. Kundrat, že za od mnoha let, jako 28, neb. p. otce jich a jiní toho sklepu pod jistej plat k obci pokojuć užívali — 30. eervna. (E. 186.). Dyetum: Ponóvadź pied tyhodnem — p. bratřím Skrétüm — bylo Z jistého snešení pánův a starsich obecních x tomto místě radním oznámeno, mají-li jaké právo — k sklepu —, aby dnešního dne ukázali, že pak U pami bratří v tom s© pronášejí, že ani při úřadě šestipan. se ničehož doptau a ceo toho ukázatíi nemohou, protož — že jeho Jiříka S. z činže lé, kterou z toho sklepu k obor 

Strana 24
94 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). odvozoval, propouštěti a téhož sklepu jakožto gruntu k obci náležejícího se ujímati ráčí. *) 168. 1610, 1. července. Archiv míslodrž. P 123|11. Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pane purkmistře a páni radní, páni přátelé naši laskaví. Jakož dne včerejšího ráčili jsto podle téhodního odkladu v příčině sklepu v domč Smerhovském ležícího od držitele téhož domu v užívání zůstávajícího u přítomnosti některých pánův starších obceních nám to oznámení mezi jinou obšírnou řečí učiniti, že bychom my měli, jakým právem ten sklep k domu Smerhovskému se drží, ukazovati, též že bychom my při pobídnutí V. Mti na týž dům a jeho vykazování ohlašovali; že ten sklep k domu radnímu náleží, s tou při tom závírkou, že ráčíte chtíti se téhož sklepu právem svým ujítií. Na kteroužto vče když sme V. Mti za odklad, abychom sc s pány přáteli našimi poraditi a zase odpověd naší podle potřeby dáti mohli, žádali, netoliko odkladu, vejpisu ani jakého volného vyslyšení sme obdržeti nemohli. S čímž abychom sc od V. Mti, jakožto v J. M. C. toliko do vüle J. Mti nad justicí a touto obci vystavených úřed- nfkü potkati móli, sme sc nenadáli. | abychom za ty držaní nebyly, jako bychom náležitě, slušně a spravedlivě pře- možcení byli, oznámení V. Mti zadosti činiti o téhož sklepu jen ne samá holá slova beze vší podstaty a nejmenšího fundamentu odstupovati povinní byli, nemohli sme pro takové na nás učiněné uspíScnf, proti nám se za püvoda vystavení a na to ihned odsuzování a exekucí oznámení toho pominouti V. M. se potiebné ohlásiti a na ty motivy, kteréž jste k podstatě předsevzetí svého uZíti rácili, tuto naši sprostnou, šetrnou a uctivou odpověd dáti, totiž po- něvadž jste se v té příčině za původa proti nám postaviti a již se stranou učiniti ráčili, že již ne V. M. ale J. M. C. ráčí právo jmíti nás obě strany v tom rozsuzovati, před- sevzetí V. Mti, jestli jest slušný a spravedlivý a náleželo by jest neb náleží-li V. Mti se proti sobě rovným měšťa- nům a spoluoudům svým; dobře a ctně vždycky chovalým, ku pořadu práva se volajícím, zvláště majíce |. M. C. spolu s J. M. pány nejvyššími ouředlníky a soudci zem- skými i jinými pány radami J. Mti, když řád a právo v zemi jde, učinivše se již stranou, svým právem gruntu našeho po rodičích našich zdědilého, bez překážky držícího, se ujímati a snad na samej vclkej počet spoléhati, tudy nás našeho dědictví zbavovati, nebo to samé, že z něho plat k obci vychází, nás o náš grunt připraviti nemůže, ani to, že by klenutí toho sklepu v domě Smerhovským sc s jiným klenutim rathouzskym srovnávalo, protože z mnohejch domův a gruntův platové k obci vycházejí, však proto je týmž držitelům odnfmati bezprávně smíti neráčíte. | A tak ne vždycky, odkud plat vychází, ihned dědictví toho, komu plat náleží, bejvá. Jakož i starožitnosť toho klenutí ukazuje, że ten sklep snad dřívějí nežli rathouz, když jen domové souscdští byli, již postaven byl. A také co podle důmyslu a formování očitého před lety k obci náleželo, aby to nyní k obci obráceno býti muselo a bez přemožení právního jeden každý aby toho odstu- povati povinnen byl, muselo by mnoho stavení zase, jak dům průchoditej v rynku, kde předešle váha bejvala, a jiní domové, kdež skladové obccní bejvali i statkové po- zemští, kteří kdy k obci té Staroměstské náleželi, odstu- pováni a navracováni bojti, v čemž darcmní myšlení se činí.. A k tomu právo V. Mti nepostačí, zápis že smc na ten sklep ukázati měli, ačkoli u V. Mti to, že my původ- cové nejsme a nám jakožto držitelům, abychom, jak to drZfme, ukazovati povinní byli, že nenáleží, žádného místa *) Viz v příčině toho sporu vyobrazení na příloze č. 2. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). nedosáhlo. Však neráčíte toho v žádným zápisu domu kterého najíti, že jest koupil dům, v němž zejména svět- nice, komory, sklepy, tolik suchejch, tolik podzemních, síně, krovy, vokna, dvéře a vrata cte. nýbrž že zápis svědčí, že koupil sobě cte. dům ležící — mezildomy — se vším k tomu domu příslušenstvím. A tak nám nesluší na to, což držeti a užívati neráčíte, jaký zápis ukazovati, an sněmové v tom patrní jsou, že žádnej držitel statku povinen není straně původní se ve svejch spravedlnostech bezprávně a před časem vyjevovati ase, jak kdo co drží, jinému spravovati. À tak ani my neznáme sc ukazováním jakychs zápisü na týž sklep, mimo vlastní držení, toho zdědění a až posavad užívání, dříve vyslyšení právního povinní bejti. | Kdež pak na jakési V. Mti při ohledávání toho domu strany téhož sklépu naši zprávu se potahovati ráčíte, kteréhožto času já Pavcl a Jiřík smc při témž ohledávání byli, o žádné takové zprávě my nic nevíme, nežli jestli jste mezi sebou ancb před někým jiným, ko- mu2 to nenáleZclo, co promlouvati ráčili, to nám času nynějšího na škodu bejti a nás toho sklepu odsuzovati nemůže. — A jakoż jste se dálejí proti nám v tom vy- jeviti a na tom své všecky řeči stavčtí i zavírati ráčili, že svým právem se téhož sklepu ujíti chtíti ráčíte, jakkoli naše proti lomu činěné ohlášení a žádost, aby proti nám nic bezprávního před sebe bráno nebylo, žádného místa nemělo, nemůžeme toho v žádnejeh právích najíti,; aby kdy se ouřad kterého města s některými staršími obec- ními proli kterýmu sousedu — sami sobě právem proti němu bejti a jemu to, coż on za své pokládá, bcz práv- ního vyslyšení odnímati jměli. Nebo k tomu cíli od J. Mti C. vystavení býti neráčíte, abyste v takovejch pří- činách původové jsouc i soudcové bejti chtíti ráčili, po- něvadž V. M. v stavu třetím svobodném městským rovni j statky nalími jsmc a nc lidć kmctcí. PonóvadZ pak by nám, na číkoli ponuknutí, kteréž se snad od některých málo osob škodlivých obceních hospodářův pro pracování a obceného dobrého při počtech obceních skrze muě puchaltera s jinými k tomu nařízenými osobami vyhledá- vání odnětím toho sklepa nemalé skrácení a ublížení činiti chtělo, V. Mti vždy služebně prosíme, že nás při našem dědictví, přes pamět naší v rukou rodičův naších a naší zůstávající, zůstaviti svého práva proti všemu dobrému řádu právu vlastnímu od V. Mti již dotčenému učinčné ani v podobných příčinách příkladu (!), svornosti městské k ochraně, kterouž nám na místě J.M.C. povinni bojt ráčíte, se vztahující proti nám neužívati za naše upřimné práce v obceních věcech takovou škodlivou odměnu jmé- nem obce nám činiti nedopouštěti a jak k zaneprázdnění J.M.C., J. Mti pány rady J. Mti tak i našemu příčinou býti neráčíte. My ma jiném nejsme, neżli po ]. M. C. k V. Mtcm náležitou šetrnost prokazovati, s tím pii tom našem ohlášením, pončvadž tomu vyrozumíváme, že od svého předsevzetí a téhož sklepu se ujímání pod (tytulem svým právem upustiti chtíii neráčíte a že se s tím od V. Mti za našeho otce i naše upřimné služby potkáváme, my nemíníce od dédictv( na&eho mimo porádné právné vyslyšení a rozsouzení upustiti, přinucení jsme, ač neradi, k J.M.C. v ponížeností se utéci a při J. M.C. milostivć ochrany, reluńku a pomoci poddaně vyhledávati a mezi tím dříve J.M.C. milostivć resolucí o té včci naše dě: dictví náležitě ocbrániti a zastávati; což nám po několi- kerých našich žádostech a ústním ohlašování k tomu to jistě od V. Mti zle vykládáno bejti nemůže —. Act. 1. Julii I. 1610. Kundrat puchalter, Pavel ouředlník mince, Daniel sekretář a Jiřík, bratří vlastní a nedílní Skrétové Sotnovští z Závořic. 

Strana 25
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 169. 1610, v červenci. Archiv místodrž. P. 113]11. Nejjasnější, nejnepřemožcenější, velikomocný Rímský císaři atd. Na V. C. M. z nevyhnutedlné potřeby přinucení sme v poniżcnosti vznaścti, kterak zdědivše my po rodičích našich od léta ete. 87 dům Smerhov řečený vedle domu radního v Starém M. Pr. ležící se vším příslušenstvím k němu náležejícím a jsouce v držení a užívání, jak před týmž časem rodičové naši a od téhož času my až posavad jednoho sklepu suchého v témž domě v prostřed jinýho téhož domovního stavcní ležícího a od domu radního odc- zdčnýho a oddčlenýho, pro to samé, že z téhož sklepu od sltarodávna platu ročního k obci po 18 k. m. se dávalo, kterejž však zouplna až do jminulého sv. Jiří vyplnivši, pan purkmistr a rada téhož města nám ten sklep pod zámyslem obecní potřeby z něčího ponuknutí beze všeho právního vyslyšení, rozsouzení jej odnímati a svým právem se v něj uvázati chtějí, proti čemuž naše ohlašování ku právnímu vyslyšení až i na V. C. M. vznášení se odvolá- vání při nich nám nic postačiti nechce, nýbrž obávámc sc, aby na nás bezprávně neuspíšili a toho sklepu svým právem k našeho dědictví i k mnohemunáctému vydržení let škodě se neujali; tudy nás snad k ňákému sc toho zasc při nich mnohá léta dosuzování, k outratám, mešká- ním i zaneprázdnčním příčinu dáti chtíc. Jakoż pak, kterak ty včci strany tékož sklepu mezi námi teď zašly, jaké jsmc ohlášení a ku pořádnému právnímu vyslyšení odvolávání činily, s čímž jsme sc také zase od nich potkali, jak řád a právo při nich v té pří- čině svůj průchod jmá, příležitě pro snadší lam vyroz- umění V.C. Mti přípis poddaně přikládáme . . . (Pode- psśni Liteż). 170. 1610, 19. července. Archiv mistodrz. 16. Nejjasnější atd. Jakož na V. M. dnův pojminulých sme vznášeli, kterak pan purkmistr a rada Starého M. Pr. i na místě vší obce pod prve neslýchaným tytulem svým právem nám sklep suchej v domč Smerhovským ležící a přes pamět lidskou a jich všech od držitelův téhož domu, jak našeho, tak i po smrti jeho ode mně Jiříka v držení a užívání zůstávající — odnímati a nás o naše dědictví bezprávně připraviti chtějí, při V. C. Mti ochrany a retuňku poddaně vyhledávajíce. Kterážto naše supplikací že týmž pánům Pražanům k spravedlivému opatření odc- slána jest, zpravení jsme. Z kteréhožto dekretu pánům Pražanům ucinónyho V.C. Mti — poníženě děkujeme, však při tom V. C. Mti naši další potřebu pokorně a po- níženě přednášeti pomíjeti nemůžeme, že toho podle pře- dešle od panův Pražan k nám učiněných prohlášení a na konce oznámení, když naše ohlašování se k V.C. Mii a řád a právo odvolávání nic nepostačilo; obávámc, aby oni pod tím k spravedlivému té včci opatření jim učinč- ného poručení sebe samy, pravíce svou vče spravedlivou bejti a práva svého, jsouce stranou, užívati a tudy j soud- cové naši bejti chtíc, neopatrovali a nám toho sklepu, na svý ouřady se bezpečíc, k tomu toho nepovědomí snadno namluviti mohouce, proti nám čtyrcm osobám předčasný předsevzetí v skutek neuvedli a ten sklep nám neodňali a tudy k dlouhým zaneprázdnčním, outratám, škodám nepiivozovali. Toho všeho se obávajíce, abychom od nich původem několika málo osob škodlivých obecních hospodářův (pro jichžto počtův přijímání před některým málo rokem já puchalter vedle jiných z vyšších pánův stavův též za jednoho komisaře od V.C. Mti nařízen, teď pak posléze od obce k tomu deputýrován a dožádán jsem) uvspíšení nebyli, pončvadž žádné ohlašování, ku právům sc volaní u nich nám postačiti nechce, k V. C. Mti se dálejí utíkáme, poníženč a poddanč prosíme, že V. C.M. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 25 o to komisaře své naříditi; nás proti jich předsevzetí ochrániti — poručiti ráčí. (Podepsaní titéž.) 171. 1610, 21. července. Archiv místodrž. P 123|11. Nejjasnější ctc. Jaké sou V.C. Mti bratří Skrétové S. z Z. suplikací v příčině ňákého odnímání od nás a starších našich obecních i na místě vší obce dílu sklepu k domu radnímu a obci této vlastně náležejícího, kterejž oni za svůj vlastní, dědičný a k domu jich Smerhovskému náležející býti pokládají, podali, žádajíce v té včci V. C. M. za nařízení proti nám ňáké mimo pořad práva a snešení sněmovní zvláštní kommisí, tomu smc z též i z předešlé jejich suplikací nám k spravedlivému opatření z kanceláře V. C. Mti Ceské dvorské odeslané dokonale vyrozuměli. I — nikda sme od osob našich na tom nebyli, abychom koho proti povinnostem našim od V.C Mti na nás do vůle boží a V.C. Mti vloženým od práva a spravedlivosti jeho zoumyslna a nenáležitě odtiskovati a, komu co ná- leží, v to se mimo řád a právo, jakž tím při V. C. Mti — v spisfch jich stíhání a obouzení smc, vkládati měli. V kteréžto příčině nevyhledávajíce my žádného svého vlastního zisku aniž také šetříce jakého obzvláštního proti nim záští, majíce na povinnost naši při zvelebování obec- ného dobrého náležitou pamět, uptavší se dostatečně toho, že by tíž bratří Skrétové k výš psanému domu Smerhov- skému díl sklepu obecného od domu radního příční zdí odděleného po panu otci jich v držení a užívání dosavád zůstávali a z toho jistý plat roční k obci této, totiž osm k. m. odvozovali a vynašedše toho bezelstnou potřebu k platnosti a ku pohodlí obecnímu pro sklad soli V.C. Mti Gmundské a prostičné, kteráž se po řece Vltavě vedle privilegií — cís. Ferdinanda — a Maxmiliána — k užitku obecnímu nám toliko Staroměstským samým dodávati má, týž díl sklepu k so/mnici naší příležitý bejti, pročež jakým by právem v pořádné possessí iusto titulo et bona fidc téhož dílu sklepu oni bratří Skrélové po panu otci jich zůstávati měli a zůstávali; toho sme nikdež, aby jakým pořádným zápisem, jenž by se při právě našem mimo vejš psaný plat roční; kterýž teprvé asi od l. 1575 od někdy Jana Skréty Sotnovského z Závořic, otce jich, z užívání téhož dílu sklepu jíti a mimo předešlé držitele toho domu placen býti se začal, nepominuli sme týchž spolubratří před sebe a starší z obce do plné rady v středu po památce nyní minulé sv. Víta — povolati a jim to vše, což se nadpisuje v známost z práva a povin- nosti naší uvésti a je v tom — přátelsky napomenoutí, pokudž by jaké pořádné zápisy, postoupění neb zvláštní vejsadu na dědičné držení a užívání téhož dílu sklepu móli, to aby nám k vyrozumění a spravedlivému té věci povážení přednesli a podali; nejsouce na jiném, než jed- noho každého při právě a spravedlnosti náležité a příslu- šející zůstaviti, jináče pak, pokudź by toho nic nebylo, že bychom k takové důležité obecní potřebě týž sklep obrátiti a je z toho platu ročního propustiti — chtěli. Ze pak po jistém odkladu v tom se prohlásili, že žádných takových zápisův a průvodův nemají, potahujíce se toliko na samou pracscripcí a dlouhým časem possessí a užívání toho a my že bychom původové proti nim v té příčině býti a spravedlivost naší též prokazovati povinni byli. Kdež my šetříce toho, kterak práva království tohoto patrně to vyměřují, že gruntové a všelijací nemohovité městští slatkové jinde sc odevzdávati nemohou, než ve čtyrcch uhlích před právem a přísežnými téhož města, k kterémuž takoví gruntové příslušejí a to cx causa pracscriptionis ct usucapionis a let městských pokojného a pořádného vydržení, kterážto praescriptione odjinud než od actum zápisu buď prodajného aneb posloupného v který- 4 

Strana 26
26 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). koliv městský grunt a statek vkročení počítati se má nebo jinačejí, kdož by koliv čeho toho a jaké spravedli- vosti sine iusto titulo ct fide bona v drZení neporádné, nemoha toho provésti, že pořádně to buď prodajem, dá- ním, pořádným odkázáním aneb postoupením aneb vedle rozsudku spravedlivého přivlastněním vešel, tehdy takovému každému, jakožto male fidci possessori, vydržení let nic neprospívá a takových statkův sobě nezděduje, jakž právo městské pod lit. F 21, 24, 26, 27, 28, H 20, G 18, 46, $ 1. to v sobě šíře zdržuje a zavírá a toho také jistí a spravedliví rozsudkové domácího i vrchního práva — stvrzujf. A protoZ z nadcpsanÿch — příčin nemohší vedle dobrého svědomí našeho a povinností naších v pří- čině této příležitosti obecní pominouti, vedle zůstání a uvážení i jim oznámení jistého, poznávajíc toho příčinu platnou a bezelstnou k obecnímu skladu soli nastávati, poručili sme právu a ouředlníkům nad důchody obce této toho sklepu se ujiti. — A tak neuznávajíce my i na místě obce této jaké důležité potřeby toho býti, abychom jaké kommissí pod spravedlivým opatřením té věci vykonaného žádati a tím V.C.M. zbytečně proti řádu a právu zaná- šeti a zancprázdňovati měli, toho všeho při pořadu práva, k kterémuž příslušíme a vyměření zřízení zemského, po- kudž nám oč toho právně a náležitě od nich bratří hle- díno bude, züstavujeme. — Datum v středu po Rozeslání sv. ap. 1. oc desátého. V.C. Mti poslušní poddaní purk- mistr, konšelé, starší obecní i na místě vší obce Star. M. Pr. 172. 1610, 24. července. Archiv mistodrž. P 123/11. Nejjasnčiší ctc. Jakoż V. C. M. na naše ponížené vznešení ráčila jest se k tomu milostivě nakloniti, nás v svou císařskou a královskou ochranu přijíti a pánům Pražanům Star. M. dne pondělního i outerního vyslaným jich do V.C Mi kanceláře Ceské dvorské vypravcným poručiti dáti, aby nám v užívání sklepu našeho v domě Smerhovském ležícího, od domu radního zdí odděleného, žádné překážky nečinili a jej, jakž se v tom prohlásili, neodjímali, nýbrž jmenujíc z strany své komisaře, do vy- řízení komisí a resolucí V. C. Mti čekali, V, C. Mti ve vší nejhlubší pokoře netajíme, že neohlídajíc se oni na též jim jménem V.C. Mti učiněné poručení, dnes ranním jitrem do téhoZ sklepu u velikém počtu se prolomiti a dvéte z domu Smcerhovského do ného od starodávna jdoucí zazdíti a i toho, co v něm mého jest, se ujíti dali. V čemž když sou jejich ouředníci a rychtář s jinými od nich k tomu nařízenými, z čího poručení to činí, dotazo- vani byli, tchdy że to z poručení pana purkmistra a jiných pánův činí, nám za odpověd dali. Přes to pak přese všecko, když po našem toho na V.C. Mti pány rady a J. Mti nejv. úředníky a soudce zemské oustní vznešení po jejich ouředním služebníku již po třetí inhibicí: vzkázána byla, všecko žádné platnosti u nich neneslo, nýbrž v za- čatém svém dílo vw témž sklepě předse trvali, a hned i přístupu ke dveřům sklepovým brávali, kteréžto předse- vzetí jejich na nic jiného se nevztahuje, nežli že by chtěli, abychom se s ními dlouhý čas o ten sklep na svůj groš souditi a oni důchodem obecním, kteréž beztoho z vět- šího dílu na bezpotřebné věci k veliké škodě obce vyna- kládali a snad jesté [by] vynaklAdati chtěli, nás přema- hali . . . (Podepsaní titéž Skrétové.) 178. 1610, 26. července. Archiv místodrž. P 123|10. Vznesli jsou na J. Mti Rímského císaře a Uherského, Ceskeho cte. króle — poctiví Kundrát puchalter, Pavel ouředník mince, Daniel sekretář J. Mti C. v komoře Ceské a Jiřík, bratří vlastní Skrétové Sotnovští z Závořic, ozna- mujíc, že by jim poctiví purgm.str a konšelé Star. M. I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). Pr. sklep při domě jich Šmcrhof řečeném vedle rathouzu ležícím, jejž jsou po předcích svých zdědili a jeho v po- řádném držení a užívání zůstávali, i s tím, co v učm bylo, odníti, dvéře, kteréž jsou z téhož domu do něho byly, zazdíti a jinam, totiž do rathouzu, obrátiti měli, J. M. C. v tom za milostivé a spravedlivé opatření poníženě pro- síce. Kdež chtíc J. M. C., aby tomu pončvadž oni Pražané Staroměstští v zprávě své, že jim tejž sklep náleží, do- kládají a před nimi Skréty se k němu právo a spravcd- livost. jmíti praví, vyrozumění i také bez zancprázdnénf právnfho spomoZeno byti mohlo, rá&í v té véci za komi- saře své císařské urozené Hanyvalda z Waldštejna na Hostiném, Hermanseyf&, radu svou a nejv. mincmistra krá- lovství Ceského, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic na Pccee, komorníka svého, statečného Voldřicha Gerštorfa z Gerštoríu na Mackově, též radu svou a prokuratora v království Ceském, a poctivé Daniele Kocha z Kolburku, vejbéréfho posudnfho v méstech Prazskÿch, a Jana Maryji Pfilipi, paumistra na hradć Pražském, a Vojtěcha Kout- ského z Jenštejna nařizovati, jim ty všecky spisy, co že sc tak mezi nimi prošlo, odsílati a při tom milostitě po- rouceli, aby sc o jistý čas, co nejprv możno, snesli a da- douce týmž stranám věděti,; tu vče bedlivě spatřili, také zprávu od lidí o té věci vzali; pokudž možné porovnali; pakli by jich sookojiti nemohli, tehdy J. Mti C. o tom, kdo komu scesten jest, zprávu a relací svou do kanceláře J. Mti C. s navrácením zase týchž spisů učinili —. Decretum Pragae 26. Julii anno 1610. 174. 1610. — Archiv místodrž. P 123/11. V.M. urozcní páni, páni urození a stateční rytíři, slovutné a mnohovzáctné poctivosti od — nařízení komisaři, páni nám laskavě přízniví 'a páni přátelé naši zvláště milí. Tak jakož odJ. Mti C. na vznešení naše ponížené ráčíte komi- saři nařízení bejti v příčině sklepu suchého 'v domě Smcr- hovském ležícího a od pánův purgkmistra a rady — od- ňatého, pro lepší vyrozumění a vyhledání naší pouhé spravedlnosti a toho skrze relací zase J. Mti C. prednešení, nemohli jsme pominoutí naši spravedlnost, kterouž v tom sklepu mámc, pokudZ mohlo ncjkratéejí bcjti v spis uvésti s služebnou a přátelskou žádostí a prosbou, že to od nás řijítí y (Podcpsńni bratří Skrétové.) Právo a spravedlnost naší k tomu odňatému sklepu ukazujem tim : 1. Oddělení zvláštní zdí počna od štítu skrze krovy až na klenutí toho sklepu a téhož sklepu též obzvláštní zdí od rathouzu oddělení. 2. Rovná a jednostejná zeď zevnitř. do dvora od svrchu až dolů, jednostejné obmítání, rejsování a kavřince do domu Smerhova. . 9. Voken ze sklepu zazdéní a dvére do něho z Smcr- hova svobodné. 4. Pavlaci a krakstejna do té zdi vezdénf, čehož žádnej soused jeden druhému do své zdi netrpí. 5. Stavení nad týmž sklepem, totiž dvč světnice, sklep líhací a krovy a pod sklepem podzemní sklepové obzvláštně pak základ a gruntové: toho všcho stavení. To jsou přední a podstatní důvodové, že týž sklep, jsa v pro- střed toho stavení, k Smerhovu náleží. Nebo kdyby ne- náležel, nemohli by a práva neměli držitelové Smerhova na sklepě nahoře dáti tak veliké stavění stavěti, okna na dvůr jako i dvéře dělati a naproti tomu vnitř po straně k rathouzským gruntům dvéře i okna zadělávati —. 6. Nad to nade všeckno pořádné, pokojné všeho naříkání a překážky přes pamět lidskou, i předkův našich vydržení a užívání. beze rodičův 

Strana 27
l. Na nduéslí (proti ulici Melantrychovč). 7. Item Jan Šmerhovský dům (en se vším příslušen- stvím, tak jakž toho sám v držení byl, prodal, zápis v knihách učinil (r. 1488), z čehož se nachází, že i týž sklep a též stavení k tomu náleželo, a on při zápisu toho nevyminil ; týmž způsobem i předcházející zápisové to ukazují. 8. Žádných zápisův ani živých svědkův o tom, že by kdy toho sklepu obec měla užívati, nám, když jsme sc na to odvolávali, ukázali nemohli, nýbrž že žádnýho zá- pisu memají, kteréhož dosti dlouho v svých knihách hledali, nám sou se v tom pronesli, načež abychom my jim zápis ukázali, to jimíti chtěli. Ale kdo po předcích svých jakého dědictví nápadem v pořádné držení vejde, žádného zápisu na to nepotřebuje. 9. Předkové jich, kteříž toho oddělení povědomí byli, tomu místo dávali a nato nikdy nenastupovali, ale kteříž ničehož povědomi nejsou, někteří před některým rokem odjinud a jiní nedávno se sem dostali, na nějaké běžné zprávy před sebe to berou. Nebo na takové včci nenáleží svých se sousedův, tak jakž to někteří z pánův tyto dni činili, ptáli, ale v knihách hledati. Ze pak v knihách nic by nenašli a žádného zápisu jim svědčicího před rukama není, nemůže tehdy tu něco a jaké spravedlnosti býti. Naproti tomu drZitclové Smerhova zápis neporušenej a pred mnoha laty v svou moc právní vešlej, totiž koupení téhoZ domu se vším jeho příslušenstvím, jaké tehdáž bylo. mají. 10. Prve nic o to nefikali a bez tolio sklepu dobre mohli býti a byli. 11. Kvitovali ne z toho sklepu odňatého, v stavení domu Smerhovského ležícího, nežli ze sklepu pod světnicí desíti soudcův, kteréhož prvé až posavad sami bez naši prekážky vždycky v držení byli a jsou a tak sami ne- vědí, čeho se ujíti měli. 12. Platův mnoho z domův, zahrad, luk, rolí, vinic k celnici ano i jinam z pozemských statkův vychází, jako i ze sklepův v soukenných kotcích platové jdou, ano i berně z domův všech se platí; však tou příčinou na grunty se sahati nemůže, nežli pro neplnění platu. 13. Aby to do času a do vůle pana purgmistra pod plat najato bylo, aneb že jest to kdy k rathouzu náleželo, podle čeho by mohli to, kdyby chtěli, vypověditi a se toho ujíti, ničimž se toho neukáže. Jakož pak i nyní žád- ného platu, prve nežli se toho ujali, pořádně nevypově- děli a vypověditi nemohli. 14. Sklepovć podzemní to ukazují, že fen dům prve nežli rathouz postaven byl a že svršek ostatní nad nimi také k Smerhovu náležel. 15. Aby se k obci neb k rathouzu sklep směl kdy užívati, toho se neukazuje, ale k Smerhovu že se užíval, samé knihy jejich v té příčině patrny jsou. 16. Zc to s rathouzem tak spojeno, to nic nového není, k tomu podobných příkladů mnoho, ano do kostelů své světničky a vokna mnozí mívají i v tom domě jiný stavení smícháno jest s rathouzským, jakž očitý spatření ukazuje. ) 17. Na Táboře do mazhouzu rathouzského má pan Karcl Přehořovský dveře, kteréž když nedávních lct za- vříti dali, na poručení J. Mu C. zase otevříti museli a po- savad v moci souseda zůstávají, mimo to souscd rathouzu mit jeden sklep podzemní pod rathouzem. 18.—21. (Bezvýznamné.) 292. V pavlači vytesání léta 1542 ukazuje, že již ten sklep k Smerhovu náležel. 23. (Bezvýznamné). 1. Na máměslí (proti ulici Melantrychově). 27 94. Páni Pražané koupili pro dům radní dům s dvo- rem někdy Wolfa z Kamenc, měštěnína Pr., s platy ny- nějšími i budoucími —, jakž příležící přípis — ukazuje. Z kleréhožto výpisu patrné jest, že jsou k tomu domu, kterejž vedle domu Smerhovského ležel, kdež nyní již rathouz jest, ňácí platové náleželi a mezi jinými i ten, kterejž z domu Smerhovského k obci posavad dáván byl, od kteréhožto aby, kdyby chtěli upustiti a se gruntu ujíti k svému držení obrátiti mohli, ten zápis žádné zmínky o lom nečiní. 25. Mimo to vejšejí páni Pražané další důvod svého práva k tomu sklepu sobě pokládají tento, že ten plal teprve od pana otce našeho vycházeti jest začal, skrze to toho dotáhnouti chtíce, jako by předešlí držitelové týž sklep v držení a užívání neměli, což nám nemůže nežli s podivenfm přicházeti, že páni Pražané na jaké paměti kněh svých chtějí svou věc zakládati, nebo jest věc i jim i jiným známá, že věci, kteréž před 4 neb 5 lety k vy- řízcní svému přicházely a schovány býti měli, když toho potřeba obcení byla, najíti je nemohli. KteryZto punkt kdyby od nás měl rozšiřován býti a na další věci sc táh- nouti, všechněm by se nelíbilo. A také že paměti nemají, aby před p. otcem naším ten plat kdy vycházel, není divu, že jsou na onen čas páni radní a přední z obce osoby ušetřovali a mnohý včci sobě promíjeli i odpou- Stel. CehoZ jest důvod tento, že mnohonásobní platy, totižlo sněmovní kontribucí, berně a daně J. Mti C. nálc- žející páni radní, a komu přejí, neodvozovali a posavad neodvozují. 26. Odkud by pak ten plat pocházeti měl, pamět naše snáší, že jsme to od p. otce našcho slychali, Ze sc uvolil každý rok 8 k. k obci platiti za tou příčinou, že jest mohl času zimního v čas zapověděný vína přespolní mladá do svého domu skládati, a na to ty dvéře do toho sklepu, lak aby sudové větší tam vcházeti mohli, rozšířiti dal, an pamětníci jsou, že toho času silnějšího: handlíře v viních v městech Pražských nebylo. 27. Paní máteř pak naše po smrti pana otce našeho ten plat jest dáleji odvozovati se spěčovala, když jest víno po něm pozůstalé odbyla, a aby zápis na ten plat ukázán byl, toho při úřadu Sestipanskym vyhleddvala, kte- rejžto nemohši: vyhledán ani ukázán býti, však na před- kládání a žádost p. Vavřince Břekovce a p. Václava de Clivo, strejcův našich, pro obecní dobré jest odevzdáván. 28. Aby ten sklep suchý před lety soukenické kolce být mčl, tomu na odpor čelí patrná fundací rathouzu, v niž tato slova napsána stojí: Practerca hultae ligncae pannicidarum non debent per quempiam in futurum, si concremabundus vel putredinc consumentur, altius aedificari, sed in ca alütudine, sicut stant, totiž vedle toho nemají budky dřevěnný postřihačův od žádného na budoucí časy, bud že znovu postaveny aneb sešlý budou, vejšejí staveny býti —. 7 které to fundací nenachází se to, aby jací sklepové klenutí ancb ten sklep in specic měl kotci soukenickými míněn býti, ale spíše rozuměti jest, že tehdáž ty boudky postřibačův okolo rathouzu na díle dfevénny neb kamenný byly, kdež nyní solnářky sůl a jiní obchod- níci pod hodinami a z druhé strany v rynku svý věci prodávají. 29. Nicméně však pokudž v tom sklepě kotcc sou- kennicky byly, tehdy jest podzemí náš sklep v těch měrách dřívějí nežli hořejší stavení býti muscl a tak nám ten argument k větší platnosti než pánům Pražanům bejti má. Však jaký jsou se v těch gruntech prom ény dály, o tom my jisté vědomosti nemáme, leč. by nám páni 4° 

Strana 28
98 I. Na náměstí (proti ulici Melantrychové). Pražané vystavili toho, kterej by od těch časů to pama- toval. Nýbrž k víře podobné jest, že tak, jakož ti domové předešle osobám přivátním náleželi a dům k rathouzu od nějakého Wolfa z Kamene I. 1338 koupen byl, že kou- pením domu pro rathouz od těch neb jiných předkův jich ti sklepové vystavení byli a to pro valnf handlc a Ježáky z cizích krajin, kteříž v těch místech, jakožto před- ních města tohoto, sklady své měli. Podle čehož ten dů- vod pánův Pražan, an se prej jedno klenutí s druhým srovnává a proto že by k rathouzu náš sklep přináležeti měl, podstaty žádné nemá, poněvadž z toho patrné jest, že Smerhov dříve byl nežli rathouz a ty sklepy podzemní i svrchní k němu náležeti musely a od držitelův toho domu pokojně užívány byly. Však posito casu, že tu před léty kotce byly, jaká z toho pochází consegucntia bez jistého zápisu, kterejž pravidlem dominii ct iuris posscs- sorii býti má? Nebo tím způsobem měli by se potahovati na některé statky podzemský, na minci, na dům Křenový, kdcž prvc váha byla, na dům u Měnů, na jiný dům proti rathouzu, kdež ungelt byl a jiné před léty k obci nálc- žející stavení. Snad by po letech podobným právem svým na jiný pokoje Smerhovský nad tím sklepem, o nějž či- niti jest, se potahovati a příčinu sobě, že při oknách světnice železný okenice nápodobný rathouzským při po- kojích blíž Smerhova ležících podnes jsou, vzíti směli. 80.—31. (Bezvýznamné.) 175. 1610. — Archiv mśsłodrż. P. 123/11. Nej- jasnější etc. — králi ete. V jaké příčině jsou se k V. C. Mti — páni — bratří vlastní Skrétové — skrze tři rozdílné suplikací své utekli — a co jsou V.C. Mti — páni purk- mistr a konšelé — Star. M. Pr. za odpověd dali, podle čehož jaká od V.C. Mti na nás kommissí — vložena jest, — tomu všemu sme — porozuměli. A V. C. Mti poddaně tajiti nemůžeme, že jsme se vedle milostivého poručení V.C. Mti a nařízené kommisí někteří z nás (pončvadž jsmc tehdáž, když nám táž kommisí V.C.M. dodána jest, všickni doma nebyli) do domu jich bratří Skrétův, Smer- hov řečeného, v outerý po sv.Jakubu najíti dali a uvedše stranám takovou kommisí v známost, k vyřízení jí den v pátek tehdaž nejprvé příští jmenovali a potom sobě toho až do dne sobotního odložili, však při tom v outcry pánům Pražanům po vyslaných jejich vzkázali, poněvadž se tu odnětí sklepu a zazdění dveří, kudy jest se do něho chodilo, dotejče, aby ty dvéře zase ohraditi dali, tak abychom tudy do něho volně jíti mohli; jménem V.C. Mti napomenutí učinili. V sobotu pak pominulou davše se opět zase do téhož domu najíti, tu jsme jednu i druhou stranu před sebe povolali a jim milostivou vůlí V.C. Mti ku paměti přivedše na to nastoupili; aby nám týž sklep ukázán byl, tak abychom jej očitě spatfiti, od lidí zprávu vzíti a tak milostivé vůli V. C. M. zadosti uči- niti mohli. A ačkoliv jest od Pražan Star. M. Pr. ozná- meno, že jsou se k též komisí povolně najíti dali a že rádi slyšeti chtějí, co bratří Skrétové, poněvadž původové žaloby jsou, proti him za stížnost pokládají, však bratří S. oznámili. že původové jsou Pražané a sklepu jich se ujali, že povinni budou svý právo, kteréž k tómuż sklepu mají, ukázati a před námi se toho, proč sou se ho ujali, spra- viti. Pražané pak vždy na svém stáli, že jsou oni žádné komisí nežádali, nýbrž se na pořad práva, kdo je z čeho viniti chce, odvolávají. Ale bratří S. oznámili, že jest jim dvoje inhibicí učiněná, aby se ho neujímali. K čemuž od jedné i druhé strany mnoho mluveno bylo, až i potaz náš na to šel: Poněvadž se zpráva dává, že jest se jim dvoje inhibicf stala, aby se toho sklepu ne- ujfmali, a oni sc pak jeho pfedce ujali a tak. pivodovć 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychovś). odnětí a obvinění jsou, aby nám napicd tyż sklep i spra- vedlnost svou ukázali. Načež od Pražan toho doloženo. že o žádné inhibicí nevědí a ač jest něco toho p. Pavel Michna z Vacinova jím o tom oznamoval, však to že jest se stalo po skutku. Ale bratří S. vždy na svém stáli, že jest jim inhibicí učiněna, načež páni Pražané vystoupení žádali. A po vystoupení znovu své předešlé obrany oznámené před- stírali a toho učiniti se zbraňovali pravě, že jsouce obžalováni, původové býti nemohou. Než aby bratří S. ukázali přístup, kudy jsou do téhož sklepu chodívali oni také že staro- dávní cestou sklep ten potom vykázati chtějí. | Protož ač jest se předešle ode mne Hannybala z WaldStcjna na místě nás všech komisařův pánům Pražanům St. M. jmé- nem V.C. Mti napomenutí stalo, aby ty dvéře, kterýmiž jest se do téhož sklepu ze dvora jich bratří >. chodilo, odhraditi dali, tou abvchom tam, kudyž jest předešle do něho chozeno bylo, vjítí, týž sklep spatřiti a tomu vyroz- uměti mohli, ale že jsou tíž Pražané v tom se tak neza- chovali a těch dveří odhraditi nedali a dáti nechtěli, nýbrž toliko na svém noustupně, aby oni bratří S. přístup, kudy jest se do toho sklepu chodívalo, vykázali, stáli, tam jsme vejíti nemohli. Pročež abychom tomu, oč činiti jest, vyrozuměti mohli, jim bratřím S. jsme toho podali, aby oni nám spravedlivost svou a právo své, jaké k témuž sklepu mají, i také kudy jest prve k němu přístup a do něho vchod býval, ukázali. Kteřížto bratří S. jsou nám předně tu zprávu dali, ukázavše nám světnici, v kteréž jsme seděli, z níž okna do domu souseda jich, kdeż slove rv stodolce, jsou a z jedné strany světnicí a kuchyni a z druhé strany sklípek, pravě, že týž sklep suchej, kterýž jsou oni Pražané jim odňali, pod těmi třmi pokoji leží a pod týmž sklepem suchým že ještě tři sklepové pod zemí jsou, z nichž třetí ještě dál než tento suchcj, až pod rathouzské staven( 20 loket leží a tak že sklepové pod emní jsou gruntem toho štoku. Ten pak suchcj sklep že leží nad těmi podzemními a nad ním teprvé ty pokoje a komora, v nichž se bydlí. Odtud ven vyjdoucc na mazhauz před svčtnicí, uhnuli se s námi k pravé straně kuchyně, ukázali nám obzvláštní zeď, počna odštítu skrze krovy až na klenutí toho sklepu, kterýž dělí štok na dvůr od domu rathouzního. Kterážto zeď od svrchu až dolů má jednostejné obmítání. rejsování i kavřince do domu Smerhova a z té zdi pavlač na dvůr, na níž vytesáno: Jan Smerhovský léta 1542. Kteroužto pavlačí jsou zazděny okna, kteréž z rathouzu do toho domu šly, dole pak pod touž pavlačí ukázali nám krak- štejny do Lé zdi vsarené a dvéře opodál od kouta z pravé strany do dvoru proti dvéřům domovým, kterýmiž jest se do téhož sklepu chodívalo, kteréž nyní od pánův Pražan v nově zazděny jsou a nimi se více choditi nemůže. Před kterýmžto sklepem jest veliká mříže dřevěnná, kterouž se světlo do sklepu podzemního pod týmž sklepem ležícího vede. A tu vedle téhož sklepu k pravé straně vedli nás do podzemního sklepu, kterýž na trý rozdělen jest příční zdí jednostejným dílem dělanou, tou, aby tři sklepy byly. Kteřížto sklepové leží pod tím sklepem a jakž nahoře dotčeného ještě dále než ten suchý sklep až pod rathouzské stavení 20 loket. Jest ještě jiné stavení vc dvoře k levé straně při samém rathouzu, kteréž také bratřím Skrétům náleží, k levé straně ležící, o kteréž žádného sporu není. Z tćhoż pak domu Śmerhova vedeni jsme byli do rathouzy pod světnici desíti soudců a tu jest nám od bratří Skrétův ukázána zeď příční, kteráž dělila ten sklep pánův Staroměstských, kterážto zeď že od pánův Pražan v nově zbořena jest, a že jest v nich žádných dveří prve ani vchodu ze sklepu jich do toho sklepu odňatého nebylo, z oboj 

Strana 29
4. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). strany o tom zprávu dávali, dokládaje toho, jak tito oba dva sklepové dlouzí jsou, že také tak ti podzemní dlouzí jsou. A poněvadž grunt sklepův podzemních jest vlastní grunt bratří Skrétův a o to žádného sporu není, nad tím pak suchým sklepem několik pokojův a oni když jsou toho sklepu vždyckny užívali, tehdy že jim spravedlivě náleží a že jest bezprávně odnímán býti neměl. Proti tomu páni Pražané Star. M. Pr. ukázali v tom odňatém sklepě v koutě zeď, pravč, že tudy býval vchod na ulici a ten sklep s tím druhým sklepem že jsou bejvali kotce soukcnny a tak vče obcenf, kudyZ Zc jest se na ulici chodfvalo. Item ukézali ném klenuti, że jest oboje, jak v jednom, tak také i v druhým sklepě jednostejné, i také okna. A když kotce směněny byly, že jsou ta okna a dvéře zazděny. Ta pak zeď příční že by toliko na hlínu dělána byla a vápnem že netoliko není dělána, ale ani obmítána. Předešlí držitelové domu Smerhovského že jsou k obci žádného platu nedávali, až teprva pan Jan Skréta, otce těchto bratří. Vchod a vrata že jsou byly obccní a veřejní do sklepu. A obrátíc se zpátkem ukázali nám druhé dvéřc, pravě že jednostejně jsou proti druhým. Od bratří S. oznámeno, že za tou zdí páni Pražané svého nic nemají a nikdy neměli, neb že tu žádného vejchodu není a ven tudy se nemůže, než že tu za tou zdí domové městští obzvláštních osob sou a z těch všech domů trati- vody a štoly veliké. Zc pak klenutí jednostejné jest, to kdyby i tak bylo, jakož není, že na škodu bejti nemůže, neb že v dolejších sklepích jednostejné stavení a klenutí jest a ač příčními zdmi rozdělení sklepové jsou, avšak že jim předce ti sklepové náleží. Aby teprve p. otce jich ten plat dávali mčl, to že jináče v průvodích svých uka- zují. Po spatření pak toho všeho, což nám tak vykázáno bylo, zase smc do domu bratří Skrétův šli a nemoha té věci toho dne vyříditi, odklad stranám do pondčlího —. V pondělí pak, když jsme se k uložené hodině zase do téhož domu sešli a obojí stranu před sebe povolali —, tu páni Pražané dosti v skrovném počtu z rady, desíti soudců a z obce skrze kancléře St. M. Pr. k nám pro- mluvili; że — z jednomyslného vší obce sne&ení ozna- mují, aby mimo starobylý průchod do tobo sklepu, kdež bratří Skrétové vedle příční zdi k němu se právo míti praví, upouštěli vedle nařízení té komisí, co promlouvati, jaké spisy a důvody předkládati, průvody hotoviti, svědky vésti a zavazovali i také zapisovati dáti měli —, toho že nenachází. — A poněvadž od V. C. Mti v též komisí toho doloženo jest, abychom relací svou do kanceláře V.C. Mu učinili, protož tak poddaně činíme: Jedno, že z té odpovědi jich Pražan, kterou jsou V. C. Mti na suplikací bratří Skrétův dali, nenacházímc. aby oni Pražané k témuž sklepu jaké právo míti se pravili a měli. Než toliko to, že by z něho nějaký plat vycházel, ale aby na týž sklep i také plat jaký zápis iníti měli, na ten se ani nepotahují a jeho ne- ukazuji. Ze by jim pak k solnici přiležitý byl, to jsme spatřili, že jinde svůj sklep k skládání soli mají —. Druhé, że ten sklep prostřed stavení jich bratří Skrétův jest udělán a nad podzemními sklepy, kteříž mnohem dálejí, než týž sklep jde, stojí, nad nímž také nahoře z jedné i druhé strany stavení jich bratří Skrétův jest. Třetí, že jsou bratří Skrétové z téhož sklepu vždyckny platy při terminu sv. Jiří a sv. Havla odvozovali a Pražané je při- jímali. A právo pak městské království Ceského L 9 o tom tak vyměřuje, na které by grunty, an by z nich od dávních časů, to jest přes pamčt lidskou, komužkoli, záduší neb obci, ourokové a poplatkové od předešlých držitelúv dá- váni a placeni byli, jistot nebylo a nenacházelo se žád- 1. Na maměslí (proti ulici Melantrychovč). 29 ných zápisův ani hamfeStüv, tchdy ktciíkoli z lidí a jakýmkoli právem aneb spravcdlivostí vcSii by t&ch grun- tüv v drZení, toliko samym platem povinni jsou —. Datum v pátck den Proméní Krista Pána I. 1610. (Podpisy 5 ko- mísařův.) 176. 1610, 22. září. Rukop. č. 1290 f. 341. Páni Pražané všech tří měst Pr. a páni starší obecní povolání do rady. V známost jest jim uvedeno, jak by se vína hostinská cte. (též dnc 24. L. m. a dne 27. t. m. a 26. října porada s Novom. o tomtéž). 177. 1610, 17. února. Slavala II, str. 10. Třetí den po posledním dnu masopustním v tom — co lid Pa- sovský na Malé Straně byl ti nejvyšší J. M.C. k tomu přivedli, že jest pana Adama z Sternberka, ncjv. purkrabé Pr, a nékteré jinéó za kommissafe do Star. M. vyslati a tam s osobami ze všech tří stavův: království Ceského, kteří se tam — na rathouze Starom. scházeli, jednati ráčil, aby se oni tolikéž spolu s týmž lidem válečným a s lidem Pasovským též spolčili. — A k takovému snešcní [proti lidu Pasovskému] všichni tři stavové u velikém počtu lu na rathouze Starom. schromáždění i na místě nepřítom- nych se přiznávali, že vedle toho živi i mrtví býti chtějí. — V tom časc, co král Mathiá& v Starém M. züslávati râcil, Cechové v Star. M. Pr. na rathouzc pospolu schro- mázdéní pii cis. Rudolfovi toho vylhledávali, aby sněm generalni krâälovstvf Ceského a zemfm k témuz krâlovstvf vtěleným rozepsati dáti ráčil. 178. 1611, 18, února. Skala I. str. 284. Osm- náctého pak dne února císař poslal z hradu Pr. k stavům na Starom. rathouz zvláštní dekret. [Stavové] přeculí jej sobě v plném shromáždění [v příčině spolku s lidem Pa- sovskym]. Stavové pod obojí všickni a někteří i z strany pod jednou odepřeli mu na konec, učinivše proti němu své pořádné ohlášení. 179. 1611, 19. února. Skala I, sir. 288. Devate- náctého dne nebraly strany před sebe nic nepřátelského, ale Linhart z Felzu s hejtmanem Starom. byl vyslán k stavüm na rathouz Starom., aby s nimi jednal na místě císařském, jak by se ininili s tymż lidem spokojiti, coż trvalo od 12. hodiny o polední až do 7. hodiny u večer. 180. 1611, 4. března Skála I, str. 290. Stavové čeládku nejv. Ramé i s pokladem zjímali — a nazejtří 4. března po polední na rathouze Starom. to vše — odvedli. 181. 1611. — Slavala II, str. 22. Pan Fran- tišek Tengnagl, tchdaż J. Mti C. rada v apellacích | — z poruéení pánüv stavüv pod obojí na Starom. rathouzc schromázdénych — na rathouz do vézení dán byl. V ktc- rémžto vězení několik téhodnův pořád zadržován, po ně- kolikráte skrze rozdílné od stavův pod obojí k tomu na- řízené pány kommisaře nejprvé pěkně, potom pak s hru- bou pohrůžkou příkře na mnohé rozličné věci doptáván a cxaminírován, až naposledy i z poručení týchž stavův pod obojí tu v témž Starom. rathouzc utrpnÿm právem ukrutně dotazován byl. 182. 1612, 25. října. Rukop. č. 1291 f. 145. Páni vyslaní z Nov. M. Pr. davše sc do rady najíti uvažovati ráčili artykul o snčmovním snesení, mají-li z každého domu bernč po 4 k. odvozovali. 188. 1612, 11. prosince. Rnkop. č. 1291 f. 181. Obce pospolu byla. (Hejtman J. Mti C. napomína! kc zbož- nosti, k zachovávání řádu a čistoty.) 184. 1613, 26 března. Rukop. č. 1291 /. 317. Obec pospolu byla před hody (Velikonočními) na rathouze, aby se napomenutí k pobožnosti stalo, 

Strana 30
80 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). 185. 1618. — Xniha šestipanská č. 475 f.41. Valentin Joscf, hlásný na věži rathouzské, vykonal přísahu v üfadé Éestipanském. 186. 1618. — Kniha sestipauská 6. 475 f. 29. Hodinafi piíedvoláni jsouce do úřadu a jsouce tázámi, kterak by aspoň jednou orloji rathouzskému, aby dále dobře jíti mohl, spomoženo bylo, oznámili: Pončvadž velmi zanečištěný a pavučinami potažený, léž zaprášený, několika [ct nejsouc vypravován, zůslává, kterémuž jinším spůsobcm pomocno býti nemůže, než aby vypraven, vy- čištčn a vypucován, též co rozlámaného, ježto nemnoho toho se nachází a ve čtyrcch nedělích vše spraveno bude moci býti, opraveno bylo; v tom pak čase aby město toto, jakožto hlavní, bez hodin nezůstávalo, ponocný jeden, který by hodinky s sebou měl a po vypršení jich kla- divem na zvon byl, nařízen a opatřen býti musí. Poručeny hodiny veliké a orloj k spravování a opravování Kryšto- fovi Svorcpachovi a hodináři druhému, kterýž týž orloj spravuje, aby oni, jakožto měšťané města tohoto, všelikou pilnost v vypucování jich přiložili a což by potřebí bylo, nového udělali; po opravení jich náležité záplaty vedle uznání pánův i poděkování očekávali. 187. 1614. — Rukop. č. 1069 f. 35. Marck Tobiáš, měštěnín Menš. M. Pr., svědčil takto: Zůstával sem takto tři léta pro nějaký dluh ve vězení — a Jakub Kolínský zazvonil nahoru k hospodáři, aby byla ta Maric dolů před písaře puštěna; byvsi dosti málo dole. zazvo- nili zasc oznamujíce, Ze by byla vézení prázdna. 188. 1014. — Kniha sestipanskd ë 475 f.125. Trubači staršímu z věže rathouzské poručeno, poněvadž mladší trubač do něho sobě stěžuje, že by mu šelem, zrádců, protože někoho jiného na místě svém na věž postavil, nadával — aby sobě pokoj dali. (Fol. /29): Jan Václav podal v spisu stížnosti své a vznášel na Jana Pražáka, kterak on již kolikráte v místě pokojném na věži rathouzské nad ním moc svou provodil, pro vic za nic divné šarvatky, což hlásným dobře vědomé jest, za- čínal s svým zlořečením až hrozno vypravovati; před svátky vánočními, když jim z lásky po húsce odesláno bylo, že jest bez vědomí jeho takové housky přijal, při- ševší opílý nahoru na věž, s ním zlou vůli začal, tím darem božím po stole házel, naň se divně sápal a stůl naň hoditi chtěl, což on pro samé zaneprázdnění a pokoj před těmi božími hodami mimo sebe pustil, aż onehdej- šího dne, když dolů sešel a nahoru, tak zase na spěch přijíti nemohl a na místě svém jiného odeslal a to z pří- činy té, že jest on Jan Pražák toho času, když on k službě přistoupil, mnoho času jiného, který předešle mezi vojáky Pasovskými byl, místo sebe na věži, když dolů odešel, zancchával a jemu to postačiti mohlo. Za kterouž příčinou jemu tehdáž oznámil, že mohu odejíti, když toliko za sebe jiného postavím. Načež spolehši, kdyż sem ondino dolů sešel a človčka poctivého na věž odeslal, tu on Pražák jeho dolů sehnal a na věži míti nechtěl, ježto toho úmyslu nebyl dlouho kromě věže zůstali. I když nahoru přišel, tu šelem, zrádců jemu nadával beze vši sobě dané príčiny. Cehož již dále trpčti nemůže, žádá v těch vě- cech opatřen býti, aby na jeho zlořečení nezůstával a svym zdravím bezpečen byl, neb by snad tak dlouho k tomu příčinu dával, že by od služby odstoupiti musel, jakož tomu rozum, že by tak rád on Pražák tu službu sám, kdyby toliko tomu dosti učiniti mohl, podstoupil, aby plat větší bral. Však by mu pomysliti bylo, můželi to vykonati, čili nic.. Tolikéž sám když sobě nahoru vo- jáky a jiné lidi vodí, s ními hoduje a dolů schází, věže I. Na námestí (proti ulici Melantrychové). prázdné nechává, več jemu neříká, aby V. Mti nezanc- prázdňoval a před ním pokoj míti mohl. 189. 1615, 8. kvétna. Rukop. à. 1292 f. 24. V pří- tomnosti pánův starších obccních: p. Jana Thcodora | z Oursdorfu, Daniele Pfendera, Zykmunda Celestyna z Fraj- feldu, Abrahama Angcla z Engclsperku, Pavla Rozmbergra, Jonaty Bohutskýho, starších nákladníkův piv vaření: Vol- dřicha Vodičky, Jiříka Kapra z Kaprštejna, Jana Augustina Fišle z Poumberka, Václava Vokouna z Vokounštejna, Jiříka Ounhoštského, Jana Stťastnýho Goliáše J. Mti C. pan vychtář a páni ráčili společně býti v radním místě a o J. Mti C. milostivé žádosti v příčině odvozování posudného snešeno bylo etc. 190. 1615, 16. července. Tamléž f. 82. Páni Pra- žané a měst vyslaní pospolu ráčili býti v radě v příčině posudního. 191. 1615, 98. srpna. Tamléz f. 126. Páni PraZané všech tří měst Pr., též páni vyslaní z měst království Ceskćho v radě pospolu byli a artykule sněmovní v po- vážení svém měli. 192. 1615, 3. září. Tamlčéž f. 129. Páni Pražané všech tří měst Pražských, též i starší obecní a páni vy- slaní z měst v radě pospolu byli za příčinou sbírky 18.000 k. m. na města svolených. 193. 1615, 17. zái(. Slavala II, slr. 120. P. Václav ze Vchynic a z Tetova na žádost pánův stavův království Ceského do arrestu vzal nejprvé na rathouz Starom. a potomně do jednoho domu v témž městě. (Viz i Skálu I, str. 359.) 194. 1615, 18. září. Rukop. č. 1292 f. 142. Páni vyslaní z Nov. M. Pr. oznámivše služby a přátelské po- zdravení připomenuli artykul na sněmu v 1. 1610 před- neSeny (o odoumrtí i o dosazovánf), aby nyní na generálním sněmě opatřen byl. 195. 1615, 24. září. Tamtéž f. 146. Páni Pražané všech tří měst a z jíných měst království Ceského pání vyslaní v radě Star. M. Pr. pospolu býti ráčili, jimžto na artykule na sněmě generálním daná replika přečtěna jest. 196. 1615, 25. září. Tamléž f. 148. Páni vyslaní z měst opčt v radě pospolu byli v příčině rozvržení berní. 197. 1615, 16. listopadu. Rukop. č. 1293)f. ©. Obce pospolu byla obcslána. 198. 1615, 14. prosince Tamtéž f. 298. Obce po- spolu byla v přítomnosti J. Mti p. hejtmana tohoto Star. M. Pr. Stalo se napomenutí v jistých artykulích k pobož- nosti, pořádku a čistotě města. 199. 1615. — Kniha šestipanská č. 476 f. 206. Jan Pařízek žádal, aby za hlásného na včž rathouzskou přijat byl. 200. 1615. — Rukop. C. 1069 f. 43. V svétnici obecní před radou na stupních stoje —. 201. 1615. — WKmiha Seslipanskd č. 475 f. 292. Páni radní ráčili jsou orlojníkovi (místo prázdné) v radě odpuštění dáti a aby klíče od orloje rathouzského pánům úředníkům složil poručiti, při tom též naříditi, aby takové klíče tovaryši Svorzpochové vdovy jménem (mfsto prázdné) na ten Cas do dalšího nařízení k spravování orloje při přítomnosti též vdovy, která zaň připovědčěla, odevzdány byly. 202. 1615. — Tamléz f. 286. (Zpráva do rady o Celádku p. rychtáře). Slovutné oc. Spisu éceládky p. rychtáře a služebníkův právních v příčině dávání dříví jednomu každému z nich obzvláštně V. Mti podaného 

Strana 31
J. Na namésti (proti ulici Melantrychové). o zprávu nám propůjčiti jste ráčili. Na kterýžto spis a žádost V. Mt tuto zprávu činíme: Ačkoliv vedle jich o snažném a pilném v povinnostech dnem i nocí s vyna- sazcním hrdla se chování zvelitšování (čímž, když toho potřeba káže, zavázáni jsou), nic povědomi nejsme ani také, jaký plat jim odtud přichází, nevíme, alc aby co bez užitku svého kdy činiti neb komu sloužiti měli, se nena- déjemc. VSak nikterakž v tom pamatovati se nemůžeme, aniž kdy který příklad toho jest předešel, aby jim slu- žebníkům právním. a což více, jednomu každému zvláště dříví do bylu k palivu, kteréhož více než za 100 k. č. k rathouzu a na místa obcení se spotřebuje v rocc, a to ještě časem nepostačuje, takže se ho přikupovati musi, dáváno býti mělo. An kromě toho tíž služebníci právní, když se dříví k rathouzu, buď do vězení hořejšího neb dolejšího aneb kdekoliv jinam náleží, přiváží, ne jedno, dvě neb tři, ale do několika polen, tak že sobě dobře jednou v týmdní a to jistě, když někdy, ač nevelmi zhusta, po- třeba káže, ne v tak veliký nečas, jakž sobě stěžují, ně- kam sc propijcuji, byl vytopili, ale i jiným teplem tím posloużiti mohou, ustrańuji. Z příčiny té V. Mtem nevé- douce nikdy o žádném jim dříví přidávání, nedostatek veliký v témž dříví, tak že i lesanice i trámové z domu zbořeného za rathouzem, pro týž nedostatek k palivu při rathouze obráceny jsou, přednášíme a aby se v předsoe- vzetí svém spokojili, za poručení žádáme. 208. 1616, 12. ledna. Rukop. č. 1292 f. 302. Páni vyslaní z Nov. M. Pr. skrze p. M. Václava Vlaveryna a p. M. Valentina Kochana ohlasili se, že k tomu oučtu, kterej se mezi nimi v I. 1612 stal, přistupují a při něm posavad stojí. 204. 1616, 18. ledna. Tamtéž f. 309. Páni Pražané z Nov. a Menš. M. Pr. v radě byli za příčinou řezníkův. 205. 1616. — Rukop.ć. 82 f. 48. Vydání peněz pánům ouředníkům ouradu šestipanského na — stavení pti rathouzu —. 5. Augusti dáno pánům ouředníkům šesti- panskym na poticby obcenía stavení v rathouze 200 k. m. — 2. Septembris tymż na zaplaceni ¢clddee a řemeslníkům při stavení rathouzském dány 200 k. m. — Na v3clikć potřeby jak při rathouze tak při dvořích obceních: 17. No- vembris 300 k., 28. ditto 61 k. 32 gr., 28. Dcc. 124 k., 30. ditto 24 k. 26 gr. . 206. 1016. — Nniha seslipanska č. 4706 f. 113. Simon Skamba z Malého Jevitku prijat na prubu za tru- bate na véZ rathouzskou. 907. ]616. — Tumléz f. 114. Tomáš Jelínek žádal, aby mu služba hlásného na věži rathouzské, poně- vadź naslechl, Ze by mladý hlásný pro necnost svou neměl býti, dopřína byla, že se chce dobře, jak na clo- včka poctivého náleží, chovati. Odloženo mu do dne so- botního, až se předešlému hlásnému pro jeho nezbed- nost a ožralství, kteréhož se často dopouští, odpuštění dá. 208. 1617, v lednu. Rukop. ć. 82 f. 49. Na vše- liké potřeby jak při rathouzu tak pri dvofich obecnich : 4. Januarii 162 k. 26 gr. ur, 19. ditto 20 k., 24. ditto 50 k., 27. ditto 20 k. 19 gr. 209. 1617, 23. dubna. Tamléž /. 40. Příjem hlavní z sum obci této zapůjčených: Od p. Jana Kyrchhrajera z Reichvie prymatora na stavení rathouzu přijato: 1000 k. m. 210. 1617, 19. zái(. Rukop. ć. 2179 I. f. 190. Jan Jos a Jan Soukup z Grosperku i na místě jiných úředníků“ úřadu šestipamského stojíce osobně v radě při- znali se, že jsou přijali k ruce pana purkmistra a pánüv 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychové). 31 vedle kšafiu někdy Alžběty Aletínové na obnovení domu radního odkázaných 100 k. m. 211. 1617, v říjnu. Skala II, str. 36. S rathouzu v Star. M. Pr. spadla svrchu věže anakovice ozdobná, na niż stól orel císařský o dvou hlavách, jakkoli byla velmi: pevně a bezpečně silnými nárožníky neb klamry přibita a ufasována; od něhož v tom pádu urazila se noha jedna a jedno křídlo. 212. 1618, 15. ledna. Rukop. č. 82 f. 64. 16. Ja- nuarii sklenáti Janovi Krumbovi od délán( sklenných voken v domě radním 80 k. m. 213. 1618, 23. kvétna. Skala II, str. 126. Rych- tářové císařští ve všech třech městech Pr. s některými nevěrnými syny vlasti, osobami konšelskými, den před tím — drahně předních osob z obce, o kterých nadáli se, že je k svému obmyslu přivedou, aby se na rathouzy postavily, obsílali. A když se tak poslušně zachovaly, tedy předkládali jim jakási psaní od předních praktikantův jménem císařským k nim prošlá a přísně zapovídající, aby se žádný z obce mezi stavy pod obojí nacházeti nedával. — Alc dotčené osoby z obce — ohlásily se zjevně, že toho — učiniti nemohou —. Rozkázal jim úřad s rychtářem cís. na Star. M. Pr. do obzvláštního pokoje vstoupiti a zavříti je v něm, čímž sc bezpochyby nic dobrého ncobmjyslelo. Někteří však z nich prozfetedlnejsć a zmużilejśi, jako mezi nimi i Jan Kutnaur, rozumójice, co by se tím mínilo, z téhož pokoje vynikli i zavříti se nedali a po té upřímo z. rathouzu na hrad Pr. mczi stavy pospíiili. 2914. 1618, červen. (Acta na rathouze staroměslsként, Chaos é. 324.) V sobotu ve velikém počtu páni stavové na rathouz Staromčstskej sou se najíti dali a tu p. z Budova dlouhé a obšírné napomenutí k modlení ucinil s pfipome- nutím také toho všeho, jakými chytrými obmysly a průtahy až posavad stavové pod obojí od strany pod jednou marnejmi trošty sou zdržování byli a kterak všecko jejich mínční bylo, aby nic nepovolili nám v náboženství anebo všcckno pochybně a na vejkladech povolili; tak co by jednou rukou dali, to aby zase druhou rukou brali —. A kdyż to tak promluveno bylo, zpívali vSickni tu písnióku »Boze otče sešliž nám nyní Ducha svatého«. A tu pokickše na kolena P. Bohu sc modlili. Po modlcní přišli páni po- slové od strany pod jednou mezi pány stavy pod obojí a u&iniv pozdraven( pan Ferdinand » Donína od pánův sta- vův pod jednou mluvil, jakož jest včerejšího dne sněm od nejvyššího pana purgkrabí Pražskýho do vosmi hodin na půl orloji odložen, že se J. Mtcm pánům stavim pod obojí na vůli dává, [aby] ráčili chtíti mezi ně přijíti a na další proposicí sněmovní nastupovati. Načež páni stavové pod obojí skrze pana z Budova odpověd dáti ráčili, že již toto sedmá resolucí od J. Mu C. pánům stavům pod obojí jest dána, avšak jakž první, tak i tato že jest všecka původem neupřimných rad na takovejch Skodnejch vej- kladích a vejminkách postavená, že docela na záhubu strany pod obojí a zvláště měst královskejeh čelí, kteréž opustiti vyšším pánům stavům možné ncní. A poněvadž pak nahoře na zámku ten cíl těch neupřimnejch rad jest vždyckny byl. aby stranu pod obojí marncjmi trošty ko- jili, — że páni stavové pod obojí pro lepší bezpečnost a prilezitost svou na tento rathouz Staroméstskcj sou po- ustoupili.. Potom pan místopísař vydával přísahu, kterouż sou páni directores — učinili. — Potom páni directores do svého pokoje tu na rathouze jíti ráčili, mezi něž opčt od sněmu z zámku pan Ferdinand z Donína poslán byl. 28. Juni v nedólt. páni direklorové ráčili sou se po vobédích na rathouz sjiti. 

Strana 32
32 I. Na naměstí (proti ulici Melantrychově). 29. Juni páni direktorové od rána ráčili bejti na rathouze až do 20. hodin. 30. Juni v outerý — páni direktorové — ráčili — se k 19. hodině — na rathouz navrśtiti, mezi nóż pan Gerstenberger, 'nejv. pan kanclff a vyslanej J. M. churfirsta Saského, jest přišel. 1. Juli. — Byvše vSeckna obec Star. M. jesté vèc- rejšího dne od pp. direktorův obeslána, dala se toho dne nadjíti, kněz J. Mti pan Jan Oušteckej na rathouze pro- mluviti ráčil: Poněvadž se tomu srozumívá, že by někteří obec rozpakovati chtěli, jakoby páni stavové pod obojí tímto na tomto rathouze sjezdem a tou nařízenou defensí něco proti J. Mti C. před se bráti chtěli, tomu aby nevě- řili, nýbrž že se jest to vše k zachování J. Mu C. při po- koji i všech obyvatelův království tohoto děje. — Načež odpověd dal na místě vší obce pan pcrgmistr: Tomáš Lemer s velikejm poděkováním. 215. 1618. 15. října. Rukop. č. 1294 f. 88. Pan purkmistr a páni radní, též z pánův starších obecních ráčili v radě pospolu býti. Z radních: nadepsaný pan purkmistr, p. Jan Kyrchmaycr z Reichvic prymas, p. Jan st. Petráček z Vokounštejna, p. Václav Lev z Lewengrynu a Barejto, p. Jan Sustr z Goldburku, prubif zemský, p. Zyk- mund Cclestin z Frejfeldu, p. Vratislav Hendrych z Fran- kcnštejna, p. Matyáš Jirkovský z Divina, p. Daniel Odhój, p. Matěj Sole. Z pánův starších obecních: p. Václav Magrle ze Solíšku, p. Melichar Haldius z Najenperku, p. Jan Jezbera z Kolivé Hory, p. Abraham Angel z Engels- perka, p. Pavel Roznberger, p. Males -Cejtlar, p. Jindfich Ivrizen, p. Jan ml. Petráček, p. Hendrych Pichlperger, p. Jan Mclcar, p. Jan Aychler, p. Ondřej Bystrskcj, p. Jan Harar, p. Samuel Adam z Veleslavína. A tu čtěno bylo psaní J. Mti C. panu Zykmundovi Celestfnovi z Frej- icldu s patentem tištěným v něm zavřeným 9. dne m. Octobris 1618 v kopertu od jedné osoby dodané. Kteréž v tato slova psáno: Mathyáš z boží milosti ete. Poctiví věrní naši milí. Ačkoliv té naděje jsme, že jste jak psaní tak i mandáty naše vám odeslané dostali, však nic méně pro lepší bezpečnost posíláme vám příležitě tištěnou kopií těch mandátův přísně při tom poroučejíce, abyste je vši obci zjevně přečísti nařídili; žádných kontribucí až do dalšího nařízení našeho, an beztoho ld chudý dosti obtížen jest, nedávali; žádným, kromě námi a místodržícími na- šími se nespravovali a summou ve všem vedle již jmeno- vaných mandátův poslušně se zachovali a město naše vedic ouřadů od nás vám svěřených, tak abyste nám z toho budoucně odpovídati mohli, opatrovati hleděli: l té o všech věcech, které jsou se od počátku té roztrži- tosti v království našem Ceském tu v městě zběhly, a jaké od koho psaní ouřadu konšelskému neb obci učinčny jsou a co na ně za odpověd dáno bylo, ano také jak jste se na předešlé psaní naše poslušně zachovali, o tom nám zprávu po naschválním poslu do města našeho Vídně učinili. Jinač nikoliv nečiníce. Dán v městě našem Vídní v pondčlí po Povýšení sv. Kříče 1. 1618 ос. — Po pře- čtení téhož psaní byl tolikéž patent čten, kterýž sc na všeckny obyvatele: tohoto království vzlahuje. Ctěno psaní pänüv dircktorüv, sprävcüv a rad zemských panu purk- mistru a radě Star, M. Pr. v slovích těchto: Slovutné a mnohovzáctné poctivosti páni přátelé naši zvláště milí. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého na P. Bohu žádajíc přejeme věrně rádi. Jest nám od vyslaných vašich psaní J. Mti C. vám svědčící s přiloženou tištěnou kopií man- dátu J. Mu C. dnešního dne do dirckcí pro vyrozumění podané i další žádost vaše oustně přednešená, což vše majíce v svém bedlivćm uvážení, vidí se nám, poněvadž 1. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). dotčení mandátové pfi sjezdu obccnim po přečtení jich z společného J. Mti všech tří pánův stavův království to- hoto snešení znajíce J. Mti je na veliké naše, vlasti této naši milé a tak obecného dobrého nebczpečenství býti, zastavení jsou a na tom společně zavříno, aby žádné osoby z slavův neb města sám o své ujmě bez jiných všech stavův v žádné odpovídání se nevydávali a ničehchož bez obecného všech pánův sneścni pied sebe nebrali, při čemž také slušně to zůstaveno býti má. Neb vás netajíme, že podobně pominulých dnův z jiných měst podobná psaní J. Mti C. a patentové nám do direkcí jsou odeslány, čehož tolikéž od nás při dotčeném snešení obccním zů- staveno a týmž městům připsáno, aby na ten čas žádných odpovědí na táž psaní nedávali. Pročež i vy budete moci takového psaní podle svrchu připomenutého J. Mti všech tří pánův stavův království snešení, kteréž nám ani vám nijakž ruší i nenáleží a větší by bylo nebezpečenství, bez odpovědí na ten čas zanechati. Cehož sme vás tejna uči- niti nechtěli. S tím milost boží se všemi býti rač. Datum na hradě Pr. 10. d. Octobris I. 1618. — Po přečtení toho vScho nadcpsanf p. purkmistr i páni — ráčili po- važovati: Předně poněvadž v témž psaní J. Mti C. psáno stojí, aby ten patent celé obci přečtěn byl, pročež měl-li by se týž patent přečísti. Druhé co by se zase J. Mti C. v ponížené poddanosti za odpověd dáti mělo, po pilnćm uvažování toho ráčili se na tom snésti, aby v přícině té skrze vyslané od ]J. Mti pánův direktorův, měl-li by ten patent obci přečtěn býti, dobrého zdání požádáno bylo. Ráčili k tomu J. Mti své povolení dáti. Tehdy potom druhá věc J. Mtem, což by se na psaní J. Mti C. za odpověd dáti mělo, přednésti se bude moci. Voleny osoby k před- nesení toho J. Mtem: p. Jan st. Petráček z Vokounštejna, p. Jan Sustr z Goldburka, p. Zykmund Celestyn z Frej- feldu, p. Mathyáš Jirkovský z Děvína, Floryán Slánský, písař radní. Kteří davše se jako na druhý den 16. Octo- bris 1618 před J. Mti do direkcí najíti, skrze p. Zykmunda Celestfna predneseno bylo : Vasi Milosti oc. (Nedokonteno.) 216. 10619, 21. března. Skála III. sir. 67. Zatím stav méstekÿ shromé2div se na rathouze Starom. k uvá- žení žádosti stavů vyšších z strany vypravení do pole 200 koní, byl mu učiněn vinš přátelský v radní světnici od Zikmunda Celestyna. 217. 1619, 23. března. Skála III, str. 73. Hned ranním jitrem stav městský, šešed se na rathouz Starom. měl sobě přednešené některé artikule od Pražanův. 218. 1619, 25. července. Skála III, str. 192. Pra- žané pak dožádali se vyslaných z mčst, aby ráno v 10 hodin na rathouz Starom. k povážení některých věcí najíti se dali. Pak toho dne čtvrtečního, 26. dne červenec, — stav městský sešed se na rathouz v Star. M. Pr. uvażovali mezi sebou některé artikule. 219. 1619, 30. července. Skála III, słr. 204. Pražané — shledali se ráno 80. července s vyslanými z měst na rathouze Starom. 220. 1619. 19. listopadu. Rukop. ć. 1294 f. 216. P. Purkmistr a páni radní, páni desiti soudcové, páni starší obecní a vyslaní páni radní, desiti soudcové, starší obecní od pánův Prazan Nov. a Mens. M. Pr. pospolu v radë Star. M. Pr. bÿti a tu, co by sc mélo J. Mtem dvoum vyšším pánům stavům na ten 7. artykul, kdež neráčí chtíti stav třetí městský k dskám zemským připustiti, přednášeti a považovati ráčili. 221. 1619, 11. prosince. Rukop. č, 1294 f. 243. Obce pospolu na rathouze Star. M. Pr. na povolení J. Mti pänüv místodržících —. Obce do místa radního povolána 

Strana 33
I. Na náměstí (proti ulici Melantrychově). a tu skrze pana Melichara Haldiusa z Najenperku promlu- vení a předložení se stalo, kterak P. Bůh pro naše veliké hříchy a přestupování jeho svatých přikázání na naši milou vlast a království toto velikou sílu nepřátel dopustití ráčil, kteříž bez ohledu napořád ohněm a mečem vlast naši hubí, mladé i staré lidi neSanujic, ani těch malých dítek prsů maleřských požívajících nelitostivě a hůř než pohan mordoval, mnohé zjímal atd. (aby obec zbožností P. Boha smířila). 222. 1620, 24. dubna. Skála IV, str. 44. Při vzdání sněmu Pražané dožádali se poslův z měst královských, po- něvadž doslýchali, co a jak bylo od vyšších stavův před- nášíno na stavu třetího potlačení, protož aby dne páteč- ního v hodinu třináctou na celém orloji na rathouz Starom. se sešli a lam o ty včci se poradili. Což když učinili povolně poslové z měst jmenovaného dne 24. dubna, tedy I. Na náměstí (proti ulicí Melantrychově). 33 purkmistr a konšelé Star. M. Pr. podali na Novom. a Malostranské Pražany i jiné posly z měst, zdali by obli- bovali sobě zdání jich dobré. 223. 1620, v červenci. Skála IV, str. 223. Václav ze Vchynic a z Tetova vězcním na Starom. rathouze opa- třen byl. 224. 1620, 9. listopadu. Beckovský II, str. 299. Koruna česká, kterou Karel IV. dal udělali, i královský klenoty z domu Saskýho vyzdvižena, do radního domu Star. M. zatim přinesena a tam, jakožto v místě tehdáž nejbezpečnějším složena byla. 225. 1620, 17. listopadu. Skala IV, str. 347 Potom 17. d. listopadu Pražané Starom. vydali zase z rat houzu svého korunu s privilegiemi a klenoty zemským v osmi truhlách uzavíranými. *) Velké Náměstí Staroměstské (rynk). a) Všeobecná ustanovení o tržišti. 1. 18331, 16. kvétna. Rukop. č. 986 f. 18. Nos Franciscus de Posenpach iudex et Conradus dictus Gv- nochsel, Martinus de Egra, Conradus de Luthomcricz, Meinhardus Wolframi, Henricus Thcodrici, Nicolaus Albus, Henricus de Thust, Seydlinus de Pyezka, Johlinus Jacobi, Nicolaus frater. Buzlai, Wencczlaus Alberti, Frenczlinus Tusenthmark ct Nicolaus Rotinnec, iurati ct tota commu- nitas civium civilatis Pragensis, recognoscimus tenore prc- sencium ct ad publicam deferimus nocionem, quod dili- genu deliberacione et tractatu inter nos prchabitis in loc concordavimus et in unum convenimus ct in hoc resedimus omnino volentes, quod pavimentacio, que nunc fit, civitatis predicte procedat. Debent quoque cives iurati civitatis predicte, qui fucrint pro tempore, pavimentatorem sive magistrum huius pavimentacionis sempcr ad unum quar- tale sivc ad unam quartam partem anni tantum eligere, qui pavimentare debcat, ubicunque plus expedit et necessarium est civitati ad ipsorum iuratorum consilium et mandatum —. Item volumus, quod artifices, mechanici sive operarii ct mercatores quicunque, incole civitatis et advene, qui stant cL starc solent sub domibus cl ante domos s; foro et placza predicte civitatis cum suo artificio vel operc aut mercaturis vcl rcbus vendibilibus quibuscunque, nullum, censum reddant vcl solvant alicui, sed undiquc anle do- mos et ante januas domorum, sive ille domus habeant anle se testudines vcl alias supcreminencias, stare possunt libere. Ita tamen,; quod de domibus ipsis ct ad domus ipsas libere exitus et introitus habeatur. ltem volumus, quod s joro síve in placza civitatis predicle nemo forensium sive illorum, qui vendunt sal, pisces, fructus ct alias res quascunque, aliquam propric- tatem habeat, quod currus, mensas, bancos vcl casas aut huttas per noctem starc dimittat, sed quilibet horum foren- sium die et tempore fori ca, quc habel, vendat et hiis venditis currus, mensas, bancos vel casas aut huttas de- ducat, quod cuilibet forum sive placza ad standum et ven- dendum utensilia sit. communis. Preterea. volumus, quod quilibet ex nobis, habens apotecam vel institam cxtra testudinem, clausuram institc suc, sive fuerit ferrca vcl lignca, quc Jyd vulgariter dicitur, exponat dc institu sua versus viam, ad unam ulnam pra- gcnsem tantum, ita quod illa clausura habeat sustenta- mentum appendens et eciam quod teclum sive leclura ipsius instite habeat in latitudine tres ulnas pragenses et in altitudine ad unum equitem, quod possit subtus quilibct cquitarc. Quod si est instita sub testudine, nullum habere debet tectum. —. ]n quorum omnium tcstimonium presentes litleras scribi et [sigillo] civitatis Pragensis prcdictc lecimus robo- rari. Actum el datum anno domini millesimo trecentesimo tricesimo primo idus Maii. 9. 1847, 8. dubna, Listina orig. č. I-9. Karl, von gotes gnaden Romischer kunig, zu allen czciten mercr des reichs und konig zu Beliem, allen und iglichen ewik- lichen. Wy wol unsere kunigliche wirdikcit —. Auch als in der vorgenanten [Grósseren Stat] unser hoepstat zu Prage sich czwene jarmarke jerlichen halden, cincr uf sent Veitstag und der ander uf sent Wenczlawstag, wellen wir, das den jarmark uf sent Wenczlawstag die vorge- nante unser hocpstat zu irem nucz und fromcn halden schol und den jarmark uf sent Veitstag in dic Newe Stat, dic w;r meinen ausczuseczen — forlegen —. Geben zum Purglein noch der geburt Christi Ihesu dreiezehenhundert jar und dornoch jn dem siben und virczigistem jare in den heiligen ostertagen; unser reiche in dem andern jare. ?5) 3. 1848, 8. března. Opis z r. 1436 &. I—17. Karolus, dci gracia Romanorum rcx semper augustus ct Boemie rcx, ad perpctuam rei memoriam. Inter alias siquidem occupacionum curas — Item ad dicle civilatis decorem cL continua incrementa statuimus forum cbdo *) Plnym textem otištěno v Čelakovského »Privilegia Měst Pražských« č. 48, str. 73. 96) Některé zprávy viz níže při Velkém náměstí a v Pří- lohách odd. II. 5 

Strana 34
34 I. Na náměstí. madale, guod feria secunda, ct nundinas annales et gene- rales, que in festo b. Viti martiris in Antiqua Civitale celebrantur, ad dictam Novam Civitatem prefatis diebus et temporibus suisque modis et condicionibus omnibus duximus transferendas. — Datum Prage anno domini millesimo CCCXLVIII?, indiecionc prima, octavo idus Marcii, regnorum nostrum anno secundo. *) 4. 1865, 22. prosince. Rukop. ¢. 993. f. 115. Wir Hana Beneschower richter, Johannes Leutrniriczer, Mathes ym turym, Lew sneyder, Ula Silwerczaiger, Fancza Do- nati, Frowinus aurifaber, Jessco Rotonis, Bernhardus Seidlini, Mathias de Turnow, Amlungus de Cracovia, Pess- linus de Wisschegrado, Swachcho pellifex, Johannes de Brunna, Procopius Ulmanni, Jaxo Polkonis, Mathias Kiczin- ger, Hainricus Halbardi et Jeklinus Czwaiar, gesworen schephen und die gemayn der Grosseren Stat czu Prag, bekennen und beczeugen, das dic beschayden leut ge- wantsnayder, dye kromer, unser mitpurger, vor uns komen seyn und haben uns vorgelegt ir ehoften gepresten, den sie haben und leiden ainhalben von den, die fur dem rathaus und auf dem markt uncz an den turym pey den reychen kremen auf den hurden siczen, und anderhalben von den, die vor . . Reyssenkitels und . . Leutmericzers heussern siczczcn, auch wesunder von den, die do vor den kyrchen und klostern oder wo sie siczczen in der stat, wie die selben hurdler eczlich kremerey und kramgewant, dic man von aller austragen und gewonhayt alaincz igleichen sur undir des steyneynen kremen fayl und vorkaufet hat, hawen nu wider die sclbe vorgenante alte gewonha:t und austragen mit der ellen und mit der wage vorkaufet und hyngewegen. Darumbe man sie ubel und gut, tag und nacht, mit der stat willicleychen und gerne leiden, des sey wir czu rat worden und haben darumme mit arm und mit reychen mit wolwedachtem mute mit der eldesten rathe ausgetragen und uberain- chomen durch gemaynes nuczes die sach in aller weys, alcz hernach geschriwen stet: Das dic vorgenanten hurdler vorm ralhaus auswenig der swiwogen und auf dem markt und von dem turm, oder wo sie siczczent, schullen er gewicht und er wag also westellen, das sic nicht swerer noch mer wegen dan pey aym ringgen vicrdunk oder pei vier lotten, von sic pey aym vicrdunk allerley kre- mercy hinwegen und vorkauflen mugen. Auch schullen sie furwas noch golez, noch parchant, noch leynwat, cendali, czen- dalin noch seyden gewant vorkauffcn, ausgenummen der port- leyn, sie sind swarcz oder weiss, silwcreyn oder guldeyn, ayns fingers prayt, die sie mugen wol vorkaufen dey der ellen und vorsneyden und die sie mochchen, die schullen sic peym stuken verkaufien. Dornach wollen wir, das die vors Reysenkilels uncz (sic) Wenczlaw Leutmericzers heussern, alz sie mit willen dorczu haben gewilkurt, fayl schullen haben feygen, mandcl, reys, weynper, ole, swaden und anders, was sie von alder haben fayl gehabt, ausgcnummen czuker und wachs und ander kremerey, die man phligt mit der wag und mit der cllen verkaufien. Auch wollen wir, wer der wer, der das, als vorgeschriwen stet, ubertret, der schol czum ersten ain vierdunk geben, czum andermal ain halbs schok, czum dritten ral ain schok, czum verden mal sten czu der herren genaden; welcher von den czwayn, die doczu gesacz sint, wurd wesagt, das schol krafft haben. Auch schullen die selben czwen weschawen alle kremerey, ob die phertig und unphertig sey, und wen sie dorumme wesagen, das *) Plným textem otištěno v Čelakovského »Privilegia móst PraZskyche 6G. 49, str. 80. I. Na náměstí. schol auch kraft haben. Den schol man verpuczen czum ersten mal um ayn schok, czum andermal um czway, czum dritten mal um drey und czum yierdenmal czu der herren genade um ain grosser puss. Auch sei wir czu rat worden von der gewansneyder wegen under sneyder, das kayn snayder, der hantwerk treywen wil, der schol kaynerlay gewant nicht sneyden, ausge- nummen grobes gewant oder welcherley farb daz sey, das ym lande gemachet ist czu Peheim, und allerlay Po- lanisch gewant. Und wer der wer, der ander gewant synod, dan vorgeschriwen stet, der schol czupucze geben czum ersten mal ain schok, czu andern mal czwayn schok, czum dritten mal drey schok, czum vierden mal so schol der selbe furpas kain gewant sneyden. So schullen auch daczu czwen vons raths wegen koren werden und wen sie selben wesagcn, daz schol krafit haben um die selben puczen, die oben geschriwen sten. Auch haben wir aus- getragen, das die gewansneyder rechte mase schullen gewen und auch ain gewant pey seym nechten nomen, als es vom recht genannt ist, vorkaufen pey den ob genanannten puzen und czum vierdenmal aus der stat. Auch wollen wir, daz alle kromer cysneyn cllen und gewicht, payde geczeychet mit der stat czaychen. Welcher der wer, der czu kurcz mess oder unrecht wüg, der schol czu puze gewen czum ersten ain schok, czum andermal czway, czum dritten mal drey, czum vierdenmal so schol der selbe furbas kaynerlay kremerey wegen noch messen noch vorkaufien. Sub anno d. millesimo CCCLXY feria Ila post festum b. Thome ap. proxima supradicta fecisse nos iudex ct iurati ac communitas civitatis premisse dinoscimur consti- tula per nos et omnes, quos concernunt, inviolabiliter observanda. Starocesky prfeklad ve Vysehradském rukopise prdu- ním fol. 60. My Hana Beneschawr rychtáf, Jan Litomé- řický oc, přísežní konšelé a obec Většieho Města Pražského, vyznáváme a vysvědčujem oc, že rozšafní lidé sukna krá- ječi a kramáři, naši spoluměšťané, přišli jsú před nás a nás zpravili své veliké škody, kteréž oni mají a trpí z jedné strany od těch, kteříž pfed rathizem a na trhu až do věže při bohatých krámích na šráciech sedie, a z druhé strany od těch, kteříž před Rayskytlovým a před Litoměřického domy sedí a zvláště od těch, kteříž před kostely a před kláštery anebo kdežkoli v městě sedí, kterak takoví šraknící některé kramářské a loketní věci, kte- réžto od starodávnieho nálezu a obyčeje toliko pod ka- mennými krámy vykládali a prodávali, oni proti takovému již pravenému nálezu a obyčeji loktem a váhú prodávali jsú, protože oni zlé i dobré ve dne i v noci milostivě a rádi trpí. O ty věci za jedno jsmy přišli a radu vzali a s chudými i s bohatými s dobrým rozmyslem i myslí a s starších radú vynesli jsme pro obecné dobré vším tím obyčejem, jakož níže psáno stojí, aby již jmenovaní šrák- nici před rathúzem vně před prampóchy a na trhu a před věži aneb kdežkolivěk jinde sedí, své závaží a váhy takto na- pravili, aby nic těžšího .ani viece váZiti mohli neZ lehky vérdunk aneb čtyry loty, nebo oni na takový věrdunk všeliké kramářské věci prodávati mohú. Také oni potom vice nemají ani kolče, ani barchanu, ani platna. ani cen- dortu, ani cendelínu, ani hedvábných jiných loketních věcí prodávati, kromě však tkanic, buďto černé nebo bílé, stří- brné nebo zlaté, jednoho prsta z šíří, ty' mohú prodávati a na loket krájeti. A kicréž sami dělají, na štuky prodá- vali. Potom chcem, aby ti, ktoZ pfed Rayskytlovím a Vackovym Litoměřického domy sedí, jakož jsú se sami poddali, toliko prodávali fiky, mandle, rýži, vinné jahody, 

Strana 35
1. Na náměslí. olej, rosu a jiné včci, kteréžto od starodávna prodávali jsú sc, kromč však cukrua vosku a jiných kramářských věcí, kleréž na váhu a na loket prodávají. Také chceme, ktož by před tyto včci, kleréž nahoře psány jsú, něco učinil, ten má najprvé jeden vérdunk dáti a po druhé XXXuti gr. a po třetí LX gr. A po čtvrté bude na panské milosti. A ktožkoli od těch dvú, kteříž na to usúzení jsú, obžalován budce, to má moc jmicti. Také ti dva mají ohlc- dávali všeliké kramátské včci, jsú-li hodné nebo nehodné. A kohož oni pro takovú vče nafknú, to má moc mieti, a toho také mají pokutovati najprvé jednú kopú a po- drohé dvěma a potřetí třmi a po čtvrté na panské mi- losti za velikú pokutú. Také jsme za jedno přišli o sukna kráječe a krajčieře, aby žádný krajčicř, kterýž řemeslo délati chce, žádných suken nekrájel kromě sukna šerého ancbo kteréž kolivěk barvy jiné, kteréž v Ceské zemi děláno jest, a všeliké polské sukno. A ktož by koli které jiné sukno krájel než svrchu psáno stojí, ten má pokuty dáti ponejprv jednu kopu, po druhé dvě k., po třetí III a po čtvrté takový nemá žádného více sukna krájeti. A k tomu také mají dva od rady volena býti a kohoZkoli ti obžalují, to má moc micti o ty pokuty svrchupsané. Také jsmc vynesli, aby ti sukna kráječi pravú míru dávali a každé sukno pravým jménem jmenovali a tak, jakž v pravdě jest, sukno prodávali pod pokutami svrchupsa- nými, ale čtvrtá pokuta pod vyhnáním ven z města. Také chcem, aby všichni kramáři železné [nedokončeno]. 5. 1880, ku konci března. Rwukop. č. 993 f. 201. Tota communitas dictavií, guod precones nichil debent recipere ab hominibus in foro, ncc res ncc pecuniam, et positi sunt super prangcrium graciosc. Et si ammnodo fuerint reperti recipienles, dcbent suspendi in patibulum. Anno [M] CCC?LXXX? post Pascha fuit factum. 6. 1418, 19. února Rukop. ë. 996 f. 212. Nos ma- gislcr civium, consules ct scabini Maioris Civ. Prag. recognoscimus publice et testamur, quia communitatis nostre accedente assensu paritcr et consensu decrevimus cL decernimus vigore presentis scripti perpetue valituro, ut omnes ct singuli concives nostri, habentes proprias in suis domibus seu alibi conventuales testudincs, in quibus vendunt res pertinentcs ad insUitas, puta crocum, florcs cL nuces muscatas, galangam, cinamonium, canellam, gariofolos, zedoarium, cubcbas, grana paradisi, cardamo- nium, piper longum, casdem in pondere duarum librarum ct supra venderc possunt. Infra pondus vero duarum libra- rum nullus audcat ibidem in diclis testudinibus predictas species ponderare, piper vero commune, zinziber, cirmi- num, amigdala, ficus, uvas, passcras risivii, ceram, smigma ci bombicem in pondere medii quarlalis centenarii et supra, quantum placucrit. Infra pondus autem medii quar- talis similiter non debeat in prefatis testudinibus cuipiam venum dari; licitum tamcn crit cuilibet habenti propriam scu conventualem Lestudinem cciam haberc et instilam in locis ab antiquo consvctis ct ibidem in qualicumque pon- derc quivis voluerit, parvo seu magno, omncs et singulas res institales predictas vendere poterit omni impedimento procul moto. Adiecimus deniquc, nc aliquis presumat in domi- bus extra tcstudines aut ante domos seu antc ecclesias vel in plateis res predictas venales exponere, sed duntaxat cir- cum el circa pretorium ac alias domos ibi vicinas, ubi ab antiquo sunt locate inslite et constructe. Ut autem ista decreta in sui roboris firmitate permancant, statuimus ad hoc duos vcl plures iuratos eligendos, qui singula supra- dicta bis in ebdomada diligenter conspicianl, ne aliquis audeat hiis decretis aliquatenus contrairc. . I. Na náměstí. 35 Si vero aliquis repertus fuerit contraveniens alicui ex arliculis supradictis, noverit se ponam trium sexag. gross. bonorum monele pragensis tociens, quociens sccus fuerit, irremissibiliter incursurum. Cuius pene duc partes nobis consulibus, presentibus seu futuris, et tercia pars ezeche institorum debebunt cedere in emendam. Ceterum. de alijs omnibus rebus institalibus, qnomodo seu a quibus personis vendi debcant, iuxta tenorem duarum antiquarum litterarum desuper confectarum, quarum unius data est de anno incarnacionis Christi millesimo treccn- lesimo vicesimo, sabbato antc festum s. Georgii, alterius vero sub anno domini millesimo trecentesimo sexagesimo quinto, feria secunda post festum s. Thomc ap., volumus institores, nostros concives, conservarc. Quas litteras ct singula in eisdem contenta omncs quoque articulos super hiis prius in libro civitatis nostre habitos ct conscriptos cciam presentibus confirmamus. Acta sunt hec anno a nativitate domini millesimo CCCCXVIII sabato ante festum s. Valentini. 7. 1422, 8. října. Rukop. č. 993 f. 217. Výnos učiněný obcí velikú tu sobotu po sv. Remigii. Najprvc byla-li by která búře neb který šturm v Starém nebo v Novém Městě, aby hospodáři v svém odění hotovi byli, když by zazvonili na ratlníze na rynku. IL. aby hospodáři své podruhy měli popsány a s nimi, když by toho bylo potřebie, také hotovi byli na rynku. 8. Asir.1450. Rukop.č. 993 f. 244. Léta — 1310 (sic) — těmito dary jest město Staré Pražské obdarováno od krále Jana —. Némec nemá domu na rynku küpiti. Item nejmá i žídný Němce na rynku domu kúpili ani jemu mají toho konšelé dopustili, ale jmá küpiti v osadě ně- mecké, jenž slove u sv. Bencdikta. — Pro svádu hokyní toto trestánic jmá býti. Item když se hokyně svádie anebo prodávačky, kteréž na trhu sedie, tchdy jmá jedna Zer- novky kamenné nositi a druhá ji vuosti a ona ji zasc od pranéře až k šatlavě. 9. 1454, 23. listopadu. Lislina orig. č. I—18. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacic, Croacie, Rame, Servie, Gallicie, Lodomerie, Cumanic Bulgarieque rex, Austrie ct Luczemburgensis dux, nec non Moravic cL Lusacic marchio oc, omnibus imperpeluum. Que civi- latum. illustrium. commoditates, ornamentum gloriamquc concernunt, decet regem liberaliter et benigne concedere, nam cL sibi laus honosque proveniunt et urbes bencfi- ccncia rcgía, honesta utilitate ornalc ad prompte semper obscquendum vinculo pertinaci liguntur. Volentes igitur Maioris Civitatis nostrc Pragensis, que huius regni nostri Bohemie capul illustre cxistit, largitate rcgia commodi- talcs ornatumquce augere, non per errorem aut improvidc, sed deliberate et cum sano consilio nostrorum procerum et fidelium, de ccrta nostra sciencia, regia auctoritate Bo- hemie civitati predicte, civibus incolisque ipsius, fidelibus nostris dilectis. ac corum successoribus in perpctuum graciosc damus, tribuimus ac concedimus annuas nundinas sive forum in festo Purificacionis gloriosissime dei gcni- tricis virginis Marie pcr duas septimanas duntaxat, ita vidclicet, ut nundine ipse sive forum in vigilia festivitatis predicte incipiant. VoJumusque ac decernimus civitatem in prefatis nundinis sive foro liberc, integre pleneque uti, frui ac gaudere omnibus libertatibus, immunitatibus, hono- ribus, prerogativis, privilegiis et juribus universis, quibus civitas ipsa utilar, fruitur ac gaudet in aliis nundinis sivc foro, quas sivc quod habent in festo gloriosi martiris sancli Wenceslai. Mandamus igitur omnibus subditis nostris cuiuscunque dignitatis, officii, nobilitatis aut status 5° 

Strana 36
existant, sub pena quinquaginta marcarum auri, quarum medictatem eamerc nostre regni Bohemie predicti ct aliam. partem civitati predicte volumus applicari, nc scpe- diclam civitatem civesque et incolas cius in premissis nundinis sive foro contra presens nostre serenitatis indul- tum vexent, turbent aut aliquo modo impediant, scd cos pocius conservent, tueantur ct protegant. Presencium sub appensione nostri regalis sigili testimonio littcrarum. Datum Prage in die sancti Clementis anno domini mille- simo quadringentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie oc quintodecimo, Bohemic vero sccundo. Ad mandatum domini rcgis Procopius de Raben- stein cancellarius. 10. 1508, 1. února. Rukop. č. 203 f. 89. O pepri. Z rozkázání pana purkmistra, tehdy Jana Knopa, a všech pánův rozkázáno pánům úředlníkům, což se dotýče braní pepře od kupcův hostí, aby brali při jarmarce sv. Václava po třech librách a o Hromnicích po dvou librách. Actum fer. b. in vigilia Purificacionis Marie a. 1508. 11. Asi r. 1610. Rukop. c. 203 f. 10. (O mestu) Toto jest právo od vína, kteréž v sudech prodávají sa rynku domácí nebo hosté, od čeho co má bráti se: It. od čtvrce jeden peníz, od Tejnskýho 2 d., od věrtele 4 d., od Svidnického 8 d., od Zitavského 2 gr. 2 den. A to má vše býti do měšce panského do úřadu šestipánův. Toto pak přísluší na hlásného od ponucky, kterýž má míti přísahu od týchž šestipánův v jich úřadě: od Žilav- ského 4 d., od půl vozu 2 d., od věrtele 1 d., od Tejn- skýho 1 d., od čtvrtce 1 h. a to na každou noc, doka- vadž toho vína neprodá. Tenní hlásnému od skládky: od Žitavského od po (nedopsáno) 4 d., od věrtele 2 d., od Lipskýho 1 d. a též od čtvrce. Skládka tenní hlás- nému: od Žitavského 2 gr. 2 d., od (nevypsáno) 8 d., od věrtele 4 d., od Tejnského 2 d., od čtvrtce 1 d. Právo koštířské toto jest: Od drylynku Uherského neb hostinského 4 gr., kdož prodá i koupí, od Svidnickýho sudu 1 gr. prodávač i kupec, od laky každé 4 d. A když sudy měří: Od drylinku hostinského neb Uherského 4 gr., od Žitavského 8 gr., od laky 3 den., od desítky domá- cího vína 2 gr. m. Koštíř od vína na rynku má býti (míti?): Od svidnického sudu 8 d. od toho, kdoZ kupuje a kdož prodává 4 d., a od věrtele polovici toho. 12. 1518, 16. září. Rukop. č. 203 f. 49: O zvě- řinářky. Item létha 1518 feria 4. dic sanctae Ludmillac za pana Jiříka Vlka a pana Sylvestra. Item co se zvéri- nářek dotýče, ty svobodu tuto míti budou; zvěřinu velkou všecku až do zajíce aby prodávaly; než co se pak ptákův a veveřic dotýče, aby žádných neprodévaly, malÿch ani velikých pod pokutou desíti gr. č. Jim výmluva v tako- vých věcech žádná aby stálá nebyla; jestliže by mluvila, že jsem této paní konšelové koupila, té paní pod touž pokutou rozkazují, aby z svého místa nikam se nehýbala do trhu pro takové věci. Actum, ut supra. 18. 1528, 28. června. Rukop. č. 203 f. 23. Řád o hokyních. Item ty hokyně, kteréž na kurném trhu obyčejně sedají a sejr, máslo, vejce i jiné včci, což se jim nahodí, překupujíce zase prodávají, ty aby žádné na trhu, v hospodách, v branách, na ulici nic nckupovaly ani jiných navozovaly, aby jim kupovali, až do té hodiny, v kterouž jim uloženo bude, tu aby teprvé kupovaly k své potřebě; neb leč by ven šly neb jely na tu koupi, toho se jim nehájí, a to pro tu příčinu, aby sousedé mohli si nakoupiti v čas. Pakli by se která mimo ten řád a usta- novení dopustila a to přestoupila, ta aby ihned trestána byla a trhu zbavena. — Item aby žádná hokyně přijata v živnost tu nebyla, leč s povolením pánův úředlníkův šesti pánův a to v úřadě. A potom aby od tržného aby zapsána byla na obojím městě, Starém i Novém Měst Pražských. — Item kteréž by hokyni Zivnost pro neřád v Starém městě složena byla, aby v Novém městě přijata nebyla; a též zasc které by na Novém městě živnost slo- žena byla, aby v Starém městě v živnost přijata nebyla. — Item žádná hokyně, kteráž by sobě ovoce k prodaji nakoupila, aby žádné jiné hokyni zasc neprodávala, neb jest na tom ujma veliká napřed obci a sousedům všem. — tem žádný překupník aneb překupnice jestliže by v jednom městě řádu podniknouti nechtěl, týmu pak páni živnosti nosložili; a on na jiné místo místem přesedl, nemá trpěn v tom obchodě býti a to pod pokutou toho ztracením, nad čímž sedí. — Item vajec aby žádný dráže nekupoval ani prodával časem zimním, než po malém pe- nízi pod trestáním a pobráním těch vajec. — Item žádná prasat aby nepřekupovala a na stolice aby jich potud více nebila pod pobráním týchž prasat. — Páni purkmistrové a páni obojího města ráčili jsou toto rozkázati oznámit. Rád o hokynářích. Item první arlikul, aby ni- žádná hokyně ani hokynář nekupoval po domích ani po sklepích, ani jedna od druhé ovoce nižádného bez vědomí tržných. Než aby každá oznámila ten trh, od koho a co a zač koupila a na jaké roky má placeno býti. A to aby se zapsalo pro všelijaké nesnáze, kteréž sc mezi vámi pliházejí. Pakli by se to která neb který mimo ten čas dopustil a přestoupil, tehdy má takovou pokutou trestán býti a jí neb jemu aby živnost byla složena. — 1t. druhy artikul, když se již ovoce na trh přiveze kteréž koli buďto jablka, hrušky, višně, švestky, ořechy, toho aby žádná netržila, než ty osoby, kteréž by k tomu voleny a vybrány byly. A ty aby tržily, po čem by to ovoce stálo; a také za tu práci aby toho ovoce každá na před jednu míru měla, což by stržily; a potom s jinými zároveň aby brali; a to pod touž pokutou nahoře dotčenou a nic jinač. — It. pakli by jim ovoce zbývalo, že by již jiné nepotřebovaly, tehda můž jedna sama vůz stržiti a domův svézti, když pánům tržné zaplatí a nám naše právo dá do vÿmér. — It. pakliby v sudech ovoce vezeno bylo, to taky mají se o to děliti, bylo-li by které potřebí, a též tržné má dáti a nám naše právo výměrné. — It. třetí artikul, aby nižádný a nižádná, kdožby do trhu chtěl při- býti, ten a taková, aby žádný svobody neměli, leč s po- volením a vědomím staršího; ač jestliže by osoba hodná a zachovalá byla neb pánův našich neb pánův radních J. Mti, tak Ze by seza néhoho primluviti rácili, tehda ten a ta mají přijati býti. — lt. jiný artikul, když ovoce na trh přinesou žádná nemá s jejího hřbetu snímati a praviti, že jest mně přinesla a o to se vadili; než ať vždy na místo dostaví a tržné dá, tu teprv máte koupiti; komu potřebí, aby tudy obecní neucházelo. — It. jinÿ artikul; ti kteří v štěpnicech, v sadích okolo města kupují a na zádech do sklepů nesou a potom též na trh nesou v putnách; a když na trh v putnách vynese, len má od každé putny malý peníz dáti a tak aby se chudším spravedlivě dálo. — Jt. také kteří ze sklepův na putny prodávají a na vozy neb do sudüv ládují, taktéž má dáti od putny malý pcníz tržného. — lt. také tento artikul, kdež sedí dvě společ- nice na jednom místě a každá svůj zisk béře, ta každá na svou osobu má jeden peníz dáti podle pořadu jiných. — It. tento artikul, což se dotýče svárův, nesnází, hanění, to aby mezi vámi nižádného průchodu nemělo. Pakli by kdy které nezbedné to přitrefilo, že by nectný jazyk vy- pustila, tu v tom místě, kdež tu k tomu žádné svobody není, ten a taková má trestána býti tou pokutou, kteráž se nahoře jmenuje a to bez milosti. 

Strana 37
I. Na náměstí. 14. 1698. — Rukop. ë. 230 f. 48. O při- jímání hokyň v živnost páni úředlníci jsou zřídili. tem aby Żadna hokyné přijata v živnost tu nc- byla, leč s povolením pánův úředlníkův šesti pánův a to v úřadě, a potom od tržného aby zapsána byla na obojím městě, Starém i Novém Měst Pražských. — Item kteréž by hokyni živnost pro neřád v Starém městě složena byla, aby v Novém mnčstě přijata nebyla; kdež zase když by v Novém městě jí živnost složena byla, aby v Starém městě přijata v živnost nebyla. — Item žádná hokyně, kteráž by sobě ovoce k prodaji nakoupila, aby žádné jiné hokyni jeho zase neprodávala, neb jest v tom ujma velká napřed obci sousedům i sousedám všem. — Item žádný překupník ancb překupnice, jestliže by v jednom městě řádu podniknouti nechtěl, by mu pak páni živnosti ne- složili, a on na jiné město místem přesedl, nemá trpín v tom obchodě býti, a to pod pokutou toho ztracením, nad čím sedí. — ltem vajce žádný aby dráže nekupoval ani prodával, než po malém penízi pod trestáním a po- bráním těch vajec tímto časem zimním. 15. Asi z r. 1598. Tamtéž f. 83. O hokyních. Item coz se hokyň dotýče, kteréž ovoce prodávají, kteréž jsou zachovalé a na letech sešlé, ježto jiné práce vésti nemoliou, aby toliko tém dopuSténo bylo a jinému Zád- nému; a ta každá aby na jednom místě prodávala a jiné čeledi na to nechovala; a chtěla-li by která na to čeleď chovati a na dvouch nebo třech místech sedati, aby jí ta živnost zdvížena byla a potom tu nikdy ncprodávala. — ltem. k těm vécem trznfm opatrovati nálczí, aby se oni ke každému zachovali bez přijímání osob podle tohoto zů- slání; pakli by se který přes to dopustil écho, aby toho úřadu byl zbaven a v panskou kázcň vzat byl. 16. 1541, 380. června. Rukop. č. 331 f. 108. Smlouva mezi hrnčíři. L. P. 1541 ve čtvrtek po sv. Petru a Pavlu ap. stala sc smlouva přátelská, dobro- volná, celá a dokonalá mezi staršími a mistry cechuov řemesla hrnčířského, měšťány Star. a Nov. M. Pr., z jedné a staršími a mistry téhož řemesla hrnčířského, měšťany a obyvately města Berouna, z strany druhé: Jakož jsou od- porové mezi stranami nyní jmenovanýho řemesla o pro- dávání hrneuov na trzích a v jarmarky v městech Praž- skych stávali, o to sou se lakto snesli, že hrnčíři: Berounští día hrncuov vostrých do měst Pražských podávati nemají a téch žádným jiným překupníkuom nemají prodávati, než hrnčíři Pražští k cechu náležející od nich kupovati na výčet mají. Však jestli že by který z měšťanuov všech tří inčst Pražských, jeden dva neb víc, a což by koli chtél vzfti hrncuov takovych ku potrebé své a nc na piíkup, že to bude moci bez překážky starších cechu hrnčířského dobře učiniti. A to jsou takto mezi sebou trhem narovnali. Veliké dílo bráti mají, každý hrnce po VI penězích malých; pod veliké dílo hrnec po III d., pod prostředního díla kopa hrneuov za XV gr. Který dílo na bílý peníz, toho kopa za XIII gr., po peněžního kopa za VIII gr., kopa velikého drobu za V gr., malého drobu za III gr., pokliček kopa za II gr., pánví třidect za X gr. m. A z těch pánví mají býti tři veliké a ostatek ve směs. A hrnčíři Pražští formanuom, kteří hrnec při- vezou, sami platiti budou povinni a od fury XX gr. bí- lejch dávati. Item Berounští hrnčíři polevaného díla na trhy ani v jarmarky do měst Pražských vésti nemají, dva vozy polévaného díla kromě vymínční jsou dva jarmarky, totiž o sv. Václavč a o Svátosti dva vozy též polévaného díla aby uvezli a prodali. ltem hrnčíři Pražští mají sc o toto starati a. bc- dlivost jmíti, pokud nejvejše možné budce s radou a po- mocí J. Mti pana purgmislra a pánuov Starého, Nového I. Na náměslí. 37 i Menšího měst Pražských, aby jiným hrnčířuom okolním z měst jiných, městeček i vsí zastaveno bylo v městech Pražských v trhové dni hrneuov prodávati, neb to jim hrneifuom Berounskym by na překážku a zádavu bylo a oni také hrnčíři Berounští v žádné dni trhové aní v jar- marky vostrého díla prodávati sami nemají, než tak, jakž smlívou zaviíno jest, kromě díla polévanýho. A tato smlouva mezi oběma stranami stáli má, dokudž by pan purgmistr a páni něco lepšího neuznali. A potom jestli že by která strana v tom co svého lepšího viděla, budou míti vůli to změnili, k lepší nápravě přivésti, ancbo při tom zůstati. Však nežli by co změnili, mají jedni druhým čtvrt léta napřed oznámili, bylo-li by komu co na těžkost, aby o tom vědomost majíce, tím se mohl jeden každý spraviti. — K tomuto smíru vztahuje se i následující zápis v rukop. č. 990 f. 319 z r. 1560: Jakoż jest Tomés Pulec, hrnčíř a měštěnín města Berouna, na místě jiných mistrů téhož řemesla hrnčířského v městě Berounč, obc- slav ku právu starší hrnčíře Starého Města Pražského vznešení před panem purgmistrem a pány na ně učinil, že při času Hromnice minulých, když jsou s hrnci a s dílem svým hrnčíři z Bcrouna sem na jarmark přijeli i nemo- houce toho všeho prodati, tak že mnoho jím jest po jarmarce zuostalo, i najali sou sobě jednu velikou komoru, do kteréžto co jest těch hrnců i jiného díla pozuostalo vnošivše tam do druhého jarmarku nechati chtěli. A oni slarší o tom zvěděvše jim všecky ty hrnce zpečetiti dali. Prolož pro jakou příčinu sou to učinili, aby před právem oznámili, že by rád i na místě jiných hrnčířuov beroun- ských to chtěl slyšeti, žádaje za opatření. Proti tomu starší hrnčíři z Starého Města Pražského promlwiti dali, kdež Tomáš na místě jiných hrněířuov berounských věděti chec, pro jakú příčinu jsou to učinili a ty hrnce jim zapečetiti dali, i toto za odpověď dávají: Poněvadž jim těmi sklady svými v živnosti a v řemesle jich velikou a znamenitou škodu i překážku činí, že díla svého odbcj- vaU nemohou, na vrchnost svá to jsou vzncsli Zádajíce v tom od ní za opatření, kdež jim jest oznámeno, aby vezmüc právo lam šli, kdež ti hrncové složení byly a je zapečetili; i tak s povolením pana purgmistra a pánuov to jsou učinili nebo předešle toliko čtyři mistři řemesla hrnčířského v městě Berounč jsou byli. Ale na tento čas má čtrnácte a více jich jest a více tam se jich sadf, a v těch dvouch nedělích tak mnoho těch hrnevuóv a díla svého navezou, Ze jich v tom času i v mnoha nedělích všech prodati nemohou, než skládají je na ublížení jejich živnosti do komor, a kdyby v těch skladu nebylo, teda by měšťané a obyvatelé těchto měst Pražských za skrov- nější peníze kupovati mohli, nebo když by jim hájíno toho bylo a těch skladů se nedopouštělo, nevezli by víceji nez co by prodati mohli, poroućcjie se v tom právu k uvážení spravedlivému. Naposledy Thomáš Pulce i na místě jiných hrnčířuóv města Berouna příteli svému pro- mluviti porucil, Ze Zádnymu v jakejch koli obchodích há- jeno ncbcjvá a vyměřeno, aby toho tolik neb toliko na jarmarky vozil. NcZ má jeden każdy na jarmark svobodu málo neb mnoho přivésti. A poněvadž jiní kupci a kra- máři, což při jarmarce neodbudou a neprodají, do skle- puóv skladají a tam do budücífho jarmarku zancchóvaji, protož i on Tomáš na místě jiných žádá, aby též toho użili mohli, a co by neprodali, aby mohli svobodně bcz překážky mistrů hrnčířuóv tohoto města PraZskyho skládati a až do druhého jarmarku tam zanechati. S tím se strany k uvážení spravedlivému poručili. Tu pan purgmistr a rada slyšíce strany a jejich mluvení, toho všeho bedlivě pováživše, taklo o tom mezi nimi stranami vypovídají 

Strana 38
38 I. Na náměstí. Poněvadž (cn starobylý dobrý pořádek zde v městech Pražských od starodávna se zachovává, že v jarmark každý člověk přespolní do měst Pražských všelijaké koupě vézti a je v času vyměřeném, totiž za dvě neděle, v týchž mě- stech prodávali muože, po vyjití těch dvú nedělí a vy- zvonění frejdu jeden každý z přespolních s svú koupí má a povinen jest se ven vyhostiti tak, aby sousedé a ře- meslníci s městem tímto trpící živnosti své bcz překážky přespolních vésti a jich vybejvati mohli, i z té příčiny pan purgmistr a páni je starší hrnčíře pri takovém staro- bylém pořádku zuostavují a jim hrnčířuóm Berounskÿm to nacházejí, že oni mimo jarmarky v městech Pražských vysazené hrneuóv ani jiných nádob hlíněných sem vézti ani jich prodávati nemají. A jakž by po kterém jarmarce bylo a frejd se vyzvonil, tchdy toho dne aby oni s tím vším hlíněným nádobím se ven z měst Pražských vyhostili a jeho zde neskládali a to pod propadnutím těch všech hrneu6v starším hrnčířuóm a tomu pořádku, však oni starší: hrnčíři i jiní mistři téhož řemesla mají to tak v svém pořádku opatrovati, aby díla hodná a to nádobí dělali tak, aby měšťané i jiní obyvatelé zdejší žádného v lom nedostatku nenesli. Nebo jestliže by potom od pana purgmistra a pánův nynějších neb budúcích jaký v tom nedostatek uznán a shledán byl, že sobě toho k budúcímu uvážení a opatření zuostavují. Actum in con- silio f. 4. die Augustini 1560 Magistro civium D. Mathia Ornio à Paumbergko. 17. 1546, 12. února. Rukop. č. 2129 f. 100. Jakož jsou starší na místě cechu kramářského na pana purg- mistra a pány vznesli, kterak před časem jarmarku hrom- ničného v městě tomto i po freydu vyzvoněném někteří ležáci a hostinští kupci a kramáři proti privilegiím a vej- sadám města tohoto a proti statutům a pořádkuóm od starodávna vyměřeným, spravedlivým a pořádným přijevše do tohoto města jsou postiženi, že jsou nehodná a falešná kupceství na oklamání lidu obecného a chudého prodávali, v tom žádajíce za opatření. A předkem vznesli proti Be- nesovi z Kadanë, Ze jest pepř s karbulířem smíšený, kte- rýž jednak na vodě zplyne, kterýž jest zapověděný, a ten přivezše prodával, což i v jiných městech královských bylo jemu zapovědíno, a takový pepř nemuóže se než falší jmenovati. Potom vznešeno proti Wolfovi Kroftovi, že ten ležákem jsa, proti privilegiím a vejsadám mósta s váhami a s závažím, což pod pokutami těžkými zapovčě- díno jest, postižen jest. Blažek pak od svaté Anny hory, ten že falešné a pro těžkost váhy maštěné prodával ša- frány. A Hanuš Fusík a Hanuš Zafer s tovaryši svými, ti tíž že falešné a nehodné šafrány s rudkami a mastné k stížnosti váhy, hřebíčky s fusty tlučené a zázvory ne- hodné prodávali žádajíce, aby proti takovým neřádným věcem při svobodách a pokutách na to zřízených města tohoto jako měšťané téhož města byli zachování. Proti tomu od Beneše z Kadaně mluveno, že při tomto jarma- rečném času jsou jemu registra i peníze hotové zapeče- tóny, jeśto jest mól nemalńi summu pen8z do Normberga, jakž pak toho list jest ukázán, dáti, žádá, aby jemu takové peníze s registry, kteráž podle pepře jemu vzata jsou, byly navráccené. A ten pepř od koho jest koupil, že jme- novati chce a za falešný ani nehodný že jest ho neku- poval, i vetáhl tou věcí na Wolfa Grofta od hfcbenuóv, kterýž se k tomu přiznal, že ten pepř jemu Benešovi prodal, ale ne za tak hodný a dobrý jako jiný pepř se prodává. Wolf pak Grofth mluviti jest od sebe dal, že on ležákem není než měštěnínem Normberským, a má-li váhy aneb lokty v sklepě svém, má pro svú potřebu, když by mu co zbylo, aby zvážil, ne aby jich k prodaji I. Na náměstí. užívati jmě!, a z ničehehož předešle od starších kramářunóv že jest viněn nebyl, žádaje, aby jemu sklep, kdež své věci i registra: má, byl odpečetín. Od Blažka z svaté Anny hory mluveno, že (en šafrán, který jemu jest vzat, on v Lipště na jarmarce ne za falešný, jakž jej oni jme- nujf, ancbo lehký a nehodný kupoval, ale za dobrý. A protož že se jemu v tom zbytečně překážka děje. Na- posledy od Hanuše Fusíka a Hanuše Zafera mluveno, že nevčdí, proč jim od starších kramářuóv jest šafrán i jiné věci pobrány, poněvadž oni to v Normberce jsou od jistých kupeuóv kupovali a prosí, aby ohledán ten šafrán byl. Neb by oni chtěli to prokázati; od koho jsou jej v Normberce koupili, i vidí se jim., že zbytečně oni i jich statkové jsou hyndroväni. Tu pan purgmistr i páni slyšíce vznešení starších kramářuóv i odpor těch všech, jichžto statkové falší a nehodností od nich kramářuóv narčeni jsou, nahlídše i v vejsady a privilegia města tohoto a vyslavše k spatření a pruobě těch statkuóv všech, což by tu nehodného a nepořádného býti mělo, osoby hodné zachovalé a z obce starší přísežné, a toho všeho pilně a bedlivě povíáživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají. Poněvadž jsou Bcneš z Kadanč, Blažek od svaté Anny hory, Hanuš Fusík a Hanuš Zafcr u prodaji nehodnych a falešných věcí krámských postiženi, jakž se to vyhledalo, a Wolf Grofth od hřebenuóv nemaje váh ani závaží v sklepě svém míli, to obé u něho proti svo- bodám nalezeno jest. Protož je Beneše z Kadaně, Wolfa Groftha od hřebenuóv, Blažka od svaté Anny hory, Ha- nuše Fusíka a Hanuše Zafera Vlachy v těch neřádích za- stižené pan purgmistr a páni v svou kázeň berou a podle privilegií: města tohoto přitom k nim se spravedlivě za- chovati chtí. Actum in consilio f. 5. post s. Scholasticam V. a. d. 1546. 18. 1562, 17. září. Listina musea města Prahy. My Ferdinand — Ceský — král sc oznamujem tímto listem všem: Jakož jsme času jminulého z některých příčin všem řemeslóm v městech Pražských i jiných v tomto království jich privilegia a pořádky vyzdvihnútí ráčili, i pro- šeni jsme od opatrných cechmistrů a mistrů i všeho ře- mesla hrnčířského Starého a Menšího Města Pr. — abychom jim níže psané starobylé a chvalitebné pořádky — po- tvrditi ráčili, kteréž — zní: — Item aby žádný do měst Pražských díla polívaného a malovaného, též i vostrého, k tomu také flaší německých — kromě časův jarmarećnich nevozil a po vyjítí dvou nedělí ancb vyzvonění frejdu téhož díla ancb jiného jim na škodu tu v městech Praž- ských nencechával a z domácích hrnčířův žádný aby těch hrncuov a jiného nádobí hlíněného od přespolních, což jim po vyzvonění freydu zuostanc, nekupoval na záhubu jiných pod pokutou pobrání toho všeho díla. — Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po Povyšení sv. Kříže l. 1562. — 19. 1574. — Rukop. č. 203 f. 49. O seme- nách. Též věděti se má, že od měr semena cibulného, mrkvového a hlavatičného bräti sc má od 1 čtvr., kdo koupí, 8 d. m. Kdo prodá 8 d. m. a na to jest přísežný vsazený, kterýž by to k sobě přijímal a do úřadu vecle, což se vybcerc, přinášel, tolikéž také dotyčný měřič všeli- jaké semeno, kteréž se dolův okolo mór ssype, polovici do úřadu k obci přinášeli má. 20. 1577. — Opis zem. archivu. Připis psaní Hansfolka, kupce a měštěnína Star. M. Pr., kdež slove wu Vlčihrdlů, k Pavlovi Grinmille- rovi z Střebska. — K tomu každého roku a téhodni všecky jarmarky (Zidé) a trhy po vší zemi zběhají a tu vždycky více židovských než křestanských kupců se spa- 

Strana 39
I. Na náměstí. Witi může. A tak tudy nám křesťanům chléb z úst vidírají a drahotu dělají. Kdeż pak léměř všecko Staré M. Pr. obsahli, neb řídko se dům v něm najde, aby Zidé lu pokoje aneb sklepa, obzvlášně pak v rynku nemóli a než malý čas mine, že Zidé všecken rynk obsáhnou a křesťané se budou musceti do Zidovského mésta stěhovatí a již tehdy nebude více slouti v Starém M., než na Novém Městě Zidovském. 21. 1582, 12. března. Rukop. č. 203 f. 98. L. P. 1582 v pondólf den sv. Rehoře tito řádové sepsání jsou s jistým povolením pana purgkmistra a pánův Star. M. Pr., též i pánův úředníkův úřadu šestipanského jmenovitě kolečníkům, kleříž na rynku slávají, hotovi jsouce dobrym lidem z jejich peněz sloužití. Kterýmžto předně pání úředníci starší tovaryše přísežné volitr jsou ráčili, davše jim závazek se vší moci, jiné aby pokojně řídili a spra- vovali, nepokojné pak aby trestali, buďto vězením anebo jistejmi pokutami, kteréž jsou všickni tovaryši sobě zvolili, jakž v artykulích níže položených pořáduč poznamenáno stojí: Předkem a nejprvé starší přísežní majíce tu po- vinost, aby cti a chvály boží přede všemi věcmi vyhlc- dávali, zlé tupili a dobré velebili, sami v bázní boží po- cliv ku příkladu jiným živi jsouce, jiné k tomu vedli a přestupníky trestali. Vzayše na scbe tu živnost a takovou práci, aby slatek lidský, kterejž by k sobě přijali, bedlivě a včrně bez Skody, ztróty a promóny opatrovali. Pakli by se co toho komu přihodilo, ten każdy tomu, komuż by se taková škoda stala, bcz odporův, jak starší: tak i mladší tovaryš, z toho práv buď. Kdož by koli z vyšších neb nižších stavův neb lidí od týchž kolečníkův služeb- nosti potřeboval, toho žádného mimo slušnost a náležitost nepretahovali. VSak možný člověk chtěl-li by komu co z lásky mimo zasloužení více dáti neb hojnějí zaplatiti, to při jeho dobré vili ziistah. Aby neřádové všelijací, kteříž by se snad mezi nimi pfihoditi mohli, vybledäni a přetrženi, poctivost pak a dobří řádové zachování a zdržení bejti mohli, v každých dvouch nedělích všickní starší, leč by kterému důležitá potřeba hájila, též také i všickni mladší tovaryši bez vejmluvy do hospody scházeti se po- vinni budou. Přijda do hospody jeden každý, buď z star- ších neb mladších tovaryšův, všickní: pana tatíka, paní matku, čelídku jeho všecku po všeckno sedční aby v po- ctivosti měli, k nim ve všech věcech aby se uctivě měli a zachovali a dříve nežli na svá místa sednou, jeden každý tovaryš do pokladnice po dvou penězích bílejeh aby skládali. Zádný tovaryš s zbraní aby do hospody ne- chodil a kdo by se pak toho dopustil, k pořádku s zbraní přišel, ten aby dva bílé groše do pokladnice složil. Jestli by sc kterÿ lovaryS vejlrZnosti aneb rvanice v hospodě dopustil, takový aby 15 gr. bílejeh do pokladnice pokuty složil. Jestli by který tovaryš při pořádku za stolem po napomenutí starších tovaryšův mlčeti nechtěl, ten aby krejcar pro nemlčení složil a to tolikrát, kolikrát by se toho dopustil. Jestli by který tovaryš při pořádku sedě hromoval nebo přísahal, aby dva česká do pokladnice pokuty složil, kolikrát se koli toho dopustil. Jestli že by pak toho vykonali nechtěl, ten a takový tovaryš aby do vězení dán byl a z takového vězení aby propuštěn nebyl dotud, dokudź by se ncpoddal a řádu hlavy nepo- klonil. Starší pak aby dvojnásobní pokutu, který by se toho dopustil, povinen dáti byl. Jestli by se trefilo, že by který pán nebo soused přišel a dvou kolečníků potře- boval, tu taky jeden druhého aby nepředskakoval, chtěje sím vézti Kdo by se toho dopustil, aby do pokladnice groš bílej složil a to pro uvarování hadruňku, nýbrž aby se spolu pokojně snášeli. Jestli by který mezi námi nebo I. Na náměstí. 39 při nás živnosti kolečnické užívati chtěl, jsa zlopověstný, buďto že by se jaké krádeže dopustil, nebo jinou nesluš- nou vče učinil, takový aby mezi námi trpín nebyl, do- kudž by se slušně nevyměřil. Z strany pohřbův, kdyby který nebyl a neopovědčěl se a příčiny slušné ncoznámil, aby půl libry vosku propadl. Od pořádku a schůze žádný bez opovčědí neodcházej. Pakli by kdo bcz opovědí ušel anebo hodné příčiny odjítí svého neoznámil, ten każdy do pokladnice bílej proš polož. Odšel-li by pak z hněvu a prchlivosti od pořádku, nepolože takové pokuty, (cn vězením trestán buď. Jestli že by pak na někoho P. Bůh nemoc a těžkost dlouhou vložiti ráčil a při něm by se nodostatek nacházel, tak že by ani statku, nač by se vy- chovati mél, [nebylo], ani sob& vydélati bezelstně ne- mohl, na toho takového, kterýž by se v pořádku upřimně choval, starší povinní: jsou každou schůzku při pořádku společně z náchylnosti a lásky křestanské po dvou peně- zích anebo vedle možnosti jednoho každeho zbírati aneb z pokladnice jak by se snesli, vydávati a v nemoci jeho neopouštětí. Jestli by kdo, jsa dobře zachovalý, žádal do pořádku přijat býti, ten nejprvé toho při páních úřed- nících, nynějších neb budoucích, hledati a jim, kdo by byl, v známost to uvésti má. Potom starším a pořádku povinnovat jest do roka sloužití a bez odporu vůle jich činiti a když by rok minul, tehdy dvě libry vosku do společnosti a do pokladnice 15 gr. bílejch dáti a potom s nimi zarovcń pořádku užívati. V placu, kdež se s ko- lečky »tává, tu všelijakých povykův, křikův. lání mají se vystříhati; nýbrž k sobě i k jednomu každému slovy i skutkem mají se pokojně, náležitě i uctivě chovati a kdož by se tak nezachoval, jeden každý starším i všemu po- řádku v pokutu anebo trestání upadne, tak jakž by naň uznáno bylo podle velikosti hříchu, čeho by zasloužil. A jestli že by pak jeden na druhého mocí sáhl kdežkoliv, řád a právo opovrha, takový upadá v moc pánům úřed- níkům. Poněvadž se to stává a přihází, že některého z bratří lepší živnost potkává aneb že bez toho obchodu ž v býti může, dříve nežli by odstoupil, povinen jest starším i jiným bratřím v společnosti jeden měsíc napřed oznámiti a do pokladnice 15 gr. b. slożiti. A oni starší a bratrstvo jemu, jestli by toho potřeboval, jak se jest v pořádku aneb v tom obchodu poctivě a dobře choval, svědomí pod povinností vydati mají. Starší přísežní co pokut do společnosti, buď to na vosk aneb co jiného, přijmou, povinní budou jiným spolubratřím každého půl leta počet činiti a potom zase na jaké potřeby co vydají, jiným tovaryšům to v známost uvozovati a o to všecko společně pořádná registra držeti a taková registra při pokladnici: chována a opatrována býti mají. A jestli by kdy páni úředníci od nich počtu, jakž z vosku tak z penčz, požádali, aby jim jej učiniti povinní byli. 22. 1589. Rukop. č. 203 f. 119. O věnečnicích. Věnečnice žádná aby na rymnku nikdy neseděla, leč sobě místo objedná od pánův úředníkův; a k témuž prodaji nemají připouštěny býti než ty, kteréž jsou usedlé a městská práva v městech Pražských mají. Také má jedna každá tu toliko seděti, kde se jí míslo vykáže a ne jinde, pod zbavením živnosti; jedna každá, kteráž sobě místo objedná k .prodaji věncův, nemá více míti míst a krámů než jedno; a tu sama osobně sedě prodávati pod zbavcním téhož místa. Tulaček pak žádných chovali ne- mají, aby se po ulicích a po domích s věnci toulati, a je prodávatí měly; nebo mnohá moha sloužiti u lidí neb na dílo choditi, tou příčinou věncův nošení k neřádům pří- činu dávají, a mládež se kazí a v zahálky vydává. Která se toho dopustí, zbavena prodaje, a tlaková nosíce věnce 

Strana 40
40 I. Na náměstí. postižena jsouce i s věnci do vězení vzala a dále s čím sc potká, toho užívati bude; z týchž pak míst, jim od pánüv úředníkův propůjčených, každé suché dni po patnácti groších m. platiti povinny budou. ltem k této instrukci p. p. pánův připojen jest artikul z nařízení a jistého snešení pánův purkmistrův a konšelův všech tří měst Pražských, kteréž sc jest stalo létha sc 84.; ten aby bez přerušení držán a zachován byl, kterýž jest napsán v těchto slovích: A jakoZ jest veliký nezpůsob a neřád od věnečnic posavad uznán byl, že ve dny Páně nedělní i také sváteční po domích a sklepích, skrytě i zjevně, věnce na veliké zhoršení pobožných lidí dělaly, ježto aby vc dny nedělní a sváteční měštané a sousedé mčěli své práce a handle provozovati, jim toho se nedopouští, též skrze své tulačky po městech, domích hospodách také je nosívaly, živností svých a ziskův vyhledávajíce, skrze což i k neřádům velikým příčiny jsou se dávaly, takový handl ovšem zouplna všechen a v též dny nedělní a sváteční jim se zapovídá pod pokutou z měst vypovědčním. V jiné pak dny všední, kdež též věnečnice místa sobě vyměřená mají, tu aby samy v témž místě takové věnce prodávaly a žádných tulaček po městech a domích s věnci ukrytě ani zjevně neposílaly pod týmiž pokutami. Stalo se v pátek létha oc 89. 98. 1589, 31. května. Rukop. č. 203 f. 121. Naří: zenístarobylýchstatutův, kterak by setí, kto- říž v nádobí dřevěném handlují a je překu- pují, chovati méli: Jako2 jest veliký nezpůsob od ně- kterého času povstal mezi těmi, kteříž dřevěné nádobí navcj- délck pfekupujf, takže z ních mnozí, nemaje k tomu handli a prodaji žádného práva ani, aby toho svobodně užívati mohli tu, kdež náleží, sobě nevyžádavše, mimo jiné něko- likeré živností v taková překupování sc vydávají, vykra- čujíce z starobylých dobrých pořádkův pod divními fortely nádobí dřevěné všelijaké od formanův ukrytě předkupují, takže obyvatelé měst Pražských, mohouce od formanův za mírné peníze k potřebám svým takové nádobí kupovati, pro jich překoupení za čtvery peníze drážejí po vůli jich kupovati, tudy takové i v tom nedostatky veliké snášcti musejí. Protož, aby toho pod dnešní dcn více nebývalo, tento řád starobylý zase se obnovuje a vystavuje a vysvčt- luje, aby tak a nejinak všickní sc o tom handli a překu- pování chovati hleděli. Předně kdo by koli takovou ž nost vésti chtěl, povinen jest o to pořádně do úřadu šesti- panského vstoupení objednati a za to, aby jemu toho do- přáno bylo, s uctivost( Zádati. A komužkoli ta živnost dopiána bude, ten podle tohoto řádu a nařízení má při- pověděti tak se chovati a ne jinák, což vše při témž úřadě poznamcnati se má. Poněvadž pak takový handl děje se od některých, kleří tu v rynku domy své mají, od některých také, kteříž tu domův svých nemají, než sklepy v domích v rynku sobě najímají a užívajíce takové veliké platné živnosti, již ne v domích, ale Před domy a na rynku, vo místech, obecních frovozují a z prodaje svého a míst obceních nic nedávají. Z té příčiny laké mimo dům svůj a pokud krůpěje dešťová s krovu padá, nemají dále nikam se s nádobím vykládati a takové ná- dobí v domu svém a pokudž louběmi, krovem zakryté místo při domu jeho jest, ale dále nic, prodávati. Nicméně i v těch místech pod louběmi při témž prodaji má volné stezky každý zancchati, aby lidé mohli tudy volně choditi. Kdož by pak koli mimino grunt svůj dále k strouze pod loubím se vykládal, to vše jemu pobráno a do špitálův i jinak chudým dáno býti má. A pakli by kdo toho žádal od pánův úředníkův, oznamujíc toho příčinu, že by ne- mohl volně pod loubím domu toho, kdež prodává, se I. Na náměstí. vykládati, a chtěl by mimo loubí k strouze něco toho užíti;, k žádosti jeho páni úředníci vyjíti a to uvážiti, zdali by toho z pychu čili z potřeby žádal, mají. A po- kudž by poznali toho potřebu, jemu místo jisté v svých mezcch obsažené, nejvíce osmi loket, mimo loubí a žád- nému přes strouhu dálejí vykázati mohou a to pod jistý plat: každé Suché dny po 10 gr. Jinak žádným způsobem od sebe nemá se žádný pod pokutou a pobráním nádobí toho ujímati a dále se vydávati. Co se pak dotejče jar- markův, v nichžto jsou svévolně, vytiskajíce téměř všecky přespolní prodávače, všecek rynk sobé osobili, a v tom ne jednoho, než osm neb devíti míst požívajíce a pod fortely složená nádobí od přespolních pokoutně stržíc tu posazovali a lidem po své vůli v neslušné drahotě ná- dobí prodávali, již to všecko pod zbavcním té živnosti sc zapovídá. Protož kdyžkoliv jarmark přijíti má, kdož chtějí na rynkn dolčené nádoby prodavati, mají všickni spolu před úředníky šestipanské časně předstoupiti a požádati, aby tam vyšli a tu podle náležitosti jednomu každému místo vyka- zovali ato tak, aby každý prodávač i s búdou měl místo 10 loket šíří i z dílí. Kteréžto místo má se každému vy- znamcnati s pilností, na čemž má přestati a více nic sobě neosobovati. Pakli by kdo to přestoupil, tehdy což by na to místo, na které by mimo vykázání jemu co vložil, pobráno v pokutě býti má. A potom ten každý celý jar- mark, ponévadZ nejvíce slam, smct(, blat v těch místech po prodajích züstane, což se obecními koňmi vyvozuje, z téhož místa po desíti gr. bez odporností dáti mají. A kdo by nedal, více se mu místa propůjčiti nemá. Kdož by pak koli z přespolních neb forman, kromě jar- marku, v jiné dny do Star. M. vtrhl, ten předně základ v eclnici zancchati a potom na rynk s tím nádobím vtrhnouti má a Zc jest prijel, v tom se pánům úředníkům ohlásiti a je vyclíti a zasc od nich cejch, kteryZby na znamení vyclení do celnice prinósti k navrácení základu měl, požádati a tu předně den celý, složíce všeckno nádobí z vozu, od rána až do dvamecítma hodin má vystáti a lidem, když co kdo potřebuje, volně prodávati. Kteréhožto ná- dobí žádný handlíř ani handlířka nemá kupovati ani for- mana nasazovati ani pod forlelem neb zástěrou, jako by na to půjčiti měl, toho se ujímali a překážky jemu v pro- daji nečiniti. Což by pak potom zůstalo, teprva mohou překupníci skoupiti a prvé nic pod propadcním téhož ná- dobí. Také nemá jeden druhého předknpovati a bohatější chudšího v té živnosti předcházeti a potlačovati, ale podle velikosti a malosti mají mezi sebou dobrý řád učiniti, vždyckní aby jednoho koupení jakého koli nádobí od formana, nemohou-li všickni, ale tři, čtyry osoby spolu koupíc se podělili a potom podruhé opčt jiní v té míře a náležitosti, pokudž by se vSickni nepodö&lili. Pakli by nevyclené nádobí bylo, byť pak i na rynku ten den for- man s ním vystál, žádný nekupuj. Kdo je koupí, o ně přijde. Také žádný nemá sobě formana před časem ani takové dfevéné nádobí zamlouvati, ani jeho pcnězy za- klädati, odkavad by sobě chtěl příčinu bráti, že má k té koupi lepší právo pro založení, proto, aby i jiní mohli též takové koupě uZfti. Pakli by kdo formana za- loZil, nemá se téhoZ nádob( ujímati ani kupovati, alc po- kudz by podle jiných na něho los padl, v témž řadu státi a jeho požíti. A dostane-li z té fůry dílu, kterýž na něho přijde, na tom toliko sobě půjčku poraziti má a nedostancli se na něho, to z jiných dílův, kteříž se jiným handlířům dostanou, doplaceno jemu býti má." Pii jar- marcích také podle starobylého nařízení každý, kdož ná- dobí dřevěné k jarmarku veze, jest povinen na rynku je složiti a do žádných domův s ním nevtrhovati a to 

Strana 41
I. Na naměstí. předně vyclíti. | Což když učiní, páni úředníci jsou jemu ihned bez prodlévání povinni místo vykázati k prodaji, kdež sám má přes celý jarmark po kusích lidem pro- dávati a nejméně od /rejdu zvonění za čtyry dny, chceli pak vej¥eji v jarmark vystáti, při vůli jeho buď. A pře- kupník žádnej v témž čase 4 dnech nemá od žádného nic predkupovati ani jaké srozumění bráti. | Než potom teprva den pálý ráno mají všickni spoluprodávači o to se snásti mezi sebou a společně, co by zůstalo po jarmarce, vytrZfce a zaplatfce, se podéliti, tak aby všem v rovnosti té živnosti dostáti se mohlo. Kdo by jináče učinil, co by tak nepořádně koupil, o to nádobí přijíti má. Kdež také skrze mnohé obmysly nastrojeni jsou byvali formanové, że prvé, nežli se jarmark začne, dvě neb tři neděle na- před přijíždívali a po své vůli mimo jarmark prodávali, to se též zapovídá a v příčině té, kdož by tak před jar- markem nádob( díevéné pfivezl na trh, jest povinncn na rynku sám prodávati ancbo k jarmarečnému času toho zancebhati, jinak jestli že by takové zboží kdo předkoupili, více té živnosti vésti nemá. Naposledy kdož by koliv co od téhož dřevěného nádobí zase lidem prodával, má kazdy v mirnosti to vic proddvati a lidem ncnasazovali. A páni úředníci šestipanští mají každého času k tomu dohlfdati a přezvěděti, jak se a které věcí a zač kupují. Kdož by pak to též nemírně nadražoval, ten: má panu purgkmistru a pánům v známost uveden býti. A jestli že by kdy vždy neřád chtěl v tom od překupníkův býti, pan purgkmistr a páni sobě toho k dalšímu napravení pozůstavovati ráčí. Aby také toto nařízení v Jepší podstatě zůstati mohlo, úředníci úřadu šestipanského na každý čas mají mezi týmiž handlíři a překupníky dotčeného dřevě- ného nádobí osoby dvě nařizovati, kteříž by to tak opa- trovali, aby z žádného artykule vykračováno nebylo. A co by kdy nepořádného našli, týmž úředníkům oznámiti ne- pomfjeli. Sami také úředníci nad tím pilný pozor míti povinní budou. Toto nařízcní od pana purgkmistra a pánův z uvá- Xení bedlivého üfedln(küm šestipanským vydané jest v radě před týmiž úředníky přečtěno a tak utvrzeno, aby od jednoho každého tak a nejinak zachováno bylo. Act. in consilio ultima dic Maii a. 1589. 24. 1607, 14. září Rukop, č. 326 f. 72. Z kance- lárc J. Mi C. dekrct, aby Zidé najistéartykule z ulice své zuse vycházcti mohli. Poctivím purg- mistru a konšelům Star. M. Pr. k dodání. — Druhé aby po rynki ani po ulicích Starého ani Nového Města semo- tam žádný [Žid] se netoulal, obzvláštně po domích s ko- berci ani žádnými včemi na prodaj nechodil, leč by od nékoho z vyšších stuvův pro ně posláno bylo. 25. 1613. — Rukop. ¢.475 f. 2. Zeny hokynd. které na rynku před domy p. Václava Trubky z Rovin a Holianovským houby, jahody a jiné porostliny lesní prodávají, byvše z poručení pánův úředníkův do úřadu šestipanského povolány, oznámcní a poruceni z sneseni pánův jim takové sc stalo: Jakož za časté a velmi zhusta od nich hokyní ten nezpüsob dosavad jse zachovával, čemuž konec býti nemůže, že jsou proti dobrému řádu věci ty, kteréž na prodaj mají, sami jich nesbírajíce, jen, jak kdo s nimi se vyskytl, překupovali a potom lidem za troje takmčř peníze odbejvali; pro kteroužto věc a no- způsob lidé pocliví, jak mužského tak ženského pohlaví, v inírnosti nic ku potřebám vlastním dostali a dosáhnout nemohli. Protož pod dnešní den takovým překupnicím a přemykačkám přísně sc zapovídá, aby žádná z nich, když kdokoliv a kteréhokoliv času co na trh k prodaji přinese, nic do hodin čtrnácti potud, pokudž korouhvička aneb I. Na náměstí. 41 znamení od tržných na rynku vystavené, státi bude, ne- překupovali ani k branám neb na cesty k kupování ne- vycházeli. Pokudž by pak která proti nařízení tomuto před- scvzala, s tím se vším, což překoupí, do vězení šatlavního vzata, místa a prodaje prázdnai vězením, jakž by velikost účinku a přestoupení uznána byla, skutečně strestána býti má. 26. 1613. — Rukop. č. 475 f. 53. (Do rady o bečváře a v dřevěném nádobí handlíře.) Slovutné oc. Nepominuli jsme podle poručení V. Mti nám, abychom při jarmarce tomto svatováclavském přítomném žádným kupcům a jakýmž koliv domácím obchodníkům nižádných krámův a bud na rynku k prodávání v nich všelijakých zboží a věcí od řemesla jich, tak jakž předešle při témž čase bývalo, pro ránu Boží morovou nynější stavěti a rozbíjeti nedopouštěli, učiněného, tak poslušně zachovati, ale že starší bečváři na místě jiných a handlíři v nádobí dřevěném na nés za časté nabíhati a za povolení sobě prodaje v placu mezi přespolními žádati nepřestávají, po- něvadž pak i oni, kteří v nádobí dřevěném obchod svůj vedou, bud a stanovišť k prodaji svému potřebují, za do- bré se nám vidělo, dříve, nežli by jim povoleno v místě vejsadnim bylo jarmaretnÿ prodaj propustiti, uautenf od V. Mti požálati. Za tou tehdy příčinou Vašich Milostí uctivé Zádáme, že nás, jak bychom se vtom zachovati a co jim za odpověď dáti měli, z uvážení V. Mti spravití naříditi ráčíte. My na jiném nejsme, než jakkoliv nám od V. Mti vyměřeno bude, buď jim k tomu povoliti, aneb do konce toho zhájití, ve vši náležité uctivosti se zachovati. S t(m duochod úřadu našeho k laskavé ochraně V. Mti. poroučejíce. 27. 1616. Rukop. ¢. 475 f. 293. Matěj Vokounek tržný žádal, aby mu se pokladnice zase k vybírání tržného, kteráž mu v sobotu dvě neděle vzata, a proč neb za ja- kou příčinou, neví, pokudž by se pánům líbilo, navrácena byla. — (Fol. 276) M. Vokoun, kterýž před čtyřmi ne- dělmi z povinnosti tržného propuštěn, zase od pp. úřed- nfküv úřadu šestipanského do čtyr neděl přijat na ten způsob, aby hleděl života svého napraviti, na povinnost svou pozor dáti a tržné všelijak bedlivě vybírati, tak aby ho něco horšího nepotkalo. 23. 1616, 9. září. Rukop. č. 476 f.204. My úřed- níci úřadu šestipanského v Star. M. Pr. známo činíme tímto listem všem vůbce, kdež čten nebo čtoucí slyšán budce a zvláště tu, kdež slyšeti náleží, Ze jest před nás do úřadu šestipanského předstoupil Václav Straka, měštěnín Nov. M. Pr., s tou snažnou žádostí a prosbou, abychom jemu vysvědčení o jeho dobrém při vybírání tržného do důchodův obce Star. M. Pr. náležejícího, v povinnosti chování pod pečetí úřadu šestipanského k potřebě jeho udělili. Kteroužto žádost jeho slušně i potřebně pováživše, nikterakž jsme jemu toho, čeho při nás tak snažně a po- korně vyhledával. odepříti nemohli, pročež jemu takové vysvědčení dáváme, že jest se dotčený Václav Straka, co jest pfi obci Star. M. Pr. za služebníka při vybírání trz: ného do důchodův obecních náležitého, již od patnácti let zůstával a dosavad zůstává, vždycky upřimně, spra- vedlivě, jakž na věrného služebníka obce přisluší, choval a dosavad chovati hledí, nic tobo, což by k ujmé jeho dobrého jména, cti a pověsti býti neb ji v čem zhyzditi mělo a mohlo, se nedopustiv, takže sobě summou do něho co slušně ztěžovati nemáme a míti nemůžeme. Na potvrzení a pro lepší toho důvěření pečet úřadu šestipan- ského k tomuto vysvědčení našemu vědomě přitisknouti jsme porucili. JehoZ jest actum v pátek po památce Na- rození Blahoslavené P. Marie 9. Septembris l. P. 1616. 6 

Strana 42
42 I. Na ndmisli. 29. 1617, 21. Cervna. Rukop. C. 744a f. 6. (J. Mti C. mandát o uvozování jak chleba a mouky, tak i všelijakého masa do měst Pražských). Matyáš, z boží milosti volený Rímský císař, po všecky časy rozmnožitel říše i Uherský, Ceský król, arcikniże Rakouzské, markrabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníZc a LuZicky markrabě, uro- zcným, statečným, slovulným, poctivým a opatrným pánům rytířům, vladykám, Pražanům a městům i jiným všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův království našeho Ceského, věrným milým, milost naší císařskou a královskou, též všeckno dobré vzkazujem. Věrní milí! Jakož o tom všickní dobrou vědomost jmáte, kterak Pán Bůh všemohoucí pro veliké hříchy a vejstupky lidské králov- ství toto naše Ceské takměř po všech všudy krajích, ob- zvláštně pak města Pražská, kdež residencí svou císařskou a královskou züstávámc, velikou drahotu přepustiti ráčil, takže netoliko lid obcený v týchž městech Pražských, ano i dvůr náš ve všelijakých victualiích nemalý nedostatek trpí. Z kleréžto příčiny, ačkoliv o to obzvláštní milostivou a otcovskou péči jmíti a toho žádostiví býti ráčíme, aby pořádkové a cechové v týchž městech Pražských při privi- legiích, svobodách a nadání jich všelijakých zccla a zou- plna züstaveni hyti mohli, však považujíce nynější této drahoty a potřebného lidu naříkání, aby tomu tím snázcjf spomožieno i dvůr náš a města tato Pražská tím lípejí vSclijakymi potravami a victualimi opatřena býti mohla, protož zatím a až by takovou draholu od království to- hoto P. Bůh milostivě odvrátiti ráčil, z mocnosti naší cí- sařské a královské k tomu milostivě: povolovati ráčímce, aby jeden každý přespolní i domácí jak chleby a mouku, tak i všelijaká masa, však hodná, dobře vydčěluná a ne z nějakého zmrlého dobytka, sem do těchto měst Praž- ských dvakrát do týhodne, totiž v každou středu a sobotu vozil a dodával. A pončvadž zde na váhu masa se pro- dávají, podobně také i ten, kterýž přiváželi bude, na váhu vážil, a lo vše v jedném každém móstć, Żoliż na rynku Staroměstském, v Novém pak na Koňském trhu, kdež obyčejně obilní trh bývá, a ve Menším Městě na rynku před rathouzem, svobodně bez překážky jednoho každého v mírné ceně až do milostivé vůle naší prodával. Pfikazujíce pfi tom poctivym a opatrnym purkmistrim a konšelům i jiným obyvatelům všech tří měst Pražských, aby oni vědouce o této vůli naší i také znajíce sami toho tak důležitou nynější potřebu býti, v takovém sem do Prahy chlebüv, mas, mük a jinych victualií: uvozování a svobodném prodávání žádné nejmenší překážky nižádnému v níčemž nečinili ani jiným činiti až do dalšího nařízení našeho nedopouštěli a to pod uvarováním hněvu a nemi- losti naší císařské a královské. Dán na hradě našem Pražském v středu po sv. Vítě léta 1617 a království našich Rímského V, Uherského IX a Ceského VII?. Matthias. Sdenco Popel de Lobcovicz s. r. Bohemiae cancellarius. Ad mandatum sacrae cacs. mai. proprium Bohuslav z Micha- lovic. Pavel Michna. 80. 1618. — Rukop. ¢. 326 f 116. Vypovědční jarmarku, kterýž při sv. Václavě v I. P. 1618 dridn býti měl. Z jistého nařízení J. Mti pánův direktorův, správcův a rad zemských, též pana purgkmistra a pánův radních sc pány staršími obecními povážení v známost se uvo- zuje všem vůbec i jednomu každému obzvláštně, že jar- mark, který by při sv. Václavě teď příštím v kterém městě Pražském držeti se měl, pro nynější roztržitý a nc- bezpečný čas držán nebude. O čemž všickní a obzvláštně handlíři a obchodníci vědouce, budou se moci tím zpra- viti a sebe pred škodou uvarovati. I. Na náměstí. b) Trh rybní (v severovýchodní části Velkého náměstí). 1. Asi r. 1380. Rukop. právní kap. sv. Vilskć f. 152. Uff dem grun fischmark ist ausgetragen, das kcin purger, der da geste haldet, fischer mit iren fischen, sol mit den geben seinen gesten cinen kauff machen in der herberge umb dieselben fische. Wurde aber gast oder der wirt uberwunden mit czwein oder mit drein gesworen, so sol der gast dieselbe fische aller vorliesen und der kauffct, gcben alsovil geldes, als dic fischc wert scin. Geschec abir cin sulches uf dem markte, ce man das czeichen hat abgcnomen, so sol der, der kaufct, und der furkauffer cin sulche pusse Jeyden und geben, als Oben stel. gescriben. Auch sol iezlicher gast mit seinen fischen sten czu marck biz an den dritten tag und an dem dritten tag noch essens sol man den fischen, die bleiben sein, irc czegcl abslahen, das man sie furbas nicht muge feyl haben. Auch sullen dic hiegen fischer sunderlichen stecn und die geste sunderliche mit iren fischen, das man muge underscheid haben czwissen in beyden. Auch sullen alle fischer, es sey weip oder man, ab iren fischen czu markte steen und nicht siczen unscz czu der stund, die der rat wirt ausgetragen und der wisch noch steket, pey einer puzze II gr. Wer auch den fischer enkegen geet, dic fische czu markte vcllen tragen, und dieselben fischc vorkauft, ct sie czu marckt komen, so sol der kauffer alsovil golcz und der vorkauffer dic fisch gar vorliesen czu pusse oc. Auch sol nycmand fische czu marckt pringen nach der stund, die darezu gcnant ist, und noch dem und der wisch abgenomen ist, als lieb ym scin die fische czu bc- halden. Brenget aber ymand fische czu dersclben czeit, dic sol sie behalden und des marges vorkauflen. Auch sol chein fischer seinen Jachs uff das eys legen und hehaldenn an dem geswer, ab er das tete, der sol dennselben lachs gar czu pusse vorliesen. 9. Asi r. 1390. Rukop. právní kap. sv. Vilskć f.143. De foro piscium. Item umb den fischmark scin wir mil den aus der Ncunstal ubercinkomen, das cleync fisch allerlcy, auch forchen und kreusen, dic man allein under dem pranger sol fcyl haben und nyndert anderswo vorkauffen, nymandes furkaulfen sol, dieweil wisch stect uber sumer und vintcr, cs sey denne czu stunden fur miltaze und der visch abgenominen wirt, alererst mag man die vorkauffen und nicht er. Ubertrete das nycmand, wer der ist, der sol als ofitc das geschieht, den scheppfen funf gros. zu pusse geben und sein an widerrede vorvallen oc. Wolde aber ymand nicht unter denn pranger stecn, dem sol man alle scheine vische, die er veile hat, nemen. Auch wurde ymand von der egenannten vorpictung wegen dic fisch nicht frue oder czu rechter czeit czu marke tragen, es scy purger oder gast, und vorhalden bis auf dy czcit, das man die vorkauffen mochte, dennc sol man die wischc alle nemen, die cr czu marke bringt und furbas mer nymmer czu markle stcen und fisch vor- kaufien. Alle vorgescribenc austragung schaden sullen allein von dem heutigen tag an czu heben furbas mer cwiclcichen craft haben und gchalden werden. 8. 1480, 4. října Rukop. ć. 2099 f. 466. Sigis- mundus Chanic convenit forum piscium minorem concer- nentem civilatem crga dominos consules Mai. Civ. Prag. 

Strana 43
I. Na náměstí. de tredecim sexag. gr. pense annue jam plenaric ect integre. ipsis persolute. Quodquidem forum idem Sigis- mundus. debet. habere. ct. tenere a. festo s. Galli nunc proxime venturo usque ad integrum impedite omni absque condiccione et repugnancia. — Actum fer. V ipso dic s. Francisci anno oc XXXVI. 4. 1437, ]] prosincec. TanWéz. Sigismundus Chanic cl Margarcta, contlioralis ipsius, convenerunt forum mino- reni piscium vivorun civitatem concernentem ab officialibus officii. sex dominorum cum consensu ct voluntate domi- norum — de octo s. gr. a festo Natalis Christi nunc proxime venturo usque integrum. annum inviolabiliter ten- turum. Quamquidem pecuniam seu pensam convencionalem debebit et tenebitur solvere ct pagare ad officium. predictum divisim, videlicct in Quattuor. temporibus Quadragesime nunc proxime venturo 1l s. ct deinceps quibuslibet aliis Quattuor temporibus sequentibus per duas sexagenas gr. usque ad extenuacionem tocius pensc predicte —. Actum in officio scx dominorum fer. IllI post dicm s. Nicolai a, XXXVII. 5. 1439, 1. ledna. 7amićż f. 467. My purgmistr a konšelé Starého Města Pr. vyznáváme ticinto listem obceně přede všemi, ktož jej uzříic nebo čuíce uslyše, tak jakož jest múdrý a opatrný Sigmund Chanč,; spolutovařiš náš přisežný, tržné porybné městské u úředníkóv našich šesti- pánóv od dánie tohoto listu až za tři leta, pořad čtúce, zběhlé ze tiidcat a z šesti kop gr. pronajial a týmž uifed- níkóm našim Ly jisté penicze úplně a docela pro pilné a užitečné potřeby měštu našeho napřed vydal jest a sku- tečně splnil, k kterémužto nájmu dali sme a mocí tohoto listu: dáváme svú plný vuoli. Slibujíce tiemto listem dobrú naší vicrá beze lsti sami za sč i za budícic konšely, ná- méstky naše, již jmenovaného Sigmunda Chaně ani dědi- euov a budúcích jeho téch peněz nájemních svrchu jmenovaných, tak jakož svrchu psáno stojí, splněných a zaplacených žádní mierú neupomínati po vše časy budicie, aniż jemu v lom nájmu piekáZeli, ani nal kterí mocf sahati aZ do času svrchu jmenovaného. Toho na zdrzenie i na potvrzenie pečef města našeho svrchupsaného s plným naším vědomím ptivéSena jest k tomuto listu. Jenž dán léta od narozenic syna boZieho tisicieho Gtífstého tfidcá- tého devátého na Nové lóto. 6. Asi r. 1504. Rukop. č. 332 f. A. 26. Zna- mená se řád a zřízení k úřadu porybnému krále J. Mti z jedné a pánuov Pražan Města Starého z strany druhé níže po artyknlích se pokládá: Jtem takto se k nim zachováno býti jmá k těm, kdož vežou ryby. Ze dvú kop kapruo jmá se vzíti tři kapry. A kdož by přivezl štiky anebo druobež a koli- kož by koli utržil kop za ty ryby, z každé kopy míš. jmá vzato býti 111 gr. m. A tu porybny královsky s po- rybnym piuuov Staroméslskych mála bráti to porybné, aby o tom oba věděla. — Item kteřížto nesú ryby drobné ve čbáních, těm a takovým svoboda má taková býti, aby v pátkovsky den dadüc Ill peníze malé ze čbánu a jiné dni krom pátku po dvú penězích malých, aby své svo- bodně prodával stojéc, sedice, pokudž bysc jemu kolivěk líbilo, tak aby učinil. — Item když by kdo nesl ryby krom pátkovského dne ve čbáních, z toho aneb z tako- vého, kdež nesú, z takového jednoho džbívnku nejmá se vzili neżli dva mali penize a ten a takový aby též svo- body užil, jakž svrchu psáno stojí. A z vaničky I d. malý. — ]tem kdo by koli nesli ryby drobné ve čbeřích, 4 toho a z takového má se vzíti ze čbeříku X d. malých a ten a takový té svobody jmá užíti, jakž svrchu stojí. — Item takto duochodové, kteříž se vybírají v tom porybném, I. Na náměstí. 45 řediti mají: Což se kapruov vybéře z vozuov, z toho králi J. Mu mají dáti kapruov dva díly a pánuom Staro- městským třetí díl. — Item což se peněžitého porybného dotýče z štik nebo z okúnuov ancbo z druobcze, coż by sc kolivék penéz z toho vzalo, králi J. Mti dva gr. má byti a pánuom Staroméstskym jeden gro$. — It. coz sc dotyce débánkuov, kteréZ se duochody z nich dostávajf, jakož svrehu psáno stojí, tu jmá byti z tách duochoduov králi J. Mti dva gros$c a pánuom Staroméstskjm jeden gr. Porybné vét&í. 9) Item najprvé, když ryby, jakožto kapry, štiky aneb které koli jiné, na trh přivezou, tehdy od kopy kapruov má dáno býti 1'/; kapru a tak vajše. Pakli budú ryby prodány za peníze, tehdy počítajíc od padesáti grošuov až do kopy a vajše až do osmdesáti, mají Il! gr. dáti. A když by nadto vajše, jakožto za osm- desáte gr. a dále prodali, tehdy mají l gr. dáti, než od puoldruhé kopy gr. má dáno býti 4/5 gr. a to všecko má na třetinu děleno býti, dva králi J. Mti a třetí pánuom Města Starého. Porybné menší. It. kdož jmají truoky jmíti a jsú zapsání v registra porybných a k prodaji připuštění, ti a takoví na Suché dni jmají po II. gr. dáti a k tomu každý den postní po II d. a v pótek po 1111 d. od truok dali maji a ten duochod samym pánuom Starého města příleží. Titoartykulove dolepsani ukazujf, jak apo- kud ti, kdoż ryby k trhu vezou, zachovali se maji. Item coż se dotyce vezenf kapruov, štik, druobeže, okánuov anebo v$cljakych ryb obyvatcluom Starého M. Pr. ancho Novéóho M. aneb Malé Strany anebo kohož kolivàk, kdoż by kolivék vezli na rynk do Starého M. Pr. odkavadž kolivěk z iněst, městeček nebo ze vsí anebo z panství kterejchž kolivěk, těm a takovým, kdož by vezli ryby svrchupsané, taková svoboda jmá býti, přivezouce na ten trh své prodávali svobodně bez překážky všelijaké člověka, když porybní by královští a pánuov Pražan Města Starého porybné vzali z těch ryb, což vzíti mají vedle ustanovení a zřízení tohoto trhu a v tom aby svo- bodu jměl své doluov svézti, kolikrát by kolivěk neprodal těch ryb anebo štík ancbo cožkolivěk by přivezl. A když by na luoně svezl, aby ty ryby prodával na tuoních s povolením porybného královského a pánuov Staroměst- ských. — Item žádný host nebo domácí na thuoních aby ryb neprodával bez povolení porybných, ani po hospodách chodě na ně pobízel, ani do Ziduov ani na niZádná místa jich nosil. Jestli že by pak kdo setoho dopustil, buď do- mácí nebo hostinský, a prodával komuž kolivěk nevyclené ryby mimo řád, tehdy buď touto pokutou trestán: po- rybný královský a staroměstský aby jemu ihned na ty peníze sáhli a vzali ato, což by vzali, králi J. Mti dva díly a pánuom Starého M. Pr. třetí díl. — Item když by host anebo domácí kapry na rynk vyvezl a porybní k němu přišli a otázali se jeho, co jest ryb, má pravdu pověditi, kolik jest jich kop. Jestli že by pak vyvezl menší ryby na trh a větších dole na tuoních nechal a z malych clil ao volikých, kterýchž na tuoních nechal, ale pravdy nepo- věděl, buď pokutou tou trestán, aby ty ryby jemu zamlčené pobrali králi J. Mti a pánuom Star. M. Pr. — ltem když by host ancbo domácí na rynk ryby vyvezl, tehdy do- mácí anebo host nejmá Zádnych ryb prodávati ani jich nizídnému vyéftati, dokudZ by porybny královský a po- rybny Staroméstsky porybného z nich nevezmou. Jestli že by pak to učinil, buď pokutou nahoře psanou trestán. — Item jestli že by kdež kolivěk prodával štiky, druobež ancbo jakéž kolivěk ryby a porybným by neoznámil ten 9) Cte se též v rukop. č. 2188. IV. f. 7. 6“ 

Strana 44
44 I. Na náměstí. den, což by utržil anebo zač prodal a pravdy nepověděl a zapřel-li by. co a porybní se toho doptali, že jest více utržil a méně na cle pověděl, tehdy to, co jest zapřel, aby před porybnými položil a porybní aby to k sobě při- jali a podle zřízení starodávního se rozdělili, králi J. Mti dva díly a pánuom Staroměstským třetí. — It. aby nižádný host ven z brány nejezdil, leč by se s oběma porybnymi o porybné krále J. Mti i Staroměstských smluvil a zaplatil a cajch od nich vzal do brány, aby branný věděl, že jest porybné zapraveno. Item někteří z obyvateluov měst Pražských vezúce sobě ryby praví, že k své potřebě vezou a tudy se zbra- ňují porybného dávati z kapruov neboližto z štik i ti ta- koví též aby z brány pouštíní nebyli, leč by od poryb- ných cajch brannému přinesli a tu jim bude od porybných povědíno, jak se při tom zachovati jmají. — Jtem kdož koli jel by do města s kapry, štikami aneb jakými koli rybami, jmá to skrze porybného krále ]. Mti i pánuov Pražan Města Starého opatřeno býti a branným oznámeno, aby takovému každému, kdož ryby veze, branný v bráně základu nechati kázali a když by z města jel, leč cajch od porybných přinese, jinač ani základu vrátili ani jeho z města nepropouštěli. — Item když by host anebo do- mácí na rybném trhu ryby, kapry, štiky anebo dmuobež jakúž kolivěk prodával a komuž kolivěk, tehdy ihned, buď domácí nebo hostinský, oznámiti to jmá porybnému královskému a porybnému Starého M., aby oni ty ryby, kapry nebo štiky, druobeže mřenky, vyzy, merlinky, úhoře, pstruhy, raky i jiné rozličné ryby do svých registr ve- psali. Jestliže by pak toho ten host anebo domácí neučinil a neoznámil toho, za jakú jest summu těch ryb prodal, jakož se svrchu oznamuje, porybný královský i staroměstský jmá na ně sáhnúti podle pokuty nahoře psané. — Item toto od porybných zachováno býti jmá k těm, kteří ryby vezou: Kdož by kolivěk přivez dvě voznice kapruov, tehdy z těch dvú voznic jmá se dáti porybným oběma dva groše m. a jestli že by pak chtěl dáti kapr z vozu týmž porybným sám dobrovolně, to stuoj při jeho dobré vuoli. A jestli že by pak jednu voznici přivezl, tehdy daj jeden groš m. a více nic. A těm, což se jim dostane oběma porybným, královskému i panskému, z těch vozuov což vezmou, tím se rozděliti máta a škodu nésti oba dva. (Ten artykul jesti na rozdílu mezi porybnými i pravie po- rybny móstsky, że tu v tom porybný královský dílu nemá.) — Item při tomto se oba porybná k hostem za- chovati jmají anebo k těm, kdož ryby vezou, že komuž prodadi kolivěk ryby na truoky a ty ryby oni zapíší do svých register, tehdy za ty ryby jim anebo témuž hosti anebo komužkolivěk peněz dopomahati jmají. A jestli že by pak kdo hosti nezaplatil a jim to sešlo, tehdy hosti své dáti mají. — Item jestli že by kdo na hostě, kterýž by přivezl a na trhu ryby prodával, chtěl právem sahati, v tom jmá se opověditi porybnému královskému i pan- skému. Bylo-li by za slušné, porybný královský nebo panský práva nemá hájiti, což by za slušné bylo. — Item v tom trhu žádný nejmá na žádného sahati mocí. Jestli že by kdo mocí na koho sáhl, staň mu se vedle práva. Nepoctivost, oplzlé mluvení, lání, hanění jeden druhého žádný tu nejmá býti v tom trhu. Jestli že by se komu jaká křivda dála, co se ryb dotýče, to jmá opatřiti po- rybný krále J. Mti s drubým porybným. Pakli by co jiného bylo, to jmají opatřiti pravení. — Item kdoż by ryby, štiky anebo kapry anebo druobeže přivezli anebo poslali úředníci krále J. Mti ku prodaji na rybný trh z zámkuov kterýchž kolivěk, z těch a z takových ryb žádného se porybného bráti nejmá, leč by komu prodali I. Na náměstí. na rybnících anebo haltéřích. Z těch a z takových ryb porybné se jmá bráti buď kapry nebo peněžité porybné. — Item když by z pánuo Pražan Starého M. Pr. na rynk a na trh kapry, štiky, jiné ryby ku prodaji přivezli, z těch a z takových ryb žádného se porybného bráti nejmá, kapruov ani peněžítého porybného. Kdyby pak prodali na rybníce anebo na haltéřích, tehdy mají porybné své odpustiti a královského nic, než ten, kdož od nich koupie od týchž pánuov, ten jest povinen dáti porybné z kapruov, z štik i z druobeže, což porybného královského náleží. Na drva vybírání. Item co se dotyce vybfrani na drva, takto se zachovati porybni jmajf, kdyż puost nastane, tehdy od hostě jmá se vziti NI gr. m. a od domácích příkupnic po 1I gr. m. O tom vybírání jmají věděti oba porybná a jeden porybný bez druhého nejmá těch peněz vybírati. Pakli by vybíral, tehdy má druhému porybnému počet řádný učiniti. Item na toto ty peníze, což vybéřete oba porybná, jmají býti, aby za ně drv koupili, aby, když by hosté přijeli; topeno jimi bylo, tak aby nižádné zimy netrpěli. A jestli že by se pak co ne- dostávalo, tehdy oba porybná jmáta svým doložiti a drev kópiti. Pakli by co picbfhalo, lehdy jmaji to obrátiti, kdež se jim oběma líbí podle vuole obojího. (Tito oba artykulové náležejí samému porybnému městskému.) Soud porybných. Item když by přihodila jaková nesnázka v rynku a v trhu o ryby, tehdy toho žádný súditi nejmá než porybní oba a jestli že by jemu dosti učiniti nemohli, tehdy porybný královský k sobě požádati z ungeltu úředníkuov jmá a druhý porybný z úřadu šesti- pánuov, aby tu při, o jaké by ryby bylo, právě rozvážili, buď hostě nebo domácího. Jestli že by pak jemu vyrozuměti nemohi, aby se o to utekli do úřadu šestipánuov a tu o to radu vzali a konec učinili. — Item jestli že by pak který příkupník nebo příkupnice ušla svévolně z trhu a platiti nechtěla, kdež by koli byla, buď v Starém Městě anebo na Novém Městě aneb na Malé Straně, tehdy po- rybní té svobody užíti mají poslati po nie své služebníky, aby zaplaceno bylo, co jest se vdlużila na rybnóm trhu. Pakli by po služebnících jíti nechtěla, tehdy týmž právem, při kterém sedí, má připravena býti a postavena v boudě pod porybnými oběma a porybní jmájí ji k tomu držeti, aby tomu dosti učinila a lidem zaplatila. Stání s porybným. Item coż se prodávání po- rybného dotýče, které přichází ku prodaji krále J. Mti a Pražan Starého Města, takto se oba porybná při tom za- chovati jmají a jináče nic. Když se porybné královské dá prodávati po dílu a když se rozdělí, tomu ancbo těm, komuž porybné dá prodávati, ty dva díly porybného na ten zpuosob, jak své porybné prodají úředníci téhož města, tak to porybné platiti má. A ten jistý nebo ti, kdož pro- dávají, takto se k nim porybný zachovati má, jim místo ukázati, jak jest od starodávna usazené na skládce, aby s tím porybným, dvěma díly královským, stál a k tomu sobě přikúpiti čtvery truoky kapruov anebo štik bez pře- kážky všelijakého člověka. A aby při tom porybném čtvero jich prodávalo ty čtvery truoky ryb a v tom od žádného člověka překážky nejmají míti, když by prodávali s vol( porybného královského. — Item kdož by kolivěk s po- rybným stáli královským, ihned proti tomu s porybným pánuov Města Starého státi jmají a k tomu porybnému jmá sobě přikúpiti dvoje truoky kapruov anebo štik bez překážky všelijakého člověka a při těch rybách nejmá býti než sám druhý. — Item kdež by kolivěk stál nebo stáli, ti kdož prodávají porybné krále J. Mti anebo Pražan a při kterýchž by (ruokśch stali, bud štik nebo kapruov, nejmá k nim nižádný přistúpiti. A jestli že by kdo k nim 

Strana 45
I. Na náměstí. přistoupil, tehdy spolkuov s žádným nejmají jmíli, než což jim náleží, a jestli že by kdo přes to přistoupil, tehdy ne- jmá odtud vzíti. — Jtem toto také oznámeno jest, že by někteří z jiných měst do Prahy přijížděli a ryby na tuoních kupovali a vezli je ven a tudy by se ujma tomu trhu dála i také těm, kdož ryby ksvé potřebě tu kupují. A také by to mohlo přijíti; Ze by nedostatkové a ujmy lidem a obci byly i aby nižádný bez vuole a vědomí po- rybného královského a i druhého nižádných ryb neku- poval ani ven jich nevozil, nežli na takový zpuosob: Když by porybná oba dva znala věděla, že by zbytky a dostatek byl v rybách, tehdy muožta toho dopustiti s volí jich, aby koupeno. bylo, ale proto porybné aby umenšeno ne- bylo než jako by na rynku prodával, aby tak dáno bylo. — ltem když by kdo jel s rybami a v bráně se neopo- věděl, že je veze skrze město do jiného města, ten má jíti k porybným a opověditi se, že ty ryby veze skrze město a porybní jemu jmají cajch dáti a on ze dvú voznic kapruov má dáti V gr. č. a propuštěn býti skrze město. — Ttem toto také zavFino bejti nejmA, když by kdo jel s rybami a v bráně se opovédèl, Ze je veze skrze mèsto do jiného, ten má jíti k porybnÿm a opovédili se, Ze ly ryby veze skrze město a porybní jemu jmají cajch dáti a on ze dvú voznic kapruov dláti jmá V gr. č. a propuštěn býti skrze město. O porybnych króle J. Mu a Prażan Taklo sc k domácím i k hostem, kdež kolivěk ryby vezou ku pro- daji na rynk Starého M. Pr. zachováno bjti má: ltem kdyZ by domácí ancbo hosti ancb kdoZ kolivék vyvezl kapry na rybny trh a porybná oba přijdúc a tázala-li by se, co jest těch ryb a což jim pověděl za pravdu, tehdy oni jmaj( vzfti podle zřízení starodávního ze dvú kop kapiuo tři kapry, králi J. Mti dva a Pražanuom třetí. — Item porybný královský s porybným Pražan aby oba dva při tom porybném braní bývala a oba dva ten kuoš spolu nosila. Porybný královský podle zřízení starodávního aby ryby bral a druhý porybný aby ryby spisoval, co host aneb domácí co jest ryb oznámí. Při tomto artykuli po- rybný královský když porybné béře, nejmá s košem od- jíti; až porybný městský zapíše, aby oba spolu odešla. A při tom aby oba dva vždycky zpuosobem nahoře psa- ným bývali a tu host ze dvi voznic kapruov jmá dáti porybným oběma zápisného lI gr. m. a pakli by jedini voznici přivezl, tehdy 1 gr. m. a vice nic. Jesli że by pak chtěl host dáti téhož zápisného z vozu kapr týmž porybným sám dobrovolně, to stuoj pří jeho dobré vuoli. A porybný královský ani PraZan bez vuole a vědomí hostě toho kapru sám sobě bráti nejmá, než což by jemu host dal sám z své dobré vuole, na tom přestati jmá. A coż se jim porybným, královskému i Pražan, toho zápisného dostane, tím se rozdéliti jmáta právě i vším jiným, což jim tu náleží a přichází, nic jeden před druhým nebera. A také jestli že by kdo hosti nezaplatil, tíž porybní oba dva škodu nésti a hosti zaplatiti máta. — Jtem když by pak vyvezl ryby, kapry, štiky, druobež ancb ryby říčné a prodával by sám od ruky a neprodal by nic na truoky těm, kleříž překupují, tehdy ten toho groše zápisného nebude povinen porybným dáti poněvadž mu nic nezapíší. Než jestli že by prodal což kolivěk na ty truoky, by pak jedny truoky prodal anebo za I kopu přikupnicím, tehdy povinen bude ze dvú voznic dva groše aneb kapr, ancb z jedné voznice I groš porybným dáti. A jestliže by pak říční rybu porybní vzali hosti na ten zpuosob, jako by jim jměl dáti sám prodávaje, tehdy prodávající jmá sobě rozkázatí týmž porybným zaplatiti. — Item porybná oba v boudě a při tom trhu, pokudž a kdy trh jest, vždycky I. Na namésli. 45 jmáta býti a lidí, ničímž se nezastírajíce, neobmeškávati, pro kvasy aneb oběduov sobě činíce. Než jestli Ze by pak který odjíti chičl jest domuov, tehdy jeden tu vždycky bud a to proto, aby lidé ani takć duochodovć z téhož porybnélo tím obmeskäväni nebyli. — Item kdoż by koli na trh ryby přinesl, aby od branných zase puštěn nebyl bez cajchu královského od porybného jemu vydaného, lososy neb cožkolivěk jiného. — Item což se porybného dotýče, aby ani porybný královský ani panský porybného, buď na rybách nebo peněžitého, jedcn bez druhého nevy- bíral a k té truhle, kdež se ryby snášejí, aby k ní byla dva zámky udělána, jeden porybnému královskému a drubý porybnému panskému, aby do té truhly jeden bcz druhého nemohl. A nikdež jinde aby porybní kapři nebyli nežli v truhle chování a porybné aby se žádnému, komuž se dáti nejmá, ncrozdávalo. — ltem aby porybní dvé pusky Zelezné jméli, jednu porybnému pen&itému a druhi, co se od éóbánuov vybírá, aby se to tam kladlo, a do těch aby jeden bez druhého nemohl. O lososích. ltem co se dotýče lososuov, kteříž lososy vezou aneb nesou odkavadZ kolivèk, ti lososové nejmají prodávání býti nikde, buď v Starém Městě neb na Novém Městě, neb na Malé Suwaně, v hospodě které aby nikdež prodávání nebyli, než na rynku v Starém Městě, tu kdež místo ukázáno bude od porybného králov- ského neb panského. A ten takový, kdož by losos přivezl neb přinesl, jmá z něho dáti porybného III gr. m. — ltem jestli že by pak ten a takový přiveza neb piinesa losos a prodával jej jinde, v hospodě kteréž kolivěk, na kterémžkolivěk místě bez povolení porybných obú dvi, tehdy ten losos aby prodal a ten, kdož by jej koupil, aby trestín byl pod pokutou starodávní na to usazenou. A když by který losos tržen byl, aby jiného lososa ancb jiné kterékolí ryby krví barven nebyl. — Jtem lososové přinešení a porybnými ohledaní, budú-li noví a ten den by nemohli rozprodáni byti, pies tfi dni déle aby v led- nicích dále chováni nebyli. (Ten artykul nále2( k poryb- nému méslskému.) — ltem co se lososuov vázení dotyée, aby oba porybná, královský i panský, při tom bývali a toho aby se nižádný jiný nedotýkal ani vážil, než ona dva, ani jinde nikdež prodával, kromě toho místa vysa- zeného, pod pokutou, jakž na to jest vložena, a na tu přísahu, kterúž jmají k chudému i bohatému, aby sc spra- vedlivě při vážení zachovali. A váby k tomu aby za spo- lečné peníze koupeny byly dvoje, za královské i za panské, a od vážení lososuov V penèz bílých. Abv v tom spolek jměla, jako práva starodávní ukazují a zřízcní. A k tomu aby puška byla ibned pii tóch lososích vážení a což vezmní od kterého lososu, aby ihned do té pušky vložili i těch V d. bílých. A když přijde k rozdíluom, aby se tak zachovali, jakož svrchu psáno stojí. — Item jestli že by který měštěnín lososy v cele překupoval, na to aby je doma na váhu dráže prodával pro zisk svnoj trhu obec- nému a svobodnému ku překážce, takový aby dal pokuty porybnému 1 k. gr. —- ltem takto se oba dva porybná, krále J. Mti i pánuov PraZan, ku panu purgmistru Starého M. Pr. zachovati mají: Jakož střevce od lososuov náležejí panu purgmistru, což by se za kterého pana purgmistra držícího úřad v těch čtyřech nedélfch lososuov odvâZilo a který tajden, to porybná oba dva seètice v těch čtyřech nedělích, což by lososuov bylo, najposlednější neděli před zbavením úřadu purgmistrského přijdúce k němu, peníze máta přinésti za každé střevíčko po I gr. m. A to máta dáti beze vší výmluvy. A jestli že by pan purgmistr anebo paní purgmistrová vzali sobě co domuov anebo rozkázali dáti komu, to sobě počísti mají, aby jim to bylo poraženo. 

Strana 46
46 I. Na náměslí. A tak v tom, pokudZ kolivík lososy jdou, zachovati se jmají a jináč nic. (Ten artykul též náleží samému poryb- nému městskému.) Co se dotýče těch, kteříž ryby překupují, buď mužského neb ženského pohlaví, jak a pokud se vtom trhu rybném zachovati jmají, tuto dole psáno stojf. — Item téch pfekupnfkuov a pfckupnic, kteifZto prekupujf ryby na truoky, téch má býti sto a ti takto jmají přijímáni býti. Jestli že by klerý muž nebo žena přišli před porybného královského a Pra- žan a žádal, aby té živnosti jemu neb ji přáli, tehdy oni oba dva máta jim ukázati do úřadu šestipanského. Jestliže jim oni budú příti toho, aby ryby prodávali, tehdy opi jim také toho jmají příti, ale však tak, aby tíž porybní oba dva jistá byla záplatou, že hosti zaplacéno bude, od kohož ryby koupí, a ona to oba dva opalfiti jmaji. Ten kdož přijat jest; komuž by nechtěli oba věřiti, aby jim jisté rukojmě zastavil k záplatě tak jakż o tom zřízení ukazuje. — ltem žádná příkupnice k truokám přistúpiti nejmá, leć porybny krślovsky a Prażan porybnć vezmi. Jestli že by pak která přistúpila prve k trukám, nežli by porybný královský a Pražan porybné vzal, tehdy ten a lakový tímto trestání jmají býti potud i z trhu aby vypo- védína byla. — Item 2ádná pfekupnice aneb pfekupnfk aby více štik přes kopu nekupovali a jiných ryb aby k štikám nejmívali, než samy štiky. A když by tu kopu štik pro- dala, tehdy aby sobě jiných koupila, zdá-li se j(.. — It. žádná příkupnice aby na tuoně ryb kupovati nechodila bez povolení porybných. Jestliže by pak která šla na tuoně kupovat ryb a povolení nejměla, buď pokutú na- hofe dotcená trestána. — Item žádná překupnice anebo překupník nemá z trhu rybného jíti, leč hosti zaplatí. Pakli by která svévolně šla z trhu doluov a nezaplatila hosti, bud pokutou nahoře dotčenou trestána. — Item žádná příkupnice ani příkupník z řadu vynášeti se nejmá, než tu státi, kdež jí místo ukázáno jedné každé budce. Pakli by se která vynesla na skládku, buď trestána po- kutou nahoře dotčenou. — Item kdyby která překupnice neb překupník ryby koupili, jakož se svrchu dotýče, ne- jmá jich prodávati na skládce, kdež hosté ryby prodávají, než hned pacholci k místu je jinému, kdež jí ukázáno, jmají jí snésti. A jestli že by se která odtud snesla anebo kdežkolivěk, tehdy porybný královský anebo Pražan jmají vzíti a podruhé a potřetí, když by se snesla a ryby prodala zpuosobem nahoře psaným, ihned porybní obošlíce ji před se, máta jí rozkázali, co jest komu za ryby dlużna, aby zaplatila a té Zivnosti v tom trhu prázdna byla. — Item žádná příkupnice jinde platiti nemá hosti nežli v boudě před porybnýma; pakli by která jinde platila, buď trestána pokutou nahoře dotčenou. — Item žádný w boudě býti nejmá, buď při penězích braní aneb placení než hosté ancbo ti, kteřížby přivezli, a porybní oba dva. A kdož by jiný tu byl, komužby to náležito nebylo, tehdy aby jim porybní preč kázali. — Item kdož ryby zakoupie a na tuoné sveze, aby najprvé porybným oznámil, co jich jest, a na trh nejprvnější vynesa, dokavadž by neprodal, aby jiných nekupoval. — It. ryby koupené aby jich do poledne na tuoně nesnášel ani jinému příkupníku nepro- dával ale sám obci odbýval. — Item aby žádný ryb neo- snášel na tuoně více než toliko jednou. Item žádný pří- kupník nebo příkupnice aby dvojích ryb nejmíval, než štiky samy aneb kapry samy aby prodával, by pak i tovaryšstvo mezi kým bylo. — Item kdyż host ryby svć na trhu ceniti bude, aby žádný příkupník nižádným obyčejem, jakozto nastípením na nolhu, ustrtením, potrZením za šaty aneb jiným tajným návěštím od té.ceny jeho neodvozoval T. Na náměstí. а оп také po tom odvedenf aby vajSe nenasazoval. A kdożby v tom shledán byl, aby trhu prázen byl. ltem kdoZ najprve k rybám prijde a o né trZiti bude, aby Zádny, dokudZ od nich neodejde, jelo nepfekupoval, hned nad to pfidźvaje. — Item aby žádný překupník díluov na své tovaryše nezakupoval, neb při rozdělování ryb mnohé hanční bývá pro vystřelování ryb lepších, ale aby každý tak sobě zakoupil, aby se i jiným dostati mohlo. — lt kteří muži, jmajíce manželky, chtě-lí by dvěma misty sedati, bud to mótie se dcerou aneb thovaryška s thovaryškou, ty všecky aby držány byly k tomu, aby jedním místem stávali. — 1t. štiky překoupené jinde pro- dávány byti nejmajf, neZ uproslred zdhona. — It. aby žádná rybářka, jedna druhé, kupce neodvolávala říkajíc neb kiiććc »poď ke mně, já mám dobri neb tučnú rybur. — It. když by který měštěnín přišel a chtěl vzíti hosti aneb tomu, kdož přiveze kapruov, truoky, jmají jemu dány býti, ale takovým zpuosobem, když host skládá ryby z vozu, aby přistoupil k truokám, že mu se hájiti nemá, avšak tak, aby ty truoky ryb zapsány byly v registra po- rybných. Jestli že by pak který měštěnín ancbo měštka chtěla vziti kapruov deset, aneb což by se jí líbilo, jmá jim dáno býti, ale pořad ze všech truok. A na tom jmá přestati každý a zaplatiti hosti podle toho, jakž jest pro- dal a zapsali dal. Item prodávající ryb na témž trhu, aby spravedlivě ryby prodávali obci nehledíce v tom ziskuo velikych a zbohacenf svćho a jinych ochuzenf, ale laskavé s obcí aby nakládali, hledíc zisk s prací slušně srovnati. — It. aby žádný z trhu nechodil, leč by prve ryby zaplatil aneb se s kupcem smluvil ancb že by s volí porybných aneb toho kupce odšel. — It. také aby každé Suché dní losováno bylo a komuž neb které koli los které místo přinese, aby tu seděl neb seděla az do jinych Suchych dní losování. Pakli by kdo neb která proměnila své místo na jiné přesedúcí, aby pánuom do úřadu V gr. propadla. -— |t. jedna každá příkupnice, kteráž by kolivěk hosti platila; jmá výmazného dáti I peníz malý a ten pcníz malý jmá bráti porybný panský sám sobé a ji z poryb- nycl register vymazati. Ród o Podskalskych. ltem coż se dotyce Pod- skalć, takto zachováno jmó byti: Zadnych ryb v Podskalí prodáváno nemá býti bez povolení porybného královského i panského, mřeniuov, mihulí, jezdíkuov, Ślik, kapruov ani nižádných ryb tu v Podskalí prodávati nejmají ani v žád- ných místech, ani po hospodách z Podskalí nositi, než na trh nésti má na Staré Město, tu kdež toho místo usazené jest. — Item co se dotýče rakuov, ti nikdež překupováni a prodávání býti nejmají nežli v Starém Městě na rybném trhu. Jestli že by pak kdo přes ustanovení učinil, buď tou pokutou trestán, jakož na to usazena jest. — Item což se ryb říčných z Podskalé aneb odkudž kolivěk, kteréž ve čbáních na trh obecní rybní nesú, dotýče, jestli že by který měštěnín anebo kdožkoli a kdekoli, krom ryb- ného trhu, překupoval anebo ksobě do domu nésti kázal a v tom byl uznán, aby byl pokuty porybným 1 k. gr. č. povinen dáti. A též prodávající, kterýž by, o tomto zřízcní věda, přes to tak, jakž se předpisuje, ryby krom rybného trhu prodával, aby byl od porybného královského a porybného Pražan trestán podle jich rozvażeni. — Item kteří vezou po vodč štiky, kapry, mřeně, merlíky, úhoře i jiné rozličné ryby, nižádných ryb v Podskalí nižádnému prodávati nejmají, ani na Vyšehrad, ani pod Vyšehrad, ani v nižádná místa, než připlaví-li je aneb přivezou, tehdy je jmají vézti na rybný trh do Starého Města, kdež to místo jest k tomu prodaji. A porybnému královskému i Pražan ty ryby opověditi jmají, co jest jich. A jestli že by kdo 

Strana 47
I. Na naméslt. se vytáhl přes starodávní zřízení, tehdy tou pokutou buď trestán, aby porybný královský a Pražan na něho sáhli podle pokut starodávních na to usazených. — Item jestli že by který anebo která obyvatelka téhož Podskalé sama ryby přivezla aneb je po vodě doluov splavila a potom neopovědúcí jich porybným v Podskalí jich nechala a na wh rybny nejdúc jiné ryby překupovala ancb kupovala kapry, Śliky, druobeż ancb jakéž kolivěk, tehdy porybní máta to opaliiti a k ní sálhnüti, jakoZto k té, jeżto se z fáduov vytrhá. A ta a takový buďte takovú pokutú tre- stáni, napřed aby to zpeněžila, což jesti koupila, a poryb- ným královským i Pražan: aby dala a té živnosti a toho trhu aby ihned prázdna byla. Jtem mnozí v Podskalí, inužského i ženského pohlaví, ryby jmajíce přivezené neb splavenć, vejdic na rybny trh, ryby, kapry, štiky anebo jiné ryby kupují a těch vyb, kleréž prvnější jmají, zanechávají. l těm a takovým porybný královský i Pražan přikázali jmají, aby se zacho- vali podle zřízení starodivniho. A jestli že by sobě to lehce vážili, tú pokutú aby byli trestání, jakož nahoře dotčeno jest. — ltem jeden každý z Podskalé, mužského neb ženského pohlaví, ryby, kteréž jmá, na trh rybny je nésti jmó, ne aby pověděla: »že mámy ryby v Podskalí, prid, tamf tobě prodám jezdíky, mihule a jiné rozličné rybý«. Jestli že by se toho kdož kolivěk dopustil mimo zřízení první, pokutu nahořepsanú porybnému královskému i panskému aby byl povinen dáti. Ti kteří ryby drobné ve cbáních a v škopcích, ve čbeříkách aneb v vaničkách nest, jestli že by kdo zapřel kterého džbánu, buď v pátek aneb v sobotu anebo by ušel svévolně, a lo, což by z těch ryb porybným mčl dáti; nedal a porybní se toho ji i6 uptlali, tehdy ty všecky peníze, což by z těch ryb povinní jsou je porybným oběma položiti a dáti. Tito arlykulovć svrchupsaní na lylo na všecky se vztahují: na Podskalské, na ostrovské, na ty, kteříž jsú v zahradách, kteří jsou za bránú aneb kteříž kolivěk ryby říčné prodávají ancbo je plaví, aby se těmito artykuly kni zpravili a podle nich se zachovali pad pokutami v týchž artykulech položenými. vš ltem kdoZ by kolivék do Podskalé ryby přivezl ancbo splavil a u kohoz by jich kolivék v Podskalé nechal pti kterém břehu anebo aby je složil na Botíči ve mlýně a ty ryby vyveza aneb vynesa jakzkoli na rynk Starého M. Pr. a nedada cla královského a Pražan ujel-by pryč, tehdy porybni sihniti maji na toho hospodáře, u kteréhož by ten host v Podskalć stal, z té příčiny, že jest poryb- ného královského a Pražan nedal. — Item když by host nebo domácí připlavil nebo přivezl na voze ryby drobné říčné nebo rybnicčcné do Podskalí a ty že by od něho Podskalští kúpiti chtěli, tehdy on takové ryby bude moci jim prodali na ten kbelík cejchovaný, kterýž by od úřadu šestipánuov Města Starýho Pr. vydán byl tomu, kterýž by za přísežnýho od obou porybných, královského i staro- móstskyho, volen byl. A jináč tčch ryb prodávati nemají, na žádné hrsti. A což jich prodá ten, kdož připlavil aneb přivezl, za kolikž koli kop, z každých X gr. č. !/, gr. č. porybného. O pacholcích, kteří mají býti pří poryb- ném krále J. Mu a Pražan. A těch má býti pět a tak se zachovávati mají: Item pacholku, kterýž: bude phjat od porybného krále J. Mti a porybuého panuov Prazan Staroméstskÿch, kdyby jej přijímali v to místo do boudy oba z jednostejnć vuole, kdeż vybírá sc porybné krále J. Mt i pánuov Pražan, lito artykulovć v dole psaní mají se jemu přečísti, aby se tak zachoval I. Na náměstí. 47 a aby se vědčl, čím zpraviti a v tom místě jaký službu činiti: má, při tom sc zachovati: Najprve má slíbiti věrnost, tajnost, poslušenství porybnému krále J. Mu a porybnému pinuov Prażan. A jestli že by jemu toho nechtěli věřili, má jim urucili dvíma dobrymi člověky, kteréž by ona obadva za dosti přijala. — Item kdyby host přivezl ryby, jeden každý z nich m4 k vozu jiti a ryby skládati. — A když složí dvě voznice, má iíci hosti: sloZilt jsem dv& voznici ryb, daj mi dva gro&c m. Pakli by složil jednu voznici ryb, tehdy aby mu dal I gr. m. Pakli by chtěl host dáti témuž pacholku kapr ze dvd voznie dobrovolně, aby ho sám sobě nebral pacholck, kterýž skládá, ani štiky ani žádných ryb bez jeho vuole. Pakli by vzal bez jeho vuole kapr anebo ktení rybu těm, kdož by přivezl, a žaloval by porybným obíma, tehdy ten pacholek má jemu dáti za ten kapr lll gr. &. ltem pacholcí toto učiniti mají: Těm, kteříž ryby překu- pujf, ihned je nositi mají z skládky na záhon, kdež jest jim domácím ku prodaji místo ukázáno s těmi kapry aneb s štikami, krom porybného královského a pánuov Pražan, kteříž koupí od hostí aneb od domácích, kteříž ryby vozí, žádnýho nepomíjejíc a tak se k nim zachovati mají, jakož zřízenie starodávnie ukazuje. — Item pacholci vodou meškati nemají hostinských lidí ani domácích, aby potieby méli, poněvadž peníze za to berou. — Item v pátek každý všickní pacholci při skládání ryb, kapruov, štik býti mají. A v puostě každý den v boudě býti mají pro obsílánie a pro jiné všecky potřeby, což k lomu ná- ležítého jest, k tomu místu. — Item v sobotu, v stfedu v postní dni a u vigiljí vždycky dva pacholci v boudě býti mají k tomu. Který jest za nejstaršího, ten vždycky předkem býti má a což by rozkázal porybný krále J. Mti i pánuov Pražan, to všecko učiniti mají, což k tomu úřadu náleží. — Item kteříž nes děbánky na rybny trh do Starého Města na rynk, pacholek přijda, má jemu z toho děbánku vzíti ryb málo a to z těch přičín, aby také vodu jim dávali ku potřebě rybám, jakoż zřízenic starodávnie ukazuje. Také se pacholci v tomto zachovati mají, jestli že by uhlédali kapry anebo jaké ryby přívozní mezi ry- bami říčnými, hned je snésti mají, kdež se kapři prodávají ancbo ryby přívozní anebo v to místo, kde jest jim uká- záno. — llem také pacholci žádnému truok stavěti nemají mezi říčnými rybami ani folku žádnému činili: pro přiczeň ani pro nepriczeń. A v tom se ve všem zachovatí mají tak, jakž zříczeníc starodávní ukazuje, a porybným „krále J. Mti a pánuov Pražan k rozkázání ve všem se zachovali a zpraviti mají. Jestli že by pak který se nezachoval mimo toto zřízení, tehdy porybný krále J. Mti i pánuov Pražan mají toho moc jeho odbýti a preč mu kázati oba z jed- noslajné vuole. — ltem také toto pacholci učiniti mají, vodu těm osobám, kteří sa zdhoné ryby prodávajíc jsń v to místo přijali, dávati a Jich v tom nemeskati. A toto jim každý ancb každá učiniti má před vystavením truok a od zalitic mé v pátek dáti dva malá peníze a v sobotu nebo jiný den jeden malý peníz a více nic nebudú po- vinni jim dáti ti, kteříž prodávají ryby. 7. 1504, 81. července. Rukop. Gerštorfské knihovny v Budisinć f. 63. List krále Vladislava, jímž moc dává Janovi Chábovi, porybnému svému, aby on takové všecky, ktefiżbykoli proli právu, řádu a obyčejí starodávnímu Jinde nežli v Starém městě Pražském na rynku, jakż od starodávna bývalo, ryby prodávali buď tejně a pokoutně v domích aneb v jiných mistech neżli na rynku Staro- městském, aby na ně podlé práva porybného a pokut na to od starodávna vsazených a vložených sáhnouti a je trestati inobl a toho jim nikterakż nedopouślól ani ne- 

Strana 48
48 I. Na namésti. oblehCoval ete. Dán na Budíně v středu před sv. Petrem v okovách Anno Christi 1504. 1510. O boření boudy porybné už níže o událostech na náměstí. 8. 1610, 10. prosince — Rukop. ć. 994 f. 85. (De- cretum magne communitatis.) Léta boZieho tisícieho péi stého desátého v úterý před svatí Lucií tito artykulové níže podepsaní panem purgmistrem a pány i vší obcí jsú rozjimani a na miesto tiemto zapisem stvrzeni a zapsání pro budácí pamét i zdrzenie toho, coż tehdaż pri też schuozi společné jest rozjímáno a zavřeno. Item porybnÿ žádný trhu v rybách aby nevedl čeledí svú k ruce své, než každý z úřadu svého żiv aby byl a to se jim prolo skládá, aby oni nemajíc Živnosti nápomocné z toho, k ouřadu svému pilně a spravedlivě obec v tom opatro- vali před obchodníky, kteřích v rybách kupčie, jakož na to přísahu jsú přijali, aby obci na slušnosti ryby prodá- vány byly. Než chtieli porybní své ženy, děti nebo čeleď k jiným obchodóm obrátiti pod přísežné jiné, toho se jim nehájí, ale toto se jim proto skládá, aby od obce v zlém domnění nebyli, že viec svých ziskuov hledie nežli spravedlnosti a opatrovánie obccnieho. Relatores a tota magna communitate ad consilium: Georgius Gezissck ma- gister imoncium vinearum, Procopius Pikhart, Daniel Rauss, Silvester braseator, Barthossius, antiquus iudex, seniores communitatis, anno et die, quo supra, Bohuslao Legat ma- gistro civium. 9. 1512. — Rukop. 6. 203 f. 44.*) O rybném trhu. L. b. 1512 páni úředníci Sesüpánüv Star. M. Pr. s povolením a dotazem pana purgkmistra a pánův zřídili jsou v nově o rybném trhu pro obecní dobré tyto arty- kule dole sepsané a těmi aby jeden každý se zpravoval, kdoZ by na rybném trhu prodávati chtél: It. kdyzby hosté ryby pfivezli na rybny trh, aby se k voziim s truky ne- tiskli ani kupovali, anibrž i přistupovali, leč by prve po- rybné od porybných vzato bylo. It. žádný aby více kaprův nekupoval než jedny truky a jiných aby neku- poval, leć ty všecky vyprodá. Žádný, aby ryb nesnášel na tůně více než toliko jednou. Zádný, kdož ryby na trhu kupuje, aby jich dopoledne z trhu nesnášel na tůně ani jich jinému překupníku prodával. Žádný aby štik ne- kupoval více jedné kopy a ktomu aby jiných nekupoval, leč ty prve prodá. Zádný aby dvojích ryb nemíval, než štiky samy aneb kapry samy, by pak i tovary$stvo mezi kým bylo. Žádný člověk, buď host aneb domácí, aby jinde ryb žádných neprodával, kromě trhu vysazeného rybného na Star. M. Pr. a to bez vůle a vědomí porybných pod pokutou živností ztracení. Kdož nejprv k trukám rybním přijde a o ně tržiti bude, aby žádný, dokudž o4 nich neodejde, jeho nepřekupoval ani od truk neodstrkoval. Kdyby host privcza ryby na trh a chtěl sám prodávatí, v ton žádný domácí toho hosté aby nefedroval. Kteří muzi majfce manZelky chtél-li by dvéma misty scdati, toho býti nemá, buď to mátie s dcerou aneb tovaryška s tovaryškou, ty všecky aby držány byly při tom, aby jedním místem stávaly. Zddny z překupníkův ancb pře- kupnic aby jinde nestávali než tu, kdež jest pořádek a ten mó řízen býti porybným. “ Zádný z překupníkův ani z překupnic aby jinde za ryby peněz nekladli než v boudě před porybným. Zádný aby z trhu nechodil, leč by prve ryby zaplatil ancb se s kupcem smluvil. Ryb drobnych říčních aneb i rybničních k tomu také velkých říčních aby žádný nepřekupoval ani jinde ani na trhu, leč by komu u porybni dopustili. Ż4dny aby trhu nenasazoval bud | *) T6 &. 2138. IV. f. 6. .ryb sobé zakupovati. 1. Na náměstí. zjevně neb tejně ani žádným jiným vymyšleným obyčejem. Aby žádný ani žádná nepřekupovali ryb říčních ani ryb- ničních počnouc od Svátostí až do sv. Jakuba V. bez povolení pánův úředlníkův. Aby žádný na tůně nechodil Kdožkoli domácí ryby přiveza ne- mohl by jich prodati ten den a ssadí je na tůňi a na zejtří chtěl by je prodávati od ruky, ten každý má v řadu sedna je prodávati, místa sobě jinde nehledaje ani osobuje, kdež by mu se zdálo a líbilo. O rybném trhu známo jest mnobým, že někdy při- padne ku pátku vozův 80, ač to ne často bývá, někdy 25 vozův, ale často bývá 20 vozův časem podzimním, zimním a v postě. A když mnoho ryb, každý zná, že může lacino koupiti. Protož čím by to mohlo státi, aby ryb tím více bývalo, čím také odraženi bývají rybáři, to jest potřebno znáti. A toho důvod tento může býti, když lidé přivezouce statek svůj, na spolek ho odbyti mohou, ródi sc potom navracujf. — Decretum rybářům a rybářkám živých ryb: Pan purgkmistr a páni rybářům živých ryb i těm -všem osobám mužského i ženského pohlaví, kteříž živé ryby prodávají, aby se v lovení ryb oni rybáři spra- vedlivě chovali a jich nalovíce když prodávají, aby těch osob nepretahovali, kterÿmZ je prodávají, a ty osoby, kteréž je od nich kupují aby zase prodávajíc je lidem při slušnosti prodávali a lidi tak velmi neobtěžovali neb J. Kr. M. tak chtíti rácf. Nebo některé osoby velmi a znamenitě takovým ryb prodáván(m Jidi obtěžují a velmi nad obyčej draho ryby prodávají. Ncbo koupíce toho u Kamejka ryb za kopu, zde zase za pět kop prodá. Pak Jaka to spravedlivost, aby se lidć tak velmi móli (hostinsti i domácí) od nich obtěžovati. Že po dnešní den vám se přikazuje, aby toho více nebylo a toho abyste se nikte- rakž nedopouštěli a to proto, nebo jestli že se kdo toho více dopustí, a lak lidi obtéZovati bude mimo toto roz- kázání naše, nejprve že se jemu nebo jí ty ryby poberou, co jich koli míti bude; druhé že ten a taková každá, kteráž by se tak nezachovala, té živnosti, dokudž jest živ a živa, prázdna bÿti musf. A třetí dále, jakž J. Kr. M. s takovou osobou neb osobami činiti ráčí, to bude při J. Kr. Mti vůli, jak je bude ráčiti trestali aneb poríčeti nám. My se tak k každému podle poručení J. Kr. Mti zachováme spravedlivě. Protož to znajíc, tím se každý müz spraviti. jak se má zachovati, chceli toho ujfti, coż se svrchu píše, neb se vskutku každému a každé tak a nejinak zachovati páni ráčí. Act. fer. II die ss. Petri et Pauli a. 1528. 10. 1528, 1. listopadu. Rukop. Gerštorfské knihovny v Budisiné f. 63. List krále Ludvíka, jímž té milosti krále Vladislava Janovi Chábovi z Veleslavína dané potvr- zuje a přikazuje, aby všeliké ryby i lososy tu a na tom místě, ne jinde, prodávali, kteréž jest k tomu ustanoveno a ukázáno oc. Dán v Prešpurce na den Všech Svatých Jéta 1528, regnorum 8. 11. 1528. — Rukop. č. 203 f. 5. Pro vyvarování nesnází a zádavy obce tyto věci na rybném trhu zachovány | mají býti. Nejprvé když hosté ryby na rybný trh Starého Města Pražského přivezou, aby se k vozům o truky netiskli ani kupovali, leč porybný právo vezme. — ltem kdož ryby zakoupí a wa tůně veze, aby nejprve porybnému oznámil co jich jest, a na trh nejprvnější vynesa, doko- vadz by téch neprodal, aby jinych nekupoval. — Item kdož ryby koupí, aby jich do poledne na tůni nesnášel a jinému překupníku neprodával, ale sám obci odbýval. — Item kdyż host ryby svć na trhu ceniti bude, aby žádný překupník nižádným obyčejem, jakožto nastoupením na nohu, vstrčením, za šaty potržením neb jiným tajným 

Strana 49
1. Na náměstí. návěstím od té ceny jeho neodvozoval a on také potom odvedený, aby výše nenasazoval. — Jicm kdož nejprv k rybám přijde a o ně tržiti bude, aby žádný dokudž od nich neodejde, jeho nepřekupoval bned na to přidávaje. — Jtem kterýby host ryby příveza sám chtěl je prodávati nneb prodával, aby žadný překupník v tom prodávání hosté nefedroval ani inisto něho prodával, v tom hledě úplatku svého. — Item kdož mají truky nájemné, ježto z nich suché dni platí a jiné poplatky, aby žádný jiných společníkúv sobè nepřijímal, ani jich dílúv dopouśtel klásti do svých truk k prodávání. — Item uby žádný překupník na své lovaryše «dílüv nezakupoval neb při rozdělování ryb mnohé hanční bývá pro vystřelování ryb lepších, ale aby každý tuk sobě zakoupil, aby se i jiným dostali mohlo. — em aby lososův, pstruhův, rakův i jiných ryb pokoutně po domich i po jiných místech k tomu nevysazených žádný neprodával ani překupoval, než na rybném trhu a to s vědomím aneb ohledováním porybného, Pid ustanovený v tom zachovávajícc. — ltem když by který losos tržen byl, aby jiného lososa aneb jiné kterékoli ryby krví barven nebyl. — Jtem lososové přinešení a porybným obledanf, budou-li novf a ten den by nemohli rozprodáni byti, pies tij dni déle aby v led- nicech nebyli chování. O drobných rybách. — Item aby žádný ryb nepře- kupoval v Podskalí, ani jinam v cestu buď blízko neb dalcko prekupovat vychizel, ani trhüv druhých svými zprá- viní protrhoval ani: učil (ě) ani jich přijímal pod jakýmkoli tajnym způsobem říkajíc, že jsou ty ryby přítele ancb muže iného poslané mně, ale aby na trh rybný přineseny bylv a tu vedle ustanoveného řádu prodávány. — Jtem kdož drobné ryby přiveze, ty aby sám obci prodával, do- kudž vích svržen nebude, pakliby mdlé byly, takové po- rybnémn okáže, s jeho odpuštěním své prodati moci bude spolkem. — hem dokudź vich vystaveny na rybnóm trhu státi bude, dotud obce ryby říčné, Labské i jiné potočné k svému jídlu kupovati iná, a když budc svržen, teprv každý, kcomuž můž, prodávej, ale prvé nikoli. — Item jestli že by po svržení víchu teprv kterékoli ryby při- padly, ty aby od žádného překupovány ncbyly, leč po- rybny ohledal by je a rozkázal, jsou-li hodné. -- ltem z překupníků“ aby jedna osoba ryb rozličných a mnohých zakupováním nezachvacovala, neb i tudy zádava se obci děje a jiným obchodníkům v živnosti překážka i v po- platcích obceních. — Item aby jedna druhé kopce neod- volávala říkajíc neb kříčíc, pojď ke mně, ať má dobrou neb tuénou rybu, neb skrze to nelibosti a hněvové po- cházejí. — Item prodávací ryb na témž (rhu aby spra- vedlivć ryby prodávali obci, nehledie ziskův velikých, zbohacení a jiných ochuzení, ale laskavě s obcí aby na- kládali hledíc zisk s prací slušné srovnali. Item také aby každé Suché dní losováno bylo o místa, a komuž neb kterékoli los které místo přinese, aby tu sedčl neb seděla až do jiných Suchých dní losování; pakliby kdo neb která proměnila své místo na jiné přesedouce, aby pánům do úřadu pokuty propadla. — ltem aby žádný a žádná z trhu domův buď k občdu neb jinam neodcházel neb neodchá- zela, až by prvé kupce odbyl a odbyla a zaplatila, leč s vůlf toho kupce aneb porybného. — Item aby žádná sousedům, kdyžby stržíla, nebránilůu vzítí několik kaprův porad. — ltem jestlipak že by kdo neb která svrchu psaných artikulův všech neb jednoho z nich svévolně zachovali nechtěl aneb nechtěla, aby takový neb taková neposlušná, buďto prodavač neb prodavačka, překupník neb překupnice, vězením panským trestán neb trestána byla a víc takov( aby na rybny trhzase prijináni nikoli nebyli. I. Na ndmésli. 49 Porybné mentf. — Ncejprvé ktet{ majf truky néjemné ti a tukovf na suché dni majf po JI. gr. dáti a k tomu každý den postní po 8 hal. Než když jest v půstě, tehdy na každý den po 8 hal. dáli mají a v pátek po 5 h. — Item když ryby z důlů ve džbánech přinesou na trh v pátek, tehdy od každého mají dáti po jednom penízi porybného. - - Jtem kdož a kteří truk nájemních nemají, ale hostinsky jich požívají, ti na každý pátek po pěti ha- léřích mají dávati, než v postní den toliko po 3 hal. Porybné větší. — Nejprv když ryby jakožto kapry, štiky neb kterékolivěk jiné na trh přivezou, tehdy od kopy kaprüv tá dáno býti půl druhého kapra a lak výše oc. Pakli budou rýby prodány za peníze, tehdy po- čítajíc od padesáti grošův až do kopy a výše až do osm- desáti mají 9 gr. dáti. A kdyžby nad to výše, jakožto za osmdesáte gr. a dále prodali, tehdy mají 4 dáti gr. Než od půl druhé kopy gr. má dáno býti pět gr. a to všecko má na třetinu děleno býti, dva díly k většímu a třetí k menšímu. lem ryby ve čbeřích z hůry k trhu při- nesené od každého má dáno býti pět peněz. — Item od Cbánüv z hůry přinešených má dáno býti po 2. penízích na tretinu a po jednom penizi. - - ltem když pstruhy na trh přinesou, tehdy od každé kůrky má tři pstruhy dáti. — Item když kopu pstruhův přinesou suchých, tehdy má také tří pstruhy dáti porybnému jako od kürky. — Item z rozkázání pana purkmistra a pánův z plné rady tento artikul o novém lososu, aby držán byl na budoucí časy na tento způsob. Aby žádný buď zde v městě ancb do jiných měst vysílaje celého lososu nekupoval ani doma roztrhoval, tak aby nebo syrový, nebo vařený v kusech do jiných hospod prodával. A kdožby v tom byl po- stižen, že tukovému pobrán bude. Než ku potřebě své a hostem domu svého koupiti a doma prodati žádnému se nehájí, však ne jinde než u váhy trhu rybného kdož potřebuje, aby koupil a clo porybnému dal. 12. Asi r. 15283. Rukof. 03. f. 30. O rybném trhu. Item ryb drobných i velikých říčních i rybničních na pfekup, niZádny aby jinde v městě, ani na řece neku- poval, kromě zde na rybném trhu, pod pokutou těch ryb pobrání. Item tčeh kdo ryby prodávati mají, více aby jich nebylo počtem jediné čtyřidecti; a ti aby byli dobří a zachovalí, kterýmž by páni té živnosti příli ráčili. 18. Asi r. 1524. Rukop. č. 203 f. 33. O rybném trhu. Item což se rybného trhu dotýče, pfi lom znáti jest, ježto se děje proti právu i řádu dobrému. Nejprve že prodává se buďto v Podskalí ancb kdekoli jinde; a kdož- koli piivcze aneb připluje, že všudy překupníci se najdou, ježto tolio býti nemá; neb to nikdež jinde prodávatí se nemá než v Starém městě Pražském na rybném trhu a jinde nie. Zdání naše jest, aby to předkem zastaveno bylo, aby toho více nebývalo; aby pan purkmistr se pány o lo râtili již péči míti. — ltem co} se rybného trhu dotýče v Starém městě Pražském, tu jest znáti veliký neřád ; a ten neřád děje se předkem porybnými občma, že oba dva překupují a prodávají aneb fedrují, ježto toho činití nemují; nebo přísahám svým dosti činiti ancbo své zixnosti hledëti. každý, 14. 1524, 3 července. Vamléž. O témž list královny Maryc. kteréžto porybné král Ludvík do života jejího dal. Ta též Jana Chábu z Veleslavína za porybného svého vystavuje a všech milostí krále Vladislava a Ludvíka jemu daných potvrzuje ose. Dán v Budíně v neděli po sv. Petru a Pavlu Ićta 1524. 15. 1529, 15. tervence. Tamléz. List krâle Ferdi- nanda L, v němž předešlé listy opakuje a tvrdí a poroučí 7 

Strana 50
50 I. Na náměstí. Janu Chábovi, úředníku svému, aby s pilností, upřimně a věrně ten úřad porybného opatroval a spravoval oc. a přikazuje Pražanuom Staroměstským i Novoměstským, aby mu pomocní a radni byli a porybný druhý od úřadu aby k němu přidán byl oc. Dán v Budějovicích Ceských ve čtvrtek den Rozeslání sv. apoštolů 1. 1529. 16. 1582, 19. ćervence, Lislina orig. ć. I —38 ©) My Ferdinand, z boží milosti Rímský král, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Cesky, Dalmatsky, Char- vatsky oc król, infant v HyS$panii, arcikniże Rakouzskć a markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lu- žický markrabě oc, oznamujem tiemto listem všem vuobec, že jsme od poctivých purgmistra a rady Starého Města Pražského, věrných našich milých, dva tísíce kop grošuov českých pražských k potřebě naší znamenité a pilné vy- puojčiti a vyzdvihnúti poručiti ráčili. Kdež pak v tom jest jse k nám od dotčených purgmistra a rady i vší obce téhož našeho Starého Města Pražského povolně zachováno a ukázáno a my těmi svrchudotčenými dvěma tisíci ko- pami groší českými od nich založení vděčně býti ráčieme. protož znajíc my slušné býti, poněvadž nám k takové znamenité potřebě naší dotčená taková povolnost od na- předpsaných poddaných, věrných našich milých, v čas potřeby naší jest ukázána bez odpornosti, aby jmenovaní purgmistr, rada i všecka obec našeho Starého Města Praž- ského, nynější i budúcí, takového založení těch dvou lisíc kop. gr. č. škodní nebyli a na tom žádné ujmy neměli, s dobrým rozmyslem, naším jislým vědomím, mocí krá- lovskú v Cechách a s radú věrných našich milých v na- hoře jmenované summě, totižto ve dvou tisících kopách gr. č. pr., docela a z úplna od nich, purgmistra, rady i vší obce Starého Města Pražského k naší ruce vyzdvi- žených a přijatých duochod náš královský tu v Starém Městě Pražském, totižto porybného našeho dva díly, kte- réhož v držení a užívání po předcích našich, králuov (sic) Ceských slavné paměti, býti ráčíme, v tom plném právě tak, jakž jsí předkové naši a my po nich, jakožto král Cesky, pořádně a posloupně toho v držení a v užívání býti ráčili, s tou se vší vrchností a s tím se vším, což nám tu „přísluší, nic sobě, dědicóm a budúcím našim, králóm Ceským, nevymieňujíc ani nepozuostavujíc k mi- lostivé zástavě již v napřed položené summě, ve dvou tisících k. gr. č., postúpití konečně jsme ráčili a mocí tohoto našeho listu neb majestátu ovšem postupovati rá- číme na ten zpuosob, aby již svrchudotčení purgmistr a rada i všecka obec, nynější i budúcí, našeho Starého Města Pražského toho v držení jsúce užívali té vrchnosti a v tom ve všem právě, jakž jsme my sami to drżeti ráčili; bez překážky všelijaké nás, dědicuov a budúcích našich, králuov Ceských, i jiných všech lidí a to dotud, dokudž bychom my dědicové a budící naši, králové Ceščí, od již psaných purgmistra a rady i vší obce téhož našeho Starého Města Pražského a to k našemu vlastnímu držení do komory naší královské dadúc listem jim napřed jeden měsíc pořád zběhlý věděti, vyplatiti neráčili. A když bychom koli takovú summu nadepsanú, dva tisíce kop gr. č., [my,] dědicové a budúcí naši, králové Češčí, zpuoso- bem předdotčeným položiti a vyplniti jim skutečně ráčili, tehdy oni přijmúc tu summu svú, dva lisíce kop gr. č., mají a povinní budí často dotčení purgmistr a rada 4 všecka obec, nynější i budúcí, téhož našeho města Sta- rého Pražského téhož duochodu našeho, totižto dvou dílů porybného napřed jmenovaného, hned zase postúpit. Při 9) Otištěna též v Čelakovského Privilegiích č. 222 str. 365. 1. Na náměstí. tom toto také míti ráčíme, aby v městech našich jiných Pražských žádný jinde ryb živých neprodával, ani neku poval, ani trhu sobě nezarážel, než v témž Starém Městě našem Pražském tak, jakož jest to všecko od starodávna od předkuov našich, králuov Ceských, vysazeno a nařízeno, Pakli by se kdo toho dopustil a tohoto našeho rozká- zání nezachoval a v tom by! postižen neb usvědčen, takový, každý v hněv náš těžký i také v pokuty na to od předkuov našich uložené nám upadne a taková pokuta má od jednoho každého skrze zřízené rady naše do ko- mory naší vyupomínána a dobyta býti. Tomu na svědomí pečeť naši královský k listu tomuto jsme přivěsiti rozká- zati ráčili. Jenž jest dán na hradě našem Pražském v pá- tek před sv. Máří Magdalenú léta od narození syna bo- żieho tisfcieho pětistého třitcátého druhého a královstvie našich Rímského druhého a jiných šestého. 17. 1548. Výtah z register trhu porybného z let 1548—1558 v archivu m&sisk&m (č. 124) viz v příloze 111. 18. 1549, 27. května. Rukop. knihovny Gerštorfské v Budišíně č. 32 f. 9[. J. M. Kr. ráčil — Pražanuom Star. M. navracovati — porybné tu v Starém M., však mají k tomu s pilností dohlédati a to osobou hodnou opatrovati, aby lidé mimo slušné a spravedlivé, obtěžo- váni a přesazování neslušným braním ryb a dáváním toho porybného nebyli. K tomu mají z toho porybného bratřím k sv. Jakubu a do kláštera Matky Boží na písku v Nov. M. Pr. po dvou kapřích, aneb za každý kapr, když by tíž bratři kaprů vzíti nechtěli, po dvou bílých groších každý pátek vydávati. — Actum na hradě Pražském v pondělí po Křížové neděli I. b. 1549. (V plném znění otištěn zápis v Celakovského Privilegiích str. 401. č. 244.) 19. 1562, 22. září. Listina orig. I—50. My Ferdi- nand oc — Prażanuom Starom. — jsme pustiti ráčili: — porybnć neboliżto clo z ryb, jakž se od starodávna dá- valo. — Dán na hradě našem Pražském v outerej po sv. MatouSi ap. (V plném znění otištěno v Celakovského Privilegiích str. 430 č. 256.) 20. 1592. — BRukop. č. 3206 f. 42. Instrukcí porybného ouřadu, jak by se v něm říditi a chovati mělo od těch, jenž k tomu nařízení jsou. Předně porybncj a písař. učinivše na tuto instrukcí povinnost při povolání svém, povinní jsou úřad len sobě svěřenej ve vší bedlivé pilnosti opatrovati a toho vSclijak vyhledavali, aby obmeś- káváním a nepilnostf jich nic neschazelo a v8ickni dócho- dové k témuž úřadu porybnému naležející bcz umcenšení v celosti schromažďování a v ta místa, kdež náleží, a ne- jinam věrně a upřimně obracováni byli. Poněvadž pak důchod dotčeného úřadu nejvíce na postních a pátečních dních záleží, povinnost porybnejch jest, aby dle závazkův svých v též dni postní, v nichžto se ryby prodávají, vždyckny prve ranním jítrem, nežli rybářky se sejdou, na pacholky téhož úřadu se nespoléhajíce, sami nacházeti a živolně vše všudy, jak ty věci k prodaji ryb náležející vypraveny a zhotoveny jsou, přihlídati. Potomně když se rybářky sejdou a ryby na trh přivezou, tu ihned bedlivě, kdo kde jaké ryby přivezl neb nositi na trh dal, spatfo- vati a na všechno k dobrému srozumění se vyptávati a majíce porybnej i písař každý z nich obzvláštní tabulky, do nich sobě každou osobu zejména a kdo co ryb má i také z nich dá, poznamenávati. A to oba dva společně vyřizujíce jeden bez druhého nic nečiniti. Kdež každá rybářka povinny jsou v tom jse upřimně otevříti a pravdu oznámiti, co která ryb mají. Která by se pak v tom ne- upřimně zachovala, a to na ni usvědčieno bylo, prodaje ryb má prázdna býti. To když jse stane a všeckny ryby 

Strana 51
I. Na náměstí. jse poznamenají, vejdouce oba dva do boudy, cedulky od brannejch podané přehlídnou, srovnávají-li se s při- znáním rybářek. Našlo-li by sc to, že by brannej více poznamenal voznic, nežli by sec která rybářka přiznala, buďto že by branncj mínějí poznamenal a rybářky více oznámili, tu ihned s pilností oba dva povinní jsou se na to ptáti a takový omyl vyhledati a dokonalou pravdu vy- zvěděti, tak aby žádného zmenšení důchodu obecnímu se nedálo. Při které by se pak koli straně to vyhledalo, an by se neupřimnosti: nějaké dopustili, to vše ihned na pana purgkmistra a pány do rady vznešeno býti má. Po trhu rybném všeckny rybářky beze všech odtahů a do jiného dne odkládání do boudy jíti povinny budou a tu ihned neodcházejíce ryby vyclíti i také z jiných věcí, což náleží, odvésti. Která by pak rybářka takového cla ihned po trhu neodvedla a v boudě se nepostavila, dvojnásobným clem povinna bude. Učiní-li to podruhé, více ryb prodávati se Jí nedopustí. Jestli že by pak porybnej nebo písať časně k povinnosti kterého dne nepfišel nebolito ten den pří- tomnej nebyl, také, až by právě po trhu bylo, nevyčkal, ten, ktercj by časněji přišel a přítomný byl, má ihned to na pana purgkmistra a pány vznésli a več to obmešká- vajícímu obráceno bude, tím sc spraviti bude moci. Kdož by také za inspektora k témuž úřadu mimo pana prymasa nařízen byl, ten má k témuž úřadu v každé trhy dohlí- dali. A co se kterého dne důchodův obecních tu sejde, o všem vědomost míti a jakž se clo peněžité i všeckny jiné případnosti shromáždí, tu přítomen býti, až ta summa zouplna do truhlice k tomu nařízené jse schová a zamkne. Od kteréžto truhlice inspektor jeden klíč, porybnej druhej, písař třetí jmíli a když by se mělo něco komu vydávati, všickní společně toho se dotejkati mají. Nákladuov také žádnejch porybnej na nic činiti nemá, leč prve to od předních pánův jse dobře uváží, tak aby nerozšafně pe- níze na darmo a bez potřeby vydávány nebyly. Pakli by co bez dovolení pánův nač vynakládal, povinen bude sám to platiti a ne z obceního. Do úřadu porybného nemá žádný vcházeti, an by jemu při témž úřadě žádná potřeba k jednání čeho ne- ukazovala, zvláště pak k posedění, tam pankctování, jedení a napájení, v tom i tajných věcí téhož úřadu vyšetřování. Cchož aby se porybný, též i písař jich ovšem nedopou- štěli, pod skutečným trestáním, jim sc to zapovídá. Také porybní nemají, jak nascbe, tak na jiné žádných ryb na ouvčrek od rybářek bráti, buď na rynku neb v Podskalí, mnohem méně na tůních ani jinak, mimo to skrze spolky postranního handle v rybách sobě nezarážeti. Chtějí-li pak ryby míti za ho ové peníze, světle a neukrytě sobě kupo- vati povinní budou. Nadto vejše v peníze u nich jse ne- dlużiti, tak aby ve všech příčinách podezření uvarováno býti mohlo. Do bran když se ryby vezou, porybní sami i skrze čeládku (nespolíhajíce sc na branné a jich zprávy) dohlídati povinní jsou i také při branách nočně pacholka jednoho podle branného pro lepší toho vyšetření, jak komu ryby se vezou, zancchávati. A jestli že by při kterým branném nějaká nepravost a neupřimnost vyčítání vozův a voznic s rybami jsc našla, ku příkladu jiným náležitě trestán: býti má. poznamenaný na cedulích zejména, kdo jakej počet ryb buďto na rynku, buďto v Podskalí aneb kdekoli jinde k trhu přivezl] a od koho co přijato v to místo, kdež jemu o lom poručeno jest, buď u večer dne sobotního anebo v neděli po velikém kázání pro vyrozumění dobrého řádu nositi povinen jest, jináče nečiníce. Co se míst na rynku. na nichžto jse od rybářek do- mácích ryby prodávají, poněvadž taková místa v moci Písať každého téhodne zavrouc počet ! l. Na náměslí. 5] pana purgkmistra a pónitv zůstávají, nemá jich sobě żadn: j osobovati ani za dědičné pokládati, než každého roku na den sv. Mathouše nebo sv. Václava každá ry- bářka, která by chtěla ryby prodáváti,; má jse s jinými v boudě, když jse jim dá znáti, postavili a kde které rybářce místo od pana purgkmistra a pánův se vykáže, tu a nejinde ten celej rok povinna bude sedati. Při kle- rémžto rozdávání míst přední osoby z rady bývati budou, bez nichžto porybný nic sám o své ujmě říditi nemá. Rybářky všeckny mají spolu v lásce býti a všech klevet, jedna druhé utrhání a souduov lidských i vad zanechati. Pakli by se která toho dopustila; porybnej mohl by je o to smluvili a spokojiti, to při lom zůstane. Jestli že by pak nemohl, na přední pány to má vznésti a co se jemu o té věci poručí, tak jse zachovati a tak ve všech věcech ku pánům předním zření své jmíti a o své ujmě před sebe nic nebrati povinen jest a bude. Z strany vybírání takto jse chovati budou: Předně z jedné každé voznice kaprův panu purgkmistru a pánům k ruce po 6 gr. č.; it. z jedné každé voznice štik po 7 bíl. a to tak od domácích, tak také přespolních a vejšeji nic. Poněvadž pak se to často trefuje, že do Podskalí ryby se po vodě plavívají, na to mají porybný i písař bedlivost míti, aby skrze pacholky přísežné to vše bedlivě vyšetřili a co kdo ryb připlaví, i také cla peněžitého odvede zvláštním titulem, tak jakž samo v sobě jest, poznamenávati. Od kterýchžto, jestliže jsou v voznicích, z každé voznice tolikéž po 6 gr. b. cla z kaprův a z štik po 7 gr. č. vezmou a vice nic. Pakli v voznicích nejsou, tehdy z každé kopy kaprův po 5 b. Pacholci při témž úřadě mají býti přísežní a kdy sc jim co z strany opatření důchodův obccních poručí, upřimní a věrní, při povinnosti bedliví, pod nižádným způsobem od žádného bráti nemají, než toliko od jedné každé voznice kaprův a štik po 7 malých penězích a více nic a od přespolních rybářův, kteříž skládky potřebují, od vozu tři bílý. Více porybní do důchodu obecního vy- bírati povinní jsou od truk, vík, necek a jiných instru- ment, jichžlo jse k prodávání ryb užívá a to tímto způ- sobem: Každého dne, kdybykoli kteréhokoliv času rybářky s rybami na rynku se posadily, jedna každá povinny jsou dáti od truk bílej peníz a od víka malej peníz a mimo to nie, coż vše zouplna k obci vycházeti a do register, co kdy od koho vezme, zejména poznamenávati má. Které pak osoby ryb na trh nevozí, než toliko od rybářek ryby kupujíce truhly zastupují, ty předně o sv. Václavě při Suchých dnech povinny budou před porybného do boudy vstupovati a, aby na ten rok celý přijaty a zapsány byly, žádati. Od takového zapsání každá ihned tu osm bílých gr. porybnému složí, odkavadž panu purgkmistru a pánům 7 gr. b. a pacholku 1 gr. b. půjde a mimo to přes ten celý rok, kdykoli která ta prodávačka za truky zastoupí a ryby prodávali bude, ať dá od místa groš bílej, z toho groše panu purgkmistru a pánům dva krejcary a pachol- kům bílej peníz. Jestli že by jací zápisové na svěření ryb komu se dělali, ten povinen bude od zapsání porybnému s písařem dáti jeden groš b. a vejmazného bílcj peníz. Pacholci, jakž od starodávna mívali od zalévání vodou truk po malym penizi, pri tom jse zůstavují. Více poněvadž k tomu jsou, aby, pokudž potřeba ry- bičkám ukazuje, vodu na ryby nosili; povinní jsou sami osobně bez těch vodákův vodu nositi, k čemuž nemajíce domácích skladek, dobře dostačiti mohou, nebo oni a ne kdo jiný k tomu nařízení jsou. Pakli by kdy trefil se trh silný, že by dostačiti nemohli, mohou sobě na někte- rou toliko hodinu nádenníky najíti a jim něco, což by za tu chvíli zasloužili, penězi: odměniti. Sami pak od rybářek 7e 

Strana 52
53 I. Na náuiésli. po malém penézi od kaZdého déberu piincscní vody bráti a s dostatkem vody rybárky opatrovali povinni jsou, nic vejicji jich neSacujíce pod skutcénym trestánfm. Od ryb, drůbeže rybničné i také říčné (kromě coż by měli kapry a štiky, od nichžto rovně jako od domácích rybářek bráti se má), kleréž jse na rynku k trhu pří- nášejí, buď ony ve děbáních, putnách nebo jiných ná- dobách byly a místo všeho starobilého rozdílného placení od místa, necek, vokřínkův i jiných nádob nic více než po jednom groši b. dávati samým pánu purgkmistru a pánuom mají. Pacholkům pak od přihotovení místa, vysla- vení necek a jiných nádob malý peníz. Více od zalévaní vodou malej peníz; mimo to nic vice. Drůbež když jse v voznicích veze, bráti se má jako od kaprův tím vším způsobem. Od mřeňův, ouhořův, merlinkův a jiných k těm podobných ryb tolikéž když dá každého dnc bílý groš od místa pánům a pacholkům, jako od jiné drůbeže. Však mčěl-li by kdo něco málo drůbeže proti jincjm, muože jse toliko polovice uloženého cla vzíti. Také mimo lo vymě- ření nemají porybnoj, písař, pacholci níc více sobě od čičehehož zarážeti a platu nadsazovati, neż na tom na všem tak přestávati pod trestáním. Kdož by se toho dopustil ancb dočinil (nedokončeno). Lososové, kteří jse odkud- koli na trh přinášejí, ti nikdež jinde prodávání býti no- mají, než před boudou úřadu porybného pod propadením jich. Také mají se od porybného ohledávati, jsou-li noví Gili smradlaví. KdcZ, po Cem by se méla libra dávati, po- rybncj každého času vezmouce srozumčění s předními pány, má cenu jich josazovati a k váze také dohlídat. Cla od každého tři gr. b. a střeva a od vynášení stolečku a váh spravení pacholkům dva veliké peníze. Kterážto střeva, co se jich koliv sejde, porybný podadouc za každého úřadu pana purgkmistra, panu purgkmistrovi dá. Vyziny, sumy, jesejny za každý den od místa, pokad sedí, po 7 penězích pánům a pacholkům malý peníz. Raky kdokoli prodává, domácí nebo přespolní, i když se na voze a na kárách vezou, od žádného více než z každé kopy rakuov po bílém penězy a žádných rakův ovšem žádnému bráti jse nemá. Tůnních ryb, totižto štiky, herynkův a tčeh všech, kteréž jse v kotcích rybnejch tůnnejch prodávají, ani mer- linkův porybnej ujímati se aní místa k prodaji prodávačům vykazovati nemá. Než jestli že by který kupcc, buďto kárník nebo forman, tůnné věci a suché přivezl a do kotcův jich prodati nemohl, že by ho ustáti a ke škodě přivézti chtěli a on by toho žádostiv byl, aby mohl je někde na rynku prodávati, chcc-li toho užíti, má to v zná- most uvézti úředníkům šestipanským a úředníci o lo na- učení od předních pánův vzíti povinní jsou. Sezná-li se to, že kotecké chtěly by ho ustáti a ke škodě formana přivézti, dopustí se jemu, aby to zboží tůnnové prodával před rychtou, dada od tůnny celý z místa 5 gr. č., více nic. Pakli by také se uznalo, an by forman mohl na tom, co mu se dává, přestati a od sebe za peníze slušné od- vésti, budou věděti, jak jse o té véci poruciti. Porybnej a písař všechny důchody a cla k poryb- nému úřadu náležející, na ničemž jiném, než na hotových penězích vybírati a sobě mimo lůn a jisté v této instrukci vyměření, ani pacholci jich, osobovati nemají. A každej porybnej, také písař i pacholci, kteří by touž povinnost na scbe přijímali, na tuto instrukci přísabu činiti povinní budou. A tak za práci jejich každého téhodne porybnému i takć písaři po 20 gr. č. platiti se bude a postního času po tolaru. Z kterýchžto přijmův vše penčěžitých každého téhodne porybnej s písařem povinni budou kupovati každý pátek předně panu purgkmistru 4 kapry po 5 bílejch, I. Na náměstí. panu prymasovi kapr a štiku oboje po 6 bílejch, pánu druhému kapr za 5 b, též který volen jest k dohlédání k témuž úřadu kapr za 5 b., mic více nepřidávaje ani neujímaje. Jakož také podle privilegium paměti slavné a svalé cís. Ferdinanda k sv. Jakubu každý pátek 2 kapry a k Matce boží Sněžné jeden kapr dávati ancbo kapr za dva bílá odvozovati jse mají, na snažnou žádost obou dvou zákonüv p. purgkmistr à páni z lásky a do libosti své poručiti ráčí porybnému, aby za každý kapr týmž bratřím po třech bílých dávali; a dadouce jim peníze (nic na ouvórky nebcrouce) pomob jim takové kapry koupiti. A což tak koli vydá, to vše do register k počtu po- znamenávati, 21. 1593, b. července. ŽZislina orig. č. [—58. My Rudolf druhý — Předně z strany porybného, kdcž v témž privilegium J. Mti císaře Ferdynando doloženo jest, aby se clo z ryb, jak se od starodávalo, vybíralo a v předložených duovodech z starých majestátüv vytaZenych patrně sec zapovídá, aby nikdež jinde než v Starém M. Pr. na rynku ryby čerstvé pod pokutami vyměřenými pro- dávány nebyly, však že téměř každého roku oni Pražané Starom. od souseduov pod jinými právy v tom pokušení a překážky mají, protož tímto majestátem naším císařským cte. takto o tom vyměřovati ráčímc, poněvadž porybné neb clo ze všech a všelijakých ryb čerstvých v tom ve všem způsobu od slavné a svaté pamčti císaře: Ferdynanda týmž Pražanuom; Starého M. Pr. privilegio: obzvláštním vztahující se na starožitná privilegia a vejsady s pokutami Jistÿmi (kderyż i do desk zemských vešlo) darováno jest, aby všelijaké ryby čerstvé nebo živé nikdež jinde, nežli na dotčeným rynku Star. M. Pr. prodávány nebyly a kdož by se toho koli a kdykoli dopustili směl a v jiném kterém městě nebo na kterém koli jiném cizím právě jakékoli ryby živé (žádné ovšem nevymieňujíc) prodávati chtěl a prodával, tehdy Pražané Star. M. Pr., nynější nocb bu- doucí, budou moci skrze porybného a rychtáře svého městského na každé takové právo a místo svobodně a bez překážky každého člověka jíti, takové ryby pobrati a do Skol, Spitáluov a vézn.om rozdávati. Jestli by pak při kterémkoli právě úřad konšelský ancb kdokoli jiný takové osoby zastávati, 4 té pokuty vynímati a jich se ujímati chtěl, a to na nás aneb v nepřítomnosti naší na nejvyšší ouředníky zemský ancb místodržící naše v království Ceském od nés vystavené vznešeno bylo, ten každý má v pokutu a skutečné trestání naše císařské upadnouti. — Dán na hradě našem Pražském v pondělí po památce sv. Pcotra a Pavla —. (Plným zněním otištěno v Celakovského Privilegiích str. 470 č. 280.) c) Prodej soli. 1. 1435, 4. dubna. Rukop. €. 2099 f. 401. Vrout sal, quod in mensuracionc per uxorcs ad mensurandum deputatas recipitur, per dominos consules Zdimirio, notario officii sex dominorum, ablatum et receptum extiterat, domini vero prefati peticionibus magistri Johannis Rokycane ct aliorum amicorum ipsius Zdimirii flexi ct permoti, ob respectum eciam serviciorum fidclium ipsis ct communitati corum per dictum Zdimirium diutine ct fideliter cxhibi- torum ac cx intuitu pucrorum cius dictum sal pro ct loco ilius salis, quod sibi de iurc cx dicto officio dari dcbc- batur, restitutum est vice versa et restituunt. per presentes, ipsum amodo in dicti salis percepcione nullatenus impedire 

Strana 53
1. Na námestí. volentes. Actum pleno in consilio fer. JI dominice Judica a. XXXV. 2. 1578. — HRukop. ć. 203 f. 96. Nařízení o vy- bírání a opatrování důchodu aneb platu k obci náležitého z soli, kteráž slove Mišenská, a z země Saské se vozí na prodaj do Star. M. Pr, od pana purgkinistra a pánüv učinčné a vyměřené 1. P. 1573. Předem kterýkoli forman přivezl by soli Míšenské plný vůz do Star, M. Pr. a pro- dávati by ji chtči na rynku a místě již od starodávna zvyklém, ten každý povinen jest k obci téhož města do düchodüv obeeních dati z toho každého vozu, kolik by jich koli přivezeno bylo, věrtel soli a obzvláštně na pe- nězích 16 gr. č. ancbo 32 gr. m. Jakž od starodávna bý- valo, jest to vždveky. A jakož již tčehto časův také kárnicí takovou sůl Míšenskou na prodaj do Star. M. Pr. piivo- zují a v místě tom, kdež z vozüv se prodávává, též prodá- vávají, i ten každý forman ancb kárník tolikéž jest povinen té soli z jedné každé kúry (jakž se čtvry za vůz poklá- dají) dáti ctertý díl toho, což z celého vozu se dáví a platí, totiž čtyrtci, do důchodu obceního a platu penčži- tého 4 gr. č. aneb 8 gr. m. A ten takový plat a důchod páni: úředníci šestipanští k obci vybírati a přijímatí mají, jakż se to vždycky od starodávna zachovávalo. A také vždycky do register svých a úřadu toho důchodního aby poznamenávati a zapsati dali; kolik by vozův a kar soli té přívezeno i prodáno každého roku a z nich platu na penězích hotových, tolikéž na soli k obci důchodu přijato bylo. Solnaří aneb služebníci obcení od pánův uúředníkův šestipanských s vědomím pana purgkmistra a pánův naří- zení, kteříž: formanům a kárníkům z strany té soli výš dotčené opatrování a hlídání, tolikéž při prodaji jejím v inčření a tlumačení i dluhiiv upomínání posluhují a pra- vují, U mají býti přísežní, aby jednomu každému spra- vedlivé v tom. Cinili a chovati se. hledéli, A jim każdy forman za tu práci a službu jejich od jednoho každého vozu též soli prodané zaplatiti a dáti má 8 gr. bílých aneb 16 gr. m. a od káry jedné každé 5 gr. m. K tomu > pak od těch, ž sůl kupují a jim se podle jisté míry kteříž měří, dáváno byli mó těm solnafüm a-obeením sluZcb- níkům od každého věrtcele směření 3 peníze malé a od půl věrtele dva malá. A vejše od žádného pod žádným vymyšleným způsobem aby nebrali, aniž kdo jim co více bude povinen platiti a dávatí, *) d) Kofenná váha obecni, (původně pří domě č. p. 986-1., pak v radnicí vč. p. 2-1.) I. Asi r. 1380. Ruk. arch. kap. sv. Vila č. cod. XXII f. 47. lsta pertinent ad pondus civitatis inter institas: Mandcl mandy, reis ryze, larber bobck und flachs len, kqueksilber rtut, messing myced und pcklen medenyeze, ezwifelsamen symyc czybulne, lauch same symyc lukowe und swoden rossa. tem gros waclhs, was under cin czentner ist, item talfe] wachs. wie vil des ist, das gchórt alles an die statwage under die krame. Item pfefler, ingber, inusskat, negcl, saffran und alle sspeczerci, wy dy genant xyn mit allen. varben, wy vil der ist, das gchort an dy statwage under die krame. — EF. 47. Ista perlinent ad pondus civitatis in Leta curia: ltem. primo. weinper, ffcigen, scifífen und sswefil mit ganc , alaun und kumel n lagen oder tunnen, liquaricz 9) Viz též zprávy výše při radnici. I. Na miměslí. mit ganczen secken und vil das sclbc gut ymancz dar noch taylen das sclb nür tun der stat. gessworen weger under den kramen ader scin dincr. ltem. ezukermel, dax gchórt in den Ffronhoff und alles das, das uber tun czen ist, sunder taffcl waclis ausgenonien, wy vil des ist, dasan dy klein wage under dic krame. Jlem plecy, czyn, ssmer, unslid, cupper, hanff, werk, weinstcin, lampwol, ledrpallen, das gc- hort alles in. den. Ffronhoft. Item Galli czenstein, cupper- wasscr, das gchort auch in den Ffronhofe cte. — 247. Ista sunt iura ponderis. Item primo de quel bet la- gcna smigmatis, item de qualibet lagena ficuum, item de qualibet lagena sulfuris, item de qualibet lagena alaun wenclis, item de qualibet lagena vini passer, quelibet la. gena, que pondcrat duos cent. dat de lagena 1I hallenscs. Si autem. ponderaverint Il!/j cent. aut tres centenarios, tunc datur de pondere 11'/, hall. Similiter de omnibus tunnis, dc vasis cum cisdem bonis solvunt. de pondere ct infra annualia fora de qualibet Jagena dantur hallenses. — F. 47. Mew sacci cum cimino cl carvi, qui adducuntur integre cum mercimonii si saccus ponderal duos aut dimidium tercium centenarium, datur de pondere II hallen. Si autem pondcraverit saceus cum mercibus Ill!/, aut IIllor centenarios, tunc datur de pondere Illlor hallen. ct infra annuale forum datur duplum. — Jtem una scherba cere cuiuscunque modi fucrit, tenct duos. aut dimidium tercium centenarium, datur de pondere !JI hallens. Si autem pon- deraverit I1!/^, aut. quattuor. centenarios, tunc datur de pondere IH liallenses ct infra annuale forum datur duplum. Ft similiter de ccra sstekl wachs, quando ponderant duos aut Il'/; centenarios, tunc datur de pondere IIl hallenses, sed quando pondcratur HlI /; aut MlIor centenarii, tantum dantur llllor hallenses. Et infra annuale forum tantum. — ltem de stagno, de cupro ct plumbo datur de quolibet centenario ] hallensis, sed infra annuale forum duplum datur. Sed de antiquo cupro, quod pondcratur, datur a pondere «dc quolibet lapide unus hallensis. Similiter ct circa annuale forum. — ltem de stupa wceinstein, cupper- wasser, de Calistcin de Enciano unum quodlibot illorum solvit de centenario unum hallensem, sed circa annuale forum dantur II hallenses.. — lem scpum aul arwina venditur ad pondus secundum centenariam, tunc datur dc centenario I hallensis ct infra annuale forum II hallenses. 5i autem venditur sepum et arwina secundum lapidem ad pondus, tunc datur de quolibet lapide a pondere I hallensis ct infra annuale forum. —- Jtem lana solvit semper a quolibet lapide 1 hallensem, similiter annuale forum. — ltem magne balle et cciam. parve balle cum quibuscunque mercibus fuerint, similiter ct vasa parva sivc magna cum quibuscunque mercibus fucrint alia diversa mercimonia cuiusmodicunque fucrint. si ponderantur sccundum pondus veclorum, quod vulgariter. dicitur furmangewicht ct hoc cciam dicitur swergewicht, tunc. datur de uno centenario a ponderc l hallensis ct famulis, qui iuvant imponere super pondus, pro labore ipsorum datur eciam unus hallensis, non plus. — tem currus ponderatoris tale est officium: primo imercator, qui vendit bona sua, ille dcbet solvere famulis sub. pondere de adduccione bonorum cum illo cursu ad pondus semper dc quolibet centenario lI hallenses. Si autem. a remotis duxerint, tunc. plus datur et sic. deinceps. Cuin autem. pondcrata fucrint bona lla, quc adduxerunt a mercalore vendente, tunc mercator, qui emit a mercatore vendente, debet solus per sc appreciare famulis, ut bona sua domum dcportent. Si autem. famuli ponderatoris. deduxerint in domum suam, mercator ementi bona cuiusmodicunque crunt, sint in lagenis, in saccis, in vasis, in tunnis et sie deinceps, 

Strana 54
54 I. Na náměstí. lunc ipsis datur dc vectura dc centenario I denarius. Si vero fuerit remote ducere, tunc dantur lll hallenses ct sie deinceps. — ltem famulis sub pondere, si imposucrint bona in'lagenis aul vasis aut tunnis aut ballis in Lcta curia super currus, quod vulgariter dicitur ladung, tunc datur ipsis dc labore de centenario I denarius. Si autem imposucrint super currum ceram in scheibis tunc. —. — Rukop. &. 993 f. 208 1lsta pertinent ad pondus civitatis: Primo: mandel und reis, larber und flachs, item quetsiber und messink und pecken. Item czwifalsamen, lauclisamen und snaden. Item gros wachs, was uuder ein czenten ist. Item !afchwachs, wie vil des ist, das gehort an der statwage under den kramen. ltem phefier, ingber, muscat, negel, saflran und alle speczerci, wi die genannt ist, mit allen varben, wie vil dcr ist, daz gchort czu der stat wage under den kramen. ltem weinper, fcigen, saifen, swebel mit ganczen lagen oder tunnen, laquaricz, alaun und kummcl mit ganczen secken gehórt in den Vronhoff czu wegen. Wil daz selbe güt darnach ymant tcilen, das schal nycmant tuen, dennc mit weger under den kramen. Ista pertinent ad pondus civitatis [Laetae curiac]: Primo weiper, fcigen, saifen und swebcl mit ganczen lagen oder tunnen, laquaricz, alaun und kummcl mit ganczen secken. Und wil daz selbe gut darnach ycmant teilen, das schol nucer tun der stat under den kramen gesworn weger oder sein diener. Item czukermel, oel, daz gehórt in den Vron hoff. Item wachs, das gehort auch in den Vronhoff. Allez daz ist uber ein centen, sunder tafclwachs uzgeno- nomen, wie vil des ist, das gehórt an di clain wag under den kramen. Item laquaricz mit ganczen secken. ltem plei, czin, smer, unslicht, chupfer, hanff, werg, weinslain, lampwol, lederpallen, da: gehórt als in den Vronhoff. Item caliczenstain, cuppherwasser, auch in den Vronhofr. 2. ce. 1508. — . Rukop. &. 2^3 f. 87. O dů- chodích váhy. It. coz se düchodüv vahy dotyce, kudy to schází, že domácí kupci a sousedé, kteříž z Niircn- berka a z Lipska i odjinud kupčí, své koupě, koření všecka kramářská, postní věci, fíky, mandly, oleje, hed- vábí Bcnátská, Kolinská i jiná mnohá po různu prodávají, to činí s ujmou váhy města Pražského a to takto: Takový każdy kupce domóci mó odbyvati za kupce, jakž od staro- dávna bývalo, a svrchu jmenovanou koupi má k váze no- siti, na centnéře, na půl centnéře, na věrtele, na libry, jakž koupě jest, rozvaZovali a tak by k váze přibývalo. Ale jsouce kupci, zdělali se kramáři a ta svrchu jmc- novaná zboží v svých krámích a sklepích po různu pro- davaji, jakż kdo mili chce, na svou váhu, ježto to jest proti právu, i snad na městskou po librách desíti a dvad- ceti a vejš, po libře a po půl libře, po čtvrt libře, po lotu a po půl, po čtvrlci a po půl čtvrtci váží a tím během velká množství zboží rozvažují. A ten důchod jest váhy menší, že z takového zboží váha se neplatí. A kdyžby za kupce odbýval, nosil by k váze, že by se od váhy platilo. Kdež na to odpověď dávají, aby svobodní mě- šťané kupci byli, a že mohou své koupě rozprodávati na málo aneb na mnoho k svému užitku. 1 tudy chce kupcem a kramářem býti. Ježto lakový spůsob jest k umenšení váze a k záhubě jiným kramářům a obyvatelům a protož, neb ať odbývá za kupce, jakož na to zřízení města Praž- ského jest, i bude nosili k váze. Též kupci domácí a host jeden, který jest »u tří korun«, ježto mosaz odji- nud sem vozí, v svých sklepích a krámích váhy veliké i závaží mají, ježto po jednom centnéři, a po půl centnéři, po vérteli, jakž kdo míti chce, prodávají. Málo a řídko co k váze nosí, tím během činíce, jako jiní kupci domácí I. Na náměstí. po různu prodávají, a od váhy nic neplatí. A prolož la závaží veliká a váhy ať jsou jim pobrány a jím ať ulo- žicno jest, jak mnoho vážití mají liber deset ancb dvadcceti a nad to ať více závaží nemají. I bude opčt k váze při- bývati. Však, když to přiveze, ač z toho váhu dá. Ležáci Němci svá zboží ne lak, jakž za slarodávnau bývalo, vcele prodávají, ale po svých sklepích též závaží veliké i malé mají a svá zboží a koupč po různu prodávají ve svých sklepích za dveřmi háky sobě zdělavše, je zastrkují a v tom váží na různo a na lokty měříce axamithy, da- mašky i sukna, jakž kdo chce mí, ježto jest to k záhubě jiným obyvatelům. Ale když by ležáci, jakž za slarodávna bývalo, aby prodávali vcele a hromadně, to by se vše k váze nosilo a od ní platilo. Że jim dopuštieno jest, že takoví ležáci vkořenili se a vhnízdili, v městě tomto obývají za domácí kupce a obyvatele, vkročivše v živnost domácích kupcův, jezdíce po jarmaích za kramáři, tam v váhu mčsta Pražského ukracují, dva loty na libru mimo řád a právo k zlehčení a ku potupě města, činíce váhu podobnou města Pražského. O pepři. Z rozkázání pana purgkmistra, tehdy Jana Knapa, a všech pánův rozkázáno pánům úředníkům, což dotýče braní pepře od kupcův hostí, aby brali při jarmarce sv. Václava po třech librách a o Hromnicích po dvouch librách. Act. fer. V in vigilia Purificacionis a. 1503. 3. 1027. — Rukop. 6&. 332 f. A. 6. Z, duochodóv městských BSestipanskych: — z váhy korenné XIII k. LNM gr. JI. den. 4. 1549, 27. kv&na. Rukop. knihovny Gerslorfske v Dudisíné 6. 32 f. 91. J. M. Kr. ráčil — Prażanuom Star. M. navracovali — vdhu kofennou, z kotcü, z krámi jarmareční, tržní a jiné — důchody. — Actum na hradě Pražském v pondělí po Křížové neděli I. b. 1549. 5. 1569, 22. září. Listina orig. č. I—50. My For- dinand oc — PraZanuom Starom. — jsme pustiti ráčili — váhu kofennú —. Dán na hradč našem Pražském v outercj po sv. Matousi ap. (V plném znéní otiàténo v Celakov- ského Privilegiích st. A490 c. 256.) 6. 1574. — Listina &. I—26. Váha kofennA: Pepř, šafrán, zázvor, it. hřebíček, muškát a kvčt mušká- tový, skořice, hedbabí, it. mandlův, řeckého vína a fikův, mejdlo, olej, bavlna. Jtcm kmin, aniz, koliandr, galgan, prustvorce, cicvár, sv. Jana chleb, fialový kořen, aloun, síra, lekořice, rejže, vosk. vyzina. ltem od semen cibul- ného, mrkvového, hlavatice a jiného všelikého semena. (Concordat cum antiquo in canccllaria inferiori Antique Urbis Prag. reperibili archivo cxtractive a folio 23 usguc ad f. 25. Tta testor 6. Febr. 1679. Michacl Gab. Mathacides de Sonnenstralen — notarius publicus.) *) *) K tomu srovnej i zápis tento z r. 1674: lnstrukci vážnýmu při této kořenné váze, který co a jak mnoho libry aneb centnýře níže specificírovaného zboží prijímali má, jakž následuje: Z muškátového květu, z toho se pla- tivń od 3 lib. | kr. a od eent. 38 kr., z muškátových kulek z cent. 4 kr.; hřebíčku, šafránu, skořice od 3 lib. 1 kr. a z cenl. 38 kr.; pepře, zázvoru, malých rozinck, velkych rozinck, mandlüv, chleba sv. Janskyho, rejże, bobkův, kaštanův, gallesových kulek, fikův, sladkýho dříví, kaparüv, oliv, zadělaných lemonův, dřevěnného oleje, cerbulátův, holenskýho sejra, parmazanu, všelijakých kon- fektův, španělskýho vosku, kugelakhu, indychu, griinšpanu, tabáku, vosku, škrobu, terpentínu, prízili, bavlny, fišbajnu, englické zemé, curcumae, kaviaru, modré barvy od cent. 4 kr.; anysu, kopru, koriandru od lib. I kr., od cent. 

Strana 55
1. Na náměstí. 7. ce. 1574. Liber slalulorum C. 203 f. 50. Náha kořenná. [tem při váze kořenné nejprve vážný sk'ze pana purkmistra a pány zvolen jsa má od pánův dredl. níkův přísahu přijít a přijma, cożkoli komu podle úřadu »vého vážití bude, má se při tom spravedlivě zachovati a od váhy, buď těžší neb lechčejší, co bráti mí., takto se bude míti spraviti. Pepř. Item když se váží pytel pepře domácímu, má od učho dáti 3 gr. m., a hostinský (o dvé. Item od vér- tele, domácí tři peníze, hostinský to dvé. ltem od pil vértele domácí 2 d., a hostinský to dvé, a co více, vše 1 peníz. Šafrán. Item od dvouch liber šafránu domácí 8 d. u hostinský to dvé. Item od jedné libry šafránu domácí dva peníze a hostinský to dvé, a co více I peníz. Zázvor. Item od dvouch liber hostinský to dvé. zázvoru domácí 1 d., ltem od jedné libry domácí též ) d. a hostinský to dvé. Item pak-li co méně libry jest takéž domácí 1 d. a hostinský to dvé. Jiem hřebíček, muškát a květ muškátový, skořice, od toho tolikéž jako od zázvoru. Jledbábí. Item od jedné libry červce domácí dva peníze a hostinský to dvé. Item od jedné libry pankhartu domácí jeden peníz a hostinský to dyć. Item od jedné libry tkanie hedbibnych domácí jeden peniz a host to. dvé. lem což méně libry, vše jeden peníz. ltem inandlův, řeckého vína a fíkův uxící 8 d. a hostinský to dvé. Item od laky fikův domácí 8 gr. a hostinský to dvć. ltem od věrtele mandlův, fikův, řeckého vína domácí dva peníze a hostinský lo dvé. Item od pil včricle domácí [| d. a hostinský to dvé, a co níže vše peníz. od cen.néře do- Mýdlo. Item od jednoho centnéře domácí 8 peněz a hostinský to dvé. Item od věrtele mýdla domácí 2 d. a hostinský to dvé. Item od púl včrtele domácí jeden peníz a hostinský to dvé, a co níže, vše jeden peníz. Item od laky mýdla domácí 3 gr. a hostinský lo dvé. Olej. [tem od laky oleje domácí 8 gr. a hostinský to dvé. ltem od centnéie domácí 8 d., hostinský to dvé. ltem od věrtele 2 d., od půl věrtele jeden peníz domácí a hostinský to dvé, a což níže vše, peníz. Item laka malá, když se váží a bude držetí —*) neb -—9) centnéře, tu se srazí za dřevo na té váze jedenácte liber, neb jest dřeva mnoho a oleje málo. Jem laka velká když se váží, tehdy to, což váží má býti znameníno, a když bude prázdná, mó byti pfevażena a cożkoli dřevo vážiti bude, tolikéž ind srażeno byti tomu, kdoż jest tu laku prodal; pak-li host kupuje do jiného města chce se o srážku s kupcem smluvití, to buď při jeho vůlí. Bavlna. Item od palíku bavloy domácí tři gr. a hostinský to dvé — Item. od centnéfc domácí 8 d. a ho- stinsky lo dvé. Item od věrtele dva peníze, a pü. vértcle jeden peníz, a co níže vše, peníz domácí a hostinský to dvé. Item kmín, aníz, koliandr, galgan, prustvorec, cicváv, sv. Jana chléb, (ialovy kofen, aloun, syra, lekońice, rejże ; z každého toho od jednoho centnéte domácí 8 penc a host to dvé. Item od virtele dva peníze, a půl věrtele 16 kr.; àvábskych krup, rosy od cent. 4 kr.; mirhy od 3 lib. | kr. a od cent. 33. kr.; kadidla, agStejnu, gummi od ecnt. 4 kr.; kamphory, senes, mastysu od 3 lib. | kr, od ccnt. 88 kr... O jarmarcich pak všecko Inplo- vaně. Actum 24. Sept. 1674 (ruk. č. 995 48.). >) Prázdná místa v rukopise. 1. Na náměslí. 55 jeden peníz, to dvć. Vosk. Item od centnéře ten, kdož kupuje osm peněz, a kdož prodává čtyry peníze domácí a host to dvé. Item od věrtele 2 d., a půl věrtele 1 d., co níže vše, peníz domácí, a hostinský to dvé. a co níže, též jeden peníz domácí a host . Nyzina. Item od centnére vyziny domácí Xest penéz a host to dvé. Item od půl centnéře tři peníze, a co méně | d. domácí a host to dvé. Item od semen cibulného, mrkvového, hlavatice, a jiného všelikého semena od kaZdého strychu osm penc m. obci, a lak podle uložení, což by míry drželo, a slu- žebníku od pytle 2 d. 8. 1683. — Desky zem. vělší č. 21 f. 0 Kateřiny Kolinové z Cechocovic. — Markovi [c. p. 8.] vedle kořenný váhy v Star. M. Pr. 9. 1598, 26. ledna. Rukop. ć. 994 f. 152. Instrukci starších kramářův akupcův. My purgkmistr a rada Slar. M. Pr. všechněm a zvláště těm, jimž o tom vědětí prináleží, tímto lislem vuobce v známost uvozujeme, kterak starší i všecken pořádek poctivého obchodu a handle ku- Deckého a kramářského v témž Starém M. Pr. předstou- jiv$e pred nás do rady, předložili nám některé artykule z majestátu a obdarování svého od slavné paméti ncjjas- nějšího Vladislava, Uherského, Českého, Dalmatského, Charvatského krále, témuž pořádku daného, vytaZené a od Mti cisatuov a králuov Ceských, slavných a svalých uméti cisare Ferdinanda, cisatc Maximiliana a císafe Ru- dolfa, J. Mti nynějšího pána, pána našcho nejimilostivčišího, milostivě konfirmované a potvrzené a na kupec a kramárc wstinské a přespolní, též na ležáky i Židy, ježto by jim upcům a kramářům domácím v provozování handle ku- »eckého a kramářského, to vše proti dotčeným artykuluom před sebe berouce j nevédomostí pii tom sc zastífrajíce a vymlouvajice, znamenitou škodu a ublížení činili, sc vzta- hující, snažně žádajíce, poněvadž by od předkuov jejich ten chvalitebnej zpuosob od starodávna za příčinou tejchž arty- uluov zachováván byl,že tabule, na níž takoví artykulové, jak »ro dokonalejší všechněm těm kupeuom a kranrářuom hostin- ským a přespolním, léž ležákuom a Ziduom, na nàZ sc ti obzvlíštně vztahují, správu, tlak pro vejstrahu k uvarování se tóżkosti a pokut tymiż artykuly vymefenych, pozname- náni byli: v váze kořené, jakožto v místě vejsadním, peteti městskou jsouec upeceténa a tak utvrzena, vyvěšována bejvala, aby takovy starobilj chvalitebny zpuosob, kterýž od některého času za jakýmikoli příčinami pominut a téměř lidem takovým buď z pamčti vyšel nebo neznámý byl, zase obnoven, v prvnější zpuosob uveden a tak ode všech takových bez další vejmluvy nepřerušitedlně: zachováván býti mohl, anobrž taková tabule z dotčenými artykuly tudy na ní napsanými v jinenovaném místě vuobce vyvěšena byla. Kteroužto jich starších a všeho toho pořádku ku- peckého a kramdiského Zidost, nahledSe predkem v vejš dotčený obdarování jejich i v ty artykule, v nóm obsa- žené a z ného vylažené, za slušnou býti sme uznali, i toho při tom také považovali, že povinnost vrchnosti nižší neb úťadu konšelského ta jest, nad takovými privilejími a obda- rováními pořádkuom nebo ouduom kterékoli obce i osobě obzvláštní od nejvyšší vrchnosti všeho křesťanstva, jakožto císaře: Římské, též laké krále Českého, pokudž se na obyvatele království tohoto Českého vztahuje, nadanými a propůjčenými ruku ochrannou drZeti. Protoż také té takové j ch starších i všeho pořádku kupceuov a krumářuov žádosti, jakožto slušné, odporni býti nechtěvše a slušně nemohše, k ní jsme povolili; napřed dotčené artykule Kšaft Sotncrovi 

Strana 56
56 1. Na ndmésli. z dotčeného majestátu a obdarování pořádku jejích vyta- žené v tento spis ma lélo labulce poznamenaný uvésti, pečetí menší městskou utvrditi a v tomto místě vejsadním, v vdze kofennć, tóż tabulku s tymiż artykuly na ni napsa- nÿmi vrvésiti jsme porutili. Jednoho kazdého takovicho, na něhož se tíž artykulové vztahují, napomínajíce a vej- strahu dávajíce, aby v nó tim Castój( a bedlivóji nabléd- nouce podle znění jich tak a nejinak, nechtějí-lí pokut v tejchž artykulích na přestupníky vyměřených na sebe uvozovati, se zachovávati hleděli. Ti pak a takoví artyku- lové z často jmenovaného májestálu a obdarování jích kupcův a kramářuov Starého M. Pr. od krále Vladislava daného pořad vytažení a ma této labuli poznamenani, slovo od slova takto v sobě znějí: První: Žádný host v svém sklepě anebo pokoji nemá jmíti žádných váh, žádného závaží ani lokte zjevně ani tejně a tak aby nevážili ani neměřili obyčejem nizádnym. A kdož by proti tomu učinil, ten: každý hrdlo i statek nám jest propadl. Druhý: Item kupci a hosté, kteříž přijedou do téhož města Pražského, tak se chovati mají, aby z nich žádný méně jakožto puol věrtele pepie novážil a méně libry šafránu, zazvoru, hřebičkuov, muškátuov, skořice, květu a tak jiného koření a méně libry hedvábí a puol libry zlata a pěti štukův kmentu a také pláten červených, modrých, černých a tak všech barev; méně nic. A (ři štuky táfatu pod pokutou pěti kop gr., tři kopy na rathouz a do jich cechu dvě kopě gr. c. Třetí: Item kupci hosté, kteří y tomto městě sklepy nájemné drží a v nich své kupectví chovají, prodíávati mají toliko zde v městě kramářnom a měštinuom domácím, ale ven z města po jarmarcích jiných měst nemají s ku- pectvím svým jezditi ani tam prodávati, hubíce tím a ka- zíce měšťany naše svrchupsané. Čtvrtý: Item což se ležákuov kupcekých dotýče, chceme, aby jinde neleżeli, krom Starého M. Pr., tak jakož jest to od slarodávna zachováno bylo. Páty: ltem žádný Zid nemá kupovati ani bráti od kupcův koupí nižádných pod pokutou ztracení téhož zboží, ani také prodávati zjevně nebo tejně, po ulicech, po do- mích ani po tarmarku. Tomu na svědom( a pro dokonalejší tomu všemu, co se nahoře píše a klade, duověření pečeť naši in&stskou menší jakž prve dotknuto, k tomuto listu ; Fitisknouli jsme dali. Jenż jest psán a dán v pondělí na zejiří památky sv. l’avla na víru obrácení !. P. 1598. O míře a váze vůbec. 1. 14. století. — Hajek k roku 1268 na listu 248. (Zákon Přemysla Otakara II.) Míry sutého obilć takto aby sc móiili. Pšenice, co by mohl na dvě hrsti spolu složené, to jest na přehršli nabrati. To aby slulo česka. Když se naměří dvě češky, to aby slulo ře- pice, dvě řepice, to slouti bude élvrice, čtyři čtvrtce, to má slouti vérlcl, &yti vértele, to aby sloulo s/rvck. Obilé všecka, kteráž se na zimu sejí do země, mají se na každé míře štrychholcem štrychovatí, jako pšenice a řež nebo žito. Obilé pak jarní, jako ječmen a oves, proso, ber, mák, hbeduše neb pohanka, to se nemá štrychovati, ale každá míra vrchovatá měřiti. Jestli že by pak ječmen byl setaj na zimu, jemuž říkají ozimaj, ten se má na každé míře do puol míry štrychovati a puol vrchu na míře za- 1. Na náměstí. nechat. Též pšenice neb žito, jestli že by z jara sito bylo, též má puol vrchu na mífc zuostati. Míry takové všecky aby byly spravedlivé a znamením kralovským cajchované. Pakli by sc kdo tak nezachoval a míra jakážkoli u něho nespravedlivá nalezena byla, má před rychtáře přinesena býti a ten člověk nespravedlivý dá rychtáři pokutu, totiž sto grošův širokých obcceně ber- ných; podruhé, byl-li by v tom postfen, ať dá dvě kopě gr. Jestli że by pak i po třetí v tom nalezen byl, dáti má deset kop gr., odtud dva díly rychtáři a třetí k obcí náležeti má. Váhy kramářské i jiné všecky laké aby zváženy byly a při nich též ve všem království našem jednostajnost aby zachovávána byla a to takto: Co by mohl v hrst na- brati pepře, to aby slulo Zo/ a osm lotuov to aby jmenováno bylo é/vrt, dvě čtvrti, to jest šestnáct lotuov, to aby slulo puol váhy a tak čtyři čtvrtí aby měli celou váhu neb libru, to jest tficet lotuov a dva loty. Desct vah ancb liber to aby slulo piwol hamene vAzného a kämen celý aby měl v sobě dvadcct liber, to jest šest set lotů a čty- řidect lotů. Sest kamenuov aby jmenováno bylo centnéř a centnéř aby držal sto a dvadcet liber, to jest tři tisíce osm sct a etyFidcet lotuov. Váhy zlata a stiíbra a jinych kovuov. Ty ať se prodávají a váží na hřivny a hřívna ať váží šestnáct lotů váhy kramářské. Při témž vážení zlata i stříbra, též i pfi vécech krámskych budiž pro nespravedliví váhu táž pokuta, jako při míře zachována. Pakli by se kdo toho po čtvrté dopustil, budiž ven z qtésla vyhnán a stack jeho ať jest položen do pokladnice královské. Míry pak řídkých věcí, jako medu, oleje a vína Linto zpuosobem aby byly měřeny: Vína co by mohl na ruku nebo na hrst nalíti, to slove kvarta. Dvě kvartky, to slove puolka. Dvè puolky, to jest zajdlik a tak zajdlik bude míti čtyry kvarty. Ctyři zajdlíky, to aby slulo isla. Lahvice mírná má v sobé míti tfi pinty, to jest dvanáct zajdl(kuov. Soudek mírný bude míti v sobě dvě lahvice, to jest šest pinct ancb čtyřimecitina zajdlíkuov, Achklel al má v sobé dva soudky, to jest dvanáct pinct, to jest čtyřicet a osm zajdlíkuov. | Védro bude míti v sobě dva achtele, to jest čtyři soudky aneb čtyřmecítina pinct a bude devadesát a šest zajdlíků. Zďka má míti v sobě to- Jiko třidcet a Sest pinct, to jest dvě kopě a čtyřmecitma zajdlíknov. Zajnskaj spravedlivý má míti v sobě šedesát a čtyři pinty, to jest čtyři kopy a šestnáct zajdlíkuov. Vérlel at má v sobě dva Tajska, to jest dv kopi a osm pinet a tak bude v věrlelí osm kop zajdlíkuov tfidcet dva. Svídnický má v sobě míti dva věrtele a bude v něm čtyry kopy pinet a šestnáct pinet; na zajdl(k po&ítajfc bude sedmnáci kop zajdlíkuov a ciyfi zajdliky. Ziłavskaj bude míti v sobě osm kop pinet dvě a třicet pinet a tak bude tfidcet kop a čtyři kopy zajdlíkuov a osm zajdlikuov. Drajlink má míti toliko deset kop pinet a čtyřidect pinct, to jest čtyřidect kop zajdlíkuov a dě kopě zadlíkuov a GtyFidcet. zajdlíkuov. Krámce kolem radnice. I. Krámcec soukenické. I. Asi r. 1300. Loserlh, Das st. Pauler Formular C. 63. Nos Hcinricus iudex ct iurati civitatis Pragensis fatemur universis tenorem presencium inspecturis, quod Franco dictus de Lacu, civis Pragensis, in nostra consti- tutus presencia obligavit huttas sive institas suas, in quibus 

Strana 57
I. Na náměstí. pannus venditur, Meinhardo, filio Margarete Rocsanerisse, in viginti marcis puri argenti minus una marca argenti cidem Meinhardo exsolvendis sub condicionibus interius infrascriptis. Dabit cnim dictus Franco et cxsolvct dicto Meinhardo de prescripta summa pecunic mediam partem in carnisprivio proxime nune venturo, item aliam partem mediam dabit ct exsolvct. eidem Mcinhardo in festo Pasce ininediate postca secuturo tenore prescntis scripti promittens, quod in quocunque dictorum terminorum duorum dictam pecuniam dicto. Meinhardo non cxsolverit, ex tunc ipsc Meinhardus plenam habere poterit facultatem — pannos emendi (vendendi?) super dampnum dicti Franconis vcl dictam pecuniam recipiendi in Judcis ubicunque locorum sub huiusmodi donacionis vel rccepcionis cautcla, ut sibi tam (dc) capitali pecunia, quam de dampno satisfaciat intc- graliter cb ex tolo. In cuius rci testimoninm presentes lit- teras conscribi fecimus et sigilli civitatis nostre munimine communiri. Actum ct datum oc. 9. 1854. 5. června. Liber ercclionum VII f. 122. (Pro altari in ceclesia s. Lconardi.). Nos Borzutha iudex, Reynbot goldner, Nicolaus dc Jurctcin, Enderlinus Stuk, Johlinus Praun, Fridlinus Rol, Cunczlinus Rotlew, Habardus pannicida, Johannes TL.uthmericzer, Seyboth de Benessow, Ni- colaus Gentes, Franciscus Rokczaner ct Nicolaus Leks, con- sules, Seydlinus de Pieska, Nicolaus Znoymer, Johlinus lIünel, Frana Ncgel, Albertus Camerarii ct Bernhardus Rost, scabini, totaque communitas civium Maioris Civ. Prag., re- cognoscimus discrcto viro Hcinzlino dicto Puhler et aliis suis sociis, nostris concivibus, olim Fridlini dicti Sechsel testamentariiy tutoribus seu exccutoribus, in centum s. et septem. cum dimidia s. gr. den. prag. eiusdem Fridlini Scehsel testamentarii, quos Iessco dictus Medwied pannicida coram nobis ipsum Hainzlinum pro domo ciusdem Fridlini Scch| pagando in consilio nostro deposuil, quas nos va- lenciorem viam adinvenire non valentes ad cxtenuanda iam dicte civitatis nostre debitorum oncra rccepimus ct exposuimus, in cisdem debilis civitatis nostre predicte nos -ct eandem civitatem nostram teneri. Racionc quarum pecu- niarum scu debiti ipsi Heinczlino ct ipsius contutoribus censum annuum in huttis scu casis pannorum et maiorum institorum in Maiori Civitate Pragensi ad domum consilii spectantibus obligavimus et obligamus presentibus tali condi- cione, quod predictus Heinczlinus Puhler cum suis sociis un- decim s. minus XV gr. d. pr. predictorum dc codem huttarum et institarum censu — singulis annis tollerc ct percipere debeat —. Etsi aliquid io dicto censu hutlarum et maiorum institarum ipsi Hainczlino ct contutoribus deperiret, hoc in alio censu. minorum institarum et celcariorum ad ipsam domum consilii spectante debet plene et ad intc- grum recuperari. [n cujus rci testimonium presentes de- dimus litteras sigillo civitatis nostre Pragensis prchabilc (sic) communitas. Anno d. m. trecentesimo quinquagesimo quarto in crastino s. Procopii. 2. Krámce koZeXnické. 1. 1878, 0. kvétna. Libri ercctionum vyd. Borovy 1I, C. 281. (E rcccio perpelue misse in ccclcsia s. Leonardi in Praga.) Nos Nicolaus Genthcs iudex, Pechlinus Bohuslai, Bernhardus Scidlini, Leo sartor, Hana Beneschawer, Pess- linus Nayborger, Mathias dc Turnaw, Jesco Rothonis, Nico- laus de Nova, domo, Friczko Neugruner, Mathias Kiczin- ger, Henslinus Freyberger, Jaxo Maynhardi, Procopius Bohuslai, Johannes dc Ach, Martinus Laurencii, Hanza Lcuthmericzer, Reynhardus de Mulhausen, Franciscus 1. Na náměstí. 57 Glazer, Johlinus aurifabcr, Pesslinus Tursmid, Nicolaus Slancri. Nicolaus dc Cadano, Michahel ccrdo, Busko Miska, Mikat piscator, Hasco Longus, Wcliko trubacz, Hanczlinus Rauber, Cunscho (Quaska et Henzlinus apud s. Ambrosium, consules iurati totaque communitas civium Mai. Civ. Pr. recognoscimus —, quod a nob. v. d. Paulo de Jeuczenstein, camere regic Bocmic notario, nomine - - Nicolai de Nova domo predicti, Hanczlini frenificis, Frid- lini Roll, Nicolai Taschner, Pescholdi et Nicolai frenificum, nostrorum concivium, aliorumque parochialium hominum, tam divitum quam pauperum, eeclesie s. Liconardi — patro- norum — prime misse solite celebrari in altario ss. Fc- licis et Adaucti in — ccelesia s. Leonardi LXXXIIII s. gr. — pro solvendis VII s. gr. — census ad predictam pri- mam missam — perceperunt in ulilitatem dicte nostre civitatis expositas cl expensas. Quem tamen censum VIII s. annuum diclam primam ad missam infra unius anni spa- cium non dedimus, ipsum racione mclioracionis capcllani - prime misse ad dictam principalem pecuniam cumu- lantes, videlicel quod capitalis pecunia est in summa LXXXXII s. ad invicem. computando, pro qua — IX s. census annui —- supcr stacioncs sive huttas pcllificum sub domo nostri pretorii et sub domo Ule Taschner, nostri concivis, existentes capellano dicte prime missc — duximus — assignandum. — Datum Pragc a. d. 1378 feria VI. proxima ante dominicam — Jubilate. 98. Ostatní krámce. 1. 1419, 8. kvétna. Rukop. ¢. 993 f. 128. Nos Wenceslaus Straboch, pro tunc magister civium, Ludwicus apothecarius, Duchco rimer, Johannes Reczek, Johannes de Zacz, Cunczo 'carnifex, Johanco Frolcich, Johannes de Miza, Laurencius pannifex, Johannes Bradati, Sigismundus Chanye, Wenceslaus Litochleb, Sigismundus Taschner, Simon de albo leone, Procopius de Ach, Gindrzich To- masskonis et Hanussius de Kotbus aurifaber, consules ct scabini Maioris Civ. Prag., tenore presencium rccognos- cimus universis publice ct testamur, quod de certa nostra sciencia maturaque deliberacione prehabita communitatis quoque noslre assensu ad hoc unanimi accedente propter bonum commodum ac profectum civitatis nostre predicte annuimus, indulsimus el consensum nostrum prebuimus, ut discretus vir Chwalo institor, coniuratus concivis noster, institam sub gradu lapideo, sicut itur ad słaciones lini- cidartm, edificet et comparet, prout sibi melius ct utilius videbitur expcedirc. Et quia dictus Cliwalo dictam institam sumptuoso opere pro decore civitatis nostre memorate éxtrui procuravit propriis sub impensis, ideo sibi, here- dibus et successoribus suis universis prefatam institam contulimus, appropriavimus, conferimus et appropriamus iure hereditario perpetue possidendam, sic quod eandem vendere, donare et legare poterint quandocunque et cui- cunque voluerint impedimentis quibuslibet ultroieclis, salvo lamen census onere infrascripto. In qua ipse, hercdes el successores sui scu predicle instite possessores singulas res ad institam pertinentes venales exponere poterint, talibus sub condicionibus, sicut ceteri institores in aliis institis sub. prelorio ac circum et circa fretorium siluatis aliisque eidem vicinis domibus ab antiquo vendere con- sveverunt. Pretactus vero Chwalo, hcredes et successores sui, nobis et communitati nostre de cadem instita duas Sexagcnas gross. monete prag. census annuj ct perpetui, per medium in festo s. Galli venturo proxime ct pcr inedium in festo s. Georgii deinde sccuturo isto anno et 8 

Strana 58
58 I. Na náměstí. sic deinceps singulis annis tenebuntur perpetue censuare. In guorum testimonium sigillum minus civitatis nostre presen- tibus est appensum. Datum Prage anno d. MCCCCXIX9 feria secunda in die s, Stanislai ep. et mart. gl. 2. 1429. — Rukop. c. 2102 f. 301. Nicolaus, Hesolt cognomine dictus, emit pro se, Anna, conthorali sua, heredibus et successoribus suis institam institoriam seu mercimonialem sitam sub capella pretorii in acie sinistre manus ad circulum de instilis eundo erga Kathe- rinam, relictam Marci frenificis, et Andream, Johannem, Procopium, Sigismundum, Nicolaum et Aniczkam, pueros ipsius, pro IM s. gr. cum media. 3. 1488. — Rukop. ć. 2102 f. 368. Margareta Rotminlowa (?) resignavit ac presentibus resignando con- descendit institam suam, in qua res institales venduntur, que sita est penes turrim $relorii in acie inter institas olim Witowe, nunc vero Katherine, conthoralis Ianconis cirologi, ex una et Mathie a pectinibus parte ex altera, Dorothee, conthorali Johannis de Kraynicz et pueris ipsius in certa summa pecunie, in qua eidem obligabatur ad habendum, tenendum, hereditarie possidendum aut cum dicta instita agendum, faciendum et disponendum, tamquam cum propriis et hereditariis bonis secundum placitum sue voluntatis contradiccione quorumlibet hominum non ob- stantc. 4. 1437. — Rukop. c. 2102 f. 400. Andreas, ingrossator officii sex dominorum, emit institam sub gradu lapideo prelorii el penes pandas erga officiales predicti officii pro X s. Debet censuare unam s. census annui divisim, videlicet in festo s. Georgii mediam s. gr. et in festo s. Galli mediam s. gr. b. 1437. — Tamléz f. 403. Per sentenciam dominorum adiudicata est instita sub Zurri inter institis olim Viti et domine Cristine a pectinibus Alberto insti- tori de Grecz Regine, quam emit a Johanka, nata Dorothee, relicte olim Johannis Pusskarzik, pro IX s. gr. Eo omni iure, prout eandem institam prefata Johanka post mortem matris sue pretacte habuit. 6. 1487. — Rukop. ë. 90 f. 21, ë. 2102 f. 412. Johannes institor de Bavorov emit pro se, Marusska con- thorali institam mercimonialem swb pretorio penes par- vum hostium in sinistra manu eundo de pretorio et ex opposito instite Dorothee a s. Castulo et relicte de domo tenebrosa erga Maretham, relictam Othmari institoris, iam vero conthoralis Jakssonis dietarii, pro III s. X gr. 7. 1497. — Rukop. é. 90 f. 11. Katherina Pa- biankowa emit pro se, Johanne et Thobia filiis, institam mercimonialem sub spera inter institas Johannis a tribus fontibus et Jacobi de ferrea platea institoris crga Sde- niam, relictam Wenceslai Lichvice, pro VII s. 8. 1439. — Rukop. ë. 2102 f. 417,6. 90 f. 40. Hanussko Crispus emit institam mercimonialem sub pre- torio, eundo de parvo hostio pretorii in sinistra manu secunda a fine inter instilas Johannis Kosthorzi et quon- dam Fenclaw institoris erga Barbaram, relictam olim Martini waczkarz, pro III s. et XX gr. 9. 1489. — Rwkop 6. 2102 f. 420. Hanussko de Zaraw emit institam sub pretorio eundo de parvo hostio, in sinistra a fine computando secunda, inter institas Johannis Costhorzi et olim Wenczlaw institoris erga Bar- baram. 10. 1439. — Rwkop. 6. 2102 f. 421. Wychna, conthoralis Johannis Kucze, resignat institam sub testudine pretorii inter instilas Cristine a pectine et Agnescze, conthoralis Sigismundi Slama, Anne, sorori sue, conthorali Nicolai Hesolt. I. Na náměstí. 11. 1439. — Rukop. ¢. 90 f. 42. Martinus de Przibram, ingrossator consilii, emit institam institricum olim ad Eufanie, relicte Adam, sub pretorio in acie in sinistra manu eundo dc pretorio penes institam Ludmile, conthoralis Pieskonis et contra institas relicte Sysel, erga officiales sex dom., prout dicti officiales in precio retento possiderunt. 12. 1441. — Rukof. &. 90 f. 067. Procopius waczkarz emit pro se, Dorothea conthorali, institam sub pretorio in acie penes institam Cliwalkonis et ex opposito instite Marye, erga Margaretham, conthoralem Mathie fabri a rubea campana pro II s. V gr. - 18. 1441. — Rukop. ë 90 f. 69. Wence-laus de Przibram, notarius officii sex dominorum, rcsignavit ius suum ad institam inslitricum olim Eufcmie, relicte Ade. 14. 1446. — Rukop. 6. 90 f. 135. Paulus Hosstka et Kacza e. institam mercimonialem in acie sub prelorio penes hostium penes institam olim Pieskonis et contra institam Johannis Wolf erga Cristinam, relictam Mathie a pectinibus et Hinconem filium eius pro V!/, s. 15. 1447. — Tamlé£ f. 150. Procopius waczkarz et Dorothea e. institam prope protorirm in acie contra institam olim Marethe Wenceslai de domo tenebrosa ct post institam eiusdem Procopii a tergo, crga Duchconem institorem pro II!/s. 16. 1447. — Tamléz f. 153. Hanuss Stupicz c. insitam mercimonialem sub pretorio inter institas Nicolai Hesolt et Duchconis institoris crga tutores per Zdimirium de Sedlec, quondam protlionotarium Mai. C. Pr., substitutos pro VI'/, s. 17. 1451. — Tamtéz f. 199. Chwalko institor et Barbara e. inst. penes pretorium inter inst. Procopii waczkarz et Mathei Claudi erga Michaelem de platca taxillorum pro LX gr. 18. 1458. — Rukop. č. 2103 f. 77. Johannes gladiator emit pro se, Katherina, conthorali sua, heredibus — institam sitam sub gradu lapideo et penes pandas erga Katherinam, natam olim Andree, ingrossatoris officii sex dominorum, pro XVI s. gr. — pretactus Johannes — nec non dicte instite possessores debent solvere et censuare I s. gr. census annui ad dictum officium. 19. 1462. — Rukop. C. 2105 f. 164. Georgius institor de Grecz Regine emit institam mercimonialem sub pretorio penes hostium pretorii parvum in manu sinistra ad circulum eundo ex una et instüitam Hanussii institoris parte ex allera pro X s. 20. 14656. — Tamléz f. 125 Nicolaus, pincerna domini regis, emit instilam mercimonialem inter inslitas Procopii waczkarz et Mathei Claudi crga Magdalcnam, natam Mauricii de Nova Civ. Pr., pro XXI s. 21. 1468. — Tamléz f. 266. Nicolaus, pincerna regis, emit institam mercimonialem in acie ex opposito capelle pretorii circa commissarios bonorum Skonky insti- tricis pro XXIII s. 22. 1469. — Tamtéz f. 288. Martinus, diclus iuvenis Sstraboch, emit pro se, Regina uxorc — institam mercimonialem in acie ex opposilo capelle prelorii situatam circa Procopium waczkarz ct Nicolaum, generum Jacobi Charauze, commissarios bonorum Sskonky institricis, pro XXIII s. — Serenissimus princeps et dominus, do- minus Georgius, rex Bohemie ct marchio Moravie etc. dominus noster graciosus, ad instantes solicitasque providi viri Martini, dicti iuvenis Sstraboch, civis Mai. Civ. Pr., ac amicorum eius supplicaciones sue maiestati humiliter exhibitas de certa ipsius sciencia autorilate regia Boemie dedit, prebuit et donavit presentibus quoque de sue libe- 

Strana 59
I. Na náměstí. ralitatis magnificencia dat, prebet ct donat graciose suum pium — benivolumque assensum, quatenus pretacti civis instita ex opposito capelle prcetorii ordinis instilarum lercii, aciem in circulo tenens versus domos barbitonsorum (6. p. 468) ac iuxta Jacobi saliste institam situata omni prorsus ct lotali iurc nunc ct futuris in perpetuum tempo- ribus gaudcat cL fruatur, quo ceterc. opienlarum. ínsli- larum sub lestudine ac prelorii spera. inste antiquitus circum — situate gaudcenL cl fruuntur, una cum censibus auctis aliisque. consvetis honeribus civitatis. Ad quam regie maicstatis donacionem domini magister civium et consules prefate civitatis Prag. Marlini premissi summis rogatibus requisiti suam. eciam. prebucrunt spontancam voluntatem. Actum fer. JI in die s. Vincencii. Ad relacionem strenui militis domini Samuclis de Hradek ct de Waleczow, rcgni Bocmie subcamcrarii. 928. 1479. — Tawléz f. 318. Silvestr pannicida cmit instilam mercimonialem secundam a parvo hostio versus partem sinistram pencs institam Georgii Pelech circa Johannem a rubea cruce pro V s. 24. 1472. — Tamtéž f. 326. Martin Straboch cmit institam mercimonialem sub pretorio inter institas Mathic ct Miclialonc apud Johannam, rcliclam Prhoss, pro XXVIII s. 25. 1497. — Rukop. ë 2107 f. 122. Dorothea Pelesska vidua institrix e. institam mercimonialem sub spera inter institas Sevcrini et Wilemkonis a Georgio a flabels ct Margarctha pro XL s. pr. 26. 1497. — Tamlé£ f. 128. Joh. Strupin et Katherina c. institam mercimonialem sub spcra a Dorotea Pellesska pro XLV. s. pr. 27. 1801. — Tamléz f. 204. d. resignavit in- slitam sub spera Katherine, conthorali sue. 28. 1505. — Tamtéz f. 261. Vitus gladiator e. instilam gladiatorum pencs pandas panum el sub gradu pretorii lapideo a Katherina, rclicta Nicolai gladiatoris pro XVI!f, s. pr. 29. 1531. — Tamdéz 6. 2111 f. 357. Kateřina Strupinka vzdala krám pod hodinami mezi krámem Seve rintinÿm a Vilímkovským záduší sv. Pavla. 80. 1533. — Kniha śestip. 6. 2152 f. E 25. Anna Kaňourková k. krám při rathouze podle krámu Strá- bochovic od Kalcřiny bakalářky u sv. Jindřicha na Nov. M. za 10 k. m. (neni-li to na Nov. M.3). 81. 1588. - Knmiha Sestip. 6. 2154 f. II. Vaclav Chanickÿ ze Všehrd postoupil krám pod orlojem na rohu jdoue do rathouzu po pravé straně v 20 k. m. Samuelovi Hubovi. 82. 1538. — Tamléz f. 16. Matěj hřebenář k. krám u rathouzu pod kaplú, třetí od orloje, od Petra Hlavsy z Liboslavè za 12 k. 33. 1640. — Rukop. ë. 2111 f. 281. Konrad Sernar k. k. pod rathouzem, druhý od kraje, od záduší kostela sv. Michala za 5!/; k. 84. 1540. — Tamtéz 7. 299. Tomáš Sedmiprstý k. krám pod rathouzem druhý od konce od Konrada Ser- nera za 7 kop. у 86. 1541. — Tamtéž f. 314. Simon Hybšmon a Kristina k. krám na rohu pod spherou od Jiříka Cermáka za 5 kop gr. č. 36. 1543. — Kuiha Sestip. ë. 2152 f. 35. Michal Ulm mečíř k. krám pod kaplú rathouzský, třetí od zadních dveří rathouzských, od paní Marthy Strnadové, kterýž kšaftem sobě odkázaný od Matěje Strnada měla, za 17 k. 37. 1547. — Rukop. C. 2/17 f. 104'. Matouš od srpů k. krám nárožní pod rathouzem mezi krámy Ondřeje I. Na náměstí. 59 mečíře a Vincence rotšmida od Lidmily Štrábochové z Perns- torfu za 16 k. 88. 1548. —' Kniha šestip. č. 2152 f. G. 5. Petr knihař z Obřížka a Mandalína k. krám u rathouzu pod orlojem velikým od Doroty Slechtové za 40 k. 39. 1548. — Rukop. c. 2117. f. 145. Vincenz Pomberger rotšmid k. krám pod hodinami vedle krámu Malouše od Srpů od Tomáše Sedmiprstého za 9 k. 40. 1549. — Rukop. c. 2117 f. 173. Vincenc Pomberger k. krám na rohu pod hodinami od Matouše od srpü za 15 К. Al. 1580. — Rukop. &. 2154 f. C 11. Úřad šesti- panský pronajal krám obecní pod kaplou knihaři Jindřichu Stroblovi. 42. 1551. — Rukop. č. 2152 f. С. 16. Barto- loměj Chmel a Lidmila k. krám u rathouzu pod veliký speru druhý od kraje ležící od Petra knihaře a Mandalíny za 40 k. 43. 1553. — Rukop. c. 2129 f. 323. JakoZ jest Kateřina Tomášová obeslavši ku rávu. Wolfa od kalichu vinila jeho z toho. že předešlého času manželu jejímu byla odkázána kšaftem spravedlivost od někdy Tomasa zedníka a ta jemu za živností vyplněna nebyla, kteréž býti praví deset kop, krdmec na rynku (pod rathouzem) a s postel šatuov —. (Byla se žalobou odmítnuta.). 44. 1558. — Rukop. č. 2152 f. G. 24. Jakož jest Wolf od kalichuov ujal byl krám pod menší sperú orloje rathouzského na rohu ležící, chtěje míti k němu spravedlnost po Simona kamcníka dceři, manželce své, i maje o to soud v radě s Kateřinú, Tomáše zedníka někdy manželkú, kteráž Kateřina ten krám na Wolfovi obdrzala, i on Wolf jf Kateřině podle též vajpovědí jej postoupil. , 45. 1554. — Kniha šestip. č. 2154 f. C. 35. Uřad šeslipanský pronajal krám obecní pod kaplou Kun- dratovi, svíčkaři mosazných svícnů. 46. 1555. — Kniha Sestip. 2152 f. H 4. Jan Pardubský z Klokotské Hory, komorník při dskách zem- ských, koupil krám pod orlojem, na rohu od větších dveří rathouzských, od Anny švadlí za 30k. Platu s něho obci na každé suché dny po 6 gr. 47. 1665. — Tamićż f. H 4'. Pan purgmistr a páni oznámiti rá&ili, Ze ten krám pod orlojem, kteryż někdy od Bartoloměje Chmele koupený byl, podle po- dělení mezi Lidmilú, po tém Bartolomájovs pozuostalá man- żelki a Jakubem, synem jcho, Jakubovi v dflu pfivlastnujf. 48. 1559. — Rukop. c. 990 f. 156. Jakož jest Jan Lhota Senecký ze Lhoty na místě Joanny, manželky své, jakožto poručník obeslav Adama Markovic z Tišňova vinil jej ztoho, kterak on Adam léta ete. LV krám její Joanny dědičný zde vedle rathouzu proti rybnýmu trhu | ležící nenáležitě vylämati dal a dvéře u něho zloupal, zámky visuté i zapadilý ztloukl, nájemníka jejího Vavřince mečíře z něho nádobí vybrav vytiskl i do vězení dal a odtud pustiti nechtěl, až mu činži zapravil, k tomu jiným nájemníkem ten krám osadil, který svícny mosazný dělá, a až posavad jeho v něm má, jakoby dědičně ten krám jeho byl, čehož pod řádem a právem v tomto městě J. Msti královské činili neměl a nemá, žádaje, aby jemu z toho práv byl. Proti tomu Adam Markovic z Tišňova promluvil a za odpověd dal, že tomu. odpírá, aby v jaký krám jí Joanny matky své se uvázati a nad ním vejtržnost pro- voditi měl, nébrž práví tak, že on Jan Senecký nad krá- mem jemu a bratru jeho náležejícím pod rathouzem vej- tržnost provedl a jej zámky svými zamekl, o kterou£ 8? 

Strana 60
60 I. Na náměstí. vejtrznost bude védéti, kde jeho pohledati, ale aby on Adam jaké nádobí odtud bráti a koho vyháněti měl, toho není, než tuto zprávu o tom činí, že jest on Jan Senecký, uvázav se v ten krám jejich bratří, svými. zámky uzamykal, kdež on to na právo vznesl, a jest písaři podrychtářího poručeno, aby do toho krámu jej Adama uvedl a zámky ty pobral a věci, kteréž tam na právo vnescny byly a ještě snad jsou tu na právě. ten pak, kdož v něm byl, od věřitelův svých do vězení a ne od něho Adama dán, a tak ne oni bratří učinili tu vejtržnost, než on Jan Senecký ji provedl, poroučeje se k uvážení spra- vedlivému. Na to od Jana Seneckého, poručníka Joanny manželky jeho, promluveno: Poněvadž Adam tomu zjevně odpírá, že by toho neučinil, i chce to ukázati, Ze ne jejich bratří, než manželky jeho ten krám jest. Dav čísti svědomí registry zapsaná i listovní k tomu mluvil, že se to v těch svědcích nachází, kterak ten krám vždycky jest s povolením Joanny manželky jeho najímán, ale aby kdy od ní jemu Adamovi byl postoupený, toho se nic nesvědčí, než když jej kdo chtěl míti, vždycky toho při ní Joanně jako prvním pánu hledati musel a ona ho v držení byla, ukázav k tomu kšaft někdy Václava Vovčičky, bratra jejího, též Zuzanny Vyškové, že ona Zuzanna dala jest jí Joannč. a bratřím jejím všecken svůj jakýžkoli statek, a ona již sama z těch dětí s Václavem byla zíástala, a on Václav potom ten krám také svým kšaftem jí dal a tak její jest od let 36, jaki z toho kšaftu sc vyhledává, a ne jeho Adamův, v nějž on se mimo pořad práva uvázal a jeho se zmocnil, a tak jej sobě osobíc do něho jiného nájem- níka uvedl a předešlému nádobí vybral, čehož proti zří- zení zemskému © XX. učiniti neměl, kteréž cisti dav žádal vedle něho za opatření. Zase od Adama z Tišňova mluveno: Vidí se jemu, že on Jan Senecký své žaloby neprovozuje a toho se ne- uznává, aby ji provozoval, nebo více ti svědkové svědčí k straně jeho Adamově, že ten krám jeho jest a on jej najímal, ona pak Joanna toliko sama svými vlastními slovy pravila, že by její býti měl, ale nic se toho neukazuje, ježto žádný tak cizího sobě těmi slovy privlastniti nemüzc ; k tomu pak obvinění jest z krámu a tuto toliko na půl se průvod vztahuje, ježto Adam dal odpověď, že ani půl toho krámu jejího není a laké se neprovozuje i spraved- livě ta žaloba zdvižena býti má. Kdež pak zřízení zemské jest ukázáno a čteno, tomu on odpírá, aby se v jakej vejboj dal aneb nětčího, číž by bylo, užívati nedal, než toho, kdož jest mu činže od nájmu toho krámu jeho platiti nechtěl, do vězení dal, ale však nic toho sám od sebe neučinil, než právem ten krdm odemknouti na onen čas podrychtárímu Martinovi Cachrovi dal, a tak on jako své, jemuž i činže placena byla, opatroval, protož když se nic od původa neprovozuje, vidí se jemu, že také neví více po- třeba nic odvozovati,; nebo on dosti má na držení toho krámu, poněvadž jest z něho berně dával a na něj na- kládal i plechy nové tam přibíjel, a od něho Jana žádné držení se neprovozuje, ježto kdož je pokázati chce, musí na to zápisy a jiné průvody jisté ukázati, což Adam tak pro dokázání své spravedlnosti ukáže, že Joanna matka Adamova předešlému manželu svému Martinovi otci Ada- movu všecek statek svůj knihami městskými na N. M. Pražském jest vzdala, a on nebožtík podle toho vzdání o něm, též o tom krámu, kšaft udělal, kterémužto kšaftu i odpor od ní by se stal, však smlouvou ten jest minul lak, Ze jest za dfl svůj jistí summu ona vzala, a na gruntích nic jí ukázáno není. Dav čísti vejpis společného vzdání statku mezi ní Joanňou a někdy Martinem Brlohem též kšaftu jeho Martina k uvažování podal, že jemu od I. Na náměstí. Joanny odpor učiněn byl, ale smlouva se o něj stala, kterúž čísti dav promluviti poručil, že se tomu dobře z toho rozumí, kterak o to o všecko se smluvili a urov- nali, coZkoli mezi nimi na odporu bylo a jí spravedlnosti její náleželo tak, že jí za to z statku toho summou sto kop gr. č. nad věna jejího odkázání dáno jest, a tak dvě stě kop gr. odtud měla, kteréž přijala i z nich kvitovala, a protož již s těch kšaftův Václava Vovčičky, též Zuzanny Vyškové sešlo, nebo ona Joanna, což jest sobě od nich vydaného aneb jakú spravedlnost měla, od toho všeho pustila a jinému to zadala, i tudy již těmto bratřím z Tiš- ňova ten všecek statek, ano také i ten krám, ne toliko ho půl náleží. Dále svědomí listovní od Simona z Tišňova k přečtení podal, kteréhož Jan Lhota Senecky Gísti bránil z té příčiny, že o tom vědomé všechněm jest, že Simon jest měštěnín a měšťané nemají krom osoby stavu pan- ského a rytířského listovních svědomí dávali, jakož jest Marianny Pikhartové svědomí listovní Dorotě z Semfeldu při úřadu purkrabském, též před nejvyšším panem hof- mistrem království českého proti němu postačiti nemohlo, žádaje, aby bylo zřízení zemské Z XXIIII. čteno. . KdeZ z uváZení pana purkmistra a pánův to svědomí Simona z Tišňova jest čísti dopuštěno a k němu od Adama promluveno, že se tu seznává, kterak Joanna o ten odpor kÉaftu nékdy Marlinového jest se smluvila, a on Simon jako mocný poručník podle téhož kšaftu postoupil jest toho krámu jemu Adamovi a bratru jeho, kdež to svědomí Simonovo s knihami N. M. Pražského se srov- nává,; a protož oni bratří majíce sobě ten krám tak po- stoupený a v držení ho jsouce z něho suché dni do úřadu šestipanského platili; ukázav na to vejpis z téhož úřadu. Tomu pak jejich držení a vládnutí nic jest nikdá od ní Joanny ani od koho jiného na odpor se nenastoupalo, a když kdo něco vydrží rok a den, tehdy nemůže sc a nemá žádný tomu na odpor stavěti, jakož pak i on Adam mnoho časův toho krámu jest v držení, a tak již s těch kšaftův, podle kterýchž chce Joanna toho užiti, sešlo, když jest tak dlouho držel a užíval. Ukázav na to svědomí registry zapsaná a je čísti dav při tom promluvili poručil, že on jsa v držení jakožto dědic po otci svém toho krámu žádných vejbojův jest při tom nečinil, než on Jan Senecký, když jest se jemu v ten krám mimo právo vkládal a jej zamykal chtěje mu překážku v držení uči- niti, kdež on Adam nic proti právu ncéiné doZádal sc jest práva, jakž mu ktomu od pana purkmistra povoleno, aby sobě odemknouti dal, což tak ucinil. 1 ponévadz jest Jan Senecký vejtržně jemu ten krám zamykal a proti zří- zení zemskému i proti němu Adamovi takové vejtržnosti, kterúž by chtěl na něj vztáhnúti, se dopustil, připomínaje i jiné předešlé jeho vejtržnosti, kterých se on Jan zde při právě dopouštěl, podav při tom i supplikací Kundráta Homera k přečtení pro lepší toho všeho vyrozumění žádal, aby v tom od práva byl opatřen a při tom krámu zachován i zůstaven, nebo jest jej bez naříkání mnohá léta vydržel, a tak jest jeho ten krám a ničí jiný, žádá, aby mu k němu dopomoženo bylo, s tím se připouštěje k uvážení. K tomu Jan Lhota Senccký na místě Joanny manželky své mluvil: Na tom se strana odporná zastavuje, že by manželky jeho půl krámu toliko bylo, čemuž on odpírá, aby to Adam kdy prokázati měl; těm pak zápisům a kšaftům, z nichž jeden léta cte. Xlll? a druhý XX? dělán, a tak jednomu 44 Jéta a druhému 38 jest, své rozumy dává a je vykládá, jakoby Václav Ovčička jí Joanně toliko polovici krámu toho dal, jeilo on tak moudrej není, aby kšafty tak vykládati měl, jak strana je vykládá, ale to praví, jakž v nich postaveno jest, že ten 

Strana 61
I. Na náměstí. grunt a krám celý její Joannin podle práva města tohoto psaného i tlačeného jest, a že by jej ona kdy jemu Ada- movi zapsati mčla, toho nic on neukazuje, než svědky, jichž on nevykládá, proti starým zápisům vede, což proti právu a zřízení zemskému jest. Dav též zřízení zemské E XVII. čísti k tomu promluvil: Poněvadž knihy městské nic jináč nejsou než jako dsky zemské, i měl-li jesl on Adam ty svědky proti knihám vésti, to poroučí k uvážení; kdež pak zápis společného vzdání jest ukázán mezi Mar- tinem a jí Joannou, v tom žádná zmínka zejména o tom není, aby ona komu ten grunt a krám zapsala; by pak i (o lak bylo, tehdy, poněvadž od ženy zápis učiněný má toliko do živnosti toho, komuž jest učinčn trvati, a když by ona svého muže živností přečkala, má zase na ní při- padnouti, ukázav na to zřízení zemské T. VIJI. Jest také ukázán kšaft nebožtíka Martina, kterýž jest učinil a jím za poručníka statku svého Simona udélal, a on tak vedle toho, že by jim bratřím Adamovi a Zikmundovi toho krámu postoupil, i takového postoupení oni užiti nemohou, ponévadZ gruntüv a statküv Zídny nemüZe než toliko zá- pisy postupovati, ano také i z té příčiny loho užiti ne- mají, že zřízcní zemské E. XXII. jest patrné, jej čísti dal, kterak žádný muž své ženy zavazovati k tomu nemá, aby to, což jest jejího, od ní odcizovati mohl, jakož se tuto stalo, že on Martin nebožtík od ní Joanny odcizil. Nadto vejše i tato příčina jest, Ze Adam Marck svůj všecek statek po otci svém Simonovi při právě N, M. Praz- ského jest zapsal a sám Adam ničehchož v držení není, než on Simon, a tak kdyby podle toho zápisu, jakž jemu Simonovi všecko zapsal, toho krámu byl postoupi), takét by byl on Simon věděl dobře proti ní Joannč, jak to před sebe s strany toho krámu vzíti, ale že jest mu toho nezapsal. Ukázav na to a čísti dav vejpis z kněh N. M. Pražského téhož zápisu od Adama Simonovi a též zase od Simona Zikmundovi bratru jeho učinčného, při tom také zřízení zemské H. III. promluvil: Pončvadž jest on Adam jinému statek svůj zapsal, již na to nastupovati nemůže, a od kterých předkův jemu Adamovi to jest dáno a po- sloupeno, rad by to slyšel, nebo se toho nic neukazuje, že by pak právem v len grunt a krám, jakž jest mlu- veno, uvázali se měl, toho též nic slyšeti aniž jest to býti mohlo, pončvadž sc právo po přísudku anebo po stanném právu vedc, čehož tuto nic se nestalo, a prolož manželka jeho ani on místa tomu nedává, ježto kdyby s právem to činil anebo od práva k tomu povolení měl, bez pochyby žeť by právo jeho manželku obeslatí dalo, aby se tomu vyrozuměti mohlo, proč jest se to stalo, poněvadž dobře věděl, že jest od něho zamčíno, alc dával jest on Adam odpověď a mluvil, že jest s povolením a rozkazem Simona to učinil. Jest také smlouva ukázána, že by jeho manželka s Simonem ji míti méla o statek, i tu nic jí na škodu není, neb o ten krám se nestala, a svéd- kové ti jako předně Simon, kterýž listovní svědomí dává, jakoby byl osoba stavu rytířského, ano by i stavu rylíř- ského byl, čemuž se místa nedává, nebo se o tom dobře ví, že není, tehdy proti zápisům, jak i všickní jiní, posta- čiti nemohou a nemají; co se pak lé zprávy nějaké do- týče, že by o něm, Janovi dávána býti měla, o tom on, co by to bylo, neví, než rád by slyšel, aby také rozumčti i odpověď dáli mohl, a s strany té supplikací podané, on jí nerozumí, co v sobě nese, a když jest byla podána, snad to bylo léta ete. LI, jakž se oznamuje, ježlo on tu hospodářem nebyl, a lak ta zpráva nic proti němu býti nemůže, ale smyšlená vče jest, než poněvadž právo města tohoto kap. 27. art. 12. rozdíl 2. a v též art. 4., kteréž čísti dal, to ukazuje a v sobě zavírá, že gruntův a domův I. Na náměslí. 61 postupování nikdež jinde než při právě a knihami býu má, jakoZ pak i vejpovédi a nálezové na to Cinóni jsou, ukázav a čísti dav mezi Joannou manželkou svou s jedné a Janem sirotkem Vávry, >z tůní« s strany druhé i s pře- vedením, promluviv při tom, kterak nebožtík Jiřík Tunský učinil zápis společného vzdání manželce své, v němž jí statek svůj všecek a zejména dům i vinici zapsal, ale túní že nejmenoval, i na to se vejpovčď, že ty tůně při Janovi zůstati mají, od práva stala, kteráž také vedle zřízení zem- ského od rad ]. Msti Císařské nad appellacími zřízených jest stvrzena, i protož oni Adam a Zikmund bratří nemajíce toho krámu knihami a zápisem jislým sobě postoupeného také ho užití nemohou, táhna se k tomu na zřízení zemská předkem F VI., též H. 1X., item K. XXXII. a T. XII., také na právo městské kap. XXVII. art. XI. a rozdíl V., že kdož co s dopuštěním a povolením někoho jiného drží, toho sobě sdělati nemůže, nebo mnozí z stavů mají své úředníky, kteříž s dopuštěním a dovolením svých pánův slatky a grunty spravují i je drží, však jich zděditi sobě nemoblou, takž také když on Adam Marek nemá sobě toho gruntu a krámu knihami nebo kšaficm a zápisy postou- peného, jeho držetí a užiti nemůže poroučeje se s (ím k uvážení a spravedlivému opatření. — S tím strany k uvážení a spravedlivému opatření se poručily. Tu pan purkmistr a rada slyševše žalobu, odpor a stran mluvení i té pře líčení a v svědomí, v kšafty, nálcz, zápisy společného vzdání i v jiné zápisy a v smlouvu, v kvitanci j v zřízení zemská, též v práva města tohoto a v to všecko, což od stran ukazováno, nahlídše i všeho toho s pilností a bedlivě pováživše takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vypovídají: Ačkoli jest to od Jana Lhoty Seneckého ze Lhoty na místě Joanny, manželky jeho, kšaftem někdy Václava Vovčicky, bratra též Joanny, ukázáno, že druhú polovici toho krámu při rauthouzu, ležícího on Václav Vovčička jí Joanně dal a odkázal, ale že jest se to také z důvodův Adama z Tišňova našlo a vyhledalo, že ona Joanna vdavší se za někdy Martina z Tiš- ňova otce Adamova s ním Martinem společné statkův vzdání jest učinila a statek svůj všecek i všecka práva svá, k čemu by jí kde anebo na čemkoli náležeti mohla, jemu Martinovi odevzdala, kterýžto Martin leže na smrtc- dlné posteli kšaft jest o všem statku svém lak obapolně vzdaném učinil a ji Joannu tím kšaftem jistou sumou i statkem odbyl, na čemž ona nepřestavší: odpor tomu kšaftu učinila a potom o něj s Simonem z Tišňova, jakožto poručníkem a strejcem Adama a Zikmunda bratří a synův po někdy Martinovi pozůstalých, smlouvu učinila a knihami N. M. Pražského zapsati dala aniž jaké vejminky v též smlouvě, jak o jiném statku, tak o tom krámu »obě nc- pozüstavila, než přijavší jistí summu a díl z toho statku tak obapolně na onen čas vzdaného jeho se jest odkvi- tovala, a aby jak nenáležitě on Adam v týž krám «c uvá- zatí aneb jaké vejtržnosti tu dopustiti měl, toho od něho Jana Seneckého ze Lhoty na místě Joanny ukázáno není, nébrž to se jest z odvodu jeho Adamu z Tišňova vyhle- dalo, že on s vědomím a povolením práva v týž krám se uvázal, i z těch příčin on Adam z Tišňova jemu Janovi Sencekému ze Lhoty na místě Joanny manželky jeho (ou žalobou povinnovat není. Actum in consilio f. VI. postridie Cirulli ct Methudii 1559. 49. 1699, 14. ledna. Rukop. C. 2113 f. 154. Z roz- kázání pana purgkmistra a pánüv zvcdeni j zmocnění jsou — úředníci úřadu Šestipanského — na místě vší obce — dvou krámův rotšmídských při rathouze v rohu pod alta- nem ležících, jichž Vinccne a Lorenc Pambergerové v užívání a bez zápisu v nepořádném držení byli, dotče- 

Strana 62
62 I. Na náměstí. ným panu purgkmistru a pánům i vší obci vlastně nále- žejících i také nápadem připadlých. Actum 14. Januarii a. 1599. 50. 1605, 2. srpna. Rukop. č. 2113 f. 366. Brykcí Bystřický z Studnic, měštěnín Star. M. Pr., stoje osobně v radě žádost svou předložil a přiznání své: učinil takto: Jakož dům jeho, v němž bydlí na tom místě, kdež někdy Stodola byla, i jinak od něho vystavený, s zahrádkou při něm, it. krám pod orlojem na kraji k boudě ležící, kni- hami úřadu šestipanského se řídí, z kteréhožto domu prvé i z stodoly s zahrádkou roční plat do úřadu, it. z krámu při Suchých dnech nařízen byl, poněvadž pak od několika mnoho let tak těžké berně nastaly, kteréž on Brikcí, což jich tak koli na něho vloZeno bcjvalo, odvozovati musil a posavad odvozuje, protoZ uctivé pana purgkmistra a pánův žádá, by jeho buďto to tákové berně osvoboditi, pakli by nemožné aspoň ten plat roční propustiti a kasí- rovali, též také týž dům jeho s zahrádkou a jiným k němu příslušenstvím, i krám pod orlojem knihami městskými, JimiZ by se odtoho času i napotom řídil, potvrditi ráčili. Dále pak jakož jest na onen čas spolu s Apolenou, man- želkou svou, týž dům svůj s zahrádkou, též krám pod orlojem a jiný všecek statek svůj Václavovi Bystřickému z Studnic, synu svému, — po smrti své dal a potom Do- rotu, někdy jeho Václava a již Severína Loštického z Li- bánu manželku k takovému dání — rovnou společnicí učinil —, že takový zápis — ruší — a zase jiný činí takto: Předně týž dům svůj, mezi domy Simona Poselty a kovářovic ležící —, it. krám pod orlojem — dává Do- rol& — Severína L.z L. manželce a Janovi, synu jejímu, s ním Václavem, synem jeho, zplozenému, vnuku svému vlastnímu na rovný mezi ně podíl. Act. 2. Augusti 1605. bl. 1618. — Kniha seslipanskd 6. 475 f. 1. Mandalena Petrova prosila, aby ji dovoleno bylo salát à zahradní věci proti rathouzu prodávati. Povoleno k prodaji, aby se pokojně chovala. — Tamléž. Maruše Kormaunová přednésti dala, že jest Salomena Doktorová zemřela a decra její dvou míst užívá, aby jí pod plat dopřín krám pod orlojem byl. Odloženo do většího počtu pánův. — B. 3'. Anna Doktorová za krám po Saloméné Doktorové, matcc své, aby j( do sv. Havla dopiín byl, Zádala. Poněvadž jedno místo předešle má, aby na něm přestala a páni Jiří- kovi Zemlitkovi téhoZ místa propüj&iti rátili. — ZF. 4. Jiřík Zemlička žádal, aby mu místo pod hodinami k prodaji soli pronajato bylo. Od času tohoto do sv. Jakuba Anna Doklorová na tom místě sedati a potom Jiříkovi Zemlič- kovi zapsáno býti má. — PF. 13. Jiřík Žemlička žádal, aby nad krámem pod hodinami střešku zavěsiti dáti mohl a ona Doktorová klíč, kde sobě šrák schovává, aby mu odvedla. — Z 16. Jan Safář a Anna žádali za místo na rynku k prodávání věcí zahradních, že z něho náleži'ě platiti chce a pokojně se chovati. Poručeno tržnému, aby to místo vykázal a na to pozor měl, zdali se tak vedle napomenutí pánův chovali bude. — PF. 28. Melounářky, které naryku melouny prodávají, žádaly, aby jim prodaj, jako předešlých let, dopřín byl, že jse pokojně chovati, plat k obci náležitý odvozovati chtějí. Poněvadž jest pře- dešle ten obyčej se zachovával, že jsou melounářky — plat náležitý k obci odvozovali, protož ten prodaj se jim propouští na způsob ten, aby každého téhodne po 10 gr. m. odvozovaly. — F 30. Jakož jest Anna Moravcová pro některé své vady v místě vejsadním pokutou zbavením živnosti za některý čas trestána byla, ale šetříce dále ne- možnosti její, páni úředníci jí živnost na rynku k pro- dávání ředkve jsou propustili. — FH. 53 S jistým vědomím a poručením J. Mti pánův páni úředníci úřadu šestipan- I. Na náměstí. ského v Star. M. Pr. pronajali jsou krám v rynku pod orlojem a spherou velikou vedle krámu pana Jana Ducho- slava Kodovského z Děvína ležící, jehož za živobytu svého Kryštof Serb rotšmid v prodaji na něm nádobí mosazného a jiných rotšmidských věcí do vůle pánův pronajatý maje a po smrti jeho Kryštot Holcer všecken stalek právem nápadním dle přísudku učinčného zdědivši, užívali, a to paní Dorotě slovutné poctivostí pana mistra Mikuláše Jaro- měřského, kancléře Star. M. Pr., manželce k provozování živnosti v prodávání soli. Kteréhožto krámu bez překážky všech lidí j každého člověka požívati moc míti bude a plat polouletní při sv. Jiří a sv. Havli do úřadu šestipanského po 4 k. gr. dávati a odvozovati má. — HF, 80. Kateřina Ci- burská žádala, aby jí místo na rynku k prodávání másla a sýrův vykázáno a propůjčeno bylo. Propůjčeno ji místo vedle jiných prodávaček tu sedajících, aby suché dny po 80 gr. dávati povinna byla. — F. 62. Jiří Pražák žádal, aby mu místo tu vedle soustružníkův na rynkv, kde boudy postaveny mají, k prodaji věcí šmajdířských dotud, dokud oni seděti budou, propůjčeno bylo. 52. 1614. —' Tamtčž f.84.)akub Jelínek oznámil, poněvadž zahradníkem jest a místo na rynku k prodávání sobě oblíbil, žádajíc, aby mu propůjčeno bylo, že suché dni časně odvozovati a pokojné se chovati chce. Jest mu propüjéeno. — F. 89. Fridrich Nusncer flašnýř žádal, aby mu místo na rynku k prodaji o jarmarce před Jednoro- rožcovic dopříno a zapsáno bylo. Dovolceno k tomu, aby workaw svůj prodával, jako i předek jeho. O každém jarmarce po 20 gr. do úřadu dávati má. — F. 91. Jan Hallot žádal za místo k prodávání sklenic před rathouzem, kteréž sobě .obral, aby mu o jarmarce dopříno bylo. — Dovoleno. — P. 99 a 110. Rehoř Knížetský žádal, aby manželce jeho pied domem JednoroZcovie místo k pro- dávání koláčův propůjčeno bylo. Povoleno, aby o suché dny po 15 gr. odvozoval. — HF 156. Gabricl Děrller žádal, aby mu místo na rynku proti domu pana Karla Kirchmajera k prodávání titěrek propůjčeno bylo, že chce stolček malý a nízký postaviti, když by mu koliv ukázáno bylo, z něho se sklíditi chce. Poručeno tržnému, aby mu místo před Jednorožcovic vykázal. — F. 160. Redkvářky žádaly, aby jim místo na rynku k prodávání ředkve pro- půjčeno bylo. Propůjčena jim táž živnost, aby každodenně jedna každá po 6 den. m. tržnému odvozovaly a nc nad jednou putnou dvě sedíce toliko 1 kr. odvozovati chtěly. — F. 164. Kateřina kamenice žádala, aby jí místo na rynku k prodávání ovoce proti panu Martinovi Smertošovi propůjčeno bylo. — F. /68. Poznamenání věnečnic, kte- rým živnost v vítí věncův na rynku dopřína a cedulky k prodaji věncův dány: Kateřině Kožový (mosička její Barbora Jeřábková), Aleně Vltavský (nosička její Kateřina Hradecká), Marjáně Večasce (n. Dorota Kohoutová), Martě Kvítkovy (n. Eva Samšová), Krystýně z Nový lázně (n. Dorota Poslová), Dorotě Skodové (n. Anna N.), Sybille věnečnici. — F. 169. Páni úředníci úřadu šestipanského v Star. M. Pr. na prosebnou žádost a časté toho při nich vyhledávání propůjčili jsou místa na rynku proti domu u Vilímküv slove, mezi ovocnářkami ležícího, Gabriclovi Dórflerovi soustruZníku a manzelcc jeho. Na ktcrémzto místě šrak sobě postaviti a tu věci soustružnické bcz vše- likých vad a zaneprázdnění činění, do vůle pánův a pánúv úředníkův — prodávati mají. Byla-li by také kdy jaká toho potřeba, že by s tím šrákem pro některé příčiny dále postoupiti muscli, to bez všelikých odporüv učiniti, jako ) takový šrák každodenně u večer z toho místa od- prázdňovati,; povinné pak suché dny každého terminu po 80 gr. časně, průtahův žádných neužívajíc odvozovati po- 

Strana 63
I. Na náměstí. vinni budou. Stalo se v úřadě v pálek po památce sv. Jana Kř. 27. Junii 1. 1614. F. 192. Janovi Husákovi propůjčeno místo k prodávání petruželi a jiných zahradních věcí proti rathouzu xa záhonci vedle Barbory Vešperky a Mandaleny Zubatý, aby o suché dny 15 gr. odvozoval. — F. [97. Melounářky na rynku, oznámivše, že již čas pro- daje melounův přichází, požádaly, aby jim míst, kdež od několika let sedají, popříti rácili. (Propüjéeno) s tím do- ložením, že jedna každá šrák svůj míti a z něho v lýmdní 10 gr. odvozovatí má. — F. 202. Pavel Lezansky Zádal, aby mu místo k postavení krámce proti Siertokovüm propůjčeno bylo vedle Slétkárc. -- 77 21/2. Z poruceni J. Mti pánüv ženám, kteréž při kašně na rynku sedajice lidem z penčz vodu nosí a posluhují, oznámeno, poněvadž se velikých neřádův, když děvečky pro vodu přicházejí, dopouštějí, lak že jim vodu nalívají a ony zatím s frejíři svými slojí a klevecí, potom pak za takové nalívání vody pánům svým straníce, jim jak na penězích, tak od vaření donášejí, protož se jim na konec zapovídá, aby dále při kašně nescdaly a děvečkám vody nenalívaly, ale chtějí Ji vodu někomu nositi, toho, nesedě u kašny, budou moci užítí. — PF. 2/9. Zuzana, Pavla Ríčanského manželka, žá- dala, poněvadž jemu Pavlovi vyměření učiněno, aby před domem Smertošovic neprodával, kterýž ještě nikdež ne- prodává, protož žádá, aby mu místo vedle štětkáře proti domu Smertošovic vykázíno bylo. — F. 223. Janovi Raš- poví povoleno, aby místo na rynku k prodaji nádobí dře- věnného 12 loket z šíři a z dílí vedle instrukcí starodávní zapsáno bylo. -- 2“ 242. Václav Doubrava žádal, aby manželce jeho místo k prodávání zelí sekaného na rynku bylo propůjčeno. Propůjčeno za plat po 15 gr. — F. 268. Michal Pichler z Regenšpurku žádal, poněvadž čas sv. Mikuláše přichází, kdež soustružníci před domem Vilimkovic prodávati obyčej mají, aby jemu také truhličky za 2 nedčle aneb do toho času, dokud oni sedětí budou, povoleno bylo. - F. 278'. Hons Sifrmon oznámil, Ze sobě, některé štětky maje, místo na rynku oblibil — žá- dajíc, aby mu povoleno bylo. Oznámcno mu, poněvadž městského práva nemá a usedlý není, že se mu (olio ni- kterakž dostati nemůže. (ib. f. 279.) (Týž) žádal, aby mu místo u Kunšovic ulice k prodávání štětek o jarmarce j pfed jarmarkem propůjčeno bylo. Jestliže o jarmarce prodávati chtíii bude, żadosti svć użije, ale krom jarmarku, poučvadž měštěnínem není, prodávati nemá. (P. 302) Ačkoliv měštěnín Nov. M. Pr. jest a ještě se neví, zdali městské právo má neb nic, však poněvadž člověk potřebný jest, lakovć misto unu vykázáno bude, z ktcrého po 15 gr. platiti: má. 53. 1615. — Tamléž č. 470 f. 33. Jiřík Studenský žádal za propůjéecní mísla pod loubím před domem p. do- ktora Jana Kaufera k prodaji chleba. Jest povoleno pod plat suchých dní po lo gr. — F. 39. Michal Najmon žádal, aby mu dopříno bylo před Tejnem žemličky pro- dávati. Propůjčceno mu též místo pod plat suchých dní 15 gr. — F. 54. Voršila Wornaurová žádala, aby ji místo na rynku k prodávání páleného vykázáno bylo. Propůj- čeno jí. — /“ 59. Barbora Ulrychín žádala, aby ji nějaké koření na rynku prodávati bylo dovoleno. Povoleno. — F. 85. Starší cukráři oznámili, že Kryštof Ilylpalt cukrář proti rathouzu několik míst [jedno u rathouzu], cukr prodávaje má, což proli vyměření panskému jest. — F. 95. Tobiáš Kynter žádal, aby mu ten krám, který Jiřík: Žemlička pod orlojem drží, k prodaji vécí rot. Xmidskych pronajat byl. Pronajat na 5 k. v půl letě odvozování na ten Cas toliko, ale budoucně, když by sobě živnost zlepšil, víc dávati bude povinen. — F. 97. I. Na náměstí. I x Kateřině Pelcové a Marjané Soltové propüjécna m(sta přední vedle Anny Doktorky proti kašně na rynku k pro- daji ovoce. — HF. 98. Starší pořádku souslružnického žá- dali, aby jim místa k prodávání soustruZnickych vécí před domem Vilimkovic na rynku vedle starobylého způsobu pod plat propůjčena byla. Propůjčeno, aby při suchých dnech vánočních jeden každý z nich po 15 gr. dával. 54. 1616. — Tamléz f. I10. Tobiás Walter Zádal za místo k prodávání sklenic o jarmarce, aby mu misto vykázáno bylo proti domu Jednorožceovic. Propůjčeno mu též místo pod plat o každém jarmarce po 20 gr. — Jan Wecl žádal, aby mu místo k prodávání nožův proti rat- houzu vedle Jana Millera zapsáno bylo. K žádosti jeho povoleno, aby po 20 gr. každého jarmarku odvozoval. — F. 111. Albrecht Braun žádal za místo před rathouzem, aby o jarmarce sedati mohl. Jestliże po 20 gr. m. od- vede, tehdy takového místa užíti má. — /[I7. Marta Karafilátová žádala, aby jí místo na rynku, kde se máslo prodává, k prodávání ovoce suchélho zapijceno bylo. — (F. 153.) Páni propůjčili jsou místo na rynku za šráky pe- kařskými, kde se omaslek prodává, k provozování živnosti v prodaji másla a sýrův. Kteréhožto místa do vůle a libosti pánův užívati a z něho při každých Sucbých dnech do úřadu šestipanského po 15 gr. m. odvozovati mi. — I°. 143. Jakub Rehoř soustružník žádal aby mu místo na rynku k prodávání věcí soustružnických bylo propůjecno, že se chce pokojně chovati. (F. /44') Propijceno mfslo na rynku před Vilfmkovic pod plat Suchých dní 15 gr. — F. 146. Marjana Kapounka žádala za místo mezi za- hradnicemi na rynku k prodávání salátův. Propůjčeno. — F. 152. Ondřejovi Weitkmanovi soustružníku propůjčena Zivno-t a vykázáno místo k prodaji na rynku před domem Jednorožovic pod plat Suchých dní po 15 gr. — F. 200. Bartoloměj Visendcr flašnýř žádal, aby při místu nárožním o jarmarcich k prodaji na rynku propůjčeném vzůstaven byl. Poněvadž jest po několik jarmarkův toho místa no- užíval, ale jiným je najímal a sám z nělo nic neplatil, pročež že takové místo jiným pod plat zapsáno jest. Bude-li sobě kde jinde moci jaké místo obrati, że mu budc propijceno. — PF. 201. Kateřině Herkulesové pro- půjčena živnost prodaje vína na rynku. Též Anně Kočové. — F. 201. Wolf Helle, kupec z města Normberka, žádal, aby mu místo k prodaji koření o jarmarce bylo propůjčeno. Oznámcno mu, aby asi tejden před jarmarkem sv. Václav- ským se ohlásil, bude-li které místo jemu příjemné, že mu bude propůjčeno. — F. 202. Jan Jablonský žádal za místo před rathouzem, aby manželka jeho víno a jiné ovoce prodávati mohla. Až se to místo spatří a od tržného zpráva vezme, odpověd mu bude dána. — F. 282. Lidmila Kuchtová přednesla zápis propůjčení sobě místa o jarmarce na rynku a oznámila. že jest naslechla, kterak by to místo jinýmu propůjčeno bylo. Žádá při tom züstavena byti. Oznámeno, že na jisté poručení pánův měštěnínu zdejšímu rotšmidu takové místo propůjčeno jest, a ona Lidmila šmejdem svým jiné krámy všecky zastie- ňuje. Pročež když se boudy o jarmarce stavěti budou, aby na lo pozor dala, mezi jinými šmejdíři proti Meňovům místa užíti moci bude. — HF 288. Lidmila Kuchtová žá- dala za místo k prodávání věcí šmejdířských blíž ulice Kunšovic o jarmarce. — F. 292. Hans Miiller, jakoż jest toho vyhledával, aby mu misto bliż domu p. prymasa k prodávání šotských věcí propuštěno o jarmarce bylo, čehož jest i dosáhl, ale Ze jest o jminulém jarmarce, jsa po handli svém v Lipsku, tu boudy nepostavil, hned se toho Michal Pichler ujal, na témž místě jemu zapsaném třetí boudu, dvč prve maje, postavil, jí najímá, pročež 

Strana 64
64 I. Na náměstí. žádá, aby mohl téhož místa vedle zapsání svého užívati. Dáno mu za právo. — HF. 304. Voršila Pecková žádala, aby ji místo před hodinami k prodávání štokfišův a he- rynkův propůjčeno bylo. Oznámeno jí, že se k tomu ni- kterakž povoliti nemůže, poněvadž místa k prodávání štok- fišův jinde vysazeny jsou. 54. 1618. — Kniha sestip. ¢. 477 f. 1. Anna Knížetská jinak Paterková za místo na rynku. aby mohla koláče prodávati, žádala. Jest jí oznámeno, poněvadž jest ona předešle z toho místa ušla a na ten čas jiná podle dovolení pp. úředníkův užívá, že nemůže býti povoleno. 55. 1619. — Tamlez f. 19. Pan Mikuláš Diviš žádal, jakož jest paní Dorota, po panu Mikulášovi Konc- ciusovi kanclifi vdova, krámce pod orlojem v držení byla, nyní pak umřevši, též místo prázdné zůstává, aby jemu k prodávání dcerce jeho dopříno bylo, poněvadž on sta- rým obce služebníkem jest. Povoleno. -. Tamlé£ f. 27. P. Wolfovi Sopperovi podle cer- tifikací z rady vydané k nájmu krámu pod hodinami po- voleno. 56. 1620. —' Kníha šeslip. č. 2148 f. 131. Pavel Nycefor krámce pod velkým mazhauzem rathouzskÿm, druhý od boudy, postoupil Ondřejovi Městeckému. Kašna. 1. 1593. — Daéicky sv. I, slr. 179. L. 1698 založena jest kašna rourová vodní velká a nákladná upro- střed rynku velkého před rathouzem v Star. M. Pr. Stálo to nemálo. 2. 1596. — Rukop..C. 994 /. 46. Třetí den m. Aprilis v úřadu šestipanském na rathouze St. M. Pr. slo- vutný pán Václav Krocín z Drahobejle, prymas města to- hoto, pořádný počet radní ze všelijakých příjmův — 1591 od 20. m. Februari — aż do tfetiho dne m. Aprilis 1596 — na některá stavení — kašny na rynku mramorové — vydal, počet vykonal. 8. 1614. — Kmiha šestip. č. 475 f. 121. (Do rady zpráva o hokyné po ulicech, ka$nu na rynku a ne- dostatek písku.) Slovutné a mnohovzáctné poctivosti V. Mti pane purgkmistte a páni radní milí! NikterakZ V. Mtem v známost uvésti pominouti jsme nemohli, kterak sc —. Dále také spatřivše: veliký nedostatek při kašně mramo- rové v rynku proti domu radnímu pro všelijaké pohodlí a ochranu města před ohněm nenadálým, kteréhož milo- stivý Pán Bih uchovej, vyzdviżenć. shledali jsme to v skutku, jak veliké opravy potřebuje, že by dále státi ani mnoho vody v sebe bráti nemobla, mlynáře přísež- ného nad mostem Pražským spolu s kameníkem povolavše, takové zprávy od nich jsme dosáhli: Pokudž kašna menší, do kteréž voda z stojanu vypadá a na níž nejvíce záleží, ve dně všecka kamenem žehrovickým vyfutrována i po stranách, kde co sešlého mramoru, vycvikována nebude, že na velikém nebezpečenství zůstává, anobrž i kašna velká nemálo opr vy a vycvikování pro tracení vody do sklepu pod ni, kterýž nyní plný se spatřuje a tudíž pří- stupu k trubicím dolejším brání, potřebuje. Jak o tom z uvážení V. Mti poručiti ráčíte, nařízení od V. Mti oce- káváme. 1. Na náměslí. Pranýř. Viz zprávy při radnici výše uvedené a události na náměstí, které hned následují. Události na náměstí. 1. 1091. — Lelop. Kosmüv v Pramenech sv. IT. SIr. 127. Nusquam cnim melius ditaberis nec amplius magni- ficaberis, quam in suburbio Pragensi et vico Wissegradensi. Ibi Judaci auro et argento plenissimi, ibi ex omni gente negociatores ditissimj, ibi monetarii opulentissimi, ibi forum, in quo preda habundans superhabundat tuis mili- tibus. 2. 1180, 21. června. Lelop. mnicha Sdzavshého v Pramenech sv. IT. sir. 257. XI. Kal. Julii Sobezlaus, dux Boemorum, insidiatores vite suc quosdam decollavit in foro Pragensi publice, quosdam pedibus ac manibus ac linguis et visu privavit. — Lelopisy HradisIsko-Opato- viché lamléz str. 394: Qua perniciosa coniuracione pate- facta tam ipse Mirozlaus quam sui fautores — interierunt. Krivozud quoque ct Waccmil ct Albrecht, super cadem coniuracione accusali ct ardenli ferro probati divinoque indicio dampna, in Pragensi foro miscrabiliter sunt dc collati. 3. 1990. — Lislina podvrżend u Erbena, Re- gesta I. č. 620: Et marsalcus noster [regis] iunior in foro Pragensi, vel alias, racione beneficii sui pauperes Brevnoviensis ecclesie res suas vendentes, in nullo audeat molestare. 4. 1907, l.fjna. Lujdé. A. d. 1967 consummatum est opus imaginum quarundam Japidearum, quae crectae sunt in foro civitatis Pragensis ob recordacionem ct memoriam perpetuam Wenceslai, regis Boemiae. 5. 1301, 9. srpna. Rukop. ć. 993 f. 9. — ductus aque fluentis, qui vulgariter aytuch dicitur, a statua in medio foro sita, in qua homines maleficientes puniri pro suis excessibus consveverunt, per institas usque ad aciem inferiorem domus Franconis sartoris. — 6. 1810. — Petra Zilavshého hronmika | Zbra- slavshd v Pramenech sv. IV. str. 168. Frater Herman- nus, magister curie in Praga, cum alio monacho Aule Regie ablata queritans mestus ivit per forum Pragensc. Hos cum Heinricus de Huffenstein, marschalcus Chorin- thiani, vidisset et ad se vocasset, ipsis stomachanti voce talia dixit: Vos monachi state ct audite me! Vos estis regis inimici publici et nobis contrarii, credite michi, quia vindicabo me de vobis etc. 7. 1811, 7. února. Petra Žitavského kronika Zbra- slavská v Pramenech sv. IV. str. 177. Cum rex (Jo- hannes) coronacionis suscepisset bencficium, de castro Pragensi rex cum regina cum magna descendunt gloria. Turba enim, que precedebat et sequebatur, crat innume- rabilis, induta vestibus preciosis; capitibus autem novi regis et regine electis dextrariis insidencium erectum quatuor epistiliis velum quasi celum rutilans immincbat ; ipsos quoque per civitatis utriusque medium usque ad ecclesiam b. Jacobi fratrum Minorum, canens in tubis, cytharis et organis, tympanis et choris et in omni genere musice letabunda concio deducebat. 8. 1811, 6. prosince. Rukop č. 993 f. 64. In no- mine domini amen, Cum ea, que fiunt in temporc, labantur 

Strana 65
I. Na náměstí. cam temporc, cxpedit, ul, que aguntur, in scripta pu- blica redigantur. Hinc est, quod nos Wolflinus iudex et Heinricus dictus de Lapide, Matheus ct Conradus dc Egra, Johannes Wolflini, Fridericus de Gallis, Albertus filius quondam Alberti, Hilpraudus Czwifinger, Conradus de Neunburga, Rudgcerus dictus Pauwcr, Merklinus Pi- braner et Jacobus dictus Slechenchof . . iurati et cives civitatis Pragensis . . notum facimus universis presentes litteras inspecturis ct eciam audituris, quod cum serenis- simus princeps, dominus noster, dominus Johannes, Boemie et Polonic inclytus rex ac Lucemburgensis comcs, post introitum civitatis Pragensis primum publico iudicio ase domum olym. Symonis Stukconis in ipsa civitate nostra presentibus reverendo in Christo patre ct domino, domino Petro, Maguntino archiepiscopo, et illustri comite domino Bertholdo de Hennenberch nec non nobilibus viris do- minis Heynrico de Lipa, camcrario regni Boemic, Alberto von Hohenloh, Dithelmo ct Walthero de Castello, Johannc de Warchenberch ct nobis ac aliis quam plurimis fide- dignis ct honestis viris eidem iudicio assidentibus prese- disset, mote ct proposite fuerunt multiplices querimonie de hiis, qui marchionem Misnensem cum sua potenli co- mitiva Pragensem civitatem sub tempore illustris principis domini Heynrici, ducis Karinthie, immiscrant in grandc et grave civitatis nostre predicle dispendium, preiudicium et gravamen. Quo ex facio prefatus dominus noster rex matura deliberacione cum suis fidclibus ct nobiscum pre- missa sentenciando pronuncciavit et pronuncciando senten- ciavit, ut omnia privilegia, instrumen'a cl littere, que regnante predicto principe, domino Heynrico, duce Ka- rinthie, in Boemia confecte, scripte ct sigillis quibus- cunque sigillate scu roborate fuerunt, casse, irritc ct vane essc debeant de celero et nullius vigoris penitus seu va- loris. 'lestes huius rei sunt prudentes ct discreti viri: Wolframus, filius olym Meinhardi, Nicolaus Geunahe[r], Jo- haunes de Gallis, Sypoto de Weneschau, Meynhardus Kokczaner, Albertus Stukho, Nicolaus Hiltprandi, Pillun- gus de novo foro, Heynricus Negel, Fridlinus Payer, Ulricus Cznoimer, Wolframus de Strasburch ceterique homines fide digni, cives civitatis Pragensis. In cuius pro- testacionis memoriam firmiorem presentes litteras ex certa sciencia nostra scribi et sigillo civitatis noslre fecimus consignari. Actum ct datum Prage anno domini millesimo trecentesimo undecimo, VIII ydus Decembris. 9. 1891. — Petra Zilavského kronita Zbraslav- skad v Pramencch sv. IV. sir. 257. Anno d. MCCCXXI Johannes, rex Boemie, de comicia sua Lucelburgensi re- versus Pragam in octava Purificacionis b. Virg. est in- gressus, qui elapsis diebus quindecim torneamentum, ad quod plurimos nobiles vocaverat, in foro Pragensi habuit, in quo dc dextrario graviter cccidit, in lutoque maximo diucius volutatus, equorumque pedibus immaniler concul- calus tandemque quasi semivivus scenolentis armis et vestibus totaliter deformatus dc multitudine fuerat vix extractus. Ad hoc miscrabile spectaculum aliqui feccrunt planctum, aliqui vero plausum. Per hanc sinistram sortem suscepit rex dolorem in corpore, sed non mortem. 10. 1871, 22. Gervence. Lupdéc. Joannes, comes Lu- cemburgensis et Lyniae, cognominatus Gallus, quod in Gallia essel educatus, Karoli IV. imp. cx Wenceslao fratre nepos, archiepiscopus Moguntinus numero 69. ct elector, in medio urbis Pragensis foro ipsi Carolo IV. iuramentum fidelitatis praestitit feudumque sumsit. 11. 1892, 5. prosince. Hdjek f. 366. U vigili( sv. Mikuláše i na druhý den povodeň byla veliká po vší zemi České a zvláště u Prahy, takže se lidé po ryňku I. Na náměstí. 6 or Slaromestskem na lodčch vozili. Do sklepüv podzemních mnoho vody nateklo, odkudž i domům na gruntech nemalá škoda sc stala. 12. 1409, 8. září. Kronika Česká Lipska u Hóflera Scriplores sv. I, str. i[. Feria tcrcia posl festum s. Egidii pulsabatur campana magna in prelorio Pragensi trina vice, primo hora XVII, secundo hora XX et tercio hora XXIV. Et eadem hora incensi sunt ignes bene sex- ingenti (sic) fere coram qualibet domo. Et magister civium Petrus Habhardi de albo leonc cum aliis consulibus equi- labant cum tubicenis hinc indc in civitate, usque ad quar- tam horam noctis ct gralulabantur multum de reintegra- cionc ac unione ecclcsic. 13. 1410, 26. dubna. Kronika Česká Lipska u Hó- Jlera. Scriplores sv. I, str. 11. Quidam Polonus, nuncius, portitor litterarum, maledixit. Wickleff cum suis fautoribus, qui ob hoc feria sexta in die s. Marci cv. fuit flagellatus prope mediastinum in Mai. Civ. Prag. 14. 1412, 11. července. Staří letop. čeští. Byl sem při tom, když bylo v ten pondělí a v hodinu, jako třetí na den, a jiZ se bylo proneslo, Ze jsń (i tric [protivice sc prodávání odpustküv] zjimáni pro odpustky. I mistra Husi to bylo došlo. I šel mistr Hus s jinými mnohými mistry a studenty na rathúz, prose pánóv konšelóv, aby jeho před se pustili; že by chtěl rád s nimi promluviti. A tak se stalo, že s několika mistry pustili jeho před sc; jiní všickní mistři stáli pred rathízem s svými studenty, jichžto mohlo býti na dva tisíce. V tom mistr Hus mluvil s konšely, prose jich, aby těm třem nic nečinili pro ty odpustky a pravě, Zc on jest loho póvod, aby tčm od- pustkóm bylo odpicráno a méli-li by jim co proto učiniti, aby jemu prvé učinili, že on jest toho prvnie příčina. Konšelé potázavše sc, odpovčdčli jemu a jiným mistróm, kteříž s nim byli, že jim nic nemá se proto státi, aby šli s svými domóv a aby se rozešli na svá obydlé. A tak mistr Hus maje za lo, že jim nic nebude, šel s dobrú mysli s svými se všemi do Betléma a jiní na svá obydlé, jeho doprovodivše, Ale lid vešken obecný očckáváše na rynku, co z toho bude učinčno, a hlediece jaký konce ta vče vezme. Nebo ráno kázali byli bificóm volati, aby všichni chudí i bohatí byli na rynku, té pak chvíle opět kázali zpět volati, aby vSichni z rynku se roześli na svć obydlć. A kdyż se lidć najvíce rozešli, tehdy konšelé rozkazali právu a mistru, aby je vyvedice i stinali. A šli mnozí odčnci z rathúzu (a vše byli Němci konšelé 16 chvíle i také oděnce všecko Němce zpósobili a jiných bylo obyvatelóv tu mnoho Němcóv), a obklíčivše ty jisté i kázali je stínati u veliké teskni téch odéncóv. A nedovedli jich na miesto popravné, než proti domu Celného (kdež nyní jest vytesán a nama- lován jednorożec), tu je stfnali. A ihned jedna nábožná žena vrhla tři prostěradla bílá, aby ta téla jimi prikryta byla. Tudież potieZe inistr Jicín s velmi velikym zástupem mistróv, bakaláróv, studentóv a s jinfm lidem obecným a beze všic brani, ale pokojně. A vzemše ta těla i nesli je do Bellema —. Té chvíle, když je chtěli: stínati, biřic volal: »Kdo by se téhož dopustil, že by se jemu mělo téZ státi«; ihned bylo na tom miestě odpierano, prvé než mistr Jičín přišel, že se jim křivda děje a že jsú hotovi proto též podstúpiti. A kterakżkoli někteří byli proto zjimáni, však jim již nic nesměli učiniti, vidáce veliký rozbroj a reptánie v obecném lidu pro ty stínané; než ponechavše jich přes noc v šallavě, nazajtří jim kázali biticové jíti před pány, a praviece, že by je volali. A když z šatlavy vyšli, zavřevše šatlavu a rathúz, i kázali 9 

Strana 66
66 I. Na náměstí. jim domôv jíti; a kdož nechtěli, ale biči je odhrozili, aby před rathúzem nestáli. A jiného mnobo dálo se ty dni; a na každý den volali, aby se před rathúz nescházeli, ale čím viece volali, tím viece se schazeli. Paki je kdy rozehnali, po malé chvíli opét se sešli a o těch věcech, které sú se dály těch dnóv, spolu rozmlúvali. 16. Asir.1416. Chronicon Procopii, nolarii Pra- gensis, u Hóflera, Scriptores sv. I. str. 76. Eo tempore post combustionem magistri Johannis Hus, quia dominus de Przimda immaniter pauperes villanos trucidavit. — capti sunt — clientes et fures — captivati et Pragam adducti, qui feria II. post Reminiscere in patibulo Pragensi sunt suspensi, inter quos erant tres fratres germani ad suspendium simul ducti ligati alios precedentes, duo simul et unus preter cum aliis furibus XXIII suspensi et qnatuor. Actum feria II. post dominicam Reminiscere a. 1416. 16. 1418. — Staří lelop. čeští. L. 1418 a málo před tiem pan Plavenský rytier zače válku s králem Vá- clavem a je se pomahati Tistovi z Přimdy. — Plavenský rozum&je, Ze by málo na králi vyválel, dá se králi na milost — a král, ačkoli jemu hrdlu nic neučinil, však jeho dal Staroměstským do vazby na rathúz; i byl u vě- zenie tak dlúho, až král Václav i umřel. — 1419. Ty dni pán z Plavna, kterýž z dávna seděl u vězení, jest pro- puštěn z rathúzu z toho vézenie — takZ jim nic nezdrzel, — ale byl proti té strané. A proto koráhev jeho viece než dvě lété sa pranéfi v Star. M. Pr. visela. A podlé jeho koníhve visela korúhev pana Jana Mésteckého. 17. 1419, 17. srpna. De origine Taborilarum. Ad mandatum Johannis brasiatoris dicti Bradaty, tunc inagistri civium Mai. Civ. Prag. — prior Carthusiensium cum suis omnibus monachis, conversis ac noviciis captivati et circa horam XXIV ducti ad pretorium in Mai. Civitate. ibidem per totam noctem laycali custodie mancipati. 18. 1420, 7. února. Vavřince z Březové kronika Husitská v Pramenech sv. V. str. 367. Die VI Mai d. Czenko — de castro [Prag.] ad manus regis Hungarie — condescendit. Pro quo valde turbatus et deicctus est totus populus. — Et statim banderium suum seu vexillum, quod in /urri prelorii Ííuerat extensum, in terram est deiectum et in mediastino perforatum, tamquam forct sine fide, extenditur, pileolo ad instar eius gallee depicto et sub ipso vexillo supposito. (V Geském textu: A hned ko- rouhev jeho, kteráž na věži z rathouzu byla zavěšena, na zemi strhše a popálivše sa pranéři, jako by byl bez víry, roztáhli jsou.) — Sir. 379. Et tunc communi consensu — electe gunt certe persone, que deligenter investigarent, si qui Pragensium nondum sub utraque specic — commu- nicarunt —. Hii ergo sic electi quasi cottidie zs pretorio consedentee evocabant cunctos ipsis denunciatos et suspectos et quicunque ex ipsis nondum communicantes sunt com- perti, hii sub vexillo seu bannerio d. Czenkonis, quod in mediastino (kterážto na pranéri visela) fuerat extensum, de civitate — eduoebantur. 19. 1420, 27. září. Vavřince z Březové kronika Husitská v Pramenech sv. V. str. 432. Feria VI. ante Wenceslai de castro Pragensi de pixide magna unum virum et quinque mulieres uno ictu interfecerunt in cir- culo Antique Civitatis, de quorum numero fuit una mulier pregnans, cuius puer de matrice evolutus adhuc vivus fuit baptisatus. 20. 1421, 26. března. Vavřince z Březové kronika Husitská v Pramenech su. V. str. 477. Feria VI. pro- xima post Pasca Antoch, presbiter Thaboritarum vesanus, predicavit in circuló Pragensi de duobus cornubus bestie I. Na náměstí. asserens, guod unum ex hiis cornubus sunt consules Anti- que Civ. et alind magistri Pragenses, qui hiis cornubus inpediunt sanctam veritatem, non pcrmittentes sine ornatis sive plastis divinum peragere officium, sed volunt, quod in ornatis presbiteri officient, quod est expressa heresis, sicut scrofa volat. Hortatus est igilur fratres suos, ut in Praga non maneant, nec Pragensibus sint coadiutores. 21. 14921, 21. května. Vavřince z Březové kronika Husilská v Pramenech sv. V. str. 482. Die XXI. [Maii] capitancus autem civitatis [Taromirz] de Czrwenohorsky [Jan Cervenohorsky z Náchoda] ibidem captus et Pragam adductus i£ prelorio captivitate est inclusus — Et ibidem in campis — presbiter Johannes — conclusit concordiam inter d. Czenkonem Pragensemque communitatem —. Vexillum suum, quod fuerat smediaslimo inpositum, est depositum. — Chronicon veteris collegiati Pragensis u Hoófera Scriptores I. str. 84. Dominum Hinconem Czrwenohorsky captivum Pragam duxerunt et in pretorium posuerunt. 22. 1499. — Chronicon veleris collegiali ,Pra- gensis wu Hóflera Scriptores I. sir. 85. In civitate (Broda Theutonicalis) cciam quidam famosus et strenuus valde miles, qui fuit capitaneus, Polonus dictus Zawissie Czerny, captus est et captivus cum quodam milite, Mrwicze dicto, in pretorium Pragense ad Czerwenohorsky deportatus. 28. 1422, 9. února. Staří letop. češlí. Pro ukro- cenie a stavenie mnohých řečí, jenž bieše o smrti slavné paměti kněze Jana kazatele obce Pražské, já, jenž jsem při tom byl na rathúze Star. M. Pr., jenž sem viděl a slyšel, kterak sú se k němu měli lstivě a ochotně jeho pokrytí nepřietelé a kterak jest on jim zase upřimě od- poviedal, nevéda o jich lstivém a jidášském o jeho krve vylití skonánie, tiemto napsáním vyznávám všem, kterak se jest dálo a jinák nic. Najprvé kterak v druhú neděli v postě po obědním kázání přišli dva konšelé, jeden novo- městský a druhý staroměstský, hledajíce kněze Jana, aby šel na rathúz Starom., že jeho páni o pilné véci potře- bují. A nenalezše jeho doma, šli preč. Potom několik posluov přišlo a vždy doma nebyl nalezen. Pak jako po dvú hodinú opět posel přišel, tu jest ho nalezl doma i řekl k nému: Knéze Jene, pánit sá vzkázali, aby již dnes na rathúz nechodil, neb sú již póni doluo seśli, než v jitře po samém kázaní rač přijíti. Tedy jsa nazajtřie po kázánie, pojem mne s sebú i šel a na cestě než sva došla k rathúzu, potkala sme dva konšely, ani poň jdú, aby pospicšil, že páni ho čakají. A když jsme přišli, já chtěl před světnicí zuostati a jeden z těch dvú konšeluov vece: kněze Jene pojmi tohoto s sebú. A když sme vešli do světnice, všickni sú proti němu povstali a velmi ochotně jeho přivítali. A kdyż sedl mezi nimi v lavicech, tedy Petr Věžecký vece: nuže milý kněze Jene, гай? nám o výjezdu do pole, kam bude najlépe jeti, do Moravy-li čili k bratřím Táborským, jenž toho velmi žádají na nás, Gili Krasikuom retunk dáti. Tehdy kněz Jan vece: zdá mi se, abyšte obeslali bratři Táborské, ať se sberú s obci Klatovski, Su$icki, Domażlicki, Piesecki a my obteteme Hrádek a tuť nám věrní odsud potáhnú. A odtud pošlem jiezdné a lidu néco pésieho, at s Táborskú obcí a s jinými Krasikuov retují. А Věžecký Petr s purkmistrem, oba smějíce se, vecesta: rovně si se kněze Jene s námi úmyslem srovnal. Tehdy purkmistr vece poslu: chutně jdi po hajtmana po pana Haška, at ihned ráčí přijíti,; neboť jest toho pilné potřeby. A jiné posly rozeslal po purk- mistra a konšely Nov. M. a tomu poslu, kterýž jest šel po pana Haška vece: povéz pánu, Zet již kněz Jan přišel, at pospieší. A po malé chvíli přijide hajtman a Věžecký 

Strana 67
I. Na náměstí. Petr vece: pane hajlnane, tol sc jest knéz Jan rovně s námi úmyslem srovnal o pole. A po malé chvíli vece purkmistr Starom.: jiz-li sú priSli ti v3ickni. po kteréž sme lístký. rozeslali? a posel vece, že již. A on jich kázal zavolati. A když přijedechu, vece jim purkmistr Starom.: a kde Jeroným Srol a Jíra rukavičník? Tu počne se hně- vati a káza poslovi lu po ně jíti. I kázal jim ven vystúpiti, až by i ta dva přišla. A když vystúpiechu, vece purkmistr Starom.: milý kněze Jene, tebeť jsú poslušní, přičiň se k tomu, abychom je smieřili než na pole vyjedem. Tehdy kněz Jan, vyňav deštičky i poče mluviti a řka: chcete-li obec sjednati, toto mâte zachovati: nebcïte domuov, vinic i jiných věcí, což jest komu veliká obec dala, a služeb- níkuov zkušených, P. Bohu i obci věrných, tak hanebně nelučte od sebe a zvláště Bzdinky i jiných, neb nikoli nesjednáte, než k větším kyselostem zbúříte. A vzhled na Haška vcce jemu: Panc Haïku, kdyby ty co dobrého této obci učinil a ji věrně něčím posloužil a oni tě potom nepoctivě od sebe jako nevěrného odstrčili, bylo-liť by to líbo? A on vece: ne, jistě nebylo. A kněz Jan řekl: nepřej lež jiným. Tehdy purkmistr Starom. poče mluviti řka: nechmež toho, kněze Jene, staneť se podle rady tvé. a když to pověděl, kázal pozvoniti, a posel vkročí do světnice a purkmistr vece jemu: milý, již-li jsú tu všichni s lístky? A on řekl: ještě nenie Jeronýma Srole a Jíry rukavičníka. I káza poslu, aby jim kázal vjíti, kteříž jsú přišli. A když přijidechu, pan Hašek vstav jide ven. I vece k nim purkmistr Starom.: nuZe pro milÿ Buoh, pusttež všceky kyselosti z srdcí, abychme vás mohli smířiti a zvláště kteří ste byli ondy zjímáni. Petřík Rezek vece: páni, já proč sem ondy u vězení byl, jistét to pravim, a dálit mi to P. Buoh, chciť na tom umříti, žetť s těmi zrád- nými pány a s jinými protivníky nechci se zapisovati, dokavade neuzřím ani skutečně plní zákon boží. I jedné tu řeč dokona, velmi po malé chvíli, rychtář s biřicem vskoëiv do svëtnice zkfièe: stuojte, zjímání jste. I pote bitické pacholky palcätem bfti, aby je chutně svláčeli a vázali. 1 přistúpivše dva zdviZechu kněze Jana a on kynuv rukú i vece: ponechtež mne, jizt vám dobře rozumím. A když jej pustiechu, šed ke dveřuom, jimiž vstapují do světnice, v kteréžto obec bývá, i kleče u lavice sepnuv ruce a tu dobrú chvíli poklečev, vstav jide mezi né do lavic i pote s nimi nëco Septati a purkmistr Starom. vece: jižť kněze Jene jinák býti nelze. Tedy kněz Jan vece: pro Buoh rozmyslete se o to, nic by o mú smrt nebylo, ale sámť neumru, vizte ještě, čo z toho přijde; jáz bych byl dávno netbal, coť by tu duší ze mne vypu- dilo, né, jakéží sem měl bydlo mezi vámi! A pověděv to i vece: prosímť vás, odpustíte mi k knězi jíti. I přišed ke mně za sluol ke dvefuom, P Bohu se vinen dal přede mné z hrfchuov a to mi Fekl: muoj bratre, jizt jà odtudto nikoli nevyjdu, neZ mAm za to, Zet tob& nic neudinf. Milf bratře, pomnmnožlit P. Buoh, prosiž tam kněží, ať s obcí, nebožátky chudými, až do té krvé vylití věrně pracují a zraditi se nedadí. A o kniehách učiniv rozkázánie, dav mi ruku vece: nuž milý bratře, Buoh tě žehnaj a prosím tebe, tím snažněji popros P. Boha za mne. A šed ode mne zciniv ruce i sklopiv hlavu počal po světnici cho- diti a biřicové v ty časy jiné vázachu. A Petřík Rezek uzřev an kněz Jan tak chodf a vida ani ho ani dri(, ani svláčí, mně, by mu nic nechtěli učiniti; i vece: milý kněze Jene, přimluv se, ať z toho něco horšího nevyjde. A on vece, toť se přimlúívám, milý bratře, buď nám žel hffchuov, zemrüce i puojdem spolu ku P. Bohu. A kynuv rukú i vece: mníš ty, bycht jà odsud vyšel? nevyjdet již Jan odsud. I poče opêt choditi, jako by co myslil po I. Na náměstí. 67 světnici chodě. A jiní bratři, kteří sú s ním stínáni, každý přišed ke mně, P. Bobu se vinen dal z hříchuov. A tu sem jich tázal každého zvláště řka: milý bratře, jižť vám o životy jde. Jakož sou se mnozí o vás domnievali, že byste něco pochybovali o těle a o krvi P. Jež. Krista. A oni mi odpověděli řkúce: nic milý bratře a my dnes přijímali tělo a krev svého milého P. Jež. Krista a tím bohdá veseleji zemřem. A kdyZ je pfipraviechu k své vuoli i řekli sú: podiž s ními kněze Jene. I on ihned neřekl slova i šel před ními napřed ze světnice, sepmuv ruce i řekl: otče nebesky, d&kujif, Zes mi dal od svych trpéti. Pak dále praví, ktož si tu byli, kterak se jest pokorně měl a beze všcho strachu pod meč hlavy naklonil. A kat nám pravil, že klekl a sepnuv ruce a kat jemu řekl: milý kněze Jene, dáš ruce, ať svieží, nebť nemohl bych tak nic učiniti. A tak svázav jemu ruce opak i sťal mu hlavu i jeho bratřím. A to léta od narozenic syna Božieho 1422 v pon- dělí den sv. Crhy a Strachoty. Potom po malé chvíli zvěděvše to Novoměstští zvo- nili k šturmu u Matky Sněžné a obce něco chudé sběhše se nemajíce k zprávě znamenitějšího než Vítka od čer- vených zvonuov, i běželi do Starého M. k rathúzu. A tu chvíli konšelé uteklí z rathúzu někudy z zadu. A tu při- běhše nalezli Haška, z kurvy syna toho zrádného, an jezdí krotě lid a praví, že knězi Janovi nic nenie. A obecní mnozí zvolali řkúce: není-liť jemu nic, kaž nám jeho uká- zali. A viddce an plete i zkfikli nañ druzf: haha, zrédnÿ nevčrný pane i s jinÿmi zlosiny, zamordovali ste nám kazatele našeho milého. A on s svými obrátiv koně nuž se pryč a oni po něm. A zatím zastaví žoldnéřuov něco s samostrely na nékoliko set v Zelezné ulici. A když se obec proti nim zbuff, ihned se rozprSiechu a utiekéchy, druh druha porážeje. A na rathúze ti, kterýmiž byl rathúz osazen, jali se také k šturmu zvoniti. A obec přiběhše, jedni počéchu vrata rathúská sekati, plechy odlupujice, a druzí okny a střechami tam se dobývati a dobyvše se tam zjfmali si ty n&které, jinymi rathiz osadivie. A pak brzo některaký bratr nalezl hlavu kněze Janovu i vyběhl s ní z rathúzu a vběhl s ní na hromadu hnojovú. T jal se ji lidu ukazovati. A uzřevše lidé hlavu kněze Janovu, v taký křik a v taký pláč a v taký hřmot a v takú žalost dali se, jeáto já nevím, by který člověk uměl to právě vypraviti Potom také dosáhl ji nějaký robenec i běžal s ní pryč přes ulice s některakú velmi divnú chtivostí. A potkav jeho kněz Jan, farář z Březnice, chtěl mu ji vzieti a on s velikým pláčem a křikem nechtěl mno ji z ruky pustiti, až mu ji vždy vydřel. I vzem ji chodil po ulicech. — Slaří letop. čeští. Téhož léta v pondělí po té neděli Reminiscere v puostě, stať jest kněz Jan, mnich zákona Prcmonstratského z Zeleva, kazatel od matky Božie Saěžné, a s ním jiných člověkuov dvanácte v Sta- roměstském rathúze u studnice a rathúz byl dobře zavřien. Jehožto hlavu kněz Gaudenius nosil na míse po Praze popúzeje lidu ku pomstě. A ihned Novoměstští s svú braní szvonivše se k šturmu, obořili se valem do Starého M. a zastavili se v Zelezné ulici, volajíce aby jim kněze Jana vrátili. Pan Hašek byl té chvíle hajtmanem v Starém M. — ten — s svými pozastavil se proti Zelezné ulici na rynku a srozumèv, Ze tu nic nezistie, skryl se jest v Praze. Pak jeden chudý pacholek vstúpiv s palicí na pušku Jaro- mířku, jenž tu před rathúzem stáše, i volal hlasem velikým a řka: Sem chudino! sem sem! tak že se k němu zběhnú mnozí. A Novoměstští vidúce, že odporu nemají, vyskočí na rynk a vytepú rathúz i nalezný tam stinané. 1 zvolajf velikými a hroznými hlasy na vrahy — a mistry, kteříž 9* 

Strana 68
68 I. Na náměstí. 1. Na náměstí. neutekli, ty zjimali a vsazeli na rathiz. — V ned&li potom | V. d. Hinco de Kolstain — et alii — Pragam — ad Maiorem svolána jest všecka obcc Staroměstská. A tu jsú sc radili, co mají těm mistruom učiniti, kleréž sú u vězení svém měli. TakZ se o to smluviti neuméli velmi dlúho až na tom zuostali, aby je zavezli do Hradce. 24. 1422, 17. května. Slaří letop. éesti. Potom v neděli před Božím Vstúpením — kněz Sigmund, knieže Litevské, přijel do Prahy. —— Porozumév néjaké neochot- nosti od Starom. konšeluov i kněží, po obědě jel na Nové Město. A tu — ujemše pod ním kuoň za uzdu, vedli jej slavně do Starého M. na rathúz. Vidúce to kon- šelé, že se velmi obec búří, ihned kniežeti pečeť a klíče položili, aby konšely nové zdělal; jakož se i stalo. Na- zajtřie sejde se všecka obec na rathúz a tu nové konšely zdělá. 25. 1422, 1. října. Staří letop. čeští. V středu na sv. Michala pan Bohuslav z Svamberka a Janek Bzdinka, hajtmané Táborští, s Tábory pokusili se o Prahu a to tiemto obyčejem —. Když přijeli do Prahy položili se na Novém Městě — A nazajtfie přišli starší na rathúz do Starého M. prosiece, aby jim byla obec veliká svolána. — I šli do Starého M. A prošli vešken rynk a žádný se k nim nepřimiesil až i prošli Dhíhá sti(dá. I šli po pří- kopě až k Matce Božie Sněžné a odtad nabravše tarasuov i šli opět do Star. M. Мей Чет Staroměstští také pod svú korúhey se sebrali i táhli proti nim. — Brzo potom konšelé v jeden svátek kázali se vší obci sjíti. A když bylo po obědě, obec sešla se na rynk. I kázali konšelé biřici volati, aby všichni šli na rathiz. Obec zkfice veli- kými hlasy: nechcem, nechcem! A v tom někteří z obce běževše k šatlavě i vytepú ji a vězně Táborské vypustí i ty, kteříž byli z Křivoklátu. UslySev tu búři kněz Sig- mund káza svým hotovu rychle býti na koních i vyjede na rynk a poče se ptáti, kteří jsúí to, ježto šatlavu vybili. Takž počechu je jimati a v šatlavu vsázetí. A když již bylo k večeru, kaza kněz Sigmund konšeluom po kata poslati i kaza je po jednom z šatlavy voditi. A když jich již pět stato bylo, prosili jeho, aby již pfestal tolo stínánie. A pan Vilém Kostka s svú čeledí jeda pryč vece: Ne- katujž se s nimi, dokudž chceš. A ihned přesta toho sti- nánie. 26. 1426, 11. bfezna. Rukop. ë. 2099 f. 174. Feria secunda post Letare magistri civium et domini consules Maioris et Nove Civitatum Pragensium officium consulatus resignaverunt serenissimo principi et domino, domino Sigis- mundo, duci Lithwanie, nec non domino et gubernatori nostro gracioso et favorabili, ad manus eidem sigilla dictarum civitatum in signum iuste et vere resignacionis dantes et tribuentes 74 preiorio Maioris Civ. coram magna commu- nitate. Quibus prediclus princeps coram predicta commu- nitate dictarum civitatum graciarum acciones de regimine et gubernacione fideli, bono, iusto, laudabili ac honesto immensas reddidit de nullo cosdem inculpando neque in posterum de facto aliquo dictum officium atüngente possc inculpari. Promittendo prefatis dominis temporibus affuturis omni favore et clemencia laborem eorum refundere. Ibidemque pretacta communitas dicto domino duci pro dictis consulibus multas el magnas graciarum acciones redidit et retulit exorantes et petentes eundem, quatenus ipsos a qualibet impeticione predictum officium attingente per quamcunque personam facta protegat favorabili clemencia pariter et defendat. Qui dicte communitati et consulibus promisit se velle adimplere. Actum, ut supra, a. XXVI. 27. 1427, 6. září. Kronika Barlośka z Drahonic v Pramenech sv. V. str. 597. Sabbato ante Nativ. b. Marie civitatem ad plateam sive circulum vencrunt et clamantes heslo »pax sancta« expectabant a civibus adherenciam et juvamen, qui: ipsis nichil iuverunt, sed porlis et cathenis reclusis ipsos bostiliter sagittaverunt et percusserunt ex omnibus partibus. Ipsi vero videntes tradimentum evidens ad cathenas venientes cum gladiis et cultellis aliquot cathenas eflregerunt, circa quam effracionem nonulli ipso- ram sunt interfecti et d. Hinko ad quandam domum dictam ad Elefantes fugit et ibi de domo est proiectus et interfectus, alii vero — ad Novam Civ. pervenerunt. 28. 1427, 6. zar(. Stał lelop. éesté. Téhoz léla v so- botu před Narozením Matky B. pan Hynek z Walštýna — a pan Smiřický — vskočili sú do města Pražského. A obec Staroměstská — je všecky zjimali —. A mistr Rokycana byl se oblekl v komži, proto aby jej znali, nebo stáli lidé zlí na rynku na Starém Městě dvěma fadama s kordy -vytrZenÿmi Cekajfce, koho by tudy vedli, aby zabili. Ale on Rokycan komží na hlavu piikryval ty vézné a tak je vodil do Satlavy. Znamenitéjs( pak vězně na rathíz vodili. Tu pan Hynek Kol&tejnsky v domu u slona nalezen jest a zabit od Makovce lotra a svržen oknem dolúv u zadních vrat. A pan Hynek byl uprosil toho Makovce od šibenice u Staroměstských; a potom byl zabitý vyvlečen pod pranéř. Ale Smiřický s jinými mnohými panošiemi jat jest a dán do vězenie na rathúz, ale potom jest z vězenie ušel skrze pomoc jedne dicvky. 29. 1498, 6. března. Staří letop. čeští. L. b. 1428 v sobotu před neděli Oculi stať jest Makovec pod pra- néřem v Starém M. pro své zlé činy. 80. 1432, 256. ledna. Chronicon Treboniense u Hó- flera Scriptores I. sir. 62. Die Conversionis s. Pauli fuit maximus ventus, tbi aesluarium prelorii Maior. Civ. Prag. erat incensum. 31. 1482, 21. a 22. Gervence. Kronika Bartośka z Drahomic v Pramenech sv. V. sir. 608. Fer ll. in vigilia s. Magdalene in nocte et fer. Ш. ipso die fuit tanta inundacio aquarum — quod quasi per totam civi- tatem Antiquam Pragensem, ymmo in platea communi circa mediasłinum ct per alios vicos ct plateas grandis aqua fluebat et.magnum dampnorum in celariis — fccit. — Chronicon Treboniense u Hóflera Scriplores I. str. 63. Sabbato ante Magdalene in nocle incepit plucre, pluit per totam noctem ct cras tota dic dominica ct feria secunda de mane maxima aqua inundavit. — Cum lioc eciam per inferiorem partem circuli Mai. Civ. Prag. cum magno impetu aqua fluxit. 32. 1486, 26. srpna. Staří letof. čeští. Tu neděli po sv. Bartoloměji Ciesařova Milost seděl v svém majestátu v Starém M. na rynku na stolicech povýšených pod českú korunú. A tu konšelé Star. Nov. i Malé Strany — i s obcemi slíbili sú věrní býti. — Téhož léta přijal ciesař manstvie od kniežat Slezských Opavských na rynku Starom. 33. 1486, 96. згрпа. Rukop. č. 2082 f. M. 11. In vi- gilia s. Bartholemei serenissimus princeps et dominus, dominus Sigismundus, rex Ungarie, Boemie nec non impc- rator Romanorum semper augustus, cum domina impera- trice Pragam de Iglavia subintrarunt civitatem honorifice suscepti et beneventati a Pragensibus post portas predicte civitatis cum clavium ab eisdem portis ipsius serenitati presentacione, quas illico magistris civium et consulibus restituit fidem omnimodam ipsis adhibendo creditivam. Et post ingressi ecclesiam b. Virg. ante Letam curían! ma- gistro Johanne de Rokyczano, archiepiscopo electo in hac 

Strana 69
I. Na náměstí. vera faciente cxhortacione: Domine salvum fac regem et cxaudi nos in die, qua invocavcrimus le. Kt hiis terminatis deductus per cosdem consules ct communitatem in curiam regiam ad s. Benedictum. Et dic dominico immediate post sequenti hora XVa idem dominus impcrator sedit i5 cir- culo Maioris Civ. Prag. in sedc sue maiestatis in corona regni Bocmie, quam de Ungaria cum tabulis terre et aliis rcbus secum adduxerat et ibi a tota communitate Pragensi et ab aliis baronibus ct civibus tunc presentibus pro de- mino naturali eL rege Boemic gracioso est susceptus, rc- positis sibi ibidem sigillis et clavibus a portis civitatum in signum vere subieccion's ct obediencie. Que sigilla et claves restituit consulibus iterum viceversa. Ibi cciam coram sua maiestate consules iurati et tota communitas Nove Civ. Prag. dimissa est libera ct soluta a consulibus et tota communitale Maioris Civ. Prag., de quibus a biennio et modico plus ipsis promissis fucrant obligati el votis per vivam vocis ipsorum expressionem. 34. 1436. 96. srpna. Veleslavintw Kalendas str. 453. V neděli po sv. Bartoloměji císař. Zigmund, král Cesky, seděl v svém majestátu pod korunou sa ryúku Slarom. vedle »bílého zvona« (č. p. 606) a tu mu kon- šelé i na mistě svých obcí všech tří měst Pražských slibo- vali věrnost, poddanost a poslušenství, jakožto králi a pánu svému. Potom vc čtvrtek nejprvé příští, 30. dne srpna, sadil sám osobně rady ve všech třech městech PraZskych. Primascm Starom. udélal Jana Rečka, dav mu pečeť sám svou rukou, a Jana z Kunvaldu od »stiíbrné hvízdy« učinil podkomořím království Ceského. 85. 1487, Б. července. Staří letop. čeští. V pátek po sv. Prokopu zaručen jest Vlhovec a mučen a potom stał na rynku. 36. 1487, 8. září. Kronika Bartoška z Drahonic v Pramenech sv. V. str. 620. Dic Nativ. b. Marie V. cum Viscone, milite dc Polonia, ct presbitero Martino , dicto Prostrzedek ct quodam dicto Zeleny, optimo sagittario de pixidibus, ct cum purgravio suo dc томе Syon [Rohacz] cum aliis XLV] captivis Pragam per gentes d. imperatoris aporlatus cst cl statim ad pretorium ad tor- menta ductus est ct tormentisati sunt acriler et in crastino feria secunda ipse Rohacz in cathena et cingulo deauralis ct alii in cathenis rubeis et quinque ipsorum in rubea veste in numero LI]I sunt suspensi, quia prius crant scp- lem captivali cius, videlicet Gindrzissek, Baba, Hrdinka, Zidek cL alii ipsorum complices. 97. 14837. 8. září. Słafi lelop. ceśli. V neděli na den Narozenic Matky B. — přivedli sú s sebú pana Jana Roháče a ryticře Vyška z Polsky a kněze Jana Pro- středka a Zeleného puškaře s jinými mnohými. Kdežto hned ten Roháč veden ješt na rathúz, mučen a lázán a nazajtří vo pondělí veden jest sc všemi svými k šibenici. A ač jest byl pán korníhevny — musil však viseli k roz- kázání ciesařovu na šibenici s tovaříši svými, kterýchž bylo na LX; Roháč najvýše a lito tři pod nim na jiné šibenici a pak jiní tepruv na obecní šibenici. 38. 1488, 29. června. Coronacio Adalberti I1. ve Vralislav. rukop. Г. К. 327. Dornoch rcith der konig und mit em vil herren in dy Aldestad keyn Prage. Do lis her phennige vor em streben und werfen. Do quam her vor das rathaws. Do stunden dy ratmanne vor dem rathawsc und halten bey сп etwas gcfangen, dy gobin syc dem konige, dy lis her Jedig und los. Und do hatte sich ge- sieket Michil Kot mit der waynburg, alz uff yczlicher seythen czelfíc mit alden radbern, und her ging vor und schickete dy waynburg. Dornoch czo czogen in der wayn- I. Na náměstí. 69 burg czum irsten czum stangin mil (anen und vil flcgelcr, kewlner und vil unlustig volk. Unde mitten undir en reith eyner greulichir angerichtir man als cyn konig und czog ufi dem marktc dem konigc cnkcygen und sprach: her wer is, der polnische konig und welde sich auch gernc lossin kronen cznm konigreich czu Bohcm. Nu segc lier wol, her helte is vorseumet und gap sich mit allem volke dem konige czu gnaden, und domete wart der Polen zere gespotet. Dach sprach man, der konig hettc umb des wille Michil Kot gegebin LX guldin; und reit der konig uff seinen hoff. Actum Prage a. d. M. CCCCXXXVIII ipso die Petri ct Pauli ap. 39. 1438, 27. květnu. Slaří lelop. čeští. V úterý pied sv. Duchem sfat jest znamenitý konšel z Starého M. Jan Mucck v rathíze, Ze — vyprosil sobé rychtáislvic Starom. 40. 1438, 18. Gervna. Slafí lelop. ceilí. N pátek po B. Téle král Albrecht prijel do Prahy. — Proti nému vyšel Filibert biskup s preláty a kanovníky a učením Pražským, měšťané se všemi řemeslníky s korúhvemi a s sviecemi slavně jeho přivedli po městě na rynk až do jeho hospody. — V neděli na sv. Víta — slíbili sú jemu Pražané poslušenstvie a člověčenstvic, když seděl na stolicí na rynku v Praze. 41. 1440, po 29. červenci. Kronika Barloska z Drahonic v Pramenech sv. V. sir. 023. Quidam vero Ambrosius, civis Antiquc Civ. de domo a alba campana [pfi pfepadení mésta] fugam «edil, qui in via captus — et demum post aliquot dies antc domum suam cst salva gracia capite truncatus. 42. 1440, 4. října. Kronika Barloška z Drahonic v Pramenech sv. V. sir. 624. Quidam Mathias dictus Smolarz et Ondrassko frenifex, cives Antique Civ. Prag., feria JIT. ín vigilia oclave s. Wenceslai, ut per precones clamatum erat, propter tradicionem et conspiracionem suprascriptis. anle mediastinum: Antique Civ. Prag. hora meridiei vel quasi capitibus: sunt. truncati. 43. 1440. Staří lelop. češlí. Potom mnoho let Slámuov erb byl přikován na pranéři; a byla kačice s zlatým nosem a nohami; ale přikována byla zpět hlav dolóv a nohami nahoru. A děti jemu zjimány a dlúho na rathúze u vězení chovány byly. — Hájek f. 416. — Erb Slámuov [Zikmunda], kterýž byl na tabuli namalován a na jeho domě přibit, konšelé rozkázali jej katu sníti a na pranéř přibiti hlavou doluov — a ta tabule na tom pra- néři byla několik let. 44. 1443. — Lelop. Ceske. — Konšelé rozkázali korúhve čtvrti na rynku vyvěsiti, aby, kdyby pokřík byl v městech. každý v své čtvrti byl hotov pod sv korúhov. Však potom skrze pány smíření jsou a Pražané bned ko- ráhve sloZili s slápuov. 45. 1446. 28. června. Staří lelof. Cestí. V ochtáb Těla B. byly slavné processí s tělem božícm z rozličných far —; jdúce rynkem i ulicemi až do své fary se vrátili. 46. 1447, 8. června. Slaří lelop. Сем. № den " Těla B. dělali slavné prosessí z far s tělem božím po rynku i po ulicech a jeplisky z pannami u vénciech a s trubaci, ukazujice se lidem s sv processí. 47. 1447, 17. září. Hájek f. 424. Den sv. Lam- perta Pražané Starom. rozkázali mnoho sudúv vína na ryük vláčkovatého vytáhnúti a tu rozkázali je pilně ohlc- dovati a dostatečně vykoštovati, nech'íce tomu, aby se jim lidé trávili, kázali je osckati, takže potokové tekli některými ulicemi. 

Strana 70
70 I. Na náměslí. 48. 1453, 11. dubna. Rukop..č. 992 f. 236. Když v neděli nynic minuhí ráno některými súsedy a panskými služebníký pro jisté výstrahy rathúz jest byl osazen, tu tehdáž ráno v neděli od týchž služebníkuov panských v yralech rathüzskych list některaký, an z předu dveří za plech zastrčen, v kterémžto listu pod jménem Sigmunda. Slámy z Nezřeva ku pánuóm purgmistróm, konšelóm i obcem všech tří měst Pražských psány sú byly věci roz- ličné potupné, hanlivé i hanebné, ješto sú sě chýlili k zkystlení a roztržení obcí Pražských i súsed, kteréžto široce vypsány byly a lživě, nevěrně i falešně dotýkajíc pánuov konšeluov i úředníkuov i také starších z obcí i řemesel. A ty věci dály sú sč skrze osoby některé muž- ského i ženského pohlavic, jichžto páni již diel docházejí, ncloliko PraZskym obciem k banbé, ale panu zprávcovi i všemu království Českému. Pro niežto páni purgmistr a konšelé Star. M. Pr. obeslavše na rathúz velikú obec svú vznesli sú to na mie i ten list před nimi tak a tu, jakož již dotčeno jest, nalezený čísti kázali praviece, že takových anebo k těm podobnych listuov viece jsü se doptali a mají je v své moci. Zádajíce od též veliké obce býti nauccni, co s tiem a kterak by měli učiniti i s těmi, kdož jsú ty věci neb k těm podobné spisovali, k nim radili, pomocni byli aneb o tom věděli a vědie, poněvadž i panu zprávcovi » také jiným viece takových listuov ro- zepsáno jest a dáno. Tu vSccka obec o to potaz dobře rozmyslný jměvši, tak jsí z jednostajné. a společné všech jich vuole vyřkli a vynesli skrze Mathiáše Loudu, prosivše a prosiece za to pánuov purgmistra a konšeluov, aby sé na lo s pilností ptáti ráčili a oni že sč také ptáti chtějí a o komžkolivěk by sě takového běhu doptali, jistotně že by ten takový list neb k tomu podobný psal a psali, k tomu radili a pomahali neb o tom věděli a na pány do rady nevznoesli, nebo jinak kterak kolivěk že by toho příčina která byli, nad lakovým neb nad takovými prosifi i po- ručili pánóm bez milosti podle práva a řádu města tohoto tak pomstíti, aby jiní příkladem jich o takové listy i věci neb k těm podobné potom sé pokusiti nesměli a dobří lidé aby v pokoji mohli odpočívati, na takové listy a věci neb k těm podobné, zrádné, nevěrné a falešné nedbajíce. Pravicce dále tíž obecní všichni jedniem hlasem, kterak tomu velmi dobře rozumějí, že ten Sláma, jakož jest dřieve zrádu zřejmý jednal a koval, chtěv mnoho zlého na tuto obce uvésti, též i ještě nepřestává toho činiti jako zrádce nevěrný a beze с!пу. Рго!ой toho Jistu a řečí anj jiných k tomu podobných nepřijímají za jiné nežli za listy a řeči zrádné, nevěrné a falešné. Do pánuov konšelnov ani do jiných súsed svých neboli řemesl, jichž ti listové a ty řeči nebo k těm podobní a podobné dotýkají, žádného domnénie zlého nemajíc ani na né véHece, vyznávajíce toto 1 tvrdiece dále, kterak na počátku uvázánie uroze- ného pána pana Jiříka z Kunštatu a z Poděbrad oc v toto město i potom každý rok při sázení konšeluov vždy to bylo obnovováno a svolováno, že dřevnie všecky nepřiezni a nelibosti v těchto obcech vzniklé jměli sú a mají po- minüti a zapomanuty byti, to vymienujíc, jakož i prvé bývala la vymienka, jestli že by kteří neb kdo měli s sebú co Ciniti o zboZic a statky kterézkolivék, movité i nemovité, ti neb takoví aby sebe právem hleděli přede pány konšely, jakož řád a právo jest toho młsta. A mimo to kdož by kolivěk svrchu dotčených listuov a řečí nebo, jiných k těm podobných, jsa příčina která a kterýmkoli obyčejem, v pravdě byl v tom shledán, takový každý sám sebi vincn jest a bude a nad takovými aby pomstěno bylo bez milosti tak jakož sč svrchu piše. Také obce táž veliká všecka pravila jest to tvrdiec, že v těch ve všech I. Na náměstí. slibiech panu zprávcovi oc svrchu psanému slibenych a za- vázaných podle pánuov purgmistra a konBeluov bez pro- měny a bez pohnmtie stojie i státi s boží pomocí chtie, doniž statkuov i životuov jich stává, žádnému sebú od toho jinak hybati nikoli nedadúce. Actum fer, III- post Conductum Pasche a. d. MCCCCLIII. Johanne a fontibus magistro civium existente. 49. 1453, 80. dubna. Kronika Barlośka z Drahonic v Pramenech sv. V. str. 625. ln vigilia s. Philippi et Jacobi ap. decolatus est Wenceslaus Durssmid. 50. — 7. září. Tamtéž. Eodem anno fer. VH. ante Nativ. b. Marie V. decolatus est d. Johanes d. Smirzicz. 51. — 7. září. Enedše Sylvia Kronika Ceská. Erat inter Bohemos Johannes Smirischaeus, homo nobilis et facundiae gratia inter prinros acceptus. ls postquam regem Bohemiam ingressurum cognovit, litteras huiuscemodi. ad eum dedit: Johannes Smirischaeus Ladielao regi salutem. Venturum te quam primum in regnum tuum probo, si modo imperaturus veneris, non pariturus. Inermem impotentem- que intrare non laudo, nisi bicipem mater peperit, ut ex duobus capitibus unum Viennae apud amicos dimittas, allerum Bohemorum dubiae credas fidei. Vale«. Epistola comiti reddita est, qui cognito tenore Georgio eam remisit. llle accersito procerum consilio, inter quos Johannes [Smi- fickf] non in postremis erat, litlerarum sensum supprcsso scribentis nomine recitat. Quid mereatur scriptor, percon- tatur. Dignum morte primi iudicant. Nec Johannes suo loco sententiam dicere iussus adversari audet, Proditorem et ipse patriae afficiendumque summo supplicio censct, qui ea scripsit. Profertur mox epistula eius manu conscripta et impressum annuli signum recognoscitur. Damnatus orc suo compraehenditur, duarum horarum tempus datur, in quo, si velit, ct animae suac saluti et domesticis rebus consulat. Nec diutius vitae dimissus gladio percutitur. — Hájek f. 429. — Po dokonání takového ortele Jiří gubernator ukázal list pfede všemi, kterýž jemu po- slal Rakúský gubernator, hrabě Cilský, jenž byl psán v tato slova: Ladislavovi králi Jan Smiřický pozdravení. Do království Českého, aby je zpravoval, vím, že máš přijetí; bez moci, aby se v ně uvázati měl, nechválím, aneb jestliže mátí tvá tebe dvúhlavého neurodila, aby jedné nechal v Vídni a druhé aby Ceské pochybné svěřil víře. Ten když jsú páni v radě sedící pilně ohledali a sekrét i ruku jeho Jana Smiřického býti uznali a on ne- odpfral a tu hned jest jat a do vězení veden. Dvě hodině aby živ byl, páni jemu usoudili —. Po vykonání pak dví hodin vyveden na rynk Star. M. Pr. a tu stat s potom v kostele sv. Ducha v Spitále u mostu pochován. — Staří letop. čeští. V pátek před Narozením Matky B. sťat jest v Praze na Starém M. pod pranétem — pan Jan Smi- fickf — a u mostu ve špitále pochován. 59. 1454, 98. června. Veleslavín vw Kalendáři. V pátek přeď sv. Petrem a Pavlem král Ladislav seděl v svém majestátu a v ozdobě královské pod korunou sna ryňku Star. M. Pr. a tu některá knfZata okolmí, jako zejména Vilém, kníže Saské a landgrabć Durinskć, lena od krále přijímali a při tom honby, kolby, ternajové a jiné kratochvíle rytířské provozovány byly. (Rovně' Dačický sv. L str. 37.) 58. 1454, 28. června. Lwpdč. Duces circomiacentium et vicmarum provinciarum Pragae in area fori Maioris urbis Pragensis a rege Ladislao, diademate regio recers cincto, fendum acceperunt: exhibita tum et varia specta- cnla atque ludi equestres. b4. 1457, kc konci listopada. Hajek f. 434. Pražané pak kázali mnoho dříví navézstí na ryňk Star. M. Pr., cht(ce 

Strana 71
I. Na náměslí. z ného udélati tanchaus na sloupích, tak aby udělána. byla nade vším ryňkem podlaha prkny loblovanymi podlaZená, aby pod ní mohli s koňmi i s vozy jezditi as té podlaliy aby mohlo doluov i nahoru po schodích se choditi. Také i do každého domu v ryňku s té podlahy vjíti a tu aby králové i knížata, hrabata i páni své tance a rozkoše měli. — Z tolo pak lesu a dříví, kteréž: bylo k tomu [k vílání nevěsty krále Ladislava] tanchauzu připraveno a na ryňk svezeno udělán krov na kostel P. Marie před Tajnem. — Stari lelop. Ceslí. Kral přikázal dělati na ná- městí na Starém M. ohradu k tancování, aby tancovali a veselé (o vedli; kolby a jiné ty včci světské, ale Pán Buoh to jináč změnil. 55. 1462, 10. srpna. Lupáč. rcx in practorio Mai. Urbis Prag. rcgni ordinum atque Fantini etiam, publice edit suac fidci confessionem. Hoc dic Georgius in praesentia trium oratoris. pontificii, 56. 1462, 16. srpna. Lupdć. Georgius rex in publico {rium ordinum regni conventu qui tum habcbatur in praetorio Maioris Civ. Prag. frequentissimus, nuncium apo- stolicum, Fantinum dc Valle, iuris utriusque doctorem, loc dic in carcerem rapi iussit, nimirum vclemoenter cius ora- tione commotus, qua ct regium honorem laesisset et no- mine papac ipsum regem offendisset. 57. 1480, 25. dubna. Stari letop. Zesli. Den sv. Marka cv. od sv. Michala v Star. M. Pr. když šli o pro- cessí přes rynk, stala se přihoda taková, že vypadlo tělo boží na zemi z monstranci pfed domem paní Medkové a Sosnovcové. 58. 1480, po 4. červnu. Tamlez. Král Vladislav druhého téhodoc po sv. Trojici pi(sné zapovédél, aby pfsen (»vérní kfestané«) v Praze zjevně zpívána nebyla. — Pak jeden kovář jda z rathúzu Starom. začal sobě prozpčvovali tu píseň proti zápovědi královské; i utrpěl pro ní i s jinými jeho pomocníky. > 69. 1480, 14. srpna. Zumtéž. V pondělí po sv. Va- vfinci mnoho mčšťanuov Starom. zjímáno královským roz- kázáním, jakožto Kulhánka zámečníka, Prokopa vačkářc, Popela platnéře, Jiru hrstníka a jiné mnohé a na rathúz sú vsázeni. Potom v pondělí před sv. Kříže povýšení sú zmučení nekřesťansky. A zvláště pekař Šejnoha Nemec, tak velmi mucen a pólen, że ho bylo naskrz prohlédniti, a lak velmi tažen, že přetržen na skřipci a umřel. Kte- réhož potom nesli doluov ohaleného a nedali naň hleděti ani odkryvati a ženě jeho nedali ho p'akati; ten nesen k sv. Ondřeji s žáky a zvonili mu v Tajně u Matky boží slavně. GO. 1482, 18. srpna. Staří lelop. Eesti. V úterý na sv. Hippolita král Vladislav měl v Praze na rynku turnaj. — Veleslavín str. 428. V outery na den sv. Hyppo- lita král Vladislav: držel slavný turnaj na rynku Starom. a tu sám osobně honě jednou s konč spadl a osedl sedm- krát. Honili podle krále Hynek ml., kníže Minsterberské, pan Vok z Rožmberka, pan Jan Tovačovský, Koldic, Svi- hovský, Smiřický, Meziřický, Ceněk Mičán z Klinštejna, Petr Dubský, Hasištejnský, Jiří z Kolovrat, Ladislav z Weit- mille a jiní mnozí. 61. 1488, 24. září. Tamtéž. Konšelé Starom., No- vom. i Malostran. spojivše se tajně s některými pány protivnými kalicha Kristova — mínili všecky, kteříž při- jímají krev P. Krista — zhladiti a vyhnati ten čtvrtek před sv. Václavem, ale milý Buoh té lsti divně překazil, neb rada a zráda jich tajná nemobla býti, neb Tomášek I. Na námestí. 71 od hvězdy zlaté, ten některému z sousedův mluvil: již se teď vaše tudiZ posvícenie blíží, shledáte, Zet vám dámc krvavých mazancuov žráti. Ale ten jsa chytry, poradiv sc i než ten čas přišel, ten týden před tím odšel na onen svět jako Jidáš. I roznášelo se jest to tajně mezi lidmi, neb sou v ty časy soused s sousedem nesměli volně mlu- viti; a chtěl-Ji jest kdo s druhým na rynku mluviti, ohlé- dal se jako vlk, zdali by tu třetí byl, aby jich nevyzradil. Pak nad to více konšelé tíž měli své šíbaly a zrádce. — I věříce P. Bohu, že jich neráčí opustiti i nečekavše noci, v niž sou měli sousedy jímati a katovati se s nimi, i pře- dešli je ten den prve. Neb byli si ti konšelé všecky před tím zapisovali, aby každý, což na koho zbroji při- sluší mieli, byl s ní hotov, když koli udeříno bude 5 $turmu na rathúze. Takž věrní Čechové tu středu před . Véclavem, nclekajice Sturmovdn( na rathdze, i šturmo- vino jest u Matky Boží před Tajnem; takž potom ihned po jiných kostelích Sturmovali. TakZ se mnoho súseduov zbéře rychle a to bylo v XIV. hodinu. I jdá k rathüzu Starom. s zbrojí. A mezi vraty rathúzskými stál purgmistr od klobikov i když jsú k rathúzu přišli, otázal se jich, co by chtěli. Jemuž odpovčdčli, že by k rozkázání kon- šelskému to učinili. Jimž poděkovav z poslušenství hoto- vého i kázal jim tu čekati i chtěl před nimi rathiz za- viíti. Ale oni ihned se na něho obořili a on prchl a utekl nahoru a skryl sc. Takž všedše na rathúz i jali purgmistra a konšely i přikázali jim v světnici radné seděti, tak aby žádný ne- vycházel. I vyšel jest purgmistr na mazhúz a ihned jeden sudlicí jeho nohy probodl a on ihned učinil se zabitého a tajil vsobč duší. A oni nechtčjíce, aby tu mrcha ležela zabitá i strojili sc s ním k voknu, aby ho vyvrhli z rat- húzu. Ale on chytil se rukú železa toho, na nčmž zpole- hají vuokně, nechtěl se pustiti, až mu ruku kladivem že- leznym odtloukli od něho. Takž ten upadl až na zemi z rathúzu a v košili toliko na zemi ležel zkrvavený jsa. A Publik kon$el ut(kal 7 rathizu, toho ranili pred rathizem i prosil jest: nezabijejte mne, že vám divné věci povím. I vlekli ho do šatlavy, jiné pak konšely vsázeli do vazby. A v ty časy také zazvonili k šturmu na rathúze. Tuž tepruv, co živo, běží k rathúzu. A Němci někteří, kteří js o té zrádě věděli, rychle také k rathízu na pomoc konšelóm běželi, ale byli jsú již zmeškali; i někteří zjí- mání jsú a jiní rozprchli se a utekli. — Tehdy obce s boží pomocí opanovavše rathúzy, pečeti vzemše volili sobě jiné úředníky, hajtmany. — A rathúzu sú dobře osa- dili a v noci žoldnéři po městě chodili. — V pátek pak — k večerému na Starém M. vyvedli tři konšely s jedním obecním, kterémuž říkali Tomášek od Oremusuov podle volka, pod pranéř a purgmistra Jana Klobúka v trokách dva kati přinesli; neb nemohl jím; když ho z rathúzu svrhli, zlámal sobě nohu. První z těch konšeluov byl Chanický Václav od kohúta (č. p. 2.) za rathúzem. Ten na mučení řekl: co sme my vám měli činiti, to vy nám činíte. Druhý konšel Publik vyznal, že jsú měli sepsaných více nežli LXXte měšťanuov na Starém M., kteréž mčli stínati a ihned tu noc, by se byli tito neutekli. — ] sfali nejprv Publika, potom Chanického, potom Stodolu. A když měli purgmistra stíti, ještě sám řekl, že sem nic dobrého nemyslil o této obci. A kat pokloniv sc jemu i s(al jcho. 62. 1488. — Tamléz. A tu se sobě všecka tři města vysoce zapsaly, zápisy zjednavic, ctí a včrou k tomu na rynku Star. M. P.. sobé slibujícc. 63. 1484, 1. srpna. Tamiéz. Biskup Augustin — v neděli při sv. Petra z okov vyvedení sloužil mši na rynku Starom. u toho domu, kdeż slilo u stolice a nynie u Vita 

Strana 72
72 I. Na náměstí: doktora a tu svýma rukama rozdával tělo a krev P. Krista pod obojf zpuosobi starým i mladým a dítkám, ano na to hledčli páni, panoše, města boha chváléce. 64. 1496. — Tamléž. Byly se zapsaly všecka tři města Pražská, aby mezi se nepouštěli odporných u víře, ani pojímali sobě ženy protivné kalichu Kristovu a ton zápis čten na rynku Starom. a všichni: to schválili i Te- deum laudamus zpívali v Tejně zvoníce. 65. 1506, 3. října. Tamtéž. V sobotu po sv. Václavu stali Kopidlanského, čistého mladého zemana as ve 24 létech, na Star. M. Pr., ježto zabil jiného zemana řeče- ného Cukra z Tamfeldu v frcidu, za purkmistrství Danicle Rauše, kterýžto v náhlosti sám čtvrt jeho odsoudil bez vůle a vědomí jiných pánův. I kázali ho stíti na rynku v samý večer. 66. 1507, 30. května. Tamtéž. Den sv. Trojice při- letěl roj krásný včel a posadil sc na pranéři při prvním foštování v St. M. A ten roj na zejtří k sy. Pavlu na Spitálsko dali. 67. 1508, 7. března. Tamléž. O masopustě Staro- městští dělali šranky na rynku proti domu Svátkovu ke cti panu kancléři, neb byl sobě najal dům u něho — a pak v masopustní poslední dni i v postě bývaly kolby, 68. 1510, 22. ledna. Tamież. V outerÿ den sv. Vincencia bofili na rynku Starom. króimcc Smejdffské u rathouzu a boudu porybnou k tomu. 69. 1512. — Tamtfeż. Tehdśż dali volati na rynku Staroměstském, aby žádný z městských nechodil s zbraní a o stavu rylířském, aby toliko pachole za nimi meč neslo. 70. 1518. — Tamlez. Pražané Starého i Nov. Města každý na rynku svém čtyry sloupy vkopali a do nich čtyry korouhve postavili a obeslali sousedy, když by jim znáti dali neb na rathouze zvonili, aby každý z své čtvrti šli k své korouhvi. 71. 1514, 21. srpna. Veleslavin 442. V pondělí před sv. Bartholomějem Pražané Staroměstští dali stíti dva konšely svá na rynku u pranéře Vilímka z Troskovic a Havla od »pěti korun<, protože tejné věci rady pronášeli a zvláště listu nějakého k Polskému králi psaného, pře- psavše jej, dříve než se zpečetil, jinam než náleželo, po- dali. Oba pochovśni u sv. Pavla ve špitále. (Zpráva Sta- rych letopisů českých uvedena v Přílohách 11.) 72. 1515. — Staří letop. čeští. A před léty ne- chtěli míti lepších zvonů, jako na věží rathouzské v Sta- rém Městě a starý sv. o těpánský. 78. 1515, 16. dubna. Staří letop. čeští. V pondělí pró- vodní v 11. hodinú sešli se na rathouz a odtud potom do Tejna pořádkem slušným, kdež zpíváno bylo jítřní zádušní a tu přineseny byly máry z domu farního přikryté axa- mitem-cernym a kHż zlatohlavovy s erby [króle Vladislava], potom přinesli korunu pan Bnrian Lazar a jini sceptrum, jablko a met a to vše snesli na místo k tomu připravené z prken, suknem černým přikryté. A po dokonání té jítřně chodili s processí zpívajíce. Starší obecní šli napřed před kněžími a za kněžími nesli ty královské aparáty: Ziga nesl korouhev královskou, M. Jan Pašek meč dře- věný postříbřený, purkmistr korunu, Jan Hlavsa sceptrum z pravé strany a Jan Nastojte jablko pozlacené v černém tafatu, ti tři spolu. Za pimi čtyři mládenci v oděvu čer- ném pod klobouky černými s svěcmi hořícími, pak za těmi dvanácte pánův nesli ty máry (znamenitých měšťanův osm vybravše v černých, šubách kunfch, axamftky, atlasy posi- tých, ti máry nesli a za márami šel obecný lid.) A po I. Na náměstí. nich opět čtyři mládenci, jako před nimi. Vyšli ven z ko- stela těmi dveřmi od »hřebenů« a obešli rynk okolo a zase do kostela. A tu držána byla mše u velikého oltáře, opat Slovanský sloužil pod infulí t. j. pod korunou a pan purkmistr se pány klečeli okolo mar v stolicích černým suknem přikrytých pod velikým krucifixem. Potom po ofertoře: kněz Jakub, farář Tajnský, pěkně assimulabat cum statuo Danielis 2. o králi, jakých povah byl. A po kázání purkmistr přišed k stolu, kterýž stál před márami přikrytý damaškem černým, vzal korunu, Hlavsa sceptrum, Nastojte jablko, šli k velikému oltáři a před nimi nesl Ziga řezník korouhev královskou a Pašek mcč. A opat Slovanský vzal od purkmistra korunu a vstavil ji pod monstranci na stolicí přikrytou, potom jablko i sceptrum, též i meče podali jemu a on jej přelomil na dvé. A zpí- vali kanon i kondukt až do konce a korúhev vtáhli na- horu. A po té šli z kostela, purkmistr s konścly a s star- šími na rathouz a tu poděkování učinil M. Václav, písař nejvyšší, od pánův k starším. 74. 1516, 22. května. Slaří telop. éesti. Na den Božího Těla poslové císařští pozváni byli od Pražanův k občdu i přijeli na rathouz Starom. a tu znamenitější osoby z Pražanův k. tomu byli vystrojení, se dvadcfti koňmi a vůz krytý vyjeli proti nim a vzali je na len vůz a jeli za nimi i před nimi až do rathouzu. I uvedli je do radné světnice, kteráž byla ozdobena koltrynami tkanymi po všech stranách. Tu bylo koflíkův na šedesát rozličné proměny, osmnáct krmí po česku připravených jim dali, A s nimi seděli purkmistr a jiní přísežní konšelé, purk- mistr toho času bakalář od bílého Iva, Jan Pašek, M. Václav, kancléř staroměstský a Jiřík Hrdina seděli z pravé strany těchto poslů. z druhé strany Jan Hlavsa, první konšel, pod erbem královským, Mikuláš pernikář, konšel z Nového Města první, Cacerda, Matouš bakalář a Roz- voda, vše konšelé. Tu také způsobili zpěváky a trubače a varhaníka s regálem a tak hodovali až do nešporu a potom je zase vyprovodili na Hradčany jako prvé. 75. 1517, 28. května. Staří lelop. čeští. Ve čtvrtek před sv. Duchem vejvoda pan Mikuláš od krále Polského přijel do Prahy. — Tehdáž přišla novina do Prahy, že slu- žební krále Polského Sigmunda porazili Moskevského knížete lidi. — A pan Mikuláš vejvoda Polský kázal páliti obně na Starom. rynku; tu troubili trubaci s rathouzskć věže, žáci zpívali Te deum laudamus. A tu jim kázal sud piva vytáhnouti, aby vBickni pili, kdo chce, a penězi sypal mezi lidi. 76. 1518, 24. července. České letop. Neštastná pří- hoda stala se v sobotu u vigili sv. Jakuba, že Mikuláše Pšeničku udeřilo dřevo v hlavu na rybném (rhu, až ho odtud vzali, neb tehdáž nějaké tesy dubové k sroubům na vězně táhli na rathouz. 77. 1518, 26. října. Tamléž. V pondělí před sv. Simonem a Judou všecka obec Pražská sešli sc na dolej- ším rathouzu. — I podali na starší obecní, co se jim vidí a zdá, i oznámili, — aby na dolejším (rathouzu) pan purkmistr a páni sedali a soudy působili a na hořejším aby ouřad šestipanský — sedali. — Tu obccní dali k tomu povolení. 78. 1519.31. ledna. Tamlěž. V pondělí před Hrom- nicemi byla svolána obce Pražská na Starom. rathouz. — Z cechův starší — mluvili a tak všickní potom vyšli ven z obecné světnice na velikou síň k obci velikt. — A v tom někteří z obecních se zdvihli a počali se tlačiti ke dveřům, aby dolův šli s rathouzu — a ti, kteří se ze dveří valili, nemohli dolův, že mříže byla zavřína, tu sou 

Strana 73
I. Na námesti. chtěli vylomiti a hospodář chtěl rád brzo otevříti a nemoh pro jich tlačení a oni ho chtěli z okna vyhodití a chtěli radi k velikému zvonu, ale nemohli, že bylo nahoře také zavříno. — A jiní pak chtěli na Židy — nebo chudiny, nádenníkův, vandrovní chasy neb čeledi a ležákův množ- ství bylo nahotově a okolo rathouzu stáli čekajíce něja- kého začátku. Nebo coť rozuměli, byť mohli k zvonci, kterýmž se do rady zvoní, bylo by ihned tu svůj začátek vzalo. 1 nemohli k němu, a provaz nahoru vytáhli. — V stfedu den sv. Apoleny byli obcslAni starSf obcenf vSickni. — Podali toho na obecní, co k tomu říkají. Obccní z koutu zasc podali na pány starší, jakož prvé bývalo, co by se jim při tom zdálo. Tu pan (perkmistr) sc staršími spolu sc sestoupli —. K tomu páni obecní promluvili = koultiv, aby oni na jich místč také tak ozná- mili panu purkmistrovi a pánüm, co se tu stalo. A když pan purkmistr a páni zase vstoupili, pan (perkmistr) tyto všecky řeči, co jest se pány staršími a se pány obecn(mi rozjímal, panu purkmistrovi a pánům oznamoval. 79. 1522, 28. března. Tamléž. V pátek před Dru- žebnou nedělí Pražané — krále (Ludvíka) i královnu ví- tali. A když král do Prahy jel, tu bylo množství veliké odčnců čistě připravených na několika místech po ulicech postavených kc cti králi, kadyž král jel; též všecka ře- mesla pod svÿmi korouhvemi a praporci, jakž nejozdob- něji: mohli, stáli; že král s královnou velmi se divili. A když přes rynk jeli, bylo v 22 hodin. Také na rathouzu zvonili a krále s královou až na Hradčany doprovodili. 80. 1528, 18. ledna. Tamtéž. V neděli na den sv. Prisku král Ludvfk s králová Annou obédval — na rat- thouzu. A po obédé honili v Srancích na rynku a król se projížděl bcz zbroje i také vc zbroji až do samého večera —. Peracto prandio in area fori Pragensis exercentur ludicra equestria variique ludi militares regina spectante ex domo Trubeskiae. Lupac. 81. 1597. — Dacicky sv. 1. sir. 133. Turnaj, kratochvílné potejkání, král Ferdinandus učinil v Star. M. Pr. se pány českými, Uhry, Vlachy, cte. — 82. 1544, 15. ledna. Kopids listů král. v archívu mislodrz. z r. 1544 f. 31. Janovi Bčšínovi z Bčšín, Fer- dinand etc. Slovutný, včrný náš milý! Vzneseno jest na nás jménem manželky tvé, že jsi ji v sobotu jminulou v St. M. Pražském na rynku (nemajíc k ní, jakž sme zpraveni, žádné hodné příčiny) na řetěz vzal a u vězení ji až podnes držíš, což jest nám do tebe s nemalým podivením i proti mysli, že jsi se toho dopustiti směl proti tejž manżelce své přes předešlý jistý rozkaz náš a přípověď, kterouž's nám učinil, že se k ní všelijak pokojné zachovali chce$. Cehoż nechtíc my tobě dopou- Stéli poroucimet přísně přikazujíc, aby hned, jakž tebe toto psaní naše düjde, dotčený manželku svú svobodní propustil, jí žádných těžkostí nečinil a sám se před námi v pátek nyní příští na hradě Pražském osobně postavil a další vůli naší královské vyrozuměl jináče nikoli neči- nice. Dán na hradé PraZském v dterf po sv. Stastném léta ctc. XLIITIO, 88.. 1547, 12. února. Sixt z Ollersdorfu *). V sobotu po sv. Skolastice — stavové majíce shledaní a společné ®) Týž Sixt v předmluvě ve své knize památné o špi- tale sv. Pavla před Pořičskou branou zaznamenal též tuto zprávu z doby Vladislava ll. asi z r. 1510: Páni Pražané Star. M. Pr. rynk svuoj, sic prvé spanilosti plný chtíce více I. Na náměstí. 73 rozmlivenf v domu pana Bohuše Kostky z Postupic a na Litomyšli a až téměř do hodiny devatenácté — když jsou se k obědu — rozjíti měli, všickní v jednom houfu z toho domu vyšedše skrze Celetnou ul. na rynk Staroměstský zpívajíce hlasem velikým »>Věrní křesťané, silně doufejme« atd. šli a tu na rynku kolem se rozstoupivše a obrátivše se k kostelu Matky Boží před Tejnem a sňavše s hlav jich své čepice, biryty, klobouky i poklonu učinivše — sc rozcili. 84. 1651,15. června. Veleslavín str. 327. Klece že- lezná z poručení arciknížete Ferdinanda udělána a na rynku Staroměstském postavena. Vsazeni do nf nejprvć den sv. Vita nějaký Kuneš a Troskovce pro hanchné hříchy a oplzlosti, kterýchž se zle, jsouce živi proti při- kázání božímu šestému, dopouštěli, jakž vina jejich na tabuli na též kleci zavěšená ukazovala. Sedali v ní obna- žení, fěrtoušky toliko okolo hanby majíce od dvanácte aż do 22. hodiny. — DaSichy sv. I. str. 78. Klec železní z rozkazu královského udělána a postavcna jest v rynku velkém Star. M. Pr., do níZ dáni a v ní sedéti musili dva zemané, N. Kuneš a N. Troskovec, jsa nazí medem pomazáni, aby je mouchy šlípaly, v té kleci několik dní zůstávajíce, protože hanebné a sodomské věci s ženami merhynčmi provozovali; potom z země vypovédfni jsou. Stalo se okolo památky sv. Víta. Jeden z nich sedě v té kleci pravil, hněvaje sc, že v znamenitých, velkých, slav- ných staveních bejval a nikda v jednom pokoji tak mnoho oken, jako tu v té kleci neviděl. Tak ještě s sebou šprý- moval. 85. 1558, 8. listopadu. [Kampanus.] Brevis ct succincta descriptio pompae in honorem sacratissimi ct invictissimi imperatoris Ferdinandi Primi, Hungariae, Boiemiac cte. regis, ex Austria in melropolim Boicmiae Pragam adven- tantis exbibitac a screnissimo principe ac domino d. Fer- dinando, archiduce Austriae ctc. et ab ordinibus totius rcgni Boicmiac octava Novembris anno 1558. Ad lectorem Martinus Cuthaenus. Scribitur exiguo cur hic res magna libello? Et magnus parvo sculpitur aere Gigas. Juppiter ipse suo vincat licet omnia cultu, non nunquam minimis gaudet amatque coli. Respondent nostro si non evenía labori, allamen in magnis vel voluisse sat est, cultius aut si quis volet hanc describere pompam, huic nostrum silvam suppeditabit opus. Cum gratia et assensu serenissimi principis ac do- mini domini Ferdinandi, archiducis Austriae etc. Serenissimo principi ac domino d. Ferdinando, archi- duci Austriae elc. domino suo clementissimo: Audire laudes proprias dulcissimam poeta Graecus cssc dicit musicam, audi proinde praedicantes subditos, illustris archidux, tuae praeconia virtutis, audi non molestis auribus, nam noslra praesens haec tuae clementiae ad dignitatem tola spcclat scriptio, dclem prostě přikryté, kteréž na tom míslě proti rot- šmídům aneb kdež nyní drobné rybičky na neckách se prodávají, dvěma řady postavené byly, pro rozšíření placu rozkázali sú odtud z tohoto místa a rynku ven preč za vozdobiti, krámy některé, z dříví toliko vystavené a šin- | město — vyvésti. (Rukop. č. 2901 f. 3.) 10 

Strana 74
I. Na náměstí. 74 ut qui supremus extitisti dux quasi et motor instructorque pompae caesari tuo parenti praestitae nuper, sua subibat urbis quando Pragae mocnia. Quae pompa quamvis luculenter admodum tradi papyro posset, attamen quia nequivimus vel scire plene singula bic gesta nostrum vel laborem duximus communicandum nos monentibus, cito sumus breves. Serenitas nobis tua ignoscat. Aequus lector et bonus tuo, princeps, iatro graciam Matthaeolo debebit, a quo silva nobis praebita est huic extruendo laude pro tua libro. Vestrae serenitati fideles subditi Matthaeus Collinus. Martinus Cuthaenus. Descriptio pompae, qua invictissimus imperator Fer- dinandus, eius nominis primus, dum Pragam Vieuna veniret, exceptus fuit:a suae maiestatis filio. serenissimo principe ac domino d. Ferdinando, archiduce Austriae etc. et ab ordinibus regni Boiemiae. Compertum habemus non ex rumore tantum apud nos passim vulgato, sed etiam ex vivo sermone nostris excepto auribus multos tam domesticos quam peregrinos interque eos non postremae ctiam dignitalis viros teneri desiderio cognoscendae publicae laetitiae, quam sacrae caesareac majestati domino ac regi nostro clementissimo in urbem Pragam nuper advenienti egregio apparatu in- signique pompa testificati sunl, cum omnes huius rcgni ordines et utriusque sexus omnium aetatum subditi, tum inprimis serenissimus princeps Ferdinandus, archidux Austriae etc., cuius etiam cura a studio potissimum illc totus apparatus excipiendi caesarem in publicae laetitiae testimonium fuit jnstruclus atque exlübitus. Etsi autem hoc ipsum multorum desiderium ciuscemodi cognitionis videtur posse expleri partim nostris partim aliorum quo- que Boiemicorum vatum, amicorum ct sodalium nostrorum poematibus iam in lucem editis, tamen, quia vel brcvius, quam aviditas legentium et ipsa quoque rei geslae series ac veritas requirat, haec materia a nobis et ab aliis eques- tri tractata est oratione vel quod non omnes ex aequo nostra afficiantur musica, quippe ipsorum iudic'o non ita plana ct intellectu. facili quem ad modum simplex ac pedestris sermo, ideo duximus ad gratificandum pariter multis vel etiam omnibus idem argumentum ductu seu filo sermonis plausibiliore denuo pertexere idquc modo seu processu debito ad veritati consentaneo in hac narratione servato interserlis eliam oratiunculis ac pocmatiis, quibus invic- lissimus imperator a serenissimo archiducc ct aliis eius pompae cxhibitoribus subditis suis exceptus fuit. Quem quidem laborem co libentius suscepimus, quod dubium non sit exorituros aliquos, qui sive ingenii levitate quadam ducti seu ignorantiae ex aliorum mutilis relacionibus con- tractae immersi hanc ipsam pompam vcl confictis ampli- ficabunt parergis vel angustius, quam pro rei dignitate, descriptam in publicum emittent. Huc accedit, quod me- moria neque nostra neque patrum nostrorum imo me ve- terum quidem creditur unquam tali ritu inslituta ulla pompa a populo in honorem suorum magistratuum fuisse, qualis haec nostra extitit, propter quod etiam memoratu dignam el legentibus gratam illam esse futuram non dubitamus, I. Na náměstí. ut interim taceamus de nostra debita eague constanti erga ' nostros principes ac dominos fidelitate et reverentia, qua sicati nemini mortalium cedimus, ita ctiam hanc boni no- minis ac famac illorum celebrationem ad nos et nostram professionem pertinere arbitrati sumus Haec de consilio texendae huius historiolae praefari libuit, nunc ad insti- tutum. Die igitur Novembris oclavo primus ac praecipuus nunccius caesarei adventus venit cum suo comitatu in arcem Pragensem ad serenissimum principem Ferdinan- dum, archiducem Austriae etc.. hora 14. gencrosus heros d. Adamus a Sternbergk, supremus regni Boicmiae came- rarius etc., nunciavitque invictissimum imperatorem Ferdi- nandum, dominum ac regem nostrum clementissimum, ex oppido Benessovium dicto, quod ab urbe Praga 5 germa- nicis distat miliaribus, iam esse egressum ac velle subsliterc ad horam 20. in pago Gesenice distante spatio duorum miliarium ab Urbe Pragensi. Quo nuntio audito serenissimus archidux confestim principibus, praefectis tabularum, senatoribus regni ac aliis consiliariis sacrac caesareac inaiestatis omnibus, cae- teris item. baronibus el ex equestri ordine nobilibus, ad haec Pragensibus etiam indicari mandavit, ut hi quidem in Veteri Urbe Pragensi convenirent ac cum debito apparatu ad excipiendum caesarem sese adornarent, nobilitas vero ut in campum late patentem non procul a vcteri ferarum vivario dissitum conflueret. Cui mandato dum ab utrisque obtemperatur, protinus universa magnatum multitudo cum omnibus suis turmis prodeunt in locum ipsis deputatum, quo posteaquam ipse quoque serenissimus archidux cum universa sua aula venisset delectatus ista corum in parendo promptitudine, in hanc sententiam eos compcellavissc di- citur: Delector mirum in modum vestra omnium alacritate, qua video vos in hunc libenter cofluxisse locum ad meum prescriptum, ut una mecum liinc abcatis ad excipicndam honorifice caesaream maiestatem regem et dominum vestrum, ideoque, cum videam tantam animorum vestrorum erga me propensionem ct in parcendo facilitatem, minimc praetermittam, quin ipse vicissim observantiam in mc vestram debitis laud:bus ct praeconiis apud caesaream maiestatem plurimum commendem ac promoveam ita, ut virlus et promptitudo vestra merctur. Hic dictis, ubi oculos hinc indc circumlatos diligenti totius cquitalus lustratione satiavisset, rursus in hacc verba ferlur erupis- se: Magnam de vobis spem concipio, quod, qucm ad mo- dum nunc hic vos video cum ingenti animorum alacritate paratos ad excipiendam cacsarcam maiestatem, ita atque etiam longe maiore conatu et animorum ardore ac nu- mero ampliore vos instructos conspecturus sim aliquando in bello adversus immanissimos Turcas gerendo, et sicut vestra hactenus virtus in acriter praeliando semper enituit gloriose, ita et in posterum eam in bello contra Turcas aucliorem ac longe conspicatiorem fore confido. Finita hac oratione disponebat serenissimus archidux turmas cquitum et iuxta uniuscuiusque magnatum digni- tates ac officia debitum singulis attribucbat locum in ordine, quo prodituri essent obviam sacrac cacsarcac maicslali, prout postea dicetur. Quae quidem turmae dum a serenissimo archiduce lustrantur ac in campo disponuntur, interca etiam in Urbi- bus Pragensibus ad mandatum suac serenitatis multitudo urbana tubae cantu ad coeundum excitatur, ac primo quidem singuli coetus eorum, qui excepturi erant caesarem, in certa conveniebant loca utpotc consules ac senatores omnium trium urbium Pragensium in curiam Antiquae 

Strana 75
I. Na náměstí. Urbis eodem etiam conflucntibus pucris et pucllis, sed in diversas habitationes. Rector academiae cum universo coctu scholastico necnon administratores, consistoriani ct clerus sub utraque commupicantium in collegium Caroli Quarti, quod et magnum vocatur, ubi el sencs canitic venerandi congrcga- bantur, viduae in aedem bcatae Virginis Mariae ante Lactam Curiam, deniquc multitudo lectissimorum iuvenum, quorum habitus paulo post describetur, in maximo Anti- quac Urbis circo prope curiam coibant, dcinde vero ad deputatas sibi a serenissimo archiducc quasi stationes iidem coetus decenti ordine proccdcbant caesarcae mai- estatis adventum. expcctaturi. Omnium autem pruni in suum processcrunt locum iuvenes armis gestandis el militiac laboribus ferendis ido- nci, qui trifariam crant divisi. Pars cnim horum bombardis erant instructi, curtas tunicas unius ct ciusdem formae ac coloris rubci, laciniis albis in extremis oris et in medio inque manicis tunicarum jntersulis gestantes rubra quoque pilea albis fasciis praccincta in capitibus habentes. Alii crant induti partim ferreis laminis totum corpus a summo capite ad imas usque munientibus, quos cataphractos vocant, partim indusiis hamatis contextis In modum lori- carum ex minutis circulis ferrcis superaddita lis ad tutandum caput galca, utrique, quem ad modum et superiores illi, gladios ac framcas Boieinicas fortes ct beneacutas et practerca perticas germanicas longas ferro pracacuminatas ad femur ct in manibus gestantes. Quorum pariter om- nium cum supcrioribus bombardariis numerus fuissc dici- tur octics mille viri habebantque suo vexilliferos 18 ba- bitu versicolore ex commixtis purpureo et niveo serico cleganter ornalos, totidem ctiam vexilla ciusdem materiac cL coloris protensa manu strenue in patenti aere ventilan- tes. Cacterea pedestrium copiarum multitudo repracsen- labat speciem bellatorum veteranorum militum, qui tem- poribus Zischae ct alias vocabantur apud Boiemos ater exercitus, atquc hi omnes numero plus mille populari ha- bitu usi supcrindutique cucullis pulli colloris armati fuere potissimum scutis et flagellis similibus instrumento, quo hodie apud nos rustici grana frumentorum e spicis cxcutere solent, nisi quod haec bellica instrumenta clavam illam pendulam ferreis plicis ct fortioribus clavis habent circun- datam, ipsa eliam pertica scu styrace laminis ferreis vel claviculis interduin. ad. medium usque bene munito. Pro- cessus in urbe omnium pedestrium copiarum fuil iste, ut seni in ordinc alij post alios eoniinuc incederent longa seric inlerim interpositis ct partim etiam praecedentibus agmina tubicinibus aec tympanistis, donec extra moenia per portam Wyssehradensem ultra aedem divo Pangratio consceratam progressi essent, ubi armati quidem et, qui bombardis utebantur, in planitie quadam campestri more militari consederunt idque acie quadrata, in cuius alis bom- bardarii tantum collocati fuere speciem pulchram bella- torum ad con(ligendum instructorum utrique prae se ferentes, atque horum pars aliqua a reliquo exercitus corpore avulsa ad spatium duorum stadiorum sceccssit, veterani vero illi ulterius aliquanto progressi in colle quodam leniter in altum insurgente, cui suberat ager inanes stipulas post messem relictas ostentans, castra metati sunt dispositaque acic sese circumvallaverunt grandibus clypeis undiquaque instar muri cercclis, qui ritus faciendi munitiones castrenses iam inde a priscis temporibus apud Boicmicam nationem ad haec usque tempora in usu permansit. Secundo loco, quam primum excesserant cx urbe mili- lares copiae, coctus elegantium pucrorum facientium spec- taloribus iucandam spem conservandae posteritatis ac cul- I. Na náměstí. 75 tuum Dei ct patriac disciplinae prodibant ex Antiqnae Urbis curia in Novam Urbem pcr ponticulum versus fo- rum equinum, in cuius medium posteaquam proccssissent, quo in loco castellum ad excipiendos subterrancos aquac- ductus extructum habebatur, declinaverunt in plateam, qua itur ad aedem s. Henrici, atquc inibi duobus ordinibus dispositi constiterunt numero 1500 induti singuli sindoneis vestibus, quarum collaria, manicac ct fimbriae eleganter filis rubei serici fucrant acu pictae additis insuper cincturis purpureis prefcrentes etiam manibus frondium simulachra partin buxo et floribus effigiatis partim braclcis auralis conspicua. Labebant autem et hi suos tympanistas ct vexilliferos eiusdem cum aliis tam aetatis quam staturae adhibitique crant toti huic coctui vcluti custodiae causa 12 honesti cives proceritate pueris non absimiles picturata sceptra singuli manibus gerentes. Post hunc coetum horam circiter XVIII. consules ac scnatores omnium trium urbium Pragensium amicti singuli togis seu vestibus talaribus honeslis, quae recens consutae erant cx serico coloris ferruginci seu castanei artc Damas- cena contextae, processerunt ad suam stationem terni con- tinua ordinis seric praccedentibus eosdem 30 primoribus ex numero spectabilium lhonestorumque civium diverso quidem habitu, attamen dccenti, practerca comitantibus partim, partim latus utrinque iisdem cingentibus 60 iuvenibus robore corporis et forma cleganti praeditis ac ornatis veste scrica rubei niveique coloris ct pileis itidem sericis lon- gas cristas easque niveas habentibus, qui omnes venabula manibus gestabant exceptis sex tantum, qui umbellam ex holoserico purpurco alboque affabrc paratam et aurcis bullis seu sphaerulis passim micantibus ornatam defc- rebant. Senatoribus in hac pompa proximi successerunt mag- nificus academiae rector necnon rcvcrendi administratores cum doctoribus, magistris rcliquisquc studiosis et universo clero consistorii sub uiraque specie coena Domini uten- tium sequente cosdem turba scholasticorum ita, ut numcrus omnium excreveril prope modum ad 400 capita. Ac caeteri quidem vestitu talari pullo fucre amicti, rector vero academiae eL decanus fluxas sinuosasque vestcs ex nobilissima purpura temporibus Caroli III. imperatoris factas gercbant praecedentibus cosdem duobus pueris argcntca sceptra ferentibus. Locus his omnibus ad cxcipiendum caesaream maies- tatem. deputatus fuit extra portam equinam in collibus non procul ab co loco, ubi iuventus urbana de deiicienda lignca columba in altum aerem erccta iaculis decertare consvevit. Dum hi coetus in urbe disponuntur vel potius ad alia atque alia loca digrediuntur, interea serenissimus archi- dux Ferdinandus ad obviandum iuvictissimo imporatori, patri suo observandissimo, cum omnibus turmis equestrique comitalu contendebat hoc fere ordine: Primum ante alios omnes, ut moris cst, praecedebant 4 tubicines. Hos sequebatur summus omnium cquestrium copiarum a serenissimo archiduce constitutus dux atque praefectus generosus multaque eruditione clarissimus heros Ladislaus a Lobkouvic, aulac sacrae caesarcae maiestatis in regno Boiemiae marschalcus ctc., habens sibi adiunctos a dextro quidem latere duos barones, a sinistro vero totidem cx equestri ordine collegas. Quos deinde longa serie quini consequebantur equites cx illis turmis, quae praecipuorum in hoc regno magnatum ac nobilium titulo censebantur, iuxta cuiusque dignitatis gradum: 10* 

Strana 76
76 I. Na náměstí. Nempe prima turma equitum illustrium principum Henricorum, senioris et iunioris, comitum ab Hartensteyn ac baronum a Plauna etc. secunda inclytorum ac gene- rosorum heroum domini Vilhelmi et domini Petri a Rosen- bergk etc., tertia generosi domini Joannis junioris a Lob- kouvic etc., supremi purgkrabii Pragensis, quarta magni- fici ac doctrina praestantissimi domini Joannis senio!is a Lobkouvic etc. supremi magistri curiae regni Boieimiac, quinta generosi domini Adami a Sternbergk ctc., supremi camerarii regni Boiemiae, sexta magnifici domini Joannis a Walsstein etc., supremi judicis regni Boiemiae, septima magnifici domini Joachimi a Nova Domo ctc. supremi cancellarii regni Boiemiae, octava illustris domini Joaclimi Schlick comitis a Possaun et Holaycze, sacrae caesareae maiestatis camerae Boiemiae supremi praesidentis et teu- tonicorum fcudorum praefecti, cui turmae adiuncti quoque fuerunt alii septem comites eiusdem familiac ct octavus comes a Schuuarczenbergk, caeteri item consiliarii ac quaestores camcrae caesarcae in regno Boicmiae, nona generosi domini Joannis senioris a Schuuambergk, supremi iudicis curiae regni Boiemiac, decima generosi domini Joannis Borzita a Martinicz, purgrabii Carlstcynensis, un- decima nobilis ac strenui domini Wolfangi a Wrzeso- uuicz, supremi notarii regni Boiemiae, duodecima subcame- rari eiusdem regni, tredecima nobilis domini Bernardi Zehusiceni a Nestaiova, purgrabii territorii scu tractus Hradecensis, quatuordecima nobilis ac strenui domini Hudalrici a Duban, arcis Pragensis capitanci. Atque hae quidem maxime conspicuae fuerunt turmac vel ratione dignitatis eorum, sub quorum titulo cense- bantur, vel propter splendorem ct ornatum tam cquitum, quam equorum, qui summus crat, duin singuli quam cle- gantissimo habitu se eL suos pro honore caesareae maies- tatis adornare certarent. Quae vero inter has XIIII pre- nominatas aliae turmae sive baronum seu nobilium exti- terunt, eas brevitatis causa duximus silentio practereundas, prasertim cum constet multos tam baronum, quam ex cquestri ordine nón postremi nominis heroas supra rccitatis turmis fuisse annumeratos. Inde interstitio non admodum magno subsecuti sunt totius nobilitatis ministri, post quos ducebantur serenissimi archiducis Ferdinandi cqui desultorii nigro contecti serico. Hine succedebant in ordine pueri nobiles ditissimis ephippiis ac phaleris terga equorum ornata prementes. Tandem procedebant multi diversarum familiarum equites, quorum vestigiis insistebal aula sercnissimi archi- ducis Ferdinandi cum aliis non paucis comitibus, baroni- bus ac nobilibus, qui honoris gratia suae sercnitatis aulatn comitabantur. Consecuti sunt alii rursus tubicines numero 12 ct unus tympanista duo bellica tympana feriens, utri- que praesentiam serenissimi archiducis multitudini passim ad hoc pulcherimum spectaculum intentae quasj denun- ciantes. Medius tandem eleganti ferebatur caballo ipse serenis- simus archidux stipatus ministris agilitate pedum valentibus et lanceariis suis proxime ipsum praecedentibus aliquot inclytis heroibus videlicet principe Henrico iuniore a Plauna, comite a Turn, comite ab Hardek caeterisque suae serenitatis aulae primatibus una cum magnifico camerae regni Boiemiae praesidente. Subsequebantur vero imine- diate serenissinum archiducem praecipui ex magnatibus idque quini in ordine alii post alios procedendo nempe princeps Henricus senior a Plauna etc., Wilhelmus heros a Rosenbergk, supremus purgrabius Pragensis, supremus curiae magister, supremus camerarius, supremus regni I. Na náměstí. iudex, supremus iudex curiae, purgrabius arcis Carlsteynensis et alii plures regni senatores ac consiliarii sacrae caesareac maiestatis tam ex baronum, quam cquitum ordino. Novissimum agmen conflatum fuit ex equitibus partim ministris seu servitoribus, partim pueris heroum ex aula screnissimi archiducis Ferdinandi, quorum numerus in uni- versum cum omnibus superioribus equitibus ac turmis fuit circiter quinquies mille. Cum quo numero serenissimus archidux in occursum caesareae maiestati ex planitie illa campestri vicina ferarum vivario tendebat per Arcem primum, deinde per Flradcza- nam, mox per Minorem Pragam, unde per pontem pro- gressus in Antiquam Urbem obvios habuit primum scenes circiter mille omncs pullo vestitu amictos, oinnes barba et capillitio cano, omnes coronis virentibus ornatos, qui c collegio Caroli IIlI. egressi ad deputatam sibi stationem Hradczanam versus lento gressu incedebant. Habuit deinde obvias in circo magno viduas numero 800, quae et ipsac ex aede beatae Virginis Mariae egressae in Minorem Urbem Pragensem ad expectandum caesareae maiestalis adventum progrediebantur. Erant autem omnes ex aequo uniformi habitu praeditae pallas coloris pulli et niveas calyptras gerentes demissis practerea utrinque a capite per humeros et pallae summittatem ad pcdes usque singulis taeniis albis, cuius modi liabitu hodic apud nos utuntur moniales, et interdum ctiam matronae nobiles suis maritis recens orbatae. Quas posteaquam serenissimus archidux practeriisset iterquc coeptum continuaret per Novam Urbem Pragen- sem versus portam Wyssehradenscem, interca chorus virgi- num 2000 cum capitaneis octo ipsis attributis, qui sericis vestibus castanej coloris fuerunt induti, c curia Antiquae Urbis prodiit ataque ibidem duobus ordinibus longo tractu constitit ab aede divae Virginis Mariae ad aedem usquc s. Michaelis agmine utriusque ordinis prolenso. Habitus harum, si quis rationem vestiendi spectet, idem fere om- nium fuit. Singulae cnim rcticulis vel ex solido auro contextis vel sericis aureum orbem in summitate intextum habentibus involverant crines, singulae corollas in capiti- bus gestabant, singulae íasciculos ex odoris herbis factos manibus tenebant, singulae denique et tunicas labebant elegantes et summas vestes, quae ut plurimum erant ex pellibus marteniis ac sobelinis tela quapiam preciosa super- obductae, nam inateria indumentorum inter se non parum illae variabant, omnes tamen naturali venustale et formae elegantia praeditac, ut si non praeferri, atacquari certc possint veteribus illis nymphis vel venatricis Dianae comitibus vcl, quarum (ormae praestantiam Juno coram Aeolo apud Virgilium depraedicat. Nec profceto inter omnes coetus excipientium caesarcam maiestatem videtur fuisse aspectu iucundior chorus quam iste elegantium mo- destissimarumque virginum. Neque vero Judaei hic silentio praetereundi videntur, qui et ipsi quandam pene stupendam speciem suo apparatu spectatoribus praebuerunt, sed eam plus superstitionis, quam hilaritatis prae se ferentem. Prodierant enim hi quoque ex suo vico ad expectandum caesareae maiestatis adventum idque tali pompa et ordine: Praeibant caeteros omnes 183 iuvenes in candidis supparis vexillum grande figuris sibi tantum notis depictum gestantes, hos seque- bantur pueri albis et ipsi vestibus induti psalmos hebraica lingua concentu vario decantantes, tertio loco ibant senes pullis amicti palliis, postea 11] eorum sacerdotes, quorum sex pensile umbraculum pretiosum cx auro eli purpura contextum portabant, quatuor umbraculum praecedebant 

Strana 77
I. Na náměstí. ct unus in medio sub ipso umbraculo decalogum in mem- branis descriptum aureoque panno involutum fercbat, quos immediate sequebantur alij rursus cantores psalmos he- braice variis harmoniis modulantes, dcinde corum seniores numero 40 induti singuli vestitu suffulto pcllibus partim marteniis, partim vulpinis clegantibus, mox reliqui syna- gogac alumni in palliis violacei coloris habentes involula capita vclamentis byssinis, postremo adolescentes in can- didis indusiis, quorum collaria auro intertexta nitebant. Hac serie dispositi ibant seni in ordinc ad maximum Antiquae Urbis circum, unde ponlem versus perrexcrunt ac in liuius aditu e rcgione telonei ad dextram consli- terunt. Porro screnissimus archidux egressus una cum eques- tribus copiis exira portam Wysschradensem, posteaquam processissct ultra sacellum divi Pancratii relictis a tergo consulibus et senatoribus Pragcnsibus ac ipsorum comitatu .eL copiis peditum universis, de quibus supra diclum est, qui omnes caesarcae maiestatis adventum praestolabanlur, in patenti campo omnem cquitatum ita disposuit, ut in longum quidem, sed oblique porrecto agmine spcciem sinuosi repraescntarenl serpentis, cratque illustris ct valde conspicua ea acies tota turmis in procinctu stantibus simillima, quam Aclianus phalangem implexam vocat. Cum qua dum serenissimus archidux versus partem sinistram procederct, inlerca significatum fuit suac sercni- lati caesaream maiestatem in propinquo esse sub colle quodam ad pagum Krcze vergente. Quo audito cacteri quidem equites cum suis ductoribus lento gradu in occur- sum cacsareac maiestati pergebant, ipse vero archidux concitato equo fcrebatur comitantibus eum illustribus comitibus, aulae suac serenitatis officialibus ct aliquot praeterea aliis utriusque ordinis heroibus, de quorum no- minibus cL titulis minime nobis constat. lamque caesarca maiestas conspicicbatur cum suo comitatu in colle supra illam planitiem campestrem ali- quanto eminentiore, ubi equitatus archiducis eral, cuni serenissimus archidux ab cquo desiliens ad excipiendum cacsarem patrem pedes et quidem capite nudato accele- rabat. Ad quem ubi accessisscl, flexo genu cum magna reverentia suae maiestati dexteram solenni osculo praeli- batam obtulit verbis ac vullu suam ex conspectu caesaris patris lactiliam testatus. Quem sacralissimus imperator statim amanter cl paterne complexus cst ac uti filium charissimum blanda absolvit responsione. Vidisses illustris- simum tam in parente, quam in filio storgarum naturalium exemplum, cui vix ullam aliud conferendum inveniri posse dixeris. Archiducem dcinde in excipiendo imperatore conse- cuti sunt, qui ipsum a reliquo equitatu avulsi comitati fuerant, quos omnes benigne caesarea maiestas resalutavit. Interea serenissimus archidux Carolus, qui caesarem patrem comitabatur, et ipse desiluit ab equo ac fratrem Ferdinandum dato et accepto amplexu ac manus osculo ad modum fraterne excipiebat et ab codem vicissim exci- piebatur. Eodem temporis momento potentissimorum Hispaniae, Angliae, Poloniae ctc. regum ac principum legati et ora- tores, ilem episcopi nonnulli et quincunque alii fuerunt magnates ac heroes, qui caesareae maiestatis aulam secun- tur, ultro ab equis delapsi serenissimum archiducem Ferdi- nandum cum reverenti ac demissa poplitis inflexione necnon osculatione manus salutabant. His actis serenissimi archiduces el caeteri, qui ab equis utrinque descenderant, equos rursus inscenderunt I. Na náměstí. 11 ac serenissimus archidux Ferdinandus ipse quidem cum imperatore patre et Carolo fratre mansit, cos vero, qui ipsum comitati erant, ad reliquum equitatum, qui iam tum directa acie ad caesaream maiestatem excipiendam appro- pinquabat, remisit. Übi primum quidem tubicines serenis- simi archiducis resonanti tubarum clangore caesaream maiestatem excipiebanl accedente interim eliam magno €oquc ad numeros certos expresso tympanorum stropitu, deinde vero cquites archiducis alii post alios bombardas manuarias cum ingenti sonitu in conspectu imperatoris exonerabant. Mox continuato processus ordine ipsum cae- sarem una cum suo comitatu subsistentem reverenter detecto ac inclinato capite sinuoso flexu circumibant cum magna cacsaris et aliorum omnium, qui cum sua maiestatc erant, admiratione. Ac ut diligentius singulos lustraret, digressus ab agmine suo caesar ad praetereuntes propius &ccesserat cósque non sine ingenti animi oblectationc intuebatur spatio propc modum sesquihorac, donec extrema tolius equitatus acies ipsum cacsarem et suac maicstalis turmas practerisset. Interim ipsc etiam cquus, cui impe- rator insidcbat, miram prae se alacritatem ferebat supra modum inquietus ac lasciviens et creberrimos edens hinnitus nec uno consistens loco, qualis non ibi tantum, sed in tota illa caesarcae maiestatis Pragam versus profectione exlitissc. perhibetur, id, quod multi in omen et signum optimi augurii traxerunt. Post cam equestris acici gratulacionem itcr urbem versus omnes simul flectebant ceo ordine, ut equitatus screnissimi archiducis praeiret ac aula et comitatus caesa- reac maiestatis eosdem subscquerciur. In quo itinere, ubi ad 200, vel circiter, passus progressus fuissel impcrator, Occurrerunt suae maiestati praecipui proccres regni, quorum nomina supra recensuimus, quibus ctiam adiuncti fuere nomine totius reliquae multitudinis absentis tam nobilium, quam baronum plurimi heroes, qui omnes pariter equis relictis caesarcam maiestatem pedestres cum omni rcvc- rentia excipiebant. Ac primum quidem caesarea maiestas ordine singulis eorum dexteram contingendam protendebat, deinde vero nomine omnium rcgn) procerum nobiliumque supremus purgrabius Pragensis caesaream maiestatem gra- lulatoria oratione excepit, cuius hacc ferc capita fuerunt: agere Deo optimo, maximo gratias ac caesareac maiestati domino suo gratulari omnes barones nobilesque regni fideles subditos, quod suam maiestatem conspiciant rever- sam in regnum non solum incolumem et a gravi libera- tam morbo, verum etiam honorc et dignitate imperatoria auctam, ac eosdem summis votis aeternum Deum orare, ul ea incolumitate caesaream maiestatem qnam diutissime frui concedat et thronum imperii eius et filiorum ac hc- redum suac naiestatis stabilire deque omnibus hostibus gloriosam ei victoriam tribuere dignetur. Quae oratio quia boiemice fuit recitata, interpretatus est cam caesareae maiestali in eodem loco generosus dominus Sigismundus Heltus, regni Boiemiae vicecan- cellarius. Ad quam imperator iisdem proceribus admodum benigne et vultu hilari respondit testatus gratam sibi esse istam gratulationem, tanquam a dilectis et fidelibus subditis suis profectam, ac promitlens se fore clementem caesarem ac dominum ipsorum. Post hunc optimatum cum caesareae maiestatis gra- tulatorium congressum continuabatur iter urbem versus cum tubarum clangore et sonitu tympanorum eratque caesar recto tramite perventurus ad consules ac senatores alios cives Pragenses, qui jam tum a sua maiestate non admodum procul aberant expectantes et ipsi caesarem dominum suum cum gratulatoria oratione, sed ductu serc- 

Strana 78
78 I. Na náměstí. nissimi archiducis Ferdinandi ad laevam deflexit collem versus in campestri planitie situm, in quo veterani illi milites, quorum numerum, habitum et armaturam supra descripsimus, castra metati crant. Ad quos ubi imperator una cum duobus fiiis archi- ducibus propius accessisset, intentissimo clamore instar proeliantium vociferabantur et erectis in altum ferrcis flagellis horribilem strepitum ex concussionc corum edebant moxque slipulas inanes in subiacenti campo iisdem flagellis fortiter contundebant incitante ac alacritatem in eis acuente serenissimo archiduce Ferdinando. In quod spectaculum caesarca maiestas aliquamdiu intenta cum magna voluptate in rectam rursus viam decli- navit ac perrexit ad contemplandas Pragensium pedestres copias, ad quas antequam venisset, consules ac senatores omnium trium urbium Pragensium circundati a tergo quidem triginta honestis civibus, a latere vero utrinque cleganti manu iuvenum, quorum omnium supra mentionem fecimus, suae maicstati obviam in augusto habitu ac vultu omni verccundia pleno procedebant, ad cuius conspectum flexo reverenter poplite et cervice leniter inflexa singuli constitere primum, deinde mox suam maiestatem oratione latina ab ipsorum cancellario recitata exceperunt hoc modo: Si unquam alias, invictissime atque gloriosissime imperator semper auguste et rex ac domine noster clc- mentissime, dies festivissimus laetissimusque cum nobis, tum rei publicae Pragensium illuxit, hunc certe hodiernum diem et laetissimum et festivissimum nobis illuxisse omnes uno ore iudicamus atque profitemur, quippe quod hoc ipso die contigerit nobis dono ac favore omnipotentis Dei vestram sacratissimam imperatoriam maiestatem ad nos fideles subditos suos reversam non solum incolumem, verum etiam summo inter christiani nominis principes dignitatis honore auctam atquc exornatam nostris intueri oculis. Quare cum a nobis hoc tam divinae, quam humanae leges exigant, ut de bonis prosperisque nostrorum prin- cipum rebus gaudeamus, pulavimus nostri officii esse, ut huc in occursum vestrae sacrae imperatoriae maiestati gratulaturi de tantis bonis prodiremus ac summi gaudii laetitiaeque nostrae humillima hac oratione aliquam signi- ficationem ederemus. Proinde Deo optimo maximo summas et immortales agimus gratias, quod vestram sacram impe- ratoriam maiestatem e gravi morbo ereptam pristinae sanitati restituere nobisque reddere sospitcm dignatus sit. Agimus et gratias eidem Deo de accessione novae digni- latis et faslidii, in quod aeternus ille imperator ac rex regum vestram sacram imperatoriam maicstalem evcxit universo christiano orbi maxime suspiciendam, ac optamus summis votis, ut vestrae sacrae imperatoriae maiestati in multos annos et valetudine prospera frui et sceptris acqui- siti imperii feliciter ac gloriose potiri contingat. Postremo, potenüssime atque clementissime imperator, vestrae sacrae imperatoriae maiestati nos nostramque rem publicam adeo- que totum ordinem civilem huius inclyti vestrae sacrae imperatoriae maiestatis regni Boiemiae humillime commen- damus suppliciter orantes, ut vestra sacra imperatoria maiestas nos nostrasque fortunas in fidem tutelamque suam clementissime suscipere ac dominus noster benig- nissimus esse dignetur. Ad eam orationem primo ex iussu caesaris respondit boiemice supremus regni cancellarius in hanc sententiam: Sacrae caesareae maiestati gratam esse istam gratulationem, quam jlli nomine suo ct rei publicae omnium trium urbium Pragensium nec non totius ordinis civilis sua declararent oratione, velleque vicissim caesaream maiestatem sua gralia talem ipsorum erga se observantiam pensare. I. Na náměstí. Subdidit deinde ipse ctiam imperator haec fere verba sermone latino: Ego gratanter hanc vestram exceptionem suscipio et scitote vos essc mihi semper commendatos ita, quod non tantum rex cl dominus vester gratiosus, sed in omnibus negotiis vestris patronus etiam esse volo. Haec dicta confirmavit 3mperator externo signo data ordine singulis eorum sua dextera. Mox progressus iam accedebat ad Pragensium exer- citus in campo specie bellatorum pulchre dispositos, dum subito, qui bombardas gcstabant, ingentem ex carum ciaculatione fragorem in signum magnae lactitae cxcita- verunt. Reliqua interim multitudo imperatorem practere- untem partim gestu decenti ac genuum inflexionc, partim fausta acclamatione reverenter salutarunt. Atquc hac qui- dem omnes copiac caesarcam maiestatem sequebantur ad portam usque Novae Urbis Pragensis, qua in forum cquinum descenditur. Sed antequam imperator portam illam conti- gissct, incidit coetum satis numcrosum conflatum cx alumnis academiae Pragensis et ex consistorio ac clero sacerdotum sub utraque specie communicantium. quorum omnium nomine Sacram caesaream maiestatem magnificus rector academiae idemque administrator eiusdem consistorii hac excipiebat oratione : Invictissime ac desideratissime caesar atque: augus- tissime terrarum imperator, domine nostrum omnium cle- mentissime, pro tuac sacrae maiestatis speclata semper erga ecclesia.ticum academicumque nostrum ordinem uni- versum clementia proque declaranda nostra vicissim prompta ac fideli erga tuam sacram maiestatem observantia non dubitavimus, tametsi humiles ac inculti inter solito culti- ores regni huius ordines, vestrac sacrae caesareae maiestati alacres et gratulabundi occurrere. Proinde gratulamur serio vestrae sacratissimae maiestati et vere gaudemus ex hoc presenti vestrae caesarcae rmoaiestatis conspectu, quam ex adversa valetudine eluctatam videmus nunc divina benedictione salvam ac incolumem cum dulcissimis here- dibus suis, serenissimis archiducibus, et cum frequentissimo illustrium excellentissimorumque principum, magnatum, heroum et procerum comitatu (quod felix faustumque sit omnibus) ad nos adventare et quidem ita adventare, uti supremum in universo christiano orbe monarcham, cuius maiestali, virtuti pietalique praecellenti non fortuna incerta, non ambitio vana, sed ipsa, ipsa, inquam, omni potentatui dominans virtus superna, aequitas legum sanctarum summa- que regnorum ac imperii in terra dispensalrix sapientia orbis imperium iure optimo deslinavit, adseruit consecra- vitque. Postremo de tam insigni honore vestrae sacrae caesarcae maiestatis nos fideles subdili ex animo gratias agimus benedicto in secula coeli Domino, qui opulenter adeo benedixit olim benedicitque hodie affatim domui inclytae Austriacae, e qua longo antehac temporum cursu ad hanc usque aetatem nostram tot orbi christiano pro- duxit imperatores bello et pace praestantissimos, ac suppli- citer oramus, ut idem coeli dominator domino quoque nostro ad imperi aviti evecto solium gratia, virtute et benedictione sua coelesti semper adesse dignetur. Quo imperante feliciter (iuxta divinum in propheta Daniele super hac novissima monarchia oraculum) excitetur coeleste jn terris regnum per secula duraturum, cuius regni protecti- onem quia humanae vires suppeditarc ncqucunt, antc thronum viventis Dei cum universa ecclesia sancta catho- lica hasce prosternimus preces: Terrarum dominum, pater supreme, augustum tueare Ferdinandum, cessit cui decus omne te volente, 

Strana 79
I. Na náměstí. immota huic tua sancta stet voluntas, portac quam trepident ct inferorum. Nil contra Satanas queal malignus, insultans Geticus ruat tyrannus, hostes impcrii cadant inanes, per f'e regnet in orbe Ferdinandus, laudes unanimes ut occinamus. Amen. Hallcluiah. lmperator vicissim sicut supra magistratu) urbano, ita el huic academico cL ecclesiastico suam declaravit super tali ipsorum gratulatione piam affectionem partim data dextera rectori, administratoribus, decano et aliquot aliis, qui propius adstabant, partim vocali eaque clemenli res- ponsione iu hanc sententiam: Ego gratulationem hanc ct ab universitate et a consistorio lanquam a meis fidelis- simis subditis gralissimo suscipio animo ac volo ita omnes vos tueri cL defenderc, sicut antehac semper feci et prout imperatorem. Romanum decebit, quia mihi semper pla- cuerunt et placent eruditi ac boni viri. Soluto hoc congressu imperator pergcbat propius accedere ad portam, propc quam constitit chorus ex scho- lasticis s. Henrici collectus cum una Musarum, titulo Calliopes, habitu puellari venuste ornata, qua praccinente paucos versiculos reliquum carmen chorus canctu prosc- quebalur et ad finem usque duducebat. Fuit autem hoc carmen : Ergo optale venis, o patriac pater, ergo te dominum haec terra videt suum, tandem nostra suo spes fruitur bono. Cor se laetitia suscitat el pium deinulccl tacitis pectus amoribus, quod fors lacta tibi, quod bona filiis cx miti faveat proveniens polo. Fatorum scries claraque sidera texunt ct renovant aurca secula, cessant indomitis flatibus Aphrici, demulcet Zephyri blandities solum. Pax vincens pedibus conteret igneis devicli spolium Martis ct ausibus insistens licitis reprimct impctus afflantes dubiis flamina motibus. Circum vila suo te dederit sinu, ut sit nomen avi sitquc atavi sibi, ct matura suis messis honoribus importet superis le quoque coetibus. Hos practergressus imperator inlroivit tandem felici ominc in equinam portam Novac Urbis Pragensis, ubi in ipso aditu consules ac scnatores Pragenses, qui paulo ante suam maiestatem foris in campo debila gratulatione cxce- pcrant, maturato in urbem rcditu expectabant cum umbella clegantissima, dc qua supra cst diclum, ac flexo allcro genu suppliciter rogabant caesaream maiestatem, ut sub ipsam umbellam subire atque talem fidelitatis. ac obser- vantiac corum crga sc Leslificationem graciose suscipcrc dignaretur. Ncc mora, imperator rogata consulum et senatus facit ac sub umbellam ita, uli equo insidcbat, sce recipit perticas, in quibus ca suspensa fuit, portanlibus a fronte quidem Veteris et. Novac Urbis primatibus, in medio vero Antiquae et Novac Urbis consulibus, a tergo autem duobus senatoribus, cum quibus affabiliter cacsar ipse dc variis rcbus per lotum illuditer dignatus est colloqui. Reliqui omnes trium urbium senatores consequebantur officii cl reverentiac erga suum dominum gralia idquc per omnes I. Na náměstí. 79 tres urbes Pragenses sub ipsum usque collem, in quo arx csl extructa, ut postea dicetur. Cacterum horam circiter 23. caesar ingressus cst in Urbem Novam antc cuius maiestatem sub umbella pro- cedentem proxime equo vehebatur cum evaginato gladio imperiali aulae caesareae in regno Boiemiae marschalkus, qui paulo ante in occursum suae maiestati turmas serc- nissimi archiducis Ferdinandi et procerum regni ex urbe duxerat. Hunc antcibant duo feciales, quos heraldos vo- cant, in habitu solenni ct pallis pretiosis, quac tam a fronte, quam a tergo bicipites aquilas artificiose inLertextas ostentabant, praeccdentibus eosdem immediate serenissimis fratribus archiducibus Austriae etc. Porro qui caesaream maiestatem cl quo ordine sint subsecuti, laboriosum fuit inquirere ct laboriosius papyro id velle mandare. Illud constat nobis fuisse in co comitatu tres oratores insig- nes cum reliquis omnibus sacrac caesarcac maiestatis con- siliariis et pracfectis seu officialibus regni. Novissimum agmen caesareum equitibus armatis, quos Graeci somato- phylacas vocant, claudebatur. Atque tali quidem pompa ct comitatu imperator urbem alioqui populosam sempcr, sed tunc temporis po- pulosissimam ingrediebatur. Confluxcrat enim ex toto pro- pe modum regno ingens nultitudo promiscui sexus, ordinis ct aetatis hominum ita, ut omnes plateae confertac fuerint spectatoribus fenestrae quoque et tecla acdificiorum ab iisdem passim occupata, dum quisque regem ac dominum suum titulis et honore dignitatis novo auctum ac cum summa maiestatc ct apparatu magnifico ad nos adventan- tem intueri certatim. contenderent. In primo suae maiestalis in vicum fori equini introitu propc ipsam portam secunda Musa titulo Thaliae constitit cum scholasticorum divi Galli coetu, a quibus praeeunte in canendo ipsa Musa sequens carmen variata vocum modulatione praetcreunti imperatori decantabatur : Quis subit regni dominus penates? Quis ciet tantos veniens triumphos hospes? Augustus, dominator orbis, induperator. Quis comes ductu propiore iunctus eminet turmis velut inter ipsa sacra Musarum claurius? Sui spes Carolus aevi. Carolus magni patrui patrisque aemulus vera pietate et armis, cui Deus summos facili favore afilat honores. Obviam sed quis tulit huc cohortes arlibus, ferro celebres et armis? Ipse, qui nutu dominus gubernat regna parentis. Sic suo quondam referant triumphos hostes, sic latum moderentur orbem, ut suus summo redeat tonanli cultus honorque, sic avi nomen genitor merctur, sic patrum nati, genus hoc perenni prole victurum retinere toto nomen in aevo. 

Strana 80
80 I. Na náměstí. Ab eo loco imperatorem non procul digressum in descensu fori equini rursus tertia Musa sub Euterpes titulo excepit sequenti oda concinentibus pueris e collegio Caroli Quarti P. P.: Sic te celsa potentia, sic alto veniens prosperitas polo in summo solidet throno, o Fernande, tuis maior honoribus, ut crescat placidis novi fatis imperii diva beatitas. nutus percipiant tuos terrarum populi, percipiant decus, victrices referat tuis cum palmis hederas miles ab hostibus. Hinc Mars sit procul impius et Lernaea trucis perfidiae lues. Pax figat stabiles pedes, verus lusliciae promineat nitor, excelsum redeat inbar atque amissa sacris fama sororibus. Sic te celsa potentia, sic alto veniens prosperitas polo in summo solidet throno, o Fernande, tuis maior honoribus. Venit deinde imperator ad castellum, cuius supra meminimus, unde ex ipso vico fori equinj deflexit versus dextrum latus in plateam, quam Novum Lithostroton *) cives vernacula lingua vocant, ubi suam maiestatem expectabat frequens coetus collectus ex pueris unius et eiusdem formae scu habitus, ut supra diximus, ex quibus unus quidam indole bona praeditus sacram caesaream maiestatem nomine reli- quorum omnium cum decenli genu flexione hac compel- labat oratione: Serenissime atque invictissimc imperator, domine noster clementissime, nos licet imbelles pueri et ad vitae officia praestanda nondum satis instructi, tamcn vestrae sacre caesareae maiestati, quam adultorum homi- num turbae et terribiles armatorum virorum acies cum tremore metuunt ac horrent, occurrere adeoque in cons- pectum venire non formidavimus persuasi nimirum a nos- tris parentibus ct pracceptoribus vestram caesarcam ma- iestatem vere esse patrem nostrae patriae, cuius membra nos quoque sumus. Ilaque vestrae sacrae caesareae mai- estati tanquam piissimo nostro patri confidenter occurriimus ac laeti et alacres cum omni animi nostri subiectione, hunc fortunatum omnicue gloria celebrem ad nos adven- tum gratulamur Deo regi regum agentes gratias, quod nobis quoque pusillis imperatorem Romanum sapientia rebusque gestis toto orbe celebratissimum ex sua divina gratia iutueri coramque cernere concesserit, vestramque imperatoriam maiestatem humillime oramus, ut aetatem hanc nostram uti fraudum ac imposturarum nesciam ita quoquc ad spem posteritatis vestraeque imperatoriac ma- iestatis usum paulatim adolescentem sibi commendatam habere vclit et nos parentesque ac praeceptores nostros, quorum opera et labore educamur atque instituimur, ut ad ministeria vestrae imperatoriae maiestati aliquando praestanda apti atque uliles esse possimus, inprimisque patriam nostram dulcissimam et ecclesiam cius alumnam suae imperatoriae maiestatis clementi favore atque patro- cinio complecti et protegere dignelur. Nos vicissim pro vestra imperatoria maiestate necnon pro suorum hcredum dominorum nostrorum clementissimorum diuturna incolu- *) Nové DláZdénf. I. Na náměstí. mitate atque felicibus in omni vita successibus Deo suppli- care ac preces nostras litare nunquam intermittemus. Huius sermonem imperator admodum benigna digna Lus est responsione: Grata, inquit, est mihi vestra exceptio, et scitote innocentiam vestram mihi csse commendatissi- mam ac quem ad modum parentes vestros, ita vos quo- quc in mea protcctione habere volo. Sub haec dicta chorus scholasticorum | Laetecurien- Sium, qui puerorum coetui assistebant, una cum quarta Musa, titulum Cleio praeferente, subiectam oden debito vocum concentu sonabant: Diffugere motas, redeunt iam gaudia motu liberiora novo. Phaebus abit tenebris festivi luminis ortu candidiore micans ct novus accelerat superis comitantibus hospes orbis et urbis herus, quem cum lassa gravis tenuissct inertia morbi indomitusque dolor, in luctu fuerant Phoebus Phocbique sorores, regna ducesque simul, edidit et strepitus mundi male saucia moles imperiique nitor. lam lapsus metuit, iam damna novissima, dixit augur Apollo, ruunt, quando columna suo genuit ruitura fragorc, quae modo fulcit onus. Gratia diis superis, casu prohibemur accrbo quod modo quodque dein, dum pius in vita superest Fernandus ct inde rexque ducesque pii. Quem concentum vixdum isti finierant, dum progre- diente imperatore ad paucos passus alius grcx scholasti- corum divi Aegidii cum Musa quinta Polymnia novo cantu aures imperatoris et aliorum cum sua maicstatc praetereuntium demulccbant. Ode ista fuit: Laudabunt alii dominantem Tybridis urbem carmine. Cecropias vel Athenas, quod curru legitur victor celebratus eburneo indomitaeque fcrae fera iuncta, et postliminio vindex rcdiens Thrasybulus cum populis patriam adscruissc, hinc alius primi numerans quoque temporis aevum eximiam recinel. Babylonem, vel Phoebaca prius celebratae moenia Troiae martigenum spoliata per ignem, omnibus his potior visa est mili Praga, quod istum viderit illa diem atque triumphum. Non inelius niteant currus meliusque vel aurum quam comitum nitor atque phalanges. Suminus in hoc, cuius mundo stat gloria, caesar caesaribus ducibusque vetustis clarior est, quanto pictas est clarior ipsa, quam sequitur pius ipse monarcha. Appropinquante tandem caesarea maiestate s. Henrici templo, ubi supradicta platea terminatur, scholastici e ludo s. Nicolai cum sesta Musa Urania ad laevam ex opposito paroeciae llenricensis hanc elegiam modulabantur : Opto, salutaris subeant cum caesarc pacis Boiemum pariter commoda mille solum. Publica res proprio semper sit culta nitore atque sua quaevis plena quiete domus, 

Strana 81
I. Na náměstí. in celeres abeat. demens. discordia ventos cL si quod fortis delerioris onus. Omnia continuo crescant surgautque vigore, caesar ut imperii ercscit honore sui. i Aurea sic nobis dicentur secla redirc atque paler patriam verus adire suam. Turca ferox et, qui magni sunt caesaris hostes, exito percant intercantque simul, nc magis afflictum. turbent. cuni. regibus orbem atque pios bellis insidiisque premant. Est satis iniusto tantum indulsisse furori, sit studium tandem posse placere Deo. Vive, pater patriac, celebres quoque vivitc nati, sob vobis quondam vesper cL ortus erit. IJaec, quaecumque pio, caesar, tibi promimus ore, sint rata supremo non renucnte Deo, ] ine versus sinistram in alium vicum practer ca-tellum e! adiacentem huic Jacum declinantes turmas consceutus imperator practeribat coetum cantorum, quos ita vocant, qui ex aliis atque. aliis ludis in angulum cius vici non procul a lacu dissitum confluxerant. Cenebalur autem ab his varialo quinque vocum modulamine hoc hendecasyl- lubum : Vivas, maxime, Ferdinande, caesar, aupustum decus omnibus Bohemis! Tu vincis proavos honore cunctos, fasces imperii quibus dati sunt. ; lecireo tibi solvimus triumphos. Vivas, maxime Ferdmande, vivas! lfucusque, qua fieri potuit brevitate, pertexuimus gra- tulalorios ct triumphales honores extra ct intra. moenia Novae Urbis Pragensis sacrae cacsareae iaiestati exhibitos, deinceps. prosequemur breviter rcliquam huius. historiolac seriem. Accedcntem igitur inpcratorem ad portam, quac Nova dicitur, per quam itur ex Nova in Antiquam. Urbem, prüni omnium execperunt clangore multiplici 12 tubicines cl resonan(i pulsu aliquot tympanistae utrique in turri eius porlac collocati. Erat autem ipsa porta variis aulacis uidliquaque exornata et e turri suspensa. erant. plura vexilla interque. alia ununi aureum. grande et vetuslate. ipsa venc- randum imperii vexillum aquila bicipite insipnitum. Ingressus in. Antiquam. Urbem imperator. dum prac. teriret curiam, quam sic vocant, reginae, ubi ante con- ditam. arecm. Pragensem sedes reginarum Boiemiae crat, exceplus est a. septima Musa. titulum Terpsichores praefc- rente, quac dextram. ex opposito curiae reginalis consistens cum agmine alumnorum scholae s. Petri hunc precatorium hymnum concinebat: ad Deus, pater mortalium, lerrac potens et siderum, affla triumphis gratiam ct cacsari victoriani, ut regna crescant vindice illo, tuo sed numine, annos adacquel Nestoris | nomen polentis caesaris. Tuae manus hoc est opus, per quam movetur et polus, hine, quod potes, confer tuis | regisque no tri subditis. Malis scatens inutatio, belli nocens. contagio I. Na náměstí. 81 absit procul, felicitas succedat et beatitas. Ruina perstet in locis, quod hausit ante ignobilis, Aurora qua sc colligit, Eous et Sol prosilit. Quod restat, hoc, patcr poli, favoris auctet sors tui, ut mausionem ecclesiac sciamus omni temporc. Hoc coetu practerito iter continuavit caesar per pla- 1cam, quae Czaletna vocatur, versus forum ad maximum Antiquae Urbis circum, in cuius aditu ab octava Musa sub Eratus titulo ct a scholasticis s. Stepheni, qui cum illa crant, excoptus fuit sequenti oda: Insidiosa magnis rebus et grates meritis suepc negans Vctustas esto procul, quod optas, hine tibi non est spolium, non rabidac triumphus. Interitura nunquam huc tulit gressus ncquc retro feret hinc. luventus, insidiose livor, facta virtutum proprio qui spolias nitore, abde capul latcbris et tuum pectus rigidum confice per venenum, praesidct hic honestas fraudis expers, diva pari praesidet hic bilance, addidit ipsa cultum rebus et vanum procul hinc iussit abire fucum. Tangit honor parentis astra, natorum probilas notior extat orbe. Intemcerata. virtus vivit ct scris pietas cedere nescit annis. lbidem ctiam, sicut et in aliis pluribus maximi circi loci fuerunt erecta vexilla eorum, quos homotechnos Gracci, vulgo sodalitates opificum vocant, quae illi in sOlennibus pompis ceclesiasticis — religiose — circumferre consueverunt, atquc ea quoque a vento leniler impulsa adventanti imperatori applauderc et debitam quasi praestare adorationem sunt visa. (Quae dum sua inaiestas lustraret cum iucunda animi oblcctatione, interim procedendo in longe iucundius incidit. spectaculum, nempe in duobus iisque bene longis ordinibus stantium circa curiam Anti- quae Urbis agmen elcgantissimarum pucllarum, quo spec- taculo plérimi ex comitatu caesareac maiestalis adeo de- leclali esse. dicuntur, ut. cactera omnia huius pompae prae hoc unico iocum ludumque esse iudicaverunt. Ac fucrunt ctiam, qui ista potissimum pudicissimi virginci coetus con- templatione. moti aecuratius totam illam pompam expen- dere tum demum | incipiebant idque non sine ingenti admiratione ae. collaudatione sagacitatis atque | festivitatis ingenii serenissimi archiducis Ferdinandi, a quo talis pom- pac instructio esset in honorem jimperatoris patris cxcogi- tata, nce. deerant, quibus in hoc pulehecrimum spectacu- lum intentis prae gaudio lachrimac ex oculis largiter pro- manabant. Eam delectationem, gaudium et admirationem auxit. deinde cl in stuporem pene convertit unius ex coctu istarum virginum oratio latina, qua caesaream mai- estatem excipiebat vultu ac voce verecunda ct liberali hunc in inodum: Serenissime atquc invictissime imperator, domine noster clementissime, non videatur tuae maiestati mirum, si nos quoquc imbecills virgineus sexus in hoc publico ordinum regni et urbium patriae nostrae dulcis- 11 

Strana 82
82 I. Na náměstí. simae gaudio oblitae quasi sortis nostrae, quippe quibus domi ad colum desidere convenit, ausae simus praeter decorum forsitan in publicum prodire ad excipiendam vestram caesaream maiestatem, nam hoc idem, quod nos nunc facimus, a nostrae aetatis et condicionis olim facti- tatum esse in similibus pompis maiores nostri nobis retu- lerunt ex sacris historiis, ubi Hebraeorum virgines Davi- dem a caede immanis hostis Goliath rcvertentem fausto comprecationum carmine excepisse narrantur, proinde nobis et animi nostri proposito haud obstante consensu dilectorum parentum egressae sumus in hoc conspicuum theatrum ad occurendum | vestrae sacrae cacsareae ma- ieslati, cui reverlenti felicem atque auspicatum hunc ad nostram patriam reditum singulari pectoris affectu gratu- lamur, utque nobis patriaeque nostrae atque adco toti christiano orbi sit faustus et salutaris, optamus interim etiam Deo optimo maximo gratias agentes, quod vestram caesaream maiestatem nobis superstitibus ad hoc fastigium imperi Romani evexerit, ac orantes, ut idem Deus pro sua immensa bonitate vestram caesaream maiestatem herc- desque in multa secula superstites conservare dignetur. Praeterea vestram caesaream maiestatem humillime roga- mus, ut hunc nostrum íragilem ac infirmum coetum vir- gineum, insuper parentes ct amicos adeoque patriam nos- tram suo favore ac clementia gratiose complecti dignetur. Huic puellari gralulationi sacra caesarea maiestas valde affabiliter in hanc fere sententiam respondit: Gratu- latio vestra mihi est gratissima et status vester commen- datissimus nec vester lantum, sed etiam parentum ac fratrum vestrorum. Itaque non solum dominus vester gra- tiosus esse volo, sed ct' pater amantissimus. Ab hoc iucundissimo spectaculo caesarea maiestas ct serenissimi archiduces, suae maiestatis filii, nec non uni- versus comitatus eorum convertebant oculos ad multiplicia oblectamenta, quorum ansam ipsis offerebat Antiquae Urbis curia. Ibi enim erant multi preliosi tapetcs cum alibi in valvis ac parietibus passim appensi, tum ctiam in lapideis podiis circa elegantissimam horologii machinam, qua vix arlificiosior in tota invenitur Europa, ubi vexilla cum Antique et Novae Urbis insignibus recens fac'a, in quibus ab altera parte biceps aquila fuit depicta, ab altera leo, habentia hanc quoque inscriptionem auro impressam: Invictissimo Romanorum imperatori Ferdinando S. A. ho- noris ergo res publica Pragensis fieri fecit; ibi pulchra induti panopliapraestantissimi viri, quorum pars in cditiorc loco in turri iuxta horologii sphacram consistebant. pars custodiae causa prope pullarum greges ct pro foribus curiae una cum suo praefecto ex praescripto senatus haerebant, ibi denique coetus tibicinum suavissimo con- centu aures demulcentium apparebant. eo loco veluti in corde omnium irium urbium quam ele- gantissima ct ad pascendos sive oculos seu aures instruc- lissima ab amplissimo ordine scnatorio erecta et ostentata in honorem sacrae caesareae maciestatis fuerant. Unde procedentem ulterius caesaream maiestatem nona eaque ultima Musa titulo Melpomenes cum coetu scholas- ticorum Minoris Urbis Pragensis consisten: in extremo maximi circi versus pontem exitu excipiebat: Vitam, quae faciunt beatiorem, o jucunde, tibi, Boheme, sunt hacc: Rex alto generis nitore clarus et sacri imperij potens monarcha, quem natura sagax scientiaeque et rerum docuit peritus usus Summa omnia in, I. Na náměstí. cum sceptris populos modum regendi, parentis similis rclicta proles, per quam spes melior supersit orbi, sensim quodque labat ruitquc rcgnum, cuius sceptra gerit furens tyrannus, doctrinaeque rudis rudisque rerum; aptos consiliis viros habcre cL Martis proceres ad arma natos, infractos animis manuque promptos, hinc sceptri quibus indigel potestas multos et varios, opes, ad usus, seu sint bella foris domive pax sit. Vitam, quae faciunt bcatiorem, o iucunde, tibi, Boheme, sunt hacc. Neque hoc lateat lcctorem singulos Musaruin clioros suum decantavisse carmen qualuor div.rsis vocibus ipsas- que Musas candidis prctiosisquc vestibus fuissc indutas redimitasque aureis reticulis et praeterca serlis ex amaraco et hedera contextis pracferentes insuper fasces hederarum, quibus alligati crant singularum tituli. A Musis venit dcinde caesarca maicslas ad fratres dc societate Jesu, qui et ipsi cum coctu suorum discipulorum cius maiestatem exceperunt, instructi certo quodam appa- ratu nimirum crecta statua Martis a Pace et lusticia prostrati et praeterea puero super mensa tapclibus con- tecta locato, a quo hymnus ille angelicus: Gloria in ex- celsis Deo etc. praecinebatur rcliquis vario modulamine vocum cum cantum prosequontibus. lnde non longe ludaeorum agmen ad excipienduin caesarem consliterat, scd institutum ipsorum non bene eis cessit, quippe quos imperator aversalus ad cantus ac voci- fcrationes corum plane obsurduit, perrexitque praeter tclo- neum ad mirabile illud divini artificis opus portam et turrim anteriorem pontis in aquis et supra aquas Muldavac fundatam atque crectam tunc temporis multiplici tubarum clangore ac tympanorum et bombardarum strepilu rceso- nantem ad haec ornatam quoque tapetibus praesertim circa valvas vixillis item alte suspeusis denique insignibus caesaris vidclicet a fronte aquila grandi hederaccae coro- nae bracteis auratis obvinctae inserta cum hac subscrip- tione: Caesar, amant cives, metuunt tua signa tyranni, a parte vero lurris posteriore, aquila nigra similiter hedera eL bracleis auratis circumdata ad dextram erecta, cui ad sinistram appositus erat niveus leo cadem corona ornatus interposito atriquc hoc epigra-mate: En aquilac celeres, en fortia corda lconim confirmant plausu publica vota suo, vota, quibus cuncti (clicia cuncta precantur, alternis reboant terra polusquc sonis, vivat io caesar longum Fernandus in acvum, vival et invicto robore viincat avos, vincat et immitem fortuna ac viribus hostem, ante suos vinctum ccrnat agatque pedes. Adeo autem intensus erat fragor bombardarum praeser- tim, quae in vallis arcem cingentibus exonerabantur, ut non solum audientium aures obtuderit vehementer, verum etiam aedificia nonnulla in arce ct circa arce suo excessu disruperit pleraque etiam in Urbibus Minori et Antiqua satis procul inde remota fortiter concusscrit duravitque ille spatio plus minus duarum horarum. Posterior pontis porta Minori Urbi cotigua hoc tan- tum epigramma advenienti imperatori ostentabat : 

Strana 83
I. Na náměstí. Fer (ortis fera fata, furens fortuna fatiscel, Divina diadema datum dcfendito dextra, Nanque nocct nimium, nimii non neglige normam, Deice degneres, dignis da, dura domato! (Quam portam ubi conligisset imperator processit in forun. Minoris Urbis, ubi ab agmine viduarum ad fre- quentes faces, quia iam benc prima hora noctis fucrat, cxpeclabatur. Earum una ceteras ct actatis flore et vultus venustate anleccllens sacram caesarcam maiestatem hac latina fuit allocuta oratione: Nolumus, invictissime impe- ralor domine noster gratiosissime, prolixa oralione vestrae sacrac maicslali rationem reddere, quam ob rem relicta domo ac liberis et familia nostra, quod contra praeceptum bcati Pauli factum csse videtur, huc in publicum more curiosarum muliercularum prodierimus. Scimus enim vestrae sacrae caesareac maiestati causam nostri huius facti probe constare, nec decssenl exempla piarum matronarum, quae huc allegari possent, si vel necessarium vel tempestivum csscl ca commemorare, itaque, quod ad praescns nostrum facit negolium, vestrae imperatoriae maiestati de incolumi ad nos patriamque nostram dulcissimam adventu gratulamur Deoque oplimo maximo, pcr quem reges regnant et impe- ratores feliciter imperant, agimus gratias, quod vestram impcratoriam inaicstatem hoc nostro difficili tempore, ut quae incluctabili fato charissimos maritos nostros amisi- mus, ad summum istud imperatoriae dignitatis culmen et fastigium vocare ac cvcherc sit dignatus, quam dignitatem ecclesiae sanclac catholicac primum, deinde patriae huic nostrac atque adeo nobis omnibus vestrae maicslali sub- dits salutarem, ipsi denique vestrae imperatoriae maiestati perpetuis suceessibus florentem atquc diuturnam esse opta- mus. Cum autem ad imperatoris omniumque summorum polentatuum utpote Dei immortalis vices in terra geren- lium. munus ct oftficium maxime p-rtineat cura viduarum et pupillorum, vestram imperatoriamn maicstatem dominum nostrum gratiosissimum ct supremum post Deum tutorem nostrum humillime orumus, ut sicut alias semper, ita nunc quoque nos veluti sexum infirmum ac omnibus iniuriis obnoxium vitamque nostram et famam et liberos nostros, magistratus item ac tutores, inprimisque patriam hanc nostram atquc ecclesiam suae iniperatoriac maiestati com- mendatam esse velit. Et nos vicissim pro vestra impera- toria maiestate ac serenissimis heredibus, vestrae maicslaus filiis, dominis nostris clemcentissimis, sine i issi orabimus, ut vestram impceratoriam maicstalem quam sime. imperantem finesque orbis christiani feliciter et quam longissime promoventem nos, liberi nostri, amici ac neces- sarii cum omni posteritate videamus Deumque pro tantis bencficiis perpetuo cclebremus. Caésarcac maiestatis haec fere fuil responsio: Suscipio £ralo animo vestram gralulationem ac vestram vicem dolco, quod privatae sitis rnaritis, nihilominus tamen ego volo vester et liberorum vestrorum clemens csse dominus ct protector. Inde continuato itinere caesarea maiestas venit ad portam Strahoviensem sub colle arcis meridiem versus sitam, quo in loco nobiles pueri ex aula serenissimi archi- ducis Ferd:nandi suam rnaiestatem cum multis funalibus caeratis praestolabantur, ac ibidem caesarea maie-tas pri- males, consules ct senalorcs Pragenses sub umbella eius maicstatem deducentes. clementer. compellatos dimisit ac dorum redire iussit. Praecuptibus igitur pueris illis lychnophoris caesarea maiestas deinceps non sub ficto, scd sub vero coelo dis- tincto ac exornato pulcherrimis stellis. ab artifice Deo I. Na náměstí. 83 ascendebat in clivum lapidibus stratum recta versus Stra- hoviense monasterium, quo ad sinistram relicto iter ad dextram flexit et non multis passibus confcclis hora noctis secunda ad portam Hradczanensem feliciter venit, a qua progressus incidit in gratum siti pressis spectaculum: fixus enim ibi stetit. Silenus ad vivam imaginem affabre expressus ridenti similis foliis hederaceis ac vitigincis cir- cumdatus caput quoque virenti cinctum habens corona ad haec botros uvarum in elevata tenens dextera dulce pueris illectamentum, sinistra vero turgidum premens utrem, cx quo tribus fistulis Austriacae domus insignibus respondens album et rubrum efluebat vinum, de quo excipiendo magnum inter vulgus certamen a meridie ad multam usque noctem oriebatur. Habuit autem statua illa hoc axioma adscriptum: Non silet Sileni liquor, ' sed loquitur. Sileno proximi astiterunt duobus ordinibus, qua patet Hradezani oppidi circus, venerabiles seniculi. Horum om- nium nomine sacram caesarcam maiestatem quidam non ineruditus senex tali affatus est gratulatione: Inviciissimc caesar, domine nosler clementissime, nos senes maturacque aclatis viri vestram sacram caesaream maiestatem domi- num nostrum clementissimum reverenter salutamus gra- tulamurque ex animo vestrae sacrae maiestati hunc feli- cem ad nos fideles subditos suos re.litum, qui tanto qui- dem nobis est gratior, quanto caesarea vestra maiestas ad sublimiorem dignitatis gradum evecta in hoc suum regnum gloriosior revertitur. Ac profecto arbitramur omnes nos iam satis diu vixisse, cum dominum nostrum clementissimum maiestate caesarea praeditum coram intu- einur. Itaque Deo omnipotenti dc hac vestrae sacrac maiestatis dignilate et de nostro, quod inde haurimus, gaudio immortales agimus gratias ac oramus, ut quia nobis seniculis contigit videre salutare domini nos quidem dimittamur ex hac vita juxta voluntatem Domini in pace, tua vero caesarca maiestas ut pro gloria Dei ct multorum populorum in ecclesia salute inprimisque pro patria cl posteritatis nostrae utilitatc in multa cum suis dulcissimis heredibus dominis nostris clementissimis duret ac vivat secula. Ad extremum vestrae sacrae cacsareae maicstati nos et rem publicam, in qua consenuimus, suppliciter commendamus, ut donec in hac vita sumus, sub pia ves- trac sacrac maiestatis protectione nostris bonis cum bona pace perfrui queamus. Ad quam senum gratulationem imperator hisce bre- vibus respondit verbis: Libenter vestra pro me vota audio et non dubito de vobis, quin ea cx animo faciatis. Ego vicissim vos in necessitatibus vestris audire ac vobis, ut victu vestro períruamini, tanquam meis fidelibus sub- ditis iuste providere volo, nam ego viros senes et pro- bos amo. Gratulalioni senum successit non ita procul ab iisdem consistens cum coetu satellitum ac custodum portarum capitaneus Arci: Pragensis, qui et ipsc imperatori reditum felicem oratione germanica est gratulatus in ea circi Hradczanensis planitie, ubi cura ei studio serenissimi archi- ducis Ferdinandi in honorem imperatoris patris erectus fuit ex varie compactis tignis ac asseribus opere Corinthio vaslae magnitudinis arcus triumphalis, sed ita superob- ductus ac ornatus arte pictoris, ut ex seclis politisque lapidibus fabrefactus esse videretur. Ante hunc arcum et in aditu eius duae ingentes statuae super basibus suis fixe stabant, altera a dextris, a sinistris altera, illa Samsonem, haec Gedconcem representantes, quorum hic altera manu protensa gladium, altera clipeum leone insignitum tene- bat, ille manu altera mandibulam asiniam, altera exuvium leonis ostcntabat. 11* 

Strana 84
84 I. Na naméstí. In ipso autem arcu hae fere imagines cum suis gno- mis visebantur. Jb summo eiusdem cacumine Hradczanam versus erecta fuit aquila biceps, super cuius pectore in- signia erant caesareae maiestatis imperiali diademate coro- nata. Huic dextra quidem parte adiuncta fuit statua Justi ciae bilancem et gladium gerens, a sinistra vero statua Temperantiae liquorem ex uno in aliud vas effundens. Carmen hoc utrique subiectum erat: Iusticia arma regat, sanctae haec Moderatio servct Sub his in magno arcus hemicyclo pictae fuerunt venerandam speciem femineam referentes Fides et Religio, quarum illa effügiem Christi crucifixi, haec clavem mag- nam una duntaxat manu gerebant, interim ctiam haec posterior librum sub brachio et ad latus aureum habebat thuribulum, altera vero manu ambae ipsa insignia susten- tabant, sub quarum pedibus hoc carmen scriptum ha- bebatur : Excolat haec pietas religioque tegat. Paulo inferius inter epistylia in zophoro hoc distichon grandibus exaratum literis extabat: Imperio, Fernande, novis et honoribus aucte, huc ades aucturus non minus imperium. Hinc in utroque latere prope testudinis arcum pictae erant forma muliebri Potentia et Nobilitas, quae extensis manibus super ingentem aedificii portam tenebant tabcllam hac scriptura insignatam: Generosis viribus cuncta parta, aucla, servata. Rursus aliquanto infcrius inter columnas arcus imago erat velut ex aere formata imperatoris Caroli V., sub qua in columnarum basi pictae conspiciebantur Africa ct quaedam aliae gentes abeo dcbellatae, quo in loco haec adscripta fuerunt: Utiliter victae victoris clementia et securitate fruimur. In altcro vero latere imago Maximiliani caesaris codem modo picta, sub cuius pedibus in sustentamento colum- narum captivi quidam manibus post lerga revinclis appicti videbantur et sub caesare haec erant verba: Ex victo victori gloria. In altera deinde arcus parte, qua arcis portam res- piciebat, erecta fuit, ut in parte anteriori, aquila biceps eaque admodum grandis cum caesarcis insignibus, quae a duabus virtutibus bincinde circumdabatur. quarum altera quidem solem in manu gerens Beneficentiam repraesen- tabat cum hoc monosticho : Ipsa juvo miseros larga pietate libenter. Altera vero, cui nomen erat Magnanimitas basiliscum calhena vinctum ductans hanc habebat inscriptionem: Austria magnanimis ducibus foecunda refulget. In ipso autem arcus hemicyclo duae imagines puellari specie depictae fuerant videlicet: Magnificenlia, quae in Copiae cornu torques, gemmas, margaritas et aurea numis- mata continebat, et Liberalitas, io cuius dextra vas erat aureum foraminibus quam plurimis scatens, e quibus in- numerae prodibant aves. Erant et harum utrique suae inscriptiones: Sub Magnificentia hoc carmen: Transeat aethereas sacra Magnificentia scdes. Sub Liberalitate istud : Munifico tellus vivere rege potest. I. Na náměstí. In ipso arcus ab ca parte frontispicio seu inter cpistylia grandioribus characteribus hoc legebatur distichon: Inclyte dux patriac fulgens pictate paterna adsis, eniteat lumine clara fides. Mox paulo inferius utrinque propc testudinis arcum piclac erant Bonitas et Mansuetudo, quarum singulae altera tav- tum manu supcr porta tabellam quandam retinebat, ubi haec scripta erant: Barbara mansueto cedite bclla duci. Rursus paulo inferius a dextris inter columnas imago erat Rodolphi imperatoris veluti ex aere conflata, ad cuius pedes tale scriptum legebatur: Et nati natorum et, qui nascentur ab illis, cuncta sibi subdent iustitiaque rcgent. A sinistris eodem modo erecta erat imago Friderici caesaris cum huiusmodi inscriptione: Imperatoriae pacis cultori assertorique maximo. Eum arcum posteaquam subisset imperator accessurus ad portam, ubi arx oppido Hradczano ponte jungitur, ilico occurit suae maiestati cum solenni pompa et eccle- siastico apparatu universus clerus cathedralis ecclesiae Pragensis, cuius dux quasi fuit rcvercndissimus pater do- minus praepositus et eiusdem ecclesiae administrator, ycs- tans in capite quidem episcopalem infulam pretiosis admo- dum gemmis ac margaritis pulcherrimis distinctam, manibus vero auream cum reliquiis sauclorum crucem incedens sub pretiosissima scena praeeuntibus ipsum iis, qui vexilla, cruces ac lucernas ferebant, sequentibus autem codcm ferc habitu, quo is praeditus fuit, nempe episcopali, duobus eiusdem templi praelatis ac tribus abbatibus primum, dc- inde reliquo. canonicorum ac sacerdotum agmine portan- tium reliquias sanclorum imaginesque et alia sacta vasa, ut in solennibus fieri solet supplicationibus, quorum om- nium agmen choro scholasticorum et cantorum claudcbatur. Ad quorum conspectum sacra caesarea maiestas ab cquo descendit hoc idem facientibus serenissimis archiducibus, suae maieslalis filiis, aliis item principibus et magnatibus omnibus, qui caesaream maiestalem sequebantur, moxque stans super tapetem substratum aurcam crucem, quam praepositus suae maiestati offerebat, cum magna devotione est osculatus. Quo facto praepositus nomine suo et totius capituli Pragensis caesaream majestatem hac sequenti gra- tulatoria excepit oratione: Dici non potest, sacratissime imperator, quanto olim desiderio veteres illi sancti pa- triarchae Messiam seu Unctum Domini exspectariut, item quando gaudio ct laetitia populus Romanus affectus fucrit, cum Scipio ille Africanus devicta Carthagine cum trium- pho Romam rediret. Sane non minori desiderio nos saccr- dotes Domini sacrae caesareae maiestalis vestrae sacellani fidelissimi hunc felicissimum sacrac caesareae maiestatis vestrae advcntum exspectabamus. lam vero voti compotes facti est, quod plurimum et gaudcamus ct gratulemur. Gaudemus quidem nos patrem patriac ct secundum Dcum summum patronum ccclesiae coram intueri, gratulamur autem sacrae cacsareac maiestati vestrae eam autoritalein eL potestatem a Deo omnipotente collatam, in qua facilius et commodius nutanti ct pene labascenti statui omnium ordinum et rerum ac praesertim ecclesiae Dei pro sua clementia et pielale succurrere possit. Felicem itaque hunc diem alboque calculo notandum iudicamus, simul et Deo optimo maximo, a quo est omnis potestas et dignitas, gratias, quas possumus, maximas agimus, qui sacram cae- 

Strana 85
I. Na náměstí. sarcanı maiestatem. veslram nobis sa'vam et incolumem ac in apicc dignitatis summo constitutam restituere dipnitatus sit, precantes candem divinam clementiam, ut sacram cacsarcam maicstalem nobis ad multa secula felicem ct incolumem conservet. omnique benedictionc. coelesti et gralia repleat adeoque successsum salutarem in rebus gerendis et constituenda religione catliolica sacrae maiestati vestrae conferat, Ad. haee conferat ct sapientiam | illain beati throni assistricem, pro qua Hebraeus ille sapiens tantopere. Dcum orabat, atquc alias dona spiritualia, ut requiescat super caesaream maiestatem. vestram non solum spiritus sapientiae. et. intellectus, sed ct spiritus consilii atque fortitudinis, spiritus scientiae el piclalis atquc spi- ritus timoris Domini repleat pium pectus et animum sacrac tnaiestatis veslrae, uL his coclestibus dotibus ac armis munita ct gloriosum imperatorem ct sempiterna me- moria dignum nutritium ct patronum ecclesiae agal. Ex- audiat nos, quaesumus, Deus pater coclestis per unigeni- Aum filium suum et hanc precationem ac bencdictionem servorum suorum licet inutilium, tamen sesc humiliantium, de exéelso sancto throno suo respiciat ratamque faciat et imperium maiestatis. vestrae stabiliat ac paccatum reddat, ut plebs christiana tandem aliquando sub tali et tanto principe ac monarclia respirare ct ad unitatem. ecclesiae catholicac redire piasque leges et disciplinam | sanctam amplecli atque retinerc valeat. ld nos iterum atque iterum Deum patrem autorem tocius boni orantes ecclesiam nos- tram, nos et ommia nostra humillime sacrac caesareae maiestati vestrae commendamus atque precamur, sacra caesa- rea maiestas vestra clementer dignetur suossacccllanos agnos- cerc graliaquc cl palrocinio suo amplecti ac fovere. Nos vicissim pro sacra caesarca maiestate veslra el pro omni- bus ad sacram maiestate n. vestram. altinentibus sedulo Deum, uti debemus, precari nunquam. de-istemus. Sacra cacesarea maiestas ad cam salis prolixam gratu- lationem breviter quidem, sed valde clementer respondit in hunc fere sensum: ut dixerit gratam sibi esse corum gralulationem et se velle eos, uti antea semper, haberc commendatos. Cum his dictis scenam subiit ac pedes sub ca in arcis templum catliedrale. sese. contulit cum magno tubarum tibiarumque nec non tympanorum ac bombardarum clangore, concen'u cL strepitu praecedentibus suam maiestatem praeposito ct reliquo clero cum scholasticis canentibus hymnum: Veni creator Spiritus ctc. Ceterum omnes portae, parietes el viae praclercunti imperatori applaudebant picturis variis, variis item tapc- libus cL versuum inscriptionibus, praeterea virentibus pini hederacguc frondibus, quibus sacpta et columnae undi- quaque circa viam ab arcu jllo Hradczanensi ad arcis usque templum maximum duobus ordinibus vestitae ct operc topiario intersertis laminulis inauratis eleganter orna- tac erant. Porta, per quam cx Hradczano in arcem introibat, habebat in exteriori parte aquilam depictam cum tali disticho : Maxime cacsar, ades, concordia laeta rcvixi ine magnam faciens me quoquc magnus eris. Et mox sub aquila simulachrum jnerat Concordiae scdentis super vilgultorum fasciculo constricto ac manibus tenentis omnium regnorum el provinciarum, quae cacsari parent, insignia vinculo colligata. Huic quoque suberat mo- nostichon : Deiciunt hostes, haec aria tuentur amicos. I. Na náměstí. 85 In interiori partc ciusdem porlac itidem aquila im- perialis picta conspiciebatur cum hoc disticho: Quae Jovis ante tuli, magni fero caesaris arma, hic si quidem terris Juppiter alter erit. ln secunda porta, ubi die nocteque custodes arcis excubare solent, sub aquila magna imperiali, quac iu cul- mine portac fuit crecta, hoc modo scriptum erat: Potentissimo prudentissimoque caesari Ferdinando primo. Hungariae, Boicmiae ctc. regi. Ibidem sub aquila crant insignia regnorum Hunga- rie et Boieniiae lapidi insculpta, quibus ad dextram For- titudo, ad sinistram Pradentia adstabaut, sub quibus loc axioma legebatur: Tam fortiter prudens, quam prudenter fortis. Tertia porta vicina palatio serenissimi — archiducis Ferdinandi ostentabat in hemicyclo pulcherrimis coloribus deliniatum simulachrum Pacis circumdatum vexillis, tym- panis ceterisque bellicis instrumentis, cuius dextra facem ardentem ventilabat, qua comburebat loricas aliaque huius- modi, sinistra virentis olivae ramum praeferebat. Sub co simulachro hoc Virgilianum suberat: Nulla salus bello, pacem te poscimus ounes. Paci supravolabat aquila rursus imperialis cuim hoc titulo: Divo pioque cacsari Ferdinando primo, pacis ac unitalıs inslauratori maximo. Ultra hanc portam erectus fuit alter arcus clcgantissi- mus allero cornu domui capitanei arcis et altero Albac '"Turri applicatus, insuper serico purpurco venetoque ac variis Turcarum spoliis equorumque frontalibus circum- quaque ornatus, in cuius summitate tria diversi coloris vexilla suffixa emicabant. Porta quarta, ubi serenis-imi archiducis Ferdinandi armamentarium visitur has tres simul imagines depictas conlincbat, videlicct Honoris, Gloriae ct l'amae cum hoc monosticho : Gloria, Honos et Fama ingens comitantur euntem. Supra has imagines aquila stabat biceps cum scquenti disticho: Gloria adornetur diademaque regis houore, aeternis meritis volitet super aethera caesar. In porta arcis interiore, qua in patentem arcam cl inde in imperatorium introitur palatium, rursus crccta stetit imperialis aquila, sub qua haec erant carmina: Clara tibi portas aperiL victoria, caesar, fulgidus aeternas scandere perge domos. in huius dextro latere Immortalitas hemistichio : erat cum hoc Vivit post funera virtus. In sinistro autem Victoria cum hisce verbis: Victoria diademate fulget. Ad palatii gradus leo grandis argento circumlitus ct in allum erectus viscbatur, qui coronam imperialem pc- dibus anterioribus gestans huismodi carmen spectatoribus legendum offerebat: Dii tibi quam dederant, caesar, vis nulla coronam eripiet, vivo nulla leone fera. 

Strana 86
86 I. Na náměslí. Supra tectum horum graduum insignibus cacsareae maiestatis affixa ferebat: aquia ingens cum loc distichon prae- Ales qui summi fueram lovis armiger. omnem fidus in eventum iam tibi, caesar, ero. Ingressus in templum imperator in ipso limine aqua lustrali de morc conspersus est, mox reverenter ac devote ad altarc maius in choro, ut vocant, flexis genibus aeterno rcgi regum ac imperatori imperantium preces suas obtulit rcsonantibus interim per totum templum tam plebceis, quam magnatibus voce intentissima: Te Deum laudamus etc. ac recitantibus praeterea ecclesiae ministris: quasdam preca- liones. Quibus omnibus rite peraclis cetera quidera homi- num turba ad suos quisque penates discesserunt, magnates VcrO sacram caesaream maiestatem primum ct deinde scre- nissimos archiduces ad cibo somnoque recreandum corpus in ipsorum habitationes honoris et officii causa horam noctis circiter tertiam deduxerunt indeque ct ipsi in suas quis- que domos ac diversoria digresssi quieti sese dediderunt nocle sicut spectaculo eius diei, ita et laboribus finem imponente. Qua etiam de causa magnifico instructum apparatu spectaculum Gigantum manus cum love miscere volentium, quod eiusdem diei pompae a serenissimo archiduce Fer- dinando destinatum ceteris spectaculis vice coronidis ad- dendum fuerat, in sequentis usque diei vesperam necces- sario fuit dilatum. Quod quidem spectaculum serenissimus archidux in honorem et solatium sacrae caesarcae maies- tatis parentis sui dilectissimi exhibuit, ut eo pacto impe- ralori patri specimen suae industriac ac in eruendis abstrusioribus rebus sagacitatis ederet nec difficile est cuilibet prudenti eius involucri sensum erucre. Nobis hic brevem huius descriptionem attexere libuit. Nono die Novembris horam circiter vigesimam quartam prodiit invictissimus imperator cum serenisssimis archiduci- bus Ferdinando et Carolo ceterisque aulae regni proceribus in hortum suae maiestatis arci vicinum et ibidem in do- mum deambulationibus aestivis et recreationi dicatam cons- cendit ac in solio aureis tapetibus circumlecto consedit cingentibus illum duobus charissimis filiis et magna pro- cerum aulicorumque corona, ante cuius conspectum foris in planitie viridarii ipsi horto adiacentis exhibitum fuit novum et nostra aetate inauditum spectaculum lali forma seu apparatu: Constructae erant duae admodum altac turres, in quarum utraque erant tubicines ac tympanistac serenissimi archiducis Ferdinandi, qui et ad primum sacrae maiestatis conspectum grata admodum tubarum et tympa- norum harmonia suae maiestati honorem et reverentiam debitam exhibebant eL postea iucundos auditoribus sonos subinde ciebant. Inter has lurres quod erat interstitii iace- bat ingenti mole rupes ad similitudinem veri ac naturalis saxi miro ingenio expressa, sub qua multi ignes arte me- chanica reconditi habebantur, et in summitate eius Jupiter quasi in aere pendens pube tenus conspiciebatur. Ad hunc impugnandum ac ex illa rupe deturbandum prodie- runt quinque vastissimi corporis Gigantes lento gressu et attemperato ad modulos musicorum incessui singulorum admodum apte accinentium' alius post alium versus illam rupem procedentes ac singuli grandibus armati saxis, quae humeris gestabant, iam iamque rupem ascensuri videbantur. Quos conspicatus fupiter sub ipsa constitisse rupe proti- nus per tenuissimum filum igne instar radii demisso eos in terram veluti fulmine ictos prostravit rupesque ipsa dissiliens non sine ingenti circumstantium horrore veris non absimilia edidit tonitrua et coruscationes, unda I. Na náměstí., coorta innumerabilis scintillarum ct globorum ardentium copia totum vicini aeris opplebat tractum neque jd sinc damno aliquo spectatorum, quorum aliis barbae, aliis vestes a prosiliente ex illa rupe flamma comburebantur reliqua multitudine accrvatim periculum cursu vitante. Ibi apparuere quidam seu furiarum seu malorum daemonum specie numero novem admodum terribiles, cfflabant enim flammas ex oculis, naribus, auribus et ex ore, qui Gi- gantes proslratos ad orcum trahebant, unde postca natac ex eorum sanguine prodierunt simiae. Exortae itaque illae quam plurimos saltando excrcc- bant ludos non sine risu spectantium, modo enim ardentes radios instar fulminum in aerem ciaculabantur, modo igni- culos quosdam crepitantes proicicbant in eos, qui proximc adstabant, ct alia multa ridicula designabant. Molc deindc illa ficticia flammis cedente exiverunt c quadam silvula equites equis facticiis insidentes octo diversi coloris vesti- bus induti, item thoracibus, galeis, lanceis et bombardis bene instructi, qui bini alii post alios sc mutuo invadentes valde conspicuum in tenebris exhibuerunt spectaculum, lanceac enim eorum, gladii et galeae flammas egérebant equi quoque auribus, oculis et naribus ignes horrendos efflabant. Proelium profecto mirandum fuit. Fractis arden- tibus lanceis ac gladiis ad bombardas devencre, quibus alter alterum impetebant cum magno tormentorum crepitu et equorum ficticiorum concursu atquc collisione. His acccs- sere ex eadem silvula nonnulli pedites Romano morc armati, scuto ac gladiis dimicantes, quorum galeae flammis ardebant, quemadmodum et gladiorum cuspides; iidem scuta mirabili agitatione rotantes ignem molere vidcbantur, interim etiam exercentes choreas Mauritanorum morc hin- cinde saltitabant, quae saltatio apud vcteres Pyrrhica vo- cabatur. In hanc Gigantomachiam his versiculis est lusum, qui in altera turrium ibi extructarum descripti fuerunt: Grandia centimani pertentant bella Gigantes, dum cupiunt supera pellere sede Jovem. Summa locant imis et montes montibus addunt iamque petunt vasti moenia celsa poli. Ecce sed horrisono veniens cum turbine fulmen aetherca laceros deicit arce viros. Praecipites illi sub Tartara nigra feruntur totaque fumanti terra cruore madet. Hinc informe genus, res et ludicra notatu, simia gens prodit sanguine nata virum. simia gens, ficto quae nomine, vana parentum proelia dum memorat, proclia dira movet. Sed, velut in fumos abeunt ea bella Gigantum, sic poenas fumo simia Teucra lues. Haec fere habuimus, quae in praesens tempus de invictissimi imperatoris domini ac regis nostri clementis- simi glorioso ad nos introitu literis mandata in publicum cdenda duximus, non solum, ut eo pacto in promovenda ac ornanda nostrorum principum gloria officium ac debi- tam nostram erga illos fidem et obedientiam iisdem pro- baremus, sed multo magis, ut celebratio huius rarae sub- ditorum erga suos magistratus observantiae ad posteros propagari et in utile exemplum posset abire. Quod reli- quum est, sicut in poematibus nostris, ita hic quoque, aeternum Deum, in cuius sancta manu corda sunt omnium piorum principum, toto pectore oramus, ut imperatori ac domino nostro necnon suae maiestatis beredibus felicem in rebus gerendis successum ac diuturnum imperium tri- buere eosque veluti praecipuos scholarum et ecclesiae 

Strana 87
I. Na náměstí. suae sanclae catholicae nutritios pro conservanda ac pro- paganda pia doctrina, honesta disciplina el rerum huma- narum rectrice iusticia civili quam diutissime sospilare diguetur. Matlieus Collinus lectori. Non est unius res gestas scribere, nemo unus quod plene singula scire qucat. Unus vir, nullus vir; habet manus utraque vires maiores quatuor plus oculiquc vident. Ergo operis iunctis scriptum duo prodimus unum, lecturis unam promimus historiam. Texuit alter opus, liinavit id alter, utrique invideat nemo, quod dat amicitia. Excusum Pragac apud Georgium Melantrichur ab Aventino. — Překlad: Popisu vílání Ferdinanda I. sepsa- nćho Kollinem a Kuthenem ?) od Danicle Adama z Vele- slavína. Téhož roku (15658.) císať Ferdinand po přijetí císař- ství a po smrti bratra svého císaře Karla ponejprvé z Vídně do Cech a do Prahy přijel osmého dne měsíce listopadu a tu od syna svého arciknížete Ferdinanda, tehdáž místo- držícího v království českém, od pánův, rytířstva a Pra- Zanüv velmi poclivé a slavně jako někdy císař Karel IV., král český, když jel do mčsta Lubeku, uvítán a přijat. Ta cercmonia a pompa vítání císaře Ferdinanda obšírně vypsána jest jazykem latinským od M. Matouše Kolína z Choteřiny a Martina Kuthena z Sprinsberku, kteréž mi se lulo vidélo summu a vylah krátce pro budoucí pamět položiti, zvláště poněvadž nevím, aby kdy v jazyku českém vydána byla. Osmého dne měsíce listopadu první a přední poscl císařského příjezdu přišel k arciknížetí na hrad Pražský urozený pán p. Adam z Sternberka, nejvyšší komorník království českého, okolo hodiny 14. a oznámil, že císař Ferdinand ráčil již vyjeti z Benešova a že se zastaviti ráčí ve vsi Jesenici dvě míle od Prahy okolo hodiny 20. To uslyšev arcikníže Ferdinand ihned poručil se sjeli knf- žatům, ouředníkům zemským a radám J. Msti C. všech- něm i jiným osobám stavu panského v St. M. Pražském, aby se tam k přivítání císaře pána svého strojili, stavu pak rytífskému rozkázal se sjeli do polí nedaleko Staré Obory, kdež také sám arcikníže mezi ně vyjel a podě- kovav jim, že jsou sc na poručení jeho ochotně najíti dali, hnedky tu houfy jejich jízdné mustroval vedle jed- noho každého důstojenství, hodnosti a úřadu jednomu každému ukázav místo, jakým pořádkem měli by jeti proti cisaii. Zatim v městech pražských skrze trubače svolání byli měšťané a jeden každý houf, kterýž vítati měl císaře, scházel se na jistá místa jako purkmistrové a rady všech tří měst pražských na slaroméóstsky rathouz, kdeZ také shromážděna byla pacholátka a panny, ale v rozdílná místa. Rektor učení pražského s svým Žákovstvem, též i administrátorové, konsistoriáni, farářové a kněží strany pod obojí přijímajících do kolleje císaře Karla jinak Ve- liké, kdež sc také starci scházeli. Vdovy do kostela Matky Boží před Tejnem. Naposledy všecko množství mladého lidu na ryňku staroměstském blízko rathouzu. Odkudž po- tom všickní na uložená sobě od arciknížete stanoviště a místa se rozcházeli, kdež příjezdu císařského očekávati méli. Nejprvnější ze všech na své místo odešli mládenci a muži, kteříž se pod zbroj a na vojnu hoditi mohli, a ti ®) Výše str. Kampanus. 73. omylem jmenován spisovatelem I. Na náměstí. 87 byli v trojím rozdílu. První byli s dlouhými ručnicemi a méli na sobě krátké župice jednostejné formy a barvy červené bílými prémy po krajích, v prostředku i na ru- kávích prošívané a na hlavách červené klobouky s bílými pintami. Druzí byli ve zbroji a v celém kyrysu a někteří v pancířích, však majíce lebky na hlavách, a ti měli te- sáky a meče při bocích jako i první a v rukou české špičaté burdýře a řemdihy a jiní dlouhé německé oštípy etc. A těch obojích bylo v počtu okolo osmi tisíc, kteříž měli osmnácte fendrychův a praporcův jednostejné barvy ete. Třetí díl pěšího lidu byl nápodobný oněm starým bojovníkům, kteříž za času Jana ZiZky i potom slouli u Čechův černé vojsko, a těch bylo přes tisíc v prostém oděvu majíce na sobě černé kukly a místo zbroje pavézy a železné cepy. Ti všickní: pořádně v každém glidu po šesti osobách šli přes město s bubeníky a pištci bránou vySchradskou až za sy. Pankrací a tam na jedné rovině ti, kteříž ve zbroji byli a ručnice měli, se položili čtver- hraným šikem, jakoby se s nepřítelem potkati měli, černí pak vojácí nětco dále odšedše ležení sobě zarazili na jednom nevelikém vršku, pod nímž bylo strniště, a obe- hnali se vůkol pavézami jako nějakým valem aneb zdí tím způsobem, jakž se někdy staří Cechové v poli ležíce zašan- covati obyčej mívali. Když to vojsko pěší z města vytáhlo, tedy milostný houf pacholátck vySed$e z ralbouzu staroméstského šly pořádně na Nové Město přes Mostek k Koňskému trhu a přišedše téměř do prostředku jeho tu, kdež roura stojí, ubnuli se do t6 ulice К зу. Jindřichu, kdež jest Anjelská zahrada a tam se dvěma řady postavily: v počtu půl dru- hého tisíce jeden každý oblečení jsouce v bílé košilky vyšívané na obojcích, na rukávích a zespod vůkol čer- veným hedvábím opásáni červenými pintami a majíce v rukou ratolesti pušpanové zelené aneb kvítky zlatem i jinak krumplované. Mčli také i své bubeníky a fendrychy téhož včku a též postavy, jaké sami byli, k nimžto při- dáno bylo pro ochranu a stráž 12 poctivých měšťanův, kteříž však nemnoho vyšší byli než pacholata, a každý z nich nesl v ruce malovanou berlu. Potom okolo hodin 18. purkmistrové a rady všech tří měst pražských odíni souce v hřebíčkové, damaškové dlouhé sukně šli po třech k svému stanovišti a před nimi 830 předních měšťanů v rozdílném, ale v poctivém oděvu. Po jedné i po druhé straně šlo 60 mladých jonákův krásných a silných v ty- kytových sukničkách červené a bílé barvy pod klobouky též tykytovými a bílím peřím a ti všickni měli po švein- špísu krom toliko šesti, kteříž nesli nebesa z axamitu čer- veného a bílého udělaná a zlatými bullemi velmi řemeslně a pěkně ozdobená. Za senátory šli rektor učení pražského, administrátori s doktory, mistry, žákovstvem a knčžstvem konsistoře slrany pod obojí prijímajících, jichžto všechnčch bylo téměř do čtyr set osob. A jiní zajisté všickni v čer- ném, poctivém a dlouhém oděvu, sami toliko rektor a dškan učení pražského měli na sobě široké a faldované šarlatové sukně, kteréž za času císaře Karla IV. udělány byly, a před nimi šlo dvé pacholátek s sti(brnfmi bcrlami. Těmto všechněm místo ukázáno bylo k uvítání císaře za Koňskou branou nedaleko od toho místa, kdež obyčejně každého roku k ptáku střílejí. Když se tito houfové tak v městě pořádali a sem i tam na místa svá rozcházeli, zatím arcikníže se vší jízdou proti panu otci svému vyjel. Nejprvé přede všemi, jakž obyčej, jeli čtyři trubači. Za nimi jel nejvyšší hejtman všech jízdných houfův urozený pán p. Ladislav z Lobkovic, dvoru císařského v království českém maršálek etc., maje sobě přidané po pravé ruce dvě osobě stavu panského a 

Strana 88
88 I. Na náměstí. dvě po levé ruce stavu rytířského. Za nimi jeli jízdní v každém glidu po pěti dlouhým řadem, jakž kteří z před- ních pánův v království tohoto byli, vedle jednoho kaž- dého vyvýšenosti a přednosti. První honf jízdných knížat staršího i inladšího Henrycha hrabat z Hartenštejna a pánův z Plavna cte., druhý vysoce urozených pánův a bratří pana Viléma a pana Petra z Rožmberka ete. třetí uroze- ného pána p. Jana mladšího z Lobkovic cte., nejvyššího purkrabí Pražského, čtvrtý pava Jana staršího z Lobkovic, neivySX(ho hofmistra královstv(. Ceského, pát pana Adama z Sternberka ete., nejvyššího komorníka království Ceského, šestý pana Jana z Valdštejna ete., nejvyššího sudího krá- lovství Ceského, sedmý pana Joachyma z Hradce, nejvyš- šího kancléře království Ceského, osmý pana Joachyma Slika hraběte z Pasounu a Holejče, presidenta: komory Ceské etc. v jehoZto houfu bylo jiných sedm hrabat z léhož rodu a vsmý hrabě z Svarcpurku i jiné rady ko- mory české, devátý pana Jana staršího z Svambcrka, nej- vyššího sudího v království Ceském, desátý pana Jana Bo- řity z Marlinic, purkrabí Karlštejnského, jedenáctý pana Wolfa z Vřesovic, nejvyššího písaře v království Ceském, dvanáctý pana podkomořího království Českého, třináctý pana Bernarta Žebušického z Nestajova, purkrabí kraje Ilradeckého, čtrnáctý pana Oldřicha z Duban, hejtmana hradu Pražského cte. Byli pak ještě mimo těchto čtrnácte i jiní houfové pánův a rytířův českých, kterýchž sc pro krátkost. mlčením pomíjí. Nedaleko za tmi houfy jeli služebníci pánův a rytířstva a za nimi vedení byli povodní koni arciknížete Ferdinanda prikrytf černým axamitem. Po nich jeli edlknobové na pěkných a bohatě ladrovaných koních a jiní rejthaři rozlicných rodüv. A za nimi hned jel dvůr arciknížete Ferdinanda s nemalým počtem hrabat, pánüv a rytířův. Potom opčt 12 trubačův a jeden bubeník, kterýž na vlaské bubny bubnoval. Uprostřed jel sám arci- kníže na spanilém koni maje okolo sebe množství lokajův a drabantův, před nfmżto jeli: Henrych mladší kníže z Plavna, hrabě z Turnu, hrabě z IFardeku, president ko- mory české, a jiných více pánův od dvora J. Msti. Za nim pak jeli přední pání království Ceského jedni za dru- hymi po peti jako: Ilenrych starší: kníže z Plavna cte., pan Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabě Pražský, nej- vyšší hofmistr, nejvyšší komorník, nejvyšší sudí zemský, nejvyšší sudí dvorský království Ceského, purkrabě Karl- štejnský a jiní mnozí z pánův ouředníkův a soudcův zem- skych a rad J. Msti C. z stavu panského i rytířského. Nejposléze za všemi jeli vesměs služebníci a pacholata panská ode dvora arciknížetcího tak, že všech spolu jízd- ných předních, prostředních i posledních bylo okolo pěti: tisíc. S tím počtem jízdy arcikníže jel v cestu panu otci svému z těch rovin, kteréž jsou blíž Starć Obory nejprve skrze hrad Pražský, potom přes Hradčany, odtud skrze Menší Město Pražské přes most do Starého Města, kdež ho nejprvé potkalo starcův šedivých na hlavě i na bradě okolo tisíce, kteřížto: všickní odíní byli černým rouchem a na hlavách svých nesli věnce zelené a šli řadem z kolleje Veliké k Hradčanům, kdež jim místo k vítání císaře ulo- ženo a jmenováno bylo. Potom potkal se arcikn(2e na velikém rynku Staroméstském s vdovami, jichz bylo v poctu do osmi set, kteréžto vyšedše z kostela Panny Marie pred Tejnem šly do Menšího Města Pražského tu, kdež jim místo k očekávání na císaře ukázáno bylo. Měly pak všecky témčř jednostejný odčv na sobě, pláště černé a bílé roušky a spuštěné fíchy přes ramena aZ dolüv tak, jakž podnes jeptišky a někdy vdovy stavu punského a ry- tířského osiřalé se odívají. Kteréžto když pominul a tíhl 1. Na náměstí. svou cestou skrze N. M. Pražské k bráně Vyšehradské, zatím vyšlo z rathouzu Staroměstského okolo dvou tisíc krásných panen s osmi hejunany v tykytových suknickách višňové barvy jim k ochraně a stráži přidanými a ty všecky | panny dvěma dlouhými řady se postavily od kostela Panny | Maric před Tejnem až k kostelu sv. Michala. | Jedna každá z nich měla čepec zlatý aneb hedvábný s vokem zlatým, věnce na hlavě a v ruce kytku z vonného kvítí, mantlík pěkný hedvábný kunamí aneb soboly podšitý, aniž mezi tím vším apparátem, kterýž se toho dne ku poctivosti příjezdu císařského v městech pražských spatiili inohl, bylo co k oku lidskému libějšího a krásnějšího jako ten | kůr výborných, poctivých, pěkných a stydlivých panen. Cteme o císaři Zikmundovi, když jel do Ríma ku přijetí císařské koruny léta Páně MCCCCXXXII. a na té cestě vjel do města Senis, že ho páni Senenští velmi: poctivě a slavně vílali a mezi jinými divadly: vybravše co nejkrasší a nejztepilejší ze všech měštek čtyři poctivé paní ty na jistém místě, kudyž on jeti měl, nahé a toliko: tenkým kmentem jako poučníkem příodité postavili tak, že všecka krása a spanilost jejich skrze ten subtilný kment spatřína býti mohla. Císař pak Zikmund, jakž byl z mládí milovník ženský, že přijev k romu místu velmi: pilně krásu jejich spatřoval a polom nejednou to připomínal, že jest nad ty paní nikdá nic krásnějšího a rozkošnějšího neviděl. Ta- kové divadlo mohlo snad u Vlachüv za poctivé projiti, | ale náš stud český nemohl by toho snésti. | Pročež lakć | arcikníže jako pán ctný, studu ženského milovný a povah | pana otce svého i národu českého ke vší poctivosti n: chylných povědomý neráčil než všecko počestně a uctivě ku poctivosti pana otce svého nejmilostivějšího: nastrojití, pro kteroužto rozšafnosl svou nemalé pochvaly od pana otce svého, odc všech stavův království Ceského i od jiných národův, kteříž toho přítomní byli, dosáhl a nabyl. Neslusí nám tuto Zidüv pominouti, ackoli ti svým hrozným apparátem více povérnosti neZ kratochvíle pro: nesli. Ti také vynikli z svého městečka. aby císaře při vítali, takovým pořádker nejpríze šlo 18 mládenciův v bílých perkytlích, kteříž nesli velikou korouhev, na niż znamení a litery napsané byly jim samym toliko známé. Za nimi pacholata též v bílém rouše zpívající žalmy roz ličnými hlasy. | Potom starší židé v černých pláštích. Za těmi 11 kněží, z nichžto šest nesli drahá nebesa od zlata a šarlatu udělaná, jiní čtyři šli před nebesy a jeden pod nebesy nesa desatero Boží přikázání na parkaméně psané a v zlatoblav obalené. Za těmi opět ští jiní kantoři, kteříž na rozdílné hlasy žalmy židovským jazykem zpívali. Opět starší jejich do 40 v čubách liščích a kuních a za nimi žáci a školníci jejich v pláštích iolovć barvy majíce: bílým zavitím zakuklené hlavy. Nejposléze šli mládenci v bílých košilích s obojky zlatem vyšívanými. Na ten zpüsob sc spořádavše šli: nejpry | na ryńk Staromóstsky a odtud k mostu, kdež se proti celnici po pravé straně postavili. Ale areikniże Ferdinand vyjev s svou jízdou za bránu Vyseliradskou aż za kostel sv. Pankraci a nechav za sebou purkmistrüv a rad méest Pražských. též i všeho vojska pěšího na širokých polích zšíkoval všecky jízdné houfy tak, že se na dýl řadem svým co had vinuli a byli jako | k bitvě: hotovi, a tím způsobem jel s nimi panu otci svému vstříc, až mu novina přinešena, že vísař blízko jest pod nějakým vrškem u vsí Krče. To jakž uslyšel, ihned koně zabodl a nechav jinych, aby za ním pozuenáhlu táhli, sám s některými hrabaty a předními dvořany svými rychle proti císaři panu otci svému pospíšil. Již pak císař i s komonstvem svým spalfin byl vriku nad tou ro- | vinou, kdež jízda arciknížetcí a2 arcikn(Ze nepo- na byla, 

Strana 89
I. Na náměstí. meškav sskočil s svého koně a s odkrytou hlavou šel pěšky ku panu olci svému a přišed k němu s velikou uctivostí na koleno poklekl a políbiv ruku císaři ji podal J. Mst vítaje a veselým obličejem radost svou z příjezdu J. Msti na sobě ukazuje, kteréhožto císař přívětivě a olcovsky přijal a jako nejmilejšího syna svého laskavou odpovědí odbyl. Po arciknížeti vítali císaře ti, ježto se s arciknížetem od jiných houtův odtrhli, jimžto všechněm císař dobrotivě a ochotně děkoval. V tom arcikníže Karel, kterýž s císařem přijel, ssedl s svého konč a pozdravil bratra svého staršího Ferdinanda podav mu s políbením ruky a objav ho, kteréhož také Ferdinand zase mile přivítal. Téhož času legáti a poslové králův Hišpanského, Englického, Polského cte. a jiných knížat, někteří biskupi a, kdožkoli z velikých pánův a hrabat byli s císařem, s koní svých ssedavše arciknížete Ferdinanda s uctivou poklonou a po- líbením ruky pozdravovali. Po té všickní na koně vseali a Ferdinand ovšem s Karlem bratrem svým zůstal při císaři, ty pak, ježto s ním předjeli, k jinému vojsku jízd- nému zpálkem poslal, kteříž se již také k císaři pánu svému pomalu přibližovali. Tu nejprvé trubači arciknížecí a bubeníci s velikým hřmotem a zvukem císaře přivítali, potom jízdní téhož arciknížete jední po druhých z krátkých ručnic vystřelili a po té táhli před se svým šikem a cí- safe stojícího svým komonstycm s odkrytím a uklončním hlav: svých vůkol objeli s velikým císaře i všech, kteříž s ním byli, podivením. Císař aby je všecky tím lépe spa- třítí: mohl, odjel od svého houfu a přijev k nim blíže x obzvláštní rozkoší se na ně díval téměř půl druhé hodiny, až ho j poslední houfové vší jízdy pominuli. Odtud táhli všíckní k městu tak, že jízda arciknížetcí napřed jela, dvůr pak a komonstvo císařské za nimi. Na té cestě, než dobře dvou set kročejův císař odjel, přišli mu v cestu nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští, jichžto jména napřed položena jsou, s jinými pány a rytíři z obce, kte- řížto: všickní: ssedavše s koní pěšky císaře vítali, jimž on také všechněm ruky ochotně podal. Jménem pánů nej- vyšší purkrabě pražský českým jazykem k císaři řeč učinil, kterouž inu pan Zikmund Heldt, místokancléř království Ceského, vykládal. Císař pak velmi přívětivě a ochotně jim odpověděl vděčně přijímaje vítání jejich a všelikou císařskou milostí se jim zakazuje. 7 toho místa uchýlil se císař na levou ruku k tomu vršku, na němž černí vo- jící leželi, k nimžto jakž s oběma syny svýma blíže přijel, tu oni hned, jak mohli nejvíce, křičeli, jakoby se s ne- přítelem potkati měli, a zdvíhše zhůru své cepy veliký hřinot učinili bijíce jedny o druhé, potom jmenované strniště, co mohli nejtoužeji, mlátili; že se bylo nač po- dívati. Odtud zase cestou jeli k houfům pěšího lidu praž- ského, ale prve se potkali s purkmistry a radami všech tří měst Pražských, kteřížto v poctivém odčvu se vší váž- ností proti pánu svému kráčeli a příšedše k němu a po- klonu náležitú učinivše latinským jazykem skrze kancléře svého J. Mst přivítali vinšujíce J. Msti v novém důsto- jenství Božského požehnání a šťastných prospěchův i dlou- hého v dobrém zdraví panování a poroučejíce sebe, své obce i všecken stav iněstský v otcovskou a milostivou J. Msti ochranu. Pražanům z poručení císařského nejvyšší pan kancléř jazykem českým odpověď dal. Naposledy sám císať latině toho doložil: Vaše toto vítání a vinšování vděčně přijímáme a vězte, že jste nám vždycky poručení tak, že netoliko králem a pánem vaším milostivým, ale ve všech potřebách vašich i otcem býti chceme. Potom všechněm pořád ruky podati ráčil. Když k houfům pražským přijel, kteříž byli pěkně způsobem vojenským zmustrováni a spo- fádáni, tu střelci z ručnic svých velikým hřmotem a hlu- I. Na náměstí. 89 kem vystřelili, jiní poklonou a vesclým pokfikováním pána svého pozdravovali. A to všecko vojsko šlo za císaťem až k Koňské bránč N. M. Pražského. Ale prve, než brány té dojel, trefil na jiný honf veliký shromážděný z mistrů, doktorův, bakalářův, studentův a žákovstva učení Pražského, též administrátorové, farářův a kněží strany pod obojí při- jímajících, kleříž také císaře očekávali a skrze rektoru, jenž toho času i administrálorem byl, řečí latinskou při- vítali, jimž také jako i Pražanům ochotně císař poděkoval a kteříž z předních blíže stáli, ruky podal pověděv latině: "Toto vítání i od učení pražského i od konsistoře jakožto od věrných poddaných našich vděčně přijímáme a chceme vás chrániti, jakož sme vždycky prve činili a jakož na Rímského císaře sluší, neb se nám vždycky líbili a líbí muži učení a dobří. Odtud jel císař upřímo k bráně, před kteroužto blízko stál kůr žákovstva od sv. Jindřicha s bohyní Calliopes v oděvu panenském velmi krásně připravenou, kterážto Jibým hlasem nčkteré veršíky začínala, a jiní žáci po ní zpívali. U těch pozastaviv se císař jel před se do brány Koňské, kdežto stáli Pražané, kteříž ho před tím vítali a rychle do města předešli, s krásnými nebesy a poklekše na jedno koleno poníženě J. Msti žádali, aby pod ne- besa vjeti a takové osvědčení věrnosti a poddanosti jejich milostivě od nich přijíti ráčil. Nedlouho meškal císař, ale jakž na koni sedčl, tak pod ta nebesa vjel, kterážto nesli napřed primasové St. a N. Měst Pražských, uprostřed purkmistrové a nazad dva senátorové týchž měst, s nimiž císař po té vší cestě velmi přívětivě o rozličných věcech rozmlouvati ráčil. Jiní senálorové všech tří měst šli za nebesy a to skrze všecka tři města až pod vrch hradu Pražského. Okolo hodiny 23. před večerem vjel císař do Města Nového, před nímžto ale vně z nebes jel na koni maršálek dvorský ten, kterýž před tím jízdné houfy proti císaři vedl,s nahým mečem a před maršálkem dva herolti v svém odčvu a drahých kápích, na nichž zpředu i zzadu vytkání byli orlové o dvou hlavách, a ti jeli hned v patách za arciknížaly cte. O těch pak, kteříž jsou za císařem jeli, bylo by dlouho vypravovati. To jest vědomé, že v tom zadním komonstvu byli tři orátorové ancb legáti, všecky ratdly J. Msti a nejvyšší ouředníci a soudcové zemští. Nej- posléze jeli zbrojní liarcíři císařští. Jakž do inčsta vjel, hned blízko brány vítali ho žáci od sv. Havla s druhou bohyní "Thalia fečenou veselým prozpěvováním latinských veršův. Odtud nedaleko třetí bohyně Euterpe s pacholátky z Veliké kolleje vinšovala císaři novému slavného vítězství nad nepřátely a dlouhého panování. Potom sjel císař až k rouře, od kteréž se uhnul na pravou raku do ulice, jenž slove Nové dláždění, kdež ho očekával veliký houf malých pacholátek, o nichž nahoře oznámeno. Tu také jeden vtipnější učiniv náležitou po- klonu přivítal J. Mst latinským jazykem poroučeje mu k ochraně všecky malé dítky rostoucí k budoucímu pro- spěchu, rodiče, preceptory, vlast i církev. Jemuž císař velmi laskavě v tento rozum odpověděl: Jest mi vděčné toto vaše vítání a vězte, že chci nevinu vaši sobě poru- čenou míti a jak rodiče vaše, tak i vás v ochranč své držeti. To jakž dopovědčl, hned kůr žákovstva tejnského. kterýž blízko pacholat stál s čtvrtou bohyní Clio píseň svou zpívati začal. Než ti dobře přestali a císař. málo koliks kročejův odjel, až jiný kůr žákovstva od sv. Jiljí s pátou bohyní Polymnia v zpěvy se dal. Potom když se císař k kostelu sv. Jindřicha přiblížil, žáci od sv. Mikuláše s šestou bohyní Urania svými zpěvy ho vítali. Odtud na levou ruku mimo rouru a louží uhnuv se císař. pominul kůr kantorský ze škol pražských, kteřížlo shlukše se do 12 

Strana 90
90 I. Na náměstš. kouta té ulice nedaleko od louže na pět hlasů ku pocti- vosti pána svého zpívali. Když k bráně Nové přijeli, kudyž se jde z N. Města do Starého, tu nejprvé na věži té brány ozvalo sc proti císaři dvanácte trubačův a několik bubeníkův. Nová brána okrášlena byla rozličnými čalouny a z brány vyvěšeno bylo množsiví praporcův, z nichžto jeden byl starý, veliký a zlatý s znamením vorla císařského o dvou hlavách. Jakž téměř do města císař vjel, ohlásila se mu sedmá bohyně Terpsichore, kteráz stála s kürcm Zákovstva od sv. Petra naproti dvoru králové. Ty pominuv jel upřímo Caletnou ulicí k velikému ryňku, na kterýžto maje vjeti slyšel osmou bohyni Erato s Záky od sv. Stépána. Tu také a na jiných mnohých místech velikého ryňku vyzdviZeui byli praporcové v3ech porádküv a femesl, kteráž oni na pro- cessich nositi obycej inajf. Kterézto když s obzvláštní libostí spatřoval, zatím dále jeda trefil na divadlo mnohem spanilejší a milejší, totižto na ten veliky houf krásných a ušlechtilých panen dvěma dlouhýma řady u rathouzu sto- jících. Mnohým z komonstva císařského tak dobře líbilo se to poctivých panen shromáždění, že proti němu všecky jiné přípravy v té pompě za smích a za žert pokládali a nejední: hnuti jsouce spatřováním tak pěkného kůru pa- nenského vzali odtud příčinu, aby všeho toho, což k uví- tání císaře nastrojeno bylo, pilněji považovali a šetřili s velikým podivením chválíce vtipnost a rozšafnost arci- knížete Ferdinanda, od něhož ty věci ku poctivosti pana otce jeho vymyšleny a tak spořádány byly. Anobrž ně- kteří hledíce na ten překrásný houf panenský velikou ra- dostí od pláče zdržeti se nemohli. Ale s největším podi- vením bylo, že jedna z těch panen vykročivši uctivč před jiné s zardčlou tváří a slydlivým hlasem císaře latinským jazykem přívítala omlouvajíc scbe i jiné, aby jim toho J. Mst na zlou stranu vyklädati neräctil, Ze j:ou pfi obecném veselí všech e»tavův království českého i měst pražských pozapomenuvše svého povolání vyšly z domů rodičů svých, aby pána svého přívítaly a všeho dobrého mu viniovaly a žádaly, naposledy žádajíc, aby stav pa- nenský jakožto nestatečný a mdlý, k tomu i rodiče, přá- tely a vlast jejích v svém milostivém opatrování míti ráčil. Velmi přívětivou a laskavou jim císař odpověď dal v ten rozum, že vítání jejich vděčně přijímá a netoliko pánem jejich imilostivým, ale i otecm nejmilejším býti chce. Od toho divadla císař. arciknižata i jiní všickní obra- celi oči své na rathouz Staroměstský, na němž zavěšeno bylo množství krásných a drahých čalounův jak na vratech a zdech, lak na pavlači kamenné při hodinách. Tu viseli praporcové móst Pražských v nově udělaní, na nich? z jedné strany namalován byl orel říšský o dvú hlavách, z druhé lev český o dvou ocasích s tímto nápisem: Invictissimo Romanorum imperatori Ferdinando S. A. ho- noris ergo res publica Pragensis fieri fccit, Tu také stáli v celém kyrysu spanilí jonáci, někteří na pavlači u hodin, jiní blíže houfu panenského pro ochranu a jiní u dveří rathouzských s svým hejunanem. Na věží trubačí a pozou- néři vesele troubili. Summou bylo se v tom místě jako v srdci města nač podívati a čelio poslouchati. Od rathouzu když jel císař konec ryňku k mostu, ozvala se svým zpě- vem devátá a poslední bohyně Melpomene s kůrem žá- kovstva M. M. Pražského. Potom přijel císař k Jezuitům, kteříž také s svým žákovstvem obzvláštně císaře očekávali a vítali vyzdvihše obraz Marsa bojovného od Pokoje a Spra- vedlnosti přemoženého a mimo to postavivie pacholátko na stole koberci přikrytém, kteréž začalo zpívati píscň anjelskou: Sláva na vysostech Bohul, kterúž potom jiní na rozličné hlasy dozpívali. Odtud nedaleko stáli Židé I. Na ndmésii. v svém houfu chtíce týmž způsobem císaře vítati. Ale ne- zdařilo se jim, neb se císař od nich odvrátil a zpěvu ancb raději křiku jejich slyšeti nechtěl jeda před se k mostu mimo celnici do brány. Na té věži byli trubači, bube- níci a střelci s ručnicemi, kterízto všickní spolu k pří- jezdu císaře se ozvali. 7 té věže vyvěšení byli praporci a erb císařský, totiž zpředu orel veliký v zeleném věnci zlatem otočeném s límto nápisem: Caesar, amant cives, metuunt tua signa tyranní, pozadu věže orcl černý a jemu po levé straně lev bílý oba v zeleném a pozlátkou oba- leném věnci, mezi nimiž tito veršové napsání byli: En aquilae celeres, cn forlia corda leonum, confirmant plausu publica vota suo etc. Když císař přes most jel, takové hrozné střílení bylo z velikých kusův a děl, kteráž byla na valích pod zámkem, že zvukem svym netoliko lidi ohlušiti mohlo, ale i ně- která stavení na zámku a okolo zámku zvukem svým strhalo a zbořilo, místy v Menším i v Starém Městě dosti opodál stavení se třásla. A to střílení trvalo okolo dvou hodin. Na druhé mostské bráně blíž: mostu toliko toto cpigramma napsáno bylo: Fer fortis fera fata, furens fortuna fatiscet, Divina diadema datum defendito dextia, Nanque nocet nimium, nimii non neglide normam, Deice degencres, diguis da, dura domato. Tou branou vjev císař do Menšího Města Pražského na ryhk nalezl houť shromážděných vdov s mnohými fa- kulemi a pochodnómi, neb jiż dobře k hodině na noc bylo. Kdež od jedné z nich krásnější a mladší latině jsa privitin potéSitedlInou vSechném odpovéd dal litost muje nad jejich sirobou a zakazuje se, że chce milostivym pinem byti vdov i sirotküv. Z toho místa hnuv jel upřímo k bráně strahovské, kdež ho cdlknobovć ode dvoru arciknížete Ferdinanda s množstvím svěc voskových čekali. Tu J. Mst. primasy, purkmistry a rady měst Pražských, kteříž ho pod nebesy provázeli, milostivě propustil « domů se jim na- vrátiti rozkázal. A již za těmi světly ne pod rukou udé- lanými, ale pod pravými nebesy třptícími: se jasnými hvězdami jel upřímo nahoru po dláždění k straliovskéniu klášteru, kteréhožto nechav po levé ruce uhnul se na pravo a v hodinu druhou na noc přijel šťastně: k bráně hradčanské, odtud trefil k jinému divadlu vděčnému lidem Zfznivym, nebo tu stdl Silenus k živému obrazu velmi ře- meslně udělaný, jakoby se smál, listím biccfanovym vikol obvěšený maje na hlavě zelený věnec a hrozny vína v pravé ruce, levou pak rukou tlačil sud, z něhož timi. čepy hojně teklo červené a bílé víno znamenající barvu domu rakouského, o kteréžto mezi chasou a lidem obce- nym veliká dranice byla toho dne od poledne až do tmavé noci. Blízko toho Siléna stáli dyčma řady, jakž dlouhý jest ryük hradčanský, poctivi a šediví starci, z nichžto jeden učenější pěknou řeč jazykem latinským k císaři učinil vítaje ho a šťastný příjezd mu vinšuje i žá- daje spasitedlnych prospéchüv na Pánu Bohu y novém důstojenství a jménem všech jiných vlast, v kteréZ ssesta- rali, v otcovskou ochranu poroučeje, jimžlo císař mile odpovědčl v takový rozum. Rád slyším vaše za. mne žá- dosti a nepochybuji o vás, že je z srdce Ciníte. Ji zasc chci vás milostivě v potřebách vaších slyšeti, spravedlivě opatiiti, abyšte jako věrní poddaní moji živnost svou míti mohli, neb jsem laskav na muže staré a dobré. Nedaleko od starcův stál s svými služebníky a tovaryši: bran hejt- man hradu Pražského, kterýž také německým jazykem šťastného příjezdu J Msti vinšoval na té rovině ryňku 

Strana 91
I. Na nádmésli. hradčanského, kdež arciknfZc Ferdinand na cest pana otce svého dal z dříví a prken dílem korintským postaviti jako bránu velikou (arcum triumpbalem), ale malířským uměním tak zbarvenou a ozdobenou, jakoby z tesaného kamene udélána byla. Pred ton branou při samém vehodu jejím stáli dva velicí obrazové jeden po pravé straně Samsonův majici v jedné ruce čelist osličí a v druhé kůži Ivovou, druhý po levé Gedlconňv mající v jedné ruce met a v druhé štít s znamením Iva. Nejvýše na špivu té brány postaven byl veliký orel o dvou hlavách, na jehožto prsech byl erb císařský pod císařskou korunou. Tomu orlu po pravé ruce stál obraz Spravedlnosti s vábou a mečem, po levé obraz Střídmosti přelévající víno z jedné nádoby do druhé, pod obojím obrazem napsán byl tento verš: Justitia arma regal, sancta hace Moderatio servet. Pod térni nama- lovány byly v počestném způsobu ženském Víra a Nábo- ženství, z nichžto ona držela v jedné ruce obraz umučení Božího, tato pak veliký klíč a pod paždím knihu a při boku zlatou kadidlnici. Druhou rukou obě zdržovaly erb. Pod nohama jejich to se čísti mohlo: Excolat haec pietas Religioque tegal. Málo doleji napsání byli tito veršové: Imperio, Fernande, novis et honoribus aucte, huc ades auclurus non minus impcrium. Na obou stranách oblouku té brány namalovány byly v způsobu ženském Potentia el Nobilitas, Moc a Urozenost, kteréžlo stáhše ruce držely nad branou tabulku s tímto nápisem: Generosis viribus cuncta parta, aucta, servata. Opět málo doleji mezi sloupy toho stavení jako litý obraz měděnný císaře Karla V., pod niniZ spatřovaly se namalovány Afrika a jiní národové, kteréž on mocně vybojoval, s takovým přípisem: Utiliter vielac victoris clementia et securitate fruimur. Na druhé pak straně obraz císaře Maximiliána týmž způsobem nama- lovany, pod jehožto nohama namalování byli zajatí vězňové majíce opak svázané ruce a při tom doložená tato slova: Kx viclo victori gloria. Na druhé straně arcus aneb brány, kteráž paltila k zámku, vyzdvižen: byl jako i zpředu velmi: veliký orel dvouhlavý s císařskými erby, vedle něhož stály dvě ctnosti: jedna Beneficentia, Dobročinnost držící v ruce své slunce s tímto napisem: Ipsa iuvo mi- seros larga piclate libenter, druhá Magnanimitas, Veliko- myslnost vcdici baziliśka na fctéze uvázaného s tímto tí- tulein: Austria niagnanimis ducibus foecunda refulget. Pod obloukem brány namalovány byly dvć panny totiżto Magni- ficentia, IIojnost, kterázto v svém rohu ukazovala zlaté iclezy, perly, drahé kamení a zlatou minci, a Liberalitas, Stědrota, mající v pravé ruce nádobu zlatou plnou děr, z nichzto nesčíslný počet včel vycházel. Pod Hojností toto. bylo napsáno: Transcat actliereas sacra Magnificentia sedes. Pod Stédrostf: Munifico tellus vivere rege potest. V čele brány ancb mezi sloupy velikymi literami Gteni byli tito verSové: Inclyte dux patriac fulgens pietale paterna, adsis, cniteat lumine clara fides. Opčt z obojí strany blíž oblouku namalovány byly Do- brola a Pokora a ty obě držely toliko tabulku nad branou s tímto nápisem: Barbara mansueto cedite bella duci. Milo doleji po pravé straně mezi sloupy stál obraz Ru- dolía císaře, jakoby z mědi slitý byl, u jehožto noh tito veršové se spatřovali: Et nati natorum, ct qui nascentur ab illis, cuncta sibi subdent iusticiaque regent. Po levé straně týmž způsobem postaven byl obraz císaře Fridricha s takovým podpisem: Imperatoriae pacis cultori asserlorique maxitno, I. Na náměstí. 91 Skrze tu krásnou bránu projev císař, když se přibli- žoval k zámku, vyšli proti němu kanovníci i všecko kněž- stvo kostela hradu Pražského, jichžto všech jako vůdce byl probošt a administrátor arcibiskupství: pražského uesa na hlavě biskupskou korunu perlami a drahým kamením bohatě ozdobenou a v rukou zlaty kFiż s svśtostmi pod nebesy. Před ním šli, kteříž korouhve, kříže a světlo nesli, za ním pak v takovémz biskupském odčvu preláti hradští, tři opatové, potom jiní kanovníci u kněží nesouce svátosti, obrazy svatých a jiné nádoby posvátné, jakž sc to na processích zachovává. Nejposléze za všemi šli kantoři a žáci. Ten záslup kněžstva uzřev proti sobě císař ssedl s koně dolův (totéž učinili arciknížata, knížata páni všickni, kteříž za císařem jeli) a stoje: na koberci prostřeném s velikým náboženstvím zlatý kříž, kterýž probošt nesl, políbil. Potom probošt svým i vší kapitoly pražské jmé- nem obšírnou řeč latinskou k císaři učinil vítaje ho a všeho dobrého mu na Pánu Bohu vinšuje i církev křesťan- skou v ochranu jeho poroučeje, jimžto císař velmi ochotně a laskavě odpověděl a všed pod nebesa jejich šel pod nimi pěšky až do kostela s velikém hfmolem a zvukcm trub, píšťalek, bubnů a střelby. Předcházel ho probošt hradský s svým knčžstvem a žákovstvem zpívajíce píseň: Veni crcator Spiritus ete. Všecky pak brány, stěny a cesty zdály se radovati z příjezdu císařského ozdobeny jsouce rozličným malováním, čalouny a veršův nápisy, item zelc- nými ratolestmi, jimiž hradby a sloupové s obou stran cesty od brány hradčanské až k velikému kostelu hrad- skému dvěma řady velmi pěkně okrášlení byli. Na bráně, kterouž se jde z Hradčan do zámku zevnitř byl nama- lován orci s tímto podpisem: Maxime caesar, ades, Concordia laeta revixi me magnam Ííaciens me quoque magnu eris. A hned pod orlem byl obraz Svornosti sedící na olepec proutí svázaného a v rukou držící erby všech království a zemí císaři poddaných provázkem svázané, pod níž na- psáno bylo: Deiiciunt hostes haec arma, tuentur amicos. S druhé strany též brány do zámku opět namalován byl orel císařský s těmito verši: Quae Jovis ante tuli, magni fero cacsaris arma, hic si quidem terris Jupiter alter erit. Na druhé bráně, kteréž tovaryši aneb střelci dnem i nocí ostříhají, pod velikým orlem císařským, kterýž na vrchu brány postaven byl, toto napsáno bylo: Potentissimo prudentissimoque caesari Ferdinando l., Hungariae, Boie- miae clc. regi. Na též bráně pod o lem vytesáni byli z kamene erbové království Uherského a Ceského, jimzto po pravé ruce stála Fortitudo, Síla, po levé Prudentia, Opatrnost, s tímto podpisem: Tam fortiter prudens quam prudenter fortis. Třetí brána blíž paláce arcikniżetefho móla velmi pěknými barvami vymalovaný obraz Pokoje a okolo něho praporce, bubny a jiné válečné nástroje, v pravé ruce drzel pochodni, jíž pancíře a tomu podobné věci spaloval, v levé nesl zelenou olivovou ratolest. Pod ním napsáno bylo: Nulla salus bello, Pacem te poscimus omnes. Nad Pokojem vznášel se orel císařský s takovým titulem: Divo pioque caesari Ferdinando primo pacis ac unitatis instau- ratori maximo. Za tou branou byl jiný arcus velmi pěkný, kterýž jedním koncem dotýkal se domu pana hejtmana hradu Pražského a druhým Bílé věže a byl ozdobený tykytou 12° 

Strana 92
92 I. Na ndmesli. šarlatové a brunátné barvy, též i rozličnými loupeZemi tureckými a náčelníky konskými. Na vrchu toho oblouku tři praporcové rozličné barvy postaveni byli. Čtvrtá brána, kdež byl cejkhaus ancb střílnice arci- knížete Ferdinanda, měla tyto tři namalované obrazy, to- tižto: Honoris, Gloriae et Famae, Cti, Slávy a Pověstí s tímto veršem: Gloria, Honos et Fama ingens comitatur euntem. Nad těmi obrazy stál orel dvouhlavý s těmito verši: Gloria adornetur diademgue regis honore, aeternis meritis volitet super acthera caesar. Na vnitřní bráně v zámku, kterouž se jde do placu a na císařský palác, opět vyzdvižen byl.císařský orel maje pod sebou tyto verše: Clara tibi portas aperit victoria, caesar, fulgidus aeternas scandere perge domos. Po pravé strané toho orla byla Immortalitas, Nesmrtedlnost, s tímto nápisem: Vivit post funera Virtus; po levé Vítěz- ství s témito slovy: Victoria diademate fulget. Pied stupni, po nichž se na palác jde, spatřín byl veliký lev posti(- břený a zhůru vyzdvižený držící v předních nohách císař- skou korunu s takovými verši: Dii tibi quam dederant, caesar, vis nulla coronam eripiet vivo nulla leone fera. Na střeše téch stupüüv orel veliký s erby císařskými maje připsané tyto verše: Ales, gui summi fueram Jovis armiger, omnem fidus in eventum iam tibi, caesar ero. Císař všed do kostela Pražského hned na prahu svě- cenou vodou pokropen byl, potom šel upřímo k velikému oltáři do kůru a poklekv s náboženstvím na kolena obě- toval díkův činění a modlitby své věčnému králi králův a císaři císařův. Zatím všickni, což jich v kostele bylo, vysokým hlasem zpívali: Te Deum laudamus etc. a kněží některé modlitby říkali. To když se vykonalo, obecný lid do svých obydlí se rozšel, páni pak provodili císaře i arcí- ; knížata do jich pokojův k večeři a na odpočinutí okolo třetí hodiny na noc, odtud potom jeden každý rozešli sc do svých domů a hospod. Tak toho dne konec divadlům učiněn. Nazejtří devátého dne listopadu okolo hodiny čtyř- mecítmé vyšel císař Ferdinand s arciknížaty syny svýma a jinými pány do zahrady a lusthauzu, kterýž jest při zámku, a tam na stolici zlatohlavem obestřené se posadil maje při sobě dva syny svá a veliký počet předních pánův a dvořanův svých. Před nímž vně na rovině ukazováno bylo nové a za našeho věku neslýchané a nevídané divadlo tímto způsobem: Postaveny byly dvě věže velmi vysoké a na těch obouch byli trubači a bubeníci arciknížetcí, kteřížto jak císaře zazřeli, tak mu ihned troubením a bubno- váním svým poctivost učinili. Mezi těmi věžemi uprostřed stála velíká hora ku podobenství pravé a přirozené skály velmi řemeslně a důvtipně udělaná, pod nížto mnoho bylo skrytých ohňů, a na vrchu jejím spatiín byl Jupiter aZ do pasu, jakoby se v povětří vznášel. Toho aby vybojo- vali a s té skály svrhli, vyšlo pět náramně velikých obrův, kteřížlo znenáhlým krokem kráčeli jeden za druhým k té skále a každý z nich nesl na ramenou veliký kámen místo zbraně a již přišedše až k té skále lézti na ni chtěli. Kteréžlo uzřev Jupiter státi pod skalou ihned po tenké nitce spustiv oheň jako nějaký paprslek, jakoby k nim hromem uderil, na zem je porazil a skála roztrhii.se ne I. Na náměstí. bez velikého wuleknutí a strachu piístojfcích lidí vydala z sebe hromobití a blyskánf pravému nápodobná, odkudZ také višlo nesčíslné množství trubiček a kulí ohněm ho- řících létající nahoru v povětří dosti daleko vůkol ne beze škody těch, kteříž sc dívali, z nichžto některým brady, jiným pak šaty ten oheň opálil. V tom ukázalo se devět osob velmi hrozných jakoby zlí duchové aneb dá- blové byli, kterýmž oheň plápolal z očí, z chřípí, z uší a z oust, a ti obry na zemi poražené táhli do pekla, z jichžto krve potom zrodily se opice, kteréžto divné hry skoky svými provozovaly ne bez smíchu těch, ježto se na ně dívali; nebo jednak šipky s hřmotem nahoru do po- větří vystřelovaly, jednak oheü vyhazovaly na ty, jenž blízko jich stáli, a jiného mnoho směšného potvorně pro- vodily. Potom když ta hora ohněm téměř shořela, vyjelo z jakéhos lísku osm rejtharův sedících na koních stroje- ných a oblečených v šaty rozdílné barvy a dobře opa- třených předními i zadními plechy, pancíři, lebkami, dřevci a ručnicemi. Ti dva a dva, jední po druhých, spolu se potýkali. Dřevce jejich, mečové a lebky oheň z sebe vydávali, koňům také jejich z uší, očí a chřípí hrozný ohcň plápolal. Divné to bylo jejich potýkání, nebo polámavšce ohnivé dřevce a meče sáhli k ručnicím a jeden k dru- hému střílel s velikým hřmotem a sražením v hromadu těch nepravých koní. K nim přistoupili z téhož lísku ně- kteří pěší římským způsobem zbrojí, to jest, štítem a meči bojujíce, jichžto lebky a špice mečův také olněm hořely. A ti s velikou křepkostí točíce štíty svými zdáli se, jakoby oheň mleli, a při tom obyčejem mouřenínským tanec vedúce sem i tam poskakovali. O té bitvé obrüv na jedné z těch věží tito veršové napsáni byli: Grandia centimani pertentant bella Gigantes, dum cupiunt supera pellere sede Jovem. Summa locant imis et montes montibus addunt iamque petunt vasti moenia celsa poli. Ecce sed horrisono veniens cum turbine fulmen aclherea laceros dciicit arcc viros. Praecipites illi sub Tartara nigra feruntur totaque fumanti terra cruore madet. Hinc informe genus, rcs et ludicra notatu, simia gens prodit sanguine nata virum; simia gens, ficto quae nomine vana parentum proelia dum memorat, proclia dira movct. Sed velut in fumos abeunt ea bella Gigantum, sic poenas fumo simia Teucra lues. 86. 1561, 90. dubna. Veleslavin str. 219. N nedéli před sv. Jiřím nějaký pekař z Cáslavě chtěl jeti na sudě po provaze z Tejnské věže na ryňk a odtud zase nahoru na věží rathouzskou. Ale než dobře dolů jetí počal, svrchní provaz mu se přetrhl a on pustiv se sudu upadl před dvéře kostelní a ruku sobě zlámal. Veliké měl štěstí, že se nezabil. 87. 1562, 1. a 8. února. Rukop. č. 2172 na první desce. L. P. 1562 J. M arcikníže Ferdinand ráčil býti na tomto zdejším [Menšího M. Pr.] rathouze v neděli před Hromnicemi, to jest prvního dne měsíce' února, a tu se ráčil k turnaji s svými strojiti a do Star. M. prec s XXXV osobami ve zbrojích pěkně a nákladně připra- venými na plac vyjeti a turnýrovati. A arcikníZe Karel s tolikéž osobami též nákladně strojenými kromě pozou- nářuov a trubačuov. A ten se strojil v páně Sme- čanskýho [Jana Bořity z Martinic] domu. — Téhož léta osmýho dne téhož měsíce opět podruhé ]. M. arcikníže Ferdinand k druhému turnaji na témž rathouze našem se 

Strana 93
1. Na náměstí. strojící ráčil v radní světnici velmi pěkně zpuosob Ama- zonskÿch pannen stm osmý nákladně s musikou na pu- souny a jejdy pěšky chodě napodobovati hajdukové s pali- cemi okolo něho šli a pískali a skákali, jakž starodávný zpuosob byl ete. A na Starom. rynku turnyrovali pii prí- tomnosti císaře Ferdinanda J. Mu C., arciknížete: Maximi- liána ctc. 88. 1563, 19. ledna. Kopidf v archivu míslodrž. č. 79 f. 341. Jakubovi Granovskému, ouředníku ungeltu v Týně. Ferdinand arcikníže. — Jakej se při nás dluh míti praví Anna Zábranská za Horskou branou za písek k tur- nýruom na rynk Pražský svezený, tomu z přiležící supli- kací vyrozum(S. ] véz, Ze sme jí za týž písek patnáct kop m. dáti povoliti ráčili. — Dán v outerý po sv. Antonínu. 89. 1564. — Daéicky sv. I. sir. S4. Jan Montan z Biganče vsazen do železné klece v Praze u šatlavy Staroměstské. 90. 1570, 26. února. Veleslavín str. 111... N třetí neděli: postní cís. Maximilián 11. dal strojiti divné a ne- vídané prvé hry, kolby a kratochvfle rytířské za několiko dní velmi nákladně na rynku Star. M. Pr. u přítomnosti Ferdinanda arciknížete Rakouského, bratra svého, Augusta, knížete a kurfiřta Saského, Jana Jiřího, markrabí a kurfiršta Brandenburského, Albrechta, knížete Bavorského, i jiných některých znamenitých knížat a pánův u velikém poctu. Tu mimo boru Etnu, z níž jiskry a dým vycházel, krkavci a jiné ptactvo vylétalo, trubice ohnivé vystřelovány byly mimo sani aneb draka hrozného, olieň z sebe plápolají- cího, Persea s hlavou Gorgonis na křídlatém koni Pega- sovi sedícího, Iva živého v dřevěné kleci, na nímž svrchu Pověst (Fama) dvě trouby mající seděla. Mimo ta a jiná více divadla vyveden byl na plac slon živý veliký, v těchto zemích nikdy prve nevídaný, na němž seděl Porus, král Indic, v habitu královském, drZe v ruce sceptrum ancb berlu královskou. Pij kteréinZto slonu to někteří obzvláštně mezi jiným vyšetřili; že před císařem a císařovou, když 4 domu pánův Trčkův vycházeli, poklekl, ale jiným kní- žatům, též přílomným, poctivosti té neučinil. — De his spectaculis magister Adam Cholossius lusit eodem tempore hos versiculos, quos hic memoriae causa adscribere libiut : Magnifica exhibuit nuper spectacula Cacsar, Vidit ubi antiquos inclyta Praga duces. Vidimus hic tetros spirantem naribus ignes, custudem fructus, Hespercthusa, tui. Vidimus Actnea volitantes rupc favillas Fulmine prostratus, quas vomit Enceladus. Indicus hic clephas, hic horrida terra leonis, Pegasus hic alis conspiciendus erat. Non aberant Musae, non carminis autor Apollo, Nec cum germanis Gratia blanda suis. Hie Medca fuit, claro comitata marito, Cui Furiae horrendis accinuere tuhis. Hic Melcager crat, fuit hic Danacius heros, lunctus et Aegides hie tibi, Zcthe, fuit. Advenere etiam Thomyris fortique Camilla, Queis coniuncta furens Pentlicsilea fuit. Duxit et in medium lunatis agmina pcltis, Nobile Amazonidam Wlasta Bocma decus. 91. 1578, Bl. srpna. Pamětní knížka Jana Pilala Rakovnického. V nedéli pred sv. Jiljím bylo jest veselí pana z Pernštejna a sa rynku v Star. M. Pr. byl turnaj držán v pondělí, v outerý a ve čtvrtek. 92. 1579.2. března. Rukop. č. 1135 f. 58. Jakož sou p. děkan a direktorové kolleje Rejčkovic na místě Jana I. Na náměstí. 93 Sestáka, poddanýho jejich z Michle, připravivše do vězení a ku právu Hendrycha z Ostrve a Egidiusa zlatníka, vi- nili je z toho, kterak oni I. tohoto 79. v pondělí po nc- déli, jenž slove Quinquagesima, kdyż s mistrem Trajanem a mistrem Janem Kaňhou tento Jan Sesták pokojně domů šel, přimísili se k němu tito dva Hendrych a Egidius a jej bezpotřebně provázejíce od mostu až ma rynk před dům oSmertošovic, tu s pomocníky svými, vidouce že při sobě žádné braně nemá, outok na něbo učinivše kordem ho pobodli, takže naděje není, aby měl živ býti. — Tu pan purgkmistr a rada vypovidaji, — že Hendrych a Egi- dius — takovou zoumyslnou vejtrźnosii — povinní sou a o to se smluviti majf. Act. fer. IIII. post Letarc. 93. 1579, I7. září. Pamělní knížka Sana Pilala Rakovrického. Ten čtvrtek před sv. Matoušem Adam Vršovský vsazen do klece na ryuku nah až pod pás a tam seděl až do druhého čtvrtku. 94. 1587. — Pamětní knížka Jana Piláta Ra- kovnického. AvcikníZe Maximilian v masopusté vozil sc na saních po Starom. rynku. 95. 1594, 22: srpna. Pamělní knížka Jana Piláta Rakovnického. NV pondélf pred sv. Bartoloméjein na Sta- rom. rynku stal se mustrunk u piítomnosti J. Mti místo- držících. Osmej člověk musel jíti se vypravili. 96. 1594. — Dačický sv. I. slr. 311. V Praze stať jesl v rynku Star. M. Pr. jeden soused, řečený Bouda, Ze zabil ve svádé druhého souseda Malvaziho. 97. 1601. — Dasichy sv. I. sIr. 201. Téch &a- suov v městech Pražských dáli se hancbní a neslechctni mordové v noci i ve dne, čímž J. M. C. pohnut jsa ráčil přísně poručiti a naříditi, že se ve všech třech móstech Pr. v rýncích hlavních dřevěnné poloušibenice ustavěly a slouly justicia. 98. 1602, 10. listopadu. Skála I, sir. 50. Desátého dne měs. listopadu dle nového kalendáře ponocní Starom. viděli na rynku záři velikou domnívajíce sc, že někde v městě hoří. Pročež volali na pověžného, aby pozoroval, zdali kde oheň spatřuje a když on neuměl jim dáti zprávy dokonalé, chtěli dáti udeřiti k šturmu, alc on srazil je z toho pravě, že táž zář pochází od něčeho jiného kromě od ohně. 99. 1609. — Slavata 11, str. 311. Předcšle sice ten obyčej býval, že od Tejna processí na den Božího Těla s všelijakou vokální i instrumentální muzikou i s tru- bači a vlaskými bubny přes plac Starom. držány bývaly. Ale ty tehdáž netoliko přestaly, ale i ti faráři, kteříž k konfessí české přiznání učinili, proti takovým processím — kázali a lid od nich odvozoval. 100. 1609, 27. června. Slavata II, str. 342. Téhož dne jednoho mnicha františkána z kláštera sv. Jakuba přes rynk Staroměstský jdoucího, davše se chasa obecní do něho, hrubě a škodlivě zbili a byliby jej snadno tu i za- mordovali. 101. 1618, po 22. květnu. Skála II, str. 123. V tom čase — Židé i jiní mnozí kupci a zvláště papeženci z krámův svých se sklízeli a je zavírali. lidu také obce- ného všude — v ulicfch a na rynku Starom. velicf hou- fové stáli, že člověk skrze ně projíti nemohl, očekávajíce na néjakou snad Éarvátku ancb porułeni, aby jezuity — mnichy — i Zidy — nav&tévovati mohli. 102. 1618, 23. května. Skála II, str. 137. Potom panstva a rylfistva sjelo se v tu dobu na Starom. rynku dobre do 400 koni, mezi nimiżto hrabi z Turnu nalezal se Zivotné, i tu na rynku i jinde po ulicích — projížděje, 

Strana 94
94 I. Na náměstí. lid obecny (jehoZ sc vSudyZ a zvláSté na Starom. rynku veliké množství naběhlo, hotovi jsouce k nejmen&ímu ná- věští kláštery, Židy i jiné lidi podezrelé Sturmovati a vy- bíjeti) přívětivou řečí napomínal, ta slova k nim mluvě: »Páni přátelé! nic, my nic proti straně pod jednou ne- máme, než ty, kleříž nám majestát chtěli zkaziti, potrestati I. Na náměstí. jsme dali, aby žádnému překážky v náboženství více ne činili ; pročež radějí, kteří jste řemeslníci, k svým řemeslům, a kteří nádenníci, k své praci zase se najíti dejte. My co jsme koli začali, z toho dá P. Bůh také čascm svým bu- deme tu, kdež náleží odpovfdati. Po vykonání pak tobo — napomenutí navrátili se zase stavové na zámek. Radniční ochoz domovní. Domy na Velkém náměstí. Mezi č. 1 a la nad uličkou. 1. 1468. — Rukop. č. 2105 f. 264. Strenuus miles dominus Samuel de Hradek et de Waleczow, pro- thoconsul spectabiles quoque domini Johannes Trefan, Paulus Czypser, Jacobus Sobck, Procopius Bruncvik, Ziga Pytlonis, Lucas a cervo, Nicolaus Hesolt ct ceteri co lempore agentes consulatum in Maiori Civ. Prag. inclita considerantes, quod habitaculum inter pretoriuin ct domum Johannis notarii consilii, supra viculum situatum, in quo quondam inferior pretorij hospes pro rerum vena- lium securitate pernoclando morabatur, labore nove testu- dinis supra cistas institarum in suo aditu obditum foret et consequenter desolatióni dedilum non iam, ut pridem, prodesse, sed magis obesse dicto pretorio cognitum sit ct compertum. Tandem ad instantes prenominati Johannis, ipsorum notarii, preces porrectas ac parata semper servicia, quibus per annorum plura curricula complacendo exaudi- bilem se fccit ad optata utque per hoc in posterum pro sibi tante donacionis ostenso favore prompcius acuraciusne obsequendo in sue domus amplitudine respirando liberius hilarius eciam requiescat, de certa eorum sciencia — pre- tactum. &abilaculum cum cancello cidem Johanni — dederunt, ut efracto inter medio muro ac firmis lapidibus ad hostium apcriendum et claudendum cxstructis postibus in ct per illud valcat introire et exire. Číslo 1. st. 710a. 1. 1888. Viz při radnici č. 6. 2. 1878. Viz ve zprávách o krámech kožešnických na Velkém náměstí na str. 57. č. 1. 8. 1405. — Rukop: 6. 2101 f. 44 a 57. Nico- laus Taldyner de Czwykavia et Anna, olim Ilenslini cum flasca relicta, socrus ipsius. 4 1416, 81. bfezna. Rukop. c. 2101 f. 101. Nico- laus Sissel, notarius cancellarie curie archiepiscopalis, exsolvit I. s. census pro X s. erga Franciscum Schindel, Thomlinum sutorem, Augustinum Roll, Johanconem Bye- hale super dome propria. Act. fer. III. post. Letare. * 1418. — Rukop. ć. 2102 f. 272. Nicolaus dictus Sysel de Trzebon, quondam notarius curie archiepis- copalis Prag., et Anna c. emerunt vineam cum torculari et domo in ea — erga Wenc. dc Ujezdec, natum Pavli- conis et Anezkam, sororem suam, pro XXXVI. s. gr., que sita est ante portam Moncium. Act. fer. tercia in octava Epiphanic. 5. 1434, 9. července. Rukop. &. 87 f. 13, 2099 Jf. 380. Jan Bechinie, Wenceslaus de Miletin, Procopius Berwik, Miclhac] aurifaber et Nicolaus pellifex, connubes et compositores nupciales inter Annam, relictam Nicolai Sisl, ex una ct Nicolaum, natum Barbare, relicte Kaplic, parle ex altera occasione sacri matrimonii huiusmodi pró- nuncciacionem fecerunt: Quia prefata Anna apponerc te- netur el presentibus apponit omnem porcionem suam, quam habere dinoscitur cum orphanis predicti Nicolai Sisel, seu bona ad ipsum quomodolibet spectancia ct per- linencia ad predictum Nicolaum iam maritum suo omni iure, prout sola habuit. lpse vero Nicolaus apponit ct apponere tenetur ad precon!atam Annam, coniugem suam centum sexag. gr, quas habere dinoscitur super domo Wackonis olim dicta — taliter, si unum ex ipsis contin- gerit decedere ab hac luce, altero superstite remanente, ex tunc huiusmodi omnia bona circa superstitem remanere debent pleno iure. Isto notabiliter adiuncto: si ipse Ni- colaus post debitum sue carnis solverit puero vel pueris cum ipso habito vel habitis et post se cum ea relictis, ex inde huiusmodi omnia bona super ipsam ct pueros simultaneos equali parlimine devolvi debent. Act. fer. VI. ante. Procopii. 6. 14384, 2. září. Rukop. č. 2102 f. 377". Anna, relicta Nicolai Sisl, resignavit omne ius suum, quod habct cum pueris suis ad ommia bona per prefatum Nicolaum Sisl relicta, Nicolao nato Barbare Kaplicz, marilo suo ct viceversa. Act. fer. V. post s. Egidii. 7. 1436, 11. kvétna. Rukop. c. 87 f. 86. Wences- laus Durssmid ct Petrus aurifaber pro parte Nicolai ct Anne, quondam relicte Syslonis, coniugum cx una, Alber- Qus institor et Benessco sartor pro parte Mathie de Co- lonia ex altera, arbitri, — occasione trium s. pense annuc ab habitaculo convento, pro quibus predicti coniuges eundem Mathiam impetebant et racione cuiusdum pro- scripcionis per Barbaram, relictam Johannis Kaplicz, eidem Mathie super dicti habitaculi convencione facto, cum qua proscripcione similiter prefatus Mathias eosdem coniuges impetebat, buiusmodi pronuncciacionem fecerunt: Quod predictus Mathias memoratis coniugibus pro prefatis tribus sexag. gr. daret duas s. Act. fer. VI. post Stanislai. 8. 1438, 7. června. Rukop. č. 2099 f. 444. Anna, relicta Nicolai dicti Sysel institrix, nunc vero Nicolai, 

Strana 95
1. Na náměstí. nati Barbare Kaplie, conthoralis, fassa est se Procopio XXV sexag. el Marthe XX s. gr. Marthe XX s. gr. natis suis pro ipsorum totali hereditaria porcione debitorie obligari promittendo presentibus prefatis natis predictam summam — solvere et proscribendo — iu domo sua sita inter pretorium cx una et Smcrhofl parte ab altera et in vinea, que jacet ante portam Montis Cuthensis dictam penes vincam Welikonis. Act. sabbato ante festum Tri- nitalis. 9. 1489, 26. září. Rukop. č. 992 f. 197: Ve jméno bozic amen. Já Anna řečená Syslová, mčštka Starého Města Pražského, oznamuji tiemto listem všem lidem ny- nějším i budúcím a na včdomie dávám, Ze ačkolivěk jsúcí nemocná a nedužívá na těle, však proto s dobrým roz- myslem i s pamětí ze všeho zbožie a statku svého, kte- réhož mi jest pán Buoh viemohüc( z své nesmierné ště- drosti pojčiti ráčil, nechtčiící by o nč po mé smrtí mezi přátely a příbuznými mými, kteří: svárové dály, toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zposobuji obyčejem tiemto dolepsaným: Najprve chci, aby dluhové mojí, jimiZ sem. kterymkolivék osobám vinnovalá zuostala, ježto by ti řádně dobrým svědomím podle městského práva mohli dokázání býti, z statku mého napřed byli zaplacení. | Potom: ustanovují a zjednávám tohoto svého poručenstvic i dětí svých dolepsaných opatrného muže Petra zlatníka, příctele a seslřence svého, mocného a naj- vysicho poručníka, tak aby on dětmi imymi nedielnými zejména Jankem a Kalruškú mocně vládl a'jie na dobré vedl, jakoż jiemu toho zvláště věřím. A též děti mé aby jeho poslúchali a bez jeho rady nic neCinüli ani statku utráceti mohli neboli komu zavazovatí buďto tajně nebo zcjevné. Potom odkazují po své smrti a mocnë "dávám nadepsanym mym nediclným dětem statek svuoj, kdeż bych ten kolivěk měla a kterým by ten kolivék. jinénem mohl jmenován býti nic: nepoostavující a zvláště ‘Judin svuoi podle rathauzu v Starém Městě a právo své k diu- hému domu, jenž slove prochoditý, k jmění, k držení a dědičnému požívanie. Než toho žádím, aby z too statku svrchupsany poručník vydal paní Kačec, máteti mé, pět kop gr. a decti mé KatruSce sukni ternd s kunami a klok. Pak Jankovi, bratru mému pět kop. gr. a ženě jeho sukni čermů s králikovým kozichem. A přidávám panu Petrovi poručníka k radě a ku pomoci Prokopa Bervíka z Malešic. A kterćhożbykolivók z syrchupsanych du deui pin Buoh ne- uchoval diicve let rozumných, tehda diel toho umrlého dictete aby piipadl plnym próvem na svrehupsaného Petra poručníka a on s tiem aby mohl učiniti jakožto s svým vlastním, což by sč mu líbilo beze všie prekńżky. Pakli by jich obú pán Buoh neuchoval před lety anebo dokudžby v poruce poručníka svého nahoře psaného byli, tehdy to všecko zbožíc i veSkeren statek aby pripadl na svrchupsanélio Petra poručníka plným právem a beze všeho zmatku a na tom aby jemu nebylo piiekażieno 2ádné ménf ani v lo sahno kterakkolivCk. Oznamuji takć, że kremaii v Me- cholupiech dala sem Ihuolu placenf iroka do ruka od sv. IHavla nynie piistieho počítajíc. Než potom každé leto má po puoldruhć kopě úroka platiti.. Toho všeho na svědce- stvie pcècti midrÿeh a opatrnÿch muzôv Vañka řečeného Holy, rychtáre, Bernartha od. Sampsona a Maiííka scdláre, koniXeluov piíse2uych Strého Města Pražského k mé prosbě přívěšeny jší k tomuto listu. Jenž dán léta od na- rozenie syna bozicho tisicieho Ctyfstého tiideátého devá- tého tu sobotu před sy. Václavem. 10. 1489, 18. listopadu. Rukop č. 90 f. 47. Post quam Pctrus aurifaber dictus Hrzicz, testamentarius Anne dicte Sislova, matertere suc, ad omnia bona virtutc testa- I. Na námestí. 95 menti ciusdetn Annc successit et sc dc cisdem potenter intromisit, in quoquidem testamento iam nominata Anna legavit Kacze, matri suc, ct Johanni dc Rudecz, dicto Ra- dim, fratri suo, cuilibet ipsorum per quinque s. gr. Extune pretactus Petrus motus naturali caritate ad prefatos Jo- hannem et Kaczkam ac Offkam, matrem suam, ipsis — donavit — domum, que fuit prefate Annc — sitam inter pretorium ct domum Smerhoff —. Actum fer. VI dic s. Briccii. 11. 1440, 1. ledna. Rwkop. č. 90 f. 47 a č. 2002 f. 425. Johannes Wolf institor emit pro se ct Dorotlica domum, sitam inter pretorium ct Smerhowf erga Johannem de Rudecz dictum Radim pro XXXV s. et pro uno sta- mine panni Lebnensis anterioris nomine torte cum con- sensu Katherine, matris pre(ati Joh. Radim et Offcze, ma- tris Petri aurifabri Hricz —. Actum fer. Vl die Circum- cisionis. 12. 1445, 16, 19. srpna a 1. října. Rukop. č. 2099 f. 1007. Prout quedam controversia vertebatur inter d. Johannem Wolf institorem — ex una et Hanussium Ans- hclmi, servitorem suum, parte cx alicra pretexlu quarun- dam rerum inter jpsos utrimque vertencium — cadem causa arbitramine prudentis viri Sigismundi Chanie ab utraque parte clecti et sub vadimonio L s. gr. in ipsius decisionem compromissi decisa exstit in hunc modum: Primo ut prefatus Hanussius, prout quadraginta unum flo- renos ungar. in mutuo a dicto Johanne habuit, de illis viginti novem Horenos tempore nundinarum primo adve- niencium circa festum s. Wenceslai assignaret pecunia in parata, ct. XI1 florenos pro mercede sua cet debito suo reservaret. Et pro illis XXIX florenis statuit. fideiusxores, videlicet Thomam pellificem ct Erasimum Ssurstab de Normberga. — Act. fer. 11. post Assumpe. b. Marice V. — Hanussko Anshelmus de Normberga, olim servitor Jo- hannis Wolf, commisit ct per presentes committit debitum totale, in quo sibi pcllifices obligantur, Erasimo Ssurstab ct "Thome pcllifici videlicct: in lhomasskone Vll s. cum XXIII gr. ct in eodem ex speciali HI s. minus (prázdné místo) gr., in Jarossio IX s. et XV gr., in Petro Cartlius JL s. cum. XVII!/ gr. et hoc in novo debito, in antiquo vero VIII gr.; in Sigismundo Il s. cum. XVII! gr, in Petrzikone l1l'/; s. cum 1'!/jj gr., it. in Henrico 1I'/ s. cum HMI'/J, gr. et in Wenceslao a falcibus 1I1!/, s. cum 1'/, gr. Ut prefati Erasimus ct Thomassko ab eisdem jam nominatum debitam tollant, recipiant et exigant ila fir- miter et potenter, tamquam dictus Hanussius solus. Act. in consilio fer. V. post Assumpc. b. Marice V. — Prefatus Frasimus Schurstab de Normberga committit. pre entibus Johanni de Misa a cesarc debita predicta omnia —. Act. fer. II. post Francisci. 13. 1450, II. února. Rukop. ć. 90 f. 188. Joh. Wolf resignavit domum — Johanni, genero suo, et Katlic- rine e. in XXX s.; hoc tamen specialiter est. exemptum, quod Johannes canalc illud, quod sub fenestra jpsius Jo- hannis ad domum Ssmerhow respiciente extructum est, super impensis propriis tenebuntur reformare, fenestram vero predictam Johannes et sui successores debent. ferrato cancello serarc ct recluderc. Aquam vcro, sivc. quamcun- que aliam immundiciem super canale predictum per fe- nestram jam tactam sepefatus Johannes sive ipsius succes- sores non debent proicere. Quandocunque tamen prefa- tum canale Johannes — de novo cexstruere sive reformarec volentes lateres de tecto lcvaverint, extunc Wolf prefatus viceversa tenebitur tectum predictum lateribus obstrucre super propriis sumplibus. Act. fer, III post Scolastice. 

Strana 96
96 I. Na náměstí. 14. 1452, 21. března. Rukop. č. 2099 f. 1093. Mezi Jancm Wolfem kramářem z jedné a Janem maršálkem, zetěm jeho, — z strany druhé ctihodný muž mistr Jan z Rokycan, slovutní a opatrní lidé Mikuláš Humpolvc. Vančk z Kněžmostu, řečený Valečovský, Přech z Budkovic, Matiáš Louda, Simon Múdrý, Mařík od hřebene, Samuel a Prokop vačkář -— od obi stran svrchupsanych jedno- stajni za mocné přátelské smluvce připrošení, v té při, v nicžto Jan maršálek — vinil jest z služby několiko let témuž Wolfovi vedené a z někakých ziskuov ze zboží a kupectvie z Krakova i odjinud přivezených i o jiné všecky včci, pře a nechutí i nelibosti, očkoli a pročkoli až do té doby mezi nimi vzniklé, takto jsú všichni společně a jed- nohlasně — konečně vypověděli a vyfkli: Najprve aby smliva svatcbnie mezi nimi z obi stranu umluvenś a ući- něná bez přerušenie byla držána a tiem po ten den jinak a vice aby nebylo jiż hybáno. Nechuti také a nelibosti všechny do této chvíle mezi týmaž stranoma z kterychż- koli příčin neb jakžkoli vzrostlé aby věčně a upřimě z srdcí vypuštěny byly a pominuly, tak aby strana straně toho nezpomínala ani zdvihala nikdy zjevně aní tajně, ke škodě nocbo k hanbě, ale radějše aby spolu v pravé lásce jsúc jeden druhého ctí a dobrého všemi obyčeji hleděl, jakož na dobré lidí a přátely slušie. Item vyřkli a vypo- věděli, aby Jan maršálek dal Wolfovi XIl!/s; k. gr. na sv. Jifie po této vypovédi najprve pfistieho a Jan Wolf aby maršálkovi, zeti svému, ten list; kterýž od něho má na sto a na pétmeccietma kop gr. pojčených má, zasě vrátil. A z těch sto kop, kteréž jest byl Jan Wolf v mor nynie minulý, ač by ho Buoh od smrti nezachoval, vnýúčatóm svým, to jest dětem Jana maršálka, — dáti a odkázati pomienil, aby těch miesto oněch sto kop na listu mar- šálkovu, o němž svrchu zmíenka jest, konečně dal vnúča- tóm svým — a odkázal, tak aby Jan maršálek, týchž Wolfových vnúčat otec, peněz těch požíval a je u scbe měl až do jich dospělých let. A jestli že by v tom času dcera Wolfova a maršálkova žena umřela a on snad jiní ženu pojma také děti s ní mél, proto vnicata Wolfova aby z statku a zbožic Janova maršálkova těch sto kop gr. vždy před jinými dětmi maršálkovými bez všelikého zmatku i odporu měli napřed. Neuchoval-li by také všech vnúčat Wolfových Buoh dřieve nežli jich matky, tehdy těch sto kop aby na Kateřinu, matku jich, plným právem připadlo beze vSie překážky. Pakliby všeckna vnúčata i dcera Wolfova zemřeli, tehdy Jan maršálek ničímž dále Wolfovi ižádné povinností nebyl zavázán a povinnen, leć by k čemu byla jeho dobrá vuole. A též zasč aby týž mar- šálek ani žena jeho, to jest dcera Wolfova, Jana Wolfa také z niéchchoZ vicc nynic i potom právem ani jiným žádným obyčejem, neboli jeho dědicuov a budúcích, ne- nafickali ani kterakZkoli sami skrze sé ani skrze žádného jiného neupomínali, leč by jim sám co nad to chtěl uči- niti z své dobré vuole. Ochudliby také mezi tiem kterak maršálek, že by snad těch sto kop dětem svým a vni- čatóm Wolfovým nemohl dáti a to bylo shledáno, tehdy nemá k tomu nucen býti. Dále pak o ty listy, kteříž sé domu Janova maršálkova Wolfem jemu daného dotýčí a o ten slip, o kleryż jest pfe mezi nimi, tak jest vyrceno a vypovédéno, aby Jan Wolf ty listy položil na ratlize přede pány a což neb jakž páni o těch listech i o slápu | rozkáží, to a tak oboji bez odporu učiňte. Jiné pak všecky věci z obú stranu aby konečně a věčně pominuly, tak aby žádným obyčejem opakovány vice nebyly a zdvihány. Kteréžto vejpovědi obě straně svrchupsané v plné radě — dobrovolně jsú přijeli, s mluvčiem děkovali —. Act. ipso die s. Benedicti. ; "P" 1. Na náměstí. 16. 1454, 3. října. Rukop. č. 2141 f. 358. Jan, maršálek panský, chtě z domu svého, kterýž leží na rynku mezi rathúzem a Smerhovem obostranně vydatí sini své na rynk šiřie, jakož krámci před týmž jeho domem od starodávna zdělaní okazují, i ty krámce s tiem vydáním opraviti za jedno oc, prosil jest pánuov purgmistra a kon- šeluov, aby jemu k takovému siení vydání i krámcóm opravenf svú vuoli ráčili dáli a jemu toho dopustiti. K jehožto žádosti a prosbě páni nechtiece toho sami na sie vzieti přijavše k tomu nóco z starSic obce vyśli si a toho vydání jeho sieni i opravenie krámu podle žádosti jeho opatiili. A po opatfenf s radi téch obcenfch ne- zdálo se jím tak daleko t6 sicni vydánie dopustiti, nc krámce ty, kteréž sú ot starodávna před týmž domem, stavěny byly a stály, ty aby sobě opravil k svému puo- žitku, kterak by sie jemu najlépe zdálo. Však vždy aby nic dále nebyly vydány, než jakož od starodávna byly. Ale sieni vydánic dopustili sú jemu v menší mieře, jakož tak vydělal jest. Potom pak, když již svrchupsaný Jan maršálek té sieni vydánie i ten krám podle povo- lenie panského byl jest udělal, páni purgmistr a konšelé pro obecné potřeby svolavše obce starší — mezi jinými obecnými potřebami i lo povolenie své, kteréž sú již pra- venému immaršálkovi učinili; na túž obce starB( zncsli si. Kterážto obce poradivší sč mcezi jiní odpovědi skrze Vo- lika Goliáše i o tom povolení vynesla jest takto: pání k tomu Janovu maršálkovu vydání sicně a udělání krámu, kteréž jest již s povolením vaším v skutku udělal, teď všickní obecní jednostajně svú vuoli k tomu — také dá- vají. Actum pleno in consilio fcria V ante Francisci. 16. 14659, 10. zárí. Rukop. ë. 2105 f. 109. Johannes Wolf emit — domum — erga Johannem, marsalcum do- minorum, generum suum, ct Katherinam c. pro LX s. Act. fcr Il. post Nativ. Marie V. 17. 1466, 7. ledna. Tamtéž f. 234. Johannes, no- tarius consilii, emit domum in circulo iuxta prctorium viculo mediante et penes domum Ssmerhow dictam circa Johannem Wolf institorem pro LXX s. gr. Act. fer. lil. post Epiph. 18. 1486, 7. září. Rukop. č. 2106 f. 187. Victo- rinus de Nova Civitate emit domum — aput Johannem Licz et Georgium ab unicorno, commissarios bonorum olim Johannis, notarii antiqui, pro XXXV s. gr. prag. Act. in vigilia Nativ. Marie. 19. 1510, 24. lcdna. Rukop. ë. 2108 f. 47. Domini magister civium et consulatus emerunt pro communitate domum sitam penes prctorium immediate a Nicolao sera- lore, Andrea gladiatore, Jacobo arcufice ct jolianne Pivce, commissariis bonorum olim Victorini dc Nova Civ., pro XXXV s. gr. Act. dic Thimothei. Číslo 938 st. 711. (Śmerhav). 1. 1408. — Rukop. 6c. 997 f. 25. Petrus Smel- czer ductus cst ad domum — Jessconis de Mczerziecz in Smerhoff pro III s. ct XII gr. 2. 1404, 10. května. Rukof. &. 2101 f. 7.. Jessco Mezerzicz cxsolvit unam sexag. gr. XlÍ gr. census erga Erhardum Steubil pro VIII s., quem liabuit super certa instita sub curia dicta Smerhoft —. Act. sabbato ante Exaudi. 8. 1404, 21. srpna. Rukop. ć. 2101 f. 17. Mathias Rost emit duas s. gr. census erga Hansam Rost, Erhar- 

Strana 97
I. Na ndmesif. dum Steubil ct Albertum Gurbicz, testamenlarios olim Francisci Steubil, pro XVI s. grr., quas ipsc l'ranciscus ha- buit super jnstita olim. Mertlini Taschner sita sub domo dicta Smerlioff. —. Act. fer. V ante. Barthol. 4. 1405, 16. kvètna. Tamléz f. 44. Jessco de Me- zericz exsolvit duas s. census crga Mathiam Rost pro XV s., quas habuit super domo ipsius Jessconis dicta Sinerhoft. Net. sabbato antc. Cantalc. ® 1409, 7. května. Rukop. č. 2101 f. 184. Petrus de Mezerzicz ct Albertus Cammerer, testamentarii olim Jessconis de Mezerzicz, resignaverunt unam s. gr. pr. c. mo- nasterio s. Karoli super domo Hlenslini ferratoris in foro pullorum. Act. fer. Il]. ante Stanislai. ^ 1415.28. února. Rukop. ë. 2079 f. E. 13. Benessius institor de Smerhoff restituit lilleram sonantem super duobus s. gr. census d. Nicolao, filio Duchkonis pistoris de Porziec, et Ozec, matri ipsius, quam litteram sibi obtli- gaverant in XII s. gr. Act. sabbato antc. Reminiscere. ® 1417, 14. října. Rukop. č. 2102 f. 157. Nicolaus Gewiczer exsolvit terciam. dimidiam s. gr. c. erga Johan- nem Kurczner pro XX s. quas habuit super braxatorio proprio. Act. fer. V. ante s. Galli. e Rukop. č. 992 f. 144. My purkmistr a kon- Sielé i všecka obce Velikého Města Pr. známo činímc —, jakoż jest Mikulá$ Gewiezer, spoluméiténín ná$, od nás v nali ncjpilnSj&í potřebu a nmúzí utekl a odběhl k ne- piátelóm božím a našim na poraženie pravd božských, pro kteréžto ulečenie jeho veškeren statek na nás jesti spravcdlivé. piipadl —. Act. fer. IIT. antc Galli 1432. 5. 1428, 17. bfezna. Rukop. č. 992 f. 88. My Václav řečený Duršmid a Anička Podjistebská, manželka jeho, měšťané Velikého Města Pražského, vyznáváme tiemto listem vuobec vSiem, ktoZ jej uzFie nebo ètâce uslySic, że sme opatrnómu Petrmanovi, moestianinu téhož města Pražského, a paní Jitec, manželce jeho, dlužní pravého a spravedlivého dluhu a platití máme čtyřidceti kop gr. dobrych střiebrných rázu pražského, slibujíce iiemto listem, dobrú naší vierú bezec všie zlé lsti rukú spolcèn( a neroz- dielná svrchupsané penieze jiZ jmenovanym našim věřite- lóm dáti, splniti a zaplatiti penčzy hotovými na roky dole- psanć rozdielnć — a2 do vyplnénie vSicch penéz hlavnfch. Pakli bychom toho neučinili, todiż że bychom kterých pen& svrchupsanych na ktery rok nadepsany — nesplnili a nezaplatili, jehož Bože nedaj, tehda první penězi daní a splnění aby byly rukojmě posledních peněz nesplněných. A proti tomu nemáme odmlúvati ani odpicrati obyčejem ižádným ani sobě co ku pomoci bráli, ješto by věřitelóm našim — ancboli listu tomuto ke škodě býti mohlo, než tak vždy -- máme jím i slibujem napřed jmenované pc- niezc splniti beze všicho prodlenie a vymlúvánic. A přes to přese všecko loto jest vymienčno: Jestli že bychom — na sv. Jifie nynic priSticho prvnfch penèz nesplnili a nezaplatili, tehda dáváme jim ticmto listem plnú moc i plné právo, aby hned potom na zajtříe ty jisté penieze na naši škodu v křesťanech neb v Zidech dobyli a vzeli a my to móme i slibujem ticmto listem beze všicho od- pierápic zastüpili a zaplatiti. A tak i druhé i třetie penieze až do posledních. A ktoZ by tento list mel s dobrá volí svrchupsanych véritelóv naSich, ten má inicti všecka práva svrchupsaná, jako2to oni sami. Jenz jest dán léta XXVIII v stiedu po nedéli Dru2ebné. 6. 1428, 24. dubna. Rukop. &. 992 f. 90. Anna, relicta Johannis Substuba, nunc vero conthoralis Wenceslai nati Durssmid, resignavit, cessit ct donavit virtuteque presencium dal, donat ct resignat ac Tesignando condes- I. Na náměstí. cendit suam lotam porcionem bonorum ipsam cum duobus orphanis predicti Johannis Substuba concernencium, in quibuscunque bonis scu rebus talis porcio consistat, ac cciam devolucionem totam ad ipsam pcrtincntem post dietos orphanos ct hoc si vitam suam terminaverint iam dicti orphani annos legittimos et discretos non assequentes, similiter et totalem devolucionem ad ipsam post mortem Petrziconis, filii Mcysuerii, iuxta litteram testamentalem ipsius ad eam spcctantem nec non universa ct singula alia bona sua mobilia et immobilia, habita et habenda, quocunque nominc talia possint denotari, prefato Wen- ccslao, marito suo, ad habendum, tenendum, vendendum, commutandum, alicnandum, cxigendum et heredilarie possi- dendum co omni iure, sicut met habuit ct possedit. [nsu- per prefatus Wenceslaus viccversa dat, donat ct resignat ac resignando condescendit omnia bona sua mobilia el immobilia ubicunque locorum sita, nunc habita aut post habenda, quocunque vocabulo speciali talia po-sint deno- minare, nichil excipiendo prefate Annc, uxori sue, ad ha- bendum, tenendum, alicnandum, vendendum, commutan- dum, exigendum ct hereditarie possidendum co oimnni iurc, sicut solus habuit, tenuit et possedit. Tali sub condicionc notanter inter ipsos facta, quod si quemquam cx ipsis conlingerit prius vilam suam umbratilem terminare, altero superstite remanente, cx tunc omnia predicta bona ad huiusmodi personam superstilem cl ad pucros, si quos simul habuerint, debent devolvi pleno iure omnium ho- minum seu quorumcunque amicorum rcepugnancia ct con- tradiecione non obstante. Si quis habet contra hoc loqui, ipsi mutuo, quilibet ex parte sua, volunt disbrigare secun- dum ius civitatis. Act. sabbato post Georgii. 7. 1432, 10. ledna. Rukop. č. 992 f. 130. Quem admodum cnim causa dissensionis oricbatur inter — d. Jacobum, altaristam altaris s. Margarete in capella Bethlecm, cx una ct. Wenceslaum, natum Petri Durssmid, parle ex altera pretextu. quinque s. gr. census, quem dicto d. J cobo — de duabus vincis, curia — in villa Branik - quas sub dicto onere census paler ipsius Wenccslai sus perat, censuare debucrat — exinde pr«fatus Wences d. Jacobo — vineas, curiam — resignat. Act. fer. V post Epiph. 8. 1433, 16. dubna. Талиев? f. 150. Quemadmodum |. Wenceslaus — Durssmid tamquam supremus testamenlarius per — patrem suum institutus habuit in sua poleslale omnia bona ipsius post mortem derelicta, pro quibus qui- dein. bon's — a Paulo et Petro, fratribus suis, annos legit- tiinos etatis sue habentibus, impetitus pro porcione herc- ditaria et paterna ipsos dc dictis bonis concernente ple. nariam divisionem ct concordiam inter sc feccrunt, sic videlicct, quia prefati Paulus et Peirus fassi sunt — sc a predicto Wenceslao — oinnem porcionem — percepisse — Acl. a. — tricesimo tercio fer. V post Penthec. 9. 1445, 11. září. Rukop. č. 90 f. 122. Joh. Woli institor et Dorothea e. domum Ssmerhow dictam sub in- stitis crga Wenc. Durssmid ct Janconem, natum Joh. Pod- jistebsky, privignum suum, pro XXXIII] s. Act. sabbato post Nativ. Maric. Pessico de Cunwald dedil consensum , UN | ad forum iurc illo non obstante, quod frater suus Johan- nes, subcamerarius regni Bolh., racione cuiusdam disbriga- cionis bonorum Kleczan a. Johanne, nato Gewiczer, habere dinoscebatur. Act. sabbato post. Nativ. Maric V. 10. 1447, 19. května. Tamléž f. 147 == vukop. (. 2103 f. 13. Joh. natus Nicolai Gewiczer resignal ius post patrem suum ct Nicolaum fratrem suum Johanni Wolf | institori. Act. fer. VI. post Ascensionem Domini. 18 

Strana 98
98 I. Na náměslí. 11. 1469, 14. října. Rukop. č. 2105 f. 284. Joh. Wolf institor optavit inseri cedulam: Pane Samueli! Vašie milosti velice, prosím, rač sě přičiniti, ať ženě mé a mým dietkám statek mój vešken zapsán jest v měscské knihy, totiž duom na Smerhově i což v něm jest, i také což maršálek, zet muoj, mého u sebe má, jakož toho žena má svědoma jest. I také ten statek dobře veliký, ač by sě optal, kterýž mi jest vzat tajně, o němž jsem sé najprv samé dceři své, ženě maršálkově, a potom byl i jemu svěřil, aby tak zapsáno bylo, jakž by z nich komu anebo jinam kšaftem svým co a kterak rozkázal dáti. Item také kterúží by ceduli kmotr muoj, Jan písař radní, po mém nynějším rozkázání svú rukú napiše pánuom do rady dal o rozdielu a zřiezení statku mého i poručníkuov, toť jest vuole má mnú jemu konečně oznámená, abych pro smrt náhlí nebo zhynutie paměti a rozumu, jenž na tom velmi scháziem, zmatkuov a sváruov po sobě neostavil. Qui post lecturam sedule per dominum magistrum civium rcquisitus, si hec sua esset voluntas, respondit: Jest, milí pani, jest a áplné jest. Act. die Calixti. 19. 1488, 24. dubna. Rukop. c. 2106 f. 231. Pro- copius sartor et Magdalena emerunt domum in circulo dictam in Ssmerhow penes domum Victorini mercatoris ex una et domum ad auream coronam ex altera parte aput Erasimum Wolpb pro centum s. gr. pr. Act. fer. V. post Georgii. 18. 1490. — Slaří letop. čeští. Král Uherský Matiáš — zradu strojil o králi Vladislavovi skrze některé Prażany — tak Że i podvedl — Prokopa z Smerhova — jim peníze dóvaje i kapry, aby jiné zvali na kvas a tu aby namlouvali. Král Vladislav toho jsa vystřižen, zjímal tyto a kázal je stínati za městem. 14. 1490, 28. srpna. Rukoj. C. 1128 III. f. 13. V té pfi mezi uroz. p. Burjanem Bftovskym, slovutnymi Janem FirSicem z Nabdína, Hefmanem z StéZova, Václavem AmbroZem a Rehořem, písaři kanceláře krále J. Mti, z strany jedné a Martú, vdovú po Silvestrovi, a Majda- leni po Prokopovi z Smerhova zuostali s strany druhé, kdežto Heřman z Stěžova na miestě všech tovafi$uov svých maje od nich plnú moc táhl se jest na statky Sil- vestra a Prokopa krajtieho z Smerbova pravě, že by oni pro své nešlechetné skutky, jimiž sú proti králi J. Mti pro- vinili, hrdla ztratili a statkové jich na krále J. M. při- padli a że by král J. M. jemu s tovařiši jeho stalky jich ráčil dáti, kteréhožto dánie list pod J. Mti Kr. pečetí okázal jest žádaje při tom dání zachován býti. Proti tomu Marta, vdova po Silvestrovi zuostalá, odepřela jest, že by ona k tomu statku lepšie právo měla nežli král J. M. ani kdo jiný po J. Mti, táhnúcí se po zápisicch knih mčěsckých, kteříž jie svědčie. Praviecí dále, že by ona i s dětmi svými o tom nic nevěděla, což jest muž její proti králi | J. Mti jednal a pósobil a coż jest on koli jednal, že jest to svým hrdlem zaplatil, žádajíc při své spravedlnosti a při zápisiech kněh měsckých zachována býti. A Majdalena Prokopova z Smerhova též také jest pověděla, že muž její, což jest koli proti králi J. Mti provinil, že jest to hrdlem svým zaplatil a ona s dětmi svými že jest o tom nic nevěděla a kterak by Prokop, muž její, duom i vinici jí zapsal a vedle těch zápisuoy že by ona k tomu statku l<pšie právo měla, nežli král J. M. ani kdo jiný po Jeho Milosti. Zádajíc při těch zápisiech ostavena býti. P. purg- mistr se pány — takto ortelem svým vyřiekají: Poněvadž Silvestr pojimaje sobě Martu k sv. manželství podle smluv svatebních všecken statek svuoj bez výmienky knihami mésckÿmi jí — zapsal, — Że páni vedle práv svých Martu Silvestrovu při těch zápisiech zuostavují. Prokop I. Na náměslí. pak z Smerhova küpiv duom i vinici sobé a Majdalené&, manželce své, vedle sebc knihami imésckymi zapsal —, že páni také Majdalenu Prokopovú při těch zápisech zuostavují. Act. in vigilia Bartholomei. 15. 1498, 7. biczna (sic) Lupdóé v Kalendari. In domo Smerhovia placide ex hac vita cmigravit Augustinus Lucianus, primum Sancturiensis, deinceps et Pragensis eccle- siae, integram cocnam Domini sumentis, episcopus. lio- norifico funere elatus magnaque hominum frequentia sc- pultus in Mariano Maior. Urb. Prag. primario templo. Eius tumulum amplissimus Prag. rei publicae senatus sc- pulchri lapide (quem de clegante ingenii sui et artis opc Mathaeus Reysek sculpendo fabrefccii) decorarunt, conspi- cuo egregiae snac in bonum virum pastoremquc fidum, humanitatis, benevolentiae animique, affectionis testc. 16. — 12. bfczna (sie). Poslední vůle biskupa Augustina Lucidna. Orig. v archivu Kutnohor. ë. 271 a v rukop. archivu měst. v Praze é. 94 II. f. 61. (Testa- mentum reverendissimi domini episcopi Augustini Sanctu- ariensis eL presbiteri ctc. ultimum, per quod omnia testa- menta prius scripta rctractat) ln nomine domini amen. Per divinam clemenciam a principio decretum cst, ut omnis homo vivens moriatur et sic nichil est cercius morte. Ignorantes autem quando ct ubi, monet nos sal. vator inquiens: estote parati, quod qua hora non putatis, filius hominis veniet. Quapropter ego, Augustinus Lucianus, infelix peccator ct indignus episcopus Sanctuariensis, cu- piens providere domui mec in tcmpore, nc post obitum meum aliqua difficullas oriri posset, statui hanc meam ultimam voluntatem in hiis scriptis manu propria exaratis patefacere, revocans et anullans omnia priora testaincnta per me scripta et ordinata el precipue revoco illud testa- mentum, in quo crat sigillum dominorum Pragensium An- lique Civitatis, ct de novo primum commendo animam meam altissimo deo, qui eam creavit, corpus vero terre, quod corpus dabitur sepulture, ubi infrascripti commissarii me clegerint, ct io qua ecclesia erit sepultura, volo, ut dicti commissarii dent dicte ecclesie quinquaginta s. gr. m. Qui commissarii per me elccli ct nomina eorum po- nam: primum eligo pcr mcos fideles commissarios do- minos Montanos, videlicet dominum Procopium, compatrem meum, et alium de dominis, quem ipsi domini clegcrint. Et cum cis cligo reverendos magistros, videlicet magistrum Georgium et magistrum Johannem Opoczna et sacerdotem Wenceslaum, capellanum meum fidelem, quorum conscien- cias onero, ut istam nostram ultimam voluntatem ad veram execucionem deducant sine aliqua prolongacione et fraude, quod absit. Et in primis relego omnia clenodia pertinencia ad officium episcopale dominis Montanis, videlicet duas infulas orpalas margaritis cum argento deauratas, it. unum pastorale de quinque marcis de argento, it. quatuor am- pulas de argento et deauratas. It. unum calicem de argento, ut distribuant in suis ecclesiis ad libiium eorum. ltem relego omnia mea suppellectilia, videlicct lecüsternia et mea vestimenta ct trabeas, quod venundantur et dispen- sctur illa pecunia paupcribus indigentibus, preeter trabcam mardurinam, quam delego capellano meo Wenceslao. Et libri omnes distribuantur inter sacerdotes bonos prelcr bibliam in pargameno, quam rclego capellano ineo Wen- ceslao. Ceterum vero de pecuniis cum clenocliis dedimus in scripls dictis nostris commissariis in police manu mea conscripta, prout debent amicis et meis servitoribus dis- pensare. Et in fidem omnium horum manu propria scripsi, quamvis corporc egrotus, sed dci gracia sanc mentis. Datum Prage in domo nostre residencie dic XIIa Marcii 1494 (sic) sub sigillo meo rotundo. 5t pro maiori corrobora- 

Strana 99
I. Na náměstí. cione ro(ravi reverendos magistrum Georgium cl magistrum Johannem Opocznam, ut corum sigilla ponant penes meum, Vr daus deo in sempiternum amen. Ego idem Augustinus Lucianus, episcopus Sanctuariensis, inanu propria subscripsi. 17. 1494, 7. &ervna. Rukop. c. 2107 f. 63. Ilanus- sius Cahlovsky institor emit pro sc, Dorothea, conthorali, Johanne, filio suo, domum in Ssmerhow a Magdalena, rc- licla. Procopii sarloris, ct Johanne, (ilio cius, pro CL s. gr. pr. AcL. sabbato antc. Barnabc. 18. 1495, 22. ledna. Rukop. č. 94 I. 113. Když nebožtík: Prokop krajčí z Smerhova poddélíval duom svuoj a slup nový dělal, panna Kateřina Dřelská přidala jest k tomu dielu V. k. gr. m. A jestli Ze by kdy pri tom slápu co chtěla stavěti obvedác to pány úředníky, aby to mohla udélati beze všeho odporu. Act. die s. Vincencii. 19. 1495, 14. července. Rukop. &. 94 I. f. 124. Kdyż ruoznice a nesnéz byla mezi: Hanušem kramářem z Smerhova, Dorothi, manželkú jeho z jedné a fancm, synem jich z strany druhé o placenic dluhuov. jimiž se jest týž Jan v Normberce i jinde zdlužil, i stala: se jest smlúva přátelská, že tyż Jan těch VIJe zl. rÿn., kterymiż se jest v Normberce zdluZil, má sám zaplatiti. — T( pak man- żelć duom svuoj na Smerhové -— synu svému mocně vzdávají. Jestli pak že by co statku po jich smrti po- zuostalo, ten na jmenovaného Jana a na Ludmilu, sestru jeho, aby připadl. (O tom i rukop. č. 2108 f. 217.) Act. fer. NI. vost Margarethe. ? 1496. .— Rukop. č. 2005 /. A. I. Johannes z domu Smerhova kúpil sobě, Sophii imanželce — vinici XVIII str. v ráji — u Jakuba Strabocha z Malé Strany za 800 k. gr. © 1498, 15. února. Rukop. ć. 94 I. f. 146. Amica- bilis concordia inter llanussium, patrem Johannis de Ssm., «l Valentinum mercatorem de Iipsko occasione CXLVII Пог. ren. Act. fer V. post Valentini. ? 1499. — Rukop. č. 2005 f. E. II. Uroz. Jan Jenišek kúpil vinici 4 str. od Hanuše, otce Jana Smerhov- ského, za XXV kop. m. . # 1500. — Tamléi f. F. 5. Jan ze Smerhova kúpil sobě, Zofce m. vinici v haldách — od Matěje Bra- dáče za 9 k. — ib. f. F. g. Tiż koupili vinici 14 str. na horách Srpových od sirotků Václava Prefáta za 400 k. m. © 1502, 6. ledna. Rukop. č. 2005 H. 15. Smlúva stala sc jest mczi uroz. p. Václavem jinak p. Vencelíkem 4 Vrehovi$t a na Zirovnícíi a paní Annú z Perče, man- želkú jeho, z strany jedné a Janem Smerhovským — a paní Ofkú z Dubé, manželkú jeho, z strany druhé tako- váto: Jakož jest dlužen uroz. p. Vencelíkovi a panic Anně tisfe kop min., kterýžto dluh jim zapisuje na obû své vini- cech, na jedné — v ráji — a na druhé 14 str. na horách Srpovych — takovym zpuosobem, že na ty obě dvě vi- nici mají náklad společně činiti na všecka dicla viničná À též také společně jich mají užívati vínem i všelijakým ovocem a to aż za dvé leté p. — Act. fer. die Iepiphan. ® 1502, 19. srpna. Rukop. č. 94 II. f. 178. Stala se jest smlúva mezi Jancm Sm. s jedné a panem Mráckým, JetFichem || Lukaveckym, Markvartem. Kojkovcem a Miku- lášem Kamberským z strany druhé, že jakož jsú byli za tóboż Jana Sm. rukojmie za CC s. m. że tyż Jan Sm. mó jim dáti za jistinu, za proležené i za všecky škody, kteréž sü oni proto rukojemsteic vzali, CCI, s. m. Actum in pa- lacio magno fer. VI. post Agapiti. ^ 1504, 9. ledna. Rukop.f. 7. 2005 /. M. 6. Skrze Jii(ka, toho Casu pergmistra hor viničních, a Jiříka Cha- I. Na náměstí. 99 nického od zlatého vorla, Severina kramářc, Václava Chol- pického, Václava Toníše, konšeluov přísežných, uroz. p. Václav, jinak Vencelík z Vrchovišť a na Zirovnici a paní Anna z Peréc, m. j., svedení sú — na dvě vinici Jana Smerhovského -— z příčiny dluhu tisíce kop gr. m. — Acl. fer III. post. 20. 1504, 94. dubna. Rukop. č. 2107 f. 247. Andrcas gladiator et Margaretha emerunt domum na Smer- hové erga Johannem Ssmerhowsky pro CCXXXVII s. gr. prag. Act. fer. IIII. post Georgii. 21. 1504. — Staří letop. čeští. Biskup Filip Mu- tinenský — přiveden do Cech. — Potom mu duom koupcn na Smerliově u rathouzu. 22. 1505. — Staří letop. čeští. Před Božím Tělem kněz Filip biskup svádil se s mislry a s kněžími některými o konsistoř, neb on chtěl s svou radou konsistoř spravo- vati v domu svém na Smerhově. 28. 1507, 27. dubna. Rukop. č. 2108 f, 1. Wen ceslaus de Domazlic emit domum dictam na Smerhové a dominis officialibus officii sex dominorum pro CCL s. gr. prag. Act. fer. III. antc Vitalis. 24. 1507, 7. října. Tamtéž f. 9. Idem admisit ad domum propriam dictam na Smerhově Magdalenam, con- thoralem suam, ita ut eadem Magdalena in dicta domo cum codem Wenceslao sit potens hospita. Act. fer. V. post Francisci. 25. 1512, 25. srpna. Tamtéž f. 105. Václav ko- žišník od vokřínuov a Markéta k. duom na Smerhově řečený od Václava z Domažlic za 250 k. gr. pr. Dálo se ve středu na zajtřic sv. Bartoloměje. 26. 1584, 11. ledna. Rukoß. č. 2142 f. P. 19. I. P. cte. 34 tu neděli po Božiem Křtění při přítomnosti p. Jiříka Komedky a p. Modesta z Pokštajna já Václav Mělnický, příjmí starý rychtář, obývající na Smerhově v St. M. Pr. — toto mé poslední poručenství oznamuji : Předkem poručníky činím všeho statku mého — slov. p. Matěje Střelce z Mělníka a p. Jana od žáby a z Vlkanova —. Jakož mám dluh u pánuov Pražan puol étvrta sta k. gr. €. a u pánuov Roudnickych CC k. gr. č. — a u Ana- nváše, písafe pánuov Mélnickych LX k. m. a osm kofi- kuov a dvě čiešky mám a protož z těch peněz aby vy- dáno bylo a dáno osobám nížepsaným: Jakož mám duom na Mélnice, slove kancelář, a vinici u Mělníka, cožkoli míry drží, odkazuji a poroučím tajž duom i vinici Mar- kytce, schovanici m6, a Vitovi, synu pana Mat£je Stfelce, mezi né na rovný podíl. 1 neuchoval-li by P. Buoh Vila dříve let doslejch, aby na Markytku, schovanici mi, ta polovice domu i vinice spadla. Pakli by Markytka umiela drive let doślejch, aby toho puol domu i té puol vinice spadlo na p. Matěje Stfelec a on aby povinnovat byl za ty oba díly domu a vinice vydati Markétě, Martina mly- náře nebožtíka dceři, přítelkyni mé, CC k. m. It. kdež mi jest dlužen p. Matiáš, měštěnín Mělnický, za víno vo- kolo CL k. neb což se koli počtem najde, věřím o něm, že v tom křivdy neučiní, ty odkazuji Markétě od zlaté husy, manželce Janově, k tomu kofiík jeden tvořidlkem délanej pozlatitcj. It. p. Matějovi Střelci dyě stě k. m. a dva koflíky, kteréž se mu koli líbiti budou a XII lžic střibrných. lt. Markovi kožišníku sto k. m., schovanci mému, a koflík s víčkem nepozlacenej a kožich kuní sa- mitem pošitaj. It. Markytce, schovanici mé, jeden koflík pozlacenej svrchu a vnitř neméně. It. Elšce kuchařce mé L k. m., paní Dorotě Budínské, kteráž mi posluhovala, XXX k. m., na špitál na Mělníce u loukový brány na 13* 

Strana 100
I. Na náměstí. 100 opravu sto kop m., na cestu špitálskou za sv. Pavlem, když by se dláždila koli, sto kop m., chudým do téhož špitálu sv. Pavla za Poříčskou bránu L k. m., k sv. Mi- kuláši na Star. M. L k. m. a kalich pozlatitej. It. tova- rystvu, s kterýmiž sem častokrát dobrú vuoli míval a píjel kofiík jeden, aby pijíce z něho na mne zpomínali. 27. 1684, 26. srpna. Rukop. &. 2142 f. ©. 18. Václav od Vokřínu odkázal dům u Vokřínu a druhý na Smerhově kožišníku Janu: Haláčkovi (ve čtvrtek po sv. Bartoloměji). Text čte se při domě u Vokřínů. 98. 1685. — Rukop. C. 8 f. I. Kryštof, starý někdy zlatník, bylem na Smerhové, u&inil kSafl vc Gtvrtek po ochtdbu boZieho kfténie I. XXXV. Oznámil najprve, že statček svój všecken a k tomu 3majd, ktery2koli má, — odkázal — Markétě, manželce své. 29." 1588, 26. nora. Rukop. C. 2111 f. 208. Jan Michna a Kateřina koupili duom Smerhovský ležící mezi rathouzem z jedné a Henrychem bradyfen z strany druhé od p. Jana Haláčka za 376 k. gr. č. Act. fer. III. post Mathiam. РН tom to jest znamenitě vymíněno, Ze Jan Michna jánuom ouředníkuom šestipanským místa z zadu v lémž domu postúpil lak, aby oni páni ouředníci mohli na témž místě světnici XIII loket vnitř z šíří postaviti a podle toho štítek cihelný, jakž toho potřeba ukazovati bude. A oni páni úředníci to přijavše: všeho svrchku i s krovecm, což při tom místě vyměřeným jest, jemu Ja- novi dědičně postoupili. * ]537 — 16565 — Ruhop. 6. 2008 f. 213. Jan Patkoza v{Znÿ v Ungelté, mëstënin Star. M. Pr., a Katc- řina m. k. vinici 9 str. na Srpových horách od Jana Opice z Strcbska a Majdaleny m. za 500 k. gr. ¢. Act. fer. 111. post Katherine. — V kvitancfch: Jan Packoza vážný po- ložil L k. m. Act. f. V. die Prisce 1548. — Pan Tym z Třebska na místě p. Jana Opice z T. otce svého ozná- mil, že jest přijal L k. m. za vinici od Jana Smerhov- ského. — P. Jan Smerhovský vážný položil za vinici Lk. gr. m. Act. fer. IlII. post Johanne 1545. 30. 1541, 12. ledna. Rukop. č. 1130 f. 443. V 1€ při, kteráž jest mezi Jiříkem bakalářem vod bílých orlüv, měštěnínem Nov. M. Pr., puovodem z jedné a Janem Horským, toho času rychtářem Star. M. Pr., obeslaným z strany druhé, tu kdež jest on Jiřík jeho Jana vinil z toho, Ze jest nad nfm hanebny skiitck proved! a to ten pon- dělí u vigiljí sv. Bartoloměje, když jesti on Jiřík bakalář s jinejmi dobrejmi lidmi seděl na dobré vuoli na Smerhově. Tu da rychtář mimo ně, že jest zastoupil za sloup, prsty i birytem se zakrývaje — na ně jest vykoukal — za vrch jeho vzal a rval a když se bo doplával, proč by mu to činil, dal odpověd, že by se k němu nechoval, jakž ná- leží.. A v tom ušel a potom se opět zase navrátil a kde on Jiřík seděl pozadu že jest mu políček dal až upad a tu jej opět znovu a podruhé žílou bil a pral. A kdyby se byli v to lidé nevložili a lé žíly a palcálu mu nechytili, poněvadž ještě i přísně předce jest moc, žílou jej tepa, nad ním provozoval, rozuom toho ten, že jest jej tak oukladně zamordovati chtěl. -— Naproti tomu Jan Horský dal mluviti -—, což jesli učinil, že jest uciniti musil. Když jest podle povinností úřadu svého chodil, aby noční nepokoje, vezbednosti přetrhoval, přišel až na rynk a uslyšev na Smerhově hluk lidskej šel tudy mimo Smerhov, dav jim pozdravení, kdo by tu byli. A poznav, že tu byl i bratr jeho, řekl: Páni, kýž dáte poctu. A oni sou ho zavolali. Tu hned on Jiřík bakalář k němu promluvil: Já | tě za jedák neprosil, aby na poctu šel. mu zase : Odpověděl sem Nechováš se bakalářsky, cti ouřad. A on mu I. Na naměstí. zas proti tomu p . . mé v i. . Tu rychtář stoje a šetře poctivosti úřadu svého a těch, kteříž přístojící lidé byli a aby takové lchkomyslné a nepotddné včci a posměchy od špatnějších někdy činěny nebyly tomu oufadu, ujal jest jej za vrch a řekl: Pane Jiříku, toli že mores? A on hned potom hanebně jest lál — rychtáři, jakožto právu, sc protivil, škodu i posměch udélal. A on rychtář vida to- pruova, že by právu i ouřadu jeho lehkost učiniti chtěl, sahaje i k tesáku, pro tu příčinu políček jest mu dal i žílou jej mrštil —. Tu pan purgmistr a páni nalézli: — Poněvadž on rychtář této věci z žádné zoumyslnosti a všetečnosti — před scbe jest nevzal, — a také Jiřík ba- kalář žádného znamení banebného zbití a vokrvavení jest neprovedl, z těch příčin on Jan Horský jemu Jiříkovi tou žalobou povinen není. Act. fer. IIIl. post Trium regum. * 1548, 18. července. Tamléž /. 498. Jakub Wolf, bytem u svíčníkuo u sv. Havla, a Jiřík. šmukýř koupili vinici na Srpových horách 8 str. od Jana Smerhovského, ty časy vážného v Tajně, za 700 k. m. Act. die s. Mar- garethe virg. * 1544, 2. května. Rukop. č. 2009 f. 36. Jan Smer- hovský vážný s Kateřiní m. postoupili Janovi Jandovi svíčníku, měštěnínu Nov. M. Pr., vinici. Act. fer. VI. post Philippi et Jacobi. # 1544, 9. kvétna. Tamtéz f. 49. V pâtek po sv. Stani- slavu stala se smlhíva — mezi uroz. p. Václavem Lopat- skym z Liběchova a paní Kateřinú z Písnice m. j. z jedné a uroz. p. Janem Smerhovským z Rosic a též paní Katc- řínu m. j. z strany druhé a to taková, že on p. Jan Smer- hovský jeho p. Václava v dluzích a v sumách na vinici, kteráž slove Plaská, zastoupili jsú a závady na sebc přejali. © 1645,30.září. Tamtéž /. 114. Jan Smerhovsky z Rosic a Kateřina k. vinici dva str. v Kartouzích od Jiříka Vo- dičky z Oujezda za 130 k. m. Act. dic Jeronimi. * 1545, 4. listop. Tamtéž /. 120. Jan Sm. vážný z Rosic a Katcfina k. vini&ku poustku v haldách za Stra- hovem od Sebesliána Prunara za 60 k. m. Act. fer. NI. post O. O. S. S. — Tíž koupili zahradu v Tajnci od paní Ka- teřiny z Branova, Pavla z Lovče, ingrossatora desk zem. a od poruéníkuov Lidmily, sirotka po někdy Janovi Za- jíčkovi, někdy manžela nadepsané Kateřiny z Branova, za 170 k. m. — Act. die Leonardi. — Tíž k. zahradu vedle této od Anny, manželky někdy Matesa zlatníka za 40 k. m. Act. fer. 11. ante Elizabeth. * 1548, 20. listopadu. Tamléz f. 255. Jan st. Sm. z R. a Katefina k. vinici ]4!/a str., kterdZ slove Husovka od p. Jana Legata za 1450 k. m. Act. fer. Ill. ante Ka- terine. . * 1549, 19. cervence. Rukop. ć. 100 f. 240. Jan st. Sm. z R. přiznal se, že jest dlužen dluhu na se přejatého | na místě sirotkuov po neb. Václavovi Duhovi z Castrova 500 К. m. — a zapisuje una Smerhové —. Act. fer. VI. | post Alexium. © 1651, 9. června. Tamtéž f. 309. Jan st. Sm. z К. nemoha sám osobně pro nedostatek zdraví svého v radě býti přiznal se listem, že jest dlužen 406 k. 82 gr. m. Michalovi Prunarovi ze Chba a ujišťuje na Smerhové. — Relator na misté nadepsaného p. Jana st. Sm. do rady Jan ml. Sm., syn jeho. Act. fer. 1J]. post Bonifacii. Za- placeno r. 1554. * 1551, 9. srpna. Rukop. č. 100 f. 325. Jan Sm. z R. přiznal se, že jest dlužen 47 k. m. Jonášovi židu. Act. fer. III. post Concepc. b. Marie. 

Strana 101
1. Na náměstí. 81. 1651, 20. srpna. Rukop. c. 2142 f. C. C. 7. Vc jméno svaté a nerozdílné Trojice všemohúcího věčného pána Boha. Já Jan starší Smerhovský z Rosic, jsa rozomu dobrého a paměti dobré, nechtěje, aby po mé smrti jaké nevole býti jměly, jakožto měštěnín Pražský tento jsem kšaft a mé poslední pořízení svú vlastní rukú sepsal. Duom svuoj na Smcrhové, v kterémZ bydlím, llusovku vinici a drulhi vinici, kleráz mim od Lopatského na Pla- sích, ty tři grunty dávám synu svému Janovi však na ten zpuosob, aby dceři své Alžbětě a mé milé vnučce z těch všech gruntuov jmenovaných vydal pět set kop míš., jestliže by let došla a vdáti se jměla, vejpravy za C kop a čtyry sta takto aby placeno bylo: od vdání jejího při každém svatém Jiří aby jí dáváno bylo po C kopách až do těch čtyř set kop a jestlizeby syn muoj ty grunty prodal a jich nedržel, proto aby z těch gruntuov jí to sjíti nemoblo, než aby jí z nich vydáno bylo. A což se pana Jana Legáta dotýce, podlé jeho kšaftu aby to Jan, syn muoj, všecko činil tak, jakž týž kšaft ukazuje. A dluhy které jsem dlužen, mají mé listy na mnc pod mym sekretem, jak se jim platiti jmá. Dále odkazuji sukni svú brunatnú panu Janovi Ounhošťskému aksamítem premovanú, panu Janovi Havránkovi kožich spratkový černý a kaftánek šam- latový aksamitem premovany; Pavlovi, pastorku mému, sukní černí vlaskú a kaftánek hřebíčkové barvy aksamitem premovaný; Jakubovi šenkýři kožich liščí podbřiškový a šavli dobrú a Veruně ženě jeho blány a děvečce její kožích krátký otáhlý; Václavovi hospodáři z páně Raší- nova domu sukni černú lyndyšovú novú a ženě jeho sukní ferśtatovńi brunatni aksamilem premovanú nebožky man- želky mé a Zuzaně kuchařce kožich votáhlý ferštatový pod- Rit popelicemi ancb novohradkami, a pijcila mi peněz hotových třinádeti kop. Toto všecko, což jsem komu dal a odkázal, ve dvú nedělí od smrti mé aby dáno bylo. Ještě Zuzaně, kuchařce mé, dávám dvatccti kop míš., aby jí od smrti mé dáno bylo při každém sv. Jiří po desíti kopách míš. Za to tebe žádám jako svého milého a vér- něho syna, že těmto všem včcecm beze všeho odporu dosti učiníš a tun čeleď, nebudclit sc Kbiti na Smerhově, pěkně a přátelsky odbudeš, neb sou mi věrně a pravě sloužili mnohá léta, včřímť pro odplatu Božskú a lásku otcovslat, že tak učiníš. Stalo se ve čtvrtek před sv. Bar- tolomějem léta oc 5]. — Otevřen a čten ve čtvrtek den sv. Remigia I. p. 1551. è 1551, 21. listopadu. Rukop. [00 f. A. IL. Jan Sm. z R. přiznal se, že jest dlužen 50 k. gr. č. osadním sv. Linharta a zapisuje na Smerhově —. Act. fer. Il. post Elisabeth. * 1552, 30. prosince. Rukop. è. 2010 f. 113. Sebestian Prunar a Dorota z Vratu m. j. k. vinice. dvé, jcdnu va Plasích 12 str. a druhí v Slakách 2 str. od Jana Sm. z R. za 1600 k. m. Act. v pálek po Mládátkách. 32. 1563, 3. srpna. Kukop. ć. 2121 f. 63. Jan Smer- hovský z Rosic a Kateřina ze Mnětic postupuje d. v dluhu 500 k. m. Matoušovi Koutkoví a Kateřině. | Vymínil si pokoj, světničku na pavlači a dvě komory, sklep pod zemí pro vino. Acl. die Inventi Stephani. "lomuto zápisu p. purgmistr a páni místa diti nerátili. V nic. 33. 1503, 10. prosinec. Rukop. č. 2118 f. 65. Frajmark stal se o domy mezi Janem Sm. z R. z jedné a Janem Skrétou z strany druhé a to takový, že Jan Sm. postúpil jest domu svého řečeného na Smerhové vedle rathúzu a Henrycha bradýře obostranně Janovi Skrétovi a Markétě m. Zase Jan Skréta postúpil jest domu svého ležícího mezi domy v voháněk a Rudy ševce obo- I. Na náměstí. 101 stranně již jmenovanému Janovi Šmerhovskému z Rosic Však nahoře dotčený Jan Skréta jemu Janovi Sm. přidal jest 272'/> k. gr. &. Acl. fer. VI. post Conccpe b. Marie. 84. 1565, 18. června. Rukop. č. 991 f. 275. Jakoż jest Simon Krátkej obeslal ku právu Jana Skrétu na Smer- hově a obvinil ho z toho, že I. 64 při času sv. Kateřiny Markétu, manželku svou, a sestru vlastní jeho Simona, v domu svém, kdež slove na Smerhově. on Jan jest pro zastavení néjakého prsténku zbil a stloukl nenálczité i zmačkal jako ženu těhotmí, tak Ze ona Markéla od ta- kového zbití jest umřela a on Jan po takovém skutku pryč odjel a zase se nenavrátil, až umřela. Proti tomu od Jana Skr. jest mluveno, že tomu místa nedává. Simon K. — dal čísti svědomí vedená s tím promluvením, že na onen čas, když se pověst mezi lidmi rozhlásila, klerak by Jan Skr. manzclku svi utlouci měl, tak že ona od toho umřela a to učinil pro prstínek, klerýž jest ona zastavila v pilné své potřebě. poněvadž jest jí nedával na potřeby, vzav po ní dosti mnoho stalku, i nemohl toho pominouti Simon maje lítost nad tím, že by sestra jeho tak z tohoto světa sešla a tu žalobu svú Simon provozuje, jak jest bil jí Jan, což Wolf vysvědčuje, že jí strčil na stolici aZ od stolu vrávorala. Zofka pak ta kuchařka i druhá chůva též jemu nasvědčují —. Na to zase Jan Skr. — že v pátek před sv. Martinem l. 64. po své Zivností do Etmberka na vína s tovaryši svými odjel a že maje ten den odjetí s přátely svými i s ní nebožkou dobrou vuoli měl a v do- brém přátelství se rozjeli i rozžehnali, ano také že potom tejden po odjezdu jeho Jana byla zdráva a s Wolfem tím, bratrancem, i s jinou čeládkou veselá byla — aniž žádné nemoci na ní (ehdáž nebylo, než potom tepruva více nez v tćmdni snad jak jest nemocná byla — proti kteréžto nemoci i trank pila a prym měla i pojed; také jest vě- domo, kterak lchdaż lidé z toboto světa jsou odcházeli. — Tu pan purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Simon K. obviniv fana Skr. —- a veda na to svědomí podle práva takové své žaloby jest neprovedl, — dává se jemu Janovi za právo. Act. fer. )I. post Viti. . * 1586, 80. dubna. Rukop. ¢. 2010 f. 517. Jan Skr. S. z Z. a Marjána, pozůstalá vdova po Mikulášovi Da- cickym z Taurenpcerku, přiznali se že mezi sebou freymark a směnu učinili a to takovou: Jakož má p. Jan Skr. vi- nici na Libni 4 str. pod StifZkovskymi dvory ležící, že lu vinici postoupil ve J00 k. m. paní Marjaně a ona pak odevzdala p. Janovi 8 str. vinice ležící: vedle vinice p. Jakuba Ledčanského z Popic. — Act. fer. 4. post Jubilate. . * 1586, 12. kvótna. Rukop. ć. 2016, f. 520. Jan Skr. S. z Z. koupil vinici 2 str, v mezihoří Spitálském vedle vinice téhož Jana Skr. od Rehoře Jílka, pekaře z Poříčí za 210 k. m. — Stalo se v pondělí v Prosebnou neděli. . S$ 1586, 21. fijna. Rukop. č. 2016 f. 278. P. Jan Skr. S. z Z. koupil vinici 6 str. jdouc k Volšanům ležící z kraje proti zahradě Jana Clovicka z Popovic a cesty obecné od ur. p. Jana ml. z Waldštejna na Záhornici za 800 k. m. Stalo se v outerý po sv. Lukáši. 35. 1587, 8. prosince. Rukop. ć. 2205 J. 83. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice —, amen. fá Jan Skréla Sotnovský z Závořic, měštěnín Su M. P., vyznávám tímto mym listem kšaftovním —. Znamenaje —, kterak v této smrtedlnosti všecky včci proměnu berou a lidem nic jist- §iho neni jako smrt —, ačkoliv z milosti a vuole pána Boha všemohoucího dobrého zdraví požívám, o mém stalku konečnou a poslední vuoli tlakovou sepsati sem dal. Předně a nejprve duší mou — v ruce jeho přesvaté po- roučím —. Dále pak o statku takto řídím: 

Strana 102
I. Na nasnésli. 102 Kde2 mám duom Smerhov podle ratliouzu St. M. P. ležící, druhý v rynku u Tfí Vohán&k řečený, třetí v nově zdělaný s zahradou v Novém M. P. blíž řeky Vltavy na kopci, slove proti mlejnu Vysušilovu, ano i jiné grunty, kteréž bych po zařízení tohoto mého kšaftu přikoupil, k lomu jiný všelijaký stalck svuoj movilý, také nemovitý, kde a na čem by ten koli záležel a uptán býti mohl, na zlatě, stříbře, klenotech, hotových penězích, dluzích, svrš- cích, nábytcích, hospodářství, v handli vín uberských, rejnských, též handli a zboží chlupatych vécí —, nad tím nade vším ustanovuji a činím mocnou otcovskou poruč- nici Agnezku z Vodolínu, manzelku mou milou, ano i nad dětmi našimi obojího pohlaví, kderéž nám společně dáti a propvojcítí pán Bůh nebeský ráčil, a to na takový zpuosob, aby ona AgneZka po mé smrti v puol leté porád zběhlém s raddou pánuov poruéníkuov jf ode mne k raddé a pomoci nařízených a dolcji poznamenaných z toho statku vydala: Předně Alžbětě, Mikuláše z Vorličný v Novém M. P. manželce, dceři més Markctovu, prvnější manželkou mou, zplozené, nad věno ode mne jí dávno vyplněné puol třetího sta kop grošuov českých, aby od smrti mé v puol létč: vyšiém polovice té summy a v drulym puol lété ostatních byly jí vydány. na to jí žádný člověk nižádným zpuosobem sabati a překážky činiti nemá a moci nebude. A tak tímto mým odkázáním touž Alžbětu z statku mého odbejvám a tím ji odděluji. Z strany nebožky Annv, druhé dcery iné, z předešlé manželky manželky mé pošlé, kterú sem Martinovi Behwovi z Pawenbergku apatykáři za man- Zelku dal a po ní véno pripovédéné, jak knihy městské ukazují, vyplnil, toho při tom zuostavuji, vSak pro pa- málku Agnezce, pozuostalé po ní Anně dceři, vnučce mé, z lásky sedmdesáte pčt kop grošuov českých poroučím, když by však k poctivému místu a vdání přišla, jináče nic, aby vydáno bylo; pakli by před dojitím toho času smrtí zachvácena byla, ta taková summa na stalku mém at zuostane. Co se pak dotýče Lidmily a Kateřiny i Jo- hanny a Anny, dcer mých nezletilých, z Agnežky mé této manželky pošlých, o nich toto poroutim: Dal-li by jim pán Buoh k léluom rozumným i spravedlivým, též k místu poctivému a vdání prijiti, má jim Anežka, manželka má a matka jejich, s radou pánuov poručníkuov jedné každé z nich z statku mého po pčti stech koj.ách groších českých vydati však tak, což by které dceři Lidmile, Kateřině, Johanué a Anně na vejpravu vynaloženo bylo, to aby na summě odkázané pěti stech kopách groších českých jedné každé poraženo bylo; a toto mé poručení a odkázání od vdán( dcer mých na dva terminy po dvě létě pořád zběhlé aby vyšlo, tím též dcery tyto z statku mého vy- bejvaje. A pakli by Lidmila, Kateřina, Johanka neb Anna, decry mé, prve, nežli by se vdaly, prostředkem smrii z tohoto světa vykročily, spravedlnost jedné každé umrlé ne jinam než do statku mého plným právem připadne a v něm zvostane. Také těmto dcerám oznámeným Alžbětě z Markety, předešlé manželky, tak i z Agnežky pošlým pro památku po koftíčku stříbrným jedné každé poroučím a na vuoli Agnežky. tudíž pánuov poručníkuov pozuosta- vuji, jakž by koflíček které z dcer dáti chtěli, to tak zuostaň. Mimo pak tato všecka odkázání má domové před- řečení i ovšem jiný všelijaký muoj statek s počátku jme- novaný na zlatě, stříbře, hotových penězích, klenotech, dluzích, zboží, na čemž ten koli náležející a pozuo:távající, ten synuom mým z často psané Agnežky manželky mé, zplozeným, Jindřichovi Kundratovi, Pavlovi, Danielovi a Jiříkovi na rovný a pravý podíl s nápadem z umrlého na živého pozůstalého poroučím, však Agnežka, má milá man- želka, jakožto mocná otcovská poručnice nad statkem I. Na náměstí. i détmi obého pohlaví zřízená v tom lakovým statku mým všelijakým movilým i nemovitÿm až do smrti své vladařkou bez překážky všech lidí dětí mých i každého člověka v držení, užívání, také opatrování zuoslane, nad to pak v domě Smerhov řečeném živnost v dřevěnném nádobí, kterúž nyní vede sama, k ruce své provozovati podle libosti své moci bude. Nebo já se jí nad jiné lidi duovéfuji, Ze ona pro dítky své všelijak, pokudž nejvejš býti muože, statek ten k rozhojnění skutečně přivede a jej s pomocí Boží a v požehnání jeho přesvatém zlepší, ano i nepochybné k ní sem naděje, že ona syny a dcery naše k učení, pokudž na které dítě náleží, oddá, k po- znání vuole pána Boha všemohoucího, k pobožnosti a summou ke všemu dobrému i počestnému povede a je z loho slatku ochraňovati a opátrovati, chovati a na ně ná- klady, jakž toho potřeba káže, činili bude. Také přišel-li by který předjmenovaný syn k dospělým léthuom, s vě- domím a dovolením i radou jak matky tak pánuov po- ručníkuov poctivě by se oženil a živnost vésti chtěl, k takové živnosti pomoci by požádal, Agnežka, pokudž by za slušné a potřebné s pány níže dotčenými poručníky uznala, synu tak žádajícímu podle bedlivého nväzen( a dobrého zdání týchž pánuov poručníkuov, pomoc bude moci učiniti a ten syn, kterýž by tak napřed co k své živnosti od matky přijal, to jemu na jeho podílu poraženo bude. I toto dokládaje: Jestli by který syn muoj neb dccra má s Agnežkou zplozená podle přikázání pána Boha vše- mohoucího a vuole jeho svaté živi býli a pobozné, 3le- chetné i chvalitebné se chovati nechtěli a matkou svou i pány poručníky spravovali se i v dobrém ve všem jim poslušní býti se spečovali, takovému každému nic víceji aby z statku mého nebylo vydáváno nežli sto kop grošuov českých. Ku pomoci pak a k radé Agnezce manželce mé, ano i pro lepší opatření jak jí Agnežky tak dětí i statku mého dožádal sem se za pány poručníky urozený: pana Vavřince Bfekovce, pana Václava Declivo oba Sotnovsky z Závofic, strejoc mé milé, pana Václava z Kaliště a z Oltrsfeldu a pana Jiříka lunka z Olivetu, komory krá- lovství Ceského sekretáře, pánuov a přátel mých milých, jim se toho jako dobrým poctivým lidem duověřujíc, že oni AgncZky, manželky mé, i dítek jejích radou, pomocí ani v ničemž jiném slušném neopustí, ale je skutečně fedrovati budou. A jestli by který z dožádaných a výš položených pánuov poručníkuov z toboto světa sešel, Agnežka s pány poručníky kohož by koliv na to místo jiného sobě zvolila a jmíti chtěla, toho pri tom zuostavuji. Toto pak znamenitě dokládám, kdcž Agnežku, manželku mou, nade vším a všelijakým statkem mým, ano i nad dítkami mými a jejími mocnou otcovskou poručníici činím a ustanovuji, Zc to takové poručenství, moc a vladařství potud a tak dlouho Agnežce platnost ponese a záležetí bude, pokudž by ona stavu svého nezměnila, na vdovské stolici sedíc, tak až do vykročení z tohoto světa trvala. Pakli by stav svuoj proměníc, jiného manžela pojala, již poručenství toto z ní sejde a sňato bude a ona jak po- ručenství podle tohoto mého nařízení tak i statku prázdna učiněna i zbavena svým vdáním bude, anobrž všeho slatku mého pánuom poručníknom bez meškání ihned zouplna vykáza:i, jeho postoupiti, v moc jich uvésti a jim jej od- vésti povinna bude. A páni poručníci k tomu se ode mne zavazují, aby takového statku jim odvedcného Agnežce čtyři sta kop grošuov českých věnních knihami města toho | pojištěných vydali, a nad to z lásky, klerouž k ní mám, | jedno sto kop grošuov českých přidali; k tomu handl v dřevěnném nádobí i což koliv tu má postoupili. A ne- , chtélli by kdo koliv ze všech dětí mých obého pohlaví 

Strana 103
{. Na namésli. ano i Agnežka, manželka má, na lomto mým dobrovolným odkázání a což tak komu z dobré své svobodné vuole z statku mého poroučím a dávám, přestati,; chci tomu, aby takovému každému jakožto nevděčnému ze všeho mého statku nic vydáváno nebylo. 1 toto ještě vuole má jest, aby muoj často opačený statek buď ten na handlích, zboží, hotových penězích, svršcích a jiný všecken, na cemž koli náleží, po mé smrli bez vuole a vědomí man- želky mé, pánuov poručníkuov pečetín nebyl. l’akli by k spoečetění právnímu přišel, od žádného inventován a popisován ten nebývcj kromě od Agnežky manželky mé a pánuov poručníkuov, neb já k nim tu důvěrný naději mám, že oni v tom ve všem spravedlivě i náležitž a upřímně jako dobří, poctiví a šlechetní lidé zachovají. [Vyminka změny a zrušení kšaftu tohoto. Vyminka dalších odkazů. Dožádání rady městské za ochranu.] Tomu na svědomí — zapečetiti sem dal. A pro lepší toho jistotu dožádal sem se urozených pana Jana Banny z Fenixfeldu v zřízené komoře král. ©. sekretáře a pana Jaroslava z Mutčnína, že sou také pečeti své — přilískli. Stalo se Jéta páně tisícého pčětistého osmdesátého šestého v pondělí den památky svalých Tří králuov jinak Křtění Krista: pána. K žádosti Anéžky z Vodolina vdovy sc (ač se jemu odpor stal, ale dále po právě prodléváno nebylo, až od- porující v tom jest umřel) podle práva stvrzen — ve čtvrtek po sv. Ondřeji I. sc osmdesátého sedmého. 86. 1587, 5. července. Veleslavín. V neděli před pamálkou mistra Jana Husi okolo hodiny čtrnácté umřel Jan Skréta Sotnovský z Závořic. měštěnín a senátor Star. M. Pr. Pochován v kostele sv. Mikuláše na kurném trhu. 87. 1590, 12. února. Rukop. č. 1173 f. 182. L. P. 1590 v pondělí po sv. Skolastice stal se popis statku po Janovi Sotnovském ze Závořic pozůstalého. —- Toto se našlo: Předně paní Anyžka z Vodolína, vdova po něm pozůstalá, Jindřich, Kundrát, Pavel, Daniel, Jiřík, synové Alžběta z první manželky decra, potom Lidmila, Kateřina, Johanna a Anna, decry vlastní s paní Anyžkou zplozený, sirolci po něm Janovi Sotnovským osifali a pozuostalí. liem duom na Śmerhove, druhej duom u voháňků řečený blíž rynku, oba zaplacení, a třetí duom na Novém Městě, na kopci slove, blíž řeky Vltavy: s zahradou. It. dva mlejnce na lodkich se dvóma scjpkami, jedna z nich na kolích a druhá na břehu v podloubí; na scjpkich dvadceti strychnov pšenice po 45 gr. bílých na onen čas koupcné facit 30 k. m. It. dvě vinice, jedna mezihořní nad cestou, druhá s štěpnicí k Volšanuom jdouc ležící. V domě Smer- hovským v světnici velký: tři stoly, štok, almary koulni dvě, svícen visutý mosazný jeden, rohy jelení troje, almárka s umyvadlem cincm fasovanym, lůžko nízký prázdný, jedna stolice koženná, 2 stolicky k stolu. V kamnách dva hrnce módenny. V kancelářce postýlka pod nebesy a stolček neb šrejptík, o kterémž oznámila paní Anyžka, że jest její vlastní. IL. polštéř kožencj. V komoře vedle též světnice: dvě postele pod nebesy, almara a rohy je- lení jedny. V pokojíčku vedle též světnice: Postílka 1, stolice 1 a lůžko malý jedno. lt. šatuov pernejch, ačkoliv ne tak mnoho jich jest, aby se všickny tři děti podělití mohli, však paní Anyžka dobrovolně se v to uvolila a oznámila, že jednomu každému z synuov s jedno lúže Xatuov poctivých s dvojím povlečením, kdyby k letuom svým přišli; chce dáti a dcerám obzvláštně mimo nadějí jich, když by k vdaní poctivému též přišly, že dobře ja- kožto matka dítkám svým chce ućiniu. It. šatuov vinutejeh jednomu každému z dítek svých, předně synuom po péti I. Na náměstí. 103 ubrusích, po pěti ručníkách a dcerám zvláště podle libosti své że chce vodděliti. V světničec na mazhauze k rynku: stuo] jeden, pustej(?) druhej bílého mramoru futrem laso- vaný, dvoje rohy jelení a třetí maličký kamzíkový, svícen visutý mosazný jeden, lůžko vyklidany pod nebesy s fir- hañkem, dvé almérky koulni, almórka s umyvadlem cinem oblożenym, figura s Samsonem. Na mazhauze : rohy jeleni s hlavou 1, almárka koutní J. Nádobí měděnného a mosuz- ného štoudev 1, dva kotly prací s drejfusy, vanna k stu- zenf nápoje velká, kotlícek malej bez dreyfusu, [laše 1, kotlfky k rybám vaření tři včtší, sedm menších, vohři- vátko do lůže, kotlíčky dva s oušky, rendlík mosazný jeden, kyperflin mosazný 1, moždíř jeden prostřední a a druhej maličký s paličkami, dvě konvice měděný větší menší, dva svícny visutý sešlý, mčědčnice mosazný dvě větší a tří menší. V komoře 4 téhož mazhavuzu: v truhle železný v pytlíku řezném 1000 tolaruov, uherskejeh zla- tejeh v měšci koženným 38207 zlatejch, dupldukatuov v zástavě od p. Jana Bezdružického z Kolovrat na Záběh- licích 20, korun zlalejeh obzvláštně 17, dupldukáty 4, zlatejeh turcekcjeh 6 a tfi uhersky zlatý, čtvrtý dupldukát, duplkoruny 2, řelízkuov zlatejeh větších menších 7, vá- Żily (fi sta osmdesate jeden zlalejeb uh., groś zlatý ve čtyrech zlatých uherských, druhej groš ve dvou zlutejch ub. a třetí groš též ve dvou zlatejch ub. Prsteny zlatý: sekrety dva, jeden z nich s erbem v kameně, druhý prázdný bez crbu i kamene, kroužky tři zlatý, prsten jeden s amastystem českým dosti velký, prsteny dva s èe- skými dyamanty, prsteny dva s lurkusy, prsten jeden s orientskóm amatystem, prsten jeden s petkou rubinovou, prsten jeden s žlutým kamencm, zápona zlatá s perlami visulými, pečeti stříbrný dvě. Koflíky: koflíkuv 6 velkých stříbrných, vnitř i zevnitř pozlacených a dva z nich s při- krývadly; koflíkuov šesl prostředních, též vnitř i zevnitř pozlacených, koftíčky čtyři jednostejného díla vybíjení, jeden z nich větší a tři menší, vnitř i zevnitř pozlacení, koflíky tři stříbrní s kraji pozlacenými, jeden z nich vy- soký tenkej v způsob sklenice dlouhé. Číšky čtyry no- velký, konvice stříbrný pozlacený dvě, vořech indánský stříbrem fasovaný s patou stříbrnou pozlacenou, slánky dvě stříbrný pozlacený, lžic stříbrnejch 26, lżic fládrovejch s držátky stříbrnými 25. lt. tří koflíky oznámeno že byly zastaveny od Jana Porybného ve 20 kopách a ty jsou vyplaceny zase již od paní Kateřiny Porybný, manželky jeho. Grošvov papežských po 12 kr. i jiné mince s tolary starými za 48 k. m. Gro3uov starejch ćeskejch mejSnaruov po devíti penězích a s drobnymi pendzy za 30 k. m. GroSuov korálových s zrny stříbrnými s grošem, jablíč- kem a řetízkem vážily 15 tolaruov. Almara s dvojím zavřetím, v niž jsou tyto kofíci již psaní složení v jednom zavření a v druhém dvě pouzdra nožuov a knihy některé běžné. Nad almarou léž knihy některé jako Lexicon graeco- latinum, Cosmographia a jiné knihy in folio, quarlo, octavo, běžné, ouhrnkem položené, nespecifikované. Lůže pod nebesy velký s firhaňkem s sloupky, virginal nad lůžem zelený. V alwiaře s přihrádkami: pět čicpuov mo- sazných, šest svícnuov mosazných, dva svícny alabastrovy a v hořejší příhradě sklenice některé; lůžko nízký prázdný. Satuov chodících p. Jana Sotnovského: čuba suknem čer- ným pošitá, čuba druhá vlčí též suknem pošitá, kožich starej dlouhcj vetchej, šloffpele bobrovej starej červeným harasem pošitej, ubcrskej kožich starej dlouhej, s hřbety liščími podšitej, kožích králikovcj černcj vochodilej, suknem votřelým pošitej, madrací tykytová. V též komoře stolček černej, dvě truhly a v nich šalstvo paní Anyžky a okrasa její, truhly dvě starý, prázdný, troje zbroje, korduov dva- 

Strana 104
I. Na náměstí. 104 ceti, ručnic pět krátkých, voštip jeden roždalovský, sudlice jedna, švejnšpisy (fi, kobercuov tureckejch sedm, ¢aloun 1, prostý koberce dva. V ma&lali koné dva s nádobfm na ně náležitým, vůz kočí 1, fásuňk druhcj a třetí s korbou. У (Те! světnici: dva stoly prostý, štok jeden. V síni dole stuol | a Stok jeden starej. V sklepě v též síni: Verkafu kožišnického podle spatření a oznámení paní Anyžky sprátkuov, popelic, kordobanů a vyder za 2067 k. m., tak jakž ty věci budou moci se prodali. Dluhuov jistých i nejistých k vyupomínání paní Anyžce náležitých: předně dluhuov za zboží kožišnícké mezi lidmi pozůstává jmenovitě 8240 k. in. A mezi těmi dluhy za to zboží, vše podle oznámení pí. Anyžky, jest nejistejeh dlu- huov, o kterýchž již žádná naděje není, aby se zvyupo- mínati mohly, poněvadž mnozí od nich odemřeli, do 513 k. m. Za vina všelijaká dluhuov 1687 k. m. Il. peněz půjčených za živobytí nebožtíka Jana Sotnovskýho jmeno- vit& 1591 k. m. A mezi těmito dluhy půjčenými i co za vína jest dluhuov nejistejch přes 800 k. m., o nichž též není naděje; aby se co z nich zvyupomfnali a za jistou věc polożiti mohlo a to vše podle register a oznámení p. Anyżky. Cínového nádobí s summou všeho odváženo vesměs čtyry centnýře 29 liber. Dřevěnné nádobí, což ho koliv jest, invenlovino není, nýbrž podle kšaftu a poslední vuole nebožtíka Jana Sotnovského paní Anyžce k zpeně- žení, jako jejím vlastním učinění, jest zanecháno. V domé slove w vohkáňkuov v světnici nahoře stůl, slolicky třínohbý dvě, almara koutní. Nahoře v světničce luoże pod ncbesy slary, v komoře stůl jeden stary, v druhé komoře stůl jcden, Zidle 1; v svétniéce doleji stůl starý jeden, luoZe stary, stolicka a umyvadlo cínové obložený. V jiné komoře luoże jedno pod nebesy, stil, kolibka. Na schod(ch v pokoji stůl a ve sklepě při zemi. V domě ua břehu s zahrádkou v Novém M. Pr. blíž Helmovských mlejnuov ležícím toto se našlo: nahoře v pokoji štoky dva, na jednom z nich červený sukno, židle jedna, stoličky: dvě čtvernohý, rohy dvoje větší menší; v komoře při témž pokoji: luožko zelený pod nebesy, na něm polštář vlněnej, podle luożka votip I, kord 1, brábě troje, z nich jedny železný, šíny železa 4 kusy, rošt jeden, rožník malej, dvě stoličky čtvernohý, lopata jedna, rejć jeden, cepy vokovany jedny, alinara ve zdí prázdná, mísník jeden. Na mazhauzku stolček jeden a stolička čtvernohá. Nahoře pod krovem strych jeden k měření obilí. 38. 1591, 10. prosince. Rukop. ¢. 2230 f. 346. Jakož jest dobré paměti Jan Skr. Sotn. z Z. o statku svém kša(t učiniv — paní Agnežku z Vodolína, tehdáž manželku svou, mocnou poručníci ustanovil a jí správu nad všeli- kým statkem — poručil, však tak a potud, pokudž by táž paní Agnežka stavu svého nezměnila, ale na vdovské sto- lici sedíc aZ do vykro&ení z tohoto světa tak trvala. Pakli by stav svůj promčníc jiného manžela pojala, to takové poručenství s ní aby sešlo a sňato bylo, ano také statku jí poručeného, jsúcí ho vdáním svým zbavena, toho vše- lijakého stalku, jej vykážíc, nám poručníkuom — zouplna postoupila —. KdeZ po smrti téhoZ p. Jana nadepsaná pani Agneżka jsúcí v šťaslném i prospěšném nemalý čas toho statku neb. p. Jana, zvláště při handlích spravování, v tom z své svobodné vuole a z vnuknutí božího vzavši sobě v ümysl| uroz. p. Václava Lavína z Ottnfeldu, v umění lékařském doktora, jakž jeho za manžela pojala, při p. purkmistru a páních nemeškali sme ihned toho hledati, také objednati, že ten všeliký statek někdy p. Jana Skr. v handlích i jinak na Cemzkoliv záleZejícf — jest zinventován, popsán —. Dáleji na ty cesty myslíce i s pilností obmej- I. Na naměslí. šlejíce, kterak bychom poslední vůli nebožtíka dosti uči- nili — na to patříce, kterak paní Agnežka — na díle sama Zivností i handlüv vyšetřujíc s nemalým zalíbením pána svého, potom i po smrti jeho až do změnění stavu vdovského — spravovala, slušnou včcí sme vedeni, že paní Agnežky při té správě smc pozuostavili a ona od času vdání svého až do těchto dnův užitečně k pochválení ten statek, také handle řídíc, syny a dcery své v pobož- nosti zdržujíc, mateřskou péčí, vezdejšími potřebami bez ujmy spravedinosti dědické je ochraňovala, opatrovala a opatrovati nepřestává, jiné naděje k ní paní Agnežce ne- majíce, k předešlé oumluvě podobným způsobem sme pří- stoupili a s ní paní Agnežkou v přítomnosti Jindřicha Skréty, již zletilého, Kundráta a Pavla, bratří jeho, k lc- tům dospělým přicházejících, smlouvu obnovili, aby len tejž všelijaký statek do vůle a libosti obojí strany — ří- dila. — Stalo se v domu na Smerhově řečeném v outerý po památce Početí b!. P. Marie. ® 1601, |8. června. Rukop. č. 2019 f. 275. Jakož jest p. Pavel Skr. S. z Z. zmocněn byl do vinice 8 str. v Sárkách někdy Kryštofovi Teywloví náležející pro 400 k. m. za včci kupecké ajsa té vinice až do dnešního dne v držení a užívání nemalý níklad jak na touž vinici, tak i na právo i jinak jest činil, także se summy čisté jak hlavní i jinak ku právu vynaložené 480 k. 28 gr. m. našlo, že pak v tom čase IIons Pos, měštěnín Mcnš. M. na touż vinici dvojí přípověd jest učinil, ale že P. Bůh jeho Honsa mezi tím z tohoto světa povolati jest ráčil a on kšaltem svým všecek statek svůj Bernartovi Amcrellovi, ujci svému, jest odkázal, s p. Pavlem Skr. stalo se po- rovnání —, že p. Pavel — jemu Amercllovi takovou vinici — postupuje. 89. 1606, 17. července. Rukop. ¢. 1062 f. 378. Svědomí ku potřebě Jobanny Burdovy původa s jedné proti Danielovi, synu Simona Housenky, měštěnína Starého Města Pražského obviněnému z strany druhé k té při, kdež o zabití Adama Burdy, syna tyż Johanny Burdovy, jest činiti, přijaté 17. Julii a. 1606. Jan Mřeněk učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho jsem povědom, jak leta 1605 v outerej po svatém Vítě byvše na Smer- hově, když jsme se měli rozjíti s Pavlem Měřičem a Ondřejem kovářem, přišel Daniel Housenka spolu s Ada- mem Burdou pod roušem, já sobě plášť pod ruku vun- daval a tulich, Ze mi se zamátl, jsem vytáhl. Daniel Hou- senka ke mě přišel a tal mi do lulichu svejm tulichem a řekl německy, abych se s ním sekal; já mu řekl, aby toho tak nechal, že ráno, jestli má co ke mně. P. Pavel Měřič fekl ke mné: Podte, nechte toho bláznovství tak, máte-li jíti. Pak jsme se roześli a na ráno jsem potom slyšel, že jest zabit Adam. Více nevím. 40. 1608, 20. ledna. Rukop. č. 2179 f. 90. V ne- děli druhou po Třech Králích staly se smlouvy svadební mezi pány Kundratem, Danielem a Jiříkem, bratřími vlast- ními Skréty Sotnovskými z Závořic, i na místě Pavla, bratra jich nepřítomného, jakožto vlastními bratry panny Jobanny Skrétové S. z Z. s strany jedné a Abrahamem Andłlem z Engelsperku, jakožto vlastním otcem Jana Andéla odtudZ s strany druhé a to takové: Jakož jest Abraham A. jak sám osobně, tak i skrze pány a přáteli své toho za Zivo- bylí paní Anežky, Lavínové z Vodolína, vlastní matky dotčených bratří Skrétův a panny Johanny sestry jejich, při téZ pan( AneZce Lavípnové, tak i při synech a jiných páních a přátelích jejich toho náležitě a počestně vyhle- dával aby panna Johanna, dcera a sestra jejich, Janovi Andělovi synu téhož Abrahama A. k stavu manželskému zamluvena byla, vedle čehož také jak paní matka, tak 

Strana 105
I. Na náměstí. i bratří i jiní páni a přátelé panny Johanny prohlédajíce k poclivému a néleZitému toho vyhledávání touž pannu Johannu Janovi Andčlovi k stavu manzelskému za man- żelku zamluvili a zaspoubili, Ze vedle téhož zamluvcní a zasnoubení bralří Skrétové již jmenovaní pro odjití z tohoto časného oudolí Anežky Lavinové z Vodolína, paní matky jejich, již sami: s pány přáteli svými témuž Janovi Andčělovi Johannu, sestru svou, v místo a den mezi oběma stranami snešený s poctivou vejpravou dodati chtějí a po ní z její dědické spravedlnosti do dne do roka po sva- debním sňatku počítajíc čtyři sta k. m. obvóńuji. Proti tomu Abraham Anděl na místě Jana Anděla, syna svého, budoucího, manžela oznámený Johanny třetinou vejš vedle starodávního chvalitebného obyčeje těchto Měst Pražských obvěnil šest set k. m. a nad to vejše z upřímné Jâsky otcovské týž Johanně, budoucí manželce syna svého, nad- věnuje dvě stě k. m. tak, že všech těch z obojí strany věnovaných summ i s nadvěnním učiní dvanácte set k. m. na ten způsob, jestli by Pán Bůh všemohoucí po snětí jich manželském dříve vyjilí roku Jana Anděla od smrti uchovati a je ZAdnÿm plodem požehnati neráčil, tehdy pokudž by Jan Anděl věno Johanny buď na díle neb všecko k sobě přijal, všecku vejš položenou summu, pakli by nic toho k sohčě ještě nepřijal, toliko summu od něho Abrahama A. proti včnu jejímu obvěněnou i s summou z lásky přidanou, Abraham A. otec Jana A. na místě syna svého Johannčě, budoucí manželce Jana syna svého, na všem statku svém přede všemi lidmi tout smlouvou a mocí její zjišťuje s lím dalším od Abrahama Anděla se uvolením a dokonalým ubezpetenim i ujištěním, že dotčeného Jana, syna svého, a Johannu, budoucí manželku jeho, ihned po shatku jich svadebnim bytností a náležilým vychováním jich opatiiti a od actum těchto smluv do dne do roka Janovi, synu svému, a budoucí manželce jeho zakoupení domu k živnosti příhodnýho učiniti též, což by k živnosti jim zapo- třebí bylo, dáti má a с\се. Stalo se v přítomnosti Martina I'ruvejna z Podolí, Symeona Podolského odtudž z Podolí, Jama Cáby, pánův bratří Skrélův, pánův a přátel po straně Johanny jakožto nevěsty dožádaných, též Jiříka Hejdeliusa z Rasenštejna, prubíře zemského, Jana Tcodora z Otters- feldu a Marka Josefa z Kundratic a na Kundraticich od Abrahiuna Anděla na místě Jana syna jeho, jakožto že- nicha, pánův a přátel tolikéž dožádaných. Na potvrzení a zdržení toho obojí strany k těmto smlouvám svadebním pečeti své s podpisem ruk svých vlastních jsou přítiskli, k tomu se vejš jmenovaných pánův a přátel dožádali, že jsou také pečeti své na svědomí, však dědicům a budú- cím jich beze škody přitiskli a se v nich podepsali. Stalo se léta a dne svrchu psaného. # 1607, 15. srpna. Rukop. č. 2205 f. 299. (Kšaft Zuzanny Skrétové, rozené Longové.) Pouěvadž P. Buoh všemohoucí při počátku světa stvoření k svému obrazu človčka učiniti a v tomto pomíjejícím světě smrti poddati ráčil, tak že podle těla zase do země, z které pości, sc navrdliti musi. A protoz ja Zuzanna Skrétovd, rozend Lon- gová, známo činím přede všemi všudy touto mou poslední sepsanou vůlí, že jsem vždycky za živobytí mého srdečně o (om přemýšlela a sobě rozjíimala, kterak člověk nic jist- šího nad smrt a nic nejistšího nad hodinu svého odsad vykročení očekává, a my lidé rovně jako krásná růže uvadnouli a z toholo plaëlivého oudolt vykročiti musíme, nadto člověku po jeho z světa vykročení nic radostnějšího a chvály hodného nepřichází, než aby o svém statku časně náležitě pořídil, tak aby z těžkých nedorozumění, kteráž by odtud pošla, sjíti mohlo; tomu v cestu kročiíti za dobré jsem uznala s bedlivśm rozmyslem a pamětí: čerstvou I. Na náměstí. 105 v lyto mé nynější nemoci, však smyslu a rozumu zdravého užívajíce, tento kšaft a poslední mou vůli, jakž nejlípeji a nejpodstatněji podle obyčeje všech práv, obzvláštně pak vedle notule kanceláře Pražské anebo nařízení města nej- bezpečněji by se státi mělo a mohlo, toto pořízení jsem učinila: mému manželu uroz. p. Pavlovi Skrétovi S. z Z. J. Mti C. mince písaři u Hory Kutny, pondvadi on so vždycky ke mně ve všem našem manželstvu náležitě jak slovem tak skutkem choval, v mé nemoci i po ten čas, kterého jsme spolu v manželstvu zůstávali, upřímně opatroval, tak jakž na poctivého a věrného náleží (začež mu laké velice děkuji) nařídila a ustanovila jsem, nařizují a usta- novuji, činíce jeho pravého, přirozeného a dokonalého dědice nadc vším mým statkem, jměním mohovitým i ne- mohovitým, na dluzích, šuldpryfích ji také s tím, což po smrti mého brutrance Salomouna Svolba z Jisic odkazu by pozůstávalo, klenoty, šaty, ženskou okrasu velkou i malou, jak by se ta koli jmenovati mohla, ovšem nic nevymieňujíc, tak aby on to všeckno i jedno každý k sobě přijal, toho užíval, ním viádl, z toho kvitoval a s tím jako svým jměním podle jeho nejlepší vůle a libosti činil a to bez překážky jednoho každého, však na len způsob a patrnou vejminku, aby mýmu milýmu jedinému bratru Melcharovi Longovi, pokudź by ještě na živě zůstával a zase sc navrátil, jemu v prvním roce při navrácení jeho padesáte tolarů, a potom mé milé jediňký sestře, panně Hedvice Longovy, když by k svému poctivému vdání přišla, též v prvním roce jejího manželství sta tolarův, což já jím oboum z seslrské lásky a upřímnosti takový odkaz zanechávám, na kterémž oni přestati a spokojení býti mají, z mého pozůstalého statku beze všeho odporu, ouskoku a odkladu jim povinen vydati bude. Pakli by můj před oznámenej milej bratr Melehar v tomto světě viceji žív se ncenacházel, tehdy ten učinčný odkaz na mého pána připadnouti a v jeho moc zase přijíti má. Jestli by také panna Hedvika, sestra má milá, v nevdání svém podle vůle Boží z tohoto světa vykročila, tehdy tím způsobem takovej můj odkaz tolikéž na mého pána zase připadne. A nad tyto svrchujmenované dva odkazy z mého statku žádnej víceji a vejšeji sc na nic potahovali nemá. Na svědomí toho dožádala jsem se urozených pana Scboestiána Helele z Sternštejna J. M. Rimského císaře hofmistra a Davida Endrle z Burgštatu, zde u Hory Kutny úředníkův mince, aby tento můj kšaft zpečetili a zevnitř se podepsali, však jim i dědicům jejich beze škody. Stalo se na Horách Kutnách 15. Augusti na den na Nebevzeti blahoslavené Panny Maric léta Páně 1607. Zuzana Skrctová. ® 1608, 5. března. Rukop. ¢. 2205 f. 282. (Кай vuslní urozené paní Zuzany rozené Langové z Hyršpergku.) Urozená paní Zuzanna, rozená Langová z Idyršpergku, urozeného pana Pavla Skréty Sotnovského z Zavořic, Jeho milosti Císařské služebníka a písaře mince zde na Horách Kutnách, manželka, se toho při nás dožádala, po- něvadž v nedostatku zdraví zůstává a neví, jak Pán Buoh s ní dále naložiti ráčí, že učinivši předešle jistý kšalt a pořízení o stalku svém, kterýž z poźchnóni Buożiho jmó i po bratrii jejim Salomounovi na ní plným právem při- padl, ještě některé jiné mimo to včci své pořídili chce, vedle čehož když jsme ji v tom oslyšeti nemohouce k ní přišší, nás v jazyku německém, rozumu však smyslu a pa- mčěti zdravé požívajíc přivítala a že jsme k nf na touž žádost její práci uvážili nejednou děkovala a dále v témž jazyku německém nám oznamovala, že pominulého létha 1607 při památce Na nebe vzetí Panny Marie jistý kšaft a po- řízení“ učinila a to vedle vůle své sobě v jazyku německém scpsali dala a upečetivší toho se také při urozených panu 14 

Strana 106
I. Na náměstí. 106 Sebestianovi Helclovi z Sternštejna J. Mti C. hofmistru a panu Davidovi Endrlovi z Purgkštettu, též J. Mti C. ouředníku mince vše zde na Horách Kutnách dožádala, že jsou také vedle ní týž kšaft její spečetili a tak kšaft ten předně svou potom j jich pečetmi spečelčný jim svěřila, jestli by jí Pán Buoh smrti uchovati neráčil, aby takový kšaft ku právu před slovutné a mnohovzáctné poctivosti pana purgkmistra a radu slavného Starého Mčsta Pražského do- dali, a o tom o všem relaci učinili; v čemž že se jim posavad důvěří, že se v tom tak jako dobří lidé zacho- vají. Však poněvadž jí dále k tomu příčina dána jest ta- ková, totiž že dnův těchto, totiž ve čtvrtek po svatém Ma- těji 28. Februarii létha Páné tohoto 1608 mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou, Pán Buoh její najmilejší sestru pannu Hedviku, také rozenou Langovou z Hiršpergku pro- středkem smrti z tohoto světa pojíti i povolati ráčil a v neděli pominulou 2 Martii také létha Páně tohoto šest- náctistého osmého od ní a pana manžela jejího, u nichž zůstávala a od nich náležitě opatrována i smrti dochována byla poctivě k hrobu vychystána a u kostela svaté Panny Barbory zde na Horách Kuttnách pochována jest. Dotčený pak kšaft jí paní Zuzanny Skrétové také v některých arty- kulích, že se na ní pannu Hedviku Langovou z Hiršpergku, sestru její najmilejší již v Pánu odpočívající, vztahuje, protož aby oni tou příčinou nějaké nedorozumění nebylo a týž kšaft její s dobrým rozmyslem z jisté dobré a svo- bodné její vůle učiněný štrafován nebyl, pokudž se též panny Hedviky, sestry její, v něm dotejče, ano i což dále po ní po vykročení jejím již z tohoto světa prostředkem smrti časné jí jako vlastní a přirozené sestře právem buožským i světským náleží, to všechno že předjmcno- vanému panu manželu svému milému, panu Pavlovi Skré- tovi $. z Z., poroučí a tomu chce, aby to jemu plným právem za jeho jí pravé upřímé a manželské vc všech nedostatcích jejich ošetřování a v nemocech a těžkostech jejich, při čemž žádného svého nákladu a outrat, ano i při sestře její, kteráž tak dlouhý čas nemocná ležela, nelitoval opatrování i sice pro upřímou mezi nimi trvající lásku manželskou náleželo a on pro památku její k trojímu zá- duší zde na Horách Kutnách, k Vysokému, k svaté Bar- boře a k Namětí aby z toho po péti kopách gr. čes. jakž by sto býti mohl, vydati povinen byl. Toto pak ří- zení a kšaftování její, kteréž tak v těžké a nebezpečné nemoci postavena jsouc z čisté a svobodné vůle své s pra- vým a dokonalým ro/myslem svým o tom, což jí tím oznamenjm spüsobem po sestře její připadlo činí, aby (jako i ono první) stálé, pevné a mocné bylo, tak jako by v najlepším a nejdostatečnějším způsobu a formě, jakž povaha a způsob těch věcí, na kteréž se též kšaftování její vztahuje, ukazuje, učiněno bylo neb učiněno býti mohlo a jmélo. A zdálo-li by se komu, čeho přitom po- minuto byti, anebo že by při tom jaký nedostatek na- lezen býti mohl, tehdy ona že tímto svým před námi plným, celým a dokonalým jisté vůle a mínění svého osvěd- čením a ohlášením to všeckno doplňuje, totiž že tomu chce, aby témuž panu manželu jejímu již! jmenovanému všecken ten statek a pozůstalost její i co na ní po jmc- novaných bratru a sestře její i jinak právem připadlo a přišlo na spůsob v předešlém kšaftu jejím položený a tuto vysvětlený náleželo a jemu v tom nižádný nižádné vymy- šlené překážky ani odporu činiti nemolil, nás při tom s velikou snažností žádajíc, abychom toho všeho relato- rové ku právu zde na Horách Kutnách před slovutné a vzáctné poctivosti pány šephmistry a pány radní byli, a to aby zde při témž právě zde na Horách Kutnách, pokudž by jí pán Bnoh ještě při živobytí zanechati ráčil, 1. Na náměstí. zůstávalo. Však jestli by vždy z této nemoci své nepo- vstala, ale pán Buob jí v té cíl života jejího položiti rácil, tehdy po smrti její kdyby koli toho pan Pavel Skréta Sotnovský z Závořic, manžel její, požádal, také ku právu slavného Starého Města Pražského i s relací naší dodáno a nadtím ruka ochranná aby se tak a nejinak, jakž nade- psáno, dálo, držána byla. Protož to všechno v tento spis český uvedše, jí to zase po artykulích jsme v jazyku ně- meckém referovali, k čemuž se zouplna pľiznávala a toho vždy žádala, aby to ku právu podáno bylo. A byla-li by vždy toho dále potřeba, jestli by ji pán Buoh smrti ucho- vati neráčil, také k žádosti pana manžela jejího ku právu před slovutné a vzáctné poctivosti pány purgkmistra a radu Starého Města Pražského náležitě odesláno býti mohlo. Což jsme učiniti připovědčlí. A tak nám opčt za to děkovala a s tím jsme od ní odpuštění vzavše odešli. Protož vedle takové žádosti její Vaše milost slovutné a vzáctné poctivosti páni šephmistři a páni spoluradní tenlo kÉaft pred Vase milosti ku právu do deposicí skládáme a že jej i s touto relací naší při něm přijíti a při právě opatřiti poručiti ráčíte, na místě jí paní Zuzanny Skrétové z Hiršpergku žádáme. Aktum na Horách Kwutnách v středu po nedéli Reminiscere, 6ta Martii, létha Pan& šestnáctistého osmého. Jiřík Hrdík z Větčína. * 1608, 18. března. Tamléž. Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům purgmistru a radě Starého Města Pražského, pánům a přatelům nám příznivým. Službu svou vzkazujeme slovutné a mnoho vzáciné poctivosti páni a přátelé naší zvláště milí, od pána Boha všemohoucího Vaši milosti dobrého zdraví, štěstí a všeho jiného, což nejlepšího vinšujíc přejeme vždyckny věrně rádi. Nemůžeme před Vaší milosti tajiti, kterak dobré pa- měti urozená paní Zuzanna Skrétová, rozená Langová z Hiršperku a urozeného pana Pavla Skréty Sotnovského z Zavořic, J. M. C. pana nás všech nejmilostivějšího písaře mince na Horách Kutnách manželka pominulého létlia Páně 1607, 20. dne měsíce srpna, jsa toho oumyslu do Teplic Hyršperských za příčinou nedostatku zdraví svého, v kterémž toho času postavena byla, se vypraviti, nás se skrze jmenovaného pana manžela svého k tomu dožádaln, abychom k ní na pilné promluvení práci vážili, což když jsme jí pro pana manžela jejího odepříti nemohli a k ní přišli, nás z vděčností přivítala a že sme to k žádosti její učinili velice: děkovala, a dále příčinu toho nás k sobě dožádání oznámila, poněvadž v nedostatku zdraví posla- vena jest a neví, jak dále Pán Buoh s ní naložiti ráčí, majíc statček po panu otei a málteři i bratru svým Salo- mounovi náležitý, jestli by ji Pán Buoh od smrti uchovati neráčil, že by nerada, aby po její smrli © ten nějaká nedorozumění mezi panem manželem a přátely jejími býti jměla, protož tu jisté pořízení a kšaft o tom učinila a to jakž se jí nejlépe zdálo a vidělo rozumu a paměti zdravé užívajíc s čistou, svobodnou a dobrou vůli svou sobě sc- psali dala a se také vlastní rukou svou podepsala i také pečetí svou to upečetila, protož že nás taky žádá, abychom vedle ní k témuž kšaftu jejímu pečeti své pro lepší bez- pečnost a důvěření pfitiskli, Ze to nám i dědicům a bu- doucím naším beze škody bejti jmá, čehož jsme jí také odepříti nemohli a tak, když sme i to vykonali, nás dále žádala, abychom takovej kšaft její i našími pečetmi spe- četěnej k sobě přijali; že jej nám svěřuje a za to žádá, když by ji koli Pán Buoh smrti uchovati neráčil a ona toho od nás zase mezi tím nevyzdvihla a neproménila, abychom po smrli její to ku právu Vaši milosti dodali a toho všeho k témuž právu Vaší milosti relatorové jsouce, aby nad tím ruka držána byla, žádali, což sme také k sobě 

Strana 107
I. Na náměstí. na lak snažnou žádost a prosbu její přijali a tím se jí zakázali. | I poněvadž tento čtvrtek pominulej v nazejtří svatého Řehoře, to jest 18. Martii lélha tohoto 1608, pán Buoh jí paní Zuzanně Skrétové cíl života položiti a z to- hoto světa prostředkem smrti povolati ráčil a dne včerej- šího poctivě, jakž na tělo křesťanské a chrám Ducha sva- tého náleží k hrobu, od piedjmenovaneho manżcla jej(ho pana Pavla Skróty Sotnovskćho z Zdvofic vyprovozena a pochována jest, my aż posavad takovy kŻafl za sebou od nf zancchanej a sv&fencj majice, vedle jejího nám se v tom důvěření tak Ciníme a ku právu Vašich Milosti jej spečetěný lak, jakž nám od ní svěřen byl odsíláme a za to žádáme, že jej s touto naší pravdivou relací ku právu Vašich Milosti prijfti, mezi jiné kSafty vlożiti poruciti a když toho čas a ti, kterýmžto náležeti bude, jeho za vy- hlášení žádati budou, jim jej i tuto naši relaci, pokudź by toho potřeba byla, přečísti a dále se v tom vedle práva a její srdnaté i s pláčem žádosti zachovali ráčíte. Toho my sc Vasich Milosti vždycky ve všech příčinách rádi odsluhovati chceme a s tím se Vasich Milosti na všem dobře jmíti vinšujeme. Dathum na Horách Kutnách v outerý po neděli Družebné, to jest 18. Martii, létha Páně 1608. Sebestian Hólcl z Sternštejna. David Enderlin 7 Purkstáttu. * 1608, 19. listopadu, Rukop. č. 324 f. 403. Po- kojníci v domě p. Jiříka Skréty: Rehoř Bayerle šenkuje k ruce p. Skréty a jest přijat pod správu pánův úředníkův šestipanských, Mikuláš Pelargus, Vavřinec Cimbálek po- nocný, žena jeho strojí jídlo před domem. It. nějací páni slavu rytířského též nájmu tam jsou. * 1609, 12. března. Rukop. č. 2232 f. 399. Ve člvrlek první v postě stala se smlouva mezi paní Rozinou Svolbovou roz. Prolhoferovou z Purkersdorfu, vdoví po ur. p. Bartoloméjovi Svolbovi z Jisic, umění lékařského doktor, pozdstalou a ur. p. Pavlem Skrétou S. z Z. J. Mu C. ouředníkem mince na Horách Gutnách, jakož jest táž paní Rozina při témž p. Pavlovi Skr. jakožto nyní držiteli statku všeho po témž Bartolomějovi Sv. vy- hledávala, aby ji vedle zápisu knihami Star. M. Pr. od léhož někdy p. Bart. Sv. jí učiněného 1000 k. m. věnem jejím i také 150 k. m. též paní Rozíně při právě města Brandejsa n. 1.. pojištěnými s úroky — spokojil — a dal — (což se i konečně stalo.) 41. 1610, 7. září. Rukop. č. 1290 f. 321. P. Kun- drát S. v spisu žádost svou do rady odeslal, poněvadž Kryštof Gleichmon a Judyth, manželé, pronajavše sobě pokoj a komoru v domě na Smerhově, v němž svý věci zavřené mají, a již ode dvou let někde v cizí zemi Steyru zůslávají, činže z bytu neplatí. Prolož aby týž pokoj mohl býti odeviín, ty véci zinventovány a jinam k opatiení dány, žádal. K žádosti povoleno. % 1611, 6. dubna. Rukop., č. 2020 f. 152. Poně- vadž Voršila z Cimperku, Jiříka Skróéty S. z Z. manželka, mčštka tohoto Star. M. Pr. učinivší přípověd právem ná- padním na všecken statek — po Voldřichovi Rabštejnským z Cihanova, ujci jejím vlastním, jakožto nezřízený a no- kšaftovaný, to jest dostatečně provedla, že jest vlastní decra nékdy Anny Stefkové, vlastní sestry někdy Voldřicha R. z C. z někdy Tomáše R. z C., mčěštěnína Star. M. Pr. a Evy z Kouby manželův pošlé zplozcní a tak nej- bližší krevní přítelkyně Voldřicha R. a s městem tímto trpící, z průvodů pak od p. Adama st. Lchnara z Kouby k přípovědi na všecky svršky to se nachází, že jmenovaná někdy Eva z Kouby, matka Voldřícha R. z C. byla jest vlastní sestra p. doktora Adama Lehnara z K., otce tohoto I. Na námésli. 107 p. Adama st. z Z., z čehož pochází, že jsou týž p. Adam L. s někdy Voldřichem R. z C. toliko švagrovstvím spří- znění byli, z těch příčin přípověd p. Adama sl. L. z K. od práva se zdvihá a ten všecken statek — Voršile Skr. z Cimperka — sc pfisuzuje. ® 1611. — Rukop. ë 2020 f. 366. Nfżepsany artykul z poddleni, ktereż sc stalo v pondělí po neděli Próvodní 1. P. 1611 a to mezi slov. p. Tobiásem Stefkem z Koloděj a pí. Voršilou z Cimperku v přítomnosti p. Jiříka Skréty S. z Z., doktora v lékařství, manžela jejího: Na díl pak paní Voršily z C. toto přišlo a se dostalo: il. vinice 4 str. na Biskupkách mezi vinicemi někdy paní Kateřiny Silvestrové, jinak Vlkanovské, a p. Melichara Stcinharta obostrané ležící. . 42. 1619, 5. března. Rukop. č. 2233 f. 36. P. Pavel Skr. S.z Z., J. Mu Kr. áfedn(k mince na Horách Kutnách, přiznal se: Jakož jest Zuzaně z Hyršperku, manželce jeho, všechen statek po Salomounovi Svalbovi z Jisic, bratru jejím jednobřišným, pozůstalý přisouzen a od ní Zuzany jemu Pavlovi přivlastněn, i maje týž Pavel takový statek při právě města Gerlice vyzdvihnouti, aby toho beze všeho odporu dojíti mohl, vzláště v příčině té, že jest Zuzana, manželka jeho, bratra jménem Melichara Longka z Hyršperku měla, o němž se, jestli živ čili není, od mnoha let védéti nemůže, a díl toho statku jemu by ná- ležel, protoZ rukojmé se za to Kundrát, J. Mti Kr. pu- chalter, Daniel, J. Mti Kr. komory Ceské sekretář, a Jiřík, vlastní bratři Skr. S. z Z. postavili. — Toteż slalo se v příčině rukojemství do Svidnice. 43. 1612, 26. listop. Rukop. č. 2114 f. 95. Pan Jiřík Skr. z Z. oznámil, Ze jest vzdal statek svůj všechen — Voršile z Cimperka, manželce své —. Zase táž Vor- šila — oznámila, že tentýž statek Jiříkův, k tomu všechen statek svůj — vzdává — témuž — manželu svému. (R. 1617 vložen odpor od kterého ale již 9. března t. r. upu- štěno bylo.) . * 1618, 98. zái(. Rukop. č. 2020 f. 170. Voršila Skrétová z Cimperka, manzelka р. йо Skr. S. z Z. jsa od P. Boha nemocí těžkou navštívena — oznámila: Jakož jest P. Jiřík Skr. S. z Z. oznámil, že jest vzdal statek svůj jí paní Voršile, naproti tomu táž paní Voršila tentýž statek jeho, k tomu všechen statek svůj — totikéž jest vzdala manželu svému, že mimo vejš dotčený statek všecky grunty viničné, pole, zahrady k jurisdikci úřadu purkmistrského příslušející odevzdává Jiříkovi Skr. S. z Z. * 1618, 1. října. Tamtéz. Voršila Škr. z Cimperku jsouce od P. Boba v nedostatku zdraví postavena, — oznámila : Jakož jest statek svůj manželu svému zadala, že — odevzdává — všecka práva, kteréž jsou na ní při právě města Klatov po někdy p. Voldřichovi Rabštejnským z Cihanova, ujci jejím, připadla, manželu svému. * 1614, 16. srpna. Rukop. č. 2020 7. 248. Anežka Kobcrová z Rottenfeldu koupila Stópnici v oužlabí k Ko- šířům jdouc vedle vinice své, slove na věnečku, od Vor- šily Skrétové z Cimperku, manželky p. Jiříka Skréty S. z Z., kteráž jest se jí nápadem po někdy p. Voldřichovi RabSLcjnskym z Cilianova, ujci jejím, dostala, za 500 k. m. 44. 1614. — Rukop. ć. 475 f. 151. Jii Skréta Sotnovsky ze Závotic dal obeslati Martu Jizbickou, Że dav8i sobé latrynu spravili a některé stavení vyzdvihovati, do domu gruntu jeho téměř na tři lokty se vydala. — (Vejchoz). Jiří Skréta ukázal v domě svém, že si Marta zídku nad latrynou o mnoho dále, než prve byla, do domu jeho, kdež stolice půjdou, vydala, ačkoliv několik 14° 

Strana 108
I. Na náměstí. 108 stolic prve tu z domu Lukáše Tanccra bylo, což od něho skoupila, však nebylo s ními tak vyslupováno, jako s tou zídkou. Od Marty J., [že] nic do gruntu jelio se nevydává, nýbrž ještě místy o ctvrt lokle jest ustoupeno. 45. 1617, 29. května. Rukop. č. 1070 /. 1 a. sl. Ku potřebě panu Pavlovi a panu Danielovi bratřím vlast- ním Skrétům, vedle nich a spolu s nimi panu Janovi Skrétovi po někdy dobré paměti panu Kundrátovi Skré- tovi pozûstalÿmu synu i na místě a k ruce Jindřicha a Karla bratři jeho let nemajících, též Kateřiny sestry jejich (Anežky pak sesiry kteráž k tomu nepřináleží v tom po- míjejíc) vše nedílných všechněm Skrétům Sotnovskÿm z Závořic bratřím a strejci nedílným po dobré paměti panu Janovi Skrétovi Sotnovským z Závořic, synům a vnukům pozůstalým: a lo proti paní Voršile Skrétové z Cym- pergku, k té při kdež jest činiti co se přípovědí na dům na Smerhově řečený vedle rathouzu Starého Města Praž- ského ležícího sc vším k témuž domu příslušenstvím uči- něné dolýče. — Véclav Kolodyus Podvinskÿ z Doubra- vičan, J. Mti Císařské radda na počty, učiniv pľísahu podle práva, svědčil taklo: Toho sem povědom a od paní Judyt Skrétový v domě jejím mluviti a sobě stěžovatí, slyšel, že jest spolu se paní Kateřinou Skrétovou, vdovou pozůstalou po nebožtíkovi panu Kundratovi Skrétovi, též se paní Johannou Škrétovou za časté v nemoci nebožlíka pana Jiřího Skrétu, jako nejbližšího přítele navštěvovali a paní Voršila, manželka jeho, jich nerada viděla k němu jim přijíti; vymlouvajíce se tím, že spí, přicházeli a s ním rozmlouvati zbraňovala, a jednoho času, když paní Judyth s paní Johannov, sestrou pana Jiříka Skréty, jeho navští- viti chtěla a do pokoje, kdež nemocný zůstával, šly, že jest paní Voršila; manželka téhož pana Jiříka Skréty, o paní Judyth se otřela a s ní postrčila, tu že jest táž panf Judyth promluvila, aby nf nestrkala, v tom též zasc paní Johanna, sestra jeho, promluvila, že lo činí jako paní na Smerhově; zase paní Voršila, že pověděla, že jest paní a že ji žádný z toho domu nevyvede, leč ji vynesou. To slyšíce nemocný pan Jiřík Skréta, když k němu paní Judyth a paní Johanka přišly, řekl, že její jest et cetera, v zadním pokoji, aby se ona spokojila. Víc nevím. — Viktorín Vokoun z Sázavy, J. M. C. registrálor při puch- halteriji komory Ceské, učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: To jest mi v pravdě povědomo, že přišedší já na Smerhov, chlíce navštíviti v nemoci dobré paměli pana Jiříka Skrétu některý den před smrtí jeho, kdežto spatřil sem Lu prftomnou panf Judyth Skrétovou z Albendorfu, panf Katc- Finu Skrétovou z Morchendorfu a panf Johannu Angelovou Sotnayskou z Zävoric, kterÿchZ sem se doptéval, jak se pan Jiřík Skréla jmá, i oznámeno mi bylo od paní Voršily Skré- tové, manželky pana Jiříka Skréty, že by měl spáti, načež sem jí odpověd dal, není to tak dobře, aby on měl tak samotný zavřený zůstávati, kdyby mu jaká těžkost přišla, že by snad mohl nenadále umříti; kdyby nebyl kdo ho ochréniti, na to klíč od té komory kdež nebožtík ležel spatřivši, jej sem (jakožto jeho upřímný a domácí přítel) pochytil, k němu do komory jíti chtěje, což mi paní Vor- šila činiti zbránila a klíč ode mne vzavši, napřed k němu spolu s paní Jobannou Angelovou do komory vešla a když sem také k němu za nimi všel, a jeho, že nespí, viděl, to sem při něm spatřil, že velmi rád nás s dobrou myslí spatřil, a tu do rozprávky se s ním davši, což na hodinu trvalo, já pak za příčinou povinnosti své (mimo vůli jeho, nebo byl žádostiv, abychom s ním dále pobyli) sem se zase pryč odebrati musil. Dále i to jest mi dobře pově- domo, a v své paměti to vznáším, že jednoho času ne- dlouho před smrtf pana Jiffka Skrely panf Judyth Skrétové I. Na náměstí. s paní Johannou, sestrou p. Jiříka Škréty, jeho navštíviti chtěla a do pokoje, kdež nemocný zůstával, šly, že jest paní Voršila manželka téhož p. Jiříka Skréty o paní Ju- dyth se otřela a s ní postrčila, tu že jest táž paní Judyth promluvila, aby ní nestrkala, v tom též: paní, Johanna, sestra jeho, promluvila, že to činí jako paní na Smerhově; zase paní Voršila že pověděla, že jest paní na Smerhově a že ji žádnej z něho nevyvede, leč ji vynesou, v tom slyšíce to nemocný pan Jiřík Skréla, zase když k němu paní Judyth Skrétová, paní Johanna Angclová přišly, že její jest et cetera v zadním pokoji, paní Voršilc, manželce svy, porouteje, aby sc spokojila, v tom s postele po- vstavše, ji býti chtěl. I toho sem povédom v pravdè, Ze pan Jiřík Skréta dobré pamětí jest sobě za manželku pojal před paní Voršilou Skretovou z Cynpergku, poslední manželkou svou, paní Dorotu z Kaliště a z Otrsfeldu, kteroužto přečkavši živobytím, jest po ní nemálo na stříbře i šalslva dostal, jakoZ potom jest díl takového stříbra ]. Mli pánu panu Jaroslavovi z Smiřic za několik seth prodal; více nevím. Johanna Andčlová z Závořic učinivši přísahu podle práva svědčila takto: Toho jsem povědoma, kterak ně- kterého dne, když jest se pan Jiřík Skréta Sotnovskÿ z Závořic, bratr můj, roznemohl a já jeho se paní Judyth Skrétovou z Altenpergku nemocného v domě přiševší, tam navétiviti chtëla, Ze v tom po malé chvíli také pan Viktorín. Vokoun z Sázavy, J. M. C. při buchalteriji ko- mory Ceské registrátor, též přiševši mezi nás, pro navští- vení, k témuž panu Jiříkovi Skrétovi na téhož pana Jiříka, bratra mého, kterak se má a jestli zase zdravější, jest se ptal, načež jemu odpověď dána byla, že jest předce nemocen, potom pak témuž p. Viktorfnovi Vokounovi sem to stěžovala, že již tu drahnou chvíli spolu s napřed jmenovanými paníma zůslávám a u pana Jiříka Skréty že sem ještě nebyla a pí. Voršila Skrétová že nám tu zprávu dávala, že by op p. Jiřík Skréta spáti jměl, a v tom paní Judyth Skrétová jest jemu p. Viktorfnovi řekla, medle, vemte klíč od komory, an tu Ježí na stole a jděte vy k němu sami a pohleďte spí-li, nebo on vždycky rád vás u sebe mívá: kterýžto pan Viktorín Vokoun takový klíč od komory na stole vzal, až mu toho p. Voršila hájit chtěla, však jest on na její zbraňování nic nedbal a týmž klíčem poznenáhle túž komoru otevřel a spolu se mnou k témuž p. Jiříkovi Skrétoví do komory vešel, kteréhožto pana Jiříka Skrétu na lůžku ležícího jsmco našly a on jest nespal a i hnedky za námi paní Kateřina Skrétová sc panf Judythou do komory sou vešly a on p. Jiřík Skréta jest nás u sobe s vděčností rád viděl a nás přivítal a z na- vštívení našeho nám poděkoval, u kteréhožto chvíli po- byvše, od něho odešly a mezi sebou jsmc rozmlouvaly, Ze jest tehd4Z on p. Jiřík tak těžce, jakž jest táž paní Voršila Skrétová nám pravila, neležel a že ona to nerada viděla, že jsme jej jakožto svého přítele navštívily a v tom jsme ji mezi sebou v takovém jejím ncochotném předse- vzetí za zlé měly. Potomně pak v brzkých dnech v léthu tomto 1617, 27. dne měsíce ledna, kdyžto jsem brzy ráno k němu nepřišla, tehdy on pro mně poslal, a já přistavší k němu dlouho jsem nemohla. Na zejtří pak ráno, 928. dne téhož měsíce ledna, tož opět pro mne poslavši, kdyžto jsem k němu na Smerhov přišla, po poledni, tehdy jsem opět dlouho čekati musila. Paní Voršila Skrétová mne k němu nepustila; a potomně po některé chvíli, jak jest paní Judita Skrétová také tam na Smerhov přišla, k němu, ku p. Jiříkovi Skrétovi, do pokoje jsem vešla, kteréhožto bdícího a ne spícího jsme spatřily, a tu u něho dobrou chvíli pobyvše, s ním jsme rozprávěly. Potom pak z jeho 

Strana 109
I. Na naämésli. pokoje do světnice veliké jsme vešly, a já stoje s paní Juditou, pí. Voršila ke mně jest promluvila: »proč jsem k ní tak dlouho nepřišla?« Já jsem na to za odpověď dala, že jsem pro některé jinší zaneprázdnění přijíti ne- mohla, a taky, co bych měla u nich dělati, nebo když přijdu, tehdy dvě nebo tří hodiny že tu seděti musím, a ku p. Jiříkovi, bratru mému, přijíti že nemohu, a ona pí. Voršila Skrétová že říká vždycky, že pan Jiřík spí; a na to jest p. Voršila Skrétová řekla: »Snad se domníváte, že Vás nerada vidím, anebo že Vám k němu jíti bráním. Pro mnc Vy třebas nechoďte!« Já pak jsem odpověděla : »Bezpochyby, což mám jiného mysleti! Ale, věřte mi, p. Voršilo, že my tím způsobem pro Vás nechodíme, kdyby pan Jiřík bratr náš nebyl, nemáme od Vás příčiny, abychom kdy sem páchnouti měly.« Na to zase táž paní Voršila Skrétov4 s hněvem řekla: »Však já Vás za to ne- prosím a o to, abyste sem pro mne choditi měly, jistě nestojím.« A p. Juditha zasmávší sc v tom promluvila: »Milá p. Voršilo, jak jste jiné lepší pravdy nepodčly, jako to, a jest věrná pravda, že Vy o nás, přálely man- žela Vascho nestojitc.« A paní Voršila zase promluvila: + Ba nestojím.« A v tom slyševší: nás p. Jiřík v takové řečí se potýkající: nebo jsme hlasitě k sobě mluvily, a toho času tolikéž pan Virgilius Elseser J. Mti C. služebník, u pana Jiříka byl, a nejprve on p. Jiřík Skréta zavolal na mne, a potom na p. Judythu, a promluvil k nám těmi slovy : »Medle, co se s Vámi ta má nepokojná žena vadí?« A já jsem jemu řekla: »Nedá nám k Vám choditi«: a on proti tomu odpověděl: »Já Vás, přátely, rád vidím, a o to jí neporoučím, aby jim ke mně jíti hájiti měla, než volím, aby všech ke mně nepouštěla«: A v tom p. Vor- šila do pokoje vkročila, stojíc ve dveřích, maje ruce v bocích podepřené, a paní Judyth také jdoucí mimo ni, na zavolání p. Jiříka, do pokoje, setkavši se s ní ve dvéřích jdoucí od ní, p. Voršily, postižena, řekla jest táž p. Judyth: » Hâdej, strkaliZ mnon p. VorSila>« A já jsem na to řekla: »Jakožto paní na Smerhově.« A p. Voršila, obrátivší se zase do pokoje, proti tomu řekla: »Jsemt, a věřte, žef jsem, podívám se, kdo mně z něho vyvleče, leč vy chcete býti paní na Smerhově,« a já jí odpověděla: »Vy jste nyníčko paní, a já potom budu paní na Smer- liově.« A ona jest p. Voršila na to řekla: »Lceč by knihy městský byly podvedeny.« A k tomu se pan Jitfk Skréta ozval, a těmito slovy jest k své manželcec promluvil: » Mlč, spokoj se, jest tvý (s odpuštěním) et cetera v trati- vodč, spokoj sc, ženo nepokojná, medle dej mi pokoj!« Tu ona řekla: »Což tak, nedalať bych toho slova za tisíc; nu, nu, dám já vám nyní pokoj, nežli potom nc sama, ale s těmi lidmi přijdu, kteříž Vám o to mluviti budou.« A v tom, jest v hned tehdáž p. Voršila Skrétova do druhého pokoje se obrátila, a něco tam hněvivě mluvila, a po té v hmedky panf Judytha, pozdravivsi jcho p. Jiffka Skrétu, jest odlud pryč odešla. A já také chtějíc za ní jíti, od p. Jiříka sem zdržána byla, kterýžlo mne, abych ještě u něho něco pozůstala, žádal, a ke mně těmito slovy řekl: »Medle, Johanno, nehněvcj se, že jest se ta má žena zlobivá s tebou vadila.« A já sem jemu na to odpo- věděla: »E, což bych se hněvala, milý Jiříku, co's Ty zlé udělal, že Jsi své jisté dal za nejislé,« a on na to dále řekl: »Nechal sem já sobě kliky.« Jtem víceji též toho povědoma jsem, že neb. p. Jiřík Skréta, bratr můj, po nebožce p. Dorotě z Kaliště a z Otrsleldu, prvnější své manželec, drahně na klenotech, od stříbra, zlata, též od rozličných nábytkův a svrškův, na mnoze dostal, a i věno od přátel po smrti její sobě odvedené, zdědil, tak že málo některý den před veselím, kteréž s nadepsanou I. Na náměstí. 109 p. Voršilou jměl, urozenému pánu, panu Jaroslavovi z Smiřic jich za pět set kop míšenských prodal a zpeněžil. A ta- kové peníze za některá stříbra že jest on p. Jiřík Skréta bratr můj, málo některý den den před svým oženčním, paní Voršilc, budoucí manželce své, odvedl, kteréž že jest ona, p. Voršila k sobě přijala, to sem já z vlastních úst, jak neb. p. Jiříka, bratra mého, tak i p. Voršily, manželky jeho, mezi jinou řečí, na rozdílných místech, kdy se k tomu sami přiznávali, slyšela. Paní Kateřina Skrétová z Morchendortu učinivši pří- sahu podle práva svědčila takto: Toho jsem povědoma, že jsou páni bratří Skretové, jedenkaždý z nich mezi sebou dýl statků po panu otci jejich jměli a drželi, a posavád užívají, nežli na jaké dílčí cedule a způsob, toho povč- doma nejsem, však jsem od dobré pamčti někdy pana manžela svého slýchala mluviti, že jest se s nimi někdy pan Jindřich Skréta, bratr jejich nejstarší, knihami děliti nechtěl, aby se napadu po nich nezbavil, tolikéž aby paní Anyžka Lavinová měla dávati jaké dvě stě, toho jsem já nevěděla, nežli od dobré paměti pána mého jsem slyšela, že jest jemu nějaké peníze dala na doplnění dílu jeho, ale jak mnoho, toho v pravdě nevím. To také v paměli své snáším, že jest pan Danicl Skréta, pan švakr můj, v nemoci pana Jiříka, bratra svého, ke mně promluvil: »Panf švakrová, chtěl jsem s panem Jiříkem o výminku, kterouž sobě na společném zadání vymínil, mluviti, aby něco sestrám a dětem naším poručil, ale vidím ho ne lak hrubě nestatečcného: Zancchám toho. Item, aby mčl pan Pavcl a pan Danicl néjaké spisy a pamëli po panu man- Zelu s mým dovolením, toho nevím; než jednoho času smlouvu nějakou vyzdvihl pan Pavel na onen čas se paní Ludmilou, tehdáž Skrétovou, nyní Tyminovou učiněnou. Písma ukázaného na mále ani na mnoze povědoma nejsem. Jiného nic víceji, čeho se ode mne od paní Voršily Skré- lové za vysvědčení žádá, povědoma nejsem. Kateřina Luková z Závořic učinivše přísahu podle práva svědčila takto: Co se dolýče dílův bratří mých, toho já pověděti nemohu; to vím, že každý co se bralrův dotýče, jako pan Kundrat, pan Danicl a pan Pavel a pan Jiřík že jsou něco dostali; ale co se dluhův dotýče anebo hotových peněz, toho nemohu pověděti, proto že mi toho nic povědomo není, a to tím, že jsem já ty časy skoro dítětem byla, aniž jsem se po těch věcech nikda neptala. Co se jiných svršků, zlata a klenotův dotýče, o tom též nevím, jak jsou se dělili; kdo jest co vzal ancb dostal. poněvadž jsem já lehdáž leth neměla. Co se pak dolýče téch dvou set, z domu Smerhova panu Kundrâtovi Skré- tovi vydanÿch, o tom nic nevim, a naSc panf mâti o ta- kových věcech nám nic nepovídala, toho já jsem také nikdy neslyšelu. Jestli jest pan Kundrat veselí strojil, toho nemohu říci; aby z těch dvou seth měl strojiti, té naděje jsem, že jak jest nebožka paní máti jiným bratřím veselí strojila, jako vlastní máti, tehdá jest taky panu Kundra- tovi, jakožto vlastnímu synu. strojiti nepominula. Tolio též povědoma jsem, že jest pan Jiřík na onen čas žádného jiného statku nemohovitého neměl nežli ten dům, ale co se dotýče klenotův a svrškův, peněz, toho jest mi pově- domo, Ze jest m&l stříbra nemálo, jakož se paní Voršila sama upamatovati může, že jest měl, i na zlatě, to což jest daroval jí, a na to se nedlužil, a stříbro pak, které měl, že jest jí ho drahně před veselím dal, a toho pro- dáno bylo J. Mti panu pánu Smiřickému za pět seth kop míšenských, to já nevím, z toho by jest ona na veselí ukládala, žili z svého, ale abych já měla ku paní Voršile říci, že co by měl ženich na veselí nakládati nebo dá- vati, to že nevěsta dává, toho nemohu se pamalovati, po- 

Strana 110
110 I. Na náměstí. něvadž již lolik letb pominulo; nicméně z jiných příčin, kteréž se tehdáž dály, a snad mluvila-li sem, tehdy mohlo pod kunštem býti, ale já nemohu se na ničemž toho pa- matovati. Co se dotýče dluhův pana Kašpara Luka, man- žela mého, to jest mi pověčdomo, že jest mi něco dlužen byl; abych měla pověděti, jak mnoho, to s dobrým svě- domím nemohu povědčěti, poněvadž jest před kolika lethy zaplaceno, tehdy se to poznamenání všecko roztrhalo, ale lo se pamatuji, že jest mi již něco na ten dluh dal, do- kud ještě se ncożenil; pak dále nevím, co jest ostatek toho dluhu bylo, na mnoze nebylo, a co se jiných dluhův dotýče, nesmejšlím, aby byl komu co dlužen zůstával, po- něvadž dům nebyl závadnoj, aniž žádných jistot nezdělal. Ale zase proti tomu vím, že jest od J. Mti Císařské za některé kunšty tisíc kop míšeňských dostal, tak že ještě drahnou sumu po veselí od těch peněz přijal. Též po paní máteři nemálo svrškův a nábytkův zdědil, a všecky peníze, kdykoliv jaké dostal, paní Voršila k sobě přijí- mala, tolikéž po nebožce manželce jeho, po paní Dorotě z Kaliště, s kterouž nebyl nežli čtyry neděle, lu také ně- který sto věna dostal, a jiných pěkných věcí. Item po po panu Pavlovi Sindlovi rozličných věcí užil, od jednoho pak stavu rytířského, kterého zhojil, to 400 kop míšen- ských hotových dostal a co jiných poctivých předních pánův, které hojil, tak že vždycky odměnu dostal, na stříbře anebo na penězích, cokoliv dostal, to ona k sobě přijímala, a ve své moci, jako manželka jeho, měla, i také, co se domu užívalo nájmu, to všechno k sobě brala. Co sc pak dotÿte psanf panf mólefc naší, paní Anežky Laví- nové, a potom pánův bratrů mých psaných, v těch psanich mně ukázaných písmo jak nebožky paní máteře mé, tak pana Daniele i p. Kundrata, bratří mých vlastních, jest. Strany pak toho, když pan Jiřík skonal, že jest pan Da- niel měl s paní Kateřinou Skrétovou mluviti, strany spo- lečnýho vzdání a vymínění tisíce a co jiného při tom více, to já nic nevím, jich sem ani neviděla spolu mluviti, aniž mi o tom pravili. Ve příčině přinešení ku panu Jiří- kovi Skrétovi od znamenitých klenotův, zlatých, stříbrných a jiných svršků, toho nevím, jak mnoho bylo, nepo- chybuji, že jest něco bylo, ale naději se, že jestli jest mnoho nebo málo k nému pfincsla, Ze jf lo ostalo, nebo on takový člověk nebyl, aby měl takové věci rozmrhávati, a k tomu měla to všecko pod svou mocí. Ncżli co sc dotýče Rabšteinjského dědictví, o tom já nic nevím: neb jsem přitom dokonce nebyla; nežli když jsem na Smerhov přišla, tehdy jsem něco od cfnu a nějaký postele, almary viděla, ale o žádných klenotech a stříbře nic nevím, aby po něm dostati měla, taky mi je paní Voršila nevokazovala, aniž jsem o tom pána neslyšela; jestliže se jí něco tako- vého od svrškův anebo od klenotův nedostává, snad taky něco na ten soud po Rabštejnském dědictví naložila, po- něvadž její vlastní vče byla, ano i vím, že jest p. Jiřík své vlastní stříbro proto rozdával. Naposledy strany dílův vyzdviżenych nic nevim, nežli toho se pamatuji, že jest p. Danic! Skréta, bratr můj, před některými léthy, když jest mél do Gdénska jeti, tehdáž se ho nebožka paní máteř napomínala, nežli pryč pojede, aby prvé se bratří na rathouze knihami dělili a kvitovali; to pak dále nevím stalo-li se jest čili nestalo, dále jsem nic neslyšela, já scm o tom nikdy žádné starosti neměla. Symeon Kučera svědčil takto: Toho sem povědom, že nebožtík p. Jiřík Skreta z domu na Smerhovč všeli- jaké berně a kontribucí odvozoval a jej jako svého vlast- ního užíval a toho sem nikdy od něho p. Jiříka neslyšel, aby jaký nápad na témž domč páni bratři jeho jmíti měli, ani od jeho pánův bratrů, též sem toho povědom, Ze 1. Na namésli. kdyż nebożlik malo pod truńkem byl, s ni s p. VorBilou divně zacházel, ano i s celâdkou, lak že se před ním musely schovali, z čehož ho několikrále jeho páni bratři trestali, buď když on k nim ancb oni zase k němu přišli. Anna JegerovA svédèila takto: Co sem predesie ku potřebě p. Pavlovi a p. Danyelovi, též p. Janovi a bratřím a sestře jeho let nemajícím, bratrům a strejci všem Skré- tům Solnovským z Závořic, svědčila, k tomu se přiznávám a to též paní Voršile Skrétové z Cympergku svědčím a více toho dokládám, že toho jsem povědoma a v své pa- měli vznáším, když sem se před 27 lcthy za manžela mého dostala a on již před domem na Smerhově jměl krám a v domě sklep, za živobylí nebožky paní Smer- hovsky, panf malcie ncbożlfka pana Jiiika Skróty, ji pani vždycky sem gin2i platila, a jf po smrli jeji nebożlikovi panu Jiříkovi Skrélovi, ancbo paní Voršile, manželce jeho, sem platívala. Drubý když sem s nebožtíkem panem Jiříkem mluvívala o druhé místo, dal mne za odpověď, že jest to manželce své poručil. Více nevím. Voršila Svenglerová svědčila takto: Toho sem pově- doma, že jest se nebožtíkovi panu Jiříkovi Skrétovi po nebožtíkovi otci jeho, ten dům na Smerhově v rynku Star. M. Pr. na jeho díl dostal, a to netoliko od nóho, ale i od sestry jeho sem slýchala a vím, že jest toho domu jako svého vlastního až do své smrti užíval a ním vládl a kromě toho domu že žádného jiného statku nc- měl. A když se on nebožtík pan Jiřík Skróta mól 2cniti a paní Voršilu z Cymperku za manželku sobě pojímatí, bývala sem často v tom jeho domě, a k žádosti jeho ně- kterých věcí, co potřebí bylo, sem pomáhala spravovati ; on mi všecky své pokoje, truhly i co v nich bylo uka- zoval, viděla sem, že svršků, nábytku veliní málo v tom domě bylo, čemuž sem se nemálo divila, ale on naříkal, že mu toho tak málo při rozdělení jejich bratří jeho zancchali a to taky vím, že jest tehdáž, když se mčěl pan Jiřík ženiti, peněz žádných neměl, nebo jak před veselím paní Voršila jej penězi zakládala a za častý, když peněz potřeboval, k ní pro ně posýlával, tak i při vesclí, téměř na všeckno paní Voršila svý peníze dávati musila, ano i potom po veselí, co k veselí bráno bylo, ona svýma penčzi: platila, jakož pak paní Kateřina Luková, sestra pana Jiříka Skroty, kteráž to veselí nejvíc sama spravo- vala, k té potřebě peníze od paní Voršily přijímala a tomu se dívila a říkala, co by ženich měl peníze na ty potřeby dávati, to že nevěsta dává. A toho sem též po- včdoma a sama sem se loho dotýkala, že jest paní Vor- šila z Cympergku znamenité a vzáciné svršky, nábytlky, klenoty i peníze hotové měla a k němu nebožtíkovi to přinesla neb sem to v domě nebožky paní máleře její sama do truhlice skládala a na Smerhov vésti pomáhala. Johanna Andčlova z Javořice svědčila takto: Jsem toho povědoma, co se dotýče statku po panu otci mém pozů- stalého, že jsou ten bratři moji mezi sebou rozvrhly a sobě k držení a užívání zanechali podle čehož jaký spů- sob, dílčí-li cedule neb jinak, najistolě nevím, a toho sem nic neviděla, však jest vědomé, co każdy z nich jměl a ještě drží, bude se to moci vyhledati. V příčině nějakých dvou selh panu Kundratovi Skrétovi od paní mátcře naši na místě pana Jiříka Skróty, tebdaż leth nemajícího ja- kožto z dílu předního na něho přišlého danych a na veselí téhož pana Kundrala Skróty vynalożenych, žádné vědomosti nemám a nie sem o tom kdy poslyścia. Aby pak pan Jiřík, bratr můj, za manžela dostati se paní Vor- šile mající, žádného statku ani peněz mimo len dům na Smerhově jmíti neměl, dostavší s námi sestrami dílu po paní mateři naši, též od J. M. C. jeden tisíc kop míš. a 

Strana 111
1. Na ndmésli. skrze svou práci lékařského úmění každodenně odměny, nýbrž na to vejšeji mčvše před tím za manželku paní Dorotu, dceru pana Václava z Kaliště, po ní jest všecky svršky od stříbra, zlata a jiných vóci, jako i potom po její smrli nebyv s uf v manželství nežli člyry neděle od paní sester její drahné set včna na hotově dostal, podle čehož nevím, kterak by to ničímž slouti mělo; o dluzích jeho není mi povědomo nežli něco na málo mohlo býti, ale proti tomu některý den před veselím prodal někdy vzáciné pamčtií paní z Smiřic za pět set kop míš. stříbra (ale ne všechno, kteréž jměl) aty peníze za ně ona paní Voršila jest k sobě přijala a z těch na veselí však 2 vetší pomoci bratří a přátel mych nakládala. O řeči paní Ka- tefiny, sostry mé, jí paní Voršile mluyený, nic nevím, snad to ona pod kunitem jinak míniti mohla. Podobně o tom, aby za pana Jiříka dluhy jeho svými vlastními penězi platiti jměla, nevím, nežli toho sem povědoma, že jest týž pan Jiřík, bratr můj, z Božího požehnání, co s ní paní Voršilou živ byl, nemalé sumimy po čtyrech stech a na menších suminách, od klinotüv, viktualifch za časté za práci svou líkařským umčním, též domu dobrý užitek, činže z pokojův a vína šenkův jměl, nic méně po panu Pavlovi Syndlovi také ne- málo zdědil, anobrž jest svého vlastního stříbra jemu od lidí za práci danýho pro její paní Voršily soud z strany slatku po panu RabStcinskÿm pryč dal a nešanoval. Písmo paní mateře vlastní jest to, které jest mi ukázáno, v dru- hych spisích mně ukázaných nemohu právě znáti, čí by pismo bylo; o ostatních artykulfch a zvláště, co jest paní Voršila k němu panu Jiříkovi přinesla, nevím, přinesla-li jest co k němu, to v své moci jměla a snad ještě jmá, nie jest bratr můj pan Jiřík ani svýho ani jejího do Zidův nikda nczastavoval. Po panu pak Rabšteinským žádných znamoenitých klenotův ani za půl dukátu zlata, ani stříbra, byvii pii tom, kdyZ jcho pozüstánf k sobě na Smerhov stěhovala, sem neviděla, než starých krcalů a hadrův, drahně jsem viděla. O vyzdviżeni nějakých dílův a pamětí 4 domu pana Kundrata od pana Pavla a pana Danycle, nevím, co svčdčiti. Nykodem Pavlíček, poddaný P. P. Albrechta Jana Smiřického z Smiřic svědcil takto: Před osmi lety dostal sem se k panu Jiříkovi Skrétovi, tehdáž když se měl že- niti, ucklery tejden pied veselim zůstával jscm při něm a to vím, že jest žádných penče svých tehdáž, když sem u nčho byl. nemël, nÿbrZ za tasty k paní Voršile z Cyn- pergku prvé nežli jest jeho byla mně pro peníze posí- lával a já k nf pro ně chodívával a ona po mně po 10, po 15 i po 20 kopách míSenskych svych peněz, jemu panu Jiříkovi posílala. Vím také, že domu toho podly rathouzu Staroměstského, slove Smerhova, on pan Jiřík Skrela v držení byl a jako svého vlastního užíval, sklepy, pokoje, šenk vína, v něm najímal a nájem z toho bral, ale svršků a nábytku žádných ancb velmi málo v domu mél a péni bratří jeho za časly u něho bývali; mnoha rozinlouvání spolu mívali a aby k tomu jaký právo měli, nikdy žádný se neohlašoval. Anna, dcera neb. Jana Lukšova ze vsi Koloděj, poddaná panny Alžběty Košetické z Horek, svědčila takto: Dostala sem se k službč k paní Voršile Skrétové do domu, kte- rýmu Smerhov říkají, na rynku Staroméstskÿm, bude tomu při sv. Havle příštím 6 let a zůstávala sem v ty službě pořád 4 leta, po ten všeckeu čas sem toho povědoma, že pan Jiřík Skréta, manžel dotčené paní Voršily, spolu s touž paví Vorsilou toho domu Smcrhova jako svyho vlastního užívali, nájmy a jiný platy z něho brali, berně i jiné povinnosti z něho platili; páni bratři jeho, totiž pan Kundrat, pan Daniel a pan Pavel, i sestry jich za I. Na náměstí. 111 časty na Smerhové bývali a mezi jinými rozprávkami o tom domu, že panu Jiříkovi náleží, nejednou říkávali a když bylo po smrti pana Voldřicha Rabšteinského, tu jak nebožtík pan Jiřík, tak i jiní brati( jebo na paní Voršilu dotfrali a ji napominali, aby s panem Jiříkem, manželem svým, společně vzdání učinila, k čemuž ona dlouho při- stoupiti nechtěla, k panu Tobiášovi Stefkovi o to se utíkala, ano někdy i mně k němu posílala a rady žádala, co by učiniti měla; rozličné divné příkoří od něho, dokud k tomu nepovolila, snášeti musila a žádný pokojný ho- dinky od něho pana Jiříka Skréty neměla, neb co moll na vzdoru, to jí dělal, až potom pľedce nadavše se, že s ním lepší dobrou vůli jmíti bude, to společné zdání s ním učinila a i to málo jí platno bylo, nýbrž větší, nežli kdy prvé nevole mezi nimi bývaly, nebo když se někdy s paní Voršilou o vydání peněz hádali, tehdy pan Jiřík jí paní Vošile říkával: Jestliže jest co za něho dluhův jeho zaplatila, že za to má dům jeho a že ona ho víceji nežli on užívá. Jakých jest pak divných a protivných oby- čejův a vášní on pan Jiřík Skréta byl, o tom mi vypra- viti možné není, nebo začasly a ledakdy sc, když tomu paní Voršila ani žádný jiný k zlý vůli žádný příčiny nedal, leda cosi sobé smyslil a zvlásté kdyZ byl podnapilej, jakožto u něho za casto bejvalo, jak s panf Vortilou, manželkou svou, tak nás čeládku svou beze vší príčiny bili chtěl, s dobytým kordem, s kyjem a, co mohl zapo- padnouti, s tím za paní Voršilou i za námi běhal, koho mohl dopadnouti, toho pral, ale že za časty jak p. Vor- Bia tak já s ní v noci jsme domů před ním utíkati a buď pod krov někdy po rynku okolo kašny i jinde, kde kdo mohl, sme se schovávati musily, až když sme srozumčly že jest se spokojil a spat šel, tu teprvé sme zas do domů se vloudily; někdy pak nás žádného v domě najíti a do- stati nemohl, tehdy dim i sklep, kdeż líhaly, zavřel, tak že sme jednou od nebožtíka pana Kundrála Skréty febriku vypůjčovati a po řebříce do domu léózti a jednou u pana Kundrata pfes noc zistałi musily, pro kteréžto takový jeho nesnesitelný povahy vědouc, že před ním jak paní tak ani čeládka hrdlem bezpečny nejsou, nemohla sem v té službě při paní Voršile déle zůstati, až pak koliv jak správcové církevní, tak nebožtík pan Kundrát i p. Daniel, bratří jeho za časty z toho takovýho jeho obyčeje sou jej slovy trestávali a s ním sc kárávali, ale málo to platno bylo. (Nález není zachován.) Číslo 937. st. 7124. (Zlatá koruna.) 1. 1395. — Rukop. č. 2072 f. 132. Wenceslaus Uluss, civis Antigue Civ. Prag., convenit cimentiburnam in Nova Civ. Prag. 9. 1401, 17. června. Rukop. č. 997 f. 12". Albertus horlogista ductus est ad tres domos Wenceslai Uluschii alias dicti Schrank pro lIc s. gr. minus VII gr, quarum domorum una est sita penes d. Geblini institoris penes s. Nicolaum, sccunda domus sila est in foro penes d. Rein- hardi de gradu et tercia sita est pcnes domum Rudolfi de Mulhausen immediate, pro co, quod idern Wenceslaus Uluschii et Michacl Knaws domum Alberto venditam non disbrigaverunt. Act. fer. VI. post s. Viti. 3. 1401, 18. srpna. Rukop. ë. 996 f. 39. Hermannus cirologus emit V. s. gr. census erga Elisabeth, Wenccslai Ulussii contlioralem, Nicolaum ct Johannem, filios olim 

Strana 112
I. Na náměstí. 112 Henslini Schrank, nec non Aniczkam, sororem ipsorum, Michaelis Knaws conthoralem. Act. fer. V. post Assumpc. b. Marie. 4. 1406, 4. listopadu. Rukop. ć. 2101 f. 96. Hen- ricus de Tyrnavia institor emit JI] s. gr. c. erga d. Wen- ceslaum, capellanum olim Cunczmannisse, pro XXX s. super vinca ipsius Henrici. Act. fer. V. post O. O. S. S. 5. 1409,29. Fljna. Tamtéz f. 207. Elisabeth, relicta Pesoldi linicide, emit II s. gr. census erga Nicolaum, filium olim Jessconis Schramconis, pro XVIII s. super vinca sua. Act. fer. IMI. post Symonis et Jude. 6. 1412, 4. Gervna. Tamfeż f. 321. Henricus de Tyrnavia institor exsolvit mediam s. c. erga Annam, rc- lictam Johlini Geunheri, pro V s. super vinea propria. Acl. sabbato post Corporis Christi. 7. 1412, 5. listopadu. Tamtéž f. 331. Henricus de Tyrnavia institor exsolvit I s. gr. c. erga Dorotbeam, rc- lictam Ottlini Smelczer pro X s. super vinca propria. Act. sabbato ante Leonhardi. 8. 1414, 17. května. Rukop. č. 2102 f. 31. Hen- ricus de Tyrnavia institor exsolvit I s. gr. c. erga Doro- theam, relictam Ottlini Smelczer pro X s. gr. super vinea ipsius Henrici. Act. fer. V. post Stanislai. 9. 1424, 7. ánora. Rukop. c. 2099 f. 132. Stala se jest úmluva o manželstvo svaté mezi Ondřejem řeče- ným Raz z jedné a pannú Aničkú, sirotkem nebożce Henrice od zlaté koruny kramářem, z druhé strany dole- psaným obycejem. Najprvé aby všecko zboZie movité i nemovité sirotkuov svrchupsaného Henrice bylo na dvé rozděleno a kterýž dicl spadne losem na svrchupsani pannu Aničku kromě oděnie a braní, jenž na pacholíka bratra jejicho má slušeti, s tiem Anička svrchupsaná dána jest v pravé manželstvo Ondřejovi svrchupsanému. A týž Ondřej Raz proti tomu duom svój, vinici i statek vešken manželce své pod Ýúmluvú dolepsanú zapisuje : Jestli že by kterého z nich jednobo prve pán Buoh neuchoval, tehdy ten statek obojích na druhého znostalého živého aby spadl, ač by bez dětí umřel. Pakli by Ondřej Raz prve umřel než manželka jeho a dětí nebo dietě s ní pozuostavil, tehdy táž Anička bude mieli pravý dicl s dětmi —. 10. 1424, 20. prosince. Rukop. ë. 2099 f. 135. Anno d. ctc. XXIII fer. IL. in vigilia Tome — Wen- ceslaus de Bytov, quondam notarius Minoris Partis Civ. prefate Prag. ct Tomas, de ibidem civis, commissarii ct directores orphanorum Henrici institoris a corona, exposuerunt llII laneos cum medio lanco agrorum sub ccrli census onere annui usque ad annos XII immediate sc sequentes ad curiam in Olssan spectantes. 11. 1426, 22. října. Rukop. č. 2099 f. 194. Nos magister civium ct consules Maior. Civ. Prag. recognos- cimus universis nos in causa dissensionis, que hucusque vertebatur inter Pelrum Hilbrandi et Petrum causidicum, tutores cL testamentarios Nicolai orphani, nati Gedrute, conthoralis Erasimi ex una et Andream dictum Raz no- minc Anne, uxoris suc, sororem vero dicti Erasimi, tam- quorum impctentis predictos testamenlarios in litteris testamentalibus per antedictos Gedrutam ct Erasimum confectis instantisque pro iure devolutlorio parte vertente cx altera talem tulisse sentenciam diffinitivum: primum cnim ct ante omnia testamento ipsius Gedrute plenum robur ct omnimodam potestatem dantes — demum vcro interprétacioni testamentalis littere ipsius Erasimi — po- testatem reservanles — et edicentes, quatenus iam nomi- I. Na náměstí. nati testamentarii de bonis in Olssan et omnibus aliis per Henricum Gulden, olim maritum predicte Gedrute, dere- licis antedicte Anne dent — anno quolibet duntaxat ad tempora vile ipsius per dimidiam terciam s. gr. — Act. fer. III. ante Simonis et Jude. | 19. 1497, 94. ledna. Tamléz f. 195. Intcr Petrum Hilbrandi et Petrum causidicum, tutores et commissarios Erasmi, ex una et Andream dictum Raz nomine Anizce, filie Henrici, conthoralis sue, parte vertente ex altera prc- textu duorum domorum dicti Henrici sibi invicem conti- guarum, que site sunt inler inslitas penes noreum dicti Andree ex una et curiam diclam Ssmerhow parte ex altera sententialiter ct diffinitive pronunciatum, decisum ct do- terminatum per magistrum civium, consules et scabinos Maioris Civitatis Pragensis in presencia parcium prescrip- tarum pleno jn consilio constitutarum existit in hunc modum: Primum ante omnia predicto Andree, heredibus ct successoribus suis domum sitam penes dictum horreum cum ipsius area et singulis pertinentiis ad candem ab antiquo spectantibus et notanter cum coquina, estuario parvo eidem coquine annexo, camera parva supra institam, que cst antc commodum ipsius Andree sub promtuario nec non cloaca dicto horeo annexa plene et totaliter adiudicantes ad habendum, tenendum — hac sub cxclu- sione, ut idem Andreas hostia per dictum Henricum de alia domo extructa et elaborata ad predictas coquinam, cameram et cloacam super impensis propriis obstrucret ct murarct eundem ab alteriori impeticione dictorum testamentariorum et heredum eius absolventes. Insuper diclis testamentarii& aliam domum sitam penes Ssmerhow jn acie similiter ad- judicantes omni iure, quo ad dictum Henricum pertinere dinoscebatur. 18. 1428, 18. ledna. Tamtéž f. 2/3. Petr Langašt a Jakub Rehořovic, měštané Starého Města Pražského, sto- jíce osobně v plné radě téhož města Pražského bezc všeho přinucení, ale dobrovolně, vyznali sú jsúce toho dobře svědomi, že Tuoma Malostranský a Václav z Bytova pfsaË tudicZ z Malé Strany, poručníci nebožce Henrice od »zlaté koruny«, učinili jsú mezi Erasmem a Aničkú dětmi téhož Henrice takového rozdělenie: Najprve všechno ná- dobie domové jakožto konve, peřiny, polštáře i jiné věci mezi ně jsú rovně rozdělili, jednomu toliko jako druhému kromě domov obu, totižto domu řečeného »stodola« a druhého »u zlaté koruny«, kterýž leží na rohu inezi krámy vedle něho, jež jsú takově šacovali: Najprv položili jsú ten duom »u zlaté koruny« na rohu sám a proti němu druhý duom »stodolu« s vinicemi pustými, jednú, kterúž drží Franc řezník a druhá, kteráž leží vedle Rokycanské mezi zdmi s tiem kusem, kterýž leží vedle vinice paní Kunčiny i s chmelnicí v Volšanech s tiem, což k ní pří- slušie, polepšujíce proti druhému domu. A to jsú dali na vuoli Erasimovi svrchupsanému, aby sobé vzal z téch dvi domů, který chce. A on vzal jest sobie duom, kterýž leží na rohu »u zlaté koruny« sám. Dále vyznali sú, že sú kotlu velikého, almarce, stolce, truhel, kamene, v němž horčici trú, a dědiny v Olšanech mezi nimi nedělili ani na rozdiel který kladli. A takové rozdělení obě straně svrchupsané jsú přijile a sobě slíbili to držeti bez přeru- šenic pod padesáti kopami jménem pokuty. Act. fer. 111. ante Anthonii. 14. 14406, 28. kvétna. Rukop. c. 2103 f. 7; 90 J.133. Procopius dc mercator de Nova domo ct Ludmila emerunt mediam partem domus, cuius alia medietas ad cundem post Ludmilam, conthoralem ipsius, racione dolis pertinct, erga Margarelham, relictam Petri Fayrl, pro XXV s. Act. sabbato post Ascens. D. 

Strana 113
1. Na náměstí. 15. 1450, 28. srpna. Rukop. č. 90 f. 194. Joh. Palerz et Dorothea c. d. ad auream coronam in acie erga Procopium apolhecarium pro I s. Act. in vigilia s. Bartholomei. 16. 1462, 30. prosince. Rukop. č. 2105 f. 158. Wenceslaus Litteratus de Naczcradez ct Martha emerunt domum ad auream coronam nunccupalam, sitam penes domum Johannis Wolf ex una et horeum relicte olim Obrzistewsky parte ex altera, crga Johannem Palerz ct Dorotheam pro centum s. Act. fer. 111. ante Circumci- sionem d. 17. 1463, 21. června. Rukofp. č. 2105 f. 187. Mašek pannicida ct. Nyetlha emerunt domum ad auream coronam crga Wenceslaum tkanicznik pro CX s. Act. fer. IIl. ante Joh. B. 18. 1460, 12. července. Tamlčí f. 242. Conradus Sswaigher mercator et Marllia emerunt dotnum in circulo ad aurcam coronam erga Masskonem pannicidam pro CX s. gr. Act. sabbalo antc Margarethe. 19. 1476, 21. listopadu. Rukop. ć. 94 I. f. 6a 9. Procopius wackarz — tenetur veri debiti XXX s. gr. bocm. famosc domine Zdene, quam quidem summam proseribil super domo sua ad coronam aurcam in circulo, isto. adiuncto, quod mcmorala Zdcna dcbct in eadem domo residere ad integrum. annum, excepto tamen hoc, quod. Procopius debet habcre cclarium et testudinem supra cclurium cum omnibus instilis ante domum sitis pro se —. Acl. fer. V. post s.. Elisabeth. 20. 1484, 16. ledna. Rukop. à. 94 1. |. 53. copius waczkarz Ltenctur veri dchiti C s. gr. m. famose virgini Katherine Drzelska, quam quidem summam pro- seribit in domo sua ct coronam aurcam in circulo silam. EL domum eandem predicta. virgo debet tenere ct ca uti, lanquam propria. Act. dic Marcelli. 21. 1485, 25. srpna. Rukop. é. 2106 f. 161. Kathe- rina virgo Dfelskń emit domum acialem ad aurcam coro- mam erga Annam, relictam olim Procopii waczkarz, que domus in candem Annam post predictum Procopium waczkarz testamentaliter est devoluta, pro L s. gr. pr. Act. fer. V. post. Bartholomei. 22. 1493. — Rukop. c. 94 I. f. 103. Panna Kateřina Dřelská oznámila, jakož panna Kunka z Bysně postavila jest rukojmč pana Tasa z Peruce, Jana maršálka z Bransudu a Václava Kopanského Mikulášovi Hobšov- skému ve XL k. gr., že táž panna Kateřina učinila se jest podporei nadepsanym rukojiniem domem svým řečeným u korun. Act. die Kiliani. . 28. 1502, 19. března. Desky zem. větší č. 2. f. K. 13. My Vladislav, z Boží milosti Uherský, Ceský, Dalmatský, Charvilsky cle. král, margrabě Moravský, lucemburské a Slezské kníže, a Lužicský margrabě etc. oznamujeme listem tímto všem, že smc prošeni jménem slovutné Ka- leřiny Dřelské z Janovic, nábožné naše milé, abychme jí povolení naše a list mocny, na kteryż by statek svuoj podle zdání a vuole své zřécti mohla, dáti ráčili, k kte- różto prosbě naklonění jsúce s dobrým rozmyslem a na- ším jistým vědomím a radú věrných našich, mocí:královskú v Cechách svolili jsme k tomu a tímto listem svolujem, povolení naše jisté napřed psané Kateřině dávajícc, aby ona všecek statek svuoj molwilej i nemovitej, kterýž má anebo jmíti bude, mohla a moc jméla dáti, odkázati ancb poručití, společně ancbo rozdílně, za zdravého života ancb na smrtedlné posteli komuž se jí kolivěk zdátí a libiti bude, kromě duchovních osob; však toto znamenité vymí- Pro- 1. Na namésli. 118 ńujem, jestliZcby nadepsaná Kateïina na skutky milo- srdné, totižto na chudé, co chtěla dáti a odkázati ancbolito obrátiti, że toho moc jmiti mó a to dobře učiniti motci bude a lakć aby ona mohla poručníky statku svého zdě- lati, kteří se jí zdáti a líbiti budú, a lo bez naší, budúcích našich králuov Ceských, i všech jiných lidí všelijaké pře- kážky. Kteréžto dání a odkázání anebolito na chudé obrácení, poručení ancbolito poručníkuov zdělání statku chceme, aby tolikéž moci a pevnosti jmělo, jakoby to dskami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo bez umenšení, přikazujíce „větším i menším účedníkuom desk zemských království Ceského, věrným našim milým, když by kolivěk od často psané Kateřiny neb poručníkuov statku jejího požádání budete, abyšte jí tento lisl náš ve dsky zemské vložili a vepsali bez všelijaké odpornosti. Tomu na svě- domí pečel naši královskú k listu tomuto pľivčsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v sobotu před Květnú nedělí létha Buožího 1502 a království našich Uherského dvanáctéóho a Ceského tfidcátého prvního poéftajíce. — Ad rclationem magnifici domini domini Joannis dc Sscln- bergk, summi cancellarii regni Boemiac. 24. 18514, 9. kv&tna. Tamtéž. Ve jméno buożi amen. Já Kateřina Dřielská z Janovic, mésStka Star. M. Pr. vy- znávám Liemto listem obceně přede všemi, kdež čten nebo člúce slyšán bude, že ačkoli z daru buožího zdráva sem na těle, však proto péči na lo vždy majíc, aby mě nemoc těžká nenavslievila aneb hodina smrti mě nezachvátila v náhle, ješto bych o statku a zbuoží svém z daru jeho bno2ské inilosti inné puojèeném zřéditi snad a způsobiti nemohla a tudy by svárové a nesnáze mezi příbuznými a pFitely mými po mé smrti mohli snad zniknúti; protož Jsí, což na mně jest, toho ráda uvarovali se chlic, oznamuji, że jakož mám obdarování listem zvláštním na pergamceně od nejjasnějšího knížete a pána, pana Vladislava, Uherského, Ceského krále ete., tak pak vedle téhož J. Mti Kr. obda- rování s dobrým rozmyslem tolo mé o všem statku a zboží mém mně z daru buožieho puojčeném poručenslví mocí tohoto mého kšaftního listu řídím a zpuosobuji oby- čejem takovýmlo: Najprvé a přede všemi věcmi činím a ustanovuji slovutné opatrností pány purkmistra, konšely i slarší obecní nynější i na věčné časy budúcí již dotče- ného Star. M. Pr., přátely mé zvláštní, pravé a mocné poručníky statku a zbuoží iného níže položeného, kteréž a kterýž inám na zemi. llem jakož mám plat dědičný ve vsí řečené Zeměších na lidech v ní obývajících a v IIlavně čtyry kopy platu také dědičného na člověku Bénovi dskami zemskými zapsáno, tak jakož též dsky to Mie v sobi za- vírají, ten plat obojí i s těmi lidmi odkazuji po mé smrti a dávám k záduší Spitala sv. Pavla za Poïièskou brand k věčnosti k jmční, držení a dědičnému vládnutí i poží- vání — však tak, aby nadcpsany pan purgmistr a páni konšelé a starší obecní, poručníci nynější i budúcí, každý rok z toho platu výš dotčeného nčkterú kopu odejmúce i lázně jiným chudým časem svým zádušní topiti rozkázali a dicl mezi chudé řemeslníky, dobré i zachovalé a pracovité, kteříž dítky mají, rozdali. It. jakož mám plat v Dřenicích, v Ostřešanech a v Vlčnově na některých lidech blíž incsta Chrudimčě, tak jakož dsky zemské, v nichž ten plat zapsán mám, to šíře v sobě zavírají, toho platu všeho nyní do- tčeného činím a uslanovuji pravé a mocné poručníky múdré a opatrné pány purgmistra s konšely i starší obecní, nynější i budúcí, nadepsaného města Chrudimé na takovy zpuosob, aby oni v témž městě svém domek zádušní zpuosobiece i nékoliko osob chudych, nedostaletnych a pobożnych, ktefiż by se P. Boha báli, v něm uchovali na věčné časy a ten plat aby vybierajicce na ty chudé obra- 15 

Strana 114
1. Na náměstí. 114 covali za mú a předších mých duše. — Než co se kura beránce, kteréž a kterýž nadepsaní lidé dávají, dotýče, i také robot všech, kteréž činí, to vše po mé smrli aby jim bylo odpuštěno a s nich sňato, tak aby hned víc kur ani beránce nedávali ani také robot jakých činili; než kladúce úrok toliko, kterýž prvé dávali sou a dávají, těchto všech věcí nyní dotčených po všechny časy budúcí aby prázdni byli. A jestli že by v tom domku který čas málo chudých bylo, tehdy od toho platu výš dotčeného některý kopu odejmice, aby sukna kupujiece i jinym chudým a nuznym lidem rozdali a přioděli i také jiné skutky milosrdné činili. Item jakož mám také plat dědičný v Dlažimi na lidech v ní obývajících, kterýž jsem koupila od pánuov Kostomlatskych a od nich jej dskami zapsany mám, ten- plat — odkazuji nadepsaným — pánuom Pra- žanuom po mé smrti k držení a spravování na takový zpuosob: komuž bych cokoli z téhož platu za zdravého života svého nebo na smrtelné posteli listem zvláštním neb ústně odkázala a dáti kazala, aby nadepsaní páni poručníci každému toho užíti dali a podle mocnosti poru- čenství ty osoby neb osobu toho, což by komu odkázala, zmocnili i dskami utvrdili a upevnili a což by téhož platu přes takové mé zvláštním osobám odkázání zuostalo, to aby v své moci jměli a držíce z toho aby skutky milo- srdné chudým a nedostatečným i ohyzdnými bolestmi ztrá- peným lidem, kteříž po ulicech leZf, sukna jim kupujíce a rozdávajíce i lázně jim časem svým topíce činili bez odpornosti a zanedbávání všelikého. Kdež pak já syrchu- psaná Kateřina Dřelská, naposledy přitom s pilností pro- sím nadepsaných pánuov poručníkuov obojích, nynějších i budúcích, jako mých celých ctnych a dobrých přálcl a toho jim nad jiné smrtedlné lidi i přátely své úplně a docela zvláštně věřím, že se tak při tomlo zřízení mém zachovají a k těm zaduším svrchujmenovaným podle vuole a zřízení mého — že činiti a pilně tu chudinku opatro- vati, aby se jim žádný nedostatek nedál, budú. -- Na potvrzení a budúcí pamět toho já, nadepsaná Kateřina Drielská z Janovic, pečeč mú vlastní dala sem přívěsití k tomuto listu kšaftnímu, prosivší uroz. p. Pavla z Hrádku, uroz. vladyk p. Jana Velenského z Mnichova a p. Jiříka Pávovce z Uïet(na, že jsú také pečeti své dali, jim bez škody, na svědomí podle mne přivěsiti k tému2to listu. Jenž jest dán 1. b. 1514 v úterý den sv. Zikmunda krále. 26. 1520, 29. brezna. Rukop. č. 2109 f. 100. Jan Doubravský a Anna k. d. od Jiříku Salomúna a Blažka z Pereftu, poručníkuov statku někdy panny Kateřiny Dřílské z Janovic za 100 kop gr. Act. fcr. V. post Annunc. b. Virg. 26. 1528, 9. června. Tamtéž. Auna, někdy Jana lou- bravského a již manželka Václava Loudy vzdala d. Václa- vovi Capkovi z Chvojence. Act. fer. III. die Primi. 27. 1528, 13. června. Rukop. č. 2110 f. 267. Hendrych Tatyman bradýř a Barbora koupili d, od Vá- clava Capka z Chv. s volí Petra Doubravského za 125 k. gr. Act. sabbato ante Viti. 28. 1546, 15, biezna. Rukop. ć. 2117 f. $5. Hen- drych bradyf od Smerhova vzdal d. manželce Barboře. Act. fer. ll. post Gregorii. 29. 1565, 2. ledna. Pukop. ć. 2120 f. 27. Hendrych 'Tyzeman bradyi odkdizal d. manżelce Barbofe (legśt 20 k. m. lovaryši bradýřskému Wolfovi Kruzovi, který u něho přes 80 let pracoval). V úterý po Novém lctů. 30. 1570, 21. cervna. Rukop. č. 2118 f. 250. Barbora, pozuostalá po Henrychovi bradyri z Smerhova (sic) vdova, — dala jest — z lásky u za dobrodiní jí I. Na ndmósli. ukázaná i činěná duom svůj vedle domu Jana Škréty na rohu ležící Smerhov řečený Janovi Orniusovi z Paumbergka, toho času J. Mti C. pergkmistru hor viničních a Martě m. j. — Při tom však on Jan Ornius oznámil, že Barboře Smerhovské samé druhé v tom domu bytu volného do smrti její přeje. Pan purgkmistr a páni pak takového zá- pisu jmenovanému Janovi Orniusovi dopouštějí, že on duom buď tento nebo druhý svůj, aby sousedů se neumen- šovalo, prodati pripovédél. Act. fer. VI. pridie Marie Magd. — Melichar Hilsňar oznámil, že dání domu toho odpor činí, pravíc se k tomu domu právo z strany rčení jmíti. Act. fer. ll. in vig. Jacobi ap. — 1572 upustila Barbora od výměnku bylu. 81. 1877, 5. kvétna. Rukop. c. 2112 f. 5. Mates Helvfk sitkaf a Saloména k. d. od Jana Ornia z P. za 980 k. gr. Act. postridie Floriani. 32. 1582, 4. září. Rukop. č. 2120 f. 408. Orig. něm. Staročeský předklad: Já Mates Helvík vyznávám tímto listem přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, znamenaje já zvlášič v tento nebezpečný čas s do- brým rozumem, kterak vždy člověku nevčěda času ani ho- diny, kdyby pán Buoh na něho dopustiti ráčil jednou umffti, uloženo jest, protož aby po mé smrli žádných nevolí a různic nepovstalo, tento inuoj kšaft a vuoli po- slední takto nařizuji a činím: Předně, kdyby mne pán Buoh všemohúcí skrze smrt časnou z tohoto světa povolati ráčil, což vše v moci boží stojí, poroučím dusi mou pónu Bohu všemohúcímu —. Dále nařizuji — takto: Duom muoj v rynku ležící, v němž bydlím, též všecku mou spra- vedlnost, kterúž na domě Valentina Beneše mám, tolikéž jiné všecko — odkazuji po mé smrti Janovi Helvíkovi, kterýž na tento čas bydlí ve Weyben, bratru mému, však na ten zpuosob a tímto konečným oumyslem, aby viecken workaff k řemeslu náležející speněžil a z toho syna mého Víta Helvíka vodchoval a ke všemu dobrému i k pobož- nosti vedl jako svého vlastního. A jestliže by pán Buoh syna mého Víta živého nechati ráčil, tehdy dotčený bratr mnoj jemu napřed toho domu, v němž bydlím, jestli že by syn muoj k letům přišel, postoupil a z vejše položeného statku sto kop vydal. Pakli by pán Buoh všemohúcí na syna mého Víta, prve než by k letům přišel, smrt do- puostiti ráčil, buďto na dlonze nebo krátce, tehdy všecken statek můj, jakž nahoře dotčeno, aby na bratra mého při- padl. — Stalo se v Praze v outerý po památce Stětí sv. Jana. 33. 1584. — Rukop. c. 1052 f. I. 5. (Svědomí ku potřebě Jana Helvíka sítkaře proti Lukášovi Tancerovi krejčímu). Abraham kovář z Rumbryku svědčil: Když sem dělati počal, poslal sem pro švagra mého pravě jemu, že : sítkař poručil, abych to udělal. I řekl švagr můj, poněvadž on sítkař mně poroučil, abych to také udělal, nebo pe- níze za to vezmi. Potom sem pocal délati a dvé cihly ve zdi zadělal. Tu přišel švagr můj a shodil je zase dolů, k tomu mluvč, nebude-li moci mne odehnati, tehdy mne horkou vodou odtad pryč odeženc. — Jan Bidenstorfer truhlář: Přišel.sem já k krejčímu z dobrého přátelství, mluvil sem s ním z strany záchodu jeho sítkaře, poněvadž jemu ta zeď od šestipánův jest přisouzena, aby se s ním urovnal +a něco na pomoc přidal, aby společně stavěli i také v dobrém přátelství a sousedství spolu živi bejti mohli, aby žádného dalšího soudu mezi nimi nepovstalo. Na to odpověděl, že jemu nic dáti povinen není, též také žádné škody na zdi jeho jemu nečiní, než že se s něja- kým dobrým člověkem poradil, který také něčemu rozumí, jak se v tom zachovati má. Ten że jemu poradil, aby nedopustil takovych dér zadélati a kdyby pak zadělal, 

Strana 115
1. Na náměstí. ahy lo zasc vobolil a dělníky pryč odchnal a odepral, jak může. 34. 1591.8. března. Rukop. č. 173 f. 225. V pátek po přenesení sv. Václava stal se popis stalku po Janovi Helbíkovi sílkaři pozůstalého v přítomnosti Jana Piláta jinak Rakovnického a pana Jindřicha Slepičky, pánův rad- ních, i tíž Prokopa Hanysle a Josefa Ceydlera, poručníkův od pana purgkmistra a pánüv Martě a Judyth, sirotküm pozůstalým po témž Janovi Ilelbíkovi nařízených. Předně duom zcela a zouplna zaplacený v rynku ležící, v kterémžto domě lyto svršky nalezeny: V světnici. Pouzdra talířův dvě. Mís větších menších 21, konvice po dvou pintách tři, po pintě pět, po půl pintě tři, žejdlíky 3, fAaše cejnová šesližejdlíková | a unývadla 2, vše cejnové. Svícen visutý ], médenice 4, z nichž jedna velká a tři menší, moždíři 2, jeden větší, druhý menší, svícny 3 a 1, vše mosazné. Mědcnice mědenná pod umývadlem 1, stůl s kobercem 1, almara koutní a v ní kroužky zlatý 8, prsten zlatý s ka- minkem s hlavickou. Item postel pod nebesy s firhankem zeleným prázdná, rohy jelení jedny, danyelovy dvojí a třetí srnčí. Ručnice dlouhá k míře 1, ručnička maličká 1, rapíry 2, kordy 2, stolice koží obtaZená 1, stav 1, rámce na nichZ se Fecice tkají 8, železného drátu 15 liber a mosazného 3 libry, hřebenův velkých 16, železných a menší 4. Almarka vykládaná a v nf nádobí všelijakého k řemeslu sítkařskému náležejícího. Truhlice zelená a v ní některé plenky. Almara s mříží nade dveřmi a v ní knihy tylo: První, druhý, třetí ji čtvrtý díl biblí Martina Luthera in folio. Vejklad na cvangclia a epistoly in folio. Zákon stary Martina Luthera in folio. Biblí Martina Luthera in 4to. Kniha o blahoslavenství Andresa Longa Némecka in Mo. Zaltář německý Jiříka Smalzinga in 8to. Vejklad trojich epištol svatého Pavla od Filipa Mclanchtona vyklá- daných. Před světnicí v síni: Na polici kotlíkův k rybám vaření 5, pánve 3, jedna železná, druhá mosazná a třetí mčěděnná, pekáče 2, rošty 2, pilka 1, rožny 3, konev 4nédéínná 1 a hrnec též měděnný 1. V komoře po pavlači, do níž jdouce, lúže pod nebesy žluté a na něm s postel šatův se v&emi povlakami; postýlka dětinská s mříží a na ní svrchní a spodní peřinka a polštář 1, švejnšpisy 2, lrnce noni cejnovy 2 it. almara 1, v ní gallioty kožený jedny, druhý šamlatový bez vady a třetí damaškový po- pelalÿ kostkovatý. Kabát damaškový s stříbrnými knoflíky. Plášť soukenný z šiptuchu, paji podšiltý. Klobouky 2, z nichž jeden s fedrpušem, husárek 1, biryl aksamitový jeden, čepice aksamitová 1, laloky kuními podiitá a s 3torcem kunim. Truhla černá prostřední a v ní cejch velkých 6, prostěradel 7, ručníkův 5, ubrusův 5, koftíček jeden s kraji pozlacenými, pás stříbrný s nožnicemi stří- brnymi. Truhla druhá žlulá velká, v ní koflíček stříbrný, sekryt nebožtíka stříbrný pozlacený, kroužky stříbrný po- zlaccny tH. GroSüv litych s ouZkami 16, z nichz jeden pozlacený velký co lolar, větších menších vesměs. LZic fladrových s střenkami stříbrnými. Pouzdro no2üv, dva pateře prostřední korálový s zrny stříbrnými, místem za- míšenými a šaly její vdovy ženské chodící. Třetí truhla žlulá a v ní na pět postelí šatův ložních se všemů povla- kami, kterýchž ku potřebě domácí každodenně pro sebe a čeládku užívá. Ctvrtá truhlice žlulá a v ní kožich sou- kcnny, spratky prostými černými podšitý s předky z nydr- lanskych spratküv. Kolar kordubanský s stříbrnými knoflíky s rukávy černými muchejrovými polouhedbávnými, punčochy harasový troje, černé, bílé a popelaté barvy, kožich sou- kenný popásní, spratky černými podšitý s předky liščími. Pátá truhlice černá a v ní puol třetí kopy loket plátna tenkého. A šestá truhlice bílá prostá prázdná. Mem v svět- l. Na namésti. 115 ničce hořejší postel pod nebesy a na něm peřin velkých bez povlak 6, podušky 4 a polštáře 2, k kterýmžlo peři- nam povlaky ve sklepě aneb v komoře, do níž se po pavlači jde, se nacházejí. Item v komůrce z léž světničky do ní jdouce bubny dva, jeden velký a druhý prostřední. ltem. penéz gruntovních na domé Valentina Benc&c v Plat- néřské ulici 40) kop tni. Item oznámila Wolpra vdova, že nádobí toho dřevěného, kteréž v živnosti krom řemesla má, za 50 kop miš. jest. Item díla a jiných potřeb k ře- meslu náležejících podle oznámení a šacování Benedykta Pryčmejstra, staršího sítkaře našlo se za 188 kop 40 kr. Item dlužen nebožtíkovi ainkaufer císařský za nádobí dře- věné 8 kop miš. Proti tomuto nebožtík dlužen Kryšto- foyi rot&midovi penéz püjéenych 50 kop mi&, Janovi Byttenstorferovi truhlári 15 kop miš. od vdovy na pohřeb nebožtíka vypůjčených. P. Justyně jirchařce 5 kop miś. též k pohřbu vypůjčených. Mandaleně děvečce peněz k věrné ruce daných 10 kop miš. Dvéma horáküm za nádobí dřevčné 15 kop miš. Též za jiné některé věci tolikéž k pobibu vybranć 15 kop miś. Summa dluhův učiní 110 kop miś. 35. 1595, 5. lcdna Rukop. 6c. 2231 r. 128. Ve čtvrtek u vigilii sv. Tří králův stalo se na díly rozvržení statku po Janovi Helbfkovi sílkafi ato mezi Wolprou, na onen čas manželkou Jana Helbfka a již Michala Praycra, matkou, z jedné a Jozefem Cejdlarem a Prokopem lla- nyzlem, poručníky, Marty a Judyty, sirotkův po něm Janovi 11. pozůstalých, a to tlakové: Dům položen, jejž Wolpra, manželka již Michala Prayera ujala, za summu 1500 kop m. 36. 1605, 4. února. Rukop. č. 2205 [. 305. (K3aft Volpry Prajerové.) Já Volpra Prajerová, pozůstalá vdova po někdy panu Michalovi Prajerovi, měštěnínu Starého Města Pražského, soucí od Pána Boha nemocí navštivena, však rozumu zdravého i paměti dobré požívající a nevchtíc, aby po mé smrti mezi dítkami a přátely mými o stateček můj nějaká nevole povstati měla, toto pořízení činím a vůli inou konečnou poslední oznamuji (akovou: Předně duši mou milou pánu Bohu všemohoucímu, Otci nebes- kému v ruce jeho svaté Božské milosti poroučím v té pevné důvěrnosti a naději, že ji Bůh otec nebeský v zásluhách Krysta Ježíše k sobě přijíti ráčí, Lëlo pak mé chci aby poctivě a kfesfansky u kostela sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském, kdež i můj milcj manžel od- počívá, pochováno bylo. A protož k témuž záduší téhož kostela odkazuji dvadceti kop miš. Item k svatému Pavlu za Poříčskou bránu odkazuji a poroučím deset kop miš. Dále jakož Martě, dceři mé milé, Jana Stula, m&Sténfna Menšího Města Pražského, jakožto zetě mého milého, man- želce, z statku iného po někdy Janovi Helbíkovi, manželu mém nejprvnějším pět set a člyrydeccti kop miš. náleželo, kteréž ji již vydány jsou a já také z nichž kvitována jsem, nadto vojšeji Martě Stulové, dceři mé milé, odkazuji dům můj s zahradou pod řetězem kláštera Matky Boží v Mcnším Městě Pražském ležící a knihami téhož kláštera se řídící, kterýž mi od někdy pana Michala Prajera, manžela mého posledního, podle společného statku vzdání zápisem dán jest i s krámem podle lázně pod řetězem k jmění, držení a dědičcnému vládnutí tak, jakž sem já jeho sama v držení byla, bez překážky člověka jednoho každého. Však tak aby po smrti její týž duóm s zahradou a krámem na Annu decrku, kterúž ji Pán Buh s manželem jejím Janem Stulem dáti ráčil, ancb kleré jim Pán Bůh ještě dáti ráčí, plným právem připadl. Co se dcery mé mladší Judyt dotýce, jí tolikéž po smrti mé podle otcovského podflu pèt set a étyfidceli kop miš. napřed z statku mého 15* 

Strana 116
I. Na neměstí. 116 po mně pozůstalého vydáno býti má. A k tomu koflicek stříbrný pozlacený. Item k vejpravě čtyry kusy šatův lož- ních, čtyry polštáře, čtyry podušky hlavní a na jeden každý kus dvoje povlaky. Item deset prostěradcl, šest ubrusů, dvanácte ručníků a dvanácte servylck, což všecko do jedné truhly složeno jest. Více mají též k vejpravč dvě truhly anebo tfidcet kop mi&. za né dáno bcjti, a to všecko podle otcovského podílu jí náleží. K tomu poné- vadž ještě let svých nemá, aby tím lépeji opatrována a vychována bejti mohla, odkazuji jí dotčené dceři mé Ju- dytě na penězích hotových sto kop miš. Přitom níže tuto dotčené šaty totižto: sukní karmazynovou se dvoumi aksa- mitovymi prymy. Vícc mantlik karmazynový sc třmi aksamitovými prymy. ltem sukničku dupltykytovou, kabát a poctivice. Item sukni Samlatovou bez vady. Item Zivûtek aksamitovy. ltem prymek k Sorcpelci. Item muZsky lyndy- Sovy plášť napřed aksamitem podsitej. Item aksamilovej husdrek. Item dva štuky tenkýho bílého mandlovaného plátna. ltem dva štuky tenkýho bílého nemandlovanébo plátna. Item šest loket nidrlandského plátna na vobojky. Podle toho odkazuji a mocně po mé smrti dávám Judyté dceři mé milé duom muoj, v němž nyní bydlím, v Starém Městě Pražském v osadě sv. Mikuláše vedle Smerhova v rohu ležící i se v&im cfnovejm, mosaznejm a médénejm nadobím, postele neb luože, stoly a se vším, což v témž domě hřebíkem přibito jest, spolu i s krámem a se vším v témž krámě nádobím dřevěným. A víceji také odka- zuji častojmenované Judytě vinici mou u svalého Matěje v Sárkách, vedle vinice pana Vondřeje Mydláře, radního Menšího Města Pražského ležící k jejímu v budoucích časech užívání. Pakli by (čehož Bůh uchovati rač) často- jmenovaná Judyt, dcera má nezletilá, prostředkem smrti z tohoto světa sešla, tebdy má všechen odkaz její v tomto kšaftu mém dotčenej, nic ovšem nevypouštějíc, ouhrnkem a plným právem na Martu, dceru mou starší, a na děti její, kteréž s častojmenovaným Janem Stulem zplodily, pripadnouü. ltem Anné Raspové vdové, matce mé milé, odkazuji padesáte zlalejch rejnskych. Jtem bratru mému Kašparovi Raspovi z upřímné lásky, že mi lak věrně hospodařiti pomáhá, odkazuji a poroučím padesáte kop miš. Tyto pak i vejš dotčené odkazy na penězích mají a povinny budou obě dcery mé, totiž Marta a judyt, spolu po mé smrti z peněz hotovejch, a jestli by nepostačily z statkdv jim ode mne odkdzanych, vyplhovati a vyddvali. Co se pak dáleji nad již dotčený odkazy po mé smrti na penězích hotových, prsšteních zlatých, stříbře, pásích stří- brnejch, loZních, vinutejch i chodících šatech, nic ovšem nevypouštějíc, i stím, což by se v sklepě na pivé a víně našlo a najde, o to mají obě dcery mé, Marta a Judyt, společně se rozděliti. A jestli by někdo na tom mém po- řízení a kšaftu přestati nechtěl a za nepořádný pokládal, tomu ze všeho nemá víceji než dvě kopě miš. dáno bejti. Nad týmž pak statečkem a častodotčenou Judyt, dcerú mou leth nemající, činím a nařizuji poručníky slovutné pana Prokopa Hanysle kožišníka a Kryštofa Serba rot- šmida, oba měšťany Starého Města Pražského, tou naději. že oni takové poručenství k sobě přijmouce, touž Judyt dceru m:ou milou, i stateček její tuto jí ode mne odká- zaný opatrovati a jej spravovatí náležitě budou. Naposledy k změnění toho kšaftu mého moci sobě pozuostavuji. Pakli bych ho nezměnila, tehdy za to jich milosti pánův pokorně prosím, že nad Judytou, dcerkou mou, i statkem jejím podle poručníkův jí nařízených rukou ochrannou a laskavou držeti ráčí. Stalo se v přítomnosti slovutných p. Ludvíka od tří moždířův a p. Kašpara Losellya, pánův radních k žádosti mé od p. purgkmistra vyslaných a p. Jana I. Na náměstí. Ostereichera z Lebenthálu pii J. M. C. komory dvorské koncipista a Kxy&tofa Serba rodimida též odc mne do- žádaných v pátek po památce OciS(ování blahoslavené Panny Marie jinak Hromnic létha šestnáctistého pátého. — Publikováno 17. srpna 1609 na žádost Marty Jizbické a panny Judyt, sester vlastních a dcer nebožky Wolpry. 87. 1606, 11. F(jna. Rukop. ¢. 2199 f. 299'. Mathias Jizbicky z Jizbice, J. Mti C puchalterie Komory Ceské rada, méSténín Nov. M. Pr., stoje osobně v radě učiniv dobrovolně přiznání, že statéek svůj, kleréhož mu P. Bůh z požehnání svého svatého naděliti a propůjčili ráčil, jako předně dům, jenž slove u Kosmáčků, též druhý dům, jenž slove u Kotlářů, na Příkopích mezi domy p. Jiříka Koše- tického z Horek, depositora při dskách zemských, a p. Hons Hendrycha Pšaurna, zlatníka v témž Novém M. Pr., obostranně, it. chmelnici na Spitálsku pod Zizkovou Horou ležící — své nejmilejší manželce paní Martě Jizbické mocně zádává a tímlo zadáním po smrti své postupuje a odevzdává na ten a takový způsob, aby dotčená paní Marta, m. j., byla povinna po smrti jeho, ač by ho P. Bůh prve od smrti nežli jí uchovati neráčil, Matyášovi, synu jeho z prvnější manželky Lidmily Jizbícké z Voze- rovic zplozenému, napřed z toho všeho statku 1000 k. gr. č. vydati. — Proti tomu pí. Marta J. — pana manžela svého milého zadání, také i všecken statek svůj, kterejmž jí koliv P. Bůh — naděliti a jak po rodičích jejich, tak i po předešlém manželu jejím jí propůjčiti ráčil, — mocně — dává. — Act. fer. V. post Dionisii. | Zrušeno r. 1613. 38. 1608. 19. listopadu. Rukop. č. 324 f. 405. V domě Volpry Prajerové žádný [pokojník]. 89. 1614. — Rukop. c.475 f. 123!. Marla, po p. Matiášovi Jizbickým z Jizbice zůstalá vdova, oznámila, z které příčiny Lukáše Tancera obeslati dala, kterak původem neopatření stavení Lukáše Tancera — v neděli pvminulou okolo hodiny 6. díl domu jejího obořil, čehož sobě 300 k. gr. pokládá. Od Lukáše Tancera, Ze jest sc Lakové stížné žaloby nenadál a přítelem neopatřil, neb sotva s dítkami svými chleb sobě dobývati může, že ho darcnině již od 30 let ubohého člověka k škodám privozujc a v tom se ohlásila, když stav svůj promění, že se s ním souditi bude. On jak jest dům svůj za svých mladých let koupil, tak ho užívati chce. 40. 1614, 18. dubna. Rukop. € 475 f. 124. Vejehoz do domu Wolpry Prayerové. Vykázala v domé svém dole, kde nádobí složené má, komoru s podlahou dřevěnou obořenou a trámy padlé a uvedši pány úředníky vejše na jednu i druhou podlahu, kde někdy předešle komory bý- valy, oznámila, že velikým tokem vody ze žlábkův při krově jeho na zeď její, při níž sklep postaven byl, táž zeď se obořila a též sklepy, jenž tu dva byly, s komorami dolüv ssula. Proti tomu od Lukáše [Tancra], Ze jest on žádné příčiny k tomu ssutí skrze též žlábky nedal, neb jest při tom toku vody I. 1598 zůstaven, ale že ona toho prampouchu, jakž jí vyměřeno bylo, neopatřila. 41. 1614, 7. května. Rukop. č. 2148 f. 98. Jakož jest mezi paní: Martou Jizbickou z jedné a Lukášem Tan- cerem z strany druhé nějaké nedorozumění povstati chtělo z strany nějakého oboreného stavení a ludy učiněných škod, i poněvadž dotčené obořené stavení brzkého opa- tření a zase vystavění potřebovalo, protož pro ušetření a uvarování všelijakých outrat dnešního dne takto smluveni jsou: Předně p. Lukáš obořené místo (kromě čtrnácti trámův, kteréž sobě vymínil, s kamením, cihlami a jinejmi zapadlejmi vécmi, spolu s gruntem, na nějž to všecko 

Strana 117
1. Proti domu Chřenovému. upadlo a se obořilo, paní Martě mocně a plným právem postoupil, lak aby do jeho zdi tolik trámüv, coz by jich potřebovala, vložiti a volověnou rovností na vejš, jak vy- soko by chtěla, to sobě vystavětí dáti mohla. Pročež také schody, kleróż lak j stojí a zůstávají, i polovici ko- minu dolů sebrati a všecko sobě pryč odoundati dáti má, cožby jí při tom slavení ku překážce býti mohlo. Druhý, pan Tanecr také svého vylívadla i lolikéZ toho práva, kteréž jest na té společné latryně mčl, dokonce zbavil 4 se odiíki pripovídaje pii tom žádné latryny sobě nedati udělati, z kleréž by — paní Martě — škoda slálti se mohla. Třetí, slíbil jest Lukáš T. žlab dáli polo- żili, kudyby dešťová voda z domu paní Marty: obrácena býti mohla, kromě dvou šárů šindelů, kteréž na dvůr pí. Marty jítí maji. Proli tomu pí. Marla témž Tanecrovi 80 k. m. dáli povinna jest. Číslo 937 b (Burjánovsky). 1. 1401, 8. ledna. Rukop. 6. 996 f. 26. Vranciscus Stcubcl de kgra ct l'ranciscus. Dcbcla emerunt duas s. gr. census crga Johannem Kunigswerder, notarium Maioris Civ. Prag. Act. sabbato post Epiph. D 2. 1402, 18. listopadu. Rukop. č. 996 /. 68. Hon- ricux: mercator cxsolvit unam s. gr. census crga Elisabeth, rclictam Francisci Steubil, super domo sua propria dicta ad s. Ilelenam. Act. sabbato ante s. Elisabeth. 3. 1438, 20. března. Rukop. č. 2099 f. 458. Causa vertente inter Andrcam dictum Rasus nomine Anne, con- (horalis sue, cx una ct Petrum Ililbrandi a pomis paradisi parte ab altera occasione dimidie tercie s. gr. census, .quiquidem census Pelrus llilbrandi cl Petrus causidicus, lestamentarii Gedrudis, olim conthoralis Erasimi, nati llen- rici Gulden, iuxta sentenciam dotninorum solverc debebant, pro quoquideni censu. prefatus Andreas Petrum Hilbrandi impcetivit. Ex tunc domini - ul censum prediclum de bonis Olssan aliis per predictam Gerdrudety derelictis Anne, Erasimi, conthorali vero. Andrec Rasus — solvat. A V. ante. Letarc. (Jiné narovnání tamléZ f. 469.) 4. 145], 29. dubna. Rukop. ć. 90 f. 203 a č. 2103 J. 38. Johannes Obrzistevsky cl Katherina emerunt donium ct de omnibus sorori cl. fer. hereditariam cum stodola crga Avonam, rclictam An- drec Raz et Bohuslaum, natum cius, pro 30 s. Act. fer. V. ante Philippi et Jacobi. 5. 1458. 26. února. Rukop. č. 2119 f. 1. 6. Ne jméno božic amen. Já Jan Obřistevský vyznávám ticmto listem — že činím a ustanovují slovutné lidi Jana a Ma- tiáše, úředníky desk zemských, pravé a mocné poručníky panic Kateřiny, manželky mé milé, dětí mých a jejích, domu také mého, v němž bydlím, kterýž v stodole slove, a podle toho všeho jiného statku mého —. Potom pak duom muoj, vinici pod Královí Morá, konec Pesikovy vinice, štěpnici v Strahově nad vinici Marsfkovi u Ku- chynkovú z druhé strany, v Ovčařicch V!/s k. platu a dvuor poplužní, dědiny kowmornie v Bělči, pás okovaný střic- brný s dekú, šál a koflík střicbrný, osm lžíc okovaných, ieticzek stFiebrny IE loket a druhy pozlaceny 111'/, lokte, dva prsteny zlatá s kamením a dva točeníci dělaná bez kamenic, peněz hotových CLXX k., zlatých uh. XXXIII, rýnských VIII, u pana Medka XXIII!/9 k. gr., u Františka mandaverunt Petro Hilbrandi, * I. Proli domu Chrenovému. 117 od desk V!/, k. gr, u Karala v Debrné ovce XII na poli, u SmrZe v Ruzíni V strichuov žita a u Krajícka tudiez osm pujuov vécl i také všeckeren jiný statek muoj otkazuji mocně manželce a dětem již jmenovaným k rov- nému a na rovny mezi né rozdicl. NoZ pás ženský stříebrný, kteryZ patnádct kop gr. stojí, aby při již psané manželce mé zuostal — i také aby v domu i v jiném slalku mém pravú hospodyni jsúc děti k jich dobrému a poctivému vedla jako jich věrná málie, doni2 by stavu svélio ncpro- měnila: vdovského Naposledy pak nma diclo kostcla u Matky BoZic v Tyné otkazuji kopu gr. po mé smrti —. Datum dominico post festum Mathie ap. 6. 1458, l2. červenec. Rukop. č. 2141 f. S00. Postquam Johannes Obrzistevsky in loco cgritudinis dc- cunibens, sana tamen períruens racione lestamentun suum ultimum de bonis suis omnibus — condidit cl ordinavit, constitucns vigorc ciusdem testamenti Katherine, contho- ralis suc, puerorum suorum ac bonorum prelactorum tutores Johannem et Matiam, notarios el officiales tabu- larum terro. Qui quidem tutores, tamquam legittinii actores ct executores omnium prescriptorum, ipso Johanne Obrz. occumbenle visis primum testamento per dictum Johannem confecto, tandem rebus Icgatis, considerantes diminucionem non modicam in cisdem rebus seu res per ipsum legatas, tam in pecuniis, Rorenis ac clenodiis, cum testamento non proporcionari et concordare, venientes personaliter cuin predicta Katherina, relicla ipsius Johannis, ad plenum con- silium notificarerunt proponentes, quod res nonnulle per ipsum Johannem testamenlaliter legate et nominale iuxta Lenorem testamenti per cos non sunt invente ncc possunt iuveniri. Requirentes hac in tc consilium. dominorum ct provisionem, supplicantes insuper cum instancia debita, quatenus domini prcfíali ipsis ad conspiciendum bona prc- tacta aliquos de consilio et communitate deputent ct assignent ad evidenciam maiorem, ut a liberis Johannis memorati infestacione et impcelicjone corundem sccuri ct soluti pretextu bonorum prctactorum de celero redderen- tur. Domini vero magister civium cl consules Maioris Civ. Prag. votis corum ct peticionibus racionabilibus existentes acclinati duos de consilio, videlicet, Georgium aurifabrum et Jarossium porybny, ct duos de communitate, videlicet Johannem institorem ab aurca corona et [olan- nem Hrdina frenificem, ad conspicicndum bona sepedicta simul cum ipsa Katherina et tutoribus prefatis assignarunt, per quos quidem conspeetores res infrascripte tantummodo sunt rcperte: Najprve pás okovany striebrny s dek, šál a kofl(k striebrny, osm l7ic okovanych, reliezck striebrny LI loket a druhy pozlatity 11”/, lokte, it. peněz hotových i s zlatými v summu počítajíc XLVI s. XXVII gr. It. u p. Medka XVIIII'/> s. gr., it. u Franci$ka od desk vzala punf sama V'/, s. gr. a na vinici nalożila. JL. prsteny v k&afté položení zlatí III ale nejsí nalezeni, než jeden zlaty malý s granátkem, dva střicbrná a jeden měděný, pozla- tití všichni na páteři korálovém. 1. pás s dekú, s železem, řemenem, s šnuorkú, šálec, řetiezky dva, to všecko váží pé hriven a II'/5 lotu. Act. fer. I. ante. Margarethe. 7. 1469, 14. listopadu. Rukop. 6. 2141 f. Když po prvnicm rozdiclu všeho statku po Janovi Obřistevském zuostalého mezi Kateřinú, někdy téhož Jana manželkú, a Janem, synem jejicm, týž Jan vinil máteř svý ze CLXX k. gr., kteréž otecm jeho jsüc kXaflovány po smrti jeho nc- jsou nalezeny, pravě, Ze by ona o tom věděla, kam jsi sie ly penézy děly. Jemuž ona odpírajíc pravila, že o lom nic uevie, neb poruénfci hned po smrti jeho opatrujice, co jest zuostaveno od nebožce muže jejicho, tčeh peněz nemohli jsá nalézti, pravicce také, že některé jiné věci 

Strana 118
1. Proti domu Chrenovému. 118 v kšaftu jest položil, kterýchž jsou neměli spolu jsice. Přátelé vydaní vyřkli, aby Kaleřina synu svému odcvzdala | ]I'/; kopy platu ročnicho, kterýž má v Debrné a v Do- lankách ku pozievánie a dědictví po její smrti, to však držice a požívajíc do své smrti —. Actum. fer. III. post Martini. 8. 1469, 21. ledna. Rukop. č. 2005 f. 288 a c. 2103 J. 422. Gregorius gladiator cl Benigna e. crga Katlierinam Obrzistevska pro 70 s. m. Kalherina reliquit pro habitacione sua estuarium paryum superius situm, ca- meram, quam nunc inhabitat, cl cameram aliam, quoadus- que. vixerit. Act. sabbato post Anthonii. 9. 1475, 25. Fijna. Tamleéz J. 362. ldem Gregorius resignavit Benigne, conthorali suc, domum suam Stodola vocalium, que sita esL inler domos ad aurcam coronam cx una et Wenceslai, notarii cancellarie dominorum, domum parte ex allcra. Act. fer. III. ante simonis ci Jude. 10. 1482, 16. února. Rukop. č. 2106 f. 103. Hanus- sius Niger institor ct Dorolhca c. crga Gregorium gladia- torem pro 88 s. pr. Sub hac exccpcione, quod idem Gre- gorius reliquit pro sc, heredibus et sucecssoribus suis, pala- cium horreum dictum cum testudinibus seu celariis aliisque pertinenciis et plateollam testitudinatani, per quam aditum posset haberc ad predicta. Item foramen illud, quod est laboratum in muro ciusdem platcolle ad descensum aquc pluvialis de teclis et canalibus ciusdem Gregorii dcbebit sic manerc. Jtem prescriplus Hanuss dcbet haberc clavem ab anteriori hostio ciusdem plateolle pro necessitate eundi ad suum eclarium. Acl. sabbato post Valentini. 11. 1496, 8. brczna. Rukop. ć. 2107 f. 113. Mathcus Czapek a mclonc cmit domum penes domum v Stodole ct ad aurcam coronam a llanussio institore pro LXV s. prag. Act. fer. V. post Mathci. 12. 1496, 6. tijna. anléz f. [14. Nitus, doctor arcium. liberalium: ct actis medicine, emit pro sc, Anna, malre sua, domum a Matlhico Czapek a mclone pro LXX s. Act. fer. V. post. Francisci. 13. 1499, 3l. prosince. Tamież f. 181. Peniezek instilor ct Johanna emerunt domum penes do- mum dictam. v Stodole ex uma el ad coronam partc cx altera a. Vito doctore pro LXX s. Act. fer. lll. ante Cir- cumcisionem d. 14. 1508, 27. května. Zamléz J. 233. Ludmila Zmajderka, conthoralis Buriani, emit domum a Johanne Peniezek institore pro LXXX s. Act. sabbato post Urbani. * 1520, 19. května. Rukop. č. 534 11. f. 10. Staly se smlivy svalebnic k manželství svatému mcozi Bar- tolomèjem Loméjem, Magdalená, jelio manželkú, z jedné a Burjanem šmajdéřem, Lidmilí, manželkú jeho, z strany druhé —, takže jest on Burjan po Evě, dceři své, jme- noval jménem včna XXV k. pr. a výpravu slušnú. Proti tomu on Bartoloměj po Jakubovi, synu svém, obvěnil jest tfetinou vajs, loti2 LXII'/o k. gr. pr. i s jejími do dne a do roka. Po dni pak a po roce, dal.li by P. Buoh spolu dictky, a jeho by Jakuba P. Buoh od smrti neuchoval, tchdy ona Eva má býti pravá a rovná společnice s diet- kami, kteréž by spolu zplodili v tom ve všem slatku, kterýž by koli po ném zuostal. A jestli pak že by dětí nebylo, anebo jsúc zemřeli, tehdy on Jakub mó ji Evu, manżelku svd, opalfili jakožto věrný manžel včrnú man- želku podle práva města tohoto. Act. sabbato post Zofie. * 1524. Rukof. č. 1129 f. 181. Rozepfe mezi Janem Svátkem z Pernétorfu a Burjanem Amajdéfem o vinici. Johannes I. Proti domu Chřenovému. ® 1625. -- Tamleż f. 193. Rozcpie mezi Janem Talsou s Burjancm šmajdéřem a Evou, dcerou jeho. 15. 15625, 29. května. Rukop. č. 2142 f. L. 10. Já Burián šmajdéř známo činím ticmlo listem všem vuobcc, kdež člčn nebo čtúce slyšán bude, že ač z božieho do- pusténic jsa neduziv na téle svóm, ale rozumu a paměti dobré a zdravé z daru božicho, nechtě tomu, aby po mé smrli — nesnáze byly, tolo své poslednic kšaftovní o mém o všem statku pořízení činím, takže toho všeho statku činím mocnú poručníci Lidmilu, manželku svú, a jí ten všecek statek svuoj i zahradu u sv. Valentina mocné dávám. — Však tomu chci, aby ona Lidmila — z toho Lidmile, decři mé, vydala, když by k letuom přišla rozu- mnym, L k. m. a vajpravu podle možnosti své. A co se dotýče Evy a Anny, dcer mych, ty jsú z toho statku mého vybyty a odbyty, krom Anny, dccry mé nevdané. Tomu chci, aby manželka má jí Anně k těm L k. m., z kterýchž mne jest knihami kvitovala, vzav8j je za dicl svuoj, přidala výpravu. — Stalo se v pondělí po sv. Urbanu. — Publikováno v pondělí před sv. Řehořem p. l. 1627. * 1526. Rukop. à. 99 f. 221. Burjan Smajder a Lidmila seznali se býti dlužní 126 k. gr. č. Kateřině Firšicové z Vicova. 2 1528. Tamtéž f. 290. Lidmila Burjanová Smejdéfka s Annû a Lidmili, decrami svými, seznali sc dlužní býti Václavovi Capkovi z Chvojenče 250 k. gr. m. — ujistujfec — a zapisujíec na domu svém, v némz bydlejf, a na zahradě své ležící u sv. Valentina. — Zápis zrušen r. 1548. 16. 1538, 1. Hjna. Rukop. ć. 2111 f. 57. Václav Chanickÿ ze VSehrd koupil duom ležící mezi domem Hen- rycha Titimana a Stodoly obostrann¢ od Václava Capka z Chvojence za C k. gr. c. Acl. fer. MI. s. Remigii. — Z rozkázání panskébo zvedena jest Anna, manželka Jiříka z Ploskovie, na duom pro LXXII zl. rfn. a XVIII gr. &. jistiny. Act. die Palmarum 1685. — Z rozkázání panského zmocnéna jest Barbora Mcelounová domu Burjanovského pro neplacení gruntovních peněz. Act. fer. IT. post Ascens. d. — Doplaceno r. 1536. 17. 1587, 20. srpna. Tamtéž /. 185. Ondřej Kut- naucr mečíř koupil duom — od Václava a Janu, bratří Chanických ze Všehrd za 102'/, k. gr. ©. Act. fer. I]. post Assumpc. b. Maric V. 18. 1589, 4. března. Tumléž /. 250. Ondřej Kul- nauer vzdal statek svůj Zuzaně, manželec své. Act. dic Translat. s. Wenc. 19. 1572, 10. června, Rukop. č. 2120 f. 131. Ja Vondfej Kuttnaur mečíř, měštěnín Star. M. Pr., znamenaje věk lidský zde na tomto světě velmi nestálý, jsa zdráv a paměti dobré, nechtíce tomu, aby jací soudové a nesnáze po smrti mé vo statek muoj, kteréhož mi P. Buoh všemo- houcí z práce a požehnání z své svaté milosti popříti ráčil, znikly, o tom takto řídím a kšaftuji: Item nejprve synuom mym Janovi, Jiříkovi a Pavlovi šaty chodící své všecky jim dávám, aby se o ně na rovný podíl rozdělili. Potom každému synu po jednom koflíčku stříbrným pozla- ceným a Kateřině, dceři mé, také jeden koflíček stříbrný pozlacený nejmenší. Item Anně a Lidmile, dcerám mym, jim odkazuji a dávám společně duom podle Stodoly na rovný mezi ně podíl, nebo vejpravu sem jim podle své možnosti, též včno laké každé vydal a vyplnil. Item Ja- novi, synu svému neposlušnému, dávám a odkazuji krám podle Martina mečíře pod rathouzem a dílo hotový s stro- 

Strana 119
1. Proli domu Chřenovému. jením novým ancb starým cizím lidským, aby zvypláceli. Též jemu také hlavně nové všecky a nádobí, které náleží k řemeslu mečíiskému, polovici, druhou pak polovici ná- dobí k řemeslu Pavlovi, synu inćmu, a krim druhy pod rathouzem podle Jiifka meciie a rodšmida dávám a odka- zuji. ltem Jiříkovi, synu mému, odkazuji a po své smrti poroučím, aby z statku mého na hotové summé puol tic- tiho sta tolaruov vydáno bylo a nic vícc. ltem Pavlovi syuu a Kateřině dceři, jim společně, odkazuji a dávám duom svuoj pod mandli, podle Medaře a Ambrože Nettera z Glouchova na rynku. Też jim dvěma spolu nádobí cí- nové ancb Żaty lożni i hotovejch peněz, což by jich koliv po mně pozuostalo. Item též aby dáno bylo Janovi, nepo: slušnému a nepoddanému synu mému, ještě z toho statku mýho jako jedno sto tolaruov, vSak na zpuosob takovy, aby s Kateřinou, sestrou svou, Pavla, bratra svého, vopa- trovali do let jeho rozumných, dokudž by sobě zasluho- vati nemohl, buď Xatni chodícími ancb načkoli bylo by jemu potřebí. Pakli by Jan, syn muoj, opatrovatí nechtěl, tehda těch sto tolaruov jemu vydány aby nebyly, než Kateřině, dceři mé, jí samé, aby ona jeho Pavla na túž summu sama opatrovala. Pakli by P. Buoh v&emohoucí z nich některého z tohoto světa prostředkem sinrli pojiti ráčil, aby z umrlého na živé nápad přišel, šel a připadl, ta jest v tom vuole má konečná. Item. pana Michala me- číře dcerám I)orotce a Kateřině aby z statku mého vy- dáno bylo jedné každé po desíti tolařích. 1t. Lidmile, decři p. Martina mečíře, aby jí také vydáno bylo 20 to- laruov. Pakli by kdo na mém odkazu a pořízení poslední vuole mé télo přestati nechtěl, tehda aby jemu nic dáno nebylo. Item panu Václavovi mecfri na Nov. M. Pr. podle p. Vaclava Kamaryta domu pijcil sem jemu 40 toluruov širokých, ty má na každý den zase dáti a oplatiti. A k této mé jisté poslední a konečné vuoli dožádal sem se slovul- ných p. Jiříka Zamberského, toho času prymasa Star. M. Pr., p. Havla Codrusa od měny a p. Jakuba Formánka, švagra svého, měšťanuov Star. M. Pr., a pánuov přálel „mých milých, aby tuto práci, předně dítek mejch i toho všeho mého kšaftování a nafízení poručníci, vopalrovníci i vochrancové a zvláště Pavla a Kateřiny, jakožto nejmlad- ších dělí mých, jim ode mne díly odkázané k sobě při- jmouce až do jich let opatrovali a dochovati ráčili. Na- posledy týmž nahoře jmenovanym pánuom poručníkuom, jednomu každému obzvláštně, odkazuji za práci po desíti tolařích, a po jednom šaršounu dlouhým starým, aby mně památku jmíli ráčili. 'Tomu na svědomí a pro lepší toho ku právu duovčrnost sekretem svým vlastním, kteréhož podle obecnosti užívám, tento kšaft muoj sem upečetil a vlastní rukou se podepsal. Stalo se lela cte. 72. v outerý po Božím Tele. Vondřej Kuttnar rukú svú vlastní. — Publikován byl kSaft dne 9. pros. 1572. 20. 1570, 16. července. Rukop. ¢. 2118 f. 439. Lukáš Tancer krejčí a Majdalena koupili dům mezi domy Stodola a Smerhov řečenými obostranně od Anny a Lid- mily sestry někdy Ondřeje Kulnaura mečíře, decr Michala mečíře a Martina Kulíška za 257%, k. gr. ¢. Act fer. lll. post. Kyliani, 21. 1608, 19. listop. Rukop. ¢. 324 f. 403. V domu Lukáše Tancera žádný [pokojník]. 292. 1614, 15. kvótna. Rukop. č. 475 f. 139. Za tou príčinou Lukáš Tancer obcslati dal Jana Ocstereyclicra, že zdi jeho vlastní, kteráž k domu jeho od starodávna příslušela a přísluší, se ujímá, do ní trámy klade a ji jakoby nějakou společnost tu míti inčl, užívati chce, ježto předešle žádných trámův v té zdi z strany jeho zadčláno nebylo —. Pri vejchozi Lukáš T. k spatření vykázal po 1. Proli domu Chřenověému. 119 pravé ruce v domě svém lepenici a vedle ni zed, ji k domu svému náležející byti pravíc. Dile dole vykázal, že od Jana Oesterrcichera vedle sklepu jcho suchého juk ze dvora voda deštová z krovův lak také nečistá a moč skrze dům vypadá. Proti tomu Jan O, v domu svém ukázal zed, v kleréž několik děr, kde předešle trámy na příč položeny byly, spatříno. Při tom oznámil, aby zeď ta ln- kášovi Tancerovi náležela, že velice na omylu jest, neb lepenici svou má a k zdí té žádného práva užíti nemůže, nýbrž zdí lou lepenice jeho se zpevňuje. — Páni úřed- níci úřadu šestipanského — propustili jsou témuž Janovi O. dilo obstavenć na ten zpisob, Że jest on Jan O. v tom se uvolil a zakázal, jestli že by budoucnć po sepreni mezi nimi stalém od práva co ku škodě Lukášovi T. vy- zdviżeno a v zed, jiż k domu svému náležející býti praví, vloženo býti se uznalo, že to zase zbořiti, z zdí vytáh- nouli chce. Stalo se 15. Maii 1614. 23. 1619, 1. dubna. Rukop. č. 2206 /. 8. Já Lukáš Tancer, mčštčnín Star. M. Pr., na své mysli rozjímaje a to z každodenního zkušení patrně uznávaje, že na tomto světě nic stálého, věčně trvajícího nejní, takže všechno, což se koliv narodilo, umříti musí, nebo my, smrtedlní lidé, žádného místa a města zde trvajícího nemáme, ale budoucího vyhledávati máme a tím povinní jsme, protož i já, jsouce již pln dnův pievelmi starostlivých, bídných a klopotnych, s apostolem sv. žádám rozdělen býti s tímto konce svého dobíhajícím světem a bejti s mym milým PD. Kristem. Avšak jsouce z milosti P. Boha všemohoucího při dobré paměti a rozumu zdravém postavený, nechtíce, aby jaké nevole, nesnáze anebo soudové, když by mně P. Bůh z tohoto bídného a plačtivého oudolí prostředkem smrti časné vylrbnouti a povolali rócil, o statećck nij, ač v skromnosti od svrchovanćho dirce skrze požehnání jeho svaté propüjteny povstati a vzoiknouti mély, toto pořízení o něm činím a vůli mou poslední oznamuji takovou : Předně duši mou milou, drahou krví Krista P. na ohav- ném dřevě smrtí kříže vykoupenou P. Bohu všemohoucímu, stvořiteli svému nejlaskavějšímu v ruce svaté a blahoslu vené Trojice inocně poroučím s pevnou a srdečnou na- dějí i s úpěním a pravou vírou, nic nepochybujíce, věřím a vím jistotně, že ji otec nebeský v zásluhách Krista Jc- žíše při poslední hodince skonání života mého k sobě, v ruce své přijíti a v počet mezi vyvolenými svými sva- tými postaviti ráčí. Potomně tělo mé Martě, manželce mé milé, ku poctivému pohřbu a do zemč, z niž vzato a pošlo jest, pochování. Dále pak dům můj vlastní v osadě sv. Mikuláše v Star. M. Pr. naproti domu Křenovic, mezi domy Stodola řečeným z jedné strany a paní Marty Hy- merový z druhé strany ležící se vším k němu příslušen- stvím, se všemi svršky, nábytky, klenoty, šaty ložními, vinutými i chodícími, cínové, mosazné i měděnné nádobí — poroučím a mocně po mé smrti dávám a odkazuji Martě, manželce mé nejmilejší (nebo se ke mně vżdyckny věrně a poslušně, jak na poctivou a věrnou manželku náleží, chovala; mně v čas zdraví i nemoci včrné opatro- vala, mne j dítky s pomocí boží živila, při žívnůstce na domovní berni a summou, coZ kdy kde a nač potřebí bylo, nakládati upřimně pomocná byla), potomně Mikulá- 3ovi, Ondfejovi a Dorotě, dětem s ní Martou společně zplozeným, rovným a společným mezi ně dílem. A pončě- vadž pak jest jim vlastní máteř, bude je povinna až do zrostu jejich Ziviti a opalrovati, k uméní liternímu oddati, na ně náklad vísti a tak v tom stalećku a domu Ji za: nechaném a ode mné odkázaném má züstávati. A když by těchto tří jmenovaných drobných a nezletilých dítek k letům svým dospělým a k poctivejm místům přišly, 

Strana 120
I. Proli domu Chřenovému. 120 tehdy ona Marta bude povinna s ními ve všem rovným dílem se děliti. Pakli že by se zase do zrostu týchž dítek vdala a jinélio manžela sobě pojala, tehdy tím vším způ- sobem, jakž sc píše, bez umcenšení a stenčení spravedl- ností: týchž dítek bude je povinna Żiviti a opatrovali. Z kteréhožto však statečku — bude povinna dětem mým starším a z prvních manželek pošlým, jednomu každému rozdílně vydati: předně David Tanccr, syn můj nejstarší z Mandaleny, manželky mé nejprvnější pošlý, kteréhož sem já na P. Bohu skrze ponížené modlitby své vyprosil a obdržel a jakožto potřebnej otec v dětenství těžce a pracně vychoval, potomně na něj nemalej náklad činil, k liternímu učení až i k umění varhanickému oddal a tak summou dle nejvyšší: možnosti a chudoby ke všemu dobrému a poctivému až i k řádnému manželství nápo- mocen byl, tak že jest se z požehnání božího v městě Mostu dosti možně oženil a osadil a tam sousedem i rad- ním zůstávaje z milosti boží statku svýho více nežli já po desetkráte i také vejše má, začež P. Bohu děkovati a do své smrti poctivě se živiti moci bude. O tom vím a jsem k němu, jakožto k svému milému synu, té celé dů- věrnosti, že po mé smrti ze statečku mého skrovného na nic se potahovati a ničehchož z příčin výš oznámených žádati nebude. A pakli že by vždy, buď sám od sebe, anebo čímkoliv nábádáním Martě manželce anebo dítkám mym nezletilým po mé smrti nějaké zancprázdnění při právě ancbo jináče činiti; na týž můj skrovny stateček se potahovati a co žádati chtěl, tehdy nechť jest tím do- konce jist a bezpečen, že by na něj P. Bůh přepustiti, jej pokutovati a při jeho statku jemu to zase odníti a poraziti ráčil. Avšak nicméně pro památku zbroj celou na pacholka pěšího jemu odkazuji, kteroužto po mé smrti Marla, manželka má, povinna bude jemu Davidovi Tan- cerovi vydali. Lidmila, Alexandra dce Baron manželka a dcera má z nebožky Alžběty, manželky mé třetí, zplozená, ta poně- vadž ode inne vychována, ke všemu dobrému a pobož- nému vedena byla i k svému poctivému vdaní přišla, již sem já s nebožkou Alžbětou, manželkou mou a mateří její, dle svý nejvyšší možnosti poctivou vejpravu učinil a téměř přes svou nemožnost s mým vlastním a jiných dítek svých se škodou a ublížením fedroval, pomoc činil a vy- bejval, takže na tom dobře přestatí a P. Bohu děkujíce s manželem svým živiti sc může. Co se pak věna jejího třidcetí kop m. ode mne jí včnovaných a posavad neod- vedených dotýče, ty aby Marta, manželka má, po smrti mé ve čtvrt letě pořad zběhlém zeti mému, Alexandrovi de Baron, měštěnínu Star. M. Pr., a jí Lidmile, manželům, vydala, narizuji. Na čem aby přestala a na nic více se nepotahovala, potahovati nemohla a žádné moci neměla, tomu chci a mó ville jest. Danielovi Tancerovi, synu mému řemesla krejčovského, z též Alžběty, manželky mé třetí, zplozcnému, když by k letům svým dospělým přišel a poctivě se oženil, k ní Martě, manželce mé a macoše své, náležitě a uctivě se chovati bude, tehdy bude mu ona Marta povinna vydati mís cejnovejch, velkých i men- ších, pět, z nichž jedna uwvejvětší vyrejvaná a na ní zna- mení vyryto F. M.; talířův cejnových, na nichž vyryto S. A. čtyry; item talíře dva cejnový, na nich vyryto T. K., dva svícny na stůl pro jednu svíčku, jeden mosaznej, druhej cejnovej, mědenice do lázně mosazná, šál cejnovej na ovoce, konvice veliká cejnová vyrejvaná vosmi žejdlí- ková, dvě stříbrný lžíce, k tomu padesáte kop m. na hotově, kdyžby k letům svým dospělým přišel a poctivě se oženil, buď po jednou anebo na termíny, jakž možnost její postačovati bude. Václavovi Tanceroví, druhému synu I. Proti domu Chřenovému. < mému řemesla krejčovského, též Alžběty, manželky mé třetí, týmž způsobem cejnových mís větších i menších pět, z uichž jsou tři větší, jednostejné velikosti, vyrejvaný; lalíře cejnový čtyry, na nich vyryto S. A.; item talíře dva cejnový, na nich T. K.; svícny dva mosazný, jeden větší, druhý menší, na stůl pro jednu svíčku, konvice čtyř- žejdlíková a flaše cejnová, na ní S., M., dvě stříbrný lžice, it. 50 k. m. tím způsobem, jakž se o Danielovi píše. Pří tom také těmto dvoum synům společně kofiík stříbrnej, vnitř i zevnitř pozlacenej, prostředkem vypuklej tou for- mou, jako jeden do drulićho vchdzi, ze spod na dně vy- ryty jsou jejich jména D. W. T. Avšak, jak se o něj bu- doucně mezi [sebou] společně snesou a porovnají, to při tom buď. Kateřině, dceři mé z též Alžběty, týmž způsobem 5 mís cejnových, jedna z nich jest velká vyrejvaná, na ní L. M. T., v prostřed nůžky krejčovský, prostřední mísy cejnový sou tři, z nich jedna vyrejvaná; pátá mísa jest menší. Talíře cejnový čtyry, na nich jest S. A; it. dva cejnový talíře, na nich T. K.; cejnovej šál na ovoce, svícen mosaznej na stůl pro jednu svíčku, dvě stříbrný lžíce, kofiík stříbrnej, vnitř i zevnitř pozlacenej, na dně však není pozlacencj; měděnice velká mosazná do lázně, konvice velká desíti žejdlíková, cejnová, vyrejvaná. lt. s lože šatův pevných a dvoje povlečení, k tomu 50k. m., buď po jednou anebo na termíny. V3ak tak a na ten způsob, bude-li jí Marty, manželky mé, poslúchati, ní se ve všem dobrým a poctivým říditi a spravovati a když by se poctivě vdala a k místu přišla, aby jí to vydáno bylo a jináče nic. Nicméně i nápad s umrlého na živého, totiž z těch tří kdožby koliv z nich dříve umřel, tehdy s jednoho na druhého, tak podobně s Mikulíše, Ondřeje a Doroty, nejmladších a nezletilých dětí, též s těch tří aby nápad s jednoho na druhého příslušel. A pakli že by kdožkoliv z synův a dcer mých na tom, což tak jednomu každému dle možnosti, jakožto potřebnej otce jejich na- řizuji a poroučím, přestati nechtčí, tehdy tomu chci, aby Marta takovému dítěti nebyla nic více povinna vydati nežli dvě k. m. a ten díl jemu odkázanej na jiné děti mé živé k rovnému podělení aby přišel. Nad čimž nade vším, jak nad týmiž nezletilejmi a drobnejmi dětmi mejmi, tak i nad pozůstalým statečkem Martu, manželku mou, za mocnou a otcovskou porućnici nafizuji a ustanovuji. Vedle ní pak dožádal sem se slov. p. Václava Blovskyho z Palatínu, p. Jana Kapra z Kaprštejna a p. Duchoslava Karafiláta, že jsou tu práci na sebe přijali, aby jí Martě radou i jináče ve všem dobrém nápomocni byli. Napo- sledy k změnění a ke zrušení tohoto kšaftu mého plné moci sobě zanechávám a pozůstavují. — Stalo sc v pon- dělí — prvnfho dne m. Aprilis I. P. 1619. Lukáš Tancar, má vlastní ruka. — Ksaft potvrzen byl 25. června 1620. Číslo 937 c (Stodola). Až do r. 1482 zůstal dům tento při č. p. 937b (viz výše). V letech 1479—1496 spojen s domem tímto i dům č. p. 24a (viz níže): 1. 1485, 3. prosiące. Rukop. ć. 94 I. f. 60. V té při, kteráž jest byla mezi p. Simonem z vápenice a paní Benignú, někdy nebožce Rehoře mečíře manželkú, a Vítem, synem téhož Rehoře, z strany druhé o statek po nebožci Václa- vovi, synu Kateřiny Zelené, kterýžto statek ortelem a ná- 

Strana 121
1. Proli domu Chřenovému. lezem panskym svrchupsanému Simonovi piircen a pfisizen jest, stala se jest smlüva takováto, že táž paní Benigna s Vítem synem mají dáti 250 k. gr. p. Simonovi, dále také krám kramářský pod rathúzem, kterýž leží mezi krámy Hanuše Cerného z strany jedné a Simona z domu páně podkomořicho z strany druhé. — Act. sabbalo ante Barbare virg. 2. 1486, 27. tervence. Rukop. č. 94 I. f. 6l. Když Simon Straboch a Václav z domu Baštského, poruč- nici neboZky Doroty Zdimírové, vinili jsí Víla, syna ne- božce Rehoře mečieře, z některých věcí a peněz, kteréž uebožtík Pavel, bratr: téhož: Víta, jsa spoluporučníkem s svrehupsanými Simonem a Václavem, k sobě jest vzal a toho jest nebožčík Pavel i svého statku všeho Rehoře, otec svého, poručníkem učinil a týž Rehoř jest náhle umřel a již jinenovaný Vít, syn Rehořnov, v statek otce svého jest vkročil a veď se uvázal. I stala se jest smlúva mezi týmiž: Simonem Strabochem a Václavem z strany jedné a Vítem z strany druhé takováto: Cožkoli v regi- strách jmenovaného Pavla stojí anebo což by svědomím mohlo provedeno býti, že týž Vít má to všecko podstí- piti a zaplatiti a zvláště: šedesát kop XXXVIM gr. m. VI haleňuov. A to má podle register vydati -. Act. fer. V. post Jacobi ap. 8. 1489, 19. dnora. A'nkop. ¢. 94 111. J. 46. Tylo věcí dolepsané popsány a nalezeny po smrti panic Benigny metétky ler. V. ante Petri in kathedra anno ete. LXXXIX. Hem mis. gr. !/9 s., dvě číšec střícbrné a jeden šálec též střícbrný, s střicbrem lžic XIU a jedna lžíce kovaná, tři: držátka stitebrnä se lžic, it. dvě prostěradla kmentová, prostčradel plátčnných XT a jedno tlusté v jedné truhle, v druhé tuhle VI! prostěradel, it. tří cýchy, jedna pru- hatá, it. ručník jeden a dva lepšie, it. tři ubrusy stolnic, čtyři peřiny, tří polštáře a čtyři podušky lepšie, VI pctin, tří: podušky, dva polštáře, třetí malý, lehčejšíc, dva kol- trièec malé, koltra zelená, čtyři polštáře kožené, pět po- duiek skrovnÿch, it. na pacholtiom luoZi 1 petiné, dva polštáře, jeden prašný, druhý kožený, it. měděnice II, dvě veliké a dvě inenšic, VD mís cínových velikých, VI mís málo menších, VU is prostředních cínových, dvě SaleSné, tfelie vètSic, talétuov XI, čtyři konve veliké po M pintich, devét konvic menších, tři třížejdlíkové a jiné menšie. Конус Senkovné: It. IX konvic !.9 pinty, XII žejdlíkuov, jedna pinta, odlcvatie !;, p., Zejdlík, tryehtér, dva rendlíky mčdčná, fľaška cínová, umývadlo cínové, moZdier. Odčnic: it. plech přední, myšky jedny. dvuoje šinky, dvě lebce, třetice smolená, dvě kuši, hever, dvoje kliky, jeduy bez opisánie, paveza, dvuoje nádobie od 2e- leza ke dvéina. lisóm, dva meče, súdlice, dva kotly, jeden větší a druhý menší, dva hruce mědění, kotlík malý, dvě truhle veliké, jedna nová, druhá stará, it. sloluov Vl, dvě židli, dva cípy, jeden brunatný a druhý črný, v Stodole vína XI žitavských bez včrtele, jeden sud vydán po VI d. zcjdlík, IH stoly, páty dlühy v Stodole. V kotcích v sklepě: IL. listové rozliční na vinice 1 o jiných věcech, it. plitna prodala za XXX k. a za nèklerÿ gros, it. Zen- klikuov VI stHiebrnych, nuoz s stricbrem, prsten striebrny. ® 1493. -— Rukop. ë 2105 f. 203. Vinea Viti, filii quondam Gregorii gladiatoris. # 1505, 18. ledna. Rukop. &. 2107 f. 20[. Vitus gla- diator emit instilam gladiatorum sitam penes pandas pannum et sub graíu pretorii lapidco a Katherina, relicta olim. Nicolai. gladiatoris, pro XVI!/, s. gr. pr. Act. sabbato ante Fabiani. 4. 1587, 17. února. Rukop. é. ?1U Jf. 164. Jiri Stička a Anna koupili duom řečený Stodola mezi domem I. Proli domu Chřenovému. 121 Burjánovským a Vodičky šenkýře ležící od pánuov ouřed- níkuov šestipanských za L k. gr. č. Act. sabbato post Valentini. 5. 1546, 15. ledna. Rukop. č. 2117 f. 82. Jan Medař a Anna koupili duom řečený Stodola podle domu Ondřeje močíře od pánuov úředníkuov šestipanských za 150 k. gr. č. Act. fer. VI. post Julianam. ® 1568, 98. července. Rukop. č. 1049 f. 172. (Svědomí mezi Briccfm Krucburským, rychtářem městským, s jedné a urozeným panem panem Zdislavem Berkou z Dubé a z Lipého na Mělníce a Jablonné i na místě Kateřiny manželky, též Jana a Doroty sirotkův pozůstalých po Václavovi Stehlíčkovi ze vsi Kozlova, poddaných páně z strany druhé. Actum fer. 1111. post Jacobi ap. Jan VyZral z Mělníka svědčil: Co se dotýče toho šenkýře v Stodole panu rychtáři měl správu dáti; že bychme měli zrádci a mordýři býti a zloději a že bychme měli míti po dvou ručnících a po kordu, i tancovali sme s povolením toho jistýho hospodáře nebo šenkýře, i rozhněval se na nás, že sme mu s manželkou tancovali, i řekla: manželka jeho, nedbejte na něho prej nic, však jest blázen střeštěnej i běžel on pro kord hned předce, lál nahoře a bouřil a manželka nebožtíkovi Václavovi, že měl můj kord, řekla, jdi prej proti němu, uteče hned, i křičel nahoře, k... o Sevcovská psíš se tam, o svý manželce řekl, potom zad- ními dveřmi šel po právo a tak na zprávu jeho přišel pan rychlář, kvapil na nás, nevyptal se co sme a kdo sme, hned na mne tří byli a bych byl hlavou netrhl, byli by mi ji rosvratili a druhy byli by mne pobodli, polom mne do řemenů: svázali a seděl sem za slolem, nic sem se nebránil, bylo to v šest hodin na sv.Jana ve čtvrtek a v sedm hodín již sem byl šatlavě a slyšel sem to od toho biříce, jako utekl, že šenkýř dával o nás takovú zprávu panu rychtátovi. — Martin Kuliš mečíř: Toho sem svëdom, Ze sem kïik slyšel, ale nevím co se to dělalo, byl sem v domu svým, nebyl sem přitom. — Vavfince Ruprecht šmukýř: Nic sem neviděl než slyšel sem, že jsú seděli celú noc a tancovali, ktičeli mezi sebou, houdli, lali, ale neznal sem jich avi neviděl, kdo jsou byli mezi nimi, polom sem to slyšel, když rychtář šel pryč, že hospodyně k hospodiářovi řekla, milý Jene, ty jsi mordoval, ty jsi mordoval, ale nevím koho, to sem slyšel. — Václav, služebník od úřadu rychtářského: Přišel ten hospodář tobolář z Stodoly v noci ku pánu, nechtěl mu dáti po- koje, když bylo šest hodin, podruhý přišel pro nás a my lam potom šli, když jsme tam přišli, odevřel nám, a pa- cholci tam vkročili i hospodář s dobytým kordem, my s pánem nazad byli, velel mi svítiti, my tam přijdeme a on již ležel na zemi. Jíra Morava, služebník úřadu rychtář- ského: Nejprve ten šenkýř do šallavy chtíc aby šel, bific pravic, že md mordýře, že mají okolo pěti set, pravil, a on jest pověděl, že bez pána nesmí tam jíti, a on běžel hned ku pánu, zvonil, tloukl na dvéře, až sc dozvonil pána i dal zprávu pánu, že jsou mordýři zloději; pán přistrojivše se, šel s námi, přišel před rathouz, při- kazoval nám, abychom žádnej nic nepočínali, až on přezví, kdo sou, co sou a k čemu se míti budou, tolikýž když přišet k Stodole, tolikýž nám tak přikazoval, a ten šenkýř odevřel dvíře a Krištůfek s biřícem hned tam přes pána vskočili a Krištůfek hned udeřil ho palící a šenkýř též vbéhl s nimi s dobytým kordem, ale pán přítomen tu nebyl, byl na ty pavláčce a toto za stolem, tehdy pán když potom přišel, pohledél a z toho krev jde, lál a do- mlouval Krištofovi lotře však sem já tobě toho neporučil, kázal ho opatřiti a tovaryše jeho vzíti do vězení. Krištof ho zdvihal a vymejval mu ránu plakal a kdyZ sme s tova- 16 

Strana 122
I. Proli domu Chrenovému. 122 ryšem toho přišli do šatlavy, kázal ho Kristofa ukovali. — Jan z Hradcan, pacholik u Briccfho Krucburského, rychtáře městského: Tu noc před sv. Jancm, ten šenkýř přišel do šatlavy k hospodářovi, jmenoval, že by u něho měli býti lotři a mordýři, že mají do čtyř nebo pěti set, jak sobě počínají a on jíti nechtěl, když jíti nechtěl, šel ku pánu, zvonil, až se ho dozvonil, pravíc mu tolikýž, a on také jíti nechtěl, až podruhý přišel; když přišel podrubý, nechtěl tomu věřiti, až pak vstal a vzbudil nás, abychom se strojili, když sme tam jíti měli, přikazoval nám, abychom nic nepocínali, až přezvíme, co jsou, kdo jsou a odkud jsou; když sme do síně vešli, pán vostal zádu a Kryštof s šenkýřem do síně vskočil a jak tam rychle vskočil, hned udeřil toho, který uproslřed síně stál, palicí až se převrhl, a pán jakž tam vskočil, uhlídal toho, i řekl lotře zrádný, však sem já tobě toho neporučil, cos udělal, hned toho druhýho vzali do šatlavy, i ty k...., který tam s nimi byly; tak se stalo. — Anna pradlí z Stodoly po- druhyně: Byla sem spokojena, ležela jsem a Maruše, man- Zelka tobolářova, když ji hnal s kordem nahoru prosto- vlasou, lála jemu, již si svedl, již's vykonal, zrádce, šelmo pse, zabils toho rybáře a zrádnej jinej a já mám syna rybáře. 1 lekla sem se, vyběhla sem ven, a tento s kor- dem proti mně šel i uhlídám a ten Václav ležel na zemi i kázal ho pan rychtář posaditi a ptal se, má-li kdo jaký kořínek, aby mu dali, a vody chtíc ho vzkřísiti, ptal se, kdo jest mu to udělal, než on přes mostek přešel, že již ležel mezi nimi, to sem já slyšela od pana rychtáře, ktyž sem stála mezi dveřmi. — Anna, Simona Poláka žena, z domu Průchoditýho: Nic jinýho nevím, než to, že sem slyšela, an tam zpívali, houdli, křičeli a tancovali. — Jan z Boskovic, služebník rychtářů z Menšího města Praž.: Přiběhl ten hospodář z Stodoly k šatlavě ve čtyři hodiny s dobytym kordem, mluvfc bifici, aby Sel s nim, że má nějaký v svým domu, že bo cht{ zamordovati a on nechtél jíti, i šel potom ku panu rychtáři, mluvil panu rychtářovi, že má každý kord, ručnicí a sekeru, a pan rychtář, když se pristrojil, porouèel před šatlavou aby žádný nepočínal, až on zví, kdo jsou a co sou, potom přiběhl ten tobolář proti panu rychtáři, aby hbitě šel, i zavřel všecky dvíře a odevřel nám zadkem. Když sme tam přišli, tancovali oba, potom otcvřel dvíře, kudy tancovali, vskočil tam nejprve s pacholkem rychtářovým, který utekl, já za nimi, a Krištof, ten pacholek, udeřil ho palicí až s lavice spadl, pán byl ještě na pavláčce, nevěděl, kdo jest mu to udělal, aneb jestli živý či nic, když potom pak sešel s pavláčky, svázali toho s šenkýřkou a pán řekl, vemtež tohoto dru- hýho, jako se dělá vožralý a Jíra ho zdvihl, řekl, pane, však jest umrlej a pán sobě hořekoval, již ste mi udělali, však sem vám poroučel, až bych zvěděl, co jsou ancb odkud jsou, a my ho zdvihli, dévali sme mu cicvár, i vzavše toho tovaryše jeho s šenkýřkou, šli sme domů. — Kateřina Stěpánková svčědčila: Bylo na den sv. Jana mezi šestou a sedmou hodinou, přišel jest pan rychtář k zadním dveřům k Stodole s pacholky a biřicem, volal jest na toboláře, aby mu odevřel a tobolář jest řekl: hned, pane, hned! a když jsou vešli do domu, tehda po maličký chvilce, křik se stal, že jsú rybáře za- bili a šenkýřka jest křičela, běda mně, co činíte, což je mordujete a potom sem já nic víc než hlahol toliko sly- šela, neb sem nahoře byla, to sem taky viděla, když pan rychtář tu jednu vedl svázanou s tím mužem, a šenkýřka týž jest s nimi šla, potom tobolář haněl velmi ženu svou, když rychtář ušel z domu ven, dávajíc jí k ...., že jest ona vinna, Że jest on zamordovan, a já sešla sem dolů čtvermi, když lidi lali, že jest dosti Sodomy v ty Stodole, I. Proti domu Chřenověmu. řekla sem milý Jenc, nepsujte se tak, však ste již hojně dovedli, a žena jeho řekla, však jest on ho zvyjebeny zrádce zlodějský zabil, on jí řekl, v hrdlo lžeš, k.... zvyjebená. Když běžela mimo toho zabitýho dolů, tobolář řekl, tuhle zrádce leží, však jest tak chtěl míti, ale bych já měla svědčiti, kdo jest ho zabil, toho já nevím neb sem mczi nimi nebyla, vic nevím, než když podruhý přišel rychtář pro toboláře i samú, velel toho opatfiti pcfinami a ona jest v lom utekla i s samym, v.tom sem slyšela od rychtare, jiż jest mi zvyjebenś k.... i s Jotrem utekla. — Jan Koruna vostrużnik: V sobotu po S. Janu Kititeli, kdyż jest umřel Václav Stehlík, přišel sem k rat- houzu ráno, promluvil sem ku panu rychtářovi, že jest již umřel ten rančný a on řekl, pán Bůh buď jemu mi- lostiv, pak sem řekl, kdož bude na pohřeb nakládati, já nemám žádnýho peníze, i řekl mi zase, proč ste ho při- jímali, co já vím, co jest mi potom, já sem mu řekl, když ste ho zamordovali, dejtež ho pochovati a on mi řekl, v hrdlo Ižeš, nezabil sem já ho, tam máš v šatlavě, kteříž jsou ho zabili, viň je sobě, chcešli, ukovaný; já sem řekl, bude je jiný viniti než já, co jest mi potom i řekl sem, co pak s nimi dělati, já ho káži přinésti před rathouz a pan rychtář řekl, nečiň toho, dojdi ku panu rychtáři císařskému i šel sem a z poručení pana rychtáře dány jsou mi 8 k. míš. na pohřeb. — Pavel Kovář, ne- vidomý hudec: když sem já jim těm pánům sloužil a šenkýř hospodář přivedl právo na ně pravíc, že jsú zločinci, já sem o tom nic nevěděl ani oni, potom sem jich prosil kolikrát, můj milý pane Jenc, můj milý pane Václavc, nechte těch tancův, jistě hospodář půjde po právo, seďte à pijte radèi, ver vzejtra celÿ den budu naten kolovrat hráti, prosím pro pána Boha, přál bych vám jako sám sobě, jako dobrým přátelům, nebo příjde-li pan rychtář, pobéře nás všecky do šatlavy. Oni: můj milý Pavle, proč nâm nemaS slouziti, dalit sme již některý český, ještě o některý nic není a šenkýřka, prej Pavle huď jim, huď, nebojte se toho mýho šelmy zrádci, když mám jaký hosti a mám který peníz utrZiti, hned mi je zażene, vv se ne- bojte, já vám za všecko slibuji právo, sem nepůjde, jest dům páně pergmejstru, ty Pavle hud a on zrádec, když jest se užral, nechť jde spat a nebožtík Vác'av i Jan dáti mi chtěli po českým gr., řekli, můj milý Pavle, již s námi kvas i počal sem jim housti k tanci i tancovali a právo přišlo, přived je šenkýř sám, s nahým kordem vskočil mezi ně, já nic o tom trochy nevěděl, předce sem jim houdl, když sem pak uslyšel křik mezi nimi, teprva za- stavím, co by to bylo a volám na pachole; já řku Janku, Janku, kde jsi, pod sem a on (ed sem i iku, co lo dólaji, a on prej pan rychtář s pacholky s biticem, moc jich přišlo a šenkýř s dobytým kordem běhá mezi nimi, řekl sem, co dělají, a on prej již jeden leží zabitý, já se optal kdo a on prej, pan Václav. Rekl sem, kdo jest ho uhodil, on řekl, nevím, počal sem spáti na lavici, vstal sem a on již leží, pak naň lili pivo, vodu, chtěli ho vzkřísili a on chrčel a Krištof prej vzal ho pod paźdi, zdvihal ho, aby ostřizvěl, jíní naň lilí pivo a vodu, jáť sem toho ne- viděl, než ptal sem se pacholika, pravil mi o tow, kdyż ho nemohli vzkřísití, ptal sem se, kdež jest Jan, prej stojí svázaný s tou mladší šenkýřkou v femenich a pan rychtář velmi se horšil, lál k..., když vidíte u dobrých lidí peníze, vošiditi je hledíte, ani sobě pána Boha i do- brých lidí nevážíte, lotrujete sc, pak šenkýř řekl, pane rychtáři, vopatřtež ho zas aon řekl, zvyjebený prazrádce, což mi ho velíš opařiti a ty jsi snad příčina jeho, však žádný nemá kordu dobytýho než ty, snads mu to sûm udélal, hleď že nemá žádný kordu dobytýho než ty, mi prej opatří ho 

Strana 123
1. Prolí domu Chřenovému. dobře, aby mu se nie ncuskodilo, podle prej vy do Sallavy, pak řekl, dej sem ten váček, jaký jest, та v něm peníze, on prej, mám okolo 40 k. jaký peníze, a on všecko prý český gr., měl sem víc, ale utratil sem, jest okolo 40 k., šli potom a já taky domů, i šenkýřka svýmu muži řekla, zrádce, šelmo, psc, co jsi spiskal, přijde-li k tomu, budu na tebe přísahati, že ho žádný nezabil, než ty prazrádce a on se hnal za ní s dobytým kordem, utekla inu do komory, ji mu fekl, odevfi mi a on fekl: hle Pavle, pravil sem, aby šel domů a nechal toho tak, i víš i, že sem prosil, já pro pána Boha, aby toho ne- chali tak a musel sem jim slúžiti, bych nechrčl, šel sem potom v tom pryč. 6. 1568, 26. července. Annu umřel Jan Medař, hor viničních Pražských. 7. 1568, 19. srpna. Rukop. č. 172 f. 32. Ve čivrtek po sv. Agapitu stal se popis statku pozůstalého po někdy panu Janovi Medaři, ty casy pergkmistru Вог viničních u přítomnosti pánuov radních pana Augustýna apatykáře a pana Pavla Moravy od zlatého kola. Predkem a nejprve duom na rynku pod loubím slove Mcdarovsky vedle Capkovic a Ondřeje Mečíře obostranně, item druhý duom slove Stodola, item třetí duom na břehu za Zidy mezi domy Bílka pekaře a Pavla krejčího obostranně le- žící. Item vinice na Žižkově, jinak v Wolfovć hofe, s lisem, kteráž drží puol desáta strychu ancb cožkoli s zapačím; item zahradu s kouskem vinice za Horskou branou ležící mezi Vita Reřaby s jedné strany a Prunarovou z strany druhé; item druhá zahrádka vedle vrchní s kouskem pole. Nájem z domuov: Item z Stodoly šenkýřka dává 24 kopy míšenské do roka; item od sklepu nádobního 2 Корё misen., item (62 od sklepu, kde jabka chovají 2 Корё miSen., item lóż od sklepu puol druhć kopy misenskć. Też z domu za Zidy: item hospodář dává 12 kop mišen. lem žid dává z nového stavcní 18 kop. mišen. Item z pokojíčku tři kopy mišen., z zahrádky, kde pole mají, z nájmu do roku dávají 8 kop mišenských. Svrchky: Nejprve dole v světničce v stole kosyřu i s žabkami 10. pilka malá jedna. Item v almaře malé Novej Zákon latinskcj. Druhé knížky traklat a svátosti, Item tytulář svázanej. ст knížka (Ouidonova nevázaná o válce Trojanské. Item černý nużky maly, biitva a skryplorál. TJtem dvě pouzdra nožnóv zandalových, potom pět kostónnych a Lii zanda- lovć. ltem cepii módónnych velikych i malych 15. Ист jeden špulíř velkej a druhej malej. Item forma do trouby. Jem kotlíček stříbrný po krajích pozlacený, Item v druhé almaře naproti Kronika Ceská starí, potom jiných rozlič- nych malych kniżek 16. ltem též patery knížky Jalinsky a cesky. [tem knížky maličké rozličné. Item škatule, kde kvitancí sou. Item stříhacka měděnná, rohy jelení, jeďna slánka cínová, item dva kofliky v pouzdře, jeden do dru- hého vehází. Item v krabici zápisové vinic a zahrad. Item vosíní truhla jedna veliká, item papíru dobrého puol sedma rysu, hem lacinčjšího 18 rysů. Item puol třetího rysu černého trhacího papíru. Item nahoře pod krovem v malé světničec dva čalouny, dvě ručnice, jeden burdýř, šperloch z vozu, almárka malá, stůl jeden, dva koberce chlupatý, hrnec v kamnách, v síni stůl židlička jedna. Též nahoře v komoře; item kožích kunní damaškem pošitý dlouhý ženský. Ист dva šaršouny veliký a dva tesáky a jedna šavle. ltein zvonček mosazný. Item s postel šatuov, tří polštáře, peřina svrchní a spodní, 2 prostěradla na proti v druhé komoře ра(сту rohy s hlavami jelení, ite:n pa- píru 45 rysů dobrého bílého. Item soudek Inu dělaného. ltem černýho papíru k trhání veliká hromadu, nemohli sme Vełeslavin. Na den sv. měšlěnín Star. M. Pr., pergmistr 1. Proti domu Chřenověém. 123 ho přečísti. Na mazhauze jest plno nádobí mosazného zapečetěného. Item též na mazhauze ve třech almarách, v jedny mnoho rysů papíru, v druhé vosny, nože, nebo- zczy kratce a v třetí rozličné haraburdí. Item 4 koberce v pokoji a dek bavlnou procpávaný a pošitý tafalcem. Item nahoře kde kuchařka líhá, spodní peřina a svrchní a poduška s povlaky. Item, jako pachole líhá, jedna malá peřinka a polštář. Item, kde Bartoloměj líhá, dvě podušky spodní peřina a svrchní s povlaky prostěradlo. Item v komoře hořejší dvě sukně mužský odčvatcí, jedna šam- latová hřebíčková a druhá černá dobrého sukna a suk- nicka hřebíčková šamlatová votahla. Item Ženský šaty, sukně dvě lykytový, obě zlatý barvy, u jedny živůtek aksamitový a u druhy tykytový černy oba. Item hazuka černá ferštatová s prymy planýho aksamitu, ilem dva šorce bílý plátěnný v almaře. Item sukně hřebíčková lyndyšová. Item čepice tykytová. Tylo věci všecky byly v almaře: Item dvě košile pancířové, jedna pěkná tenkých kroužků, druhá tluščí, obě s voboječky. Item zarukaví s šorcem, item 4 tesáky a dvě šavle, item v jedny truhle rukavečky a roušek koliks a 4 rouchy vyšívaný. ltem jedenáct kusů kun malých i velikých, item v truhlici malý knížky roz- ličný malý, na kterýž napsáno numcro I., v truhle povlaky čelední, na který numero 2. Jtem též v veliký truhle plátna a vinucí šaly, na který numero napsáno 8. Item v veliký truhle tři truhličky maličký a rozličné haraburdí v nich, na kterýž numero napsáno stojí 4. a sic rozlič- ných věcí od plátna i košile ženské. Item kancionál český s puklami. Item též truhlice jedna plná knčh, na který numero 5 napsáno stojí. Item též v trullici numero 6. dvě prostěradla a dvč cejšky kmentový. Ilem šatuov lož- ních v ty komnatě, 7 peřin a 2 polštáře s povlaky ně- ktery. Item v almaře malé listy rozličné s visutými pečetmi a některé knížky. Item v pytli šafránu a zázvoru nemálo, Item nahoře pod krovem celá zbroj s peklhaubem i s ru- kavicemi. Item nádobek cínových větších a menších 10. Též jeden žejdlík, jedna puolka a čtvrt žejdlíka — Létha oc 69 v ponděli po památce Moudrosti Boží: z poručení pana purgkmistra panuov vzaty sou tyto včci z truhly velké v komoře nahoře při přítomnosti pana Brykcího Krucburského, rychláře městského, tři prostěradla, dvě cíšky z podušek a též dvě cejchy na velké peřiny a man- żelec Vaclava Medaře dány. 8. 1568, 5. října. Rwkop. č. 1172 f. 58. V středu po sv. Františku z poručení pana purgkmistra a pánuov stalo se šacování některých včcf, které by k zkáze přijítí měly, mezi bratřími Medaři Václavem a Bartolomějem, též v nepřítomnosti staršího bratra Rehoře, syny pozůstalými po dobré paměti panu Janovi Medaři, měštěnínu Starého Města Pražského, u přítomnosti pana Jiříka Žamberského a pana Pavla od zlatého kola, pánuov radních a pana Ambrože Nettera. Item papíru dobrého 44 rysy, jeden každý rys po 18 groších bílých. Též papíru karlovýho 84 rysy, jeden každý rys po 10 groších bílejch, lo všecko v komoře nahoře. Item papíru dobrého 13 rysuov, jeden každý rys po 18 groších bílých. Též papíru trhacího puol třetího rysu po devíli groších bilejch. Item jeden rys za jednu kopu a pěth grošů bílých to všecko dole v almaře a v truhle učiní zaň 45 kop mišen. Item papíru kartovýho 84 rysy, jeden každý rys po 10 groších bílejch, učiní 11 kop 10 grošů vše mišenských. Item trhacího papíru čty- řidecti puol desáta rysu, jeden každý rys po 9 groších bílých, učiní zaň 14 kop 51 gr. vše mišen. Též jeden rys dobrého papíru za jednu kopu a 10 gr. vše miš. Summa za ten všecek papír svrchu jmenovaný učiní za něj 72 kop 21 grošů vše mišenských. Item vozimního 

Strana 124
I. Proli domu Chřenovému. 124 semencc puol dvanácta věrtele, jeden každý vértel po 12 gr. bílých, učiní zaň puol pálý kopy a 6 gr. mišen. Też ptačího scmence puol šestnácta věrtele jeden každý věrtel po 8:gr. alb., učiní zań 1'/4 kopy a 5 gr. miš. Též ptačího prosa míchaného puol sedma vértele, jeden každý věrtel po 5 gr. alb., ačiní zaň 1 kopu 10 gr. miš. Též bílé hořčice 8 věrteluov, jeden každý věrtcl po 8 gr. alb., učiní za ní 2 kopy 8 grošů mišen. Též řepnýho se- mene 3!/, vértele, jeden každý věrtel ро 6 gr. a třech penězích alb., učiní za ně 45 gr. miš. Též petruželného semene puol včrtele, učiní za ně 8 gr. mišen. Též kopru zahradního 5!/; vértcle, jeden kaZdy vértel po 5 gr. mišen., učiní za né 40 puol vosma gr. misen. Též odváZeno anýzu jeden centnýř 39'/; libry, jedna každá libra za 8 krejc., učiní zaň 6!/; kopy 8 gr. 1 d. mišen. Též koli- andru odváženo jeden centnýř a 2 libry, jedna každá libra za 1 gr. mišen., učiní zaň 2 kopy 2 groše mišen. Též kmínu černého nemálo, ten jest Václavovi přidaný. Učiní toho všeho summa za papír i semena devadesáte jedna kopa, čtyřidceti puol druhého groše jeden peníz vše mišen. Item Václav Medař přijal k sobě na svuoj díl svrchu poznamenaných věcí v té sunmě při přítomnosti osob nahoře poznamenaných, též Bartoloměje Medaře bralra svého mladšího. * 1570, 8. května. Rukop. č. 2013 f. 14. Uroz. p. Adam Lehnar z Kouby, doktor v lékařství, koupil vi- nici 8 str. na hoře Vítkovské, jinak Žižkovské, od Anny Pečárkové za 750 k. m. Stalo se v středu den Nalezení sv. Kříže. * 1570, 18. listopadu. Rukop. č. 2013 f. 150. P. Adam L. z K. koupil vinici 4 str. na Wolfové horc, jinak Žižková, od Sebestiána Kohejla za 300 k. m. Stalo se v sobotu v ochtab sv. Martina. * 1571. — Rukop. č. 1050 f. 192. (Svědomí mezi Jiříkem Němečkem kodčím z jedné a Vítem Žižkou též kodčím z strany druhé. Act. die Elisabeth.) Jiřík. Měch šenkýř svědčil: To vím, že Kovář kodčí mluvil o Vítovi Zižkovi, že jest ukradl měšec, když jeli s arciknížetem do Bobatýho Mnichova. Potom Němeček, slyše to od Ríhy kodčího, přišel do Stodoly k Václavovi Medaťovi a Vít Zižka tam seděl a připil Němečkovi a Jiřík mu řekl: nechci s tebou píti. poněvadž si zlodějem, pokudž se z loho nevyvedes. Jiffk Kurfiršťt kodčí: Seděli sme v Sto- dole, potom Žižka dal nám poctu a my k nému prisedli, zaplatil svůj řád a pil s námi. V tom přišel Němeček, Vít dával mu poctu a on nechtěl píti. Plal se ho: proč Jíro nechceš píti. On prej proto, žes ukradl měšec s pe- nézy. On řekl: kdo by to mluvil, abych jej ukradli, v hrdlo lže. Já trestal Němečka: Jíro, nech těch řečí, však to o tobě mluví Kovář, rychtářův bratr. K tomu přistoupil Měch, však jest prej tak. není tomu puol druhý hodiny, jak o tobě zde to mluvil před dobrými lidmi. Já v tom odešel, seděl sem s hospodářem. — Jan Vozka kodčí: Když sme byli na víně v Stodole, přišel Němeček Jíra, dával mu Žižka poctu; on od něho sklenici vzal a ptal se, kdo mi to dává píti. Žižka řekl: já dávám. On se do třikráte ptal, pověděl, já dávám. On prý: a ty jako si měšec ukradl. On ob to osvědčil mezi námi i řekl Němeček: však jest to Kovář mluvil. Blažej Bran- dejský kodčí: Bylo to tuším na Vše Svatý, seděli sme v Stodole u Mcedaře, přišel Němček mezi nás —: 9. 1571, 24. bfezna. Ru&op. č. 2121 f. 318. Stalo se porovnání mezi Rehořem, Václavem a Bartolomějem, bratřími vlastními, sypy po panu Janovi Medařovi o dě- dictví: Předkem Rehoř, syn nejstarší, ujal jest za svůj 1. Proli domu. Chrenovému. dědický díl ze všeho toho stalku — vinici na Žižkově 10 str. mezi vinicemi Konvářskou s jedné a Vyžralovskou z strany druhé ležící — s podvíním, hájíčkem a jámami břidličnými, s lisem, k tomu také dvě zahradě za Horskou branou mezi vinicí Reřábovskou a oebcestiána l'runara le- žící zdí vůkol ohražené. Item Václav a Bartoloměj, bratři mladší, mají Řehořovi, bratru svému, ze všech svrškuov společně vydatí puol centnffe nádobí: cínového dobrého, s loże šatuov ložních hodných s dvojím povlečením, it. košili pancířovou po jicb panu otci pozuostalou. Václav, drubý bratr, ten za svůj díl ujal dva domy, jeden mezi domy Ondřeje Kuttnaura mečíře a domem p. Jakuba Sindle, jenž Stodola slove, a druhý dnom za Zidy mezi domy Jana Bílka pekaře a Payla Kajicího s zahrádkou, it. svršky všecky, což jich koli zuostalo. — Bartoloměj nej- mladší za svůj díl ujal duom proli rathonzu mezi domy Ondřeje Kuttnaura mecie a domem Rou$ovskym le7fc( a k tomu polovici všelikých svrškuov domovních i klenotuov. A on Bartoloměj povinen bude v tom svćm domu Re! o- řovi, bratru svému, v pokoji hořejším volného a svobod- ného bytu do roka --- pifti. Coż se pak dluhuov, jimiż jest p. Jan Medar a pani Anna, manželka jeho, jakožto vlastní rodičové jejich lidem povinní byli, ty všecky dluhy Václav a Bartoloměj: вл sebe přejímají, však na tento jistý způsob, že Rehoř povinen bude — k zaplacení těch dluhův 100 k. m. dáti, Než z strany dluhuov, jimiż jsou zase lidé povinní byli p. Janovi Medařovi, o 10 sc mají vSickni tři bratří — na rovné díly poděliti. 10. 1574, 14. října. Rukop. E. 2148 382. Stal se frejmark o don:y mezi dr. Adamem Lehnarem z Kouby z jedné a Václavcm Medařem, též Agnežkou m. z strany druhé takový, že dr. Adam L. postoupil jest domu svého Jerusalem řečeného Václavovi Medatovi, zase Václav M. a Agnežka postoupili jsou domu svého proti sv. Mikuláši ležícího, od starodávna Stodola řečeného, v němž bydlejí, kteryżto duom na Václava v podílu otcovském po někdy Janovi Medařovi, otci jeho, jesť přišel, immocně postupují dr. Adamovi Lehnarovi: Dorotě z Oturštoríu, m.j. Za kte- ryito duom Stodolu on dr. Adam -- 287', k. gr. č. piidal. Act. dic Calixti. % 1577. — Rukop. & 1 51 f. 55. (Svědomí mezi Matesem iSarem, Femesla pekaiskóho, z jedné a Annou Floriana Prstena icznika manżcJkou, fer. II. post Nativ. Mariae.) Anna Kropóckovd hrneitka svedQila: Přišla sem s naší pannou a s nějakým sousedem z Blatný, pili jsme víno v Stadole; Koiata byl tam i pohlavkoval tohoto Matesa za štokem, on jen hleděl co střeštěný a tento ho třesk, třesk pohlavkem. Nebylo na tom dosti; pobízel ho: poď ven šelmo. I vyhnali se ven a Florián řezník byl při Košatovi a s tímto nějaký druhý člověk. Košata vydíral tesák Matesovi a druhýmu Florián; seděli na nich co na hovadech, tak je prali, pohlavkovali, hlav bili o zem. Nemohli dlouho vzíti tesáku Matesovi, vydřevše mu jej; veřeje sckal u vrat proti apatece, divně sobě po- čínal. Poslali po právo. — Mandalena šenkýřka z Sto- doly: šel Florián od svýho stolu k Matesovi, kdež sám třetí seděl, lámal jím ruče a tloukl jeho rukou vo stuol a dal Matesovi políček. Potom s svými pomocníky Ilorián šel ven. —- Martín Rutta od doktora Adama z apateky: Ponejprv co se stalo v domč, nevím, než co vně. když oni vyšli, tehdá reznici za nimi, šelm jim nadávali a láli. Tehda Matesa Fišara straje chtěl se jim vydříli na ty řez- níky, Mates prosil ho, aby se upokojil, držel bo a vedli sc aZ proti Jozefovi kožišníku. Rezníci sbírali kamení, šelm jim nadávali. "Tehdy Matesüv streje vydřel se jemu s dobytým kordem a běžel na ty řezníky. Tehdy oni 

Strana 125
1. Proli domu Chřenovém. utekli před ním do domu, jeden vně řezník zuostal, když k němu přiběhl s kordem dobytým, podskočil ho on a porazil, ale on nan napréh’; ani ho ncchtél uhoditi. Potom když viděli druzí, utekli před ním do sing, vyběhli zase a na toho, který ležel, prali ho. Nechtěl kordu pustiti. Mates šel za nimi, ani v úmyslu neměl, aby chtěl kord dobýti nebo někoho uraziti, Při tom přískočil jeden řezník k němu a chytil ho za krk, piirazil ho k stónt k Stodole a kamenem uhodil ho mezi voči na čelo, až mu krev voči zalila. Potom ho vzal, tahal ho po strouze po blátě, neb se mu brźniti nemohl, tak byl vopilý. Chtěli: mu kord vydříti. Potom pliskocil druhy, vydfel mu kord predce, tomu Malesovi, jeden ho držel, pral, tloukl a po zemi smejkal a v (om, jakZ bo tak smejkal, pfiskocil ten Fcznik, kterýž se uřezal pravíc, Ze by mu mèl Mates tu rónu ud&- lati, toho jest mu ncuddlal, neż lu se uřezal, když po- mahal kordu vydirati, v ty se hromadć ufezal lim kordem. — Martin Ratiborský: Mates vedl svýho strajce z domu Stodoly, a když bylo za robein, vytrhl se Hons. straje jeho, a běžel s dobytým kordem a Matcs šel za ním, ale kordu nemčl dobytého; prosil svého strajce, aby dal pokoj. A Kosala přišel k Matesovi a dal mu v tvář kamenem a tak mu ten kord vydral, vláčel Matesem po blátě. — Jan Rouček: Když sem byl v domě p. doktora Adama, kdež slove Stodola, tu jsou se vyhnali z zadních vrat ně- jaký JJon», kterýž jest tovaryšem na zámku, chtěje do- bývati kordu na řezníky a on Mates jeho jest za kord držel a odtud odved]. 11. 1578. Rukop. č. 1052 f. F. 7. (Svědomí Jana Malečka proti Adamovi T.ehnerovi z Kauby doktoru.) Václav Medař svědčil: 'Toho sem povědom, že Jan Maleček ke mně přišel do domu mýho, v kterým sem byl, v Sto- dole řečeném a žádal mne, abych jemu kout, kterýž by k jeho domu dobře náležel, odprodal, což sem tak učinil a s ním se o něj smluvil, tak, aby on stavěli, jakž zápis vsobě obsahuje, mohl. Ale nicméně okno, kterýž jest na schodich do Stodoly, kdyby stavél, aby je zazditi mohl, ale že jest toho zápisem kněh nevložil, to jest sám tím vinen, mně víny dáti nemůže. Gorvas mavr: že »cm to okno, o kterém jest ta rozepře, zazdíval, byla v něm mříže a my ji ven vyňali. — Antonín Capitán: Toho sem povědom dobře, že byla na těch schodech do Stodoly v tom okně mříže, která se mohla odvírati i zavirati. Potom to okno dal Václav: Medař zadělatí. A jeśtć ty mříže: mají někde v p. Adamově krámě aneb někde v domě. A do p. Adamovy kuchyně zadělalo se půl okna. 12. 1579, 9. září. Rukop. č. 2019 f 33. My Rudolf druhÿ oc. oznamujem tímto listem všem, jakož jest slov. Adam L. z K.. v lékařství doktor, věrný náš milý, v držení jedné vinice při městech Pražských na horách Ziżkovskych tak řečených 24 str. míry držící, z kteréž se podle vyhledání při ouřadu našem perkmistr- ském toliko plat zádušní ke třem farám a kostelům v do- tèenÿch méstech Pr. platí (k sy. llaštalu 45 gr., k sv. Michalu v St. M. 40 gr., k sv. Stěpánu v Nov. M. 24 gr. a do špitalu bliz mostu Pražského 8 gr. 1'/9 d. 6.) i pro- šení jsme s ponížeností od jmenovaného Adama 1., po- něvadž se o tom netoliko v knihśch perkmistrskych, ale ani żńdnć lidskć pamèti, aby kdy jakej vinnej perk- recht z té vinice placen býti inčl, nenachází, nýbrž vždycky za svobodnou bez perkrechtu od jedněch druhým prodá- vána — byla, abychom mu toho pro lepší a hojnější bez- pečnost inajestAlem naším milostivě pojistiti a potvrditi ráčili. K jehožto prosbě naklonční jsouce, protož s do- brým rozmyslem, naším jistým vědomím, imocí královskou I. Proli domu Chfenovćmu. 125 v Čechách a s radou věrných našich milých jemu Ada- movi L. —, dědicům a budoucím jeho takovou vinici — od perkrechlu sme osvobodili a timlo listem na3im osvo- bozujem. Jenż jest dán na hradě našem Pražském v středu po Norození P. Maric —. ® 1580, 3. března. Rukop. ¢. 1134 f. 311. Nedle toho, kdež jest J. Mti C. pergmejstr hor viničních Praž- ských Jan Ornius z Paumberka podle jistého poručení pánů rad zřízené komory království Ceského, jehož actum jest v sobotu po sv. Dorotě léta tohoto ete. 79. s bra- třími Medaři, s Václavem, Rebořem a Barlošem, srocen ku práva tomuto z strany počtu z pergrechtu přijatýho od někdy Jana Medaře, otce jich jmenovaných bratří, kdoby jim povinen byl, postavivše se obě strany ku právu bratři Medařové jako původové k provozování, že by tím počtem povinní nebyli. Podali nejprv ku přečtění suplikací panu purgmistru a pánům svědčící, potom Zří- zení Zemské S. 8., dále svědomí rejstry zavedeného, vejše i jistého artykule s dovolením J. Mti pánů rad nad appelacími jim vydaného, k tomu mluvíce, že předně Zř. Zem. ukazují, kterak syn za olce není povinen počtu pánu, u koho otce sloužil, činiti; z svědků takć porozumóno, že oni register a jiných věcí k ouřadu náležejících se ne- dotÿkali, ale Jan Ornius z P., toho času pisaF outadu pergmejstrského, kterejž hned po smrti otce jejich vysla- nejm dvěma osobám radním bránil pečetiti komory, v které ouiadni vóci byly Jana Medaře, otce jejích, pravě, že jemu to náleží — a potom knihy i rejstra všecky o svý ujmě bral i na kolečku odvézti dal —. A poněvadž oni nic za sebou nemají, než on všecka rojstra — k sobě pobral, sou té naděje, že — on počtem z pergrechtu přijatého J. Mu C. bude povinen. -- Proti tomu Jan Or. z P. mluvití poručil — Ze — po smrti Jana Medaře maje on Jan Ornius instrukcí, aby pro opatření gruntů lidskejch knihy, do kterých se gruntové zapisují, k sobě přijal, tak jest se zachoval. — Tu [bylo nalezeno, že] dává se jim bratřím Medařuom v tom za právo, že on Jan Ornius, jakožto tehdáž písař téhož ouřadu, počtem z perkrechtu od někdy Jana Medaře přijatého jest povinen. Act. fer. V. post Reminiscere. 13. 1580, I. července. Rukop. č. 473 J. 229. Jakoż p. dr. Adam Lebnar z Kouby obeslav ku právu úřadu šestipanského Jana Malečka, vinil jej z toho, kterak před některou nedělí jeden šar cihelný při domě jeho, Stodole řečeným bez vůle a dovolení jeho sebrati dal. -- Proti tomu od Malečka za odpověd dáno, že takový šar zespod pod krovem udělán: byl a žádná kapaličná voda na něj nesla. Pan doktor pak o jeho vlastní vče se domlouvá, nebo ten kus zdí ku jeho domu vlastně přináleží. | Zase od p. doktora oznámeno, že tomu odpírá, aby ta zeď jeho bejti móla, neż że vlastně k domu jeho přináleží, nebo jeho Jana Malccka duom jest toliko jako ndky přílepek a v prostředku domu jak by taková zeď mohla jeho býti. Než kdyby on Maleček svého stavení nepovýšoval, byl by jeho šar cihelný v svej celosti bez porušení zuostal. Tu pdni -- nalezli: poněvadž Jan Maleček zlepšujíc sta- vení své krom mimo způsob starodávní povejšití jest dal a tou příčinou šar cihelný na vlastní zdi p. doktora sc- brati poručil, skrze kterýžto cihel z té zdi sebrání jemu p. doktorovi zamrskováním od deště nemalá škoda se děje, z těch příčin on Maleček túž stranu dotčené zdí páně Adamovy vedle žlabu svého dřevěného ležící na li cihly zvící zvejšíti nad svůj žlab jest povinen. — Act. fer. VI. post Petri et Pauli. 14. 1583, 12. biczna. Rukop. &. 2205 f.04. (Adama Lehnara z Kouby, v lékařství doktora, testament) Ve 

Strana 126
1. Proti domu Chřenovému. 126 jméno svaté a nerozdílné Trojice, amcn. Já Adam Lebnar z Kouby, doktor v lékařství, jsa od pána Boha v nedo- statku zdraví svého postaven, ale pamčti a rozumu zdra- vého užívaje, předně duši svou milou krví Syna Božího vykoupenou vjeho svaté Božské ruce z víry, že ji k sobě přijítí ráčí, duověrně poroučím, statek pak svůj všicek, kterýmž mne pán Buoh z požehnání svého, mohovitý i nemohovitý, i na dluzích, listech, šuldpryfích, klenotech, hotových penězích, domech, vinicech, zahradách, dědinách naděliti ráčil, a summou všecko odkazuji a poroučím Vol- diřichovi a Adamovi synuom svým a Johance dceři své, však na tento zpuosob: Předně nejprve tu suminu všecku, kterouž za pány Gerličany a vobcí jich na ouroku jistotou listu pod pečetí jejich zjištěnou mám, poroučím a dávám nadepsaným Voldřichovi a Adamovi, synuom svým, na rovný díl, však na ten zpuosob, aby ta summa za týmiž pány Gerličany dotud, dokudž by leth svých nedošli, zuostala a z těch peněz aby užitek týmž synuom mým vycházel. Též Johanně. dceři své, z statku svého poroučím a dávám tři tisíce kop míšenských těch, kteréž za pány Trčky listem hlavním unjištěné mám, takové peníze aby od po- ručníkuov mých podle mého jim duověření a oznámení jí k ruce na užitek obráceny byly a dal-li by ji pán Buoh k létóm a poctivému vdání přijíti aby jí taková summa tři tisíce | s užitky z lé summy vzešlými v roce po jejím vdání vydána a postoupena byla. Poněvadž děti mé sou leth nedospělých a věrného opatření potřebují, ustanovuji jim mocné otcovské poručníky paní Kateřinu Sixtovou z Milešovky, paní máteř mou milou, paní Judith z Kouby sestru svou milou, pana Jana Mráza z Milešovky a pana Gregora Lidle z Lidlova, J. Mti Císařské ouředníka nad Ungelicm, pány švagry a kmotry své milé, tak aby oni dítky mé milé předkem ke cti a chvále Boží vedli a statček můj všicek. na čemž ten koliv náleží, spravovali podle mé veliké k nim duověrnosti, co nejlépe budou moci, dítky mé milé s manželkou mou milou (pokudž by ona stavu svého neproměnila) stravou, oděvem i všemi potřebnými věcmi z téhož statku mého poctivě opatrovali. Kdyby pak manželka má slav svuoj proměniti chtěla, z téhož statku mého mají jí pět seth kop mišenských, které sem jí obvěnil, vydati a třetí díl ložních Ššatuo a cínového nádobí též třetí díl a mimo to ještě z lásky manželské poroučím jí sedm set kop mišenských, ty také aby jí po vdání jejím nejdéle ve dvou létech dány byly. Paní Judith, sestře mé milé, aby také z slatku mého v roce po mé smrti vydáno bylo dvě stě kop mišenských a dětem nebožky paní Evy, sestry mé, všeckněm společně dvě stě kop mišenských aby vydáno bylo, když by k místu přišly. Panu Martinovi Silvanovi a Urbanovi šen- kýři mému aby po mé smrti po pětmcezcítma kopách mi- šenských vydáno bylo, poroučím. Dítky pak mé aby přede všemi včcemi od paní báby a paní matky své i od pánuov poručníkuov v bázni boží k pobožnosti, dobrým mravům a k učení svobodnému vedeni byli, v tom žádných ná- kladuov z statečku nelitujíce, a af se jim pracceptor do- statečný a ciného živola chová, spuosobí; Voldřich i Adam, dá-li jim pán Buoh toho dočekati a toho čas bude, do Italie neb Gallí na učení odešli a ti, aneb s dobrým a pobožným tovaryšstvem ancb naschválním pěstounem neb pracceptorem mužem hodným, v čemž také mám ku panu doktorovi Jiříkovi z Sudetu lu naději, že on jako pan kmotr muoj milý podle mé žádosti k němu několikrát učiněné, co se dítek mých učení dotýče, pánuom poručníkuom raden a pomocen bude. Dcerka pak má v bázní boží podle po- božnosti ať se také hospodářství: při paní bábě své aneb při paní Judith, sestře mé, cvičí a když by jí pán Buoh I. Proti domu Chřenovému. k létuom dospělým ancb k vdání dochovati ráčil, také jest tato vůle má, aby páni poručníci aneb synové moji z statku mého (mimo ty tři lisíce jí napřed dané) ještě pět seth kop mišenských aby na vejpravu její konečně vynaložili.. O vostalek pak statku mého aby rovným po- dílem synové moji, když by k létuom dospělým pán Buoh jim přijíti dáti ráčil, poděleni byli. Biblioteku a apatyku se vším jejich příslušenstvím, nic nevyměňujíc, to obé aby při tom z synuov mých, kterej by gradum doctoratus in medicina přijal, zouplna zvuostalo ; pakli by to obou dvoum pán Buwuoh ráčil dáti, aby se dva voba o to bratrsky a laskavě rozdělili. Jestliže by pak jeden z nich ad juris prudentiam nakloněn byl a v ní také gradu dostal, tomu aby drubý bratr čtyři sta kop miš. za apaléku a za bibliotéku na jiné knihy vydal. Sem pak té celé naděje k dítkám svým milým, že paní báby své, paní máteře své a pánuov poručníkuov poslouchati a ve všem dobrém jimi se spravovati budou; a jestliže by které z dčtí mých (čehož, pane Bože, uchovati rač) podařiti se nechtělo, proti pánu Bohu, proti poctivosti své nětco předsebe bralo, pány poručníky se spravovali necbtělo, to aneb ten aby z dědictví mého vymazáno bylo a páni poručníci, dada mu deset kop. miš., ničímž mu více povinni z mého sla- tečku nebudou. Kdyby pak které z dětí mých dříve věku dospělého nevybyté umřelo, z umrlého na živé pozuostalé plným právem díl jeho připadnouti má. A jestliže by pak všecky dítky mé (čehož, pane Bože, uchovati rač) pomřely, tehdy ten statek muoj všicek imá připadnouti rovným po- dílem na paní Kateřinu Sixtovou z Milešovky, paní mateř mou milou., na Dorotu, manželku mou, z Ottršdorfu, na paní Judith, sestru mou z Kouby, na pana Jana Mráze z Milešovky, na pana Rehoře Lidle z Lidlova a na dítky nebožky paní Evy, sestry mé, v společnosti také jeden díl. Bibliotéku však, tu vyměňují, la aby pospolu zuostala a dochována byla aneb něklerému synu z sester mých aneb některému synu pana Sixta z Ottršdorfu a to tomu, kterýž by in medicina gradum doctoris ancb při nejmenším magisterii in philosophia dosáhl. A jestliže by kdo této mé poslední vuoli a tomuto kšafiu mému místa nedával a jemu na od- por byl aneb vždy nětěcho více mimo to hledal, ten aby ani toho, což mu odkazuji, užíti nemohl, nýbrž též tako- vému páni poručníci toliko deset kop miš. dadouc aby ho z statku mého vybylí. A mimo svrchu jmenované mocné otcovské poručníky naději zvláštní mám k uroze- nýmu panu Václavovi Gamaritovi z Rovin, J. Mu Císařské při appellacích raddě, kterémuž na památku koflík, v němž jest Salvator, a urozenému panu Václavovi Sturmovi z Hyrš- feldu, míslosudímu království Ceského, kterémuž frýdl v aksamítové pošvě poroučím, jakožto k pánuom a na díle kmotruom svým, že oni dítkám mým a pánuom po- ručníkuom ve všem radni a nápomocni pro odplatu boží budou. Jestliže by pak pán Buoh od smrti kterého neb kterou osobu z poručníkuov mých uchovati neráčil, tehdy tímto mým kšaftem pozuoslalým živým tu moc dávám, aby na místě umrlého jiného pobožného a poctivého člo- věka osobu ancb osoby podle dobrého svědomí zvoliti mohli. Nad tímto pak mým kšaftem sobě plnou moc po- zuostavuji buď jej změniti neb tak zanechati, učiniti podle své svobodné vvuole. Pro lepší toho jistotu tento mwuoj kšaft svou vlastní pečetí sem zpečetil a rukou svou vlastní se v něm podepsal. Stalo se v outercj den svatého Ro- hoře, jinak dvanáctého dne měsíce Martii létha tisícího pěltislého vosmdesátého třetího. — K žádosti poručníků a poručnic dětí a statku dobré paměti p. D). Adama Leh- nara — stvrzen — v středu před památkou Božího Těla léta oc LXXXV. 

Strana 127
1. Proli domu Chřenovénmu. 15. 1583, 24. března. Veleslavín. V nedělí na Květy umřel v Star. M. Pr. doktor Adam ILchner z Kouby, lékař pražský. Pochován nazejtří v kostele sv. Mikuláše. ? 1598, 28. února. Rukop. č. 2019 f. 94. P. Jan Anderzes z Ottendor fu koupil sobi, Kateriné z Ottersdorfu, manželce své, — vinici 24 str. na Žižkových horách — od p. Voldiicha L. z K., syna a dědice po p. Adamovi 1.2 K. i na místě Adamu, bratra jeho mladšího, za 3000 k. m. 16. 1600, 4. kvétna. Jan Osterreycher z Lewen- alu, J. Mti C. pti komoře dvorské koncipist, a Kateřina koupilí dům v osadě sv. Mikuláše nárožní Stodola, jinak U divćho muże Feceny od p. Voldiicha T.ehnara z Kouby i na místě Adama, bratra jeho mladšího a let nemajícího, za 1175 k. gr. ¢. Act. fer. V. postridic Invent. 5. Crucis. ®). Cislo 24a. 1. 1415, 28. března. Rukop. c. 2102 7. S2. Lco institor exsolvit lll. s. gr. erga Petrum Mucck ct Katlic- rinam, olim kuderlini During relictam, pro XXV s. super domo propria. Act. fer. V. ante Penthecostes. 2. 1498. — Rukop. č. 2099 f. 212. Elisabeth, relicta. Lewe institoris — recognovit sc teneri in. Xl] s. Petro de Krumlov iusti et vcri debili, quas sibi deputat - - in certis hominibus ct suis debitoribus, opidanis opidi Sedlczan, videlicel in Maly ct in Wich ct Hromadka institoribus ac in Brlo de Czernowic. Act. fer. 111. post luvene. s. Crucis. 3. 1437, 18. března. Rukop. ć. 2099 f. 439. Postquam litis materia vertebatur hucusque inter Johannem Klika institorem. ex una ct Nicolaum Kossik parte ver- tente ex altera pro quadam littera, quam ipse Nicolaus Kossik a Hanussio mercipotatore pro certa quantitate pecunie emit, pro eadem ipse Johannes Klika ipsum Nico- laum impctivit asserendo, se cum prefato Hanussio in eadem ius simultaneum habere, ita quod uno ex ipsis mortuo ad alum viventem ex cis jus in cadem littera debuit pertinere. Ex tunc magister civium et domini con- sules Mai. Civ. Prag. auditis ambabus partibus prefatis cum ipsorum proposicionibus ct obiectis, videlicel qualiter ipse Nicolaus Kossik emisset eandem littleram sinc scitu ct voluntate pxcfati Johannis Klika, per sentenciam ipsorum diffiniivam pronuncciantes candem littcram | ipsi Johanni Klika adiudicaverunt, totale ius cx eadem littera, quod Nicolaus Kossik habere debuit, in ipsum Klikam trans- Ícrentes el transfundentes et ipse Johannes Klika quod candem pecuniam del ct persolvat Nicolao Kossik in duabus scptimanis a dic proscripcionis computando. Act. fer. ll. post dom. ludica. 4. 1439. — Rukop. ¢. 90 f. 44. Johannes de Bozkowie institor ct Margaretha emerunt domum crga Johannem Klika pro XX s. 5. 1440, 6. dubna. Rukop. č. 2099 f. 488. V té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi Janem Klikú z jedné *) К. 1698 konpil Vendelín Benedikt Wilt, taxator při kanceláři České, domy dva nyní v jeden spojený, ná- rožní, Stodola, jinak U divého muže fečený, i s ouličkou pod domem nčkdy Lukáše Tancera od Jana Osterrcychera z Lebenthalu za 4000 zl. ryn. I. Proli domu Chřenovému. 127 a Jankem kramafikem z strany druhé o duom, kterýžto týž Janek u Kliky kúpil a toho doplatiti nemohl a také o bez jedné dvadceti kop gr. dluhu za kupcetvic, jakož týž Janek dlužen zuostává, na kterýžto dluh Jan Klika přijal jest vigiatik od Janka anebo domatik. A tak pro ly véci svrchupsané napřed psany Jan Klika Janka jest nařekl, pravé, Że by jemu nedoplatil. Tehdy p. Matěj od zlaté štiky, přátelský smlúvce, od pánóv purginistra a konšelnov Většicho M. Pr. v té při vydaný a vyvolený, "mezi týmaž stranoma svrchupsanyma takto vypoviedi : aby Janck domu Klikovi postúpil a klíče jemu od něho vydal a vrátil, po- něvadž jeho doplatiti nemuoZ. A jakoż tyż Janck zavdal kniehy Klikovi za pět kop gr. na duom svrchupsany, ten závdavek přiřícká k domatiku a k dluhu svrchupsa- nému lakověto: jestli že by Jan Klika prodal domatik, aby ty kniehy zavdané za viece, nežli by byl dluh svrchu- psaný, tehda to, což by bylo viec mimo dluh svrchu jmenovaný, aby Klika Jankovi navrátil. Act. fer. 1111. post Ambrosii. ® 1444, 20. června. Rukop. č. 992 f. 216. Když jesti znova pře a nesnáz byla vznikla mezi Pavlem pláten- níkem z jedné a Janem Klikú a Dorotú, manželkú jeho, z strany druhé o přistřešie, kteréž jest tyż Pavel udělal na svém dvoře podle zdí domové týchž manželóv a nad okny, kteráž jsú na dvuor Pavlóv z domu jich udělána, pro něžto jsúí na svrchu psaného Pavla sahali, jemu toho přistřešíc pro zasticněníc a zatměnie světla do oken jich dopustiti nechtějíce. Tu páni — slyševše o tu pri vyrčenie úťednikóv šesti pánóv, jenž jsú takově vypověděli: Ponč- vadž jesti jemu týž Jan Klika dobrovolně tu střešku do- pustil udélati, jakož jesti toho hodné svědomic prošlo, i sám sč osobně před nimi seznal —, aby krámce Pavel, kteréž jesti v jich zeď vlomil, k držení toho přistřešic vyňma na své slúpce zavěsil tu střešku a zvedl. I toho jistého nálezu - - páni — jsú potvrdili a pochválili jemu moc plnú dávajíce. Act. sabbalo ante Johannis B. 6. 1447, 17. ledna. Rukof. c. 2099 f. 1020. Když jest ruoznice a nesnáz byla nemalá mezi Janem Pickhar- tem z Jindřichova Hradce z jedné a Janem Klikú, měště- nínem Star. M. Pr., z strany druhé o nčkteraké potra- cenic tafatóv v počtu bez jednoho třidecti, kteřížlo byly jsú jakoż Prokop odtudź z IIradce i on Pikhart pravie, v jednom palíku kmínu vlaského, kterýžto kmín týž Jan Klika od svrehupsaného Jana Pikharta v penězích umluvenych na dluh jest vzal. A on Prokop prve pravený jemu jeho jest puojcil. I páni purginistr a konšelé svrchupsaného města Pražského slyševše Jana Pikbarta s jeho žalobú, kterak by on i Prokopem žádali, aby jim pěkně bylo navráceno na koláči, k tomu také slyšicce odpor Kliky nahoře dotéc- ného, kterak by on kúpil kmin od Pikharta a o jiném o ničemž nevie a ten jest ven také prodal jinému z inčsta bez ohledávánie i rozvazovánie toho kminu, ale kupce nezná aniž ví, odkud jest; k tomu dále vyslyševše svě- domie s obá straná mezi nimi provedená, ty Zaloby i od- pory i také svědomic taková pilně přeslyševše a to všechno s dobrú vážností rozvrhše řádem práv svých i nalezli sú ortelem svým a vypověděli, aby předepsaný Jan Pikhart a Prokop již psaného Jana Kliky v pokoji nechali. Alc jakož jemu toho věřiti nechtie, by on Klika sikupa neb kupce nevódel neb neznal, komu jest ten kmin prodal, když práva a súdové puojdú a budú, toho nevěřenic ne- zbavěli jeho, má jim práv vedle práva býti. Act. fer. Ш. die b. Anthonii. 7. 1452, 27. března. Rukop. č. 2119 f. E. 9. Ne jméno bozie amen. Já Jan Klika vyznávám tiemto listem oc Ze ačkoli z dopuštčnie božieho nemocen jsem a neduživ 

Strana 128
1. Proti domu Chřenovému. 128 na těle oc najprvé a přede všemi věcmi činím a ustano- vuji slovutného pana Jana z Koldína pravého a mocného poručníka Kateřiny a Něthy, dcer mých a podle toho i všeho jiného zbožie a statku mého —, tak aby týž pan Jan ihned po mé smrti děti mé již psané a zvláště Něthu k sobě vezma jich, jakož na ně slušie, poctivě choval a v statek muoj a po mně zuostalý všecken sč mocně uvázal, jej jakož najlépe uměti bude, opatroval až do let Něthy, již pravcné dcery mé, rozumu došlých. Neboť jie samé duom mwoj v osadě sv. Mikulášské ležící a sto kop věna, kleréž po nebožce Anně, sestře mé vlastnie, v Bo- šíně dskami zapsaný mám, a podle toho i všeckeren jiný statek muoj — bez vymienky a pozuostavenie otkazuji a o mé smrti otdávám mocně. Pakli by let rozumnych nedojdúc umřela, tehdy tomu chci, i tak svrchupsanému poručníku mému porúčiem, aby polovici toho statku všeho po smrti též Niethy, dcery mé, zuostalého, na oděv chu- dych a almužny i na jiné skutky milosrdné ve jméno boiie za mú a mých předších duše, kdež a kamž sé jemu najlépe a najpodobnéjie zdáti bude, rozdělil a rozdal, a druhú polovici téhož statku sobě vzal a kamž sě jemu zdáti bude obrátil za svú práci. Což sč pak, jakž témuž poručníku mému v Kateřině, druhé dceři mé, tak jakž mně jest hněvala a. mne sobě nezachovala, zdäti bude učiniti, toť jemu již porúčiém mocně. Potom oznamuji, že za duom muoj, za sv. Michalem, u sluncí, kterýž jsem za XXXI kop gr. prodal, jest mi X kop. zavdáno. — Datum fer. II. post Annucciacionem b. Maric. 8. 1454, 9. září. Rukop. č. 2141 f. 299. Jakož nebožtík Jan Hrdina. od Matky Бойс па lóżi byl jest kšaftem a posledním poručenstvím od nebožce Jana Kliky mocným poručníkem Nicty a Kateřiny, sirotkóv a dcer téhož Jana Kliky, a ktomu všeho statku jeho — učiněný, potom po smrti již povédéného Jana Hrdiny Nieta a Ka- tefina, sirotci svrchupsaní, stojiece osobné prede pány v plné radě léta majíce, sezuali sá, Ze jsi len veSkeren statek — jim — odkázaný — od panie Duory, vdovy po — Janovi Hrdinovi zuostalé, — přijaly. — Act. fer. ll. post Nativit. b. Marie V. 9. 1469, 3. bfezna. Rukop. cC. 2141 f. 197. Stala sé jest smláva piátelská o manZelstvo svaté mezí pannú Nietu, dcerú Jana řečeného Klika z jedné, a Matějem, řečeným Mašek, z strany druhé skrze úmluvce svatebnic obapolně volené a vydané takováto, že Nicta již jmenovaná dala jest — duom svuoj ležící mezi domy Chlupáčkovým a řečeným Stodola obostranně i také vešken statek svuoj a právo — svrchupsanému Maškovi k jmění, držení, k dobytí i k dědickému požívání i také k učinění s tiem všicm právem a zbožím, což sě jemu líbiti bude kromě Xti k. gr., kterýchž sobě táž Nieta na tom statku pozuo- slavuje k dání a odkázání — komuZ by s& jie libilo aneb zdálo — a to jestliže by spolu dětí neměli. A proti tomu svrchupsaný Mašek dal jest a dává také statek svuoj — Nictě svrchupsané k jmění, držení a dědičnému poží- vání, i také aby ona s tiem se vším statkem jeho mohla učiniti, což by sč líbilo —, kromě Xti kop gr., kterýchž sobě také vymieňuje z toho statku, aby on mohl dáti a odkázati —, komuž bude chtieti a to nebudeli s ní dětí mieti. Pakli by jie P. Buoh dietétem neb dětmi nadělití spolu ráčil, tehda len vešken statek s obi stran sneseny po smrti kteréhožkoli z nich má na živého zuostalého a na děti, kteréž by spolu měli, připadnúti plným právem k rovnému mezi ně rozdělení bez zmatku. Act. sabbato ante Letare. 10. 1464, 11. února. Rukop. č. 2105 f. 203. Lau- rencius de Grec Regine emit domum inter domos Jo- I. Proti domu Chřenovému. hannis Chlupaczek et relicte Obrzistevsky crga Masskonem Parvum et Nietam pro XX s. Act. sabbato post Scolastice. 11. 1466, 11. března. Tamtéž f. 237. Bartha de balneo Holbonis et Martha cmerunt domum erga Lauren- cium Pecman ct Nicolaum, generum cius, ct Barbaram, filiam suam, pro XXX s. Act. fer. Ill. antc Gregorii. 12. 1469, 15. brezna. Tamfeż f. 276. Machna vidua emit domum aput Bartham pro XXXV s. Quam quidem Machnam si prius contingat vita excedere, quam Bohus- laum, filium eius, ex lunc domus memorala in eum devolvi debet. Act. fer. 1. post Gregorii. 18. 1474, 81. července. Rwkop. ©. 2141 f. 424. Wenceslaus Perniczek ct Martinus de domo Zeleny de- posuerunt in pleno consilio, quia in presencia eorum Machna, Mathei sartoris uxor, in mortali infirmitate de- cumbens legavit hereditarie predicto Matlieo, marito suo, domum suam in plateolla iuxta domum Penetrabilem, intcr domos Stodola diclam et Wenceslai faretratoris, committens pretacto Matheo, ut Gallo, fratri ipsius Machne, det V. s. et pro pauperibus ut X s. gr. croget alque ad ecclesiam s. Castuli candelabrum disponat. Act. in vig. Pctri. 14. 1475, 11. ledna. Nużop. c. 2105 f. 350. Wen- ceslaus, notarius cancellaric dominorum, ct Anna emerunt domum erga Matheum sartorem pro XL s. gr. Act. fer. MII. post Epiph. d. 15. 1483, 12. dubna. Ruko/. ć. 94 I. 46. Facla cst amicabilis concordia inter Wenceslaum, notarium can- cellarie, ct Annam, uxorem cius, cx una cl Mathiam Hladicz et Barbaram, uxorem eius, parle cx altera, per -— amicabiles compositores racione debiti XXVI s. gr. m. — Act. sabbato post Reliquiarum. 16. 1490, 8. kvétna. Rukop. c. 2106 f. 276. Johan- nes, natus Sigismundi doliatoris, et Magdalena emerunt domum crga Wenceslaum, notarium de cancellaria domi- norum, pro XXV s. Act. die Stanislai. 17. 1492, 27. srpna. Rukop. ć. 2107 f. 20. Geor- gius canulator et Katherina cmerunt domum a Johanne, de cancellaria dominorum, pro XXIX s. Act. die s. Rufi. 18. 1490, 95. ánora. ZTamléi f. 113. Barthossius auricussor emit d. penes v Stodole parte cx utraquc erga Georgium canulatorem pro XXXII'/s s. Act. fer. V. post Mathei. ® 1496. — Rukop. ć. 2005 f. P. 15. Bartoš z Hra- disté zlatotepec, mésténin Většicho M. Pr., kúpil sobě zahradu nad Spitálskym. 19. 1523, 28. března. Rukop. č. 2109 f. 284. Jiří ba- kalář Kouřimský a Anna koupili duom ležící proti domu Prochoditému, mezi domy Burjana šmajdéře a Stodoly obostranně od Bartoše z Hradiště za 30 k. gr. Act. fer. ll. ante Anuncciac. Marie. 20. 1532, 95. kvétna. Rukop. c. 2111 f. 23. Jakub Lvík a Kateřina koupili duom ležící podle Stodoly a Burjanovského někdy obostranně od Jiříka Spryngla za XXX k. gr. č. Act. sabbato feriis Urbani. 21. 1582, 8. října. Tamfićż f. 32. Markćta Voj- kov4 koupila duom podle Stodoly — od Jakuba Lvfka za XXXV k. gr. ©. Act. fer. Ill. post Franciscum. 22. 1585, 8 listopadu. Tamléz f. 115. AmbroZ mč- sečník a Lucie kúpili duom ležící mezi Stodoli a Vaclava Chanického od Markéty Vojkové za XXXII!/, k. gr. €. Act. fer. III. post Omnes Sanctos. 23. 1537, 20. dubna. Tamil? f. 170. Anna, man- želka Adama Holého, kúpila duom ležící mczi domem 

Strana 129
1. Proti domu Chrenovému. řečeným Stodola a domem Burjanovic od Ambrože mě- sečníka za XXX k. gr. č. Act. ter. VI. ante Georgium. 24. 1540, 20. července. Tamtéž f. 289. Jiří Wolten a Kateřina koupili duom ležící mezi Stodolou a domem Ondřeje Kuthnaura od Adama Holého za 60 k. gr. č. Act. fer. IIl. post Divis. apost. — R. 1541 byla Kateřina již vdovou. © 1549. Michal Ulmon meč(ř a Kateřina, manželka jeho [snad dříve Woltenová). 25. 1550, 9. ledna. Rukop. ¢. 2117 J. 197. Katerina KoSovd a syn jeji Václav koupili duom ležící vedle domu řečeného Stodola od Michala Ulmana mečíře za LXVI k. č. Act. fer. V. post Epiph. d. 96. 1567, 80. června. Rukop. č. 2118 f. 166. Ka- teřina Kušová šmejdířka přiznala se, že dům svůj, v kte- rémž bydlím, i se vším příslušenstvím, svršky a nábytky, tolikéž krám, kterýž držím s šmejdem v Železný ulici u Jednorožeuov, mocně poslupuji Vondrejovi Monchanovi, zeti svému, však na takový způsob, aby povinen byl mne odévem i stravou náležitě opatrovati a po smrti mé aby Voršile, dceři mé, která u Vratislavi jest, 80 k. m. vydal. A tolikéž Janovi, Václavovi a Jiříkovi, pozuostalým synuom France Rota krajčího a vnukuom mým, po 2 k. m., nebo jsí se P. Bohem a mnou mikda spravovati nc- chtěli. Pakli by Vondřej, zeť můj, prve skrze smrt z to- hoto světa nežli já sešel, tehdy aby ten duom na mne pripadl. Act. postridic Petri ct Pauli. 27. 15068, 2. září. Rukop. č. 2118. f. 206 Jan Ma- leèek krajčí a Regina koupili duom mezi: domy Ondřeje mečíře a Stodolou řečeným od Ondieje Monycha a Mar- Jany za 60 k. č. Act. fer. V. postridic Acgidii. 28. 1609, 1. dubna. Aukop. c. 2233 f. 74. Ve středu po nedčli Laclare stalo se porovnání námi Miku- lisem Tercyanem a Michalem Walterem, jakożto porućniky od p. purkmistra a pánův nařízených sirotkuom po někdy Janovi Malečkovi, krejčím, Janovi, Jindřichovi a Jakubovi, Anně a Dorotě po něm zůstalým z strany jedné a p. Vítem Kalousem, měštěnínem Nov. M. Pr., Alžbětou, man- želkou jeho, matkú též sirolkův nezletilých, strany druhé a to taková: Co jest rovným podílem na každého přišlo, totiž po 207 k. 10 gr. m., porazíc i tčeh 20 k. m. dolů z lé sunmy 1268 k. in., který Maleček Mikulášovi Ter- cyanovi jest odkózal. Předně Alžběta, manželka nyní p. Vita Kalousa, matka jmenovaných sirolkův, svůj díl na témà domd, který od poručníkův na Karlově koupila, zcela porazila. Co se dílüv Janovi, Jindřichovi a Jakubovi, Annč a Dorotě a na ně tak přišlé sumy peněz, totiž b85 k. 50 gr. m., mimo toho domu a sklepu v kotcích kožešnických vyměněného, ty povinní budou oni manželé Kalous též manželka jeho pojistiti, kromé domu toho a sklepu, jenž týž dům vedle Lukáše Tancera a Stodoly leží, aby se jin jmenovaným dětem dochovati mohlo na ten způsob, aby se jak dóm, tak i sklep najimali a si- rotkim na vychování přibejvalo s tím doložením, ponč- vadž týchž 580 k. 50 gr. m. bez ourokův oni manželé užívati budou, tehda ty všechny sirotky povinni jsou k sobě přijati, je opatrovati, jak předně k učení liternímu do škol dáti, stravou, jídlem a pitím, léž šalky náležitě do vejrostu jich spravovali, jim křivdy činiti nedopouštěli a nečinili. A pokudž by pak P. Bůh kterémukoliv z nich let dospělých dáti přijíti [neř]ráčil, budou moci v podílu svém buď dům neb sklep ujíti. 29. 1612, 6. července. Tamléž f. 99. V pátek den pamótky svalych mistra Jana z Husince a mistra Jeronyma, mučedlníkúv božích, stalo sc porovnání — jakož z sirotkův I. Proti domu Chřenovému. 129 [Jana Malečka] Anna, Jakuba Slováka, měštěnína Star. M. Pr., manželka, k letům svým i ke vdání jest přišla a vedle vejminky v smlouvě Jakub Slovák vedle společného s ní statkův zadání ujal jest dům vedle Lukáše Tancera a Sto- doly za 300 k. m. 30. 1618, b. června. Rwkop. č. 2114 f. 112. Jan Oesterreicher z Lebenthalu, cís. služebník a Kateřina kou- pili dům v osadě sv. Mikuláše ležící mezi domem svým, jenž v Stodole slove, a Lukáše Tancera obostranně od Jakuba Slováka a Anny za 186 k. gr. č., jakž jest on Jakub s Annou týž dům vedle smlouvy a podílův statku mezi sirotky někdy Jana Malečka krejčího na ní Annu týž dům v podílu přišel, sám měl. Act. fer. 4. post Tri- nitatis. Číslo 24 b. 1. 1402, 20. června. Rukop. č. 996 f. 59. Exhardus Stcubil publicavit domum et census annuos ac perpetuos infrascriptos, qui sibi per veram divisionem inter ipsuin el orphanos olim Francisci Steubil, fratris sui, de consensu, scitu cl voluntate dominorum consulum pro tempore existencium faclam pro porcionc sua hereditaria legittime cesserunt. Que domus sita est inter institas in acie ex opposito domus Petri de Bruxs inter domos Leonis insli- toris ex una cl Wenceslai Crlik parle cx altera ct fuit olim Alberti Rudlini. Item decem s. gr. census perpctui super domo Andrce Kraisa sita pencs monasterium s. Ja- cobi penes curiam marchionum Misnensium et fuit olim Jaxonis Polkonis; it. super domo olim Segenwercz pistoris sita penes curiam tentoriorum pannorum in acic cx oppo- sito ortus monialium s. Francisci, quam nunc tenet Tho- mas doleator. IV. sg. gr. census; il. super maccello car- nium Henzlini carnificis, gcneri Nigri Pesslini, sito in ordine a latere octavum Salmanni, duas s. gr.; item super domo Peche frenificis allera dimidia s. gr. sita penes ecclesiam s. Leonardi; it. super domo Frenczlini carni- ficis sita penes s. Benedictum inter domos Clare Fledlin ex una et Hainczlini carnificis parte cx allera duas s. gr; item super stuba balncari dicta in gradu sita prope hos- pitale in acic una s. qualuor grossi; item supcr domo Alberti Frawentrost sartoris sita circa maccella carnium in acie cx opposito domus olim Wenceslai Scliram penes domum Dore Nigre unam s.; ilem super domo Wenceslai Ule Tischer sita prope monasterium s. Anne in acie duas s. gr.; ilem super brascatorio olim Srnyenoha sito penes curiam plebani ecclesic s. Valentini una s. gr.; il. super duabus institis olim Clausonis Maisner, nunc Alberti hore- logiste, quatuor s. gr. ct viginti octo grossi; it. super duabus institis Jessconis Mezirzicz situatis ante curiam Smer- hoff altcra dimidia s. gr. el duodccim grossi, it. super domo olim Hanconis, fratris Drzconis, sita prope monas- terium s. Crucis Mai. Civ. Prag., quam nunc rector scole eiusdem monasterii tenet, altera dimidia s. gr., it. super maccello carnium Tusslini carnificis media sexag. gr. et super balneo circa s. Clementem in Porziecz octo s. gr. omni eo iure, sicut eandem domum ct census pre- dictos olim Wernherus, pater ipsius Erhardi habuit. — Act. fer. 1H. ante Johannis B. 9. 1408, 28. ledna. Rukop. č. 996 f. 73'. Kathe- rina, quondam Fridlini Payrrewter relicta, emit pro se ct pueris suis duas s. gr. census erga Ulricum notarium 17 

Strana 130
I. Proti domn Chřenovému. 130 pretorii prag. super vinea Bertoldi de Mulhausen —. Act. fer. III. ante Convers. s. Pauli. 3. 1408, 28. června. Rukop. ć. 997 f. 25. Petrus Smelczer ductus est ad domum Erhardi Steubil, que olim fuit Alberli Dietlini, que domus sita est inter institas in acie ex opposito fontis s. Nicolai, et super domum Andree Kreissa pro X s. census et super domum Frenczlini carni- ficis pro Il s. c. et super domum Thomas pinter, que fuit olim Sengeuercz pro llll s. census et super domum magistri Jacobi ad s. Crucem pro l'/, s. census et super braxatorium Hanussii de Benessaw pro I s. census el super balneum in gradu sub hospilali pro 1 s. census et VIII gr. et super domum Swachonis brascatoris retro s. Phil. et Jacob. pro II s. census et super domum Peche fieni- ficis pro ]I s. census et super dnas institas Alberli orlo- giste pro NI s. gr. c. ct XXII gr. et super domum Jessconis de Mezerziecz in Smerhoff pro ll] s. et XII gr. circa. Henslinum carnificem, Nigri Pesslini generum, 1) в. gr. census et super domum Alberti Frauntrost sartoris ex opposito Marci ad cancros pro I s. gr. census ct super macccllo Niclin, quod emit erga Tucznik, pro ]!/j s. census. Act. fcr. V. post Johan. (Zápis pfetrzen.) * 1404. Rukop. ¢. 996 f. 10. Symon de Pilzna, Angelus apotecarius ct Jacobus Wisenter, testa- mentarii Fridlini Payreweter. ® 1405, 16. kvétna. Rukop. č. 2101 f. 45. Ka- therina relicta olim. Fridlini Payerrewter emit I s. gr. pr. census erga Pertoldum de Mulhausen pro X s. super vinea ipsius Pertoldi na bruscze. Act. sabbato ante Cantate. * 1405, 22. května. Rukop. 6. 2101 f. 49'. Ko- therina, relicta Fridlini Payerrewter, emit T. s. gr. census erga Pertoldum dc Mulliausen super viuca ipsius Pertoldi pro X s. na bruscze. Act. fer. V. antc. Urbani. 4. 1415, 8. ledna. Rukop. ¢. 2102f . 57. Kathe- rina, relicta Fridlini Paycrrewler, resignavit Lucie, Lud- vici apothecarii conthorali, filie sue, XX s. c. videlicct X s. super domo Stephani de Glacz, in qua inliabitat, it. super domo olim Erhardi Stewbel VIII s., it. super domo Petri Frankenstcin ad sportas I s. et Is. super domo Wilhelmi Roman suloris. Act. fer. III. post. Epiph. Hannus de Kotbus aurifaber interdixit racione XXX s. gr. debiti. * 1418, 8. ledna. Rukop. č. 2102 f. 168. Lud- wicus apothecarius emit Vl s. gr. c. erga. Hanussconem, filium olim Fridlini Payerrewter, pro XLII s. super domo olim Wenceslai ad brunczwik. Act. sabbato post Epiph. * 1418, 18. listopadu. Rukop. c. 992 f. 28. Erhar- dus Kutner institor fassus cst se teneri Nicolao Kraft XL s. —. Act. in vig. s. Martini. b. 1499, 1. bfezna. Rukop. c. 2099 f. 274. Kw therina, nata Johanconis Kbelsky, olim vero relicta Lud- vici apothecarij, — resignat omne ius suum — ad dota- licium. predicti Ludwici, mariti sui, per ew proscriptum — in censibus, domibus — nec non ct ius suum heredi- larium, quod habcre dinoscitur ad bona Petrovic sum iure patronatus post prediclum Johanconem, genitorem suum, Johanni a stellis, nunc marito suo. Act. fer. Ill. post Oculi. 6. 1487, 29. srpna. Rukop. ć. 90 f. 8. Johannes sarlor et Katherina e. o. in acie ex opposito fontis circa s. Nicolaum et penes domum Johannis Klika, erga Marga- relliam, relictam Machonis inolendinatoris, pro 80 s. Act. die Decoll. s. Joh. 1. Proli domu Chfenovému. 7. 1448, 24. dubna. Rukop. c. 90 f. 83. Katherina, nata Eufemic, olim relicte Ade dc ungelto, omne ius suum heredilarium, quod habere dinoscitur ad domos gc- nitorum suorum et ad domos Erhardi Kutner et contho- ralis ipsius ac eciam ad omnia debita per quascunque per- sonas ipsis obligata sccundum obligacionem Jitlerarum, proscripcionum et alio quovismodo et notanter ad debitum bone memorie Wenceslai, regis Bohemie, et magistri Petri Skala, libere et voluntarie dedit el resignavit Als-oni Vonach, soccro suo, ad habendum, tenendum, exigendum, repetendum, alienandum, vendendum, quittandum ac cum dicto totali iure faciendum tamquam ipsa sola secundum quod congruencius sibi visum fuerit expedirc, omnem accionem in ipsum presentibus transfundendo. Insuper prefatus Alsso promisit si et in quantum ipsum ex pre- dictis bonis seu obligatis contigerit aliquid repeterc pre- fate Katherine spondet fideliter facerc sine omni dolo. Et si non repetitis huiusmodi bonis et debilis prius ab hac luce decederet, quam pretacta Katherina, ex tunc pre- tactum totale ius resignatorium viceversa ad ipsam devol- vere pleno iure impugnacione amicorum dicti Alssonis et quorumvis aliorum hominum penitus cessante. Ceterum confessa est Katherina antenominata, quod ad bona in Podwinie eidem nullum ius competit nec ad alia bona demptis domibus et debitis predictis, sed quod divisa a Martha, sorore sua, existit et totaliter omnia evaserunt. Act. fer. 1111. post Penth. * 1466. Rukop. ć. 2105 f. 250'. Joh. Chlu- paczek — resignavit omnia bona sua — Johanne, filie suc, Wenceslao, filio Abrabam brascatoris, genero suo. 8. 1467, 12. brezna. Rukop. ć. 2105 f. 254. Wenc. Wlasak farctrator et Zuzanna e. d. penes d. Bartlie balnea- toris aput Joh. Chlupaczek pro XC s. istis adiunctis, quod memoratus Joliannes in camcra, in qua nunc manct, ad tempora sue vite manere debct ct calore estuarii tempore hiemis uti debet. Item cum vinum de suis propriis vincis vindemniaverit, in cadem domo aut in testudine, in qua voluerit, reponere debet. Et propinare istud vinum in palacio inferiori aut in estuario maiore poterit, quoad vixerit. Act. die Gregorii. 9. 1479, 26. Hjna. Rukop. ć. 2106 f. 46. Gregorius gladiator et Benigna e. domum acialem inter domos Wen- ceslai notarii cancellarie et Petri Picck circa Wenceslaum faretratorem et Susannam pro XC s. pr. Act. fer. lll. anle Simonis et Jude. -- Bylo spojeno s domem prvním Rehoře mečíře č. 987b (Stodola) v letech 1479 .-1496. #) Snad jeho týče se tento zápis: Nos magister ci- vium, consules et scabini Mai. C. Pr. notum facimus tenore presencium universis, quod constitutus coram no- bis nostro pleno in consilio circumspectus Petrus aurifnber Hrzicz, coniuratus concivis noster, exhibuit nobis et osten- dit extractum. de libro civitatis nostre, qui sequitur de verbo ad verbum in liec verba: Domina Swala dicta Clilu- paczkova, civis de Verona, existens tutrix ct gubernatrix Jankonis, privigni sui, nati Johannis Chlupaczek, disposuit et ordinavit — circumspectum Petrum aurifabrum Firzicz, loco sui verum et legittimum possessorem prefati Jankonis, privigni sui, nec non omnium bonorum. — 1436. Rukof. „ č. 2099 f. 198a. 

Strana 131
1. V uličce proti sv. Mikuláši. V nlièce proti sv. Mikuláši (strana východní). Číslo 24c. (U černého medvídka.) |. 1438, 7. nora. Rukop. ć. 90 f. 13. a €. 2102 f. 411. Gregorius, nunccius dominorum, el Margareta e. domum erga Petrum Wodniansky pro 6 s. Act. fer. VI. post Dorothee. 9. 1445, 94. dubna. Tamléz f. 115 a C. 2102 f. 449. Thomas canulator ct Ludmila e. d. erga Margarctam, re- lictam. Grejrorii, nuncii dominorum, pro 5 s. 20 gr. Act. sabbato antc. Georgii. 8. 1449, 11. února. Tamtéž f. 172 a 2103 f. 2l. Joh. Strupin. e. erga Thomam canulatorem pro 5 s. 20 gr. Act. fer. M. Scolasticc. 4. 1449, 15. února. Tamtéž [. 172. Paulus de Zacz, nolarius prelorii, ct Marla c. erga Joh. Strupin pro 5 s. 20 gr. Sabb. post Valentini. 5. 1451, 16. listopadu. Tamićż 90 f. 209. Martinus de Polna herologista et Johanka c. erga Paulum de Zacz pro 7 s. 20 gr. Act. fer. III. post Briccii. 6. 1455, 9. dubna. Rwkofp. č. 2105 f. 36. Mathias Ssisska a Kaczka e. crga Martinum de Polna pro 18 s. Act. fer. JIl. post Cond. Pasche. 7. 1450. 14. září. Tamléž f. 108. Andrcas dictarius ct Katherina e. domum inter domos Masskonis frenificis ct Johannnis Chlupaczek erga Mathiam Ssisska pro 16 s. Act. fer. Il. post. Nativ. Marie. 8. 1461, 14. února. Tasmléz f. 143. Nicolaus Trubacz magister cercvisic et Anna e. domum inter domos Jo- hannis Chlupaczek et Vitconis erga Andream dietarium pro 16 s. Act. die Valentini. 9. 1462, 7. i(jna Tauléz f. 175. Ludmila, relicta Jo- hannis barbirasoris c. domunculam sitam post pandas inter domos Johannis Chlupaczck et Benessii sartoris erga An- dream pincernam pro 14 s. 11 gr. Act. fer. V. post Francisci. 10. 1463, 19. zái(. Tamléz f. 193. Joh. Rozum ct Regina e. d. erga Annam (), relictam Johannis barbira- soris, pro 14 s. 20 gr. Act. fcr. II. ante. Exalt. s. Crucis. 11. 1465, 24. ledna. Tamléz f. 218. Jirek lapicida ct Natherina e. d. erga Joh. Rozum pro 14 s. 10 gr. AcL. dic Thimothei. 12. 1471, 90. listopadu. Rukop. é. 2105 f. 311. Broz pincerna et Dorothea emerunt domum post pre- torium inter domos Petri Picek et Wenceslai tularz apud Gcorgium lapicidam pro 10 s. Act. fer. III. post Elizabeth. 13. 1475, 8. června. Tamléž f. 354. Petrus campa- nalor s. Nicolai et Katlicrina emerunt domum apud Bro- sium pincernam pro 10s. boem. Act. fer. V. ante Primi. 14. 1478, 6. července. Rukop. c. 2106 f. 16. Ka- therina de Obicdovicz emit pro se, Alra matre et Marga- reta, sorore sua, erga Petrum campanatorem pro 2!/, s. Act. fer. II. in octava Petri et Pauli. 15. 1479, 8. března. Zamléš f. 45. Petr Obrzansky de Bystrzicz c. erga Katherinum de O. pro 121/5 s. Act. fcr. HIT. post. Mathei. 16. 1481, 12. listopadu. Tamiéž f. 94. Thomas vitrator e. d. ad nigrum ursulum erga Petrum de Bu- diejevicz ab agnello pro 13 s. Act. fer. Il. post Martini. 17. 1482, 26. srpna. Tamléi f. 114. Henricus vitrator ct llorothea ce. d. ad nigrum ursulum erga Tho- mam vitratorem pro 14 s. Act. fer. IT. post Bartholemei. 18. 1486, 1. srpna. Tamléž 7. 184. Henricus vi- trator resig. d. Thome vitratori. Act. die Petri ad vincula. I. V ulicce proli sv. Mikulasi. 131 19. 1486, 1. srpna. Tamléž y. 184. Svalossius ciro- thecarius et Margaretha. c. d.:'erga lhomam vitratorem pro 12'/; s. Eodem dic. 20. 1490, 2. ledna. Tamtéž. Tdem non valens sol- vere domum resignavit Thome vitratori. Act. sabbato post Circumcis. 21. 1490. 2. ledna. Tamléz f. 269. Filip vitrator ct Katherina e. d. erga Thomam vitratorem pro 10"/a s. Act. sabbato post Novum annum. 22. 1499, 7. bfezna. Rwkofp. č. 2107 f. 7. Victo- rinus inslitor et Katherina domum, in qua sunt ursi depicti, penes domum Severini institoris et domum v Stodolc c. erga Philippum vitratorem pro ]5 s. Act. fer. II. in capitc Ieiunii. 23. 1512, 13. ledna. Rukop. č. 2108 7. 93. Victo- rinus institor resignavit in 26 s. pr. Bohuslao Strzibrny. Act. fer. Ill. ante Salus populi. € 1532. — Rukop. c. 2134 f. 1/4. Jakoż jest piisonzen statek, po neb. Bohuslavovi Stffbrném sirotkuom někdy Martina Salomúna, Jiříkovi, Pavlovi, Anežce a Do- rotě Rezkové, Lidmile, Anně a Martě, decrám jejím a Zygmundovi, synu jejímu, i stala se jest mezi nimi smliva, že sirotci jmenovaní sí duom u Loupüv ujali a ten pro- dali a zaň hned hotových T'/4C k. gr. č. přijali a druhý duom »u ptáka stříbrného« ten sú pustili Dorotě Rezkové s dětmi jejími v I!/,;C k. gr. č. 24. 1582, 14. května. Riukop. č. 2111 f. 22. Pavel soukenník a Dorota koupili duom ležící mezi Stodolou a Scvérinem obostranné od sirotkuov Salamúnových, Jiříka, Pavla, Anežky a od Doroty Rezkové, Zygmunda, Anny, Marty a Lidmily, dětí jejich, za 9 k. gr. č. Act. fer. 111. ante Sophie. 25. 1585, 16. srpna. Tamléž f. 110. Jan, šenkýř Irubÿho, a Dorota koupili duom ležící mezi domy Pavla Scverina 2 K4pi Hory a Stodolou od Pavla soukcnnfka za 10*/, k. ©. Act. fer. II. post Assumpc. b. Marie V. 26. 1537. — Tamléz f. 169. Marlin ze Zdáru a Marketa koupili duom ležící mezi Stodolou a domem pana Pavla Severina z Kápí Hory od Jana Bílého šenkéře za 14!/, k. č. 27. 1548, 1. října. Rukop. č. 2117 f. 150. Markéta železnice koupila sobě a Lidmile, dceři své, duom ležící za kodci mezi domy p. Pavla Scverina a Stodolou obo- stranné od Martina ze Zdáru za 47'!/; k. č. Act. fer. II. post Michaelem. 28. 1578, 24. listopadu. Rukop. c. 2112 f. 41. Václav Větvička a Dorota koupili duom za Smerhovem mezi domy Jakuba Sindle a Stodola řečeným od Markéty železnice za 57!/; k. č. Act. fer. II. pridie Katharine. 99. 1579, 16. ledna. Rukof. č. 2112 f. 44. Markéta železnice vdova oznámila, že všelijaký statek, tolikéž všecky peníze gruntovní, což jich na domu Václavovi Větvičkovi od Markéty prodaném náleží, dala jest Matoušovi Cibulá- řovi a Anně, manželce jeho. Act. fer. Vl. pridie Antonii. 30. 1586, 20. února. Ruwukop. č. 2112 f. 227. Va- lentin Jozef nožíř a Kateřina koupili duom mezi domy Stodola řečený a Sindlovým od Václava Větvičky a Do- roty za 56!/; k. Act. fer. V. post Valentini. 31. 1620, 29. kvétna. Rukof. č. 2114 f. 268. Da- niel Snédcj, jinak Donner, a Judyt koupili dûm — od Justyny a Rebeky, dcer vlastních po Valentínovi Jozefovi, pozůstalých sester Judyt, manželky jeho, za 66 k. č. Act. postridie Ascens d. 17° 

Strana 132
132 I. V uličce proti sv. Mikuláši. Číslo 24 d. * 1424. — Rukop. ć. 2099 f. 139. Fer. m1. post Reminiscere Andreas frenifex suscepit in instruccio- nem artificii sui Lucam, orphanum Wenceslai dicti Treple carpentarii, cum II. s. tali condicione subintellecta, quod diclus Andreas dictum Lucam debet propriis in expensis fovere usque ad tres annos a die quo supra ipsum fideli- ter instruendo et post dictos annos idem Andreas pre- dicto Luce predictas II. s. tenebitur restituere intcgraliter ct assignare, eundem Lucam pro ulteriore non infestando pro informacione huiusmodi artificii et pretextu pacli per matrem ipsius Luce cum dicto Andrea facti. 1. 1450, 16. března. Rukop. ć. 2099 f. 1066. Když Jan, Ondráškóv dobré paměti uzdařuov syn, řečený Fiolka napominal pani Jirku, babku svú, jakžto mocnú po- ručníci kšaftem otce svého učiněnú, z dielu naň přišlého v statku po témž otci jeho panie Jirce svrchupsané svě- řeném a poručeném mimo jiné přátely, aby mu jej tak jakž léta má dospělá vydala podle kšaftu, páni purgmistr a konšelé Star. M. Pr. slyševše mnohá třenie od obú stran i také přátely mezi nimi vydanými některých běhův byvše zpraveni, kteříž smluviti jich nemohli, z plné rady nalezli si mezi tymaż stranoma a ortelem svym vyfekli, aby táž paní Jirka dluhy napřed svrchupsaným Ondráškem zavedené zaplatiec Jana i jiné sirotky po témž Ondráš- škovi zuostalé statkem od něho svěřeným a poručeným, kterýž jest ten kolivěk byl a na čem by koli záležal aneb kterým by koli jménem mohl jmenován býti, jakož kšaft jeho svědčí, rozdělila podle vnole jeho v témž kšaftu vypsané na rovný diel. Pak o těch XXX kop gr., kte- rýmiž Janovi častopsanému k oženění jest pomohla a jemu jie nad jeho diel z svého statku jest dala, jakož přede pány to hodným svědomím jest provedl a okázal, z těch aby téhož Jana pani Jirka viec neupomfnala ani takć jinym sirotkóm v jich dielech které ujmy skrze to činila, než aby ty šly z jejieho statku vlastnieho. Act. fer. II. post Letare. 2. 1451, 12. srpna. Rukop. ć. 2099 jJ. 1079. Pavel Cipser, Vaněk od dietek blíž mostu, konšelé pří- sežní, Matěj Drdák a Jakub Sobek obecní, mocní roz- dielce statku a zbożie sirotkóv po nebožci Ondräckovi uzdafi zuostalych, jmenovitě Janka Fiolky, Vítka, Maříka, Václava a Zigmunda z plné rady mezi týmiž sirotky a paní Jirkú, jich babkú i poručnící od téhož Ondráčka, otce jich, ustanovenú, vydaní, všichni společně a jedno- slajné s dobrovolní také mocí i volí obi stran týmž roz- dielcóm v té při danú takovýto jsú rozdiel učinili mezi nimi: Najprvé jakož paní Jirka, babka i poručníce sirotkóv svrchupsaných, přiznala sě jest dobrovolně k tomu, že přijala jest od Novoměstských peněz sirotčích bez tří XL kop gr. a od Sigmunda Chaně dvadceti kop gr., tak vyřkli jsú rozdielce již jmenovaní, že z těch peněz při- dali sú Jankovi Fiolkovi za jeho oddiel a mieti má X k. gr. a k tomu sukni otcovu s liškami, klok v pěti kopách gr., almaru, stoly a jiné věci, kteréžto jest prve k sobě pobral, a domek na bampyse. Item Vítkovi krám, kterýž jest kúpen bez dvú za XXXk. a ktomu z peněz svrchu- psanych mó dv€ kopć gr. mieli. Item Maffkovi druhy kr4m,. kterýž jest kipen za XXVI kop gr. a k tomu z peněz vy$ pravenych mó NI k. vzieti. Item Václavovi XXX k. gr. peněz hotových, také z těch peněz, o nichž se svrchu píSe. Item Zigmundovi duom na husmarku ve XXX k. a čepice otcova mu přidána. ltem Vftkovi a Małfkovi tyto věci nadto sú přidány: pečeť otcova střicbrná, dva prsteny, nobl jeden, XVI gr. &. starych, stiiebrce sc lZice, suknice I. V uličce proti sv. Mikuláši. a kabátec k rovnému mezi ně rozdielu. Item Václavovi a Zikmundovi opásánie striebrem okované i s kordem, laké na rovný mezi ně rozdiel. Ale že po rozdiclu jiZ vypsa- ném ještě peněz těch sirotčích XI k. gr. zuostává a zbývá, ty páni purgmistr a konšelé k své moci sú pozuostavili a pozuostavují, kamžkoli je obrátic, to jest k matce-li sirotkóv čili k babce aneb mezi sirotky, aby sč o ty stalo tak, jakž pání rozkáží. Také páni Jirka, babka sirotkóv prve jmenovaných, počtla jest, že vydala za dluh i za jiné véci rozkázántm OndráSkovjm, otce jich, XIII kop, proti niežto sirotci také položili, že jest přijímala k sobě a zdvihala puožitky z domuov a z krámuov, ježto sě toho dobře dráhné dostává. O tom rozdielce svrchu- psaní tak jsú sč svolili, aby jedno minulo proti druhému. Pak jakož u Janka peněz sirotčích jest puol pátý kopy gr., u Jirka sedláka III kopy a za pancieř III k., svolenie rozdielcí všech takové jest, aby Ješek Noskovic uzdař vzal sobě z toho X k. gr., kteréž otec sirotkóv často- psaných kšaftem a posledním svým poručenstvím jemu dáti jest rozkázal. Kterýžto rozdiel tak, jakož již vypsáno jest, učiněný paní Jirka isirvtci přijali jsú za vděčné a ke vše- mu svolili dobrovolně. A za ty penieze paní Jirkú od Novo- městských a od Chánč přijaté jsú rukojmě Mikuláš uzdař, Ondřej Rod a Jan Hrdinka, také uzdaři, všichni ruku spo- lećni a nerozdiclná pánom purgmistru a konšelóm k ruce sirotkóv, slíbivše plniti a zaplatiti pode vším statkem svým, kterýž mají nebo mieti budú, ro/dielně, to jest polovici od sv. Jifie nynie najprvé příšticho v plném roce pořad čtúc a ostatek v druhém roce potom opět pořad sběhlém bez prodlenie dalejsicho. Hrdinkovi pak a Rodovi jest Mikuláš uzdař podporu slíbil jim tudiež přede pány, že mají bez své škody vyvazení z toho býti. Actum fer. V. proxima post Tiburcii. 9. 1461, 1. dubna. Rukop. č. 2105 j. 148. Vítek pannicida, natus olim Audrae frenificis, et Anna emerunt domum post pandas situatam inter domos Laurini ex una et Nicolai dicti Trubacz parle ex altera erga Sigismundum, frairem suum, pro L s. gr. Act. fer. 11lJ. ante Penthe- costes. 4. 1469, 20. ínora. Rukop. ć. 2105 f. 161. Be- nessius sartor et Elzka emerunt domum — erga Vitkonem, dictum Knieze, pro LIX s. Act. sabbato ante Mathie. 5. 1464, 16. ledna. Rukop. c. 2105 f. 202. Mlu- strissimi principes et domini. dominus Victorinus, dominus Henricus et dominus Hinko, duces Minsterbergenses, comites Glacenses dominique de Kun:tat et de Podiebrad, ncc non generosus dominus Boczko de Kuustat ct dc Podie- brad, fratres germani, emcrunt domum post pandas sitam inter domos Laurini cx una el Annc rclicle parle ex altera erga Benessium sarlorem pro LXXI'/, s. gr. Act. fer. II. ante Anthonii. 6. 1466, 17. srpna. Rukop. é. 2105 f. 229. Serc- nissimus princeps et dominus, dominus Georgius, rcx Bo- hemie ac marchio Moravie etc., dominus noster graciosus, attenlis fidelibus et intentis serviciis Pctri, dicti Picek, coci sui, quibus maiestati sue indesinenter famulando com- placuit, utque per lioc prompcojor ct habilior serviendo perseveret, quanto se maiori graciarum munere per maic- statem suam senserit consolatum, de cerla ipsius sciencia auctoritate regia Bohemie per strennuum militem domi- num Samuelem de Hradek ct de Waleczow, relatorem suum, ad Magne Civ. Prag. consilium missum dedit, do- navit et tenore presencium dat et condonat graciose pre- tacto Petro domum post pandas intcr domos Laurini a stalera et Anne relicle parte ex utraque situatam. — Act. dic Ruffi. 

Strana 133
I. V uličce proti sv. Mikuláši. 7. 1481, 6. listopadu. Rukop. č. 2119 f. V. Z. Ve jméno božie amen. Já Pcotr Picek, královy milosti kuchař a měštěnín Star. M. Pr., vyznávám ticmto listem etc, Ze aèkoli z dopusténie bozicho etc. lakZe duom muoj, v němž bydlím, ležící za chlebnými kotci i všeckercn jinÿ stalck mvoj — dal sem dobrovolné — panie Margethč, manželce mé milé —. Tak však, aby — vydala k kostelu sv. Mikuláše X s. gr. m. Act. dic Lconardi. 8. 1484, 8. dubna. Rukop. 6. 2106 f. 137. Seve- rinus iustilor cl Anna emerunt domum in platea post pre- lorium penes domum Laurini et ad ursum utrinque situa- lam a Margaretha Pickova pro XL s. gr. pr. Act. fcr. V. post Ambrosii. * 1487, 23. února. Rwkop. č. 2004 f. L. 15. Sevc- rinus institor, civis Mai. Civ. Prag., cl Anna emerunt ortum maius situm in ortoferali Strahoviensi penes ortum Nicolai pretextoris cx una parte cl supra ortum Svale, relicte de ferrea platea, erga Clementem, baccalaureum de collegio Apostolorum pro XLV s. gr. pr. — Act. fer. VI. in vi- gilia Mathei ap. ® 1490, 17. listopadu. | Rukop. č. 2004 f. P. 19. Severinus institor et Anna emerunt pomerium penes po- merium Petri pelli&cis cx una et Chmelirzonis parte cx allera crga baccalaureum Clementem de Laude collegio pro XX s. Act. fer. INT. post Martini. * 1499, 8. července. Rukop. č. 94 II. f. 77. Johannes, filius Severini inslitoris, tulit C s. gr. m. no- mine dotis post Katherinam, conthoralem suam, a Johanne Pytlik, magistro moncium vincarum, Paulo Samuclis ct Johanne Dicczinsky, fideiussoribus in concordiis nupciarum. Act. die Kyliani. * 1500. 17. listopadu. Rukop. č. 2005 f. F. 20. Pan Severin kramár, mésténin VétSicho M. Pr, a Anna ktipili vinici XTIIE str. a k tomu 1 str, kteryż byl ne- bożtik Adam kúpil od Kruhle z Košicř, i s kusem pole i s lúkou, kterážto vinice leží pod Vidovli, od rukojmí neb. Adama za CCCLXX s. gr. Act. fer. JII. ante Eli- zabelh, * 1502, 1. prosince. Rukop. ë. 2005 /. K. 4. Jiřík Svec Slovak, mésténin VétS. M. Pr, a Anna kúpili štěp- nici pod Strahovem od р. Scverina kramáre za LXXII s. Act. in vig. Andrce. * 1507, 8. října. Rukop. č. 2005 f. R. 5. Pan Viktorín Cukrman, měštěnín Větš. M. Pr., a Anna kúpili vinici XII str. pod Vidovli od p. Severina za CCCC k. m. Act. fer. VI. ante Dionisii. * 1510, 16. prosince. Rukop. ć. 1128 f. B. 5. V (6 při mezi Jakubem Kozú z Tábora, poručníkem Kateřiny manželky jeho, z jedné a Severincm kramářem z strany druhé, kdež on puovod na místě manželky své vinil jeho Severina z L k. gr. č. věnných, kteréž jest dáti řickl synu svému Matějovi na smlúvách svatebních nadepsané Kateřiny ty chvíle manželu, i toho jest neučinil až do- savad. A na to ukázal smlívní o véno ceduli u listy Sc- verinovy, kteróż nebożlikovi Johannesovi psal po smrti syna svého Matěje do Hory Kulný, i některá svědomí. Proti tomu on Severin odpfraje pravil, że jie Katefinć, jeho Kozové Zené, tiem povinen není a to proto, Ze jest otec její nebožtík Johannes vackář smlouvě svatební dosti neučinil a domu s zahradú jemu jest k živnosti postúpiti měl i toho jest neučinil a tak, jakž jest řiekl je opatfiti, jich jest neopatřil. Dále pravě, že by on nebožtík syn jeho Severinóv od něho, od Severina, peníze vybíral a což se jest vzdlužil, ty dluhy on Severinu za živnosti i po I. V uličce proti sv. Mikuláši. 133 smrti zaň, za svého syna, je platil. A na to ukázal svě- domí. Tu pan purgmistr a páni slyšíce strany i jich s obú stran líčení a nahledše v práva svá, smluvní ceduli pilně i listy Sevoerinovy, kteréž psal po smrti svého syna do llory, rozváživše i svědomí, takto o tom nalezají a svým ortelem vypovídají: PonévadZ on Severin v ccedul té smluvní k tomu se jest svolil, že synu svému Matějovi L k. gr. dśti chce u toho nicimż jest neodvedl, by tć smlouvě dosti učinil a že by těch L k. gr. č. věnných vydal, z té príčiny dává se jí Kateřině za právo proti nému Severinovi, ty on Severin jí Kateřině aby dal od dnes ve dvú nedělech pořad zběhlých a což jest on Sc- verin dluhóv za svého syna Matěje za živnosti i po smrti jeho dal a zaplatil, chce-li o ně k držiteli statku tomu hledčti, ktož jej po synu jeho Matějovi drží, právo se jemu nezavird. Act. fer. II. post Lucic. ® 15612, 8. srpna. Rukop. č. 2000 f. 252. Jan Sc- verin mladý, mčšičnín Větš. M. Pr., a Kateřina kúpili vinici za šibenicí od Vaclava z Pomberga za LXXX s. Acl. dominico dic post Ad vincula Petri. — Act. die Georgii 1514 platí Jan Severin, po roce již ale jeho vdova. ® 1515, 27. března. Rukop. č. 2006 f. 232. Scverin kramář a Anna kúpili vinici na Srpových Horách od Jany, manželky Jana tesaře. Act. fer. Il. post Annunc. Maric. “© 1516, 26. dubna. Rukop. č. 2006 f. 257. Sc- verin kramář a Anna kúpili vinici 8 str. od poručníkuov stalku po Anně Silhavé bečvářce za L k. m. Act. sabbalo ante Rogationum. — Act. dic Gcorgii 152] platí uZ jen Anna vdova. * 1516, 10. srpna. Rukop. ë. 2006 f. 234. Marlin Laudat, měštěnín Nov. M. Pr., kúpil vinici na Srpovych Horách od p. Severina kramáre a Anny za XLI k. m. Act. dominico ante Tiburcii. ® 1519, 16. prosince. Rukop. č. 99 f. 23. Sc- verin: kramář s Annú, manželkú svú, seznal se, že jest dlużen XXVII s. gr. pr. Johanesovi Doliatorovi, pisafi panskému, Lidmile m. j. Acl. die Gothardi. — Zaplaceno r. 1520. * 1521, 11. listopadu. Rukop. č. 2007 f. 398. Bartoš Voscl kúpil vinici 8 str. pod Srpovými Horami od paní Anny Severinky a Pavla, syna jejfho, za LX k. Act in festo Martini ep. * 1534, 4. listopadu. Aukof. c. 2008 f. 344. Pavel Severin z Kapí Hory a Johanna koupili dicl vinice sv. Mikulášské 2 str. za Horskú branú podle vinice téhož Pavla od Martina Volavky za C k. m. Act. fcr. JII. antc Lconardi. 9. 1589, 5. března. Rukop. č. 1130 f. 339. V 16 pri mezi Martinem Kuthnem, ingrossatorem kněh měst- ských z jedné a Pavlem Severinem z Kapí Hory z strany druhé, kdež on Marlin jeho Pavla obeslav vinil jest ho z toho, že maje у úmyslu kroniku Ceskou vydali, na vyřezání špalíkuov náklad jest nemalý učinil a maje po- tom zvláštní naději a víru ku Pavlovi Severinovi na jeho pěkná slova j přiříkání spolehaje tu kroniku k vytištění jemu jest dal na ten zpuosob, aby mu takových cxem- plářuov potom polovici dal, ale že potom, když ta knížka dokonána byla po mnohém a častém rozmlouvání ta cesta jemu od Pavla jest byla podána, chtěl-li by ty kroniky jmíti, aby jemu za práci jeho XX k. č. a za papír XIII k. č. dal. Kdež pak on Martin na to podání, ačkoli jinde lacinějí k lomu jest přijíti mohl, však nechtěje dalších v tom 

Strana 134
134 1. V ulicce proli sv. Mikuldsi. &kod nésti, ty peníze s těžkostí svou velikou jest objednal, s kterýmižto na hotově jest, žádaje podle vlastního jeho Pavla podání, aby k tomu předce byl a takové peníze od něho přijal i také kroniky jemu vydal. Proti tomu Pavel Severin mluvil, že tomu odpírá, aby jakou smlouvu s ním Martinem o ty kroniky učinili aneb v jaké se podvolení dávati jmél a to Ze pravda není, tuto o tom zprávu činí : Ze když jest ty kroniky od Martina k vytisknutí přijal, jiného jest mu nic nepřiříkal ani se podvoloval, než že jemu sám od sebe přátelství učiniti chce a lépe než by se tomu nadál a té vuole že jest vždycky byl, ale poně- vadž on Martin na tom jest přestati a toho od něho, což jemu podáno bylo, přijati nechtěl, ale v soudy se s ním dal, že již také jiné vuole není, než což mu právo při- nese, že toho obvyknouti musí. Tím dokládaje, že nemoha již déle nezbednosti Martina a častého od přáteluov na- bádání snésti (if cest jest mu podal, aby z nich sobě, kterúž by koli chtěl, oblíbil, ale on že jest žádné užíti nechtěl. Podav ku právu takového svého podvolení i také jeho Martina na to odpovědí žádal při tom za opatření. Na to od Martina mluveno, že on jsa postaven na prv- nějším jemu podání peníze jest vyjednal a ty vyjednav i také skrz to ke škodě přišed tepruov že jsú jemu Lyto cesty od Pavla podány, ježto on mimo předešlé jeho po- dání toho jest již nikoli učiniti a jich slušně užíti nemohl a nemůže, tím dokládaje, by pak i smlouvy žádné s ním s Pavlem Severinem neměl, že jest on knížku svú k němu jakožto k řemeslníku přinesl, aby vytištěna byla, a za tu práci podle vlastního podvolení že zaplatiti chce; neb jinde k tomu laciněji přijíti o XVI k. č. jest mohl. A 16 cesty že jest mu on Pavel podal, vedl jest některé svědky a podle vyznání jich za opatření spravedlivé žádal. Zase od Pavla mluveno, že on nikdyž žádné jest cesty jemu na rozmyšlení nepodával a Martin že jest nic toho od něho přijíti nechtěl; vedl jest též na to některá svědomí, tím dokládajíc, Ze jest ho on k sbírání té kroniky při- vedl a k tomu jeho ponukl, ježto on toho by byl nikdyž před sebe nevzal a to všecko, jakž jesti pak jsám k tomu se při- znával, že jest ve 4 nedělích sebral a hned by tak mnoho vtom času vydělati chtěl a on nic jiného v tom jesti nehledal, než veliké škody jeho, když ještě ani nákladu na to uči- něného sobě jest nerozčetl. Při tom při všem za spra- vedlivé opatření žádaje. Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu, odpor, v svědomí i v města tohoto právo nahledše a všeho toho pilně pováživše, takto o tom nalézají a vy- povídají: Poněvadž mezi Martinem a Pavlem Severinem z Kápí Hory žádná se smlouva o imprymování Ceské kroniky nestala a v tom cest něklerých sobě podavše, jakž svědkové ukazují, přistúpili k tomu a Pavel Severin Mar- tinovi Kuthenovi podal, co za práci i za papír od něho jmíti chce, aon Martin obmyslyv peníze Pavloví S. podle podání jeho jemu je dáti chtěl, a on pověděl, že z toho sešlo, a té vyjminky aby ji učinil a sobě tu vejhradu v moci zuostavil a čas jemu Martinovi uložil, toho nepokázal, než to se našlo, Ze jsú sobě cesty podali. že jeden druhého škody nežádá. I jeden ani druhý v tom škody a ujmy aby nenosl, takto strany k sobě se zachovati mají: napřed jemu je má do třetího dne pořad zběhlého zde na právě vyčísti, neb mluvil, že s nimi na hotově jest. A on Pavel máje přijíti a nad to Martin má mu CL těch kněh kronik Pavlovi S. dáti a Pavel S. má mu ostatek Martinovi K. těch knih kronyk propustiti a nemá na škodu jeho jich zadržovati, ale též do třetího dne pořad zběhlého jemu je má vydati. Act. die Mercurii post Translationem s. Wenc. 1. V uličce prolí sv. Mikuláši. * 9! 1589, 5. března. Rukop. č. 1128 f. 541. V 16 při mezi Pavlem Scvcerinem z Kápí Hory z jedné a Mar- tinem Kuthenem, ingrossatorem kněh městských, z strany druhé, kdež on Pavel jeho Martina vinil jest z toho, že nenáležitě do domu jeho přišedší a čeleď z domu jeho vystrojivbi v pokoji, kdež on své věci chová, jes! mu drancoval a včci některé bez přítomnosti jeho bral, jakožto špalíky, kteréž jeho jsou, ježto ten a takový skútek mohl by za zlodějství počtěn býti. Právč i to, že jest něco více mohlo se tu na ten cas zlra'iti, o čemž on ještě vědomosti jmíti nemůže. V tom za opatření žádaje. Proti lomu Martin mluvil, že tomu odpírá, aby co jeho bráti jmčl, než bral jest špalíky své a to jest mohl dobře učiniti, ponévadZ jcho jsú byly a on na ně jest znamcnity náklad učinil. A čeledi jeho že jest nikam nevyšikoval, neb jest to i při přítomnosti jednoho tovaryše učinil. Zádaje, po- něvadž by tím na své poctivosti velice byl dotčen, aby tím také byl opatřen. Na to od Pavla mluveno, že duom jeho každému odevřín není, ani pokojové jeho, protož také tam jest bez opovědi vjíli neměl a nemohl, ani také věci jcho bráti a vynášeti. Neb ty špalíky jemu od něho dány byly, pokázav na to svědomí, žádal za opatření. Zase od Martina mluveno, že jest mu těch špalíkuov nikdyž nedal a toho že se svědomím nepokazuje. A také že nesas děvečkou svou ty špalíky ven s týmž Pavlem se jest potkal, avšak že jest mu on Pavel tehdáž nic neřekl, než o jiné věci že jsou s sebou mluvili. Dav na to čísti svědomí, žádal za spravedlivé opatření. Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu, odpor, svědomí a v právo mčsta tohoto nahledše takto o tom nalézají a svým ortelem vy- povídají: Poněvadž on Pavcl S. z K. H. toho jest nepo- kázal, aby ty Épalfky on Martin ingrossator jemu dal do impressury, tak aby jich zase vzíti nemél a prve on Martin do domu a do té impressury jeho Pavla chodil a on Pavel v tom jemu aby překážku činil, toho se jest z svědomí nenašlo, ani aby jemu co jiného mimo ty své špalíky on Martin vzal, i z těch příčin on Martin ingros- sator tou žalobou jemu Pavlovi povinen není a lo také k ujmě poctivosti jeho Martina není a býti nemá nyní i na časy budúcí a věčné. Actum die Mercurii post Trans- lationem s. Wenc. ® 1545, 2. dubna. Rukop. c. 2009 f. 88. Pavel S. z K. H. ornámil: JakoZ jest nékdy p. Václav Sova z Li- boslavě odkázal kšaftem III k. m. platu ročního holého a dědičného pánuom osadním kostela Matky Boží před Týnem a to na těchto gruntích a vinicech: +1. na vinici, kterúž nyní drží Mikuláš Konáč z Hodiškova, 1 k. m., it. na vinici Václava Zahrádky, Křížova syna z Podskalí, I k. m., it. na vinici Lidmily Lukšové I k. m., tak jakž týž kšaft to v sobě drží a zavírá, podle kteréhožto kšaftu znění jmenovaný pan Pavel S. téhož platu postoupil jest — pánuom osadním kostela M. B. před Tajnem, na tento zpuosob, Ze ten plat nikam jinam obracován býti nemá nežli na vosk na světlo k oltáři bratrskému v kaple Těla Božího —. Act. fer. V. ante Ambrosii. 10. 1650, 20. listopadu. Rukop. č. 100 f. 289. Jakož jest nesnáz a rozepře vznikla mezi p. Sixtem z Otters- dorfu z jedné a Viktorinem Severinem z strany druhé, kdež týž p. Sixt jeho Viktorina do rady obeslav vinil, že by jeho vysoce a znamenitě na poctivosti dotýkatí měl, tak jakž táž žaloba v radě učinčná to v sobě šíře obsahuje a zavírá. K tomu od Viktorina S. mluveno, Ze se v tom vysoce P. Boha dokládá, aby co toho o p. Siíxtovi mluviti měl, že se nepamatuje, však že ho má za dobrého člověka. — (Narovnáno.) K tomu týž Viktorin k němu p. Siíxtovi tato slova promluvil : Pane Síxte milý, 

Strana 135
I. V ulicce proli sv. Mikuláši. jestliZe jest odemne vám co ubl(Zeno. v čemž já sc ne- pamatuji, za to žádám přátelsky, že to mimo sebe pustíte a kc mnč dobrú vuoli míti: budete, neb já vás mám za dobrého a dobře zachovalého člověka, tak jakž J. M. Kr. a p. purgmistr a páni i jiní dobří lidé mají, a na vás nevím nic zlého. Act. fer. V. post Elizabetham. 11. 1559, 16. prosince. Rukop. č. 100 f. 3206. Jakoż jsou se nejedny pie zběhly mezi uroz. Jifíkem Laboun- ským z Labounó z jedné a Viktorinem Severinem z strany druhé, kdež týž Jiřík Labounský vinil jeho Viktorina z toho, že by u Moravuov to o něm Jiříkovi on Viktorin před dobrými lidiní v nepřítomnosti jeho mluvil, kterak by dvakráte lepší býti jmčěl nežli Jiřík Labounsky. Proti tomu od Viktorina promluveno, že se v tom, aby to mlu- viti mól, nepamatuje, doklidaje sc P. Boha a nerci-li dva- krát, ale aby říci měl, že jednou lepší jest, neví, nez praví se on Viktorin: podle stavu svého tak dobrý býti, jako on Jiřík podle svého a má jej za človčka dobrého, zachovalého, jako jednu osobu stavn rytířského. Druhá pře, kdež jeho Viktorina vinil on Jiřík z toho, že jest jemu on Viktorin též u Moravuov zjevnou pohrůžku učinil, kterak by jej bíti i zamordovali chtěl. Na to od Vikto- rina jest promluveno, že se jemu vidí více tu býti zby- tečné nežli potřebné zaneprázdnění, táhna se při tom na Zřízení zemské a že mu ničimž vajš povinovat není, neb to z hněvu mluvil, však že on Jiřík Labounský na něho Viktorina žádné póče míti nemá. Nastoupeno polom na třetí žalobu, podle kteréžto vinil jeho Viktorina Jiřík La- bounský z toho, že by ho vysoce na jeho dobré pocti- vosti (ím dolýkal a o něm, že pankart jest, mluvil. A prvé nežli na tuto žalobu třetí od Viktorina odpověď jest dána, k žádosti snažné Viktoriina od J. Mti pánuov a přátel Jiříka La- bounského přímluva sc k němu stala, aby on Jiřík, což sobě tak do Viktorina stěžuje, to pořadem práva proti němu sobě nevedl, ale raději k přátelskému porovnání se svolil, že by nad tím pánuom přáteluom zvláštní oblíbení učinil. „Začež i pan purgmistr a pánj jsou od pánuov pfátel páně Jifíkovych požádáni, aby se v to vložíce osoby z poctu svého za prostředky k takovému jednání vydali. K čemuž když od Jiříka Labounského jest povoleno, jest ta věc všecka k přátelské smlouvě a jednání přijata, takže ku pánuom prostfedkuom, panu Duchkovi Chmclfrovi z Se- mechova, Star. M. Pr. prymasovi a tolio Casu iifad purg- mistrský držícímu, panu Simonovi z Tišnova, Matiášovi Orniovi z Paumberka, kancléři Star. M. Pr., od p. Jiříku Labounského páni prátelé uroz. a stat. rytít p. Voldiich Dubansky z Duban na LibéSicích, králové J. Mti podko- moří a hajlman hradu Pražského, p. Jakub Hruška z Biezna ma Litozevsi a p. Jan Velemyśsky z Velemyślovsi a na Tajnci nad Sázavou, a od Viktorina slov. p. Blazcj Nožička z Votína, Jakub z Granova, J. Mti Kr. úředník v unpgcllé a Jan Sladký z Peclinova jsou k takovému přátelskému jednání přidání. Kleřížto slyšíce stranu v jeho vznášení i laké co za odpověd od Viktorina se dávalo a naposledy co od Jiříka L. doloženo, pončvadž by se jemu tu jeho dobré cti a poctivosti i hrdla dotýkalo a že dítky, bratry, strejce přirozené i erbovní má, též i pány přátely své spřízněné a příbuzné, aby jemu to od Viktorina k ná- pravě přivedeno bylo žádal, poněvadž jest tak vysoce proti němu ústy svými přečinil, aby jemu také ústy to zase napravil. Což když podle dobrého pořádku Viktori- novi bylo oznámeno, to jest za odpověd dal, že se v tom P. Boha dokládajíc nepamatuje, aby jemu pankarty dávati měl a že ho za pankarta neměl a nemá, nedržel a nedrží, než za etného, dobrého a zachovalého člověka, jako osobu jednu z stavu rytířského a z dobrého lože a pořádného I. V uličce proti sv. Mikuláši. 135 manželství pošlého. Nebo děda jeho otce, strajce i bratry jeho dobře znal a ti že jsou byli dobře zachovalí lidé a s p. Jiříkem rád by jako i prvé dobře byl. Tu my nade- psaní prostředkové s pány a přátely k sobě přidanými vyslyšavše to, což Jiřík L. proti Viktorinovi na stížnosti a obtížení měl, též které jest na to Viktorín: odpovědi přítelské dával a dosališe potom na nich mocného o tom o všem pieslání, takto mezi stranami jakožto mocni ubrmanové to sme narovnali a smluvili: Poněvadž Viktorin Severin nepravil se dvakráte lepší ani jednou býti, než podle stavu svého tak dobrý jako Jiřík L. podle stavu rytířského a také že jest ho nemínil bíti ani zamordovati, než to z hněvu mluvil a že na něj péče míti nemá, naj- vajše pak že ho Jiříka L. neměl za pankarta a nemi, než že ho má za dobrého a zachovalého člověka, jakožto osobu stavu rytířského a z dobrého lože a pořádného manželství pošlého a tak jest povédél on Viktorin, kdy- bych o něm panu Jiříkovi to mluvil, mluvil bych neoduo- vodně, neslušně a jemu na dobré jeho poctivosti bych ublížil a křivdu v tom učinil, protož ty všecky nevole, záští i řeči mezi stranami prošlé zdviháme, rušíme, kazíme a v nic obracujeme, takže k újmě dobré poctivosti a po- vésti p. Jiříka L. nejsou a býti nemají. Act. fer. Vl. post Luciam. 12. 1558, 9. září. Desky zem. větší č. 11 r. F. 4. Vc jméno svaté a nerozdílné Trojice Otce i Syna i Ducha sv. Amen. J4 Pavel Severyn z Kapí Hory a na Jirnách známo činím mým tímto listem kBaftovním, Ze pozuav u sebe nestálost věku našeho iidského a kterak všecko, co se narodilo, časem od Pána Boha uloženým umfíti musí a nelze cílu lidem od Boha nařízenýho, to jest smrti, přeskočiti, a protož neznaje času ani hodiny, v kterú by mne Pán Buoh všemolbhicí muoj najmilejší stvořitel a vy- kupitel z tohoto světa povolatí ráčil, jsa ještě zdmív a rozomu dobrého i také paměti dobré užívaje a nechtě tomu, aby po mé smrti mezi Johannou z Liboslavć man- želkou mou milou a dítkami mými milými a tolikéž i ji- nymi přátely mými jací rozdílové povstati mčli, tuto mú vuoli konečný o statku mém pozemskóm, jimż mne vše- minoliící Pán Buoh spolu s Johannou, manželkou mou milou, z své nesmírné dobroty nadčělití ráčil, oznamuji o témž statku pozemském s povolením a dobrovolným dopuštčním často jmenované Johanny, manželky mé, kšaft a pořízení činím způsobem níže položeným a tato jest vuole má ko- nečná: předkem což se statku toho mého a Johanny, man- żelky, mé pozemského totiž: vsi Zelenče dotýče, tak, jakž nebožtík pan Václav Sova z Liboslavě tu ves kšaftem svým nám oběma spolu odkázal, jakž kšaft nebožtíka to v sobě obšírněji zavírá, i touž ves Zeleneč a k tomu tvrz Jirny, kteréž jsem oboje koupil, s dódinami, lukami, lesy, rybníky i se vším k tomu příslušenstvím a plným panstvím, jakž dsky zemské to šíře v sobě obsahují, to vše a ten všicek pozemský statek na list mocný královský, kterýž mám od najjasnějšího knížete a pána pana Ferdinanda z Boží milosti Rímského krále po všecky časy rozmnożilele říše a Uherského, Ceského, Dalmatského, Charvatského ete. krále, infanta v Hispanii, arciknížete Rakouského, margrabů Moravského, Lucemburského a Slezského knížete a mar- grabě Lužického, krále J. Msti pána mého najmilostivěj- šího tak, jakž týž list mocný pod J. Msti Kr. pečetí vi- silú to v sobě šíře obsahuje a zavírá, odkazuji a mocně po mé smrti poroučím a dávám Johanně z Liboslavě, man- želce mé milé, a Václavovi, synu našemu. tak však a na len zpuosob, aby táž Johanna manželka má, toho všeho statku pozemského mocnú, otcovskú poručnicí jsáci jej držela, jeho bez umenšení užívala, dokudž by týž Václav, syn náš 

Strana 136
136 I. V uličce roli sv. Mikuláši. lel rozumných nedošel aneb se neoženil; jestli by pak ! let rozumných došel aneb se oženil a s matkou svou v užívání a udržení takového statku pozemského snésti a srovnati se neuměl ancb nemohl, tebdy Johanna, manželka má, matka jeho, aby mu tvrze Jirny s dědinami, lukami, lesy, rybníčky i se vším k tomu příslušenstvím a plným panstvím postoupila tak, aby on Václav takového panství v plné dědictví vešel, jeho jakožto statku svého vlastního | a dědického užíval, ona pak Johanna, manželka má aby při vsi Zelenči a v držení tý vsi se vším k tomu příslu- šenstvím jako při statku svém dědickém aby také zuostala a s touž vsí to, co by se jí vidělo a zdálo, učinila jakožto s statkem svým svobodným, však šetříc v tom vuole po- slednf nebożtika pana Václava Sovy z Liboslavě, olce svého milého, aby týž statek při dětech našich ancb někom z dělí našich po smrti její zuostati mohl; než jestliže by Václav, syn muoj, kdy statek ten jirenský, totižlo tvrz se vším k tomu příslušenstvím prodati chtěl, tehdy předkem Johanny, manželky mé, matky své, aneb Doroty a Alžběty dcer mých a sestr svých s manžely jich má a povinen bude pobiditi, a cht£l-li by kto z nich takový statek prodajem v slušné summě ujítií, mám jim toho nad Jiné lidi: příti, pak-li by se o prodaj mezi sebú snésti aneb urovnati uemohli ancb że by žádná z nich toho kipiti k své ruce nechtěl neb nechtěla, tehdy teprv bude moci, komuž by se jemu líbilo a zdálo, jej prodati. A J. Mstí pánuov ouředníkuov větších i menších desk zemských s pilností za to žádám a prosím, když by koli s kšafiem tímto mým ke dskám manželka má aneb kdokoli jiný přišel aneb přišli a J. Mstí za to, aby jej s listem moc- ným J. Msti královské do desk zemských vložiti dáti roz- kázati míčili, požádal aneb požádali, že se tak zachovati a ksaft tento muoj s listem J. Msti královské mocným do desk zemských podle pořádku dobrého vložiti a zapsati dáli ráčí. Tomu všemu, což se svrchu píše, na potvrzení pečet mú vlastní jistým mým vědomím dal jsem přivčsiti k tomuto listu kšaftnímu a pořízení mému a pro lepší toho jistotu dožádal jsem se urozených vladyk pana Jana z Násilí etc. a pana Jana Mikše z Hrobčice a na Pálči a | pana Jindiicha Prefita z Vlkanova elc., Że jsi také pečeti své dali jim beze škody na svědomí podle mne přivěsití k témužlo listu kšaftnímu a pořízení mému, jenž jest dán léta od narození Syna Božího tisícího pětistého padesátého třetího v sobotu po slavnosti Narození Blahoslavené Panny Maric. (Tento list mocný královský a na týž list mocný tento kšaft ve dsky zemské vloženy a vepsány js podle zřízení zemského.) 18. 1658, 9. září. Rukop č. 2142 f. C. C. 7. Ve jméno svaté a nerozdíJné Trojice amen. Já Pavel Se- veryn z Kapí Hory měštěnín Starého Města Pražského známo činím mým tímto listem kšaftovním, že poznav u sebe nestálost včku našeho lidského — — — jsa ještě zdráv — o stalku mém městském s povolením — Johanny manželky mé kšaft — činím — a tato jest má vuole konečná: Předkem vinice dvě, Ráj velký a malý, domy dva jeden u Zvonuov a druhý u Zlatého nedvěda, mlýn na vostrově nad mostem ležící a tak všechen jiný statek městský movitý i nemovitý, kterýby buď na penězích ho- tových a na jiných svrchcích záležel —, tolikéž i dluhy mé všecky a šaty chodící, nic hned ovšem nevymieňujíc, — odkazuji a mocně dávám Johanně, manželce mé milé, a Václavovi, synu mému, tak však ana ten zpuosob, aby táž Johanna manželka má toho všeho statku městského mocnú otcovskú poručnicí jsúci, jej držela, jeho bez umenšení užívala; dokudž by týž Václav, syn náš, let rozomných nedošel ancb se neoženil. Jestli by pak let 1. V uličce proli sv. Mihuldśi. rozomných došel ancb se oženil a s matkou svou v uží- vání a držení takového statku městského snésti a srovnati se neuměl ancb nemohl, tehdy táž Johanna manželka má, matka jeho, aby mu toho všeho statku městského, jakž nahoře dotčeno, postúpila, tak aby on Václav takového statku v plné dědictví vešel a jeho jakožto slatku svého vlastního a dědického užíval kromě domu u Zvonuov ře- čeného na rynku ležícího, ten aby při též Johanně man- želce mé dědicky a plným právem zuostal, tak aby ona Johanna s týmž domem učiniti mohla jako s svým vlast- ním bez překážky každého člověka, což by se jí vidělo a zdálo ; k tomu týž Václav, syn mwuoj, z toho všeho statku městského tak jemu od matky jeho poslúípeného povinen bude každého roku jíJohanně, matce své, vydávatí po stu kopách grošuov českých do živnosti neb smrti její. Také Johanna, manželka má, s Václavem synem naším z toho statkú budí povinní za díl otcovský a dědický Dorotě s panem Filipem, zetěm mým, a Alžbětě s Jiříkem, manželem jejím též zelčm mým dcerám našim toto vydati: Najprvé. Jakož jsem Dorolu dceru mi za pana Filipa vdávaje -po ní CC kop gr. čes. jménem včna jmenoval a potomně panu Filipovi tu a takový summu vyplnil, i z milosti a z lásky otcovské i také za to, že jí Dorotě nebožtík pan Václav Sova z Liboslavě kšaltem svým byl sto kop gr. a vej- pravy za L kop groš. čes. odkázal, protož za túž summu a aby Johanna manželka má s Václavem synem naším summy od nebožtíka pana Václava Sovy odkázané ani vejpravy povinna nebyla dáti a vyplniti, přidávám jí Do- rothě s pancm Filipem CCCC kop groš. čes. tímto spuo- sobem : jakoż jsem od Volavky koupil dva strychy vinice za L kop gr. čes., ty dva strychy v té summě jí Dorotě a panu Filipovi v dědictví uvozuji a tak inanželka má Jo- banna s Václavem, synem naším, aby jim Dorotě a panu Filipovi přidali ještě z téhož statku mého CCCL kop gr. čes., každého roku po L kopách gr. čes. jim dávajíce a platíce do summy již jmenované a ona Dorola s panem Filipem to přijmúc aby se na víc statku mého (mimo nápady) nepotahovala, neb je tím odděluji a vybejvám. Což se pak Alžběty, druhé dcery naší, dotýče, jakož jí za pana Jiříka vdávaje po ní CL kop gr. čes. jménem věna jsem jmenoval, i jestliže bych jim za živnosti své takového věna nevyplnil, aby Johanna, manželka má, s Václavem, synem mym, to po mé smrti byli povinní dáti a vyplniti a nad to výše mimo takové věno za její díl dědický i za lo odkázání, kteréž jí také kšaftem nebožtíka pana Václava Sovy svědčí, totižlo CC kop gr. čes. a vejpravy sto kop gr. čes., aby jí vydali a vyplmli z statku mého puol pála sta kop gr. tes. a ona Alżbóla s Jiffkem manželem svým, na žádní další summu a spravedlnost ani laké na odkázání jí Alžbětě svědčící od nebožtíka pana děda svého (krom nápaduov) nemají a nebudú se motci potaliovati, neb již takové odkázání v tuto summu jsem pojal a pojímám, a těch puol páta sta kop. gr. čes. tolikéž aby jí Johanna manželka má s Václavem z statku mého po L kopách gr. č. každého roku vydávali až do vyplnění summy té CCCCL kop gr. čes. Pakli by Alžběta, dcera má, s Jiříkem, man- želem svým, chtěli duom ten u Zlatého nedvěda v Kune- šovic ulici ve CCCC kopách gr. čes. ujíti, tehdy Johanna manželka má s Václavem synem naším povinní jim jeho budou v té summě postúpiti. Dále také a při tom při všem dožádav se urozených pana Benjamina z Vlkanova, pana Sixta z Ottersdorfu, pana Filipa Redlwestra z Wil. der$torfu a pana Jiříka, oba dva zetě mé, Johanně, man- želce mé milé, a Václavovi, synu mému, přidal jsem k radě a ku pomoci, věře jim jakožto svým milým a zvláštním přáteluom, jestli by se táž Johanna s Václavem synem 

Strana 137
I. V ulicce proti sv. Mikuláši. mým v jakých potřebách svých [k nim) utekli a jich po- trebovali, że jim skutečně radni a nápomocni budou. ltem coż sc pak klenotuov a šatuov chodících dotýče, jestliže bych co z toho komu z přáteluov mých dobrých, aby po mně památku jměli, učiniti chtěl a o tom listem nebo oustně Johanně, manželce mé, poručil, věřím, že tomu dostí učiní jako věrná manželka má i s Václavem, synem mým. Na svědomí toho já z počátku psaný Pavel Severin z Kapí Hory tento muoj kšaít pečelí mú vlastní jsem zapečetil a pfi tom doZádal jsein se urozených pana mistra "Thomáse z Javoricc J. Mti Kské pergmistra bor viničních, a pana Jindiicha Prcfata z Vlkanova, Ze jsá podlé mne pećclimi svÿmi tento kXaft muoj zapcèetili, sobé však a dédicôm svým beze Skody. Stalo s: v sobothu po Naro- zeuf blahoslavené panny Marie léta páně 1658. Stvrzen v úterý po sv. Stanislavu 1l. p. M9 DV» LV". 14. 1554, 26. července. Rukop. ć. 2117 J. 318. Johanna z Liboslavé, po nékdy p. Pavlovi S. z K. H. manzelka pozuostalá, nemoliuící sama osobné v rade pro nedostatek zdraví svého státi, listem mocným pod pečetí svý jest na místě svém p. Jiříkovi Zygovi, zeti svému, porucila, aby duom ležící za kodci pay chlebnými mezi domy Dódkovć a Martina Ždárského obostranně Viktori- novi Severinovi podle smlávy mezi neb. p. Pavlem S. z K.H. a dotéenym Viklorinem u&inéné a dckami zapsané jemu do knib městských vložil. I stoje osobně v radě týž p. Jiřík Zyga tajž duom jemu Viktorinovi S. vzdal jest a vzdává. Act. dic Anne. 15. 1554, 4. listopadu. Tamtéž f. 325. Kryšpín Sultys z Cimic koupil sobé duom za kodci mezi domy Michala krajčího a někdy Martina ze Zdáru od Viktorina S. za 14C k. č. Act. fer. ll. post. Omnium Sanctorum. 16. 1555, 14. března, m č. 2117 f. 333. Jiřík Mon a Voršila koupili duom - - od Kryspina z Cimic za 140 k. č. Act. fer. V. post Gregorium. 17. 1560, 81. července Tamtéž f. 458. Jakub Šindel z Ebcrharce koupil sobě duom — od Jiříka Mona za 150 k. č. — Však týž p. Jakub S. listem pod pečetí svú jest připověděl, že žádné živnosti městské v tom domě vésti nechce, nýbrž všecky pořádky a náležitosti buďto k obci neb k osadě zachovávati a činiti, též i berně platiti tak, jukż od předešlých držiteluov téhož domu jest činěno. Act. fer. MII. post Abdonem. % 1681, 5. dubna. Rukop. č. 2179 IL f. 5. Staly se smlouvy svadební mezi Hanušem Wirtem a Hedvikou, manželkou jeho na místě Alžběty, dcery jejich, z jedné a Jiříkem Wilholcem z strany druhé takové, že jmenovaní manželé usnubujíc Jiříkovi Alžbětu — jménem věna po ní 100 k. č. a vejpravu jmenovali. — Act. fer. 1l. pridic Ambrosii. 18. 1583, 31. Cervence. Rrikop. C. 2112 f. 139, Al2bëta Wilholcova koupila duom za rathouzem od Jakuba Sindle z Ebrharce za 900 k. gr. č. — Při tom Alžběta W. při- znala se, že jest jí těch 200 k. č. Hanuš Wirt, otec její, pijcil. Act. fer. V. post Trium regum. * 160%, 8. července. Rukop. ć. 2232 f. 110. Jakož jest rozepře vznikla mezi Janem Bilholezem z jedné a Matesem Ginterem od odpor kšaltu Alžběty Ginterové, matky Jana Bilholeze, z strany druhé, i — jsou strany smluveny tak, Ze Mates G. Janovi B. za tu vSccku spra- vedlnost jeho — dáti má XX k. m. * ]608. — Rukop. č. 324 /. 403. Matesa Gintera [pokojnfk] Zádny. 19. 1609, 12. května. Rukop. č. 2205 f. 303. Vc jinénu sv. Trojice amen. Jakož jest mne Matesa Ginlera, V domě 1. V uličce proli sv. Mikuláši. 137 méSténína a rotšmída v Star. M. Pr., Bůh všemohoucí na těle mém nemocí navštiviti ráčil —, pročež mou jistou poslední vůli o mém stalku — tuto jsem oznámil: Přede vším pak . Co se tehdy domu se vSim mejm jméním a statkem dotejéc, ano i s tím, cožkoliv podle nebožtíka p. Petra AltrSpergera kšafiu z pozůstalého po něm statku Přemysl, dědic jeho, mně vydali povinen jest, to vše všudy kšaftuji, odkazují — Tobiášovi. Laurencovi, Matesovi, Daniclovi a Alexan- drovi Ginterüm, — jakožto mým milejn synům, který jsem s předešlou i nynější mou manželkou řádně zplodil, jakożto mejm pfirozencjm a vlastním dědicům, na rovnej díl mezi nimi s nápadem z umrlého na živé pozůstalé bratry. Však s touto patrnou vejminkou, aby moji milí synové a dědicové zavázáni a povinní byli vydati, — jakż následuje: Nejprvé, jakož jsem nynější mý milý manželce Juliáně hotových peněz na stavení jejího domu jmenovitě 100 k. m., vícejí 200 k. když Kateřinu [dcéru] svou k manželství zamlouvala a vdávala, zapůjčil, takových 300 k. m. j( „ńslati a zanechóni pri ni bejti maji. Nadto vejš předepsaní ode mne nařízení dědicové — budou povinni jí ještě k tomu 200 k. m. vydati. A co jest ke mně svého vlastního přinesla od peřin, šatův a jinejch věcí, to ona má sobě zase napřed vzíti i s tím se vším, což jsem jí z lásky upřimné, jako zlatý prsteny, pás a nož- nice stříbrné i jiné odevzdal a daroval. — Co se pak dáleji mého vlastního domu i jinších nábytkův pozůstanc, z těch ona nic víceji nevezme, ani očekávali nebude. Jestliby také předjmenovaná má manželka Juliána libost měla po mé smrti v domu mém při dětech mejch do některého času podle své libosti bydleti a tu zůstávali, to svobodno a povoleno jí býti má. Však pokudž by při dotčenejch mejch dětech v domu mém zůstávala, tehdy nebudou jí povinni svrcliujmenovanych 200 k. vydati, ani z nich jakého ouroku odvozovati, ale po vystěhování jejím | z domu mejch dítek teprva po roce pořad zběhlém 100 k. a druhých :00 k. opět odtud po roce, však bcz ourokův, mají jí odvozování býti. — Při tom Janovi Willholczerovi malíři, pastorku mne neposlušnému, ne z nějaké povin- nosti, ale z dobry vůle 4 k. m. odkazuji. Též také jest má v tom konečná vůle, aby hned brzo po mé smrti a publikování tohoto kšaftu můj statek a jmění, jakž toho obyčej, zinventován a popsán byl, tak aby moji dědicové zvěděti mohli, co by se nacházelo a čeho by očekávati měli —. K tomu mezi mejmi syny a dědici žádného po- dělení státi se, ani díl jeho vydáván a vybejván býti nemá, dokudž by k svejm náležitejm a dospělejm letům nepřišel. Ale můj starší syn Tobiáš má ten handl živnosti a všecko jiné fídili, spravovali a tak to opatrovati, aby nic nezhynulo —, a tolikéž povinen bude každého čtvrt léla pánüm poruéníküm ze všeho počet činiti. A kdyby poznali, že s těmi věcmi nedobře šafuje, tehdy mají tíž poručníci tu moc míti sirotčí díly sami — opatrovali. — A protoZ — naiizuji — za poručníky: slov. p. Martina Windlera, mého milého p. kmotra, a p. Jif(ka Wildnera zlatníka, oba spoluméStany Star. M. Pr. — Stalo se Y outerej po neděli Jubilate. (Současný překlad z němčiny.) — Publikace kšaftu stala se 12. června 1609. 1611, 17. června. Rukop. č. 1064 f. 3. Svè- domf ku potfebé Matesa Gintera zjedné proti Janovi Bilholcovi, mčštčnínu Star. M Pr, z strany druhé k té při, kdež činiti o odpor kšaftu Alžběty Ginterové. Markyta Růžková hokyně svědčila: To pravím, że jest Bilhole byl chudej mládenec, byl einkaufer a panf malka paní Alžběty Ginterový, paní Háza, dala mi 10k., že jsem já je jemu přinesla k nebožce pí. Evě, sestře 18 

Strana 138
138 1. V uličce proli sv. Mikuláši. její, že jest slepice na svý veselí kupoval ten einkaufer, že byl potřebnej. Ona mu peníze dala, aby sobě slepice koupil na svý veselí; potom když bylo po veselí, ona naříkala, že mu ty šaty po veselí musila zapialiti. Potom přišla paní Rejna, tato nynější v Zelezné ulici, k ní ne- božce, když stonalu, pravila jí, aby ten kšalt zrušila, ona nechtěla, pravila, až se zhojí, že může to bejli a její smrti jest příčina ten syn její neposlušnej. Nebožka říká- vala, že mu nic neudělá, jako neposlušnému dítěti, jen kopu gr. — Lukáš Tancer krejčí: Jakož jsem byl po- volán slovem p. purgmistra, abych na kšaťt šel k rotšmí- dový manželec, když jsme tam přišli s Mikulášem síťařem, přivítala nás, tu jsem jí oznámil, že jsme vysláni od p. purgmistra k vám na kšaft, jestliže jest vůle vaše taková. A ona oznámila, že jest. A tak p. Martin písaf pocal psáti, co jest ona kázala. Tu jsem porozuměl, že jest měla rozum zdravej a pamět dobrou, nebo nás byla při- vítala a naříkala na syna svého, že jí on k ty nemoci připravil a že hrdlo skrze to dáti imusí, že mu odkazuje i0 k. A jestli že by jich vzíti nechtěl, aby dáno bylo do špitálu k sv. Pavlu 5 k. a druhých 5 k. k sv. Mikuláši v Star. M. Pr. A když ten kšaft byl všecken dopsán, p. Martin přistoupil tam k ní k posteli a tu jsem p. Marti- novi kázal, aby jí ten kšaft přečell a ona aby bedlivě poslouchala. A když přeslechla, řekl sem jí, jestli Ze jest tu její poslední vůle taková, co jest (4 dala napsati a ona odpověděla, že jest tak její poslední vůle, nic jináče. Tak jsme šli pryč. — Johanna Vostrovská: Dostala jsem se do pokoje k p. Matesovi rotšmídovi a byla jsem u něho asi 8 léta úplně a co jsem tu v tčeh třech letech byla, to mohu bohdá v pravdě pověditi, že jsem neviděla, aby ona jak živa koupila, co by náleželo do domu, za bílej peníz, všecko sám p. Mates jednal i na ní musel jí samý nebožce, svý paní, čepce koupi!i, všecko všudy, v čem choditi wmčla, boty, roušky, na košile plátna, na postele co náleželo, na děti, jak na svý, tak ua toho sirotka. Předně ho dal do školy, potom na mal(řství, dal od něho 24 kop od vyučení a měl oň větší starost a včiší bedli- vost, nežli jeho vlastní matka, nebo oa žádné starosti o něj neměla. Přes celej den nevystřízlivěla, vždycky vo- pit& byla. Cožkolivěk statečku pozůstalo, 10 všecko z jeho opatrování bylo, neb on všecky věcí jednal všudy. Když jsem já se jí kolikráte a nejednou ptala, kterak předešlej manžel, bohatého-li jest sobě manžela vzala a ona pově- děla, že jest nic neměl, že na něj musela šaty koupiti a klyby méli dlouho spolu bejti, Ze by byli museli oba Zcbrati. A toho chválila, že jest tento dělnej a všechen statek že ním stojí a pověděla, když jest prvnější umřel, že jest velkou žalostí kázala sobě konvicí vína a že jest pila a on že jest léžel jako pes a on prej ležel dole jako pes, kdyZ umfrcl dole v pokoji a ja sobě kázala kuře upéci a přinésti konvici vína, sedě a jsem, jedla a pila. Tak jsem o něj velkou pécí měla. Potom kolikráte tomu svejmu synu vyčíala, kterému jest p. Mates otčímem, že jest po svém otci nic nemá a míti nebude, že jest nic neměl, teď pak neníčko že jest se bez její vůle voženil, rozprávěla mj, že aby jí na voči nechodil, že mu nic nedá, co by mohlo za kopu mísenskou státi pro jeho ne- poslušnost, neb mu neměla z čeho učiniti, že po otci jeho uic nezüstalo. Ze by měla hřích, aby měla manžela svého sužovati, aby mu z svého n.d^lení dávati m&l. On koupil všecko, máslo, vaření, summou všech potřeb, šaty vynesl, vysušil. zase sklídil, do postele ustlal, summou všecko všudy. Dostiť jest se ho naškrábala, sama jen pila a když kam odjel, ještě sobě dala klíče falešné dělati a brávala mu peníze z truhel. On kolikrát s pláčem prosil, 1. V uličce broli sv. Mikuldsi. aby mu toho nedélala. | Tak ho sužovala ze všech stran, jak mohla; kdyby on chuďátko nebyl tak dobrej hospodář jako jest, byli by neměli nic. — Markyta Stangová krcj- čířka: Když jest byl p. Matesa pastorek nemocen na No- vém Městě u malíře, tedy jsem já jeho hlídala a nemohu jinak povéditi, než že jest mu mnoho dobrého upřímně činil, svému pastorku, jídlo i pití mu přinášel a když měl od něho buď ráno nebo večer domů jíti, tehdy mi po- roučel, abych ho pilna byla, aby někde nevyběhl. On nemůže z toho před Bohem nikdy práv bejii, co jest on mu dobrého učinil a prokázal. — | Gabriel Dürller špen- dlikář: Mates Ginter ke mě přišel na rynku a s pilností mne prosil, abych s ním podle jinejeh osob k jeho pas- torka mistru Sel [Janovi Jindrovskému]. Jeho pap mistr pravil, že ho nechec v domu míti dále, Ze jest se zlyinu duchu oddal. Když jsine tam přišli, tehdy jsme s pacho- lctein. mluvili a jeho se na to ptali.: Tu on ke všemu se přiznal, že jest pravda, jak jeho pán oznámil, a taky se přiznal, kterak jest byl veden ol zlého ducha, že jest ho daleko ven vyvedl a dal mu špilatej nůž, aby se s ním ubodl a on že jest toho nechtě! uciniti. Tehdy že jest mu potom zlej duch dal inkoust a pýro, aby mu napsal cedulku, a on že jest mu hned napsal, jak jest on žádal, My jsme tu cedulku taky v rukou měli od jeho mistra, on nám ji ukazoval. Když ta cedulka napsána byla, pravil nám, že jest počal kohout kokrhati a tu že hned zlej duch zmízel a on že jest sám zase do domu svýho pána šel v noci. Potom ho jeho p. mistr nijaké dále v domu míti nechtěl, rok učení mu daroval, jen aby ho z domu vzali a od učení peníze aby mu dali. 1 dali jsme mu je taky a on pachole vyhnal, poslal jej domů. Když některej den doma byl, tu přišla ke mně jeho matka a prosila mne pro Boha, abych ho trestal, aby přestal od zlého, coZ jsem laké u'ini, pokudZ mi in»zné bylo. Bylo by tri archy o tom psáti. I když potom byl doma při otci a máteři, zamluvíl sobě děvečku. Tu opět matka ke mně přišla, opět mne pro Boha prosila, abych mu domluvil a hleděl, abych je mohl rozvésti, což jsem také ihned učinil. Kolikráte ine prosiln, tolikrát jsem jemu domlouval, aby své inatky tak nozarmucoval. Což on přede mnou vždycky popíral, že jest ji nevzal a že ji nechce, že bude šano- vali své matky, poněvadž ona ji míti nechce. Polom se dal na Nové Mésto k matce (6 dévecky. Tu mne opót oba dva prosili, otec i matka, že se toho dne dadí( oddá- vali, abycb tak dobře udělal a šel s olccem k rychtáři, aby mohl do šatlavy vsazen bejtí; neb ona nijakZ toho trpěti nechce, aby on ji měl vzítí, že se stydí, že jest ona prvé s jinej dítě inčlu. Což jest rychtář učinil a ihned na žádost naší do vězení ho vzal, nad čímž matka velice potěšena byla; domnívala se, že se více nesejdou. Když potom zvěděla, že jsou je vodali, tu velmi zarmou- cena byla a mne plačtivejina očima žalovala, že má po- sich a hanbu na svém dítěti viděti. — Tobiáš Fikar knihař: Jest ini vědomé, zc Mates Ginter svého pastorka Jana Wildholce ke všemu dobrému vedl a přidržel k školám ; když pak dále k školám chuti neměl, ale k umění malíř- skému chuti dostal, tu jeho otčím malíři jeho projednal na 4 léta a za dvě letě ma zaplatil 24 tolarů. On pak Jan W. skrz jed+oho muže, jakž on zprávu dal, dlouhé postavy, v černojeh šatech a s nohami v způsobu noh volovych, z domu svého lehrmistra v pül noci nd Bru:ku vyveden byl, ts že jest mu (en muž dlouhej nůž do rukou dal, aby se s ním v žílu ubodl a tu krcv vzal a s ní se do třidceti let zapsal, že po vyjítí těch tridefti let jeho bude. Tehdy že ho naučí všecken běh a oblohu nebeskou znáti a peněz i zboží dosti způsobí, že tak bude 

Strana 139
I. V ulicce proli sv. Mikuláši. moci páncm züstati. Když pak [an W. nad tím se zasta- voval, Ze toho takového nože do žíly píchnouwi nechtěl, tehdy že ho ten černej muž k Starý Voboře vedl na ká- men a lu že mu ten jistej muž: péro, inkoust a papír přinesl, aby se zapsal na požádancjeh toho muže tfidccti let. Když byl s zıpisem na hotově, že kohout kokrhal a ten muž že před ním zmízel a on Jan W. zase do domu svého lehrmistra přišel a tu pravil, že neví ani nemůže žádného pokoje míti před tím černým mužem. Jeho Ichr- mistr k Matesovi Ginterovi přišel na královském zámeckém paláce, tu se ozval a žádal, aby svého pastorka domů vzal, že několik let v domu tom bydlel a nikdy nic ne- slyšel, až toho času od čtyr nedělí: že se Jan W. s ode- vzdaním tomuto muži zamluvil | Já podle Matesa Gintera a jinejeh k tomu dožádanejeh mužův jsem k tomu malíři šel a s Janem W. mluvil a jeho se ptal, z které příčiny sc düblu podati chce. On ‚a odpověd dal, že jest mu ptipovédél penéz a zboží dosti dátí. Jeho Wilholce po mnohém napomenutí a domluvě jsem napomínal, aby Boha před očíma měl, ten že ho vyžíví a ne takovej host, kterej po krátkém čase jemu netoliko život ale i dusi odejme. V tom mezi tím, když kabát z předu vobíral, plali jsme se ho, co má v kabátě, on se ode mne od- vrátil a nic mluvití nechtěl, Já pak zase k němu přistoupil a kabát z předu jsem mu vodu'll a tu pii ném v Xkatulcc ten zápis, kterej lomu černému muži dáti chičl, jsem nalezl. Kterejžto zápis. jsem u sebe několik dní nosil a toho Mates Ginter s velkou starostí ode mno požádal a ten zńpis panu Makovskymu ukázal, Také fana W. před p. Makovským postaviti: mčl, což se také i stalo. On ho mel také pied J. M. C. stavéti;, Prve jeho Jana W. exa- minoval a jeho se doptíval, kde jest sc takovému umění naučil, že by se lépe živití nemohl, než chtěl: všecko skrze poddání dáblu. -- Marjána Cáslavská z Dobytčího trhu: Slyšela jsem od nebožky paní Alžběty, že jest k ní Males G. nic nepřinesl a statek svůj i peníze všecky, které jest mela po svém prvním milém manželu, že jest mu do 2ivnos i dala. A hněvala se pí. Alžběta na svýho syna, ale potom se s ním smířila, před tím, nežli: jest kšalt ucimia. Potom Jan. priSel k nf, chtéjíe ji jako malku opa- trovali a Mates G. vypral ho z domu ven a do ty smrtí nedal inu. k. né. prijiti.. — — ejna Straková, móxtka Star. M Pr: Když sobě pojal Mates G. Alžbětu, klerá jest byla u mne za vdovstf aż do svýho vdání, neviděla sem, aby Mates jaký stalek měl, leč v čem chodil. Taky sem neviděla, aby móli co za nim stěhovat nebo přivézt. Když jsem ja se za jejiho votce dostala, vzala od peřin dostatku a velikou truhlici povlaků a penez mela u volce svýho, u manžela mýho, 100 tolarů a 60 uher, zla jeden dupldukäl a stříbrný pás s jabkem a kollíček stříbrný. Slyšelu sem od nebožtíka p. manžela mého, že jest Jiřík Wilhole nebožtík se spravedlivě živil, že pěšky do Lipska na koupi chodil 20. 1609, 20. července. Rukop. č. 1174 1. 338. L.P 1609 v pondělí po památee Rozeslání sv. apoštolův slalo se. poznamenáu( po nékdy Matesovi Ginterovi vot- Smidu a měštěnínu Starého Města Pražského pozůstalého u přítomnosti p. Petra: Brozona radního, p. m. Ondřeje Marchiona, též písaře: radního a pana Tobiáše Fikara, pana Lukíse Tancera, porućnikóv sirotkům od Jich milosti pana purgkmistra pánův nařízených. Dům ležící za rat- bouzem, item krámy na paláce dva. Sirotci po nóm po- zůstali: a z prvnější. manželkou zplození tito: Tobiáš, Laurene, Mates, Daniel; Alexander s druhou manželkou Julianou po něm vdovou pozůstalou zplozen. V témž domě v světnici: Umývadlo cínové s nalívadlem cínovým. Postel I. V ulicce proli sv. Milulási. 139 zelená pod nebesy s firhankem prázdná. Stůl kamennej mramorovej 1, židla 1. Rohy jelení dvoje, mořdíře 3. Médénice mosazný 4, cedítko |. Umyvadla cfnovy 4, mé- dénice dv$ s ualívadly cfnový, konvic cínových 16, vět- ších, prostředních, imenších, řapky 8. Koflíčky 4 cinovy, débánkü cínem pobitych 6 šalů cínových 6. Slanck 5, mísek ua vejce cínových 12, svícnů mosazných 6, svícny cínové 2, víra mosazná |. V almaře při stěně našlo sc od peněz: V pytlíku 24 kop pět dukátů. Tupltolary dva, tolar I, Scdesätnik 1 s kroužkem, groš stříbrný 1, ko- flí&ek stiíbrnej ]. V komoře ze světnice jdouc: V truhle velký žluté od chodících šatův: Kabát šamlatovej, sukničku rejtharská soukenná, kabát šamlatovej starej, ksas vyvla- čovancj Lykylovej, firhank z nítí tkanej, barchanu hře- bíčkový barvy 9 loket, černého tuplbarchanu 14 Joket, kolar tupltykytovej prcmovaný šňurkami, kolar soukenncj s rukávy karmazynovymi. plášť soukenncj černej, plášť smutkovej, suknička šamlatová, klobouk, dalaman soukennej futrem liščím podšitej, kalioty soukenný hřebíčkový barvy, koberce 1, pár rukávů o-hodilejeh, rukavic lří páry, nožů 6 párů, osm loket plátna bílého. V truhle druhé menší: Servitů neroztřihovanejeh, tři štuky plátna, servitů 12, ubrusy 8, ručníky 2, prostěradla 3, cejżka 1. V truhle třetí: Vinutejceh šatů 27, kusů větších, prostředních, inen- ších. Jtem v truhle od peněz našlo sc: Na českejch groších, plecháčích 64 kop 20 kr., na tolařích celých 60 míně půl. na šestácích 21 kop, na groších českých 22 kop, na bílejeh groších 8 kop. dukátův vážnejch 72 kop, dupldukátů 8, tolarüv starejch 16, rozlićnej grośńv za 10'/. kopy, v krabičce dělinských grosů 12 kusů, páteře dětinský s osmi groši stříbrnými, páteře stříbrný « dvoumi groSi stříbrnými pozlacenými, groš stříbrnej pozlacenej, křištál velkej fasovancj v stříbře, vlčí zub v stříbře, sekryty zlatý dva; item zelená postel pod nebesy, na ní peřina 1, postýlka dětiecí žlutá s mřížkami, 4 kusy peřinek na ní. V pokojíčku vejš nahoře: Zelená postel pod ne- besy, na ní peřin 7 kusů, bez povlečení. Paní vdova oznámila, že la postel její jest. Kolíbka zelená I. V ko- moře, kde čeládka líhá: Postel 1, na nich pořin 3 kusy s povlečením, 1 prostěradlo. V komoře, kde nejstarší syn líhá: Dvě postele, | pod nebesy, na nich peřin 5 kusů s povlečením. Na mazhanzku láznička a v ní kolcl, itcm police dřevěnná, na nlod cínového nádobí, mís cínovejeh větších, prostiedních, menších 24, talířův cínových 10, kotlíků k rybám 7, plechovice velký dvě, pekáče dva, kotel pratcí 1, médénice 2, imísky médénny dvé, hmecc měděnné 2, jeden do kamen, druhej k máslu, umývadlo plechové 1, rožny 4, rošty 3. Téhož léta ve čtvrtek na zejtří památky svaté Maří Magdaleny v témž domě ve sklepě vorkafu mosazi nové a staré, též od cejnu nového a starého u přítomnosti vejš dotčených pánův, též dvouch mistrův řemesla téhož rottšmidiského na váhu těžkou od- váženo a šacováno jest, jakž níže dotčeno: Přesek na koně a kroužků též zvonců odváženo 14 cent. a 20 liber, | centnýř za 24 kop, facit 896 Il. 40 kr. Cepň velkejch a nětco od závaží 100 liber, 1 lib. za 15 kr., facit 55 A. Cepů menších 50 lib., 1 lib. za 20 kr., facit 16 N. 40 kr. Svíenü starejeh oltářních 1 cent. a 30 lib. 1 lib. za 5 gr. alb., facit 29 1. 10 kr. Mořdířů a kollíků 2 cent. 110 lib., 1 lib. za 15 kr., facit 87 fl. Svfenü novejch oltářních a svícnů visutejch 2 cem. a 10 lib., 1 lib. za 20 kr. facit 48 M. 20 kr. Svícen velkej visutej 1 cent. 68 lib. 1 lib. za ]2 kr., facit 85 fl. Svícnü na sténu no- vejch 101 liber, | lib. za 90 kr., facit 32 fl. 40 kr. Mé- dónic barvfiskcjeh novejeh a pánví cukrářskejch 1 cent. 80 lib., ] lib. za 90 kr., facit 66 Ql. 40 kr. Zbíradel na 18* 

Strana 140
140 I. V uličce froti sv. Mikuláši. vobojky 100 liber, 1 lib. za 15 kr., facit 95 fl. Zvonü prostředních a menších 1 cent. 80 lib., 1 lib. za 15 kr., facit 50 fl. Zidovskejch lamp, vohiívade] a jinyeh drob- ných věcí 50 liber, 1 lib. za 15 kr., facit 22 fl. BO kr. Pukel na knihy a forem na dorty 100 liber, 1 lib. za 15 kr., facit 95 fl. Vohrívadel déravejch 20 za 7 fl. Váh mydlářskejch šest za 1!/; A. Vohřívadel prostých železných 40 za 8 fl. Svícnü drátovejch dlouhejch 42 za 2 fl. Spu- lità k vínu 86 za 6 fl. Umbrakula sklenná 3 za 3 À. Vo- ! hřívadel mosaznejch 6 párů, 1 pár za 1 fi. 15 kr., facit 7 fl.80. Vohifvadel vlaskejcli 9 páry, jeden pár za 1'/s fl., facit 8 fi. Vohřívadel menších 12 párů, jeden pár za 1 A., facit 12 fl. Lichtpucü železnejch 9 tuznů, tuzen za 1 fl, facit 9 fl. Lichtpuců mosaznejch větších, menších 35 za 7 fi. Kruhadel mosaznejch 22 za 2 fl. Kruhadel prostejch sto za 2 fl. Lichtpucü mosaznejch s železnejmi držadly 16 za 1 fi. Svícnů mosaznych, tolhopen slovou, za 45 fl. Svícnü mosaznych, bruncajbel slovou, za 92 fl. Svícnü mo- saznÿch panskejch za 80 fl. Svícnü vysokejch mosaznych o jedný, dvouch, třech děrách za 99 fl. Instrumenta k vlaskýmu komínu za 4 fi. Stříkaček velkých a menších 18 za b fl. Barvířský konve a kotlíček k mytí za 11 fl. Váhy železný větší a menší devatery za 3M. Víry prostý, pod mísy, 20 za 4 fl. Svícny 4 šroubovaný s skly za 2 A. Měděnic, svícnů a jiných věcí, které se ještě potře- bovati moliou, vesmés odváZeno 1 cent. a 80 lib., ] lib. za 19 kr., facit 40 fl. Item mosazi staré odváZcno 18 cent- nýřů 40 liber, 1 cent. pocílajfc za 15 kop, facit 282 fl. 20 kr. Cejnu novyho englickyho a jinýho šacováno a od- véZzeno: Mis cfnovejch 2 cent. 68 lib., 1 cent. za 30 fl., facit 80 fl. 24 kr. Sálü na noZickách s, figurami za 10 fl. Slánka vysoká na sloupkách za !/, A. Sálů větších s figu- rama bez noh za 9 fl. Kofiíčky s pannou cínový za 6 fl. 16 kr. Svícnů na stoly 24, j.den za 24 kr. facit 8 fl. 56 kr. Sálà malejch o jedny noZiéce 48, jeden za 18 kr., facit 19 fl. 44 kr. Sálů větších cínovejch 57, jeden za 24 kr., facit 22 A. 48 kr. Flaší prostředních a nětco mís cínových odváženo 2 cent. 8 lib., 1 lib. za 20 kr., facit 69 fl. 20 kr. Koflíckü englickfho cejnu 6 za 1!/, A. Džbánků vyrejvanejch na kvítí 5 za 4 /a A. Střevíců cí- novÿch malovanejch 8 jeden za !/, fi, facit 4 fi. Konvic englickÿho cejnu pozlacenÿch 12 za 8 fl. Cejnu starýho odváženo 152 liber, facit 45 fl. 36 kr. Tři kunšty na vodu za 70 fl. Plechovejch lžíc 13 tuznů, pět tuznů za 1 fl, facit 2 fl. 40 kr. Dělo malý na kolách a při tom kohout cejnovej za 1 fl. 10 kr. Sedm palester starejch a čtyry kuše s železnými voblouky za 6 fl. Trubačský trouby 8 za 10 fi. Cukrářská váha za 1 fl. Mlejn na popr za 1 fl. Stifka&ky barvířský mosazný 2 za 1 fl. Item starý mosazi odváženo 1 cent. 91 lib. za 16 kop cent. počítaje facit 30 fl. 46 kr. [tem od mosazi a cejnu šacováno a odváženo : Drátu mečířského 62 svazky, svazek za 8 kr, facit 8 A. 6 kr. Mosaznejch kalamářů, pouzder na sloupky, šrabu a jiných drobných věcí za 29 fl. Hodinky sypací dvoje za 2 A. Prostejch malejch zvonečků za 1 A. Zvonců jestřabích a krahulčích za 13 fl. Zvoncü do rystunku za 4 (l. 40 kr. Sroubků malejch k zavěšení za ] fl. Lžiček maličkejch mosaznejch za 1 fl. Cvokü mosaznejch k sto- ličkám větších, prostředních, menších, jichž v počtu jest 2198, facit 4'/; A. Závaží malý na 16 dukátů 24 kusů za 5 fl. 45 kr. Závaží prostřední na 32 dukáty 13 kusů za 4 fl. 20 kr. Závaží větší na 64 dukáty 3 kusy, 1 kus za 86 kr., facit 1 A. 45 kr. Závaží velký na 128 dukátů 6 kusü za 8 fl. Klausur na knihy in folio prostejch v kra- bici za 4 fl. Klauzur prostejch na knihy in octavo za 5 fl. 16 kr. Klauzur tocenejch na knihy in folio za 3'/, A. l. V uličce proti sv. Mikuláši. Pukel na knihy větších, prostředních, menších, vesměs za 2!/; A. V krabici mísky cínový s dřevěnným ovotcem za 1 fl. Kalamátü železnejch šest za 3 A. Kamenů železnejch na fréky 28 za 5*/, fl. Kalamářů volovénnejch za 3 A. Kohoutkä malièkejch do umÿvadel mosaznejch za 3 fl. 80 kr. Židovskejch čepů za 1 À. Truhlic Zeleznejch &est za 16 fi. Nože velký furšnejderský za 8'/; fl. Nože kuch- mistrky troje za 8 fl. Kalamářů dřevěnejch 7 za ] fl. 20 kr. Apatykářský truhličky, s skleničkami tři za 3 fl. 80 kr. Srcibtyšky 4 prostý malovaný za 1 fl. 15 kr. Futra dvojc s flašemi sklennými za 1 A. 10 kr. V krabici jelicl, schtricknodel slovou, za ] fl. Instrument bradÿfskcjch k klystýrování za 86 kr. Svícny železný k sloupkám 6 za 1!/; A. Svícny tři plechový, na stěnu a 4 pánvičky k puc- lichtům mosazný za 1 fl. V krabici piS(alek ko&ténnejch a mosaznejch loveckejch za 8 fi. 20 kr. Pistalky velky anebo trouby myslivecký za 2 fl. Vážek šest větších na zlatÿ za 4fl. 40 kr. Pocetních gro&üv odvázeno 24 liber, 1 lib. za 10 gr. alb. facit 9 fl 20 kr. Mosazi novÿ 85 lib., ] lib. za 16 kr., facit 21 fl. 16 kr. VaZek kupeckych všelijakých za 16'/; A. Krabice dvě, v nich šach špicl slove, za 1 fl. Myslivecký trouby za 2 fl. Krabice plná strun na cithary za 9 A. Rětězy vohlavní a k svícnům že- lezný za b fi. Mosazi staré odváženo 22 liber. Cimbálkü 24 za 3 A. Za všelijaké zvonce kravský 57 fl. Britev lazebnickejch ]1 za 8 fl. Spiéek k špikování mosaz. a Zelez. za 8,fl. Srouby cfnovÿ za | fl. 26 kr. Pozlatky za 1 A. 8 kr. Srajbtyš z planýho ebenu větší za 10 fl. 30 kr. Srajbtyš prostřední za 8 fl. 10 kr. Srajbtyšky dva malý za 11 fl. 40 kr. Menší šrajbtyšek za 4 fl 40 kr. vše z planýho ebenu. Pušťadel bradýřskejch a lazebnickejch 4!/, tuznu za 4 A. Cizorálků prostejch za 1.A. Cizorálků všelijakých lepších za 5 fl. Lodšteků železnejch za 1 fl. Nůžek krejtovskejch a písařskejeh za 10 A. Lichtpucû železných za 1 fl. Umbrakula 9 za 1 fl. Zámkü v&clijakejch, instrument barvířskojeh a tesařskejeh za 28 fi. Barvířská futra za 6 fl. 1615, 10. června. Rwkop. č. 2283 f. 285. V středu po památce Seslání Ducha sv. mezi Lukášem Tancerem a Kašparem Rospem nad Matesem, Danilclem a Alexandrem, po Matesovi Ginterovi rotBmidu, syny po- zústalými poručníky nařízenými a Lorencem Ginterem, sirotkem již léta svá majícím, z jedné a Tobiášem Gin- terem, sirotků Ginterovských nejstarším a svá léta dávno majícím bratrem, strany druhé stala se smlouva taková: Jakož jest po Matesovi Ginterovi, dotčených sirotkův otci, dům za rathouzem Star. M. Pr. proti kostelu sv. Mikuláše v uličce vedle domu Valentína Joscía &lejf(fc leZící tÿmz sirotkům pozůstal a v inventáři týž dům se dvouma krámy na paláce hradu Pražského ležícími za 1000 k. m. poša- cován jest, ten dům — s krámy — dotčený Tobiáš Ginter — vytrZil a koupil za 1000 k. m. Číslo 24 e. 1. 1419, 18. března. Rukop. č. 992 f. 40. Domini consules inter Johannem de Kunigsteten cirothecarium cx una et Margarctham relictam olim Zagieczonis picariatoris, viciniam suam parte cx allera pro sentencia edixeruut, quod murus ille, qui per cam de lateribus exstructus existit et pertingit per ambas domos ipsorum, sic, ut est, permanere debct. Item edixerunt, quod predicta Marga- 

Strana 141
I. V ulicce proli sv. Mikulasi. rclha non debct ipsi Johanni obumbrare fenestram suain, quam habel per dictum murum vcl in ipso muro in co- modo uno domus sue, sic tamcn, quod tempore pluvioso et intranquillo ipsam fenestram suam, que cst ante fenestram dicli Johannis, claudere potest, quod ipsc sili prohibere non debct. Sed tempore sereno apcriri debel. Ист cddi- xerunt, quod paries de asseribus factus, qui cst inter do: mos ipsorum, similiter, ut cst, permanere debet. Et quando ipse Johannes candem domum cdificare seu laborare vo- luerit, quod hoc faccre potest sine ipsius Margarcthe ct heredum ac domus suc dampno. Act. sabbato ante Oculi. 2. 1424, 6. října. Rukop. č. 2099 f. 145. In pleno consilio constitutus Jacobus vinilor in causa inter Johannem Dub frcnificem pretextu. cmcionis vince ermte a Krztienone cx una ct eundem Krzlienonem parte vertente cx allera requisitus deposuit, quod Johannes Dub coram codem et aliis coniuratis vincarum ad rcquisicionem debiti coram diclis coniuratis fassus cst se teneri et dcbitoric obligari in V. s. pretextu predicte emcionis vinec dicto Krzticnoni ab codem emte. — Beness, custos Johannis Dub ct aliarum duarum vinearum requisitus dixit sc interfuisse empcioni et terminis pro solucione impositis hoc adicicns, quod cont enditur inter emtorem ct venditorem supradicte vinec de libertate eiusdem ab omni censu, quam optabat dictus Johannes Dub libertari. Cui Krztien respondit, si possit cam libertare, non in tam bono foro venderet eandem dicto Duboni, ita quod finaliter conclusum cst inter cosdem, ul omni eo iure, quo diclus Krztien tenuit, dictus Dub tenere debet. Acl. fer. VÍ. post Francisci. ® 1426, 27. února. Rukop. č. 2099 f. 172. Ex pro- nuncciacionc Frane carni(icis, Sigismundi Chanie et Mathie Porybny mandatum est Johanni frenifici dicto Dub fenes- iram elaboralam in tecto supra testudinem domini Nicolai, Katherine et Margarellie, natarum et orphanorum Nicolai Zajieczkonis picariatoris, obstrucre ct tegulare cL ibidem nunquam per amplius et in futurum candem elaborare ct aperire. Actum in cstuario sex dominorum fer. ]lll. post Reminiscere. 3. 14926, b. června. Rukop. č. 992 f. 62. Nos ma- gister civium, consules ct scabini Mai. Civ. Prag. recog- noscimus universis nos in causa dissensionis ct contro- versic, que hucusque vertebatur intcr dominum Nicolaum ex parle Margarcthe ct Katlicrine, orphanorum Zagicczkonis piccariatoris, ex una ct Johannem Dub frenificem, vicinum eorundem orphanorum, pretextu cloace inler ipsorum do- mos site racione purgacionis et emundacionis parte ver- tente ex altera, talem tulisse sentenciam diffinilivam: quod primum et ante omnia dictus Johannes predicto Nicolao pro purgacione cL emundacionc ipsius cloace anno pre- senli facta det et effeclualiter assignct infra hinc et duas ebdomadas medictatem pecunie omni absque contradiccione. De post vero si cadem cloaca uti vulucrint, ex tune pro qualibet inundacione iam nominate cloace, quociescunque opus et necessarium fuerit, dcbet dare cl solvere duos grossos aut duas partes, prcetacli vero orpliani, aut ipsorum hercdes et successores, unum gr. aut lerciam parlem. Sin autem. idem Johannes eadem uti noluerit, tunc similiter infra hinc ct duas ebdomadas debct cl tenetur. tubam seu meatum de sua domo faclam ad preminatam cloacam tegere et obstruere ct in sua domo, sibi orbi competencius videbitur, cxstruere aut elaborare. Act. fer. lIIL. ipso dic Bonifacii. 4. 1434. -- Rukop. c. 2102 f. 382. Johannes gladiator fccit commutacionem cum Machone inolendinatorc cum domo sua parva sita inter domos ciusdem Machonis I. V ulićce proli sv. Mikuláši. 141 cx una ct Andree frenificis parle cx altera pro domo prefati Maclionis, quc sita est inter domos domini Nicolai piccariatoris ct Andree frenilicis. 5. 1473, 20. ledna. Rukop. ć. 21/9 f. Q. IO. Vc jméno božic amen. Já Laurin, služebník pánuov Star. M. Pr. v krámě váhy, vyznávám ticinto listem cte, že ačkoli z dopuštěnie božícho nemocen jsem cte., takže: domek muoj za chlebnými kotci, v němž bydlím, i všeckeren jiný statóck muoj, buď jeho mnoho nebo málo, bez všeliké vymienky a pozuostavenie dal sem dobrovolné a mocí tohoto kšaftu mého — Kateřině, manželce mé mil: — tak však, aby — dluhy, jimiž osobám nížepsaným dlužen zuostávám, zaplatila z toho, totiž mistróm do Ve:ikć kolleje lEs., Kunrátovi kupci kopu, v tom má noZnicky sliicbrné, pí. Kateřině Matějové z Zelezné ul. XIII gr. v tom má dvě lžíce střicbrem obložené. pí. Dorotě Strupínovy XXI gr. b. a Václavovi z Kbela, bratru Zeny mé, ! opu gr. — Act. fcr. III. in dic Fabiani. 6. 1476, 13. srpna. Rukop. č. 2105 f. 372. Hassek pincerna emit domum post pretorium penes do- mum Petri Pickonis ex una partc situatam aput Kathcrinum Laurencii ponderatoris pro XX s. gr. bocm. valoris NL s. moncle communis Act. die Hyppoliti. 7. 1479, 27. srpna. Rukop. č. 2106 f. 42. Bartlia hrstnik et Marla emerunt domum post pretorium penes domum Pelri dicti Picek situatam aput Hassconem piu- cernam pro XXV s. prag. Act. fer. V. post Bartholomei. 8. 1497, 12. června. Rukop. 6. 1128 III. f. 24. V tě při když Ambrož Mulfar z Miníc, krále J. Mu kan- celáře písař, okázal jest list krále J. Mti, kterýmžlo listem J. M. Kr. ráčil jest všecko své právo i všecek statek, kterýž jest připadl na J. M. po nebožec Martě Barthové témuž Ambrožovi dáti, žádaje pánuov, aby při tom obda- rovánic J. Mti Kr. mohl zachován býti. Proti tomu Do- rota, sestra nebožky Barthové vlastnie, a Anna, Jana Ci- kady manželka, odpověděli sú, že ony k tomu statku po nebožez Barthové lepšie právo mají nežli král fJ. M. ani kdo jiny po J. Mu z t6 pficiny, Że by Dorota byla viastnic sestra a Anna Cikadova tcténá sestra ncbozec DBarthové. A ktomu táž Anna že by byla s městem trpícic, žádající při právu měsckém zachovány býti. Jíra hrstník také jest pověděl, že by věrně a právě nebožce Barthové slúžil až do smrti a že by jí činil mnoho dobrého a ona že by jemu před dobrými lidmi přiřickala a slibovala: za jeho dobroděnie, že by od něho a jeho dietek statku svého nemienila odtrhniti obyčejem ižádným. Pan purgmistr se pány listu a obdarovánie krále J. Mti, řečí strany druhé i práva měsckého s pilností pov e, klerézto právo slovo od slova takto sc pokládá: »XaZdj méSténín ncbo měštka Star. M. Pr. muoZ kazdé i v&elikteraké zboZic své movité i nemovité v městě j na zemi dáti aneb odkázati, komuž se jemu bude líbit. | Pakli by z měšťan: ancb z měštěk již psaných jich jeden anebo vicce z tohoto světa sešli kšaftu vedle práva města neučinicce a boc; zuostánic dědicuov po sobě, tehdy všelikteraké zbožic mo- vité i nemovité po nich zvostalé v městě neb na zemi mí na najblizšicho příctele: po meči s městem trpi- cicho spadnáti. Pakli by přietele žádného po meči v témž městě nebylo, tehdy to vSecko zbozic na najblizsieho pric- tele: po vřetenu, kterýž s městem trpí, má spadniti.« A poněvadž Anna Cikadova dostatečně jest provedla, že neboZce Martě Barthové byla jest letěná sestra, podle práva ten: vešken statek — jakoto najblizSiemu pfieteli po vřetení s městem trpiciemu ortelem svym pfifiekajf. Acl. fer. ll. ante Viti, 

Strana 142
I. V ulicce proli sv. Mikulási. 142 9. 1498, 29. srpna. Rukop. c. 2107 f. 149. Jo- hannes dictus Zaloha ct Auna emerunt domum post pan- das panum in acic penes domum Sevcrini institoris silam a Jolianne dicto Cicada pro XXII s. gr. prag. Act. fer. MI. ante. Bartholomei. 10. 1512, 18. října. Rukop. č. 2108 f. 109. Václav sedlář a Markéta koupili duom za rathouzem a za chleb- nými kotci na rohu vedle domu Severína kramáře ležící od Jana Zálohy za II k. a XV gr. prag. Dálo se v pon- dělí den sv. Lukáše. 11. 1519, 16. července. Rukop. č. 99 f. 34. Stala se smlhlíva dobrovolná mezi pí. Annú, manželkúů Jiříka Recháka z Květnice, z strany jedné a pí. Markélá, man- želkú Václava sedlaře, sestrú její z strany druhé, o všecken statek po otci jich Janovi Zamberském zlatotepci pozuo- slalf a to taková, Ze ten veSken statck svrchujmenované sestry mezi sebá na rovny díl rozdéliti mají kromé &tép- nice, Ze lu pf. Anna pf. Markété z toho stalkn napred pousti. — Act. sabbato post Translat. apost. 19. 1523, 98. Gervna. Rukop. č. 2/09. Markéla, manželka Linharta Staynygera zlatníka, vzdává duom svój, v němž bydlí, k tomu jiný statek svuoj —— manželu svému —. Acl. sabbato in vigilia Petri et Pauli. 18. 1585, 18. ledna. Rukop. č. 2111 f. 91. Martin Karpíšek a Lidmila koupili duom leżici mezi domy Scve- rinovým a rathúzem za kotci od Linharta zlatníka a Mar- kety za L kop. ć. Act. fer. NI. post Epiph. 14. 1542, 27. února. Tamléž f. 331. Zykmund Frajskut a Anna koupili duom za kodci vedle domu Pavla Sevcrina za LX k. gr. č. od Martina Karpíška. Act. fcr. Il. post Invocavit. 15. 1546, 1. srpna. Rukop. č. 2117 (. 82. Bar- bora Dědková koupila sobé, Anné schovanici své, klerüz k sobě přijala, duom ležící za kodci cblebnými podle“ domu Doroty Slechtovy od p. Zygmunda l'rajskula za LX k. gr. č. Act. die Petri cathedrat. 16. 1551, 31. écrvence. Tamléz f. 247!. Barbora Déd- ková vzdala jest duom i jiný všicek statek svuoj Anně schovanici svć. Pakli by ji Anny dříve let rozumných P. Buoh z tohoto světa pojíti ráčil, tehdy aby ten duom na Havla ze Selikova domu z Nov. M. Pr. připadl. Act. fer. Vl. post Annam. 17. 1554, 5. listopadu. Tanséz f. 325. Michal krejčí a Voršila koupili duom leZící za kodci podlc domu Viktorina Severna od Havla ze Selikova domu za 60 k. č. Acl. fer. Il. post Omnium Sanctorum. ? 1078. Rukop. é. 1573 f. 211, Michal krejčí. © 1574. Tamléž f. 215. Michálková vdova. › 1581. Tamleż. Rukop. ë 1574 J. 14. Zemřela Voršila Michálková vdova. V nlièce proti sv. Mikuldsi koutek (strana jižní). Čislo 1. st. pop. 708 b. (vzadu). ® 1438. — Rukop. 2002 f. B. 10. Cemuta, re- licla Zdenkonis candclatoris, resignavit vincam suam sitam retro portam cquorum Dorolhce institrici ab unicornu in debito XXIX s. * 1438, 9. dubna. Rukop. ë. 90 J. 20. Czemuta, relicta. Sdenkonis candelatoris, resignavit vineam suam sitam rctro porlam equorum .inter vineas Angcli Loys ex una ct Johannis, nali Francisci Rokycansky, partc ab ultera I. V ulicce proli sv. Mikuláši, Dorothec jnstitrici ab unicornu et Fridrico, marito suo, in debito XXIX s. Act. fer. II. ante Pentliecost. ® 1439, 8. cervna. Rukop. ć. 992 f. 195. Postquam Allexius de ponte interdiclum. fecerat nomine conthoralis sue, nale olim Nicolai a nigra stella Friderico ab unicornu et Dorothce, conthorali suc, contra ct adversus empcionem vince, quam idem Fridericus cum conthorali sua erga Czemntam, relictam Sdenkonis candelatoris pro ccrta pecunie summa legittime emerunt cl comparaverunt, di- centes sc prefati Allexius et conthoralis sua ad predictam vineam melius ius liabere cl sic inter predictas partes occasione huiusmodi vinee litis materia est exorta. Ex tunc domini magister civium ct consules Mai. Civ. Prag. auditis ambabus parlibus cum ipsarum allegacionibus, obiectis el responsionibus, visis eciam proscripcionibus libri et lilteram sonantem super eadem vinea sigillo magno appenso civi- talis prefate munitam pro parte Czemutc prelacte ct mariti ejus prefati nec non Friderici et conthoralis sue, consi- derantes cciam qualiter cadem vinca post fugam et re- cessum predicti Nicolai a nigra stella per aliquot anno- rum curricula iacuit desolata ct cx co iuxta iura moncium ac cx aliis causis racionabilibus est ad communitatem iuvidice devoluta, per sentenciam ipsorum diffinitivam pro- nunccianles ct concludentes proscripciones ct munimenta libri civitatis iam nominate pro parte Czemute, Fridcrici ct Dorothe, conthoralis suc, prefatorum sonantes, conlir- maverunt, approbaverunt cl ralilicaverunt et presenlis scripti patrocinio confirmant, approbant ct ratificant. ple- num robur obtinendi cis dantes ct concedentes interdiclum- que prefato Allexio ct conthorali suc, quod fecerunt in oppositum empcionis ct vendicionis prefate vinee, cassantes et omnimode scmolis amplioribus impelicionibus anullantes, nec non ipsis ab omni inquictacione cessare maudantes. Act. fer. 11. post Corporis Christi. 1. 1439. 7. iijna. Rukop. c. 992 f. 244'. Ve jméno božic amen. Já Anička vnuka nebožce Václavova Cešicrová, měštěnína Star. M. Pr. oznamuji ticmto listem všem lidem nynějším i budúcím a na vědomice dávám, Ze atkolivék jsûci nemocná a neduživá na iéle, vSak proto s dobrym rozmyslem a požívající rozumu i paměti, ze všeho statku svého movitého i nemovitého, kteréhož mi jest pán Buoh všemohcí z své nesměrné štědroty pojčití ráčil, nechtěcí, by sč o ně po mé smrti mezi přálely a příbuznými mými kteří svárové dáli, loto své poslednie poručenstvie zjedná- vám, činím a zposobují obyčejem Liemto dolcpsariÿm. Najprve odkazuji a mocně dávám po svć smrli pani Ce- mutě, vdově po nebožci panu Zdeňkovi, domek svój pod rathúzem i veškeren statček svój, bud mnoho neb málo, k jmění a pokojnému požívání. A ten aby mohla prodati a s ním učinili jako s svým vlastním, což by sě jie IMhilo beze všie překážky každého člověka. Toho na svódectvie prosila sem mudrych a opalrnych mužuov Vaňka Holého rychtâfe, Maïfka sedlaïe a Matèje porybného, konseluov přísežných Star. Města Pr., že jsú své pečeti vlastnic při- vésili k tomuto listu. Jcnz dán léta od narozenic syna bożicho Lisícicho Gtyrstého tfidcátého devítého v stfedu po sv. Francisku. ® 1439, 6. listopadu. Rukop. č. 2099 f. 385. Cze- muta, rclicta Zdenconis candellatoris, fassa esl se obligari in JI] s. eC XX gr. Isaac Judeo proscribendo sibi domum deserlam, quam a Lasaro judeo habere dinoscitur. Act. fer. VI. ante Omnium Sanctorum. 2. 1448, 9. Ejna. Rukof. &. 2119 f. A. 6. JA Ce- mula, vdova po nebożci Zdenkovi sviećnfku zuostalá, vy- znávám, že ačkolivěk newocna jsem a neduživa na těle, 

Strana 143
I. V uličce proti sv. Mikuláši. však proto svobody zdravého rozumu a paměti dobré po- žívající — toto mé poslednie poručenstvie a konečný mysl vuole mé zriedila sem a zposobila - -, takže duom muoj za kotei. chlebnymi, v némZ bydlim, i jiny vSeckeren statck. — dala sem. — Maiíkovi uzdafi rećencinu Kostelik a jeho dětem. — Jenž jest dán ten úterý den sv. Dio- nisia 1450, 28. února. Rukop. c. 90 f. 189. Dom. Jacobus, plebanus ceclesie s. Nicolai, ct Bernarlus a Sunpsone, lulores per dominum Mathiam. presbyterum subordinati, resignaverunt domunculam olim domini Nicolai presbyteri dicti Czessierz sitam post prctorium in acie immediate. penes domum | Laurencii, Margarctlie. virgini, sorori conthorulis prefati Bernardi. Cum tali tamen. excep- cione, quandocunque prefata Margarela vilam clauserit in humanis, ex tunc donius predicta viceversa debet devolvi in prefatos tutores. Quam domum debent convertere ct cum ca facere sccundum consilium magistri Johannis dc Rokycan. Act. sabbato ante. Remini-cerc. 4. 1451, 2. fijnu. Rukop. c. 90 f. 200. Bernardus u Sumpsoue ct d. Jacobus, olim plebanus a s. Nicolao, illam devolucioncin, quam prius in resignacione domus Czessierzonis diete virgini Margarethe, sorori contlioralis prefati: Dernardi, facla pro se ipsis rescervavcrant, si ct in quantum ipsa virgo Margarctha. vilam. clauserit in humanis, resipuaverunt. prefate. virgini Margarethe. Act. sabbalo post Wenceslai. 5. 1451, 80. listopadu. Rukop. č. 2119 f. E. 5. Ve jméno božie amen. Jí Mařík uzdař. řečený Kostelak vy- znávám ackoli nemocen jsem — że duom muoj, nè- kdy Cemutin řečený, voněmž bydlím, — dávám paní Dorotě, manželce mé milé, a Prokopovi. synu mému. Act. in die Andrec ap. 6. 1459, 95. března. Rukop. č. 2/03 f. 42. Machna begudis publicavit pro se domunculam olim Czessierzonis dietani sitam. post. pandas in acie penes domum Laurencii pondera:oris immediate, que. domuncula per Bernardum a PSampsone et dominun Jacobum, plebanum ecclesie s. Nicolai, tutores et commissarios per dominum | Mathiam, presbyterum legittime substitutos, sibi extat data. ct resig- nala — co omni iure, prout solus dominus Matlicus. prc- fatus candem a domino Nicolao presbytero Czessierz dicto habuit. — Act. dic Present. Marie V. 7. 1457, 3. jua. Rüukop. č. 2105 f. 76. Johannes Kubierz et Anna emerunt domum post pandas penes do- mum Katherine relicte Mikssonis pellificis a tergo cx una et Wenceslai dietarii parte ex altera crgu Dorothcam, relicta n. dictam. Kostclakova, pro XXXIII s. gr. eo omni iure, prout dicta Dorothea. eandem. iusta. estamentun Czemule, relicte. Sdenkonis, habuit. Act. fer. 1l. antc Francisci. 8. 1461, 15. října. Rukop. C. 2105 [. 153. De mandato dominorum magistri. civium et consulum officiales oflicii rex dominorum. emerunt. pro communitate. domuni post pandas situatam. inler domos olim Nicolai. pellificis a tergo ex una el Wenceslai dictarii parle cx altera crga Johannem fabrum dictum. Kubierz pro XXXIX s. Act. fer. V. post. Calixti. 9. 1401, 3. listopadu. Rukop. ć. 2103 f. 92. Ma- gisler. civium ct domini con-ules Mai. Civ. Prag. publi. caverunt domum post pandas sitnatam inter domos olim Mikssonis pellificis tergotenus ex una ct Wenceslai dietarii parte cx allera, que quidem domus. pec officiales. oflicii sex dominorum de mandato dictorum dominorum consulum pro communitate civitatis extat. empla crga. Johannem I. V uliéce proli sv. Mikuláši. 143 Kubierz pro XXXIX s. — Act. fer. III. post Omn. Sanctorum. # — Rukop. ë. 2103 f. 134. Nirgo Manusska dicta Samsonka (r. 1476.) 10. 1465, 6. května, Rukop. č. 2105 f. 224. Johannes cL Anna emerunt domum post pretorium sitam penes do- mum Laurini a statera immediate. erga Marusskam virgi- nem pro XXVII s. gr. Act. die Johannis ante | ortam Latinam. 11. 1466, I. dubna. Rukop. c. 2105 f. 239. Do- mini magister civium et consules Mai. Civ. Pr. cmerunt domum post pretorium sitam. plateolla mediante ct penes domum Laurencii a statera erga Jolannem de Cogic pro XXVII s. Act. fer. lll. ante. Penth. 12. 1470, 24. listopadu. Rukop. ć. 2105 [. 297. Mauricius a pectine emit domum post pretorium inter do- mun) novam prcetorii ex una cl Wenceslai dictarii parte ex aullcra situatam aput officiales officii rex dominorum. pro XXXVI s. Act. sabbato ante Elizabeth. 13. 1471, 10. dubna. Rukop. ć. 2105 f. 302. Petrus diclus Ssice de Misa ct Barbara emerunt domum post pretoriam penes domum dirulam et Woenceslai dictarii situatam circa Mauricium a pectine p.o XLVIII s. Act. fer. II. post Ambrosii. 14. 1473, 16. ledna. Rukop. é. 2105 f. 328. Wen- ceslaus frenifex, filius Swaczine, emit domum post noviam pretorii domum pones Wenceslai dictarii domum circa Petrum. dictum. Ssice pro XXIII s. gr. boem, qui co tem- pore. XLVI s. gr. monete. communis valebant. Act. sabbato anle. Anthonii. 15. 1502, 10. února. Rukop. č. 2107 f. 112. Wen- ceslaus Claudus frenifex resignavit domum suam, — quam inhabitat, sitam. post pandas panum penes pretorium, item inslitam freniicum sitam in acie penes ccclesiam s. [Lco nardi — Jane conthorali suc. Act. dic. Scolasticc. ? ]615. — Rukop. č. 2006 f. 251. Jana zvíred- nice kúpila sobě a. Vahkovi synu svému vinici 9 str. nad Kośiii za XLVI s. 8 1528. — Rukop. č. 2110 f. 252. kliment Ko- stečka vzdal jest Martinovi sladownfkovi 87!/, k. č., kteréž jemu Klimentovi za duom dáti jiní Václav, syn Jany zví- Ťednice. > 1536. — Jana zvířednice. * 1529, 18. září. Rukop. č. 2134 Jf. J ředníce oznámila, jakož jsúí synové dva její Vavřince a Petr koupili 4 konč s vozem od Beneše Rytíře za 29 k. m. i rukojmč se jesl za Lóch 29 k. postavila a tu sumu na domu svém ujistila. Act. sabbato post Lamperti. 16. 1550, 30. srpna. Rukop. č. 2117 1. 210. Ndam Holy a Anna koupili duom Ježící za kodci chlebnymi za rathouzem podle Václava knichaře od Václava: Kostecky za 806 k. gr. Act. sabbato post Augustinum. 17. 1552, 11. ünora. Aukop. C. 2117 f. 257. Nnna, Tomáše Kowernesle někdy manželka, koupila sobě a Ja- novi, synu svému, duom ležící vedle zadku váhy kořenné au Václava knichaře od Anny Ilolć za 75 k. gr. č. Act. fev. V. post Dorotheam. 18. 1562, 9. dubna. Aukop. c. 2118 f. 21. Dlazck Cibulka tesař a Anna koupili duom za kodci podle váhy kořenné ze zadu a Kouskem kožišníkem obostranně od Anny Koprmayzlové a Jana, syna jejího, za 100 k. gr. č. AcL. fer. Hl. post Conductum Pasche, 19. 1578, 2. září. Rukop. č. 2148 1. 351. Jiřík Ježdík See a Anna koupili duom za váhou kořennou vedle Jana zví- 

Strana 144
I. V uličce proti sv. Mikuláši. 144 domu Václava Kouska ležící od Blažeje Cibulky a Anny za 126 k. č. Act. fer. III postridie Aegidii. 20. 1575, 19. července. Rukop. č. 2118 f. 400. Baltazar: Braumer krajčí a Anna koupili duom za kodci vedle váhy kofenny a domu Kouskovy obostranně od Ji- říka Ježdíka a Anny za 125 k. č. Act. fer. 1II. postridie Arnolphi. 21. 1580, 8. biezna. Rukop. C. 2112 f. 69. Jan Kovář rukavičník a Alžběta koupili duom za rathouzem blíž váhy kořenné od Baltazara Braumcra krajčího a Anny za 115 k. č. Act. fer. Ill. post dom. Oculi. 22. 1590, 7. kvétna. Tamléz f. 338. Dorota Mar- šová vdova koupila sobě duom-za chlebnými kodci vedle domu Fridricha trubuče ležící od Jana Smida rukavičníka za 125 k. č. Act. for. Il. post Floriani. 23. 1498, 4. května. Rukop. č. 2113 f. 102. Dorota Muršová, po někdy Janovi Maršovi vdova pozuostalá, dala jest duom i jiný všelijaký statek svůj starším, úředníkům i všechném osadním záduší kostelův: Matky Boží před Tejnem a sv. Benedikta. Však Dorota z toho statku sobě vymínila stolici v kodcích tunnejeh a některé skrovné svršky. Act. fer. II. postridie Inventae Crucis. 24. 1602, 5. března. Tumléž /. 240. Jan Matcol a Marjana koupili dům v osadě sv. Mikuláše za rathouzem vedle domu Anny Frankovy ležící od Matiáše Jirky a Jana Duchoslava, úředníkův záduší kostelův M. B. před Tejnem a sv. Benedikta za 200 k. gr. &. Act. fer. Ill. postridie Translati s. Weac. 25. 1605, 26. dubna. Tamleéž f. 357. Pavel Hejl- mon a Anna koupili — od Jana Matcola za 215 k. gr. c. Act. fer, III. postiidie s. Marci. 26. 1606, 19. června. Tamléz f. 396. Jobst Dy- rynk šmukýř a Barbora koupili duom v osadě sv. Miku- láše vedle domu Jana Minycha a rathouzu od Pavla Helmona za 188 k. č. Act. fer. II. post Viti. 27. 1608, 15. února. Tamléé 7. 457. Jan Hohen- berger zedník a Markéta koupili duom podle domu Ja- kuba Pucha a rathouzu od Jobšla Dyrynka šmukýře za 200 k. č. Act. fer. VI. post Scholasticae. 28. 1615, 20. září. Rukop. č. 2114 f. 188. Václav Tyll a Anna koupili dům — od Jana Hohenpergera a Marie za 800 k. gr. &. Aet. postridie Exalt. s. Crucis. 29. 1617, 3. bfezna. Tamléz f. 216. Marlin Pinger a Sobina koupili dim — od Vaclava Tyle za 307'/, К. &. Acl. fer. Vl. post Oculi. Číslo 1. st. pop. 708 c. 1. 1473, 4. ledna. Rukop. č. 2119 f. 0. 8. Ve jméno božie amen. Já Václav hokynát — domck muoj — za novým domem rathúzským ležící — dal sem — Uršile, manželce mé. Act. fcr. lI. post Novum annum. 2. 1486, 6. listopadu. Rukop. c. 2100 f. 90. Ursula penestica resignavit suum post mortem domum suam, quam inhabitat, past pandas panum, Dorothec, relicte olim Blasii forensis. Cui Ursule viceversa predicta Dorotlca resignavit eciam post mortem suam domum suam penes antedicle Ursule sitam. Act. die l.conardi. * 1508. — Dorothea Blazkova. 8. 1610, 8. června. Rukop. č. 2108 f. 59. Jacobus braseator cinit domum post pandas panum 7% acie penes domum Jane vidue ex una et platcollam parvam parte ex allera silam a Dorotlica vidua pro XIII s. prag. Act. fer. 11. post Corporis Christi. 1. V uličce proti sv. Mikulaši. 4. 1512, 25. května. Tamlez f. 97. Sigismundus Zatecky emit pro se domum in acie post pandas panum penes domum Jane vidue immediate a Jacobo brascatore pro XIIU/, s. prag. Act. die Urbani. 5. 1518, 9. prosince. Rukop. ć. 2109 f. 14. Va- lentin: kožišník koupil sobě a Anně, matce své, duom mezi domy Jany zvíředlníce a Gregorky obostranně od Zigmunda Zaleckélio za XIX k. ©. Act. fer. V. post Concepc. Marie. V kvitancích jmenuje se plné jméno Va- lentin Zub. 6. 1092, 27. srpna. Rukop. c. 2109 f. 149. Jakub kopytář a Johanna koupili duom ležící za kotci chlebnymi mezi domy Jany zvíředlnice a Borše pekaře od Valentina Zuba kožišníka za XX k. pr. Act. fer. 1. post Bartho- lomei. 7. 15623, 2. dubna. Rukop. č. 2109 f. 186. Jan Zach rybář koupil sobě a Anně, máleři své, duom ležící za kotci chlebnými a podle domu Jany zvíředlnice od Jakuba kopyltáře za 20 k. pr. Act. fer. V. Pasce. — Va- lenün Zub, první prodavatel, na místě Jakuba kopytáře přijal za duom © К. г. 1598. — Anna, Zubová mátie, přijala za duom dvě k. od Anny Severynky r. 1529. 8. 1580, 26. dubna. Rukop č. 2110 f. 330. Martin knichař a Uršila koupili duom ležící za chlebnými kotci mezi domy Jany zvifednicc a Jana Sidly obostranné od Anny Severfnovy za ХХ k. č. Act. fer, III. post Marci. 9. 1535, 1. září.. Rukop. č. 2111 f. 113. Anna trubačka koupila sobě duom ležící mezi domy Jany zví- fednice a Jana Sidly obostranně od Uršily, manželky Martina knihaře při přítomnosti Mikuláše zlatníka za XX k. č. Act. die Egidii. 10. 1536, 24. dubna. Rukop. c. 2111 f. 128. Wolf pekař a Markéta koupili duom ležící mezi domy Jany zví- řednice a Jana Sidly obostranně od Jana Trubače za 20 k. gr. č. Act. fer. lI. post Georgium. 11. 1560, 20. srpna. Rukop. č. 2117 f. 214. Václav Pryngl kniehař a Anna koupili duom ležící za kodci mezi domy Homolkovým a Václava Kostečky od Jana Wolfa za 60 k. C. Act. fer. llIT. post Agapitum. — Anna, ne- božtíka Václava Pryngle manželka, nemolnící tolio domu platiti, postípila jest jeho zase Janovi Wolfovi a Markétě. Act. fer. III. ante Tiburcii a 1558. 12. 1558, 11. července. Rukop. &. 2117 f. 292. Václav Skřebovcec a Kateřina koupili duom za kodci za rathouzem mezi domy Anny hokyně a Homolkovým od Jana Wolfa a Markéty za LV k. č. Act. fer. III. post Hussium. . 18. 1554, 28. ledna. Zamlež. Václav Skřehovec a Katefina seznali, Zc jest jim na závdavek puojčil kněz Jakub, na tcu Cas farát v Kostoloprtech VI!/, k. a gr. č., ktenížlo summu nadepsaní manželé jemu ujišťují na témž domu svém. Act. fer. NT. post Vincentium. 14. 1556, 18. října. Tamléš. Matiáš Ornius z Paum- berka kanclíř na místě Víta, kterýž od něho Václava Skřebovce ten duom koupil, oznámil, že tajž Vít jemu Václavovi téhož domu mocně postupuje a Vor&ile man- želce. Však on Václav má jej sobě doplatiti prvnímu sou- kupu Janovi. Act. fer. III. post Dionisium. . ® 1560, 17. fijna. Rukop. ć. 2011 f. 195. Václav Kousck kožišník a Voršila koupili vinici 2'/; str. pod kostelem sv. Matěje od Jana Hořeměřského za 150 k. m. Stalo se ve čtvrtek po sv. Havle. * 1561, 29. kvělna. Tamtéž f. 247. Tíž koupili vinici 2 str. nad Dehnici od Bartoše mlynáře za 120 k. m, Act. ve čtvrtek po Seslání Ducha sv. 

Strana 145
]. V ulicee proti sv. Mikuláši. 15. 1571, 4. června, Rukop. č. 2120 f. 118. My purkmistr ete. známo činíme, -— že Václav Kousek do- žádal se toho při nás, aby k němu sonscdć piiseżni vyslání: byli, že míní o statečku svém pořízení učiniti. Kdeż pak tak se jest stalo =- oznámil o dluzích, co jest lidem povinovat: it. od Jana Skróty że jest vzal 200 krá- likuov za VII k. a X gr. m. a z cechu że společně brali 500 krźlikuov za XV k. a některý groš výše. It. Jiříkovi, bratru svému, že jesl k živnosti jeho od Daniele z Rakovníka, měštěnína Nov. M. Pr., koz 250 za 6 k. a krälfkuov týž od něho 400 vyjednal, kteréhožto Daniele za to žádá, aby tlakový dluh z peněz gruntovních — z vinice nad Dehnicemi leżiei od něho prodané -— sobé vyzdviboval —. Co se pak dotýče Jiříka, bratra jeho, že jemu odkazuje 80 k. m. Což pak koli jiného statku jeho, buďto na domě, svršcích, vinici 19 str. pozuostane, toho při manželce své Voršile zancebává. Stalo se v pondělí v hod Seslání Ducha sv. © 1571, 21. srpna. Rukop. é. 2013 J. 225. Jan Kozel a Markéta koupili vinici 6 str. v strání pod llájem od Uršuly, vdovy po Václavov; Kouskovi, za 300 k. m. Stalo se v outerý po sv. Agapitu. ? 1579. — Tumléž. Václav Sober Václava Skřehovcec námčěxtek, a Voršila, m. j. 16. 1587, 4. června. Rukop. ć. 2112 f. 202. Fry- drych trubać a Dorola koupili duom za chlebnymi kotci mezi domy Jana rukaviénfka a Marlina Xenkéte od Vá- clava Sobera pozounara za BÜ k. &. Act. pridie Bonifacii. 17. 1595, 1. září. Rukop. č. 2205 Jf. 145. Ve jméno svaté nerozdílné Trojice. — Ja Frydrych, příjmím Slechta, trubač, měštěnín Star. M. Pr., známo činím tímto mym kSaftovnfm listem ete. Jakoż jsem z dopuštění P. Bolhia všemohoucího od dávných časův nemocí těžkou na- pozounar, všlívený, - - toto pořízení činím: — Duom muoj, v némz bydlím, — též stolici v kotcích rybnejch odkazuji — Do- rotě, manželce mé milé, kteráž jesti mně v nedostatku zdraví mého vždycky ráda podle možnosti své náležitě opalrovala a opatruje a to na tento u takový zpuosob, aby dítkám mým a svým, totiž Anně a Mandaleně, když by k letuom rozumným přišly, jedné každé z nich po 50 k. m. a vejpravu slušnou vydala. --- Stalo se v pátek den sv. Jiljí. 18. 1600, 25. října. Rukop. č. 2113 /. 178. Marjana, po nókdy Linhartovi Dornovi truhlśfi vdova, koupila dům v osudé sv. MikuláSe za rathouzem mezi domy Jirfka z Starého Dubu a zádušním M. B. před Tejnem obostranně od Stanislava Repeckého a Doroty za 125 k. gr. č. Při tom Stanislav: R. s Dorotou, manželkou svou, oznámili: Kdež Dorota, mající sobě týž dům i jiný všeliký statek kšaftem někdy Frydrycha Slechty trubate, prvnfho man- žela svého odkázaný, z něho Anně a Mandaleně, dcerám svým, s týmž Frydrychem zplozenym, po 50 k. m. avej- pravu slušnou vydali má, že lu takovou summu ocistujfc dům prodanej Marjanč na dům svůj za domem Havířovic k fortné jdouc, v némz hydlejí, převozují. Act. fer. II. die Crispini. 19. 1600, J. bfczna. Tamtéž /. 189. Anna Franková koupila sobě dům za rathouzem od Marjány, po někdy Linhartovi Dornovi truhláři vdovy. za 142 k. č. Act. fer. V. post Mathic ap. 90. 1608, 19. června. Tamléž f. 296. Jakub Puch krejéí a Anna koupili dům — od Kateřiny Frankovy, Anny Frankovÿ deery, za 150 k. gr. č. Act. fer. V. post Viti Modesti. I. V uliéce proli sv. Mikuláši. 145 21. 1614, 19. června. Tamlez. Anna, po Jakubovi Puchovi vdova, postoupila domu svého, však teprva po sinrli své a prve nic, Zygmundovi Puchovi, synu svému, a Anne, m. j. Act. fer. VI. post Medardi. Číslo 1. st. 708 d. 1. 1485. -- Rukop. č. 2105 f. 398. Andreas porlulanus ponlis et Barbara emerunt domunculam post pandas situatam in acie penes domum Urbani frenificis immediate erga. dominam Mandam, Weykardi relictam, pro VIII. s. 2. 1472, 1. února. Rukop. ć. 2105 f. 313. Barbara vid.a resignavit posl suam mortem domum post prctorium inter domos Johannis Miserka ct Pctri Ssicze utrinque silualam ac cciam omnia bona sua — Laurencio dc Le- tovic. Act. sabbato antc Purific. 3. 1472, 23. prosince. Rukop. č. 2119 f. O. 6. Ve jméno božie amen. Já Barbara vdova za kotci chlebnymi podle domu Jana Mizerky bydlejície vyznávám cte., že — domek inuoj i všeckeren statek zapsala sem — po smrti mé -- Vaviincovi z Letovic, pfieleli mému —. Act. fer. HI. post Thome ap. 4. 1473, 21. dubna. Rukop. c. 2105 f. 354. Johannes de Bozkovic ct Katherina emerunt domum post pretorium inter domos Johannis Miserka et Wenceslai Swaczine pla: teolla imediante circa Augustinum, filium Laurencii de Letovie, cum consensu patris sui pro XXVIII s. Act. fer. Ill. post Penth. 5. 1474, 10. zár. Tamtéz f. 347. Vale$ šrotéř et Anežka emerunt domum post pretorium penes platcollam el domum Johannis Miserka situatam circa Johannem de Bozkovie pro XXVII. s. Act. sabbato post Nativ. Marie. 6. 1480, 8. listopadu. Rukop. č 2119 f. T. 12. Ne jméno božie amen. Já Valeš šrotéř, osedlý v Star. M. Pr., ačkoli z dopuštenie božicho nemocen jscm etc. także domek muoj za kotci chlebnÿmi bliż rathúzu, v němž bydlím, a podle toho všecken také jiný statek muoj — dal sem dobrovolné i tiemto kSaftem iným — odkazuji po smrti mé — Anežce, manželce mé, Anně, dceři mé a jejic, Jana sedlaře manželce, Dorotě, Lidinile a Bartošovi, dětem Léž dcery mé a vnúčalóm mým, na rovný mezi ně rozdiel —. Act. fer. MII. in octava Omnium Sanctorum. 7. 1484, S. května. Rukop. č. 2106 f. 137. Sigis- mundus a fontibus emit domum in plebe s. Nicolai inter domos Mathic institoris ex una et Ursule penestice platca mediante parte ex altera siluatam ab Agnele relicta pro XIU, s. AcL. fer. II. Floriavi. 8. 1489, 30. května. Tamtéž f. 357. Johannes baccalarius de Jiczin emit domum post pandas panum penes domum olim Blazkonis ex una ct domum Anne apotecarisse parle exaltera erga Sigismundum olim a fon- üibus pro XXV s. prag. Act. sabbato post Ascens. domini. 9. 1502, 3. zâïf. Nukop. č. 2107 f. 221. Johanna z llustierzan emit domum panum jn acie penes platcollam parvam ex una cl domnum Johanne vidue parte ex altera sitam a Johanne baccalario pro XXX s. prag. Act. sabbato post Egidii. 10. 1504, 13. nora. Tamle: f. 244. Martha Prze- lucka emil pro se, Margaretha lilia sua, domum post pandas 19 

Strana 146
I. V ulićce froli sv. Mikulasi. 146 in acie penes domum Johanne vidue ex una et plateollam parvam ex altera a Johanna vidua z Hustierzan pro XXX s. Act. fer. Il. ante Valentini. 11. 1612, 1. září. Rukop. c. 2108 f. 105. Marlin cibulář a Dorota koupili duom na rohu za kotci vedle domu Kateřiny Korunové z jedné a oulicky malé z strany druhé ležící od Matěje kloboučníka a Markéty za XX XVIII k. pr. Act. den sv. Jiljie. 12. 1516, 26. listopadu. Rukop. c. 2108 /. 195'. Dorota, nebož. Martina cibuláře manželka, vzdala d. svuoj za kotci vedle Kateřiny Korunové Rehořovi, Malélio synu, a Anně. Také on Rehoř s manželkú svú ostatek toho domu Mikula$i Kaprovi maji dopustiti. Act. fer. 1111. post Katherine. 18. 1518, 16. listopadu. Rukop. č. 2109 f. 10. Burjan pekař a Kateřina koupili duom za kotci chlebnými podle Korunové a Zigmunda ševce obostranně ležící od Ríhy řečeného Gregora za 17!/; k. č. Act. fer. III. antc Elizabeth. 9? 1522. — Borke pckañe. * 15492, 7. srpna. Rukop. ć. 2008 f. 463. Burján Bureš pekař, měštěnín Star. M. Pr., oznámil, jakož se jemu dostala vinice po smrti někdy Havla pekaře od sv. Valentína 4 str. na Zidově peci, tu vinici zapsal sobě toliko. Act. fer. II. post Sixti. 14. 1578, 17. června. Rukop. è. 2118 f. 343. Z rozkázání panského zmocněn jest Václav Sultys z Cimic, syn někdy Kryšpína Sultysa z Cimic domu v koutě za rathouzem vedle váhy kořenný jakožto dědictví svého po Johanně Boršové, bábě dotčeného Václava, rozsudkem nań pii3leho. Act. fer. II. post Vitum. Číslo 1. st. 708e. (vzadu). 1. 1465, 10. dubna. Rukoj. &. 2105 f. 37. Martinus de Polna et Johanna emerunt domum in acie ex oppos.to Andree Celny erga Urbanum frenificem pro XLVI s. Act. fer. V. post Conductum Pasche. 2. 1456, 9. nora. Tamież f. 142. Erasimus de Jockeram et Magdalena emerunt domum post pandas in acie erga Martinum de Polna pro XLVIII s. Act. dic Apolonie. 8. 14606, 4. zátí. Tamléz f. 229. Nicolaus pincerna regis, et Ursula emerunt domum penes Barbare relicte immediate erga Erazimum institorem pro LXVII s. Act. fer. INIT. post Egidii. 4. 1469, 14. března. Tamtéž f. 276. Johannes [Misícrka] de Kojic et Anna emerunt domum post preto- rium in acie penes domum Barbare vidue aput Nicolaum, pinceinam regis, pro LXXX s. Act. fer. IlI. post Gregorii. 5. 1483, 28. Gervna. Nukop. ć. 2106 f. 215. Jo- hannes de Kojic medarz resignavit domum post pretorium ex opposito Pickové et penes Alsonissam Annc, uxori suc care. Act. in vig. s. Joliannis B. 6. 1484, 9. listopadu. Tamtéž f. 145. Mathias de Poczatek institor et Zuzana cmerunt domum post prelo: rium in acie penes domum Sigismundi institoris aput Jo- hannem de Kojic et Annam pro XXXV s. prag. Act. fer. ll. ante Martini. 1. V uličce proli sv. Mikuldśi. 7. 1485, 17. září. Zamléz f. 164. Anna, rclicta Sta- nislai [de Miechovia] apotecarii, emit domum jn acic penes domum Sigisinundi institoris erga Mathiam de Po- czatek ct Zuzanam pro XXXV s. Act. die Lamporti, * 1489. Anne apotccarisse. — 1519. Kateřiny Korunové. * 1511, 1. února. Rukop. č. 1128 II. f. B. 12. V té při, kdež Štěpán postřihač od manželky své Doroty a od sestry její, dcer nebožtíka, mistra Prokopa a sester Mavla od pěti korun, vinil jest jej Havla z toho, že on Havel ani jeho manželky ani její sestry odbyti a dílu jim dáti z statku olce jich nebožtíka nechce a pravice dá'e: poněvadž jest sestry jich Kateřiny odbyl, že jich také odbyti má a povinen jest. Havel na to ukázal k$aft neboztíka mistra Prokopa a smlivu, klerńż jich odbyvati povinen nenie, pravě Ze jest otec jeho, nebožtík mistr Prokop, statek svuoj odkázal všecken jemu a Mikšovi, bratru jeho, a že oni v tom statku nemají práva. A na to ukazal kšaft prvé dotčený otce svého. Dále pravie, že se jest s Kate- Find, sestri svi, o jejie diel smluvil, protoze jest otec nebožtík jeho v kšaftu svém odbýti jí zejména jemu roz- kázal. Ale v té smlouvě že se jest on Havel nezavázal, aby jiným sestrám tolikéž dal. A na to ukázal smlouvu dále pravě, že on nynic z své mocnosti odbyvati jich ne- miizie, neb jest statek svuoj pastorku svému zavázal a že jest to učinil a učiniti musil podlé majestátu krále J. Mti a podle ortele panského. A na to ukázal zápis knih měst- ských, majestát krále J. Mti a ortel panský. Tu pan purg- mistr a páni vyslyšavše žaiobu a odpor a jich z obi stran přie líčení, kšaft, smlúvu, majestát královský a ortel svuoj a všeho pováživše i takto o tom nalézaji a svym ortclem vypovídají: Poněvadž nebožtík mistr Prokop dítky a si- rotky své: menší jemu Havlovi poručil jest, aby je opatřil jako jich bratr věrný, tak jakž kšaft ukazuje, podlé mož- nosti své a on Havel s Kateřinú, sestru svú, o diel její jest smlúvu učinil, tak jakž táž smlúva ukazuje, i z té pří- Giny s kaZdá sestrá svú též o dicl její smluviti se a ji opatřiti jako bratr věrný má, když se která vdá. A po- něvadž již Dorota se jest vdala za St&pdna postřihače piiedepsaného, i z té příčiny aby on Havel s ní o její oddiel smlúvu učinil od dnešního dne ve dvú nedělí pořad zběhlých podlé práva a pokudž s ní smluví, aby jí lomu dosti u&inil. Act. in vig. Assumpc. b. M. V. * 1519, 6. června. Rukop. ë 1129 f. 379. V té při mezi Stěpánem postřihačícm s jedné a Janem od strak s strany druhé, kdež jest jeho vinil Jana od strak z toho: | když se jest loupeZ a vzatek jemu stal u mladého Bolc- slavi od Jindřicha Bohmicského, žie potom z těch loupež- níkuov dostrčien jest Alexander Koc z Dobrše a ten sa u vazbě na rathúze potom se spustil a ušel a on Jan jeho jest u sebe přiechoval, ješto kdyby takové věci byl ne- tajil, ale hned oznámil o jeho vjití, mohl je on Stépán snad i jiní k tomu přijíí skrze něho a na něm škody své postihnúti, kdež jest se jemu škody stalo za tři sta kop a poněvadž jeho pomocí Strakovú jest ušel, žie o to k němu hledí žádaje v tom opatřen býti. A nato pokázal svědka jednoho. Proti tomu Jan od strak odpíraje pravil, žic on jemu tím Stěpánovi povinovat není, nebo Bohmická i všickní jeho, kteříž sou v té odpovědi s ním byli, tak dobřic Janovi jako jiných souseduóv nepřiatelé sou byli a žie toho není, aby on jemu z vězení pomáhal, a ten svědek, kterýž proti němu svědčí, za dosti ku právu není, nebo sám jest nic neviděl, než slyšení řieč mluví a praví, žie ji od Alexandra Kotce slyšel, ježto Kotcovi toho ve- Feno býti nemá, ueb jest učinil proti právu a zřízení zemskému, žíe neodpověděv městu tomuto bral i piies 

Strana 147
I. V uličce proli sv. Mikulasi. odpovědí a poněvadž toho nic na něm na Janovi se nc- shledává, aby čím mèl tulo proviniti a jemu vinen bajti, žádá, aby podle príva opattien byl, aby jeho u pokoji ncchal. K tomu se dokládal, 2ic i svédomí proli tomu (62 pokazovati mazie a je pokázal. Zasc k tomu jest od Stépána mluveno, Zie Jan Strako má na se vinu usou- zemí a žíc z té strany v pokutu jest upadl obci, ač jest mu la odpuštěna nebo pravil, žie o Svagru svém nevédèl ale nalezlo se, žie jest věděl a žie proti takovému člověku dosti: jest svědek jeden, prose v tom podle práva opatřicn byti a táhna se i na tu vajpověď na Jana od strak uči- němú. Zase k tomu od Straky jest mluveno, žic co sobě na pomoc befic, jemu to ke škodě není, neb to jemu zdvihá, on ven konec má a žic jemu ta vče nic na pomoc není a podle práva naň ho nic nepokazuje, prosí v tom opal'en býti. Tu pan purgmislr a rada slyšíce žalobu, odpor, svědomí a jich z obú stran přic líčení i nález, kterýž se jest stal na Barthoše zlatotepce, Richořie řiczníka, též i na něho Jana od strak, takto ortelem svým nalézají a vypovídají: Poněvadž to v nálezu nyní dotceném to zna- menitě stojí, jestli žie by je všecky aneb kterého z nich osoby, kerým sc jest škoda stala, ancb některá z nich chtéli viniti z toho, co jest proti nim provinénie, aby oni ku právu stáli a dostali a právi byli. A což jim bude nalezeno podle práva, tomu aby obvykli, a tak tím obě- stranně při právu mají zachování býti; ale poněvadž on Stěpán svědomí dostatečného ku právu nynic na něho na Jana od strak jest nevystavil a toho neprovedl, aby jemu o něm Strakovi vědomo bylo, i z té příčiny on Jan od Strak na tento čas jemu tou žalobou povinen není. Actum anno MVCXIX f. 2. infra Ascensionem domini. © 1546, 11. února. Rukop. č. 100 f. 105. Jakoż js Salomena a Anna, dcery někdy mistra Prokopa, pota- hovaly se na Dorotu Stěpánkovu, sestru svú, pro nějak spravedlnost po témž mistru Prokopovi a po nebožce Jo- hannč, matce jich a manželce jeho mistra: Prokopa, jmc- novité na duom za kodci ležící — porovnány takto: že jmenovaná Dorota Stěpánková jim sestrám má dáti Salo- méně XV k. m. a Anně pak XXV k. m. a za díl nebożky paní Kateřiny, sestry její, kteráž jí Anně díl ten svuoj odkázala kšaftem, ač pak obojího dílu XXX k. Anně dáti se mělo, ale na přímluvu přátel V k. m. ulevila. Act. fer. V. post Dorothcam. 8. 1556, 20. srpna. Rukop. č. 101 f. 128 a 1224, 1/9. JakoZ jest duom a jiny stalck pozuostal po nékdy Doroté Stépánkové a synové dva, Jan a Václav a Lidmila, nevěsta její, s Adamem a Janem sirotky, i smluvili se: Předkem Václav ujal jest duom za kodci chlebnymi ve 100 k. č. Však z toho domu má dáti sirotkuom Lidmily nahoře dotčené 26!/; k. Act. fer. V. post Agapilum, 9. 1558, 30. згрпа. Rukop. ć. 117. J. 418. Jan Susta Anna koupili duom ležící za kodci chlebny.ni na rolu podle domu Petrużilky od p. Václava z Rovin a Jana Nc- tolického, jakožto poručníkuov sirotkuov po neb. p. Václa- vovi Stépánkovi, za 116 k. č. Act. fer. 111. post Bartho- lomci. © 1561. — manželka. ® 1570, 14. listopadu. Tamléz. Havel od mëny a Wolf Straub, poruénici sirotkuov Václava Stěpánka, při- znali se, že jsú přijali za duom XV k. gr. č. ostatních od Adama Cernotického. Act. fer. lll. postridic, Briccii. ® 1577, 17. ledna. Tamléž. Adam Stěpánek při- ла! se, Ze jest pfijal za duom VII!/; k. gr. €. od Adama Cernotického, na míst& Anny Chynské, málefe jeho. Act. fer. V. post l'clicis et Antonii. Tamléz. Anna, někdy Jana Šusta [. V ulicee proli sv. MikuJasi. 147 10. 1581, 9. června. Rukop. ć. 2112 f. 99. Man- dalena Farárka koupila sobě duom za Stodolou podle domu doktora Adama z Kouby ležící od Adama Cerno- tického z Studence a na Stěpánově za 107!/, k. č. Act. fer. VI. postridie Medardi. 11. 1586, 2. června. Tamtěž f. 235. Linhart Dorn truhlář a Marjana koupili duom za rathouzem mezi domy Sindlovým a Martina $enkyfe obostranně od p. Tomáše Grofa z Grcifnberku a Matěje Faráře za 175 k. č. Act. fer. IL. postridie Trinitatis. — 1589 už Linhart Dorn byl mrtev. M 12. 1610, 25. října. Rukop. č. 2113 f. 178. Kryštof Serb rotšmid a Anna koupili duom v osadě sv. Mikuláše za rathouzem na rohu vedle domu Jiříka z Starého: Dubu ležící od Marjany, po někdy Linharlovi Dornovi truhláři vdovy pozůstalé, za 800 k. č. Act. dic Crispini. 18. 1618, 10. května. Tamtéž. Jakož jest Kryštofovi Holzerovi rotśmidu duom a jiny statek všelijaký po někdy Kryštofovi Serbovi — přisouzen, jakž táž vejpověd, jíž aclum fer. VL. in vigilia s. Bartholomaei ap. 1618, to svédcf, týž dům na něho Kryštofa Holcera a Lucii pře- neSen byl. Act. fcr. V. post Jubilate. V wlicce proti sv. Mikuláši (strana západní). Číslo 2. b. (vzadu). I. 1454, 17. srpna. Rukop. č. 2105 /. 23. Da- chek sellator et Katherina emerunt domum post gasas alias kotci sitam pcnes domum Wenceslai vinitoris ex una cL Johannis a Haveis stalujs parte ab altera crga Wences- laum iam dictum pro X s. minus XV gr. Act. sabbato post Ascens. b. Maric V. 2. 1457, 20. srpna. Rukop. č. 2105 f. 74. Ma- Lhias calcarialor et Anna emerunt domum — erga Duch- konem sellatorem pro XVII. s. minus fertone. Act. sabbato ante. Bartholomei. 3. 1457, 17. září. Rukop. č. 2105 f. 75. Ma lhias calcariator resignavit domum suam in husmark penes domum Wenceslai vinitoris et ad flaveam statuam tergo- versus Duchconi sellatori ct Katherine. Act. die Lamperti. 4. 1462, 10. února. Tamtéž f. 160. Johannes diclus Palerz et Dorothea emerunt domum in husmiark situalam inter domos Wenceslai viniloris ex una et Jo- hannis ad flavcas statuas a tergo parte ex allera crga Duchkonem sellatorem de Glathovia pro X s. minus fer- tone. Act. dic Scolastice. 5. 1466, 9. února. Tamfćż f. 235. Johannes Palerz dictus resignavit suam dumtaxat post mortem do- mum parvam post pandas panum penes domum Wenceslai penestici et ad flavcas statuas a tergo siluatam Magdalene, relicte Mathie dicti Niger, Johanni et Anastasie, pueris cius. Hoc notabiliter eximendo, quod idem Johannes, quamdiu sibi vita comes fuerit, in predicta domo manere debct, exacciones vero omnes alque bernas seu contribu- ciones tam civiles quam parochiales supra memorata Mag- dalena solvere tenebitur. Act. in vig. Purif. 6. 1470, 12. července. Rukop. c. 2141 f. 93. Mag- dalena vidua fussa est se tulisse XV s. Johannem, filium 19* 

Strana 148
148 1. V uličce proti sv. Mikuláši. suum, ex teslamentali legacione Johannis Palerz ipsum concernentes, a Nicolao canulatore ct Gcorgio a turri, commissariis predicti Johannis Palerz. Act. fer. V. antc Margarethe. 7. 1482, 27. dubna. Rukop. c. 2106 f. 106. Do- rollica vidua peneslica emit domum in parochia s. Nicolai penes domum Ursulc penestice ct a tergo domus Wen- ceslai Chanicky ad gallam erga Anastasiam virginem pro XV s. prag. Acl. sabbato antc Vitalis. 8. 1486, 6. listopadu. Rukop. ć. 2106 f. 90. Do- rothca, relicta olim Blasii forensis, resignavit domum post pandas penes domum Ursule penestice, cidem Ursule. Act. die Leonardi. 9. 1508, 8. ledna. Rukop. 2108 f. 11. Johannes Peniezek ct Johanna emerunt domum post pandas panum sue domui a tergo contiguam ct penes domum Dorothec Blazkove sitam a Wenceslao sellatore pro XXII1!/, s. prag. Act. fer. IT. ante Epiph. . 10. 15629, 9. září. Rukop. č. 2110 /. 311. Jan Sídlo a Dorota koupili duom ležící za chlebnymi kodci vedlc domu Stépánka postriha&e od Burjana pekafe za XXUIU'/, k. pr. Act. fer. V. post Nativ. Marie V. 11. 1545, 24. ledna. Rukop. č. 2117 f. 54. Václav nádeník koupil sobě duom ležící mezi domy Stěpánkový a Wolfový obostranně od Doroty Sidlové za XXV k. č. Při tom i to oznámeno, jakož jest nebožtík Jan Sidlo, manžel Dorotin, Janovi, synu svému, X k. gr. č. kšaftem odkázal, ty táž Dorota má témuž sirotku do dvi nedźli položiti. Act. sabbalo post Agnetam. 12. 1546, 8. února. Tamléž f. 81. Matěj, Suchého syn, a Anna koupili duom za kodci chlebnými mezi domy Wolfovy lirstnice a Stěpánkový od Václava za XXXI k. a 16 gr. ¢. Act. fer. NTI. post Purif. 13. 1569, 16. nora. Rukop. ¢. 2118 f. IS. Marta kroupnice koupila duom mezi domy Kouska koZisnfka a někdy Stěpánkovým od Matěje Petrużilky za GO k. gr. è. Act. fer. ll. post Valentinum. 14. 1565, 22. ledna. Rukop. c. 2115 f. 108. Y.orenc Helle koupil sobě duom za rathouzem mezi domy Václava Kouska a Anny Chynské obostranné od Marty [Jakubovy] hrstnice za 50 k. ©. Act. fer. II. post Marcelli. 16. 1681, 7. Cervna. Rukop. ć. 2112 f. 99. Martin Koénar Éenkyf a Anna koupili duom za rathouzem mczi domy Václava pozounara a Cernotickym lezící od Lorence Helle za 50 k. gr. &. Act. fer. IIII. post Bonifacii. 16. 1591, 28. června. Tamtéž f. 361. Teofil Lvo- vickÿ ze Lvovic a Estera z Dobrovítova m. j. koupili duom za rathouzem mezi domy Fridricha trubače a Marjany truhbl4fky od Martina Ko¥nara a Mandalény za 120 k. gr. č. Act. in vig. Petri et Pauli. 17. 1598, 25. února. Rukop. ¢. 2112 f. 95. Jiřík ze Starého Dubu a Mandalena koupili dům od Estéry Lvovické z Dobrovítova i na místě Theofila, manžela je- jtho, listem pod pečetí jeho, kteréhož datum v outerý po nedéli Invocavit l. 1598, zmocněné za 125 k. gr. č. Však pan purkmistr a páni tohoto trhu a zápisu jemu Jiříkovi k přímluvě uroz. p. Jana Václava z Lobkovic, hejtmana Star. M. Pr. dovoliti râtili, že on ve dvou měsících po- řad zběhlých se vyhostíc, právo městské náležitě vyžádat sobě připověděl. Act. postridic Mathie ap. 18. 1601, 30. července. Tamtéž. Martin Košnar a Mandaléna odevzdávají 86 k. peněz gruntovních úředníkům i vší osadě kostela sv. Mikuláše. Act. fer. 1]. post Ja- cobi ap. 19. 1608, 81. července. Tamléž f. 322. Ondřej Pulk krejčí a Judyt koupili dům v osadě sv. Mikuláše 1. V uličce prolí sv. Mikuláši, mezi domy Kryštofa Šerba rotšmída a Kateřiny lrankový obostranně ležící od Jiříka ze Starého Dubu a Mandaleny za 142'/,; k. č. Act. fer. V. posl Martae. 20. 1616, 81. kv&ina. Rukop. ë. 2114 f. 203. Tomas Strejček a Barbora koupili dům od Ondřeje Pulky a Judyt za 1456 k. č. Act. (fer. JU. post Trinitatis. 21. 1619, 13. září. Tamléž Jf. 255. Ondřej Vřáva kuchař a Anna koupili dům od Tomáše Strejčka a Bar- bory za 160 k. gr. č. Act. fer. VI. post Nativ. Mariac V. Některé zprávy uvedeny jsou při tomto domč, at označení není zcela shodné, poněvadž nebylo mi možno nalézti jiného mísla vhodného. (mezi c. st. 708c a 708d ?) Čislo 23. st. 687. (U zlaté husy.) 1. 1448, 15. října. Rukop č. 2099 f. SOI. In causa inter Katherinam, relictam Wolfonis, ct Wenceslaum, jpsius natum, et Marusskam, conthoralem Johannis Wlasak, occassione duarum domuncularum sibi invicem contiguarum et post pandas situalarum, quas dicla Marusska lenuit, — arbitri — domunculas ambas predicte. Katherine et Wen- ceslao adiudicaverunt. Act. fer. III. ante Galli. 2. 1491, 8. srpna. Rukop. č. 2106 f. 305. Wen- ceslaus Hamernik el Katherina emerunt maiorem parlem domus in suis metis et limilibus distinctam penes domum Anne apotecarisse plateolla mediante ex una et domum Johannis Slansky parte cx altera crga eundem Johannem pro LX s. gr. prag. Isto adiuncto, quod murus dividens domos prediclas et canale, per quod aqua pluvialis des- cendit dcteclis, cum feneslra, per quam esL ascensus ad illud canale, simultanee uti debent. Act. fer. JI. ante Laurencii. 3. 1492, 9. kvétna. Aukop. ¢. 2107 f. 11. Wen- ceslaus institor et Dorothea emerunt domum acialem post pandas penes domum Thome ssmaydcrii ex una et domum Anne, relicte apotecarisse, plateolla mediante parte ex altera sitam erga Martinum de Boziejow pro LX s. prag. Act. fer. III. post Stanislai. ® 1494, 9. prosince. Rukop. ë 94 I. /. 116. Wenceslaus institor cum Dorothca, conthorali sua, cum consensu dominorum susceperunt in suam lutelam Johan- nem et Johannam, orphanos olim Johannis auricusoris, cum XX s. pr. porcionis eorum. (uos circa se fovere debent victu el amictu ipsos procurando. Quam summam scribunt et ratificant in domo sua post pandas panum. Act. fer. lI. post Nicola. 4. 1496, 29. února. Rukop. 6. 94 [. f. 131. Ex consensu et voluntate dominorum facta est taxacio ct divisio bonorum post mortem Wenceslai institoris derelictorum inter Dorotheam, relictam eiusdem Wenceslai, ex una «t Katherinam, filiam et orphanam eiusdem Wenceslai, parte ex altera talis, quod domus ct alia omuis substancia cessit eidem Dorothee ad cius hcrcditariam possessionem. Dc qua quidem substancia dicta Dorothea primum debiti CXXX s. XXXIII gr. m. debet persolvere. Dcinde pre- nominate Katherine CLXIIII s. m. et de vestimentis pro uno lecto dare tenebitur, Act. fer. ll. post Mathie ap. 5. 1496, 26. února. Nukop. ë, 94 I. f. 130. Když nebožtík Václav, kramář z Brodu Ceského, mčěštěnín 

Strana 149
I. V ulicce proli sv. Mikulasi. Star. M. Pr., leže ns smrtedlné posteli kšaftem svým od- kázal jest duom i jiný statek Dorotě, manželec své, s dětmi svými a jejími takovým obyčejem, jestli že by děti před lety rozomnými zemřeli, aby dielové jich na Barboru, ináteř jeho, v Ceském Brodě připadli. Při tom také oznámil, že by byl dlužen též Barboře, máteři své, L kop a Janovi, otčímovi svému, X k., chtě tomu, ten dluh aby byl zaplacen po jeho smrti. Kterýžto kšaft když jest čten v radě před pány, paní Barbora s přátely svými poradivší se žádala jest, aby byl tvrzen, ale Dorota, téhož Václava manželka, tomu kéaftu jest odpor udělala, pravicei, Ze by vedle smluv svadebních i také když se jest k nie tyż Vaclav piiżenil, mólo k nie statku piilożil a ona Ze jest stalek znamenitý měla, toho napadu mimo ní máteři své a nikomu jinému neměl a nemohl odkazo- vali. Tomu dluhu také odpierajicí, Ze by o ném nic ne- věděla, žádající v tom pdnuov za opalicnie, aby ten kšaft muže jejieho tvrzen nebyl. Pan purgmistr se pány ty řeči sobě odporné s obú stran častokrát »lyševše podali sú jich k smlúvě přátelské vydavše z sebe k tomu dva pány, Výška z Blažtice a Svátka kožišníka. A když sú přátelsky počali rokovali, tu paní Barbora vzala sobě jest odtah, aby mohla se s mužem svým a s pliálely svymi poraditi. Potom k času uloženému vyslala jest paní Barbora Jana, muže svého, s plní mocí listem konšeluov Brodu Českého pod měscký peceti jemu dani k tomu rokování. 1 stala se jest smliva mezi stranami svrchupsanymi skrze Erazima Wolfa, Václava Ruožka, poručníky nebožtíkem Václavem učiněné, —- a přátely z obú stran k lomu vydanými, aby paní Barbora od toho nápadu synem jejím odkáza- ného pustila, jestli že by Buoh Kateřiny, toho dictète, dcery nebožtíka Václava, jakož již jediné samo ostalo, P. Buoh od smrüi pied lety rozumnymi neuchoval, aby dicl její na Dorotu, matku její, připadl. A paní Dorota miesto toho dluhu, kterómuż jest odpicrala, aby dala LX k. panie Barbofe. Act. v sobotu před druhú nedělí postní. 6. 1499, 28. ledna. Rukop. č. 2107 f. 160. Jo- hannes, fillus Scverini, et Katherina emernnt domum a Dorothea Pelesska pro LXXV s. prag. Act. fer. Il. ante Purif. 1499. — Rukop. 6. 94 IL. f. 77. filius Severini institoris, tulit C s. gr. Katherina, conthoralem suam. (Srov. * 1520, 14. listopadu. Rukop. č. 99 /. 86. Anna, vdova po neb. Scverinovi kramifi, scznala sc, Ze jest nebožka Kateřina, nevěsta její, suostala dlużna dluhu spra- vedlivéio LXXV k. pr. Michalovi, kupci od pěti korun, a těch LXXV k. jemu zavazuje na domu tčeh sirotkuov ležícím za kotci na rohu a podle Vita mecife. Act. fer. Ul. post Martini. 7. 1592, |. září. Rukop. c. 2109 J. 251. Matěj Fous meécíf a Martha küpili duom ležící za kotci chleb- nými na rohu a podle domu Vita metfte od Michala kupce od pěti korun a od Anny Severinové kramářky za LXV s. prag. Act. fer. ll. die Egidii. 8. 1532, 20. listopadu. Zam/ěéž. Matěj Fous mečíř s Martou oznámili, že duom svuoj ležící za kotci u zlaté husy vzdali sú Vincentovi Spatlákovi a dědicóm jeho. Act. fer. I. post Elizabeth. 9. 1533, 5. července. Rukop. č. 2194 f. 133. Vin- cens Spatlák postipil jest domu svého u zlaté husy paní Martě Řeháčkové a Mojžíšovi Židu lékaři, protože: oni věřitelé na lom domu dovedli sou, jakožto Mojżiś priva pro XCI k. m., a paní Marta zápis má na C k. m. Než Johannes, nomine dolis post výše dům 6G. 24.4.) I. V uličce proti sv. Mikuláši. 149 kdež Jiřík Walter, factor p. [eronyma Jošta z Franfuitu na místě téhož pána svého učinil jest přípověd na týž duom i na vesken stalck tóhoż Vincenla Spatlika pro CCCC k. m. pan purgmistr a páni z práva dopustili jsü, aby on Walter s paní Martí a Mojzisem zidem smhívu učinil a je z toho domu splatil. — Act. sabbato in vig. Petri ct Pauli. * 1529, 1. července. Rukop. č. 2098 f. 2. Jeronym Jobšt z Framfurtu poručil jest -- k sonda všecku sv spravedlivost, o kteróż mó initis Pelrem. Rechkem. Vác- Javovi Rachnfelcovi a KaSparovi Waldovi z Framfurtu, tak aby oni mohli a moc měli s ním, s Petrem, o tu spra- vedlivost jeho tiniti, se süditi na zisk a na ztrátu, jakoż on nadepsany Jcronym sám. Act. fer. V. post Pctri ct Pauli. ? 1580, 24. kvétna. Tamleż f. 3. WaBpar Walda z Framfurtu, poručník a faktor Jeronyma Jošta z Fram furlu, poručil jest mocně — všecky dluhy své, kteréž koli má u lidí, buď zde v Praze nebo v kterémžkoli jiném místě — po vší Ceské zemi — Wolfovi Waldovi, strajci svému. — Act. fer. MM]. ante Urbani. ® 1581, 11. května. Tamléë f. 4. Jeronym Jošt z Fr. mocného poručníka učinil všech svých dluhuov — v zemi Ceské — Jiříkovi Walderovi, faklorovi svému. — Act. fer. V. post Stanislai. 10. 1588, 6. listopadu. Rukop. č. 2/11 f. 60. Vin- cenc Spatlák a Majdalena koupili duom u zlaté husy od p. Jeronyma Jošta z Framfurtu za CCXLIII!/, k. ©. Act. fer. V. post Omnium Sanctorum. 11. 1539, 27. ledna. Rukop. č. 1130 f. 321. Vedle toho kdež jest Servacius z Undrlaku, porucnik a faktor Jošta z Franfurtu, pána svého, žádal, aby v duom Vincence Spalláka u zlaté husy za kotci chlebnými ležící uveden a jeho zmocněn byl z příviny té, že on Vincene času pře- dešlého jsa povinovat Joštovi, pánu jeho, 400 k. m., ta- kovií summu na Iómż domu jemu jest ujistil a tak potom k svému dluhu chtéje prijfiü závady předešlé jest svésti a splatiti musil a tak polom zase témuž Vincencovi duom ten jest prodal, kdež on Vincene jemu toliko zá- vdavck dav více jest plátce nebyl. A tak jsúc pro nepla- cení z toho častokrát obsílán ku právu stavovati jest nc- chtěl. Kdež on poručník pro nepřítomnost jeho takové věcí sobě jest k místu a k konci privésti nemohl, žádaje podlé pokuty v zápisu položené i také podlé obyčeje práva města tohoto pro neplacení peněz gruntovních za opatření. Pro:j tomu Hanuš Senkendorf z Sinolenic, mocny poručník na místě Jiříka Rachmberka z Borova, poručil mluviti, že jest nebožtík p. Hanuš Rachmberk pro summu 90 k. č. na témž domě ujištění v ten duom zveden i také jeho jest zmocněn byl, než toliko na přímluvu některých dobrých lidí jí Spatlákové a dítkám jejím tu bylu jest přál. Na to od Scrvaciusa mluveno, Ze jest on Vincent na cizím a jiném gruntu jeho ještě sobě nedoplativ takové jistoty na škodu věřitele předešlého činiti nemohl. — Tu p. purgmistr a páni — takto — vypovidaji: Poněvadž z zápisu toho to jse jest nalezlo, kterýž Vincenc Spatlák p. Hanušovi na domu — jislotu učinil s výmínkou, což by se na lom domu nedostalo summy ujištěné, že má ostatek postihati na osobě jeho Vincence, i to ujištění na víc se nevztahovalo než na to, což jest Vincene na tom domu jměl, neb kdyby gruntovní peníze vyplaceny byly, zvod i zmocnění, kteréž jest učinil k ruce p. Rachmber- kově, měl by pruochod svuoj. Ale ponévadz gruntovni peníze vyvazeny nebyly a ty pro neužívání pokuty zhy- nouli a promlceli jakožto dědičná a gruntovní vče se ne- muože, než kdyby zápis byl s pokutou pro dluh a někdo 

Strana 150
150 I. V uličce proti sv. Mikuláši. maje té pokuty užívali neužíval by, ten a takový zápis | k promlčení pfichazf. 1] z té příčiny dále a víc na ten duom mnemuozce se polahovati, ncZ coż jest on Vincenc zaň dal. A kdyby byl Jeronym práva svého a pokuty pred tím zápisem páně Rachmberkovým užíval, ten zápis nebyl-by jemu na škodu. Ale poněvadž jest mlčel, že jest svému právu tím ublížil. A protož páni nalézají, chce-li on Jero- nym ancbo faktor jeho práva svéno při tom domu užíti, mó do dvi nedělí tu summu, což jest za ten duom Vin- cene dal, ssouti a poručníku na místě p. Rachmberka zaplatiti. Act. die J.unac post Conv. s. Pauli. 19. 1644, 1. srpna. Rukop. č. 2117 f. 37. Mistr Voldřich z Kouby koupil sobě, Johanně z Zeleznice man- želce — duom ležící na rohu za rathizem u zlatć husy vedle domu svého od Kryštofa Glaspeka z Frankfurta za 125 k. č. Act. in vig. Jacobi ap. 13. 156', 10. března. Rukop. č. 2142 f. E. E. 7. (Kšaft mistra Voldřicha Lehnara z Kouby.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, Boha Otce všemohúcího, Syna jeho milého i Ducha sv., vše jednoho Hospodina amen. Já mistr Voldřich Lehner z Kouby jsa navštíven od P. Boha ne- dostatkem zdraví mého, ale rozomu zdravého i paměti dobré užívaje u tomu nechtěje, aby po mé smrti dítky mé jeden před druhým v statku mém mimo tuto vůli poslední mou předčiti a tudy mezi sebou příčiny jaké k nelásce a budúcím nevolím jmíti chtěli aneb jmóli, protož o témž statku mém všem, movitém i nemovitém, takto kšaftuji a řídím. Předkem dva domy s apatékou, v nichž bydlím, též duom v Jeruzalémě i což v týchž domích všechněch třech jest, se v$emi svrchky a nábytky, penězi hotovými, klenoty na zlatě i na stříbře, také šaty chodící a lehbací i dluhy všecky, kteréZkoli a n& komzkoli mám, to všecko po mé smrti odkazuji a mocně dávám Adamovi, Abrahamovi a Isákovi, synuom, Sáře, Juditce a Rebećce, dcerám, dětem mým milým, na rovný mezi ně podíl, však na tento spůsob, aby Adam jakožto nejstarší z. synuov mych a s nim Abraham, bratr Jeho, ten statek i jiné dítky mé mladší a zejména výš dotčené do let jejich rozomnych dojit( zpravovali a je ztravou náležitou i odévem slu&nfm opatrovali, dokudž by jedno každé a zvláště dcery k létuom dospělým i k místu a vdání svému nepřišly; když by pak k rozomnym létuom i k místu svému přišly a díluov svých, buď jedno dítě mé nebo jich více, od Adamaa Abraliama, bratří svých, požádali, tehdy oni s radou pánuov poručníkuov níže postavených a ku pomoci i k radě jim přidaných díly týmž dětem mým jiným na roky mírné a pokudž by toho slušná potřeba uznána byla, povinní budou z toho všeho statku tak ode mne odkázaného vydati. Než při tom toto vymieńuji: Což se Isáka, syna mého najmladšího, dotýče, kleryż pro svuoj nedostatek na zdraví svém trpící zvláštního opatření po- třebuje, že jej Adamovi předně, potom také i všechněm jiným dětem mým k společnému opatření poroučím, aby jeho v ničemž neopouštěli, ale všelijak náležitě opatrovali, čehož se jim jako dělem svým důvěřují; a když by již týž Isák k létuom právě dospělým a rozomným přišel a dílu svého od bratří svých požádal, aby jemu oni toho dílu jeho z statku mého padesáte kop miš. v moc jeho pojednou vydati byli povinní a on s těmi penězi jako s svými vlastními i dědičnými bez překážky každého člo- véka učiniti aje k užilku svému, jakž by najlépe rozoměl, podle své vůle přivésti mohl. Ale což by ostatku jeho Isákova dílu dědického vajše nad těch I kop miś. bylo, toho za Adamem, synem mým a bralrem jeho, pro opa- tření téhož Isáka nechávám dotud, dokavadž by jeho do- I. V ulicce proti sv. Mikuláši. bré v tom uznáno nebylo, Ze by ostatek toho dílu jeho k dobrému vydati sc jemu mohl, věře v tom Adamovi, že jemu Isákovi jakožto bratru svému žádné křivdy nc- učiní ani jiným činiti nedopustí. Pakli by téhoZ Isáka prve, nežli by jemn díl jeho dědický všechen docela vydán byl, a kterékoli dcery mé výš jmenované před dojitím let rozomných i dospělých, nežli by která k místu a vdání svému přišla, pán Buoh od smrti uchovati neráčil, tehdy díl jeho Isáküv i jiných mrtvých let nemajících na živé pozůstalé výš jmenované všecky rovným podélením pfipadniu ma. Coż se pak Evy, dcery mé najstarší a vdané, o niż jsem mezi nahoře jmenovanými dětmi mými žádné zmínky neučinil, dotýče, té také z statku mého odkazuji : předkem aby jí Adam a Abraham, bratří její, LX kop miš., kteréž jsem po ní na smlúvách svatebních vdávaje ji za Tomáše Rabštejnského, zetě mého milého, věnoval, podle týchž smluv svatebních vydali, k tomu vajše z lásky otcovské jí přidávám XL kop miš. a též cožkoli za živ- nosti mé klenotnov i šatuov chodících i nětco vinutých jí obzvláštně jest dáno, onichž Adam, bratr její, dobře ví, toho všeho pfi ní zanechávám, a téch XI. kop т. nad věno jí ode mne odkázanycl budou povinni v roce pořád zběhlém od času vyplnění věna jí vydati. Dále z strany kněh mých všelijakých i těch, kteréž ad Biblioteca náležejí, obzvláštně také vymicňuji a o nich řídím, že ty všecky knihy mé předně a zvláště mimo jiné všecky děti mé poroucím a odkazuji Adamovi, synu mému, samému ata jest vůle má, aby jich sobě všechněch zcela a zúplna zanechal a neroz- trhoval, ale však jiným dětem mým, jak synuom tak i dcerám, kromě Evy již vdané, aby jednomu každému za ty kníhy po XXXti kopách miš. rozdílně, totiž každého roku po Xti kopách miš., když by od něho Adama jsúíce již v létech rozomnych toho požádali, vydati byl povinen a jestli by které dítě mé výš dotčené před dojitím let svých spravedlivých a rozomných umřelo, tehdy dílu za ty knihy jiným živým pozůstalým on Adam, bratr jejich, vyplňovati nebude povinen. Poručníky pak nad tím nade vším statkem mým i dětmi mými jinými Adama a Abra- hama, syny mé milé, ustanovuji a řídím, věře jim, že oni v tom ve všem podle této mé konečné a poslední vůle tak a ne jinak se zachovají. A pro dostatečnější dítek mých milých i statku mého jim ode mne odkázaného opatrování doZádal jsem se předkem urozeného a stateč- ného rytíře pana Floriana Gryspecka z Gryspachu na Ka- čerově a Rožmitále, císaře JMti raddy zřízcné komory v království Ceském oc a podle JMti také slovutných pana Pavla Zipanského z Dražice a pana Jiffka Mclantrycha z Aventínu, měšťanuvov Starého města Pražského, pánuov přátel mých milých za poručníky k radě a ku pomoci i ochraně předdotčeným Adamovi a Abrahamovi synuom i jiným dětem mým, jsa té důvěrnosti a celé naděje k výš jmenovaným pánóm poručníkóm jakožto ku pánóm přá- telóm mým milým, že dílkám mým v tom ve všem, což luto ode mne z strany statku mého tak nařízeno jest, též v jiném, když by se k JMti a k ním oč utekli, radní a nápomocní budou, a děti moje všickní pány poručníky předdotčenými a ode wmnc dožádanými mají a povinni budou v tom se poslušně zpravovali, ta jest vile mó. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu toho všeho КВай tento a mou poslední vuoli o statku mém zřízenou svou vlastní a přirozenou pečetí jsem zapečetil. Stalo se v Praze v pondělí po památce Přenesení svatého Václava jinak po Üiclí nedéli, jeZ slove Oculi, léta páné M"D"LXI?. Stvrzen v pondělí po Povýšení sv. Kříže I. t. 14. 1562, 6. března. Rukop. č. 2121 f. 32. (Po- pis a pošacování statku pozuostalého po někdy p. Voldři- 

Strana 151
1. V nlièce proli sv. Mikuláši. chovi Lelnarovi z Kouby ucinény.) Duom ležící na rohu u zlaté busy Sacován vc CCC k. m., duom druhý vedle téhož domu Šacován v puol druhém stu k. m.; duom v Jeruzalémě ležící šacován ve CC k. m.; zlatých uber- ských šedesál, zlatejeh na šňůře třidecti osm, jeden groš zlatý na šňůře váží tři zlaté uherské, učiní všech sto a jeden zlatý uherský. Summa facit půl druhého sta půldruhý kopy gr. m. Korun šest učiní osm k. m. Rejnskejch zla- tých třináct po 1 k. m. učiní třináct k. w. Tolských gro- šuov padesát, drobných penčz za 10 k. m. Summa té rozličné mince za osmdesáte jednu k.m. Klínoty na zlatě i na stříbře, co se jich našlo, sečtěny, zváženy a skrze pány starí zlatníky Sacovány; našla se summa 211 k. 89 gr. m. Cínového nádobí skrze pány starší konváře zvá- ženého našlo se tři centnýře ; libra šacována po 9 gr. m., přijde centnýř za 18 k. m. Summa za tři centnýře 54 k. in. Umývadlo s plechem cínovým v světnici za 2 k. 24 gr. m. Truhlice železná za osm k. m. Kożich kunfch lalokuov šamlatem pošilý šacován ve XXV k. m. Kožich bobrový šamlatem pošitý šacován též ve XXV k. m. Mosazné ná- dobí od starších mosazníkuov šacováno ve 2 k. 45 gr. | in. Měděné nádobí, jako kotlíky k rybám, prací kotel. vanička mčdčná k vod$, módónice médéné a dva hrnce v6 k. m. Truhly dvě veliké, stoly, židly, almary a jiné dřevčné nádobí šacováno v XVI k. m. Apatéka a upatecké včci všecky, kteréž k tomu náležejí, jsou od p. Augustina spoluradního a p. Jana od mostu, apatekáruov, Xacovány v 150 k. m. Summa toho všeho učiní 1383 k. 18 gr. m. Z té pak suminy podle popisu jest zaplaceno dlu- huov 83 k. m. Paní Ev& vydati sc iná od bratií podle kXaftu slo k. m., zuostává čistého statku 1900 k. 18 gr. A tak ta summa když se na šest díluov rozdělí, dostane se na každou osobu z dětí po 200 k. 8 gr. a k tomu vejše má jednomu každému z sirotkuov pan Adam za bibliotéku, jakż k3aft ukazuje, po 30 k. m. vydati. Než šaty ložní, ty v tomto šacunku nejsou šacovány proto, neb jich všickní společně užívají. ltem mimo tuto svrchu psanou hlavní summu nachází se dluhuov k vyupomínání 115 k. 36 gr. m. a poněvadž pak všickní jistí ko vyupomínání nejsou, protož což jich tak pan Adam s Abrahamem vy- upomínají, budou potom povinní sestrám z tobo všeho počet pořádný učiniti. A z těch dluhuov má p. Adam, což jich vyupomínají, na pana otce a paní matku kámen lirobní zpraviti. Pocet klinotuov: Dva koflicky, jeden do druhého pozlacený váží 2 hřivně 1'/, loto, 1 lot po 45 gr, hfivna po Xll k. m. poéítajfe dostane se za né XXV k. VID: gr. m. IL. miska na malvazí pozlacent váží XII lotů bez čtvrtce, | lot po 37!/ gr, hiivna po XII k. m. poéítajíc dostane se za ní VII k. XLVIII gr. m. lt. koflík větší s pozlacenými kraji s pijkryvadlem váží 25 lotů bez čtvrtce, hřivna po X k. m. počítajíc, dostane se zab XV k. XXVIII gr. 1 d. m. Koflik druhaj ineuší s pozlacenÿmi kraji s přikrývadlem váží XXVIII loty, liřívna po X k. m. facit XV k. m. It. koflík s po- zlacenými kraji váží XX lotü, hfivna po X k. m., dostanc se zañ Xll'/Jj k. m. Cíše stříbrná s přikrývadlem váží XV!/, lotu a !/, Gtvrtce, 1 lot po 32 gr. bez | d., hfívna po VIII'/p k. m. facit VI k. XX gr. m. It. druha číše větší bez piikryvadla váží XIX loti a ctvrlci, hfivna po VIIY'/; k. m. utiní za n X k. XVI gr. m. Item ciska s pozlacenÿmi kraji váží VIII lotů a 1!/, čtvrtce, hFivna po VIH!/; k. m. poéítajífc piijdc za ní Ill] k. XXVII gr. m. Jt. XII Hic stříbrných váží 11 hfivné a V1'/, lolu, hfivna po VIII!/; k. m., piijde za n& NX k. XXVIII gr. m. lt. pás stříbrnej samej váží XV lotü bez I čtvrtec, hfivna po IX k. m., lot po 33 gr. b d. piijde zah VIII k. 1. V uličce proli sv. Mikuláši. 151 XVII gr. m. It. druhý pásek váží I s tkanicí XV loti, tkanice váží Ill! loty a tak samo stříbro jen XI lotů váží, hřivna po IX k. m. počítajíc přijde zaň VI k. XI gr. m. Jt. prsleny dva, jeden s bílejm jacynthem a druhej s sa- trynem, šacují se za VIM k. m. It. prsten s turkusem za V ok. m. lt. v sekrylu a v pečeti zlala za XIX k. m. bez XV gr. m. It. řetízek zlatej ze 30 zl. uher. XLV k. m. Summa facit 211 k. 39 gr. m. Debita 115 s. 36 gr. m., cx quibus accepi 26 s. 19 gr., remanct 89 k 6 gr. m. 'l'ento popis a poSacování slatku neboztíka pana Vol- diicha Lehnera z Kouby stal se jest s povolením panu purgmistra, pánuov od téhož pana Voldřicha kšaftem ku pánvom poruénfkoom poZádanych, zcejména pana Pavla Zipanského z DraZice a: pana Jiríka Melantrycha z Aven- tinu a osob k tomu z rady vydaných p. IsaiáSe jinak 7 chbaře od rajských jablek a p. Duchka Břekovce, kteřížto vstúpivše — do rady s Adamem a Abrahamem, syny jmenovaného p. Voldžicha, takového pošacování relací učinili a on Adam a Abraham bratří ten vSicek statek — ujavše mají bratra svého mladšího lsáka a sester svých, když by k letuom rozumným přišli; vybývati podle kšaftu a jistého poručení p. otce jich. — Act. fer. VI. post Translac. Wenceslai 1562. 15. 1594, 8. července. Rukof. č. 1061 f. 2 (Svědomí ku potřebě Jana Andersa z Ottendoríu proti komukoliv a kdekoliv, by jemu toho potřeba byla, pro smrt zavedená, přijatá v pátek po památce M. Jana Husi den sv. Kiliana) Matouš Hence z Nové Lázně svědčil takto; Najprvy když sem stál v světnici [u Holců na Uhelném trhu], ten nebožtík Danicl Gebold chtěl vzíti dceru vinný šenkýřky, aby s ním šla k tanci. Když s ním nechtěla jíti; on ji hned pral a ona mu řekla, co mne bijete, však sem vám nic neudělala. A k tomu se rovně p. Jan z Ottendorfu t cfil a řekl jim, co tu rozbroj děláš, hanba, styd se. I ptal se on z Ottendorfu, kdo jest on, on odpověděl, sem já služebník pána z Pernštejna, co jest tobě do toho, že se ptáš. Pan Jan řekl, co mi nemá bejti do toho, poněvadž pan Plateys, můj švagr jest, a rád bych, aby ten nebožtík řekl, jestli jest ti co do toho, oprav sobě. A z Ottendorfu se ohlídl, hleděl, jestli Plateys ve světnici, aby mu žaloval, co se tu děje, a Platejs ušel byl prve z světnice a Jan z O. šel za ním ven z světnice, hledal ho a on Platcys stál s pány a přátely na pavlačcc. A když O. žaloval Platcysovi, ten nebožtík šel hned za Ottendorfem, p. Jan Plateys fckl nebożtikovi, aby se za to styděl, když se dosti napil, aby šel s pokojem domů. A ten hned šel po schodech dolů, dobyl hned rapfru a volal na pana Jana, jestli dobrej, aby šel k němu. On před dobrejmi pány a přátely se za to p. Jan z O. stydél, aby nebyl dobrej a neměl žádnýho kordu u'sebe a když šel p. Jan dolů po schodech a žádnýho kordu u sebe nemél, jesté dobře dolů nedostoupil a ten nebožtík hned na ného sckal. P. Jan z O. uskočil mu, ránu zavrhl se pláštém a tulichem a když zavrh ránu, chtěl po něm tu- lichem títi i maloučko ho trefil tím tulichem v hlavu a ten nebožtík hned s dobytým kordem přes dvůr co mohl nejtouże bóżeti prchl a dal sobě, kde ten velkej štok stojí štus, až zasc s dobylým kordem spátkem odskočil. Já potom hned šel zase za pánem Janem nahoru, neb jak se to stalo, p. Jan hned nahoru šel. A když sem šel za p. Janem nahoru, řekl sem: Pane Jene, tuším, ste ho drobet v krk trefili. Potom sem šel zase dolů k vratům, kde on běžel, odepnul sem inu kabát a vobojek, vundal sem jej do světnice, barvíř přišel, když sem mu to odepnul, viděl sem, Ze mu malou&kcj knůtek udělal, nevelká rána byla. On mu dal maloučký knůtek tam, jako půl stýbla, 

Strana 152
152 1. V uličce proti sv. Mikuláši. zavázal mu hlavu. S tím sem odtud odešel. Jan Maršálek Budčějovský: Přišel sem rovně k tomu, když měl ten jistej bradýř p. z Pernštejna se schodů dolů jíti. Když byl na schodech, promluvil ta slova: kum heraus. A když sešel dolů, vytáh rapír a sekal ním. I vidouc p. Jan A. z O. běžel se schodů za ním a podskocil mu, když na něj sckal. ] chytí se ho k ramenu a bod ho tulichem. A ten hned jistej barvíř béZel s tím rapírem od něho tam mezi štoky v síni u Plateysa, upadl tam. Dále nic nevím. — Anna z Palatu: K tomu sem se trefila; když p. z Pern- Stejna barvir Sermoval s tím kordem a p. Jan sběhl v tom dolů a on fal na p. Jana, než ještě p. Jan dolů sešel, měl ještě s jednoho stupně dolü sjíti. Zavrhl se mu pláštěm, podskočil mu ten kord tak levou rukou a dobyl tulichu a píchl ho tak, jak mu podskočil. Po ty on hned běžel pry& ap. Jan nahoru — Mandalína Pe- Xulová z Palatu ([svédéí toté2]. — Ctibor Skála z Kolince: Předně sem toho povědom, byvše na tom veselí p. Vol- dřicha z Kouby u Holců, tu jest ten Daniel Gebold, bradýř p. z Pernštejna, beze vší jemu dané příčiny stojíce vedle mne na stranu se obrátil a dceru šenkýře vinného na lavici seděti uhlídal, k ní se obrátil a něco k ní mluvil a potom ji hned políékujíc velmi bil, takZe jí zavití i vrkoče z hlavy srazil a ona chytivší se za hlavu jeho s pláčem napomínala, aby ji nebil, že jest mu nic ne- | udělala a z světnice běžela. A v tom p. Jan z Ottndorfu tu u mne stojíce k tomu jest přišel a tomu jistému bar- víři řekl pěknejmi slovy: pane příteli; prosím vás, kdo jste, že sobě tak ničemně počínáte při tom poctivým sňatku a tu děvečku proč perete. A povězte mj kdo jste a on ten jistej barvíř jemu p. Janovi z O. odpověděl: sein služebník J. Mti p. z Pernštejna a jsem barvíř. A v tom p. Jan z ©. řekl: počkejte, já o tom panu hospodáři domu tohoto oznámím. A v tom se ohlídal po hospodáři a hospodáře v světnici nebylo a von ten barvíř jemu řekl, co jest vám potom, že jsem ji pral, nelíbí-li se vám co, vopravte sobě. A v tom šel p. Jan z O. na pavlač a tam p. hospodáře našel a jemu lo v známost uvozoval, co se tu od toho barvíře ty děvečce, šenkýře vinného dccri, i tolikéZ jemu ubl(2ilo. A tu jest mu p. hospodář počal domlouvati a on dolů s schodů běžel a branć svy rapfru, dobyl a p. Jana z O. mnohejmi hanli- vcjmi slovy jeho dotejkajíce. A p. Jan u scbe rapfru ne- mel, neż toliko tulich. I nemohouce takového potupného pobízení vytrpóti, šel k němu dolů a on mu dobře s schodů sjíti nedal, hned na něj sekal a bodal a on mu se pláštěm i tulichem zamítal a v tom jej v hlavu ranil. Byl velmi malej šrámek. A v tom ten barvíř běžel k vratům a hrubě upadl a se stloukl. 16. 1599, 4. listopadu. Rukop. č. 2205 f. 195. (Kšaft Kateřiny Ottndorfovy z Ottrsdorfu.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice — —, amen. Já Kateřina Ottendor- fová z Ottersdorfu, po někdy panu Janovi z Oltndorfu dobré pamčti pozůstalá vdova, znamevaje nebezpečenství životův lidských — takto řídím a kšaftuji: Jakož sem sobě, dědicům a budoucím svým od urozeného pana Voldřicha Lehnara z Kouby i na místě pana Adama z Kouby, bratra jeho mladšího leth nemajícího, koupila duom od staro- dávna řečenej u Zlatý husi v osadě svatého Mikuláše proti domu V stodole od starodávna řečené [ležící] za | tisíc kop míšenských, čtyry sta kop míšenských závdavku a po dvou stech kopách míš. ročního placení a to k jmění. držení a k dědičnému vládnutí, o čen ž z obojí strany pánům přátelům dobře vědomé jest, ačkoliv ještě v knihy městské zápis pro tuto ránu Boží a odjezd ven z Prahy pana Voldřícha z Kouby nevešel, však co jest jednou 1. V uličce proli sv. Mikuldsi. dobrou věrou upřímně vykonáno a na místó postaveno a já pod lou důvěrností do téhož domu mnoho prostavivší a hotových penéz pronaloživši, lo jináč mčněno býti ne- může. Jestliže by mně pro nedostatek a nebezpečenství zdraví mého týž duom v zápis do kněh městských uveden býti nemohl, tehdy tímto kšaftem mým řídím a poroučím, aby Zuzanně, Alžbětě a Johannč, jakožto dítkám mým vlastním s někdy panem Janem z Ottendorfu, manżelem mým, zplozeným, v knihy městské vložen a vepsán byl a též s nápadem z umrlć na živé pozůstavající aby plným právem a dědickým připadl s tím všíi, což by koliv k tomu náleželo a pozuostávalo. I jiný všecken a všeli- jaký statek můj mohovitý i nemohovitý, jmenovilě vinici na Zižkově ležící vedle vinice pana Jana Hrocha z Mezi- lešic s jedné a paní Kateřiny Tůnské 7 strany druhé i s západším celým k též vinici náležejícím, též vinici s štěpnicí nad Radlicemi nad vinicí paní máleře mé milé na giuntech kláštera zvaté Anny a svatého Vavřince v St. M. P. ležící, též na hotových penězích, klenotech, svršcích, nábytcích, všelijakém hospodářství i na všem všelijakém statku mně náležícím — mocně odkazuji, dávám a po- roučím Zuzanně, Alžbětě a Johanně, dcerám mým, a jestliže by dotčené dítky mé dříve dojití let dospělých aneb poctivého jich vdání pán Bůh všemohoucí od smrli této časně uchovati neráčil, že by všech trý zemřelo, tehdy chci tomu, aby týž statek můj všecken plným právem připadl na urozenou paní Kateřinu z Milešovky, paní máteř mou milou, pana Jana Teodora z Ottersdorfu, bratra mého, a Jana Fridricha z Ottersdorfu, po někdy panu Sixtovi Theodosiusovi z Oltrstorfu bratru mém milém, sirotka pozůstalého, na Jana, Václava, Kateřinu a Lidmilu syna a dcery pana Jana z Jizbice, s paní Annou z Ottrstorfu, vlastní sestrou mou milou, dítky zplozené, též na paní Dorothu Platejsovou z Ottrstorfu, sestru mou, též dědice a budoucí jich všech svrchu dotčenejch přátel mých milých a to k jmění, držení a k dědičnému vládnutí týmž vším právem, jakž jsem sama k tomu právo měla a mám i v držení a užívání s dítkami mými zůstávala. Však také chci tomu, aby z statečku mého po smrti dítek mých, kdyby jich pán Bůh před dojitím leth jích od smrti ucho- vati neráčil, tito odkazové vydáni byli: paní Anně Lit- manový z Ottndorfu, paní švagrový mý sto kop míšen- ských, též Anně, Mariji a Marketě dcerám jejím dva pásky stříbrný, kroužek do kroužku, item pana Kašpara z Ottn- dorfu dítkám sto kop mí&, item paní Evé Gerynkové z Ottndorfu, téZ švagrové mé milé, konvičku stříbrnou pozlacenou. Také odkazuji, aby po smrti mé ihned dáno bylo Anně, chůvě mé staré, z lásky, aby dítky mé pilně opatrovala, deset kop míš., item Maruši chůvě mé druhý mladší pět kop míš. Dále také, jakož jest můj milý pan manžel, pan Jan z Otlndorfu mne nad dítkami a statkem svým a mým a mocnou otcovskou poručnici zřídil a zmocnil a vedle mne dožádal se urozených pana Jana Teodora z Ottrsdorfu a pana Jana z Jizbice, pánův švagrův svých milých, aby to též poručenství na sebe přijali, tolikéž i já snažně sem jak paní máteře své milé tak také jich obouch za to žádala a prosila a jim se v tom jakožto svému mi- lému panu bratru a panu švagru důvěřují a za to snažně prosím, že to k sobě přijmou a dítky mé milé ku pobož- nosti i k dobrému povedou, též statček můj tak opatro- vati budou, aby jim bez ujmy a škody dochován býti mohl. — Kteréhož jest datum v St. M. P. ve čtvrtek po památce Všech svatých Božích, to jest čtvrtého dne měsíce listopadu létha Božího tisícého pětistého devadesátého devátýho. — Na žádost poručníkův — bez naříkání — stvrzen. Tomu na vědomí — v pondělí po památce sv. Tří králův !. B. 1600. 

Strana 153
I. V ulićce proti sv. Mikuláši 17. 10600, 983. dnora. Rukofp. 1974 |. 190. Pi. Kateřina Síxtová z Milešovky, Jan Theodor z Oursdorfu a Jan Litoměřický z Jizbice, poručníci Zuzany. Alžběty a Johanny, ditek -- po p. Janovi z Ottendorfu, viní ur. p Noldiicha L.ehnara z Kouby v doméó, jenž u zlaté husy kterýžto dům pí. Kateřina Ouendorlová z Ottrs- dorfu, matka dotčených dítek, od p. Voldřícha L. z K. koupila, z vín v osudích, kterážto vína jak někdy od jme- novaného p. Jana z O. tak také od pí. Kateřiny na díle za živnosti E po smrtí: jich manželův od poručníkův vše v lelu )9 lu do télhioz domu do sklepüv do:cjS(ch bez překážky jeho p. VoldFicha T, z K. jsou sklízena a sehro- muždína, jako předně bílého vína Moravského, kleréz jest slove, k vlastnímu trañku témuž někdy p. Janovi z O. od p. perkmistra, jeden sud: deset vědor míry pražské, pro- puštěn, též také vína starého červeného v l. 1698 na vinicích pražských zrostlého 3 sudy po 9 vědrách, 2 sudy po 7 vědních, též dva sudy po 2 vědrách, čehož na svid- nický pražské míry po 8 vědrách učiní půl šesta sudu svidnického a jedno védro. Téz vin červených a bílých r. 1599 zrostlého a z vinice na Žižkových horách 16 sudův po 10 vědrách na míru pražskou držících, což na sudy seidnické, sud za 8 věder držící počítaje, učiní 20 sudův svidlnických míry pražské držících. Též vín z vinic okolo měst Pražských ležících r. 1599 zrostlých, červených a bílých, půl sedma sudu svidnického, též po 8 vědrách míry Pražské držících a 20 pinet od lidí skoupených, což všech tuk v nadjmenovanych sudich tychż vín učiní 267 vèder a 20 pinct a na svidnicky pocitaje ucinf 33 svid- nických, 3 včdra a 20 pinet. Dottenÿ p. Voldiich L. z K. ün o své ujmě bez inventáře ujal a s tymiż viny dle činil a je kde se mu líbilo obracel a sobě libosti: své osobil, čehož se proti prévu dopustiti — neměl. Kte- rýchžto vín pp. poručníci i500 k. gr. ©. summy sobě pokládají a ty na ném p. Voldiichovi - žádají. Proti tomu od p. Voldiicha — promluveno: jakou sou žalobu učinili, jí jest porozumíno, proti kteréžto žalobě doložil, kterak by nebožka paní Kateřina: Ottrsdorlová na onen koupiti móla sobě dům u zlatý husy za summu jistou, ale nepokládají páni poručníci, jaká by to summa byla, zdali za 100 neb 200 neb 1000 k. m. ten dim koupen býti měl. Pak jedna každá żaloba v slovich patrných kde se gruntu dotyce býti má a práva to ukazují, že kdo co żaluje, palruć Zalovati mA. A tak z té první příčiny praví, że jim odpovídati povinen není a nebude. Druhá příčina jest tato: že vo týž dům při právě Star. M. Pr. dnův těchto pominułych jest spor vzešel a oni páni poručníci toho na p. Voldrichovi žádali, aby ten a takový dům k ruce sirotkům jmenovaným od něho vzdán byl, ale p. Voldtich proti té jejich žádosti, proč tím povinen není, příčiny jisté predlożil a o iż vče když příčiny právní předkládal, na průvod sou podání a tomu rozumčti jest, když h'avní vče kde počátek vezme a tu svého skončení nemá, że o to k jinému soudu nastupovali se nemůže. A tak z té druhé příčiny právní praví, že odpovídati povinen není. Třetí příčina jest tato, že dokládají toho pp. poručníci, že by jisté pořízení kšallcm o týž dům od pí. Kateřiny O. státi [se] inčlo a že by týž kšaft — stvrzen býti měl, Opět sám rozum káže, že jeden každý o jisté věci, kterou by utvrzenou, v zápis uvedenou mél, kSaftovati má, že sou pak páni poručníci bez vědomosti jeho dali sobě stvr- diti (cn kšaft, po tom jemu nic není a ublíženo býti moci nebude. — Na to od pp. poručníkův — proti takovým príčinám se praví: Ze sobč podstatu v první příčině za- kl: na obeslání nebo sročení od práva — Star. M. Pr., że by tam o dim činiti bylo a pře vedle toho srocenf I. V ulicce proli sv. Mikul zajíü mila, v&ak mimo toto obeslání aby lam jaká pre, co by se těchto vin dotýkalo, zašla, nic se nenachází, než toliko že činiti jest vedle kšaftu o dům slove u zlaté husy a tak to daleko od té příčiny, co se domu a vin dolýče, sobě věci rozdílné, tím se zastříti moci nebude Nebo ta právní žaloba není učiněna pro týž dům —, ale za příčinou vin, kterých se p. Voldřich bezprávně - ujal. - - K druhé příčině podáno jest sročení od úřadu (oholo s tím doložením, że by mnohem pozdejf tato vče zde, nežli ona při právě Star. M. Pr. se stala. Na čemž, jestli co později jedno druhého jest, nic nezáleží a platnosti žádné k neodpovídání vésti nemůže, protože jiná véc jest onu z domu a jiná o ujetí se vin. — V třetí příčině co jest předloženo, to provedeno a ukázáno není, než ho- lejmi slovy, jako by ty příčiny provedeny byly, se nata- huje. .— Poněvadž pak proti té třetí příčině jest dosta- tečně to odvedeno, že se nenachází, aby zde při právě tomto o kšaft paní Kateřiny O. tak také o dům co zašlo, než toliko když se vinilo z vín, kdežto vždycky ten způ- sob se zachovává, když kdo z jakých vín viní, musí se i, kde sou ta vína, v kterém městě, v kterém domě a cí to dům jest. Pak dům ten jest jmenován, kde ta vína jsou, kšaft jest ukázán, čí ta vína jsou. Příkladem: Vanfm toho z vín, které sem nechal v tomto místě a v jeho domě. Pak dům se míní proto pro kšaft, že od pí. Kateřiny jest koupen a ona o něm kSaftovala a p. Voldřich tomu když jest neodpíral, jest právem stvrzen. A tuto není o nic činili, než o vína, kteréž žaloba prošla, na kterouž má a povinen jest zjevnou a patrnou odpověď dali a tyto příčiny neprávní a neprovedené jemu stačiti moci nebudou. Sněmovní snešení to patrně s sebou přináší: kdo se komu statku bezprávně ujme, že sc nemá žádným zdvižením bráni i. A kdyby nějaké příčinky před- loženy byly a téchto n provedl, ten netoliko püvodovi na żalobu odpovidali, ale takć pro zaneprázdnění práva pokutou povinen býti má, jakž na to sněmovní snešení, právo městké i příkladové jsou ukázáni. A tak p. Voldřich těch piícin uzíti moci nebude, nýbrž k odpovědi dání zjevné pridrzán byti i také ho pokuta nasledovali má. A tak pokudž by se pánům poručníkům příčina k mlu- vení nedala, nemíní práva zbytećnć zaneprazdńowati. Po- roučí ty ubohé sirotky k uvážení. — Na to od p. Vol- dřícha: Jest tomu rozuměti, kdyby strana méla sobé vej- povèd utiniti, że by sobè zle ncudélala. A ponévadZ ty příčiny od p. Voldřicha provedeny jsou a to v tom, že by ta vína v domě pí. Kateřiny O. složena byla, ježto aby ten dům její býti měl, ničímž neprovozují a žaloba jest učiněna, že jest se ujal vin v domě u zlaté husy. Tehdy poněvadž ještě podle sročení o něj činiti jest a na rozeznání právním zůstává, o tom se neví, čí to dům bude neb nebude. A jak sobě la vína za sirotčí poklá- dají à nic toho neprovozují. A pončvadž pak příčiny podle práva městského B. 12. p. Voldřich provedl a pro- kázal, poroučí se právu k spravedlivému uvážení. — Na- posledy od pp. poručníkův: Prázdná řec nepotřebuje od- povědi, páni poručníci těmto řečem v ničemž místa ne- dávají, ponévadZ veritatis simplex est oratio. Tu J. M. perkmistr hor viničních Pražských s konSely svymi — vypovídají: Poněvadž p. Voldřich IL. z K. obviněn jsa žalobou, — že by se v domě u zlaté husy: řečeném — vín — týmž sirotkům náležejících ujal —, na kteroužto žalobu příčiny některé, proč by odpovídati povinen ne- byl, jest předložil a těch, aby právní býti měly — ni- čímž podle práva neprovedl a nepokázal, z těch příčin dává se — poručníkům — za právo tak, že jest jim p. Voldřich na takovou žalobu světlou a patrnou: odpověd 20 

Strana 154
154 I. V uličce proli sv. Mikuláši. dáti — povinen a lo do dvou nedělí. od odporu ustoupil.) 18. 1600, 7. března. Rukop. č. 1062 /. 194. (Svě- domí v té pří mezi paní Kateřinou Sixlovou z Milešovky, p. Janem. Theodorem z Ottrsdorfu a p. Jancm z Jizbice, měšťany Star. a Nov. Měst. Pr., jakožto poručnicí a po- ručníky a opatrovníky od p. Jana Otndorfa z Ottndorfu a Kateřiny Olttndorfové z Ottrsdorfu, obou manželův, a to nad Zuzanou, Alžbětou a Johannou, sirotky: nezletilými, i spravedlivostí jim po jmenovaných manželích, rodičích jich náležející z jedné a uroz. p. Voldříchem | Lehnarein z Kouby i na místě Adama Lehnara odtud z Kouby, bratra jeho let nemajícího, z strany druhé. Act. fer. ll. post Dominicam Oculi.) : Alžběta, Petra Bornlešera man- Zclka, svědčila takto: Předkem tu stiedu po sv. Petru a Pavlu přišla sem k paní Anné, p. Voldiicha L. z K. manželce, ji Zádajíce za přímluvu ku pánu, aby se při mluvila, byla-li by věc možná, aby pán nechal toho domu za 1000 k. m. a že chce manžel můj spolu se mnou 500 zavdali a druhejch 500 ve dvou letech, po půl třetím stu v jednom roce dodati, tak Ze by byl splacenej za téch 1000 k. m. Ona pak pí. Anna mné na to odpovéd dala, což jejího možnýho, že to ráda učiní, než že o tom dobře ví, že pán její se velice zařekl, že ho nechce dáti za 1000 kop m. A já sem protř tomu řekla zase, že jest se týž můj manžel zařekl, že ani peněz více dáti nechce. Proti tomu pí. Anna řekla, že mají kupců neničko dosti na něj, že jináče vícejí dávají za něj, nežli jest jej pustil manželu mýmu. Však já pro zvyklost s manželem svým sem paní přece prosila, aby přece pána prosila, mohli by co obdržetí. Co se pak dotejče toho zarčení p. Vol- džicha Lehnara z K. a Petra, manžela mýho, že bych já již sama chtěla v tom prostředkovátí, aby ta jich zarčení obouch v celosti zůstala; ona pak pí. Anna mně připo- věděla, že s pánem chce dostatečně mluviti a že wi dá védéti, na čem by s pánem vostala. Tehdáž p. Jan z Ottu- dorfu sedél s p. Voldfichem a kratochvíl měli, nevím v karly-li čili vrchcaby. Na zejtří pak ve čtvrtek po sv. Petru a Pavlu poslala sem dčvečku svou ku paní a vzká- zala sem šťastnej dobrej den a mou povolnou službu a že ji prosím, aby za zlý neměli, že ku paní posílám a jí se plíti dám, jestli jsou s pánem mluvili vo to, vo čež sem paní prosila, a na čem sou s pánem vostali, aby mi dali znáti. Paní mi pak zase vzkázala, že se naděje, že pí. Kateřina a p. Jan z Otindorfu chtějí do toho trhu vstou- piti a že mne prosí, abych za zlý neměla. Ten pátek po sv. Petru a Pavlu přišla nebožka pí. Kateřina k nám do domu a tu mne prosila, abych se na ní nehněvala, že ten dům ujala, pončvadž jsme se nemohli srovnali v trhu a tu abych se nestarala vo nic, vo žádnej byt, pokudž libost manžela mýho a má jest, abychme tu byli, že ona se ne- strojí v tom domě bejti, že ona od paní matky, dokud živa, nemíní se stěhovati, leč by ji právě z domu vynosli. Co sc pak dolejče trhu jejich inczi manžely a panem Voldříchem, zač sou ten dům koupili neb nekoupili, při town sem nebyla a to mi povědomo nic není. — Jan Vše- Lečkovský z Minic svědčil: Toho sem povědom, když pan Petr tafltekr kupoval ten. düm u zlaté husy od pána mého, p. Voldřicha L. z K., že jest mi paní má kázala, abych došel k paní Alžbětě tafllekerový a jí abych o tom ozná- mil, že p. Jan Otndorf ten dům ujíti chce za těch 1100 k. m. Pak jestli jest jej ujal konečně, já o tom nevím, při trhu sem nebyl, taky sem toho od pána svýho nikda neslyšel. A jak toho dokládají, Ze by pí. Kateřina Ottn- dorfová jej od pána mého za 1000 k. m. koupiti mclu a 400 že jest na něj zavdati měla, po dvou stech ročního (Oldřich z Kouby 1. V uličce proli sv. Mikuláši. placení, já o tom nic nevím. Též že mi to vše v paměti vostává, že jest ona pf. Kalefina Ottndorfová se p. Jancm z O. do téhož domu vpuštěna k mocnému užívání byla, při tom sem nebyl a toho sem neviděl, než viděl sem že p. Jan z O. dal dům boriti a nččo v něm stavčti, než nevím komu k ruce, sobě-li; či komu jinému. Též že o tom vím, že jest pán můj odjel odsud pred morem a tam zůstával až p. Jan i pí. Kateřina oba umřeli.: Potom přijedouce sem do Prahy po smrti: jejich zde zůstává. Při kšaftu, když jest byl publikován, že jest pán při tom byl a že jest tomu nic neříkal. —- Markyta, Andresa FryxXc manželka: Já sem od našeho pána nic neslyšela ani od paní, aby měli ten dům prodati, než viděla sem, že jest pan Oundorf dal bořiti, když jest náš pán ujel d> Slanýho. — Jan Kašparín zedník: Jednoho času, než nevím, kdy jest to bylo, asi šest neb sedm neděl před sv. Václavem, ne- pamatuji se dobře, poslal pro mnc p. Jan O. a paní Káča, manželka jeho. 1 když sem přišel k ním, žádali: mne, abych s ními šel do učjakého domu u zlaté husy proti Stodole. KdyZ sme tam šli, oznámili ini, že sou ten dům koupili. A potom prosil mne, abych mu pověděl, zač by ten dům stál. Pravil, že jej koupil draho. Potom sem se ho ptal, co jest za néj dal, pravil, Ze za 1020 tolarüv a 2c má zavdat 400 a ze po 200 na roky má platiii. A to několikráte, ne jednou to řekl i paní Kateřina. Potom když sem já tam již dělal po několika dnech pro mne poslal. Když sem tam přišel k dělníkuom svejm, ptal sem se jich, kde by byl pan hospodář. Oni mi oznámili, že jest tam naproti u p. švagra svýho. Potom po druhý taky když formani vozili stékoví, nechávali ho v cestě, tehdy sem já tém kameníküm domlouval, proč toho kamcní ne- chávají v cestě, proč ho nevodundávají dáleji, aby se ludy inohlo jeti, tehdy mi oznámili, že tento pán hospodář vyhlídl z vokna ven a domlouval jim, aby mu to před jeho vrata nekladli, že má jet; preč. Tak on po některým dni před morcm ujel a zůstal vně až mezi tím prostředkem smrti P. Bůh račil povolati p. Jana Ottndorfa a pf. Kate- řinu. manželku jeho. Potom po smrti jejich přijel do Prahy a tu zůstává. — Pavel Skréta Sotnovský z Závořic: '"Toliko to sem od p. Voldricha L. z K. slyScl, kdyZ sem se ho ptal, jestli jest ten dům prodal, on mi za odpověd dal, 2c jest toho oumyslu byl takový dům prodati p. Ottn- dorfovi, kdyby ho P. Büh od smrti: uchovati ráčil a že jest se trh státi mél, kdyby p. Voldrich |. byl zase z Slaného přijel, ale že jest on oumyslu nebyl jemu p. Ottndorfovi takový dům za 1000 k. pustiti. Ze by pak pí. Kateřina O. s p. Jancm O. do téhož domu puštěna k mocnému užívání, jako svého vlastního, byla, o tom nic nevím. Než to se pamatuji, že sem jednoho času s p. Janem z O. v tom domu byl, tu jest immi p. Jan okazoval, co jest boriti a zasc stavéti dal a mné voznámil, Ze jest do p&li set v ném prostavél. KdyZ sem se ho ptal, zac jest ten dům koupil, on mi to za odpovéd dal, že ještě mezi nimi dokonalej trh se nestal, než že se ons p. Vol- dčichem, švagrem svým, o ten dům dobře srovná, že p. Voldřich chce 1100 a von že dává tisíc. Toho času jest p. Voldřich v Praze nebyl, než v Slaným. Když sme tam byli, dáleji o tom dobrou vědomost mám, že jest p. Vol- dř.ch, když se rána morová v Praze rozinahala, do Sla- nýho jel jminulýho léta 99. a tam zůstával, až p. Jan O. i pí. kateřina z tohoto světla prostředkem smrtí vykročili. Yotomné po smrti jich obou zase do měst Pražských přijel. Ze by pak toho casu, když kšaft neb. pí. Katciiny O. na právě ležel a potomně publikován byl, sem do Měst Pražských přijetí a o tom. védéli měl, žádné vědomosti nemám. — fan Sandyon 7 Kru2nova: P. Voldrich 7 K. 

Strana 155
I. V ulicce proli sv. Mikulasi. některého času na podzim byl odsud z Prahy odjel a po- tomně přijevší zase některého času pří vánocích Ićta jmi- nulého, zde zůstává. — Petr Pornless, J. Mu C. (ruksasův tafeldleker, svědčil: Nejprvé sem byl v trhu a chtěl sem ly dva domy koupiti v ptíbytku p. prymasa. Chtél sem dát za ty domy 1000 Lolariio, pól sel zavdali a druhý dvě stě ve dvou letech a p. Voldřích nechtěl než jedenícte set (olaräv. V otom sme se rozešli, Druhého neb třetího dne po té smlouvě u p. prymusa pí. Káča, p. Jana O. manželka, ke mně příšlu a ptala se mnc, porovnali-li sme se o ten (rh? Odpověděl sem: neporovnali, neb jest p. Voldřich cltěl míti 1100 (olariio a já sem nechtěl vice dáti než 1000 tolarůo. K tomu jest řekla pí. Káča: Můj Petice, můj p. Jan ty domy ujal v 1100 tolarito. Na ty slova jí prosím a vinšují jí mnohého štěstí k tomu, aby mi půl lelu napřed dala vědčtí, kdy bych se měl vystě- hovati, Na to jest řekla pí. a, abych se spokojil, po- kud se mně a manželce mé líbí, máme v domě zůstáva:í, neb ona není té vůle, aby se do kterého z týchž domův měla stěhovatí. Toliko že chtějí své víno tam vySenkovati a že může bejti, že se neničko zase srovnáme a já vám tv domy prodám. Ale při trhu sem nebyl. lo. 1601. — Rukop. č. 1029 J. 61. My Rudolf druhý oc. oznamujem tímto listem, že president a raddy naše k apelacím zřízené v té při mezi Janem Theodorem z Olrsdorfu a Janem z Jizbice, též Kateřinou Sixlovou z Milešovky porucniky a porucnici sirotkiv po Janovi z Oltendorfu a Kateřině z Oursdorfu manželích z jedné Voldfichem Lehnarem z Kouby i na místě Adama L. z K., bratra jeho let nemajiciho, z strany druhé, co se kou- pení domu od starodávna »u zlaté husy« řečeného proti Stodole ležícího a žádosti v knihy městské vložení dotýče, ten ortel 4. Decembris 1600 utinénÿ napravujf: Atkoli- věk se žádného poznamenání trhu, kterýž by někdy Ka- teřina Ottendorfová z Ottrsdorfu s Voldrichem Lchnarem z Kouby o ten duom učinila, nenachází, však že týž Vol- drich, n&kdy Jana z Ottendorfu, nic méně Kateřiny z Ottrsdorfu, manželku jeho, dosti dlouhý čas v držení a užívání takového domu zanechal a vida, że podle libosti a vuole své v něm na svůj groš staví a spravují, kamcní i jiné potřeby k slavení pod okna a vrala druhého domu jeho Voldiicha skládá, tomu jest nic neříkal, až potom v tuto pominulou ránu boží morovou a nedlouho po něm i nadepsaná Naterina z Ottrsdorfa, manzelka jeho, z tohoto světa povolání jsou. Kdežto táž Kateřina kšaft učinila, toho palrnými slovy doloživše, jestli by již týž dům pro nedostatek zdraví jejího v zapis kněh městských uveden bejti nemohl, tehdy Zuzané, AlZbété a Johanné, jakožto dítkám svým vlastním aby v knihy městské zapsán byl. Kterýžto kšaft k ztvrzení svému přišel. Z těch příčin ta- kový trh toho domu se zlvrzuje. 20. 1608, 7. května. Rukop. č. 2145 f. 293. Kate- Fina Sixtová 4 Mil Sovky, Jan Theodor z Ottrstorfu a Jan Litoměřický z Jizbice, jakožto poručníci Zuzany, Alžběty a Johauny, dítek po někdy Janovi z Ottndorfu a Kateřině z Ottrstorfu pozůstalých, koupili k ruce týmž dítkám duom u zlaté husy řečený od Voldiicha Lehnara z K. za b75 k. č. Zápis tento na místě Voldiicha I. v nedostatku zdraví postaveného Jan Všetečkovský z Minic vykonal. Act. fer. Ulf. post Floriani. ©) © R. 1627, dne 19. září Anna, Zuzana a Alží čta, sestry z Ottndorfu dva domy své u zlaté husy postoup ly jsou P. Janovi: Arnoštovi Platejsovi z Plattnštejna. (Arkop. & 2114 f. 303.) - + Rozepie o dim z r. 15506 otištěna jest v Cas. př. star. ©. r. 1906. 1. V uličce proti sv. Mikuláši. 1 c o Cislo 12. st. 696 b. (vzadu). ). 1434. -. Rukop. é. 2102 f. 373. Stephanus sartor de Alla Muta cet Margaretha emerunt domum post pandas situatam in acie penes domum Johannis Ssterm- bersky frenificis immediate contra domum Urbani freni- ficis erga Johannem Lipsky frenificem pro XLII s. 2. 1445, 8. kvétna. Rukop. ¢. 90 f. (17. Stephanus de Alia Muta et Margaretha resignavit domum posl pan- das in acic penes domum Johunnis Sstermbersky imme- diate nec non vincam Dorolhce, nale ipsoram, cl Andree [Celny] marito, genero ipsorum. Act. dic Stanislai. 3. 1470, 17. února. Rukop. č. 2105 f. 289. Paulus, hospes pretorii, et Wanka emerunt domum in housmark penes domum Pauli Sstemberg in acie aput. Dorotheam, relictnu Andree Celny, pro CX s. Act. sabbato post Va: lentini. 4. 1478, 24. března. Rukop. č. 2119 f. S. 14. Ne jméno božie amen. Jí Pavel, měštěnín Star. M. Pr. a nèkdy iéhoZ méósta rychtáf etc. najprvé duoin muoj za kotei chlebnými, v němž bydlím, vinice laké mé, jednu, kteráž na horách Radlických mezi vinicemi Pavla, vnuka Bradáčova z jedné a Tribincovd z Malé Strany z druhé strany leží, a druhú od Jakuba Blešky kúpenú u Kartús ležící - s chmelnicí tudicž — liemto kšaflem mým — po smrti mé odkazuji panie Vaňce, manželce mé milé —. Potom pak též manželce mé rozkazuji, aby k sv. Mikuláši na potřeby kostela tudicž vydala Vok. gr., Janovi, bratru mému XX gr., jemužto také těch XI!/, k. gr., kteréžto mi Thoman, kupce z Perna, dluZen jest, odkazuji —. Act. fer. Il. post Penthecost. 5. 1481, 26. Cervna. Rukop. & 94 I. f. 32. Wanka, conthoralis olim Pauli iudicis, nunc vero Jacobi Mosar, resignavit domum suam — marito suo. Act, fer. IN. post Johannis D. 6. 1482, 18. ánora. Rukof. ¢. 2100 f. 102. Johannes Slansky et Darbara emerunt. domum acialem post prelo- rium ol m. Pauli iudicis penes domuin Sstemberk frenifi is erga facobum Mozar et Wankam pro LXX s. prag. minus XXX gr. Act. (er. Ill. ante. Valentini. 7. 1491, 983. ánora. Tamléz f. 309. Thomas insti- tor emit donium. inter domos. Wenceslai llamernik ct Viti Sstemberk a Johanne Slausky pro XXXIII s. prag. Act. in vig. Mathei ap. 8. 1495, 27. října, Rukop. č. 2107 /. 93. Sacerlos Johannes Coralis emit domum post pandas panum inter domos Dorothee, relictc ulim Wenceslai institoris, ct Viti Sstemberk sitam a Thoma ssmayderio pro XLV s. prag. Acl. in vig. Simonis ct Jude, 9. 1498. 19. října. Tamléž. Sacerdos Johaunes Co- ralis resignavit omne ius suum, quod ci ad domum supe- riorem. quomodolibet. pertinet, Thome ssmayderio. Act. fer. Vl. post Galli. 10. 1499, 29. května. Tamléž p. 168. Swaloss Trnka cultellator ct Dorothea emerunt. domum post pretorium inter domos Johannis, filii Severini, et Viti. Sstemberk sitam à. Thoma ssmayderio pro XXXVII s. prag. Hoc no- lanter adiuncto, quandocunque Thomas pecunias habcret ct illa domum versa vice habere vellet, tunc Swatossius pta summa ilam ipsam domum eilem Thome mox condescendere debet. Act. in vig. Corporis Christi. 11. 1499, 23. září. Tamléz f. 176. Sacerdos Jo- hannes Koral emit domum — a Swalossio Trnka cultel- latore pro XLV s. prag. Act. fer. II. post Mauricii. 20* ac 

Strana 156
156 1. V uličce proli sv. Mikulasi. © 1517, 17. inora. Rukop. 4. 1128 II. f. F. 3. V té pfi mezi Dorothá od Hory Kutny s jedné, knčzem Janem Korálem a Václavom Hrbkem s strany druhé, kdez jest 'je ona Dorola vinnila z toho, Zic jc u Vácslava Hrbka poznala některý statek svuoj jest vo přítomnosti kněze Jana Korála jakožto trubly své a koltry a žie toho stalku více bylo a toho svěřila nebožce IElené a ponévadz ten statek ji jest v ruce nevešel, žie na více sc ptáti chce a ptá, co je koli statku jejího po Eleně zůstalo, žic je ten u nich u vobou a za nimi vostal, žádající toho, aby jí věrnú ruku otevřieli a její statek aby vrátili. Proti tomu nadepsaní kněz Jan a Václav Hrbek mluvili, žie tomu dobřie vyrozuměti nemohou, co je toho statku mimo to, co je sobě menovala, aby věděli, k čemu odpovicdati. Tu ova Dorotha slyšecí od nich takovú řicč mluvila, žic oni o tom tak dobije vědí, co je toho statku jako jó, ale když chtí, abych menovala, jest toho čtyři sta, dvanácte loží šaluov, čtyři truhly, pás stříbrný a dvanácte lžic stří- brných. Tu oni kněz Jan a Hrbek stojíc tomu odpírali a pravili, Zie o té véci nic nevéd( mluvíce, 2ie po smrti Lleny statck züslalf jest ten popsán ato popsání sem do rady jest panuóm dodáno, v kterémž ona nebožka nás za poručníky zvolila a co je nám koli svěřila a poručila, tomu sme učinili dosti, nebo k tomu se zřízení jejímu žádný podle práva nehlásil, a když jest čas p dle práva přišel, páni ráčili sú tomu spisu moc dáti a my vedle toho tak sme řídili a jednomu každému to dávali; komu co náležalo a v témž spisu Dorothě od Hory byl jest odkázán nějaký koflíček a len od nás přijala.. Potom po čtyřiech nebo pěti Jetech pohnala nás do soudu komor- ního a stojéc, dobrovolně od půhonu pustila a to opět stálo za čtyři léta. A což “sú koli podle vůle nebożky Aleny šafovali a z toho statku činili, žie sú to činili vedle vědomie a rozkázání páně purgmistrova a pánuov a nalo ukázali svědomí i kšafthu potvrzení, kteréž jest jim vydáno bylo k soudu komornfmu. K tomu Dorotha zase mluvití dala a pravila, by ona tomu rozuměla, že takovými vo- kolky s ní jíti mají, žie by se byla v té věci jinač ochrá- nila, ale toho se nenadála, aby tento jsa kněz měl se nad lim zapomenüt, tehdáZ kdyż jest je napomínala, że CCCC, o víc statku nevěděla, ale potom se toho uptavší a některé své věci u Hrbka vidivii, kdeZ i knéz Korál pravil, že jest Hrbek pás muoj do Nornberka prodal, a již k tomu k ničememuž se nezná, toho mi pří; a prve spolehajíc na jeho řeči tím sem prodlévala vždy se na- dějíc, žic oni mně spravedlivě učiní a toho sc docickati nemolníc i přistoupila sem s nimi opět k soudu, a žic jest vče svěřicná a slatku Zic jest u nebožky nechala, ježto oni se ho zmocnili, ona neví jak, toho svědomím doličujíc a je prokazujíc. Zase k lomu kněz Jan a Vácslav Hrbek mluvil, žie oni o svěřiení žádném nic nevědí a věřila-li je jí co nebožce Alenč, toho my neznáme než to víme, žie jest kvilancí zapsaná, žic jest ona ji Alenu kvitovala ze všeho a my také co sme komu dali, z toho sme kvilováni a nejsme-li ode všech, proto se na nás žádný nenavracuje nebo sme učinli všemu dosti a nato pokázali tu kvitanci. Tu ona Dorotha mlwvila, żie jest kvi- tovaná a jest kvitovaná z 50 kop, kterak se ta kvitancí treff, 2ie jest mělo býti z 60 kop, nazývajíc tu kvitancí takoví a řádné kvitancí mají býti pečelčné tak, jakž řád toho ukazuje a Vaclav, muż jejf, lu stoje odpiral té kvi- tancí, Zie jest přitom jak živ byl, ani v radč této kdy před pány stál ani u kněh a z těch ouředníkuov žádný toho pověděti nesmí velikými a vysokými slovy proti tomu mluvě, k zprávě se poddávaje též i žena jeho chtiec brdlo sadili proti knězi Janovi, žie lo, což proli němu I. V uličce proli sv. Mikuláši. mluví a řicči postranní připomíná, žie sou ty byly mezi nimi. Tu oni kněz Jan a Hrbek proti (tomu mluvili a pra- vili, žie již próvody i odvody páni vážit máte, bychme měli k hanGivm slovuom inluviti a zase hanóti, Zie to v tomto místě ne+luší, než podle toho obojího při jakéž- koli (pan purgmistr a páni) spravedlivosti ráčí zústavili nás i druhú stranu, žic na tom přestati checine. Tu pan purgmistr a páni slyšíc žalobu a odpor i jich s obi stran pře líčení, svědomí, kšafth nebožky Aleny, kvitunci i póhon a v právo města tohoto nahlédše a všeho toho s pilností a bedlivě pováživše, takto o tom nalézají a >vym orlelem vypovídají: Poněvadž ona Dorotha nebožky Aleny za její živnosti z ničehéhož jest právem jí až do smrti její ne- vinila a po smrtí její statku též Aleny právem mósta tohoto, pod kterýmž jest tajž statek zuostal jest nenaříkala vědúcí o smrti její i také o jejím kšafthu a pořízení, po- něvadž to, co jí kšafthem lajmž odkázáno jest, od kněze Jana Korála a Vácslava Hrbka přijala tak, jakž oni pra- vili, a ona Dorotha tomu ncodepriela, ulc toho v$cho aż do tohoto času zanechala, ježto již léta městská několi- keronásob jsou prošla, až oni kněz Jan Korál a Vácslav Hrbek tajž stalek těm sou dali a tam obrátili, jakž její vůle poslední byla a její kšafth v sobě drží a ukazuje, tak jakž jejich svědomí a kvitancí ukazují, i z těch příčin jim knězi Janovi Koralovi a Vacslavovi Hrbkovi jakożlo porućnikuom jejim Aleninym proti n( Dorotlié dává se za právo, tak 2ic jí Dorothé ničím podle její žaloby povinní nejsü. A kdež jest Mi- kuláš Vrchole mluvil mnoho a drahně proti knichám města toboto a jako naříkaje radu přicdešlou i písaře přísežné, z nichž někteří již zemiicli, jeżto takové věci se jest ne- stalo ani přihodilo za paměti lidské ani slýcháno kdy prve, poněvadž ona Dorotha a Vácslav, muž její, k tomu sou se seznali, žic jest lo on Mikuláš Vrchole od nich a s jejich volí miuvil, i z té příčiny pan purgmistr a páni je v svú kázeň berú a k nim se chtí dále tak zachová- vati, aby se o takový vče jiný žádný ani jt podobni vice pokusiti nesměl. Actum fer. III. post Juliane. 12. 1504, 22. nora. Tainléz f. 245. Audrcas l'opol et Katherina emerunt domum in parochia s. Nicolai inter domos Viti, eo tempore iudicis, et Johannis inslitoris a saccrdote Johanne Koral pro XXXV s. prag. Act. die Petri in Kathedra. 18. 1507, 21. dubna. Tamléž /. 298. Vitus gladia- tor et Elizabeth emerunt domum — ab Andrea ssmay- derio pro L s. gr. prag. Act. fer. WI. ante Georgii. *. — Rukop. č. [28 I. /. 30. Inter: Bohbuslaum Legat ct Andream pannificem sentencia lata cst fer. Ill. die Augustini a. 1498, kdež jest Ondřej: žádal, aby Vít, nebožtíka mečicře Rehoře syn, jemu vydán byl z té pří- činy, že jest jemu bratr strýčený a že by jeho chtěl cho- vati a tak s pilností opatrovali a péči o něm micti, aby k zdraví a rozumu zase inohl prijíti. PonévadZ Benigna Vita Legatovi svěřila a poručila, pří tom páni Legala zuostavují, než přišel-li by Vít k rozumu, bude moci statkem svým vláduáti a jej dáti ancb odkázati, komuż budc chticti. Pakli by v tom nedostatku rozumu umřel, že se žádnému právo nezavírá, chtěl-li by kdo jakú spravedlnost k jeho statku mieli. A Bohuslav Legat aby Vita slušné choval a statek tak aby opalroval. aby nehynul. A když by Ondrá- cek chtěl přijítí aneb jemu také pohodlé učiniti a oká- zali, aby jemu toho Legat nebránil. 9 Rukop. č. 1128 1. f. 33. N té při a dávní nesnázi mezi Ondrejem a Janem, bralfimi sikenniky, s jedne a mezi Bohuslavem Legátem z strany druhé, kdež oni bratfie vinili sú jej Bohuslava: Legáta z toho, že by na 

Strana 157
I. V ulićce proli sv. Mikula jich strýceného bratra Vita, syna ncbożce Řehoře mečicře, nic nedbal, jim k němu choditi a piihlódati nedal a že by on Vít když by pohodle podlé potřeby své jměl a kdyby dobrými byl opatřen lékaři, s pomocí Boží najíti, k rozumu přijítí mohl, piitom dotycie, że by statek téhož Víta, strycence Jich, schiizel, mizel a hynul pod zpráv jeho Bohuslava | .egáta, tak že domové sú opuštčni, vinice zlakomeny a že z jeho vínic na jiné, ne jeho vinice, křovie se nosí, licm svú žalobu zavicrajíc, že se jim zdá, poněvadž poručenstvíc netrvá než do let syrutčích a sirotek len Ičla má dospělá, že on již k tomu poručenství žádného práva nemá, žádajíce pana purgmislra a pánuov podle příbuznosti, aby i sirotek i jeho statek jim jako strycencóm a najbližším po meči přátelóm vydán byl a že již jim spravedlivejic la zpráva a poručenstvie pčíslušie a Że sirotka lak chlic opalrovali a pilni byti, aby on za-c ještě s pomocí Boží mohl k rozumu přijíti a statek že tak chtie řéditi a opatrovati, netoliko aby v své váze stál a ho neubývalo, ale každého roku aby ho nětco přibylo. Proti tomu Bohuslav Tegát mluvč skrze pľictele svého žádal najprv, aby čten byl kšalt nebožky panic Benigny a výpověď, kteráž slala se jest někdy týmž slranám skrze Adama z Bystfice od pana purgmistra a rady za ortel ji pokladaje, żóśdaje potom pritom obém zachován býti a pravie, coż se domuov dotyce, ncopravoval-li sem, ale budu opravovali, než coż se vinic dotýče odpieraje, že sem potfebnó je vżdycky dělal a że upravnějšíc a mno- hem vzdělančjšíc sú, nežli kdy před jeho zprávu byly, do- kládaje se v (om pergmistru i každého, ktož horám rozumie, aby jimi la vče ohledána byla, na kouci prosc, aby kšafty a ortely hýbáno nebylo. "ľu pan purguistr a páni vysly- ševše žalobu a odpor, a pilné pováživše jich s obú stran pie líčenie a řečí obapolních a nahlédše v právo své, kteréž jest takové, přátelé příbuzní k statku sirotčiemu přihlédati: mají a vidóli-li by, 2e porucnici pfi nóm ne- dobře šafují, mají to na přísežné pány vznesli a oni pfi- sežní páni mají (o podle Boha a spravedlnosti súditi a opaliili, i lakto o lom svým ortelem vypovídají a mezi stranami nalézají. Najprve což se Víta sirotka dotýče, po- něvadž až Josavad k rozumu jest nepřišel a oni puovo- dlové, přátelé příbuzní, mnějí a pravice, že by to bylo skrze nedbanlivost a nepilnost Bohuslava Legáta a že o to chtic péči a starost micti, aby ons pomocí Boží ještě rozumu nabýtí mobl skrze radu a léky nnídrých Jídí, aby Bohuslav Lepát z takového o sobě domněnie mohl vysvobozen býti a oni domysl svuoj o sobě, pravý-li bude čili nic, aby na konec zvě- dělí, on Bohuslav Legát toho sirotka aby jim bratřím a puo- vodóm vydal poněkud do vuole panské a oni bralřie a strycenci aby také zase všeho zlého domnčnie s druhé strany zniknili a ujili mohli prijmice sirotka nemajf ho u scbe doma chovali, neż v jeho některém domě, v kte- rómź se jim lépe zdáti a viděti bude a mají jemu spolu s Bohuslavem Legátem věrného a hodného služebníka, kterýž by ho hlédal a jemu slúážil, zjednati a všecky po- třeby sirotku i jeho služebníku z statku a duochoduov jeho mají vydány býti a chozenic i přihlédánice k sirotku Bohuslavovi Lepátoví aneb jiným přítelóm od nich puo- voduov hájeno a bráněno býti nemá. Což se pak opravy domuov dotýče, poněvadž Bohuslav Legát v svých slovicch a recech podvolil se jest, ncopravoval-li jest, ale chce opra- vovali, ly aby opravil bez meškánie na ty d.ochody a piijmy sirotcie, kteréž jest tato minulá léta, v kterýchž sú domové sešly, k sobě přijímal. Než což se pak zprávy dalšíe statku sírolčícho a duochoduov budúcích všech při- jímánie dotýče, poněvadž on Bohuslav: Legát seznal se, že minulých a prvních let nie jest sirotku nepiichoval pro I. V uličce proli sv. Mikuláši. 1 cr u zlá a neúrodná léta a oni bratřic pravicec, že by statek nzvláště viničný hynul, přiříekají, že jej chtic řéditi, opa- trovati a tak ujistití že ho bude přibývatíi roku každého a neubývati, žádajíce, aby páni podle práva a spravedlnosti to ráčili opatřití a on Bohuslav také přes to přese všecko podle svčřenic sobě a prvne ústnie výpovědi žádí za- chován býti, protož aby se všemu dosti a spravedlivě stalo, on Bohuslav Legát jednoho staršieho z bralií a z puovoduov aby k sobě v tu zprávu přijal a spolu ten statek aby zpravovala potřebně a slušně. P. kli by on Bo- wusłav J.egót sam chtěl zprávce statku sirotčícho býti, aby potom jiná o lo a nová opět nesnáz nebyla a pan Durginistr a páni, kteříž podle na se vzneseného od přá- tel tu vče oparřítí povinní sú, aby potomně o to od žádného nmikterakž hyndrování, honění a vinění nebyli, k ruce sirotčie uruče ten stalek lidmi dobrými a hodnými, kteříž by nezávadného jmčnie ančli tolikéž zač o sirolčí statek stojí, v tom pak dá-li Buoh Vitovi k rozumu ja- ému a ku paměti nějaké přijíti, bude moci slatek svuój jako mčštčnín Pražský dáti komuž chtict; bude. Pakli by ho Buoh v jeho nemúdrostti s tohoto světa bez zdravé pamčti pojal, ktož koli bude chtieti k tomu statku jeho jakú příbuznost aneb právo po jeho sinrti mieti, právo tomu potom žádnému se nezavírá. Actum et diffinitum f. 4. ante Ozwaldi anno domini M?CCCcCc, Sigismundo lolecz magistro civium existente. © 1516, 17. března. Rwkop. č. 1128 11. J. D. 17. Když po smrti nebožtíka Bohuslava Legáta tu syn jeho Jan chtěl jest míti právo k správě statku Víta i jeho sa- mého podlé svého otce pořízení, tu Oudtej soukenník jemu jest odpiral toho a pravie, żie by jemu po příbu- zenství la správce náležela lépe. Pan purgmistr pak a páni našli jsú orlelem svým, žic žádnému z nich ta správa podlé těch jich řečí nenáleží, než žic pan purgmistr a páni jej Víta jako jiného měštěnína i jeho statek opatřití mají a správa nad ním nad Vítem i nad statkem jeho žie chtí toho ustanovili, kteréhož by znali, że by mohl k lepšímu statku jebo Vítova i jeho samého býti. Jakoż ak rozvažujíce to se vší pilností, ačkoli našli jsí, že v městě tomto jest dráhně lidí rozomných i dobrych a některé i příbuzné, ježto tě správě hoditi by se poněkud mohli, ale najvajše tlakové správě, že by se hoditi mohl Jan Legál usoudili jsú a to z příčin těch, že Vít jsa člověk ne dobrého rozomu nezvyklajm sobě lidem jest těžký a odporný, ale jemu Janovi Legátovi zdávna jest zvyklaj a on Jan Legát vášně jeho znaje ví, jak a pokud jej kro- Ut; a jemu uhbověti muož. A druhé též z dávna žie svědom jest statku jeho Vítova a zná | ví jeho důchody i nedo- statky, ježto jiní lidé toho neznají a v tom jsú nezvyklí a neżli by zvykli jemu Vftovi i jeho statku, mohlo by se něco i při osobě i při statku jeho Vítově přihoditi, ježto by se škodou újmy zdraví jeho Vítova bylo. A protož aby toho nebylo a z příčín přiedepsaných a k tomu i z té, kdyby více správcí bylo, nežli jeden, mohlo by býti někdy mezi nimi o něco rozdvojení a skrze to rozdvojení potom statku umenšení, i jemu Janovi Legátovi samému správu statku jeho Vítova i jeho samého jsú poručili dotud, dokudž by něco lepšího jeho Víta a jeho statku nenašli a nevěděli i ticmto zápisem poroučejí. Ten však, aby on Jan Legát jemu Vitovi statek jeho tak uručil a ujistil, jakž otec jeho nebožtík Bohuslav Legát byl jest uručil a ujistil podlé prvního ortele a nálezu panského, tak aby statek jeho Vítóv on Jan vzdělával a opatroval jako jiní hospodáři dobří dělají své statky a opalrují. A to ujištění konečně aby se stalo od dnešního dne ve dvú nedělech pořiad sběhlých. Také pro budící pamět 

Strana 158
158 I. V uličce proti sv. Mikuláši. z rozkázání panského toto jest přistaveno, že pan purg- mistr a póni pana pergmajstra nynójśfho i budiciho na: pomínati mají, aby ktěm vinicem každého roku dolilédal, jak se dělati budú. Act. sabbalo ante Lctarc. ?) 14. 1525. 9. května. Rukop. č. 2110 f. 92. Ka- teřina Rousová z Petrovic koupila sobě a po smrli její aby připadl na pana Jana « Vrážkova, syna jejího, duom ležící za kotci chlebnými mezi domy Ma èje mečíře a někdy Víta Stemberka od Víta mečíře za LX k. pr. Act. fer. Ill. post Stanislai. - R.1527 kvituje Anna, manželka Víta mečíře. 15. 1528, 4. května. Tamléž f. 259. Adam Holy šenkéř a Anna koupili duom ležící v osadě Mikulášské za kotci ehlebnými podle domu Vincenta Spatláka od Ka- teriny Rousové z Petrovic a Jana Ronsa z Vrážkova, syna jejího, za XXXV k. gr. pr. Act. die Floriani. 16. 1532, 25. května. Rukop. č. 2111 f. 23. Hanuš l£Ipugner koupil sobé duom ležící mezi domy Vincentem Spallikem a Mládeckú bakalářem obostranně od Adama Holého za LXX k. m. bez U, k. gr. €. Act. die Urbani. 17. 1588, 18. Tamléž f. 57. Adam Holy a Anna koupili duom — od Hunuše Elpugnera za XLV К. €. Act. fer. V. post Lampertum. 18. 1535, 15. ledna, Zamtéž f. 93. Mistr Voldř.ch z Kouby koupil sobě duom — od Adama Ilolyho za LXVII'.g k. ©. Act. fer. VI. post Octavam Epiphan. 19. 1608. — Rukop. é. 324 f. 404. Nijemnici v obou domech: Petr Bornless tafeldecker, Lconhart Wehr, registrator pii apelaci a Michal Lempert krejčí. (Spojeno s domem č. 23.) září. Číslo 22. ? 1429 28. března. Rukop. č. 2099 J. 282. lu causa, quc verlebatur inter Othmarum, brascatorem de Alia parte, cx una, testamentarium olim Johannis Sstern- bersky, et Annam rceliclam ciusdem Johannis parte ex altera pretextu bonorum per dictum Johannem derclictorum, pro quibus bonis ipse Othmarus iam nominatam Annam impctebat, ex tunc. predicte ambe partes arbitrio pruden- Qum virorum, videlicct. Matic. Smolarz, Tome dc Alia parte, Wenceslai Ilolec ct Jacobi Strnad ad hoc cum omnimoda potestate parte ex utraque clectorum ct depu- latorum sunt conplanati ct compositi totaliter, sic videlicct, quod predicta Anna debet pro pauperibus duo stamina panni emere ct distrubuere ct. decem libras cere pro lumine ad ecclesiam. comparare pro anima predicli inarili sui el hoc iam effectualiter prefata Anna fecit et ipsc Othmarus — Annam — non dcbet — impctere. Ac. fcr. III. antc. Pasclie. © 1485, 81. ledna. Rukof. ë. 2099 f. 429. Stala sie jest přátelská smlúva o manželstvo svaté mezi opalrným Janem uzdařem Stermberským z jedné a Katruší vdovú z strany druhé skrze úmluvce k tomu z vobú stramí vy- danými takováto: že Jan již jmenovaný ten veSkeren statek. kterýž má neb micti bude, nic sobě nepozuosta- vuje, přiložiti má a přikládá k svrchupsané Katruši a též zas6 Katru&e dřicveřečevá přiložiti má a přikládá k témuž Janovi svój veškeren statek, kterýž má a micti muože, nic nepozuostavujíc. A jakož svrchupsaný Jan má dvě dětí a Katruše jedno, i dětí těch dvé Janových mají mieli © Totožnost tohoto Víla ve zprávách s hvězdičkou ozna- cených s Vítem, majitelem domu tohoto, jest toliko hypotésní. 1. V uličce proli sv. Mikuláši. pravy diel v statku KatruSinu s jejím dietélem a t6Z zasé jejie dietś s détmi Janovymi má mieti pravý diel v statku Janovu, lak Że jiż jeden dicl a jeden statek obi mó byli. A j stli Ze by Buoh neuchoval prve Jana svrchupsaného z tohoto sydta sniti, lchda ten veSkcren stalek mA spad- mMfti na KatruSi a na déti na rovný dicl plným právem. Pakli by i déti jeho zemřeli, tehdy na ni a na dicté jejie má to v$echno pfipudnili mocne. A zasč (16% (Кё umřela-Jř by prve svrchupsaná Katruše, tehda ten veškeren statek má spadnúti na téhož Jana a na děti na rovný diel. Pakli by i dict& jejie prve umřelo, tehda na svrchu- psaného Jana a na děti jeho má lo všechno pľripadnúti plným právem. A v to aby jím žádný nesahal ani pře- kážel obyčejem ižádným. Dále jakož svrchupsany Jan vedle své manželky přijímá k sobě paní Maříátkovu sc vším jejím slatkem i tu jislú Jitku, má jí u sebe poctivě chovati až do jejie smrti pokrmu a oděvu jí dobývaje a jakož na poctivú ženu sluSic ji opatruje a chovaje. A jestli Że by táž Jitka pro některaké hodné příčiny do smrti s ními zbýtíi nemohla, tehda aby jí z svého statku vydali XX k. a s těmi aby učinila. jakož sč j( najpodobnójic zdáti bude. Pakli by s nimi do smrii zbyla, tchda ten statek jcjí veSkeren má pri svrchupsaném Janovi zuostali plným právem a v to nemá jemu sahali ižádný přictel její obyčejem ižádným, nebo táž Jitka dala jest a vzdala duom svój, kotec svój i jiný veškeren statek svój svrchu- psanému Janovi. Act. fer. Il. ante Purif. % 1437, 7. října. Rukop. č. 2099 f. 450. Postquam Johannes dictus Sstermbersky frenifex assumpseral ad sc Jitkam, dictam Marzulkova, cum facultate ipsius proseri- bendo sc, quod vellet cam circa sc fovere de victu el amictu ei, quamdiu comes vita fucrit ir humanis, provi- dendo, tali condicione notantcr expressa, si mansio et circa ipsum non appareret fore congrua, quod XX s. dei beret ei darc, sed quod posuit varios defectus, propter quod sepius inter ipsa» ct eundem Johannem litis mate- ria vertebatur, ex tunc domini — per sentenciam ipso- rum —-- pronuncciaverunt: Ex quo prefata Marzatkova non polest cum jam nominato Johanne mancre, quod ipsc XX s. de vendicione domus dct «i. —. Act. fer. IT. ante diem s. Dyonisii. 1. 147!, 17. listopadu. Nukop. ć. 2105 f. 30l. Katherina, relicta Johannis frenificis dicti Ssteinberg, sponte bonaque deliberacione resignavit omne ct totale ius suum, quod illi ad domum ct ad omnem substanciam predicti viri sui competit, Paulo, filio suo — istis adiunctis condi- cionibus, quod memoratus Paulus cum Ursula, uxorc sua, prefatam Katherinam honorifice fovere promiserit victu el amictu congruis eam curando usque ipsius morlem. Que quidem K.therina pro mansione sua habilaculum lenerc debet, in quo nunc manet, mortem ad usque suam. Ubi si Paulum suprad ctum priusquam Katherinam, matrem suam, vita conlingat decedere, Ursula — superstite, tunc post mortem viri sui cadem Ursula XX s. gr. dare tenc- bitur sepetacte. Katherine in duobus annis, — ita lamen, ut eciam biis XX s. habitis a supradicta Ursula fovcatur modo et forma superiori ad tempora sue vite. Act. fer. lI ante Salus populi. . - Ursula, Pauli frenificis. dicti Sstemberg. uxor — resignavit ius suum — ad quaevis bona — marito suo. Act. cod. dic. ® 1474, 3. fijna. Rukop. č. 2004 f. C. 1. Ursula, quondam filia Andrec Rod cl conthoralis quondam Pauli frenificis dicti Sstemberk, íassa est se teneri in XV s. Dorothee institrici, quondam conthorali Strupin, in quo debito obligat sibi censum suum in vinea sua in montc Zizkov. Act. fer. II. ante Francisci. 

Strana 159
1. V uličce proli sv. Mikuldsi. * 1490, 20. dubna. Rukop. č. 94 I. f. 80. Vitus Sstemberk fassus esl se leneri in XII s. prag. debiti Jo- Баны! Unat ssmayderio et Dorothee. Act. fcr. II. antc Gcorgii. © 1490, 12. Hjna. Rukop. c. 94 [. f. SL. Vitus Sstemberk cum Ursula fassi sunt se (eneri XXVII'J, s. prag. debiti Thome de Dobroczovic et Dorotliec de Kladno. conthorali ipsius. Act. fer. |l. ante Galli. 2. 1492, 12. listopadu. Rukop. é. 2107 /. 25. De mandato dominorum Thomas de Dobroczovic inductus est ad modiclatem domus Viti Sstemberk, que domus situata | est. inter domos Johannis Strupin et Thome ssmaydecii utrinque in debito XXVII, s. prag. Act. fer. H. post Martini. 3. 1493, 5. li-topadu. Rukop. ©. 2107. f. 52. Tho- mas de Dobroczovie resignavit illam. medietatem. domus Viti Ssteinberk, in quam est iure inductus, Johanni Ssmay- derio el Dorothee —. Act. sabbato die Apolonie. - - Per amicabilem concordiam Johannes ssmayderius tolit XXVI] s. prag. o Vito S. pro illa medietate domus — candem- que medictatem domus eiusdem — vice versa resignavit —. Act. fer. lll. ante. Leonardi. 4. 1493, b. listopadu. Rukof. č. 94 I. f. 105. Vitus Ss. cum. Ursula fassi sunt se tencri in XXXII s. prag. Georgio Zajicezek de Chrzenic — ct has obligant in illa medietate. domus suce, quam Johannes ssmayderius a Thoma de Dobroczovie emit. Acl. fer. IIT. ante Leonavdi. ? 1506, 10. února. Rukop. č. 1128 IT. f. A. 9. V té při, kdež Kateřina Sykorová, pornénice JiFfka Zajfèka, vinila jest Víta Stemberka, že na ten zápis o dluh, který jest v knihách zapsán nebožtíkovi Jiříkovi Zajictkovi, ještě tyż Vit byl dlużen XXUI'/4 k. a k tomu Że by byl zvláště dlužen to, co jest v registrAch téhož Zajíčka zapsáno. Proti (omu Vít S. odpověděl, że jest na těch LXVI k. knihami zapsaných dal nebożtikovi Zajiećkovi XXXVIII k. а боба liščí hřbelovú v šesti kopách a čepici kunní za JU k. a na to jest vedl svědomie. Po smrti pak Jiříka Z. že jest dal samé Sykorce na ten dluh. kuoh za XI!/; k. a tři kopy hotové. Tu p. purgmistr s pány vyslyševše žalobu, odpor i svědomie z obú stran a toho všeho s pil- ností: pováživše, ortelem svým takto o lom vyřickají a nalézají: : Poněvadž Vít S. to jest provedl podlé práva několikerým svědomím, že jest dal neb, Jiříkovi Z. na těch LXVIk. XXXVIII К. а К tomu cubu za VI k. a &cpici kunní za || kopé, aby těch XXXVIII k. i lśch VIII k. za cubu a za čepici bylo na těch LXVI k. poraženo. A jakož se k tomu ptiznala, Ze od Víla 5. po smrti Zajíckově přijala kuoň za XI1!/s k. a MI k. hotových peněz, že ty dány byly JaroSovi sanytrnfkoyi, Lo též aby bylo z té suminy vyraženo a V!/,; k. Vít S. jí aby dal ve dví nedělech. Acl. die Scolastice, * 1507, 15. prosince. Rukop. č. 1128 I. f. 6l. V té při, kdež Anna, kněže Václava, někdy opata Slovan- ského, sestra, vínila jest. Víta Stemberka, starého rychtáře, ze dvú set zl. a ze XXti gr. m. a pečeti stficbrné pra- věcí, že by jí je vzal ta doby, když jest ji do vèzenie panského s mužem jejím vzal dokládajíce se v lom se- znánie nebožtíka Kašpara, pacholka téhož Víla 5. a pa- měli panské. Proti tomu on Vít S. skrze piietele svého pravil odpicraje, že jest jí nikdy nic nevzal a Ze toho neprovede, než on nebožtík: Kašpar že jest jí byl vzal bez jcho vědomie bez jednoho padesáte zlatých a XV k. m. a před ním že jest lo zatajil. A potom, kdyż jest o nich zvěděl, že jest jemu je tepruv vzal a na to vy- stavil Petra Babku písaře u Bartoše, pacholka svého, svě- 2 I. V ulićce proti sv. Mikuláši. 159 domie. Pravě dále, poněvadž jest ona v ci oložství vzala, aby toho jemu páni přáli, tak jakož jsú jiným rychlářóm prievali. Tu pan purgmistr a pani vyslySavSe Zalobu a odpor a jich z ob stran piie líčenie i svédomie i takto o tom vypoviedují: Poněvadž ona Anna nebyla jest ods- zena k žádné popravě podle práva tohoto města, nemělo jest jí nic bráno býti od žádného, ale pončvadž jest vzato v skutku od nie bez jednoho padesóle zl. uher. a XV k. m., lak jakoż on Vít sám i jeho svědomie seznává, ty napřed aby on ji Vit dal zase a záplna zaplatil do dvů nedělí pořad zběhlých podle práva. Než což se pak svě- domic jejicho nebožtíka Kašparu dotÿte, klerÿà na tom jest umřel a svú duší to zapečetil, že je« jí vzalo viece než těch bez jednoho padesate zł. ub. a XV k. m. od niebo od Víta, chce-li on Vít proti tomu svědku číst býti a svuoj statek zachovati s svědky s svými, i aby to zpra- vili tak, jakoz rozkázáno bude, Ze jest jí nic vicce ne- vzato, než těch bez jednoho padesáte zl. uh. a XV k.rn. a že oni o viecc o niéemz nevédie. A utinf-li Lo, ona na tom prestali má. Pakli by nechtěl učiniti toho: tehdy nad (èch padesáte bez jednoho 4l. a XV k. m. bude jf tiem povinen, což jest on nebožtík Kašpar oznámil před knězem Janem, farářem od sv. Haštala, a jinými lidmi dobrými a to též ve dví nedělí pořad zběhlých podle práva. Act. fer. V. ante Andree. — Jakoż jest Vit S. mél piísahati vedle ortele svrehnicho i ona Anna, sestra knóze Václava, z té přísahy téhož Víta propustila jest. Act. fer. lI. post Lucie a. 1507. ' 9 1516, 23. srpna, Nukop. ć. 1128. IH. f. D. 206. V dé při mezi Jakubem Vrtilkú, měštěnínem Nov M. Pr., z jedné a Vítem Sternbergem z strany druhé, tu kdež jest jej vinil a na něho skrze svého přítele svého žaloval jako па vraha, mordéře syna jeho, kdež pod řádem a ovem bez pfíciny a viny neàlechetné a neprávé jemu jeho syna Valentu zamordoval, kdež maje ouřad rychtářský »ři sobě, ktož by takovú věc vcinili chtěl, to podlé téhož oufadu napravovati by mél. I èchoZ jet jinÿm brâniti povinen byl, toho se sám dopustil, neb zinocnivše se jeho nebožtíka tesák od něho vzal a maje jej v své moci lak 10 bil a pral, až z učho duší vyhnal a v šatlavě umiíti jako pes musil. Ježto, když jest jeho měl v moci své, toho jest jemu učiniti neměl, než že jest musila nějaká nelibost přiedjítí a ji leprva na něm vyplnil. 1 protoZ práva na něho žádá jako na inordéře. Proti lomu Vít stoje odpíral, skrze přítele svého a takto pravil, že jakož jest naň ža- loval Jakub V. skrze přítele svého, že by vrah byl a syna jeho beze vší hodné příčiny zamordoval i přídali že ne- neprávě a nešlechetně, i poněvadž sou ta slova v té ža- obě prožalována, žádá Vít toho, aby naň provedena byla. Proti tomu Jakub V. skrze přítele svého pověděl, že jemu na to próvodu není potřicba žádného, poněvadž jest se skutek stal, zdá se jemu, že jest za dosti próvodu a jestli že jest to s příčiní a správně učiniti nemohl, on Vít ať to pokazuje, než Vrtílkovi se nevidí, aby to správné učinil, že ho zamordoval a on umřel jako hovado. Proti tomu od Víta přítel mluvil: poněvadž přes skutek jinými věcmi jeho dotýkají a naň Zalujf, že sou povinní lo naň vSecko provoditi. Zase k tomu mluvil od Jakuba V. přítel : poněvadž pak provozovali má, ta přie i svědomie prvé sou slyšána za předešlé rady, žádajíc, aby jim čtěna byla a táž svědomí pokazovali. Dál on Jakub mluvě podlé svědkuov svých skrze přítele svého pravil, že jest syn jeho zamordován neprávě a nešlechelně, jakož jest pro- žaloval, toho ticin dovozuje, že skulek to ukazuje, že je zamordován. A že jeho neprávé zamordoval sa rychtářem, že jest ho neměl zamordovati, poněvadž jest obhájce práva 

Strana 160
160 I. V uličce proli sv. Mikuláši. byl. Pak co se dłje mimo řád a právo, to jest nešle- chetně a jak jest se šlechetně zachoval svým neciným a bezcetným jazykem, to svědkové tvrdí, jakož jste slyšetí je ráčili a to všecko, což jest prožaloval, provodí v skutku i v řečí a protož naň práva žádá jako na mmordéřic. V (om pana purgmistra a pánóv za opatření prosí. Proti tomu svědomí Vít skrze přítele svého odpíraje pravil, že jakož jest naň prožalováno, že jest vrah, mordéř a že ho bcz příčiny zamordoval nešlechetně a neprávě, jeden ani druhý ani tříctí svědkové se nesrovnávají a žádný z nich nese- znava, by ho Vit zamordoval, leè by to všecko jedním svědkem chtěli provésti, kterýž v témž jako i on hříchu byl, a tolikéž příestupník panského a obecního zuostání. l podlé ouřadu svého, tak jakž panem purgmistrem a pány i vší obcí uloženo bylo, pokud sedati mají a [s] zbraní nechoditi, o tu Věc sám osobú svú ani s Vrtílkovým synem ani s žádným nic jest činiti neměl, než toliko za ouřadu svého, jakož ti jeho svědkové jemu k lepšímu sou, neb sami to seznávají, že sou mimo uložení panské a obecní učinili, že po zvonění na pívo přišli a s braní, ježto tomu obecní čas nesloužil a zapovědieno bylo. A na to ukazoval svědomí pravě podlé svědkův svých, že jest se tak zachoval jak jemu pány a obcí uloženo bylo. Poslal, aby šenkéřka píva nedávala, a to, což je činil, nečinil od osoby své, ale z ouřadu. Potom posílal druhé i třictí a když se podlé rozkázání jeho zachovati nechtěli, musil se k ním tak za- chovati, jakž mu poručeno bylo. A v lom, když jim vůle nedal, našlo se při nich i druhé, žie sú braň měli. A tento v takové jich svévůli jim přiekaziti chtě z ouřadu svého a on se jemu prolivil a nań brani dobyl a k tomu kc všemu příčinu dal, mluvě neslušná slova, když ho do kázně vzal. 1 coż je činil Vít, činil opatruje panskú i obecní věc, má-li to jemu v zlé a škodu jíti, co jest učínil z rozkázání pauského a obecního, aby skrze to hrdlo, o Cest i statèek ptijiti mèl, dosti ten oufad v nebezpe- censtvi by byl, nebo, coż jesc tomuto od toho nebožtíka přihodilo, přitrefovalo se také prvé od něho předešlým, jako Sípeckému. Jakož pak toho ti svědkové poslední dotýkají, kterak je sám pravil, žie jest na právo byl sáhl. Proti tomu Vrtílka v luvil, žie jsou jeho živého měli, byl-li je komu co vinen, že k žádosti zdejším pánóm jeho sú dlúhý čas na rukojmích nebožtíka držieli a čím jeho Víta tu vymlouvají, co je jeho syn učinil, že je toho neučinil, aby pro to u:'ožení měla na něm taková pomsta vyplněna býti, neb tato pomsta k tomu se netreff, aby hrdlo ztra- titi měl aniž jest na lakové přiestupníky tla pomsla ulo- žena byla. Zase k tomu jest mluveno od přítele Vítova, že sú svědkem toho žádným neprovedli, by nešlechetně a neprávě utinil, neb jest oufa! mél, musil se zachovali, poněvadž to jest proved, že sú cíl uložený přicstoupili a svědka žádného nemají, aby toho neučinili a jsou-li to pak příčiny a právu zpíření, když naň braní dobyl a zdá se Vfluvi, že jest jemu nebylo žádného k tomu svědka potřicba, nebo jest přísežný byl a což by na svú přísabu pověděl, že mu mělo věřeno býti. I prosí za spravedlivé opatření neb pro takové svévolné lidi tento ouřad dosti v velikém nebezpečenství by byl. Když by co pány a obcí uloženo bylo a oni by to přiestupovali, aby s právem a mocí práva jim v tom přickáženo býti nemělo, tak by se stěžkem kdo našel, aby tento ouřad k sobè prijiti chtěl, kdyby se mu pro ouřad a pro obecní věci tak mělo díti, co oni žádají. Tu p. purgmistr a páni slyšíce žalobu, odpor, svědomí a jich z obústran přielíčenie, ktomu i v právo města tohoto pilně nahledše i jeho zvláštní bedlivostí po- váživše lakto o tom nalezají a svým ortelem vypovídají: Ponóvadż z plnosti priva tohoto města a zustanovenie I. V uličce proti sv. Mikuláši. a zusténie obecného Vít Sternberg, toho času rychtář, podlé úřadu svého rychtářského nočního sedání přics čas uložený a s branic chozenic hájil a toho, jakž jemu p. purgmi- strom a pány i vší obcí poručeno a rozkázíno bylo, ostříhal, kdež pak nebožtík Valentin Vrtílku v lom nočním seděnie s brani jest nalezen a postiżien a jsa od Vfta$., tebdiż rychtare, skrze posly jeho napomenut, od toho jest nepiiestal a on Vit S., tehdáž rychtář, jemu Valenlovi V. ani jiným své- vůle a takové svobody proti zápovědi obecní v tom uží- vati nedopustil, než (olo hájil a v tom když jest Vít S. jemu i jiným takového sedání dopustiti nechtěl, on Va- lentin V. dal jest k tomu příčinu, že k odboji proti právu se jest skutečně postavil, a jakož svědomí seznává, že jest i brani dobyl a hanlivými slovy domlívaje lál a v lom a lakovć puotce że jest on Valentin V. od Víta S., rychtářie ty časy, z světa sešel, i pro ty a Lakovć jeho Valentinovy příčiny on Vít S., ty časy rychtářem jsa, otci jeho ani příbuzným jeho přáteluom takový pokulí jako jiný mordéř a vražedlník vinen není, ale vedle práva Vít S. ihned zpraviti iná přísahú, tak jakž p. purgmistrem a piny z plnosti práva jemu budce nalezeno, žie jest toho neučinil tím a takovým úmyslem ani pro žádnú jinú a svú zvláštní věc, aby tím a takovým jeho Valentína V. jej zabití a za- mordovali, než což jest kolivěk se jemu vtom přihodilo, že jest z toho a z té příčiny přišlo, že jest vedle úřadu svého to, což jemu příslušelo a od obce poručeno bylo, opatrovati a zaslavovati chtól. Acl. fer. V. ante Bartho- lomei. Podle ortele nadepsaného Vít $. přísahu tuto pode- psanú jest, kterúž páni nalezli, učinil na kříží kleče: Pří- sahám P. Bohu, Matce Boží i všem svatým, jakož jsem obviněn od Jakuba Vrtílky, měštěnína Nov. M. Pr., žie bych Valentína, syna jeho, neprávč, nešlechetně, proli řádu a právu i také pro svú zvláštní včc a hněv zamor- doval, tak pravím a touto přísahou to teď zpravuji, że jsem toho neučinil tiem a takovy u imyslem, ani pro żadni jinń svi zvláštní věc, abych ticm a takovým jeho Valentina V. bitfm jej zabiti a zamordovati měl, než což jest mně se kolivčk vtow. přihodilo, že jest z toho até příčiny mně přišlé, že jsem vedlé řádu svého rychtářského to, coż jest mně přislušelo a od obce poručeno bylo, opatřití a zastavovali chtèl a pro nižádnú jiný věc. Tak mne P. Buoh pomabaj, Matka Boží i všichni světí. 5. 1516, 2. dubna. Rukof. €. 8. f. 25. Vitus Sstem- berk fecit teslamentum fer. JJI[. ante Ambrosii. Oznamuji, że duom svuoj, v němž bydlím, i jiný všecken stalek svuoj — odkazuji — Uršile, manželce mé milé. — IL oznámil najprvé, že jest mu povinovata dluhem spraved- livÿm Henz Zidovka řečená Cantorka, nynic na rathdze sedí, XLIIU/>; k. mw. a na to sem jí dlužen zase devět gr. alb.; il. Jan, kitćny Zid, dlużen VIL k. a XVI gr. Jakož mám list hlavnf na pargamćnć na uroz. vladyky pany Venceliky z Vrchovist na CCL k. 6. a na úrok z nich, kterýžto list dal sem s dobrû volt Modestovi, pastorku svému, tak jakož táž dobrá vůle to šíře v sobě zavírá, v dluhu jmenovitě L k. č. I jest při tom vuole má, nadřečený Modest tu summu vyupomfnaje těch IL k. č. sobě vzal. Což se pak dále dluha mého dotýče za kterýž jsú rukojmě též listem hlavním za mne a za neb. Potra Babku jmenovitě Jan Cikada, Jan Jirsa a Petr z He- soltova domu va jistí summmu peněz poručníkóm do Nym- burka, někdy Jana Tichého sirotkóm, těm aby z té suinmy, což se mé polovice dotýče, zpraveno bylo a ostatek týž Modest aby -- Ur$ile, manželce imć a mślefi svć vydal. lt. Vaclavovi, pisari svému puojèil sem prsten s modrým 

Strana 161
I. V ulicce proli sv. Mikuláši. kamenem k jeho žádosti a potřebě, kterýž stojí okolo XII k. m. a ten jest zastavil ve třech kopách m. 6. 1529, 29. července. Rukop. č. 2110 f. 309. Jan bakalář Mladežka a Anna koupili duom ležící mezi domy Berna&ka krajífho a Holjho Xenkyfe od Modesta z Pokštejna za 100 kop. praž. Při tom toto jest oznámeno, że Uršila; matka jmenovaného p. Modesta, v tom domě má byl syuoj míti až do smrti v pokoji prostředním a jednu komoru má míti. Act. dic Marthe hospite. 7. 1543, 3. září. Rukop. č. 2111 f. 355. Z roz- kázání pánuóv soudcí zmocněn jest Michal Karyk z Rezna domu Jana Mládežky pro XXXIIIW'/s k. méně 6 gr. č. Acl. fer. II. post Transl. s. Wene. — Michal Karyk z Března oznámil: Jakož má dluh LXVIII k. a L gr. m. na domu Jana Mladežky a pro tajž dluh právem domu toho jest zmocněn, tu všecku spravedlnost -— postoupil Każparovi Winterovi. Act. fer. JI. post Egidium. 8. 1546, 27. března. Rukop. č. 2117 f. 86. Lidmila Meglantová koupila duom — od Kašpara Wintera za CXXX k. č. Act. sabbato post Anunc. M. V. 9. 1549, 28. listopadu. Tamléž f. 195. Michal Ulmon mečíř a Kateřina koupili duom — od panny Anny, deery ncb. Lidmily Meglantové za CLXXX k. €. Act. fer. V. post Katharinam. 10. 1567, 16. fna. Rukop. č. 2118 f. 178. Kate- Finn, někdy Michala Ulmona a již Martina Kuliška mečíře manželka, vzdala jest duom a krám pod rathouzem — manželu svému. Act. die s. Galli. 11. 1592, 4. kvétna. Rwkop. c. 2112 f. 379. Jan Retl a Salomena koupili duom v osadě sv. Mikuláše vedle domu někdy doktora Adama Lehnara z Kouby od Zdeňka Brodského z Třebochova, měštěnína Nov. M. Pr., a Lid- mily, manželky jeho, za 800 k. č. Při tom od Zdeňka a Lidmily oznámeno, kdež ona Lidmila s předešlým man- želem svým, Martinem Kulisem mečířem, syna jménem Jana zplodila a lejž Jan vybravše se z tohoto království byl-li by živ od mnoha let nic se o něm není, protož navrátil-lí: by se v budúcích časích Jan, syn Lidmily, a o svou spravedlnost k Janovi Rellovi neb dědicům jeho hleděl a na tom domu ji míti chtěl, že oni manželé Zde- ňek s Lidmilou Jana — ve všem zastoupiti i zastati — se — chlějí a to na domu svém na Koňském trhu ležícím od starodávna u Norce řečeném pojistili. Act. die Flo- riani. 19. 1607, 18. listopadu. Rukof. c. 1I74 f. 249. (Popis statku Jana Retle z Brna.) V sobothu po památce sv. Martina stal se popis statku po někdy Janovi Retlovi pozuostalého v přítomnosti pana Baltazara z Slonovic appa- tykáře a pana Petra Brosena radních, přitom Lukáše Tan- cera a Jana Lounského, poručníkův od pana purgmistra pánuov nařízených: Předně duom zaplacený naproti Sto- dole v osadě sv. Mikuláše v Starém Měsič Pražském ležící a z téhož domu vzato jest dítkám jeho Samuelovi a Zu- zanč, synu a dceři po něm pozuostalým, z poručení pana purgmistra pánüv nétco od šatuóv a jincjch věcí k žá- dosti Roziny Valyšovy kovářky, báby jich, naproti bráně Nové v Novém Městě Pražském bydlící, jmenovitě toto: Předně podušek dětinskejch jedenácte totiž: tři prachový a osm pernatcjch. Sukniéky dvě zelený mochejrový, tři barchanový, manllíček hřebíčkový barvy tykytovcj s laloky podsitej. Druhÿ mantlíček borakový hřebíčkové barvy tolikóż podšitej, kabátek a galliotky pacholátku zeleny mochejrový, pláštěk soukenncj, černej, pacholetcí. Tři ko- šilky dětinský, dva náčelníčky. V domě vcjš psaným ve I. V ulicce proli sv. Mikuldsi. 161 sklepě v dole v síni toto se našlo: V malé truhlici vy- kládané šest širokejch tollarův, šedesátník jeden, puol tol- larüv širokejch pět, groš s ouškem jeden, gro$ lily jeden a druhý benátský jeden; grošíčkův stříbrných sedm na díle s oušky v papírku jednom a v druhém dva tollary široký, jeden šedesátník, groš litý jeden a druhý též be- nátsky, dukáty Ui, grosc tii, jeden z nich s ouškem po- zlacený, to se nachází vše v jedný škatulce malovaný. V též truhlící do velké truhly složené vyčteno na tolařích Sirokejch jedno sto bez nádavku, mezi nimi některé po- loutolaři, dva za tolar počítajíc, sedm dukátův, tři tolary a čtvrtý pozlacený s ouškem, pas stříbrný s pozlacenými zámky; zub fusovaný v stříbře, pas druhý nevelký stří- brny armpantovým dílem též s pozlacenými zámky, kno- Aíčkův čtrnácte stříbrných, sekret zlatej jeden s lurkusem, prstenküv zlatejch šest maličkejch, páteř jeden s drob- nými korálky a zrny stříbrnými, grošův stříbrnejch dva- mecitma na díle s srdečky, halepant na psa s záponkami šesti stříbrnými, lžíce stříbrný tři; to vše do škatule ouzký složeno, grošíčkův s oušky stříbrných osm na díle pozlacených, srdéčka stříbrný dvě, zoubek v stříbře jeden fasovanÿ a koliks drobnejch korálkův, koflíky vysoký stří- brnÿ dva, jeden do druhého vcházející široký, kollíčky menší dva vše stříbrný. V jedny krabici drobné dětinské včcí na páteře, v též truhlici jistoty některé neb 3nld- pryfy, první od Ambrože Hořovského na (fidccti Sesl kop mišenských svědčící, dalum jí léta tisícého šestistého šestého. Druhá od Pavla Zahořanského z Vorlfka, měště- nína Nového Města Pražského, na suminu jedno sto osm- desáte pět tollarüv celejch rázu a čísla Jich milostí císařův římských a kurfuStiv Saskych, datum jí léta šestnácti- stého třetího, stříbrný pásek s váčkem, v němž jsou dva prsténky zlatý, groš jeden pozlacený a dudek jeden. Punt jeden se zlalým krumplováním, roucha jedna vyšívaníá s rozličnými barvami, Smuk jeden mužský s šmelcem, čepce zlaty jeden a pentlfk perlovÿ 1. V druhé truhle velký šaty tyto: Mantlfk mochejrovy králfky pod&itej, mantlflk dupltykytovÿ podbfisky popclièfmi podsitej, mantIfk letnf dupltykytovej plâtnem podsitej. Slofpelc mochcjrovcj starej, šamlalová sukně suknem podšitá, sukně hřebíčková dupltykytová plátnem podšitá, kabátce pacholetcí prostej soukennej, cejcha plátěnná jedna, vobojky mužský čtyři, rukávce ženský, ručník jeden, ubrus jeden damaškovým dilem cyilinkovy, živůtek damaškový jeden, živůlek druhý dupltykytovy břebíčkový, kolarek hedbavnej starý zimní, putnička stará muchejrová králíky podšitý, suknicka ze- Jená mochejrovi d&tinskä. V témž sklepě luoże jedno pod nebesy zelený a druhý lůžko dětinský s mřížkami. V jedny truhlici pod voknem: měděnice mosazný tři moždíř jeden větší s palicí a druhý menší též s paličkou, mantlíček mochejrovej starej, ručníky dva prostý a ně- které hadry starý dětinský, kabátek a gallioty détinskÿ zelenÿ, pâr puntosek détinskejch. Postýlka jedna Mistra Danycle Adama z Veleslavína, tři voboječky détinsky, cejšky dvě, truhlička švadlířská jedna. Na lůžku dětinském dva kousky šatuov pernatých, truhlice prázdný tři. V svět- nici nahoře luozko pod nebesy s firhabkem, stoly dva, štok starý, za nímž se děti učívaly, kolibka jedna, ručník a polštář koženej, suknička soukenná 1, haftánek 1, po- duška 1, Śrók starej jeden a dvě futra. V truhlici vyla- hovací pod stolem některé běžné listy a škarty. Vanička v kamnách měděná. V kuchyni rožny čtyři včtší, menší, rošty dva, kotel prací jeden, kotlíky k rybám vaření čtyři, vohffvadlo inčděný jedno, hrnec mědčný na vohništi k vody vohřívání. Na mazhauze pred svèlnicf : Kožená stolice jedna, stolček malej jeden, mandl jeden 21 

Strana 162
162 I. V uliéce proli sv. Mikuldsi. k mandlování šatuóv, almara jedna prázdná, vanička jedna, v almaře všelijaké haraburdí od všelijakých prostých dě- tinských knížek a papírův. Nahoře v světnici malovaný nádobí cínového: Mís cínovejch na řimse osmnácte vět- ších menších, umývadlo velký jedno, dvě pouzdra talířův, hladkcjch talířův 14, žejdlíkův cínovejeh 12, konvic vět- ších menších pět, mís větších menších 11 a na díle sta- rejeh 15, umývadlo jedno, konvička stará 1, konev stará zllučená velká 1, umývadlo zavěšený 1, děbánek hlíněncj s víkem, stůl jeden velkej zelenej, židle dvě zelený ma- lovaný, stolček jeden červencj, instrument zelenej jeden. peřina na půdě jedna a poduška v sovku s peřin, zrcadlo velký jedno, almara u dveří k umývadlu vykládaná. V ko- moře nahoře Iuože pod nebesy troje a na nich peřin sedm, polštářův šest, dva kožený polštáře, ccjcha jedna prostá, poduštiček maličkejch dětinskejch osm, vše ty šaty ložní jsou bez povlečení. Madrací jedna, dvě prostěradla s mřížemi, voštip jeden za dveřmi, kordy tfi za luoZem, majestát jedcn na pargaménč latinským jazykem psaný pod pečetí velikou Jeho Milosti Císařské s erbem illumi- novany. Effigies malovaná nebožky manželky jeho po- slední. Contrfekt synáčka jeho jeden. Hodiny bitcí s bu- díčem za pět zlatejch podle oznámení koupený, trychtýř jeden. Instrument starej jeden oznámil Ambrož Hořovský, že jest jeho vlastní, klavikordium jedno nevclký: conter- fect jeden nebožky Lidmily: manželky jeho prostřední, doloman soukennej jeden liškami podšitej, čepice sou- kenná jedna podšitá. V šrejptyši: páteř korálový s stříbr- nými zrny, s grośmi osmnácti a jablíčkem dratovým po- zlaceným. Váček aksamitový červený prázdný, čepce zlatý dva, pentlík perlový jeden, korunka prostá s granátkem a s perlami, pás stříbrný armpantovým dílem 1, páteř korálový s stříbrným grošem a na něm obraz nebožtíka Jana Albína, jablíčko stříbrný pozlacený, zoubek v stříbře fasovany. V témž šrejptyši více nalezeno v šuplatích dva obrázky v škatulkách za sklem v jednom nebožtíka cffi- gics a v druhém nebožky Anny, dcery jeho. Poznamenání na cedulec, co Annč děvečce na službu vydáno jest: 1. Cedule řezané mezi p. panem z Stermbergka co od učení pacholele smluveno jest. 2. Poznamenání co měl summy hotovć ncbo2tfk na onen čas a co dluhův pozuo- stávalo. 3. Cedule řezané mezi panem Cetenským a pod- daným jeho za cvičení, při tom dvě figurky na deštkách. 4. Některé supplikací jeho a kšaft nebožtíka. 5. Vejtah z regisler co nebožtík panu Eustachyusovi Betlenglovi za věci krámské pozuostal. 6. Kšaft druhý ncbożlika olevieny. 7. Suldpryf od Valentina Pychmana a Lidmily, manzelky jeho, témuž nebožtíkovi Janovi Retlovi učiněný na tři sla kop mišenských svědčící s placením na svatého Jiří. Da- tum v sobothu po památce narození blahoslavené Panny Marye létha Páné tisícébo šestislého sedmého. Při tom sekret zlaty ncbożtika. 8. Smlouvy svadební neboZtíka s manželkou jeho. Dále list zachovací jeho z města Brna, podle kteréhož jesl mu městského práva uděleno. Přitom majestát někdy Jana Irymbergera a dva conterfekty Jana Retlera a manželky jeho prvnější. 9. Cedule řezané mezi panem Janem Zygkmundem Knoblochem od učeuví pa- cholete co mél dáti. Item v pulpité v vrchní prihrádce patronüv na papíiích vybodenych i nevybodenych ouhrn- kcm naślo se &edesále kusüv a ti vejSe. Pocetních groSüv nemnoho. Kolek jeden médény maly, v kn(Zkách n&tco zlata v tabulkách. V komoře nahoře psané v jedny truhle našlo se šatuov vinutejch. Cejch větších menších sedmnácte kusuov, prostóradla dvě, ubrus jeden, ručníky dva cvi- linkový. Cejšek vesměs malejch dětinskejch sedm, feřtuchův 3est, paluchy tfi, rukavce nedobry osmery, vobojck ], 1. V uličce proti sv. Mikuláši. drobnejch včcí dětinskejeh do pytlíků nělco složeno a šátkuov na díle strbanejch, mají-li se dílkám vydati na rozmyšlení ještě mezi poručníky pozuostává, rouch větších menších na díle barvami vyšívaných rozličnými tfinście. V truhle velký vykládaný: 1 plášť soukennej nebožtíka s aksamitovými křídly, druhý plášt šamlatový s předky aksamitovými dosti obšírnými. Sarcpele tykytovej červenej 1, druhý damaškový fialové barvy, třetí šamlalovcj černej, sukně dupltykytová popelatý barvy, mantlík dupltykytový s spratky napi'ed popelicemi podsitej, mantlfk karinazínovcj podbřišky podšitej a s janaty napřed, sukně mochejrová jedna, mantlíček kanavacovej s aksamitovými předky, ko- žíšek dětinskej, dupltykytovej, karkule aksamitová s šmel- covým štorčem, klobouk Zenskej Xirokej. V jiné truhle též šaty vinulý: cejch větších menších osmnócie, prostó- radla dvě, jedno z nich s mřížemi, ubrusův pět, ručníky čtyři, cejšky maličký dětinský čtyři, šátky na díle vyšívaný čtyii. V jiné truhle, šaty chodící nebožtíka, harckap da- maškovej s karmazínovými rukávy, gallioty černý damaš- kový, dupliykylovf rukávy červený, ksas červenej sou- kencj, šamlatový gallioty a barchanovej kabát starej, šaty chodící nebožtíka všední. llem ručnice dlouhá nad luožem. V trubic velký před světnicí nahoře některé listy: běžné, škarly a mnohé haraburdí poznamcnání nehodné. Naproti v truhle bílý s přihradami nemálo kněh drobnejch dětin- ských k prodaji dětem nevázaných složeno rozličnejch. V kanceláři našlo se kněh in folio: Biblí latinská jedna v červené kůži, Postylla němccká Simonis Pauli, Postylla německá Andreae Celichii, Syrach německý Kašpara He- leryna, Zivota Krystoffa díl první český, Postylla německá Habermana, Promptuarium némecky, Hystoric německy o národu Ceskym, Rechenbuch a poean psany, Postylla super Evangelia Brencii, Postylla Martina Luthera ně- mecká, Zivot Krysta Pána český, Tractát o prorocích Martini Lutheri německý, Formulář německý jeden, Knížka stará česká Kvidona, Písní starých českých první díl, Compendium latinský jedno, Catechismus latinský. Knóh vesměs rozličnejch in guarto 23, knížek in oclavo vesměs 73, Sylva Quadrilinquis jedna pars, Knieha Jesusa Syracha, Dictionarium latinsky, Historia Mathesii německá, dva kusy v způsob Vidymus na pargamenč od nebožtíka napsaný v celých kuožích. Loutna ] a cythara ], Euclidis Sphaera 1, Grammaticalia némecká. Truhlička maličká zelená švad- lynkám. Nahoře v komoře zadní pod krovem: Satuov ložních na půdě a na bidle třinácte kusuov větších, men- ších. V druhé komoře naprotější osm kusův též ložních Batuov bez povlečení, postylky dvě prázdný, truhlice do vozu černý dvě, pruba jedna v rámu za luożem. V pro- střední komoře jedna, kollar nebožtíka všední soukenný. V almaře všelijakých papírův a listiv beźnych nemálo, kobylka v též komoře, tabule křidlicová v rámci k po- znamenávání, košile plálčnný nebožtíka tři starý vetchy a ty jsou rozdány, punčochy harasový dvoje starý. Item oznámil Ambrož Ilořovský, že má za sebou (u něhož nc- božiík umřel) peřinku v půl třetí půle, plášť soukennej jeden, kabat barchanovej jeden, klobouk Sirokej nedobrej a kožíšek nebo plyšek; k tomu co na pohřeb nebožtík dal jemu, z toho, kdež náležeti bude, že počet učiní. Item pan( Rozyna, bába syrotküv, u níZ v opatrovánf zuostávajf, oznámila v přítomnosti, Zc vyplatila armpanth pozlaceny a sukničku damaškovou u židovky v desíti kopách mišen- ských, ty peníze když se jí odvedou, také ona to zase syrotküm odvésti chcc. Actum, ut supra. 13. 1609, 6. září, Rukop. c. 2232 f. 430. V outery den Narození P. M. stalo se porovnání mezi Lukášem Tancerem a Janem Sviccai'cm, jinak Lounským, poručníky 

Strana 163
I. V uličce proti sv. Mikuláši. Samuele a Zuzany, dítck a sirotküv po Janovi Retlovi po- zůstalých a nezletilých, na místě a k ruce týchž sirotküv z jedné a Rozinou, někdy Vališovou a již Jiříka Vinyše, měštěnína Nov. M. Pr., manželkou a předoznámených sirotků bábou, z strany druhé: Předně jakož jest dům a při něm zahrdka po Bartolomèjovi Valisovi kováři za Novou bránou s kovárnou pozůstalí a v 800 k. m. položen jest, ten Rozíně bábě a sirotkům po Janovi Retlovi s Annou, nehbožtíka Bartl. Valíše a Rozíny decrou a někdy Jana Retle manželkou, zplozeným, jakožto mateřský díl na dva díly rozvržen býti má a z těch jeden sirotkům a druhý bábě jich aby náležel jako i to pole na onen čas za 80 k. m. koupené a jiZ v 60 k. m. Sacované —. 14. 1612, 10. dubna. Aukop. C. 2114 f. 62. V. mistr Ondřej Marchio Zdíárský, písař radní, a Kateřina koupili dům — od poručníkův Zuzany, sirotka po Janovi Retlovi pozůstalého v přítomnosti a jistým vědomím Pavla Záho- řanského z Vorlíku, na jehožto místě bratr jeho Bohuslav Záhořanský, též na místě Voršily Mojstifkové, tchýně Pavlovy, v radé i pti knihách se priznal, téZ Jana TIumle krejčího a Rozíny, Jiříka Vinyše manželky, nápadníkův statku dotčené Zuzany, — za 425 k. č. — Act. fer. JII. post Judica. 5 — (Svědomí mezi M. Ondř. Marchioncm, písařem radním, z jedné a Pavlem lladem z Proseče z strany druhé, v té při, kdež činiti jest o nářek cti. Act. fer. VI. post Assumpe. b. M. V. (I7. srpna) a. 1607.) Katcrina Sedlčanská, vdova po Jiříkovi Sedlčanském, svědčila: Ze jest přišel p. M. Ondiej do domu Barlákovic a tu dal dobrej večír p. Pavlovi Hadovi a podal mu ruky, A tak hned p. Pavel se vozval k němu, že inu se někdo v bradě přebíral a von řekl p. mistr: Pane Pavle, vy ste to mlu- vili na rynku. A von mu na to p. Pavel dal vodpověd: Vy to v hrdlo lžete jako šelma. A von mu zase řekl: Nenadávejtež lak bohatě šelem, neb sou mi lo dobří, poctiví lidí: mluvili; když ste to i ma rathouze mluvili, Von mu zase po druhý řekl: Ty lžeš jako šelma bachantská i s (fin, kdo to mluví. Potom paní mátě jeho, pí. Salo- mena Vojtěchova, sešla dolů, posadila se vedle p. mistra, napomínala p. mistra, aby se nehněvali a Pavlovi řekla: medie, Pavle, spokoj se a p. mistru řekla, nehněvejte se, buďte p. mistře veselý. V tom nějakou hádku p. mistr s paní měli, nevím voc, meb sem odtud odešla. | Potom když sem zase přišla, p. mistr řekl: paní Salomíno, nenf pravda a von Pavel hned se k tomu vozval: což ty šelmo bachantská mý malce dáváš za v hrdlo lží? A on odpo- věděl, není pravda, nenadávám. A Pavel popad žejdlík, chápal se ho ním udefiti. I potom mu ten Zejdlik Len Petr, klerej tu s ním seděl, vydřel, tak, z kterýho ejdlíku p. mistr poctu píti, popad jcj Pavel, tím 2cjdlíkem ho udeřil a fckl: &elmo bachanská, ncnadávcj my malec za vrhdlo 12(. Jcho tu hned krev polila a paní Salomfna vzala Sat a dicla mu hlavu Satem a potom vzala víno a Jila mu na tu ránu a řekla: O hanebnej. bídný, že si to směl udčlatí tomu dobrýmu člověku. A on ještě se potrhal na něho, ehtěl ho stolicí bíti, prý: šelmo ba- chantská udělalič sem ti málo, udělám lépe. V tom dé. večka běžela pro toho bradýře, že mu ránu uvázal. Po- tom p. mistr, když byl uvázancj, vodešel z Bartäkovic domu. -- Michal Sutor bradýř svědčil: Tovaryš můj Jo- achym uvázal p. mistra Ondřeje slove u Bartáků nočního času a krev mu zastavil. Ráno po'om sem já sám k němu šel k Měňovům, do jeho pokoje, kde jest bytem, abych ho pfcvázal. Tak sem tu ránu převázal, kteráž jest byla na prst zdílí bez mála nad čelem na blavě. Po některým dní vod takovýho ourazu la bolest z ty rány mu doleji 1. V uličce proli sv. Mikulasi. 163 stoupila, tak 2e mu voti zalekli, Ze sküro nemobl vidèti. Mutiáš Jirkovský z Děvína: Shledal sem se s p. Pavlem z Proseče v ouřadě šeslipanským a p. Pavel měvší roz- právku o p. M. Ondřejovi oznámil, že pí. Kateřina Sedl- Ganská jemu p. mistru v fousech se přebírává. Víc nevím. — Mates Vogler krejčí: Přihodilo se, domnívám se v pon- dělí Nauvštivení P. M., Ze já a p. Pavel od zlaté štiky k »zvonu« do zadního domu na víno jsme šli a Pavel Graif s jinejmi dvoumi mistry řemesla (ruhlářského přišel za námi a nějaký krejčí a kněz nějaký byli lu také, pili a byli všickní dobrý mysli až mezi jedná i druhý hodinú českú |o zaplacení řádu někteří odešli, já a Pavcl z Pro- seče scdéli jsme wu scbe. V tom přišel p. mistr a stál vedle p. Pavla a počali spolu mluviti, ale já nevím, co jsou z počátku spolu měli. A p. mistr pravil, že by něco o něm byl mluvil. P. Pavol řekl, že jest pravda, že jest mluvil a p. mistr pravil: mluvil-li by to, Ze by lhal. A len od zlatý štiky řekl mu, že sám lže. A potom jeden druhýmu nadával troupů a vadili sc spolu. V tom priila p. Pavla paní matka a řka: proč nadáváte mému synu lží, však jest pravda, že vám šenkýřka sedčla u noh, jako byšte jejím andčlem byli. A p. mistr jí pravil, mluvila-li by to, Ze by lhala. P. Pavel řekl mu nato: medle nena- dávej mé pauf materi I2í, uhodím tě žejdlíkem. A já sem držel p. Pavla, aby ho neuhodil a pí. matka jeho pravila: medle p. mistře, chcete-li ji míti, vemle ji sobě. On jf potom řekl, aby mu ncrozkazovala a vadili sc pak ještě vícejí a p. mistr nadal jí ještě jednou Iží a on ho uhodil žejdlíkem. P. mistr řekl mu na to: hled, co jsi mi učinil. Potom jsem já 3cl domü. — Salomína, po p. Vojtéchovi sl. Iladovi z Proseče vdova: Toho jsem povědoma, že Pavcl, syn můj, den Navštivení sv. Alžběly s jinými poclivými lidini a řemeslníky v domě mém druhém proti dveřům kostelním Tejnským od rána pokojně s bázní boží čer- vené víno pijíc až do večera seděl a jim sem raků na- vařila.. Potomně večer chtíce dolů z mazhauzu jíti, slyšíc na schodích, že p. mistr Ondřej Marchio již k druhé hodině na noc do téhož domu mého dobře vopilý přišel, kdeZ vidouce také syna mého on mistr vopilého, ještě se ani neposadivše hned důtklivě k synu mému promluvil. Slyšíš-li ty pane z Proseče, co si ty mluvil, že by mi se paní Káča v bradě přebírala. A syn můj se ho zeptal: kdo jest vám to pravil. P. mistr vodpovëdél, p. Cerno- vicky. Proti tomu syn můj řekl, však jest pravda a já viděl, že jest se vám v fousích přebírala. Tu p. mistr k Pavlovi: těmito slovy promluvil: Ty ničemný mládku, co o osobě mý si mluvil a mne v lehkost dobrým lidem dáváš, pravíš, že jest mi se paní Káča v bradě přebírala. Kdokoliv to praví, v hrdlo lže i ty, pravíš-li, v hrdlo lžeš. Doslejchajíc já pak toho dolů sem sešla a jemu p. mistru: všedší vedle něho sem řekla: Pane mistře, co lo má býti, voč to, voč? A on pověděl: Syn váš mluvil na potupu mou pravíc, že by mi se měla Kateřina v bradě přebírati, ježlo, kdo [to] praví, v hrdlo lže. K tomu sem řekla: P. mistře, nedávejte tak mnoho v hrdlo lží, však je pak pravda, nercí-li se vám v bradě přebírá, ale spá- váte jako na krávé, podepra se na ní, hodinu i dvó must k vůli vám seděli, Proč ji nemáte sobě vz(ti, když jí chcete? A on proti tomu řekl: až bude vůle boží. A já proti tomu řekla: P. mistře, již jest dávno vůle boží, jedno kdybyste vy opravdově chtéli, nez chcele z ni udélali povrhcl. On proti tomu řekl: Kdo by to mluvil, v hrdlo IZe. A já pane mistře pravím, že nelhu, než že pravda jest. A co se Kateřiny dotýče, o tom sama vím, též i čeládka má to spatřovala, že v nejednom i v dru- hém domě mém ste líhali;, neb i to sem ocité vidéla, Ze 21° 

Strana 164
164 I. V uličce $roli sv. Mikuláši. jednu chvíli ráno při vás v světnici v síni rozlovlasá se- děla a to nejednou synu mému do vás sobé sem stéZo- vala. Vtom pak syn můj se ozval a několikráte pěknými slovy ho napomínal: medle nedávejte máteři mé v hrdlo lží, praštím vás tím žejdlíkem. A já k tomu sem se ozvala: můj milý p. mistře, i to sem sama do vás ne- jednou slyšela mluviti, že sejmouc klobouk s hlavy říkáte: má milá Lidmilo, dejž jí P. Bůb blahoslavené vzkříšení. A já sem zase proti tomu řekla: Dá jí P. Bůh takové vzkříšení, jako jiným k....m a on proti tomu řekl, že v hrdlo lže, kdo praví, i vy. V tom slitovav8i se synu mému a nemohše dále tak mnoho v hrdlo lZf poslouchati, hodil k němu tím žejdlíkem. Tehdy vstavše z zástolí řekla sem k synu mému, aby se spokojil a k p. mistru sem šla a vzavší šat v víně sem jej vomocila a votfela sem ho nic jiného mevidfc, toliko kůže že proražena byla. A tak sem to spokojila. — Rukop. č.. 2232 f. 378. L. P. 1608 v pátek den stolování sv. Petra stala se smlouva mezi slov. mistrem Ondřejem M. Ž. a Pavlem Iladem z Pr. — a o výtržnost nářku cti porovnání a pro vynahražení nákladu na lékařství on Pavel jemu Ondiejovi se uvolil 50 k. m. dáti. * 1618, 8. července. Rukop. ¢. 2179 I. f. 194. Jakož jest p. mistr Ondřej Marcbio Zdárský z Dařína úřad porybensk od półku sv. Simona a Judy ap. I. 1616 až do první neděle adventní I. 1617, to jest za 59 ne- dělí spravoval a spravuje — i z takové správy své — počet náležitý učinil —. Act. fer. III. post Petri et Pauli. Číslo 21. (Volejnikovský dům.) * 1414, 14. července. Rukop. č. 2102 f. 44. Testa- mentarii Kacze, relicle Petri de Ponte, resignaverunt XII s. c. Petro de Praga institori pro et loco parcionis bo- norum olim Procopii, filif iamdicti Pctri, videlicct X s. super domo olim Nicolai Cornauer, lI s. super domo ad claves. Act. in vig. s. Margarcthe. * 1425, 12. září. Rukop. c. 2099 f. 161. Per dominos — conclusum est in materia dissensionis inter Sigismundum institorem dc Ponte ct Dorotheam, contho- ralem eiusdem, pretextu XLIIII s. per Bedrzichonem de Rzicdliosst dictis coniugibus obligatarum, prout tenor liltcre sigillo impresso dictorum coniuguni plenius elucidat, et duorum cingulorum dicti Bedrzichonis in vadio obligatorum ct cidem a diclis coniugibus ad fideles manus tempore dis- turbii castri Pragensis crcdilorum parte ex una Marga- rethai, conthoralem Bedrzichonis, asserentem se habere cingulos supradictos, parte vertente ex altera, mandantes dicte Margarcthe, quia sufficienter, coram dictis dominis per testes fidedignos, quod ad manus fideles dicti Bedrzi- chonis sunt reposili, est deduclum, quatenus dicta Mar- gareta dictis coniugibus — cingulos infra hinc et duas seplimanas restitual. Act. fer. llII. post Nativ. M. * 1496, 22. března Tamtéž f. 182 a C. 1992 f. 62. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. recognoscimus universis, quia iuxta deposicionem consilii predecessoris inter Sigismundum dc Ponte instilorem ct Dorothcam, conthoralem eius, tamquam emptores vince a Pavlikone dc Ujezd, nato Svachonis, parte ex una ct Jo- I. V ulićce proli sv. Mikuldss. hannem Cassmberg, Simonem balistatorem, Nicolaum de foro feni, Petrum Woxam, Pctrum Litomierzicky, Matram Clementis, Jacobum Album, Jacobum Niemec, Mauricium sartorem, Johannem Kuscec, cohabitatores Nove Civ., sicul impetitores et obviatores empcionis predicte prenomina- torum coniugum parte vertente ex allera talem ultimatam et finalem fecimus pronuncciavimus sentenciam diffinitivam, mandantes dictis Johanni et Simoni ceterisque eorum com- petitoribus, quatenus ab huiusmodi impeticione — super- sedeant —. Act. fer. VI. ante Pente cost. * 1486, 18. ledna. Rukop. 6c. 2099 f. 415. Ursula, nata Jilkonis slanarz, fassa est sc percepisse V s. ab Anna, relicta eiusdem Jilkonis, noverca super sua illis X s. eidem per prefatum Jilkoncm, patrem suum, tcsta- mentaliter legatas. Act. fer. VI. in octava Epiph. — Tamléz f. 420. Ursula, nata Jilkonis saliste, ct Philippus, maritus eius —. Tasiéz f. 444. Nicolaus, filius olim Jil- konis slanarz —. 1. 1488, 26. Gevna Rukop. C. 90 f. 20. Pro- copius, natus Miscrkonis, et Dorothea cmcrunt pro se, Johanne, nato olim Petri coloratoris, domum dictam ad gallum sitam in parrochia s. Nicolai inter domos Johannis Ssternbersky frenificis ex una et orphanorum Strupini parte ab altera erga Adam cerdonem ct Annam, rcliclam Jilkonis, pro XL s. Act. fer. V. ante s. Petri ct Pauli ap. 2. 1446, 98. května. Tamićż f. 133. Hannus Alezomar emit domum — penes domum Sirupini ex una et Joh. Ssternbersky parte ex altera crga Procopium mer- catorem de Nova Domo, pro XL s. Act. sabbato post Ascens. d. 3. 1450, 4. května. Tamtéž /. 192. Johannes Strupin emit domum inter domos Nicolai Strupini cx una ct Johannis Ssternbersky parte ex altera crga Johannem Elczemer mercatorem pro XXX s. Act. fer. II. post Phi- lippi et Jacobi. * 1466, 18. srpna. Rukop. č. 2141 f. 33. Kdyz Dorota, někdy Strupinova manželka, vinila jest Tobiáše kupce a ženu jeho Maruši, že by něco šlojířuov jejich vedle svých nějakému Matesovi z Krakova spolu na jar- marce v Vratislavi za CLV zl. uh. prodavše uvěřili, pravíc že jest k tomu trhu a svěření vuole své nepřidala, neb jest s tiem Matesem známosti žádné neměla aniž ještě má podnes. Proti nížto manželé předepsaní rejstry rukú její psanými i jiným svědomím provodili jsí, že v těch šlojířích prodaných byl jest mezi nimi spolek a že by k tomu trhu a svěření vuoli svú tam v Vratislavi dala. Opatrní Václav pergmistr a Jan Holub, měštané Star. M. Pr, ubrmané —, takto — jsú vypověděli: aby věřitelé svrchupravení všickní společně toho dluhu již praveného jakžto společníci ze spolka a jednostajným nákladem do- bývali a když dobyt bude, tehdy jakož jest Tobiáš s ženú sv něco viece na ten spolek peněz svých přidal, z těch dobytých peněz má sobě napřed XIX k. bcz XV gr. vzili a ostatkem-s¢ rozdělili —. Act. fer. Il. post Assumpc. M. V. 4. 1479, 1. května. Rukop. č. 2119 f. T. 5. Ve jméno božie amen. Já Dorota, někdy Jana Strupína dobré paměti manželka, měštka Star. M. Pr., vyznávám tiemto listem etc., že ačkoli z dopuštěnie boiieho etc., takže Cinfm a ustanovuji umělého mistra Jana Albi lékaře, mwúdré a opatrné lidi Jiříka od puol kola, Michala Herbsta kupce a Víta z domu Kbelského, Starého města nadepsa- ného Pražského měšťany, přátely mé milé, a zvláštně pravé a mocné poručníky všeho statku mého, — jimžto nad jiné lidi věřím úplně, že toto mé poručenstvic a rozká- zanie vedle vuole a úmysla mého zřiedie a zpósobic, 

Strana 165
I. V uličce proli sv. Mikuláši. každému, což komu odkazuji, vydadýce, jakož dole tuto jest vypsáno : Najprvé Janovi, příbuznému a přicteli mému, kterýž sc mnú obývá, odkazuji duom muoj, v němž bydlím, se vším svrchkem a s hospodářstvím i se vším, což v uěm jest, buďto od penáz, klenoluov, od zboZie kupeckého i ode všeho jiného, což mwož nalezeno a jmenováno býti, aby on ke všemu měl plné právo bez každého člo- včka všeliké překážky a odpornosti. Chtěcí tomu, aby týž Jan vydal z toho Majdalenć a Reginč, dětem Anniným, podruhyně mé, dvě peřině s cýchami barchanovými, dva polštáře, dvě podušky, čtyry prostěradla, mís cínových kovaných šest, misky malé čtyry, dvě konve, měděnici umyvaci jednu a druhi mali lazebnf. Pak z dluhuov mni povinných, kteréž nadepsaní poručníci mají s již psaným Janem spolu vyupomínají a vyberú, odkazuji nadepsaným dětem, totiž Majdalenć XXX zl. uherskych, Regine X zl. ub. a Václavkovi, bratru jich X zl. uh. Tak jestli že by výš dotčené Annč, máteři jich, zdálo sě a nahodilo domek kúpiti, aby jic Učeb L zl. bylo vydáno, kterážto s man- želem svým aby to týmž dělem svým ujistila a zapsala na tom zdkupu do let jich rozumu došlých. A jestliže by kterého z týchž dělí P. Buoli před lety dospělými od smrti neuchoval, aby to spadlo z jednoho na druhého. Pakli by všech tré dětí těch let rozumných nedojdúc ze- mřelo, aby ty zlaté nebo penicze vydány byly v moc a v ruce poručníkóm i Janovi a to na roky rozdiclné, vždy v roce po Xti k. gr. až do té summy Lti zl. ub. vypl- nénie konečného a oni je dále obrafte ve jméno božie na skutky milosrdné. It. mistru Jírovi, faráři u M. Boží v Týně, odkazuji X k. gr. a kněžím téhož mistra i žákóm do školy ludicż druhych X k. lt. mistru Martinovi v kollcji Všech Svatých X k. gr.; it. knězí Janovi, faráři Slín- skému, X k. gr., it. mistru Janovi Albicmu, lékaři a po- ručníku nadepsanému, za jeho věrní práci, kterúž se mnú měl od mnoha let, kollík pozlacený dvojitý a prsten k tomu jeden. It. knihy, kteréž mám, mistru Martinovi výš psanému poručicm, aby je rozdal lidem bohabojnym „podle své opatrnosti. It. Janovi Vrabcovi. přicteli mému, zahrádku mú na Malé Straně na Piesku ležící a k tomu X k. gr. IL. Dorotě, dceři Víta Kbelského, poručníka nadepsaného, X k. a k tomu blány sokolové; it. panně Dorotě peřinku spodní, kteráž jest o jedné cíše, a druhi cýchu aby jie kipili, dvć prostóradlce a k tomu Ш К. gr. It. o Vaclava sirolka, kteréhož chovám, aby poručníci péči měli ve všech potřebách a jej k řemeslu dadúc i připravicc, kdyžby k letóm přišel, dali jemu X k. It. Janě služebníci mé, blány podbříškové nové a sukni ha- rasovú černý s dlúhými rukávy nad její mzdu, tak však, trvala-li by se mnú. Pakli by odešla, tehda jedině samu mzdu aby jie dali. It. Simonovi, bratru Jana svrchupsa- ného, týž Jan sám aby kúpil dvě krávě a kuoń nebo dva k jeho živnosti. Jí. Kateřině, sestře téhož Jana, blány nové a kožích zajelčí a k tomu sukní za dvé kopé gr. Také týž Jan aby otce svého i s matki svií k sobé prijma jich poctivě choval až do své nebo jich smrti. lt. panic Uršile Stemberkové klok muoj sukna Astrdamského a dluh, klerýž mi jest dlužna všecken jic odpistiem i ten, kteryż na viuici mám, a k tomu aby jic dáno bylo X k. gr. li. Vávrovi řezníku, kmotru mému v nadepsaném Star. M. bydlcjiciemu zápis a dlul, kteryZ na domku jceho za- psán mám, mocně propúštiem. lt. Simek krajci v Sedl- Cancch, kteryż mi dlużen a powinen jest, aby dal z (oho Janovi svrehupsanéómu XX К. gr. Pakli by učiniti nechtěl, tehdy aby týž Jan z toho učinil, což chce, jako z svého vlastnicho. It. ten dluh, kterśmżto povinen jest kotlář v jíž psaných Sedlčanceh, Janovi nadepsanému mocně I. V uliéce proti sv. Mikuláši. 165 také porúčiem a odkazuji k učinění s ticm jako s jeho vlastním. It. Jakub Clhiarousa od černého jelene dlužen mi jest s manzclká sviíí XC k. bez I k., o kteréžto sč jest smluvil se mnú před mistrem Jirń nadepsanym a Jifikem kožišníkem, lak že týž dluh platiti má na roky rozdiclné. Jemužto i jeho manželce tuto číním v tom milost, že jim XUL k. bez jedné odpistiem a I, k. aby vydali poruč- níkóm. — 16 К faře sv. Mikuláše aby kúpen byl plat dědičný za slo kop gr. a z toho aby bylo na žáky do školy dvě k. a ostatek na kněžic vydáváno. It. k sv. Jin- dřichu na Nov. M. šedesát zl. uh., aby také za ně plat byl kúpen na víno k božic službě. It. dluhy, kterymiż bych já komužkolivěk byla povinna, ježto by mohly podle řádu a obyčeje i práva lohoto města pokázány býti, ač já jich nepamatuji, vuole má jest, aby ty a takové poručníci moji zaplatili z mého statku. Také dluhové, kterýmiž jsú mi lidé povinni, jakož registra má Jana častopsanébho pí- safe a přictele mého rukú psaná ukazují, kdežbykolivěk optáni byli, aby dáni a zaplaceni byli v ruce porueníkóm a polovici Janovi Gastopsanćmu. Naposledy oznamuji, že mám blány kuní Khelského v osmi zl. uh. a paní Luk- $ovń dlużna mi jest XIk. XLII gr. A na to mám kollík. Act. sabbato ante Stanislai. 5. 1481. — Rukop. &. 2103 f. 160. Johannes iustitor de Slana, Strupin dictus, publicavit domum svam prope s. Nicolaum inter domos Johannis Sstembersky et Nicolai Strupin utrinque situatam, quamquidem domum habel testamento legatan a Dorothea Strupinka, cognata sua. ® 1491, 19. října. Rukop. č. 2106 j. 310. Stala se jest smhiva mczi Erazymem Olfiem z strany jednć a Jauem Strupínem z strany druhé o ten žlab, o kterýž mezi: sebú nesnází měli, a to tlaková, ze Erazym Wolff má žlab udělatí vešken ve zdí své z kamene Zehrovského na svuoj náklad a ten vyvésti aZ na ulici, potom pak po- šikem vésti až na strúhu a jestli že by budúcně kdy sc co pokazilo, mají lo oni anebo jich budúcí ze spolka na jeden groš opravovati. Item také mají micti jeden každý v kuchyni své plechem diery zahrazené, probité dicrkami nevelikymi, aby tam niZádná hrubá vác zacházeti nemohla pro zacpánie żlabu toho vc zdi položeného. Act. fer. 1011. ante Galli. 6. 1497, 18. září. Rukop. č. 94 I. f. 142. Johannes Strupin cum Dorothca fassi sunt sc lencri in XV s. prag. Wenceslao cingulatori — ct hanc summam scribunt super domo sua, quam inhabitant, sita propc ecclesiam s. Nicolai penes domum Erasimi Wolph. — Act. fer. 1T. post Lamperti. 7. 1500, 22. srpna. Rukop. č. 94 II. f. 160. Johannes diclus Strupin fassus est, quia obligatur L k m. debiti domino rnagistro civium ct consilio, quas solvere debet, když by jemu bylo dáno od týchž pánuov čtvrt léta napřed věděti a tčeh L kop zapisuje na domu svém vlast- niem, v němž bydlí —. Act. sabbato ante Bartholomei. 8. 1510, 11. března. Rukop. č. 2108 f. 52. Když po smrti nebožtíka Jana Strupína připovědníci, kteříž: jsú přípovědi k domu i k jinému statku (ćhoż Jana Strupina mčli, kteřížlo statky své za něho jsu dali, Gastokral jsń pány starali, aby oni k svym statkóm prijíti mohli, kdež takć p. purgmistr a páni na tom domu XXV k. gr. za- psáno knihami mají. I pončvadž ona Katefina Strupínová jstíc k tomu častokrát napomínána, chceli v tom domu ostati, napřed dluh obcení pánuom a potom i jiným vč- řitelóm aby dala a zaplatila aneb se s nimi umluvila, dá- vajíc jí k lomu časy proslranně a poněvadž pak toho 

Strana 166
166 Г. У uličce proti sv. Mikuláši. učiniti nechtěla a domu prodati zanedbávala, poručili jsú pánóm ouředníkóm z šesti pánuov, aby ten duom Jana Anné, mauzelce jeho, za LXXV k. pr. Act. II. pro festo Gregorii. 9. 1548, 20. srpna. Rukop. C. 2117 f. 146. Vá- clav, písař při úřadě porybném, a Barbora koupili duom ležící mezi domy Jiříka Hebcrpergera a Lidmily Meglan- tové od Bervarla Bernáška a Anny za CL k. č. Však to jest také vymínčno od téhož Bernarta a Anny, že tu у tom donč mají byt svuoj míti do (č( let. Act. fer, II. post Assumpc. M. Virg. 10. 1572, 18. bfezna. Rukop. č. 2120 f. 127. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Václav, jinak Volejník, mčěštěnín Star. M. Pr. — toto pořízení mé — činím: Statek všecken — Lidmile, pastorkynií svý, dávám a odkazuji —. Jenż jest dán — v outery post Laetare. 11. 1676, 8. prosince. Tamléž f. 174. Ve jméno elc. — Lidmila, pozuostalá dcera po někdy Barboře Vo- lejníkovic a někdy Václavo porybného otčima jsoucí v ne- moci postavena učinila jest kšaft — oznámivší předně, že Jiříkovi Unrurovi kožišníkovi, synu Kašpara Unrura kožiš- nfka a zeli p. lzaiáše, jinak Zachariáše od rejských jablek odkazuje duom svuoj i vinici —. Stalo se v sobotu po sv. Mikuláši. 12. 1582, 18. září. Rukop. č. 2205 f. 22. (Kšaft Jiříka Unrura z Taurnpergku.) Ve jméno svaté a neroz- dílné Trojice amen. Jiřík Unrur z Taurnpergku, měštěnín St. M. P., jsa v nedostatku zdraví svého postaven, — Zigkmunda Zoubka z domu Kunáčovic a pana Pavla Sifí- brského uzdaře, pánuov radních od pana purgkmistra na žádost jeho vyslaných, vuoli svou poslední a konečnou oznámil takovou: že duom svuoj řečený Volejníkovský v osadě sv. Mikuláše v St. M. P. mezi domy Jozefa ko- žišníka s jedné a někdy Martina mečíře z strany druhé ležící, item vinici čtyři strychy+míry držící: v Kartousích sc vším k ní příslušenstvím, se všemi svrchky a nábytky od někdy Lidmily pozuostalé dcery po Barboře Volejní- kovic odkázanej, tak jakž týž kšaft to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá, k tomu peníze hotové, klínoty, wor- kafy a jiné všecky svrchky a nábytky — summou všecko všudy po své smrti a prve nic odkazuje a mocně dává Kateřině, manželce své, Vondřejovi, Anně, Zuzanně a Lid- mile, dětem svým., na rovny mezi né podíl s nápadem z umrlého na živého pozuostalého. Z toho aby Każparovi Unrurovi z Taurnpergku otci jeho vydala Kateřina, man- želka jeho, XXLti kop miš., vinaři, aby dobrým hospodářem byl, IV kopy miš. Obzvláštně Ondřejovi, synu svému, od- kazuje tulich stříbrný, chodící své šaty všecky, zbroje, kordy a coż k tomu více náleží, ručnice, to aby jemu do- chováno bylo. Jestliže by pak pán Bůh všemohúcí Kate- řinu manželku jeho aneb dítky jeho všecky dříve, nežli by let dospělých došli, z tohoto světa pojíti ráčil, tehdy výš dotčený duom i s tou vinici aby na pana Kašpara Unrura z Taurnpergku otce, Dorotu a Esteru, jeho sestry, rovným dílem připadl, však mezi tím časem, přišla-li by jaká potřeba na Kateřinu, manželku jeho, neb dítky jeho, tchdy Kateřina, manželka jeho, bude moci buď duom neb vinici prodali bez překážky každého člověka a sobě tudy pomoci. Dále oznámil, co sou jemu dlužní lidé a on zasc lidem, o tom jest Kateřině manželce své oznámil a poručil, aby zvyupomínajíc dluhy jemu povinné, dluhy ty, jimiž jest jiným povinen, zaplatila. Nad tím pak nade vším statkem i nad dětmi svými činí mocnou otcovskou poručnici Kateřinu, manželku svou, jí se toho duověřuje, I. V uličce proti sv. Mikuláši. že ona dílky jeho a své předně k bázni a poznání pána Boha našeho povede a statček opatrovati bude, a jí ku pomoci a radě přidává pana Kašpara Unrura otce a Jana Holce strejce svého z Taurnpergku, Jana Pi'áta jinak Ra- kovnického a Havla Křepelku, jim se toho duovčřuje ja- kožto lidem dobrým, že oni manželky a dítek radou zdra- vou, ochranou skutečnou neopustí. Obzvláštně pak jich milostí pana purgkmistra pánuov SL. M. P. žádal a prosil jakožto nejvyšších pánuov poručníkuov, že manželku a dítky jeho v své laskavé ochraně míti ráčí. Naposledy i za to žádal, aby po smrli jeho: statek nebyl inventován, že jest jej i dítky svěřil manželce své a oni budou-li živi, že jim křivdy neučiní jakožto věrná matka jich. Stalo se ve čtvrtek ро památce narození panny Marie léla oc LXXXII. Stvrzen k žádosti Kateřiny Unrúrové v úterý po neděli postní Reminiscere I. p. 83. 13. 1690, 9. brezna. Rukop. 7. 2230 f. 308. Stala se smliva pfatelski mezi Prokopem Hanyzlem kożiśnikem spolu s Kateřinou, manželkou svou, strany jedné a Havlem Kfepelkou ko2i$nfkem o nápad kšaftu jemu odkázancjm (sic) od Estery, manželky jeho, též pí. Dorotou Gebbar- tovou, vdovou po Tobiášovi Geblhartovi, totiž vlastní sestrou Estery, strany druhé o nápad kšaftu jim odkáza- nejm (sic) od Jiříka Unrura z Taurmperka Kašparovi Un- rurovi, otci jeho, též Dorotě, Esteře, sestrám svejm, z strany domu v osadě sv. Mikuláše mezi domy Jozefa Cedlara kožišníka a Martina někdy mečíře ležící a vinici v Karlousích 4 str. míry držící, kterýžto duom s vinicí, slove Volejníkovský, po Lidmile, dceři Barbory Volejní- kovy kšaftem odkázanejm Jiříkovi: Unrurovi. Ktery?to duom i s vinief Jiffk Unrur odkázal kšaftem p. Kašparovi, otci svému Dorotě. Estéře, sestrám svcjm —. Że pak Kateřina někdy manželka Jiříka Unrura živa jsoucí s Pro- kopem [Hanyzlem] manželem svejm za dotčený duom a vinici uvolili jsou se spolu Havlovi Křepelkovi, Dorotě Gebhartové — za nápad, kteréhož by očekávati jměli, 400 k. m. dáti. 14. 1590, 28. května. Rukop. c. 2112 f. 339. Bu- devin Safiret zlatnik a Mandalena koupili duom mezi domy Jozefa Czeydlara a Martina Kuliska obostranné ležící od Prokopa Hanyzle a Kateriny za 350 k. gr. č. Act. fer. III. post Cantate. Číslo 20. ® 1411, 21. února. Rukop. č. 993 f. 110 a 114. Nos Burkardus de Aldenburg protunc magister civium, Johanco Ortlini, Czenco pannicida, Sigismundus Rokcza- neri, Marscho Schram, Fridlinus Kussenphenig oc, consules iurati, et tota communitas Maioris Civitatis Pragensis lenore presencium recognoscimus universis, quod post mortem jo'annis Struppin, concivis nostri dilecti, de pecunia orphanorum suorum, tamquam supremi tutores, quia intes- tatus decessit, videlicet Sigismundi, Barbare, Jankonis, Margarethe, Wanconis, Mixiconis et Katherine, in potes- latem nostram accepimus octingentas LXXX sexag. gr. pecunia in parata ct in evidentem ulilitatem converlimus civitati nostre predicte, nam a personis pluribus in Slesia videliceL Nycz Unjgeraten. LXta marcas, a Petro Hesler de Lignicz XXXta marcas, a Francisco Butner de Lignicz XXXla marcas exsolvi oportebat, nos enim dictis personis 

Strana 167
I. V uličce proli sv. Mikuláši. gravibus nostris impensis ct expensis in dampna nostra propria annuatim censuare et videbatur nobis ulilius civi- tali nostre et orphanis, ut loco illarum personarum dictis orphanis minori cum jactura ecensuarcmus. Quare promitti- mus presentibus bona fide sine dolo quolibet nomine diclarum pecuniarum prediclis orphanis annualim. solverc et censuare LXXX oclo s. gr. — tam diu, quousque dictis orphanis supradiclam pecuniam non solverimus in parle vel in toto. Ist si medio tempore quispiam cx dictis orphanis ad annos sue legittime clatis peneverit, illi data sua porcione ipsum concernente tantum, quantum sibi pro rata sua competicrit, absolvemur in tanto de solu- cione census supradicti. llarum nostrarum testimonio literarum, quibus maius civitatis nostre sigillum presen- tibus est appensum. Datum Prage anno d. millesimo CCCCXI" sabbato antc. Mathci ap. ® 1417, 18. srpna. Rukop. c. 2099 f. 108. Nos magister civium cl consules et scabini Mai. Civ. Prag. recognoscimus, quod nos racionem illam, quam fecit Vitus Je Rakovnik in presencia Duchconis rimeri, Johanconis Frolich ct Wenceslai Straboch, nostrorum coniuratorum, per nos ad hoc de pleno consilio datis, de censibus orpha- norum olim Johannis Strupin, quos habere dinoscuntur in pretorio civitatis nostre. cl eciam de ccensibus domus, quos ipse Vitus ipsis orphanis de domo ipsorum persol- verc fuit astrictus, pro pleno assumsimus, sic quod ipse Vitus ultra omnia percepta cl distributa mansit ipsis or- phanis adhuc in centum. LXXXV s. Act. fer. Il. post Assumpc. M. V. * 1417, 11. září. Nukop. &. 992 f. 2. Anna, filia olim Johannis Strupin, nunc Nicolai Pawmhckl con- thoralis, resignavit. omne ius, quod ipsam conccrnit in bonis per dictum palrem suum relictis, -— marito suo. Acl. sabbato post Nativ. Maric. ® 1418, 18. ledna. Rukop. c. 992 f. 8. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. rc- tognoscimus, quod inter Annam, filiam olim Johannis Struüpin, nunc. Nicolai dicti Pawmhekl conthoralem legitti- mani, cx una, nec non alios pucros dicti Johannis nondum annos legittime ctatis habentes, бит consensu cl voluntate nostris pro el racione porcionis bonorum olim Maruscze, filie predicti Johannis, que iuvenis decessit, item racione porcionis domus, que ipsam Marusskam concernebat, item racione porcionis domus, que matrem ip-ius concernebat, cue inteslata decessit, cl cciam racione census, que de ipsa dono provenerunt pos! morlem ipsius Marusscze ct ipsam concernebanl, nec non racione domus, quc ipsam Annam in sua porcione concerncbat, talis divisio facta est, sic videlicct, quod dicte Anne, conthorali Nicolai Pawmhekl, cesserunt pro parte sua in bonis omnibus pre- diclis ullra illas centum ct triginta duas sexag. gr., quas prius percepit. cum. marito suo, quinquaginta tres s. gr. et uudecim grossos. ltem Vito Rakonik ex parte Sigis- mundi, filii dicti Johannis Strupin, qui sibi porcionem bonorum suorum legavit, ccsscrunt cciam pro porcione sua in bonis supradiclis ad illas centum et quadraginta quinque s. gr. ct quadraginta quinque grossos, quas prius idem Sigismundus percepit, similiter quinquaginta tres s. gr. cL undecim grossos. losuper filic Vili prefati. cesserunt due s. gr. ct quadraginta quinque gr. racione devolucionis matris suc. Act. fer. V. post Epiph. % 1419, 18. ledna. Rukop. c. 992 f. 35. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. reco- gnoscimus, quod racionem illam, quam fecit Vitus Rakonyk in presencia Ducliconis rimer ct Wenceslai Straboch, no- I. V uličce proti sv. Mikuláši. 167 strorum coniuratorum ad hoc de nostro pleno consilio datorum, dc universis perccptis et distributis. censuum orphanorum olim Jobannis Strupin, quos ipsc percepit, prout sibi a nobis commissum fuit, pro pleno suscepimus. Quc quidem racio extitit: 1n primis enim posuit, quod diclis orphanis post racionem factam coram dicto Duch. cone nec non Johancone Frolich ac prefato Wenceslao, consulibus, anno d. MCCCCXVII. fer. III. proxima post festum. Assumpcionis s. Maric V. remansit ipsis orphanis in centum eL octoaginta quinquc s. gr., prout hoc eciam in libro civitatis plenius continetur. Post hoc idem Vitus percepit censum orphanorum, vidclicet XLII s. gr. pro termino s. Galli post hoc immediate sequenti, item per- cepit censum ipsorum orphanorum vidclicet XLIIII s. gr. pro termino s. Georii a. d. MCCCCXVIII. Sed censum s. Galli denuo sequenti nondum recepit cl ideo ipsum in racione presenti non posuit. Item posuit, quia (enctur censum de domo pro duobus annis, quolibet anno un decim s. gr. ct sic in toto tenetur orphanis in summa ducentas cum nonaginta quinque s. gr.,, de quibus expo- suit, ut scquitur: Primo cnim dedit Anniczcze, dicti Jo- hannis Strupin filie, pro porcione sua, que ad ipsam per- venit post mortem Margarethe, sororis sue, quc decessit antc annos discrecionis suc, ex vera devolucione de omni- bus bonis, tam jn censibus, quam in domo, quc dicti Johannis fuit, ipsam concernentibus quinquaginta tres s. cum novem grossis. Item sibi, Vito predicto, concesserunt pro sua porcionc similiter post dicte Margarethe mortem quinquaginta tres s. gr. ex parle Sigismundi, fratris dicte Margarethe, qui Sigismundus habens annos legittime ctatis sue diclo Vito porcionem suam jn suo vltimo legavit testamento. ltem posuit, quia Dorothce, filie sue, post mortem Anne, matris eiusdem Dorothec, que cum aliis pueris suis cum domo indivisa fuit, cesscrunt de domo pro porcione sua due s. gr. cum XLV gr. ltem posuit pro expensis quinque puerorum pro duabus annis, de quolibet puero V s. gr. annuatim, in suam L s. gr. qui duo anni in festo s. Gregorii proxime venturo exspirabunt el tunc eciam. convencio domus exspirabit. Item posuil pro uno stamine panni pueris et magistro ipsorum duas s. gr. minus decem grossis. ltem posuit Darbarc virgini, privigne sue, pro pellicio duas s. gr. et sic erit sunima omnium distributorum CLXII s. cum XXXV gr. lllisque defalcatis remansit adhuc orphanis obligatus in summa CXXXII. s. gr. cum. XVI gr. Post hoc idem Vitus in pre- sencia dictorum nostrorum coniuratorum fecit racionem Barbare virgini, privigne sue, quam ipsam coram eis pro pleno sucepit el diclo Vito, vitrico suo, rcddidit graciarum acciones. Sic quod omnibus computatis, videlicet tunicis, pellibus seu pelliciis, plumis, tccturis sericcis, linthicaini- nibus, pulvinaribus et celeris apparamenlis de novo com- paratis, que omnia ipsa Barbara, ut ipsa asscruit, in sua habet potestate, exposuit in surama LXXXVII s. cum uno Er, que cidem Barbare in sua hcrcditaria porcione de- bent defalcari. Act. ipso die s. Prisce virg. l. 1431, 27. ledna. Rukop. č. 2099 f. 300. Magister civium et domini consules Mai. Civ. Prag. au- dientes causam vertentem intra Kronam et Luciam, nalam eius, nec non ct Johannem, generum dicte Fronc, ex una ct Johannem ab argentea stella parte ex altera occa- sione domus quondam Strupini, pro qua pretactum Jo- hannem a stellis. impetebant, considcrantesque domini prefati obiccta et responsiones utrarumque parcium in medium productarum ac eciam testimonium fidedignum per ipsum Johannem deductum nec non et proscripciones in libro civitatis super douio prefata proscriptas, iam 

Strana 168
168 I. V uličce proti sv. Mikuláši. dictas proscripciones confirmaverunt — prefato Johanni aptenominatam domum apropriantes. Act. dic b. Johannis Crisostomi. 2. 1448, 9. března. Rukop. č. 2009 f. 704. Quem- admodum domus olim Johannis Strupini sita in acie contra ecclesiam s. Nicolai in certa summa pecunie seu debiti erat Ludmilc, contborali Johannis de Kunwald, alias ab argentea stella, et eidem Johanni — ex sentencia domi- norum — proscripta et adiudicata, huiusmodi autem pro- scripcionibus non obstantibus Pessico dc Kunwald, ger- manus prefati Johannis, et Janca, frairuclis ipsius, liberta- verunt huiusmodi domum a dictis proscripcionibus eandem Nicolao, nato prcíati Strupini, et fratribus eius restituentes. — Act. sabbato ante dominicam InvocavitL. 8. 1477, 10. dnora. Rukop. ¢. 2119 f. S. 12. Ve jméno boZie amen. Já Mikulá$ Strupín — vyznávám, — że — duom muoj, v némz bydlím — dal sem — po smru mé — Anně a Janovi, dětem mým. — Oznamuji také pii tom, Ze p. Jan Ripovsky hofmistr sto zl. uh. bez dvi, p. Jindrich Rabštejnský XX zl. a Johannes z Plané, miestopísaf desk zemskych. VIII k. G&. a VI zl. uh. zuo- stávají mi povinni spravedlivé. Ty djuhy — détem mym odkazuji. Act. die Scolastice. 4. 1488, 24. dubna. Rukop. ¢. 2106 f. 231. Mra- simus Wolph dictus emit domum acialem penes domum Johannis institoris dicti Strupin sitam apud Johannem, filium olim antiqui Strupin, pro LXXXX k. prag. Act. fer. V. posl Georgii. * 1490, 6. února. ukop. č. 94 II. f. 51. Era- simus Wolf recognovit se suscepisse omnia et singula post Johannem Wolf patrem ipsius eundem concernencia a do- minis Marlino ab aurea rota cl Johanne Pytlik, commis- sariis bonorum pretacti Johannis Wolf. Act. sabbato Do- rothee virg. * 1609, 8. září. Rukop. c. 94 II. f. $5. Johannes, frater olim Erazimi Wolf fassus et oc percepisse XXV s. prag. per cundem Erazimum cidem Johanni testamentaliter legatas a Zuzana, Johannis ze Wchinic conthorali. Act. sabbato post Egidii. b. 1505, 5. cervna. Pukop. c. 1128. I. f. 54. N té při, kdež po smrti nebożky Zuzany, manżclky Jana Vchyn- ského ze Vehynic, matka a sestra též Zuzany táhly sú se na statek vešken po ní zuostalý nápadem, jakožto přátcié její najbližší, tu proti tomu Jan Vchynicky, manżel její pověděl, že ona nebožka svuoj vešken statek jemu jest dala a na to vedl jest svědomie. Proti tomu svědomí dále ony jsú pravily, že nenie dostatečné, jedno že jsú nebyly povolány k tomu od nie nebožky a požádány, ježto by (ak mělo býti podle práva, a druhé, že žádný ten svédéiti nemuože tomu, pod kteréhož jest rozkázáním. Zase proti tomu on Vehynický skrze přietele svého pravil, že to svoboda města tohoto neukáže, než toliko každý měštěnín a měštka mohú svuoj statek dáti komuž chtie a kdež koli na ně potřeba přide. A Ze netoliko svédcie lidé podaní, ale i jeden dobrý člověk rytieřský. Tiem svá fec zavieraje, aby páni ani pro něho ani pro ně práva města svého nelehčili. Tu p. purgmistr sc pány — takto o tom vypoviedají: Poněvadž právo města ukazuje svétle, Ze každý měštěnín a měštka muož svuoj slatek dáti, komuž chce všudy, kdež by naň aneb na ni potřeba přišla a on Jan Vehynský to jest provedl dostatečně, že jest jemu nebožka Zuzana, manželka jeho, všecko své dala člověkem dobrým a k tomu kmety toho práva, na kterémž jest na ni potřeba a zlá příhoda přišla, i z té příčiny jemu Ja- novi Vchynskému páni dávají za právo a při tom jejiem 1. V uličce Proti sv. Mikuláši. nebožky dání jej zuostavují. A kdež jsú panie proti svě- domí mluvili. že by lidé poddaní svědčili, poněvadž toho neukazuje právo, by nemohli býti za svědky, než toliko ukazuje, že ženy a let nemající lidé, služebníci, nájemní, hluší, přátelé a nerozumní, že ti nemají při takové věci býti za svědky, i to jim nic pomocno nenie, neb přes to tito lidé upřiemo ještě samého sú Jana Vehynského nebyli, poněvadž o nápad jich tak mnoho, jako o jiné věci, súd jest byl A také což se proSenie a doZádánie svédkuov dotée, to právo se ztahuje toliko na ty, kdož doma v nemocech jsú a ne na ly, kteříž vně jsáce z příhody zlé a neščestic umrú. T potom i to jim nic ku pomoci byti nemuoZ. Act. die Bonifacii. 6. 16506, 27. listop. Rukop. C. 2107 f. 274. Andreas ssmayderius dictus Topol et Katherina emerunt domum acialem ecclesie s. Nicolai oppositam pencs domum Jo- hannis Strupin sitam a Johanne Vchynicky z Chynic pro CC s. prag. Acl. fer. V. post Katherine. 7. 1620, 7. srpna. Rukop. č. 8 f. 46. Statek po- psaný po smrti nebožtíka Ondřeje šmejdéře v úterý před sv. Valerianem !. 1520. It. najprvé v komoře při světnici dvě peřinč, čtyry podušky, polštáře dva, plátna všeho XII loket, prostěradel XLIII, dvě cychy, ubrusy dva, ko- žich kuní lalokový pošitý suknem hřebičkovým, kožich liščí hřbetový suknem zeleným pošitý, sukně černá sukna englického, cínového nádobí v almaře osm konví větších i menších, mísa jedna, taléřuov XII v pouzdře a v dru- hém pouzdře též XII norberských, moždieř, nožnice stří- brem otočené pozlacené, koflík stříbrný na jablečkách pozlacený, češka stříbrná s křížem vnitř a merklem. Tři pasy pozlacené, jeden na tkanici zlatohlavové, druby na tkanici Gerné hedbávné, tfetí bez tkanice obloukem délany, tři pasy stříbrné nepozlacené na tkaničkách černých aksa- mítovych, it. dvé tkanice, jedna zlatohlavová, druhá uksa- mítová éerná, obé s piazkami a nakoncemi pozlacenymi. It. nakonci a přezka pozlacené. It. XII lZic stříbrných litajeh, dva kříže stříbrná pozlacená, páteř korálový veliký s jabkem stříbrným, s pacem, s srdecm i jinými prsteny a grošíky i s křížky, dva menší páteře korálová s grošíky stříbrnými, it. korál v stříbře se dvěma gr. stříbrnými a s prsténkem, přední a zadní kus, myšky s plechovicemi, nákolenky, štrychy brněné, kuše jedna, plech přední, jeden koncíř, tesáky dva, kladivo jedno, truhly veliké tři, almara jedna, truhlice tři malé, postel jedna, v truhlici; kteráž jest kněze Jana z Prosíku, dva koflíčky i s jablečky pozlacenými, dvě ještě prosté tkanice aksamítová černá s pfczki a nákončím pozlaceným, přezka a nákončí po- zlacené, zlaté uherské tři. V světnici přední a zadní kus, vobojček plechový, peklhaub, měděnice dvě veliká, umý- vadlo veliké jedno, mís cínových pět, dvě falešné, taléře člyry, svícen mosazny jeden, stoly dva, na mazhize stuol a almara jedna, kotel mosazný jeden a k tomu hrnec mě- děný. Nahoře v komoře štanda jedna, hrnec mosazný ve- liký jeden, truhla veliká jedna, peřiny čtyři, dvě podušky, dvě postele, sedlo jedno. V druhé komoře nahoře dvě peřiny, podušky tři, polštář jeden, postel jedna. Ve svět- ničce peřina jedna, stuol jeden. Dole v sklepě konev pinetní jedna, též i žejdlíkova jedna, pět žejdlíkuov, polu- pinelní jedna, pás pozlacený hustaj s želézky vysokými s tovařištvem, v železné vokované truhlici zlatých ryn- ských LXVIHI, uherských sto sedm, grošuov a penéz tii pytliky, md¥cuo devět, mís cínových větších i menších XIX, šalešných VI, osm konvic, taléřuo osm, šafránu pytlík. 8. 1521, 15. bfezna. Rukof. ć. 99 f. 136. Kdei jest nebožtík Ondřej šmajdéř umřel a statek některý po 

Strana 169
I. V ulicce proli sv. Mikuláši. něm zuostal, o kterémž neučinil pořiezenie žádného a tím po něm zuostald jcho žena Kateřina vladla i sirotky opa- trovala dotud, dokudž jest naděje nebyla, aby ten statek umenSován byl. A když přátelé těch dělí pánóm oznámili a na pány vznosli, že by její příčimí mohl ten statek v zavedenie přijíti a dětem by se mohla újma stáli, páni takovú vče uváživše a jic toliko dvanáctý diel připovčě- dčvše ustanovili poručníky nad dětmi i také nad statkem a podělenic se stalo toho statku a tíž poručníci Pavel kolář, Simon Tlačisvět, Bernášek krajčí dvú sirotkuov Jana a Zofky díluov za sebú zanechali podlé podílu níže po- loženého, kterýž se slovo od slova takto podpisuje. Stal se podíl J. MDXXI v pátek na sv. Longina mezi sirotky nchoitika Vondráčka šmajdéře a na rovný podiel těch dvá sirolkuov má se délili statck luto popsaný, nebo Ka- tefina diel Xlítý vzala a Dorota dicl třetí, jakož sú toho kvitancf. 1t. prostéradel XXIIl i s plachtami, dva ubrusy, II rutnfky, taléfuov hranatych tenkych XII a mfsky hra- nat¢ INE, v&Sich v pouzdre XII a jinych VI zbytecnfch. Mís vétsfch XI, mís meni(ch VIII, Sale&nych V, konwí pinetních V, třížejtlíkové dvě, Zcjtlfkuov VIII, slánka, moždieť i s palicí, s přikrývadlem, druhý malický, kuoň měděný, plátna tenkého V kop loket a XXIII] loket, tlustého plátna XL loket, ručníkuov tlustých XXII loket, peřin dobrých pět, a prašná šestá, podušek dobrých VIII, détinskÿch pefinek 1l], podusek détinskÿch VII, zbroj přední, zadní kus, nákolenky, vobojček, plechovice, pekl- haubec. lt. klenotuov, pásuov, koflíkuov tovarystvo za LXVIII k. m. It. peněz bielých botových dvě stě XI k. XXVI gr, 1II] d., zlatých rajnských XL, zlatých uherských LXVI. Snajperkuov sto XL gr. po XVI d. IL XX šnaj- perkuo jako dávají sedm na zlatý. lt. grošuov o dvou přezkou XXXVIII gr., štítných po XVI d. XVIII gr., gro- Suov micS. VIII k. XXI gr, poléékuov po VI d. LII, prošuov krále Jiřího a vosmilotních slo X gr, grosuov pražských širokých osm kop XLII gr. biclÿch, it. mie- Xenskych 11!/, k. XVII gr., prostých mečových, it. opět krále Jirího a osmilotních VIII k. gr. XXII gr. pražských českých. 1t. Éafranu XXIII k. XL gr. m. lt. za šmajd na diel těm dvěma sirotkuom XL k. m., truhlice železná. Duom při sirotefch dvú má zvostati. Za kožich kuní lalo- kový poručníci přijali na diel těch sirotkuov 1X k. a X gr. m. a ostatek sobě porazil Petr na dicl manželky své neb len koZich v XV k. m. ujal. 9. 1639, 9. prosince. Rukop. č. 2134 f. 341. Jan Suxa, syn Ondráčkuov, seznal se, že jest dlužen L k. č. p. mistrovi Janovi z Teplenče, kterážto summu — zapi- suje — na doiné svém ležícím na rohu proti sv. Mikuláši tak a na ten zpuosob, Ze tÿZ p. inistr má v témž domu byt svuoj mfti do roka se vší čeledí svú i jeho všeho uzivali. Po vyjití pak času, v němž vrchní summa jiZ jme- novanému panu mistrovi: položena a zase navrácena má byti, kdyZby koli strana straně puol léta napřed znáti dala věděti, buďto že by p. mistr za ním, Jancm Suxou, summy lé déle míli nechtěl aneb on Suxa duom aby zasc mél, tchdy hned toho puol léta napřed daného on Jan Suxa m4 summu tu položili a on p. mistr zase toho domu postúpiti povinen bude. Pakli by summa táZ od něho Jana Suxy jemu p. mistru po vyjití toho puol léta napřed daného položena nebyla, tehdy tyZ p. mislr má a bude míti moc v ten duom právem [se] uvázati, jej drZcli, sménili, prodali a tu summy své postihnúti najprv a přede všemi jinými věřiteli. Při tom i to od obojí strany oznámeno, což by koli týž p. mistr z strany potřeby na opravu téhož domu a v tom času, pokudž by v něm obýval, vynaložil a to slušně shledáno bylo, že ou Jan I. V uličce proli sv. Mikuláši. 169 Suxa při kladení summy jistinné jemu p. mistru má zase to napravili a zaplatiti. Též jestli by se jaká škoda v témž domu skrze ncopatrnost aneb zoumyslnost čeledi téhož p. mistra stala: a to by ukázáno bylo, to též od p. mistra zasc jemu sc mí zapraviti. Což se pak závad na lémž domu dotýče, ty všecky Jan, syn Ondráčkuo, má hned svésti a splatiti. Act. fer. lI. post Concep. b. M. V. 10. 1543, 18. června. Rukop. ë. 100 f. 10. Jakož jest p. mistr Jan z Tepence zápis jeden i druhý maje na duom Jana Topole ležící proti sv. Mikuláši na rohu pro jistí summu, tak jakZ tíž zápisové to v sobě šíře ukazují a zavírají, kdež pak ještě více týž p. mistr Jan jemu Ja- novi Topolovi mimino též zápisy summy jest připůjčil, tak jakž list s pokutou učiněný od téhož Jana Topole v sobě obsahuje a on p. mistr Jan podle týchž pokut Zadal jest, aby v ten duom vpuštěn a jeho zmocučn býti mohl. T tu p. purgmistr a páui — své povolení sú dáti ráčili, aby on p. mistr týž duom v summě v listu položené ve třech stech a v pěti kopách m. ujal — na ten zpuosob, budeli chtíti téhož domu dále v držení býti dědičně, on p. mistr tehdy má městské právo přijít. Pakli by v tom roce práva městského nepřijal dále také p. purgmistr a páni při uvážení svém tobo sobě zanechávají, má-li polomně v držení býti on p. inistr Jan toho domu. Pakli v tom času bude moci tajž duom on p. mistr Jan bud prodali komu aneb v své summě postoupiti; že to bude moci učiniti. Act. fer. 1J. post Viturn. 11. 1548, 9. května. Rukop. č. 100 f. 170. V středu po sv. Stanislavu — stala se jest smlíva a mocná ubr- mmanská výpověd a to mezi ur. vladykou p. Joachymem z Keslhutu na mfsté Jana, sirotka po někdy p. Janovi Svancarovi z Tepence zuostalého, ujec téhoZ p. Joachyma vlastního, z jedné a pí. Salomenou vdovou, manželkou téhož někdy p. Jana S., i na místě dětí jejich, kteréž jest s týmž p. Janem S. měla, totižto Maximiliana a Marjány z strany druhé o stalek po témž někdy p. Janovi S. zuostalý a to smlúva a výpověd takováto: Predkem aby nadepsaná pí. Salomena Janovi sirotku ihned vydala dvč stě a třídceti zl. uh. na zlatě a k tomu knihy jeho někdy Jana S. všecky a s lúže šaluov na uznání nás — smlouvcí a ubrmanů, totiž spodní a svrchní peřinu, polštář, podušku s dvojími povlakami a s dvéma prostéradly a pri tom jednu sukní lepší, kteráž jest otce jeho Jana byla. A což- koli ostatek statku jest, na čemkoli a kdeby koli byl shledán — ten všicek při pí. Salomeně s dětmi jejími nadepsanfmi na rovny mezi n& rozdil zuostati m4. A on Jan sirotek na více se statku otce svého nyní i potom prijda k letuom táhnouli nemá. — Což se dalších nápa- duov dolýče, jestli by Buoh kterého z nadepsaných dětí jí pí. Salomeny dříve let jich došlých z tohoto svčla po- volati ráčil, že z toho každého má jíti nápad dílu jeho na pf. Salomenu a druhé déti Zivé zuostalé. A pakli by obě těch dětí nedojdúce let zemřeli, tehdy dílové jich na touž pí. Salomenu po nich pFijfti a pFipadnouti mají plným právem. A on Jan sirotek po nich ani po pí. Sa- lomeně žádného nápadu jmíti nemá a oni po něm tolikéž ; než umřel-li by on Jan dříve let došlých, tehdy jeho díl a statek, kterýž jemu podle této naši vajpovědi náleží, mA po nèm přijítí na najbližšího jeho přítele bud po moči ncb po preslici, krom nadepsaných bratra jeho a sestry. A to proto, poněvadž on po nich nápadu žádného neočekává, že oni také po něm nápadu jmíti nemají žádného. Však poněvadž on Jan sirotek let ještě spra- vedlivých nemá, p. purgmistr a páni mají jemu poručníka neb poručníky dáti a zříditi a ti aneb ten mají jemu statek jeho uručití a ten dáti na užitky, aby pachole mělo 22 

Strana 170
170 I. V ulíčce proti sv. Mikuláši. nač chováno býti. Což se pak listu a majestátu erbovního otce nadepsaných všech dětí dotýče, tolikéž erbu, pečetí a sekretu i listuov na doktorství neb mistrovství lékařské, to vÉccko má leZeti na rathüze v Star. M. Pr. a£ do let došlých Jana sirotka. A když by let dospělých došel, má to také všecko jemu v moc jeho jakožto nejstaršímu dě- dici vzdáno byti. Pakli by jeho P. Buoh smrtí v tom, než by let došel, uchovati neráčil, tehdy to vše na témž rathúze léžeti a dochováno býti má, až by pachole druhé, Maximilian, let došel. — Jan z Tepence, syn nebožtíka mistra Jana z Tepence maje léta dospělá k této smlúvě se jest přiznal. Act. fer. III. ante Omnium Sanct. a. 1554. © — Popis kněh po nebožtíkovi p. Janovi Svancarovi z Tepence pozuostalých a náležitých Janovi sirotku, synu jeho, a ty jest k sobě přijal k dochování jemu do let rozumnych p. Joachym z Keslhutu, ujec téhož sirotka, v pond8lf po sv. Trojici: It. Pandcetarius medicine. Antonius Musa. Gordonius. Dioscorides. Octavius Hora- lianus. D. Clementis ct Cypriani. Theophrastus el Aristo- teles. Arnaldus. Genlilis. Herbarium Theoderici. Chirurgia maius. Mesue. Liber Hellhani. Chirurgia germanica. Dioscorides Ryff. Vitalis, Scribonius cte. Cleventinus. Consilia d. Bartholomaei Monlaguc. Annolaliones in Aetium. De locis affectis. Q. Serenus. Joannis de Vigo Chirurgia. Speculum Galeni. Anathomia. Leonellus. Ber- trutius. Chirurgia Hieronymi germanica. Conciliator me- dicinae. Historia stirpium fuschii. De nalura stirpium Ruelli. Plinius, naturalis historia. Avicemia. Hypocrates. Joannis Driandri medicina germanica. Postilla Vitelii. Zoar. Itinerarium Hierosolim cum figuris. Consilia Rasis. Galenus de compositione medicamentorum. Chirurgia Ryff. Apuleius. Diclionarius. Gariopontus. Ratiocinalis medicatio. Catalogus plantarum. Nicolai Alexandrini. Alexander Benedi. Antonii Guayneri Practica. Haly abbas. Alexander Aphro- diseus. Hypocratis aliquot opera. Valesius. Oto Brunffcl- sius Germanus. Galeni opera. Poggii Florcntini opera. Rosa anglica. Praclica Arculani. Calepinus. IIerbarium Otonis Brunfelsii. 'Thadeus Savoronella. Acgincta. Celius Aurclianus. Constantinus. Marcellus. Serapio. Articella. Liber practicae. Reformationum. Casligationes pliarmacopo- larum. A jiných knížek menších svázaných mimo tylo XXXII. 12. 1548, 22. listopadu. Tamléz f. 212. Smliva stala se jest celá a dokonalá mezi Salomenou, někdy mirtra Jana Svancara z Tepence manželkou, z jedné a pány poručníky sirotkuov po témž Svancarovi zuostalých zejména Maximiliana a Marjany, z strany druhé o summu, kteráž jim všem náležela a to taková, Ze táZ Salomena dfl svuoj jest z rady vyzdvíhla a k tomu svršky, kteréž níže popsány jsú. Což se pak díluov tých sirotkuov do- týče, ty jsú v radě položeny zejména CCXX k. m. a ty jim, kdyžby k letuom rozumným přišli, takto: vydávány býti mají: Předkem Maximilianoví CXX k. a Marjáně C k. m. a k lomu též Marjáně Salomena, matka její, když by se vdáti chtěla, za XX kop m. výpravy ji vy- datí povinna bude. Act. fer. V. post Elisabetham. Popis statku po někdy mistru Janovi Svancarovi z Tepence: Najprv penéz CCCCXXXITDI'/; k in. Kožichy liščí dva, jeden Samlatem posily a druhaj harasem. Sukně hřebíčkový barvy jedna, it. kabát aksamítový jeden a fer- štatový druhaj, it. čepice vocasová jedna, it. biret aksa- mítový jeden a druhý soukený sobolem podšitý. It. po- ctivice kožené čtvery, punt šarlatový, plátna dva kusy XL loket, platna hrubšího dva kusy; cých, prostěradel, ubrusuov a ručníkuov větších i menších XLVI kusuov. Zámky na skobu tři, halapartna jedna, tuhly čtyři (to vše v sklepě). Konvic větších ji menších deset, mísy ve- I. V uličce proti sv. Mikuláši. liké čtyři a pálá menší, šalešné čtyři, pláty dva, taléřuov šest, umývadlo cínový s almarou a druhé nalévací, flaše jedna větší a druhá menší, měděnic pět, košilí kmentových pět, šaršany dva, tesáky tři, peřin osm, malé peřinky dě- tinské dvě, polštářuov pernatých osm, kožníky dva, po- dušky čtyři. Kotlíkuov rybám vařili pět, kotlík pro ryby choditi jeden. rendliky železné tři; kotly prací tři a dva drayfusy. | Na pohřeb sem já z svajch penčz nakládala a čeledi platila: najprvé žákuom, kněžím, chudým a od zvo- nění XII k. m., od místa, kde leží, VI k. m. a od zvo- nění I k. m., za svíce VIII k. m., za štuku kmentu lII k. X gr. m. A to jsou vydali Jan, syn jeho, a Vít Holub. It. kuchařce dala sem IIl k. m., děvečce Il k. m. Summa všeho vydala sem XXXV k. X gr. m. 13. 1547, 14.listopadu. Rukop. č. 2117 /. 119. Jiřík Haberpergar a Kateřina koupili duom ležící na rohu vedle domu Bernáška krajčího od p. mistra Jana z Teplence za CLI'/, k. gr. C. tím v&(m právem, jakž jest on p. mistr Jan sám postoupený od Jana Topole, syna Ondračkova měl. Act. fer. II. post Briccium. 14. 1556, 10. kvótna. Rukop. č. 2142 f. 206. My purginistr a rada Starého Města Pražského známo činíme naším tímto lístem obecně přede všemi, kdež člen nebo čtucí slyšán bude, kterak Jiřík Habrperger, někdy soused náš, učinil kšaft a své poslední vuole poručicnství v úlerý po svatém Lamperiu léta M"VC"LIIII" u prítoinnosti slo- vutného Hanu&e Adlara, spoluradního našeho, a opatrného Wolfa konvaře, souseda našeho přísežného, jenž k žiádosti | jeho z našeho povolení a rozkázání s písařem naším k tomu byli jsú vysláni a toho jeho poručicnství takové před námi učinili oznámení. Tak žic on Jiřík Habrperger jsa paměti dobré a svobody rozomu zdravého užívaje vuolí svú poslední oznámil jest před nimi takovúto, žie duom svuoj, v némz bydlí, se všemi svrchky a nábytky i se vším a všelijakým hospodářstvím, a hotové peníze, klenoty, dluhy, kterými jsú jemu lidé povinovati a podle loho i jiný všicek statek svuoj movitý i nemovitý, na čiemžby ten koli zależiel, odkazuje a mocně po své smrti poroučí a dává Kaleřině, manžřelce své, a jí toho statku svého všeho mocnou hospodyni činí, však na takový spuo- sob, aby táž Kateřina, manžiclka jeho, z toho ze všeho statku byla povinna vydali toto. Najprve Dorotě, dceři jejich, a to když by kletuóm přišla na hotových penězích 80 kop miš. a vejpravy za sto kop miš. tak jakž i jiným seslrám jejím vdaným jest vydáno. Jtem Ondřejovi, synu jich, též také když by k letuom přišel puol druhého sta kop miš. a to s nápadem s jednoho kterého koli z nich dvi před dojitím let spravedlivých skrze smrt sešlého na druhého živa pozůstalého. Pakli by také obudvú před do- jitím let spravedlivých pan Buoh od smrli neuchoval, tehda dílové jejich při svrchupsané Kateřině máteři jejich aby zuostali plným právem. A též také zase když by koli pan Buoh jí Kateřiny matky jich od smrti neuchoval a táž Dorota a Ondřej živí by zuostali, tehda ten všicek statek její na touž Dorotu, Ondřeje a k tomu také i na Mar- jánu, sestru jich vdanou, aby přišel a připadl na rovnaj mezi ně všech tré podíl. Jestlizie by pak také táž Kathe- řina, maunžielka jeho, stav svuoj vdovský změnila a vdala se, tehda předkem to, což jest Dorotě a Ondřejovi, jakž svrchudotčieno, odkázáno a poručieno, jim díly jich aby vydala a potom v tom ve v3em slalku, coż by ho koli po lémž vydání jim díluov jejich zbývalo a pozuostávalo, táž Dorota a Ondřej tolikéž i svrchupsaná Maryanna vdaná s touž Katheřinou aby rovný díl jměli a o něj všech čtvero na rovný díl aby se podělili. Při tom oznámil, žie k záduší a kostelu sv Mikuláše, faře své, odkazuje a 

Strana 171
I. V uličce proli sv. Mikuláši. po své smrti poroučí deset kop miš. a ly aby z najprv- nějších penčz za duom Václavovi pilnikáři prodáný, dány a vyplněny byly. Naposledy oznámil, žie pro ochranu manziclky i dítek svých doŻiudal se jest za poručníky opatrných Matouše bradíře a Vincence rotšmida, přátel svých milých, věře jim, žic manżiclky i ditek jeko v po- třebách jejich neopustí, ale jím radní a pomocní budou, k jichžto: před námi vuole poslední nadepsaného Jiříka Habrpergera o statku jeho vyznání a vysvědčení a toho všeho, což se svrchu píše na potvrzení a svědomí pečieť naší menší Jali sme a rozkázali přívěsití k tomuto listu kšaltnímu v pátck po svatém Stanislavu Jéta Páně tisícího pélistého padesátého pátého. 15. 1555, 9. října. Rukop. ć. 101 f. 106. Jakoż jest z jistého poručení J. Mu arciknížetcí v středu po sv. Jeronymovi skrze uroz. p. p. Joachyma z Ilradce a na Hradci, najvyššího kancléře král. C., oznámeno panu mistru Jakubovi z Varvažova, panu mistru Jiříkovi: od Moravuov a p. MatiáSovi Orniusovi z Paumberka, kancléri благ. М. Pr, aby ten vSecheu &majd po Jiríkovi Haberpergerovi pozuostalý, kterýž jest na žádost poručníkuov, Matouše bradýře a Vincence rot$mida, od priva zapecelin, Kateřině, manželce téhož Jiříka, odpečetín a jí propuštien byl, tak aby ona jím Živnost vísti a dílky opatrovati mohla. I podle takového J. Mu arcikníželcí poručení když jest týž šmajd skrze osoby k lomu zřízené a přísežné v přítomnosti jmc- novanych poručníkuov jest pošacován v osm set XLV k. LV gr. a V. den. m. mimo furu a cla. I tak jí od p. purgmistra a pśnuov jest propustien. A ona Kateřina ta- kový šmajd v tć summó jest ujala a to v přítomnosti Marjany, decry jejf vdané. Při tom od p. purgmistra a pánuov táž Kateřina jest napomenuta, aby ona to k sobě přijmúc tím se tak živila a toho nemrhala, aby raději přibývalo nežli ubývalo. A tolikéž i poručníkuom jest oznámeno, aby k tomu sami přihlídali a jestli by co na uedostalku bylo; na p. purgmistra a pány časně vznosli, aby lo ku nápravě mohlo pfivedeno býli. Co se pak suminy hotových peněz po témž Jiříkovi H. pozuostalých "lotyce, jmenovitě CCC k. m., poněvadž i o tom J. Mti arcikniżelef jest poruéenf, aby p. purgmistr a páni pro dobré sirotčí to tak opalfili a summu dotčenú obrátili tu, aby sirotkuom z ní užitek vycházel. Act. dic Dionisii. 16. 1560, 10. května. Rukop. č. 101 /. 106. Na jisté poručení p. purgmistra a pánuov slalo se pošacování statku a domu i šmajdu po někdy Kaleřině Smajdíicc proti: kostelu sv. Mikuláše v Star. M. Pr. v přítomnosti sirotkuov Ondřeje, Doroty a Marjány pozuostałych: JL duom v tom šacunku, jakž jest koupen, zanechán ve 305 k. m. It. śmajd vSicck posacován za 440 k. m., it. ho- tových peněz v radě složených 310 k. m., it. na domu prodaném peněz gruntovních 40 k. m.; sunma 1095 К. m. I. z toho statku předkem Ondfejovi podle k&aftu 140 k. m., Dorotec, sestre jeho, též má se vydati před- kem 140 k. m.; vyrazíc tu summu zuostává na trojí jich podíly 815 k. in. a přijde: na každá osobu z nich po 271 k. 40 gr. m. 1 stalo se pří tom jich společné a přátelské — snešení takové, předkem že Marjána, sestra nejstarší vdaná, má hotových peněz z rady vyzdvihniti 960 k. m. z těch, kteréž leží složených 810 k. A ostal- ních 60 k. m. polovici má k polfebám vydáno býti Ondicjovi a druhá polovice Dorotce, sestře jeho, a to pro tu príčinu Marjánč s manželem jejím ta se hotová summa propousti, Zc Dorotku, najmladší z nich, při sobě a na své straně chovati a opatrovati mají do let jejich rozumných. Při tom pak Ondřejovi domu i se vším tím Bmajdem postupují a to na tento zpuosob, že on Ondřej I. V ulicce proli sv. Mikulási. 171 má a povinen bude Dorotce sestře: najmladší díl její splacovati. — A co se domu dotýče, to jest znamenitě vymíněno: Jestli že by kdy od něho Ondřeje, bratra jich, prodán býti mól a że by on v něm živnosti vísti ancb bylem býti nechtěl, že ten v 163 summé — 805 k. -- postúpen mladší: Dorotě ancb i, chtěla li by sturší, Marjáně býti má a tak z rodu vycházeli nemá. Act. fer. VI. post Stanislaum. 17. 1566, 4. února. Tamtéž f. 238. Jakož jest — vymínčno, když by ten duom od Ondřeje Ilobrpergera prodán býti měl aby z rodu nevycházel, ona Dorola s Je- ronymem Marvanem, manželem svým, a Jiřík Tungl krajčí na místě druhé sestry Marjány, manželky své, přiznali se, Zc od té vejininky - - pustili jsou. — Act. postridie Blasii. 18. 1566, 4. února. Rukop. č. 2118 f. 122. Josef Ceydlar kożiśnik a Dorota koupili duom v osadé sv. Mikuláše mezi domy Václava Volejníka a někdy Kašpara Urticella obostranně ležící od Ondřeje Ilabrperkera za 800 k. č. Act. postridie Blasii. 19. 1607, 17. srpna. Rukop. č. 2113 f. 443. Tobiáš Ficker knichak a Anna koupili — düm -— od Alżbóty Sule- rové, Lidmily Hcymonové a Anny Fickarové, dédicüv po Jozcfovi Ceydlarovi, za 750 k. č. . 90. 1612. — Popis pozüstalosti Tob. Fickera viz v Cas. spol. př. st. č. 1906. 21. 1614, 27. června. Rukop. č. 2114 f. 149. Bald- vcin Sapiret a Kateřina koupili dům -- od dítek po To- biášovi Fikarovi za 800 k. č. Proti sv. Mikuláši. Číslo 19. * 1428, 13.srpna. Rukop. č. 2099 [. 211. Ludmila, relicta I rzkonis a nigra stella, fassa est se tcneri iu X1ll!/, s. Wenceslao a carponibus, quas sibi officiales cominunilatis de Tyn pro et loco jpsius pecunie cis pro curia subba- rate in eadem depulaverunt —. Act. fer. V. post. Tiburcii. © 1448() — Tamtéž f. 1039". Ludmila, relicta olim Hrzkonis, fassa esl, guia tenclur VIII s. Mauricio et Weuceslao, fratribus olim Jacobi Tiavaczek, — quas pro- seribil in vinca sua sila ante valvam Parve Parlis. Act. fer. V. ante Purif. — Tamleż. Laurencius a tribus regibus fassus cst sc leneri Xl s. gr. eisdem fratribus. -— Tauléz f. 1040. Bernardus de Welen nomine Mauricii et Wenceslai, fratrum Tiawaczkonis, dimisit Ludmilam, re- lictam Hrzkonis, et Laurencium, filium suum, de huius- modi pccuniis liberos —. Act. fer. IL. post Trinit. 1449. l. 1455, 8. července. Rukop. 6. 2105 f. 42. Jo- hannes canulator et Dorolhca emerunlt domum ad nigram slellam vocitatam sitam ex opposito domus plebani ad s. Nicolaum inter donos Petri canulatoris ex una ct Nicolai Strupini parte ex altera crga Ludmilam, natam olim Pauli canulatoris et nunc conthoralem Zibrzidi de Polomie, pro LXXXVI s. Act. die Kiliani. 9. 1455, 80. července. Rwkop. č. 2141 f. 137. V té při, v nicž panie Brigida, nékdy Jana Muglicerova a nynie Allexejova z Mostu manżelka, naikla byla panf Lidmilu, dceru někdy Pavla konváře, o duom téhož Pavla »u černé kvězdy« řečený, kterýž leží proti domu farářovu od sv. Mikuláše, že by ten duom někdy olce jejieho byl a ona po olci Ze k němu právo má; jiežto Lidmila od- pierající pravila, že ten duom nebožtík Pavcl, otce její kúpil i zaplatil. Páni znamenavše, že matka panie Brigidy 22° 

Strana 172
172 1. Proti sv. Mikuláši. po smrti otce jejieho v tom domu s jiným mužem seděla a odlad paní Brigidu vdala a potom i s mužem svým od toho domu z města vyšla, vyřkli sú: Paní Brigido, po- něvadžs ty matky své, dokavádžs v tom domu seděla, jsúci vdaná a leta mající, nenařickala a potom již něko- liko súkupóv ten dóm sú držali bez tvého nařickanie, protož aby panice Lidmily i toho domu v pokoji nechala. Fer. ILI. post Jakobi ap. 8. 1466. — Rukop. C. 2119 f. H. 5. J4 Janek konvár, mé&ténin Star. M. Pr. vyznávám tiemto listem etc. Ze ackolivék P. Buoh vSemohücí nav&tivil mé jest dosti tužkú nemocí, v nie2to mě hodně již od dávné chvíle pro mé hřiechy, ale vždy Jaskavě jako milostivý otec treske, však proto jeho milosti svaté děkuje pamět! dobré a při zdravém jsa rozumu, nevěda co a kterak dále se mnú jeho milost učiniti ráčí a tak nechtě, což na mně jest, zbožie a statku toho, jimžto jeho svatá milost mě z nesměrné štědroty své naděliti jest ráčil, k nižádné pří- čině sváru a nesnázi příbuzným a přálelóm mým neboli jiným lidem kterým koli zuostaviti po mé smrti, toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom o všem zboží a statku mém a po mné zuostalém zredil sem a zpósobil i mocí tohoto kšaftu a poručenstvie mého řicdím a zpósobuji obyčejem takovýmto: Najprvé a přede všemi věcmi učinil sem a ustanovil slovutné lidi Václava, micstopiesaře desk zemských, Jana Věchtíka a Bernarla od Sampsona — pravé poručníky tohoto kšaftu mého a poslednícho poručenstvie, věře jim jako přátelóm: mým zvlášiním, že panic Dorotě, manželce mé milé, Stěpánovi, Silveslrovi a Kašparovi, synóm mým a jejím, v čem by jich potřebovali, radni budú a pomocní. Potom pak domy mé, z nichžto jeden u tváří slove, v němž bydlím, a druhý u černé hvězdy, i jiný všeckeren statek muoj — odkazvji mocně a dědicky po mé smrti — panie Dorotě a synóm mým a jejím již jmenovaným k rovnému a na rovný mezi ně rozdiel, tak tomu chtě, aby již psaná paní Do- rota, manželka má, po mé smrti ve všem statku po mně zuostalém s détmi pravá a mocná hospodyní byla, jakoZ i nypie jest, a toho i s dětmi poctivě požívala, je k do- brému jich a poctivému vedúc jako jich věrná mwmátic, dokudž by koli statku svého neproměnila vdovského. A vtom neuchoval-li by kterého z synuov mých od smrti Buoh dřicve nežli by k letóm svým rozumným přišel, aby dicl jeho na jiné bratry jeho zuostalé i na mátcř připadl plným právem a tak až do posledního. A také jestliže by v té mieře manželka má umřela, dicl její na zuostalé syny připadní bez zmatku. Pakli by snad táž manželka má stav svuoj vdovský proměnila, tehdy vuole má jest i lak teď porúčiem, aby poruéníci moji dicl jejf pravý ze všeho statku mého jie vydali bez zmatku i vše- likých nesnází a děti moji dále vedle jich opatrnosti jimi opatření buďte. Dále pak o Johance, dceti Kavínové, bratra mého, takto porúčicm a rozkazuji, aby táž Jobanka podle zápisu knih Star. M. Pr. oděvem i stravú poctivě, jakož na ní slušie, jsúc opalřena při dětech mých a s dětmi mými chována byla, dokudž by svých let rozum- ných nedošla, — It. oznamuji, že Bohuslavovi, synu Brik- ciovu, sestřenci mému, dlužen sem XV k. XX gr. a ty jemu dáti mám na sv. Havel najprvé příští. It. za Alžbětu. sestrú mú, zuostávám ještě lII k. bez věrdunka a ty mám i slíbil sem plniti osadním kostela sv. Valentina —. Ty i jiné všecky dluhy, v nichžto já komužkoli povinen zuostávám, ježto manželka má o tom dobře vie i také ač by kteří řádně podle práva městského pokázány byly, chci a lak porúčiem, aby každému pěkně zaplaceny byly z mého statku. It. na sukno k oděvu chudým odkazuji I. Proti sv. Mikuláši. VI k. gr., tak aby každý rok po mé smrti bylo sukna kúpeno za kopu gr. až do vydánic těch šesti kop a mezi chudé ve jméno boZie za mú a mých předších duše roz- dáno, kdež sě manželce mé neb poručníkóm mým naj- lépe bude zdáti. It. na opravenie kostela sv. Mikuláše odkazuji V k., Aničce, dceři Martinově konvářově z Krá- lové Hradce, odkazuji tři kopy, it. Martinovi komorníku, strejei mému, odkazuji koník ten, na kterémž jezdí, a k tomu II k. Naposledy pak oznamuji, že mi osoby dolc- psané v těchto dluziech spravedlivě jsú povinny: Najprvé Mikuláš konvář Zebrácký za domek XXVI k., Petřík, Martin, Ví(t, Vávra, konváti, za IIlI!/; cent. čistcc, cenlnéř po V k., Hanuš konvář od Hory za centnéř Cistce X k., Vít konvář V k. a VI gr., Petřík konvář ostalého dlubu za Cistec IIII k. a po druhé na svém dielu vedle jiných mistruov LXXV gr., Vaněk Capek konvář z Klatov XXXV gr., Jan Opozdil prvnicho dluhu I k. a druh jiezdu XXVII gr., Harant starý III k., Jan, syn jeho, I k. za sukno k kukle, Jan Ziepsky IIII k. XX gr., Jan Cikule s bratíími IIIL k., Věchtík mladý III k. V gr., Polensk za staré pivo LXX gr. Ofka Lichucká 1I k., Václav Carda starj II'/; k. Ty v&echny dluhy manZelce a dětem mym — pordciem. Dal. anno etc. LVI. 4. 1458, 20. února. Rulkop. č. 2141 f. 365. Stal sě jest rozdiel všeho slatku — po nebožci Janovi kon- váři zuostalého mezi paní Dorotú, manželkú téhož Janka, Stépánem, Silvestrem a Kašparem, syny jejími i jeho — a to takovýho: Najprvé Stěpán, sýn nejstarší, za svój diel přijal duom u črné hvězdy v osmdesáti a šesti kopách a stfiebrnjch klenotóv za XXIIII kop, summa vSeho CX k. It. k tomu tři lžíce bušpanové okované střicbrem, it. ná- dobie &istcového XXVII liber, tii loZe stlané, jeden ubrus, jeden ručník a jeden kotel. It. za nddobie řemesla kon- váfského LXXV gr., it. sukni černý s králíkovým koZichem, stuol najlepší, jednu truhlu a polštář kožený a XL gr. za otcovu sukni. It. Silvestr, syn prostřední, za svuoj diel přijial X k. platu na Zalužanech a jednu kopu platu v Zálezlic(ch, takově však, jestli že by z božieho dopuš- těnie práva zemská nešla a že by jemu Silvestrovi ten plat nevycházel, tehdy on Stěpán, Kašpar, bratřie jeho, i pí. Dorota, matka jich, mají tiem na rovný diel hynúti a jemu Silvestrovi z svých dielóv vydávati úroky, což by mu jich bylo zadrZáno a to do budácieho krále koruno- vánie. A když by králova milost v zemí byl a práva šla, tehdy on Silvester hleď platu svého právem zemským a coz by koli jemu Silvestrovi vydali z svych dieloy toho platu a on Silvester takové úroky zadržené právem dobyl, že jim má zasě navrátiti každému vedle té summy, což by právem obrdržal. It. piijial nádobie Cistcového XXVIT lib., tři lože stlané, tfi lZice stfichrem okované —. It. Ka&parovi, najmlazÉicmu synu, za jeho dicl duom u tváří, ten položen v CX k., nádobie čislcového — a paní Do- rota, aby s ním v domé zuostala, podle kšaltu jej cho- vala. — It. pf. Dorota za sv6j diel pfijiala tii kopy platu v Soběšovicích, u Vítka XXX kop dluhu, X kopu Rehoře, u Mikuláše konváře VI kop, u Vítka v Simíně VIII kop —. lt. Johance, dceři Kavínově, L k. na Bohmicích, pás na tkanici vlněné (sedm lotuov střiebra váží), věněck unčový i perlový se čtyřmi střiebrnými zenkliky (položen v pol- druzie kopě), prstének zlaly s (urkusem a druhý střicbrný pozlacený a postel postlanú, totiž dvě peřině, spodní a svrchní, polštáře dva, podušky čtyry a čtyry prostěradla, it. dvě truhle najlepšie. Act. fer. 1I. post Invocavit. b. 14756, 15. prosince. Rukop. č. 2119 f. S. S. Ve jméno bozie amen. Já Stépán konvár — duom muoj u černé hvězdy, v němž bydlím, a dvuor muoj v Bělči 

Strana 173
I. Proti sv. Mikuláši. i podle toho také všeckeren statek muoj — dal sem — panic Dorotě, manželce mé milé, Jankovi a Majdalené, dětem mým a jejím, k rovnému mezi ně rozdiclu. — Act. fer. VI. post Lucic. 6. 1481, 9. července. Rukop. ë& 2106 J. 79. Adalbertus alias Vojtieck aurifaber cmit domum ad ni- gram stellam Litulatam penes domum Strupin et Johannis cantaristc hinc inde silualam apud Dorotheam, quondam Stephani canulatoris - reliclam, pro XC s. prag. Act. fer. II. ante s. Margarcthc. 7. 1488, 19. kvétna. Rukop. č. 2106 f. 2323. Wen- ceslaus, dietus "ribussck, et Waclava emerunt domum cx opposito domus plebani s. Nicolai inter domos Erasimi dicti Wolph ct Johannis canulatoris sitam hincinde erga Muthiam alias Matyass de Ungelt ct Kathcrinam — pro C s. prag. Act. fer. II. post Ascens. d. 8. 1492, 6. února. Rukop. č. 2107 f. 4. Oflka de Rtin, rclicta olim Samuelis, emit domum — a Wen- ceslao "'ribussek pro C s. prag. Act. dic Dorothce. 9. 1508, 11. prosince. Aukop. C. 1128 I. f. 42. Po smrti nebožky panic Ofky z Ertína, když ukázán a čten jest vo radě kšalt její zapečelčný a podle města práva učinčný a když opatřen a sepsán statek též panie Ofky, tu p. Jifik z Jlródku, mincmajstr na horśch Jilov- ských, žádal jest, aby ten kšaft nebyl tvrzen, leč mu prve jeho věci vydány budú, kteréž jest měl a má v domě nadepsané Ofky, máteře své, a když mu se to stane, že tepruv proti kSaftu s p. Pavlem, bratrem svým, mluvití chce a ty včci své dal jest sepsané na dvú cedulech z rozkázánic panského. Proti tomn p. Mikuláš z Hořic a na Pecce, najvyšší písař královstvíc Ceského, žádal jest, aby ten kšaft tvrzen byl jako řádný a podle práva přišlý. A bude-li potom pan Jiřík koho z těch, jimž ten náleží kšaft učiniti, viniti, Ze to jmicti bude před sebá a což provede, Ze toho má uzíti. Proti tomu dále p. Jiřík po- věděl, že již některé věci jemu vydány jsúí, jako list hlavní na peníze « Valečovská smlúva a pravie, že na jiné věci jemu potrcbie žádného pruovodu není, než ten, kdež jedno našel, že tu i jiné najíti má, poněvadž nález těch listuov s jeho mluvením se jest trefil. Tu p. purgmistr se pány vyslySevse k&aft nebożky panie Ofky, vyzvédévse na p. Jiříkovi a na p. Pavlovi, kudy on k těm klenotóm sepsaným zvláště chce právo jmicti, a feci obapolnich pováživše i taklo o Lom vypovídají: Poněvadž p. Jiřík táhna se obzvláštně na ty klenoty v svých cedulech se- psané, položené a jmenované mnoho jich jest sepsal, po- ložil a jmenoval, ježto jich nalezeno a před rukama nenie a ktomu jeho některé, jako zákon Rozvoduov nebyly, a ktěm, kleříž nalezeny jsú, kudy samotné právo mieti chce, bez druhého bratra jsa tázán povédél jest, 2e proto, Ze jsú ty byly vóci po bratiich pfislć a że byly pozuostaly na Valečově. A po tom rozdělení a smlívě že při něm zuo- suly s i s zámkem. Na to však té smlúvy neukázal ani se na ní odvolal a v cedulech podaných mnoho stojí, že jest bylo otce jeho a jeho samého. A k tomu svědomic o prstenu s jachantem scznává, že jest byl při jiných klenoticeh, kteříž po smrti p. Samuele na Valcéové naic- zeny a že toho času, když sú ty klenoty ohledávány, p. Jiřík chtě k tomu prstenu pověděl jest tu, že jest mu jej nebožtík otec jeho dávno dal. A k tomu též svědomic seznává, že jest zase k jiným klenoltóm ten prsten vložen. A paní Ofka nebožka že jest je do Prahy vzala. A tak pro taková nesrovnánie a k tomu laké, že on p. Jiřík maje právo détí, Ze by mu ty klenoty samému ptisluScly a jeho byly i ničímž neprovedl jest dostatečně, k těm 1. Proti sv. Mikuláši. 173 klenotóm v jeho ccdulech sepsanych poloZenych a jmc- novanych 2ádného práva nemá zvláStnieho. Act. fer. IL. post Concept. b. M. V. 9 — Tamleż f. 43. JakoZ p. Jif(k a p. Pavel, brattic Samuclovć z Hródku, odpicrajíce kSaftu ncboZky panic Ofky z Ertína, mátefe své, pravila jsta společně skrze piictele svého, že klenotové, kteříž v domě jich máleře po smrti nalezení jsú, že sú jich jim po jich otci neboZ- tíku p. Samuelovi příslušejíce a že jest ona žádných svých klenotuov neméla. A na to ukázali sú svědomic při tom dale mluviece, ponóvadź nebożka paní Ofka, mátic jich, kšaftem svým cizie věci jest odkázala, ježto toho býti nemá, žádali sú, aby ten její kšaft tvrzen nebyl. Proti tomu p. Mikuláš z IJořic — skrze svého přictele odpor učinil takový: Po smrti nebožtíka p. Samucle pí. Ofka nebožka dráhně lct jest živa byla a žádný z těchto synuov z nićchehoż jie nevinil. Také v nemoci ležala některý týden a žádný z ní © mic jest nemluvil, pravě dále, že 1i klenotovć jejf sń byli u oni že o ty klenoty. kteříž jím náležely po jich otci, že sú se rozdělili. A na to také ukázal některé svědomic, žádaje naposledy, poněvadž ten kšalt jest podle řádu a práva města přišlý, aby tvrzen byl. Tu p. purgmistr se pány vyslyševše jich řečí oba- polné a nahledše v svědomie a obé to pováživše i takto o tom vypoviedají: l'onéóvadZ oni p. Jiřík a p. Pavel Sa- muclové z Hrádku táhná se po ncdielnosti na ty klenoty a z toho ponékud, Ze o vXech klenotech po jich otci zuostalÿch a jim přislušejících na Valečové viděli sú (sic), jakož jich svědomie seznává a polom o jiná svá zbožíc dědičná všecka dělili sú se a k tomu i paní Markétě, sestře své, i z klenotuov podle kšaltu otce svého, tak jakož sú se sami seznali, diel dali sá, jest rozumüti, že by i o klenoty sebe dělní měli býti, jakoż pak i sv6domie jedno seznává, že sú se o všecky klenoty po jich otci jim příslušející rozdělili a oni tomu svědomí ničímž sú neodvedli. I z té z příčiny, aby on p. Jiřík a p. Pavol, brattie najprve za lo bned zpravili podle práva, jukž jim rozkázáno bude, že sú se o klenoty po jich otci zuostalé a jim pfisluSejície nedélili. A kdyz to u&inie, p. purgmistr se pány k těm klenotóm v domě po jich máteti, neboZce panf Ofce z Ertina, ostalÿm a nalezenÿm, k kterým se nedielem pfipoviedajf, but ke všem neb k některým, mají-li spravedlnost, čili nemají a k tomu, má-li jich mi teře: kšaft tyrzen býti, čili nobyti, próvo a ortel na to Ficci chtějí. Pakli by zpravití nechtěli, tehdy kšaftu takový jich odpor k tvrzení na překážku býti nemá. A na ty klenoty viece se takć tabnúti nebudú moci nikdy. 1 zpra- vili sá takto: Přísahíme P. Bohu, Matce Bożie, viem svu- tým, že o klenoty po otci našem zuostalé a nám prislu- šejícíc, kteréž po máteři naší v domě jejím nalezeny sú, nedělili sme se nikdy. Toho nám dopomihej P. Buoh, Matka Božie i všichni světí. — Vedle tohoto nálezu, kdež pánóm Samuelóm nalezena jest zpráva za to, Ze jsá o klenoty po otci jich jiu piisluScjície se nedélili s má- teff sv, nebożki pani Ofkiń z Ertína, i ponévadZ omi páni Samuelové to jsi zpravili piísahá podle priva, p. purgmistr se pány takto o tom dále nalézají: Ponévadz o ty klenoty aZ dosavad podielu sc jest nestalo, ale aby se již stal a lo takový, aby ti vSichni klenotové rozdéleni byli na tré a dicly dva pánóm Samuclóm buďte a paní Ofce tfetí, A ponévadZ ona nebożka pani Ofka z Ertína toliko kXaftovala jest o svém statku, jakoz jeji kSafl uka- zuje, a v Lómż kXaftu. nejmenovala jest zejinéna klenotuov, i z té příčiny témuž kšaftu ten nedicl ku překážec nenic, ale muoż a mó tvrzen byli, pončvadž jest podle práva mósta piisly. Nez pri tom, ponévadZ pauna Ofka let a 

Strana 174
I. Proli sv. Mikuláši. 174 poručníkuov při tom statku od báby své nebožky učinč- ných nemá a neuchoval-li by jie P. Buoh, nápad jest na jiné, i z té příčiny bude-li kdo z přátel jejích ticm stat- kem chticti vlásti, aby jej uruéil podle práva mésta, aby ona nebo U, kteříž by po ní k němu právo jméli, své kde védéli nalézti. Pakli by toho žádný učiniti nechtěl, tehdy páni sami chtie to opatfiti. Act. fer. |1. post Con- cept. B. M. V. 10. 1504. — Rukop. c. 94 II. f. 87. D. Paulus Samucl de Hradku fassus est, qnia tulit CCL s. gr. prag. a Georgio de ibidem, quam summam Ofka de Rtin, mater predictorum fratrum dicto Paulo testamentaliter legavit. Acl. sabbato post Corporis Christi. — Marcus, Barthossius auricusor et Georgius Ssalomun nomine tocius parochic s. Nicolai fassi sunt se percepisse V s. prag., Gcorgius peilifex diclus Fararz el Andreas pannifex, vitrici Letocu- rienses, similitcr tulerunt V s. gr. — per Ofkam de R. — legatas. — Anna virgo dc Rlin fassa est se perce- pisse X s. gr., it. Alena vidua tulit V s, Nicolaus Retafin V s. — per Ofkam de Rtin — legatas. — Tamléž f. 88. Boluslaus de Rtin (ulit X s. prag., quas Ofka de R. — ci legavit. 11. 1506, 15. října. Rukop. 6. 2107 f. 290. Jan Hroznala z Vrtba kúpil duom ležící proti domu faráře Svatomikulášckého vedle domu Jana konváře z jedné a domu Ondráčka šmajdéře z strany druhé od Mikuláše Horického z lloric, najvySSieho písafe královstvie Ce- ského, za C k. č. A ten trh téhož domu stal se jest s povolením všie rady z té příčiny, že nadepsaný p. Mi- kuláš Hořický vyzdvilil jest některé klenoty od p. purg- mistra a od pánuov z rudy Ofce z Hořic, vnučce jeho, přiležícic a to v jisté summ6&, kterüZlo summu i s tú summi svrchu dutéeni, zw& duom bude prodán, on p. Mikuláš ujistil jest — na všem statku svém —. Act. fer. V. ante Galli. 12. 1510, 6. dubna. Rukop. 6. 2108 f. 54. Bar- tossius canulator et Anna emerunt domum ad nigram stellam ex opposilo ecclesie s. Nicolai inter domos Andrec ssmayderii el olim Johannis cantariste sitam a Johanne Hroznata z Vrtby pro C s. prag. Act. sabbato post Am- brosii. * 1521. 30. dubna. Rukop. c. 1129 f. 55. Bartoš konvář učinil stavunk na zlatohlav i na toho pacholka, kerý ten zlatohlav měl, pro dluh svuoj spravedlivý, kerýmž se mu byl ten jistý Michal zavázal, aby se byl nedal v klamu najíti, byl by mu z toho ceduli vyšel ortel dosti potriebny. Kdeż jest Bartoš konvář obstavil zlatohlav a Michala Krobr pro dluh svuoj spravedlivy 114 kop, kterýž jest jemu on Michal a Otta za cínové dflo zuostali, jakoż cedule Ottova na dluh od něho učinčná to v sobě šířie a dále ukazuje. Proti tomu Michal Grobr odpíraje pravil, Zic je toho zlatohlavu Bartoš obstavovati neměl ani jeho, Zie to zlatohlav Otluov není ani on jest jeho služebníkem, než zie to jest zlatohlav Paul Polakuov tříidcátníkuov a to zie muoZie pokázali. K tomu zase mluveno jest od Bartose, Zic tento Michal kupéík jest s Ottou a Zie v&é( díl jeho stalku on od něho bral a žie byl i on jemu dlužen, ale ten dluh svi chytrosti na Otlu přieveden jest a sám Otta na se udělal ceduli a on Bartoš mněl, žice v té ceduli oba s Michalem sú s> zapsali, toho jim věřil, neb jest německy psána, žic lomu nerozuměl a žic je dluh spra- vedlivy nebo pravil Michal, zie je to zlatohlav Ottuov a nyní, aby tu véc s práva strhl, praví, Zie je Paul Polákuov, jeilo to nan pokdzati sc muZie, Zie jest tak mluvil a s tím se ku Paul Polékovi nehldsil a na to pokózal svědomí. I. Proti sv. Mikuláši. Michal Krober mluvil proti těm cedulem i také proti Bartošovým svědkóm, žie je on byl toliko za služebníka toho času u Otty, ale žie již není chvíli a Bartoš žie je účet činil s Ott a ne s ním a pokudž jest jemu povinen Otia zuostal dluh. na ten prijal jistotu, kteráz se v ničemž na Michala nevztahuje a protoż jemu toho zlatohlavu ob- stavovati neměl ani jeho samého osoby a jakož sobě К tomu prótab vzal, Zie to pokázati chce, zic Olluov to zlatohlav není. List od krále Jeho Milosti přinesl, kterýž jest na zprávu Paul Poláka od J. Mti vydán, dokládaje toho, jestli žic by co tu sešlo, žie vší Budinskou radou to pokázati chce a od též rady přinesl list, kterýž svědčí na Jana a nc na Michala, prose v tom za spravedlivé opatření. Tu pan purgmistr a rada vážíce ten slavunk i jeho Michaluov odpor a jich s obi stran pfielfcenf, Bartošovo svědomí, krále J. Mti pána našeho milostivého list cedule řiezané i také list od rady Budínské a toho všeho s pilností pováživše, takto o tom nalézají a svým orlelem vypovídají: Poněvadž on Bartoš konvář vokázal jest bajti dluh svuoj spravedlivý, pro kterýž jest obstavil zlatohlav a Michala Grober a to cedulí od Otty učinčnou a poněvadž on Bartoš to jest mluvil, Zie statek jeho od něho jest bral on Michal Grobr a on tomu Michal Grobr neodepriel a odepifti nemohl, nebo i cedule jeho od Bartoše jest naň pokázána, i z těch příčin on Bartoš ten stavunk i na zlatohlav i na něho na Michala mohl jest dobfie uż(li, | Ale poněvadž rychtář a rada města Budína listem svým to vyznávají, žic Paul Polak, a Jiřík sekretář krále J. Mti, k své vific sou to přijali, ježto se jim toho- jako dobrým lidem věří, žie ten zlatohlav jest jeho Paul Polákuov a ne Ottuov, tak jakož on Michal Grobr zde jest to rozprávěl, a to jest naň provedcno a tak tu véc on sám jest zpletl a k tomu žie jest toho dostatečně po- dle práva neodvedl, aby ještě Ottovým služicbníkem a nebo společníkem nebyl, nebo v listu pAnuov Budinskÿch o jménu jeho nic psáno a položeno není, i z těch přičin na tom zlatohlavu on Barloš postihati svého dluhu no- muožie nežli na něm na Michalovi a protož v té při dává se jemu Bartošoví proti němu Michalovi za právo tak, žie on jest povinen jemu ten dluh jeho zaplatiti anebo Ottu místo sebe postavili. Actum in consilio anno MVCXXI f. 9. ante Philippi Jacobi. 13. 1543, 12. února. Rukop. č. 211! f. 352. Kašpar Urticellus z Kopřivné Hory koupil sobě a Anně z Hra- díštka, manželce, duom — ležící mezi domy Jana Suxy a Jana ševce obostranně za 175 k. č. od Anny konvářky a Jana, syna jejího. Act. fer. JI. post Scholasticam. ® 1544. — Bartoše konváře —. 14. 1562, 26. května. Rukofp. č. 2118 f. 26. Anna z Ilradištka, vdova po p. Kašparovi Urticellovi z Ko- přivné Hory vzdala jest duom svuoj ležící proti faře sv. Mikuláše, v němž bydlí, i jiný všicek statek svuoj — však teprva po smrti své a prve nic a to Mikulášovi, Alžbětě, Apoloně a Anně z Ilradištka, dětem nebožky Anny, sestře- nice své vlastní, manželky p. Jana Simůně, měštěnína Menš. M. Pr. Však z toho ze všeho statku vzdaného mají vydali osobám niže psaným: předkem podle vuole — p. Kašpara, manžela jejího, p. Bohuslavovi Mazancovi z Freym- berka, písaři menších desk zemských, 50 k. m., p. dokto- rovi Tadcášovi Hájkovi z Hájku 50 k. m., Xufrozíné, Emilii a Kateřině, decrám Martina Kuthena z Sprinsbcerka, kmotra jejího, 60 k. m. — Act. fer. III. post Trinit. 15. 1564, 14. září. Rukop. č. 99[ f. 21[. Vedle toho odporu, který jest J. Mti C. p. rychtář Jiřík Zvůnek Tamléz. Jan konvář, syn někdy 

Strana 175
I. Proti sv. Mikuláši. z Ottrsdorfu na místě a k rutce J. Mti učinil kšaftu někdy Anny Urtycellové z JIradištíka ve dvou artykulích v jed- nom (om, kdež jest suminu 177 k. 2 d. při úřadu najv. purgkrabství Pražského na panu Janovi Slovském z Slovic a na Volešné sc za příčinou rukojemství, v kterémž sc on pan Jan postavil za p. Jana Ungnoda z Suneku i s úro- kem a škodami na to vzešlými, obdržicla, v druhém pak artykuli tomto, jakož na 200 k., kteréž jsou jí Anně po- vinovali, ur. pf. Uršila lictumová a ur. p. Hynek z Fictum, rozsudek má též při úřadu purgkrabství Pražského, ktc- nížto obojí summu výš dolčicení ona Anna týmž kšaftem nebo spisem učiněným právem městským jest odkázala Mikulášovi, Alžbětě, Annč a Apolončě, synu a dcerím Jana Simůnka měštčnína Menš. M. Pr. a poručníky také jest nad tím udělala téhož Jana Simůnka a doktora Thadeáše Hájka z Ilájku, kteříž jsou podle práva také k tomu obe- sláni, nebo by oni chtěli na místě před dotčicných dětí jeho Jana i také na místě svém toho spisu užíti, ješto jest ona Anna z [1]. nebožka neměla a nemohla o tako- vých summách, kterýchž ješíč nepřijala, Ani při úřadu najv. purgkhrabství Pražského od p. Jana Slovského snad ještě neleží a druhé od paní Uršily Fictumové a p. Hynka posavad poležicny nejsou, kšafiem městským kšaftovati a fidili a jich tak odkazovati proti jistému zřízení zemskému, a z té příčiny ten odpor činí, což i pokázati chce, po- roučicje se na místě J. Mti C. k spravedlivému od práva opatření. Proti tomu Jan S. z H. a dr. Thadcaš II. z H., nařízení poručníci kšaftu někdy Anny Urtycellové, příteli svému mluviti jsou dali, žic lomu místa dáti oni nemohou a nedávají, aby ]. Mti C. p. rychtář podle této příčiny oznámené, kterouž za podstatnou k vyzdvižiení toho kšaflu jí Anny z 1. v těch artykulích dvou pokládá, to poká- zali a provésti jměl a mohl, nýbrž oni poručníci tak praví, žie táž Anna o takových summách již právem jí přisouzených a na žiádných jistotách ani na listech no- pozuostávajících a tomuto právu přišlých dobře jest tím kšaltem pod pečetí svou a jiných dvou dobrých lidí pe- čelmi na svědomí kšaftovatí mohla a týž kšalt své místo míti jmá. Kdyby pak tento kšaft v těch dvou artykulích ostati nemoh), tehdy Mikuláš, Alžběta, Anna a Apolona, děti Jana Simůnka z Hradištka, jakožto krevní přátelé ne- božky Anny U. z H. ty summy podle milosti krále Vladislava by obdržicli nápadem a jím by naležicly, pro- tož žiadají oni poručníci, aby J. Mti C. p. rychtář v tom se proti nim spokojil a tak ten kšaft jakožto pořádný i vysvčdčiený pruochod svůj jmíti mohl, poroučicje se k spravedlivému uvážení. Nato od rychtáře jest promlu- veno: Pončvadž poručníci tomu místa nedávají, aby tu príčinu, kterúž za podstatnú k odporu svému toho spisu Anny z 11. jest položil, provésti měl, on to chce provo: zovali a tu oni poručníci uslyší, provede-li či neprovede. Než z strany toho druhého artykule, že by nápadem ty suminy odkázané dětí Jana Simůnka, kdyby kšaft v těch dvou arlykulích ueostal, obdržicti měli, na ten odpovědi dávati jim nechce a budou-li chtíti tou cestou a příčinou potom jíti, byl-li by kšaft v těch artykulích zdvižien, dá se jim na lo laké odpověď, než on toho pro svou po- vinnost upustiti nemuožie a o to pokoje dali, poněvadž ne sobě ale k ruce ]. Mti C. odpor ten jest vložil a majíce slrany k pruovoduom od práva jistý čias jmeno- vaný a na den uložiený stojíce, p. rychtář jakožto puovod dal k odporu svému čísti pruovody, předkem kšalt v těch dvou artykulích, kterýmž odporuje, potom zřízení zemské O XXXVII a Zl i pruovody jiné, k tomu promluviti poručil, ač jsou ty summy na p. Šlovském, též na paní Uršile Fictumové a p. Hynkovi 200 kop obzvláštně byly Anně 1. Proti sv. Mikuláši. 175 z Hradištka přisouzené, jakž tw nálezové jsou ukázáni, ale když za živnosti její mebyly jí dány ani při úřadu purgkhrabství Pražského složicny, ona jest neměla o (om kšaltovati právem městským, pončvadž žiádný nemuožic o listech hlavních anebo o summách na nich svědčících řéditi; nemaje mocného listu královského a poručníci ne- ukazují toho, aby nebožka Anna jej jmčla, i tak jest ten statek na těch summách dvou nepořízený zvostal a též summy podle privilegium tohoto mčsta a odoumrtech na J. M. C. jsou připadly. A zřízení zemské tu ukázané to zřetedlně vyměřuje, žic listy s pokutami purgkrabě Pražský soudili má, prolož ani jest Anna z Hradištka o summách na listech hlavních kšaftem městským nemaje listu moc- ního kšaftovala, čichož učiniti nemohla, tak jsou ty summy nepořízené a na J. M. C. podle privilegium jsou připadly, davši artykul z privilegium o odoumrtech čísti žiadal, aby na místě J. Mti byl opatřen. Opět poručníci Jan Simůnck a doctor Thadcáš příteli svému promluviti poručili, žic jsou ještě toho neslyšeli, aby bylo od p. rychtáře to po- kázíno, žic jest nebožka Anna z Hradištka kšaltem ne tak městským jako pod svou pečictí a jiných dobrých lidí na svědomí o těch summách jí při úřadu purghrabství Pražského přisouzených kšaftovati nemčla. A to zřízení zemské aby mělo k této při jaké podobenství jmíti, toho nic není. Nebo jsou tito poručníci nikda z listu: hlavního nevinili a na to nenastupovali a tak nepodobná věc jest luto. Dále pak zčízení zemské Z 1l. jest tu čteno, i v té příčině nebožka Anna jesl nic nepobloudila a proti tomu zřízení neučinila aniž čicho se dopustilu anebo v čiem zhřešila, ale: podle toho se zachovala a kdež náleží po- háněla i také se dosoudila. I chtěl by pan rychlář také toho užíti, jako by nebožka Anna Urtycellova také na listy: hlavní a o takových summách kšaftovala, ježto se nic k tomu nepodobá, nebo kdyby na oneu čias on rychtář to do odporu za příčinu vložil, žie jest o listech hlavních kšaftovala, mohlo by se toho nčtco tuto, což ukazuje, trefovati, ale doložieno jest v odporu, žie o sum- mách na listech kšaftovala, i nesrovnává se pruovod jeho s tím odporcm, nebo jiná vče jest dluh a summa přisou- zená i také na větším díle již složiená a položicníá a jiná vče list hlavní, když ještě není z ní viníno ani přisou- zeno. Zic nevěří oni, aby měl pan rychtář ukázali, žic by při tom kšaftu jí Anny jaký nepořád byl, a lak když se pruovod s odporem nesrovnává, má spravedlivě ten od- por podle zřízení zemského CXXXI, kteréž čísti dali, zdvižien býli, jakž věří poručníci, žie se tak stanc, poněvadž ten pruovod od pana rychtáře o listech se vede a ne na summu. Davše přitom čísti nálezy od úřadu purgkrabského mezi Annou někdy z Hradištka a panem Vilímem Munch- kem i jinými, též deposicí na peníze od pana Jana Slov- ského složicné, k tomu nález mezi ní Annou a paní Uršilou Fictumovou a panem Hynkem s tím promluvením, žic se lu rozumí, žie ty summy jsou složené a tak ona Anna na ty dluhy přisouzené jest kšaftovala a ne o listech, aby mčli býti hlavní anebo s dobrými vólemi, a z té deposicí také se to nachází, žie jest pan Jan + Slovic, summu nebožce Anně pří úřadu položil a ona toliko sčic- kání jmíti jmčla, až by se zase navrátil, žice jinou minci za zlalé jměl vyčísti a tak jest Anna o sumině a ne o listu v tom artykuli kšaftovala i dobře učiniti mohla, ač ten kšalt není městský nebo pod pečietí její a jiných dvou dobrých lidí na svědomí jest učiněny a muože každý tak podle zřízení zemského učinili a svrehky, peníze též ná- bylky i klenoty, buď oustně nebo listem odkázati, davše na lo čísti zřízení zemské W. V. VI. též osmý a devátý. A bylo-li by to těžké a nesnesitedlné břemeno a nedrží 

Strana 176
176 I. Proli sv. Mikuláši. o tom poručníci; aby i sám pan rychtář tomu rád byl (ač podle povinnosti a instrukcí své tak se chovati musí) aby majice mčšťané zdejší summy nčkleré pfisou- zené, buď před pány úředníky menšími desk zemských, bud pii úřadu najv. purgkrabství Irażskóho a chtójice o tom kSaftovati, hned sobě měli listy mocné jednati a nebo úředníkuov se dožiádatí a dáti pět kop gr., aby k němu přišli a jinak o tom řéditi aby nemohl, ježto tu již není vče zemská i tak se vidí poručníkaom, žie do- statečně provozují, žie nebožka Anna z Hradištka mohla jest tak o těch summách tím kšaftem řediti. Dále také pro lepší toho vyrozumění, žic žiadnému jinému a cizímu nebožka Anna jest neodkázala neż pidieluóm svym krev- ním, jako dětem Jana Simůnka z Hradištka a Anny matky jejich, krevní přítelkyně jí Anny z Hradištka, podali na to svědkuov ku přečtení s tím promluvením, žie jsou Mikuláš a Alžběta, též Anna a Apolona, krevní přátelé nebožky Anny jsouce zplození od dcery Apolony, vlastní sestry Anniny, jakž je ona také i v zápisu jmenuje a matkou jejich nebožku svou sestřenici, davše téhož zápisu počiátek i kšaftu čísti. Že by nepořízené byly, tehdy na děti Jana Simůnka připadnouti by měly podle příbuzenství, kteréž se provozuje těmi svědky z Plzně, žic jsou nebožky Anny z Hradištka příbuzny, neb jsou byly dvě sestry, ona Anna a Apolona, dceru pak Apolonu mčl za man- žielku Jan Simúnek a splodil s ní tyto děti, Mikuláše Alžbětu, Annu a Apolonu, jimž jest statek od Anny z Hra- dištka zápisem i kšaftem dán a tak ta summa přisouzená též jim náleží podie práva. Zase od J. Mti C. p. rychtáře jest mluveno: Divné vajklady dávali pruovoduom jeho poručníci, jedno žie by odporu učiněného neprovozoval, druhé žic by se nesrovnával pruovod s odporem, i zná to pan rychtář, žie řečí se nic nedotáhne, když pruovoduov není. Prolož on také nechce zbytečně zaneprazdňovati a mnoho snluviti, neż na ten artykul, kdež jsou oznámili, žie by se nesrovnával pruovod s odporem, i nemolil jest jinak odporu učiniti než jak jest učinčn, ač poručníci pravili, žie by měl k přisouzeným summám odpor klásti a udčlati. I poněvadž jsou oni poručníci sami dali od sebe mluviti a znají se k tomu, žie přísudkoyé podle listuov na ty summy se staly na panu Janovi Slovském a paní Voršile Fictumové, ale aby jaké dopomožiení sc stalo, toho neukazují než toliko registfik deposicí, i kdyby byla Anna doma již ty peníze jměla, o nich by kšaftovati mohla, ale když jest se jich podle listuov dosuzovala a dopomo- žiení ještě nebylo, takť jest tím kšaltem městským o těch summách kšaftovati nemohla, aneb chtěla-li jest je dáti, měla jest při úřadu tom, kdež přísudek dáti a nemohla-li jest sama tam jeli, měla se dožiádati osob úřadních od najvyžšího pana purgkrabč, aby k ní vyslání byli. Protož když jest se ona Anna Urtycellová toho nedožiádala, také nemá to odkázání těch sum tím kšaftem městským jíti, nebo když se nemuožie dopomožiení státi, než od toho úřadu, kdež se přísudek stal na ty summy, kterakž tehdy jest mohla městským kšaltem na hlavní listy kšaftovati a 1ozumějíce lomu poručníci, žie to býti nemohlo i nastou- pili na jinou cestu z strany příbuzenství jí Anny nebožky s dětmi Jana Simůnka, i není pře a nemají o žiádné pří- buzenství s panem rychtářem, jakž se jest prve ohlásil a ještě sc o to ohlašuje; a také se tu příbuzenství od poručníkuov neprovozuje, nebo žiádný svědek novy- svědčiuje, než toliko jedna žicna, žic by nějaká Apolona byla sestra nebožce Annč a té Apolony decra také Anna a Tomáš žic by jměl za manžielku Apolonu, ježto kdyby o příbuzenství pie byla, tehdy by jinak je provozovali měli a jaký stupeň jest, kdo otce a kde se rodili oc ale I. Proti sv. Mikuláši. toho se nic neukazuje, a poněvadž pře o příbuzenství není a oni poručníci pouštějí od toho kšaftu v tom arty- kuli, žie jest nebožka Anna nemohla kšaflovali o těch sunmách přisouzených, i nastoupili jsou nato, žic by po příbuzenství na děti Jana Simůnka připadly, ale nepostačí to, poněvadž jest v statek ten po osobě stavu rytířského zuostal, nebo Kašpar Urtycellus byl jest stavu rytířského a ona Anna po něm pozvostalá manželka nezměnila stavu toho a milost krále Vladislava jest na lo, žie nápad má jíti na přátely po meči a na osoby stavu ne mósiskćho. Dav čísti zřízení zemské F. XXVI. Proti tomu poručníci kšaftu promluviti dali, žie registřík deposicí peněz při úřadu purgkrabském, jakž p. rychtář oznámiti dal to není, ale vejpis toho, żie jest p. Jan Slovský summů přisou- zenou složil na zlatě, aby ty zlaté zase mohl vyzdvihnouti, když by jemu minci složil a tak již dopomožicní podle přísudku se stalo, jako by peníze ty nebožce dány byly. A z strany toho druhého nálezu na paní Voršilu Fictu- movou učiněného, též jest se dopomožiení vedle něho stalo a budou včdčti oni poručníci, jak podle přísudku zatykač vzíti a tak žiádného nedostatku v pruovod(ch jejich nemá pan rychtář jmíti aniž jim porucnfkuom jest potřeba co podobného k tomu ukazovati, žie by prve to bývalo, aby mohli o přisouzených summách na listech hlavních bez mocného listu kšaltovati. A poněvadž jest Anna z Hradištka stavu rylířského byla, jakž ji pan rychtář vyhlašuje, tehdyť jest mohla takovým kšaftem svým o těch summách podle zřízení zemského ukázaného kšaflovati, příbuznost také mezi ní a dětmi Jana Simůnka se uka- zuje, ać pan rychtář toho brání, žie by se milost krále Vladislava slavné paměti nevztahovala: na osoby stavu městského, však toho neprovozuje, ješto by to ukázali jmčl, žie stav iněstský nemá toho užíti, ale všichni tři stavové toho užívají; pončvadž také při právě městském nápad sc přisuzuje stavu panskćmu i rytířskému, tehdy též na městské osoby má jíti z těch stavuov, nebo ani o žiádném grunthu v těch dvou artykulích od nebožky Anny kšaftováno není nežli o penězích, o nichž jako i o svrchcích podle zřízení zemského muožic každý říditi. Co se pak dotyčie toho, jakž mluveno jest, žie by se byla nebožka dožiadati jměla přísežných od úřadu purgkrab- ského, aby k ní o to bylo vysláno, k tomu toto praví poručníci, žie by to pan rychtář měl ukázati, žic jiná cesta není k odkázání takových summ přisouzených nežli ta. Ale toho se neukazuje a rozličné cesty k tomu bývají, i to málo platnosti nese panu rychtáři a poručníkuom není na škodu, žic k ní nebyli vysláni, a ta vuole nebožky vždycky jest byla, aby ty summy dětem Jana Simůnka byly a dostati se mohly ukázali na to dvě dobré vuole na pargameně od ni Anny nebożky udólanć a na ně Alžbětu a Mikuláše, též Apollonu í Annu svědčící o těch summách a žie té vuole jest nikda nezměnila, ale i kšaftem tím svým ty summy jim tak odkázané tvrdila a tak podle toho jim náležejí i také věří, žie při tom zuostaveni budou, poroučicjíce se právu k spravedlivému opatření, za nález žiadají. Naposledy pan rychtář J. Mti C., dav čísti z kšaltu artykule ty dva o summách těch, jimž jest odpor vložil, jeden na pana Slovského a druhý na paní Voršilu Fictu- movou se vztahující, též zřízení zemské Z VI). k tomu promluviti poručil, vidí se jemu, žie, což se tuto od po- ručníkuov mluvilo i ukazovalo daremně, jim malú platnosť nese, ale J. Mti C. k dobrému jest a to za príčinou tou, žie nevědí se čiebo oni porućnici drzieti, nebo jednak pouštějíce od kšaftu chtějí příbuzenstvím nápad obdržieti, a polom opót toho zanechávajíce nastupují na jiné, uká- zavše jakés dobré vuole, i chtóla-lif jest nebožka Anna 

Strana 177
I. Proti sv. Mikuláši. témi dobrymi volemi ty summy dáti, neméla jest o nich jii kBaftovati, ne2 pti tychz dobrych vuolích toho zane- chati, ale kSaftovala jest, CiehoZ uCiniti nemohla a z strany 1é deposicí pana Slovského toho se nenachází, aby zcela tu suminu sloil, než toliko k vyčtení, aby na něho za- tykač nevyšel a paní Voršila Ficlumová hned nic neslo- žila, a tak býti to nemuožic, jakž poručníci chtějí, to za hotové peníze jmíti i nejsou, nebo co jest již v truhle, to jsou hotové peníze a o těch se kšaftovati nemuožie, ale tyto na listech summy prisouzené aby je nebo2ka ji2 doma a u sebe jměla, toho ukázíno od poručníkuov není, a protož když by byla je jmiměla podle toho zřízení zem- ského, také by o nich mohla byla kšaftovati, ale žie jest od pana rychtáře ukázáno zřízení zemské Z V., že ne- moli kKaftovati bez listu niocného Jeho milosti než o těch větccech, kteréž k městskému právu náležiejí a o jiných nic a tak tuto jest summa ta statek pozemský, poněvadž ho ještě nebožka Anna v svých rukou nejměla a podle toho ani kšaftovati o něm nemohla, věří pan rychtář, žie v téch dvou artykulích ten k&aft její zdviZien od práva a ta summa jakožto uepořízená vedle privilegium Jeho mi- losti: přisouzena a přívlastněna: bude. S tím se strany k spravedlivému uvážicní i opatření právu poručily. Tu p. purgkmistr a rada slyševše strany a jejich mluvení i té pře líčiení, kšaft Anny z Ilradištka, zřízení zemská a zápis ij nálezy, (62 svédomí a dobré vuole, tolio vÉeho s pilnostf i bedlivé pováZivie, take v právo i v privilegium města nahléd$c, takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stra- nami vypovídají: PonévadZ z kSaftu Anny Urtycellové z Hradišíka pořádně ku právu přišlého i jiných aktuov této pře to se jest našlo a vyhledalo, žie jest ona tím kšaftem svým Jana Simůnka odtudZ z liradiàtka a doktora ladeáfe Hájka z llájku poručníky nad dětmi jeho Jana a statkem svým zřídila a učinila; aby oni týmž dětem, jimžto všecko dává, k rutce summy i ouroky opatrovali, z nich upomínati i právem dobyvati a se dosuzovati mohli a plnú moc jméli, a ty summy povinné od pana Jana Slovského též od paní Uršily Fictumové a pana Hynčíka Fictuma tím kšaftem odkázané a k vyzdvihování poruč- nfkuoin dané jsou dluhové již přísouzení, ne na listech: blavních pozuostávající. Z těch příčin dává se jim Janovi Sinůnkovi a doktorovi: Thadeášovi poručníkuom proti J. Mu C. rychtáři na místě J. Mti za právo tak, žie ten odpor od J. Mti C. rychtáře kšaftu někdy Anny Urtycel- lové učiněný ve dvou artykulích o těch summách na osobách výš jmenovaných při úřadu najvyššího purgkrab- ství Pražského příisouzených od práva se zdvihá a týž kšaft votěch dvou artykulích o takových summách, jak i v ji- ných artykulích ztyrditi rozkáží a jemu moc podle práva dávajf. Act. fer. 5. dic. Exaltate Crucis 1564. 169. 1564, 16. kvétna. Rukop. c. 2120 f. 9. (K&aft Anny Urtyecllové z HradiStka). My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímto naším listem obceně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jest před námi položen kšaft někdy Anny z Hradištka, měštky naší od slov. Havla Codrusa od Měny a Pavla Karla spolu- radních našich, jenž k žádosti její z prostředku našeho k ní byli jsú vysláni, a takového jejího poručenství před námi učinili oznámení; že ona jsúci pamětí dobré a ro- zumu zdravého užívaje, když k ní přišli, je přivítala a z toho jim poděkovavší kšalt svůj sepsaný podala a při tom oznámila, že jest la konečná vuole její o statku jejím, což tu sepsáno jest, žádajíc, aby nám ho do rady podali, e Dle datování patří před 6$. 15. Sem zařaděno omylem. 1. Proti sv. Mikuláši. 177 kterýžto když po její smrti podle práva města tohoto před námi čten byl, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova takto: Ve jméno Boží amen. Já Anna z HradiStka, pozuostalá vdova po nékdy ur. p. Ka- Xparovi Urtycellovi z Koprivné Hory, nechtějíc, aby po mé smrti o stalček můj, kterýž koli z božího požehnání mám, jaké nesnáze a nevole byly a jsúcí v trestání Bo- žím, však rozumu zdravého a paměti celé a dobré toto pořízení a svou poslední vuoli o svém statečku činím. Předkem a nejprve takového mého statečku tyto poruč- níky a ochránce činím, na kterýchž sem se toho dožá- dala, slov. p. Jana Simůnka z Hradištka, měštěnína Menš. M. Pr., švagra mého milého, a vysoce učeného p. doktora Thadeáše Hájka Hájku, a jim toho jakožto lidem dobrým a přáteluóm mým milým věřím, že podle této mé poslední vuole v tom se zachovají. A jakož sem list od pánuov Pražan St. M. Pr. na summu devět set kop gr. č. ode mne jim puojčenú, a též druhý list od pana purgmistra a rady města Mostu na suminu 450 k. gr. č. též ode mne půjčených s dobrou volí dala Mikulášovi, Alžbětě, Apoloně a Anně, bratru a sestrám vlastním z Hra- dištka, švagra mého, dětem s někdy paní Annou, prvnější manželkou svou asestřenicí mou vlastní, zplozeným s tou vyminkou, kdyZ by k letuóm rozumným přišli, aby jeden každý toho vedle znění týchž listuóv a dobré vuole jim ode mne pii tom dané uzíti i s tím. což by se jednomu každému z nich dobře líbilo, činiti mohl. ProtoZ, dokudz by tak let rozumných nedošli, nad tím činím svrchu- psané poručníky p. Jana Simünka 7 Hradištka, otce těch dětí, švagra svého, a p. doktora Thadecáše Hájka z Hájku. aby oni týmž dětem, jimž to vše dávám k ruce takové sumy i ouroky opatrovali, z nich upomínali | právem dobyvati a se dosuzovati mohli a plní: moc měli. Než když by P. Buoh kterému z těch dětí k letuóm rozum- ným a nebo k místu přijíti dal a on neb ona svého dílu požádal neb požádala, tehdy ihned, což by tak naň spra- vedlivě summy i z ourokuóv i jinak jeho podílu přijít mělo, to aby jemu ihned vyzdvihnouce vo moc jeho dáti a vydati povinní byli beze vší odpornosti. Item jakož sem při ouřadě nejvyššího purgkhrabství Pražského summu ; jmenovitě 177 k. gr. 2 d. č. obdržela: na ur. a stat. ry- tíři: p. Janovi Slovském ze Slovic a na Volešné za pří- cinou rukojemství, v kterémž sc jest postavil za ur. p. Adama Ungnoda 7 Sugcku i s úrokem a škodami na to vzešlými a on p. Jan Slovský vedle žádosti své a dovo- lení mého, nemoha pro rychlý odjezd po potřebách jeho milosti císařské hotové summy dostačiti položiti i základ jest mu při ouřadu položil, pak tu summu váccku svrchu- jmenovanú, jménem ancb na místě kteréž ten základ jest položen, odkazuji a dávám též svrchupsaným Mikulášovi, Alžbětě, Apoloně a Anně Hradištka na rovný mezi ně podíl. Item jakož mám list na 50 k. gr. €. od ur. p. Vojtécha a p. Jana z RatSína a na Cejkovicíclh o tom po- ručníkuóm a dětem sestřenice mé svrchujmenovanym po roučím, aby jim p. Vojtéchovi a p. Janovi takový list vydali a navrátili a 7 té summy neupomínali, nebo jim ji dávám a odpouštím a nadto vejšeji ještě pro tu lásku a přátelství dobré, kleréž sou s manželem mým p. Kašpa- rem dobré paměti měli, přidávám jim týmž pánuóm Rat- šínmvóm druhých 50 k. gr. č. a poručníkuóm i Mikulášovi, Alžbětě, Apoloně a Annč, dětem sestřenice mé, o tom poroučím, aby jim pánuóm Ratšínuóm v roce po smrti mé takovú summu vydali a vyplnili. Item kdež sem také zápis o domu svém, v kterémž bydlím proti faře sv. Mi- kuláše v St. M. Pr. knihami Starého Města Pražského učinila, ten při tom tak zuostavuji. NeZ podle vuole a 28 

Strana 178
178 1. Proli sv. Mikuláši. moci sobě v témž zápisu pozuostavené toto ještě k tomu z své libosti a vuole svobodné přidávám a níže pozname- naným osobám a přáteluvóm odkazuji a řídím, a svrchu dotčeným poruínfkuóm, détem sesifenice mé porouécím, aby se podle toho tak zachovali. Item Janovi schovanci a synu Jakuba, někdy služebníka manžela mého, 10 k. gr. č. odkazuji a dávám na ten zpuosob, aby z těch 10 k. po- ručníci moji jemu vydávali na oděv do vyplnění té summy ; Káči, manželce již dotčeného Jakuba, odkazuji 4k. gr. č., Anně kovářce, schovanici mé, odkazuji též 4 k. gr. č.; Lukášovi dítěti a synu též Anny odkazuji 4 k., p. Janovi Simůnkovi z Hradištka, švagru mému, 26 k., p. doktorovi Tbadeášovi Hájkovi z Hájku, jakož jest manžel můj od- kázal 25 k., ty aby jemu vydány byly a nadto vejš, po- něvadž jest při mně ve všech mých nedostatcích vedle svého umění lékařského práci vedl i jinak přátelsky v mých potřebách se propůjčoval, jemu mimo to manžela mého odkázání z lásky a přátelství dobrého přidávám 26 k. č., ty aby jemu týž vydány byly, a lo vše aby odtud z toho domu a z statku mého, jakž zápis ukazuje, anebo také z ouročních peněz vydáno a vyplněno bylo, nebo ta jest má poslední celá a dokonalá vuole. A jestliže by se jaký jiný kšaft mimo tuto poslední mou vuoli a tento kšaft našel, ten aby žádné moci neměl, nebo já takový kšaft, ač by se však který tak našel, touto po- slední vuoli svou kazím, mořím a v nic obracuji. A pro lepší toho jistotu a duověrnost dožádala sem se ur. p. Mikuláše Skalského z Duba, p. mistra Jakuba z Varvažova, že sou k tomuto kšaftu a poslední mé vuoli své pečeti vedle mé sobě beze škody přitiskli. Stalo se v pondělí den sv. Zofie 1664. — Item k tomuto kšaftu mému toto ještě dokládám a dostavuji, že těch 200 k. č., kteréž mi povinovata jest ur. pí. Uršila Fictumová z Rabštejna, a ur. p. Hynek z Fictum a já na ně při ouřadu nejv. purg- krabství Pražského rozsudek mám, ty také dávám a od- kazuji Mikulášovi, Alžbětě, Apoloně a Anně z Hradištka na rovný mezi ně podíl. Stalo se v outerý po sv. Žofii 1564. Kdež my z počátku psaní purgmistr a rada St. M. Pr. tento kšaft slyševše, jej sme podle práv našich ja- kožto pořádně učiněný a vysvědčený vejpovědí naší, když mu odpor ve dvou artykulích od J. Mti C. p. rychtáře Jiffka Zvünka z Otr&dorfu se stal, stvrdili, a táž vejpověď naše, od kteréž dotčený pan rychtář na rady nad appel- lacími zřízené odvolání jest vzal, JMtmi jest stvrzena. D. úterý po sv. Kilianu 1564. 17. 1568, 2. srpna. Rukop č. 2118 f. 202. Petr Fetr vzdal jest všechen statek svůj — Alžbětě z Hra- dištka, manželce své, zase táž Alžběta vzdala jest všechen statek svůj — manželu svému. Act. pridie Inventi Ste- hani. ° 18. 1597, 4. prosince. Rukop. č. 2231 f. 245. Jakož jest na onen čas někdy Petr Fetr pozůstal dlužen p. purg- mistru a pánům i vší obci Star, M. Pr. dluhu 521 k. 11 gr. 2 p. d. m. nedodalych a nevyvazenych na domu, též vinici i'jiném všelijakém statku zjištěných a dříve, nežli taková summa od něho zaplacena byla, prostředkem smrti z tohoto světa vykročil, páni pak podle zjištění na místě obce do domu se právně zvésti, jeho zmocniti a tu k obci nedodalé summy postihati měli, však nesouce utrpení a litost nad Lidmilou, vdovou po dotčeném Petrovi pozů- stalou, též Annou sirotkem, dcerou její, a nejsouce žá- dostiví zahubení jejího z té summy 621 k. 11 gr. 2 d. m. jí z lásky náklonné prominouti, od nich upustiti a k ob- živení jejímu s sirotkem darovati rácili. K doplnění pak ostatních 200 k. m. toto pohodlí jí činiti a od ní na rozdílné termíny bráti uvolovati se ráčí —. 1. Proti sv. Mikuláši. 19. 1602, 4. prosince. Tamléž f. 246. Jakož jest Lidmila, někdy Petra Fetera, potom Jana Lounského man- želka, 200 k. m. platiti povinna byla — pâni — jf — další lhůtu dávati ráčí. 20. 1608. — Rukop. ë. 324 f. 403. Pokojnfci v domě Jana Lounského padesätnfka: Matouš Suman zlatník dělá řemeslo a má fraipryf, Jiřík Haws můsikář a Alena Roučkovská prodává pálený. * 1612, 8. srpna. Tamléz. Jan Lounskÿ svetaï. 21. 1618, 20. listopadu. Rukop. č. 2234 f. 11. Stala se smlouva mezi Linhartem Velíkem, Lukášem Tan- cerem, poručníky nad Janem Lounským, jinak Sviečařem, sirotku od Jana Lounského, otce jeho, kšaftem nařízenými, z jedné a Kateřinou, manželkou Kašpara Gregora, tka- ničkáře, manželkou z strany druhé — že ona Kateřina — od té spravedlnosti, kterouž sobě podle odporu v témž statku po Janovi Lounským jmíti pokládala, upustila. Číslo 18. (U Březinů). * 1484, 11. června. Rukop. č. 2099 f. 379. Com- positores nupciarum inter Petrziconem canulatorem et Margaretam, filiam Johannis Mnissek, occasione sacri ma- trimonii huiusmodi composicionem fecerunt: Quia Johannes Mnissko debet post predictam Margaretam, natam suam, eidem Petrzikoni X s. dare et in uno anno ct die explere. Ipse vero Petrziko dotat et proscribit contra huiusmodi X s. cidem Margarete XXX s. ad annum et diem taliter, si jpsum eo in tempore ab hac luce migrare contingerit, ex tunc fideiussores Petrzikonistenentur Margarethe XXX s. persolvere, si autem Petrziko post diem et annum vita- libus privaretur, exinde Margareta cum puero Makusska dicto, quem cum uxore antecedenti habuit, nec non cum alio seu aliis pueris, quem vel quos cum ea duxerit ha- bendos, equalem porcionem in omnibus bonis per ipsum derelictis debet habere, parafernalia seu vestes deambula- torias ct leclisterniales, que vel quas posl ipsam date fuerint, primum et ante omnia sublevando. Act. fer. V. ante Viti. © 1488, 8. ledna. Tamléz f. 455. Petrzico canula- tor fassus est se X s. dotalicii ct omnia parafarnalia post Katherinam, conthoralem suam, natam vero Vackonis Weikardi, a Michaele aurifabro suscepisse. Act. fer. Ill. post Epiph. d. * 1455. — Petri canulaloris. 1. 1462, 17. srpna. Rukop. č. 2105 f. 172. Mar- garetha, olim Petri canulatoris, nune vero Petri dicti Kul- hanek conthoralis resignavit domnum suam — inter domos Nicolai canulatoris et ad nigram stellam hincinde — ma- rito suo. — Hac sub condicione, quod Petrus iam dictus — Johannem et Duchkonem, orphanos pretacti Petri ca- nulatoris, debet circa se servare usque ad annos corum discretos. Quandocunque autem ad annos discrecionis per- venerint el porciones suas — postulaverint, ex tunc ipse Petrus tenebitur ipsis orphanis per X s. dare. Act. f. III. post Assumpc. b. Marie. 2. 1466, 13. listopadu. Rukop. č. 2105 f. 234. Ha- nussius de Strzelin et Machna emerunt domum sitam ex 

Strana 179
I. Proti sv. Mikuláši. opposito dotis ccclesie s. Nicolai intcr domos ad nigram stellam ex uua et domum ad nigram ranam partc cx altera crga Petrum seratorem. Kulhanck pro LVl s. Act. fer. 111. post Martini. 8. 1475, 10. Н]па. Кийор. c. 2105 f. 361. Johannes canulator et Anna. emerunt domum — aput Hanussium canulatorem pro LXXVII s. Act. fer. III. post. Dionisii. 4. 1492, 11. února. Rukop. č. 2107 f. 4. Grcgo- rius canulator et Dorothea cmerunt domum inter domos Wenceslai Tribussek et Annc relicte ad nigrum ranam, a Johanne canulatore pro LXX s. prag. Act. sabbato post Scolastice. 5. 1495, b. prosincc. Tamléz. Gregorius canulator resignavit domum — Johanni canulatori —. Acl. sabbato antc Nicolai. * 1509, 22. června. Rukop. é. (128 II. f. 149. Kdež po smrti nebožtíka Jana konvářic od sv. Mikuláše slyšán a čten jest kšaft téhož Jana konvářie, tu Martin, bratr jeho Januov, žádal jest za stvrzienie téhož kšaftu. Proti tomu Matúš Plešká žiádal na místě manželky své, aby nebyl tvrzen pravě, žic by se jeho manželce ukrátilo proti knihám, kdež má zapsáno sto kop grošuov českých. Zase proti tomu Martin mluvil pravč, že jest on Jan ne- božtík, bratr jeho, všecko jí dal a vyplnil kromě 12 kop grošnov českých a desíti grošuov též českých a nato ukázal svédomie a kXaft jcho Jana nebožtíka v kterémž seznává, že jest dlužen švagrovi Pleškovi svému 24 kop a 20 groší vše míš. Proti tomu Pleška opět pravil, že jest tak jemu toliko nebožtík dlužen zuostal 24 kop a 20 groší míš., ale to jest na jeho věno a ne na spra- vedlivost ženy jeho, kteráž jest vcele knihami a žádné kvitancí nato nenie. Proti tomu dále bratr odpíraje pravil, že jest se on ktomu Pleška znal, že by ten dluh vyplněn byl kromě 24 kop a 20 groší míš. a nato vystavil svě- domie, kteréž seznává, žic Matúš Pleška stoje na místě manželky své k soudu i mluvil jest vystúpiv z rady tak, ač bych mohl výše sáhnúti podle knih, ale nedaj mi toho Pán Buoh, než nenie mně ještě dáno 24 kop a 20 gro- šuov míšenských i svolil k kšaftu tvrzienie, a s tiem vstá- pivše do rady oboji žádali jsú za stvrziení: toho kšaftu. Proti tomu dále mluvila manželka Pleškova, žic jest ona přitom nebyla a żie jest k nitemuż nesvolovala žádající, aby při knihách zachována byla a podle kšaftu aby jí také učiněno bylo. Tu pan purgmistr a páni oc vyslyševše kšaft, jich řieči a otpory i svédomie i takto o tom vypo- vídají: Poněvadž on nebožtík Jan konvář v kšaftu svém poloZil jest, Zie nenie více Pleškovi dlužen nežli 24 kop a 20 gr. míš. a to jest duší sv zapečetil a natom umřel a on Matúš Pleška stoje s mocí od manželky své znal se sám, že jest na ten dluh, kterýž jest knihami zapsán, to- liko zuostano těch 24 kop a 20 gr. míš., tak jakž svě- domi sceznává, a ktomu přicdstúpiv přied právo žiadal za | styrzenie tóhoż kŻaftu. l z těch příčín pan purgmistr a páni té věci přitom, což se kšaftu dotýče nechávají tak, aby tvrzen byl, a nalézají, žie ten dluh knihami zapsaný podle seznánic jeho Pleškova jest zaplacený kromě těch 24 kop a 20 gr. míš. i ly aby jemu byly zaplaceny a dány podle kšaftu a rozkázánic jeho Jana nebožtíka kon- vářie z statku jeho. Actum f. 5. ante Joannis Babtiste anno 1509. * 1509, 18. srpna. Rukop. č. 94 II. /. 101. Mar- garctha, filia Martini de Ss. (nevypsáno) fassa est se perce- pisse XXXIII s. XX gr. m. a Matheo Plesska et Martino, ; fratre olim Johannis canulatoris, commissariis bonorum eiusdem Johannis, per eundem Johannem legatas. Act. fer. I. Proli sv. Mikulási. 179 11. post Tiburcii. — Tamtéž f. 101. Wenceslaus, frater olim Johannis canulatoris, fassus cst se percepisse XIl s. m. el de vestimentis pro uno lecto. 6. 1611, 15. října. Rukop. c. 2108 f. 86. Mathias [BleSka] canulator et Margaretha emerunt — domum — a Martino de Sslovic pro LIIII. s. prag. Act. fer. MII. in profesto Galli. 7. 1516, 6. Hjna. Rukoj. č. 2108 f. 192. Řehoř konvárt a Barbora koupili duom podlé domu Bartoše kon- váře a Pcotra též konváře ležící od Matěje Blešky za 80 k. pr. Act. fer II. post Francisci. 8. 1518, 1. prosince. Rukop. č. 2141 /. 223. Stala se jest smlúva svatebnie mezi paní Barború a Rehořem konvářem a to taková, takže ona B. jmenovala po sobě jménem věna L k. m. a tomu jest dosti učinila, proti tomu on Rehoř že ji přijímá na svuoj i do svého všeho statku takovýmto obyčejem: Jestli že by jim P. Buoh dal dictky spolu a RchoË prvé než B. smrtí byl zachvácen, aby byla rovná společnice s dětmi vtom ve všem statku. Pakli by détf nebylo, tehdy aby byla mocná hospodyně tak, jakož se před klade, v tom ve všem statku. Act. in vig. Andree. 9. 1684, 4. srpna. Rukop. č. 2111 /. 79. Jiřík konvár koupil duom ležící mezi domy Bartoše konváře a Petra konváře obostranně od Barbory Helmovy za 100 k. č. Act. fer. III. post Invent Stephaui. — 1536. Tamićż. Mistr Václav Medek zmocněn jest domu Jiříka konváře pro gruntovní peníze zadržalé. — Jakož zmocněn jest M. Václav M. na místě Barbory Helmové, manželky své, domu — Zikmund Frajskut jest Jiříka konváře zastúpil. Zase táž Barbora všecko právo na tom domu vzdala Zik- mundovi Fr. 10. 1589, 26. srpna. Tamtfeż f. 265. Jan Březina a Barbora koupili duom ležící mezi domy Bartoše konváře a Petra též konváře obostranně od Zikmunda Frajskuta za 100 k. č. Act. fer. III. post Bartholomeum. 11. 1555, 27. cervna. Rukop. č. 2117 f. 341. Lucie, nebožtíka Jana Březiny a nyní Jakuba z Opolí manželka, vzdala jest díl svuoj všecken jí po prvním manželu nálc- žiltý — Jakubovi, manželu svému. Act. fer. V. post Joannem B. 12. 1567, 5. června. Rukop. č. 2121 f. 202. Kdež jest rozdíl povstal mezi Annou a Havlem, dětmi po Ja- novi Bfezinovi, z jedné a Jakubem Březinou, otčimem jich, z strany druhé o duom po dotčeném Janovi B. po- zuostaly a jsice o to na pYatelski smlivu podźni, si po- rovnání tak, že Jakub Bř. jmenované Anně a Havlovi, bratru jejímu, domu toho vedle Wolfa konváře ležícího postúpiti jim společně má. — Act. fer. V. die Bonifacii. (V kvitancích kvituje r. 1567 Jan Havránek a Anna.) * 1568, 25. září. Rukop. č. 2120 f. 66. Ve jméno sv. a nerozdílné Trojice amen. Já Jakub Březina [švec] — statček svuoj — vodkazuji a dávám dítkám svým: Pavlovi, Martinovi a Dorotě. — Což se pak dotýče Marty, manželky mé, aby jí z toho statku mého vydáno bylo věna XXX k. m. a V k. m. jí odkazuji a tím ji odděluji. Než což se dotýče, poněvadž jest těhotna, jestliže by ji P. Buoh pomoci ráčil a dítě to zdravé vostalo, tehdy aby to mélo rovnej díl spolu s jinejmi dítkami mejmi. Pakli by kterého z dítek mých P. Buoh neuchoval, tehdy s jed- noho na druhé aby spadlo. Pakli by všickní zemřeli, tehdy bratru mému Martinovi Parchyllovi do Vopolí po- roučím stateček muoj. — Stalo se v sobotu po sv. Ma- touší. 28* 

Strana 180
180 I. Proli sv. Mikuláši. 13. 1575, 8. listop. Rukof. č. 2118 f. 403. Mi- kuláš Suchý švec a Regina koupili duom proti kostelu záduší sv. Mikuláše mezi domy Petra Fetera a Cerné žáby obostranně ležící od Havla Březiny a Anny, sestry jeho, za 100 k. ©. Act. fer. III. post Protasii. ^ 1602. Rukop. è. 2113 f. 279. Dim kuláše Linskýho jinak Suchyho. 14. 1608. — Rukop. č. 324 f. 403. V domě Mikuláše Vaječka pokojnice Markyta z Hlohova s dcerou, prodává v krámě a není ani pod správou pánův úředníkův. 16. 1612, 8. prosince. Rukop. č. 2233 f. 133. Mikuláš Linskej a Dorota m. j. přiznali, že jsou dlužní 100 k. m. Janovi Bílkovi — a — ujistujf tu summu na domu svém, v němž bydlí —. (R. 1627 platí dluh Václav Zastudil a Dorota m. j., prvé Lejnská.). Mi: Cislo 17. (U černé žáby, u bubnů.) 1. 1420, 9. dubna. Rukop. č. 2099 f. 111. Maress publicavit arestando III. s. super domo Hanussii canula- toris, in qua rana est depicta, quam pecuniam idem Ha- nussius dicto Marssoni pro cerevisia aput eum emta obli- gatur. Act. fer. Il. post Conductum Pasche. * 149], 27. února. Tamtéž f. 118. Marsso prope Bethleem publicavit IIl s., in quibus sibi obligatur hospes a rana pro cerevisia. Act. fer. V. post Oculi. 2. 1499, 6. března. Tamiéz f. 122. Kunegundi, uxori Nicolai Slavik, racione affinitatis et iuxta decretum communitatis maioris data est domus ad ranam sub ista condicione, si et in quantum orphani per communitatem successivis temporibus iuri eorum reslituentur, ex tunc dicta Kunegundis de domo cedere debet. Act. fer. Vl. ante Reminiscere. * 1434, 28. prosince. Tamtéž r. 365. Katherina, conthoralis Johannis a rana, fassa est se emisse IIII vasa zittaviensia vini et unum quartale erga Johannem Rozm- berk dictum, arcium liberalium baccalarium, pro XXX s. minus XL gr. Quam quidem pecuniam promisit persol- vere divisim in terminis subscriptis se invicem immediate sequentibus, videlicet in festo Purificacionis nunc proxime venturo V s., mediam parlem grossorum bonorum argen- teorum et mediam partem denariorum bonorum pro tunc communiter et universaliter receptibilium, it. in medio Quadragesime post sequenti s. et in die Palmarum tandem advenienti Il s., it. in festo Georgii V. et in festo Pente- costes V, in festo s. Jacobi post succedenti residuum pe- cunie, videlicet VII s. et XX gr. Hoc excluso, quod pre- fata Katherina vasa vacua vinum prefatum venditum con- tinencia viceversa dare et restituere tenetur aut XVI gr., si aliquod sibi dare et restituere non curaverit, assignare. Si autem prefatus Johannes concluderet ultima spiramina vite sue, postquam sublevaret pecuniam prefatam, ex tunc eandem tenebitur assignare, cui sepedictus Johannes ipsam commiserit sublevandam. lsta sub ulteriori exclu- sione: Si autenominata Katherina predicta pecunia non expleta decederet ab hac luce, exinde Johannes, inaritus eiusdem Katherine, presentibus promittit eandem pecuniam ! Johanni Rozmberk — persolvere —. Quod si secus fue- 1. Proli sv. Mikuldsi. rint, ex tunc presentibus pelunt magistrum civium et iuratos consules, ut ad onmia bona ipsorum coniugum, mobilia et immobilia, habita et habenda ministrent prc- fato Johanni R. iusticiam expeditam pro pecunia totali capitali ac eciam dampnis et impensis propter non perso- lucionem qualitercunque perceptorum, tamquam pro promta et parata pecunia esl fieri solitum et consvetum. Act. fer. MI. ante. Nativ. Christi. * 1486, 80. března. Tamléž f. 374. Syczek mor- cator publicavit II. s. debiti in bonis Hanussii Hunt com- mittendo causam Johanni a rana. Act. fer. VI. ante Pascha. * 1448, 24. i(jna. Tamléz f. 802. Sicut causa trac- tabatur inter Margaretam, natam Johaunis Ssürek ex una et Katherinam a rana parte ex allera pretextu X s. gr., quas Wenceslaus, natus dicte Katherine, eidem Marga- rethe, conthorali sue, legavit — arbitri — pronuncciave- runt, quod Katherina debet tantummodo VI s. dare pre- tacle Margarete et Janconi, filio eius. — Act. fer. V. ante Simonis et Jude. * 1449, 9. ledna. Tamież f. 808. Skrze slovutné a opatrné Jana z Němčic a Jana Bělče od černé ruože z strany panie Katruše, vdovy od žáby, z jedné, Petra od šachovnice a Henrice z strany Jošta z Tost druhé ubr- mané — o XX k. dluhu, z nichżto jest týž Jošt paní Katruši vinil a zápisem knih města Vratislavského upo- mínal, jest vypovědieno, aby táž Katruše za ten vešken dluh dala Joštovi I'/s k. Pak jestli že by Katruše chtěla za zdravého života neb na smrtedlné posteli témuž Joštovi“ co dáti, to připúštějí k jiejiemu svědomí. — Act. fer. V. post Epiph. d. 8. 1489, 21. ledna. Rukop. č. 90 f. 30. Henricus dictus Hemrle lorifex et Dorothea emerunt domum sitam inter domos Johannis ab aurea rana cx una et Petrzikonis canulatoris parte ab alia erga Andream frenificem pro XXVI!/, s. Act. fer. III. ante s. Vincencii. 4. 1440, 21. Gervence. Tanéz f. 55. Petrus pistor de Subjudea emit pro Dorothea, filia sua, conthorali Jo- hannis canulatoris, et pueris ipsorum domum dictam ad nigram ranam sitam inter domos Petrzikonis canulatoris ex una et Katherine, relicte Jobannis candelatoris, parte ab altera erga Henricum Hemtile lorificem pro XXX s. Act. fer. V. ante Marie M. 5. 1451, T. ledna. Rukop. c. 90 f. 198. Dorothea, nata Petri pistoris ct Johannis cauulatoris conthoralis, resig- navit domum — ad nigram ranam — marito suo. — Act. in vig. Epiph. . 6. 1453, 28. prosince. Rukop. č. 2119 j. F. 3. Ve jméno božie amen. Já Petr, pekař z Podžidie, vyznávám — najprvé — učinil sem — Janka konváře, zetě mého milého, pravého a mocného poručníka všeho zbožie a statku mého. — Ačkoli Zuzaně, dceři mé, když za muž vdávána, jsem již odbyl, však z milosti a z dobré vuole jie odkazuji — VI kop — aby bylo vydáno, peřina spodní a dva kožená polštáře. It. Dorotě, dceři mé, kterúž Janck — má, — odkazuji XVI k. — It. na zvonec do Betleema odkazuji lI!/; k. — Naposledy pak městiště mé mlýnské mezi mlýnci Svatokřížskými — tomu Jankovi — oddávám. — Act. ten pátek před Novým letem. 7. 1454, 19. listopadu. Rukop. č. 2105 f. 30. Ni- colaus canulator Zebraksky dictus et Elsska emerunt do- mum ad nigram ranam dictam sitam inter domos Petri canulatoris ex una cet auream ranam parte ex altera erga Johannem canulatorem pro LXII s. Act. die Elisabeth. (R. 1458 kvitujf: Domina Dorothea, relicta Johannis ca- nulatoris, Stephanus, Silvester et Caspar, nati ipsorum). 

Strana 181
I. Proti sv. Mikuláši. 8. 1488, 29. listopadu. Rukop. č. 2106 f. 247. Ka- therina de Petrovic emit domum in platea canulatorum dictam ad nigram ranam penes domum Wenceslai a rana parte una et domuin Johannis canulatoris parte cx altera erga Annam, relictam Nicolai Zebracky canulaloris, pro XXXV s. prag. Act. sabbato in vig. Andrec. 9. 1492, 1b. bfezna. Rukop. č. 2107 Г. 9. Kathe- rina de Petrovic, residens in Janovic, resignavit domum suam ad nigram ranam — Anne, relicte Nicolai Zcbracky. Acl. fer. V. post Gregorii. 10. 1498, 17. prosince. Rukop. c. 94 I. f. 154. Když po smrti nebožky Anny Žebrácké paní Kateřina, Toma Strnada manželka, zastavila jest ten kšaft Anny Žebrácké žádající, aby tvrzen nebyl z té příčiny, že by táž Kateřina dala schovati Anně Ž. k věrné ruce XXX s. starych, X s. gr. viedeńskóch a jinych gro$uov mecovych a míšenských a ona Ze by ji je nevrátila, Majdaléna také Simková z Nového M. též pověděla jest, že by jí dala XXX zl uh. k vérné ruce schovati, žádající v tom pá- nuov za opatřenie. Proti tomu Pavel šenkéř, jemuž jest Anna Zebrácká statek svuoj kšaftem odkázala, odpor jest udělal, že nebožka Anna Ž. jsáci při dobrém rozumu udělala jest kšaft o svém statku žádaje, aby ten kšalt tvrzen byl. Pan purgmistr se pány — podali jich na přátely, aby se přá- telsky smluvili: Najprvé aby kšalt — tvrzen byl a Pavel aby z toho statku postúpil těch XL k. m. na Křížkovém domu na Nov. M. zapsaných Kateřině Strnadové a Maj- dalené. — Act. fer. IT. post Lucie. 11. 1499, 19. r(jna. Rukop. c. 2107 f. 277. Petrus canulator et Margareta emerunt domum acialem dictam ad nigram rapam inter domos lohannis canulatoris et Wenccslai Zaba a Paulo pincerna pro LXXV s. prag. Act. sabbato post Luce. 12. 1542, 3. února. Rukop. č. 2142 /. И. 7. Му purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme naším tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo člící slyšán bude, kterak Markéta konvářka, souseda naše, učinila jest kšaft v pátek den sv. Blažeje — tak že ona — předkem všech svých gruntuov se všemi svrchky a nábytky — do- konalým a celým hospodářem Wolfa, manžela svého činí a témuž Wolfovi tajž všicek statek svuoj poroutf — ato na takový zpuosob, aby — byl povinen vydali — knězi Ondřejovi, synu jejímu XL k. m. —. 18. 1544, 5. bfezna. — Rukop. é. 2117 f. 18. Jan Bilaj šenkýř a Dorota koupili duom ležící mezi domy u ZAbuov a Janem Březinou obostranně od Wolfa konváte za LV k. 14. 1584, 26. října. Ruhop. č. 2112 f. 187. Mikuláš Jon kožišník a Marjana koupili duom u černý žáby vedle domu Václava Odháje ležící od Wolfa Zimy konviie a Lidmily, manželky jeho, za 170 k. €. Act. fer. VI. postri- die Krispini. 15.3 1591, 18. brezna. Rukop. c. 2112 f. 354. Stal se frejmark o domy mezi Markétou, někdy Jiříka Vejvody a již Jakuba Přelouckýho manželkou, z jedné a Mikulášem Jonsem kožišníkem z strany druhé takový, že Markéta — pro splacení dluhův za nebožtíka Jiříka vzešlých postou- pila jest domu svého Chmelovský řečeného — Mikulášovi Jonsovi —, proti tomu Mikuláš Jon postoupil domu svého u černé žáby mezi domy Václava Odháje a Mikuláše Su- chého ševce obostranně ležícího jmenované Markétě a Anně, dceři její, s Jiříkem Vejvodou zplozené. Nadto Mi- kuláš Markétě k tomu domu 280 k. č. přidati má. Act. fer. III. postridie Gregorii p. 16. 1602, 15. ledna. Rukop. č. 2113 J. 279. Fry- 1. Proti ulici: Plalněřské. 181 od Markéty Vejvodovy, jinak Chmelovy, za 320 k. č Act. fer. ITII. post octav. Trium regum. 17. 1608. — Rukoj. c. 324 jf. 403. Fridricha Ro&pa hejunana pokojník žádný. © 1615, 6. dubna. Rukof. ć. 2233 /. 269. Frydrych Rašp sítkař přiznal se, że jest dlužen 156 k. m. Zuzaně, po někdy Janovi Gomolkovi, truhláři zdejším pozůstalé dceři, kteroužto summu jest od města Vratislavé z práva jejich témuž sirotku po Marii Gomolkový, někdy Petra Cindela mydláře manželce náležející — k sobě přijal a — zapisuje na domu svém n černé žáby jinak u bubnů. V domě Proti ulicí Platnéřské, na Linhartském náměstí a na Malém námestí. Číslo 14. (U zelené žáby.) % 1428, 31. ledna. Rukop. ć. 2102 f. 285". Jo- hannes de Tyn, civis Mai. Civ. Prag., resignavit omnia bona sua — Katherine conthorali suc, sub condicione lali: si dictam Katheripam prius contingerct dissolvi a vita transitoria quam ipsum Johannem, ex tunc preminata bona ipsius Johannis debent ad eum devolvi. Insuper prefata Katherina viceversa dat omnia bona sua marito suo tali sub condicione, si dictam Katlherinam contigerit prius dirrumpi a vita umbratili quam dictum Johannem, ex tunc debet idem Johannes Ambrosio, Procopio et Wenceslao, orphanis Nicolai candeletoris, natis eius, de domo ad ranam dare XXX s. ad equalem divisionem. Act. sabbato antc Purific. * 1443, 2. biczna. Rukop. 7. 90. f. 78. Wences- laus, natus Katherine a rana, legavit Margarete, contho- rali sue X s. gr. porcionis sue hereditarie, quas haberc dinoscitur circa predictam Katherinam, matrem suam. Act. sabbato ante Transl. s. Wenc. 1. 1455, 21. října. Rukofp. ć. 2105 f. 47. Barthon de Knin emit domum dictam ad auream ranam — crga Ka- therinam Zabova pro LX s. — Act. die XI M. V 9. 1458, 5. srpna. Rukop. č. 2105 f. 89. Ваг\оп de Knin resignavit, si ct in quantum ipsum ab bac lucc migrare contigerit, prout de civitate in expedicionem vult exire, omnia bona sua — Margarete, contliorali suc. — Act. die Osvaldi. 8. 1460, 7. srpna. Rukop. č. 2105 f. 123. Wen- ceslaus saponista et Margareta emerunt domum ad aurcam ranam dictam penes domum Nicolai canulatoris ex una el plateollam, qua itur in husmark, crga Barthonium de Knin pro LXVI s. Act. die Donati. ® 1488. —- Wenceslaus a rana. * 1499. — Wenceslaus Zaba. 4. 1500, 21. října. Rukop. č. 2107 f. 195. Johan- nes Bohuporuczen et Elizabeth emerunt domum ad ranam dictam penes domum Petri canulatoris sitam pro XXX s., it. vineam cum torculari, que sita est supra Kossierz, it. ortum. que situs est in Parva Parte prope ecclesiam b. Marie V. in pede pontis penes ortum Johannis dlazicz, pro L s. prag. erga Annam, rclictam Wenceslai Zaba. drych Ro&p sítkař a Alžběta koupili duom u černé žáby , Act. fer. III. die XI m. V. 

Strana 182
182 I. Proti ulicí Plalméřské. b. 1504, 8. prosince. Rukop.č. 2107 f. 259. Eliza- beth, olim Joliannis Krystofori, nunc vero Johannis contho- ralis, resignavit — omnem substanciam suam — marito suo —. Act. fer. lll. ante Barbare. * 1505. — Rukoj. ë 2107 f. 266. Johannes a rana ct Elizabeth. ® 1508. — Tamtéz. Johannes a rana. 6. 1525, 18. kvétna. Rukoj. c. 1129 f. 392. Sig. mund a Anna vinili Jana od žab, otčíma svého, z nápaduov po jich bratřích. V té pfi mezi Zigmundem a Annú, sestrü jeho, nebožtíka Jana od žiáby a Alžběty, Anny dcery Ziabové dětmi, s jedné a Janem nyní od žáby, očimem jich, s strany druhé. Kdež jesl přie mezi stranami dotčenými znikla o nápad dvú dětí Vácslava a Jana přiedepsaných puovoduov bratří, tu kdež těch dvé dětí zemřielo a po nich dílové jejich vostali, tak jakož smlouva ukazuje kně- bami městskými učiněná žádající, aby jich pan purgmistr a páni při jich spravedlivosti necbali a on Jan Žába otčím díly ty aby vydal podle též smlouvy tak, jakž se zavázal a smlouva to ukazuje. Proti tomu Jan od žiaby, otčím jich, odpíraje pravil, žie ta smlouva ukazuje, žie on děti měl s nebožkú svú manžielkú Alžbětí odbývati, když by k le- tuom přišli; a poněvadž těch dvě nepřišlo k letuom, žie on Zigmund ani paní Anna nápaduov míti nemohou, než což jim náležitého jest a coZ mé uZ{li, žie tomu dosti učiní, nebo ta smlouva se stala o ten statek, kerýž jich nebyl, než byl manžiclky jeho jakožto dědičky a v tom se dokládal též smlouvy a při nfí Ziádal zůslaven býti. Zase od nich proti tomu mluveno, žie je statek od báby jich to byl svěřiený otci i máteři jich a na to jesti kšalt Auny, báby jich, učiněný a o nápadu v něm žiadném nic položieno není a on Jan Ziába žie toho sobě nemá od své manžielky vzdání, aby jemu co vzdávala, nebo jí přitom nic nenáležielo a s ní nápad aby jíti měl na dětí, žie je to také býti nemohlo žádajíce toho kšaftu slyšeti a ten čten jim jest, pti kterémz Ziadali, aby zachování byli. Zase k tomu od Jana mluveno, Zic z toho kšaftu se nalézá, žic je dětí těchto to statek nebyl než manželky jeho a ona žie mu vzdání učinila prve nežli tato smlouva jest na svém místě postavena byla, a poněvadž ta smlouva není na jiné učiněna než na to, když by k letóm přišli ty děti, aby tím, což v sobě ta smlouva ukazuje, odbyli byli a proto o nápadích tu duominky není, nebo toho potřeba žiádná nebyla. Tu pan purgmistr a páni slyšíce žalobu, odpor i také svědomí, v kšaít Anny Žiábové i také v smlouvu nahléd&e s pilností i v právo města to- hoto milostné a spasné, toho bedlivé pováživše, takto o lom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž Jan Žába Zigmundovi, Vácslavovi, Janovi a Annč žiádný těm dětem příbuzný přítel nebyl a v smlouvě ani v tom man- žielky jeho vzdání, kteréž jest smlouvu přiedešlo, o ná- padu duominky není a právo města tohoto ukazuje, žie napad" jde s přiátel příbuzných na přiátely najbližší a mimo Zigmunda a Annu žiádného přítele bližšího není po jich bratřích než oni, i z té příčiny dává se jim za právo tak, žie ten nápad na jiného žiádného přijíti ne- mohl a nemuož podle práva, než na Zigmunda a Annu, protož což díluov těch mrtvých dětí za sebú má Jan Ziába, ty jim jest povinen vydati od dnes do dví nedělí pořiad zběhlých podle práva. Act. fer. V. post Zofie. 7. 1595, 20. července. Rukop. č. 99 f. 202. Kdež jest Jan od žáby z Vlkanova ujistil díly dětí nebožtíka Jana Bohwporucena, též od žáby, Że jest Annč a Ziginun- dovi, dčtem jmenovanébo Bohoporučena, on Jan z Vlkanova s Johanú, manželkú svú, zuostal všeho toho ještč, což jim 1. Proti ulici Platnéřské. za oddiel jich má pfijíti, puol páta sta k. m. — Act. fer. ante Magdalene. 8. 1526, 10. kvétna. Rukop. strahovský f. 217. My Karel, z boží milosti kníže Minsterberské, v Slezii Ole&nické a hrabé, Glatské etc, krále J. Mti najvyšší hajiman království Ceského a margkrabství Horní Lužice lantfojth a hajtman knížetství Velikého Hlohova, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtouce slyšán bude, že jsme dlużni urozenému vladyce Janovi Zábovi, měštěnínu Pražskému a Johanně, manželce jeho i dědicóm pravého a spravedlivého dluhu nám vděk puoj- čeného sto kop gr. č. dobrých stříbrných rázu Pražského, v kteréžto summě týž Jan Žába od nás má v zástavě červený zlatohlav, řetiezek z zlatých strun dělaný a tabulku stříbrný pozlatití s drahým kamením a s svátostí, kte- nížlo summu grošuov máme i dobrú naší včrú beze Isti slibujem jim věřitelóm našim nebo jednomu z nich dáti a zaplatiti na sv. Havla po dání listu tohoto najprve příštího, anebo ihned konečně ve dvú nedělích po tom beze všech úrokuov a to beze všeho zmatku a otporu i dalšieho prodlení všelikého. Pakli bychom jemu té summy na čas svrchupsaný nedali, tehdy jemu dáváme plnú moc tímto listem, aby on m zlatohlav mohl zasc zastaviti s tou tabulkou bud v Zidech nebo v kfestanech na nali škodu v té summé, totiZ ve stu kopách gr. 6. a tu té summy své aby mohl dojíti. A když my témuž Janovi Zá- bovi tu summu svrchupsanú dáme, tehdy on nám má týž zlatohlav zase dáti a navrátiti, kteryZ sme jemu v té summě zastavili i s tou tabulkou beze všeliké škody, Tomu na svědomí pečeť naši knížetskú rozkázali jsme k tomuto listu pfitisknáti védomé a dobrovolně., Jenž jest dân letha ot narození syna Božího tisícího pětistého šestmezcitmého ten ćtvrlek po svatém Stanislavu. Karolus dux manu propria. 9. 15643, 5. ledna. Rukop. č. 2142 f. W. 11. Slov. někdy Jan z Vlkanova a u žáby učinil kšaft v pátek před Třemi králi, takže — duom svuoj, v němž bydlí u žáby —, it. druhý domek na břehu, ač nedoplacený, vinici za Horský branú — a všecek statek svuoj — odkázal Johance, man- želce své —. 10. 1548, 4. února. Rukop. č. 2117 f. 125. Jan Ha- vránek a Kordule koupili polovici domu u žábuov řeče- ného, větší stranu, a všechen duom ležící mezi domy Vo- dičkovým a ob uličku od Johanny Žábové za 115 k. gr. — Což se pak druhé polovice, menší strany, téhož domu dotýče tu jinenovaná Johanna v své moci sobě pozuosta- vila, aby v ní byt svuoj měla a kdyžkoli túž druhú po- lovici prodati by chtěla, mimo nělio Havránka, dědice a budoucí jeho, žádnému ji prodati nemá. Též jestli že by ji P. Buoh od smrti neuchoval, ta vuole její jest, aby jemu Janovi prodán byl. Act. sabbato post Purif. M. V. ll. 1561, 12. brezna. Rukop. ć. 2142 f. EE. 16. Ve jméno sv. Trojice amen. Já Johanna Žábová z Vlka- nova známo činím tímto mým kšaftem — jakož jsem při prodaji domu mého, kterýž jsem p. Janovi Havránkovi prodala, druhé polovice k bytu mému sobě pozůstavila až do smrti, však s takovou námluvou, že táž polovice má po smrti mé témuž p. Janovi ve 110 k. m. se dostati — z lakových peněz — odkazuji k záduší sv. Mikuláše 20 k. m. — Stalo se ve středu na sv. Rehoře. 19. 1507, 24. května. Rukop. ć. 2120 f. 47!. Já Jan Havránek — toto — pořízení sem učinil: Co se všeho statku mého — jakožto domu mého, v kterýmž bydlím »u zelené žáby«, — též vinice mé na Srpových Horách ležící, i s tím kusem, kterýž sem nad touz vinici -vyché- 

Strana 183
I. Proli ulici Platnérské. zcjíc na Petřín přikoupil, — odkazuji Korduli, manżelce mé milé a věrné, spolu s dítkami našimi jmenovitě Annou, Mandalenou a Dorotou —. Datum v sobotu před sv. Trojici. 13. 1571, 27. listopadu. Rukop. č. 2121 f. 343. (V outerý po památce sv. P. Katheřiny stala se smlouva přátelská dobrovolná celá a dokonalá mezi Vítem Grina- rcm a podle něho Alžbětou, pozuostalou po někdy Anně, dceři Jana Havránka, dcerou, i na místě Martina, bratra jejího, o kterémž se na ten čas neví, z jedné a Jozefem Cejdlarem též Dorothou, manželkou jeho, z strany druhé. Jakož jest dobré pamčti Jan Havránck kšaftem svým Kor- duli, manżiclec své, všecken statek dal a odkázal, po jf smrti aby na dcery jeho připadl, jakž týž kšalt v sobě obsahuje, o kterýžto statek strany: nahoře jmenované ja- kožto nápadníci po smrti Kordule Havránkové takto jsú se snesli a porovnali. Předně vinici ležící: na Srpovych Horách vosm strychů míry držící ji s lisem, tu Jozef Cej- dlar s Dorothou, manzielkou svou, v šesti stech kopách mii. jest ujal, kteroužto summu na tři díly rozdělíc do- slanc se po dvou stech miš. a tak summu čtyři sta kop miš. Vítovi Grinarovi a Alžbětě i na místě Martina, bratra jejího. Týž Jozef Cejdlar s Dorothou manzelku svá takto zaplatiti: mají při zápisu této smlouvy vložení v knihy městské dvě stě kop miś. a od actum zśpisu polom v roku padesáte kop složili a potom vždycky každého roku po padesáti kopách miš. platiti; což se pak užitku vinného dotýče, žic jest Jozef Cejdlar ještě za živnosti Kordule Ifavránkové jej od nf koupil jmenovitě dvanácte suduov vína po sedmnácti kopách míš., ten trh při lom se zuostavuje, za kleréž učiní summy dvě stě čtyři kopy mi3.; lu summu tolikéž na tři díly rozdělíc na kaž- dou stranu přejde šedesáte vosm kop míš. Ten užitek vinny Jozef i s manżielkou, coż na dva díly přijde, Vftovi a Alžbětě i na místě Martina, bratra jejího, svolili se za- platiti o středopostí nejprv příštím jeden díl a druhý díl potom o svatým Bartholoměji též nejprv příštím konečně dodati mají. Což se pak zahrady dotýče, kleráž leží za vinici Víta Grinara na Petřín: vcházející a k vinici Ha- vránkové náleZiela, ta se při Alžbětě a Martinovi zuosta- vuje a jim se přivlastňuje na ten způsob, byla-li by kdy na prodaji, tchdy Jozefovi a manželce jeho v známost uvésti a jim ji prodati mají, leč by se o to smluviti nemohli. Domu pak u zelené žiáby řečeného což sc do- týče, o ten jsou se takto snosli, když by koli prodán byl za jakoukoli summu, o tu se týž rovným dílem, jakž i na- hoře, poděliti mají bez odporu; což se pak svrškuov do- týče, o ty jsou se přátelsky podělili na tři díly a každá strana svůj díl k sobě přijala. Vnuky pak nebožtíka Jana Havránka, kterýmž jest kSaftem svým po jisté sunun& od- kázal, a li Zivi zuostávajf, ty všecky společně rovným dí- lem vybyti a spokojili se svolili. Actum et relatum in consilium f. 3. postridic Felicis XV. januarii anno MDLXXII. Magistro civium Domino Georgio Mclantricho ab Aventino. * 1583, 15. Hjna. Rukop. ć. 2179 II. f. 17. V outerý před sv. Havlem staly se smlouvy svadební přá- telské mezi slov. Janem Odhájem na místě Václava, syna svého, z jedné a mezi poctivou paní Alžbětou, vdovou po Kryśtofovi Emerychovi od žábů strany druhé a to takové, že jest p. Jan O. po synu svém paní Alžbětě jménem věna do dne do roka obvěníil 200 k. m. Zase proti tomu pí. Alžběta jemu Václavovi O. jménem věna jest obvčěnila, že jeho Václava do svého domu a všeho statku plného za mocného hospodáře přijímá —. I. Proti ulicí Plalnéřské. 183 14. 1592, 12. srpna. Rukof. ć. 2112 f. 384. Jan Mcjk, IGkar koupil duom u zelenć žáby mczi domy Kun- drata zlatotepce a černé žáby obostranně ležící od Václava Odháje za 900 k. č. Act. fer. VII. post Laurentii. 15. 1608, 19. srpna. Rukop. č. 2103 f. 469. Z roz- kázání pánův desíti soudcův sveden jest i zmocnén Kilian Silink domu po někdy Janovi Mejkovi z Mejkvardu pozů- stalého u zelené žáby řečeného pro 179 k. 15 gr. č. podle postoupení jemu práva od osadních záduší sv. Lin- harta. 16. 1611, 8. listopadu. Rukop. 6c. 2114 f. 48. Matouš Vorel krejčí a Zuzana koupili dům u zelené žáby řečený od poručníkův sirotkův po Janovi Mejkovi z M. pozůstalých za 950 k. č. Act. fer. 1II. post Leonhardi. 17. 1619. 81. května. Rukop. č. 2148 f. 126. Vaše Milosti pání ouředníci ouřadu šestipanského! Tejna V. Mti nečiním, kterak slovutný p. Kašpar Rašpl, soused můj, toho jest při mně snažně a sousedsky, abych jemu dva trámy, na nichž pavlač stojí, do zdi mé vlastní, kteráž společný není, v domě mém, kdež u zelené žáby sluje, vloZiti dovoliti vyhledával, uznavše za to, že domu mému na škodu není a jemu p. Kašparoví k platnosti jest, lak jsem učinil a k tomu, aby ty dva trámy do zdi mé vlo- ženy byly, jsem povolil. V&ak s touto znamenitou vejmin- kou, aby žádný z budoucích mých držitelův po mně toho gruntu, též tím způsobem z jeho p. Kašpara budoucích a držitelův po něm toho domu a gruntu, jenž u Lounských sluje, se nedomníval, že by táž zeď má vlastní společní býti inčla a na to se nepotahoval, ale že má vlastní jest. — A pro lepší toho upevnění a zdržení, aby v budoucích časích skrze to mezi držitely tčeh grůntův žádná nevole a nedorozumeni nepoślo, aby v knihy památné tu, kdež náleží, toto naše sousedské porovnání ingrosováno býti mohlo, k tomu že povoliti rácíte, obojí strana V. Mti ží- dáme. Matouš Vorel a Kašpar Rašp. Zapsáno 31. kv. 1619. Číslo 13. (U Zlatotepců.) 1. 1487, 19, června. Rukof. ć, 90 /. 4. Katherina, olim. Spackonis sellatoris relicta, iam vcro Wenceslai dicti Kramer conthoralis, resignavit totale jus suum, quod habet aul in futurum haberc poterit ad quecunque bona mobilia et immobilia, quocunque nomine talia poterint designarc, nichil excipiendo prefato Wenccslao, marito suo, ad haben. dum, tenendum ct hereditarie possidendum eo oumni iurc, prout ipsa sola habuit, tenui ct possedit, impedimento quo- rumlibet hominuni penitus segregato. Eciam viceversa prc- fatus. Wenceslaus Kramer resignat omnia bona sua mobilia et immobilia habita aut in futurum habenda, nichil pro se aul amicis suis scu aliis hominibus iuris reservando pre- fate Katherine, contliorali sue, ad habendum, tenendum et hereditarie possidendum. loc tamen notanter subin- tellecto, quod ipsi prefati coniuges tenentur Annicze, Jo- hance ct Agathe, pueris prefati Spaezkonis, cuilibet ipso- rum pro hereditaria porcione per X s. et lectisternia, videlicct plumam et molli plumalc, duo pulvinaria subcapitalia, qualuor cusinos cL sex linthcamina. Act. fer. Ill. post s. Viti. — Rukop. 6.992 jJ. 172: Facta cst divisio — pro bonis hereditariis post morlem Johannis scllatoris dicti Spaczek derelictis inter Anniczkam, Johankam et Agatha, filias prefati Spackonis, ita quod ex eadem divisione que- 

Strana 184
1. Proti ulici Platnéřské. 184 libet dictarum filiarum debet habere X s. gr. cum para- farnaliis. Quamquidem pecuniam Wenceslaus, vitricus dicta- rum filiarum, et Katherina, mater earundem, earum, dum ad annos legittimos pervenerunt, debent dare. Actum eodem die. — Aniczka, nata Spaczkonis sellatoris, conthoralis Jacobi Holub frenificis. 1439. 2. 1453, 29. srpna. Rukop. č. 2119 f. F. 10. Ve jméno božie amen. Já Janek, syn nebożce Matiejuov fe- čeného Spaček dobré paměti, vyznávám — že ačkolivěk nemocen jsem — všecko plné a celé právo mé, kteréž mi k dielu a zbožie po témž otci mém přislušalo jest, — odkazuji — Zuzaně, sestře mé milé —. S túto však při- mčnkú, aby z téhož dielu mého tri k. gr. na kalich do kostela sv. Linharta a dvč kopč gr. Mikšovi sedláfi, ujci mému, bylo vydáno. — A také Jana Stermberka, přietele mého milého, prosím, aby on pláštiek muoj modrý, ka- bátec harasový i jiné rúcho mé chodicie všecko prodal a ve jméno božie za mú duši mezi chudé a nuzné lidi roz- dal. — Jenž jest dán die Decollacionis s. Joh. B. 8. 1464, 18. bfezna. Rukop. c. 2119 f. N. 2. Ve jméno božie amen. Já Kateřina Spačková sedlářka vyzná- vám tiemto listem, že — ačkoli z dopuštěnie božieho ne- mocna jsem — že duom muoj, v němž bydlím, a podle toho také i s tiem všeckeren jiný statek muoj — dala sem — Václavovi, synu mému milému. — Toto však zna- menitč primčňuji: jestli že by po smrti mé téhož syna mého, prvé než by se oženil, buoh neuchoval, tehdy vuole má jest, aby duom — na děti Aničky a Johanky, dcer mých, připadl bez zmatku —. Act. fer. Ill. post Gregorii. ^ 1483. Rukop. &. 94 Г. f. 51. Wenceslaus Ssafrata íassus est se teneri X s. Thome sellatori a tri- tulis — quas proseribit in domo sua, que psilacis est de- corata. — Zaplaceno r. 1486. 4. 1495, 7. ledna. Rukop. č. 2107 f. 75. Jana kyselnice emit pro se, Johanne cultellatore, niarilo suo, domum acialem olim Ssaíratonis, sitam retro domum ad ranam penes domum Georgii Bobik calcariatoris, a Kathe- rina de Chlum, Katherina et Dorota, orphanis olim Wen- ceslai Ssafrata, pro LXV s. Act. fer. llII. post Epiph. 5. 15627, 4. května. Rukop. č. 2110 f. 201. Kate- řina Rousová z Petrovic s synem svým Janem Rousem z Vrážkova koupili sobě duom ležící na rohu jdouce od uzdařuov podle domu Jakuba zámečníka od Matěje Lu- mendy za CC k. č. Act. sabbato post Invent. s. Crucis. 6. 1582, 27. února. Tamtéž. Pí. Kateřina Rousová připustila jest p. Václava Mandelíka z Chrástu a na Kolo- dějích, syna svého, ke vší té spravedlnosti domu svrchu- psaného. Act. fer. III. post Mathie. Zrušeno ještě téhož roku. 7. 1682, 8. října. Tamlég. Pí. Kateřina R. z P. vzdala jest všicku spravedlnost svi na tom domě — paní Anežce z Milostic a dětem jejím s p. Janem Rousem zplo- zenym. Act. fer. III. ante Dionisium. — R. 1536 splacf dům mistr Tomáš z Javořice. 8. 1545, 11. září. Rukop. č. 2117 j. 23. Barto- loméj Limburskaj konvát a Lidmila koupili duom ležící na rohu vedle domu Anny zámečnice od p. mistra To- máše z Javořice, toho času pergmistra hor viničních, a paní Anežky z Milhostic, manżelky jeho, za 275 k. č. Act. fer. VI. post Nativ. M. V. 9. 1654, 5. inora. Rukof. č. 101 f. 25. Barto- loměj Limburský konvář a Lidmila přiznali se, že jsú dlužní Janovi Bannovi dílu jeho otcovského po někdy Pa- vlovi střelci, otci jeho pozuostalého, 101 k. č. Act. fer. H. post Purific. cuilibet : 1. Proti ulici Platnéřské. 10. 1854, 17. srpna. Rukof. č. 2117 f. 320. Lid- ! , mila, manželka pozuostalá po Bartolomějovi konváři vzdala | jest duom i jiný všicek statek svuoj — však teprva po j smrti své Janovi Bannovi, synu svému — tak a na ten zpuosob, že tajž Jan — má Dorotě, sestře své, když by k letuom rozumným přišla, vydati 100 k. č. a za L; k. č. vajpravy. Act. fer. VI. post Assumpt. M. V. , 11. 1568, 17.listopadu. Rukor. ć. 2118 f. 210. Vaclav Spigkl a Dorota koupili duom Rousovsky mezi domy Ja- kuba zamećnika a Havrankovic obostranné od Lidmily Bannovy za 275 k. ć. Act. fer. III. ante Elisabeth. 19. 1671, 7. března. Rukop. ć. 2118 f. 275 Kun- drat Sustr zlatotepec a Lidmila koupili duom nárožní Rou- sovský řečený, mezi domy Jakuba Knotka a Žábovic obo- stranně od Václava Spikle a Doroly za 819%, k. č. Act fer. III. post Trans]. Wenc. 13. 1598, 13. listopadu. Rukop. č. 1174 f. 27. V pátek po sv. Martinu stalo se popsání statku po Kundrátovi Susterovi zlatotepci pozuostalého v prítomnosti p. Cypriána Bílka radního z rady k tomu vydaného, též p. Lorence Starka z Starkenfelzu a p. sleľana Prayna apalykáľe, ja- kožto poručníkuov od p. purgkmistra a pánnov naříze- ných: Předně Jan, Tobiáš a Daniel, synové, Anyžka a Zu- zana dcery, sirotci po ném pozuostalí, léta mající i nema- jící a v nedilnosti společně zuostávající. Dále duom řečený u Zlatotepcuov pod uzdaři v rohu naproti Žábovuom a domu Zimovskýmu ležící zouplna zaplacený. A v témž domu pořádně toto se našlo: Zlata stříbra, šmelcovaného a bílého, též na hotově postaveného díla, tolikéž cetek pozlacenejch a stříbrnejch, potomně na kusích rozličnejch od zlata a stříbra pošacováno a převážíno jest za 1099 kop 18 gr. m. Klenoluov a zlatejch gro$uov nejprvc 15 zlatejch velkejch Fecenejch rosenapel, zlatejch uherskejch 1564, čtyry rejnský zlatý, osm grošuov zlatejch s oušky vál( 49!|, dukátuov. Pár armpantuov váží 139/, korun, zlatej řetěz jeden blískavým dílem váží 388!/; koruny, zlatej řetěz dlouhej armpantový drobného díla váží 108 uherský | zlatý. Kofliky tyto: Koflftek jeden buclatej pozlacenej váží 8 lotuov a 8 Gtvrtce, koflfk s pfikrÿvadlem pozlacenej váží jednu hřivnu, kofiík jiný též s přikrývadlem pozla- cený jeden váží 1 hř. 1 lot a tři čtvrtce, buclatej po- zlacenej kofiíček jeden váží devět lotuov bez půl čtvrtce, koflík jeden vnitř i zevnitř. pozlacenej váží hřivnu jednu a půldruhé čtvrtce, koflfk jeden vysokej pozlacenej váží jednu hřívnu, dva kofliky pozlacený, jeden do druhého vcházející, váží jednu hřivnu tři loty bez čtvrtce, koflíček pozlacenej jeden váží dyanácte lotův a tři čtvrtce, číška vnitř i zevnitř. pozlacená váží 10 lotův a 1 čtvrtci, kon- vicka jedna stříbrná pozlacená váží hřivnu jednu tři loty a čtvrtci, číška stříbrná s kraji pozlacenými na nožičkách váží 11!/; l., koflíček stříbrnej na díle pozlacenej jeden váží 8 I. a 8 čtvrtce, kofifCek stfíbrncj Supinkovej váží 5!/, |. a !/s čtvrtce, koflíček jincj stříbrnej takového díla váží 6 l., dvě číšky stříbrný větší menší váží 15'!/; l. a la čtvrtce, kofiíček nízkej jeden stříbrnej váží sedm lo- tuov méně puol člvrtce, číška šupinková malá stříbrná jedna váží tři loty bez čtvrtce, koflíček zlámanej a na díle po- zlacencj váží 91/s lotu, krabice stříbrná barvířská, kofiíček maličkej jeden stříbrnej váží 2!/; I., kofiíček hapatykářskcj jeden váží 13 1. bez puol čtvrtce, šál stříbrnej jeden váží 1 hřivnu 8 |. a | čtvrtci, sklenice vysoká jedna fasovaná v stříbře s spodkem stříbrným a pozlaceným váží 17 1., spodek od koflíčku a k tomu dva zlámaný kusy od jinejch koflikuov váží hřivnu 1 lot a čtvrtci, 12 lžic stříbrnejch váží 2 hř. a 1 1, 12 Uic téZ stříbrnejch s držadly pozla- cenými váží 2 hf. a 12 L, 6 lžic stříbrnejch obzvláštně 

Strana 185
1. Proti ulici Plalnéřské. váží J hř. a 8 1., 14 lžic dřevěných s stříbrnými držátky Mádrovanejch (po půl tolaru každá), 12 nožův v pouzdře s stříbrnými nakoncími po půl tolaru, 4 struhadla stříbrná a vidličky jedny stříbrný váží 7 I., tulich stříbrnej: váží i s Żelezem 8 hřívny a stříbro samo váží 5 L., sklenice jedna s stříbrným mlejnem váží 121j, 1., hodinky prostřední s budíčkem jedny a druhý hodinky ukazující. V těž svěl- nici proslfedni : lůžko pod nebesy s firhaňkcem s dvěma šuplatami, dva stoly, na nich sukno smutkový. Na římse jedny knihy tyto: biblí německý dvě, postilla Spangen- bergii, kronika králuov římských, latinská kniha s mapami, kronika německá (vše in folio), traumbuch Cardaní ně- mecky, Contiones Jacobi Andreac Schmidelini, zákony novy dva cesky, supputatio annorum mundi, vejklad na cvangelia německy, zákon německej jeden, kronika jedna česká, cpištoly a člení český, písně německý jedny (vše in 4%), Dále v též světnici prostřední: almara jedna ne- velká, hodinky sypací sklený velký jedny, almárka jedna k umývadlu a při ní jedno umývadlo cínový a pod ním měděnice iměčdená jedna. Nade dveřmi v římsách cínového nádobí toto: mís cínovejch prostředních 19, menších mfsck 11, dvě pouzdra talířuov a vejše deset obzvláštních, konvic vesměs od šestižejdlíkových až do jednożejdlikovy 20, měděnice s nálevkou, umývadlo jedno v zpuosob ža- ludu, slanka jedna vysoká s sloupky, víra jedna mosazná, děbánek hlíněný s víčkem cínovým, hrnec měděný k vodě braní, dva brnec v kamnách měděná, šrák k věšení a su- šení šatuov, sklenic velkejeh širokejeh 5. Saluov lożnich všech všudy pernatejeh vyčtěno: peřin větších menších 12, polštářvov 7 velkejeh i malejch, podušek pět též větších menších (vše bez povlak), luoží všech jest pět velkejch i malejch pod nebesy, prostejch luożf bez nebes 4. Nahoře v zadním pokoji knihy tyto: Colloguia německá, postilla Martini: Luthori, kniba Flavii Josephi, kancional německý, Georgii Majoris explanalio super psalmos, Caroli Quinli kronika němcceká, calalogus ducum Romanorum na. par- gamenč, kázání Cythardi německá, čtění český, kuchařská kniha. V záslavě pozuostávají knihy tyto: Sexta pars Mar- tiní: Lutheri z jeho tomův, zřízení zemská psaná ve 3 ko- pách, kniha jedna malířská slove Kuncbuch v zástavě vol k. 16 kreje. lt. svícen visutý vo prostřed pokoje s rohy jeleními vo 4 cívkách, 8 tabule v rámích, kontr- fekt jeden království Ceského, kontrfekt císaře Maximiliána, cífigice nebožtíka Kundráta zlatotepece, cfífigies jiná nějaké ženské tvářnosti, růžky jelení slarý jedny, tříkačky mo- sazný 4, firhaňk k luożi zcleny, salvatory dva, P. Maria z alabastru bílého, stolice kožená, svícen mosazný vysoký o dvou cívkách, osm baněk mosazných, luožko mosazný velký k dělání Iuožek na pečeti, čaloun koženej na stěně inerhovanej, mó$ce nebożtika Kundráta s dvěma knoflíčky stříbrnými a klíček při něm od stolečku, stolček jeden nevelkej, burdýř, rapíry 2, tesák, kord novej dobrej ne- fasovancj, sckerka na dlouhém topořišti, lúlec starej, skle- nice: dvě doktorský v ošitkách, loket dřevčný fasovaný v pouzdře, vídeňskej, štýrskej a pražskej i jiných měst, módónice mosazná jedna, alinárka jedna, šatuov vinutejch na stole vypranejch, z peřin cejeh tlustejch 9, z polštá- fuov cejch tlustejch 4. prostěradel 5 tlustejch, cejch ten- kejeh 7 větších menších, z podůšek cíšek tenkejch 4, prostěradel tenkejch 5. V komoře vedle téhož pokoje: v zelený truhle šatuov vinutých, cejch velkejch 8 tenkejch, cejšek: menších též 8 tenkejch, prostěradel 5; v bílé truhle: patuch jeden, cejšek osm malejch, cejcha jedna velká, prostěradlo jedno (vše tenký), dvě štučky mandlo- vaného plátna, roucha křtící s vínkem jedna, rukávce ženský patery, truhly nevelký prázdný tři, pokladnička I. Proli ulici Platnéřské. 185 plechová prázdná, pouzdro dřevěný dlouhý jedno, měšce kožený dva prázdný, rašple nová bez násadiště, listy ně- které s registry svázané, co vejpravy dcerám dvema, Anyžcc a Kateřině, též Janovi synu od nebožtíka jest vy- dáno jakožto olce jich za živobytí. V zástavě tyto věci pozuostávají: karkule aksamítová Ženská s Ślefty v kra- bici jedny, sobol jeden též v krabici druhý, mísy dvě cínový nevelký, pancíř jeden s rozličnými sklenými ka- meny v zástavě zuostává od Jana Sennera nebožtíka ve 80 k. m., plášť černej soukenej v zástavě, ručnička ma- ličká též v zástavě. Cejk zlatnickej zastaveny tento: nákovadla troje, instrumenta tři železná, skrze něž se zlato k prutování táhne, visák jeden velkej, též v zástavč, prázdný. Saty chodící nebožtíka Kundráta tyto: kabátky popásní 4 nevelmi dobrý, suknice soukenný dvě, šlofpele starej, poctivice dvoje prostředně dobrý, čepice aksamílová voblezlá jedna, biryty aksamítový 2, kaftánek šamlalový jedeu. plášť nový soukenncj s předky aksamítovými, pláště dva starý též soukenný všední, rukávy dvoje strhaný, kar- mazínový černý a popelatý, kožich vodívací berany pod- šitý, ksas jeden, pytlík kożenej do lázně, koží barvených pargamenovejch 5 po pěti groších bílých, v měšci jednom kámen jeden k štrejchování zlata a stříbra, truhla před pokojem, v níž jsou šaty chodící vejšpsanýho neb. Kundráta, a almara velká s šatmi některými vinutými. V hořejší svělnici našlo se kněh i jinejch věcí to: postilla Lutheri jedna, quinta pars Lutheri z jeho tomův, kniha německá jedna všech pro- rokuov, (kniha jedna o věčném blahoslavenství, kniha jedna Pauli Sperati, druhej díl Zákona Starého, kniba jedna o řádích kostelních, summaria a kázání Star. a Nového zákona, kniha jedna, Kuncbuch slove, k prubírování měla bejti mezi těmito knihami podle oznámení, ale dává se proti tomu zpráva, že ji neb. Kundrát p. Jaroslavovi Vchynskemu ze Vchynic — zapůjčil); voštipy tří, zbroj jedna celá na duplsoldata, 4 hemelíny, kuše jedna heve- rem, 7 ručníc dlouhejch k míře, dvě ručnice krátký, dva toulce, železný prantnýř s kolmi třmi. V světničce nový nahoře: svícen visutý mosazný vo 12 cívkách, stůl jeden, stolček malej červenej jeden, figury dvě v rámích. V do- lejším sklepě v síni šaty chodicí ženský tyto: v almaře žlulý velký v koutě mantlíky dva podšitý, šamlalový a ferštatový, mantlík letní jeden, kožich votáhlej jeden, ko- žichy letní dva, sukně šamlatová, sukně ferštatová, živůtek damaškový koberce dva starý na stoli, prostý. V jedny truhle u luože šatuov vinutých: cejch velkejch 19, cejšek malejch 42, ubrusy dva, ručníkuov třinácte a prostěradla tři. V jiné truhle u dvéří cínového nadobí a jiného mo- sazného, též povlak, našlo se konvic cínovejch velkejeh malejch 12, fAaše tři, moždíř velkcj, svícnův mosaznejch vo jedny cívce sedm, víra mosazná jedna, měděnice mno- sazný dvě, vohřivadlo měděný jedno. V též truhle povlak velkejeh malejeh 27 kusuov. V témž sklepě hrnec mó: děnej, novej, velkej; soudek Inu jeden a v druhém soudku koudel. V kuchyní: rožnuov větších menších deset, pe- káče dva, moždíř, fanllíčky 4, dršlaky 3, slánka cínová jedna, rošty 3, mosazný čepy dva, na vohništi hrnec mě- dený, mísek vaječnejch cínovejch 6, kotlikuov k rybim vaření 5. Na mazhauze: almary dvě velký, stolček jeden, truhla jedna bílá s některými hadry, truhla dloulí na va- ření, hodiny bicí v almaře, polštářův na zlato a stříbro 10, dvě figury na zdi v ramích, nádobí kuchynského dřevě- ného nemálo. V sklípku v síni pod schody: hrnce mě- děný tři, hrnce na ryby dva, rendlíky měděný tři, ple- chovice jedna, měděnice pod umývadlo jedna, Ve wer- Slalć werccjk zlatotepeckej, (cn se má ošacovati a fanovi, nejstaršímu synu, pustili. 24 

Strana 186
I. Proti ulici: Platnéřské. 186 Poznamenání dluhuov: Ferdinand z Eiser malíř z Malé Strany zuostává dluhu nedodalého 392 k. 85 gr. ] d. m., MatiáS malíř zuostává podle register 17 k. 52 gr., Hanuš buchbinder zuostal 57 gr., Michal sklenář zuostal 1 k. 22 gr., Pavel Koj malíř 4 k. 42 gr., Jan Neubauer malíř 17 k. 48 gr. (dává zprávu, že nechal nebožtíkovi v zástavě 6 stříbrných lžic a páteře korálový s stříbrnými gr), Hanuš Oky, kompastmacher 5 k. 47 gr., maliř z Drážďan dlužen 83k. 20 gr., Erharta Glascra bratr 4 k., jan sklenář pod hodinami 1 k. 45 gr., sklenářka, která před Volovatejch prodává, 1 k. 84 gr., Jiřík Geger malíř 6 k. 48 gr. (na to nechal v základu listu zachovacího), Jan Stul zámečník na Malé Straně 100 k., Maria Ottova, Ferdinanda z Eiser matka, dlužna vedle šuldpryfu 16 k. m., na jeden stříbrný základ půjčeno 2 k., Mikulášovi Lvovi půjčeno na stříbrný pás 6 uher. zl. (== 10 k. m.), na jeden prsten s granátem půjčeno 40 gr., na jeden uherskej zlatej Hendrychovi Schwendtfegarovi půjčeno 1 k., Jakubovi Klosovi apatekáři půjčeno na devět zlatejch prstenuov 40 k.. Daniel Dylek malíř dlužen 6 k. 18 gr., Marijan malíř a Havel, tovary$ jeko, z Malć Strany 31 К, 24 gr., Janovi Sennerovi půjceno na brněnou košili 30 k., Václav Odháj dlužen 20 k., Josefovi Cejdlarovi kožišníku půjčeno 20k., Samuel Subart luminist dlužen 1k. 50 gr., Zachariáš Zindl kuchař 1 k., Bartoloméjovi Opučkovi, ře- čenému Salinovi, půjčeno 8 k., Tomáš Richter sklenář z Nového M. Pr. 4 k. 45 gr., Jan Rauš truhlář. v Star. M. Pr. 89 k., Jiřík Rungler 156 k., Jan Bobíškuov kožišník 14 k. 20 gr., na dva vobrazy sv. Jakuba půjčeno Samue- lovi Suchendallerovi 1 k. 15 gr., Hendrych Schwerdtfer 20 k 41 gr. V tabulkách našlo se dluhův: Theofilus Karaus, hejtman na Pfimdé, 4 k., Andresovi Menychovi půjčeny 2 k., Arnoldtovi císařskému zpěváku, na koflik půjčeno 12 k., Hendrych Jindrovský, malíř z Nov. M. Pr. 8 k. 58 gr., Lamprecht, císařský zpěvák, 1 k. 80 gr. 14. 1608, 81. července. Rukof. č. 2232 f. ill. Jakož jest nedorozumění nějaké bylo mezi Annou Kavko- vou a Janem Susterem o některé svršky, činží domovní a náklad na pohřeb Alžběty, téhož Jana Sustera manželky, od ni Anny K. vynalożeny, i jsou — smluveni tak, Ze on Jan S. jí A. 15 k. m. dal. . 15. 1604, 14. ledna. Rukop. ©. 2232 f. 128. Jan Sustr zlatotepec přiznal se, že jest dlužen 1400 k. m. Tobiášovi a Zuzaně, bratru a sestře své, sirotkům nezletilým a to za podíly jejich jim po Kundratovi, otci jejich, náležité. — Poslední kvitance pro Jana Sustra z Goldpurku z r. 1610. 16. 1604, 14. ledna. Rukop. c. 2113 f. 309. Jan Sustr zlatotepec a Anyzka koupili dûm Rousovskÿ podle domu u Zelený žáby ležící — od poruénfküv sirotküv po Kundrétovi Susterovi pozüstalÿch za 700 k. č. K které- mužto zápisu Anyžka Starková a Kateřina Baldweinová, dcery někdy Kundráta Sustera zletilí, povolení své dali. Act. postridie octavam Trium regum. 17. 1620. — Dačický II, str. 265. L. 1620 v září pan Jan rečený Suster, zlatotepec z Prahy, probéř mince zemský, přijel do města Hory Kutny s pagamentem stříbra a vzav za to z mince do jednoho ležíce kop gr. č. vracejíce se zase vynikli na něj v cestě loupecní zloději, jimž se on bráníce jednoho zastřelil; ostatním nemoha odolali, jest od nich zastřelen. 18. 1622, 5. října. Rukop. č. 2234 f. 162. Stalo se podělení statku po p. Janovi Susterovi z Koldpurku, pru- bíři zemském království Ceského, spoluradním Star. M. Pr. a pí. Anežce, manželce jeho, při přítomnosti — p. mistra Ondřeje Marchiona z Dařína a p. Tobiáše Sustera z Goldpurku, poručníkův nad Karlem a Janem, sirotky let 1. Proti ulici Platnéřské. nemajícími: Předně páni poručníci k ruce Karlovi a Ja- novi sirotkim — ujali dům proti kostelu sv. Linharta u zlaté hory řečený v 2700 k. m. A paní Anna Haldiv- sová z Goldpurku, sestra výš psaných sirotkův, ujala na svůj díl dům druhý s zahradou v Novém M. v Florenci u Topinků řečený v 700 k. m. a k tomu co vejpravy a věna od rodičův svých přijala, položila a sečtla v 7500 k. m. Z toho povinna bude na doplnění dílův bratřím svým 66 k. 40 gr. m. dodati. A dále co se koliv od klec- notův, zlata a stříbra, cínového, měděného, mosazného nádobí, šatův pernatých, vinutých na díl jí p. Anny přišlo a se dostalo, jako také všecky šaty chodící po nebožce paní máteři její, to jest všecko k sobě přijala. Co jest se pak dvoum mladším sirotkům Karlovi a Jauovi dostalo, to vše vedle níže psaného poznamenání páni poručníci k opatrování svému přijali. Na díl Karla obzvláštně: prsten s velkým turkusem, prsten s kamfnem, prsten s granátem, prsten s šmarakem v srdci, ort stříbrný po- zlacený jemu Karlovi darovaný. Na díl Jana: prsten s ru- bínem velkým, prsten s šmarakem topůlkovým, prsten s rubínem a šmarakem, prsten s sirotkem (?) a k tomu rejnsky zlaty. Na díly obou společně: řetěz zlatý krouž- kovým dílem váží 50 dukátů, kámen zafir orientálský v zlatě fasovaný s perlou, pár zlatých armpantů váží 87 dukátů, 4 dukáty, rejnský zlatý, groš jeden váží 4 tolary, šedesátníků starých císařských 5, poloutolaři 4, orty 2, pečeť a sekryt nebožtíka, bavorských a saských duplšede- sátníků 5, šedesátníci 4, ort císařský 1, groše falekrabský po 48 kr. 2, po 24 kr. 6, rozliény starf mince ]O lotü, grošů rozlitnÿch na korunování 8 loty, koflfk stříbrný pozlacený velkej s přikrývadlem váží 4 hřivny 4 loty, koflíky menší s přikrývadly stříbrný pozlacený dva váží 2 hř., hofpechery stříbrný pozlacený čtyry váží 4 hř. 61., lžic stříbrných dvanácte váží 38 lotů, groše tři památní a hadí hlava stříbrný váží 7 l, lžíce stříbrný dvě a dvě ženkle stříbrný váží 5 lotů, koftiček stříbrnej v způsob šálu pozlacený váží 14 |, strubátka do ust stříbrný dvě a groš s ouškem váží 4'/; |l. Majestát na erb p. Janovi Susterovi z G. daný. Od nádobí cínového též na oba díly přišlo : 8 mís prostředních váží 21 liber, 7 mís větších a 4 menší váží 81 |., 24 šály nízký váží 28 l., 24 jalířů větších menších váží 24 |, jiného cejnu 280 liber. Od mosazného nádobí: svícen velkej o 12 cívkách váží 32 liber, moždíř malej s paličkou 1 I., měděnice 2, svícny na stůl 8, kroužek neb víra na stůl, vohřivadlo, svícny k rohům jelením 4. Váží to vše 65 liber. Feldcejk z modré tupltykyty s cenklemi stříbrnými, figura velká s mnohými kontrfekty pěkně malovaná v rámci, figura sv. Jeronyma, obraz cís. Rudolfa, figury dvě Palladis a Veneris, kuprštuků 5, maškaráda noční, malých obrazů panenských 5. Od šatů vinutých pernatých na díl Karla přišlo: šatův vinutých rozličných dobrých i zlých 56 kusův, šátky prostý 2, servitův 8, štučka jedna plátna pěkného mandlo- vaného, ubrus damaškovým dílem, koberec pruské kůže červený na stůl, koberce tkaný barevný na tabuli. Toto vše v truhle malovaný bez noh v komoře proti hořejšímu pokoji složeno jest. A při tom též 10 kusův šatův perna- natých témuž Karlovi náleží. Na díl Jana přišlo: šatův vinutých rozličných dobrých i zlých 54 kusy, servitův 7, štučka jedna pěkného mandlovaného plátna, ubrus damaš- kovým dílem, moderací z zelený tupltykyty a v prostředku damašková zelená a zlaté barvy. Totéž v též komoře do truhly barevný s nohami složeno jest. A tolikéž ložních šatův větších i menších 10 kusův. Saty pak chodící všecky nebožtíka p. Jana Sustera jako také knihy a werkzejk pru- bírský a zlatotepecký, to vše Karlovi a Janovi náležeti bude. 

Strana 187
1. Na Malém nainéslí (pod uzdati). Číslo 12. (U drabantů-) 1. 1453, 18. června. Rukop. č. 90 f. 228. Georgius sartor ct Bictha emerunt domum cx opposito chori s. l,conhardi inter domos Mathie Spaczkonis ex una et Jo- hannis Moczihub parte cx altera erga Nicolaum Henik frenificem pro LX s. Act. fer. If. post Viti. 2. 1455, 4. cervence. Rukop. č. 2105 f. 39. Petrus calcarialor cl Aniczka emerunt domum sitam in foro cri- nalium penes domum Martini sellatoris ex una et Kathe- rine, relicte Spaczkonis, parte ab altera crga Georgium sartorem pro LXII s. Act. fer. III. ante Corporis Christi. 3. 1469, 19. srpna. Rukof. ć. 2105 f. 282. Tho- ias scllator et Hedvigis emerunt domum inter frenifices ex opposito chori s. Leonardi inter domos Wenceslai Sspaczek et Mathie dicti Kakas parte ex utraque situatam apud Annam, relictam Petri Sskorpik, pro LX s. — Act. sabbato post Assumpc. M. V. 4. 1478, 19. kvétna. Tamlé: f. 333. Johannes dictus Bobik calcarista et Martha emerunt domum — circa "Thomam sellatorem, socerum suum, pro XX s. boem, qui tunc. temporis XL s. communiter valebant. Act. fer. lI. ante Rogacionum. 5. 1480, 27. října. Rukop. č. 2119 T 11'. Ve jméno božic amen. Já Jan řečený Bobík ostrožník, — vyznávám — także činím a ustanovuji Martu, manzelku mi, pravi a mocni porućnici Anny a Doroty, dét( mych a jejich i všeho statku mého, jimžto j tomu také dietéti mému, jimž manželka má nynie Léhotna jest, duom, v némz by- dlim, i statek muoj všecken — odkazuji k rovnému mezi né rozdielu —. Act. in vig. Simonis et Jude. 6. 1499. 2. cervence. Rukop. ć. 2107 f. 171. Marta, olim conthoralis Johannis calcariste, nunc vero Stanislai calcariste, resignavit domum marito suo. Act. fer. III. post Petri et Pauli. 7. 1514, T. ledna. Rukop. ë. 2108 f. 132. Marta, někdy Staňka ostrožníka osiřelá vdova vzdala, — duom svuoj, v klerćmż bydlí, i jiný vešken statek svuoj Matú- šovi zámečníku, zeti svému, a Anně, manželce jeho a dceři své, — s lúto výměnkú, že on Matúš s Annú, manZelkü svd, ji Martu a Dorotu, dceru její nemúdrú, mají u sebe chovati. Act. v sobotu nazajtfie po Božiem Křtění. 8. 1530. — Rukop. č. 21534 f. 55. Anna vdova, manželka někdy Matúše příjmím Jelitník, seznala se, žie jest dlužna V k. gr. č. opatrnému Rehořovi Mráčkovi, řemesla nožířského, synu Petra bečváře, kterúžto summu — zapisuje na domu svém, v němž bydlí, ležícím mezi domy Kakasa a pana Rousa obostranné. — Act. fer. IIII. ante Egidii. — 16532. Tamléz f. L18. TáZ dlużna osadnim sv. Linharta V k. gr. č. — 1587. Tamież f. 248. Taż dlužna V kop a 2 gr. č. mistru Tomášovi z Javořice. — 1541. Tamtéž. Z rozkázání pánuov zmocněn mistr Tomáš domu Anny zámečnice. 9. 1548, 26. listopadu. Rukop. č. 2134 f. 248. Mistr. Tomáš z Javořice odevzdal všecku spravedlnost, kterúž má vedle zvodu a zmocnění svého na duom Anny zámečnice, Jakubovi zámečníku, synu jejímu, a Zofce, manželce. Act. fer. 1IT. post Katherinam. 10. 1553, 11. března. Rukop. č. 2129 f. 325. Vedle tobo odporu, kterýž učinila Barbora Knotková i na místě Jana Sýpavýho, bratra svého, kšaftu někdy Anny zámečnice, matky jich, k kter&muz obeslavše Jakuba, bratra svého, dala od sebe mluviti, Ze jest ona Anna, matka jich, takového kšaftu na ublížení spravedlivosti jich I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 187 činili a jiným, kromě dětí svých, statku dávati a o něm kšaftovati nemohla, neb ji nikda vzdaný nebyl a ten sta- tek po otci jich i babě byl a ona Anna, matka jích, jim toliko po kolika kopách m. odkázala a jednomu všeckén statek dala, ježto toho jest činiti neměla a ji sú, pokud nejvejše býti mohlo, ochraňovali ji v nemoci, v kteréž na sedm let ležela, opatrovali i (aké dluhy za ní platili, jako k sv. Linhartu 6 k. m. A prolož prosí, aby oni také díly v témž slatku míti mohli a ne aby on Jakub sám všecken obsáhnouli měl, poněvadž i oni sou děli její a z toho statku nikda vydělení, vybytí sú nebyli, — Proti tomu od Jakuba zamečníka mluveno: Jest mu s podivením, Ze oni proti vůli matky své poslední nastupují a ji ničímž učiniti chtějí, ježto, aby ji jak zkazití mohli, tomu on nevěří. Neb ona takový kšaft dobře jest činiti mobla, poněvadž jest to statek její byl a ona jím až do smrti vládla. A protož vidí se jemu a zdá, že jest tu nic matka jich neučinila, což by učiniti neměla, žádaje takového kšaftu za stvrzení. Zase od Barbory Knotkové mluveno: Poně- vadž otec jich žádného kšaftu nedělal, také matka jich kšaftovati nemohla a tak v nedílu po otci zůstavše, týž duom společně na ně jest připadl jako nepořízený. Ač pak z návodu jich matka takový kšaft učinila, ale jest vědomé, že súc nemocí i věkcm strápená ani kdy který jest den nevěděla. Také že ona Barbora s manželém svým ji nebožku na šestmecitma let jsú chovali a duom ten před věřileli obhajovali i berně z něho platili, též jiné dluhy, ježto kdyby se to sčísti jmělo, ani ten duom za lo nestojí, co sú oni s ní utratili. K tomu od Jakuba zámečníka mluveno, že předkem žádá, aby kšaft ten její jakožto pořádný tvrzen a jemu jakožto dědici aby statek ten postoupen byl. A když se to stane, budouli dále bratr a sestra jeho toho na něm přátelsky hledati, Ze se k nim také přátelsky zachovati chce. — Tu p. purgmistr a póni — vypovídati ráčcí: Poněvadž toho od Jana Sýpavého a Barbory Knotkové při právu ukázáno není, aby ona Anna zámečnice, matka jich, jaký statek s Mathoušem, manželem svým, zápisem společného vzdání jměla, k kterémuž by oni jako dědicové po otci svém a matce právo a spra- vedlivost méli, neZ duom i jiný statek všecken, kterýž jim manželuom toliko Marta, Staňka ostružníka manželka, mocně dala a zapsala. Kterážto Anna, jsúcí po smrti man- žela svého téhož domu i jiného statku podle takového dání Marty, matky své, za mnohá léta v držení, o něm jako o svém vlastním jest kšaftovala a Jakubovi, synu svému (odkázavši Janovi Sýpavému, druhému synu svému, a Barboře, dceři své, což se jí dobře líbilo), dala a od- kázala. A aby při témž kšaftu jaký jiný nepořád se sběh- nouti měl, toho nic podle práva od něho Jana Sýpavého a Barbory Knotkové ukázáno není. I z těch příčin tako- vému kSaftu jako pořádnému místo se od práva dává a páni jej stvrzovati ráčí. — Act. fer. VI. pridie Gregorii. 2 1571. — Rukop. č. 2118 f. 275. Dům Jakuba Knotka. * 1597. — Rukop. ć. 2231 f. 190. Anna Dan- klová. 1l. 1598, 6. listopadu. Rukop. C. 2113 f. 107. Anna Danklová — dala — dům i jiný všelijaký statek svůj — Kateřině a Zuzaně, dcerám svým —. Act. die Lconhardi. * 1601, 19. července. Rukop. č. 1063 f. 167. Svědomí o vybíjení domu od Jana vězně. Vol- dřich Krakovský z Chrudimě zprávu dal takto: Toho sem povědom, že některého času v postě jminulým byvši v poscdéní, slovc u Drabantü, na rakovnickém pivé a ten 249 

Strana 188
188 1. Na Malém mnáměslí (pod uzdaři). jist&j, kteréhoZ sem nyní-spatřil u vězení, byl tam taky a nejprve s šenkýřkou o řád se hádal a platiti nechtěl. Potomně přišel ten nějaký Němec, kterýhož já neznám, s ním se též vadil a že mu statku pomohl utratiti, jest mu německým jazykem domlouval a v tom hadruñku ra- píru na toho Němce dobyl a po něm v světnici hnal, takže kdyby nebylo pana Jana Lounskýho, kterýž zaskočil a jemu ten rapir vydiel, byl by témuž člověku na zdraví nškoditi mohl. Potom zbyvši toho rapíru tulich jest dobyl a na jiny, kteií vto vkroGili, jest vopráhl, ktercjZ mu téZ vzal jest. A mezi tím po právo posláno bylo, kterýž vzavše tu od přítomnejch zprávu jeho do vězení vzíti chtěl, ktercjž se zbraňoval jíti; než k panu purgkmistru, toho času panu Kirchmajerovi, s ním šel a tam že by na závazek vzat byl, jakž mi toho zprávu dali. A po chvíli zasc tam ten jistý přišel, piva sobě dáti poručil, ale oni mu ho dáti nechtěli; načež on tak sobě počínal, jako prve a na hospodáře p. Jana Tišnovského nože dobyl, kterejž mu též vydřín byl, a pan hospodář popadši kej ním jcho pral a z domu ven vystrcil. — Jan Lounský zprávu dal: Casu postnfho roku tohoto byvši při posedění přátelském v domě, u Drabantů říkají vobyčejně, nějakcj cizozemec začal vádu s šenkýřkou o placení řádu. V tom přišel nějakej mně neznámej člověk do světnice, posadil se za jinej stül, ten jistej cizozemec nechavši vády s šen- kýřkou promluvil k tomu mně neznámýmu: cos mi přišel (mluvíc némecky), ktcrej si mi pomohl! mýho statku utrá- celi. V tom na néj rapír dobyl. Vidouce jd to, Ze by dobře nebylo, skočil sem z zástolí a vzal jsem jej zpát- kem z ruky jeho ten rapír, s ním sem ven z světnice vyšel a na hospodáře domu zavolal, aby pro právo po- sláno bylo. — Po závazku ihned zase do téhož domu jest se navrátil a tu mnobem více nežli kdy prve jest lál a zlořečil a na hospodáře, nemajíce více žádné zbraně při sobě, nože dobyl. Tu jest hospodář s pomocí jinejch dosti s velkou těžkostí, vzavši bidílko od kamen, na kte- rymž šaty věšívají, jeho z domu vyprovodil. — Jan z Tiš- nova tuto zprávu dal: Ten kterej u vězení sedí, nevím Francouz-li jest čili co, učinil šarvatku v domě paní Anny Danklové, paní mátefc manzelky mé, pod uzdati u Dra- bantü. Tu p. Jan Lounsky vydfev8ie tomu vózni dobylej rapír s ním před můj pokoj šel a na mne zavolal pravíc, že by ten jistej na jednoho neznámýho tím rapírem sáhl. Tu sem já pro p. rychtáře poslal. 12. 1613, 30. ledna. Rukop. ć. 2205 f. 361. Ve jméno boží amen. Já Anna Danklová, souseda Star. M. Pr., jsouce v nedostatku zdraví svého a nemoci těžké — toto pořízení — oznamuji: — Jakož jsem v létu P. 1598 Kateřině a Zuzaně, decrám mým, dům můj pod nzdaři ležící i jiný statek po mně zůstalý — zapsala, toho všeho při témž zapsání zanechávám —. Stalo se v domě mém u Drabantů řečeném ve středu po Obrácení sv. Pavla. — Kšaft potvrzen byl k žádosti Zuzany Tišnovské dne 29. srpna 1614. * 1615, 2. listopadu. Rukop. č. 2233 f. 302. Jan "Tišnovský z Tišnova, měštěnín Star. M. Pr., stoje osobně — v úřadě šestipanském — oznámil, jakož jest od J. Mti C. za vcjbéré(lio posudného svoleného v kraji Vltavskym zvolen, že v tom úřadu a povinnosti všelijakou pilnost a vérnost zachová —. Act. postridie O. O. S. S. 18. 1616, 20. srpna. Rukop. ¢. 1174 f. 483. Po- psán jest statek po pí. Zuzaně Tišnovský pozůstalej a toto se jest našlo a vyhledalo; Předně dům zccla a zouplna zaplacený pod uzdaři mezi domy p. Jana Sustera z Gold- purku a Kateřiny Rudnerový ležící a v ném Auna a Jan, I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). siroci züstalf. V svćlmnici nahoře: šreybtiš vykládany velký ve zdi a v něm tři majestáty Jana Tišnovského, jeden stůl zelený, dlouhý, starý, dva stolečky zelený starý, jedna postel zelená, prostá, stará a na ní poslanka, lavice okolo voken a při straně jedné zdi, hrnec v kamnách mědený. Truhlice do vozu a v ní 28 kněh všelijakých tištěných a psaných v 4% a v 169, všelijakých listův sta- rých nemálo, vážky polámaný s závažím mosazným, tru- hlice nevelká s listy rozličnými, alinara žlutá s haraburdím starým. | V komoře nahoře: truhla zelená na nohách a v ní 4 kusy firhaňků zelených, jistota na p. Pavla Cho- dounskýho na summu 200 k., Suldbryf na Kateřinu, lšal- dweynku (v ném jest summy 100 k.), šuldbryf na Sťast- ného Jelínka (v němž summy jest 100 K.), šuldbryf na Abrahama Herferta (summy 80 k.), 40 cých všelijakých, 20 prostěradel tenkých a tlustých, dvanáct ručníků cvilin- kových a prostých, 2 ubrusy, 18 servitů, roucho křtící. Rětěz zlatý váží 80 dukátů, na nějž paní Alžbětě Rudne- rový nebożka zapůjčila 110() kop. m., armpanty zlatý, váží 21 dukátů, řetízek zlatý s tříma kaménky, váží 98 dukátů, 4 prsteny zlatý, jeden s turkusem, druhý s sma- ragdem, třetí s rubínky, čtvrtý s jaspisem, dva mosazný prsteny, pás stříbrný velký, pozlacený váží 41!/, lotů, pás stříbrný s nožnicemi armpantovým dílem váží 28 lotů, pás stříbrný Anně dceři od neb. báby její darovanci, i s nožnicemi váží 44 1., konvička pozlacená stříbrná váží 86 l., koflíček prostý, nevelký, stříbrný váží 7!/, 1., 8 lžíce stříbrný polámaný váží 5 I., srdíčko stříbrný, 1 groš nevelkej stříbrný, pozlacený. Truhlice vykládaná a v ní 29 cejšek dětinských. Truhla velká zelená na nohách [a v nf]: jedna karkule aksamitovd s šmelcem, fčrtoch tupldamaSkovy Cerny, fórtoch tupltykytovy černý, mantlík kanavacový černý, popelicemi napřed podšitý, mantlik da- maškový s předky janatovými, šorcpele damaškový, sukně tupldamašková černá podšitá; sukně karmazínová černá rejsovaná, živůtek damaXkovy, Zivütck aksamítovy, zcleny a fijalovy barvy s zlatyma tkanicemi premovany. Truhlicc vozová a vní koží kordovanských černých. Truhlice bílá, prostá s ceřinými věcmi: dvě stolice koží potažené větší a menší, truhla hrobová černá prázdná, jedna muškcta, dvě dlouhý ručnice, 4 holstra pro ručnice, 2 toulce, 9 knihy, 1 kontrfekt, některá registra od berně. Truhla ne- velká a v ní: plášť šamlatový, černý, letní nebožtíka, plášť z cejku černého, letní, kolár aksamílovy s rukávy burákovými, doloman soukený, fialový barvy, liškami pod- šitý. Postel pod nebesy malovaná a na ní 15 kusů peřin větších a menších, šreybtiš nevelký, prázdný, stolček malý s šupadlem, 2 prostěradla, 5 cejšek, ubrus černý na zemi, 2 polštáře, jeden vyšívaný a druhý kožený, 2 truhly vozový, v jedny listy všelijaký, 13 figurek na stěně na rámečkách, starýho železa k lisu na vinici a něco k jiným potřebám. W komoře nad svélnicí: postel malovaná a na ní hůně zelená, 24 kusů peřin větších a menších, na díle povlečených, 2 postele rozbitý, postýlka dětská s mříží. Truhlice nevelká a v ní: 18 poduštiček malých dětinských povlečených, 8 kotle prací, 7 hrnců mědčných mléčných, 29 kotle k rybám, dvě mědenice mosazný, cedítko mo- sazny, dvé vohfivadla, hrnec k braní vody, 8 moždíře, 5 měděnic mosazných, dva kruhy mosazný pod mísy, cíno- vého nádobí, mís, talířů, konvic a svícnů odvážíno 274 lib. Jeden svícen mosazný o dvou cívkách, jedna víra zlámaná, koflíček plechový, koberce turecký starý, bůně slará, almara černá prázdná, truhla železem okovaná, dvě truhly hrobový koží patažené, vanička měděná, dvě hlav- ničky ručniční, 6 džbánků kamenných s vicky cfnovymi, 4 baňky mosazný do lázně, 5 trublic starych, 8 rožnů 

Strana 189
1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). větších a menších, 1 mědčný hrnec na vohniští k vohří- vání vody, 2 sckačky, 3 lžíce železný. V světnici dolcjší : stůl starý bílý, almara ve zdí prázdná, 8 figury v rámcích, zrcadlo velký, hrnec měděný v kamnách. V komoře do- lejší nad schody: truhla velká, železem okovaná, železa přináležející něco k vozu a na jiné potřeby, 16 vokcn sklenÿch polovičních starých, štoudev stará, stvleček malý, bílý, 2 stoličky nízký s děrami. Vinice s Jisem a pole pod 20 strychův pod touž vinicí ležící. . ? 1691, 16. зай. Rukop. č. 2114 /. 289. Jakub Srajer tkaničkář a Anna koupili dům pod uzdaïi mezi domy Alžběty Rudnerový a Anyžky Susterový obostranně v osadě sv. Linharta ležící od paní Anny Mathiadesové, též Kašpara Rospa, poručníka Jana Tišnovského, bratra též paní Anny M., za 5856 k. č. Act. dic Ludmilae. Číslo 11. 1. 1419. — Rukop. c. 992 f. 36. Ludmila, olim Tessconis Stupa filia, animo dcliberato ct de certa sciencia resignavil omne ius et porcioncm bonorum suo- rum, que ipsam post mortem patris sui predicti sccundum tenorem littere. testamentalis ipsius ac eciam post mortem Dorothec, matris suc, cet Dorothec, sororis ipsius, que ambe intestate dccesscruni, concernunt vel quomodolibet concernere polerinL in futurum in omnibus bonis — rc- lictis Wencceslao Stupe, fratri suo. —. — Acl a. millesimo quadringentesimo decimo nono. 2. 1419. — ZTamléz. Wenceslaus Stupa deputat ct proscribit Ludmile, sorori suc centum s. gr. parate pecunie super omnibus bonis suis mobilibus et jmmobi- libus et cum hoc sibi promisit apparamenta honesta, vul- gariler vypravu dicta, quando marito desponsata fuerit, darc ct suis propriis pccuniis comparare. ]nsupcr cidem Ludmile resignavit decem s. gr. census perpclui in do- mibus infrascriptis, videlicet super domo Viti de Crziuchov. que olim fuil Pobanczonis sutoris, sita exopposito s. Marie V. in lacu, qualuor s. gr. supcr domo olim Martini Tur- novsky, duas s. gr. super domo Benessii ad claves, sita in foro s. Galli, unam s. gr. et duas s. gr. super certis duabus domibus in Nova Civ. Prag —. 8. 1496, 81. pros. Rukop. č. 992 /. 71. Lidmila, man- želka Janka od střícbrné hvězdy, sestra vlastnic Vaňka řečeného Stupa, stojicceí osobně v plné radě Velikého města Pražského připověděla sč jest jakožto sestra no- diclná ke všemu statku movitému i nemovitému svrchu- psaným Stupú ostavenému, kdez by kolivêk ten mohl na- lezen nebo optán býti, nebo kterýmkoli jménem jmenován buďto na dluzicch neboli kde jinde a zvláště k domóm jeho, z nichżto jeden leží proti kostelu svatého Linharta mezi domy někdy Petra Rezka s jedné a Ondraškovým, uzdaïovÿm z strany druhé, a druhý, kterýž leží u Matky Božic na Lúží na robu vedle farářova domu, prosiec pánóv purgmistra a konšelóv svrchupsaného města, aby jf jakožto najbližší: dědičce a sestře jeho nediclné ráčili dopomotci práva skutečného, kteřížto páni znamcnajíce její prosbu a žádost hodu a spravedlivý svrchujmeno- vané všecko sbožic i s dluhy jsń jf ptitkli a pfisidili, jakoZto sestte nadielnó k jméní k držení, k dobývání a k dědičnému požívání. Dále svrchupsaná Lidmila tudicż stojiccí. pripovédéla sé jest kc vSemu sboZie movitému 1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 189 i nemovitému, kterýmkoli jménem osazenému a zvláště k domu, kterýž leží nahoru proti svatému Mikuláši, vedle domu Sigmunda kramáře z Mostu, Barbory. manželky svrchupsaného Vaňka Stupy a porućnice jeho najvyšic, ve třech stech kopách, Dorothú máteři její, jí odkázaných a svrchupsanÿm Vaňkem Stupú v knibách mčěstekých za psaných, i také proto 2c svrchupsaná Barbora pobrala jest rúcho jejic i klenoty všechny, tak aby ona mohla těch CCC kop, rúcha i klenotóv na tom sboží postihnúti, k kterémužto přicpovědění a postižení již jmenovaní páni také js svi plnń vóli dali a jí je přiřkli a přisúdilí mocně. Actum in pleno consilio f. 3. ante Circumeisionem domiini anno eiusdem MCCCCXXVI tempore regininis Ven- ceslai a quinque coronis ct publicavit predictam domum Strupini judicio 19, 9", 89, 49. A svrchupsaná dva domy Václava Stupy nadepsaného šacována sta pány kopšely svrchupsanymi v sedmdesáti kopách, jeden ve XL kopách, kteryZ leZí meezi uzdaii proti svatému Linhartu a druhý, kterýž leží na Lúží u Matky Войс ve tfidceli kopách. Actum in pleno consilio f. 3 post Epifaniam domini anno 9c XXVII tempore regiminis, ut supra, quos publicavit judicio 19, 99, 39, 4". 4. 1497, 19. ánora. Tamléz f. 76. My purgmistr a konsiclé Velikého Mésta Pr. na védomic dáváme vicin lidem, že věnce perlovy, kteryż jsá Vanék Stípa a Dar- Lora, m. j., u Máry, sestry staré Stupové, zastavili, jenž jest jej Janek od stiiebrnć hvezdy v pól osmnádctic kopě gr. vyplatil, tému2 Jankovi jsme jcj v t&ch penézích mocné piifkli a piisódili —. Act. fer. HU. ante Kathedram s. Petri. 5. 1435, 17. prosince. Rukop. à. 2099 f. 415. Prout Sigismundus, natus Wenc. Oves, successor Jacobi freni- ficis, intromisit se de domo ct instita frenificum cuisdem Jacubkonis, ut debita per eundem Jacubkonem obligata per- solveret, idem vero Sigismundus persolvere nequicns dc dictis. domo et instila condescendit Nicolao Opsiclka ct Nicolao Vysluzil, testamentariis per Jacubkonem substitutis. Acl. sabbato post Lucie. 6. 1439, 27. ledna. Rukof. ć. 90 f. 30. Sigismun- dus frenifex, natus Wenceslai dicti Owes, emit pro se, Marusska, conthorali sua, domum sitam inter domos Ni- colai Henik frenificis cx una ct Johannis dicti Rezek partc ab altera pro XXX s. gr. ct gasam jnslitam freniicum sitam circa chorum s. Leonardi inter institas Urbani ct Andree írcnificum cx utraque parte pro XXIII s. gr. iuxta taxam. proborum hominum ad hoc ex utraque parte cum scitu, consensu c! voluntate dominorum magislri ci- vium et consulum Maioris Civ. Prag. electorum ct depu- talorum erga Nicolaum Henik frenificem, commissarium bonorum Jacubconis frenificis et orphanorum ipsius, proptcr defectus predicte domus et instite. nee. non in revolu- cionem debitorum nonnullis per prefatum Jacobconern ho- minibus obligatis (sie) —. Act. fer. IIl. post Convers. s. Pauli. ® 1441, 22. ledna. Aukop. c. 2002 f. C. 0. ]o- hannes frenator dictus Svaczina cum sua uxore Dorotlica cxposuit vincam sitam in censum annuum ]1II//, str. penes vineam Tiburcii Johanni vectori de Parva Parte. — Act. dominica Adorate deum. * 1443, 14. listopadu. Zanéz f. D. [2. lidem expo- sucrunt vineain omnium censuum annuum, que vinca est locata penes vincam Tiburcii ct Perniczkonis ex ambabus partibus. Act fer. V. ante Elisabeth. S 1444, 6. prosince. Tamtéž J. E. |I. lidem veni- derunt censum L cum ll!/ gr. in vinca sua, quc situata 

Strana 190
190 1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). cst penes vineam Tiburcii cx una, cx altera penes Bla- sium pro VII'/J, s. gr. Johanni vectori de Minori Civ. Prag. Act. dominica secunda in Adventu. ® 1446, 8. ledna. Rukop. ć. 2099 f. 1061. Notum sit universis. quod ego Wenceslaus Brzezka de Zdiar, civis Mai. Civ. Pr. ac magister moncium vinearum circum Pragam ct toto in districtu Pragensi, tenore presencium coram universis publice recognosco, quomodo constitutus coram me Johannes frenator de Mai. Civ. Pr., dictus Swaczina, in propria persona una cum uxore sua legittima Dorothea non compulsi neque coacti, sed bona prehabita dcliberacione ambo manu indivisa suo, heredumque suo- rum nomine vendiderunt censum suum in vinea sua he- reditaria, videlicet L s. gr. argenteos cum Il'/j grosso, que locata est et situata ex una penes vineam Tiburcii, cx altcra vero penes vineam Blasii, Johanni vectori de Minori Civ. Prag., uxori sue Katherine, heredibus et suc- cessoribus ipsorum pro certa summa pecunie, videlicet pro VII'/, s. gr. eidem Johanni dicto Swaczina, Dorothee, uxori ipsius, in toto et plenarie cum pecunia parata per- solutis, omni eo iure, prout antefati coniuges — habue- runt --. [n cuius rei testimonium et robur sigillum ma- gistri moncium vinearum ad preces utrarumque parcium presentibus est appensum. Datum Prage a. d. MCCCCXLVI sabbato post Epiph. d. 7. 1448, 5. října. Tamtéž f. 168. Jobannes frenifex Svaczina et Dorothea emerunt domum — inter domos Nicolai Henik frenificis ex una ct Johannis Rezkonis ad trituras parte ex altera erga Zuzannam et Machnam, natas Jacobi frenificis, Nicolaum Henik et Johannem Sstern- bersky frenifices, tutores predictarum sororum per Jacobum prescriplum subordinatos, pro XXX s Act. sabbato post Francisci. * 1449, 9. ledna. Tamtéž f. I. 5. lidem vendi- dcrunt censum in vinea quondam Hynkonis, quc est lo- cata penes vineam Tiburcii cx una et una ei Perniczkonis parte ex altera — Frankoni calcariatori pro XIV s. XV gr. Act. f. V. post Epiph. © 1449, 17. zái(. Rukop. č. 2099 f. 1061. Jakož Dorota, manželka Jana Svačiny, i týž Jan táhli sú sé na X] str. vinice, Hynkovská řečené, jenž leží na Petříně mezi vinicemi Maříka pivovárníka z jedné a Mikuláše řez- nfka z strany druhé, praviece, Ze by k tymż XIII strychóm měli právo po Hynkovi, dědu též Doroty, a po Janě, jejie matce ; kterúžto vinici Vaňka, vdova Vaněčkova, po otci svém Hynkovi svrchupsaném a Havleně matce své mévSi Jankovi, synu svému, jesti vzdala. — I poctivý kněz Pelr z Počátek a opatrný Petr Zálabský z Milevic, přá- telští smlivce, — takto sú jic smluvili: Najprv aby svrchu- psaní Dorota a Jan manželé odřekli sč všeho práva svého, kteréž by jim — příslušelo a on Janck a Vaňka aby též Dorot& a Svacinovi dali — XIX k. gr. za to jich právo. Act. die b. Lamperli. 8. 1450, 4. března. Rukof. č. 2099 f. 1065. Post- quam Johannes Sswaczina domum suam sitam inter domos Johannis a trituras ab una et Nicolai Henik parte ab altera — pridem in iudicio bannito secundum ius civitatis publicavit, quod fer. Ill. in die s. Scolastice noviter pre- terita extat tentum, cui orphani pretacti in codem iudicio replicaverunt ac suam replicam libro civitatis inscripserunt, asserentes se ius melius ad ipsam domum habere racione pecuniarum jpsis non solutarum, tandem idem Swaczina — eisdem — proposuit, qualiter paratus cst pecunias tcr- mini lunc currentis solvere, dummodo sibi domum ipsam dis- brigarcnt —, dicens se iam XX s. gr.ipsis dedisse et non I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). magis, quam in X s. obligatam —. Adiecit tamen Swa- czina, quod dominus Pessico XV s. gr. habet in domo eadem prescriptas, propter quod disbrigacionem optavit. Domini — decreverunt, quod orphani prenominati si vo- lunt pecunias a Swaczina habere et tollere, domum sibi primum disbrigent —. Act. in die Translae. s. Wenc. 9. 1452, 17. června. Rukop. č. 90 f. 234. Jobannes sellator Moczihub et Katherina emerunt domum sitam in- ter domos Nicolai Henyk ex una et ad trituras parte ab altera erga Johannem Swaczina pro L s. — Act. sabbato post Viti. * 1452, 15. prosince. Rukof. ć 2002 f. M. 9. Jo- hannes sellator et Katherina emerunt vincam II str. in monte Krzizkonis erga Wenc. Rudnicky pro VII s. Act. fer. VI. ante Thome. — Idem sellator diclus Moczihub ет! vineam JI. str. in eodem monte circa eundem Wen- ceslaum pro VIII s. 10. 1456, 9. října. Rukop. č. 2105 f. 5. Martinus de Grecz Regine et Barbara emerunt — domum sitam inter domos Nicolai Henyk ex una et ad triluras parle ab altera erga Johannem sellatorem pro L s. Act. ipso die Dionisii. (R. 1458 solác( peníze gruntovní Martin, r. 1460 přijal Močihub peníze a Mathia [Kakas] sellatore, successore Martini sellatoris, et Barbara, ipsius conthorali.) ® 1473. — Tamtéž f. 333. Mathie Kakas sella- toris. 11. 1587, 15. května. Rukop. č. 2111 [. 174. Ambrož měsečník a Lucie koupili duom mezi domy cepovým a Matoušky zámečníce od Vavřince Kakasa za XXXVII'/, k. č. Act. fer. III. post Ascens. d. 12. 1548, 8. kvčtna. Rukop. č. 2117 f. 135. Simon krajčí koupil duom ležící pod uzdaři mezi domem u ce- puov řečeným a Jakubem zámečníkem obostranně od Ambrože vačkáře za 100 k.č. Act. fer. V. post Philippum et Jacobum. 18..1565, 16. května. Rukop. č. 2117 f. 339. Simon krajčí vzdal duom svuoj mezi domy Jakuba zámečníka a cepovým urozenému pánu Jiříkovi Hernštajnskému z Vel- hartic —. A pan purgmistr a páni jemu pánu domu toho příti ráčí na ten zpuosob, Ze pán ráčil jest listem pod pečetí svú připověditi, že chce — všecky poplatky a ná- ležitosti buď to k obci neb k osadě, tudíž i berně z té- hoZ domu platiti. Act. fer. III. post Stanislaum. 14. 1556, 8. srpna. Rukop. č. 2117 f. 365. Jan Ko- runa [ostružník] a Lidmila koupili duom — od p. Jifíka z Hernštajna a z Velbartic za 100 k. č. Act. fer. JI. post Martam. 15. 1602, 14. března. Rukop. č. 2205 f. 233. Ve jméno boží amen. Já Lidmila vostružníková, jinak Koru- nová, po někdy Janovi Korunovi, vostružníku, měštěnínu starožitném tohoto Star. M. Pr., věkem sešlá, jsoucí v ne- dostatku zdraví svého postavena a každé chvíli a hodiny smrti jisté na sebe očekávajíc, však ještě z daru P. Boha všemohoucího rozumu zdravého i paměti dobré požívajíc toto pořízení činím a vuoli mou poslední oznamuji tako- vou: Předně duši mou milou v ruce P. Bohu všemohou- címu poroučím, tou silnou věrou a nadějí, že ji Buoh otec nebeský v zásluhách Krista Ježíše, syna svého milého, k sobě přijíti a k ní se přiznati i mezi vyvolenými svými svatými v den posledního soudu postaviti ráčí. Tělo pak mé do země, odkavad jesti pošlo, přáteluom mým milým k poctivému pohřbu a pochování. Dále slovutnému panu Severinovi Rudnerovi z Budějovic, měštěnínu a radnímu Star. M. Pr., panu zeti mému milému, z lásky té, kterouž 

Strana 191
I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). sem k němu měla, poroučím, odkazuji a mocně po mé smrti dávám 50 k. m. do živnosti a to proto, že jest mně všelijak šetřil, opatroval a jakž nejvejše mohl, chrá- nil. P. Bůh všemohoucí rač mu toho požehnati, aby jemu z takového odkazu mého netoliko na sta ale i na tisíce v živnůstcec jeho se zlepšiti a vzrůsti mohlo.. A ktomu dva prsténky, ktei(Z by mu se líbili, aby sobě vybral, též mu poroučím, té jsoucí k němu horlivé žádosti a celé duovčěrnosti, že Alžběty, manželky své a dcery mé nejmi- lejší, v ničemž neopustí a k jinému náboženství mimo to, v kterémž jesti z mladosti vychována a vynaučena, nijakž potahovati a nutkati nebude, nýbrž, jakž jest ji za živo- bytí mého podle hojné připovědi své zanechával a zůsta- voval, tak také až do smrti její při tom zanechá a zůstaví. Za to jeho ještě jednou, druhý i po třetí pro Boha pro- sim a jemu se v tom majfc z tohoto bidnćho oudoli a plačtivého světa vykročiti, jakožto zeti mému milému pevně duovéfuji, Ze se od něho tak a nejinak slane a státi má. Potom dítkám jeho a vnukům mým s touž Alžbětou, dce- rou mou milou, zplozeným toto po mé smrti odkazuji: Vavřincovi, synu téhož pana Severina a vnuku mému kofiík jeden stříbrný pozlacený v zpuosob vořechu, prsténky dva zlatý s zalírem a šmarakem, k tomu dva dupldukáty, dvanácte nožův s stříbrnými čepičkami, groš jeden, dupl- dukát s božím umučením, s perlou a s ouškem. Item Annč, dceři a vnučce mý nejmilejší, pro tu lásku, kterouž k ní mám, poroučím pás větší stříbrný pozlacený, dva- nácle lZic větších fAádrovejch s držádky stříbrnými, koflík jeden stříbrný pozlacený, k tomu prostěradlo velký se umi miízemi a cejSku jednu s miíZí, it. dva dupldukály a dva turecký dukáty. Jtem Kateřině, druhé dcerce a a vnučce mý, dávám po smrli mé pás stříbrný s žaloudky a jabkem jedním, vše s pozlacením, tři prsténky zlatý, prostěradlo jedno s jednou mříží a druhý prostěradlo kmentovy ve tfi püli, dvanácte lZic téZ fládrovejch men- ších též s držátky stříbrnými a dva dupldukáty. To vše aby jim táž Alžbětu, dcera má milá a matka jich, až do let dospělých jejich v celosti zouplna dochovala s nápa- dem s umrlych na żivć pozuostalć a po smrli jich všech (an by je P. Bůh všemohoucí povolati ráčil) na matku jejich plným právcm a nápadem připadnouti má. Potomně mimo Lloto pořádné odkázání všeckno všudy jiné jmění mé, kteréžkoliv po mé smrli na čemkoliv a kdekoliv po- zuostane, jako duom, v němž bydlím, pod uzdaři, vedle domu Cepovic a Drabantovic obostranně ležící se všemi svršky v něm, klenotky, šatky chodícími, pernatými, vinu- tými a summou se vším všudy poroučím a mocně po mé sinrti dávám častopsané Alžbětě, dceři mé nejmilejší, pro její ke mně vždyckny ctné i chvalitebné a poslušné cho- vání — na ten a takový způsob, aby táž Alžběta, dcera má milá, byla povinna z téhož statku mého — vydati od- kazy tyto: Pavlovi Strašnickému z Vojkovic, bratru mému a ujci svému, 10 k. m. a k tomu až do smrti jeho opa- trovati. | Tolikéž k záduší Matky Boží nad louži, kdež náš pohřeb jest, 50 k. m. It. krámeček mwuoj při kostele sv. | Linharta na rohu ležící, kdež Jan Koruna, manžel muoj, živnost v řemesle zámečnickém i jinak provozoval, porou- čím k témuž záduší Linhartskému —. Ve čtvrtek po sv. Rehofi. 16. 1618, 25. ledna. Rukop. č. 2233 f, 159. V pří- tomnosti p. Ka$para Loseliusa a p. Marlina Sola z Soln- pachu, porućnikuv nad paní Alžbětou vdovou též Annou, Lorencem, Kateřinou a Scverinem, sirotky vie po — p. Severinovi Rudnerovi z Rudnperku, mé&ténínu a radním Star. M. Pr. stalo sc podle inventáře pośacovani nókte- rých klínotův a svrškův: řetízek zlatý z 80 dukátů 160 k. | I. Na Malém ndmósli (pod uzda). 191 80 gr., tolar zlatý za 10 dukátů 20 k., it. 11 dukátů 22 kop, tolarův širokých za 45 k. 86 gr., hodinky bicí na hrdlo pozlacený vc 24 k., jiné hodinky bicí vysoký 80 k., hodinky v křištálu ukazující 6 k., hodinky mosazný uka- zující v dřevě 4 k., hodinky železný malovaný s budíčem a s čtvrtmi 14 k., hodinky bicí mosazný místy pozlacený 16 k., hodinky mosazný ukazující s planetami v almárce 12 k., za patery hodinky od paní vdovy prodaný 1183 k. Na koflicich: koflik bez víka pozlacený váží 208/, lotů po 46 gr. m. počítaje, kofiík (též pozlacený s víkem, na kterým erb nebožtíka vyrytý jest, váží 84 I., lot po 45 gr. m., kollík hladký pozlacený bez víka váží 183 L., koftík též pozlacený ve způsob sklenice vážil 13'/, |., koflíček pozlacený váží 9'/; L, za 11 lžic stříbrných, místy pozlacených, které váží 32 Il. 21 kop 20 gr., 4 prstýnky zlatý za 30 k. 30 gr., summa 119 k. 35 gr. Dva sekrýtky zlatý a dvě pečeti stříbrný zanechány jsou Lorcncovi a Severinovi na památku pana otce jich. Summa všeho na penízích, za klínoty — 880 k. 41 gr. in., za dům blíž kostela sv. Ondřeje ležící p. Jiříkovi Culehnerovi prodany 2400 k. m. — (po dluzích] zůstalo 8121 k. 41 gr. m., přijde na každý díl po 624 k. 20 gr. | d. m. I poněvadž Anna, dcecra vdaná paní Alžběty Rudnerovy, již od matky na díl svůj (miino vejpravu, též od nádobí cínového) 500 k. m. na penězích přijala, pro- čež dostane se jí dodati 124 k. 20 gr. I d. Co sc pak dílüv Lorencovi, Katefiné a Severinovi nálcZejíc(ch dotýče, ty paní Alžběta, matka jich, má za sebou míli už do zrostu a let dospělých. Kleréžto díly na domě svém, v němž bydlí, pod uzdaři ležícím — pojištuje. Číslo 10. (U cepů.) 3% 1406. -- Rukop. ć. 2099 f. 3. Lidmila relicta Henslini Maroldi debet III] s. gr. Jacobo brasealori ad tres fratres pro cerevisia aput cum empta. Fer. I] post Reminiscerc. 2 1407. Rukop. č. 2099 f. 20. Nicolaus dictus Iunchfrawenhawer cecus fassus est sc perccpisse II!/, s. gr. debiti, prout ductus fuit ad domum Maroldonisse, quam tenuit in posscssionc usque huc. 1. 1494, 7. října. Rukop. &. 2099 f. [45. ln causa controversie Jankonis, successoris Rezconis, ex una ct Margaretam, conthoralem eiusdem ex allera, nec non gc- nitricem eiusdem Margarcle (?)) parte vertente cx tercia per senlenciam — pronuncciatum est taliter, quod dicta | Margaretha colabitet dicto Janconi, marito suo, cidem obedienciam et reverenciam debitam exibendo, mandantes dicto Janconi, ct eandem tractet veris atque corigat modo congruenli, prout decet in statu matrimoniali. Si autem illa in aliqua parcium parte scriptarum mandatum executum non fuerit et cum sufficienti testimonio deductum deindc corigendum per — dominos modo, quo inobedientes corrigi sunt consveti. Insuper et ipsi genitrici mandantes, ut filiam suam Margaretham in evasione a marito non fo- veat. Act. sabbato post Francisci. 2. 1445, 10. července. Rukop. &. 2099 f. 809. Jakoz jest pře a nesnáz byla mezi Ješatú, poručníkem Kateřiny Rezkové, z jedné a Janem, nimóstkem Petrovym Rezko- vým, někdy manželem Margarety, dcery svrchupsané Rez- kové, z strany druhé o diel dědičný Jaroška, syna svrchu- 

Strana 192
192 I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). psaného Pctra, kterýžto Jarošek leta svá rozomná maje nadepsané Kateřinč, babcc své, jest odkázal. A dále na- depsaná Kateřina svým kšaftem také dále Ješatovi jest odkázala, o něž jest mezi stranami nesnáz byla. I opatrní Jíra z Liskové domu, Mikuláš Košťal, Mikeš kožišník a Ondráček od červeného kříže, ubrmané mocní od stran s volí panskú s plnú mocí vydaní mezi týmaž stranoma osobně v plné radě stojícíma takovéto jsí vypověděnie učinili, aby svrchupsaný Jan již jmenovanému Ješatovi za ten všecheren diel Jaroškóv vydal X k. gr. — Také Je- šala — všechno právo to, kteréž by molil k dvoru pustému, ježto v Plzenště v Bozkově mají, nebo k jinému zboží vedle týchž kšaftuov mieti, vzdal jest nadepsanému Janovi. Act. sabbato ante Margarethe. 8. 1453, 16. března. Rukop. č. 2119 f.4!. Ve jméno božic amen. Já Jan, měštěnín St. M. Pr. od cepuov, vy- znávám -—, že ackoli z dopuštěnie božicho nemocen jsem a neduZiv na têle - najprvé činím a ustanovuji opatrné lidi pana Prokopa krajciere ad Bruncvika a Mik$e kożiś- nfka — pravé a mocné poručníky domu mého u cepuov, v němž bydlím —. Potom pak — porúčiem a rozkazuji, aby duom muoj dotčený u cepuov prodadúc i také činži od podruhuov mych niżepsanych vyberic, vydali z toho Prokopovi z Radimë, sestrenci mému, jemu2 otkazuji V k. gr. a Konstance, kuchařce mé otkazuji a otci aby vydáno bylo NI k. gr. .— a k tomu peřina zpodnie, prostěradlo jedno, podušku jednu a čtyry šlojieře, kteréž táž Kon- stanka jiż u sebe má, lak aby častopsaná Konstanka v domu mém po mé smrii bydlila a odtud nikoli hýbána nebyla, dokavadž by duom ten prodán nebyl —. Což by pak kolivěk — z statku mého zuostalo, o tom vuole má jest i tak — rozkazuji, aby to všecko s radú a vědomím mistra Jana z Rokycan chudým kněžím, pannám, vdovám neboli řemeslníkóm ve jméno božie — rozdali —. Datum fer. VI. post Gregorii anno LITI°. 4. 1454, 18. ćervna. Rukop. ć. 90 f. 228'. Nicolaus frenifex ct Dorothea e. d. ad trituras crga tutores olim Johannis Rezek pro LV s. — Act. fer. III. post Vili. 5. 1460, 21. října. Rukop. č. 2141 f. 373. Leo- nardus saponista et Dorothea, ipsius conthoralis, susce- perunt — in propria et in tuicionem suam Wenceslaum ct Gregorium, orphanos olim Nicolai frenificis, — cum XL s. gr. porcionis ipsorum hereditarie ipsis per dictum Nicolaum, patrem corum, testamentaliter delegatis et cum XX s., guas Dorothea, prefata noverca corum, ipsis non de iure, sed cx gracia supraaddidit, tali modo, quod con- juges prelibati debent orphanos circa se servare et fovere honorifice et decenter bonos mores eosdem instruendo usque ad annos ipsorum discretos devictu el amiclu con- gruis ipsis providendo sine diminucione summe pretacte, prescribentes ipsis dictas LX s. in domo sna ad trituras sila inter domos Nidrde et Matie sellatoris hincinde, nec non in instita frenificum sita inter institas Simonis de calciburna cx una et Franconis calcariatoris parte ex altera. — Act. fer. 111. Undecim milia virg. 6. 1466, 11. června. Rukop. č. 2105 f. 241. Wenc. Ze- leny et Marta c. d. erga Doroteam, conthoralem Leonardi saponiste pro CXXX s. — Act. fer. III. post Viti. lsto tamen adiuncto, quod predicta Dorothea pro mansione sua debet habere habitaculum superius, quod situm est supra cameram hospitis eiusdem domus, et usque mortem suam. Item cameram inferiorem circa gradum cum ferreo hoslio tenere debet usque ad pecunie dumtaxat totalis persolucionem. — Wenc. Zeleny et Marta emit officinam alumnis, que vulgo hut dicitur, fonlibus caldaribus, que sila est inter officinam rymeriorum ex una et Johannis I. Na Molém náměstí (pod uzdaři). Hus parle cx altera, it lancum agri in villa Przielepy dicta in quo predicta officina una cum fontibus est situata, it. omne ius, quod in ceteris officinis et notanter in offi- cina rymeriorum habuerat, erga Dorotheam, uxorem Lco- nardi saponiste, pro CLXIII1 s. gr. 7. 1473, 24. července. Rukop. ë. 2119 f. R. 7". Ve jméno bozie amen. JA VAclav Zclenÿ — od cepuov vyznäväm tiemto listem — Ze jakoż smlüvami svalebnfmi mezi mné a manżelki mi smluvenymi vymienil sem sobi CCC k. gr., ze všeho statku mého, abych je mohl — odkázati komuž by mi s& zdálo, tak vuole má — jest, — aby — man- želka má Kateřině dccři mé CC k vydala — a ostatních C kop Janovi, súkeníkovi u sv. Haštala, bratru mémo, s Petrem a Simonem, tětěnými bratřími mými z Janovic, i s Matluší, sestrú jich, s Kačkú, také sestrí mi pod Mělníkem a s Barború tudiež, bratranú mú. Ac. sabato in vig. b. Jacobi ap. 8. 1478, 27. července. Rukop. č. 2141 f. Skrze statečného rytieře pana Lukšie od červeného jelena, vzácné opatrnosti pány Jana Zajiečka, Jakuba Charamzu a Jana od červeného křieže, přátely a smlúvce od stran dole- psaných připrošené a vydané stala se jest smliva přá- telská o manželstvie svaté mezi opatrným Václavem, Ze- lený řečeným, Star. M. Pr. měštěnínem z jedné a paní Ka- teřiní, vdovú po nebozci Matéjovi kramáři z Zelezné ulice zuostali z strany druhé taková, že paní Kateřina dává po sobě jménem věna již pověděnému Václavovi, muži svému, vešken slatek svuoj movitý i nemovitý, kte- rýž nyní má neb budúcně mieti bude, nic nevymieňující ani sobě pozuostavujfci, ke jmění, držení a dědickému vládení v témž právě, v kterémž ona sama držala a vládla. Proti tomu Václav nahoře psaný odvěnil jest a zapsal a mocí této smlúvy zapisuje též vešken statek svuoj, kterýž má nebo mieti bude — Kateřině, manželce své milé ke jmění, držení, prodání, směnění, zastavení a s tím se všiem učinční, jak s svým vlastniem a dědickým, jakž by sě jí líbilo —. Z kteréhožto statku všeho tak zapsaného prve psaný Václav pozuostavuje sobě tři sta kop gr., aby jie mohl dáti neb odkázati za zdravie neb na smrtedlné posteli komuž by koli jeho vuole byla bez všeliké pře- kážky své manželky. Toto znamenitě přimínivše, jestli že by P. Buoh manżeluom předpověděným ráčil popřieti spolu děti sploditi a Kateřina Václava živností přebyla, tehdy ona s dítětem neb s dětmi spolu splozenými má a bude měti v statku muže svého pravý a celý diel mieti. Pakli by zasé P. Buoh Kateřiny prve smrtí neuchoval než Václava, tehdy statek její vešken na něho má plným právem připadnúti. Act. fer. III. post Jacobi a. LXXIII. 9. 1475. — Rukop. ć. 2105 f. 362. Domina Kathe- rina, uxor famosi Johannis dicti Hrosek de Prossowic — resignavit domum suam ad tritulas ex opposito chori s. Leonardi ac omnia bona — in hutlis, alumnis v Prziele- pich aut alias — Johanni, marito suo. — De quibus bonis reliquit pro se C s. gr. et institam mercimonialem sitam sub pretorio, ita ut ea, scilicet C s. gr. et institam posset dare aut legare, cui velit sine predicti viri sui contradiccione. Cui viceversa memoratus Johannes Hrozek, maritus eius, et pueris, quos simul genuerint, ad equalem porcionem tempore opportuno dividenda resignavit simi- liter omnia bona sua habita aut habenda. Cum hoc adiuncto, si Johannem Hrozkonem sine pueris conligat prius mori, quam Katherinam, uxorem eius, tunc medietas bonorum omrcum jn ipsam Katherinam et altera in Cristoforum, Barbaram et Martham, liberos Johannis Hrozkonis cx priore uxore genitis, dcvolvi debent. Mortua deinde Ka- therina porcionis suc mcdictas in ipsam devoluta exccptis 

Strana 193
I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). C s. et instita in Wenceslaum, filium ipsius Katherine, et liberos IIrozkonis supratactos devolvetur. Si autem con- tingat Katherinam prius mori quam Johannem Hrozkonem, tune in ipsum Johannem devolvetur omnis substancia cius prclerea, que sunt excepti. Act. sabbato die XIm. Virg. 10. 1477, 19. brezra. — Tamléž f. 384 Thomas scllator ct Johanna emerunt domui ad trjtulas aput fa- mosum Johannem Hrozek de Prossowicz pro CL s. Act. fer. MII. post. Annunc. M. V. 11. 1488, 19. ćervence. Rukop. ć. 2106 /. 238. Tho- mas scllator a tritulis — resignavit domum suam — de- coratam tritulis — Dorothce, conthorali sue. Act. sabbato ante Margarctham. 19. 1604, 12. června. Rukop. č. 2107 f. 249. Wen- ceslaus Brzezina ct Margarctha emerunt domum u cepuov a Dorothea, Wenceslai dicti Paty conthorali, et Ludmila, filia eiusdem Dorothec, pro XLV s. prag. Act. fer. IIII. ante Viti. 18. 1510, 28. zá f. Rukop. ©. 2108 f. 65. Václav Biezina s Markelń, manżelki svi, vzdali si — duom svuoj, v kterémž bydlejí, řečený u cepuov, i jiný vešken statek svuoj — Janovi sedlaïi v Nov. M. Pr. Však s túto výmienkú: Jestli Ze by nadepsaného Jana prve P. Buoh od smrti neuchoval, aby ten duom i jiný vešken statek tak vzdany na ně připadl beze všie nesnázky. A také neuchoval-li by P. Buoh od smrti prve lychż manżeluov nežli Jana, aby oni mohli z toho statku odkázati anebo dáti X k. gr. pr. komuž by chtěli. Act. fer ll. post Mauricii. 14. 1522, 28. tervna. Rukop. č. 2109 f. 241. Va- lentin Zub, kozisnfk a Markéta koupili duom, kteryZ slove u cepuov, ležící pod uzdari mezi domy Vojtěchová a Ka- kasová obostranně od Václava Březiny a od Markéty za Lx" k. pr. Act. sabbato in vig. Petri et Pauli. A již ona Březinka všecky své peníze prijtmati za ten duom má od Marty, ženy Pavla Šáleného. 1521. 15. 1525, 24. tervence. Rukop. é. 2110 f. 105. Marta, manželka Pavla Sáleného, koupila sobě, témuž Pavlovi, manželu svému, a Martinovi, vnuku svému, duom — u ce- puov — inezi domy Vavřince Kakasa *) a Vojtěchové obo- ©) Dodatkem kč. p. 11. stůjicž zde ještě tyto zprávy o Vavřincovi Kakasovi: ® 1518, 8. prosince. Rukop. č. 1129 f. 110. V té při mezi Jirá Zobálkem z jedné a Vavrú Kakasem sedlá- iem a kucharki jeho z strany druhé, kdež týž Zobálek na to se táhl a pravil: Jakož hadačka Marta sklenátka seznala, že jest sedlářka s kuchařkú k ní chodila a pro- sila, aby na ní nepravila, co se lé ztráty dotýče VII k. gr. č., kteréž praví, že sú se u něho ztratily u Kakasa a pokud jest Kakas o to k němu mluvil časem večerním a jeho „prosił aby toho do jitra zancchal a potom že je pokázal, proti tomu Kakas od své kuchařky i sám od sebe odpíraje pravil, že on sc Zobálek navracuje a vinf kuchařku mú opět a podlé toho i na mně takoví věc svésti chce, ježto já jemu ničímž povinen nejsem, nebo když jest o tu ztrátu mluvil, byl jest čas večerní, snad čtyři hodiny na noc, i toho sem jemu odložil do jitra, že sem já se pak nic doptati o jeho ztrátě nemohl, hned-li bych tím mél vinen byti. Také o to jest již soud kuchařka trpěla prvé a on měl vůli k vyššímu se právu 1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 193 stranné od Fabiana nožíře za ХПИ), К Act. fer. IT. in vig. s. Jacobi ap. 16. 1527, 12. dubna. Rukop. ć. 99 f. 250. Marta, manželka Pavla Šáleného, — dlužna X k. gr. č. osadním sv. Linharta a těch — ujišťuje na domu svém u cepuov — Act. fer. V. antc Tiburcii. 17. 1541, 2. února. Rukop. č. 2142 f T. 11. Já Marta Cepová, jsúcí od P. Boha těžkú nemocí navštívena, alc rozomu a paměti dobré užívající, činím takové poru- čenství mé vuole poslední o statku mém, kteréhož mi P. Buoh z své milosti naděliti ráčil. Předkcm a najprvé duom svuoj u cepuov, v kterémž bydlím, jakož jsem sobě moc v zápisu v knihách učiněném pozuostavila, tajž duom odkazuji Kateřině, sestřenici mé, a poroučím a dá- vám mocné po mé smrti, avšak s takovú výminkú, aby Pavla, manžela mého, do smiti dochovala. Pakli by sc spolu nemohli snésti a zbajti, teda ona Kateřina aby byla povinna vydati témuž Pavlovi, manželu mému, deset k. m. a s luože šatuov. A jiný statek, kterýž kolivěk mám, — všecken ten tajž Kateřině, sestřenici mé, mocně po- roučím a dávám. Item dluhové, kteréž jsú mi dlužní a povinní: Matouš Rukavice X kop in. za činži a což sem zah dluhy platila, ač toho více bylo, to jemu odpouštím a těch X kop aby Matouš Rukavice pomalu vyplnil — a tu v domě aby ho Kateřina do roka nechala v tom po- koji. — A jakož jsú mi byli půjčili osadní sv. Linharta XX k. m. a já jim jistotu učinila na domu, ty jsem jim dala zúplna, když věži stavěli. Stalo se tu středu na den Matky Boží hromnic I. XLI. ® 1541, 15. března. Rukop. č. 1130 f. 456. Jakož jesti vejpověď 7 práva mezi Janem Mastným, řezníkem z Ouštku, a Pavlem od cepu nalezena, aby se tej? Pavel tak podle rukojemství, v kterémž jest za Jiříka z Turnova ku právu dostání vedle dvou předešlejch a v registřích rychtářských poznamenaných rozkazuov téhož Jiříka do 2 nedělí pořad zběhlých postavil. I stojíce strany před právem a namístě Pavla od cepuov poručník, pravil jest, že sou oni se vší pilností po něm Jiříkovi se ptajíce jeho nalézti nemohli a protož jeho postaviti nemohou. Tu jest Jan Mastný vinil Pavla z toho, že jesti postavil ku právu rukojmí za nějakého Ježíka z Turnova, kterejžto Лейк dlužníkem byl jest jeho a vyupomínav nadto peníze že a 15 gr. b. odvolati, toho jest neučinil a potom jest soud jiny s Marti hadačkú měl. Na to pokázali ortel předešlého rychtáře a vajpovéd na horním ratlníze ty chvíle purgmistrem a pany ucinénd. Tu rada vypovídají: Pončvadž on Zo- balck z vzatku vinf kuchařku Kakasová a pfi tom jeho Kakasa dotýče, jako by jím tu něco obmeškáno bylo a pro tu věc nejprv měl s Martú sklendfki činiti a potom vzav jí za svědka o ten vzatek jest souzen před rychtá- tářem a tím ortelem právo neostav opět se navrátil na Martu a o to vajpověd jemu jest ta učiněna, že mu la Marta nic povinna není a po té vajpovédi s touZ ku- chařkú a s Kakasem dal se vopět v soud a toho žádným svědkem podlé práva nepokazuje, aby ta kuchařka jemu jaký vzatek učinila a ty peníze vzala anebo jím Kakasem aby tu co jemu sešlo, i z té příčiny dává se jim za právo proti němu Zobálkovi, takže tou jeho žalobou jemu po- vinni nejsi. Než poněvadž Jíra Zobálek takovú svi vše- tečnost před se vzal a již maje na lo několik rozsudkuov, na tom přestali nechtěl a zvláště poněvadž tou vajpovědí na hořejším rathúze jemu jest ukázáno, aby se po své škodě plal, i toho se nedoptav, kdo je jemu na škodu 26 

Strana 194
194 1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). I. Na Malém naměstí (pod uzdaři). jest ušel a tak on Mastný k svému přijíti nemůže. Protož |! manželka vzdala všechen díl svuoj — manželu svému. — že on rukojmě tím jemu za onoho Ježíka povinen jest, totiž že mu za rozličné věci pozuostal 16 k., méně anebo více, což by ukázati chtěl. Proti tomu na místě Pavla od cepuov mluveno, že on času předešlého o touž věc prá- vem před rychtáře jest byl přistoupil pravě, že len dluh za víno býti by měl a potom, poněvadž se vína dotýkalo, że sou před pana pergmistra podáni byli a majíce Gas k pokazování uložený Jan Mastný, puovod, že jest nestál. Nyní pak splitší to v hromadu naň opět nastupuje, ježto s tejmz Jizíkem polom jest byval i kvasívali spolu pravé, że jemu ničímž povinen není. Zádaje, aby ta pře, kdež jesti prve zašla, tu také skoncována byla. — Tu — páni — vypovídají: Poněvadž z rozkázání Jana Mastného toho se jest najíti nemohlo, aby Ježík z Turnova, za kteréhoz Pavel od cepuov rukojmí ku právu byl, měl jemu Janovi Mastnému takovouZ summu, z kteréž viní, jakožto 16 k., za sebou zadrZeti, protoZ Janovi Mastnému Pavel od ce- puov tou žalobou povinen není. — Act. fer. lll. post Reminiscere. 18. 1644, 11. prosince. Rukof. č. 2117 f. 52. Ka- teřina, někdy Sebcstiana Bastle, nyní Jakuba Bílka mlynáře učinil, maje s ními konec, na tyto se zase bez próvodu navrátil, že je to proti právu učinil. I pro tu příčinu pání jeho у svú kázeň berú. Stalo se — fer. III. Concep. Marie. ® 15922, 9. května. Rukop. č. 1129 f. 292. V té při mezi Mikulášem sedlářského řemesla tovaryšem z jedné a Vavřincem Kakasem, téhož řemesla mistrem, z strany druhé, kdež jest proti němu takovú Mikuláš vedl žalobu pravě, že by ho těmi slovy utekl, že jest z Trnavy biři- cem vyveden, a on, aby takový s sebe svedl pověst, hned se chystal do Trnavy po svědomí. A v tom že jest měl XV k. gr. č. i vzal svbě z nich V k. gr. č. a X gr. č. dal schovati Vévrovi Kakasovi a pri tom Ze jest byl nè- jaký dobrý člověk, kteréhož Mikuláš nezná, a Bartoš, téhož řemesla lovaryš. A když se již na cestu strojil, tehda ten Bnrtoš pověděl: Milý Mikuláši, já zde délati nebudu, vandroval bych s tebou i nemám peněz. A já jemu řekl, že chci za tě zltravu platiti, jediné aby to Ka- kasovi proti mysli nebylo a mně toho aby nepřičítal, že sem tě uloudil. I tak k tomu přišlo, že se mnú vandroval do Meziřiečí a tu když sme byli u toho mistra a dobrú vůli měli, tehdá ten mistr i my spolu sne vandrovali do Brna. Pak ten Bartoš k Salomúnovi mluvil, že bych já lotr byl, že mu Vávra Kakas I k. gr. č. dal, aby mne zamor- doval, a że by jemu toho polovici dáli měl, což mu dal schovati, a lo že jemu Salomún pověděl a iw je rozdělil, že on bránú jinú šel, já jinú vandroval. Proti tomu Ka- kas odpíraje pravil, Ze jest jemu nic schovati nedal, nebo nepravf, aby co on Salomún viděl, než což jest od Bar- toše slyšel, to pravil; ale Ze mu lotry dává, tomu nic neříkal. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž Mikuláš póvod ničím jest na tento čas nepokázal, aby on Vavřince K. od něho jaké peníze přijal aneb> nań navcd, aby ho Bartošem zabíti měl, než toliko jednoho svědka ukázal na věc slyšení, která by ten Bartoi jmél mluviti, i z těch příčin on Kakas na tento čas jemu tou žalobou povinen není. Act. fer. VI. post Floriani. * 1523, 24. března. Rukop. č. 1129 f. 59. (Cech- misiři a mistři i tovaryši: nožířští vinili Vavřince Kakasa sedláře z nářku cti) V té při mezi cechmistry: a mistry i tovaryši cechu nožířského z jedné a Vavřinccm Kaka- sem sedlářem z strany druhé, kdež oni cechmistři jmé- Act. fer. V. post Concept. M. V. . 19. 1640, 17. Gervence. Rukop. ć. 2117 f. 94. Simon Podmanicky a Kateřina koupili duom u cepuov ležící mezi domy Chmelovým a Ambrože vačkáře od Jakuba mlynáře a Kaleřiny m. j. za CXV k. č. Act. sabbato post Margaretham. * 1552. — Rukop. č. 100 f. 321. Jakož jistá suma, jmenovitě VIII k. č., na právě města Brpa jest po- loZena na dfl Katefiny, nékdy Scbestiana Bastle manželky, a Anny, dcery jeho, i stoje osobně v radě Jakub mlynář summu tu, kteráž na díl sirotka náleží, III k. č. ujistil a rukojmě za ní postavil Martina knichuře a Matěje sedláře. . 20. 1574, 12. srpna. Rukop. é. 2118 f. 3725. Simon Podmanický, maje z země pro potřeby své do cizí kra- jiny se odebrati, duom svuoj u cepů řečený, dvě zabrady, jednu za Horskou branou po levé straně, druhou mezi domy Jana Brzobohatého a Jana Lebedy ležící, k tomu jiný všeliký statek — dal jest Janovi a Albrechtovi, sy- nuom svým, však teprva po smrli své. — A oni — budou povinni vydati Vaclavovi Dobfenskómu, vnuku Simono- nem svým a všeho cechu Żalovali nań, Ze jest nepořád- nými slovy na jich čest a dobrú pověst sáhl, ještě se jest jim toho od nižádného nepřihodilo a v takovém nářku že se jim nezdá býti, než že prosí, aby v tom opatření byli na své poctivosti, nebo sou tak dotčeni, že více býti nemůže. Proti tomu Vávra Kakas skrze přítele svého dal mluviti, že by s ními nechtěl v žádný soud jíti ani co proti ním bráti, ač by mohl, než že jest jich hledal přátelským během a což se jemu koli přihodilo, že se pfihodilo z vopilsiví a co je mluvil, že toho nic nepa- matuje a že jich nemá než za clné a dobré lidi a neví na ně nic zlého, než tak je má za dobré, jako pan purg- mistr i páni a jiní všickni dobří lidé mají, a že je od nich byl bit a n&kolik pohlavkuov strpél, a že toho sobě nic na pomoc nebéfe a Ze těmi slovy sám i po přátelích k ním mluvil a proto v tom se ohledati nedali, žádaje též v tom za opatření. Proti lomu oni cechmistři mluvili, že sme řeči slyšeli od přátel jeho, ale od něho nic než tepruova zde a že je se ta věc dála od něho zjevně, ježto i to mezi cizí národy se může roznésti a my kdy- bychom to tak pominuli, nám by tu poctivosti nebylo. ‘Tu — páni — takto o tom nalézají: Poněvadž on Va- vřinec K. stoje před právem a slyše na se žalobu dal jest mluviti, że mluvil-lj je tak neb nemluvil, že toho nic nepamatuje, Ze jest byl opilaj a coz jest koli mluvil, Ze jest z vożralstvf. mluvil a że jest mu toho líto a 2e jest u nich, u noZffuov, z té lítosti toho bledal, aby mu to prominuli a dobrý pokoj a lásku k němu zachovali, pravě tudíž, že neví na ně nic zlého a že je má za dobré lidi, tak jako je pan purgmistr a páni i jiní dobří lidé mají, a oni nožíři, by tak nebylo, tomu sou ncodepřeli, i z těch příčin, poněvadž jest on Vavřince K. z úmyslu a svévolně jich nenaříkal a pravil i praví, Ze o nich neví, co zlého mluviti, Ze je m4 za dobré lidi, že oni nožíři mají to od něho přijítí a ten a takový nárok nemá jim všem ani žádnému z nich ke škodě ani k újmě jich cti a dobré pověsti býti nyní i na časy budúcí. Než poněvadž on Vavřinec K. netoliko peníze, ale i rozom byl propil a v tom vo- žralství takové věci se jest dopustil proti svolení obec- nímu a poctivosti městské, i z té příčiny p. purgmistr a páni jej v svú kázeň berú. Act. fer. III. in vig. Annuncc. Marie. 

Strana 195
I. Na Malém naměstí (pod uzdaři). vému, 100 k. gr. č. a Kateřině, sestře téhož Václava, tolikéž 100 k. — Act. fer. V. post Laurencii. 21. 1582, 17. září. Rukop. č. 2205 f. 52, Ve jméno Otce — jednoho pána Boha —, amen. Já Simon Podmanický mčěštěnín St. M. P., rozvažujíc sám u sebe, že život náš lidský nic jiného není než ustavičný běh k smrti —, takto o svém statečku řídím a kšaftuji. Po- něvadž jest pán Buoh ráčil též v tento morní čas rodinu mou navštíviti, toliž že jest k svý milosti svatý Albrechta a Mikuláše, syny mé, item vnučku a pravnuka i jiných přátel mejch několik prostředkem smrti z tohoto světa pojíti ráčil, protož statček svuoj všecken movitej i ne- movilej, na čemž by ten kolivčk záležel —, buďto na dluzích, na šuldpryfích, na zápisích, na svršcích, klenotích, nic ovšem nevyměňujíc, s dobrým rozmyslem svým dávám a odkazuji Janovi Podmanickému, synu mému pozuosta- lému a Václavovi, Dobřenskýmu, vnuku svému, pro jeho vždycky kec mně chování a poslušnost, též také lomu plodu, jejž Lidmila, manželka má, na ten čas pod svým srdcem nosí, dá-li mu pán Buoh na svět vyjíti a živu býti, buď on syn nebo dcera, aby bylo na místě Miku- láše, mrtvého syna mého, rovným společníkem a nápad- níkem ve všem statku mém s Janem, synem mým, a Václavem, vnukem mým, a tak aby ten všelijaký statek muoj po mé smrti rovnejm dílem na ně s nápadem z umrlého na živého plným právem připadl bez překážky všelikého člověka. A oni Jan a Václav svrchupsaní i na místě téhož plodu, jejž manželka má pod svejm srdcem nese, budou se povinní dále takto zachovati a z statku mého těmto osobám níže poznamenaným vydati: Nejprve zápis ten, kterýž sem knihami městskými na rathouze St. M. P. léta oc LXXIV při času sv. Vavřince učinil, ten změňujíc napravují a takto míti chci: Poněvadž jest mi pán Buoh tuto manželku Lidmilu po témž zápisu již uči- něném dáti ráčil a jí sem proti věnu jejímu podle práva těchto měst Pražských puol druhýho sta kop míš. obvěnil a nad to z lásky své jí Lidmilc padesate kop. míš. při- >dal, čehož vobojího i s věnem jí Lidmily, manželky mý, učiní puol třetího sta kop míš., takto o tom svou vuoli celou a dokonalou oznamuji: když by mne kolivěk pán Buoh z tohoto světa pojítí ráčil, bude moci Lidmila, manželka má, v tom statku mém tak dlouho ostati, do- kudž by ji skrze Jana a Václava, vnuka mého svrchu psaného, věno js vejpravou její, s kterouž jest se ke mně dostala, vydáno nebylo. Item též budou povinni vydati z statku mého pana Jana Bílského jinak Kumpiasa, přítele mého, synuom Václavovi aJanovi po pěti kopách gr. čes. Item Václava Srámka, přítele mého a obyvatele v městě Králové Dvoře, dcerám třem poroučím vydati po pěti kopách gr. čes., však když by k léluom svým rozumným přišly. Item Reginy, dcery někdy Jana, bratra mého, dceři, Evě též aby bylo dáno pět kop gr. čes., když by k svejm létuom přišla. Janovi pak synu někdy Jana, bratra mého, tomu se nemá nic dávati, neb což sem mu umínil z lásky po smrti mý dáti, to sem jemu již za svýho zdravýho života vykonal. Kateřině pak, někdy vnučce své a sestře Václava Dobřenskýho, kteráž byla ode mne za manželku dána Adamovi Cernerovi, pekaři na Oujezdě, to což sem jí za svýho zdravýho života z lásky dal, na tom Adam Cerner aby přestal a na více statku mého se po ní po- tahovati moci míti nemá. Z lásky křesťanské též poroučím vydati k záduší sv. Mikuláše zde v St. M. P. na světlo ke cti k chvále pánu Bohu a na vopravu chrámu Božího pět kop gr. čes. a k záduší sv. Linharta pět kop míš. A což tak tuto kolivěk komu odkazuji z lásky a z své dobré svobodné vuole, jestliže by kdo kolivěk z nich na I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 195 tom přestali nechtěl, tak míti chci a o lom poroučím, aby mu nic dáváno nebylo. A jich milostí pana purgk- mistra a pánuov svejch poníženě žádám a prosím, aby ráčili nad touto mou poslední vuolí ruku ochrannú držeti. Avšak s touto znamenitou vejminkou zavírám tento syuoj kSaft, Ze sobě moci pozůstavuji jej buď na díle neb všecken zrušiti, zmóniti, zkaziti, v nic obrátiti, jinej uči- niti —. Stalo se ten pondělí po památce svaté Lidmily létha tisicého pětistého osmdesátého druhého. K žádosti Václava Dobřenskýho a poručníkuov sirotka po Simo- novi Podmanickém pozuostalého leth nemajícího, poněvadž z strany odporu od Lidmily Podmanický jemu učiněného smlouva se stala —-, stvrzen -— v outerý před památkou sv. Filipa a Jakuba ap. B. I. p. 1586. 22. 1585, 4. dubna. Rukop. ć. 2230 f. 94. Takož jest rozepře v radě mezi Lidmilou, pozuostalou po Simo- novi Podmanickém vdovou, v odpor kšaftu téhož Simona od nf Lidmily za příčinou neopatření jejího učiněný z jedné a Janem Podmanickým, Václavem Dobřenským, nebožtíka Simona synem, též vnukem, a Kašparem Ko- řenským, Josefem Cejdlarem, poručníky Judyt, sisotka let nemajícího, dotčené Lidmily dcery s Simonem zplozené, z strany druhé, i — jsou porovnání tak, že Lidmila, vdova od toho odporu svého — jest upustila a oni Jan Podmanický atd. — jí Lidmile z statku Simonova nad 250 k. m. jménem věna připověděných i knihami pojiš- těných 400 k. m. přidati se uvolili. Act. die Ambrosii. 298. 1585, 9. dubna. Rukop. č. 1173 f. 30. V úterý po neděli Judica stal se popis věcí po Simonovi Podma- nickym pozuostalych; — toto se našlo: Duom zaplacený zcela. Předně Lidmila, manželka po něm pozuostalá, Judyt, decra sirotek, Jan, syn s prvnější manželkou, v letech do- spělých. Nahoře v komoře vedle snazhausu: na bidle kožích vlčí suknem černým pošitý, druhej kožich liščích nožin suk- nem vlčatým pošitý, jedna sukně soukenná mužská aksamitem premovaná, dva kožichy, jeden bobrový, druhý liščí černý, suknem pošitý, it. sukně ženská harasová první manželky jeho, polská sukně černá, pláštíček starej krátkej, kožíšek vlčího sukna berany podšitý, gallioty kožený, hauzkap mochejrový černý, damaškový kabátek popásní červený, dvě pouzdra luciší, dvě sedla stará s rystrunky, jedna se- kera kládní, druhá menší, tří tesáky, dva šlakhferty, dva burdíře, rapír, jeden čekan, par střevic polskejch s vo- struhami, dva visäky, hanskap šamlatový, na vokénci nůž velký s nožnicí, při něm zámček, dva soudky nakrájenýho chleba k pohodlí a potřebě budoucí. V koutě za dvéřmi zbroje přední a zadní kus, cepy vokovaný, ručnice s pou- zdrem, kotel prací s dreyfusem, sáně železný a želez a kusúv nemálo. Truhlice vod vozu a v ní šátky syna jeho nebožtíka, suknička s vejložky s spratky černými podšitá, kabátek barchanový. gallioty dvoje barchanový a soukenný. V truhle velký zelený plechem pobitý: suknička aksamí- tová suknem podšitá, suknička harasová popelatá. klobouk aksamítový, v krabici pět popelic, bobrovej obojek, pór rukávův brněných. dloubá ručnice s toulcem kostí vyklá- daná, čepice aksamílová, registra pamětní, husárek sprat- kovej, v jednom uzlu tři patuchy, jeden pacounek, 1 ubrus, 4 ručníky, šatuov vinutých jeden ubrus polskej s mřížemi, cejch tenších 7, tluščích cejch 5, cejška malá, tenký pro- stěradla tři a Lří tlušcí, koření ve čtyřech hrnkách pepře, zázvoru, šafránu, muškátových kulek a hřebíčku. V pou- zdře koflík stříbrný pozlacený s přikrývadlem ve zpuosob hrušky (oznámeno, že jest v záslavě od Wolfa Zimy kon- váře ve 80 k. m.), v pouzdře dva kofiíky jeden do dru- hého vcházející stříbrní pozlacení, v třetím pouzdře kofiíček stříbrný pozlacený s přikrývadlem, v čtvrtém pouzdře ka- 259 

Strana 196
196 I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). líšek pozlacený stříbrný, v pátém pouzdře kofiík pozla- cený stříbrný velký, item dva koflíky stříbrný, jeden z těch s přikrývadlem. V přítruhli turecký pás merkovanej, širokej, hedbávný s barvami, pouzdro a v něm šest nožův, it. zvláštně 91!/; párů nožův, páteř korálovej v zástavě, čepice aksamítová, váček velkej s zámkem a v něm truh- lička, v kteréž jest nalezeno grošuov českých starých za puol šestý kopy, 1 groš čistcovej, v přihrádce v týž truh- lici grošuov českých za XVIII gr. č., tři dudky a jeden groš český, dva grošíky s oušky a koliks rohatejch peněz, kus stříbra obrázek. V škatulce v témž váčku tři uherský zlatý a na groších po dvou českých a jiné minci rozličné za 4 k. m. a 18 gr. b. V škatulce žlutý dupldukát uher- ský zlatý, jeden prstýnek se dvěma kamínky, šedesátník jeden, grošuov českých za kopu a XVIII gr. V škatulce zelený dupldukát, 1 dukát, 1 koruna, prstýnek s hlavičkou panenskou, 8 šedesátníky, 4 dudky a koliks krejcaruov, řetěz zlatý armpantovým dílem. V měšci červeným aksa- mítovým 27 uherských zlatých, 1 dupldukát s lodičkou, 1 koruna, rejnskej zlatej, dudkuov po šesti krejcařích 49, grošuov. míš. s krejcary starými za 6 kop a 15 gr. m. podle cedulky. V pytlíku režném na tolařích summy 800 tolaruov, v druhém pytlíku na groších českých a šedcsát- nících 121 kop 30 gr. m. V měšci koženém zlatejch ah. 40 a salepurský 4 zlatý. Item v kornoutcích na rozličné minci 12k. a 18 b., v měšci koženým na gřroších českých 80 k. m. V témž měšci třihranatém na groších 13 k. 15 b. It. v krabici vokrouhlý jablko stříbrný a při něm 4 zlatý uh., pátý salepurský, druhé jablko stříbrný velký, páteř korálový s stříbrnými zrny a při něm groš stříbrnej s obrazem cís. Ferdinanda a na druhé straně lev, páteř menší korálový s zrnky stříbrnými, pří něm groš čist- covej, na něm obraz Adama a Evy, na druhé straně cru- cifix. Na tkanici rozličných troštuov s oušky a prstenov 20 kusův a mezi nimi kost akštejnová, páteř sklenej, při něm osm grošuov s oušky, na šnůrce 13 gr. s oušky větších a menších. V krabičce bílý kusů stříbrných po- zlacených od pásu 31 a kamínky červený v růžičkách, dva zlatý prsteny a kroužek stříbrný, V krabičce obzvláštní stříbra vypáleného z čepce nemnoho. V registřích v bílý kuoží svázaných tito dluhové se nacházejí poznamenaní: Na domě Melichara Leba [atd.]. Zboží do Polska po smrti jeho neb. Simona s dovolením p. purgkmistra a pánuov do města Pozňanií toto odesláno: dva sudy řezákuov a kloboukův za 2569 zl. a obzvláštně v soudečku za 80 zl. Podle těch dvou sudův jeden sud samejch řezákův do téhož města odeslán, učiní za to všecko summatim 499 zl. 20!/; kr. Mikuláš Kozka v Polště z města Biclska s tovaryšem svým dlužen pozuostává 80 zl. V druhé truh- lici šaty chodící Lidmily vdovy, v třetí truhlici cejch tenších i tluščích 16, prostěradla 2 tenký a cejška tenká, dva patuchy, košile, komžička, ubrus tenký. V trublici u luože tři kuože kozlový šmelcovaný, 6 nešmelcovaných. Luože jedno velký prostý, na něm 2 spodní peřiny a svrchní, dva polštáře, jeden z nich perný, druhej koženej, dvě prostěradla, druhé luože prázdné nízké. V též komoře jedna zbroj kalená s hemelínem, cínovýho nádobí jedna konev velká ve 12 žejdlíknov, druhá málo menší, dvě šestižejdlíkový, jedna pinetní, 4 poloupinetní, dvě žejdl(- kový, dvě půlky, jedna čtvrtka, mís větších menších 16, dvě umývadla, tři fAašky, dva talíře, jedno pouzdro talí- řův, slánka s přikrývádkem, míska, šálec, dva hrnce mě- děný do kamen, 4 kotlíky k rybám vaření, dva moždířky s paličkami, 7 baněk mosazných do lázně, tři svícny mo- sazný, z těch jeden vo třech cívkách, měděnice mosazná, lžic čístcpových 8, 2 rendlíky železný, hrnec mědený I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). k braní vody, tři pouzdra lžic dřevěných, dva koberce, jeden koberec s květy, velkej tureckej. V pouzdře skle- nička z světlého skla. Na mazhauze vedle té komory: 4 sudy nakrájenýho chleba v zpuosob pod polívku. stůl velkej, stolček s truhličkou, stolice pletená, stolice při stole, dvě almary, řebřík, sedlo turecký z čižmy i s vo- struhami. V světnici velký \uoZe, na něm šatuov perných peřina svrchní a druhá spodní, 2 polštáře, poduška, pro- stěradlo, vše s povlečením, dva stoly, židle jedna a sto- lice třínohá, svícen mosazný visutý, hrnec v kamnách mě- dený. Nahoře před světničkou stůl, dvě štoudve, 8 rožny, 2 pekáče, dva rošty. V komoře vedle toho mazhauzku dvě Iuože, jedno prázdný, na druhém dvě peřiny, dvě podušky, jeden polštář velký, dva menší, jedno prostě- radlo, vše s povlečením. V světničce stůl, stolček, biblí, hrnec v kamnách, ručnice s pouzdrem, almara k umý- vadlu, almara k nádobí cínovému, kolovrátek. Nahoře v komoře, kde syn léhá, luože, na něm dvě peřiny, 2 polštáře, jeden kožený, prostěradlo, stolice. V světničce vedle též komory: jeden stůl velkej, na něm koberec chlupatej s barvami. V dřevnicíi nahoře puol druhé hra- nice dříví. V dole v dřevnici 2 branice dříví dubového, jedna postel, putny dvě. V síní v dole v komoře dřeve- nýho nádobí nemálo, díže, vana jedna, 2 putny. V mar- šlali 2 hranice dříví, kolečko, nosidla, sudův prázdných v síní: starých kupeckých hromada. V velkým sklepě v dole v síní jedny váhy, 3 sudy, truhla za dveřmi a v ní toto se našlo: dva zámky, jeden krytej, druhej nc- krytej, 2 pláště ženský, jeden harasový, druhej soukennej, futro černý spratkový, mejdla v pytli nemálo, bouně, tři svíce na holích. V soudku kloboukův prostých 46, šle, čep mosazný. V koutě za dveřmi pila, kus plátna vosko- vaného, struhák na stromy, kratce, vidle železný, lopata, škřípec k studnici, lucerna sklená, pytlův řežných 8. Dvě zahrady, jedna za městem při Horský bráně, druhá v městě, obě dvě při též bráně ležící. 24. 1585, 16. července. Rukop. č. 2230 f. 113. V outerej po Rozeslání sv. apoštoluov stalo se podělení statku po Simonovi Podmanickém pozuostalého podle kšaftu Janovi, synu vlastnímu, Judyt, dcerce jeho let ne- mající, a Václavovi Dobřenskýmu vnuku, jim odkázaného — takové: Předně klínoty od zlata, stříbra, též trošty od staršího zlatníka pošacovaný a co peněz hotových po splacení rozličných dluhuov věřiteluom v inventáři polo- ženým a Lidmile, někdy Simona Podmanického manželce, dílu vyplněnýho věna summy 350 k. m. zuostalo, item na šuldpryfích, jimiž lidé někdy Simonovi Podmanickému povinní byli, též šatuov chodících, pernatých, nádobí cej- nového i jiného všelikého hospodářství zuostalo a se našlo, to na rovný tři podíly rozděleno a takto bráno jest: Na díl Judyt, sirotka nezletilýho, svrchudotčení po- ručníci ujali předně dva koflíčky' pozlacený, jeden [do] druhýho vcházející, kterýž váží dvě hřivny 6 lotuov tři čtvrtce (počítajíc hřivnu za 12 k. m., učiní za ně 28 k. m.), it. dva prsteny, jeden s saffrem vážící 2'!/; k., a druhej s turkusem za jednu kopu m., it. jabko stříbrný menší vážící dva loty a lot za 18 gr. bílejch, řetěz zlatý za 150 k. m., na hotové summě 2 k. m. a 40 gr. m. It. grošů starejch po desiti, velkejch 16, 4 große‘ stary s mořími nohami po pěti velkejch a jeden groß starej krále Jana za 8 krejcary. It. kalenou zbraň, zárukáví, dva tesáky, burdýř, sedlo, klamr, nebozez, rošt, rožen a jiných kusuov od železa nemnoho, it. kotel prací s drej- fusem, kotlík starý, visutý kotel, svícen o dvou cívkách, lžic dřevěných pouzdro, dva svícníky mosazný, z cejno- výho nádobí.konev velká vosmižejdlíková, druhá v šest 

Strana 197
I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). žejdlíkuov, jedna poloupinetní, Aaška v pintu, slánka jedna, 4 mísy prostřední, dvě mísky na vejce, moždíř mosazný s paličkou 15 liber vážící, toho všeho cejnovýho nádobí odvážicno 59 liber a tak jednomu každému na tři díly se dostalo. ]t. kloboukuov 23, z šatuov ložních dvě pe- řiny, dva polštáře a třetí kožencj, dvě podušky vše s po- vlečením, prostěradla tři tenký plátěnný a 6 tluščích, cejch 8, ručníky dva a ubrus jeden, z Satuov chodících sukni soukennou aksamítem premovanou, suknicku s ru- kávy šiptuchovou napřed s sprátky, kožich rudej polskej nožinami liščími podšitej, šorc harasovej černcj s živůtkem feršlatovým, doluman polský sukna černýho, futro sprát- kový černý a jeden kus futra, dvě čepice aksamítový, | jedna z nich s vejložkem sobolovým, druhá vetchá, ko- berec chlupatý, plášt kratičkej pacholecí, ten jest vydán sirotku k rozdělání. Z gruntův, z šuldpryfův a dluhův zahrada v městě položena za 250 k. m., u lzáka, syna Fejtle Vokatýho, a Hyrše, tovaryše jich, podle šuldpryfu, kterej svědčí na 1800 dluhu nedodalýho ještě 1300 k. m., u Perec Kokše Žida v Praze 970 k. m., u Abraháma Perlece Zida 80 k. m., v Novém Městě Hradišti nad Methuji na roli Ondřeje Bilinskyho ostává vyzdvihnouti gruntovních peněz 126 k. m., v témž městě na domu Danyhele Pfelouckyho 26 k. m. Z nejistych dluhüv u Baltazara Rafaela 19 k. 48 gr., u Jana Sípeckyho klo- boučníka 24 k. m, u Vincence klobouënika z Ovjezda 28 k. m., u Jana Cervenky nožíře jednu k. m, Jan Podmanický, jakožto líta mající, na svůj díl vzal: dvom, jenž slove u cepů v Star. M. Pr. ležící pod uzdaři, kterejž mu puštěn v 600 k. m., u Fejtle Vokatÿho Zida s ]zákem, synem jeho, dle Xuldpryfu, kterýž svědčí na 500 k. m, u Matěje Berana pernikáte v Lounech 444 k. m., u Jana Koudelky v Novém Městě Hradiští na gruntu ostává 481 k. m., na roli Jiříka Lanika 110 k. m., na domě Petra sládka 42 k. m., na domě Václava Tábor- skýho na Nov. M. Pr. 30 k., na domu někdy Tomáše Sedmiprstýho 28 k. 45 gr., u p. Wolfa Zimy konváře, od néhoz v zástavé koflfk nechán jest, 80 k. m. Však z toho k dílu poslednímu, kterej se Václavovi Dobřen- skému dostal, má dáti 10 k. m. Z nejistých dluhuov v mésté Vilně u Eliáše Izákovic za řezáky 683 zl. pol, učiní na kopy 54 k. m., u Sigismunda Risera, J. Mii C. kantora, 10 k. m. Na díl Václava Dobřenskýho dluhuov toto přišlo: Předně zahrada za městem, kteráž položena v summě 260 k. m., na domé Mclichara Leba peněz gruntovních 125 k. mn., u Mikuláše bečváře 4 k., u Jozefa Noska zetě Zida 143 k. 8 gr., u Fejlle Vokatÿho Zida 107 k. m., u téhož 128k. 30 gr., u rabi Synaj a Jozefa Loudy 59 k. 8 gr., v Novém Městě Hradišti nad Methuji na domě Matouše Wolhejma ostává gruntovních peněz 435 k. m., na roli Jiříka Zábřezskýho 183 k. m., na louce téhož 110 k., na domě Václava Vratislavskýho 208 k. m., na roli Jana Blažka 201 k., v Pardubicích na gruntu Jirov- skýho z Stěpanovic 80k., v Solnici Samuhel Dušík 28k., v Lounech u Matěje Berana pernikáře za med 61 k., u Jiříka Jezbery 20 k. 30 gr. Z nejistých dluhuov v městě Bflsku litevským za klobouky 68 k. 34 gr., u Simona Straky kloboučníka 26 k. m., u Matouše Kalimliky v Sol- nici 30 k. m. — Act. postridie Acgidii. 25. 1587, 22. dubna. Tamtéž /. 181. Stała se smlouva mezi — poručníky Judyt, sirotka po Simonovi Podma- nickým z jedné a Václavom Dobřenským z strany druhé, kdež jmenovaní poručníci po někdy Janovi Podmanickym v duom i v jiny statck po něm pozuostalý k ruce téliož I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 197 sirotka právem sou se zvedli. zmocnili — a — jakoż Václav Dobřenský na onen čas po smrti nadepsaného Si- mona P., když se s Janem synem a poručníky Judyt si- rotka o statek po něm pozuostalej na tři díly dělili a na podíl jeho Václava mezi jinejmi věcmi zahrada s domem | za Horskou bránou ležící se dostala, kterouž on Václav Dobřenský z lásky a z své dobré vuole Janovi Podma- nickému jest dal, a poněvadž Jan již za živobytí svého sobě k stvrzení a zapsání nepřivedl, Václav v touž za- hradu se zase po smrti jeho, jakožto již nápadem na něho přišlou právem zvedl, kterémužto zvodu poručníci laké odporovali. T na mnohé předkládání pánuov smlouvcuov takto o to vÉeckno porovnáni, že Václav Dobřenský v tom statku po Janovi Podmanickém zuostalém pravou polovici nápadem na něho přišlého má a o to s poručníky na místě sirotka rovnejm dílem děliti se mají. Však Václava oni poručníci při zahradě zouplna zuostavují, sirotku za tu zahradu 125 k. m. nad díl Václava vezmou. Act. pri- die Georgii. 26. 1587, l. kvétna. Tamléz f. 215. V pálek den sv. Filipa a Jakuba stalo se podélení o statéek pozuostalej po Janovi Podmanickém —. Poruéníci na místé Judyt ujali předně duom ležící pod uzdaři, od starodávna řečený u cepů, šacovaný v 600 k. m. [a některé pohledávky), na díl druhej Václav Dobřenský ujal zahradu za bránou Horskou ve 250 k. [a některé pohledávky]. — Act. pos- tridie Mathie ap. * 1587, 26. srpna. Rukop č. 1137. L. P. 1587 ve clvrtek po sv. Vaviinci Václav Dobřanský za tou pří- činou obeslal jest poručníky Judyt sirotka Simona Pod- manickýho, tak jakž při podělení statku po Janovi Pod- manickým pozůstalého v jednom sudu, v kterým chlib byl, do 500 k. m. jest nalezeno a on maje v tom také díl, žádal jest poručníkúv, aby jeho také oučaslna učinili, ale toho na nich obdrzeti nemobl. Protož on Zádá, aby k tomu přidržání byli, aby jemu takové spravedlnosti jeho polovici vydali. Na kteroužto žalobu poručníci oznámili: Ačkoli by nebyli povini dáti odpovčdi, pončvadž poruč- níci v žalobě jeho zejména položeni nejsou a právo jest, kdožkoli žalobu činí, tu že patrnou učiniti má, čehož tulo pochybeno jest, ale nic méné to za odpověd jemu Václa- vovi dávají, Ze oni jemu tím nejsou povinovati, že ten všecek statek po Janovi Podmanickým mezi ně jest po- dělen, tak že ten dům i s těmi dvěma sudy chleba se Judyt sirotku dostal a jemu jest vykázán. A poněvadž ta suma v tom jednom sudu jest nalezena, protož při témž sirotku zůstali má, nebo ten, kdo jí tam schovával, jináče nemínil, než že sirotku zůstati iná. Ano i on Václav Do- břanský, když měl sobě díl svůj vykázanej, koupil jest od poručníkův dříví za XX kop, ježto za V nestálo a to proto, Ze se domníval v tom dříví nějaký poklad scho- vany byti a za tou příčinou koupiv8i jej nechtěl od něho odjíti až to dříví k němu odvezeno jesi, a tak tu nadě- lení božského očekávajíc, že ho nepotkalo, oni tím vini nejsou. Pak oni v té nadéji ujali sou ten díl sirotku k ruce a poněvadž pak v témž sudu z nadělcní božskýho táž suma nalezena jest, ta k ruce témuž sirotku obrácena býti má. Proti tomu od Václava mluveno, že není žádostiv soudův, ale kdež se toho od poručníkův dokládá, že by v žalobě své poručníkův jmen vlastních nedoložil, ponč- vadž sami odpověd dávají, na to není potřebí odpovědi dávat. Druhé ví se o tom dobře, že ten statek všecek byl někdy Simona Podmanickýho a ten jest se dostal po smrti jeho Janovi Podmanickýmu, kterýž, kdyby byl o té sumě věděl, byl by ji dávno utratil. Ale poněvadž jest zůstala a ten statek jeho smlouvou — má rozdělen býti, 

Strana 198
198 I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). tchdy i díl sumy nalezený k němu přináležejí. Co se pak dotýče dříví, kdež praví, že by je tak draho koupil, do- mnívaje se tu býti nějaký poklad, i jestli to právní pří- čina, že by z domnění koupil, tehdy že jemu tou sumou povinovati nejsou, čemuž on odpírá. Než bylo naň to podáno, chce-li on takové dříví ve XX k. ujíti, Ze jemu je pustí, pakli nic, tehdy Ze oni sami k ruce sirotka jc ujíti chtějí. Proti tomu on podával jim X kop a když oni na svém stáli, i ujal je za XX kop. A to právo cito- vané k tomu se netrcfuje. Nebo ačkoli dům přišel na podíl, ale svrškové ještě všickni mezi ně rozděleni jsou nebyli. Za kterouž příčínou on povolán jsa od p. Cypri- ána Stříbrského dotázán jest, co by s tím chlebem uči- niti chtél, odpovédél, Ze proti tomu není, aby chudým Jidem do špitálu jeho rozdati neměl. Tu všedše do domu, chtěli takový chlíb z tobo jednoho soudku do velikého sudu vysypali i tu peníze nalezeny. Kdež on ihned žádal, aby mezi ně rozděleny byly, tu pan Cyprián oznámil, aby malé strpení měl, že jemu tu nemá niczhynouti, to- liko do třetího dne aby shovění učinil. Zase od poruč- níkův: Co se dotýče toho podělení chleba, praví, že jest jej chtěl chudým dáti, tomu oni odpírají, než p. Cyprián že jest to učiniti chtěl —. Tu páni — vypovídají: Po- něvadž — podělení se stalo, pod kterýmžto podélením v jednom sudu, v něm chlíb drobně skrájený byl, a ten samotny toliko a ne, co by se pfi tom více najíti mohlo, sirotku Judylh na podíl přišel, ve dvou pytlících peněz do 500 k. w. mimo všecku naději lidskou se jest našlo, z těch příčin — o ně rovným dílem se rozděliti mají. Act. fer. 4. post Bartholomei. 27. 1598, 10. prosince. Rukop. č. 2113 f. 118. M. Filip. Fabricius vzdal jest — statek svůj všelijaký — Judyt, manželce své, — zase ona Judyt vzdala jest — tejž statek Filipův, k tomu dům i jiný všelijaký statek svůj — man- želi svému. Act. fer. V. post Concept. Marie. * 16599, 28. ledna: Rukop. č. 2179 I. f. 80. Judyt, po někdy Simonovi Podmanickém pozůstalá dcera, mistra Filipa Fabriciusa manželka, přiznala se, že jsou jí Kašpar Kořenský a Josef Cejdlar, poručníci na onen čas od práva zřízení, ze všeho přijmu i vydání statku a dědictví jí po někdy Šimonovi Podmanickym, otci jejím, i n. Janovi, bratru jejím, náležitého, počet pořádný učinili. Act. pos- tridie Fabiani ct Sebastiani. 28. 1616, 28. dubna. Rwkop. č. 324 f. 478. My purgkmistr a rada, starší obecní i všecka obec Star. M. Pr., nynější i budoucí, jistcí a praví dlužnici dluhu dole- psaného, známo činíme tímto listem všem vuobec, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsme dlužní urozeným p. mistru Filipovi Fabriciusovi z Rozníeldu, J. Mti C, radé a sekretáři kanceláře České dvorské v království Českém, p. Janovi Albrechtovi z Trniče, J. Mti C. rychtáři Star. M. Pr. a inčst věnních Její Mti C. jakožto králové České hofrychtéři, a slovutnému p. Petrovi Payerovi, spolurad- nímu, poručníkům nad sirotky po dobré paměti Janovi Kryštofovi Krocínovi z Druhobejle od nás nařízeným — 1000 k. m. — Datum v sobotu den sv. Jiří. 29. 1619, 10. října. Rukop. č. 2234 f. 38. Judyt Fabri- ciusová, nemoba pro nedostatek zdraví svého v radě se osobně postaviti, —-- oznámila: Jakož jest Filip. Fabricius z Roscnfcldu, manžel její, jsouc poručníkem od někdy p. Samuele Solera z Hartenpachu — nařízený, — jinam se jest odebral — že summu [sirotčí] 825 kop m. pojistuje Da domu svém u cepii recenćm pod uzdafi ležícím, v němž bydlí. — Act. postridie s. Dionisii. I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). Číslo 9. * 1409, 16. července. Rukof. č. 2101 f. 192. Hens- Jinus Gundacker ct Enderlinus frenifex emerunt pro Annyczka orphana, olim Petri Hess frenificis, tres s. gr. erga Nicolaum Slegil pro XXVII s. quas habuit super domo Wenceslai Rot aurifabri. Act. fer. III. post Mar- garetlie. % 1411, 9. dubna. Rukop. ć. 2101 f. 270. Hens- linus Gundacker et Enderlinus frenifex resignaverunt tres s. gr. c. Anne, relicte Petri Hess frenificis, super domo olim Wenceslai Rott aurifabri. Act. fer. V. ante Penth. * 1413, 20. května. Rukop. č. 2102 f. 2. Duchco rymer e. JI s. gr. census erga Johannem frenificem pro XVII s. super domo jpsius Johannis, que fuit olim Petri frenificis, que domus sita est inter domos olim Petri Rezkonis ct Henslini Gundacker. Act. sabbato ante s. Urbani. (Ca- nullatum.) * 1418. — Rukop. č. 2099 f. 66. Consules invenerunt inter Johannem de Thabor, fratrem olim Petri Hes frenificis, ex una nec non Annam, relictam dicti Petri, et Johannem, maritum Anne. parte ex altera, prout Anna cum marito vendiderunt in domo per Petrum relicta II s. gr. census, quod ipsa relicta de cetero eandem domum obligare non debet. 1. 1498. — Tamléz f. 123. Infrascripte res sunt recepte de domo Hessonis ct conthoralis eiusdem post obitum eoram per Vilkonem a campanis: primo XLV gr., anulum aureum cum duobus monilibus, pater akBtejnovy, pluma superior, octo lintheamina, quinque cussini et tria pulvinaria, tres plume deteriores, tunica coloris lazurii, silginis III str., una securis, librum sagiminis, una cista, palium viride, mitrum, duo cantari. * 1438, 21. prosince. Rukop. č. 2099 f. 365. Ka- therina Henikowa committit, donat et resignat Nicolao hrzebikarz, compatri suo, XXX s., quas sibi reservaverat in Nicolao frenifice, videlicet ut idem Niclassius dictas XXX s. valeat — exigere — et eisdem repetitis pro se — XV s. reservare et ipsam Katherinam usque ad tem- pora vite ipsius super ipsis fovere et nutrire. Alias autem XV s. ad munus Nicolai sellatoris presentare debebit, ut ipse Katherine pro melioracione eius dictam pecuniam — elargiret. Et si aliquid post mortem cius ex dicta pecunia resultaverit, exinde Nicolaus sellator II s. ad s. Leonardum presentare tenebitur, videlicet plebano I s. et vicario I s. Item tres s. pro panno pauperibus, residuum autem Ka- therine, nate dicti Nicolai frenificis, servare tenebitur. — Act. fer. Il. ipso die s. Tome. * 1441, 8.ledna. Tamtéž f. 493. Domini in causa inter Niclassium dictum hrzebikarz de foro pullorum et et Nicolaum Henik frenificem occasione debiti — XXX s. Katherina dicte Henikowa — mandaverunt Nicolao Henik, quatenus — XV s. — Niclasio det —. Act. fer. III. ante Epiph. 2. 1448, 4. ledna. Rukop. č. 90 f. 157. Johannes sellator et Katrussa emerunt. domum contra ecclesiam s. Leonardi situatam inter domos Johannis Rezkonis *) ex una ?) Dodatkem stüjteZ zde k č. p. Petrovi Rezkovi: * 1401, 10. listopadu Rukop. č. 996 f. 45. Egidius, filius olim Hanussii Czerrer pellificis publicavit sex s. gr., pr. census super domo olim Petri Rezkonis sartoris sita ex opposito chori Leonhardi inter domos Iessconis Stupa 10. tyto zprávy 

Strana 199
1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). et Johannis a flavca statua parte ex allera erga Nicolaum Henik frenificem pro XX s. Aclum fer. V. ante Epiph. d. ® 1450, 8. prosince. Tamtéž f. 1049. Nicolaus He- nik frenifex fassus est se debitorie obligari in XX s. Isaac ludco —. Kandem summam sibi proscribendo in domo sua contra chorum ecclesie s. Leonardi situalam inter domos Mathei Spaczkonis sellatoris et Johannis Swaczina frenificis. Act. fer. III. post Nicolai. ® 1452, 21. srpna. Rukop. ë. 2141 f. 190. Stala se smlúva přátelská o svaté manželstvo skrze slovutného Přecha z Budkovic mezi Mikulášem uzdařem Henyk řeče- ným z jedné a paní Dorotá, vdov po Petrovi z Bytešky zuostalí z strany druhé takováto: Ze svrchupsaná paní Dorota přikládá a přiložila jest k témuž Mikulášovi m. svému vešken statek svyuoj, kterýmž jí pán Buoh nadéliti ráčil pod výmienkú takovúto, neuchoval-li by pán Buoh téhož Mikuláše umříeli prve nežli panie Doroty, aby ona s dětmi, kteréž s první ženú měl, i takć s těmi dětmi, kteréž by spolu měli, pravý a rovný diel měla ve všem statku —, kterýž mají neb micti budú a nápad s mrtvých aby na živé šel. Pakli by paní Dorota umřela prvé než Mikuláš, tehda ten statek veškeren má při témž Mi- kulášovi ostati. Než paní Dorota nebude moci viece od- kázati na sinrtedIné posteli neZ toliko richo své chodicic. Act. fer. II. ante Bartholomei. 3. 1452, 28. prosince. Tamléz f. 212. Wenceslaus rimer Rudnicky dictus et Aniczka emerunt domum sitam in foro fructuum inter domos ad flaveam statuam ex una et ad trituras parte ex altera crga Johannem Mocziliub sellatorem pro XXI s. Act. fer. V. post Johannis cv. 4. 1453, 5. dubna. Tamlez f. 232. Petrus calca- riator et Aniczka emerunt domuin sitam in foro crinalium — erga Wenceslaum Rudnicky pro XXIII s. — Act. fer. V. post Penthecost. 5. 1454, 13. Gervna. Tamleż f. 227. Simon Nidrda et Martha emerunt domum — erga Petrum calcariatorem pro XXX!/, s. Act. fer. V. ante Viti. cx una et olim Petri Hess frenificis parte ex alia. Quarum quatuors. gr. census sibi per Elam, olim relictam Pesslini Weiswasser, amicam suam, sunt legale, ct due s. ad ipsum post mortem Wenceslai, fratris sui, sunt devolute. — Acl. fer. V. in vigilia Martini conf. * 1402, 97. července. Rukop. č. 996 f. 59. Marcus Schotter iunior emit duas s. gr. census erga Egidium, olim Hanussii Czerrer filium, de illis sex s., quas idem Egidius habet super domo olim Petri Rezkonis sartoris sita ex opposito chori ecclesie s. Leonhardi inter domos lessconis Stupa ex una et orphanorum Petri Hess, olim frenificis, parte cx altcra —. Act. fer. llI. ante Joh. B. ® 1402,27.července. Rukop. č. 996 /. 60. Marcus Schotter senior emit unam s. gr. census erga Egidium, filium olim Ilanussii Czerrer, pro IX s. gr. de illis qua- tuor s census, quas ipse Egidius habere dinoscitur super domo olim Petri Rezek sita ex opposito choris. Leonardi inter domos lesskonis Stupa ex una et olim Petri Hes frenificis parte ex altera. — Act. fer. V. post s. Jacobi ap. * 1418, 20. kv&tna Rukop. c. 2102 f. 1. Leonhar- dus olim Petri Rezkonis sartoris filius, resignavit Kathe- rine, matri sue, omnem porcionem suam heredilariam. Act. sabbato antc Urbani. 199 I. Na Malém ndmisli (pod uzdaťi). 6. 1484, 16. nora. Rukop. c. 2119 f. X. I0. Simon řečený Idrda [testuje] obyćcjem takovymto: najprvé činí a ustanovuje Martina od bab a Václava od Záby pravé a mocné poručníky vinic svých, kteréž má, dvoru také svého v Košicřích — aby vinice prodadouce vydali na kostely sv. Linharta X k., sy. Ondřeje X k., sv. Valentina X k., chudým na sukno X k. a manželce jeho X k. Dále pak dvuor — také prodadúc aby dali ty pcnieze na kostely tyto: sv. Jakuba u Kartús, sv. Jana proti přívozu novému a sv. Vavřince rozdielem rovným. Domck pak, v něm bydlí, víno a statek jiný všecken — manželce své odkazuje —. Act. fer. ll. post Valentini. 7. 1496, 18. záif. Rukop. ć. 2107 f. 112. Adal- bertus frenifex et Katherina ewecrunt — domum in pa- rochia s. Leonardi inter domos Simonis ad flavcam sta- tuam et ad tritulas sitam utrinque a Johanne Pytlik, tunc temporis magistro civjum, cum consensu et voluntate dominorum pro XL s. — Act. fer. III. antc. Exalt. s. Crucis. ® 1522. — Rukop. č. 99 f. 131. Kateřina Voj- těšková uzdařka seznala se jest, že jest dlužna osadním sv. Linharta pět k. gr. pr. — a ujišťuje na domu svém, v němž bydlí, ležícím pod loubím i uzdařskými podle domu u cepuov. — Zaplaceno r. 1573. ® 1622. — Rukop. ë. 2109 f. 241. Kateřiny Vojtěšky uzdařky. * 1525. — Rukop. é. 2110 /. 105. Vojtěchové. * 1581. — Rukop. č. 2111 f. 9. Vojtěšky uzdaïky. ® 1536, 9. zátí. Rukop. č. 2130 f. 175. Jakoż jest. Mikuláš uzdaï obeslal Katctinu Bartosovu a vinil jest jí z toho, že jest se k statku nebožky Kateřiny Voj- těchové, manželky jeho, připověděla, nemajíc k němu žádného práva ni také spravedlnosti žádaje, aby jemu pří- čina byla oznámena, proč by se na statek jemu spraved- Jivě náležející potahovala. Proti tomu od Kateřiny Barto- šové mluveno, Ze ona k stalku po neboïce Kateïinè Voji&chové pozuostalému má spravedlivost lepi(, neili on Mikuláš aneb kdo jiný a to podle práva příbuzného, po- něvadž teta vlastní jí nebožky jest byla a on Mikuláš že jest jí nebožku opustil a z města tohoto pryč jest se vy- bral pro skutek ten, kterýž jest nad jedním člověkem vykonal a tohoto města dráhně let prázden jest byl. K tomu že jest se i osoby nějaké přidržal a s ní dítky jest měl. A poněvadž jest ji opustil a ji jest neopatroval, Ze k statku po ní pozuostalému Zádného práva jmíti nemůže, ale ta spravedlivost potracená na ni, jakožlo na tetu vlastní, kteráž s městem jest trpící, připadnúti má. — K tomu od Mikuláše mluveno, že on tomu příbuzenství neodpírá, ale aby lepší právo k statku po manželce jeho pozuostavujícímu měla jmíti, že tomu místa nedává. A on że o ten skutek již místo a konec máf. Mti králem Lud- víkem a i po témž skůtku že jesti do cechu svého ře- mesla přijat a jemu jest žádný v tom žádné překážky ne- činil. Nad to vejše, že svobodně v městě jsúc společné vzdání s manželkú svú sobě jsú učinili, přes kteréžto ona k stalku tomu žádné spravedlivosti jmíli nemůže. — Tu — páni — vypovídají: Poněvadž Mikuláš uzdař zápis vzdání společnýho, kterýž jsú s nebožkú Kateřinú, man- želkou svou, sobě učinili, jest pokázal i také některá svě- domí, kterázto seznávají, že týž Mikuláš o ten účinek, jehož jest se času předešlého dopustil, místo a konec má, z lé příčiny k témuž statku po nebožce manželce jeho ona Kateřina — práva — jmíti nemůže. Act. die Saturni post Egidium. 

Strana 200
200 I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 8. 1537, 13. září. Rukop. é. 2111 f. 182. Bartoś Chmel a Markéta. koupili duom leżici pod uzdafi mezi domy téhož Bartoše a Cepovým obostranně od Mikuláše uzdate za XXXIII k. gr. C. Však pan purgmistr a páni na ten zpuosob toho trhu jemu Bartošovi příti ráčí, aby on téhož domu k svému nepřipojoval, než aby jej opravě hospodářem opatřil a to do vánoc najprv příštích ko- nečně. Pakli by do toho času toho neučinil, tehdy pan purgmistr a páni k němu podle práva a svolení obecního se zachovati ráčí. Act. fer. V. ante Exalt. s. Crucis. 9. 1651, 9. Gervna. Rukop. &. 2117 f. 241. Jakub Dobfenskaj a Anna koupili duom ležící pod uzdaři mezi domy Cepovým a Bartoloměje Chmele od téhož Bartolo- měje Chmele za LXXX k. č. Act. fer. III. post Boni- facium. 10. 1555, 21. února. Rukop. C. 2117 f. 332. Jakub Dobřenskaj odevzdal jest — duom — Simonovi Podma- nickému a Kateřině, m. j. Však při tom to oznámeno, že týž Jakub má v témž domě byt svuoj míti i s man- želkú do roka a pakli se bude snášeti a pokojně k Si- monovi, tchánovi svému, a manželce jeho, i dále jemu bytu příti chtějí. Act. fer. V. pridie Petri cathedrati. 11. 1558, 19. října. Rukop. č. 2117 f. 421. Hanuš Hullar špendlikář a Anna koupili duom — od Simona Podmanického a Kateřiny га ХС k. č. Act. fer. III. postridie Luce ev. 12. 1559, 6. dubna. Rukoß. c. 2117 f. 430. Jan Rolk vačkář a Anna koupili duom ležící mezi domy Jakuba Chmele a Cepovým obostranně od Jana špendlikáře za XC k. č. Act. fer. II. post Ambrosium. 13. 1562, 2. dubna. Rukop. č. 2118 f. 21. Faltýn Hořčička kameník a Apollona koupili duom ležící mezi domy Cepovým a Chmelovým obostranně od Jana Roh- Ika za XCV k. &. Act. fer. Il. post Conductum | paschae (Penfze za düm prijfmali dle kvitancí: 15629 —66, Marjána, manželka Simona Podmanického, 1567 Marta kamenice, předešle Faltína Horcicky a již Filipa Pergkera zedníka manželka. 14. 1667, 6. února. Rukop. č. 2120 f. 36. (Kšaft Valentina Horčičky kameníka). Já Valentin Horčička ka- meník, soused Star. M. Pr. jsa od pána Boha všemohú- cího nemocí navštivený a nevěda, ráčí-li mi pán Buoh z ní pomoci, protož jsa ještě při paměti dobré a rozumu zdravého užívaje a nechtě tomu, aby po mé smrti, když by mne pán Buoh z tohoto svěla povolati ráčil, jaké ruoznice a nevole o statéek muoj povstati mély, takovéto pořízení činím a vuoli svý poslední oznamuji obyčejem takovýmto: Předkem Martě, manželce své, s Annou, dcerkou mou, duom můj, v kterémž bydlím se všemi svrchky a nábytky i jiný všelijaký statček můj a spravedlivost, kteráž by mi kdekoli náležela a nalezena a upsána býti mohla, jim oběma společně na rovný podíl odkazuji, však aby z toho ze všeho byly povinny dluhy všecky, kterýmiž sem koli lidem povinovat a o kterých manželka má dobrú vědomost má, zaplatiti, a přítom při všem moci sobě po- zuostavuji, jestli by mne pán Buoh pozdraviti ráčil, abych mohl a moc měl kšaft tento zrušiti a jiný podle libosti své učiniti. Stalo se ve čtvrtek den svaté Dorothy létha LXVII®. 15. 1576, 1. brezna. Rukop. ć. 2118 f. 428. Antonin Krunar sedlaÿ a Marjéna koupili duom pod uzdafi mezi domy Simona Podmanickeho a Martina sedlafe obostranné ležící od Filipa Pergkera, náměstka Faltína Horčičky, a Marty, manželky Filipovy, za 150 k. č. Act. fer. V. post I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). Mathiam. (R. 1581 platí ještě Ant. Krunar, 1583 již Mar- jána Krunarová.) 16. 1587, 11. srpna. Rukop. č. 2112 f. 267. Jan Hiller sedlař vzdal všeliký statek svůj — Marjáně, man- želce své, — zase ona Marjána vzdala jest ten tajž statek Januov, k tomu všelikú spravedlnost svú po Antonínovi, předešlém manželu jejím, na domu náležející. — Act. postridie Laurencii. 17. 1697, 9. listopadu. Rukop. č. 2113 f. 86. Jan Alet kniehař a Sabina koupili dům pod loubím mezi domy Tana Stole sedlaře a cepovým obostranně ležící od Jana Hyllera sedlaře a Marjány m. j. za 187'/; k. č. — A páni tohoto trhu jemu Janovi Aletovi dovoliti ráčili, że on dim svůj prvnější v osadě sv. Jiljí, v němž па (еп čas bydlí, do půl léta prodati povinen bude. Act. fer. II. post Leonhardi. * 1597. — Rukop. č. 2231 f. 242. Jan Alct knihař a Sabina m. přiznali se, že jsou dlužní 215 k.m. Matesovi Khratciovi, J. Mti C. kamení drahého řezáči —. * 1597, 26. listopadu. | Tawmléž. Tíž — dlužní 25 k. č. záduší kostela sv. Linharta Act. die Calixti. * 1698. — Tamléž J. 387. Tíž dlužní Dorotě Adlarcc i tomu kaZdému, komuz by tento zápis od ní pořádně knihami postoupen anebo kšaftem dán byl, 100 k.' č. na doplacení domu jich koupeného mezi domy u cepů u Jana Stola sedlaře ležící. (Zaplaceno r. 1600.) ® 1600, 28. října. Tamtéž /. 454. Tíž dlužní 100 k. č. Anně Henrychové z Cimic. (Zaplaceno r. 1607.) * 1607, 20. června. Rukop. č. 2232 f. 303. Sa- bina, po nékdy Janovi Aletovi knihaři vdova, — dlużna 100 k. č. záduší sv. Linharta. 18. 1608. — Rukop. ć. 324 f. 403. Najemnici : Mandalena Hofiechterova z Vratislavi, ta oznámila, że mó zde na zámku činiti a že jest na hotovej groś živa. 19.. 1608, 18. ledna. Rukop. č. 2232 f. 342. V pálek po sv. Stastným k žádosti Sabiny, vdovy po Janovi Ale- lynovi knihaři, stalo se porovnání mezi touž Sabinou a Jiříkem Prokopem, synem jejím z někdy Bartoloměje Prokopa, předešlého manžela jejího, zplozeným, též Janem a Martinem, syny vlastními od druhého manžela Jana Aletýna s ní splozenými a to takové : Předně že Jiříkovi Prokopovi — 200 k. m. dáti se svoluje, dále pak Janovi a Martinovi po 150 k. m. po smrti její aby vydáno bylo. A poněvadž po otci jich takměř žádného statečku nepo- zůstalo, nýbrž dluhův přes 500 od ní Sabiny dosti pracně lidem splatiti se muselo, protož té naděje jest, že na lom, což jim tak tuto odevzdává, přestanou. Werkcajg knihařský za Martinem, synem nejmladším, poněvadž se témuž ře- meslu učí, zůstati má. Číslo 8. (U modrého sloupu.) * 1401, 1. března. Rukop. č. 996 f. 32. Henslinus Gundacker emit duas s. gr. census erga Nicolaum, filium olim Hrdonii ferratoris, et Katherinam, sororcm eius, Petri pellificis dicti Kerner conthoralem, pro XV cum media s., quas habuerunt super domo olim Enderlini de Verona dicta ad solem. — Act. fer. IlI. post Reminiscere. * 1404. — Lib. erecl. VI f. 419. Adam dc Nezeticz —. Sane — Theodricus institor, magister fratrum 

Strana 201
I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). (raternitalis sacrosancti Corporis Christi, Nicolaus Gimera- wer, Petrus Percher ct ITenslinus feenifex ac Henslinus Gun- daker, cives Mai. Civ. Prag. el dicte fraternitatis consiliarii, — pro capcllano muioris allaris in ecclesia s. F,conardi dicte civitatis vel ulterius ecclesie, ad quam ipsam fraternitatem forte continget corverti titulo sub. eodem et signanter domino Nicolao fohaunis de Teczim, presbytero Pragensis dioccesis, cl ipsius successoribus dccem s. gr. monete l'ragensis census annui ct perpctui ct specialiter Themlinus frenifex et Ilenslinus Gundaker quinque sexag. gr. mo- nete Prag. census annui prcfatique. Theodricus. institor ct Nicolaus Gumerawer cl Petrus Percher cum aliis fratribus de ipsorum fraternitate. cxistentibus alias quinque s. gr. honorabilis viri, domini Johannis, plebani ecclesie s. Leo- nardi predicte coram nobis personaliter conslituti acce- dente. speciali consensu. dederunt - - super dotibus — ac locis infrascriptis, primo «uas s. supcr instila Leonardi frenilicis sila ex opposito domus dicti Temlini inter institis Peche frenificis ex una ct Marssonis Ssatka parle cx allera, ilem unam s. de el super instila frenificis dicli Peche penes domum ipsius leche et iuxta institam [eo- nardi frenificis antedicti et hoc in dicta Mai. Civ. Prag. sitam cl siluatam. Item super domo Andree linicide in Nova Civ. Prag. sila inter domos Andree pellificis et olim Wenceslai ITuczuk. in. Opathowicz unam s. super maccello carnium Johannis, filii. Pesslini. carnificis, inter maecella. Wenceslai ct predieli: Pesslini ex uua. et. Weli- konis Grossil parle ex altera. decimo a fine. intrando in prediela Mai, Civ. Prag. unum s., it. super domo relicte Przibe supra Wolframum in dicta Nova Civ. Pr. unam =, it. super domo Nicolai pellifi Michaelem in Opathowiez triginta. grossos, it. super domo Marziconis ltem is prope s dieti. Napalicze unam s. euni quatuor grossis. ltem in domo Ulmanni: dicti Tulinger ex opposito Hlussconis. scptiraginta qninque pr ib, in domo Menslini pannilicis in l'orzicez prope valvam Antique. Civ. Pr. unam s. cum quattuor gr. -- per dictum. domiuum Nicolaum cl ipsius. successores — percipiendos. ]us aulem patronatus. capellanie — ad predictum. —| Tomlinum, | Dovotheam, | ipsius. conthoralem, quamdiu. vitam duxerint in. humanis, nec non. magistrum ct quattuor. consiliarios. fraternitatis memoraie, qui fucrint pro tempore, spectabit..— Ha tamen. quod. ipse Thomlinus се! Dorothea primam vocem in presentacione, quamdiu vixerint, obtincant. ® 1418, 4. dnora. Aukop. c. 210L [. 339. TMens- linus Gundaker cmit pro se, pro Mathia, Ursula ct Dar- bara pueris suis, IX s. XII. gr. c. erga Purkardum de Aldemburg pro XC s. videliect. super domo Laurencii iudicis curie Ill marcas gr, lll ^. super domo Lyskonis cultellatoris, 1 s. super domo Hantus Vasolt, | s. super domo Thome cultellatoris ct | s. super domo Elblini Ka- cenjeger. AcL. sabbato post Purif. |. 1413, 2. listopadu. Rukop. č. 992 f. 142. In gotes namen amen, Ich Hensil Gundacker, burger der Grossern Stat zu Prage, bekenne offenlichen uud tu kunt mit disem briffe allen den, dic in sehen oder horen lesen, das ich allein mit cranckem leibe, doch mit guter redlicher vornunfit und. rechter wissen mein leztes ge- schefte von allen meinen guten, dic mir der almechtig gol von seinen gnaden vorlihen hat, dcn worten das cewischen meinen freunden und nachkonien dorumb noch meinen tode kein krige oder widerwerlikcit ich geschee noch entstee, tun ich schicke und schafíe in der masse, als hernach begriffen ist: Von ersten so mache und secze ich mcines gescheftes vorweser und furmunde meiner kinder die erbern wanne Leutl czwirner, Henreich Sach- I. Na Malém ndmésti (pod uzdafi). 201 senfelt und Ludwig. Sclirol, auch burgen der cgenanten Stat zu. Prage, mein besunder liben frcunde, das sic dicz mein geschefte also volenden und volfuren und auch meinen kindern mit hulffe und rate (rewlichen beysleen und geholfen sein, als ich ym des sunderlichen wol (trawe und gelaubc. | Doch mit sulcher crafft und macht, das ir iezlicher bey scinem gesunden lcibe oder an scinem tod- belle cin andern gescheftman an sein stat seczen und kysen mag. Und wer sache, das ir cyner also abging von diser werlde, also das cr kein andern gescheftman an sein slat nicht gekoren helte, denne so mugen die an- deren lebendigen. geschefflleute cin anderen gescheffunan in des toden slat zu in seczen und kysen, als offle des not geschicht. Noch dem so schaffe ich noch meinen tode dem Niclas, meinen sun, zu den hundert und czweyn- czig schok grosser, dic ich im vor zu seinem erbteyle gcben habe, sechs schok grosser czinses, die ich habe auft den nachgeschriben hewsern, doch mit sulcher under- scheidenheit, als hernach begriffen ist. Item auff dem hawse des Lysken mesrers drey schok gr. das gelegen ist in der mesrergasse czwischen den liewsern des Vasolt mesrer von cinem teile und des Cunczen Ilertenfels von dem anderen teile. Item cyn schok grosser. aff. dessclben Vasolt haws. ltem. eyn. sehok gr. auff dem hawse des Thomel mesrers von Newenhaus, das gelegen ist aldo bey des Vasolez baws in der mesrergasse. Und eyn schok gr. auf dein hawse des Elbil Kaczenjeger, das gelegen ist ezwisckhen deu lewsero elwenn des Herman Poppls von cinent teil: und des Cunezen Fiehlenstein von dem un- Чего teyle. Und domit sal denne derselb Niclas, mein sun, von ander meinen kynderen und gulern ganz undo sar gesandect und geleilt sein. Doch sunder- lichen. wii! teh und schańe. das derselb Niclas, mein sun, keinen gewalt noch macht haben sal dic ege- nante xechs schok grosser cezinses vortkanflen oder die cupfeemdeu in Leiner weys, sunder diselben ezinse sullen noch scinent tode auiŸ seine. kynier, die er lassen wurde, pevallen. lyes ev aber kein. kynde noch im, so sullen diselben wider auff dic andern. meine kynder gevallen; dornuch so schicke. und schaffe ich noch meinem tode den andern meinen dreyen kyndern, die nicht ir jure haben, Mathes, Ursula uud. Barbara, incin. haws, do ich ynnen wone, gelegen aulf dem Krenczhnarkt, auch alle meine czinse, die ich habe. Auch «lorezu schaffe ich yn alle andere mcine puter czu gleichem teyie under sie czu teylen. Und sunderlichen wil ich und ist mein. mey- nunge, das dicsclben meine drey kynder fraw Barbara, etwenn des Rcichil cramers wilcb, bey ir halden sal in den kesten, bys das sie czu iren jaren kommen und sal die trewlichen czyben czu den pesten als ich ir trawe und gelaube. Dovon sullen ir mein geschefitleute tun, was czimleich und pillcich ist. und. das noch iren trewen erkcnnen werden. Und wenn das were, das dicselb frawe Barbara ubgiug von diser wcrlde, ec das diselben mcinc kynder czu ircu jaren komen weren, oder das sie dic- selben meine kynder nicht lenger bcy ir halden wolde, denne so sullen mein obgenannte gescheltlente sich der- sclben meiner dreyer kynder cyns, das nicht scin jare hat, cer abging von diser werlde, denn es czu seinen eclichen. jaren. kommen were, denne so wil ich und schaffe, das sein leyl an. die andern. mein. cezwey leben- dige kynder, die nicht ire jarc haben, mit vollem rechten sal gevallen. Auch wil ich und schalïe, wer sache, das derselben anciner dreyer kynder czweyc cer abgingen von diser werlde, denn sie czu iren eelichen jaren komen wcren, denne so wil ich und scha(fe, das mein geschett- 26 czinse 

Strana 202
202 I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). leute von derselben czweycr kynder toden teyle czehen schok gr. czinses kauffen sullepn, domit sie denne tun sullen, als ych yn das auff ire trewe und gewissen sunder- lichen. enpfohlen habe und des genczlichco wol trawe und gelaubc. Gyngen aber dieselben meine dreye kynder alle eer abe von diser werlde, denn sic czu iren celichen jaren komen wéren, denne so wil ich, das von sulchen gutern, dic mein kynder angepurct haben, funffczig schok gr. auff die kinder des vorgenanten Niclas, meines sunes, gevallen sullen. Dorumb sullen in mein gescheftleute czins gauffen und derselb Niclas, ir vater, sal kein стай, noch macht haben. sulche czinse vorkauffcn oder dic enpfremden in keiner weys. Wer aber sache, das er denne czu derselben czcyt kein kynde hette, denne so sullen dieselben funficzig schok gr. mit sampt allen an- dern uberigen gutern, die noch tode derselben meiner kynder beliben weren, an mein gescheftleute mit vollen rechten gcvalen, domit sie denne tun sullen, als ich in das auff ire trewe und gewisen sunderlichen empfohlen habe und des genczlichen wol trawe und gelaube. Czum lezten wil ich und ist mein gancze meynunge und willen, das mein gescheftleute denselben meinen kyndern, wenn sie czu iren jaren kommen, noch keinen andern meinen freunde von aller sulcher guter wegen, die ich meinen kindern lassen werde, wie sie die handeln oder domit | tun werden, dovon keinerley rechnunge tun, noch halden sullen, werder in geistlichem noch in werntlichem gerichie in keiner weis. Wenn auch dis mein gescheflte in iren crben und gutern gancz und gar unschedlich sein sal und keinen schaden bryngen, wann ich in genczlichen wol trawe und gelaube. Des czu cinem geczeugnusse so haben die weysen manne Jurg Sinye rychter, Veyt Rakonyk und Wernczlaw Stupa, gesworen burger und schefen der obgenanten Stat czu Prage irc. sigele durch meiner bectc willen an den briffe gchangen. Der geben ist czu Prage nach Cristi gepurt victczehenhundert jar und dornach in dem dreyczehendem jare am nechsten donerstage noch Allerheiligen tage. ® 1416, 28. března. Rukop. č. 2102 f. 84. Nico- laus Gundaker emit VI s. c. crga Henslinum Gundacker, patrem sium, pro XLVIII s. videlicct III s. super domo Lisconis cultellatoris, il. super domo Hanussii Va- solt I. s., it. I s. super domo olim Tomlini de Nova Domo cultellatoris et super domo olim Elblini Kaczen- jeger 1 s. Act. fer. V. anle Penthecost. © 1436. 18. dubna. Rwkop. č. 2099 j. 422. Jo- hannes marssalek ct Erasimus a clavibus pro parte Bar- bare conthoralis Georgii de domo Zajieczkonis, cx una, Andreas Raz et Joh. Rezck pro parte Martini Constantsky et Elisabeth, uxoris ipsius, ex altera arbitri et amicabiles compositores ct Laurencius Babka, supremus superarbiter a parti us predicts deputati occasione pallii nigri de axamilo pcllicio dorsino subduclo, duorum Jintheaminum, joppule ct dotalicii, prout predicta Elisabeth post natam suam fratri dicte Barbare dare debuit, pro quo inter ipsos controversia vertebatur, huiuscemodi pronuncciacionem fecerunt, quod Martinus et Elisabeth Barbare dictum pal- lium restituant. cum !l'/ s. gr. Act. fer. V. post Penth. 2. 1448, 26. února. Rukop. č. 90 f. 78. Johannes, natus Benessii pistoris, ct Margaretha, conthoralis sua, ct Martlia, socrus sua, emerunt domum ad flavcam statuam dictam, que sita cst in foro crinalium inter domos orpha- norum Martini Nosek cx una et Nicolai Henik frenificis parte ex altera erga Martinum. Constansky pro XLVII s. Act. fer. DI. post Mathei ap. I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 9. 1469, 29. srpna. Rukop. č. 2105 f. 283. Johan- nes sellator dictus Moczihub et Katherina emerunt domum inter frenifices ad flavcam statuam inter domos Jacobi frenificis et Simonis Nidrda parte cxutrague situatam aput Margaretam viduam pro LXXX s. — isto adiuncto, quod memorata Margareta camera et coco in estuario, quibus nune utitur, calore cstuarii et jgne pro coquendis cibis nti debet, usque vita ei suppetat. Act. in die Decol. s. Johannis B. 4. 1485, 9. července. Rukop. č. 2106 f. 159'. Si- mon frenifex et Anna emerunt domum nd (laveam statuam inter domos Marthe, relicte olim Symonis Nidrde, et Ni- colai Radda partc ex utraque erga Katherinam, relictam olim Johannis Moczihub scellatoris, pro LX s. gr. prag. Act. sabbato post Kyliani. b. 1514, 22. února. Rukop. č. 2108 f. 135. Ondřej sedlář a Marta koupili duom mezi domy Jakuba zámečníka a Vojtěcha uzdaře od 'Simka uzdaře za LXXXV k. gr. pr. Act. fer. Ill. ante Mathic. 6. 1581, 7. prosince. Ruhop. č. 2111 f. 9. Bartoš Chmel a Markéta koupili duom ležící mezi domy Vojtěšky uzdarky a Vaclava krajciho od Ondfcje sedlafe za XCII'/; k. č. Act. fer. V. post Nicolai. * 1551, 19. listopadu. Rukof. č. 100 f. 316. V stfedu po obrácení sv. Pavla na víru stal se jest účet mezi uro- zenými vladykami p. Duchkem Chmeléřem z Semechova, prymasem Star. M. Pr., a mistrem Tomášem z Javořice, pergkmistrem, jakožto poručníky sirotkuov po někdy Ja- kubovi uzdaři pozuostalých, z jedné a Janem a Lidmilou, týmiž sirotky z strany druhé a to o náklady, kteréž jsou poručníci od smrti otce jich až do leta tohoto na ně či- nili. | I našlo se toho všeho nákladu na oba dva sirotky LV] k. LVI] gr. m., z kteréžto sumy na díl Jannov přišlo XVIII k. L gr. m. a na Lidmilu XXXVIII k. VIII gr. m. A tíž sirotci měli jsú za pp. poručníky, jakž z kšaftu někdy otce jich se našlo, DCCIIIIk. VIII gr. m. a od kněze Silvestra přijali 111 k. XXX gr.. takže učiní vší sumy jim náležité DCCVII k. XXXVIII gr. m. A to hned jest tu — od pp. poručníkuov vyčlen a vydán. Kterýž díl ona Lidmila s manželem svým Bartolomějem Chmelem přjjavší jest jim poděkovala — 1651. Bartolo- mej Chmel s Lidmilou m. priznali se, že jsú přijali CCCXXXV k. m. dílu otcovského náležejícího neboZt(kovi Janovi, synu Jakuba uzdaře a bratru Lidmily. Act. fer. V. die Elizabeth. 7. 1566, 15. listopadu. Rwkop. č. 2118 jf. 148. Martin Hyl&er sedlář a Lidmila koupili duom Chmelovsky u modrého slúpa řečený mezi domem Ondřeje Hanka a Valentína zedníka obostranně ležící od Zikmunda Plzen- ského a Kateřiny m. j. i na místě Markéty, pozuostalého sirotka po někdy Jakubovi Chmelovi, za 205 k. 6. Act. fer. VI. post Biriccium. 8. 1584, 16. brezna. Rukof. č. 1136 f. 85. L.. 1688 ve čtvrtek po památce sv. Jiljí Ondřej sedlář na místě Anny, manželky své, obeslav ku právu Annu, pozuostalou vdovu po někdy Martinovi Hylšnarovi, příčinu toho ozná- mil, že Annu pastorkyní této Anny za manželku sobě pojal a též manželce jeho že po Martinovi, otci jejím, duom, v němž tuto Anna, macecha její, bydlí, jakožto pravé dědičce náleží. Protož žádá, aby ona macecha z toho domu se pohnula a jí ho postoupila. Proti tomu od Anny Hylšnarové sedlářky za odpověď dáno, aby tu jakou spravedlnost na tom domě Anna, pastorkyně její a manželka toholo Ondřeje, měla a ona z domu se po- hnouti povinna byla, tomu zjevně a patrně odpírá. Neb 

Strana 203
1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). když se k tomu přijde, ukáže, že Martin H., někdy manžel její, jí slatek knihami jest zadal. Na to Ondřej mluviti poru&il, Ze Martin ten duom sobé, Lidmile, man- želce své a dětem svým koupil a tak potom neměl činiti společního vzdání s druhou manželkou na ublížení Anny, dcerky své, spravedlnosti její a nápadu jejího. Zase od Anny H. mluveno, že otec má moc statkem vládnouti a Anna, pastorkyné jejf, dosti odtud svrSkü pobrala. — Anna Andresová, puovod, dala Gísti koupení domu a k tomu mluviti : Jest ukázáno. Ze nebožtík otec této Anny koupiv duom zapsal jej manželce a dědicuom svým a teď svědky provedeno jest, že ona Andresová vlastní dcera jeho Martina jest. Právo pak přečtěné (F. g.) ukazuje, Ze statek těch, kteříž bez pořízení z světa scházejí, jakož tolikóż olec její Marlin bez pořízení jest umřel, na nej- bližší přátely připadá. Proti lomu od Anny H. obviněné: Domnívá se Anna, pastorkyné jejf, Ze jí ona povinna bude hned z domu vystoupiti, ale mnoho se jí ještě ne- dostává ; což se ukáže, proč není povinna jí domu ani jiného slatku postoupiti. A że tato Anna, pastorkyně její, k tomu statku nemá sama práva, davši čísti společné zadání stat- kuov doložila: Co jest před scbe vzala, jest rozumíno, věda ona o tom společném vzdání, s jakými výminkami jest učiněno, směla jest nastoupiti a o to usilovati. Aby tuto Annu, někdy manželku Martina H. i s sirotkem Ja- kubem s ním Martinem splozeným a po něm živým po- zuostalým o spravedlnost jejich připravila, znaje to dobře, že jí a sirotku jejím v tom statku více náleží, nežli jí, pastorkyní její, a tak na věc cizí, chtěje sama ten všecken slatek míli, nastupuje, tudy v pokutu zmatku podle práva С. 7, 11. jest upadla. A podle společného vzdání slyšáno, že ten duom jí byl Hylšnarové a synu jejího s Martinem splozenému náleží. Nad to vejše, byť jí Anně Andresové v tom statku co bylo náleželo, ona takový díl svůj od otec za Zivobytu jeho jest vzala, o čemž při žalobě zininky neučinila, toho tak proti právu zatajiti nemaje. Ze Auna Andresoví hned z pocátku usilovala ji Annu H. s sirotkem jejím o spravedlnost jim v tom statku nále- žitou připravili, neoznámivše o lom, co prve napřed vzala, ani o tom sirotku pozuostalém, kterýž tak dobře vlastní syn Martina jest, jako Anna Anudresová. AnobrZ pti dání odpovědi na žalobu směla dáti mluviti, Ze o žádným sirolku neví, a tak by pankharta z něho učiniti chtěla, jsoucí on vlastní bratr její. Od Auny Andresové: Nikdyž od toho nebyla, jestli že by Anna, macecha její, ukázala, co by jí a synu jejímu náleželo, aby jim vydáno býti nemělo. A poněvadž duom ten od otce a matky jí Anny jest koupen a ona laké do společného vzdání pojata jest, protož ona lepší nebo přední právo k témuž domu má, nelli Anna, macecha její. — Tu páni — vypovídají: PonévadZ Anna Andr. podle Zaloby své toho jest nepro- vedla, aby duom po Martinovi H. jí samé náležeti a Anna, macecha jeji, se ji z toho domu pohnouti měla, nybrZ to se nachází, že vzdávaje statek Martin: Anně, manželce své, to společné zadání tak dobře na dítky s touto Annou jako s první manželkou zplozené jest vztáhl. Z těch příčin — statek po někdy Martinovi H. na tři díly jíti má s tím doložením, co jest Anna Andr. napřed vzala, lo aby zase nebo do toho statku vnésti anebo sobě to na dílu svém poraziti byla povinna. Act. fer. 6. post Lactarc. 9. 1584, 15. května, Rukop. č. 2230 f. 59. Jakož po smrti Martina ITylSnara sedlâfe duom pod uzdaïi mezi domy Ondřeje Hanka krajčího a někdy Antonína sedláře obostranně ležící i jiný všeliký statek třem osobám na rovný díly, totižto Anně, manželce jeho, jeden, Jakubovi, 1. Na Malém udmésli (pod uzdati). 203 4 synu jeho s ní Annou zplozenému, druhý a třetí díl Anně, dceři jeho Martina s první manželkou splozené, jistým rozsudkem jest přivlastněn — dotčený duom i jiný statek položen jest v 443 k. 18 gr. m., však že se dluhuov po nebožtíkovi Martinovi našlo 81 k. 80 gr., zuostalo Gistć summy 361 k. 48 gr., dostalo se každému po 120 k. 36 gr. m. Takový pak duom — Anna, někdy Martina Hylšnera a nyní Jana stola sedláře manželka, s dovolením pánův jest ujala —. Act. v outerý po neděli Exaudi. ® 1608. — Rukop. è. 324 f. 403. Pokojnfci: Jan HilSar, desátník, Bart. Holárck rukavienfk, Jan Valentin vinat. 10. 1620, 12. kvétna. Rukop. ë. 2114 f. 266. Jan Stohl sedlář nemoha pro nedostatek zdraví svého v radě osobně se postaviti; před p. Janem Kuklou a p. Alexan- drem Rumpálem z Kundralic z rady s Jakubem Stangem z Labétína písafem k nému, jakožto k nemocnému vy- slaným, oznámil — že jest vzdal dům svůj, v němž bydlí, pod uzdaří mezi domy Hankovÿm a Sobiny kniharky obostranně ležící i jiný statek svůj Zuzaně Behmové a Justiné Ciburtové, dcerám svym vlastním a vždycky po- slušným —. Však při tom aby povinny byly po smrtí jeho vydati Jakubovi Hylšarovi, pastorku jeho, kterýž ná- ležitě odbyt jest, X k. Act. fer. II. post Jubilate. Číslo 7. (U hiebenû, u hřebene.) 1. 1452. 16. listopadu. Rukop. č. 2099 /. 1071. Jakoż nebožčík Duchek, syn někdy Martinóv Noskuov, uzdařuov, jsa z dopusténie bozieho u BuStévsi ranén, ale proto zdravého požívaje rozumu, diel svój dědičný a otcovský, na něho po otci jeho příslušející, kšaftoval a odkázal jest Potrovi. pekaři z Podžidie, dědoví svému, na tom statku a zboží, kteréž s Ješkem, bratrem svým, po otci jich jim ostalo jest. Z kter6hoZto diclu Petr jiZ psany Ješka svrchu- psaného nařekl jest a právem na něho sahal. 1 opatrní Mařík od hřebene proti Tajnu a Bernard od Sampsona, sinlúvce přátelští obapolně a dobrovolně od týchž stran k rozdělení a mezi nimi té pře k dokonání prošeni i po- žádání jsíce, majíce najprv od obojích plnú moc i od pánóv povolenic, vyslyševše také oboje strany — zaru- čivše též strany pod L. k. gr. a té pře ztracením na zdrženic výpovědi jich takovéto: Najprvé aby Ješek již psaný za ten veškeren oddicl nebožec Duchkóv postúpil Petrovi: svrchupsanému toho domu u hřebenóv, v němž sedí, na Ovocném trhu položeného mezi domy u rakuov z jedné a u modrého shípa z strany druhé, holého to- liko —. Dále vypověděli sú: Jakož Ješek pronajal jest pivnici v témZ domu za ll k. gr., aby Petr ty dvě Корё sobě vzal. ltem jakož Petr byl jest dlužen dvě kopě Ješ- kovi, lakovy dluh aby pominul. Item coż by koliv bylo dluhuov řádně okázaných, jimiž by Duchek nebożcik komu byl vinnovat, takové dluhy Petr již psaný aby pod- stúpil a sám jich.odbyval. It. ten dlub, kteryZ na Fiolkovi po Ondráškovi uzdáři, otci téhož Fiolky, poručníku Ješ- kovu a Duchkovu Martinem Noskem, jich otecm, učině- nému, ostal jest, toho Ješek aby sobě k své ruce dobý- val —. Najposléz vyrčeno jest, aby ten duom Pezoltovský řečený s jeho měštíštcm, jenž leží na Ovocném trhu na rohu proti múřenínóm, ostal i s jiným statkem při Ješ- kovi a jcho dédiciech. — Act. fer. IT. post Briccii. 2. 1451. 18. května. Rukop. č. 90 /. 250. Johannes canulator et Dorothca cmer'unt domum ad pectines diclam 26° 

Strana 204
204 I. Na Malém ndmésli (pod uzdari). crga Petrum pistorem, genitorem Dorothee prefate, pro XL s. Act. fer. V. ante Sophie. 8. 1452, 6. kvétna. Rukop. ¢. 90 f. 230. Wen- ceslaus Rudnicky rimer et Aniczka emerunt domum ad pectines diclam crga Johannem canulatorem pro XLII s. Act. sabbato ante Stanislai. 4. 1455, 17. dubna. Rukof. ¢. 2105. f. 36. Ur- banus frenifex et Marta emerunt domam ad pcctinem diclam inter domos ad cancros ct ad flavcam statuam hincinde crga Wenc. Rudnicky pro LXX s. Act. fer. V. post Cond. Pasche. b. 1468, 21. srpna. Rukof. c. 2141 f. 300. Urbanus frenifex, commissarius Procopii, nati Mauricii Kostelak, el Marla, ipsius conthoralis, susceperunt ad sce dictum Procopium cum XVII s. gr. porcionis sue hercditaric, quem circa se scrvare et fovere tenentur. — Act. fer. JI. anle. Bartholomci. 6. 1468, 26. ledna. Rukop. ¢. 2119 f. O. 1I. Ve jméno bozic amen. J& Urban uzdat — vyznávám tiemto listem, że ačkoli z dopusténie bozicho nemocen jsem — Ze duom muoj, v ném bydlím, a podle toho i vSeckcren statek inuoj — dal sem — Kubikovi, synu mému. — Act. fer. Ill. post Convers. s. Pauli. 7. 1469, 7. listopadu. Rukop. ć. 2105 f. 230. Ma- thias sartor ct Margarcla emerunt domuin inter frenifices ad peclinem inter domos Viti Zalecky ct Johannis Moczi- hub hincinde situatam aput Jacobum, filium Urbani freni- licis, pro XC s. Act. fer. JI. ante Martini. 8. 1484, 4. září. RNukop. 6. 2106 f. I41. Nico: laus. Radda. dictus et. Katherina. einerunt. domum ad pec- lines. aput. Mathiam Suchmel sartorein. pro. LXV s. gr. prag. Acl. sabbato post Egidii. 9. 1507, 6. prosince. Rukop. ©. 2108 J. II. Kalhe- rina. Radowa resignavit domum suam sub frenificibus sitam, quam. inhabitat, Audrec, filio suo. Act. fer. 11. dic Nicolai. 10. 1509, 21. února. Rukop. č. 2108 f. 31. Jaco- bus 'ator emit domum sub frenificibus intcr. domos Si: monis frcnificis cl Jacobi Sokol dicti sitam ab Andrea [sutore], filio olim Radonis, pro LXX s. prag. Act. fer. 11. post Valentini. Jacobus serator resignavit. domum suaim noviter emptam — Katherine, conthorali sue. lod. dic. 11. 1527, 14. října. Rukop. č 2110 f. 230. Václav Ilanek krajčí koupil duom ležící pod uzdaři: někdy Jakuba Rady zámečníka mezi domy Ondřeje sedlaře a u rakuov obostranné od úředníkuov šestipanských za LXXX k. c. Act. die Kalixti pape. 12. 1548, 14.i(jna. Rukop. č. 2117 f. 154. Václav Hanck krajéf vzdal jest -- duom i jiný všicek statek Annč, manželce své. Act. fer. III. post Elizabctam. 18. 1562 17.srpna. Rukop. č. 2118 j. 30. Ondřej krajčí, Hankuov zcta Eva koupili duom ležící mezi domy Matěje sedlaře a Jakuba Chmela obostranně od Václava Ilanka a Anny m. j. za 100 k. č. Act. fer. |1. post Lau- rencium. ® 1684. — Hanka krejčího. 14. 1596, 16. prosince. Rukop. č. 21143 f. Ol. Mates Genc koupil Janovi Gencovi, synu svému, dům pod uzdafi mezi domy Jana mečíře a Jana Stola sedlaře ležící od Jana Kruknera jinak Hanka za 350 k. č. Act. fer. 1). post Lucie. Rukop. č. 2230 f. 59. Ondřeje I. Na Malém ndmésli (pod uzdaïi). 15. 1600, 22. února. Tamtéž f. 160. Matouš Blovsky a Alžběta koupili dům — od Rejny, nékdy Matesa Gence krejčího, již Jiříka Biskupa manželky, za 866 k. č. 16. 1601, 18. èervence. Tamtéz f. 202. Matlous Blovský, písař kanceláře dolejší pražské, oznámil, že domy své, jeden v němž bydlí, vedle krchova sv. Kříže Veli- kého s zahrádkou při něm, druhý u Jonáše řečený v osadě sv. Valentina bliż břehu, třetí pod uzdaïi, item mfsto chování sudův, vozův, lýček a jiných věcí od někdy Hanzlíčkové koupené, vinici malou i jiný všechen a v&c. ijaký statek svůj, což nyní má neb ještě z požehnání »ožího odkudkoliv míli bude, dal jest Alzbětě, manželce své milé, zvláště že dům ten, v němž bydlf, vytrZiv a koupiv jej od rodičův (éZ Alžběty, za něj nic více než „toliko závdavek vyplnil, mocně, však teprva po smrti své — jí obzvláštní moc dávaje, aby ona vládnouc nim po smrti jeho mohla a moc měla buď za zdravého života svého aneb na smrtediné posteli ležíc o tom všem sta- tečku toliko dítkám jich v tom manželství společně obo- jího pohlaví zplozeným, bez odcizování někomu jinému romě dítek (leč by je P. Bůh všecky z tohoto světa rvé nežli jí Alžběty prostředkem smrti povolati ráčil) řédili, kšaftovati, jednomu každému z nich více neb méně, jakž by jí které v poslušnosti stojíc se spravovalo, vedle poslušnosti a povahy odkázati, dáti a rozdéliti nejinak, než jako by on to sám učiniti inohl, v čemž jí dítky její ani kdo jiný žádné překážky činiti a sprosta o nic se domlouvati nemají a moci nebudou. Neb jí jak nad Vá- clavem, Katcfinou, Annou a Lidmilou, ditkami Żivymi po- zůslávajícími, léta tnajfcími, téz i let nemajícími, tak i nad lýmž statečkem svým mocnou otcovskou porucnici nafi- zuje, Gini. A że ona mateisky u spravedlivě, jak dítky k bázní boží i vší počestnosti je vedouce, tak statček ji dany ochrahovati, opatrovati a spravovati bude i ve všem upřímně se zachová, v tom se jf duovéfuje. A jestli že by které koliv z dcer nadepsaných s volí a vědomím Alžběty, matky jich, k poctivému vdání aneb Václavovi, synu jeho, lóż k poctivému oženční P. Bůh všemohoucí přijítí dáti račil, tebdy častopsaná Alžběta, manželka jeho, bude povinna jedné každé z nich vejpravu a po ní věno, což jest po Marjíně Orygesové a Dorotě Kozlové, též dcerách jejich prvé dáno, dáti a Václava, syna jich, jakž by se nejlépe vidělo a zdálo, opatřití. Toto pak poru- čenství a otcovské dání statku (ak dlouho trvati má a platnost. Alžbětě ponese, pokudž by na vdovské stolici zůstala a vdovského stavu požívala. A jakž by jej pro- měniti chtěla neb proměnila a se vdala, vezmouc napřed svůj díl, kterej se jí po rodičích a přátelích jejich podle smlouvy, jedné při právě tomto zapsané a druhé v Nov. M. Pr. po bábě její mezi ujci a sestrami jejími učiněné, dostal, v jiném ve všem s jiZ dotéenymi détni zouplna rovnosti užije a s mími se o všecko všudy spravedlivě jako věrná manželka a vlastní matka těch dítek rozdělí. Pakli by stavu svého vdovského neproměnila a vykročíc z světa o slatečku takovém nekšaftovala a neřídila, tehdy ten všechen a všelijaký slalek na dítky jeho Matouše a její na rovný díl připadnouti má a oni, jakž k ním té celé a nepochybné nadčje a důvěrnosti zůstává, poruzíce véno a vejpravu po Marjané a Doroté Melicharovi Ory- gesovi, měštěnínu Menšího M. Pr. a Jakubovi Kozlovi z Peclinovce, manżelim jich; danou, o statek, jsouce spolu v lâsce a svornosti, ve všem slušně bratrsky a sestrsky se snášejíce, předkem раК po vSecken cas 2ivota svého P. Boha se bojíce a vůlí jeho sxpravujíce, pokojně, věrně a spravedlivě, jeden před druhým nic neukrývajíce, chtějí-li od P. Boha všemohúcího v dobrém zdraví dílu 

Strana 205
1. Na Malém namèésli (pod uzdaïi). svého užíti, společně na rovný podíl se rozdělí a toho s bázní boží požívati budou. .- Act. fer. III. post Divis. ap. ® 1608. — Rukop. č. 324 f. 403. Pokojnfci: Ho- spodář jest Kryštof kovář, šenkuje. Podruhynč Barbora zednice vdova, jest tam 8 let, a Hans Warnaier z Bavor, nějaký seribenL. 17. 1622, 27. kvólna. Ruko. ć. 2113 f. 299. Jiřík Ger- lych a Marjána koupili dům pod uzdaři v osadě sv. Lin- barla mezi domy Jana Stola a Salomeny Koldinské od Václava Blovského z Palatinu. Marjány Dyrynkové, Kate- finy Vitické a Lidmily Bezdécké, syna a dcer někdy Alžběty Blovské, též Adama Kozla, Mandaleny Cejsové, též Anny Veroniky, syna a dcer někdy Doroty Kozlové, vlastní sestry výš psaných bratra a sester, za DCC k. č. — Act. fer. VI. postridie Corporis Christi. Číslo 6. (U raků.) 1. 1409, I. 8. ledna. Rukop. ć. 2101 f. 171. Ma- nussius fcrrator ct Dorothca, conthoralis ipsius, emerunt III s. gr. c. erga Ludwicum apotbecarium pro XL s. super domo olim Jan Czrny sartoris ad cancros. Act. fcr. lH. post Epiphan. 2. 1414, 11. ledna. Rukop. č. 2102 f. 22'. Kathe- rina relicta Johannis Polakonis sartoris, nunc Laurencii dicti Malyna contlioralis, resignavit pueris suis I]l s. gr. c., que sibi per Marthan, filiam suam, in ultimo suo testa- mento sunt legate, super domo iam dicti Malyna. Act. fer. V. post. Epiph. ® 415, 7. listopadu. Rukop. c. 2102 f. S7!. Kathe- rina, relicta olim. Fridlini Payerrewter, deputat. Barbare, filie olim. Nicolai Reimer dcl pora super domo sua ad Leonhardi. 3. 1416, 11. února. Rukop. č. 2099 f. 56. Re- lica olim Fridlint Payreuter promisit persolvere Hanussio ferratori LX s. gr. minus 11!/; s. gr. ineluso censu s. Georgii proximo racionc domus ad cancros per ipsam relictam. cmtc pecunia in parata —. Act. fer. ]Il. antc f. s. Valentini, 4. 1418, 9. Gervence. Rukop. & 2102 [. 1887. Ste- phanus de Glacz emit JIT s. gr. c. erga Ilanussium ferra- torem cl Dorolhcam, conthoralem ipsius, pro XXX s., quas habuerunt pucri Katherinc, ipsius Hannusii filie, super domo olim Laurencii Maline sartoris. Act. sabbato post Procopii. Kod. die Katherina, olim Laurencii dicti Malina rclicta, deputat pueris suis llTs. gr. c. super domo ipsius Katherine loco illarum Jl) s., quas ipsi pueri habucrunt super domo olim Laur. Maline. 5. 1420, 91. záH. Rukop. &. 2099 f. 86. Ma- nussio zeleznik tamquam tutori Jarossi), orphani quondam Polakonis sartoris, et ipsi Jarossio domus dicla ad cancros in foro fructuum, que sita est inter domos dictam ad peclines ex una ct aliam dictam ad cquulum parte ex altera, per dominos magistrum civium, consules cL sca- binos Mai. Civ. Prag. tali cum condicione cst donata, quod idem Hanussius XVI s. de bernis in dicta domo per Loisam appothecarium retentis persolvat, deinde quo- ciens annis singulis berna communis fuerit imposita de XXX s. gr., collectam sccundum ius civitatis det. Nichi- lominus orphani quondam Sstiepankonis dicti pod man- dlami racionc trium s. gr. census, qucm in cadem domo ra, I s. gr. e. ad vite tein- cancros. Act. fer. V. post I. Na Malém naämésli (pod uzdaii). 205 habent, similiter de XXX s. persolvant. Act. sabbato antc fcstum s. Wenceslai. 6. 1420, 95. dubna. Tauuéz f. [11. Hannussius fer- rator publicavit XV s. census retenti super domo ad can- cros quondam Maline in foro crinalium, qui census a primeva possessionc ipsius domus per Lodovicum appo- thecarium usque hanc publicacionem existit retentus. Act. die Marci ev. 7. 1499, 80. září. Taiéz f. S7. Hanussius zo- leznik — resignavit — domum dietam ad cancros in foro crinalium Martino de Tirnavia —. Actum die s. Jc- ronimi. 8. 1494, 98. ledna. Taumdéz f. 140. Amo d. MCCCCXXIII fcr. VI. ante Purificacionem M. — in causa Martini de Turnavia ex una, Sigismundi de Longa platca et Ambrosii filiastri sui ex altera ncc non. Ludvici appothecari parte vertente ex tercia sentencialiter cst diffinitum: primo ex resignacione Hanussii ferratoris ipsi Martino XVIs.gr. cum tribus s. census annui et per- pelui in domo ad cancros in foro crinalium nunccupala conquirende sunt adiudicate, demum dicto Ludvico appo- thccario eadem domus iuxta continenciam libri ad eundem ex condescensione Katherine, relicte olim Fridlini patenter exstat adiudicata, qui summam in resignacione Hanussii predicti Martino supradicto facta contentam cidem Mar- tino tencbitur assignare et secundum quod de censibus annuis aliis factum est vel factum fucrit in communitate isla Pragensi, tali modo ipse Ludvicus efficiat Martino memo- ralo super lll s. gr. census in dicta resignacione Hanussii contenta. Ceterum ipsc Martinus una cum Ludvico pre- dicto prctextu L s. gr. Laurencio Maline, fratri suo, allc- galam uon probanles sunt absoluti, Ambrosio vero nato dicti Laurencii Malina, filiastro Sigismundi predicti, quod porcionem suam licreditariam, pretextu. cuius domum ad cancros predictam respicere nilitur, accio csl reservata iudicialiter habitatoribus domus huiusmodi intemptanda, cum ipsum ad annos discrecionis contigerit pervenire. 9. 1425, 16. listopadu. Tamtéž /. 166. Martinus de "rnavia suo el uxoris suc nomine publicavit census re- tentos super domo ad cancros — per Ludvicum apole- carium a tempore emcionis domus per cundem usque hanc diem. Act. in pleno consilio f. VI. post Martini. 10. 1429. — Tamléz f. 297. Inventarium bonorum post mortem Sswizkonis in domo ad cancros fer. VI. post f. Corporis Christi. Primum tres plume exiles, duo pulvinaria, tress cussini, duc tecture vulgariter czichy, duo linthcamina ct mensale unum, toga nigra, duc tu- nice grisci coloris, pellicium exile, duo cantari parvi. 11. 1431, 94. cervna. Taanléz. Páni | znamcnav&e, kterak dobré paméti Svizek leže na smrtedlné posteli i svěřil jest Marlinovi Noskovi stalku svćho, aby on jej mezi chudé rozdal za jeho duši vedle svého svědomie, i dali sú svú plnú vóli, aby nadepsaný Nosck ten jistý statek rozdal -—. Act. fer. NI. in vig. Jacobi. 12. 1432, 99. ledna. Taslé£ f. 324. In causa, que verbebatur inter Katherinam relictam Martini de Trnavia ex una et Johannem Ludvici parte ex altera occasione trium s. gr. census annui, quem super domo ipsius Jo- hannis dicta ad cancros in foro crinalium situata dicta Katherina sc haberc asserebat, ex tunc domini — eandem Katherinam dictas llI. s. census in domo prefati Johannis habere affirmant. — Act. fer. ll. ipso die s. Vincencii. 18. 1455, 22. dubna. Rukop. č. 2141 f. 136. Když v súdu zahájeném paní Kateřina páně Cenkova z Klin- Stejna, purkrabie hradu Pražského manželka, pripovčdčia se k domu Bořivojovu, otčíma svého, kterýž slove u ra- 

Strana 206
206 I. Na Malém náměstí (pod uzdaïi). kuov —, v tom páni odložili jim den urèenÿ k stání s právy svými. Potom když stáli obě straně, paní Kate- řina obnovila přípověd svú pravěcí, že by toho domu po nebožci dědovi a otci svém pravá dědička byla a k němu lepšie právo měla nežli Bořivoj. Jiež Bořivoj od- pieraje pravil, že by ten duom podle jiného statku u panie Kateřiny a sestr jejich kúpil pravým trhem a že paní Ka- teřina podle sesir svých jemu v plné radě stojécí dobro- volně právo své — vzdala —. Páni pak — vyřkli takto: Poněvadž stará rada vyznává, že paní Kateřina — vzdala jest mocně právo své Bořivojovi, otčimu svému, ačkoli to vzdánic zapsáno nenie, to ke škodě nenie, — protož paní Kateřině tobě přikazujem, aby Bořivoje i toho domu v pokoji — nechala. 14. 1455, 22.dubna. Rukąp. ć. 2105 f. 32. Wences- laus Rudnicky et Anna emerunt domum ad cancros erga Borziwojium de Lochovic pro LVII s. Act. fer. Ill. ante Georgii. 15. 1460, 17. března. Rukop. č. 2119 f. K. 9. Ve jméno božie amen. Já Václav rymar řečený Rúdnický, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tiemto listem obecně cte., že ačkoli z dopuštěnic božícho nemocen jsem a ne- duživ natěle, najprvé a přede všemi věcmi panie Aničce, manželce mé milé, tál alunový, kterýž u Přílep leží, mocně porúčicm a odkazuji po mé smrti, přidávaje jí k tomu také všecky svrchky a věci domovité, kteréžkoli mám, nic nevymieňuje, chtě tomu, aby jí v tom od dětí mých, ani od koho jiného překažieno nebylo obyčejem ižád- ným. Potom pak duom muoj, v němž bydlím, kterýž v Podžidí leží, druhý také duom, kterýž na Věnečném trhu u rakuov mám, vinici řečení Krčkovskú, kteráž leží mezi vinicemi Krásné Barbory z jedné a Berkovú z Malé Strany z strany druhé; krám rymarský za kotci mezi krámy Prokopovým z jedné a Synkovým z strany druhé též manželce mé a Lidmile, Benešovi, Jakubovi, Proko- povi, a Jiříkovi, dětem mým, mocně a dčdicky porúčiem a odkazuji k rovnému a na rovný mezi ně rozdiel. Tak aby manželka má po mé smrti v domu mém svrchupsa- ném přebývajíc všeho statku po mně zuostalého, dokudž by stavu svého vdovského nepromčnila, byla, jakož i nynie jest, pravú a mocnú hospodiní, jeho s dietkami mými řádně požívala a je podle sebe ztravú i odčvem, jakož na ně slušie, obmyšlejíc poctivě živila k jich do- brému a poctivému je vedúc, až do jich Jet rozumu do- šlých. Zvláště pak též manželce porúčiem a rozkazuji, aby synuov mých od školy a od učenie nikoli neodtrhovala, než na ně dokládala pro jich dobré, jako věrná máti. Jiežlo přidávám jakžto za pravého a mocného poručníka opatr- ného Pařiezka, přietele mého zvláštnieho, jemu nad jiné lidi a přátely své věře, že, což by poctivého a dobrého manželky mé i dietek svrchupsanÿch vidél, toho jim raden a pomocen bude, jakož jemu toho a svědomí jeho svěřil sem a věřím. Zvlášlně manželka také má, chci, aby což- koli činiti má, s radú a vědomím jeho činila všecko. Jestli pak že by snad táZ manZelka má slav svuoj vdovský zmčnila, tehdy poručník již psaný domy, vinici a krám nahoře vypsané mezi túž manželku a děti rovným diclem rozděle a jie dielem jejím odbuda, dětí dále s jích diely opatř, jakž najlépe a najužitečněji rozuměti bude, jakožto věrný otec jich porúčím. Neuchoval-li by pak kterého z nadepsaných dětí mých od smrti Buoh před lety ro- zumnymi, diel umrlého na jiné živé i také na matku jich v stavu vdovskćm piipadni aż do poslednieho. A také neuchoval-li by Buoh též jich matky v stavu vdovském, diel její na děti připadní plným právem. — Naposledy oznamuji, že Brožek inaléř XIIII k. gr. zuostává mi po- I. Na Malém namésti (pod uzdaïi). vinen, ten dluh — též manželce a dětem — odkazuji —. Dat. die Gedrudis. 16. 1461, 30. července. Rukop. č. 2105 f. 149. Vitus de Zacz emil domum ad cancros erga Annam, relictam Wenc. Rudnicky, pro 61s. Act. fer. V. post Jacobi. 17, 1470, 17. srpna. Rukof. ć. 2119 f. R. 13. Ve jméno božie amen. Já Vít — od rakuov pod uzdaři vy- znávám — že ačkoli z dopuštěnie božicho nemocen jsem — także činím a ustanovuji paní Barboru, manżelku mi, pravú a mocnú poručníci domu mého, v něm bydlím, a podle toho všeho statku mého — chtě tomu, aby táž manželka má v domu pravú a mocnú hospodyní jsúce jeho požívala bez překážky až do své smrti. Než po smrti jejie vuole má jest a chci, aby na Augustina syna a na Aničku dceru naše, kteráž v Zatci jest, duom i statek jiný připadl, tak jakžby manželka jižpsaná a jich matka jich o to podělila a na tom aby od nich bylo přestáno. Kteréžto také dceři ty III k. platu, kteréž v Stankovicích podle zápisu knih města Zatce mám, otkazuji —. Dále též manželce mé rozkazuji a porúčiem, aby Augustinovi synu těch sto kop gr., kteréž za lázni vzal jsem, vydala po mé smrti a k tomu biblí českú, sukní mé dvě, podšitý kožich — samostřiel, pavezu lepší, lebku čistu a čtyry sudy dvúvárnie. Item manželce mé — roz- kazuji, aby po smrti mé na opravu kostela sv. Linharta dala VI k. a IIlI k. na ubrusy oltářnie tudiež a k tomu takć aby sukna za 10 k. — rozdali. — Act. fer. VI. post Tiburcii. 18. 1474, 24. kvétna. Rukop. ć. 2141 f. 39. Kdyż po smrti Víta Žateckého o kšaft jeho vznikla byla nesnáze mezi Barború, manželkú jeho, a Augustínem, synem jich. že by v témž statku. kterýž jest již s nedobrú pamčti rozkazoval psáti, opuštěna byla, o němž jest muži svému mnohá léta věrně pomahala pracovati. Jiežto Augustín od- píraje pravil, že otce jeho mčl jest pamčt dobrú, — ubrman vyřkl jest, aby z těch sta kop za lázni již prodanú vza- tých, z nichžto každá strana několik kop k svým potřebám napred jest zdvihla, předepsaný Augustin ještě vydal ma- teři své XXX kop. a z ostatních peněz XXX kop dru- hych. — Actum fer. III. ante Spiritus sancti. 19. 1483, 21. října Rukop. č. 2106 f. 132. Ste- phanus braseator et Svata emerunt domum ad rubeos cancros olim Augustini, qui fugit ab tradicionem de rube, erga communitatem pro 39!/, s. Act. die Undec. milia virg. 20. 1490, 3. února. Tamléž f. 271". Mathias Su- chmel sartor et Katherina e. d. erga Annam, relictam Augustini pro LXX s. Act. fer. lIlI. post Purif. 21. 1499. — Rukop. c. 2107 f. 169!. Mathias Suchmel resignavit d. Katherine, conthorali sue. 29. 1507, 56. července. Rukop. c. 2108 f. 4. Martinus Sokol, informator iuvenum, Georgius hrstnik dictus Maly Jira, emerunt domum ad rubeum cancrum a Mathia Such- mel sartore pro XC s. pr. Act. fer. II. post Procopii. 28. 1511, 18. bfezna. Tamléz f. 23. Wenc. Arnosst et Margaretha e. d. ad cancros a Martino Sokol pro XC s. pr. (nebylo zaplaceno). Acl. fer. V. in capite Jeiunii. 21. 1518, 9. července. Tamleéz f. 126. Blasius braseator et Dorothea e. d. ad cancrum rubeum a Georgio hrstník et Thobia, fratre olim Martini Sokol, pro C s. pr. Act. sabbato ante Kiliani. * 1518. — dovnika. 25. 1520, 17. března. Rukop. č. 2109 f. 101. Dorota, vdova po nebożtikovi Blażkovi Volovatym osifala, vzdala jest Doroty, manželky někdy Blažka sla- 

Strana 207
1. Na Malém náměstí (pod uzdaťi). vešken díl statku svého, kterajž jest koli na ní připadl podle kšaftu neboztíka Blažka, Vítovi a Alžbětě, dětem svým. Act. die Gertrudis. 26. 1523, 27. července. Tamléž f. 315'. Dorota Volo- vatá oznámila, kdež jest jmenovala na smlúvách svatebních po Alžbětě, dceři své, Matúšovi krajčímu, zeli svému, L s. gr. č.aktomu XXV s. č., kterajehž náleží též Alžbětě po strajci jejím, i v lé summě — Matúšovi a Alžbětě vzdala jest — duom svuoj u rakuov na Ovocném trhu. Act. fer. II. post Jacobi. 27. 1526, 11. Jedna. Rukop. ć. 99 /. 212!. Kdeż jest byla ruoznice o statek po Blażkovi Volovatćm mezi Vitem a Alzbëui détmi i stala sc jest smlúva po orteli panském, że on Vit zuostal jest v domu v plnóm hospodářství, v němž bydlí, a ona Alžběta v domu druhém ležícím pod uzdaři u rakuov k dědičnému vládnutí. Act. fer. V. post Epiph. 98. 1540, T. Gervence. Rukof. ©. 2111 f. 287!. Pavel Kroupa krajčí a Anna k. d. u rakuov od pana Martina 7 Vlkanova a pana Jiříka z Hrdinova domu, kteřížto z po- ručení pánuov tajž duom na místě sirotkuov po Matoušovi krajčím pozuostalých a pro lepší jich prodali za 150 k. gr. č. Act. fer. JIII. post I. Husium. 99. 1540. — Rukop. č. 1130 f. 454. Vedle toho jakož jest Alžběta, někdy Matouše od raků, a nyní Jiříka Flešle manželka, učinila odpor prodaji domu, který slove u rakuov na Vovocném trhu a k témuž odporu obeslala Pavla Kroupu, kterémužto takový duom od Jiříka Flešle prodán byl, pravčcí, že jest bez vuole a přítomnosti její pro- dáván bejti neměl a že ktomu trhu ona a sirotek bližší, nežli kdo jiný jest, a že na ten trh nastúpiti a sobě k ruce ujíti a platiti chce jako Kroupa. — Páni. odpor zavrhli. 1540. 30. 1540, 5. listopadu. Rukop. ć. 2111 f. 299. Jan VIk, pastorek Václava Trubky k. d. u rakuov od Jiříka Flešle a Alžběty, manželky jeho za 175 k. gr. č. Při tom také i to oznámeno : Jakož jest Pavel Kroupa prve ten duom trhem ujal, tyż Pavel jiż od dotéeneho trhu svćho vedle nálezu pánuov jest pustil. Act. fer. VI. post OOSS. 31. 1543, 27. brezna. Rukop. ć. 2111 f. 356'. Matěj sedlář a Dorota koupili duom na Ovocném trhu mezi Han- kovým a Závorkovým obostranně za 175 k. č. od Jana Vlka, pastorka Václava Trubky. Při tom týž Jan Vik oznámil, že jiné všecky peníze po závdavku, kteréž přijíti mají, odevzdal Václavovi Trubkovi, aby na místě Václava, sirotka po někdy Matoušovi krajčím pozuostalého, a k ruce téhož sirolka — kvitoval. Act. fer. II. post Cond. pasche. 32. 1558, 26. července. Rukop. č. 2117 f. 416. Matěj sedlář vzdal d. Voršiíle manželce své. Act. dic Anne. 33. 1584, 13. listop. Rukop. č. 2230 f. 78!. Jakoz jest po Matéjovi sedlaii pozuostal d. pod uzdaïi a vinice za Libni, Voršila, manželka jeho, též Matěj syn s Dorotou, předešlou manželkou splozený, o němž se neví, byl-li by živ, a vnuk Matěj, též vnučky Anna, Dorota z Václava, syna Matčje sedlaře, pošlé, kterýžto statek mezi ně jest podélen a ten d. s vinicemi v 900 k. m. položen a při Voršile podle společnýho zdání s neb. Matějem zuostaven. 34. 1589. — Rukop. č. 2112 f. 331. Voršila, někdy Matěje sedlaře a již Jana Koldinského mečíře man- želka, vzdala d. manželu svému. % 1608. — Rukop. č.324 f. 403. Pokojníci: Mikuláš Brumovský, nějaký scribent, Jan Přeštický, dělá kadidlo a prodává, Jan nožíř. 35. 1616. — Rukof. č. 476 f. 140. Poněvadž jest se to z očitého spatření při vejchozi k žádosti Jana Koldinského vykonané našlo, kterak dům paní Atžběty 1. Na Maléim namósli (pod uzdań). 207 Blovské sešlý na velikém nebezpečenství zůstává, takže zamokáním zdí na mnoha místech tržený a ku pádu na- chyleny jest. Z té příčiny takový dům do dyou neděl — zpevnili a ubezpcèiti jest povinna. — gb, fol. 143!. Alžběta Blovská žádala, aby do domu jejího vejchoz vykonána byla, že chce stavení v domé svém vyzdvilinouti, aby Zádncmu žádného zkrácení se nestalo. Oznámeno, aby dala sousedy své obeslati, aby při přítomnosti jich táž vejchoz se vy- konala. — ib. f. 183'. Poněvadž Jan Koldinsky zdi spo- leční té domy jeho a Alžb. Blovské dělící, pro služebnost kladení trámův od Koldinského do ní se odříká a od ní upouští, a na vystavění nákladu dáti se zpěčuje, pročež se nachází, že trámy své schnilé vyníti a je podštamflo- vati jest povinnen. K kteréžto zdí držitelé domu žádného práva míti nemají. Číslo p. 54. (staré číslo pop. 703.) ® 1400. — Rukop. ¢. 2099 f. 1. Ulrichus Ochsel leretur solvere in festo s. Galli VII s. XXNII gr. Mare Eisnerin pro censu retento. I. 1406, 16. ledna. Rukop. ¢. 210! f. Z0'. Theo- dricus de Ach et Henricus de Ach emerunt VI s. census erga Johannem Rulant pro XLV s. super domo Ulrici Ochsil in foro crinalium. Act. sabbato ante Anthonius. * 1414. — Tamież f. 40. Katherina, relicta olim Oclizil sartoris. 2. 1440, 19. května. Rukop. č. 90 f. 52. Johannes Tluxa frenifex et Manda cmerunt domum sitam inter domos Nicolai Opsielko ex una ct Loysa ad cancros parle ex allera crga Wenc. Kaderzawck de ferrea platca pro XV s. Act. fer. V. ante Trinitalis. 8. 1468. — (S. d) Rukop. c. 2119 f. O. 12. Ve jméno božie amen. Já Jan Tluxa uzdař, měštěnín Star. M. Pr. vyznávám tiemto listem etc. že ačkoli z dopuštěnie božieho nemocen jsem etc. tak, aby paní Manda, man- Zelka mé, jakż jest podle mne a se mni pracujíc Ziviti sé mi vérné pomahala, v domu i v jiném statku po mne zuoslalém byla praví a mocnú hospodyní, toho svobodně a bez všeliké překážky požívala až do své smrti. Než kdyžby umřela, tehdy tomu chci, aby Duchek sedlať, súsed muoj, jehož též manželce mé přidávám k radě a ku pomoci, podělil po smrti jejie přátel mých i jejich nížejmenovaných tiemto obyčejem, jakož sě tuto píše: Najprvé aby Mat&jovi a Jankovi, bratrandm mym, każ- dému znich dal po XX k. gr. A jestli že by kterého z nich P. Buoh vté miefe od smrti neuchoval, aby dicl umrlého na žívého připadl plným právem. Item Benešovi, bratranu manželky mé, aby dal VI k., Kateřině, bratraně jejie, VI k. a Jankovi robenci, kteréhož jsem z mladosti zchoval, Vl k. Též také kterejž neb ktožby z nich v tom umřel, aby diel umrlého na živé zuostalé připadl bez zmatku. Nez totof pri tom vymienují: Jestli že by snad P. Buoh, manželce mé, zdravic neboli živnosti na tomto světě po- přieti ráčil tak dlúho, že by snad statku toho tak utratila, ješto by statek po mě zuostalý toho, jakož sč svrchu píše, stačiti a postihnýíti nemohl, tehdy tomu chci, aby Duchek, poručník muoj, mým tiemto rozkázáním přátelóm již jme- novaným povinen nebyl, než tak dliho a potud, donizby a což by statek po manželce mé zuostalý mohl postihnútí a jakž je koli podle toho podělí, přátelé prvepsaní jeho z viece upominati nemějte moci ižádné. Na potvrzenie etc. 4. 1469, 18. prosince. Tamléz f. P. 3. Ve jméno božie amen. Já Manda Tluksoyá — vyznávám — Ze duom 

Strana 208
908 I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). muoj, v němž bydlím, a podle toho i s tiem všeckeren statek muoj — dala sem — Benešovi, Jankovi a Kate- řině, bratruom mym, na rovny dicl. — Act. fcr. II. post Lucie. 5. 1470, 10. května. Rukop. č. 2105 f. 292. Jo- hannes Tovaczovský sellator et Anna emerunt domum sub frenificibus inter domos Viti de Zacz et Simonis Quirini situalam circa Johannem a rubea cruce et Franconem calcaristam, tutores bonorum relicte olim Johannis Tluxa pro LXVI s. Act. fer. V. post Reliquiarum. 6. 1488. Rukop. 6c. 2100 f. 227. Anna, olim Johannis sellatoris, nunc Hanussii canulatoris con- thoralis. 7. 1488, 26. brezna. Rukop. ë. 2106 f. 226. Ni- colaus pincerna dictus Smok et Katherina emerunt do- mum sub frenificibus inter domos ad cancrum ct Kathe- rine relicte Auilinka dicte utrinque situatam aput Hanus- sium cantharistam et Annam pro XL s. Act. fer. III. post Annuncciac. B. M. V. 8. 1525, 12. ledna. Rukop. č. 2110 f. 96. Prokop Závorka a Regina koupili duom ležící pod uzdaři mezí domy u rakuov a Marty šípařky obostranně od Mikuláše Smoka a Janý m. j. za 50 k. gr. praž. Při tom jsú tajž: Mi- kuláš s manželkú svú sobě v témž domě v světnicia v ko- moře nahoře byt vymínili až do smrti své. Act. fer. V. ante Marcelli. 9. 1544, 80. června. Rukop. č. 100 f. 24. Stala se smlúva celá a dokonalá mezi Reginou, po někdy Pro- kopovi Závorkovi manželkou pozuostalou, z jedné a Jiří- kem Páteřem a Annou m. j. a dcerou téhož Prokopa Závorky z strany druhé: Jakož jest již psaný Prokop Z. smlúvami svadebními statek svůj odevzdal nahoře jme- nované Regině m. s. a dětem, kteréž by jim P. Buoh dáti ráčil, kdež pak Anna předřečeného Jiříka Páteře manželka a téhož Prokopa dcerka, s Reginou, matkou svou o týž statek všechen po něm Prokopovi pozuostalý jsú přátelsky porovnání takto: Ze táž Regina jim man- želuom Jiříkovi a Anně za díl jich všicek postúpila duom ležící pod uzdafi mezi domy u rakuov a Blažka sedlaře obostranně. A při tom oznámeno, že táž Regina má v tom domě piva skládati a v něm šenkovati do smrti své. Act. fer. lI. post Petrum ct Paulum. 10. 1552, 17. června, Rukop. č. 2142 f. A. A. 11. My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme naším tímto listem obccně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, kterak Regina Závorková, vdova sladovnice, někdy souseda naše, učinila kšaft a své poslední vuole poručienství v pátek po sv. Marku ev. I. b. 1552. v pří- tomnosti opatrnÿch VAclava Kuchynky, hajtmana čtvrtního, a Matéje Kopyty bečváře, přísežných, jenž k žádosti její z našeho povolení a rozkázání s písařem naším k tomu byli jsú vysláni a toho jejího poručicnství takové před námi učinili oznámení: Tak Ze ona Regina Závorková jsûci paměti dobré a svobody rozumu zdravého užívající, vuoli svú poslední oznámila jest před nimi takový, že domy své dva podle sebe ležící se všemi svršky a ná- bytky i se vším a všelijakým hospodářstvím, hotové pc- níze, stará píva, slady, item chmelnici na Smíchově ležící, též také i dluhy všecky, kterýmiž jsú jí lidé povinovati, a podle toho i jiný všicek statek svuoj, kdeż by ten a na čemkoli záležel, odkazuje a mocně po své smrti po- roučí a dává Annč, Mandaleně a Martě, sestřám a dce- rám Jiříka Páteře sladovníka, vnůčkám svým, na rovný mezi ně podíl, však tak a na takový zpuosob, aby ony z toho předkem k záduším a osobim níže položeným, 1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). což komu odkazuje, bez odpornosti vydaly, a k tomu Ondřeje, bratra jejího, majíce ho při sobě ztravou, odč- vem i všemi jinými potřebami bez nedostatku až do jeho smrti aby opatrovaly. JXále oznámila, že těmto záduším i osobám odkazuje toto: Najprvé k záduší a kostelu sv. Kříže Velikého, faře své, XX k. m., it. k záduší a kostelu sv. Linharla X k. m., ilem Janovi, sladovníku jejímu, XC k. m., kteréž mu odkazuje, a k tomu C kop a XV gr. m. jemu za službu povinných, it. Vańkovi mládkovi služby I k. m., košili a fértoch a k tomu čtyry k. m. mu odkázala; Martě kuchařce její za službu i s tím, což jí odkazuje, aby dáno bylo X k. m. ltem Mikulášovi Kambovi v Kněževsi XX k. mn., it. Lidmile Stépánkové nevěstě V k. m. a dětem jejím každému V k. m., it. Ma- tějovi: Kopytoví bečváři V k. m. a dětem téhož Matěje XX k. m. na rovný mezi ně podíl. Při tom oznámila, že Lída šenkýřka za Zidy dlužna jí za pivo osmdesáte kop m. a z těch že jí XX k. m. odpouští. K jichžto před námi vuole poslední nadepsané Reginy Závorkové o statku jejím vyznání a vysvědčení a toho všeho, což se svrchu- píše, na potvrzení a svědomí pečeť naší incnší dali jsme a rozkózali pfiliskniti k tomuto listu kšaftnímu v pátek po sv. Vítu léta svrchupsaného, 11. 1577, 5. srpna. Rukop. C. 2112 f. 1l. Anna, Jakuba Kapra z Kaprštejna, a Marta, Adama Kozla z Pec- linovce manželky, vlastní sestry, pozuostalé po Jiříkovi Páteřovi decry, oznámily, jakož jest na ně po dolčeném Jiříkovi Páteřovi, otci jejich, i také na Mandalenu, sestru jejich, Jana Sladkého z Peclinovce manželku, duom ‘pod uzdari, mezi domy Matóje sedlaře a Martina: Karchozia obostranné ležící připadl, že toho takového domu i vší jiné spravedlnosti na tom domu postoupili jsou —- Janovi Peclinovskému z Peclinovcc a Mandalené m. j. Act. pri- die Sixti. 12. 1593, 7. července. Rukop. č. 2231 f. 19. Takoz jest Jan Sladký z Peclinovce, jsúc innohá léta do šedin a věku seslého aZ právé do vykrocení z tohoto světa při berní království Českého na hradě Pražském písařem před- ním nařízený, za správy své, jakž se po smrti jeho počtem vyhledalo do berně pozuostal summy 1382 k. gr. č., kdež Mandalena z Voltářska, pozuostalá po něm Janovi vdova, byvii od J. Mti nejv. pp. bernfküv k tomu napomenuta, aby takový omyl, jakými pak koli příčinami se jest stal, o čemž žádný tak dokonale věděti nemůže, pro ušetření budoucích nesnází i také zachování po něm dobrého jména, s bolestné litostí i manželského upřimného utrpení, nechtěcí aby v jakém postranním připomenutí její man- žel u lidí jmín aneb oblašován byl, jeho také dávní pilné služby v domnóni zuostavali, k vyprázdnění toho všeho dobrovolně se v to uvolila, kdyžby koliv nejv. páni ber- níci slatek po Janovi pozuostalý, jakožto domy dva, vinice, chmelnice, zahrady — ji propustili, že takových 1382 k. rukojměmi ujistila. 18. 1593, 5. srpna. Rukop. č. 2112 f. 403. Mates Gence krejčí a Regina m. koupili dům v osadě sv. Lin- harta pod uzdařím mezi domy Martina Karchezia a Jana mečíře oobstranné ležící od Mandaleny z Voltáříku, po- zuostalć po Janovi Sladkym z Peclinovce vdovy, za 317'/ą k. c. Act. pridie Sixti. 14. 1600, 19. dubna. Rukop. č. 2113 f. 168. Jiřík Biskup vzdal jest dům i jiný všelijaký statek svůj — Rejně, manželce své. — Zase ona Rejna vzdala jest tentejž dům a statek Jiříkův, k tomu dům i jiný všelijaký statek svůj — Biskupovi, manželu svému. 15. 1610, 16. června. Rukop. č. 2114 f. 5. Regina, Václava Hotepnického manzelka, méstka Star; M. Pr., 

Strana 209
I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). znaje nedostatek zdraví svého a nevěda o své smrti, kdy ji na ní P. Bůh dopnstiti ráčí, chtěje stateček ten, kte- réhož jí P. Bůh požehnati ráčil, s dobrým rozmyslem a radou dobrých pánův a přátel zriditi a nemohouc sama před pana purgmistra a pány Star, M. Pr. pro nedostatek zdraví svého se postavili, dožádala se pánův, aby k ní některé osoby radní na přiznání vyslání byli. Což když se stalo a p. Kašpar Lozelius s p. Václavcm Bílkem, páni radní, též p. M. Ondřej Marchio písař k ní vysláni jsáce přišli, tu poděkovavší jim z práce před nimi se přiznala a oznámila, že dům svůj vlastní, v němž bydlí, pod uzdaři ležící sc všemi svršky, nábytky, penčzy hotovými, dluhy, jimiž jí lidé povinní jsou, klenoty a sumou se vším tím, co se v témž domě najde, vyhledá a jakýmžkoli jménem to vše jmenováno býti může, po smrli své a prve nic mocně dává Davidovi, synu svému s někdy Jiříkem Bis- kupem, drubým manželem svým splozenému. Z kteréhožto domu a v něm statku zůstávajícího aby dotčený David syn Václavovi Hořepnickému, manželu jejímu a otéfmovi svému, byl povinen vydati s lúže Satüv pernatÿch s po- vlaky dvojfmi dvadceti kusů menšího i většího: nádobí cejnového, dvě lžičky stříbrný a třetí také stříbrnou a pozlacenou, kteréž se každodenně při stole užívá. V témž domě pak on Václav Hořepnický, manžel její, buď že by se zase oženil aneb neoženil, až do dojití let rozumných a právních Davida Biskupa beze vší činže, platu a pře- kázky každého člověka bytností svou zůstávati má proto, aby se dům nespouštěl, škoda v něm nedála a aby z nmčho činže od nájemníkův přijímal, z ní berně a jiné povinnosti k obci náležité platil, též také na učení, šaty a jiné potřeby, jakž by toho čas a potřeba Davidovi, synu jejímu, nastávala, nakládal a potom z příjmů a vy- dání nížepsaným pánům poručníkům od ní dožádaným každoročně počet učinil. A kdyż by častopsaný syn její let svých právních a přirozených došel, jemu toho všeho zcela a zouplna v přítomnosti týchž pánův poručníkův bez odpornosti postoupil. Druhý pak dům u sv. Valentína ležící, jenž od starodávna u Limburských sluje, dává vejš psanému Václavovi Ilořepnickému, manželu svému milému, však také po smrti své Leprva a prve nic za lou a takovou příčinou, že jest týž dům několika sty za živobytí někdy Jiříka Biskupa, manžela a otce Davida, syna svého, taky po smrti jeho vyplatila a na něm své pojištění jměla. Však na ten a takový způsob, aby Václav. H. z téhož domu z lásky manželské zapsaného Davidovi, synu jejímu, 500 k. m., teprva kdyžby k letům dospělým přišel, každoročně po stu kopách m. až do vyjití tlakové sumy pod pokutou právní, pokudžby kterému terminu za dosti neučinil, celé pozůstávající sumy vyplnění vydati povinen byl s tímto pii tom znamenitym dolożen(m : Jestli že by častopsaný David z uložení božího dřív dojítí let dospělých z tohoto světa sešel, tehdy ta všecka suma zcela a zouplna za týmž manželem jejím aby zůstala a on z ní žádnému nic vy- dati povinen nebude, Toliko k sv. Valentínu, kdež tělo Jiříka Biskupa, předešlýho manžela, odpočívá, 30 k. m. a to leprva v roce po smrti jcho Davida. Jiny pak jeho Davida všecken a všelijaký statek jemu tímto zápisem při- vlastněný aby na tři díly rovným podělením se dostal: jeden díl Václavovi H., manželu jejímu, za opatrování téhož syna jejího, druhý na dítky Matyáše Cernína, bratra jejího, třetí na Kateřinu Delingovou, sestru její. Však tyż bratr a sestra z lýchž nápadů svých společně budou povini vydali k sv. Linhartu 30 k. m. nápodobně jako i Václav, manZcl jejf, v roce po smrti syna jejího. Nad týmž pak Davidem, synem jejím, za mocné otcovské poručníky dožádala se jest slovutných p. Jana Duchoslava I. Na Malém náměslí (pod uzdaři). 209 Kadovského z Dévína, p. Jana Musila z Doubraviéan, depositora pri úřadě nejv. purgkrabství Pražského, k nimž i Václava H. přidává. A poněvadž on v jeho ochraně a při něm zůstávati bude, k němu té celé důvěrnosti jest, že ne jako otčím, ale vlastní otec nad ním ruku otcovskou držeti, k bäzni boží i ke všemu dobrému povede. A jestli že by se jemu od něho (o čemž nesmejšlí) jaké skrácení stalo aneb se budoucně dálo a jiní páni poručníci dožá- daní to poznali, tehdy budou moci, jímž tu moc tímto zápisem dávám, téhož syna jejího k sobě přijíti, jeho tím zpüsobem, jak se nadpisuje, i s jeho statkem opatrovali. Jsouce té důvěrné naděje, že jak syn její, tak i on Václav toto dání její k sobě vděčně přijmou. Naposledy to v své moci sobě pozůstavuje, kdyby kdykoliv a kterého koliv času a chvíle tento zápis buď v klerćmkoli artykuli, punktích, klauzulfch na díle nebo ve všem zrußiti anebo k tomu ještě něco jiného přidati neb ujíti chtěla, tehdy aby to volně učiniti mohla a moc jměla bez překážky jednoho každého člověka v tomto zápisu obsaženého. Actum et lectum in consilio fer. 4. postridic s. Viti. *— 1615, 22. září. Tamićź. Páni — zápis někdy V. Hořep- nickému svědčicí k žádosti Reginy, po něm pozůstalé vdovy, — kasírovati poručiti ráčili. * 1624, 28. listopadu. Tamléž f. 337. Matiáš Khaldšmid a Regina Voršila koupili dům pod uzdati mezi domy Bartoloměje de Pauli a Pavla Slavíka obostranně ležící od Reginy Prosdokonymové a Davida Biskupa, syna jejiho, za 1150 k. ©. — 1638, 18. tervna. Nukof. c. 2235 J. 128. Stalo se porovnání a podělení mezi paní Voršilou, prv Kadšmídovou a již nyní Branickou, a poruč- níky — sirotkům po neb. Matiášovi Kaldšmídovi — o po- züslalost po nem — lakové: Předně paní Voršila Bra- nická — ten dům, v němž zůstává, — za sumu 2200 k. — ujímá. Číslo p. 5b., staré č. 704. 1. 1405, 10. Jedna. Rukop. č. 2101 f. 30. Ulricus Ehrer emit II s. census erga Ulricum Ochsil pro XXXII s, quas habuit super doino Krzyssconis dict Ilunyc ta- bernaloris sita in foro frucluum —. Act. sabbato post Epiph. 2. 1405, 29. ledna. Rukop. &. 2101 f. 36. Petrus Czaslawer emit sex s. gr. census crga Ulricum Ehrer pro quadraginta oeto sexag. gr., quas habuil super domibus infeascriptis, videlicct super domo Krzyssconis dicti Hu- nye labernatoris IIIl. sita in foro crinalium inter domos Pesoldi linicide ex una ct Ulrici Ochsil parle ex allera ct super domo Pesslini doleatoris duas sexagenas gross. sita inter doinos olim Ambrosii Wladica cx una ct relicte lessconis coci ex altera —. Act. fer. V. ante Purif. 8. 1405, 21. května. Zamtéž /. 45. Jacobus Wy- zenter cmit 1l]l s. census crga Jessconem Wlk pro XXX s. gr. quas habuit super domo Krzyzkonis Hunyc taber- naloris, nunc Michaclis de Nysa, in foro crinalium. — Act. fer. V. ante Urbani. 4. 1408, 14. tervence. Rukop. ë. 2101 f. 153. Lud- wicus apotccarius emit lll[ s. census erga Dorotlieam re- lictam Jacobi Wyzenter pro XXXV] s. super domo pri- dem Hunye tabernatoris, nunc Michaclis de Nysa. Act. sabbato post Margaretlic. 5. 1453, 13. bfezna. Rukop. c. 2119 f. F. 10. Ve jméno božie amen. Já Mikuláš Opsielka, měštěnín Star. 27 

Strana 210
210 1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). M. Pr., vyznávám tiemto etc., že ačkoli nemocen jsem etc. Najprvc a přede všemi věcmi činím a ustanovuji Aničku, manželku mú milú, pravú a mocnú poručnící domu mého, v něm bydlím, kterýž na Ovocném trhu leží mezi domy u koníka z jedné a Pezoltovským z Strany druhé i jiného všeho statku mého movitého i nemovitého, na čem by koli ten záležal neb kterým a kterakým koli jménem muož jmenován býti, nic nevymieňuje ani komu pozuo- stavuje a to všecko též manželce mé otkázal sem i vzdal a mocí tohoto kšaftu a poslednicho mého porucenstvie otkazuji i vzdávám dědicky a k věčnosti, ke jmění, držení a požívání i s tiem, což sě jie líbí nebo líbiti bude, k učinění jakžto s jejím vlastním bez všeliké přátel mých i jiných lidí otporu a překážky. A přidávám jí k radě a ku pomoci opatrné lidi Urbana a Jana, oba uzdaře, přátely mé dobré, věře jim mimo jiné zvláštně, že jí pro P. Boha i také pro tu dobrú lásku a přiezeň, klerúž ke mně měli sú a mají, radni budú a pomocni. Potom pak dále tak rozkazuji a porúčiem, aby coż po mné diela pozuostane, manželka má svrchupsaná to s radi pfótel vy$ jmenovanych pošacujíc a prodadúc dluž- nikóm, jimžto jsem povinen, pěkně zaplatila a bez nesnází, jmenovitě Vaňkovi, vrátnému z Orlíku IIII k. gr., na kteréž i list muoj má, Bohuňkovi lojovníkovi z Nov. M. Pr. II k. a Albovi žáku k. gr. Jinémut iZádnému nic dlužen nejsem. ltem vuole má také jest i tak teď porú- čicm, aby manželka má kúpiccí dva postavy sukna z statku po mné zuostalého rozkrájela je mezi chudé ve jméno božie za mú i mych predsich duse. Z ostalku na má dusi pamntujíc, jako má věrná manželka, kabátec muoj hara- sový Vajdovcovi otkazuji a otdávám Tito pak mě dluhem spravedlivě jsú povinní: Vacek, jenž byl hospodářem v páně Zmrzlíkově domu IX gr., Vlk rychtář ze Lhoty VIII gr., Vintieř z Holešic Xll gr., Lutovec z Strakonic VI gr. a Mašek lukař III] gr. Ty v&ecky dluliy též jako i jiné věci manželce své otkazuji a otdávám. Jestli pak že by častopsaná manželka má umřela, vdovského stavu nezměniecí, tehdy vuole má jest, aby přictelé mojí svrchu- psanf Urban a Jan Hus, jakżto mocni porućnici duom i jiný statek po ní zvostalý prodadúc, rozdali všecko cbu- dým a nuzným pro P. Boha, kdež a komuž i jakž sč jim najpodobnéjic bude zdáli. Pakli by sé vdala, tehdy pri ni zuostań bcz piiekażky lak v ciele, jakož jsem jie vzdal drieve. Na potvrzenie to'o cte. fer. lll. post Gregorii. 6. 1457, 22. ledna. Rukop. c. 2105 f. 49. Anna, olim Nicolai Opsiclka, iam vero Martini freuificis contho- ralis, resignavit domum suam ad lupum aucis predicantem dictam, sitam in foro fructuum inter domos olim Pezol- tonis et Johannis Tluxa hincinde —. Act. & V. in die Vincencii. ® 1463, 2. března. Rukop. č. 2141 f. 379. Marti- nus, dictus Menssik, et Dorotca, ipsius conthoralis, sus- ceperunt in tujcionem suam Zdenkonem, orphanum olim Ssczastny de Ledecz, cum seplem s. gr. porcionis sue hereditarie. Quem quidem orphanum circa se scrvare de- bent el foverc usque annos ctatis ipsius complctos — 'Thomas linicida et Margareta olim Ssczastny, iam vero ipsius Thome conthoralis, susccperunt ia tuicionem suam Elisabeth, natam Ssczastny prefati cum Vll s. gr. — Act. fer. Illf. in capite ieiunii. © 1465, 4. prosince. Aukop. č. 2141 f. 104. VN 1€ při, v niżto Simon, řečený Kvirín, jménem ženy své Marty a dcery Mikuláše uzdaře, i s vf tudiež obeslav paní Dorotu prve téhož Mikuláše a již Linhartová man- želku, žaloval jest na ní, že by ona po smrti otce jejího 1. Na Malém ndmésli (pod uzdati). v osaklém dědictví ostavši jeho vedle své vuole požívala k škodě a zkáze sirotka i také statku, žádaje dále na pániech zprávy, kdo by byl bližší k dědictví tomu, ma- cecha-li čili dcera. Jemuž paní Duora svrchupsaná odpie- rajíc řekla, že vedle již jmenovaného muže svého kšal- tovního rozkázánie Martě napřed řečené za to za všě, k čemuž jest po posledním téhož otce jejího odkázání právo měla, i nad to viec dobrovolně — věrně a dosti jest učinila, proséc pánuov, aby ji ráčili při řádném a podle práva městckého došlém kšaltu zachovati, neb jí s mužem jejím nic povinna není. Tehdy páni — takto jsú pověděli: Ze kdoZ jest dědic statku kterého, muož jej dáti komuž chce a že Mikuláš napřed psaný js dě- dicem statku svého svým posledním poručenstviem dal jest jej mocně paní Duoře, manželce své svrchupsané, děti svých pcnězi odbýti kázav, protož též paní Duoře statek vešken týmž mužem jejím kšaltovaný dědičně — má zuostati. Act. die Baibare. 7. 1478, 26. listopadu. Rukop. ć. 2106 f. 26. Symon Quirin freni(ex emit domum sub frenificibus inter domos Johannis Hus et Johannis sellatoris hincinde situatam circa Franconem et Johannem a rubea cruce, commissarios olim Martini Menssik, pro LXIIII s. m. Act. fer. V. post s. Katherine. 8. 1483, 98. ledna. Tamiéz f. 118. Kathcrina, quondam Quirini, nunc vero Cristofori ficnificis uxor, re- signavit domum suam marilo suo. Act. fcr. ]lI. post Conv. s. Pauli. 9. 1498, 30. ledna. Rulop. č. 2107 f. 137. Do- rothea Levova emit domum a Barthossio dicto VIk ct Margaretha, conthoralis eius, pro LIIII s. prag. Act. fcr. lH. ante Purific. 10. 1498, 14. listopadu. Rukop. ć. 1128. II. f. 30. Když po smrti nebozky panie Doroty Levové, kteráz jest bez kšaftu sešla z tohoto světa, byla jest nesnáz o statek po nie zuostalý mezi paní Annú od zlatého Iva, dcerú Doroty Levové, z jedné a paní Kalcfiná, manzclkü Jana Pytlíka, pergmistra hor viničních, vnučkú nadepsané Do- roty Lvové, z strany druhé. Kdež Jan Pytlík na micstě manželky své pověděl jest, že nebožka Dorota, baba jeho manželky, častokrát oznamovala před dobrými lidmi, ne- uchovalli jie Buoh od smrti, Że statek svuoj miení mezi dceru a vnučku rozděliti a že jie vnučka tak milá, jako dcera. A na to vedl svědomic, žádaje při tom zachován býti. Proti tomu Anna, decra Doroty L. pověděla, že paní Dorota, matka jejic, též před dobrými lidmi oznamovala, že jest dosti dala panu Pytlíkovi, že po jejic smrti nemá žádnému býti nežli jie a dětem jejím, dovodiec toho svědomím. Dále také pověděla, že Jan Pytlík vzal diel vešken manželky své od panie Doroty a ji kvitoval i statku jejicho že se jest odřekl před pány Klatovskými a że by ona k tomu statku po mateři své lepBie právo měla nežli paní Kateřina, dcera jejic, žádajíc při měsckém právu zachována býti. Pan purgmistr se pány — vyřie- kají: Jakož neb. Dorota L. podle svědomic před někte- rými lidmi oznamovala, że by statek svuoj chtěla: mezi pan( Annu dceru a Kateriná vnucku svá rozdéliti a před některými osobami též také oznamovala, že jest Janovi Pytlíkovi po vnučce své dosti dala, a což ještě statku má, že by od panie Anny, decry své, a dětí jejích nechtěla odeiziti, poněvadž jest Dorota L., což jest mluvila před lidmi dobrymi a toho k miestu a k konci nepfivedla, že to svědomie na obě straně jest ku právu nedostatečné. Než poněvadž bez kšaftu a pořiczenie o statku svém z to- hoto světa sešla a umřela jest, ten statek po nie zuostalý 

Strana 211
I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). paní Anně, dceři jejic, jakožto najbližšiemu přiesteli s mě- stem trpicicmu podle práva měsckého přiřiekají. Act. fer. HU. post Brikcii 11. 1499, 14. bfezna. Ta»léz f. 163. Johannes frc- nifex dictus Mattes et Margareta emerunt domum — ab Anna, Mathci ab aureo lcons conthorali, pro LVHI'/, s. prag. Act. fer. V. post Gregorii. 19. 1509, 23. fijna. Rukop. č. 2108 f. 44. Johan- nes dictus Mattes frenifex resignavit virlutequc presencium resignat domum suam, quam inhabitat, aliamque substan- ciam suam universam ubicunque sitam ct repertam Anne, conthorali sue, et pucris, si quos simul duxerint pro- creandos, ad equalem inter jpsos tempore suo parlicio- nem ad habendum, tenendum possidendumque hereditarie amicorum ciusdem Johannis contradiccione non obstante. Insuper viceversa cadem Anna resignavit atque per pre- sentes rcsignat candem domum cum alia omni substancia sua prediclo Johanni, marito suo, modo et forma, quibus supra. ]sto adiuncto, quod iidem coniuges de illa sub- stancia Sigismundo, filio memorate Annc, quam cum priori viro habuit, XXV s. gr. prag., cum ad annos le- gittimos pervenerit, dare tenetur ipsumque eciam circa sc fovere debent victu el amictu procurando congruis sine diminucionc summe predicte. Proscribentes et obligantes candem pecunie summam in cl super domo sua ct in alia omni substancia corum tali condicione: Quandocun- que prenominatus Sigismundus ad annos debite etatis pervenerit, ut illas XXV s. ibidem conquirere valeat pri- mum cl ante omnes alios creditores. Si autem frequenter nominatus Sigismundus non perveniens ad annos suos debitos morte preoccupatus fuerit, illa summa superius scripla in eosdem coniuges devolvi debet sine omni im- pedimento. Act. in consilio fer. HI. dic Severini. 18. 1520, 14. února. Rukop. ë. 2109 f. 94. Am- brož řečený Brožek koupil sobě, Dorotě manželce — duom pod uzdaii mezi domy Martina Bradatého a Smocha kuchaře obostranně od Jana Matesa uzdafe a Anny m. j. za LXXV. Act. die Valentini. 14. 15925, 18. listopadu. Rukop. č. 2110 f. 126. Blažek sedlář a Dorota koupili duom ležící pod uzdaři mezi domy nékdy Pezoltová a Smoková obostranně od Marty šípařky za LXXX k. pr. Při tom je táž Marta s mužem svým byt sobě vtom domu vyminila se dvěma komorami, byl toliko do sv. Jiří, než ty dvě komory držeti má do dvú let. Act. sabbato ante Elizabeth. 15. 1567, 17. července. Rukop. č. 2118 f.167. Johanna Blažková sedlařka přiznala sc, že duom svuoj pod uzda- řím vedle mistra Matěje z Aventinu ležící, v němž bydlí, i jiný všechen statek svůj — - mocně dává po smrti své Anně konvářec, Barbory Kaprové dceři —. Pakli by jf Anny konvářky P. Buoh od smrti, prvé nežli Johanny, uchovati nerâtil, tehdy tejž duom na dcery a dítky Anny konvářky aby připadl. Act. fer. IJ. postridie M. Joh. Hus. * 1568. — Johanny sedlářky. 16. 1568, 8. ledna. Rukof. č. 2118 j. 182. Martin Karchezius, jinak Kraus, služebník pana purgmistra a pá- nuov stoje osobné v radě vzdal jest a zapisem tímto vzdává všechen statek svůj, kterýž má anebo míti bude, Dorotě, manželce své, k jmění, držení a k dědičnému vládnutí. Zase táž Dorota vzdala jest a vzdává len tajž stalek jeho i jiný všechen svůj, klerejž má nebo míti bude, nadepsanému Martinovi Karcheziovi, manželu svému, též k jmění, držení a k dědičnému vládnutí, tak a ra ten zpuosob, neuchoval-li by jeho Martina od smrti P. Buoh prve nežli jí Doroty a dítky že by spolu jměli, tehdy táž I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 211 Dorota má býti rovná a pravá společnice v tom ve všem statku s dílkami, kteréž by jim P. B. v tom manželství dáti ráčil. Реки Бу dětí neměli ancb majíc, že by jim zemřeli, ichdy ten všicek statek tak obapolně vzdaný má z umrlého na živého z předepsaných manželcov pozuosta- lého připadnúti plným právem —. Act. fer. V. post Epiph. d. — Zrušeno r. 1599. * 1577. — Martina Karchesia. 17. 1614, 2. listopadu. Rukop. č. 2205 f. 369. My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo číníme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten anebo čtoucí slyšán bude a obzv'áště tu, kdež náleží, že slovutné poctivosti p. Václav Kučera z Pumberka (sic), toho času ouřad purgkmistrský na sobě držící, a pan Jan Sustr z Goldburgku, prubíř zemský království Ceského, jsouce obesláni před nás do rady od Tobiáše Karcheziusa z Krauzenthalu, písaře do- lejší kanceláře Pražské, k vysvědčení kšaftu počestné ma- trony paní Doroty Karchoziusové, pozůstalé vdovy po dobré paměti panu Martinovi Karcheziusovi. Kteřížto byvše od nás dotázáni, co by jim povědomo bylo, tímto způ- sobem kšaft ten vysvědčili, že táž paní Dorota K. před některou nedělí jich se dožádala, aby k ní přišli. Kterouž v domě jejím v velikém nedostatku zdraví na lůžku ležící spatřili, jež přivítala, ruky jim podala a jsa rozumu zdra- vého a paměti dobré jim kšaft svůj, kterýž sobě panu Floryanovi Slánskýmu, písaři radnímu, sepsali dala, svě- Fila, jich za to žádajíce, aby jí to přátelství učinili a jestli že by ji P. Bůh od smrti uchovati neráčil, takový kšaft do rady složili a na místě jejím nás žádali, abychom jak nad týmž kšaftem, tak i nad Tobiášem, synem jejím, ruku ochranou drželi a sobě poručeného jmčěli. Kleryzto kšaft když tak před námi fer. 2. post s. Trium regum 12 Januarii 1615 vůbce přečtěn a k žádosti jmenovaného Tobiáše Karcheziusa publikován byl, toho jest v sohé drZel a zavíral: Ve jméno boha otce, syna a ducha sv., jediného P. B. na věky věkuoy požehnaného amen. Já Dorota, po- zůstalá vdova po dobré paměti p. Martinovi Karcheziusovi z Krauzentalu, měštěnínu a předním písaři radním Star. M. Pr., známo činím tímto listem kšafiovním vůbec přede všemi a zvláště tu, kdež náleží: Kterak jsouc žena již věkem sešlá a čím dále do nedostatku zdraví přicházejíc, na to se rozmejšlím, že bytu mého zde na tomto bídném světě na dlouze nebude, nýbrž když čas a hodinka od P. B. jistým soudem jeho mně uložená přijde z tohoto svéta sc odebrati a tak litkup smrti okusiti musím. Pročež požívajíc ještě z milosti P. B. všemohoucího v tom ne- dostatku zdraví svého, paměti dob.é a rozumu zdravého, tento kšaft a pořízení o statečku mém, kteréhož mi P. B. naděliti i z práce mé násilné p žehnati ráčil, činím, tak aby po smrli mé mezi Tobiášem, synem mým milým a jediným, též Janem a Dorotú, vnukem a vnučkou, aneb jinými, jakými koliv přátely ňáké právo a spravedlno-t k statečku mému vlastnímu míti se pravícími žádného ne- dorozumění a zaneprázdnění pov+tati nemohlo a nepo- vstalo. Přede vším pak takovým o statečku mém řízením duši mou milou P. Bohu otci všeho milosrdenství plnému poroučím a ji v jeho svaté ruce zase odevzdávám v té silné víře a naději neomylné postavena jsouc, že ji prohořkou smrt a nevinné umučení svého nejmilejšího P. Kr. vykupitele a spasitele mého nejdokonalejšího dobrotivě a oblíbcně s sobě přijíti a se všemi volenými božími té radosti ne- beské věčně trvající oučastnou učiniti ráčí. Tělo mé také k počestnému doprovození i jeho do země pochování odevzdávám. Potom dům můj vlastní pod uzdaři ležící a na onen čas na mně po nebožce páni máteři mé nápadem 27* 

Strana 212
212 I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). přišlý a připadlý, ten zase sc všemi svršky a nábytky, i což v něm se koliv najde, jako i nádobí dřevěné, kdež složeno jest, Tobiášovi, synu mému, za jeho ke mně po- slušné synovské chování postupuji a mocně po mé smrti dávám a odkazuji k jeho vlastnímu toho s bázní boží po- žívání. Dále pak co se dotýče Doroty, vnučky mé, p. Bartoloměje Pejcera manželky, ty ještě mimo to, což sem po máteři její Anně a dceři mé vejpravy a věna dala, též jí samé jakožto baba z statečku mého skrovného, když jesti při mně z mladosti s nemalým mým nákladem cho- vána byla a potom, když se vdáti méla, vejpravou nále- žitou podle možnosti opatřila, ještě 50 k. m. a mantlík šamlatový s spratky napřed černými odkazuji s tou při tom nadějí, že to ode mne za vděk přijmouc na víc sta- tečku mýho a syna Tobiáše sc nutkati a potahovati nebude, nýbrž na tom přestane, nebo sem jí dosti mimo náležitost s ublížením syna mého, dokud při mně zůstávala, i kdyZ se vdala, vydala. Tak aby jí P. B. toho požehnati ráčil. Více Janovi, synu jejímu a pravnuku mému, koflíček stří- brný vnitř pozlacený na památku odkazuji. | Item Janovi, vnuku mému neposlušnému, kterého sem s dosti velikou prácí a starostí předně na literní umění a, když při něm trvati nechtěl, na učení bradýřské dala a tomu vyučivše se pořádně, maje dále po témž řemesle kráčeti a svého dobrého hleděti, toho všeho pominul, v rozpustilost svět- skou se vydal, spravedlivost svou dědickou marně s tova- varyši svými sobě rovnými utratil. A když sem ho z toho netoliko já, ale i jipí přátelé trestali a k dobrému na- bízeli, že by mne uprati chtěl, pohrüZku &inil. R(kaje, co jest po mně jemu, utrácí-li co, že utrácí svý, takže jest mi dosti šedin a starostí přidal. Pročež jeho od statečku mého odcizujíc a odbejvajíc tomu chci, aby mu nic více než 2 k. gr. m. dáno bylo. Kteréž on přijma aby na nic více statečku mého se nepotahoval —. Na potvrzení a dokonalejší toho všeho důvěření já vejš psaná Dorota K. rukou mou vlastní v tomto mém kšaftu jsem se pode- psala. — JeloZ jest datum v neděli na zejtří Všech sva- tÿch 1. 1614.— KdeZ my, svrchupsaní purgkmistr a rada, tento kšaft, poněvadž legatarii v něm obsažení přátelskou smlouvou v odkazich svých spokojení jsou — sme stvrdili. Act. 24. Martii 1615. 18. 1615. 24. března. Rukop. č. 2233 f. 272. Jakož jest paní Dorota, p. Bartoloměje Pejcera, měštěnína Star. M. Pr., manželka, odpor kšaftu Doroty K., báby svý, vložila, — jest narovnána a smluvena, že Tobiáš K. jí paní Dorotě k těm 50 k. m. kšaftem odkázaných druhých 50 k. m. — přidává. 19. 1616, 29. března. Rukop. č. 21[4 f. 197. Tobiáš Karchezius z Krausenthalu vzdal jest dům svůj — Anně Marii, manželce své, — zase ona Anna Marie — vzdala jest týž dům — témuž manželu svému. 20. 1618, 29. března. Rukoß. č. 2179 I. f. 192. Tobiáš Karchezius přiznal se, že jest přijal 50 k. gr. č. na věno Anně Marii, manželce jeho, od Jana Revíra, otce jí Anny Marie, Číslo 4. st. 705. 1. 1404, 18. července. Lib. erect. IV. f. 190. Constitus coram — mag. Adam, vicario in spiritualibus — honestus vir Henslinus Gundacker, civis Mai. Civ. Prag. in presencia honor. viri. d: Nicolai de Brunna, presbyteri Olomuc. dioc., capellani Pezoldi frenificis, civis predicte I. Na Malém náměstí (pod uzdafi). Mai. Civ. — laudabilia probitatis et virtutum merita eius- dem domini Nicolai attendens, XIV s. prag. census annui — quarum decem s. ipse Henslinus super tota universitate civitatis Gurimensis et lIIl s. -— in domo ac area jn Eilau ac curia — ibidem —, que omnia olim Turssmyd — nunc vero Nicolaus. quondam Herdeconis notarius — possidet, — habet et possidet — prefato d. Nicolao, quamdiu ipse vitam duxerit in humanis, — assignavit —, ita tamen, quod post mortem eiusdem d. Nicolai prefatus census — mox ad eundem Henslinum — ad heredes et consortem ipsius Annam — reverlatur —. 9. 1406, 10. prosince. Rukop. ć. 2101 f. 66. Albertus Kotkonis emit IIII marcas gr. crga Pesoldum linicidam pro XL s. super domo ipsius Pesoldi (C. 4.) in acic. Act. fer. V. post Concept. b. M. V. 8. 1408, 14. Geivence. Rukop. &. 2101 f. 155!. Wen- ceslaus Schirmer cmit pro se, Dorothea, conthorali sua, INU m. gr. census erga Albertum Kotkonis pro XL s. gr. super domo maiori olim Pesoldi linicide in acie in foro fructuum. Act. sabbato post , Margarethe. 4. 1409, 12. ledna. Rukop. c. 2101 f. 171. Pur- kardus de Aldemburg et Elisabeth, relicta olim Pesoldi linicide, testamentarii eiusdem —Pesoldi, exsolverunt pro orphanis IlII m. gr. erga Wenceslaum Schirmer super domo propria Pesoldi. Act. fer. III. post Epiphan. 5. 1410, 27. nora. Lib. erect. 1X f. G. 2. Johannes Kbel — Sane — honesta matrona domina Elsska, relicta bone memorie Pezoldi linicide — quasdam litteras — nobis presentavit — huiusmodi sub tenore: Wenceslaus — rex notum facimus — quod cum honorabilis Elizabeth, relicta quondam Pezoldi linicide, — altare s. Katherine virginis in ecclesia s. Leon^rdi predicte — erigere ac cum decem sexag, gr. d. census annui — quas in bonis Chrzeniczie — que ad presens Niczko Chrzienowicz tenet — habere dinoscitur, dotare proponat [povoluje]. Datum Prage a. d. — quadringentesimo nono die decima septima Decembris —. Post prescriptarum litterarum presentacionem — prefata domina Elizabeth — censum decem s. gr. predictorum, quem dudum in et super hereditatibus Nycz- konis de Chrzenicz ibidem in Chrzenicz, vidclicet muni- cione, curia arature — ab eodem Nyczkone — cmit — ac ad tabulas terre regni Boemic pro dicto altari s. Ka- therine et ipsius rectoribus et primo domino Nicolao dicto Nosner de Kosling, presbitero Ratisbonensis dioc- cesis, inscribi ct intabulari procuravit —. Ius autem pa- tronalus altaris predicti domina Elsska pro se, Nicolao flio suo, et Elsska, filia eiusdem, et heredibus ipsorum, quamdiu vitam duxerint in humanis, reservavit. Eis vero deficientibus ad Wenceslaum, (ilium pie memorie Gyrglini de Kam, fratris Pezoldi, mariti sui, donec idem Wences- laus vixerit dumtaxat. Eo autem deccdenle ad sorores eiusdem Elssce donantis germanas et heredes earundem legittimos — devolvetur. Datum Prage anno a. d. — de- cimo dic XXVII mensis Februarii. 6. 1410, 28. ánora. Lib. confirm. VI. str. 283. Ad presentacionem Elzcze, relicte quondam Pesoldi lini- cide, ad altare s. Katherine virg. in ecclesia s. Leonardi —. 7. 1413, 24. října. Rukop. c. 2099 f. 31. Anno d. XIII fer. tercia ante f. Sim. et Jude domina Elisabeth, relicta Pesoldi linicide exibuit infrascripta pignora coram Sigismundo Rokczaner et Alberto Camerer consulibus, que sunt prepositi Cho(issoviensis et sunt ipsi Elisabeth per Hanconem dc Misa ex parte dicti domini prepositi obligata. Primo XVI floreni nobiles, it. cingulus, vidclicet alba pretexta sericea, in qua sunt XV parve fibule et 

Strana 213
I. Na Malém náměslí (pod uzdaři). cum hoc finale el. feruncam, totum de auro, et habet in pondere cum pretexta XIII loth. 1 quint. It. anulos XIII, primus cum matre perlarum sculpta facies muliebris, se- cundus cum rubeo vitro tobl, tercius cum zaphiro lup, quartus cum granato, quintus cum zaphiro, sextus curn smaragdo, seplimus cum parvo zapliro, octavus cum uno lapide triplicis coloris, nonus cum matre perlarum sculpta imagine s. Johannis, deciinus cum parvo smaragdo, unde- cinus cum lapidc vane, duodecimus cum unicorno, trc- decimas cum viridi lapide obscuro. Omncs illi cum lapi- dibus habent in pondere XI!/, Joth. ltem nionile in cuius medio est magna perla terrestris, non orientalis, cum si- milibus parvis perlis et quinque parvis lapidibus, habet in pondere X lotl. Item pectorale cum kathena ct XII anuli, omnia aurea, habent in pondere XXVIII loth. mi- nus uno quent. 8. 1414, 11. ledna. Rukop. č. 2102 f. 23. Kliza- beth, relicta olim Pesoldi linicide emit pro sc, pro Nicolao, filio suo, et pro Elisabeth, filia sua, mediam sexag. gr. pr. census annui erga Martinum Weykardi. — 9. 1414, 29. ledna. Tamléz f. 75. Nos magister civium, consules el scabini Mai. Civ. Prag. recognoscimus, quod domina Elisabeth, relicta olim Pesoldi linicide, est liber facta per iuramentum ab impeticione domine Regine, conthoralis Andree Kraisa, racione unius cipli, pro quo ipsa Regina candem Elisabeth jmpetivit, quod ipse ciphus non fuissct palris sui. Sic ipsa Elisabeth obtinuit iura- mento suo, quod ipse ciphus fuit patris ipsius Regine ct nullius alterius. In hoc ipsa Regina stctit contenta. Insuper cciam ipsa Regina fassa est, quod racione ciphi alterius maioris et eciam unius crateris alias sal nunccupati, de quibus fit mencio in littera testamentali patris ipsius Re- gine, per honestos viros ad hoc ex utraque parte in ar- bitros clectos de hoc et omnium aliorum factorum et impe- licionum, quas in simul habuerunt, sunt amicabiliter con- cordate. lbidemque predicta Regina nomine suo, omnium bercdum et successorum suorum norninc dimisit candem Elisabeth nec non Henslinum Gundacker et notanter cciam Cristoforum aurifabrum de Montibus Cuthnis, testa- mentarios predicte Regine; — ab omni impclicione — racione — bonorum — per patrem — Regine reliclorum et ad ipsam post mortem — Wenceslai, fratris sui, devo- lutorum —. Act. fer. JI. ante f. Purif. 10. 1414, 3. listopadu. Rukop. č. 2102 f. 50. Eliza- beth, filia olim Pesoldi linicide, resignavit omnem por- cionem suam hereditariam Elizabeth matri sue. Act. sabbato post OOSS. 11. 1416, 19. března. Tamtéž f. 103. Nos magister civium, consulcs ct scabini Mai. Civ. Prag. recognoscimus, quod constituta coram nobis in consilio nostro Elsska, filia olim Pesoldi linicide, conthoralis legittima Jolianconis Kbelsky, animo deliberato consensit ct consensum suum ad hoc dedit, quod pueri olim Regine, que fuit contho- ralis Andrce Kreysa, omnes huiusmodi census, qui ad ipsam Reginam post mortem fratris sui fucrunt. dcvoluti, ad quos census ipsa Elska racione devolucionis se pre- tendebat ius habere, de cetero lenere ct pacifice possi- dere debent. Act. fer. V. ante f. s. Benedicti. 12. 1416, 81. bfezna. Rukop. é. 2101 f. 101. Eli- zabeth, rclicta Pesoldi linicide, exsolvit JIII s. c. erga Ludwicum apotecarium pro XXXII s. super domo propria. Act. fer. 111. post Letare. Hanussius Leonis de Duba in- terdixit ex parte orphanorum olim Rudolfi de Mulhausen. 18. 1417, 23. března. Rukop. ć. 2099 f. 106. Janco Kbelsky et Elisabeth, conthoralis sua, filia olim Pesoldi I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). 213 linicide constituti coram dominis in consilio fassi sunt se a domina Elisabeth, relicta dicti Pesoldi, huiusmodi du- centas s. gr. prag. quas eidem [anconi post dictam Eli- sabeth, conthoralem suam, racione dotalicii filie sne dare promisit, plene percepisse —. Act. fer. lll. post Be- nedicti. 14. 1420, 13. ledna. Rukop. c. 2102 f. 220. Elzka, relicta Pezoldi linicide, resignavit X s. gr. c. super domo Martini Spitalsky sartoris, quam nunc inhabilat, filis sue, Eliscze, conthorali Janconis, filii Johannis Kbelsky, ad vite ipsius tempora. Act. sabbato ante Anthou. 15. 1424, 7. ledna. Rukop. é. 2099 f. [23. Laurencius pannifex, Vitko rüncr, pro lunc consul, Pctrus Lud et Hanussius Spiczkugl interrogati per consules, quid ipsis in causa Pesollonissc constarct, responderunt, quod Waczko, natus Crucis instiloris, quamvis cral Jangvens corpore sanus tamen mente et compos racionis existens, coram ipsis testibus — fassus est se a dicta Pesoltonissa CXXX s. percepisse. Interrogatus per ipsos testes idcm Waczko, quo diclas pecunias convertcerit, respondit, quod XC s. tradidit sub cerlis condicionibus infrascriptis Henrico de Lerod alias de Ach, vidclicet quod ipse Henricus de censu VIII s. in certis hominibus ccpsitis ipsi Pelsotonisse dcbet condescendcre. Interrogatus idem Waczko, quid diceret adhuc de XX s, que remanent circa Henricum, respondit, quod defalcatis in expensis dicte Pesoltonisse et familio eiusdem, quid resultaverit post racionem factam, promisit persolvere. Act. sabbato post Mathei. — Taléz f. 149. Mathias, natus Dubczonis, testamentarius strenui militis Henrici dicti Fanach, requisitus, quid sibi constarct de centum s., quas Elisabeth — Pesoltonis -— Waczkoni — ad fidas manus reposuit et easdem ultra dictus Wen- ceslaus antedicto Henrico mutuavit, deposuit, quod Hen- ricus super quodam contractu mutuo intcr ipsos habito XX s. de dictis centum s. sibi defalcavit, residuas vero octuaginta cidem Mathic testamentaliter mandavit, ul eas- dem Cruci restitueret, quod Mathias casdem octuaginta s. gr. pretextu dotalicii et parafarnalium alias za wyprawu, quod eidem Waczko post Kathcrinain, fralruclem suam, faccre debuit, pro se reservavit. Act. sabbato post Epiph. a. XXVII. 16. 1428, 18. října. Tamtéz f. 215. V i6 pii a ruoznici, kteráž jesti byla mezi paní Elškú Pezoltoví z jedné a mezi Kateřinú, Martina Spitálského někdy man- želkú, z strany druhé o 12 k. platu, kterýchž má paní Elška na doma též Martinkové, kterýž leží na rohu (viz výše č. p. 18.) proti domu Janovu od žáby, i páni purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. — vypověděli, aby svrchupsaná pauí ElÉka nadepsané Katciiné v pokoji ne- chala, neZ klcrak sé jiným súsedóm o jich platy, kteréž maj( na domiech, bude dicti, téZ aby sé ji stalo. Act. fer. IJ. post Calli. 17. 1429, 14. Cervna. Rukop. č. 992 f. 102. Kliza- beth, relicta Pesoldi linicide, civis Maioris civitatis Pra. gensis, non coacta nec compulsa, seid sponte el libere rcsignavit atque condescendendo resignat omnia bona sua, mobilia et immobilia, habita et habenda et presertim illud dotalicium jn Petrowicz Elsscze, relicte Janconis Kbelsky, filie sue dilecte, ad habendum, tenendum, uli- fruendum, gubernandum et hereditarie possidendum tan- tum ad effectualem exaccionem testamenti, propterea quia predicta domina Elizabeth, relicta Pesoldi, hanc sibi spe- cialem conscrvavit atque presentibus conservat poteslatem, quod possit omnia ct singula bona predicta, quecumque habct aut habere poterit et nominaliter dotalicium prefa- 

Strana 214
214 1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). ium legare, testare et donare in vita aut in articulo mortis suc cui competencius visum ei forct secundum placitum sue voluntatis; in casu autem si ipsam inprovise aut subilance absque testamento, quod absit, mori contin- gerit, ex lunc. post. mortem eius prefata domina Elsska, nata sua, presentibus habebit plenam potestatem de bonis omnibus et singulis predicle genitricis sue preserlimque de dotalicio in Petrovicz se intromittendi ad tenendum, habendum, regendum, utifruendum et possidendum here- ditarie ac cum eisdem agendum et disponeudum secundum libitum proprie voluntatis co tantum expresso, ut duode- cim sexagenas gr. quolibet anno pro panno pauperibus ct aliis necessariis pro anima prcdicte matris sue, benc- factorum ct predecessorum suorum daret, tribueret et sine omni contradictione de prclactis bonis assignaret. Si quis habet contra hoc loqui, ipsa parata est disbrigare secun- dum ius civitatis et publicavit iudicio primo, secundo, tercio, quarto. Iudicium bannitum feria quinta proxima post festum sancti Viti anno domini MCCCCXXIX ; iudex Petrus de Chrast, consules Mathias Smolarz, Hedwica sartor, Mathias a pectinibus, Sdenco candelator, Barthos- sius pannifex, Crux thorifex, Johannes a paternoster, Jo- hannes a stellis, Nicolaus a sagena, Jacobus frenalor et ceteri. 18. 1430, 20. ledna. Tamléž f. 278. V té při a ruoznici, kteráž jesti byla mezi paní Elškú Pezoltovd z jedné a mezi Jankem z Chval a Prokopem z Olšan z strany druhé o některaký dluh, pro kterýžto jesti na ně sahala svrchupsaná paní Elška, jímžto jesti jf byl vi- novat a dlužen Vacek Křížovic dobré j amčti, i páni purg- mistr a konšelé — vypověděli ortelem svým takově, aby paní Elška kdežbykolivěk nalézti neb optati mohla zbožie a statek svrchupsaného Vacka, aby na ně sáhla a k němu hleděla. Act. die Fabiani. 19. 1430, 8. srpna. Rwkop. č. 2099 f. 287'. Mi- kuláš Johlin, Jan otec Muckové a Prokop berník z strany Martina Fanacha seděním na ostrově, Petr Lud, Prokop Jidáškuov syn a Lazar syn Kantorové z strany panie Elšky Pezoltové úmluvce a litkupnici mocnf — vyznali sú —, že sú mezi týmaž stranoma litkup a trh učinili plný a dokonalý o těch desct k. gr. platu roćnicho a věčného, kterýchž jest týž Martin měl na vsí Petrovicích, jenž jest jej byl kúpil u Johánka z Koloděj takověto: že svrchu- psaná paní Elška měla jest jemu a má dáti a vyplniti za těch jistých deset k. platu padesát k. gr. dobrých stř. rázu pražského a na ten trh a litkup již jemu jest jme- nem zavdánie pójčila pěti k. gr., kterýchžto sobě byl jest vymienil na tom trhu. A čtyřidceti k. z těch padesáti kop gr. ihned jest odkázal svrchupsanému Lazarovi na panf Elšce —, kterážto — s těmi penězy na ní tak odkáza- nými k témuž Lazarovi jest slíbila —. Actum feria [Illa ipso die Invencionis s. Stephani. 20. 1431. — Tamtéž jf. 311. Elisabeth, re- licta Pesoldi linicide, fassa est se tencri in XVII s. debiti magisto Gallo de Utery —. Act. sabbato ante Oculi. — Magister Martinko, commissarius magistri Galli, fassus est, quod sibi persolvit X s. Act. f. IJI. post OO. SS. a. XXXII. Magister Cristannus fassus est quod sibi persolvit VII s. relicta Pesoldi —. Act. fer. V. de Sixti a. XXXIII. 21. 1431, 19. bfezna. Tauléz f. 312. Stará rada, kteráz jest byla 1. MCCCCXVII otázána jsáci ode pánov léta nynějšího, co by ji bylo svédomo o té při, kteráž jest byla mezi Pezoltovú z jedné a Janem z domu Zmrzlíkova a Mandú, manželkú jeho, z strany druhé o sirotky mistra Jukubina, vyznala jest, že z jich moci konšelské svrchu- I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). psaní sirotci dáni sú byli též Pezoltové k chování taková mérá, aby svrchupsaní Jan a Manda manželé na- depsaní paní Pezoltové za stravu XIIII k. gr. vydávali na každé leto týchž sirotkuov a jich mistru bez odporu, to- liżto sirotkóm XII kop a mistru za práci dvě kopě gr. A týchž sirotkóv nadepsaná paní Pezoltová chovala jest u sebe s mistrem tři léta pořád 2 v těch třech letech uči- nila jest nákladu na též sirotky, jakožto na sukně, na kozichy, na knichy a na jiné věci XIII k. a XXVI gr. A dále vyznala jest táž rada, že když jesti jie napomínala z těch peněz svrchupsaná paní Pezoltová, tehdy sú od- pověděli a řekli, že v té micře jich nemají, než když jie Buoh nadělí, že jí chtie rádi dáti. Také jest vyznala na- bořepsaná rada, že když jesti Pezoltová upomínána byla od bernfkuov, aby berni dala a poloZila, tehdy jest ona odpierala praviecf, Ze nemá jie čím zaplatiti než když jí budú penězy dány od Jana svrchupsaného za sirotky Ja- kubfnovi, kteréž jest z přikázánis panského chovala, tehda ona chce ráda berni zaplatiti. A tak jest byl povolán svrchupsaný Jan do rady a napomenut od pánóv, proč Pezoltové peněz nedá a on odpověděl a řka, že jich nemá. A tak jesti byl do kázni panské vsazen. Act. fer. II. do- minice Judica. 22. 1488, 18. března. Tamdéz f. 342. Jakožto pře a ruoznice jest byla mezi Kateřinú, někdy Martina řeče- ného Koba manželkú, z jedné a paní Elškú Pezoltovú z strany druhé o některaké náklady, kteréž jesti svrchu- psaný Martin, jakož táž Kateřina praví, na duom a z domu Pezoltové, když jesti jej držel, učinil, těch až do XLti kop gr. počítajíc, pro kteréžto náklady Pezoltovú jest na- řekla a na ni jest sahala pravicc, že kšaftem muže svého ty náklady má na ni odkázaný. Tu páni — nalezli orte- lem, že ten jistý kšaft v tom kusu, což sě těch nákladov dotýče, žádné moci nenie, přikazujíce Kateřině, aby Pe- zoltovć — v pokoji nechala. Act. fer. VI. ante domini- cam Oculi. 28. 1490, 98. kvétoa. Rukop. ë. 992 f. 181!. Ve jméno božie amen. Já Elška řečená Pezoltova, měšteka Star. M. Pr. oznamuji ticmto listem všiem lidem nynějším i budúcím a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsúci nedu- živa a nemocna na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravćho rozumu ludicż i paměti, že všeho zbožie svého — toto své poslednie porutenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dole- psaným : Najprve ustanovuji opatrného muže Lazara Kantorova, syna měštěnína Star. M. Pr., bratrana svého, nade vším zbožím a stulkem svým — mocného a najvyšieho poruč- níka, tak aby on toto mé poručenstvie a rozkázánie tak ziiedil a zpósobil, jakož sem jemu rozkázala a svěřila úplně. A na tom aby jemu nebylo přickáženo od všeli- kteratého člověka žádnú micrú. A přidávám jemu ku po- moci poručníky múdré a opatrné muže Jana Rečka a Vaňka Duršmida, měšťany nadepsaného města Pražského, proséci jich, aby jiemu rddni a pomocni byli v pottieb- ných věcech, jakož jim toho dobřie věřím. Dále odkazuji po své smrti a mocně dávám témuž Lazarovi, bratranu svému, zbožic své v Petrovicích —, jakož sem sama jměla, držala a požívala — a k tomu duom muoj na rynku nárožní s celým jeho měštištěm, jenž leží podle domu Vaňkova mečieře i všecko jiné zbožie mé — i také plat svuoj, kterýž mám zde v městě na domiech i také vně na zemi kdekolivěk ku pravému dě- dictvi —. Než tomu cbci, aby týž Lazar vydal po mé smrti chudým a nuzným Jidem, kdež by jie shledal, deset 

Strana 215
I. Na Malćm namésli (pod uzdaři). k. gr. platu na każdy rok, jakoż by sć jemu zdalo a jakož já jemu toho svěřují a doufám. A ten plat aby vy- dával z užítkuov domu mého napřied psaného, dokudž by jeho neprodal. Pakli by jej prodal, tehda aby ten plat na jiné zbožíc přicvedl, kdež by sě jemu zdálo. Item odkazuji dvě Корё gr. platu ročnicho a věč- ného do domu mého zádušnieho chudým babkám, totiž kopu na drva, puol kopy na pivo v puosté a puol kopy na opravenic téhož domu zádušnicho. Potom odkazuji čtyři k. gr. platu Aničce, sestře mé, a ten plat aby jí vydával svrchupsaný Lazar z statku mého toliko do jejieho života a po jie smrti chci, aby ten plat spadl na téhož Lazara anebo na jeho dědice a budúcie beze všech zmatku. Také odkazuji dvě kopě gr. platu roč., kteréž sem kúpila u Mandy, sestry své, na těch šestnádoti kopách platu, kte- rýchž má táž Manda na zbożie Dvorce řečeném, a to Kačce Prokopově »od řebříkuov« a k tomu za těch je- denácte k. gr., jakož mi jest Prokop, otec též Kačky, dlužen a vinnovat zuostal, aby též Kačce svrchupsaný Lazar přikúpil platu, což by mohl, ač bude poslüchati. — Dále jakož jsem Vaňkovi Vrábskému na polovici mého zbožic v Petrovicích a na polovici nábytkóv tudiež v Pe- trovicích zapsala listem vénni zástavu puol Licticho sta kop gr. po mé dceři, nebožce Elšce, že sem s týmž Vaň- kem z Vrábie smluvena ubrmany a to z přikázánic pánuov konšelóv s obú stranú vydanými, takže micsto nábytkuov a za nábytky, kteréž jest lýž Vaněk obrátil, kam sie jemu zdálo, ubrmané nalezli jsú, aby mi za ty nábytky srazil padesáte k. gr. I neostávám jiemu Vaňkovi na tom listu hlavniem nežli dvě stě k. gr., těcb aby Lazar, svrchupsany bratran muoj, jakožto poručník splnil a zaplatil témuž Vankovi Vribskému —. Také chci, aby svrchupsaný Lazar z mého statku vydal Janovi, vnuku mému, když by k letóm rozumným a dospělým přišel, sto k. gr. ancbo jemu deset k. gr. platu platil ročnieho, dokudž by jemu sta k. gr. nedal a nesplnil. Než těch sta kop gr., aby Lazar nadepsaný po- žíval k své potřebě a na své užitky obracoval do let ro- zumných téhož Janka, vnuka mého. Než dřieve těch let nahořepsaných nebude jemu povinen těch sta k. gr. dáti ani úroku z nich platiti žádní mierí. Pakli by vnuka mého již jmenovaného pán Buoh neuchoval prve nežli by leta mel rozumu došlá, tehdy chci a jest má vuole, aby těch sto k. gr. spadlo na Lazara svrchupsaného ancbo na jeho dědice a budúcie beze všeho zmatku. Item odkazuji na dielo kostela sv. Linhartha dv& k. gr. a těch aby Lazar vydal ve dvú letů pořad zběhlí od 106 smrti počítajíc. — Také odkazuji na dielo kostela sv. Jiljic pět k. gr. — A dále, jakož mi jest odkázala dcera má napřicdpsaná na knězi Mikulášovi, arcipřištovi praž- ském, a na Sigmundovi, bratru jeho, dluh svuoj, jakoż ten dluh v registrách mých stojí popsán i s mým dluhem, kterýmž mi jest týž kněz arcipřišt i s Sigmundem, bratrem svym, dlużen a vinnovat, jeślo jest toho dobfe za puol druhého sta k. gr., za ten dluh dcery mć i za muoj dluh chci a żidóm, aby napřied psaný Lazar kúpil osm k. gr. platu roč. — a ten aby obrátil, kdež by sě mu zdálo. Toho všeho na svědomie peceli slovutného Janka z Krajnic, v ty Casy rychtáfe, a opatrnych Martina Vla- šimského a Petra z domu Bfievnovsk£ho, konšelóv pří- sežných nadepsaného města Pražského k mé prosbě při- věšeny jsú k tomuto listu. Jenž dán leta od narozenie syna božieho tisicieho čtyřslého třidcáteho šestého v střiedu po božím Vstúpením. 24. 1437, 20. ledna. Rukop. č. 2102 /. 401. Andreas et Nicolaus Opsielka frenifices, testamentarii olim Martini I. Na Malém náměstí (pod uzdafi). 215 Nosek frenificis, emerunt d. pro orphanis Martini Nosck erga Lazarum, natum Anne, relicte Cantoris, pro CC s. eo omni iure, prout ipse Lazarus virtute testamenti Elisscze Pesolt- ponisse habuit. Act. fer. V. ante Joh. В. ® 1450. Viz výše str. 208 č. p. 7. 26. 1459. — Rukof. č. 90 f. 217. Joh. llus frenator cl Anna e. d. Pezoltonis dictam crga lesskonem, natum Martini Noskonis pro 220 s. 26. 1478, 19. listopadu. Rukop. č. 2106 f. 25'. Anna, uxor Joh. Hus, de domo Pesoldi, resigravit omnem suam substanciam Johanni Hus, marito suo. Act. die Elisabeth. 27. 1484, 11. září. Rukop. č. 2106 f. 142. Joh. Pc- zolt frenifex resignavit duas domos, unam, in qua habitat, in acie sub frenificibus, et alteram in cimiterio s. Spiritus, et vincas Dorothce, conthorali sue. Act. sabbato post Nativ. M. V. 98. 1495, II. června. Rukop. č. 2107 f. 95'. Já Jan řečený Pezolt vyznávám tiemto listem obecně předc všemi, kdež čten neb čtúce slyšán bude, že ačkoli z do- pustenie boZieho nemocen sem a neduživ na těle, však proto paměti dobré a svobody rozumu zdravého požívaje, nechtě tomu rád by o statek po mně zuostalý z daru jeho božské milosti mně puojčený, kteří svárové a nesnázc mezi příbuznými a přátely mými po mé smrti se dály, toto mé poslednic poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o témž statku mém mocí tohoto kšaftu mého řédím a zpuosobuji obyčejem takovýmto. Najprvé pak a přede všemi věcmi činím a ustanovuji domuov mých i všeho jiného statku mého — pravé a mocné poručníky slovutné a opatrné muže Jaroše Múřenína, Bohuslava Legata a Mi- kuláše z apatcky od lilium, přátely mé zvláště milé, věře jim nad jiné lidi smrtedlné, že oni v tomto mém poru- čenství zachovají se věrně a právě jakožto lidé dobří. V tom pak duom muoj, v nómż bydlim, vysaceny na rynku na Ovocném trhu, odkázal sem a poručil dobro- volně i mocí tohoto kšaltu mého odkazuji, porúčicm a mocně oddávám po mé smrti Martinovi, služebníku nému, is tiem se vším, což k řemeslu přislušíe, s domovými věcmí, k tomu šatuov ložních s postel, dva pancicře, dva oboječky, oděnie i všicku jiný braň, stoly všecky i sto- lice a jednu truhlu, kteráž stojí u postele v nohách, ve čtyrech stech kopách gr. míš. K tomu aby týž Martin z těch čtyř set k. gr. m. každý rok napred pověděným poručníkóm mým vydával po XXti kopách m. až do těch čtyr set vyplněnie konečného a poručníci aby ty penieze od nadepsaného Martina přijímajíce za ně postavy sukna kupovali a rozdávali chudým ve jméno božie. Item druhý duom u sv. Ducha ležící proti židovské bráně, s tím na- před jmenovaní poručníci aby učinili; jakž »e jim zdáti bude, budto aby jej najímali aneb prodali a ty penieze na skutky milosrdné aby obrátili. ltein na třetiem domu na Novém Městě ležícím na Psie ulici mám ještě dvě a tidceti kop gr. m, z těch aby do špitálu pod Vyšehrad chudým bylo vydáno XX kop gr. m. Na Malú stranu do špitálu X k. gr. m. a k zádušic kostela sv. Stěpána na Nov. M. ležicícho X k. gr. m. Pakli by se z toho domu nedostalo, aby poručnící odjinud dali. Item vinici s lisem nad Nuosli ležící vedle cesty z jedné a Barty z strany drulié, kteráž jest v 7 str., i s Нет, což jest pod tíž vi- nici; k tomu také pole XVII záhonuov a druhé pole nad Nuosli vedle cesty po levé straně, také což micry, tu vinici prodadúce i pole, aby to vše na skutky milosrdné obrátili. ltem póldruhého sta zl. uh., it. prošuov českých bielých XXX kop, it. čtyři kopy gr. zmrzlikuov a XIII 

Strana 216
216 I. Na Malém náměstí (pod uzdafi). gr. it. gr. Stftnfch mí5. tfi k. a XXIIII gr., it. tři pasy, jeden pozlatity maje čtyři hřivny, drubý též pozlatitý maje také člyři hřivny bez čtyř lothóv, a třetí střiebrný pól- ćlvrty hfivny maje, it. prstenuov pót a ti vażie XII zl. uh., it. páteř korálovy, to vše nadepsaní poruéníci pro- dadúce aby rozdali ve jméno božie. Item dále odkazuji porúčiem Vítě, bratraně mé, s syny jejími XV k. gr. m. It. Dorotě, sestřenici mé XX k. gr. m., Margretě slu- žebnici mé V k. gr. m., k tomu s postel šatuov, dvě mise cínové, dvě konvice, jednu pinetnf a druhú v puol pinty. It. Magdaleně děvečce pět kop gr. m. a poruć- níkóm častopsaným za jich práci XV k. gr. m. A tu vi- nici, kteráž jest panie Anny, jestli že by mne pán Buoh neuchoval, aby nadepsaní poručníci mojí víno s nie zbe- rúce i postúpili jie též panie Annč. A k tomu jie také odkazuji V k. gr. m. A jestli že by mne pán Buoh ne- uchoval, Marketha služebnice má, al jest v mém domu do roka ižádnému nic neplatiec. A Martinovi nadepsanému za tu práci, kterú se mnú má, dávám ten strych vinice pod královstvím, a on zato aby kúpil chudým postav sukna, vždy věře úplně a docela častopsaným poručníkóm mým, že toto mé zřiezenie a poručenstvie věrně a právě řéditi budí vedle vuole mé svrchu dotčené, jakožto mojí dobří přátelé a milf. Pridávaje jim ku pomoci, což se ša- tuov toliko, mís cínových a lžic dotýče, paní Dorotu, již dotčeného Mikoláše apatekáře manželku, že ona to také zeřicdí vedle vuole mé jic oznámené, jakož jie toho také úplně věřím a docela. Na potvrzenie i budúcí pamět toho prosil sem slovutného pana Petra Kuéery od sttiebrny podkovy, v ty časy rychtáře, múdrých a opatrných pánuov Blažka z domu páně Adamova a Václava Tribúška, kon- šeluov přísežných, že jsú pečeti své dali přivěsiti k to- muto listu, jenž jest dán leta od narozenie syna bozieho tisícicho čtyřistého devadesátého pátého ten čtvrtek před hodem slavným sv. Trojice. 29. 1496. — HRukop. c. 2103 f. 218'. Martinus [Bradaty] frenifex publicat d. Pezoltonis per Joh. Pezolt lestamentaliter legalam. 80. 1518. — Rukop. C. 534 f. 147. Nataniel i na místě Jana, bratra svého, a Lidmily, sestry své, seznal se, že sú přijali všicku summu po Martinovi Pezoltovi,“ otci svém. 81. 1633. — Rukop. ć. 2111 f. 47. Lidmila, dcera někdy Petra Pezolta vzdala jest všicek statek svůj Natanielovi a Janovi, bratruom svým, však oni jmenovaní bratří její jí mají opatrovati stravú a oděvem slušným do smrü jejf. 32. 1548. — Rukof. c. 2117 f. 134!. Eva, nékdy Nataniele od Pezoltuov, a nyní Jindřicha Krysy manželka, vzdala všechen dil svuoj po témž Nathanielovi, Jindřichovi, manželu svému. 83. 1551. — Rukop. E. 100 f. 299. Stala se jest smlúva mezi Jindřichem Krysou a Evou, manželkou jeho, z jedné a panem Martinem Kupcem z Nymburka z strany druhć, że tyż Mart n jemu Jindrichovi puojcil 450 k. miś. a tíž summu dotčení manželé ujišťují na gruntu a dílu domu svého řečeného u Pezoltuov, v němž bydlejí. 94. 1569. — Tamléz. Z rozkázánf panského zve- den jest Martin Kupec z Nymburka na polovici domu Jindřicha Krysy a Evy, manželky jeho, pro 600 k. m. a r. 1660 zmocněn. (Druhá polovice náležela sirotku po Nataniclovi.) 35. 1652. 2. září. Rukop. č. 100 f. 331. Popis slatku — sirotka — pozuostalého po Nathanielovi uzdafi z domu Pezoltova: Tyto svrchky postupuje Jindřich na I. Na Malém náměstí (pod uzdaři). místě Evy, manželky své, poručníkuom panu Zachovi ko- žišníkovi a Stanislavovi uzdaři na místě sirotka neb. Na- tanicle Pezolta. A ty dluhy, který v popisu popsány byly, ty Jindřich k zaplacení přijal a tak ten sirotek v tom domé Pezoltovském bud prodajem neb zástavou polovici s platy, kteříž z toho domu jíti mají, pravou polovici míti má. It. VI peřin, jedna povlečená, plachta dobrá tlustého plátna, jeden polštář, dvě podušky, tři kotlíky rybám va- fiti, dva rendlíky železný, dva velká hrnce měděnná, pekáč měděnnaj, rošty dva, kozlíky železný tři, truhly velký tři a dvě menší, almara šatuom chování, druhá na mazhouze a jedna malá, postel, čtyři kuše, pět pavíz, dva rožny železna, klufty žélezný, nebozezuov pět, sckera lec- sařská velká, pět vokřínuov dřevěných, váhy bez závaží, železný nosatec, armárka malá, sekera tesařská menší. 86. 1561, 16. září. Rukop. č. 2118 f. 12. Z po- ručení J. Mti arciknížete Ferdinanda a z rozkázání pan- ského zvedení jsou Jindřich Pezolt, J. Mti krále Maxmiliana harcíř, a Eva, manželka jeho, na díl domu Pezoltovsk£ho, náležející Dorotě, sirotku dceři po Nathanaelovi Pezoltovi. 87. 1569. — Rukop. c. 991 f. 42. Vedle toho odporu, kleryż jest Dorota, pozuostali dcera po Na- thanahelovi Pezoltovi udělala: zvodu tomu od Jindiicha Pezolta a Evy, manželky jeho na díl a na polovici domu Pezoltovského učiněnému a obeslavší je manžely k témuž odporu mluviti jest dala, že ona praví se míti právo a spravedlnost k domu toho polovici z příčin jistých, jedno, że ten díl jest její dědictví po otci Nathanahelovi na ní přišlé, a druhé že knihami města toho jest jí ten díl zapsán a to dědičně, než on Jindřich a Eva omylnou jsou zprávu J. M. arciknížecí dali; Ze by ona Dorota ten díl a své dědictví propadnouti méla. — I toho oni nepokáží a není té naděje, aby ukázati měli. Protož se jí vidí, že ten zvod zdviżen a ona při svém dědictví zuostavena býti má. Proti tomu od Matouše z Těchenic, poručníka ku právu zmocněného od Jindřicha Pezolta, jest mluveno: Předkem aby omylné zprávy a negruntovní J. M. arcikn. jaké dávali, tomu odpírají a což jsou supplikovali, to že jsou pravdu supplikovali. K tomu pak, aby ona Dorota jakú spravedlnost na tom domu po otci svém měla, místa nedávají, nebo o žádném zápisu jejím Eva neví, což i pokázati chce, že žádné tu spravedlnosti nemá a měla-li jest jakú, tu jest již potratila za příčinou tou, když se bez vuole pana purgmistra a pínuov i také poručníkův, ano i přátel svých vdala, druhé když jest pripovédéla, Ze s Evou matkou svou nechce se o nic souditi. Na to od Doroty jest mluveno: To což jsou za odpověd dali, aby pokázati měli, že by ona Dorota svý spravedlnost po otci svém potratila; tomu nevěří, než ona to provede, že jí ten díl a polovice domu toho náleží. Kdež majíce strany sobě čas k pruovoduom od práva jmenovaný a na den uložený.. Kašpar Milpek, manžel jí Doroty, a Abraham Čáslavský, poručníci na místě jejím, čísti dali popis statku a svrchkuov ji náležejících i také druhý 1. oc 45 pře- dešle sepsaný, že vedle těch popisuov Dorota lepší právo má ku polovici toho domu, nežli Jindřich a Eva, manželé, druhé že Jindřich s Evou již předešle polovici tvho domu s některými svrchky postoupili jsou poručníkuom jí. Do- roty, ano i s užitky a platy z toho domu se scházejícími a to jí k ruce, slibivše oni manželé na nic více se ne- potahovati. Opět od Matouše z Těchenic promluveno, z strany loho popisu, to Eva sama praví, že jest nikda ona neporoučela Jindřichovi. aby on na místě jejím měl těch svrchkuov Dorotě postupovati a měla by to strana puovodní ukázati, že jest ho k tomu zmocnila; spravedlnost pak jaki jest Eva tu móla a to takovi, že jest on ne- 

Strana 217
1. Na Malém náměstí (pod uzdaři). božtíka Nathanaele do toho statku za mocnou hospodyni přijata a tak není toho, jak druhá strana mluví, že by ten slatek po něm Nathanaelovi nekšaftovaný byl, uká- zavše zápis, že jest nebožtík po ní Evě věno jisté přijal a vedle toho jf stalek zapsal. A tak jedna ta příčina jest, že Dorota nic v tom statku tu nemá. Druhá to jest, že Dorota Kaśparovi Wilpeckovi bez povolení se zamluvila ano i za téhož se oddala a jest zřízení zemské, že kleryż se toho dopustí, spravedlnost svú tratí (F. XIX), a pro takové nepořádné podavky její arcikníže J. M. ráčil po- ručití Jindřicha a lévu manželku v ten duom uvésti, Třetí příčina jest ta, že na onen čas Jindřich do téhož domu spuštěného jest se dostal a ten na sbofeni byl, kteryż pak na poručení pánuov za primatství pana Duchka z Se- mechova inusil stavěli a tu díl svůj po rodičích svých, kterýž vzal, na stavení téhož domu vynaložil i vtrousil a ten duom také předošle neplatil nežli 200 kop gr. č., jakož i nyní berně se z polovice ze sta kop grošuov platí. — Davše čísti — kSalt Jana Pezolta. — Při tom promluvili, že se těmi zápisy z Nov. M. provozuje, klerak Jindřich ten duom na překot stavěje, což svědkové také seznávají, tu díl svůj jest vložil a také že ten d. i se svrchky za 900 k. č. byl jest Sacovän; i kdyby Eva nebyla tu za mocnú hospodyni přijata, tehdy by Dorota polovici toho statku užíti mohla, ale toliko za 100 k. gr., ale że jest dluhüv mnobo po otci jejím platiti pozuostalo a z jejího dílu by splatiti se anebo sraziti musely a tak by sc jC ani (ak mnoho dostati nemoblo. Ze z svčdkuov to se nachází, kterak Jindřich ten duom P. stavěl i plat z něho zlepšil. — Zase poručníci Doroty mlavili, — že Jindřich toho domu polovici 1. oc LII poruénfkuom postoupil — a z strany toho přijetí jí: lvy za moc- nou hospodyni do statku od Natanacle P., to po- ručníci Doroty praví, aby tím nebožtík měl dědice zbavili dílu, strana odporná toho nepokáže, nýbrž ani toho se neukazuje, aby lva přítomna byla a ten zápis přijala „anebo z něho dčkovala. — Ano i lo by také se ukázati mohlo, že s povolením pana purgmistra a pánuov Kašpar s ní Dorotou se k manželství oddal, nebo ač byli oba dva pro některú svú vejtržnost do vězení vzali, však jest jim to od práva prominuto a tak dvč kůže na jednom volu, jakž přísloví jest, býli nemohou. Duom pak ten že by stavěl Jindřich, tu sami proti sobě strana mluví, ozna- mujíce jednak, že měla sobě postoupený Eva, jednak že nemélu, ale polovici Dorotě postoupili a tak se v tom nesrovnávají. — Tu pan purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Dorota Pezoltová, dcera učkdy Nalanacle Pe- zolta uzdaře, vloživši odpor při právě zvodu na díl domu Pezoltovského jí náležející od Jindřicha Pezolta a Evy, manželky jeho, učiněnému, to jest pokázala, že Jindřich P. na místě Evy poručníkuom na místě jí Doroty — pravou polovici domu P. I. Lll jest postoupil, na ten zpuosob, że sirolek jemu Jindřichovi ani: Evě ničímž a oni manželé zase tolikéž sirotku mimo to povinni nejsou, než jedno druhému jest sraženo — z těch příčin dává se jí Dorotě — za právo tak, že ten zvod se zdvihá. Actum fer. 11. pridie Egidii. 88. 1069, 16. i(jna. Rukop. c. 2118 f. 3. Z rozkázánt panského zmocněna jest Dorota, dcera Pezoltové, polo- vice domu podle přísudku panského. Actum die s. Galli. 39. 1562. — Tamle% f. 36'. Dorota, Nathaniele uzdaťe dcera, vzdala polovici domu řečeného Pezoltovsky KaSparovi Mitpekovi (Wilpck) manZelu svému. 40. 1563. — Tamtéž f. 44!. Martin z Nymburka postoupil vší své spravedlnosti na polovici domu řečeného Pezoltovský někdy Jindřicha Krysy a Evy, Kupec | I. Na Velkém náměstí. 217 manželky jeho, panu Janovi Balbfnovi z Vorlicné a na Ovčářích, J. M. C. sekretáři nad apelacími, Uršile ze Sob- nice, manželce jeho. 41. 1563, 29. dubna. Tamléž f.472!. Mistr Matěj z Aven- tínu, písař radní St. M. koupil polovici domu Pezoltov- ského od Kašpara Milpeka a Doroty za 225 kop. gr. č. Actum fer. V. postridie Vitalis. 42. 1863. — Tamléz f. 48!. Jan Balbín z Vor- ličné a Voršila tu spravedlnost na polovici domu Pezol- tovského odevzdali mistru Matějovi Bydžovskému z Aven- tinu, písaři radnímu St. M. 43. 1604, 17.září. Rukop. č. 2113 f. 332. Paní Regina Ledčanská z Aventínu dům svůj, v němž bydlí, zde na rynku, k tomu jiný statek svůj všecken dala jest panu Janovi Ledčanskému z Popic na Seberově a Hručicích manželu svému, však teprva po sinrti své s tou při tom vejminkou, aby týž manžel její byl povinen z téhož statku jejího každému z dětí jich vydatí po 500 k. m. Act. die s. Lamperti. 44. 1608. — Rukop. č. 324 f. 403. V domě Jana Ledčanského hospodář Viktorín Železný, šenkuje již tak rok a nemá městského práva. Pan N. Kaplíř ujal sobě tam pokoj. 45. 1622, 16. listopadu. Rukop. č. 2114 f. 310!. Pocti- vému Francovi Osterštokovi z Astfeldu, J. M. C. rychtáři v St. M. Pr., J. M. osvícené kníže Karel, vladať domu Lichtenštejnského, kníže Opavské a Krnovské, J. M. C. tejná rada a plnomocenstvím nařízený místodržící v krá- lovství Ceském, ráčil jest z relací poctivého France Oster- Stoka z Astfeldu oc o Sacunku domu Jana st. Ledčanského z Popic v témz St. M. Pr. jdouce k rynku v rohu po levé ruce, kde slove pod uzdati, ležícího, též i trhu o týž dům mczi nim Francem Osterštokem na místě J. M. C. prodávajícím z jedné a Bartholomějem de Pauli kupu- jícím, prošlýmu a za 5000 zl. r. prodanému z strany druhé, vyrozuměti a zanechávajíc toho všeho při dotčeném prodaji, takový duom jemu Barlholomé&jovi de Pauli v summě 5000 zl. rýn. pouštětí, vedle toho nadepsanému J. M. C. rychtáři jménem a na místě J. M. C. pána nás všech nejmilostivějšího poroučeti ráčí, aby on přijmouce od něho takových 5000 zl. rýn. hotových, to co přes 2000 k. in. dětem téhož Jana Ledčanského s předešlou manželkou splozeným, odkázaných přebíhati bude, totiž 2285 k. 66 kr. do ouřadu J. M. C. rentmistrského od- vedl, ty pak 2000 k. m. někomu jistému proti zaručení dostatečnému až do vzrostu těch dítek zapůjčiti a potomně takový dům nadjmenovanému Bartholomějovi de Pauli, dědicům a budoucím jeho, k jmění, držení, užívání a dě- dičnému vládnutí do kněh městských zapsali poručil, vědouc, že na tom jistá vůle J. Mti C. naplněna bude, Karel z L. Ex consilio Camerae Bohemicae J. B. hrabě z Martinic. — Pragae 16. Novembris anno 1622. P. Michna. Na Velkém náměstí (proti Melantrychové ulici). Číslo 3. st. 706. * 1487. — Rukop. ć. 2102 f. 401. Wenceslai gladiatoris. ® ]442. — Taudéz f. 434. Barbare, relicte Wenceslai gladiatoris. © 1448. — Rukoj. c. 2002 f. H. 23. Hassek — et Barbara eimnerunt vineam circa Valam de Kossierz pro 12 s. 28 

Strana 218
318 I. Na Velkém náměstí. * 1458. — Rwukop. c. 2103 f. 44. Hasskonis. * 1460, 80. dubna. Rwkop. č. 2003 f. F. 14' a 22, G. 20. Hassek gladiator una cum eonthorali sua Bar- bara exposuit vineam in Mezihorzie post Kossierz in cen- sum annuum —. Act. fer. III. post b. Georgii. 1. 1477, 10. června. Rukof. č. 2105 f. 387. Barbara Hasskova resignavit d. ex opposito apothece s. Michaelis, in acie, Sigismundo pictori. Act. fer. IJI. ante s. Viti. 2. 1478, 16. kvétna. Rukop. c. 2106 f. 12. Martha, uxor Sigismundi pictoris, resignavit omnem substanciam suam | Sigismundo, marito suo caro. Insuper memorata Martha reliquit pro usu suo institam sulricum. Act. sabbato aute Trinitatis. 9. 1608, 8. srpna. Rukop. č. 2108 f. 18. Marta, vdova někdy Zykmunda maléře, oznámila vůli svú takto: Jestli že by jie pán Buoh v náhle a nenadále od smrti neuchoval, Ze duom svuoj, v němž bydlí, dává Dorotě, dceři své, však na tento zpuosob, aby ona Dorotha z toho ze všeho statku vydala Viktorinovi a Lidmile, dětem svým po XXV k. a Zygmundovi, Václavovi a Adamovi, dětem ne- božky Anny, druhé dcery, která v Kolíně byla, též po XXV s. Act. fer. 1II. ante Tiburcii. 4. 1510, b. dubna. Rukop. ć. 2108 f. 55. Andreas gladiator et Margarctha e. d. acialem ex opposito apo- thece s. Michaelis a Martha, relicta Sigismundi pictoris, pro CCLXXV s. pr. Act. fer. ll. ante Valeriani. b. 1622, 25. října. Rukop. c. 2109 f. 262. Matěj Fous mečíř a Marta k. d. proti apotece na rohu od Ondřeje mečíře za 150 k. pr. Act. sabbato post Se- verini. 6. 1685, 29. května. Rukop. C. 2111 f. 104. Jan Mečíř, služebník panský, a Anna k. d. od Matěje Fouska za 202 k. č. Act. sabbato post Corporis Chr. 7. 1585, 8. června. Tamléž f. 105. Řehoř z Vo- dolic a Kateřina z Ostrova k. d. od Jana Mečíře, služeb- níka panského, za 203 kop č. Act. fer. 111. post Bonif. 8. 1688, 18. Jedna. Tamtéž f. 202. Jiřík Hradecký uzdař a Alžběta k. d. za 250k. č. od Kateřiny z Ostrova. Při tom toto znamenitě jest vymíněno, jestli by Václav, syn též paní Kateřiny, o kterémž na tento čas nic nevědí, se ve třech letech zjevil a zase vrátil, tehdy Jiřík má téhož domu jí, paní Kateřině neb témuž Václavovi zase postúpiti. Act. die Prisce. 9. 1543, 297. bfezna. Rukop. c. 100 f. 16. Jakoż jest zápis učinil Jiřík Hradecký uzdař na duom svuoj Ja- kubovi Králi zapsav jemu summu jisti na nóm 250 k. č., kdež pak o týž dluh a zápis rozepře nějaká mezi Králem a Alžbětou, manželkou nadepsaného Jiříka pozuostalou jest se zběhla, o to všecko se přátelsky smluvili: což se zá- pisu toho .dotýče, ten v své celosti zuostati má a podle toho Alžběta má jemu téhož domu postúpiti —. Při tom i to oznámeno, jestli že by týž Jakub nyní toho krámu a sklepu dolejšího, kterýž v tom domě jest, užívati chtěl, v tom jemu překážka číněna býti nemá. Act. fer. 1lI. post Cond. Pasche. 10. 1644, 9. června. Rukop. č. 2117 f. 31. Hanuš Šváb sedlář a Anna k. d. za 250 k. č. od Jakuba Krále. Act. fer. II. post Trinit. 11.. 1564, 6. listopadu. Rukof. č. 2118 f. 78. Adam šmukýř a Marjana k. d. od Hanuše Svába za 650 k. gr. č. Act. die Protasii, 12. 1684, 19. března. Rukof. č. šmukýř vzdává duom, v němž bydlí, — Veruně, manželce . 2112 f. 173. Adam. I. Na Velkém náměstí. své. Zase ona Veruna vzdala jest ten tajž duom a statek Adamův, k tomu duom svůj v Novém M. Pr. na Příkopích mezi domy Jana Koutského z Kostelce a Ventrysovic —. Act. fer. II. post dominicam Judica. 13. 15698, 11. prosince. Rukop. č. 2113 f. 119. Adam šmukýř d. pod váhou kořennou dal Anně, manželce své. Act. fer. VI. post Concep. M. 14. 1600, 7. února. Rukop. č. 2231 f. 398. Jakož jest po Adamovi šmukýři pozůstal dům v rynku, k tomu jiný statek na klenotech, svršcích i jiných jakýchkoli věcech, i aby ten všechen v inventář právní vtělený Jakub Žežhule, bratr Adama, k sobě přijíti mohl, jest mu toho dovoleno. Act. postridie Dorotliec. 15. 1600. — Rukop. E. 1174. f. 77. We Gtvrtek po Třech králích stal se popis statku po Adamovi šmu- kýři. V domě, v kterémž nebožtík bydlel, v rynku toto se našlo: V krámě dolejším: klobouky některé a kar- kulky ženské, též klobouky staré brunšvecký, potom koliks pásův. V síni v almarách: v prvním zavření plska jedna, klobouk jeden tisutou ?) podšitý, v druhém zavření kar- kule černý čtyři s šmelci, karkule aksamítová jedna s per- lami, s granáty se zlatem taženým províjená; karkule druhá aksamítová s štorcem perlovým. Sest kloboukův ženských hedvábných černých s tkanicemi, klobouky hed- vábný dva s šmelcem ouzkým, kloboukúv harasovych třinácte, plstek prostejch nedodělaných šest. Nahoře ve světnici prostřední: stoly tři, židle při stolích tři, stolice ko- żeny dvě, a třetí malá, luože jedno pod nebesy s firnhakem, šatuov pernatých na něm deset kusův bez povlak. It pol- Stare dva, Śrók jeden a na něm polštář kožený jeden široký s poduškou, svícen mos>azný vysutý vo šesti cív- kách, svícen druhý menší mosazný též vo šesti cívkách. Almárka zelená prázdná, zrcadlo velký do fladru fasovaný. Vážky jedny, čepice ženská, rukaviček devět páruov, ná- dobí cínového vůkol světnice, mís velkejch menších 11, měděnice dvě mělký s nálevkou, pláty velký tři, míra ve zpuosob hvězdy jedna. Taliřův vyrejvaných a prostejch 18, konvic větších menších pět, džbánek hlíněný s víčkem cínovým, flaše cínová jedna, šáluov cínových 18, mísy hlíněný tři malovaný, měděnic mosazných 6, umývadla mosazná dvě, zahřívadlo mosazný jedno, baněk mosazných do lázně 10. Almárka koutní a v ní škatule dřevěné a plechové s listy neplatnými a jiným haraburdim šmu- kýřským. Figurky v rámcích dvě. V kancclářce : knčh in guarto a [nečitelné] padesáte tři a něco vejš ztrhanejch a nevázanejch. Svazky některé listüv béznejch. Pét kusüv štorcův. V šreiptiši v krabičce drobet perel a něco páte- říkuov korálkovejch černejch píšmovejch. V pouzdřích sklenice dvě, svícen mosazný do stłny, rućnice krótka jedna, plechovice měděná jedna, flaška alabastrová 1, vážky dvoje starý. Biryt mužskej. Lžičky dřevěný dvě s mužíčky, toulec železný 1, kámen k štrejchování jeden, rukavic vSelikych 97 párův, loutna, želízka bradířská v pouzdře některá, moždířek s paličkou, kožich soukenný. V krabičce šmelce bílého na níti nemnoho, čep mosazný jeden, sukničky soukenné s šamlatovými rukami 2, truh- lička na koření, váček mysliveckej barchanovcj, štorce dva široký s šmelcem. Dvě krabice všelikých knoflíčkův drobnejch, hodinek a jiného haraburdí nemálo. Listy ně- které pana arcibiskupa v krabicích, mosazná škatule jedna, wadmeser 1, sekáček 1, žabka na vinici jedna. Na maz- hauzku před světnici: Almary dvě prázdný, figury v rá- mích 4, troje rüzky kamsíkovy a srncovy, figura jedna velká s krucifixem. V sklepé naproti světnici: v truhlách : larva benátská, roucha jedna na sítce stříbrem a zlatem 

Strana 219
I. Na Velkém náměstí. vyšívaná, fčrtuchuv vyšívaných s mříženú(?) 7, košil, čechlíkův a rukavic devčt kusúv, tkanice zlatá jedna, věnec zlatý jeden, čepcc jeden bflej s stfibrem. Ctvrt unce stříbra. Ve futýrku tři prsteny a půl zlámaného jednoho, v mčšci červeným dvu řelčzy armpanlovým dílem zlatým tlustším a drobnějším, řetěz jeden zlatej kroužkovej, pár jeden zlatejch armpantóv, dva korály se šesti dukály zla- tými vokolo rukou, dva páteřičky okolo rukou s velkými perlami, třetí páteř ze samých koráluov. Srdéčko jedno v stříbře fasovaný, korál jeden velkej na stříbře, páteřík korálovej nevelkej drobnej, zápona jedna zlatá s dupletem a voní 4 rubfny. Medaje na klobouk s Jozcfem zlata, prstinek jeden zlatý bez kamenů, kaménky 4 českého diamantu. Stefly tří s perlami a záponka jedna, vše zlatý, perliček v škatulce ňe mnoho, nakonči (?) stříbrný od noże jedny, różicka stříbrná pozlacená z pásu 1, štefiův zlatejeh polámancjch koliks, agnus dei stříbrný pozlacený jeden, knoflíčkův stříbrných patnácte, kroužek stříbrný jeden, pižmový bulky dvě, tollaruov širokých pět a za deset kop m. mince drobné. V druhé truhle: Rukavice vázaný jedny, koflíček stříbrný jeden vnitř i zevnitř po- zlacený, slánky dvě stříbrný pozlacený, koflícek dutý (?) stříbrný, vnitř i zevnitř pozlacený, šmuk rouškovej jeden, tkanička zlatá na náčelník 1, pasy dva stříbrný, jeden kroužkovým a druhý armpantovým dílem s jablkem na řetízku a nožnice stříbrný s nožmi, růžička s perličkami jedna, grošuov č. za 7 kop m. a 20 kr., tollary sasky starý tři, kámen tčžkej na průbu 1. V třetí truhle: v ška- tuli (Śrluch ženskej ], čepce zlatý tři, dva z nich s šmel- cem bílým a třetí s černým, čepce dva s vokem zlatým a perlami, pár rukavic ženských maličkejch, pouzdro ze- lený aksamítový s bradýřskými instrumenty, pás jeden stří- brný ženský pozlacený kroužkovým dílem s žaludy a jablkem. „Druhý pás stříbrný přehybovaný, třetí pás na tkanici s úžičkami, váček jeden s stříbrnými knofiíky a v nóm dva tollary stary široký, váček druhý s knoflíky pozlacenými, z jedny a z druhé strany bílými, vše stří- >brnými, rouchy pěkný dvě vyšívaný, tkanic okolo rukou 17 a dva pásy s perlami širších užších, koRíkúv stříbr- ných pozlacených 5, z nichž tři větší i dva menší, nůžky (? nusky) dvě stříbrný. na díle pozlacený, šál malej po- zlacencj, knížky v aksamítě s pukličkami stříbrnými, pá- teře korálový dva s jedním grošem zlatým, páteř jeden korálový velký s 13 dukáty uher. a s božím umučením, póterik drobničkej korálovej jeden, tollarův starych 8, srdéčko žlutý v stříbře, mísky nevelký stříbrný dvě, obraz na mědi vykonterfektovancj jeden. A to vše v šreiptiši se najde, při němž jest stříbrný zámek. V též truhle 20 kusův šatuov vinutých větších, menších, potom rukávec, ko- šilí, facalitnov a jinejch drobnejch věcí lepších horších 50 kusuov. Roucha jedna sc zlatem černá, roucha druhá sít- ková se zlatem, roucha třetí na síťce stříbrem vyšívaná, roucha čtvrtá s barvami vyšívaná, roucha pátá se zlatem a barvami vyšívaná, čepec jeden s barvami, čepec druhý sítlkový na stříbře, čepec třetí vyšívaný se zlatem, čepce dva vyšívaný sc zlatem, vínek vyšívaný na stříbře, rukáv zelený aksamítový .sobolí podšitý. Dvoje povlečení na tři postele, sítka jedna s barvami a stříbrem vyšívaná, fčr- tuchy dva prostý. Roucha bílá s bílým hedvábím vyšívaná, rukaviček ženských koliks párův, v almaře něco sklenic a některé knížky, kvitancí, škarly, planky dvě na pět tollaruov: svědčící od pana opata N. z N. Pod almarou pouzdra bradířská tři, hřeben slonový v stříbře. V čtvrté truhle: Povlak, cejch, prostěradel rouch a jiných věcí 54 kusy větších menších, šátkuov rozličnejch v přihrádkách 14 kusuov. Saty chodící ženský tyto: sukně černá tlače- I. Na Velkém náměstí. 219 ného karmazínu se dvěma pasamany, sukně druhá karma- zínová s černými prými aksamítovými, sukně třetí damaš- ková stará, sukně čtvrlá damašková s prýmy, sukně pátá dupltykytová černá, sukně šestá tamínová (?) modrá s prýmy, sukně sedmá karmazínová s prýmy, šorcpelc tykytový jeden, šorcpele druhý šamlatový s vodou, šorcpele třetí tykytový černej, šorcpele čtvrtý damaškový, pomerančový, šorcpele pátý damaškový zelený s pasamany, šorcpelc šestej karmazínovej s prýmy, šlofpele damaškový s futrem popeličím podšitý, mantlíček krátkej karamazovej sobolí podšitej se šmelcovým prýmem, manllíček druhý karma- zýnový s janaty, mantlíček třetí karmazínovej černej s po- peličím futrem, mantlíček letní damaškový, živůtek kara- mazovej jeden novej, živůtky tři starý, kus futra starého popeličího. Saty chodící nebožtíka Adama: Cuba karava- zová s futrem kuním, kabát aksamítový a gallioty k tomu, suknička aksamítová jedna, gallioty též aksamílový jedny, vše kvčtovaný. Kaftánek damaškovej kunami podšitej, šamlatovej plášť starej, plášt soukennej starej. Na rozích figury čtyry v rámích, J. M. C. obraz v rámci, na římse rapíry čtyry, čekan 1, kordy 9, loutna, svícen visutý mo- sazný, firhank dupltykytový jeden, kuože dvě kordobansky. Almárka sklenná prázdná. V almaře ve zdi sklenice ně- klerć s erby, kadedlnice inčdčnná, luożko nizky prosty, rucnice prostřední. V jiné almaře něco čekanuov starcjch železných, škatulí cínovejch devět, talířkuov cínovejch maličkejch 13, šatuov ložních vyčtěno 11 kusuov a jeden polštář kožený v dolejší světnici. A na třech postelích šatuov ložních na bostinici. Nahoře v druhé světnici našlo sc: svícen visutý mosazný vo 6 cívkách, mís cínovejch velkejch a prostředních 22, mísek menších 12, tři pouzdra talířuov míně jednoho, šály na máslo dva, konví větších 15, konvic menších 17 a jedna konvička maličká, džbánkův s hliněnými víčkami 9, flaše dvě prostřední a třetí malá. Tři konvičky v hromadě, umývadla cínová 2, mísck va- ječných 14, stoly dva, na jednom z nich koberec. V stole v jednom přítruhlí předena dvě a v druhém listové běžní poselací. Luože pod nebesy jedno a na něm dva polštáře kožený, hrnec měděný v kamnách. Sklenice mělká jedna a na kamna mustr 1. Firhaňky zelený vokolo všech voken, pouzdra dvě od louten a třetí s loutnou, štanda cínová prostřední. V truhlici pór pantofli aksamftovejch a pár botek bílých. Stolice kožená, rukavic 14 páruov, nůžky jedny, sukně mochejrová. Almárka s umývadlem cínem fasovaná. Před světnicí nádobí kuchynského, cíno- vých mísek a talířův vesměs 26 kusuov, kotlíkuov větších menších měděnných 15, vaničky měděnný tří na vodu, štandy měděný na máslo 2, alambík k vodám pálení, moždířek prostřední s paličkou, panvička měděná, lžíce na máslo železná, pekáče měděnný dva, rožnův větších menších devět. V kanceláři hořejší vobruče železný dva. 16. 1600, 30. února. Rukop. č. 2231 f. 432. Dne 30. februari stala se smlouva mezi panem Jakubem Zežhuli, měštěnínem Nov. M. Pr. a Lidmilou Prandtnerovou, ja- kożto vlastním bratrem a sestrou po Adamovi šmukýři o statek po témž A. pozůstalý, že jest se Zežhule Lid- mile za její díl dáti uvolil 400 k. m. 17. 1601, 29. listopadu. Rwkop. č. 2113 f. 227 Anna, Karla Přehořovského z Kvasejovic manželka, kon- pila sobě duom mezi domy někdy Kryšpína Sultysa a někdy mistra Matěje: Bydžovského z Aventinu ležící od Jakuba Zežhule podle příbuzenství za 1600 k. gr. č., jakž jej on Jakub po někdy Adamovi šmukýři, bratru svém vlastním, sám měl. Act. fer. V. post Catherine. 18. 1608, 14. srpna. Tamtéž. Paní Anna, pana Karla“ Přehořovského z Kv. manželka, — dům svůj — 98° 

Strana 220
I. Na Velkém náměstí. 220 dala jest manželu svému. — A p. purkmistr a páni tohoto zápisu dání domu povoliti ráčili, že on listem připověděl všeliké povinnosti k osadám i obci vykonávati, šenkův v něm nedopouštěti Act. fer. V. post Laurencii. ^ 1608. — Rukop. 6c. 234 f. 403. [Nájemnice] Regina podruhyné, prodává pálený již od 10 let. 19. 1610, 14. května. Rukof. č. 2113 f. 529. Ti- cius Cantagalli a BaSketa koupili dům mezi domy někdy Kryspína Sultysa a mistra Matéje BydZovského leżici od p. Karla Pfehofovského z Kvasejovic za 2250 k. č. Act. fer. VI. post Cantate. * 1670, 28. brezna. Rukop. &. 2116 f. 283. Uro- zený pán Albrecht Hejda z Lovčic, měštěnín král. Star. M. Pr., koupil dům Cantagallovskÿ řečený mezi domy z jedné strany slove Depaulovskÿm, nynf Daniele Nor- berta Pachty z Rajova a z druhé strany pana Aureliusa Behma u Velkého Kohouta jmenovaným, od p. Jiřího Voj- těcha Straky Pořičského z Lipé, přísežného zemského prokuratora a p. Jiřího Ign. Nejedlého jakožto nad Vero- nikou Eunfrozinou, po témž dobré paměti p. Bartolomějovi Cantagallim z Unterberku a paní Anyšce Kláře, manželích, zůstalého sirotka zřízených poručníkův, za 1980 zl. — v tom všem právě, jakž jest jeho nékdy Ticius Cantagalli a po smrti jeho Bartoloměj Cantagalli, vlastní syn po něm zůstalý a otec nadejmenovaného sirotka, zdědil —. Cislo 2. st. 707. (U kohouta, dům Penížkovský, u velkého kohouta.) *1. 1806, 28. července. Srovn. Regesta Boh. et Mor. II. č. 2099. *2. 18942, 16. ledna. Rukop. ć. 993 f. 37. Nos Jo- hannes, dei gracia Boemie rex ac Lucemburgensis comes, notum facimus tenore presencium universis, quod quia hiis diebus novissimis prudentes viri . . judex ct . . iurati Maioris Civ. Prag., fideles nostri dilecti, nostris precibus et mandatis acquiescentles discreto et idoneo viro Johlino Baveri, nepoti quondam Wolflini Camerarii, civi Prag., hospiti nostro dilecto, generale officium fusarie cere in jpsa civitate nostra Pragensi benivole contulerunt sibique ad ipsum officium in ipsius potestate assignarunt, nos vero, qui eiusdem Johlini diuturna, sedula et fidelia ser- vicia in nostris honeribus plus quam per annum nobis per hospitalitatem suam exhibita benignius advertentes, considerantes nichilominus, quod ipse Johlinus servitor et hospes noster ad regendum dictum officium per mansio- nem ct sessionem propriam satis certus existit et in mo- ribus circumspectus, ob quod scimus et speramus, quod aliquem excessum committere in ipso officio debeat nulla racione. Unde placet nobis et pro maiori ipsius securitate duximus statuendum, quod ipse Johlinus prefatum officium cum perlinenciis et iuribus suis pro vite sue temporibus regat et tenat impedimento quolibet procul moto. Et mandamus . . iudici . . magistro civium et iuratis dicte civitatis Pragensis, fidelibus nostris, presentibus et futuris sub virtute regalis obediencie et favoris volentes, quatenus sepedicltum Johlinum de dicto non reponant officio nec removeri ipsum sinant ab eodem per aliquem nisi tunc, quod absit, negligenciam in ipso officio notabiliter com- mitteret sive culpam. In cuius rei testimonium presentes litteras conscribi et nostri sigilli appensione fecimus com- muniri. Datum Prage in die b. Marcelli anno d. m. tre- centesimo quadragesimo secundo, 7 1. № Velkém náměstí. *3. 1342, 20. ledna. Tamléz. Nos Karolus, domini regis Boemie primogenitus, marclio Moravie, notum fa- cimus tenore presencium universis, quod ad nostram ac- cedens presenciam fidelis noster, paternus et noster di- lectus Johlinus Bavari, nepos quondam Wolflini Camerarii, civis Pragensis, exhibuit nobis quasdam litteras domini genitoris nostri predicti, petens cum instancia, ut casdcm ratificare et approbare ac eis nostrum prebere consensum de benignitate solita curaremus. Quarum quidem litterarum tenor talis est: (Srov. výše č. %2.) Nos itaque paternis, prout decet, vestigiis (vynecháno slovo) cupientes pensan- tesque dictum Joblinum paterne et nostre camere in dicto officio esse utilem et multipliciter fructuosum, predictas litteras genitoris nostri, prout de verbo ad verbum presentibus sunt inserte, ratificamus et approbamus voluinusque eundem Johlinum circa sepedictum officium iuxta domini genitoris nostri presentibus inscrtarum litterarum continenciam fa- vorabiliter conservare harum nostrarum testimonio littera- rum. Datum Prage in die bb. apostolorum Fabiani et Se- bestiani martirum anno d. m. trecentesimo quadragesimo secundo. *4. 184?. — Codex epist. Joh. reg. Boh. ed. ja- cobi c. 130. (Admonicio simplex pro debito vcl obstagío.) Strenuo et honesto viro — P. de Sichov, burchravio Olomucensi, Jaxo Bavari, civis Prag., obsequiosum animum complacendi. Quia super festum s. Jacobi Pragam venire promisistis, mea debita mihi finaliter ct integre persol- vendo, quod adhuc, ipso festo dudum iam transacto, non est factum, idcirco vos seriose monco ct cum diligencia peto, ut statim post recepcionem presencium sicut de vobis confido, Pragam venturus ipsum mihi debitum per- solvendo. Aut proinde promissa vestre fidci obsc:vatis, secundum quod in vestris litteris continetur. *5. 1842 — Summa Gebhardi ed. Tadra č. 126. Noverint universi, quod ego P. etc. — recognosco, quod Johlinus Payr, civis Pragensis, me acriter de servando sibi obstagio super debito C sexag. Prag., super quibus ilustris principis domini Nicolai de Opavia ducis ac meas et aliorum compromissorum habet litteras, adeo monuissct, quod sibi aspere super eo similiter respondissem, ex qui- bus ambo in iram fuimus concitati invicem. Tandem nc deterius quid contingeret in hac parte, ad ordinacionein medii, quod Meinlinus, fra:er meus, ct Ulricus Pleyer, cives Pragenses, inter me ct ipsum Johlinum nobis eis consencienlibus ordinaverint, ipse Johlinus ad hoc, quod usque ad festum pasche proximum me a suis monicioni- bus quictum permittat, debebit CC aureos in dampna mca salvis omnibus condicionibus, punctis et clausulis, que in pretactis litteris continentur, a Cliristianis conquirere vel judeis. Promiltimus autem ego P. prefatus ct ego Jeclinus, civis Pragensis, — dc dictis CC aureis — dicto Joblino satisfacere —. *6. 1350, 10. ćervence. Rukop. ć. 993 f. 37. Karolus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notum facimus universis: Etsi regi» dignitatis circumspecta be- nignitas universorum fidelium suorum saluti teneatur in- tendere, ad illorum tamen utilitates et commodum fer- vencius aspirare tenetur, quos approbate fidei constancia et indefesse probitalis meritum reddit acceptos, ut sicut pre ceteris singularibus virtutum dotibus insigniis claruerunt, non immerito preveniri gaudeant speciali munerc gracinrum. Sane igitur dilecti fidelis nostri Johlini Bavari, civis Pra- gensis, maiestati nostre ob!ata supplicacio continebat, qua- tinus sibi quasdam litteras clarc memorie illustris Johannis, quondam Boemie regis, genitoris nostri charissimi, et qui- X 

Strana 221
I. Na Velkém náměstí. bus eo tempore, cum jpsc genitor noster adhuc viverct et intcrim cum nos tytulo ct sigillo marchionatus Moravie frueremur, ad predicti genitoris nostri ad instanciam per speciales nostras litteras consensum et assensum nostrum adhibuimus, iterutn probare, ratificare ct confirmare dc solita benignitatis nobis innata clemencia dignaremur. Quarum quidem litterarum prime tenor sequitur in hec verba (viz výše č. $9.), secunde littere tcnor talis est (viz výše C. 98.. Nos igitur ad predicti Johlini instanciam, presertim tamen, quod iuste petentibus non sit derogandus assensus, considerantes quoque ipsius grata servicia celsi- tudini nostre pcr ipsum cum fidei profecta constancia hactenus exhibita ac cciam in posterum exhibenda, pre- dictas litteras in omnibus suis tenoribus, clausulis et sen- tenciis, prout presentibus inserle sunt, approbamus rati- ficamus et de singulari nostre celsitudinis gracia per omnia confirmamus, inhibentes iudici et iuratis dicte Maioris Civ. Prag., qui nunc sunt vcl pro tempore fuerint, fidelibus nostris dilectis, nc predictum Johlinuin contra huiusmodi nostre approbacionis, ratificacionis ct confirmacionis indultum inquictare seu molestare presumant aut aliquas sibi iniurias seu violencias irrogare presencium sub nostre rmaicstatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno d. m. treceutesimo quinquagesimo XVIT. ka- lendas Augusti, indiccione tercia, regnorum nostrorum Ro- manorum anno quinto, Boemie vero quarto. 27. 1859, 25. kvétna.. Rukop. ©. 986 /. 41. Nos Bor- zutha iudex, FIermannus institor, Nicolaus Payer, Leupoldus sleycher, Przibno carnifex, Clunscho dc Claustrello, Pesco Moringces, Paulus dc Beneschow, Pesco faber ceterique Mai. Civ. Pr. iurali cives testificamur, quod Symon pinter ct Budco Payer, concives nostri, constituti coram nobis in pleno consilio recognoverunt et fassi sunt publice, quod cerla litis materia, que inter ipsos pro domo et aliis rebus per quondam Rudlinum Pesoldi, civem Pra- gcnsem post morlem suam rclicla vertebatur hincinde seu modo quocunque verti poterat, sit ct est iam plenius sopita et totaliter terminata, ita quod pro huiusmodi causa corum aller altcrum. non. potest nec debct inquietare, molestare seu impelcre de celero quovismodo. Actum ct scriptum jn? dic s. Urbani anno oc lJIc quinquaginta secundo. *8. 1359. Rukop. 6. 987 f. 7. Cristophorus Bavari publicavit, quod emit mediam domum, vidclicet partem fratris. sui. Ule, ct modiam partem ville Szedlicz dicte erga fratrem suum prcdictuin. ?9. 1856. Tamlez f. 179. laxo Payer publi- cavit, quod emit hereditatem Tuclimaricz cum omnibus iuribus et pertinenciis crga Wenceslaum, filium Budkonis. 10. 1361, 283. července. Lib. couf. I. 157. D.offi- cialis Pclrus Pragensis dc mandato d. archiepiscopi trans- tulit. Petrum, scolasticum Boleslaviensem, ad ceclesiam in Tuclimeriez de consensu Jaxonis Davari civitatis Prag. "11. 1861, 16. Fina. Zamléz. str. 162. Bohunco presbyter ad presentacionem IIanconis ct Francisci Jaxonis quondam dicti Bavari civium Prag.. ad ccclesiam in Trze- betin fuit institulus. #19. 1865. — Ruhkop. c. 987 f. 222. Enderlinus Stuk cmit X marcas gravi ponderis erga Franciscum Payer super bona Przcbotha ct Roblin ct super omnia bona, quc idem Franciscus habere dinoscitur. 918. 18606, 3. па. Lib. conf. I, 2. str. 27. Wen: zeslaus, plebanus in Lowczicz, ad ecclesiam s. Jacobi ct Philippi ap. in Praga de conscnsu Franc ct Pchc ac Wenzeslai dc Praga Maiori dictorum Kotkoncs est trans- latus. I. Na Velkém náměstí. 221 #14. 1367, 20. prosince. Tamtéž str. 96. Ad cecle- siam s. Philippi et Jacobi de consensu Peche ct Wenceslai, civium Mai. Civ. Prag., predicte ecclesie patronum, Przi- biconem instituimus —. 515. 1874, 16. prosince. Tamtéz III slr. 25. Ad candem ccelesiam de consensu discretorum virorum Pe- chonis ct Wenceslai fratrum, civium Mai. Civ. Prag., d. Ulricum — instituimus —. I. 1374. Liber erectionum I. f. 100. lenczo, praepositus s. Crucis Vratislaviensis, et Johannes, decanus s. Appolinaris Pragensis ccclesiarum vicarii — generales — notum facimus — : Noveritis nos litteras — nobis pro parte honesti viri Jaxonis, senioris filii olim Jaxonis Davari, civis Maioris Civ. Prag., presentatas recepisse per omnia in hec verba: In nomine domini amen. Ego Taxo senior, filius olim Jaxonis Bavari, civis Mai. C. Pr., — censum, qui antea capelle s. Trinitatis fundate per dictos mcos predecessores in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum quondam datus erat ad tempora vite domini Mathie, scolastici Bolesla- viensis, tantumtnodo, incorporatus et proscriptus, hunc censum ego laxo supradictus iuxla. disposicionem ultimam- que voluntatem diclorum meorum predecessorum, vclut eciam in litteris testamenti ipsorum est expressum, per- petuis temporibus dono, proscribo dicte capelle virtute hujus littere et assigno — honorabili viro domino Wolframo. ]ta tamen, ut idem Wolframus et omnes sui successores in dicta capella missas, cum eis dcus graciam donaverit, per se vel per idoneos substitutos debeant singulis ebdo- madis seu septimanis perpelue celebrare pro animis diclorum meorum predecessorum et omnium Christi fidc- lium deum fideliter exorando. Ut autem commodisius ipse dominus Wolframus circa predictam capellam ct quilibet suorum successorum poterint sustentari, ipsi vel ipsis trc- decim sexag. gr. prag. den. annui census do ct demonstro in certis meis domibus censualibus — scilicct. de domo et area ipsius Nicolai dicti Kraus pellificis in Nova C. Pr. inter dom^s Ludlini wagner et Ulrici, Nicolai Znoy- merii generi, sitis et super hutta laterum in Nova C. Pr. sita duas marcas graves gr. prag. den. Item quinquaginta cL duos grossos gr. prag. den. super domo ct arca Fricz- konis tabernatoris inter domos Henslini Longi et Pertoldi tabernatoris in Mai. Civ. Pr. sita, it. super domo — quon- dam Rapltonis, generi Rollonis, in Novo foro dicte civi- latis Prag., domui Krumpholcz assita, (res s. gr. Quas quidem sex s. census prescriptos ego laxo prediclus no- mine veri cambii dicte capelle proscribo ct assigno per- peluis temporibus pro illis sex s. census, qui prius crant assignate ipsi capclle jam dicte supcr qualtuor domibus sutorum in Longa platea sitis. Item duas s. census annui cum uno lepore super domum Bohunconis in Longa platea circa valvam, il. duas s. super domum quondam Ule, fratris aei, silau iu angulo prope mensas sive maccella panum, Et tres s. dictorum grossorum super domum We- liconis mangonis in Novo foro sitam. ]ta tamen, quod ipse dominus Wolframus ct sui successores habebunt et tenentur unam s. gr. annis singulis darc et cxponerc pro anniversario felicis recordacionis Mathie predicti in ecclesia s. Nicolai predicta faciendo taliter, ul plebano dicte ecclesie dabit XV gr. it. pro cera II gr., it de pulsu II gr., de vigiliis magistro scole llII gr., duobus vicariis VI gr. et residuum inter altaristas ciusdem ecclesie, qui dicto anniversario interfuerunt, dividatur. Si vero quid super- fuerit, hoc statim pauperibus foris ecclesiam pro pane tribui debet. — In cuius testimonium — sigilla discreto- 

Strana 222
222 I. Na Velkém náměstí. rum virorum scilicet Sdislai institoris et Jacobi dicti Judenveynt, consulum seu iuratorum civium Pragensium, ad preces meas presentibus sunt appensa. Datum Prage in vigilia OOSS. anno —- trecentesimo septuagesimo quarto. Datum Prage a. d. septima mensis Noveuibris. *16. 1394, 4. kvétna. Tasnléz V. sir. 188. Ad altare Corporis Christi in ecclesia s. Galli Mai. Civ. Prag. de consensu honeste domine Cristine, rclicte quondam Ule Payer, patrone, magistrum Cztiborium — instituimus. *17. 1897, 99. zát(. TamléZ slr. 290. Ad altare s. Trinitatis in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum de con- sensu Johannis Payer, Cuncze, consortis, famosi Johannis Tluxa de Dohalecz, et Nicolai de Podvinie, patronorum, Rudolphum — instituimus —. °18. 1898, 9. pros. Liber erect. VI. f. 91. Nicolaus — septuagesimo quarto die Puchnik . . noveritis, quod — domina Christina, relicta Ule Paier, civis olim Mai. Civ. Prag, — X s. d. pr. census — pro erigendo altari in honore omnium sancto- rum apostolorum in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum — in perpetuum beneficium ecclesiasticum ct ipsius re- ctoribus de et super bonis ae locis infrascriptis: primo tres s. in villa Postrzezni, in et super tola curia agrorum quondam Zywani clientis, quam nunc tenent filii ipsius Zywani, ilem tress. gr. in municione Ostrow prope Zap ac omnibus bonis ad eandem municionem spectantibus, item unam sexag. in villa Bratronicz ct omnibus bonis Pctri clientis ibidem in Bratronicz. Item in et super domo domini Procopii de Praga presbyteri, fratris germani pre- dicte domine Christine, sita in plebe s. Benedicti Mai. Civ. Prag. inter domos Wenceslai dicti Berun braseatoris cx una ct Ule arcuficis parle ex altera. Jtem duas s. in Nova Civ. Prag. in vico dicto Czip in domibus — primo in domo Simonis sutoris unam s., Nettolczonis cerdonis viginti вг., in domo Blahonis quindecim grossos et in domo Johannis carboniste quinque grossos — donavit — el disposuit, ut rector altaris antedicti nunc de novo consti- luendus et omnes ipsius successores, eiusdem altaris rec- tores, per se vel alium in dicto altari singulis septimanis — qualtuor missas sacras — legant. — De iure autem patronalus — disposuit — quod ipsa decedente — ad heredes ipsius d. Christine, Laurencium dictum Hayssmel et Agnetem, ipsius sororem germanam, nec non ad ple- banum ecclesie s. Nicolai — devolvetur. Datum Prage a. d. 1898 die nona mensis Decembris. *19. 1400, 14. června. Tamléž VI. str. 24. Ad altare Corporis Chr. in ecclesia s. Galli de consensu Cristine, olim Ule Payer, Johannem —- instituimus. *90. 1400, 8. listopadu. Rwkop. ć. 996 f. 24. Anna, quondam Frane Bischoff relicta emit duas s. gr. census — erga Bernhardum Kotkonis pro viginti s. gr. super vinea eiusdem Bernhardi. — Act. die Briccii. *21. 1401, 23. ánora. Rukop. &. 996 f. 42. Anna, quondam Hankonis Bernhardi filia, nunc vero Jessconis Kotkonis conthoralis, resignavit omnem porcionem suam iuxta tenorem testamenti dicti patris sui legatam prefato marito suo. — Act. fer. IIl. in vigilia s. Mathei ev. *29. 1402, 20. cervna. Rukop. ¢. 996 f. 57. Petrus Smelczer emit decem s. gr. pr. census annui erga Bern- hardum Kotkonis pro LXXX s. gr. super domo quondam Wolframi, que sita cst in antiquo foro, inter domos Sul- konis de Babicz ex una et Jacobi Leitner parte cx allera. — Act. fer. III. ante Joh. B. 1. Na Velkém náměstí. «23. 1408, 20. listop. Rukop. ¢. 996 f 92. Ludmila, olim Cunadi Kepleri filia, emit XXII s. census erga Cru- cem institorem pro CLXXVI s. gr. super domibus infra- scriptis, videlicet super domo Nicolai Cornauer X s., que sita est in platea ferri, it. VII s. super domo Czenconis pannicide, que sita est inter domos relicte Ule Payer ex una et Jessconis Kotkonis parte ex altera et super domo Ulrici sartoris quinque scexag., que sita est in acie ex opposilo scole ecclesie b. Marie Vig. ante betam curiam. — Act. fer. lll. ante s. Katherine. 994. 1404, 21. srpna. Tamtéž VI, str. 126. Ad ecclesiam s. Ph. et J. de consensu Bernhardi et Alberti Chotkonis, civium Mai. Civ. Prag., Andream — instituimus. 595. 1404, 21. října. Rukop. ¢. 2101 f. 20. D. Hen- ricus de Pergancia, cappellanus rclicle olim Ule Payer, emit V s. census erga Annam, sororem Johlini Eysner, pro X s. ad vite dicte Anne dumtaxat tempora, quas ha- buit super domo ad botros —. Act. fer. III. post s. Gallum. 26. 1406, 6. března. Lib. erect. X. a XI. f. 75. Coram nobis Wenceslao Gurein — d. Nicolaus, archi- diaconus Pragensis in ecclesia Pragensi, pro parte religio- sarum domiccllarum abbatisse et conventus monasterii s. Francisci in Praga, specialiter domicelle Elisabeth, pro- fesse predicti monasterii s. Francisci, quandam litteram — exhibuit —, cuius tenor sequitur in hec verba: Ego Jaroslaus de Opoczna residens in Lipen Maiori — notum facio —, quod quia maturo atque deliberato animo motus super solucione census seu redditus annui per meam progc- nitricem dominam Cunkam Jaxonis, qui Payer olim de Lipna dicebatur, legati Cristo devote virgini domicelle Elizabcth, sanctimoniali monasterii s. Francisci —, filie sue atque sorori mee, videlicet 1V s. gr. cum pullis cete- risque ad contribucionem spectantibus de meo nec non Johannis, olim fratris mei carissimi, scitu et assensu in bonis atque possessionibus seu hereditatibus hominum in villa Lipen residencium — in quibus prefata genitrix nostra, videlicet domina Cunca, suum dotalicium in terre tabulis annotatum habere dinoscitur, sicuti super uno laneo, quem Thonissius possidet, et super altero laneo, cuius possessor est Blahut, et super Kaczna, qui unum quartale agrorum in possessione habet atque tenet. Qui homines atque eorum posteri sunt deputati in solidum ad persolvendas 1V s. gr. — domicelle Elizabeth, sorori mee, dumtaxat ad tempora vite ipsius. Sed quia in mei ulili- tatem atque bonorum mcorum ampliacionem seu aug- mentum recepi summam paratam — scilicet. XX s. — a religiosis domicellabus, videlicet abbatissa et conventu monasterii s. Francisci —, presertim a sepedicta Eliza- betb, sorore mea, tanquam a persona tenente censum seu redditum trium s., dumtaxat ad tempora vite sue, cupiens igitur ipsam iam prenominatam domicellam Elizabeth, soro- rem meam, securam reddere atque indempnem de VII s., so- lum ad tempora vite sue, scilicet de quatuor eidem legatisa nostra genitrice, pretacta domina Cunka, et aliis tribus. pro quibus me fateor recepisse, ut premissum est, XX s. gr., super quibus me et successores mcos atque possessores omnium atque singulorum bonorum meorum in villa Lipen Maiori obligavi et activavi in presencia hon. viri d. Wen- ceslai de Olomucz, officialis Pragensis — promittens pre- dictas VII s. — persolvere. — Datum die VI. Marcii a. d. CCCCVI. Acta sunt hec a. d. MCCCCXVI. *27. 1407, 27. června. Tamléž sir. 216. Johannes Kbel — quod nos ad presentacionem Procopii abbatis et conventus monasterii s. Karoli ad ecclesiam parroch. 

Strana 223
I. Na Velkém náměstí. in Prossiek dicto monasterio nuper per nos ex donacione honeste Cristine, relicte Ule Peycr, unitam —. 2. 1407, 12. května. Rukop. č. 997 f. 48. Pctrus Weilhamer de Zalczpurg ductus est ad domum Bernardi Kotkonis in centum XVIII s. Act. fer. V. post Stanislai. *98. 1407, 5. prosince. Soudní akla vydal Tadra VI, str. 140. Coram nobis Jobanne Kbel, vicario — ho- nestus vir Albertus dictus Kotek, civis Mai. C. Prag., in presencia — ír. Ulrici, prioris monasterii s. Michaelis sub Wissegrado, — proposuit, qualiter dicti prior et con- ventus — aput eundem VIlI s. gr. prag. census aunui et perpetui pro cerla pecunie summa super villa Ostrow prope Slanam iusto empcionis et vendicionis titulo emerunt eun- demque contractum tabulis terre regni Boemie firmatum hucusque tenuerunt et lenent. — *29. 1408, 19. května. Rukop. č. 2101 f. 150. Fran- ciscus Rokczaner, Nicolaus de Saraw et Albertus Kotkonis, testamentarii Margarethe, relicte Pechc Kotkonis, resig- naverunt I s. gr. c. d. plebano ecclesie s. Egidii, d. sa- cristano ibidem et aliis ministris eiusdem ecclesie, super domo Martini sartoris dicti Polak. Act. sabbato ante Asc. d. *80. 1408, 14. Gervence. Rukof. ć. 2101 /. 155'. Jessco Kotko exsolvit III s. gr. c. erga Sigismundum Pertoldi de Minori Civ. pro XXX s. super duabus vincis propriis. Act. sabbato post Margarcthe. #31. 1411, 21. brezna. Rukop. ¢. 2101 f. 257". Bern- hardus Kotko publicavit X s. gr., quarum Vls. sunt saper domo Otticonis pannicide, que fuit olim Jacobi barbirer exopposito pretorii, ct super domo Wenceslai Schirmer ad pileos III s. omni eo iure, sicut olim Magarctha Kot- konis, mater dicti Bernhardi, eosdem census habuit et pueris ipsius in suo ultimo testamento legavit. Act. sabbato ante Oculi. *32. 1411, 10. prosince. Rukop. ¢. 2101 f. 295. Do- rothea, relicta Wenceslai de Dasscz, et d. Johannes de Potenstein resignavit Katherine, conthorali Bernhardi Kot- konis, ll s. gr. super vinea iamdicti Bernhardi. Act. fer. V. ante Lucie. *33. 1412, 14. května. Rukop. č. 2099 f. 69'. Inter Casparum Schotter, Sigismundum Clementeri, tamquam lestamentarios olim Nicolai Ortlini, ex una et uxorem Jeschkonis Kotkonis parte ex altera pro et racione XL s. census retenti super domo ipsius Jessconis talem intcr se fecerunt ordinacionem, quod si dominus Dicdiwab de Wysscegrado ipsis dictas XL s. — daret, ex tunc domus ipsius Jessconis debel esse libera ab ciusdem XL s. Si vero ipsis idem dominus Dicdiwab eandem pecuniam non daret, ex tunc in domo ipsius Jessconis consequi debet et liaberc. Act. sabbato post Ascensionem d. 334. 1413. — Rukop. č. 2099 f. 67'. Ber- nardus Kotko fatetur se tencri XIX s. et XXV gr. Petro dicto Weilhemer de Salczpurga. 935. 1414, 9. října. Lib. con/f. VII, str. 132, Data est crida d. Thome ad eeclesiam in Kopanyna ad presen- tacionem Alberti Kotkonis de Praga. *36. 1415, 19. ledna. Rukop. č. 2102 f. 67. Wen- ceslaus dictus Skoczek de Oneklas emit IIII s. c. ad vite sue tempora erga Wenceslaum filium Jessconis Kot. konis et Gyrziconem de Nachod et Martham, conthoralem ipsius, pro XX super domo ipsorum. Act. sabbato post Anth. *37. 1416, 28. ledna. Rukop. ¢. 2099 f. 105. Lud- mila, filia olim Bernardi Kotkonis, — resignavit omne I. Na Velkém náměslí. 993 ius et porcionem bonorum, que ipsam concernunt in omnibus bonis — per patrem suum reliclis -— Clare, conthorali Andree Helm. Act. fer. 1IIT. proxima post Conv. s. Pauli. "38. 1416, 11. srpna. Rukop. c. 2099 f. 95. Osanka, relicta. Bernardi Kotkonis fassa est, quod Johannes Sub- stuba, Johanco Ochs, Albertus Kotkonis et domina Clara Helmonis presentaverunt unum monile in XXX s, quod habuit in vadio ex parte Wachonis. Et dimisit ipsa Osanka antediclos commissarios racione XXX s. in dotalicio suo solutos. Act. fer. III. post Laurencii. #89. 1416, 12. října. Rukop. č. 992 f. 65. Trine et simple deitatis in nomine extel amen. Ego Albertus dictus Chotek de Kopanina, civis Mai. Civ. Prag., recog- nosco tenore presencium universis, quod licct languens corpore bona tamen maíuraque prehabita deliberacione testamentum meum ultimum de omnibus bonis meis michi a domino dco collatis ct cuncessis, ne de hiis inter pos- leros meos seu amicos quoscunque aliqua litis materia oriatur defunclo me, condo et facio per omnia in hunc modum: Prino enim constituo et ordino eiusdem testa- menti mei cxecutores et tutores honestam dominam cla- ram, conthoralem meam carissimam, et discretum virum Johannem Reczkonem, kathedralem domini regis, — ipsis cum eodem testamento faciendi et dimittendi tribuens ple- nariam potestatem, prout de ipsis gero iure cunctis homi- nibus con(denciam laciorem. Deinde volo et inlencionis mee existit, ut omnia dcbita mea, in quibus obligatus remansero et que secundum consveludinem et ius dicte Civitatis Pragcusis demonstrari poterint, de bonis meis principaliter persolvantur. Denique volo, quod domina Clara, uxor mea pretacta, potens rectrix hospitalitatis bo- norum meorum sit ct existat tamdiu, quousque me defuncto ipsa in statu vidualitatis permaserit. Si autem statum suum viduitatis marito superducto immulaverit, ex tunc volo, quod ducente sexagene gr. nomine dotalicii iuxta littere ipsius continenciam, lcclisternia et alia muliebria parafar- nalia ipsi condonentur et tradantur. In casu vero, quo tempore viduitalis sue ab liac luce migraret, tunc non plus ei, quam per me donatum extitit, legare et testari poterit, cui ipsi videbitur et voluerit omnium sine impe- dimento. Residuam vero partem bonorum meorum lego et dono tribus pueris sive orphanis bone memorie Bern- hardi, fratris mei dilecti, vidclicet Bernasskoni, Petro et Kacze germanis, sic vidclicet, quod Kacza predicta ante omnia de huiusmodi bonis residius habere debet viginti s. pecunie parate el demum equalem porcionem cum fra- tribus antedictis. Sique aliquis puerorum pretactorum, antequam ad annos sue mature elatis pervenerit, morcrctur, ex tunc porcio eiusdem defuncti ad Johannem Reczkonem, tutorem anledictum, pleno iure devolvi debet tociens, quociens ipsorum aliquem mori contingat. Si denique omnes orphani ante dcbitam etatem annorum viain uni- verse carnis ingredirentur, lunc similiter porciones eorun- dem bonorum ad prefatum Johannem Reczkonem pleno iure spectare debebunt et tenebuntur impedimentis homi- num quorumlibet proculmotis. Ceterum volo, quod Jo- hannes, comissarius et tulor meus prcnotatus, nulli ami- corum mcorum sive alleri cuicumque de luiusmodi gu- bernacione et reccione tutoria aliquam racionem in iudi- eio seu extra quocunque spirituali seu seculari facere de- bebit quovismodo. Horum in evidenciam sigillum meum proprium, jn testimonium vero sigilla prudentum virorum Duchconis rimer et Stephani de Glacz, consulum iurato- rum, — ad preces meas presentibus sunt appensa. Datum 

Strana 224
994 I. Na Velkém náměstí. Prage anno d. MCCCCXVI feria secunda proxima post Dyouisii. °40. 1417. — Tamléz f. 105. Ludmila, filia olim Bernardi Kotkonis, resignavit omne ius post patrem suuin Clare, conthorali Andrce Helm. *41. 1419, 7. duboa. Lib. conf. VII.slr. 288. Ad pre- sentacionem tutorum Ludmile, Bernasskonis. Petri et Kathe- rine, orphanorum pie recordacionis Kotkonis Bernardi et ecclesiam ss. Ph. et J. — #42. 1494, 8. &ervence. Rukoj. ¢. 2099 f. 130. No- bilis dominus Hassco de Walstein constitutus personaliler in consilio — recognovit Ozankam, relictam Kotkonis — habere in villa Myslkowicz, tota ad prefatum dominum Hasskonem iure hereditario spectanlc, super curia ibidem sila — XIII s. census camere, vulgariter komorni — prout in tabulis terre — continetur. Actum fer. II. ante Procopii. ^48. 1495, 28. června. Rwkop. č. 2099 f. 159. Osanka, relicta Bernardi Kotek, — resignavit se perce- pisse pro finali solucione XXX s. pro dolalicio a domina Clara Helmonissa, testamentaria orphanorum Bernardi Kotek. Act. fer. V. ante Petri et Pauli. ?44. 1425, 98. Cervna. Tamtéz. Per magistrum civium et dominos consules Mai. Civ. Prag. audita materia dis- sensionis inter Osankam, relictam Bernardi Kotek, tam- quam testamentariam Bohuslai, orphani Katherine, filie dicte Ozancze, eundemque or,.hanum ex una ct Dorotheam, relictam Matliie, quondam mariti dicle Katlierine, ex altera et Wencesláum Rak iudicem parte vertente ex tercia pre- textu. lestamenti et certi debili nec non dotalicii dicte Dorothee per dictam Katherinam facti seu legati senten- cialiter ct diffinitive pronuncciatum est et decisum vigo- rem testamento seu litterc testamenti facti per dictam Katherinam potestatem omnimodam tribuentes LXXX s. per eandem dicto Bohuslao et nomine ciusdem Ozancze, supradicte Katherine malri, iure devolutorio post mortem dicti Bohuslai per dictam Katherinam legatas per dictam Osankam in villa Dobrossowicz iuxta formam insertam supradicto testamenlo cxquirendas, tollendas et in uug- mentum dicli orphani convertendas ct post mortem eiusdem orphani, si et in quantum ante annos sue dis- crecionis eundem mori contingerit priusquam dictam Ozankam, in usus proprios converlendas plenarie adiudica- verunt. *45. 1496, 97. ijna. Tamléz f. 165. Per magistrum civium et dominos consules Mai. Civ. Prag. sentencialiter est diffinitum et conclusum de et pro vadiis per Michaelem aurifabrum Ozancze, relicte Bernhardi Kotek, in certa summa rcpositis mandantes dicle Osancze, quod infra duas seplimanas coram duobus iuratis vicinis dicta vadia venumdet hac condicione subintellecta, quod huiusmodi vendicionem deferat in dictum Michaelem, quod dicta vadia in summa vendicionis exsolvat. Quod si dictus Michael non exsolverit, ex tunc dicta Osanka dicta vadia poterit ab eodem alienare. Hoc adiecto, quod si summam debiti iuxta dictam vendicionem et in summa dicte vendicionis conquirere non posset integralem, ex tunc pro residuo dicta Osanka diclum Michaelem poterit iure impetere. Act. in vig. Simonis et Jude. ”46. 1426, 9. března. Rukofp. č. 2099 /. 174. Ma- gister civium et domini consules Mai. Civ. Prag. talem tulerunt sentenciam diffinitivam inler parles subscriptas, videlicet inter Boluslaum orphanum Katherine, nate Ozan- cze, et jpsam Osankam pretextu LXXX s. per eandem Katberinam in villa Dobrossowicz et bonis ciusdem I. Na Velkém náměstí. Osancze et Bohuslao legatorum, prout testamentalis littera enodat ct declarat parte ex una et Dorotheam, relictam Procopii Jidassconis senioris, de post vero reliclam Mathie, mariti quondam dicte Katherine, iuxta assercionem cius- dem et deposicionem nupciatorum eidem pretextu dotalicii per dictum Mathiam predicta bona fore daturum et assig- naturum parle vertenle cx allera. Mandantes, quatenus pri- mum et antc omnia predicta bona per certos dominos ex consilio deputatos dividanlur et veraciler taxentur et pre- nominatis Ozapncze ct Bohuslao pro sufficiencia antedicta- rum LXXV s. sorciantur, residua vero bona pro ipsa Do- rothea in ipsius dotalicio remaneant. Act. sabbato ante Oculi. 947. 1426, 6. června. Rukop. č. 2099 f. 178. Ber- nassko, natus Kotkonis, — recognovit sibi satis fore factum per testamentarios Alberti Kotkonis, patrui sui, videlicet per dominam Claram, conthoralem quondam dicti Alberti, nunc vero Johannis de Kopanina uxorem legitimam, et eundem Johannem, tamquam emptores bo- norum residuorum ibidem in Kopanina, nec non Johan- nem Reczkonem, contestamentarium dicte Clare et Alberti, in et super lestamento per dictum Albertum facto el diclum Bernasskonem pro porcione sua concernente. De qua quidem porcione Bernassko dictos coniuges dimittit liberos. Act. fer. III. post Corporis Chr. 948. 1430, 16. května. Rukop. č. 2099 f. 300. Berná- šek, Pecha a Katruše, sirotkové nebožce Bernarla Kotka — vyznali sú léta došlá a rozumná majíce, že jsí pro- dali paní Kláře Helmové, poručnici své, ty klenoty, kteréž u nie mají, — za padesát kop gr. — Act. fer. lll. post Sophie. $49. 1430, 21. cervence. Rukop. &. 992 f. 120. Petrus, natus Kolkonis, constitutus personaliter pleno in consilio Mai. Civ. Prag. deliberato animo, quibuslibet coaccionibus avulsis fassus est et presentibus publice recognoscil, sibi satisfore factum per testamentarios Alberti Kotkonis, pa- trici sui. — Act. fer. Vl. ante Magdalenc. — Eodem die el Kacza, recta Bernhardi Kotkonis, facit candem protes- tacionem. #50. 1480. 21. července. Rukop. č. 992 f. [120 a 121. Kacza nata Bernhardi Kolkonis, fassa est, quia per testamenta- rios Alberti Kotkonis, patrui ipsius, videlicct per dominam Claram olim conthoralem dicti Alberü, nunc vcro uxorem Johannis de Kopanina, tamquam cuiptores bonorum ei cst iuxta testamentum prefali Alberti pro porcionc ipsam con- cernente per omni satisfactum. — Petras natus Kotkonis fassusest, sibi solis forc factum pertestamentanos Alberti patrui sui. #51. 1481, 27. srpna. Rukop. è. 2099 f. 547. Mod. litbu svi vzkuzujem pâni a piielelć mili. Jakoż sme pied časy dluZni ostali jisli summu penéz neboïce Chotkovÿm sirotkóm, jakož toho od těch sirotkóv a zvláště od panie Klary Helmovć, jich porućnice, plnéjie zpraveni budete, kteréhozto dluhu pro naše veliké nedostatky: takovým sirotkôm nemohli sime aniZ i ještě podnes muožem dáti a zaplatiti; a poněvadž vy jste v tčelhito mierách našich několik zboží v držení, žádámyť i prosíme, byste jim ta- kovým sirolkóm některé z těch, kleréž takově nynie držíte, jedno zbożie odkázali a sstópili, na kterémžby molli ti sirotci svój dluh postihníti a vydrZeti. Ncbo ac by jim sé za jich dluli od, nás a za našeho života zdra- vého dosli nestalo, neradi bychom chtěli po naší smrti toho na své duSi poostaviti. Vétimyt vám, ze sé k tomu přátelsky okáZete a téch sirolkóv, o něž tuto píšemy, věc vskutku naplniete. Dan na Rddnici fer. VI. post 

Strana 225
I. Na Velkém náměstí. Assumpc. gloriose Virg. Marie. Konrad, boZí milost( Praż- ského kostela arcibiskup, papežské stolice legat. Mudrym a opatrným purginistru a konšelóm Mčsta Starého Praž- ského, pfátelóm našim v pánu Bohu milým. (Predicta littera. inserta est cl registrata ad pelicionem domine Clare, rclicet [Ielmonis fer. Il. post s. Bartholom. a. 1491. Tudicz laké ihned svrchupsand paní Klára Helmová stojéc{ zpravila jest pány svrehupsanć o tom jistém dluhu sirotkóv Bernarta Kotka, jako’ sé jie kndz arci- biskup v svrchupsaném listu svém dokládá, a jim jest list hlavní na ten dluh Léhož arcibiskupa okázala, klerýžto list páni — vidčvše — jej sú — kázali v kniehy měscké za- psali a vlożili. Jenż takto zni: My Konrad, z božie milosti Pražského kostela arci- biskup a papežské stolice legát, vyznáváme obceně tiemto listem: Tak jakož nám opatrný muž Bernarth řečený Chotek, měštěnín Star. M. P., věrný náš milý, když smy S6 v svrchupsany kostel ná$ najprve uvázali, svych vlast- ních penéz pojéil i u jinych rozličných lidí penieze vy- pravil a dobyval k vyplacení zboZie svrchupsaného naSeho arcibiskupstvie Pražského, tak smy nynie den sv. Jana s ním o to pocet méli a luf nám jest vórny, pravý a spravedlivý počet učinil, tak žeť smy toho od něho vděční. A na tom jistém počtu ostali smy jemu a ostávámy jemu dlužní tři sta kop gr., kterýchž tfi sla k. gr. jemu a paní Ozance, manželce jeho, ancbo tomu, ktož tento list s jich dobrú volí mieti bude, na dole psané roky, totizto dv& nedéli po sv. Havle, je2to najprv piijde, sto kop gr. a potoin dvé nedéli po sv. Jiří, ježto пей робот najprv příští jest, opět sto kop gr. ltem opét dvé nedéli po světém Havle, ježto potom najprv prijde, sto kop dobrú a čistú naší vierú beze všie zlé lsti dáti a zaplatiti slibu- jem beze všeho prodlenie penčzy hotovými. A toho na potvrzenie pečeť naše prfivčšena jest k tomuto listu, jenž jest dán v Praze léta od narozenie syna bozieho tisicicho čtyřstého patnádctého, ten úterý po svatém Janu. ®52. 1488, 5. března. Rukop. č. 2099 f. 353. Jira pannicida pro parte Mathie Smolarz et Andreas Raz pro parte Ozance, arbilri et compositores amicabiles inter dictas partes occasione pense annualis, quam dictus Ma- thias de piscinulis circa prefatam Ozankam conventibus et nunc per aquam destructis assignare quolibet anno debuit, taliter videlicet, quandocunque dictus Mathias pis- cinam per aque delluxum diniserit, ex tunc statim tres s. gr. debet eidem dare ct residuum (7 s.) in terminis —. Act. fer. V. dominice Invocavit. *53. 1436, 31. března. Rukop. č. 2099 f. 400. Jo- hunnes ab argentea stella et Wenc. a coronis, proci et connube a Katherina virgine, nata Bernhardi Kotek, ex una cl Martino a cignis braseatore parte ex altera electi et deputati inter dictas parles occasione sacri matrimonii, huiusmodi composicionem eL concordiam fecerunt, quod post prefatam Katherinam Johannes de Kopanina et Clara, conthoralis ipsius, amici cius dant et explere debent pre- fato Marlino triginta s. gr. — lnsuper dictus Martinus eidem Katherine dotat conlra predictas triginta s. septua- ginta s. ad annum ct diem taliter, si ipsum ante annum ct diem mori prius contigerit, ex tunc pretacta Katherina LXX s. debet conquirere et habere in omnibus bonis Martini ante omnes alios homines. Post diem vero et annum si decederit, equalem porcionem cum pueris, quos simul habucrint, ct cum illo puero Laurencio nunccupato, quem cum antecedente uxore habuit, predicta Katherina habebit. Si vero nullum simul habuerint, exinde cum ante- dicto Laurencio tantum equalem porcionem in omnibus I. Na Velkém náměstí. 225 bonis habebit. Eciam est expressum, quod si Martinus ante diem et annum decederit, ex tunc prefate XXX s. gr. debent antedicte Katherine ad prefatas LXX s. addi. Act. fer. V. dominice Letare. %4 1436. — Rukop. č. 2099 f. 420. Ka czka, nata Bernardi Kotkonis, nunc vero conthoralis Martini braseatoris a cignis, fassa est ipsi per dominam Claram, conthoralem Johannis de Kopanina, tutricem Alberti Kot- konis, patrui ipsius, iuxta testamenlum dicti Alberti esse satisfactum. 3. 1438, 22. ledna. Rukop. 90 f. 25. Mathias pincerna a sportulis et Anna emerunt mediam partem domus, cuius alia mcdietas ad Jol. Marssalek perlinet, erga Erasimum a tribus clavibus pro 30 s. Act. fer. Ill. ante Thimothei. 4. 1442, 28. října. Rukop. c. 2102 f. 434. Jo- lannes brascator et Afra emerunt domum ad gallum erga Joh. Marssalkonem pro 4!/j s. Act. fer. lll. ante Sim. et Jude. 5. 1479,20. února. Rukop. č. 2106 [. 30. Petr institor de Mezirziecz et Anna emerunt domum aput Johannem et Afram pro 115 s. Act. sabbato post f. Julianc. 6. 1479, 4. září. Rukop. ë. 2106 f. 43. Wenc. Chanicky ct Magdalena emerunt domum gallo titulatam sitam penes prelorium apud Petrum institorem de Me- zirzicz pro CXV s. Act. sabbato post f. s. Egidii. 956. 1480. — Rukop. č. 94 I. f. 74. Johan- nes Jenissek retulit, quia obligaur LXXV s. gr. pr. no- mine dotis Elssce de Czachrov, conthorali sue carc, quam quidem summam obligat in domo sua, quam inhabitat, penes prctorium. Act. fer. V. post Lucie. (Zru&eno 1504.) 7. 1480, 16. biczna. Rukop. ¢. 2106 f. 42. Když pan purgmisir s pány i s staršími pány obecními ráčili vyjíti k prosbě a žádosli pana Václava Chanického k domu jeho, kterýž hned vedle ratlnízu leží a u kokota slove, tu jest JMti ukazoval, kterak zeď přednie jeho domu se ztrhala a jako na oboření byla. Zádal jest pana purgmistra i pá- nuov, aby jemu bylo dopuštieno, aby tu zeď domovní i s štítem mohl poddélati a gruntu na obec vedle poticb- nosti povysaditi a prampüch dole v téZ zdi zadélaje, aby do domu svého tudy vrata udélal. Pan purgmistr sc pány znajícc, Ze to, čehož žádá, žádnému ke škodč nenie, a slavenie starodávnie, kleréz méstu ke cti jest zdéláno, aby nezhynulo, také i k prosbě jeho milostivě jsíc na- klonéni, jemu sú i s starší obci k tomu ráčili povoliti. Act. fer. V. post f. Gregorii. 8. 1485, 17. února. Rukop. ¢. 2106 f. 151. Joh. Jenissck de Domažlic emit domum aput Magdalenam, olim Wen. Chanicky, num vero Gcorgii aurifabri conthoralis, pro 3820 flor. ungar. Act. fer V. post Valentini. *56. 1485, 27. června. Rukop. č. 94 I. f. 58. Per fainosum Georgium, marssalcum dominorum, fucta est ami- cabilis concordia inter Magdalenam, olim Wenceslai Cha- nicky, nune vero Georgii aurifabri conthoralem, parte ex una ct Johannem Tumar et Ulrirum Ssedlar. cives Norm- bergenses, parte cx allera occasione CXVIII flor. rin., XV solidorum et VIII den., quam summam Wenceslaus Chanicky Johanui Tumar erat obligatus, et racione LII flor. rin., quos idem Wenc. Chanicky dicto Ulrico eciam debitorie, ten«batur, talis, quod Magdalena prefatis Johanni et Ulrico medietatem in festo s. Galli primum venturo et alteram in festo s. Johannis dare tenebitur. — Act. fer. JL post Joh. B. 9. 1485,97. cervna. Rukop. 6. 2141 f. 262. Quem- admodum centum flor. ungar. per dominos ex voluntate 29 

Strana 226
I. Na Velkém náměstí. 226 communitatis ex cerlis causis in consilio erant retenti, quos Jenissek Magdalene, relicte Wenceslai Chanicky, pro domo reposuerat, predicta Magdalena cum Gcorgio, ma- rito suo, et aliis amicis suis in consilio comparentes cen- tum flor. ung. — dominis ct communitati — dedit, optans summis cum precibus, ut residuam summam, quam idem Johannes Jenissek pro eadem domo adliuc reponere debet, liberam dimitterent, ut exinde dcbita persolvere posset. Domini -:- animadvertentes prefate Magdalene et amico- rum eius tanlas postulaciones ipsam liberam de caucione reddiderunt ct summam predictam a Johanne Jenissek tollere cnsenserunt. Quequidem Magdalena de tanto bc- neficio grata existens maximas graciarum acciones dominis retulit, promisitque dominos et tolam communitatem de hiis centum flor. ung. non impetere nunc et cviternc. Act. f. 1l. post Joh. D. $57. 1485, 11. října. Rukop. č. 94 II. f. 34. Do- rothea, conthoralis Johannis Jenissek, fassa est, quia tulit CCC s. mis, qua: eidem Paulus gladiator nomine dotis assignaverat — . Act. fer. IlI. post Dionisii. 10. 1508, 3. ledna. Rukop. c. 2107 f. 226. Joh. Peniezek institor ct Johanna emerunt domum in angulo, in qua cst gallus magnus depictus, a Johanne Jenissek z Ujezda pro 245 s. Act. fer. III. post Circumcisionem d. *58. 1505, 22. dubna. Rukop. ć. 94 I/.f. 89. Burian Haléř, měštěnín Nov. M. Pr., seznal se, že jest přijal a skutečně vyzdvih od panic EElšky z Cachrova, vdovy někdy pana Jana Jeníška z Ujezda, a od Jana, syna jich, věci dole popsané: najprv list na slo kop gr. m. s úrokem, list také na XL k. m., it. peněz hotových LXVINII k. m., za vuoz VI k. XIIII gr. m., za druhý vuoz LXX VI gr. m., stfiebrnici jednu, Bâlec jeden, X lžic s střicbrnými střenky a jednou stficbrnń lžíci, XL lżic bez stiicbra, viatik, dvé Suby kunic, dvě péra Sliosové, panciet jeden, šorce dva, oboječky dva a rukávy dvuoje. Kteréžto věci Viktorinovi a Salomené, sirotkóm nékdy Václava z Lu- Zenie, piileZie. — Act. fer. lII. ante Georgii. 1]. 1692, 17. ánora. Rukop. C. 2142 f. E. 14. (KSaft Jana Peni2ka.) My purgmistr a radda mésta Prahy známo činíme naším tiemto lislem vuobec přede všemi, kdež čten ncbo Gtíce sly&án bude, Ze jest pred námi poloZen k&aft slovutného nékdy Jana PenicZka, spolumé- Bténína našeho, po jeho smrti zavieny jeho vlastním se- kretem a k tomu urozenych vladyk pana Jana Hlavsy z Liboslavé a pana KRehoie Chanického ze Viehrd, spolu- radních našich, pečetmi jich zapečetěný, celý, nehybany ani kterak porušený, kterýžlo když byl podle práva města Pražského otevřichn a čten, to jest v sobě drZal a uza- vicral, drží a zavicrá: Já Jan Penicžek, iněštěnín Pražský, jsa při dobrém a svobodném rozmyslu a paměti dobré užívaje, uvažuje brzkost a nebezpečnost času jednoho kaž- dého i svú také z »vé svobodné a dobré vuole takto muoj statek mně od Bola vścmobińcicho dany i(edim a dobrým rozmyslem puosobím, tak aby po mé smrti mezi přátely mými žádný hadrunk nebyl, že manželce mé milé panie Johanně všecken statek muoj, movitý [i nemovitý), kterýž jsem podle příčiny jejic a pomocí z milosti vše- mobhúcicho Boha svú prací dobyl, dávám nadepsané Jo- hanně, manželce své, od nic nic ncodtrhuje: Najprve duom inuoj, v kterćmż sedim, v polożenic podle rathúzu dolejšícho města Pražského řečený u Kohúta, k lomu za- hradu v Kartíssiech i s domem a druhú zahradu před Pořicekú bránu i s domem, též svrcliky a nábytky, gle- noty, hotové peniezc, jak by se to shledati mollo a kde- koli, jakýmkoli obyčejem a jakým by to koli jménem menováno býti mohlo, nic nevymieňuje ani příteli pří- I. Na Velkém náměstí. buznému ani nepříbuznému, krom toho, což se podpisuje, než všecko k ní hrna k nadepsané manželce své, jie dá- vám bez všelijakého prostředku. Než toliko mlýnec třetice od břehu na dolejším řadu, ten dávám k záduší a k špi- | tálu svatého Pavla nuzným a nemocným obyvatelóm téhož špitálu, však pod takovit vymienki, abych já toho do své smrti užíval a po mé smrti aby k témuž záduší obrácen byl; než jestli že by co nájemných peněz zbylo, komuž bych ten mlýnec do vloženého času najal, že to má man- želka má na milosrdné skulky obrátiti a toho mlýnu hned po vyjití toho nájmu k tomu záduší postúpili. A sestře mé jménem Vratce odkazuji puol třetie kopy gr. českých a ty aby jie vydány byly od mé smrti v roce. A věřím manželce mé milé, že dluhy po mně zuostalé zaplatí a to tyto: Item Mathiášovi Glancovi XXX kop grošuo českých a tčin má rok a: do svatého Havla od datum kšaftu to- hoto bez úroku a panu Jiříkovi ol! Věže, švagru mému, XX kop grošuo českých, it. o jiných já žádných dluziech mým svědomiem neviem. Než tito jsí mi dlužní: pan Ja- roslav z Sellnbergka oc najvyšší komorník království Ce- ského, I. kop gr. čes., na kterúžto summu list mám pod J. Mu sekretem, a ta summa má dána býti od datum kšafthu toholo na sv. Jiří najprve příštieho; item pan Bernarth z Baršov, na kteréhož mám též list pod jeho pečetí a jiných dobrých lidí na XV kop grošuo českých a zvláště na X!/, kopy grošuo českých, na kteréž žádné jistoty nemám než registra. A jakož mám odkázaných sto kop grošuo českých podle manželky mé od pana Jana Zujetického z Kunšieho kšeftem, kteréž má dáti podle toho kšefthu pan Jan starší Janovský z Soutic, ten jic také dávám manželce mé k dobývánie, učinční jako z svého vlastnieho. ltem pan Markus Dyr$wan z Mostu, ten jest mi povinnovat XIII kop gro$uo českých, pan Jindřich Loučenský XNMI kop grošuo českých a X prošuo čes., oba za złravu a pan Jiřík Span jiZ neboZt(k 111!/, kopy grošuo českých, pan Pavel Klenovský za ztravu XIl'/, kopy gr. čes. a jiné všecky dluhy malé i veliké, ty všecky dávám podlc nadcpsanÿch dluhuov též nadepsané manželce mé i jiné všecko, jakož se nadpisuje, k jmění i uzívánie jejiemu a tiem aby tak Saffovala, aby své i mé duší ticm dobře učiněno bylo. A těchto všech věcí činím obránci a ochránci a šaffáře pana Jiříka od Věže, švagra mého milého, a jemu manželku svú a sestru jeho porúčícm i to všecko, aby on podle nic a s nic tak to řiedil, jakž by se jim najlépe zdálo, na spravedlnost bożski pomniece a milosrdenstvie bliżnieho. A jestli že by mi ktery z dlużnikóv mych sumiu dal a já ji listem pod pečetí mú neb před dobrými lidmi oznámil, lo má mocné býti, jako bych Lo tiemto kScftem oznámil. A pro lepší toho jistotu sekretem svým tento kše(t zapecelil jsem, připrosil sem urozených vladyk pana Jana z Libo- slavé oc a pana Rehoře Chanického ze Všehrd, aby tento k3aflh svymi pcéctmi zavřeli podle mého sekretu. Dän léta M'VVXXIIV v pondělí po sv. Valentinu. Kteryzto kSafth my nadcpsani purgmistr a radda váZíce a uváživše, že jest tiem iádem, jakZ práva naše a města Pražského ukazují, učiněný a přišlý, jej jsmy podle výsad a svobod naších z plnosti práva našeho stvrdili a mocí listu tohoto stvrzujem i moc ploń jemu ve všech artykulech v něm položených a dostatečnost dáváme. Toho na jistotu a stvrzcní počet menší města našeho svrchu jmenovaného dali jsme a rozkázali přivěsití k tomuto listu. Jenz jest dán léta od narozenic Syna Božicho lisícicho DX XIII? ve čtvrtek po Božím křtění. 12. 1589, 29. května. Desky zem. vělší č. 249, f. A. 5. 6. Johanka Penížkova, z Starého města Pražského 

Strana 227
, 1. Na Velkém naměstí. měštka, přiznala se před úředníky pražskými, že jest dlužna sto kop gr. praZsk. ©. Jiříkovi Konfkowi, měštěnínu Sta- rého města Pražského, a Dorotě manželce jeho a j. d. a b., kteréž s touž Dorotou má neb jmíti bude. Zaplatiti má po smrli své a prve nic, když by bez nich býti ne- chtélj. Pakli by nezaplatila, tàk oc s komorníkem praž- skym budá se moci uvázati v dédiny její Johauky v Pa- komierziczych v polovici tvrze, v polovici dvoru popluž- ního s poplužím, v polovici dědin, luk, háje, rybníčku i se vší zvolí, což k té polovici přísluší, s: plným panstvím, v to ve vše, což tu k té polovici přináleží, a ty budú moci drZeti, prodati, zastaviti, zapsati a uciniti, jako s svym vlastním, dědickým, žádného práva panství ani které zvlášt- ností sobě tudíž dále nepoznostavuje. A umielli by oc pakliby oc a kdyż by oc. Stalo se leta MVCXXXVIIU ve ctvrtek po sv. Urbanu. 13. 1640, 12. ledna. kukop. €. 2142 [. T. 13. Nc jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Ji Johanna Penfż- ková, vdova, známo činím tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že znamenající věk starosti své již sešlý i tudíž na svém zdraví nedostatek a ujmu a pamatujíc na to dnem i noci, że coż jest v běhu siirtedlnosti na tento svétsc narodilo, Ze zase skrze smrt z něho na onen budúcí a věčný jíti musí, i také vědúcí to dobře, že nic jistéího na tomto světě nemáme nežli smrt a zase nic nejistčího nežli hodinu smrti — Lolo mé poručenstvic poslední a konečný úmysl vuole mé o témž statku mém o všem mocí tohoto listu mého kšaftního řídím a zpuosobuji obyčejem takovýmto: Takže duom svuoj, voněmž bydlím, vedle váhy kořenné v koutě, na kterémž jest kohout veliký namalován, ležicí — a podle toho i jiný všecken a všelijaký stalek svůj movitý i ne- movitý — odkazuji a mocně po své teprv smrti dávám slovutnému Jirikovi ; domu Hrdinova a Doroté manzelce jeho —, však tak s na takový zpuosob a jináče nic, aby týž Jiřík: nemolil a moci ižádné neméül bez vuole a vě- domí výš psané Doroty, manželky své a sestřenice mé, toho stalku jim ode mne odkázaného — žádnému z přátel svých odkazovati obycejem iżśdnym vymýšleným. Dále při tom oznamují, že — povinní budou a majf vydati z toho statku iného Anně děvčeti Jakuba od věže dcery a též sestřenici mé pět k. m. — Jtem do Staré Boleslavě k matce boží do kostela aby dali dvě k. m. Což se pak Pakomčěřic dotyce, kterć jsem svrehupsanym Jiříkovi a Dorotě manželec jeho a sestřenici mé: dskami zapsala, těch při tom zápisu i s tím odporem, který jsem při lom učinilu i se vší spravedlnosti při týchž Pakoméátic(ch nc- chávám a na né tfmlo kšaftem svým mocně přenáším a prevozujii — Stalo se v úterý po sv. Juliané pannè léta — XL^. 14. 1558. — Rukop. cC. 2117 f. 12'. Burjau jinak Bureš pekař a Johana k. d. od Jifika Konfkova z Hrdinova domu a Doroty za 255 kop gr. č. 15. 1554. -— Tamléž 7. 322! Johanna Buršová odkazuje d. KryŚpinovi Sultysovi z Chnic a Kunteřině, dceři své. 16. 1565, 6. března. Rukop. č. 2129 f. 425. Vedle toho odporu, kterýž jest učinil Kryšpín Sultys z Cime kšaltu někdy Jolianny Buršové z domu Penížkova na místě Jana a Václava, synuov svých leth nemajících, a k tako- vému olporu obeslav Jana Tauše z Rakovníka dal od sebe mluviti, Ze tcn spis, kterýž z domu Buršové p»ovodem jeho Jana Tauše jest vyzdvižen a od Jana Tábor, kého sc- psán průchodu svého podle práva jako nepořádný míti nemůže a to z příčin těchto: Předkem, že takoví spisové, I. Na Velkém náměstí. 227 kteříž kšafty pořádnými slouti mají, mají oznamování býti před svědky hodnověrnými a ustavičně dožádanými, kteříž by kšaftujícího vuoli vysvédèili a ti mají od něho přiví- táni a vydékováni býti, jakž řád a právo o kšaftích vy- měřené ukazuje, jak by ti se puosobiti a vysvédtovati měli, čehož se tuto při tomto spisu nic toho nenachází a protož kšaftem slouti, ponévadZ podle práva řízen a vy- svědčen není, nemůže. Druhé jest sám v sobě odporný a to v tom, že ona [ohanna Jšuršová statek svüj vSecken na hotových penězích, klenotech a načem by ten optán a nalezen býti mohl, ten dává Janovi Taušovi a dědicuom, a hned níže aby s tím statkem vuoli mél učiniti jako s svým vlastním, a tak coż jest mu dala děličně, to zase jemu odjímati neměla. Neb kdo co komu dá bud k&aftem ancb jakým jiným spuosobem, toho jemu zase odjímati nemůže. ltem tak sám v sobě týž kšalt jest odporný, což potom, kdyZ k pruovodüm přijde, zřízcním a právy se ukáže. Třetí že v tom spisu o cizích věcech a vlastních jeho Kryšpína jako koflfcích, Ižicech stříbrných, kleréž synuom jeho dívá a odkazuje řídí, ješto žadný nemůže podle práva o cizích věcech řediti, než toliko svých, což také ukázati chce. Ctvrtá příčina jest, proč týž spis u práva syćho pruochodu jmili nemiże jest tato, Że ten statek, o němž ona Buršová tím spisem řídí prve od manžela jejího pořízen a právem slvrzen jest, a v tom porízení to se nachází, že dětem svým jej odkazuje a ji Johannu dílem odbývá, z kterýchžto dětí on Kryšpín měl jest nejmladší za manželku, a ta jest jemu svú spravedlivost všecku před právem zápisem odevzdala. A což dílu Jvhanny Buršové pozuostívá, lo že jeho dětem jakožto vnukuom náleží. A tak z těch příčin takový spis nemá svého místa míti. A protož on na místě dotčených Jana a Václava, synuov svých a vnukuov jejich, praví se k tomu ke všemu statku jakožto nepořízenému právo a spravedlivost jmíti, žádaje, aby na místě jich veň uveden byl. Proti tomu od Jana Tauše mluveno. Jest nastoupcno na. odpor kšafu někdy Johanny BurSové od KrySpfna z Cimic na místě Jana a Václava, synuov jeho, a příčiny se čtyři takového odporu pokládají a ty ničímž se od něho neprovozují. A protož k těm to praví, že o čemž koli jest kšaftovala, že o svém vlastním jest řídila. Item Jan Táborský jest se poručníkem v témž kšaftu nepoložil, ani také jeho nepsal a jeho Jana Tauše toliko šafářem nad týmž statkem synuom jeho ten odkázavší učinila.: Ti pak koflici a Iżice jeho nikda nebyly, neż ona jemu jich půjčovala a on Kryšpín na nich své jméno vyrýti dal. A tik ty příčiny tomu pořádnému kšaftu nic na překážku nejsou. | Což se pak vysvědčení kšaltu tohoto dotýče, na to mělo naslúpeno býti. I když přijde k pruovodům, ukáže sc to, že jest sobé ten podle své svobodné vuole sepsati a jej potom třikráte přečísti dala. A všecko to při něm, což na pořádný kšalt náleží, vykonala. A byla by jej sem do vady ráda podala, ale že jst pan purgmistr a páni při času svatého Thomaše v radě bývati neráčili, toho vyko- nati nemobla. A to takć ukśzati chce. Na to zase od KrySpfna mluveno, co jest proli od- poru jeho KrySpfna od Jana Tause promluveno, to proti témuž odporu nijakž postačiti moci nebude a žádná pří- Gina slušná k polepšení a dotvrzení toho nepořádného spisu od něho předložena a ukázána není. A předkem kdež odpírá se, že rukú Táborského psán nenf, dûvA se tomu místo, že ten, kterýž před právem položen,. psán jeho rukou není, ale z jeho spisu jest od jiného přepsán. Druhé i tím stvrditi ten nepořádný spis chce, že neslyší pruovodu žádného těch příčin v odporu oznámených, k čemuž to praví, že což jest koli v témž odporu pro- 29% 

Strana 228
I. Na Velkém náměstí. 228 mluviti dal, že to právy a zřízením dotvrditi a dolečiti chce. a s tím jest na hotově, toliko vtom žádá za odklad, poněvadž se proti tomu mluví, že jeho koflíci a lžíce ne- jsou, aby to také svědomím dovésti a ukázati mohl. Bylo také i to promluveno, jak by týž spis od ní Johanny po- řádně učiněn byl, a že by jej tolikéž ku právu chtěla byla podati, než že toho času páni v radě bývati neráčili, ježto ta vejmluva jest bez grunthu a to proto, že jeden každý kšaltující nemůže-li za příčinou nějakú pana purg- mistra pánuov a práva dojíti; aby předně kšaftu svého podal, tehdy dvěma mužuom víry bodným může v jich ruce takového kšaftu oznamě jim; že jest jeho ta celá a dokonalá vuole, podati. A ti mají jej vysvědčili a potom stranám čísti, aby od dalších souduov a nesnází strany spuštěny byly. Pak tuto se toho nic nestalo, ani sem do rady jeho ne- podala ani dvěma mužuom víry hodným jeho nesvěřila, než jeho tak zanechala a tak kterak se může o tom věděti, že její vuole taková až do smrti byla. A protož kšaftem pořád- ným se jmenovati nemůže, poněvadž jejího oumnyslu lidé neslyšeli. Neb odtavad kšaft slove, od oumyslu a vuole jisté, který: by míti po smrti své kšaltující chtěl, ozná- mené před svědky hodnověrnými, k tomu vždycky mají se kšaftové vysvědčovati, než se čtou. A při těch svědcích žádáno bylo toho, aby jej vysvědčili; však mu toho při nich obdržeti se nemohlo a tak jej on Tauš bez vysvěd- čení čísti dal a teprva potom svědky po přečtení vedli, ježto taková svědomí u práva svého místa míti nemohou a k otevření ani k slyšení připuštěna býti nemají. Nadto bylo by nebezpečenství veliké z strany spisování takových kšaftuov, že Jan Táborský jej spisoval a z toho potom přepsán a v tom se za poručníka i co jemu za to dáti se má položil. A to také se ukázatí bude moci, že i klíče od pokojuov měl, žádaje při tom za odložení. K tomu zase od Tauše mluveno, když pruovod jeho slyšán bude, ukáže se to, že ten kšaft jest pořádný a po- dle práva mčsta tohoto učiněný; a to, že jej jiní spisovali, na škodu není, však teď nedávno sc přihodilo to, že Pavel z Písnice dva kšafty, jeden o pozemském a druhý o městském statku Janovi Celechovcovi spisoval a proto jsú stvrzení, ač ruka nebožtíka nebyla. A této také byla ta vuole, což tak sepsáno jest a tu sobě do třetice pře- čísti před těmi, kdož jsú jej spečetili; dala a před nimi se k ní přiznala. Ač pak j tím tento kšaft Kryšpín zkaziti chce, že o cizím kšaftovala, ale toho se neukáže, neb ona měla svůj statek svobodný, a zde vdavši se za Burče pekaře jeho jest nabyla a ten byl dosti znamenitý, a také o žádný kšaft Johanny Buršové, táhna se přitom týž Tauš narelaci pana Blažeje Kolara a pana Jana Adlara, že ne- božka Johanna hned na-onen čas, když odsad kšaft vy- zdvihnúti dala, v tom se před nimi ohlásila, že pro smrt dcerky své musí ten zkaziti a jiný učině do rady podati, jakož byla by tak učinila a jeho sem podala. Ale že pan purgmistr a páni v radě ty dni seděti neráčili. I jsúce strany ku právu připuštěny a majíce jistý den k pruovo- duom složený, Kryšpín jakožto puovod dal čísti právo kapitoly 66. s počátku a po přečtení poručil mluvili, že to ukazuje, jakým pořádkem kšaftové činiti se mají, že před svědky dožádanými a ustavičně prošenými a že od toho kšaft slove od seznání jisté vuole a úmyslu kšaftují- cího před hodnověrnými osobami, kteříž by jej vysvědčili, pak při tomto spisu, což tak práva o kšaltích vyměřují, nic toho vykonáno aní před svědky opamatováno není, aby vědomé býti mohlo, že jest její ta vuole byla, a tak první příčina odporu jeho jest podle práva provedena. Druhé i toto právo přečtené v sobě to ukazuje, kdož by uměl psáti a nechtěl tomu, aby jeho vuole známa byla, 1. Na Velkém náměstí. jak se má přitom zachovati, že spíše jej může kde chce schovali a o něm potom oznámiti, a když se tak ozna- muje, tehdy své místo mívá. Ale tuto neumčěje psáti dala-li jest sobě komu co sepsali, o tom se neví, poněvadž žád- nému toho neoznámila, a také, kde by taková vuole její nalezena po sinrti její býti měla, nepověděla, než Táborský, kterýž jej spisoval, ten, kde by měl býti nalezen, z toho obsýlán, byl aby pověděl, ješto jak jest to pořádné, při- pouští to on Kryšpín k spravedlivému práva uvážení. Než jemu se vidí a zdá, že podle práva kap. 66 art. 5, kleréž čísti dal, kdož kšafiu neučiní, bez kšaftu umírá, jakož pak podle takového práva mnoho nálezuov jest při této stolicí činěno, z kterýchž čísti dal, jeden o kšaft Barbory La- devské lib. Senten. III., druhý mezi Bohuslavem kožiš- níkem a bralřími Dešinskými lib. V. poručiv po přečtení mluviti, že tito nálezové ukázáni jsou proto, že když na onen čas tak kšaftové podle práva se nečinili a před svědky dožádanými vuole kšaftujících nebyla oznamována, aby ji v radě vysvědčili, že nikda jsou takoví kšaftové svých pruochoduov nemívali, jakož pak'i při tomto spisu, jehož Tauš užíti žádá, nic se toho, jakž práva ukazují, ne- vykopnalo, než on Jan Táborský jej sepsav a sformovav, maje také s Taušem odtud nějakou kůži míti, tam jej vhodil, což jest na těžkost jeho nemalú, aby synové jeho a vnuci nebožky pod tím o spravedlivost svú přijíti měli; kteří pak jsou kšaftové od práva za pořádné usazování a uznání bývali, dal čísti nález o statek Váňovi mluově, že ten nález jest na to právo od něho ukázané udělán, jak mají kšaftové činění býti. A jak ti svědkové před právem vysvědčovati se mají, ježto, vykonalo-li jest se lo při tomto, buď to při uvážení. A aby také i práva vědomé bylo, kdo jest ten pořádný spis psal, dal čísti svědomí Jana Ornea mluvě po přečtení, že z toho svědomí přečteného tomu se muože srozuměti, že jakž pořádný písař Hloučal ten spis psal, že tak pořádná ta vuole nebožky jest, kte- rýžto Hloučal k tomu se znal, že jest z podané notule to přepisoval a že nebožka za to jeho nikdy nežádala a že ani ji nezná. A tak by žádné jiné příčiny k změnění ta- kového spisu nebylo, tehdy ta.sama jedna za dosti k rušení jeho u práva by postačiti měla, neb dobří a zachovalí a hodnověrní mají kšafty spisovali, ne ti, kteříž sc takových věcí, jako tento dotýkají. Než kdyby před dobrými lidmi to se stalo, mohlo by to býti a ten spis své místo míti, k tomu ještě j ten nepořad se v tom spisu nachází, že jest strouhaný a spravovaný a rasura jest, kdež jméno Blažej stojí, ježto, kdež takové strouhání a opravování se nachází, v nemalém podezření takový spis bývá, jakž právo, kap. 50 art. XIII ukazuje. A tak velící nepořadové při tom spisu se nacházejí, že od písaře nepořádného nedo- žádaného, druhé podání od Táborského, třetí strouhaný a před právem nevysvědčcný. A protož vidí se jemu, že ten spis za pořádný kšaft býti nemuože. Druhú příčinu položil svého odporu, že jest v sobě sám odporný a to proto, že statek svuoj všecken na gruntech, hotových penězích, klenotech jemu Taušovi a dědicuóm jeho beze vší vej- minky dává a hned níže v té klausuli toho dostavuje, aby s týmž statkem on Tauš mohl učiniti; jako s svým vlastním bez překážky každého člověka, dav přitom týž spis čísti. A po přečtení mluvil, že jedno s druhým se potýká, což jest proti právu kap. 66. art. 20. Neb žádné věci dané odvolávání býti nemají, pak ona dala Taušovi a dědicuom. A potom dokládá, aby mohl učiniti s tím jako s svým vlastním. Což i proti zřízení zemskému jest, kteréž dal čísti E 22., kteréž sc s právem srovnává, že když kdo otci a jeho dědicuom co odkazuje, že toho otce dětem utratiti a od vich odciziti nemuože. Třetí položil 

Strana 229
I. Na Velkém náměstí. příčinu, že o věcech vlastních jeho Kryšpína kšaltovala. A na to dal čísti svědomí listovní a registry zapsané. A po přečtení mluvcno, že jest ona o jeho věcech vlast- ních řídila, pak z vuole-li jest její to psáno, tomu se po- rozvměti, poněvadž žádný svědek toh» spisu není, ne- může. A nebožka davší jemu ty lžíce v vejpravě, jemu je zase vzala, ješto kdož lak u vejpravě po dceři své dává, toho zase bráti nemá. Neb dání nic jiného není nežli z jednoho na druhéh> nějaké věci převedení. A což tak mátě dceři dává, toho jí zase odjímali nemá, jakž nález mezi Dorothou Korunovou a Annou Roubalovou učinčný ukazuje, kterýž také čísti dal. A poněvadž pak to jest od něho ukázáno, že jemu ty lžíce a kofíky v vejprave dala a on jich jiným půjčoval, tehdy nemohla jest ona toho od něho odcizovali a komu jinćmu odkazovali. A tak i tu příčinu jest provedl a prokázal. A čtvrtí příčinu svého odporu tuto jest položil, že o statku prve pořízeném ona řídila, což jest proti právu činiti neměla. Neb manžel její při právě Rakovnickém kšaft jest jistý učinil a tím dal statek svůj decrám svým a synu. A tak i o tom dílu, který mčla jí dáti, neměla kšaftovati, než synové jeho k tomu právo a spravedlivost mají. Jakž právo o nápadích kup. 4. art. ukazuje, že k čemuž rodičové právo a spra- vedlivost mají, že tolikéž i děti toho užívají. A taki v té příčině nemůže ten spis svého místa u práva míti, poněvadž o věcech prve pořízených jest řídila.. Neb ten kšaft otce manželky jeho to v sobě obsahuje, že ona měla jest díly Janovi, Anně a Katheřině, dětem svým, vy- dali i nevydala, až v tom Jan a Anna zemřeli a tak na ni Kathefinu jich dílové připadli, o krerýchž ona řídití a Tausovi dávati neměla, ukázav přilom nálezy o statek Sylvestrový, a mezi přátely Viktorina, poručil mluvili, že proto jsú ukázání ti nálezové, aby straně známé bylo, že vždycky při této stolici takového práva synové po rodi- čích v nápadích požívali. A poněvadž pak odpor svuoj ve všech příčinách provedl a prokdzal a s nebo?kou Kale- řinou, dcerou její, a manželkou svou zápis společného wzdání měl, vidí se jemu, že tobo spisu na ublížení spra- vedlivosti synuov jeho, tohkéž i jeho Kryšpína činiti neměla. Zasc od Jana TauSc mluveno: příliš mnoho se tuto mluvilo od strany puovodnf a opakovalo proti tomuto kSaftu pořádnému, avšak to nic na škodu není. A poněvadž prve jest nato odpověď dána, nechce k tomu mluviti a zbyleční řečí zaneprazdňovali. Než k tomu, kdež jest promluveno, že týž kšaft nemuože svého místa míti, proto že vysvědčen není, ježto ta práva, kteráž jest on Kryšpín k dolíčení toho artykule vedl, jsou jemu Taušovi více nápomocná, nežli jemu Kryśpinovi. A protoż i on jich užíti žádá, kterýchž pro ukrácení opakovati nebudc, a vidí se jemu, že těm právuom zle rozumí, neb pokud se u něho snáší, ta se na ty kšafty vztahují, kteříž oustně se před právem vy- svědčují. Ale tuto ona nebožka jsa při dobrém způsobu vuoli svú sobě, jakž se jí líbilo sepsati dala, nejsa sama v liteře dospělá a potom jistých osob, kteříž by jej spo- čelili, se dožádala a jej tak spečelčný v jisté místo, kdež by nalezen býti mohl složila, jakož pak páni pro něj vy- slaní tak sú jej v lom místě našli a sem do rady podali, pak neníliž tu dostatečného vysvědčení. A aby Jan Tá- borský od něho Tauše k tomu obsýlán byl, aby místo, kde jest složen oznámil, tomu se místo nedává, aby i to bylo, tehdy tím by týž kšaft zrušen býti nemohl, tak žádného nepořadu při něm se nenachází, pro klerýž by zkažen byl, dav přitom týž: Tauš čísti svědomí mistra Ondreje z Dalmanhorstu a Blažeje: Nožičky z Votina a próvo kap. 66. art. XIII. a XVI. mluvě po přečtení, I. Na Velkém ndmésti. 229 że bylo od puovodu nato nastoupeno, že každý kšaft má míti slavnost svěčdkuov, i provozuje to on Tauš, že též tento kšaft to má. A k tomu i z toho se svědomí na- chází, že jest se nebozka slyScti dala, Ze ten kSaft chce do rady podati a že ne Táborský jej, jakž strana mluví, ale ona Johanna sama spečetiti dala, že pak jeho do rady nepodala, neráčili sedati toho času páni. A zřízení zcinské ukazuje, když práva nejdou, že lo žádnému ke škodě nemá býti. A poněvadž pak to jest od něho ukázáno, že sama nebožka z dobré a svobodné vuole sobě týž kšaft sepsati dala a před hodnověrnými lidmi a přísežnými ne- jednou k tomu se přiznala, neví, proč by ten svého pruochodu míti neměl. Neb i na to se nálezové při této stolici nacházejí, dav čísli jeden kšaft Marthy od zlaté trouby poručil mluviti, že jest proto jej čísti dal, aby vč- domo straně bylo, že kdož tím pořádkem kšaft činí, jako ona jest učinila, průchod svuoj snímá. Ze pak Táborský jej spisoval a ouplatek od něho vepsal, to též ke škodě žídnému není. Nálezové pak od původa ukázaní, ti všickni na škodu tomuto pořádnému kšaftu nejsou. Neb jsou od této pře rozdílní, tam se lo nachází, že malka k dceři jisté osoby na kšaft přivedla, jichž se ona nedožádala, ale tuto ona Johanna se těch. kteříž jej pečetili, doprosila, položil druhú příčinu, že sám v sobě odporný jest a že odkazuje synuom jeho, a hned potom Taušovi, a nalo právo vedl, což jednou dáno oc. Zle vykládá rozum toho kšaftu, neb ona dává to Taunšovi, což těmto synuom jeho nedala. A tak vtom artykuli nic se odporného nenachází. Třetí příčina byla položena, že o cizích věcech kSaftuje, ale té ničímž neprovozuje a ještě vede ty, kterýž jsou jeho náchlebníci, ježlo takoví za svědky přijali býti ne- mohou a také o lžice a kofiíky rozepře žádné není a toho neukazuje, aby jeho byly, neż że slychali, że jemu je dala. 1 chtel-li jest je míti, proč jest sobě toho za živnosti k místu nepřivedl a vzala-li jest mu co jeho, ji z toho nevinil. Neż on Tau$ to praví, že jest mu jich půjčovala a tak mohla jest je od něho zase dobře jako své vzíti. Čtvrlú příčinu položil v svém odporu, že o slatku prve pořízeném ona kšaftovala, a tak že toho činiti neměla oc. I jinak strana to vykládá, a lo aby o tom statku KkSaflo- vala neukazuje, než nebožtík manžel její Johannin spolčil jest matku s dětmi, že z umrlého má na živého připad- núti, podle kteréhožto spolčení dcerky své, davši ji za Kryšpína, z statku otce jejího ji odbyla, a ji odbyvší votem přečkala, a tak tu z matky na ní nápad žádný jíti nemůže, pončvadž prve umiecla, tolikóż i na syny jeji. A nebožka i s ním Kryšpínem z dílu jest kvitovala, kte- réžto kviltancí k přečtení podal a tak zbylečně se tuto všecko to od strany mluví. aké se na tom zastavuje, že od nepořádného písaře týž kšalt psán a že strouhaný a spravovaný jest, ješto na škodu nic není a práva o tom nic nevyměřují, kdo a kde kšaltové psáli se mají, avšak psaní bez pečeti rovně jako pečet bez psaní nic není. A dobří lidé jsú ten kšaft vysvědčili, k tomu od přísež- ných do rady podán, a smlouva, kterúž s ním nebožka učinila, s tím kšaftem ve všem se srovnává, kterúž také, k přečtení podal, z čehož se znáti dává, že jest přitom při všem, což v tom kšaftu jest, vuole její byla, tím za- viraje, když týž kšaft od práva stvrzen bude, bude-li chtíti jeho z čeho on Kryšpín pořadem práva viniti, że jemu chce práv býti. Proti tomu od Kryšpína mluveno, což jest koli na místě dětí svých mluviti dal a z práv ukazoval, že tolikéž strana obeslaná toho všeho užítí žádá, rád to slyší, neb - kdož se na jednostejnej průvod tóhne, lim také súzen býti má, a učinil ve čtyrech artikulích odpor a k těm 

Strana 230
1. Na Velkém náměstí. 230 jisté průvody vedl a strana jim místo dává, a tak ten odpor jeho svuoj průchod při právě spravedlivě míti má. Chce také tím ten kšaft, že jest pořádný, dotvrditi, že od přísežných v komoře nebożky nalezen a sem do rady podán, to nic k polepšení jemu není, poněvadž ona Jo- hanna před svědky toho neoznámila, kde se nalézti týž kšaft má, táhl se také na právo, že kšaft sepsaný a ozná- mený jsou rozdílní, a kdož sepsaný má, že k tomu tak svědkuov :potřeba. jako k oznámenému není, i kdyby ona sama jej sepsala, mohlo by se tomu místo dáti. Ale po- něvadž jest psáti neuměla a svědkuov se nedožádala, ti svědkové jemu Taušovi žádné platnosti nésti nemohou, vejmluva pak ta, že jeho do rady podati nemohla jí po- stačiti pro právo nemůže a také žádné nuzné potřeby se od strany, proč by toho na ten čas neučinila a toho kSaftu nedodala, neukazuje. | A mohla jest také jiný pro- středek přitom zachovati, požádající dvou souseduov, jim jeho v ruce podati aneb to před nimi, kde by náleželi po smrti její býti měl, oznámiti, tak aby moblo se tomu, že její poslední vuole jest vyrozuměli. Byl také ukázán nález od strany, že na dožádání kšaftujícího písař psal kšalt a ten Że jest moc měl, ale ten aby co jí k straně byl, toho on Kryšpín u sobe nenachází, neb hned v témž nálezu dokládá se toho, že písař kšaltovní. Ale tuto jaký písař psal a z čího dožádání, jest prve o tom mluveno, svědomí pak ta k dotěžení toho spisu, která jest on Tauš vedl, že by byl pořádný, žádné platnosti nencsou, neb nejsou tak zapsána, jakž právo a zřízení zemské ukazuje, on Dna místě synuov svých jest odpor tomu spisu učinil a tito jsou zapsání proti Kryšpínovi, ježto on s ním Taušem sám od sebe nic nemá. Druhá příčina, proč by ta svě- domí místa svého u práva neměla, jest tuto, že tiZ svid- kové měli jsú společně v radě stojíce o émž spisu vy- svědčiti, jakož jsú se tak místokomorník a pan Václav Vuoz při vysvědčení vuole poslední Daniele Freyskula zachovali. A poněvadž toho pochybeno jest, vuemůže on Tauš takových svědkuov užíti, že jest se pak o kofliky a lžíce za živnosti její k ní nedomlúval, k tomu to praví, že byl by to učinil, ale šetřil ji v tom jako matky man- želky své. Což se pak smlouvy té, na níž se strana táhla dotýče, jíž chce to týž Tauš dotvrditi,; že jest z toho statku vybyta, čemuž on odpírá, aby kdy dílem otcov- ským odbyta byla a měl by to on Tauš ukázali; že jest pak matka ji životem přečkala, (o jemu nic na škodu není, neb otec její pořídil jest to tak, że nápadové z jedněch dětí na druhé jíti měli a ona Katheřina pře- čkala jest jiné a potom za něho se vdala, a tak z ní nápad ne na Johannu, jak by Tauš chtěl, než na něho a dítky jeho jíti má; z strany věna, že jest jemu po dceři své dala 100 kop gr. to praví, že jest mu tím povinna byla, poněvadž jest mu je dáti připověděla. Neb kdož věno slibuje, ten je z svého ne z cizího dáti připovídá. A toho všeho statku po otci jejím pozuostalého, kterýž mczi ně i s nápady jíti měl, za 900 kop 15 gr. prodáno, i kterak jest jí nebožka těmi 100 kopami gr. è. odbyti spravedlivě mohla. A poněvadž pak on Kryšpín ve všech příčinách odpor svuoj proti tomu a spisu nepořádnému provedl a prokázal, a že ti svědkové k dotvrzení toho spisu, aby měl býti pořádný, postačiti podle práva ne- mohou a podle práva ani k tomu, aby jej vysvědčovali, ; požádáni od nebožky ani potom po smrti její od Tauše nebyli a tak jak náleží při pořádných kšaftech, toho se při tomto spisu jejím nevykonalo, jest tć nadóje on Kryšpín, že takový spis nepořádný zdvižen a on na místě synuov svých Jana a Václava v ten statek po ní Johanně pozuostalý jakožto v nepořízený uveden bude, s tím se 1. Na Velkém náměstí. poroučeje k spravedlivému práva uvážení. — Naposledy od Jana Tauše mluveno: Nechce vice zaneprazdnovati řečmi zbytečními než lo praví, že zná se k lomu, že těch prav, na něž se strana táhla, užíti žádá, než vejkladuom, kteréž týmž právuom dává, on místa dáti nemůže; z strany pak svědkuov, aby ti jak nepořádně byli vedeni, on u sebe toho nenachází, a také není na tom, kdo spisuje, než komu se spisuje, když ten k tomu se přiznává, jako ona Johanna se před těmito hodnovčr- nými osobami přiznala. A Zc jest ta její konečná vuole oznámila. A protož také on se s tím se vším poroučí k spravedlivému práva uvážení. Tu pan purgmistr a páni slyšíce odpor kšaftu někdy Johanny Buršové od Kryšpína Sultysa z Címic učiněný, též co k tomu od Jana Tauše mluveno, v svědomí, nálezy, kvitanci, smhivu, v k3afty od nf Johanny Penfikové pie- dešle učiněné, též i v právo města tohoto, na něž se strany táhly, nahlédše a toho všeho, což mluveno, bylo s pilností pováživše, takto o tom mezi stranami nalézají a svým ortelem vypovídají: Ačkoli spis některaký rukou Jana Hloučala, písaře krevního sepsaný, od mistra Ondřeje byl Johanně z domu Penížkova přečtěný a pečetmi Blažeje Nožičky z Votína a mistra Ondřeje zpečetěný, kterážto Jobannna.oznámila, že by ta vuole její byla, však s jistým dolo- žením, že toho chce panu purgmistru a pánuom do rady dodati, o čemž i pamět osob radních Blažeje Kollára od voháněk aJana Adlara, jak se nani strany táhly, jest uči- něna. Alic poněvadž nebožka Johanna toho jest za Zivola svého nevykonala, ani podle práva žádných náležitých osob sc jest nedožádala, aby tejž spis Blażejem z Votfna a mistrem Ondřejem zpečetěný, jehož oni svědkové kšaf- tovní býti nemohou k sobě od ní přijali a před panem purgmistrem a pány v radě pro zachování slavnosti kšaf- tovní, když by k tomu obesláni byli, podle práva vysvěd- čili; že v tom sepsání jest nebožky Johanny vuole po- slední, celá a dokonalá, nebrž ani toho při právě ukázáno není, aby nebožka Johanna které osobě o tom oznámila, kde by takový spis po smrti její a v kterém místě, když by toho potřeba byla, nalezen býti mohl, ješto tím ne- božky Johanny vuole její konečná mohla by při právu se stvrditi. ] z tóch příčin takový spis při právu svého místa jakožto ten, kterýž podle práva vysvědčen od žád- ného není, jmiti nemůže a se zdvihá, kazl, moří a v nic obracuje. A len všecken statek vlastní a po ní nebožce Johanně pozuostalý, movitý i nemovitý, svršky, klenoty i hotové peníze Jarovi a Václavovi, synuom Kryšpína Sul- tysa z Cimic a vnukuom Johanniným podle práva jako dědicuom nejbližším, se připovídá a připisuje. Než co se dotýče kożichu kunfho damaśkem pośitćho, pósuov slff- brnych pozlacenych, lżic stfibrnych i také kofifkuov a jiných věcí z domu Kryšpína Sultysa od nf nebożky Jo- hanny pobraných a vynešených, poněvadž jest on Kryšpín to podle práva ukázal, že nebožka Johanna takové věci svrchu jmenované po někdy Katheřinčě, dceři své a man- želce Kryšpínově, jemu Kryšpínovi u vcejpravě dala, z té příčiny při těch včcech již jmenovaných jako při svých vlastních on Kryšpín se zvostavuje. Actum in consilio f. IV. post Translationem S. Wenceslai magistro civium do- mino Joanne Geniczek 1665. 17. 1566. — Rukop. č. 101 f. 98’. Jakoż jest orlelem p. purgmistra a pńnuov duom i jiný vSicek statek po někdy Johanně Buršové Janovi a Václavovi, sy- nuom p. Kryšpína Sultysa z Čímic a vnukuom dotčené Johanny, p. Kryšpín summu k sobě jest přijal. — Popis statku po někdy Johanně z domu Penížkova stal se v pon- dělí den sv. Maří Magdeleny l. 1666: Item najprve duom 

Strana 231
I. Na Velkém náměstí. Penížkovský. It. v dole ve sklepě v první truhle taléřuov velikých ve futře XI a v košíku XII a šálešných mísek VI]. lt. taléfuov mensfch v futře VII, mísy veliké JIII, prostředních IX, żejdlikuov XVII a puolka I. It. mis no- vých v futru větších X, menších X. Konve veliké I, prostřední IIII a menší též 111. Flaška veliká I a druhá menší. It. měděnice veliká 1 a prostřední dvě. It. moždíř prostřední, it. konev mosazná k umývání, svícen mosazný o třech cívkách jeden a druhý o dvou. Slánka cínová. It. vdruhé truhle: truhlice v puol druhého lokte i s plátny, cíš- kami, ubrusy a ručníky, it. sukně šamlatová, it. kožich kunní odicvaci ćernym dama$kem pošitý, plášť černý harasový, kožich vodievací podbříškový králikový s kuními vajložky. It. pytel s cýchami, prostěradly, ubrusy a ručníky. Nahoře v komoře na mazhanze: Svícen mosazný o dvou cívkách, žejdlík 1, Aaše malá, měděnička, it. kotly prací s drejfusy dva a třetí veliký nahoře, kotlík I. 1t. v tiuhle jedné polštáře kožené červené tti, jt. koliryny malované dvé a tkané též dvě a příze řežné několik přaden. It. v druhé truhle blány králíkové podbríSkové. It. kožíšek sprátkový hřebičkový barchanem pošitý, sukně černá ženská, sedm kusuov plátna v svazku. lt. v třetí truhlici dva kusy plátna, košile a jiné včci. V čtvrté truhlici puol druhé šenky kmentu a nékolik kusuov cích a prostěradcl. It. grošuov Tolskych LXl. It. groš Tolský robatý I, it. zlatý, koruna a dupltat, prsteny dva. It. páreře korálové, jeden s X gr. pozlacenými a srdečko léž pozlacené a druhý se XIII zrny stříbrnými a s jabléčkem malým. Třetí málých zrnek se tfmi zoubky v stříbře. Ii. truhlička pátá na nožičkách s rouškami, umývadlo. li. sukna hrubého černého puol postavu na mazhauze v židle, konvičky dvě, talíře JIMI, misky tři, slánka čtvrť žejdlíku. V armaře mědený brnek. lt. v truhle kotlíkuov k rybám osm, it. hrnec mosazný litÿ, durSlak a hrnek mosazné, moždíř větší s palicí, kot- lky médéné dva, hrnec mosazný kovaný, rendlík že- leznÿ, roznuov pèt, rošty dva, kožník. 1t. v svétnici luo2ko šatuov. V armaïe cfSky na poduSky a jiné kusy, svícen visutÿ. Rohy jelen( čtvery. It. Mic fládrovych v stole XXX a druhých XIII, nożuov prostych XI. It. závaží s miskami. It. peněz drobných okolo III k. gr. m., dva puoltolary, it. grošuov česvých širokých XVIIU/;. lt. na- hoře v komoře veliké nad mazhauzem v truhle: přední a zadní kus zbroje, plechový obojček a brněné dva, šorc brněný, peklhaub a nákolenky, lt. šatuov ložních na třech postelích, peřin X, polštářuov VII, podušek też VII a , kožník jeden. It. v druhé komoře malé dvě kuše, rožny veliké dva, pila s obloukem, sekery tři, klíny dva, řetězy tři a tří kusy, menší kramle dvč, nosatec, motyka, lopata, cepy železné dvoje. V truhle železné na dřevěných no- hách: It. v prvním pytlíku grošunov Tolských sto, v druhém též sto a v třetím též sto. It. v mčůšči koženým grošuov Tolskÿch sto a v druhém větším též sto. W. na groších českých širokých slarých, každý groš šíroký za IX d. bí- lÿch potftajfe, XI11!/, k. jr. a XXI gr, č. IL. puol to- laru a orlh. lt. v měšečku zlatých uherskýcb na tkanici XCIX s záponkú zlatou s perlickami. It. v druhém mě- šečku zlatých uherských LXV a ktomu tří zlaté sehnuté, it. zlatÿch rejnskych XXXIll a k tomu jeden sehnuty. 1t. peněz bílých pytlík jeden, L k. gr. č. Item sklep v kod- cích kožišnických a zač, to obé jest na cedulfch rudkou poznamenáno. Sunma facit LXI k. XXXVI gr. III /, d. lt. peníze na domu Buršovském, it. peníze na mlajncích. lt. poznamenáno na tabulech křídou, že Jan Kupec platí Cine na sv. Jiří VIM k. gr.. it. Heřman I k. gr. it. Strá- něk od krámu činže ll! k. gr.. Káča od nájmu sklepu k jablkuom HII k. XXX gr. I. Na Velkém náměstí. 231 , 18. 1568. — Rukop. č. 2118 f. 41. Kryšpín Sultys z Cimic zveden na düm Jana Penfżka. 7 19. 1579. — Rukop. c. 2112 f. 67. Havel a Pavel bratif Sultÿsové z Cimic zvedeni v dûm Penf2kovskÿ v koutě podle rathouzu podle vysvětlení reformací nálezu apelačního, čemuž Krystina z Chocemic vlożila odpor. 90. 1581. - Rukop. C. 2112 f. 94'. Vzdání manżclskć Marka Setnera a Krystiny z Chocemic. 21. 1581, 12. cervna. Rukop. ć. 2205 J. 220. My purgkmistr a rada Star. M. Pr. znAmo činíme tímto listem — že níže položený vejpis z originalu kšaftu, kterýž byl před námi pořádně vysvědčen nókdy Marka Setnera ze Všechovic vydán jest z dovolením pánův rad nad apela- cími zřízených z akt rozepře mczi pannou Marjanou z Cho- cemic na místě sirolkův z jedné a Havlem, též Pavlem, bratřími Sultysy z Cimic z strany druhé od práva našeho v I. 1584 k vrebnímu právu odeslaných ku potřebě též Marjany z Chocemic 25. dne měsíce máje léta tohoto 1601. — , Ve jménu svaté a nerozdflné Trojice amen. Marek Seiner z Všechovie v Star: M. Pr. jsa v nedostatku zdraví svého postaven — vuoli svou poslední — oznámil tako- vou: — Że dim slove Peniżkovsky, kleryż jest se jemu dostal po někdy Krystíně z Chocemic, manželce jeho, dává Janovi a Jiříkovi, synuom svým vlastním, na rovný mezi né podíl — A jestliby P. B. všemolnící Jana a Ji- říka, syny jeho, před dojitím let prostředkem smrti z lo- hoto světa povolati ráčil, tehdy aby ten duom pripadl na pannu Marjanu z Chocemic. Jestli že by pak P. B. též i pannu Marjanu z tohoto světa povolati kdykoli ráčil, zase týž duom aby připadl na Voldřicha a Karla z Chocemic, též na Zuzanna a Marii Elblové —. Act. 12. Junii. 22. 1588, 16. září. Rukop. č. 2230 f. 244. Jakož jsú Havel a Pavel vlastní bratři Sultysovć z Cimic podle réformací — právem v duom Pen(Zkovsky řečený uvedeni, kterážto reformací ještě na sporu a revisi pozuostává, i jestli že by z téhož domu a possessí jeho oni bratří revizí neb jinak právně vyvedení byli, z toho oni každému právi byti chtéjf. Act. dic. Ludmillae. 93, 1601. — Rukop. ë. 1063 f. 171. Katce- teřina Sultyska, měštka Nového Města Pražského, svědčila takto: To vím, Ze jest panna Marjana z Chocemíic byla vlastní sestra pana Rehoře Ornya, my jsme mu říkaly doktor, neb všechno říkali u doktorů a to vím, že jest Krystyna byla dcera jeho a že jest se táž Krystyna do- stala za manželku Václavovi Sultysovi, z Cimic, to taky vím, strejci manžela mého. Potom když ho pán Bůh z to- hoto světa pojal, ona Krystyna vzala sobě zase Marka Setnera z Mulé Strany, to vím, že bejval na Malý Straně. Potom s ním splodila ty dva syny Jiříka a Jana. Dostal sc on tu. Marck do plného statku Sultysa Vaclava. Toho jsem taky povédoma, Ze jest ona hned brzy po těch dětech umřela a oni zůstali v opatrování hned v dětinství panny Marjanny. Toho jsem tlaky povědoma, že jest se toho statku panna Maryanna dosuzovala s manZelem iným a bratrem jeho, až polom to revisí obdržela, o ten dům Penizkovskÿ se soudila a o Markovi jsem jak živa nic noslyšela, by on tu co přinesl. Více nevim. — Marjanna z iněsta Sobčěslavě, pozůstalá vdova po nebožtíkovi Simo- novi Panviékovi, svědčila takto: Toho jsem povědoma; že jest se panna Maryanna s nebožkou paní Krystynou haš- těřila a vadívali se, že sobě veme sluZebnyho pacholka, kterej nic nemíí a potom tomu jistýmu pan Kapoun udělal vcseli. Vaclav Bambergar svědčil takto: Toho sem po- vědom, že vlastní ruka v tomto psaní nebožtíka Jana Set- 

Strana 232
I. Na Velkém náměstí. 232 nera jest, byl sem přítomen když bylo již panně Marjanně toto psaní dodáno, mně je vokázala a četl sem je, jehož jest datum před Komárnem v ležení křesťanském 29. dne Augusti 1étha 1600. Více nevím. — Jan Papoušek, rodič Starého Města Pražského, svědčil takto: Byl sem při tom, když jest Jan Setner tento list psal v Ubřích dvě míle od Komárna v ležení pana Honse Praynera a říkával, že ten statek po jeho smrti žádnému nenáleží nežli jí panně Marjaně, nebo jest ho ona vychovala jako matka, matkou ji nazýval. Nic více nevím. — Krystyna, pozůstalá vdova po nebožtíkovi Petrovi Vondrajsovi, svčdčila takto: Dobře jsem toho povědoma, že jsem sloužila u panny Marjanny za nebožky paní Krystyny, když ještě vdovou byla. Potom pan Marek se tu přiženil, byl u pana Grofa za služeb- níka, slejchávala jsem, že jest se přiženil do plnýho statku, a že jest on málo měl říkaje nic, já jsem nevidčla, aby měl jaký statek privézti nebo přinésti a sloužila jsem tu ty doba. Více nevím. Panna Marjanna odchovala tu troje děti, tyto třetí a oni jí říkali paní mámo; když jsem já tam kdy přišla a ptala se, Jeníčku, kdyby ty umřel, komu by ten statek byl, on říkal, komuž než paní mámě, byla jim teta. Ferdynand de Bois svědčil takto: Předně tento list jest psán v mým stanu, to vím, a že to jeho nebožtíka Jana jest vlastní ruka, psal ten list v mým staně. Druhý když jest na ten artykul přišel a psal toto: Dále i také má nejmilejší paní mámo. Poněvadž taky sami to dobře znáte, že běh života našeho na okamžcní téměř jest zavěšen a vy že již ne tak snad věkem jako nemocí I. Na Velkém náměslí. obtížena jste, prosím, však pokudž vaše jest vile, Ze kšaf- tem dlíti nebudete, tak abych věděl, kde svého co najíti, jestli že pak všeho mi piivlastníti nemíníte, to jest při vaší vůli a to vězte, že jak prvy jsem říkával, tak i ještě neničko tak smejšlím, totiž že vaše jest a s vaším zde činit můžete, jak se vám líbí a tak o tom dosti buď; pak já jsem se ho na to ptal, když jest on to psal, co nemá jinejeh přátel žádnejch a on pověděl, že nemá žádnejch, ; nýbrž mi i to pravil, že jest ona o ten statek několik let se soudila a že jí ten statek po smrti jeho připadá a po smrti její jemu. 24. 1602, 15. července. Rukop. č. 1021 [. 89. My | Rudolf druhý oc. oznamujem tím:o listem, že president a rady naše k apelacím na hradě našem Pražském zřízené | n usazené na ty od práva Star. M. Pr. odeslaná — akta v 16 pii mezi Václaveu Senkem z jedné a Marjanou z Chocemic z strany druhé co se nápadu po někdy Ja- novi Setnerovi dotÿte — takto ten ortel na témž právě fer. 5. post Trium regum !. 1602 učiněný napravují: Po- něvadž jest to nadepsany Václav Senk dostatečně — ukázal, že jest nejbližším přítelem krevním, téhož Jana Setnera z Anny, vlastní sestry někdy Marka Setnera otce, a vlastního bratra dolčené Anny sám toliko na ten čas živo poznostávající, pošlý, — z těch příčin dává se témuž Václavovi Senkovi za právo -—. Dán na hradě našem — 15. Julii I. 1609. 95. 1612, 9. dubna. Rukop. c. 2114 f. 66. Václav Senk vzdal dům i jiný statek svůj Dorotě, manželce své. III. Na Velkém náměstí (rynku). (Strana severní.) Číslo pop. 936. (Průchoditý, chřenový dům.) #1. 1400, 15. ledna. Rukop. č. 996 f. 3. Crux in- stilor resignavit — unam sexag. gr. pr. census —, quam habuit super domo Pesslini doleatoris, sita inter domos Ambrosii Vladica ex una ct relicte olim Henslini сос! partc cx altera, — Stephano, harnaschmeister d. regis. — Act. fer. V. ante festum s. Anthonii. #2. 1400, 15. ledna. Rukop. c. 996 f. 3. Crux in- stitor resignavit — duas s. gr. pr. census — Johanni de Kwrlicz, quas habuit super domo Pesslini doleatoris inter domos Ambrosii Wladika cx una ct olim. Hanussii coci parte ex allera. — Act. fer. V. anle fest. s. Anthonii. °8. 1400, 29. kvëtna. Rukop. ¢. 996 f. 14. Marga- rela, relicla olim Frane pistoris, emit sex cum media s. gr. pr. census annui erga Friczkonem Newogruner pro quadraginta octo s. gr., quas habuit super domibus iníra- scriptis in Borsow prope s. Andream situalis, videlicet super domo Otticonis brasealoris viginti quatuor gr., su- per domo Johannis dicti Sussck dimidiam s. gr., super domo Mixiconis Bycl viginti quatuor, super domo Jan, Rzehorzowe maritum, XXIIII gr., super domo Zajiecz- | konis XXIllIor gr, super domo Whzliconis pistoris XLI gr. super domo Jessconis Palezck XLIIII gr., super domo Welislai sutoris duodecim gr., super domo Duchconis oleatoris XXIII gr, super domo Wenceslai Mazanecz scptuaginta duos gr., super domo Wankonis brasealoris dimidiam s. gr., supcr domo Doycze fistulatoris mediam s. gr., super domo Janusse de Rudnicz quindecim gr. — Act. sabbato ante Exaudi. ^4. 1400, 8. prosince. Rukop. č. 996 f. 24. Wazcko filius Crucis emit duas s. census erga Nicolaum Jollini de Zacz pro quindecim s., quam censum habuit super domo Nicolai dicli Jablonecz, sila in platea s. Valentini inter domos Martini sutoris ex una et Woxc clientis parte ex altera. Act. fer. lll. post Nicolai. ®5. 1402, 13. ledna. Lib. erect. V. f. 40. Consti- tutus — coram d. Nicolao Puchnik — honorabilis vir d. Nicolaus Mislaws, rector ecclesie parochialis s. Nicolai in foro pullorum — jn presencia Waczkonis, nati Crucis, institoris de Praga, commisssarii Cunyconis dicti Kawalecz de Zumberk bone memorie, — recognovit, quod pro remedio et salute anime dicti Cunyconis, ipsius progenitorum sibi, ecclesie sue et ipsius successoribus una sexagena census annui ct perpetui, per dictum Crucem institorem ac. Waczkonem, ipsius filium, est Donata de et 

Strana 233
III. Na Velkém náměstí. super vinea sita ante valvam equorum in loco dicto na -skalniczy sub vinea Petri Wyssner, civis Mai. Civ. Prag., et quam Nicolaus, alias Mikess, dictus Hrnczierz pellifex tenct ct possidet. De qua cciam sexagena census pre- scriptus Waczko suo ct patris sui nominc dicto domino plebano et ccclesic sue libere condescendit. — Prefalus vero d. plebanus — promisit — singulis quattuor tem- poribus perpetuo affuturis unum universarium faccre fe- retro cum candclis parato, ubi dc sero vigilie ct in crastino missa defunctorum ad instar aliorum anniversariorum in eadem ecclesia peragi consvetorum decantabuntur. Acta sunt hec anno d. MCCCCII die XIII mensis Januarii. *6. 1402, 17. ledna. Rukop. ć. 996 f. 50. Crux in- stitor et Waezko, filius eius, emerunt unam sexag. prag. census erga Nicolaum Topper pro 1X s. super vinca cius- dem Nicolai —. Act. die s. Anthonii. 97. 1403, 23. ledna. Rukop. č. 996 f. 73'. Johannes Mcisner cmil duas s. gr. census erga l'riczkonem Newgri- ner super vinca ipsius pro XVIII s. — Act. fer. III. ante Conver. s. Pauli. *8. 14083. — Tadra, Soudni akla IV. str. 192. Die Vl. m. Februarii conslitulis personaliler coram d. Ogerio - Nicolaus presbyter, natus Michaelis sellatoris, civis Pr., interrogatus, an Crucem, civem M. C. Pr., aut ipsius filios in(amassct, respondit, quod non, solum quod quadam feria cum consedissct Sigismundo, filio Ssmelczeri, Marssoni balistario cl Katherine ancil:e domus Ssmelczeri, predicti, dixit hec vcl hiis similia verba: Miror de Petrzikone, filio Crucis, quod tantas insolencias facit nocturnales cum figellis, dampne pauperibus hominibus comburendo, utensilia corum inferendo ct quod non est gratus cx eo, quod deus liberavit pluries patrem ipsorum a suspendio. 29. 1108, 20. listopadu. Rukop. c. 996 f. 92. Petra virgo dc Rziczano ct Margarcllha dicta Peruczka virgo emerunt simul XXV] s. gr. census erga Crucem institorem pro CCVIHI s. super domibus infrascriptis, videlicct super "domo Cristofori auiifabri XI]lI s. census. que sita est in foro fructuum ; it. super domo Gere Fridlini Rollonis nunc Fridlini Kussenpfenig, que sita est in acic penes domum Thomlini frenificis XII s. Act. fer. lll. ante s. Katherine. *10. 1407, 21. května. Rukop. č. 2099 f. 23. Wir burgermeister und der rate der Grosseren Stat czu Prage bekennen offenlichen, das die erbern manne Ottil golt- smid, ITeinreich von Mcichzen, Sigmund Rokczancr und Jeschco Pchm als geweldige ubermanne mechticlichen gckoren czwischen herren Nicolaen dem alden camerer, Agneska, ctwen der Sachzin tochter, seiner miimen, von einem tcile und dem Krzisen cramer von wegen elwen des Peter, seines son, und seiner kinder von dem andern teile, von eczlicher czuspruche wegen, dic derselb Ni- colae von der Agnezka wegen des erbes und gucz czu Chwal und sciner angchorunge von crbteils wegen ge- habt hat, das vermals derselb Peter gekauft hat czwischen yn in unsern ratc als sulchen auspruch gelan haben, als hernach geschriben stet: Von ersten so haben sie ausge- sprochen, das derselb Krziss von wegen des Peter, scines son, dem Nicolae und der Agnezka geben sal die hun- dert s. gr., die er ir geschicket hat und sal ir auch lassen volgen allen iren frewlichen haustat und dorczu sal der- sclb Krziss geben dem Nicolac und der Agnezka von der czuspruche wegen als sic czu im gehabt haben von crb- tcils wegen czu dem gut Chwal und sciner czugeherunge hundert s. gr. uff Unser frawen tagc, Assumpcionis Marie, nechst czu kumftiger auch mit betreitem golde an alle IIl. Na Velkóm ndmisii. 233 vorczog. Item so sal der Krziss den brief, der do lau, uber 1'/y s. gr. morgengabe czu su ciden derselb sal kein crafit nicht haben. Jtem so haben sic ausgesprechent das die Agnezka sal gen fur die lantlafel und bekennen auch wille dorczu geben von des kaufs wegen des etles und gucz czu Chwal, das der Peter, ir man, gekauft hat. Und dorczu dic Agnezka sal auch cin quittbrie(. dem Krzisen geben, das er und auch die kinder dcs Peter, seines son, furbasmer und ewiclichen von des erbs we- gcn czu Chwal und seiner czugehorunge sullun aller ans- prach imer und ewiclichen lcdig, quit und les sein. Actum sabbato ante fcstum s. Trinitatis. — Tiwléz f. 25. In presencia Hanusskonis Procopii Longi ct Ludvici apothecarii, consulum ad hoc datorum. Agnezka, filia Saxonis, relic a Milote, fecit suum testamentum. Item le- gavit post mortem suam dolalicium suum post morlem Petri Crucis ct huiusmodi iura, que ipsam compctunt in Chwal et dotalicium post mortem Milote, Nicolao, avun- culo suo, ct si puer supervixerit, debet cum tenere, sibi fideliter astare. Actum sabbato in vig. Trinitatis eod. a. *|1. 1407, 16. listopadu. Taďdra, Soudní akla VII. str. 126. Quarta feria proxima post s. Briccii conslituti coram hon. d. Johanne de Duba — canonico nobilis d. Johannes de Hazemburg residens in Budyna principalis ct Marsso Hospozin de Brazcow, purgravius ibidem in Budyna, fideinssor ipsius, non compulsi — confessi sunt — se ip LXXXV s. ct XXIV gr. honestis viris Cruci institori, civi Mai. Civ. Prag., ibidem presenti el heredi- bus ipsius et signanter Johanni, nato Waczkonis, civis Pragensis, pro rebus et bonis inírascriplis per ipsos a diclo Cruce re ceptis, videlicet axamito, pustawczie po- hanske, pro lodicibus, cul itris, tapeciis, tela dicta kment ct aliis rebus teneri et debitoric obligari —. *|9. 1409, 7. kv&tna. Liber. erect. VIII. f. 67. Coram — magistro Jolanne Kbcel — honestus vir Wenceslaus alias Walzko, natus Crucis institoris, civis Mai. Civ. Prag., in presencia honorabilis viri majistri Cristanni, rectoris ecclesic parochialis s. Michaelis predicte Mai. Civ. Prag. — signanter pro auima bone memorie Katherine dicte Ostrviua de Prara — unam sexag. gr. census — super villa Ovezar propc villam Prohonicz — prefato mayistro Cristanno, plebano ecclesie sue, et ipsius successoribus donavit —. Acla sunt hec a. d. nono dic septima Maii. #13, 1411, 16 kvétna. Rukop. ë. 2101 [. 263. Waczko Crucis emit quintam. mediam s. et Vill gr. c. erga Ely- zabeth, P tri Lankast conthoralem, pro XXXVIII s. super domibus, videlicct 1 s. gr. super domo relicte Gregoris Westval sita prope s. Egidium, it. I s. super domo Cunczonis Mawrer pellificis, olim Anthonii pannicide, it. mediam s. gr. super balneo ad gradum, it. modium s. gr. super domo olim Hannussconis Pesslini Nigri prope do- mum Fienczlini carnificis, ct triginta octavum mcdium gr. super domo Martini Weykardi prope domum Wenceslai Chanye., et super domo olim Andre institoris 1 s. in platca Czalt. Act. sabbato post Sophie. 814. 1415. — Rukop. à 2099 f. 35. Zdenco in domo Crucis fassus est sc teneri J11 s. Leoni institori. #15. 1417, 28. bfezna. Rukop. 6. 2099 f. 107. Nos magister civium, consules ct scabini Mai. Civ. Prag. re- cognoscimus, quod omnis causa dissensionis, que fuit inter Wenceslaum Crucis, nostrum coniuralum, ex una nec non Waczkonem, filium olim Waczkonis Donati, parte ex altera racione hereditatis in Tassow, ad quam hereditatem dictus Waczko Donali se pretendebat ius habere — facta cst 80 — quadringentesimo 

Strana 234
284 III. Na Velkém náměstí. pronuncciacio, quod antedictus Wenceslaus Crucis — he- reditatis sue in Tassow — possessor — perpeluis tempo- ribus — debet de cetero esse -—. Act. f. III. ante Annunc. M. V. 916. 1418, 19. kvělna. Rukop. č. 2099 f. 82. Wen- ceslaus de Chwal, natus olim Crucis institoris, fassus est se in |. s. domine Anne, conthorali sue, debitorie obli- gari. In quaquidem summa dcbiti prcfati condescendit ei hereditates suas in Kbel cum a;ris, cum curiis rusticalibus, cum censibus, cum pralis nec non cum omni ca libertate et dominio, quicquid ibidem habet, — ct hoc post mortem prefati. Waczkonis. Act. fer. V. post Sophie. S17. 1418, 9. července. Rukop. ©. 2102 f. 189. Wen- ceslaus Crucis exsolvit ] s. gr. c. erga Henricum de Misna aurifabrum et Albertum | Camerarii, testamenlarios olim relicle Zilberezeigeri pro X s. super vinea propria. Act. sabbato post Procojii. “18. 1419, 3. dubna. Rukop. ¢. 992 /. 09. Nos Ni- colaus, magister supremus, Thomas prior, Johannes, ple- banus s. Stephani in Rybniezka, Nicolaus, plebanus s. Petri in Porziecz, Johannes, coquine magister, totusque conventus fratrum domus hospilalis s. l'rancisci in latere pontis situati dc regula s. Aujrustini. ordinis Crucifcrorum cum stella tenore presencium pub:ice recognoscimus uni- versis ct testamur, nos prudenti viro Vito dicto Rakovnik, civi-Mai. Civ. Pr. ipsiusque heredibus in centum sexa- ginta octo s. gr. den. prag. nobis ct ordini nostro ad preces nostras instantes mutuutorum cl concessorum, quas pecunias in wsum, utilitatem ct cvidentem ordinis nostri necessitatem convertimus, teneri ct obligavi et capropter nos omnes suprascripti pro nobis et omnibus nostris suc- cessoribus promittimus bona ct sincera lide nostra sine quovis dolo malo in solidum manu coniuncta ct indivisa supradicto domino Vito ipsiusque heredibus predictam summam pecunie dare el persolvere in festo s. Johannis B. nunc proxime assecuturo dilacione el occasione am- pliori omnino remotis. In casu vcro quo id ipsum faccre neplexeranus, quod tamcn absit, cx tuuc mox in crastino termini ciusdem sepedicto creditori nostro damus ct con- cedimus plenam presentibus potestatem. ac. plenum ius prescriptam summam acquirendi ct recipiendi iuter Chri- stianos ct Judeos bonorum nostrorum. omnium ct ordinis nostri super dampna. lt nichilominus eidem concedimus hanc potestatem, ul ipsemet aucloritale sua propria sine omni ligura izdicii et presertim auxilio magistri civium et iudicis. Civ. Prag. nec non cum auxilio purgravii Prag. homines nostros consuales et bona nostra Civ. Prag. vel extra civitalem, ubicunque locorum ha'ita fuerint vcl rc- perla, arrestandi, occupandi, dctinendi, captivandi ac in bona seu curias nostras nostrique ordinis se intromittendi easdemque pos:idendi ct tenendi tamdiu, quousque jam dicta capitalis summa una cum omnibus dampnis ob non solucionem dictarum pecuniarum quomodocunque et qua- litercanque desuper accresceutibus predicto creditori nostro per nos scu successores nostros non fueril persoluta in- tegraliter ct ad plenum. Contra que omnia ct singula pub'ice vel occulte verbo vei faclo nos non defendere debemus nec tueri auxilio hominum quorumcunque, sed premissa omnia rata ct grata observare sub o:dinis nostri observancia ct puritate nostre re igionis. Et quicunque presencia de sepe mnominali creditoris nostri bona ha- buerit seu lhabucrint voluntate, cidem ct eisdem singuloruim ct omnium ius plenum competit premissorum. Harum qui- bus sigilla nostra propria, magistri videlicet et conventus, de certa nostrum omnium sciencia, consensu et voluntate III. Na Velkém náměstí. presentibus sunt appensa testimonio litterarum. Datum Prage a. d. MCCCC decimo nono fer. secunda post do- minicam ludica. #19. 1421. Tamltéz f. 119. Waczko Crucis pu- blicavit super bonis et villa Poczrnicze L s. census re- tenti. ltem publicavit, quod habet in eisdem bonis XX s. census annui. #920. 1424, 22. ledna. Rukop. ć. 992 f. 147. Nos Jaxo de Rychnow et Henslinus L.ito, pro tunc magistri civium — recognoscimus, quod considcratis et mature pensatis gratis, utilibus, sumptuosis ac sudorosis obsequiis, quibus famosus Johannes de Porzcessin, civitatum nostrarum — prothonotarius et concivis dicte Maioris Civ. Pr., in- sudavit prudentibus et copiosis consiliis ac laboribus fide- libus honorem civitatum nostrarum ac nostrum vigilanter el provide promovendo, tuendo el protegendo uc studiosa et inullum affecluosa per ipsum servicia nobis el commu- nitatibus nostris diligenter exhibita — ipsi cx speciali mandato Locius communitatis diclarum civitatum nostrarum ad hoc specialiter congregate, que una nobiscum huius- modi diligenciam obsequiarum nec non dampna irrccu- perabilia ac. dispendia et iacturas, quc in servicio dictarum nostrarum civitatum ac nostro existens in ablacione bo- norum mobilium rerumque. domesUcarum universarum in maiori parte pro communilate dictarum civitatum rccep- Larum et in usus communes conversarum tempore disturbii nostris in civitalibus ex intestivis bellis suborti innocenter perpessus cst, sustulit et recepit, auimadvertens diligenter pensavit, ob quorum dampnorum recuperabilium perpes- sionum sine refusionc condigna ac iuvamine uostro gra- cioso circa slatus sui condicionem nullatenus nobis posset commanere, idcirco — ipsi, honeste dominc Barbare, conthorali suc, ac heredibus ct successoribus ipsorum mu- nicionem in Roztok — iu quadringentis s. gr. prag. du- ximus obligandam —. Act. die Vincencii. 1. 1424, 1. února. Rukop. č. 2099 f. 136. Johannes de Porzessin, pro tunc protonotarius Mai. Civ. Prag. cum Barbara, contliorali sua, emerunt. domum. quondam Fric- zonis Newgruner, domuum Waczkonis Crucis institoris iuxta ecclesiam s. Nicolai in foro pullorum ct ex opposito do- inus Jacobi Tercler crga Vitum ct Janconem, fratres, natos quondam Nicolai Nastojte, liberam ab omni censu, pro ducentis cum L s. prag. ac domo dictorum Johannis ct Barbare coniugum sita in parochia monasterii s. Crucis Mai. in acie pencs domnum Mauricii Prstek ct ex opposito domus Wenceslai Cunssiconis —. Actum in consilio pre- sentibus Iaxone. de Riclhnov, pro tunc magistro civiuin, Simone ab albo leone, Johanne Bradaty, Laurencio pan- nilice, Martino de Turnavia, Janconc Substuba, Witkone rimer, Francz carnifice, Jancone apothecario, Andrea Du- povec, Wilhelino de Longa platca, Otikone iuvene in vig. Purif. 221. 1494, 7. srpna. Nukop. ¢. 2099 J. [44. Nico- laus Johlini et Johannes Mangus constituti personaliter in pleno consilio Maioris Civ. Prag. supplicantes pecierunt dominos consules, quatenus Aniczka, relicta Waczkonis Crucis, res subscriplas in consilio reponat, asserentes se &d easdem res ipsis ius competere ila benc, sicut et dicte Aniczce. Quiquidem domini audientes ambas partes man- daverunt, ut ecdein res reponerentur per dictam Annicz- kam in consilio super ius ct dictas res iusserunt libro civitatis annotare ct inscribi, Et primo littera testamen- talis domine Kacze de Brux instititricis ct cum hoc litte- ram cum maiestato domini nostri regis super predicta littera testamentali. [tein ornatos, duos calices argenteos, 

Strana 235
III. Nea Velkém náměstí. unum deauratum et alium simplicem, duas ampulas argen- tcas, quelibet maioris quantitatis quam unius zeidlini. Item duas cruces argentcas, maiorem ct minorem, torguem aurcam cum lapidibus preciosis et gemmis regis Ungarie, quam idem rex in trecenlis sexag. preposuerat erga do- minum Crucem. lbidemque eciam idem Nicolaus stans substituiL et suscepit ad se sccundum testamentarium seu tutorem. predictum Johannem Mangas verum el logittimum. Actum fer. IT. ante laurencii. 992. 1425, 9. února. Rrrkop. 24. 2099 f. 155. Anna, reliota Waczkonis Crucis institoris, in causa eiusdem ex una ct Janconis, nati Rokiczansky, pretex!u impcticionis bonorum in Chval parte vertente cx altera interrogata, an velit subesse iurisdiccioni magistri civium et domino- rum consulum, que cum deliberacione desuper habita res- p'ndit, quod non et peciit se remansuram circa ius ter- restre.. Quam non paricionem iurisdiccioni civili dictus janco publicavit. Act. fer. VI. post Dorothce. ^99. 1499, 97. ríjua. Rukop. č. 2099 f. 165. Jo- hannes de Rozmberk tamquam tutor et commissarius Wen- ceslai, nati Waczkonis Crucis, publicavit impensas vince dicti Wenceslai per dictum Johanem factas petens ma- gistrum civium et dominos consules, quod si alicui melius ius dicte vinee tamquam commissarii vcl propinquioris per dominos substituli competerct, cx tunc peciit sibi impen- sas in el super vinea faclas restitui. — Act. sabbato in "ig. Sim. et Jude. 894. 14926, 6. &ervence. Rukop. č. 2099 f. 186. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského vyznáváme všem, že Václav St aboch, Jan Reček, Michal zlatník a Martin z Trnavy, jakožto ubrmané mocní námi vydaní a od stran v dole psaných obapolně přijatí, v plné' radě učinili sú mezi týmiž stranoma konečné vyřknutie, totižto mezi Anni, nékdy manZelkí Jana, syna Nastojtova, z jedné a mezi Vítem, bratrem vlastním téhož Janka, o statek týmž Jankem ostavený z strany druhé a to takovéto, aby svrchupsané obě straně najprv a přede vším z toho statku ze všeho jim zuostaveného dluhy, kterýmiž jest byl vi- novat, ze spolka zaplatili; krom& hausrechta svrchupsané Anny, byl narovný diel mezi ně rozdělen a zvláště duom, kterýž leží na rohu vedle domu Maříka Prstka v vosadě sv. Kříže Vel. A tuto výpověd jsú obě strany přijeli a slíbili ji sobě zdrželi úplně a docela pod ztracením té pře. Act. die Johannis Hus. 25. 1427, 1. ledna. Rukofp. &. 992 f. 74. Nos ma- gister civium, consules ct scabini Maioris Civitatis Pra- gcnsis ad universorum tam presencium quam futurorum publicam deducimus nocionem, quia magni consili angelus iustus, iudex, cuius müseraciones super omnia opera eius criminum magnitudine ad iracundiam — provocatus, no- lens mortem peccatoris, misericordie recordatur, dum reos agere conspicit penitencie dignos fructus. Huius itaque exemplo iudicis benignissimi Johannes Holý, gui pro pena, qua racione excessum suorum nephandorum in civitate nostra predicla incurrisse dinoscilur, prout per Janam, conthoralem ipsius legitimam nostro pleno in consilio est sufficienter deductum, que per comansionem sui turpissi- mam ferc tres aborlivos compulsa est per jpsum procreare. Pro quibus actibus el excessibus sic deductis extinccionem vite aput nos demera erat. Hinc est, quod ad peticionem continuam dicte Jane, coniugis sue, nec non aliorum pro- borum lioniinum ad copulacionem, comansionem et liber- latem. pristinam, quam anle excessus perpetratos, ut pre- ferlur, in civilate nostra cut caderm habuit, est restitutus el a talibus actibus et excessibus de consulatus potestatis 111. Na Velkém náměstí. 235 plenitudine et clemencia speciali est absolutus plenarie et in toto. Hac sub expressione, quod si dc cetero et in futu- rum in causam iam nominatam vel sibi similes quovis- modo incurrerit, aut ab incursu lhuiusmódi se precavere noluerit, exinde pena, qua pro pristinis excessibus cundem consequi debuerat per coninnccionem ct combinacionem pristini et moderni cxcessus sine allevincionc ct qualibet excussacionc ipsum conscquctur. Actum in pleno consilio feria Illa ante Epiphaniam doinini. #26. 1497, 19. června. Rukop. č. 2099 f. 156. )anek, syn Mikuláše Nastojta, stoje osobně v plné radě Velikého města Pražského beze všeho přinucenic, ale dobrovolně seznal sč jest, že jesti vzal sto a padesát k. gr. od slo- vntného Lidéře z Radkovic a od panic Alžběty, manželky jeho, v kterýchž jesti byl zastúpil panf Barboru Kaplicové za duom. — Act. fer. V. ante Vili. 927. 1428, 23. února. Rukop. č. 2099 f. 208. Nos magister civium, consules ct scabini Mai. Civ. Prag. te- nore presencium recognoscimus universis, quod in causa, que vertebatur inter prudentes magistrum civium et iuratos consules ac totam. communitatem civitatis Veronensis ex una et honestam Barbaram, rclictam Johannis Kaplicz, et Levam mercatorem de Tachovia partc ab altera prctextu XXX s. gr. debiti inxta proscripcionem littere super huirsmodi debito per dictos Barbaram et Lewam prefatis Veronensibus confecte pro quibusdam certis personis captivis in ipsorum mancipacione existentibus ct ab ipsis per Barbaram ct Lewam sub cancionc emancipatis per amicabilem concordiam proborum virorum prefati Barbara et Lewa fassi sunt se teneri in prefatis XXX s. bonorum prag. monete, que fabricabatur tempore rege Woenceslai, predictis — Veronensibus —. Act. in vig. Mathie ap. °28. 1428, 16. října. Rukop. č. 992 f. 93. My purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. všem na védomic dáváme, že opatrní lidé Jan Bechyně a Sigmund Chančě z strany panie Anny, někdy vdovy Vacka Křížovic a nynic manželky Prokopa z Olšan, a Anničky, deery jejic, a Kateřiny, dcery Petříkovy, z jedné, Václav z Cholpic a Prokop z Jence z strany Janka Rokycanského a Annicky, manželky jeho, tudiež také Vaňka, syna Vackova, z druhé strany, ubrmané — o všechna zbožíc po svrehnpsaném Vackovi Křížovic zuostalá — takověto jsú vyřkli: aby svrchujmenovaní Janck a Anička manželé tvrz Chvaly — měli, drželi — s tiemto dalším přidáním, že těch dvě stě kop gr., za kteréžto svrchupsaný Vacek byl jest kúpil diel tudiež na Chvaläch od -— Katefiny Dubcové, jest rozděleno mezi strany svrohupsané, točižto sto kop gr. Jankovi a Aničce, manželce jeho, a s nimi a vedle nich Vaňkovi, synu téhož Vacka Křížovic narovný diel a dru- hÿch sto kop gr. panf Anné Vackové, Annièce, decfi jejic, a Kateřině Dubcové na rovný diel -—. Act. fer. III. post Francisci. — Tamléz. Kuteïina Dubcova, dccra Petříka Křížovic, — vyznala jest, Ze jesti prodala svôj vesken diel dědičný, kterýž jesti mčla na Chvalách, za dvě stě kop gr neboZci Vackovi Křížovic, strýci svému —. Act. die Galli. 9. 1429, 16 bfezna. Rukop. C. 2099 f. 281. Matias de Domassin convenit habitaculum integrum erga Barba- ram, relictam Johannis Kaplicz, in domo eiusdem Barbare situatum 3nler habitacula Denessii sarloris ex una ct Kacze instititricis parte ex altera ad tres aunos sub pensa novem s, nec non ct testudinem, quam Wenceslaus tnercator icnuit, ac eciam quarlam partem stabuli pro equis statuen- dis, totum sub pensa predicta IX s. Iac sub condicione nolanter expressa, si prefatam Barbaram conlngerit tem- 30° 

Strana 236
236 III. Na Velhém náměstí. pore intermedio cuipiam hominum domum suam convenire seu vendere, ex tunc predicla convencio seu vendicio prefato Matie non debet in detrimentum existere, sed semper ad prefatos tres annos debet in eodem habilaculo, testudine, quarta parte stabuli habitare --. Act. fer. lI. post Judica. 9. 1429, 21. listopadu. Rukop. 4. 2099 f. 290. Ma- gister civium «t d. consules pronuncciaverunt inter Do- rotheam, relictam Mydlonis, ex una et Barbaram, relictam Kaplicz, parle ex altera racione habitaculi in domo eius- dem Barbare siti, de quo dicte Dorothee summam certam quolibet anno explere debuit, mandantes, quatenus Bar- bara summam cidem obligatam et non persolutam — per- solverct, quod si secus fecerit, ex tunc predicti domini Dorotheam volunt super diclum habitaculum introducere. — Act. fer. Il, die Presentacionis M. V. *29. 1499. | — . Rukop. ¢. 2099 f. 282. Paní Anna, někdy Vackova a nynie Prokopova z Olšan man- želka. *30. 1430, 6. bfezna. Rukop. ¢. 992 f. [17. Nos ma- gister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. tenore presencium recognoscimus universis, quod audientes cau- sam hucusque vertentem inter Janam, relictam Johannis Holy, ex una et Johannem Miserkam dictum de Nova domo parte cx altera occasione viginti duorum lapidum lane ct quarundam cutium, pro quibus prcfatum Johannem impetebat, ex tunc nos domini prefati audientes fidedig- num tesliimonium cx parle Johannis deductum nec non et copiam de libro Nove Civ. P'rag., qualiter prefatus Johan- nes Miserka pretaclas Janam ct cutes Johanni Holy, ma- rio ip ius, cffectualiter persolveret, taliter inter dictas partes personaliter nostro pleno in consilio comparentes sentencialiter pronuncciavimus mandantes, quatenus preli- bata Jana iam nominatum Johannem Mi.erkam — non unpeteret. Act. fer. 1). post Invocavit. 931. 1431, 6. března. Rukof. č. 992 /. 126. Prout enim litis et dissens'onis controversia hucusque vertebatur inter Johannem de Chwal ex una et Johannem de Rozem- beik arcium liberalium baccalarium, parte ex altera. occa- sione orphan Wenceslai dicti nati Wenceslai Crucis, pro quo prefatum Johannem impetebat, eundem Wenceslaum, orphanum cum bonis ad ipsum spectantibus racione afli- nitatis eL consanquinitatis habere et possidere volens et cupiens, domini — fidedigno testimonio cx parle prefati johannis baccalarii deducto, qualiter Wenc. Crucis vita sos- pite exi ten- pleno in consilio eundem Wenceslaum, natum suum, cum bonis omnibus -- Johanni baccalario pote ter commisit — pronuncciaverunt, ipsum orphanum — Jo- hanni baccalario adiudicantes —. Act. fer. lI. post Circumc. d. ®82. 1481, 29. ёегупа. Rukop. ¢. 2099 f. 315. Quem- admodum Olka, olim famula domini Waczkonis, impcetuit Procopium de Olssan, successorem dicti Waczkonis, ra- cione lll, s, quas mutuaverat Anne, relicte Waczkonis, ex tunc domini pronuncciaverunt, ut Procopius daret Ofcze Ill s. Act. fer. V. in octava Corp. Cliristi. *33. 1431, 12. prosince. Rukop. č. 992 f. 134. Jakož jesti slovutný Vaněk z Vrábie a paní Elška Pezoltová sa- hali na Janka Rokycanského a na Prokopa z Volšan chtiece, aby jim p:alili ty Фе1у peněz, kt réžto Vaněk, syn Vaňka Křížovic, a Katruše, manželka Vaňka z Dubečka, vedle téhož Janka a Prokopa platiti mají, i páni purgmistr a konšiclé Velikého Města Pr. vypověděli přikazujíc, aby Vauék a Elška již jmenovaných Janka a Prokopa v pokoji nechali. — Aet. fer. III. ante Lucie. III. Na Velkém náměstí. 4. 1431, 19. prosince. Rukop. ¢. 2099 /. 322. Опет- admodum Barbara, relicta Kaplicz, et Jana, relicta Jo- hannis Holy, Jacobum ferratorem et Zdimirium, notarium collectarum, testamentarios per dominos consules subor- dinatos ad gubernacionem domus et orphanorum dicte Barbare, impetebant ipsos pro huiusmodi domo ct orphano —, domini consules — pronuncciaverunt mandantes Dar- bare et Jane, ut eosdem testamenlarios in gubernacione et tuicione huiusmodi domus et orphani de cetero non impediant. — Act. fer. III. ante s. Thome ap. 6. 1432, 28. února. Tamléz. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. tenore presencium recog- noscimus, quia ex mandato et plenario consensu ct voluntate nostris honesta Jana, relicta olim Johaanis Holy, ducta e-t in et super media parte domus dicte Waczkonis Crucis pro jure suo, prout a Barbara, relicta Johannis Kaplicz, iusto empcionis et vendicionis titulo legittime emit, pro certa summa pecunie —. Act. fer. V. post diem s. Mathie ap. tempore regiminis Wenceslai Durssmid, magistri civium, Hedwika sartoris, Mathia a pecline, Pessikone a stella, Nicolao Slawik, Jacobo smigmatore, Laurencio sarlore, Wenceslao Pratworsst etc. consulum. $34. 1439. — Rukop. ć. 2099 f. 331. Prout enim iuxta arbitrarie decisionis pronuncciacionem in libro ci. vitatis contente Johannes Rozemberk, arcium liberalium baccalarius, tutor et director Wenceslai orphani nati Wen- ceslai Crucis, dare et persolvere debuit XVI s. cum XL gr. Wenceslao Wrabsky et Elisabeth, relicte Pesoldi lini- cide —. 6. 1484. — Rukop. č. 992 f. 157. Quem- admodum Barbara relicta olim Johanpis Kaplicz resignaverat, deputaverat et proscripserat centum sexag. gr. Nicolao, nato suo, pro ipsius porcione liereditaria ct paterna ipsum concernente in el super media parte domus olim Wacz- konis Crucis (icta. In. qua media parte domus ultradictas centum sexag. gr. adhuc eidem Barbare ius competebat, quodquidem ius resullans sic ipsam competens Anna, rc- licta olim Nicolai Sysl, emit — erga prcíatam Bar- baram pro quindecim sexag. gr. — sic quod prenominata Barbara nullum ius per amplius in prefata domo habere debet. e. ; 1484. — Rukop. c. 2099 f. 308. Facta est amicabilis composicio inter Wenceslaum, natum Jo- hannis Dubecky, ex una et Ofkam, (amulam olim Wacz- konis Crucis, parte ex allera — considerans ad ipsum par- tem bonerum post Waczkonem Crucis reliclorum iure uxoris eiusdem Wenceslai pertinere —. 7. 1434, 2. července. Rukofp. č. 2099 f. 380 Bar- bara, relicta Johannis Kaplicz, deputat centum s. gr. Ni- colao, nato suo, pro ipsius porcione hereditaria in et super domo sua olim Waczkonis dicla sita prope cccle- siam s. Nicolai contra domum ad cignos dictam —. Act. fer VI. ante Procopii. B. 1434. Téhož dne. Tamiéz. Jan Bechinie, Wenc. de Miletin, Proc. Berwik, Michael aurifaber et Nicolaus pellifex connube et compositores nupciales inter Annam, relictam Nicolai Sis], ex una et. Nicolaum, natum Barbare, rclicte Kaplicz, parle ex allera occasione sacri matrimonii huiusmodi pronuncciacionem fecerunt; quia prefata Anna apponere tenetur et presentibus apponit omnem porcionem suam, quam habere dinoscitur cum) orphanis predicti Ni- colai Sisel seu bona sua ad ipsam quomodolibet spectancio ad predictum Nicolaum, jam maritum suum. lpse vera Nicolaus apponit — ad — Annam, coniugem suam, cen- tum s. gr. quas habere dinoscitur in et super domo 

Strana 237
III. Na Velhém náměstí. Waczkonis olim dicta — taliter, si unum ex ipsis contin- ge'it decere ab hac luce altero superstite remanente, ex tunc huiusmodi omnia bona circa superstitem. remanere debent pleno iurc. Isto notabiliter adiuncto, si ipsc Nico- laus prius debitum suc carnis solverit puero vcl pueris cum ipso habito vel labilis et post sc cum ca relictis, exinde huiusmodi omnia bona super ipsam ct pueros si- multaneos equali partimine devolvi debent. 9. 1484, 6. září. Rukop. č. 992 f. 156!. Durantc enim hucusque materia litis dicscordic et displicencic inter dominam Janam Holájanová dietam ex una, Barbaram, relictam Johannis Kaplicz, ac Nicolaum filium ipsius tutores- que et coadiulores ipsorum parte vertente ex altera occa- sionc medie parlis domus olim Waczkonis Crucis dicte prope ecclesiam s. Nicolai situate, quam prefata Jana a dicta Barbara pro certa quantilate pecunie emit et legittime comparando persolvit, prout proscripciones in libro civitatis contente hoc idem lucidius declarant. Stantibus autem sic huiusmodi altercacionibus inter partes prefatas ct pretacte jane eadem media parte domus uti ct gaudere iuxta con- tractus et proscripticiones non admittentes, tandein domini magister civiuin et consules Mai. Civ. Prag. audilis pretactis ambabus partibus — sentencie diffinitive ordine pronunc- ciaverunt : Primum ct ante omnia contraclui empcionis seu foro quoad dictam mcdiam partem domus per sepe dictam Janam facte cum aliis proscripcionibus plenum robur et polestatem tribuentes — sepedictam lanam circa easdem plenarie relinguerunt — proponentes ipsam po- tentem. hospitam et gubernatricem ciusdem medie partis domus et usufructuum ipsius constituentes, mandanles am- babus predictis partibus, ut eandem domum tencant, ro- gant, guberncnt et emendcot, ipsaque usufruant ct gau- deant —. Actum — feria Il antec Nativitatem P. Marie Virg. 10. 1434, 19. fijna. Rukop. ć. 2099 f. 385. Fac- tus est consensus unanimis inter Janam, relictam Flola Janowa, ex una et J.hannem arculicem, natum eius, parte ex altera occasione hereditarie porcionis ipsum Johannem concernentis, talis videlicct, quod prefata Jana dchet sibi dare XV s. gr. de illa pecunia, in qua ipsis Albertus de Kolowrat residens in Czernomicz obligatur. — Act. fer. IIl. post Galli. 11. 1434, 24. listopadu. Rukop. €. 2099 f. 388. Jana Hola Janowa mutuavit et concessit Johanni a Rana ct Kalhe- rine, conthorali ipsius vadia subscripta, videlicet: koflík ar- genteum deauratum ct alium ligncum argento circumdatum, item cingulum argenleum in pretexta sericea nigra mixta flaveo. Jtem octo coclearia aryentea integra. Quequidem vadia prefati Johannes ct Katherina promiserunt et pro- mittunt dicte Janc dare et viceversa restituere in quatuor ebdomadis a data presencium computando. Quod si non fecerint, ex tunc dunt eidem presentibus omnimodam pote-talem, ut mox possit de domo ipsorum et omnibus alis bonis eorum mobilibus ct immobilibus ubicunque inventis et repertis introniittere, cadem Lenere, possidere ipsisque utifrui et gaudcre quousque dicta vadia ipsi inte- gre non fuerinl restituta. Actum 1434. 12. 1436, 7. února. Rukop. ¢. 2099 f. 395. Cum causa litis et controversie tractabatur inter Mathiam de Rudnicz et Dorotheam, conthoralem ipsius, ex una ct Barbaram, relictam Johannis Kaplicz, parle vertente ex altera occasione cuiusdam labitaculi in domo Waczkonis Crucis consiti, quod Johannes Mydlo, antecessor prefati Mathei, in decem s. tenebat. Domini vero —— easdem Ambas proscripciones confirmaverunt mandantes insuper, III. Na Velkém náměstí. 237 ut prefati Mathcus et Dorothca coniuges dictum habita- culum teneant et possideant ipsoque utifruanl, quousque ipsis salisfactum non fucrit plenaric. Act. fer. ll. post s. Dorothec. 13. 1435, 9. (nora. Rukop. &. 2099 f. 394. Ver- tente enim. causa inter dominam Janam, rcliclam lola Janova, et Johannem, natum cius, ex una ct Zdimirium et Jacobum, tutores olim orphanorum Johannis Kaplicz per dominos subordinatos parte cx altcra pretextu. usufructuum seu pense annualis inquilinorum, quam dicli tutores dc domo prefatorum orphanorum sublevantes pro utilitate ipsorum convertebant et domus prefate pro reformacione. Quos quidem tutores antedicti Jana ct filius. impctentes candem pecuniam habere voluerunt. Domino vero -— mandaverunt prelacte Jane et filio ipsius, ut — tutores — in pace dimittant. Act. die b. Appolonie. 14. 1435, 8. zárí. Rukop. é, 2099 f. 376. Quem- admodum domina Jana Hola Janowa dicta optavit cL in dominos bannito iudicio consedentibus detulit, an investicio et induccio prout iuxla sentenciam existit. super media parte domus olim Waczkonis Crucis inducla, quam emit, sit ct ficri dcbeat plenarie virus et cíficacic. Tandem domini adinsencrunt, quod huiusmodi forum suuin, inves- ticio et induccio plenum robur ct firmitatem debent ha- bere ct obtinere. Act. fer. V. post Egidii. 16. 1486, 11. kvétna. Rukof. c. 2099 f. 421. Wen- ceslaus Durssmid et Petius aurifaber pro parte Nicolai et Anne, quondam relicte Sislonis, coniugum, cx un ct Albertus institor ct Benessko sartor pro parte Mathie dc Colonia ex altera, arbitri clecti inter dicla» partes occa- sione trium sexag. pense annue ab habitaculo convento, pro quibus predicti coniuges cundem Mathiam impetcbant ct racione cuiusdam proscripcionis per Barbaram, relictam Johannis Kaplicz, cidem Mathie super dicti habitaculi con- vencionis facte, cum qua proscripcione similiter prefatus Mathias eosdem coniuges impciebat, pronuncciaverunt, quod Mathias coniugibus pro prefatis ll] s. daret lE. s. lantum. Act. fer. VI. post Stanislai. 936. 1437, 18. března. Rukop. č. 992 j. 120. Nos magister civium, consules cl scabini Mai. Civ. Prag. no- tum facimus lenore presencium universis, quod nostri in pre- sencia discretus Johannes Rosemberk, arcium liberalium baccalarius, personaliter consUtutus, non coactus neque compulsus, sed sponte et libere resignavit alque presen- tibus resignando condescendit de omni ct totali iure. suo, quod habere dinoscitur ad quecunque bona mobilia et immobilia, in et extra civitatem Prapgeusem | consistencia, que Wenceslaum, natum Wenceslai Crucis de Chwal, con- cernunt aut per subordinacionem dicti Wenceslai Crucis et filii sui prefati virtute. quarumcunque proscripcionum sen privilegiorum in ipsum quomodolibet tran-fusa, nichil juris post se penitus relinquendo, Anne, fratrucli prcfati Wenceslai, Johannis vero dicti Rokyczansky conthorali, et eidem Johanui residenti in Brzwii ad habendum, tenen- dum, regendum, gubernandum ct possidendum co omni iure, prout prefatus Johannes Rosemberk habuit, tenuit ct possc- dit, totale ius huiusinodi in predictos coniugcs transferendo omnibusque huiusmodi iuribus seu proscripcionibus privatis, Ocultis aut. manifestis, iuxta quarum continenciam ad bona predicti orphani ius habere dinosccbatur, ubrenuncciando. Jpsasque omnes et singulas cassando, anullando el prc- sentis scripti palrocinio cassał, revocat ct anullat per tempora affutura. Specialiter tamen nos prefali domini volumus, quod predictus orphanus non habeat aliquam potestatem huiusmodi bona sua vendendi, rcsignandi, obli- 

Strana 238
238 III. Na Velkém náměstí. gandi aut proscribendi cuiquam hominum, sit cuiuscunque status, condicionis aut preeminencie, absque scitu et vo- luntate Johannis et Anne, contboralis sue, prediclorum. Si autem sccus fecerit, ex tunc hoc factum nullius debet esse vigoris aut auctoritatis. Debent quoque prefati con- juges eundem orphanum circa se foverc et tractare honeste atque decenter de vietu ct amictu sibi congruis providendo, quamdiu vita comes sibi fuerit in humanis. Si autem ipsum mori contingerit, ex tunc omnia huiusmodi bona ad prefatos coniuges, heredes et successores ipsorum de- bent devolvi pleno iure amicorum eiusdem orphani aut aliorum hominum spiritualium seu secularium impedimento penitus proculmoto. Quam quidem resignacionem superius cxpressatam in omnibus ipsius punctis, clausulis et arti- culis cciam con(irmamus, ratificamus ct approbamus, ple- uum robur ci virtute presencium obtinendi concedentes. Postremo prefato Wenceslao orplhano ad instantem peti- cionem nonnullorum amicorum ciusdem orphani dedimus et concessimus annos legitimos discrecionis suc et virtute presencium damus, tribuimus et concedimus, hoe tamen notanter subintellecto: Si prefatus orphanus bona sua, antequam discrecionem annorum sibi dedimus et contuli- mus, alicui hominum proscripserit aut aliquo modo imbri- gaverit, illa omnia nos cassamus virlule presencium et annullamus, ita quod nullius vigoris debent «sse per tem- pora affutura. Act. fer. secunda post dominicam Invocavit a. d. m. quadringentesimo XXXVII domino Johanne Trefan magistro civium existente. 16. 1437, 25. kvétna. Rulop. ¢. 2099 f. 444. Anna, relicta Nicolai Sysel, institrix, nunc vero Nicolai, nati Barbare Kaplicz, conthoralis, fassa est se Procopio XXV s. et Marthe XX s. natis suis pro ipsorum totali hereditaria porcione oblizari — proscribendo ipsis prefatum debitum in domo sua sita inter pretorium ex una el Smerhoff parte ex altera et in vinca, que iacet antc portam Montis Chuthnensis. Act. sabbato antc Trinitatis. Tamtéž. Anna Sislowa promisit Wickerium de Kwasstiewicz, far- konem dictum Lukno de Dietrzichowicz, Johannem I,ukno de Miesseticz et Johannem Radim de Radiecz dc illa fi- deiussoria caucione pro Procopio nomine dotalicii NXX s. #37. 1438, 8. července. Rukop. č. 992 f. 178. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pr. vyznáváme tiemto zápiscm obecně přede všemi, že vstipiv pred nds slovutny Pešík od střicbrné hvězdy, spolupřiesežný náš, měštěnín, i vznesl jest na ny, kterak nemoha sirotkóm nebožce Pro- kopovým z Olšan zbožie po máteti těch jistých sirotkuov a po nebožci Vackovi Křížovic zuostalém nižádným prá- vem dosáhnúti, poněvadž Janek Rokycanský seděním na Brzvech všecko zboží svrchupsaného Vacka jménem Vaňka, sirotka téhož Vacka, právem zemským a vedle zápisuov desk zemských jest opanoval, ale že s velíkú prácí as ne- malými náklady pro dobré a užitečné těch jistých sirotkuov, učinil jest přátelská swlúvu s svrchupsaným Jankem Ro- kycanskym o to zbozie ve Kbelc, kteréž jesti bylo Vacka svrchupsaného a to takoviilo, Ze to jisté zbozie vc Kbele má pfi téch sirotciech Prokopovych z Ol&an zuostali pod takovúto úmluvú jestli že by jednoho z těch jistých sirot- kuov pán Buoh neuchoval s tolhoto svéta sjieli pried lety rozumnymi, tehda to jisté zboZie na druhého sirotka zuostalého má spadnáti. — Act. fer. III. post s. Procopii. 17. 1489, 17. března. Rukop. č. 2099 f. 506. Do- mini — considerantes crebram monicionem jane dicte Hola Janowa per litteras missiles a civitate dominum Albertum de Kolowrat, residentem in Czrnicz pro debito ex tunc prefate Jane dederunt plenum consensum, III. Na Velkém náměstí. quod possit bona el homines prefati domini Alberti iudicis auxilio civitatis prefate arrestarc. Act. fer. 11]. post Letare. © 1439. Viz kšaft Anny Syslové výše str. 95. 18. 1440, 18. února. Rukop. c. 992 f. 199. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského vyznáváme tiemto zdpisem obecně všem, ktož jej uzříe nebo člíce uslyšie, že vstúpivše před nás do plné rady našie poctivá Jana, vdova kramářka, řečená Holá Janová, spoluměštka a slovutný Jan Zluticky, sedéním v Krupé, i zpravil: jest týž Jan Žlutícký, kterak svobodně a dobrovolně umluvil sč jest s svrchupsanú Janú přátelsky o jistinu i o všecky škody za sd a za Jana Kosteláka, sedčním v Zalužanech, umrlého, jakož jsú rukojmie za Olbrama z Klučova, sedě- ním v Mlékovicích, na tom listu, jenž svědčí na Sestmez- cietma kop gr. č. jistiny již jmenované Janě. Takže svrchupsaný Jan Zluticky za sé i za umrlého rukojmí Jana Kosteláka jmenovaného dlu2en ostává pétmecietma kop gr. za jistinu i za vSecky škody, kterýchžto pé&umecietma k. gr. dobrých střicbrných rázu pražského již jmenovaný Jan Zluticky slíbil jest a mocí lohoto zápisu slibuje do dvi let pořád zbčhlú ot dánic tohoto zápisu počítajíc svrchupsané Janě dáti a zaplatiti penězy hotovými a v té micře z téch pčtimecietma k. gr. již jmenovaný Jan Žlu- tický čtyry kopy gr. platu ročnieho rozdieln& napřed psané Janě, totiž dvé kopé gr. na sv. Jiřie, ježto nynie najprvé přijde, a dvé kop& na sv. Havla potom buducicho a tak potom na kaidy rok svrchupsanych rokuov platiti a vydávati má beze všeho prodlenie i vymlávánie v&eli- klerakého. A když tě dvě letě mini a éastopsanÿ Jan Žlutiícký že by ještě pětmezcielma k. gr. nezaplatil, tehda Jana svrchupsaná má jemu dáti puol leta napřied vědětí po téch dvá letá, aby j( téch pétmecictma k. gr. plnil a zaplatil a když bude chtieti ty jisté penieze svrchupsané zaplatiti, tehda j( má je dáti a poloZiti i s árokem. Pakli by éastojmenovany Jan Žlutický úroka svrchupsaného na který rok napřed psaný anebo pétmezcietma k. gr. i s rokem a po napomenutí polúletie, tak jakož svrchu- psáno stojí, napředpsané Janě nedbal a prodléval zaplatiti, tehda týž Jan Zlutický prosí rychtáře, purgmisira a kon- šelóv svrchupsaného města Pražského i také všech jiných rychtářóv, purgmistróv, konšelóv měst, městeček i vsí i také všech pánuov, rytieřuov, panoší, súdcí, zprávcí, haupt- manuov, purkrabí i jiných úředníkuov kdekolivěk a kte- rakkolivčk ustanovených, aby mocí tohoto zápisu svrchu- psané Janč k stalku a k zboží svrchupsaného Jana Zlu- tického i k jeho lidem práva dopomohli skutečného, buď to zajímáním, slavováním a jinými všemi obyčeji, tak aby mohla to jisté zbožíc a statek jeho v křestianech i v Zi- dech na jeho vlastní škodu zastaviti, směnili anebo s ním učiniti, jakožto s svým vlastním zbožím, jakož by sě jí najpodobněji zdálo a vidělo bez ohlášení všiech práv a súduov, buď to zemských nebo městekých. Také bude moci častopsaného Jana Zlutického i jeho lidi drZeti, jímati a vézeti tak dlüho, dokavadZby ite svrchupsanych pétmezcietma k. gr. i s ürokv zadrzenymi, také se všemi škodami, kteréž by kolivék nebo ktcrakkolivék pro ne- splnčnie těch peněz vzala, ježto by jic svědomím poká- zati mohla, nedal a nezaplatil pentzy hotovými. A proti tomu všemu, což svrchu psáno slojí, nemá častopsaný Jan Zluticky odmhívati ani odpierati oby&éejem iZádnym ani sé kterú mocí ancboli kterým právem, buďto světským nebo duchovním, brániti. A jestli pak že by častojmenovaná Jana nebo ti, jenž by hlavní list s její dobrú vuolí mčli, ne- mohla neboli nemohli sé na svrchupsaném Janovi Zlutickém napřed jmenovaných pětmezcietma k. gr. i se všemi ško- 

Strana 239
III. Na Velkém náměstí. dami pro jeho neplněnie vzatými doupomínati, tehda často- psaná Jana nebo ti, jimž by ona poručila, má neboli oni mají sě k hlavniemu listu zasó navrátiti k doupomínání listiny i se všemi škodami. A komuž by kolivěk svrchu- psaná Jana k dobývání dluhu svrchupsaného vzdáním nebo odkázáním porucila, ten má mieti moc i táž všecka práva, jakožto ona sama. Datum fer. quinta ante dominicam Rc- miniscere a. d. in. quadringentesimo quadragesimo. 19. 1440, 18. února. Tamtéž f. 201. My purgmistr a konšelé Vclikého Města Pražského vyznáváne ticmto zápisem všem obecně lidem, kdoZ jej uziie nebo Cuice uslyšie, že vstúpic před nás do plné rady našie poctivá Jana, vdova kramářka, řečená Holá Janová, spolumčěštka naše a slovutný Vaněk z Synče i zpravil jest týž Vaněk, kterak svobodně a dobrovolně beze všeho přinucenie umluvil sé jest s svrchupsaná Janá — o jistinu i o všecky škody, jakož jest rukojmí za Olbrama z Klučova — na tom listu, jenž svědčic na šeslnácte kop gr. — (jako v předešlém zápise). 20. 1440. — Rukop. č. 2102 j. 420. Petrus auri- faber ct Regina publicaverunt mediam partem. domus Waczkonis sie in antiquo foro pullorum nec non alia omnia iura et dcvoluciones sibi per Annam, relictam Syslonis, amicam suam, testamcnlaliler legata ct — de- voluta. 21. 1440, 17. prosince. Aukop. c. 90 f. 62. Jana dicta Mola Janova institrix — donavit — totale ius suum, quod habere dinoscitur ad mcdictatem | domus prochodity dicte, cuius altera medietas est Petri aurifabri, — Kokotli, Zalnano, Aaron et Fridlino, ludeis Pragensibus —. Act. sabbato post Lucie V. 92. 1441, 17. listopadu. Rukop. ¢. 2099 f. 507. Kathe- rina, filia Jane institricis Hola Janowa, dicte publicando indicit se ad duas testudines in gasis pannilubiorum et ad debita ipsius ct notanter in Alberto Kolowrat XX s. et in famoso Johanne Zluticky de Broda Boemicali XXV s. *t in aliis quibuscunque personis — nec non ad omnia alia bona ipsius Jane in et eciam super relentis pensarum ab inquilinis in domo penctrabili alias prochodity dicta. Act. fer. VI. post Othmari. 23. 1442, 16. Jedna. Rukop. c. 2102 f. 430. Petrus aurifaber et Regina emerunt medictatem domus Wacz- konis dicte Prochoditi, cuius altera mediclas ad prefatuin Petrum pertinere. dinoscitur, et tota domus sita est in foro piscium recencium ex opposito chori s. Nicolai pro octo- aginta quinque s. gr. erga Janam, relictam Johannis JHoli, cuni consensu filie et filiorum, videlicet Katherine, Alexii et Johannis —. Act. fer. III. ante Antbonii. 24. 1442, 11. července. Rukop. č. 90 f. 70. Peurus aurifaber et Regina emerunt — medictatem domus Wac- konis dicte prochoditi, cuius altera medietas ad prefatum Petrum pertinere. dinoscitur pro octuagiuta quinque s. gr. erga Janam, relictam Johannis Iloly, cum consensu filie Katherine cet filiorum Alexi et Johannis. Act. fer. NI. ante Margarethe. 25. 1444, 22. dubna. Tamléz J. 105. Kuncz de Za- mrbach, alias de Nova Domo, et Barbara emerunt domuin Wackonis — erga Reginam, relictam Petri aurifabri, nunc conthoralem ITanussii de Stupicz, Sigismundum Chan et Maternum, tutores orphanorum per dictum Petrum subor- dinatos, pro CCC s. Act. fer. Ill. ante Marci. — Jana Hola Janova cum fiiis suis et vnuczek interdixerunt empcionem domus, asscrentes ipsos inelius ius haberc (1445.) — Prout Jana relicta — interdictum fecerunt, — III. Na Velkém náměstí. 239 Regina cum Hanusscone oppugnantes interdicto publica- verunt non paricionem iuri huius interdicti (1446). 26. 1445, 22. dubna. Rukop. ć. 90 f. 116. Barbara, relicta Caplic, omne ius suum, quod sibi competit et com- petere qualitercunque possit ad domum olim Crucis prope ecclesiam s. Nicolai situatam resignavit el potenter pre- sentibus resignat Regine, olim Petri aurifabri, nunc con- thorali Hanussii de Stupic, et heredibus ipsius, ut ipa cun eodem iure possit facere tamquam sola predicta Barbara, secundum quod melius et cxpediencius ei visum fuerit. — Cum hoc de pecunia eidem per dictum Petrum, aurifa- brum, pro iure eius testamentaliter legatani quittando. Actum fer. V. aute. Georgii. 97. 1445. 18. srpna. Zamléz f. 120. Regina, olim relicta Petri aurifabri, nunc conthoralis Hanussconis de Stupicz, resignavit — omne ius suum, quod eidem com- petit ad quecunque bona sic in porcione cum pueris, quam habere iuxta testamentum prefati Petri dinos- citur, sive alibi ubicunque antedicto Hanussconi, marito suo —. Act. fer. llll. post Assumpc. b. M. V. 28. 1445, 16. listopadu. Rukop. c. 2099 f.1 010. Ha- nussco de Stupicz deputavit et proscripsit et per presentes deputat et proscribil ducentas s. gr. racione dotis ct do- talicii Regine, conlhorali sue karissime, in omnibus bonis suis — taliter, si antediclum Hanussconem contingerit prius terminare diem suum extremum, quam antedictam Reginam, exinde cadem Regina poterit et debet prefatas CC s. primum et ante. omnes alios homines scu pueros suos conquirere et haberc. — Act. fer. lll. ante Eli- sabeth. 29. 1446, 24. listopadu. Rukof. c. 2099 à. 1011. Quem- admodum Cuncz de Zamrbach domum quondam Waczkonis a Regina, olim Petri aurifabri relicta, de post conthorali Hanussconis de Stupicz, pro cerla summa pecunie com- parando emit, cum qua secundum consvetudinein civitatis iura publicando peregit, in quibus quidem publicacionibus quedam persone, videlicet Jana Hola Janova nec non et wnuczko cum aliis impugnantes empcionern cius inter- diclum posuerunt eis ius competere ad candem domum affirmantes. Interdicto autem huiusmodi sic stante cl via iuris hoc idem fore verum per actores non demonstrante nec iudicio dominorum et dccisioni eorum cum suis iuribus comparentes, eandem non paricionem ct demonstracionem domini consules considerautes el optata prefati Cunczonis, quid sit cum eisdem impugnautibus amplius acturus, prius- quam cesiduam pecuniam venditoribus p«rsolveret, decre- verunt, ut iudicio bannito proxime advenienti staret ct obiccta, si per personas — posita fuerinl, audiret. lpso autem in (ali iudicio parente et nominc replicante ct con- tradicente domini per sentenciam diffinitam adinvenerunt eosdem replicantes in suis interdictis prius factis nullius vigoris fore, empcionem per prefatum Cuncz factam. — confirmantes. — Act. fer. Il. ante Katherine. 30. 1461, 9. ledna. Rukop. &. 2105 f. 139. Slo- vulnć opatrnosti pínóm purgmistru a radé Star. M. Pr. my purgmistr. a rada města Hradce Jindřichova službu naši vzkazujeme, slovutné opatrnosti páni a přietelé milí, a na vědomě dáváme, že přistúpiv před nás opatrný Fayt, spolumésténin náš, s jinými súsedy našimi, spoluporučníky dètf a stalku neboZec Kuncových, někde také spoluměště- nína vašeho, oznámili jsí před námi a před panem pur- krabí naším i před jinými mnoho dobrými lidini, že duom ten u vás ležící, v němžlo jest vaše měslská váha, pro- dali jsí opatrnému muži Prokopovi vačkářovi, vašemu spoluměštěnínu, za 400 kop gr. dobrých peněz střicbrných 

Strana 240
240 III. Na Velkém náměstí. tak a na ty roky k plnční, jakožto také před vámi má býli ohlášeno, to pokládajíce, že pro sirotčie dobré to učinili jsú musili. My pak znamenavše to, že by skrze dlúhé drženie toho domu včtšie záhuba na ty sirotky, ne- božce Kuncovy dčti, mohla pfijíli, vidúce také, że dlu- hové velicí i úrokové z některých dluhuov platiti sě mu- sejí, k takovému trhu a prodaji pro zachovánie někakého Oslalku tém sirotkóm vuoli svú jsme přidali i mocí to- hoto listu přidáváme, za též vás prosicce, aby ten trh již byl tak k miestů propuštěn konečnému, neb Fayt s ji- nými svými spoluporučníky Jakše, syna svého, ke zdávání toho domu s plnú mocí vysielá, tak jakožby sám před vámi stál. Datum Nove domus sexta feria infra octavas Epiphanie d. a. d. MCCCCLXI sigillo civitatis nostre prc- sentibus subappresso. 31. 1461, 18. ledna. Rukop. č. 2105 f. 140. Pro- copius waczkarz ct Dorothea emerunt domum — erga Fayt de Nova domo celerosque concommissarios orphano- rum olim Cunczonis de Zamrbach cum consensu domino- ruin consulum Mai. Civ. Prag. nec non cum voluntate dominorum consulum de Nova domo propter bonum ct necessilatem evidentem orphanorum pretactorum, prout littera dictorum dominorum Nove domus superius consig- nala clucidaty pro quadringentis s. Act. in octava Epi- phanie. 82. 1461, 16. března. Rukop. ć. 2141 f. 148. Kdyż Prokop vačkář kúpiv sobě, Dorothě manželce své, dědi- cóm i budícím svým duom prochoditý »u váhy« řečený u porućnikuov a sirotkuov nebożce Kunce z Zamrbachu podle řádu a práva městského týž duom v súdu raháje- ném ohlásil a provolul, paní Jana Holá Janova řečená, I.ckeš a Janek, synové její, tudiež v súdu k tomu domu se připověděli a olpor trhu činili, praviece, že by k němu lepšie právo jmčli a zvláště ku polovici, žádajíce, aby jim ta přepověd znamenána byla a zapsána. To pan purgmistr a páni slySevSe stranám otlozili čas k stání ve dvú nedělí, aby paní Jana i se syny svými byli s právy svými a spravedlnost okázali, i strana druhá též. Po těch pak dvú nedělí strany stály, ale paní Jana i s syny svými pravila, že své spravedlnosti tak brzo vy- hledati nemohli, žádajíce, aby jim ještě čas otložen byl k vyhledání své spravedlnosti. K jichžto žádosti páni jim prodlenic dali jednú i druhé. Potom když obě straně stály, Prokop vačkář najprv zapis trhu svého a kipenic toho domu ol porućnikuoy Kuncovych ukázav, potom ukázal zápis trhu, jimž paní Jana svrchupsaná s privo- lením synóv svých týž duom prodala nebožtíkovi Petrovi zlatníkovi, kterýžto trh ve člyrech súdiech provolán jest bez narčenie. Ukázal laké druhý zápis, když výšpsaná paní Jana i se syny svými v súdě zahájeném při provolánie toho ot Kunce předepsaného k témuž domu sč připově- déli a potom k súdu sobě odloženém nestáli ani práv svých okázali, v kterémžto zápisu páni ortelem svým při- povédi a otpory ot Castopsané panie Jany i syny svými učiněné otřekli, aby žádné moci neměli avi pevnosti, trhu Kuncem, učinčného ovšem potvrzujíce a moc vččnú dá- vajíce. Žádaje týž Prokop, aby při těch právicch ostaven byl. A paní Jana i s syny svými otpicrajice pravili, zna- jiece sé, že sú ten trh Petrovi zlatníkovi učinili a k němu plivolili, ale Ze js to z míze musili učiniti: a že sú vě- zením k tomu připravení od pana Pešíka. A potom, když jest jej žena Petra zlatníka Kuncovi prodala, že sú sč ve všech čtyřech sńdiech pripoviedali, ale że k sidu jst ne- stáli, protože jsú byli vystřežení ot přátel, aby nestálí. Pan purgmistr a páni — ortelem svým — nalezli: Najprvć zápisóm — všem moc — dávajíce — a paní 111. Na Velkém náměstí. Jana i s syny svými aby Prokopa vačkáře a toho domu v pokoji nechali. A. 1461. 33. 1465, 24. března. Rukop. č. 2141 f. 241. Fa- mosus Johannes dc Skalicz, tunc temporis iudex, Benessius Wiechtik, Jacobus Uborek, consulcs jurati, Wenceslaus Bobek ct Nicolaus Sskrowad, seniores cx communitate, omnes incole et habitatores civitatis Grecensis, tola co- ram presencia consilii Mai. Civ. Prag. personaliter com- parentes, fassi sunt quia Gregorius, gener Procopii wacz- karz, honestis hominibus, patre scilicet Simone et matre Barbara, concivibus pretacte civitatis Grecensis, fama Jau- dabili fulgentibus legittime progenilus existit. Idem eciam quamdiu moram in prefala civitate duxit habitando con- versacione laudabili vitaque decenti se honeste cl lauda- biliter conservavit nullam omnino labem post se rcliquens, que famam suam in aliquo possit denigrare. Act. in vig. Anuncc. M, V. 34. 1466. — Rukop. č. 2141 f. 245. Prokop vačkář, měštěnín Starého Města Pražského v plné radě téhož města stoje osobně v přítomnosti Katheřiny, někdy Jakubovy od hřebenuo a již manželky své, přiznal sě jest, že vedle svatebné sinlíüvy mezi nimi prátelsky obostranné učiněné zdvihl jest a příjal skutečně, cele a úplně od Maříka od hřebenův LXX k. gr. hotových penčz věna jemu od Jana řečeného mistr z Brodu Ceského po též dceři své a již manželky jeho jmenovaného. — Týž také Prokop oznámil jest, že již — manželku svú milí ke všemu statku svému — pfipustil jest —, tak aby ona s nynějšími dětmi první ženy, zejmóna Jankem, Kathe- řinú a Mandú i také s těmi, kterýmiž by jie spolu pán Buoh naděliti ráčil — rovný — dicl v témž statku jeho měla. 36. 1469, 5. ledna. Tamtéž f. 309. Mauricius a pectine publicavit XC s. debiti per Procopium waczkarz eidem obnoxias indicens ad domum eius penetrabiiem. Acl. fer. V. ante Epiph. d 36. 1471, 9. bfezne. Rukof. &. 2105 f. 301. Con- radus [Sswaygler de Harlen] mercator ct Marla emerunt domum penctrabilem in circulo situatam, que ab aliis domi- bus platbeis est separata, apud Procopium waczkarz pro trecentis nonaginta s. boem. Acl. sabbato post Gregorii. . 97. 1483, 6. února. Rukop. č. 94 I. f. 43. Kunrad Swaykar, měštěnín Star. M. Pr., seznal se jest před pány v plné radě, že jest dlužen 4850 zl. rýnských Hanušovi Swaykarovi z Normberka, strýci svému. Pak z té summy zlatých 2200 rýnských ujišťuje jemu na svém domu Pro- choditćm a na domu, klerýž má od Stěpána za sv. Miku- lášem a na mlýnč. kterýž má v Jilovém — is dolem. Ale že ještě zuostává dluhu 2150 zl. rýn. i majíc spolu Kunrad s Hanušem, strýcem svým, na to u lidí dluhu 3000 zl. rýn., ty všecky dluhy Kunrad porúčie té- muž strýci svému —. Act. dic Dorothec. — Tasléz f. 48. Johannes Sswaykar, civis Normbergensis, — fassus est se teneri debiti ducentos quinquaginia duos flor. ren. Ulrich Ssedlar de Normberga — ct — obligat ei — in duabus domibus Conradi Sswaykar —. Acl. fer. V. ante Vili eod. anno. — Tamnléz. ldem Johannes Ss. fassus est se teneri CCCC sex for. ren. Hans Limpck dc Ratispona —. Act. codem die. 88. 1484. — est amicabilis Ofkatn, mis. — 89. 1486. — Rukop. c. 94 II. f. 34. Elsska, neptis olim Procopii waczkarz, fassa est sc tulisse pro Rukop. é. 94 II. f. 92. Facta concordia inter Martinum de Glatovia ct filiam olim Wenceslai a facie racione XL s. gr. 

Strana 241
111. Na Velkém namesli. sua hereditaria porcione institam sub pretorio in triginta s. gr. ab Anna, relicta Procopii waczkarz, noverca sua. — Act. fer. II. post Arnolfi. 40. 1486. — Rukop. c. 94 II. f. 34. Do- minus Wyssko de Blaztice fassus est se tulisse X s. gr. iis. ab Anna, rclicta. Procopii waczkarz, quas Wyssco iam dicto Procopio supcr institam mercimonialem conces- serat jn parata peccunia, prout in manuali sex domino- rum Officii illaobligacio ostendit. - - 1498. Tamtéž f. 76. Wyssko de B. publicavit, quod Lucas a rubco cervo tulit V s. pr. et idem. Wyssco nomine eiusdem Luce tulit II s. ab Ulrico Letka de Uhlisst et Racka de Strayczkow, 41. 1499, 30. srpna. Rukop. ć. 1128 I. f. 17. V té při mezi Lidinihí, dcerú Prokopa vačkáře, z jedné a Staň- kem, krajčím z Týna, z strany druhé, jakož jest táž Lid- mila vinila jeho Staňka, kterak by on byl poručníkem Prokopem vačckářem, otcem jejím, ustavený a že by se tomu, což jest jí kšaftem odkázáno, dosti nestalo, žádající pánuov, což jí kšaft svědčí, aby při tom zachována byla vedle spravedlnosti jejice. Také vinila jest téhož Staňka, že by ona na řeč jeho Hanuška z rukojemstvie z desk propustila a že by tomu, což jest mluvil a sliboval, dosti neudělal, že by ona chtěla s ním o to, ač by on chtěl přátelsky jednati. Proti tomu Staněk krajčí odpověděl, že tomu kšaftu neodpierá ani které překážky činí a že by on tiem vinen nic nebyl, jestli že se jest jí vedle zřie- zenie Loho kSaftu otce jejieho dosti nestalo a to proto, že by on mocným poručníkem nebyl než toliko k radě přidaný. Což se pak dotýče, že by Lidmila na řeč jeho Hanuška z rukojemstvic propustila, tomu jest odepřel, že by ji nic ncprifickal, aby ona Hanuška propustila ani při propustónie byl a Ze by toho naň žádným a dostatečným svědomím provésti nemohla. Tu Lidmila dotýkala, že by to úředníkóm desk zemských svědomo bylo, ale že oni obyčeje nemají, by svědomie dávali než toliko na plném soudu, budá-li tázáni, pánóm zemskyin právé. Pan purk- mistr se pány Zalobu i odpor vyslyżev$c, k3aftu neboźtika Prokopa vačkáfe pováživše a vedle zápisuov shledav&e, że jest ona vinice, domu i toho, co2 jest kSaflem odká- záno, v držení byla a v to vkročila po smrti otce svého a jeho požívala i v dluhy zavedla a že jest táž dcer svých, když jest je vdńvala, statkem tiem odbyvala e oni jsi ji vedle práva města kvitovali, i jestli že se jest ona v tom co obmeškala, že Stančk krajčí Нет vinen nic nenie. Protož což se toho poručenstvic dotýče, aby jeho s po- kojem nechala. Což se pak propuštěnie Hanuška z desk dotyće — toho páni odkládají na zajifie sv. Jeronima a chtic o to pilnost mieti, aby to slyšali a bude-lit to pá- nóm příslušeti súditi, chtic slyšeti a každého při spravedl- nosti ostaviti. À pakli by to pánóm nepiileZalo, chtie jich lu podali, kdež to ptileZeti bude. Act. fer. V. die Felicis et Aucti. sius Sswaykar, civis de Ponte resignavit et virtule presen- cium rcsignat suajn post mortem illos CCCC flor. ren. per Conradum Sswaykar de Wrclowisst cidem obligatos et in domo penetrabili libro civili prescriptos Elizabet, conthorali sue, ad habendum. Act. die s. Jeronimi. 48. 1495. — Rukop. ©. 94 I. f. 127. Mar! s, re- licta Cundratonis de Vrchovist. — 1497. Taw též I. f. 142. Marta, relicta Conradi, fassa est, quia tenetur de- bitorie L s. gr. prag. Marte a tuba aurea — et has obligat in domo sua penetrabili, quam inhabitat. 44. 1498, 24. zâtf. Rukop. ¢. 2107 f. 51. Quem- admodum Hanuss Swaygar annis superioribus CCLII flor. 49. 1493, 30. září. Ru? op. č. 2107 f. 45. Hanus- III. Na Velkém náměstí. 241 Ren. Ulrico Ssellar, civi Norimbergensi debitorie obli- gatos in domo penetrabili et altera domo in parochia s. Nicolai in acie penes domum Marthe institricis ex una et Margarethe dicte Pertoltowa parte ex altera sita libro civili proscripserat et deputaverat, quod quidem debitum Conradus Sswaygar super se suscipiens eidem Ulrico Sselar pro Hanussio Sswaygar persolvere debuit. Post mortem vero ipsius Conradi Sswaygar Martha, relicta eius, fecit concordiam amicabilem pro predicto debito cum Victo- rino Czukrman et Thoma Ssenc, procuratoribus Ulrici Sscellar, ita videlicet, quod in superius nominata summa CCLII flor. Ren. condescendit eis domum prenominatam acialem in plebe s. Nicolai sitam, virtuteque presencium polenter condescendendo resignal ad habendum oc. Act. fer. II. post Mauricii. 45. 1506, 30. dubna. Rukop. c. 2107 f.281'. Do- mini magister civium totumque consilium emerunt pro communitate domum in circulo penctrabilem — a Marta, matre olim Marte Kundratky, et ob Anna, sorore cius- dem Martc, commissariis bonorum dicte Marthy Kundratky, pro CCCC s. gr. prag. — Et de illis orphanus olim Cundratonis CL s. ct ad castrum Pragense pro ecclesia s. Viii L s. gr. tollere debent. — Act. in vig. Philipi et Jacobi. 46. 1007, 22.listopadu. Rukop. c. 94 II. f. 96. Wen- ceslaus, natus olim Kundratonis, fassus est se percepisse CL s. prag., quas olim Marta Kundratka, mater eiusdem Wenceslai, legavit, a Marta, avia sua. Act. die Cecilie. 47 1507. — Rukop. ë 2107 f. 297. Anna, dcera někdy Marty Kundrálové, oznámila před pány v radě, že dicl svuoj, kteryż ji koli po nadepsané Martě, matce její, přileží, dobrovolně vzdala jest — Martě, babě své, ale však takovým zpuosobem, že ona Marta bába 14% Annu, vnučku svú, u sebe chovati má, ztravú a oděvem ji slušně opatřujíc. 48. 1508. — Pukop. ć. 2108 f. 14. Jakoż jest Marta, matka někdy Marty Kundrátové, duom ten veliky, pruocho- dity na rynku ležící, pánóm a obci pravým trhem pro- dala, v tom prodaji zuostavivší sobě byt v pokoji hořejším, v kterémž nyní jest. až do smrti, i že jest ji obtížné na- horu choditi, žádala jest a prosila pánuov snažně, aby ona ten pokoj najímala sobě k ruce, a v tom pokoji dolejším, kdež hospodář toho domu měl obyčej sedati a býti, aby tu v tom pokoji byla a z něho, což jiní dávají a platí, totéž ona platiti povinna byla. Pan purgmistr a páni sly- šíce jeji snažnú žádost a prosbu, k tomu sú své povolení dáti ráčili. 49. 1595. — Rukop. č. 1047 f. H, 17'. Mezi Martinem Strakou, krajčím, a Václavem, krajčím z domu pruochoditého z strany druhé. Jan Poledne, klo- boučník, na tu při, kterou má do cechu svého, vyznal: Stal sem na záhoně na rynku s Martinem Strakou i přišel tu Václav krajčí Sviňavec a já se optal Straky, toli jest ten Sviňavec a Straka řekl, co se naň ptáš a já řekl, jest moj kraj a neznal sem ho a on se Václav Sviňavec ohledl naň i řekl, co na mne vokazuješ, ujebte sobě vsekyl matr i šel předse a já mu řekl proč nám tak laješ a on řekl jezte voba tfebali h ....a, Sel sém pryč. Než on Straka tu jest o něm žádné ke mně řeči nemluvil. Jan Slavík učiniv přísahu podle práva i svědčil: Když sme byli v cechu u Bernartha, tehdy jest Martin Straka předstoupil před pány starší i žaloval jest na Sviňavce, že mu zrádci nadal. Tehdy jest Sviňavec proti tomu pověděl, já se k tomu znám a ještě pravím, jestli toho na mne neprokážeš, že tě nemám nežli za zrádci, že pravíš na 81 

Strana 242
942 111. Na Velkém náměstí. mne, že bych chodil v noci ve zbroji. A Straka řekl já nepravím, by chodil ve zbroji než pravím to, že si chodil v noci ven a věděls o hesle. A on řekl: A já se k tomu znám, že sem chodil, ale neměl sem u sebe nežli tesáček maličkej, krátkej. A Straka řekl: Když se znáš, netřeba na tě svědkův. A páni starší uslyšavše to, kázali jim ven vystúpiti i poradivše se na to, kázali jim zase vstoupiti i pověděli jim, že ta věc na ně nenáleží, co se nářku cti dotýče i odeslali je ku panu purgmistru a ku pánům. Martin Plantva učiniv — i vyznal: Stál sem s Marti- nem Strakou před domem próchoditým i přišel k nám Poledne, potom vyšel z domu pruochoditého Sviňavec i otázal se Poledne, toli jest ten Sviňavec a on Sviňavec ohled se, řekl, třebas h..... a jedli a ujedte sobě mat. a Poledne řekl nám-li to laješ a on šel předse. Matouš krajčí od rakůov učiniv — vyznal: Přišel ke mně Václav krajčí. Sviňavec ten pondělí u večír, jakož pak na zejtří to hnutí bylo a já již ležel i zatloukl na dům a zavolal a já vstal i vyhledl sem voknem a on řekl poď doluov a já šel a otevřel sem mu duom, a on tak ke mně pověděl: Poslal ke mně Kaše posla, že by došla pana purgmistra zpráva, že by se bouřili na Malé straně a že by zde někde se ve zbroj strojili a já k němu řekl i takli by bylo, milej pane Václave, a on řekl: on sem ke mně Kaše poslal posla a heslo mi pověděl: ve jméno boží amen, i řekli sme k sobě poďme tam k Kašovi. Když sme k němu přišli, Kaše řekl, což ste chtěli, však sem já to po vás neposlal, jeď sví matr abyšte ke mně přijíti měli i vyjebaný lotr posel s čím ho pošleš, neumí nic zpraviti, však sem já ho neposlal, abyšte ke mně při- jíti měli, než byloliby co, abyšte bylí bedliví a k němu řekl milej pane Václave, co by to pak bylo, sou zde sousedé a přátelé, aby měli co šikovati s čestného, však by to bylo proti milému Bohu i proti zákonu Božímu a Kaše řekl: leč na nás pán Bůh pro hříchy a pro pajchu co dopustí došla zpráva pana purgmistra tak i jděte spát a spěte bedlivě. A byl Kaše tak jediné v košili bez pasu | bez nohavic, tak se kożichem vodil chtě spát jíti a my sme tak šli k Kašovi jak vobyčejně chodíme. A potom sme s tím spát šli. Matouš Bílek, krajčí, učiniv přísahu podle práva i vyznal: Kdež jest Straka žaloval na Svińavce, Że by mu zrádce dával na rynku i žaloval to v cechn před pány dali jich před pana purgmistra a pány a tak pověděli, že na ně o čest soud nenáleží. A tak mluvil Sviňavec k Stra- kovi před pány staršími, jestli že toho na mne nepokážeš bych ve zbroji chodil nocně a že sem neměl než tesák, nemám tě nežli za zrádce. Bartoš, krajčí, učiniv uts i svědčil: Byl sem při tom, když jest Straka žaloval na Sviňavce před pány staršími v cechu, že by mu Sviňavec na rynku zrádce dával a Sviňavec zase proti tomu pověděl, že se k tomu zná, jestli naň nepokáže toho, že by v noci chodil v zbroji, nemám ho nežli za zrádce: než k tomu se znám, že sem v noci chodil ale neměl sem u sebe nežli tesáček, ale to zbroj není a páni starší slyšíce to i podali jich před pány do rady pravíce že jim to súditi nenáleží. 50. 1526. — Rukop. ć. 1027 f. K8. (Mezi Kateřinou Cukratkou z jedné a Václavem, synem Vavřince z Tajna, z strany druhé.) Majdalena, manželka Valenty šenkýře svědčila: Byl u nás na pivě pan Václav s Rech- kem, s Mazánkem lazebníkem Aa s Holým. Pak přišel Pavel Cukrát i kázal sobě dáti konvici piva. I podal jemu píti Rechek a on jim poděkoval jako dobrým lidem. A potom Cukrát sedl proti mně i rozprávěl mi, že byl na III. Na Velkém náměstí. víně »u Markův« a že měli dobrú vůli. Pak mluvil jest pan Václav, že by Cukrátka byla Ihśfka — 4, a to fekl několikráte. Řekl k tomu Cukrat: Pane Václave, ke mně-li to mluvíš? A on řekl: K tobě, že jest tvá žena lhářka. Rekl mu Cukrát: Nemluvíš jako dobrý člověk, ale mluvíš jako lotr. Rekl pan Václav: Posýlal jsem k ní dobré lidi a jest tomu dosti neučinila. I vzchopil se Cukrát a chtěli se bíti. A oni jim nedali. — Já Jindřich Kapoun z Svoj- kova známo činiem tímto listem všem vuobec a zvláště tu, kdež přináleží, že jest mne žádal siovutný pán Václav paně Vavřincuo syn v Tajně, abych mu svědomí dal proti slovulné Kateřině, manželce Pavla Cukrmana v Praze z prichoditeh» domu. I toto mi jest včdomo a v pamčtii mi dobře jest, že sem na Ż4dost svrchupsaneho pana Vaclava z Tajna s panem Janem, panf Vavfincovy bratrem, chodil k jiż jmenované Kateřině Cukrmanové z pruochoditćho domu s ce- dulf řezanú, kteréžto cedule jedné sme nechali též Kateřině Cukrmanové a druhé jest sobě nechal svrchujmenovaný pan Václav z Tajna. A když sme jí Kateřině tu ceduli řezaní dávali, vona jest ji házela a pravíc, že ji nepotřebuje a że jie chce strhati. A já sem k nf mluvil, aby ji sobě přečetla anebo přečísti dala, A když toho učiniti nechičla, i četl jsem ji sám a když jest jí uslyšela, takto jest k nám mluvila: že jest tak nemluvila, jak jest v té ceduli psáno. A když sme se jí ptali; aby nám oznámila, co jest mlu- vila, abychom témuž panu Václavovi oznámili, aby se věděl čím zpraviti. 1 dala jest nám tu odpověd, že ani nám ani žádnému toho praviti nechce, než když bude obeslána, v tom místě, kdež náleží taková včc, že poví, co jest mluvila. — Já Jan z Drhonic známo činím tiemto listem, jakož jsem obeslán od Václava z Tajna, syna Va- vřincova, abych jemu svědomí dal proti Kateřině z pruo- choditého domu, která konfekty prodává, i toto jest mi v paměti, že sem byl žádán od Václava z Tajna s uroze- nym vladyki panem Jindfichem Kapounem, abych došel k též Kateřině s cedulí řezanú, kterúžto ceduli jsme jie jednu dali a on Václav sobě drulié nechal. A když jsine jie tu ceduli dali; ona jest jie od sebe strkala a tu jest jie pan Jindřich Kapoun sám četl. A když jest jic vysly- šela i odepřela jest těmito slovy, že jest nemluvila tak, jakž jest v té ceduli psáno. A když jsme se jie ptali, aby nám oznámila, co jest mluvila; abychom témuž Vá- clavovi zprávu dali, aby se věděl z ní zpraviti; k tomu jest ona pověděla, že ani vám, ani žádnému toho praviti nechci. Než když budu obeslaná, v tom místě, kdež ná- leží taková včc, že poviem, co sem mluvila. A což tuto svědčím, to beru k své víře a k své duši, že jest v pravdě tak. Tomu na svědomí pečeť svú vlastní sem přitiskl. Dán v pátek po sv. Bartoloměji leta sc XXV. Anna, šenkéřka Valentové šenkéřky, vyznala: Když přišel Pavel Cukrman i dala sem mu konvici piva, tehdy pan Václav z Tajna bned počal naň domlúvati, že jest tvá žena zvyjedená Ihatka, že jest se k tomu neznala, k čemu se jest měla znáti. — Martin Mazánek lazebník na tu přísahu, kterúž má do cechu svého, svědčil: Byl sem v Stodole na pivě a Pavel Cukrat tam přišel a Vaněk z Tajna mluvil. něčí ženy jsú vyjebaný Ilhářky a Cukrat se k tomu ozval, který. A Vaněk pověděl, tvá žena jest zvyjedená Ihářka. A Cukrat popadl konev, chtěl naň a Václav s tesákem. A já jim v hromadu nedal. — Petr Rechek: Toto mi jest svědomo, když sme seděli v Sto- dole na pivě a v tom jest Pavel Cukrat přišel a já s Ho- lajm sem rozprávěl o závodích. A v tom jest Cukrat vstal a řekl: lžeš jako zvyjedený lotr. A Vaněk řekl, nejsem žádný lotr, než nemám lvé ženy než za zvyjedenú lhážku, pokudž na mne toho neuvede a nesmí se k své řeči 

Strana 243
III. Na Velkém náměstí. znâti. A Pavel pověděl, že v hrdlo lžeš, však se s ní znáte jako zvyjedený lotr a mluvilat v voči. A v tom Pavel chopil konvici i napřáhl na Václava a Vaněk též vstal a řekl jemu: psoto, nech tak. A vtom je Mazánek rozvazoval a my potom s Holajm šli pryč. 51. 1525, 8. prosince. Rukop. č. 2142 f. H. 16. (Kšaft Pavla Cukrmana.) My purgmistr a rada města Prahy známo činíme, že jest před námi položen kšaft někdy opatrného Pavla C. z Evičku, obyvatele našeho, po jeho smrti jeho sekretem zapečetčný, kterýžto — v sobě držal: Ve jméno boží amen. Já Pavel Cukrman z Evičku, obyvatel města Prahy, vyznávám tiemto listem etc. že ačkoli z dopuštěnie božieho nemocen sem —. Najprvé oznamuji, že statku iného všeho — činím mocnú a najvyšší poručnici Kate- finu, manželku mú milí —, jiežto za poručníky k radě a ku pomoci přidávám opatrné pana Jana porybného z Dhíhé ifiedy a pana Jakuba hodináře, z Platnéřské ulice. — Jenž jest dán l. etc. XXV v pátek den početí P. M. 62. 1626. — Rwukop. č. 1129 f. 236. (Kateřina, někdy Pavla Cukrmana, s Václavem z Tajna.) V té při mezi Kateřinou z jedné — a Václavem z Tajna z strany druhé, kdež jest jeho obeslala z nářku cti takového, že jest jí hanlivými a slovy hanebnými dotýkal bez jejího všeho provinění, pravě, že je lhářka etc. ježto ona ta- ková jest žena nebyla, než v své poctivosti vždy se tak zachovávala a coZ jest mluvila, Ze to müZe pokázati —. (Nález odlozen.) 58. 1627, 1. července. Rukop. č. 2110 f. 212. Jan Svátek z Pernštoríu koupil sobě a Kateřině m. své duom próchoditý ležící na rynku sám o sobě od pánóv úřed- | níkuov úřadu šestipanského na místě vší obce za CCCC XXV k. gr. pr. Act. fer. II. ante Procopi. [Do r. 1532 (sabbato ante Joh. B.) splácí Jan Svát k, r. 1538 Kateřina cukrářka, r. 1634 platí tatáž poslední splátku pod jménem Kateřiny, někdy Jana Svátka manželky.] 54. 1534, 19. června. Rukop. č. 2111 jf. 63. Jan Kozel z Pokštajna koupil Janovi Cukrmanovi z Ruprštoríu, Évagru svému, moci sobé k zménéní pozuostaviv duom próchoditj na rynku od Katefiny, né&kdy Jana Svátka z Pernätorfu manželky, za DL k. č. — Však páni na ten zpuosob toho trhu jemu panu Janovi Kozlovi příti ráčí, aby Jan Cukrman hned do toho domu dosedl a dobře hospodařil. Act. fer. VI. ante Vitum. 55. 15635, 28. března. Rukop. č. 2142 f. R. 11. (Kšaft Jana Kozla z Pokštejna.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtící slyšán bude, že stojíce před námi v radě slovutní Jiřík Komcedko a Václav Motejl, spoluradnf naší, podali jsú nám kšaftu někdy Jana Kozla z Pokštejna, též spoluradního našeho, na papíře sepsaného a k tomu jeho pečetí zapečetěného, celého, nehýbaného ani jak po- rušeného, oznámivše při tom, že jest ta vuole jeho po- slední a konečná byla. cožkoliv týž kšaft v sobě drží a zavírá. KteryZto když po jeho smrii podle práva města Pražského byl otevřín a čten, toto jest. v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez umen&ení a pro- měny takto: Ve jméno svaté a nerozdilné Trojice amen. Já Jan Kozel z Pokštejna, měštěnín Starého M. Pr., vyznávám tímto listem obccně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsa od P. B. všemohúcího nemocí na- vštiven a z té očekávaje na sebe konce života mého a nechtěje tomu, aby po mé smrti o statek muoj, kteréhož mi jeho svatá milost půjčiti a na čas popříti ráčil, jací soudové a nesnáze i ruoznice mezi Lidmilú, manželkú III. Na Velkém náměstí. 943 má, a dětmi mými i tudíž jejími, a přátely mými příbuz- nymi méli povstati a vzniknüti, toto mé poslední poru- čenství a konečný úmysl vuole mé, jsa paměti dobré a rozumu zdravého, děkuje P. B., užívaje, o témž statku mém o všem mocí tohoto listu mého kšaftního fiedím a zpuosobuji obyčejem takovýmto: Najprvé pak a přede všemi věcmi výš psané Lidmile, manželce mé milé, odka- zuji a mocně po své smrti poroučím a dávám duom svuoj, v němž bydlím, kterýž někdy sloul u labutí na rynku vedle tváří ležící i ten druhý duom na rohu podle téhož domu proti kuoru sv. Mikuláše a k tomu svršky všecky, buďto na klenotích jakýchžkoli, na penězích, na šatstvu jakémžkoli, na vinicích, kteréž mám a na jiných všech a všelijakých věcech k hospodářství náležejících, nic ovšem nevymiehuje, a ji nad tím nade vším činím mocnú a najvyšší poručnici, aby ona toho všeho, což se výše píše, tak jakž jf tuto odkazuji, užívala a tím vším jako svým vlastním a dědickým vládla a to bez překážky všech a všelijakých lidí i tudíž dětí mých a jejich všeli- jakého otporu. Item Severinovi, synu svému, tomu odkazuji duom pruochodilý, proti domu mému na rynku ležící, ačkoli nedoplacený, však do let jeho rozumných aby podle ro- kuov placen byl penězi těmi, kteréž z duochodu téhož domu pruochoditého přicházejí. A kdež sem na týž duom učinil zápis kniehami mčstckými Janovi Cukrmanovi, švagru svému, zuostaviv sobě však moc v témž zápisu, již z té moci tak sobě pozuostavené týž zápis tímto kšeftem a túto vólí svú poslední zdvihám a všeho práva zbavuji a jemu Janovi Cukrmanovi padesáte kop grošuov českých odkazuji, tak aby již k témuž domu pruochoditému žádného práva podle téhož kniehami městckými zapsání neměl ani se nai potahoval. A Lidmila, manželka má, aby jemu těch padesáte kop gr. č. z statku mého mnú jí odkáza- ného vydala, na ten však zpuosob, aby jf také v tom těžkostí nečinil a také aby při nie v domě byl a jí v po- třebách jejích jako bratr věrný opatrovati pomáhal, až by k místu přišel a voZenil. Kdež jemu věřím, že se tak k manželce mé a sestře své povolně ve všem zachová. Item Zikmundovi, synu svému druhému, též odkazuji dvě vinice nad Vršovici v osmmezcietma strychuov podle Volkovny ležící, it. Václavovi, synu třetímu, tomu odka- zuji vinicf Sekerovskú, kteráž leží pod Strahovem a Zik- mund, bratr jeho, aby mu z dílu svého ku polepšení vydal, když by k letuom přišel, padesáte kop gr. č. A jakož sem byl učinil zápis na 6 stryších vinice u Vršovic místo Kantorky, kdež byla nebožka Marta Ječmenková, matka má, odkázala témuž Severinovi, synu mému a vnuku svému, i protož sem jemu Severinovi větší díl odkázal na témž domu pruochoditém, aby Zikmundovi, bratru svému, v tom potom žádné překážky nečinil, ale ten zápis na touž vinici propustil beze vší odpornosti. Item Martě a Anně, dcerám svým, jedné každé odkazuji, když by k le- tuom přišly, aby Lidmila, manželka má a matka jich, na penězích hotových vydala po stu kop gr. č. a k tomu každé vejpravy za padesáte kop gr. č. a každé z nich pás stříbrný pozlacený. A jestliže by P. B. kterého dictěte mého dříve let spravedlivě došlých smrtí uchovati neráčil, tehdy aby díl mrtvého na jiné živé zuóstalé připadl plným právem, a tak až do posledního. Pakli by P. B. všech uchovati neráčil od smrti do let rozomných, tehdy dílové jich aby při Lidmile, manželce mé a matce jich zuostali a na ni připadli též plným právem. Při tom týmž dětem mým všem příkazuji a ta jest vuole má konečná a po- slední, aby předkem P. B. se bojíce ctnostně a mravně živí byli a matky své ve všem poslušní a poddáni jaúce 81° 

Strana 244
244 III. Na Velkém náměstí. jí se spravovali a žádné protimyslnosti ani příkoře jim nečinili obyčejem ižádným. Item dále oznamuji: Jakož sem prodal Ambrožovi Dajmkovi duom někdy Marty, matky mé, u kozluov na Ovocném trhu ležící za tři sta kop gr. a za pět k. gr. č., ly všecky peníze poroučím k vyzdvi- žení Lidmile, manželce mé, aby těmi penězy dluhy mé spravedlivé, o kterýchž ona dobře ví, splatila. Item jakož jest mi nebožtík pan Jan Vlčihrdlo ze Všehrd odkázal a dal pět set k. gr. č. listem na pargameně s visutými pe- četmi, tak jakž týž list to vše v sobě šíře ukazuje, kterýž jest ve dcky zemské vložený a kterýž sem přijal tak, jakž o tom též dcky ukazují, o těch pěti stech k. gr. č. takto řídím, ty aby zuostaly v moci Lidmily, manželky mé, však na takový zpuosob, aby ona každý rok z té summy již dotčené vydávala a obracela chudým na skutky milosrdné, kdež by se jí vidělo a zdálo, padesáte kop gr. č. a sobě za práci aby brala pět kop gr. č. až do vy- dání těch pěti set k. gr. č. A toho jí věřím, jako své milé manželce, že se při tom tak a ne jinak zachová. A tak také aby se tudy vuoli mé dosti stalo a skůtkové milosrdní i za duši téhož nebožtíka pana Jana Vicihrdli, dobrodince mého, aby se dáli. i ltem což se dotýče statku nebožky Doroty Ríhové z příkopu, měštky Nov. M. Pr., což sem poručníkem podle Havla Podkoteckého, též měštěnína Nov. M. Pr., což sem koli z téhož statku k sobě přijal a komu jest co dáno, o tom o všem Lidmila, manželka má, dobrú vědo- most má a rukou mou jest sepsáno. A cožkoli z téhož statku ještě za mmí pozuostává, to všecko poroučím Lid- mile, manželce mé, a jí toho dokonale věřím, že ona tomu všemu dosti učiní i, což ještě více, téhož statku společně s druhým poručníkem přijme, na muoj díl, to tak na skutky milosrdné obrátí, pokudž nebožky Do- roty Rfhovć vuole byla a jak sem já ji o tom o všem mocně poručil. Item jakož po též nebožce Dorotě Ríhové pozuostalo pole s zahrádkú a též vinice za Strahovem, o to pole a vinici porovnání mezi sebú jsme učinili s týmž Havlem Podkoteckým, druhým poručníkem, takže on na svuoj dil to pole i s zahrádkú přijal a mně též na muoj diel tous vinici pustil, kteriż sem Ka$parovi šenkéři prodal a v knihy pana pergmistra vložil a zapsal. Item k záduší sv. Mikuláše, k faře své, odkazují na opravu téhož domu božího deset kop gr. č. It. Václavovi Rozvodovi, švagru svému, měštěnínu Nov. M. Pr., koflík po- zlacený s přikrývadlem, který váží okolo dvú hřiven. Item též oznamuji a tomu chci: Jestli že by kterého dítěte mého svrchudotčeného P. B. od smrti do let rozomných a spravedlivě došlých neuchoval, tehdy aby páni poruč- níci níže jmenovaní, jeden každý z nich, z toho dílu dí- těte umrlého sobě za práci vzali po osmi k. gr. č. a tak z každého dítěte, jestli že by let nedojdúce umřelo, aby sobě brali z jeho dílu po osmi k. gr. č. Naposledy ozna- muji, že k radě a ku pomoci Lidmile, manželce mé, i tudíž dítek mých pro ochranu a opatrování dožádal sem se za poručníky urozených vladyk pana Simona z Tiš- nova, pana Martina z Vlkanova od zlatého kříže, a slo- vutného pana Jana Jeníčka, měštanuov Star. M. Pr., přátel mých milých, jimžto nad jiné všecky lidi smrledlné věřím, v čem by se koli Lidmila, manželka má, k nim utekla a jich za pomoc a radu i s dítkami svými a mými žádala, že jí v ničemž i tudíž dětí neopustí, ale ji radni a po- mocni jsice pred każdym, jako lidć dobii a přátelé mojí milí ochránce a obhájce budú, jí ovšem příkoře žádnému činiti ani dítkám mým nedadúce. Na potvrzení toho všeho, což se svrchu píše, pečetí svú vlastní dal sem tento kšaft a tuto poslední vuoli svú zapečetiti v pondělí po sv. Be- III. Na Velkém náměstí. nediktu op. jinak po neděli Květné |. — třidcátého pátého. K jichžto před námi vuole poslední nadepsaného Jana Kozla o statku jeho vyznání a vysvědčení a toho všeho na potvrzení a svědomí, pečeť menší města našeho nade- psaného dali sme a rozkázali privesiti k tomuto listu kšeftnímu. Jenž jest dán léta —- třidcátého sedmého v středu před Stolováním sv. Petra. 56. 1541,1.června. Rukop. č. 2142 /. T. 18. (Kšaft Katheřiny Cukratky.) Ve jméno Boží amen. Já Katheřina Cukratka, vdova po někdy urozeném panu Janovi Svátkovi z Pernstoríu, manželu mém milém, zuostalá, měštka Sta- rého města Pražského, vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že znamenajíc nestálost věku každému člověku a mající to vždy na pa- měti, že každý člověk nic jistějšího nemá než smrt i obávající se toho, aby pán Buoh všemohúcí mne takovú nenadálí smrlí neb nemocí nezachvátil, tak že bych snad pro nedostatek zdraví mého o svém statku, kteréhož mi pán Buoh do času popříti ráčil, pořízení mého volného učiniti a po své vuoli zřediti nemohla, a protož jsúcí při dobré paměti a rozomu zdravého užívající, nechtiecí tomu ráda, aby snad někto jiný po mé smrti táhna se na to, tomtrto mému pořízení a kšaltu chtěl by nějakú překážku učiniti, aby ta překážka v nivec obrácena byla a v žádné moci nic neměla, i toto poručenství činím a konečný úmysl vuole mé oznamuji obyčejem takovýmto a při tom žádám zachována býti a mimo to vajše, což bych koli za zdravého života neb na smrtedlné posteli komu co dala n odkázala, ješto by to dobrým svědomím před pány v radě dostatečně pokázáno bylo, aby to takový moc mělo, jakoby to v tomto kšaftu všecko zejména napsáno bylo: Najprvé oznamuji, že činím mocné poručníky všeho statku mého po mně zuostalého, kterýžkoli mám buďto na svrchefch, na klenotich, na hotových penězích, na dluzích,- na šatech ložních i chodících i na všelikém hos- podářství movitém i nemovitém, nic nevymieňvjící, n to tyto poručníky zejména činím lakto: nejprve panu Zig- munda Freyskuta od Zlaté trouby, druhého Thomasa šmaj- déře k mostu jdúc a třetího pana Jana Medaře naproti rathouzu, jimžto nad jiné smrtedlné lidi věřím, že oni tu prátci k žádosti mé k sobě přijmú a podle vuole mé a pořízení mého tohoto jako dobří lidé a moji milf póni poručníci a přátelé tak zpravovali budú, pamatujíce pře- dem na milého pána Boha, tudiž i ns své milé duše, kdež sem koli komu co odkázala buď na záduší, do klášte- ruov, kosteluov a špitáluov níže jmenovaných neb osobám kterýmkoli tuto zejména položeným, co a pokud kde a komu zejména má vydáno býti. Item najprvé oznamuji, že mám dluh pozuostalý za duom průchoditý na rynku proti domu někdy pana Jana Kozla, kterýžto zapsán jest v knihách na rathize Starého města Pražského a těmi kniehami zpraviti se budou moci páni poručníci moji, co jest za ten duom ve roky položené zapsáno a vydáno a co ještě pozuostáno, item z té pak summy pozuostalé, kteráž pozvostává za duom pruochodity na rynku, takto o tom řídím a poroučím, aby páni poručníci sobě vzali předkem po desíti kopách míš. za prátci, kterúž při tom míti budú a povedú. Item Jiříkovi písaři, kterýž mi tento kšafli psal, poroučím a dávám hned po mé smrti, aby mu páni poručníci moji vydali, šest kop míš. předkem a k tomu stuol dlouhý černý v světnici ınen&f, v kteréž sedám, s truhlicemi, ten aby jemu též hned po mé smrti dán byl. Jtem toto pak zvláště k kla$terórn, kostelóm a špitáluom zejména poroučím a odkazuji z těch peněz, kteréž mi zuostávají za duom pruochoditý na rynku. Item 

Strana 245
III. Na Velkém náměstí. do kláštera k svatému Jakubu před Tajnem, aby páni po- ručníci vydávali na každý rok po desíti kopách míš. až do summy padesáte kop míš. a to díl na světlo, aby ho- řalo před Božím tělem, a díl těm kněžím na živnost a knéz kardyan v tom klášteře aby to tak opatroval, aby služba Boží každý týden za duše manželuov mých Pavla a Jana Svátka, tudíž i za mú duši a za jiné mrtvé slou- žena byla v kaple, kteráž jest na kyrchově v kostnici; item k svatému Mikuláši do mé fary odkazuji a poroučím dvatceti kop míš. a ty peníze aby po dvakrát byly vypl- něny:po desíti kopách míš. k ruce kostelnfkuov a to na nic jiného než toliko na samo světlo, před Božím tělem aby hořalo; item k svatému Klimentu před mostem od- kazuji deset kop na opravu Božího domu; item do špi- tálu na Malý Stranu odkazuji deset kop; item do špitálu k svaté Alžbětě pod Vyšehradem deset kop toliko chudým na ztravu i na světlo k-službě Boží. Item Syiňovcové, kmotře své, odkazuji a dávám nádobí a mísky cínové, na kterýchž jídám, i jiné hospodářství, kterého sama ku po- třebě jídlu a pití užívám, dřevěného i cínového, též také truhlice okolo postele, po kterýchž na postel vcházím, k tomu truhlici žlutú, kteráž stojí podlé truhly veliké, tu jí také dávám i s tím se vším, což v té truhlici jest, a což ji nad to vajše dám, aby jí na to žádný nesahal. Item co se veliké truhly dotýče, v které jsú šaty, o tom takto řídím a prosím, aby páni poručníci ty šaty, kteréž v té truhle jsú. prodali a zpenézili a prodadác na milo- srdné skutky chudým dobrým lidem obrátili; kteréžby hodné znali, a tu truhlu, v které by ty šaty byly, aby jí Sviňovcové dali. Item Petrovi, který bydlel v koleji, kte- rýž dělá konfekty, ty almary odkazuji, které jsú v svět- nici malé s mřížemi, v které jsem cukr a konfekty cho- vala, ly aby Petrovi dány byly, k tomu kámen na kte- rém se barvy trou, a kotel jeden, který chtíti bude, to aby jemu vydáno bylo. Toto pak naposledy oznamuji, že pana Johannesa apatékáře blíž svatého Klimenta prosím a pánóm poručníkóm poroučím, aby pana Johannesa prosili, co se dotýče cukru dělaného kteréhožkoli, buď na zázvoru, neb na čemžkoli podlé apatékářského řemesla, též také cukru nedělaného v homolech, o to páni poručníci aby se poradili s týmž panem Janem apatékářem, budeli to všecko chtíti k sobě přijíti a kúpiti jedno druhému na pomoc libru po XX gr. míš., to buď při jeho vuwoli, než jinému aby tak lucino nedávali, než s jeho radou a po- mocí aby to prodali a všecko na milosrdné skutky a chudé dobré lidi, kde by toho slušnú potřebu znali, aby to obrátili. Naposledy pak toto oznamuji, že což sem tuto koli a kde a zač položila komu dáti a vydati, však teprv po mé smrti a prve nic, to všecko na pořád na míšenský groš počítajíc, a aby se na tom žádný dále nemýlil, a což pak kolivěk po mé smrti přes toto odkázání a poru- čení zuostane, za to pánuov poručníkuov svých milých prosím, aby páni poručníci to všecko chudým dobrým lidem na milosrdné skutky obrátíc vydali, že jim toho všeho dokonale beze vší pochybnosti věřím jako svým milým pánóm poručníkóm a časem i lázni že chudým zto- piti káží a cbudí znajíce to budú za nás za všecky milého pána Boha prositi, aby nás vidění svého svatého obličeje neráčil odlučovati, ale po smrti naší k své svaté milosti přijít. Naposledy pana purgmistra a pánuov jich milostí prosím, jestližeby kterého poručníka pán Buwuoh od smrti zachovati neráčil, aby na místo jeho jiný byl zpuosoben a volen a ten též tu prátci aby zpravoval a vedl, za to jich milostí prosím jako pánuov spravedlivých, item k&aft můj a poslední mé pořízení aby ve všem moc měl a tomu všemu aby se po mé smrti, jakž tuto řídím, dosti stalo. III. Na Velkém náměstí. 245 Item také odkazuji panu Jakubu kožešníku v Caletné ulici, příteli a kmotru mému milému, XX kop míš., item tolikéž odkazuji panu Jakubovi od Kos mezi masnými krámy XX kop míš., item Jakubovi, pana Jakuba kožešníka synu, odkazuji stuol žlutý, který v malé světničce stojí. Stalo se v středu po slavnosti vslúpení Božího léta Božího M?DXLI? u prítomnosti pana Jana Zvuonka z pónuov radních a pana Václava Sovy z Liboslavě z úřadu šesti- panského. Stvrzen l. t. ve čtvrtek před sv. Maří Magd. 57. 1040, 97. září. Rukop. č. 2142 f. X. 14. (Kšaft Václava Hada z Kochánku.) Václav Had z Kochánku by- tem v domu průchoditém na rynku v městě našem učinil kšafth oc v neděli před svatým Václavem, dědicem Ceským, létha Božího M?DÝXLV9 při přítomnosti slovutných Mar- lina od Cervené ruoZe z desíti soudcí a Zigmunda Frey- skuta od Zlaté trouby oc. Najprvé Ze jsú mu dlužní tyto osoby: najprvé Jan konšel měšečník na Novém městě Pražském za zbroj půl šestý kopy míš.; item Jan Pisák z Podskalí pět tolaruo a X gr. miš. půjčených; item Jakub kotlář na Novém městě Pražském za kuoň za sedm kop. míš. prodaný, nětco na to od něho přijal a o ostatek se k němu Jakubovi připouští, dále že má u téhož Jakuba kočí, za který dal on Václav v Trnavě sedm kop míš., a puol oblouku na něm, sedla dvě formanská a třetí jez- decké a nástroj k kočímu, dvoje šle, udidla dvě a vohlav, item Václav Prčický řezník na Novém městě čtyry kopy míš. půjčené a za kuoň též čtyry kopy míš. a vejdělku na koni dvě kopě míš. a na to že jest od něho on Václav Had okolo tří kop i s masem přijal; item nebožtík Petr z Jelče dvě kopě a X gr. vše míš., pro ty že jest při- pověď udělal na statek téhož Petra při úřadu rychtářském, item Sfastny bytem v nějaké krčmě mezi Benátky a Boleslavi v straně, někdy služebník a Stolmajstr pana Petra Rašína, kteréhož pan Jan Tharauz dobře zná, patnádcte zlatých uherských půjčených v tom tažení za' Kociana: item za tažení a najvyššího hajtmanslví polního držení od pana Albrechta Slika jeho milosti z Cech do Dolních Sle- zákuo zuostáno mi služby padesáte kop gr. čes.; kteréžto dluhy již jinenované všecky a podlé toho všecky svrchky a statček svuoj oznániil, že odkazuje a mocně posvé smrti po- roučí a dává Anně manželce své, Janovi Lucii a Eleně synu a dcerám svým narovnaj mezi ně všecky podíl. A Dorotě, která ho v nemoci hlédala a opatrovala, odkázal sukni ferštatku. — Vysvědčen lt. v pâtek den sv. Brikef. — Což se pak Jana konScla dolÿte, ponévadà se na odpor postavil, jestli oni Jan, Lucia a Elena jeho chtějí z té summy viniti, a on Jan měšečník bude motci ukázati, že by jemu Václavovi na ten dluh málo nebo mnoho dal, což ukáže, má toho při právě užití. 58. 1545. — Rukof. ć. 100 jf. 54. Scverin Kozc! z Pokštajna seznal se, že jest dlužen Janovi Opi- covi z Trebska LUI k. gr. &, která2to summu jemu — zapisuje na domu svém řečeném pruochodity. 59. 1546. — Rukoj. c. 2117 f. 83. Lidmila Ko- zlová z Ruprštorfu postoupila dûm prûchoditÿ Severinovi Kozlovi z Pokštejna synu svému. 60. 1548. — Rukop. ë. I00 f. 184!. Jakoż jest se odpor stal kšaftu neboîtfka Severina Kozla od Václava Nosa na místě Marty, manželky jeho, a Anny, sestry její, o to jsou smluveni takto, že Václav Nos na místě manželky své a Anny, sestry její jako sirotka naj- mladšího, Zygmundovi, švagru svému a bratru jejich, domu pruochoditého i jiného statku postupuje a za tu všecku spravedlnost, kternúž se on Nos na místě manželky své a Anny, sestry její, míti pravil v tom statku pozuostalým on 

Strana 246
246 III. Na Velkém ndmésti. Zygmund Kozel dvou díluov vinice, jenž slove Sekerovská postupuje (jednoho dílu, kterajž má nápadem po nebož- Ukovi Véclavovi Kozlovi a druhého dilu po Severinovi, bratří svých) jemu Václavovi Nosovi. 61. 1548, 8. listopadu. Rukop. ć. 100 f. 209. Zik- mund Kozel z Pokštajna seznal se, ze jest dlužen 80 k. m. p. Benjamínovi z Vlkanova a zapisuje se na domu svém na rynku leZícím reéeném pruochodity. Act. fer. V. post Leonardum. . 092. 1549, 1. srpna. Rukop. ë. 2112 f. 153. Jan Srajmar a AlZbéta koupil dnom prüchodit na rynku od Zikmunda Kozla z Pok&tajna za 550 k. gr. 6. Act. (er. V. post Abdonem. 68. 1549, 81. října. Rukop. č. 2[29 j. 198. Jakož jest Zygmund Freyskulh z Freyskulu na místě osady a zá- duší svatého Mikuláše v Starém Městě Pražském obeslal Zygmunda Kozla z Pokštejna vinil jeho z toho, že ne- božtík Severyn Kozel, bratr jeho, učiniv kšafth a svuój vSicek statek jemu Zygmundovi odkézav k tomu záduší, aby padesátce kop míšenských na knihy české nové z té- hož statku sobě odkázaného vydal, táhna se přilom na lýž kša(t a podle toho žádaje na místě té osady za opa- tření. Nato od Zygmunda Kozla mluveno, kdež jmenuje, že by kšaľtem nebožtíka Severyna padesáte kop k sva- tému Mikuláši na knihy bylo odkázáno, a ty že by dáti byl povinen praví, že ten kšaft k svému slvrzení nepřišel a mczi pYśtely o tyż statek stala se jest smlouva a Zyg- mund Freyskuth o tom věda nic jest neříkal, praví se tím povinen nebýti, neb ani pořádně vysvědčen není, žádaje aby k tomu nucen nebyl, aby on jměl takových padesáte kop mišenských dávati, poroučeje se s tím k uvážení spra- vedlivému. Tu pan purgmistr a páni slyšíce žalobu, odpor, v kšaft Severyna Kozla pod pečetí jeho i v to, což mlu- veno a ukázáno bylo, nahledše a toho pilně pováživše, taklo o tom mezi stranami vypovídají. Ponévadz Severyn Kozel svnój statek vlastní všecken mohovitý i nemohovitý mají toho dobrú a svobodní vuóli Zygmundovi, bratru svému, jest odkázal na ten zpuosob, aby on Zygmund z toho statku jeho napřed ke cti a k chvále Pána Boha k sva- tému Mikuláši, tu kdež rodičové jeho leží i on Severyn padesáte kop mišenských dal, a to na ty knihy zpievaci cesky, na klery nakl4daji. A každého kšaft činícího nej- vice vuole poslední šetřína býti jm&. Protoż on Zygmund té vuóle poslední Severyna, bratra svého, povinen jest za dosti učiniti a těch padesáte kop míšenských na týž knihy k svatému Mikuláši z statku nebožtíka bratra svého vy- plniti a to ve dvú nedělích pořád zběhlých podle práva. Actum in consilio f. 3. pridie Bonifacii. Magistro civium Domino Joanne Mikcss a Hrobczicz 1549. 64. 1551. .— Rukop. č. 2129 f. 257. Jakoż jest Jindřich kramář z Slaného obeslav Hanuše Mandlíře, Alžbětu, manželku jeho, vznešení na pana purgkmistra pány učinil, že on Hanuš předešlého času dobrovolně, svobodně a beze vší každého člověka překážky prodal jest duom svůj pruochoditý, při kterémžto trhu manželka jeho byla, litkup pila a Boží peníz, jakž za pořádek jest, přijali a potom s manželkou takový trh před panem purgkmistrem na ten čas panem primasem oznámili, kte- výžto trh také v radě skrze Jana Mikše z Hrobčice ozná- men byl, pak nyničko v takovém trhu pořádně vykona- ném ona Alžběta, manželka jeho Hanuše, chtěla by mu překážku činiti, aby jemu jíti nemohl. A protož poněvadž | ten trh dobrovolně a podle práva pořádně se stal, a ona III. Na Velkém náměstí. Alžběta k tomu svolila a, když činěn byl, jemu neodpírala prosf, že k tomu z práva oni manželé přidržání budou, aby, což jsou jemu prodali, v tom překážky nečinili. Proti tomu od Hanuše Mandlíře manželky mluveno: Aby ona přitom, což mezi nimi jednáno bylo, býti ne- měla, proti tomu ona nemluví; než k čemuž jest na onen čas povolila, to jest z mušení a manžela svého z přinucení jako vězeň jeho jsúcí po pohlavku učinila, což potom také i před panem primasem toho času panem purgkmistrem, že což činí, z přinucení manžela svého činí, oznámila, a hned nedavše času takovému trhu proti vuoli její dobrovolně učiněnému projíti; před právem se ohlásila a jemu na odpor podle společného vzdání, kteréž mezi sebou smlú- vami svadebními učinili, nastoupila, neb on Hanuš, manžel její, nemohl jest toho domu bez vuole její svobodné jemu Jindřichovi aneb komu jinému prodávati, prosíc v tom proti němu za opatření. Na to od Jindiicha z Slanćbo mluveno: Aby tato překážka a odpor od pani Alžběty trhu jeho pořádnému učiněný co na škodu býti měl, tomu on místa dáti ne- muože, neb by to byly těžké věci, aby ženy manželuom svým, což by oni prodali neb učinili, proti tomu jim na odpor vstupovali měli a kdyby lo svůj prüchod mělo, manžel nětco s jistým uvážením učině a grunth nějaký prodada, potom svůj oumysl proměně mohl by skrze man- żelku svi, s ni maje srozumění, to zjinačiti, ježto skrze takový nepořad i právo v nebezpečenství býti by muselo. A poněvadž pak ona Alžběta do třetího dne podle po- řádku stolice télo tomu trhu jest neodepřela, nébrž ještě před těmi, kteříž jsou přitom trhu byli, k němu dobro- volné povolila a na malvazy litkup dala, jeto tlakové každé dobrovolné smlouvy a svolení při každém právě své místo mívají a podle nich i ortelové se vynášejí. A protož on té jest naděje, že což jsou jemu prodali, pořádně v tom jemu jako dobří lidé státi budou, prose přitom za opatření spravedlivé. K tomu od Hanuše Mandlíře mluveno: Předešle když manželka jeho proti tomu trhu na odpor nastoupila, on Jindřich v tom se proti odporu jejímu slyšeti dal, poně- vadž jemu po dobré vuoli ten trh jíti nemůže, že on také jeho bezděčně užíti nežádá, než od něho že pouští. Nadto že on Jindřich dle oznámení, kteréž se jemu stalo, tak se ne- zachoval a z Slaného se nevyhostiv zde v času jistém sobě práva městského, aby mu ten trh jíti mohl nezjednal a až posavad tím jest prodléval, a on vida, že tím mimo čas uložený protahuje a že ten duom pilné a spěšné opravy potřebuje v stavení a opravu jeho jest se dal. A tak by i manželky jeho překážky v tom nebylo, nemůže on toho trhu pro takové své v čas uložený nevyhostění užíti, žá- daje přitom za spravedlivé opatření. Zase od Jindřicha z Slaného mluveno: Aby on měl od toho trhu, kterýž jest s ním Hanušem Mandlířem a manželkou jeho učinil, jak poustéti, tomu on odpfrá, a aby naň to ukázáno bylo, tomu nevěří; než on což jest prožaloval, to chce také i ukázati, dav čísti svědomí mluvil, že svou žalobu dostatečně ukazuje, že on Hanuš s volí manželky své ten duom jemu prodával a prve jeho k tomu skrze lidi nabádal i za ním do Slaného posílal, aby jeho k tomu přivésti mohl, aby ten duom od něho koupil, pak teď nyní pod jakousi formou rád by jemu z toho trhu nic učinil, ale on nevěří, aby jemu co proti jeho zřete- dlnému průvodu postačiti mohlo. A protož s tím poroučí se k spravedlivému uvážení. Nato od Hanuše Mandlíře mluveno: Toto svědomí od Jindřicha ukázané žádné platnosti jemu nenese, neb 

Strana 247
111. Na Velkém náměstí. on měl jest sobě ten trh do svaté Trojice již minulé na místě a konci postaviti a registry páně purgkmistrovými, jakž za pořádek práva jest, pojistiti a vejhost z Slaného sobč zjednati, i nevykonal sobč toho a vejhostu v času dotčeném nezjednal, lak že týž trh a námluva ničímž se mezi nimi nestvrdila, a tak z příčiny té on jeho užíti ne- může. Nad to že tlaková svědomí proti manželce jeho po- stačiti nemohou, neb ač jest ona v tom místě, kdež jest v moci muže svého byla, k tomu trhu povolila, ale potom tu, kdež náleží jako před právem k tomu se jest ohlásila a na odpor nastoupila, že on Ilanu¥ proti smlúvám sva- debním, kteréž mezi sebou mají, z mrtvého k živému obdržení nemohl jest bez dobrovolného jejího před prá- vem přiznání toho domu prodávati, jakž pak na to i roz- sudkové při stolicí télo mnozí jsou, z kterýchž dali čísti jeden mezi Jindřichem Nekožným z Irobčice a Apolonou z Jenštejna a druhý mezi Annou Podkovovou a Zygmundem Vaníčkovic, poručivše inJuviti po prcètenf, že též se jest to přihodilo, že nebožtík Jindřich vylrživ duom od Vác- slava Zimy z Novosedl toho trhu jest pro Apolonu, man- želku jeho, že ona tomu odpor učinila jakožto společnice, užíti nemohl. Zygmund pak Vaníčkovic maje společní zá- pis s Podkovovou, že jest bez vuole jeji statck jim spo- lečně náležitý odprodal, musil zase do společnosti jej položiti. A však aby se holá slova a bez pruovodu nemlu- vila, dali čísti svědomí mluvíce potom, že z týchž svědků to se nachází, že k vykonání trhu toho podle námluvy nepřišlo, neb on Jindřich když s ním Hanušem Mandlířem ku panu purgkmistru o poznamenání trhu toho chodil, tu jest mu oznámeno bylo, že to v registra páně purgkmi- strova: poznamenání vjíti nemůže, leč on se z Slaného vyhostí. A tu hned jest bylo do jistého času, kdyby sobě ten vejhost zjednal, jemu oznámeno, čehož jest on až po- savad. A by tehdáž hned v tom se ohlásil a slyšeti dal, že statku svého v Slaném za kus chleba dávati nechce a o bezdčční duom nestojí. A poněvadž pak sobě toho do jistého času podle vejminek nevykonal a zápisem nestvrdil, vejhostu nezjednal, a manželka jeho Hanuše před právem se v tom ohlásila, že tomu trhu místa dáti pro ublížení své spravedlivosti nemůže, oni prosí, že jim dalšího zane- prázdnční činčno nebude. Zase od Jindřicha z Slaného proti tomu mluveno: Mnoho se od strany tuto mluví a vic se neukazuje, ale on jestí to dostatečně prokázal, že ona paní Alžběta při- tom trhu byla, k němu povolení dala, litkup pila, ježto kdyby její v tom dokonalá vuole nebyla, nikoliť by toho neučinila, než hned telidaž byla by toho zbránila a o té spravedlivosti nějakou zmínku učinila, než nechala toho tak, z čehož se rozuměti může, že což nyničko před sebe béře, že toho z žádné jiné příčiny než z návodu muže svého nečiní, poněvadž jet prve, jakž ukázáno jest, k tomu svou vuoli dala. Ze pak jest sobě vejhostu do určitého času nezjednal, to mu na škodu býti nemůže, neb jest on tu tehdáž hned sé v tom ohradil, že k lomu času s tím na hotově býtí moci nebude. Svědomí pak ta od nich ukázaná, že by se v tom slyšeti dal, nebude-li moci jemu ten trh z dobré vuole jíti, že jeho užíti nežádá, k tomu to praví, aby to měl mluviti, v lom se nepamatuje. A by pak mluvil, to mluvení jemu ke škodě není, neb jeden muže nětco mluviti a jiné na svém srdci míti. Ale když ku právu přijde, tu náleží, což pravého jest, mluviti. Z strany pak stavení, kteréž činil v tom dom& a o klerémi se mluví, že by pro ně také on Jindřich trhu toho užíti neměl on proti tomu to praví, že ta příčina k zrušení trhu po- řádného jemu postačiti nemůže a protož by mčl co více mluviti a zbytečními řečmi právo zaneprazdňovati na tom III. Na Velkém náměslí. 247 není, než poroučí se s svým pruovodem k spravedlivému uvážení. Naposledy od Hanuše Mandlíře a manželky jeho pro- mluveno: Vždy strana na (om se zastavuje, jako by paní Alžběta dobrovolně k tomu trhu povolila, ježto již ne- jednou jest odpověď slyšel, že z přinucení to učinila ja- kožlo vězeň muže svého. A protož více o tom mluviti nechce, než kdež se mluví proti jich svědomí, že jest mohl co chtél mluviti a jiné na mysli mfti, i ac jest kaz- dého dobrého člověka povaha všudy na každém místě což náleží mlaviti, a nejinač mysliti a jinač mluviti, ona praví k tomu, že to jeho Jindřicha promluvení jí k lepšímu jest a sem se k jejímu odporu lépe trefuje, neb ona jsucí od svého muže přinucena musela (o mluviti, coz on chtél a ne což na mysli inčla. A kdež náleželo jako před právem, hned se k tomu přiznala, že což učinila, z mušení učinila a na odpor se postavila a svůj úmysl oznámila a té jest naděje, poněvadž jiným toho příno bývalo, že ona též toho užije. A poněvadž puk toho on Jindřich sobě do svaté Trojice, jakž mu oznámeno bylo na konci a místě, k čemuž se jest sám přiznal, že jest to tak nepostavil a az posavad vejhostu nezjednal a k tomu že bezdčk toho trhu užívati nežádá, před panem prokuralorem a jinými se přiznal; a ona Alžbětha zápis podle smluv svadebních na témž domu má, té jest do pana purgmistra pénuov nepochybné naděje, že pritom zuostavena bude. A s tím se strany připouští k spravedlivému práva uvážení. Tu pan purgkmistr a páni slyšíce žalobu a odpor i jich přelíčení, v svědomí od stran ukázané i v nálezy, na něž se strana táhla, nahlédše a toho všeho, což mluveno aukazováno, pilně a bedlivě pováživše taklo o tom nalé- zají a svým ortelem mezi stranami vypovídají: Ačkoli to se jest našlo, že Jindřich kramář z Slaného vytrživ sobě duom prüchoditÿ za jistou summu od Hanuše Mandlite, takový trh s ním u pana purgkmistra společně jsou ozná- mili, ale toho trhu registry páně purgkmistrovými, aby poznamenán byl se nedožádali, než do pondělího po svaté Trojici létha tohoto minulého padesátého sobě jsou odlo- žili, s tím od Mandlíře Hanuše doložením, jestliže by své věci týž Jindřich do času jmenovaného nevykonal, že by jemu on Ilanuš déle v tom trhu státi povinen nebude. Pritom jest témuž Jindřichovi od panů a purgkmistra na místě jiných pánův radních oznámeno, aby v tom času uloženém on Jindřich sobě vejhost a zachování své z Sla- ného zjednaje, právo městské při stolici jeho milosti krá- lovské zpuosobil, čehož jest týž Jindřich sobě až posavad na místě a konci nepostavil. Nad to v tom se jest, jakž svědomím od Hanuše Mandlíře to ukázáno, slyšeti dal, že nepůjde-li jemu ten trh po dobré vuoli, že jeho bez- děčně užíti nežádá. I z těch príčin on Hanuš Mandlít jemu Jindřichovi z Slaného tím trhem povinen není. Actun in consilio f. 8. post Conductum Paschae Magistro civium domino Joanne Jeniczek. Anno salutis nostrae 1551. 65. 1552, 4. dubna. Rukop. č. 2129 f. 288!. V té při mezi Simonem Jakubovým z Litomyšle, Dorolou, sc- strou jeho, na místě někdy Pavla, bratra jich zamordova- ného odtudž z Litomyšle, a Annou, manželkou téhož Pavla, jakožto puovody z jedné a Zikmundem Kozlem z Pokätejna obeslanÿm z strany druhé, tu kdež dotčení Simon, Dorola, sestra jeho, a Anna vinili jeho Zikmunda z toho, že Pavla, bratra jich, hanebně a nešlechetně jest v domě Jakuba svíčníka zamordoval --. Proti tomu od Zikmunda jest mluveno, odpírá tomu, aby jaký mord hu- nebný nad někdy Pavlem z Litomyšle provésti mél -— k tomu Jakub svíčník to vysvědčuje, že když hráli, Pavel jemu ve hře peníze bral a kuchařka tolikéž toho doličuje, 

Strana 248
248 111. Na Velkém naměstí. že sváda stala se jest mezi nimi o peníze a že Pavel jemu Kozlovi peníze bral — a tak, poněvadž se jest mezi nimi to za jistými a hodnými příčinami zběhlo a on ne- božtík za příčinou svády a že jemu Zikmundovi peníze bral, jest zamordován, takový mord nikoli podle práva hanebným a nešlechetným jmenován býti nemůže. — Tu pan purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž to — do- statečně jest prokázáno, že on Zikmund — jeho nebož- tíka Pavla dobyv braně své přes ruku ranil a hned potom touž braní přes stuol, za kterýmž spolu seděli, jeho po- bodl, kterýžto Pavel tu po té ráně bodené té chvíle jest skonal a umřel, a aby to on Zikmund za jakou — sluš- nou příčinou — učiniti musel, toho jest ničímž neodvedl, i z těch příčin dává se jim Simonovi atd. proti němu Zikmundovi v tom za právo, takže on Zikmund tím mor- dem — jim jest povinovat. Act. die s. Ambrosii. 66. 1663, 7. listopadu. Rukop. ¢. 101 f. 41. Jan mandlíř s Alžbětou m. svou přiznali se, že jsú dlužní Ondžejovi Flanderkovi 500 k. gr. č. a zapisují na domu svém řečeném pruochoditý na rynku. Act. fer. III. post Leonardum. 67. 1554,29. března. Rukop. č. 2117 f. 306. Ondřej Flanderka a Kateřina koupili duom průchoditý na rynku sám o sobě od Hanuše mandlíře a Alžběty manželky jeho za 800 k. gr. ć. — Act. fer. V. post Conductum pasche. 68. 1559. — Кийор. č. 919 f. 197. Anna šenkýřka z pruochoditého domu, dcera Barbory obeslavši ku právu Annu, manželku Jana Vopálky a dceru Lidmily Boháčkové, vinila jej z toho, že jest ji Annu šenkýřku nenáležitě na poctivosti ona Anna Boháčková dotejkala a haněla mluvíc tato slova ji: — přikrej vrch, že se tebou povětří kazí — žádá za opatření. Anna Vopálková byla odsouzena. 69. 1562, 9. června. Rukop. č. 991 f. 9. Vedle toho kdež jsou Vondřej Flanderka a Mikuláš Cernohorský ku právu připravili Beneše tesaře a obvinili ho z toho, že v bílou sobotu ty dny kající pod řádem a právem nenáležitě s pomocníky svými před domy štoky pychem sckal, jeZlo mnozí jiní před domy svými štoky mají, avšak žádnému tomu se škoda nestala, nežli jim. Proti tomu od Beneše jest mluveno, kdež na něho žalují, — tomu od- pírá a praví, že toho dokud živi neukáží, aby on sám je- diná osoba to mohl učiniti a takový štoky zsekati, ježto kdyby je měli dáti zsekati, museli by od každého drvo- štěpuom po X gr. alb. dáti. Ale tomu neodporuje, když úvozní kusové byli, že do ních sekal a je z vohně vyla- Бома! —. Та рам! — vypovídají: Poněvadž — Flanderka a Cernohorský to jsou pokázali, že on Beneš s pomoc- níky svými štoky jich zsekal, z té příčiny — tou žalobou jest jim povinovat —. Act. fer. 1. postridic Medardi. 70. 1566, 14. května. Rukop. ć. 2120 f. 15. (Kšaft Floriana Abele malife.) My purgmistr a rada Starého Města Pražského známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, kterak Florian Abel, malíř z Rejna, Kolína učinil kšaft a své po- slední vuole poručenství v pondělí před svatý Žofii létha Páně 1666 u přítomnosti slovutných Mathouše Ornyse z Lindtperku malíře a Zachariáše Landtmana, měšťanuóv našich přísežných, jenž k žádosti jeho z našeho povolení a rozkázání s písařem naším k němu byli jsú vysláni a takového jeho poručenství před námi učinili oznámení. Tak že on jsa paměti dobré a rozumu zdravého užívaje k¥aft a vuoli svou poslední jazykem německým u přítom- nosti jich sepsati dal a pritom oznámil, že jest ta ko- nečná vuole o statku jeho, kterýž když po smrti jeho podle práva města tohoto před námi čten a od písaře 11. Na Velkém náměstí. našeho přísežného v řeč českú přeložen byl, drží a zavírá slovo od slova takto: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Florian Abel malíř na ten čas bytem u Ondřeje Flanderky v Sta- rém Městě Pražském známo činím všem vuobec touto mou poslední vuoli, kdež jest mne Pán Buoh všemohúcí těžkou nemocí navšliviti ráčil, lak že na každý den i ho- dinu kdyby mne k své svaté milosti povolali ráčil oče- kávám. Protož s dobrým mým rozmyslem a rozumu zdra- vého užívaje o statečku mém, kteréhož mi pán Buoh z svýho svatýho požehnání uděliti ráčil, kšafl a poslední vuoli cinfm takovito. Předkcm odkazuji a dávám po smrti mé všecko, cožkoli mám buď mnoho neb málo na stří- brném nádobí i se všemi svrchky a nábytky Sibyle Abelin z Rejna Kolína, vlastní sestře mé. Však z toho ona Sibyla Barboře, kuchařče mé, na hotových penězích patnácte to- laruóv a cínového nádobí, cožkoli ho v kuchyni jest, pravou polovici kromě toho, což v svétnici jest, k tomu také spodní peřinu a dvě prostěradla vydati povinna bude. A to sem jí k jejím ložním šatuóm šenkoval, neb své 1д0%е u mne má. Item též Sibylle, sestře mé, díl můj Jč- dičný a všecko, což by mně po rodičích mých náleželo a na můj díl přijíti mělo, dávám a odevzdávám. A žádám vzáciné poctivosti pana purgmislra a rady, že jí Sibylle takového odevzdání jistotu pod pečetí svou pro lepší toho duověrnost ku pánuóm a radě města Kolína vydati ráčí. Na stříbrném nádobí jest toto: dva veliký pozlacený kofliky, jeden do druhého vcházející, jedna flaška stříbrná s stříbrným řetízkem, jeden tuzen stříbrných lžic, pět prstýnků zlatých, dva s turkusy, dva s rubíny a jeden s kryzoldem, jeden sekret, jeden s tfmi krouzkami prsten a tři malý zlatý prstýnky, jeden kus zlatého řetězu vo dvadcíti článcích, váží dvadcíti korun, ten jsem zastavil Jiříkovi Melantrychoví ve dvadcíti tolařích, kterýž ona bude moci vyplatiti. Item šest lothuóv zlśmaneho sti(bra, malé pozlacené hodinky s budičem. Item dvanäcte lothuóv atlasu, přitom žádám vzáctné poctivosti pana purgkmistra a rady slavného města Starého Pražského, že této mé po- slední vuoli místo dáti a nad ní milostivou ruku držeti ráčí. Avšak pozuostavuji sobě moci; jestli by mne Pán Buoli všemohúcí k zdraví předešlému navrátiti ráčil, abych mohl tento kšaft můj zrušiti a jiný podle libosti své uči- niti.. Pakli bych jiného neučinil, tebdy tento celou moc míti má. Stalo se při přítomnosti Mathouše Ornyse z Lindtperku malíře a Zachariáše Landtmana, obú měštťa- nuóv přísežných, v Starém Městě Pražském v pondělí před svatú Žofii létha 1565. 71. 1568, 5. dubna. Rukop. č. 991 f. 480. Jakož jest Vondřej Flanderka obeslal před právo Israhele Žida a jeho obvinil, že léta — 67. on lsrahel prijed k domu jeho Ondřeje karkuli aksamitovou na hlavu Zofije, man- želky jeho, jest vstavil a jí za půl třetí kopy m. prodal. Ona pak Žofije nemající peněz aby tu karkuli zaplatila, vzala jest pás stříbrný, kterýž za čtyřidcet hop stojí a toho pasu u něho Israhele v základu jest nechala bez vědomí a dovolení jeho Vondřeje, prosc aby takový pás na manželce vymluvený zase navrátil, zvláště že ta Karkule jest ukradena manželce pana Kašpara z Granova sekretáře, z kteréžto příčiny na právě jest složena. A ví se o tom, že tento žid mnohým manželkám to činívá a na nich roz- ličné šaty bez vědomí manželův jich vymhívá. Proti tomu od Israhele za odpověd dáno, že by on žádné Karkule Żofiji — neprodal a ona lakć pásu v základu u něho ne- nechala. — Flanderka promluvil, Ze — Israhel — po žalobě, srozuměv tomu, že se to nan ukáže, že by kar- kuli nesvobodnou prodal, šel wezi prodáváčky dřevé- 

Strana 249
IIÍ. Na Velkém náměslí. ného nádobí, kleréž tu před jeho pruochoditým domem prodávají a před nimi se znal k tomu pásu, že jej má, než že by naň desiti kop půjčil, — zvláště že — ty dva svědky — tak sobě formoval, aby to svědčili, že jest Zofije tu karkuli koupila od ženy jeho. — Tu páni vy- povídají: Poněvadž — se z svědkův našlo, že Žofka, jakž se k tomu před několika lidmi přiznávala, pás stříbrný v 10 k. m. jest zastavila, z těch příčin dává se Israhelovi — proti Flanderkovi za právo. Act. postridie dominice Judica. 72. 1668. — | Rukob. č. 1049 f. 96'. Svě- domí mezi Duobrou Židovkou vdovou s jedné a Žofií, Ondřeje Flanderky manželkou, z strany druhé. Actum feria VI. post Letare ante Ambrosii 1568. Anna Hvězdová, švadlí, svědčila: Přišla ke nině Duobra Židovka k krámu zalovala, že jest pan HFlanderka chtěl jí křivdu udělatí, o nějaký základy, že by jí nechtěl žádný lichvy dáti a Ondřej šel tudy z rathouzu dolů, já ho zavolala, milej pane Ondřeji, umluvte se nějak, nechte soudu; on odpo- věděl, dávám jí 15!/; k., proč jest jich příjíti nechtěla, ona řekia milej pane Ondřeji, však mi ještě summy ne- dáváte, pro pána Boha nedělejte mi křivdy, já sem sirá vdova s chudejmi sirotky, však by mise velká křivda stala, nic víc. Hošek Žid u p. pánu Bohu živému svědčil: Když sem slyšel, že Ondřej soudí se s Dubrou Židovkou, šel sem ku panu Ondřejovi a mluvil sem s ním, aby se nějak urovnali a nesoudili; tehdy mi on pověděl, chce mí za- pírati nějaký základy, já pověděl nebojte se nebude vám nic zapírati, tak sem šel pro Dubrú, ona přišla: s Abra- hamem Zrakem a s její synem, pověděl sem, že jest mezi vámi Ondřej ukázal ceduli, takový základy má žena u ní má, pověděl, ptal sem se Dubry, pověděla jest tak, ptal sem se ji, co jest ona na tobě na to dlužna, počítali půl devatenáctý kopy neb bez X alb. 19 k., pravil, že není tak mnoho, že jest bez X alb. 16k. jistiny a na tu jistinu Ondřejova žena že by měla dátí 6" k. Dubra odpírala, že nedala nic na to, kázal sem jim jíti pryč, krom p. Ondřej se mnou zůstal, o to sem s ním rokoval, aby se nesoudil, abych mohl nějakou smlouvu s ním učiniti, po- věděl sem mu, že jest lichva i jistina některá od tří let, některý základy puoltřetího leta dvě litě že by přišlo víc než 30 k. jistiny i lichvy, pověděl sem, jsou sirotci moji přátelé, přestante na mne, chci udělati, abyšte jí za Jichvu a Jistinu dali 20 k. on nechtěl, než dám jí 16 k. bez 10 alb., k temu se poznal na ty zaklady, Żel sem pak ven chtěl sem smluviti s židovkou, stála před světnicí, pověděl sem jí, co sem s ní mluvil, aby 20 k. vzala, on nechce víc dáti než 16 k. bez X alb.; šel sem zase k němu do světnice, řekl sem musí na mne přestati, chceli dáti 20 k., přišla jeho žena, on jí to předložil, že takovou chce smlouvu učiniti, ona pověděla, však sem já jí na to dala nějaký víčko stříbrný a štuku kmentu na tu summu, když sem to slyšel, rozuměl sem, že z toho nebude nic, šel sem pryč, mluvil sem s ním několikrát, nemohl sem žadný smluvy udělati. 73. 1672, 24. cervna. Nukop. ć. 2120 f. 136. (Kżaft Reginy, hokynć od Flandcrky.) My purgkmistr a rada — że Regina, hokyně v domě Ondřeje Flanderky, — vuoli svou poslední oznámila jest —. Stalo se den Jana ev. 74. 1589, 18. fijna. Rukop. ć. 2205 f. 162. (Ksaft Ondfreje Flanderky z domu prichoditóho na rynku Slaro- městském.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. Já Ondřej Flanderka z domu průchoditého v rynku ležícího, měštěnín St. M. P., vyznávám — že — a poněvadž pak — III. Na Velkém náměstí. 249 již člověk léty sešlý sem i na tento čas nemocí od pána Boha navštívený, — protož — o statečku mém vlastním a svobodném — takto řídím, kšaltuji a po mé smrli míti chci: Předně co se domu mého, jenž slove u Flanderků pruochoditý, v rynku tohoto St. M. P. v svém okršiku ležícího dotejče, v tom jest vuole má celá — taková, aby ten: předkem v své celosti a nerozdělení při přátelích mejch krevních (vystavujíc je za dědice téhož domu mého) zůstával a zůstal a nikdy žádnému prodáván nebyl aniž kterómu z tejchž přátel dědičně náležeti má, ale tito čtyři krevní přátelé imoji Kašpar Kořenský krejčí, Jan Příhoda pekař, oba měštané tohoto Sw. M. P., Augustin Větrovský, ještě neženatý, tovaryš řemesla krajčovského, syn někdy Kryštola Větrovského z městečka Křemže, a Simon Vorel, bratr jeho, také krejčí a městěnín St. M. P., však ne společně, ale posloupně jeden po druhým, jakž by který z nich umřel, téhož domu mého Flanderského držitelé, vladaři, hospodářové a opatrovníci budou a býti mají, však jakž oznámeno, každý toliko sám, tak dokudž ten živý jest, jiní tři nebo kolik by jich živých bylo, tako- vému držiteli, vladaři, bospodáři a opatrovníku žádné pře- kážky v tom činiti nemají a moci nebudou. Ten pak ta- kový každý držitel, vladař: a opatrovník, když by tak správa a opatrování téhož domu na něho přišla, pokudž živ bude, sám jediný v témž domě vládnouti, jej spravo- vati, pokoje, krámy a sklepy nebo co by v témž [domu] k nájmu náleželo (jakž za mého živobytu bylo) lidem z peněz pronajímati, činže ode všech nájemníkuov, tak dobře od dotčených nařízených po něm držiteluov, vla- dařuov, hospodářuov a opatrovníkuov častopsaného domu, dokudž by táž správa jebo na ně nepřišla a oni v témž domu byty své měli, též od jiných přátel mejch krevních, kteříž buď nyní jsou nebo v časích budoucích býti mohou a budou, tak i od jiných lidí krom přátelství, vybírati a k sobě přijímati, anobrž také z téhož nájmu duom ten všelijak dle náležitosti vopatrovati a jeho nijakž neopouštěti, nadto nespouštěti, též berně a jiné poplatky, což z téhož domu buďto k obci nebo k záduší náleží, vyplňovati a vykoná- vati má a povinen bude; ostatek, což by přes takový náklad a poplatky přebíhalo, to tomu každému hospodáři a vladaři domu, dokudž živ jest na vychování sebe a dětí svých za práci jeho náležeti bude, z čehož žádnému po- Gtein ani odpovídáním žádným povinen býti nemá. Však při tom ten takový každý hospodář a vladař dotčeného domu tím zavázán býti má, aby při takovém pronajímání předně přátel svých krevních a příbuzných jak nynějších podle vedení živnosti jednoho každého tak budoucích se všemi jejich dědici v tom šetřil, pokojuov jim přál, z nich mimo vuoli jejich nevytiskoval, tak aby v témž domě obydlé svá majíce a z nich, což náleží, dávajíce, živnosti své tím volněji provozovati a vésti mohli. Druhé: Aby týž hospodář domu toho tejchž svých přátel krevních a příbuzných i s manželkami nebo man- žely, též s dědici jejími mimo spuosob nynější a za mého živobytí obyčejný a zvyklý, nemuoželi při mírnějším býti, nepřetahoval a nestěžoval, nadto nájmu nezvyšoval. A aby té tlakové správě a opatrování dotčeného domu předjme- novaný čtyry osoby dostatečněji vyrozuměti mohli « v časích budoucích na žádném omylu, nadto nedorozumění mezi sebou nebyli, takto se pořád zachovali povinní sou a mají: Přede všemi hned po mé smrti Kašpar Kořenský, slreje muoj a nejstar$i mezi nimi, takovou spróvu a opa- trování domu mého na sebe přijme a Ji na sobě bez vše- lijaké jiných tří předjmenovaných [překážky] až do smrti své držeti bude a má, a jakž by týž Kašpar prostředkem smrti z tohoto svěla sešel, dotčená správa domu mého 32 

Strana 250
250 III. Na Velkém náměstí. na druhého, totiž Janu Příhodu, ujce mého, týmž zpuoso- bem, jakž při Kašparovi Kořenském Byla, aby přišla; a tak dále po smrti téhož Jana Příhody na třetího jménem Augustina Větrovského a po něm tolikéž na čtvrtého Si- mona Vorla, bratra jeho, vše nadepsaným spuosobem a vyměřením přijíti má. Však umřel-li by který z tejchž čtyř vladařuov a hospodářuov domu tomu nařízených prve, nežli by taková správa domu toho na něho po pořádku, jakž nahoře vyměřeno přišla, tehdy druhému po něm ži- vému táž správa náležeti bude a to tak až do čtvrtého posledního nebo do smrti těch všech čtyř trvati má. Dále kdyby tak již všickni čtyři z světa sešli a dědicové po- hlaví mužského po nich čtyřech zuostali, tehdy časlopsaná správa a opatrování téhož domu vždycky na nejstaršího syna od kteréhožkoli z dotčených předjmenovaných čtyř vladařuov a hospodářuov nařízených pošlého a zrozeného bez proměny a všelijakého přetržení připadnouti má, tak že každého času syn nejstarší: kteréhokoli od nich čtyř pošlý vladafství takové držeti budce. A pakli by se trefilo, že by který ten syn, ačkoli starší mezi jinými, však leth svých přirozených a dospělých neměl, v té příčině matka spolu s poručníky jeho buďto od otce nebo vrchnosti jemu nařízených na místě jeho a k ruce jemu to tolikéž nahoře psaným spuosobem tak a nejinak řídili a spravo- vati budou. A pakli by také i k tomu z přepuštění Bo- žího přišlo, že by žádného pohlaví mužského z často psa- ných čtyř předních vladařuov a hospodářuov domu toho nezůstávalo a nezůstalo, tehdy ta správa domu nyní jme- novaným spůsobem a řízením na pohlaví ženské, totiž dcery z nadepsaných čtyř předních vladařuov aby přišla, nad to vejše vším týmž zpuosobem o vnucích a vnučkách jich čtyř hospodářuov jako i o synech a dcerách jejich rozumíno býti má. Naposledy kdyby již žádných dědicuov dolů stupnjících jak mužského tak ani ženského pohlaví od často psaných čtyř předních správeuov pošlých nebylo, tu teprva předepsaná správa domu na jiné přátely mé krevní a příbuzné mimo prvnější připadnouli má, však tak, že z těch nejbližší a nejstarší tíž správu též posloupně jední za druhými držeti bude, tak aby mnobo řečený duom nikdy nedbanlivostí kterého hospodáře k nějakému spuštění nepřišel. Pana purgkmistra pánuov svych jakozto ochrancuov obecního dobrého (poněvadž týž duom předně k vokrase rynku i potom lidem domácím i přespolním pro mnohé příčiny pohodlný jest) se vší snažností prosím, že skrze pány ouředníky úřadu šestipanského každého času nad ním stráž svou milostivou míti ráčili, tak aby nejméně v roce jednou dotčení páni ouředníci, zvláště kdyby od jiných přátel něco toho na ně vznešeno bylo, což také učiniti moci budou, viděli-li by, an by se duom ten nedobře opatroval, dohlídali a na&lili by jaky ne spuosob a nedostatek, to při každým tom hospodáři k ná- pravě přivozovali, v čemž se Jich milostem duověřuji, že to proti Jich milostem nebudc, poněvadž sem také k obci této, pokudž ini imožné bylo, rád sloužil. Potud o řízení domu mého. Dále co se svrškuov, nábytkuov, šatuov ložních a chodících, též klínotkův a nádobí cínového v témž domě po smrti mé nalezených tkne, ač těch v skrovnosti jest, však aby o ně mezi přátely mejmi, jimž samým toliko statček muoj odkazuji, léž žádných rozdíluov nebylo, tak o tom nařizují: Truhlu jednu velkú, v níž nádobí cínové na ten čas jest, Janovi Příhodovi a druhou truhlu též velk Augustinovi Větrovskému, ujcuom svým, dávám. Item témuž Augustinovi luožko nízký a druhý prosté pro čeleď, též Simonovi Vorlovi jedno luozko n(zky. Item koZich svuoj kunf mochejrem hedvábným černým pošitý, ten předně III. Na Velkém náměstí. Kašparovi Kořenskýmu odkazuji, však toliko do života aby jeho požíval, potom po smrti jeho Janovi Příhodovi, též dědicuom jeho, již dědičně aby přišel. Simonovi pak Vorlovi a Augustinovi Větrovskému bratřím jiné všecky šaty mé chodící po mé smrti společně odkazuji. ltem často dotčeným čtyřem vladařuom a hospodářuom domu mého, Kašparovi Kořenskému, Janovi Příhodovi, Augusti- novi Vétrovskému a Simonovi Vorlovi, strejci a ujcuom mejm, společně a narovný mezi ně podíl odkazuji čtyři kofiíky stříbrný největší a k tomu pás velký stříbrný, tak komu losem větší a lepší z toho díl přijde, aby jiným, jimž se menší dostane, na penězích hotových podle ša- cunku vydal, tudy aby žádných hadrunkuov o to mezi nimi nebylo. Item pátý kofiík též stříbrny na kraji pozla- cený Jakubovi a Anně, synu a dceři Jana Příhody, s ná- padem z umrlého na živého odkazuji, aby mnou také pa- mátku měli. Ostatní dva koflíčky samému Kakparovi dávám. Však tomu chci, poněvadž sem prve na to poza- pomenul, ahy jeden, kteryZ jest, jako by kalíšek byl a na kraji pozlacený, panu Matoušovi Carchesiusovi, písaři v dolejší kancelláři, pro mou památku dal. Z strany pak šatuov ložních, nádobí cínového, stoluov, stolic a jiného hospodářství mimo napřed jmenované a odkázané tomu chci, aby to všecko souc prve ode všech člyř hospodá- řuov domu mého Kašpara, Jana, Augustina a Simona v jistý inventář uvedeno, při domu a každým hospodáři tom domu mého v pořádku, jakž nahoře položeno, zuostalo, tak pokudž by kdy toho potřeba byla, aby se toho uží- vati mohlo; a nic méně po smrti jednoho každého (hospo- dáře) domu mého (jakž by kdy po pořádku na kterého přišlo), tehdy to všecko bez umenšení na toho, po němž správa domu náležetí bude, přijíti má; a čehož by se při vkročení v duom jiného hospodáře nedostávalo, to od dědicův nebo držiteluov statku předešlého hospodáře domu, za jehožto spravování by co toho k zmrhání přišlo, zase vynahraženo býti má, tak aby to všecko vždycky a jednostejně, po- něvadž o málo činiti jest, při témž domě nalezeno býti | mohlo a se nacházelo. Co se pak peněz hotových a dluhův, jak by se při tom zachovati mělo, dotýče, o tom takto nařízuji a vyměřuji: Poněvadž sem předně duom svuoj jakožto přední klínot v statku svém nemovitém jistým osobám k spravování — poručil, protož tolikéž za dobré uznávám, aby též osoby také spravování peněz a dluhuov, ač těch dosti v skrovnosti jest, v své moci méli a jich se sami toliko bez překážky práva i každého člověka do- tejkali. Podle toho tomu chci, aby hned po stvrzení to- hoto mého kšaftu od tejchž čtyř správeuov stalku mého, Kašpara, Jana, Augustina a Simona osobám níže pozna- menaným z peněz takových, ješto se buďto na hotové summě nebo na dluzích nacházejí a najdou, také na ho- tových penězích nebo nedostaloli by se hotových, na dlu- zích jistých, pokudž by oni čtyři jich sami tak brzo vy- upomínati nemohli; vydáno a odvedcno nebo vykázáno bylo: a předně z hotových peněz aby sobě častojmeno- vaní tři správcové tito, Jan Příhoda, Augustin Větrovský a Simon Vorel, ujcové moji, v přítomnosti čivrtého, Kašpara Kořenského, strejce mého, po třech stech kopách míš. vzali a pokojně mezi sebou se podělhli, tak aby se z těch tří každému tři sta kop míš. dostalo. Dále všickni čtyři Kašpar, Jan, Augustin a Simon připojujíce ten dluh, kterýž za pancm purgkmistrem a pány tohoto Starého M. P. podle jistoty od nich na túž summu mně dané a jim čty- řem správeuom ode mne s dobrou vuolí odevzdané, též jiné dluhy, ježto by se po mé smrti našly, k penězuom hotovým, aby společně těmto přáteluom mejm a svým vydali nebo na dluzích, pokudž by se hotových peněz 

Strana 251
III. Na Velkém náměstí. nedostávalo, vykázali a odvozovali, jmenovitě: Apolloně, staré tetě mé, kteráž od dávních leth při mně jest a živ- nosti: vésti i opatrovati pomáhala šedesáte kop míš. a k tomu všecko nádobí dřevěné, kteréž se koli po mé smrli v těch dvou krámích a ve sklepě najde, a živnost tu beze všelijaké jich čtyř správeuov nebo toho, kterýž by správu domu mého, jakž napřed o tom položeno jest, na sobě měl, překážky až do smrti své [aby] vtom místě, kde já, vedla a z těch krámuov i z toho sklepu též do smrti své žádné činže dávati povínna nebude. Item Ha- vlovi Prochäzkovi, tovaryši řemesla krajčovského, dotčené Apollony synu, ujci mému, puol druhého sta kop míš. a též druhému synu jejímu Ondřejovi Kroupovi, tovaryši ře- mesla ševcovského, také puol druhého sta kop míš. Item Dorotě, Mikuláše sítkáře manželce a též jmenované Apollony dceři, tetě mé, sto kop míš. a Anně, Martina Slavíka tkadlce manželce a druhé dceři častopsané Apollony, tetě mé, padesáte kop míš., však tehdáž toliko aby jí deset kop miš. vydáno bylo a ostatních čtyřidceti kop miš. za ní Apollonou, matkou její, a po smrti Apollony nebo za Kašparem Kořenským, strejccm mejm, nebo za Janem Příhodou, ujcem mejm, zanecháno býti a zůstati má, tak kdyžby jaká potřeba kdy na ní přišla, aby jí matka nebo kterýby ostatní summu její za sebou měl, po málu vydával nebo dalli by též Anně pán Buoh dítky, aby jim to dochováno bylo, a tak manžel její aby jí v to nesahal, aniž matka nebo ten, kdo to za sebou míti bude, man- želu jejímu, byť na to nastupoval nebo nastoupiti chtěl, nic vydávati povinní nebudou, leč by život svuoj vopravil a živnosti své pilnější byl a to od přátel jiných za slušné uznáno bylo, tu aby se teprva jemu nětco k živnosti pro- půjčití moblo. Item Anně, sestře též Apollony, tetě mé, kteráž na ten čas na Táboře jest, padesáte kop míš. a pakli by prve, nežli by takový odkaz na ni přišel a ona ty peníze vzala, skrze smrt z světa sešla, tehdy těch L kop míš. jí odkázaných ať dotčené Apolloně, sestře její, nebo dětem jí Apollony, pokudž by sama také byla umřela, dáno jest. Jtem Valentovi příjmím Václavovi, bratru mému vlastnímu, sto kop míš. Item Dorotě Kroupové, tetě mé, padesáte kop míš. Item Kateřině Jednovoké, též tetě mé, třídceti: kop míš. It. Ambrožovi jinak Brožovi kováři v městečku Veselí spolu s bratřími a sestrami jeho, co by jich koliv živých bylo, ujcí mému, padesáte kop míš. It. Kateřině jinak Káči, od bratra mého Petra dceři, kteráž na ten čas v Lišově jest spolu s bratřími jejími dvěma nebo kolik jich koli živých jest, společně třidceti kop míš. It. Anně děvčeti, nadepsané Apollony vnučce, kteráž na len čas u Jana Příhody v službě jest, dvadceti kop míš. It. chudým do špitála záduší sv. Pavla za Poříčskou branou padesáte kop míš. It. k záduší kostela sv. Miku- láše v St. M. P. deset kop míš. Naposledy, což by již koli buď málo nebo mnoho po vyplnění a odvedení na- hoře položených odkazuov buďto na penězích hotových nebo na dluzích ještě pozuostávalo a zuostalo, ty všecky bez vyčítání jiným třem svým společníkuom z strany spra- vování domu mého Kašparovi Kořenskému, strejci mému, jemu samému zůstati mají, v nichž jemu žádný překážky žádné činiti nebude a nemá, avšak poněvadž sem jeho náležitě jakožto strejce svého nejstaršího z statečku svého opatřil a on žádných živých dědicuov nemá, protož jeho k tomu napomínajíc tomu také chci, aby jak za živobytu svého na přátely své a mé potřebné, kteříž by se rádi živili, pamatoval, jim dle náležitosti pomoc učinil, tak po- tom na smrtedlné posteli buď skrze kšaft neb jinak dílem nějakým z téhož statečku sobě ode mne odkázaného je opatřil a zvláště těm nětco učinil, na kteréž by byl ne- 1II. Na Velkém náměstí. 251 pamětí zapomněl, tolikéž na spisatele nebo písaře tohoto mého kšaftu po mé smrti aby pamatoval. A poněvadž pak již zpuosobcm nahoře psaným všecken statček muoj od pána Boha všemohoucího požehnaný a propůjčený samým toliko přáteluom mejm krevním a příbuzným (u sebe to soudíc, že mi týž statček pán Buoh všemohoucí milosrdný, poněvadž mi žádných dědicuov živých pozuostaviti jest neráčil, pro ně přátely mé chudé a potřebné, z čeho jistě jeho milosti srdnatě děkuji, dáti —, při něm do smrti zanechati račil), odkazuji a dávám, protož také všechněch jmenovaných přátel mejch napomínám, aby toho, co jim tak z požehnání Božího skrze osobu mou jako skrze ně- jakej instrument nebo šafáře mimo naději jejich jest přišlo, vděční jsouce z toho každého času pánu Bohu svému upřímným srdcem děkovali —. Však též mé pořízení abych každého času změniti a jiný učiniti mohl, toho sobě v moci zanechávám. — Jenž se stalo v středu den památky sv. Lukáše cvangelisty páně 18. měsíce Octobris létha páně s osmidesátého de- vátého. 75. 1592. — Pamětní knížka J. Pildta Ra- kovnickeho. V pátek před Květnou nedělí od krále Pol- ského přijelo poselství —. Stálo to legátství u Vacků a v Kozlové domu. Na rynku měli jsou kuchyni vzdělanou. Před Flanderkou přes dvaceti dva kočích vozů jsou měli. 76. 1595, 1. června. Rukop. č. 2205 f. 165b. (Kšaft tvrdící prvnější hlavní i nětco v něm proměňující Ondřeje Flanderky). Já Ondřej Flanderka, měštěnín St. M. P., vyznávám tímto listem vuobec —. Jakož sem pře- dešle kšaft a pořízení o statečku svém movitém i nemo- vitém — učinil a týž statek svuoj svobodný — na větším díle mezi přátely své krevní a příbuzné — obrátil, jakž týž hlavní kšaft mou vlastní rukou podepsaný a v statku mém v místě jistém, dokudž se před pana purgkmistra pány do raddy nepodá — zuwostávající obšírněji — v sobě zní, že tím listem též kšaftovním všecko to, co v témž kšaftu mém hlavním pořádně psáno stojí —, ve všech jiných artykulích — tvrdím —, kromě jediného artykule, co se odkazu toho, kterýž se podle Kašpara Kořenského, Jana Příhody a Augustina Větrovského také na Simona Vorla vztahuje, dotejče, kterýžto Simon Vorcl, poněvadž pod týmž mejm prvnějším hlavním kšaftováním v své ce- losti zuostávajícím, teď nedávno pominulých dnuov skrze smrt z tohoto světa jest pojat a tak týž odkaz na osobu jeho Simona se vztahující smrtí jeho jest minul a zase na mne přišel. I nemohu já pro nenadálou na mne v rych- losti přišlou nemoc kšaftu tohoto hlavního pojednou pro- měniti a z nova přepsati dáli a tak aby skrze to po mé smrti — nějakého nedorozumění — mezi přátely mejmi — nepovstalo —, protož o tom takto nařizují a míti chci -+ Předně dotčený odkaz v témž kšaftu mém hlavním na samou osobu Simona Vorla svědčící zcela zouplna z téhož kšaftu mého vynimäm, — a v nic obracuji tak že žádné moci dále míti nemá, — tudy toho všeho odkazu na něho Simona Vorla svědčícího při předepsaných jiných třech osobách Kašparovi Kořenskémv, Janovi Příhodovi a Augustinovi Větrovským za dědice v témž kšaftu mém hlavním vystavených zanechávám a pozůstavuji, však při tom vuole má celá, dokonalá, poslední jest, aby oni tří nebo budoucí jejich z statku mého jim odkázaného dotče- ného Simona Vorla nebožtíka třem dětem po něm pozů- stalým zejména těmto : Dorotě, Zuzanně a Anně společně jedno sto kop míš. vydali a vydati povinní byli a to tehdáž teprva, kdyby která z nich k létuom přirozeným 82% 

Strana 252
252 I1I. Na Velkém náměstí. a dospělým k vdání přišla s tím při tom opatřením: jestliže by jedno nebo dvě z nich buďto bez dojíti leth nebo majíc léta bez pořízení a dědicuov umřelo, aby to vždy z umriého na živé pozůstalé připadlo; a pakli by všech trý lýmž zpuosobem z světa sešlo prve, nežli by leth svých dospělých došly, tehdy takový odkaz zase na do- tčené tři dědice vystavené Kašpara, Jana a Augustina při- padnouti a také pfi nich nebo dědicích jejich zůstati má. ltem aby oni tří též z statku mého po smrti mé vydali Alžbětě manželce někdy dotčeného Simona Vorla, již ovdovělé a nadepsaných dělí matce patnácte kop míš. Item v tom téZ vuole m4 jest, aby panu Matoušovi Car- chesiovi jinak Krauszovi z Krausznthalu pfsafi piíseZnymu v dollejší kancelláři St. M. P. za jeho mnohé služby mně a mejm přáteluom činěné od dotčených dědicuov mejch z statku mého po smrti mé vydáno bylo deset kop míš. Naposledy pokudž bych v dotčeném kšaftu mém prvnějším hlavním, kterýž v své podstatě a celosti kromě nyní vyňatého artykule zůstává a zuostati má, kteréhož z přátel mejch z nevědomosti, neznaje jich ani o nich věda, pominul, tehdy tomu chci, aby též moji dědicové tři k nim dle lásky křesťanské a příbuzné se zachovali a jak rozuměti budou, každému nětco z statku mého udělili —. Jenž se stalo v sobotu po památce sv. Medarda 1. dne měsíce Junii létha páně — devadesátého pátého. K žádosti přátel a nápadníkuov statku po neb. O. Fl. jak hlavní tak i tento nynější — bez odporu vyležalý — stvrzen — v středu po sv. Trojicí I. p. 97. 77. 1698. 22. října. Rukop. č. 2205 f. 212. (Jana Příhody z domu Flanderkovic, jinak Krenhauzu.) Ve jméno boží amen. Já Jan Příhoda, měštěnín Star. M. Pr., jsouc mimo nadání od P. B. všemohoucího těžkou nemocí na- vštiven — toto pořízení o statečku mém svobodném či- ním: — Stateček muoj všelijaký, kterýmž mne P. B. z svého nebeského požehnání a z štědroty své přehojné 111. Na Velkém náměstí. obdařiti ráčil, — odkazuji a mocně po mé smrti dávám Marketě, manželce mé milé, Jakubovi synu, Anně, Apo- | loně a Kateřině, dcerám a dítkám mým, — mezi ně rovným dílem. — Nad kterýmižto dítkami činím mocnou poruénici touZ Marketu, manželku mou a matku jejich, a k radě a ku pomoci jí přidávám pana Marlina Karchesia, jinak Krausa z Krausentalu, písaře radního, pana Kašpara Kořenského a pana Mikuláše Lejšnara sítkaře, ujce a švagry mé milé —. Stalo se ve čtvrtek po sv. Voršile. (Srov. rukop. č. 2281 f. 441.) 78. 1608, 5. června. Rukop. ¢. 2179 I. f. 107. Mandalena po někdy Augustinovi Větrovském pozůstalá vdova, přiznala se, že jest přijala 8 k. m. někdy manželu jejímu za lůj povinných od Pavla Mrkvicky a 40 k. m. od Martina Slavíka za ckřen a dříví po dotčeném Augusti- novi pozůstalé. 79. 1608. — Rukop. c. 324 f. 404. [Najemnici] у domě Chřenovým jinak Krenhauzu: Jakub Příhoda, Adam Peiker šteinšneider, Mikuláš Lešner sítkař, Martin Kuchař, Václav Wolknštaner knihař. Ti mají městské právo. — Andres Krečík musikář, Jan Tribupach, slouží na boudě, Jakub Subert illuminista, Matěj Pozaunar. Ten má nějakého vinaře u sebe. Ti nemají městského práva. Podruzi jsou tito: Andres Krejčí, Mandalena, dělá u lidí na den. Káča, žebře, Anna Tiffnbachová nádenice, Matěj, dělá u hrnčířův, Jiřík Holej, dělá na vinici. O těch všech oznámeno, že již několik let tam zůstávají. Steffan Illigen, advokát dvorský, jest již 4 léta v kvartýru. 80. 1618, 28. března. Rukop. č. 2114 f. 238. Z rozkazani p. purgkinistra a pánuov zveden a zmocněn jest vedle kšaftu někdy Ondřeje Flanderky Ondrej Větrovský, syn někdy Augustina Větrovskýho do domu Flanderkovského v rynku ležícího, poněvadž na něj vla- dařství a správa téhož domu vedle výš dotčeného kšaftu připadla —. IV. Na náměstí. (Strana severní.) Číslo pop. 935. (U labutí, dům Kozlovský, Wartmbergovic). * 1407, 22. listop. Rukop. č. 2099 f. 21. Jacobus Tcrcler et Tilmannus de Colin — fideiussores facti sunt pro Wilhelmo Ebner dc Nurcmburga et pro Cunczone Im Hof ibidem racione bonorum per Stephanum Stromer relictorum, quos dicti Wilhelmus et Cunczo perceperunt a testamentariis olim Pertoldi institoris, sic vidclicet, si infra annum et diem aliquis veniret, cui melius ius ad eadem bona competeret, ex tune dictus Jacobus el Til- mannus tenentur testamentarios ipsius Pcrtoldi et ipsius heredes indemnes reddere et eciam omnino libertarc. Act. fer. III. post Elisabeth. * 1412, 13. dubna. Rukop. &. 2099 f. 62. Jacobus Tercler — recognovit, prout se proscripsit et obligavit in LXX florenis ungaricalibus debiti in quadam litlera Henrico Weis ct Luczoni Weis, fratribus de lF'rancenford, ita ipse Jacobus concordatus est cum ipso Luczone pro | Philippi ab antiquo sila. parte sua, que ipsum concernit, videlicet XXXV fl., sic quod eidem Luczoni nunc persolvit V fl., residuos vero XXX fl promisit persolvere in terminis infrascriplis, vi- delicet. X fl. in missa autumnali, vulgariter herbstmess, proxime venturo, item X fl. in missa quadragesimali deinde et residuos X fl. in missa autumnali post revolu- cionem unius anni deinde secuturo. Actum f. IIlI. proxima ante Ostensionem reliquiarum. * ]414, 19. Gervence. Rukop. 6. 2102 f. 41. Hannus de Kotbus aurifabcr emit quartam dimidiam s. gr. census erga Jacobum Terkler et Magdalenam pro XXVIII super domo ad cignos. Act. in vig. Margarethe. ® 1414. — Rukop. €. 2099 f. 296. Scotencia lata est per dominos officiales infrascriptos cum duobus dominis, videlicet. Sigismundo Mande institricis ct Wen- ceslao Bradaty ad infrascripla de pleno consilio deputatis, inter Magdalenam, relictam Jacobi Terklerz, ex una et Phi- lippum sartorem parte cx altera in ct pro cloaca, que est inter muros testudinum dicte relicte et in parte domus Qui conspicientes situacionem 

Strana 253
IV. Na Velkém náměstí. eiusdem cum Toma carpentario ct Jirone, lapicida ac mu- ratore communitatis, mandaverunt Philippo, ut rupturam canne, per quam fíclor exiebat dicte cloace estra tectum domus sue, eandem cconverso in altum modo pristino extruat muro et obstructuram foraminum diclarum testu- dinum in cloacis predicte relicte, que muro obstruxerat, eadem appropriat murum eiiciendo reformetque modo pristino, sic quod domus pretacte rclicte amodo debet habere in dicta cloaca plenam libertatem cum dicto Phi- lippo. Isto supcraddito, dum ct quando oportunum fucrit diclam cloacam expurgare, eandcm cqualibus impensis prefatus Philippus cum relicta emundent per domum Phi- lippi meatum habendo —. (Act. fcr. III. post Ambrosium doimninice Judica in officio sex dominorum.) ^ 1419, 97. kvétna. Rukof. &. 2102 f. 214. Johan- nes, Heinczlini dicti Nunwiczka filius, exolvit unam s. gr- c. erga Johanconem Frolich et Bernasconem Frolich fra- tres, tutores orphanorum olim Nicolai Frolich, pro X s. gr. Act. sabbato post Ascens. d. * 1427, 17. prosince. Rukof. ć. 992 f. 84. Nos ma- gister civium, consules et scabini Maioris Civ. Prag. uni- versis et singulis vigore presencium notum facimus et tes- lamur, quod cum inter honestam Claram, relictam Wen- ceslai Wosstnik, concivis nostri, ex una et Martinum, fratrem. eiusdem Wenceslai, parte ab altera quedam dis- sensionum seu litium miaterie pretextu dotalicii et aliarum rernm eidem Clare per prefatum Wenceslaum, maritum suum testamentaliler legalarum essent exortc et pullulate, ex lunc ecdem Omnes controversie, displicencie et dis- cordie per providos viros Mathiam Smolarz et Simonem ab albo leone, potentes testamenlarios prefati Wenceslai Wosstnik, ad continuam impulsionem dictarum parcium &ucloritate eciam ipsis plenaria data et concessa — in veràm — concordiam sunt redacte, Quiquidem testamen- tarii — pronuncciaverunt isto modo: Videlicet quod Mar- tinus prefatus. iam dicte Clare pro eius dotalicio centum s. gr. — et ad hoc omnes vestes per maritum suum — legatas daret —. Acta sunt hec fer. III. post Lucie. ^ 1429, 21. září. Rukop. &. 992 f. 100. Quem- admodum materia litis vertebatur inter Martinum, fratrem Wenceslai Wosstnikonis, ex una et Claram, relictam dicti Wenceslai, nunc vero conthoralem Martini braseatoris, et eundem Martinum parte vcrtentc ex altera pretextu qua- rundam rerum per ipsam Claram ablatarum, quas aufere non debuit, pro quibus idem Martinss, frater dicli Wosst- nikonis, eandem Claram impetebat, ex tunc eedem impe- ticiones — per arbitrariam — composicionem sunt — complanate sic videlicet, quia pro omnibus predictis rebus per eam — ablatis sunt quinquc s. gr. dcfalcate et hoc in iliis quinquaginta s. residuis, quas adhuc pro dotalicio ipsius debuit persolvendo explere. — Act. fer. IIII. ante Salus populi. * 14830, I3. (nora. Rukop. Ć. 992 /. 116. 1n causa, que vertebatur inter Martinum, fratrem Wosstnikonis, ex una et Niclassium pistorem, parte ex altera, occasione trilici, pro quo prefatus Martinus jam dictum Niclassium impetebat, ex tunc domini consules — mandaverunt Mar- tino, ne prefatum Niclassium de cetero impetere audeat. Act. fer. Il. ante Valentini. l. 1438. — Rukop. c. 2099 J. 443. Martin brascalor a cignis el Kartharina fassi sunt, se XXX s. nominc dotalicii a famoso Johanne dc Kopanina et do- mina Clara, conthorali sua, percepisse. 2. 1440, 27. kvétna. Rukop. c. 992 f. 202. Martinus brasealor a cignis diclus Wosstnik emit — liumuletum in IV. Na Velkém náměstí. 253 Nosl — situm inter humeleta Cunssikonis cx una et Ge- orgii Frankonis parte ab altera erga dominam Dorotlicam dictam Ha&talská — pro XXVIII s. — Act. fer. VI. post feslum Corporis Chr. 3. 1443. — Rukop. ë 2099 f. 606a. Paní Dorota, někdy Prokopa Palovic, měštěnína Nov. M. Pr., vdova a již Martina Vośtnika manżelka, s tymż Martinem — přijali sú k sobć 210'/4 k. na Janka a na Vaika, si- rotkóv svrchupsaneho Prokopa —. 4. 1450, 14. listopadu. Rukop. ć. 2099 f. 1021. Když jest byla ruoznice mezi opatrnymi Janem Trefancm a Ja- nem Studnicki, poručníky Martinem Voštníkem dobré paměti učiněnými, z jedné a poctivý paní Dorotú, vdovú po témž Martinovi zuostalí, a Jankem, synem jejím, spolu- poručníky jich od téhož Martina ustanovené, z strany druhé o ten kšalt, o něž sú sč dělili. Kterýmžto kšaltem Martin již psaný všechen statek svój poručníkóm již pra- venym na rovny diel jest odkázal. I opatrní Mikuláš Ilum- polec, Váňa, Jakub Sobek a Jan, starý rychtář. novo- městský, úmluvce přátelští obapolně od týchž stran s plnú mocí vydaní a vyvolení, takovúto úmluvu mezi týmaž stra- noma učinili sú: Najprvé aby paní Dorota s Jankem, sy- nem svým, dali a vyplnili již psaným Janovi Trefanovi a Janovi Studničkovi za jich veškeren diel XL kop gr. — Dále umluveno jest, aby J. Trefan a J. Studnicka odfekli sé všeho práva svého, kteréž by jim kšaftem svrchupsaným příslušelo neb kterakkoli příslušeti by mohlo k témuž statku po Martinovi zuostavenému, kteřížto odřekli sú sě —. Potom jest umluveno, aby již psaní Trcfan a Stud- nicka prózdni byly všech dluhuov těch v kšaftu popsaných. — Act. sabbato post Briccii. 5. 1459, 99. srpna. Rukop. ć. 2105 f. 107. Nico- Jaus a carponibus et Katherina emerunt domum ad cig- nos nunccupatam, sitam in giro intcr domos ad faciem cx una ei Benedicti sartoris parte ex altera crga Doro- theam, relictam olim Marüni Wosstnik, et Johannem, na- tum eius, pro centum triginta s. gr. — Act. ipso Decolla- cionis s. Joh. B. 6. 1461. — Rukop. c. 2003 f. G. 1. Ni- colaus a cignis, od labutí, et Kacza emerunt vincollam penes viam in Olssan pro 8!/; s. gr. circa Johannem Pastenka —. 7. 1468. — ad cignos. 8. 1470, 19. listop. Rukop c. 2141 7. f. 96. Ni- colaus a cignis vitricus et Kaczka, conthoralis sua ac mater Rzehaczkonis infrascripti, de voluntate eiusdem nali sui tulerunt a dominis consilii XLIIII flor. ung. per L gr. et IX rinen. per XL gr.. qui utrique floreni faciunt XLVII s. cum XL gr. Quam taliter. congestam summam fassi sunt se teneri el debitoriie obligari pueris prefati Rze- haczkonis prescribentes eandem super domo sua ad cignos. — Sed quia prescripti duplices floreni dum in consilio ponebantur LX s. summam contincbant cum. XX gr. in causa fuit levis falsificateque monctc dampnosa diversitas per emulos terre introducta usquc ad septuaginta nec non LX gr. pro floreno crescendo ungaricali el rinensi, dum vero pro huiusmodi comprimenda falsitate grossus novus pragensis in Montibus Kuthnis per serenissimum princi- pem Georgium regem recipi indiceretur regnicolis, pro- tinus ungaricales floreni ad L, rinenses vcro ad grossos XI, sensim decrescebant. — Act. dic Elizabeth. 9. 1470. — Tamtez 7. f. 93. In villa Ssessowicz curia Nicolai a cignis. Rukop. ć. 2105 f. 268. Nicolai 

Strana 254
254 IV. Na Velkém náměstí. 10. 1481, 24. dubna. Rukop. č. 2106 f. 73. Scre- nissimus princeps et dominus dominus Wladislaus, rex Bocmie — dominus noster graciosus pensatis curialium suorum, famosorum clicntum Johannis dicti Hrozck de Prossowiez, capitanei sui in Burglino, Wenceslai die Biessin ct Nicolai Czejka dicti de Sedlecz, coniinuis et indefessis obsequiis, qvibus serenitati sue indefesse famulando com- placuerunt atque obsequebantur utque per hoc in poste- rum prompciors servimini se ostentarent, de certa ipsius sciencia per famosum clientem Wenceslaum de Svarov, magistrum coquine curie sue regalis, relatorem suum ad Maioris Civ. Prag. consilium destinatum prefatis Johanni Ilrozek de Prossowicz, Wenceslao de Biessin et Nicolao Czejka de Sedlccz dedit ct donavit ac virtute presencium dat et donat graciose ius suum videlicct ad domum cignis litulatam ct ad humuletum circa Cossierz cum campo ci annexo etad omnem substanciam, quod post mortem olim Nicolai a cignis, qui intestatus decessil, legitlime ad suam screnitalem est devolutum alquc per sentenciam domino- rum magistri civium ct consulum est sue screnilati ad- dictuin. — Act. fer. III. post s. Gregorii. * 1481. Tehoż dne. Tamfićż. Wenccslaus a rana emit humulctum circa Cossierz cum campo aput famosos clientes Johannem Hrozek de Prossowicz, Wenceslaum de Bicssin et Nicolaum Czejkam de Sedlecz pro LII flor. ung. 11. 1482, 30. ledna. Rukop. ć. 2106 f. 101. Martha ab aurea tuba emit domum —- ad cignos — crga famosos clientes Joh. Hrozkonem de Prossowicz, Wenc. Biessin et Nic. Czejkam de Sedlecz pro trecentis flor. ung. — Act. (ег. 1111. ante Purificacionem M. 12. 1485, 7. května. Rukop. č. 2006 f. 136. Wyssko de Blazlice et Zuzanna emerunt domum in parochia s. Nicolai ad cignos — apud Martham ab aurea tuba pro CXXV s. gr. prag. Act. sabbato ante Stanislai. 13. 1486. — HNukof. c. 2106 f. 182. Wilhelmi Wyssek ad cignos. 14. 1498, 19. listop. Rukop. č. 94 7. f. 106. Wil helmus Wyssek de Blaztice recognovit, guia statuit Sigis- mundum Holcc w zprawie in XXII!/a s. gr. pr. ad dis- brigandum bona Taboriensibus vendita —. Act. die Eli- Domus zabeth. 18. 1508. —- Rukoj. &. 2107 f. 236. Zuzanna, rclicla Wysskonis a cignis. ® 1518. — Rukop. č. 1128 MI. f. C. 15. V té při mezi Janem Kozlem z jedné a Isaiášem Židcin, synem Pinkasovým, z strany druhé, kdež Jan Kozel vinil jest Zida z krádeže takového, že jest jemu statek jeho bral a stoje přicd krámem pepř do rukávu sypal, pravě, že se jest toho prvé jemu více dálo, ale v takové véci kupecké znáti jest nemohl, kam se jemu statek dívá, než když jest toho Zida s jistými postihl, jest podobné, že jest toho více činil. Zádaje při tom vedle práva za opa- tření. Proli tomu Zid stoje mlwil, że toho nenie, aby kradl, neb toho jemu potrebie nenie. Nez stoje pred kriinem Kozlovym, że se to jemu přihodilo, Ze jest mel něco v ruce pepie a nebylo ho za (fi penize. Zase Jan Kozel proti tomu pravil, že jest lo Zídu z žádné příhody nepřišlo než z úmysla, neb ten pepř z pytle hrabal do rukáva a potom sa tázán, co by v rukávě měl, pověděl, že mám peníze. A kdyz mu ohledali, vytrásil do pytle i něco na zemi pepře. A na to vedl a pokazoval svědomí. Zid tomu na odpor mluvě pověděl, Że to sc proto stalo, když jest byl bit i raněn i od krámu strkán a tudy se IV. Na Velkém náměstí. z pytle pepře něco vytrúsilo, volaje se na svědomí. Tu pan purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž Izaiáš Zid, Pinkasuov syn, o ten nátiek, aby jej s sebe svedl, ku právu přistoupil, což jest naň Jan Kozel o tu krádež pro- žaloval, veda svědky, toho jest dostatečně podle práva neodvedl, aby nebral, a když jest optán byl, co v ru- kávě má i pravil, že peníze, a když k skutku to přišlo a že ho přichledávali, peníze se u něho w žida nenalezli než pepř. A to Jan Kozel podle práva dostatečně jest provedl. I z těch příčin: dává se jemu Janovi Kozlovi za právo v tom, což jest na 2ida proZaloval a nai uvedl o ten pepř, že mu niem povinen jest. 16. 1516, 19. dubna. Rukop. č. 2108 f. 174. Jan, maršálek panský, a Lidmila koupili duom u labutí řečený na rynku mezi domy Zikmunda Tvárského a někdy Jiříka bakaláře ležící obostranně od Jiříka od věže a Jiříka Borše, poručníkuov statku nebožky Zuzanny Výškové pány uslanovenými, za 190 k. gr. pr. Act. sabbato ante Georgii. (V kvitancích kupec jmenuje se do r. 1522 Jan, maršálek panský, r. 1524 Jan, syn Marty Ječmenkové a 1628 Jan Kozel z Pokštejna.) 17. 1519, 20. srpna. Rukop. c. 99 f. 38. Jan Kozel, ty časy maršálek panský, seznal se, že jest dlužen XVIII k. pr. mistru Brichciemu, tehdáž konšelu. Act. sabbato post Assumpe. M. V. (Zaplaceno r. 1525.) 18. 1520, 81. října. Tamtéž j. 84. Jan Kozel z Pok- štajnu, maršálek panský, seznal se, že jest dlužen 100 k. gr. pr. kostelníkóm a osadním sv. Linbartským. Act. in vig. OO. SS. 19. 1523, 16. září. Tamtéž f. 163. Jan Kozel z Pokštajna, někdy maršálek pražský, a Lidmila m. j. seznali se že jsú dlužní paní Martě Ječménkové puol čtvrt sta kop gr. pr. Act. die Ludmile. 20. 1528, 1. Jistop. Rukop. č. 2007 f. 210. Му Ludvík, z božic milosti Uherský, Ceský, Dalmatský, Char- vatský ete. král — oznamujem tímto listem všc, že jsme prošeni jménem slovutného Jana Kozla z Pokštajna, věr- ného našeho milého, abychom jeho z pergkrechtu, kterýž nám z vinice své, kteráž leží nad Vršovici podle vinice Jana Pikharta z jedné a Václava Kaše krajčího z strany druhé, má a povinen jest dávati, vysvoboditi: jsme ráčili. K jehožto prosbě, znajíc že nám rád slúží, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, jistým vědomím, mocí krá- lovskú v Cechách vysvoboditi jsme ráčili nahořepsanýho Jana Kozla z téhož pergkrechtu a tímto listem vysvobo- zujem, tak aby on jeho z vinice své, kterúž nad Vršovici má, nedával a dávali povinen nebyl do své živnosti. Než po smrti téhož Jana Kozla dědicové neb budúcí drzi- telé svrchudotčené vinice mají zase a povinní budou nám i budúcím našim, králuom Ceským ten pergkrecht platiti atdívati bcz zmatku a všelijaké otpornosti. Přikazujíc všem úředníkuom královstvie Ceského a zvláště pergmistru na- šemu bor viničních, nynějšímu a budúcím, věrným našim milým, abyste jmenovaného Jana Kozla při témž obdaro- vanie měli, držali a neporušitedlně až do jeho živností zachovali, žádných jemu zmatkuov v tom a překážek ne- činíce ani komu činiti dopouštějíc. A pro větší toho pa- mět pergmisiru poroučímce, aby tento list v registra perg- mistrní beze všech odtahuov vepsán byl. A kdož by tento list jměl svrohupsaného Jana Kozla s dobrou vuolí, chcem, aby jemu příslušalo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu nasvědomí pečeť naši královský k listu lomulto rozkázali jsme přivěsíti. Dán v Prešpurce v neděli den Všech Sva- tych I. b. 1523. královstvie — cte. Ad relacionem mag- nifici domini Ade de Novo domo, supremi cancellarii regni Bohemie. 

Strana 255
IV. Na Velkém naměslí. 21. 1529, 9. ledna. Rukop. ć. 2007 f. 252. Jan Kozel z P. — a Ludmila koupili vinici VIII str. s štěp- nicí, s lisem, kterážto leží v konventu Strahovskÿm pod klášterem, od Doroty, manželky Simona Sekery, — za ' D k. gr. m. — Act. sabbato post Epiph. d. 292. 15929, 11. srpna. Rukop. ć. 2110 f. 300. Kdez jest Dorota Sekyrová dožádala, aby k ní dva z pánuov rad byli vysláni, Ze pied nimi statek svuoj dáti a poří- diti mínf, poněvadž sama osobně v radě státi: pro nedo- statek zdraví svého nemniože, aby byl zápisem knéh mést- ckých pořízen při přítomnosti její; i když pan purgmistr a páni podle žádosti její učinili a dvu z sebe k ní vyslali, pana Jiříka Borše z Bernaretku a pana Jana Medaic a mistra Tomáše Rakovnického, písaře radního, před uimi vuoli svá oznámila a jim té na ceduli sepsané podala, aby toho byli pány do rady rclatorové, aby to v zápis knéh méstekÿch vjfti mohlo. Kteřížto vrátivše se od ní, učinili toho relací a sepsané včci podali v radě a pan purgmistr a páni uváživše takovú vče, že dobře státi muože, dopustili jsú, aby zápis na to knichami byl učiněn v těchto slovfch: Já Dorota Sekerová, měštka St. M. Pr., všicek svuoj statek, kterýž mám, — buď na gruntfch i také duom, v kterémZ bydiífm, i také na jiných gruntích jakéZkoli spravedlnosti mám, — vzdala sem a mocí tohoto zápisu mocně vzdávám k dědičnému požívání, lak jakž sem sama já držala, — panu Janovi Kozlovi z Pokstajna — i jeho dźdicóm —. A což se vinice dotýče pod Strahovem, té já jim hned k užívání mocnému postupuji a dále o też vinici kšaľt a pořízení učiniti nemíním, a to se pořízení po mé smrti najde. Act. fer. Ill. feriis Tiburcii a. XNIX. 23. 15832, 21. října. Rukop. č. 2142 O. 16. (Kżalt Doroty Sckerovć.) My purgmistr a radda Starého města Pražského známo činíme naším Liemto listem vuobec prede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jest před námi položen kšalt slovutné někdy Dorothy Sekcrové, spolusousedy, naší po její smrti, zavřený a k tomu urozc- nych vladyk Bencsc Roha z Vlkanova spoluradního na- šeho, Václava Čapka z Chvojenče a Pavla Severina z Kapí Hory, spoluměšťan našich, pečetmi jich zapečetčný, celý, nebýbaný ani kterak porušený, kterýžto když po její smrti byl podle práva města Pražského otevřín a čten, toto jest v sobě držal a zavíral, drží a zavírá: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Dorotha Sekerova měštka Star. M. Pr. oznamuji tímto listem všem, Ze tato vuole jest má poslední a konečná. Jakož mám vinici, kteráž leží pod Strahovem, cožkoli míry drží, se vším jejím pří- slušenstvím, s štčpnicí, s lisem a což k té vinici prináleží, nic nevymieňující tímto kšaľtem mym mocnč otkazuji a po mé smrti poroučím a dávám touž vinici, tak jakž na- hoře psáno stojí, panu Janovi Kozlovi z Pokštajna měštěnínu Star. M. Pr., a lidmile, manželce jeho, i jich dědicóm a budúcím k dědičnému jim požívání a k svobodnému držení, lak aby jim na to žádný nesahal ani překážky nečinil ižádné, chtiecí tomu, aby on pan Jan Kozel, Lid- mila, manželka jeho, dědicové a budúcí jich z té vinice tak sobě odkázané k matce Božic před "Týn každého roku čtvrtci vína k službě. Boží dávali a to budoucně a věčně a k sv. Mikuláši puol čtvrlce vína a k svatému Pavlu za brandi Poříckú též puol čtvrtce vína též každého roku z té vinice aby dáváno bylo a to až do patnádcti leth pořád zběhlých, aby se ta slavná obět dála na odpuštění hifchuov mych i předkuov mých. A kdyžby těch palnádete leth vyšlo, tak jakž nahoře psáno stojí, k svatému Miku- 148 а К svalému Pavlu, tehdy kdožby držitelé byli té vi- nice, nebudí povinní více těch poloučivrcí vína dávati 1V. Na Velkém náměstí. 255 pánóm jich milostem, že se tomu všemu tak dosti stane, ; Jakož jsú mi i toho přali i dopustiti ráčili; abych o té vinici kša(t udělala. Než co se dotýče toho zápisu, který sem byla na tu vinici Jiiikovi Lopalskómu z Libèchova udělala jemu samému, tak pravím, že jsem ten zápis jemu pod svéfen(m udélala a o tom svěření žádný jiný nevědčl jest nežli on Jiřík Lopatskÿ, a kdyby m& byl věkem pře- čekal, co jest mčl komu a kde po mé smrtí učiniti, a to | jest v pravdě tak a s tím jí chci se i na onen svět bu- dícf bráti. A protož sem se dožádala urozených vladyk pana Вспс$с Roha z Vlkanova, pana Václava Capka z Chvojenče a pana Pavla Severina z Kapí Hory, měštan již psaného Sta-. M. Pr., aby tento kšaft muoj a poslední tuto vuoli mú svými pečetmi zapecetili pro lepší toho jistotu a duověrnost, však sobě bez škody. Dán ve čtvrtek na den jedenácti tisíc svatých panen létha od narození Syna Božieho MDXXIX?. Kterýžto kšaft my nadcpsani purgmistr a rada vá- žíce a uváživše, Ze jest tím řádem, jakž práva naše a města Pražského ukazují, učiněný a přišlý, jej jsmy podlí výsad a svobod naších z plnosti práva našeho stvrdili a mocí listu tohoto stvrzujem i moc plnú jemu ve všech artykulech v nëm položených a dostatečnost dávame. Toho na jistotu a stvrzení pečet menší města našeho svrchu jmenovaného dali jsme a rozkázali privésiti k to- muto listu kSaftnímu. Jenz dán jest létha ot narozenie Syna Bozicho MDXXXII® v pondèli po Povýšení sv. Kříže. ® 1535. K3aft Jana Kozla z Pok3tajna viz výše pri domu č. p. 936. 24. 1589,80.května. Rukop. č. 2008 f. 324. Lid- mila Kozlova z Ruprštorfu — koupila vinici 2 str. v vo- hradě konventu Strahovského podle vinice Sckcrovské od Jana Halara řezníka za CC k. m. — Act. fer. VI. post Urbani. ® 1541, 14. pros. Desky zem. větší ©. 12. 7. В. 26. Krystína, manželka Václava Příbrama z Javořice, měštka Star. M. Pr., přiznala se, že dědictví své v Soběsmích — prodala mistru Mikulášovi Cernobylovi, měštěnínu města Žatec —. Ke kterémuito ve dsky kladení — Yer- dinand — král ráčil dáti své povolení, jakž relací — l. 1541 v středu po sv. Lucii zapsaná svědčí. 25. 1546, 15. března. Rukop. č. 2009 f. 148. Lid- mila K. z R. oznámila, jakož drží vinici Sekyrovskú pod Strahovem X str., kterážto někdy Václavovi z PokStajna, synu dotěcné Lidmily, náležela, ale že po smrti jeho čtvrtý díl té vinice připadl jest na Severina z P., bratra pozuostalého téhož někdy Václava, i protož toho dílu čtvrtého postoupila — Severinovi, synu svému. — Act. fcr. lI. post Gregorium. 26. 1548, 10. září. Rwkop. c. 2117 f. 149. Václav Pribram z Javofic a Krystina koupili duom i se všemi svrchky poznamenanymi ležící v rynku od Václava Nosa z Vojkovic a Marty m. j. i na místě Anny, mladšího si- rotka po nókdy p. Janovi Kozlovi pozuostalćho, s povo- lenfm pánuov za CCCC k. gr. &. Act. fer. ll. post Nativ. M. V. 27. 16048, 28. ánora. Rukop. c. 2129 f. 141. Jakož si sc piípovédi pri tomto právě na statek po někdy Lid- mile Kozlové pozůstalý od jistých osob staly a tíž přípo- vědníci majíce sobě čas k stání a svých přípovědí pro- kazování od práva položený, jedenkazdy své plípovédi, jakž v knihách, v nichž přípovědi se zapisují poznamenáno jest, jsi prokazovali se chystali. A prve neZ si se pří- povëdi čísti začaly, Vácslav Nos z Vojkovic na místě Marthy z Pokštejna, manželky své, i na místě Anny, sestry leč z své dobré vuole. Kdež já věřím panu purgmistru a | její, dcer po někdy Janovi Kozlovi z Pokštejna pozůsta- 

Strana 256
256 IV. Na Velkém náměstí. lych, dal mluviti, Ze ony sestry jakožto zápisnice kšaftem zřízcné jsou bližší k témuž statku nežli kteří přípovědníci, neb nebožtíka Jana Kozla z Pokštejna, otce jich, kšalt po- řádný a od této stolice stvrzený jest stálejší, nežli který jiný zápis, podav téhož kšaftu k přečtení žádal, aby podle něho a vuóle nebožtíka jedné každé dcerám jeho po sto kopách groších českých a vejpravy po padesáti kopách groších též českých a k tomu každé pás stříbrný nejprve a přede všemi jinými z téhož statku vydán byl, neb Martha, manželka jeho Váeslava, maje létha žádá, aby téhož kšaftu užíti a podle něho zachována býti mohla. Poněvadž i takový díl z statku otce svého u věně manželu svému jest na smlívách svadebních jmenovala, neb ač mnoho přípovědníkuóv jest ku právu po smrti matky jich se našlo, ale aby oni sirotci díly svými odkázanými, kteříž nemohli zavazování od žádného býti, dluhy týmž přípo- vědníkuom platiti jměli, vidí se jim, že by tím povinni nebyli, než zápisu Linhartských na sto kop grošuov českých učiněným místo dávají, ale kterýchž připůjčeno jest pa- desáte kop grošuóv, těm odpírají a praví, že by k tomu práva oni Linhart$ti jmiti nemohli a také pro jiné dluz- níky, kteříž by byli za otce jich zašlé peníze pro placení těch dluhuóv na domu Ječmínkovským jsou ukázány, žá- dajíc v tom jakožto dědičky aby podle téhož kšaltu mohly spravedlivě opatřeny býti. Tu pan purgmistr páni vážice žádost Marthy a Anny, dcer pozůstalých po někdy Janovi Kozlovi z Pokštejna, a ohlášení osadních svatého Linharta, davše přečísti sobě kSaft i zápisy na dluohb osadních Linhartských o dluhy jich, takto o tom mezi stranami vypovídají: Poněvadž právo města tohoto ukazuje, že věřitelé jsou přední dě- dicové, a osadní Linhartští podali zápisu z kněch měst- ských, kterým nebožtík Jan Kozel v dluhu jistém jmeno- vité v sto kopách groších českých se jest jim zapsal a na domu svém ujistil, po smrti pak jeho Jana Kozla Lidmila z RuprStorfu, manželka jeho po něm zůstalá, padesáte kop grošuov českých též dluhu nebožtíka manžela svého na týž duóm, v němž bydlela, jest převedla, což dobře uči- niti mohla, tak že toho všeho jim osadním Linhartským dluhu puól druhého sta kop grošuov českých se nachází, protož takových puol druhého sta kop grošuov českých na týmž domu zapsaných jim osadním Linhartskym se podle práva připovídá. Dále pak poněvadž jisté odkázání v kšaltu nebožtíka Jana Kozla z Pokštejna Marthě a Anně, dcerám jeho, díluóv se jich ostalo a ty jim aż posavad ztoho statku vydány nejsou a při kšaftech vuóle kšaftují- cího předkem má šetřena býti, protož ony Martha a Anna, dcery nebožtíka Jana Kozla z Pokštejna, podle té- hož kšaftu odkázání a znění se zouplna zuóstavujf, tak Ze po dluhu osadních Linhartských ony sestry k svým summám, což jim podle kšaftu náleží, z týchž domuóv i z statku, který by v týchž domích byl, prá'o a sprave- dlnost před jinými mají. Actum in consilio magistro civium donino Joanne Jeniczek f. 6. in vigilia Mathiae Apostoli anno Domini 1548. * 15566, 1. dubna. Desky zem. větší 11 f. L. 1. Václav Příbram z Javořice, mčěštěnín Star. M. Pr., přiznal se, že dědictví své ve vsi Žiželicích — dvuor řečený Chotkovský — aZjechovský, kterýž drží Rtha S: roupecky, a dvoru polovice Jirchovského —, na kterémž sedí nade- psany Riha Stroupecky — prodal Jaroslavovi a Vojtěchoví, bratřím vlastním z Vřesovic. Stalo se v pondělí před sv. AmbroZem. (ZruXeno r. 1556.) 28. 1562. — Rukop. c. 990 f. 427. Jakoż jest Krystína Příbramská obeslala Krystínu, vnuéku svá, ku IV. Na Velkém náměstí. právu — o 100 k. č. zápisem pojištěných od nebožtíka Václava Příbrama na domu Kozlovském, že jest již těch sto kop přijala, aby týž zápis propustila. [Bylo odlożeno.] 29. 1565, 30. srpna. Rukop. č. 2118 f. 114. Urozenÿ Jan Slovskÿ ze Slovic a na Volešné, J. Mti C. rada při komoře království Českého, koupil — duom na rynku — řečený Kozlovský od Krystíny Příbramové za pnol šesta sta k. gr. č. Však jeho milost pán připověděl — všecky pořádky, buď k osadě nebo k obci, zachovávati a berně z něho platiti. Act. fer. V. postridie Joannis decolati. 30. 1579, 12. kvétna. Rukop. c. 2112 f. 52. Matiás Rormeistr zlatnik a Anna koupili duom Kozlovsky od urozených Jiříka a Kryštofa, vlastních bratří Slovských z Slovic za 250 k. gr. č. Act. fer. III. post Stanislai. 31. 1682, 18. kvétna. Rukop. č. 2112 f. 126. Uro- zeny pau Albrecht Kuneš z Lukovec koupil sobě, paní Marketě Kunšové z Sulevic a budoucím svým duom Ko- zlovsky od Matesa Rormeistra zlatnfka zatisíc kop a puol druhýho sta kop gr. č. — Act. fer. VI. post Sophiam. 32. 168b, 5. Cervence. Rukop. ¢. 2112 f. 209. Uro- zený pan Jan mladší zWaldštejna a na Chotěšicích koupil sobě, paní Kateřině z Ronovce manželce — dům Ko- zlovský od p. Albrechta Kun$e z Lukavcc 2a puol čtrnácia sta kop gr. č. Act. fer. VI. postridie Procopii. 33. 1587, 8. listop. Rukop. č. 2112 f. 272. Uro- zený p. Vladislav Hozlaur z Hozlau a na Bzí koupil sobě, paní Marketě Hozlaurový z Liběchova manželce — dům Kogzlovský od p. Jana mladšího z Wald&tejna na Choté- šicích za 1400 k. gr. č. — Act. fer. II. post Omnium Sanctorum. 34. 1589. — Desky zemské vělší č. 24 f. L. 14. Nejjasnější kníže a pán pan Rudolf druhý — ráčil se přiznati, že z plnosti moci a milosti zvláštní Petrovi Vo- kovi z Rožmberka a na Bechyni pro věrné a platné služby jeho, kteréž jest J. Mti C. panu dědu a panu otci slavných pamětí a tolikéž J. Mti C. každého času věrně a poddaně činíval a činiti nepřestá, dům jeho, jenž slove Kozlovský, v Star. M. Pr. ležící mezi domy Jiříka Holiana a Jana Pitnsdorfera truhláře ode všech povinností městských osvo- bozovati a jako svobodný a zpupný dědictví do desk zem- ských království Ceského klásti a vepsati dáti ráčil. A toto ve dsky zemské kladení a zapsání jménem a na místě J. Mti C. jakožto krále Ceského — vykonal jest Jíří Bořita z Martinic na Smečně. 85. 1590, 19. března. Desky zemské vělší č. 1080 f. G. 23. Petr Vok z Rožmberka a na Bechyni přiznal se, že jest dlužen jedno sto kop gr. č. pr. Václavovi La- vínovi z Ottenfeldu, v kterémžto dluhu ihned postoupil jest jemu a tímto zápisem postupuje dědictví svého, to- tižto dům, jenž slove Kozlovský, v Star, M. Pr. ležící mezi domy Jiříka Holiana a Jana Pittndorfera truhláře, — jakž jemu dsky téhož vkladu od J. Mti C. jakožto krále Českého v kvaternu černém kropeném 1. 1589 f. L. 14. plněji svědčí. Act. v pondělí po Reminiscere. 36. 1608, 19. září. Desky zemské menší č. 236 J. M. 19. Anyżka Lavínová z Vodolic, neboztíka Václava Lavina z Ottenfeldu manželka, přiznala se, že jest dlużna 100 k. gr. č. Danielovi Skrétovi Sotnovskému ze Závořic, v kterémžto dluhu jemu postoupila — dům — Kozlovský. — Act. v pátek po sv. Lidmile. 37. 1608, 7. února. Desky zemské menší č. 236 j. X. 8. Daniel Śkróta Sotnovskÿ ze Závořic, J. Mti C. sekretář komory České, přiznal se, že jest dlužen 100 k. gr. č. Prokopovi Dvořeckému z Olbramovic a na Maštově, 

Strana 257
1V. Na Velkém náměstí. J. Mti C. radě, v kterémž dluhu jemu postoupil — dům Kozlovský —. Act. ve čtvrtek po sv. Dorotě. 88. 1611, 18. října. Desky zem. menší č. 237 f. C. 20. Prokop Dvořecký z Olbramovic — přiznal se, že jest dlužen 100 k. gr. č. paní Julianě Wartmberské roz. z Wartmberka na Novém Zámku, Lipém —, v kte- rémžto dluhu postupuje dědictví svého totižto domu, jenž slove Kozlovsky, v Star. M. Pr. — Act. ve stfedu po sv. Havle. Číslo 934. st. 715. (U tváře.) I. 1494. — Rukop. 6. 2099 f. 133. Inter Martam, relictam Nicolai Frolich, ex una et Bernasskonem, ciusdem Nicolai filium, parte cx altera pronuncciatum est, ut idem Bernassco det III! plumas, 111X lintheamina, II cussinos, unum pulvinar Marte predicte et cistam, quam ipsi arbitii duxerint in domo sua demonstranda, et quod de cetero ipsam in domo dicti Nicolai — nulla tenus impediat. 9. 1494. — Rukop. c6. 2099 f. 133. Stala sč výpověd pávy mezi Bernáškem od líce z jedné a mezi Jankem Kočičkú z strany druhé o sirotky Janka Fro- licha —. 8. 1494. — Rukop. č. 2099 f. 134. Klsska, re- licta Bernassconis a facie, absoluta est ab omni impeti- cione Johannis Kocziczka. 4. 1424. — Rukop. c. 2099 f. 146. Yn et super reposicione littere seu cirographi in consilio seu cista consilii per Elsskam, rclictam Bernasskonis Frolich, so- nantc super CC s. modo terrestri proscriptis pretextu do- lalicii per Nicolaum, patrem dicti Bernassconis, et Janconis Frolich cosdemque Bernasskonem et Janconem dicte Elscze in et super omnibus bonis in dicto dotalicio eidem obligatis Simon ab albo leone, Johannes Reczek, Loisa apothecarius, Wenceslaus Straboch suo et suorum coniu- ratorum nomine ad requisicionem magistri civium et do- minorum consulum deposuit, quod dicta Elsska dictam litteram in pleno consilio ad observandam eandem per dictos iuralos loco tuciori reposuit. Que littera ciste est inclusa consilii, sed disturbio facto post mortem regis Wenceslai eadem est cum aliis rebus perdita. Quequidem littera in omnibus clausuli. suis non viciata, sed integra fuit eL illesa. 6. 1426, 17. července. Rukop. ¢. 992 f. 65. My purgmis'r a konšelé Velikého Města Pražského vyznáváme ticmnto zápisem všem, že viděvše a spatřivše list se čtyřmi pecetmi, ve všech svých kusiech a artykulech celý a ne- poškvrněný na dvě stě kop gr. věna, obyčejem zemským psaní Elšce Bernáškem, mužem jejím, synem Niklasa Fro- líka, učiněný, na kterémžto listu jesti rukojmě svrchupsaný Niklas, otec jeho, i učinili jsme plné rozsúzenic a orte- lem vyřknutic mezi túž paní Elškú, jakožto sahající na statek a zboZic nadepsaného Niklasa, rukojmé svého, z jedné a mezi Vaňkem a Ofkú, sirotky již jmenovaného Niklasa, z strany druhé, a to takovéto, aby napředpsaná paní Elška duom někdy Machutóv, řečený u tváří, v kterémž nynie sedí, jenž leží mezi domy Jakubovým Terkleřovým z jedné, a Jakubovým Lejthneřovým z druhé strany. A k tomu dva krámy masná, z nichžto jeden leží mezi ně- IV. Na Velkém náměstí. 257 meckými krámy jedenáctý od konce mezi krámy Loren- covým z jedné a Václavovým Glazerovým z strany druhé, a druhý masný krám, kterýž leží mezi českými krámy, čtvrtý od konce jdúc k sv. Jakubu, mezi krámy Jankovým, »yna Haškova, z jedné, a Niklasem, synem Pešlovým, z strany druhé a vinici, kteráž leží před Koňskú bránú mezi vinicemi Niklasa Tachovského z jedné a Medulan- ského z strany druhé, se všemi jich příslušenstvími v pól- druhém stě kopách statek již jmenovaný držala, jeho po- Zívala, jím vládla i plní moc méla jej prodati, zastaviti, směniti, utratiti neb což by kolivěk chtěla s nfm učiniti jakožto s svým vlastním beze všech lidí odpornosti pod takovúto však výmienkú, jestliže by svrchupsaným sirotkóm Vaňkovi a Ofce to othádánie a položenie statku svrchu- psaného zdálo sě v těch penězích nahořepsaných mála a laciné, tehda tíž sirotci budú mieti plmí moc a mají, těch póldrohého sta kop gr. peněz hotových svrchupsané paní Elšce dáti a položiti od nynějšícho dne a času počítajíc ve dni a v roce a v statek svrchupsany sé uvázati, jakoZto v svuoj vlastní beze vSie jejie odpornosti i všech přátel jejich. Pakli by ji v tom času svrchupsaném nadepsani sirotci těch peněz nedali a nepoložili; tehda častokrát jmenovaná paní Elška má tiem statkem vládnúti obyčejcm svrchupsanym po všechny časy budúcie bez odpornosti všech lidí. Dále jsme vypověděli, aby svrchupsaní sirotci padesát kop gr. ostatních též paní Elšce dodali a doplatili na roky mezi sebú samicemi přátelsky uloženými, kteréžto roky k plnění Petr Langašt, Bartoš súkenník, Janek, syn Otíkóv, Lukáš Markóv, ubrmané mocní a smlúvce přá- telští od stran svrchupsaných mocně vydaní a vyvolení vyřkli jsú a mocně vypověděli, vyřickají a vypoviedají, aby častokrát jinenovaná paní Elška z těch čtrmezcetma kop gr. platu ročnieho a věčného, kterýchž mají napřed psaní sirotci na Lojsovi apatekářovi na sv. Havla nynie najprv přištieho najprvnějších deset kop mimo jiné dluž- níky vzala a zdvihla peněz hotových i střiebrných. A na sv. Jifie hned potom zběhlého osm kop gr. od téhož Lojsy a též a potom v rok na sv. Havla šest kop gr. opět též a od téhož Lojsy, a na sv. Jifie téhož roku příštieho šest kop gr. vždy od téhož Lojsy mimo jiné dlužníky. A tak vždycky po všechna jiná léta po dva- nácti kopách do roka rozdielně na sv. Jiří a na sv. Havla paní Elška má bráti a zdvihati od nadepsaného Lojsy mimo všechny jiné dlužníky až právě do vyplučnie konečného těch padesáte kop. A toto obojie vypovědenie ortelné i ubrmanské svrchupsané obě straně jsú úplně přijeli a slí- bili je sobě zdržeti bez všelikterakého proměněnie a zmatku. Acta sunt hec in pleno consilio fer. Ш. роз! Margarethe. 6. 1426, 21. prosince. Rukop. c. 2099 f. 193. Magister civium ct domini consules Mai. Civ. Prag. uni- formiter sentenciali iure decreverunt, qualenus Elisabeth, relicta oiim Bernasskonis, de domo sua, quam inhabitat, que sita est inter domos Jacobi Leitner ex una et relicte Jacobi Turler parte ex altera, una cum censibus in eadem domo inclusis solvat steuras et collectas ac alias aggra- vaciones civiles tantum de centum s. gr. non de ulteriori summa, secundum quod dicta domus taxata est per prius diclos dominos in prescripla summa, quam dicte Elisabeth cum mnccellis carnium ac vineis in libro nostre civitatis contentis pro ipsius dotalicio adiudicaverunt. Act. die 'Tome ap. 7. 1430, 13. kvétna. Rukop. ć. 992 f. 65. Elsska od tváří, někdy manželka Bernaškova, syna Mikuláše Fro- licha, seznala s& jesti a tiemto zápisem seznává, Ze jesti 88 

Strana 258
258 1V. Na Velkém namesli. vzala dvě stě kop gr. věna svého jí Bernaškem zapsaných. — Act. sabbato ante Sophie. S 1430, 29. září. Rukop. č. 2099 f. 306. Jindřich z Hrádku svým a Janka, bratra svého, jménem vyznal jest, kterak opatrný Mikuláš Frolich měl jest XI k. gr. platu ročnícho a věčného na Vrapicích na panu Niklasovi Benešovském. A potom když jest bylo po smrti jeho, tchda Vandk, syn téhož Niklasa, kdyż jest sfrymarcil o Kralovice, tam na Kralovice těch XI k. jest převedl. A „když sú pak Kralovice prodávány svrchupsaným Jin- dřichovi a Jankovi bratřím, tehdy jsú oni jich kupiti ne- chtěli s tiem platem, leč bude očištěno od toho platu a tak si s& svolili bratřic svvrchupsaní s poručníky sirotkóv nadepsaného Frolicha k prosbě krále Václava, dobré pa- iili, že sú za ten plat dali deset a sto kop gr. Stachovi a u desk zemských jemu položili. A Stach vzav ty peniezc i zapsal t&ch XI kop gr. platu na Libomyśli i na tom na vSem, coż k Libomyśli piislusie, tymiż dskami Vañkovi, sirotku MikuláSe Frolicha. Act. fer. VI. ipso die s. Mi- chaelis arch. 8. 1481, 18. června. Rukop. č. 2099 f.315. Ofka, nata Nicolai Frolich, recognovit se teneri VI s. ct III gr. Johanni Prczka pannifici, civi Nove Civ. Pr., quas sibi deputat in censu, quem Johannes Ludvici tenetur cen- suare. Act. fer. ll. post Vili. ® 1441, 1. dubna. Rukop. ¢. 2099 f. 497. Durante enim causa inter Conradum Sicidler ex una et Cristannum de Normberga nomine Cuncz Esclicenler, iuniorem domini sui, parte ex altera pretextu sexaginta uno florenis rinen. per prefatum Conradum cidem obligalorum, dsmini — ad amicabilem concordiam ipsos porexerunt — ut Stejdler Cristanno LXI flor. persolvat. — Act. sabbato ante Sixti. 9. 1441, 31. července. Rukop. č. 90 f. 70. Con- radus Steidler et Elizabeth emerunt domum ad facicm erga Sigismundum Chan ct Bernardum a Sampsone, tuloribus Elizabeth a facie, nate olim Nicolai Ssamífler, pro XXV s. Act. fer. ll. post Jacobi. ® 1448. — Rukop. c. 2099 f. 609. Conradus Steidler fassus est sc obligari in triginta quattuor s. pro arvina et calibe Wenceslao Piknosek —. * 1443. — Rukop. é. 2099 f. 704. Conradus Steidler fassus est se obligari in sexaginta quatuor — flor. rinen. Hermanno pelvificatori de Normberga. 10. 1443, 94. července. Rukop. ë. 90 f. 85. Wen- ceslaus Piknosek recognovit, quod pro illis XXXIIII s. debili per Conradum Steidler, virlute cuius ductus erat super domo ipsius Conradi ad faciem dicta, cum Adam cerdone plenarie concordavit, sic videlicel, quod prefatus Adam eidem Wenceslao Piknosek iam subarraviL XXII s. et XII. s. tenetur sibi explere. Ipse vero Wenceslaus P. resignat omne ius suum in eadem domo prefato Ade. — lpsc vero Wenceslaus resignavil omne et totale ius suum, quod sibi in eadem domo competebal prefato Ade —. Act. fer. III. ante Jacobi. 11. 1461, 7. dubna. Rukop. &. 90 f. 202. Petrus ct Sigismundus, fratres de Bytesska Osowska emerunt do- mum erga Margaretham, rclictam Ade cerdonis, pro LX s. Act. fer. III. post Ambrosii. ® 1451. — Rukop. ¢. 2119 f. D. 4. Ve jméno bozie amen. Já Margretha vdova po Adamovi dobré pa- méti méSténínu Star. M. Pr. od tváří, vyznávám oc, naj- prvé — porúčiem, aby .poručníci — těch peněz, kteréž mi ještč za duom svrchudotčený u tváři ještě dány býti IV. Na Velkém náměstí. mají, — dali na opravenie kosteluov dolepsaných, to jest k Matce božie do Týna lI k. gr., k sv. Mikuláši v Star. M. Pr. I k. gr. a k sv. Valentínu 1!/j k. gr. 12. 1452, 8. června. Rukop. č. 90 f. 233. Wen- ceslaus de Reychstein mercator cmit domum ad faciem dictam sitam in giro crga Sigismundum de Byteska pro LX s. gr. Act. sabbato ante Trinitatis. 13. 1457. — Rukop. 6. 2141 f. 290. Wenceslaus de Reicbsstcin fassus est se leneri in CXX s. debiti Lu- cassio a rubeo cervo — proscribendo sibi domum suam ad faciem dictam. Act. fer. 11. post Novum annum. (Za- placeno r. 1463.) * 1461, 14. října. Rukop. ć. 2/41 f. 417. Jakoż Pavlík z Ostrova dal byl schovati k Vankovi od tváří k vérné ruce véci dolepsané, toti: vopéásánie stfiebrué, prstenuov zlatých XI, kteříž vážic tfi loty a js na Snuore hedvábné, item vén&ek perlovy na klobik a dva zenklièky střiebrná na šnuoře hedvábné, item dupltafatu červeného vice než dva lokty, it. kord jedna strana střenu střiebrem obložená, it. opásánie řemenné, holé, bez střiebra. Potom Václav 4 Bezdékova, lovéf na Picsku, bratr teprüv jme- novaného Pavlíka, zvšděv a zpraven jsa,Ze by týž Pavlík z toboto světa sšel a umřel, předstúpiv před pány v radě prosil jest jich, aby jemu ty jisté věci — byly vydány. A Václav od tváří, ač jest nebyl od toho, však chtě sč vyvarovati puotck, Zádal jest na pániech, aby jeho v tom ráčili opatřiti. Páni — prikázali Václavovi z Bezdčkova, chce-li ty věci mieti, aby je vyručil od nich. Za kteréžto- postavil jest rukojmie Jana Straucha a Mikuláše kožiš- níka od hroznuov. A ti jsú slíbili za truojí v&c: najprvé za to, jestli Ze by Pavlfk svrchupsany živ byl a ty věci od Vaňka od tváří sám zasě chtél micti, aby ty věci zasě byly položeny. Druhé jestliže jest týž Pavlík, jakož zpra- vují, umřel a ty věci na smrti anebo před smrti někomu odkázal jinému aneb poručil nežli bratřím, tomu rozká- zání jeho — aby sě dosti stalo. Tfelic byli-li by kteï( dluhové zde v městě, jimiž by týž Pavlík dlužen byl a vinovat zuostal a ti — byli odkázání, ti aby také z těch věcí byli zaplaceni. Act. die Calixti. 14. 1468, 29. listopadu. Rukop. c. 2105 f. 199. Wenceslaus de Reichslein resignavit domum suam in giro nec non universa bona sua Margarete, conthorali sue. Act. in vig. Andree ap. © 1464. — Rukop. ć. 2119 f. М. 12. bydlející u Vaňka od tváří kSaftuje. 15. 1473. 22. července. Rukop. ¢. 2/19 f. N. 8. Ve jméno božie amen. Já Václav od tváří vyznávám tiemto listem oc, že ačkoli nemocen jsem oc, lak Że duom muoj prve psaný u tváří, v němž bydlím, i se zadním domkein, také duom muoj u Matky božie na lúži a vinici mú na Brusce, čtyry kopy platu, kteréž ve Lhotce a v Neslraše- vicích sobě toliko dskami zemskými mám zapsaný, — otkazuji panie Margretě, manželce mé milé, a Aničce, Jo- hance, Apoloně, dětem mým a jejím — tak však, aby táž manželka má Ofky, dcery mé a jejie nezapominala, neb jsme jie nedélili ot sebe statkem —. Dále oznamuji, Zc mné osoby n(Zepsané v téchto dluziech zuostávají spra- vedlivé povinni, najprvé králova milost slavné paměti král Jiří, přikázav mi, abych Gregoru doktora na stravé choval. Za táZ zlravu zuosial mi tři sta kop bez XI kop gr. Item po počiu s synem téhož doktora o obilé, kteréž sem u něho bral, učiněném zuostává mi XX!/; kop. — Act. fer. Va in die Magdalene anno LXXIII? ® 1476. — Rukop. C. 94 7. f. 3. Marusse hos- pita a facie —. Anczka, 

Strana 259
IV. Na Velkém náměstí. * 1476. — Rukop. č. 94 I. f. 5. Margaretha, relicta olim Wenceslai a facic, fassa est in pleno consilio, quia per amicabilem concordiam tenctur LXXX for. rinen. Johauni a rubea cruce loco illarum C s. gr., guas memo- ratus Wenceslaus adhuc in vita sua ante aliquot annos cidem Johanni tenebatur —. 16. 1488, 25. dubna. Rukop. č. 2119 f. U. 9. Ve jméno bozie amen. Já Margreta vdova po Václavovi od tváří zuostalá vyznávám tiemto listem oc, že ačk-li z do- puštěnic boZicho nemocna jsem oc, najprvé a přede všemi věcmi činím a ustanovuji slovutného panoši, Mikuláše Cejku ze Sedlce, zetě mého milého, pravého a mocného poručníka Johanky a Apolony, dcer mých, domóv mých, z nichžto jeden v Starém Městě na rynku leží u tváří, a druhý malý za týmž domem z zadu ležící a třetí u Matky božíc na lúži proti Červenému kříži, vinic také mých, z nich jedna většie na Brusce leží, a druhá menšie za Kosicřem, zahrady mé pod hradem ležície a podle toho i všeho jiného statku mého —. Potom pak vuole má jest i tak porúčiem, aby již jmenovaným dcerám mým nevda- ným na výpravu, když by bylo potřebic, každé z nich po LXti k. m. m., jakožto i prvním již vdaným bylo dáno. A pak, což by koli přes to vjece statku mého bylo a zuostalo i ty čtyři kopy gr. platu ve Lhotě a v Nestašo- vicích, kteréž ve dskách zemských zapsány mám, to vše dcerám mým otkazuji k rovnému mezi ně podělenie s ná- padem jedné na druhú po smrti až do poslednie. Než tu zahradu mi pod bradem Kašparovi, vnučku mému, otkazuji samému. — Actum feria Vlla post Georgii anno oc. LXXXIILU. 17. 1499, 4. září. Rukop. č. 2107 f. 125. Ofika a facie personaliler comparens in consilio resignavit domum suam, quam inbabitat, dictam ad faciem aliamque omnem substanciam suam — Sigismundo, marito suo caro —. Act. fer. Ml. post Egidii. 18. 1607, 9. listopadu. Rukop. č. 94 II /. 96. Jindřich z Dřieně přiznal se, že jest přijal XV k. pr. od Zikmunda od tvár( a od Ofky, m. j, kterychzto XV k. dala jest týmž manželóm: někdy Anna od skridlice, aby po jejie smrti Jindřichovi dány byly. Act. fer. IIT. ante Martini. 19. 1528, 20. května. Kalendář Lupačův. Sięis- mundus, cognomento a facic, civis Pragensis, cum in vinetum sesc confcret sanus, hora 10. in ipso itinere subi- tanea morte extinguitur. 20. 1582, 2. ledna. Rukop. č. 2/1 f. 10. Paní Ofka z RajcStajna doZádala se jest pana purgmistra a pá- nuov, aby z sebe k nf vyslali osoby, pred kterymiż jest oznámila vuoli svń a za to Zádajíc, ponévadZ sama pro nedostatek zdraví svého osobné státi nemohla, aby do kněh městských to, což jest vuole její, vloženo bylo a zapsáno. Tak že jest vzdala duom svuoj u tváří, duom u korábuov i jiný veškeren statek svuoj — panu Zikmun- dovi Chvatěrubskému z Lestkova, strýci nebožtíka pana Zikmunda z Lestkova, manžela jejího, a to po smrti své —. Což se vinice dotýče, o tu se jest taková smlúva stala, že jemu p. Z. podle jiného statku po její smrti má dě- dicky též jako jiný statek připadnúti a on p. Z. má jí svú polovici dvú vesek, kteréž spolu drží, Oujezdce a Za- kolany, postúpiti hned a dckami zapsati a ona paní Ofka dále pořízení má kšaftem učiniti a podle své vuole na těch veskách i lidech platy obrátiti tu, kdež se jí zdáti a viděti bude, — však panství na těch lidech do smrti páně Zikmundovy nemá odcizovati, ale při něm ho ne- chati. Než po jeho smrti na kohožkoli panství svým IV. Na Velkém náměslí. 259 kšaftem přenese, tak to má zuostati po věčné časy. Také loto sobě vymienila, jestli že by komu co dáti chtěla neb odkázati z svých hotových peněz neb z klenotuov, v tom jí p. Zikmund překážky činiti nemá —. Což se pak luk dotýče nad Košíři, ty ona paní Ofka v své moci má míti. — Act. fer. III. post Circumcisionem d. 21. 1532, 12. července. Rukop. č. 2142 f. O. 12. (Kšaft Ofky od tváře.) My purgmistr a radda Star. M. Pr. známo činíme naším ticmto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že stojíce před námi urození vladyky pan Jan Kozel z Pokštaina a pan Beneš Roh z Vlkanova, spoluraddní naši, podali jsú nám kšaftu někdy Ofky z Raicšteina a u tváří, spoluměštky naší, na papíře sepsaného a k tomu pečetí její zapečetěného, ce- lého, nehýbaného, oznámivše při tom, že jest to vuole poslední její byla, což týž kšaft v sobě ukazuje, zavírá a svědčí, kterýžto když po její smrti podle práva města Pražského byl otevřín a čten, tolo jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez umenšení a pro- měny lakto: Ve jméno Boží amen. Já Ofka z Raicštaina a u tváří, měštka Star. M. Pr., známo činím tiemto listem kšaftovním, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude. Znamcnajíc krátkost života svého a jsúcí den ote dne nedostatky zdraví mého oblížena, však rozumu z daru Božicho zdravého užívajíc, tento kšaft sem zřídila, aby po mé smrti o tom statku, kteréhož sem sobě v moci nechala, jakož zápis knihami městskými to v sobě šíře obsahuje, nesnáze žádné nebylo, a protož co jest vuole mé a co chci míti po mé smrti a prve nic, takto řídím : Item jakož sem knihami městskými pořízení učinila a zápis o statku mém městském a ten sem panu Zigmundovi Chvatérubskému z Lestkova dala, domy i vinice oc, jakoż ten zápis plněji to v sobě drží, toho zápisu tiemto kšaftem potvrzuji, aby v své moci zuostal a jim jemu panu Zigmundovi aby nikderakż hy- báno nebylo, to jest vuole má. CoZ sem pak sobě v moci poostavila a co chci komu z toho státi, to n(Ze polożiti sem rozkázala. A najprve toto na místě postavuji, což se dvú vesek Oujezdce a Zákolan dotýče, kderéž sem s pa- nem Zigmundem nadcpsanym koupila, jakoż dsky zemské to plněji svědčí, mám tu polovici těch lidí a platu a po- tom pan Zigmund z Lestkova druhé polovice mně po- stoupil a tak ty obě vesky sou mé docela dědičné, i takto o tom řídím: Jakož jest pan Zigmund týmiž dskami nad témi lidmi v Oujezdci a v Zákolanech vymínil sobě panství, dokud jest živ, při tom aby ostaven byl a já téhož pana Zigmunda z Lestkova do jeho živnosti nad týmiž lidmi poručníkem činím mocným, aby on těmi lidmi vládl a je spravoval a platy vybíral, kterýchž se schází s šedesáte dvě kopě grošvov míšenských, i toho platu polovici on pan Zigmund aby sobě bral a jeho užíval, dokudź jest živ, a polovici toho platu, to jest tfidceli jednu kopu vše míšenských aby vydával a kaplana zpuo- sobil k kostelu svatého Mikuláše zde v Starém městě le- žícího a kaplan ten aby byl u toho oltáře za mou stolicí v již jmenovaném kostele a ten z toho platu mnú již po- loženého od poručníka aby opatřen byl a na to kaplanství aby zjednali kněze dobrého a poctivého a bohobojného a toho, kterýž by se hříchuov smrtedlných vystříhal, aby to, což dobrým úmyslem činím, vzáctné bylo před tváří Boží skrze jeho služebnost, a ten kaplan slušně jsa opa- třen toto z povinnosti za práci aby měl a za to z mého tohoto nadání aby dostatečně opatřen byl: má předkem každý pondělí z rok do roka mše svatá sloužena býti kc cti a k chvále pánu bohu za věrné duše křesťanské, jenž se počíná Reguiem a při té mši svaté aby se připomínali 83* 

Strana 260
260 IV. Na Velkém námestí. z viry tyto osoby: pan Vaclav, otec muoj, a panf Markcta matka má, pan Zigmund z Lestkova, manżel muoj, a mne Ofku, manželku jeho, a k tomu všecky dušičky křesťan- ské vuobec, kteříž sou věřili v Trojici svatou, v jednoho pána boha stvořitele všech věcí; item při každých suchých dnech na krchově, kde jest oltář, tu jednu mši boží za dušičky aby sloužili; potom dále týž kaplan aby mše svaté držal každý čtvrtek o těle božím, v pátek o umu- čení Božím a v sobotu o královně nebeské, ty Boží mše aby držány byly a na ten oltář, což sluší a potřeba by byla světla, to poručník muoj aby kupoval. A ten kaplan v neděli aby pomáhal faráři, kterýž by byl nebo bude, těla Božieho a krve páně rozdávati starým lidem i dítkám a k tomu aby slovo Boží kázal v neděli. Item faráři, kterýž tu koli bude, jedna kopa grošuov českých aby dávána byla do roka a on aby každé suché dni připomínal na- depsané osoby na kázání, mne často psanú Ofku, pana Zigmunda, manžela mého, i také matku jeho paní Kathe- řinu; pak pan Zigmund Chvatěrubský při tom platu, kterýž má za své živnosti vydávati na již dotčené kaplanství a potřeby zpravě kaplana pět kop na světlo aby dával a deset kop osadním pro polehčení zbírek, víc s chudých lidí aby nebrali a aby vše zřídil z těch XXXI kopy. Což se pak druhé polovice platu dotýče, kterúž pan Zig- mund, muoj poručník, má vybierati a do své živnosti uží- vati, tomu chci aby po jeho smrti ten veškeren plat i ty vesky s panstvím připadly na kostelníky a osadní svatého Mikuláše v Starém městě ležícího a oni již s chudých lidí zbírek víc aby nečinili. ale z toho kněží aby opatrovali a to kaplanství bez újmy aby řídili podle dotčeného spuosobu. Item jakož sem sobě v moci zuostavila louky u Košíř a k tomu dvě stě kop grošuov českých, tomu chci, aby to zuostalo v moci pana Zigmunda a zvláště louky, však on těmto osobám jmenovitě tyto summy aby vydal; paní Magdaleně Petrovské na Petrovicích padesáte kop grošuov českých a to po dvakráth, každého puol léta od stvrzen( kSaftu XXV kop grošuo českých aby dal a v druhém polúletí druhých XXV kop grošuo českých a tím ji vybyda povinen nebude jí ničímž víc. Item panu Janovi Sirokému na Počernicích padesáte kop grošuov českých a ty jemu aby vydal rozdílně, když se kšalt stvrdí, od stvrzení jeho v polúletí pořád zběhlém počna jemu X kop gr. českých aby dal a potom -každého roku po X kopách groších českých on pan Zigmund těch pa- desáte kop grošuov českých plátce aby byl panu Janovi Sirokému do vyjití těch padesáti kop grošuov a vyplnění a to vyplně víc jemu povinovat není. Item Dorotě Ka- thrové a Agnežce konvářce pětmezdcítma kop grošuov českých odkazuji jim k živnosti a neuchoval-li by pân buoh Doroty Kathrové od smrti, tehda její polovice aby připadla na Agnežku a dítky její, aby se před se těmi pětmezdcítma kopami živili. Ttem což se ještě dolýče mnohých lidí i čeládky mé, to chci panu Zigmundovi ústně poručiti; co komu bude míti učiniti; a toho jemu věřím, že v tom věrně a právě učiní a tak se zachová jako věrný poručník. Také dám-li komu ještě sama co od sebe jakožto svrchkuov nebo klenotuov, buď peněz, to sobi v moci ostavuji, coż komu z toho učiním, ten toho aby užil a pakli co rozkáži, to pan Zigmund aby vyplnil. Také tomu chci, aby z vinic mých, kteréž sem panu Zig- mundovi zapsala a sou v jednu zdělány, z těch vinic aby po věčné časy čtvrtce vína dávána byla k svatému Miku- láši červeného vína k službě Boží. Toho pro lepší jistotu a svědomí dala sem tento list a kšaft zřízení mého zapečetiti. Jenż jest psán létha MDXXXII v pátck před sv. Mar- kethi. IV. Na Velkém náměstí. K jichžto před námi vuole poslední nadepsané Ofky o statku jejím vyznání a vysvědčení a toho všeho na po- tvrzení a svědomí pečet menší města našeho nadepsaného dali jsme a rozkázali přivěsiti k tomuto listu kšaftnímu v sobotu před svatým Martinem rytířem létha svrchu psa- ného. 22. 1642, 1. září. Rukop. č. 2142 /. Da. 5. (Kšaft Zigmunda Chvatérubského). Ve jméno svaté a nerozdflné Trojice amen. Jd Zigmund Chvatérubsky z Lestkova uzna- menavši tyto časy lidem nebezpečné býti a že o hodině a času smrti žádný věděti nemuože, chtíce tomu, o statek mně od pána Boha půjčený po mé smrti aby souduov ne- bylo, toto pořízení a kšaft o tom statku, kterýž při právě městském Star. M. Pr. mám, činím, však když bych chtěl, tento kšaft změniti aneb jeho tak nechati, v tom sobě vuole a moci pozuostavuji. Předkem a najprvé poroučím a dávám po mé smrti duom svuoj u tváří Petrovi a Janovi sestřen- cuom svým se všemi svrchky, nábytky, což v témž domu jest, k tomu vinici svou, kteráž jest mi poručena a dána od paní Ofky Tvářské, se vším k tomu k též vinici pří- slušenstvím, jakž jsem touż vinici sám držel a ji užíval. Item z toho aby Václavovi, kterýž u mne v domě za hospodáře jest, padesáte kop grošuov českých vydali a Martě kuchařce s lože šatuov a s druhé lože šatuov Vá- clavovi, Item jestliże by Petra a Jana nadepsaných pán Buoh od smrti neuchoval, tehdy po smrti jich na mistra Oldřicha Humpolce z Prostiboře a děti jeho duom týž a vinice aby připadlo plným právem. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu tento kšaft muoj svú vlastní pečetí jsem zapecetil a pro širší svědomí dožádal jsem se urozených vladyk pana Ondfeje z Jinotan a pana Jana Kydlina z Sonova, Że jsú pečeti své podle mne k tomuto kšaftu na svědomí přitiskli sobě beze škody. Dán v pátek den sv. Jiljí léta oc XLI, Položen již léta 1542 v pátek den sv. Jiljí: samým testaterem, za jeho ještě dosli zdravého života, otevřín a čten „po smrti jeho ten úterý po neděli postní, jenž slove Letare oć LVIII. Stvrzen v úterý po sv. Jakubu ap. l. b. MDLVI1IITO. 28. 1558, 8. července. Rukop. č. 990 f. 110. Vedle toho, kdež jsou Jan a Petr bratří IDolanští z Dolan od- por učinili spisu a zprávě od urozeného Albrechta Kunše Citolibského z Lukovec a na Chvatěrubech, též od Pavla, služebníka jeho, na žádost Viléma Lužanského z Lužné a v Baštku podané ku právu strany poslední vůle někdy Zikmunda Chvatěrubského z Lestkova o statek městský oznámené obeslavše k tomu předdotčeného Viléma Lu- žanského a davše čísti kšaft nebožtíka Zikmunda Chvatě- rubského od něho za živnosti ještě panu purkmistru a pánům do rady podaný, též zprávu výš jmenovaného Albrechta Kunše Citolibského mluvili, že ten kšaft jeho nebožtíka má podle práva stvrzen býti a ta zpráva po- slední proti němu nemá a nemůže postačitií, poněvadž on nebožtík Zikmund vajminky jisté v tom kšaftu o statku městském sobě jest pozůstavil a podle ní jeho jest ne- zrušil ani nic jiného nekšaftoval, ježto když kdo chce podle vejminky které co kšaftovati poslíze mimo předešlé pořízení má je prve zkaziti a zrušiti a teprva jináč kšafto- vati, ukézavSe a čísti davše na to zřízení F. 1. o kšaftích s tím promluvením, že jest podle toho zřízení a té vej- minky v kšaftu postavené nic toho nezměnil a nevykonal, jestli jest co jemu Vilimovi Luzanskému d4ti mínil, a on Vilím nic také sobě k místu pořádně nepřivedl a za živ- nosti jeho Zikmunda nevykonal, nebo v té zprávě od Albrechta Kunše a Pavla služebníka jeho toliko toho se dokládá, že dám, ale nedal, což žádnému postačiti a 

Strana 261
IV. Na Velkém náměstí. platno býti podle práva nemůže, ukázavše nálezy první od soudu zemského mezi Hynkem Radkovcem z Mirovic původem s jedné a Joankou a Annou sestrami odtudž z Mirovic obeslanými s strany druhé, léž druhý mezi Annou, Jana Mirky vnučkou, a mezi přátely téhož Jana Mirky a třetí mezi přípovědníky na statek někdy kněze Mikuláše, faráře kostela Matky Bůží na Lůží, že přiříkání a dávání každý sobě za živnosti toho, kdož co přiříká aneb dává, k místu přivésti a vykonati m4; poudvadZ pak on Vilim takového přirčení, od někdy Zikmunda Chvatěrubského že by mu bylo učiněno, sobě za živnosti jeho nebožtíka jest nevykonal a k místu nepřivedl, tehdy darcmně zaneprazd- huje a Len spis i ta zpráva, kteráž o tom jest učinéna a ku právu podána, jemu nic postačiti nemůže ani také svě- dumf, jestli jest jaká na to vedl, žádajíce oni bratří z Dolan, aby ten kšaft jeho nebožtíka Zikmunda z I.est- kova jakožto pořádně učiněný a nezrušený byl podle práva stvrzen i v sv moc vešel. Proli tomu od urozeného Viléma Lužanského z Lužné cte. mluveno, že nebožtík Zikmund Chvatěrubský z Lost- kova jistí vajminku v tom kšaltu sobě a moc pozůstavil, aby ten kšaft vůli měl změniti ancb jeho tak nechati, kdež podle toho před svou smrtí Vilímovi jest jej jsa dobré paměti poručil z práva vyzvednouti a jemu jest statek městský, jakž v té zprávě urozcného Albrechta Kunše z Lukovcc postaveno, odkázal a dal, tdhna se na pamět pana Matiáše z Paumberka, kterýž na onen čas úřad purk- mistrský držal, že jest u něho byl a vstoupení sobě do rady zjednal, aby ten kšaft nebožtíka Zikmunda podle vůle a poručení jeho za živnosti ještě vyzvedl a vyzdvihl, při tom i svědomí registry i listovní čísti dal, že nebožtík jemu do lI'rahy jeti a ten kšaft vyzvednouti poručil, ano i dluhy jiným jsa při dobré paměti a rozumu jest odpou- šiěl, ježto každému, což jest komu odpustil, jde a své místo má, protož i toto poslední poručenství zůstati a podle práva stvrzeno býti má, dav nato čísti práva kap. 66. art. 1. rozd. 8., též art. 1. rozd. 1., item art. 3. rozd. 2., art. 6. rozd. 2. a art. 16. rozd. 1., též art. 20. rozd. 1. s tim doloZenfm, že i kněz Simeon vysvědčuje, że jest nebožtík chtěl první kšaft roztrhati, jiní pak svěd- kové jeho Albrechta seznání dotvrzují, žádaje v tom za spravedlivé opatření, aby toho, co jest mu od nebožtíka Zikmunda Chvatěrubského odkázáno a dáno, užiti mohl. Zase Jan a Petr bratří z Dolan promluviti poručili: Slyšíno jest tuto od Vilíma Lužanského, že se táhne na pamět p. Matiáše z Paumberka, kterak by sobě za úřadu purkmistrského vstoupení do rady o vyzvedení toho kšaftu zjednal a dobře, však jim bratřím to nic k škodě není a jemu Vilímovi platnosti žádné nenese, nebo to vstoupení bylo v pondělí po Družebné neděli zjednáno k outerku a on Zikmund Chvatěrubský ten pondělí již byl umřel, pak by jej ten kšaft on Vilím byl i vyzvedl, tehdy nebyl by kdo jiný dělaje a také aniž by pan purkmistr a pdni to ucinili, aby coż jim svěřeno bylo, to bez jistého připsání od nebožtíka a Jístu mocného vydati měli, poroučejíce se s tím k spravedlivému uvážení a opatření, aby takový kšaft nezkažený u práva své místo míti a k stvrzcní při- jíti mohl. Tu pan purkmistr a rada slyšíce strany a jejich mlu- vení, v kšalt někdy Zikmunda Chvalčrubského a v zprávu Albrechta Kunše, a Pavla služebníka jeho, v zřízení zemská, v nálezy i v svědomí, též prdvo mésta toholo nahlid3e a toho všeho s pilností i bedlivě pováživše takto o tom nalézati a svým ortelem mczi stranami vypov(dali róći: Poněvadž toho při právě od Viléma Lužanského z Lužné ukázáno není, aby nebožtík Zikmund Chvatěrubský z Lest- JV. Na Velkém náměstí. kova ten kšaft, kterýž jest na onen čas za zdravého života udělal a svou pečetí i jiných dvou na svědomí se dožádav zapečetil a jej osobně stoje v radě panu purkmistru a pánům k svěření schovati dal, kdy zruBiti a zkaziti ancbo jaky Jiny kżaft podle práva města tohoto o témž statku svém učiniti iněl, i z těch příčin takovému kšaltu někdy Zikmunda Chvatěrubského jakožto pořádně ku právu při- šlému na žádost Jana a Petra bratří z Dolan míslo se při právě dává a pan purkmistr a páni jej stvrdili podle práva rozkázati ráčí. Actum in consilio f. VI. die Kiliani 1558. 24. 1568, 27. ledna. Rukop. ¢. 2118 f. 185. Jan Dolanský z Dolan postoupil domu, kterýž sobě kšalftem od někdy Zikmunda Cbhvatěrubského z Lestkova, ujce svého, odkázaný má mezi domy Trubských a Mathiáše Steinocha ležícího u panenských tváří řečeného Mandaleně z Gerštorfu, manželce své, — v 600 k. gr. č. Act. fer. II. post Conv. s. Pauli. 25. 1576, 12. srpna. Rukop. ¢. 2118 f. 408. 7, roz- kázání pánuov zvedeni jsou Ladislav Humpolec z Prosti- boře, Lidmila Byšická z Prostiboře, sestra jeho, a pan Jan Měděnec z Ratibořic na místě Agnežky odtudž z Pros- tiboře, manželky své, dotčeného Ladis'ava i lidmily sestry, v duom u tváří řečený na rynku — nápadem na ně — vedle kšaftu někdy Zikmunda Chvatěrubského z Lcstkova pFisly —. Act. postridie Petri in vinculis. — Mandalena Dolanská z Gerštorfu, pozuostalá vdova po někdy Janovi Dolanským z Dolan, i na místě Kateřiny, Markéty, Anny, Jana, Zuzanny a Zikmunda, bratří a sester z Dolan a dcer svých, sirotkuov pozuostalych po témž někdy Janovi D. z D., odpírá tomu zvodu. — Act. fer. VI. post Laurencii. 26. 1578, 16. října. Rukop. ¢. 2112 f. 38. Pani Kateřina Zdárská z Tuchoraze koupila sobě duom v rynku u tváří řečený mezi domy u zlaté trouby a Příbramovic ležící od Ladislava Humpolce z Prostiboře, Lidmily By- šické a Agnežky Měděncové, sester jeho odtudž z Prosti- boře, za 800 k. gr. č. Act. die Galli. 27. 1578, 16. října. Tamlez f. 39. Jitik Henrych koupil duom u tváří od paní Kateřiny Z. z T. za 820 k. gr. č. Act. die Galli. * 15691, 28. ledna. Rukop. ¢. 1166 f. 300. (Kva, pozůstalá vdova po Pavlovi Hendrychovi z Frankštejna, s Annou po Viktorynovi Hendrychovi z Frankstejna.) V té při, kteraż jest mezi Evou, poziistalou vdovou po někdy Pavlovi Hendrychovi z Frankšlejna, s jedné a Annou, též pozůstalou vdovou po někdy Viktorynovi len- drychovi odtud z Frankštejna, z strany druhé, co se od- poru kšaftu někdy Viktoryna Hendrycha od ní Evy, matky jeho Viktoryna, vloženého dotejče, když při publikování a čtení průvodův Anna, vdova mezi jinými svými odvody žádala také za čtení ňákých cedulek z vápenice staro- městské nebožtíku Viktorynovi Hendrychovi od písaře vá- penického tehdaž Jiříka Vejvody daných, tu Eva skrze přítele svého se ohlásivši bránila jich čísti, příčinu tuto předloživší, poněvadž takové cedulky nejsou spečetěny, aniž sc na ně svědkové vedou, že by to ruka nebožtíka Jiříka Vejvody, písaře vápenického, byla, kterýžto Jiřík dávno a na dvě nebo tři létha prve nežli tato pře zašla umřel, protož Eva praví, že též cedulky čteny ani ku právu přijaty býti nemají. Nato od Anny Ilendrychove vdovy skrze přítele jest mluveno: Zbytečné zaneprázdnění Eva činí, bráníc takových cedulek rukou vlasiní nebožtíka Jiříka Vejvody čísti, ješlo všem vůbce vědomé, že týž Jiřík: byl písařem přísežným ve vápenici slaroměstské, 

Strana 262
262 IV. Na Velkém náměstí. druhé i ruka jeho všechněm známa jest, a též cedulky že také jeho vlastní rukou psané sou, žádný odepříti nemůže, a svědky na ně vésti potřebí nebylo, proto že od pří- sežnýho člověka a ouřadu sou vydány. Nápodobně při berní také takové cedulky se vydávají a kdež se potom koliv i ku právu předkládají, místo se jim bez dalšího svědomí dává. A tak žádná slušná a právní příčina se nepředkládá, proč by čteny býti neměly. Protož žádá, aby jí v odvodu jejím překážka se nedála, poněvadž ona kšaftu nezastává než toliko spravedlnost svou v statku nebožtíka Viktoryna, manžela jejího, jí náležející. Zase od Evy Hendrychové: Kdo jakých vejpisův ku při své užíti chce, mají ty buďto z kněh nebo zpečetěny bejti, a pakli by toho nic nebylo, tehdy svědky ruka provedena býti má, čehož se tuto nic nenachází. An před tím z strany register nebožtíka Viktoryna Hendrycha svědkové sou vedeni, že rukou jeho psána sou, což se v této příčině též, chtěJa-li Anna těch cedulek užíti, státi mělo. A po- něvudž se tuto jí Evy vlastního dědictví dotejče, nemůže toho dopustiti, aby škarty, an se neví, kde někdy v smetech scbrané sou, čteny býti měly, žádaje při své obraně zů- slavena bejti. Od Anny: Svědkové vedeni sou na registra vlaslní rukou Viktoryna Hendrycha psaná a při tejchž re- gistřích tyto cedulky také nalezeny sou, protož věří, že čteny budou. Od Evy: Ona vždy při své obraně zůslavena býti žádá » toho nikoliv dopustiti nemůže, poněvadž se jí tuto dědictví dotejče, nebo byť ten i svědomí pod svým sekrytem vydával, nemohlo by postačiti, leč: by toho přísahou dostvrdil, tuto pak žádný o nich nesvědčí. Od Anny: Nebylo potřebí svědkův k nim, poněvadž ruka známá, a kde se registra našly, tu také cedulky složeny byly a nalezeny sou, vždy žádaje, aby čteny byly. Od Evy doloženo: Ač při jiných věcech podány sou, ale po- něvadž vysvědčeny nejsou, nemají postačití. Tím spor za- vřín a právu k uvážení podán. Tu pan purgmistr a rada majíce tenlo spor stran v svém uvážení, takto o tom oustně vypověděli: Poněvadž práva vyměřují, co se k prů- vodům skládává nebo podává, není-li z kněh vzato, že nebo spečetěno nebo svědky zvláště pokud se ruky do- tejče utvrzeno býti má. A při těchto cedulkách, ješto by od někdy Jiříka Vejvody, písaře vápenickýho, nebožtíku Viktorynovi Hendrychovi z l'rankštejna dány býti měly, nic se toho nenachází Z těch příčin takové cedulky ja- kožto ničímž podle príva utvrzené ku potřebě dotčené Anny Hendrychové vdově proti Evě Hendrychové čteny býti ani ku při télo postačiti nemají podle práva. Actum in consilio f. 2 post Conversionis Pauli 1591. ; ® 1591, 28. ledna. Rukop. č. 1166 f. 302. (Anna Hendrychova s bratřími IIendrychy a Evou Hendrychovou.) Létha P. ete. 91 ve čtvrtek po památce s. Vincentia Anna, pozůstalá vdova po někdy Viktorynovi Hendrychovi z Frankštejna, obcslavší a ku právu připravivši p. Jana, Jiříka, doktora Mathouše a Daniele bratři: Hendrýchy odtudž z Frankštejna a podle nich též Evu Hendrychovou, matku jejich, předně podala ku přečtení reformací J. Mti ortele mezi touž Annou Hendrychovou z jedné a Jiříkem též Mathoušem bratřími Hendrychy z Frankštejna z strany druhé od práva toho zděleného a po přečtení ji .od sebe mluviti, poněvadž reformaci ta patrná jest, protož: aby všickní: bratří souce k tomu obceslání i také stojíce, jí Anně na příčiny k odporu kšaltu někdy Viktoryna Hen- drycha, manžela jejího, od ní ku právu složené a přečtené společně odpověď dali. Na to od Jiříka a d. Maihouše dvou bratří Hendrychů z Frankštejna jest mluveno: Poro- zumívají jaká žádost Anny vdovy jest, ale oni praví, že taková její žádost s reformací J. Mti se nesrovnává, nebo IV. Na Velkém náměstí. v též J. Mti relormaci patrně doloženo jest, nechtějí-li oni dva bratři na místě jiných bratří svých spoln s nimi obeslaných se podepsati, aby to ukázali, že tíž nepřítomní bratři od té pře a spravedlnosti své, kteráž jim tu náleží upustili; ale oni dva Jiřík a d. Mathouš toho se ujímati nechtějí a také o to činiti není, než o to spor jest, aby podpis náležitý byl. Protož oni dva žádají, aby jim ten spis jejich na onen čas ku právu složený zase navrácen byl. Dále poněvadž všickní čtyři bratři Hendrychové obc- sláni sou i také stojí, když se to stane a týž spis navrácen bude, budou věděti, co k tomu mluviti, tudy z takového sporu sejde. K tomu od Anny Hendrychové vdovy jest mluveno; srozumívá se, k čemu tito bratři Hendrychové opčty směřuje, a jakou líčku-li na ni uvésti chtěli, vždy k tomu vedouce, aby se rozdělili; ale poněvadž ona je všecky čtyry bratry na onen čas obeslala, také příčiny proti všechněm ku právu složila, i ty čteny byly, na kteréž též všickni hojemství vzali. Ale že potom při ho- jemství toliko dva Jiřík a d. Mathouš sc postavili a v od- povědi své také bez jiných dvou se podepsali. Na to rc- formací J. Mti se stala, že sou tito dva povinní i na místě jiných dvou se podepsati nebo to ukázati,; že druzí dva Jan a Daniel od té pře a své spravedlnosti sou upustili. Pak jestli oni dva Jan a Daniel od takové spravedlnosti upouštějí, nech se tehdy ohlášení stane, a tilo dva Jiřík a d. Mathouš odpověď dadí. Dále Anna bude také věděti, jak se v tom zachovati, a pakli neupouštějí, povinní sou všickní čtyři nedělíce se spolu odpověď dáti. Zase od Jiříka a d. Mathouše: Nestojí v relormaci J. Mti, aby oni dva na místě druhých dvou Jana a Daniele odpovídali, a upustili-li sou tíž dva Jan a Daniel od své spravedlnosti, ап! nevědí, poněvadž stojí, budou věděti, co k tomu ří- kati, a z toho ze všeho sejde, když jim ten spis jejich zase navrácen bude. Nato od Jana a Daniele bratří Hen- drychův jest mluveno: Vyrozuměli sou reformaci J. Mti, kteráž se toliko na Annu vdovu a na Jiříka a doktora Malhouše dva bratry vztahuje, co v sobě obsahuje, že před nimi příčiny její čteny byly; také od Jiříka a d. Ma- thouše toliko odpověď dána byla, tito pak dva Jan a Danicl žádných příčin nikdy sou neslyšeli, aniž ku právu obesláni a připravení nebyli, druzí pak dva žádají za na- vrácení zase spisu svého. 1 když oni dva také pořádně obesláni a ku právu připraveni budou a příčiny uslyší, budou věděti, co k tomu říkati; věříce, že při tom zů- ; stavení budou a mimo pořad práva k nětčemu jinému potahováni nebudou. Opěti od Anny, vdovy reformaci: J. Mu na všecky čtyry se vztahuje, že odpověď dáti mají, jakož také všickní čtyři k tomu obcslání gou, protož ona jich děliti nemůže, jakby oni rádi k tomu přivésti chtěli, aby sobě opěti spletek ňáký učinila, čehož se ona do- pustiti nemíní nýbrž praví, že podle té J. Mti reformací všickni čtyři odpověď dáti povinní sou a paklí společně odpovídati nechtějí, žádá Anna proti nim za stanné právo. Od Jiříka a d. Mathouše bratří dvou zbytečné zancpraz- dnění toliko se činí, však když jim spis jejich zase na- vrácen bude, sejde z toho spolu a odpověď se dá. Od Anny vdovy: Chtějí-li podle J. Mti reformací tak se za- chovati a všickní čtyři společně odpověď dáti, tak aby dále potřebí nebylo jiných obsílati; tehdy k tomu ona povoluje, aby ten jejich spis jim navrácen byl. Zase od Jana a Daniele dvou bratří. Poněvadž posavad žádných příčin sou neslyšeli, (ehdy nevědí, co a nač odpovídatí, než když příčiny uslyší, budou věděli, co k tomu mluvit, i na onen čas jakou odpověď na ně dáti, žádajíce při pořadu práva zůstavení bejti. Od Anny vdovy doloženo: Rozumí tomu, k čemu bratři Hendrychové vedou, sprosta 

Strana 263
1V. Na Velkém namésli. jejich předsevzetí jest to, aby se od sebe rozdělili, jedni aby odpověď dali a druzí aby teprva nětco znovu slyšeli a potom ňáké odklady brali k čemuž cna nikoliv dovo- liti nemůže nýbrž praví, že při reformací J. Mti zůstavena býti má, by všickní 4 odpověď dali; nebo dva také na místě druhých dvou, pokudž by od této pře neupustili, žádajíc při tom zachována bejti. Tím spor zavřín a právu k uvážení podán. Kdcž pan purgmistr a rada majíce to všecko v svém bedlivém uvážení, lakto mezi nimi vypo- věděli: Poněvadž ortel vrchního práva mezi Aunou pozů- stalou vdovou po Viktorynovi Hendrychovi z Franknštejna s jedné, Jiříkem a d. Mathoušem bratřími Ilendrychy odtudž z l‘ranknstejna z strany druhé, jehož actum jest v pátek po památce svaté Lucie 1étha pominulélio oc 89' nato vztažen jest, že všickní čtyři bratři: Hendrychové z l'rankštejna. Jan, Jiřík, d. Mathouš a Danicl podle pro- šlého obcslání na příčiny k odporu kšaftu Viktoryna Hendrycha od ní Anny vdovy předložené odpověď dáti sou povinní, nebo aby to, že Jan a Danicl, ješto se v první odpovědi nepodepsali, od té pře a spravedlnosti své, kteráž jim tu náleží, sou upsstili; provedeno byli, a nyní souce opěti všickní čtyři bratři od ní Anny k daní odpovědi společně obcesláni, dva Jiřík a d. Mathouš žá- dají za navrácení též své první odpovědi s tím doložením, Ze dâle vSickni ètyti védéti budou, co k tomu mluviti. Jan pak a Danicl od sebe mluviti dávají, že sou ještě nic neslyšeli, než když příčiny uslyší, Ze budou védéti, co k tomu říkali i časem svým za odpověď ddti. 1 aby sc tomu všemu za dosti stalo, protož se předně odpověď předešlá od dvouch bratří Hendrychův Jiříka a d. Ma- thouše ku právu složená jim zase vydá a příčiny k od- poru od Anny Hendrychové vdovy předložené přede všemi čtyřmi bratřími, také se ještě jednou přečtou, na něž všickní čtyři bratři, nechce-li který z nich od své spravedlnosti, kteráž by mu lu náležela upustiti, buďto hned in continenti, nebo aby se jim žádného skrácení býti nevidělo, v týmdni pořád zběhlým odpověď patrnou a světlou v ničemž se nedčělíce, dáti sou povinní podle práva. Actum in consilio f 2. post Conversionis Pauli 1591. 28. 1593, 20.srpna. Rukop. ë. 2112 f.404. Martin Klukat a Zuzanna koupili dům v rynku od starodévna u tváří řečený od Jiříka Henrycha z Franknštejna za 3000 k. gr. č. Act. fer. VI. post Assumpt. M. V. 29. 1595, 11. března. Rukop. č. 2205 /. 151. (nšalt Jiříka Hendrycha z Frankušteina) Ve jméno svaté a ne- rozdílné Trojice —, amcn. Já Jiřík Hendrych z Frankn- štcina, inčštěnín St. M. P., známo činím límto kšaftovním listem. Jakož mně pán Buoh všemohoucí z milosti své nemocí těžkou navštíviti ráčil ——-, tuto mou poslední vuoli o statku mém — sepsati [sem] dal. Předně — duši mou milou v Jeho svaté ruce — poroučím - -. Dâleji statek muoj všelijaký — sec všemi těmi spravedlnostmi, kteréž mně náležejí —, ten všecken ouhrnkem mocně dávám, poroučím a odkazuji Vratislavovi, synu mému, a pravému dědici — k tomu tímto k3aftem nafizuji a ustanovuji té- muZ Vratislavovi synu mému a leth nemajicimu za poruc- níky své milé pány bratry, pana doktora Mathouše z Franknšteina J. Mti C. raddu nad appellacími pana Da- niele odtudZ z TFrankn3teina, pani Evu Hendrychovou jinak Holianovou, mou milou panf mâtef a jsouce k nim, předně k mé milé paví mateři a bratřím vlastním té dů- věrné a bratrské naděje, že jej Vratislava, syna mého, ve všem slušným a náležitým chrániti a vopatrovati, ano v ničemž jakožto svou vlastní krev a jeho vlastní strejcové opouštěti nebudou. Z toho pak statku již témuž Vratisla- IV. Na Velkém náměstí. 263 vovi, synu a dédici mému, tak v&ecken oubrnkem odiéza- ného chci, aby mé nejmilejší manželce paní Anně z Cimic jakožto vlastní mateři téhož Vratislava předně a nejprv hned po publikování kšftu tohoto a mé poslední vuole a to v čtyřech nedělích pořád „běhlých věna jejího v smlú- vách svadebních mezi námi obsaženého a zpečetěného, jmenovitě tři tisíce kop míšenských od poručníkuov vajš dotčených dáno a odvedeno bylo, jakož pak takové smlouvy pro lepší duověrnost a zdržení toho tak náležitě spečelčné a ujištěné před rukama sou —, a nad lo vino pak z lásky manželské též Anně z Cimic, manželce mé milé, vejšeji dávám a tomu chci, aby ji od vejš jmeno- vavých pánuov poručníkuov dotud, dokudž by živa byla a v tom stavu svého vdovského neproměnila, jmenovitě ze dvou tisíc kop míš. ouroku a to každého puol léta hned po smrtí mé bcz zadržování a všelijakých překážek dá- váno a odvozováno bylo; pakli by se od týchž poruční- kuov toho nestalo a nedalo, aby ona Anna, manželka má milá, moc měla na poručníky vejš dotěcné na místě Vra- tislava, syna a dèdice mého, o tu summu dva lisíce kop míš. nastupovati, k nim hleděti a upomínati a s tím jako s svým vlastním učiniti: bez překážky mohla a moci muoze. Jicem svršky, nábytky všecky a všelijaký, kteréž před rukama jsou a po mé smrti se najdou, dávám a odkazuji a poroučím Anně, manželce mé milé, k vlastnímu jejímu užívání, však s toutv při tom vejminkou: Co se šatuov chodicích mých vlastních a mně náležejících dotýče, ty dávám a poroučím Vratislavovi, synu mému, i Felizck zlatý, při kterém vlastní kontrfekt a obraz nebožtíka mého milého pana otce jest, ano i sekret muoj zlatý aby jemu dochován byl. Nad to vejšeji též Annč, mé milé munZelce, ještě dávám a odkacuji dvd desítky vína, které by sobě mezi jinými vybrali chtěla, tak aby ona ihned s takovým svrchu dotčeným vínem (však teprva po smrti mé) moc činiti měla jako s svým viastním a k svému vlastnímu, jak se jí dobře a nejlépeji viděti a líbiti bude, oužitku a lepšímu to obrátila.. Však tomu také chci, aby Vratislav, syn muoj a dědic vlastní, při Anně manželce mé milé a paní mateři jeho, (pokudž by její dobrá vuole jakožto vlastní paní matky jeho v tom byla) zůstával a pání poručníci na to nic jí dávatí nemají a povinni nejsou, však jestliže by v tom Boží vůle byla a on k dospělejšímu zrostu přijde, že někam jinam ven z země na studia i jináč vyslán a vypraven býti by měl, již takový náklad páni poručnící naň činiti a vísti mají. I toho sem oznámiti a doložiti po- minouti nemohl, že sem po nebožtíkoví mén milém panu otci na podíl muoj dědicský a mě vlastně náležející ud paní Evy Hendrychové jinak Holianové, paní mateře mé milé, tři tislce osm set dvadceti pět kop míš. přijal, item na to též paní Evě Hendrychové jinak Holianové, paní mateři mé milé, dlužen sem a zůslávám summy peněz pět seth padesáte kop vše míš. k mé velký potřebě půjčených. Jestliže by pak Vratislav, syn muoj, dřívěji, nežli by k lé- tuow dospělým přišel (čehož pán Buob uchovati rac) pro- středkem smrti scšel, tehdy všecko to, což by tak jemu vlastně náleželo, na pány bratry mé, pana Jana z Frankn- štcina, pana doktora Matouše J. Mti C. raddy nad appel- lacimi, pana Danicle, odwudz z Frankn3tcina, item pani lčví: Hendrychovou jinak Holianovou, paní matef mou zvláště milou, přijíti a případnoutí má na rovné podíly, však s tímto při tom doložením a znameníitou vejminkou, je»tliže by tak, jakž vejš doloženo, poněvadž všickní jed- noho každého věku smrtedlní sme, Vratislav, syn muoj, jsa nezletilý se světa sešel, aby Anna, manželka má milá, předně ty dva tisíce kop míš. po témž »ynu jejím Vrati- slavovi, z kterých jí ourok nad věno její vycházel, od 

Strana 264
264 IV. Na Velkém náměstí, pánuov poručníkův k sobě pfijíti, z nich upomínati a k svému vlastnímu oužitku to beze všech odporuov, od- kladův (však pokudž by v stavu vdovském zůstávala) při- jíti a obrátiti míti mohla a měla. Jsa k často jmenovaným pánuom bratřím a zvláště mé milé paní mateři Evě Hen- drychové jinak Holianové té bratrské a duovérné i k paní mateři synovské naději, že nad jmenovaným Vratislavem, synem mým, srdečnou a s jeho dobrým laskavou pamět, ano i nad Annou, mou milou manželkou, ochrannou ruku a přátelskou péči, pokudž by toho kdy potřeba ukazovala, držetí a za to jich jakožto svých milých pánuov bratří i paní máteře pro Boha žádám a prosím, že nad touto mou po:lední a duovérnou žádostí láskavou pamět a skutečný neproměnitedlný pozor míti budou. — Jenž jest dán v so- botu před nedělí Judica létha oc devadesátého pátého. 80. 1595, 17. května. Zamléž. Poctivým purgkmistru a konšeluom Star. M. našeho Pr. věrným našim milým. Rudolf Druhý z Boží milosti volený Rímský císař, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Ceský král. Poctiví věrní naši milí. Věděti vám dáváme, Ze sme ve vší pokoře prošeni od nábožné Anny z Cimic, zuostalé vdovy po někdy Jiříkovi Hendrychovi z Frankenšteina, nám milé, abychom jí nad Vratislavem Hendrychem odtudž z Frankenšteina pozůstalým sirotkem a statkem po témž někdy manželu jejím jakožto vlastní matce poručenství dáti ráčili, kdež uznávajíc my vtom téhož sirotka, tak aby jemu raději statku přibejvalo nežli ubejvalo, dobréa užitečné býti : protož z mocnosti naší císařské — jakožto král Ceský a nejvyšší všech vdov a sirotkúv poručník, k její pokorné prosbč milostivě povolovali, nad dotčeným sirolkem a statkem jemu náležitým na ten čas a toliko do vuole naši poru- čenství dávati a jí k radě a ku pomoci učenýho Ma- touše Heundrycha z Frankenšteina, raddu naši nad appel- lacfmi, a poctivé Daniele Hendrycha odtudž z Franken- šteina a Evu Hendrychovou jinak Holianovou jakožto nej- bližší krevní přátely, tak aby ten statek sirotku k do- brému společně řídili; opatrovali a jeden bez druhého nic nečinil, přidávati a ustanovovati [ráčíme], poroučejíc Vám, ubySte předně ten všecken a všelijaký statek sirotčí, na čem by ten koliv záležel, pořádně popsati a dva roz- dílné hodnověrné inventáře udělati dali, jeden jí Anně z Cimic a pomocníkům jejím odvedli, druhý pak do zrostu sirotka za sebou v raddě zanechali, tak aby týž sirotek přijdouc k létům svým dospělým a spravedlivým, pokudž by jemu v témž statku co zmrháno neb zmenšeno bylo, où se domlouvati a svého kde postíhatí vědel. Na tom jistí a milostiv vuoli naší císatskú naplníte. Dán na hradě našem Pražském v středu po Seslání Ducha svalého létha oc LXXXXV? a království nasich Rfmského XX, Uherského XXIII“ a Ceského téz XX". Rudolí. Ad mandatum sacrac Cacsareae Maiestatis proprium J. Myllnar. 31. 1595, 27. kvělna. Tamlez. Poctivym purgk- mistru —. Rudolľ druhý z Buoží milosti volenÿ. — Poctiví včrní naši milí. Jakož toho bratří Hendrychové z Franknštcina při vás vyhledávají, aby kšaft a poří- zcní někdy Jiříka Hendrycha odtudž z Franknšleina bratra zcela a zoulpna stvrzen byl, i co se artykule o poruóenství nad sirotkem a statku neboZtfka v témz kšaftu doloženého dotýče i poněvadž sme téZ porutenstvf (jakž vám o tom těchto pominulých dnův psaním našim z kancelláře Ceské oznámeno jest) z mocnosti naší císařské jakožto král Ceský nábožné Anně z Cimic, zuostalé vdově po dotčeném někdy Jiříkoví Hendrychovi z Franknšteina IV. Na Velkém náměstí. jakožto vlastní matce nadepsaného sirotka na jistý zpuosob a do vuole naší milostivě povoliti ráčili : protož vám po- roučíme, abyšte nad týmž od nás vyměřením poručenstvím skuteční ruku držali, toho artykule v kšaftu nebožtíka nestvrzovali a jí vdovč proti témuž poručení a vyměření našemu v ničemž nejmenším ubližovati nedopouštěli, vě- douc, Ze na tom milostivý a jistí: vuoli naší císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském v sobotu po sv. Trojici léta devadesátého pátého a království našich Řím- ského dvadcátého, Uherského XXIII a Ceského též XXx0. Rudolf J. z Kolovrat m. p. Ad mandatum dominí electi imperatoris, proprium Humprecht Cernin. Jiřík Funk. 32, 1595, 6. června. Jakož Anna z Cimic, po- zuostalá vdova po někdy Jiříkovi Hendrychovi z Frankn- Steina odpor jednomu artykuli v kšaftu jeho Jiříka Hendrycha o nápadu těch dvou tisícuov kop po smrti Vratislava, syna jeho, na ní Annu manželku a vlastní matku téhož Vratislava, s vejminkou tou, pokudž by v stavu vdovském zuostávala, obráceném učinila a k předložení příčin vysoce učeného pana doktora Ma- touše Hendrycha z Franknštcina, J. Mti C. raddu nad appellacími, Daniele Hendrycha, Evu Hendrychovou jakožto poručníky a poručnici týmž kšaftem nad týmž Vratislavem sirotkem nařízené, též Jana Hendrycha odtudž z Frankn- šteina jakožto jednoho tím k&aítem nápadníka obeslala, kteřížto obeslaní, nechtíce tejchž příčin slyšeti, dále před právem, obeslavše ji Annu, k tomu obzvlástné sc ohlásili ij přiznali, Ze od takového artykule kšaftovního z strany nápadu těch' 2000 kop s tou vejminkou upouštějí a tomu odporu jí Anny místa dávají, aby ten takový nápad bez vejminky zůslával: což Anna vdova slyšíce to a na to se poradivši, také jest ujala, a tak ta vejminka při tom ná- padu z toho kšaftu Jiříka Hendrycha vyňata jest. Z strany pak druhého artykule o poručenství nad Vratislavem sirotkeın po témž Jiříkovi: Hendrychovi po- zuostalým a statkem jemu náležejícím, kteréž kšaftiem ne- božtíka Jiříka na bratry jeho, pana doktora Matouše z FrankoSteina a Daniele: odtudž z FrankuSteina též Evu Hendrychovou, matku jejich, vztaženo bylo, kleré- mužto artykuli ačkoli od nadepsané Anny z Cimic vdovy odpíráno nebylo, však na dvoje milostivé J. Mti C. poručení, jichž datum prvního v středu po Seslání Ducha svatého a druhého v sobothu po svaté Trojicí létha tohoto — 96, ku právu tomuto prošlé, týž artykul poručenství nad Vratislavem sirotkem a statkem jeho z dotčeného kšaftu Jiříka Hendrycha jest vyňat a takové poručenství z mocnosti císařské od J. Mti C. jakožto krále Ceského a nejvyššího vdov a sirotkuov poručníka na ni Annu z Cimic, matku vlastní dotčeného sirotka, jest přenešeno a podle toho jí Anně k radě a ku pomoci při- dání sou nadepsaní bratří Hendrychové p. doktor Matouš a Daniel, též Eva, matka jejich, bába téhož sirotka jakožto nejbližší krevní přátelé jeho a tak dotčený Jiříka Hen- drycha ve vSech jinÿch artykulfch kromě nadepsanych dvou z strany nápadu těch dvou tisíc s vejminkou a po- ručenství nad sirotkem a statkem jeho k žádosti jak bratří Hendrychův všech, p. doktora Matouše, Jana, Daniele, též Evy matky jejich, tak často psané Anny z Cimic, pozuostal& vdovy po něm Jiříkovi Hendrychovi sme stvrdili a týmž artykulům, jimž odpíráno jest nebylo, moc od práva dána jest. Actum in copsilio feria 8. post 2. dominicam post TTrinitatis 6. Junii 1595, consule Bartolomeo Millero ab Unterpergk. 

Strana 265
IV. Na Velkém náměstí. Tomu na svědomí — pečet — přitisknouti v pondělí po sv. bl. Trojici 1. р, 1596. 88.. 1595. 7. června. Rukop. č. 1173 f. 327. (Inventář po Jiříkovi Holianovi, jinak Hendrychovi z Frank- štejna.) V středu po sv. Bonifacii stalo se popsání statku po někdy Jiříkovi Holianovi v domě u Trubskejch řeče- ném. Toto se našlo: Anna Holianová, vdova po něm pozuostalá, Vratislav, sirotek spolu s ní splozený. V kra- bicích jistoty: od p. z Pernštejna na 1100 k. m., jíž datum Il. 1590, p. Petra Voka z Rožmberka na 4000 k. m., kteréž datum !. 1598., paní Elišky Slejnicové na 5260 k. m., kteréž datum v outerý Navštivení sv. Alžběty l. 1598. a při tom kopia reversu od Kryštofa Berky z Dubé. Jistota od p. Daniele Skalského na 1000 k. gr. č., datum v sobotu na sv. Havla 1598., jistota od p. Ben- jamina Semechovského z Semechova na 660 k. m., jistota ]. МЧ С. па pergaméné psaná s rukojmémi ti( móst Kou- iíma, Nového Kolína a Brodu Ceského na 1100 k. m. datum v sobotu den sv. Havla 1593, jistota na papíře od Benjamína Semechovského z Semechova na 70 k. m., kteréZ datuin v pátek po sv. sv. Václavé 1594., smlouva mezi p. Kryštofem Berkou a paní Elškou 5lejnicovou, poznamenání, co nebožtík utratil do Prostějova jezdíc, dva majestály na pargaméně napsaný daný od J. JMu C., panu Snyterovi svědčící, Zuldpryf od Klimenta Suberta na6 k. m., majestát pánuom bratřím Hendrychům z Frankn- Xtejna svědčící, list zachovací nebožtíka Pavla Hendrycha, Suldpryf německý na 6 k. m. od Bernharta Weyssera, list na papíře od p. Kašpara z Sternberka paní matce její svědčící paní vdovy. Listy některé posílací od měst a jiných pánuov, kvitancí od p. Kašpara Mincara z Lab- štejna na Meyzle žida, registi(ky od bernf, poznamenánf na ceduli, co nebožtík na dům vynaložil a na pohřeb co po smrti jeho vynaložíno, tabulky jedny a v nich jeho nebožtíka vlastní poznamenání. Majestát od J. Mti C. na Lorence, Kašpara bratry Hendrychy svědčící bez erbu, svazky listův rozličných paní Evě a jiným mnohým na statek Práčský svědčících, jeden tisíc kop na domu Mar- tina Michala řečeném Chyvatěrubském, konvička stříbrná porlacená, koflíček stříbrný pozlacený s víčkem, šál stří- brný pozlacený, 12 lžic stříbrných s jelenými kopýtky, nože v pouzdře dva a třetí vidlice stfibrem fasovany, trubička lovecká stříbrná s páskem, pateř velkej s zrny koralovými 38 a 18 stříbrných pozlacených s jablkem, řetízek drobnej zlatej pancířovým dílem osmnásobně slo- žený, na němž groš zlatej, pečet stříbrná s řetízkem při ní. Dva prsténky zlatý turkusem, sekret jeden a tři kroužky, jabléčko stříbrný pižmový s řetízkem, spinadla stříbrná a kolík jeden v stříbře, kolíky dva železný, dukát rohatý jeden, kechcr pozlacenej, toulec postříbřený s třapci, kontrfekty tti. V sklepě při světnici šaty chodící nebož- tíka, kuní kožich suknem pošitý, druhý kožich doliman kuní suknem pošitý, kožich kuní kanavacem pośity aksamílem premovany, Slofpelc bobrovy starf s cvi- linkem po&Bily, kanavacovy plášť aksamítem pošitý, sukně vodievací & rukávy aksamítem premovaná, plášť smutkovej, kabát a poctivice karmazínový s šnyly, aksamítový galliaty, kolar fezany aksamftovy, kabát bílej karmazínový, gallioty aksamítový a kabát černého aksamítu, kabát a gallioty karmazínu prutovaného, dva ksasy černý, jeden z nich aksamitem podšitý a druhej stříbrohlavovej s šnyty a s bílejmi punčochami, gallioty soukenný a kabát z filizelu, rejtharská suknitka jedna, suknička kanayacová stará aksamílem premovaná, punčoch dva páry hedvábnejch a dva páry harasovejch starejch, dva biryty aksamítový, dva klobouky štepanový krumplířským dílem, husárek aksamí- lV. Na Velkém náměstí. 265 tovaj, husárek prostej, klobouk zimní prostej na cestu, francouskej klobouk a jeden letní s federpušem, tři šmuky černý, rapíry tři, tulichy tři pásy, mečík rejtharskej postříbřenej, kuše s heverem, ručnice dvě dlouhý s pou- zdrem jedním, přední kus zbroje. V truhle jedny vyklá- daný: záponka zlatá, armpanty dva zlatý, prsténkův zla- tejch pět, pásy dva stříbrný s nožnicemi. Nahoře pod krovem: ručníce dlouhý tři s holstry, dva páry krátkých ručníc s fausthamerem, sedlo rejtharský, hemelíny dva, náramky dva, truhlice do vozu dvě, maulkorb, šatuov mumrajskejch na dvanácte osob, šest kordíkův postříbře- ných. Na dvoře v dole vůz krytej a saně jedny. V dole pod zemí ve sklepě: vína červeného sedm suduov a bí- lého dva. Naposledy žádala paní vdova, poněvadž její statek inventován jest, aby také statek jich bratří s tím Jiříkem Hen- drychem, jakožto bratrem jich vlastním v nedílnosti zuo- stávající popsán a zinventován byl, pravěcí se v témž statku na místě sirotka svého po dotčeném Jiříkovi Hen- drychovi, jinak Holianovi, bratru jejich a manželu svým pozuostalého jistý díl jmíti. Oznámili páni bratři Jan a Daniel s Evou, matkou svou, že oni tomu odpírají, aby co nebožtíkovi Jiříkovi tu v témž statku náležeti mělo. 84. 1596, 21. května. Rukop. č. 2113 f. 48. J. Mti C. Jakožto krále Ceského rychtář Vavřinec Břekovec Sot- novsky z Zdvofic, Jiřík Heidelius z Rasnštejna, prubíř zemský v království Ceském a kancléř Star. M. Pr. stojíce osobně v radě oznámili: Jakož předešle dotčený J. Mti C. rychtář na milostivé J. Mti C. poručení domu Martina Klugera z Zakše, toho času ještě živého a již z příhody nenadálé zamordováním z tohoto svéla sešlého, jenž od starodávna u tváif slove na místó a k ruce J. Mu C. pro sumu 2000 k, gr. č. od někdy dotčeného Martina K. povinných právem zveden i zmocněn jest, jakž týž zvod a zmocnění to v sobě drží, jehož actum fer. III. post Nativ. M. V. anno 1595, potom pak týž dům na milostivé J. Mti C. poruéenf — Anné z Cimic po někdy Jiříkovi Hendrychovi z Frankštejna pozůstalé vdově, za 2000 k. gr. č. prodán. Však z té takové sumy ona Anna z Cimic sobě 500 k. gr. č. peněz gruntovnich na témž domu zadržalých jest porazila. — Act. fer. IIT. post Ro- gationum. 35. 1598, 5. dubna. Rukop. č. 2205 f. 184. (Kšalt doktora Matouše Hendrycha z Franknšteina.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice — amen. Já doktor Mathouš Hendrych z Franknštcina, J. Mti C. radda nad appellacími na hradě Pražském, známo činím tímto mým listem, jenž slove kšaft, — že jsa od pána Boha všemohoucího těžkou nemocí navštíven —, protož předně — duši svou milou v ruce jeho svaté Božské milosti — zase poroučejíc, dále o statku a dědictví svém takto řídím a kšaftují: Jakož sem od paní máteře mé milé paní Evy Hendrychové jinak Holianové na učení má, jezdě do cizích krajin z po- dílu mého otcovského, což mně po panu otci mém milém náleželo, předně dva tisíce kop mníšenských poruozně přijal, po tom též na koupení domu mého a stavení po- druhé opět jeden tisíc osm setli a padesáte kop míš. a nic méně také i po třetí na knihy, kteréž u mne v zá- stavě zůstávají a na veselí mé svadební čtyři sla kop míš. od též paní máteře mé sem přijal, i z té příčiny ji paní Evu Hendrychovou jinak Holianovou, paní máteř mou milou, z takového přijatého podílu tímto kšaftem zcela a zouplua kvituji, prázdna a svobodna činím, tak aby žádný po mé smrti na ni paní Evu Hendrychovou, paní máteř mou, nastupovati a jí z toho upomínati ani jakého počtu od ni žádati nemohl a moci neměl. Co se pak dále statku 34 

Strana 266
266 IV. Na Velkém náměstí. mého všeho a všelijakého, jaký by ten koliv byl —, do- týče, ten všecken a všelijaký nadepsané paní máteti mé milé tolikéž tímto kšaftem mým odkazuji a mocně dávám, však s touto vejminkou, aby táž paní máteř má Barboře, dcerce mé milé, a Jiříkovi, synu mému milému, oběma s paní Annou, manželkou mou milou, zplozeným jednomu každému z nich po jednom řetězi zlatém, kteréž sem já nosil, dáti povinna byla, A jestliže by to pán Buoh dáti ráčil, Ze by buďto dcerka má Barbora k poctivému vdánf anebo syn muoj Jiřík k létuom dvadefti přišla aneb přišel, tehdy tomu chci a jest vuole má, aby paní máteř má dotčené dcerce mé osm seth kop míš. věna dáti, synu pak mému dva tisfce kop míš. vydali povinna byla s tím při tom toho patrným doložením: Jestliže by manželka má milá po mé smrti s těžkým životem zůstala a pán Buoh jí na sirobu buďto syna anebo dceru dáti by ráčil, tehdy chci, aby v té takové připadnosti skryté paní máteř má lémuž synu na sirobu zplozenému pa'nácte seth kop míš. anebo též dcerce tolikéž na sirobu zplozené osm seth kop míš. věna, kdyby buďto ona k vdání anebo on k léthuom svým přišla aneb přišel. bez odpornosti dáti povinna byla. A pakli by tyto všecky děti mé, kteréž nyní s manželkou mou mám aneb kteréž by ještě též manželce mé pán Buoh po mé smrti na sirobu dáti ráčil, před dojitím leth svých dospělých prostředkem smrtí z tohoto světa sešli, tehdy paní máteř má žádnému ničímž tím, což jim tuto odkazuji mimo ty dva řetězy a dítěti na sirobu naroze- nému nejlepší koflík muoj, vydáváním aneb odvozováním povinna nebude a býti nemá. Nad těmito pak dětmi mými Barborou a Jiříkem i nad jinými, kteréž by mi pán Buoh s manželkou mou ještě na sirobu dáti ráčil, činím a ustanovuji poručníky nadepsanou paní Evu Hen- drychovou jinak Holianovou, paní mateř mou milou, pana Jakuba Menšíka z Menšteina a Daniele Hendrycha z Fran- kenšteina, bratra mého milého, s tím doložením, pokudž by ktomu přišlo, že by se týž Daniel, bratr muvj, oženil, aby dítky mé nikdež jinde nežli u něho chování a opa- trováni byli. A jakož sem paní Anně, manželce mé milé, při smluvách svadebních věna jejího i s jejím dva tisíce kop míš. jmenoval, i tomu chci, aby jí těch dva tisfce kop míš. paní máleř má od stvrzení tohoto k5aftu mého vc čtyřech nedělích pořád zběhlých vydati a vyčísti povinna byla, a nadto vejše též paní Anně, manželce mé, z lásky a nad věno dávám a odkazaji všecky svršky a nábytky, kteréž nyní v domě mém sou a po smrti mé v něm by se najíti mohly a našly, a nic méně také rcšt peněz, kte- réž za J. Mu C. při ouřadě rentmistrském za mé věrné služby pozuostávají, manželce mé dávám a pokudž by táž manželka má na vdovské stolici seděla a jí se v témž domě mém bydleti líbilo aneb pronajeti, tehdy aby jí toho od paní máteře mé až do stavu jejího proměnění bez odpornosti a beze vší činže dávání dopříno bylo a z něho áž do téhož času aby vylískována nebyla. Item do kláštera s. Jakuba v St. M. P., kdež tělo mé pohřbeno býti má, odkazuji a poroučím padesáte kop míš., ty mají od datum stvrzení kšaftu tohoto mého ve čtyřech nedělích pořád zběhlých vydány býti, aby za též peníze nějaký plat jistý a stálý pro snadší té chudé řeholy obživení k témuž klášteru a záduší koupen a zpraven býti mohl. A jestliže by pak tomuto odkázání mému, kteréž svrchu psaným dětem mým tímto kšaftem činím, kdo jakýmž- koliv vymyšleným zpuosobem a obyčejem místa dáti ne- chtěl aneb manželka na odkázání jí učiněném piestati nechtěla, tehdy jest v tom celá a dokonalá vuole má, aby paní mateř má týmž. dětem mým mimo nadepsané dva řetězy zlaté a manželce podle smluv svadebních ty 17. Na Velkém náméslí. dva tisíce nic více a vejše dáti povinna nebyla. — Jenž jest dán a psán v neděli, jenž slove Misericordia domini, léta páně — devadesátého osmého. K žádosti Evy Holianové yležalý — stvrzen v středu v ochtáb svatých Tří králuov léta 99 consule domino Andrea Blowsky a Palatino. Tomu na své- domí — pečet — v pátek po památce sv. Šťastného I. p. oc 99. * 1602, 22. Fijna. Rukop. ć. 2129 I. f. 104. Anna z Cimic, po nékdy Jiříkovi: Hendrychovi z Frank- Btejna pozüstalá vdova, ptiznala se, Ze jest na místě a k ruce Vratislava, syna svého s někdy Jifikem Hendry- chem z Frankstejna zplozeného, na doplnén( dílu jeho dědického, jak po Pavlovi Hendrychovi dědu, Evě bábě, tak po témž Jiříkovi, otci téhož Vratislava sirotka a syna jejího, jemu náležejícího ujala jest ve 2000 k. m. dům v Caletné ul. mezi domy Jana Musila a Jakuba Melcara a to od Jana a Daniele vlastních bratří Hendrychův, strejcův jmenovaného Vratislava. — Act. postrie Ursulac. * 1603, 6. prosince. Rukop. ć. 2179 I. f. 110. Jan Henrych z FrankenŚtejna všecko a všelijaké právo své a díl svůj, který jest na něho, jakožlo syna nejstar- šího po rodičích jich bratří, jako Pavlovi Henrychovi a Evě Holianové, máleři jich, zanechaného přišel — po- stoupil jest Danielovi — bratru svému — v 5000 k. m. — Act. postridie Barbarae. 36. 1608. — Rukop. č. 324 f. 404. V domě Holianovskym [nájemníci:] P. Jan z Selgern, dvorsky slu- Zebnfk J. Mti C., Jan Pikola a Jan Oldfild, kupci pres polní, mají fraypryfy. * 1608, 19. listopadu. Daniel Hendrych z Frank- šlejna a Marie z Kunwaldu m. j. přiznali se, že jsou dlužní 600 k. m. paní Iedvíce Pibhlové roz. Rubruhápce z Suché na Chrustenicích a Vysokém Oujezdci. ® 1616. — Rukop. &. 1074 f. 135. (Svědomí ku potfebé panu Vratislavovi Hendrychovi z Franknśtejna). Mistr Ondfej Marchio Žďárský z Dařína, na ten čas menší rady Star. M. Pr. jeden soudce, svědčil [r. 1624]: Paní Katetina panu Vratislavovi Hendrychovi na díl spravedl. nosti své, kterouž s sirotky po p. Václavovi Trubkovi z Rovin, předešlém manželu svém, v statku po něm zů- stalém má, toliko na ten čas 2000 k. m. věnovala: — Lorenc Odháj svědčil: V letu pominulém 1616 na den sv. Jana ev. vyslav8i p. Vratislav H. z Fr. k paní Kate- řině, tehdáž Trubkové, paní sestře mé, jislé pány v pří- čině zasnoubení, při kterémžto zasnoubení jsou se též smlouvy svadební staly. 87. 1629, 30. července. Rukop. ć. 2114 f. 416. Jménem a na místě J. Mti Kr. — poroućf sc — radě Star. M. Pr. — aby ur. p. Antonínovi Binagovi, J. Mti C. radě a vejběrčímu posudného — dům Franknštejnský, — v němž on bytem zůstává, — když 500 k. m. — složí, do knih městských vložiti. | Ex consilio: camerae Bohem. Číslo pop. 933. (U trouby.) 1. 1400, 15. ledna. Rukop. č. 996 f. 3. Dominus Nicolaus Geunher ct Wenceslaus Geunher fratres emerunt — tres s. gr. pr. census — erga Wenceslaum Cammerer pro triginta s., quas habuit super domo Jacobi Leytnuer et Nicolai Martini rimer, que fuit Conradi Grevel, sita 

Strana 267
IV. Na Velkém náměstí. in antiguo foro inter domos olim Wolframi ex una et relicle Machutonis parte cx alia. Act. fer. V. ante fest. s. Anthonii. 2. 1402, 21. října. Rukop. č. 996 f. 65. Jacobus Leytner reemit Illl s. gr. census erga Thoinam de Sacz pro XXXII s. gr. super domo sua propria sila in antiquo foro inter domos relicte Machutonis pannicide ex una et Wolírami parte ex altera, omni eo iure, sicut ipse Tho- mas eundem censum habuit ct ut sibi ipsum censum olim Nicolaus Tanfelt de RHacouik in ultimo suo testamento legavit. — Act. die XI m. virg. 8. 1407. — Ruhkop. č. 2099 f. 20. rimer et Martinus Weicher, Leitner. 4. 1409, 17. ledna. Rukop. c. 2101 f. 173'. Mar- tinus Weykardi et Nicolaus rymer, testamentarii Jacobi Leytner, deputant unam s. gr. c. Marquardo fratri dicti Jacobi pro et loco VIII s. quas sibi dictus Jacobus in ultimo suo testamento legavit super domo Cunczonis parchaner. Act. die s. Anthonii. b. 1410, 14. srpna. Rukop. c. 2101 f. 233. Lud- wicus apothecarius emit II s. c. erga Johannem Coldicz ct Katherinam conthoralem pro XVIII s. super domo olim Jacobi Leytner in antiquo foro. Act. fer. V. post Laurencii. 6. 14806, 10. kvétna. Rukop. č. 2099 f. 421. Franco dictus Rex fassus est presentibus publice protes- tando se debitorie obligari in XXti s. gr. domine Anne, relicte Nicolai Ssandrbach de Horazdieiowicz, genitrici sue dilecte, de eisdem pecuniis promittens et debens sol- vere et censuare dicte matri sue 2 sex. gr. census annui omni anno, eundem censum ei deputando et proscribendo in et super domo sua propria »ad tubam« dicta in agine siluata inter domos Elisabeth ad faciem ex una et olim Olframmi parte ex allera nec non in aliis bonis suis. .Hoc notanter subexcluso: Quod post mortem sepedicte Anne huiusmodi census ad prefatum Frankonem, natum suum, et adliberos ipsius, quos nunc habet seu post ha- bucrit, pleno iure devolvi debent. Actum — feria V. post Stanislai 1436. 7. 1462, 2. prosince. Rukop. c. 2141 I. f. 160. V té pfi, v nież Martin Slajt mlads( z Gerlice vinil Mikuláše Věchtíka jménem panie Marthy, manželky své a sestry téhož Mikuláše, z dielu dědičného, kterýž by ona po ne- božci otci svém jmieti měla pravě, že by již pravený Mi- kuláš po smrti otce svého uvázavše sě v statek paní Marthě, sestře své, z loho statku žádného dielu dáti ne- chtěl. K kterémužto statku táž paní Marta tak dobře právo měla a má jako i on po otci svém. Zádaje na pá- nicch, aby výšpsaného Mikuláše k tomu držali, aby paní Martě, sestře své, spravedlivě učinil, jakožto spoludědičce. Jemužto častopsaný Mikuláš odpieraje pravil, že nebožtík Jan Včehtík, otec jeho, učiniv smlhívu svatební s již pra- veným Martinem Slejícm jmenoval po panně Marthě, dceři své, L kop a vypravu a nic viece. A on że jest po smrti otce svého té smlúívě dosti učinil, penieze i výpravu po sestře své vydal i nadto viece. A to, což jest vydáno, paní Marta, sestra jeho, že jest přijala za diel svuoj dě- dičný a jej svobodně a dobrovolně před pány propustila slibivši sě na něho a na statek otce svého o nic zasě nenavracovati. Tobo jejieho vzdänie a propuštěnie výpis z knich městských okázav před pány žádaje, aby při tom zápisu ostaven byl. Proti jehožto řeči svrchupsaný Martin Slají odpieraje pravil, že paní Marta, poněvadž jemu již smluvena byla, moci žádné neměla komu co bez vuole Nicolaus testamentarii olim Jacobi JV. Na Velkém náměstí. 267 jeho zavázati ani vzdávati obýčejem ižádným: Pan purg- mistr a páni — vyfkli jsú takto: Pončvadž paní Marta dobrovolnč a svobodnč to, což po ní dáno jest, za svuoj dicl přijavši jiného statku otce svého — sě odřekla a bratra svého propustila — že i my téhož zápisu potvrzu- jem —. Act. fer. V. ante Barbare. 8. 1468, 7. dubna. Rukop. č. 2086 f. A. 9. Ni- colaus dictus Wiechtik de Antigua Civ. Prag. emit curiam allodialem in Sessowicz cum municione — erga Georgium, tabernatorem ibidem in Ssessowicz — pro centum tri- ginta s. gr. — Act. fer. V. paschali. 9. 1466, 18. března. Rukofp. č. 2105 f. 220. Ni- colaus dictus Wiechtik veniens ante dominorum consilii presenciam resignavit et donavit benivole duas domos proprias in circulo, ad auream tubam videlicet et ad cu- sinum, contigue situatas — Marte, care conthorali sue —. Act. fer. III. post Gregorii. * 1466. — Rukop. č. 2105 f. 240. Martha, olim Johannis dicti Wiechtik ab aurea tuba filia, nunc vero Johannis, filii Procopii de Zacz conthornlis. * 1470, 18. července. Rukop. č. 2105 f. 293. Marta, Nicolai a tuba uxor, emit — pratum post villam Ssessowicz penes curiam Nicolai a cignis immediate situ- atum aput Wenc. Holec pro LXXX s. — Act. fer. MII. ante Magdalene. — Rukop. č. 2141 f. 93. Martha, Nicolai Wiechtik a tuba uxor, fassa est, quia tenelur veri debiti XL s. pueris suis, quos nunc habet aut post genuerit, que pro illis testamento Anne, relicte Wenceslai Muzik, erant [cgate. Quas proscribit super prato suo circa villam Ssessowicz penes curiam Nicolai a cignis iacente. Act. fer. V. ante Marie Magd. eod. anno. 10. 1471, 8. kvétna. Rukop. c. 2119 f. P. 11. Ve jméno božie amen. Já Dorota, služebnice slovutné paní Kateřiny Sekefické v Star. M. Pr. u zlaté tráby bydlej(cie, vyznávám —, Ze a&koli z dopu&ténie boZieho —, najprve oznamuji, že paní Kateřina již psaná dlužna mi jest X1/s k. a IMI gr. a k tomu mzdy mé XXVI gr., paní Anna mladá Sekyřická XVI, Barbora Hochutová LXXX gr. — ty — dala sem Kláře, sestře mé —, a ona aby z toho II k. gr. na kostel sv. Mikuláše vydala. — Act. die s. Crucis. 11. 1481, 10. ledna. Rukop. č. 2106 f. 70. Martha ab aurca tuba resignavil suam post mortem duas domos suas, unam ad auream lubam et alteram ad cusinum, que site sunt in circulo, omnemque substanciam suam . - Ma- tesoni Sstamprechar, marito suo caro, — cum hoc tamen adiuncto, quod Marta reliquit pro se potestatem — ven- dendi, alienandi, — legandi — in vita aut in articulo mortis iuxta velle suum. Si autem memoratam Martam contingat intestatam vita excedere, tunc omnis substancia taliter resignata in ipsum devolvetur iure pleno. Ex qua debebit dare Apolone, alumpne memorate Marte filieque fratris eius, L s. gr. mis. it. Marthe, similiter alumpne eius, XX s. mis. Insuper Mates debebit emere XII s. gr. census annui et perpetui pro remedio animarum ad altare pro capella Corporis Christi in ecclesia s. Nicolai. Act. fer. IMI. post Epiph. d. — Tasnież. Marla ab a. t. re- signavit — curiam suam in Ssessowicz — cum prato magno et cum censu L gr. Rzehaconi, fratri suo, et pueris eius. Act. die Prisce. 12. 1484, 14. ledna. Rukof. č. 94 I. f. 51. Marta Wiechtikonissa fassa est se debitorie obligari ducentos et decem florenos ungar. generoso domino Paulo de Jens- stein et de Skal, Duchkoni tonsori, Johanni Hrabanie, Johanni Pytlik, Georgio Prhoss, Georgio ab.ave — et 84° 

Strana 268
268 IV. Na Velkém náměstí. assignat — in domibus suis, videlicet ad auream tubam et ad cignos nominatis. Act. fer. IIIL post octavam Epiph. 18. 1498, 12. pros. Rukop. C. 2107 f. 52. Martha a tuba aurea, conthoralis Mathessonis Sstamprechar, — resignavit domum suam ad auream tubam dictam — Ma- thessoni, marito suo caro —. Si Martam intestatam con- tingat viia excedere, tunc domus et alia omnis subslancia in eundcm Mattes devolvetur, tali vero notabili excepcione, ut jn eadem domo maneat usque mortem suam sicut verus et potens hospes, post morlem vcro eiusdem Mattes ut illa ipsa domus in Rzehakonem, fratrem predicte Marthe, in Georgium, Briccium et Albertum, liberos prescripti Rzehakonis, aut in alios pueros, si quos duxerit procreandos, ad equalem inter ipsos porcionem devolvetur. Act. fer. V. ante Lucie. 14. 1601,8.listopad. Rukop. c. 2107 f. 209. Martha ab aurea tuba resignavit domum suam, quam inhabitat, dictam ad auream tubam, suam dumtaxat post mortem, Georgio, fratrueli suo. Act. fer. III. ante Martini. 15. 1502, 1b. ledna. Rukop. c. 1128 7I. f. 36. Kdyż po smrti nebożky panie Marthy od Zlaté trúby kšaft její čten jest, kterýžto kšaft byl jest zapečetěn pečetí její a k tomu na svědomie pečetmi Jana Jeníška z Újezda a Vácslava Rambúzka, tu Řeháček s syny svými vyslySev ten kSaft žádal jest pánuov, aby tvrzen nebyl, tak pravě, žeby vedle řádu a práva města nebyl udělán, nebo jakož v kšallu stojí, že se jest doprosila pánuov Jana Jeníška z Ujezda a Vacslava Rambizka, aby své pe- Écti pfitiskli podle své k tomu jejiemu kšaftu na svědomie a Vâcslav Rambizek k tomu se nezná, aby jeho kdy paní Martha Żśdala. Proti tomu Zigmund Holec, odpieraje tak jest pověděl — Ze: Ten kSaft jest vedle práva a řádu města paní Martha udělala a statek svuoj mohla jest dáti nebo odkézati, komużby se jf líbilo a zdálo, jako svo- bodná měštka; a tak jest dále pověděl, že jest nebožka paní Martha jeho prosila, aby on mluvil s panem Vácsla- vem Rambüzkem a jeho jménem jejím prosil, aby k tomu kšaltu pečet svú přiložil, a on že jest k její žádosti to učinil a s ním o to mluvil a jeho od nie prosil. Tu pan purgmistr a páni vyslyševše řeči Reháčkovy, odpor a žádost Zigmunda Holce, pováživše svčdomie a nahlédše v svolenie obecnie o kšaftech učinčné tudiež i v právo, kteréž jest takové: »Sepsal-li by kto aneb kázal by sepsati poriezenie o svém statku za své Zivnosti a svého zdravie a to by zapečetě oznámil některým hodnověrným lidem, pokudž tu sepsáno jest, potud že jest vuole jeho, po smrti jeho ten kšalt má před se jíti podle práva« — i takto o tom ortelem svým vypoviedají: Poněvadž Martha nebožka Věchtíková necinila jest kšaftu toho ležecí již v nemoci aneb na smrtedlné posteli, kdež by na takový páni měli vydání býti od pana purgmistra podle svolenie obecnieho nahofe dotčeného, ale jej jest sobě sepsati i zapečetiti vlastní pečetí písaři kšaftnicmu rozkázala, jsúc ještě“ při dobrém zdravf i choditi mohic, a to témuž písaři, jakož on vyznává, napřed a potom Janovi Jeniśkovi z Ujezda, též jakož sám seznává, oznámila jest, že potud a tak, jak a pokud tu sepsáno, jest vuole a úmysl její konečný a přes to pro snazšie věřenie jistotu toho a na svědomie prosila jest Jeníška ústně, aby podle jejie pečeti svú pečet k témuž sepsání zavřenému přiložil; za též i Vácslava Rambizka po Zigmundovi Holcovi jako přieteli svém prosécf, jakož také tyż Rambizek pak to seznává, že jest za to žádán jménem jejím a od nie, a oni że sú to hned ta doby netoliko za jejic živnosti, ale IV. Na Velkém náměstí. za jejieho zdravie učinili a že sú pečeti své k tomu po- říiezení a sepsání podle jejie přitiskli na svědomie, a ona toho nezměnila ani jiného mimo to pořiezenie kšaftu ne- učinila : i z těch příčin ten kšaft řádně přišlý, jemu moc a právo podle nadepsaného práva dáváme; a ačkoli Řehák mluvil jest s syny svými, žeby ten kšaft řádný a pravý nebyl, protože se v něm pokládá prosivši slovutné opatrnosti pánuov že, aby pečeti své podle nie přiložili, a že jest Vácslava sama neprosila, ale že jest Holec Zig- mund prosil, však proto ponévadz Vácslav Rambüzek to seznává, že jest ho Holec prosil od nie a jménem jejím, a v kšaftu se nepokládá, by ústně prosila, protož tu žádného klamu nenie, neb ktož skrze koho jiného prosí, také prosí, jakoby ústně prosil, a kšaftu to k žádné škodě nenie, než proto Zigmund Holec že jest byl s tú žádostí k němu Rambízkovi od nynie Marthy Trábské poslán, to aby vzal a pověděl na tu přísahu, kterúž jest k úřadu konšel- skému učinil. Což se pak toho svěřenie jemu Holcovi, dluhuov všech vyupomínanie a platu k svatému Mikuláši kúpenie i na skutky milosrdné ostatek obrácenie týmž kšaľtem dotýče, při tom tak pan purgmistr a pani vypo- viedají, aby on Zígmund Holec přitom nic bez vědomie a vuole pánuov jako najvyšších oprávcí chudiny a zádušie nečinil; kterýž pak koli statek jiný její Martin po nf jest zuostal a nalezen, ježto jest o něm nezřiedila, a jest před rukama, ten vešken páni jemu Rehákovi, jako najbližšiemu přieteli s městem trpíciemu, přisuzují a připoviedají podle práva starodávnicho města tohoto, a dále jestližeby pak kde ještě u koho on Rehák buďto zlaté, groše, penieze a neb jaký jiný statek její movitý krom dluhuov býti pře- zvěděl a chtěl by k tomu, a kohožby jej býti přezvěděl, hledětí, že se mu právo k tomu nezavírá. 16. 1507. — Rukop. c. 2108 f. 6. Georgius Rzehak et Anna, conthoralis eius. 17 1518, 22. února. Rukop. C. 1128 III. C. 18. V té při mezi kostelníky a osadními kosteluov a far Matky B. na lúži a sv. Jiljí z jedné a Jiříkem Trubským z strany druhé, jakož sou jeho kostelníci svým a všech osadních jménem vinili z toho, že maje vinici sobě vzká- zanú, aby platil víne lepší k službám božím a k přede- psaným farám, toho učiniti se zbraňuje a jsa podán na smlouvu přátelskú, o to se jest nesmluvil, a poněvadž zápis vokazuje, že lepšího vína má platiti z hodných příčin (známo jest, že víno lepší jest červené, i protož to víno aby platil) v tom pánuov za opatření spravedlivé žádajíc. A o to zápis z knih ukázali. Proti tomu Jiřík odpíraje pravil, jakož naň žalují, aby platil víno lepší k těm zá- duším a oni praví, že jim neplatí, praví, že je se tak za- choval, jak sou se i předkové jeho zachovávali, že jim lepší víno platil a dával bílé a to sou od nčho přijímali a tomu nikda neodporovali. A poněvadž v zápisu vino červené nestojí, że jim tím povinen není —. Tu pan purgmistr a páni — nalézají: — poněvadž lepší jest víno červené než bílé a k službě boží takového vína potřebují lepšieho, protož víno červené — aby platil —. Act. fer. IIl. ante Mathei. 18. 1513, 12. pros. Rukop. č. 1129 f. 12. V té při mezi Annú od zlaté trouby, po nebožtíkovi Jiříkovi Rehákovi z Květnice vdovú poostalú, z jedné a Brikcím Řehákem z Květnice z strany druhé, kdež jest jeho ona vinila z toho, Ze ta zahrada, kteráž "est za jejím domem u trúby, k tomu domu přisluší a on jí té zahrady zbra- ňuje a k ní práva nemá. V takové věci prosécí za opa- tření. Proti tomu Brikcí Rehák odpíraje pravil, že ta za- hrada k tomu domu u trúby není, než že jesti k tomu domu jeho u podušek, nebo otec jeho nebožtík k tomu 

Strana 269
IV. Na Velhém náměstí. domu u podusck připojil ji a on že do ní má próchod a dvéře a toho v držení i užívání pokojném byl jest a jest i on až do síc chvíle, A za živnosti otce jeho, kterýž měl statek sobě od paní Marty Trubské, té zahrady žádný nenaříkal, než sa jí v držení užíval. Zase od Anny k tomu mluveno, že to není podobné, aby ta zahrada k domu u podušek měla býti, nebo hned za domem leží u trúby. A v lom domě jest kapla, že je podobněji, že od té kaply nějaký tu kerchov byl a nebožka paní Marta ne- božtíkovi Jiříkovi duom vzdávající té výminky nepoložila, aby tn zahradu od toho domu odtrlla, ani v tom vzdaní též jaké výminky učinila, kdež vzdává duom u podušek neboîtikovi Rehákovi, bratru svému, a sou toho lidé pa- métnici, Ze ta zahrada k tomu domu vždy u trúby byla a ne k tomu u podušek a že ještě sou i dvéře do ní. A kdyby na to i výchoz byla, že se to vočitě spatří, že k tomu domu u trúby jest přiležitější nežli k poduškám, nebo za tím domem u trúby leží. V tom táhla se na svě- domí a vzdání Marty Trubské, kdež Jiříkovi vzdává duom a je pokázala. Zase k tomu od Brikcího jest mluveno, kdež ona Anna praví, že sú do té zahrady dvéře, ač sou však do té zahrady nikda svobody choditi neměli, leč kradí, a že bratr jeho, nebožtík Jiřík, na lo se netáhl ni jemu v tom překážky činil, ale on že jí sám užíval, sobě do vořeší sadíval n to k užitku svému obracoval a že i volec jeho jf drzitelem byl a nikdy od nižádného jesti jemu v tom překážíno nebylo, nébrž že je i toho bránil, když z domu Hajdarovského vokna pan Blažek Kopáč tam míti chtěl, a v tak mnohých letech sa držite- lem, že jemu toho žádný nenaříkal aš ona tepruov se o to koštuje. A kdež praví, že sú do ní chodili, že jest jim toho bránil a nikda sú té svobody míti nemohli aniž sú jí užívali. Též se na svědomí táhl a je pokázal, prose v tom za spravedlivé opatření. Tu pan purgmistr a páni — taklo o tom nalézají: Pončvadž zápis ten, kterýž jest Marta od zlaté trúby učinila Rehákovi, bratru svému, fi- Hkovi a Brikcímu a Vojtéchovi, synuom jeho, na duom u podušek a na jiný statek dvanácti lety prve předšel jest ten zápis, kterýž Marta táž udělala potom Jiříkovi na duom u zlaté trúby a on Brikcí lo pokazuje, 2c jest hned potom předešlém vzdání otce jeho držitelem zahrady té byl a on po něm též a Jiřík nebožtík za své živnosti podle toho předešlého zápisu otce ani bratra jest ničímž nenaříkal, maje podle nich zápis, než od Marty Trubské duom přijal s tím slovem, kteréž dolozila, Ze mu jej vzdává tím vším právem, jakž sama nyní drží a poněvadž Řehák již zahrady v držení byl, tím je toho potvrdila, že jest jí již z moci své byla pustila. I z těch příčin, jedno že Jiřík: nebožtík, manžel Annin, toho za své živnosti nenaříkal ani v kSaftu svém o ní duomínky učinil a druhé on Brikcí slarodávní držení provedl, dává sc jemu za právo, že ta zahrada jemu spravedlivě náleží. Act. fer. 11. post Nicolai. 19. 1521, 17. ledna. Rukop. č. 2142 f. C. 17. (Kšaft Jiříka Reháčka.) My purgmistr a rada města Prahy známo činíme oc, že stojíce před námi osobně slovutní Zigmund z Lestkova, Rehoř Chanický ze Všehrd a Bartho- loměj z Hradiště, spoluměšťané naši, i vyznali jsi a vy- svédéili vEichni jednostajné takto: MOVCX XI? ten čtvrtek před sv. Pryškú byli jsmy požádání od nebožtíka Jiříka Reháčka z Květnice a od Zlaté trúby, spoluměštěnína našeho, abychom k němu přišli, kterýžto když jsme k němu přišli, leže v těžké nemoci, paměti však dobré a svobody rozumu zdravého požívaje, nechtě tomu, by o statek po něm zuostalý, kteréhož jemu pán Buoh popříti ráčil, kteří svárové a nesnáze mczi pľátely a príbuznými jeho po IV. Na Velkém náměstí. 269 smrti jeho s dáli, vuoli svú poslední před námi oznámil jest takovilo, tak ze duom svuoj, v němž bydlí, u Zlaté trúby, polovici dvoru SeSovic a co> k r&mu koli příleží i s vžitkem, vinicí, zahradú a podle toho i jiný veškeren slatek svuoj movitý i nemovitý, kdež by ten a na čemž koli záležel a nebo kterým a kterakým koli jménem muož a mohl by jmenován býti, otkazuje a mocně po své smrti poroučí a dává Anně, manželce své, a dcerám, kteréž jsi spolu jmčli, na rovný mezi ně rozdicl, v3ak na takový zpuosob, Ze ona Anna manželka diel, kterýž má po otci svém, má také z něho rovný dicl dcerám svým i jeho dáti. Toho pak statku i dcer svých činí a ustanovuje mocnú poručnicí předepsaní Annu, manželku svú, a jie toho věří, že dcerky své i tudicž jeho napřed k jich do- brému a poctivému vésti bude a statku toho jim dochová. Jestliže by pak pán Buoh které z dcer ncuchoval, aby diel mrtvé na živú připadl, pakli by obú pán Buoh ne- uchoval, aby veškeren statek na Annu, manželku jeho, připadl. K jichžlo před námi oc. privésiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta svrchu psaného v pondělí před stolo- váním svatého Petra. 90. 1593. — Rukop. č. 1047 f. A. 11. (Svědomí mezi Annú Trubskou s jedné a Briccím Rehákem z Květnice s strany druhé.) Václav Dryzna učiniv podle práva přísahu i vyznal: Sem tolo vídom a to v paméti mái, Ze na dvě Ifté před tím morem a bouřkou, když byla v tom domě, jako jest nyní paní Lešenská, ňáká paní Dětská. Tu jest nebožtíka paní Marta Trubská té paní Dětské zna- menitě požívala i žádala jest jí paní Marty Trubský ta paní Dětská, aby své povolení dala, aby sobě mohla z svého domu do té Trubské zahrady dvéře prolomiti. 1 slalo sc tak. Tehdy nebožtík Rehák, bratr nebožky paní Marty, mluvil jí, aby toho nedopouštěla. A ona mu odpo- věděla: Jsa v tom domě u trouby, což ly mi rozkazujceš, však jest mé a tak pověděla při tom a kdož tento moj dům u trouby po mné bude drzeti, tent i zahradu drZeti bude a tak se ty oboje dvéře tak podnes najdú, kterak jest nebožka Trubská k té paní Dětské chodila i druhé zase, kterak paní Dětská také k paní Martě. — Svata, manželka Martina Marvana, nčinivší přísahu podle právu i vyznala: Když sem byla u nebožky paní Marty Věchtí- kové a jinak Trubské, délaje u ní roušky, to sem no- jednd od nf slychala, že jest pravila, že la zahrada, kteráž jest za tím domem u trouby, náleží k tomu domu u trouby. — Hanuš jel ze dvoru kupec učinil přísahu podle právu i vyznal: Když sem v domě u trouby v pokoji byl zadním několik let, prvé nežli jest nebožtík manžel paní Anny Trubské v tom domu bydlel, tak jest, že sem tu marstal také držal, z kteréž marštale jsú dvéře do (é zahrady a co sem kdy od koní hnoje koli z té marštale do té za- hrady kydal a všecken sem tam kydal, nikdá mi Zádnaj ani: nebožtík Řehák ani pan Briccí syn jeho nic neřekla toho nebránil, a byl sem ten pokoj najal od nebožtíka pana Jiříka a byl sem v tom pokoji až se pan Jiřík s man- želkou do domu k troubě přistěhoval. — Burjan šmajdýr učiniv přísahu podle práva i vyznal: To tni jest. svédomo a v paměti mám, že ten dům u trouby na rynku byl jest nebožky Marty Trubské a ten u podušek, jako jest v něm pan Bricef Rehdcck, také byl jeji. pak kteraj zahrada jest podnes za domem Trubské a za kaplou, ta jest vidy byla k domu Trubské i to také slychal sem ještě od svých rodičův a to jest ona neboika pani Marla len dim u trúby s tú zahradú držala jako za pravaj grunt a dim v podusek byl jako za pousku neb jest těch časův nebyl nic vystavcn, jedné tam koně a vozy chovali. — Rchor, někdy vážnaj od váhy kořenné, učiniv — i vyznal: To 

Strana 270
270 IV. Na Velkém náměstí. pamatuji od dětinství svého neb sme bydleli u tváři podle trouby, že vždycky říkávali lidé, že jest ta zahrada Trub- ské a náleží k tomu domu u trouby. 21. 1523. — Rukop. č. 1047 f. F. 20. (Svědomí mezi Annú Trubskú s jedné a panem Briccím Rebákem z Květnice s strany druhé.) Marta Purkrabková koZisnice vyznala: Pfisla sem ku panf Annë Trubské pro ňákú svú potřebu a ona nás pojala do zahrady, a pan Řebáček hned se s ní trhal a velel jí z zahrady a roz- kázal svému pacholku neb aucknechtu kyj přinésti i pral ji tím kyjem. A ona k němu řekla: Proč mne tepeš a honíš mne z mého, však jest mé. A on jí odpověděl: Neníť tvého nic. Ale ukázav na dceru Trubské, jest teď její tohoto sirotka, ona mu řekla, spavši [sic] ruce, nyní máš moc nade mnou a pán Bůh nad tebú. A on jí řekl: A nad lebú také. I šla sem stím pryč od nich. — Anna, služebnice paní Kateřiny, dceři Trubské vyyznala: Když jest paní Trubská pozvala do zahrady paní Purkrabkovy a já přišla iam za nimi a on Řeháček se s ní s paní Trubskou sápal a řekl: Matěji, jdi po kyj! A on kyj přinesl a Reháček vzav kyj i bil ji tím, kyjem a ona k němu řekla: Proč mne tepeš, však jest mé. A on od- pověděl: Není tvé, jest tohoto sirotka, ukázav na dceru Trubské prstem. A paní mu řekla: Máš nyní moc nade mnt a pán Bůh nad tebú. Magdalena, vdova po nebož- tíkovi Janovi rukavičníku osiřalá, učinivši ——: To já pa- matuji od své mladosti, neb sem byla u ní u paní Trubské, že sme chodily svobodně do té zahrady a když se vo- řechy česaly, že jest nebožtík pán se s Řeháčkcm o ně dělili a ta komora jakož jest nahoře v domu Trubské byly sú dvéře do ní od paní Trubské, jakož jest je pak pan Bricef zadèlal, neZ od něho sú nebyly. — Marla, manželka Martina formana, svědčila: Když sem byla u paní Trubské neb sú mně hned schovaly i hrávaly sme v té zahradě a vořechy sme česávaly a žádnej nám toho ne- hájil a dělívali se o ty vořechy nebožtík pán se panem Briccím. — Markcta, vdova od zlatý štiky, pověděla: Bý- vala sem u nebožtíka pana Jiříka Trubského v zahradě a tam sme jídali a píjeli. — Kateřina, podruhyně od Slou- ženého zedníka: Byla sem u paní Anny Trubské toho času když nebožtík král zde byl; pak chodívaly sme s dětmi na tu zahradu a vořechy smc trhávaly a žádnaj nám od Řeháčka nic neřekl. — Uršila, bába ze špitálu od mostu, svědčila: Když sem chovala a hlídala děti paní Pecyngarové, bývala sem s dětmi často v zahradě u trouby a tam se ději hrávaly a běhaly a žádnaj jest nám od Řeháčkův nikda slova neřekl ani nebránil toho. — Do- rota, manželka Pavla šenkéře z domu páně Hlavsova od železných dveří, leže na smrted)né poste!i, vyznala : To pamatuji, když sem slúžila u pana Briccího Řeháka, že jest Anna Trubská panu Briccímu veliký škodí dělala. Najprvé že mu byla husy z krmníka pobrala, potom na Stědrý den, což sme byly koláčův napekly, ty všecky ze sklípku pobrala, polem opět když byly vepře zabily o ma- sopustě, všecka jelita pobrala, jediné dvě na neckách zů- staly a potom ta jelita byla zase paní Offka Tvářská při- nesla a pan Briccí jich nechtěl přijítí a v každým tom jelitě byla díra, jakž je malým hákem vytahovala; a laké když měla paní slehnúti, byla jím kampa polívaná zlostí vybila. — Ofka od tváři: Přišel ke mně nebožtík otec páně Briccího a přinesl ke mně jeli:a v košíku, prose mne volikú prosbú, abych se v to vložila, abych po pana Briccího poslala a mluvilu s ním, aby ta jelita zase při- jali a pan Briccí nechtěl jest přijíti i mluvila sem k němu: Milý pane Briccí, nečiňte toho lehkosti té mezi sebú, ne- chceš-li pro její osobu ale pro ty dítky její a potom když IV. Na Velkèm náměstí. jich nechtěli přijíti, já je poslala do špitálu. — Anna, manželka Matúše celného od mostu, pověděla: Když sem byla za děvectví u paní Anny Trubské, pak když jest ne- božtík pan Jiřík, manžel její, v veliké nemoci ležel, kázala zahıaditi vokno ve sklepě a kázala utrhnúti od kožicha rukávy a na nohy je sobě obléci, pak kázala mi za sebú dolův s svíčkou jíti a já sem učinila jako služebnice ; pak sešedší dolův i přivábila strokwas k voknu k sklípku páně Briccího, kdež jsou jelita měli, pak kázala mi sobě po- dali bidla s břebem i dosáhala těch jelit a když je všecky vybrala i kázala nám je nésti ven z domu k ma- teři: Kateřiny, druhé služebnice, kteraj bydlely tehdáž u Daniele u mostu a táž Kateřina je nosila a co se do- týče těch bochnikóv, při tom sem já nebyla ani o tom věděla než, když sem je uhledala v truhle v hlavách, i tre- stala sem ji, proč jest to učinila a ona pověděla: čert jim, a ly snad jim chceš nákladna býti. — Alžběta, vdova někdy Václava pivovarského: Jest tomu několik drahně let, když Kateřina, dcerka má, tehdáž byla u paní Anny Trubské v službě: tehdy s druhú děvečkú, kteráž také u též Trubské slúžila, přinesli ke mně jelita, ni sem za to nežádala. | A potom na zajtří poslala je opět i po- | braly zase ty jelita. 22. — (Svědomí Anny Trubské proti Brikcímu Řehá- kovi.) Václav od hřebenu na tu přísahu, kterúž má do obce starší, vyznal: Mám to dobře v paměti, že některý čas již dávno minulej popadala jest mne paní Anna, abych k zlaté troubě přišel a podle jiných pánov, kterých se jest dopadala, jakožto pana Zikmunda Tvářského a pana Re- hoře Chanického nebožtíkův a čtvrtého Jana od žáby, tu společně všickní k dožádání jí paní Anny i dcery její Kateřiny o statek jejich gruntovní abychom toho pohledali a podíl mezi nimi učinili, i stalo se jest tak, a jaký sc podíl stal tu zvůli těch pánův svrchupsaných, já rukou svou tu všecku vůli a pamět sepsal a dal sem ji paní Anně jí v ruce; co jest na té ceduli psáno bylo, toho dobře v paměti své nemohu nésti, než což se pak kle- notův dotýče, to jest paní Anna s dcerou se dělila bez našeho dotazu i povolení, o tom nic nevím praviti. | 28. — Tamléž f. C. 3. (Svědomí mezi Briccím Řehá- kem z Květnice s jedné a Annú Trubskou s strany druhé.) Dorota, manželka Dousy kloboučníka, učinivši přísahu podle práva i vyznala: Když sem sloužila u Anny Polky, kteráž jest v podruží u pana Briccího, byla sem u ní nájmem pět let, pak pokudž sem tu byla, pan Briccf i s paní Martou, manželkou svú, vořechův těch, kteří jsú v té zahradě, vždycky jsú užívali a je sobě klátili i já také sem jich jim pomáhala trhati. Než dcery paní Anny Trubské jsú jich neklátily ani trhaly, než což kradmo, a když ještě nebyly zraly a když sme je uhledali, že klátí, tehdy sme je vokřikli. — Anna hospodyně z domu páně Trčkova učinivši přísahu podle práva i vyznala: Toho sem vědoma, neb sem u nebožtíka starého Reháčka ně- kolik let slúžila, pak kolik sem koli let slúžila u nich, že jest on nebožtík Reháček vždy té zahrady, kteráž jest za domem Trubským, užívali, jí vládli i na ni nákládali a žádnaj z ní užitku nebral nežli oni a žádný jim o to slova neřekl a to sem slyšela od neboZky paní Marty Trubské, Ze jest mluvila, že po smrti její ta zahrada žádnému nemá býti nežli Briccímu, synu Řeháčkovu. — Porota Hanzlová z lázně z točenice učinivší pří- sahu -- i pověděla: To mi jest dobře vědomo, že jest nám nebožtík Jiřík, bratr Briccího Řeháka, nedal na tu zahradu chodití neb sem u nich z mladosti byla, a říkával, že jest lo zahrada bratrova. A on pan Briccí vždy ji těch let užíval a my nikdá. — Anna, Matúše celného od mostu 

Strana 271
IV. Na Velkém náměstí. a z Saského domu učinivši — i vyznala: Když sem byla služebnice u p. nebožtíka Jiříka i u p. Briccího, toho sem já nikdá od nich neslyšela, aby se o tu zahradu kdy vadili. — Jan, šenkéř od korábův, učiniv — i pověděl: Byl sem u pana Briccího půl osma léta, tu sem já z rozká- zání jeho pána svého v té zahradě vořechy sadil. — Jakub, šenkéř od pana Jakuba Strnada, učiniv — i vy- znal: Byl sem u pana Briccího nejméň osm neb 1X let i sadil sem do té zahrady vorechy vlaské a v těch letech Z4dnaj jinaj té zahrady neuifval nezli pan Briccf, lcè jest paní Anna Trubská nebo čeleď jejf kdy kradi do ni vedla. — Matéj, sluzebnfk pana Briccfho Rehdka z Květnice, uèiniv — : Sem již u pána VII neb VIII let, také sem já do té zahrady vořechy sázel, pak po ta všecka leta pán mój té zahrady užíval vždy, pak paní Anna Trubská do ní nikdá nechodila, leč jest žádného tu nečila, pak když tam do ní vešla, nikdá vcn, aby tam ňáké škody neučinila, nevyšla; pak když jest nebožtíkovi Jiříkovi kdo žaloval, že tam chodí a vždy škodu dělají, tehdy jest jim on při- kázal, aby tam nechodili ; pak té zahrady mój pán užíval a já s-m ořechy klátíval, ale od Trubské nikdv, leč kdy kradi. — Anna, Polka z domu Kroupova, ucinivsi uts i pověděla: Byla sem v podruží u pana Briccfho V1 léla i sem toho svědoma, že jest pan Briccí té zahrady vždy, dotud sem já tu byla, užíval a v tom neměl žádné pře- kážky ani od nebožtíka pana Jiříka, bratra svébo, leč jsi kdy co kradmo utrhli, ještě když sme je vokčikli, tehdy hned utekli a mnohokrát mé dívce běželo po pána a oni nikdá pána nedočekali. — Kateřina, schovanice Anny Polky, učinivše též uts i vyznala: Byli sme u pana Briccího VI léta a což jest se koli na té zahradč obrodilo, všeho toho pan Briccí užíval a pan Jiřík mu toho nchâjil ; leč jsé tam oni kdy kradí vběhli a my je vokřikli, oni hned zase běželi. — Dorota, šenkéřka od železných dveří, uči- nivši uts i pověděla: Byla sem pět let u pana Briccího komorou i sloužecí a vždy jest pan Briccí, pokudž sem já tu byla, té zahrady užíval. — Kateřina, manželka Mi- kuláše zetě Knechtova, učinivši přísahu podle práva i vy- znala: To mi jest dobře vědomo, byla sem u nebožky Marty Trubské a jsa půl léta nikdá sme na tu zahradu nechodily a potom sem byla u Reháčkův, to dobře vím, že su oni vždy ty vořechy na té zahradě klátili a jí uží- vali. — Burjan šmajdýř učíníiv přísahu podle práva i vy- znal: Jinéhoť já nic nevím, co panu Briccímu svědčití o tu zahradu, než co sem pověděl paní Anně Trubské, jiného já nic nepamatuji, než tak slovo od slova. — Hanuš jel ze dvoru kupec učiniv přísahu podle práva i vyznal: Ji- néhoť já nevím, co panu Briccímu svědčiti než to, což sem paní Anně Trubské svědčil a kdež na mne tajž pan Briccí žádá, dokudž sem tam v tom pokoji byl, že jest nebožtík Jiřík ni manželka jeho té zahrady neuZival, pra- vim, Ze jsi jf, dokudZ sem j4 tu bytem byl, neužívali, aniž sem já jich viděl, aby do ní kdy chodili, než když sem se já odtud pryč vystěhoval, již já nevím, kterak se spolu nakládali, užívali neb neužívali. — Bartoš z Hra- diště od černé růže na tu přísahu, kteríž má do obce starší, vyznal: Jest mi to dobře v paměti, že nebožka paní Marta Věchtíková od zlaté trúby mluvívala jest přede mnt, že ta zahrada, kteráž jest za domem, nepřiležela jest k tomuto domu než k domu tomu, v kterémž jest bratr mój a té jest otec nebožtík Briccího zahrady vždy v uží- vání byl, jsa v tom domu u podušek bez překážky. — Jan Svátek na tu přísahu, klerúž má do obce starší, vy- znal: To mi jest v paméti, jest tomu na třídcetí let, že sem býval v té zahradě s jinými mládenci a dobrými lidmi, tam sme v ní skákali a hráli a vždy sme říkali, že IV. Na Velkém náměstí. 271 sme byli u pana Řeháčka v zahradě a také pamatuji, když hostě pan Reháček choval, že sú koně stavěli v marštali, kteráž jest v té zahradě s velikú mřeží dřevěnnou a té jest on Reháček nebožtík zahrady užíval a rozkazoval, abychom sobě vořechy i jemu klátili. — Lída, podruhyně od Kříže koláře z Dlažení, učinivši — i vyzvala : Byla sem u nebožtíka Řeháka, otce pana Briccího, před bouřkou, a vždy jest ty zahrady on nebožtík otec pana Briccího užíval, pokudž sem já tu u nich byla a žádného jest prů- chodiště z toho domu u trouby do té zahrady nebylo. — Uršila, matka pana Modesta, učinivši — i vyznala : To mi jest vědomo, že jest nebožtík Řehák tu hnet zahradu držal a jí užíval, jakž mu nebožka paní Marta ten dim u podušek dala a za, sala; pak hádávali se o to nebožtík Rehák s Briccím, synem svým, že jest chtěl tu kus za- hrady vždy nebožtík Rehák Jiříkovi, synu svému druhému, dáti a Briccí nedal. — Václav, železník z Dlažení, učiniv „přísahu podle práva i vyznal: Sloužil sem u nebožtíka Rehácka, otce pana Briccího, prvé nežli jest on Briccí na světě byl; pak on nebožtík Reháček mi rozkazoval, abych v té zahradě dělal a já sem v ní, což mi rozkázal, dělal. 24. 1525, 27. listop. Rukop. ë. 2110 f. 127. Jan Vopice z Trebska koupil sobé duoimn ležící na rynku u zlaté trouby od Auny Trubské za tři sta a XX kop pr. Act. fer. II. post Katherine. 25. 1526, 19. června. Rukop. é. 2110 f. 127. Jan Opice z Třebska vzdal — zápis na domě u zlaté trouby — Zigmundovi Fiajskotovi z Frajskot a Annë m. j. Act. fer. 111. ante Joh. B. ® 1626. — Rukop. ë& 1047 f. O. 13'. Mezi Annou, manzelkou Zigmunda Fryskota, kupce z jedné, Matoušem Polákem, služebníkem Jakuba apatykáře, z strany druhé. Salomena, dcera Hanzlové pekařky, učinivši přísahu podle práva i vyznala: Když sme seděly se paní Annou v okně na mazhúze velikým, tehdá Polák vyšel pod vokno i vyplazil jazyk a bykal na paní Annu. A paní Anna mu řekla: Bóh dej zabit polskou, což na mne bykáš a on přiběhl nahoru a vytrhl na ni tesák a tak mluvil k ní: kurvo kurevská, ještě ty tak pravíš a plil jí mesi voči a potom chtěl ji tesákem udeřití a já ji z: skočila a neměl na tom dosti i vytrhl podruhé a přiměřil jí k srdci, a já chtěla dolův po pána mého po Hanzle, a on mi řekl: kurvo kurevská, půjdeš-li a zavoláš-li, prveť hlava s tebe dolův půjde, nežli. ty k tomu schodu, i zavolala: paní Anna na paní Reháčkovou a paní Šlechtovou, když šly z pochovávání a on potom Polák běžel se schodů dolův. — Marta, manzelka Bricefho Rehdka z Květnice, učinivší: přísahu podle práva i svědčila: To mi jest dobře vědomo, když sem šla z pochovávání s paní Dorotou Šlechtovou nebož- tíka Pavla Cukráta, i minuly sme dům páně purgmistróv a přišly sme k rohu k apatéce i tu sem zaslechla, že někdo volá a paní Dorota řekla: paní Anna na nás volá a já řekla, já tuším, že volá a v tom chtěl sem se na- vrátiti za roh a řéci, co nám chcete, i setkala se se mnou žena Jakuba apatykáře a něeo se mnou promluvila a já s tím šla přece a pacholek ten Polák nás potkal před apatékú, vyšed z domu usmíval se. — Dorota Slechtová ucinivSi LéZ ut supra i svédéila: To mi jest dobře v pa- měti, když sem šla z pochovávání od nebožtíka Cukráta se paní Marti Řeháčkovou i viděla: sem paní Annu Zig- inundovou ana sedíc na vokně na mazhúze a v tom sem jí chtěla učiniti pozdravení a ona se obrátila v tom na mazhiz a schopila se a než sme ten roh domu minuly, slyšela sem, že volá: Paní Doroto. A já sem se zase nevohledla aní sem se jí neozvala. 

Strana 272
272 IV. Na Velkém náměstí. * 1526, 18. ledna. Rukof. č. 1129 f. 27. V té při mezi Annú, Zigmunda Freiskuta kupce manZelká, z jedné a Matúšem Polákem Jakuba apatckáře z strany druhé, kdež jest jej obvinila, kterak by on, když jest na mazhúze sediecí z vokna vyhléda'a, na ní ústa svá rozvedřicv jazyk vyplazoval a bykal a vběhši po tom nahoru k nf, plil jf mezi voči, mluvé: zvyjedená, zvyjedücí k . . . ., sjediti s tebe hlavu. A tak ji zamordovati z ümysla bcz jejího provinční i beze v$( priciny chtël. A to vidévsi dévecka, když jest běžela, chtěcí volati, aby jí zamordovati nedali, tu on jí běžeti nedal, ale ona jest utekla. Kdyby byla neutekla, též by jí byl snad zamordoval. Potom když jest paní Annu volala na nějuké paní, které tady mimo duom šly, tehdy on jest od ní utekl. Pak poněvadž jest se jí včc taková přihodila a on to pod řádem a právem učiniti chtěl a směl, v tom jest žádala za spravedlivé opatření. Proti tomu od Matúše jest mluveno, že on ten jesti nikda nebyl, aby takové věci činiti pod právem a řádem měl a ani tohoto že jest neučinil a tomu že odpírá, žádaje, aby to naň, což jest žalováno, provedeno bylo. Než k tomu sc zná, že jest šel do své komory a bral sobě peníze, aby jmél na víno, a když zase šel doluov, tu panf Anna že jest k němu mluvila, dávající mu lotry polské a on Ze jest řekl, nechajíc toho, můžeš mne jinak hleděti. | Zase proti tomu od Anny mluveno, že se nenadála, aby tomu odpicrati m&l, neZ ponkvadZ odpir4, Ze to nah pokézati chce, — praviecf, aé ty panf sv&dèf, že toliko slyšely jí křičeti, však to jest za pravé, když se komu násilé ční a on volá, že ti kdož slyší a seznají, že dosti jest za próvod. Proti tomu on Matúš dal od sebe mluviti, kdež jest pravila paní Anna, Ze to dostatečně provésti chce, toho se tuto nenachází neb toliko podle žaloby jediný svědek svědčí, děvče, a ten za dosti ku právu není, by pak dosti znamenitý byl a svědčil. A také ty paní, když tay šly, poněvadž jest v vokně seděla a ony ji viděly, byly by také molly viděti, dálo-li se jí co. A kdež násilé do- týkají, to jest ničímž, neb neseznávají, aby křičela, Ze sc jí činí náilé, než že je na ně toliko volala, ale nevědí proč. Pak poněvadž nic prokázáno není, žádal jest též za spravedlivé opatření. Proti tomu jest zase odpověď dána, že svědkové jsou dostateční a podle těch že žádá paní Anna, aby nah právo ítrpné bylo pu&ticno, Zc se tu sc- znati má, že se tak najde i to, že z jiného návodu činil, cv jest činil. Na to jest od Malše odpověd dána, že se v tom boha i svědomí svého dokládá, že jest toho, což naň žalují, nečinil, a kdež práva naň útrpného žádají, tak praví, že není vče obyčejná, aby pro takovú věc právo naň útrpné mělo pušticno bajti a že je toho na panu Ja- novi nezasláZil. Zase k tomu od paní Anny jest promlu- veno, že také to by k své duši vzíti chučla, že jest tím, což naň žaluje, vinen a také praviecí, že po takové věci a zvláště pro jazyk nectný mnozí jsou právem trestání byli trpným. Tu pan purgmistr a páni -> vypovídají : ačkoliv od póvoda jedinaj jest položán svědek a tím svěd- kem ta žaloba próvodu jmíti nemuože, a tak obvinčnaj ku pokutám ani k prévu dtrpnému nemá a nemuož při- držán býti, než poněvadž on obviněný odporu svého ni- čímž jest neprovedl a poněvadž Marta z domu Mutrpla- svva svědcí, že on obvinčný k ní jest mluvil, že jest ne- bylo polovici toho, co oni praví, a tak že jest musilo néco bejii, rozum toho jest, i z těch příčin aby on obvi- něnaj zpravil to — a pakli by toho zpraviti nechtěl, — že se k němu páni spravedlivě zachovati chtí. — Na tom přísahám P. B., všem svalým, z čehož mne paní Anna jest vinila, Ze tím ani v cele ani na d(lu nic vinen najsem, tak mi B. pomahaj i všichni světí. Act. fer. V. post Anthonii. IV. Na Velkém ndésll. 26. 1651, 19. července. Rukop.č. 2142 f. L. 13. Ve jméno boZí amen. jJ Zygmund Freyskut z l'reyskutu a u zlaté trouby, měštěnín Star. M. Pr., známo činím tímto listem — nechtě tomu rád, aby o statek muoj — kteří svárové a ruoznice mezi Annou, mapnželkon mou, Danielem synem, Marjanou a Marketou, dcerami naSimi, povslati a vzniknouti jm&li, toto své posleduf porucenstvie — ozna- muji: Jakož máme zápis společného statkuov vzdání s Annou, manželkou mou, do kterého jsou i děti moji svrchujmenovaní pojati, pak že Anna, manželka má, Daniel syn, Marjana a Marketa, dcery mé, z téhož zápisu jsú mne dobrovolně propustili a od něbo pustili; žádajíce mne, abych jim sám podle vuole své tejmž s'atkem mým podělil a jednoho každého podle vuole své odbyl, že tomu povolení své dávají a na tom přestávají. l podle takového jich od téhož zápisu puštění takto o témž statku mém řídím: Najprve duom muoj, v němž bydlím, u zlaté trouby se všemi svrchky a nábytky i se vším a všelijakým hospodářstvím ji krámskými věcmi, item druhý duom v faře sv. Haštala ležící, item na vinici na Bílých Horách, diuhy všeckny —- dávám — Anně, manželce mé milé, a Dani- elovi, synu našemu, na rovnaj mezi ně podíl. Na takový však zpuosob, aby táž Anna s Danielem byli povinní — vydati — Marjaně a Marketě, když by k místu přišly, jedné každé z nich 1000 k. m. a k tomu vejpravu podle své možnosti. Však aby jich též dcery mé neobtěžovaly a ony j:ouce při máteři své a Danielovi, jimi se spravo- valy a jich ve všem slušném poslušny byly. Pakli by jich poslušny býti nechtěly ani se jimi spravovati, tehda aby jim více z statlku mého vydáváno nebylo, než každé toliko 500 k. m. — Na potvrzení tolo pecet( má vlastní tuto mou poslední vuoli konečný jsem zapečetil v neděli po Rozeslání sv. ap. l. 1561. (KSaft byl potvrzen v pátek po sv. Jiljí téhož léta.) 27. 1655, 7. února. Rukop. č. 2129 f. 412. Jakož jest po smrli nëkdy Danicle Freiskuta z Freiskutu jisté pořízení a kšaft o statku jeho ku právu podaný a vy- svědčený, tu paní Anna z Záhoří, dotčeného Daniele matka, v tom se ohlásila, že ona proti vuoli syna svého, což jest on koli týmž kšaftem komu odkázal, na odpor, ač by snad to dobře učinití mohla, nastupovati: nemíní, než šetříce v tom dobrého pokoje jemu místo davâ. A toliko v tom artykuli, kdež týž Daniel toho doložil, že to, což komu odkazuje, aby z peněz jeho vyplněno bylo, za opatření žádá, ježto ta klausule byla by jí na veliké ublížení, neb on žádných svých vlastních penéz jest ne- měl, než společní a to, což jim od někdy pana otce jeho a manžela jejiho odkázáno bylo. A cožkoli jest peněz popisem nalezeno, ty všecky z téhož statku společného jsou a z handle jich vzešly. Kterémužto ohlášení když jest Lidmila z Doubravy, manželka Danielova, na místě Anny, dcerky své a sirotka pozůstalého po témž Danie- lovi, na odpor nastoupila a lomu u práva místa dáti ne- chtěla, pan purgmistr a páni pro vyhledávání spravedl- ností sirotčí stranám jistý den jsú jmenovati ráčili. Jakož pak obč strany před právem stojíce paní Anna z Záhoří svědomí listovní a registry, též i jiné své průvody, jako cedulky, na nichž sumy poznamenané, co v kterých py- tifefch a v prevazováních bylo, tolikéZ listy hlavní čísti je-t dala. A po přečtení všeho toho poruéila mluviti, Ze takové peníze, o nich jest Daniel v kSaftu svém, Ze jsá jeho, položil, jeho samého jsou nebyly. A dluh pánuov zajícuov odjinud jest nevzešel, než z toho jich společného handle — neb védoiná véc jest, že svěřivší jemu na diuhüv upomínání, handle spravování, prodávání i zase také překupování, toho jest ze málo dotýkala. Než on 

Strana 273
IV. Na Velhém náměstí. sám na sebe na mnoho tisíc jistot, zboží od kupcův při- jímaje, zdělal, z loho ze všeho statku se přiznával i berně dával. — Proti tomu od Lidmily z Doubravy mluveno, znâmé véc-jest, Ze o věci svěřené průvodové na mrtvého se vésti a ukazovati podle práva nemají, jakž na to nálc- zové mnozí učinění jsou. A ta suma, kteróż jemu neboż- tíkovi na statku pánuov Zajícuov s povolením J. Mti Kr. zapsána a ujištěna a potom i na díle od něho vyzdvižena, aby společní a svěřená a jemu z jakého poručení zapsána byla, tomu se místa dáti nemůže, neb kdyby společní a jak svěřená byla, však by zápis na dědice jeho se nevzta- hoval, než na ného samého —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídati ráčí: Poněvadž Lidmila z Doubravy to jest — ukázala, že J. M. Kr. své milostivé povolení k tomu dáti — ráčil, aby někdy Danielovi Fr. z Fr., jeho dčdi- cuom a budoucím urozeny p. Jan Zajic z Hazmburka zápis dskami na 1600 k. gr. č. učiniti a na tvrzi Mšeném — zapsati mohl, z kteréžto sumy již po smrti p. Jana Zajíce nebožtík Daniel od pánuov Václava, Mikuláše, Ji- říka, Kryštofa, jakožto synuov a dědicuov po někdy p. Janovi pozůstalých, 1000 k. č. přijal a aby ona Anna z Záhoří jaká společnice býti jměla, — ukázáno není, protož ten 1000 k. v té sumě peněz hotových, kteréž se po ném Danielovi*) podle popisu našlo, jeho Danielův se podle práva bejti nachází. Act. fer. V. postridie Dorothce. 28. 1657, 29. váří. Rukop. č. 2142 f. Da. 10. (Kšaft Anny Freyskutové z Záhoří.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Anna Freyskutová z Záhoří, méstka Star. M. Pr.. vyznávám tímto listem všem vuobec takto o statku svém — řídím a poroučím: Předkem jakož dobré paměti pan Zikmund Freyskut z Freyskutu, manžel muoj milý, mně a někdy Danielovi, synu našemu, všecken a všelijaký statek svuoj kšaftem svým na rovný mezi nás podíl jest odkázal a dal, i ten takový statek, — totiž na domu, v kterćmż bydlím u zlaté trouby, v témž domu na svrchcích, nábytcích, hospodářství, krámských věcech, klenotích, hotových pe- nězích, item na druhém domu s zahradou u sv. Haštala, item na vinici na Bílých Horách ležící — odkazuji — panu Mikulášovi Skalskému, zeti svému, a paní Marketé z Freyskutu, dceři mé a manželce jeho, oběma společně. — Při tom jest tato vuole má, aby sestrám mým Mar- — ie — ©) Kiaft Daniele Skalského zapsany v rukop. &. 2142 f. C. C. 19. zní: Jakož jest na žádost vloženou od uro- zeného Jana Mikše z Hrobčice na místě paní Lidmily z Doubravy, manželky někdy Danicle Freiskuta z Frei- skutu, měštěnína Star. M. Pr., listem nám, Vilémovi z Hra- dešína, místokomorníku království Ceského, a Václavovi Vozovi z Rovin napomenutí a obeslání od práva Star. M. Pr. se stalo, abychom o pořízení, kteréž nebožtík Danicl Frciskut z Fr. před námi oznámil, zprávu učinili a čehož bychom povědomi byli, ku potřebě dotčené paní Lidmile, což samo v sobě jest, vysvědčili. I tato jest pamět naše a tuto jest před námi z počátku psaný pan Daniel vuoli svý a pořízení oznámil, když do komory vešel a na luožko své se položil, tu jsme my Vilém z Hradešína a Václav Vuoz z Rovin za nim šli, on ohledši se a vida nás, nám, že jsme k němu přišli, poděkování učinil. A hned tu jest rozkázal, byl-li by kdo mimo nás tu jiný, aby vystoupil. I když jsou ven vyšli, já Václav Vuoz z Rovin to jsem k němu promluvil: Pane Danieli: muoj milý, pan místo- komorník i já tuto jsme a k tomu vás napomínáme, chtél-li byste o statku svém městském i pozemském po- řízení učinili, že byste dítkám svým i sobě dobře učinili. Tu jest on Daniel pověděl: Vaše Milost, muoj milý pane IV. Na Velkém náměstí. 273 ketě, Anežce a Żofce, jedné každé z nich, po padesáte k. gr. č. — dali — a také na služebnice mé, též i na chudé lidi nezapomínali. Tolikéž Anně, vnučce mé, kteráž z vuole P. B. hojně statkem tím, kterýž z požehnání bo- žího já s manželem mým milým pracně jsem nashromáž- dila, opatřena jest, však proto nic méně pro památku mou aby oni manželé, zeť a dcera má, řetěz zlatý z pa- desáti zl. ul. t6ż vnućce m6 udólati dali. — Jestli by pan Mikuláš Skalský, zeť muoj, ještě za živnosti mé smrtí z svéta scSel, tehdy aby podle tohoto kšaftu mého všecken statek muoj na Marketu, dceru mou a manželku jeho, spolu s dětmi, kteříž by po něm zuostali, připadl. Pakli by touž Marketu prve než jej pana Mikuláše smrti uchovati ne- ráčil a za živnosti také mé, tehdy takovýmž zpuosobem vÉecken statek muoj mó na něj — připadnouti. Pakli by oba oni manželé prve nežli já zemrouce dětí po sobě pozůstavili, tehdy též děti jich po smrti mé k tomu všemu totéž právo — činiti mají. — Na potvrzení toho všeho pecet( mou vlastnf tento list kSaftu mého zapečetiti jsem dala, jenž jest dán v středu den sv. Michala arch. léta etc. padesátého sedimého. (Kšaft byl potvrzen v úterý po Promění J. Kr. 1559.) 29. 1569, 24. května. Rukop. č. 991 f. 555. Jakož jest Mikuláš Skalský z Dubu, písař soudu dvorského a komorního, připraviv do vězení a potom ku právu Jana Drtinu, Adama Maštalku a Jana Píntu Poláka je všecky tři společně obvinil z mordu a to takového, že by oni l. 1568 tu neděli po sv. Simoniši a Judovi ap. ve vsi Křenici u Pavla krčmáře, Jana příjmím Janovského, poda- ného jeho Mikuláse Skalského, cepami železnými, kyjem i jinak zbili a stloukli. — Act. fer. III. post Ascen- sionem d. 30. 1572, 13. června. Rukop. ć. 1133 f. 170. Jakoż jest Anna z Freyskutu, nékdy Daniele z Frey- skutu dcera a již Jana Seydy z Hornsegu manZelka, obeslavsi ku právu pana Mikulá$c Skalskýho z Dubu a na Slusticfch, místosudího dvorskyho, a podle ného a spolu s ním Marketu Skalskou z Freyskulu, man- želku jeho, obvinila je z toho: Jakož sou se oni manželé vložili o svy ujm8 a vkročili v statek: městský jí Anně nélezilej a jej drží, jmenovitě dům řečený u zlaté trouby na rynku a druhej dům i s zahradou u sv. Kříže, též vi- mfstokomorn(èc a muoj milf pane Václave, rád chci statek svuoj městský i pozemský pověditi a z toho napomenutí vám děkuji. A tak jsa paměti dobré a rozomu zdravého užívaje tuto jest vuoli svú poslední oznámil: Pfedkem aby z jeho hotových peněz Lidmile, manželce jeho, ode dne smrti jeho v plném roce pořal zběhlém dáno bylo pět set k. gr. c. a řetěz zlatý, který v truhle mezi jinými penězy hotovými leží. Dále i to oznámil, aby pinu Zik- mundovi Heldtovi z Kementu, krále J. Mti radě a mí to- kancléři kr. Ceského, pět set k. gr. &. z penèz jeho ho- tových puojčeno bylo až do roka pořad zběhlého, že tu jest vuole jeho. Anně pak, dceři své, když by k vdání přišla, aby — pět set k. gr. č. a na vejpravu sto k. gr. č. dáno bylo, Marjaně a Marketě z Freiskutu, sestrim jeho, jedné každé po půl druhém stu k. m. aby — vy- dáno bylo. — Z strany pak Zikmunda, syna svého, to jest také před námi oznámil, — že — všecken statek — jemu dává a odkazuje po smrti své. A nad dětmi svými a statkem svým — že činí mocné poručníky paní Annu, matku svú, pana Duchka Chmelíře z Semechova a pana Benjamina z Vlkanova. Stalo se oznámení vuole této tu středu. před Naroz. P. M. ráno, nežli den byl, 1. P. 1554. 36 

Strana 274
274 1V. Na Velkém náměčstí. nici na Bílých Horách ležící i v jiný statek, na kupeckém zboží, rozličnejch dluzích, hotových penězích, klenotech, majestátích, listech hlavních, cínovém a kuchynném ná- dobí —, aby oni manželé jí Anně již zletilé a k pocti- vému vdání s povolením J. Mti C. přišlé všeho toho statku ji postoupili. Proti tomu od Mikuláše Skalskyho z Dubu za odpověď jest dáno, že — tomu odpírá. K tomu Anna mluviti dala, źe to jest ukázala, jakého statku Mi- kulaš pod jménem poručenství v držení jsou vešli — ačkoli všeho popsáno nebylo, nebo když komorníci od nejv. ouředníkův a soudcův zemských do domu u zlaté trouby vyslání byli, tu hned před nimi Anna z Záhoří se ohlásila, že všicek statek není a aby do inventáře to do- loženo bylo, jakž komorníci proto byli vysláni, toho jest Anna z Záboří dopustiti nechtěla. Jest i to ukázáno, že děti všeckny Zikmunda Freyskuta léta majíce z toho zá- pisu společného vzdání statkův, kteréž jest měl s Annou, manželkou svou, dobrovolně propustili. Poněvadž pak ten všicek statek Danielův na Zikmunda, syna jeho, jest dě- dičně připadl a Zikmund v dědictví svém 7 světa sešel, z prdva lejZ stalck na tuto Annu, jakožto vlastní sestru Zikmunda, jest přišel —. P. purkmistr a páni vypovídají : poněvadž se jest to — našlo, že Zikmund Freiskut z Frei- skutu kšaftem svým od práva tohoto ztvrzeným stalek svůj — Danielovi, synu svému, a Annč z Záhoří man- želce jest odkázal, a dotčený Daniel Zikmundovi z Frei- skutu, synu svému, a Anna z Záhoří Mikulášovi Skalskému z Dubu a Markytě z Freyskutu, dceři své a jeho Mikuláše manželce, díly své jim podle kšaftu jeho Zikmunda nále- žité jsou kšafty pořádnými též odkázali a dali. Kdeż po po smrti jmenovaného Zikmunda let nemajícího díl jeho na Annu z Freyskutu, vlastní sestru jeho, jest připadl. Z těch příčin dává se Annč, někdy Daniele z Freiskutu dcefi a již Jana Seydy z Ilornsegu manželce, puovodu proti Mikulášovi Skalskýmu z Dubu a Markytě, manželce jeho, za právo tak, Ze — povinní jsou — všecek statek po Zikmundovi Freiskutovi pozůstalý — na rovné dva díly rozvrhnouce jí Anně Seydové jeden díl vydati a za sebou druhého zancchati. Act. fer. VI. post oclavam Corpor. Chr. 81. 1572, 22. srpna. Rukop. ¢. 1028 f. 96. My Maximilián oc oznamujem tímto liste.n, że rady naše k appellacím — zřízené na ty od práva Star. M. Pr. odeslaná akta v té při mezi Annou z Freiskutu, Jana Seydy z Hornsegu in., z jedné a Míknlášem Skalskÿm z Dubu a na Slušticích, místosudím dvorským, a Markétou Skulskou z Frciskutu m. j. z strany drahé, co se sprave- dlnosti dědické takto ten ortel napravují: Poněvadž se jest našlo, že jest nadepsaná Anna z I'reyskutu Mikuláše Skalského z D. a Markétu S. z Fr. z toho, že jsou sc oni manżelć v statek městský jí Anně unáležitý, jmenovitě v duom řečený u zlaté trouby na rynku a v druhý duom s zahradou u sv. Kříže, též vinici na Bílých horách ležící o své ujmě vložili, obvinila, žádajíc téhož všeho statku otcovského a to podle popisu předešle ucinéného za po- stoupení a na to i pruovody svć některé proti odporu obžalovaných vedla, kteřížlto pruovodové její s tím obvi- něním se nesrovnávají, nýbrž z průvoduov se nachází, že jsou se o takovým statku městským jistá pořízení stala, kteráž i právem jsou stvrzena. Z těch ze všech příčin ta- ková žaloba od nf Anny z Freiskutu — se zdvihá. 32. 1599, 4. února. Rukop. č. 2113 f. 142. Ru- dolf druhÿ atd. Poctivf věrní naši mili. Jakož jsme na poníženou prosbu slovutného Daniele Skalského z Dubu na Chřenici, věrného našeho milého, z nejedněch slušných příčin, jakž vinici s lisem nad řekou Vltavou, kdež na IV. Na Velkém náměstí. Letni slove, ležící, tak také i duom v Star. M. Pr. v rynku, jenž u zlaté trouby slove, z léhoz rynku do ulice po zadu frijezdilej, kteryżto duom i vinice po někdy jeho, tudíž také jeho bratří i sesler, otci a máteři pozuostaly a jemu s týmiž bratřími, sestrami, též i jiným krevním přáteluom a nápadníkuom všechněm společně na seduom dílův k rozdělení (jakž zpraveni bÿli râtfme) ná- leží, k pošacování toho obojího jisté osoby a komisaře některé z prostředku vašeho, zač by to spravedlivě nyní toho času bez ublížení jednoho každého z nich stálo, a Danielovi Skalskému, jakožto nejstaršímu bratru, (poně- vadž by se na seduom díluov užitečně rozděliti nemohlo) jiným k splacení puštěno bylo, naiiditi a jim to pošaco- vati milostivě poručiti ráčili. Kteréžto pošacování učinčním nám od týchž komisařův jisté relací k dalšímu uvážení a reso- lucí naší do kanceláře naší Ceské podáno jest, kdež majíce my pošacování nadepsané domu v půlčtvrtu tisících k. m. hotových v uvážení našem císařském, ráčíme k tomu ja- kožto nejvyšší poručník všech vdov a sirotkův (poněvadž ti sirotci na větším díle let dospělých nemají), aby jemu Danielovi Skalskému, jakožto nejstaršímu bratru (jakž již vejš dotknuto) mimo jiné ten duom v tom pošacování a sumě půl čtvrta tisíci k. m. dopřín a prodán byl, mi- lostivě povolovati a vám poroučeti, abyste, dadouce podle takového pošacování, kteréhož vám vejpis přiležitě od- síláme, ten trh sepsati, jemu, dědicuom i budúcím jeho, buďto zase jinému k dání, prodání, zapsání, postoupení a s tím se vším jako s svým vlastním bez překážky jed- noho každého učinění na tejž duom, jakž v své ohradě a okršku záleží, zápis dostatečný učinili a do kněh vašich městských zapsali dali na ten a takovej zpuosob: Aby, porazíc sobě svůj díl jiné bratry a sestry své i přátely své krevní a nápadníky léta mající, když toho koliv na něm požádají — a kteříž let nemají, když k letuom do- spělým přijdou — zaplacením díluov jejich, po Gein se jim dostane, spokojil a jim z toho práv byl. Na tom jistou a milostivou vuoli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po sv. Blažeji J. etc. devadesátého devátého ctc. 33. 1608. — Rukop. č. 324 /.404. [Nájemníci] v domě pana Daniele Skalského. Paní Ilrabini;a z Archu, Jiří Rumler truhlář. 34. 1609, 3. listopadu. Uroz. pán Václav Boryně z Lhoty a na Roztokách koupil dim v rynku u zlatć trouby řečený od uroz. pána Daniele Skalského z Dubu a na Kfenici za 1600 k. gr. à. 35. 1612, 9. října. Rukop. č. 1029 f. 121. My Matiáš oc. Poněvadž jest provedeno, že Václav Hořický varhaník, maje byt svůj v domě Václava Borně »u zlalé trouby« častokráte času nočního i jindy z domu vycházel a jiné lidi s sebou do téhož domu vodil i u sebe přes noc přechovával, a když od hospodyně proto napomínán byl, že manželu jejímu a jí dům se všemi věcmi k opa- trování poručen jest a kdyhy se jaká škoda stala, že by o to k nim hledíno bylo, protož aby takových lidí tam neuvozoval, na to jí odpovídal, zdaliž jest vám klíče od svého slatku dal ancb ty věci mezi vaše ruce odvedl, abyste mu za to slibovali a z toho próvi byli? Nadto vejše, když se ta ztráta stala, v zámku u dveří kus pýra od klíče nalezen jest, a on Hořický také se v tom, že jest dva klíče zlámal, pronášel, potom pak když jemu to od týž hospodyně před právem opakováno bylo, toho slovy těmi: nu jen mluvte více, odbejval ano i v řeči se měníce tím na sebe potah toho vzatku uvedl. Z téch příčí: pro vy- hledání takové krádeže k outrpnému právu podán býti má. 

Strana 275
IV. Na Velkém náměstí. 96. 1612, 9. října. Tamlez f. 122. Poněvadž se jest našlo, že Václav Boryně maje z domu svého na statek odjetí v přitomnosti Jana Trojana, hospodáře domu svého, některé včci své do kanceláře v světnici vundavoval a od almar, (ruhel i jiných svých věcí klíče do jedné truhličky zamekše jí do též kanceláře své schoval a jeho Jana Tro- jana k bedlivému opatrován( domu tu tehdáZ, jako i po- druhé, když na vůz sednouti měl, napomínal, což jest on Trojan učiniti a všecko dobře opatřiti připovídal. Pod tím však prvé, nežli jest se on Václav Borně zase navrátil, ty pcníze i klýnoty skrze odvržení dveří světničných a vy- loupání té truhličky krádežně pobrané jsou. Takového pak oučinku potahové dostateční proti Janovi Trojanovi jsou, že maje dům jeho Borně se všemi věcmi, obzvláštně tu v světnici, ku kteréž odjinud přístupu žádného nebylo, než mimo pokoj jeho Trojana, sobě k opatrování poru- čený, když se ta zlrála stala, o tom jest jemu Borňovi védéti nedal a zpravujíc se toho na dotázky jeho Borně jako polom i před právem, že ta ztráta té chvíle, když jest na vartě byl, se stala, oznamoval, avšak toho žádnému nevyjevil, nýbrž v řeči se měnil. Z těch příčin k outrp- nému právu podán býti má. 87. 1616, 2. prosince. Rukop. č. 1069 f. 359. (V té při mezi urozeným a statečným rytířem panem Vá- clavem Boryni ze Lhoty na Roztokách a Vilímově puo- vodem sjedné a Nykodymem Dubenským, Verunou man- želkou a Maruši Zivopnskou, tehýní jeho, obviněnými z strany druhé, kdež o podevřelost krádeže činiti jest.) Josef Kra- tochvíle, obyvatel Starého města Pražského, učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho sem povědom, že létha pominulého šestnáctistého patnáctého, při času památky svalého Jirí, Nykodym Dubenskf s Verunou, manželkou svou, jest byl přijat, od p. Václava Borně ze Lhoty do domu jeho tu do Slarého města Pražského, kdež slove »u zlaté trouby« za hospodáře a to se stalo na přímluvu některých poctivých lidí, že jeho Nykodyma Dubenskélio za hospodáře a ji Verunu, manželku jeho, za hospodyni přijíti ráčil, kteřížto manželé ihned tehdáž, jakž jsou při- jati byli za hospodáře do téhož domu, témuž panu Václa- vovi Borňovi připovídali a rukou dáním slibovali, že chtějí všelikou bedlivost a pilnost míti tak, aby Jeho Mi- losti pánu v témž domě jim svěřeným na ničemž v jeho věcech se žádná škoda nestala, v tom se on Nykodym ohlá- sivši a též manželka jeho ta slova promluvivší: Vaši Mti, pane Boreň, kdyby se jaká škoda naší nepilností stala, komuž byste ráčili o lo hleděli nežli k nám manželům a my bychom Vaši Mti. v čem by se nám vina dala, musili ze všeho odpov(dati a právi byti a tak jest on pan Václav Boreü témuž Nykodymovi Dubenskymu a Veruně, manželce jeho, dva klíče od domu odvedl, jeden klíč od vrat, jak se na rykl zavírá, a druhý klíč od domu od zámku zapaditého ajsoucí již v témž domě oni manželé za hospodáře J. Mti pánu prkna, což ku potřebám svým do domu přivésti dal, sou je kradli a pilou přeřezávali. I laké toho sem po- vědom, že sou se v mém sklepě mé některé věci ztratí- valy a nemohl sem rozuměti, kterak se mi taková ztráta děje a laké i toho sem dobře povědom a ve své paměti mám, že létha pominulého 1615 v neděli po božím Vstou- pení, kdyžto jest Dorola, manželka má, šla do ko-tela na kázání slova Božího a já sem doma pozůstal v svém sklepě zavřený a něco sem pilného došíval, a v tom táž Veruna, manželka jelio Nykodyma Dubenskyho, jest týž můj sklep suchý, kdežto sem jakožto potřebný řemeslník své věci měl, maje ona nějaký klíč falešný jej odemkla a na mně dvéře odevřela a já se jí ulekl a ona se mně také převelmi lekla, lak že dobře nemohla ke mně pro- IV. Na Velkém náměslí. 275 mluviti a tak promluvila: těmi slovy: Ach Joscfe, bodej té hrom zabil, co jsi ty doma zůstal. A já sem jí po- pověděl: Když mi potřeba byla, züstal scm doma. A sla s tím do svého pokoje; asi po dvou hodinách manželka má domů z kostela přišla a já sem jí o tom, co se tu stalo, oznámil. A tak táž Veruna, manželka jeho Nykodyma, stýmž Nykodymem,. manželem svým, atéž s Marunší Zivonskou, mateří svou, sou přišly ke mně a k mé manželce a pro- sily za to velice, jak jest mohlo nejvejšeji prošeno býti, abychom J. Mti pánu Václavovi Borňovi, ani čeládce jeho o tom odemknutí neoznámili a to zamlčeli a vždy prosila, abych s tím mlčel, dala mně za to na opravu zámku kc dveřům tři groše bílá a potomně táž Veruna s Nykody- mem, manželem svým, se mnou vadívali, tak že sou mně z téhož domu paní Václava Borně pryč vyndali a snad svow vůli aby mohli v témž domě sobě provésti. A také sem toho povědom, poněvadž jeston p. Václav Boreň Maruší Zivonský domu svého k opatrování neporučil, že jest se bez povolení téhož pana Borně v domě jeho přechová- vala dotud a tak dlouho, až se jemu v témž jeho domě u Zlatý trouby nemalá ale veliká ztráta stala a jiného nevím co svědčiti. — Dorota Kratochvílová učinivši pří- sahu podle práva svědčila takto: Já sem toho dobře povědoma a v paměti své mám, že pominulého léta 1615 při času památky sv. Jiří pan Václav Borcň ze Lhoty přijal jest do domu svého tu v Starém městě Pražském u Zlaté trouby řeženém za hospodáře Nykodyma Du- benského a Verunu, manželku jeho, za hospodyni a tíž manželé majíce sobě od J. Mti pana Václava Borué dva klíče odvedené, jeden od vrat a druhý od malých dvířec, od zapaditého zámku, jsou oba dva manželé při- pověděli, že chtějí v témž domu panským vSclikou pilnost míti; tak aby se v něm žádná škoda ne- stala. A tíž manželé oba dva když se nadáli, že já ani mij manzel doma nenf, jsou panský prkna kradli a je pilou přeřezávali a po několikráte sem s manželem svým s Josefem Kratochvíli jměla rozmlouvání, že tomu nero- zumím, kterak se nám některé naše věcí ve sklepě našem ztratívají, až potomně v témž lethu 1616 v neděli po Bo- žím vstoupení já sem šla do kostela k slyšení slova Bo- žího a Josef Kratochvíle, manžel můj, jsoucí řemesla krejčovského, maje některé včci pilně došíti, zůstal jest doma, v sklepě sec zavřel a tam šil a když sem já z ko- stela domů přišla, tehdy týž Josef Kratochvíle, manžel můj, jest mi hned oznamoval, co jest se tu jemu přiho- dilo, tak že Veruna, manželka jeho Nykodyma Dubenskýho, sklep náš suchý sobě klíčem falešným odemkla a na něj že jest dvéře otevřela a toho že se ulekla a k němu že promluvila těmi slovy: Ach, Josefc, by tě hrom zabil, co si doma züslal. A on Ze jí dal za odpověď, když mi potřeba a já zůstal. A v tom jsou táž Veruna s Nykodymem Duberským, manželem svým, a Maruší Zivonskou, matkou svou, ke mně a k manželu mému do našeho sklepu přišli a za to manžela mého i také mne velice, jak jest mohlo prošeno býti, jsou prosili, abychom J. Mti panu Václavovi Borüovi ani Geládec panský o té věci, co se tu tím odem- knutím zběhlo, neoznámili, a jim nějakého zaneprázdnění nečinili, to abychom zamlčeli a na opravu zámku ke dve- řům jest táž Veruna manželu mému tři groše bílý dala a potomně od toho času sou se s manželem mým vadí- vali i také se mnou a snad proto, abychom s nimi v lémž domě pana Borně nezůstávali, a oni lepší svou vůli v témž domě aby sobě mohli provésti, lak že jsou k tomu při- vedli, že jsme se z téhož domu pryč jinam vystěhovali a Maruše Zivonská, ta jest v témž domu bez dovolení pana Václava Borně zůstávala a to tak dlouho, až se ta 35° 

Strana 276
276 IV. Na Velkém náměstí. veliká ztráta jemu v jeho domě stala. Víceji nevím, co svědčiti. — Matěj Písecký učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho dobře povědom sem, že létha tohoto 1616, to se pamatovati, kdy kterého dne bylo, nemohu, přišel kc mně Hanzl, příjmím Safařík, spolu s Janem Ho- lejm, krčmářem ze vsi Roztok, oznamujice mi, Ze mají tii vepře, dva velký a třetího malýho, a že je dosti v Jaci- nosti dostati moci budu, oznámil sem, že na lu drahotu dosti jich prve zavříno mám, a Anna, manželka má, se jest v tom ohlásila, aby mohli při skrovnosti prodáni bcjti, Ze by je sama koupila a zaplatila. V ty odeslala zase pro týž prasata Jana Safaříka a Václava drvoštěpa, jinak košnáře, jemu peníze davše, aby je v domě u Zlaté trouby stržíc ihned na místě jejím zaplatil, což tak i učinil a strživše těch tří prasat za půl pátý kopy peníze vyčtli a takové vepře do domu Matěje Píseckého Hons Safařík a Jan Holej, výš ze vsi Roztok oznámený, s Václavem košnářem sou přihnali a já majíce takové vepře něco víceji přes tři neděle, sem je mezi jinejmi prodal a pra- scte sem sobě zanechal. V těch časích pak Kašpar jinak Karásek, prase poznavše jako svý jest jej k sobě domů mocně vzal. Což dobrým a poctivým lidem dobře jest toho povědomo. O jiném nevím. — učiniv přísahu podle práva svědčil takto: Toho dobře povědom sem, že létha 1616 (to se pamatovati, kdy kte- rého dne bylo, nemohu), Ze sem byl doZádán od pana Matěje Píseckého a Anny, manželky jeho, abych na spa- tření prasete, které jest mu se ztratilo, a on Matěj Pí- secký od krčmáře Jana Holýho ze vsi Roztok, poddanýho pana Václava Borně, k ruce Auvny, manželky své, skrze osoby vyslané jest kupoval a Anna, manželka jeho, svými penězi jest skrze hodné osoby u Zlaté trouby v rynku zaplatili a půl pátý kopy míš. dáti jest poručila. Což Jan Holej krčmář peníze do důchodův páně přijavše, jest ta- kové vepře do domu pana Matěje Píseckýho v přítomnosti dobrých lidí přihnati nepominul. Mezi tím pak Kašpar, jak se jmenuje Karásek, doptavše se prasete svého, nebo bílý bylo a znamení na zadní kyčli po levé straně čer- vený mělo, jest se ho ujal a za své vlastní pravíce, Ze víceji nežli tři neděle ho doma nemá, jest vzal s ním — Jan Gleczl svědčil takto: Toho jsem povědom a ve svý dobrý paměti mám, kterak urozený a statečný rytíř p. Ladislav Hozlaur přišed jednoho času, ale dne již nepa- matuji, na rathauz do arestu v léthu pominulém 1616 mezi vězně, byv já tehdáž také v arestu, tu jest s Verunou, Nykodema Dubenského manzelkou, nékdy hospodyní uro- zeného a statečného rylíře p. Václava Boryuě ze Lhoty, v soukromí rozmlouval toto: Ze již pan Boryně o ty ztrátě, která jest pánu v domě jeho stala, poněkud ví, toliko aby ona oznámila a pověděla dobrovolně, než by dále k něčemu horšímu přišlo a ona chtěj neb nechtěj, že by pověditi musila, jak jest se to stalo; čehož já doslej- chaje a sem i tam po mazhauze chodě, jsem toto litujíc jí Yekl: Cot má ubohá povéditi, kdyZ o ničemž neví, tak ji manžela jejího a matku její, chudinu starou, z Boha darma nevinně před Bohem a světem p. Boryně v tomto vězení zdržuje. an by se nad nimi souženými a zarmou- cenými v tyto jejich těžkosti netoliko sám Pán Bůh, ale i to kamení, kdyby svou žitedlnost mělo,slitovati mohlo ; nenechá jeho Pán Bůh časem svým bez pomsty,nebo kdyby na jiného přišlo a odkud na soud nakládati jmél a tak z domění naříkán byl, jináč by pana Boryně nahrál, však jest pak sobě mnoho p. Boryně předešle také na Trojanovy strany nějakýho nářku vyzejskati ráčil. Víc nevím. — Jan Holej, krčmář Roztocký, poddanej pana Václava Borně ze Lhoty, učiniv přísahu podle práva na kříž, svědčil Bartholoměj Bílek ' 1V. Na Velkém náměstí. takto : I tohot sem povédom, 2e létha tohoto 1616, když jest se panu Václavovi Borhovi ze Lhoty na Rozlokách a Vilímově ta škoda ancb krádež stala v domě na rynku Starého města Pražského, jenž slove u zlaté trouby; tehdy pan Vaclav Borcń jest pro mne na Rozłoky poslati a mne v domě, abycli u dveří vratových ponocoval, porużili ráčil; což jsem já podle pána svého vůle tak se zachoval a v témž domě několik dni zůstíval, až v tom jsou se Nykodym Dubenský s Verunou manželkou a Maruší Zi- vonskou za příčinou podezřelosti krádeže do vězení do- stali a pozůstavší po ty hospodyní dvě svině a jedno prase, to sem já, když tomu co jísti dávali nebylo, aby hladem nezemieli z poruceni J. Mti pana svyho, pana Václava Borně vše tří společně slovutnému panu Matějovi Píseckýmu, měštěnínu Starého města Pražského prodal: když sem pak již témuž Matějovi Píscckýmu ty dvě svinč a to prase třetí prodal, a on majíce je v domě svém na ulici jest je pouštěl až jednoho času jest mu od souseda jeho Kašpara Karáska (poznajíc že jeho jest a jemu se ztratilo) odňato, kterak jesl pak ona Veruna hospodyně, k témuž praseti přišla, o tom já nevím, nežli jináče tomu rozu- mětí nemohu, než že jest je ona Veruna hospodyně jemu Kašparovi Karáskovi ukradnouti musila a to za tou pii- cinou, Że jeho mezi svými dvěma sviněmi: neměla než obzvláštně jest je v jedny zadn( maàtali na provaze za nohu uvazovala; též i toho jsem povědom, že když sem tu v domé züstával, ze jest ona Vernna vZdycky za tasty nahoru k panskýmu pokoji vybíhala a co panským mluvil, za dveřmi vyslejchala. Víc nevím. Feria 4. postridie S. Nicolai 7. Decembris unno 1616: Jan Adámek Táborský učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho sem povčdom a v své paměti mám, že létha tohoto 1616 něklerého času přišel sem s panem mislo- komorníkem p. Wolfcm Mozlaurem a panem Adamcm starším Lehnarem z Kouby do domu pana Václava Borně, kdež u zlaté trouby slove, na rynku v Starém městě Praž- ském; tu jest pan Václav Boreň pány přivítal a pan místokomorník mu řekl: Můj milej pane švagkře, nepřejiť takového neštěstí a ztráty, kýs radči někomu z poctivých lidí takové summy půjčíl a on pan Boreň řekl, kdo jest se nadál, choval sem to pro potřebu svou, a tak nás na- horu do setnice vedl, kamna roztlučená, potom dvéře při komofe v sctnici neboz(zkem vyvrtaná a vyřezávaná, že se mohlo rukou zevnity zamek odevifli. Jtem v týž ko- moře truhlu nad zámkem vyiczanou tu, kdež ty peníze, holspant a jiné věci byly, almary vodevřeny; potom zase v setnici se našel hřeb velký a dlouhý železný v posteli, kdež pan Borcň líhal, tak jakž zpráva sc dávala, že jest jej hospodyně, když stlala v loži kolmo nahoru státi v hlavách našla; potom některé klíče falešné nám ukázal a pravil, že tím jedním klíčem od hospodářového pokoje, kdež se ta ztráta stala, u přítomnosti Nykodyma, hospo- dáře tehdáž svého, naskrze otvíral a odmykal i šli sme s panem Borněm k hospodářovému pokoji, abychom se podívali, jak ten klíč týž pokoje anebo zámky odtvíral; i nemohli sme z nás žádný ani pan Borcň hned u před- ních dveří tím klíčem zámku otevříti; coż panu Borňovi s podivením bylo; a tak sme dolů k hospodáři do jeho pokoje šli. Pan Humprecht Černín učinil votázku na hos- podáře: Slyšíš-li ty hospodáři, medle, kterak jest se pak to stalo, že jest se taková ztrála velká pánu stala? los- podář promluvil: Jáť nevím. A pan mistokomornik mu řekl: Kdo by věděl nežli ty, poněvadž tobě dům svěřený byl. Tu hospodář na to něco za odpověď dal, jemuž sem srozuměli nemohl než strany toho falešného klíče, klerýmž v přítomnosti jeho p. Boreň ty zámky až do toho pokoje 

Strana 277
IV. Na Velkém náměstí. svého, kdež se ztrála stala, promluvil, že jest tak, že jest pan Boreň v přítomnosti jeho takový zámky odtvíral: Co se pak to děje, řekl k hospodáři pan Cernín, že se nyní nemůž tím klíčem otevříli, hospodář zase řekl, jáť nevím, ját sem tam nebyl a dále pan Cernín činil otázky na téhož hospodáře, tak že něco hospodář promlouval, tu mu máti jeho mluvili nedala, nýbrž ho okřikla, co by ty se do něčeho dával a potom se do nějakého domnění přived; tatáž máti byla okřiknuta, aby mlčela, poněvadž se na ni žádná otázka nečiní, ona řekla: Moji milí páni, neníť von takový, jest on dobrý a poctivý člověk. Já sem polom od pánův pryč odešel, co dále s níma mluveno bylo, sem toho nedoslejchal. Více nevím. — Matěj V'uks učiniv pří- sahu podle práva, svědčil takto: I tohoť jsem povědom, že létha tohoto šestnáctistého šestnáctého tu sobotu po svaté Lydmile urozený a statečný rytíř pan Vladislav Loz- laur z lMozlau, pán můj, byl u Nykodyma Dubenského, na onen čas hospodáře pana Václava Borně, na rathouze Sta- rého města Pražského, tu kdež u vězení zůstává, sám jest jej od osoby svý napomínal, pokudž co o ty zlrátě ví pana Václava Bornč, aby raději z dobré vůle povědčí, připovídajíc, že mu to chce u pana Borně způsobiti, že se mu ani žádnému z nich na hrdle neb zdraví jejich nic stáli nemá. Ale on Nykodym Dubenský na páně řeč králkou odpověď dal, že o tom dokonce nic neví, tak jest pan Vladislav Ilozlaur, pán můj, dále řekl, že jsou v velikém podezření a domnění jedno, že jest on Nyko- dym Dubenský hospodářem a ona Veruna, žena jeho, hospodyní byli, (nk že by o takové zlrátě věděti jměli a k nim že se o to hledčti musí. Druhé že jsou se jak on Nykodym lak žena jeho též Maruše Zivonská v ře- cech svých srovnati nemohli a nesrovnali, a tak že jsou u velikém podezření, prolož že mu upřímně radí, aby, ví:li co o té ztrátě, pověděl a sobě a ženě svý z těž- kosti pomohl. A on Nykodym Dubenský řekl: Já o ni- čemž nevím, než račte jíti k Verunč, ženě mý, a račte s ní o to mluviti; kterýžto řečí jsouce se pánem na ral- houze jsem všech doslejchal. Též i toho jsem povedom, že létha tohoto šestnáctistého šestnáctého před tím než jest se panu Borňovi ta ztráta stala, že jest pan Václav Borcň Nykodyma Dubenskýho za hospodáře a Veruny, manželky jeho, za hospodyni v domě svém iníti nechtěl a dům jest jim vypovědčl, aby se vystěhovali a jinde se opatřili, za jakou pak příčinou, o lom já žádné vědomosti nemám. Více j toho jsem povčdom, že taž léta tohoto při času památky svatého Matouše byvše s panem Vladi- slavem Hozlaurem s pánem svým, na rathouze Starého města Pražského u Veruny, Nykodyma Dubenskýho man- želky, tu kdež u vězení zůstávií, k níž jest pan Vladislav Hozlaur, pän můj, mluvil a ji napomínal, jestliže co oté ztrátě pana Václava Borně ví, aby dobrovolně pověděla, že jí to chce u pana Borně spůsobiti, že to pan Václav Borcň vše mimo sebe pustí a žádný tčžkosli z toho že míti nebudou. Kterážto Veruna zase pánu mýmu odpově- děla, že ona o té ztrátě nic neví a že co by oni s tím dělali, aby takový klynoty a tak na mnoze vzíti jměli, že by se tím prozraditi museli a dále toho doložila, ba hrom ať by odpustil, jako bych já, kdyby mi zloděj co pokradl a já ho dostala, jemu to neodpustiti jměla. Feria 2. post Conceptionis B. Mariac Virginis: 12. Decembris. Jan Mos ?) učiniv prísahu podle práva svědčil takto: koupil sem s Matějem Píseckým dva vepře hrubý a jedno prostřední prase v dom p. Václava Borně od krémáře pana Boryňovýho a když sme chodili k Verunč nahoru do vězení, ptajíc se jí, jaký je lo prase, a ona pravila, že jest bílý a černý. Víc nevím. — Kašpar Zur (?ž) IV. Na Velhém náměstí. 277 učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Toho jsem po- vědom, co se dotýče loho prasete, že jesti to prase zlra- tlo mi se, čtyry neděle sem ho neměl bez dvou dní, bylo bílý, v outerej mi se ztratilo a v neděli mi zase přišlo domů, jako ve čtyrech nedělích a zůstávalo: mezi mými prasaty, kteréž toho druh prasata byli, as po třech dnech, když jest Matěj Vinopal to prase koupil s jinými vepři, přiznával se k němu, že jest je koupil od pana Borně, já pak před Safrhonzem pověděl sem, že já takový prase mám, že mi domů přišlo; pak poslal Matěj Vinopal na místě svým ke mně s manželkou svou dva sousedy i nalezli tak, že já je mám ; potom nechtěli bez toho býti, než abych šel s nimi na rathouz k tý hospodyni, která byla u pana Borně, i šel sem s nimi, doptávali sme sc jí, jaký je to prase její: bylo v domě pana Borně s těmi vepři, ona před mnohými tu přítomnými vězní pravila, že jest prase její bylo bílý a černý strakatý, i napomínali jsme jí, aby pravdu pověděla, že to prase, který já mám, jest bílý. ona předce na tom stála že její jest strakutý. A když sme jí pravili; že to prase od pana Borně kou- pený jest bílý, ona řekla, jestliže jsou mý někde zmrhali a na to místo jiný chytili, otom ona že neví. Víc nevím. — Morkyta Vítova, poddaná z panství Dobříšskýho, uči- nivši přísahu podle práva na kříž, svědčila takto: Přišla ke mně ta Veruna sama druhá a promluvila ke mně lakto, že by se nějaká ztráta veliká stala v domě pána jejího a že pán J. Mt. takové klynoty jí ukazoval a čtvrtý den že jsou se takové klynoty ztratily a vrata že byly od domu velikým zámkem zamčena, mně se dotazujíc, kudy by tam zloděj vešel, a já sem se jí ptala, co pak ty jsi tam za hospodyni a ona řekla, že jest a já jí zase řekla, když jsí tam za hospodyni byla, kterak jsi tak ničemné opa- trovala, a ona řekla: Již já tomu nevím, co říci. Já k tomu zase odpověděla: 1 milá hospodyňko, ját také na takové věci neumím nic radili. A když sem já k ní to řekla, ona zase promluvila: Inu když nám nemůžeš tu nic po- včdíti, ale prosím také pro Pána Boha, co můž prošeno býti, pověz nám, budeme-li míti od pána skrze to jakou ouhonu. A já jí zase odpověděla: Poněvadž jest vám pán tak drahé věci ukázal, že nebude nežli k vám o to hle- děti. A ona řekla: Však my tomu dobře rozumíme, že se skrze to do vězení dostaneme. A když sc ode mne pryč braly, lála a zlořečila na mne a řekla: Jižť jest nám po- věděla. Víc nevím. —' Kundrát Folkert učiniv prísahu podle práva svědčil takto: Když jest pán odjel, bylo okolo 20 hodin, byl sem v krámě až do večera a když sem ráno přišel a otevřel, Jidé stáli před domem a mne se ptali (poněvadž provázek asi dvou loket zdílí od pan- ského okna dolů visel), co jsou pánu ukradli. I ptal sem se lidí, kteří tu stáli a za mnou šli, zdali jsou hospodyni neb hospodáře viděli. I pravili, že ne. Přes to hospodyně ke mne přišla, ptal sem se jí, co li lidé tu stojí a co jest pánu odcizeno, i pravila hospodyně, že ti lidé od rána tu stojí a že svého muže ku pánu poslala, aby sem přijel a pohleděl, co jest jemn odcizeno a také hospodyně mi pravila, že včera, když měl pán odjetí, že jí stříbrné nádobí, okolo třídcíti koflíkův, že by chtěla, aby jí jich neukazoval, že potom pán bude míti domění na ně, jakoby oni lím vinni byli. Víceji nevím nic. — Rozýna Vod- ňanská, měštka Nového mčsta Pražského, učinivši prísahu podle práva, svčdčila takto: 1 tohoť jsem povčdoma, když jest se panu Václavovi Boryňovi v domč jeho, jenž slove u zlaté trouby na rynku Starého města Pražského, ztráta aneb krádež stala, tehdy naráno ve čtvrtek před Promě- něním pána Krista, to jest 4. dne měsíce srpna Jétha pominulého 1616 Nykodym Dubenský, z téhož domu 

Strana 278
278 IV. Na Velkém náměslí. hospodář, ke mně přišel dříve nežli pán do měst Pražských přijel s tím oznámením, že se v domě wu nich zle dějc a že opčt pánu pobrali. A já se ho ptala, co kterak by se to stalo aon řekl, že jistě někdo byl v panským pokoji a že pán svbě tam někoho zamek. Tak já řekla, co kterak vy mníte věděti, když zde pána ještě není, on řekl, že jsou vokna vytlučeny a provaz že dolů visí a já sem mu řekla, že není možná, aby měl kdo tam bez řebříku listi a lidi tudy vždycky jdou; tak on řekl, že neví, nežli když jest ráno vstal, že jest pohlíd k voknům, tak jak obyčej míval, že jest uhlídal ta vokna vyllučeny ; (ak jsem já mu řekla, vímť, žeť jest pán sobě sklep dobře uzamek, tak on řekl, jestliže jsou ve světnici byli, takyč jsou ve sklepě byli a že pán měl ten den před tím mnoho hostí a že se vodil s nimi do sklepu. Tak jsem já mu řekla, kterak by to bylo, však on tam žádného nepustí. On řekl, ale jistě a ještě sobě tam mnoho od stříbra vystavěl a chtěl, aby mu to Veruna, žena má, vytřela některý den; též i na penězích a to českých groších mnoho měl nebo sem pánu pomáhal (sím nepamatuji od klerýho pána jmenoval) nositi a ještě jsem o to v noci s Verunou, manželkou svou, rozmlouval, aby toho stříbra tak někdo neshlédl. Tak jsem já se ho ptala, pakli jest kdo domem vyšel, byl-li. jest dům zamčenej; on řekl, ale byl zam- čencj, však jest ticho bylo ani pes nezaštěkal, ještě sem seděl s kupcem naším před domem do dvouch hodin na noc ji s dětmi, příjdouc Veruna, řekla: Poďme ležet a zamkněme dům a sám sem dům zavíra! a zamykal na vi- sutej zámek, stím odšel. Též tak asi po půldruhý hodině přišel zas, že ho pán pro mně posýlá, tak sem já se ho plala, co "pak jaká škoda se stala a on řekl do půl čtvrta tisíce pánu na českých groších pobrali, i to všecko od stříbra co vně stálo. Tak jsem já mu řekla, že není možná vokny s těmi věcmi vyjíti, nebo tudy lidé vždycky jdou, a on řekl: v domě jest nebylo nic slyšet ani pes neza- štěkal a tak jsem jás ním šla do domu, uhlídavší z -rynku, že málo některý kolečko vytlučený a vokno provazem za- vázaný a tak zavřený, a provazu toho z vokna ven ani dvouch loket neviselo; vejdouc já do domu, našla sem Maruši Zivonskou v domě, řekla sem jí: nepřeji vám no- štěstí a ona řekla, co jsme my tím vinni, jak jest sobě sám zamvkal, někoho tam zamekl, kdyby nám byl poručil, byl by tam Nykodym, kdyžby pán odjel, líhal, nemá nás z čeho víniti, máme tu koliko kusů cejnového nádobí, snadno mu to odvedem. Přijdouc já potom po některém dni k Veruně hospodyni do jejího pokoje, tak ona s bě stejskala, že pán má na ně domnění, já sem řekla jí: Že jsem toho od pána neslyšela než pán že připovídá, kdo jest mu to koliv vzal, kdyby mu to zase v tejnosti navrátil, že by na nic zlýho státi; než že by mu to od- pustil, tak ona Veruna hospodyně řekla: čerta by nám odpustil, jakobych já svýmu zloději, kdyby mi co pokrad, odpustila. A sám Nykodym hospodář sepavši ruce řekl: Na mou duši, kdybych já to měl, že bych sobě toho posměchu odvážil a to zas pánu navrátil. Tehdy ona Ve- runa hospodyně kc mně řekla: Pomozte se nám Pánu Bohu modliti, ať pán k svýmu přijde, nebo nám to každý praví, jestliže pán k svýmu nepřijde, že bude chtíti na nás toho předzvědčii, my pak pravíme, že jest to udělal hospodář pana Castolára, nebo tu včera s pánem byl; a jájsem jí řekla: kterak by pán be hospodáře domů šel a hospodář aby doma nebyl; jdoucí ona Veruna hospodyně se mnou dolů, kde kupce prodává, tak sem já jí řekla, co jest pak kupce nic neslyšel, ona řekla, já sem ho včera celej den neviděla, nevím aby krám odevřel. | Tak jsem já jí řekla, však jest pravil váš Nykodcm, že jest IV. Na Velkém náměstí. s vámi scděl do dvouch hodin na noc. I u vešer potom přišel. Tak já jí řekla: Co pak kde bejvá? A ona řekla, že vždycky pije a že víc propije než utrží a že má taky na něj domnění a na nějakého suchého černého, klerý k němu za časté chodívá, a že smutně chodí, že na něj jednoho času nahlídla do sklepu a on ruce stisknuty, že držel nad hlavou a smutně stál. Víceji nevím. 88. — Bílek, Dějiny konfiskací str. 35. Dle výpovědi Vladislava Hozlaura z Hozlau Václav Borcň, který zemřel v čase vzpoury, nebyl žádným defensorcm, ani do koleje Veliké Karla 1V. na obeslání stavův najíti sc nedal, nýbrž jako člověk prostý a upřímný všemu tomu se vyhýbal a svého hospodářství si hleděl. Též nebyl v městech Praž- ských, když jsou někteří z stavův na cís. místodržící mocí sáhli, nýbrž zůstával za příčinou zdraví svého v městě Hbě. Odkudž když se do Prahy navrátil, obeslán byl od tehdejších direktorův a správecž zemských a od nich s ním jednáno o půjčku nemalé summy peněz, a když se vy- mlouval, broženo mu a namluveno, že oni ničeho proti císaři a králi před se bráti nechtějí, takže jim 4000 kop míš. k potřebě zemské zapůjčiti musil. Tak též po druhé dne 299. září 1618 žádali písemně dircktoři, aby jim více půjčil na vydržování vojska stavovského k ruce vší země proti pojištění 30.000 kop míš.; on však toho učiniti nechtěl. Protož po jeho smrti dne 14. září 1619 hned na ráno direktoři do obou domů jeho v Novém a Starém M. Pr. mušketyry odeslali; aby tam stráž drželi, až vy- slaní od týchž direktorův přijeli, totiž Vilém z Lobkovic, Jindřich Ota z Losu a Jan Theodor Síxt a jiní mnozí. Tito pak hned v obou domech všeho se ujali, sklepy a truhly zámečníkem zodmykati dali a pobravše vše, co na hotových penězích ve dvou železných trublách bylo, je na zámku při berni dali vyčítati summou 17.C00 kop míš. I na tom ještě nepřestali direktoři, nýbrž i služebníka nebožtíka Borcně do vězení dali a mnoho dní jej ve vazbě drželi, chtíce na něm více přezvěděti, aby o pe- nězích v domech pána svého ukrytých pověděl, kteréž hledajíce v domě na náměstí Staroměstském i v sklepě kopati dali. (Dle akt konfiskačních z archivu místodrži- telského v Praze.) Tak ona řekla: Číslo pop. 932. (Dům Wolframovský, u podušky, Řeháčkovský). Zprávy o domu i rodu Wolframovském. *1. 128%. —' Zoscerih. Das st. Pauler Formular čís. 6. Ego C. sartor, Barbarus dictus, civis Pragensis, re- cognosco tenore prosencium protestando, guod (de) ma- teria lJitis inter Meynhardom, filium guondam Wolflini, ex una parte et inter me ex altera super aream et curiam .. apud curiam ciusdem Meinhardí sítam, guam meis propriis construxi: edificiis, consilio proborum sociorum penitus computata, taliter fore dinoscilur diffinitum, ut dictam aream de favore ct consensu dicti Meinhardi: habere, te- nerc et possidere cdebeam omnibus vite mee temporibus pacifice ct guicte, sine cuiuslibet census seu exaccionis onere dicto Meinhardo aut suis heredibus de dicla area exsol- vendo, cauto (sic) hoc adhibito ct expresso, ut guandocuncue 

Strana 279
IV. Na Velkém náměstí. in anno dictus Meinbardus et se et suam familiam duxerit vesticndum, vestes, quas neccessarias habuerit, sibi et sue familie preparare debeo et sarcire. J”sl preterca inter pre- dictum Meinhardum et me taliter ordinatum, ul postquam divina volente clemencia morte preventus fucro, uxor mca licredesque mei cdificia in dicta area construcla. alienare? seu vendere poterunt pro sue libito voluntatis. Que edi- ficia si dictus Meinliardus emcre aut exsolvere volueril, ad hoc pocius quam alter liberam ct plenam habcat facul- tatem tcnorc presenlis scripti promittens, quod de dicta area, que ad ipsum Mcinhardum pertinere dinoscitur, post mortem meam nullam accionem scu questionem movere debeant aliquatenus vel haberc. In cuius rei testimonium presentcs conscribi feci litteras sigillo civitatis Pragensis munitas. Testes huius rci sunt Hilmarus Fridingerus, Sy- mon Stucho, Albertus Meinhardi, Jacobus, cives Prazenses. 99, 1988. — Euler, Regesta 17. ć. 1460. Testibus Wolframo, iudice Prag., Alberlo, fratre cius. — C. 1461. Albertus, filius Meinhardi. $8. 1990. — Pelra Zilavského kronika Zbraslavskd. Prameny déjin ćeskjch IV. słr. 39. Erant hiis in annis Reichardus et Wolframus inter cives Pragensis civitatis viri strenui, quos pro suis, ut putabatur, excessibus rex Wenceslaus a quibusdam informatus detinuit eosque d. Zbyslao cognomine Lepori, subcuamcrario regni, custo- diendos commendavit. Ipsc autem Zbyslaus diversas mo- lestias sic detenlis intulit. et. mullis contumeliis eosdem afficiens ipsos dic noctuque miserabiliter tormentavit, quatenus tormentis lacessili cum co componerent et excessus cum pecunia cicius emendarent. Porro illi irrogatas mo- lestias declinare gestientes nacta opportunitate inducias sibi dari postulant, quibus durantibus a captivitatis jugo libe- ralj, amicos suos vidcant et de consilio subsidioque corun- dem graciam regis infra terminum ad hoc ipsis assignatum acquirant. Appropinquante induciarum termino cum factum suum nondum complanasset, nalucrunt perpetui exilii subire dispendium, quam sanis corporibus ad tam anguste captivitatis redire tormentum. Quadam igitur vice per d. Zbyslaum de promissis importune ammoniti in civitate Pragensi eundem cum paucis divagantem inveniunt, quem insequentes hosliliter apud s. Clementem nil suspicantem talium. deiciunt et occidunt. Et quia lese maiestatis crimen in hoc se incurrisse senciunt, civitatem cxeuntes subilo, manus inscquencium velociter fugiendo evadunt; ipsi igitur in terris adiacenlibus exulantes pro lempore, tan- dem dc amicorum suorum adiutorio non solum cum rege, sed eciam cuim amicis occisi nobilis pecunia interveniente concordaverunt et sic ad tcrram Bohemie redeuntes inultis annis postinodum inibi pacifice permanserunt. *4. 1992. — Tamldź ć. 1572. Alberlus Meinhardi. ®5. 1296. — Tamléz c. 1719. Wollramus, filius quondam Meinhardi. 86. 1297. — Tamtéž č. 1738. — quod nobis et aliis pocioribus civilalis civibus in domum Wolframi, filii quondam Mcinhardi de Egra, civis Prag., convocatis super negociis et ulilitatibus: ipsius civitatis perlractandis —. 27. 1976—18095. Formular Zdenc. de Trebecz u Em- lera, Regesta 11. C. 2429. Nos Wenceslaus — rex — quod iudicium civitatis in Grecz dilecto fideli nostro Min- lardo, civi Pragensi, locavimus —. *8. 1807. — Petra Žilavského kronika Zbraslav. slr. 111. Mortuo — Rudolfo, rege Bohemic, — in Praga barones ac cives varia pro eligendo rege alio celebrant consilia. Thobias, marschalcus regni — cum Woliramo, IV. Na Velkém náměstí. 279 cive Pragensi, ac cum quibusdam aliis — duci Friderico de regno favebant. — Similiter Wolframus et Peregrinus dictus Pusso cum pluribus aliis, qui regi Alberto adhere- bant, de civitate Pragensi a facie Chorinthiani et suorum complicum fugiebant. ?9. 1309. — Pelra Zilavského kronika Zbraslav. sir. 115. Magnam quoque violenciam in dic illo Montani in Scedlicensi monasterio peregerunt, hostia fregerunt et hinc inde Wolfrainum, civem Pragensem, ac alios, quos oderant, quesivcrunt. . #10. 1310. — Petra Zilavského kronika Zbraslav. str. 131 a sl. llenricus de Lypa, Johannes de Warten- berk antc Pragam venerunt ct — Wolfíramum civem, qui exulaverat — reduxcrunt. — Wolframus, civis virilis et potens, de exilio reversus ad urbem fieri volens caucior, quia semper contenciosior fuerat, hospitale pauperum in ponte incaslellat cl illud propugnaculis in gyro roborat et coronat. — Wolframus enim, qui tuuc hospitale occu- paverat, prohibuit, nc aliquis de civitate Maiori illis, qui erant in turri (circa b. Virg.) presidium aliquod afferret. Plures in civitate fucrant, — qui perfecte nec Choiin- thiano nec Johanni regi fidcliter assistebant. Inter quos Wolframus, civis potens Pragensis, unus fuit, qui hospitale pauperum Prage incastellavit et ut victualia Misnensibus civitatem impuguanübus venderentur, consuluit, quod ct factum est Pragensi civitati in scandalum et ruinam. — Wolframus vero, civis Pragensis, qui hospitale occuparat, regi Romanorum Menlinum, suuin filium, pro obside mi- seral et tamen, quia Chórinthiano cl Friderico, marchioni Misnensi, adheret, ipsum fama populi accusabat. Hanc autem fecit opinionem, quod ipse dc Praga exiens Misnen- sem adiit marchionem, factus ibi compater marchioni. #11. 1815, 28. července. Emlcr, Regesta 111. 6. 270. lurati Prag. Civ. recognoscunt, Ulricum antiqui Hyltmari Fridingerii filium, concivcm eorum, vendidisse XVI arcas domorum ante valvam civitatis ad s. Clementem in Por- siccz et tres arcas jn civitale eorum versus antiquam sy- nagogam ludacorum sitas et censum) duarum s. gr. dc prescriptis areis provenientem Meinhardo ct Bohuslao, filiis olim Wolframi. #12. 1816, 24. února, Emler, Regesta ILI. č. 299. Iurati Prag. Civ. — quod institutus coram nobis honestus vir Albertus Stucko, concivis noster, recognovit, se unam marcam census annui super sedccim domunculis el areis ipsarum antc muros civilalis nostre in Porziccz, ubi quon- dam ortus fuerat, per mortem Symonis Stuckonis, patris sui, ad eum dcvolulis, discreto viro Meynhardo, fiio quondam Wolírami, concivi nostro, ementi — vendidisse. 218. 183106, 18. i(jna. Rukop. 6. 993 f. 17. Nos Nyco- laus, Wolflini filius de Egra, index et Elblinus Conradus de Egra, Nycolaus Geunaher, Otto Vigeleis, Johannes Wolflini, Fridericus de Gallis, Meynlinus de Rokyczan, Conradus Gunossii, Hilprantus Czwiflinger, Wolflinus de Strazburg, Guntherus de Chutna, Petrus Glas, Conradus de Lutlomericz, Albertus institor et Nycolaus dictus Harrer . . iurati et cives Pragensis civitatis, recognos- cimus tenore presencium protestanles, quod constituti co- ram nobis Meynhardus, Bohuslaus, lrenczlinus, Nicolaus, Johannes et Alexius, filii olym Wolframi, bone memorie concivis nostri, compromiserunt libera ct spontanea volun- talcor dinacionem honestorum virorum, amicorum suorum, qui ad hoc per ipsum Wolíramum deputati sunt, scilicet Wolflini Conradi el Martini de Egra, Alberti et Wolflini, filiorum quondam Alberti, et Mcynhardi de Rokczan, con- civium nostrorum, quam super testamenti provisione et 

Strana 280
280 IV. Na Velkém náměstí. procuracione ipsius Wolframi et bonis eiusdem fecerint seu facerc curaverint, ratam ct gratam tenere et habere ac inviolabiliter observare, hoc addicien!es cxpresse, quod si aliquis ex ipsis contra ordinacionem predictorum civium nostrorum. premissam quocumque modo venirc seu facere promiserit, quod hic ipso facto patrimonium scu paternam hereditatem. enm contingentem perdere debeat, nullam impelicionem, questionem, accionem seu cciam roepeticio- nem pro jpso patrimonio de cetero habiturus. De quo si quidem patrimonio sic amisso ordinatores preiicti facere poterunt absque contradiccione qualibet quilquid cis videbitur expedire. In cuius promissi efficax testimonium presentibus litteris sigillum — nostre civitatis fecimus appendi ad preces parcium predictarum. Actum et datum Prage anno d. millesimo CCCXVI?, XV" kalendas No- vembris. 514. 1317, 11. bfezna. Rukop. ć. 993 f. 68. Nos Mein- bardus, Bohuslaus, Frenczlinus, Nicolaus, Johannes et Alexius, fratres germani, filii olym Wolframi, recognos- cimus tenore presencium, quod quidquid ordinaverint inter nos honesti ct discreti viri Nycolaus, filius quondam Wolülini de lZgra, iudex, Cunradus ct Martinus, eciam dicti de Egra, Meynhardus de Rokczau, Wolflinus et Al- bertus, filii quondam Alberti, civcs T'ragensis civitatis, illud est de nostro verbo ct nostra spon!anca voluntate: Promisimus ct cciam promittimus bona fide, quod omnem ordinacionem, quam ipsi feccrint seu ordinaverint inter nos inferius in presenti littera conscriptam, ratam et gratam alque inviolabiliter penitus observare. Nos itaque Nycolaus, filius quondam Wolflini de Egra, iudex, Chunradus et Martinus, cciam dicti de Egra Meinhardus de Rokczan, Wolflinus ct Albertus filii quondam AlberU, cives Pra- gensis Civitatis, elecli et statuti in arbitros a Meinhardo, Bohuslao, .Frenczlino, Nicolao, Jolanne ct Alexio, ger- manis fratribus, filiis olim Wolframi tenorc :presenciuin publicamus, nos unanimiter dc communi nostro consensu ordinasse omnia, que inferius in presenti littera statiin lucide continentur, videlicct quod Mcynhardus et Johannes, germani fratres antedicti debent solvere ct dare Cristine, ipsorum sorori, octuaginta (res sexag. gr. den. prag. ct viginti grossos cum parata pecunia, aut pro singulis de. cem sexag. gr. iam dicte pecunie ipsi Mcinhardus et Jo- hannes eidem Cristine unam :marcam census annui dabunt tam diu, quousque iam dicte Cristinc octuaginta tres sexag. Er. et viginti gr. persolverint integraliter. ct ad plenum. Ipse autem Meinhardus dc liis octuaginta tribus sexag. et viginti gr. decem scxag. gr. non solvet, sed recipicl ct reservabit eas pro expensis, quas ipsa Krislina aput cum fccit. ltem. arbitramur et ordinamus, quod Bohuslaus et Alexius, fratres germani prenominati, darc debent et solverc lencentir. prefate. Cristine, ipsorum sorori, viginti septem sexag. gr. pr. minus viginti gr. cum parata pecunia, aut pro singulis decem sexag. gr. pecunie iam notate iidem Bohuslaus et Alexius unam marcam census aunui predicte Kristine dabunt tam diu, quousque persolverint ei ipsas viginti septem sexag gr. minus viginti gr. integraliter ct complete. ltem aibitramur et ordinamus, quod prefati Boliuslaus et Alexius tenentur et solvere debent Elyzabeth, ipsoram sorori, quinquaginta sex sexag. gr. et viginti gr. cum parata pecunia, aul pro singulis decein sexag. gr. predicte pecunie ipsi Bohuslaus et Alexius unam marcam census annui cidem Elisabeth dabunt tam diu, quousque prescripta pecunia fuerit totaliter persoluta Elyzabcth supradictc. De lac aatem pecunia iidem Alcxius de de- cem sexagenis gr. liber erit, quas recipiet pro expensis lV. Na Velkém ndmésii. suarum nupciarum, unde ipsi Elizabeth tantum quadraginta sex sexag. grossorum remanebunt etl viginti grossi. Item arbitramur et ordinamus, quod Frenczlinus ct Nicolaus, germani íratres antedicti, tenenlur ct solvere debent octuaginta trcs sexag. gross. et viginti grossos pecunia cum parata. De hac peccunia dare debent ct te- nentur Elizabetli ipsorum sorori tredecim sexag. grossorum et viginti grossos. EL iidem Frenczlinus et Nycolaus da- bunt et darc tenentur Katherinc, ipsorum sorori, scxaginta scxag. gross. cum parata pecunia. De hiis autem octun- ginta tribus sexagenis gross. cl viginti gr. l'renczlinus ante- diclus decem sexag. gross. non solvet, scd illas reservabit pro expensis suarum nupciarum. Et prescriptam peccuniam predicti Frenczlinus et Nicolaus cum paratis denariis prc- fatis eorum sororibus solvere tenebuntur, aul pro singulis decem sexag. gross. prenotate pecunie suis sororibus pre- notalis unam marcam census annui dabunt tam diu, quous- que scpefatis sui sororibus memoratam pecuniam persol- verint integraliter ad plenum. Item arbitramur ct ordinamus, quod Meynhardus et Johannes sepefati tenentur et dare debent nepotibus patris eorum, pueris Barthonis, sexaginla scxag. gross. pra., quando iidem pucri ad annos discrecionis pervenissc vi- debuntur. ltem ordinamus, quod Bohuslaus ct Alexius, fratres. antedicti, tenentur et darc debent eisdem pucris quadraginta sexag. gr. prag. quando ipsi pueri ad annos discrecionis pervenerint. ltem arbitramus et ordinamus, quod Bohuslaus ct Alexius memorati tenentur cl dare debent pueris Elyzabeth, sororis ipsorum, quos gcnuit cum Ingberto, viginti scxagenas grossorum prag., quando iidem pueri ad annos discrecionis videbuntur pervenisse. ltem ordinamus, quod Frenczlinus et Nycolaus prcíati te- nentur el dare debent pueris Katherine, sororis corum, quos genuit, cum Theodrico dicto Wazinger, quadraginta sexag. gr. prag., quando ipsi pueri ad annos discrecionis pervenerint. Item arbitramur, ordinamus et volumus, quod omnes fratres germani sepedicti sororibus corum predictis omnem pecuniam pretactam, quam eis tenctur solvere sint astricti cum parata pecunia et persolvant infra hinc ct festum Pasche proxime affuturum aut cerlificent ipsas eorum so- rores, sic quod juxta nostram ordinacionem pro singulis decem sexagenis gross. prescripte pecunie eis, quam te- nenlur, unam marcam census annui cedem sororcs fratrum sepius dictorum liabeant ct recipiant in bonis ita certis, quod hic censes annuus, quem sepcfali fratres suis sepc- diclis sororibus demonstrabunt el dabunt seu cciam assig- nabunt, eisdem suis sororibus nunquam possil depcrire. Quod si non feccrint seu facerc neglexerunt, ex tunc prefatc sorores fratrum predictorum tolam pecuninam prescriptam debent habere super omnia bona ipsorum fratrum, que ex paterna suecessione sunt ad ipsos devoluta. Et iudex et iurati Pragensis civitalis, qui pro temporc fuerint, ipsos fratres pro prescripta pecunia inpignorare possunt el debent in omnibus bonis eorum prctactis absque strc- pitu cuiuslibel iudicii et querela. Insuper arbitramur, ordi- namus ct volumus, quod quicunque sepedictorum fratrum non solverit prescriptam pecuniam, quam dare ct solverc debet nepotibus patris sui, vidclicet pueris Barthonis prescriptis et eciam pueris Elizabet, quos genuit cum Ingberto, atquc pucris Kallicrine, quos genuit cum Theodrico Wazingero, quod admodum est premissum, illum síc negligentem sol- verc et darc suam parte pecunie huiusmodi judex et iurati Pragensis civitatis, qui pro temporc fuerint, pro ca pe- cunia inpignorare poterunt ct dcbebunt in omnibus bonis ad eundern ex paterna successione devolutis absque strc- 

Strana 281
IV. Na Velkém náměstí. pitu cuiuslibet iudicii et querela. Et omnia bona ad illum, que ex palerna successione sunt devoluta, puerorum Bar- thonis, klizabeth et Katherine prescriplorum sunt el esse debent pignera, ita quod nusquam ct nulli hominum alteri eadem bona valeat vendere vel cciam obligare. Preterea ordinamus ct volumus, quod si llyzabeth et Katherina predicte, quod absit, medio tempore migraverint de hoc inundo carnis debitum cxsolvendo, aut si maritaverint seu viros duxerint absque scilu ct consensu fralrum suorum predictorum, tunc fralres earundem sepius dicti dc pecunia, quam cisdem suis sororibus tencníur, crunt ct csse dc- bent penitus absoluti. Ut igitur nostre ordinaciones sin- gule ct singulariter universe robur habeant valiturum, ubique atque in omibus suis articulis permaneant vigorosc, presentes litteras scribi sigilloque civitatis Pragensis pro- curavimus sigillari. Actum et datum Prage anno domini millesimo trecentesimo decimo septimo, VI? idus Marcii, hoc est in vigilia b. Georgii papc. 915. Kolem r. 1380. — Summa Gebhardi ed. Tadra ć. 130. Nos iudex totaque communitas ville Dube, jn thcolunico dicte czu der aichen, recognoscimus, quod XIIII lancos agrorum — ad dictam villam Dubck spectantes, prudente viro domino M(einhardo), cive Pragensi, dictos laneos nobis rite et racionabiliter suo et heredum suorum nomine ad ius theotunicum exponente ct locante condu- ximus et reccpimus pro cerla quantitate pecunie, dc qua ipsum d. M(cinhardum) plene pagavimus, ct in tolo tc- nendos, habendos per nos ac iure hereditario sub annui census onere —. #16. 1334—49. — . Codex ep. Johannis regis Boh. ed. Jacobi c. 78. Nos Karolus, domini regis Bue- mic primogenitus, marchio Moravic, notum facimus uni- versis, quod cui dilecti nobis Mein(hardus) Wolframi et Hensl(inus) Chadan(er), gener cius, cives Pragenses, nobis ad precum nostrarum instancias in tanta summa pecunic, cum qua castrum Burgleins — ad nos revocabimus, suf- -fragantur nominc mutui ista vice, idcirco sincerc pro- mittendum duximus, quod eis de dicta summa pecunie salisfaciemus — in festo b. — proximo succedente. Et preterea diclo castro. — ad manus nostras revocalo, ipsis Mein(hardo) ct Henslino villam Strassicz cum omnibus suis utilitatibus ad corum assignabimus potestatem, tcnen- dam et ulifruendam per cos, quousque predicto Hensclino de CCCC s. gr. pr. fuerit. — salisfactum. Et Jesslino (Pesslino?) Barthe, ipsorum amico propinquo et speciali, civi Pragensi, qui nobis eciam in hac parle CCC s. gr. pr. mutuavil, jpsum castrum Burgleins cum omnibus suis pertinenciis — assignabiinus nomine pignoris pro dicta seplingentarum s. summa —, ita quod ipsum castrum. — Meinh(ardi) et Henslini quam proprio nomine teneat — quousque ipsis de predictis DCC s. fuerit — satisfactum —. *17. 1844, 29. &ervna.. Klicinan, Acla Clementis VI: €. 406. Menliardo Wolfraini conceditur per papam abso: lutio plena in mortis articulo. 9|8. Kolem r. 1345. — Codex ep. Johannis reg. Boh. ed. Jacobi č. 87. (Rex Boemie petit cardinalem, de quo presumit, ut causam litis inter quosdam Cruciferos Sderasienses et civem Pragensem procuret alibi terminari, quam in curia Romana, cum una pars litis sit ecclesiastica et alia laicalis). R«verendo in Cliristo patri ct domino, do- mino H. episcopo Tusculano, sacrosancte Romane ecclesie cardinali, amico suo karissimo, Johannes, dei gracia Boe- mie rex et Lucemburgensis comes, sinceram semper ad eius beneplacita voluntatem. Pater reverende pro infor- macione infrascriptorum ad vestram deducimus nocionem, IV. Na Velkém náměstí. 281 quod cum dudum a retroactis temporibus inter abbatem et conventum Strahovensis monaslerii, ordinis Premon- stratensis, ex parte una ct discretum virum W(olframum), nostrum concivem, ex allera super iurc palronatus s. Ni- colai in predicta civitate fuisset exorta materia questionis, tandem pro predicto W(olframo) et suis successoribus auctoritate ordinaria fuit difünita sentencia promulgata, a qua pro parte abbatis et cius conventus ad sedem apos- tolicam extiterit appellatum. Quibus dalis per sedem iu- dicibus in Patavia fuit in dicla causa aliquamdiu litigatum. Tandem iterum pro dicto W(olframo) et suis successori- bus per iudices Patavie datos a sede apostolica extiterat diffinitum, a qua pro parte abbatis et cius conventus non fuit appellatum, sed dictam causam pro deserta habuerunt. Succedentibus vero temporibus idem W(ol(ramus) ad pre- diclam vacantem ecclesiam quendam clericum Pragensem episcopo presentavit. Quem presentatum episcopus confir- mavit. Et eo mortuo M(einhardus), filius eiusdem W(ol- frami), civis Pragensis, succedens patri suo in iure pre- sentandi ad candem vacantem ecclesiam fratrem suum presentavit, quem administratores cpiscopatus confirma- runt. Quam confirmacionem veniens episcopus modernus de Romana curia ratificavit cL eciam suis litteris appro- bavit, abbate predicti monasterii audiente, intelligente ct in nullo contradicente. Novissime autem mortuo plebano dicte ecclesie idem M(einlardus) tamquam patronus dicte ecclesie quendam presbyterum ad eandem taliter vacantem ecclesiam episcopo presentavit petens eum ad eandem ecclesiam confirmari. ]pse quoque episcopus volens de persona presenlantis et. omnium aliorum, si quos idem tangeret negocium, iuribus cercius informari, mandavit cridam ficri generalem, tandem statulo termino quidam fratres inonasterii predicti comparentes et asserentes, quod de corum prciudicio agerctur, eis dari audienciam postulabant. Episcopus aliis prepeditus cognicioni dicte cause solus vacare non poterat, ipsam terininandam pre- posito Pragensi et magistro Johanni dicto Paduano, doc- tori decretorum, commisit, qui non semel, sed sepius in diversis terminis, partibus ad sui presenciam convocatis, iura utriusque sollicite discusserunt. Et invenientes pre- diclum M(einhardum) in ipsa ccclesia ius habere presen- tandi sibi finaliter adiudicarunt, (ratribus predicti monas- terii super eo perpetuum silencium imponentes. lidem fratres se reputantes gravatos ad sedem apostolicam appellarunt et volentes dictam causam in curia remanere asseruerunt quibusdam, quod dicla ecclesia deductis omni- bus expensis valeret absenti oclingentos florenos auri annuatim, qued penilus dicimus non esse verum, ymmo vix polest. valere CC florenos ct interdum | minus, sicut valor offcrtorii se extendit. Idco aftectuose rogamus, qua- tenus assercionibus talium minime credentes et crcdi fa- cientes diclam causam tractandam in curia, cum sit gra- vameu et preiudicium ipsius M(einhardi) laici et iura ignorantis, dignemini non admilterc intruitu nostri con- siliis vestris, auxiliis ct favoribus gencrosis, sed cadem traclari in regno Boemie, vel ubi expediverit, extra ipsam curiam, cum hoc sit de jure, ordiuctis coram iudicibus per scdein apostolicam deputatis. Datum Prage etc. *?19. 1346? — Tamtéž č. 86. (Marchio petit car- dinalem, ut avertat alium cardinalem, quod in Praga non pelat sibi beneficium). Reverendissimo in Christo patri et domino, domino Bertrando, Hostiensi et Vcletrensi episcopo, amico suo karissimo, Karolus, domini regis Boemie primogenitu:, marchio Moravie, sinccram et be- nivolam semper ad cius beneplacita voluntatem. Noviter vestre paternitatis sinceritas, quod ex veridica relacione 86 

Strana 282
989 IV. Na Velkém namésli. multorum didicimus, [quod] venerabilis pater ct dominus, dominus H. cardinalis, episcopus Tusculanus, ad sinistram quorunda: cmulorum palerni et nostri fidelis dilecli Meinhardi, civis Pragensis, informacionem ccclesiam s. Nicolai, in civitate Pragensi sitam, pro domino Egidio, capellano suo, impctrarc disponat in non modicum cius- dem Meinhardi preiudicium et gravanien, qui in cadem ecclesia ius dinoscitur patronatus observare, prout oslcn- sum est coram conmnissariis domini episcopi Pragensis legitime et sufficienter. Quarc vestre sinceritati obnixius supplicamus, qualenus predictum dominum Hanibalem cardinalem contemplacione nostri informare dignemini et rogare, ut jam dictum Meinhardum amore nostri non impediat suum capcllanum predictum promovere, sed pro- moveat in quantum licet. Pro hoc sibi ad muitarum gra- ciarum assurgere volumus acciones. (Quia revera eadem ccclesia annuatim vix cxtendit se ad CC florenos et non ad illam summam, de qua dolose informatus cst ct infor- matur. Datum Prage ctc. 920. —? Tumlé£ č. 169. (Civis pelit civem, ut captum famulum propler cum promovcat). Discreto viro Seldoni in Eylow Meinhardus Wolframi salutem cum plc- nitudine omnis boni. Rogo vos instanter, ut ad lioc ex diligencia intendatis, quod nou fiat subitum iudicium de Ulrico famulo, qui est detentus, quia mihi innotuil pro firmo, quod se gesserit (idcliler ac decenter nec constet de ipso alias, quod de cnormibus actibus sit notatus, unde de ipso iuxta scrutinium diligens, raelius quod pote- ritis fieri faciatis. Datum etc. 82]. Tamtéž C. 221. Idonco viro Henrico de Tust, nota:io provincie Bolezlaviensis, amico dilecto Mein- hardus Wolframi, civis Pragensis, obsequium cum amicicie incremento. Sicut vobis libenter complacui omni vice, sic 'confidenter vos deprecor ct conquiro, ut illud inconvc- niens in me et meis X pauperibus hominibus fieri non sinatis, sed ad hoc si convenienter poteritis deducatis, quod a predictis meis hominibus III marcc pro berna eos contingente, et ferto nol(arii?) recipiatur ex pacto, sicut apud predecessores meos informatus sum, hactenus est factum. Quod si faccre vobis non competit, ex tunc saltem favcatis dc iure, quod de omnibus est commune, videlicel quod bona eorum conscribantur et solvant iuxta posse suum eorum quilibet bernam suam. Et sicut mihi inlimastis, quod in registro invente sint V marce cum fertone pro pacto ipsorum priori, de quibus ipsis homini- bus fertonem procuraverilis relaxari, id non peto nec vellem vos pro re tam modica fatigari. —> #22. 1349, G. listopad 1. Lislina orig. univ. knihovny v Praze. In nomine domini amen. Nos frater Henricus, divina miseracione prepositus, Hcimanuus prior totusque couventus monasterii Sderasiensis, regularium canonicorum ordinis sacrosancti dominici sepulchri Jerosolymitani in Praga partc ex una et ego Fanczo Alberli, civis Pra- gensis, parle ex altera notum íacimus universis presentes litteras inspecturis, quod dudum materia dissensionis intec nos cxoria super bonis videlicet limitibus compitibus, pascuis, agris cultis et incultis, pratis et rubelis inter villas Strziebrzina et Ugesd sitis et specialiter super campis, qui iacent versus campos villarum scilicet Hol, Slawcticz ct Sestogewicz, in quibus ego Fl'anczo predictus et heredes ac liomines mei ceterique incole ville mee predicte in Strziebrzina dicebamus nos habere et habui- mus ius et facullatem liberam pascendi pecora ct singula nostra animalia. Nos vero . . prepositus cl . . conventus propositi oppositum cidem Fanczoni de lioc tenebamus ct IV. Na Velkém ndmésli. dicebamus ipsum Fanczonem et incolas eiusdem ville in Strzicbrzina non habere nec umquam habuisse ius pascendi pecora et animalia sua campis in cisdem. Consideratis igitur multis ac diversis questionibus et litibus, quas prce- textu. huius discordie in simul habuimus ct futuris peri- culis ac dampnis, que ex hoc possent utriquc parti pro- venire, cupientes salubrius precarere nec non commodum cL pacem perpetuam inter nos volentes solercius ct cffi- cacius procurare, matura deliberacione rrehabita de con- silio amicorum nostrorum et plurimorum fidcdignorum vi- rorum ct specialiter . . iudicis ct . . iuratorum Maioris Civ. Prag. in co finaliter resedimus ct concordavimus, quia elegimus lonorabiles viros dominum Johannem Pauli, archidiaconum Preroviensem canonicumque ccclesic Pra- gensis, pro parte . . preposili ct convenlus monasterii predicti ct dominum Henricum, cellarium de hospitali or- dinis Cruciferorum cum stella pro parte Fanczonis supra- dicti arbitros et diffinitores sub pocna amissionis cause ct quinquaginta sexag. gross. den Prag. solvendorum parti servanli per parlem non servantem ct quidquid per dictos arbitros et amicabiles compositores inler nos super omni- bus supradictis factum, ordinatum ct pronunciatum fucrit, ratum, gratum, firmum et incolvulsum tenere volumus. perpetuis temporibus et habere, promittentes bona lide omni dolo et fraude exclusis, nos . . prepositus ct .. conventus pretacti modo ct nostri monasterii priss dicti ct ego Fanczo prelibatus meo ct . . heredum ac . . suc- cessorum meorum nominc numquam contra ea, que per memoralos arbitros ac diffinitores facta, dicta, ordinata ct pronunciata fucrint in premissis venire de celero vel fa- cere verbo sive facto, renuncciautes omni iuri ct auxilio quocumque, quod nobis hincinde contra premissa posset suffragari quoquo modo et per quod idem arbitrium possct violari. Qui quidem domini Johannes Pauli ct Henricus cellarius ad precum nostrarum instanciam benivole d ctuin arbitrium suscipientes rcceptisque iustis et claris informa- cionibus a fidedignis viris et personaliter visis ct consi- deratis atque omnibus circumstanciis discussis de iurc ordinaverunt et eciam sentencialiter pronuncciaverunt aucloritabc cis pcr nos commissa cl dala propler bonum pacis et concordie unionem, quod dictus Fanczo, . . hc- redes ct homines sui ac universi incole predicte ville in Strziebrzina nunc et in perpetuum non dcbent sibi quid- quam iuris aut domipi sivc liberlalis in diclis campis, agris cullis et incultis, pratis, pascuis, silvis, rubctis ac libertatibus universis, in quibuscumque locis existant, usurpare seu vendicare in cisdem pecora, pccudes et uni- versa animalia pascendo, pellendo, venando communiler vel divisim aut aliquid iuris ct dorninii sibi ac .. succes- soribus ibidem attribucndo. Sed prepositus . . et conven- tus supradicti ac . . universi successores corum possunl el debent predictos campos, agros cultos et incultos, prata, pascua, silvas et rubeta libere possidere cl tencre ac ad universos usus suos convertere pro libito sue voluntatis, sicut veri domini et heredes facerc possunt ct debent, contradiccione et impedimento quorumlibet non obstante. Insuper pronunciavcrunt et ordinaverunt arbitri supradicti, quod Fanczo et homines sui ac universi incole ville pre- fate in Strzicbrzina agros ad predictam villam Ugesd per- tineptes, qui sunt siti et iacent inter viam publicam, que ducit de Praga versus Brodam —, ct est contigua tain compitibus, quam cciam agris Fanczonis et continent in se triginta qualtuor strichones de mensurala hereditate et alios agros ex alia parte compitum versus villam Ugesd iuxta limitacionem per dictos arbitros factam continentes triginta unum strichones, debent habere «t iure proprie- 

Strana 283
IV. Na Velkém naměstí. tario ac hereditario absgue impedimento guolibet perpetuis temporibus possidere. Pro quibus agris jam diclis dictus Fanczo dc mandato ac diflinicione dictorum arbitrorum tres s. gr. prag. den. census perpetui monasterio Sderasiensi prius diclo emit scu titulo emcionis comparavit super balneum llodaczkonis foris civilatem Pragensem prope huttam lateruin. Conradi dici Ferkler situm pro ccrta pc- cunia, quam ipse Fanczo plenc ct integraliter in paratis denariis iam persolvit. Nos quoque Johannes Pauli ct Henricus cellarius predicti recognoscimus tenore prescn- cium omnia supradicta per nos lamquam per arbitros et amicabi'cs compositores cum omnibus clausulis suis esse ordinata, pronunciata et ad perpetuam rci memoriam per presentes litteras firmata utrique parli ad servandum sub poenis, quc in prcsenlibus litteris superius conlinentur. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillis civitatis Maioris Prag., . . prepositi et conventus, Johannis Pauli ct Henrici cclierarii supradictorum dominorum fecimus appensione muniri. Datum Prage anno d. m. trecentesimo quadragesimo nono jn die s. Leonardi confess. °28. 1849. 18. prosince. Listina kap. sv. Vítské. ?) Nos Nicolaus, dei et apostolice sedis preposilus, Przed- woius decanus, Symon vicearchidiaconus, Sdeslaus scolas- ticus totumque sancte Pragensis ecclesie capitulum notum facimus tenore presencium universis: nos super prudentis viri Bohuslai Wolframi, civis Prag., et suorum heredum arcas ante portam s. Marlini prope ortum ludcorum sitas nou plus nisi duas s. gr. prag. den. census annui obti- nerc, cuius quidem census medietas in festo s. Georgii ct medictas in festo s. Galli nobis et predicte nostre ecclesic capitulo annis singulis solvi debet. Verum quia litiere quedam patentes nobis supcr ipso et Wissegra- densis ecclesie capitulo super eorum censu sub uno con- textu ct tenore scrip!lc ex incauta custodia sunt amisse et perdicte, nec ipsas aliquatenus possumus dc cctero rcbabere, idco si has vel alias quascunque litteras cuiuscumque conti- nencic vel tenoris in lucem dcvenire conligerit successive, quarum virtute posset predicto Bohuslao, heredibus et successoribus suis obiici vel opponi, quod nobis ct pre- diclo capitulo nostro nos plus de censu solvere teneantur, ille nullius essc debent, in quantum contrarianlur presen- libus, efficacic vel momenti. In cuius rei evidenciam si- gillum predicti capituli nostri in testimonium vero sigillum civitatis Pragensis predicte ad preces nostras presentibus sunt appensa. Datum in dic s. Lucie virg. a. d. treccn- limo quadragesimo nono. 924. 1360. Rukop. č. 987 f. 30. Nicolaus Baslay exhibuit domum Johlini de Lapide pro censu re- tento. 225. 1859. — Rukop. ë. 987 f. 49. Nicolaus Bo- huslay debet statuere fratrem suum videlicct Peslinum contra d. Maram Ulmanni pro VI s. gr. — Tamtéz f. 57. Nota, quod Cunzmanus brasialor promisit coram scabinis, quod quidquid habuerit in litteris, quod hoc velit solvere Bohuslao Wolframi. ‘26. 1353. Rukop. č. 987 f. 58. Waczko, servus Wolflini Mcinhardi. (fol. 61. Wolflinus Mein- hardi obtinuit ius super Hermannum prolocutorem V. s. 2) Vyšehradská obdobná listina z téhož dne počíná se: Nos Henricus, divina miscracione prepositus, Johannes Padwanus diclus, decretorum doctor, decanus, Syfiridus custos totumque Wyssegradensis ecclesie capitulum no- tum — non plus nisi tres sexag. gr. cum viginti sex grossis census annui oblinerc —. IV. Na Velkém náměstí. 283 gr. et X gr. pro V brascis. Item Wolflinus Meinhardi obtinuit ius super Kaczam dc Monte cl maritum cius pro V s. gr. similiter sicut super Hermannus. (fol. 62.) Przibico, servus Elenslini Meynhardi. - - (fol. 64) Peter et Fricz de Monte sunt liberi dc Henslino Mecinhardi. (fol. 69.) Katerina. soror Meinhardi. — (fol. 71.) Domina Kacza, sororor domini Meynhardi cst soluta erga Czaka- nam Iudcam. 91. 1856. Rukop. c. 987 f. 23. Buslai cxhibuit domum Frenczlini in CXV s. *98. 13566, I. srpna. Orig. listina v stát. archivu vídeňském. In nomine sancle et individue trinitatis feliciter amen. Karolus quartus, divina favente clemencia Roma- norum imperator sempcr augustus et Boemie rcx, ad per- petuam rei memoriam. Pro parte venerabilis Mathie, Tri- buniensis episcopi, 'capellani familiaris eL devoli nostri dilecti, maiestati nostre oblata peticio continebat, quatenus contractum cmpcionis inter eum ab una et Henslinum Meinhardi, civem Pragensem, fidelem nostrum dilectum, parte ab alia supcr villa Swol celebratum iuxta formam expressam inferius approbare, ratificare et confirmare dc benignitate solita dignaremur. Contractus vcro ipsius se- ries ct ordinacio segnitur in hec verba: Peslinus Ego Henselinus Mcinhardi, civis Pragensis, pro me, heredibus et successoribus meis nolum facio teuorc pre- sencium universis, quod deliberacione matura mecum et cum amicis meis prehabita et de ipsorum consilio sponte et bona ac libera voluntate iusto vendicionis titulo ven- didi, assignavi el realiter tradidi reverendo in Christo patri et domino Mathie, Tribuniensi episcopo, in et supcr bonis meis Swol, Ohrowecz et Przesan centum s. gr. prag. census annui, quinquaginta in festo s. Galli proximo ven- turo et quinquaginta in festo s. Georii ct sic deinceps singulis annis solvendas dicto domino Mathie et illi vcl illis, cui dictum censum assignaverit vcl depotaverit vel qui pre- sentes de ipsius voluntate liabuerit vel habuerint, pro mille trecentis quinquaginla s. dictorum grossorum, quas in pa- rata et numcrata michi pecunia recognosco me a diclo domino Mathia plene recepisse et integre percepissc. Est lamen actum et ordinatum inter me et dictum dominum Mathiam, quod possessiones ct hereditates bonorum eL ville Stvol predictc infra quinquennium a data presencium continue computandum iure tleutonico locare et exponere certis rusticis debcam et teneor, que ct locare et cxpo- nere infra dictum lempus bona fidc et sub penis infra- scriptis pro me, heredibus et successoribus meis promitto taliter, quod de quolibet lanco una sexagena et dimidia dictorum grossorum cerli census annui, medietas in festo s. Galli ct medietas alia in festo s. Gcorgii et quattuor pulli ac una sexagena suorum et una mensura ordei post huiusmodi quinquennium predicto domino Mathie vel illi ct illis, qui presentes de bona voluntate sua habuerit vel habuerint, vel cui aut quibus assignaverit, aut pro pullis duo, pro ovis unus, pro ordeo tres grossi annis singulis persolvantur. Quoque elapso dicto quinquennio et predictis bonis ct possessionibus in Swol, ut premittitur, locatis et expositis mox predicto domino Mathie vel qui presentes habuerit vel cui assignaveril, ut est predictum, predictas centum s. census annui cum iuribus universis et utililatibus predictis sine omni iinpedimento ct contradiccione effec- tualiter assignabo cet realiter demonstrabo aut me non existente heredes et successores mei cffectualiter assig- nabunt et realiter demonstrabunt. Et si huiusmodi censum annuum cenlum sexag. nec non utilitates et iura universa predicta elapso dicto quinquennio et dictorum bonorum 86* 

Strana 284
284 IV. Na Velkém náměstí. locacione facta predicto domino Mathie aut illi aut illis, quibus deputaverit, vel qui presentes habuerit, totaliter et integraliter in predictis bonis Swol non assignavero ct demonstravero, scu heredes et successores mci non assignaverint seu demonstravcrint, ut est pretactum et ei aut illi vel illis census, utilitates et iura predicta dc eis- dem bonis non possent quomodolibet provenire, tunc omnem lalem defectum supplere et residuum plene ct in- tegre in bonis meis in Brzesan et eorumdem bonorum pertinenciis teneor et promitto pro me, heredibus et suc- cessoribus meis predictis cidem domino Mathie vcl cni aut quibus deputaverit seu assignaverit, vel qui presentes de ipsius voluntate habuerit aut habuerint plene absque diminucione, inlegre et effectualiter tradere et assignare et nichilominus jpsum dominum Mathiam vel illum aut illos, cui aut quibus assignaverit et deputaverit vel, ut pre- dicitur, presentes habuerit, in possessionem corporalem omnium talium censuum, utilitatum et iurium in supple- mentum assignatorum inducere et in possessionem perci. piendi cg pacificam mittere et ponere ac servare tamdiu, quousque in aliis bonis equivalentibus et ad duo miliaria dumtaxat a monasterio Aule Regie distantibus vel iníra duo miliaria consistentibus, ubi dictus dominus Mathias scu predicti, quibus assignaverit, vcl qui presentes, ut predicitur, habuerint, hoc acceptaverint, predictum defectum effectualitcr supplevero et huiusmodi censum annum resi- duum cum utilitatibus ct iuribus universis predictis inte- graliter et plene assignavero et realiter tradidero iuxta formam et modum superius preexpressos, hac tamen con- dicione et modo adiectís, quod huiusmodi supplecione et assignacione cffective et realiter per me seu meos heredes factis predicla bona in Przesan absque impedimento et contradiccione qualibet ad me et heredes meos libere revertantur. Preterca in casu, ubi durante prcdicto quin- quennio post quemlibet terminorum ct festorum predic- torum s. Galli et s. Georii infra quindenam censum pre- dictum solvere negligerem, tunc penam duarum sexag. gr. prag. incidam seu me non existente heredes et suc- cessores mei incidant ipso facto, que poena lociens per ine, heredes et successores meos committitur ct replicatur et eciam solvi debet, quociens per singulas quindenas post quemlibet terminum in solucione dicti census negli- gens fuero aut remissus, seu heredes et successores mei negligentes fuerint aut remissi. Prefatusque dominus Ma- thias vel ille aut illi, cui vel quibus assignaverit, vel qui presentes, ut predicitur, habuerint, pro huiusmodi censu neglecto et pro omnibus penis predictis et qualibet earum homines meos, heredum et successorum meorum arrcstare et impignorare et se de bonis meis in Przesan et eorun- dem bonorum pertinenciis licite intromittere poterunt et tamdiu ea tenere, habere libere ct pacifice possidere, quousque sibi vel illis per me aut heredes et successores mcos de huiusmodi censu et penis fuerit plene et inlegre satisfactum. Et si forsitan huiusmodi satisfactio et solucio de termino census predicti ad terminum secundum etl se- quentem, videlicet de festo s. Galli ad festum s. Georii aut e converso, per me seu heredes et successores meos fuerit prorogala seu dilata, tunc omnia prcdicta bona in Swol et jn Przesan pro huiusmodi censu neglecto ct penis non solutis ad ipsum dominum Mathiam vel illum aut illos, quibus assignaverit, aut qui presentes, ut prefertur, ha- buerint, iore hereditario perpetuo et libere devolvantur. In casu eciam, ubi ego predictus Henslinus aut heredes seu successores mci infra predictum quinquennium bona prefata in Swol non exponeremus et locareinus et censum annuum diclarum centum sexagenarum cum omnibus et IV. Na Velkém náměstí. singulis predictis utilitatibus et iuribus universis non de- monstraremus, assignaremus ct traderemus, ut esL prescrip- tum, tunc huiusmodi census et utilitates ac iura universa predicta in et super bonis in Swol ct in Brzesan perpetuo remanebunt. Que et ego pro me, heredibus ct successo- ribus meis prefato domino Mathie aut illi vcl illis, cui vel quibus assignaverit aut qui presentes habuerit, ut pre- dicitur, promitto bona fide absque omni difficullate ct contradiccione libere tradere et realiter assignare ct tunc eciam prefatus dominus Mathias vcl ille aut illi, cui vel quibus deputaverit, vcl qui presentes habuerint, de eis. dem bonis tamquam de bonis suis propriis se libere intromittere poterunt et cum cisdem ordinare ct disponere, prout ei aut illi vel illis ulilius videbitur expedire. Si autem rustici dictorum bonorum in Swol ct eciam bono- rum aliorum, que in supplementum dicto domino Mathie, facta predicta locacione et exposicione, ut prefertur, cen- sum, utilitates et alia iura predicla post quemlibet termi- norum pcr quindenam solvere neglexerint, tunc quilibel rusticorum, qui in hoc negligens íuerit, penam octo gr. ipso faclo incurret ct similiter pro qualibet quindena post dictam quindenam sequente huiusmodi pena augeatur, pro quibus censu, utilitatibus, iuribus neglectis ct penis non solutis poterunt dicli rustici impignorari et aliis eciam penis arceri, secundum quod predicto domino Mallic ct illi aut illis, qui presentes habucrit vel: habucrint, scu cui vel quibus deputatur, ut est dictum, videbitur utilius cxpe- dire. Postquam vero census annuus centum s. cum pre- dictis utilitatibus et iuribus per me, Henslinum predictum, facta plena locacione et exposicione, uL prefertur, pre- dicto domino Mathie aut illi vcl illis, qui presentes habu- erit vel habuerint, aut cui deputaverint, plene eL integre assignatus eL traditus fuerit, tunc idem census cum omni- bus utilitatibus, iuribus, dominio, iudicio, taberna sita prope fluvium Multaviam et sex piscinis, aquis, rivulis cl aquarum decursibus, pralis, pascuis, piscariis et piscacio- nibus in Multavia et omnibus ac singulis terminis, limiti- bus et graniciis ac aliis iuribus el pertinenciis bonorum et ville in Swol ad prefatum dominam Matliiam scu cum et eos, qui presentes habuerit vel habuerint, aul cui vel quibus assignaverit, ut predicitur, iurc hereditario perpetue et libere pertinebit. Promitto eciam pro me, heredibus ct successoribus meis bona fide predicta bona in Swol a so- lucione decime debite rectori ecclesie parrochialis in Vrann ab ipso plebano, successoribus suis omnibus ct ecclesia memorata jn perpetuum infra dictum quinquen- nium plene liberare, libertare ct eximere, vel si hoc fa- cere nequivero aut me non exstante heredes et successores mei facere nequiverint, tunc statim fructus et redditus equivalentes iuxta taxam predicte dccime in distancia duorum miliarium a monasterio Aule Regie predicte ipsis dare ct assignare promitto post lapsum dicti quinquennii sinc dilacione qualibet ct ad plenum pro me ct meis he- redibus et successoribus supradictis. Promitto eciam bona fide predicta pro me, heredibus et successoribus mcis bona in Swol et alia in supplementum per me tradenda et que occasione pene, ut premittitur, obligata, tradila, assignata ct devoluta fuerint, ab omni impedimento, im- peticione, accione, inquietudine, lite et questione cuius- cumque persone aut universitatis vel collegii cuiuscumque dignitatis, condicionis aut status existat, secundum observao- ciam, consvetudinem et ritum patrie ct regni Boemie, dis- brigare, gwarenlire et expedire meis propriis sumptibus et expensis sub omnibus et singulis penis, que superius exprimuntur. Ad que omnia et singula ct quodlibet ipso- rum faciendum, servandum, (cnendum et cum effectu realiter 

Strana 285
IV. Na Velkém náměstí. exequendum ac facicnda, servanda, tenenda ct cxegucnda principaliter me, heredes ct successores mcos nec non infrascriptos fideiussores mcos ct disbrigatores facio et constituo discretos viros Wolflinum, fratrem meum, iudi- cem Nove Civ. Prag. cl Jordanum Rechczer, civem Mai. Civ. Prag., sub omnibus el singulis clausulis, modis, con- dicionibus et penis supradictis, quibus omnibus ct singulis se dicti fideiussores sponte ct deliberato animo submisc- runt. Et nos Wolflinus Mcinhardi, iudex Nove Civ. Prag., et Jordanus Rechczer, civis Pragensis, predicti una cum predicto Heuslino Meinhardi et pro co nec non heredi- bus ct successoribus suis ex certa sciencia et sponte pro- mittimus bona nostra fide sinc omni dolo omnia et sin- gula predicta et eorum quodlibet dc verbo ad verbum, prout cxpressalur supcrius, servare, lencre, cxequi et efficaciter adimplere sub omnibus et singulis penis supe- rius annolalis. Ad quarum execucionem realem auxiliari et cooperari promittimus bona fide. In evidenciam autem omnium el singulorum predictorum et in robur perpetuo valiturum ego Henslinus predictus sigillum mcum et nos Wolflinus et Jordanus predicti sigilla nostra duximus pre- sentibus appendenda. In testimonium vero ct perpctuam horum memoriam sigilla circumspectorum virorum Nicolai Reymbotle iudicis nec non Sidlini institoris ac Ortlini pellificis, iuratorum Mai. Civ. Prag., ad preces mci Hens- lini predicti presenti contractui sunt appensa. Datum Prage anno d. m. trecentesimo quinquagesimo sexto in dic b. Pelri ap. ad vincula. Nos igitur ad predictarum parcium devotam suppli- cacionis instanciam, presertim cum iuste petentibus non sit dencgandus assensus, et predicta bona comparata sint ad hunc finem, quod in permutacione bonorum in Lan- desperg cum monasterio Aule Regali transire debeant, huiusmodi piis votis ct debite racionis motivis adducti, animo deliberato, non per errorem aut improvide, sed ex ccrta sciencia supradictum empcionis et vendicionis con- tractum in omnibus suis sentenciis, punctis, clausulis ct condicionibus de verbo ad verbum, sicut expressatur su-. perius, auctoritate regia Boemie approbamus, ratificamus el de singularis benignitatis munere confirmamus. Signum serenissimi principis et domini domini Caroli Quarti, Ro- manorum imperatoris invictissimi et. gloriosissimi Bocmie regis: Testes huius rei sunt venerabiles Johannes Olomu- censis et Theodricus Mindensis ecclesiarum cpiscopi, nec non nobiles Czenko de Lipa, supremus camerarius regni Boemie, Petrus, Jodocus et Ulricus fratres de Rosemberg, Andreas de Duba, Heinricus de Nova domo et alii quam plures nobiles et fideles fidedigni. Presencium sub impc- rialis nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno d. m. trecentesimo quinqugesimo sexto, indic- cione nona, Vl. idus Augusti, regnorum nostrorum anno decimo, imperii vero primo. Per dominum imperatorem cancellarius. (Pcéct ztracena.) *99. 1866. — Rukop. c. 987 f. 19. Wollramus, cano- nicus Wissegradensis, dedit census et omnia iura, que ha- buit super domo quondam Barte Kokotonis ct omnes alios census, que habuit in civitate Pragensi, Wolflino [Meinhardi] et heredibus suis. — Barta Kokot census, quas Meinhardus, canonicus Wissegradensis ... Welflino Mcinhardi resignavit, interdixit, quia nunquam aliquid vendidit. — Seydil institor publicavit, quod emit XVI s. gr. census et XXII gr. VIII perdices ct duos lepores erga Henslinum Meinhardi. — fo/. 20. Wolframus, cano- nicus Wissegradensis, dedit census el omnia iura, que habuit super domo quondam Barte Kokotonis et omnes alios census, que habet in civitate Pragensi, Wolflino IV. Na Velkém náměstí. 285 Meinhardi resignavit ct heredibus suis. laxo Payer publi- cavit, quod habuit super domo Tursmid, domo Replini et domo Zubenweiler CIHT gr. census, Il lepores ct VI per- dices et VI pingtos gallinas, quas ab Henslino Mcinhardi redemit et. publicavit, quod emit super domo Tesk Hopíner III marcas graves census erga Henslinum Meinhardi. — Scydil institor publicavit, quod emit XVI s. census XXII gr. VIII perdices et duos lepores erga Henslinum Mein- bardi. — Ortlinus pellifex publicavit, quod emit V marcas graves census ct V lepores erga Hoenslinum Meinhardi super domo quondam Duringi sutoris. — laxo Payer pu- blicavit, quod emit 1I marcas graves census ct I leporem erga Henslinum Meinhardi super domo lesk Hophneri. — [Wolframus], canonicus Wissegradensis, dedit census ct omniu iura, que liabuit super domo [Barte Kokotonis] ct omnes alios census, que habuit in civitate Pragensi, Wolflino Meinhardi. — [Wolflinus] est liber dictus in iudicio bannito filius Nicolai, canonicus Wissegradensis, -.. [Meinhardi] resignavit canonicus Wisscgra- densis in iudicio bannito constitutus resignavit.. . iure, sicut littera civitatis testatur ct sicut eadem littera conti- netur super domo. . . sic quod et iure ad hoc devenit, sic quod Ulricus neque in iure . . . plus impetere debet Wolflino Mcinhardi. — fol. 2/. Orlill pellifex publicavit, quod emit V. marcas census erga Honslinum Meinhardi super domo quondam Daringi. Wolflinus Meinhardi publi- cavil, quod ei Wolframus, canonicus Wissegradensis, dedit census et omnia iura, que habuit super domo quondam Barte Kokotonis et omnes alios census, que habct in civi- tate. Pragensi, Wolflino Meinhardi ct heredibus suis. — laxo Payer publicavit, quod emit III marcas graves census et I leporem erga Henslinum Meinhardi super domo lesk Hopfneri et super tres arcas retro s. Nicolaum absolvit C ct MII gr. II lepores VI pingreas gallinus et VI perdi- ces — [Orli:] pellifex publicavit, quod emit V marcas census et I leporem erga Henslinum Meinhardi. — Darta Kokot publicavit, quod interdixit in iudicio bannito, quod littera alio modo ci dari non debet [nisi sicut littera super dicto censu domus Xkrinuto] Wolframo Meinhardi, uisi quam habet super domo Barlc a Wolíramo, canonico Wissegradensi. — /ol. 89. Wolfil Meinhardi obtinuil ius in Wolflino fabro pro VII s. — fol. 90. Barta Kokot est vocatus per Woflinum Meinhardi pro fidefraccione ($krt- nuto.) 280. 1856. — Rukop. c. 997 f. 92. Wolflinus Mcinhardi accepit licenciam a civilate. — fol. 97. Feria secunda ante festum s. Georgii constitutus in pleno con- silio recepit licenciam a civitate tercio et quarto et ra- cionem fccit coram scabinis, sic quod a scabinis et a ci- vitate libere et solute est separatus Wolflinus Mcinhardi. Anno d. MCCCLVI iurati Seidlinus institor, Leo sartor, Niclinus Veterreich, Hilprandus, Witko de Monte, Rud- linus, Lewtlinus, Nicolaus weger, Zalman, Albertus Hewsmek, Chunradus Niger, Paul de Beneschzow, Ula tasner. Woflinus Meinhardi recepil licenciam a civi- tate primo, secundo, tercio et quarto in publico iudicio ct ultimo feria secunda proxima antc festum s. Georii in pleno consilio personaliter constitutus recepit licenciam a civilale. Quam quidem licenciam domini consilii sibi amice, benivole et graciose dederunt ipseque Woflinus Meinhardi fecit debitam racionem cum dominis consilii ct solvit omnia, quc solvere debuit et debebat ct ab ipsis recessit ipsorum bona de voluntate libere ct solutc. °31. 1856. — Rukop. c. 987 f. 165. Peslinus Buslay exhibuit domum Frenczlini Camerer in CX s. — 

Strana 286
286 IV. Na Velkém náměstí. Tamléz f. 166. Peslinus Buslay publicavit, quod emit X s. census super domo quondam Frenczlini Camerer. «39. 1357. — Rukop. c. 987 f. 134. Yricz, fa- mulus quondam Wolflini Meinhardi, est vocatus per Hens- linum, filium Menslini dicti Meinhardi. — fol. 174 a 196. Bohuslaus Wolframi resignavit filio suo Simoni hereditatem in villa Kleczan cum omnibus pertinenciis et recepit cum prescripta hereditate licenciam de civitate. — /o/. 230. Kacza, soror olim Meynhardi. 933. 1857. — Rukop. ¢. 987 f. 187. Meynhardus diclus Wygoleys 1csignavit tolam suam partem hereditatis suc Pakomclicz, vidclicet mediam partem huiusdem herc- ditatis — Bernhardo, filio Seydlini de Piska, et Wenceslao, filio Fanczonis, cum suis aliis socis, qui secum compro- misit. — Bernhardus Seydlini interdixit hereditatem pre- scriptam. 584. 1397. — Tamléz f. 186. Donath Rost publi- cavit se, si aliquis haberct loqui super villas Zluchsicz et Zlatho, vult respondere secundum ius tewtonicale. #35. 1858, 26. ledna. Libri erecl. I. f. 10. Nos Jo- hannes — Luthomislensis episcopus — villam nostram Swol — per nos rite acquisitam nuper a. d. Henslino Meinhardi, cive Pragensi, iusto empcionis titulo — per- mulamus —, 236. 1858. — Rukop. č. 987 f. 181. Vrowinus aurifaber emit hereditatem Basczh. Henslinus Meynhardi, Wolvlinus Meynhardi, Wenceslaus, filius Fanczonis pro- miserunt disbrigare. — fol. 232. Peslinus Bohuslay emit crga Wenceslaum l'anczonis XXX s. annui census super Trzibrsyn ct Plumaw ct Wirgendtuffel. *37. 1368, 23. srpna. Libri confirm. I. sir. 66 a 131. — Ad prescntacionem Henslini ct Wolflini dictorum Mcinhardi, civium Prag., patronorum ccclesic s. Nicolai in Mai. Civ. Prag. —. Tamiéz stv. 70. — ad presenta- cionem magistri Detlewy Stormer, plebani ecclesic s. Ni- colai in foro pullorum, ac Henzlini Meynhardi ad altare ss. Lazari ct Marthe in dicta ecclesia de novo fundatum. — Tamlé£ str. 73. Ad presentacionem eorundem ad altare s. Wenceslai in dicta ecclesia de novo dolatum —. #38. 1859. — Rukop. c. 987 jf. 181. Nicolaus Bohuslai ct pueri sui dimiserunt Peslinum Harreri et pueros suos liberos et solutos una cum litlera civitatis, que sonat pro XII s. — Tamléz f. 184. Pesslinus Bo- huslay emit villam Pakomylic — aput Wenccslaum, filium Fanczonis, ct Peslinum, Neumburgcri filium. *39. 1369. — Rukop. č. 987 f. 184. . . linus Ditrici emit sex s. cum dimidia census apud Wolflinum Meynhardi (Skrtnuto). 840. 1359. — Rukop. ë. 987 f. 242. Peslinus Bohuslai interdixit, ut non darelur liltera civitatis Jordano Rehczer super bonis domini Frane de Zacz in villis Dra- hoticz, que aput ipsum dominum Franam emit iure emphi- tcotico. — Tamléz f. 245. Mathes et Clara citant Pes- linum Bohuslai, pro littera, quam habet. -— ibidem. Ma- thes ct Clara germani citant Peslinum B. pro duabus litteris. 41. 1860. — Ruhkop. ¢ 987 f. 187. Peschlinus Thcodrici publicavit censum emptum a. Wolflino Mein- hardi videlicet V]!/j s. — fol. 188. Michael Sleychenkauf emit domum sitam in acic penes Heylinum Negelini — condicione, ut I &. gr. census spectat ad Kathcrinam so- rorem Meinhardi. — fol. 191. Wolflinus Meynhardi emit hereditatem in Slacey, omnem scilicet partem hereditatis, quam habuit in predicta villa Donatus Rost erga ipsum IV. Na Velkém náměstí. Donatum. — fol. 354. Vintirz, servus Henslini Meyn: hardi. — /ol. 359. Albertus, notarius Mcynhardi. 249. 1861, 21. bfezna. Tadra, Listy kldslera Zbra- slavského ¢. 161. Ego Nicolaus Reinbote iudex, Scidlinus institor, Ilainlinus Negcl, Icsco Payer, Johlinus Hunel, Ulricus Wesseler, Johlinus Praun, lfainczlinus Czotter, Henslinus Beneschower, Jordanus Rechzer, Mathias Tur- novsky, Frenczlinus Donati, Cristoforus Paycr, Nicolaus Longus, Paulus de Glacz, Hainlinus Stach, Johannes de Brunna et Wenceslaus Budconis, consules iurati Mai. Civ. Prag. cives notum facimus tenore presencium universis, quod discretus vir Henslinus Meinhardi, concivis noster, matura deliberacione prehabita suo, heredum ct successorum ac omnium aliorum amicorum suorum, quorum interest vol interesse poterit, nomine villas suas vidclicet Zwol ct Ohrobecz — cum quinquaginta octo lancis agrorum — et cum judicio libero et una libera taberna, — nec non cum uno carnifice et uno pistore liberis — exposuit et ven. didit ad ius emphiteoticum — discrelis viris Nicolao et Hainlyno, fratribus de Slatnyk —. Datum Pragc in dic s. Bencdicti. 43. 1861. — Rukop. c. 987 f. 194. Peslinus Buslai emit unum marcam annui census erga Wolvlinum Meynhardi, quam habuit super domum Henslini institoris. ldem emit VI s. annui census super domum Kacze dc Monte erga Wolvlinum Meynhardi. Idem cmit IIII marcas annui census super balneum situm prope s. Crucem erga Wolvlinum Meynhardi. Idem emit 1I marcas annui census super balneum silam prope s. Franciscum erga Wolvlinum M. Idem emit I. m. a. c. super domum Crucis sitam inter Judeos erga Wolvlinum M. Idem emit unam marcam a. c. er;a W. M. super domum Fromudis. Idem emit Il m. a. c erga W. M. super domum Schydamast. Idem cmil II m. a. c. crga W. M. super maccello carnium quondam Telliczeri et. eundem macccellum exposuit. Hens- lino Mcynhardi iure teutonico. *44. 1862, 2. února. Listina c. k. univ. knihovny v Praze. Noverint universi, quod nos Pesslinus Buslai, Jordanus Reczcri, Henslinus Heroldi, cives Pragenses, recognoscimus lenore presencium publice protestantes tamquam veri et legittimi executores fclicis recordacionis olim Henslini Meynhardi testamenti sui ultimi, quod siqui- dem testamentum taliter, fore conditum atque factum, sic quod dictus Henslinus sano siquidem corpore ct bone racionis compos, volens de bonis suis transitorijs perpetui boni commodum compararc undecim s. gr. pr. den. minus viginti grossos census annui ct perpetui in villa Zabelicz per jpsum legittime habitas ac possessas pro ipsius ac conthoralis suc, cciam bone memorie Margarete, animarum remedio religiosis viris fratribus ac monaclis ordinis s. Augusüni eL monasterio s. Thome in Minori Civ. Prag. nomine veri testamenli donavit, condidit et legavit per omnia in hunc modum: inprimis tres s. diclorum grosso- rum pro anniversario suo ex nunc in antea singulis annis more solito el consveto peragendo et in singulis quattuor temporibus unam s. pro ipsarum animarum commemora- cione singulis annis quattuor vicibus rite cl racionabiliter peragendis, unam s. provisori capelle per ipsum constructe singulis annis, unam s. pro dicte capelle ornatibus, casulis, mappis, palliis ac carum pertinenciis emendandis et pro lumi- nibus, candelis comparandis, quadraginta grossos pro una lampade singulis annis comparanda in ipsa capella antedicta, jtem unam sexagenam dictarum undccim sexagcnarum mo- nialibus monasterii s. Katherine Nove Civ. Prag. legavit atque dedit condicionibus tamen infrascriptis expresse sub- 

Strana 287
IV. Na Velkém náměstí. inclusis, sic quod fratres ordinis ac monasterii predicti vel eorum successores ex nunc, prout ex tunc, omnia ac singula predicta co modo, quo ipse Henslinus ferventi desiderabat ab ipsis fratribus animo, quod ct nos dicti testamenti cxeculores cciam ardenter affectamus ab ipsis fratribus rata ct firma absque dubio adimplere debeant ct servare. Et eciam nos principales huiusmodi testamenti cxeculores vcl nostros successores iuxla conlinenciam ct lenorem patenlis littere per ipsos predictos fratres nobis assignatam et tradilam in singulis suis clausulis, condicio- nibus, punctis et arliculis secundum omnem niodum, quo dicli fratres se obligavcrunt, rile ct racionabiliter obser- varc et ca inviolabiliter adimplere. In cuius rei evidenciam sigilla nostra cl in testimonium prudentum virorum Nicolai, Cleinenteri, Zdenkonis panuicide, Henczlini Rowberi, scubinorum Pragensium, sigilla ad presentes nostras prc- sentibus sunt appensa. Datum a. d. m. trecentesimo. sexa- gesimo secundo in dic Purific. M. *15. 1969. — Rukop. è. 987 f. 2660. Wol- vlinus Meynhardi obtinuit Hanam Leutmaricer IIlI brasea. — Henricus Mcynhardi obtinuit Bartham. de Gallis. — „ol. 270. Sicuti muratores Wolvlinum Mcynhardi pro mo lendino et domo impeticrunt cx parte Henslini Meynhardi pro XII s, XIT gr., sic ipse Wolvlinus in pleno consilio sufficienter demonstravit, quod huiusmodi molendinum et domus ad ipsum Wolvlinum sint omnimode devolute ex parte patris sui et non ipsius ITenslini, taliter quod ipsi domini consules cidem Wolvlino iudicarunt ipsum inolendinum ct domum cum omnibus suis pertinenciis ad casdem spectantibus. Insuper per cosdem muratores ipse Wolvlinus ulterius fuit impelitus, quod residuis bonis ipsius NMenslini haben- dis, qui dicebat se non habere ct sic per consilium sibi fuit. ad.nventum, utrum jd iuramento suo vellit demon- strarc et dum iam vellet iuramentum pro cisdem bonis prestiisse, tunc pars adversa, que presens fuit, ipsum Wolvlinum de huiusmodi iuramento habuit suportatum ct domini consules sibi adinvenerunt, cum cciam deberct essc solutum et cum huiusinodi demonstracione plene de- monstravit ipse Wolvlinus, se de bonis ipsius Henslini nichil penitus quidquid habere. — /o/. 278. Johannes Callicus, qui fuil in domo Meynhardi. ^40. 1368. — Rukof. ć. 987 f. 202. Peslinus Buslai proclamavit super bona Zabelicz roboth et mar- cam gravem annui census. — Tamléž f. 277. Peslino Buslai data est domus Procopii Hofneti circa s. Jacobum. 941. 1803, 1. února. Tadra, Lislv hldślera Zbra- slavskélko 6. 169. Wgo Wolflinus Mcinhardi, iudex Nove Civ. Prag., notum facio universis presentes litteras inspec- turis, quod hereditates ct villas nostras infrascriptas ven- didi meo meorumque heredum et amicorum nomine, quo- rum interest, per omnia prout in terre tabulis de verbo ad verbum conlinctur in hec vcrba: Wolflinus Meinhardi, iudex Nove Civ. Prag. protes- tatus est coram bencficiariis Pragensibus, quod hereditates suas videlicet Zwol et Obrowec, villas modo ex novo per locacionem coniunctas in unam villam ct redactas, ac eciam villam, que dicilur Stymirzice, cum omnibus curiis ruslicis, cum agris, pralis, silvis, pascuis, piscinis, silvis, montibus, vallibus, agris cultis et incultis, rubctis, com- inunitatibus, tabcrnis, iudicio, emendis, honoribus, flumine Multavic adiacenti, venacionibus, piscacionibus, metis, limi- libus et graniciis, prout ab aliis bonis seu hcreditatibus circuma liacenlibus circumferencialiter sunt distincta et limi- lata, censibus, qui modo sunt vel qui in futurum fieri po- terunt, et cum omnibus utilitatibus, iuribus et pertineciis IV. Na Velkém náměstí. 287 ac omní dominio ct libertate ad ea pertinentibus vendidit honorabilibus ct religiosis viris dominis et fratribus Johanni abbati totique conventui monasterii b. Marie V. Aule Regie ord. Cisterc., qui modo sunt ct pro temporc erunt, pro mille trecentis et quinquaginta scxag. gr. prag. dcn. Quaimn quidem pecuniam idem Wolllinus fassus est sc ab eis integraliter plene et ex toto percepisse ct cisdem de dictis hereditatibus herediterie condescendit. Quas quidem hereditates cis debent et fideiubuerunt disbrigarce ipscemct Wolflinus et cum. co Wenceslaus et Wolframus, filii et heredes ipsius ab omni homine omnes in solidium iure terrc cL specialiter ot sutye. Quod si non disbrigarent, ex tunc Pragenses bencficiarii ipsos d. Johannem abbatem vel qui pro teimnpore furit et conventum monasterii supradicti vel ipsorum ssecessores debent inducere supcr hereditates disbrigatorum ubicunque habent absque omni cilacione tam- quam iure obtento in tercia parte plus pccunic supradicte. Et ego Wolflinus supradictus promitto meo, meorum hc- redum ac amicorum nomine, quorum interest vel interesse possct, omnia supradicta rata et grala habere, tencre ct inviolabiliter observare sub mec fidci puritate, nec umquam ullo tempore per me vel alium seu alios verbo nec facto nec aliquo ingenio scu auxilio occulte vel manifeste quip- piam in contrarium attemptare. Quibus omnibus et singulis suprascriptis ipsis dominis renunccio et cedo nomine, quo supra, tamquam legittimis cmptoribus et dico mc ammodo ibidem nullum ius habcre nec obtinere, prout in hiis scripis et in terre tabulis plenius est expressum. In cuius rei testimonium sigillum meum nec non Wenceslai ct Wolframi, filiorum et heredum meorum predictorum, et ad peticionem meam sigilla prudentum virorum DBohunconis dicti Sulconis ct Heinlini braseatoris, iuratorum Nove Civ. supradicle, presentibus sunt appensa. Datum et actum Prage a. d. MCCC sexagesimo tercio, quarta feria in vig. Purif. b. M. V. 48. 1364, 11. cervna. Tadra, lisliny klaślera Zbra- slavskóho ć. 172. Ego Wolframus Wolflini, iudex Nove Civ. Prag. notum facio universis presentes litteras in- specturis, quod Jieredilates ct villas imcas infrascriptas vendidi meo meorumque heredum et amicorum nominc. quorum inlerest per omnia prout in terrc tabulis conti- nelur de verbo ad verbum in hec verba: Wolframus Wolflini, civis Prag,, protestatus est coram benificiariis Pragensibu:, quod ipse hereditatem suam in Brzezans, curiam aralurarum cam municione ct in kKlhota villam totam cum agris, pralis, silvis, rubetis piscinis, aquis, silvis, ortis, monlibus et vallibus et censibus, qui modo sunt vel in futurum erunt, et qualibet libertate ad ca perlincute et toto, quidquid ibi habuit, et proüt solus tenuit, vendidit dominis abbati totique conventui monasterii Aule Reg. ord. Cisterc. pro mille et ociingentis s. gr. den. prag. et fassus est, sc easdem pecunias ab eis plene et integre percepisse ct eis de dicta hereditate iure con- descendit. Disbrigatores ciusdem se constituerünt ipsemet Wolframus et cum co Paulus, nolarius camere d. impera- toris, et Pesslinüs Bohuslay, cives Prageuses omnes in solidum ab omni hominc impetente et nominatim a suczic iure terrc. Quod si non disbrigarent tànc Pragensces beneficiarii debent ipsos abbatem et conventüm inducere super hereditates disbrigatorum ubicunque habent vel ha- bebunt absque omni citacione tamquam in iure obtento in tercia parte plus pecunie supradicte. Actum a. d. MCCCLXIV tercia feria proxima ante festum s. Viti. Et cgo Wolframus supradictus promitto meo et mcorum hered:n ac amicorum nomine, quorum interest vcl interesse posset, omnia supradicta rata, grata tenere, 

Strana 288
288 IV. Na Velkém náměstí. habere et inviolabiliter observare sub mec fidei puritate, nec unquam ullo tempore per me vcl alium seu alios verbo nec íacto nec aliquo ingenio seu auxilio, occulte vel manifeste quippiam in contrarium attemptare. Quibus omnibus ct singulis suprascriptis ipsis dominis renunccio el cedo nomine, quo supra, tamquam legittimis emptoribus et dico, me ammodo ibidem nullum ius habere nec obti- nere, prout in hiis scriptis el in Lerre tabulis est expres- sum. ln cüius rei cvidenciam meum sigillum propriüm in testimonium vero sigilla prudentum et discretorum viro- rum videlicet d. Pauli, notarii camcre d. imperatoris, ncc non Pesslini Bohuslay, civium Prag. ad preces mcas pre- senlibus sunt appensa. Actum et datum anno et die, quibus supra. 49. 1364. — Rukop. c. 987 f. 203. Cristyl Buslayn est domus presentata per claviculum Barthe Ruffi sila in plathea penes s. Crucem minorem. ?50. 1864. — Rukop. 6. 987 f. 204. Pess- linus Dydrici emit V s. gr. minus II gr. annui census perpelui crge Wolflinum Meynhardi, primo super domum Goczil melezer LXXII gr., secundo super domum Hankn >cheydinreisser XLVIII, tercio super domum Gunczmanni renovatoris XXXV gr., quarto super domui Cristil Nikclin XIII gr, quinto supec domum Ruskonc XXIIIl, sexto super domum Repil LIIII gr., septimo super domum Pauli Nigri XLVIII gr. et unum leporem. 251. 1364, 9. prosince. Libri confirm. I, 2. str. 56. Cristanus quondam Ekhardi de Prachalicz presbiter ad presentacionem Wolframi iudicis Nove Civ. Prag. ad ca- pellam OO. SS. jin domo ipsius ju Maiori civ. Prag. sitam per mortem Nicolai vacantem fuit institutus. 952. 1366. — Rukop. 6. 987 f. 289. Peschel Puslab debet facere ius Wenceslao, filio Johlini Raubcri, pro V s. census. 253. 1366, 21. dubna. Tadra, listy klaśtera Zbraslav- ského č. 174. Johannes — archiepiscopus — Elias, ple- banus ecclesie in Wrany — renuncciavit iuri, quod sibi compclere possct virlute quarundam sentenciarum seu lit- terarum, quas idem plebanus — obtinuisse contra Henzli- num Meinhardi diccbatur. — *01. 1967. — Rukop. c. 987 f. 340. Symon, filius Bohuslay, recepit licenciam de civitate cum bonis suis videlicct villam Klecze[u]. 955. 1367, 7. ánora. Dobner, Monumenla VI. c. 107. Nos Ulricus, divina miseracione abbas, Johannes prior totusque conventus monasterii Brevnoviensis prope Pragam ordinis s. Benedicti notum facimus univcrsis tam presentibus quam futuris presentes litteras inspecturis, quod nos considerantes nostram et monastcrii nostri iam dicti condicionem et utilitatem facere mcliorem, matura ct di- ligenti capitulariter inter nos prius diliberacione prchabita villam nostram ct monasterii nostri predicti dictam Trnowa de novo plantatam et incolis eiusdem ville sub annuo censu iure emphyteutico localam cum omnibus suis iuri- bus et pertinenciis, agris cultis ct incullis, rubctis, pratis, montibus, pascius, venacionibus ct cum incolis ciusdem ville censualibus, salvo tamen iure cmphyteuiico eorum- dem incolarum, iure patronalus tamen ibidem excepto et pro nobis reservato, provido viro Wenceslao Alberti, civi Pragensi, eiusque heredibus ct successoribus legittimis in ius emphyteuticum seu iure emphyteutico, quod vulgariter purgkreclt dicitur, locavimus, donavimus et tradidimus ac praesentibus locamus, donamus el tradimus pro triginta tribus sexagcnis gr. prag. den. nobis et monasterio plenc IV. Na Velkém náměstí. et integraliter persolutis pecunia in parata. — Datum et actum — a. MCCCLXVII die XXVII mensis Februarii. *56. 1370. — Rukof. č. 988 f. 141. Iaxo Meyn- hari. °57. 1374. — Tadra, Soudní Johannes, capcllanus Pesslini Bohuslai. 258. 1375, 13. března. Libri confirm. II. slr. 32. Ad presentacionem Wolframi, purggravii Wissegradensis, civis Prag., ad capellam OO. SS. sitam in domo Mein- hardi olim dicte in Mai. Civ. Prag. per mortem Jordani vacantem Laurencium Meinhardi de Praga clericum ple- banum instituimus. *59. 1976, 27. srpna. Tadra, Soudní akta I. str. 135. Wolframus, purggravius Wissegradensis. 260. 1376. — Tadra, Soudní akta I. sly. 147. — Friczo, plebanus in Kunraticz, confessus est, quod plebani dicle ecclesie decimas de curia et de agris ipsius domini Procopii Bohuslai de Praga. civis Prag, possident. *6]. 1376. — Rukop. c. 988 f. 223. Mikesch Wolfram. — fol. 225. Mixo in domo Meynhardi. 269. 1877. — Tamléz str. 230. Nicolaus Wol- frami, civis Nove Civ. Prag. #63. 1378. — Codex sv. Tomássky f. 33. Prokop Bo- huslavuov, méSténín Star. M. Pr. a Pezlín z Pij&e, komorník císařské milosti, přiznali se' před úředníky Pražskými, že, na dědictví jich, on Prokop na dědictví svém v Kundra- ticích, na dvoru poplužním a dvěma poplužími a na vsi cělé s dědinami, híkami, lesy, potoky, rybníky, mlýny i se vší zvolí, což k tomu přísluší puol třinásly kopy gros. pražských platu ročního holého toliko a věčného, a on Pežlín na dědieství svém v Ptýči na dvoru poplužném a na plathu na v$ém, v Středoklucích na dvoru poplužném s dvory kmetcími všemi, s dědinami, lukami, lesy, potoky i se vší zvolí, což k tomu přísluší i na všem na tom, cožkoli na týchž všech má, též 12!/; kop platu ročního, holého toliko a věčného; a jestližeby se co na svrchu- psaných dědinách nedostalo, to vyplniti má na dědinách jich, kteréž mají ancb jmíti budú, prodal nábožným muozuom převorovi i všemu konventu kláštera svatého Thomáše bratřím poustenicského zákona s. Augustina pod hradem Pražským, a témuž klášteru věčně i na časy bu- dúcí za dvě stě za sedmdesAth za pět kop groš. pražských a seznali si, Że jsń ty peníze úplně přijali a jim toho platu dédiesky postipili a jim ten plath mají a slíbili sú zpraviti oni prodávající a vedle nich Henzlín Herolth mü&ténín Star. M. Pr. vBickni spolu pred każdym člově- kem právem zemským. Pakliby nezpravili, tebdy Pražští úředníci mají zvésti je kupující na dědiny jich zprávcí, kdežkoli mají neb míti budí třetinu výš přec svrchupsa- ných beze všeho puohonu, jakož to v právč starém. Kle- ryito plath jim platiti a úročiti mají a povinní jsú polo- vici na s. Havla najprv příštího a druhú polovici na s. Jiří potom přišlého a tak vždy po vščcka létha a roky. Pakli by jim na který rok rokuov toho platu neplatili, tehdy oni s jedním komorníkem sami ancb skrze posly své budú moci bráti na dědinách prodávajících (sic) na- hoře menovaných pro nezaplacení jmenovaného platu a třetínu: výš jménem pokuthy a nákladuov i škod proto vzatych vSelikteraki odpornost opovrhúcč. Tuto vyminku přimienujíce, kdyžbykoli oni kupující od s. Jakuba nyní minulého v jednom rocě cčlém Кари jiný plath jistý, dobrý a svobodný 25 kop, jakož se prvé píše, podle možnosti jich yzdälf čtyř mil od Prahy na třech místech, kteréžby pan Stěpán, královstvic Ceského najvyšší písař, akta I. str. 86. 

Strana 289
IV. Na Velkém náměstí. slovně pravil býti jistý a svobodný, ancbo kdyžby on umřel, Jan ze Všenor řečený Kluk též by pravil býti jistý aneb po něm Vilém z Hazmburka řečený Zajicc aneb po smrti jich všech, tehdy kteřížby úředníci Pražští sc- znali býti jistý a svobodný, tehdy on převor a conventh svrchu dotčený mají přijít a jim plath na svrchudotčeném dědicství mají zase propustiti.. A tylo všecky věci a vše- likteraké dály sá se s povolenfm pana Karla, Rimského císaře a krále Ceského, a z jeho rozkázání zvláštního. Stalo se v neděli před sv. Vavřincem I. MCCCLXXVIII. 264. 1378, 17. listopadu. Tadra, Sondni akla I. str. 3[7. |n curia archiepiscopali domini Wolframus Wol- frami de Praga ct Wilhelmus Rembota dc Dobrzicjow constiluerunt suos procuratores — ad prosequendum gra- ciam lam provisionis canonicatus Wisscgradensis, quam publicandum littcras apostolicas graciarum ipsis per domi- num Urbanum papam Vl, faclarum cl processus eorum auctoritate habitos et provideri ipsis petendum et accep- tandum quodcunque beneficum ipsis debitum virtute litte- rarum predictarum. ?65. 1379, 80. listopadu. Tadra, Soudni akla I. sir. 376. Procurator d. Wol(rami, canonici Wissegradensis, exhibuit litteram bullatam d. Urbani pape ct d. archicpis- copus recepta resignacione dc canonicatu et prebenda ecclesie Pragensis — de ipsis, canonicatu ct prebenda, d. Wolframo -— providit ct investivit auctoritate sedis apostolice per tradicionem bireti. — Tamléž str. 378. Cliens Paulus, frater Wolframi de Praga. — Wolframus, canonicus Pragensis. *66. 1380. 2. dubna. Libri confirm. II. str. 123. Ad capcllam OO. SS. sita in domo Wolírami Meinhardi in Mai. Civ. per resignacionem | Laurencii ex causa per- mulacionis vacantem de conscnsu d. Wolframi, purggravii Wissegrad. d. Mathiam cum dicto Laurencio pro altari s. Crucis in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum permutan- lem. rectorem. instituimus. *67. 1881, 13. dnora. Tadra, Soudni akla 1l. str. 56. In causa super ecclesia s. Nicolai in foro pullorum nobilis d. Henricus de Duba, d. Wenceslai — Bocmic regis se relatorem seu nunccium asserens dixit, qualiter d. rcx predictus. mandasset sibi tenorem litterarum super iure patronatus. ccclesie. predicte. videre et sibi domum tenorem. earum referre. Qui d. Henricus informatus de fenore. litterarum. confeclurum. super iure patronatus pre- fate ecclesie de tenore carundem litterarum prefatum d. regem informavit, qui d. rex audita relacione dixit et di- cere habuit, ex quo ipsi videlicet Wolframus, Pesslinus Boluslai ct Procopius Niger, cives Pragenses, habent tales litteras. ct. predecessores mci, videlicct reges Boemie, prius non presentarunt, ex tunc ego consensio, quod ipsi cives presentenl, quem volunt. ad ecclesiam supradictam. ^68. 1381. — Rukop. c. 988 f. 171. Tesco, notas rius domini Mauhardi. #69. 1382, 13. srpna. Tadra, Listy kláslera Zbra- slavského c. 208. Nos Woltramus Wolflini iudex, Albertus de Elaw, Stanko de Clumin, Marziko colarz, Benassius de Porzecz, Ticzko textor, Marziko in foro equorum, Mcynlinus Heringer, Thomas Naquas, Nicolaus dc Verona, Ienco cerdo, Hn-sko de Podskalo et IIassko pannicida, iurati cives Nove Civ. Prag., universis presentibus profi- temur, quod coram nobis in contcstato iudicio, in quo quelibet gesta. plenum robur obtinent, personaliter con- slitutus Henzlinus Alberli de Maiori Civ. Prag. publice recognovit sc suo, hercdum et successorum nomine LVI gr. den. prag., quos habuit pro censu anauo supcr domo IV. Na Velkém náměstí. 289 ct brascatorio et ipsorum pertinenciis olim Jeclini dicti Figlais et LVL gr. census similiter annui, quos habuit super domo - - olim [labarti, ilem unam domunculam, super qua habuit XV gr. in censu, cum una alia arca vacua — discrelo viro Fancze de Verona recipienti — resignasse —. °70. 1884. — Poziistalky desk zem. I. sir. 499. Johannes de Kluczow — dedit conventui in Saczka —. ^7]. 1885, 10. kvetna. Lib. erect. 11. f. 100. Jo- hannes — archicpiscopus —. Licct pro parte famosi viri Wolírami Meynhardi de Swrcz Prageusis diecesis ct per ipsum littere serenissimi principis ct doinini, domini Wen- ccslai, Romanorum ct Boemie regis, — nobis fuerint — presentate. — isto sub tenorc: Wenceslaus — rex — notum íacimus, — quod pro- pter servicia dilecti nobis Wolframi de Swrez -— sibi — indulsimus —, ut ipsc villam suam Zelenec; persone vcl personis quibuscunque, ccclesiasticis duntaxat exceptis, alienare «el vendere valeat. —, proviso duntaxat, quod idem Wolframus census pro animarum salute scu pro anniversaris in dicta villa Zelenecz per predecessores suos quibuscunque personis dcvolos, legatos vel testatos in alüs bonis suis — assignare debent. — Datum Prage anno d. m. trecentesimo octuagesimo quinto, dic prima mensis Maii. — Postquarum quidem litterarum presentacionem. nobis pro parte dicti Wolframi et per ipsum conthoralis suc, he- redum et successorum nominc fuit propositum, qualiter tunc cLin antea certi redditus annui ct perpetui pcr nonnullos antecessorcs ipsius et alios Christi fideles in villa Zelenccz vulgariter nuuccupata, villis Trczusy et Svemyslicze con- finante, ad capellam et rectorem ipsius, quicumque pro tem- pore fuerit, Omnium sanctorum situatam in domo dicti Wolframi et scx deo devotarum mulierum ibidem habitan- cium inter honorabilis viri Johannis dicti Eibach parte ex una cl Dorotheae, relicte iuvenis Leonis domos — in parochia s. Nicolai parte ex altera collocata pro rc- medio.ct salute ipsorum sexaginta quattuor sexagenas gr. pr. den. nudi census et non alium ncque ultra, quorum €t singulis annis XIX sexag. dicto capellano, qui pro tempore fucrit, et XXI sexag. dictis mulieribus et XXII s. pro cerimoniis et serviciis pro animabus defunctorum faciendis — ipsis dandi et solvendi — sunt donati ct le- gali, — supplicavit nobis dictus Wolframus —, ut sibi diclos redditus ct census dicte ville in Zelenecz propter ipsius egestatem ct nccessitalem ac maiorem ct evidentem certitudinem ct utilitatem diclorum capellani et mulierum in et supra villam Przisemass, villam Krzywaui parte ex una ct Radossin parte ex altera. confinantem, ad ipsum, heredes suos tunc cum pleno dominio spectaniem ct per- linentem, in qua plures asserunt forc annuos perpcluos census et redditus, quam capellani et mulicrum predicta- rum Lransferre introducere cum omnibus oneribus, servi- tutibus dignaremur et dictam villam Zelenccz — libertare. Nos volentes ad mcliorem certitudinem juris solemnitatem in talibus necessaria observare certos plebanos huiusmodi vicinos et propinquos deputavimus, plebanum rectorem parochialis in Horka ct plebanum ccelesic in Radossin ante omnia conspectorcs, qui bona huiusmodi hinc inde conspicientes ct oculis subiicientes nobis per suas cons- ciencias et deposicionem iuramenti retulerunt, quod dicta translacio seu periuutacio tam capelle predicle quam rec- tori et mulicribus ibidem degentibus sit utilis ct plurimum proficua. ldcirco vocatis tamen prius discreto viro domino Mathia, plebano in Horka, pro tunc predicte capelle rec- 97 

Strana 290
290 IV. Na Velkém náměstí. lorc, ct predictis sex mulieribus tunc in domo predicta habitantibus Cuna procuratrice, Dobra, Cuna, Auna, Ka- thetina ct Marzka, ipsis ct corum qualibet requisitis — an premissa forent vera -- ratilicat. Datum Prage a. d. m. trecentesimo. ocluagesimo «quinto, die decima mensis Muii. Item a. 1418. die 97. Aprilis census XXI s. gr. pro parperibus mulieribus depulatus est minoralus ad XIV s. "T2. 1886, 6. ledna. Tadra, Son.lnf akta 11. str. 356. Wolbramus, civis Pragensis. *78. 18386, 22. března, Rukop. č. 992 f. 124. Nos Procopius Bohuslai et Johaunes, olim domini Simonis Bo- huslai militis filius, ct Johannes Bohuslai tenore presen- cium recognoscimus universis, quod de gubernacione, rcgi- mine ac provisione hospitalis infirmorum per olim Bo- huslaum, avum nostrum karissimum, felicis recordacionis, fundati, siti in littore aque Multavie circa ccclesium s. Crucis talem inter mos, ut sequitur, fecimus concordie unionem: Sic vidclicet, quod diclus Procopius dicti hos- pitalis et omnium bosorum ac jurium ad illud hospitale pertinencium debcat esse rector, gubernator, provisor, dominus cum pleno iurc ct dominio ad agendum, facien- dum cum tali hospitali ct bonis suis, quicquid voluerit, quamdiu vitam duxerit in humanis. Postquam autem ipse Procopius de hoc seculo voluntate divina sublatus fueril, ex lunc quicunque inter nos prefatos Johannem vel Jo- hanconem, aut heredes ct successores nostros aul prefati Procopii heredes, senior ct antiquior fuerit, ille tune pre- fati hospitalis regimen ae disposicioncin habere dcbct cum consilio et voluntate aliorum ad illud hospitale ius habencium sic, quod semper inter nos tres, heredes nos. tros, scnior cl anliquior quicunque pro temporc fucrit, sepedicli hospilalis et bonorum suorum gubernacionem habere debent. Datum Prage anno domini miliesimo tre- centesimo octoagesimo sexto feria quinla proxima antc Oculi. 274. 1386, 11. kv&tna. Zadra, Soudní akla 11. sir. 322. Mathias Goldacr, civis Prag., donavit ius patro- natus cuiusdam altaris erigendi in ccclesia s. Gulli Prag. d. Wolbramo dc Squorcz. 975. 1388. Pozůstatky desk zem. T. str. 517. Wolbramus de Sslkworeze vendidit conventui s. Katherine . [censum XX s. gr. super hcreditatibus suis]. Srov. níže zprávu z r. 1462, 29. říjnu. 976. 1388. — Rukop. ¢. 2072 f. 8. Nicolaus Wolbrami. 277. 1889. €) Poztslalky desk zem. 1.str. 530. Johannes de Kluczow vendidit decano s. Appolinaris —. *T8. 1390, 6. cervence. Libri cosfirm. V. str. 55. Ad presentacionem d. Dorothee, consortis d. Johannis de Okorz, d. Anne, consortis Jarossonis de Opoczna ct Pro- copii Bohuslai, civis Mai. Civ. Prag. ad allaic b. M. V. in ecclesia s. Marie in Lacu, iu quo prefate domine Do- rotlhca et Anna ct Procopius Niger ius patronatus dinos- cuutur obtinere —. 979. 1390. Cod. Thomaeus f. 88. Anno d. m. trecentesimo nonagesimo circa festum s Martini tempore oflicii prioratus fratris Petri de Alba et procuratoris fratris Pauli de Śwesyn emit conventus triginta sexagenas per- petui census cum dominio in lercditatibus domini Ulrici militis dicti Medek in villa dicta Lessan prope civitatem Eylaw super sessione ct super omnibus bonis ad hoc spectautibus pro illo tempore ct post in futurutu, videlicct molendinis, piscinis, navigio silvis, pratis, rubctis omnibus- IV. Na Velkém náměstí. que ad hee spectantibus pro trecentis s. gr. prag. m. in parata et numerata pecunia plenc cidem Medkoni perso- luta ct Jioc. ex parle. domini Henslini Meynhardi, civis Ant. Civ., el domine Margarethe, conthoralis sue ciusdem Henslini, qui sunt hic in capitulo nobiscum sepulti, ct ex parte domini Johannis iliis dicti. Kluk ct domine Mar- garcthe, conthoralis suc, qui sunt sepulti ante. altare. b. Virginis, quem. censum prius conventus habuit in villa dicta Lyten et villa Drahlyn in bonis domini Jaroslavi, quem censum mandavit serenissimus rex Wenczeslaus, Romanorun ct Bohemie, reducere de predictis villis Lyten et Drahlyn ex parte domini Kluk ct domine suc Margarethe ct tabularc tabulis terre. Nunccius ad tabulas terre ex parte regis dominus et baro lerre Wyłhelmus Lepus de Hazenburg, exbrigatores bonorum sunt. domini dominus Stephanus de Oppoezcna ct dominus Ulricus dictus: Medek miles, a quo cmimus censum, et Zdenko, filius suus iunior, ct dominus Jaroslaus dc Lytna ct do- minus Jaroslaus de Wranyo. Et solvitur census de camera domini Marquardi de Sobvesyn mitis. Prius fuil census in villis et bonis in Lytna et in alia villa parva prope Lytinam, que vocatur. Wlenecz, ex parte doinine. Marga- rethe, uxoris Meynhardi, 4 s. census cl anone, imprimis ist fuit in IMrib in villa. ltem in villa dicta Drahlin cx parte domini Johannis dicti Kluk ct domine Marparetlic, uxoris sue, 19 s. census el isle census de predictis bonis reductus est in bonis et in villa Lessan. #80. 1891, 10. kvótna. Libri coufirm. V. str. 118. Per honorabilem. virum. d. Wolframum de Squorez, s. Appollinaris Prag. prepositum, et Pau:um, fratrem. ipsius, pro media parte, nec non honestos et circumspeclos viros Procopium Bohuslai, civem Pragensem, Johannem de Kleczan ct Johannem de Quielnicz, similiter dicti Boluslai, pro alia media parle, ecclesie s. Nicolai predicte pa- tronos —. 981. 1399, 5. ledna. Libri confirm. V. str. IZ. Md presentacionem venerabilis viri d. Wolframi de Squorcz, prepositi ceclesic s. Appollinaris Prag., nec non Puuli ct Wenceslai, fratrum ipsius ibidem de Squorez, ad ccclesiam parochialem in Horka, — Salva tamen ct reservata. Moy- coni ct Sbinconi, fratribus dc Krziessicz questione. pro- priclatis super iure patronatus. ^89. 1392, 3. února. Taďdra, Soudní akla 711. str. Sbinco de Kiziessicz cliens, asscrens se. patronum | ecclesie parochialis in Horka, consensit, quod d. Georgius, presen- lalus ad dictam ecclesiam per Wolframum, prepositum ecclesie s. Appollinaris Prag., Paulum ct Wenceslaum, fratres de Squorcz, ad dietam ecclesiam. confirmatur. *88. 1892, 14. Gervna. Tadr.í, Soudni akla 111. słr. 36. Consliluli — Petrus, plebanus ccclesie in Porzic- czan, ex una cl d. Jolannes de Kluczow miles parte ex allera — in arbitros compromiserunt. “84. 1894, 17. nora. Libri confirm. V. sir. 182. Ad presentacionem nobilis d. Jolannis de Cluczow ad ecclesiam parochialem in Porzieczan —. *85 1895, 6. února. Lib. ereclionum IV. J. 184. D. Wolframus. ecclesiae s. Apollinaris prepositus, illustris principis — Johannis, marchionis Braudenburgensis ct Lusacic ac ducis Gorlicensis cancellarius — . *36. 1395, 99. cervence. Rukop. ć. 997 f. 7. Wir bur- germeister und der rate der Grossern Stat ezu Prage be: kennen offenlichen, das vor uns kommen ist in unserm rate Procop Bohuslaw, unser mitburger, und Johanko Cle- czansky und hat williclichen und mit wolbedachtem mute 

Strana 291
IV. Na Velkém ndměstí. dem lost, etwenn dcs Peschils Bohuslaw son. alles scines vatterlichen crbteils, das an yn noch dem tode desselben Peschils, seines vallers, angevallen ist und angepurct hat, und das sic von dessclben lostcs wegen ynnen gehabt haben bis uff den heutigen tage gancz und gar vor uns wider aulfgeben und abtreten sein, Also das demsclben Jost aldo vor uns doran wol genuget hat und. yn. dorczu gullichen und freuntlichen gedancket. Auch hat derselbe lost vor uns aller anssprach, clagc und mile, dic er, scin erben und alle scin nachkommen czu den vorgenanten Prokop und Johanken, allen iren erben und nachkommen von aller sulcher guler auch velterleich erbteils wegen, das sie ynnen. gcliabt haben. bis. uff den heutigen tage, als oben. begriffen. ist, in allen. gerichten beyde, in geist- lichen, werntlichen lantgerichten, statgerichten in czukunt- tigen czeiten сто yn haben und gewynuen mochte, nfi und ewielichen quit, ledig und los gclassen. Das ist go- scheen am nechste donnerstajge noch Jacobi anno ctc. XCV. (Predietus contractus scriplus cst de novo ad istum librum de mandato do:inorum consulum ex co, quod in antiquo libro, qui coinbustus est, scriptus fuil.) 987. 1396, 3. srpna. Lib. confirm. V. str. 262. Ad ceciesiam par. s. Nicolai in foro pullorum Ma v. Prag. de conscusu d. Wolframi archiepiscopi ac nobilium Pauli ct Wenceslai de Squorez, fratrum. supradicti d. Wolframi, pro media parte. °88. 1896, 26. Fina. Libri confirm. V. str. 271. Ad ceclesiam parochialem in Nehwyzd de consensu d. Wolframi, archiepiscopi Prag., Johaunis de Kluczow ct Johannis Bescowecz, tutorum orphauorum bone mernorie Zdenconis Bescowecz, patronorum —- . +89. 1398, 20. února. Lib. confirm. V. sir. 300. Ad altare Corporis Christi in ecclesia. s. Marie ante Lc- lam curiam. de. consensu d. Wolframi archiepiscopi ac Pauli ct Wenceslai, fralrum ipsius germanorum de Squorcz, dicli allaris patronorum —. *90. 1398. — Rukop. č. 2072 f. 133. Nicolaus Wolbrami. 91. 1398. — Oncllen für Gesch. der Stadt Wien. I. Abth. Bd. I. ur. (587. Bussco de Risenberg iudex, Sulko de Babicz, Cristanus ]Telm, Augustinus apo- thecarius, Cristoforus aurifaber, Tessco de Mezerzicz, Pro- copius Nicolai T.ongi, Welislaus brascator, Iessko Kotko, lessko Pehem, Nicolaus Frolich, Pcsoldus aurifaber, Pecha frenifex, Dobessius Rollonis, Nikolaus Frankonis, Johannes de Comyn, Johannes Meissner et Marsso Kozel, consules cL iurati cives Maioris Civ. Prag., beurkunden, dass ihr Mitbürger lIenslinus Ottlinger 19 sexag. pr. gr. jührlichen ewigen Zinses auf cinem cinst dem Wolfram gehórigen Hause, gelegen auf dem Altmarkte, zwischen den ITiusern Cunradi Grefel et Sulkonis de Babicz, in dem óffentliclien Stadtgerichte um 120 sexag. gr. ilrem Mitgeschwornen Petro Smelczer aufgclassen habe. Datum Prage a. d. m. trecenlesimo nonagesimo oclavo, feria quinta ante domi- nicam Letare.. (Na zadnf stranó: — Petri. Sinelezer super XH s. census in domo Wolframi fol. CLXXXVIII".) 1400. — Rukop. 2100 f. 18. Paulus cl Martinus, filius suus, recognoverunt, quia do- minus archiepiscopus cum fratribus videlicet Paulo et Wen- ceslao de Skworcz diclum Paulum dc Uwal — perpctue liberum et solutum dimiserunt. —. *93. 1401. — Rukop. č. 2100 f. 325. Ela, re- licta olim. Wolbraini. ?94. 1401, 18. května. Libri confirm. VI. str. 48. De consensu Wolframi, archiepiscopi Prag. ac nobilium IV. Na Velkém náměstí. 291 Pauli et. Wenceslai, fratrum. germanorum de Squorez — ad ecclesiam in Horka —. Salva tamen ct eciam. rescr- vata Bohdaloni et Bolkoni, fratribus germauis, questione proprietatis super iure patronaLis seu presenlandi ecclesic predicte, si de ipsa voluerint experiri. — Tamtéž str. 65. Ad presentacionem d. Wolframi, archiepiscopi Prag., Pauli ct Wenceslai, fratrum ipsius germanorum de Squorcz, ad capellam OO. SS. silam in Mai. Civ. Prag. in domo Wolframi nuncupala per mortem d. Matbic vacantem rec- lorem altaris B. M. V. antc Lctam curiam instituimus. 295. 1401, 5 listopadu. Desky dvorské è. [4 f. 65. Tulores orfinorum olim Johanconis de Poczrniez dicti de Ach protestali sunt, quod hereditatem in Poczrniczich —, Kozowarzyech —, in Sedlezancch —, in Selskowiczich — vendiderunt Johanni de Kluczow pro quinque millibus s. 296. 1409, 92. února. Tadra, Soudní akla IV. sir. 93. Johannes, rector capelle OO. SS. in domo Wol- frami — certas litteras. exhibuit. easdem aclis regestrari pelivit. — Idem submisit se sub pena carccrum unius anni, quod. vellet obedire Dominico dc Budweis [notario publico.] #97. 14023. — Tadra, Soudní akla II str. 93. Constilutus personaliter. Johannes, rector capelle Omnium Sanctorum in domo Wolframi Mai. С. Pr., coram d. Ogerio correctore certas litleras cxhibuit casdemque aclis sivc registris regeslrari ct auctoritatem ordinarinin interponi petivit. [£t d. Ogerius visis diclis lilteris — eas- dem rcgestrari mandavit ct auctoritatem ordinariam inter- posuit. — Tamiéz sly. [71. Constitulus p. d. Johannes dc Praga, rector capelle O. SS. in domo Meinhardi M- C. Pr., submisit sc sub pena carcerum unius anni cl pena cxcom., quod vellet in omnibus obedirc Dominico «e Budwcis. 98. 1405, 94. éervence. Libri erect. VII. f. 07. Adam de Nezctic Sane noveritis, quod honcsta ma- trona Anna, rclicta Stephani Frowini, civis Prag., — pro altari ss. apost. in ccclesia s. Galli Mai. Civ. Pr. benc- ficium ecclesiasticum crigendo — X s. census super villa et bonis Dobrossowicz —- de consensu nobilis viri d. Johannis de Kluczow, qui cundem censum in labulis terre regni Bohemie habere dinoscitur, — assignavit —. 999. 1406, I7. biezna. Jadra, Sondni akla V. str. 73. Famosus vir de Cluczow et Johannes de Hilb- polczhusen [sic], subcamerarius d. archiepiscopi, suo nec non nobilis Johannis de Wlassim, Pauli ct Wenceslai fra- trum de Sqworz, et aliorum ipsorum consorlum nomine d. archiepiscopo donacione irrevocabili omne ius, quod ipsis in causa quam Raczkoni de Lipna. . . dicto Kraysa Maior. Civ. et Ilanussconi de Nesspiczow, familiari do- mini dc Berpaw, racione quarumdam usurarum ipsis - - movere intendebant, dederunt ac in ipsum transtulc- runt —. 9100. 1406, 4. Cervna. Libri ereclionum V. f Wenceslaus, rector capellanie in ccclesia parochiali in Wlassim, — duas sexag. gr. census annui — a strenuo milite Johanne de Kluezow in villa Porzieczan — cmil. 9101. 1407, 19. srpna. Tadra, Soudní akta VI. str. 55. Nicolaus Radliczka dc Pristupin confessus cst, se recepisse XXX s. a d. Johanne de Kluczow iustc sibi adiudicatas per consules et inrntos de Kluczow, de Scls- sliborz, de Chototicz [sic] villarum. 9102. 1408, 7. listopadu. Rukop. č. 2075 f. B. 24. Nos Gcorgivs Synye iudex —, iurali consules Nove Civ. Prag. {споге presencium volumus notum fieri universis futuris 37? 

Strana 292
299 IV. Na Velkém náměstí. et presentibus, quod constitutus. coram nobis Georgius Maly, concivis noster, nos intimis pulsabat rogatibus, ut amorc justice ac dc iure nostri officii, cui. interest, iusta, meliora ct utilia promovere quorumlibet, specialiter tamen orphanorum, disponere et ordinare dignaremur, ut Nico- laus orphanus, quondam Nicolai Olbrami natus, hereditatis suc per ipsum patrem sibi derelicte, .certam sciat porcio- ncm, quam Janco et Frana, nali quondam Mixonis Ol- brami, patrui sui, dinoscuntur possidere. Qui scilicct lanco cum Frana, tunc eciam presentes, cadem postula- bant et obtentis ad hoc consensu nosiro ot assensu commissariorum suorum, videlicet domini Hanconis can- cellarii ct Marci scutellatoris, civis Mai. Civ. Prag., arbitros — elegerunt, promitlentes ambe predicte partes ratum, gratum atquc firmum perpetue habituros, quidquid per predictos arbitros actum, faclum, gcstum vel ordinatum fueril in premissis, circa premissa vel quodlibct premis- sorum. Qui arbitri onus huiusmodi in se sponte et bcni- vole suscipientes arbitrati sunt et emologaverunt pronunc- ciantes hocmodo, scilicet quod lanco et Frana prescripti ct heredes ipsorum obligantur in et super domo ipsorum in vico civitatis nostre sita et super ipsorum bonis omni- bus — in ducentis quinquaginta sexag. gr. prag. lanconi orphano, olim Nicolai, ipsorum fratris, nato, racione рог- cionis leredilarie per patrem suum cidem relicte. Quem lanconem Georgius predictus, amicalis amicus suus, in curam suam debet slatim recipcre, de victu ct amictu cidem providendo decentibus, vel cui ipse Girzico ulte- rius cundem commitlerel ad servandum, usque ad ipsius orphani maiorem etatem. Et quod lanco et Frana prius- scripli Girziconi vcl cui commiserit orphanum anno quo- libcL qualuor s. gr. — usque ad sex annos continuos et completos cxponant. Et si in ipso sex annorum tempore orphanus decederil, ex tunc talem summam sic in huius- modi censibus receptam ipse Girzico non in usus suos debet convertere, sed in anniversaria ct alia pietatis opera cum scitu amicorum orphani iam dicti pro salulari reme- dio animarum antccessorum errogare. Et summa ducen- larum quinquaginta s. prescripta ad Ianconem et Franam iam dictos et heredes ipsorum debct devolvi. Item post lapsum huiusmodi sex annorum orphano vivente tacti Ianco cl Frana et heredes ipsorum sibi Girziconi vel qui orpha- num tunc servaverit debent exponere anno quolibet octo s. gr. ltem si post lapsum. sex annorum prodiclorum orpha- nus decederit, tunc prescripta summa devolvi dcbet, vi- delicet CCI, s., ad lanconem et I'ranam, ut prefertur, cum omnibus censibus prenotatis demptis XXIIII s., que per ipsum Girziconem vel cui commiseril converti debent in anniversaria el alia pietatis opera. ltem quod ipse orphanus ad annos malturitatis perveniens nullum respec- tum habcat ad bona lanconis cl Frane predictorum -— adiunclo tamen et notanter expresso, quod si lanco el Frana vel ambo intestati et sine heredibus decederint, tunc ipse orphanus ad ipsorum vel talis defuncti bona habere debet devolucionis respectum, quantum eum de iure posset concernerc iure devolucionis superstiti fratris ct eius heredibus eciam salvo. — Act. a. d. quadrin- gentesimo oclavo feria quarla anle s. Marlini. *108. 1408, 14. listopadu. Tadra, Souduí akla VI. sty. 360. Paulus ct Wenocslaus, fratres de Sqworcz, pro- miserunt VIII!/, racione censuum rctentorum Johanni capelano capclle OO. SS. in doin» Wolframi — solverc. *|04. 1409. — Rukop. é. 2075 f. C. 5. Causa ac liis materia vertente inter honorabiles viros fratrcs conventus domus Cruciferorum in Sderas ex una et Fra- nam cum Jancone, natis olim Olbrami, concives nostros, IV. Na Velkém náměstí. parte ex altera racione testamenti per matrem ipsorum lrane ct Janconis post obitum patris ipsorum confccli nos consules et iurati. scabini tunc temporis sentenciavi- mus hoc modo: Ex quo littera testamentalis patris conli- nebat clausulam hanc, quod, si mater ipsorum vidua de- cesscrit, quod omnia bona ad pueros dcvolvantur, tunc quod ipsa nullum poterat coníicerc testamentum. dco ipsum testamentum matris aunullamus ct nullius ammodo polestatis nec debet esse virtutis. Ilem. quia testamentum palris docet, quod ipse conventus percipiat unaim s. census pro anniversariis peragendis, idco cdicimus, quod ipsi Frana et Ianco huiusmodi censum ipsis censucnt. *105. 1409. — Ru^op. &. 2100 f. 223. Janco Olbrami, coniuratus nosler protestatus est pctens horum haberi memoriam, quod conventus in Sderaz non est pre- secutus appellacionem svam secundum iura civitatis nostre, prout ad d. regem appellaverunt in causa, quam convcn- tus movit eidem Janconi racione aliquorum censuum ro- tentorum —. Tamtfeż f. 336. D. Nicolaus pictanciarius in Sdcras percepit cońventus sui nomine decem s. gr. capitales ct unam s. census nomine — delegalas ipsis per olim Olbramum, patrem ipsius Janconis. — 106. 1411, 13. června. Desky dvorské c. 21 f. I8. Pawlik de Ujezdcze protestatus est, quod censum suum X s. gr. in hereditatibus Wenceslai de Sskworcze in Sskworczi municionc — vendidit Johanni de Niclilen. *107. 1412, 26. nora. Lib. confirm. VII. sir. 45. Ad presentacionem famosi viri Pauli de Squorcz armigcri ad capellam OO. SS. in domo Meinhardi alias Wolframi Mai. Civ. Prag. per mortem Johannis vacantem d. Ma- thiam, plebanum ecclesie in Lstiborz — instituimus. *108. 1413, 15. prosince. Rukop. č. 2075 /. С. 21. Purgmistr a rada Velikého Města Pr. Všelikú opatrností obdaření súsedé a přietelé naši milí. Když Frana Olbra- movic, měštěnín a súsed váš, umfieli mó], tehdy żaloval konšelóv z vašie rady, přied těmi učinil své poslednic rozkázánie i svój kšaft s dobrí pamčtí i s rozumnůú vý- mluvii, toho kšefthu učinil poručníky Prokopa « Rakov- níka, měštěnína našeho, a Janka Olbramovic, bratra svého vlastnícho, měštěnína vašeho, a ta oba poručníky při lom byli i slyšeli, když Frana kšeft činil. Tak že Frana duom svój i všeckna svá zbožie, movitá i nomovitá, svrchnie i spodnie, odkázal Regin&, ženě své, El&cc, Káči a Mar- grelé, détem svÿm. Také ctvrtému dicléli, kterymz Regina těhotna byla, ku rovnému dielu, jednomu jakžto druhému. A kteréž by dietě přied svými pravými letmi umřelo, by jeho diel na druhé děti a na máteř rovným rozdielem spadl. Pakli by děti všeckny před svými lety zemřieli, by polovice všeho jich statku na máteř, dokavad by vdova byla, a druhá polovice na Janka, bratra Franova, spadla. A když Frana ten kšcfth učinil a konšelé poruč- níci sč rozešli, tehdy ihned Prokop, jeden poručník, bez vědomie Janka poručníka druhého zavolal, ale ne v radě, prosiv jinych konielóv, kleiíZ o prvniem k&eftu nevěděli, ty konšely vedl k Franovi, chtě by Frana jiný kšeft učinil anebo prvním jinak hnul. A Frana jiZ pro nímotu smrtedlná mluviti nemolil. Tehdy Prokop sám rozkazoval: Tak když by Fraňovy děti všeckny před svými lety ze- mřely, by jich vešken statek na Franovú spadl, buď ona vdov anebo za mu2em. A Frabi se dotazoval, jestli jicho slovo, a Fraha nemoha mluviti jedno mykal. Także kon- šelé Fráňovi nemohli srozuměti potvrzujic-lí čili otpierá Prokopovy fieci. S tiem konšelé odvolwSic Prokopa řekli jemu: nám sč nehodí při tom kšeltu býti, neb Ly sám mluvicš a rozkazuješ a Fráňa jedno myká nerozumě, 

Strana 293
IV. Na Velkém náměstí. jemuž my nerozumieme. Tak sč konšelé bez konce ro- zeBli. S ticm zvědčv to Janck, druhý poručník, bratr Frá- nóv, i stavil ten druhý kšeft a řekl: Prokop mně a bratru mému vždy a vždy nevčrné činil a byl by mi bratra o hrdlo přinesl, by nebylo boba a dobrých lidie. A to jest mnoho dobrým v Starém i Novém Městě svě- domo. A již chtěl mně, děti mé a sirotka Mikšova Olbra- movic, bratra našeho třetícho, od nápadu otvrci a odlúčiti. A věda dobře, Ze zapiesy: v knichách městských máme, že Frana sirolku Mikše, našeho třeticho bratra, synu pět- mczciclma a slo kop gr. pr. na všicm svém zbožie zapsal a umfiel-li by sivotek pod lety, by ty penicze na mně a na Franu spadly, pakli bychom iny oba bez kšeftu a bez dětí umfeli, by nápad na toho sirotka, našeho třetieho bratra syna, jíti jměl. To všeckno Prokop nám chtěl bo- Pi proti méstskym kniehím a proli právu. Zaticm po Fráňovč smrti Regina, žena jieho, i s tiem. dictétem, kte- rýmž těhotna byla, v krátkých dnech umřiela. Tak před vy i vaši radu oba poručníky vslúpila, práva žádala. Janek chtěl, by první kšeft potvrzen: byl, a Prokop chtěl, by druhý byl potvrzen. A vy slyševše oboje kounšely, kteříž ku kšeftóm zavolání byli, slyševše také městské kniehy, kterak jsú penězy a nápadové mezi bratři a jich sirotky zapsány, právo jste ve jmic božic vřkli takto. Poniavadž Frana s dobrú pamčlf i s rozumnú výmluvú pľied kon- šely a přicd oběma poručnickoma učinil svój první kšeft, jakož konšelé první znají a žena jieho i s dietétem, kte- rýmž těžká byla, po něm brzo umřela, a nápadové inezi bratři a sirotky i také dluhové jsú v městských knichách zapsány, že první kšeft má plnú moc a že druhý nedo- konalý kšeft, kterýž Prokop přicd jinými konšely bez Janka, druhého poručníka, vědomice chtěl sám svú řečí dělati a l'rana pro smrtedlný němotu již mluviti nemohl, jakož konšelé poslední znají, že ten druhý nedokonalý kšeft moci nemá a že Prokop svú řečí v cizie zbo2ie nc- mluvného človčka kšeľtovali nemohl a také zápisuov v iměstských knichách bořiti nemohl. A my též za právo nalczujiem a tak vaSeho dobric nalezeného ortele polvr- zujem tiemto listem. Datum a. d. MCCCCXIM feria VI. post s. Lucie. *109. Tamléx f. C. 25. (Appcellacio secunda in Anti- quam Civitatem. Pragensem in factis Johannis Olbrammi cL Procopii de Rakowuyk.) Páni v rFÁdu spravedlnosti sc- znaní, sásedé naši dobří, ku libostnému žádání vašemu jest hotova dobrovolnost naše. Pře tuto popsaná otvolá- váním k vám přicházie. Frana Oibramovic, měštěnín náš, kdy jmicl uruříti, učinil své poslední rozkázánie, kšeft statku svého. Toho kšeftu učinil poručníky Janka, bratra svého vlastnícho nediclného, a Prokopa z Rakovníka, iněštěnína vašeho. Potom sč ti poručnící svadili, že Janek dával vínu Prokopovi. Když Frana kšeft činil, k tomu zavolal dvú konšelí z rady a oba poručníky při tom byla a když sč konšelé a poručníci po kšeftu rozešli; tehdy Prokop ihned tu hodinu, zavolav jiný dvú košelú krom rady, kteříž o prvniem kšeftu nic nevěděli, také druhému poručníku o tom nedav včdčti, chtél, by Frana jiný kšeľt učinil a Frana již mluviti nemohl, jakož o to prve ortel byl k vám do Sturého Města podán a vy prvnicmu kšeftu moc dali a druhý otsúdili. Tak ta pře stála až do nás nynějších konšeluov. Pak již Prokop přišed před ny žá- dal, by byl poručenšívic zbaven, ač by to mohlo byli a řka, že by jeho stará rada, kteráž před námi byla, toho poručenstvie zbavili nechičla. A my jemu toho potaz dali až do třetícho dne a potom ku vašemu žádání ještě dále, chtěl-li by sě pro pokoj toho poručenstvic zbavíti, neb jsme byli srozuměli, že by Janek pro některé příčiny jebo IV. Na Velkém náměstí. 293 prázden byl. Zaticin jsme starú radu obeslali; ta vyznala, když Prokop žádal, by byl poručenstvic zbaven, že jemu rada řekla: Prokope, položili jsme vám dobrolivy rok, do toho roku tebe poručenstvie nezbavujem. A že prve než sč strany před radu vrátily, stará rada s konšelstvie sazena. Také stará rada vyznala, že Prokopovi poručen- stvie nepiiciekla ani prisádila. Potom ptised pfed ny Prokop s potazem rckl, Ze jemu prictelé neradie, by sé toho porucenstvie zbavil. Tehdy Janek řekl: milí páni konšelé, když jinak býli nemuož, ale račte slyšeli ty příčiny a závady, pro kteréž, jakož bohu i právu nlám, Prokop vedle práva má toho poruéenslvie prázden byti. Prvnie příčina a vada jest, že Prokop mě s Fraňí, bra- (rem mým, vždy vadil a mč ku Fraňovi hyzdil mezi tiein hledaje, kterak by sč mezi ny vetřel a v naše zbožie upadl. A již Franu byl namluvil, že jemu byl zapsal v zemských dekách čtyry sta k. gr. dluhu a nebyv jemu čtyř haléřuov dlužen. A věděv dobře Prokop, že jsme vlastní nediclní bratřic a že on k tomu nižádného práva neměl, však chtěl všecko zbožie na zemi liem zápisem osáhnútí. Avšak polom ten zápis s přislovím a s nechutí musil z desk propustiti. | Druhá příčina, že Prokop chtěl zde v Novém Městě pány, celí radu, podtrhnúti, veda je na to, by zrušili zápis v městských kniehách. A v tom zápisu Frana byl dlužen sirolku svému vlastniemu bratranu pětmezcictma a sto kop gr. a úroky na ty penieze do jeho let vedle zápisu. Také jest sirotek v tom zápisu měl sc mní a s Franü nápady zapsané. To vše chtěl Prokop ruSiti a tiem jest cht&l sirotka zavésti o ty pcniezc i o ná- pady takúlo příčinú, že Prokop vedl na to pány, by sč Frana zapsal sirotku u zemských desk. A Frana již u desk nemel co zapisovati, neb jest jiZ Prokop dluhem u desk prve za- psaným všecko byl obsáhl, a tudy jest Prokop chtěl pány zavósti a sirolka oklamati u desk a skryté to jednnje, Zc o tom ani páni, ani já vlastnic nedielnyf bratr, ani ktery přietel co věděl. A skrze to Prokop Franu i sé sám bcz mála o hrdlo byl připravil. To jest mnohým svědomo. Třetie příčina: Když sě Prokop v Fraňovo poručenstvic nynie vjednal, on vie kterak, ihned ten první den sč jal zmalkuov v tom poručenstvie jednali, chtě jiný kšaft zjednati, tak jakož z staré rady páni vyznali, v orteli psali a Staromčsiští páni potvrdili. Protož, páni milf, trvám bobu, právu a vám, že pro ty a jiné príčiny, jichž všech vypravili nyvnie chvíle nenie, Prokop má toho po- ručenslvie s právem prázden a zbaven býti. A já těm si- rotkóm, bratra svého dětem, chci věrně učiniti a jich zbožíc úplně zajístítí vedle nálezu a přikázánic vašeho. K tomu Prokop otpověděl: Páni, slyšíte, že mě Junek hanie, mrtvé smieřcené druhé věci obnovuje. Janek k tomu otpověděl: Chceš to v hančnie obrátiti; nehaniem tebe, každému jest svobodno své vády a nehody před právem a súdem výmluvné a rozumné vypravili, mrtvých a zjednaných vécí neopatuji. Sám starými hýbáš a nových přičiniuješ. Páni, račte pomněti, že sč Prokop v starých příčinách sám zná a nové jsú ortely na něho dovedeny. Tak obě straně za právo prosile. Tebdy my konšelé slyševše a rozuměvše obě řeči obú stran, slyševše také příčiny a že sč Prokop k druhým příčinám přiznal, a druhé jsú ortelmi dovedeny a také že o lěch všech příčinách radám před námi i nám nynějším konšelóm ještě dobře svědomo, protož konšelskú mocí vedle práva jakožto najvyšší poručníci sirotkuov po králově milosti v tomto mčstč, nechliec by sirotci hynuli, Prokopa jsme z poručenstvie propustili a zbavili. Jak aby Janek, najbližší příctel, poručníkem ostal a sirotkóm jich zbožíc dobře zajístíl v našem městě vedle nálezu a při- kázánie našeho. S tiem sč Prokop dále k vám do Sta- 

Strana 294
294 IV. Na Velkém náměstí. rého Města otvolal. Žádají a prosic strany, byšte je ráčili rozsúditi spravedlivě. To sě jest dálo první čtvrtek v postě po Božicm narození tisíc a čtyři sta let a potom čtrnád- ctého léta. 110. Tamléz f. C. Z6. (Quomodo Procopius de Ra- kownik abiudicatus fuit a commissaria puerorum et bono- rum Frane Olbrammi et preterea cessit benivole dc cadem.) My Bartoš Jičinský purgmistr, Ondřej Kancléřovic, Václav z Hrobu, Mikuláš Chalupa, Mikuláš Slivenský, Martin ot nuze, Jan Litobor, Lekeš trubač, Ceněk Patriarchovic a Stěpín Zabitý, konšelé Nového M. Pr., tiemlo mocným zápisem vyznáváme a dávámy na vědomie každému, že kdyZ Frana Olbramovic, dobréó paméli méSténín náà, své poslednie dvoje rozkázánic, dva kšefty učinil, také porunč- níky dva postavil, Janka, bralra svého vlastnicho nedicl- ného, měštěnína našeho, a Prokopa 4 Rakovníka, měště- nína Star. M. Pr. Ta dva poručníky sě svádili, neb Janek chtěl, by první kšeft moc měl a potvrzen byl, a Prokop žádal, by druhý kšeft mocen a potvrzen byl. Tak mezi těmi poručníky jest právo vyrčeno, že první kšeft má moc i právo jmicti. S tiem sč Prokop dále do Starého Města na vyšší právo otvolal a Staroměstští páni potvrdili prvnicho kSeftu i moc jemu dali. A Prokop otpierav toho prvnicho kieflu a proti nému sé olvolav do Starého M., však vždy chtěl poručníkem býti a řka, by jeho stará rada poručenslvie zbavili nechtěla, toho jemu stará rada neseznala, ale řekla ta rada, že stranám rok ku přálelské smlúvč dala a prve než sč strany zasč do rady vrátily, že stará rada z konšelstvic ssazena. Přes to Prokop vždy chtěl poručníkem býti. Janek, druhý poručník, toho od- picral a šel proti němu hrubými, velikými duovodnými i dovedenými vadami a příčinami. A ty příčíny i vady Janek řadem v žalobě položil a rozumně vymluvil a řekl: Ufám bohu, pánóm a právu, že Prokop pro ty příčiny a závady toho porucenstvie má s právem zbaven a prázden býli. O klerýchžto příčinách i závadách nám nynějším konšelóm i radám před námi jest dobře svčdomo. Tak opět obě straně za práv prosile. A my konšelé, jakožto najvyšší poručníci po králově milosti sirotkuov tohoto mčsta, vedle práva ortelem jsme Prokopa z poručenstvic propustili i otsúdili pro ty príčiny a závady, jakož tam v ortele psáno stojí, kterýmž sč jest byl Prokop do Sta- rého M. otvolal. A Jankovi jsine poručenstvie sirolkuov jeho vlastnieho bratra i jich zbožie prisúdili. S tiem sé Prokop opčt druhé do Starého M. otvolal a otvolací list jemu dán prvny Gtvrtek v posté, jenZ nynic minul. Tak Janck, přietelé jeho i my sami častokrát i mnohokrát jsme napomínali by nám byla odpovčd va ten ortel vy- dána, jakož byl obyčej i právo, by nám ve dvú nedělí odpověd na ortele dávali. Toho sě nestalo i podnes ten ortel a otvolací list v Starém M. jest a nám odpověd nikdy viniti nemobla. AZ potom dva staroméstská páni z rady, pan Lojsa apatekár a pan Duchek rimer, s Pro- kopci dříveřečeným tu středu před sv. Janem Ki. b., kteráž nynic minula, v naší radu vstúpili. Tu Prokop prosil, by z dřívepsaného poručenstvic propuštěn byl a tu sč poručenstvic zbavil i otřekl a řka, že by práce snésti nemohl. A ta dva staroméstská páni ot scbe i ol plné rady Staroméstské za též prosili. A my ku prosbé téch pánuov i Prokopové jsme vedle na&elio ortele v otvolaciem listu psaném Prokopa z poručenstvic úplně a věčně pro- pustili a Jankovi poručenstvie sirotkuov bratra jeho i jich slatku úplně poručili, přiřekli a přisúdili jakožto přiroze- nému, mocnému a spravedlivému poručníku. A toho všeho jsme potvrdili i potvrzujem: mocí tohoto zápisu, jenž jest v naše městské kniehy vložen ten ütery po sv. Prokopu, 11V. Na Velkém náměslí. když jsi clli ot narozenic syna božicho tisíc a čtyři sta let a potom čtrnádetého léta. 2111. 1414, 14. vinora. Libri confirm. VII. slr. 105. Ad allare ss. apostolorum in ecclesia s. Galli Mai. Civ. Prag. de consensu strennui Tolannis militis dc Kluczow —. 5119. 1414. — Rukop. č. 2079 f. D. 18. Domini Laurinus et Wenceslaus, vicarius d. Johannis dc Diedibab. in Wissegrado, provisorcs huius anni, nomine tocius ca- pituli admiserunt, quod Johannes Olbrammi unam s. census, de domo sua redemit ex opposito maccellorun. 9118. 1414, 28. listopadu. Rukop. c. 2029 [. E. 6. Johannes Olbramimi dc omnibus perceptis ct distributis ex omnibus bonis per Franam, fratrem cius, ct Reginam, conthoralem ipsius, relictis fecit plenissinam racionem. Erant in perceptis centuin sexag. cum. X gr. ct in distri- butis XXIX s. cum XIUI'/; gr. Act. fer. THI. post Ka- therine. ?114. 1414. — Rukop. c. 2099 f. 40. Nicolaus et Johannes fratres, filii olim Procopii Bohuslai, fassi sunt, quod Procopius, frater ipsorum, iuxta concordiam inter ipsos faclam ipsis racionc dcvolucionis pecuniarum post mortem Elssce ct Agnczce, sororum suarum, salis fecit ct ipsis XXXV s. gr. persolvit. $115. 1414. Desky dvorské č. 15. [. 78. Jo- hannes de Cluczowa vendidit Johauni, presbitero capel- lano Frane Fissolfonisse dc Praga, X s.gr. census per- petui in curia allodiali in villa Prosick. 116. 1414. — Rukop. č. 2079 f. D. l0. (Johannem Olbrammi infrascripta concernunt iu perceptis eciam in distributis.) A. d. XIIII fer. ll. post diem Assumpc. b. M. V. — taxate sunt omnes rcs mobiles per Franam Olbrammi et Reginam, conlhoralem ipsius, re- licte: Vestes ambulatorie: tunica viridis subducta vario alias popclicemi pro VIII s. gr. tunica flavea subducta pellicio de blanculis alias béliznami pro ]l s., tunica ví- ridis perversa subducta tcla flavca pro L gr., pellicium album agnellinum pro XLV gr., pallium. nigrum subduc- tum viridi pro duabus s. cl palliun flaveum subductum tela paganica pro LXX gr. Summa XII s. XLV gr. Pro equis, curru, thauro, scrophis, cervisia, lignis, brascis, exiguo argento de pera Frane ct aliis peciolis, cistis, scriniis, mensis, scampnis, sedibus, almariis ct cunctis suppellectilibus ct utensilibus domus utrumque nominatis XL s. gr. Pro lectisterniis, videlicet plumatibus, pulvina- ribus, cusinis et linthjaminibus, nec non pro duobus lin- thiaminibus gallicane manerici XXXVI s. gr. Culcitrum maius sericeum viride subductum tela flavca pro Ill s., culcitrum similiter scriceum eiusdem colori: cousimili tela subductum pro III'/; s., sex superduclure cusinorum et una pulviaris serici viridis pro 1l s. demptis V gr. Summa IX s. XXV gr. Summa tocius centum s. X gr. 117. (Johannes Olbrammi post inortem l'ranc, fratris sui, et Regine, conthoralis ipsius, cxposuit infrascripta :) Peracta sunt anniversaria aput s. Michaelem in Opatowic duo, aput s. Weuceslaum retro Zdcraz duo cl in Zderaz unum; circa eadem dali sunt famulis et scolaribus de tencione candcelarum, famulis et pucris pro offertorio, eciam pauperibus XVIII gr. Circa s. Michaelem rectori ct scolaribus de vigiliis VJ leccionum V1 gr., item de laudi- bus III gr., item tribus presbyteris VI gr. item dc bino pulsu VI gr, item de sacra unccione II gr. item de psalterio XXIIII gc. item vicariis, qui tunc coopcerati sont ct conductum legerunt, XII s. In Zdceraz dominis de bina processione mediam s., it. campanaloribus dc pulsacione 

Strana 295
IV. Na Velkém náměstí. pluries facta XXII, rectori de vigiliis VI leccionum VI gr., de trina processione lll gr., dc bino Salve lI gr. Circa s. Weneceslaum tribus sacerdotibas, qui prescripta corpora ad sepulturam conduxeruuüt VII gr., campanatori de trino pulsu lll gr., fossori ct qui lapidem de monumento com- movil el viccversa imposuit, cum muralorc eum juvante Xl gr. Dorothee pro candela circa sepulchra consumpta VH gr. et scolari, qui candelam incendebat, l. gr. De septem anniversariis continue, semper post quatluor sep- limanas peractis, presbyleris dc vigiliis ct nutritura. Xli pauperum LXX gr. ltem de triginta missis in ecclesia s. Wenceslai XV gr., Johanni Olbranmi XIII s, in quibus ci l'rana obligabatur, de quibus eciam Frana recognicio- nem fecit circa suum testamentum. Byethe Kraysove 11 s., Swathe unam s. et fohauni braseatori !/3 s., «c quibus pecuniis. Regina recognicionen presiitit jn extremis. Super rcformacione donus in cis, quibus carere non poterat propter descrtacionem conventorum domus, in tectis, mu- ris, privatis ct omnibus aliis undique ibidem necessariis plus quam 1111 s. Dorothe coce XLVI gr. mercedis. Ve- tule, que custodivit pueros, mercedis XX gr, Jaoobo bra- seatori mercedis !/; s. Ad Slavos '/ s. gr. census, ad s. Lazarum census VII!/,, Hanusskoni pro siccis, piscibus XIII gr., Dorothce, conthorali ipsius, VII gr. molitori de quattuor braseis XIT gr., Mathie de vectura aque VI gr., Pavlikoni de braxatorio I1] gr., fabro V gr., rotifici 1I gr., Clyssyne sutori 11 gr., Witkoni pro pane IIl] gr. itcm de custodia in infirmitate V gr., Nicolao de vectura lapi- dum, Kavkonj, qui convocavit fraternitatem, II gr., Ka- (herine ambulanti post dominam Jl gr. Summa XXIX s. XI, gr. Ulra. prescripta Johannes Olbrammi tutor obtinet ceratherem. argenteum deauratum, interius utpolc foliis arborum tipicatum, leonem in sui medio obtinentem, XIII loth. in pondere obtinentem, item cratherem argen- teum cum tenaculo deaurato extremitatibusque avem in sui medio tipicantem loth. 1X pondere obtinentem. ltem cratherem parvum argenteum in margine perforatam 1111 lóth. pondere obtinentem, duos anulos aureos, quorum unus lll'/5 flor. cum granato et alius duos florenos cum zaphiro obtinent nec non pater noster koralinum cum granulis argenteis inserlis dcauratis, et sextum cum margaritis super pretexta superductum, quod pro 11'/; ses texalim. “118. 1415. — NRukop. č. 2079 f. E. 14. Nos Menslinus Slansky, magister civium, — consules Nove Civ. Prag. vigor:nine huiusmodi scripti cunctis notum fa- cimus ct testamur, postquam Johannes Olbrammi, concivis ct coniuralus noster, quasdam litteras in pargumeno cum appensis sigilis maiestalis Mai. ct Nove Civitatum Prag. sonanles super censibus domorum et arearum plurimorum concivium nostrorum erga reverendum magistrum Mathiam de Boleslavia vero et iusto ac consvctudinario foro com- parasscl, cx (unc quidam ex concivibus nostris constituli coram nobis in consilio nobis intenlissime supplicarunt cupientes redimere ceusus de domibus ct arcis ipsorum nosque acquiescentes pclicioni ipsorum racionabili et con- gruc, perpedentes eciam donacionem et graciosam con- firmacionem divi Karoli quarti, imperatoris Romanorum semper augusti ct Boemic regis, fclicissime memorie huic civitati in eius novo plantamine datis cl concessis, ut quilibet civis volens redimere census de domo sua et area ipsius reponat capitalem paratam pecuniam cum ultimo censu. lót sic Johannes Wlczek cathedralis de domo olim Wenceslai ortulani, nunc vcro sua, ct area ipsius reemit XXX gr. census reponendo V s. gr. capitalis pecunie cum ultimo censu Johanni Olbrammi pretacto. Promisitque Johannes idem — impeticionem nonfacere —. Datum IV. Na Velkém náměstí. 295 fer. V. ante Judica. — Miksso Karas reemit XV gr. census a Johanue Olbrammi. — Vitus pellifex reemit X gr. census, Georgius, ligator librorum X gr., Woyko can- delator XX gr., Jenko pellifex XI gr., Johannes Tendlerz VI, Marlinus crinalista XX, magister Bernhardus XXXV!f,, Jacobus Crupa laborans forpices recmit VIII gr. census a Johanne Olbrammi. *119. 1416, 16. ledna. Libri confirm. VII. slr. 187. Ad ecclesiam par. in Porzieczan *) ad presentacionem stren- nui militis Johannis de Kluczow —. *190. 1416, 21. ledna. Rukop. ć. 2099 f.35. Nos magister civium, consules et scabini Maioris Civitas Pra- gensis tenore presencium recognoscimus universis, quod constituti in nostra presencia honesta matrona Margarcla olim Procopii Boluslai relicta, nec non DBohuslaus ct Pro- copius, filii ipsius, recognoverunt benivole de curia ipso- rum ct comodis in ca contentis, quod curia sita est penes hospitale aput s. Crucem Majorem, talem, ut infcrius con- Linetur, inter se fecisse unionem. Sic quod ad personain dicte domine Margarete comoda inírascripta debent perti- nere: primo penes valvam ipsius curie stubella et supra stubellam subtectum, item camenata penes dictam stubel- lam, cuius fenestra lendit ad magnum ortum. [tem in magna domo camenala inferior cum estuario parvo ex opposito coquine in curia, ct supra candem camenatam alia camcnata et ulterius usque sub tectum. ltem cainc- nata penes estuarium situin jo pallacio supcriori, que habet longum transitum, vulgariter pawlacz diclum, super privelum. Item stabulum porcorum, vulgariter dictum krinnik, situm in terra sub ipso transitu cum celario situm sub comodo Bohuslai. liem ad personam Bohuslai comoda infrascripta per- tinebunt: primo camenala in pallacio inferiori versus Vitaviam ct alia camenata super eadem in pallacio supe- riori ct ulterius. usque sub tectum. Item estuarium in pałlacio superiori, ilem cameram sitam sub stabulo cquo- rum Procopii et penes eandem cameram et ulterius usque sub tectum. Item alia camera sub teclo super camera dicte Margarete, matris ipsius, que sila cst penes stubellam, penes valvam curie sitam. Item cclarium situm sub pallacio inferiori domus maioris. Item stabulum equorum situm sub camera predicte Margarele, quod situm cst penes fo- vcam silingarum Procopii, fratris sui. 9) Srov. zápis z r. 1404, Libri ercci. X. f. 34. Con- stituta personaliter coram nobis Wenceslao Gurcin, — vi- cario, nobilis domina Anna, relicta Sdenkonis Bezcowcoz de Biezkowicz, — tres sexag. census — supcr media parte ville Porziczan, quc ad Wenceslaum de Sqworcz, fratrem. suum, post mortem suam dcvolvi debent, pro voe- nerabili ct religiosis viris abbale ct conventu monastcrii s. Karoli — in Praga dedit —, ita quod quamdiu cadem domina vixerit ab una scxagena ex dictis tribus solvenda supportelur, post mortem vero suam prefatus Wenceslaus, heredes et successores sui, dictorum bonorum et medic ville possessores, ad diclas tres sexag. solvendas perpetuo sint obnoxii ct obligati —. Voluitque ct disposuil dicta domina Anna, quod dicli monasterii fralres dc dictis tribus sexagenis census duas pro sc et ipsorum refectione reser- vent ct terciam s. gr. pauperibus in hospitali jn latere pontis Prag. degentibus — dividant, — Acta sunt hec a. d. m. quadringentesimo quarto, die XVI. mensis Novembris. Anno d. m. quadringentesimo XVIII, die scptima Muii prefatus. Wenceslaus de Sqworcz triginta sexag. in pecunia parata de predicto censu trium s. in aliis bonis emendo deposuit. 

Strana 296
296 IV. Na Velkém náměstí. ltem ad porcionem Procopii ista comoda pertinebunt : primo stuba magna in pallicio inferiori, item ex opposito illius camcnata cum alia super eadem in superiori palacio cL ulterius. usque sub tcclum, quc omnia sita sunt inter comoda ipsius domine Margarete ex una cl comoda pre- fati Bohuslai parle ex altera. Jtem camenata supcr estua- rium Bohuslai et caienata ipsius domine Margarete, eidem estuario contiguam. Item coquina curic, sicut itür ad ortum magnum. Item fovea silingarum, vulgariter mlatnicc dicta, sita sub stubclla dornine Margarete pretacle. Item celarium silum sub camenatis ipsius domine Margarete ex opposito coquine ipsius Procopii supradicti. Itcm stabulum ex oppo- sito stabuli Bohuslai sub tcrra intrando ipsa stabula super manum sinistram. Insuper omncs communes gradus, qui sinL communcs omnibus intrando et exeundo comoda sua. Item curia debet esse omnibus communis. Item pallacia, videlicet inferius cl superius domus maioris, omnibus debent esse communia, sic tamen, quod dicta domina Margarela in superiori pallacio supremum locum pro mensa sua habere dcbet, Bohuslaus secundum locum et Procopius tercium locum liabebil. Itcin ortum. magnum ipsa domina Margarcla ad unum integrum annuum tenere debet ct co uti, sicut melius poterit, eundem annum a data presencium continue computando. Secundo vero anno Bohuslaus tenebit et tercio anno Procopius ct vicis- sim ipsum ortum inler se servabunt. Item orlus parvus retro magnam domum debet omnibus esse communis transeundo ad flumen Vltavie. ltem valvam curie et se- dile in orto magno similiter reformabunt, quociens fucrit opportunum. ltem gradus, quibus simul utuntur, eciam simul reformabunt. liciam tecta, sub quibus quis comoda habct, solus reformabat. Sub quibus autem tectis siinul habent comoda, eciam simul reformabunt. Actum — fer. IN. unte Conversionis s. Pauli anno oc XVI°. ^19]. 1416, 10. července. Rukop. č. 2099 f. 104. Do- mini consules iuvenerunt pro sentencia inter Bohuslaum olim Procopii ct Procopium, fratrem dicii Dohuslai, racionc XXNV s. gr. Elisabeth ct Agnetis, sororum predicti Bo- huslai et Procopii, que devolute sunt super prefalum Pro- copium ct. XXXV s. Nicolai ct Johannis fratrum, quibus ipse Procopius similiter racione devolucionis predictarum sororum satis fecit, talem tulerunt sentenciam: sic vide- licet, ut dictus Bohuslaus eidem Procopio, fratri suo, LXX s. gr. persolvit — quibus repositis idem Procopius debet Bohuslao villam in Dobrossowicz in tabulas terre impo- nere —. Act. fer. VI. ante s. Margarethe. — — Taintéz f. 105. Dominus plebanus de Lestkow, subcamerarius regni B., iudex datus per dominum nostrum regem in causa appellacionis, prout ad dominum noslrum regem Bohuslaus, olim Procopii Bohuslai, a sentencia dominorum consulum, que inter ipsum cx una nec non Procopium, fratrem ciusdem Bohuslai, parte cx altera, lata appellavit. Quamquidem sentenciam — idem dominus subcamerarius confirmavit. Act. fer. 111. post s. Petri ad vincula a. XVI, 9192. 1417. — Rukop. ë. 2099 f. 60. Margarcta olim Procopii Bohuslai relicta, Bohuslaus et Procopius, filii ipsius, racionc censuum, quos habent super domibus cir- cum hospitale silualis, talem fecerunt unionem, quod ille, qui pro uno anno ortum curie jpsorum (enct, censum eundem colligere debct. “1923. 1418, 97. dubna. Liber erectionum X. f. 97. (Capella omnium sanctorum Maji. Civ. Prag) Conradus dei gracia s. Pragensis ceclesie archiepiscopus, apostolicc scdis legatus, notum facimus tenore presencium uuiversis, quod pro parte famosorum virorum Pauli et Wenceslai IV. Na Velkém náměstí. fratrum de Skorcz fuit et est coram nobis propositum et allegatum, qualiter dudum per predecessores ipsorum vi- ginti una s. gr. census annui ct perpetui iu bonis et villis ad municionem Skorcz spectantibus et pertinentibus pro sex personis scu matronis in domo Mcynhardi alias Wolframi —, sita in Mai. Civ. Prag., ct pcnes capellam Omnium sanctorum in eadem domo — dedegenlibus et ipsorum successoribus -— fucrint ct sint date —, prout 5n litteris scu actis canccllarie curie nostre archiepiscopalis Pragensis dicebant plenius conlineri, dicta quoque bona, de quibus huiusmodi census solvi deberet una cum ipsis in tantum sunt annichilata, depauperala et pcr creditores bone memorie domini Wolframi, olim archiepiscopi Pra- geusis, predecessoris nostri, distructa, quod ad plenum diclis pauperibus censum prescriptum haberc ct solvere non possunt neque valent. Propter quod nobis humiliter et cum instancia .lehita fuit pro parte dictorum clientum supplicatum, quatenus censum priusscriptum in cis et bonis ipsorum, sic ut premillitur, annichilatis et dis- traclis. deputatum minorare et ipsos, heredes el succes- sores ipsorum ad dandum et solvendum solum quatuorde- cim s. gr. census annui el perpctui annis singulis pre- Scriptis pauperibus obligarc iuxta privilegia et obligaciones desuper confectas dignaremur. Nos vero supplicacionibus ipsorum tanquam iustis et racionabilibus ct iuri consonis favorabiliter annuentes de premissis omnibus ct singulis in- quisicionem per honorabiles viros dominos Paulum, decanum Gurimensem in Planas, ct Alberlum in Radessin ceclesia rum plebanos, nostros commissarios in parlibus, ficri fe- cimus diligentem. Ex quorum quidem commissariorum nostrorum inquisicionis remissione invenimus, ipsos cl bona ipsorum, in quibus dictus census cst deputatus, fore et esse anniclillata, depauperata ct destructa. Idco de con- sensu honorabilis viri domini Mathic, dicle capelle Omnium sanctorum rectoris ac corundem pauperum prepositi ct directoris, eorundem pauperum censum prescriptum XXI s. gr. minoravimus dictosque fratres, heredes et successores ipsorum ad dandum et solvendum solum XIIII s. gr. annis singulis prescriptis pauperibus — astringimus — decernentes, quod per eosdem fralres — diclus cen- sus — de bonis Skorcz — videlicet septem s. de parte dicti Pauli et alie septem s. de parte dicti Wenceslai, quam parten: Johannes dc Kluczow miles nunc tenet, persolvantur. — Acla sunt licc a. d. MCCCCXVIII die XXVII. Aprilis. *124. 1418, 18. Cervence. Libri confirm. VIT. str. 208. Ad ccclesiam in Radossin ad presentacionem famosi Johannis de Kluczow residentis in Sskworeez —. Tamtéž str. 220. |9. srpna. Ad presentacionem famosi viri Pauli de Sskworcz ad capellaniam OO. SS. in domo Wolframi in parochia s. Nicolai Mai. Civ. Prag. discretum virum de Boczkonem Borzite de Praga clericum instituimus. — Tamtéz sir. 278. 26. listop. Ad presenlacionem nobilis et strennui militis Pauli de Sskworecz et Johannis de Kluczow alias de Sskworcz ad ecclesiam par. in Horck. *195. 1418, 17. srpna. Rukop. ¢. 992 f. 23. Nos magister civium, consules el scabini Mai. Civ. Prag. re- cognoscimus, quod constituti coram nobis in nostro pleno consilio viri discreti Procopius Barwik et Jodocus Bohuslai pro parle domini de Kluczow ac Wenceslai, filii ipsius, ex una, Procopius de Rakonyk cl Petrus Mezerzicz iunior pro parte Benessii Stach institoris parte cx allera, po- tentes arbitri electi in causa dissensionis et conlroversic, que inter dictas parles el hucusque vertebatur pro ct racione omnium bonorum per dominum Albertum, ple- banum in Hradessyn, ipsius Benessii cognatum bone me- 

Strana 297
1V. Na Velkém ndmèsli. morie, rclictorum, que ipse Benessius in sua habuit potes- tatc, talein. fecerunt pronuncciacionem: sic videlicet, quod prefatus Benessius dictis domino Johanni de Kluczow et Wenceslao, filio ipsius, XXX s. gr. dare debct. Residua vero omnia alia bona per ipsum dominum Albertum post mortem suam relicla circa ipsum Benessium permanere debent —. Act. fer. ]lIl. post Assumpt. M. V. #126. 1418, 31. iijna. Desky dvorské ¢. 21 f. 193. Procopius de Praga protestatus est, quod censum suum И в. gr. c, quem habet in hereditatibus in. Dobrossowi- czich —, vendidit Johanni de Clucziew pro XL s. gr. *127. 1418. — Rukop. c. 2079 f. 192. Postquam Johannes Olbrammi, dominus Bartholomeus | Wyssegra- densis, dominus Henslinus de castro Prag. Nicolaum, scriptorem domini regis, prelextu censuum retentorum in domo Sczechonis cingulaltoris impetisset, ex tunc seu- tencia vigorosa cst cdictu, videlicet ut Nicolaus pretactus ipsis debeat dare et solvere censum. 9128. 1419, 27. března. Desky dvorské ¢. 21 f. 194. Johannes de Kluczow ct de Sskworcze proteslatus est, quod in hereditate. sua in Dobrossowiczich — XII s. census vendidit Johanni dicto Dubecz de Dubcze pro CXL s. — 1457, 18. června. Desky dvorské 6. 21 f. 199. In causa inter Bobuslaum et Petrum, fratres pa- trucles de Dobrossowicz, cx una et Mathiam Dubecz de Dubcze el orphasos olim de Skworcze ct alios, qui pro nune hereditates in Dobrossowiczich tenent, parle ex altera, prout dicti Bohuslaus ct Petrus impignoraverunt cum camerario prag. licreditatibus in Dobrossowiczich omnibus in VI s. gr. census s. Galli nuuc preteriti, kte- rýžto plat okázali dekami, že od dávna předci jich habu- erunt na téch dédinách XXIl k. gr. ccnsus — a polom toho platu polovici dcky sv&dcie Janovi z Klucova, a po- tom dále okázáno dckami, kterak ptedkové prefatorum Bolhuslai ct Petri to všecko dčdictvie a dědiny v Dobro- Xovicích — emerunt et persolverunt. — domini barones — invenerunt —: aby prefati Bobuslaus et Petrus o ten plat komorní super possessores dictarum hereditatum in DobroSovicich nesahali, ale aby provedli, majíli tu co dédictvf a co tu dédictvic provedá, na tom svÿch platuov postfhajte. 9129. 1422, 12. října. Libri confirm. VIII. sir. 22. Ad presentacionem famosi Johannis dicti Ohnisczko de Olnisczan alias de Skworecz ad ecclesiam parochialem in Morek -. "130. 1426, 1. října. Rukop. č. 992 f. 64. Eliza- beth, relicta Pavliconis, de post vero Ohnisstkonis de Sskworec, rccognovit sc vendidisse duodccim s. gr. census camere annui super villas suas, videlicct Sskworec, Hos- tynie et supra medium opidum Uwal, Procopio dicto Bernik de Malessic pro CXX s. — Act. fer. lll. post Wenceslai. ?131. 1430,97. biczna. Rakop. ć. 992 f. 118. V té při a ruoznici, kteráž jest aż dosavad byla mezi paní Elškú E:tlovú, měštkú Star. M. Pr., z jedné, Aničkú a Jankem, sirotky Janka nebožce Olbramovic z Nového M., z strany druhé o ten duom Olbramovský, jenž leží na svrchupsaném Novém M. vedle domu Ladevského a o tFi- nádet kop gr. platu roénielio a váéného, kterychż mají na Kolmanovi v Libii dskami zemskyini zapsáno, jakož též dsky zemské lépe a jasněji okazuji, i slovutný Václav z Miletina, purkrabie Hasištýnský a poručník sirotkóv nebozce Franovych a Janka Olbramovic, a opatrny Jan Rećek, ubrmanć a prótelst( silivce, takovéto jsú vyrčenie učinili, že svrchupsané paní Elšce polovici domu a polo- IV. Na Velkém namésli. 297 vici plalu jsi pfifkli a svrchupsanym sirotkóm druhi po- lovici —. Act. fer. II. post Letare. — Tamićż. My purg- mistr a konšelé Velikého Města Pr. vyznáváme tiemto zápisem všiem a na vědomie dáváme, že opatrní Matěj Sčrba z Chřenova a Ondrášek z Klatov, někdy písaři větších a menších desk zemských a slovutný Buzek z Li- bovic, někdy přiseditel u týchž desk zemských od Ceské králové vydaný, vyznali sú ústně i listy svými před námi dobrovolně bez všelikterakého přinucenie, kterak nebožtík Janek Olbramkovic z Nového M. Pr. měl jest a má sobě i sym dédicóm a budińcim kiípeno a ve dsky zemské se vším právem a ohradú, kteráž jest měla při tom z práva i z obyčeje zachována býti, řádně a dědicky vloženo a zapsáno platy dolepsané zejména nemovité na osobách a na zboží v dolepsaném, jakožto dsky zemské lépe a jas- něji okazují: najprvé na dědinách Tluxových z Kamenné, točižlo v Dobré Vodě a v Německé Lhotě X k. gr. platu, na dědinách Kolmanových v Libfi XII k., na tvrzi, na dvofe popluzniem, na dvoriech kmetcích s pla- tem, item osm kop gr. platu na dé&dindch Sobinovych z Božejova, točižlo v StieléZi na dvotiech kmetcícli s platem, item IIII k. platu na dědinách Jindřichových z Tlo- skova tudieZ v Tloskové na dvore popluZniem, na dvo- řicch kmetcích s platem, item IIII k. gr. platu na dédi- nách Janových Krchlebcových v Chlumu na tvrzi, na dvo- řiech kmetcích s platem. A ty jisté platy a úroky nahoře psané kladli sú z těch dědin z toho zboží Janovi Olbrám- kovi svrchupsanému před nimi u desk zemských. Stojie osobně před námi v plné radě města nadepsaného vyznal jest svobodně bez přinucenic, že za svého úřadu komor- ničého, když sú kterého úroku a platu z každého zbožie nahoře psaného kdy nadepsanému Janovi neplatili a u desk nekladli, že jest práva k nim jemu dopomáhal, jakožto obyčej země této byl jest dopomáhati. Act. pleno in consilio fer. III. dominice Letarc. 9182. 14831, 27. října. Rukop. č. 992 f. 133. Tak jakož jest opatrný Prokop Bernik prodal slovutnému Vi- lémovi z Konic dvanécte kop gr. platu ročnieho věčného a dédiéného na slovutném Petfflkovi Feteném Olbrámkovic na Skvorci — za sedmdesáte kop gr. — prodal jesli svrchupsany Vilém ten jistý plat lak kúpený nadepsanému Реикоу! Olbrámkovic za jistí sumu peněz —. Act. in vig. Sim. et Jude. #138. 1482, 18. června. Rukop. č. 2099 f. 331. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. tc- nore presenciam cunctis deferimus ad nocionem, quod quemadinodum causa controversie vertebatur inter Elisa- beth, relictam Ettlini aurifabri, ex una ct Aniczkam, natam Jankonis filii Olbramkonis, conthoralem Castuli, parte ex altera prelextu domus in Nova Civ. Prag. situata ct tre- decim s. gr. census annui et perpetui in Colmano de Librzie habito, ex tunc domini —- pronuncciavcrunt — mandantes Anicze, si quid cum Johanne, fratre suo, contra testamentarios suos agere debuerit, eosdem forma iuris respiciat. Act. fer. IT. ante Corp. Chr. 8134. 1483. — Rukop. ë 2082 f. C. 3 a G. 2. Castulus, filius Marci de Maiori Civ., ct Anna, coniux ipsius, filia quondam Johannis Olbram, nec non janco orphanus, frater germanus eiusdem domine Anne, fassi sunt se percepisse a Jankone Strziebrny XX s. pro domo sibi vendita. “185. 1485. — Rukop. ć. 2099 f. 405. Anna, conthoralis Petrzikonis dicti Olbramek residentis in Hos- tunia. tL. * 1. 1435, 10. února. Rukop. ¢. 2102 f. 385. Pessico ab argentea stella cmit domum Olframmi ad cusinum 38 

Strana 298
298 1V. Na Velkém namöesti. diclam erga communitatem Mai. Civ. Prag. pro viginti sex s. gr. Que quidem domus in bernis, collectis, steuris, losungis, contribucionibus, expedicionibus, vigiliis ct aliis oneracionibus et agravacionibus civilibus, quc de dicta domo civitati solvi et exhiberi — debuerant, est iuridice et legittime ad diclam communitatem devoluta. °186. 1487, 26. února. Rukof. 6. 992 f. 170. Pant Sudka z Chrástu, vdova po nebožci Janovi z Dubečka, již manželka slovutného Smila, sedčním na Brodciech vyznala jest a mocí tohoto zápisu zevně vyznává: Tak jakož jest méla sto a Sedesáte Кор gr. věna zapsáno ve dskách zemských od svrchupsaného Jana, muze svélio, a potom týmž mužem některé věci jsú jí z milosti kšeftem nad to věno odkázány, že za to všiecko, totiž za věno i což jest jí z milosti muž její odkázal vedle přátelské úmluvy, dvě stě k. gr. od poctivé paní Elšky, vdovy Ottlové, sestry svrchupsaného Jana přijala jest a zdvíhla peněz hotových, — Act. fer. III. post Reminiscere. "187. 1487. — Rukop. č. 2099 f. 444. Johannes, natus olim Jodoci de Strzebrzin, et Bohuslaus, natus Bohuslai Niger Procopii, fassi sunt se a provido Baltliasaro, nato Caspari Czotter, quedam privilegia sonantes super iuribus et libertatibus hospitalis circa s. Maiorem Crucem susce- pisse, que fuerunt sibi per Albertum Camerar:um ad fidas manus servandum date. 138. 1441, 16. února. Desky dvorské 6. 21. f. 233. Petrus de Sskworcze et de Hostynie protestatus est, quod hereditatem suam in Przissymasiech —- veudidit Wen- ceslao de Tuchlowicz ct de Malowar pro CI!/, s. gr. — 17. bfezna. Tamléz. Olbram de Cluczowa protestatus est, quod hereditatem suam in Dobrossowiczich — vendidit Wenceslao de Malowar pro CV!/, s. 2. 1411, 24. iíjna. Rukop. 6. 2102 f. 429. Johannes Wie- chtík de Nova domo et Margaretha emerunt domum ad cussinum dictam erga Pessikonem ab argentea stella pro XXV s. Viz předešlý dům. *]39. 1448, 26. června. Rukop. č. 992 f. 214. My Jan z Rysenberga a z Skály a HaSek z Wal&tejna a z Ve- liSe vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzfie nebo člíc uslyšie, že jakož jsú na nás přišli jakožlo na mocné ubrmany vnukové nebožce Crného Prokopa, dědici poslúpní, totižto Bohuslav a Petřík, bratr jeho strýčený, z strany jédné a Jan Sycbrský, syn Joštóv odtud z Syebřin, z strany druhé o to zádušie a panstvie u sv. Kříže v St. M. Pr., kteréž jsú nadali a vysadili předkové Bohuslavovi a Petříkovi a my sč tázavše se pány a múdrými lidmi o tu při a nesnází, kteráž jest byla mezi nimni, i slyšeli sme práva jich z obú stranú, vypověděli sme a mocí listu tohoto vypoviedáme mezi nimi z té naši moci ubrmanské, aby dědicové poslúpní svrchupsaní Crného Prokopa drZeli a zpravovali to zádušie a ten špitál se vším jeho příslušenstvím vedle těch listóv, kteříž jsú na to zádušie učinění ku potvrzení a vysazení a Jan Syebrský aby jim na tom. nepřekážel věčně anižto dědici a budúcí. Tomu na potvrzenic a věčný jistotu pečeti naše vlastnie dali sme přivěsití k tomuto listu. Jenž dán v Praze leta oe čtyřidcátého třieticho v tu středu po sv. Janu Kř. 2140. 1461, 18. června. Pozůstatky desk zem. II. sir. 308. — Wenceslaus de Zlatee ukázal dsky před pány, ubi Procopius Czerny de Praga vendidit XX s. census perpetui v Kunraticzich et in Micholupiech, a druhé dsky, kdež Olbram. filius Johannis de Clucziow, vendidit XXX k. platu holého rozdielně a zejména X k. gr. na- Kunraticích a X k. na Měcholupiech et in Proseku X k. IV. Na Velkém náměstí. — Mathie Mnich de Zlatee et de Zwiekowcze, patri dicti Wenceslai. 9141. 1462, 29. října. Desky zem. větší č. 6. f. 28. Mikuláš ze Skvorce, syn někdy Jana, přiznal, že dědictví své v Skvorci, zámek, dvuor poplužní s poplužími, ves celí, dvory kmetcí s platem; v Křimíně ves, dvory kmetcf s pl., což tu má; v Horkách ves celú, dvory kmetcí s platem; v Křivání ves, dvory kmetcí s platem; v Uvale dvory kmetcí s platem, coZtu má, s dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, horami, doly, robotami. kurmi, vejci, s podacím kostelním celým v Radešíně a s podacím kostelním v Horkách, což tu má, i se vší zvolí, s panstvím, se všemi duochody a užitky, kterým by koli jménem jmenovány byly, žádného práva, panství ani které zvláštnosti sobě tu k nadepsanym dědinám dále nepozuostavuje kromě ХХ k. gr. pl. ročního holého věčného, kterýž na svrchupsaných dědinách mají jep- tišky k sv. panně Kateřině na Novém M. Pr. a kromě X1/, gr. platu komorního, kicrychż Popel na týchž dědinách má a kromě XVI k. gr. téhož platu komorního, kterýž Habart z Chval na svrehupsaných dědinách má, a kromě V k. gr. téhož platu komorního, kterýž: kaplan k Matce boží v lacu v Star. M. Pr. na týchž dědinách má, a kromě V k. gr. pla'u komorního, kterýž někteří kaplané z zámku Pražského na týchž dědinách mají, a kromě V k. gr. platu tébož komorního, kterýž Nichilen na týchž dědinách měl, a kromě V k. gr. platu téhož komorního, kterýž Jan z Stěžova na svrchupsanych dédinách mé, a kromë Ill k. gr. téhož platu komorního, kterýž Rabštejn cte. na častojmenovaných dědinách mají, a kromě XXVI k. gr. platu, klerýž Vrbík drží ve CCL k. gr. na týchž dědinách, kteréž platy svrchu vyměřené a jmeno- vané dolepsaný kupující má sobě sám očistiti a spraviti, prodal Cenkovi z Klinštejna za tři tisíce k. gr. 142. 1476, 1. ledna. Rukop. č. 2119 f. S. 6. Ve jméno božie amen. Já Katheřina ze Skvorce vyznávám — že duom muoj v osadě sv. Kříže za domem Ruožkovým formanovým v Star. M. Pr. ležící, v němž bydlím, a podle toho také — vÉeckeren jiny slatek muoj — otkazuji — Václavovi z Kladska a Katheřině, manže:ce jeho, kteřížto ot dávných let při mně a se тои sú —. Oznamuji také, jakož jsem měla na Klecanech a Klecankach XIL kop gr. platu roënieho, Ze ten plat prodav8i i penieze zań hotovć vzemši a ve dsky zemské jej vloživší, též penieze obrátila sem ve jméno božic a rozdala, kamž mi se jest zdálo. — Actum feria II. in novo anno. #143. 1476, |. ledna. Rukop. č, 2106 f. 10. Ve jméno božíc amen. Já kKatheřina z Skvorce vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtíce slyšán bude, že ačkoli jakož věk starosti mé snésti muož pánu Bohu děkujíc zdráva jsem na těle i paměti dobré a rozumu zdravého požívám, však proto vždy péči na to mající a bojecí se, by mě z dopuštěnie jeho božské mi- losti hodina smrti mé snad vnáhle a nenadále nezastihla, ježto bych skrze to poručenstvie o statku mém mě z daru bozieho pójéeném, tak jakž bych ráda, zřéditi nemohla a a skrze to mezi přátely a příbuznými mými některací svá- rové a ruoznice po smrli mé mohly by snad vznikníti, protož tomu, což na mně jest, nechtěcí ráda, s dobrým mým 1ozmyslem toto mé poslednie porutenstvie a ko- nečný úmysl vuole mé o témž statku mém mocí tohoto kšaltu mého řiedím a zpósobuji obyčejem tako- výmto: Tak že duom muoj, v němž bydlím v Starém Městě Pražském v osadě sv. Kříže za domem RuoZkovym formanovým v malé uličce ležicí a podle toho také i s tiem 

Strana 299
1V. Na Velkém naměstí. všeckeren jiný statek muoj movity i nemovity i svrchek, kdež by a na čem koli ten záležal, buďto na hotových penězích, ač by který groš hotový po mně zuostal, nebo na jiných věcech kterýchžkoli, kterýmž a klerakýmkoli jménem muož a mohl by jmenován býti, beze všie vý- měnky, zvláště pak také dobytek muoj, kterýž nynie mám nebo ještě potom jmieti budu, jmenovitě krávy ty, kteréž na Břevnově imám, dala jsem dobrovolně a tiemto kšaftem mým se vším a plným právem dědicky a k věčnosti po smrti mé mocně oddávám a odkazuji Václavoví z Kladska a Katheřině, manželce jeho, kteřížto od dávných časuov a leth při mně a se mnýú jsú, i jich dědicóm a budúcím —. Oznamuji také, jakož jsem jměla na Klecanech a na Kle- cankách dvanácte kop gr. platu ročnieho, že ten plat za sto kop a za dvadceti k gr. prodavší i ve dsky zemské, jakož léž dsky šíře to okazují, jej vloživši a penieze ho- tové zaň všecky vzemši, též penieze obrátila jsem a rozdala ve jméno božie, kdež a kamž mi se jest líbilo a zdálo. Protož chci, aby manželé nadepsaní ani jich dědicové a budúcí od nižádného přietele příbuzného mého ani od kohožkoli jiného nebyli z toho a proto nařiekání obyčejem ižádným věčně. — Jenž jest dán letha od narozcnie syna božieho tisfcielo čtyřstého sedmdesátého šestého v pon- dělí na Nové léto. 8. 1481, 16. června. Rukop. č. 2106 f. 77. Martha ab aurca tuba, uxor Matesonis Sstamprechar — resignavit suam post mortem domum suam cusino titulatam ;n giro el pratum magnum in Ssessowicz situm post curiam — Rzchaconi, fratri suo, et heredibus eius —. Act. sabbato posl s. Viti. 4. 1486, 14. června. Rukop. 7. 1128 II. f. 5. V té při, kteráž byla vznikla o stavenie mezi Rehákem od po- dušky z jedné strany a Mikulášem Vlasákem z strany druhé, takže Mikuláš Vlasák bránil jest Rehákovi dělati a světnici novú postaviti na sklepu a na zdech Reháko- vých pravě, že by jeho zeď nebyla a okno, kteréž jest v střeše proděláno, že by je chtěl svým stavením zahra- diti a stavéti, proti obyceji a fádu starodávniemu. Zase proti tomu Rehák odpieral a pravě, že by k tomu sta- vení spravedlnost měl a že by stavčti mohl na svém, pokudž by se jemu zdálo, bez škody Mikuláše Vlasáka. Při tom žádali sí obě straně, aby při starodávnicm vysa- zení zuostaveni byli. Pan purgmistr se pány ráčili sú tam sami osobně k vohledání toho diela a zdí vyjíti s pány staršími obecními a také povolavše k sobě k tomu ohle- dání přísežných mistruov řemesla kamenického a tesař- ského, jestli Reliákovo stavenie ke škodě Mikulášovi. A ohledavše s pilností toho pováZiv&e ortelem svym t«kto vylickajfí: aby Rehák tu světnici postavil a jic požíval bcz všeliké překážky nadepsaného Mikuláše, tak aby po téch grunticch na tu výsost, jakož prvé bylo, dělal a žlab na tu zeď aby uvlek a k sobě vodu aby pojal, doluov aby padala na Reháka dyuor, však tak aby Mikulášovi vodu pieskem ani vápnem neškocdil ani škoditi chtěl, ale aby jemu opravil a vyčistil, když by mu se skrze Řehá- kovo diclo co zanečistilo.. A toho tak aby Caslopsany Rehák požíval s dědici a budúcími svými nynic i v ča- sech budúcích. Act. fer. INT. ante Viti. 5. 1493, 12. prosince. Rukop. č. 2107 f. 51. Martha a luba aurea resignavit domum suam ad cussinos dictam, jiem curiam in Ssessowicz cum agris et cum prato magno iacenle post horreum et cum censu II s. gr. misn. ad eandem curiam pertinente Rzehakoni, fratri suo, Georgio, Briccio et Alberto, filiis eius, ad equalem inter jpsos par- ticionem —. Act. fer. V. ante Lucie. IV. Na Velkém náměstí. 299 6. 1500. — Rukop. c. 2005 f. F. 5. Marta Véchtfková od tráby vinici, kterúž má od Pařiezkové XII str. za Horskú branú, vzdala Reháčkovi, bratru svému. 7. 1500, 20. květnu. Rukop. č. 2107 f. 186. Marta od zlaté trouby vzdala jest duom svuoj ležící v rynku řečený u po- dušek vedle domu též Marty z jedné a u korábuov z strany druhé Rehákovi, bratru svému, a dědicóm jeho, žádného práva sobě na tom domu nepozuostavujíc, ale všechno a všeliké právo na téhož Reháka, bratra svého, a na dě- dice jeho přenášejíc. Item táž Marta vzdala jest po své smrli dvuor svuoj v Sešovicích s Iukami výšdotčenému Rehákovi —. Act. fer. MII. post Zophic. 8. 1501. — Tamié£. Jiřík, syn Řehákuov od podušek, vzdal všechno a plné právo své k domu u po- dušek — Rehákovi, otci svému, a Bricciovi, bratru svému. 9. 1524. — Rukop. č. 2153 f. 131. Jakož jest pan Brikcí Rehákuo obeslal Annu Trubskou a ji vinie pro kteréž dvéře dolejší i hořejší z domu svého do zahrady jeho má, že on poněvadž ta zahrada jeho jest a domu jeho náležie z rozsudku panského, nechtě aby ona do té zahrady chodiia, když jest dvéře od nie zazdíti kázal, že jest zase vybořila, proti tomu i jiné pruochody z domu jejího, kteréž do domu jeho jsá, że na tom jest a chce vÉecky zahraditi, poklá- daje toho příčinu, aby před takovými pruochody již tak zahraženými on v domu svém bezpečně mohl obývati a škod ucházeti, žádaje pánuov úředníkuo, aby na to vyjlti ráčili a pohleděti i spravedlivě opatřiti. Panie Anna Trubská odporujíc pravie, že se tu dolýče gruntu sirotčího a měla-li by ona k ujmě sirotku, než by let došel, co prosúditi, že jí se zdá za slušné, k tomu neodpoviedati. Však přes to, poněvadž ti pruochodové jak jsú od starodávna z jed- noho domu do druhého byli a až dosavad trvají, toho žádá, aby ještě, čehož jsú předkové jejie užívali, jie také k užívánie byli zanecháni. Pan Brikcí svobodu domu svého obmýšleje pravie, že těch pruochoduo do domu panie Anny nic nepotřebuje a zase aby k němu jími chozeno býti mělo, že toho hájí a proto i zazdíti chce, ačkoli na to se táhne, že sú to předkové užívali, to se jest ne z prava, ale z přátelství. Tu páni úředníci — vy- povídají: Ačkoli zřetedlně se ukazuje, že od starodávna ti pruochodové jsú zděláni a paměti lidské nesou, že li domové věkdy v jeden duom jsń byli a po rozdělenie jeho pfirození piátelé to drzíce aZ posavad téch pruo- choduov jedni k druhym użfvali a jimi chodili, vSak proto jistmi mezemi v tom rozdélenie, co kterému domu pti- ležie v zpodku nebo v svrchku, jest vyměřeno, z čehož se nalézá, že ti všichni pruochodové z domu Anny Trubské do domu pana Brikcího jejímu domu potřební nejsou, poněvadž v gruntiech domu jeho tudy chodiecí žádného nápadu nemá a on pan Brikcí, čehož někdy z přátelstvie dopouštěl, již tomu bájí. I z těch a takových příčin ta- koví pruochodové zhrazcni byti mají. Což se pak okna kuchynného dotjáe a druhého do zahrady pana Brikcího, ta ji panie Anné k uZ(vánie aby byla zanechána na ten zpuosob: předkem aby těmi okny lití a nečistot žádných se nedálo, k tomu pro bezpečnost jich z obi stran jedno každé nákladem Anny Trubské mřeží železnou aby bylo zamřežováno. 10. 1524, 21. června. Rukop. č. 1129 f. 41. Jakoż jest nesnází mnoho a různic bylo vzniklo mezi Brikcím Rehákem z Květnice z jedné a Annú od trúby, nevěstí jeho, z strany druhé, takže některá její Annina přiestú- pení a proti němu přečinění obtěžoval sobě a žádal o to 88° 

Strana 300
IV. Na Velkém náměslí. 300 právem rozeznán býti. Ona Anna zase proti tomu omluvu činila a pravila, že jemu panu Brikcímu nic povinna není toho mocně na panu purgmistru a páních přiestati chtěcí bez soudu, praviecí, žie jí na její poctivosti dotýkal a jí bil. Proséc v tom také za opatřiení. A on pan Brikcí takové její podání slyše k žiádosti panské k témuž se svolil pro- sécí za to, aby jediné v tom opatřicn byl, aby ona již upokojena byla a on také aby mohl přied ní pokoje užíti. Tu pan purgmistr a páni rozváživše jich z obojí strany ne- vole a poněvadž na pány obojí strana jest se k vajpovédi ubrmanské podala, takto o tom vypovídají: Poněvadž to uznali, že taková různice z nevole jest po¥la a z přieči- nění některých nepřátelských příčin k tomu daných a jak sú koli takové věci mezi obojí stranú znikly, napřied ty aby sobě odpustili a jich sobě nezpomínali ani jimi do- týkali, že to všecko na obě straně páni mezi nimi zdvi- hají, takže takový rozdíl mezi obojí stranú k ujmě jich poctivosti a dobré pověsti není a býti nemá nyní i v ča- sích potomních. Pakliby se taková věc zase z strany které koli zdvihala a příčina aby se dala k nové nevoli a růz- nici a taková věc že by byla panem purgmistrem a pány uznána bez všeho prostředku, že pro takovú věc, kdož se tak nezachová, trestati rozkáží, než pokoj aby zachovali, příčin k nepřátelství a k takovým již zdviženým nesnázím aby nedávali a po dnešní den tak aby se zachovali ohlédajíce se na povést dobri. A poněvadž týchž dítek pan Brikcí jest strýc, aby raději skrze to přátelství hleděla k němu zachovati, aby on ve všech věcech dobrých jim raden a pomocen byl. Act. fer. III. post Viti. 11. 1633, 14. kvétna. Rukop. č. 2142 f. P. 5. (Kšaft Brykctho Reháka z Květnice.) My purgmistr a radda Starého Města Pražského známo činíme naším tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že vstúpivše před nás do raddy urození vladyky: Václav Sova z Liboslavě a Pavel Severin z Kapí Hory, spoluměšťané naši, podali, jsú nám kšafthu někdy uroze- ného vladyky Brykcího Reháka z Květnice, též spolumě- štěnína našeho, na papíře sepsaného a k tomu pećetf jeho zapečetěného, celého, nehýbaného ani kterak porušeného, oznámivše při tom, že jest ta vuole jeho konečná byla, cožkoli týž kšafth v sobě drží a zavírá, kterýžto když po jeho smrti podle práva města Pražského byl otevřín a čten, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez promény a umenSení takto: Ve jméno Boží amen. Já Brikcí Rehák z Kvétnice, mé&Sténín Star. M. Pr. známo činím tímto listem k3aftovnfm, Ze znamenajc ne- dostatek zdraví svého a nemaje o tom vědomosti, kdy a kterú chvíli pán Buob všemohcí mne z tohoto světa by pojíti ráčil pro urovnání budúcích potomních nesnází při statku mém, kteréhož mi pán Bwuoh z své milosti popříti ráčil, toto mé konečné s pravým mým rozmyslem, pamětí dobrú o témž statku svém pořízení činím: Předkem duom svuoj v rynku, vinici i jiny statek na glenotfch, svrchcich, hotových penězích, movitý i nemovitý, kde a na čem by ten koli záležal aneb kterým jménem mohl by jmenován a optán býti, odkazuji a mocně po své smrti poroučím a dávám Marthě, manželce mé milé, kteráž jest se kc mně vždycky povolně zachovávala, Janovi a Václavovi, synóm svým, jim spolu na rovný mezi ně podíl, tak však aby oni Jan a Václav protimyslnosti Marthě, manželce mé milé a matce své, žádné nečinili ani ona jakými počty a vyčítáním aby povinna byla, neb já jí věřím jakožto své věrné manželce a jich matce, že ona v tom ve všem k nim se zachová jako věrná mátě. Což se pak dotýče Lidmily a Salomeny, dcer mých nevdaných, odkazuji jedné každé po pěti stech kopách míš. a vejpravu poctivú 1V. Na Velkém náměstí. a to jim vydati povinní budou, když by k místu s vědo- mostí Marthy, manželky mé milé a matky své přijíti měly, táž Martha, manželka má, Jan a Václav, synové moji, kterýmž společně a nerozdílně statek svuoj dávám. Coż se pak Katheřiny, dcery mé vdané dolýče, té ještě z statku mého vydati povinní budú manželka má s dětmi mými čtyry sta kop miš. a o ty ona matce své a dětem mým těžkosti žádné aby nečinila, než povlovn& s matki svi uhodila. A Katherince, dceti její, vnučce své, když by k léthóm rozumným přišla a prve nic odkazuji, aby z statku mého vydali sto kop miš.; jestližeby pak prvé z světla tohoto pán Buwuoh ji povolati ráčil, nežli by leth rozom- ných došla, tehdy těch sto kop zuostaň při manželce mé a dětech mých. Item Janovi Sochorovi odkazuji, aby vy- dáno bylo dvadceti kop míš. ltem Salomené Kulhavé od- kazuji, která u mne jest, desel kop míš. Item Janovi Ruffovi odkazuji deset kop míš. Stalo se v středu před svatá Zofif létha oc XXXIII. Tomu na potvrzení a konečné vuole mé dokonalú jistotu a vědomo-t toto mé pořízení kšeltovní pečetí svou sem zapečetil. K jichžto před námi vuole poslední nadepsaného Brikcího Reháka o statku jeho vyznání a vysvědčení a toho všeho na potvrzení a svědomí pečet oc přivěsili k tomuto listu: kšeftnímu ve čtvrtek po navštívení panny Marie svaté Alžběty létha svrchu psaného. 12. 1683, 4. září. Rukop. č. 534 II. f. 53. Stala se smlúva přátelská a dobrovolná k sv. stavu man- želskému mezi pannou Lidmilou z Květnice, dcerou no- boztíka pana Brikcího Reháka odtudž, z jedné a panem Vojtěchem přijmí Zlá Kačka z strany druhé, takže paní Marta, matka nadepsané panny Lidmily, podle kšaltu man- žela svého již jmenovaného jménem věna tím, což kšafltoval, ji Lidmile odkézanych CCL k. gr. ¢. s její volí panny Lidmily jest jmenovala a konečně dáti má a výpravu. A. on pan Vojtěch zase veškeren statek svuoj, kterýž má nebo míti bude, též panně Lidmile, již zasnoubené man- želce své, těmito smlúvami zapisuje a zavazuje. | Však na ten zpuosob: Dal-li by jim P. B. spolu dítky a jeho by Vojtěcha prvé z tohoto světa pojíti ráčil, aby ona panna Lidmila v tom ve všem statku tak společném rovná a pravá společnice byla s těmi dítkami, kteréž by spolu měli. Pakli by dítek nebylo, nebo jsúce že by zemřeli, tehdy ten veškeren slatek, kterajž mají anebo míti budou, na živého zuostalého: manžela plným próvem pfripadniti má. Také paní Marta výpravu slusná a poctivá panné Lidmile dáli má a k tomu i toto přimíněno: Jestli že by P. B. dal panně Lidmile k jakému jinému statku prijiti aneb k jakým spravedinostem, Ze ty též panu Vojtěchovi, neuchoval-li jí by P. B. prvé nežli jeho, připadnúti mají plným právem. :Však oboji v moci své sobě nechali, pan Vojtěch CCL k. č., aby ty mohl dáti, odkázati neb pti dětech svých a manželce nechati anebo, což by koli jemu se líbilo, s nimi učiniti, a ona panna Lidmila též jest sobě v moci C k. č. nechala. Stalo se ve čtvrtek před Naroz. P. M. 13. 1584, 26. ledna. Tamiéž f. 55. Staly se smlúvy k sv. manželství mezi p. Rehořem z Vodolic na místě panny Elšky, deery jeho, z jedné a p. Janem Reháčkem z Kv. z strany druhé a to takové, že on p. Rehoř jménem věna dáti má C k. č. a výpravu slušnú po dceři své. On Jan zase proti tomu obvěnil třetiní vajš i s jejím, to jest CCL k. č. a to do dne a do roka. Po dni pak a po roce on Jan má napřed jí panně Elšce ujistiti CC k. €. z svého statku přede všemi jinými a ona majíc těch CC k. ujištěných, dal-li by jim P. B. spolu dítky a přihodilo by se z dopuštěnie božího, že by p. Jan z tohoto světa prve 

Strana 301
IV. Na Velkém náměstí. sešel, proto ona panna Elška, těch CC k. majíc napřed, má býti rovná společnice ve všem statku, klerýž on pan Jan mó. — Stalo se fer. ll. post Convers. Pauli. 14. 1549. — Rukop. ¢. 2142 f. V. 6. (K&att Salomeny z Květnice.) Ve jméno Boží amen. Já Salomena z Květnice [neb. Brikefho Reháka z Kv. dcera], jsáci na- vštívena nemocí od všemohúcího pána Boha, nechtéci, aby po mé smrti jaké nesnáze jměly býti o statek muoj mezi pFately a piíbuznymi mymi, jsüci ještě při dobrém rozomu, toto mé poslední poručenství činím : Item stalek muoj všicek, kterýž mi koli náleží, buď jmenovitý [!-mo- vitÿ] ncb nejmenovitÿ, na čem kde koli, ten: dávám mocně paní Martě, mateři své milé, aby ona mohla s tím vším statkem mym učiniti jako s svým vlastním beze všech lidí překážky. . 15 15642 — Rukop. č. 100 à 27. Marta Rchétèkové seznala se, Ze, jest dluZna, dluhu vénného CCC k. gr. č. Anně, po někdy Václavovi Reháčkovi z Květnice vdově pozuostalé, — a zapisuje na domu svém ležícím na rynku podle korábuov. (Marta Reháčková splácí naposledy fer. II. post Briccium 1545.) 16. 1544, 9. ledna. Tamtéž /. 36. Jakoż jest ro- zepře vzešla mezi paní Martou Reháčkovou z jedné a panem Janem Reháčkem z Květnice, synem jejím, z strany druhé o statck po nebožtíkovi panu Václavovi Reháčkovi z Květnice, synu též paní Marty, s bratrem páně Janovým, kdež pak o to všecko smlúva přátelská celá a dokonalá se jest mezi lýmiž stranami stala, že dluhy ty všecky li- stovnf, kterfż svědčily paní Martě a nebožtíku Václavovi, o ty dluhy, když vyupomínány budou, táž paní Marta s panem Jancm rovným podflem se rozdéliti majf. Dále statek gruntovní, duom na rynku, a zahrada za řekou, to obě paní Marta držeti má do smrti své, však pan Jan má vuoli do zahrady té choditi a ku pohodlí svému na ní, což se mu vidí, síti, štěpovati a toho užívati. Po smrti pak paní Marty tajž duom i zahrada na něho Jana Re- háčka má připadnúti plným právem. Což se pak vinice dotýče, té v diZenf paní Marta býti má, též mA moc ji dáti, odkázali, komuž se jf zdáti a vidětí bude. Však při lom to vymíněno: jestli by jeho pana Jana pán Buoh z tohoto světa prve nežli jí, paní Martu, pojal, že ona nebude povinna téhož domu a zahrady dědicuom páně Janovým postúpili, než má toho všeho v držení a užívání býti do živnosti své. Po smrti pak její teprv má to obé na dědice jeho páně Janovi připadnúti. Z toho paní Marta věno paní Anně, někdy manželce téhož pana Václava, má zaplatili. Což se pak kšaftu nebożky paní Salomeny, dcery jmenované paní Marty a sestry páně Janovy, dotýče, ten Ze jest vyzdvižen. Při tom i to oznámeno, jestli by skrze tuto smlívu paní Lidmila, manželka Vojtěcha Zlého Kačky, a dcera její, co před se bráti chtěla a na odpor nastu- povala, že paní Marta jemu Janovi má proti ní nápomocná býti. Actum fer. NII. post Epiphaniam, oc XLIIII. 17. 1562, 6. iijna. Rukop. C. 2120 f. 69. (K&afi jana Řeháčka z Kvétnice. Já Jan Řeháček z Květnice znamenaje a na mysli své nejednou rozjímaje, kterak pří- bytek lidskej v tomto světě bídném velmi na nejistém a krátkém času jest postaven a nic jistěího člověk před sebou nemá jako smrt a nic nejistě(ho jako hodinu smrti, předkem a nejprve pánu Bohu všemohoucímu a stvořiteli svýmu, že jest mne na tento svět nehodnýho stvořiti a v témž světě ode všeho zlého hojně mně opatrujic, ini- lostivé zachovati ráčil, děkuji silnou víru maje, že pro syna svého milého pána Ježíše Krista, vykupitele myho, hříchy mý mně odpustiti, nade mnou se smilovati a po IV. Na Velkém náměstí. 301 smrti mé v pocet svejch volenejch do věčné radosti při- jíti ráčí. A vedle toho maje požehnání a statček z mi- losti pána Boha všemohoucího pod právem Star. M. Pr. při tom statku, o kterém sem kšaft první na list mocny Jeho královské milosti učinil, v tomto světě sobě pro- puojčeny, rozumu zdravého i paměti dobré užívaje a ne- chtíc tomu, aby jaké nevole, soudy a ruóznice po mé smrti vzniknouti měly, vidělo jest mi se za času příhod- ného o takovém statku podle své svobodné vuole tako- véto pořízení učiniti. I tak činím. A předkem jakož sem udělal kšaft na mocný list jeho milosti královské pána mého milostivého o l.otovych penězích a klinotech oc, jakž týž kšaft v sobě šíře obsahuje a zavírá, to při | tom zuosta- vuji. Dále kdež mám smlouvu se paní Martou Řeháčkovou, paní máteří svou, knihami na rathouze Star. M. Pr. za- psanou o duom Reháckovsky na rynku ležící podle zlaté trouby a o zahradu za řekou, jakž táž smlouva v sobě šíře ukazuje a zavírá. Protož já svrchupsaný Jan Reháček, takovýho domu i zahrady již jmenovaný při paní máteři své po mé smrti a prve nic, nechávám, aby s tím domem a zahradou činila jako s svým vlastním a dědičným, a co sem na ném prostavél na sta, to paní máteři svý přidá- vám. Duom pak svuoj leZící v Caletné ulici, jenž slove od starodávna u bílejch pávuo, a v témž domě kožichy, šaty chodící mužského i ženského pohlaví, šaty ložní, šaty vinutý, koltry, kortyny, koberce, cínové nádobí, jiné všecky a všelikteraké svrchky a nábytky, jakýmž se koli jmynem jmenovati mohou, dávám po smrti mé a prve nic urozenému panu Izaiášovi Velíkovi z So- nova oc však na ten takový konečný zpuósob, že z toho ze všeho osobám níž postaveným na svrchcich a nabytcich vejš jmenovaných i jistou summu pan Izaiáš vydati má a povinen jest hned po smrti mé beze všeho prodlévání. Item paní Marté Reli&tkovy, paní máteři mý, truhličku, klerou mi schovati dala, jest v komoře, kde sem líhal za dveřmi zapěčetčná, s tím se vším, což jest koli v ní a na ní jest vlastní rukou mou napsáno, která jest její. Jtem urozené paní Marianně Pikhartové z Pereftu kožich sobo- lovy, šarlatem pošitej a biryt sobolovej, aksamitem positcj a hřebíčkovou tykytovou pošívku novou, která jest stro- jena na čubku, víc, šorc harasovaj, černej s živůlkem černejm a truhličku čipřišovou s tím se vším, cožkoli v ní jest, a na ní jest napsáno vlastní mou rukou, kteráž jest zapečetěná v sklepě v velký truhle. Item paní Káči, manželce pana Prokopa Pikharta z Percjthu, koZich da- maškový, kunami podšitej, sukni červený tykytovou a ži- vůtek i rukávy aksamitem premovany,, drubou sukni fer- štatovou černou a u n( Zivuotek atlasovy téi černý. Item paní Káči Fukáčkový kožich Samlatovej černý, kunami podšitej a panně Anně, dceři její, sukni damaškovou čer- venou a Zivuotck u ní s rukávy aksamitem premovany. It. panně Kristině strejně urozeného pana Bohuslava Ma- zance z Frimburgku, která na ten čas při něm jest, sukni zelenou damaškovou s rukávy, aksamitem červeným pre- movanou, a na aksamitě šnurky zlatý a biryt aksamitovy, perlami Smukovanÿ a vnité tykylou žlutý barvy podšitej. It. urozenému panu Janovi Balbínovi z Vorličné oc, ha- zuku damaškovou, aksamitem premovanou, cedulka při ní. lt. panu Prokopovi Pikhartovi z Pereithu, poctivice z vla- skýho sukna a sedění aksamitový, atlasem podšitý, kabát atlasovej proštepovanej a tykytou podšitej, všecko troje černý a společně svázaný a cedulka při tom. It. panně Anně slove Slejborovic, která bydlí u dcery pana Václava Voza, blány, cedulka při nich. It. Kaci, stary šenkýřce, která u paní Marianny Pikhartový, sukni harasovou, černou, cedulka při ní. It. pani Salomyna Strejcová, písařka 

Strana 302
302 IV. Na Velkém ndmósli. dlužna mi vosm kop. miš., ty ji odpouštím a u kuchařky mý má blány, sukni, pláštiek, vosm talířuóv cejnových, to jí zase vráliti má a nad to týž paní Salomyně přidá- vám ferštat spáranej, cedulka při něm. IL. Jankovi, malymu pacholeti a schovanci mýmu, nad kterýmž jsem v prvním kšaltu poručníka pana Izaiaše Velíka učinil, jedno sto kop grošuóv českých a takovou summu má jemu týž pan Jlzaiaš Velík na stalku svém dostatečně zjistiti, aby přijda k letuóm svým věděl, kde takových jedno sto kop gro- šuóv českých najíti. Pakli by dotčeného Janka pán Buoh od smrti, dříve než by k letuóm svým přišel, uchovati neráčil, tehda těch jedno sto kop grośuóv českých na paní Mariannu Pikhartovou z Percítu pfipadnouti mó. A Anně kuchařce, slużebnici my, trublici, kterń v komoře iny, kde sem libal pod luóżem jest, s tim se vŚ(m, cożkoli jest v ní, a na ní jest na víku vlastní rukou mou napsáno na cedulce a sekrytem mém přitisknuto. Více též Anně, kuchařce nádobí cínové, kotly, rožny i všelikteraké ku- chyňské potřeby, kterýž ona v svý moci má. Též ložní šaty, na kterých líhá. It. Erazimovi Vlčihrdlovic troje po- clivice kożennć a dva kabáty černý barchanový svázaný jsou a na bidle visí v komoře, kde sem Ifhal a pfi nich cedulka. It. panu Adamovi Chocholovi hodinky v pouzdře a cimbálek k nim v druhým pouzdře jsou v almaře v svět- ničce, kde sem sedal. It. Zigkmundovi Vackovi hodiny, které jsem od něho za peníze své měl, jsou u hodináře v Platnýřsky ulici a vod nich jinač nevím, než že zapla- ceno jest, tam aby je sobě o něho vzal. It. urozený pan Václav Sluzský z Chlumu nechal u mne tří mečíků k jízdě a pancířového šorce s lacem, jest lo v almaře v komoře, kde jsem líhal, aby sobě to vzal jako svý vlastní. It. za- hradu, kterouž mám u Nový brány ležící, dávám ji uroze- nému panu Hynkovi Kostelákovi z Kostelce po smrti mé a prve nic. Však na takovýto zpuósob, aby z té zahrady jistou summu, totižto jedno sto kop grošuóv českých hned po smrti mé bez prodlévání vosobám níž postaveným vydal a povinen vydati jest. It. panu Jakubovi Kočkovi z Kocnštejna, kmotru mému, dvadceti kop grošuóv če- ských. Panu Pavlovi z Trebska, kmotru mymu, dvadceti kop grošuóv českých. Panu Filipovi Redlfesterovi oc kmotru mému, dvadceti kop grošuóv českých. It. zahradu malou, která leží vedle svrchudotčené mé zahrady, a kte- rou jscm od pana Jaroslava z Mutěnína a pana Tomáše Rotmunda, jakožto poručníkuóv jménem urozeného p. Jana Slovského z Slovic oc za čtyřidceti kop grošů českých koupil a svojmi vlasthími penězi zaplatil, jakž zápis v še- stipánech to v sobě šíře ukazuje a zavírá: I poněvadž čas vejminky (mezi panem Janem Slovským a mnou oustní, kterej se jest stal, aby v půl lítě neb v roce, bude-li mu se líbiti, takovou zahradu ujal) již jest minul, takovou za- hradu svou jako svobodnou dávám urozenému panu Kry- 3plnovi Sultysovi z Cimic sc však na takovýlo zpuosob, aby z tý zahrady on pan: Kryšpín dvadceti kop grošuóv českých vosobám níže postaveným vydal a vydati povinen jest. It. Anně kuchařce a služebnici mý puol vosmý kopy grošuóv českých a Jankovi pacholeti mýmu příjmím do- brýmu, synu nebožtíka Lokaje z Vopočna pět kop gr. čes., Káči kuchařce starý, klerá u pánuov purgmistruóv vařívá, pět kop grošuóv českých, a Káči, starý šenkýřce, která u paní Maryanny Pikhartovy z Pereftu šenkuje, puól třetí kopy grošuóv českých a těmto osobám svrchu- dotčeným on pan Kryšpín, jakž by se po mé smrti a | prve nic, v touž zahradu uvázal, bude povinen hned bez prodlévání, což jsem tuto jim z té druhý zahrady tak IV. Na Velkém náměstí. pana Izaiaše tak za živnosti její vydáno by býti mělo, to na téhož pana Izainše připadnouti má, krom sta kop gro- šuóv českých, které na paní Marianu Pikhartovou z Pe- reftu po Jankovi, ač by ho pán Buoh dřív než by k le- thuóm přišel, jakž svrchu dotčeno, od smrti neuchoval, připadnouti mají. Však při tom sobě toto znamenitě vy- mieňuji a v moci své pozuostavuji, jestliže bych kdy tento kšaft a vuoli svou na mále neb na mnoze změniti chtěl a jiný kšaft udělal, tehdy tento proti poslednímu žádné moci své míti nemá. A jestliže bych komu co za zdra- vého života mimo tento kšalt pod pečetím dvou dobrých lidí anebo na smrtedlné posteli oustně odkázal, pospolku neb rozdílně osobám aneb osobě, to míti chci aby dáno bylo a vyplněno vedle této mé jisté vuole beze všeho zmatku. Toho na svědomí já Jan Reháček z Květnice tento kšaft inuój pečetí svou vlastní sem zapečetil, jislým mým vědomím a volí a pro lepší toho jistotu rukou svou vlastní v tomto kšaftu sem se podepsal. Jehož datum léta oc LXII v pondělí na zejtří svatého Františka. Jan Řeháček z Květnice rukou svou vlastní. 18. 1565, 16. ledna. Rukop. č. 2121 f. 118. V outery po ochtabu sv. Tří králů stala se jest smlouva a vejpo- věd celá a dokonalá — mezi uroz. p. Janem Rehśtkem z Květnice z jedné a paní Lidmilou Zlá Kačkovou odtudž z Květnice, sestrou jeho, z strany druhé a to taková: Jakož jest byla rozepře vznikla mezi oběma o svršky, klenoty a hotový peníze po někdy dobré paměti paní Martě Reháčkové, paní máteři jejich, zůstalé — lakto sme je srovnali: Předkem což jest koli po máteři v domě tom, v kterémž jest ona bydlela, od šatstva chodícího a vinutého, svrškuov všelijakých, klenotův, peněz, cínového i mosazného nádobí zůstalo, a cožkoli v témž sklepě, v síni, kterejž na žádost nadepsaný paní Lidmily od práva zapečetín jest, o to na pravou polovici se rozděliti má. — Což se pak vinice, kterouž jest ona někdy paní Marta jí paní Lidmile, dceři své, na jistej zpuosob zapsala, do- tyce, při též yinici ona Lidmila se zuostavuje. — Act. fer. III. post Felicis. 19. 1566, |. dubna. Rukop. č. 2120 f. 206. Já Voj- těch Kačkovic z Kačína, měštěnín Star. M. Pr. — takto řídím a kšaftuji: Cožkoliveč mám, málo nebo mnoho, na gruntech městských, domích, vinicích, zahradách —, toho všeho při smlývách svadebních zanechávám a nadto vejš Lidmilu z Květnice, manželku mou milou, nad statkem mým a dítkami mými činím mocnou otcovskou poručnici. — Stalo se v pondělí po Smrtedlné neděli. 20. 1566, 18. května Rukop. č. 991 f. 387. Jukož jest Lidmila z Květnice, vdova po Vojtěchovi Kačkovic z Kačína, vložila odpor při právě kšaltu nebožtíka Jana Řeháčka z K., bratra svého, a obeslavši k témuž odporu lzaiáše Velfíka ze Sonova příčiny kladla, proč by ten spis jeho Jana, kterýžby Izaiáš za kšaft míti chtěl, svého pruo- chodu míti a přijat býli, zvláště pak že slavnosti i hod- nosti svědkův nemá ani od žádného vysvědčen není a pořádek právní při něm zachován nebyl a tak za řádný kšaft zuostati nemá, než jako by čtěný a vyhlášený nebyl, ale němý zuostává, pročež i spravedlivě zdvižen býti má. Proti tomu od Izaiáše Velíka z Sonova obeslaného jest mluveno, že ten odpor má spravedlivě od práva zdvižen býti a on k němu odpovídati povinen nebude z příčin těchto; Jedno, že ten odpor od Lidmily z Květnice jest sám v sobě zatmělý z příčiny té, že v něm nedokládá, odkázal, vydati. A jestliže by z těchto osob kterákoli z tohoto světa smrtí sešla, tehda co by kteréhokoli od jakú spravedlnost ona Lidmila po Janovi, bratru svém, | v tom statku míti chtěla, a každý odpor má býti světlý, 

Strana 303
IV. Na Velkém náměstí. jakž zřízení zemskć K. XIIII. ukazuje. Druhé, Ze utinivsi smlouvu Lidmila s nebožtíkem Janem, bratrem svým, za- vázala se jest, že na žádný statek jeho Jan, ani máteřin již více nastupovati a na něj se potahovati nebude a tak se ho odřekla toho statku všeho: taky i proto zvláště, że jest ona Lidmila byla zadala všecken statek svuoj ne- bożtikovi Vojtěchovi, manželu svému, a tak již nemohl Jan Reháček, bratr její, nápadu po ní očekávati, takž i ona po něm nemá napadati na ten statek, jakž jest se ho odřekla tou smlouvou. — Ctvrté pak, by nepostačily tyto příčiny napřed oznámené k vyzdvižení toho odporu, tehdy talo postaciti mó, że jest věc vědoma, kterak jest statek ten od Jana Reháčka ne jemu samému Izaiášovi odkázán, ale i jiným mnohým osobám a těch Lidmila žádných neobcslala k tomu odporu. Na to Lidmila z Kv. mluvití dala: Ty příčiny k vyzdvižení odporu jejího nepostačí a deremní zaneprázdnění se činí. A la příčina přední nic platná není, protože tuto není činiti o statek Jana R. než o spis jeho, klerýž byl od nebožtíka sem ku právu podán a dosti svédkuov měl a tak by i zlvrzen byl mohl býti, ale když jest jej nebožtík byl zase vyzdvihl, již jej jest tím zkazil i nemá za kšalt býti, nebo nemá svědkův, jakž tehdáž měl. Druhá pak příčina též nepostačí, poněvadž ta smlouva mezi Lidmilou a nebožtíkem Janem, bratrem jejím, učiněná nic naškodu není, aby měl ten odpor její vyzdvizen byti. Jeżto kdyż se nahlidne v tu smlouvu, najde se to z obou stran, Że jsou sc o to snesli, aby na scbe z strany stalkuov nenastupovali a tak jest ona za živnosti Jana, bratra svého, na to nenastupovala, neż kdyby byla věděla o té truhličce po máteři její, jakž také v kšaftu jest doložíno, kterúž jest před ní ukryl, byla by také věděla, jak na to nastupovali, ale již proti němu mrtvému nenastupuje, než toliko proti tomu spisu jeho; a nápadu jest se také neodřekla. Takž ta příčina žádné platnosti lzaiášovi nenese, aní ta třetí. Nebo jest ona Lidmila nic nepromlčela ani času právnímu projíti nedala. — Naposledy také ta příčina z strany společníkuov, kteréž chce míti Izaiáš podle kšaftu, že by jich Lidmila neobcslala, nic nepostačí k vyzdvižení toho odporu, po něvadž jim není tím kšaftem aneb spisem odkázíno, aby oni měli nápadníci býti toho statku, než jemu lzaidSovi, jakž jest ho za nějakého šafáře téhož statku zřídil, aby on z nčho jiným vydával. — Pak že Jan R. statky ty, které odkazoval, sám prodával a za živnosti své prodal. Též Izaiáš spis ten jeho Jana jest zrušil tím, že jest v domu tom nebožtíka, kdež bylo zpečetíno, dopustil jiným pečeti odtrhati a také sám o své ujmě bcz práva v něj vkročil a osoby některé z toho domu, co chtěli a komn chtěli, odnesli ---. 'Tu pan purgkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Izaiáš jest od Lidmily k odporu obeslán, bránil se někte- rými jistými příčinami, že by povinen odpovídali nebyl, a na lo pruovody své veda, těch pficin aby jemu k neod- povídání a k vyzdvižení téhož odporu postačiti molly, podle práva jest nepokázal, nýbrž — se vyhledalo, že ona Lidmila po svém odporu, nedavší času právnímu pro- jíti, s jislým ohlášením před právem jest šla a jej Izaiáše obeslala, z t&h příčin dává se Lidmile proti Izaiášovi za právo, takže jest ji k tomu odporu kżaftu Jana R. po- vinen odpovfdati. Act. postridie domnica Cantate. 21. 1568, 24. května. Rwkop. č. 1131 f. 163 a č. 991 /. 466. Jakož jsou se přípovědi od jistých osob při právě staly na statek po Janovi Reháčkovi z Květnice po- zůstalý a zvláště na duom v rynku ležící řečený Reháč- kovský a na zahradu za řekou od některých podle krev- nosti a příbuzenství a od některých podle dání a majíce IV. Na Velkém náměstí. 303 sobě jislý den tíž přípovědníci k provozování a prokazo- vání týchž přípovědí svých od práva jmenovaný jsou stáli, jeden každý z nich pruovody své vedii a čísti dali. Před- kem jest čtena přípověď Kathe'iny a Salomcny sester Trubských z Květnice a k ní za pruovod ukázána jsou svědomí k tomu k3aftu Jiříka otce jejich a prodaj nebo trh dvoru ve vsi Sešovicích promluvili při tom poručivše, že dostatečně to provozují, kterak jsou ony sestry najbližší krevní přítelkyně nebožtíka Jana Reháčka i podle tvho praví se míti spravedlnost k tomu statku po něm Janovi pozůstalému a nepořízenému, žádají aby při tom od práva zůstaveny byly. Proti tomu od Lidmily Kačkové z Květnice, pozůstalé sestry poJanovi Reháčkovi, jest skrze přítele jejího mlu- veno, že jest slyšela přípověď těchto sester: Trubských, Kateriny a Salomeny, a pru»vody její, kteréž ony seslry žádají užíti a spravedlnost chtějí míli i právo k statku po Janovi Reháčkovi, bratru jejím, ježto ona Lidmila má přednější právo nežli ony anebo kdo jiný předně pod'e krevnosti a nálezu i nápadu, poněvadž ten na nejbližší přátely jde, a ona jest vlastní sestra nebožtíka Jana, jakž i zřízení zemské J. LU a milost krále Vladislava to uka- zuje, tóż arlikul z privilegium slavné paměti císaře Ferdi- nanda o nápadích tomuto městu daný ano i podle nálezu o odpor kšaftu jeho Jana učinčného, A tyto sestry jsou toliko strejny nebožtíka, ale ona Lidmila jest vlastní sestra, protož má k tomu statku lepší právo nežli ony, davši čísti smlouvy svadební mezi ní Lidmilou a Vojtěchem Kačkovic, též kvitanci na věno vyplněné, k tomu právo kapitolu LXVIIT artikul HII., kteréž se i s (im zřízením zemským srovnává a ono s právem městským, a tak ona proti dotčeným sestrám podle tobo a své přípovědi, kte- rúž také čísti dala žádajíc, jakž právo a spravedlnost mí k tomu statku po Janovi, bratru svém, za opatření, poru- čila se k uvážení. Na to od Kathcïiny a Salomeny, sestr Trubskych z Květnice, mluveno, že z toho nálezu nic se toho nena- chází, aby ona Lidmila k jinému statku Jana Recháčka právo a spravedlnost měla, než toliko o čem jest nebožtík kšaftoval, jakž ten kšaft jest tím nálezem vyzdvižen, avšak ještě ten nález místa nemá, nebo jest lhůta do dvou ne- dělí; aby strana mohla appellovati, i bude-li týž nález stvrzen, to bude k lepšímu jejich a tak ony sestry budou moci k tomu statku jinému jako nepořízenému spravedlnost a právo míti podle nápadu a těch svých pruovoduov ja- kožto krevní přítelkyně nebožtíka Jana; z strany pak lé milosti: krále Vladislava a nápadu tomu jest na překážku jí Lidmile to, že jest se ona smluvila s Janem bratrem svým a odřekla se v ní nápadu všelikého, ukázavše ony sestry louž smlouvu mezi ní a nebožtíkem Jancm, item nález soudu zemského mezi bratřími Borněmi, Davidem a Zdislavem ze Lhoty a Benignou z Jandorfu, také kšaft Brikcího Reháčka a smlouvy svadcbní mezi Martou Re- háčkovou na místě Lidmily, dcery její, a Vojtěchem, k tomu nślez mezi Cyprianem Lopatskym a Jiříkem Bě- chovským od práva Nového Města Pražského i napravení jeho a od Hory Kutny mczi Adainem Zygkolem a Kathe- finou Pikharlovou i jinymi s tim dal¥{m promluvenim, Ze jest smlouva jistá učiněna mezi Lidmilou a nebožtíkem Janem Reháčkem, bratrem jejím, v níž také světlá vej- minka jest doložena, jakž jest tu čteno, že ona Lidmila na statek jeho Jana právem ani žádným zpuosobem nastu- povati api na dědice a budúcí jeho nemá, nebo jest se odřekla statku jeho, i nemá užíti toho nápadu, než tyto sestry Katheřina a Salomena, které nejsou: vybyté a ne- odříkaly se toho statku, i lepší právo a spravedlnost mají 

Strana 304
304 IV. Na Velkém náměstí. k tomu nežli ona Lidmila podle toho nálezu mezi bra- třími Borněmi z desk zemských ukázaného, že David jako starší bratr odřekl se poručenství nad sirotky pozůstalými po Petrovi, i podle toho Zdislav; mladší bratr, jest zůstaven při poručenství, Léž ten nález od Hory toho doličuje, když jsou se odřekly sestry nápadu, nemohly na to nastupovati, takž i Lidmila z Květnice nemá a nebude moci toho užíti, jsouc k tomu i kšaftem otce svého odbyta, potom také smlivami svadebnimi sc spolcila statkem a dílem svým zadav8i jej Vojtćchovi, manželu svému, a oddělivší se od Jana, bratra svého, a od statku toho, i tak příčinou tou nemá užíti nápadu, jakž na to nález mezi Cypriancem IL.o- patským a druhou stranou jest učiněn a ta ukázán, že když jest se on spolčil statkem s manželkou svou nemohl jest nápadu užíti, jako i Lidmila s nebožtíkem Vojtěchem, manželem svým, jest se spolčila, i též již nemá na ní nápad po bratru jíti podle toho společného vzdání statkův, poněvadž on Jan Reháček, bratr její, žádného také nápadu po ní ucočekával, protož tyto sestry Katheřina a Salomena jsou najbližší k tomu staťku jeho Jana jakožto strejny a nevybytć z tćhoż statku a nálezové také na to jsou činěni, kdož se čeho odřekne, na to více nastupovali nemá, žádají ony sestry podle přípovědi své a těch pruovodův za spra- vedlivé opatření a doporučení. Opět od Lidmily Kačkové z Květnice jest mluveno: Socstry tyto Katheřina a Salomena skrze přítele svého za- mítají ten nález o odpor kšaftu a vymlúvají cizím právem lo, ješto se jich sester (u nic nedotýče a tak platnosti žádné jim nenese; nebo ten nález od práva toboto uči- něný vztahuje se na statek nezřízený nebožtíka Jana Re- háčka, i jest všicek nepořízený a jí Lidmile jest přisou- zeno a ona má jeho užíti a nemají rozumu dávali tomu nálezu ony sestry než právo. A tomu se od Lidmily místa nedává, aby tyto sestry Katheřina a Salomena po meči krevní přítelkyně a příbuzné Janovi byly, než ona Lidmila jest po meči a po bratru a ta milost króle Vladislava dobie se na ni vzlahuje, ać i ony sestry molhly byti po meči po otci, ale další nežli Lidmila, i bližší jest ona k tomu statku a nápadu. Nastoupily jsou sestry tyto i na tu příčinu, že by neodbyté byly z toho statku i samy na sebe ukazují to, že byli dílní bratři Jiřík a Brikcí a on Jiřík, otce sester těchto, umřel prve hned jedenmecitmého léta a kšalt o svém statku udělal, kteréhož ony jako dcery jeho po něm užily a podle toho jsou vzaly, a tak ne- mohou býti neoddělené od nebožtíka Jana a statku jeho, Nebo jsou ony prodávaly statku po otci svém, protož ne- mohou býti bližší k statku Janovu nežli vlastní a krevní sestra jeho Janova Lidmila. Smlouva pak ta mezi ní a nebožíkem Jancm, bratrem jejím, učiněná toho v sobě ne- obsahuje na obě straně, aby se kdo z nich Jan anebo Lidmila nápadu odříkati měly a nemůže toho žádný říci, nebo ta vejminka v smlouvě to obsahuje, že na sebe bratr a sestra pro díly již vzalé navracovatí se nemají a tak jest Lidmila učinila, že za živnosti Jana, bratra svého, na něj o to nenastupovala ani on na ni o ty dily, jakż jest tehdáž o napad po mótefi jejich mezi nimi bylo a ne o nápad statku jeho Jana, i tak ten nález mezi bra- třími: Boryněmi sem se netrefi k této při, poněvadž jest tam bratr starší od toho pustil, ale Lidmila jest se nikda neodříkala, a tak i tylo sestry neužijou toho proti ní, když jsou ony další přítelkyně nežli Lidmila, ješto ona jest bližší: k tomu statku podle milosti krále Vladislava i privilegium císaře Ferdinanda, jakž jedno s druhým jest za roven. Nález pak ten na Horách Kutnách učiněný na to jest, že o poručenství nestaly ty sestry před smrtí sirotka i potom nemohly nápadu užíti a jest věc rozdílná od této IV. Na Velkém náměstí. pře, takž žádné platnosti neponese. Kdež pak se dotejká kšaftu nebožtíka otce Lidmily, tímť ona také není odci- zena nápadu po bratru svém ani smlúvami svadebními, kteréž jsou se dály s volí matky její, protož tudy se také toho dotáhnouti od sester těchto nemůže, aby ona Lid- mila neměla míti nápadu k statku po bratru svém. Co se pak dotejče nálezu mezi Cyprianem Lopatským a Jiříkem Běchovským v nžšm to se zavírá, že jest matka svůj díl zadala manželu svému a všecko od dítěte svého odcízila i nápadu také nemohla po něm užíti než najbližší přátclé, ale tuto není o nápad po sirotku než po bratru, po němž tyto sestry nemají žádného nápadu, poněvadž jsou otcové jejich dílní statky byli a jími se podělili; i má Lidmila po bratru toho nápadu jakožto krevní a najbližší užíti ; davší ještě vejminku z smlouvy čísti a promluviti, že se v ní to zavírá, že z dílu otcovského a mateřského nemá jeden na druhého nastupovati, z něho napomínati, ale aby se Lidmila dílu bratrského odříkati inčla, toho nic v té smlouvě není. Nebo i prve Isaiáš Velík tím šel a na to. nastupoval, však nic toho obdržeti nemohl a jest se i v slatek uvózal, takż i tylo sestry Katherina a Salomena proti ní Lidmile nic tím neobdrží, žádá ona podle privi- legium a práva toho nápadu po bratru užíti i také za spravedlivé opatření. Zase Katheřina a Salomena k tonu mluviti daly, že rozličné řeči tuto od Lidmily z Květnice se mluví a pruo- vody vedou, ale nic k přípovědi se netrefují, nebo tuto pře jest o to, kdo jest bližší: k tomu statku po Janovi Reháčkovi pozůstalému, i ona Lidmila praví se býti bližší, čemuž tyto sestry odpírají, aby býti měla. Nebo jest se ná- padův odříkala po sestrách i bratřích, a protož ony Ka- teřina a Salomena sestry jakožto neodbyté jsou bližší a jakž nález ten mezi Cyprianem Lopatskym oc jest učiněn, že sirotek již nic nemohl užíti po máteři, když jest ona statek svůj manželu zadala, i též Lidmila zadala jest man- želu svému a Jan Reháček, bratr její; neměl po ní nápadu ani ho neočekával, též zase ona nemá po něm míti a užíli, ukázavše ony sestry smlouvu o statek po Václavovi Reháčkovi, že jest byla Lidmila vybyta a vyměšována od toho statku a nápadu neměla a nic již tu jí nenáleželo, než jim sestrám náleží, žádají aa opatření a toho nápadu dopomožení. Proti tomu Lidinila z Kvótnice promluviti dala, že jest Isaiś$ Velik nemohl ani smlivami svadcbnimi mezi Vojtěchem učiněnými ani tou smlouvou mezi bratrem a sestrou ani ničím jiným hlavy tomu nápadu jí Lidmile po Janovi bratru náležitému zlomiti, též těmto sestrám Kathc- řině a Salomeně nic to nepostačí proti ní Lidmile, z slrany pak té vinice, co se tu ukazuje, jak jsou se koli na onen čas smlouvali, té jest ona Lidmila vždy dostála, a teď pak za živnosti Jana, bratra svóho, podle vejminky v smlouvě položené jest se zachovala, že jest na něho nenastupovala až po smrtí teprva o nápad jí spravedlivě po něm náležitý žádajíc vždy od práva v tom za opatření. Katheřina a Salomena sestry z Květnice davše opět čísti vejminku z smlouvy mezi Janem a Lidmilou učiněné promluviti poručily, že se nachází v té vejmince, kterak jest se Lidmila odřekla nápadu bratrského, sestrského i jiného všelikého na časy budúcí a věčné, protož již také nemá na to -naslupovati,; poněvadž jest on Jan nebožtík po ní nápadu neočekával, též ona nemá ho po něm užíti, poroučejíce se ony sestry k spravedlivému od práva uvá- žení i opatření. Druhá přípověď čtena Salomeny Povolilové, sousedy Nového Města Pražského a k pruovodu jejímu ukázán kšaft Jana Knechta a svědomí ku potřebě jí Salomeně 

Strana 305
1V. Na Velkém náměslí. IV. Na Velkóm náměstí. 305 vedená s tím promluvením, že v tom kSaftu Jan Knecht | protoZ tou prftinou nemohou toho nápadu zbaveny býti, jmenuje dcery své Annu, Martu a Mandalénu, kteráž jest byla matka této Salomeny a sestra Marty Reháčkové, i byly jsou Salomena a Jan Reháček tetění, a tak bližší přátelství mezi ním a Salomenou Povolilovou nežli mezi Katheřinou a Salomenou sestrami z Květnice v té příčině, že Jiřík a Brikcí dva bratři byli jsou dílní a Lidmila z Květnice, sestra Janova, též od otce svého Brikcího Ře- háčka oddělcna a statek ten již všecken pozůstalý náležel Janovi: Reháčkovi nebožtíkovi s Martou, matkou jeho, a podle toho již jí Saloméně Povolilce jako tetě po Janovi jest připadl podle privilegium slavné paměti císaře Fer- dinanda městům Pražským daného, davši čísti artykul o nápadích v témž privilegium, kterýž také i od Lidmily z Květnice jest ukázán proti sestrám Trubskými, však ona nebude moci nápadu po bratru svém proti smlouvě mezi ní a Janem učinčné užíti žádajíc, aby lo čteno bylo a pominuto nebylo, jakž má od toho registřík, nýbrž voe všech hned artykulích jí užíti, a již podle toho ona Salo- mena před sestrami těmito i pied Lidmilou v tom nápadu statku po Janovi Řeháčkovi pozůstalého předčiti má, po- něvadž on s Martou, matkou svou, se jest spolčil a o stalek snesl a toho snešení jejich Lidmila ničím jest nezbořila a po ní na Jana snad ani jedna kopa míšenská připad- nouti nemohla, protož také nemá na ni Lidmilu nic po Janovi jíti než na najbližšího přítele s městem trpícího, davSi AZ Salomena čísti zápis trhu domu koupeného od Simona Povolila, manžela jejího, a to za lou příčinou, aby se ukázalo, že jest ona měštka Nového Města Praž- ského, ale tyto sestry: Trubské Kateřina a Solomena, ac jsou rodičky zdejší, však s městem netrpí, ani na Novém Méslé nejsou a zákupu nemají, než jinam se někam vy- braly a privilegium krále Ferdinanda nevztahuje se než na stav a Nové Město Pražské. I žádá Salomena Povo- lilka podle toho užíti nápadu před Lidmilou z Květnice i před těmito sestrami a věří, že při tom zůstavena bude. — Na to od Lidmily Kačkové z Květnice jest promlu- "veno: Za kterými příčinami Salomena Povolilová žádá užíti nápadu statku po Janovi Rehátkovi, bratru jí Lid- mily, to jest slyšíno, že by pošla od Mandaleny, dcery Jana Knechta, a Jan, bratr Lidmily, od Marty, drubé dcery jeho, i ta příčina žádné platnosti k nápadu tomu jí Salo- méně nenese, a Lidmila nechce zancprazdňovati, než při- stupuje k tomu, což jest prve proti sestrám Trubskym ukazovala a mluviti dala a jak jim, takż také Salomené Povolilové ničím ten statek nepříleží po Janovi Reháčkovi pozůstalý, poněvadž jest Marta, matka Janova a jí Lidmily, dávno již umřela a o statek její dcera a bratr se rozdělili a tuto jest činiti o statek Janův a ne o Marty, matky jeho a Lidmiliny. Kdez pak Salomena před sestrami tě- mito chce předčiti v nápadu tobo statku tím, že by trpící s méstem nebyly, tohot též Lidmila proti nim sestrám užíti žádá, a nechtějíc překážeti věří, že toho nápadu užíje po Janovi. Nebo by i vlastní sestra nebožky Marty byla Saloinena, nemohla by požíti nápadu po Janovi z příčiny oznámené, poroučí se Lidmila k spravedlivému opatření. Od Katheřiny a Salomeny sester Trubskych jest mluveno: Nastupuje Salomena Povolilová na statek po Janovi Reháckovi pozůstalý za tou příčinou, že by byla sestru neboZky Marty, matky Janovy, a tak bližší k tomu nápadu nežli tyto sestry, i mohlo by to býti, kdyby jiných nebylo po meči bližších, jakž milost krále Vladislava na to se vzlahuje, ale že se nacházejí tyto sestry Katheľina a Salomena bližší po meči býti a osedlý v městě VyBe- hradu a nikda ony od práva tohoto odpuštění nevzaly, jako by s městem trpící nebyly, ano jsou se i z Starého Města Pražského při tom právě Vyšehradském dosuzovaly, též se i z Vyšchradu zde při tomlo právě staroměstském nápadu dosuzovati mohou, ukázavše nález mezi Jílkem pe- kařem a Janem starším Hodějovským i s napravením jeho; poněvadž pak tyto sestry jsou i zdejší rodičky, odpuštění nevzaly a ještě se někdy i sem mohou dostali, z těch príčin k nápadu toho statku Janova jsou bližší nežli Salomena, a věří, že ho před ní i před jinými užíjou. Proti tomu Lidmila z Květnice mluviti dala: Tyto sestry Trubské chtěly by frejmark s Vyšehradem učiniti na Staré město Pražské, což se trefiti nemůže, nebo se privilegium vzlahuje toliko na dvě města Staré a Nové a ne na Vyšehrad, ježto jsou tam lidé poddaní děkana a kapitoly, praelátův, jakož jest to vědomé, a trestáni byli pro neposlušenství pánův svých a na poddané lidi privi- legium se nevztahuje. i nebudou moci užíti ony také loho nápadu. Opět Salomena Povolilová promluviti poručila, že ona k tomu přistupuje, což jest tu od Jana Clovíčka, přílele Lidmily z Květnice proti sestrám Katheřině a Saloméně inluveno a měly-li jsou kdy prvé jaké právo o nápadích, jak ten nález ukazuje, to jsou již potratily a ony sestry by to ukázati mély, Ze ua ten čas nápad jde z Starého anebo z Nového Mčsta Pražského na Vyšehrad a zase od nich sem, ale nic toho neukazují a neukáží, protož také nápadu neužíjou. Zase KatheFina a Salomena, sestry Trubské, mluviti daly: To, což jest od nich ukázáno, jest od pánuov rad J. Mu C. nad appellacími: zřízených nalezeno, že odsud sousedé se dosuzovali na Vyšehradě nápadův, poněvadž pak má býti všechněm rovné právo, lehdyť i zde oni Vy- šehradšíí mohou se dosuzovati a bylo by slušné, aby strany odporné toho odvedly, že nápadové tam jíti z měst těchto nemají, ale toho neukáží, protož nemohou ony seslry toho nápadu zbaveny býti, poručivše se k uvážení i opatření právu. Třetí přípověď čtena Isaiáše Velíka z Šonova, k níž on osobně nestál a neohlásil se, než Matouš z l'échenic jsa tu přítomný při právě dotázal se, byl-li by za poruc- níka od něho lsaiáše k též přípovědi zapsán, i když se poručenství při právě nenacházelo, pustil jest od té pří- povědi a k ní nestál. Ctvrtá pak prípovéd jest MathiáSe Dobc&e z Olbramic na duom Reháčkovský v rynku ležící učiněná čtena a k pruovodu jejímu od poruénfküv MathiáXovych Jakuba Kočky z Kocnštejna a Bartoloměje Ropala z Ryfenberku ukázána smlouva mezi Martou Řeháčkovou a Janem Re- háčkem o týž duom učiněná a svědomí na to vedená s lm promluvenim, že se dostatečně přípověd jeho Ma- thiáše provozuje předkem v tom, že ten duom Reháč- kovský řečený a na rynku ležící byl jest Jana Řeháčka smlouvou tou ukázanou, nebo když jest rozepře byla o statek po nebožtíkovi Václavovi, bratru jeho, pozůstalý, smluvil se Jan s Martou, malkou svou, o ten duom, Zc ona do smrti své móla ho užívati, jakž v té smlouvě stojí a po smrti její na Jana Reháčka piipadnouti mól, i tak jest jeho byl, poněvadž přečkal živobytím máleř svou a některý čas po ní živ byl. Druhé: pak se provozuje svědky to, že Jan Reháček ten duom MathiáSovi Dobc- šovi jest dal a jakými hned slovy k nému Mathiásovi promluvil, že pane Mathiáši dávám vám len duom na rynku ležící Boží a váš, u ciñte s ním, co chcete, a ti dva svědkové Mandalena kuchařka a Katheřina hned o času, kdy jest mluvil, dokládají, že v outerý před Vtělením pána 89 

Strana 306
JV. Na Velkém naměstí. 306 Krysta a nazajtří ho Jana šlak porazil a pak třetí den umřel; jiní pak svědkové Jan Rodovský a Zach srovná- vají se s těmi, že jest jemu Mathiášovi ten duom dal, an i toho dokládají, že jsou chtěli to zde při právě oustně vysvědčiti, i nemohlo od nich na ouen čas to přijato byti, než oznámeno jim od práva, budou-li k svědomí potažení, že budou moci svědomí dáti. A tak již jest to provedeno, že Jana Reháčka jest ten duom byl a on jej Mathiášovi Dobešovi dal, kdež tlaková dání i přisuzo- vána jsou nálezy podle práva, čísti davše právo ex codicc libro VIII lege XXIXa a z městských kapitolu LXVI arty. XVI. a nebožtík by byl chtěl i zápisem stvrdili to dání toho domu, tehdy nemohl, že šlakem nazajtří po ta- kovém dání byl poražen a nemluvil ani jednoho slova do své smrti; potom třetí den od času toho dání umřel. ProtoZ to dán( za pořádný kšaft má držáno býti podle práva, na což také nálezové jsou činění, ukázavše mezi Krystoforem, Jana zlého kněze »ynem, a Lorencem Rab- štejnským, item mezi kněžími Vítem a Janem s jedné a osadními sv. Stěpána ve zdi z strany druhé, k tomu mezi Annou Dítkovou a Simonem, synem jojím, item mezi Hyn- kem f.amfogtem a Janem Myslivcem, a práva kapitoly LXV1 artikule dvadcátého, titul i nález na to mezi: Petrem Kovářem a sirotky Jarošovic, též mezi Janem Strakou a Jakubem, bratrem Strakovým, proto že jest ukázán, po něvadž se vztahuje na svobody iněsta tohoto, kterých se posavad užívá, že měštěnín může dáti, odkázati svůj statek komu chce, a nálezu tomu prvnímu více nežli sto let a jiní se také na to vztahují, v tom se pak i toho do- kládá, by i lotr byl, tehdy se muož mu odkázati, i jest lé naděje Mathiáš Dobeš jako člověk rytířský a dobře zachovalý, že toho domu dání sobě od Jana Reháčka užíje, poněvadž on Jan žádnému jest ho nedal ani neod- kúzal, ač jest jej byl i dal máteři své kšaftem, však ten k svému stvrzení jest nepřišel a v něm také sobě i to vymínil, jestli by komu co chtěl oustně dáti anebo spisem pod pečetí, toho jest v moci své pozůstavil i podle toho dal jest Mathiášovi Dobešovi před sinrtí svou, jakž i ten artikul musí se ukázati, a tak oni poručníci podle tako- vého pruovodu té přípovědí jeho Mathiáše k spravedlivému soudu a opatření poroučejí. Co se pak jiných těch pří- povědí od jistých osob učiněných dolýče, proti těm není potřeba na místě Mathiáše mluviti, nebo oni chtějí statku Jana Reháčka užíti nápadem, někteří po meči a jiní po přeslici, čehož by snad užíti inohli, kdy by ten duom a statek nebyl daný Mathiášovi. Ale když se ukazuje dání jeho, věří oni, že před jinými přípovědníky toho domu podle dání on Mathiáš užíje, poroučejíce jeho k spra- vedlivému uvážení. Na to od Lidmily z Květnice jest promluveno, že Mathiaš Dobeš chce užíti dáním Jana Reháčka, bratra jejího, domu na rynku ležicího, což platnosti jemu žádné nenese a ona všech těch obran, jakž proti jiným přípo- vědníkuom užíti proti němu Mathiášovi žádá, nebo to dání, podle něhož Mathiáš nastupuje, jest marné a pověrné, poněvadž statkové na gruntech v městech těchto, jako i pozemští a dědiční zpupní nemohou než kšaftem pořád- ným na mocný list J. Mti C. dávati se, tak i statkové městští kšaftem anebo knibami městskými podle práva kapitoly XXVII. art. lll. zřízení zemské I. padesáte, kto- ráž jsou čtena a dále promluveno, že la smlouva mezi Martou Reháčkovou a Janem nebožtíkem nic na škodu není nápadu jí Lidmily ani ti svědkové kuchařka též Ka- theřina Fukáčková a Jan Rodovský, i ten Zach v Hradci, kterýž tak svědomí dává, jako by d» Janového hledél a neví se, kdo jest, stavu-li rytířského čili robotný člověk, IV. Na Velkém ndměstí. a není dáno nic znáti přípovědníkuom, když měl veden k svědomí býli. A ti svědkové toliko cos rozprávějí o tom dání, že nětco Jan Reháček když kratochvíle a kvasy u Marianny provozoval, jakž obyčej míval tu rozprávěl, ale nic to pořádného není ani těch svědkův seznání, kteříž se chtěli vetříti, ano i nutkali se k svědomí zde při právě, když ještě pře nebyla i mělič jsou čekati a obeslání býti. Práva pak ukazují, že dání na gruntech má býti pořádné, jakž se jimi to vyměřuje' a když kdo no- ohlásí vuole své před svědky, to nic platno není. A tito neseznávají toho, aby žádání byli od Jana Reháčka, než sami se nutkali k vysvědčení, čehož jim odepříno, ponč: vadž tehdy nic pořádně vysvědčeno není z strany toho dání, nebo, jak mají dávati svědomí o kšaftu a dání, jest naučení do Zatce od tohoto práva, ukázavší je, nebude také moci Mathyáš ho užíti. A chtěl-li jest Jan Reháček dávati dědictví své, měl jest kšaftem anebo knihami města dáti, ježto několik let byl živ po vyzdvižení toho k&aftu z rady, ano i v outerý to před svou smrtí zdráv byl a nemocen nebyl a dával v domu u Roušův, jakž tu vesel býval a mohl po přísežné anebo jiné hodnověrné lidi po-lati, ale neucinil toho, a tak nic to dánf není plalné. Nálezové pak ti od porueníkuov MathiáSe Dobeše ukázaní jsou o včci a slatky movité a ne o grunty, protož: sem k této při nepostačují nic. Najposléze kdež jsou po- dali artikul z kšaftu o vejmince, chtěl-li by komu co dáli 9c i stojí tam to, aby vydávali z statku jeho a jest o vč- cech movitých, ne aby co dával on na vejminku učinění, také ten kšaft ještě nepřišel k svému stvrzení, protož ho nebudou moci užíti v této při. Co pak ona Lidmila má k svému odvodu, žádala, aby čteno bylo, předkem uká- zavši nález mezi Jindřichem Popelem z Vesce a Lidmilou, sestrou jcho. ltem mezi Janem Legátem s úředníky šesti- panskými. Též mezi Bartošem Zvonařcem a Martinem $Sil- háckem s týmiž úředníky. Opčt mezi Markétou z [ito- myšle s Janem Nosálem. Item mezi Václavem Benedou z Nečtin a Václavem Vrtíikou; potom od desk zemských mezi: Hynkem Radkovcem z Mirovic na Bratronicích s Joankou a Annou, sestrami nedílnými, to všecko že budce právu v uvážení. A mčěl-li jest Matliiáš jaké přiřčení na domu tom Reháčkovském. měl jest sobě to k místu přivésti tak, aby mu Jan Rebháček to knihami dal a zapsal a ten nález od desk mezi sestrami z Mirovic a bratrem jejich nic se nedělí od nálezův práva tohoto již ukázaných, poroučí Lidmila to k uvážení. Katheřina a Salomena sestry z Květnice od sebe promluviti k tomu daly: Což jest od Lidmily z Květnice mluveno i ukazováno proti poručníkuom Matliáše Dobeše, ony laké chtěly ukazovati, ale nechtějí: zaneprázdňovati přistupujíce k těm nálezuom a mluvením i obranám Lid- miliným žádají za opatření. K tomu od Salomeny Povolilové, sousedy Nového Města Pražského, jest přistoupeno: též, což jest od Lid- mily mluveno i také k těm nálezuom, aby opakováním nebylo zaneprázdňováno, než toliko ještě ukázála nález mezi Annou a Katheřinou sestrami z Maličína s Adamem star- ším Byšickým, kterýž v sobě to zavírá, když jest Jan Opit neřídil o tom domu podle práva, jakž náleželo, ač bylo dosti svědkův na dání, však Julius dědic nemohl sám užíti ho před sestrami svými, poněvadž nebylo dání kšaftem anebo knihami, tak i Mathiáš Dobeš toho dání neužíje, poroučejíc to všecko ona Salomena k spravedli- vému od práva uvážení. Opět poručníci Mathiáše Dobeše promluvili: Jest tu vedeno právo na to, že se dědictví nemůže postupovatí než před právem a před rychtářem, ale nenachází sc 

Strana 307
IV. Na Velkém náměstí. v tom právč ani v nálezích toho, aby nemohl jinak dáti slatku v příčině některé nuzné, než když maje čas pro- stranný k tomu, nepotvrdí a nepostoupí bo knihami, tehdy jest takové dání mdlé, i chtěl-li by tyto strany také toho natáhnouti, jako by toto dání Jana Rcháčka nebylo do- statečné, což jim postačiti nemůže. Z strany pak toho svědka Zacha mluví se, že nevědí, kdo by byl, i musí sc to ukózati, że jest měštěnín, ukázavše na to svědomí. Druhou pak příčínu Lidmila klade, proč by jeho svědomí postačiti nemělo, že on a Jan Rodovskÿ nutkati se a ve- tříti měli v svědomí dávání, čehož jest nikda nebylo, než dokládají oni v svém svědomí toho, že jsou byli obesláni, protož ta jejich svědomí nemají zlehčována býti tou pří- cinou. Kdeż se pak i o nebožtíkovi Janovi Reháčkovi mluví již o mrtvém, Ze by kratochvfle mfval u Čápův, i nebyl jest v místě nepoctivém, když dal ten duom Ma- thiášoví Dobešovi, nebo kdy by mu byl čas sloužil a pán Buoh na něho takové nemoci nedopustil, byl by toho dání i potvrdil, jakž náleží, ale jak jest dal, nebyl snad dvadcet bodin zdráv, i nemohl toho vykonati, když tak kvapná nemoc i smrt náhlá na něho přišla. A kterak jest Mathiáš v takové příhodě měl ho ku právu připraviti a k vykonání toho dání i zapsání, protož musí jinak v ta- kových nuzných příčinách to váženo býti, nežli když kdo má volný čas, jakž na to nálezové jsou činění. A ten nález o duom Opitův scm se netrefí, poněvadž na to jest učiněn, že Julius neukázal, aby mu dáno bylo, protož také užíti toho nemohl a jest ten nález spravedlivý. Kdež pak zřízení zemské IL. od strany odporné Lidmily z Květnice jest ukázáno, že kšaftem má dáno býti, ano i listy na summy s rukojměmi kšaftem anebo dobrou volí mají se dávati, však když nuzná potřeba se najde, tehdy i jinak, když se dá za pořádné se drží i pruochod má, davše čísti zřízení zemské staré F. X., Q. XXXII a XXXII, též nálezy od soudu komorního a purgkrabského, táhno.ce se laké na staré privilegium od J. Mti C. navrácené, kteréhož v tomto městě všickní měšťané při statkův svých wWávání užívají, aby také v ně nahlídnuto bylo při uvażo- vání té pře a již poroučejí jej Mathiáše Dobeše práva k spravedlivému uvážení. Naposledy od Lidmily z Kvétnice jest mluveno: Nebyla jest žádná nuzná potřeba Jana Reháčka z strany toho dání, jakž poručníci Mathiáše Dobeše oznamují, po- něvadž jest kšaft svůj létha oc LXII učinil a jej potom odsud vyzdvihl a s ním Mathiášem často býval i dobré vuole míval, také po zemi jezdíval, mohl jest to dobře vykonati podle práva, jakž náleží, kdyby oumysl ten měl z strany toho dání, protož jest žádná nuzná příčinu ta nebyla než toliko, že nětco tu před smrtí svou rozprávěl, ale toho nic li, kteří při něm byli v jeho nemoci, nesly- Beli, což všecko budc právu v uvážení. A nálezové ti královští i soudu zemského též purgkrabského jsou spra- vedliví, komuž co náleželo, lo jest přisouzeno, i nechce již více zaneprazdüovali. S tím sc strany k spravedlivému uvážení i opatření právu porucily. Tu pan purgmistr a rada slyšíce přípovědi učiněné na duom v rynku ležící a řečený Reháčkovský, též za- hradu za řekou a jiný všecken statek nepořízený po Ja- novi Reháčkovi pozůstalý i pruovody jejich a což jest od stran mluveno a ukazováno, nálezy, kšafty, trh dvoru, svědomí a naučení o kšaftích do Zatce, smlouvy, zřízení zemská, toho všeho s pilnost( a bedlivé pováživše a v práva města tohoto nahlídše, takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vypovídají. Poněvadž práva a privilegia města tohoto v sobě obsahují a to zavírají, že statkové a gruntové nepořízení IV. Na Velkém náměstí. 307 po měštěnínu ancbo obyvateli pozůs'alí v těchto městech Pražských na najbližší přátely z krevnosti a s městem trpící připadati mají, a z act i pruovoduov této pře to se jest vyhledalo a našlo, že Lidmila Kačková z Květ- nice jest vlastní sestra Jana Reháčka a tak najbližší i krevní přítelkyně po otci s městem trpící mimo jiné přá- tely a přípovědníky, totiž Katheřinu a Salomenu Trub- ských, někdy dcery Jiříka Rcháčka a též Salomenu Povo- lilovou, od sesiry nebożky Marty RŘeháčkové dceru, kteréž jsou přípovědi ua statek po Janovi Reháčkovi pozůstalý učinily. Což se pak přípovědi Mathiáše Dobeše z Olbramic učiněné na duom někdy Jana Řeháčka v rynku ležící z strany jeho dání dotýče, toho se jest z pruovodův vy- hledati nemohlo, aby jak pořádně a podle práva ten duom Reháčkovský na rynku ležící jemu Mathiášovi Do- bešovi Jan Reháček za zivno-ti své bud kiaftem pořád- ným odkízal a dal, anebo o.sinf to dâni pti kvasu, (o němž svědkové seznávají) knihami městskými, jakž gruntové se zapisují a dávají, pořádně a náležitě stvrdil. Z těch příčin takové přípovčdi všecky na stalek po Ja- novi Reháčkovi pozůstalý a nepořízený od Katheřiny a Salomeny sester Trubských, též Salomeny Povolilové i Ma- thiáše Dobeše na dotčený duom při právě tomto učiněné se zdvihaji a Lidmile z Květnice jakožto Jana Reháčka vlastní sestfe a najbližší krevní přítelkyni po otci s městem trpící dává se proti nim přípovědníkuom dotčeným za právo tak, že duom ten Reháčkovský na rynku ležící i zahrada za řekou ancbo peníze za ní nedoplaccné, též jiný statek někdy Jana Reháčka mčstský nepořízený podle práva a privilegií se jí Lidmile připovídá. Actum in con- silio f. 2 postridie Dominicae Vocem iocunditatis aut Ro- gationum ac pridie Urbani MDLXVIII. 22. 1568, 16. bre;na. Rukop. c. 1028 f. 76. My Maximilián sc. Poněvadž se našlo, že davše sobě někdy Jan Reháček z Květnice o stalku svém kšalt sepsati, jej svou vlastní rukou podepsavše a pečetí svou upcčetivše, jeho jest sám osobně s drahným počtem přátel do rady podal, ač pak koliv na žádost jeho Jana Řeháčka takový kšaft jemu zase byl vydán, však podle vejminky sobě v něm při koncí pozůstavené jeho jest, jiného neučinivši, nezrušil, nýbrž celý i neporušený a zavřený jest zůstal a od ní Lidmily z Květnice, proč by tejž kšaft u práva místa svého jmíti neměl, pokázáno není, z těch příčin takový kšaft — tvrzen býti má. Co se pak jcho Izaiásc Velíka dotýče, že se jest toho statku tak nepořádně v den sváteční dotýkal a jej i na vozích pryč voziti dal, z té příčiny, aby se týž Isaiáš při nejprvnějším příjezdu našem na hrad Pražský ve dvú nedělích — postavil. 23. 1572. Rukop. č. 1057 f. 18. (Svédomí mezi uroz. p. Janem z Vřesovic na místě a k ruce Bla- žeje Hample, podaného jeho, z jedné a paní Marjanou z Puchova z strany druhé.) Jan Vorlický z domu Reháč- kovského svědčil: To v svý paměti mám, jakož jest Voj- těch z Kačína přišel do domu paní máteře svý s nebož- tíkem panem Florianem z Puchova a jinymi dobrymi lidmi, tu kázal vína dosti dávati a pověděl, že jest jej zval, aby od žádného za víno nic bráno nebylo, že on všecko sám na sebe přejímá: a všichni se napořád opili, tu potom když Florian z Puchova přišel z světnice vrchní do dolejších, tam Vojtěcha s panem Karlem nechal; tu jest pachole přišlo ke mně, povédélo mi tak, co ten vždycky pije na statku a nikda nic neplatí, já sem mu řekl, že p. Vojtěch je všecky zval, aby všickní pili; on pověděl, já se půjdu ho zeptati toho nebožtíka; tu jest hned k neboZtíkovi šel a tato slova mu řekl: Co vy 39* 

Strana 308
IV. Na Velkém náměstí. 308 vždycky pijete na mýho pána řád a nikdá nic neplatíte a ještě mu pokoje nedáte a chodíte naň nabhlížeti, nemů- żeteli veseli byti, v tom nebožtík hned po tom slovu, stýcil se proti pacholeti z lavice, než sem já se ohlídl, už oni se chumelili; tu pan Jan Nos vzkřikl: Vorlický, běž, nedej, nedej! Tu sem já hned běžel, vskočil sem mezi ně, chytil sem jednoho i druhého a v tom jest mne pachole tulichem v palec zranilo, v tom sem já řekl hned: Co jest mi šelma udělal beze vší příčiny. V tom nebožtík hned kabát sobě rozpínal a řekl: Hle, prcj mne taky pfchl. A v tom hned upadl a pachole prchlo; tu pan Jan Nos za ním po pavlačích běžel, já z druhé strany proti němu zase běžel, tu sem jej chytil, pan Vojtěch vyšel z světnice, ptal se, co jest to, já pověděl, że nynicko tam jednoho zabil a mne zranil; tu on mi ten tulich vydfel a řekl: Teď, zrádce, tvá lolrovská brañ, pod pohled na svůj skutek! Vedl ho tam a on již umíral, tu Vojtěch vedl se s ním ven, pravil, že ho dá do vězení; víc nevím. — Abraham Stech z Anapergku — svědčil: Viděl sem, Ze ten nebožtík strčil pacholetem a on vytáhl hned tulich a vbodl ho. 24. 1672, 1. září. Rukop. č. 1057 7. 32. (Svědomí mezi Annou, Jindřicha Sukničky manželkou, s jedné a Lidmilou Kačkovou z Květnice z strany drubé.) Jan Vor- lický svědčil: Toho sem povědom, když sem byl služeb- nfkem u pana Jana Karla z Svárova, když sme byli u paní Lidmily z Květnice, tu sem jednou vešel do sklepu s panf Lidmilou vidé] sem koflfkÜ v nějaký putně plničkou a v druhý nádobě taky jich nemálo bylo, na stole řetězy zlatý ležely, potom stála u vokna truhlička malá, byly v nf klfnoly a pasy, pravila paní Lidmila. Také v své paměti mám, že jest panu Kunátovi Pešíkovi za vosm set vína prodala, za to jest podpůrce p. Ferdinand Svihovský a pan Albrecht Zručský; to taky vím, že jest pan Jan Zikmund Paugar s pacholky svými byl vždycky před ve- selím i po veselí, tři koně měl do kodčího a jeden jízdný, ale voves jest na ně bral z Nového města od Kyndule, neż pacholci jsou tu trávili vždycky i on na voselí, pravila, že jest na to nemálo naložila, než nevím co summy, tolikéž pravila paní Lidmila z Květnice, že sc jí ztrála stala ve sklepě nemalá než veliká. — Jan Kunc od Zelezných dveří svědčil: Pamatuji se v tom, že sem půjčil na stříbrný tulich 80 k. Paugarovi i upomínal sem několikráte jeho Paugara a když sem byl paní za pivo dlužen, poslala kc mně paní, abych jí přinesl za pivo i ten tulich, i vyrazila mi tśch 30 k. za ten tulich. Též Elišce na arnpant půjčil sem X k. i když sem opět platil za pivo, vyrazil sem sobě těch X k., ale Eliška pravila, že je dá zase paní na druhý den, dala-li jest či nedala, já nevím. — Veruna, chůva u Elišky Paugkarovy z Kačína: Co sem byla z inladosti u nebožtíka pána, jakž mne od mých přátel vzal, že sem takových klenotův jak živa v jeho truhle neviděla, jak paní Anna Sukničková na mne žádá, abych mluviti to měla, abych to viděla, než to vím, když za nebožtíka pána, že jest mčl čtyry kofiíky nevelký a pátej větší vzal“z dluhu za dům od zlatníka Slamovský' v penězích, řetězů žádných nebylo, než jeden nevelký, kterej jest byl paní, dala jí jej nebožka paní matka její u potom zase vzal jí jej nebožtík pán s velkým hněvem, když kupoval statek od nebožtíka Zuba, který byl na Zapích, prosil nebožtík pána, aby mu ten řetěz přidal v penčzích a paní musila k tomu svoliti, nechtëla-li jest od něho větší těžkosti jmíti, pověděl jí tak, že jí koupí jinej, než tomu malý čas mine, že stane za ty tři a co sem nyničko u ní, přikoupíla po nebožtíkovi pánu smrti řetěz, kollík, trubičku a co ona mluví, že by měla paní IV. Na Velkém náměstí. voziti a já nositi stříbra do domu na rynk s pacholkem v putnách neb mísích, toho nedokáže na rynk do domu, než to vím, že jest sobě paní stará kolikráte s velikým pláčem stížila, když sem byla u nebožky paní Maryanny na Hostivaři, že jest prodala řetěz: panu Karlovi z Svá- rova na Huti a on ten fetéz na nf vymluvil, aby mu ho na den nebo dva pûjéila pod pffsahou velkou vymluvil, Ze jej poctivě zase přinese do domu a on vzal ten řetěz, šel s ním k Anně Sukničkovy a ona se ho ptala, kde jest ten řetěz vzal, on pověděl, že jest mu ho půjčila paní ma'ka její a on sundal jej z hrdla, ona vohledovala jej a v tom mu jej vzala, a měla jej tři neb čtyři dny u sebe, dáti mu zase nechtěla, pověděla, vrátí-li jej, že ho nebude jmíti než za šelmu a lotra a potom vzala ten řetěz, šla do Židů, když sobě stejskal, že nemá peněz, zastavila ho půl a přinesla mu peníze a on jí hned dal z těch peněz na 16 loket karmazýnu, udělala sobć sukni. A toho sem po- vědoma, když k nám Karel chodíval, že jest mu paní dům zapovídala, pro ten řetěz vadila se s ním, že jest jej na nf vymluvil pod duší svou a on ji prosil, aby se naň nebněvala a jemu to odpustila, Ze on neví u koho jest, že jest jej Anna zastavila, aby se o to nic nestarala, ne- bude-li moci jí řetězu dáti, že jí dá peníze, jakž svůj díl vezme a když paní zvěděla, že ona má ten řetěz u sebe, vzkazovala jí po kuchařce její, aby jí ten řetěz poslala, ona poslati ho nechtěla, aby jí nerozkazovala, že nepošle a nechce. Kuchařka to pověděla paní, že ho nepošle, aby jí nerozkazovala. Co se dotýče paní Elišky, o veselí aby měla velký náklad učiniti, tak velkého nákladu nedělala, toliko jí koření koupila a něco slepic nemnoho, něco ryb nemnoho, než pan Kurzpoch poslal jí toho na voze dvěma koňmi ryb a zajícův, ptáků a jiných zvěřin, taky od srn, a pan Svihovský ten taky poslal jeleniny a srn a daro- vali ji k veselí kopu slepic, krom pan Vojtěch, když paní doma nebyla, koupil byl ptáků za kopu a od ty chvíle nekupovali, než co darovali; co se dotýče šatů, žádných jí nedala dělati, pravila že peněz nemá, ona na ní plakala a naříkala, aby jí jen dala karmazýnu na sukni k voddav- kům a ona jí dala X tolarův, vostatek sobě na ni kou- pila stříbra, i v tom ještě jí židovky udčlaly faleš, nevě- děla o tom, aż to $vadlf jeji shlidla, fekla: Panno, to jest falešný stříbro v těch tkanicích a ona vohledala, po- slala pro židovky, chtěla je do vězení dáti, ony bály sc, že by je k těžkosti připravila, prosily ji pro Pána Boha, aby toho nečinila, že jí lepší dají a od díla že nechtí nic brali; ona na tom prestati nechlëla, slfbili j( dâti libru zlata uncového, přinesly je, daly jí je a ještě dupl- dukát, jen aby neroznášela, že jsú to učinily, a to mohu říci, že paní jí na stroje ani haléře nedala; co se dotýče hazuky aksamitový k veselí jest ji nekupovala, než koupi! ji její pán, nabral jí aksamitu, dal ji udělati, ještě sc vy- dlužil na svadbu u Pavla Hostivařskýhó v půl třetího sta a aby koně měl chovati toho není, dokud jí nevyprosil, měl koně v hospodě, paní mu na ně nic nedávala, po vejprosu jel domu ve dvú nedělích a nepřijel zase, až blízko k sv. Jakubu neb jest stonal. Když pak přijel ve dvou koních, tu stáli, ale nedlouhý čas, paní jest mu na ně nic nedávala a v tom zase jel domů, pak přijel zase, měl ty koně u Hvězdářů na Novým městě, paní stará mu nic na ně nedávala, potom koupil sobě tři koně do kod- čího, když bylo k svadbě, ty jest čtyři koně u paní v marštali měl, ale paní stará na ně nic nedávala ani dáti nechtěla, však o tom vědí, že Vorlický kupoval slámu, seno i voves, peníze mu Paugkar dával, ví o tom i Ro- palu syn, byl přitom i kupoval, zase to, co bylo prvý v tom domu od stříbra, zlata i jiných všech věcí, to 

Strana 309
IV. Na Velkém naměstí. všecko jest v domu, z něho není nic voženo ani nošeno, víc ještě jest nežli zůstalo po nebožtíkovi pánu. 25. 1678, 18. kvétna. Rukop. c. 2118 f. 340. Lid- mila Kačková z Květnice oznámila, że duom svij v rynku Ježící, v němž bydlí, vinici v Oliradé, k tomu jiny v&cliky slatek svůj — dala jest (však teprva po smrti své) Voj- těchovi z Kačína, Anně, Elišce odtud z Kačína, synu a dcerám svým, a Lidmile, pozvostalé po Marjaně z Kačína dceři, vnučce svý. na rovný a pravý mezi ně podíl —. Act. fer. II. post Sophie. (Zrušeno r. 1576.) 26. 1575, 80. kvétna. Ru£op. č. 2120 f. 171. (Kšaft Lidmily z Květnice.) Ve jméno svaté a nerozdílné trojice jediného pána Boha všemohoucího na věky věkuov po- žehnaného amen. Já Lidmila z Květnice, pozuostalá vdova po dobré paměti panu Vojtěchovi z Kačína, měštěnínu Star. M. Pr., známo činím tímto kšaftem mým přede všemi vuobec, že jsoucí nemocí navštivena tuto vuoli svou konečnou — sobě sepsati sem rozkázala: Předně duom svuoj, v němž bydlím, vedle zlaté trouby na rynku »Reháčkovský« řečený, kterýž jest se mně podle podílu mezi mnou a détmi mymi ucinéného dostal, odkazuji a mocně po své smrti dědičně dávám a poroučím panně Lidmile Podolské z Lacenburku, pozuostalé dceři po někdy Marjaně, dceři mé milé, kteráž jest mne v ničemž nehněvala ale ve všem dobrém povolna byla. A z toho domu aby KEláce Paucarovy z Kaéína, deefi mé, od smrti mé ve dvou letech L k. gr. č. a dítkám jejím, jmeno- vité Janovi Hendrychovi a Johanné, kdyZ by k letuom rozumným a dospělým přišly, každému z nich po Lti ko- pách č. vydala. A nápad z umrlého na Ziva pozuostalého z lýchž dětí aby šel. Item Anně z Kačína, dceři mé, též I. k. č. aby vydala. Však s touto vejminkou: Jestliže by taż Lidmila z tohoto světa prostředkem smrti povolána byla & let spravedlivých nedošla a žádných dědicuov po sobě by nepozuostavila, tehdy aby ten duom na Vojtěcha z Kačína, syna mého, i na dědice jeho plným právem a nápadem bez překážky každého člověka připadl a se do- stal a on žádnému jinému z takového domu ničímž po- vinen nebude. Což se pak vinice proti kostelu sv. Va- vřince v Vohradě ležící dotýče, kterážto se jest mně dě- dičně po dobré paměti paní Martě Reháčkové, malce mé milé, i; potom též podle podílu mezi mnou a nadepsa- nými dětmi učinčného se dostala, tu odkazuji Vojtěchovi z Kačína, synu mému, i jeho dédicuom. — Jem panu Václavovi Píseckýmu, písaři při knihách v kanceláři ho- řejší, příteli mému dobrému a volnému, pro jamátku kofiíček stříbrný pozlacený, též číšku stříbrnou s kraji pozlacenými odkazuji, k tomu a při tom také dluh, kterýž mám na zahradě za řekou Vllavou u vápenice proti pří- vozu prostřednímu. 27. 1577, 81. října. Rukop. č. 991 f. 455. Vedle toho odporu, kterýž jest Lidmila z Květnice učinila: kšaltu někdy Jana Rehdcka z Kv., bratra svého, a obeslavšj k tomu Isaiáše Velíka ze Sonova, příčiny jest kladla, proč ten spis přijat býti za pořádný a u práva místa svého míti nemá, davší přečísti předkem poznamenánf, jak jest týž spis ku právu podán, též závěrek jeho, dala promlu- viti, že svého pruochodu míti a žádný kšaft zuostati ne- muoże. — A že ti komorníci od desk zemských jakýmž- koli spuosobem, buď z uvážení a naučení pávův úředníkův menších zemských, buď na žádost Matouše Dobeše, též také na žádost Isaiáše Velíka ku právu přišedše a podavše toho spisu oznámila, že by kšalt nebožtíka Jana R. v kra- bici býti měl, jakož pak i nápis i podpis jest byl a tak pořídně není vysvědčen i nemá svého pruochodu míti, IV. Na Velkém uaměstí. 309 poněvadž žádných svědkův nemá —. Proti tomu od Isaiáše mluveno, že Lidmila nepokáže, aby kšaft slavnosti svěd- kuov neměl, poněvadž jest v škalu'i ten kšalt nalezen, kdež jiný kšaft jeho nebožtíka byl a tento predcsle on sám ještě za živnosti své také sem do rady byl podal a jiný není než ten. A tak jest pofśdny Len k3aft a slavnost svědkův také má —. Od Lidmily: — Ze Jan: Rehácka ten spis od komorníküv z n&éílhio nabádánf sem ku právu přinešen, jakž jest při jiném kšaftu z domu jeho vzatý, ale to jejich oznámení na škartě poznamenané nenf za vysvědčení a syého pruochodu ten spis nebude moci míti. Nebo jest jej nebožtík před smrtí svou odvolal, jakž se v tom ona Lidmila na pamět táhae pana kanclíre mistra Nykodyma z Paumbcrka, Że jest jej zde on Jan vyzdvihl a v nic obrátil, také i tim, že grunty prodával a dával i od- cizoval, nebo zahrady prodával, ano i dům na rynku le- žící nachází se nekšaftovaný, jako jej byl odkázal matce své, kteráž prvé umřela než on Jan. A z strany truhlice, kteríž měl sobě svěřenou od ní s znamenitými klínoty i penčězy, také kšaftoval, ježlo jest ukryta pří dělení o statek po máteři pozuostalý a jí Lidmile ta truhlice náleži: — jakožlo dceři po nebožce Martě Recháckové. Také ten spis Janův zrušen jest «mrt( jí Marty, ktera prvé jest vy- mřela nežli Jan, davši na to čísti právo kap. LXVJ, art. 11L. rozd. HI. Ano jej i Isaiáš zrušil, že bral, vozil a nosil z domu nebožtíka, prvé nežli mu co bylo ztvrzeno —. Tu pan purgkmistr a rada — vypovídají: Pončvadž Lidmila — to jest podle práva svědky pokúázala, že Ja: R. kšaft svůj o statku svém učiněný a na onen čas «o rady od něho l. 62. podany zase jest od práva vyzdvihl za příčinou tou, JakZ se pied lidmi v tom slyšetí dal, že jej zméniti chce, a toho skutkem dokázal, když jest " grunty: některé — rozprodal a tak tim te: kšaft svůj zrušil — z těch příčin dává se Lidmile za právo tak, že ten k3aft Jana Reháčka od práva se zdvihá a svého mista míti nemůže a statek po něm Janovi při tomto právě po- zuostaly Lidmile jakožto vlastní sestře jeho Jana ná- padem se přivlastňuje. Act. in vig. OO. SS. 28. 1578, 9. září. Rukop. ¢. 2112 f. 37. Z roz kázání pánův zvedena jest i zmocněna Lidmila: Podolská z Lacenburku, Václava Horského manželka, domu na rynku ležícího »Reháčkovský« řečeného vedle odkazíní a kšaftu někdy Lidmily Kackové z Kvéinice, baby ji Lidmily Podolské. — Act. postridie Naliv. M. V. 29. 1578, 10. září. Tamléž. Václav Ilorský vzdal jest — všelijaký statek svůj — Lidmile Podoské z La- cenburku, manželce své. — Zase ona Lidmila vzdala jest — ten lajž statek jeho Vaclava, k tomu duom Reháč- kovsky —. Act. fer. lllI. post Nativ. M. V. 30. 1579, 8. ledna. Rukop. 6. 1133 /. 264. Jakož jest Eliška Paucarová z Kaé(na, obeslavSi ku právu Voj- téclha z Ka&ína a Lidmilu Podolskeu 7 Lacemburku, pří- činu toho obeslánf oznámila, Ze na onen čas Lidmila z Květnice, mátie její, učinila kšalt pořádnej a v něm dolozila, co viceji klenotů pozůstalo, o ty aby se spra- vedlivě Eliška, Vojtěch a Anna, Lidmila na rovnej dil podělili; A poněvadž kšaft k stvrzení svému přišel, ona podli toho zachována býti žádá. Proti tomu od Vojtěcha z Kačína za odpověd dáno, aby ty klínoty, kteří sou do radní svétnicc z rozkazu práva z domu Relháčkovského vzati, k rozdělení náležely a Eliška tu díl, právo a spra- vedlnost k ním míti měla, tomu zjevně od. rá. Neb Eliška dobrie ví, kdyby k dobrymu svédomí nahlídnouti chtéla, że ty klinoty pravcjm podílem přišly na Lidmilu Podol- skou tu, když se Lidmila z Květnice, mátic jejic, s dětmi 

Strana 310
310 /V Na Velkém smáměstí. o všecken statek dělila a svůj díl dala Lidmile Podolské, vnučce své. -— Tu pan purgkmistr a rada — vypovídají : Poněvadž Eliška Paucarová'toho jest neukázala, aby k těm klínotům jakou spravedlnost a právo míti měla, nýbrž z odvodu Lidmily Podolské to se jest našlo, že ona za živobytí báby své ty klenoty v moci své jest měla, z těch příčin dává se Lidmile Podolské proti ní Elišce za právo, takže výš psané klínoty Lidmile Podolský ná- leží. Act. fer. 5. post Trium regum. 81. 1681, 19. ledna. Tamléž f. 89. Václav Horský s Lidmilou z Lacnburku, manželkou svou, kladou v knihy mèstské J. Mti C. radě a panu prokurálorovi v království Ceském, panu Mikulášovi Skalskýmu z Dubu a na >luš- tících, kus poustky při domě jich Reháčkovském jdouc do téhož domu po levé ruce ležící v prostřed štoku a sta- vení vejš psaného p. prokuratora, však do zdi té poustky pánu postoupené díry lámati, trámy aneb krabštejny k pavlači i k jiné nastalé potřebě do ní klásti moci sobě pozuostavují a k tomu sklep klenutý suchý při zemí v též poustce vystaveny, do kteréhož jest vchod z téhož domu jich manželův Reháčkovského, sobě, dědicuom a budoucím svým vymíňují. Mezi kterýmžto kusem poustky pánu po- stoupené a komorou nad sklepem klenutým vedle světnice břevnoví jich manželů, žlaby dva dřevený, z jednoho na druhý voda spadajíc; položeny jsou, ty a takový žlaby pán, dědicové a budúcí páně, an by toho potřeba kázala, beze vší odpornosti opravovali, prohnily-li by časné novy položití na svůj náklad povinní budou. A jakž předešle vokna z mazhauzku a z komůrky nad ním v domě p. prokurátora místo pavlače a vokna, kteréž v těch místecli prvé na jiný způsob udělány byly, do domu častopsaných manželův zdělány jsou, ty tak, jakž nyní stojí, s touto znamenitou vejminkou na budoucí časy zuostati mají, aby sc jim manželům těm i jiným vokny dymníky, jakž do předního tak i zadního dvoru, žádných již více mimo ty ncedada délati, od páně dědicův i čeládky páně vyhlídá- ním, vod ancb nečistot vyléváním, neřádův házením i ja- kýmkoliv jiným způsobem žádné protimyslnosti nečinilo. Act. postridie , Prisce. 82. 1612, 18. srpna. Rukop. č. 2114 f. 78. V so- bolu po Nancbvyzetí P. M. stal se trh dobrovolný, celý.a dokonalý mczi urozenými, statečným rylířem p. Prokopem Dvořeckým z Olbramovic a na Maštově, J. Mti C. radou, kupujicim z jednóć a p. Janem Horskym z Grinfeldu, J. Mti C. výběrcím posudného v kraji Koufimském, a paunou Marijf Annou Ilorskou z Grinfeldu, bratrem a sestrou vlastnf, proddvajfefmi strany druhé a to taková: Že jsou jmenovaní pan bratr a sestra z Grinfeldu prodali dům svůj nezávadný v Star. M. Pr., jenž slove od starodávna Rebáčkovský, v rynku mezi domy, kdež slove u zlatý trouby z jedné a domem u zlatý hvčzdy z strany druhé ležící — s zahradou —. Co se pak v témž domě od sviškš a nábytků zanechává, to jest na obzvláštním regi- stříku poznamenáno. A to za sumu 4750 kop míš. A jakož pak od starodávna vždycky k témuž domu kapla vnitř v kostele sv. Mikuláše, jdouce do kostela vra'y naproti studnici za domem řečeným »prüchoditym po pravé straně založení Stětí sv. Jana jest náležela a náleží, a v též kaple dobré paměti pan otec, paní máteř a jeden bratr nadepsaných pana bratra a sestry z Griinfeldu v po- koji Páně odpočívají a pohřbeni ležejí, to sobě nade- psaný pan Jan Horský z Gr., dědicům a budoucím svým vymíňuje a pozůstavuje, aby mohl bez všeliké překážky pana Prokopa Dvuřeckého z Olbramovic, dédicüv a bu- doucich páné — v též kaple volně a svobodně dáti se klásti a pohřbiti. Nicméně světla k službě boží a zvláště IV. Na Velkém náměstí, na den památky Stětí sv. Jana, jak se co dávalo, to pan Jan Horský — povinni budou zachovávati. 33. 1613, 2. srpna. Rukop. č. 475 f. 26. (Relací o slavení Jakuba Basseve, Vlacha Žida, do dy. pen pracmittendis. Vedle poručení Vašich Milostí a přátelského od uroz. a stat. rytíře p. Prokopa Dvořeckého z Olbra- movic V. Milostem učiněného připsání, kdež sobě pán do Jakuba Basseve, Vlacha Žida, jakoby on na škodu domu páně dům svůj, do ulice Židovské jdouc, stavějíc zvySo- vali, v něm oken, pavlačí i nějaký lusthauz na vejš vy- zdvihovati měl a víceji než na Zida náleží, dělati dal, stě- žovati a za zastavení jemu téhož stavení žádati ráčí, k opatření takového stavení do domu pánč, tolikéž i Ja- kuba Žida jsme vyšli. 1 ačkoliv týž Žid v štoku předním jak do ulice u ziatćho pil kola *) ped troje pokoje nahoru vyzdviženém, tak do dvora svého okna, pavlače i dvéře zdě- lané, kudyž se pro nízkost střechy nad zdí jeho Žida příční hledčti může do domu páně, avšak dosti podál, má, ale aby něco teď v novć mimo to, coż pii vejchozi V. Mu. již postaveno a spatříno bylo a dříve nežli pán dům svůj koupiti ráčil, jakž nás v tom spravoval, stavěti dáti měl, spatřití nemůžeme. Dále také i v tom, když sine jemu stížnost od p. Prokopa do něho V. Mtem uči- něnou přednesli, se otevřel a oznámil, jakžkoliv sobě prvotně k témuž stavení vyzdviženému má povoleno, ale vždy pro ušetření pána že by zeď příční, nad kterouż střecha šindelná položena, tak vysoko jako druhou, kteráž düm jelio od domu kostela Německého v nově vyzdvíže- ného dělí, vyhnati atakovému hledění konec učiniti chtěl. Nadto vejše jestliže by se pánu líbilo na gruntu páně vedle dotčené zdi příční na vejš podle libosti páně zeď naboru stavěti, že v ničemž na odpor stavěti se nemíní. Jinébo, což by k skrácení gruntu p. Prokopa Dvořeckého byti neb vztahovati se chtělo a nám přetrhovati náleželo, uhlédati a uznati jsme nemohli. 34. 1621, 20. října. Rukop. ë. 2114 f. 293. Pocti- vému Francovi Ostrštokoví z Astleldu, J. Mti C. správci ouřadu rychtářského v Star. M. I'r. J. M. osvícené kníže Karel, vladař domu Lichtenštejnského, kníže Opavské — poroučeti ráčí —: Poněvadž jest dům ten v rynku [vedle domu], slove u zlatý trouby, ležící a předešle někdy Pro- kopovi Dvořeckému náležející vedle jiného všeho a vše- lijakého statku jistou vejpovědí J. Mti knížecí — J. Mu C. v pokutě připadl a ten podle jisté smlouvy trhové uroz. a stat. rytíři p. Adamovi sl. z Mitrovic na Bratronicfch a Poříčí za hotových 5000 zl. rýn. prodán — aby téhož p. Adama — do toho domu netoliko uvésti dal, nýbrž tobo jemu, dědicům a budoucím jeho k dědičnému uží- vání a vlidnut( — postoupil. — Číslo pop. 931. (U korábu, u zlaté hvězdy.) I. 1429, 11. června. Rukop. č. 2099 f. 285. Ma- gisler civium ct domini consules Mai. Civ. Prag. per sen- tenciam diffiniivam pronuncciarunt et dcterminarunt man- dantes Margarete, relicte Jakssonis de Richnow, iam con- thorali Sobini de Jenikowicz ct eidem Sobino, marito suo, quatenus casdem X s. gr, quas prefatus Jaksso in suo ultimo testamento pro Niclino consobrino suo, lega- verat, eodem Niclicone decedente in Maliam, fratrem dicti Nicliconis, sunt devolute, persolvant ipsi Mathie. Act. sabbalo ante Viti. ©) Bývalá ulice Kostečná. 

Strana 311
IV. Na Velke náměstí. 9. 1430, 93. kvčtna. Rukop. č. 992 f. 119. My purgmistr a koušelé Velikého města Pražského všem i każdym ticinto zápiscin na vědomic dáváme, že opatrný Václav Svabach, spoluinčštenín náš a poručník dobré pa- mčii Jakše z Rychnova, ubrman a piátelskf smlíávcc mocný od panic Margretly Sobinové, někdy manželky svrehupsanćho JakSc, s jednć a Marthy dcery jejie, nynic manżelky Matheje z Ledenic, s strany druhé obapolně a jednostajné vydaný a vyvolený mezi tyinaż siranoma osobně v plné radě stojícíma o ten jistý diel dědičný, kteryż jesti mól piipadniti a piipadl na svrchupsanú Marthu po smrti Jakše, nahořepsaného otce jejicho, a to takoválo, Że svrchupsanń pani Margretha Sobinová, málč jejie, za ten Jisty. nápad její ze všeho zbožie Jakšem osta- veného, kteréž by kolivěk měla buďto v městě nebo kromě města, a zvláště z toho statku, kterýž mají v Jílo- vém, má dáti a vyplnití nahofepsané Marthč, dceři své, pět a třidcetíi Кор gr. rozdielné na roky v dolepsané ihned po sobě sběhlé, točižto na Matku Boží Semennú nynie najprve příští desel kop gr., a na vánoce ilned potom sběhlé deset kop gr. a ostatních patnádet kop gr. na svatého Jišic ihned potom zbčhlého, a z těch patvádeti kop gr. poslednich svrchupsanń Martha pót kop gr. má vyruciti a na n& jistoty dosti uciniti, tak aby zbożie na: piedpsanć Margrethy svobodno bylo. Pod takoviio vy- mienku, jestliže: by v té m'eře, prve nežli Бу Matky Božie Semecnné přišlo, častopsaná Martha s Mathějem, manželem svým, co sobě kúpili, telida od sázenic toho počítajíc ve čtyřech nedělích pořad sběhlých bude jim mieti a má dáti a pospolkem položití těch deset kop gr. prvnich, kterychż by jf méla dati na rok Matky Božie Semenné a jinć penieze mó ji plniti na roky svrchujme- nované obyčejem napřed psavým s tiemto dalším prid. ním a s znamenitým vymluvením, tak jakož jest pře o póldruhé kopy gr. platu, kteréž mají na dvoru v Jílo- vém, jestli že by byli otsúzení a kterak stištění z té pol- o druhé kopy gr., tehda k svedení a k očištění té póldruhé kopy má Martba s Mathějem, manželem svým svrchupsa- ným, dáti jeden gr. a pani Margretha s Sobinem, inuzcin svým, dva gr. Také tolo jest vymienčno a znamenitě vy- pověděno ubrmanem nahofcpsanym, že častopsaní Martha a Mathčj manželé mají osobně sě v Jílové v plné radě stojiec : priznali a všeho zbožie Jakšem nahořepsaným ostaveného sč odřeknúti, kterúžto výpověď obě straně svrchupsanć jsu prijele a ji slibili sob& zdrZeti v celosti bez zmatku a bez pirerusenie vSelikterakśho. A tudieZ také stojicce osobné Sobín a Mathéj manżelć svrchupsa- nych Margrethy a Marthy k tomuto jistému: vyřkoutí a zapsání svú jsú plnú voli mocné dali. Actum in pleno consilio f. 8. ante Ascensionem d. 3. 1485, 17. ledna. Rukop. č. 992 f. 194. Ve jméno svaté a ucrozdiclné trojice amen. Já Martvarth bratr - Vykéřóv, měštěnín Nového Města Prazského, vyznávám tiemto lislcm, že — poručenstvíc mého činím a ustano- vuji mocnú a najvyšší poručníci poctivú Ženu paní Zdenu, manželku mi mili —. A v tom poručenství mém odka- zuji, porúčicm a mocně dávám — manželce mé třetinu domu někdy Sobinova v Slarém Městě Pražském, kterýž lezí mezi domy Bene&kovym krajtiefovyi a Pe&kovym u »Podušky«, k kteréžto třetině domu jsem spravedliv. Dále otkazuji, porúčicm a mocně otdávám též paní Zdeni, manželce mé, sto k gr. věna, kteréž mám po paní Do- rothě, jrvní manželce mé, někdy ženě starého Jidáška z Starého Města Pr., jakož jí věnoval dobré paměti Ma- tějek, někdy muž její, v Dobročovicích. Také odkazuji a mocně otdávám ves mú dědičnú řečenú Ujezd se dvorem IV. Na Velkém náměstí. 311 tudiež — nadepsané paní Zieni, ženě mé po mé smrti k jmění, k držení a k dědickému vladařství beze wvšech překážek přátel mých i jiných lidí. Dále také oznamuji, že jsem dlužen panu Janovi Ratajskému z Star. M. Pr. pod lúbiemi podle Otička, krá- ječe sukna u sv. Havla, polčtrnádetý kopy gr. a tak roz: kazuji a zjednávám, když by jemu paní Zdena, žena má, ty penicze splnila anebo zaručila, aby jí nižádnú mčrú nesahal na statek nebo na zbožie svrchupsané a také aby jí navrátil všecky listy, kteréž sem dal jemu schovali k věrné ruce. A jměl-li by které listy nebo zápisy v knic- hách na ty penieze, aby takoví listové ncbo zápisové zkażeni a uwrtveni byli a na véky potom niZádné moci neměli. Tolo na svčdomie a potvrzenie peceti opalrnych mužóv Janka Střicbrného, rychtáře, Vaňka Nárožníka proti kaple Tčla božieho a Mathěje, konšelóv svrchupsaného města nového Pražského, k mým prosbím přivěšeny jsú k tomuto listu. Jenž jest din v pondél( den sv. Anthoué lela narozenic syaa boZieho tisíciclio Gtyistého tiideátého pátého. * 1410. — Rukop. c. 2099 f. 92. lessco Dupowec promisit bona sua lide persolvere XXti gr. d. Wilhelino Zagiecz et Johanconi Ochs, in quibus ipsis ad- huc manet obligatus —. 4. 1483. — Rukop. c. 2099 /. 375. Mathcus, gcner laxonis sartoris, publicavit arrestando ius puerorum suorum, nepotum dicti lakssonis, ad omnia bona per rc- licam. dicti laxonis, de post vero conthoralem Sobini, relicta et nominanter ad domum eorum in circulo situatum. b. 1437, 26. listopadu. Rukop. c. 2102 f. 405. Johannes dictus Dupowec, ingrossator tabularum regni Boemie, emit domuin olim Jakssonis sartoris, sitam inter domos Benessii sartoris ex una et Olbrammi dictam ad cusinum paite ab altera erga prefatum Bencessium sarto- rem pro nonaginta s. gr. * 1437. — Rukop. č. 2099 f. 417. Ver- tente cnim maleria litis discordie et displicencie inler Margaretham, conthoralem Johannis, nati Dupowconis, tutricem per Barbaram, relictam Bohuslai de Pussperk sub ord.natam, ex una ct Elisabeth, noni«lcm germanam dicte Barbare, parte vertente ex altera, que quidem materia arbitrio prudentum virorum, videlicet Przechonis de l'rze- worowicz ct Procopii brasealoris, est sopita et complanata occasione cuiusdam testamentlalis de:egacionis per prefatam Barbaram iam dicle Elisabeth faete, pro qua eandem Mar- garctam impelebat in hunc modum, quod Margareta repc- uominate Elisabeth. debet dare X s —. © 147. — Tamle£ f. 445. Johannes dictus Dupowec, pro tunc ingrossalor circa tabulas regni Bolic- mie, fassus est, quia Johannes, Petrzico ct. Wenceslaus, fratres dicti Dupowec, et Clara, soror ipsorum, satisfecc- runt sjbi pro iurc suo, quod habere dinoscebatur in illa litera sonante supcr centum s. gr., prout se Johannes Dupowec, pater ipsorum, cum Dorothea, contlorali sua, proscripserant, qualiter casdem centum s. habuerunt in ipsorum potestate prefati fratres cum Clara, sorore ipso- rum, dantes el assignantes quandam litteram. sonantein super sexaginta s. gr. debiti per Johannem et Nicolaum, fratres de Lobkowic, debitorie obligati prefato Johanni. 6. 1439, 14. listopadu. Rukop. č. 992 f. [98. Clara, nata olim lesskonis Dupowcc, civis olim Mai. Civ. Prag., fassa est, sc Lriginla s. yr. a Johanne ct Wenceslao, fra- tribus suis de Dupow, pro totali porcione sua liereditaria et pateroa suscepisse. — Act. sabbato post s. Martini, 

Strana 312
IV. Na Velkém náměstí 312 7. 1447, 24. července. Rukop. č. 2099 f. 1098. Jo- hannes Dupowcc de Praga, notarius et officinlis labularum regní Bohemie, protestando recognovit se debitorie obli- gari in centum s. veri debili nobili d. Alssoni de Zie- berg, eandem summam sibi prescribendo in domo sua in giro, taliter quod prefatus d. Alsso dicta bona in parte vcl in toto poterit tenere, possidere, vendere ct de eis facere, quicquid sibi placuerit, sicut de propriis et heredi- laris. Cum hoc cciam omnes pueros prefati Johannis et Margarctam, uxorem cius, post ipsum relictos regendo et fideliter gubernando, nec non bona eorum ipsos concer- nencia usque anuos ipsorum debitos ct coinpletos tamquam veras tutor el gubernator, quei potenter presentibus surro- gando constituit cidem p'enariam facultatem tutorie accionis commiltendo. Tali tamen sub condicione, si pre(atum dominum Alssonem mori contigerit priusquam dictum Jo- hannem Dupowec et si dicta bona in parte vel in toto ipse dominus Alsso ulterius non vendiderit sive cum eis- dem aliter non disposuerit, cx tunc post mortem ipsius d. Alssonis predicta bona omnia cum omnibus rebus ipsum Johannem et suos heredes plene devolventur. Act. fer. 11. ante festum s. Jacobi. 8. 1454, 8. dubna. Rukop. A. 13. Speculum hu- manac salvacionis v knihovné kap. sv. Vitshé f. 46. A. d. MCCCCLIII fer. IIll. ante Ambrosii Johannes Du- powcc, viccnolarius labularum regni Bohemie, viam uni- verse carnis ingressus est. Tumulatus est ad s. Nicolaum in cimiterio ante introitum ecciesie inaioris hostii, quo intratur de platea versus fontem ad dextram manum. 9. 1484, 11. července. Desky dvorské ë. 21 /. 51. Nicolaus et Johannes, fratres de Lobkowic, — protestati sunl, quod censum corum, videlicct X s. gr., quam haben: in hereditatbus in. Ssanowie, — vendiderunt Jobanni Dupowecz de Dupowe ct de Wssclat, officiali prepositi Wyssegradensis, pro C s. 10. 1454. — Desky dvorské č. 20. f. 121. Jo- bannes Dupowec de Dupow et de Wsselat ct Alsso de Zicberg congueruntur super Hinconem dc Hnicwssyna et de Sacro Campo, quia fccit cis dampnum posse suo tamquam potentibus commissariis erphanorum olim Johannis Daupowce in cius et dictorum orphanorum liercditatc obli- gata in Sacro campo. Perdicio diversorum censuum —— pro CX mar. arg. 11. 1465, 17. července. Rukop. c. 2141 J. 136. Já Pelr z Terešova seděním na Korné vyznávám ticmto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc sly- šeti budú, že dávám svú dobrú vuoli a plnú moc k vy- súzení i k prosúzení slovutné paní Anně z Korna, sestře své, k tomu ke všemu dluhu, což mi jest dlužna po ne- božci otci mém paní Markéta Dupovcová, aby sestra másticm diuhem učinila, jakž by sě jie zdalo, jakżto s svým vlast- ním dluhem. Toho všeho na svědomie pečeť mú vlastní přitiskl sem k tomuto listu a pro širšiíc svědomie prosil sem slovutných panoší Hynka z Brodce a Jana z Timberka, Ze sú pečeti své k prosbě mé na svědomie pfitiskli k to- muto listu. Jenž jest dán a psán ten čtvrtek po světě Marketé I. LVto. 12. 1455, 6. listopadu. Desky zemské vélsi č. 2 f. B. 21. Mikuláš z Zásmuk a z Příboz přiznal se, že dě- dictvf své v Příbozech puol pátý kopy 1 gr. platu ročního s dvorcm kmetcím — prodal Marketě, pozůstalé po někdy janovi Doupovcovi z Prahy, za XLI k. gr. 13. 1457, 1. září. Rukop. č. 2105 f. 75. Martha, nata olim Johannis Dupowec, iam vero Nicolao Wlasakoni de Budeiowic pro cvniuge desponsata, cum eodem Nicolao 11V. Na Velkém náměstí. comparens resignavit omne ius suum ad domum dictam ad turrim sitam in giro inter domos ad cussinum et ad flaveam rosam, nec non ad ortum, quod situm est in jn- sula in transduclus, alias na prziewoze, penes ortum Duchconis piscatoris ex una et Ssarth, similiter piscatoris, parte ex altera, Margarete, matri sue delecte. — Act. die Egidii. 14. 1457, 1. prosince. Desky dvorské č. 21 f. 270. Margareta de Picska, relicla olim Johannis Diípowce de Praga, proteslata cst, qued censum suum, videlicet JIIL s. gr., quem habet in hereditatibus Nicolai Bolimiczka de Bohmicz ibidem in Bohmyczych —, ires s. gr. census, quem habet in hereditatibus in Suchdole, in Myslkowiczych, in Sedlowie, in Borzeticzych, in Korzeniczych et in Opa- towiczych — in Sbomyssli duas s., — unam s., quam habet in in Pustee Dobre —, vendidit post Martham, fi- liam suam, Nicolao Wlasak de Czeskych Budiegowicz. 15. 1458. ( — Rukop. c. 2141 f. 196. Tato smliva stala sé jest mezi pauí Margretí Dupovcovü a mezi panicem Mikulášem Vlasákem, měštěnínem z Budě- jowic, o pannu Martu, dceru panie Margrety Dupovcové, k svatému manželství dřieve jmenovanému panici Mikulá- Bovi taková smlhívu, Ze paní Margreta Dupovcová má dáti po své dceři včna deset kop gr. platu ročnicho a panic Mikuláš má proti těm desicti kopám platu uručiti pól třeticho sta kop gr. i s těmi X kopami platu, kteréž po panně vezme, do dne a do roka vedle městského práva. A po dni a po roce má knihami městskými zde na rathúze zapsati panic Mikuláš panně Martě, jestli že by Buoh jeho neuchoval a dětí nebylo, dvě stě kop gr. věna na statku svém i s těmi X kopami platu, aby panna Marta své věno najprvć zdvihla, pakli by dietky byly, po dni a po roce a pán B. panice Mikuláše v tvm neuchoval, tehdy panna Marta mó mieti pravy a rovny diel s dětmi svými a pakli by i děti zemřely a ona Ziva zuostala, tehdy těch dvě stě kop gr. má na pannu Martu spad- nouti —. 16. 1458, 9. dubna. Rukop. A. 13. Speculum hu- manae salvacionis knihovuy kapil. sv. Vitske ). 46. А. 4. MCCCCLVIIl dominico post Ambrosii Margaretlia de Pieska, conthoralis Johannis Dupowec, suum ultimum clausit diem. 17. 1459, Ib brezna. Rukop. ë. 2141 f. 367. Facta est divisio bonorum post mortem Margarethe, relictc olim Johannis Düpovcc, vicenotarii tabularum terre, de- relictorum inter Zuzannam ct Martlam natas, quod domus ad »turrim« nuncupata sita in giro inter domos Johannis Wiechtik et Siche pictoris data est Marthe, sorori iuniori, Suzanne vero orlus cum gaza in eodcm constructo pro tela paranda alias s mandlovmá, situs in insula penes ortum Sarth pistoris ex una et Duchconis parte cx altera. Fer. V. ante dominicam Judica 1459. 18. 1459, 28. Gervna. Rukop. ć. 2105 f. 104. Marta, nata olim Johannis Dupowec, — resignavit — omne ius suum ad domum ad turrim nunccüpatam —- Nicolao, ma- rito suo. Act. in vig. Petri et Pauli. 19. 1477, 9. Gervna. Desky zem. č. 3. f. B. 30. Bernart, řečený Birka z Násilé, přiznal se. že dědictví své v Keini 3 k. 20 gr. platu s dvory kmetefmi — tak jikoż jemu dsky. od Mikuláše Vlasáka z Prahy plněji svědčí, dal — klášteru sv. Jakuba v Star. M. Pr. 20. 1488. (— Rukop. c. 94 I. f. 72. Nico- laus Wlasak recognovit, quia statuit fidciussores in XXX s. Johanni a falcastris, civi Novc Civ. Prag., quasquidem 

Strana 313
IV. Na Velkém náměstí. XXX s. proscribit in domo sua sita in giro ad classem, alias u korábuov, nunccupatam. 21. 1495, 9. (nora. Aukop. 6. 94 7. f. I$. Mortuo Nicolao Wlasak intestato, relictis post sc Johanne, Hen- rico, Johanna, Regina orphanis ct Offka conthorali, pre- dictorum orphanorum matre, quibus orphanis d. magister civium et consilium Wilhelmum de Blaztice, Blasium lluptych et Gallum a columbis tutores et. commissarios instituerunt. Qüi quidem commissarii taxantes substanciam derelictam divisionem feccrunt talem: Sic quod domus in circulo ad classem dicta inter domos Rzehakonis ct Ni- colai ad flaveam rosam silam aliaquc omnis substancia prenominate Ofcze ad eius hereditariam — possessionem cessit. De qua domo — debet — orplianis, dum ad annos legittime clatis venerint, CLX s. dare. — Act. dic Appolonic. 29. 1499, 8. ledna. Rukof. c. 2107 f. 158. Jo- hannes et Ilenricus, fratres ct filii olim Nicolai Wlasak, emerunt pro se domum in circulo dictam u korábuov penes Nicolaum sutorem ad flaveam rosam ex una et ad aurcam tubam partc cx allcra sitam ab Offka, matre sua, pro CCLXVII!/, s. gr. prag. Act. fer. Il. post Epiph. d. 28. 1501, 2. listopadu. Tamléž f. 209. Wenceslaus Formanck et Dorothea emerunt domum in giro u korá- buov a Johanne ct Henrico fratribus pro CL s. prag. — Act. fer. II. post OO. SS. 24. 1603, 26. ledna. Tumież f. 227. Sigismundus Hlolec de Kwietnice emit domum in giro u korábuov a Wenceslao Formanck pro CC s. prag. Act. fer. V. post Convers. s. Pauli. 25. 1504, 18. listop. Tamléž f. 257. Severinus in- slilor et Anna ecmerunt domum ad classes in circulo a Sigismundo Holec z Květnice pro CCLWL s. prag. Act. fer. 1. ante Elisabeth. 26. 1511. 22. října. Rukop. č. 2108 f. 86. Johan- nes Illavsa emit domum ad classes a Severino instilore pro CCXX s. prag. — Act. dic Severi. 27. 1511, 3. listopadu. Tamléz f. 87. Matheus de Hradec Regine dictus Giczinsky emit domum in circulo diclam u korábuov a Johanne Hlavsa pro CCXX s. pr. Act. fer. II. post OO. SS. 28. 1572, 81. srpna. Nukof.ć. 1128 f. B. 30. Kdez po smrti Matúše Jičínského podle práva a řádu žádali jsú Burian Lazar z Liboslavě, toho času maršalek, a paní Re- gina, manželka jeho, aby kZaft tvrzen byl a to pořízení, kteréž jest nebožtík Matúš, sa měštěnín zdejší, učinil a podlé takového pořízení pan purgmistr a páni aby je zuostavili a při něm nechati ráčili. Proti tomu dotčeného Matouše nebožtíka manželka, ménem Uršila, skrze přictele svého odpírajíc žádala, aby ten kSaft k stvrzent nebyl dopúštien, kladúc toho příčiny ty, že jest nebožtík Ma- touš, muž její, takového kšaftu činiti nemohl proti smlú- vám svatebním, kteréž sou byli mezi jim Matoušem a touž Uršilou a že podlé takových smluv svatebních každému tak je se dálo a tak zachován býval, jakž takové smlouvy v sobě to zavírali, nebo jest se nikda žádné takové věci proti manželu svému nedopustila, aby ty smlouvy přeru- šeny býti měly, a toho jest nepotratila, aby měl nebožtík muž její proti těm smlúvám jinak kšaftovali, poněvadž za společníci jí jest přijal a to jest skutečně vyplnil, když jest sobě domy a jiné věci kupoval, že jest sobě a jí zapisoval. Dokládajíce svědomí smluvcí svatebních i vý- pisuov z knih pánuov Hradeckých a je pokazujíc při tom IV. Na Velkém náměstí. 313 za spravedlivé opatření proséc, aby jí při smlúvách svateb- ních páni zuostaviti ráčili a při zápisích těch, v kterýchž jí statek po Matúšovi zuostalý náleží. Zase proti tomu on marÉálek s pan( Regindá, manzelká svi, odpírajfe pravili, Ze jakožto měštěnín svobodný Matúš nebožtík mohl jest o všem statku svém podle práva mčsta tohoto kšaft činiti a že tomu kšaftu těch smluvcí svatebních svědomí nic na přiekážku není, nébrž že jim k jich věci na pomoc ti smlouvci sou, poněvadž sami s sebú nesrovnávají se, mlu- více, že tíž svědkové seznávají, že takové smlouvy nic dál než do dne a do roka trvati měly a ona chce, aby se to dále vztahovalo, ježto kdyby ty smlouvy dál trvati měly, než do toho času, byla by se z nich vyvésti nedala, ale Ze sou netrvaly, jakoż ti smlouvci seznávají, aniž on jest nebožtík Matouš v tom právě statku nabyl, kdež sou ty smlouvy se dály, než jinde, a maje stalek ten jest sobě zapisoval a ona jest lomu odporu nečinila, jako jest zde v Praze to činil v Jičíně i jinde a vysvědčujíce ti smlúvce jich smivy toho nepravf, by společnice měla v statku býti neb jest byl pacholek chudý a kdyby takové smlouvy k času budúcímu mezi nimi byly, byli by tak smluveni, že má býti s ními společnice v statku, kterýž mají neb míti budou. I poněvadž takové smlouvy sou mezi nimi nebyly a smlouvci jej( jich nevysvédCili, 2e jest Matúš dobře pro ty smlouvy o statku svém pořízení učiniti mohl a jej kšaftovati, jak chtěl, svou ženu opatřic, jakož jest tak učinil. A k tomu dále mluvíc, že jest Uršila sama jeho za to žádala a prosila, aby kšaft a pořízení činil a pončvadž k tomu se dobrovolně svolila, že jak jí opatří, že lak se zachová; i by byla jaké právo měla, již jest se ticm svolením z něho vyvedla. A na to ukázali svědomí a ti zápisové též že jim nejsú ke škodě, nebo kdož koho v spolek zápisem uvozuje aneb jemu co zdává, ten to zapisuje v knihy vrchní, kteříž zápisové v své pevnosti zuostali mají, ale tilo zápisové že sou v knihy na právě Hradeckém šosovní zapsáni, kteréž takové moci nejsou, ale toliko pro pamět se znamenají takoví zápisové, aby věděli, kde šos a na kom vybierali. A pro lakové zápisy, Ze sou kšafiy měšťané Hradečtí činili a činí až dosavad, že jim to ku překážce nic není. Dále pravíc, że by toho jistotu rádi byli prinesli od Hradcckych pá- nuov a svědomí, kdyby slušelo takovú věc na jiném právé sáditi. A na to pokázali list Hradeckých pánuov. Tu pan purgmistr a páni slyšíce strany — takto . — vypovídají: Poněvadž to svědomí smluvcí svatebních podle práva jest nedostatečné i Matúšovu pořízení na přickážku není, neb nebožtík Matúš Jičinský byl jest mésténfn zde přijatý v právo tolo a zákup jest měl pod tímto právem, i právem města tohoto měl jest moc kšaft učiniti o všem statku svém, kterýž jest kde2koli mél a na Gem by takový statek jeho záležel. A poněvadž jest se v la- kové moci řádně zachoval a kšalt podlé práva jest řádný učinil a, tak aby se zachoval, ona samu Uršila, jeho no- božtíka manželka, za to jest ho prosila a zřízení aby učinil, napomenula, to sou Burian a pan( Regina provcdli podlé práva. Z té příčiny týž kšalt jest řídný a podlé práva přišlý neb před dvěma konšely přísežnými tohoto města jest učiněn. Protož každý komu týmž kšaltem co náleží a jest odkázíno, muož o to hledčli na tom právě, pod kterým právem který statek jest, k tomu, ktož kterého statku jest v držení. Protož Burian maršálek s manželkú svú chtí-li o ten statek hleděti podlé téhož kšaltu, kterýž jest po témz MatáSovi v Hradci zuostal, k tomu právo jim se nezavírá, tak aby o to tam stáli na tom právě, pod kterým právem ten statek jest. Stalo se v úlerý před sv. Jiljím. 40 

Strana 314
314 IV. Na Velkém náměstí. 29. 1518, 2. srpna. Tamléz f. C. 14. Jakoż jest nesnáz a ruoznice byla o kladení domu Korábovského do kněh městských mezi Burjanem Lazarem z Liboslavi a Reginú m. j. z jedné a Janem z Vratu, Daniclem Raušem z Vlkanova, Matějem Illavní a Janem lllavsá, porucufky nebožky Alžběty llrabafové, strany druhé, kdež jest on Burjan sim od scbe i od své manzclky duom v soud zahájený vlożiti a zapsati dáli chtěl, podlé toho kšaltu. kterýž jest nebožtík Matúš Jičínský učinil podlé práva města toboto a tím kšaftem ten duom jim zkázal, kterýž sám zde knihami zapsaný měl. Tomu sou poručníci kla- dení učinili odpor, pravíce, že k tomu právo lepší míti chtí než oni z té příčiny, že jest nebožka Alžběta v kšaltu dluh oznámila a položila, kterým jí Matúš povinen byl a oni souce poručníci, že spravedlivě ktomu domu hledí a naň sahají netoliko, že Burjan a paní Regina sú po- ručníci, ale by byli dědicové, že by to učinií mohli a je z lolo diuhu napomenüti, pro kterýž sú odpor učinili a jemu jeho v knihy klásti nedopustili. Proti tomu Burian sám od sche i od své manželky odpíraje pravil, že je Matúš jí Alžbětě nic dlužen nezuostal a týž Malúš Lo svii duší zapečetil a kšaft na to učinil. A přiesto jestli že jest jí co dlužen byl, to aby provedli. Proti tomu poraén(ci stojíc mluvili, že by byl dluh spravedlivý a puojčený, láhnúce se na svědomí. Tu p. purgmistr a páni — nalézají: Po- něvadž zápis světle ukazuje, že sobě duom nebožtík Malúš u korábuov koupil a naň žádné závady neučinil a ten jest kšaftem Burjanoví Lazarovi a Regině m. j. odkázal, z té příčiny poručníci jim v tom překážky kladení v soud za- hájený toho domu brániti nemají pro dluh, kterýž jest nebožka Alžběta v svém kšaftu položila, poněvadž oni poručníci toho dluhu sou neprovedli a avi jeho Matúše za zdravého života, když jest tomu jejímu dluhu odpor činil skrze Mikuláše Dětského, z toho nevinili podlé práva a v lom on Matúš, bera se z tohoto světa svú duší to zapečetil, že jim dlužen nic nebyl. Protož z té příčiny jin Burjanovi a Regine m. j. dävd se za právo, že jim poručníkóm tím vinni nejsi. Act. fer. Ill. post Vincula Petri. 30. 1513. — Tamfcż f. 152. Burian Lazar z Liboslavć koupil sobě, Regině m. pokoj u svých inczech a hranicech rozdiclnÿ od Malise Knoflíčka, sou- scda svého, zu XX k. pr. s (émilo vymienkami. Ze on Burian mA ten pokoj vyboïili a na tom miestć on ani jcho budá^f nemají žádného stavenic dělati, než on Burian má udělati zeď od rohu domu téhož Buriana až do zdí domu pana z Pernštejna a v LÉ zdi on Matúš Knoflíček má tobě udělatí dvéře, aby mohl choditi k studnici k vá- žení vody svobodně. A pruochod vody má jíti skrze dnom Burianóv a že on Burian má úmysl udělati stud- nici a když udělá, tehdy on Knoflíček má ty dvéře za- zdíti, než té studnice on Matouš společně má užívali a na nf nakládati společně, jakž ta potřeba kázala by. 31. 1515,21. listop. Tamlé£ f. 169. simon [s :kna] barvicí. koupil sobě duom na rynku u korabuov od Bu- riana Lazara z Liboslav a Reginy m. j. za CCXX gr. — i s tiem pokojem, kterýž jest od Knollíčka koupen. Act. fer. 1111. ante Clementis. (R. 1516 kviluje splátky Burian Lazar od Simona, leč r. 1517 již od Zikmunda Tvárského, 1519 od Zikmunda Tvárského z Lestkova.) 32. 1582. — Rukop. č. 2111 f. 10. Paní Ofka z Raještajna vzdala dim u korábů strýci nebožtíka Zik- munda z Lestkova, manžela jejího, Zikmundovi Chvatě- rubskému z Lestkova. (Viz výše str. 259, č. 20.) 38. 1634, 7. listop. Tamléž f. 88. Jan z Písnice, místo- písař království Ceského, a Anna koupili duom ležící na lV. Na Velhém namèslé. rynku u korábuov mczi domy Vavřince Knoflíčka a někdy Brikcího Reháka z Květnice obostranně od uroz. vladyky p. Zygmunda Chvatécubského z Lestkova za CLXIl'/z k. gr. č. Však on pan Jan moci sobě pozuostwil, aby mohl tento zápis změniti; kdyby se mu koli a jak líbilo. Act. sabbato posl Leonardum. 34. 1550, 12. zár(. | Nukop. č. 100 J. 282. Jakoż jest urozený pan Jan z Písnice paní Johanně z Pruochodu, manželce své, na smlúvách svadebních vèna obvénil CCI, k. gr. č., oznámil, že takoví sumu ujišťuje na domu svém řečeném u korábuov vrynku mezi domy paní Reháčkové a paní Čelechovcové —. Zase pan VfL LiXovsky z Pruo- chodu, otec Johanny, což jest koli po ní věnoval a dkítí připověděl, tomu že dosti ucinití ebce. Act, fer. Vl. post Prothum. 35. 1556, 21. srpna. Rukop. č. 990 f. 5. Jakoż jest Jan z Pfsnice obeslav ku právu Kristinu ze Skalice a Elenu, dceru jeji, vinil je z toho, že ve clvrlek po sv. Kateřině 1. LV. stroje se do Liznś poroučel jí hospodář- sí, aby v nebytu jeho domu nic se nezlralilo, coż opa- triti připověděla. V tom odšedší ztratil mu se řetěz zlatý od sta zlatých a drubý od třídectí zl. a zápona s kamením drahým, prsten a zvoneček zlatý, což všecko maje odjíti, do almárky v přítomnosti její schovával. A v tom když odešel, to všecko se ztratilo.. Neb kdyby na to zloděj přišel, byl by jiné věci, kteréž napřed byly, pobral, ale domácí to učinil. Skrze což v podezření jest ona Kiislína u ného. Neb chtéje sc ptáti po ztrát& své, posílal k ha- dačce, kteráž v přítomnosti její oznámila, aby vrátily a starati se jemu nedopustily. A ona Kristína uchýlivší se k uchu, &eptala, dávajíce j( totar, aby pravila na Kateřinu Lopalskou —. DP. purgmistr a pani vypovidati róćf: Po- nóvadź Jan z Písnice — toho jest na nf Kristinu a l°lenu — ničímž podlé práva neprovedl a nepokázal, — i z té příčiny ona Kristína s Elenú jemu Janovi takovou žalobou povinny nejsou. Act. fer. VI. post Agapit. 36. 1564, 17. března. Rukop. č. 991 j. 148. Jakož jsou Vít Lišovský v Menším Městě Pražském, děd Zu- zanny, sirotka a decry pozuostalé po Janovi starším jinak Domináčkovi z Písnice, též Vondiej lFJanderka, krajéí v domu pruochoditém a Valentin Stříbský, měšťané Star. M. Pr.. od pana purgkmistra nařízení poručníci před jme- novaného sirotka, ku právu obeslali Katheřinu vdovu a též pozůstalí dceru po před dotčeném Janovi starším a olci výš dotčené Susanny sirotka, že v statek pozuostalý se uvázala na ublížení spravedlnosti téhož sirolka, k kterémužto slatku oni poručníci napřed jmenovaní, též Anna Lišovská, bába toho sirotka, jemu kruce praví se míti právo a sprave- dlnost. Protož toho žádají, aby ona Katheřina z Písnice toho statků všeho jim k ruce a na mislć sirolka postou- pila, věříce, že k tomu od práva přídržána bude a potom bude-li: chtfti z čeho je poručníky vínili u nebo jaki spravedlnost praviti se k tomu statku míti i ji laké uka- zovali, to bude moci učíniti, než oni poroučejí sirolka k spravedlivému opatření. Proti tomu od Katheľťiny vdovy z Písnicce, dcery po- zuostalé poJanovi starším odtudž z Písnice, ku privu obc- slané skrze přítele jejího jest mluveno: Toho není, aby se měla v statek po vy$ jmenovanćm Janovi, otci svém, pozuostaly uvdzati, neż byt svij v domć tom po smrii jeho pozuostav$i mó, jikż jest i za živnosti nebožtíka opa- trujíc jej měla a k tomu slatku pozuostalemn po nóm Ja- novi jakožto vlastní dcera jeho praví se lak dobrou spra- vedlnost míti, jak i poručníci na místě Zuzanny sirolka a není povinna toho statku jim k ruce jeho sirotka postu- 

Strana 315
IV. Na Velkém náměstí. povati, což chce, když čas k prnovoduom od práva položen bude, (aké ukázati, i spravedlnost že k tomu slatku má, čemuž oni poručníci na místě sirotka z těch pruovoduov porozumějí, že není poviana jim postupovati a poroutf sc podle spravedlnosti své k právu opatření. Na to Vit LiSovsky, Vondicj Flanderkn a Valentin Stříbrský, poručníci Zuzanny sirotka jukožto pruovodové promluviti dali: Vid( se jim, Ze Katheřina jest povinna toho všeho statku po Janovi stuSím z Písnice k rucc sirotku jim postoupiti, jakž jest se předešle od priva vejpovéd stala, aby ho postoupila, i žádají oni, že k tomu bude přidržána, poněvadž sc ten slatck mchd a jiz roz- mrhal, zvláště na víních, poroučejí sirotka k opatření. Opót od Katlieřiny z Písnice obeslanć skrze přítele jejího jest promluveno, že ona [o] žádné vejpovědi neví, aby měla postoupiti toho statku po otci svém komu a není tím povinna ani poručníkuom, také toho není, aby sc ten statek: mrhal, žádá ona vedle spravedlnosti své zachována a zuostavena býti. Kdez Pavel Mělnický z Písnice na místě Zigmunda a Jindřicha bratří a lleny sestry, jakožto synův a dcery, sirotkuov pozuostalých po někdy Albrechtovi odtudž z Písnice, ohlásil se před právem a promluvil, že před- dotčení synové a deccra někdy jeho Albrechta lepší právo a spravedlnost mají k tomu statku po Janovi starším z Pisnice poznostalému jako2to po dědu svém, též také po něm Albrechtovi, otci svém, nežli Katbeřina aneb Zu- zanna. nebo jest ona Katherina od neboztíka Jana star- šího z Písnice, otec svého, již vybyta z statku toho, jakž i nebožka Maryanna ITlavačová, druhá dcera jeho, kteréž věna dvě stě kop grošuov českých od nebožtíka jest dáno, protož on na místě těch sirotkuov někdy Albrechta z Písnice: pozuostalých, žádá podle J. Mti C. i J. Mt arciknížetcí psaní, aby spravedlivě od práva opatření byli, jakož pak jiné naděje není, než že se to tak stane. Zase k tomu poručníci sirotka Zuzanny oznámili a se ohlásili, Ze oni nevédí co jiného mluviti k tomu ohlá- Seni Pavla z Pisnice na misté sirotkuov pozuostalÿch po Albrechtovi 162 z Pisnice, nez coż json proti Katheriné vznesli a mluvili, a tomu také místa nedávají, aby jak spravedlnost děti nebožšíka Albrechta v tom statku Jana z Písnice měli. Než když jim porutnikuom týž statek k ruce Zuzanny sirotka bude postoupen a oni ho v držení budou, tu Pavel z Písnice budce-li chtfti na mistć tech sirotkuov Albrechtovych co ukazovati, to bude moci udi- uiti, oni poruéníci Zuzannu sirotka k opalicní právu po- rouccji. K tomu od Kathořiny z Písnice přítel její promluvil, że ona lomu odpirń, aby toho z statku nebožtíka Jana, otce svého, vybyta byla, ale k němu spravedlnost má jakožto decra po vněm pozuostalá, což i ukózati chce. A když sobě strany na odporu byly, čas jest jim k pruovoduom od práva jistý jmenován a na den uložený všecky tři stojíce, předkem poručníci Zuzanny sirolka po Janovi starším z Písnice pozuostalého jakožto puovodové spravedlnost, kteráž tomu sirotku náležitá v tom statku jest. provozovali. Dave čísti svědomí na to vedená, též zřízení: zemslkcí: F XU a XXV, vajše přitom promluvití poručivše, že jsou Katheřínu vdovu z Písnice obvinili z loho, kterak zboží po Janovi, olci předdotčené Zuzanny si- rotka, pozuostalÿ drží, pravice se oni na místě téhož si- rotka právo a spravedlnost ktomu statku jmíti lepší nežli ona Katheřina a nebo kdo jiný. A co jest za odpověď na to t4Z Kathcfina dala, toho opakovati není potřebí; pak nynf pruovody syć poruénici na mésté sirotka vedouce IV. Na Velkém udmósli. 815 a čísti je davše to ukazují, kterak nebožtík Jan z Písnice, olec Susanny sirotka, před dobrými lidmi to jest mluvil a oznamoval z strany loho statku, že jí Susanně všecken náleželi má a ona že jest pravá dědička téhož statku a také že žádnému jinému po jeho smrti se dostali nemá nežli jí, jakž se lu vysvěděuje drahným počtem svědkuov, že jest ta vuole nebožtíka o statku tom byla. Ano i to se provozuje, že jest nebožtík Jan před svou smrtí ne- dávno některý den oznamoval, že jest věno Katheiint dceři své dal, též i jiným svým dcerám, o čemž Sixt z Ottrsdorfu vysvédéuje a KrySpfn Sultis z Cimic v tom sc také s ním srovnává, že jest nebo2t(k Václav Lopatsky jej z toho véna kvitoval a Kathciina se příznávala, že tu kvitanci v své moci má, jakž i při jednání a rovnání o ten statek skrze pány rady k tomu vydané to jest bylo mluveno jí Katheřinč, aby tu kvitanci polozila jeho Vá- clava, poněvadž se nachází, i neučinila tak a teď se jí pak i osvědčuje, protož več jí to od práva obráceno bude, poručníci to k uvážení připouštějí. | Poučvadž pak to se podle práva od poručníkuov na místě Zuzanny si- rotka provozuje, že jest ona Katheřina vybyta a nebožtík Jan z Písnice také se přiznával, že žádnému jinému ten statek po jeho smrti nenáleží, než Zuzanně dceři jeho a dědičkou ji také jmenoval, a předešle při léto stolici nález o statek kněze Havla u svatého Stěpána Malého ve zdi na to se stal, když jest se on také přiznával a ozna- moval, komu by po jeho smrti měl ten statek náležetí, i jest jim pFisouzeno na to přiznání, táhnouce se oni po- ručníci na ten nález, aby byl vyhledán, k uvažování té pře, žádali toho, aby Katherina jim statku postoupila k ruce sirotku, poroučejíce ho k spravedlivómu uvdżeni. Proti tomu od Katheriny z Písnice jest skrze přítele jejího mluveno: Nepokazují toho poručníci na místě Su- sanny sirotka, aby jakého stalky v držení byla po nebož tíkovi Janovi otci svém, a tomu jest dávaje odpověď na Żalobu porućnfkuom takć odpirala, aby toho statku v držení býti měla, než toliko oznámila, že v tom domu po olci jejím pozuostalém byt za Zivnosti jeho majfe, ještě posavad jej má jakožto vlastní decra jeho, a tu jí spravedlnost i díl náleží. Z strany pak kšaftu jaký pořádek se zachovává, když jej kdo činí, o tom se ví, že předkem spišíc vuoli svou o statku dožádá se, kdož chce kšaft dě- lati, aby k němu od práva vysláno bylo, a tu vuoli svou oznamuje, kterúž potom ti svědkové mají vysvědčití. Ale tuto nic toho se od poručníkuov neukazuje, aby lakový kšaft pořádný nebožtík Jan z Písnice učinili jměl, než toliko mluvil, jakž svědkové seznávají že by chtěl jedné dceři dáti a toho nevykonal, ponévadZ pak jest Katherina také vlastn( dcera jeho nebozt(ka, protoz má míti tu díl také, ač jest byla i třetí decra jeho nebožtíka jménem Markéta, i ta jes umřela, a tak jako nepořízený statek připadá již na tyto dvě Katheřinu a Zuzannu rovným dílem nebo poručníci toho také nepokazuji, aby Kathe- fina od neboZtíka otce svého vybyta byla. A když jest decra vlastní. nebožtíka Jana z Písnice a tak jednoho votce jako j Zuzanna, protož praví se jmili ve viem statku tom rovnost a spravedlnost, nedadouc toho nic napřed jí Susanně, než toho jí přeje, aby spolu s nf v tom statku rovnost jmóla Co jest pak mluvil nebožtík Jan z Písnice pfed smrti svou o Kathefinć jako otec, że by vybyta byla, lo postałiti u priva nemuoże, kdyż by nic nedal; nebo takových svědkuov by tisíc | větší počet byl, nepostací nic víc, než jako by jeden svědek byl a laké sám sobě to svědčil, kterýž nic platen není. A Pavel Mělnický z Písnice s Annou manželkou svou dává svě- domí, i vetřev se v poručenství sirotkuov někdy Albrechta 40? 

Strana 316
316 IV. Na Velkém náměstí. z Písnice, tu sobě sám svědčí tak, jak i poručníkuom a ještě i více, nežli,na něm žádáno. Nebo kdyby i posicí a nebo cedule byla čtena, tehdy se toho tak mnoho ne- najde, aby od něho žádati měli. Anna pak, manželka jeho Pavlova, v to svědomí se vnutkala a pohrüzku Katheriné jest učinila, že bude proti ní svědčiti, protož její svě- domi ani Pavlovo postačiti při právě nemá. Z strany toho nálezu o statek kněze Havla, na který se poručníci táhnou, k télo pří sc sem netrefí, nebo lam snad ten kněz mohl vuoli svou sepsati a nebo oustně před přísež- nými oznámil, ale tuto nic toho se od Jana, otce Kathe- řiny, nestalo a nic se toho nenachází. A také kněz a ku- chařka jsou rozdílní od dědicuov, jakož i Katheřina tuto k dědictví, též Zuzanna se potahují. A kdež jest to svě- domíf od Pavla a Anny, manželky jeho, dáno proti Kathe- řinč, že by vybyta byla, tomu odpírá a není toho. Co se zřízení zemského ukázaného a milosti té krále Vladislava dané dotýče, jako by nebožtík Jan z Písnice stavu rytíř- ského byl, tak je natahují, a vztahuje se to na slavy dva vyšší, ale Jan jest byl městěnínem a přiznával se k stavu městskému i před svou smrtí i také předešle k němu přistoupil. A Katheřina také měštěnína za manžela jest měla i dcera měštěnínova jest též Zuzanna a nemá se zač stydéti, ano i statek městský jest pozuostal. Protož to zřízení zemské poručníkuov ukázané jim nic nápomocno v této při není, žádá Katheřina jakožto vlastní dcera ne- božtíka Jana z Písnice, aby dílu a spravedlnosti v tom statku jeho užíti mohla, věříc; že od práva náležitě opatřena. Na to zasc porucnfci Zuzanny sirotka promluviti po- rucili: To jest védomé, Ze Kathetina v domu tom po Ja- novi, otci sirotka, pozuostalém bytem jest i vinici dri a na ni nakládá, i toho již vejše není potřebí vykládati aneb ukazovati. A svědkové z strany notule aneb kšaltu nebožtíka Jana z Písnice to seznávají, že jest v něm po- ložil i také oustně oznamoval před nimi, že žádnému nemá náleželi těn statek než Susaně sirotku, dcerce jeho, a takové oznámení aneb přiznávání prve jest postačovalo. Ač pak strana druhá Katheřina z Písnice vyměřuje, jak by měl, kšaft chtěje kdo dělati; se přitom zachovati, že by mél míti vuoli svou sepsanou o statku a potom žádati za vyslání k němu a tu se těch vyslaných dožádati, aby takovou vuoli jeho vysvědčili oc. I nebývá vždycky vuole každého v spisu podávána ku právu, ale i také se oustně oznamuje a to též, když se vysvědčí, pořádně postačuje, jakož i ten nález jmenovaný o statek a vuoli kněze Havla učinčný to vyméfuje. Proto: také jeho Jana z Písnice, otce Zuzanniného, vuole má postačiti a jí ten statek nále- žetí, jakž jeho vuole o tom jest byla, a tu jest před lidmi, jakž jest to vysyědčíno, oznámil. Poněvadž i Kathe- řina již jest vybyta, což se také svědomím provozuje, a k tomu se přiznávala sama, že jest věno přijala a Václav Lopatský, nebožtík manžel její kvitoval. Co se pak toho zřízení zemského dotýče mluví se od Katheřiny tak, jako by ho v této při poručníci užíti nemohli a neměli. I po- něvadž Katheřina o svém otci neboZt(kovi mluviti dala, že by stavu rylířského byl a ona jest vybyta, tehdy již má na tom podle zřízení zemského přestati a již Zuzanně toliko náleží ten statek samé. Ač pak mluví, že jest byl stavu rytířského nebožtík ale zase k městskému že při- stoupil, i toho se nic neukazuje, a tak to zřízení zemské na ni Kalheřínu se dobře vztahuje a již tu žádné spra- vedlnosti v tom statku nebožtíka Jana nemá, než Zuzanně samé náleží, poroučejíce ji právu k spravedlivému opatření. Opět od Katheřiny, strany obeslané, jest k (omu mluveno: Na tom ona dosti má, poněvadž poručníci ji za IV. Na Velkém náměstí. dceru nebožlíka Jana z Písnice seznávají i také lo provo- zují, a tak když jest nevybyla od něho z stalku toho, neb tomu odpor činí, aby byla vybyta, tehdy složíc to, což jest prve vzala, má mili rovnost v tom statku podle práva městského a Zuzanně toho přeje. Tomu pak také Kathefina odpírá, aby to měla před Annou Mělnickou mluviti též před jinými, že by měl nebožtík Jan, otce její, věno to jim s nebožtíkem Václavem vystrkati po- malu a neukazuje se nic toho; z strany té milosti krále Vladislava tak praví, že se nevztahuje na ni, neb jest otec její byl měštěnín a ona dcera městská a spravedlnost ji tu v tom statku náleží; v tom se právu poroučí k uvážení. Zase poručníci Zuzanny sirotka promluviti dali: Vy- svědčuje Pavel z Písnice v svém svědomí to také, že jest Kathefina obsylala k svědomí nebožtíka Jana z Písnice, otce svého, též Marketu, sestru svou, tak tehdy jest vy- byta, neb nedílny a neodbyty sobě svědčiti podle zřízení zemského nemohou, ano i to se ukazuje, že ona Kathe- řina má své věno pojištěno na vinici Sebestiána Prunara, i jižť nemá žádné spravedlnosti k statku po něm Janovi pozůstalému, než Zuzanně náležitý jest, a oni poručníci žádají, aby jim k rutce jí postoupen byl. Proti tomu Katheřina z Písnice mluviti porucila, Ze tomu odpírá, aby měla kdy nebožlíka otce svého a nebo sestru svú k jakému svědomí ohlásiti aneb pohdn&li a měli by poručníci puohon ukázati, protož nechť jej ukáží. A také tomu odpírá, aby měla co vzíli a neukazují toho nic, i žádá ona za spravedlivé podle práva opatření. Na to Pavel Mélnicky z Písnice: Což jest od po- ruénfkuov Zuzanny sirotka, a též od Katheřiny vdovy odtudž z Písnice buď mluveno a nebo ukazováno jakožto poručník od pana purgkmistra pdnuov naffzeny k soudu a vyhledávání spravedlnosti Sigmunda, Jindřicha též He- leny, dětí a sirotkuov pozuostalých po někdy Albrechtovi z Písnice na místě jejich promluvil, že on praví se lepší právo a spravedlnost míti k tomu statku po Janovi starším odtudž z Písnice, někdy místopísaři království Českého pozuosldvajicfm a to k ruce předdotčených sirotkuov nežli Katheřina anebo Susanna dcery jeho nebožlíka Jana, táhna se při tom na svídomí Sixla z Otltrsdorfu, jakž jest je poručníkuom též i jemu v tom, kdež jim svědčí, dal, k tomu vajše i na svědomí Kryšpína Sultysa z Cimic, místo sudího dvorského, a také Bohuslava Slej- bora i Sebestiana Prunara a Jana Smerhovského ukázav. Dále vejpis z desk zemských dání domu na Novém Městě Pražském ležícího nebožtíkovi Janovi staršímu z Písnice sc od J. Mti Kské a na ten čas Cské, kteréhož actum létha oc XXXIIII, k tomu také dvou kSaftuov pii právě tomto městském tvrzených vejpisů, jeden urozeného někdy pana Jiříka Samuhcle z Hrádku a druhý Zygmunda Chvatérubského z Lestkova oc s tím promluvením a do- lozením, Ze ten kSaft pana Samuhele ukázán jest proto, že on sa stavu panského a duom pod tímto právem maje o něm kšaft učinil jako měštěnín jsa pán korouhevný. A poněvadž i Jan starší z Písníce dobré paměti byl jest osoba stavu rytířského, a Albrecht; syn jeho, po němž dědicové mužského pohlaví pozuostali, i tak jim ten statek po něm náleží, jakž jest měl také duom ve dskdch osvo- bozený. Nebo i zřízení zemské jest světlé, že po jedné dceři co se věna dá podle stavu vyššího, to se také i podruhé dáti má. A nebožtík Jan po Maryanně, dceři své, Hlaváčovi dal jest sto kop gr. českých, načež kvitanci ukázal, a též Václavovi Lopatskému po Katheřině, i když by Susanně tolikéž dáno bylo, jestli by k lethuom spra- 

Strana 317
1V. Na Velkém náměstí. Jana slaršího z Písnice těm sirolkuom po Albrechtovi odludZ z Písnice pozuostalým jakožto po dědu a po otci jejich všicek náleželi má. Jakž pak vajše čísti dal on Pa- vcl vidimus nálezu mezi slavem panským a rytířským z jedné, též pány Pražany z strany druhé od J. Mti Kské létha oc 94 učiněného k tomu promluviv: poněvadž ne- božtík Albrecht byl jest syn poslušný otce svého a no- přijal než duom (cn v Novém Městě Pražském za padesát kop gr., též vinici za 17!/; kopy gr. vše českých, láhna sc v Lom na zápis též vinice, dal čísti nápisy listuov od ]. Mii. Kské na ten čas Cské i od tohoto práva nebožtí- kovi Janovi staršímu z Písnice, místopíisaři království Če- ského činčných, že jest člověk byl rytířský, nebo mu se lak od J. Mti i od jiných psalo a titul dáván byl. A podle toho stavu dal jest Katheřině a Maryannčě včno, což se ukazuje, také nemá více Zuzanně dáno býti, ale sirotci po Albrechtovi pozuostalí a zejména jmenovaní mají od právu opatření býti a jim ten statek po Janovi zuostáva- jící náleží jakožto po dědu podle zřízení zemského. Nebo i jiní stavu panského též rytířského užívajíce zde v mě- stech Pražských jsou byli a živnosti městské vedli, jako Anyžka z Milhostic, ta plátna v Kotcích prodávala, též paní Katheřína Vondřejová piva vaří. jsou stavu panského a pan Belvic z Nostvic také piva vařil, i Melichar Rur z Ronova maje duom u Holevov živnost městskú vedl, též Václav Peclinovský i jiní: mnozí, a lak ač jest Jan starší z Písnice zde v městě bytem byl, ale však stavu rytířského jest užíval i místopísařem království Ceského byl a ne člověk městský byl, protož mají ti sirotci Albrechtovi spravedlivě vedle toho opatření býti. Kdež pak od Katheřiny přítel se nemálo domlouvá o svědomí Pavla, že jest je proti ní dal, i pončvadž jsou poručníci Susunniny jej od tohoto práva k svědomí proti ní Kathe- řině pohnali, týž puohon ukázal, kterakž jest tebdy uči- niti měl a vysvědčil jest podle toho, což pravda jest, tak nemá sc Katheřina ancbo přítel její oč na něho do- inlouvati. A Sebostián Prunar také to vysvědčnje v svém svědomí, že jest nebožtík Jan starší z Písnice, otec Ka- tbeřínín, svědomí jí proti němu dal, i Markéta, sestra její nebožka, ježto kdyby vybyla ona Katheřina od otce svého nebyla, byli by jí on Jan otcc a Markéta sestra její svědomí nemohli podle práva dáti. U ponévadZ se to uka- zuje, že jest vybyta a věno přijala, již jí tu v statku tom nic nenáleží: než siroltkuóm a dětem učkdy Albrech'a z Písnice, porouceje v lom je právu k spravedlivému opatření. Opčt od Katheřiny obeslané skrze přítele jejího jest inluveno: Tuto Pavel Mělnický svého svědomí, kdež staré paměti některé seznává, dotáhnouti a dotvrditi chce ci- zím svědomím i jinak, však což toho koli tu ukazuje jako ty kšafty a jíné starodávní včci, lo jemu málo platno bude. Nebo i Sebesliána Prunara svědomí potřeboval k dotvrzení svého, ale to nepostačí, ač proti Sebestianovu svědomí nic se od Kalheřiny nemluví, ale poněvadž ona nemá žádného na titul obdarování ani se odnikud nepíše, protož přijato býti nemá, a Pavel svého svědomí ani manželky své štemflovali jím nemůže z strany domu toho na Novém Městě Pražském, kterýž Pavc! za svobodný býti pokládá, ten jest nikda svobodný nebyl, nebo jest pod právem městským a knihami zapsán a od toho jest ne- božtík Jan z Písnice, jakž mu od J. Mti Kské dán byl, na oncn čas pustil, a což jest na lěch příkopích zuostává, lo k tomu městu Starému Pražskému i také k Novému též náleží a posavad obce tyto jsou toho v užívání, a že jest on Jan zle to byl vyžádal, i také jest od toho pustil. Poněvadž pak jest to ukázáno, že ten dům prodán jest 1V. Na Velkém náměstí. 317 za slo a pět kop grošuov českých a nebožtíkovi Albrech- tovi postoupen a k tomu přijal na hotových penězích na díl svůj padesáte pět kop grošuov, též vinici za 17'/s kop gr., na vychování pak sirolku manželka Albrechtova také 20 kop gr. jest od nebožtíka přijala, načež i kvi- tancí jest učinčna, táhnouc se na ni Kalheřina, aby čtena byla. A není-li jí při právě, tehdy pamět svú páni radní k jednání mezi ně vydaní aby dali, též o jiných zápisích, že jsou toho času před rukama byli. Avšak Katheřina ne- mluví proti těm sirotku6m po Albrechtovi pozuostalým jako i proti Zuzanně, aby neměli míli ještě v tom statku po otci jejím spravedlnosti, než když jest nebožtík Albrecht, otec jejich, do pěti seth kop m. snad bez 16 kop z toho statku přijal, jestli by ta summa zase byla do téhož statku přinescena a vložena ancbo také napřed poražena, a vyhledá-li se jaká spravedlnost těch sirotkuvv, ta bude v vopatrování práva a ne jeho Pavla Mělnického. Nebo toliko na chvilku jemu poručenství jest propůjčeno, aby se o spravedlnost sirotčí soudil a ji vyhledával. Co se tčch kšaltuov cizích od Pavla ukázaných dotýče, na to sc nemá a není potřeba nic odpovídati, nebo jsou již ly věci, komuž náleželo, opalrovali. Z strany pak vidimus toho nálezu, kterýž jest tu ukázán, nic ti svědkové no- vysvědčují o něm z klerých by desk anebo registr byl vidimován ten nález a laké k této při nic není; nebo lam jest rozepře a soud byl o stalck zemský, ale tuto se městského dotýče. 1 pfeje Katherina toho sirotkuom po Albrechtovi pozuostalým, když by do toho statku ncboz- tíka otce jejího, což jest Albrecht, otec jejich, napřed vzal, též i mátě, aby díl v něm jako i Zuzanna měli. 'T'Aké v tom vidimus toho nálezu toho jest doloženo, že decra v nápadu stalku městského společnost a rovnost jako i syn mívá. ProtoZ toho Katherina uZíti Zádá. Poné- vadž také statek městský po Janovi z Písnice, otci jejím, jest pozuostal při lomto právě, aby ona v něm nápad a díl měla, a ten na tři díly aby se rozdělil, porouceje sc v tom právu k spravedlivému uvážení. Proti tomu Pavel Mělnický z Písnice na místě sirot- kuov Albrechlových opčt jest promluvil, poněvadž dobré paměti Jan starší z Písnice, otec Albrecchtuov, byl jest slavu rytířského, též místopísař království Ceského, jakž to i provedeno, dav ještě zřízení zemské 1“ XXV o milosti Vladislava stavuom učiněné čísti a táhna se na kšalt ne- božtíka Voldřicha z Prosliboře, že jest tím kšaltem sa- mému synu svému dal polovici domu, a Katliciina z Vlka- nova, matka jeho, léž potom o druhé kšaltovala a jemu ji také dala a dcery nic toho neobdržely. K tomu pak i to se připomíná, že Benjamin z Vlkanova toliko dal věno po dceři Janovi Kutovcovi a již ona nemá spravedlnosti a nápadu v Sobuvici, nebo když kdo stavu rytířského dá věno dceři své do kolika seth chce, na tom přestali musí, takZ i Katherina ano téZ i Zuzanna pieslati majf, co jest jedné dáno, že druhá tolik vzíti má, a ten statek po Ja- novi starším z Písnice nenáleží než sirotku m po Albrech- tovi: pozuostalým a oni ho vžíli mají, poroučeje k spra- vedlivému je uvážení i opatření. Zase Kathefina z Písnice dala čísti právo kapitolu IXHH? art. |. táhna se i na jiné psané tohoto města s tím promluvením, že již nechce více zaneprazdňovati toliko toho dokládá, by byl třebas za sto tisíc statku ne- božtík Jan z Písnice, otce její, zanechal, byla by ona toho velmi vděčna, nebo také více by spravedlnosti a dílu v (om statku jměla, táhnouc se ještě na kvitanci Albrechta, v níž toho jest doslaveno, že jest od nebožtíku olce vy- bytý byl a o tom pamét od pánuov radních k jednání vydaných aby dána byla, že jest tu kvilancí ta byla, 

Strana 318
IV. Na Velkém namesti. 318 jestli nyní se nenachází a s tím se k opatření poroučí. Pavel z Písnice též se táhl na tu kvitanci nebożtika Albrechta, nebo jest tam v ní toho doslaveno, že dobré paměti Jan starší z Písnice, otec jeho, nevybývá ho tím, ješto kdyby jemu Albrechtovi byl dal některý tisíc, tehdy děti a sirolci po něm pozuostalý mají spravedlnost k tomu statku jeho Jana, děda svého, poněvadž Katheřina jest již vybyta a zřízení zemské jest takové, že kde která se panna vnese, tu také má o syé věno hledéti a ona jest vnesena byla do domu nebožtíka Václava Lopatského, nechť by sobě tam tobo svého věna hleděla a ne v s atku po Janovi z Písnice pozuostalém, věří on že ti sirotci Albrechtovi spravedlivě od práva budou opalťeui. Opët Katheïina z Písnice mluviti příteli svému po- ruèila, Ze lo ráda slyší, že Pavel Melmeky !é kvitanci nebožtíka Albrechta místo dává, a k ní se přiznává, ač jí jiný rozum a vejklad dává, ježto se v paměti snáší, že jinak tam v ní stojí, nežli on vykládá; a když bude po- ručníkem od Katheřiny učiněným on Pavel, tchdy se bude moci o věno jí náležité domlouvali, ale na ten čas nic toho potřeba není, žádá ona za spravedlivé uvážení. Na ty všecky řeči a ukazování od Pavla Melnickćho na místě sirotkuov po Albrechtovi z Písnice pozvostalých i také co jest Katherina odłudź z Pisnice mlwiti od sebe porucila od priva nafizenf porućnici Zuzanny sirotka oznámiti dali. Toho Pavel Mělnický neukazuje, aby ty děti a sirotei Albrechtovi lepší spravedlnost, jakž jest mluvil, k tomu statku Jana z Písnice, otce Susanniného, mimo nf míti měli, nebo by i nebožtík Albrecht jakožto otec jejich posavad živo byl tehdy jsa vybyt z toho statku nemohl by lepšího práva o spravedlnosti míti, před ní Zuzannou jakožto dědičkou, poněvadž jest se od- kvitoval, dílu svého a té spravedlnosti jakž se pak po- ručníci jí Susanny sirotka na touž kvitanci také táhnou; nebo se toho nenajde v ní, aby se měl nebožtík Jan z Pisnice, olec Susannin, zavízati tím, Ze jeho Alžběta takovým dílem nevybejvá a tak to sirotkuom a dětem jeho nepostačí, jestli jest co tam Albrecht do té kvitanci vopsal, což by Zuzanně na škodu byti mólo; ać pak Katheřina z Písnice k tomu povoluje, aby ti sirotci a dětí někdy Albrechtovi k tomu stałku neboźtika Jana staršího z Písnice a k dílu připuštění byli, když by zase do něho vložili to, což otce jejich předkem jest přijal. i to na škodu jí Svsanny sirotka a dědičky toho statku činí ona Katheřina, chtějíc také tu míti díl a spravedlnost a nic by složíti zase sama nechtěla, ježto jest již vybyta a v tom statku jí nic nenáleží nežli samé Zuzanně a žádají po- ručníci, aby sirotek byl od práva v tom spravedlivě opa- třen a Katheřina k tomu přidržána, aby domu toho i ji- ného statku po Janovi z Pfsnice, otci Susanniném, pozuo- stalého, kteréhož v držení jest, jim porutnfkuom k ruce a na místě sirotka postoupili. K tomu od Katheřiny vdovy z Písnice jest skrze přítele jejího promluveno: jakž jest předešle tomu odpí- rala i ještě odpírá poruéníkuom rusanniným a Pavlovi Mélnickému téZ, aby ona Katheïina z toho statku někdy Jana z Písnice, otce svého, vybyta byla, žádá za sprave- dlivé opatření. Naposledy Pavel Mělnický z Písnice na místě sirot- kuov a dětí po Albrechtovi odtudž z Písnice pozuostalých promluvil a ještě připomenul J. Mti C. též J. Mti arci- kniżelef, pánuov našich. nejmilostivčiší poručení panu purgkmistru pánuom skrze psaní učiněné o ly sirotky jeho Albrechta żńdaje, aby při uvažování v ně nahlídnuto bylo; s tím se strany k spravedlivému uvážení i opatření právu poručily. IV. Na Velkém náměstí. Tu pan purgkmistr a rada slyšíce žalobu, odpor, i stran mluvení a té pře líčení, svědomí, zřízení: zemská, vejpis z desk zemských, dání domu, kšaľty, nálezy, kvi- tancí, lóż nópisy listuov poselacích a puohon k svědomí toho všeho, což jest ukazováno i mluveno s pilností a bedlivě pováživše, v právo jnésta tohoto nahlídše, takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vypovídají: PonévadZ z actum této pre to se jest naSlo a vyhlc- dalo, že Jan starší z Písnice bez jistého pořízení statku svého, kterýž při právě tomto měl, z tohoto světa jest scÉcl a po ném dcery Katherina a Zuzanna, (6Z vnukové po Albrechtovi z Pisnice, synu jcho Jana, Zigkmund, Jin- diich synové a Elena dcera jsou pozuostali, a právo města loboto ukazuje, že děti obojího poblaví v, statku rodičuov svých bez pořízení z svčta sešlých rovnú spra- vedlnost a díly mají. Než kteříž by z dětí prve co z toho statku, nejsouce jistým dílem podle práva odbyti k sobě přijali, to mezi všecky zase anebo na dily polożiti, a nebo sobě na dílu svém poraziti mají. A k jakému by statku rodičové právo a spravedlnost měli, že k tomu také i děti jejich mají a v právo rodičvov svých vstupují. I z těch přičin takového statku po něm Janovi z Písnice pozuostalého jako nepořízeného díl Katheřinč, starší dcery nebožtíka, pončvadž toho podle práva, aby jí věno vydáno bylo, ukázáno není, a druhý díl Zuzanné, druhé dccii jeho, třetí pak Zigmundovi, Jindřichovi a Eleně vnukuom výš jmenovaného Jana z Písnice, se přisuzuje: však lak, což by se počtem toho vyhledalo, že jest on Jan z Pí- snice Albrechtovi, synu svému, na díl jeho dědický vydal, to také z dílu jejich Zigmunda, Jindřicha a Eleny pora- Zcno byti má. Actum in consilio fer. VI. post Gregorii ct Letare, ac die Gertrudis 1564. Magistro civium domino Joanne Cantore aliter. Collubro. 97. 15064, 13. září. Rukop. č. 2120 f. 7. (Kšaft Katheriny Lopatské z Písnice jinak Domináčkové.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, kterak Katheřina Lopatská z Písnice, měštka naše učinila kšaft a své poslední vuole poručenství létha Páně M°VCC°LXIM®° v pondělí po svatém Jiří u přítomnosti slovutných pana Jana Hada z Proseč: a pana Pavla Hen- drycha, spoluradních našich, jenž k žádosti její z našeho povolení a rozkázání s písařem naším k tomu byli jsú vysláni a toho jejího poručenství takové před námi učinili oznámení. Tak że ona Kathcfina jsící paméti dobré a svobody rozumu zdravého užívaje, když k ní pfišli je pži- vítala a z takového od nás k ní vyslání: poděkovavší vuoli svý poslední oznámila jest před nimi takovito. Předkem že spravedlivost svú všecku, kterúž má a na čem by ta koli upsána a nalezena býti mohla, tolikéž i jiný všecken statek svůj movitý i nemovitý, kdež by ten také koliv a na čem koli uptán a nalezen býti mohl, k tomu svrchky i nábytky ovšem nic nevymichuje odkazuje a mocně po své smrli poroučí a dává Dorotě, dceři své. Dale oznámila, co se té vinice Plasky dotýče, o klerouż mó soud s Sebeslińnem Prunarem, jestliże tu při pan Jan Človíček z Popovic obdrží, tehdy jest povinnovala nade- psaná Dorotha, dcera její, jemu panu Janovi Clovíčkovi za práci jeho dáti sto kop grošuóv českých z té vinice. Též oznámila, že jest dlużna panu Janovi Clovíčkovíi z Po- povie sto kop mf$enskych, kterychż jest jf puojcil na náklad na vinici. Item Václavovi Dvofskému padesále kop míšenských. 1tem paní Marté Barlakový osm kop míšen- ských, kteřížto dluhové mají zaplacení býti z toho statku, který po svém nebožtíkovi panu otci jmá. Také oznámila, že Dorothu, dceru svú, poroučí k ochraně a opatrování 

Strana 319
IV. Na Velkém náměstí. panu Janovi Človíčkovi z Popovic, jemu toho věře, že jí radou u pomocí svou v ničemž neopustí. A jich milosti pana purgmistra a pánnóv prosí, aby nad tímto jejím kšaltem a poslední vuolí ruku svú ochranná držíce, Do- rotu, deeru její, v uičemž opouštčti neráčili. Přitom toto jest sobě zanechala: jestli że by jí Pán Buoh pozdraviti račil, tehdy aby moe jméla tento. k3a(t ta nechati ancb zmón u. Pakhby zádncho jiného mimo tento. neucin la, tehdy aby tento moc jmól. Kieryżto kàaft my z počátku psaní purgmistr a Slar. M. Pr. na žádost Doroty, desry jejf, jakožto pořádný a podle práv a svobod našich učiněný a vysvědcený stvrzujeme a jemu moc a místo cdkíváme. Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu pečeť menší dali jsme a rozküzuli k témuZ kSa(tu ptivós:ti v středu před povýšením svatého Kříže létha od narození Syna Božího 1564. 38. 1565, 5. dubna. Rukop. Ć. 2121 f. 129. Jakoż jest se vejpovéd p. purgmistra a pinuov z strany stalku nebožtíka Jana z Písnice stala, tak aby, což by kdo na svůj díl prijul, to aby zase do statku tobo vložil anebo na svým dílu sobě porazití povinen byl, kdež od p. purg- mistra a pánuóv z prostředku jejich p. Lukáš z Percfiu a p. Mavel od měny, aby to mohlo mezi sirotky pozuosta- lÿmi a dédici toho stiku vyhledino a coż by komu z nich lu na díl náleželo, počtem rozyrżeno bylo. I pii pFitom- nosti poruènfknov Llch sirotkuov, jak Zuzanny, deery jeho Jana nebožtíka, tak i děti po Aibrechtovi, synu jeho, po- zuostulých a Doroty, decry někdy Kateřiny Lopatské, ta- kovy stalek i podílové jeho jsou vyhledání a kdo co na svüj podíl prijal, secténo: Najprvó statkové kromé nékte- vých svrškuov a vinic, © kteréž jsou již pľedešle sirolci a Dorota podéleui, našlo se po častopsaném Janovi Z Vísnice pozuostalbo za sumu 1863 k. m. a takoví sumu na tří díly rozvrliíc dostati by se každému mělo 454 k. 90 gr. m. Ale že na svůj díl předešle přijal jest nebožtík Albrecht, což níže poznamenáno: nejprvé k živ- nosi bylo mu dźno od otee jebo sumy 200 k. m., item Muom na Pifkopich leżici za 100 k. m., k lomu dva strychy vinice y VolSanech za 34 k. m. z vinice od pana pergmistra 3 k. m., kdež toho učiní za sumu 337 k. m. A tak sejma z podílu, coz by se mélo dostati sirotkuom Albrechtovym po něm pozuostalým, přijde 117 k. 30 gr. m. Porucnici s Annou Li3ovskou na mistć Zuzanny, deery nebożlika Jana z Písnice, let nemající přijali na díl její předkem šaty chodící v 66 k. m.. dále ona Anna Lišovská za sebou má za vestel vina 8 k. 30 gr. m.; potom taż Li&ovsk& pii ńiadu p. pergmistra vyzdvihla k ruce sirotku Zuzannć 19 k. m. a tak na díl její přijato 93 k. 3 gr. i zstane jeść na dil 36] k. Na tietf dil Dorota, dcera nebožky Kateřiny Lopatsky, jakż jest ji nipadem piiscl po matce, (akć piijala nejpry hotovych peněz 9 k. m potom cd dïadu p. pergmistra 24 k. m. i znostane jí ještě 481 k. 80 gr. m. Vinice jsou poděleny mezi všecky, jukz pii üradu p. pergmistra jest to v. knihách zapsáno. Z strany svrS£kuov takto jest podóleno: Cínové nádobí Albrechtovym sirotkuom 6 taléřuov cínových, dvě flaše, umývadlo, konvice, jedna mísa, kotlík jeden k vaření ry- bám. lem veliká truhla, tři stoly, jedno lńże větší, druhé menší a korba od vysutého vozu, pečeť a sekryt nebožiíka Jana z Písnice. | Dorotě dva stoly, umývadlo s almárkou a almárka v světnici malá, truhlu, která dole v sklepě, tří lúže, truhlice menší prostá, cínové nádobí. Zuzannś: veliké Iuože s nebesy Mádrový, almárka v prostřední svět- nici, která vo koutě stojí, dva stoly a vůz krytý, v síní stojí, k tomu cínové nádobí. Z strany kollíkuov a klíno- tuov stříbrných i zlatých, kromě jednoho koflíku a čtyř rada naší IV. Na Velkém náměslí. 319 záponck, též křížku a medaje na biryt, prstenu s alma- týnem, jiných dvou prstenuov zlatých s židovskými lite- rami rytych, a třetíbo obzvláštně s amatystem, kterých všech kusuov i s koflíkem bylo 11 od lšnocha žida někdy jemu Janovi z Písnice zastavených, i mimo ty, což se jich koli naslo podle inventaie, ty jsou mezi ně rozděleny také rovnými díly. A což se dotýce kollíku a tčehb jiných Mínotnov od KEnocha zastavenÿch v 106 k. m. poš vaných, ty jest Dorola z Libóchova na svůj díl přijala. Z penčz za dnom, kteréž klásti má Pavel Kristián, [ostatní vyplatili se má]. Acl. fer. V. ante Judica. 39. 19 97. března. Rukop. č. 21/98 f. 98. Mistr Pavel Kristian z Koldína a Mandalena koupili duom ležící v rynku řečený Domináckovský mezi domy Jana Reháčka a Celechovcovským obostranně od Doroty z Libóchova, vnuky pozaostalé po někdy Janovi st. z Písnice a též od Valentina Stříbrského, na tn čas rychtáře městského, a Oudieje Flanderky, porucnikuov Zuzanny a dcery výš psaného Jana st. z Písnice let nemající, i od druhých po- ručníkuov dětí pozuostalých po Albrechtovi odrudž z Pís- nice, též let nemajících, toriž Stanislava apatvkáře na Ka- menci a Pavla Sedláčka od pánuov jim nařízených za puol pita sta k. €. Acl. fer. IIT. post Incarnat. d. o Zprávy o mistru Pavlovi Kristianovi z Kol- dfna a jeho rodint. SL. 1565, 7. brezna. Rukop. c 2121 f. 124. Jakož jest po Linhartovi Sipali a Marlinovi olei jeho slalek na grantech, svršcích a platich na vinicích, dluzich, též po- nězích hotových i z dluhnov vyupomfnanÿch pozuostal a sirotei dva po témZ Linhartovi, Mandalena, mistra Pavla Kristiana manželka, a Jan, bratr její, i o takový stalek s povolením p. purgimistra, pánuov porovnání a podělení mezi nim Pavlem: Kristianem a Mandalenou, manželkou jeho, též Janem Sladkejm starším z Peclinovce a Jancm Zelenkou jinak Koutským, poručníky nařízenými od p. purgmistra, pânvov týmž předdotčeným sirotkiim skrze pány radní p. Lukáše z Perc(tu a p. Havla Kodra u »mény« z prostředku p. purgmistra, pánův k tomu vy- dané, s:alo se jest takové: Předkem na jeden a první díl z gruntuov položen jest duom velkej na rohu vedle Tomáše Zmrzlíka ležící, poustka za Ondiejem bl(2 mandlu, kteryzio díl výš dotéení poruéníci jsou vyvolili a ujali na místě a k ruce Janowi, sirotku piedjmenovanemu, k dědičnému držení a vládnutí i užívání bez překážky každého človčka. A na druhý díl z gruntův jest položen duom malej vedie pivu- váru Jana Sladkého a domem Jana Iloška, vackáře, obo- stranně ležící, k tomu vinice vedle Brusky Nové, též zu- hrada s chmelnief na Smíchově, kterýžto díl M. Pavel Kristian a Mandalena, manželka jeho, sobě ujali k užívání a k dědičnému držení i vlídnutí. Svrškové pak a nábytky všeliké, též peníze hotové i půjčené, což by se jich koli našlo, rovným podílem mezi předdotčené děti někdy Linharta Sípaře, Mandalenu a Jana, mají býti rozděleny. Což pak se platuov z vinic na Letní a na Kantůrkách i všelijakých dluhuov od lidi jim Lin- hartoví a Martinovi Sípařům, vebožtíkuom povinných do- týče, ty společně Pável Kristián s Mandalenou, manželkou svou, též poruceníci na místé Jana upomínali i potomné spravedlivě se rovným dílem o nč rozdčliti mají. Aclum in consilio feria 1lIl post lrauslati Wenceslai ct in capitc Quadragesimae scu ieiunii anno MDLXV. 

Strana 320
320 IV. Na Velkém náměstí. %2. 1566, 12. března. Tamtéž f. 162. Jakož jest ro- zepře byla vznikla mezi p. M. Pavlem Kr. z K. a Annou z Bydžova, kuchařkou, o nějaký úraz, i skrze pány radní js o to porovnání, takže na přímluvu týchž pánův rad- ních M. Pavel Kr. jí Anně za škody, kteréž na právo naložila a služby své obmeškala, pro chudobu její dáti připověděl 6 kop gr. č. Actum in consilio feria II[. die Gregorii anno MDLXVI. 23. 1568, 18. Fijna. Rukop. c. 2230 f. 293. (Mar- keta Zeleznikovic Janovi Křesťanovi, manželu svému, statek zapisuje.) My Viktorýn Korálek z Těšínu J. Mti C. rychtář, Adam Bakalář, Gasu toho purgmistr, Mathiś$ Kafunk z Poborovic, Vavřince Kulíšek, Ondřej Bakalář a jiní konšelé roku toho města Klatov vyznáváme tímto zápisem budícně přede všemi, že vstoupivší před nás do rady Marketa Źcleznikova s Jancm Kfestianem, manżelem svym, oznámiti dala a k tomu se přiznala, že dobrovolně a s do- brým rozmyslem svým všecken statek svůj, kterýž má, neb ještě jmíli bude, dala jest a tímto zápisem mocně dává nadepsanému Janovi Křestťanovi, manželi svému, k jeho dědičnému jmění a držení, bez odporu a překážky její všelijaké. Však ona Marketa na tom svém statku sobě vymieńuje a v moci své pozuostavuje: dvě stě kop míš., aby je mohla dáti neb odkázati,; komu se jí zdáti bude, a to bez překážky jeho Jana všelijaké. Stalo se v pondělí na den sv. Lukáše ev. léta — šedesátého osmého. Tento vejpis s povolením pánův purgmistra a rady města Klatov: vydán jest z kněh městských hlavních a na jistší duověření pečetí téhož mčsta jest upečetín. Stalo sc v úterý památky sv. Prokopa léta osmdesálého devátého. %4. 1572, 16. ćervence. Tami/eż. (Matyś$ Kristian.) L. páně 1672 v středu po Rozeslání sv. apoštoluov Matyáš Kristyan dožádal se p. Simona Plavenskyho a p. Jana Stelfle, aby kšaftu jeho svědkové byli a neuchová-li ho pán Buoh od smrti před právem jej vysvědčili, tuto vůli >vou za kBa(t poslední před nimi oznámil. Předkem synům mým třem, Janovi, p. mistru Pavlovi aJeronýmovi i také Dorotě Sýkorové, dceři mé, které sem měl s první man- želkou odkazuji, a po mé smrti dávám dům tento, dvůr na klášterským předměstí, dědinu vrch na rozhraní, dě- dinu na Zbalovkách, dódinu k Stépánovicuom, a louku s kusem dědiny též k Stěpánovicuom, a ty všecky grunty jim odkazuji i s oużitkeim, cożby s pożehnani Buożiho se na nich naślo, na rovnć o to poddleni, toliko aby Dorota Sýkorova v tom napřed C ss. míš. měla, neb sem na ni nejméně naložil, a připověděl sem, že jí nětco víc učiním. ltem. détem mym s Annou, druhou manželkou mou, Martě a Kaleřině odkazuji a po mé smrti dávám, dědinu, kterou sem koupil od Matěje Kantora a druhou, kterou sem koupil od Jana Kristiana, syna mého, chmelnici od Havla Trybule pod vrchem ležící, druhou od Polanskyho na rozhraní, třetí od Kateřiny Faflové s kusem dědiny, též chmelnici od Sabala na velký louce a ty všecky grunty jim též odkazuji s oužitkem, což se ho obrodí. Více tejmž dětem mejm Martě a Kateřině odkazuji hotové peníze, což by jich koliv po mé smrti zuostalo, však takové pe- níze do dojití let v moci pana purgmistra a pánův aby zuostávali a jim zachováni byli. Však předně z té summy na stavení nové školy aby dáno bylo X k. a Barboře mimo zaplacení služby V k. a čeládce též z té summy aby služba zaplacena byla. Tejmž dětem Martě a Kateřině odkazuji šaty kožní i chodící všecky i také svršky a jiné nábylky všecky, což by se toho koli mně náležitého vyhledati mohlo. | Item krávy, vepře hladový dávám všechněm dčtem mejm na rovné podělení. Než vepř krmný, ten aby zabit byl a IV. Na Velkém náměstí. mezi chudé rozdělen. Nad dětmi mejmi let nemajícími mocnou otcovskou poručnicí i s jich spravedlností: činím Dorotu Sýkorovou, dceru mou, aby ona je chovala a opa- trovala, k dobrýmu vedla a spravedlnosti jich užívala, a toho jim všeho dochovala bez umenšení, však aby sobě od chování jich nic nepočítala, také když dojdou let, žádným počtem z užitkuov povinna nebyla. O nápadu takto řídím: Jestliže by které z dětí mých let nemajících z světla tohoto skrze smrt nedojda Jet povoláno bylo, spravedlnost jeho při druhém živém at zuostane. A pakli by obý nedojda let skrze smrt s tohoto světa povoláno bylo, spravedlnost její všecka i pcníze hotové aby zuo- stala při prvních synech a dceři mé, totiž Janovi, p. mistru Pavlovi, Jeronymovi, též Dorotě Sýkorový rovným dílem. Item kdež sem soud začal při právě s Lidmilou Yaflovou a k tomu sem mocné poručníky zřídil o ustranění někte- rých věcí z statku mého, což by toho koliv obdržáno bylo, to aby náleželo Janovi, p. mistru Pavlovi a Jeronymovi, synům mým s první manželkou. Item kdež ještě sem po- vinovat XII k. m. Kateřině Faflovy za chmelnici od ní koupemí, ty peníze aby ji podle weyrunku od Doroty Sykorovć z užitkuov letošních, kteréž k sobě Sýkorova na vychování dětí přijme, zaplaceny byly a ona Sýkorova aby toho dětem mým nepočítala, neb sem já sám na ty grunty náklad učinil. Ta jest vůle má poslední. Po pře- čtení tohoto kšaftu, toto od týchž svědkuov na cedulce podáno a též přečteno. P. Matyáš Krystyan učinivší: před námi o slalku svém pořízení za toto abychom oustně do- loZili: Neuchovalli by pin Buoh od smrti Doroty Sýko- rovy prvý než by dítky jeho malé nad kterýmiž ji po- ručnicí učinil, let došli, tehdy to poručenství aby na Jana Kristiana, syna jeho, tak a na ten spůsob, jakž i Sýko- rový jsou poručeni, přenešeno bylo, jemu jako i jí že se toho důvěřuje. Tento kSafl nadepsany na žádost Jana, pana mistra Pavla, Jeronyma, Doroty Sykorovś, syny a dcery někdy Matyáše Krystyana podle práva stvrzen a v tyto knihy vložen, a to v pondělí před sv. Havlem l. 1572. Tento vejpis s povo'cní pánův purgmistra a rady města Klatov vydán jest z kněh kšaftův městských, a na jistý důvěření pečetí téhož města jest upečetím. Stalo se v úterý památky sv. Prokopa. I. — osmdesátého devátého. My purgmistr a rada města Klalov známo činíme tímto listem naším obecně a přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží, že zápisové níže pořád psaní stojí v knichách naších městských trhových zapsani, slovo od slova takto: *1573. -- (Jan Krystyan) koupil od Jeronima Kristyana, bratra svého, duom nárožní, při kklíšterské bráně ležící s tím právem a svobodou, což k tomu náleží za 480 k. míš. Na to jemu zavdati maje 100 k. míš. vydal Jeronýmovi s těmi 18 k. mš. panu Hendrichovi zaň danými 60 k. míš. A více platiti maje podle trhu po 15 k. ana právě pro věřitele položil 40 k. míš. Na přímluvu pro věřitele uvolil se platiti po 20 k. při sv. Martině až do té summy zaplatcení. Stalo se ve čtvrtek posledního dne léta 1573. Z toho závdavku přední připovědníci tito vzali. Ze Dorota Sýkorova tomu na žá- dost Jeronyma povolila, p. Jan Bartů 9 k., p. Simon Pla- vensky 5 k. 31 gr. 5 d., p. Václav Werštatek II k. 1 gr. 6 d., p. Pavel Křížek 6 k. 29 gr. a Dorota Sykorova ostatek na dluh sirotčí totiž 8 k. míš. 3 d. A více táž Dorota z najprv příštích vejrunkuov dluh sirotčí dovzíti má. Actum Db. antc Novam annum 1574. ltem pfiznal sc Jeroným Kristyán Ze jest zań Jan bratr jeho dal panu Jin- dfichovi Béxínovi 95 k. a do Prahy 15 k. a tak dva veyrunky vyplnil po 20 k. Actum f. 1I. post Valentini a. 

Strana 321
ÎV. Na Velkém náměstí. 1576. Jaké sou sumy osobám jistým na vejruncích za ten duom od Jeronyma ukázány, o tom v registrech připo- vědních. Item položil Jan Kristian 20 k. veyrunk, vzatý na pravo pro véfitele f. V. ante Viti 1577. Jan Kristian položil veyrunk 20 k. vzalý na pravo pro věřitele. Actum f. 2. post Franciscum 1578 ten za léto sedm- desáté sedmé. Ty nadepsaný dva veyrunky vydány těmto, podle pořádku přípovědí jich. Dorotě Sýkorový, poručnici sirotkův Matěje Kristiana, k ruce týmž sirotkuom 25 k. minus 8 k. P. Simonovi Plavenskýmu 1 k. 85 gr. 4 d. Act. fer. JI. post Briccii 1578. *5. 1689.—1587.®) — (Matěj Křestian) koupil od Markcty Voctové dvůr na Klášteře na rohu podle domu Levova ležící s tím právem a svobodou, jakž jest od předkuov drzán, za LXXXV kop m. Zavdaü jí má ХХ! кор. Potom od vánoc nejpry příštích v roce dáti má XVI kop. A tak každý rok pořád vždy o vánocích po XVI kop do vyplnění té summy platiti má. Act. f. 2. post Andreae anno 1532. Item přiznala se Voctova, Ze jí Kfestian dal zá- vdavek a jeden veyrunk 16 kop f. II. Rogationum anno 1584. llem, priznela se Ze již všecko jest jí od pana Křestiana za ten dvůr zaplatecno. Actum f. lI. ante puri- ficalionem M., anno 1537. #6. 1568. — (Jan Draksl s Annou manželkou svou) koupili od Jana Kfesliana duom Zcleznikovsky, mezi Mi- kuláše Llazka a S(mkovskym ležící, s tím právem a svo- bodou, kteráž k tomu domu náleží, za pět set kop m. Na to jemu zavdali L kop m. a vice platiti mají po XV kopách m. każdy rok při sv. Martině počna od tohoto času v rok klásti až do té summy vyplnění. Však při tom se Jan Draksl přiznal, že jest jemu a manželce jeho těch I. kop m. na tento závdavek Jan Cedil, otec její, půjčil a týchž? L kop Janovi Cedilovi na tomto domu uji&tujf. Stalo se ve čtvrtek na sv. Martina 16tha oc LXVIII. Item, pfiznal se Jan Kfcstian, Ze jest mu dán veyrunk od Jana Cedila 20 kop post Catharinae 1669. Item přizval se Jan Kristian s Markethou, manżelkou svou, že jim na ten trh a za ten dim od Jana Cedila a Jana Draxle LX kop m. vypraveno jest. Actum f. 5. post Lucae 1974. Při tom téhož dne a léta pan starší Simon Plavensky a Jan Bartův v radě oznámili, že se před nimi Jan Draksl a Jan Cedil přiznali, a, aby to na jejich místě v radě vy- znali, žádali, že nejsíc té vuole jeden i druhý domu toho dale platiti od něho i od summy naň vyplatcené pouštějí a jeho zase Janovi Kristianovi postupují. Ano i nad to Jan Cedil, jsa k tomuto zápisu do rady povolán, k tomu všemu se přiznal, což všecko na takové výš jmenovaných osob oznámení a přiznání, k žádosti Jana Kristiana a manželky jeho toto jest zapsáno. Stalo se léta a dne nahoře psa- ného. #7. 1574.—1577. — (Pan Jiffk Kostelecký z Těšnic) koupil od Markety, Jana Kristiana manželky, duom tén Zeleznikovský, mezi Hazkovským a Símkonysovým domy ležící, kterého Jan Draksl s Janem Cedilem nemohúc platiti, zase Janovi Kristianovi postoupili, zápisem napřed na listu 20. a Jan Kristian takć tyż duom manželce své odevzdal. A tak jest týž duom pan Jiřík koupil a ujal za tu sumu od Draksle a Cedila nedoplacenou, totiž za 390 ®) Ponechávám pořad kusů dle opisu v rukopise č. 2230 bez ohledu na chronologii. IV. Na Velkém náměslí. 321 kop m., kterouž sumu tak po XV kopách, jakž předešlý na listu 20. zápis v sobě zavírá jíti má a hned jí XV kop zavdal a ona ptijala. A další veyrunky při každém sv. Bartholoměji kladeny býti mají. A tento zápis na místě pana Jiříka pan Simon Plavenskÿ a Jan Bárluov jemu k ruce přijali. Stalo se ve čtvrtek p. sv. LukáSi létha LXXIIII. Markéta, Jana Kristiana manželka, pro neplacení Jiříka Kosteleckého, kterýž na několikero psaní úřadu nadjítise nedal v ten duom zase jest uvedena. Actum f. 5. post Conductum Paschae 1577. *8. 1576.—1583. —,. Tamlež. (Jan Kristian z Kol- dína) koupil od Jakuba Srámka i na místě dětí jeho s nebožkou Annou Hovorkovou, manželkou jeho, splozce- ných, chalupu za jeho Janovým dvorem a vedle Kvasnič- kovského dvoru ležící s tím právem a svobodou, kteráž k ní náleží, za L kop m. Na to zavdáno byti má XX kop m. a ostatních XXX kop m. po Vl kopách poéna od to- hoto času v rok každého roku platiti má, až do zaplacení. A tomuto trhu od úřadu na ten zpuosob jest povoleno, aby Jan Kristian peníze závdavek, i potom na právě kladl k rozeznání, komu co z nich náležeti bude. Stalo se v středu po svaté Trojici léta LXXVI. Létha — LXXVI, ve Gtvrtek. po Rozeslání apostoluov z vyhledání Jakubovi Srámkovi oznámeno, že jemu s po- lovice té chalupy 26 kop a po ženě s druhé polovice 8 kop 20 gr. Proti tomu Srámek dlužen sirolku Pavla Chocholovic 30 kop a úrokuov 9 kop a tak jemu tu nic nepozuostává, nýbrž rukojmie jeho 5 kop 40 gr. dodati mají. V 2. trhových fol. 220. Položil Jan Kristian na ten trh 20 kop. Dáno z nich Annč, dceři Srámkové, díl její 8 kop a Janovi, bratru jejímu, tolikéZ v truhlici siroté( zuostává. Ostatni 4 kopy a k tomu u Jana Kristiana ještě 10 kop a prve že 20 kop za úřadu Martina Deklivo položil. A za Bartošem Neřádem na jeho statku 5 kop 40 gr. zuostalo. Ty sumy na svrchupsany dluh náležejí. Act. f. 2. post Hussii 1681. Těch 20 kop za úřadu Martina Deklivo položených, že do obecní útraty přijaty byly, z registrum útraty lela — 78 se vyhledává, mají se zase z truhly obecní navrátiti. 99. — Jan Kristyan koupil od p Pavla Kristiana z Kol- dína, bratra svého dědinu vrch slove Semínkovský, při rozhraní ležící s tím právem a svobodou, což k tomu gruntu náleží, za 500 kop gr. m., na kteroužto sumu uka- zuje a odevzdává u Jana Bartovic za dědinu jemu pro- danou, jakož nahoře psaný v sobě zavírá, 400 kop m. kteréž on Jan Bartů panu mistru Pavlovi takto a na tylo roky platiti a zaplatiti má a k sobě přijímá. Totiż zavdati maje 250 kop m. těch jemu p. mistr od nyní příštího sv. Jiří. do roka pořád zběhlého čekali má. Po vyjití toho roku povinen bude Jan Bartů předně položiti závdavck puol třetíeho sta kop m. s uZitkem 15 kop míš. A při témž času hned první taky vcyrunk 50 kop m. jemu položiti bude povinen. A dále opět v rok 50 kop dáti má a na posledy vidy v rok a při témž času 60 kop vše míš. dodati a sum od sebe povinní ty — 400 kop m. odvésti jest a bude povinen. Ostatní sumu, totiž pátý sto kop, Jan Kristian bratru svému počna dále v rok také na sv.Jiří, kdy se bude psáti léla LXXVIII, padesóte kop m. & léta potoin LXXVIII ostatních 50 kop m. jemu do- dati a tak tu dědinu vrch zaplatiti má a bude povinen. K čemuž se osobami Jan Bartüv a Jan Kristian v radć a p. mistr Pavel psaním svým vlastní rukou podepsanou, jakž v nadepsaným zápisu dostaveno jest, přiznali. Stal se zápis v pondělí po sv. Tiburcii leta LXXV. 41 

Strana 322
322 1V. Na Velkém náměstí. Léta LXXXIII v pondělí po sv. Jakubu p. Šimon Plavenský z Planfeldu, J. Mti C. rychlář oznámil, pravě se ktomu byti doZádany, Ze jest Jan Kristian panu Pavlovi Kristianovi z Koldína, bratru svému, táZ dédinu vrch z ouploa zaplatil. Actum ut supra. . *10. 1646. — Taéz. (Ondicj Zeleznik) koupil od Simona Kavana d&diny s lukami za rozhraním pti farář- ských gruntech ležící, což jest tu koli měl, s tím právem a svobodou, jaká k nim náleží, za 450 kop m. hotových a zaplatcenych. | Tímto zápisem již mu týchž gruntuov Kavan postupuje. Actum f. V. ante Assumptionem Mariae, anno 15450, #11. 1544. — (Ondřej Železník) koupil od Václava Soukeníka Jouku Jakoubkovskou mezi páně Kouskovou a Hazkovou lukami lezící s tím právem a svobodou, kteráž k ní náleží, za 180 kop na míšensko, dal na to hned 100 kop, potom v roce má dáti L kop a opět v roce ostat- ních XXX kop. Ten trh Simon Dlouhý vysvědčil na místě Železníka. Actum f. 2. ante Laurentiii anno 1541. Přiznal se Václav, že mu zouplna ta louka jest zaplatcena. Actum fer. II. die Agnetis, anno 1544. 219. 1571. — Tamléž. (Matěj Křestian) s Annou, manželskou svou, koupili od Jana Křestiana dědinu na Chuchle mezi Mandaleny Kulíškové dědinou ležící se vším tím právem u svobodou, kteráž k ní náleží, za 150 kop m. Kterouzto sumu oni manZelé jemu Janovu Kfestianovi mezi tímto časem a sv. Jiří zaplatí mají. Stalo se ve čtvrtek po sv. Alžbětě, léta — LXXW, — Matěj Křestian s Annou, manželkou svou, koupili od Matěje Kantora dě- dinu pod Zbalovkou, mezi Kotlářovou a Zandalovou dě- dinami ležící s tím právem a svobodou, kteráž k ní ná- leží, za LV kop m hotových a jemu zou.-Ina zaplatcenych. Stalo se v pondělí po sv. Valentinu, léta — LXXI?. — Matěj Křestiíin s Annou, manželkou svou, koupili od Havla Trybule zahradu s chmelnicí na sva'o-Jakubským platy, pod dédinou vrchem jeho Křestianovým a pïi chmelnici Pechanovy lcZící s tím právem, platem a svo- bodou, co’ k tomu gruntu náleží, za 198 kop m. jemu hned zouplna od nich zaplatcenych. Stalo se v pondělí po sv. Vfté, léta LXX?. Tou na svědomí a jistší důvěření my z počátku psaní purgkmistr a rada pečet naši městsku dali jsme k tomuto listu pritisknuti. | Stalo se v úlerý po památce navštívení panny Marie svatou Alžbětu léta — LXXXVIIIIC. “18. 1580. Rukop. ë. 2179 II. f. 2. Ve jméno boží amen. Leta páně tisícího pětistého vosmde- sálého v neděli po sv. Kylianu staly se smlouvy svadební mezi poctivou paní Martou Kuliškovou z Klatov z jedné a panem mistrem Pavlem Krystyanem z Koldína, kanclé- řem Star. M. Pr. z strany druhé. A to taková, že ona paní Marta z vůle a jednání božího připověděla jest jeho pana mistra Pavla Krystyana manželkou býti a po sobě mimo vcjpravu poctivou jmenovala jest věna do dne a do roka puol třetího sla kop gr. č. z dílu a statku svého, kterýž má se paní Annou Stenglovou, sestrou svou nedílnou, na statku pozemském na vsi Martinicích. Proti tomu pan mistr Pavel jest obvěnil podle obyčeje a zvyklosti měst Pražských též puol třetího sta kop gr. č. a to též do dne do roka tak, jestli že by kterého z nich jmenovaných manželuov pán Buoh v tom dni a roce smrti uchovati neráčil, tehdy aby věno mriého při živém zuostalo, po vyjití. pak dne a roku, dá-li pán Buoh jim manželuom živu bejli, jakž by se koliv dále o to věno i o jiné věci snesli a mezi sebou narovnali, to se pri viili jich manZe- luov zůstavuje a zanechává. IV. Na Velkém náměstí. . Staly se smlouvy tyto v Březnici v přítomnosti pana Sebestyána Stengle z Rezna, obyvatele toho času v mč- stečku Březnici, Václava Kulíška, otčíma jí paní Marty, Markéty Kuliskovej, matky její, a paní Anny Stenglovy sestry, ze strany nevěsty, léž v přítomnosli urozených pana Gabricle Svěchína z Paumbergka, obojích práv dok- tora, J. M. C. rady při apeliacích, pana Tomáše Grofta z Kreyffnberku, pana Jana Krystyana z Koldfna v Klatovech z strany ženicha. *14. 1582, 6. prosinec. Rukop. ¢. 2205 f. 117. (Kšaft M. Pavla Kristiana z Kold{na.) Ve jmenu svaté a nerozdílné Trojice, svatého jediného Boha, všemohoucího věcí stvořitele a správcí. Amen. J4 Mistr Pavel Krystian z Koldína, kancléř Starého města pražského, rozjímaje sám u sebe tento nebezpečný čas navštívcní Božího a rány minorové, v níž napořád lidé obojího pohlaví a všelijakého věku mimo svou všecku naději z světa toho odcházejí a dluh smrti povinný plati, i obdvaje se téhož, což na jiných zvláště svých vlastních a domácích, mé přemilé manželce, mých přemilých dítkách, synu a dcerách vidím, a nechtě tomu, by po mé smrti mezi kým o stateček můj, kteréhož mi pán Bůh z milosti své svaté propůjčiti ráčil, jaké nevole byly, takto o něm řídím a kšaftuji: Však nejprvé duši mou milou všemohoucímu a věčnému pánu Bobu v ruce jeho svaté poroučím a silnou víru mám, že ji v počet svých vyvolených, nejvýše pro své nevý- mluvné milosrdenství v synu svém nejmilejším pánu našem Jezu Krystu prokázané, jehož za mé těžké i všeho světa hříchy, když přišla plnost časův, na ohavnou smrt kříže vydati jest ráčil, milostivě přijíí a mne při vzkříšení z mrtvých na pravici své postavili ráčí. Amen. Domu pak svého na rynku ležícího, v němž bytem jsem, též druhého domu Loupovského proti veliké kolleji na rohu pod loubím, též třetího mezi postříhači, v němž Johanna Va- Ckátka, a aby do své smrti byla, jak nynf jest, tomu chci; a čtvrtého domu u sv. Stěpána velikého na Novém Městě Pražském se zahrádkou u krchova ležícího i krámu vedle dveří tunních kotcův, nic méně vinice na Kantůrkách s budkou a s tou poustkou při ní ležící, peněz mých ho- tových, což by se jich koli po mé smrli našlo, na jaké- koli minci, prstenův, koflíkův, svrškův všelijakých, platův na vinicích ležících na hoře Kantůrkách u Zlýchova, též některých na Letni, dluhův mně povinných, kromě těch, kteréž přátelé dlužní jsou, jimžto všecky odpouštím, i vína, pláten, kteréž před rukama jsou, a sumou všeho statku mého movitého i nemovitého, a na čem by ten koli ná- ležel, a po mé smrti nalezen byl, poroučím a odkazují Lidmile, dceři své milé, tři díly, a čtvrtý díl téhož statku mého Janovi Krystianovi z Koldína, bratru mému milému, a Dorotě, Martě, sestrám mým milým spolu s panem mistrem Markem Bydžovským z Florentýnu. Pakliby pán Bůh smrti uchovati neráčil Lidmily, dcerky mé milé, tehdy tentýž statek všecek aby spadl na ně, již oznámené osoby spolu s dětmi Jana, bratra mého, a Doroty, sestry mé, tak: aby ztoho povinní byli vydati dětem Adama, švagra mého, bečváře v Domažlicích po 89 kopách míš., a Kateřině ujčině mé v Sušici též 33 kop míš, a dotčenému Ada- movi bečváři 20 kop. míš. Výše do Veliké kolleje na spravení a opravení svělnice zimní 50 kop míš., a koftík stříbrný pozlacený v způsob hrušky udělaný. Panu Mistru Matěji Dvorskému z Hájku 10 zl. uherských, Janovi Var- tovskému 10 kop gr. č. K záduší Božího těla na Novém Městě Pražském 10 kop gr. č. Ke špitalu sv. Pavla 10 kop gr. č. K záduší sv. Mikuláše v Star. M. Pr. 10 kop gr. č.; tak aby nic více nežádali od pohřbu. Matějovi Prazskavému v Klatovech 6 kop gr. č., Vácslavovi Roh- 

Strana 323
IV. Na Velkém náměstí. lemusovi Bulingerum super epistolas Pauli, Simonovi Pla- venskému latinskou bibl( sinc commentariis, Johanné Vačkařce do smrli její, aby dáváno bylo z činže Loupov- ského domu 10 gr. č. každy týden. Panu Mistru Tomá- Xovi Mitisovi z Limuz 5 kop gr. č. Avšak předně, což obecním radním počtu zůstaveno jest, jako 20 kop 2 gr. vše českých. Též, což by se vyhledalo spravedlivě mimo vydání za mnou penčz Zbylkovských, též také k osadě sv. Mikuláše, co tam při počtu léta páně 1572 pozůstalo jest peněz sirotčích, jmenovitě 21 kop gr. míš., jak rc- gislra mou rukou psaná ukazují, to aby spraveno a vypl- něno bylo. Item paní Markétě Kulíškové na Březnici s panem Vácslavem, manželem jejím, koflík stříbrný po- zlaceny. A jestliže mimo to odkázání komu co výše od- káži, anebo oustně poručím, to aby své místo mělo, jakoby v tomto kša(ltu zapsáno bylo. Stalo se ve čtvrtek den sv. Mikuláše leta páně 1582. Já, Mistr Pavel Krystian z Koldína, kancléř pražský, přiznávám se rukou vlastní, že tuto má celá dokonalá poslední vůle sepsána jest, nad níž, aby pan purkmistr a páni ruku svou držetí ráčili, za to s pilností prosím. 515. 1586, 17. září. Rukof. c. 2205 f. 85. (Kšalt Anny Kristiánové z Pereftu) My purgkmistr a rada Star. M. Praž. známo činíme oc. že slovutní Mikuláš od košíkuov a Jan Augustin, spoluradní naši, jsouce od nás k žádosti slovutného mistra Pavla Krystyana z Koldína vysláni, při- nesli níže dotčený kšaft do rady s tím oznámenín, že přišedše do domu na rynku nadepsaného M. Pavla Kry- slyána, kdež bydlí, a všedše do malé světnice oznámili panně Kateřině, sestře jeho M. Pavla, že jsou vyslání pro kSaft nebožky Anny z Pereftu, manželky jeho. Tu že jest ona Kateřina v též světnici předně dvéře do komory a potom v dotčené komoře almaru ve zdi otevřela a z ní takový kšaít vzala a jim jeho tak zpečetčného podala: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Anna % Pereftu, slovutného mistra Pavla Krystyána z Koldína inanZe]ka, znamenajíe krátkost života lidského a na len čas v nemoci jsoucí postavena a nevědouc, kdy mne pán Bůh z tohoto bídného světa povolati ráčí, takto o statecku mém, kteréhož mi pán Bůh z své božské milosti propůj- čití ráčil, řídím a kšaftují. — Jakož mám spravedlivost a díl sobě od někdy pana Jakuba Kocoura z Votína, man- žela mého milého, na domích Kocourovském a Kapou- novském na Poříčí v Novém M. Praž. ležící odkázanou, též polovici vápenice se vším jejím příslušenstvím po Zigk- mundovi z Pereftu, bratru mém, na mě připadlou (a druhou polovici: též vápenice Dorota z Pereftu, sestra má, drží) nic méně i vinici u Břevňova i se Stépnicí, také duom v Florenci při právě Nového M. Praž., k tomu peníze některé gruntovní na domu Filusovským též na Novém M. Pr. na Poříčí ležícím, co jich po odkazu zuostane, též některé klenoty a svršky, to všecko odkazuji a dávám Kateřině, dceři mé nejmilejší, aby jí od poručníkuov ode mne dožá- daných dochováno bylo a na důchody, kteréž by odtud vycházely, aby poctivě chována a opatrována byla až do Jet svých rozumných. Pakli by ji pán Bůh smrti uchovatí neráčil před dojitím lct rozumných, tehdy aby ten všecken slatek muoj nadepsaný na Dorotu z Pereftu, sestru mou milou, a na dčti její, kleréž má neb míti bude, plným právem připadl. A kdež jsem jmenované Dorotě z Pereftu, sestře mé, puol třetího sta kop míš. povinovatá, ty jí takto vykazují : Předně sto kop gr. m. na paní Kateřině Vojnový v Sla- ným, kteréž jí ona dá proli navrácení jí základu za mnou na klenotech zanechaného. Druhých sto kop m. na penězích JV. Na Velkém náměstí. 323 grunlovních, kteréž p. doktor Matouš z Tulechova, kancléř, z domu svého podle rokuov platiti má, a v padesáti kopách pouštím a dávám jí řetěz zlatej od pana Jana z Zavořic vy- placenej. Nad to vejše jí z lísky odka-uji dvě stě kop m. na domu ji2 dotčeného pana doktora Matouše z Tulc- chova, kteréž rocníó na díl muoj po sto kopách m. vy- cházejí. Item na lidi chudé a potřebné odkazuji sto kop m., aby jim plátna na košile a sukna koupeno bylo. Item paní Krystyné Piknuskový kožišnici deset kop m. Item Barbote Némkyni, sluZebnici své, odkazuji osm kop m. Item panu mistru Pavlovi Krystyánovi z Koldína, manželu mému milému, na vyplnění věna ode mne jemu povinného odkazuji sto kop m. A cožkoli do té živnosti piva vaření sem vnesla a přiložila, toho při něm zanechávám. Naposledy dožádala sem se za poručníky mocné a otcovské napřed psaného pana M. Pavla Krystyana z Kol- dína, manžela mého milého, a paní Doroty z Percítu, sestry mé též milé, aby při sobě majíce Kateřinu, dceru mou nejmilejší, kc cti a chvále boží a ke všemu dobrému ji vedli a nadepsaný statek jí ode mne odkázaný, s pil- nosti spravovali a opatrovali —. Stalo se ve středu po památce Povýšení sv. kříže letha páně 1586. (KSaft pu- blikován 1587 v úterý po neděli Cantate.) 816. 1589, 18. března. Rukop. č. 2230 f. 288. Nej- nepřemoženějšímu Rímskému císaři, nejjasnějšímu Uher- skému a Ceskému králi, pánu, pánu mému nejmilostivěj- šímu ponížená suplikací. „ Nejnepřemoženější Římský císaři, nejjasnější Uherský a Ceský králi, pane, pane můj nejmitostivější. Na Vaší C. Mt. poníženě vznáším, že leta tohoto 1589 v středu den sv. Pryšky mistr Pavel Krystyan z Koldína, měštěnín Starého města Prahy, bratr můj vlastní, prostředkem smrti z tohoto světa jest sešel, zanechav po sobě dcery Lidmily, sirotka [et nemajícího, a statečku movitého i nemovitého, kterému2to obojímu, jak sirotku tak statku, jako streje vlastní vopatrování pravím se před každým jiným právo a spravedlnost míti a k tomu také že jsem z města Kla!ov vejhost a propušlění vzal a mám vysvěděcní, že sem mistra Pavla Krystyana z Koldína bratr, otce téhoZ sirolka, a od slovutné a mnoho vzacné poctivosti pana purgmistra, pánů v Starém městě za měštěnína do obce té přijat; potom sobě před J. Mti pány vstoupení vyZádav oustnéi skrze suplikaci ve vši uctivosti sem vznášel a služebně prosil, aby předně ten statek | všecek zinventován a v popis uveden a mně s dotčeným sirotkem jako strejci vlastnímu se vší spravedlnosti její proti dostatečnému za- ručení mému k vopatrování vydán byl, jakž z přiležicí suplikaci Nr. 1. to v sobě šíře obsahují a zavírají a že jest se pak odpovědi mně dáním proláhlo, opět sem vy- žádal sobě v středu pominul vstoupení. Tu scm předešlé své žádosti obnovil, aby mi laskavou odpověd dáti ráčili, služebně prosil. Jest mi oznámeno, že pan purgkmistr, páni žádosti mé porozuměti ráčili, též také jaká žádost Markéty Kuliškové báby z města Sušice, též pana 5e- bestyána z města Březnice na místě manželky své, že by se také k tomu hlásili a strejnu mou i s statkem v opa- trování míti žádali, jakož mi toho písaře radního rukou poznamenání na mú žádost vydáno jest, kterýž Vaší C. Mii k vyrozumění poníženě podávám. A tak purgkmistr, páni k povážení té věci po svátcích dne jistého nejmenovavše odložiti ráčili. Což takový odklad mně za těžký býti se zdá a jest, protože již od smrti mistra Pavla Krystyána, bratra mého vlastního, osm nedělí jest; já na to očeká- vaje velikú outratu s obmeškáním živnosti mé vedu a jiní 41° 

Strana 324
324 JV. Na Velkém náměstí. mimo vůli nebožtíka bratra mého, též bez vůle a vědomí mého tím statkem vládnou a šafují, díl ho prodávají, Lid- milu sirotka z moci mé a z domu jejího vzali a já, strejc vlastní, na to žalostivě hleděti musím a pod tím odkladem z domu mne vylisknútí chtí, což, prosím poníženě, že Vaše C. Mt. toho nade mnú dopouštěti neráčíte. Z těch příčin nejmilostivější císaři a pane, k Vaší C. M. ve v$( poniżenosti se utíkám a pokorně prosím, že toho Vsše C. Mt. v svém milostivém povážení míti ráčí, předkem že jsem já nebožlíka mistra Pavla Krystyána bratr vlastní a Lidmily sirotka streje a s městem trpící; druhé, že ten statek podle inventáře dostatečně zaručiti se svolují ; lřetí, Že mně ten statek a ne jinému za živo- bytí poroučel. Proti tomu, kterak by Markéta Kuliškova baba z města Sušice ancb pan Sebestyán na místě své manželky z města Březnice měli lepší právo a spravedlnost k vopatrování slrejny mé vl stní a statku jejího přede mni miti, an toho právo duchovní i světské brání patrně. Nýbrž i toho se dopouští, že streje vlastní, jako i já jsem, máteti vlastní dítě z lůna můž k vopatrování svému vzíti, též i mně náležitě a spravedlivě se dostati má. Nadto vejš, že já toliko toho rodu z Koldína sám živ zůslávám a dva syny věku mladého (jako i talo Lidmila, strejna má) mám a kdyby mne Pán Bůh z tohoto světa (jakž jsme všichni smrtedlní) povolati ráčil, tak dobře Lidmila, strejna má, statku mého býti a v nápadu užíti může. Protož se k Vaší C. Mti se vší ponižeností utíkám a poddaně prosím, že Vaše C. Mt mne milostivě při témž poručenství zůstaviti a panu purgkmistru, pánům Starého měsla Pražského jisté poručení učiniti poručiti ráčíte, aby mi Lidmilu sirotka, strejnu mi vlastní, se vší její spra- vedlností proti dostatečnému zaručení vydali a v moc mú bez dalších odkladův a Vaší C. Mti zaneprazdňování vy- dati ráčili. S tím se Vaší C. Mti v ochranu a spravedlivému opatření poddaně poručeného činíc, milostivé a laskavé odpovědi ve vší poníženosti prosím. Datum v pondělí po sv. Rehoři Icta 1589. Vaší C. Mti věrně a poddaně poslušný Jan Krystyan z Koldína v Starém městě Pražském. 917. 1589, 20. dubna. Tamléž. Poctivým purgkmistru a konšelům Starého města našeho Pražského, věrným našim milým. Rudolf druhý z Boží milosti volený Rímský císař, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Ceský etc. král. Poctiví, věrní naši milí. Poddané zprávě vaší, kterouž jste nám na poníženou suplikaci a stížnost Jana Krystyana z Koldína, spoluměštěnína vašeho, co se poru- čenství nad sirotkem let nemajícím po někdy mistru Pa- vJovi Krystyanovi odtudź z Koldina pozůstalým a statkem témuž sirotku náležitým dotýče, dali, tudíž také i jeho suplíkování a ponížené prosbě jsme milostivě vyrozumčti a tu všecku včc v uvážení našem spravedlivém jmíti rá- čili. A poněvadž se to nachází, že nadepsaný Jan Krystyan jest strejc vlastní a přirozený téhož sirotka a nejbližší krevní přítel po meči, kterémuž jakž podle zřízení zem- ského, tak podle práva městského předně takové poru- čenslví náleží, tak statek lémuž sirotku náležitý dostatečně zaručili jej i také sirotka věrně a právě ke všemu do- brému a poctivému vedouc jako věrný poručník užitečně spravovali a opatrovati a tak dobře učinili chce a připo- vidá, slušné jest, aby on přede všemi jinými toho poru- čenství užil. A protož my jakožto nejvyšší poručník jemu Janovi Kr. takové poručenství nad týmž sirotkem let nemajícím, IV. Na Velkém náměstí. strejnou jeho, jakožto nejbližšímu krevnímu příteli po meči, jakž již dotčeno, dávali a vám o lom poroučeti ráčíme, abyste jeho v témž poručenství ihned uvedli a toho si- rotka, strejnu jeho, v jeho opatrování dáti a statku všeho, na čemž len koliv záleží, bez umen$enf podle inventafc postoupiti a nebyl-li by na čem zinventován, zinventovati a po- psati a inventáře dva napsati, jeden s pilností na rathouze dáti schovati a druhej jemu Krystyanovi vydali skutečnč nařídili. A jakož jsou slady pšeničný i ječný, též dříví na haldě i hvozdové dříví a hospodářství všelijaké k vaření piv a dělání sladův náležité jednomu spolukonšelu vašemu prodaný, ty všecky věci bez umenšení aby jemu tolikéž ihned byly postoupeny a navráceny, tak aby on je téhož sírotka k dobrému a užitečnému obrátiti mohl. A poněvadž jest také po témž mistru Pavlovi Kr. několik domův zůstalo, vidí se zbytečné, aby on od jiných cizích sobě měl dům kupovati. A protož vám tolikéž po- roučíme, aby ten jeden dům po něm mistru Pavlovi Kr. pozůstalý za osm set koupený v slušnosti zač by sprave- dlivě stál, prodán byl na ten a takový způsob, kdyžby tejž sirotek k letům dospělým přišel a ten dům se jemu líbil, aby jemu zase od něho Jana Kr. nebo jeho důdicův a budoucích v té summě a v tom, což by na zlepšení téhož domu co prostavěl a slušně vynaložil, postoupen a dopřán. Pakli by tejž sirotek chtěl jeho Jana Kr. nebo dědice a budoucí při témž domě zancchati, tehdy aby jemu od něho nebo jeho dědicův a budoucích penězi ho- tovými podle trbu a smlouvy zaplacen byl. Kdež vědouce o našem jistém dání téhož poručenství a poručení našem císařském, tak se při tom poddaně a poslušně zachovejte, jinač nečiníc. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po Svátosti leta (tisícího pětistého) osmdesáteho devátého a království našich | Rímského čtrnáctého, Uherského sedmnáctého a Ceského též čtrná- ctého. Rudolí. Ad mandatum sacrae caesarcae maiestatis proprium Oswald z Scnfeldu. *18. 1589, 7. cervna. Tamleż. Poctivým purgkmistru a konselim Starého města našeho Pražského, věrným našim milým! Rudolf oc. Poctiví, věrní náši milí. Vznáší na nás skrze suplikaci svou Jan Kr. z K., że by od vás až po- savad v to poručenství, kteréž jsme jemu nad sirotkem Jet nemajícím, strejnou jeho a dcerou pozůstalou po někdy Pavlovi K., odtudž z K., jeho bratra, a nad statkem témuž sirotku náležitým milostivě dáti a vám o tom skrze psaní naše císařské dostatečně, aby se tomu za dosti stalo, po- ručiti ráčili;, uveden a toho statku zmocněn nebyl, nýbrž že by neobyčejným rukojemstvím, pročež by se rukojmové jeho odstrašovati měli a zbytečnými dalšími vašími odtahy, skrze což k zbytečným škodám se přivozuje, byl stěžován, to sobě ztěžujíc a za další milostivé opatření naše císařské poníženě prosíc, jakž tomu z této jeho přiležicí supli- kací vyrozumíte. I nemajíce my nad tím, že sobě poručení spravedli- vých našich neušetřujete žádného zalíbení vám ještě po- roučeti ráčíme, abyste se podle předdotčeného psaní a poručení našeho císařského, kteréhož datum na hradě na- šem Pražském ve čtvrtek po Svátosti leta 1589, vám uči- něného ve všem tak a nejináč zachovali a žádným takovým neobyčejným rukojemstvím jeho nestěžovali, jináče nikoliv nečiníce. 

Strana 325
IV. Na Velkém náměstí. Dán va hradě našem Pražském v středu po slavnosti Božího Těla leta (tisícího pětislého) osmdesátého devátého a království našich oc. Rudolf, Ad mandatum sacrac cacsareac maicslalis proprium Ozwald z Senfeldu. 919. 1589. — Tamléi. Nejjasnijimu Rfmskému císaři ctc. poníZená suplikací proti zprávě purgmistra, pánův Starého města Pražského. Nejnepiemozendjsimu Rímskému císaři atd. Jakož purgmistr, páni na dokonalí instrukcí od Vaší C. Mti učiněnou, jak se zachovati mají ke mně strany sirotka Lidmily, strejny mé, a statku jejího po otci jejím m. Pavlovi K. z K. zůstalého, proti té instrukci jisté ně- jakú zprávu dáti Vaší C. Mti ráčili, kteréž bych já se jako od své vrchnosti nikoli nenadál, neb jest na mne veliké zvošklivení, nevinně mi vše přičítajíc, učiněna ani pak decr mých dvou, mladší v jedenácti letech, na pokoji nenechali, jako by člověk, ne sám pán Bůh jich věci jednali a působiti ráčil, zlehčujíc i statek můj, na kterýž pan otce můj i já přes let šedesále živí sme a nás tři synů a tři dcer poctivě odbyvši bladem neumořil. Ano i to dokládali ráčí, kdyby má slrejna statku neměla, že bych o to poručenství nestál, toliko dychtíc po jejím statku, ježto, milostivý císaři, netoliko člověk z oust mejch ale sám pán Bůh toho neslyšel, nebo ta slova nikda mi na srdce nepřišla, kteréžto srdce mě podle své vůle vy- kládá se, ježto ho žádný poznati nemůž než sám pán Bůh. Protož jemu samému k napravení mému zůstavuji. Jakož pak při konci závěrky lé zprávy tím jsem stíhán, že ten statek dostatečně se uvolujfc zaruéiti clici, ovšem, milostivý císaři, coz jest náleZit&ho, zarukujf, statkem svým a co se mi vidí býti na odporu, toho vejpis Vaši C. Mti k povážení obzvláštně podávám. Ale mimo to, jak obtížné ode mne rukojemství zouplna, co inventář obsahuje, míli ráčí, což již jest proti uvážení předešlému a po věci přisouzené, kteráž konec vzala Vaší C. Mu, nebo takové zaručení, kteréž podali a chtí míti Vaše C. Mt prve slyše to k sobě od nich mluviti v radě na Vaší C. Mt. poníženě vznesl a v takové těžké věci za opatření žádal, což jest Vaše C. Mt uvážiti ráčila, aby purgkmistr, páni Starého města mně žádným takovým nemožným ru- kojemstvím nestěžovali jinak nikoliv nečiníc, jehož datum na hrad¢ Pražském leta 1589 v středu po slavnosti Bo- žího Těla. Nyní se pak rozumí, že by se snad chtělo první i druhé Vaší C. Mti milostivé poručení překotiti, pokudž sc patrně v těchto slovích pronáší, že bych já tomu poručenství pro své dvě dcerky, maje je na vdá- vání, dosti učiniti nemohl, ani sirotčí statek ode mne ná- ležilě opatrován že by nebyl, tudy mne i milostivé Vaši C. Mti poručenství ztenčujíc, vyvrátiti usilují. Však bohdá s pomocí boží jak sirotka náležitě tak statek včemi náležitými opatrovati a jejího dobrého a poctivého i s manželkou svou vyhledávati, nedada napřed mnohým, budu k pochválení všech lidí dobrých. Než první poručníci upustivše jeden dům sirotčí, nad tím spí, což, kdyby mě to zastavcno nebylo, musil by týž jistý právem domu ode mne, ne nimi, dojíti. Vinice pak s příslušenstvím drahami bych ležeti nenechal, jakož leží. Satův ložních i chodicích jaká zkáza, tak dlúhý čas jim ležeti! Pozná se to také opatrování, že nebude s dě- kováním. Což by bylo nejslušněji, aby se ten statek mo- vitý nejprv zvážil a pošacoval a teprve zarukován byl. Protož Vaší C. Mt ustavičně prosím se vší pokorú a poníZenestí, Ze nad milostivm a spravedlivým Vaši C. IV. Na Velkém náměstí. 325 poručením a jistí exekuci rukú. obranná a mocná drzcli ráčíte a mně při lémž milostivém poručení zůstaviti, abych svým statkem pod pečetí města Klatov přinešeným, kte- réhož podle zápisu kněh městských nemálo ke třem tisí- cům mám, zaručiti chci, ráčíte. A kdyby takové ruko- jemství postaciti nemohlo, tehdy dvěma pány měšťany Novoměstskými (pončvadž se Staroměstským od některých přikazuje, aby toho pro mě nečinili, připověděvši a tak jich bezelstná míti nemohu) zaruciti mohl, a mimo to dále přes jislí a často opáčenú instrukcí ztěžován nebyl, nadto, poněvadž první poručníci jsouce cizí ani jedním vláskem nezaručili jsú. A poněvadž pak ne na podání pana purgkmistra, pánů ancb mého uvolení záleží, ale na milostivé Vaší C. Mti vůli a jistém vyměření zůslává; při čemž toho Vaše C. Mt züstaviti ráéf, tím se poddan& a poslušně spravili a zachovatí chci, v tom ve všem svému pánu Bohu a Vaší C. Mti sebe poručeného v své upřimnosti snižené poroučím. Vaši C. Mti věrně a poslušně poddaný Jan K. z K. měštěnín Starého Města Pražského. 220. 1680, 9. června. Tamtéž. Slovutné a mnoho- vzáctné poctivosti panu purgkmistru a radě Starého města Pražského. Slovutné a mnoho vzíctné poctivosti Vaše Milosti, purgkmistře, páni milí. Jakož jest J. M. C. pán, pán náš všech nejmilostivější ráčil žádost mou i odpory a zprávy strany statku nebožtíka m. Pavla Kr. z K., bratra mého vlastního, k ochraně Lidmily, dcery jeho let nemající, v milostivém uvážení míti, to abych já, jakožto nejbližší krevní přítel, jak po meči podle zřízení zemského, tak podle práva městského přede všemi jinými poručenství užil, najíti a též poručenství mi dáti i podle toho, abych v týž statek uveden byl a postoupený měl, milostivě po- roučeti ráčí, jakž též milostivé a spravedlivé J. M. C. uvážení a porucení, jchoZ datum ve Gtvrtek po sváto-ti leta tohoto ctc. to v sobé &ífe obsahujíc a zavítá. Podle kteréhoZto J. Mti C. uváZení tak sem se zachoval, k místu a konci to přivésti i také vedle oznámeni VaSi Mti takovy statek zaručití chtěl, majíce sebou p. rukojmě čtyři mě- šľany možné, usedlé a zachovalé, zdejší, před Vali ML, aby mi to, na jaký způsob takové rukojemství býti má, ve známost uvedeno, ano i pro snadší pamčt a vyroz- umění týmž rukojmím sepsáno, vydáno bylo, v pondělí po sv. Trojici žádal. Odloženo mi do druhého k ozná- mení. I nemoha týchž rukojmí sebou míti pro jich zanc- prázdnění, sám sem do rady vstoupil a toho ozná- mení žádal. I ráčili ste mně oznámiti, aby oni rukojmové předně osobami svými vlastními i stalky i s dědici a budoucími svými, kteřížby s slatky svými statek po bratru mém zů- stalý převyšovali, vedle inventáře v též rukojemství (kterýž nedokonalý jest), se za mne postavili a zavázali. To sem týmž p. rukojmím v svém v známost uvedl a aby za mne v ru- kojemství stáli žádal. I dávají mi někteří odpověd, že by to rádi učinili, ale že nemohú z těchto příčin: Jedno, že jest lo neobyčejné a nemožné k ujetí lidem rozumným podání, aby se tak velice a těžce na ublížení manželck a dítek svých zavázati měli. Druhé, že statkové nemovití, jakožto domy a grunty z místa hejbati a zašikování býti nemohü. Proč by o ně takové těžké nad potřebu zaruko- vání činěno býti mělo? Třetí, co z statku movitého, z svrškův a nábytkův jest, nám k spatření ukázáno není. tak Ze se tu jaká by a zač jistého, což by rychlého opa- tření k dobrému sirotku před rukama býti mělo, nero- 

Strana 326
1V. Na Velkém náměstí. 326 zomí. A tak toliko za mně do let sirolka (prosta, Ze by se v rukojemství, 7c nic toho zmrháno byti ode mne nemá), postaviti chtěli. I ráčíte znáti; že tu osobou mou nic neschází, nez z příčin oznámených, že bych rukojmův míti nemohl, Vašich Mtí žádám, že mne v takové stižné a nemožné rukojemství uvozovati neráčíte, nýbrž mírné rukojemství, kleréhož já užíti mohu oznámiti aneb abych statkem svým, kteréhož z požehnání božího vejš nad statek ten movitý mám, přestati ráčíte, tak aby z dalšího zaneprázdnění sjíti mohlo, odpovědi žádám. Datum v pátek po Božím Těle léta 1589. Jan Kr. z K. vlastní rukou. 791. 1589. — Tamléz. Slovutné a mnohovzâctné poctivosti panu purgkmistru a radě Starého města Praž- ského snažná a první žádost. Vaše Mt. slovutné a mnohovzáctné poctivosti pane purgkmistře, páni milí! Od pána Boha všemohoucího Vaším Mtem dlouhého zdraví a v něm jeho sv. božského požehnání z upřimnosti srdečně vinšují a žádám. Při tom tímto psaním mým ohradna a ohlášena se činím v pří- čině této: Poněvadž Pán Bůh všemohúcí dobré paměti p. mistra Pavla K. z K., měštěnína Starého Města Praž- ského, pana zetě mýho, prostředkem smrti z tohoto světa jest pojíti ráčil, o jehožto smrti já sem nic nevěděla a po něm Lidmila sirotek, vnučka má, a někdy též s pana mistra Pavla K. manželkou splozena, mně, jakožto vlastní bábě k ochraně a opatrování pozůstává. Pročež Vašich Mti se vší uctivosti žádám, že mne téhož sirotka tak osi- řalého po někdy dobré paměti Martě, dceři mé vlastní a tehdáž p. mistra Pavla K. manželce, pozůstalého vydali a slatek po něm, na čem by koli při právě Vašich Mti züstávajfcf véclijakÿ, mohovitÿ ji nemohovitÿ k ruce témuZ sirotku k opatření ‘nâleZf, zinventovati a popsati ddii (jakż pak i na díle se jest stalo) poručiti ráčíte, tak aby týž sirotek, vnučka má, k spravedlivosti své dědické v letech svých dospělých kde hledati a jej zouplna najíti věděla. Též na vychování což by témuž sirotku bez umenšení a ujmy spravedlivosti její z důchodu polouletnfho, budto ročního jak na šátky tak i jinak podle jistého v tom na- řízení vydáváno býti mělo, naříditi ráčíte neb já na jiném nejsem než jakožto věrná její bába vnučku svú s pomocí pána Boha všemohoucího na dobré vésti a opatrovati, nad čimž potomně obzvláštní zalíbení míti ráčíte. Sem k Vašim Mtem té nepochybné naděje, že tato žádost má slušná a právní ohlášení při Vašich Mtech místo své míti budce. S tím sebe i téhož sirotka i statek jeho všeliký Vašim Mtem k vochraně a opatření poručena činím. Datum ve čtvrtek na zejtří památky obrácení sv. Pavla na víru kře- stanskou léta 1589. Všeho dobrého na pánu Bohu žádajíc Marketa Kuliškova z města Sušice. 299. 1689, 12. Gervence. Tamtéz. Poctivÿm purgk- mistru a konšelům Starého města našeho Pražského, věr- ným našim milým. Rudolf druhý oc. Poctiví věrní naší milí. Jest nám do vás s nemalým podivením, že se jednomu i druhému spravedlivému poručení našemu vám o Jana Kr. z K. z strany uvedení a zmocnění podle poručenství od nés jemu nad sirotkem a stalkem po někdy Pavlovi Kr., bratru jeho vlastním, zůstalým učiněnému, daného, zadosti nedéje. KdcZ nedávajíce my zprávě vaši nám v té věci učiněné žádného mísla a nechtíc, aby od vás takovým neobyčejným zarukováním ztěžován býti jměl, toho všeho 1V. Na Velkém náměstí. při předešlých poručeních a vyměřením našem císařském, uznávajíc to jeho zaručení, v kteréž se uvoluje, jakž tomu všemu z přiležicí suplikaci jeho a z jiných spisův šířeji vyrozumíte, za dostatečné býti, zůstavujeme a vám přístně poroučíme, abyste se podle tychż piedešlých poručení našich tak a nejinak poslušně a poddanč zachovali a jej Jana Kr. v ten veškeren statek ihned uvedli a zmocnili a již dále k jinšímu při vás té věci opatření a o to zanc- prázdnění příčiny nedávali. Na tom jistú vůli naši císařskú naplníte, jináče nečiníce. Dán na hradě našem Pražském v středu po sv. Kylianu leta (tisfcího pětistého) osmdesá- tého devátého a království atd. Rudolf. Adamus de Nova domo s. r. Bohemiae cancellarius Ozwald z Senfeldu. 293. 1589. — Tamtéž. Nejjasnějšímu Římskému císaři cte. ponížená suplikací. M Nejjasnějšímu a nejnepřemoženějšímu Rímskému cí- saři, pánu, pánu mému, Uherskému a Ceskému králi nej- milostivějšímu ! Jakož Vaše C. Mt ve vši spravedlivosti ráčila mi mnohých neděl pominulých na mú ponížení prosbu mi- lostivé porucenství nad sirotkem strejnou Lidmilou i statkem po nebožtíkovi bratru mém vlastním, mistru Pa- vlovi Kristianovi z Koldína, dáti a o tom milostivé poru- čení panu purgmistru a pánuom starého města Pražského učiniti ráčili ste, aby mi ten statek hned i sirotek zouplna bez umenšení pustili a mně do něho uvedli, jakž též mi- lostivé poručení v sobě šíře obsahujíc zavírá; kteréhožto poručenství až dosavad dostati pro mnobé a casté odklady nemobu. Již pak purgmistr, páni ráčí tak míti, abych příliš obtížné rukojemství jim (kteréhož poručnicci cizí nečinili) vystavil, na takový zpüsob, aby se za mné v rukojemslvf zavázali osobami i s dědici a budúcími svými i statky. Tíž pak rukojmové, jenž byli se mnou v radě, toho po- dání sc ulekli, pro to, kdyby pán Buoh na některého z nich buď na manželku nebo dítky jich něco nenadáleho dopustiti ráčil, že by sami sebe ni manželek s dítkami opatřití slušně nemohli, k tomu pak je zlí lidé a mně toho poručenslví nepřízniví z pouhé zlosti a závisti od takového rukojemství odradili. Já pak nemoha takových rukojmí míti, jakž purkmistr, páni míti ráčí, skrze mou supplikaci ponfZenou sem požádal toho, abych svým statkem nezávadným, to co k sobě přijmu, zaručil. Nebo aby mi nějaké mírnější podání učiniti ráčili za to prosil, jakž táž má supplikací V. C. M. podaná to v sobě nese. I nc- moba na svú žádost žádné odpovédi od jich Mti dosáh- nouli, den po dni mi sc odklady činí, protože by vždycky málo pánů bylo a tak kdybych té odpovědi dostal ne- rozumím a vždy nemalé ale veliké outraty a škody nesu. Z těch příčín V. C. Mlst. pokorně prosím, aby purkmistr, páni takové rukojemstvf ode mne mné možné přijali, aby statkem svým nezávadným, co se svrSkü dotyce, za- ručil. Zvláště poněvadž domy v své míře jisté i nejisté zůstanou a ode mně mrhání ani spušťováni nadto prodá- váni nebudú, neb nejsem ten člověk, abych sám sebe, manželku i dítky své měl v jakú nouzi a chudobu uvésti. Jakož toho všeho jest nejdéle přes let Sfst, poněvadž si- rotek k osmi lethuom přichází, však Vaší C. Msti ne- mohu než i to sobě ztížiti, že poručníci přes takové mi- lostivé a přísné V. C M. poručenství, chtíce je mocí svú Ad mandatum sacrac caesarcac maiestatis proprium | zpět převrátiti; peníze dlužné sirotčí až dosavad jako strejci vlastnímu a od V. C. M. poručníku naïfzenému zapovídají. Protož od V. C. M. opatření v tom brzkého prosím, nebo těmi příčinami a odlahy nemálo sem utratil, 

Strana 327
IV. Na Velkém namesli. aby již mně z takových škod velikých a mnohých sjíti mohlo, a spravedlivému V. C. M. poručení a poručenství aby dosti se skulkem ve všem stalo, ustavičně žádám i já se za Vaši Císařskou milost s manželkou i dítkami svými pánu Bohu chci modliti i všeho dobrého prositi. Vaší cí- sařské milosti věrně a poddaně poslušný Jan Kristian z Koldína měštěnín Starého města Pražského. 924. 1589, 81. července. Tamléž. My purgmistra rada města Klatov známo činíme tímlo listem naším otevřeným všem vuobec lidem a obzvláštně slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pdruom purgmistru a radé Star. M. Pr., pdnuom nám laskavě příznivým, službu naší předvzkazujíce s vinšo- váním zdraví a jiného všeho vždycky prospěšného, žeslovutný pan Jan Krystyan z Koldína, měštěnín Star. M. Pr., stoje před námi v radě i s Marketou, manželkou svou, k tomu sc oba dva piimali, klerou i jakon na statku mohovitćm spravedlivost, na čem by ta koli zdleżcjici a Lidmile, si- rolku po někdy poctivém panu mistru Pavlovi Krystyanovi 'z Koldína, jakožto strajny svý náležitou, on Jan Krystyan od jmenovaných pánuov Pražan k sobě v poručenství postoupenou a uvedenou by pfijal. Touż spravedlivost a statek że tómuż sirotku Lidmile Krystyance na tom vem a obojím statku, kterýž oni manželé: totiž Jan Kristyan s Marketou, manželkou svou, zde v městě a při městě Klatovech mají (pokudž týž statek jejich na jakých gruntech záleží prve již od nás jim pánuom Pražanuom v vejpisích z kněh městských pod pečetí naší městskou jest odeslán) zapisují a přede všemi jinými závadami ujišťují, kdyžby týž sirotek Lidmila k letům svým dospělým přišel, aby pod tím a na tom ujištění takovou svou spravedlnost věděl a moll kde nadjiti. Toho na svědomí pečet naši městskou dali jsme k tomuto lislu na duověření, což se svrchu píše, přitisknouti. Jenž jest dán v městě Klatovech v pondělí po sv. Abdonu, léta — 89. "95. 1589, 7. listopadu. Rukop. č. 1137 f. 314. L. P. 1589 v outerý po sv. Linhartu Jan Kristian z Koldína vyžádav sobě vstoupení před pana purgmistra a pány do rady oznámil, že jest těch pominulejch dní přehledávaje některé spravedlnosti Kateřiny z Koldína, mezi nimi nalezl kSalt m. Pavla Kristiana, tu žádal, aby na právo přijat byl. Kterémuž pro malost počtu pánuov pan purgmistr zancchav toho kšaftu na právě vystoupiti poručil a při přítomnosti většího počtu jeho žádost připomenoutí poručil. Na kte- réhož když z nova zavoláno bylo, nezanechavši dotčeného kSaflu na právě, vod takového vstoupení upustil. Ve čtvrtek pak po sv. Leonardu Kateřina z Koldína, pozůslalá vdova po Mikulášovi Domináčkovi, obeslavše ku právu téhož Jana | Kristiana z Koldína, bratra svého, a též druhejm obesláním a při tom Martina Karchesiusa, písaře radního, též Martina | Ji8u, pisare kancelláře dolejší, skrze přítele svého ozná- miti dala: że jest zpravena, klerak by po smrti M. Pavla Christiana v statku jeho mezi po něm pozůstalejmi plat- nejmi věcmi kšaft jeho nalezen byl, žádaje, aby on Jan Kristian jej na právo složil, za tou pak příčinou, že jest též vobeslala Martina Karchesia a Martina Jíšu, prosíc, aby i ma n& zavoldno bylo, aby Marlin Karchesius takovej k¥alt vysvédcil a podpis téhož kšaftu vlastní rukou bejti M. Pavla seznal a Martin Jíša, Ze jest z vuole M. Pavla jej psal, se vyhlásil. Proti kteréžto žádosti Jan Kristian sám od sebe dal za odpověd: Ze jest tak, že jest oneh- dejšího dne přebíraje se v některých věcích tu Pavla Kristiana takový kšaft nalezl, kterejž i v radć v outery po sv. Linhartu položití chtěl, však v tom, když od p. purkmistra, aby vysloupil a při větším počtu svou žádost připomenul, jemu oznámeno bylo, v tom vysloupení že jest rozvážil některé příčiny, že ten kšalt roztrhanej s vod- IV. Na Velkém náměstí. 327 ňatou od něho pečetí místa svého při právě moci míti nebude, protož zase v to místo vstoupiti ani právo zanc- präzdniti sem nechtěl. Nevčda pak, z čího Kalefina ná- vodu tuto věc před sebe béře, to přitom bejti musí, ne- jde-li jemu právo, aby len kšalt na právě složil, že se chce tak zachovati. Tu on Jan z rozkazu pana purkmistra slożiv takovej kšaft, coż Karchcsius a Jia doslejchaje na tu žádost Kaleřiny žádal hojemství právního užili. Po tom ve čtvrtek po sv. Martinu léta již dotčeného po vzatém hojemství Karchesius a Jíša, když svou žádost předešlou Kateřina obnovila a téhož kšaftu za vysvědčení, že jest z poručení M. Pavla psán i podpis vlastní jeho ruky, žádala a ten aby vedle práva F. 6. vyhlášen byl, prosila — proti tomu Karchesius a Jíša skrz přítele svého za odpověd dali; srozumívá se lomu, z které příčiny tuto Kalefina proti nim sc nutkd a mimo řád a právo toho na nich žádati smí, dávají to za odpověd, że tím vysvód- čením takové škarty roztrhané a nepoečetěné povinní ne- jsou a lo z těch příčin, nebo se ví, v jakých příčinách kšaftové ku právu se dostávají a jak, od koho vysvědčo- vání bejti mají. Tato pak žádost jest zřejmě proti právu; nebyli oni od nebožtíka mistra Pavla dožádání ani jim poručeno nebylo, aby ten kšaft vysvědčovati neb jej ku právu dodávati mčli. Kšalt pak kdo chce učiniti, má se jich dožádati, aby k němu přišli, kšaft jeho od něho při- jali neb od práva k němu vyslaní byli, jim jeho podali a za vysvědčení, že ta jeho konečná vuole jest, žádali. Ny- nější pak rozlrhaná škarta kterak se ku právu dostala, ví se o tom, že jest neměla tak ku právu pod takovou zá- stěrou přinášena býti. Druhé Kateřina k žádnému žádného kšaltu vysvědčení jich jest vobeslala, s nimi o touž včc nemluvila a aby ty porušený škarty svědkové bejti měli, za to jich nežádala, což aby učiniti jměli, jest jim nenáležito, poněvadž k¥al- tové v jistych Casech vysvédlovdni býti mají, tento pak zrušený aby témčř v roce vysvědčen byl, tuto se usiluje. A včc dosti podivná, — učiínivši jej M. Pavel v mor manželku sobě pojal, s ní plod měl, když proměna přišla, pro dítě svý že jest jej sám zkazil. Protož není náležitá včc, aby od nich pro jakous takous všetečnost vysvědčován býti měl, zvláště proto, že v čerstvejch pa- mčtech zůstává, že po smrli M. Pavla při přítomnosti zří- zených poručníků kšaftu jeho pilně hledáno bylo a když všecky po něm pozůstalé věci zinventovány byly, jeho se nenašlo. Kterak pak tato škarla jest nalezena, tomu se rozumí, sám ji Jan Kristian v místč tomto pfedkládal a ji zde nezanecbavše za sebou zdržoval, až tato p. Ka- teřina na tuto nebejvalou cestu nastoupila. Kterážto věc kdyby tímto příkladem díti se měla, musili by všichni služebníci v nebezpečenství zůstávati, kdyby po projití času právy vyměřené(ho), měli kšalty někomus k vuoli vysvědčovati. A zřízení zemské to s sebou přináší, že kšaltové nejvíce ve dvanácti nedělích ke dekám prinášeni býti mají. Tato pak věc na větším díle jest na místě po- stavena a ty všechny věci byly převertovány a toho nic sc najiti nemohlo. Z kterýchžto již oznámených příčin vidí sc, že ty zrušený potrhaný a bez pečeti škarty vy- svědčovati povinní nejsou, v čemž se k spravedlivému vopatření poroučejí. Na to od Kateřiny z Koldína mluveno skrz přítele: Nežádá toho Kateřina, aby ten kša(t vedle tohoto oznámení vysvědčován bejti měl, nežli toliko v oznámených dvou artikulich. Nebo p. Martinové neodpírají tomu, aby jeho ruky vlastní podpis bejti neměl. Tak když právo F. 1 roz. III ukazuje, na¥cl-li by se k¥aft a v něm vlastní ruky podpis, že takový kšalt má za pořád(ný) bejti — žádal 

Strana 328
898 JV. Na Velkém náměstí. téhož práva za přečtení, mluvil, v kterém kšaftu vlastní ruky podpis se nachází, ten podle práva jest za pořádnej, těmto pak obeslanejm nic po tom není, kterak týž kšaft ku prévu se dostal, mohou vo ciz( v&c se neslarati. Tak když nic jiného nežli jestli vlastní ruky jeho podpis v tom kšaltu a z čí vůle jest psán, se nežádá, takovejmi obra- nami toho sc spíčili nemohou. Proti tomu od Karchesia a Jíši: toto právo privedené ukazuje, kdyby se kšaft pořádnej nezrušencj, nepotrhanej našcl, jak se při něm lidé chovati mají, ale kterak ta po- trhaná a nezpečetěná škarta sem přišla, zůstává to v pa- meli a bude při uvážení. Dále dokládá, že nežádá vy- svědčení kšafiu podle smyslu našeho, toliko v jistejch artikulích, dále oni i toho vděční býti nemohou, aby o jeho ruce svědčili a p. Kateřina aby proto se na ně nutkala proti právu. Nebo máli ona buď o jeho ruku neb oč co jiného jeho nebožtíka rozepři, měla jest obsílati je k svědomí. Protož tuto dopouští sc pokuty zřízením zem- ským zapověděné, žádám požiti za přečtení práva B 17. roz. 1. d. II a vedle toho, an je před časem vede, za vopatření podle příkladu mezi Václavem z Vlkanova, též Mikulášem Dačickým a Václavem Slepotínským, v čemž se poroučejí k vopatření. Na to Kateřina nechtíc práva zaneprazdňovali ozná- miti dala, že na tu řeč žádné odpovědi nedává, též se k opatření poroučejíc. Tu pans purgkmistr a rada slySe vedle vyžádaného vstoupení Jana Kristiana z Koldína tolikéž jiné žádosti dle obeslání Kateřiny z Koldína, obran Martina Karchezia a Martina Jíši, práv z obojích stran vedených a dále co tu mluveno bylo, toho všebo s pilností pováživše takto o tom mezi stranami vypovídají: Pončvadž Katefina Do- mináčková, jinak Kristianová z Koldína, obeslavši ku právu Karchezia, písaře radního a Jíši, písaře dolejší kancelláře, aby oni spis kšaftovní někdy Mistra Pavla Kristiana z Koldína od Jana Kristiana odtudž z Koldína, nebožtíka Mistra Pavla bratra, podle obeslání k žádosti jmenované Kateřiny do rady složený vysvědčili, toho při nich hledala a to, aby Karchesius a oni Jíša kdy takový spis kšaftovní za živobytí Mistra Pavla od něho sobě svěřený, před nimi čtený a neb, jakž práva vyměřují, k vysvědčení, podaný a k tomu od nebožtíka dožádání byli proti odporu jejich, že jim toho z předložených obran učiniti nesluší, ničím jest nepro- vedla a neukázala — z těch příčin Karchesius, též Jíša toho spisu kšaftovního Mistra Pavla Kristiana k žádosti Kaleřiny vysvědčovati povinní nejsou, však ten spis očitě patříce, byl-li by nápis neb podpis vlastní ruky caslopsa- ného Mistra Pavla Kristiana, zvlášť Mariin Jíša, spisoval-lí jest jej a neb z jinébo přepisoval, o tom pokudž jim známo a vědomo jest neb bude, zprávu svou hodnověrnou u práva dáti mají. Act. fer. 8. post Scholasticac anno 1590. 926. 1589. — Rukop. ë 1173 f. 144. (in ventář statku mistra Pavla Kristiana z Koldína.) L. P. — osmdesátého devátého v útcrej po sv. Sřastném stal se popis statku po někdy p. inistru Pavlovi Krislianovi z Koldína pozuostalého u přítomnosti slovutných: pana Václava Krocína staršího z Drahobejle, primasa Starého města Pražského, p. Tomáše Grofla z Greiffenberku, p. Eliáše Belima z Pavenbergu a p. Pavla Fisle z Paumbergu radních, též Jana Pilata jinak Rakovnického a Jana Kukly z Taurnpergku, jakožto poručníkuov od pana purgkmistra pánuov naïfzenÿch, toto se našlo. Předně Lidmila s ne- božkou Martou Kulíškovou z Březnice, manželkou jeho, zplozený sirotek pozuostalý. Po tom statek tento: Duom 1V. Na Velkém náměstí. první na rynku ležící někdy od sirotkuov Domináčkovic koupený, ve kterémž nebožtík bydlel. Druhý duom řečený Pražákovský s sladovnou u sv. Haštala ležící. Třetí duom Loupovský u sv. Havla naproti Velké kolleji. Duom čtvrtý na břehu u sv. Valentina s zahrádkou. Duom pátý v ku- chyních, o kterýž na odporu zuostává s panem Janem Vartovským, jenž praví, že by jeho bÿti mél. Duom šestý na Novém mčstě u sv. Stěpána s zahrádkou. Vinice na strání u Michle s kusem chmelnice, dědina pod dva strychy. llatuov na Kantůrkách každoročních vychází 14 kop míš., kteréž nebožtík mistr Pavel Kristian počítaje jednu kopu za třidceti pět kop šacoval sobě za 480 kop míš. Držitelé z vinic na Kantůrkách, kteříž z každého strychu platí ročně při sv. Martině po 497, jsou tito: Alžběta Pořická šest strychuov platí 1 kopu 249 d. Jan Krámccký u Bo- žího těla šest strychů 1 k. 249 d. Jarolím vinař Kulhavý u Mikuláše Lva dva strychy platí 289 d. Václav Rožmi- tálský plátěník, soused Nového města Pražského, bydlící v Soukenické ulici blízko od brány drží jeden strych platí 149 d. Vít Vohanka u sv. Michala v Opatovicích drží osm strychův, platí 1 k. 529 d. Simcon Dvorský dva strychy, platí 28 gr. č. Zigmnund Slechta švec v Platnýřské ulici drží pět strychův, platí 1 k. 129 d. Facit 30 strychüv nájemného všeho. V domě, jenž slove u Pražákuov, co bylo pozuostalo sladuov, dříví hvozdového i co na haldě na břehu bylo i jiných k témuž obchodu piva vaření věcí příležitých, ty podle dobrého zdání pánuov starších sladovníkuov pro- dény za 278 k. 44 gr. mis. V domě na rynku slove Domindékovic loto se naslo: V světnici v almaře ně- které listy běžný a do krabic složený, též mauual nebož- tíka in guarto a v něm některá potřebná poznamenání a psaní poselací. Paní Kocourovský některé spravedlnosti běžné. V komoře nahoře, kdež nebožtík Pavel lehal, v truhle jedný vokovaný toto se našlo: na tkanici 16 dupldukátuov, item lžic stříbrných s držadly pozlacenými v krabici XI a dvanáctá zlámaná a napsáno na krabici, že jsou Anniny. Item devět lZic stříbrných s točenými držadly, též napsáno Aninejch devět. Item jincjeh lžic stříbrnejch dlouhejch XI, napsáno na krabici, že jsou paní Káči z města Slaného náležící. ltem konvička stříbrná pozlacená 1, druhá konvička s víčkem zlomeným. Kollík pozlacený s vobroučky stříbrný, kofiík stříbrný vnitř pozlacený, kofiík v spuosob číšní s nožičkami, koflíček pozlacený s víčkcm, šál stříbrný pozlacený, koflíčky stří- brný 8, číška pozlacená jedna a druhá šupinková, víčko stříbrný 1 a šroubky, řelízek zlatý okrouhlej a druhý armpantovým dílem, pas stříbrný též armpantovým dílem, armpant zlalej. Tři prsténky zlatý prostý a sekret zlatý s erbem, záponka stříbrná 1, 1 pásek stříbrný s žaloudky, lžička stříbrná skládací, punt perlový na aksamitu, dva birýty aksamitové. Zlatejch uherskejch za dvě kop míš. V jednom pytlíku v převázaný podle poznamcnání na cedulce obecné sbírky z berně 100 k. 9 d., v druhém převázání 46 k. 11 gr. 8!/, d. V druhém pytíku v trojím převázání podle poznamenání na cedulce berně od pánuov z města Kadaně 35 k. 9 d. V třetím pytlíku v čtverém převázání okolo 40 k. 9 d. V čtvrtém pytlíku na groších Tolských 136 k. míš. a čtrnácte šedesátníkuov. Summy vší hotové když přečtena byla od pana Bc- nedikta Finka a poruënfkuov svrchupsanÿch našlo sc: v prvním pytlíku, kdež poznamenáno jest — 46 k. 11 gr. 8!f; d. — vyčtlo se 46 k. 82 gr. 6 d. v druhém převá- zání v témž pytlíku na poloutolařích a ou jich našlo se 100 k. gr. — V druhém pytlíku, kdež pozuamcnáno bylo — 85 k. g. d., kdyZ preêteny byly, našlo sc 44 k. 50![4 gr. 

Strana 329
1V. Na Velkém nämésti. V třetím pytlíku v čtverém převázání, při kterém žádná cedulka nebyla, našlo se na tolařích a českých gr. 20 k. g. d. v prvním převázání, v druhém převázání na groších bílých našlo se 10 k., v třetím na sedmácích 10 k. 6 gr. Summa facit 99] k. 97!/, gr. &. 6 d. Actum feria 4. in vigilia S. Petri et Pauli anno 1689. Z těch ze všech peněz vydáno od pana purgmistra p. Janovi Augustinovi, kterýž byl za spoluberníka vedle p. mistra: Pavla Kristiana z Koldína, a sbírku berně městské, co jest k sobě sám nebožtík Kristian přijal před lím od p. Domažlických — 18k. 8 gr. č., od Kadaňských — 85 k., jakž na jednom pytlíku cedulka jedna se na- cházela — více na připsání jich milostí nejvyšších pánuov berníkuov království Ceského, jehož datum v úterej po sv. Divisi létha osmdesátého devátého, co jest se týž mistr Pavel Kristian byv&e za jednoho berníka zemského zvolen, k sobé ptijal, totiZio 168 k. 4!/, d. a ty jsou jich milostem vydány. Item poručníci jako Jan Pilat Ra- kovnický a Jan Kukla z Tornperku tehdáž od pp. pánuov nařízení vzali na zplacení některých dluhuov — 15 k., čehož se pamět jedna v truhlici železný mezi klenoty a druhá pfi deposicí v radě najde. Summy vší činí — 805 k. 212 gr. 5 d. č. V druhé truhlici v přítruhlí: List hlavní spečetěný na puol třetího sta kop gr. č. svědčící v krabičce malo- vaný zelený. Prsten zlatý velký s zaffrem, druhý prsten ruka v ruku s rubínem, třetí s zafírcem a puol prsténku s sma- ragdem a jeden prázdný bez kaménku. Tři kroužky, zlatej velkej groš s krucifixem, s perlou dupldukät, 1 gros stří- brnej pozlacenej, tři korálky, pas stifbrnej na tkanici s řetízkem, dvanáct lZic stffbrncjch točenejch s maňasy pozlacenÿmi. LZic jinejch stříbrnejch též dvanácte, lžic fladrovejch též XII s držadly stříbrnými. Koflík: jeden stříbrný na díle pozlacený, tři koflíčky pozlacený s víčky, koflík pozlacený v zpuosob sklenice — ten panu Janovi Kristianovi z Klatov, bratru jeho, na památku dán. Dva >kollíčky sobě rovný — z těch jeden p. Sebestianovi do Březnice, švagru jeho nebožtíka Pavla jest darován v pří- lomnosti pánuov radních k tomuto inventovaní nařízených podle uznání 9 d. Koflíček jeden pozlacený, číška vnitř pozlacená. V Igelí Iruhlici: Roucha taffatová jedna, druhá roucha kmentová ke křtu, firhank zelený, cejška na po- dušku. Dvě prostěradla s černými tkanicemi st(nkovany, sukně hřebíčková damašková, druhá sukně popelatá da- mašková, třetí atlasová bez prýmu hřebíčková. Item tyky- tová sukně s prými týmiž, laminová sukně černá s čer- nými prýmy premovaná, damašková sukně černá s prýmy, kolárek aksamitovÿ s puol puntem, druhej vetchej, mantlfk terncj karmazinovej s prfmy dlouhej, matlfk krátkej kar- mazfnovej, moli pokazili vejloZky s aksmitovfmi prymy, sobolí napřed podšitý. Dva ručníky, prostěradlo s tkani- cemi. V élvrlé Lrullici Saty vinutÿ: ubrus, druhej ubrus prostej, serveluov 35, prostěradlo, druhé prostěradlo kmentovÿ. Cejcha jedna na peřinu nová ve tři půly s čer- venými (kanicemi, cejska též nová na polštář a druhá prostá cejšku, ručníkuov pět, patuch mužský a druhý ženský. V jiné Iruhlici Saty chodící tyto: Plášť jeden kanavazový kunami starými podšitý, kožich soukenný nebožky p. Marty Kulíškový kunami podšilý, reverenda kanavazová kunami podšitá, plášť hedbábný, plášť druhej soukennej s předky aksamitovými, plášť třetí kanavazový s vejložky napřed tisknutého aksamitu, kabát popásní bílej jeden, druhej popelat barchanovy, V jiné Ivuhlici cínového a mosazného nádobí: Mis velkejch dvanácte, umyvadla dvè, mříže tři k rybám a jiným potřebám, slánky tri, misky šálešní tři, talířuov devatenácte, měděnic mosazných D, IV. Na Velkém náměstí. 329 dva čepy, pouzdro, flašek cínových pět, na puodě šatuov ložních se dvé luoZe nepovlecenych. V komoře dolejší vedle světničky v truhle mis cí- novejch větších menších patnácte, umývadlo starý, konvic pět větších, menších šest, žejdlíkuov šest, džbánek cínový, na koření šaluov pčt. talířuov dvaceti sedm, svícnův mo- sazných 7, víra jedna, konev plechová jedna. Saty chodící tylo: Kožíšek damaškový jeden, kabátek popelatý cen- derdotovÿ, harckap damaškový 1, poctivice troje, kožich liščí voděvací s rukávy jeden, kožich druhej liščí též vo- děvací jeden, harckap drubý damaškový a třetí popelatý, župička červená tkaná bavlněná, Iuožko pod nebesy s fir- haňkem, na něm šatuov ložních tři kusy a prostěradlo jedno. . Na mazhauze: Židle jedna, stoličky tři, rohy jelení čtvery, hodinky bicí 1, stuol 1, mappa 1. V komoře, kde děvečky lehaly: Clyři luožka prázdná vše pod nebesy, almara bílá velká k šatuom. ‚ V dole na dvoře v sklepě jednom, jinak v spižírně: Standa měděnná velká na máslo, tři truhly na vaření prázdný. Nahofe v komůrce, kde knihy neinventované jsou pro překážku compepndium zřízení zemského od J. Mti C. s dekrelem zapověděného a již vytisknutého, aby se vuobec nevydávalo, pozuostává pét kotlfküv k rybám va- rení, Skopck ] médény k chlazení nápoje. V kuchyni nahoře. Kunthánek J k vodě pálení, dva rošty, tři pekáče, rožnuov šest, kotlík |, pánvic železných pět, dreifus. V světničce malý: Svícen mosazný visutý vo dvanácti cívkách, hrnec v kamnách, dva stoly, almary koutní dvě, šrak 1, před světničkou svícen mosazný visutý vo šesti cívkách s elmem. V světnici velký: mis prostředních 26, větší 4, talířuov třidceti! jeden, umývadlo vysoký se třimi: kohoutky, konev velká jedna vyrejvaná na třech jablíčkách, konev baňatá, šestižejdlíková, dvě rovný po třech žejdlících, konev jedna s hubičkou, žejdlíky 2, kon- viéka, a vžejdlík, osm svícnuov, šály 4, cedidlo cínovy jedno, moždíř s palicí, svícny dva mosazný visutý, míra mosazná, umývadlo s almárkou oblož-né cínem, slánka na nožíčkách. V stole přítruhlí a v něm kousky zlata sa- morostlého neb litého 2, páleř jeden s trošty, grosmi a zrny korálovými i stříbrnými, oznámeno, že by nebožky Markély Suksovy to byti mélo — a puol čtvrta tolaru nynie desíti krejcarüv, ty jsou vzaty od pénuov poruénfkuov nahoře oznámených. Item našlo se více dvaceti šest kop míš. a dvaceti pét krajcarüv a z téch dáno a oplaceno jest do solnice oufednfkuom nad tymZ landlem solním narfzenÿm v Sta- rém Městě Pražském dvaceti kop míš. na pohřeb nebož- tíka Pavla vypůjčených. Item více vydáno na všelijaké potřeby z týchž peněz tři kopy míš. Item v též světnici velké: luoÿe pod nebesy s firhankem zeleným a něm prostéradlo ] a cejcha ], za luoZem na lavici v rámé Fortuna v kamenu vysazená. Item dva stoly, na jednom koberec jeden a pouzdro nožův, stolice kožená jedna, židle, stolička čtvernohá, rohy jelení dvoje a srncový maličký jedny, tři koberce a jeden z nich dlouhej zelený, madraci na luoZe, rohy drevény vuokol světnice, osmnácte figur v rámích větších menších, almary koutní dvě. Item truhlička malá jedna, do níž se nemohlo, oznámila Kate- řina Kocourka, že jest v ní pas stříbrný s řetízkem a jabkem pozlacený, někdy Markýty Suksovy, lzic fladrovych devět s držádky cínovými. Item v stole župička nová čer- | vená, dva kusy norce červený a tělný barvy. Nahoře | v komoře, kde nebožtík lehal, luože velký pod nebesy | s sloupky hmotně udělaný, druhé prosté luoZe. 42 

Strana 330
IV. Na Velkém náměstí. 330 Poznamenání, co čeledi nádobí zanecháno a fotom co jiným vydáno, tulo pořádné se najde: Předně tři konvice cínové, svícny tři malý mosazný, sedm talířuov cínových, čtyři mísy cínové větší menší a dvě šálešní, moždířek malej jeden, žejdlík, umývadlo jedno, pod ním měděnice mosazná, hrnec měděný k vodě braní, míra malá, svícen visutý velkej, kotlíky dva k rybám vaření, Potom od šenkýřky domácí jménem Mandaleny Kosnarový vzaty dva žejdlíky a puol pinty a ty se též v síni čeledi zanechávají. V pátek v ochtáb svatých Tří králuov létha osmdesátého devátého vzato z velké světnice nahoru do komory dvě peřinky nevelké a jedna poduška malá, misek vaječnejch 12. V stole se našlo peněz hotovejch v svět- ničce 19 k. 42 gr. míš. od Jana, toho času nebožtíka Kristiana pacholete, vzatých a na potřeby v nemoci jeho z nich na díle vynaložených a co více pozuostalo, jako osm kop padesáte grošuov míš., ty jsou k sobě přijali pan Pavel Fišel z Paumbergka, a p. mistr Marek-*z Flo. rentina. Item paní Kateřině z města Slaného vydány v radě klenoty tyto, kteréž za nebožtíkem Pavlem Kri- stianem v zástavé pozuostávaly: jedenáct lžic stříbrných s erby Daniele Gamarýta, konvička pozlacená, stříbrná též s erbem Daniele Gamaryta, dva koflíčky vnitř i ze- vnitř pozlacený s erby, číška stříbrná vnitř pozlacená na nožičkách, koflík prostřední vybíjenej, vnitř pozlacencj, groš velkej zlatej, na němž Boží umučení s perlou. Proti tomuto vydání paní Dorota z Perefiu od též paní Kate- řiny přijala padesáte kop míš. ostatních a z toho jest od ní táž Kateřina též kněhami městskými kvittována j pro- puštěna. Item Kateřině Kocource s truhličkou zelenou vy- dáno od pánuov poručníkuov toto: Jeden prsten zlatý s modrým diamantem, druhý s šmarakem, třetí s rubínem, čtvrlý s turkusem a potom tii prsténky sbybany zlaty, pak s stříbrným nákonéím ma tkanici aksam(tovf, Gepce dva zlatý, dva pentl(fky s zlatými Stefly ] a druhy s per- Jami, roucha černým vyšíváním. ltem Lidušce malý, sirotku pozuostalému po témž Pavlovi Kristianovi z Koldína, vy- dáno: čepec jeden zlatej a druhej s bílejmi štefly, pentlík jeden, groš stříbrný jeden. Vejtah z rvogistříku nebožlíka Pavla Kristiana z Roldína vlaslmí rukou sepsaného z strany dluhův jemu povinných, kterýžto sem do kněh vepsaný slovo od slova zní takto: Poznamenání dluhův mně náležitejch 1588. Novemb. 6.: Jeho Milost císařská ouroku z summy 125 k. gr. č. od léta páně — 88. Galli až do léta — 86 Galli t. za tři léta facit — 406 k. neb za rok 87. vzal sobě p. Jan Sladký, facit 45 k. P. Jan Sekerka 160 k., Mikuláš Eninků 50 k., a od zahrady 83 k., Káča v Kla- tovech pekařka 60 k., Káča sestra podle rukou pozname- nání 2836 k.. p. Anna Prunarová podle pojištění knihami učiněného 1500 k, míš., Martinec z Baštku 5k., Zigmund Gon 20 k. 12 gr., Lidmila Menychova 22k. 30 gr., Jan Vrabce 7 k., Jakub Koníř žid 20 vel 30 k., Jeroným křtěný žid 10 k., Kartnýř podle zápisu 12 k., Mikuláš Volík 80 k., Haverdiková, krčmářka ve vsi Kníževíský, zuostala někdy Michalovi pole, peněz hotových půjčených 4 k. a za dva sudy piva po 1k. 11 gr., fucit 6k. 22 gr., Rach sedlák také tam zuostal 3 k., Vávra v Cíčovicích půjčených 2 k., Ondřej Krýznola má 6 k., Stastnej, bratr jeho, 5 k., Kateřina Sládková podle zápisu u rych- táře 10 k. míš. Summa partis huius 2208 k. 21 gr. c. Krčmář v Kojeticích 68 k., p. Pavel Fišel 80 k., Lud- víkova praž. 6 k., Kateřina Frankova 7 k., Jan Milavecký 5 kop, Jan bratr 10 kop. Pošacování svrškův nebož- tíka Pavla Kristiana vertendo 16 folia invenies. Actum, ut supra. IV. Na Velkém náměstí. 40. 1589. — Tamtéž f. 164. (Po&acovánt svrškův nebožtíka Pavla Kristiana z Koldína.) L. P. 1589 v pondělí u vigiljí památky Na nebe vzetí bl. P. Marie stalo se pošacování svrškův nebožtíka Mistra Pavla Kri- stiana z Koldína v přítomnosti pana Václava staršího Kro- cína z Drahobejle a pana Ludvíka od Tří moždířův, též pana Jana Piláta jinak Rakovnického a pana Jana z Tau- rempergku poručníkův od pánuov nařízených. Nahoře v komoře: cínového nádobí odváženo čtyři centnýře 90 liber, jeden každý ceninýř 120 liber počítajíc, dva váčky aksamítový zelený, pás na tkanici hedbábný s ja- blíčky pozlacenými s řetízkem a jabkem, nožnice stříbrný, páteř s kroši korálovými. Knihy iyio (připsáno později): Liber geslorum me- morabilium ab initio mundi, Explicationes Spaingebergi, Biblia Ceská, Práva městská. Mosazného a měděného ná- dobí : pět měděnic mosazných, svícnuov sedm, svícny visatý dva, dvě míry vše mosazný, konev měděná, škopek mč- děný k chlazení nápoje, figura v rámu. »atuov vinutejch pernatejch budto loZních a polštář. koženej jest od star- ších žen přísežných k tomu zvolených jmcnovitě za pade- sáte sedm kop gr. pošacován. Dva koberce na půdě. V svélnici velky: &atuov loZních s povlečením novým k pohřbu nebožtíka Pavla Kristiana poBacováno za 13 k. míš., lůžko pod nebesy, umývadlo cínový s almarkou, fa- sovaný, koberce jeden na stole, firhanky dva, stoly dva velký, kožená stolice, svícen visutý vo sedmi cívkách, dále co vejše podle inventáře se najde. Nahoře v dotčené komoře, kdež nebožlík léhal: Lüze velky s nebesy fasovany a fladrovany, druhé lüzc menší pod nebesy prostý, dvě truhly velký furýrovaný a třetí menší, též furýrovaná, čtvrtá truhlice prostá. Nahoře v.malé světničce: Luožko pod nebesy malovaný jedno a stoleček jeden, židlička malá a stolice nožní jedna. Item od starších krejčířuov šaty chodící pošacovány tyto: Kožich s rukávy kanavazovej, kunami podšitej na zpuosob reverendy Futro SXacováno za 40 k. míS$., svrchek za ]2 k. míš., plášť kanavazovej kunami podšitej a futro za 22 k. míš., svrchek za 7 k. 30 gr. míš., soukennej kožich, aksamitem premovany, futro šacováno za 15 k. míš., svrchek za 5 k. míš., putnička ženská s černou tykytou as běliznami : futro za 11 k. míš., svrchek za 2 k. míš., kaftanek damaškový nožičkový futro za 2 k. mi&, svrchck za gr. míš., harckap damaškový noZnovej futro za 40 gr. míš., svrchek za 2 k. 80 gr. míš., kabát s rukávy tami- novými, podšívka za 80 gr. míš., svrchek za 2 k. míš., mantlík karmazínový černý běliznami podšitý s předky sobolovými fntro 24 k. míš., svreliek aksamitem premo- vaný za 14 k. míš., mantlík karmazínu černýho, dlouhej s aksamitovými dvěma štrychy, popelicemi a béliznami podšitej, s sobolovými předky, futro za 21 k. míš., svrchek za 14 k. míš., plášť kanavazovej s aksamítem merhova- nými předky páčen podšítý za 16 k. míš. Sukně ženská popelatýho damašku prýmem celým premovaná, plátnem podšitá za 9 k. míš., sukně ženská tykyty tělné suknem podšitá, aksamitem premovaná za 7 k. míš., sukně ženská taminu černého aksamitem premovaná a suknem podšitá za 6 k. míš., sukně ženská damašku hřebíčkového stará za 6 k. míš., sukně ženská nová damašku černého, prým aksamilový, suknem zeleným podšitá za 20 k. míš., plášť mužskej s aksamitovými vejložky za 8 k. míš., plášť šam- latovej bez vady za 6 k. míš., harckap tykytový za 1 k. míš. Suknička damašková s rukávy za 4 k. míš., kabát taminový za 2 k. míš., kabát bílého karmazínu za 2 k. míš., kabát popelatýho karmazínu za 30 gr. míš., pope- 

Strana 331
1V. Na Velkém náměstí. latej kabát strhanej za 30 gr. míš., kabát červenej tkanej za 3 k. míš., modratec za 4 k. míš., roucha zelená kfti- tedlní není šacováno. Klenoluov šacunk v hlavním invenlari položených lento: V první truhlici železný vokovany: lžíc hladkých stříbrných dvanácle v počtu váží dvě hřivny a jeden loth. [tem lžíce druhý s točenými držádky, váží 29 loth a 3 čtvrtce. lt. lžic fladrovejch s stříbrnými držádky v počtu dvanácte. It. koflik stf/brnej, na díle pozlacenej váží 23 loth a 1 čtvrtci, druhej menší též na díle pozlacenej, váží 23 loth a 8 čtverce. It. koflik vybíjenej s víčkem vnitř i zevnitř pozlacenej váží 28 loth a dvě čtvrtce. It. kofiík stříbrnej v zpuosob hrušky, vnitř i zevnitř pozlacenej váží 23 loth. It. koflíček v zpuosob kalíšku s víčkem vnitř i zevnili pozlacenej váží puol sedmnácla lotu. It. koflicek vybíjenej vnitř i zevnitř pozlacenej váží jedenmecítma lotuov. It. koflíček jinej vybíjenej vnitř i zevnitř pozlacenej váží jedenácte lotuov, it. číška stříbrná vnitř i zevnitř pozla- cená váží dvanácte lotův a jednu ćtvrtci. It. pásek na tkanici pozlacenej s puol jablkem, s stříbrným řelízkem váží XX lotuov. Groš stříbrnej pozlacenej s ouškem. It. puol čtvrta zlatého prstenu váží puol osmý koruny spolu i s kaménky třini, kteří za pět kop šacovány. Tři kroužky zlatý, kteréž Jan Kristian bcz váhy k sobě přijal a ty za čtyřidceti grošův — jsou šacovány. V druhé truhlici že- lezný: Na tkanici šestnáct dupldukátův, každý po třech kopách míš. It. lżic dvanácie s držádky pozlacenými, z nich jedna zlámaná, váží třidceti osm lotův. Item lžic : devět vše stříbrnejch s toćenymi držádky váží osmnácte lotuov a tři čtvrtce. It. konvička stříbrná pozla- cená váží 42 loty a čtvrtci. It. koflík stříbrnej s vobrou- čkami pozlacenými váží 84 loty a dvě čtvrtce. It. číška vnitř pozlacená váží 18 loth. 8 čtvrtce. It. koflíček po- zlacenej s víčkem váží dvaceti puol lothu. lt. šál stříbrnej pozlacenej vail XXIII lothy 8 čtvrtce. It. koflíček stří- brnej pozlacenej X loth 3 &lvrtce. 1t. číška stříbrná šu- pinkovd VIII loth. It. víčko stříbrný a šroubky váží půl desáta lotu. It. řetízek vokrouhlej zlatej jeden, váží na korunovou váhu bez pruoby XXXXI koruny, druhej ře- tizek armpantovym dilem tolikéž bez pruoby váží puol- osmnáctý koruny. I. armpant zlatej váží osm korun a čtvrt koruny. It. pds stfibrnej armpantovym dílem váží puol scdinndcta lotu. It. pásek stříbrnej s żaloudky vażi XXIII lotů. It. dva prsteny zlatý, s třetím sekrytem váží šest korun, při nich nalezen čtvrtej stříbrnej. It. zápona zlatá vuokol s perlami a v ní dvu almadýny a dva český ama- tysty váží pět korun, všechno za třinácte kop stojí. It. 12icka stifbrnd skládací není vážena, punt perlovej neša- covanej. Actum, ut supra. 41. 1589, 22. března. Rukop. č. 2231 f. 287. P. Prażanuom Star. M. Praż. k dodání. Za jaké opatření J. Mti: Římského císaře, Uherského a Ceského krále, pána našeho nejmilostivějšího, Jan Krysiiśn z Kold(na, aby mu porucenstvi nad sirotky a statkem po někdy M. Pavlovi Krystyanovi, bratru jeho vlastním, zuostalým, proti dosta- tečnému zaručení dáno bylo, ve vší poníženosti prosí, tomu poclivi purgkmistr a konšelé St. M. Praž. teď příležitě šířeji vyrozumějí a J. M. C. jim při tom milostivě po- roučí, aby nemeškaje na to ihned do kanceláře český zprávu svou poníženou učinili. Na tom oni jistí a milo- stivń vuoli J. M. C. naplni. Decretum per imperatoriam maiestatem in consilio Pragae 22. Martii anno sc LXXXVIIII. Adam z Hradce. — Ozwald z Senfeldu. 49. 1590, 23. května. Tamléž. Poclivym purgk- mistru a konšeluom Star. M. Praž., věrným našim milym. Rudolf druhý, z Boží milosti volený Rímský císař oc. IV. Na Velkém náměstí. 331 Poctiví věrní naši milí. Zprávě vaši obšírné, kteroužto jste nám proti suplikaci Jana Kryslyána z Koldína uči- nili, sme vyrozuměli, jemu ji v známost uvésti a proti té zprávě vaši zase od něho suplikaci přijíti a lo všecko v bedlivém uvážení s radami našimi jmíti ráčili. I ponś- vadž vám předešle od nás v té věci jistá spravedlivá po- ručení a dekrety prošly, z těch příčin toho při týchž dekretích a poručeních zuostavovati a poroučeti ráčíme, abyste se vy i strany podle těch tak a nejinak zachovali a nám dalšího zaneprázdnění zbytečně nečinili. | Vědouc, že na (om jistou a milostivou vůli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském ve středu po sv. Stastnóm letha oc. dvadcátého a království našich Rímského patnáctého, Uherského XVII. a Ceského též patnáctého. Rudolf. — Adamus de Nova Domo, s. r. Bohemiae can- cellarius, ad mandatum sacrae caesarcae maiestatis pro- prium. 48. 1591, 18. listopadu. Rukop. ¢. 1055 f. 150. (Svědomí ku potřebě Janovi Krystyanovi z Koldína na místě Lidmily sirotka s jedné a panem Ludvíkem od tří moždířů a panem Martinem Karcheziusem, písařem rad- ním, z strany druhé, co se dotýče stanného práva o Zbyt- kovské peníze. Aclum feria II. pridie Elisabethae 1591.) Florián: Roudnický, služebník úřadu pánův, zprávu tuto učinil: Jaké zprávy na mne Jan Krystyan žádá v ceduli řezaný toho nic povědom nejsem, neb toho dne v středu po Rozeslání apoštolňv Jana Krystyana abych v domě pana primasa, toho času úřad purgkmistrský držícího, vi- děti měl aneb jemu co psáli a od toho peníze bráli, vo tom nic nevím a vregistřích, kde se pře staré a nové zapisují s pilností sem hledal, aby ve čtvrtek nazejtří Rozeslání apoštolův Jan Krystyán s panem Ludvíkem od tří moždířů a panem Martinem Karcheziusem jaký od- klad měl, toho sem najíti nemohl, a k této zprávě rej- střík přikládám, jak jest se Jan Krystyan vohlašoval a kdo | jest mu to psal, aby věděl, proti komu se ohlašoval, více nevím. Havel z Strnadic, hospodář rathouzskej, zprávu tuto dal: jakož jest ceduli mi p. Jan Krystyan, abych mu svědomí nebo zprávu učinil, odeslal, dokládajíc toho, když jest bylo na strany zavoláno léta tohoto etc. 91 v outerej po svaté Máří Magdaleně, tu jest se pan Jan Nigrin na místě p. Jana Krystyana vohlásil a oznámil, že jest pan Jan Krystyán v hlatovech, a když sem mu řekl, aby na místě jeho vstoupil a se vohlásil, tehdy jest řekl, že nemá plnomocenství, tu jest potom stanný právo dáváno bylo, ale já sem sobě toho nepozoroval, který straně aneb proč? Více nevím. Jan Zelezník řemesla řeznického svědčil takto: Když sem byl v Klatovech, vobořily se tam dva krovy panu Janovi Krystyánovi při času svaté Máří Magdaleny, pomáhal sem jemu panu Janovi z vozu i na vůz, nemohl jíti a když sme jeli ku Praze, chtěl pan Jan pospíšiti i nemohl, že stonal kůň, jakož potom byl i umřel; více nevím. Daniel Mejiský kočí svědčí takto: To vím, když se ly krovy panu Janu Krystyanovi v Klatovech zbořily, že jsem já jeho tehdáž tam vozil a on tam musel za svou potřebou déle zůstati, což mi za- stižné bylo, neb sem měl prvé doma bejti; když sme potom zase jeli, roznemohl mi se kin, zistali sme v Ro- kycanech a druhýho dne sme musili vostati v Duśnfku, potom mi hned druhýho dne umřel, jak sem do domu přijel; než nevím, kterého jest času bylo; více nevím. 927. 1589, 14. července. Tamléž. L. P. MDLXXXIX* v pátek po památce sv. Markety v přítomnosti pana Vá- clava staršího: Krocína z Drahobyle, primasa města, p. Melichara, p. Cypriana Stříbrskýho, p. Ludvíka od tří moždířuov, pánuov radních, p. mistra Daniele z Velesla- *42 

Strana 332
332 1V. Na Velkém náměstí. vína z desíti soudcuov, p. doktora Matouše Gregorina z Tulechova kancléře a Václava Deklivo z Závořic, od pana purkmistra a pánuov zvolených a vydaných, v úřadu desíti pánuov soudceuov převržen a přehlídnut jest počet peněz od někdy Matouše Zbytka k polepšení živnosti chudým a potřebným lidem kšaftem jeho odkázaných, kteréž jest dobré paměti p. mistr Pavel Krystyan z Kol- dína za kancléřství svého jsúc od purkmistra a pánuov k tomu nařízený po odstoupení jemu počtu a peněz od pana mistra Matěje Bydžovského z Aventínu k sobě při- jímal a zase lidem peněz těch žádajícím vydával, když z kancléřství při obnovení rady do úřadu konšelského povolán a posazen byl, po napomentí pana purkmistra a pánuov, aby počet z týchž peněz vyřídil, tak se potom zachoval a v pátek po svaté Voršile léta MDLXXXVII před pány radními i jinými přísežnými z obce od p. purk- mistra pánuov vydanými z těch takových všech příjmův i zase vydání vykonal. Na kterémžto počtu vyhledalo se, co jest k sobě od pana mistra Matěje z Aventínu na ho- tových penězích, dluzích a lidech, jenž sobě zapůjčené peníze měli, přijal jeden tisíc pět set čtyřidceti devět kop, padesáte dva groše, puol sedma peníze, vše české, k čemuž se přiznal a tomu místo dal, připomínaje to: když z kan- cléřské povinnosti vyňat a na úřad konšelský posazen léta MDLXXXV byl, že jest se dožádal pana purkmistra pá- nuov, aby na místě jeho jiné osoby k spravování a opa- trování peněz Zbytkovských zvolení jsúc je přijímali i zase vydávali a, což odtoho času ksobě přijmou i vydadí, do obzvláštních register poznamenávali, pravě že v svých počtích i registřích některý nedostatek nachází, ty bedli- věji chtěje přehlídnouti a osoby již mrtvé také i živé ano i rukojmie za ně, nezemřeli-li sou, pilně přehlídnouti, po nich se pläti, byli-li by jací nedostatkové i k statkům jejich hleděti a někteří hlásajíce se, jakoby půjčku zapla- tili, v zapsáních dluhu překancellováni nebyli, to vše vy- hledati, po tom pro dokonalou správu nařízeným pořádná registra v moc uvésti i sumu náležitě odvésti. I po té žá- dosti nebožtíka mistra Pavla na onen čas ku panu purk- mistru a pánuom přednešené zvoleni byli p. doktor Ma- touš Gregorin kancléř a podle něho Václav Deklivo s do- hlídáním k nim p. Václava staršího Krocína z Drahobyle, primasa města, kteřížto nařízení, nemajíce podle uvolení nebožlíka mistra Pavla Krystyana žádného pořádného re- gistry ani čím jiným postoupení a vykázání, až do smrti jeho od vložení na ně té práce do času památky sv. Markéty léta tohoto LXXXIX z patrných dluhčv přijali sou k sobě od lidí, jakž registra jejich při vykonaném počtu ukazují, sumy jeden tisíc jedno sto sedmdesáte dvě kopy gr. čes. 1 podle register nebožtíka mistra Pavla rukou jeho vlastní napsanejch a teprva po smrli jeho v domě, kdež nebožtík bydlel, nalezených a přinešených, nachází se nedostatku, což on k správě své, jakž vejš do- tčeno, přijal 1549 kop 52 gr. 6!/; d. čes. toto: 377 kop 52 gr. 6!/; d. čes. a ty že v půjčce mezi lidmi zůstávají v poznamenání těch register nebožtíka se nachází a neto- liko ta suma v restantu, ale i větší nad 377 kop 52 gr. 1'/; d. poznamenána jest, nežli k své správě přijal, od- kudž se nebožtíka nějaké obmeškání a přehlídnutí býti vyrozumívá. Nebo před smrtí svou drže na sobě úřad purgmistrský již poslední o sv. Václavě léta LXXXVIII na mnohé osoby nastoupil, do rady je obsýlati i do vě- zení dávati poroučel, od některých, že by dluh oplatili a přemazáni nebyli, o jiných pak dlužnících že by i s ru- kojmiemi v mor zemřeli, slyšeti musel. Odkud takový restanl 377 kop 52 gr. 6'/„.d. vynahražen býti má, zdali kdo obmeškal, čili jsou-li kteří dlužníci, zvlášť pak ru- IV. Na Velkém naměslí. kojmové jejich nebo statkové z světa sešlých, poněvadž se osobami i statky svými v rukojemství stavějí a půjčené peníze zarukují, dobývati a před právo do rady obsýlati, jsou-li dlužní, neb nejsou dokonale vyhledati, to v uvážení p. purkmistra pánuov bude. I aby se takových nedostatkuov a zmenšení sumy nyní i v budících časích ovšem víceji nedálo, nýbrž suma na milosrdné skutky od dobré pa- měti Matouše Zbytka kšaflem odkázaná zouplna všecka v své podstatě zuostávala a lidem žádajícím jí propůjčo- vána býti mohla, pan purkmistr a páni takový úřad při tom ustanovovati a instrukci tuto vydávati ráčí: Předně k spravování těch peněz a vopatrování, k přijímání i vy- dávání jich, také z nich počtuov každého roku dělání vždyckny od pana purkmistra a pánuov dvě vosoby voleny a ustanoveny býti mají, jedna z počtův pánuov radních a podle ní kancléř. Komuž oni s povolením panským peněz zapůjčí, ta taková půjčka dlužníku s rukojměmi na způsob nížeji vyměřený v obzvláštní registra k těm penězuom nařízená v hořejší kanceláři při kněhách od písaře přísež- ného zapsána bude. Dále kdežby té půjčky z lidí hodnověrných, měšťanuov Starého, Nového i Menšího měst Pražských, poctivých i pobožných k živnosti své a ne k jaké rozpustilosti a mrhání, také k zlému užívání, což kšaft Matouše Zbytka těžce zapovídá, užíti žádal, má předně při osobách těch od pana purkmistra a pánuov k spravování takových peněz nařízených hledati, byly-li by jaké peníze před rukama, a měly-li by od koho toho času složené býti, přezvědětí. Nad to své rukojmě, které by za půjčku postaviti chtěl, jim je ohlásiti a v známost, byli-li by dostateční k ruko- jemství, uvésti. Páni nařízení vyrozumčějíce žádajících prosbě, že z potřeby pro živnost svú toho bohabojně hledají, k tomu rukojmě hodné, jimž slušně věřeno býti může, zastaviti míní a peníze pohotově na ten čas by byly, tehdy žádajícím v půjčce odporni nebudou, ale tomu každému k řadu pana purkmistra napsanou cedulku v tento rozum dají: Fratres, poznamenejte k budúcí středě do rady vstoupení N i s rukojměmi jeho, o půjčku penčz Matouše Zbytka; který by pak takové cedulky k úřadu pana purgkmistra nepřinesl, tomu žádnému stoupení ni- žádným spůsobem zapisováno nebuď. Bylo-li by pak přes to v radě komu k půjčce mimo toto nařízení dovoleno, svého průchodu nevezme a jakékoliv poručení platnosti žádné neponese, aniž páni nařízení z své instrukcí žádnou překážkou vytažení nebudou, ale při ní bez proměny stáli a jí se říditi povinni jsou. Při vstoupení pak pořádném do rady, prve nežlí žádající půjčky zavolání budou, pan purkmistr a páni na osoby nařízené dotázku učiní a správu, není-li nic na překážce žádajících, že by se jim dobrodiní v půjče prokázati mohlo, vezmou, žádajících osob do rady zavolajíc, k půjčce dovolí a rukojmě za peníze, chtějí-li na spůsob jim v kanceláři přečtený slíbiti a se zapsali, to- likéž přijmou. Forma zápisu: Havel N. vyžádal a vypůjčil sobě od pana purkmistra a pánuov podle uznání pánuov nařízených z statku M. Zbytka 10 k. gr. č., kteréž zase beze všech protahuov i odkladuov neb jakých příročí vy- žádání s poděkováním a s vděčností oplatiti a navrátiti má od dneška v plném roce pořád zběhlém. Tomu že se od něho zadosti stane, stojíce osobně v radě N. N. ru- kojmě se za to postavili, připověděvše, že od dneška v roce pořád zběhlém při N. v radě se postaví a k slo- žení peněz jistce přidrží. Jestližeby pak on N. toho ne- učinil, a téhdáž toho dne 10 kop gr. č. neodvedl, tehdy sami rukojmové N. N. to učiniti a peníze za něho toho dne položiti se uvolují aneb do vězení se postavili chtějí, odkudž nevyjdou, pokavadž by sumy půjčené nedali a na 

Strana 333
IV. Na Velkém náměstí. liotově nevyčtli, takových X kop gr. č. na domu i jiném statku svém movitém také nemovitém ujišťujíce, a zápisem tímto zapisujíce na ten spuosob: neuchovalli by kterého pán Buol v tom roce prve nežli by dluh N. půjčený za- placen: nebyl a jistec sám od sebe jich neb jednoho z nich nevyvadil, dává takovou inoc, aby pan purkmistr a páni neb ten, komužby poručeno bylo, mohl se v duom i jinÿ slatek rukojmë uvázati a tu dluhu toho dobývati, také postihati přede všemi jinými věřiteli, jako by všecko právo na vrch až do západu slunce vydržáno, zvod, zimocnění vykonáno bylo. Při tom s tímto doložením: Nepostavil-li by se který z rukojmuv v roce vyšlém v radě, jsúc živi zuostalf, a jistec by jich nevyvadil, peněz neoplatil, nad čímž nařízení pozor majíce, to na pana purgkmistra vznesou a nevolnost i nesplnění slibu oznámí, pan purgkmistr po- ručí rychtáři, aby ihned do vězení vzati byli, odtud ne- vyjdou, dokudž, jakž výš dotčeno, nezaplatí. Však kteříž by se volně podle přípovědi na den roku vyšlého posta- vili a ohradu svou nesloZenf pcnéz bezelstnou předložili, pohodlí od pana purkmistra a pánuov pro dokázanou volnost do dvou nedělí s prodlením obdrží. V tom času kdyby pochybili, peněz hotových nedali, vězením vrchním spuosobem k zaplacení přidržáni skutečně budou. Nevděčnejm také, kteřížby majíce peníze propůjčené těch zase v rok neoplatili, žádné pohodlí další se nestane a jim peněz více propůjčeno nebude. Nic méně i rukoj- mové, kteříž by se podle vyměření hočejšího nezachovali, takové jméno obdrží, že jim víceji věřeno nebudc a za rukojmě přijati víceji nebudou. Také i toto se ukládá, aby rukojmové z jinýho práva, jakžto podnes s nemalým zaneprázdněním bývalo, kromě mčěšťanuov Star. M. Pr. nižádným zpuosobem přijímáni a zapisováni nebyli. Tolikéž, kdo by se jednou za koho v rukojemství postavil, dále a vejšeji za jiného v ruko- jemství přijímán býti nemá, leč prvnější rukojemství své vyvadí a jistec sám, maje propůjčené peníze, rukojmím bejti za žádného nemá. Nařízeným postoupeno peněz za lidmi: hodnověrnými jeden tisíc jedno sto sedmdesáte dvé kopy grošuov českých. V restantích M. Pavla Kr. z K. tii sta sedmdesále sedm kop padesáte dva groše puol sedma peníze vše českých, suma jeden tisíc pět set čtyřidceti devět kop, padesále dva groše puol sedma peníze, vše a všudy české. Nadlo též za jistými lidmi víceji za kofiíky přijaté od p. Pavla Fišle z Paumberka a Eliáše Bchema z Bawemberku sumy dvadceti čtyry kopy grošuov čes. učiní jistých penčz za hodnými lidmi kromě restantu M. Pavla Kr. zuostávajících : Jeden tisíc jedno sto devadesáte šest kop gr. č. — Actum in consilio fer. V. post Decoll. S. Joannis MDLXXXIX*. #28. 1694, 12. zâït. Rukop. c. 2231 f. 70. L. P. 1594 ten pondělí po památce Narození P. Maric skrze pány radní k tomu zřízené, p. Jana Rakovnického jinak Piláa a p. Jana Libockého z libé Hory v přítomnosti obeslaných správcův peněz někdy Mathouše Zbytka pro půjčování jich chudým a potřebným lidem i zase přijí- mání vedle kšaftu téhož Matouše Z., p. Ludvíka od tří moždířů a p. Martina Karchezia z Krauzntalu, písaře rad- ního, při čemž poctivý p. M. Marek Bydžovský z Flo- rentynu jsác k tomu povolán, byl přehlídnut a rozvržen počet, jaká by summa takových penčz nebožtíka Matouše Zbylka na milosrdné skutky odkázaných sc nacházela. J po smrti Malouse Zbytka kSaftu jeho Jan Zbytek když odpor vložil I. 1563, lakovÿ odpor s příčinami jest od práva zdvizen a kšalt v své váze zůslaven. Také J. M. C. pány radami při appellacích téhož léta potvrzen. Za správce IV. Na Velkém náměstí. 333 vyhledávání dluhův, také hotových peněz ano i za některé svršky a klenoty prodané, k přijímání jichž: tehdáž naří- zený byl dobré paměti mistr Matěj z Aventinu až do 1. 1575 tu správu na sobě drže. Toho pak léta jak zprávu tak všecku summu po neb. Matoušovi Zbytkovi pozůstalou počtem vyhledanou v radě zvolenému panu M. Pavlovi Krystyanovi z Koldína s vól( a nadáním pana purpkuistra, pánův postoupil, jakž počet téhož p. M. Matěje plněji svědčí, kterúžto správu a práci na sobě on M. Pavel Krystyan od nadepsaného leta 1575 až do I. 1585 držal. V letu pak 1584 J. M. C. milostivé poručení (když ně- kteří z přálel nebožtíka Mathouše, jakoby se dosti kšaftu Mathouše nedálo, ano bylo-li by co penčz, o tom ncvé- dělo, J. M. omylně spravovali) učiniti ráčil, aby hodno- věrné vyhledávání, co a jak mnolio a za kým těch peněz jest počet položen a J. Mti C. přednešen byl, což se po- slušně stalo a všecka summa, jak na hotových penězích, některých dluzích, klenotech pošacovaných a prodaných, všeho všudy se našlo a J Mti C. podáno bylo v sumě 1549 kop 89 gr. 6'/; p. &., coz J. Mti C milostivě přijíti a tím spokojen byti rácil. I p. M. Pavel Krystyán konajc tu práci vydávání peněz půjčkou lidem těm, však jimž pan purgkmislr a páni v radě povoliti ráčili, od 1. 1575 až do I. 1586 v tom trval, až l. 1585 tyZ p. M. Pavel v té práci zuoslávati nechtěje, aby jiná osoba k tomu obrána byla, p. purgkmistra a pánův žádal. I na místě jeho nařízen jest p. doktor Mathouš 7 Tulechova kanclír, maje nad sebou správce p. Václava st. Krocína z Draho- bejle, prymasa města, vystaveného, v přítomnosti pánův radních z pp. starších obcenfch p. M. Pavel Krystyán počet svůj v úřadu desíti soudcův teprva v pátek po sv. P. Voršile I. 1587 konali začal a nařízcnému správci dluhu za lidmi půjčeného toliko 1191 kop gr. č. vykázal. Klerážto summa zúplna se našla za dlužníky. Zůstávajících pak do nadepsané summy k těm 1549 kopám 52 gr. 6'/y p. tří set sedmdesáti sedm kop 56 gr. 6!/, p. č. k dalšímu vyhledání, jakž při počtu týž pan M. Pavel vlastní rukou poznamenal, za sebou zanechal a z tëch 377 k. 52 gr. 6'/y p. nespraviv se, ani jich po- řádně jak odvedše prostředkem smrti z světa tohoto vykročil. Léta pak 1589 z jistého uvážení p. purgkmistra a pánův na místě dr. Mathouše kancléře opět zvolení a nařízení jsou k podobné práci p. Ludvík od tří moždířů, radní, a p. Martin Karchezyus z Krauzntalu, písař radní, z vrchní summy 1196 k. gr. č. ano i restantu mistra Pavla 377 k. 59 gr. 6!/; p. na místě p. dr. Mathouše p. Václav st. Deklivo z Zavořic z poručení p. purgkmistra a pánüv v úřadě desiti pánův soudcův učinil jest počet v pátek po sv. Marketě 1. 1589, kterýž co se tkne 1196 k. gr. za pořádný jest usouzen a přijat. I takových 1196 kop gr. č. na lidech jistých vykázaných, též polom restant M. Pavla Krystyana jeho rukou vystavený a poznamenaný 877 k. 52 gr. 1!/; p. č. v nově nařízeným správcům p. Ludvíkovi u tří moždířů a p. Martinovi: Karchezyovi jest odevzdán a oni k sobě to přijavše předně 1196 kop er jistých vyhledavše o ten restant 377 k. 52 gr. 1'/, p po smrti M. Pavla Nrystyána k statku jeho hledéti a Jana Krystyana, bratra M. Pavla, poručníka kšaftem zřízeného právně vinili, na něm 377 k. 52 gr. 6';5 p. dosuzovati se museli, jakž jsou to při lomto právě na něm Janovi, poručníku statku M. Pavla obdrželi. Takový piisudek vrchním právem pány radami J. Mu C. při appellacích správcové potvrzení majíce, té summy ještě az posavid nedostali a tak vší summy, jakž ji nebožtík M. Pavel k sobě přijal a ta v oučtu J. Mti C. přednešena byla, i restant často opáčený 377 k. 52 gr. 6!/; p. z statka 

Strana 334
IV. Na Velkém náměstí. 334 mistra Kryslyana správcové dostanou, tehdy 1549 k. 52 gr. 6!/s p., jakž s počátku psáno, najdou. Tomuto oučtu výš psaný M. Marck Bydžovský, nápadník kšaftem od M. Pavla zřízený, vyslyšev, jej přijal a místo mu dal, neb Jan Krystyán k tomuto počtu nijakž dosažen, pro něhož sc dlouho prodlívalo, byti nemohl. 44. 1601, 8. kvétna. Rukop. c. 2113 f. 196. Kašpar Blovsky z Palatínu stoje osobně v radě vzdal jest a zá- pisem tímto vzdává všechen a všelijaký statek svůj mo- vity i nemovitý, kde a na čem by ten koli záležel, také uptán býti mohl, kterýž má nebo míti bude, Lidmile Blovskć z Koldína, paní manželce své milé, k jmění, držení a k dědičnému vládnutí. Zase ona Lidmila Bl z K. vzdala jest a zápisem tímto vzdává tentejž statek Kašparův, k tomu spravedlnost i jiný všechen a všelijaký statek svůj movitý i nemovitý, kde a na čem by ten koli záležel, laké uptán byti mohl, kteryZ ind nebo míti bude, vzdává dot&enému Ka&parovi Blovskému z Palatínu, panu manżelu svému milému, též k jmční, držení a k dědičnému vlá- dnutí na ten způsob: Neuchoval-li by jeho Kašpara P. P. od smrü prve nc2li Lidmily, mau2elky jebo, a dítky by jim společně dáti ráčil, tehdy ona Lidmila má býti rovná společnice v tom všem statku tak obapolně vzdaném s dětmi spolu splozenými. Pakli by dětí neměli aneb ma- jíce, žeby jim zemřeli, tehdy ten všechen statek tak oba- polně vzdaný z umrlého na živého z nich manželův po- zůstalého připadne bez překážky každého člověka všeliké. Však oni manželi z obú stran z (oho ze všeho statku tak zadaného jsú sobě vymínili a v moci své pozüstavili po 100 k. č., z těch aby każdy z nich bez překážky jedcn druhého moll ićditi, kšafiovati, je dáti; komužby mu se dobic vidélo a zdálo. Pakliby který z nich o sumě své vymíněné nic nezřídil, nekšaftoval, ani ji žádnému nedal, i ta v společnosti jiného statku při živém zůstane plným právem. Act. fer. 1IJ. post Floriani a. 1601. 45. 1601, 26. listopadu. Rukop. ć. 2232 f. 1. Jakož jest rozepře mezi p. M. Markem Bydżovskym z Florentinu a Kateřinou Krystyankou z Koldína původy z strany jedné a Lidmilou, dobré paměti mistra Pavla Kr. z K. deeron a manželkou p. Kašpara Blovského z Palatínu, z strany druhé o exekuci čtvrtého dílu statku po témž někdy M. V'avlovi Kr. z K. kšaftem (kterýž vrchním právem za pořádný usouzen a knihami městskými k potvrzení dokonalému přišel) odkázaného při právě Star. M. Pr. vznikla a ta pro innohé příčiny k vyslyšání a rozeznání svému přijíti jest. nemohla, pan purgkuistr a páni radní ráčili jsou slrany o lo na smlouvu a přátelské porovnání podali, o dotčený čtvrtý díl statku takto sou porovnání: Předně Lidmila Blovská z Koldína p. M. Markovi Bydžovskému z Florentínu a Kateřině Krystyance za všecku a všelijakou spravedlnost jim předepsaným kšaficm nmáležející k spo- lečnému rozdělení dává a postupuje stálých ročních platův, kleréž při času sv. Martina vycházejí z vinic slove Kan- tůrkovských, kde 28 slirychüv míry drží a z každého strychu po 28 gr. m. vychází, summy 18 k. 4 gr. m. k mocnému jich držení, užívání a vládnutí K lomu na hotové summd tolikéz k společnému jich rozdělení 75 k. m. 46. 1605, 27. července. Rukop. č. 2205 f. 273. (Kšaft Kašpara Blovskýho z Palatínu.) Ve jinéno etc. Já Kašpar Dlovsky z Palatínu, měštěnín Star. M. Pr., znaje to z daru božího, že lidem na tomto světě nic jistěího není jako smrt a život jich jako pára nad hrnec anebo květ polní pomijejici a jsu od P. B. těžkou a nebezpečnou nemocí navštiven, však rozumu a paměti dobré užívaje a 1V. Na Velkém náměstí. nevěda, co dále milý P. B. se mnou působili ráčí, ne- chtíc také tomu, aby po mé smrti o chudý statček můj, kterým mně P. B. z štědroty a milosti své svaté nadělili ráčil, i také o ten, kterýž sem po dobré paměti Lidmilc z Koldína, manželce mé milé, dostal, jaké různice a soudné nevole pojíti měly, tento kšalt a jistou poslední vůli mou sobě sem sepsati dal. A předně duši mou drahou krví K. J. vykoupenou poroučím v ruce jeho svaté, silně věříce, že jí milostiv býti a v počet svých vo- lenych prijiti rdci. Té&lo pak po smrii mé k poctivému pohřbu, vědouc, že z země jest a v zemi se obrátí, po- roučím. O statečku pak svém takto řídím a kšaftuji: Nej- prvé dům můj, v němž bydlím, v rynku Star. M. Pr. mezi domy Jana Hendrycha z Franknštejna a Václava Horskýho z Gricnfeldu ležící, též druhý dům svüj ode mnc v nové z gruntu vystavený, u červený hvězdy řečený, s zahradou a s záhonem roli za Poříčskou branou mezi domy někdy Daniele Svika a Martina Anděla kováře ležící, item pe- nize gruntovní na domě slove Pražákovským Daniele Odháje jmenovitě jeden lisíc k. m., za Kryštofem So- berem dluhu spravedlivého pozůstávajícího tři sla kop m., za Matějem Sanou ve vsi Tursku 100 k. m., za Janem Janotou nápravníkem ve vsi Vrbně dluhu za kůň 39 k. m. a sumou statek můj všecek — slovutným p. m. On- diejovi Blovsk&mu z Palatínu, strejci mému, p. Janovi Albrechtovi Srejnarovi z Trnice a p. Pavlovi Weysovi z Petřína, vše měšťanům Star. M. Pr., však po mé smrti a prve nic, na nížepsaný způsob poroučím. A jim se v tom jako svým milejm pánům přátelům důvěřují, że tuto mou poslední vůli vykonají takto: Nejprve povinní budou vydati, jakž nejprvé svrchupsaný dům můj, v němž bydlím, prodají, 2000 k. m. v jisté místo ku užitku na budoucí časy, odkudžby vychováni býti mohli při učení literním v kolleji Císařské Societatis Jesu Pražské dva mládenci. A k tomu beneficium nebo dobrodiní nejprv synové vejš dotčeného p. m. Ondřeje Blovského z Pala- tínu, strejce mého, aby právo přede všemi jinými měli, a po nich synové přátel našich, a pokudžby žádného z přátel naších nebylo, ancbo že by sc uwčiti nechtěli, tehdy při- rození Cechové, katolíci; aby oučastní toho beneficium byli, tomu chci. Což jakž nejlépe že po smrti mé od dožádaných pánův přátel mých dostatečně, buď na ko- morní plat anebo jinak, jakž by se jim vidělo, opatřeno bude, se důvěřuji. Druhé též tomu chci, aby pánům otcüm kolleje Císařské Soc. Jesu Pražské na vychování jich 600 k. m. vydáno bylo. Třetí otcům Kapucínům na Pohořelci a též otcům Bosákům u M. B. Sněžné v Nov. M. Pr. na opravení chrámu božího a kláštera jich, což by tak nejvíce zapotřebí bylo, když dům můj za Poříčskou branou u červené hvězdy řečený od pánův přátel mých dozádanych prodán bude, aby z téhoz domu po Gtyrech stech kopách míšenských dáno bylo. Item též tomu chci, aby z téhož domu, když prodán bude, k záduší na "Tursko dvaceti kop míšenských dáno bylo. Item klášteru svaté Anny v Star. M. Pr. na ozdobu chrámu Páně dvě stě kop míšenských a k klášteru sv. Ducha též v Star. M. Pr. na vystavení a zlepšení pokojův, pokudž by panny tam bydlely, jedno sto kop míšenských. Item klášteru sv. Jakuba v Star. M. Pr., kdež tělo mé odpoéívati bude, dvě stě kop míšenských. Tu summu aby páni přátelé do- Zädani též v jisté místo obrátili a tu fundaci založili a to tak opattili, aby se služby Boží jistých časů při oltáři sv. Kříže lim častěji vykonávati mohly. It. Mikulášovi Kornauzovi, bratru mému v Blovicích, manželce a dědicům jeho odkazuji na domě Pražákovským Daniele Odháje pět set kop. míš. It. Maruši, sestře mé v Nepomuce, z téhož 

Strana 335
IV. Na Velkém náměstí. domu jedno sto kop míšenských a to takto při sv. Havle nejprve příštím padesáte kop míš. a v roce pořád zběhlém druhých 50 kop míš., při kterýchžto terminích podle Maruše Mikuláš, bratr můj bude sobě bráti na odkaz svůj též po padesáti kopách míš. a ostatní suinmy každoročně do vyplnění mého odkazu po stu kopách míš. It. dítkám pak Maruše, sestry mé, kteréž má neb míti bude, když by k letům svým přišly, aby vydáno bylo po třidcíti kopách míš. It. Janovi, bratru mému v Blovicích, dvadceti kop míš. lt. Dorotě a Lidmile, dcerám jeho, když by k místu ak vdání přišly, po padesáti hopách míš. It. Da- nielovi a Janovi Blovským z Palatýnu, synům pana mistra Ondřeje Blovskýho, strejcům mým, když by k lethům přišli, po třech stech kopách míš. s nápadem z umrlého na živého. Jestli že by pak oba dva prostředkem smrti z tohoto světa sešli, tehdy nápad aby šel na jiné živé jeho pana mistra Ondřeje Blovského pozüstavající déti všecky. Obzvláštně pak Danielovi, strejci mému, odkazuji všecky šaty mé chodící i s truhlou, v který sou, a knihy mé všecky. Též lůžko s firhaňkem v světnici, na kterémž sem líhal, s šaty ložními, což na lůžko náleží. It. panu mistru: Ondřejovi Blovskému z Palatýnu, strejci mému, a dítkám jeho s Lidmilou, manželkou jeho, splozeným, od- kazuji a dávám pole za Vr&ovicemi pii vsi Michli leZícf a krám vedle Tůnních kotcüv šmejdířskej, jdouc do týchž kotcův p pravé ruce, též některé jiné věci v rej- stříku rukou mou vlastní psaným a sckrylem mým specc- těným a jemu odvedeným, kterýžto takovou moc mili m4, jako by ty všecky věci do tohoto kšaftu zejména polo- ženy byly, ty aby jemu vydány byly. Jestliže: by pak mimo tylo svrchu jmenované odkazy cokoli, včč a jakého koliv statku mého buď mohovitého neb nemohovitého sc naslo a vyhledalo, to vše aby prodáno bylo a vedle do- brého zdání dožádaných pánův, přátel iných milých k zá- duším a na skutky milosrdné a zvláště na ozdobu oltáře sv. Kříže v kostele sv. Jakuba v Star. M. Pr. aby obrá- "ceno bylo, jest má celá a dokonalá vůle. Naposledy i tomu chci a pro bezpečnost a jistěí vykonání této vůle mé poslední za to pánův přálel svých žádám a tuto moc jim dávám, jestli že by který z nich dříve, než by tyto odkazy vyplněny byly, prostředkem smrti z tohoto světa sešel, aby moc měl každý z nich, ač by mu se vidělo, jiného dobrého, hodného člověka na místě svým naïfditi, A ten, kdož by tak nařízen: byl, túž moc, jakoby ode mně tímto kšaftem nařízen byl, míti má. A přitom tuto obzvláštní vejminku činím a pány přátely své milé, kleří | řiditelé této mé poslední vůle býti mají, pončvadž tuto práci na ně pro Boha ode mně vzloženou z lásky a do- brého přátelství, kteréž ke mně měli, k sobě přijali, takto opatruji, aby žádnému těch svrchu psaných odkazův pod žádným vymyšleným spůsobem vydávati povinni ne- byli, prve le¢ stalck můj v tomto kšaftu obsažený po- vlovně při dobré příležitosti prodají, speněží a peníze do svých rukou přijmou, v čemž jim žádný žádné nepříleži- tosti a překážky činiti nemá a moci míli nebude na časy budoucí. A jakož jest se jeho milost knížetcí pan arci- biskup Pražský před některými dni a nebo měsíci domu mého za Poříčskou branou u červené hvězdy řečeného a nahoře jincnovaného pod příčinou, jakobych J. Mti kní- Zelcí nevyčteným služebníkem zůslávati a nějakým re- stantem povinen býti měl, ujíti ráčil; čemuž sem já jeho kníželcí milosti spisy svejmi i osobně a ousině vždycky odpíral a ještě odpírám, toho při jeho milosti knížetcí vždyckny poníženě a služebně sám od sebe i skrze jiné dobré a poctivé lidi vyhledávaje, aby sc J. Mt. proti winně v ty příčině, poněvadž jest z těch všech věcí, nač 1V. Na Velkém náměstí. 335 jest se na mně od J. Mti nastupovalo a nastupuje, písaře svého důchodního, kterejž jest podle mně J. Mti sloužil, zouplna a docela pod pečetí svou a s podpisem své vlastní ruky vykvitovati ráčil. A protož jak prve, tak ještě i nyní J. Mt. kníčetcí na této své smrtedlné posteli slu- žebně a poníženě žádám, aby tak milostivě učiniti a se proti mně dokonce spokojití a léto mé poslednf vûli, kterouž o tom domu řídím s povolením J. Mu knížetcí koupeným, svými penězy zapluceným a nákladem svým vystaveným, poněvadž se tu skutků milosrdných dotýče, na odpor sc stavéti a tomu poboznému skutku prekdzeli nerdcil, nebo jd jak prve vždycky, tak ještě nyní to svo- bodně k svému dobrému svědomí a na svou duši vziti mohu, Ze J. Mt. tím ničímž spravedlivě povinen nejsem. Též i toho dokládám a tomu chci, aby ihned po přečtení této poslední vůle mé a kšaftu při právě, tu kdež náleží, páni přátelé moji dožádaní a kšaftovníci ihned společně téhož všeho statečku mého pozůstalého se mohli ujíti, v své vopatrování přijíti a jej tak podle mé vůle a svě- Fen( Ffditi a opatrovati. VSak sob& moci té pozuoslavuji, abych mohl tento käaft svûj bud vSecek neb v některém artykuli zméniti, ptridati ncb ujfti aueb doccla zrusiti. A jestlize bych pak jeho nezrusil a nebo neproméuil, za to J. Mt. pana purgkmistra pány Star. M. Pr. pro Boba žádám, že nad touto poslední vůlí inu ruku svou ochrannou držeti ráčí. A kdo by pak koliv na tomto mém odkázání přestati nechtěl a jemu v čem odporoval, tehdy tomu chci, aby to všecko na milosrdné skutky dáno bylo a on mého odkazu aby zbaven byl. Na potvrzení, že jest v tom celá vůle má, což nahoře psáno stojí, tento kšaft sekry- tem svým vlastním sem upečetil a v něm se rukou svou podepsal. A na svědomí toho všeho dožádal sem se slo- vuinych pana Severyna Rudncra z Budějovic a pana Kaš- para Lozeliusa, měšťanův a spoluradufch tohoto Star. M. Pr., že sou sekryty svými, však sobě, dědicům svým beze škody, tento k3aft podle sekrytu mého upetetili, Jchoz datum v St. M. Pr. v středu po sv. Jakubu ap. I. P. šest- náctistého pátého. Kašpar Blovský z Palarýnu. 47. 1607, 7. bfezna. Rukop. ë. 2113 f. 430. Jan Lober z Loberu, obojích práv doktor a J. Mti C. pii apclacích rada, a Kateřina z Plattenstejna m. j. koupili duom v rynku mezi domy Jana Hendrycha z Franknštejna a Reháčkovským ležící od M. Ondřeje Blovského z Pala- tínu, Albrechta Srejnara z Trnèe, mistosudiho dvorského království Ceského, a Pavla Weysa z Petřína, vrchního písaře soudu nejv. purkrabství Pražského, za 1800 k. gr. €. Acl. fer. Ill. post Transl. s. Wenc. 48. 1612, 9. července. Rukop. č. 2114 f. 75. Sy- mcon Philip a Alžběta koupili dům — od paní Katcriiny Lobcrové z Plattnštejna a Jiříka Wenyka, plnomocníkův k tomu od p. Jana z Loberu zmocněných, za 2250 k. č. Act. postridie Kyliani. 49. 1618, 80. srpna. Tamléz. P. Jan Platejs z Plattnštejna, J. Mti C. rada, a p. Jan Teodor » Oltrs- dorfu a p. Fridrich Zikmund z Loberu, poručníci sírotka po p. Janovi z Loberu pozůstalého, odevzdali jsou půl- druhýho tisíce k. gr. č. peněz gruntovních, kteréž jim za dům Symeon Filip klásti iná, u věně paní Kateřině Loberové z Plaünstejn:i. — Act. fer. 6. post Decoll. s. Joan. SU. 1618, 22. října. Tamléž. Jan Rychnaur, plno- mocník Symcona Filipa, a Alžběta, manželka jeho, na místě svém, přiznali sc, že postoupili práva svého na domu u zlaté hvězdy jim náležejícího paní Anně Kirch- majerové a panně Marii Nerhofové, sestrám vlastním z Holtrperku, a poručníkům sirolküv po nékdy Adolfovi 

Strana 336
336 IV. Na Velkém náměstí, Myslychovi z Wilimštejna s paní Judyt z Holtrperku zplo- zenÿm —. Act. fer. lI. post Lucae ev. 51. 1618. — Bilek, Déjiny koufiskací I. str. 108. Dům u zlaté hvězdy na náměstí v Star. M. Pr. le- žící, který Benjamin Fruwein z Podoli 1. 1618 od dědiců po Janovi Nerhofovi z Holtrperku za 4500 k. m. koupil a na tu sumu 2885 k. m. dlužen zůstal, byl zkonfiskován a prodán 1. 1621 Piibikovi Jeníškovi z Újezda 1. 1621 za 1900 k. m. (Úřední zápis o trhu z r. 1618 není.) Číslo pop. 930a. (U modré růže, Čelechovský.) ® 1409, 7. září. Rukop. č. 2099 f. 27. Hannus, sartor de Egra, principalis et Nicolaus Schewenkram, fideiussor eius, fassi sunt se teneri XI s. gr. Johanni Lanczman ct Tome, nolario suo. Act. in stuba collecte sabbato ante Egidii. 1. 1419, 6. &ervence. Tamléz f. 70. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. recognoscimus, quia inter Erhardum ct Johannem. filios olim Conradi Steubil, racione. omnium huiusmodi bonorum ipsis per teslamentarios dicti patris sui resignatorum talis inter ipsos divisio facta est. Sic videlicet quod ipsi Erhardo cessit pro porcione sua videliccl domus, que dicti patris sui fuit, sita cst in acie ex opposito monasterii s. Jacobi, nec non ct vinea, que ipsis per Nicolaum Scliaufler di- noscitur esse resignata, et ad hoc habere debet X s. gr. paratc pecunie. lnsuper cessit pro porcione sua eidem Johanni, videlicet domus olim Haweri dicta ad ferreum hostium, sita est propc maccella carnium in acie ex opposito domus Luce Scheczlini, et ad hoc cesserunt sibi viginti ct tercia media sexagena census perpetui, quarum una s. est in Nova Civ., residue vero sunt hac in civitate super ccrts domibus, videlicct V. s. super domo Johannis Celny, sita retro s. Nicolaum penes domum olim Stukonis, nunc Nicolai Gewiczer, item super domo Hanussii sartoris sila in antiquo foro inter domos olim Sulconis ex una et marchionis Moravic parte ex altera lllIs., it. IIII s. super domo olim Nicolai de Tachowia sita prope s. Egidium inter curiam tabularum terre cx una et olim Mixonis Ilopfner parte ex altera. Item super domo olim Iesskonis Wlk, nunc Margarete Holikonis, I s., it. super domo olim Wenc. Kessel, nunc Lup pellificis, II s. sita in antiquo (oro carbonum penes domum olim Frane pistoris. Item super domo Nicolai Egenburger pellificis 1 s., sila est in Longa platea penes domum et braseatorium Hensliui car- nificis. Item super domo pridem Procopii Czwifaler | s. sila penes s. Castulum, it. super domo olim Matie Schecz- lini I s., sita retro domum olim Welislai Holedcecz in acie penes domum Nicolai Frolich, et super domo olim Ber- nardi dc hampeis, in qua nunc Sigismundus de Baberg, qui tenct ipsum hampcis, tercia media s. — Act. fer. 1111. post s. Procopii. 2. 1482, 15. listopadu. Rukop. c. 992 f. 144. Stala se jest úmluva přátelská o manżelstvo svatć opatrnymi Matějem od múřenínóv a Janem Bechyni z sirany Beníška krajčicho s jedné, Janem appathekářem a Vavřincem Babkú z strany panny Anničky, dcery Petrovy Zubákovy z Strupče, z druhé, měšťany Star. M. Pr. a přátelskými smlúvcemi od stran svrchupsanÿch obapolnè vydanÿmi, ato takováto: IV. Na Velkém ndmésli. že svrchupsaný Benešek má přiložití a tohoto zápisu mocí přikládá k svrchupsané Aničce duom svój, kterýž leží na rynku vedle markrabina domu i jiný veškeren statek svój movitý i nemovitý, kterýž nynie má neb v časích budúcích mieti muože, kterýmkoli jménem zvláštním mohl by jme- nován býti takovýto: Jestli že by jeho Buoh neuchoval prve s tohoto světa sníti,; nežli nadepsané Aničky tehda na ní a na děti, kteréž by spolu měli; má pfipadniti svrchupsaný veškeren statek jeho plným právem a na rovný diel. Pakli by dětí ižádných nebylo, tehda ten statek má na ni na samu ptipadnûli bez překážky přátel dříve řečeného Beneška i všech jiných lidí. | Také již jmenovaná Anička má přiložiti a přikládá zápisu to- hoto mocí veškeren svuoj diel dědičný, kterýž na ni po smrti otce jejieho svrchupsaného kterak kolivék přislušie neb přislušeti móže, i všechno jiné právo své, kteréž má neb mieti móže, buďto po nápadu neb jinak kterakkoli, ke kterému kolivěk zboží a statku movitému i nemovi- tému kdekolivěk mohlo by položeno neb optáno býti nic nevyjímajic k svrchupsanému Beneskovi, jiZ manželu svému, takovito podmienki: JestliZe by &astopsané Aniéky Buoh prve neuchoval z tohoto světa sjíti neZli pfedepsaného Beneška, tehda ten jistý diel její dědičný i všechno právo jejie svrchupsané má při něm a při dědicích a budúcích jeho zuostati věčně a s plným právem a na tom jemu, dě- dicóm ani budúcím jeho nemá býti překážieno od přátel svrchupsané Anicky, ani od jiných kterých kolivěk lidí obyčejem ižádným vymyšleným. Actum sabbato post Mar- tini a. 1482. 3. 1448, 13. kvétna. Rukop. é. 2102 f. 437. Simon pictor el Ursula emerunt domum ad flaveam rosam sitam in giro inter domos domini Hanussii de Collowrath ex una et Johannis, notarii tabularum terre, parte ex allera, erga Benesskonem sartorem cum consensu et plenaria voluntate Katherine, conthoralis sue, pro triginta octo s. —. 4. 1462, 23. ledna. Rukop. c. 2119 f. L. 9. Ve jméno božie amen. Já Simon řečený Sicha maléř, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tiemto listem etc., že ačkoli z do- puštěnie božicho nemocen jsem a neduziv na těle etc. toto mé poslední poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o lémž o všem statku mém ctc. takZe duom muoj u modré ruože, v němž bydlím, a podle toho i všeckeren jiny statek muoj — dal sem a otkdzul i po mé smrti dě- dicky i k věčnosti mocně otkazuji a dávám panie Uršule, manželce mé milé —. Datum sabbato post Vincencii a. LXII. 5. 1464, 21. ledna. Rukop. ć. 2103 f. 105 a c. 2105 f. 207. Johannes de Krczin, magister liberalium disciplinarum ac medicine doctor, et Dorothea emerunt domum in circulo inter domos se:enissimi principis Victo- rini et Nicolai de Budiegowicz erga Ursulam, relictam Siche pictoris, pro XC s. Acl. die Agnetis. * 1462, 28. června. Rukop. č. 2105 f. 169. Sere- nissimus princeps et dominus Georgius rex Bohemie oc habito respectu benigno ad multiplicia fidelitatis obsequia maieslati sue per rcverendum virum magistrum Johannem de Krezin, medicine facultatis d^ctorem egregium, hacte- nus exibita processuque temporis co quidem studiosius exhibenda, sibi non per errorem aut inprovideciam ali- quam interpositam, sed deliberacione solenni sanoque fide- lium suorum accedente consilio et tractatu, de certa sci- encia, auclorilate regia Bohemie dedit, donavit et resig- navit vigoreque presencium efficacius dat, donat ct con- descendo resignat domum olim Bietce, relicte Crucis tor- 

Strana 337
IV. Na Velkém náměslí. rificis, ad ipsum per obitum eius legittime devolutam, ad s. Castulum situatam, penes domum ad serpentem ex una et olim Barthossii pannificis. nunc aulem Sigismundi Pytlonis, parte ex altera —. Act. fer. IIT. ante Joh. D. 6. 1470, 12. prosince. Rukop. č. 2119 f. P. 9. Ve jméno božic amen. Já mistr Jan z Krčína, doktor uměnic lékařského sc vyznávám ticmto Jistem ос. že ačkoli z do- puštěnie božicho nemocen jsem a nedužív na těle, však proto paměti dobré a svobody rozumu zdravého požívám i nechtě rád, což na mně jest, by o statek po mnë zuostalý mně z daru milosti božie pójčený kteří svárové a nesnáze mezi přátely a příbuznými mými po mé smrti se dály, toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom o všem statku mém mocí tohoto kšaftu mého řicdím a zpósobuji obyčejem takovýmto: takže duom muoj »u modré ruože«, v němž bydlím a podle toho také všeckceren jiný statek muoj movitý i nemovitý, kdež by len a na čemkoli záležel a kterým neb kterakýmkoli jménem muož neb mohl by jmenován býti, nic ovšem nevymichuje ani pozuostavuje, otkazuji a mocné po mé smrti otdávám panie Dorotě, manželce mé milé, Johance, Lidmile, Kateřině a Dorotě, dcerám mým a jejím, k rov- nému mezi ně rozdielu bez všelikých lidí otporu a pře- kážky. Tak totiž, neuchoval-li by týchž dcer mých které před lety rozumu (došlými od smrti Buoh, tehdy, diel té umrlć na manżelku mi v stavu vdovskćm trvající i na jiné děti živé aby připadl plným právem a tak aż do poslednicho. Pak-li by také táž manželka má v stavu vdovském trvající snad umřela, tehdy diel její na též Чсегу тб а jejic aby připadl beze všeho zmatku. Item jakož z rozkázánic královy milosti úředníci J. Mti platic mi z ungeltu na týden 1 kopu gr., kteréhožto platu J. M. řekl mi jest od mých dětí i od manželky mé, ač by mne Buoh neuchoval, neodtrhnúli a na to jim potvrzenic dáti, ten plat také častopsaným manželce mé s dcerami jejími otkazuji, aby ona déti na to chovala, dokudž by trvala v stavu vdovském. Pakli by kdy stav vdovský proměnila, tehdy týž plat při decrách mých a jejích zuostaň. Item knihy jedny mám-ve dskách červených, jenž slovú Magnus Albertus, ty jsú královy milosti a J. Mti zase budte vrá- ceny. Item druhé knichy mé, kteréž jsem z Vlach přinesl, dav za ně XXIII! zl. uh., ty bude-li králova milost ráčití micti, aby J. M. manželce a dětem mym za ně také XXIUI zl. uh. dźti racil. Jtem knihy, jenž slovií Johannes dc Tornamira, ty do kolleje Reckovy otkazuji, aby tu zuostaly věčně. Item orloj mosaznf otkazuji Kozlíkovi lékaři z Hory. ltem což jsem pak koli v apatekách za královu milost a za kniežata i sám za se dlužen, to vše J. M. slíbil jest zastati a zaplatiti bez všeliké škody mé. Přidávám také též manželce a dětem k radě a ku pomoci uroz. a stat. p. Sarouele z Hrádku a z Valečova, králov- stvic Ceského podkomoficho, a p. Jana Zajícčka, věře jim, že jim, v čem by ony jich potřebovaly, radní budú a pomocni, jako moji i jich přátelé dobří. Act. fer, )III. ante Lucie. ® 1471, 15. dubna. Tamież f. O. 12. Ve jméno bozie amen. Já Dorota, poctivého někdy mistra Jana z Krčína, umčnie lékařského doktora, manželka, vyznávám liemto listem, Ze aèkoli z dopusténie boZieho nemocna jsem etc. najprvé jakož prvepsaný mistr Jan, dobré pa- méti manZel muoj, uciniv kšaft svuoj a poslednie poru- čenstvie inezi jinými věcmi přidal mi jest a dětem našim, kteróż spolu máme, poruéníky uroz, a stat. p. Samucle z lIrádku a z Valecova, královstvie Ceského podkomofie, a p. Jana Zajiecka, tak já nadcpsaná Dorota, nerozumějíc, komu bych dětí mých i statku jim přislušného lépe nežli IV. Na Velkém náměstí. 337 těm, kteréž manžel muoj sám k tomu vyvolil jest, svěřiti mohla, i učinila sem a ustanovila i mocí tohoto kšaftu činím a ustanovuji též p. Samucle a p. Jana Zajiečka pravé poručníky již dotčených dětí mých a podlé toho také i všeho statku mého. Potom pak častopsané děti mé poriciem panie Kateřině, matce mé milé, tak aby ona v statku mém s nimi ztravu slusníá majíc jich chovala až do jich let rozumu došlých. A kteréž by z nich před lely dospělými Buoh od smrti neuchoval, tehdy podle kšaltu prvepsaného manžela mého a otce jich na živé při- padni plným právem. Pakli by snad všechny let dospělých nedojdúc zemřeli, tehdy ten v$eckeren statek jim pfisluśny na Jana Brunera, bratra mého, připadní bez zmatku, tak aby matky po práci a péči, kterúž s dětmi povede, nikoli nezapomínal. A kdyžby koli týž bratr muoj přijel, tehdy vuoz, kterjZ tu jest, a( sobó vezme. Dat. fer. II. fcsti Pasche. 7. 1478. 19. října. Rukop. é. 2105 f. 336. Nicolaus sutor dictus Lekess cinit pro se, Marlino, patre suo, do- mum in circulo ad flaveam rosam nunccupatam inter do- mos illustrissimi principis Henrici ex una et Nicolai ad navem parte ex altera aput Katherinam, matrem Dorothee, uxoris quondam magistri Johannis de Krezin, medicinc doctoris, ct Gireskam de Pulic, commissarium bonorum Johannis Brunar, pro CXV s. Act. fer. III. post Luce cv. 8. 1485, 7. září. Rukop. č. 2106 f. 163. Petrus sulor dictus Ssirze et Darbara emerunt domum in circulo ad flaveam rosam aput Nicolaum sutorem dictum Lekess pro nonaginta quinque s. gr. Prag. Act. fer. JI. ante Nativ. M. V. 9. 1489, 2. prosince. Tamléž /. 267. Petrus sutor dictus Ssyrze resignavit domum suam in circulo, in qua est depicla flavea rosa, Lekssoni sutori de Parva parte. Act. fer. IIl. post Andrec. 10. 1500, 14. prosincc. Rukop. č. 2107 f. 197. Petrus Dubravsky et Margaretha emerunt domum in cir- culo ad flaveam rosam aput Martinum brascatorem pro CV s. pr. Act. fer. Il. post Lucie. 11. 1502. — Rukop. ć. 94 II. f. 175. Jarossius ab Ethiopibus, Rzehak od podussek et Martlia, vidua olim Marssonis kolecznik, tulerunt ad se per XII'/, s. prag. cl orphanos tres videlicet Jarossius Johannem, Rzehak Annam et Martha vidua Ludtnillam, olim Nicolai Lekssonis a flavea rosa, quosquidem circa se fovere debenl usque ad annos legittimos. — Katherina, conthoralis olim Ni- colai Lekssonis a flavea rosa. 12. 1504, 12. srpna. Rukop. č. 2107 f. 242. Bar- thossius de Porziecze, olim molendinator, et Margaretha emerunt domum in circulo ad flavcam rosam a Petro Dubravsky pro CXXV s. gr. prag. Act. (er. Il. post Tiburcii. 13. 1510, 12. dubna. Registra soudu komorního v Archivu Ceském XIII. str. 259. (Svědomí mezi p. Berkou z Dubé z jedné a BartoSkem, imésténfnem Star. M. Pr. od modré růže z strany druhé.) Jakub ouředník z Dubé svědčil: že jest mi dobře vědomo, když sem šel se pá- nem svým, p. Jiřím Berkou, k Bartošovi k modré ruoži, že jest tu pán s ním vo duom trzil a on Barto$ek jemu jej ukazoval, pokoje i maštel. Tu pán muoj pověděl, že jest maštel velmi těsná a že nemohú než tři koně státi. I po- věděl jemu tajž Bartošek, že muožele pane sobě mašlel větší postaviti vedle této zdi; neb jest mé puol a páně Pernštejn- ského puol ; jedné liledte, ab ySte t /ho vokna nezastavéli. ] také jest mi to dobie vědomo, když jest mne pán poslal s služeb- 48 

Strana 338
338 IV. Na Velkém náměstí. níkem druhým Janem Zajkou, abychom Bartoškovi peníze za duom dali, jestliže jest jej vysvobodil, pokud jest pánu prodával; tu sem přijel do Prahy s již jmenovaným slu- žebníkem i prosil sem Václava Dryzny z Nov. M. na příkopě a Václava Franka z Zelezné ulice na Star. z roz- kázánie páné, aby se mni a s panem Zajkou, služebníkem páně, šli na rathouz Staroměstský. I tu sme vzali peníze u Franka v Zelezné ulici, kteréž pán dal schovati, co měl dái za ten duom. I když sme na ratkouz přišli, prosil sem Václava Dryzny, aby tu potřebu pověděl, co se tkne vo ten duom, před p. purgmistrem a před pány konšely Star. M. Pr. Itu jest mluvil Dryzna: Pane purg- mistře a páni konšelé! Ráčil pán poslati služebníky své a ráčil nás za to žádati, abychom s nimi stáli a penieze za ten duom jemu Bartoškovi dali na micstě páně. Račte nám to pověditi, vysvobodil-li jest jej tak, pokudž jest pánu prodával. A purgmistr se pány pověděl, že ještě nenic vysvobozen. A my sme pověděli, že mu pán dále v trhu něstojí. — Pan Zajka z Bosyně, služebník p. Jiřího Kurovodského: Ze mi jest to dobře v paměti, když jest pán muoj ráčil duom kupovati u Bartoška u modré ruože, i ráčil pán s Bartoškem mluviti, že jest duom tésnaj a niaStcl Ze jest velmi těsná, že nemohú v nic než tři konč státi. Tehda Bartošek tajž tak pověděl, že jest páně Pernštejnského puol zdi a mé puol, že sobě při té zdi muožte maštal postaviti; krom jedné vokna abyste necza- hradili. A to jest mi laké v paměti, když mě pán muoj s ouředníkem Jakubem do Prahy poslal k Václavovi Dryznovi — a k Frankovi —, tu nám pán náš ráčil roz- käzati vzieli penieze 100 k. gr. č. I šli sme s ouředníkem Jakubem páně z Dubé, požádavše Dryzny a Franka, a vzali sme od Franka peníze 100 k. gr. č. Il mluvil jest Dryzna na micstě páně a udělal otázku na pániech, již-li jest Bartošek ten duom pánu vysvobodil. A páni sú po- vědčli, že ještě nic. A my sme pověděli, poněvajž jest ho ucvysvobodil. aby BartoSek svuoj duom zase přijal, že pán jemu v tom trhu více sláti nebude. — Vaclav Dryzna, X rychtář Nov. M. Pr., svědčil: Ze jest mi to dobře v paměti, když přijel ouředník Jakub p. Jiřího Ku- rovodského a Zajka, i žádali sú mne, abych s nimi šel k lrankovi do Zelezné ulice, abychme vzali 100 k. gr. č. l vzavše peníze šli sme s nimi na ralhouz Staroměstský, a šel s námi Václav Franěk a žádali sú mne již jmeno- vaní služebníci páně, abych potřebu pověděl na imicstě pána jich. I učinil sem votäzku na pänicch, ten duom, kterýž jest pan Jiří Kurovodský koupil, jestli tak svoboden, jak jest jej J. Mt pan koupil s liem, s čímž mu jej pro- dával, s těmi zdmi, kteréž sú J. Mu pana hofmistra z jedné strany a z druhé strany Severina z Korábovského domu. Tchdy sú páni ráčili povéd&ti, Ze nenie svobo.ny a my na miestě pána J. Mti řekli sme, poněvadž nenie, Zc pán jemu Barloàkovi v tom trhu nestojí, aby své prodal komu chce. A Bartošek při všech řečech těch stál jest. 14. 1510, 16. dubna. Tamtéž str. 306. (Mezi Bar- tošem od modré růže a Jiřím Berkou z Dubé o nezdržení smlouvy.) Bartoš z rynku od modré ruože pohnal p. Jiřího B. z D. a na Berštejně, vinil jej z nezdrZenie smlouvy mezi nimi učinčné a cedulemi vyřezanými tvrzené a to v tom, kdež jest od téhož Bartoše duom jeho u inodré ruože [koupil] ele. Vlożen puobon léta MDIX v sifedu den sv. Ambroże [4. dubna.]. V té při mezi Bartošem — puovodem z jedné a p. Jifikem Berkit z D. a na B. pohnaným z strany druhé: Jakoż jest vinil on Barto$ z nezdrżenie smlouvy mezi nimi ucinenć a cedulemi vyfczanymi tvrzené a to v tom, lV. Na Velkém náměstí. kdež jest od téhož Bartoše duom jeho u modré ruože v nadepsaném Star. M. Pr. za dvě stě kop gr. č. koupil, litkup na to pil a ve dvú nedělech od trhu učiněného pofád zbóhlych jemu 100 k. gr. 6. zavdati mól cie., tak jakoż táž smlouva mezi nimi učiněná to v sobć plnóji a šíře zavierá, i tomu aż dosavad neucinil dosti elc., tak jakoż puohon plneji svědčí. A na to ukázal ceduli smluvní trhovú řezaný a svědomic i také listy některé mezi nimi sobě psané. Proti tomu on p. Jiří odpicraje pravil, že tomu neodpierá, že jest ten duom u něho u Bartośc koupil na takový zpuosob, což jest měl on Bartoš s ktc- rým sousedem co činili o stavení při témž domu, že jest to měl osvoboditi jemu p. Jiřímu, aby v tom překážky on p. Jiří neměl nižádné. Ale poněvadž jest toho Bartoš neučinil a neosvobodil, tudy jest jemu panu Jiřímu v tom trhu státi se nezdálo, a v tom že se jest Staromčstské radě skrze služebníky své oznámil a opověděl, že mu toho trhu držeti nezdá se, a Bartošek aby ten duom prodal, komu se mu zdá a vidí. Tu J. Mt pán p. Vilém z Pernštejna na Hellenštejně, najv. hofmistr: královstvie: Ceského, se pány a vladykami, krále J. Mti radami, slyševše obú stran pie líčenic, trhovú ceduli smluvní, odpory i svědomic, nalezli: Poněvadž on p.Jirí(psanie své k němu Bartošovi učinil, v tom psanic se jeho dotazuje, věděti chtě, chce-li mu on Bartoš v tom trhu státi a Bartoš jemu zase odpi- suje, že státi chce: z té příčiny dává se Barlošovi podle té cedule smluvnic trhové o svrchupsaný duom mezi nimi učiněné za právo, tak aby on p. Jiří v tom trhu a smlúvě stál a jemu Bariošovi, jakž ten trb podle znénic té smlouvy ukazuje, učinil a to ve dví nedělí: pořád zběhlých dosti. Dal památné. Stalo se v ter po sv. Tiburcf. 16. 1510, 8. června. Rukop. é. 2108 f. 59. Jiří Berka z Dubé a na Lipém koupil duom na rynku u modré ruože od Bartoše řečeného Jádrný za CCI s. prag. A nadepsaný Jiří slíbil jest z tohoto domu všecky poplatky a obtiežnosti městské platiti. Act. fer. II. post Corp. Christi. 16. 1514, 12. září. Tamlez f. 150. Jiří Berka z Dubé a na Valečově vzáciné opatrnosti pánóm panu purgmistru a radě Pražského Star. M. službu sv vzkuzuje Liemto listem oznamuje, Ze sem prodal duom svuoj na vynku, kterýž sem byl od Bartoška koupil a to opatrnému muži Matúšovi Knofiíčkovi za CCC kop. CC mi zavdal a slo kop mi má dáti na sv. Jiříc na ten zpuosob, jakož Blažek Kopáč z Dračova vám toho zprávu dále učiní. Věřím vám, že ten duom zapsali rozkážete, neb k tomu jest má plná vuole. Dán v Praze v úterý před sv. Lid- milú léta MDXIIU. Na svědomie toho sekret svuoj pfiro- zený dal sem pritisknáti k tomuto listu. 17. 1514, 7. listopadu. Tamléž. Matúš krajčí ře- čený Knoflíček a Anna koupili duom na rynku u modré ruoże od Jificho Berky z Dubé a na Valečově za póldru: hého sta k. gr. pr. Act. fer. III. post Lconardi. 18. 1517, 9. kvétna. Tamtéz f. 203. Anna, neboZ- tíka Matúše Knoflíčka manželka, a nyní Vavřince manželka řádná vzdala jest všecken statek svuoj — Vavřincovi, man- želu svému milému. Zase též on Vavřinec Annč vzdal duom svuoj, v kterémž bydlí, i všecek statek sv6j. — Act. sabbato post Stanislai. 19. 15619, 9. prosince. Rukop. č. 2155 f. 5. Stala se smliva mczi p. Zygmundem Tvárským z Lestkova a Vaviincem Knofl(tkem taková, kdež jest Vavřince přistavěl à zavésil na p. Zygmundové zdi u korábuov namétky ty, kteréž jest Vavřince udělal. při zdi, ty býti nemají, nez 

Strana 339
IV. Na Velkém náměstí. má je na sloupy vzíli, aby na zdi páné Zygmundov& nc- leželo. Co se pak té maštalky dotýče, kterúž jest Vavřince v domě svém udčlal, z té maštalky od koní s hnojem voda jíti nemá skrze duom Korábovský. Act. fer. IN. ante Lucie. 20. 1580, 7. července. Rukop. č. 1130 f. 166. Kdež jsú po smrti Vavřince Knofiíčka mnozí táhli se na statek po něm pozuostalý a nejprvé Hedvíka, matka téhož Va- viince, pravčcí, poněvadž žádnej z přátel bližší se nena- lézá a on nebožtík na smrtediné posteli jestí mluvil, že ji opatřítí chce. Proti tomu Jan z Písnice, místopísař král. Českého, poručil promluviti, že on se k statku tomu hlásí, že on nebožtík to jesti před lidmi oznámil, že mu všecken svuoj statek mocně dává. Ze podle vuole nebožtíka matky nikoli opustiti nemíní. ale ji skutečně opatřití, čehož ona jemu vě- řítí může, poněvadž i před mnohými znamenitými lidmi, k tomu zde v radě se přiznává, takže jsúc od něho opa- třena, jemu v ničemž žádné hany nikoli nebude moci dáli. — Páni nalezli: Poněvadž Knoflíček žádného po- řádného dání jest neučinil, aby tím dáním komu statek jeho přivlastněn býti mohl, než při tom jest nepořad na- lezen, tak že on nemocný sám od sebe o dání dobro- volně nic jest nemluvil, aniž jest se koho, aby k němu proto přišel, dožádal, ježto to z podstaty práva jest, než sám od sebe Jan z Písnice to dání ohlašoval, kteréž při- jato býti nemá, protože žádný sobě svědkem býti nemůže. Neb dání zvláště gruntuov jinak býti nemůž nežli kšaftem a zápisy. I podle práva statek ten všecek úředníkuom šestipanským — se pripovfd4. Actum die Veneris post Joan. Hussium a. 1536. 21. 1537, 92. btczna. Rukop. č. 2111 f. 168. Kate: fina Celechovcová z Dubu koupila duom nékdy Knoflickuo na rynku mezi domy Petra z Pern&tajna a p. Jana z Písnice od pAnuov outednikuov Sestipanskych za CC k. 6. Act. fer. V. post Gedrudis. 29. 1669, 7. prosince. Rukop. ć. 990 f. 220. Jakoż >jsou urození Kašpar a Jiřík Belvicové Nostvic a Albrecht, Kry$tof i Jan Isrlové z Chodüv, brati( vlastnf, püvodové davše ku právu a do vězení Dorotu, kuchařku od Jana z Písnice, poddanú pana Jindřicha Kckuly, vznešení před právem učinili, kterak nebožka Kateřina Celcchovcová z Dubu, přítelkyně jejich, hanebně jest v domu svém za- mordována, nad kterýmžto skutkem a mordem oni lítost velikou mají, a z toho i Dorotu kuchařku podle některých příčin a potahův viní a to takových, že tu sobotu před tím, nežli ona Kateřina Celcchovcova umrlá v svém domu nalezena byla, k studnicí jest přišla a sobě vodu vážila, i tu Kala, decra Jana Domináčka jinak z Písnice, jí ne- božce domlonvala, že vodu naneCistuje, a v tom tato Do- rota kuchařka vběhši k ní nebožce na dvůr její s ní se vadila a hádala tak, až jí roušku s hlavy strhla a vodu na ni lila a o tu roušku s ní se trhala i kamením do domu jejího za ní jdouc házela; druhé: když pap Kašpar Belvic svého písaře poslal, aby do domu nebožky Celechovcové zvonil a zvěděl, jest-lí ona doma, lchdy tato Dorota k tomu fckla a promluvila, Ze ona Cclechovcová dávno jest s Pánem Bohem a oběsila se, i kterak jest o tom věděti mohla, kdyby příčina smrti její: nebožky nebyla, a tak z těch příčin a potahův tomu se rozumí, že ona tou smrtí a zamordováním jí nebožky vinna býti musí, žádajíce v tom podle práva jakožto blízcí přátelé a krevní nebožky za spravedlivé proti ní Dorotě opatření. Proti tomu od Doroty kuchařky skrze přítele jejího mluveno: Což tuto od pânñv Belvicñv a Hisrlüv bratïf se na ni vznáší, že se loho nebojí a laké toho jest neučinila a nemluvila, o ničemž nic neví dokládaje se Pána Boha, že IV. Na Velkém náměstí. 339 Pán Bůh o tom vf, porouceje sec k spravedlivómu opa- tření. — Na to od původův pánův Hisrlův a Belvicův mluveno: To, čemuž odpírá Dorota kuchařka a což proti ní vznešeno, bude sc moci pokázali, davše čísli svědky registry zapsané a listovní, kteřížlo vysvědčují, že tato Dorota nenáležitě k nebožce Katcřině Celechovcovk pred její smrtí a do domu jejího se dobývala a s ní nebožkou se o roucho drala i prala, a když jest to prve učinila a toho se dopustila, jest potah na ni, Ze i ten mord nad neboZkou vykonali musela. Dále pak i ta příčina jest, že ien outer po sv. Lamperiu, když Eva ze Lstiboře a druhá osoba před domem nebožky stála a ona Dorota s kon- vemi šla, i tu promluvila, že jiz jest Celcchovcová s Pánem Bohem, což ještě nebylo na jevě, i kterak o tom vědčěti mohla, poněvadž tepruva v středu na zajtif s dovolením od práva p. Kašpar Belvic do toho domu s přísežnými pány lam šel a ji nebožku zaškrecní a umrlú (našel), ano i ta příčina třetí jest, że ona Dorota mluvila, kterak by se nebožka Celechovcová občsila, což všecko li svědkové seznávají a tak jest v velikém do- mnění, že její nebožky smrtí vinna býti musí, nebo ne vždycky žaloba se patrně provozovati může, ale mnohdy- krát jistými příčinami n podezřeními, jakž o tom právo de praesumptionibus jest, i žádají pAni Hisrlové a Belvi- cové, aby dále po těch potazích a podezřeních o tom mordu tak hanebném a hrozném i nešlechctném patrnóji plíno i vyhledáno bylo, a ona Dorota k útrpnému právu at jest dána. — Při tom C. J. Mti pan rychtář Florián Strnad se ohlásiv na místě J. Mti promluvil: Slyše tyto průvody člené a od strany původní ukázané nemohl jest mlčením pominouli toho, co se tu sběhlo a jaký nešlo- chetny inord se vykonal, a pončvadž ona Dorota, když do domu nebožky Celechovcové zvoněno bylo, v tom se ohlásila, že s Pánem Bohem již nebožka jest, jakž svěd- kové lo seznávají a vysvědčují. K tomu také to pokázáno jest, že s nebožkou před smrtí její se bila a kamením na ni házela, i po těch příčinách a potazích musí ona tím vinna býti, protož na místě J. Mti C. netoliko, aby starkn po Kateřině Celechovcové pozůstalého užíti žádal, ale laké ten mord hrozný a hancbnj nad ncbozkou vykonaly vy- hledán býti mohl a slušně ona Dorota pro dostatečnější a gruntovnější uptání i vyhledání toho mordu tak ne- šlechetného ku právu utrpnému dána býti má, a za to podle práva žádá. — Zase k tomu od Doroty kuchařky přítele jejího mluvcno: Ti svědkové od pánův Hisrlův a Belvicův jakožto původův ukázaní před právem a tuto čtení v svém svědomí se nesrovnávají aniž také ji Duru zejména nejmenují, než toliko kuchařka a dvě kuchařky jsou a také ona tu nedávno jest, protož ta svědomí nic jí na škodu býtí nemolou a také nebožka Celechovcová předešle z toho, což tuto proti ní Dorotě se vznáší a ukazuje, Jana z Písnice a Kateřinu, dceru jeho, vinila a zde to oznamovala, poněvadž pak ona svědky k své po- třebě a odvodu svému jest vedla, kteréž i čísti davši při tom promluviti porucila. że ty reci a slova jiná jest mlu- vila a ne ona jako néjaká Anna Touzarka, kteráZ sc i ztratila, a tak již se rozumí tomu, že tím, z čehož jest obvinéna, povinovata ncní, a věří, že na ni to dopuštěno nebude, jakž strana žádá, ale z toho že puštěna i jeho prázdna bude. — Opét püvodoyé na to promluvili duli, że ti svědkové na žádný kuchařku neseznávají a nesvědčí, než na ní Dorotu, kterak ona ty řeči o nebožce Kateřině Celechovcové mluvila, že jest ona již s pánem Bolıcm a že jest se občsila, a toho Anna Touzarka, jakž ma ni chce to vztáhnouti, nemluvila, než to, že jest pro peníze jela, kdež pak ani tasu ncoznamujf, kdy by to mluviti 48° 

Strana 340
1V. Na Velkém náměstí. 340 měla, a tak mohlo to býti někdy od ní mluveno, ale ona Dorota sama na sebe to ukazuje, kterak jest všetečná, a nevážně mluvívala, z čehož ji trestdvali a lak spravedlivě má ku právu útrpnému dána býti, aby se zřetedlněji ten mord vyhledal, začež i žádají. — K tomu Jan Prchal na místě p. Henricha Kekule se ohlásil a promluvil, že žádný skulck na ní Dorotu, aby při jakém mordu a tím vinna býti měla, se neukazuje, než to se provozuje, kterak Anna ta Touzarka o nebožce Celechovcově mluvila, že jest přes pole pro peníze jela, když i čas se jmenuje, kdy to od ní mluveno bylo, poněvadž pak se na ni Do- rotu nic neukazuje, než toliko, že něco žertovně mluvila, a ten mord aby se nad nebozkou vykonati mél, nevf se, než kdyby lo bylo, tehdy by mé&li nad tim sami lítost, protož žádá na místě pána jejího, aby ona Dorota toho vězení prázdna býti mohla. — Naposledy od pánův Hisrlův a Belvicův mluveno: Skutek při ní Duře že by se ne- nacházel, od přítele jejího oznamuje se, ježto jináč jest, nebo na nebožku se dobejvala a s ní se vadila j bila; kdež pak se pochybně o tom mluví, jakoby mord nad nebožkou vykonán nebyl, táhnou se oni v tom na paměť . pana purkmistra a pánův a těch, kteří jsou tam z pro- středku jich s bradýři odeslání do toho domu byli, že to jest shledáno, kterak nebožka jest zamordována i zaškrecna, a tak jesl mord patrný, o němž sc ví. S tím se strany k spravedlivému uvážení i opatření právu poručily. — Tu pan purkmistr a rada slyšíce strany a jejich ınluvenf ì (€ pře líčení, svědomí i což od stran ukazováno i v právo města tohoto nahlídše, toho všeho s pilností, též bedlivě pováživše takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stra- nami vypovídají. Ačkoli od Kašpara a Jiříka bratří Bel- vichv z Nostvic a Albrechta Kryštofa, též Jana bratří Hisrlův z Chodův to jest prokázáno, že ona Dorota kuchařka některé řeči o nebožce Kateřině Čelechovcové promluvila, kteréž se k nemalému domnění osoby její při právě vztahují, ale aby taková slova od ní Doroty mlu- vená za dostatečný důvod gruntovniho podezření při právě přijata býti mohla, pro kteréž by k útrpnému právu měla býti podána, toho se při právě nenachází, i z těch příčin taková žaloba se na ten čas zdvíhá, však pro vy- hledání takového neslušného a nenáležitého mordu, budou-li chtlti oni bratří Belvicové, tolikéž i Hisrlové s čím jistším ku právu přistoupili, právo se jim v tom nezavírá. Actum in consilio f. V. postridie Nicolai ep. 28. 1660, 12. března. Rukop. č. 990 f. 243'. Jakož jsou se přípovědi na statek po někdy Kateřině Celechov- cové z Dubu staly, předkem na místě J. Mti C., jakožto na nepořízený, potom laké od jiných nebožky přátel po příbuzenství, i majíce strany rok a den jistý k pruovodům od práva uložený, předkem čtena jest přípověď J. Mti C. a k tomu od p. Albrechta Bryknara z Brukštajna proku- ratora promluveno, že |. M. C. právo má před jinými míli, protože lýž statek jest městský a když jest nepoří- zený na přátely měšťany připadá, kdyžby pak těch ne- bylo s městem trpících, tehdy na J. M. C. má připad- nouli. A tito jiní připovědníci jsou osoby stavu rytířského s městem nic netrpící, protož toho užíti nemají. — Druhá přípověd od uroz. Kašpara a Jiříka Belvicuov bratří z Nostic učiněná jest člěna a po přečtění mluveno, že jsou tu přípověd učinili; poněvadž jest nebožka Kateřina tela jejich byla, — že se nachází, kterak matka jich bratří byla jest vlastnf sestra nebozky. — Třetí přípověd od Servaciusa Marhofera pro příbuzenství učinčná jest čtena, dále jest mluveno, že svědkové od bratří Belvicuov jsou dva ukázáni, kterak by neb. Kateřina: mluviti měla, že duom její tomu se dostane, kdož jí dobře dělati bude, IV. Na Velkém náměslí. — že — sama nebožka v psaní svém se přiznala, že on Servacius jest jí ujec, k tomu také dobře jí učinil — dav čísti kšaft, kterýž jest nebožka pod svú pečetí udě- lala, a tak bez kšaftu neumfela. — Ctvrtá přípověd od pánuov bratří Hysrluov Albrechta, Kryštofa a Jana též podle příbuzenství učinčna jest —, že — nebožka byla jest z roduov panuov Hysrluov, — pcbot Henrych H. — byl jest děd nebožky, takže byla decra Jiříka, syna Jlenrychova, a bratr jeho Jiříkuov byl jest Kliment, je- hožto synu Bernhartovi, strejci svému, on Jiřík odkázal jest Dub, Bernhart pak byl otec těchto- Hisrluov. — — Pátá přípověd od Voršily Belvicové z Noslvic, man- želky p. Václava Holana z Jiljova. — Sestá přípověd od paní Mandaleny Hysrlové z Greštan, mocné otcovské po- ručnice Barbory a Kateřiny, dcer někdy Mikuláše 1lisrle z Choduov, též Mikuláše a Adama, bratří Hysrluov a sy- nuov někdy Asmana H. odtud z Choduov. — Tu pan purgmistr a rada — vypovídají: — Poněvadž — oni — Belvicové a tolikéž Hysrlové toho jsou nepokázali, aby obyvatelé těchto měst Pražských byli, iz té příčiny dává se p. rychláři za právo tak, že — on k ruce J. Mti C. pri stalku jakoZlo nepoffseném od práva se zuostavuje. Actum dic Gregorii. 24. 1579, 23. května. Rukop. č. 2112 f. 53. Rudolf II. sc. Poctiví věrní naši milí. Její M. C. Rímská, paní máteř naše, ráčila nám v známost uvésti, že jest J. M. císař Maximilián, pan otec náš nejmilejší slavné pa- mčti, k snažné J. Mti přímluvě spravedlnost svú na domu někdy Kateřiny Celechovcové v Star. M. Pr. nábožné Mandaleně Grynpergerové, nám milé, milostivě povoliti a darovati ráčil. Cemuž my místo dávajíc milostivě vám porou- četi ráčíme, abyste takovú někdy pana otce našeho a již naši spravedlnost jí Mandaleně Grynpergerové do knih měst- ských i s tímto povolením naším vložiti a vepsati rozkä- zali. Na tom milostivý a jistí vůli naši císařskú naplníte. Dán na bradě našem Pražském v sobotu po neděli Can- tate leta sedmdesátého devátého, království atd. 25. 1579, 1. června. Rukop. č. 2112 f. 53. Jakož jest J. Mti C. při právě Star. M. Pr. statek po někdy Kateřině Celechovcové pro nepořízení přisouzen, podle kleréhožto nálezu císař Maximilian z milosti své císařské spravedlnost na domu nebožky Kateřiny C. paní Manda- leně Grynpergerové, uroz. p. Eliáše Grynpergkera J. Mti C. při apelacích radě, manželce, darovati, také loho takového dání — Rudolf druhy — potvrditi jest ráčil, k čemuž od p. purgkmistra a pánuov, aby jí paní Mandaleně ta- kové dání knihami zapsáno bylo, jest povoleno. Act. prima die Junii, 26. 1580, č. července. Tamtéž f. 78. Rudolf 11 atd. Poctiví věrní naši milí. Vznesl jest pa nás Eliáš Grinbergker skrze ponížené »uplikování své: Jakož někdy slavný paměti pan otec náš nejmilejší někdy manželce jeho duom na rynku v Star. M. Pr. ležící, [který] po nčkdy Ka- tefin¢ Celechovcové pozuostal, milostivě dáti jest ráčil, kterýžto duom služebníku našemu při kanceláří Ceské Ja- novi Freilichovi prodala, a on Grinbergker dotčené man- želce své dle pořádného kšaftu dědic jest, protož abychom při vás to tak milostivě nafíditi ráčili, aby jemu Freili- chovi, nepatifc na to, že ještě apclací při radách našich nad apclacími v království Ceském zřízených nevyfízena pozuostává, dědičně a vlastné zapsán býti mohl; i poně- vadž toho jisté příčiny jsou, že již takové apelací potřebí není vyřéditi, protož vám milostivě poroučeli ráčíme, abyste vy na častojmenovanýho Grinbergera, jakožto dě- dice téhož domu, další žádost dotčenému Janovi Freilichovi 

Strana 341
1V. Na Velkém náměstí. jakožto kupujícímu ten duom v knihy vaše městské podle obyčeje vašcho dědičně vložiti a zapsati poručili, na tom milostivú vůli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském v úterý po sv. Prokopu léta vosmdesátého a království atd. 27. 1580, 18. července. Rukop. č. 2112 f, 78. Jan Freylich z Freydnfclzu a Anna koupili dim Celechov- covsky na rynku, mczi domy p. z Pernstejna a mistra Pavla Krystiana z Koldina od nókdy pani Mandaleny Kryn- pergkerové, uroz. p. Eliáše Krynpergkera — manželky, za 460 k. č. — Act. pridic Margarethe. 28. 1582, 15. července, Rukof. č. 2205 Jf. 8. (Kšaft Jana Frcilicha.) Vc jméno svaté a nerozdílné Tro- jice jednoho pána Boha všemohoucího na věky požehna- ného amen. Já Jan Freilich z Freidenfelzu, J. Mti C., slu- žebník při kancelláři Ceské, známo činím tímto listem —. Znamcnaje já a v mysli své často přemejšleje, kderak na tomto světě nic stálého a vččného není +- a poněvadž pán Buoh můj na tento čas mně také nemocí navštíviti a v svou otcovskou kázcň bráti jest ráčil, — toto mé poslední pořízení a kšaft činím. Předkcm a nejprvé pánu Bohu stvořiteli svému duši a tělo své — pokorně vracuji a poroučím —. Dále duom svůj na rynku ležící, v němž bydlím s Annou, manželkou svou, knichami městskými zapsaný, k tomu jiný všecken statek syuoj movitý i ne- movily —, i všecky dluhy a gruntovní peníze na domu u sv. Anežky a na druhém, kterýž Samuhelovi Mělnickému, písaři pana pergmistra, jest prodaný s bralrem mým Zig- mundem a Annou, sestrou mou, společně, tu cožkoli mně z toho domu jednoho i druhého náleží i což v mým vlastním jest, ovšem nic nevymicňujíc, ten všecek dávám a odkazují i poroučím (však teprva po smrti mé a prve nic) Anně, manželce mé milé. Tolikéž kdež sobě mám s Zigkmundem a Annou, bratrem a sestrou svou, duom s pivovarem i se všemi svrchky a nábytky ktomu příná- Ježejícími na rovný podíl podle jistého kšaftu od někdy Jakuba Freilicha z Freidenfelzu odkázany,i což by se tu koli podílu mně spravedlivě náležejícího buďto hotové summy od dluhuov podle jistých zápisuov, šuldpryfův, cedulí řezaných tolikéž i registr nebožtíkovi povinných a nám společně náležejících vyhledalo a našlo a na díl můj přišlo, to též Anně, manželce mé, odkazují a dávám, však porazie prve, co za sebou mám, i nákladu na to od Zigk- munda, bratra mého, vynaloženého, též také jakž sem od nájemníkuov a podruhuov činže někderé z domuov mně a Zigkmundovi, bralru mému, i také Anně, sestře mé, od nebožtíka pana Jakuba Frelicha z Frcidenfelzu odkázaných tolikéž i Zigkmund, bratr muoj, také přijímal, Lo posavad mezi námi na počtu zuostávalo, jakož i v jiném podílu mně z statku téhož pana Jakuba Frcelicha, strejce móho, náležejícím, v lom ve všem duovétuji se Zigkinundovi, bratru: mému, a Anně, sestře mé, tolikéž, že v tomto ouclu Anne, manželce mé milé; žádné křivdy neučiní, nýbrž co by mně tu spravedlivě podle nich váleželo, ovšem zouplna odvedou i žádnému jinému křivdy jí uči- niti nedopustí. Však Anna, manželka má, aby též komu co níže odkazuji po mé smrti, z léhož statku jí ode mně odkázaného vydati povinna byla: předně často: jmeno- vanym Zigkmundovi, bratru mému, dvadceti kop míš., Anně, sostře mé, desct kop míš. a Davidovi Silinkovi, strejci mému, XX kop míš. Naposledy sobě vymicňuji a v moci svć pozuostavuji, abych tento kšaft a poslední vuoli jistí zouplna všecku neb na díle změniti, zkaziti, v nic obróliti i jiny uciniti podle libosti své mohl a moc mel; pukli bych jiného neucinil ancbo nezmónil, aby tento svuoj pruochod a moc mél. lomu všemu na svě- IV. Na Velkém náměstí. 341 domí pečetí mou vlastní jistým mým vědomím kšaft tento muoj sem spečetil i vlastní rukou v n6m se podepsal. Stalo sc v Praze [den] památky Rozeslín( sv. apo&toluov léta osmdesátého druhého. Stvrzen k žádosti paní Auny Frelichové sc — v středu po sv. Kateřině I. 1582. 29. 1584, 2. dubna. Rukop, C. 2112 f. 174. Jan Henrych koupil duom na rynku Celechovcovsky od Ma- touse Zlutického a Anny m. j. za 57b k. č. Act. fer. I1. post Conductum Pasche. * 1589, 17. listopadu. Rukop. č. 1028 f. 250. My Rudolf etc. — oznamujem — na ty od práva Star. M. Pr. odeslaná akta — v té pri mezi Annou, pozuoslalou po Viktorinovi Hendrychovi z Fr. vdovou, z jedné a Ji- říkem a doktorcm Matoušem, bratřími Ilendrychy z Fr. z strany druhé — ctc. 30. 1610. — Rukop. cé. 2232 f. 480. N pálek po sv. Lukáši stalo se porovnání mezi p. Jakubem Men- šíkem z Menštejna na Skřipli a Velkým Vosovčě, J. Mti C. radou a purkrabím hradu Pražského, jakožto dědem a poručníkem z jedné a p. Daniclem Hendrychem z Ir., t6ż porućnikem a strejcem vlastním nížepsaného sirotka z strany druhé a to v příčině Jiříka Hendrycha, pozista- lého syna po p. doktorovi Matoušovi z Fr., dílu a spra- vedlnosti jemu po p. otci, též také po paní bábě náleži- tého: Předně kdež jest lýž p. doktor Matouš čině: kšaft a pořízení jesl paní máteři své, paní Evě Hendrychové, všecek statek svůj odkázal na ten způsob, aby Jiříkovi, synu jeho, když by k 20. letům stáří přišel 2000 k. m. a jeden zlatý řetěz, nic méně dceři jeho Barboře, kdyžby k poctivému vdání přišla, 800 k. m. a též jeden zlatý řetěz jeho dáti povinna byja, že ty 2000 k. m. muji od Daniele Hendrycha, jakožto dědice a držitele stalku po nebožce paní Evč Henrychové dány bejti. Téch pak 800 k. m. někdy Barboře odkázaných a již dříve dospělých let z světa sešlé témuž Jiříkovi náležeti a od téhož p. Daniele dány bejti mají. Z stalku pak po paní Evé ][en- rychové, jakožto bábě téhož sirotka, náleželi má tolo: Předně vedle inventáfe 40.993 k. m.; z té sumy se srazí, co jest nebožka z téhož statku povinna byla, nic méně zlí a dokonce ztracení dluhy, čehož učíní v sumě 8916 k. m. a tak pozüslanc statku nezávadného 36.377 k. m. K tómuż statku náleželo pět synů jako: p. Jan, Jiřík, Viktorin, doktor Matouš, p. Danicl a šestá paní matie Eva, tak na každébo díl dostalo se 60683 kop a to jest díl nebožky paní báby jeho, k němuž těch pět synů, anebo na místě z světa sešlých synové jich náležejí, do- stane se na jeden dil 1212 k. m. 36 gr. Kteryżto 1212 k. mají k té nahoře oznámené sumě a otcovském odkazu připojeny bejti; což v sumě 4012 k. 36 gr. m. učiní a od p. Daniele zaplaceny bejti mají. Z té pak sumy má témuž sirotku od !. 1606 ourok obyčejný jíti 81. 1617, 8. května. Rukop. c. 214 f. 219. Jan Hendrych z Frankštejna, měštěnín Star. Pr., jsouce v ne- dostatku zdraví postavený, pročež osobně před p. purgk- mistrem a pány v radě se postaviti nemoba, před p. Václavem Lvem z Lewengrunu a Bareytu, p. Andresem Leynhauzem z Břevnova a Adamem Václavem: Andrcac, písařem radním, — oznámil, že manželec své milé Mar- jané Hendrychové pro její k nému ctné, Slechetné, Sctrné a manzclské chovánf dal jest — však teprva po smrti své a pak nic dům svůj, v němž bydlí, Celechovcovský řečený v rynku, též zahrádku svou proti sv. Benediktu, mlejny dva na lodech jako: zde za Svinskou brinou — tak a na ten spüsob ; Neuchoval-li by P. B. od smrtí jeho Jan Hevdrycha z Ir. dřívějí nežli jí Marjany, manželky 

Strana 342
IV. Na Velkém náměstí. 342 jeho, a dítky by spolu jim dáti ráčil, tehdy (AZ Marjana aby byla rovná a pravá společnice v tom všem statku s dětmi. S tímto pfi tom dalším doložením, kdyby ji Marjanu P. B. prostředkem smrti časné z tohoto světa, an by po nich manželích žádných dědicův nepozůstalo, povolati ráčil, tehdy co by koliv z téhož statku po ní pozůstalého a jí vlastně náležejícího Jifikovi, synu po někdy p. doktorovi Malušoví Hendrychovi, bratru jeho Jana MH., pozůstalému aneb komu jinému podle chování a šetrnosti k ní Marjaně prokazované osobě nebo osobám dáti a odkázati chtěla, toho všeho při svobodné vůli jí zůstavuje. — Act. fer. ]I. post. Exaudi. Číslo pop. 980b. (Markrabský, Pernštejnský dům.) ® 1854. -— Rukop. C. 937 f. 74. Bernhardus, filius Seydlini de Piska. ® 1356. — Tamléz f. 102. Jdem publicavit, quod recepit apud Judeis XX s. super dampnum Nicklini militis in. Turri, super. Nicklinum, fratrem. suum, ct super Ma- liam in Turri ct super Wenceslaum, filium Stachonis. © 1860. — Rukop. C. 98? f. 189. Nicolaus Thaphelrun ct mater sua Anna ct soror sua llyzabcth porrexcrunt XVIIL 5. gr. census. Bernhardo Scydlini super vineas [in] monte Petrino, quod vulgariter dicitur supra Kosschir parte cx altera (!), iacet cciam in monte Petrino. © 1862. — Rukop. 987 f. 199. Bernhardus Seydlini ct Nicolaus dictus Phüss fcccrunt permutacionem cum heredibus corum lali condicione, quod Bernhardus dedit hereditatem Schoslicz Nicolao dicto Phüss et pro- misit sibi disbrigare una cum fratre suo Frana sccundum ius civitatis. Dcinde resignavit Nicolaus Phüss Bernhardo heredilatem Chayn. ^ 1366. — Rukop. č. 9872 f. 215. Bernhardo Seydlini est vinea antique. Anne. Tafelreunn. prope villam Koschirs presentata per claviculum pro XVIII s. gr. cen- sus perpetui census pro NXXVI s. in antiquo censu. 1. 1407, 98. července. Rukop. č. 2099 f. 18. Niclas Gor, des margrafen Tost czu Merhern camerer, hat bekant, das cr schuldig beleibe den Leniil czwirner und seinen. erben. czwei hundert und XXVI s. gr. prag. muncze, do fur hat er yn czu pfand eingesaczt: drci cdilstein, czwen pallas und ein saphir in fingerlein, item czwen pallas ploz, item cin czoblen pellicz und cin czoblen kurzen. Dasselb gelt hat er im gelobt czu beczalen uff scnd Michelstag der ncchst kumpt mit bercitem gelde. Tete cr des nicht, so gibt er dem selben Lenthil und scinen crben veille macht und crafit das her czu hant sulehe cgenanten pfande vorkanffen mag an alle laut- merung cines iczlichen gerichles, vorkauffen, vorscezen mag auch domit tun und lasscn, ais mit scinen egen guten, was cr wil. Act. fer. V. post f. s. Jacobí. 2. 1407, 21. července. Rukop. c. 2099 f. 23. JMlustris princeps d. Iodocus, marchio et dominus Moravie, fussus cst se teneri CC s. Lenllino czwirner ad priores ducenl.s s. gr. prag. prius proscriplas in domo sua. — Act. ler. V. ante Magdalene. 3. 1413, 7. bïezna. Rukop. č. 992 y. 129. Wir Wenczlaw, von gotes gnaden Romischer kunig zu allen czcilen mercr des reichs und kunig zu Bclheim, bekennen IV. Na Velkém náměstí. und tun kunt offenlich mit disem brive allen den, „diec in schen oder horen lesen, das wir durch libe und frunt- schaft willen, dic wir zu der durchlcuchtigisten furstyn frawen Sophien, kunigyn zu Behcim, unserr liben cmahcl, haben und tragen und sunderlichen sulches gutes willens, domite sich dieselbe unser cmahel uns zu bchaglichkcit und besundern wolgefallen zu aller czcit bisher dc- muticlich — beweist hat und teglieb unverdrossenlich beweiscl, dersclben frawen Sophien, unserr liben emahel, mit wolbedachten mute, guten rate unserr fursten, herren und getrawen unsern hofe an dem rynge dcr Grossen Stat zu Prage gelegen, dcr ettewenn des hochgcboren Jostes, marggrafs zu Brandcrburg und zu Merhern, unsers liben vettern und fursten, gewesen ist und den ynne ge: habt und besessen hat und von todes wegen desselben unsers vetters nach rechter und redlicher crbnochfolgange an uns recht und redlich komen und gcfallen ist, gne- diclich geben haben und geben ir den mit kraft dicz brives und kuniglicher macht zu Behcim volkumenhcit also, das sie den selben hofe mit allen und iglichen scinen begrificn als den der egenanle marggrał losst, unser vetter, dicweile cr lebte, ynne gchabt und besessen hat, nu und firbasmer zu irem kuniglichen und furstlichen weren ynuchaben, halden, besiczen und des geniessen und gebrauchen solle und mage, so ir das allernuczlicliste scin dunken wirdet, alle die wcile wir lcben. von uns und sust allermeniclich ungehindert. Were aber sache, das die cgenante frawe Sophia, unser liben emuhel, von Goles verhengnusse wegen sturbe und abginge, ec dann wir, das der almechtige Gole zu beyde scite lange spare und vorsche, so sol der cgenante hofe noch irem lode wider an uns an alle hindurnusse wider kumen und ge: fallen. Geschche cs aber das wir von todes wegen cc abgingcn dann die cgenante unser libe cmahel fraw So- phia, so sol sie den egcnanten hofe nach unserm todc und abgange aller iosunge, bcle, stewer uud ussaczuge, wie man die mit sunderlichen worten. benennen mage, geruchlichen frey, ledig und loze halden und besiczen und den vorkauffen, vorseczen, vorwecliscln, vorgcben und bescherden, wem sie wil bey irem lebendigen leibc oder an irem totbcte und sust in ire nucze und fromen keren nnd wenden, so ir das allernuczliclist und bequem- lichst sein dunken wirdet, von allermeniclich ungehindert. Und gebieten dorumb burgermeister, rate und burgern gmeinlich der Grossen Stat zu Prage, unsern liben gelre- wen, die nu sind oder in creilen sein werden, ernstlich und vesliclich mit disem brive, das sie dic egenanle fra- wen Sophien, unsere libe cmahcl, an dem egenauten irem hofe und seinen íreynungen bey unsern lcbtagen und auch noch nnserm lode nicht bindern noch irren, hindern oder irren lassen in dheineweis, noch von ymandes doran zu hindern oder zu irren geslatten in dheineweis, sunder sie oder den, dem sic denselben iren hofe nach unsecm lode vorkauffel, vorwechselt, vorsetzel, vorgibet und bescheidet, bey irem lebendigen lcibe ader au irem lotbete gerüchlichen besiczen und des geniessen und gebrauchen lassen. Mil urkunt dic brives vorsigclt mit unserr kuniglichen maiestat insigel. Geben zu Pragc nach Crists geburl virezchenhundert jar und darnach in dem dreyezchendem inre, des nechsten dinstags vor dem suntage lnvocavit, unscr reiche des Behmischen in dem funfezigisten und des Romischen in dem siben und dreissigisten iaren. - Per dominos Conradum, episcopum Olomucensem, Johannem de Nova domo, mugisltrum curie, Haikonem, subcamerarium, ct alios domini regis consi- liarios Johannes de Bamberg. 

Strana 343
1V. Na Velkém námestí. 4. 1480, 10. července. Tamlez. Johannes, miscra- cione divina oc. s. Ciriaci s. Romanc ecclesie presbyter cardinalis, Pragcusis et Olomucensis ecclesiarum. commeu- datarius, recognoscimus tenore presencium universis, qua- liter. serenissima princeps domina Sophia, olim Bocmic regina, tunc. agens in humanis, consideratis fidelitatis ob- sequiis et meritis strennui Protive de Wehynicz, curie sue magistri coquine, que cidem a multis annis fidebtcr exhibuit ct coUinuavit, doinum in Maiori Civilate Pragensi quondam illustris principis, domini marchionis nominatam, quam titulo vere. donacionis ct possessionis serenissimi principis, domini Wenceslai, regis Bocmic, possidcbat et tencbal, dieto Protive nostri in presencia ct aliorum cum omni iure ct pertinenciis ad dictam domum spectantibus, dedil ct ultima voluntate sua simpliciter testatus est ac legavit, prout hec omnia supradicta lucidius et clarius in testamento seu ullima disposicione dictc domine Sophie regine scriplolenus continentur et autentice sunt roborata. In cuius rei testimonium sigillum nostrum presentibus est appensum. Datum Wienne anno domini millesimo qua- dringentesimo tricesimo, dic decima mensis Julii. 5. 1488, 29. dubna. Tamtéž. Já Proliva ze Vchynic sedčním v Zelenkách vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kloż jej nzfie nebo čtúc uslyšie, že právo své všecko, kteréž sem měl k tomu domu, jenž slove margrabin Joštóv, kterýž jest držala slavné paměti králová Zola od krále Václava slavné paměti i listy na to od jebo milosti obdržala a potom mné Protivovi svrchupsa- nému svrchupsaná paní Zofia jakożto kuchmistru a died- níku svému za mu službu svá práva k tomu domu v mú moc vydala jest dobrovolně, kterýžto duom leží na rynku v Praze v Starém Městě mezi domy BencSkovÿm krajčím v těchto měrách s jiedné a Vuňkovým písařovým podko- moticho s strany druhé, prodal sem a mocí tohoto listu prodávám s dobrým rozmyslem a dobrovolné i také s pňátelskú radú urozenému panvu Hanušovi z Kolovrat i jeho dědicóm za jistú summu penčz týmž panem Hanušem mně již docela penčzi hotovými splnčnú a zaplaceni k inční, k držení, ku požívání, ku prodání a k učinční s liem jakožto s svým vlastn(m, coZby sé jiemu líbilo bez phckazky Clovéka vielikterakého. A která2 scm koli- věk práva měl i listy k tomu domu svrchupsanćmu, buďto od králové Sophie dobré paměti neboli jiná, že tu všecka práva i ty všecky listy vydal sem svrchupsa- nému panu IfanuSovi i jich jeho zinocnil všie moci, takže jie ná s mú dobrú a plnú vuoli. A ktožby tento list měl s dobrí volf svrchupsaného pana Hanuše, ten má i mieti bude všechna práva svrchupsaníá jakožlo on sám pun Ilanuš. Toho na jistotu, na potvrzeníc a na pevnost pecef mó vlastnie mym dobrym a pravým vědomím při- věšena jest k tomuto listu. A pro lepšic svědecstvic pe- četi pánuov purgmistra a konšeluov Starého Města Praž- ského a urozených, statečných a slovutných Václava Medka z Waldeka, Albrechta z Beškovic, Petra Břickovce z hrádku z Kozieho hibetu, Lvfka z Slavic a Mikuláše z Tuhanče k mé prosbě přivěšeny jsú k tomuto listu. Jen} dén léta od narozenie syna božieho tisícicho čtyři- stého třídeátého osmého, v úterý před sv. Philippem a Jakubem apo&toly boziemi. 6. 1488, 10. května. Tamtéž. Já Ilanus z Kolovrat vyznávám ticinto listem obcenč všem, ktož jej uzřic nebo Gtíc uslySie, Ze plistípiv před mě Benešek krajčí s přá- tely svými i vznesl jest na. mé prosé Zádostivé, abychom jemu nékterakych dví oken ve zdi domu mého dopustil zazdíli a zahraditi, ješto hledie na jeho dvuor, že tudicž při těch okních a vedle mé zdi na svém dvoře počel IV. Na Velkém náměslí. 343 jest sobě pokojík stavěli, kteréhož Bcneška i jeho přátel prosby tak žádostivé, nechtě oslyšeti, i s dobrým rozmy- slem a pravým vědomím tudiež přátel mých radú dopustil sem jiZ jmenovanému Bencskovi a mocí toholo zápisu listu dopustiem i jeho dédicôm a budûcim kolikrAtby jemu toho bylo potřebie, aby sobě: mohl ten pokojík zahraditi a zazdíti, ta okna stavčti a k své potřebě, jakožby sč jemu nebo jcho budácím zdálo, zdélati a vyvésti ncb jemu ani jeho budúcím nemám ani chci ani mojí dědicové a budúcí nemají na tom překážeti po vše časy budúcic. Toho na jistotu a pevnost svý sčm pečeť vlastní přivčěsil k tomuto listu a na syčdomic početí urozených a slo- vutných Václava Medka z Valdyka a Ottika z Vřesovic kázal sčm a povolil pfivčsiti k tomulo listu. Jenž dán od narozenie syna BoZieho MCCCCXXXVIII? v sobotu po sv. Stanislavu. 7. 1448. — Rukop. c. 2102 f 437. Hanussii de Collowrath. 8. 1451, — Rukop. c. 2103 f. 31. Domini lla- nussii de Colowrath. 9. 1461, 7. července. Archiv Český XV str. 237. My Jiří elc. Jakož sme zámky naše královské — vyplatili od urozeného Hanuše z Kolovrat, věrného našeho milého — protože sme my v dluziech jeho — jej zastápili i sumu penčz některý jemu dali, že pak osvieceny Viktorin, vévoda Minstrberskÿ, hrabé Kladskÿ, hauptman Moravskÿ a pán z Kunštálu a z Podčbrad, syn náš milý, s bratry svými urozenými Bočkem, Jindřichem a Hynkem z Kun- Statu a z Poděbrad k žádosti našíc k vyplněnic těch dlu- huov a zastání penězi svými témuž Ilanusovi jsi se zavá- zali a ty dluhy podstúpili a na ty se přijali; my chticce je také, jakož slušné jest, v tom opatřiti — ly všecky zápisy — nasyna našeho Viktorina a bratry jeho — pře- vedli jsme. — 10. 1462. — Rukof. c. 2005 f. 207. simi principis Victorini. 11. 1472, 9. března. Archiv Český I str. 300- (List dilóf kniżat Minsterberskych o všecka panství, kteráž mají v koruně Ceské). — Item o domiech našich, kteréž v Praze: mámy — to sobě všickní k společnicmu držení a spravování pozuostavujem. 12. 1478. — Rukop. 6. 2105 f. 336. simi principis Henrici. 18. 1508, 19. lislopadu. Desky zemské větší č. 84 Serenis- Ilustris- J. D. 12. Petr Zvifetickf z Wartmberka a z Bydžova při- znal se před úředníky Pražskými, že všecko právo své přisouzené, kteréž má k domu v Starém M. Pr., kterýž leží mezi domem u sehodcůov z jedné a z strany druhé u červené ruože, i se vším okrškem téhož domu přislušce- jícího, v týchž mezech, jakož v nich tyż duom zdleżi, toho všeho práva svého, kteréžkoli k nadepsanému domu má, tak a v témZ plném právě, jakož přísudek nálezem pánuov J. Mti a vladyk na plném soudu zemském plněji svědčí, ihned postoupil ku pravému dědictví | Vilémovi z Pernštejna, najvyššímu hofmistru království Ceského a jeho dědicuom v pěti stech k. gr. č. — Stalo se v sobotu den sv. Alžběty. 14. 1507. 25. března. Archiv Český XV11 č. 847. (List dílčí Viléma z Pernštejna, kterýmž mezi syny své Jana a Vojtěcha dělí stalky své). Takto první díl kladu v království Ceském: — ltem duom v Praze, ten při tom dílu také zuostati má. (Díl syna mladšího Vojtěcha.). 16. 1515, 80. dubna. Tamléz č. 1004. Poslední pořízení Vilíma z Pernštejna. 

Strana 344
344 IV. Na Velkém náměstí. 16. 1590, 5. září. Tamtéž č. 1068. Druhé poslední pořízení Vilfima z Pernštejna. 17. 1533. — Rukop. č. 2142 f. P. 5. (Kšaft Anny hospodyně z domu pána z Pernštejna.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme naším tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že vstípivše před nás do rady urozeví vladyky Václav Sova z Liboslavě a Jan z Vlkánova a u Záby, spoluměšťané naši, podali jsá nám kiaftu někdy Anny, hospodyně z domu pána z Pernštejna J. Mti na papíře sepsaného, oznámivše při tom, že jest la vuole její ko- nečná byla, cožkoli týž kšafth v sobě drží a zavírá, kte- rýžlo když po její smrti podle práva města Pražského byl čten, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova takto: Já Anna hospodyně v páně z Pernštejna domu jsúc nemocna na těle, ale rozumu zdravého poží- vajíc tuto poslední vuoli svú jest oznámila, že z statečku svého, kterajž jí pán Buoh dáti ráčil, předkem poroučí paní Anně na Hradčany, kteráž bydlí v páně z Rožm- bergka domu, čtyři postele šatuov, Dořce, své tetě, také čtyři lože šatuov a dvě konvčě, tři mísy, pět taléřuov cí- nových, Lídč podruhyni s jednu postel šatuov, Káča ku- chařka má u mne s jedno lože šatuov a truhlici s svými vécmi a jednu kopu jsem jí dlužna, ta aby jí dána byla, k tomu dávám ji s postel Satuov; Mathoufovi Rukavicovi s jednu postel šatuov; paní Duwoře, která byla v Žateckém domě dvě lože šatuov; Káči, Lídině dceři, s postel šatuov. Dluhy, kteréž jsou jí povinny tyto osoby: pan doktor Kopp puol šestý kopy osmnádcte grošuov míš., pan Jan Veliký za stravu puol čtrnádetý kopy míš., Zlatníková, jako jí muže zabili, u Svatkuov sedm kop míš., Sén Krystof dlužen mi deset kop míš., varhaník, který v po- koji jest, dlužen mi deset kop míš. A sama že jest dlužna těmto osobám: Martě za plátno v Zateckém domě dvě kopě čtyrmezdcítma grošuov míšenských a Aničce dvě kopé míÉ. a Duora hokyné Ze má u ní třidceti strychuov ovsa, polovici po čtyřmezdcítma groších a polovici po dvamezdcítma groších míš. A jiné dluhy, ktož sou jí po- povinní a dlužní, ty všecky všechněm odpouští. A po- ručníky nade vším svajm tím statkem ustanovuji pana Brykcího Reháka z Květnice a pana Petra soukenníka jim věře, že komuž tuto co poroučí, že tomu všemu dosti učiní jako dobří lidé a ostatek cožkoli zuostane, že chu- dym rozdadí, aby se pánu Bohu za mne modlili. Tento kšalth zřídila jest na Matku Boží postní při přítomnosti p. Václava z Liboslavě a p. Jana z Vlkánova a u Záby, mčšťanuov Star. M. Pr., létha oc XXXIII. K jichZto před námi oc pečet menší města našeho oc přitiskníti v pon- dělí po sv. Stanislavu biskupu létha svrchu psaného. 18. 1684, 17. března zemřel nejv. holmistr zemský Vojtěch z Pernštejna. Dědic jeho byl Jan z Pernštejna a na Helfen&tejn&. 19. 1548, 8. září zemřel Jan z Pernštejna. domu byl po něm Vratislav z Pernštejna. 20. 1570, 9. března. Desky zemské větší č. 16 f. O. 27. Vratislav z Pern&tejna na Tovatové, J. Mti C. rada, komorník a nejv. kancléř království Ceského, přiznal Dědic sc, že duom ležící mezi domy z jedné Celechovský a | z druhé strany Pavla Mřeňka, s zahradou prodal Hendry- chovi Slejnicovi z Slejnic a na Romberce za 450 k. Act. ve étvrtek po Sifedopostf. 91. 1071. — Desky zemshé vélsí C. 17. f. G. 19. llendrych Slejnic a na TollenStejná a Sluknové ptiznal se, že jest na dědictví svém domu v Star. M. Pr. ležícím mezi domy Celechovským a Pavla Mřenka — paní Kyny- IV. Na Velkém náměstí. gundě, hraběnce z Posaunu a Lokte, m. své, 1500 k. č. vénoval. 22. 1577. — Deshy zemské větší C. 19 f. K.S. V pátek po B. Vstoupení Mikuláš Vratislav z Mitrovic, místokomorník kr. C. odhadal dům Hendrycha Slcinice — Arnoštovi Slejnicovi, jakožto majícímu sobě právo od Silvestra Mlazovského z TéSnice dskami zem. postoupené, — v 769 k. 14!/; gr. č. sumy a v n&kladích 67 k. 5 gr. č. (Srov. DZ V. 89 f. B. 94) * 1585. — Jana star. z Lobkovic a na Toéníce. 28. 1689, 27. října. Desky zemské vělší č. 25. Jf. C. 27. Vilím Vostrovec z Královic a na Vlašimi, proku- rator v království Ceském, přiznal se, že dědictví své dům v Star, M. Mr. ležící mezi domy z jedné Celcehovským a z druhé Pavla Mřenka i se vším okršlkem téhož domu i s zahradou při témž domu — dal jest Apoloné, rozené Brtnické z Waldštejna, manželce své milé. (V pátek po sv. Voršile). 24. 1601, 29. května. Desky zemské větší 130 /. H. 5. Vilím, Wolf Ilburgk, pauna Lukrecia, Anna Be- nedová, Estera Bryknarová, panna Lidmila, panna Marjana, panna Sobina, bratří a sestry vlastní Vřesovcové z Vře- sovic, synové a dcery vlastní nebožky Barbory Vřesov- cové z Malovic a na Podsedicích, přiznali se, že sou dě- dictví své po též nebožce Barboře, mateři jich, přišlé, totiž dům ležící na rynku v Star. M. Pr. mezi domy Adama Ryzmberského z Janovic z jedné a Jana Hendrycha z Franknštejna z strany druhé — tak, jakž jest totéž no- božec Barboře Vfesovcovć z Malovic od Wolfa Berky z Dubé a z Lipého v 100 k. & dckami zemskymi po- stoupeno, jakž týž zápis v kvaternu menším zápisném bru- nalném léta 1597 ve čtvrtek po sv. Voršile fol. T. 4. plněji svědčí — prodali Alžbětě Kolovratové rozené Ber- kovně z Dubé za 8000 k. míš. a jedno sto dukátův. (V outerý po neděli Prosební.) * 1606. — Jana Novohradského z Kolovrat. 25. 1610, 5. února. Desky zemské vělší č. 135 f. A. 20. Alžběta Kolovratová roz. Berková z Dubé a Li- pého přiznala se, že jest dědictví své, dům mezi domy Jana Boryně z Lhoty a Jana Hendrycha z FranknStejna — prodala foachymovi Ondfejovi Slikovi z Holcjée za 8000 k. m. (V pátek po Oéistován( P. M.) Spojeno s kostelem sv. Salvatora (viz níže). Číslo pop. 930c. (Dům na shodci.) * 1407. — Rukof. ć. 2099 f. 13. Rcinhardus de Renis, Hannus Ottlingcr, Petrus de Mezerzicz, Nicolaus Nersichgern Puschwiczer, Nicolaus Hochhut et Nicolaus de Ach fassi sunt, quod Hannus Sacls insütor persolvit ipsis CLV s. XLIII gr. in mercanciis, item dedit in presentibus. XIX s., restant adhuc persolvende LL s. XXVIII gr. * 1416, 14. dubna. Rukop. ć. 2099 f. 102. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag., re- cognoscimus, quod inter abbatem monasterii Brewno- wiensis in presencia Nicolai prioris, Philippi Clementis pitanciarii et Nicolai sacristani, fratrum conventus mona- sterii predicti, habentes ad hoc ab ipso conventu plenum mandatum parte ex una nec non Reinardum dec Renis, nos(rum concivem, possessorem municionis et bonorum in Roztok parte ex allera pro ct racione prati, quod 

Strana 345
IV. Na Velhém nádmésli. situm existit ex opposilo municionis predicte ex alia parte aque Multavic sub monte, qui jacet sub hercdilate in Przemysl, quod pratum se incipit ab insula ipsius Rci- nardi, que cciam situata existit sub prefato monte, el transit secundum longitudinem suam usque ad fossatum seu vallem, qui est inter curiam dictam Brnick dicli ab- batis et conventus sui, ubi nunc limiles positi sunt, ct eundem montem, pcr quod fossatum seu vallem rivulus mcatum seu transitum suum ad diclam aquam Multavie haberc dinoscitur, secundum vero latitudinem suam ipsum pratum se incipit a littore aque Mullavie predicte ct transit usque ad pedem montis predicti, ad quod pratum idem abbas cum convenlu suo prediclo se prelendcbant ius habere et ad curiam ipsorum predictam in Brnick perli- ncre. Et quia diclus abbas cum conventu suo ad iuris- diccionem et ad ius nostrum se benivole et voluntarie submiserunt, quapropter inter ipsos talem tulimus sentcn- ciam: sic vidclicet, quod ipsum pralum, prout existit limi- tatum modo, ut premillilur, de celero et in anlca per- petuis temporibus ad dictum Reinardum, beredes suos el eorumdem bonorum in Rozlok possessoribus ac cclero debet pertinere —. — Act. fer. III. post dominicam Pal- marum. * 1418, 10. kvótna. Rukof. c. 992 f.15. Nos ma- gister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. recog- noscimus, quod constituti coram nobis in pleno nostro consilio viri discreti Reinhardus dc Renis, Anthonius de Münheim ct Mathias de Ach de omnibus debitis, in qui- bus Nicolaus Genersichgern de Olomucz cuilibet ipsorum obligatur, talem inter sc fecerunt unionem, quod omnem pecuniam vel alia bona, quam vel que ipsi aut aliquis ex ipsis per se vel per alium a dicto Nicolao habere scu conquirere potuerit, quod omnia talia inter sc dividere debent iuxta ratam pecunie, in qua cuivis ex ipsis dinos- cilur esse obligatus, prout cciam similem obligacionem ibidem in Olomucz habere dinoscuntur, que in libro ad- vocali, vulgariter fogt dicli, plenius continetur. Act. fer. ll. dominice Exaudi. 1. 1487, 20. září. Rukop. č. 2102 f. 401. Wen- ceslaus, notarius pro tune subcamerarii regni Bocmic, el Appollona emerunt. domum dictam ad gradum, sitam inter domos olim Johannis Stuk, nunc vero Mauricii dc Lithomierzicz cx una ct domum marchionis partc ab altera erga Katlierinam, relictam Johannis Czarda, pro tri- ginta tribüs s. 2. 1441. — Rukop. c. 2099 f. 479. Katherina, relicta Joliannis Carda de gradu. 3. 1451, 4. února. Rukop. č. 90 f. 199. Georgius de Przistupim. ct Machna emerunt domum, jn qua s. Allexius est depictus, silam in circulo inter domos ad tla- bclla ex una et d. Hlanussii de Colowrat parle cx altera erga Wenceslaum de Lamberk pro L s. Act. fcr. V. post Purif. 4. 1452, 17. iijna. Tamtěž f. 242. Johannes Ro- czovsky et Katherina cincrunt domum ad gradum dictam inter domos Hanussii de Colowrat ex una ct ad flabella parte ab allera erga Gcorgium de Przistupin ct Machuam, ejus conthoralem, pro sexaginta una s. gr. AcL fer. III. post Galli. b. 1453, 20. nora. Rukop. é. 2119 f. F. 4. Vc jméno boiic amen. J4 Prokop řečený Zajicček — vyzná- vim licmto listem, Ze — učinil sem a éinim i nstanovuji Janka, syna mého, pravého a mocného poručníka všeho statku a zbožie mého —, tak aby týž Jan, syn muoj, po mé smrti ve vSeckcren statek muoj sě uvieže se paní IV. Na Velkém náměstí. 345 Anná, matkú, i také s Aničku, sestru svú, v domu mém bydlil a hospodařil, je jakož na ně slušie ve pocti- vosti maje, jim tesknosti žádné nečinil ani zármutku ktc- rého a přidávám jim k radě a ku pomoci opatrné lidi Mikuláše Pytle a Mikuláše Sokola kramáře — přátely mé milé —. Potom pak vuole má jest i tak teď témuž Janovi, synu mému, porúčiem a rozkazuji, aby — Aničce, dceři mé a sestře, z statku po mné zuostalého vydal sto kop gr. — a panie Anně, matce své, také sto kop gr., ač by stavu svého neproměnila vdovského. Jestli pak že by se vdala, tehdy tomu chci, aby jie padesáte k. gr. toliko synem mým bylo dáno. Item rúcho ložnie i chodicie man- želky a dcery mé, pasy, prsteny mé, páleře i jiné kle- nolce, budte od stiiebra neb od zlata, ty všechny porúčiem a otkazuji týmž manželce i dceři mé —. Dále porúčicm a rozkazuji, aby — Bětce, druhé dceři mé, kterúž Mikuláš Zalud má, XV k. gr. a Klimentovi, synu jejicmu a vnuku mému, pět kop gr. synem mým bylo vydáno —. Jiný pak statek muoj všecken — po mé smrüi mocnd otddvim častopsanému Jankovi, synu mému —. Datum fer. llla ante Kathedram Pelri anno oc LIP. 6. 1454, 16. března. Rukop. c. 2103 f. 12. Jo- hannes Zajieczck emit pro se, Procopio, patre suo, Anna matre ct Aniczka, sorore ipsius, domum ad gradus dictam inter domos nobiis domini Georgii de Cunstat — ct Smolikonis ad flabella erga Johannem Roczowsky pro LXXIII s. — Hac condicione adiecta, quod Johannes pretactus in dicla domo manere debet et habitare usque festum s. Galli proxime venturi ct habere estuarium supe- rius cum tribus cameris. — Act. sabbato ante dominicum Reminiscerc. 7. 1460, 1. července. Rukop. č. 2119 f. K. 12. Ve jméno božiíc amen. Já Prokop Zajieček, měštěnín Star. M. Pr, vyznávám, .— že ačkoli z dopuštěnic boZicho nemocen jsem a neduZiv na těle, však proto pamětí dobré a svobody zdravého rozumu poifvaje, vuoli také toho dobrú a plné povolenie panie Anny, manželky mé, maje, takže mi sč přede dvěma pány konšely nížepsanými k to- mulo kšaftu mému z plné rady ku prosbě mé a žádosti vy- danými dobrovolně příznavší slíbila jest tomu, což bych a jakžkoli týmž kšaftem a posledním mym poručenstvím kšaftoval ancb koma co dáti rozkázal, nepřekážeti ani byti otporna obyčejem ižádným, tolo mé poslednie poru- čenstvie a konečný úmysl vuole mé o všem zboží a statku mém řicdím a zpósobuji obyčejem takovýmto. Najprvé a přede všemi včcmi činím a ustanovuji již psanú paní Annu, manZclku má, prav a mocni porućnici v3cho zbożie a statku iného —, věře jie jakožto manželce své milé, že to všecko lak naplní a skutečně vedle vuole a úmysla mého učiní, jakož sč tuto píše. Potom pak duom muoj u schodce, v němž bydlím, se vším a celým právem mým samému Janovi, synu mému, k věčnosti a k dědictví oldávám po mé smrü. — Díle z téch dvá set kop a dvadceti kop gr., kleréž mi Jeronym postřihač, zeť inuoj, dlužen jest, odkazuji Aničce, decři mé, sto kop a Regince, vnučce mé a dceři prvepsaného Jeronyma, otkazuji z téhož dluhu sto kop —. O těch pak penězích, kteréž doma ho- lové mám, takto porúčiem a rozkazuji: aby manželka má inhed po mé smrti sobě C kop napřed vezmúci Bétce, dceři mé, XX k. vydala. Item Klímovi, vnuku mému a synu svrchupsané Bětky, otkazuji a chci, aby vydáno bylo XX k. Item pravnúčatóm mým, synóm Klfmy svrebupsa- ného, otkazuji, to jest Václavovi V k., Uršule V k. a Margreté V kop. Jtem Duchkovi z Chval otkazuji II k. Naposledy pak častopsané manželce mé porúčicm, aby šest postavuov sukna zjednajíc na odév chudých ve jinéno 44 

Strana 346
346 IV. Na Velkém náměstí. božie za mú a mých předších duše rozkrájela a rozdala. Act. in vig. Visitac. M. V. 8. 1460, 18. prosince. Tamléz f. 128. Anna, con- thoralis Procopii dicti Zajieczek, et Anna, nata ipsius, conthoralis Jeronimi pannitonsoris, resignaverunt omne et totale ius suum, quod ipsis competit ad domum ad gradum nunccupatam, silam in circulo inter domos illustris principis et domini Victorini ex una et Martini Smolik ad flabella parte ex altera, Johanni, nato et fratri, Kathe- rine conthorali ipsius. Act sabbato ipso die Lucie virg. 9. 1477, 95. ledna. Rukop. ć. 2141 f. 425. Když Havlíková, z Senného trhu Nov. M. Pr. mčštka, na smrtedlné posteli ležéc Jana Zajiečka, mčštčnína Star. M. Pr., k sobč požádavši penieze některé v přítomnosti sú- seduov novomčstských jemu dala, po jejiežto smrti pro ty penieze týž Jan Zajieček od konšeluov novoměstských byl jat a do vazby vsazen z příčiny takové, že by ty penieze vzav učinil proti právóm města jich a proti kšaftu muže již dotčené Havlíkové. Potom z rozkázánie krále jeho milosti vydán jest pánóm staroměstským jakžto súsed a měštěnín jich, položiv rozkázáním jeho milosti penieze na právč novomčstském. A když jsa na rukojmiech hlásil se ku právu, ač by kto pro takovú věc jemu vinu dal, že chce odpověditi před pány svými a práv každému býti. A když k žádosti jeho dva pány z sebe k konšelóm no- vomčstským jsú vyslali, kteříž by jich otázali, jest-li že by tíž konšelé novoměstší neb stará rada nebo obec jich aneb poručníci měli co činiti nebo mlnviti proti Janovi Zajie&kovi, aby to vedli před radu pánuov staroměstských. Kteříž několiko dní k rozmyšlení sobě vzemše skrze dva pány z našich pánuov, totiž Václava od žáby a Václava Bníska, takovi jsi odpověd dali: Což jsú učinili páni staré rady a Jana Zajicčka vsadili; to jsú z rozkázánie krále jeho milosti učinili. A když jest toho Jan Zajieček dosti učinil, poloZiv ty penieze na právé, Ze páni ani obec vicc jeho nemají z čeho viniti. Actum sabbato in Conversione s. Pauli anno oc LXXVII. * 1491, 16. března. Rukop. č. 94 1. /. 85. Joh. Zajieczek a gradu cum Katherina, uxore sua, tulerunt X s.prag. Katherinam, alumpnam olim Dorothee virginis de Gnowize, concernenles a Johanne Zicz, Johanne Hum- polec et Gregorio tonsore, commissariis bonorum prefate Dorothee, quam Katherinam circa se fovere debent. Act. fer. Ill. post Gregorii. 10. 16801, 18. záf(. Rukop. č. 2107 f. 208. Johan- nes Zagieczek resignavit suam post mortem potenter do- mum suam propriam sitam in circulo diclam ad gradum Henrico, nepoti suo. Act. sabbato post Lamperli. 11. 1508, 5. srpna. Tamfeż. Henricus, nepos Jo- hannis Zagieczek, eo tempore magistri civium, resignavit ius suum ad domum ad gradum — in Johannem, avum suum. Act. die Oswaldi. 19. 1508, 5. srpna. Rukof. Ć. 2107 f. 236. Jo- hannes Zagieczek, eo tempore magister civium, resignavit domum suam, quam inhabitat, dictam ad gradum, suam dumtaxat post mortem, — Regine, filie sue. Act. sabbato die Oswaldi. 18. 1608, 5. srpna. Rukop. č. 94 II. f. 188. Stala se smlúva skrze uroz. a stat. pána Oldřicha z Holedče a Ondřeje Skalského z Ratiboře mezi vzáctné opatrnosti p. Janem Zajicčkem z Strašnic, toho času purgmistrem, z jedné a paní Reginú, dcerú jeho, a Jindřichem, vnukem téhož p. Jana Zajiecka, z strany druhé a to o ztizenie statku a vSech svrchkuov i klenotuov, kteréz udélala ne- IV. Na Velkém náměstí. božka paní Kateřina, manželka nadepsaného p. Zajiečka, takováto: Takže p. Jan Zajieček s Jindřichem, vnukem svým, na všech klenotiech i svrchciech i také dluziech pravú polovici má mieti a tiem se rovně rozděliti a že zuostává dlužen p. Jan Z. Jindřichovi CCCCX k. míš. a tu sumu mó jemu ujistiti tyż p. Jan Z. na svých třech dielech domu řečeném Cukmanský ležící na Dlázenf. — A když by koli pan Jan Z. jistotu Jindřichovi — udělal, tehdy týž Jindfich p. Janovi Z. dckami má dékovánie učiniti, že jest jemu v tom porucenstv( vérné a právé učinil, a zápis, který má týž Jindřich na domu téhož p. Jana Z. řečeném u schodce, ten mó propustiti —. Item což se lázně u erbuov, domu proti též lázni, vinice a chmelnice na Spitálském ležících dotýče, na to p. Jan Z. paní Regině, dceři své, a Jindřichovi, vnuku svému, nemá sahati ani kterć překážky činiti nynie i v časy budúcie věčně. Než z toho často dotčená Regina s Jindřichem, synem svým, dobrovolně svolivše se slíbili sú vedle zřie- zenie neboZky panie Katefiny Albrechtovi a Maximile, dětem p. Jana Vojíře a paní Reginy, dvě stě kop gr. míš. vydali na rovný diel, Káči pak a Estéře, též také dětem jich, po L k. míš., kdyžby k letóm rozumným přišly, též také aby vydali. — On pak p. Jan Z. pani Regine, dcefi své, duom svuoj v kterémZ bydlí, na rynku ležící řečený u schodce i jiný vešken statek svuoj — má vzdáti a zapsati —. A což se domu Cukmanského dotýče p. Jan Z. má tu tři diely a vnuk jeho Jindřich jeden diel. A tato smhíva oznámena jest v plné radě v sobotu den sv. Osvalda. 14. 1511, 21. ledna. Rukop. č. 2108 f. 72. Geor- gius Mrzeniek et Dorothea emerunt domum in circulo u schodce a Henrico z Stavu pro CXXVII !jj/k. gr. — Jiříkovi Mřenkovi jest dopu&tieno, aby ten duom kúpil, než v něm aby řemesla bečvářského nedělal. Pakli by dělal, aby jej prodal. A také toho nádobie dřevěného tu aby nevystavoval ani aby tu je choval. Act. die Agnetis. — 1601, Jíra, Mřenkův syn, bečvář, měštěnín Větčího M. Pr., kúpil sobě, Margetě, máteři své a Martinovi, bratru svému, rukú společný I'!/s k. gr. vinici proti Spálené věži od Jakuba Neclwile za XXXI k. (Rukop. ć. 2005 f. G. 11.). — 1603. Jiřík a Martin, oba bratřie vlastní, synové nebožtíka Mřenka bečváře, kúpili sobě rukú společní, též máteři své a Dorotě, manželce Jiříkově, pole u Vršovic od Ondráčka, syna Tuomy huntéře, za LIII k. (Tamtéž f. K. 19.) — 1504. Jiřík a Martin, oba bratřie vlastní, kúpili sú sobě, Jiřík sobě a Dorotě, m. své, zahradu s kusem pole mezi cestami jdúce k Strašnicuom od Duchka Holuba za LXXXXVII k. (Tamléž f. M. 13.) 15. 1689, 20. ledna. Rukop. ć. 2142 f. M. 18. Já Jiřík Mřenek bečvář, měštěnín Města Star. Pr., že ačkoli z dopuštěnie božieho nemocen jsem a nedużiv па (с, avšak proto paměti dobré a rozumu zdravého požívaje, nechtě tomu, by o statek po mně zuostalý z daru božské milosti mně maje puojčený jací svárové a nesnáze byly, že manželce své a šesterým dělem na rovný diel porou- čím a dávám. Než co se dotýče dcery Barbory vybylć, ' že ještě V k. otkazuji, aby jí dali. — Dán v středu den sv. Fabiana a Sebestiána. 16. 1689, 14 března. Rukop. č. 2134 f. 319. Jakoż jest duom, vinice i jiný statek pozuostal po Jiříkovi Mřenkovi a Dorota, m. j. a sirotci Pavel, Viktorín, Jakub a Jan, i pošacován jest statek v DCCCC míň X k. m. a Pavel nejstarší ujal sobě a Kateřině, m. své, duom v CCCCL k. m. Act. fer. VI. post Gregorium. 17. 1569, 17. července. Rwkop. č. 2120 f. 82. (Kšaft Pavla Mřenka.) Já Pavel Mřenek, měštěnín Star. 

Strana 347
IV. Na Velkém náměstí. M. Pr., známo činím tímto mým kšaftem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsa v dlou- hém Božském trestání a v těžké nemoci, však užívaje ještě rozumu zdravého a paměti dobré takto jsem o statku svém nařídil a tímto kšaftem svou konečnou a poslední vuolí nafizuji a ulvrzuji: Pfedkem a nejprve Kalefiné, manZelce mé milé, odkazuji a mocně poroucím duom svuoj, v kterémZ by- dlim, se všemi svrchky a nábytky i jinými věcmi, což v témž domě jest a čímž nás Pán Buwuoh všemohoucí z svého Božského požehnání naděliti ráčil, na takový však zpuósob, aby jmenovaná Kateřina, manželka má, byla po- vinna z toho všeho statku mého synuóm mým vydati, Vá- clavovi, Jifikovi, Adamovi, Pavlovi po Lti kopách míš. Však kdyby dotčená a častojmenovaná Kateřina, manželka má milá a matka jejich, toho potřebu uznala, aby jim vy- dala. A jestli že by pak pán Buoh smrti kderého z synuóv mých předjmenovaných uchovati neráčil a z tohoto světa povolati ráčil, tehdy tomu chci, aby nápad z jed- noho na druhého živa pozuostalého na rovný mezi ně podíl Sel. Item Jakubovi, bratru svému, odkazuji dvě kopě míš. a Janovi, též bratru svému, kderej v Klomíně bytem jest, dvě kopě míš. a takový peníze manželka má aby povinna byla, když kšaft po smrti mé od pana purgk- mistra pánuóv stvrzen bude, vydati. A nadtím nade vším činím a ustanovují Kateřinu, manželku mou milou, mocnou a otcovskou poručnici a jí se toho duověřuji, že dítek mých v ničemž neopustí, nébrž jakožto věrná matka jejich ochraňovati bude. Však přitom sobě toto vymieňuji a v moci své pozuostavuji: jestliže bych kdy tento kšaft a vuoli svou změniti chtěl a jiný kšaft udělal, tehdy tento proti poslednímu žádné moci své míti nemá. Toho na potvrzení a lepší jistotu i ku právu duověrnost svou vlastní rukou v tomto mém kšaftu a poslední vuoli mé jsem se podepsal. Stalo se v neděli po Rozeslání sv. ap. 1. MDLXIX. Pavel Mřeněk. 18. 1685, 26. bfezna() Rukop. č. 2112 f. 208. Uroz. pan Albrecht Kuneš z Lukovec a na Borči a Mar- kela koupili duom v rynku mezi domy p.Jana st. z Lob- kovic a na Točníce a Nové Bystřici a u voháněk řečeným obostranně ležící, od Václava a Jiříka, vlastních bratří Mfenkuov za 550 k. č. A pan purgkmistr a páni tohoto trhu p. Albrechtovi dopustili, že on listem pod pečetí svú připověděl jest z takového domu všecky povinnosti k osa- dám i obci vykonávati, běrně z něho dávati, šenkův ne- dopouštěti. Act. Pridie Processionis Marie. 19. 1586, 25. června. Desky zem. větší 23 f. B. 16. (KSaft Albrechta Kunše z Lukavce). Předkem a nej- prvé dávám Janovi a Albrechtovi, synům svým, tvrz Borč — též tvrz v Luhavcích —, však s touto znamenitou vej- minkou, pakli by mne v tom času P. B. smrti uchovati neráčil — tak to chci a poroučím, aby paní Markéta ze Sulevic, manželka má milá, do let synův mých podle zří- zení zemského nad tím nadc vším statkem | mocnou olcovskou poručnicí byla a počtem žádným aby jim po- vinna nebyla. — A taky ten dům, slove Mřenkovský, který sem v Star. M. Pr. koupil, a dvůr ve Vysočanech od p. Bartoloměje Ropála, zahradu u Libně, kterou sem od p. Albrechta Bryknara koupil, též vinici, kterou sem koupil od Vondřeje Drábka, v to ve všechno aby synové mojí paní Markytě, manželce mý, nic nesahali. A když by pak P. B. prostředkem smrti manželku: mou z tohoto světa povolati ráčil, tehdy aby to zase, dům, dvůr, zahrady, vinice nasyny mý již dotčený, Jana a Albrechta, přišlo a taky aby paní Markyta, m. má, toho nic uprodati nemohla, IV. Na Velkém náměstí. 347 leć by synovć moji k tomu svou vůli dali. — Právo v outerý po sv. Janu Kř. 20. 1587,,9. září. Rukop. č. 1054 j. 335. (Svě- domí mezi p. Sebestiancm Agrikolou z Horšova, J. Mti C. rychtářem na místě a k ruce J. Mti C., též pány ouředníky ouřadu šestipanského v Star. M. Pr. na místě a k ruce obce téhož Star. M. Pr. z jedné a paní Markétou z Sulevic, p. Adama z Ryzmbergského z Janovic man- želkou, z strany druhé fer. 4. postridic Nativ. Mariac a. 87.) Kašpar Kořenský, krejčí u pana purkmistra a pánů, svědčil: Nepamatuji dne, než bylo při sv. Vítě, v pamětí mi dobrý zuostává, když sme byli z poručení pana purk- mistra vyslání s panem Janem Holcem a s písařem z kan- celáře dolejší k Lídě hokyni, kderá byla v domě, jenž sloulo u Mřenků, že sme jí mluvili dosti obšírně, poně- vadž v trestání pána Boha všemohoucí jest, aby duši svou pánu Bohu poručila a což má z požehnání Božího statečku svýho aby pořízení udělala, přitom má-li jaký přátely a nebo komu se jí dobře líbí, a ona k naší řeči dosti dlouho nic neodpověděla, až potom s vokřiknutím řekla, že má přátely a že zejtra kšaft udělá; a bylo jí mluveno i od služebníka pana purkmistra, abychom ji s pokojem nechali, že zejtra udělá. Tu jsme porozuměli, že při pa- měti zdravý nepříliš byla, a to jesti bylo okolo hodiny mezi patnáctou a šestnáctou a potom toho dne o Nešpo- řích jest umřela. Nic víc. — Pan Jakub Melcar na tu povinnost, kterúž učinil k úřadu konšelskýmu, svědčil: Když sem držel úřad purkmistrský, přišel ke mně p. Adam z Ryzmbergka na den sv. Víta, žádal mne, abych k němu do domu jeho k Lidmile podruhyni na kšaft vyslal, jakž pořád toho ukazuje dokládaje, že v těžký nemoci jest, učinil sem k žádosti páně, Víta služebníka od úřadu sem vyslal a aby někoho z souseduov obeslal s písařem z kanceláře poručil sem, navrátiv se Vít oznámil, že jest tak učinil a sám s obeslanými tam byl, pravě že zdravýho rozumu nc- měla, že jest sobě kšaftování odložila do zejtří, v tom umřela. — Vít Bydžovský, služebník pana purgmistra pá- nův, svědčil: jakož sem obeslán od J. Mti C. pana rych- táře a pánův ouředníkuov šestipanských i toho sem po- vědom a v paměti své snáším, že v pondělí na dep sv. Víta přišel pan Adam z Sulevic k panu Jakubovi Melca- rovi, tehdáž ouřad purkmistrský J. Mu C. držící, žádal jest pána, že u něho v domě, jenž slove u Mřenků, v ne- moci těžký leží Lidmila hokyně a že by chtěla kšalt uči- niti, aby pan purkmistr k tomu dovolení své dal, aby mohli sousedi dva s písařem obeslání bejti. Což jest mi poručeno od pana purkmistra té hodiny obeslal sem pana Jana Kuklu, hejtmana čtvrtního a Kašpara Kořenskýho, též Blažeje, písaře z dolejší kanceláře, a s nimi sem šel do domu Mřenkovic, kdež ležela Lidmila táž jislá nemocná. Tu pan Jan a pan Kašpar pozdravíce ji, kderak by se měla ptajíc se jí a ona oznámila, že dobře. I oznámili, že jsou od pana purkmistra obesláni, že chce jim o sta- tečku svým co pověditi a, má-li jaké přátely, jim odkázati a neb komu jinému. A ona oznámila po dlouhé chvíli mlčíce, já nevím, a po tý oznámila, až dá-li pán Buoh zejtra, že chce kšalt učiniti. A tak oni obeslaní sousedé vidouce ji, jako by při rozumu zdravým nebyla, odešli zase od ní, a já navrátíce se zase ku panu purkmistru, učiníl sem relaci, že sem dva pány sousedy obeslal, a taż Lidmila nemocná že toho kšaftu do zítra odkládá. Potom též Lidmila toho dne umřela k vyčerou a zítra nedočkala. Blažej Krasavský, písař kanceláře dolejší Praž- ské u p. purkmistra a pánů, svědčil: Toho sem povědom, že létha tohoto 87. v pondělí den sv. Víta přišel ke mně do kanceláře J. Mti p. purkmistra a pánův služebník, 44* 

Strana 348
348 IV. Na Velkém náměstí. abych šel hned na kšaft k Lidmile hokyni do domu Mřen- kovic, že tam sousedé dva také budou i tak sem učinil, że sem lam došel a v světnici, kde nebožka Lidmila le- žela, sem čekal, a já k ní promluvil, což Lidmilo chcete kXaft délati a ona řekla, že chci, znáš-li mne a já znám; a v tom přišli pan Kašpar Kořenský a pan Jan Kukla z Taurnpergku a tu k ní mluvili a jí se tázali, chce-li kšaft činiti a má-li jaké přátely, a ona řekla, že má. Tak ji mnohstv(kráte napomínali a pékné predkládali, komu kolivěč chce odkázati, že toho má vuoli miti, a ona někdy hrubou chvíli mlčela, až se okřikla a já chci dnes nic až zejtra ráno, a tak já počav začátek toho kSaftu psáti, kterejž nyní kladu, šli sme od ní pryč, když nic nekšal- tovala. Pak sem já tam k ní na druhej den na ten kšaft nešel, pan Adam Ryzmbergskej před domem oznamoval mi, žeř paní manželce jcho a jemu před dobrejmi lidmi dala a odkázala; víc nevím. — Linhart Voves, rychtář městský svědčil: Toho sem povědom, že z rozkázání p. rychtáře cí- sařského a p. purkmistra, toho času pana Jakuba Melcara, abych šel do domu někdy Václava Mřenka a sklep, v kderým nebožka ta jistá Lída byla, abych jej spečetil, a ona jesli z toho sklepu byla vyneSena, potom podruhy sem tam přišel s písařem s panem Janem Holcem a s Blažejem, písařem z dolejší kanceláře. Potom sme šli nahoru a vzali sme klíčky od toho sklepu, v kderym bytem byla, a pan Adam, hospodář toho domu, a pan Jan Holec jinak Kukla světlem hledali. Potom našel pan Jan ňákcj šourck s penězi, když sme zase nahoru šli po dru- bym stupni, nesli je nahoru do světnice a sázeli je na stole, a kdyZ jich do tfidcíti kop odsázeli českejch gro- šuov, bylo pro mne posláno, abych šel na inventování k ňákýmu varhaníku, nevím co jich všech bylo. Potom po někderým dni chodil sem tam zase s panem rychtářem císařskejm a s pány ouředníky, abych jim odpečetil a odemk, aby ty věci nosili nahoru tam z toho sklepu; to nevím, kde jsou je nosili; v tom sem odešel pryč. — Jiřík Haláček, ouřadu rychtářského písař, svědčil: když sem na den sv. Víta přišel do domu Mřenkovskýho, pan rychtář s panem Janem Holcem nesli z toho sklepu v síni pod zemi peníze v pytlíčkách, přinesli je nahoru do svět- nice, tam je rozcetli, bylo jich sedmdesáte a někderá kopa, ty jsou poznamenány v inventáři, dali je do pytlíku a já je wvejm kolkem spećctil, pani je k sobě přijala. 2]. 1690, 23. února. Rukop. č. 2112 f. 336. Uroz. paní Markéta Ryzmberská ze Snlevic, někdy dobré paměti p. Albrechta Kunše z Lukovce a již uroz. p. Adama Ryzmbcerského z Janovic manželka, stojéci v radě oznámila, že duom svůj Mřenkovský řečený mezi domy p. Viléma Vostrovce z Královic a Voháňkovic obostranně ležící, dala jest, však teprva po smrti své, p. Adamovi Ryzmberskému, panu manželi svému milému. Act. postridie Petri cathe- drati. (Zrušeno r. 1606.). 22. 1606, 6. října. Rukop. č. 21[3 f. 411. Abraham Andél z Englsperku listem od Jiříka Stubíka z Kynygk- štejna, jehož datum v pondělí po Povýšení sv. Kříže (18. Septembris), zmocněný oznámil: Jakož jest týž Jiřík Stubík dům v rynku, Mřenkovský řečený mezi domy p. Jana Novohradského z Kolovrat a Vohánkovic ležící od paní Markéty Ryzmberské zc Sulevic za 1786 k. č. koupil, že jest zase téhož domu v též sumě postoupil na- depsané Markété Ryzmberské ze Sulcvic —. Acl. fer. V. post Francisci. . 28. 1607, 18. února. Tamtéž f. 427. "Tomás Sle- mer z Castolovic, pergkmistr hor viničních a plnomocník paní Markety Ryzmberské ze Sulevic, jsúc listem pod pečetí její, jehož datum v Star. M. Pr. v pondělí po sv. IV. Na Velkém náměslí. Skolastice (12. Februarii) 1. 1607 zmocnóny, oznámil: Jakoż sobě -táž paní Markéta A. z S. dům Mřenkovský v sumě 1785 k. č. zase postoupený má, že týž dům dává, však teprvc po smrti své, uroz. p. Adamovi Ryzmbcr- skému z Janovic, ouředníku podkomořího při dckách zemských, panu manželu jí paní Markely nejmilejšímu. 24. 1606, 10. listopadu. Tamtéž f. 504. Uroz. p. Jan Boreň z Lhoty a na Mikovicích koupil düm Mien- kovský řečený mezi domy uroz. p. Jana Novohradského z Kolovrat a Voh4ńkovic od Markćty Ryzmberskó z Su- levie za 1900 k. 6. 25. 1633, 26. Gervence. Rukop. &. 21/4 f. 475. Uroz. pón pan Vaclav nejst. z Sternberka na Kfeślovic(ch ą Sukdule, J. Mti C. rada, s uroz. pani Alcnou Marijf Sternberkovou roz. z Hozlau, paní manželkou svou, koupili sobě společně dům v rynku mezi kostelem Salvatora a pánüv páterüv Paulinüv a domem uroz. paní hrabinky z Firstenberka ležící od uroz. rylíře p. Jana Davida Bo- ryni ze Lhoty a na Krašově za 8200 k. gr. míš. Act. postridic Jacobi ap. 1638. Číslo pop. 929. (U tří voháněk.) 91. 1829, 5. ledna. Orig. listina archivu Drázd. č. 2466. Nos Martinus de Egra et Henricus Thcodrici ct Meynhardus, filius Wolvrami, cives iurati civitalis Pragensis, recognoscimus tenore presencium, quod Albertus Stuko fassus est coram nobis ex voluntate uxoris sue Margarete et heredum suorum recognovit, se vendidisse curiam suam in Wrsawicz cum agris, vincis, ortis, piscacionibus cL collacionem ecclesic ibidem cum omnibus ad eandem curiam pertinentibus domino Iesconi, commendatori terre Bohemie et Moravie, et toti ordini fratrum de domo Tcuto- nicali. Promisit eciam Albertus et heredes sui predictam curiam cum omnibus attinenciis disbrigare contra quem- libel. hominem a festo Naltivitalis, sicut jus cl mos est civitalis ct terrc. Promisit eciam predictus Albertus litte- ram civitalis cum maiore sigillo dare predicto domino lesconi et toti ordini cum hiis scriptis. Si vero predictus Albertus vel heredes sui prcíatam curiam una cum omni- bus allinenciis suis non disbrigarct, vcl si non daret vcl acquirerct litteram civitatis, sicut dictum est, infra hinc el carnisprivium, cx tunc predictus Albertus vel heredes suj promiscrunt prefato domino lesconi ct toti ordini dare centum rmarcas grossorum denariorum pragensium. Quam vero pecuniam si non persolucrit, ex tunc promisit obsta- gium intrare domum sibi per dominos ostensam et inde non cxiturus, donec predictam pecuniam persolvat inte- graliter ct ex toto. In cuius rci testimonium sigillis nostris ct sigillo Alberti presentes litteras fecimus communiri. Datum anno domini MCCC?XXIX? in vigilia Epyplianic. 92. 1846, 8. září. Rukop. c. 993 f. 18. Wir Bor- suth der richter vnd Andres Goldner, Scydel von Piesk, lensel Mathes von Eger, Ott gewanisneider, Pesk Neuburgcr, Heynrich Swab der schenk, Frenczil Gop- pold, Heynrich Swab genant Cygler, lesk Payer, Wenczlab Gcunher vnd der Rudel Melniker . ., gesworn purger der stat cze Prag, bechenen . . daz Andres der Stuk, vnscr eidgenos, vnd Joliel der Stuk, vnser purger, vor uns chommen seyn in den rat und bewisel haben mit vnser 

Strana 349
IV. Na Velkém náměstí. statbricí, daz der Albrecht Stuk vnd der Johel Stuk, ct- czwen vnser purger, gemachet haben eyn cwiges scelge- rete vor irre vorvarn, irr nesten frunt sel vnd vor irr selber scel vnd vor irr nachkumeligen, irr frunt sel von acht schoken phennigen pregisch groszer rechtes czinses vnd von cynem virdung vnd haben auz genomen unser statrecht daz von dem czinsze, der in der stat der stat czugchoret, dez czinszes sint scclis schock ane vierczchen grozse gegcben vnd bescheiden auf daz erbe, daz czu dem Peter Scipecz recht, redclichen vnd erbelichen ge- chau(t ist zu dem vorgenanten selgerete vnd gelegen ist in dem dorfe vnd in dem gegent dez dorfez, daz do heiszct Biskowicz, daz selb erbe oder der czins ist ge- chauft ezu dein seelgerete an dez czinses stad, der vor- geschriben waz auf dez genantem Albrechtes haus vnd auf hofstete bey sent Lorencien, durch des wandcels willen dez czinszes auz der stat auf daz lant der bricf auch vor- neuwet ist vnd czwei scok des selbcn selgeretes auch rechtes czinszes vnd cyn firdung groszer sint bescheyden vnd gegeben auf eyne gewanthütten, dy gelegen ist by dez Budken hütten, vnd auf vier hofstete, die gelegen sint in sant Valentins gazsc etczwen gegen dez Gilken haus, uber in unter stat cze Prag oder waz daz crbe oder dy hofstete gegelten mogen vnd dozczu habent dy vorgenanten Albrecht vnd Johel daz selgerctc oder daz erbe gegeben vnd bescleiden, daz is cyn prister im czu nucze vnd zc seiner narunge haben vnd besiczen schol die weil vnd er lebet vnd got czu lobe vnd den sclen czu troste in der kirchen czu sant Nyclaus auf des hcyligen cruces alter, den sic gepauwel haben, dyne al'c tage mit eyner messe ab in crhaft nót nicht hindert wen do ir vnd andir irr frunt beigraft ist. Wer ober daz der pfarrer der genanten chirchen des selgeretes lehenherren adir irn prister vn- willen an dem dinst bewisen wolte, so mogen sie irr dinst keren odir wenden in cyn andir kirchen oder wo sic wollen. Und der benante czins schol halp gcvallen dem , sclben priester alle iar auf sent Jürgen tag vnd halp auf sent Gallen lag an alle hindernozze vnd czu welchem lage der selbe czins dem prister nicht gegeben wurde, so mag cr vnd schol pfenden mit des richters vnd der raelhern hulfe der stat czu Prag auf dem vorgenanten erbe vor seinen czins an alle hindcrnusse vnd der selb priester schol eyne czimleiche wonunge haben noch seiner Jecherren willen. Czu dem selgerete vnd czu dem czinse haben dic vorgenanten Albrecht vnd Johel peide eynen pricster erwelt vnd crkorn hern Heynriche, daz sic den wollen vnd schullen haben die wcil vnd er lebct und alz voraus gelegct ist, daz oberlaben die vorgenante Albrecht vnd Johcl sich des berichtct mit ires guten willen, daz der genant Albrecht hat gegeben dem genan- tem Joheln niinczchen schok groszer pfeninge vor daz recht czu vorlichcn vnd czu kysen eyncn priester czu dem selgercte, also daz der Albrecht vnd seine erben vnd nicht der Johel vnd scine erben ewiclichen schullen ha- ben czu vorlichen vnd czu kisen eynen pricster czu dem sclgerele. noch irm willen an alle hindcernusse vnd alz oft der prister, dez vorgenanten sclgerctes vorweser, abe- sürbet, so schullen dy lehenherren mit flize. vnd vnuor- czogen eynen audcrn prister an dcs stat erwclen vnd kysen vnd in gewcldik des sclgeretes vnd des crbes auz is auz gclegel ist, Geschec abir daz daz dic lelenherren des ge nanten sclgereles in vicr maeneden eynen andern prister nicht crwelten noch erkurn, alz vorgeschrebyn stel, so mugen vnd schullen dic vorgenanten ralherren der stat zu Praz cynen andern prister kysen czu dem sclgercie vnd wellen czu dem male oder czu der częit an alle hinder- IV. Na Velkém náměstí. 349 nusse. Geschee auch daz, daz dez genanten Albrechtes erben alle abgiengen oder sturben, so schullen dy nechsten freunt des Albrechts an der geburt daz selgerete vnd den czins cwicleichen czu vorlichen haben vnd vorlihen, alz oft als is ledik wirt vnd vorgeschreben stett. Gescle auch daz, daz dez Albrechtes frunt an der geburt alle. ab gingen vnd sturben, so schullen die vorgesprochen ratherren der stab ze Prag daz sclbe selgcrcte cwiclcichen czu vorlihen haben vnd lihen eynem prisler in der weis, alz vor ge- schrebin ist vnd daz selgerete vnd den czins enschol noch en mak der vorgenante Albrecht noch seynen erben vor- chaufen, verseczen, vorchummern oder cnpfrenden wenik adir vil. Wer abirdaz, daz sie is tucn wolden adir ymant anders, daz schol der prister vnd di nechsten frünt dy czu dem selgerete gehorent mit der vorgcnanten ratherren der stal ze Prag bulfe weren, also daz daz geschefle, daz selgerete vnd der wille der vorgenanten Albrechs vnd johleins cwicleihen bleybe vnd nicht abge oc da man czalt von Cristes gepurt 1346 jar an Unser vrauwen tagc der leczern oc. ®8. 1851, 1. listopadu. K/icmams, Acla Clemenlis VI. è. 1402. Audreae Stuk, civi Pragensi, et cius uxori conceditur absolucio plena in mortis articulo per papam Clementem V. *4. 1852. — Rukof. č. 987 f. 2. Enderlinus Stuk publicavit, quod emit I marcam census super mac- cellum carnium Wenceslai, filii Pesoldi carnilicis. —- Tamléž f. 9. ldem emit III[ s. census super domo Nos- conis. — Tumież f. 10. Olcziko Stuk resignavit Wen- ceslao, filio Stachoni, VI s. census super vineam Tavclrun super montem Petreich. *5. 1852. — Tamtéž f. 31. Tamtéž f. 46. Uxor Peslini Stukonis. *6. 1353. — Tamież f. 27. Enderlinus Stuk est duclus super domum Hermanni Tulleri de Aula Regia pro II s. census. 97, 1353. — Tamtéz f. 29. Enderlinus S. exhi- buit litteram, quam obtinuit per pueros Ulc Ekel pucris Fancze et pueris Meynliskonis in XL sexag. — Tamlez f. 62. Mixo Stuk obtinuit super Ottam Stuk V!/, s. Jochlinus Stuk. — “8. 1854. — Tamliéi f. 76. Klblinus, filius Al- berti Stukonis. ®9. 1864. — Rukop. č. 987 f. 1l. Nndrcas Stuk emit dimidiam domum crga Seydlinum institorem quon- dam Orlinisse. — Idem emit ] s. gr. census — Zamléz f. 12. Ocko Stuk publicavit, quod habct IIT s. census super domum quondam Jesconis Medvied. — Tamtéž f. 14. Andreas Stuk publicavit, quod emit curiam quondam Chot- konis erga Stephanum, terre notarium et canonicum Pra- gensem. — Tamnléz f. 37. Janko Stuk. — Tamtéž f. 75. Jacobus Stuk. $10. 1855. — Tamléz f. 18. Andreas Stuk pu- blicavit, quod emit lI s. census et unum leporem erga Paulum super domo sua. — Tasiéz f. I9, ldem publi. cavit, quod emit 1I s. gr. super domo quondam Hermann wachsgiser. — Taudéz f. 38. Otto Stuk. — Tamléž J. 89. Frana Pesoldi obtinuit ius super Enderlinum Stuk pro XXX s. 9|]. 1357. — Tamićż f. 235. Andrcas Stuko emit TII s. gr. annui census erga Oczikonem Stukonem in villa dicta Drzyna codem iure, sicut Alberlus Camera- rius habuit. 912. 18358, 18, ledna. Desky dvorské č. 1. f. 114. In dei nomine amen. Ne facta hominum firmitatis robore 

Strana 350
IV. Na Velkém náměstí. 350 destituta in nichilum redigantur aut ex antiquitate tem- poris oblivioni tradita evanescant, necesse esl, ut scripti recipiant firmamentum. Xnc est, quod ego Otyko Stuk, Mai. Civ. Prag. civis, notum fore cupio tam presentibus quam futuris, quod volens precavere sollicite, ne sex sexag. gr. prag. den. census perpetui, quem olim frater meus Nicolaus Stuk in sue et suorum successorum animarum sa- lubre remedium pro missa perpetue cottidie habenda le- gavit et disposuit, aliqualiter deperirct, eundem sex sexag. gr. censum super villa mea Drzienow et super totam he- reditatem in eadem villa me ex succesione prima contin- gente ex nunc depulo et assigno, ita quod d. Nicolao presbitero dicto Skala, cui pretacti sex s. gr. census per- petuus propter deum collatus est, ut ipse per se vel per alium in ecclesia s. Egidii in Praga missam cottidie ce- lebret et post mortem ipsius domini Nicolai alteri pres- bytero, cui de ipso censu provisum fuerit, medietas eius- dem census, puta tres s. gr. in festo s. Georii ct medietas, scilicet tres s. gr. in festo s. Galli, ex nunc annis singulis per me et successores meos, dicte ville ct hereditatis in Drzyenow possessores, persolvatur. Quandocunque autem in aliquo predictorum terminorum termino et infra octo dies continuos memorato d. Nicolao vel suis successo- ribus, capellanis, qui fuerint, debitus census non fuerit persolutus, ex tunc prefatus d. Nicolaus vel successores sui, qui fuerint, capellani, poterint in predicta villa Drzye- now et eius hereditate me, ut premiltitur, contingente, pro censu non persoluto et infra pro dimidia sexagena gr. pr. pena auctoritate propria inpognorare. Cumque prelibatus d. Nicolaus presbiter migraverit ab hac luce, ex tunc statim ego Otyko antediclus vel successores mei discretorum virorum Enderlini et Myxonis Stuk consilio de predicto censu idoneo presbitero, qui eciam cottidie in ecclesia s Egidii per se vcl per alium missam cele- brare debebit, teneor ac successores mei tenebuntur et debent pure propter deum providere, eo declarato evi- denter, si d. plebanus ecclesie s. Egidii, qui nunc est vel qui fuerit in posterum, prefato d. Nicolao vel suo successori seu successoribus aut mihi vel ei, qui prius dicli census provisor seu collator fuerit, aliquam difficul- talem, molestiam seu gravamen evidens, quod non credo, intulerit, ex tunc licitum est mihi aut successoribus meis, qui prelibati census, ut predicitur, provisor seu provisores exliterit vel extiterint, memoratam missam cum suo censu predicto ad aliam transferre ecclesiam, ubi nobis plus essc deificum videbitur ct honestum. Hoc eciam evidenter expresso, quod quandocunque alium sex sexag. gr. den. prag. censum annuum, quem dd. consules, iurati Pra- genses, tunc consliluli certum et bonum dixerint, loco census istius in civitate Pragensi vel in terra ad spacium III miliarium dumtaxat a civitate Pragensi predicta, emero aut successores mei emerint et emptum predicli fratris mei Nicolai testamento appropriando in- corporavero vel incorporaverint, ex tunc villa mea Drzye- now predicta et eiusdem ville hercditates a predicli census solucione libera manebit decetero et soluta. In cuius rei cvidenciam et robur perpetuo valiturum sigillum meum, in testimonium autem sigilla prudentum virorum Nicolai Rembote iudicis et Franc Johannis ac Leonis sartorum, consulum iuratorum civium Pragensium, ad preces meas presenlibus sunt appensa. Datum in octava Epiph. a. MCCCLVIIL 918. 1859. — Rukop. ¢. 987 f. 194. Merklinus Stach super bonis et hereditatibus in Drzienow interdixit CXXX s. gr. ex parte Otykonis, de quibus intromisit se se Albertus Camerarii, IV. Na Velkém náměstí. #14. 1859. — Tamléz. Kacza, uxor Wenceslai Stachonis, interdixit super hercditatibus et bonis in Drzienow VI s. census, quas tenet Albertus Camerarii, quas ei Ofyko, frater ipsius, delegavit in agonc, et here- dibus suis. Et si decesserit sine heredibus, tunc Wen- ceslaus, filius Hynconis Stukonis, habere debet heredi- tario iure. #15. 1859. — Rukop. č. 987 f. 183. Kacza, uxor Wenceslai Stachonis interdixit super bonis in Drzie- now VI s. c, quas tenct Albertus Camerer, quas ei Otyko, frater ipsius, delegavit in agone et hcredibus suis et si decesserint, tunc Wenceslaus, filius Hynconis Stu- konis habere debet heredilario iure. #16. 1859. — Tamléz f. 237. Andreas Stluk emit XX s. annui census erga Oczikonem Stukonis super villam dictam Drzinaw. ®*17. 1800. — Tamléz f.194. Andreas Stuk emit mediam hereditatem in Ugest erga Cunczonem cum ruffo cano. 918. 1860. — Rukop. č. 987 f. 251. Anna Stukkonis (feria tercia post s. Crucis). — Tamléz f. 252. Anna relicta Stuckonis (feria V. ante Penth). — Tamléž f. 255. Janko Stukkonis non stetit Benedicto pro XVI strichones siliginis. #19. — Rukop. ć. 987 f. 212. Enderlinus Stuk emit X marcas gravi ponderis erga Franciscum Payr super bona Przebotlia et Roblin. — Tamież f. 214. Andreas Stukonis emit I'/4 s. gr. perpetui census crga Franciscum Hopfner super domum Frenczlini Korpil circa s. Ni- colaum. *20. 1366. -- Ruhop. c. 987 f. 290. Enderlinus Stukonis duclus est super domum Pauli Milscher círca curiam episcopi Mindensis pro VIII brasia. ®*21. 1867. — Rukop. c. 987 f. 299. Wenceslaus Stuk. #99. 1877. — Tadra, Soudní akta I. str. 231. Wenceslaus et Jacobus Stukones. 293. 1377, 27. září. Libri erect. 111. f. 32. No- verint universi —, guod nos Wenceslaus ct Jacobus, fratres quondam Endrlini Stuk, cives Pragenses, — ordinamus unam elemosinam seu capcllanum, qui quattuor missas sine nota pro animabus parentum et predecessorum nostrorum in allari s. Crucis in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum — dedebit officiare. Cui in dotem — octo s. gr. pr. census annui — que per genitorem nostrum dudum presbyteris dictas missas officiantibus manualiter date et assignale fuerunt, videlicet in et super curia arature el super sex hominibus censualibus in villa Krzibenicz, quos prefatus noster genitor circa Smilonen dc Mnichow emit, ires s. gr. pr. et super hereditate — Zdislai in villa Li- biechow quattuor s. gr. ac super curia in Kostomlat — assignamus. Datum et actum Pragae a. d. MCCCLXXVII in vigilia s. Wenc. Post quarum litlerarum percepcionem pccierunt, ut cum census predictus sit in tribus locis el in magna distancia a civitate Pragensi constitulus prefatusque Wen- ceslaus Stuk patronus paratus esset in longe minori dis- tancia et in uno loco — videlicet in villa Przedborz, in qua ipse octo incolas et censitas duodecim s. gr. annuatim censuantes et eciam certas silvas oblinet, super universi- tate bonorum buiusmodi octo s. census annui in vicem census in tribus villis. supradictis — pro dicto altario assignare, ut translacionem — admiltere — dignaremur —. Datum Prage a. MCCCLXXXIX, die XVII mensis Maii. 

Strana 351
IV. Na Velkém náměstí. *24. 1378, 11. března. Tadra, Soudní akta I. str. 259. Die XI. m. Marcii in curia archiepiscopali consti- tutus coram mag. Cunssone vicario — Johannes, decanus s. Appollinaris Prag., dixit, quod vellet se cum bonis suis cum Bartholomco Stuk de Praga unire. Ubi dictus Bar- tholomcus promisit bona fide, quod si umquam vellet idem d. Johannes decanus bona sua ab ipso separare, huiusmodi scparacionem bonorum non impediet per sc nec per interpositam personam, scd eidem acquiscel. ?25. 1385, 8. července. Tadra, Soudní akta Il. Sir. 336. Wenceslaus Stuk promisit solvere IllI s. gr. ra- cione census retenti mag. Stephano, altariste altaris s. Crucis in ecclesia s. Nicolai. *96. 1898, 22. iíjna. Libri erecl. V. f. 3. Consti- luta — honesta domina Aniczka, conthoralis Wenceslai Stuk, civis Mai. Civ. Prag. — pro remedio et salute anime sue, suorum progenitorum — agros prope villam Hobssowicz, quos olim Thomas laicus ibidem excoluit et lenuit, una cum quadam area el prato ad eosdem agros spectantes, qui agri jacent inter vias, ubi itur in Nabdin ct in Bratrkowicz ct in adiacentibus hereditatibus Otradonis de Wsskur domino Bartholomeo, plebano ecclesie in Hob- ssowicz, ibidem presenti, ecclesie sue —, dedit. Acla — die XXII mensis Octobris. *27. 1401, 24. srpna. Rukop. č. 2099 f. 2. Anna, Wenceslai Stuk dc Cholpiez filia, faciendo suum testa- menlum coram Kotkone ct Czenkone pannicida, consuli- bus, inter cetera legavit, quod idem Wenceslaus debet excquias pagare ct omnia debita pro ea persolvere ct notanter domine Anne, relicte Frolbini, pro panno Ill s. £r, item pro expensis aput ipsam habitis per unum annum per VI s. In die s. Bartliolomci oc CCCCI. *98. 1402. — Tadra, Soudni akla IV. str. 142. Ulricus, dictus Scala, miles de Liloz Olomucensis dioc., Ludmilla, conthoralis ipsius legittima, nata Wenceslai Stuk, residentis in Cholpic. *29. 1407, 3. bfezna. Rukop. c. 2099 f. 19. Mi- xico, filius olim Andree Treuslini, — resignavit d. Kathe- rine, conthorali Wenceslai Stuk in Cholpicz, de huiusmodi VI s. gr. census, quas in domo Krcznakonis sutoris ha- berc dinoscitur, ct omnia alia bona sua — cidem d. Katherine. Act. fer. V. post Mathei. 30. 1412, 29. fijna. Tamićeż f. 63. Johanco, filius olim Bartholomei Stuk, recognovit, se percepisse a Jacobo Beneschawer, iudice in Slana, socero suo, XXX s. gr. in lillera sua, quam habet ab ipso Jacobo sonante super LX s. gr. dotalicii post uxorem suam. — Act. sabbato post X] m. virg. 981. 1414. — Rukop.6. 2099 f. 79. Jch Katherina, des Wenczlaw Stucken, gesessen czu Colpicz, mitburgers der Grossern Stat czu Prage, eeliche hausfrawe, bekennen offenlichen und tun kunt mit disen briefe allen den, die in sehen oder horen lesen, das mir der Stephan Leut- mericzer, burger der egenannten stat czu Prage, mein bruder, und Elzbeth, sein hausfrawe, uff iren gut und erbe zu Litosuicz, das ich von in gemitet habe, als das in dem briefic, den sie von mir doruber haben, lauter ist begriffen, an píferden, an vych und an andern gerete, als das hernach geschriben stet, uff demselben erben ge- lossen haben: Von ersten so haben sie mir aldo gelassen an pferden, die gesaczt sein werden, vor X s. gr, item fumf alde kwe, die do melck sein, item ein kalp von der vasten, item sechs alde schaíf, drei junge lemmer, item vier alde sew, die do im junge ferclein gehabt haben, IV. Na Velkém náměstí., 351 item fumf swein jerig, ilem sechs junge fercklein von Ostern, item aber czwei alde swein und ein vrper vier- jerig, item fumf und achezig alder hüner, item nein gens, drei enten, item czwen alde wagen, ein pflug, item czbw eiden, item czwen myslkorb und dorumbe. So gelobe ich egenante Katherina fur mich und mein nachkomen, wenn dieselb sechs jare der mitung ausgangen wer, das ich in denne dieselben X s. gr. fur die pferde richten sal und beczalen und auch sulches egenant vich mit anderm gerete wider aldo lassen in der massc, sls sie mir das aldo gelassen haben. an alle hindernusse und widerrede. Item von dem grümat als ich das iczunt von der wizen, die gelegen ist bei dem velde des richters, aldo mir czu meinen nucze genummen haben, daselbe griimat, wenn die czeit der mytung ausget, das sal ich aldo uff der wizen wider lassen. #32. 1418. — Rukop. ¢. 992 f. 62. Domini consules de a. XVII requisiti, quid eis constaret de qui- busdam centum s. gr. repositis Katherine de Cliolpic per Stephanum de Lithoznic nec non de quibusdam bonis orphanorum Swaclonis de Minori Dubec, pro tempore in Lithoznic coloni, deposuerunt eis constare, quod inter dictam Katherinam et Stephanum se ferre sentenciam pretextu porcionis hereditarie dictam Katherinam in Li- thoznic concernente, ubi mandaverunt Stephano, predicte Katherine dare C s. $93. 1418, 97. fijna. Tamlé£ f. 27. Domini con- sules in pleno consilio inter dominam Machnam, olim Francisci Rokczaneri relictam, nunc Johanuis Kunigssee conthoralem, pro parte Janconis, dicti Francisci filii, ex una et dominam Annam, olim Wenceslai Enderlini Stuck, parte ex altera racione liospitalis s. Ambrosii in Nova Civ. Pr. ct pauperum in dictum hospitalem recipiencium tulerunt sentenciam, videlicct quod dicta domina Anna et sui heredes duas personas, cum locus vacabit, in dictum hospitale presentare debet, post hoc vero, quando locus vacabit, prefata domina Machna vel fiilius ipsius, cum ad annos legittime etatis sue pervenerit, unam personam ad ipsum hospitale presentabit, et sic vicissim inter ipsas partes servari dedebit in presentacione pauperum eviterne. Quia dicta domina Anna in duplo plures census ad dictum hospitale pro sustentacione pauperum ipsorum dat quam domina Machna aut filius ipsius supradictus. Act. fer. V. ante Sim. ct Jude. — Istos census dat Anna, olim Wen- ceslai Enderlini relicta, ad hospitale prope s Ambrosium: primo in Kaczkowic II /; s., item in Czelechowic XXIII s, in Kunic octoaginta gr. vel circa. *34. 1418, 10. listopadu. Tamléz f. 28. Johanco Stuk de Pitkovic et Symon pannicida benivole se coram dominis in consilio submiserunt racione piscine Johanconis predicti, que per ipsum Johanconem in dampnum eiusdem Symonis, ut ipse Symon asserebat, exstructa est, sic, quod post revolucionem unius anni arbitri electi conspicere debent, ut si quid piscina Johanconis Symoni nocebit, tunc Johanco debet lioc emendare iuxta ipsorum decretum. — Act. in vig. s. Martini. °35. 1419. — Rukop. ë 2079 f. 217. Petrus, procurator domine Katherine, relicte Stukonis de Cholpic. *86. 1419, 25. ledna. Rukop. č. 992 f. 36. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Prag. re- cognoscimus, nos inter Peczmannum de Swoykow, resi- dentem in Babic, et Franciscum de Buben ex una et Katherinam, olim Wenceslai Colpicky relictam, parte ex allera in causa impeticionum, quibus ipse Peczmannus et Franciscus dictam dominam Katherinam inquietaverunt ra- 

Strana 352
352 IV. Na Velkém náměstí. cione bonorum in Lithoznic, gue ipsa a Stephano Lewth- mericzer, fratre suo, sub censu annuo convencrat, gue- quidem bona ipsi Peczmannus ct Franciscus ab codem Stephano post lapsum temporis emerunt, talem tulisse sentenciam, quod dicla domina Katherina ab omnibus impclicionibus — liber debet csse. Act. die Convcrs. s. Pauli. 997. 1491, 4. ledna. Rukop. é. 2099 f. 87. Johan- nes Stuk, civis Mai. Civ. Pr. universa et singula bona per Casparum, filium olim Bartholomci dicti Stuk, sibi testamentaliter legata et donata post mortem ipsius, prout in littera testamentali lucidius continetur, ct signanter pe- cunias, in quibus sibi telicta olim Ulrici ad Antonium existit obligata, una cum omnibus aliis — publicavit. Act. sabbato ante Epiph. domini. °38. 14992, 91. listopadu. Tam/éz f. 290. My purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. vyznáváme všem, že stará rada, kteráZ jest byla léta od nar. b. tisícicho čtyř- stého osmmezcietmého, jsúci otázána námi, co by jí bylo svědomo v té při, kteráž jest byla za jich panstvie mezi paní Kateřinú, Václava Stuka z Cholpic m., « jedné a Jo- hánkem z Koloděj z strany druhé o XX k. platu, kte- rýchž má na Kolodějích na tom na všem zboží dskami zemskými zapsáno věna svého pravého a spravedlivého, vyznala jest lakověto, že když již jmenovaná paní Kale- řina žádala a prosila častokrát, aby jí k tomu jistému věnu jejiemu spravedlivému práva dopomohli skutečného, tu jsú téhož Johanka Kolodčiského obsielali mnohokrát listy svými, aby stál ku právu svému a odpoviedal nade- psané paní Kateřině k žalobám jejím a když jesti po mnobých a častých obsieláních státi ku právu a žalobám nechtěl a nedbal ani jí co chtěl spravedlivého učiniti a k tomu vysliševše hodné a podobné druhých zeman svě- domie, tudiež také i měšťan svrchupsaného města Pražského, kteříž jsú toho dobře svčdomi, že ona má své věno svrchupsané dskami zemskými na Kolodějicch tu řádně zapsáno se vším právem a ohradú, kteráž jest měla při tom z práva zachována býti, i nahořepsanú paní Kateřinu kázali sú vtom jistém jejícín platu věnném Vaňkovi rychtářovi, aby ji na Libeň i na to na vše, což k Libni přiíslušie, skutečně uvedl a mocna ji toho všeho učinil. Kterážto paní Kateřina uvedena jest týmž Vaňkem rychtářem tak, aby ona v&(m tiem zbožím vládla a jeho požívala, jakožto svého vlastnicho, dokavadžby sě jí o ten věnný plat vedle desk zemských nestalo spravedlivé. A to sě jesti stalo I. P. — dvamezcietmého ten pondělí na den Občtovánie M. B. *59. 1494. — Tamléz f. 145. Henrich Plzensky otázán jsa pány.v plné radé, co by jemu svédomo byly o cvičení jastřábu, z něhož Janek Puškařík, Alšóv bratr, dal vinu Václavovi Štukovi z Cholpic, vyznal jest, že jest Václavovi z Cholpic nikdy nedával Janka svrchupsaného jastřaba cvičiti, ale Jankuov jastřáb dávno ztratil. *40. 1426, 21. srpna. Rukop. č. 992 f. 64. Já Jan z Dubče vyznávám tiemto listem obccně všicm, ktož jej uzříc nebo čtúce slyšeti budú, že Václav řečený Stuk z Cholpic, dobré paměti manžel poctivé panie Kateřiny z Cholpic, kúpil u Martinka, Rotlebova syna, dvadceii kop gr. platu na Kolodějích. A když svrchupsaný Václav Stuk umřel, tehdy Simon a Vaněk Stukovi a její děti prodali jí ten svrchujmenovaný plat na Kolodějích za jejie věno a to jie ve dsky zemské vložili a to mi jest tak svědomo. I byl jsem při tom, když jsú jí ten plat na Kolodějích ve dsky vkládali. A my Zdeslav Tluksa z Bu- řenic, purkrabie na Karlštejně, Jan z Waldeka, seděním IV. Na Velkém náměstí. v Litni, Buzek ze Tmáně, Hosprzid z Hostivice k svrchu- psanému Janovu Dubcovu vyznání své jsme pečeti na svě- domie toho vyznánie k tomuto listu přitiskli. A toho na svědomie já svrchupsaný Jan Dubcc svú jsem pečeť k to- muto listu pritiskl, jenž jest dán a psán na Karlštejně v tu střiedu před sv. Barlolomějem a. XXVI. #41. 1426. — Rukoj. č. 992 f. 70. Barbara, nata Nicolai Zarowsky, conthoralis Wenceslai de Cliolpic, P42. 1428, 3. února. Rukop. č. 992 f. 85. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. vigore presencium ad publicam deducimus nocionem universis, quod pleris vicibus constituta coram nobis discreta mulier Anna, relicta Johannis Ssluk, concivis nostri, cum amicis et consanguineis suis desideraveral affectuosius. ut eidem juxta litteram dotalicii per dictum Johannem, maritum suum, sibi supcr CL s gr. secundum ius terrestre con- fectam et roboratam iusticiam faciamus cxpedilam; quo ex parle una nec non Petrus causidicus cet Wenc. Ka- derzavek, tutores et testimentarii orphani predicti Johannis Sstukonis, optantes et cupientes eundem orphanum con- servari circa litteram testamentalem predicti patris sui, quo ex altera parte, nos itaque cosiderantes sane, quia per predictam litteram dotalicii omnia bona derelicta fo- renl occupata cl obsessa et sie prefatus orphanus huius- modi omnibus bonis privaretur cl orbitravctur, volentes igitur talem orbacionem et privacionem, tamquam supremi testamentarii, gubernatores ct directores orphanorum cl viduarum prelacle nosire civitatis, avellere ct semovere el predicto orphano de remedio optimo providere, cum consensu ct volunlate ambarum parcium — predictarum auctoritate ipsis plenaria data el concessa clegimus el dc- putavimus ad decisionem huiusmodi causc circumpectos viros Johannem Reczkonem et Mathiam Drdak, potentes arbitros et compositores amicabiles. Qui quidem arbitri el arbitratores verilate cause originaliter inlellecta ipsaque bene, diligenter et maturo animo discussa, ruminata et tractata coram nobis nostro pleno in consilio prefatis parlibus personaliter ibidem constitutis arbitrali sunt et pronuncciaverunt isto modo: Quod domus ciusdem Sstuk, sita inter domos Johannis Czarda ad gradum ex una et Petri Moysi parle ex allera, census et debita iuxta conli- nenciam originalium litterarum seu cirographorum, nec non omnia et singula alia bona — fiant inter predictam Annam et Johannem orphanum cquali partimine dividenda et distribuenda, uni lamen sicut alteri. Tali sub condi- cione, quod prefata Anna iam dictum Jankonem, orphanum el natum suum, cum ipsius porcione in suam tuicionem ct proteccionem suscipere debet ipsumque fovere et cdu- care lenctur de viclu ct amictu sibi congruis providendo usque ad assccucionem annorum legitimorum illesa penitus et indistrucla ipsius porcione servata. Et ut huiusmodi porcio eiusdem orphani per eandem Annam non distrahcrctur, promisit omnia eandem porcionem tangencia sub ypolcca omnium bonorum suorum involabiliter observare. llac ulteriori sub excepcione notanter adiuncta, quod si et quantum prenarratum orphanum contingerit diem suum extremum terminare et claudere ante assecucionem ct adepcionem annorum legittimorum et discretorum, ex tunc ipsius totalis porcio ad supradictam Annam — debel devolvi pleno iure. Hec autem devolucio ideo ad eam debet devolvi. quia ipsa benigne et favorabiliter ius suum dotalicii prefali, verum et iustum, postponens assensum et consensum ad divisionem sic: factam prcebuit atque dedit totalem, iam dictam litteram dotalicii omni sine compulsione presentibus annullando, cassando et destru. endo. Act. fer. IIII. post Purif. 

Strana 353
1V. Na Velkém náměstí. 243. 1428, 23. února. Rukop. č. 2099 f. 208. Já Mikeš z Vranieho řečený Rys vyznávám přede všemi, což mi svědomo jest o té při mezi Janem z Hobšovic a mezi synem jeho Prokopem z jedné strany a z druhé strany mezi Ondřejem Stukem z Kamenice, že byla dva bratra Benešovská v Praze, jednomu řiekali Niclas a druhému Hanza, i rozdělila sě o všecko zbožie, což sta měla. Do- staly se Niclasovi Vrápice a což ktomu slušie a Hanzovi Hobšovice a což k tomu slušic. Tu Niclas odčetl sč od města i ostal svobodným v zemském právě a Hanza ostal měštěnínem až do smrti. I umřel a dětí nemaje i vyslú- ženy ty dědiny v Hobšovicích i což k tomu slušala na králi a Niklas üffaje tomu, Ze je bratr jeho, i sáhl v ty dědiny i odsúzen pány zemskými těch dědin, že nemá žádného práva k Ilobšovicóm. Tehda sestra jich paní Anička, měštka Václavova Stukova, sáhla v ty dědiny městským právem, neb jest byl Hanza měštěnín, i přisú- zena k těm dědinám svrchupsaným v Hobšovicích i k tomu, což k tomu slušie, i uvedena na ty dědiny i na to vše, což k tomu slušie. I učinila zvláštní lásku dobrovolně k svému bratru Niklasovi z Vrápic i dala jemu těch dědin polovici v Hobšovicích v té vsi, ale druhú polovici sobě zuostavila a zvláště to, což jesti ve Skuřiech a na té po- lovici, coZ jesti dala Niklasovi, zuostavila sobě čtyři kopy gr. platu komornieho vedle zemského práva, jsúcí v držení vicce nežli třidceti let i šla ke dskám s synem svým s Ondráckem Stukem sedén(m v Kamenici i uloZila jemu ve dsky ten plat v Skuïiech dédicky plat svój i ty Gtyri kopy, ježto sobě zuoslavila na té polovici v Hob3ovicich na Niklasovi neb na jeho dětech a to jemu stápila dckami. A vicce, coż jie kdekoli jméla svého dédictvie, to jemu všecko vo dcky vložila. A to mnó jesti všecko dobře svědomo neb sem sám přitom byl a sám sem rozkazoval, ježlo ona jesti jemu to kladla ve dsky. A na lepší jistotu svú jsem pečeť k tomu přiliskl a tak jemu to i z úst se- znám, kolikrát by jemu toho potřebie bylo. Obrad ze Skur řečený Kuřie stoje osobně v radě Ve- likého M. Pr. bez přinucenic, ale dobrovolně vyznal jesti, že v té při svrchupsané mezi Janem z Hob3ovic a mezi Prokopem, synem jeho, z jedné a z druhé strany mezi Ondráčkem Stukem z Kamenice a tak dále jest jemu to tak dobře, úplně a cele svědomo ve všech věcech bez umenšenic a proměněnie, jakožto Mikšovi z Vranieho svrchu jimenovanému a nic jinak, kterýžto jest své svě- domie slovo od slova svrchu popsal. Act. a. d. XXVIII fer. ll. post Katedram Petri. *44. 1428, 4. března. Rukop. &. 2099 f. 209. Magister civium el domini consules Mai. Civ. Prag. con- siderantes ct perpendentes non paricionem Johankonis de Kolodiej iuri eorum cx írequentibus ac iteratis arumnoni- cionibus lilteratoriis a civitate predicta Pragensi missis ad decidendum causam inter ipsum et Katherinam Chol- picka pretextu dotalicii XX s. census annui el perpctui, pro quibus dicta Katlierinu eundem Johankonem impetit, ex tunc prefati domini dederunt iam dicte Katherine consensum — adarestacionem. Acl. die Transl. s. Wenc. *46. 1429. Rukop. &. 2099 f. 273. Kathe- rina Cholpicka recognovit, se percepisse XVIIIL s. gr. a famoso Kerunkonc de Lom tamquam a fideiussore pro Sigismundo de Nedwice, prout proscripcio in tabulis terre lioc idem lucidius declarat. *46. 1480, 16. června. Tamléž f. 302. My purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. tiemto zápisem obccně vyznáváme všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že vstúpiv před nás do plné rady našie slovutný Aleš IV. Na Velkém náměstí. 353 z Chobolic, vyznal jesti svobodně a dobrovolně, jakožto najvyšší ubrman od slovutného Johánka z Koloděj z jedné a ode paní Kateřiny z Cholpic z strany druhé, mocně a obapolně vydaný a vyvolený a pod pěti sty kop gr. naň j na jeho všelikteraké vyrcenic a rozk4zdnie zarucenych, kterak když jest stranám nahořepsaným k konání té pře, kteráž mezi nimi jest o plal vénny LéZ panic Kateřiny, rozkázal, aby obě straně nadepsané v určený čas na jisté miesto práva položile svá popsaná s listy i pře také všechny své, kteréž proti sobě kterakkoli mají, tu nade- psaná paní Kateřina Cholpická s Václavem, synem svým, práva svá všechna, listy i pře popsané vedle rozkázánie svrchu jmenovaného Alše na to miesto jim rozkázané a k tomu dni položila jest. Ale druhá strana, totižto Johánek z Koloděj s synem svým, práv svých, listuov a pře po- psané po prvniem, po druhém i po třetiem napomenulí položiti nedbal. Act. fer. VI. post Corp. Chr. #47. 1482, 5. dubna. Tamléz f. 326. D. Katherina Cholpicka dicta — recognovit, quod dum existit in pos- sessione actuali bonorum Litoznic cum Stephano, fralre suo, exinde Thcodcricus de Ach circa prefatum Stepha- num emit — X s. census super bonis predictis — pro C s. — Queinquidem censum idem Stephanus — quolibet anno — censuabat, — eo autem sic stante et utroque, Stephano ct Theoderico, decedente, predicta Kallierina in bona predicla succedens censum Martino, nato ipsius Theoderici, — censuando explebat. Cumque autem auto- dicla bona Frenczlino «c Buben ct Peczmanno dc Babic cadem Katherina vendidit, ex tunc sub codem iure, prout sola habuit, cadem bona - resignavit et notanter cum X s. gr. censu, quem prctacto Martino — censuare sunt astricti. Act. sabbato antc Judica. #48. 1482. - Tamtéž f. 351. Já Chval z Chotče, purkrabie na Kostelci, vyznávám ticmto listem všem, kloż jej císti nebo čtúce slyšeti budú, jiez paní Kateřina, Stu- kova manželka, v tylo války pevně, jakož v lejto zemi běžie, přivezla ke mně na Kostelec truhlu zamčenú pro sécí mně, abych ji v svém pokoji schoval a pravieci, že jest tu mé všechno dobré. A ta truhla stála je několiko let v mém pokoji. A když buoh nesnázi někaké mezi nimi neuchoval, tehdy Stuk piijev ke mné i kázal sobé tu truhlu vydati i pobral z té truhli, coż v nf bylo, i peřiny. I takéť sem slyšel, byť on pravil, že by ho súsedé toho kraje zpravovali, Ze by ona nékak nciádné bydlela. Raćteż tomu nevófiti, nebt jest ona v těch ve všech letech poctivě bydlila a já i s súsedy nic sme na ni ne- řádného neslyšeli ani na ni co nepoctivého věděli. Toho na svědomí pečeť svú k tomuto listu scm pritiskl *49. 1483, 15, ledna. Rukop. č. 2099 f. 340. Stará rada, kteráž jesti sedéla leta. — sedmmezciclmého olázána jsáci píány purginistrem a konSely rady nynójsic, co hy jim bylo svědomo o té při, kteráž jesti mezi paní Katefiná Stuková z Cholpic a Vaňkem, synem jejím, z jedné a Johánkem z Koloděj z strany druhé o plal věnný, kterýž táž paní Kateřina na již jmenovaném Jo- hánkovi a na jeho zboží má, tu ta rada stará s dobrým rozmyslem a pamětí vyznala jest řkúci, že v jedny časy byl jest předně do rady vstúpil svrchupsany Johdnek s urozcným panem Hynk m Colštejnským dobré paměti, tieZice s& jich, proč by jeho lidé z Libně byli stavéni. A tak jsú na to povolali rychtáře svého, tiežíce sč, proč by byli stavění, a on odpověděl jest řka, že rada dřevnie byla jesti jie stavila a na postavenie propustila. Tehda týž pan Hynek s Johánkem prosili jsú jich, aby jim ty lidi z Libně propustili, slíbujíce pode ctí a pod vierú svú, 45 

Strana 354
354 IV. Na Velkém náměstí. že sě chtie s svrchupsanú paní Kateřinú o tu při konečně smluviti do neděli. Pakli by toho neučinili, že slibují ty lidi z Libně zase pod túž ctí a vierd postaviti. Act. fer. V. ante Prisce. 1. 1487. 29. ledna, Rukop. ¢. 2099 f. 436. V té při a ruoznici, kteráž jest byla mezi Janem z Kopaniny jménem sirotka Stukova z jedné a Matějem řečeným Zejdlík z strany druhé o duom a o jiný statek a nábytek po Janovi Stukovi, někdy měštěnína Star. M. Pr. poosta- vený a zuostalý Vaněk od pěti korun a Fráňa z Zejšiřie z strany Jana Kopanského, Jan Kravka a Zajietek metif z strany Matěje Zejdlíka jménem jeho ženy, ubrmané a přátelští smlúvce — takovéto jsú vyrčenie — učinili: Najprvé ten duom Stuka svrchupsaného, kterýž leží proti domu u slona mezi domy u vzchodce z jedné a Zajiečka mečieře z strany druhé, aby tak stál až do středopostic nynie najprv přištieho a v té mieře aby obě straně svrchu- psané ptali kupce na ten duom. A jestli že by jej v té miefe prodali, tehda mají sě o to rozděliti; zač by jej prodali, na rovný diel. Pakli by sć nemohl do té chvíle anebo v tom času prodati, tehda inhed aby o středopostí ten duom Zejdltk šacoval a dělil a Jan Kopansky aby volil. Také listové, kteříž by byli, aby jie položili u pana Matěje Smolaře, a což by sč obě straně doupomfnali na rovný diel na to nakládajíce, to aby také mezi sě roz- dělili rovně na póli. Pak ty nábytky, jestliZe by kteří byly, aby jie pan Jan Reček a Matěj Drdák ohledali a ohledajíc mezi obě straně rovně rozdělili. Pakli by čeho z těch nábytkóv nebylo, ježto by o tom panu Rečkovi a Matéjovi Drdákovi bylo svědomo, tehda vedle jich se- znánic a rozkázánie aby Zejdlik opravil druhé straně. A jakoż jest m6l syrchupsany Stuk pót kop platu v Byz- koviciech, toho platu Jan Kopanský aby bral polovici a Zejdlík druhú polovici. Dále o ten dluh, kterýžto Jakúbek, rychtář z Slaného, byl dlužen Stukovi, jestli že by Zej- dlíkovi ten dluh nájmu té rychty v Slaném byl srazen, o ty aby sě Janovi Kopanskému od Zejdlíka stalo spra- vedlivé, tak aby jemu toho dlubu polovice byla vydána. Act. fer. IIL. ante Purif. *50. 1437, 20. června. Rukop. č. 2102 f. 401. Mauricius sutor de Lithomierzicz ct Barbara emerunt do- inum olim Johannis Stuk sitam inter domos ad gradum dictam ex una el Mathie dicti Zagieczek gladiatoris parte ex altera erga Johannem de Copauina et Mathiam dictum Zeidlik cum scitu ct voluntate Aune, relicte Johannis Stuk, et Jankone, nato ipsius, pro XXXIX s. *5l. 1450. — Rukoj. 6. 2103 f 27. Mauricius a flabellis et Kaczka, soror ipsius, emerunt duas sexay. cum XXIII grossis census annui crga Wenceslaum ab Elephante et Nietam, relictam Krczkonis, pro XV super vinea eorum Starka dicta, quc sita esl ante villam Michel inter agros eiusdem ville ex una et agros ville Wrssowic parte ex altera. 2. 1451, 4. ánora. Rukop. č. 90 f. 200. Martinus Smolik emit domum ad flabella erga Mauricium a pecti- nibus pro CTII s. Act. fer. V. post Purif. 52. 1455, 26. března. Rukof. č. 2099 f. 1054. Antoniš od osluov, Mikeš kožišník a Prokop krajčí od Bruncvfka, konšelé přísežní Star. M. Pr., vyznali sú v plné radě, že jsí byli pfi tom, je2to slovutny Václav Cholpicky z Cholpic dal jest Levovi z Buřenic kázáním Mičanovým sedm a padesát k. gr. bez X gr. jistiny svého dielu. jakož jesti rukojmí za DC a LX uh. zl. za pana Men- harta vedle jiných rukojmí témuž Mičanovi. Act. fer. ПШ. post Annunc. M. V. IV. Na Velkém náměstí. 8. 1455, 9. září. Rukof. č. 2105 f. 46. Martinus Smolik resignavit suam post mortem domum suam ad fla- bella Dorothce, conthorali sue dilecte. Act. fer. JII. post Nativ. M. V. 4. 1468, 95. srpna. Tamléz f. 270. Strenuus miles d. Nicolaus iunior Horzicky, d. Georgii, regis Восш., magister militum, emit domum ad flabella aput Martinum Smolik pro ducentis s. Act. fer. V. post Bartholom. 5. 1472, 4. srpna. Tamtéž f. 321. Famosus d. Ulricus [Bradacz] de Tussien emit domum ad fMabclla apud strenuum inilitem d. Nicolaum de Horzic pro du. centis septuaginta flor. ungar. Act. fer. JIL. post Petri. 6. 1475, 8. kvétna. Tamléz f. 353. Wenceslaus Zdimir, officialis ungelti, et Dorothea emerunt domum ad flabella aput d. Ulricum [Bradacz] de Tussen pro CXXVII s. boem. Act. fer. ll. post Ascens. d. 7. 1475, 3. srpna. Tamleż f. 357. Wenceslaus Rorler mercator et Anna emerunt domum ad flabella aput Wenc. Zdimir pro CXXVIII s. bocm. Act. die Invenc. s. Stephani. 8. 1480, 1. června. Rukop. č. 94 I. f. 22. Václav Roller od voháněk, měštěnín Star. M. Pr., s Annu, m. svi, sc- znali jsú, že jsú dlužní pravého a spravedlivého dluhu tisíc zla- tejch rynských poctivým a opatrným mužóm Hanušovi a Mar- tinovi Wognarovi bratřím, měšťanóm Normberským, kterýchž jsú jim ještě pozuostali za zbožie kupecké, kteréž jsú od nich brali. A v těch tisíci zl. rýn. zapisují a zastavují výšpraveným Wognarôm statek svuoj vešken, jmenovitě dva domy svá ležící v Star. M., jeden jenž slove u vo- háněk a druhý podle puol kola proti zahradě kláštera sv. Klimenta jdúc k mostu, kterýž mají ой IDuska zámečníka, a sklep súkenný v kotcích u sv. Havla v Star. M. a dě- dinu, kteráž leží na ostrově za Oború královskú, kdež se zvěř chová, a lo s jich všelikými příslušnostmi. A to za plná čtyři leta pořad po tomto zápisu zběhlá. Tak však a s takovúto výmienkůú, že obývání a přebývání těch i také požívání statku toho za ty nadepsaná čtyry leta výšpra- vení Wognarové ani jich dědicové ani kto jiný od nich nahoře dotčeným Václavovi a Anně m. j. ani jich dčdicóm nemají překážeti obyčejem ižádným. Také častopsaný Václav se svú manželkú i se svými dědici nemají toho již jmenovaného statku žádnému jinému člověku zavazo- zovati ani také prodávali bez jich vuole a vědomic, neb toho, komuz by to oni neb jeden z nich porucili neb moc dali. A jestli Ze by pak ten statek veSken ancbo v jeho kterém dielu v tom času, než by ta čtyři leta vyšla, prodali s nadepsanych vériteluov neb jednoho z nich nebo jich dědicnov nebo toho, komuž by to oni poručili, dobrú volí, a penieze zai vzeli a vyzdvihniüti chtéli pro své lepšie, tehdy mají jim za ty penicze, za nóż by ten statek prodán byl, dobré lidi movité a usedlé měšťany výš psaného Star. M. Pr. zastaviti v rukojemství a ly za- psati dáli vedle řádu a práva téhož města Pražského, tak aby oni vždy svým mohli jisti býti. Act. in officio sex dominorum in vig. Corp. Christi. 9. 1481, 12. prosince. Rukop. č. 94 I. f. 36. Ma- nuss Wognar de Normberga suo et Martini, fratris sui, nomine committit omne debitum simul et omne ius suum, quod habct in Wenceslao Roller a flabcellis, videlicct mille flor. ren., Erasimo et Bernhardo, fratribus de Ponte Ssepl dictis —. Act. fer. III. ante Lucie. 10. 1483, 15. dubna. Rukop. č. 94 T. f. 46. Jakoz Erasimus Sepl s Bernartem, bralrem svým, měli sú a mají od Hanuše a Martina Wognaruov, měštěnínuov Normber- 

Strana 355
1V. Na Velkém náměstí. ských, právo. vzdané k upomínání dluhu jich na Václavovi Rollarovi, to oni své právo vzdali sú opatrnému muži Simkovi z Mostu k vyupomínání i s licm se vším k uGi- nění, jakož se jemu líbiti bude. — Act. fer. III. post Tiburcii. 11. 1488, 19. ledna. Rukop. c. 2106 f. 219. Hanus Wognar, civis Normbergensis, resignat domum (labellis decoratam, ilem lestudinem in minori parte pannilobiorum olim Wenceslai Rollar — Georgio, olim Ulrici de Tussen filio. Act. sabbato ante Felicis. 19. 1488, 14. ledna. Rukop. C. 1128 I. f. 7. N té pri, když Hanus Wognar, méStÓnín Normbersky, vinil jest Annu, vdovu po Václavovi Rollarovi, kterak by týž Rollar s ní jemu dva domy v Star. M. ležící, jeden u vo- hánčk a druhý vedle u puol kola jdńce k mostu, sklep v kolcích a vostrov za oborá v tisíci zl. rýn. zapsali, ale že týž Václav Rollar s Annu duom jeden vedle puol kola a ostrov prodali jsú a peněz za to neujistili, ježto jsú to vedle téhož zápisu, jestli že by co prodali, dobrými lidmi ujistiti měli, žádajíc pánuov, aby jeho při tom zápisu rá- čili zuostaviti. Proti tomu Anna odpověděla jest, že tomu žádné překážky nedělám a také že jú za ten duom ani za oslrov penčz sem žádných nebrala, žádajíc pánuov, aby ji v tom ráčili opatřití. Páni purgmistr a rada — ráčili sá vypovédéti: Nojprvé aby Anna domu u vohán&k, sklepu v Kotcích hned — postúpila. — Než co sc pak ostrovu dolýče, že ten ostrov k tomuto právu nepřileží, než jestli že by Wognar potřeboval, že páni chtic jemu svédomie vydati, Ze Lcn ostrov s jinymi vécmi svrchupsanymi jest jemu laké zapsán. Act. die Felicis. 13. 1488, 10. března. Tamléž f. 231. Anna, relicta olim. Wenceslai Rollar, emit domum ad flabella pro cen- tum quinquaginta s. prag. erga. Georgium, filium Ulrici de Tussen. Act. fer. 1I. ante Georgii. 14. 1494, 12. července. Rukop. č. 1128 f. II. 18. V (6 při když Jiřík od oháněk vinil jest Frycka, że by jemu CCCXXX zl. rýnských na wexl dal a że se jemu od Frycka dosti neděje potud, pokudž od něho wexlem vzal a skrze to že by se jemu dály škody veliké a zna- menilé, žádaje v tom pánuov za opatřenic. Proti tomu l'rycek odpor udělal pravč, když jest přišel k Jiříkovi od oháněk a mluvil k němu, že má zlaté v Normbcerce u Pe- zlara a mezi Fezníky, chtël-li by s nfm wexl udélati a däti jemu zde zlaté a sobě zasc v Normberce vzieli a Ze by Jiřík jemu řekl, já s řezníky nechci mieti nic činiti, než jestli że mu Pezlar za to die, abych já tu sumu, kterúž bych tobě dal, u něho v Normberce nalezl, že bych chtěl s tebú wexl udělatí. A potom Jiřík, když jest s Pezlarem rozmlivil a utinil s ním počet a jsa od téhož Pezlara ubezpečen, že by tepruv Fryckovi CCCXXX flor. ren. dal a tak že by Jiřík o tu sumu přestal na Pezlarovi a Frycek hned že by se té véci zbavil a viece Pezlara ani řezníkuov z ničehehož nenapomínal. Proti tomu Jiřík od oháněk pověděl, že by na Pezlarovi nepřestal, než toliko zvědčv od něho, že by tu sumu zlatých u něho v Norm- berce měl najíti, Fryckovi by penicze dal. A potom, když jest služebníka svćho k Pezlarovi do Normberka poslal, że by služebník jeho sumy v cele u Pezlara nenanezl, tak jakož jest byl od Frycka i od Pezlara ubezpečen, a Ze jedučch penčz bez druhých vzieti se jemu nezdálo a potom, když jest služebník jeho z Normberka přijel, že by hned I'ryckovi pověděl před panem purgmistrem, aby sc Frycck v té včci opatřil a sumu jeho jemu zase na- vrátil a wexli dosti učinil. Proti té řeči Frycek odpor jest učinil pravě, že Jiřík jest přestal o tu věc konečně IV. Na Velkém náměstí. 355 na Pczlarovi a Fryckovi Ze jest v&fiti nechtél, odvolávaje sc na léhoZ Pezlara, dovozuje toho takć listem Jifikovym, kleryżto Pezlarovi рой зуут sekretem psal, že by jemu Pezlar ruká dáním před dobrými lidmi slíbil těch CCC | zl., kteréž je Fryckovi dal, beze všie nesnáze dáti a zpra- viti, napomínaje ho tiem listem, aby své řečí Pezlar dosti udělal. A pakli by toho Pezlar neudělal, že by to jinak chtěl opatřiti a těch škod, kteréž by skrze to vzal, že by jich Pezlarovi nechtěl Senkovati. Pan purgmistr se pány — ortelem — vyřiekají, aby Jiřík k Pezlarovi o tu sumu zřenie měl a jeho z nie upomínal. Act. sabbato ante Margarete. 15. 1497. — Rukop. &. 2107 f. 136. Margareta, filia Wenceslai Rollar. — 1498. Tamléž. Margareta, con- thoralis Georgii Wohanka. 16. 1497, 16. října. Tamtéž f. 133. Dorothca de Lanssteju, conthoralis generosi d. Johannis de Ssumburk, emit domum ad flabclla a Margaretha, conthorali Georgii Foyta, pro CCL s. prag. Act. die s. Galli. 17. 1601, I. prosince. Rukop. č. 1128 I1. f. 34. V té při když po smrti nebožky panie Doroty z Lan- štajna pan Vilém Zub z Lanštýna táhl se jest na duom její u voháněk tak pravě, poněvadž jest toho domu, kterýž toliko jí samé svědčí, žádnému nevzdala, ani kšaftem podle práva města odkázala, že on k tomu domu najlepšie právo má jakožto najbližší přietel. Zádaje při právu měs- ckém zachován býti. Proti tomu pan Jan z Sumburka skrze Bohuslava z Ertína tomu odpieraje tak jest pověděl, Ze on jest bližší přictel její nežli pan Vilém z té příčiny: najprvé Ze jest se paní Dorota spolčila s ním tělem a potom statkem dovozuje toho statkem spolcenie listy na to z obú stran pod pečetmi dobrých urozených pánuov a vladyk udělanými a že by táž paní Dorota ten duom tak dobře za jeho jako za své penieze koupila. Tu pan purgmistr se pány — vyřiekají: Poněvadž pan Jan Sum- burk s nebožkú paní Dorotú, manželkú svú, spolčili se statkem vším, podle toho spolčenie že ten duom jest jej tak dobře páně Janovými penězy jako svými zaplatila, páni při tom spolčení pana Jana Sumburka zuostavují a ten duom jemu ptitiekajf. Act. fer. III. post Andrec. 18. 1528, 16. července. Rukop. č. 2110 f. 270. Blažek Kollar z Chomiítova a paní Katerina z Vícova, m. j., koupili duom u voháněk mezi domy Jiříka Mřenka a Voříška krajčího obostranně od p. Jindřicha Berky z Dubé a na Tuří za CCL k. praž. Act. fer. V. post Division. ap. 19. 1559, 17. března. Rukop. č. 2117 f. 259. Blažej Kolar od voháněk vzdal duom Kateřině z Vícova, m. své, a zase táž paní vzdala jest ten tajž duom manželu svému. Act. fer. V. post Gregorium. 20. 1558, 15. listopadu. Tamléz f. 422. Vojtěch Krása koupil duom řečený u voháněk od p. Blažeje Ko- lara a panf Kalefiny z Vfcova m. j. za puol pâta sta k. è. Act. fer. Ml. post Briccium. 91. 1559, 24, října. Zamléž f. 441. Jiřík Mon a Voršila koupili duom u voháněk od Vojtěcha Krásy za DXXXVIUI'/; k. €. Act. fer. JI. post Ursulam. 99. 1567, 5. června. Rukop. č. 2118 f. 161. Zmo- cněn jest Kryšpín Sultys z Cimic domu Jiříka Mona a Uršily m. j. u voháněk řečeného pro 160 k. gr. č. Act. die Bonifacii. 23. 1576, 21. listopadu. Tamtéž f. 446. Zmocněn jest Jan Skréta Sotnovský z Závořic domu v rynku leží- cího u voháněk řečeného i jiného všeho statku někdy Ji- říka Mona a Voršily m. j. vedle odevzdání jemu na tom 46° 

Strana 356
356 IV. Na Velkém náměstí. domu spravedlnosti na Lorence Herchle z Vratislavč svědčicí pro sumu 888 k. 87 gr. 8 p. české. Act. postri- die Present. M. V. 24. 1677.. — , Rukop. č. 1051 f. 53. (Svědomí mezi p. Janem Skr. S. z Z. z jedné a Martou hadačkou, jinak Ríčanskou, z strany druhé. Act. fer. VI. post Aegidii.) Jan Křesadlo vačkář svědčil: Když sem přišel do komory Marty hadacky, Ze u mne ta komora jest, našel sem pět spratků, trestal sem jí, kde jest je vzala. Ona pověděla, že jest je baba od p. Jana Skrety přinesla, kulhavá baba. Rekl sem, pan Jan to veze z Polsky, já vím, že to musí býti kradený, budeš tak dčlati, že na tebe zvědí. A po- tom přinesla týž ta baba kulhavá 4!/; k. peněz. Zádala hadačka manželky mý, aby jim je pfectla, ono pebylo než 83a k. tři bílých míně. Poznala mi se hadačka, že je baba vzala v nějakým stolečku u p. Skréty, vrchem že jich tam nechal šenkýř a že se méli o né rozdélii s kuchafkou a korbelu (sic) soudek od p. Jana Skr. Ze byl. A tak lidi šálila, děvečkám koření na hrdla vázala, že na ně lidi laskaví budou, rozličný čáry v domě mým provozovala. Jedna má šenkýřka dala jí za ty čáry 1!/s k. 26. 1678. — Rukop. c. 1051 f. 87. a 100. (Svě- domí mezi Joachymem HaunSillem, bardejnem v minci J. Mti C. v Star. M. Pr., z jedné a p. Janem Skrétou S. 2 Z. z slirany druhy.) Martin KoSnár Senkyrt svédüil: Seděl sem před domem, kdyZ sem v Holcü víno dával, a p. Skréta šel sám třetí s rychtářem k domu u voháněk. Jednu chvíli zvonili, jednu tloukli, stáli dobrou chvíli, pak sou tam vešli, nevím, otevfel-li jest jim kdo. Aby méli s sebou zámečníka jmíti, já sem toho nevidčl a odešel sem do sklepu k vínu. — P. Jakub Granovský z Granova, J. Mu C. úředník v Ungeltě, a p. Filip Redlvester z Wildr- Storfu zprávu tuto jsú učinili: L. 1572 okolo sv. Kateřiny byli jsme dožádání k smlúívám svadebním od Hanuše Hemrštorfcra a manželky jeho z strany panny Anny, pa- storkynč jeho Hanuše a manželky jeho dcery s nebožtíkem Jifíkem Monem, předešlým manželem, zplozené, kterúž Joachym Honšilt bordan k stavu manželskému pojímal. My sme po straně nevčsty byly s nebožtíkem Jakubem Frajlichem. Tu jest po ní věnováno 100 zl. rejn. aneb sto tolaruov. Z strany domu aby tu nějaká důminka uči- néna byla, v tom se nepamalujeie. — Hanuš Herm- štorfer: L. 1572 některého dne při času sv. Kateřiny, když jest byla nebožka Anna, dcera nebožtíka Jiříka Mona, jemu p. Joachymovi Hoosiltovi jinak bordejnovi k stavu manželskému smlúvána, pfi tom sem byl a p. Jakub Fre- lich z Frednfelsu a p. Jan Hardr, J. Mti C. mincmestr v Praze, byli na bordejnovy straně. Tu bylo mluveno, aby se on Haunšill natom nezastavoval, že Anna bohatá není a ten duom že jest zavázaný a zapsaný Lorencovi Herch- lovi do Vralislavč, než toliko že se po též Anně věnuje to, což jí v Norberce její spravedlností náleží 100 zl. a bortajn dal to za odpověd, že o bohatství nestojí než o pannu. — Hanuš Perger (?) šnitmistr v minci v Star. M. Pr.: Joachym H. do šnitny do mince přišel, žádajíc nás, abychom s ním šli ke třem voháňkám. Tu chtěl klíčem odmýkati, ale klíč odmýkati nechtěl i dal zámečníku zámek otevříti. 1 když zámečník zámek otevřel, tovaryš můj Petr Goldman rozmlouval se zámečníkcm, že by kroužek maličký vnitř v zámku vězel. — Hanuš Herm- Storfer: Kdyz Jan Skréla jest právem zinocnén v ten duom u t( vohánék, tehdy po n&ékterem dni stéhoval se Joachym v noci do tolo domu a dal zámky odlámati v tom domě a ne p. Jan Skréta, a dal je předělati i nové klíče k těm zámkuom. — Valentin Zelenohorský zámečník: L. 1676 před Vánoci některého týdne na žádost Joachyma sem IV. Na Velkém náměstí. v domu u voháňků v rynku klíč udělal k zámku v svět- nici podle pavlače nahoře na dvůr. Při tom zavěsil sem vokenice ke dvou voknám u tý světnice. Tu sem vzal velký úraz od pádu. (Některé vedlejší věci čtou se v ruk. 1058 f. 285 a 286.) . 96. 1578, 7. bfezna. Rukop. č. 1134 f. 183. (Jan Skréta Sotnovský z Zavofic s Joachýmem Honšoltem.) Jakož jest Jan Skréta Sotnovský z Zavořic obeslav ku právu Joachýma Honšolta připomenutí učinil, kterak jest předešle za živnosti Anny, manželky jeho, majíc zvod a zmocnění na dům u tří voháněk řečený do Joachyma a Anny manželuo sobě stěžoval, že jsou mu v ten dům u tří voháněk nenáležitě pod soudem vkročili, zímky od- loupali, na kteroužto stížnost jeho oni za odpověď dali, že jsou to dobře učiniti mohli, a tak až posavad ten dům v své moci drží a do něho sázejí, kdo se jím líbí. Anna pak tehdáž vymlouvala nemocí Joachýma, manžela svého, a tu jí od práva bylo oznámeno, že Jvachym má nařídit plnomocníka, čehož se nestalo, a v tom Anna umřela. Poněvadž pak on Jan Skréta pořadem práva toho domu zveden a zmocněn jest, žádá aby mu se Joachym z něho pohnul, i s těmi, kleré tam uvedl; neb bude-li jemu Joachymovi po rozsudku ten dům přisouzen, chce mu ho postoupiti; a protož jest tý naděje, že Joachymovi to z práva nalezeno bude, aby se tak zachoval. Proti tomu od Joachyma Honšolta po vzatém ho- jemství za odpověd dáno: Utekl se mu Jan s žalobou, neb on na ného radéji by Zalovati a viniti jeho mčl, protože v témž domu u tří voháněk nenáležitě zámky dal odmýkati a jiný spřibíjeti, a když Joachym přišel, odmcek- nouti domu nemohl. I nevěda, co se stalo, musel zámeč- níku dáti odmeknouti jako dům svůj, do kterýhož Janovi Skrétovi nic není, a nebyl jeho nikda. A poněvadž se takový nenáležitý věci dopustil, nedosoudiv se na něm nic, v dům cizí se vwvazuje, věří že mu tou žalobou po- vinen nebude. Na lo Jan Skréta mluviti poručil, aby Joachym jaké právo a spravedlnost k tomu domu míti měl, toho jest nicímž neukázal, a Jan chtěl-li jest domem tím vládnouti, vyžádal sobě na něj od práva zvodu a zmocnění; zámky aby měl dáti předělívati patrně odpírá, ač to učinili mohl lípe než on Joachym, neb tam právem uveden není, ale mimo pořad práva do toho domu sc vstěhoval směje naříkati zvod a zmocnční poľádné jeho. A protož pončvadž sc k tomu hlásí, že zvod a zmocnční pořádný má na ten dům, vždy žádá, aby mu se pohnul; neb jestliže ukáže Joachym, že k němu lepší právo a spravedlnost má, chce mu se pohnouti, pokudž neukáže, pohnouti mu se nemůže. — Opět Joachym od sebe mluviti dal: praví Jan, že to neukáže, aby ten dům u tif vohánék jeho a Anny, manželky jeho, býti měl, op to chce ukázati, že dům jich manželů byl a ne Jana, ježto jeho nebyl nikda a nebude. Praví, že má zmocnění i ví se, že takové zmocnění jest narčeno od nebožky Anny, manželky jeho, jakoZto nepořádné, an se ho nikdy nedosoudil. A aby on Joachym na prostou žádost Jana měl z toho domu vy- stoupiti, toho op neučiní, leč pořadem práva vyveden bude. . Tu když obě strany na průvody se volajíc sou k nim od práva podány, a na den určitý stojíce, Jan Skréta ja- kožto původ podal ku přečtení zvodu a zmocnění domu vohánkovskýho, též svědků rejstry zavedených mluvě, že by nepotřeba bylo svědků vísti; poněvadž Joachym dávaje odpověď na žalobu sám se k tomu přiznává, že zámky od domu odloupal a odházel, do něho nenáležitě se vetřel ne ve dne, ale času nočního do něho se stě- hoval bez povolení práva, zvodem a zmocněním toho 

Strana 357
IV. Na Velkém náměstí. učiniti nemaje. Protož žádá, aby se z téhož domu vystě- hoval a jeho prázen byl a v tom podli svého zvodu a zmocnění prosí za opatření. Proti tomu Joachym Honšolt příteli svému mluviti poručil, že tento domnělý próvod Janovi postačiti nebude moci, neb ačkoli se honosí zvo- dem a zmocněním, však to mu platnosti nenesc, protože Anna, manželka jeho, na onen čas tomu zvodu a zmoc- nění odpor učinila, kterýžto odpor ještě rozsouzen není, a tak nevešel v svou moc právní, ale na vejpovědi zů- stává. Že jest pak obviněn z zámků loupání a jiných klíčů spravení k tomu se jesl přiznal a ještě přiznává, že jest to dobře učiniti mohl v domě svým, neb ho žádnej toho ncodsoudil, ale on podle dědičky Anny, manželky své, mocným držitelem a hospodářem toho domu zůstává, tomu pak zjevně odpírá, aby se nočně do dědictví svého stě- bovati mél, mu toho potřeba nebylo, souc tam prvý nežli Jan. A on jest mél Jana nyní viniti, Ze pod odporem, nevyčkav rozsudku, zámky dal odloupiti a zjinačiti, aby Joachym nemohl do domu svého choditi, tak Ze po zá- mečníka poslati musil. A tu při otevření jest shledáno, že na cívce nějaký kroužek byl, pro kterýž odevříti se nemohlo. Ze pak to uliniti mohl, bude ukazovati prose, aby se četl odpor Anny, manželky jeho, kterýž ona tomu zvodu a zmocnění Jana vložila. (Fol. 38. in meo manuali.) Dále i smlouvy svadební mczi nfm Joachymem a Annou Jifika Mona učinčné, jemuž ten dům náležel, jakož se to z zápisu hlavního nejdc, fol 402, že Jiřík Mon ten dům sobě a dědicům svým jest koupil, potom po smrti jeho Jiříka Voršila, manželka jeho, s Annou, dcerou, jako pravý dědičky a nápadnice měly k tomu domu právo a spravedlnost, po- lom smlouvami svadcbnjmi, kdy2 Joachym sobé Annu, dceru její, pojímal, zadala jest mu Voršila ten dům, podli kterýchž se tak stalo, že nejprv umřela Voršila, potom Anna, a tak přišlo na to, že samýmu živýmu pozůstalýmu dédici Joachymovi ten: dům zůstává, a on v něm hospo- dářem jest, činí, co chce, Jan pak nenf žádným hospo- dářem ani nápadníkem. Dále ukázáno, že Anna takovému zvodu a zmocnění nepořádnému Jana, an ji k tomu ne- obeslal, odpor učinila a Jana k tomu obeslala, prve než přišel k rozsouzení ten odpor, umřela a tak ten odpor na soudu zůstává a on Joachym Jana obeslal, aby takovy ortel slyšel, čehož se Jan bránil učiniti. A poněvadž pro- kázal dostatečně, že on pánem toho domu Vohankovského jest, kteréhož odsouzen není, žádnýmu klíčů od něho nesložil ani nepostoupil, protož věří, že při něm zůstaven a žádnému bo postoupiti povinen nebude. Ačkoli pak dosti: próvodu jeho slyšáno, však pro ukázání hojnější spravedlnosti prosí za přečtení svědků svých rejstry za- vedených k nim mluvě, kterak jest provedl, že měl k tomu domu klíč Anny, manželky své, a ten mu odmek- nouti nemohl, což sobě dobrými lidmi osvědčil, a tu kázal zámck odníti, v učmž nalezen kroužek, kde se klíč vstrká; a to mohl slušně učiniti ano i dvéře obořiti jako v svým. Protož praví, že Janovi tou žalobou podle práva povinen není. Zasc přítel Jana Škréty mluvil, že Joachym tuto sám proti sobě mluví pravě, že o ten odpor, který vložila Anna, manželka jeho, na soudu s Janem züstává, i tehdyt jest spravedlivě neměl se nočně a neobyčejně bez pořadu práva stěhovati do toho domu, ale měl čekati,; by pak odpor vložil, rozsudku spravedlivého a to lakovýho, má-li při svém zvodu a zmocnění zůstati Jan čili nic; ale ne- vyckav8i podle seznání svědků, nočně do toho domu se stěhoval, kterýchžto svědků Joachym nařknouti nesmí, než praví, že tomu odpírá, a tak jest svědky přemožen. Dále IV. Na Velkém náměstí. 351 praví, že nikda z toho domu nevycházel, ale dědicky jej držel; odkudž jest se tehdy tam stěhoval v noci, když jest tam vždycky byl. Smlouvy svadební dal ven ze pře čísti, natahujíc jie, ano narčeny ty smlouvy, a Jan Skréta se svolil, jiný smlouvy ukázati, což na průvodech zůstává. Protož žádá, aby podle těch smluv naréenych tato pie vážena nebyla, kdež ho také nemálo osobu radní dotejká na cti, že by nenáležitě zámky loupal, k škůdci ho rovnajce, neukázal toho ani jedním tytlíkem, nýbrž přemohl se sám svým vlastním próvodem; neb svědkové jeho nesvědčí, aby Jan zámky loupati měl, ale sám proti sobě svědky vedc, že vzal zámečníka, aby mu loupal. Dokládá o kroužku na cívce, ježto jej sám na cívku vstrčiti mohl, aby pří- činu vzal k otvírání. Nemohli jest odevfiti, mólt jest se právu opověditi, že tam nemůže. A prolož sám zámek odloupati dal a ne Jan Skréta, a ještě nepřestav na tom zámku u domu, v jiných pokojích též dal loupati a pic- dělávati zímky a klíče. Senkýř u Holců nesvědčí o lou- pání, ale že tam do domu Vohankovského náležitě s prá- vem vešel. Také když seznal, že zámky odloupány byly, dožádal se některých pánů radních, aby s ním šli a na tom pohleděli, což se i stalo. I'rotož poněvadž Joachym ničímž neukázal, aby se Jan do toho domu loupati mól. jest té naděje, že při svém zvodu a zmocnění zůslavcn a tín domem vlídnouti bude. Opět Joachym od sebe mluviti poručil: praví Jan, že by se měl nočně do téhož domu stěhovati, an tam prvý byl, druhý nemajíce na osobě jeho Joachyma dosti, smí naříkati pořádný vidimus a specctény od pana purgmistra pánův smluv svadebních nechtic, aby této pře podli něho souzena býti měla. I poněvadž praví, že i originál toho vidimus jest nepořádný, tehdy tato pře nebude moci vá- žena býti, leč prve o ten originál konce bude. Neb se naděje, že Jan nikterakž t»ho neprovede, aby originál těch smluv byl sformovaný a rád by to věděl, kudy a jak to chce Jan ukázati, že ten originál nepořádný jest. Naposledy Jan příteli svému oznámiti poručil: Ne- mluvil toho, aby tato pře vážena nebyla, až by o ten originál konce byl, než že ty smlouvy nemají váženy býti k této při. Mluví sc, jakoby nafíkal vidimus, coZ od něho slyšáno není; neb od pana purgmistra pánüv sc nesvědčí, aby to, což se vidimuje, bylo spravedlivý a po- řádný, ale že v těch slovích, v punktích a klauzulích stojí v originalu, jako vidimus ukazuje. Protož nechtěje zby- tečnou řečí dále zamčěstnávati, poroučí se s těmito pró- vody svými k náležitému opatření. Tím spor zavřín a právu k uvážení podán. Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu, odpověď, zvod, zmocnění, odpor tomu zvodu učiněný, zápis, smlouvy svadební, svědomí a té pře s obou stran líčení, toho všeho bedlivě a s pilností pováživše, takto mezi stranami vypovídají: Poněvadž Jan Skréta Sotnovský z Zavořic podle žaloby své, to jest svědomím podle práva vedeným proved! a ukdzal, Ze Joachym Hanšolt bordejn pominuv pořadu práva do domu řečenýho u Vohankd na rynku ležícího noéné sc jest vstéhoval a v něm některé zámky olvírati, zlámati a pfedélati dal, véda o tom, Ze nadepsany Jan Skréta téhož domu pořádně právem zmocněn a v držení jest, toho tak týž Joachym proti řádu a právu o svý ujmě činiti nemaje. Z těch přičín dává se jemu Janovi Skrétovi Sotnovskému z Zavořic původu, proti němu Joachymovi Hausillovi bordejnovi obZalovanému za právo tak, 2e jest jemu Janovi tou Za'obou a z téhoZ domu ve dvou nedělích pořád zběhlých vystěhováním povinen: podle práva. Že se jest se pak on Joachym takového přečinění pod řádem a právem nenáležitě dopustil, i v dotejkání osoby jeho Jana 

Strana 358
IV. Na Velkém náměstí. 358 Škréty nevinně vydal, což jemu Janovi na ublížení pocti- vosli jeho byli nemá, pan purgmistr páni jeho Jonchyma vo své trestání brä&i räcl. Actum in consilio f. 6. post Oculi 1578. 27. 1579. — Rukoj. c. 1134 f. 3526. (Ouiednici šestipanští s panem Janem Skrétou.) Jakož son p. ouředníci šestipanští, obcslavše Jana Skrétu Solnovského z Zavořic na místě a k rutcc obce Star. M. Pr. vinili ho z toho, kdež jest na onen čas Anna Joachyma Hanušilta manželka, jakozto vlastní dcera pozü-talá po Jiříkovi Monovi a Vor- šile, manželce jeho, odpor vložila zmocnění, kteréhož se Jan nepořádně dožádal, na dům u tří voháněk řečený, předloživši toho odporu svého jisté příčiny. První, že on Jan Skréta před tím vyzádanejm zmocněním jí jako dě- dičky k právu tomuto neobeslal a jí nevinil, ježto zjevně jest proti právu, neb jeden každej držitele a dědice gruntu obsílati a tu před ním potřebu svou vznášeti jest povinen. Druhou, že on Jau na domu u tří voháněk žádného dluhu se nedosoudil. Třetí, že to zmocnění jest zaimělé, neb se v něm nejmenuje, od koho by právo sobě postoupené k tomu domu měl. Civrle, że nejmenoval jistolnč, co jest té suminy, než s vejminkou doložil, jestliže co vypluéno na hlavní summu, Ze toho uzíti nežádá, ježi:o zmocnění se mají díti na jistou summu. Páté, že na ste promlčenou se dal zvisti, neb ten zápis, kterej svědčil va Lorence Herchle a Petronellu, manželku jeho, dávno jest promltenej. Anna také nežli z světa sešla žádného pořízení o tom domu neučinila. A protož oni ouředníci k polovici tolo domu i svršků v něm praví se míti lepší právo a spravedlnost, nežli on Jan Skróta a nechec-li tomu místa dáti, chtějí ty příčiny ukazovali. Proti tomu Jan Skréta Šotnovský z Z«volic po vza- tém hojemslví. za odpověď dáli poručil, aby ty příčiny Jałovć, mrtv€, cizf a nepravnf, kteróż oufednici predkla- dají, místo své míti a je provésti měli, lomu on mista nedává. Též aby k lomu domu lepší právo a spravedlnost uežli on míti měli, nevěří, aby to ukázati měli.. Na to ouředníci inluvili: Poněvadž odpírá, co sou předložili, uká- zati chtějí, k průvodům se volajíce. Tu stranám na odporu sobě stojícím jest čas a ter- mín až pod stracením té pře k průvodům uložen, na klerýž se postavivše, oufédníci se ohlásili, že pro ubytí zaneprázdnění k těm všem průvodům, který ved pan rychtář J. M. C. proti Janovi Skrétovi Sotnovskému z Zavotie přistupují a jich užíti žádají s tím dalším pro- mluvením, že Javu Skréta přijal k sobě nepořádné právo a spravedlnost na domě u tří voháněk řečeném, jakož i někdy Anna žloušillová jeho z takového nepořádného přijetí její spravedlnosti k sobě obvinila a ouředníci do- věděvše se toho, že Anna o takový dědičný spravedlnosti žádného pořízení neučinila podle milostivého obdarování J. M. C. obci této učinčného na polovici toho domu na- stupují. Také ti, kteří Janovi Skrétovi toho postupovali před několika léthy, to promičeli, an se nachází, že před léty desíti pinonocenství dáno Vondfejovi Zuterovi a Brikcímu zvonaři, též Jakubovi Frejlichovi, aby toho dluhu dobývali, ale oni nic toho neučinili a tak tu vče proml- čeli. Jakož pak pan rychtář J. M. C. hojně nato průvodu vedl, ano i toho pokázáno není od Jana, aby kterej peniz na len dim a zápis dáti mél a nechtíce zbytećnć dáti zaneprázdňovati, žádají, aby se v ta všecka allegata, která vedl pan rychtář J. M.C. nahlídlo, poroučejíce se k spra- vedlivému opatření. Proti tomu od Jana Škréty Šotnovského z Zavořic skrze přítele mluveno, že každej, kdo co kupuje mit tu | Janovi Skrétovi. IV. Na Velkém náměstí. svobodu, aby sobě to, což koupil, v knihy městské zapsati dal. Druhá pak svoboda jest, že se věřitelům svým za- psati může, jako i Jiřík Mon učinil, zapsal dům svůj Vo- hankovský Lorencovi Herchlovi a Petronclle, manželce jeho, a tak jíž nebyl jeho ani dědičky Anny Honšillový, A protož sc naň táhnouti nemohla, an sí při smlıiväch svadcbních to bylo vymínéno, Ze se naten düm tálinouti Anna nemá, proto že jest závadný. A Anna to včdouc, jeho se odřekla. Kdež praví, že jest véc promléena, nc- dává místa, neb dědicové ILorcnce IIerchle ještě sou před rukama. A zápis zní, Ze sc zapisuje Lorencovi llerchlovi a dědicům jeho, kteří sou živí, jako Marla Snyterová, vnučka již dotčeného Lorence Herchle, kteróż odevzdala svou spravedlnost Balihasarovi Rafaclovi, a on Baltazar Ačkoli pak Anna odpor učínila zvodu jeho, však sobě toho k místu a konci nedovedší umřela a tak ouředníci se ujímají věci mrtvý a k místu nedovo- deny. A byť pak i Anna byla co dovedla, oni sou tu vče dávno promlčeli, neb umřela létha sc 77% a oni od toho času mlčeli a slyšíce Joachyma Houšilta se při právě ohla$ovati, nic k tomu neříkali. A prolož již nemohou na Qu. pfi, která smri( minula, nastupovati. An i ta příčina přistupuje, že vejminka v zápisu dostavená, jestli by se nestalo, kterýmu termínu dosti, tehdy že se věřitelové hned toho domu zvísti mají. Vejše ještě všickni termínové nevyšli, a nemalá summa k doplnéní, i ten düm v téch pokutách a závadách züstivá, Též Jan Skréta od tohoto práva za držítele toho domu usouzen a s Annou Ilousil- tovou žádného nálezu netrpěl. Taky i to jest ukázáno, že Voršila Monová po smrti Jiříka Mona, manžela svého, více z dobrého přátelství a povolení věřitelů tu byt móla v domě Vohánkovským, nežli aby k tomu právo a spra- vedlnost měla. Kdež praví ouředníci, že neukazuje, aby jakou summu na to dal, jemu se loho spravovati nenf potřebí. Než poněvadž Marta Snyterová spravedlnost svou skrze plnomocníka svého dědičně jemu odcvzdala, jemu není potřebí ukazovati, proč ten dům drží a protož jest té naděje, že což drží podle nálezu pana purgmistra pánů, toho že dědičně užije. Na to ourednici mluvili dali, że Janovi bylo potřebí ukázati, že Anna Haušiltová soucí pravá dědička Jiříka Mona a Voršily, manželky jeho, byla obsílána a z toho dluhu vinčna od Marty Snytterový, ale nic toho neuka- zuje. A poněvadž Jan Skréta se v lom obineskal a toho neukázal, aby Marta Snytterová pořádným soudem toho domu se dosoudila, nebude toho moci užíli, neb žádnej nemůže odevzdávati spravednosti své jinému, leč se toho dosoudí, davše čísti právo inčstské kap. 11. art. 3., zří- zcní zemské O. 44, opět D. 23. 94. D. 26. mluvě, že podli tohoto práva a zřízení zemského Marta Snytterová nic se nedosoudivši, nemohla toho odevzdávati. Zasc Jan Skréta skrze přítele: mluvil, že lu nic ob- mineškáno není, pončvadž termínové neprošli, ale od nich jest obmeškáno, że dni a roku projfti dali a jinśmu o to souditi sc dopuslili, a teprva ve dvou létech po smrti Anny Hausiltovć na to nasloupili. Kdeż přivozují zřízení zemské ©. 24, že se listové promleujf, to se jim sem netreff, neb tento zápis nemá takovejch pokut a termí- nové placení ještě nevyšli, na Voršilu Monovou proto nastupováno nebylo, že se s plnomocníky věřitelů umlou- vala a dle dobrýho přátelství bylo jí tu příno bytu. Z strany Anny Houšiltové, na ni se toho nebyla potřeba dosuzovati, ucb vefitelovć na domu podli pokut v zápisu dostavených spravedlnost měli, a Anna toho domu žádnou dědickou nebyla. Jiná zřízení zemská od nich vedená sou k dobrému Janovi Skrétovi, že každej dědic může ode- 

Strana 359
1V. Na Velkém náměstí. vzdali své právo komu chce, tak i Marta Snytterová jsa dědička Lorence Ilerchle se zachovala. Sou také na to nálezové, co se dluhu dotýče, by se ho pak nedosoudil, že věřiteli předce mó jiti. Nadto vejše jest v zápisu do- loženo, že Jiřík Mon s Voršilou. manželkou svou, žádných fortelů proti věřitelům svým užíli nemají a tak oni ouřed- nici toho nepozijou. Opét ouicdníci od sebe mluviti dali, že lomu odporují, aby jakejch fortelů užívati chtěli, také že na to nenastupují, co jest bylo Jiříka Mona a Voršily, manželky jeho, ale na to, co jest náleželo: Anně Houšil- lový, láhnouce sc pii tom na artykul z sněmu, podle kteréhož zachování býti žádají. Naposledy Jan Skréta Solnovský z Zavořic doložil, že jest již ne jednou ozvámil, kterak Anna Iloušillová zádnou dědičkou toho domu jest ucbyla a oni také toho neukázali a neukáží. Tím spor zavřín a právu k uvážení podán. Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu, odpověď, koupení domu, příčiny k odporu od někdy Anny Ilou- šiltové na onen čas předložené, zmocnění domu Vohan- kovského, pojištění dluhu na něm, nálezy, artykul z sněmu o nápadích a odúmrtech, svědomí listovní, též rejstry zavedená, smlouvu o statek Petronelly Hertlovy, mocnost Balcaroví Rafielovi danou, rejstřík. dluhů a i postoupení dluhu Janovi Skrétovi, seznání a zprávu úředníkův Tejn- ských, přípovědi, actum odpovědi Jana Skréty na žalobu danć, conlirmaci nálezu, zápis, práva obecní, zřízení zemská, práva iméstská, Jisty poselací, plnomocenství, připsání z komory učiněné a té pře líčení a toho všeho s pil- ností pováživše takto o tom vypovídají: Poněvadž ouřed- nici oufadu äcslipanského predloZivSe některé příčiny, k odporu zmocnění, kteréž Jan Skréta Sotnovský z Za- voříc na dům u {if vohänèk řečený od práva sobě vyžádal, takových příčin podle práva sou neprovedli a ncukázali, nýbrž z act a průvodův této přeto se jest vyhledalo a našlo, že někdy Jiřík Mon, mčěštěnín města toboto, s Voršilou, manželkou svou, někdy Lorencovi Herchlovi, měštěnínu města Vratislavě, dluhu pravého a spravedlivého sečteného 8!/; sta, 8!/; kop 7 gr. vše českých povinovati souce, takovy dluh na dotéeném domu svém u tří voháněk kni- hami més:a tohoto sou pojistili na jistej spůsob, jakž zápis to v sobě šíře obsahuje a zavírá. Ač pak koli ne- mâlo terminüv lýmž zápisem obsažených nczaplacenych prve, neżli Jan Skréta toho domu se jest právem zmocn |, prošlo jest, však poněvadž od poručníkův k vyupomínání tech zadrzalejch terminiv po smrti Lorence Herchle od Petronclly, manželky jeho nařízených po smrti Jiříka Mona Voršile, inanželec jeho, dle dobrého přátelství strpení a shiovívání se jest dálo a nicméně prye nežli všickni ter- mfnové placení jsou prošli, Marta Snylterovä, Lorence Herchle a Petronclly, manZclky jeho, vnucka, na jejížto díl takový dluh po smrti nadepsanÿch vüiiteläv jest dě- dickým právem připadl skrze lšaltazara Rafacle, nařízeného plnomocníka Janovi Skrétovi Sotnovskému z Zavořic kni- hami mésta tohoto postoupila jest, moci žádné práva a spravedlnosti k též summě nedoplacený od častopsaných Jiříka Mona a Voršily: manželův povinné sobě nepozüsta- vivší, podle kterélhožto postoupení on Jan Skréta na ta- kový dům zmocnění od práva sobě jest vyžádal a v držení jeho vešel, žádného se při tom nepořadu proti právu ne- dopustiv. Z těch příčin: dává se jemu Janovi Skrétovi Sotnovskému z Zavoïic obcslanému proti oufednikim oufadu SXestipanského püvodüm za právo tak, Ze se pfi svém zmocnění toho domu u tří voháněk řečeného zůsta- vuje na ten spůsob, že všeliké závady, kteréž by sc na témž domu nadjíti mohli a nacházeli, svésti a zapraviti IV. Na Velkém náměstí. 359 povinen bude, škody z hodných příčin se zdvihajf. Actum in consilio feria quarta postridie Nalivitalis Mariae 1579. Consule domino Thoma Grafio a Greifenberg. 28. 1580, 14. brezna. Jenkop. ë. 1028 f. 159. My Rudolf druhy oc oznamujem tfmto listem, že rady naše k appellacim zfizenć v lć pri mezi rychlářem naším na místě našem z jedne, ouredniky oniadu Sestipanského z diuhé a fanem Skrétou Sotnovskym z Zdvofic z strany třetí, co sc zmocnění na duom u tří voháněk řečeného vyžádaného odporu učinčného a v něm spravedlnosti nápadní mili pokládání dotýče, zanechávají toho ortele při své váze, s tím doložením: Poněvadž jest nadepsany Jan Skróta S. z Z. to od sebe několikráte, když jemu summa ta, kterúž on natémž domu má, zase dána a navrácena bude, že od téhož domu upustiti chce, promluviti dal, protož poznal-li by rychtář náš v tom naše dobré býti, tehdy sc jemu toho podání od Jana Skréty S. na místě našem a nám k ruce dostati má, takže jeho Jana Skrétu ssouti a tu summu jemu proli postoupení toho domu dáti moci bude. — Dán na hradě ete. v pondělí po Lelarc 1580. 29. 1581, 1. prosince. Tamtéž f. 174. Rudolf druhý oc. Poctiví věrní naši milí. Jakož jsou akta s vejpovčdí té rozepře, kteráž jest byla při právě tu u nás y Star. M. Pr. mezi: rychtářem naším a Jauem Skrétou S. z Z. vo duoi u tří voháněk z poručení našeho císařského k revisi podána, i poněvadž slovutný Kašpar Pernaur oc. služebník náš komorní, včrný milý, kterémuž jsme všecko právo naše v již dotčené rozepři z milosti naši císařské a za jeho věrné služby darovati rétili, s nadepsanÿm Jauem Skrétou vo to vo všecko přátelským zpuosobem smluven a srovnán jest, takže proti němu vo nic toho již nastu- povati nechce a nebude. Protož my toho všeho při též vejpovědi naši zuostavovati ráčíme, tak aby on Jan Skréla S. i s dědici a budoucími svými podle též vcjpov&di toho domu bez překážky všelijaké jednoho každého ćlovóka uzfti mohl. — Dán atd. v pátek po sv. Vondfeji 158J. 30. 1598, 22. ledna, Rwkop. č. 2113 f. 88. Uroz. paní Dorota Trčková z Sternberka a na Lišně koupila dům v rynku v osadé sv. Mikuláše od Kundráta Skróty zc Závolic za 2825 k. gr. 6. — Act. die Vincencii. 31. 1604, 5. října. Rukop. č. 2206 f. 181. Ve jméno svalć a ncrozd(lné Trojice P. B. naSeho amen. J4 Dorota hrabinka z FirStenberka, rozená ze Sternberka a na LcStné, znamenaje bóh života lidského na tomto svété velmi krátký a vědouce dobře, co se na svět narodí, že umříti musi, uć jsouce od P. B. nemocí navštivena, však rozumu dobrého użivaje, nerada tomu chtěcí, kdyby mne P. B. všemohoucí prostředkem smrti této časné z tohoto světa povolati ráčil, aby dům můj v Star. M. Pr. u třech vo- háněk, kterýž jsem koupila od p. Kundráta Skréty z Z., kterýžto dům dávám a odkazuji uroz. panu Kryštofovi Eusebiusovi hr. z Firštenberku a na Leštně, panu manželu mému nejmilejšímu. -: Jemuž datun v Leštně v outerý po sv. Františku 1. 1604. (Publikován 14. pros. 1637.) Viz též níže o kostele sv. Salvatora Paulínském. 32. 1616, 15. dubna. Rukop. č. 1029 j. 174. My Mathyáš s. — v té pri mezi Dorotou hrabinkou z Firstenberka rozenou z Slernberka, z jedné a Jobstem Smcllerem zá- mečníkem z strany druhé co se z oboření a snížení sta- vení zadního s domem jejim v rynku Starom. leżicim sc stejkají(cího a tudy vzaté škody obvinění dotýče, jakž ža- loba a acta té pře to v sobě šířeji obsahují a zavírají. Pováživše toho všeho s pilností podle práva, takto ten ortel na témž právě feria 3. post S. Leonhardi 10. No- vembris létha 1615 již jminulého mezi dotčenými stra- 

Strana 360
360 IV. Na Velkém náměstí. nami učiněný napravují. | Poněvadž jest urozená Dorotha hrabinka z Firštnbergku, rozená Holická z Sternbergka, a na Lištně to, že jest Jobst Smeller zámečník zeď v domě urozeného Joachyma Ondřeje olika z Holejče hraběte z Pasounu a z Lokte vedle zdi domu dotčené hrabinky z Firštnbergku, najavše na to jisté nádenníky a neopa- tfiv&e toho, aby se takovým bořením druhé zdi žádné škody nestalo, zbořiti dal a poručil, kterýmžto obořením że jest se ta zed domu jmenované Doroty hrabinky z Firštnbergku ssoula a tudy ona k veliké škodě přišla, jak srovnalými svědky tak i relatí, šestipanských úředníkův, též přísežných mistrův řemesla zednického a tesařského dostatečně provedla a prokázala. Z těch příčin povinen jest se tyż Jobst Smeller s svrchujmenovanou Dorotou hrabinkou z Firšinbergku o takové škody, kteréž jsou se jí týmž obořením stály, jako i na tuto při vynaložené smluviti a porovnati. A to konečně od publikování ortele tohoto ve dvou nedělích pořád zběhlých. A pakli by se o to mezi sebou sami spokojiti a porovnati nemohli, tehdy právo domácí s vejhradou práva vrchního, co by tak týž Jobst Smeller jí Dorotě hrabince z Firštnbergku dáti a zaplatiti jměl, vyříci a jisté otom vyměření učiniti má. Však bude-li on Jobst Smeller k někomu jinému o navrácení jemu zase toho, co tak jí Dorotě hrabince z Firštnbergku dá a zaplatí, chtíti hleděti, právo jemu se v lom nezavírá, vše podle práva. A co k appellaci složeno, to aby zase navráceno bylo. Tomu na svědomí pečetí naši císařskou k tomu soudu obzvláštně zřízenou jest zapeče- tíno. Dán na hradě našem Pražském v pátek den Svátosti 15. Aprilis I. 1616 a království našich Rímského pátého, Uherského osmého a Ceského šestého. Při vchodu do Dlouhé třídy. Číslo pop. 928. 1. 1452, 22. srpna. Rukop. ë. 2099 f. 1085. Gre- gorius glalialor ct Aniczka, soror eius, renuncciaverunt omni et totali iuri, quod eis compeciit — post obitum palris corum Matie Zajiecz gladiatoris ad domum silam penes domum ad (flabella et ad omnia bona — derelicta — Johanni gladiatori, fratr: ipsorum germano, hereditarie. Act. fer. lll. post Assumpt. M. V Rukop. ć. 2105 f. 46. Domus olim 2. 1456. — Johannis gladiatoris. 3. 1468. — Rukop. c. 2105 f. 270. Domus re- licte Johannis gladiatoris. 4. 1476. — Rukop. c. 2105 f. 357. Domus Ni- colai glaliatoris. b. 1488. — Ruhkop. č. 2106 f. 231. Domus Ni- colai gladiatoris. 6. 1497. — Rukoj. &. 2107 f. 133. Domus Ni colai gladiatoris. 7. 1508, 14. srpna. Rukop. c. 2108 f. 24. Georgius diclus Mrzeniek doliator et Dorothea emerunt domum penes domum ad flabella ex una et domum eiusdem Ge- orgii par.c ex altera silam a Barthossio doliatore pro LXX s. prag. Et quemadmodum idem Georgius alias habet duas domos et easque mox vendere debet et in hac hoc idem artificium doleatorum laborare non debet. Act. in vig. Assumpt. M. V. ; svaté a nerozdílné Trojice IV. Na Velkém náměstí. 8. 1510, 9. dubna. Tamtéž /. 55. Sigismundus de domo domini Towaczowsky et Katlerina emerunt do- mum penes domum ad flabella ab Georgio Mrzeniek pro LXXXV s. prag. Act. fer. III. ante Valeriani. 9. 1510, 30. července. Tamtéž f. 63. Andreas me- dicus et Aana emerunt domum penes domum ad flabella ex una et Georgii Mrzeniek parte ex altera a Sigismundo, hospite de domo olim domini Towaczowsky, pro CV s. gr. prag. Act. fer. III. ante Petri ad vino. 10. 1595, 17. října. Rukop. č. 2110 f. 118. Kate- řina, někdy Ondřeje lékaře a nyní Bartoloměje Voříška krajéfho mauZelka, vzdala jest duom svôj — manželu svému. Act. fer. III. post Galli. 11. 1557, 2. zái(. Rukop. C. 2117 f. 388. Zmoc- néna jest Marketa Sedivá domu Katctiny Voříškové podle přísudku J. Mti rad nad apelacími. Act. fer. V. post Egidium. 12. 1567, 23. listopadu. Tamléž f. 402. Brikcí z Krucburku a Anna koupili duom ležící mezi domy u voháněk a Janem Radou od Markety Sedivé za CLX k. č. Act. fer. III. post Elisabeth. 13. 1560, 10. května. Tamléž f. 451. Jan Škréta a Markéta koupili duom — od Brikcího z Kruceburku za CLXXV k. ć. Act. fer. VI. post Stanislai. 14. 1563, 9. prosince. Rukop. č. 2118 f. 65. Fraj- mark stal se o domy mezi Janem Smerhovským z Rosic z jedné a Janem Skrétou z strany druhé a to takový, že Jan Smerhovský postúpil jest a zápisem tímto postupuje domu svého řečeného na Smerhově Janovi Skrétovi, zase Jan Skréta postúpil jest domu svého ležícího mezi domy u voháněk a Rady ševce obostranně Janovi Smerhovskému z Rosic, však přidal mu 272!/; k. č. Act. fer. V. post Concept. M. V. 15, 15664, 6. listopadu. Tamléž f. 86. Mikuláš Sulek z Hrádku koupil duom mezi domy u vohánék a Jana Rady ševce od Jana Smerhovského z Rosic za 275 k. gr. 6. Acl. die Leonardi. 16. 1565, 7. zafi. Rukop. č. 2120 f. 78. Ve jméno amen. Já Mikuláš Sulek z Hrádku oc známo činím tímto lislem všechněm vuobec, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že znamenaje věku svého sešlost a nechtíce tomu, aby po mé smrti — svá- rovć povstati móly, o domu mém vlastním, jenž slove Vořišovský, ležící mezi domy Vohánkovským a Rady ševce jdoucí na rynk v Star. M. Pr. i což v něm jest — dá- vám Václavovi Heydarovi z Vesce, ujci svému —. Stalo se v pátek po sv. Jiljí leta — šedesátého pátého. 17. 1672, 7. listopadu. Rukop. č. 2118 j. 324. Uroz. p. Jošt. Tejřovský z Ensidle a na Tejřově koupil duom Voríškovský na rynku od Evy Vršovy z Lažan za 270 k. č. Act. postridic Leonardi. 18. 16575, 21. kvétna. Tamléz f. 409. Uroz. p. Vilím Sviták z Lantštejna a na Krašově koupil duom Vo- říškovský na rynku od p. Jana Tejřovského z Ensidle za 300 k. č. Act. postridie Asc. d. 19. 1675, 11. srpna. Tamlez. Jakub Velvarskÿ sou- keník a Anna koupili duom Voïfskovskÿ od p. Vilíma Svitáka z Landštejna za 260 k. č. Act. postridie s. Lau- rencii. 20. 1581, 3. tervence. Rukop. c. 2112 f. 102. Jan House koupil duom v rynku od Jakuba Velvarského a Anny m. j. za 885 k. č. Act. postridie Visit. Elisabelhae. 21. 1581, 26. října. Tamléž f. 109. Florian Got- hart Zdársky ze Zdáru na Cerveným Oujezdci a Jenči 

Strana 361
IV. Na Velkém náměstí. koupil duom v rynku od Jana Housete za 440 k. č. Act. postridie Crispini. 29. 1b88, 28. března. Tamtéž f. 285. Kříž Chvalský a Lidmila koupili duom v osadě sv. Mikuláše mezi domy u tří voháněk a Jana Rady ševce obostranně ležící: od uroz. p. Floriana G. Zdárského ze Zdáru za 440 k. č. Act. fer. Il. post Incarn. d. 28. 1608, 4. prosince. Rukop ¢. 2205 f. 293. (Kšafít Kříže Chvalského z Jenštejna). Já Kříž Chvalský z Jenštejna, měštěnín Star. M, Pr. známo činím tímto listem, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude a zvláště, kdež náleží, že znamenaje běh života lidského věděti nemohu, v kterou chvíli můj Pán Bůh z tohoto bídného a zármutku plného světa mne povolali ráčí a rozvažuje to, že lidé z něho velmi rychle a jako v nenadálosti odcházejí, i ne- chtěje tomu, aby po mé smrti o stateček můj, kteréhož mi Pán Bůh z své Božské štědroty naděliti a požehnati ráčil, soudové a nesnáze vzniknouti měli. Protož jsa ještě z daru Pána Boha v mírném zdraví postaven a paměti dobré požívaje, takto o témž statečku mém řídím a kšaftuji. | Především jiným duši mou milou, kterouž jsem od Pána Boha přijal, tu zase v jeho svaté ruce jakožto obraz jeho Božský navracujíc poroučím pokorně prosíc, aby ji zase v své svaté ruce pro své nevypravitedlné a přehojné milosrdenství i pro hořkou smrt a všecka za- sloužení Pána Jezu Krysta, syna svého milého, přijíti a příbytek inmezi volenými svatými v nebeské radosti dáli ráčil. A tělo mé poroučím mým zvláště milým přátelům k křesťanskému do zemé pochovánf v té neomylné naději, že při dni posledním soudným z země prachu mocí Bož- skou vzkříšeno a spolu s duší v počet volených svatých k životu věčnému připojeno bude. Dále jakož jsem panu purkmistru a radé i v&( obci města Kouříma tisíc kop míš. zapůjčil, kteroužto summu listem pod pečetí jich městskou, jehož datum ve čtvrtek den památný sv. Havla létha tohoto 1608 ujištěnou mám, a takový peníze vo sv. Havle v léthu příštím 1609 konečně složiti mají, jakž Jistota to sebou přináší, v tom taková vůle má jest, aby páni Kouřimští po mé smrti takové peníze těch tisíc kop míš. i s ourokem jich milostem panu purkmistru pánům St. M. Pr. odvedli, kterážto summa aby za pány na časy budoucí a věčné pod ourok obyčejný vedle nového nařízení zůstávala a oni aby každého roku ten ourok vydávati poručiti ráGili, jak se dole pokládá. Předně dotčený pan purk- mistr a páni nynější i budoucí aby ráčili poručiti od- vozovati pánům ouředníkům záduší sv. Mikuláše v St. M. Pr. každého roku dvadceti kop míš.; za polovici těch peněz aby tíž páni oufedníci povinni byli koupiti men- díčkům a žačkům chudším, kteříž by se pilně učili, po páru střevíc. Jiným po jedný košili vezmouce po osmi groších míš. loket plátna a to před slavnosti Narození Syna Božího aby dáváno bylo, však na ten a takový spůsob, kdož by tak z týchž mendíčkův a žáčkův, kteříž by dobrodiní toho účastní býti chtěli, pánům ouředníkům rukojmé hodnovérné, Ze tu v škole na další časy zůstá- vali a piln& se uiti budou, postavili. Druhých deset kop míš. na líkařslví nemocným žáčkům aneb pokrmy a ná- poje k pohodlí jejich aby bylo vynaloženo. Jestliže by pak kterého roku toho potřeba nebyla aneb díl ňáký těch penčz k potřebě svrchudotčené byl pronaloZen, tehdy co by jich zbejvalo, na expensi žákovskou pomalu vydáno býti má. Potom odkazuji a poroučím dvadceti kop míš. cbudým lidem do špitálu sv. Pavla za Pořičskou branou pro snadší jich vychování. A ty každého roku aby jim od jich milosti pana purgmistra pánüv vydávány byly. A na ty peníze každého pátku jedna [erkule chudině pří- IV. Na Velkém náměstí. 361 jemná bez proměnění spravena a dávána byla. Item i tato vůle má jest, aby páni ouředníci špitálští přijmouc od pana purkmistra pánův z nadepsaného ouroku desct kop míš., mezi chudý a nemocný lidi podle malosti a veli- kosti každého roku den Povýšení sv. Kříže po 10, 12 i 15 gr. míš. pokudž by postačovalo na časy budoucí roz- délovali. Naposledy týmž pánům ouředníkům špitálu sv. Pavla každého roku, když v Křížové dny mezi chudé k chválám Pána Boha a vzývání jména jeho svatého lidé pobožní chodí a k milosrdným skutkům napomáhají, pro uctění pánův přátel tu tehdáž přítomných každého roku deset kop míš. na časy budoucí a věčné odkazuji. Pakli by svrchupsaní pan purkmistr a páni Star. M. Pr. dědinu a grunt ňáký, odkud by ten plat a užitek těch 60 kop míš. vycházel, koupili chtfti r4cili, k tomu se dovoluje, což aby knihami pánův ouředníkův pro budoucí pamět zapsáno bylo, služebně žádám. A jakož mám čtvery peníze na vinici někdy dobré paměti pana mistra Jana Vocorina, každých po třidcíti kopách miš, jedno sto dvadceti kop míš. podle zápisu knihami pana pergkmistra zadržaný, ty odkazuji tolikéž k záduší sv. Mikuláše, aby páni ouřed- níci je vyzdvihnouti a k dobrému záduší obrátiti a na místě mém, jakožto z dluhu spravedlivého hotově náležeti bude, kvitovati mohli. Co se pak dotýče domu mého, v klerémž bydlím, ležícího vedle domu tří voháněk a Martina bradýře obostranně, ten se vším v něm příslu- šenstvím ouhrokem, což by koliv v něm se buďto na klí- notech, od svršku, nábytku všelijakého a jiných věcí, jakž by se koliv jmenovati mohly, nic ovšem nevypouštějíc, našlo. ltem vinici na Srpových horách vedle vinice uro- zeného pana Jiříka Svíka z Lukonos z jedné a vinice někdy pana Jana Kukli z strany druhé ležící se vším oužitkem vinným. (A jestliže by kdy ta vinice na prodaj přišla a přátelé moji ji drželi nechtěli, tehdy nejprve před jinejmi panu Vojtěchovi Kautskému, strejci mému laskavému, dědicům a budoucím jeho, aby v mirnosti prodána byla) ltem víno v sklepích nadepsaného domu všechno Lidmile Vlaverýnové, sestře mé nejmilejší, kteráž spolu s panem M. Václavem, švagrem mým zvláště milým, netoliko manželku mou až do smrti, ale i mne po všecky časy a zvláště v nemoci mé ne jako sestra má, nýbrž jako matka věrně a upřímně opatrovali, odkazuji a dávám, aby tím vším táž Lidmila, sestra má, spolu s panem man- želem svým jako svým vlastním vládnouti a tobo užívati bez překážky každého člověka mohli. Však na ten a la- kový způsob a v té jisté nepochybné naději, co sem jim manželům s důvěrností na obzvláštním partykuláři pozna- menáno dal a komu co více, jako do Bethléma, též přá- telům manželky mé i mejm od zběři vojenské schuzeným a jiným odkázal ; dáti nařídil, tomu všemu dle přípovědi své že za dosti učiní. A v čem by koliv Lidmila, sestra má, s panem manželem svým pánův poručníkův potřebo- vali a k nim se utekli, že je radou svou upřímnou přátel- sky fedrovati budou, se důvěřují a pro Boha žídám. Item šaty chodicí mé všecky, též knihy panu M. Václavovi Vlaverýnovi poroučím. Item krám, na němž se mate- riální a jiné věci prodávají v Konšovic ulici vedle Izaiáše Solera a nebožky Marjany od smrti ležící se vším, což v něm jest, odkazuji a dávám též Lidmilc, sestře mé, a Janovi Holyanovi, synu vlastnímu někdy Jakuba Holyana a Lidmily, sestry mé, jehož sem sobě na starost přijal a na ten čas dotčený krám spravuje, aby ho s volí a do libosti paní matky své užívati a jej držeti mohl. A jakož mám sto kop míš. za p. Janem Smažíkem v městě Měl- níce pod ourok obyčejný půjčených, z těch sto kop míš. páni ouředníci sv. Mikuláše každého roku aby ourok při- 46 

Strana 362
362 IV. Na Velkém náměstí. jímali. A tomu každému, kdož by kůr český na místě mém spravoval a regoval, těch šest kop míš. do roka aby bez zadržování vycházelo. A pakli by Jan Smažík bez nich bejti mohl a jich nepotřeboval, budou moci dotčení ouředníci je vyzdvihnouti, jeho kvitovati, peníze pak k záduší obrátili a z ních ourok každého roku, jak se nadpisuje, vydávati. Item na vinici urozeného pana Martina Frubejna z Podolí, kterouž sem mu byl prodal, ještě dvoje peníze gruntovní mám; (pakli jinač, to se z knieh pana pergkmistra vyhledá) ty odkazuji pánům literátüm küru sv. Jiljí, aby je k dobrému toho kůru obrátiti, ročně po 50 kopách vyzdvihovati a pána z nich kvitovati mohli. Ce se pak dotýče handle solního, který mi od jich mi- losti pana purgkmistra pánův poručený byl, pokudž by se při něm vždy jací nedostatkové buďto přehlídnutím nebo nedohlídnutím našli; to pánu Bohu jako člověk padlý, hříšný a nestateéný poroučím. A při Lidmile, sestře mé, a manželu jejím aby to, což by se koliv spravedlivého nedo- stalo a naślo, na snesitedlnć terminy zapravili, naïizuji. Kte- réžlo všecky věci aby podstatně opatrovány býti mohly, do- žádal jsem se urozenych pana Severina Rudnera z Rudn- bergku radn(ho, pana Havla Styrského z Radolina, pana Vojtécha Kautského z Jen&tejna, strejce mého laskavélio, pana ThomáSe Varyna, Ze sou ksobé opatrování vüle této mé poslední přijali, tak aby se jí zadosti státi mohlo, žá- dajíc poníženě Jich milost pana purgkmistra' pánův, aby nad. touto vůli mou poslední rá&ili ruku ochrannou držeti a ji k sobě poručenou míti pro hojnou odplatu věčného a nesmrtedlného pána Boha Amen. Toho všeho na potvr- zení i ku právu důvěrnost pečetí mou vlastní jistým mým vědomím dal jsem tento list kšaftovní upečetiti, v němž podpis ruky mé vlastní se spatřuje a nachází. Datum v domě mém ve čtvrtek po památce sv. Ondřeje ap. 1608. 24. 1618, 81. července. Rukop. č. 2114 f. 116. Lidmila Cyryllová z Morchndorfu koupila dům v osadě sv. Mikuláše mezi domy u voháňkův řečeným a Martina Tektandcra bradýře od M. Václava Vlaveryna a Lidmily m. j. za 1000 k. č. 26. 1624, 4. prosince. Tamléž. Lidmila Cyryllová z Morchendorfu dala (však teprva po smrti své) dům svůj Martinovi Smertošovi z Ryzentalu, Lidmile Smidové a Kateřině Anthoniové, synu a dcerám svým. Číslo pop. 927. (Dům Bradavičovský.) 1. 1461, 27. dubna. Rukop. ¢. 992 f. 254. Ve jméno božie amen. Já Jakub kolebečník, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán budce, že ačkoli z dopuštěnie božicho nemocen jsem a nedużiv na lóle, však proto paměti dobré a svobody zdravého rozumu po- Zívaje, nechtě, což na mně jest, by o statek po mně zuo- stalý mezi příbuznými a přátely mými kteří svárové a nesnáze po mé smrti se dáli, toto mé poslednie poru- čenstvie a konečný imysl vuole mé o témž o všem statku mém mně z daru bozieho pójčeném zřiedil sem a zpó- sobil i mocí tohoto kšaftu a poslednieho poručenstvie mého řicdím a zpósobuji obyčejem takovýmto: Takže duom muoj, v němž bydlím, kterýž mezi domy Lekše ševce z jedné a Jana mečieře z strany druhé proti domu u slona leží, dal jsem dobrovolně a mocí tohoto kšaftu dědicky lV. Na Velkém naměstí. a k věčnosti po smrti mé otkazuji a otdávám panie Mar- gretě, manželce mé milé, a Jírovi, synu mému, ke jmění, držení a společnému požívání i s ním, když a což sě jim oběma ze spolka líbí nebo líbili bude, jakožto s jich vlastním k učinění bez jiných přátel mých i lidí všech otporu a překážky. Tak aby manželka má nadepsaná ko- moře dvě sobě k bydlení vybrala, kteréž sč jic budi zdśti. Nádobie pak všecko k řemeslu mému příslušné a k tomu dřievie polovici k témuž: řemeslu nadepsanému synu mému otkazuji a druhá polovice téhož diicvic man- želce mé zuostaň. Než šaty mé chodicie všecky aby synu mému vydány byly bez nesnází. Jestli pak že by man- Zelka a syn spolu snad zbjti sé nemohli, telidy duon nadepsanÿ prodadúc penieze mezi sě rozdělte: rovným dielem anebo chtélli by jeden druhému diel jeho splatiti, to buď při jich vuoli. — Jenż jest dán I. — šedesátého prvnieho ten pondělí po sv. Jiří. 2. 1461, 19. října. Rukop. č. 2105 f. 153. Geor- gius, natus Jacobi kolebečník, et Ursula emerunt medie- latem domus, cuius alia media pars ad ipsum Georgium pertinere dinoscitur — erga Margaretliam, relictam Jacobi prefati, pro XII!/4 s. Act. fer. JI. post Luce ev. 3. 1466, 24. března. Tamtéž f. 238. Duchko do- liator et Margareta emerunt domum — erga Georgium kolebecznik pro XXVIII s. Act. fer. ll. ante Annuncc. M. V. 4. 1473. — Tumléz f. 339. Domus Duchkonis Mrzeniek. 5. 1510, 5. prosince. Rukop. & 2108 f. 71. Leo- nardus doliator et Marla emerunt domum prope circulum inter domos Meczierzowsky ct Doubkonis sitam a Gcorgio Mrzeniek pro XXX s. Act. fer. V. ante Nicolai. 6. 1611, 18. záif. Tamléz f. 84. Georgius sartor dictus Bradawiczka et Martha emerunt domum inter dornos Brozii sutoris et barbirasoris sitam a Leonardo dolintore pro XL s. prag. Act. sabbato in profesto Exalt. s. Crucis. T. 1680, 9. bfezna. Rukop. c. 2134 f. 34. Po smrii Jiříka Bradavičky stal se jest podíl o všicek statek po něm zuostalf mezi Martou, manželkou dotčeného Brada- vičky, a sirotky po něm zuostalými, že z tolko statku všeho Simonovi a Jeronymovi dostati se mó jo XII!/s; k. č., synuom, a Kateřině a Anně dcerám jeho po XV k. 6. — Act. fer. III. ante Gregorii. 8. 1630, 2. srpna. Rukop. ć. 2110 f. 322. Jan Smietak a Lidmila koupili duom mezi domy Brože ševce a Voříška krejčího od Marty Bradavičkové a Simona, syna jejího, za L k. & Act. fer. III. feriis Petri cathe- drati. 9. 1635, 16. dubna. Rukop. ¢. 2111 f. 101. Jan Rada a Lidmila koupili duom Bradavičovskaj ležící mezi krajčím Voříškem a BroZem Sevcem obostrannë od Jana Smielaka za LI s. Act. fer. VI. post Tiburcium. 10. 1579, 22. října. Rukop. č. 2120 f. 199. (Kšaft Anny Radové). Ve jméno ete. Anna Radová, toho času bytem jsouc u Jana Hada z Proseče — v Caletné ulici — učinila jest kšaft o statečku svém v sobotu den Na nebe vzetí P. M. oznámivši: Jakož má spravedlnost svú v Novém M. Pr. na domě, kdež slove u Raduov, i z ty spravedlnosti odkazuje Václavovi, Barlošovic synu, v Bře- žanech, jemuž jest ona Radová teta, 40 k. m. a sestře jeho Václava jménem Alžbětě 10 k. m. — Dino ve čtvrtek po sv. Havlu. 11. 1583, 8. června. Rukop. ¢. 2205 f. 34. JA Jan Rada — stattek muoj vSecken na gruntech, na svrš- 

Strana 363
1V. Na Velkém náměstí. cích, nábytcích, summou mohovitý i nemohovitý — odka- zuji Lidmile, manželce mé milé, protože jest mně po ta všecka leta, kteráž sme spolu byli, s pilnosti k živnosti naši společně nápomocna byla a mne také v času zdraví i nemoci věrně a upřímně opatrovati nepřestávala. Z těch příčin já dotčenou Lidmilu mocnou hospodyní a držitel- kyní všeho statku mého činím, duověřujíc se jí, že vnu- kuom mým Janovi z Anny, dcery mé, Lukášovi z Adama, syna mého, a Anné, vnuèce z Stastného, syna mého, zplo- zeným, jednomu každému z nich po XX k. m. vydá, nevěstím pak mým Saloméně X k. m. a Markétě to- likéž X k. m. dáti bude povinna. — Stalo se v sobotu den sv. Medarda. 12. 1584, 29. ledna. Tamtez f. 45. Já Lidmila, pozuoslalá vdova po někdy Janovi Radovi, jsouc nemocí od Pána Boha navštivena a včku již sešlého — o statečku svém — takto kšaftuji: Janovi, vnuku mému z Anny, dcery mé, zplozcnému duom tento, v němž bydlím, ležící mezi domem paní Anny Komedkové z Dívčic a domem, jenž od starodávna sloul »Kostelákovský« — odkazuji, a to proto, že Anna, dcera má a mátie tohoto Jana, mne vždycky v mých nedostatcích věrně a právě jest opatro- vala a což jest kolivék po svejch dvou manželích dostala, toho všeho za mnou jest zanechala. Z té příčiny já také Janovi, vnuku svýmu, nemohu než dobře učiniti, kterejž tady mne včrně a upřímně opatruje. Lukášovi, vnuku mýmu z Adama, odkazuji duom druhý ležící mezi domem Jiříka Samšy a domem Jakuba Velvarského —. Stalo se v outerej po neděli Devítník. 13. 1608, 2. května. Rukop. č. 2113 f. 289. Martin Tektander bradýř a Salomena koupili dům mezi domy Kříže Chvalského a někdy Jiříka Samšy od Jana Slováka a Salomeny in. j., poněvadž týž na velikém spuštění zů- stával, za 400 k. č. S tím při tom doložením: Poněvadž týž dům Lukášovi, po někdy Adamovi Radovi synu pozů- stalýmu, a Jana Slováka pastorku, o němž se od drahnych časův, jakž do Uher proti Turku táhl, byl-li by živ, neví, náležel, pokudž by se ještě našel a zase navrátil aby svého dílu dosáhnouti mohl. 14. 1616, 14. listopadu. Rukop. č. 2114 f. 2110. Michal sutor bradýř a Mandalena koupili dům mezi domy Lidmily Cyrylové a Václava Samšy od Salomeny, po Martinovi Tektanderovi vdovy, i na místě dítek za 625 k. č. Na Veselí. Číslo pop. 926 a. * 1869, 24. bfezna. Rukop. c. 992 f. 189. Wir Bernhard Scidl, Ula Thasner und ander gesworn purger in der Grossern Stat zu Prage, bekennen offenlich und tun kunt allen den, di disen brieff ansehent oder lesent, das die erbern manne Mertein orloymeisler und der junge Lebe, unser mitpurger, cin teil kriges czwischen yn under ein ander haben gehabt unb dy mauern und gerynne, daz czwischen yn beiden synt gelegen, darumb sey beide ofle vor uns kuomen clagen. Do name wir dar czu erber leut, den von alder wis:entlich ist. gewest umb dy mauern und umb dy gerynne, und auch werckleut beide, stein- meczen und cymmerlcut, dy das wol derkennen mochten, wy dy maucrn gchorten von den selben. Wir wol noch dem rechten sein underweist und gelart, darumb machen IV. Na Velkém ndmósli. 363 wir und schicken durch dempfung des kriges und durch irrern beider bete willen und sunderlicher freuntschaft dy sache: Also von erst, das dy mauer, auf der des Leben turm steht, sulle seyn irrer beider, also werre als sy czwischen irn beiden heusern ist, gerechent vom markte forn an von des Leben hause uncz hyn hinder und dy tuer kegen dem Merten orloymeister, da man yn des Leben gemacht geht auf daz gewelbe. Aber dy vier mauern, darynne eyn gewelbe und dar auf eyn stuben ist, dy do treten yn des orloymeisters hof hynden an seinem hause, dy selben alle mileinander syn des Leben. Aber di mauer, dy furbas von dem gewelbe czwischen beiden hofen und stallung geht uncz an dy hynderst mauer, dy ist beyder gemeyn. Auch dy traufe, dy do vellet von des orloymeisters stuben hynden yn des Leben hof, dy schol also furbas vallen, darumb das dy traufe, dy do vellet von des Leben ge- mach, das yn do vier mauern gemacht ist, auch vellet yn des orloymeisters hof und also an hyndernusse furbas vallen schol. Auch das gegen czwischen iren beiden heu- sern gelegen ist, wenne sich daz ze bessern geburl, so sullen sy das von beidem gclde besern und machen und daz wasser, das von der selben rynnen geht, das schol man leiten yn des orloymecisters hof auf ir beider gelt, wo man daz allerbest ze wege brengen mag. Darumb schol dy rynne, dy do dorunder leit und vellet in des Leben hoff, also furbas bleiben und vallen ewick- leich. Geschehe aber der ze czukunftigen czeiten, daz der orleymeisters seynen turm hoer bawen wurde, so schol er daz gerinne czwischen yn beiden vornemem und machen auf sein eigen gelt. Und wenne das gerinne denne nymmer wurde cligen, so sullen sy daz gerinne beide lasen inachen auf ir beider gelt czwischen iren beiden heisern. Der sache ze eyn urkunde so synt an- gehangen des vorgenanten jungen Leben insigel und ze geczeugnuss durch irr beider bete ville unser sigill Ber- nards Seidels und Ula Taschners an disen brief. Der ge- ben ist noch Cristi geburt driczenhundert iar darnach yn dem nevn und sechczigisten iare am nehisten sunabend vor Palmen. 1. 1441, 14. října. Rukop. č. 90 f. 73. Gallus sutor et Dorothea emerunt domum sitam inter domos Duchkonis Pstros dicli ex una et Jacobi cunabalatoris parte ex altera erga Wenceslaum pictorem pro duodecim s. gr. Act. sabbato ante Galli. 2. 1472. — Rukop. č. 2141 f. 106. Dorothea, filia olim Lekssonis sutoris, uxor Laurencii carnificis de Nova Civ. Prag., fassa est, quia omni porcione sua per patrem derelicta tulit XX s. a Nicolao sutore vitrico et Margareta, matre sua. 3. 1473, 12. ledna. Rukop. ć. 2105 f. 339. Gre- gorius Doubek sutor et Elizabeth emerunt domum na Wescli inter domos Duchkonis Mrzeniek et Johannis Stros doleatoris circa Nicolaum Lekssonem sutorem pro XLVI s. Act. fer. III. post Epiph. (V kvitanci Georgius Doubek.) * 1477. — Rukop. č. 94 I. f. 12. Nicolaus dictus Le- kess sutor, Mathias Knieze braseator, Lukess sartor et Broz sutor fassi sunt, quia sunl fideiussores in L s. gr. pro Johanne Hoblik sutore et Margaretha, uxore eius, quas Stephanus Krkavecz cis concessit. Quas obligant super domo sua in acie sita penes domum Blasii doliatoris. 4. 1499, 1. dubna. Rukop. c. 2107 f. 164. Ambro- sius sutor el Hedwika emerunt domum inter domos Duchkonis Mrzeniek et Johannis Sstros erga Elisabeth, relictam olim Georgii Doubek, pro XLV s. prag. Act. fer. Il. post Conductum Pasche. 46° 

Strana 364
364 JV. Na Velkém náměstí. © 1505. — Tamtez. Domus Ambrosii sutoris, ® 1510. — Rukop. č. 2108 f. 58. Domus Brosii sutoris. ? 1580. — Rukop. €. 2110 f. 322. Dům Brože ševce. * 1685. — Ruhkop. 6. 2111 f. 101. Dim Broże ševce. * 1585. — Rukop. č. 2008 f. 79. Zikmund Knoflíček švec a Lidmila koupili vinici 2 str. na Kapi- tolách nad Michli od Jakuba Plekno za 50 k. m. ® 1537. Tamléz f. 209. Týž koupil vinici 2 str. na Kapitolách vedle své od Jabuba Plekny ševce za XL k. in. b. 1538, 4. října. Rukop. č. 2111 f. 232. Zikmund Knoflíček a Lidmila koupili duom ležící mezi domy někdy Pavla bečváře a Jana Rady od Hedviky Brožovy a Pavla, syna jejího, za LXV k. č. Act. fer. VI. post Jeronymi. 6. 1546, 24. července. Rukop. č. 2142 f. Y. 10. (Kšaft Zygmunda Knoflíčka ševce). Předkem Lid- mile, manželce své, duom i se všemi svrchky, klenoty a nábytky i s vinicf, klerúž jest prodal za 106 k. m., po- roučí. Z toho má vydati — sirotkuom — Matoušovi 30 k. m., Danielovi též třicet a Kateřině dceři 80 k. m. — Stalo se v sobotu u vigiljí sv. Jakuba. (Publikováno den sv. Rehoře pap. 1548.) 7. 1557, 831. srpna. Tamtéž f. С. С. 20. (Kšalt Lidmily Knofiíčkové). — Ze duom svuoj, v němž bydlí, — odkazuje — Matoušovi, synu svému, a Kateřině, decři své, na rovný mezi ně podíl —. Stalo se v úterý před sv. Jiljím. (Publikováno v úterý den sv. Klimenta 1557.) 8. 1559, 14. března. 2117 f. 429. Regina Zvoníčková koupila duom ležící mezi domy Radovým a Jana Komedky od Matouše Knoffíčka a Kateřiny, sestry jeho, za 100 k. č. Act. fer. III. post Gregorium. 9. 1568, 29. března. Rukop. č. 2118 f. 190. Re- gina Zvoníčková přiznala se, že duom v němž bydlí — dala Jiříkovi [Samšovi?], synu svému. — Act. fer. IJ. post dom. Letare. 10. 1571, 26. července. Rukop. č. 2118 f. 284, Jiřík Samša vzdal jest všeliký statek svůj Marjaně, m. své, zase ona — manželu svému. Act. die Anne. ^ 1572. Rukop. č. 2122 f. 13. Stala sc smlouva dobrovolná mezi Jiříkem a Janem, bratry pozuo- stalými po Regině Zvoníčkové, že on Jiřík Janovi za díl jeho má dáti XXX k. m. (Kvituje Jan Zoubek, někdy Reginy Zvoníčkový syn, r. 1675.) 11. 1610, 11. listopadu. Rukop. č. 2233 f. 4. Den sv. Martina stalo se porovnání mezi námi Václavem, Jiříkem Samšou a Salomenou Branickou dcerou po někdy Marjanć Samšový pozůstalými, že Václav, starší bratr, dům ujímá v sumě v 600 k. míš., z níž na jednoho každého po dvou stech kopách míš. přijde. Druhé, z vi- nice, kteráž předešle za dvě stě k. míš. prodána,z ty se jim ještě po 20 k. m. bráti dostane. 7 vinice druhé, kteráž nyní prodána jest za 850 k. m, — po 30 kopách bráti mají. 19. 1614, 1. července. Rukop. č. 475 f. 171. (Vejchoz k žádosti Václava Samši a Salomeny Tektande- rové v příčině stavění Lidmily Cyryllové.) Václav Samša a Salomena Tektanderová ukázali stavení nové v domě Lidmily Cyryllové od kameuc vyzdviZené proti dvłma oknüm z komory do domu Lidmily Cyryllové obrácenym. Tu Salomena zprávu učinila, že pod těmi okny žlab spo- IV. Na Velkém náměstí. lečný býval, do kteréhož voda s střech i od lepenice p. Lidmily nad tímto novým stavením šla a do domu pí. Lidmily vypadala, kdež také ulička úzká, kudy se skrze kychyni na sekret chodilo, bývala a žádného stavení takového se tu nikdy nespatfovalo. Václav Samša také oznámil, že proti oknu jeho zamřížovanému žádné zídky na ujetí světla nebylo vzděláno, ale toliko prostě prkny ohraženo a žlab společným nákladem položen, na nějž i pan otec jeho nakládal a do něho s střechy hned od hranice lepené voda spád svůj měla. Protož toho stavení trpěti nemohou. Od pí. Lidmily: Kde neníčko na gruntu svém něco od kamene staví, tu předešle prkny ohraženo bylo a nic šíře neb vejše, ale jakž předešle tak nyní i střecha šourem položena bude. Neb spatřuje se, odkud střecha Sla. Protoż jim na ublížení nic nestaví, že jest něco volnější uličku při okních udělati dala. Jestliže Sa- lomena T. bude chtiti, ty dvě okna její na svůj groš jí povejšiti chce. Pakli nic, tu uličku na předešlý způsob zouží. Václavovi S. nic na skrácení nedělá, proč by sobě tu proti oknu jeho, poněvadž prkny prvé ohraženo bylo, zídky vyhnati a domu svého, když se dále nevydává, zle- pšiti neměla, toho jí on hájiti nemůže. A sumou nic vejše, než jak*předešle bylo od dřeva, to nyní pro bezpečnost od kamene, nic sousedům svým na ublížení, stavěti chce i žlab společným nákladem položili. — Od Václava S.: Poněvadž se tak, jak prve bylo, stavěti i žlab polożiti uvoluje, jináče nic, když se to stane, dobie s ní spoko- jeni budou. Pakli nic, Zádají, Ze v tom ochránéni budou. Číslo pop. 926 b. * 1894, 18. října. Rukof. c. 986 f. 137. Ich Hensil Eybaw schuster, burger der Grossern Stat czu Prage, bckenne ofienlichen und tun kunt mit disem briefle allen den, die yn sehen oder horen lesen: also als Peter Knyber pinter, auch burger der egenanten stat czu Prage, mein nachpawer, cin mawer czwischen meinem hause, das gelegen ist kegen dem hawse des Franzces Rockczaner ubir, von einem teil und dem hawse des ob- genanten Peter von dem andern teile, die sich forn an der gasse anlhebt und get durich und durich bis an das hindere newes gemach desselben Pelers von grund auff bis under die rynnen, mit scinem eigen gelde und kosten auffgetriben und gemachet hat und die ecke vil auff mein hofistat gesaczt ist worden mit meinem guten willen und gunste. Und dorumb so sal die mawer mitsampt der hin- dern newen mawren, die der obgenante Peter aufigeba- wet, noch allen iren ausmessungen sullen furbasmer ewic- lichen halbenweg nach lenge und der hohe bis an den hindern stock des Hensil Leutmischer czu dem hawse des obgenanten Peters, seinen erben und nachkomen aich seines hawses besiczern und halbenweg czu meinem hawse, meinen erben und nachkomen, auch meines liauses be- siczer, mit vollem rechtc gehoren. Auch pelobe ich vor- genanter Hensil Eybaw vor mich, mein erben und nach- komen, auch meines hawses besiczcr, das ich das licht der fenster, die aus dem hindern newen gemache des obgenanten Peter in meinen hoff geen, furbasmer mit kei- nem gepewde, wclcherley das sein wurde, nicht. vorpawen, vormachen, noch beschettigen sal in cheinerley weise, Des czu einem geczeugnusse so haben die weisen maune Iessco Oczas richter, Johannes Egrer und Conrad von Margpurg, gesworne burger und schepífen der obgenanten 

Strana 365
IV. Na Velkém náměstí. stat czu Prage, ire sigelc durich meiner fleisse bete willen gchangen an den brieff, der geben ist czu Prage do man czalte nach Cristi gepurte XIII? jar und dornach in dem XCIIII iare an sante Lucastage des heil. ewang. * 1899, 23. září. Tamléž f. 138. Wir burger- meister und der rate der Grossern Stat czu Prage be- kennen offenlichen und tun kunt mit diesem briffe, das wir in der sache und czweylrachte, die do gewesen ist czwischen dem Peter pinter von einem teil und dem Peter pechrer und Margarcth, seiner hausfrawen, von dem andernteile von einer maucr wegen, die do hinden czwischen iren hewsern ist gemachel worden und hebt sich an bey dem brunnen desselben Pcler pechrers bei seinem swybogen und get bis in die mawr dcs Hensil Leuthmissl, ein sulches urteil czwyschen yn gesprochen haben, als hernach geschriben stet: Von ersten das die- selb mawr von grund auff bis in die hoche, auch noch der lenge und nach der twyrclie sal furbasmer ewiclichen halbenweg czu dem hawse des egenanten Peler pinters, seinen erben und nachkomen, seines hauses besiczer und halbenweg czu dem hawse des vorgenanten Peter pechrers, Margreth, seiner hausfrawen, iren erben und nachkomen, ires hawses besiczer, mit vollen rechten gehoren. Also das iczlichs teil in sein halbtcil derselben mawr trcme legen mag und dorauff bawen, was jedem teile not sein wirt. Auch so sal alles das wasser, das in dem hoffe desselben Peter pechrers und Margarelhen, seiner haus- frawen kumpt und dorein vell, undeu an der erden in cyn loch durch dieselb mawr gcen und flissen in den hoff des obgcnanten Peter pinters. Doch das der vorge- nante Peter pechrer, Margareth, sein hausfraw, ir erben und ires hawses besiczer, dasselbe loch mit einem gelo- cherten pleche also bewaren und vormachen sullen, als offte des not geschiet, das demselben Peter pinter und sein crben, auch seines hawses besiczern, durch dasselbe loch in sein hoffc kein unflat nicht fliessen, noch geen müge in keiner weise. Auch so haben wir gesprochen, das die stuben des egenanten Peter pintcrs auff derselben mawrn, als sie iczunt dorauff steet, furbasmer bleiben sal und also steen, doch in sulcher masse, wer sache, das dicselb stube io czukunfftigen czeiten von fewers wegen abprente oder erfaulte, oder das derselb Peter pinter und scin nachkomen ein andere newe stuben an derselben stuben stat dohin seczen wolden, denne so sullen sic dicselben stuben auff sein halbteil der mawr seczen und nicht ferrer. Also das dem vorgenanten Peter pechrer, Marga- rethen, seiner hausfrawen, und iren nachkomen ir halb- teil der mawr ledig bleiben sal. Des czu einem geczeug- nusse so haben wir unser obgenanten stat czu Prage hcimleich insigcle an diesen brifi gehangen, der gcben ist czu Prage, do man czalt noch Cristi gepurt drey- czenhundert jar und in dem newn und newnczigisten jarc, am nesten dinstage vor send Wenczlaws tage. ® 1401, 3. února. Tamtéž f. 138. Wir burger- mcister und der rale der Grossern Stat czu Prage be- kennen offenlichen und tun kunt mit diesem brifle allen den, die yn schen oder horen lesen, das alle czweytrachte und widerwerlikeit, die do gewesen sein czwischen dem Peter pinder von einem teil und Peter pcchrer, seinem nachpawer, von dem andern teile vondes prywecz wegen, das czwischen iren hewsern lcgt und ir peyder ist, von den crbern mannen Johannes Meisner, Johannes Piesker und Mathes Starober, als geweldige ubermanne von pey- den tcilen gckoren, verricht sein worden und ein sulchen auspruch vor uns in unserm rate cwischen yn getan haben und ausgesprochen: also das alle die stule, die der cge- IV. Na Velkém náměstí. 365 nante Peter pinder aus scinem haws auff dasselbe privet hat, das die also pleiben sullen ewiclichen ungchindert und das er unde sein nachkomen dieselben stule bessern mógn, als ofite in des not geschicht in czukunftigen czciten. Auch so sal der obgenante Peter pechrer und sein nach- komen dasselb privet und die grub selber lassen ausfuren mit seinem eigen gelt durch sein haws und auch die gruben bessern tnit seinem eigen geldc und kosten als offie des not sein wirt, doch an schaden des egenanten Peter pinders und seiner nachkomen. Und ab das derselb Peler pechrer oder sein nachkomen nicht tcten, was denne der cgcnante Peter pinder oder sein nachkomen des schaden nemcn wurden, den sic mit czweyen genanten beweisen werden, denselben schaden sal yn derselb Peter pechrer und scin nachkomen genczlichen ausrichten an alle widerrede. Dorumb so sal auch der egcnannte Peter pinder und scin nachkomen demselben Peter pechrer und sein nachkomen alle iare czu stcwer gcben vierundczwejnczig gros prager muncze, halb auff send Iurgen tag, der schirst kumpt, anczuheben und das an- der halbteil uff send Gallentage dornach nu und cwiclichen alle iare geben sullen an alle widderrede und an hinder- nusse. Des czu einem urkunde und czu geczeugnussc so haben wir unser obgenanten stai heimlich insigel an diesen briff gehangen, der geben ist czu Prage, do man czalt nach Cristi gepurt vierczehenhundert iar und dor- nach in dem ersten iare am nesten donnerstage noch Unser Frauen tag der Jichlmessc. 1. 1448, 17. &ervence. Rukop. ć. 90 f. 166. Pro- copius sartor et Katherina emerunt domum inter domos Pauli cirothecarii ex una et Galli sutoris parte cx allera crga Katherinam, reliclam Pstros doliatoris, pro XXXII s. Act. dic Alexii. (ZruSeno télioz roku.) 2. 1448. — Tamléz f. 167. Wenceslaus doliator et Margareta emerunt domum erga Katherinam, relictam Pstros doliatoris pro XXX s. 8. 1451. — Таниё%. Margareta, rclicta Wenceslai doliatoris. 4. 1466. — Orphanorum Wenceslai doliatoris. 5. 1468, 12. prosince. Rukop. 6. 2141 f. 35. Když Jan řečený Pštros, syn někdy Vaňka Zlého bečváře, obeslav Brože, strýce svého, žádal jest na něm, aby jemu s statkem předepsaného otce jeho věrně a právě jakožto poručník a příbuzný přítel učinil, kterýž když řekl, že to chce před přátely učiniti, několikrát o to sě s povolením panskym pokusivSie a nesmluvivšic, prosili jsá pánuov, aby duovody i odpory stran ráčili milostivě vyslyšeti. Ale péni chtiece radicjSie jiem jelikoZto prateluom pfiro- zenÿm smlivy přátelské přictí k rozdělení u p. Malúšic Serlinka rok jsú jiem v určený den položili, tak aby sě přízní jich i spravedlnosti dosti stalo; pfi kterémzto rokování opatrní Prokop od podkovy a Prokop Kulhánek ubrmané jich obojich žaloby úváživše — vypověděli: Aby Brož svrchupravenÿ Janovi, bratranu svému již jmenovanému, za diel pravý po jeho otci — najprvć domu mczi domy Hoblíka ševce z jedné a Blažka bečváře z strany druhé ležícího skutečně postúpě, jakož již i tak učinil jest, k tomu jemu přidal 86 k. hotových peněz. — Také má jemu vydati peřině 11, polštář jeden kožený, druhý s čer- ným plátnem, podušku jednu, prostěradla III, ubrusy II vělší a menší, konvice cínové II, mísy cínové tři, hrnec měděný, kabát, pás, lebkn, pavezu a nádobic všecka k ře- meslu bečcvářskému příslušná. Act. fer. II. ante Lucie. 6. 1490, 7. března. Rukop. č. 2106 /. 273. Agnes, olim Johaunis Pstros, nunc vero Johannis doliatoris con- 

Strana 366
366 11V. Na Velkém náměstí. thoralis, resignat domum suam, quam inhabitat, inter do- mos Gregorii sutoris Doubek dicti et Johannis Przihoda situatam — marilo suo. Act. fer. III. post Invocavit. 7. 1496. — Rukop. c. 94 I. f. 131. Domus Jo- hannis doliatoris. 8. 1502, 17. ledna. Rukop. c. 2107 f. 212. Mathias doliator dictus Trnka et Katherina emermnt domum sitam inter domos Drosii sutoris et Johannis doliatoris l'rzihoda Acl. die Anthonii. 9. 1610, 27. dubna Rukop. ©. 2108 f. 58. Kathe- rina, olim Mathie Trnka, nuuc vero Pauli doliatoris con- thoralis, resignat duas domus, que domus site sunt penes domum Brosii sutoris «x una et domum Mathie suloris Sowa — Paulo, marito suo. Act. sabbato post Marci. 10. 1510. — Pauli doliatoris (viz předešlý dům). 11. 1680. -- Pavel bečvář. 19. 1586, 4. bfezna. Rukof. ć. 2/42 f. R. 3. (Kšaft Pavla Trnky bečváře.) My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — , kterak Pavel Trnka bečvář, soused náš, učinil jest kšaft v sobotu den Přenesení sv. Václava !. 1586 — takže on Pavel — ustanovuje nad Annú děvečkú, schovanici svý a k tomu domu svého, v němž bydlí — i všeho a všelijakého hospodářství -— otcovské poručníky slovutného p. Zikmunda Frciskuta od zlaté trouby a opatrného Jana Roudnického bečváře, přá- tely své zvláště milé. — Kteréžto Anně děvečce, schova- nici své, duom svuoj — odkázal, Pakli by jí P. B. do let rozumných od smrti neuchoval, tehdy ten duom — aby připadl na Majdalenu, někdy Jiříka vinaře — na Ujezdě obývající manželku, a na děti její jmenovitě na Adama, Lidmilu a Evu na rovný díl. Dále oznámil, že jest prodal Jakubovi Faráři kožišníku zahradu u Košíř lec- žící, i jakžkoli peněz na ní zuostává, ty všecky poručil výš psaným Majdaleně a dětem jejím. Též oznámil, že má na domu v Platnéřské ulici, v kterémž nyní jest kartéř, LXX k. m., i z těch peněz též odkázal Majdaleně a dětem LX k. m., do Templu v Star. M. Pr. vedle Tatrmanuov proti Dvoru králové X k. m., a za X k. m. ostatních aby oni poručníci sukna nakúpíce mezi chudé rozdali. Při tom též oznámil: Jakož má domek vedle Pernička, kterýž od něho i s zahrádkú při něm ležící koupil a jej již zaplatil, že ten domek i s touž zahrádkou odkázal — k záduší do špitála sv. Pavlu. (Vyhlášeno v středu před sv. Vítem 1636.) 13. 1536. — Rukop. ć. 2008 f. 152. Poruéníci statku po Pavlovi Trnkovi vzdali XIX k. m. na Jakubovi Opavském kožišníkovi — Majdaleně, manželce Jíry, vinaře z Ujezda. 14. 1587, 14. srpna. Rukop. č. 2008 f. 192. My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme tímto naším listem všem vuobcc a zvláště pak tu, kdež náleží, že předstúpili před nás do rady Bartoš bečvář a Václav Sec- telka sladovník, spolusúsedé naši, a nám oznámili, že jsá byli dožádání od Majdaleny rychtářky staré z Újezda skrze manžela jejího Václava, aby k ní přišli; že chce před nimi svuoj stalek pofediti, poněvadž by v nemoci leżala těžké. A že sú k ní přišli a ona že je:t o svém statku tu před nimi zřízení a kšalt poslední vuole své učinila: zpuosobcm takovýmto, jak jest nám to také od nich sepsané podáno a od nás v tomto listu našem za- vřieno, Bartoš bečvář a Václav Setelka sladovník, starší přísežní a měšťané Star. M. Pr., oznámili oba dva jedno- stajně a seznali, že jsú byli požádáni dnes týden od Majdaleny z Ujezda, star6 rychtárky, skrze Václava, man- žela jejího, kteráž jest ležela nemocná v domu „někdy Pavla Trnky bečváře v Star. M. Pr., aby k ní přišli; IV. Na Velkém náměstí. kterážto ležécí v nemoci oznámila jest vůli svú před nimi takovúto, žádající najprvé, ahy dítky její opatřili. A tíž Bartoš a Setelka tomu odepřeli a toho k sobě přijietí nechtěli. A potom sc jest doZádala pana Jana zlalnika, kmotra a súseda svého odtudž z Újezda, kterýž tu osobně přítomen byl a on k sobě to přijal. Též oznámila, což se Václava, muže jejího, kterýž se k ní nedávno přiženil, dotýče, tomu aby dáno bylo z statku jejího X k. m. a ty šaty, kteréž jemu kúpila, aby při něm zuostaly. Napo- sledy oznámila, co se domu jejího na Ujezdě ležícího a vinice její dotýče, to obé aby týž pan Jan zlatník — prodal a na to dítky její choval a je opatroval —. Stalo se toto vysvědčení v úterý u vigiljf Na nebe vzelf P. M. 15. 1539, 10. zátí. Rukop. c. 2111 f. 207. Jindfich Krkavec vzdal statek svuoj — Anně m. své a zase táž Anna vzdala duom svuoj — manželu svému. Act. fer. II. post Nativ. Marie V. 16. 1540, 11. září. Rukop. č. 2111 f. 296. Václav Kroslík a Eva koupili duom ležící mezi domy Smolni- covým a Knoflíčka ševce od Jindřicha Krkavce a Anny m. j. za CXX kop. Act. sabbato post Nativ. M. 17. 1544, 11. srpna. Rukof. č. 2117 f. 41. Vaclav Kroslik a Eva koupili duom mezi domy Smolnicovym a Jiffka Knoflitka obostrannś od Michala Prunara a Wolfa FrySajsnara ze Chba za CXXIII k. c. Act. fer. IT. post Laurentium. 18. 1545, 19. srpna. Rukop. č. 2117 f. 71. Zmoc- nén jest Sebestián Prunar ze Chba domu Václava Kroslfka pro gruntovnf peníze XXXIX К. & Act. fer. IIII. post Agapitam. 19. 1446, 17. června. Awkofp. ć. 2117 f. 71. Hanu$, zeť p. Michala Prunara — postoupil duom — p. Jindři- clovi Planskému z Ziberka. Act. fer. V. post Vitum. 20. 1547, 6. srpna. RuAop. c. 2117 f. 112. Jakoż uroz. p. Jindřich Planský z Ziberka má duom někdy Vá- clava Kroslíka sobě odevzdaný od Hanuše, zetě Michala Prunara, kterýžto duom leží mezi domy Smolnicovým a Jiříka Knoflíčka, vzdal jest tajž duom — Janovi Bohmi- ckému z Bohmic. Act. die Transfiguracionis Christi. 21. 1548, 22. па. Rukop. ć. 2117 f. 152. Jan z Násilí koupil duom ležící mezi domy Smolnicovym a Jiříka Knoflíčka od Jana Bohmického z Bohmic za CXV k. č. Act. fer. II. post Ursulam. 22. 1664, 7. června. Tamtéž f. 314. Jan Bikanccky z Bikaně a Anna koupili duom — od Václava z Násilí za CC k. — Act. fer. V. post Bonifacium. 23. 1000, 18. dnora. Tamléz f. 445. Adam Hruška z Března koupil duom mezi domy někdy Knoflíčkový a Petra od tří moždířů od Jana Komedky z Rovin a Anny m. j. za CCCL k. č. A týž p. Adam H. listem pod po- četí svú jest připověděl všecky pořádky a povinnosti k obci a k osadě činiti. Act. fer. III. Scholasticam. 24. 1680, 24. září. Rukop. č. 2114 f. 455. J. Mu C. rychtáři v Star. M. Pr. jménem a na místě J. Mti C. krále a pána pána nás všech nejmilostivějšího poroučí sc, poněvadž se na domě p. Jana Adama Hrušky z Března v Star M. Pr. ležícího žádné interesse J. Mii C. nena- chází aniž proto, že téhož domu otce jeho nikdy v kni- hách městských zapsaného neměl, on tu práva svého dě- dického netratí, nebo jedenkaždý má vůli každého času do knéh městských sobě dům koupený vloZiti dáti a pro nevložení aby dům propadnouti měl, o tom práva krá- lovství tohoto Ceského nevyměřují, pročež aby on cís. rychtář témuž p. Janovi Adamovi Hruškovi v držení a a užívání svobodném žádný další překážky nečinil —. 

Strana 367
IV. Na Velkém náměstí. Číslo pop. 925a. 1. 1487, 2J. dubna. Rukop. c. 90 f. 2. Dorothea, relicta. Niclassii mensatoris, iam vero Pauli cirothecarii conthoralis, resignavit bona sua — marito. Act. die s. Georgii. 2. 1466, 9. června. Rukop. č. 2105 f. 240. Blasius doliator et Johanna emerunt domum inter domos Johannis sutoris dicti Hoblik et orphani olim Wenceslai doliatoris erga Valentinum doliatorem pro XL s. Hoc notanter ad- iuncto, quod idem Valentinus in camera, in qua nunc manet, ad tempora vite mauere debet, et palacio ante cameram, quo ut nunc ulitur, ita ct futuro sue vite tem- pore uli debet. Insuper ct ignem pro ciborum decoc- cione similiter et calorem tempore hyemis in estuario cum predicto hospite habere dcbel, locum vero sessionis in estuario cundem, quem nunc tenet, obtinebit. Act. fer. ll. infra octavam Corp. Chr. 8. 1488, 7. Cervna. Rukop. c. 2106 f. 124. Blasius doliator resignavit domum suam intcr domos Sswehle su- loris ct Johannis doliatoris — Marthe uxori sue, — Mar- tino filio suo. Acl. sabbato ante Primi. 4. 1486, 19. června. Tamléž f. 181. Johannes Przi- hoda doliator et Martha emerunt domum inter domos Georgii Sswehla et Johannis doliatoris Pstros aput Blasium doliatoremn pro XXV s. prag. Act. fer. II. post Vili. b. 1503, 1. dubna. Rukop. C. 2107 f. 231. Mathias doliator et Katherina cmerunt domum inter domos eius. dem Mathie et olim Sswehlonis sutoris a Marta relicta Johannis Przihoda pro XL s. prag. Act. sabbato antc judica. 6. 1611, 20. kvétna. Tamnéz f. 77. Jacobus sutor Smolnice et Magdalena emerunt domum na Weseli inter domos Mathie Sowa ct Pauli dolialoris ab eodem Paulo pro XLII'/ s. S těmito vÿmienkami, Ze ta zed, kteräZ dělí jeho Pavluov duom a Jakubuov jest společnie a když by toho potřeba kázala, mají ji, společně opravovati. Dvéře dvuoje, kteréž jsú v té zdi, ty mají společně za- zdíti a jestli Ze by on Jakub chtěl sobě vokno udélati z komory na dvuor jeho Pavluov, aby udélul nad pavlaëf; žlab mezi jich domy má býti společní a prevet také. Act. fer. Ill. post Zophie. (1521 splácí Jakub Smolnice, 1528 Jiří švec, náměstek Smolnicuov.). 7. 1596. — Rukop. č. 2110 f. 135. Kateřina, někdy Jakuba Smolnice a nyní Jiříka ševce m. vzdala všecken díl statku svého — manželu svému. — Rukop. č. 534 III f. 92. Jan, syn Jakuba S. přijal VII k. m. za dicl svuoj otcovsky od Kalefiny, macechy své, a Jitíka, manžela jejího. 8. 1548, 12. září. Rukop. č. 100 f. 203. Jakož jest nesnáz a rozepře vznikla mezi Janem Smolnici, Pavlem Janem ml., bratřími a syny někdy Jakuba Smolnice, z jedné a Jiříkem Dusíkem, otčímem jich, z strany druhé o díly jich otcovské a o nápad po sestře jich, kdež pak jsúc na smlúvu přátelskí od p. purgmistra a pánuov podáni — jsú o to všicko přátelský smluvení a to tak, nahoře jmenovaní bratří se přiznali, že jsú všecky díly své jim po otci jich náležité od téhož Jiříka Dusíka přijali, tudíž i ten nápad, kterajž jim po sestře jich náležel. A dále již dotčený Jiřík Dusík mimo to z své dobré vuole jim bratřím jest přidal po 1 k. m. Act. fer. IIII. post Pro- thum. 9. 1648, 17. září. Tamtéž. Jakož jest rozepře sc sběhla mezi Matoušem, synem nebožtíka Jakuba Smolnice, IV. Na Velkóm náměstí. 367 a Jiříkem Dusíkem, otčímem jeho, z strany druhé o díl po otci jeho Malouše, který za týmž Jifikem pozuostal kdež pak o tajž díl jsí smluveni tak, že Jiřík Dusík Ma toudovi hned dal XX k. m. Act. fer. II. post Lndmilam 10. 1569, 3. listopadu. Rukop. č. 2118 f. 236. Jiřík Dusík vzdal jest duom i jiný všechen statek — Salomene m. své. — Act. fer. V. post OO. SS. 11. 1582, 11. července. Rukop. č. 2205 f. 6 Jan Jiřík Dusík, souce věkem sešlcj člověk — pořízení činím o slatečku svém, což mně má žena zproncvěřilá Salomena Patočková, jinač Dusfková, nepobrala a odnésti nemohla Nejprvé žádnému nic dlužen nejsem a lidé mně toliké nic dluzni nejsou. Hotovych penéz Zádnejch nemám, nel mi peníze táž žena má všecky přes 600 k. pobrala, ná bytek domovní, ložní šaty z truhel, davše vyloupati zámky to všecko z domu pobrala, v jediné košili mně zanechala Ten pak duom muoj vlastní ležící podle pana Adama Hrušky z jedné a Adama sklenáře, jakž u smrti slove z strany druhé, odkazuji — Mandalenč, nevčsté své — Té pak Saloméně, ženě někdy mé zpronevěřilé, kteráž se mne odpřísahala, že se mnou nebude a býti nemuože, že sem jí zpromrzalej člověk a že bych lhář přesvěčený být měl a lotr, ty aby z toho mého tak ještě dosti malého pozůstalého statečku nic vydáváno nebylo, neb jest sobe mnohem více vzala, mně obloupila, do chudoby uvedla ode mne po třikráte preč chodila, po městech vandro vala a se mnou se v nicemZ spravovati nechtéla. — Actum v středu den sv. Prokopa opata. 12. 1584, 12. března. Rukop. č. 1136 f. 465. (Sa lomena Dusíková s Janem Brnčnským.) L. oc 84° fer. 2 " post Lactare Salomena Dusíková obeslavší a ku právu prfipravivši Jana Brnčaského viínila jeho z toho, kterak on Jan přijav k sobě od ní poručenství, aby vložil odpor spisu kšaftovnímu od Jiříka Dusíka, manžela jejího, na veliko ublížení spravedlnosti její učiněnému, ale on Jan skrz: nedbanlivost svou po právě dále neprocedoval, až ča odporu prošel, a tudy týž kšaft od práva stvrzen jest protož o to k němu hledí, jakožto nedbalému a té své potracené spravedlnosti, kteréž sobě 1000 kop gr. č. po kládá, na něm za dopomožení žádá podle práva. — Proto tomu od Jana Brněnského po vzatém hojemství za odpověd jest dáno, že Salomena pořadu práva jest pochybila a to v tom, že na osobu jeho patent nepořádně jest vyžádal a tudy práva podvedla a podvodu se dopustila a tak v po kutu J. Mti C. jest upadla, a tomu nechce-li místa dáti chce to provozovati a ukázati, Zádaje k pruvoduom pri puštěn býti. — Od Salomeny: mluvf, Ze by v vokut J. Mu C. upadla, i zdaliZ on J. Mti C. rychtářem jest, že se vo pokutu domlouvá, než polom ukáže-li Jan, že upadl v pokutu, pan rychtář bude věděti jak se zachovati, proto žádá, aby se přiznal, z čeho jest povinen a nebo že nen povinen odpovídati. — Od Jana: Dal svétlou a patrnon odpověd, že z příčiny předložené ničímž jí povinen není a to ukázati chce a při těch obranách stojí, žádaje k prů voduom připuštěn býti. — Od Sulomeny: Poněvadž ji dává odpověď patrnou, že jí žalobou není povinen, on: proti tomu chce na něho to vésti, že jí tou žalobou po vinen jest. Kdež strany jsouce sobě na odporu a na průvody se volajíce, jest jim den a termin k nim až pod ztracením té pře od práva uložen, na kterýž stojíce, Valentin Stří brzský, plnomocník Salomíny Dusíkový, dal čísti rejstřík ohlášení plnomocníkuov Salomeny Dusíkovy, suplikac její a druhou týchž plnomocníkuov ktomu mluvě; přední k tomuto průvodu a ukazování se oznámiti musí, kterak 

Strana 368
IV. Na Velkém ndmósli. 368 na onen čas Salomína Dusíková připravila jest ku právu Jana Brněnského a jeho jest obvinila, že maje ona odpor o kšalt nebožtíka Jiříka Dusíka, manžela svého, jeho Jana Brněnského za plnomocníka k zbránění toho kšaftu, který se proti společnému zdání stal, jest učinila, kterémužto plnomocenství jest on potom odepřel, pravíc že nikda za plnomocníka jeho jest nenaffdila. Pak tuto z těchto prů- voduov se to nachází, kterak on Jan Brněnský před p. purgkmistrem ohlášení činil a plnomocníkem se jejím jmenoval a celý rád po právě šel i příčiny proti témuž kšaltu někdy Jiříka Dusíka, manžela jejího, předložil, se ohlašoval, ale pro ránu Bwoží, kteráž toho času byla, že na ten čas na právě se nesedá, ježto kdyby nic jiného za průvod nebylo, tehdy toto vlastní jeho přiznání, že plnomocníkem se jmenoval, vidí se za dostatek býti; ano i ještě více se nachází, že v suplikaci své též se plno- mocníkem jmenuje, jí Salomeny litujíc v tom, že se našla správa, aby pro škody owutratní dcerám nebožtíka Jiříka Dusíka, manžela svého, zaručila, z čehož rozuměti jest, kdyby nebyl plnomocníkem, byl by ji nezastával, a ty suplikací jsou jeho vlastní rukou psány, a ještě více se ukáže, že to ruka jeho jest, na to podal cedule řezané Valentinovi Stříbrzskému odeslané žádajíc, aby v ní, když bude při uvažování této pře, nahlídnuto bylo. Potom podal ty druhé cedule řezané témuž Valentinovi odeslané a jeho vlastní rukou psané, též i dvojího psaní posílacího a to proto, aby ukázal, kterak on Jan Brněnský plnomocníkem jí Salomíny Dusíkový jest byl, jakož pak i ona Salomína sobě do něho stěžovala, že on jsa plnomocníkem jejím, ji v tom opustil a právu se ukrejval, tak že ho ku právu nemohla mili, aż ten odpor kšaftu jeho Jiříka Dusíka po- minul a týž kšaft k svému stvrzení přišel a tak nemoha jeho míti ku právu, vyjednala sobě potom na něj patent, kteréhož podala k přečtení. Též i sepření mezi Manda- lenou Koplisovou a jím Janem Brněnským, poručníky Sa- lomeny Dusíkový. Item společné zadání statkuov Jiříka Dusíka a Salomeny, manželky jeho, a to za příčinou tou, Ze on Jiří Dusík zadavše statek Salomíně, manželce své, a ona jemu též, o něm již dále kšaftovati jest nemohl, jakž právo městské pod literou C 68. C. 54. C. 65. vyměřuje, čehož on Jan Brněnský dobře mohl zhájiti,; ale toho tak nechal a zanedbal. Dále podal kšaftu toho žádaje, aby při uvažování veň nahlídnuto bylo, kterémužto kšaftu tento Jan Brněnský vloživ odpor po něm neprocedoval a nekráčel a tak svou nedbanlivostí jí ke škodě jest při- vedl. Předně, že ten duom Jiříka Dusíka, kterýž za mnoho stojí, na ni spravedlivě podle společného s ním zadání statkuov připadnouti jest měl, ale skrze nedbanlivost jeho Jana Brněnskýho o nój piijiti jest musila, na to dal čísti nález i s konfirmací vrchního práva mezi Salomínou Du- síkovou a Mandalenou, nevěstou Jiříka Dusíka, o kšaft téhož Jiříka Dusíka. Dále co jest on Jiřík Dusík k sobě bral a přijímal peněz, to on ukáže, dav k tomu čísti vejpis z Nového M. Pr. kvitanci, též i jiné kvitancí z rejstr pana pergmejstra hor vinićnejch Praźskejch, k tomu mluvil, że maje on Jan Brněnský ji Salominu v lom spra- vedlivć opatrovati toho jest zanedbal a tak ji netoliko o ten duom, v kterýmž Jiřík Dusík bydlel, ale také o tu summu v kvitancích položenou jest připravil, tak že ona k veliký chudobě skrze to přivedena jest; a právo zjevný jest, že ten každej, kdož tak zmrhá při, má z ní práv býti. Dal čísti to právo městské I. 49. A poněvadž jest tuto dostatečně prokázáno jedno plnomocenstvi, potom nedbanlivost jeho, poroučí se k spravedlivému v tom opatření. Potom dal čísti svědomí rejstry vedené k tomu mluvě: z těchto svědkuov nachází se, že jest on Jan IV. Na Velkém náměstí. Brněnský žádal, aby jemu peněz pučovali s tím doložením, jestli že neučiní toho, tehdy že ona Salomína přijde o svú spravedlnost. Ano i to se nachází z těch svědkuov, že jest tu mocnost od města Vysokého Mejta danou předložil na právo, kterážto mocnost podle jiných allegat v tej při, kterouž ona Salomína měla s Mandalenou, nevěstou Jiříka Dusika, o k3afl jeho do apellací, když jest ona od té vejpovědi, kteráž se při tomto právě stala, apellovala, jest odeslána, a potom pro vyřízení sc apellací, když jest tam při apellacích sollicitovala, aby jí zase ta mocnost vydána byla, tu vždycky od písařuov odpovědi brala, že jest ji Jan Brněnský vyzvihl. Pak k čemu se to rovná, to bude při uvážení spravedlivém. Proti tomu od Jana Brněnského tento průvod Salo- míny Dusíkový jest ven ze pře vedený: Předně ukazuje rejstřík z reposit ouřadu pana purkmistra, kterak by on plnomocník od ní nařízený býti měl, z toho patrně se nachází, že dvě osobě zapsány jsou a ne on sám. Potom suplikaci, kterouž jest žádala na něho za patent, jako by jeho ku právu míti nemohla, proti tomu též ukazuje ně- které psaní listovní dokládajíc, že by to v těch listech jeho vlastní ruka byla, ale toho nebylo slyšeti, aby který svědek to vysvědčiti měl, že to jest tak, jakž on praví, než tudy by chtěl toho jalovými řečmi dotahovati a jeho do plnomocenství vtáhnouti. Dále podala i patentu spo- lečního zadání statkuov připisujíc nějaký duom, kterýž by za několik set stál, též i vejpověď, kteráž se vztahuje na dvě vosoby, též i kvitanci ano i svědky rejstry zavedené, li také aby měli vysvědčiti, Ze jest on sám byl plno- mocníkem, toho se z nich nenachází, než svědci o dvou osobách, a to vše daremně se vede a na něho samého se nic nestahuje, dal čísti žalobu, právo imčstské A. 51. A. 68. B. 36. roz. 3 B. 14. K tomu mluvě, jakž na onen čas jest se stalo obvinění, tomu porozumíno jest. Pak to ani jedním svědkem se tuto neprovozuje a poněvadž toho, z čehož jest obvinila, ničímž neukazuje, také toho požíti nebude moci. Dále kdež praví, že by on měl moc- nost ňákou z apellací vyzdvihnouti, v tom na věc rozsou- zenou nastupuje, ježto na onen čas jest jeho pohnala, aby takovou mocnost proti sobě ku právu položil a maje sobě termin uložený, v kterém by to ukázala, že on ta- kovou mocnost z apellací vyzdvihl, toho jest neukázala ; na to žádal za přečtení vejpovědi mezi Salomínou Dusí- kovou a jim učiněné k tomu mluvě, poněvadž maje dosti prostranný čas sobě k takovému provozování učiněný toho jest neprovedla, aby on jakým plnomocníkem bejti měl a není, tehdy zbytečně zaneprazňuje, nebo, cožkoliv jest vedla, to všecko se vztahuje ne na něho samého než na dvě osoby, dal čísti právo městské B. 35, kterým se ukazuje, jak a kterak plnomocenství se zapisovati má, kteréžio právo všecky svědky její, by jich více bylo, porazí, nebo kdo chce plnomocnfka nafiditi, mó se při právě dáti na- jíti, pak ona toho ničímž neokazuje, aby se kdy při právě najíti a jeho za plnomocníka zapsati dala. Potom jak spo- lečníci mají poháněni bejti, dal čísti právo městské B. 18. zřízení zemského C. 38. o společnicích, též zřízení zem- | ského C. 26. k tomu mluvě: to právo a zřízcní zemské vztahuje se na to, kde by se dotejkalo společníkuov, že ti mají všickní pohbáněni a vinnění bejti. A kdo by se tak nezachoval, že žaloba jemu zvýžena bude. Druhé že kdož by koliv žaloby s průvodem nesrovnal, teldy také ta mä zdviZena bejti, na to dal čísti právo městské B. 22. A jaký jest byl plnomocník, podal rejstříku z ma- nualu rejstr pana purgmistra od zmocnění a tak poněvadž jest právo pochybila, daremně jest jeho stěžovala a na něj sobě patent jednala, dal právo městské čísti C. 1., 

Strana 369
IV. Na Velkém náměstí. kteréž se na to vztahuje, že na mrtvého a nepřítomného rozsudkové se nevztahují. Pak on jest toho času nepří- tomný byl, když ona sobě na něj patent jednala a tak v těch průvodech jest té naděje, že té žaloby osvobozen bude, dal čístí svou odpověď, kterúž dal na žalobu její, na to podal k přečtení datuom jednoho i druhého listu urozeného pana Krystofa staršího z Wartmberka a na Strakonicích oc, též i plnomocenství jedno Syksla z Ottrs- dorfu, druhé od rychtáře Nového M. Pr., jiné listy pose- lací od pana Jiříka Mošaura, od pana Kryštofa z Wartm- berka, p. Davida Rittera, od kněze Jiříka Hlivického oc, k tomu mluvě, že z tohoto průvodu jeho to se na- chází, že Salomína Dusíková daremně jest sobě na něj patent vyjednala, jakoby on ku právu dosazen býti ne- moll. Pak tuto je t ukázáno, kterak urozený pán Kryštof z Wartemberka a na Strakonicích v mnohých příčinách jeho jest za plnomocníka potřeboval a proto jest k němu on i ouředník jeho psaní činil. Naposledy jest ukázal i vy- svédéení knéze Jifíka Hlivického oc, Ze jesli na právě jeho toho času byl a odtud potom na právo pánuov pre- látuov kostela Pražského se dostal a tak měla-li jest ona Salomína Dusíková co k němu, poněvadž byl usedlý v těchto městech Pražských, mohla jest k němu hleděti a ne takový na něj sobě patent jednati. Dal čísti právo méstské B. 35. D. 28. a to proto, Ze vyméfuje, kdyby kdo klamavý zprávy činil a v nich postižen byl, že má trestán bejti. Pak z tohoto průvodu se nachází, že jest ona Salomina nepravou zprávu dala a tak ji ta pokuta nebude moci minouti, dal čísti svědomí rejstry zavedená, svědomí listovní na právě Nového M. Pr. zavedené k tomu mluvě, z toho svědomí nachází se, že ta jistá Salomína, jak začátku této pře tak ani potom aby jakým byl plno- mocníkem toho ničímž neukazuje než to svědčí, že jest jemu několik kop grošuov dala, podle toho že Mandalena Koptišová toho všeho jest původ byla a poněvadž jeden svědek očitej jest jistší nežli deset ušatejch, jakž právo městské B. 68. ukazuje, pak tuto ani jednolo se nena- chází, než toliko rozprávku, svědci co jsou spolu mluvili, a tak jich svědomí sama se nesrovnávají. Proti tomu od Salomeny mluveno: Domnívala se, Ze jakZ jest tento Jan Brüanskej žalobě její odepfel pravá, 2e jakiiv nebyl plnomocníkem proti kšaftu Jiříka Dusíka od ní nařízeným, že to ukazovati bude, ale tuto se toho nic neukazuje než holá slova se mluví a brání se toliko tím, že by Mandalena Koptiška s ním k té při zapsána byla, a tak již se sám zná, že plnomocníkem jejím jest byl a protož nebude již sebe moci obrániti, nebo to vlastní jeho přiznání bude moci proti němu postačiti. A kterak může odepříti listuom svou vlastní: rukou psaným, nadto vejše i ceduli řezané, kterouž jest jemu Valentinovi Střibrskému odeslal, oznamuje jemu, jakého svědomí od něho žádá ano i sekryt jeho, jimž ta psaní a cedule spečetěny jsou, sc spatřuje. A kdež praví, že by ho nezapsala při tomto právě za plnomocníka, k tomu mluveno není, než že jest jeho za- psala při právč města Vysokého Mejta, za kteréhož to se on potom při tomto právě, jakž již jest ukázáno, ohla- šoval, ani tak není zpozdilej, kdyby nebyl plnomocníkem, aby na cizím místě se domlouvati měl. A poněvadž jest neukázal, kdo by jiný byl plnomocníkem jejím Salomíny Dusíkový, to jemu, což on mluví, postačiti nebude moci. Ač pak ukazuje mnoho mocnosti a listí od lidí panskýho i rytířského stavu, to může bejti, že jest při jiným právě bylatuto neboliou zenu, maje ji opatrovati, jest opustil, protož to vše jest ven ze pie a postacili jemu nebude moci. IV. Na Velkém náměstí. 369 Zase od Jana Brněnského mluveno, že by potřebí bylo ji ukázati, jaky jest on byl její plnomocník a kde zapsán, jak právo městské B. 35. ukazuje, ale toho ničímž není ukázáno. Jest pak stihán jakoby předešle u pana purgmistra ohlášení učiniti měl, ale to se vztahuje na dvě osoby na něho a na Mandalenu Koptišku, ano i to měla ukázati, co jest jemu za práci jeho dala, jestli že jest byl jejím plnomocníkem, dal čísti právo městské E. 43, pak toho všeho jest pominula. Stihá jeho, Ze společním zdáním a kvitancími mohl se jí brániti, i kdyby byl se toho nadál, že tím stihán bejti má, což jest ven ze pře, byl by to ukázal, že jest ona jeho Jiříka Dusíka, manžela svého, opustila a jinam se od něho odebrala, pročež on Jiřík na onen čas ji z několikerých věcí vinil, načež se táhne, aby při uvažování v to nahlídnuto bylo. Čteno právo městský B. 87. A takto jemu ke škodě bejti nemá. A kdež jest patent na ného vyžádala, to jest také dosta- tečně ukázal, kde a při kterém právě jest toho času byl a komu posluhoval, a tak se jest právu neukrejval, potom táhl se na psaní, kteréž jest učinil panu purgmistru pá- nuom, jehož datum jest v středu po Proměnění Krysta Pána na hůře Tábor létha oc 88, a na druhej, jehož datum v Menším M. Pr. v pondělí po sv. Mikuláši létha »c 83 a to proto, že jest se ohlašoval, že rád chce ku právu státi, ale na to žádné odpovědi neměl, a tak nebyl jest v Starém Městě ale v Mepnším byl, dal právo městské číst A. 44. A. 46. A poněvadž to vše od ní jest pomi- nuto, jest té naděje, že i jeho ta žaloba mine. Od Salomeny: Chtěl by toho prázen býti, čeho jest svou nedbanlivostí zameškal, zastíraje se Mandalenou Kop- tišovou, i měl jest to prve učiniti, když jest ho ona Sa- lomína Dusíková obvinila, ale toho jest neučinil a tak to všecko jest na sebe vztáhl, aby více listuov mocných ukazoval, to vše jemu postačiti nebude moci, poněvadž od tohoto práva nic se neukazuje. A kdež praví, že jest mocnosti té z Vysokého Mejta neměl, jinač se nachází z svědomí Cáslavského. Tím spor zavřín a strany poručily se k spravedli- vému opatření. Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu, odpověď, ohlášení, suplikaci, patent, kšaft, společné zdání, sepření, zřízení zemské, právo městské, kvitanci, listy, cedule ře- zané, nález, confirmaci a což více k tomu jest mluveno, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž se jest to z pruovoduov a act této pře vyhle- dalo a našlo, že Jan Brněnský přijav k sobě na onen cas od Salomeny Dusfkovy na to, aby podle odporu kšaftu Jiříka Dusíka, manžela jí Salomeny, vloženého, jakž pořad práva ukazuje, procedoval a tuž při začatou dovedl, plnomocenství tomu zadosti neučinil, ale ji Salomeně ta- kovou při nejitím svým po právě zmrhal, tak že týž kšaft Jiříka Dusíka k svému stvrzení jest od práva přišel, ježto aby on Jan práva svého začatého byl následoval, takový kšaft společným statkuov zadáním mezi nimi manžely Jiříkem Dusíkem a Salomenou knihami zapsaným k vyzdvižení a k skrácení byl by přijítí musel, tudy ona Salomena o duom i jiný všelijaký statek v kšaftu Jiffka Dusfka obsažený jest připravena. Práva pak vyměřují, plnomocník nebo poručník ku při zřízený a zapsaný obmeškal-li by koho v jeho při, nebo túž při z oumysla zmrbal, že to tomu vynahradití jest zase povinen. Z těch příčin dotčený Jan Brněnský to všecko, co jí Salomíně jest zmrhal, předně zač by ten duom někdy jich obou manželuov podle domu někdy Adama Hrušky a Adama Sklenáře obostranně le- žící prodán býti mohl, též co by se jiného, o čemž týmž kšaftem řízeno jest, vyhledati mohlo, jmenované Salom(né 47 

Strana 370
IV. Na Velkém náměslí. 370 Dusfkové vynahraditi a nebo se s ní o to smluviti jest povinen a to do dvou nedělí pořád zběhlých podle práva. Actum in consilio f. b. die sancti Galli 1586. 18. 10698, 26. kvétna. Rukof. c. 2113 f. 102. Jan Pizon zedník a Kateřina koupili dům mezi domy Hruš- kovským a u smrti od Mandaleny Dusíkový vdovy za 225 k. gr. č. 14. 1602, 12. července. Rukop. č. 2113 f. 259. Pavel Janeba Hořepnický ručnikář a Anna koupili dům v osadě sv. Mikuláše mezi domy Hruškovým a u smrti řečeným od Klementa Bote na místě Kateřiny, někdy Jana Pisona, již jeho manželky, za 225 k. č 15. 1605. — Tamléz. Anna, vdova po Pavlovi Janebovi. 16. 1608, 18. listopadu. Tamtéž. Adam Dusík a Anna Dusíková, sestra jeho, postoupila právo své Janovi Nazovi. 17. 1614, 80. srpna. Rukop. č. 2114 f. 156. Zmoc- něn jest vedle vejpovědí p. purkmistra a pánův Kliment Bota na místě Jana Kryštofa Pisona, pastorka svého, do domu Anny Mělnické pro 70 k. m. peněz gruntovních od ní Anny Mělnické jakožto držitelkyně statku po někdy Janovi Nasovi, manželu jejím předešlém, na domu vedle smrti ležícího nezaplacených. 18. 1615, 15. ledna. Tamtéž f. 167. Petr Mělnický vzdal statek svůj Anně, manželce své, a zase vzdala témuž dva domy, jeden vedle domu u smrti a druhý v Caletné ulici u zlaté mříže řečený. Číslo pop. 926b. (U komety, u smrti.) 1. 1446, 81. ledna. Rukop. č. 90 f. 128. Wen- ceslaus Hoblik sutor et Marza emerunt domum na Weseli dictam in acie contra domum Wlczichrdlo situatam et penes domum Pauli cirothecarii erga Hanusskonem curien- sem pro XXI s. Act. fer. II. ante Purif. 2. 1468, 21. srpna. Rukop. ć. 2105 f. 91. Wenc. Hoblik et Marza resjgnaverunt domum suam na Wescli penes domum Valentini doliatoris dicti Libczek immediate johanni, nato suo, — cum condicionibus notanter ex- pressis: Quod Wenceslaus et Marza coniuges pretacti debent habere pro se in eadem domo habitaculum poste- rius integrum ad morandum, quamdiu vitam duxerint in humanis et ipse Johannes, natus eorum, tenebitur ipsis solvere VII gr. septimanatim usque mortem similiter utrius- que. Item Paulo, fratri suo iuniori, tenetur dare X s. gr. Act. fer. II. ante Bartolomei. 3. 1478, 28. července. Rukop. č. 2106 f. 18. Ge- orgius Sswehla et Margareta emerunt domum inter domos Blasei doliatoris et domini Medconis platea mediante aput Johannem Hoblik pro LV s. prag. Act. fer. IIIT. post Jacobi ap. 4. 1505, 16. října. Rukop. č. 2107 f. 272. Mathias sutor dictus Sowa emit domum na Weseli in acie penes domum Mathie Trnka doliatoris ex una et Nicolai Retafin platea mediante parte ex altera erga Waclawam dictam Sswehlowa pro L s. Act. fer. MII. ante Galli. b. 1616, 28. srpna. Rukop. ć. 2141 f. 227. Staly se smlhívy svatebnie mezi Hynkem ševcem a Annú m.j., IV. Na Velkém náměstí. takže pan Jan Václav z domu Strabochovic jmenoval jest po léž Anně, schovanici své, osm kop gr. m. a výpravu. Act. die Augustini. 6. 1517, 9. července. Tamléž. Jakož jest Matěj švec Sova koupil duom od Václavy Švehlové a nemohl jest ho jí plátce býti a jeho doplatiti i postoupil jest téhož domu — Václavé Svehlové. — Act. fer. V. post Joh. Hus. 7. 1517, 11. července. Rukop. č. 2108 f. 206. Matouš Hynek švec a Anna koupili dvom podle Smolnice ševce od Václavy Svehlové za XXXV k. — Act. sabbato ante Margarethe. 8. 1656, 24. května. Rukop. č. 2117 f. 239. Z po- ručení nejjasnějšího pána Ferdinanda, arciknížete Rakou- ského, rychtář Star. M. Pr. podle přísudku panem purg- mistrem a pány učiněného postúpil jest statku všeho po Václavovi Hynkovi z Zelezné ulice Petrovi Hlavsovi z Li- boslavé, místodrZícímu ouřad najvyššího mincmajstří krá- lovství Českého a Dorotě odtudž z Liboslavě, sestře jeho. Act. fer. VI. post Asc. d. 9. 1555, 9. zai. Rukop. č. 2117 f. 345. Jan Li- turgus, písař při soudu komorním, a Eva koupili duom ležící na rohu od Hanuše Falka a Doroty z Liboslavě m. j. i na místě p. Petra Hlavsy z Liboslavě za CV k. &. Act. fer. II. post. Nativ. M. V. 10. 1559, 2. května. Rukop. č. 2117 f. 432. Petr od tří moždířuov a Dorota koupili dům ležící na rohu podle domu Jiříka Dusíka od Jana Liturga z Turska, pí- saře při úřadu komorním, za 170 k. č. Act. postridie Philipi et Jacobi. 11. 1569, 10. října. Rukop. č. 2118 f. 235. Petr od tří moždířů oznámil, jakož jest při smlívách svadeb- ních Adamovi, sklenáři, synu svému, a Marjaně m. j. 765 kop č. včna připověděl, že v takové sumě dal polovici domu svého u Komety řečeného vedle domu Víta Dusíka ležícího na rohu dotčenému synu svému. Act. postridie Dionisii. 12. 1571, 11.€ervna. Rukop. ë. 2118 f. 272. Adam sklenář, Petra od tří moždířů syn, vzdal všelikú sprave- dlnost svú na domu u Komety fečeném — Marjánč m. své. Act. die Barnabae. 18. 1595, 6. června. Rukop. č. 2113 f. 27. Martin Bamrt krejčí vzdal jest statek svůj Martě m. své, zase ona Marta vzdala tejž statek Martinu, k tomu domy dva. 14. 1595, 17. srpna. Rukop. č. 2231 f. 117. Jakož jest po smrti Adama Slejfffe sklenéfe pozüstal statek na dvou domích, vinici i jiny statek, k tomu Marjana, man- żelka po něm ovdovělá, a Marta, dcera její o kterýž statek se porovnaly, takže Marjana za dědictví Marty jí dva domy, jeden řečený u Komety, druhý vedle domu Jana Krásy hrnčíře ležící — jest postoupila. Proti tomu Marjana ujala jest vinici nad Slupi při Wyšehradu, tolikéž workaf krámských věcí Act. fer. V. post Assumpt. M. V. 15. 1599, 20. září. Rwhop. c. 2205 f. 196. Já Martin Baumert, krejčí a měštěnín Star. M. Pr. vyznávám a známo činím tímto lislem mejm kšaltovním vůbec přede všemi, kdež čten nebo čloucí slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží, že znamenaje čas nynější velmi nebezpečný běh a způsob života lidského jiného nenacházím než to, že všecko co se narodí, smrti podáno jest. A člověk buď věku starého nebo mladého, též chudý i bohatý, když čas a hodina od pána Boha jemu uložená přijde všeho zanechaje z tohoto světa skrze smrt na onen se odebrat musí, a já též rozvažujíc toho, že v tom velmi nebez pečným času nevím jak milosrdný Bůh se mnou naložit 

Strana 371
IV. Na Velkém náměstí. ráčí, to vše v tejnosti a moci jeho svaté milosti zuostává. Protož jsouce ještě z daru pána Boha všemohoucího zdra- vého rozumu i paměti dobré užívajíc, kdyby mně můj milý pán Bůh buď v tomto času nebezpečným a nebo potom dle vůle své svaté prostředkem smrti z tohoto světa pojíti ráčil, aby po mé smrti o stateček můj, kte- réhož pán Bůh z štědrosti své požehnali a naděliti jest ráčil, žádných nevolí a soudův mezi přáteli mejmi nepo- vstalo a nebylo, otémž statečku mém vlastním toto poří- zení činím. A předně duši mou milou předrahou, krví Ježíše Krysta pána a spasitele našeho dobytou v ruce pána Boha všemohoucího, od něhož jsem ji vzal nyní i při poslední hodině smrti mé poroučím v té nepochybné naději, že milý Buoh odpustíc mi pro zásluhy syna svého nejmilejsiho téžký hfichy mé, ji v losu vyvolených svých postaviti ráčí. A dále o statečku mém svobodným, jakž oznámeno, takto řídím, kšaftuji a po mé smrti míti chci. Nejprve duom můj s zahradou vedle pana Jana Krásy hrnčíře, měštěnína Star. M. Pr. ležící, paní Maryaně Peldřimovské, paní máteři někdy manželky mé milé, po smrti mé dědičně dávám a odkazuji k jmění, držení a k vlastnímu užívání, jakož jej sem sám držal a užíval, však s tím doložením, aby ona ten dotčený duom všecken tak ujala v těch čtyřidceti a pěti kopách míš., kterýchž jí paní Maryaně dotčené (po někdy Martě, manželce mé milé a dceři její) z podílu dáti povinen sem. Dále duom svůj, jenž slove u smrti za rynkem Staroměstským ležící v němž do vůle Boží bydlím, se všemi svršky a nábytky, což koliv v něm jest, nevymieňujíc nic po mé smrti paní Anně Pitlensdůrferový, měštce Star. M. Pr., paní tetě mé milé, věčně dávám a odkazuji k vlastnímu jejímu užívání a také držení toho, ale však na ten způsob a takto: aby ona paní Auna Pittensdórferová, paní teta má milá, těmto nížepsaným osobám z toho všeho vydati povinna byla, jakž o tom doleji psáno stojí: Jakožto nejprve Bar- boře, Anně a Voršile, sestrám mejm milým a vlastním, jedné každé jedno sto kop míš., učiní tři sta kop. míš., klerýchžto sestry mé paní teta dobře zná a ví, kdež ony "v Slízsku jsou. Item Janovi Erdmanovi star&ímu, strejci svému, odkazuji deset kop míš. It. Janovi Erdmanovi mlad- šímu, někdy Jiříka Erdmana synu, 2'/, lokte englického sukna na šaty, což se najde v domě mejm sukna takový, a k tomu na penězích odkazuji deset kop míš. It. Lud- víkovi, synu páně Ludvíka u tří moždířů, odkazuji: čubu vlčí s suknem pošitou. It. Kačence, dcerce téhož pana Ludvíka, černý damaškový mantlík s popelicí podšitý po mé smrti odkazuji. It. Tomášovi Javornickému, švagkru svému, odkazuji k těm 20 kopám míš., kterýchž: někdy Marta, manželka má, jemu jest odkázala a je jemu po- vinen sem, ještě vej$ desct kop míš. It. Kašparovi Javor- nickému, bratru jeho, též deset kop míš. Item paní Lid- mile, pana Petra Brosyna krejčího manželce, jeden zlatý prstýnek s červeným kamínkem odkazuji. It. Rozyně, ku- chařce paní Anny, tety mé, odkazuji deset kop míš. a ktomu z jednoho lůže šatův ložních. It. Markytě a Juditě, děvečkám též paní tety mé, jedné každé odkazuji z jed- noho luže šatův ložních. lt. Mikulášovi, paní Rejně Fran- kový sestry manželu, odkazuji všecken verkceugk krej- čovský, což jej koliv mám. It. Markusovi Styllerovi postři- hači v Star. M Pr. korduláč svůj a pár pomorančových hedbávných puntšoch odkazuji. It. Anně kožišnici, kteráž mnoho let u paní matky někdy manželce mé milé slou- žila, truhličku s dětinskými šaty odkazuji. It. Janovi pa- choleti, té ženě, kteráž mně i s ním v nemoci jsou hlídali, odkazuji my šaty každodenní, dva páry galioty a kolar soukenný s žlutými rukávy, v nichž sem všední den IV. V ulici Svatodušní. 371 chodíval. Také v tom vůle má konečná poslední jest, (poněvadž častopsaná paní Anna Pittensdorferová, paní teta má milá, mně ode 20leth až posavad mnohá dobro- diní jest učinila, netolikyž hotovými penčzy mnč založila, ale i jinak v potřebě mé i časem s stravou opatřila, ač podle poznamenání svého jí ještě hotových půjčených peněz sedmdesáte kop míš. dlužen pozůstávám) aby na- hořepsaný osoby, kterýmžto kolivěk tímto kšaftem mejm po mé smrti což koliv na hotových penězích odkazuji, ji paní Annu, tetu mou milou, v ničímž nestěžovali, nýbrž v dobrým srozumění s ní byli, až by ona dům můj tento jí odkázaný prodati aneb jinak se v tom beze škody své opatřiti a z toho každému, jakž dotčeno, práva býti mohla. Jakož pak k též paní Anně, tetě mé milé, té důvěrnosti celé jsem, že se ona k mejm přátelům všelijak upřímně a důvěrně bez ublížení svého podle této poslední vůle mé a kšaftu tohoto zachovávati bude. Však též pořízení mé abych každého času, jakž by mi se líbilo neb vidělo, nčtco přidati nebo ujíti, jej dokonce změniti a jinače učiniti mohl, toho sobě v moci své pozůstavuji a zanc- chávám. Pakli bych ho nezměnil, tebdy jich milosti pana purgkmistra pánův Star. M. Pr., pánův mně laskavě pří- znivých se vší náležitou uctivostí i pokorá prosím a žádám, že nad tímto kšaftem a vůlí mou konečnou po- slední rukou svou ochrannou držeti ráčí. Tomu na svě- domí a pro dokonalejší toho utvrzení tento kšalt a vůli mou konečnou poslední sekrytem mejm obyčejným jsem zapečetil a rukou svou vlastní v něm se podepsal. Také pro lepší důvěrnosti jsem se dožádal slovutných pánův: Simona Hansynka ševce a Marka Stylera postřihače, obouch měšťanův Star. M. Pr., že jsou podle mně své sekryty k této poslední vůle mé přitisknoutí dali. Jenž se stalo v pondělí po památce sv. Ludmile 20. dne Sep- tembris anno 1599. (Publikováno fer. 5. postridie Concept. M. V. 1599.) 16. 1600, 17. ledna. Ruhoj. č. 2113 j. 158. Bar- toloměj Cimrman a Regina koupili dům v osadě sv. Mikuláše nárožní u smrti řečený vedle domu Jana Pizona zedníka ležící od Anny Pittenderferovy vdovy za 376 k. č. 17. 1601, 3. července. Tamléž f. 404. Albrecht Záruba z Javorova a Kateřina koupili dům u smrti řečený od Bartoloměje Cimrmana za 400 k. č. V ulicí Svatodušní. Kostel sv. Salvatora (Německý*.) * De originibus lempli Salvatoris el monasterii fralrum. Minimorum s. Francisci de Paula Veteris Pragae. Specimen. historicum P. F. Forlunali Durich Minimi. Pragae 1771. p. 7.—12. Templum Salvatoris, Germanicum vulgo dictum, sicut ego ex monumentis iustis et antiquariis accepi, condidere, atque octo annis inilio habuere Evangelici (ut appelari volunt) Bojemo- Germani: qui, religionis obtenta libertate 1) primam ma- num octava die mensis Februarii anno salutis humanae supra millesimum sexcentesimum, undecimo operi adpo- suerunt 2) primarium lapidem, eiusdem anni die vigesima septima Julii, Doctor Hoé ab Hoénnegg in fundamenta misit: aderat Joannes Seussius Sereniss. D. Elect. Sax. a Secretis, qui rem gestam versibus ita expressit: 3) *) Viz též výše str. 844 a 869—360. 4T* 

Strana 372
372 IV. V ulici Svatodušní. Pragae aderam Templi cum Salvatoris in Urbe Antiqua, posita est, et benedicta Basis. Doctor Hoé, huius erat tunc Pompae Ductor et Author. Signa, ut cum Votis, sint quoque sparsa piis. Porro, qui curam fabricae agebant, adeo accelerarunt edificationem; ut arcto trium annorum et mensium duorum spatio tota fabricae moles usque ad apicem per- ficeretur. Iam solum templi quadrato lapide pavitum erat; jam Ecclesia tristega ambulacra habebat; fornix vero in for- mam hemicycli concomeratus, el in eandem desinens Sanctua- rium, altis quinque fcnestris amoenum redditum. Etiam in illa fornicis parte, quae Sanctuarium tegit, Salvatoris effigies non ineleganter expicta videbatur, cum tali in- scriptione: Salvatori Totius Mundi Jesu Christo Domino Nostro Sacrum. Non Enim Est In Alio Aliquo Salus. Ac- torum IV. lam haereditariarum Augustae Domus Austriacae Provinciarum Insignia, vocabulorum compendio distincta, et suis coloribus picta erant, praemissa hac inscriptione : Reges Erunt Nutricii Tui: Esaiae XLIX. Tum signa, gentilitia Schlikiana, et Veteris a Novae Pragae; denique illa Evangelii verba: Quam Diu Fecistis Uni Ex His Fratribus Meis Minimis Mihi Fecistis Math. XXV. C. Et, ut discriptioni modum ponam: iam illud Salva- toris Templum octoginta ulnas Pragenses longitudine et quadraginta latitudine obtinens, in iustam altitudinem ex coeso et quadrato lapide a:surrexit: dum, quinta die Octobris, quae erat Dominica XIX. post festum S3. Tri- nitatis, Doctor Helvicus Garthius, dictae Ecclesiae Pastor et Inspector, atque Sereniss. Elect. Sax. Theologus, more Evangelicorum Templi dedicationem magno gaudio, sed maiore contra Ecclesiam Catholicam ira, celebravit. Jo- annes Seussius, cuius testimonio supra usi sumus. illius quoque meminit: Nunc Basis haec apicem quia habet, fecitque sacrata, Doctor, in hac primas, Garthius, aede preces! Hanc, qui non dormit Custos, custodiat Aedem: Sit benedicta basis, sit benedictus apex. Ad lianc Salvatoris Aedem, scholam quoque habue- runt Bohemo — Germani Evangelici, cui Rectoris nomine praefuit M. Elias Ursinus Delitianus Misnicus; eiusdem vero scholae Prorector fuit M. Joannes Turca. Helvicum Garthium, hominem Germanum in colle- gam Georgii Dicasti, sub utraque administratoris sine exemplo lectum, scripsit M. Paulus Stransky Reipubl. Boiemae cap. VI. prag. 315. Eodem vero anno, nempe 1619 die 5 Decembris diem obiisse Iaecherus in Lexic. Erud. Univ. adnotavit. Quis porro hvic Templo praefuerit, quod scribam, non habeo. Illud autem constat: Anno 1622 die 29. Octobris, Davidem Lippachium, iam tum A. 16014 Templi Salvatoris diaconum, cum alliis tribus ministris, seu quocunque nomine appellandis, M. Caspare, Sigismundo Schererzio, et M. Fabiano, Praga demigrasse. Haec, ut arbitror, rebus nostris ab origine illustran- dis sufficient. Ad illas ergo transeamus. 1) Quos conatus Proceres haereticorum in Bohemia pro libertate religionis adhibuerint, quam aegre ad sub- scribendum Rudolphus Imp. praesenti periculo inductus fuerit. Vid. Balbinus in Epit. Rerum Boh. Lib. V. Cap. XVI. Et Hammerschmidius Prodr. Gl. Prag. Cap. V. de Ecclesia Salvat. Paulan. qui Maiestatis literas Anno 1609 die lovis post festum S. Procopii datas innuit. 2) Ectypon numismatis, quod initio dedimus, desum- mus ex originali aereo, quod apud nos conservatur. „gruntu jejím učiněné obviniti dáti ráčili. IV. V ulici Svatodušní. Celcrum contenti fuimus inscriptione in rem nostram fa- ciente. Aliis alia relinquentes illustranda. 8) Soteria Votiva in Dedicationem Templi Salvatoris in Veteri — Regia — Praga. Excusa Freybergae A. 1615 cum duabus Concionibus Garthii, et una Davidis Lippachii. 1. 1611, 27. &ervna. Pavla Shály ze Zhore Historie Česká I. str. 325. Dne 27. června obyvatelé z národu Německého v Star. M. Pr., jenž se potom obcí'německou jmenovati směli, učinili základ kostela německého v domě Komedkovic na Staroměstském rynku, davše mu titul sv. Salvatora. Po kázání a oupravné musice, kteráž držela se pfi tom u sv. Kříže, položili do gruntu první kámen: Joachim Ondřej hrabě Šlik, Seifrid Kolnič, Linhart z Felzu a Vilém starší z Lobkovic, an se na to dívalo veliké mnożstvi lidu, zpivajlce nahlas Te d.um laudamus jazykem německým. Na minci zlaté i stříbrné, kteráž v tu dobu byla přiložena k základnímu tomu kamenu, stál na jedné straně nápis takový: Templum Salvatoris G. D. O. Caes. Rud. II. Sub Bohemiae Rege fundarunt Germani Evan- gelici Pragae in urbe Vetcri die Caroli A. S. H. 1611a na druhé obraz Krista P. s okolkem slov tímto: Ab hoc solo sempiterna salus. 2. 1612, 29. listopadu. Rukop. c. 1291 f. 168 a č. 324 f. 341. (Nález v rozepři Doroty hrab. z Firsten- berka s Jobstem Smelerem ) Poněvadž Jobst Sm. zámečník a měštěnín Star. M. Pr., předloživ příčiny a excepcí k neodpovídání na žalobu J. Mti. uroz. paní Doroty hr. - z F. v příčině oboření stavení a škody, kteráž se na domě jejím stala, učiněné, takových svých příčin a cxcepcí, aby právní býti a k vyzdvižení žaloby postačiti měly, podle práva jest neprovedl, nýbrž z průvodu dotčené paní hrabinky to se jest vyhledalo a nażlo, Ze ućiniyBi taż paní hrabinka k uroz. p. Joachymovi Ondiejovi Ślikovi z Holejce skrze řezanou ceduli poselství, zda by s vědomím a povolením páně v domě tom havířům, zedníkům a ná- deníkům co bořiti a zeď snížiti poručíno bylo, a maje sobě týž Jobst takovou ceduli a poselství od p. hraběte Slika v známost uvedeno, sám se v odpovídání dal odpírajíc tomu, aby v témž domě jakou zeď havířům neb zedníkům a nádenní- kům bořiti a snížiti poručiti měl ani k tomu jiných nenajfmal a že jest se to ode vší obce národu Německého v Star. M. Pr. přebývající stalo, a tudy týmž odpovídáním takovou věc na sebe vztáhl, pročež slušně táž paní hrabinka k němu pořad práva jest zachovati, jeho z té škody na Z těch příčin taż excepcí — od práva se zdvihá —. Act. in vig. s. Andreae ap. 8. 1618, 28. ledna. Nukop. ć. 1068 f. 10. (Svě- domí ku potřebě Janovi KryStofovi zedníkovi, mésténinu Star. M. Pr., proti Danielovi Jiljímu, uroz. p. Erazima Hajdeliusa sluZebnfku.) Benedikt Heher zednfk svědčil : Byvše já u německého kostela, podíval sem se na stavení, dostal sem se [k] panu Janovi Kryštofovi, rozprávěli sme spolu, mezi tím dostal sem se k čeládce, kteří na rumpál táhnou. Ptal se vo ňákého formana. Voni pravili, Ze ne- vědí vo žádným formanu. Von nechtěl bez toho bejti, aby mu pověděli, že vědí vo tom formanu, až se počali vaditi spolu. Slyšeli sme ten křik, šli sme k nim. Pan Jan se ptal, co se to děje. Von, že hledá formana, že mu pan Jan vodloudil formana. P. Jan mu voznámil, Ze von vo žádným formanu neví, aby von svý formany hledal, kde chce, aby on dal čeládce pokoj. Ten nechtěl pře- stati: Já vonačejším pánům, sloužil nežli ty. Tak von jej vzal za rameno: táhní a nevaď se se mnou, di svou 

Strana 373
IV. V ulici Svalodušní. cestou. Ten se zase vobrátil a postavil se, jakoby chtěl rapír vytáhnouti. Von pak p. Jan chytil se lopaty a já mu nedal. Manželka p. Jana vzala ho za ruku: múj milej, di svou cestou. Mezi tím sem já za nimi dál nešel. — Jiřík Racek, podanej p. Bastle Svamberka: Já délal vápno v německým kostele a von Erazimův služebník přišel tam, ptal se na formana a von forman tu nebyl. Přišel pak podruhy, ptal se, přijel je forman? Zase já, že ne- přijel, že sem ho neviděl. Ten se ptá na mistra, mistra sem taky neviděl. Přijde pak zase v malý chvíli, mistr už tam byl, kde zakládají grunty. Ptal se mně, kde je mistr a já mu pravil, že jest v gruntích. — Severin Duník svědčil: To jest pravda, když jest manželka p. Jana zedníka toho služebníka p. doktora Erazima napomínala, aby odešel, že žádných formanův tu není, a on jest na to nic nedbal, jemu se jest šelem, huncíutů nadal a zbraň svou od boku jest odpásal a naň jest vejtržnost učinil, jeho pobízel, aby šel, že se mu brániti bude. Mistr stál na lešení nad čeládkou svou, vzal lopatu, šel k němu, napřáhl na něj, jak by jej chtěl uhoditi, ale však ho ne- uhodil. A po druhý jakoby ho strčiti chtěl, však ho ne- strčil. V tom mistr odešel žádaje, aby mu pokoj dal. A on odešel až k vratům a učinil mistru pohrúžku zbraní svou. A mistr šel za ním s lešení dolů. Nemohl sem za mistrem také pospíSiti, dalli jest mu mistr v hubu Gili ním hodil. Nežli, když sem dolů přišel, on již ležel na zemi hubou k zemi a mistr ho několikrát pěstí v hlavu uhodil a já sem je rozvedl. — (Fol. 75.) Andres Lang ponocný: Dělal sem mezi havíři v domě, kde neničko německý kostel stavějí. Neničky tomu rok o sv. Kříži minul. V tom přišel Daniel Jiljí, ptal se mne na toho formana Jakuba, který sedí v vězení. V tom přišel Jan Kryštof zedník, mistr nad německým kostelem, a řekl Danielovi: Co ty se pláš na mýho formana, já ho mám k svý práci a ne pro tebe. A tu sobě zlá slova dávali a vyhnali se ven z domu do ulice proti p. Kašparovi Lo- zeliovi. — Jakub Curda, jinak Král, zedník: Sel sem „k německému kostelu s Danielem po potřebě panský. Přišedši Daniel k Janovi Kryštofovi, mistru zedníku, dal mu pozdravení a on mistr stál u rumpálu, kde táhli vodu. Ptal se přidávače Daniel na formana, kde by byl, a ten přidávač pravil, že jest jel pro písek, A já sem řekl: když tu formana není, poďme zase Danieli domů. Tak on Jan Kryštof zedník s hurtem na Daniele udeříc: což mi šelmo sakramentská loudíš čeládku. Tak mu Daniel řekl: Pane Hans, já vám neloudím žádný čeládky z vašeho díla, nežli přišel sem po panský potřebě. A oni se hádali, já sem je pokojil. Po tom po všem navrátil se Jan Kryštof s Danielem do ty uličky za »smrtí , dal mu pěstí a po- razil ho, až mu klobouk s listy panskými, který sem pán poslal a on Daniel od pana rychtáře císařského je vzal, s hlavy spadl a sedl naň, pral ho z sucha, až mu krev z huby i z nosu tekla. 4. 1618, 18. května. Rukoj. č. 1029 f. 188. My Mathyáš etc. — oznamujem tímto listem, že president a a rady naše k apellacím na hradě našem Pražském zří- zené a osazené na ty od práva Star. M. Pr. odeslaná a odevzdaná zapečetěná acta v lé při mezi Joštem Sme- lerem zámečníkem z jedné a uroz. Dorotou hrabinkou z Firstemberka — z strany druhé co se excepcí a příčin předložení k neodpovídání na žalobu dotýče, jakž akta té pte to v sobě šířeji obsahují, pováživše toho všeho — zanechávají toho ortele na témž právě fer. V. in vig. s. Andreae !. 1612 učiněného při své váze —. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po neděli Pro- sebné 1613. IV. V ulici Svalodušní. 373 b. 1614, 6. ledna. Rukop. č. 2205 f. 357. (Kšaft Mathiáše Felsingera z Milštorfu.) My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme tímto naším listem obccně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží, že slovutný pan Valentin Kirchmajer z Reichvic a Wolf Sopper z Adorlu, písař: kanceláře naší, jsouce jménem naším do rady obesláni vysvědčili kšaft někdy urozeného pána Matyáše Felsingera z Mil- storfu takto: Ze nebožtík dožádal se jich, aby ho tu, kdež lozumentem byl, navštivili a k němu přišli, spatřili jej těžkou nemocí navštiveného, však dobré paměti býti a rozumu zdravého požívati. Kterýž ruky podáním je při- vítal a z navštivení poděkovav oznámil, že co dávno P. B. slíbil, to také nyní v skutku splniti a co komu odká- zati mínil, to že odkázati chce. Jakož pak ihned dotčený Wolf Sopper, s nímž že nebožtík od dávního času známost měl, túž vůli a poslední řízení jeho p. Matyáše vedle oustního oznámení jeho poznamenal, nebožtíkovi přečetl. Kterouž on slyšíc, že ta jeho jistá konečná a poslední vůle jest, ústy svými se přiznal a abychom nad ní ruku ochrannou drželi, jich k nám za přímluvu žádal. Kterážto poslední vüle p. Matiáse Felsingera od jmenovaného Wolfa Soppera v poznamenání uvedená a na právě našem složená i vysvědčená, když před námi fer. 6. post Trium regum (10. ledna) 1614 čtěna a publikována byla, toto jest v sobě obsahovala: Ve jméno P. B. všemohoucího amen. Urozený p. Matyáš Felsinger s Milstorfu jsa od P. B. všemohoucího těžkou nemocí navštiven, však rozumu zdravého a paměti dobré požívaje, tento kšaít o statku, jmční a spravedl- nosti své učinil a poslední vůli svou oznámil takovou: Předkem P. B. všemohoucímu duši svou poroučel v té naději, že ji pro zásluhy J. Kr., syna svého milého, pána a spasitele našeho do svého nebeského království přijíti a věčné radosti oučastnu učiniti ráčí,. Tělo jeho mrtvé aby v Star. M. Pr. v kostele v nově vystaveném, u Sal- vatora slove, v němž se slovo boží v německým jazyku vedle konfessí české pánův stavův království: Ceského tělo a krev pána našeho J. Kr. pod obojí přijímajících kázati bude, pohřbeno bylo. A k témuž kostelu odkázal pět tisíc kop míšenských hotových. Však takový peníze aby nikam jinam pod nižádným vymyšleným způsobem obráceny nebyly, než na dostavení téhož kostela a zapla- cení dluhův pro stavení jeho zdělaných. Nic méněji aby nadepsanému panu Mathyá&ovi z tychZ odkázanjch penéz epithapium poctivé na památku jeho učiněno bylo v témž kostele. A ostatek té summy, což by tak po dostavení jeho, zaplacení dluhův a vyzdviZen( epithaphium vostalo, k dobrému dotčeného kostela aby obrácen byl, načež páni inspectores a opatrovníci pozor dobrý dáti mají. Item J. Mtem p. purkmistru a radě Star. M. Pr. odkázal zbroje, zbraně a rystunky na jeden praporec knechtů pěších k obci na památku dobrého přátelství a aby J. Mii. nad tímto kšaftem a pořízením jeho ruku ochrannou držeti ráčili. A ty všecky zbraně a rystunky v domě no- božtíka Tobiáše Fikara knihaře v Star. M. Pr. pospolu ve sklepě složené jsou a tam se najdou. ltem panu synu p. Hendrycha Matesa hrabéte z Turnu etc. odkázal jed- noho koně s rystunkem a vejpravou na něho náležející a pánu p. Seyfrydovi Kolnicovi ete. též jednoho koně jízdného, kterýž mu nedávno odJ. Mti pána darován byl. Jiný statek, jmění a spravedlnost svou všecku a všelijakou na čemkoli záležející — po smrti své dává paní Kateřině, manželce p. Baldweyna Sapireta zlatníka, za její jemu prokázaná dobrodiní a opatrování v nemocech jeho. A to že jest jeho poslední jistá a dokonalá vůle. Stalo sc 

Strana 374
374 IV. V ulici Svatodušní. v pondělí sv. Tří králův. I. 1614. března 1614.) 6. 1615, 26. února. Rukop. č. 1069 f. 61. (Svědomí ku potřebě pánům správcům a opatrovníkům kostela ně- "meckého, slove u Salvatora, v Star. M. Pr. k té rozepři, kterouž s paní Kateřinou, Baldweina Sapireta zlatníka manželkou, kdež o odpovídání podle příčin od ní paní Kateřiny na žalobě jich předložených, činiti jest, mají.) Jobšt Smeller svědčil: To jest mně dobře povědomo a v dobré paměti, jakož měšťané Star. M. Pr., kteří nábo- ženství pod obojí způsobou dle české konfesší v německém jazyků užívají, podle toho císařského majestátu k vyko- návání služeb Božích, poněvadž jsou žádného vlastního kostela dostati nemohli, před sebe vzali a umínili obzvláštní kostel a školu vystavěti, k čemuž oni zapotřebí dobrých, poctivých předních a rozumných osob radou i skutkem k spravování takové věcí býti uznávaje, pročež za starší a opatrovníky zvolili a skrze jisté zvolené osoby jich se dožádali, jakož pak i já sám toho vyhledávati a za to žádati pomáhal, tuto poznamenaných osob: p. Petra Nerhoľa z Holtrperku, p. Eustacha Bettengle z Nayen- pergku, p. Valentina Kirchmayera z Rejchvic, p. Abra- hama Angela z Engelspergku, p. Jana Nerhofa z, Holtr- pergku, p. Jana Österreichera z Löwentalu, p. Jana Sustera, zemského prubíře a zlatotepce, p. Michala Pešona z Ho- henpergku, p. Bartholoměje Wagnera, appalykáře, p. Me- lichara Tejprechta z Prechtyngku, p. Jiříka Wilda. Také jest mně dobře povědomo, že těmto opatrov- níkům z důvěrnosti povoleno a plná moc od dotčených měšťanův dána jest, podle nich víceji jiných předních rozumných osob se k dožádání, jakož pak oni podle sebe s svědomím měšťanům těchto se dožádali p. Jana Baptisty Eisena na Lehrberce, římského císaře J. Mti při appellacích rady, pana Otty Meleandra, J. M. C. při appellacích rady, p. Leandra Ryple z Ruppachu, kurfiršta pfalckra- běte a knížete Saského rady, p. Mikuláše z Langenbruku, p. Stěpána Ilgena, předních měst handlovních agenta při císařském dvoře, p. Jiříka Hauenšilda z Firstenfeldu, p. Lorence a Melichara Storkův z Storkenfelzu, p. Melichara Steinharta z Kyncheidu, p. Karla Góssweina, p. Jiříka Gebharta, p. Wolfa Tejbnera. Těm voleným a dožádaným starším opatrovníkúm jest od častodotčených měšťanův Pražských ta celá věc toho tehdáž k stavení předsevzatého a již Bohu chvála vystaveného nového kostela u Salvatora, jako i všecky přijmy a vydání a což jest při tom k vyřízení za potřebí bylo, svěřeny byly, kteříž potom u evangelitských předních císařských rad a nejvyšších pánův úředníkův, jak i od nařízených pánův defensorův patenty s J. Mti většími pe- četmi a podpisy rukou k kurfirštům a knížatům a jiným stavům německé země a jiných zemí k vystavení kostela pomoci žádání způsobili. S takovými patenty také dotčení páni opatrovníci pana Jana Schachmana a jiných poctivých lidí víceji do říše vypravili, také jim jakožto opatrovníkům všecka ta vzáctná pomoc svěřena a dána jest byla, jako také všecky kostelní na stavení sbírky a peníze, které z našich měšťanův každý podle své možnosti dal, jako i všecky k tomu odkázané peníze jím jakožto jich naří- zeným star&ím a opatrovníkům věrně k rukám odvozovány byly. Item také častodotčení starší a opatrovníci všecky k stavení kostela potřeby spravovali, baumistry a jiné řemeslníky k stavení jednali, jiní každého týhodne plat nařízovali, také v čas potřeby na jich vlastní osoby peněz vypůjčovali, item že také častodotčení kostela a školy správcové na místě a s vědomím napřed jmenovaných měšťanův do kostela a školy správce jakožto nařízení a (Kšaft stvrzen byl 7. IV. V ulici Svatodušní. dožádaní starší a opatrovníci povolili a je zřídili, kteréžto všickni podle nás evangelitských mčšľťanúv nčmeckého jazyku za své pofádné slarší a opatrovníky mají a uznávají. David Opl svědčil takto: Ze mně to dobře povčdomé jest a v dobré paměti to mám, jakož jsou na onen čas měšťané zde v Star. M. Pr., kteříž náboženství pod obojí způsobou vedle české konfessi v jazyku německém užívají, podle toho císařského majestátu k vykonávání služeb Božích, poněvadž žádného vlastního kostela dostati ne- mohli, umínili obzvláštní kostel a školu vystavěti, k čemuž za potřebí některých poctivých a předních rozumných osob radou i skutkem tak veliké práce k spravování uznávaje, pročež za starší a opatrovníky zvolili a skrze jisté osoby se dožádali tuto jmenovaných osob: p. Petra Nerhofa z Holtrpergku, p. Eustachia Beitengle z Najen- pergku, p. Valentina Kirchmaiera z Rejchvic, p. Abrahama Angela z Engelspergku, p. Jana Nerhofa z Holtrpergku, p. Jana Osterreichera z Lówentalu, p. Bartholomčje Wagnera apatykáfe, p. Melichara Tejprechta z Prechtyngku, p. Jiříka Wilda zlatníka. Také jest mně dobře povědomo, že těmto pánům opatrovníkům s důvěrnosti povoleno a plnomocenství dáno bylo od dotčených měšťanův, podle nichž více jiných předních a rozumných osob se k dožádání, jakož pak se i stalo, že sou těchto dožádali: p. Jana Baptisty Eisena, na Lehrberce, římského císaře f. Mti rady při appellacích, pana Otty Meleandra, J. M. C. při appellacích rady, p. Leandra Ryple z Ruppachu, kurfiřšta, pfalckraběte a knížete Saského rady, p. Mikuláše z Langenbruku, p. Stefána Illgena, předních měst handlovních agenta při císařském dvoře, p. Jiříka Hawenšilda z Fiřštenfeldu, p. Lorence a Melichara Storkův z Storkenfelzu, p. Melichara Steinbarta z Kynheidu, p. Karla Güssweina, p. Jitfka Geb. harta, a p. Wolfa Tejbnera. Těmto zvoleným a dožádaným starším a správcům jest také od častodotčených pražských měšťanův ta celá věc toho teldáž k stavení předsevzatého a již chvála Bohu vystaveného nového kostela u Salvatora, jako i všecky příjmy a vydání, a co jest při tom dáleji k vyřízení za potřebí bylo, svěřena jest byla, kteříž od předních evan- gelitských pánův, tak od nařízených pánův defensorův patenty pod J. Mtí pečeťmi a podpisy k kurfiřštům, kní- žatům a jiným stavům německé země a jiných zemí ku pomoci žádání způsobili, s takovými patenty také dotčení páni opatrovníci pana Jana Sachmana podle jiných pocti- vých lidí do říše a do jiných zemí vyslali, odtud zname- nitá pomoc a sbírka k takovému kostela stavení jest do- sažena a dotčeným opatrovníkům svěřena a dána jest byla, rovně také všecky k stavení kostela sbírky a peníze, kteréž od našich měšťanův každého podle jeho možnosti a dobré vůle shromážděny jou byly, jako všecky k tomu odkázané peníze jim jakožto jich nařízeným starším a opatrovníkům věrně odvozovali. Také častodotčení kostela opatrovníci všecky potřeby k takovému kostela stavení časně spravili; řemeslníky a zedníky jednali, jim platili, v času potřeby na jich vlastní osoby peníze vypůjčovali a vyjednávali, aby to stavení lepší průchod míti mohlo. Item také častodotčení kostela a školy opatrovníci na místě a s vůlí napřed dotčených měšťanův do kostela a školy správcům povolali a jim platili; a je všickní podle nás evangelitských měšťanův německého jazyku za jich pořádné kostelní starší a opatrovníky mají a uznávají, to jest mé svědomí. Adam Henyš svědčil takto: To mně dobře povědomo a v dobré pamčti jest, jakož měšťané Star. M. Pr., kteří náboženství pod obojí způsobou podle té české konfessí 

Strana 375
IV. V ulici Svalodušní. v německém jazyku užívají dle toho císařského majestátu k vykonávání Božích služeb, poněvadž sou žádného vlast- ního kostela dostati nemohli, umínili ohzvláštní kostel a školu vystavěti, k čemuž za potřebí dobrých, poctivých a předních vzáctných, rozumných osob radou i skutkcm k tak veliké věci spravování býti uznávaje, pročež za star&í a opalrovnfky zvolili a skrze jisté osoby se dožá- dali tuto dole poznamenaných osob: p. Petra Nerhofa z Holtrpergku, p. Eustachia Bettengle z "Nayenpergku, Valentina Kirchmajera z Rejchvic, Abrahama Angela z Engelspergku, Jana Nerhofa z Holterpergku, Jana Óster- reichera z Lewentalu, Michala Pešona z Hohenpergku, Bartholoméje Wognera apatykáre, Melichara Tejprechta z Prechtingu, Jiříka Wilda. Také jest mně povědomo, že těmto pánům opatrov- níkům z pravé důvěrnosti povoleno a plná moc od dotče- ných měšťanům dána jest byla, podle nich více jiných osob vzáctných a rozumných se k dožádání, jakož pak tito podle nich s povolením měšťanův dožádání jsou p. Jana Baptisty Eisena na Lehrberce, římského císaře J. Mti při appellacích rady, p. Otty Meleandra, J. M. C. při appellacích rady, p. Leandra Ryple z Ruppachu, churfiřšta pfalekraběte a knížete saského rady, p. Mikuláše z Lan- genbruku, p. Stefana Ilgena, měst handlovních agenta při císařském dvoře, p. Jiříka Hauenšilda z Fir&tenfeldu, p. Lorence a Melichara Storküv z Storkeníelzu, p. Melichara Stcinharta z Kynheidu, p. Karla Gósswcina, p. Jiříka Gebharta, p. Wolfa Tejbnera. Těmto zvoleným a dožádaným starším a opatrovníkům jest také od častodotčených měšťanův ta celá práce toho tehdáž k stavení předsevzatého a nyní Bohu chvála vy- staveného nového kostela u Salvatora jako také všecky příjmy a vydání a což jest při tom činiti byl, poručeno bylo, kteřížio u evangelitských předních císařských rad a nejvyšších pánův úředníkův zemských tak naïizenÿch pánüv defensorův patenty, J. Mti velikými pečečmi a >rukou podpisy k kurfiřštům, knížatům a jiným stavům německé (země a jiných zemí k stavení kostela pomoci žádání způsobili, s týmiž patenty také dotčení páni opa- trovníci pana Jana Schachmana a jiné poctivé lidi: do říše a jiných zemí vyslali, tak jim jakozto opatrovnfküm táž vzáctná pomoc svěřena a dána jest byla, rovně také všecky k stavení kostela sbírky a peníze, které od našich měšťanův jednoho každého podle jeho možnosti dávány byly, jako i všecky k tomu odkázane peníze jim jakožto jich nařízeným starším a opatrovníkům důvěrně k rukám odvozovány byly. Item také všecky potřeby k stavení dotčení starší a opatrovníci spravovali, zedníky a jiné ře- meslníky k stavení jednali, jim každého týhodne plat na- řizovali, také v čas potřeby na jich osoby penčz vypůj- čovali. Item že také častodotčení kostela a školy opatrov- níci na místě a s vůli napřed dotčených měšťanův do kostela a školy správcův jakožto nařízení a dožádaní starší a opatrovníci povolávali a jim platívali, kteréžto všickní podle nás evangelitských měšťanův německé řeči, co se kostelního stavení dotýče, je za své pořádné starší a opatrovníky mají a uznávají. Tomáš Pergkmon, měštěnín a kn&h vazaé v Star. M. Pr. svědčil takto: Vyznávám a vysvídéuji, Ze mně toto dobře povědomo jest, jakož měšťané Star. M. Pr., kteří náboženství pod obojí způsobou podle té české konfessí v německé řeči užívají, podle toho císařského majestátu k vykonávání služeb Božích, poněvadž žádného vlastního kostela dostati nemohli, umínili obzvláštní kostel a školu vystavěti, k čemuž za potřebí dobrých poctivých a před- ních rozumných lidí radou i skutkem takového velikého IV. V ulici Svalodusni. 375 skutku a práce k spravování býti uznávaje, pročež za starší a opalrovníky zvolili a skrze jisté osoby, mezi nimiž jsem já také byl, tnto poznamenaných osob se do- Zádati a pii nich toho vyhledávati dali. P. Petra Nerhofa z Holtrpergku, p. Valentina Kirchmajera z Rejchvic, p. Eustachia Bettengle z Najenpergku, p. Jana Ósterreichera z Lówentalu, p. fana Sustera zlatotepce, p. Bartholomèje Wagnera apatykáre, p. Abrahama Angela z Engelspergku, p. Jana Nerhofa z Holtrpergku, p. Michala Pešona z Ho- henpergku, p. Melichara Tejprechta z Prechtyngku, p. Jiffka Wilda. Také jest mně povědomo, že těmto pánům opatrov- níkům z upřímné důvěrnosti povoleno a v plnou moc dáno od dotčených měšťanův podle nich víceji jiných předních osob k dožádání, jakož pak oni podle sebe s vědomím měšťánův se dožádali p. Jana Baptisty Eisena na Lehrberce, J. M. C. pti appellacích rady, p. Otty Meleandra, J. M. C. pti appellacích rady, p. Leandra Ryple z Ruppachu, kurfifita, pfalckrabéte a knGete Saského rady, p. Mikulá$e z Langenbruku, p. Stefána Jlgena, mést handlovních agenta pii císafském dvofe, p. Jiříka Hauen&ildta z Fii$tenfeldu, p. Lorence a Melichara Storküv z Storkenfelzu, p. Melichara Steinharta z Kyn- heidu, p. Karla Giessweina, p. Wolfa Tejbnera. Těmto zvoleným a dožádaným starším a opatrovníkům jest také od dotčených Pražských měšťanův ta celá věc toho tehdáž k stavení předsevzatého a již chvála Bohu vystaveného nového kostela u Salvatora, jako také všecky příjmy a vydání, i co dále tu činili za potřebí svěřeno bylo, kteřížto také od evangelitských předních císařských rad a pánův ouředníkuv zemských také nařízených pánův defensorův patenty pod J. Mti velikými pečetmi a rukou podpisy k kurfiřštům, knížatům a jiným stavům německé země a jiných zemí k kostela stavení pomoci žádání způsobily, s takovými patenty také dotčení páni opatrov- níci p. Jana Sachtmana a jiné poctivé lidi vypravili a jim také jakožto opatrovníkům všecky ty vzáctné pomoci svě- řeny, rovně laké všecko kostelní stavení a sbírky peněžité, kleréž naši měšťané jeden každý dle možnosti své dávali, jako všecky k tomu odkázané peníze jim jakožto jich nařízeným starším a opatrovníkům důvěrně k rukám jich odvozovány byly. Item často dotčení starší a opatrovníci všecky k kostelnímu stavení potřeby spravovali, zedníky a jiné řemeslníky k stavení jednali, jim plat každého týhodne nafizovali, tak v čas potřeby na jich vlastní osoby peníze vyjednávali. Item že také často dotčení kostela a školy opatrovníci na místě a s vůlí předdotče- ných měšťanův do kostela a školy správcův jakožto naří- zení a dožádaní starší a opatrovníci povolovali a je naři- zovali, kteréžto všickní podle nás evangelitských měšťanův německé řeči za jich pořádné starší a opatrovníky mají a uznávají. Jindřich Junker, truhlář a měštěnín Star. M. Pr, svědčil takto: Vyznávám a vysvědčuji, že mně toto pově- domo a v dobré paméti jest, jakoZ měšťané Star. M. Pr., kteří náboženství pod obojí způsobou podle znění české konfessi užívají, dle toho císařského majestátu k vykoná- vání Božích služeb, poněvadž žádného vlastního kostela dostati nemohli, umínili obzvláštní kostel a školu vysta- věti, k čemuž oni zapotřebí dobrých, poctivých, předních, rozumných osob radou i skutkem takové věci veliké k spravování býti uznávaje, a protož za starší a správce zvolili a skrze jistý počet jich se dožádali, jakož i já sám těchto žádati a toho vyhledávati sem pomáhal, níže psaných osob: p. Petra Nerhofa z Holtrpergku, p. Eustachia Bettengle z Najenpergku, p. Valentina Kirclimajera 

Strana 376
376 IV. V ulici Svatodušní. z Rejchvic, p. Abrahama Angela z Engelspergku, p. Jana Nerhofa z Holtrpergku, s jinfmi sem byl, ale doma nebyl, p. Jana. Ósterreichera z Lówentálu, p. Michala PeSona z Hohenpergku, p. Bartholoměje Wagnera apatykáře, p. Melichara Tejprechta z Prechtyngku, (u něho sem s jinými byl, ale doma nebyl); p. Jiříka Wilda. Také jest mně dobře povědomo, že těmto pánům opatrovníkům z pravé důvěrnosti povolili a plnou moc dotčení měšťané dali, podle nich víceji jiných osob předních rozumných se k dožádání, jakož pak oni podle sebe s vědomím měšťanův se dožádali p. Jana Baptisty Eisena na Lehrberce, J. M. C. při appellacích rady, p. Otty Meleandra, J. M. C. při appellacích rady, p. Leandra Ryple z Ruppachu, kurfiršta, pfalckraběte a knížete Sa- ského rady, p. Mikuláše z Langenbruku, p. Stefána Ilgena, měst handlovních agenta při císařském dvoře, p, Jiříka Hauenšilda z Firštenfeldu, p. Lorence a Melichara Storkův z Storkenfelzu, p. Melichara Steinharta z Kynheidu, p. Karla Giessweina, p. Jiříka Gebharta, p. Wolfa Tejbnera. Těmto zvoleným a dožádaným starším a opatrovníkůni jest od častodotčených Pražských měšťanův ta celá věc toho tehdáž k stavení předsevzatého a již chvála Bohu dostaveného nového kostela u Salvatora, jako také všecky příjmy a vydání a co jest při tom k vyřizování bylo za- potřebí svěřeno bylo, kteřížto od evangelitských předních císařských rad a pánüv úředníkův zemských, také naří- zenych pánův defensorův, patenty od p.J. Mti velikými pe- četmi a rukou podpisy k kurfiřštům a knížatům a jiným stavům německé země a jiných zemí na stavení kostela pomoci k vyhledávání způsobili s takovými patenty dotčení páni opatrovníci pana Jana Sachmana a jiné poctivé lidi do říše a jiných zemí vypravili, také jim jakožto opatrov- níkům všecka la vzáctná pomoc svěřena a dodána byla. Rovně také všecky kostelního stavení sbírky a peníze, kteréž od našich měšťanův každého podle jeho možnosti dávány byly, jako i všecky k tomu odkázané peníze jim jakožto jich nařízeným starším opatrovnfkim důvěrně k rukám odvozovány byly. Item také častodotčení starší a správcové všecky k kostelnímu stavení potřeby spravo- vali, zedníky a jiné řemeslníky k stavení jednali, jim plat týhodní pnařizovali, také v čas potřeby na jich osoby pe- níze vyjednávali. Item častodotčení kostela a školy opa- trovníci na místě a s vůlí napřed dotčených měšťanův do kostela a školy správcův jakožto nařízení a dožádaní starší a opatrovníci povolávali a je zřídili, kteréžto všickni podle nás evangelitských měšťanův německého jazyku za jich pořádné starší a opatrovníky mají a uznávají. Mates Pejsker, měštěnín a punčochář v Star. M. Pr. svědčil takto: To mně povědomo a v dobré paměti jest, jakož měšťané Star. M. Pr., kteří náboženství pod obojí způsobou podle české konfessí v německé řeči užívají dle toho majestátu císařského k vykonávání služeb Božích, poněvadž žádného vlastního kostela dostati nemohli, před sebe vzali a umínili obzvláštní kostel a školu vystavěti, k čemuž za potřebí dobrých, poctivých a předních roz- umoych lidí radou i skutkem tak veliké věci k vyřízení a spravování býti uznávaje, pročež za starší a opatrovníky zvolili a skrze jistě zvolené osoby se dožádali dole jme- novaných osob: p. Petra Nerhofa z Holtrpergku, p. Eustachia Bettengle z Najenpergku, p. Valentina Kirch- majera z Rejchvic, p. Abrahama Angela z Engelspergku, p. Jana Nerhofa z Holtrpergku, p. Jana Ósterreichera z Lówentálu, p. Bartholomeje Wognera apatykáre, p. Me- lichara Tejprechta z Prechtyngku, ve mé&fanüv Star. M. Pr. a p. Michala Pešona z Hohenbergku, dvorského kupce. 11V. V ulici Svatodušní. Také jest mně povědomo, že těmto pánům opatrov- níkům z pravé důvěrnosti povoleno a plná moc od dot- čených měšťanův dána, podle nich více jiných předních rozumných osob se k dožádání, jakož pak tito podle nich s vědomím měšťanům doZádáni jsou: p. Jan Baptista Eisen na Lehrberce, J. M. C. při appellacích rada, p. Otto Melander J. M. C. pti appellacích rada, p. Leander Ryppel z Rupachu, kurfifáta, pfalckrabéte a kníZele Sa- ského rada, p. Mikul43 z Langenbruku, p. Stefśn Ilgen, měst handlovnich agent při císařském dvoře, p. Jiřík Hauenšildt z Fiřšteníeldú, p. Lorenc a Melichar Storkové z Storkenfelzu, p. Melichar Steinhart, p. Wolf Teibner. Těmto voleným a dožádaným starším a opatrovníkům jest od dotčených Pražských měšťanův ta celá věc teho tehdáž k stavení předsevzatýho a již chvála Bohu dostavenýho nového kostela u Salvatora, jako také všecky příjmy a vydání a což by bylo vyříditi při tom za potřebí svěřeno bylo, kteřížto při evangelitských předních císař- ských radách a páních úřednících zemských, také naří- zených pánův defensorův patenty pod J. Mtí velikými pečetmi a rukou podpisy k kurfiřštům a knížatům a jiným stavům německé země, také jiných zemí k stavení kostela pomoci k vyhledávání způsobili, s takovými patenty také dotčení páni opatrovníci p. Jana Sachtmana a jiné poctivé lidi do říše a jiných zemí vypravili, také jim jakožto opatrovníkům ta vzáclná pomoc svěřenaa odevzdána byla, rovně také všecky kostelníno stavení sbírky a peníze, které každý z našich měšťanův jeden každý dle své možnosti dával, jako i všecky k tomu odkázané peníze jim jakožto nařízcným starším a opatrovníkům důvěrně k jich rukám odvozo- vány byly. Item také často dotčení starší a opatrovníci všecky kostelního stavení potřeby spravovali, zedníky a jiné řemeslníky k stavení jednali, jim plat každého týhodne nařizovali, také v čas potřeby na jich osoby peníze vy- jednávali. Item že také často dotčení kostela a školy opatrovníci na místě a s vůlí napřed dotčených měšťanův do kostela a školy správcův jakožto nařízení a dožádaní starší a opatrovníci: povolali a je zřídili; kteréžto všickní podle nás evangelitských měšťanův německého jazyku, co se kostelního stavení dotýče, za jich pořádné starší a opatrovníky a správce mají a uznávají. F. 3. post Dom. Cantate 19. Maii anno 1616. Jan Miller, písař úřadu rychtářského přijav to na tu povinnost, kterou učinil panu purgkmistru pánům, svědčil takto: Toho sem povědom, že na onen čas, když jest vedle majestátu povoleno, aby v německém jazyku služby Boží konány, kostely a školy staveny byly, i aby mezi sebou nějaké shromáždění učinili jsou od některých spolu- měšťanův osoby přednější dožádány., jichž by vedle nich a s nimi k takovému předsevzetí pracovali, což by tak za potřebného uznali. Ale abych jakou vědomost jmfli jměl, jsou-li od pana purgmistra pánův mých jako v jiných osadách voleni a nebo confirmováni, to nevím. 7. 1616, 15. dubna. Rukop. č. 1029 f. 174. My Mathyáš etc. — Ze — na ta od pána Star. M. Pr. ode- slaná akla v té při mezi uroz. Dorotou hr. z First, a Jobstem S. co se oboření a snížení stavení zadního s domem jejím v rynku Staroměstském ležícím se stej- kajícího a tudy vzaté škody obvinění dotýče — takto tento ortel fer. 8. post s. Leonhardi 1615 učiněný na- pravují: Poněvadž jest uroz. Dorota hr. z F. to, že jest Jobšt S. zeď v domě uroz. Joachyma Ondřeje Slika z H. vedle zdí domu dotčené hrabinky najavše na to jisté ná- denníky a neopatřívše toho, aby se takovým bořením druhé zdi žádné škody nestalo, zbořiti dal a poručil, kte- rýmžto obořením že jest se ta zeď domu jmenované Do- 

Strana 377
IV. V ulici Svalodušní. roty hr. z F. ssoula a tudy ona k veliké škodě přišla, jak srovnalými svědky, tak i relací šestipanských úřed- níkův, též přísežných mistrův řemesla zednického a tesař- ského dostatečně provedla. Z těch příčin povinen jest týž Jobšt s Dorotou hr. z F. o takové škody — mluviti a porovnati. — Dán etc. 8. 1616, 19. srpna. Rukop. č. 476 f. 196. V pátek po sv. Agapitu páni správcové a opatrovníci kostela ně- meckého Salvatoris v Star. M. Pr. vyžádavše pány úřed- níky úřadu šestipanského do domu při témž kostele na vejchoz, nahoře v témž domě, k rynku patříc, v druhých pokojích již zbořených vykázali sou k straně domu uroz. p. Jana Boryné ve zdi podzednici zadělanou, na kteréž předešle trámy položené byly, právíce túž zeď společní býti. Na kteréžto zdi položeny při krovu páně dva žlaby společní, kdež z jednoho voda na ulici a z druhého do domu při kostele německém padala a z jednoho i druhého krovu scházela. ltem podzednice k námélküm na zdi jiz zprachouvélé spatíeny. Dále z druhé strany k domu p. Jana Holiana ukázána zeď a v ní osm trámův tři čtvrti lokte, na kterýchž krov stál, z předu od zdi čelní zadě- laných, tolikéž dvě podzednice dále v též zdi, kterouž také pro tu služebnost za společní býti pokládali, na nichž, jakž spatříno, trámové též ležely zadčělané. Při tom ozná- mili: Poněvadž tu zase stavení nějaké, ale ne tak vysoké, jak prve bylo, postaviti chtějí, aby budoucně překážky v tom nenesli, že všickní přítomní i na mfst& nepïitom- ných takového vykázání za poznamenání žádají. K čemuž jest od pánův úředníkův povoleno. 9. 1616, 8. listopadu. Tamléž f. 187. Vzáctné po- ctivosli páni Pražané Star. M. Pr. piátelé nám milf. Z příčin Jobšta Smellera, měštěnína vašeho, v připsání vašem nám odeslaných, jaké by nedorozumění on v orteli J. Mt C. práva vrchního mezi ním z jedné a uroz. paní Dorotou hrab. z F. z strany druhé vynešeném sobě po- kládal a v čem také jej vysvětlenej jmíti žádal, jsme do- statečně porozuměli. 1 též všeho s pilností povážili. A ne- uznáváme v dotčeném J. Mti. C. práva vrchního orteli žádné takové nesrozumitedlnosti, kteráž by jakého dalšího vysvětlování potřebovala, nýbrž že prv dosti v slovích světlých a patrných obsažen jest, nacházíme. A protož toho všeho při něm zcecla zouplna zanecháváme. Címž sebe i strany, jichž se dotýče, spraviti moci budete. Dán na hradě Pražském v oulerý ochtab památky Všech svatých 8. Novembris I. 1616. C. Mti zřízení presydent a rady nad appellacími na hradě Pr. 10. 1618, 9. ledna. Tumléž f. 198. My Mathyás etc. — Ze — v té při mezi uroz. Dorotou hr. z К. а Jobštem S. co se škod obořením jistého slavení vzatých — dotýče — zancchávají toho ortele na témž právě fer. 6. in vig. ss. Sim. et Judae 1617 vyne&cného pli své váze. — Dán etc. Číslo pop. 930 d. (vzadu). 1433. Andreas institor. V ulici kdysi Kostečné. Číslo pop. 9324. (vzadu). Viz při domě č. p. 932. IV. V ulici Maiselové. 377 V ulici kdysi U tří studní (Maiselova ul.). Číslo pop. 74.-V. (Dům Věnkovský.) 1. 1463, 13. srpna. Rukop. ©. 2105 f. 192. Daniel dictus Tichawa et Kunka dc Ssprimberg, conthoralis sua, emerunt domum acialem oppositam domui ad poma para- disi sitam juxta domum ad flasscas erga Wenceslaum Chrziest, orphani Lekssonis commissarium, et Margaretham, ipsius genitricem, pro XLV s. prag. Actum sabbato ante Assumpt. M. V. 2. 1476, 23. dubna. Rukop. ë. 2141 f. 177. Kdyż po smrti panie Margrety z Cictova, manželky někdy Da- niele Tichavy, která v nedláhém času po smrti muže svého a náhle bcz kšaltu umřela jest, na duom za sv. Mikulášem podle »flašek« ležící mnozí sú se tábli, někteří dvořané K. Mti právem J. M. Kr. sobě daným, jiní po příbuzenství, jakožto Jan a Sigmund, lidé přespolní a z domácích urozená paní Ancžka z Waldcka. Hestera laké, manželka Ople vážníka, Daniele vlastnie sestra, na ten ostatek se táhla. Páni najprve těm, kteříž obdarováním J. M. Kr. právo míli jsú chtěli, pověděvše, že J. M. Kr. na témž statku práva žádného nemá, a duom přiřkli jsú panic Anežce, jakožto nejbližší příbuzné s městem trpicie. Fer. lll. ante Marci 1476. 8. 1478, 3. března. Rukop. c. 2100 f. 7 D. Anczka de Waldek resignavit domum suam inter domos Wyss- conis ex una et ad poma paradisi plateola mediante parle ex altera d. Ulrico de Nedwiedkow, filio suo. Act. fer. II. ante Translat. s. Wenc. 4. 1489, 6. února. Rwkop. é. 2106 f. 101. Nobilis de Ofka dc Petrowicz emit domum acialem post s. Nico- laum penes domum ad flasscas erga Ulricum Twoch de Nedwiedkow pro LXXXII'/, s. gr. prag. Act. die s. Dorothee. 5. 1483, 24. května. Rukop. ©. 2106 f. 124. Ex mandato dominorum famosus Ulricus Twoch de Ned- wiedkow inductus est in domum nobilis domine Offcze Dieczke de Pelrowicz, que domus sita cst post s. Nico- laum penes flasscas propter non solucionen debiti XLVIII s. prag. Act. sabbato ante Trinit. 6. 1488, 27. kvétna. Tamléz f. 124. D. Adalbertus Twoch de Nedwiedkow emit domum pencs flasskas et plateollam erga d. Ulricum Twoch, fratrem suum, pro LI!/; s. prag. Act. fer. Il. post Urbani. 7. 1491, 81. srpna. Rukof. č. 2106 f. 308. Wie- niek de Biechar z Crzweniewsi cmit domum sitam penes plateollam Kosteczna in acie ex una et domum ad flasscas parte ab altera erga Albcrtum Ojierz de Oczedielicz et in Lobkowicz pro L s. prag. lsto adiuncto, si eundem Wienkonem cx hac vita sine liberis decedere contigerit, tunc eadem domus in Ursulam de Rozmssperk, ipsius con- thoralem, devolvi debet. Act. fer. IIII. ante Egidii. 8. 1494, 26. června. Rukop. C. 94 I. f. 114. Já Beneš z Kolovrat a na Libštejně, Jan z Chrašťan, Petr z Hrušova, Jindřich Horyna z Honbic, Jiřík Jílovský z Přicvor, spolu jednostajní smlhívce věcí dolepsaných, vyznáváme tiemto listem všudy, — jakož byla vznikla jest róznice a nelibost mezi urozeným panoší Věnkem z Cervené Vsi z jedné a urozený paní Uršilu z Ronšperka, manželkú nadepsaného Věnka, strany druhé a to najviece pro tu příčinu, že jest nebyla opatřena věnem dostatečně nade- 48 

Strana 378
378 IV. V ulici Maiselové. psaná paní Uršila od nadepsaného Vénka, o ty o vsecky véci a nelibosti srovnáni jsáí vërné a prâvé kfestansky poclivé z obá straní námi nadepsanymi smluvcemi, na nás oboji mocně přestavše, dobrovolně smíření jsú na takový zpuosob, že jest nadepsaný Věnek tu hned před námi vzdal a dal mocně duom svuoj i se všemi svrchky, kteréž v něm jsú aneb potom budú, nadepsané paní Uršile, manželce své, a tu hned dobrovolně týž Věnck před námi uvedl jest ji dotéhož domu, nadepsanú paní Uršilu, manželku svú, — v ten duom, kterýž jest koupil někdy od pana Albrechta Vojieře v osadě sv. Mikulášské ležící. Jenż se jest stala v Praze 1. — devadesátého čtvrtého v středu po narození sv. Jana Kř. 9. 1514, 19. července. Rukop. č. 2108 f. 145. Václav kožišník a Anna koupili duom za sv. Mikulášem na rohu vedle domu panie Anežky Lešanské z jedné a vedle ulice Kostečné z strany druhé ležící od panie Maj- daleny z Vrtba za XL k. gr. pr. Allexí z Ronšperka, syn nadepsané Majdaleny vzdal právo své k témuž domu též Majdaleně, matce své, jakož list téhož Allexieho šíř to ukazuje. Act. fer. III. ante Marie Magd. 10. 1522, 20. listopadu. Rukop. č. 2109 f. 269. Frajmark stal se o domy mezi Vaclavem od pěti kosteluov a Jiffkem Kosmáčkem takový, tak Ze on Jiřík postúpil jest Václavovi a Anně m. j. domu svého ležícího v Dlúhé třídě mezi domy Hatalíkové a Jiříka Koníka obostranně, též také on Václav Jiříkovi a Johanně m. j. postúpil domu svého ležícího za sv. Mikulášem Věnkovského na rohu a podle domu paní Anežky Lešenské. Act. fer. V. post Elizabet. 11. 1627, 18. fina. Rukop. ć. 2110 f. 231. Jilek pekaï a Anna ‘koupili duom Vé&nkovsky na rohu — od Jiříka Kosmáčka za C k. gr. pr. Act. die Luce ev. 12. 1656. 16. března. Rukop. č. 2117 f. 356. Zve- den na duom Jilka pekaře Zygmund, syn Krystíny z Pod- skalí, pro CLII k. m. Act. fer. II. post Longinum. 18. 1557, 18. listopadu. Rukop. č. 2117 f. 402. Ondřej Boják a Anna koupili duom na rohu Jilkovsky podle domu Lumendova od Zigmunda z Podskalí za LXX!/; k. č. Act. fer. post Briccium. 14. 1562, 6. února. Rukop. č. 2118 f. 17. Havel pekař a Dorota koupili duom ležící na rohu mezi domy Lumendovým a Mráčkovým obostranně od Ondřeje Vo- jéka za CLXV k. č. Act. fer. VI. Dorothee. 15. 1071. — Havla pekaře. 16. 1604. — Havla Turnovského pekafe. l7. 1608. — Rukop. È. 324 f. 405. Pokojnfk Wolf Lang krejéf, má fraipryf. 18. 1610. 1. září. Rukop. č. 2170 f. 127. Jakub Bassevi Žid koupil sobě, Hyndl ženě — dům v osadě sv. Mikuláše nárožní vedle domu Konopovic ležící od Jana Turnovského pekaře s jistým vědomím a povolením Havla Turnovského, otce jeho — za 1000 k. gr. č. — Bassevi pak za vobědy do školy sv. Mikuláše každého půl leta kopu gr. č. — platiti má. Act. die Egidii 1610. Číslo pop. 78-V. (U flašek, Lumendovský, Konopovský.) * 1417, 4. února. Rukop. č. 2099 f.105. D. con- sules invenerunt pro sentencia inter Vitum Rakownik et Sigismundum Tassner, testamentarios olim Nicolai Pusch- wiczeri, ex una et relictam dicti Nicolai parte ex altera, IV. V ulici Maiselové. sic videlicet in casum, quo ipsam relictam aliquis impc- teret racione debitorum, ex tunc ipsi testamentarii ab omni impeticione debent esse liberi. Act. fer. V. post Purif. * 1440. — Ruhkof. c. 2099 f. 488. Martinus, frater Thomasskonis od flašek. 1. 1446, 8. brezna. Rukop. ć. 90 f. 131. Vitrici et parochiani ecclesie s. Nicolai de Mai. Civ. Prag. ex- posuerunt coram dominis, qualiter X s. gr. per Tho- masskonem a flasscis pro reformacione ecclesie corum lestamentaliter delegate hucusque per Martinum, fratrem et tutorem ciusdem Thomassconis, non sunt assignalc el persolute, qui quidem Martinus voluntati ultime Thomass- konis non satisfaciens ab hac luce inteslatus decessit liberis nec amicis, quibus ius legittime ad bona per eum relicta competere possit, post se reliclis, optantes affec- tuose propter deum et gloriosam virginem, matrem eius, nec non ob merita s. Nicolai, patroni ecclesie eorum, ut eadem tota domus in prefato debito et ob remcdium eciam animarum prefíali Thomassconis et Marlini ac pre- decessorum eorum salutare pro dicta ecclesia seu refor- macione eius assignarelur. Domini vero magister civium et consules audita notificacione moti cciam zelo pietatis, et ea, que divini cultus augmentum et famulancium deo commodum respiciunt, perpendentes prefatam totam do- mum pro eorum ecclesia in debito antenominato ac eciam ob remedium animarum prediclarum assignaverunt. — Act. fer. III. dominice Invocavit. 2. 1447, 19. prosince. Rukop. ¢. 90 f. 156. Ursula, relicta Wenceslai molendinatoris, emil domum ad flasscas — erga Johannem Wiechtik, Gallum a pomis paradisi, Johannum Czarda et Georgium calcariatorem, vitrico, ecclesie s. Nicolai, nomine tocius parochie pro XV s. Act. fer. III. ante Thome ap. 3. 1449, 3. července. Rukop. ¢. 90 f. 179. Jacobus pellifex et Katherina domum ad flasscas — erga Ursulam, relictam Wenceslai molendinatoris, pro XVII!/a s. Act. fer. V. ante Procopii. 4. 1461, 27. dubna. Rukof. C. 2105 f. 147. Ma- thias mercator et Katherina emerunt domum ad flasscas erga Jacobum pellificem pro LXV s. Act. fer. II. post Georgii. 5. 1469, 16. nora. Rukop. ć. 2105 f. 275. Sigis- mundus de Brzezowa et Waclawa emerunt domum ad flasscas — circa Mathiam mercatorem et Katherinam, "uxorem eius, pro CX s. Act. fer. IIII. in capite ievionii. 6. 1472, 28. listopadu. Rukop. €. 2105 f. 326. Andreas Laab et Dorothea emerunt domum ad flasscas diclam inter domos Danielis Tichawa ex una et Pechanconis parte ex allera circa Sigismundum de Brzezowa pro L s. boem., qui eo tempore C s. monete communis valebant. Act. sabbato ante Andree. 26. 1476, 28. kvétna. Rukop. ë. 2105 f. 369. Vy&ek z BlaZtice et Susanna emerunt domum ad flasscas apud Andream Laab pro CXXX s. Act. fer. III. ante Pen- thecostes. 7. 1478, 1. fna. Rukop. &. 2106 f. 22. Famosus Henricus Ssanowecz de Ssanow emit domum ad flasscas dictam circa famosum Wyssconem de Blazlice pro LXV s. prag. Act. fer. V. s. Franc. 8. 1480. — Rukop. c. 2106 f. 63. Nobilis do- mina Offka de Petrowicz, relicta generosi d. Sigismundi Dieczinsky, emit domum dictam ad flasscas apud famosum Henricum de Ssanowecz de Ssanow pro C.s. prag. Act. die s. Aucti. 

Strana 379
IV. V ulici Maiselove. 9. 1488, 29. ledna. Rukop. č. 2106 f. 119. Proco- pius de Welewicz et Ofka emerunt domum ad flasscas diclam penes domum tabularum curialium regni Bohemie ex una et domum d. Ofcze Dieczke de Petrowicz parte ex allera erga candem d. Offkam de Petrowicz pro LX s. prag. Act. fer. III. post Convers. Pauli. 10. 1496, 15. zał(. Rukop. ć. 94 I. f. 125. Ofika de Brzezyny, conthoralis Johannis Zachrascky, publicavit: Quemadmodum olim Zdebor, carnifex de Nova Civ. Prag., erai fideiussor pro Johanne Zachrascky de Zachrasstian domine Gitce de Chotcze secundum tenorem littere super hoc confecte, že diel téhož Jana Zachrasckého jmenovitě sumy XII!/; k. m. na se přijímá a tu sumu zapisuje na zadniem pokoji domu svého u flašek —. Act. fer. V. post Nativ. M. V. 11. 1496. — Rukop. č. 2107 f. 112. Jitka z Chotče publicavit se vendidisse ius suum in habilaculo posteriori domus Ofky Publikové dicte u flaÉek Johanni dicto Sokol z Leskovce pro XII'/, s. m. Act. fer. III. in vig. Nativ. M. 12. 1495, 18. října. Rukop. č. 2107 f. 91. Offka de Brzezyna, conthoralis Johannis Zachrascky, publicavit in consilio, si istis temporibus dc hac vita intestata de- cesscrit, quod omnc ius suum resignat Johanni filio et Katherine, filie suc. Act. fer. III. ante Calixti. 18. 1496, 17. srpna. Rukop. č. 94 I. f. 135. Ofka [Publiková] z Břicziny oznámila jest, že Licek z Rysmburku a na Boruhrádku vypravil jest Jiříka Pardubského od Jin- dřicha Semčického z Semtic z LII k. m. z rukojemstvie, v klerémzto rukojemslvie nadepsany Jiřík byl jest za ne- božtíka Jana Zachrasckého témuž Jindřichovi, z kteréhožto rukojemstvie výš dotčená Ofka téhož Jiříka Pardubského slíbila jest vypraviti. Kterúžlo sumu láž Ofka nahoře psa- nému Lickovi a Elèce z Waldstejna m. j. — zapisuje na svém domu a sirolèiem fetenem u fla$ek. A Jan a Kate- řina, sirotci a děti též Ofky, k tomuto zápisu své plné povolenic jsú dali. Act. fer. IIII. post Assumpt. M. V. 14. 1801, 7. prosince. Tamtéž f. 211. Johannes Sokol z Leskovcc resignavit ius suum, quod ei ad habi- laculum posterius in domo ad flasscas pertinere dinos- citur, Katherine, conthorali Marci dicti Sedlak. Act. fer. HI. post Nicolai. 15. 1506, 26. srpna. Rukog. c. 2107 f. 287. El&ka z Podvinie a Kateřina, manželka Marka Sedláka, oznámili sú před pány v radě, že jsú učinili spolu frajmark o domy své, takže nadepsaná Elška duom svuoj ležící v Podžidí — a X k. pr. — vzdala jest nadepsané Kateřině — a Jan z Podvinie osobně k tomu své povolenie plné dal jest, též také Kateřina duom svuoj řečený u Flašek vzdala jest výš dotěcné Elšce. Act. fer. IIII. post Bartholom. 16. 1507, 81. srpna. Rukop. č. 2108 f. 7. Anczka Lešanská z Cečelic cmit domum diclam u flašek in acie penes domum Augustini Haydar u šachovnice ex una et Ursule dicte. Wienkowa parte ex altcra sitam ab Elška 7 Podvinie pro LX s. prag. Act. fer. III. ante Egidii. 17. 1528, 20. dubna. Rukop. č. 2110 f. 257. Matej Lumenda a Dorota koupili duom ležící za sv. Mikulášem na rohu mezi domy někdy Hajdarovým a Jilka pekaře obostranně od p. Jana Beztahovského z Říčan, kterýžto duom jemu nebožka paní Anežka Lešenská z Cečelic svým kšaftem poručila, za 87!/; k. pr. Act. fer. II. ante Georgii. 18. 1570, 2. srpna. Rukop. č. 2120 f. 111. (Kšaft Doroty Lumendové.) Ve jméno etc. Já Dorota Lumendová. IV. V ulici Maiselové. 379 pozuostalá vdova po Matéjovi Lumendovi, mé&tén(nu Star. M. Pr., — o všem statečku mém poroučím — aby po- ručníci moji prodadouce duom i svršky domovní — pro ty chudé a potřebné přátely, jimž svuoj statček odkazuji a dávám aby dáno bylo, jakž tuto poznamenáno stojí: K záduší sv. Mikuláše 10 k. m., Matoušovi Romanovi, příteli svému, který jest ve vsi Vřetenicích blízko Teplice, 80 k. m., Vítovi Herkulesovi 50 k. m. atd. — Stalo se v středu na zejtří sv. Petra v okovách. 19. 1671, 8.srpna. Rukop. č. 2118 f. 285. Cyprian Konopě a Mandalena koupili duom Lumendovský řečený mezi domy Lidmily Sprinklovy a Havla pekaře, od po- ručníkův kšaftu Doroty Lumendový, za 160 k. č. Act. fer. III. post Transfigur. d. t #19. 1591. — Rukop. ¢ vzdává dům Johanně, m. své. 20. 1594, 26. srpna. Rwkop. c. 2113 f. 8. Karel Stehlík vzdal statek svůj Johanně m. své, zase ona Jo- hanna vzdává manželu svému spravedlnost, kteráž jí na C. 2112 f. 354. Jan Konopé domu s dětmi jejími s někdy Janem Konopí, předešlým manželem zplozenými náleží. — Act. fer. VI. post Bartholom. 21. 1604, 20. ledna. Rukop. č. 2113 f. 310. Ozwald Brunar a Žofije koupili dům mezi domy Havla Turnovského a Šimona Šváchy z Laustýně od Karla Ste- hlíka a Johanny m. j. za 700 k. č 22. 1608. — Rukop. c. 324 f. 405. Pokojníci: Cyrin švec, má městské právo, dělá řemeslo. Jiřík Hamr musikus z Rakous, jest zde osm let. Jiřík Zivnůstka, písař a skribent židovský. Viktorin Spalek, šenkuje a nemá městské právo. Tomáš Fišer z Sellu, krejčí štolíř. Kryštof Sybr a Jan tesaři, dělají za tovaryše, nemají městské právo. Havel zedník nemá městské právo, dělá za tova- ryše, žena jeho prodává před domem chlíb. Tomáš Fugl posel, Jiřík Kolečník podruh, s manželkou a dcerou; jsou tam dvě lítě. 23. 1610, 29. ledna. Rukop. č. 2232 f. 437. Žofie Urspergerová přiznala se, že jest dlužna 100 k. m. Kry- štofovi Revoldovi, měštěnínu Nov. M. Pr., kterúžto sumu zapisuje na domu svém u Konopův řečeném. 24. 1612, 17. prosince. Rukop. č. 2233 f. 152. Stala se smlouva přátelská mezi Sabinou, Jana Vranov- ského od křížkuov manželkou, z jedné a Zofijf, po Janovi Uršpergerovi vdovou, z strany druhé a ta taková: Jakož jest dotčená Sabina na Zofii U., macechu svou, po někdy Ozwaldovi Prunarovi krejčím, otci jejím vlastním a týž Zofije prvním manželu, pro dědickou spravedlnost, kterouž se na domé slove u Konopü — i na jiném stalku otcov- ském, též mateřském a po Adamovi, bratru jejím, na ní nápadem přišlou míti pravila i proti ní Zofijí o to na- stoupila a z ní obvinila a dalšího pořadu práva začatého následovati mínila a následovala, pročež p. purkmistr a páni — je k tomu přivedli, — Że jsou je porovnali a smlavili: předně, že dotčený spor — se moří, podle toho Zofije U. Sabině, pastorkyni své, — vydati má 550 k. m. 25. 1613, 8. října. Rukop. č. 475 f. 59. Zofije Soukupová — přivedla ku paměti, že Jakub Basseve Vlach přiznání učinil, že to vše, co na škodu domu jejího udělati dal, okna obrátil, zruSiti a v nic obrátiti chce, a nyní o tom všem mlčí. Protož když se na právě zasedne, že toho při témž Židu za napravení vyhledávati nepomine, aby ohlášení její poznamenáno bylo. (Ohlášení.) Żofije, na onen čas Uršpergerová a nyní Soukupová, stoje osobně před pány úředníky v úřadě šestipanském Star. M. Pr. 48* 

Strana 380
380 IV. V ulici Maiselově. oznámila: Tak jakož jest na onen čas vyžádavší sobě při úřadě tomto do domu svého vedle Jakuba Basseve, Vlacha Žida, ležícího právní vejchoz, co by na ublížení a zkrá- cení téhož domu stavením novým od Jakuba Žida předsc- vzatým se vztahovalo a budoucně býti musilo, přednesla a vykázala, proti kteréž její stížnosti, že to vše, což sobě k ublížení býti pokládala, náležitě spraviti, jako tok vody z kavřince na střechu její uvedený svésti, okna a dymníky do domu zdělaná zazdíti aneb se s ní pfátelsky urovnaii pro ubytí zaneprázdnění právu chce, přiznání učinil a se pronesl, což až dosavad nic opatřeno a vedle přiznání učiněného předsevzato není, nýbrž na porovnání bez po- horšení práva zůstává. Uznávajíc pak, že by týž Jakub to v.zapomenutí prodloužením času přivésti usiloval, pročež ohlášení činí, že jeho Žida, jakž se nejprvé na právě za- sedne, obsilati a pořad práva k němu dle stížnosti svých zachovati nepomine. Tohoto svého ohlášení, poněvadž se toho času na věcech právních pro ránu boží morovou nesedělo, za poznamenání žádaje. 26. 1618, 25. října. Rukop. č. 2114 f. 134. Žofie Soukupová — dům svůj v osadě sv. Mikuláše mezi domem někdy Havla Turnovskýho pekaře a domem u zlatého páva ležící, od starodávna u Konopův řečený, Janovi Sou- kupovi z Grosperku — manželu svému milému — dává. 27. 1614, 9. dubna. Tamléž f. 114. Starší a úřed- níci židovští v příčině blát a neřádův za domem Jakuba Bassevc při kostele Německém složených, kteréž odevšad z domův židovských vynášejí a vyhazují, to!ikéž z hůry hrnou, byvše povoláni, poručeno jim [úředníky šestipan- skými], aby to všecko bláto do pátku nejprvé příštího z ulice lé vyvésti-a odprázdniti nařídili. Oznámili, že v nově úřad židovský jest obnoven a starší noví o tom tak dalece nevěděli, než zprávu svou dávají, kterak mnozí z křesťanův na rum ten, kterýž z Německého kostela vy- vezen, smetí a jiné neřády přinášejí, což sc dolův sype a hrne, protož by jim toho spravovati nenáleželo. Ale však na to pohleděti a do pátku to opatřiti chtějí. 98. 1614, 11. dubna. Tamtéž /. 116. Jakub Bassevc na vznešení Žofije Uršpergerové dal za odpověd, že aby to stavení, které na dvě lítě vystavěno, aby k jaké škodě bylo, se neohlásila, vejchoze nežádala, nýbrž k tomu své povolení dala. Tak jí ničímž povinen není. Od Zofije: Doslechla odpovéd na vyne&ení její učiněné, jako by díla obstaviti neměla, ani vejchoze nežádala. Jest V. Mtem vě- domé, že na onen čas, když Žid stavěl, dílo mu obstavila, kolikráte vejchoze se "dožádala, že na škodu staveno, se ohlašovala, takže potom i smlouvu mezi sebou učinili a od V. Mtí narovnání jsou. Kdež toho doloženo, aby tak dům svůj stavěl, tak aby jí a domu jejímu žádná škoda se nedála. Pročež vedle téhož narovnání zůstavena býti žádá, aby to, coz jí k škodě vyzdviženo, sníti dal. — Od Jakuba: Poněvadž jest již stavení jeho dvě letě, jestli že jest jakou škodu stavením jeho sobě býti viděla uči- něnou, proč jest jemu toho nehájila, než teprva, když lítům městským projíti dala. Předešle všemu tomu, což od něho vystavěno, povolivší teprva by chtěla, aby sta- vení, kteréž s dosti velikým nákladem vyzdvihnouti dal, sobě hyzditi měl. — Od Zofije: Vysoce se Jakub Žid mejlí; aby ona k tomu povoliti měla, aby takovou služebnost na dům její uvésti měl, aniž jest dni a roku projíti dala.. Nebo když to vždy na přátelském srovnání zůslalo a pro mor na právě se nesedělo, tehdy ohlášení učinila, že jej, jak nejdříve práva půjdou, obeslati chce. Kdyby byla k tomu povolovala, byla by se vejchoze ne- dožádala a téhož stavení na škodu vyzdviženého neukazo- IV. V wlici Maiselové. vala a za opatienf neZádala. — Od Jakuba: Odporuje tomu, aby kdy to dílo, kteréž ke škodě nyní sobě býti pokládá, obstavovati měla. Odloženo k průvodům do dvou neděl. — (Tamtéž f. 117.) Jakub B. oznámil: Jakož má rozepři s Zofijí —, Ze pro svá handlovní zaneprázd- nění i jiné pojezdy sám ku právu stávati by nemohl, pročež že na místě svém plnomocníka nařizuje Bernarta Kuchare Žida. Act. 11. Aprilis 1614. — (Vejchoz do domu Zofije Uršpergerové). Zofije U. vykázala v domě svém vedle Jakuba B. Žida pod krovem, že jest týž Jakub d(l krovu jejího cihclného sebrati, námétky nové nad sta- rými dosti subtilné na zeď novou, kteráž jest společní, položiti, šindelem přes to pobíti a při tom žlab nový při též zdi do gruntu jejího položiti dal. K tomu také nad tím žlabem kavřinec, z kteréhož voda na střechu její po cihlách krycích dolů teče, čehož tu prve nikdy nebývalo, vyzdvihl. Nad to i okna tři nová v štítích té zdi spolecnf, kterýchž jakživo nebylo, zdělal. Takže budoucně, kdyby vejše stavěti a zdi té společní vedle smlouvy užívati chtěla, pro kavřinec ten a táž okna nikoliv by toho uči- niti nemohla. Prosíc, aby Jakubovi Zidu okna zazdíti, ka- vřinec, z něhož vodu na dům její obrátil, svrci a, což jiného na škodu jí postaveno, opatřití poručeno bylo. 29. 1614, 11. července. Rukop. č. 2148 f. 102. Mezi Zofijí Uršpergerovou a Jakubem Basseve stala se smlouva: Jakož jest dotčená Zofije jej Jakuba před pány úředníky úřadu šestipanského obvinila, že jest zeď po pravé ruce domu svého, kteráž za společní na onen čas uznána, týž Jakub nahoru stavějíc s střechy její dva šáry šindele odtloukl a kladením žlabu, kteréhož předešle ne- bývalo, zodrážel a námětky velice špatné, kteréž krov její zdržují, na samou zeď, žlab všecken do gruntu jejího po- loživši, zpodepřel. K tomu také kavřinec nad týmž Zlabem, z něhož voda padající žlab přesahati a na krov domu jejího vedle »zlatého páva« přicházeti, tudy častým spádem cihly prorážeti a nemálo škoditi bude, vzdélal. Nadto vejše i v vikýřích v třech v každém po jednom oknu do domu a na střechu její obrátil, kterýmiž všeliká nečistota na týž nový žlab líti a hleděti se může; tak kdyby bu- doucně v té zdi stavěti a dům ten vyzdvihovati chtěla, že by toho nikterakž pro ta okna v nově vzdělaná učiniti nemohla. Dále i altanck nebývalý proti oknu po zadu v střeše domu toho, nímž se lézti může, velmi nebezpečně vyzdvihl. Kdež potom na předkládání přátelské strany, aby radéji mezi nimi svornost sousedská zůstávati mohla a z budoucí nějaké kyselosti sešlo, davše sobě raditi a to vše oč mezi nimi čínití bylo, pánům smlouvcům k ubr- manské vejpovědi v moc uvedše, takto jsou smluvcni: Co se zdi lé nové domy jich dělící od Jakuba vlastním nákladem vystavěné dotýče, tak jak předešle, dříve než se zsula, v společností obou domův aby zůstávala. Ačkoliv tak bezpečně a na vejš, jako nyní, vyzdvižena nebyla, vždy přece v společném užívání zůstávati, do ní Žofije a budoucí její trámy klásti, klenouti a tak vysoko, jako Jakub, stavěti moci bude. Však na ten způsob, když by co stavěti chtěla a do zdi trámy klásti dala, to tak uči- niti má, aby zdi naskrze neprorážela a tu více jaké pro- timyslnosti a vzdornosti; než potřeby, se nedopouštěla. Kavřinec ten nad žlabem vzdělaný při zdi společní na ten čas ve své podstatě zůstane, z kteréhož jeden šár cihel Jakub sníti dáti má. Ale kdyžkoliv Žofije neb kdo jiný vzhůru stavěti a stavení své hnáti by chtěl, tehdy ku překážce budoucně sloužití nemá, nýbrž musí minouti a v nic obrácen býti. Když by koliv žlab dřevěný pod lýmž kavřincem položený, dokud by s střechy Žofije voda do něho až na ulici uvedena nebyla, šešel, porušení své 

Strana 381
IV. V ulici Maiselove. vzal a shnil, tehdy Jakub Basseve sám na svůj groš jiný koupiti, jej nahoru vláhnouti dáti a v to místo, kde po- ložen byl, vždycky klásti má. Ale kdyžby Žofije spád vody s krovu svého do téhož žlabu až na ulici uvedla, již společně, jak ona, tak budoucí domu toho držitelé na týž žlab náklad vésti povinni budou. Okna ve třech vi- kýřích v též zdi společní při krově Jakuba vzdělaných k straně a na žlab domu Zofije obrácená, v každém vikýři po jednom udělaná, ačkoliv bez vůle, vědomí a dovolení jejího vyzdvižena jsou, však nyní Jakub při nich se zů- stavuje na ten způsob, aby do nich mříže železné nebo dřevěné udělati, je tak opatiiti dal, aby ními do domu Zofje nic házcti, vylívati ani jaké jiné protimyslnosti činiti se nemohlo. Kterážto okna, jestliže Žofije zároveň s slavením Jakuba stavčti cbtíli bude, i s těmi vykýři za- stavčti moc míti má. Kdež jest od "něho „Jakuba v domě jcho proti dymníku nebo oknu v krově Žofije, nímž by se volně pod krov beze vší nesnáze lézti a škoda činiti mohla, altánek nový vyzdvižen, protož pro ujíti dalšího nedorozumění Jakub zíďku na půl cihly proti témuž oknu neb dymníku, aby se ním do domu Žofije lézti nemohlo, v gruntu svém postavití a svým nákladem vyhnati dáti má. Číslo pop. 72-V. (U šachů, u desk dvorských, Hajdarovský, Dejmkovský, u zlatého páva.) 1. 1449. — Rukop. &. 2102 f. 445. Bencdictus, nalus Nicolai Ssafranek, publicavit — domum post s. Nicolaum — ad quam ex mandato dominorum — in certa summa pecunie dcbiti eidem Benedicto et ipsius genito- ribus per Marlinum Lichucky et Elsskam, cius conthoralem, debitorie obligati, investitus existit. 2. 1457. — Rukof. č. 2141 f. 142. V té při, v nicż Martin Lichucevský a Elška, manželka jeho, nařie- kajíce vinili Benedikta. syna někdy Mikuláše Safránka o duom, kterýž leží za sv. Mikulíšem mezi domy někdy Maštovcovým z jedné a u Flašek z slrany druhé, praviece že by ten duom prodával nemaje k lomu žádného práva dědického, ale že jest duom jich dědičný a on že jej toliko v zástavě ve XIIIIti kopách na výplatu má, táhnúce se to na svědomie. Jimž již psaný Benedictus odpieraje pravil jest, že ten duom řádně v knihách městských má zapsaný k dědictví. A že jest s týmž domem řád a právo sáduov, provolínie podle práva městského bez nároku učinil všelikterakého, žádaje, aby při týchž právicch a zápisicch svých zuostaven byl. Páni purgmistr a konšelé vyslyševše strany i s svědomím, přeslyševše také i zápisy z knih méstskych, z nich porozumév&e, Ze Benedictus, ačkoli len duom v jisté summě penčz v zástavě jměl k výplatě do roka a nic dále, a potom poněvadž vyplacen do toho času nenie, že jest právem z rozkázánie panského řádně do něho a naň zveden i práva vedle řádu a oby- čeje městského všecka učinil, ortelem svým — vyřkli sú lakto: Najprvé zápisóm v knihách městských zapsaným plnú moc dávají přikazujíce dále Martinovi Lichucevskému i Elšce, manželce jeho, aby Benedikta častopsaného i s tiem domem odc vScho nafickanie prestanice v pokoji nechali. 8. 1457, 19. července. Rukop. č. 2105 f. 71. Pechanecz de Lochyczicz et Marza emerunt domum sitam post s. IV. V ulici Maiselove. 381 Nicolaum inter domos ad flasscas et Masstiowczonis hin- cindc erga Benedictum Ssafranek pro LII!/a s. Act. fer. III. ante Magdalene. 4. 1476, 11. ёсгупа. Rukop. C. 2105 f. 370. Sigis- mundus, eo lempore hospes pretorii, et Martha emerunt domum inter domos Wyssconis ct Martini Piranth situatam apud Georgium a turri et Sigismundum a fontibus, com- müssarios bonorum olim Marze, relicte Pechanczonis, pro XXXVI s. gr. boem. Act. fcr. Ill. ante Corp. Christi. 5. 1477, 3. července. Tamléž f. 389. Famosus Sigis- mundus de Dworzisst, generosi domini Samuelis de Hradek succamerarji notarius, emit pro se, Johannc, fratre suo, similiter de Dworzisst domum ad scacos dictam inter domos Wyssconis et Martini Pirant aput Sigismundum, hospilem pretorii, pro XLV s. gr. boem. Act. fer. V. ante s. Procop. 6. 1478, 830. července. Rukop. č. 2106 f. 21. My purgmistr a rada města Střiebra známo činíme listem tiemto všem vuobec i každému zvláště, ktoż jej uzrie neb člúc slyšeli budú a zvláSté osvieccné miüdrosti s mnohovzácniá opatrností pánóm purgmistru a radé Star. M. Pr., pfátelóm milým, na vědomie dávaj(ce, kterak slovutny panoše Jan Retafina pred nós pifedstápiv do plné našie rady seznal jest před námi: Jakož jest kúpil duom u šachovnice slo- vutný panoše Zigmund z Dvořišt, bratr jeho, a zapsal sobě a jemu ete., že ktomu dobrú vuoli dává listem tiemto a plnú moc a právo k tomu domu svrchupsanému bratru svému Zigmundoví a jemu vzdává, aby on s ticm domem tak učinil, jakž se jemu najlépe zdáti bude a potud uči- niti, pokud se jeho vuoli líbiti bude. Tomu jeho seznání pľed námi na svčdomie pečeť naši mčstskú pľitisknúli jsme rozkázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán ve ctvrtek po sv. Jakubu ap. 7. 1478, 26. srpna. Tamléz. Laurencius de Roky- czano, arcium liberalium magister rectorque alme univer- sitatis studii Pragensis, emit domum scacabulta titulatam aput d. Sigismundum de Dworzisst pro L s. prag. Act. fer. 1. post s. Bartholom. 8. 1480, 11. března. Rukop. č. 2106 f. 54. Sere- nissimus — rex Wladislaus — emit pro se ct futuris Boemie regibus domum in plcbe s. Nicolai scacabulta titulatam, inter domos ad llasscas cx una ct ad. s. Geor- gium parte cx altera siluatam, aput reverendum magistrum Laurencium de Rokyczano pro beneficio tabularum curic sue regalis pro LX s prag, ita quod ex nunc ct in futuro in eadem domo bencficium predictarum tabularum peragatur. Ad relacionem generosi d. Czenconis dc Clin- ssteyn, procuraloris devolucionum regalium. Act. sabbato anle s. Gregorii. 9. 1510. — Rukop. C. 2108 f. 62. Domus Au- gustini Haydar. 10. 1511. — Bukop. ć. 2008 f. Z. Augustin Hajdar z Vesce. 11. 1620, 10. července. Rukop. č. 99 [. 67. Jan truhlář, náměstek nebožtíka Jiříka bakaláře Alba, vyzdvihl jest z rady X!/; k. a VII gr. pr., těch kterých jest byl on Jan za duom Haydarovi položil. — Act. fer. 1111. post Zofie a. 1620. — 1525. Tam/léž. Paní Kateřina z Hrádku, manželka pana Jaroslava Konárovského z Libanic, seznala se, Że jest vyzdvihla z rady X!/s k. gr. pr., kterých sú polożili rukojmie za nebożtika Jana truhláře a těch Xl k. sirolkóm a dótem nebożtika Hajdara, prvního svého manżela, ujistila a zapsala na vinici na Letni knibami páné pergkmistrovymi. Act. fer. II. ante Margarethe a. cte. XXV. 

Strana 382
382 IV. V ulici Maiselové. 12. 1541. — Konárovské. ® 1558, 27. října. Rukop. ć. 101 f. 199. Jakoż jest rozepře vznikla o statek po někdy Saloméně Dajm- kové pozuostalý mezi Hanušem Sprynglem, manželem též Salomeny, z jedné a přátely jejími, zejména Jiříkem ko- láčníkem, Janem Sedivým a Evou, sestrou jeho, a Lidmilou, někdy Víta koláčníka, na místě sirolkuov po témž Vítovi pozuostalých z strany druhé: Kdež pak o týž všicek statek smlúvu přátelský mezi sebú jsú učinili a to takovú, před- kem on Hanuš Spryngl duom, vinici a jiný statek všicek po jmenované Salomeně ujal jest sobě, tak však a na ten zpuosob, najprv že z toho statku Jiříkovi koláčníkovi vydati má XL k. č., Janovi Sedivému s Evou, sestrou jeho, X1l!/; k. č., sirotkuom po Vítu pekaři pozuostalým, zejména Adamovi a Jakubovi, X k. č. Act. fer. V. post Crispinum. 18.. 1659, 4. prosince. Rukop. č. 2117 f. 442. Hanuš Spryngl vzdal všechen statek svuoj Lidmile m. své Rukop. č. 2111 f. 310. Kateřiny a zase táž Lidmila — Hanušovi, manželi svému. Act. die Barbare. 14. 1571. — Rukop. c. 2118 f. 285. Düm Lid- mily Springlovy. . 15. 1588, 2. prosince. Ruhop. č. 2112 f. 302. Simon Svácha [kramár| a Marta koupili dim Dejmkovsky řečený mezi domy někdy Cypriána Konopé a Skalského obostranně ležící od Kříže Chvalského a Lidmily m. j. za 450 k. č. Act. fer. VI. post Andreae ap. , 16.. 1608. — Rukop. 6. 324 f. 405. V domu Simona Sváchy pokojníci: Hans Till kožešník a Jan Arnošt krejčí, měšťané zdejší. Jakub Lambauf musicus, jest dvé lté v tom pokoji. Jan Moz handluje v dříví a žena jeho prodává před domem pálený a chlíb. 17. 1617, 4. srpna. Rukop. č. 2114 f. 225. Marta, Václava Paulina m., jsúci v pedostatku zdraví postavena, dala dům svůj u zlatého páva řečený manželu svému. © 1628, 11. září. Rukop. č. 2170 f. 250. Izak Goldšader, Eliáš Nantua a Istrle Kuchař Votický, Zidé, koupili sobě společně dům u zlatého páva mezi domy Jakuba Bassevi a zadkem domu p. Boryně obostranně ležící od Václava Paulina a Marty m. j. za 1060 k. gr. č. Číslo pop. 71-V. (U sv. Jiří, u Šalomouna.) 1. 1451, 16. srpna. Rukop. č. 2119 f. E. 1. Ve jméno božie amen. Já Mikuláš, maršálek pánuov Star. M. Pr., vyznávám etc. — ustanovuji opatrné lidi Samuele, syna páně Velvarova, a Vaňka Korandu, přátely mé milé, poručníky Tristrama a Margrety, dětí mých, a podle toho domu mého, v němž bydlím, — věře jim, že ihned, když mne P. B. neuchová, v duom svrchupsaný i ve všecken statek po mně zuostalý se mocně uviežíc děti mé k sobě pobera jich, jakož na ně slušie, poctivě aż do jich let rozumných chovati budí. Potom pak duom častopsaný i všecken statek otkazuji týmž dětem mým na rovný diel. Pakli by obě rozumných let nedojdiíc umielo, tehdy chci i tak vuole má jest, aby ten všeckeren statek po nich na pannu Margretu, sestru mú a dceru Vaňkovu, IV. V ulici Maiselové. svrchupsaného poručníka, připadl —. Jenž jest dán v pon- dělí po P. M. Na nebe vzetie. 2. 1452, 14. listopadu. Rukop. č. 90 f. 245. Anna de Luna, relicta Erhardi Pirentl, emit pro se, Thoma, nato suo, domum.ad s. Gcorgium in acie penes domum Benedicti, nati Ssafrankonis, ex una et posterius hostium a cusino parte ex altera erga Wenceslaum Corandam et Samuelem, tutores per Nicolaum, olim dominorum mare- ssalkum, legittime subordinatos pro XXXII s. Act. fer. II. post Briccii. 8. 1460, 16. listopadu. Rukop. c. 2119 f. K. 15. Ve jméno božie amen. Já Anna řečená Lúnská, mčěštka Star. M. Pr., vyznávám tiemto listem etc., že ačkoli z do- puštčnie božieho nemocná jsem etc., także duom muoj, v němž bydlím, kterýž za sv. Mikulášem podle domu Pechancova na rohu leží, na němž sv. Jiří malován jest, i podle toho jiný všeckeren stalek muoj — dala sem dobrovolně a vzdala a — mocně po mé smrti otkazuji a otdávám Martinovi, manželu mému milému. Jemužto také porúčiem, aby k Matce Božie do Týna na dielo kostela tudieZ II k. gr. vydal. — Datum dominica post Briccii. 4. 1479, 2. zát(. Ruhop. c. 2106 f. 43. Martinus cum Dorothea, uxore sua, resignavit domum suam post s. Nicolaum penes scacabultam Andree institori et Elsscc, uxori ipsius, in debito XLVII s. prag. Act. fer. V. post fcstum s. Egidii. 5. 1481, 18. zát(. Rukop. č. 2106 f. 87. Laurinus Zalman de Misa ct Ludmila emerunt domum, in qua s. Georgius est depiclus, penes domum tabularum curie apud Andream Zemler et Elsskam, coniugem ipsius, pro XLVII s. prag. Act. fer. V. ante Exalt. s. Crucis. 6. 1485, 4. října. Rukop. č. 2106 f. 165. Ex man- dato dominorum inductus est et investitus Georgius Prhoss in domum Laurencii Zalman mercatoris de Misa, in qua s. Georgius est depiclus, penes domum tabularum curie regalis ct ex allera parte a tergo faciei situatam propter fideiussoriam pro ipso ad Wenc. Rambuzek in LXXX s. m. Act. fer. JI. ante Dionisii. 7. 1485, 12. října. Rukop. č. 2106 f. 165. Anna, relicta Procopii waczkarz, emit domum, in qua s. Geor- gius est depiclus, penes domum tabularum curic regalis atergo faciei situatam, aput Georgium Prhoss pro LIII s. prag. Act. fer. III. ante Calixti. 8. 1489, 30. dubna. Rukop. č. 2106 f. 254. Fa- mosus Henricus Horyna de Honbic emit domum acialem penes domum ad tabulas curiales immediate aput Annam, relictam Procopii waczkarz, pro L s. prag. Act. in vig. Phil. et Jac. 9. 1494, 21. července. Rukop. č. 2107 f. 64. Ge- orgius Ssalomun et Ludmila emerunt domum in acie, in qua est s. Georgius depictus, sitam penes tabulas curiales erga Henricum Horinam de Honbic pro XC s. prag. Act. fer. II. ante Marie Magd. 10. 1510, 8. &ervence. Rukop. ë. 2108 f. 62. Marta Sstolcowa emit domum post s. Nicolaum in acie diclam ad Salomenem penes domum Augustini dicti Haydar sitam a Georgio Salomone pro CV s. prag. 11 1511, 8. července. Rukop. č. 2108 f. 7l. Wenceslaus sarlor dictus Dlask et Anna emerunl domum post s. Nicolaum in acie dictam ad Salomonem penes domum Augustini Haydar sitam a Marla, relicta olim Jo- hannis Knap pro LXXXV s. prag. Act. fer. V. ante Procopii. 

Strana 383
IV. V ulici Maiselové. 12. 15612, 6. října. Tamiéž f. 93. Wenceslaus cerdo dictus Pokorny ct Dorothea emerunt domum acialem — a Wenceslao Dlask sartore pro LXXXV s. pr. Act. fer. lHI. ante Salus populi. 18. 1528. — Rukop. C. 2103 f. 281 a 2110 f. 221. Hanuš Knobloch má duom ležící za sv. Mikulášem u Sa- lomina podle domu někdy Hajdarova a pokoje Ofky Tvárské, kterýžto duom má sobě, Regině manželce vzdaný od Václava Pokorného koželuha podle ortele panského. 14. 1587, 10. října. Rukop. č. 1130 f. 239. Jakož jest Mikuláš Pastor zvod na duom Hanuše Knoblocha i na truhlu, v niž krdmské v&ci jsou, — pro 104 k. 2!/, gr. č. i pro takový zvod Regina, manželka téhož Knoblocha, — dala jest proti tomu zvodu mluviti, že jest týž Mikuláš na duom její, jí a sirotkuom od otce daný, nepořádně se zvedl. — Tu p. purgmistr a rada — takto o tom vy- povídají: Poněvadž se nachází, že duom, kterýž Hanuš s Reginú mají, jinak jest jim od Václava Pokorného nebyl postoupen, než jako jich vlastní — z těch příčin on Mikuláš Pastor dobře jse jest mohl na duom ten zvésli. Act. die Mercurii post Franc. (Zvod zapsán v rukop. č. 2111 f. 181.) 16. 16388. — Rukop. č. 2134 f. 285. Mikuláš Pastor: odevzdal dluhy své: na p. Janovi Reháčkovi z Kvétnice, Sebcestiana Reyzlara z Loun, Reginu Knoblo- chovú XC k. gr. — Zigmundovi Vrayskutovi. 16. 1541, 27. dubna. Rukop. č. 2111 f. 310. Fry- drych z Hormburgku a Zofka z Trojanovic m. j. koupili doom ležící mezi domy paní Kateřiny Konarovské a Zyg- munda Chvatěrubského od Reginy Stolcové za 105 k. č. Ас!. (ег. III. post Georgium. (Peníze za dům přijímá Zikmund Frajskut.) 17. 1500, 16. ledna. Rukop. č. 2117 f. 179. Zyg- mund Krajskut a Anna koupili duom ležící mezi domy Haydarovým a Zygmunda Chvat&rubsk£ho obostranně od Frydrycha z Hormburka za 104 k. G. Act. fer. V. post Octavam Epiph. Odtud spojeno s domem č. p. 933 (viz výše str. 271 a sl). 18. 1594. — Rukop. ¢. 1666 f. 248. Zadek domu p. Skalskyho od zlaté trouby. © 1622, 4. listopadu. Rukop. c. 2114 f. 309. Uroz. p. Sezyma z Vrtby koupil díl zadní domu u zlaté trouby v uliéce jdouc k Židovské ulici od uroz. rytífe Vilíma Borné z Lhoty za 2000 zl. rýn., jak jej zdědivši po někdy p. Václavovi Borňovi ze Lhoty, panu otci svém, sám měl. * 1694, 10. ledna. Rukop. č. 2170 [. 252. Šalo- moun Bondy Zid koupil díl zadní domu u zlaté trouby, jdouce k Židovské ulici mezi domy u zlatého páva a p. Vratislava Hendrycha od p. Sezymy z Vrtby na Vrcho- ticích za 2000 zl. rýn. Číslo pop. 935 b. (Na studené světnici.) 1. 1467, 6. října. Rukop. č. 2119 f. J. 4. Ve jméno božie amen. Já Philip krajčí, měštěnín Star. M. Pr., vy- znávám elc. Ze duom muoj, v němž bydlím, který podle domu u labutí na rohu leží — dávám panie Katruši, manželce mé milé. — Dat, fer. V. post Francisci. IV. V ulici Maiselové. 383 2. 1468, 18. kvčtna. Rukop. č. 2105 f. 85. Jo- hannes de Nimburga et Barbara emerunt domum sitam in acie penes domum ad cignos immediate erga Kathe- rinam, relictam Philippi sartoris, pro XL s. Act. sabbato post Asc. d. 3. 1459, 10. března. Tamiéz f. 98. Benedictus sartor et Elsska emerunt domum in acie — erga Johan- nem de Nimburga pro XLIIII s. Act. sabbato ante dom. Judica. 4. 1461, 27. srpna. Tamléž f. 150. Procopius sartor et Jana emerunt domum — in acie — erga Be- nessium sartorem pro L s. minus X s. Act. fer. V. post Bartholom. 5. 1469, 5. července. Rukop. č. 2105 f. 170. Ni- colaus pincerna emit domum in acie — erga Procopium sartorem pro L s. Act. fer. II. post Procopii. 6. 1465, 18. dubna. Rukof. c. 2105 f. 222. Geor- gius [peclinista] de Rokyczano et Margareta emerunt do- mum — apud Nicolaum pincernam pro LVII s. Act. sabbato ante Cond. Pasche. 7. 1468, 21. kvétna. Tamléz f. 267. Matheus torrifex Ditie et Anezka emerunt domum — circa Dorotheam de Zap pro LVII s. Act. sabbato ante Rogac. 8. 1469, 20. června. Tamićż f. 268. Johannes Holub et Katherina emerunt domum — apud Matheum torrificem dictum Ditie pro LVII s. Act. fer. III. ante Joh. B. 9. 1470, 28. dubna. Tamléz f. 277. Andreas Laab et Dorothea emerunt domum acialem — apud Johannem Holub pro LVI'/, s. Act. fer. II. post Cond. Pasche. 10. 1470, 1. prosince. Tamićż f. 297. Benessius sartor et Elsska emerunt domum acialem — apud Andream Laab pro LXIIII s. Act. sabbato post Andrea. 11. 1481, 15. nora, R:kof. C. 2106 f. 72. Jacobus Tichava emit domum acialem penes domum ad cignos apud Benessium sarlorem pro XCV s. prag. Act. fer. V. post Valentini. 12. 1486, 18. července. Rukop. C. 2106 f. 182. Johannes sartor dictus Korunka et Anna emerunt domum acialem penes domum ad cignos a Johanne Compita pro XXXV,!|, s. prag. Act. die Arnolphi. 18. 1487. — Tamléz. Wenceslaus doctor dc Plana, decanus Wyssegradensis, et magister Johannes ca- nonicus ecclesie Prag., publicaverunt, quod Jacobus Tichava fecit testamenlum cum consensu et voluntate regie ma- iestalis et in ipso legavit Johanni acufici de Zacz, amico suo, XXX flor. et Johanni baccalario de Glathovia dicto Compita XII] flor. in pecunia, quam Johannes Korunka tenetur pro domo. 14. 1490, 19. i(jna. Rukop. c. 2107 f. 114. Marcus de Colonia et Anezka emerunt domum acialem sitam ex opposito chori s. Nicolai et penes domum ad cignos a Wenceslao, filio suo, pro LXXV s. gross. prag. Act. fer. III'. ante Calixti. 18. 1510, 80. dubna. Rukop. ¢. 2108 f. 57. Marcus de Colonia resignavit suam post mortem domum Martino, filio suo. Act. fer. III. post Georgii. 16. 1512, 2. brezna. Rukop. c. 2108 f. 92. Geor- gius, baccallarius de Praga, et Dorothea emerunt domum acialem ex opposito chori s. Nicolai et penes domum ad cignos sitam a Martino Laudat pro LXXV s. prag. Act. fer. III. ante Transl. s. Wenc. 

Strana 384
384 IV. V ulici Maiselové. 17. 1894, 4. nora. Rukop. &. 2110 f. 18. Štěpán | kožišník Fukáček a Anna koupili duom na rohu a podle domu někdy u labutí Jana Kozla od Petra, manžela Do- roly od bab, za XC k. pr. Act. fer. V. post Purif. M. V. 18. 1527, 11. března. Rukop. č. 2110 f. 194. Martin Rechek mladý a Dorota koupili duom — na rohu — od Stěpána Fukáčka za LXXV k. praž. Act. fer. II. ante Gregorii pape. 19. 1529, 15. února. Rukop. č. 2110 f. 292. Jan Kozel z Pokštajna koupil duom — od Martina Rechka a podle výpovědi panské, když Mates zlatník sám od sebe i na místě Doroty, dcery své, manželky jmenovaného Martina, toho trhu bránil, za LXXV k. praZ. Act. fer. II. post Valentini. 20. 1529, 20. února. Tamléž f. 293. Jan Kozel z Pokštajna vzdal duom svuoj, v němž bydlí, ležící proti kuoru sv. Mikuláše na robu a podle domu téhož p. Jana, Dorotě Sekyrové. Act. sabbato post Juliane. 21. 1529, 11. srpna. Dorota Sekyrová odkázala dům Janovi Kozlovi z Pokštajna. Viz výše str. 256. 22. 1548, 18. dubna. Rukop. ë. 2117 f. 132. Vin- cenc Pomberger rotšmid a Barbora koupili duom ležící na rohu proti sv. Mikuláši vedle domu Kozlova od Se- verina Kozla z Pokstajna i jinych sirotkuov po Janovi Kozlovi z P. za 100 k. & Act. fer. III. post Tiburcii. 23. 15654, 19. září. Tamtéž f. 323. Hanuš Wirt a Hedvika koupili duom vedle domu Přibramova od Vin- cence rotśmida za 100 k. &. Act. fer. MII. post Lam- pertum. 24. 1562, 21. srpna. Rukop. C. 2118 f. 31. Jan Pitten&terfer truhlář a Markéta koupili duom ležící na rohu podle domu Václava někdy Příbrama od Hanuše Wirta a Hedvfky m. j. za 160 k. č. Act. fer. Vl. post Agapitum. 25. 1597, 16. dubna. Rukop. ć. 2205 f. 167. (K&aft Jana Pittenstorlera truhláře.) Já Jan Pittenstorfer truhlář, měštěnín Star. M. Pr., známo činím tímto listem mým k&aftovnfm —, Ze znamenaje nestálost — života lidského — zvláště [v] této nemoci, v níž sem na ten Cas postaven, — protož o statečku svém činím pořízení a kšaft takový: Předně duši mou v ruce jeho božské poroučím. A dále duom svuoj v rynku Staroměstském ležící, v němž do vůle Boží bydlím, se všemi svršky a nábytky buďto na zlatě nebo na stříbře nic ovšem (kromě obzvla$tniho werkcejku níže dotčeného) nevyměňujíc, po mé smrti mocně dávám a odkazuji Anně, manželce mé milé, k vlast- nímu toho všeho užívání a požívání i také držení a to toliko do živnosti a smrti její a dále nic, tak jakž o tom níže psaný artykul o nápad obšírněji v sobě zní a zavírá, však tak a na ten zpuosob, aby ona z téhož statku jí tak ode mne tímto kšaftem mým odkázaného po mé smrti vydati povinna byla nejprve Janovi Pittenstorferovi, bratru mému, v městě Vídní na ten čas zůstávajícímu, každého roku ouroku jako ze dvou seth kop míš., totižto dvanáct kop míš., však tak a na ten zpuosob, aby on ihned po mé smrti sem do Prahy k manželce mé se bral a jí hospodářství jako duom muoj a vinici jejf opatrovati n&- pomocen byl a kdyby to tak učinil, tehdy při též man- želce mé těch dvanáct kop míš. ouroku každoročně míti a k tomu také i stravou náležitou opatřen býti má a to dotud, dokudž by jí statček její opatrovati pomáhal; a pakli by týž bratr muoj toho učiniti dále se spečoval, tehdy z takového ouroku dávání sjíti bude a manželka má jemu míslo téhož ouroku dvě stě kop míš. peněz ho- IV. V ulici Maisclovć. tových, však rozdílně, každého roku po padesáti kopách míš. až do vyplnění té summy, vydávati a tak tím jeho z statečku mého vybyti má, přidadouc jemu vejšeji všecky šaty mé chodící kromě čepice jedné aksamítové a dvou kožichuov, kteréž při manželce mé zuostati mají. Item Jobstovi Smelerovi, zámečníku a měštěnínu Star. M. Pr., švagkru mému, odkazuji a poroučím vercejk muoj ten, kterýž v verštatě a ve sklepě dole v domě mém jest a k řemeslu truhlářskému náleží a k tomu koflíček stříbrný po krajích drobet pozlacený bez přikrývadla, dětem pak jeho desct kop míš. společně, když by k místu a k ože- nění přišli, odkazuji. Item Kristině, sestře Markéty, prvnější manželky mé, deset kop míš. odkazuji, ty aby jí po mé smrti ve čtvrti léthě pořád zběhlém dány a vyplněny byly. Item Anně, dceři sestry mé v Litomyšli bydlející, též deset kop míš. odkazuji. Item Markétě, dceři sestry mé v Praze bydlející, tolikéž deset kop míš. Item Jiříka, zámočníka na Malé straně proti sv. Tomáši bydlejícího, dětem co jich koli nyní jest, jednomu každému po pěti kopách míš., aby jim ty, když by buďto k oženění anebo k vdání přišli, vydány byly. Item dvéma Jana Ungera, zámečníka též na Malé Straně bydlejícího, synuom jed- nomu každému 7 nich po pěti kopách míš., když by k oženění přišli, aby dáno bylo. Itcin Baltazarovi, tovaryši mému, pět kop míš. Z strany pak nápadu statečku mého takto řídím a kšaftuji: Kdyby kolivěk pán Buoh všemo- houcí nadepsanou Annu, manželku mou, prostředkem smrti z tohoto světa povolati ráčil, lehdy v tom vuole má“ konečná a poslední jest, aby ten takový duom muoj, též manželce mé odkázaný Voldřich Spantner, streje muoj, (kromě svrškuov a nábylkuov buďto na zlatě ancbo na stříbře, kteréž při manželce mé vlastně zuostati mají) s tím se vším, což hřebíkem přibito jest, ujal a z něho vydati povinen byl pět set kop míš. a to tomu anebo osobám těm, kterýmž by ona manželka kolivěk takovou summu těch pět set kop míš. kšaftem svým odkázala a poručila, však aby táž summa v příčině takového nápadu každého roku tak odvedena a zapravcna byla, jakž kšafl též manželky mé zníti bude, což v moci její svobodné zuostavuji. A jestliže by pak týž Voldřich Spantner, streje muoj, prve nežli často psaná manželka má prostředkem smrti z tohoto světa sešel ancbo také že by po smrti její on takový duom muoj nápadní ujíti nechtěl, tehdy k nému Jobst Smeler, svrchupsanÿ švagkr muoj, spolu s manželkou svou nejbližší právo a spravedlnost míti má s týmž však duomíněním a doložením, jakž nyní dotknuto jest. A pakli by také ani on Jobst Smeler téhož domu tak ujíti nechtěl, tehdy aby nejbližší: přítel muoj který- kolivěk takový často psaný duom mwoj ujal a podle toho jmenovanou summu těch pět seth kop míš. dle znění tohoto arlykule a kšaftu manželky mé buďto oustniho anebo psaného, jakž dotčeno, od sebe dal, odvedl a vy- pravil. A jestliže by kterýkoli z nadepsaných přátel mých na této poslední vuoli mé a tomto odkazu mém, kterýž ne z povinnosti, ale z lásky jim činím, přestati nechtěl, tehdy chci, aby manželka má jednoho každého takového nevděčného dvěma kopami míšenskými odbyla a více jemu aby dávati povinna nebyla niZádnym vymySlenym zpuosobem. Však k změnění tohoto kšaftu mého moci sobě pozuosta- vuji. — Jenž se jest stalo v středu po Próvodní neděli léta páně 1597. — Kterýžto kšaťt, poněvadž odpor, který mu vložen byl, mezitím po právě strany odporující minul, — k žádosti Jana Pittenstorfera stvrzen — v středu po památce Narození panny Marie l. p. — 97. 26. 1601, 5. listopadu. Rukop. č. 2205 f. 220. (Kšaft Anny Pittenštorferovy vdovy). Ve jméno — Já Anna, 

Strana 385
IV. V bývalé ulici Maislovè. pozuostalé vdova po někdy Janovi PittenStorferovi — známo činím tímto kšaftem mým — nad tim nade vším stateèkem — ustanovuji — za mocné poručníky p. Mar- tina Carchesia, jinak Krausa z Krausenthalu, písaře před- ního radního, starodávního pana přítele mého milého, p. Jobšta Smelera zámečníka, švagra mého milého, a Petra Brozana krejčího, též svého známého milého. — Když Voldřich Spantner po mé smrti duom — ujme, aby — z těch pěti set k. m. osobám níže položeným vydal: — K záduší kostela sv. Jana v Voboře, kdež nebožtík Martin Miller, manžel muoj, leží pochovaný, 50 k. m. — it. do lazaretu u kostela neb kapli Bellfmské pro nemocné žáčky 10 k. m. — Tomu na svědomí — sekret nebožtíka manžela mého k tomuto kSaftu mému přitisknouti sem dala v pondělí po památce Všech Sv. I. 1601. 27. 1602, 11. února. Rukop. č. 2113 f. 229. Zve- den jest i zmocněn Voldřich Spantner krejčí domu někdy Jana Piltenstorfera truhláře a Anny m. j. podle kšaftu. 28. 1619, 24. Gervna. Rukop. ć. 2206 f. 1. Ja Lidmila, pozůstalá vdova po p. Voldfichovi Spantnerovi, měštka Starého Města Pražského, známo činím tímto listem, że znamenaje nestálost života lidského, kterak všecko, co se narodilo, umříti a z světa sejíli musí a że nic jistšího nad smrt a nic nejistšího nad hodinu smrti před sebon nemáme, protož i já znaje se tomu podána býti „Úvdomá, kdy, které chvíle a hodiny mne Pán povolati r4ci, nechtic, aby po mé smrti o dům a stateček můj skrovničký jaké nevole, nesnáze a soudové povstati měly, jsoucí jakkoliv na zdraví nedostatečná, však z daru a milosti boží rozumu zdravého a paměti dobré požívaje takto o něm řídím a ksaftuji: Predkem duši mou milou, drahou krví pána a spasitele mého Ježíše Krysta vykoupenou, v ruce jeho svaté poroučím dokonale, silně a pevně věříc, že ji B. otec pro nesmírné své božské milosrdenství a pro jedinou obět syna svého milého soudnÿ k nf se pfiznati i také věčného blahoslavenství v neskonalé slávě své ńcastna učinili rtf. Tělo pak mrtvé mé aby křesťanským způsobem náležitě u sv. Mi- kuláše zde v Star. M. Pr. nákladem pánův úředníkův téhož záduší pohřbeno a pochováno bylo. Co se pak domu mého v rohu naproti Chřenovému domu — v němž y. V. V Dlouhé třídě. 385 bydlím, dotýče, o něm takto ustanovuji a naïizuji, aby po mé smrti dobrému, poctivému člověku městskému ná- boženství pod obojí za slušné peníze prodán byl. Z peněz pak — závdavečných aby týž náklad pohřební — pánům úředníkům zaplacen byl, též berně zadržalé a dále tito odkazové vyplnění byli: K záduší kostela sv. Linharta a sv. Benedikta v Star. M. Pr. na opravu chrámüv — po 00 k., k záduší špitála sv. Pavla — 00 k. m. — Lidmile, dcerce p. Wolfa Soppera z Adorfu, písaře kanceláře Pražské, 20 k., — do pořádku poctivého řemesla krej- čovského 16 k. Co sc pak přebývající sumy za týž dům dotýče, tu všechnu — záduší kostela sv. Mikuláše — na obnovení a opravu chrámu — poroučím. — Act. v středu po sv. Janu Kř. 1619. (Publikace kšaftu stala se 11. září t. rJ) 29. 1619, 11. listop. Rukop. ë. 2114 f. 255. Eliáš Pehr a Anna koupili dim nárožní — od poručníkův statku po Lidmile Spantnerové za 875 k. gr. 6. | ® 16922, 22. února. Tamléz f. 403. Michal Senekl a Regina koupili dům nárožní vedle domu z Wartem- bergovic, na studené světnici řečený, po Anně Berový od práva ušlé zůstalý od pánüv úředníkův úřadu šesti- panského na místě sirotka po Eliáši Berovi zůstalého za 1200 k. m. Číslo pop. 935c. 1. 1454, 4. dubna. Rukop. č. 2105 f. 14. Erasimus de Stolpa institor et Manda emerunt domum penes domum ad cignos ex una et domum Swojsse parte ex allera erga Maliam licenciatum pro XV s. Act. die Ambrosii. 2. 1461, 2t. dubna. Tamiéz f. 146. Wenceslaus de Raychsstein et Margarcta emerunt domum ex opposito scole s. Nicolai et penes domum ad cignos a tergo immediate erga Erasimum institorem et Mandam, ipsius conthoralem, pro XXXII s. Wenceslaus predictus libere dedit suum plenarium consensum domine Agneszce, relicte Zieberk, ut ipsa in eadem domo possit habilarc. — Act. fer. lll. ante Georgii. Spojeno s Gísl. pop. 985 a. V Dlouhé třídě. Číslo pop. 610. (Holcův u černé mříže.) Do r. 1565 spojeno s č. pop. 609. Viz níže. 1. 1665, b. dubna. Rukop. ć. 2118 f. 100. Anna z Vlkanova, manželka Zachariáše Lantmana, koupila sobě druhú a zadní polovici domu za Kašparovou u slona ře- čeného — od Matiáše a Martina Wakrluov bratří i na místě Barbory, sestry jejich, za 125 k. č. Z kteréžto sumy ona Anna 100 k. č., kteréž jsou na témž domu byly pojištěny Benešovi, bratru jejímu nebožtíkovi a ná- padem na ní přišly, sobě vyráží. Act. postridie s. Ambrosii. | 2. 1677, 8l. srpna. Rukop. č. 2120 f. 176. (K&aft Anny Holcové) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice jediného pána Boha všemohoucího, na věky požehnaného amen. Já Anna Holcová z Vlkanova, měštka St. M. Pr. známo činím tímto mým kšaftovním listem obccné prede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží, znamenavší a pilně spatřivši běh světa tohoto a čas velmi nebezpečný, v němžto lidé den ode dne hynou a z tohoto světa bídného na onen věčný jdou a kterak nic jistšího před sebou nemáme nežli smrt a nic nejistšího jako hodinu smrti, kteréž jest nelze nižádnému pominouti ani ujíti; protož jsoucí ještě paměti dobré a rozumu zdravého užívajíc a nechtíc tomu, aby po smrti 49 

Strana 386
386 V. V Dlouhé třídě. mé o statek muoj, kteréhož mi pán Buoh z milosti své svaté uděliti a jeho do vuole své božské popříti ráčil, jaké ruoznice a nevole mezi syny a dcerami, též přátely mejmi povstali měly, takto o témž statku mém řídím a kšaftuji zpuosobem tímto: Pfedkem a nejprvć duom svuoj, v kderćmż bydlim, jenż u Holcuov slove, odkazuji a po svć smrli dávám Jakubovi, synu svému, i s dítkami jeho, aby on v něm dědičně zuwostal a bydlel a jeho jako svého vlastního užíval. Což se pak vinice mé vlastní »Stikovny« dotýče, takto o ní řídím a kšaltuji a tato jest vuole má, aby Jan, syn muoj, od stezky té v lisu upřímo až nahoru k studýnce po pravé straně až k Sramčině vinici jda, tu všecku stranu té vinice Stikovny řečené sobě k ruce spravoval a jí až do smrti své užíval a Jakub, též syn můj, od též stezky v lisu jmenované jdouc na levou ruku té druhé strany vinice Stikovny aby také do smrti své užíval a lis oni oba dva synové mojí společně bez pře- kážky v též vinici ať drží a jeho pokojně i bez bandrun- kuov užívají. Však tomu chci, aby již jmenovaní Jan a Jakub, synové mojí, oba společně z též vinice Stikovny Julianě, dceři mé a sestře jejich, každého roku jeden tejnský bílého vína dávali a k sv. Martinu k službě boží též tejnský vína každého roku, jakž to prve bejvalo a kšaftem paní Marty Holcové, někdy báby mé, vyměřeno jest, též at dávají. —. Pakli by oba dva tíž synové mojí Jan a Jakub zemřeli, tehdy jeden díl té vinice — na Juliśnu, dceru mi, aby připadl a druhý díl — na Dorotu a Kateřinu, dcery mé, společně případní. — Druhou pak vinici na Srpovych Horách s puol lisem ležící, kterou sem od nebožtíka pana Jana Jeníčka za peníze sirotčí koupila a jim díly jich z též vinice, totiž Kašparovi, Juliáně, Janovi a Jaku- bovi svejmi vlastními penězy splatila, tu odkazuji Dorotě a Kateřině, dcerám mým, oběma společně na rovný podíl. Item tíž synové moji Jan a Jakub aby povinní byli vy- dati Martinovi, bratru mému polovičnému, z statku mého deset k. gr. — a Esteře, manželce jeho, kožích otáhlej podbříškovej nový ferštatem černým pošitý, k tomu šorc mochejrovy hřebíčkový odkazuji —. Item Janovi, synu mému, odkazuji krabici lžic fládrových s stříbrnými a po- zlacenými držátky, též jablko stříbrný šmelcovaný a akštejnový páteř žlutý; k tomu sekryt svuoj zlatý a prsten s modrým kamenem, též pečeť stříbrnou, na kterýž jest půl vlka, a kofík stříbrný. A Anně, manželce jeho, ko- žíšek králíkový otáhlý ferštatový černý, při němž jest damaškový živutek. Davidovi, synu jich a vnuku mému, šmuk porlový s halapártnou stříbrnou. Anně pak, dcerce jich, vnučce mé, páteř korálový, na kterém sou tolary a groši. K tomu čepec perlový na černým hedvábí poroučím a po mé smrti dávám. Item Jakubovi, synu mému, odkazuji sklenici křišťá- lovou, která jest v stříbro vsazena, páteř kalcidonovy s stříbrným jablkem a sekryt zlatý, na kterýmž jest zna- mení štika, též prsten zlatý točený se třmi kroužky, též truhlu velikú, kteráž po levé ruce do sklepu jdouc stojí V. V Dlouhé třídě. a pečet stříbrnou, na který jest kotev. A Janovi, synu jeho, vnuku mému, kofiíček stříbrný, pozlacený, který jest Jan, syn můj, v Lipště koupil. A Dorotě, manželce jeho Jakuba, manllik s černými spratky šamlatem černým pošitý odkazuji. Což by pak koliv žejdlíkuov vinných po- zuostalo, tomu chci, aby se o ně Jan a Jakub rovným dílem podělili. Item Julianč, dceři mé, odkazuji pás stří- brný pozlacený, k tomu prsten zlatý se třmi kamínky a druhý prsten, též zlatý, s turkusem, Také měděnicí velikou mosaznou a mantlík dupltykytový černý, u něhož jest vobojček sobolový a sukničku šamlatovou bez vody. A Anně dceři její patnácte kop gr. č. aby vydáno bylo. Item Dorotě, dceři mé, čepec perlový s červeným hed- bávím, k tomu mědčěnici mosaznou menší poroučím, prsten zlatý se dvíma dyamanty a druhý prsten též zlatý, na kterýmž jest Merkuryus, a pater koralovy, na kterśmż jest perla. Item pás stříbrný veliký s nákončím, vše po- zlacený, jí Dorotě a Kateřině, dcerám mým, společně odkazuji. K tomu Kateřině, dceři mé, prsten zlatý s kry- zolitem a druhý též zlatý prsten s rubínkem, ruka v ruku, poroučím —. Však tomu chci, což by kolivěk podle tohoto mého odkázání na díl Doroty a Kateřiny, dcer mých, přijíti mělo, toho aby jim Jan a Jakub, synové mojí, hned vydati povinní nebyli, poněvadž tak tyransky a neman- želsky manželé jich s ními nakládají — tak dlouho, až by tíž manželé dcer mých s ními lépe nežli prve naklá- dali. — Stalo se v sobotu po památce stětí sv. Jana Kř. jinak před sv. Jiljím I. p. 1577. 3. 1583. — Rukop. č. 1172 f. 243. Ve čtvrtek po sv. Brikcí stal se popis věcí pozuostalých po někdy Jakubovi Holcovi v domu u Holeuov řečeném v přílom- nosti Jana Kukly z Tauernperka a Doroty, po témž Ja- kubovi pozuostalć vdovy. Predkem sirotci Jan a Anna. V světnici nahoře svícen visutý mosazný o dvanácti cív- kách, hrnec měděný v kamnách, stolečky dva, stříkačka mosazná, almárka v kontě, hrnec měděný k braní vody, kollíky k rybám vaření nedobrý čtyry větší i menší, pekáč mosazný, pět rožnuov nevelkých, dva rosty. J/em v kaple: Se tří Iuožie šatuov pevných a se dvě menších dětinských a luože kuchařky. Item vedle té kafli v ko- moře: povlak na peřiny, polštáře a podušky 22 kusuov, 4 ubrusy, 4 ručníky, stolček kamenný skřidličný. V druhé světnici větší dva stoly, štok a dvoje rohy, meč velký, meč feidl, rapír, tulich, nožuov tři pouzdra, hrnec měděný v kamnách, sedm baněk mosazných lazebnických. Dole v sklepě: Dva kofiíky stříbrný pozlacený a stříbrný no- žíčky pozlacený s křišťálem k týmž kofiíkuom, nožnice stříbrný, 2 lžice stříbrný, 2 páteře korálový, tobolka aksa- mítová červená s stříbrnými haklíky. 4. 1628, 10. ledna. Rukop. č. 2114 f. 369. Kon- stantin Herle z Herlsperku a Marie Lidmila koupili dům nárožní vedle domu u slonů v osadě sv. Mikuláše a proti domu, u smrti slove, ležící od Jana Kukly za 650 k. ©., jakž jest týž dům on Jan Kukla po Jakubovi Kuklovi otci a Anně z Vlkanova, bábě svý, sám jměl. 

Strana 387
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 387 VI. Na náměstí (rynku Staroměstském). (Strana východní.) Číslo pop. 609 a 610. * 1281, 2. února. Regesła Boh. et Mor. IT. str. 432. Svědčí: Ulricus de Rockchan. #1. Kolem r. 1300. Loserth, Das SL. Pauler Formular ć. 64. Nos Meingolus dictus de Rokyzano, civis Pragensis, in lecto egritudinis decumbens, compos tamen adhuc bone racionis mec, ne de rebus meis mobilibus et immobilibus, si, quod absit, moriar, ne inter uxorem meam Cristinam et sex pueros meos possit aliqua dissensionis materia ge- nerari, in presencia duorum iuratorum Conradi de Ruczano et Hilmari Fridingeri nec non Mcinhardi, filii quondam Ulrici, fratris mei, ordinacionem de dictis bonis duxi pre- sentibus testamenti nomine conscribendam. In primis or- dino, lego et dispono dicte uxori mce Cristine et dictis sex pueris meis hereditatem meam in tali loco sitam et domum meam, quam inlabito, cum earum pertinenciis nec non paratam pccuniam, que tum fuerit, sub huiusmodi condicione adhibita plenius et expressa, ut eadem uxor mea, quamdiu stalum suum non permutavcrit, sed in viduilate permanserit, dictos pueros meos in sua procu- racione habere debeat et tenere, ipsis de dicta hereditate mea neccssaria ministrando. Et si de eadem hereditate dictis pueris necessaria non suíficeret forsitam ministrare, ex tunc de consilio dictorum civium Hilmari et Meinhardi, quos tutores meorum puerorum elegi, aliqualis pecunia de parata, quecumque fuerit, dicte uxori mee assignetur, quod co decencius et honestius in sua procuracione liabere valeat pueros sepedictos. Si vero dicla uxor mea statum suum permutaverit, alium virum matrimoniali copula super- ducendo, ex tunc de dictis bonis septima pars, que ad porcionem dicte uxoris mee [pertinet], sine impedimento quolibet assignelur eidem. Si vero ipsam dictam uxorem premori contingeret, ex (unc porcio, quc ipsam conlin- gebat de dictis bonis, inter dictos pueros meos equaliler dividatur. Similiter si aliquis ex dictis pueris viam carnis ingressus fuerit universe, ex tunc porcio, que eundem contingebat puerum, inter celeros pueros equaliter divi- datur. Preterea si dicta uxor in ea puerorum procuracione se minus decenter haberet, ex tunc quidquid dictus Hil- marus et Mcinhardus super eo ordinaverint, illud sorcialur roboris firirnamentum. Preterea ordino ct dispono, ut Otto, fratcr meus, cum dicla parata pecunia, quecunque fuerit, diclis pucris meis fideliter debeat laborare, ipsum in usus predictorum puerorum fideliter convertendo, et si secus faceret, ex tunc scpedicti Hiltmarus et Mcinhardus aliquem alium civem substituant, qui laboret pueris fideliter sepe- dictis. Item ne de debitis meis persolvendis et de testa- mento meo dubium aliquod oriatur, significo singulis et universis, quod primo solverc teneor fratribus de Pomok unam marcam argenti, item ad s. Benedictum duas marcas argenti, item Rudmanno, famulo regine, novem lolones, item Marsiconi sacerdoti duas marcas minus quinque quin- tinos Brunnensis ponderis taliter, si ipse morialur, tunc dabitur Dyrszlao in curia domini episcopi, ilem Petro, scriptori Veneciis Veronensiis, item Johanni de Ludna decem solidos grossorum, item Bachin de Veneciis unde- cim grossos, item lego et dispono ad parrochiam Beate Virginis duas marcas argenti. Notandum est, quod apud Nycolaum Tavelrungen habeo viginti quatuor marcas, quas ordino debitoribus meis ct pro sepultura mea. In cuius rci testimonium presentes litteras conscribi petivi et sigilli civitatis Pragensis munimine communiri. *2. 1810. — Petra Zitavského Kronika Zbra- slavskd ve Fonles IV. str. 159. Meinlinus Roczaneri cum amicis et pluribus aliis de civitate [Pragensi] civibus vi- dentes dolum [Misnensium], nec quod tantc fraudi possent Occurerre, omnia sua dimittunt et ut duntaxat personas salvas faciant, latenter utcunque fugerunt et se in Neuen- burg super Albeam — receperunt, fidem namque, quam Johanni venturo rcgi promiserant, inviolabiliter servare volebant. * 1810, 6. ledna. Regesía Boh. el. Mor. II. str. 959. Meinlinus Rokczinerii, iuratus Prag. * 1811, 6. prosince. Tamléž III. str. 20. Svědčí: Meynhardus Rokczaner. #8. 1812, 17. dubna, Tamtéž str. 31. Albertus de Hohenloch profitetur se teneri Meinhardo et Nycolao dictis de Rockczan, civibus Prag., XIl s. gr. pro duobus sericeis pannis apud eosdem receptis. *4. 1819. — Reg. Boh. ei Mor. III. str. 207. Querelae civitatis Pragensis propositae contra regem Jo- hannem: Item Meinhardus Rokzaner detentus et cruciatus pro pecunia sine iure. *5. 1320, 1. srpna. Tamilćż str. 254. lurati Prag. recognoscunt, quod Meinhardus dictus de Rockzan, con- civis et coniuratus noster, locavit — aream domus, quam habet retro ortum suum penes aream Friczkonis panni- ficis in ipsa civitate Pragensi Heinrico cirothecario — pro annuo censu XXVI gr. den. prag. et quattuor pullorum. — *6. 1829, 1. dubna. Reg. Boh. e Mor. III. str. 602. lurati Prag. recognoscunt, quod discretus iuvenis Nicolaus, fllius quondam Guntheri, concivis nostri, ven- didit et dedit sponte suo et fratrum suorum nomine — curiam et hereditatem suam in villa dicta Howorcowic — discreto viro Nicolao dicto Rokczaner, concivi nostro, ementi — pro quadringentis et quadraginta s. gr. prag. *7. 1382, 12. března. Reg. Bok. et Mor. III. str. 734. Sigillate sunt hec littere: Nicolao Rockezaner et Ottoni pannicide super domum et vineam et alia bona Mertlini Gynoclisel ipsi Rokczaner pro C et XXXI s. — Eidem Nicolao Rokezaner pro domo empta Nicolai quondam Hylce. — Item eidem inter eum et filios Perchtoldi Beneschower. — 18332, 28. srpna. Sigillate sunt hec littere: Nicolao Rokezaner super domum Dam- schonis pro IlII marcis census annui. — 13832, 19. zâïf. Sigillate sunt littere: Nicolao Rokcezaner pro mille CC marcis census regii per Judeos Boemie tribus annis sol- vendis. *8. 1888, 3. ledna. Tamiéž str. 766. Sigillate sunt littere: Nicolao Rokczaner pro marca census empta super 49* 

Strana 388
388 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). domum et arcam Crisline. — 13338, 20. února. Sigillate sunt littere: Nicolao Rokczaner pro divisione bonorum cum filiis fratri sui una littera. Item Meinlino et fratribus suis pro eadem divisione bonorum alia littera. Item Mein- lino cum fratribus, quomodo debeant inter se vivere, II. litlera. — 1833, 27. srpna. Sigillate sunt hec littere: Nicolao Rokczaner pro domo empta Ottoni quondam de Anazo pro CXXX s. Item eidem pro domo empta Alberti quondam Kuchna (Kuthna?) pro CCX s. Item eidem pro domo empta Henrici quondam Huenel pro CXXX s ltem eidem pro domo empta Conradi quondam de La- pide pro CC s. Item Nicolao Rokcezaner pro L s. 29. 1834, 26. nora. Reg. Boh. el Mor. IV. sir. 9. Sigillate sunt littere: Nicolao Rockcezaner pro LXVIII s. — 1884, 15. června. Sigillate sunt hec littere: Nicolao Rokczaner pro C s. "10. 1836, 24. brezna. Tadra, Summa Gerhardi č. 31. (Civitas Pragensis dat litteras testimonii de recog- nicione debiti) ... una littera de maiori data est littera recognicionis Nicolao Rogczaneri, civi Pragensi, super VICLX marc. polon. pro staminibus de Dorna ct de Ypra domino regi in credencia datis solvendis medietatem in festo b. Galli proximo et residuum in festo b. Georgii —. Datum in Chuttis a. d. MCCCXXXVI dominica Pal- marum. 211. 18990, 11. Gervence. Reg. Boh. et. Mor. IV. sir. 124. Wenceslaus dictus Rokczaner iudex Prag. *12. 18987, 94. Gervence. Tamtéz sir. 185. Sigillate sunt hec littere: Johlino Rokczaner pro domo relicte Friczonis. — Item Fridlino Pernger pro maccello Mein- lini ct Wenceslai Rokczaner. * 1338, 28. ánora. Reg. Boh. IV. sir. 205. Jochyl Rokczaner iuratus Prag. *13. 1339, 2. Gervna. Tamié£ sir. 273. Sigillate sunt littere: Nicolao Rokczaner et Pesoldo de Egra CCCC s. 914. 1840—1350. — Tadra, Summa Gerhardi č. 45. Nos Karolus etc. notum facimus etc., quod nos volentes fidelem paternum et nostrum dilectum W(ences- laum), iudicem Pragensem, de solucione domorum quas pro exercendo inquisicionis heretice pravitatis officio — duximus assignandas, certum reddere el sccurum, volumus, promittimus et spondemus, ut idem Wh(enceslaus) iudex de prima — pecunia tantum percipere totaliter debeat, ut dicle domus, pro quibus se fideiussorem constituit, — persolvantur —. * 1840—1850. — Tadra, Summa Gerhardi &. 67. Mcinlinus Roggczaner jmenuje se jako spolurukojmi za dluh markráběte Karla. *15. 1340? — Tadra, Summa Gerhardi č. 23. Nos Karolus etc. notum facimus, quod voluntatis nostre est ct benivole consenlimus, quod dilectus nobis Nicolaus Rogczaneri, filius quondam Meinlini Rogczaneri, civis Pragensis, illos XII mansos regales rubetorum, — quos sibi — donavimus iure hereditario possidendas, locaverit ad ius teutunicum. — Ipsi quoque villani — debent uti iuribus, quibus dilecti nobis oppidani in Maiori Lizza utuntur —. "16. 1840? — Tadra, Summa Gerhardi č. 178. Nos . . . fratres, cives Pragenses, recognoscimus, nos ligna tocius nemori nostri sub castro nostro Coledey siti — vendidisse discrelis viris . . . pro CXVI s. gr. prag. *?]7. Z1et1886—42. — Jacobi, Codex epistolaris Johannis, vegis Bohemiae, č. 22. (Camerarius Boemie VI. Na Velkém náměstí (strana východní). regi ad Renum scribit diversas causas.) Serenissimo prin- cipi domino Johanni, Boemie regi, etc. Frenczlinus Jacobi de Praga elc. — Adversitates notabiles Rogtzanero pro co, quod mandatum vestrum exequi, prout sibi competeret, non desisto, patior evidenter. Asserit enim, quod civitates sibi pro suis debitis per vestras litteras obligate, per me sibi tantummodo abstraliantur et littere violentur, et multis modis et pluribus vicibus attemptavit, quod civitates ad dandum super solucione census per eas vobis debiti suas patentes litteras compellere non deberem, magnam vim de preiudicio suarum faciens litterarum, que tamen aliud non continent, nisi si infra mensem a primo adventu vestro in Boemiam secum super suo non concordaveritis debito, quod ex tunc sibi census civitatum debeat obli- gari, quod tamen apud vos secretum remaneat, prout decet, et sic tam Stephanus [terre notarius] quam Rog. czanerus non vult credere, quod eis libenter in premissis articulis alias apud vestram graciam profuissem. Si que super eo ex parte ipsorum mihi apud veslram graciam forsitam fuerit derogatum, peto cum instancia, quod hoc eis, sicut expedit, imputetis, quia vestrum seriosum man- datum per ipsos vel alios non convenit impediri. Et licet istam viam pro bono et commodo Rogczaneri specialiter excogilaverim cum domino de Koltitz et domino de Ber- gow, quod patentes lillere civitatum super solucione pre- fati census mihi presententur et in mea remaneant potes- tate, donec perceptis iuribus et allegacionibus singulorum eas isti, vel illi feceritis assignari; tamen in eo ipse Rogezanerus nequaquam voluit contentari —. *18. 1341, 8. listopadu. Reg. Boh. el Mor. IV. sir. 414. Johannes, Bohemie rex — ob grata, cciam fi- delia et multiplicia servicia — per fideles nostros dilectos Meynlinum et Wenceslaum, iudicem Pragensem, fratres Rockzanerios, sepe exhibita, — graciam — duximus fa- ciendam, quod in silva nostra dicta Lipansky, sita inter civitatem Nuenbusch et oppidum dictum Lis, quadraginta novem laneos iure emphiteclico — exponere habeant et locare —. #19. 18483, 97. zát(. Klicman, Acta Clementis VI. C. 241. Nicolao dicto Rokczaner et Christianae, eius uxori, conceditur absolutio plena in mortis articulo. *20. 1344, 7. dubna. Reg. Boh. el Mor. IV. str. 564. ]lurati Prag. recognoscunt, quod quia — Michael Rogzaner, concivis noster deputavit ct assignavit super bona et hereditatem suam in Kolowral duas s. cum dimi- dia gr. prag. census testamentalis per Meinlinum Rog- zaner, pie memorie genitorem suum legatas —. 1345. — Viz níže Klášter sv. Ducha. *21. 1846? — Jacobi, Codex ep. č. 214. Nobili viro domino Andree de Riczano Wenceslaus Rogczaner, iudex Pragensis, sinceram ad beneplacita voluntatem. Pro debito illo, quod ad manum meam alias promisistis, con- tinenciam litterarum, alioquin vos super eo me contin- geret taliter admonere, quod vobis gravamen in animo generaret . ... *22 Kolem r. 1350. Jacobi, Codex ep. č. 170. (Viduata civissa pelit cives, ut censum sibi debitum sol- vent.) Devotis oracionibus et sincera salutacione premissa vos iudicem et iuratos civitatis Budwicensis ego Christina, olim Nicolai Rogczanerii, civis Pragensis, relicla, peto cum fiducia et studio diligenti, quatenus inluilu mei pe- cupiam, quam mihi nunc, sicut scitis, pr^ dare et solvere tenemini, statim post recer , <sencium nomine mei assignetis domino Mi. .. clo Cozzors, pre- 

Strana 389
VI. Na Velkém náměslí (strana východní). sen jum ostensori —. Harum serie et testimonio litterarum, quibus sigillum meum a tergo presentibus est impressum. Datum etc. *23. 1351, 1l. listopadu. Klicman, Acla Clementis VI. č. 1406. Francisco Rokzanerii et Margarcthae uxori cius, conceditur absolutio plena in articulo mortis. *24. 1367, 2. prosince. Novák, Acta Innocentii VI. č. 682. Nicolao Rokczancrii et Elisabeth, eius uxori, indulgetur, ut confessor eorum in mortis articulo plenam omnium peccatorum remissionem eis concedere possit. *95. 1359, 19. bfezna. Quellen zur Gesch. der Stadt Wien Ablh. 11. Bd. 7. c. 528. Nicolaus Rembeche iudex, Johannes Lurech, Ulricus Czot, Wolflinus Galm, Johannes Rost, Mathias Ress, Zceidlinus Ottonis, Walthe- rius Gabler, Johannes Iunossii, Jeclinus Salemanni car- nifex, Martinus Walbiziconis, lesco l'ybranus, Frana Zeydlini de Pieska, consules, Nicolaus Znoimer, Bohuslaus de Mi- liczin, Conradus inslitor de Nurmberch, Merclinus institor de Monte, Zilberczeyger ct Jeslinus Rotaris, scabini iurati Maior. Civ. Pr., bestátigen, dass Franciscus Rokzaner sein Haus in Prag zwischen den Haüsern des Bótichers (do- liatoris) Gottfried und weiland Jaxonis Bavari, dem Schuster Cunczoni Longo verkauft habe. Von diesem Hause ist an den Verküufer ein Zins von 60 Groschen zu entrichten und hat das Wasser seinen Ablauf durch die Hófe der Hävser Gotfridi doleatoris ct olim Peslini Rauzer sutoris. Datum anno millesimo trecentesimo L nono, die s. Gre- gorii p. 996. 1359, 1b. kvétna. Novdk, Acla Iunocenlií VI. C. 932. Anna, Romauorum imperatrix, supplicat, quatenus infrascriptis personis diversae gratiae concedantur: Item supplicat Vestrae Sanclitati Erasmus Ulrici Rokczanerii, clericus Pragensis, quatenus sibi specialem graciam facientes de beneficio ecclesiastico sine cura — dignemini provi- dere. — 13869, 15. května. Tamléž č. 936. Officiali Pra- gensi mandatur, quatenus Erasmo Ulrici Rokczanerii be- neficium ecclesiasticum sine cura — reservet. 297. 1859, 6. éCervna. Tamléz c. 954. Elae, relictae quondam Menlini Rockzanerii, indulgetur, ut confessor eius in mortis articulo plenam peccatorum remissionem ci concedere possit. *28. 1368, 18. září. Lib. confirm. I. 2 str. 109. Ad presentacionem Francisci dc Okorz militis in ecclesia in Selakovicz — presbylerum instituimus. 1. 1482, 19. prosince. Rukop. č. 2099 f. 339. Sigismundus Chanie convenit domum ad elephantem dictam ad tres annos a festo a Georgii nunc proxime venturo computan docrga Margarelam, rclictlam olim Johannis Krápa, et Sigismundum baccalarium, gencrum ipsius, de XlIII sex. gr. pense (riennalis, sic videlicet quod omnes collectas, vi- gilias el alias honeraciones civiles de prefata domo in dictis tribus annis suffercat ct subportet hac sub condi- cionc, quod prenarratus Sigismundus Chanic diclam domum primo anno illese et sine impedimento quolibet debet tenere et possidere pacifice. Quo elapso si pretacti Mar- garela ct Sigismundus, gener ipsius, cuipiam velleret antc- nominatam domum vendere, exinde ante quartale unius anni dcbcat dicto Sigismundo Chanie insinuare el primum innolescere, utrum eandem emere voluerit an non, sibi forum foventes ultra alios, si eandem emere voluerit. Si vero nollet, exinde poterint eandem alteri vendere omni absque impedimento ipsius Chanie. Quamquidem summam scu pensam conventualem dictus Chanie debet darc ct solvere Simoni ab valbo leone«, commissario orphanorum VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 389 Rozvode, in quibus dicla Margareta pro domo antenomi- nata manet obligata, videlicet ad statim Il sex. gr. sibi subarrando ct residuam jn terminis subscriptis persol- vendo. — Eciam est expressum, quod si prelibatus Sigis- mundus in sua tencione super reformacione antedicte do- mus imponeret et hoc bono testimonio comprobaret, ex tunc easdem impensas in condescensione debent sibi vice- versa restituere. Actum feria VI. ante Lucie anno XXXII. 2. 1432, 18. prosince. Tamtéž f. 339. Margareta, relicta olim Johannis Kripa, nunc vero domini Jaroslai de Hazemburk conthoralis legiltima — fassa est —, quod manserunt cum dicto Johanne Krüpa et sunt dcbitorie obligati in centum sexg. gr. Sigismundo, arcium libera- lium baccalario, genero suo, iusti et approbati debiti. In quo quidem debito dat et resignat iamdicto Sigismundo et Dorothee, conthorali ipsius, domum suam »ad elephan- lem« dictam in acie penes domum Jakssonis Hwizdon situatam ad habendum, tenendum, alienandum et hcredi- tarie possidendum, hac sub exclusione: Si prefata domus pro ulleriori summa, quam pro centum scx. gr. per ipsos coniuges vendita fuerit, ex tunc dicta summa resultata et superexcrescens ad prefatam Margaretam, Susannam ct Hester natas suas pertinere debet et spectare. — Actum sabbato ipso die s. Lucie a. XXXII. 3. 1440, 29. listopadu. Rukop. c. 992 f. 205. Causa, que vertebatur inter Hester et Susannam, orphanos olim Johannis dicti Krápa, ex una et Sigismundum bacca- larium parte ab altera pretextu domus dicte ad clephan- tem, pro qua quidem domo pretacti orphani Sigismundum impetiverant, asserentes se melius jus post patrem ipso- rum competere quam Sigismundo virtute resignacionis per Margaretham, matrem ipsorum, sibi in C s. proscriptam, domum — medietatem predicte domus Hester et Susanne et alteram Sigismundo adiudicaverunt. Tr. III. ante Andree ap. oc XL. v ® 1441. — Starí Letop. Ceští. L. 1441 ofed sv. Antonínem přijeli legatové od Felixe papeže, kteréžto navštivili rektor učenie pražského s mistry, s študenty v domu u slona, je konfekty z apatéky poctili, předmluvu pčknú prvé udčlavše, 4. 1444, 18. srpna. Rukop. č. 90 f. 103. Wences- laus Holy de Cliwalissowa et Ursula emit domum ad ele- phantem in acie penes domum olim Materni, notarii do- mini Menhardi, erga tutores Johanne, nate Sigismundi, arcium liberalium baccalarii, nec non Hester ct Susannam, natas Johannis Krupa, pro L s. gr. Quam quidem domum prefati Wenceslaus a coronis et Mathias Mydlo, tutores Johanne, pro media parte et Racko de Koyssicz, commis- sarius Hesther ct Susanne, pro alia media parte promi- scrunt disbrigare. Act. fer. 111. post Assumpc. M. V. * 1448, 1. kvétna. S/ají lelop. Ceslí. L. 1448 v středu den sv. Jakuba a Filipa přijel legat od papeže do Prahy, kardinal od sv. Angela [Jan Karvajal] — po Praze jel — k slonovuom. A když v Praze přebýval, mistři s pány konšely k němu přistúpili a tu s nimi mistři hádánie měli. 6. 1449, 22. února. Tamléž f. 173. Nobilis d. Henricus de Duba alias de Lipa emit domum ad cleían- tem erga Wenceslaum de Chwalissowa et Ursulam pro ducentis decem s. gr. Que sita est in circulo in acie penes domum in qua Mathias Ssczrba, olim notarius tabu- larum terre morabatur. Act. ipso die b. Petri in cathedra a. XLIX. * 1453, 6. bfezna. Rukop. c. 2119 f. F. 4. Ve jméno bozie amen. Já Uršula od Hory Kuthný, slovutného 

Strana 390
390 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). Vaňka z Chvališova, měštěnína Star. M. Pr. manželka, vyznávám tiemto listem — že jakož před chvílemi zdráva jsúc na těle všecko zbožie své a jměnie — toliko tři sta kop gr. na panie Elšce, někdy Jakubově Wohlgemuth od Hory, nynie Bernartové Falknaverové manZelce, sobé po- zuostaviv8i, vzdala sem — Vaňkovi, manželu mému, — tak nynie ačkoli z dopuštěnie boZieho nemocná jsem — vzdánie toho — polvrzuji — i s těmi také třmi sty ko- pami gr. — Vaňkovi manželu a Jarošovi, synu mému a jeho, vzdávám a odkazuji. — D. fer. III. post Translat. s. Wenceslai. 6. 1468, 81. srpna. Rukop. č. 2105 f. 271. Ge- orgius de Gurym et Ozanka emerunt domum acialem in circulo ad elefantem penes domum ad tabulas lerrestres situatam apud d. Jaroslaum Berkam de Duba eciam no- mine generosi domini Henrici, patris sui, pro trecentis minus X s. gr. Act. fer. IIII. ante Egidii. 7. 1468, 14. října. Tamléz. Midrym a opatrnym pánuom purgmistru a radé Star. M. Pr., přáteluom do- brým. Služba má, múdří a opatrní páni a přátelé milí. A jakož jest syn muoj Jaroslav prodal duom muoj u slona Jírovi z Kúřimi, protožt vám věděti dávám, žet jest to s mú vuolí učinil a já tiemto listem k tomu sě přiznávám a k tomu trhu plní moc dávám, jakož bych sám tu osobně byl. Dán pod mú pečetí na Lipém ten pátek před sv. Havlem a. LXVIII. Jindřich Berka z Dubé a Lipého. 8. 1468, 99. fijna. Rukop. c. 2141 f. 168. Post- quam vice et nomine generosi domini domini Henrici de Duba z Lipy nobilis dominus Georgius, filius suus, pro domo ad Elefantem in angulo circuli sita et vendita resi- duam seu finalem pecuniam a circumspeclo Georgio in- stitore de Gurym in consilii presentia sublevasset ean: dem domum pretacto emptori patris et fratrum suorum nominibus resignando, pro tunc jarossius, natus Wen- ceslai de Chwalissowa, olim hospitis domus predicte, patris absentiam primum excusando, quod adesse nequisset pro negociis regalibus extra terram destinatus, tamen suo et ipsius nomine estando ibidem publicavit domum pre- dictam commissam fuisse et condescensam domino Henrico prefato ad ipsius dumtaxat credulam manum proscripcioni vero, quam idem dominus super dicta domo libro civili insertam habere dinoscitur, nihil velle obloquendo reluc- tari, sed hec et infrascripta testimonio fidedigno se pro- baturum esse paratum. "Videlicet quod ipse dominus me- moratus per honestas probasve personas patris ex parte pluries pulsatus est, quatenus commissioni predicle credi- live fidem faciat veracem in opere, qui non negata tenuta fideli patris optata per eosdem respondendo facere poli- cebatur. Ad quas probaciones exequendas loco et tem- pore assignatis ipse Jarossius dictam pecuniam cupiebat assensu dominorum arestare. Tandem cum dominus Geor- gius suprascriplus fateretur se ad pretactas protestaciones, quid responderet, non babere, famose prudencic domini magister civium et domini consules Maioris Civitatis Prag. contra huiusmodi peccunie arrestande opcionem senten- aliter protulerunt: Ex quo tua proteslacione contra pre- dictam lectam tibi proscripcionem aiebas te omnino non locuturum, que ipsius domum empcionem ac solucionem integram continendo a XXii fere annis per quempiam minime extat impetita, nobis non esse licitum 3psam de iure infrigere. Si autem velis prosequi tuam causam, dictum dominum et ipsius habitacionem nosti, quem nos non alia, quam que iusta et vera sunt, speramus facturum. Actum in pleno consilio sabbato post XI m. Virginum anno LXVIII. VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 9. 1472, 9. ledna. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského v Archivu Ceském VIII str. 69. (Jan Kaplicer Janovi z Rožmberka o Rímském hospitale Cc- ském.) Urozený pane, pane milostivý. — Pak když ono Vaclav od slonu byl v Krumplově, ten mluvil o tohoto dobrého druha, mistra Stěpána penitenciáře, kterýž teď sám píše, a Fantin také o něho. A takét slyším, že mistr Stefan — že rád hotové mievá — neb jest Václav od slonu tak pravil. 10. 1474. — Zahradník, Slovník lat.-něm.-český pro Ladislava Pohrobka str. 9. Allerdurchleuchligister kunig. Ich Wenczlaw vom elcfant bitt ewr kuniglich gnad gerüch mein durch beweysung dis büchlein in gnaden gedechtig zu sein. 11. 1484, 29. května. Rukop. c. 94 I. f. 52. Ge- orgius ab elefante cum Osanna, matre sua, fassi sunt, quia obligantur magistro Procopio, beneficiario et notario tabularum terre, LXX s. m. — Act. sabbato post Urbani a. 84. — Hec obligacio cassata cst. 19. 1485, 98. července. Rukop. č. 94 I. f. 58. Ozana, někdy manželka Jíry od slona, s Jiříkem, synem svým, stojiece před pány v plné radě, seznali sú se, že jsú dlužní pravého a spravedlivého dluhu XL kop gr. pr. širokých mistru Prokopovi, úředníku a písaři desk zemských, kterýchžto XL kop slibují jemu dáti a vskutku vyplniti na sv. Urbana najprv příštieho. A tu summu — zapisují a zavazují na svém domu řečeném u slona pna rynku. — A mají jemu postúpiti a ihned postupují sklepuov pivnič- ních tří najlepších a tří sklepuov suchých komorních a světnice veliké dolejšic, kuchyně dolejšie a v sieni také aby plnú svobodu měl a komory jedné dole a druhé na- hoře — k šenku vína jakéhožkoli, piva také jakéhožkoli i jiného všelikterakého pitie, což se jemu líbiti bude. — Aclum sabbato post Marie Magd. LXXXV. 13. 1487, 26. září. Regisira soudu komorniho v Archivu Ceshém VIII. str. 466. V té pii & ruoznici, kteráž jest mezi Jiříkem od slonuov a měšťany Kúřim- skými, jakož on Jiřík vinil je, kterak by oni na otce jeho meči sáhli, jemu napřed i dětem jeho hanbu učinivše i statek jich znamenitý pobrali —. Proti tomu jsú Kúřimští odpierali, že jest otec jeho súzen i ortelován —. 14. 1497, 1. srpna. Rukop. c. 1128 I. f. 25. V té při, když nebožtík Jíra od slonuov, starého Jíry syn, maje se z tohoto svéta bráti, udělal jest kša(t, kterýmžto kšaftem odkázal jest všecko právo své, kteréž jest jemu přiležalo k polovici domu u slonuov i vešken statek svuoj i s tiem platem, kterýž jest měl v Crnčicích po Jírovi, otci svém, Lidmile, manželce svć, s Janem a Alexandrem, syny svými a jejími, na rovný rozdiel s nápadem jednoho dietěte před lety dospělými sešlého na druhé a potom, umiřelo-li by obé dětí, aby ten statek připadl na Lidmilu, matku jich. Proti tomu Petr, zeť nebožtíka Jíry od slonuov, na miestě Ofky, manželky své a dcery téhož Jíry, tomu kšaftu odpor jest udělal, že by nebožtík Jíra, otec man- Zelky jeho, toho k&aftu tak, jakož jest udělal, nemohl dě- lati z té příčiny, že by Ofka, dcera Jírova a manželka jeho, z toho statku nebyla vybyta a že by k tomu statku právo měla s bratry svými. Dovozuje toho smlúvú sva- tební, v kteréžto stojí, Jíra neboZtík coz jest po Ofce, dceři své dal, že jie tiem neodděluje. Pan purgmistr se pány — kšafin nebožky Ozanky, matky Jírovy, kterýmžto kšaftem táž Ozanka odkázala jest polovici domu u slonuov Lidmile, nevěstě své, s Janem a Alexandrem, syny jejími, a zemřeli-li by ti synové její, aby ta polovice domu na Lidmilu, matku jich, připadla, pováživše — vypověděli 

Strana 391
VI. Na Velkém náměslí (strana východní). si: Ze tomu k&aftu Ozantinému moc dávajf a jej tvrdie a podle té smlívy svatebnie poněvadž Jíra Ofce, dceři své, kteréz jest tiem, coZ jest po nie dal, neodbyl, k&aftem nic neodkázal, že jest toho kšaftu tak proti těm smhívám neměl délati, neZ Ze Ofka, dcera jeho, v polovici domu i v tom ve všem statku po Jírovi ostalém s Alexandrem a Janem, bratry svými, a Lidmihí, malkú svú, podle té smlívy svatebnie pravý a celý dicl jest měla. A poněvadž bratřie její let dospělých nemajíce zemřeli sú, dielové jich na Lidmilu matku i na Ofku, dceru jich, jsú připadly. A tak jeden diel polovice domu Lidmile a druhý diel, totižto čtvrt domu, Ofce, dceři jejie, páni přiřiekají. A což se toho platu na zemi dotyce, chtějí-li se oň viniti, aby sebe hleděli súdem zemským. A což jest Ofka prve vzala při svém vdávání, to aby jie na jejicm diele bylo porażeno. Act. fer. III. ad vincula Petri. 15. 1497, 80. října. Rukop. č. 2107 f. 134. Nico- laus de Horzicz, supremus notarius tabularum regni Boemie, et Anna de Ostromirze emerunt domum acialem dictam ad elefantem erga Ludmillam, relictam Georgii ab elefante, et Offkam, filiam eius, pro CCCL s. pr. Isto adiuncto, quod Ludmilla habitaculo posteriori et testudine penes cocleam ad duos annos uti debel. Act. fer. II. ante OO. SS. 16. 1497, 29. listopadu. Rukop. ë. 94 II. f. 23. Offka, filia Ludmile ab elefante, fassa cst, se percepisse CII s. gr. m. pro porcione sua paterna per amicabilem concordiam, que ei iuxta sentenciam dominorum ex domo ad elcfantem post Georgium, patrem ipsius, pertinebat. Kromě toho platu v Crnčicích, kterýž jest v orteli pan- ském vymieněn, budú-li se o to chticti právem zemským viniti, toho vuoli budú mieti. Act. in vig. Andree. 17. 1600? — Rukop. ¢. 8 f.3. (Lidmila, někdy od slonuov, fecit testamentum fer. III. post Pasce.) Naj- prve tak činím a ustanovuji mocné poručníky Smila řez- nfka a Richu HanuSkova statku mého všeho. It. těch XV k. in., kteréž mám u Petra, zetě mého, z těch mu X k. m. odpouštím, než toliko aby dal pět kop dceři mé Ofce. lt. na domě, kteréž mám v Novém M., devadesáte kop m. u Toniše kárníka na příkopě, z těch odkazuji k sv. Mikuláši JI k. m. a k Matce boží do Týna též II k. m., ostatek — Ofce, dceři mé. It. sestře mé odkazuji Dorotě mlynářce, kteráž bydlí pod Slivencem ve mlýně, XX k. m. a mużi jejicmu Václavovi též odkazuji II k. m. a dětem též mé sestry po II k. m. It. duom také, v kte- rémž bydlí Petr, zet muoj, ten jemu — propouštím, aby on již držel jej a jím vládl jako svým vlastním. It. k sv. Haštalu odkazuji I k. m. 18. 1500, 1. dubna. Tamléž /. 184. Sigismundus Holec de Kvietnice et Margareta emerunt domum ad elefantem in acic penes domum domini Sswihovsky a Ni- colao de Horzic et Anna de O. pro CCCLVII'/, s. Act. fer. III. ante Ambrosii. 19. 1519, 80. listopadu. Rukop. ¢. 2142 f. A. 16. (Kšaft Zikmunda Holce z Květnice.) Ve jméno božie amen. Já Zigmund Holec z Květnice vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtíce slyšán bude, že zdravým rozmyslem mým předložil jsem sobě před oči mé nenadálost a nebezpečnost hodiny smrti své, však dobré paměti a svobodné vuole požívaje —, toto poručenství mé poslední mocí listu tohoto kšaftovního o témž statku a zboží mém řiedím a puosobím konečným úmyslem svým obyčejem takovýmto: Item najprvé přede všemi věcmi, jakoż mi jest porucila neboZka paní Marta Trubská, abych k faře sv. Mikuláše v Star. M. Pr. ležie- VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 391 cicho koupil deset k. m. platu dědičného proto, aby na to kaplan chován byl a tu za její duši i za všech před- kuoy mych i všech věrných duše památka se dála ke cti a k chvále pána Boha všemohúcieho a duostojné Panně Maryji i všem svatým tak a na ten zpuosob a tím vším řádem, kdež jsem již to knibami městskými na rathouze dostatečně zapsal a ztiedil, tak aby to skutečně ve všem a všudy věrně a právě zachováno bylo —. Item za těch kop m. platu výš dotčeného otkazuji a dávám po mé smrli dvě stě k. gr. č. pr. aby vydáno bylo ze statku mého kostelníkóm a osadním sv. Mikuláše výš psaného —, aby oni micsto těch desieti k. m. platu ihned koupili, když jim penieze dány budú z statku mého od poruční- kuov mých dolepsaných a jmenovaných, v kterémžto zá- pisu a zříezení nadepsaném na rathauze pozuostavil jsem sobé moc zvoliti a ustanoviti kollatory, i kdyZ pak ted ustanovuji mocné kollatory téhož zápisu a záduší výš dotčeného urozené vladyky Ziginunda a Bencše z Vlka- nova, ujce své, a Jiříka od trúby a Briccieho, syny Re- hákovi, strajce své, aby oni přihlédali k tomu záduší a zápisu mikulášskému výšpsanému. Jest-li že by kostelníci čeho zanetbali dosti činiti podlé toho zápisu na rathouze jim učiněného, aby oni je jakožto kollatorové k tomu měli a držali, aby se tak zachovali skutečně, jakož zápis a zřiczení na rathouze ukazuje. Item chci tomu, aby nade- psaným Jiříkovi od trúby a Bricciemu, strýcóm mým, za jich práci a pilnost vydáno bylo po mé smrti totiž po padesáti kopách gr. č. —. Item také jakož nebožtík otec náš pan Václav Holec dobré paměti poručil mně a bratru mému Viktorinovi nebožtíkovi platu ročnieho šest k. gr. č. ve vsi Radoni- cích, abychom na to kaplana chovali, i prodali jsouc ten plat, kdež pak nebožtík pan otec náš vystavil na svuoj groš tu kaplu u sv. Martina a v ní oltář sv. Eloi, aby v té kaple kaplan mši shúížil każdy den a zpievanć mie v każdi sobotu o Matce bożie a v každý pondělí reguiem a za to aby žákóm bylo dáváno na maso každí sobotu dva gr. č. hotové, i tomu jsme my s nebožtíkem bratrem mým dosti činili a po smrti jeho téhož bralra mého s Martinem Holcem, strýcem svým, také jsme kaplana chovali a jemu platili a Zákóm také oc. Item učinil jsem pak smlúvu s týmž Martinem, strýcem svým, a to takovú, aby on kaplanu platil, na čemž by jej smluvil, a Zákóm také. A za to jsem jemu dal dvě stě k. m. Kdež pak jest tyż Martin Holec zapsal na domu svém osm k. m. a na vinici Volkovně také zapsal osm k. m., kteréžto jsem já vymazati kázal, alc ten plat z domu aby paní Marta předse platila. Než já teď otkazuji miesto těch osmi k. na vinici Volkovně zapsaných dvě stě k. gr. m., aby za to plat kúpen byl ihned po mé smrti, a toho platu aby jinam nikoli neobracovali nezli tu k té kaple výš dotčené sv. Eloj a z toho platu aby dáváno bylo kaplanu i Zákóm i na jiné potřeby k tomu oltáři. A činím toho mocné kollatory totižto Zigmunda a Beneše, výšpsané ujce své, a Jiříka Holce, strýce svého. Item pa šafranici mám sto k. m. Ty já odpúštím paní Martě Holcové, strýce svého manželce, a dětem jejím. A kterýž plat platíme se paní Martú spolu na hrad Pražský puol osmý k. m., i o ten plat aby Sigmund a Beneš nadepsaní smluvili se béz paní Marty nadepsané a jej sami platili ancb s sebe splatili. Item toto jest vuole má konecná, aby nadepsan{ Zigmund a Beneš ihned po mé smrti dali puol leta védéti panu kancléfovi J. Mti o těch šest set k. gr. č. aby jim dány byly a když je vyzdvihnú aby ihned k těm záduším, kaplám a oltářóm výš dotčeným tu summu výš položenú 

Strana 392
399 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). dali a platové koupeny byly bcze všeho meškání a pro- dlévání v tom nečiníce ižádného —. Item jakoż jsem koupil duom zde v městě podle »melouna« a zapsal jsem jej Bene$ovi i s vinicf feceni Vysoki; i ten duom a tu vinici otjímám Benešovi a dávám to mocné a otkazuji Zigmundovi, ujci svému, se všemi svrchky. Item miesto toho domu vedle melounu a té vinice otkazuji a dávám Bene&ovi ten duom u slonuov na rynku, v němž bydlím, a k tomu vinici tu, kterúž jsem kúpil od Chanického —. Item Lidmile, sestřenici své, otkazuji a dávám těch tři sta k. m. a Gtrnádcte kop na Janovi Svíčniekovi v městě Pražském, kteréž mi jest dlužen za vinici a má on je dáti i na ten čas —. It. Kateřině Rohové, sestře své, otkazuji po mé smrti padesáte kop m. — Item MathyASovi pfsaïi Olkazuji a dávám ten pokoj, v němž bydlí s kuchyní, s sklepem, aby on v témž pokoji s čeledí svú byl a byt svuoj měl až do své smrti — v tom domu u slonuov. — tem cinfm a ustanovuji mocné a pravé poručníky všeho statku a zboží mého — svrchupsané Zigmunda a Beneše z Vlkanova, ujce své —. Jenż jest dán léta od narozenie syna bożieho tisícieho pětistého devatenádctého tu středu den sv. Ondřeje ap. 20. 1520, 10. března. Rukop. č. 534 II. f. 9. Staly se smlúvy svadební k manželství svatému — mezi Benešem Robem z Vlkanova a paní Reginú z Kvčtnice, dcerú paní Marty Holcové, — takové, takže jest paní Marta jmenovala jménem včna po též Reginč, dcefi své, 100 k. gr. č.a výpravu slušnú a on Beneš proti tomu obvčnil jest jí tčetinou vajš. — Act. sabbato post Ciruli Metudii. 21. 1524. — Rukop. č. 2103 f. 264. Beneš Roh z Vlkanova oznámil duom svuoj řečený wu slona ležící podle domu někdy Pecingarova a vinici za řekou v Ohradě Matcrnovskou, ležící mezi vinicemi Křištanovskú a Brik- cího Reháka z Květnice, nebožtíkem Zigmundem Holcem z Květnice kÉaftem to obé odkázané. 22. 1642, 18. února. Rukop. č. 534 II. f. 66. V pátek po sv. Brikcí smlúvy svadební slaly se mezi panem Benešem Rohem z \lkanova a panf Reginou z Květnice, manželkou jeho, z strany jedné a Matoušem Kuklou kožišníkem z strany druhé — takové, Ze pan Beneš — má Matoušovi dáti k sv. manželství pannu Annu, dceru svú, — a věna L k. gr. č. podle možnosti své těch, kteréž jsújí odkázány od nebožky paní báby její —. Act. fer. II. post Scholasticam. 23. 1544, 8. listopadu. Rukop. č. 2117 f. 50. Re- gina Holcová oznámila, jestliže by ji P. B. smrti prve nežli pana Maurycia z Wilštorfu, manžela jejího, neuchoval, tehdy témuž pánu 100 k. č. na domu ujištuje. — Act. sabbato post Leonardum. 24. 1545, 5. srpna. Rukop. č. 100 f. 91. Jakož jsú děti po Benešovi Holcovi z Vlkanova zuostali, Anna a Beneš, i smlíva mezi ními se stala, aby Regina, matka jejich, jím díly po otci jich dala. Tu jest z statku po něm poostalém' nemohlo se více najíti, nežli več jest se Re- gina, matka jich, jim dovolila dáti, nebo statek velmi za- dlužilý byl a jiného nebylo před rukama, nežli duom, zahrádka a nějaké svršky. Toho jim podávajíc, chtíli ona dcera nebo kdo na místě sirotčím ten duom a všechen statek po ném zuostalj ujíli, aby ujali, Ze ona od toho chce pustiti. Sto kop gr. č. že chce dáti a ty hned že ujišťuje na domu u slonuov, kterýž k ruce své ujala. 1545. Act. fer. IIIL. ante Transfigur. I. Chr. 25. 1646, 98. listopadu. Tamléz f. 134. Stala se smlíva mezi panem Maurycem z Wil&torfu z jedné a panf VI. Na Velkém ndmésli (strana vÿchodnf). Reginou z Květnice z strany druhé, kdež táž paní Regina po někdy panu Benešovi z Vlkanova, prvním manželu svém, mající duom u slona jí a sirotku jejímu náležící, o to se společně jakožto manželé snesše ten duom vzdala jest dotčenému panu Maurycimu, manželu svému, a sobě k společnému držení a užívání. Act. die dominico ante Andree. 26. 1540, 80. iijna. Tamićż f. 249. Jakoż jsou časté a mnohé nevole a ruoznice byvaly mezi Maurycem z Wilfrštorfu a Reginou Holcovou, manželkou jeho, kdež pak nemohice se tak, jakż na manžely náleží, spolu snésti, z poručení J. M. Kr. a z dožádání jich obú dvú jsú po- rovnání a to takto, že oba dva sebe prázdní býti mají do roka a v tom času jeden druhému žádné příčiny k jaké nevoli dáti nemá. A zvláště on Maurycius přiřkl všelijak pokojně se zachovati a jí Regině domu toho na rynku u Slonuov zhostiti se má a jeho prázden býti do toho času. Však ona Regina má jemu z postel šatuov vydati a vína z té vinice, kterúž společně drží, již Pekárka říkají, ty též on Maurycius má sobě vzíti. Act. fer. III. post Simonis et Jude 1549. 27. 1552, 26. února. Rukop. č. 2142 f. A. A. 8. (Kša(t Reginy Holcové z Květnice.) Ve jméno Boží amen. Já Regina Holcová z Květnice jsíci v kázni Boží, však rozumu zdravého a paměti dobré požívající, takové mé pořízení, nechtíc tomu, aby nějaké nesnáze po mé smrti měly býti, poslední toto činím a první, které v radě leží, i jiné všeliké, jestliže by které kdekoli a za kým koli nalézti se mimo toto mohlo, mořím, kazím a v nic obracím: Najprvé co se peněz dotýče, které jsem po málu nachovala, od kterých jest něco utraceno k potřebám a ještě jich pozuostává summa na rozličných mincech CC kop v měšci a v pytlíku poznamcnaných a XX kopy vše * míšenských a zvláště na rozličné minci opět některá kopa gr. mimo výš psanú summu a opět zvláště některý zlatý a při tom prsteny zlaté, jeden s turkusem, a jiné při tom prsteny a dva sekrety zlaté též při tom a jiné klenotky, které jsou ukázány, jako XI lžic stříbrných celých a opět XI lžic dřevěných s držadlky stříbrnými pozlacenými na větším díle a opět VIII lżicek s drZádky pozlacenymi, jiných dřevěných, item dva koflíky pozlacené všecky a třetí stříbrný pozlacený místy, item tři číšky, dvě menší a třetí široká, všecky stříbrné, item čepec perlový, kterýž obzvláště Baruška, bude-li živa, dcera má, chci tomu, aby jí dán byl a dochován, druhý pak čepec perlový, ten jest u Anny, dcery mé, v třech kopách v zástavě, potom tři korálové páteře a při jednom jest jablko stříbrné a čtvrtý kalcidonový s jablkem stříbrným, item pátý akštajnový černý a při tom dvě záponky od blan a od dvú lžic dře- věných držadlka dvě pozlacená, to všecko v papíře za- vinuto, item šmuk perlový, při tom dvč náušničky, tobo- lička aksamítová červená, tkanička perlová k vopásání zlatá, čepec zlatý s černými pruhami, to všecko i jiné všecko, cožkoli muože nalezeno býli po mé smrti na ho- tových penčzích a na jakýchkoli klenotech buď zlatých neb stříbrných a na jakých koli svršcích a při tom duom svuoj a vinici svú a při tom všecko, cožkoli v témž domě nalezeno muoZe byt na svršcích, nábytcích a na všem vEady statku movitém i nemovitém, ktery by ten po mé smrti mně náležející nalezen a uptán mohl býti i to všecko k čemuž bych jakou spravedlivost mohla po nebožtíkovi Mauricovi z Wilfferštorfu, manželu někdy mém, buď zde v Cechách anebo na Moravě míti, dítkám svým zejména těmto: Benešovi, Mathiášovi, Martinovi, Anně z Vlkanova, dceři mé vdané, a Barboře ještě malému děvčátku na rovný díl takový jměnovaný statek svuoj vešken oc od- 

Strana 393
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). kazuji a mocně dávám, tomu chtějíc, jestliže by pán Buoh kterého z již jmenovaných dítek od smrti neuchoval, aby s mrtvého na živé spadlo rovným dílem a pakli by všickni zemřely dítky mé jmenované i Anna, dcera má vdaná, tehdy na dítky Matouše Kukly, byly-li by déle živy, to všecko připadnúti má, málo nebo mnoho,. a to na ty, které splodil s Annou, dcerou mou. Než tomuto obzvláště také chci, co se dotýče též dcery mé maličké Barbory, aby jí, jestliže by živa byla a k létuom rozumným přišla a vdáti se měla, z toho statku mého všeho jmenovaného Anna, dcera má, vydala anebo kdokoli živý pozuostaly a ty dítky spravující šest peřin svrchních a tři peřiny spodní, tři podušky a k tomu šest polštářuov; a též tomu chci, aby Anna, dcera má, takové dítky malé k sobě přijala, je opatrovala, na ně se starala a tím aby povinna byla bez umenšení díluov jich, poněvadž by té vinice, kterúž jim spolu všem odkazuji, do jich let požívala. Co se pak dotýče pana Diviše z Litoměřic, kterému při hromnicích najprvé příštích jmá XL kop míš. zaplaceno býti a potom v rok opět XL kop též o hromnicích ostatních peněz, ty aby dány a zaplaceny byly z toho ze všeho statku mého jmenovaného témuž panu Divišovi Li- toměřickému. Co se pak sestry mé Lidmily dotýče, té blány nové a kožíšek harasový také poroučím a dávám a více nic. A při tom, co se takových peněz hotových výše jmenovaných všech na kterékoli minci dotýče, všecky aby Anna, dcera má, k sobě přijala a na ně aby sirot- kuom ujistíc živnost vedla a dítky a sirotky dostatečně opatrovala, že se jí toho mimo jiné všecky smrtedlné lidi jako též dítěti svému duověřím, že jim křivdy nebude činiti. Však nad tím nade vším a při tom při všem sobě toto vymieňuji, že sobě moci pozuostavuji, jestliže by mne pán Buoh zase pozdraviti ráčil; abych mohla toto pořízení mé a vuoli svú opět změniti a jinak učiniti, jakož by mi se zdálo a líbilo. A poněvadž jscm nemohla toho žádostí svou spraviti, abych jistých osob k tomuto mému pořízení kšaltovnímu požiti za pány poručníky dítek mých mohla, „vašich milostí pane purgmistře a vaše milost páni milí, za to pokorně žádám a prosím, poněvadž ráčíte býti vdov a sirotkuov vrchní ochránce a zprávcové, že vaše milost nad tímto mým pořízením ruku svú držeti vrchně a mocně ráčíte a dítky mé podlé této mé žádosti na tento čas poslední již spravedlivě a otcovsky Ze opalrovati a opa- třiti: ráčíte, toho se vašim milostem duověřím, že tato a taková vuole má skrze vaši milost k vykonání svému přijíti bude moci. Psán v pátek po sv. Matěji léta 1552. A u paní Anny Sádlové na Novém městě mám C kop míš., kterých mi dlužna zuostává spravedlivě. A ne- majíci pečeti své při sobě dožádala jsem se urozené vla- dyky paní Kunky Kokorské z Konecchlumí, že jest tento muoj kSaft sví početí na mém místě zapečetila. Stvrzen v pondél( den sv. Zigmunda 1. t. 98. 1002, 2. kvétna. Rukop. c. 2129 f. 291. Jakoz jest Zikmund Roh z Vlkanova a Anna Kuklová odtudz z Vlkanova jistým artikulům v kšaftu někdy Reginy Hol- cové z Květnice odpor učinili — z strany vinice Stikovny, že — o též vinici — kšaltovati nemohla, poněvadž by prvé někdy od Marty Holcové, matky Regininy, o ní kšaftováno bylo —. Tu páni — vypovídají: Poněvadž se jest to našlo, že po smrti Bencše Roha z Vl. podíl statku po něm pozuostalého mezi Reginou z Květnice, manželkou jeho, a Benešem, sirotkem po něm Benešovi pozuostalým, se stal, takže na díl Beneše sirotka 100 k. č. jest přišlo. A dále když jest táž Regina kšaft učinila a dětem svým odkázala, při takovém odkázání děti její se zuostavují. Co se pak vinice Stikovny dotýče, ten VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 393 artykul v kšaftu Reginy Holcovy se zdvihá. Act. die s. Sigismundi. 29. 1564, 7. srpna. Rukop. č. 991 f. 188. Jakož jest Matiá$ Wakrle, syn nékdy Mauricia z Wilfr&torfu, obeslal ku právu Annu Holcovou, jinak Zachovou z Vlka- nova, sestru svou po matce, a při přítomnosti její vzne- šení jest učinil, že ona Anna pozuostala jest v statku po Maurycovi, otcí jeho, pozuostalém a v něm sedí, kterýž ještě není podělen, žádá, což jest mu odkázáno, aby toho užíti mohl. Ze na ublížení jeho spravedlnosti nechtěla by Anna nápadu po Benešovi, bratru jejich, na díl klásti a jemu ho dáti. K tomu pak vajše dvuor u Holomouce as za dvanácte set k. m. jest prodán a toliko devadesáte kop Anna chce jim sirotkuom z toho dáti —. Tu páni — vypovídají: Co se těch sum, jedné 186 k. 16 gr. č. zápisem knihami města tohoto a druhé 372 k. 82 gr. m. knihami úřadu perkmistrského od Anny Holcové jinak Zachové jejím bratřím Benešovi, Matyášovi, Martinovi a Barboře sestře pojištěných dotýče, poněvadž z těch zá- pisuov i z zprávy některých radních tomu se jest vy- rozumělo, že ta suma není dvojí ale jedna, než že v kni- hách města tohoto jest na groš český a při úřadu perk- mistrském na míšenský položena, protož ona Anna jim bratřím a sestře své toliko 186 k. 16 gr. č., jakž za ho- tové peníze podle popisu, též i za svršky, kteréž jest k sobě přijala, dáti jest povinna. Z kteréžto sumy tři dílové Matyášovi, Martinovi a Barboře dostati se na rovný podíly mají, a čtvrtý na nebožtíka Beneše, bratra jejich, položen býti. A z něho se předkem dluh, kterýž jest Anna Lidmile z Ourazu za nebožtíka Maurycia a Reginu, někdy manželku jeho, totiž 22!/; k.č. dala, jí Anně zase navrátiti a potomně oslatek toho dílu Benešova na čtyři rovným dílem mezi ně všecky rozděliti se má. Dále což se sta kop gr. č. nebožtíku Benešovi, bratru jich, náleže- jících dotýče, poněvadž z smlouvy mezi někdy Reginou Holcovou a dětmi jejími s neb. Benešem Rohem z Vlka- nova splozenými učiněné to se nachází, že Benešovi, synu jejich, kterýž jest z tohoto světa skrze smrt sešel, tou smlouvou 100 k. gr. č. z toho statku po něm Benešovi Rohovi pozuostalého ona Regina za díl otcovský dáti při- pověděla a na domu u slona řečeném je pojistila a ty nepo- řízené jsou zuostaly, z té příčiny ta suma 100 k. gr. č. na Annu z Vlkanova, jakožto najbližšího přítele po meči a vlastní sestru jeho Beneše jsou připadly. Naposledy jestli jest co ona Anna za statek nebožtíka Maurycia z Wilffr&torfu, otce bratří a sestry své, v markrabství Moravském přijala, z toho také jim bratřím a sestře své jest povinna počet učiniti. Act. postridie Transfigurat. Christi. 80. 1565, 20. března. Rukop. č. 2118 f. 97. Kašpar Kořenský krejčí a Kateřina koupili domu Holcovského od starodávna u slona řečeného přední díl a polovici až do štítu v něm, kterýžto štít, sklepy pod zemí též i krovy od zadního dílu a polovici dělí, od Anny Holcové z Vlka- nova, manželky Zachariaše Litmana, a Matiáše, Martina Wakrluov i na místě Barbory, sestry jich let nemající, za 1756 k. č. — Při tom však oznámeno, že platu k zá- duší sv. Martina nadepsaný Kašpar jeden díl a kdož by druhú stranu domu držel, druhý díl dávati má. Dveře pak, kteréž by byly v tom štítu, jenž duom ten dělí, ty zadělány býti mají ; dvůr též zdí přehrazen býti má od zdi štítové až k druhému rohu u světnice velké a skrze tu zeď voda kapaličná a ne jiná z domu Kašparova tok míti má. Což se pak zdi, kteráž u světnice velké a podle dvoru druhé polovice domu jest, dotýče, byla-li by toho potřeba jaká Kašparovi, tehdy bude moci své zdi pomoc 50 

Strana 394
394 Vl. Na Velkém náměslí (strana východní). učiniti a do gruntu druhého domu pilíř udělati. Act. pridie Benedicti ab. — Panna Barbora, pozuostalá dcera po někdy Mauricovi, a Martin Bakrle, syn nëkdy Maurice, kvitujf. 81. 1567. — Rukop. č. 1049 f. 127. (Svědomí mezi Janem Vršovským krajčím s jedné a Ondřejem Hobr- pergkerem z strany druhé.) Jiřík Tunkl na tu přísahu, kterúž učinil k pořádku krajčovskému, svědčil: V soboty po Božím Narození létha 67 byl sem u Holců na rynku as ve tři hodiny na noc; po zaplacení vína měl sem tři Zejdlfky dopfjeli, tehdy sem řekl, dopijme a půjdeme domů, již jest čas a Vršovský řekl, hrejme ještě kupovaný, a já řekl nechte hry, již jest čas domů jíti; tehdy on řekl Ondřeji poď hrejme ještě, já nechte toho, co máte hrâti, pod domu a Ondřej šel skoro ke dvéřům, on předce křičel, poď hrejme, však já mám ještě 3'!/s k. gr. Ondřej se k němu zase navrátil s hurtem, chcešli pak flusa hráti, dí jemu, a Vršovský nechci flusa než kupovaný hrejme, mám já ještě 3!/; k. m., já šel ke dveřům, měl sem dvéře v rukou, řekl sem, styďte se, jak umíte, já půjdu domů, oni se hurtovali, ale já sem šel dolů, šenkýř stál před pavlačí, chtěl jíti do sklepu pro víno a oni se z světnice rumplovali se na pavlač, a šenkýř křičel, co děláte, já řekl, medle Mikuláši, pusť mne domů, on mi otevřel a já šel domů. — Kašpar Kořenský, krajčí, na tu přísahu k témž mu jsa desátníkem svědčil: Na den sv. Stěpána trefil sem se k Holcovům na víno s Jiříkem Tunklem a Janem Vršovským, Ondřejem Hobnpergkerem, dali se ve hru a p. Vaclav z Poklopce tolikéž při tom byl, potom sme dali po dvou neb třech žejdlících, já sem domů šel a Jiřík pobídl, když sem domů měl jíti s Ondrou flusa hráti, nevím v peníze-li či žertu. Když sem doma večeřel, slyšel sem křik, že jest Jan Vršovský křičel vším hrdlem co nejtouze mohl, volajíc na mne a jmenujíc mne, já vyšel na svou pavlač, ptal sem se paní Anny Holcový, proč křičí a ona řekla, čert ho ví, on tuším mní, že doma jest, že se svou ženou péře a on v tom běžel dolů se schodů, nějaký sud převrhl, nevím chtě či nechtě, řekl: bodej vás všecky hrom pobil v tom domu. Když sem pak ráno na den Mláďátek chtěl jíti do kostela, potkal sem se s Jiříkem na rynku, ptal sem se ho, co jest to bylo mezi nimi a on řekl, pral se Ondra s Vršov- ským, nechtěl než Vršovský, aby s ním hrál Ondra ku- pecký a Ondra nechtěl než flusa hráti; a když sme stáli na rynku s Jiříkem, Ondřej nás uhlídal, šel k nám, smál se, okazoval prsty, že měl na kotnicích rozraženy, potom sme šli k Janovi Vršovskému s Jiříkem, a on tehdáž vstal, ptal se ho Jiřík, kterak se má, on řekl dobře, než divím se vám můj p. Jiříku, kterak ste mohli odtud odjíti, když ste viděli, když mne pral, a Jiřík řekl: můj milý Jene, já se bál, aby mne nepral, nechajíc tebe, neb já svýmu švagru málo věřím, taky sem nic jinýho neslyšel, že si říčel, nevím kdo na kom, světlo ste shasili. A toto sem od Ondry z oust jeho slyšel, když sem byl u Jiříka u voběda, že sem ho již pro veliký křik, více bíti nesměl neb sem se bál, aby někdo stoje za mnou na můj šlak ho neprobodl, jen sem na něm seděl a on mne za rukáv drZal, nechtél mne pustiti, já mu řekl, pusť mne hrome, v tom sem mu nohou našlápl na hubu neb na krk, a trhl sem se od nčho až sem sobč skoro rukáv utrhl, víc nevím. Než ukazoval Jan Vršovský, když sme k nčmu přišli, tři rány v hlavě proraženo bylo, nevím čím, a v tváři byl oteklý. Než toto pověděl Ondřej na rynku, když mezi nás přišel, jest nějaký dobrý, kdybych se mohl s nim smifiti. Mikuláš Vražda, šenkýř,. svědčil: Když sou pili v svět- nici, já sem odešel vína dávati, otvírati Jiříkovi krajčímu Ví. Na Velkém náměstí (strana východní). a v tom zešel křik, já nevím, kdo koho bil, než když sem vešel do světnice, bylo světlo zhaseno a smrděl ten knot, a on stál na pavlači ukrvavený, křičel na Kašpara, o zabit sem, zabit, potom sem pustil ho domů. — Anna, Mikuláše Vraždy manželka, svědčila: Nuž jinýho nevím, než strčila sem ho krajčího s pavlače, tekla mu krev z čela, když křičel, zabít sem, zabit sem, a já řekla, když jsi zabit, nekfičiž, pustila sem ho ven. — Jan Pečenč krajčí svědčil: Když sem byl u Jelenů na popeněžním pivu, přišel tam Ondřej, řekl mi: Pečeně, upral mne tam jeden mistr váš, já řekl, který, on fekl Turek : pohled, jak jest mi kotníky opral. Hans Eldringar, ainer aus den Eltisten Maistern der Barbirer, auf dem Eidt, so cr darzuc und zum Eltestcn Maister gethan hatt, hatt diesem Bcrichtt gegeben: Er hatt ein khlein Wundlein gehablt im Khopf und das Angesichtt ist ime auch blau und gesclwollen gewest und der Arm auch geschwollen daran hab ich ime vcr- binden und geheilt, nichtt mchr. — Franz Altershanse Barbirer gesel nach gethaner Eidt hatt gezeigett: Er hatt ein khlein Wundi, im Khopff gehabtt und das Angesicht ist ime gesclwollen gewest und mitt Bluett unterluffen und der Arm auch ist ime geschwollen und mit Bluett untcrluffen gewest. Der Meister halt mir beuolhen: Ich sol ime schmiren und verbinden, nichts weittcr. 32. 1601, 7. ledna. Rukop. č. 2113 f. 221. Kašpar Kořenský a Kateřina dům svůj, v kterémž bydlejí u slonu slove, vedle domu p. Jana Piláta, jinak Rakovnickélio, odevzdali Václavovi Kučerovi, jinak Chrudimskému. a Aleně m. j., přítelkyní své nejbližší a krevní —. Act. postridie Trium regum. 33. 1603. — Rukop. c. 1064 f. 196. (Svědomí mezi Václavem Kučerou a Kašparem Korenskym.) Vit Rehoř svědčil: Dožádal se mne p. Kučera, abych mu vytáhl žlab na dům tu u slonů. Já sem to za peníze učinil, jemu sem se v tom užíti dal a co bylo potřebí okolo toho žlabu spraviti dal. Když sem to vykonai, p. Kořenský přišel nahoru, ptal se, dobře-li je spraveno, já sem pověděl, že dobře. V tom zase jest dolů vodeżel. Potom jest přišel p. Václav, mně jest od toho díla, co bylo smluveno, zaplatil. — Jakub Sedláček bytem u Za- hrádků: Ze Kučera přišel na faru k sv. Mikuláši a my sme se ho ptali, taky-li budeme zvonili u druhýho kostela, u sv. Linharta, a von kázal zvoniti.. Potom taky sám od toho zvonění platil. — Alžběta Eichlerka: Kořenský ří- kával: já když sem kde, tehdy Václav, syn můj, zvěda o mně, přijde pro mně, kde sem koliveč a šetří: mne. — Jan Eichler: Když sme kdy v společnosti bývávali, p. Kučera pro p. Kořenskýho chodíval a na službu hleděl a všelijak ho šetřil a vopatroval, když pro něho cliodfval i domů ho provázel. A v takových poseděních dály se rozličné rozprávky, tu p. Kořenský nejednou jeho Kučeru vychvaloval, kterak ho šetří, že jest s ním dobře spokojen. A mezi jinou řečí, když bylo mluveno o zadání domu, mluvil to p. Kořenský: co sem jim koli dal, P. B. jim toho požehnej. Co pak s takovej dům neb druhej nemohu bejti: -— Mates Gerstloer: P. Kučera dne 17. Aprilis l. 1602 kc mně přišel a vzal ode mne 16 loket černého mochejru, 8 loket kmentu a štuku černého cendelínu, s oznámením, že to náleží k pohřbu manželky toho sta- rýho pána u slonů. 34. 1603. — Tamtéž f. 284. (Svědomí o zamor dování Ludvíka Maršálka.) Andres Potinštejnr, šenkýř u slonů: Při počátku jejich šarvátky sem nebyl, nýbrž ve sklepě u sudu natočivši čtyry konvičky piva, chci 

Strana 395
VI. Na Velkém naměstí (strana východní). nésti hostem mým, tak mne neb. Ludvík Maršálek potkal, vyběh z světnice ven, převrhl se hned před světnici přede mnou, již raněn byl. V tom běžím do světnice, postavím hbitě konvičky, tak urozenej pán pan Václav z Sternberka vydírá z rukou kord nebožtíka, z rukou Jeronyma Pern- štejna. On p. Sternberkovi pustiti ho nechtěl, až sem já jakožto hospodář dolejší v světníci hbitě pfiskocil a s moci sem mu jcj z rukou vytrhl, Jak jest jmenovitej Jero- nym vlastní kord nebožtíka do svejch rukou dostal, to já nevím, nýbrž žádný vády sem neslyšel, — Jiřík Lipert zlatnik: Viděl sem, že ten vostružník k tomu druhému, kterej proboden jest, řekl: co ty mi mnoho tykáš; že jest mu pravil ty, jak to slovo řekl, tak z zástolí vyskočil a vytáhl mu rapír. Anna Haneclíková rodem z Tou- šima: Já sem seděla u slonů na lavici a voní seděli u stolu, tak se pojednou na mne přihnali, já se domní- vala, že se spolu zabejvají, měl v rukou ten, jak sedí v vězení, kord, ale neviděla sem, kdy ho píchl. A paní přiběhla do světnice s křikem, že mu krev teče. — Wolf Raušer: Jakż ten poboden byl, hned odtud běžel a já měl světlo a šel sem za ním. A jakž do domu šel, upadl, tu sem viděl, že jest krvavěl. A já ihned na něj křičel, aby vstal a k bradýři šel. Když ven ze dveří šel; padl na zem a já sem hned k bradýři běžel a přivedl sem dva. Tak sem potom ihned od bradýře do světnice šel a řku k vostrużnikovi: ten dobrej tovary$ jiż umiel. Tu vostružník zdvihl ruce vzhůru a řekl: O můj milý Wolfe, jestli jest pravda? Tu já dím, ovšem, buď bohu žel, jest právě pravda. Tak on začne a dí: O můj milej Wolfe, prosím vás pro Boha, pomocte mi ale odsud, chci vám sto zlatejch nebo sto tolarů darovati. Na to sem já řekl: Já vám pomoci nemohu, neb světnice jest zamčena, nemůž žádný od druhého odjíti. Tu on šel z světnice do kance- láře, domníval sc, že tudy ven vyjde, ale nemohl tudy ven vyjíti. Když zase přišel, prosil-li jest mne prvé velice, prosil mne ještě vice. Tu sem řekl: poručte se jen P. Bohu, však jináče býti nemůže, my musíme očekávali, až se s námi proměna stane. Tu on běžel k oknu, okno otevřel a dí: Buď Bohu žel, což mi pak žádný člověk nechce pomoci? Tu sem já řekl: jest všecko nadarmo, vy ven nemůžete neb jest mocná mříže před oknem. Zvláště že jest hospodář pro ponocný poslal nebo pro rychtáře. I přišli hned ponocní a vzali ho odtud pryč. — Bartolomój Berfert: Byl sem u slonů s Urbanem Třebe- chovským na Rakovnickém pivč, pili jsme a dvorskej vo- strużnik seděl za naším stolem. Pili sme spolu, ale já jsem vostružníkovi nic nepřipil a on mne taky nic. Ještě mnoho lidí při tom sedělo a když již bylo tma k večeru, tehdy Filip Maršálek přišel do svělnice a přišel před náš stůl k voknu, stál před stolem a byl červenej po tváři a díval se nám na stůl, jak jsou byli hosté veselí.. Ale žádnému člověku žádného zlého slova nedal, smál se. Potom po chvíli šel pryč od našeho stolu k jinýmu stolu, ale ne ven ze svčinice. Tak hofisporner taky od našeho stolu odešel a nechal pláště za stolem ležeti i nedal jsem na to žádného pozoru a neslyšel sem, že jest se s Maršálkem vadil. Domníval sem sc, že jest šel někde za potřebou svou na dvůr. V tom se začal pokřik u kamen, já nevěděl, co jest lo, až pravili, že hofsporner toho pobodl. Na to pán ze Sternberka a jich více, ještě dva k tomu, hnali a streili toho vostrużnika do kouta ke stolu a vzali mu rapir. Když pouocní přišli; šel sem s nimi do svčlnice a neviděl sem žádného ve světníci než Wolfa Raušera. Tak ponocví šli do komory v světnici a hledali hofspornera; potom když ho nemohli najíti, tehdy on potom sám od voken vyšel a pravil, že jest starej císařskej služebník, VI. Na Velkém náměstí (strana východní) 395 aby ho nesázeli do vězení. Oni ho potom vzali s sebou. My pak Filipa Maršálka nesli do světnice, on ještě trochu byl živ, měl velkou díru v životě v pupku, že se tam mohly dva prsty vstrčiti. A hned umřel, 35. 1604. Rukop. č. 2232 f. 176. V pátek po Narození P. Marie stala se smlouva mezi Kašparem Kořenským z jedné a Václavem Kučerou a Alenou, man- želkou jeho, z strany druhé, a to taková: Jakož jest do- tčený Kašpar K. a paní Kateřina, m.j., 1. 1602 v pondělí po sv. Třech králích odevzdali zápisem dům svůj v rynku nárožní u slonů řečený Václavovi Kučerovi, jinak Chru- dimskému, a Aleně m. j. a když potomně Kašpar K. po smrti předdotčené manželky své, jenž takového zápisu neodvolala, jinou manželku sobě pojav, z ní dcerku splo- divše, proti témuž zápisu, k zrušení jej přivésti usilujíc, nastoupil a ta věc — k právu — se dostala, nicméně naposledy — smluveni jsou takto: Že on Kučera a Alena od předdotčeného zápisu dobrovolně jsou upustili — na- proti tomu on Kašpar Kořenský má jim manželům 1000 k. m. odvézti. A aby častopsaní manželé bytností i živnůstkou opatření býti mohli, připověděl Kořenský jich při svobodném držení a užívání těch dvou krámův, v nichž dosavad Alena nádobí dřevěné prodává, i napotom zů- staviti. A mimo lo v domu prichodilćm [čís. pop. 986.) pokoj, jehož nyní vaječnice požívá, do r. 1605 a od toho času volnější jiný, v němž na ten čas Sebestián Perníček bytností jest, jim přidati. 36. 1606, 1. září. Rukop. č. 2206 f. 36. (KSaft Kašpara Kořenskýho od slonů). My cís. rychtář, purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme tímto Jistem — Że p. Ludvík od tří moždířů radní a p. Kříž Chvalský z Jen- štejna, obesláni jsouce do rady od Václava Kučery k vy- svědčení kšaftu Kašpara Kořenského od slonů, jej takto vysvědčili. Ze před některým týhodnem Kořenský jich požádati dal, aby se u něho, kdyžby od práce své šli, zastavili. | Na kteroužto žádost přišedše k němu, jeho za stolem sedícího nalezli, kteréž on že přivítal, z práce jim poděkoval a o nedostatcích zdraví svého s nimi promlouval. A byv rozumu zdravého, paměti dobré požívaje, poručiv sobě děvečce podati truhličky, kterouž když otevřel, též dčvečce preč odjíti rozkázal, a vyňav z ní kšaľt oznámil — takto: Ve jméno sv. etc. Já Kašpar Kořenský od slonů — dům můj, v kterémž bydlím, u slonů řečený — jakožto svobodný a žádnému v žádných dluzích ani v čem jiném nezávadný, k tomu jiný všelijaký statek movitý, klerýž v témž domě jest, — kromě těchto kusův : — biblí české v červené kůží svázané, měděnice veliké, moždíře a kon- vice cejnové, kteříž kusové podle kšaftu někdy Ondřeje Flanderky k domu prúchodilému [č. p. 936) náležejí — to všecko odkazuji Václavovi Kučerovi Chrudimskému a Aleně m. j., též Kateřině, Dorotě a Tobiášovi, dětem jich. Z kteréhožto statku povinní budou — vyplniti — Anně, manželce mé, 300 k. m., na kterýchž ona přestati má, neb jí to více z své svobodné vůle, než z jaké po- vinosti činím, protože jest mne již věkem sešlého, jak v čas zdraví mého tak obzvláštně v nemoci mé, zapome- nůvší se nad P. B. a závazkem svým, opustila, opatrovati ani v Gem mi posloużiti, jakż na manželku věrnou nále- želo, nechtěla, takže jsem musil častokráte křivdy své od ní činěné oplakati, P. B. politovati a poručiti a o pomoc a opatření k těmto manželům Václavovi a Aleně se utí- kati. K tomu obvěnivše mi při veselí svadebním některou sumou i na gruntech, toho se všeho zase sama ujala, grunty rozprodala, peníze kam se jí vidělo zase obrátila a všecko, co u mně měla, jinam odstěhovala a odnesla. Dále přáteluom neb. Kateřiny, předešlé mé manželky, bos 

Strana 396
396 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). kteráž mi věrně pracovati a živiti se pomahala přes třicet Jet, jako Janovi, nožíři v Jičíně, synu od sestry manželky mé, odkazuji 10 k. m. a druhému od bratra jejího v Je- nikově 10 k. m. Item k záduší sv. Mikuláše, kdež tělo mé odpočívati bude, mimo to, což jsem předešle podle možnosti učinil, začež také přípověď od pp. osadních mám, že v kostele při hrobě Ondřeje Flanderky tělo mé po- hřbíti dadí, 10 k. m. odkazuji. — Na potvrzení toho tento kšaft sekretem svým, jehož v potřebách svých požívám, jsem zpečetil. Kteréhož jest datum ve čtvrtek den sv. Jiljí op. 1. 1605. 87. 1605, 11. iljna. Rukop. č. 324 f. 503. Já Kašpar Kořenský od slonů — jakož jsem sobě v kšaftu hlavním vymínil tři sta kop míš., abych mohl o nich — kšaftovati — z těch 300 nejprvé do pořádku řemesla krejčovského odkazuji 50 kop; za ty aby páni starší pláště soukenné černé smutkové k pochovávání a nošení těl mrtvých téhož pořádku udělati dali. Dále Matějovi z Plastovic, synu od sestry neb. matky mé, krejčímu po- roučím 20 k. m. — Stalo se v úterý po sv. Diviši. 88. 1606, 16. února. Rukop. č. 1066 f. 1. (Svědomí k té při mezi Václavem Kučerou a Annou Kořenskou co se odporu proti kšaftům p. Kašpara Kořenskýho od slonů dotýče.) Jakub Hazumbursky svědčil: Když se se mnou sešel p. Kašpar, tehdy sobě stěžoval na manželku, že ho není poslúšna, že mu nechce posluhovati v žádné příčině, že žádného opatření od ní nemá, že i čeládku proti němu posazuje. Casto přicházel a u mně jídal. — Simon Hou- senka švec: Za časté když se u mne zastavoval p. Kašpar, stěžoval sobě do manželky svej, žádného opatření od ní že nemá. Kdyby nebylo Kučery a manželky jeho, že by musel dosti nouze trpěti ve svejch nedostatcích. Nercili přítel, ale jako syn že se k němu chová a jeho opatřůje. — Anna Kašpara Krejnera kúchaře manželka: Mohu vozná- miti, že za živobytí p. Kašpara, dokud sme tam chodili, když bylo víno ještě na vinici, já tam přišla a paní Anna Kořenská mi sobě toužila a velmi plakala. Já jí řekla: má milá paní Anna, což pláčete? A ona mi řekla, což nemám plakati, jak jest mne můj pán velmi dobře opa- třil, vyslavše mne na vinici kšaft udělal a já o tom kšaftu, o všem vím, jak jest se stal, já dnes celičkou noc u něho u liże stala a jeho sem prosila: můj milej pane, jak jste mne pak opatfili v tom kšaftu? Nestarej se nic, má milá Anna. Když ti dá půldrůbého tisíce, tehdy mu půjdeš z domu. A já mu na to zase řekla: ale můj milej pane, rozpomeňte se na svou milou duši. A on mi na to řekl ještě jednou: nestarej se nic, kdyż ti dá půldruhýho tisíce, stěhuj mu se z domu. A ona mu řekla: můj milej pane, co pravíte, že jste mi tam postavili púldruhýho tisíce ve kšafiu, však není než tři sta. A on jí řekl: zase i nevěř ini, že máš čerta za těmi dukáty na hrdle. A po- tom ona mu řekla: můj milej pane, za to vás pro Boha prosím, vopatiteż mne, ať na vaší milou duši po smrti nenaříkám. A on jí ještě po třetí řekl: jdi pryč, jdi pryč a dej mi pokoj. Když ti dá půldruhého lisíce, jdi mu z domu. To sem vše od ní slyšela. — Lorenc Gloc z Perentinu: Toto jminulý leto, dne nepamatuji, času nešporního, p. Kašpar seděl před domem, kde slove u jednorožců (č. pop. 548.), zavolal a prosil mne, abych mu radu dobrou dal, že velkej nedostatek v životě svým měl, že jest vody držeti nemohl, že moč jeho polovicí hnůj jest a že mnoho líkařů potřeboval, žádný mu pomoci nemohl. Ze porozumívá dobře, že toho žádnej příčina není, než Anna, manželka má, nic dobrýho mi ničiní, mne sobě nic nešetří, žádným dobrým jídlem ani pitím nevopatří. To za mý dobrodiní. Věřím P. Bohu, co jsem VI. Na Velkém náměstí (strana východní). mínit učinili, že to neučiním. Udčlám těm dobře, kteří mi dobře slouží. Příčinů každodenní mám od ní, že dok- tofi praví, že to není než od zlosti. Kdybych dobrou kuchařku měl, že bych nejlepší lékařství požíval. Dal jsem mu za odpověd: Pane Kašpar, kdybych já vás na svou práci vzíti měl, musili byste čtyři neděle bez vaší manželky bejti. Já bych vám předně P. Boha s pomocí chtěl i jídlem vopatřil. Pak po krátkých dnech mne zase na rynku potkal a prosil, abych, když pro mne pošle, k němu práci vážil. To jest neučinil. Pak vždycky stonal, až umřel. Dorota, po Václavovi Dobřenským vdova: Přišedší k nám paní Anna Kořenská mluvila tak: Byl u nás p. Kříž a p. Ludvík a děvče mi pravilo, že jest jí pan Kašpar kázal, aby podalo z ňáký truhličky listu a na tom listu že by byly vytisknuty nůžky, totiž sekryt, to že jest musel bejti kšaft, že jest jim jej vydal. Ze by se měla od nebožtíka vystěhovati, to vím, že v ty světnici, kde stává, vždycky byla; od dřevěnýho nádobí, cokoliv bylo, od rožnů, to v ty světnici měla a vždycky tam v ní byla i v šestinedělích tam ležela a podnes tam v ní zů- zůstává. O klínotech jsem povědoma, co sem u ní na rukou vídala, u paní kmotry, tři nebo čtyry prsteny a pás stříbrnej a na rukou p. Kašpara tři kroužky a sekryt. Koflíky pres tři neb čtyry. Že jest paní Anna se chlubila, že jest svý věci nejlepší svýmu „příteli ňákému schovati dala, toho sem od ní neslyšela. Že bych povědoma byla, že by paní Anna po smrti anebo za živobytí p. Kašpara klíti; jemu zlořečili měla, já tomu patrně odpírám. Ze bych povědoma byla, že jest se po smrtí: osoby mrtvé neujala aui neopatrovala, ja jsem pfi tom nebyla. Że jest se jí krev pustila, jakž jest na něj pohleděla, přišedši k márám, toho sem nic neviděla, — Anna, Adama IHaška manželka: Zahodila sem se tam jednou s jedním pánem z Rakovníka a paní Anna byla v síni, plakala, pravila: Lhśfi starej a lhář starej před Bohem i před lidmi, ne- bude pokoje míti po smrti, že jí tak dobře vopatfil. A já ji trestala z toho. Ona pravila, že odpor vloží tomu kšaftu, že ona vo dům nestojí, když jí dají věno. Že ona na těch třech stech přestane, když jí dají věno k tomu. Když se měl nebožtík Żeniti, plakal, že jest ho Alena vobrala všeho všudy, když se měla od něho stěhovati pryć, że ho vobloupila jako lípu. A kterak jest ho měla dáti pochovati, když se sami všeho ujali, všechno jí zpe- četili, hned jak jsou nesli špínu ven, jak bo myli, a ona s čeládkou musela na zimč bejti jen tu, kde dřevěné nádobí měla. Oni ho kleli Václav a Alena, když se měl ževiti. | Mohli ho proklíti; ještě více Alena než Václav, když sobě chtěl tuto Annu pojíti, že jest shnilej, že na posteli po něm zůstává, že močí jako hnůj. Jak se voženil, hned skoro vždycky nemocen byl a pod sebe dělal. A paní Anna, jako věrná manželka ho opatrovala, pod ním prala a dosti se smradu nażrala, co ležel v ty nemoci. Aby se měla od něho vystěhovati, já nevím. — Alena Jamolitská: Pan Kašpar přišel ke mně s manželkou Katc- řinou a pravil mě, umínil sem Václavovi a dětem a man- želce jeho všecken statek n4$ zadati, nebo ho milujem, nebo mi pomyšlení by uďál. I manželka jeho tak pravila. Mohli ho do nebe vnisti, że jim tak byl povolnej“ A potom když ten zápis vykonali; zase mi oznámil ika: paní kmotra, již sme to mu v$ecko vodcvzdali. Potom ho někteří: k tomu měli, aby se voženil, vožente se. Von má službu na rathouze a manželka jeho prodává nádobí. Kdo vás vopatří. Potom po malým času, když se již byl voženil, přišel ke mně a řekl: Ach paní kmotra, kýž já se mám tak dobře jako vy. Ale já řku, proč ste se voženili? 

Strana 397
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). A řekl o manželce svý, ani se mnou nelíhá, ani se mnou nemluví. A sám šel do krámu, kupoval sobě maso a leckdes zlořečil na ty, který mu namlouvali. A pravil, že mu man- želka jeho ani čeládce nedá posloužiti a tak těžce a ža- lostně na ní naříkal. A když Alena ke mne přišla a já jí řekla, proč ho nějak nevopatříte a nějaký krmičky nepřistrojíte, když je tak soužen? A vona, že udělá, že mu kuřátko upeče a ptáčky a co se mu zlíbilo. Někdy žejdlík vína mu přinesla a udělala mu pohodlí. Jan Vršovský krejčí: Když sem éastokráte u p. Kašpara bejvával i za nebožky paní Káči, vídal sem u nich prstenův nemálo zlatých, potom taky i kofiíkův několik. Po smrti manželky jeho když jest p. Kašpar vdovcem byl, povlakův přesušoval, ve velký světnici plný bidla byly i šrák plnej. Když sobě vzal tuto manželku Annu, taky scm u něho bejval. Tu jest častokráte mluvil, že se ne- dobře voženil, že jeho manželka v ničemž nechce po- slušná bejti, děvečku má k sobě nápodobnou. Kde mohou, názdory mi dělají a k bněvu mne popouzejí, dadí mi jísti, kdy se jim dobře líbí. Kdybych zdráv byl, obě bych z domu vyhnal. Potom mi kázal jíti: medle Jene, jdi pro Alenu. A tu se mnou přišla, přivítal ji a prosil ji: má milá Aleno, nevopouštěj mne, neb mi má žena žádnýho pohodlí nechce činiti, pravíce, že jí z daleka smrdím. Tu jest Alena, vzavše slepici, hned zabila, půl jí uvařila a půl jí upekla. A tak časlokráte jsem vídával, že jest mu pokrmem posluhovala. Potom tu neděli před smrti jeho [Anna] děvečce naschvál bílé botky koupila s aksa- mítovejmi čepičkami, tu se v nich po světnici naschvál jemu nazdory procházela a pan Kašpar hořem až plakal pravíc, že již nevím, co mám činiti. Tu jest mi kázal, abych hned šel k doktoru. Když sem přinesl letkváře a trank, tu mu jeho nechtěly vohříti,; nevím, kde sou jej obrátily. Pan Václav v tom přišel, tu mu s pláčem ža- loval. Ona připravíc se, šla pak pryč s děvečkou. Saul Izrahel Zid: Pan Kašpar nebožtík po několik "et dělal mi ty šorce zbíraný faldovaný od mochejru, od ferštatu, za několik let, on i nebožka Kateřina, žena jeho. I seděl sem s ním jednoho času dlouhou chvíli. Rozprávěl jsem s ním o prvnější manželce, kterak se má s touto paní Annou. On ke mé řekl: Můj milej Saule, měl bych já ti mnoho o tom rozprávéti, Ze mi již těžko, jak mám trápení s ní. Kdyby možná věc byla od P. Boha všemohoucího, abych já mohl svou Kateřinu prsty vyhra- bati, já bych jí vyhrabal, by jen kosti na prstech vostaly. A počal v tom plakat, až mu voda tekla s tváří dolů. Tak sem já mu řekl, z jaké příčiny? On mi žaloval, že ona s ním nemluví dlouhý čas a že s ním není, že se od něho stěhovala do té velké světnice. | Tehdá jsem já se ho ptal: Můj milej pane Kašpar, kdo vás pak opatřuje, vaří vám jídlo a co jinšího potřebujete vedle toho. Co pak nemáte koho, kdo vám jídlo přinese neb pivo, co vám potřeba jest. Tu mám děvče, dám sobě z kuchyně přinésti, když vaří, než nemohu mnoho jísti pro velký zármutek. "Ted sem sobé, pohleď, koupil maso v sobotu k neděli a ukázal mi to maso v hrnci, že to maso bylo syrový. Pravil, že již čtvrlej den to maso v hrnci, Ze smrdélo, aZ sem nemohl číti. Pohleď můj mile; Saule, jak mne ona opatřuje.. Já potom k němu řekl: Můj milej pane Kašpar, však máte kuchařku, proč sobě nedáte va- řiti a strojiti po vaší vůli a co se vám líbí? On mi řekl, že se několikráte vadil s kuchařkou a prosil, aby mu vařila jídlo, a ona mu dala odpověd: však nejsem vám povinna sloužiti; kdo mne jednal a bude platiti, lomu budu sloužiti. Nu hleď, můj milej Saule, jak mne ony opatřují. | Hleď jak tu lfhám, jaký mám peřiny černý, VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 397 ušišnaný, musím tu ležeti jako pes. Hleděl jsem na to, že byly černý ušišnaný. Tehdy se dal teprv do velkého pláče, co by ňáké dítě bylo. Prosil mne: můj milej Saulc, dojdi k paní Aleně, ať mne ona opatřuje, at přijde: ke mně často, aby mně šetřily. Když sem já od něho odešel a chtěl sem mu v tom poselství posloužiti, tehdy on za mnou šel až za dveře a prosil mne: můj milej: Saule, učiň mi to tak a pověz jí, ať tak učiní, že jsem již v třech dnech nic teplýho do oust nevzal. Tehdy sem já přišel k paní Aleně a pověděl sem, co mi nebožtík p. Kašpar poručil. Ona se divila hrubě a řekla mi: Nu, můj milej Saule, já půjdu hned do kuchyně, koupím mu husích drobů a přinesu mu. Budu já to ráda učiniti. Potom po několika nedělích počínal stonati. Já přišel do světnice, on ležel na posteli; ptal sem se ho: Pane Kašpar stůněte předse? Kdo pak vás opatruje? Bejvá-li u vás paní Alena? On řekl, bejvá často a hlídá mne. V ty nemoci, jak tehdáž stonal, viděl jsem paní Annu vždycky v světnici; nedaleko od jeho lůžka sedící za stolem. On pak na ni volal: Anna, podej mi téch peéc- nych jablek teplejch sem, nechť koštuji, budu-li moci jísi. Jak mu ona přinesla těch jablek k posteli, jak on ležel, on hned zase na ni křičel: nechcj tam, nemohu jísti. A žaloval mi, že nemá žádné chuti k jídlu, že tejden nic nejedl, jen pil, že mu se nelíbí žádné jídlo. Potom nedlouho tak umřel. A když ona nesla od něho ty jabka a vundala na kamna, tehdy on za ní tak kynul prstem a řekl ke mně lehky, že ona neslyšela: Tak nech, tak nech. Jak jsi ty mne opatrovala, tak jsem já tebe taky opatroval. Anna Moravka: Za zdravého jeho života čtyřikráte sem tam byla. Někdy tři, ótyry hodiny na noc. U něho vždycky za postelí sedávala paní Anna Kořenská, vždycky ho mazala. Třebas přes půl noci přišli ke mně pro pálený a vždycky ho mazala. Při smrti jsem ho svící vobnesla a ani Alena ani p. Václav tu nebyli. A když ležel dobře půl hodiny umrlej, tu teprv paní Alena přiběhla, měšec mu s hrdla uřezala a klíček v něm vzala od jinejch klíčů a sekryt a tři kroužky s prstů mu strhla. Paní Anna smutně na to hleděla, měla k tomu lepší příčinu nežli ona. A když sme ho umyli, paní Alena pro svýho muže poslala. Hned přišel, hned pečetil, ledva sme ho na maz- haus vynesly, hned paní Anny do světnice nechtěl pustiti. V čem vyšla, v tom zůstala, ani mantlíčku: žádnýho na sobě neměla. Tu hned posavad v zadní světnici zůstává, celou zimu sobě v ní netopila, když ty největší: mrazy byly, že mi jí líto bylo. Tu jsem od šenkýře z prsku uhlí vzala na vohřívadlo a jí donesla, že se na něm vo- hříla. Pan Kučera hned na druhej den po smrti p. Kašpara přišel do dolejší světnice šenkýře ve tři hodiny na noc a tu se ihned šenkýřky ptal, kdo by to mezi vokny dal bíliti? Já jsem dala bíliti k svému veselí, ona mu odpo- věděla. Ty jsi prej dala bíliti, já dám pěkně táfovati a malovati. Znám se k tomu, že to dům prve byl můj, ale jsem o prodal panu Kašparovi za tisíc kop, tisíc kop mám a dům taky mám. To vím jistotnou věc, že jest můj. P. Antonín Harcíř seděl a řekl: co, jest to vám odkázáno. Rekl, bohdá že jest. Před časem sc vynášíte, ještě třetí den není. Tu mu štěstí pan Anlonín vinšoval řka: Co mi darujete, když se budete do toho domu stě- hovati. Prej, co chcete. Prej, kupte mi pár štymíů. Prcj, ze srdce rád, bych měl šest kop za ně dáti. Pan Kašpar mne předním poručníkem nad Chřenovým domem udčělal, to bude čistě z jednoho domu do druhého hleděti. Tu jsem já mu řekla: Pane Václave, náleží chudé vdově smutek dáti; poněvadž se jí nedáte mrtvého těla ujímati. Já bych jí ho dal, ty ničemný šelmě; by stál 50 kop a 

Strana 398
398 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). já ho mohl třmi krejcary zaplatiti; nechtěl bych jí ho dáti. A děvečce její že chce pardus dáti, by ho to mělo 50 kop státi. Já potom řekla: Co pak děvčátko to po panu Kašparovi, však jest bližší nežli vy. Rekl, až já se vestéhuji, to dévée vezma za nohy chci z vokna vyhoditi. Potom řekl: můj milej strejčku, hleď mi pilně na ty pe- četi, aby jich někdo v noci nevotrhal, co byl spečetil. Já tobě chci nercili tři, ale i pět kop dáti. Všecky její věci i klenotky za p. Václavem zůstávají. Tu jí nepřál, že k paní Dorotě Dobřanský po pavlači chodila, i ty dveře hřebem zarazil, aby tam víceji nechodila a tam se nevohřívala celou zimu. U šenkýře v prsku sobě jídlo strojila a posavad stroji. Kdyby šenkýře nebylo, kde by je strojila. Od dříví její vlastní zámek dal srazili a po dnešní hodinu ani jednoho polena jí nedul vzíti. A po pohrbé třetího dne s kamen dal hrnec vyníti v dolejší světnici u šenkýře, dal jej do Cbřenového domu vsaditi. Jeden večer, když se již přestěhoval, přišev večer, zamkl na schodech. Děvečka řekla, kdo to zamýká, my nemáme klíčů od schodů. Já, sakramentská Šelmo, neb jsem já hospodářem. Již tvýho tu žádného hospodářství není i s tvou paní. Una mu slovíčka neřekla, on hned s ručnicí dolů sběhl, a, by jeho ženy nebylo, byl by ji na místě nechal. Než že jeho žena bránila. Dorota, po Václavovi Dobřenským vdova, po druhé svědčí: L. 1602 na den sv. Martina p. Kašpar přišel ke mně a zvonil. Já sešla jsem k němu dolů, tu se mne dožádal, abych byla s paní Annou v průchoditým domě u tkadlce u večeře, neb se vyplácel. A tu se mne do- žádal, abych s paní Annou mluvila, aby mu déleji ne- odkládal:, aby svojí byli. Jakż sc pak staly smlouvy v brzkém čase i byvši při těch smlhivach, takto se staly, jakž jich tuto přípis skládám. Bejvajíce u nich vedle do- brého sousedství, přicházejíce k nim i toho jsem pově- doma, že jsou spolu s p. Kašparem v té světnici, která na rynk, i s tou dcerkou, kterouž jí P. B. dáti ráčil, byli a mnohdykrát přicházejíc spolu za stolem seděli, spolu jídávali a pokojné rozmlouvání mezi nimi bejvalo. Až časem toho jsem povědoma, v jakejch jest byl svejch mistrnejch obycejích. Mnohdykráte jsem mu říkala, že bych ho sobé nevinSovala vzíti, aby měl s sebe zlata z vejši. Tak na čas jeho povaha byla, ale paní Anna musela ten kříž snášeti, nebo jest mi častokráte s pláčem žalo- vala, že mu nemůže časem vhod nic posloužití. Když sem k němu přišla za příčinou toho domv, slyšíce, že by jej chtěl prodati, tehdáž stál u vokna v světnici i plajíc se ho, co chce ten dům prodati. A on pověděl: Já když se rozhněvám, lecos řeknu, ale neprodám. Však mi toho tak potřeba není. Také o své nemoci mi vypravoval, že ho P. B. bodně tresce. Já jsem mu řek!a: Cím jste hřešili, na tom oudu vás taky P. B. tresce. Ciňte z toho pokání. Nebo mi sám mluvil, když byl vdovcem, že jest zhřešil s ňákou chůvou, kteráž byla u manželky p. Kučery. A tu jsem při něm nemohla dlouho státi, P. B. ví, pro smrad. Odšedši z druhé strany stolu pro smrad, kterejž od něho šel. A to manželka musela se svou celddkou kliditi. Toho jsem taky povědoma, že jsem od něho slejchala, že jest říkal, že na něm Václav Kučera svou lahodnou řečí vy- lísal, že mu na dům zápis učinil a nebožce paní Káči jeho že jest uměl dobře hověti. Toho kolikráte litoval. Toho jsem taky povčdoma, když bylo po veselí třetí den, při- šedší k nim, dl paní Anně klíče, aby otevřela truhlice při přítomnosti jeho. I otevřela dvě, v kterých byly cho- dící šaty její; v druhý truhle koliksi kusů vinutých šatů. Já jsem řekla: Panc kmotře, kdež jsou ty pěkný plátna, který paní kmotra přádala. A on odpověděl, že mu to PI. Na Velkém náměstí (strana východní). Alenka p&kn& vyklfdila, Ze milo v truhldch zistalo. Jak se p. Václav po inventování stěhoval do domu, přišedši k nám paní Anna s pláčem naříkala, kterak má vostati v tak velikou zimu v netopený světnici, poněvadž nemůže se topiti v té světnici, v který lfhá, pro ty věci, které v ní má, jakožto dřevený nádobí, kterć jest nakoupila k prodaji. Já jsem jí řekla, líbí-li se jí, přiďte ke mně, udělejte sobě pohodlí. A ona, když tak velká zima byla, přicházela se ohřívati, nejspíše u večer, tu sobě pohodlí učinila. Jakož se trefilo ten pátek po první neděli postní. Přišedší paní Anna k nám, žádala, abychom jí dali teplý vody, jakož jsou jí vzaly tři konve, aby jí děvečka něco vyprala. A paní Anna u nás byla ohřívajíce se. V tom p. Václav přišedše domů, zvěděvše, že jest paní Anna snad n nás a dévecka od nás nosila vodu chodíce sem i tam, tak on přišedše na pavlač, zavřel ty dveře. Tak mám za to, že jest je hřebíkem zabil, neb jest hrubě tloukl, takže nemohla od nás tudy jíti domů, musela po ulici jíti. A to bylo po druhý hodině na noc. 39. 1607, 19. brezna. Rukop. ć. 1029 f. 100. My Rudolf druhy etc. oznamujem t(mto listem, że president a rady nale k apelacim na hradě našem Pražském v té při mezi Václavem Kučerou a Alenou m. j. i na místě Kateřiny, Doroty a Tobiáše, dětí jejich, z jedné a Annou Kořenskou z strany druhé, co se zhajování přijetí spisu a nečtení jeho dotýče — takto ten ortel — 98. Januarii 1. 1607 učiněný napravují, — že — takový spis ku právu přijat a čten býti má. — Dán 19. Martii 1607. 40. 1608, 21. srpna. Rukop. c. 1141 f. 331. Václav Kučera vstoupiv před právo skrze přítele promluviti dal: Jakož jest vědomé, jakou nešťastnou pří'odou minulých dnův z dopuštění božího navštíven jest, čehož se nikoli, aby se státi mělo, nenadál, a od práva jemu to, že ne- vinu svou, poněvadž žádá mordn takového osvobozen býti, ukázati jest povinen, nalezeno, v témže se tak zachovali a na schválení lidské nevinu svou odvésti že chce, se ohlašuje. Na den potom od práva položený Václav Kučera dal čísti před právem odvody neviny své, vysvědčení svého dobrého předešle chování od uroz. p. Eliáše Smidgrobnera z Lusteneku, svédky registry zapsané a dále promluviti dal: Že z svědkův těchto patrné jest, kterak mnohým po- dobné věci se přiházely a je nešťastné příhody potkávaly, jemu že se jako člověku všelijakému neštěstí podanému tolikéž přihodilo, nic divného není. A poněvadž z prů- vodův těch zřejmé jest, že nerad toho učinil, na to, aby jemu na životě jeho Ekoditi m&l, nemyslil a Zádné zlé vůle s ním neměl, čehož sám Bůh věčný, jenž jest srdcí lidskych zpytatel, svědkem býti ráčí, žádá, aby od práva v tom ochráněn byl. Kdež páni — vypověděli: Ačkoli Vaclav Kučera k odvodu neviny své strany zastřelení z ručnice krátké Daniele Wencle jediným svědkem Ja- kubem Albrechtem, tehdáž té příhodě z počátku pří- tomným, jemuž i Florian Slánský a Václav z Sonova v tom artykuli, Ze jest týž Václav: Kučera s nebožtíkem v žádné zlé vůli nebyl, nasvědčují, to provozuje a ukazuje, kterak ten úterý po sv. Trojici 1608 mezi třímecítmou a čtyř- mecítmou hodinou neb. Daniel Wencl s ním Kučerou, navra- cujícím se tehdáž s některými lidmi od munstruňku, kterýž na Králov»kých lukách držán byl, a majícím za pasem ručničku krátkou, na rynku Staroměstském sc pozastavil. Ktery2to Daniel spatiiv pti ném takovou ručničku, aby ji vystřelil, mezi jinou řečí jej pobízel. Cehož on z počátku uciniti se zbrańoval, aż potom po malć chvili, nemyslic na nic zlého, ji pod pláštěm k té žádosti jeho ladštekem natáhl a drže ji v levé ruce pro lidi mimo ně jdoucí vystřeliti ji nechtěl. Kteráž potom nechtěním jelo a ne- 

Strana 399
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). nadále spustila a vystřelila a týž Daniel že postřelen jsa, že jest ihned na zem upadl a skonal. Však že vedle právního vyměření jeden svědek ku právu za dostatek býti nemůže, protož chceli Kučera takové příhody do konce prázen býti, povinen jest pi(sahou dowrditi. (Ku- čera přísahu vykonal.) 41. 1608. — Rukop. č. 324 f. 424. Pokojníci: Anna Kořenská vdova, Kašpar N., Rakovnické pivo šen- kuje, má městské právo. 49. 1616, 8. srpna. Ruhkop. č. 476 f. 183. (Jan Kukla s Alcnou Kučerovou stání.) Od Jana Kukly připo- menula vejchoz, že z domu paní Aleny, jak předně z la- tryny veliký smrad, tak i od dýmu — se děje. Od Aleny, že jest vždycky tu předešle kuchyně bývala a žádný sobě nestěžoval. A taky kdyby jaký smrad byl, něco sobě pán ten, který u ní pokoj má, i písař, který při appellacích jest, ztížil. Od Kukly: Ze ti pani maji pokoje do rynku obrácené a k nim ten smrd nepřichází, jako pozadu k němu všecko přichází. Dictum oustní: Poněvadž jest se to našlo, kterak z domu od slonův nečasným vyklizením nečistot na dvorečku před latrynou smradem tolikéZ i dymem z kuchyně v síni, i vylíváním vod smradlavých z pavlače za časté veliká protimyslnost se děje, także časem jak v síni tak i jinde se ostati nemüie, jest — Alena — povinna každodenně ráno aneb u večer týž dvorček čiístiti dáti a žádné vody z pavláčky vylévati ani dymem škoditi nedopouštěti. — Co se dále odražení prkna na pavláčce, kudyž by se do domu p. Kukly lézti mohlo, dotýče, to pí Alena — zapobíti povinna bude. 43. 1622. — Rukop. č. 2234 /. 158. Dim Aleny Kučerové. Číslo pop. 608. (U desk zemských, u vysoké mříže.) ® 1487. — gismundi Slama. .* 1440,.29. července. Slaré lelop. České. V pátek na sv. Martu na úsvitě Kolda z Náchoda a Beneš Mokrovúský z Malešova a Bedřich s jinými: pomocníky z některých měst skrze zradu Sigmunda Slámy, konšela Starom., a skrze některé osoby duchovní a světské byli sú vpadli do Nov. M. Pr. — a šli k Star. M., k bráně jezto slove Odraná a tu volali; aby je pustil branný, že vezá ryby panu Slámovi, aby jim nezemřeli, neb tak jim Sláma byl mluviti kázal. — Ihned po té zradě Sláma s jinými mnohými utekli sú z Prahy od svých statkóv. © 1445. — Rukop. č. 2102 f. 445. Domus olim Materni, notarii domini Meinhardi. 1. 1469, 10 června. Rukop. c. 2105 f. 102. D. Zdenko [Kostka] de Postupic emit domum in circulo situatam penes domum Zarowsky ex una cl ad elephantem parte ex allera erga Franciscum et Katherinam coniuges pro CXXX s. Quam domum pretacü coniuges et cum ipsis Frana ab aurea rota et Nicolaus Hocliut promiserunt disbrigarc. Act. sabbato post octavam Corp. Chr. 9. 1471, 6. června. Rukop. č. 2105 f. 304. Ullus- tres principes Henricus et Hynko, fraires duces Mistr- bergenses, Glacenses, comites de Cunstat et de Podiebrad, nec non magnificus d. Boczko de Cunstat et de Podiebrad, Rukoj. é. 2102 f. 404. Domus Si- VI. Na Velkém náměslí (strana východní.) 399 frater eorum, resignaverunt domum suam propriam, ad tabulas terre. nunccupatam, que sita est in circulo inter domos ad elefantem et Johannis institoris, generoso d. Wylhelmo de Ryzmberg et de Rabi, supremo camnerario regni Boemie. Aclum ad relacionem d. Nicolai de Lant- sstein, pr tonotarii tabularum regni Boemie, fcr. IllI. post s. Spirilus. 8. 1480, 2. září. Rukoj. č. 2106 f. 64. Generosus d. Henricus de Nova domo resignavit omne ius suum, quod ei post predecessores suos aut aliter quocunque com- petere potest ad domum sitam in circulo inter domos ad elephantem et Joliannis Cholpicky generoso d. Puothe de Ryzmberk et de Sswihow, supremo iudici regni Boemie. Act. sabbato post s. Egidii. 4. 1492, 28. února. Rukop. ¢. 993 f. 159. My purgmistr a rada Starého Města Pražského známo činíme listem tiemto obecně přede všemi, kdež čten nebo čtíce slyšán bude, kterak skrze urozeného pána pana Puothu z Rysmberka a z Svihova, najvySSieho sudielio královstvie Ceského, m:.ohým a častým napomínáním žá- dAni jsme a staráni, abychom jemu duom jeho na rynku v městě našem mezi domy Jana Cholpického kramáře a Jiry »od slonüv« obapolně ležící jakożto jiný panský duom od práva našeho, od berní, poplatkuov i ode všech městských břemen vysvobodili a svobodny učinili tak, jakož urozený pán pan Vylém z Rysmberka a z Rábie, strýc nadepsaného pana Puothy, maje duom ten od osvic- cených knicžat a pánuov pana Victoryna, pana Jindřicha a pana Hynka, knicžat Minstrbergských, knihami našími zapsaný, jej držel a v něm svobodně seděl a potom naj- jasnějšíe knieže a pán pan Vladislav, Uherský, Ceský oc král, pán náš najmilostivější listem jeho milosti královské nadepsaný duom témuž panu Vylémovi, dědicóm a budú- cím jeho vysvoboditi a svobodný učiniti jest ráčil, abychom i my па$с povolenie, dadice, již dotčený duom panu Puothovi nadepsanému jakožto strýci a budidciemu po panu Vilémovi předepsaném jemu a jeho dědicóm a bu- dúcím svobodný k věčnocti měli i zuostavili. My často- jmenovaného pana Puothy žádosti a častého napomínánie pováživše, nechticce také té svobody, kterúž jest král jeho milost listem jeho milosti na již psaný duom uvedl, nikoli oblehčiti, s dobrým rozmyslem a s obecním staršie i veliké obce potazem i vědomím, kdežto veliká obce nám a starším obecním tu věc v moc jest dala, častopsa- nómu panu Puothovi, dźdicóm a budicim jeho nadepsany duom svobodně ode všech berní, poplatkuov dávání a břemen městských kterýchkolivěk i práv našich a jakožto jiný panský duom od starodávna svobodný činíme. Slibu- jíce duom ten v též svobodě, jakož se svrchu píše, ovšem zachovati nynie i potom: časy budúcie a věčné. Na po- tyrzenie i budúcie pamět toho pečeť téhož města našeho větší dali jsme přívěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta tisicieho Gtyfistóho devadesátého druhého v pátek u vigiljí sv. Matěje ap. © 1504, 19. července. Zemřel Půta Švihovský z Ryzmberka. Z manželství svého s Bohunkou z Lomnice měl syny Břetislava, Jindřicha, Viléma a Václava, kteří se o zboží otcovská rozdělili dne 1. prosince 1505. (Srov. desky zem. větší č. 259 f. A. 6.) S 1540-1550. — Adama Repeckého ze Sudo- měře, který zemřel r. 1551 a jehož dědičkou byla sestra jeko Kateřina. Viz níže k r. 1576. . ? 1554. — Najvyššího pana komorníka Adama z Sternberka na Zelené Hore (f 6. února 1560); dědicem byl syn jeho Zdeněk (srov. D. Z. V. & 64 f. H. 18), 

Strana 400
400 VI. Na Velkćm náměstí (strana východní). jehož manželka Kateřina Řepická přinesla mu dům věnem po otci svém. 5. 1576, 8. kvétna. Rukop. ¢. 2118 f. 434. Jan Rakovnický, jinak Pilat, kożi$nik a Anna koupili duom v rynku od p. Adama st. ze Sternberka na Blatné a Lná- řích i na místě pánuov bratří let ‘nemajicfch, zejména Pavla Stefana, Jiřího, Jana, Ladislava, Václava a Albrechta odtud ze Sternberka, za 275 k. č. Act. die Stanislai. 6. 1576. — Tamléz. V pondělí po neděli Mise- ricordias stal se trh celý a dokonalý mezi ur. p. Adamem st. ze Sternberka i na místě pánuov bratií a slovutnym Janem Rakovnickým. Jakož jsou nyní dotéení páni bratři duom po dobré paméti, nékdy p. Adamovi Repickém ze Sudoměře na Sedlci a Repici, p. dédu jich, v Star. M. Pr. mezi domem p. Mikuláše Skalského a domem Hol- covským řečeným měli a ten jsú témuž Janovi Pilátovi prodali; a poněvadž pak se toho ve dckách zemských ani v knihach mésiskych najili nemuoże, kdo by zápis neb ujištění vykonal a on Jan Pilat svÿm ujištěn býti mohl, ani také aby jací trhové o týž duom předešle se státi aneb odevzdání jeden druhému, jakž nyní dotčeno, nalezeny býti mohou, i aby v jednom neb druliém jedné každé straně bez ublížení aneb potomních nesnází býti mohli, takto sou se snesli, Ze J. Mt. pan Adam mó a po- vinen jest i na místě pánuov bratří svých jemu Janovi Pilatovi ihned takový duom, tak jakž sou jej dobré pa- méti pan déd jejich a my jakožto dědicové po tomž p. dědu jich v držení byli, postoupiti a jej v knihy městské zapsati dáti. Však s touto znamenitě výminkou: Poněvadž, jak napřed dotčeno, se toho ve dskách zemských ani v knihách městských Star. M. Pr. najíti nemůže, aby se předešle jací zápisové, trhové aneb vkladové z strany toho domu státi měly, aniž páni bratří z Sternberka toho na ten čas mezi jinými svými listy a spravedlnostmi, aby jací majestátové na ten duom byly, najíti nemohou, v tom se p. Adam st. uvoluje i na místě pánuov bratří svých, jestli že by se ještě buď nyní neb potomně jací majestá- tové neb listy na týž duom svědčící našly neb najíti mohly, ty mají jemu Janovi Pilatovi vydány býti, * 1566. 4. ledna. Rukoj. &. 2120 f. 12. (Kšaft Jana Pilata koZiánfka. My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — kterak Jan Pilat — učinil kšaft ve čtvrtek po Novém letě 1565: Předkem žes Annu m. svú činí nejvyšší poručnici nade vším statkem svým a dětmi — též man- želce své dává všecken statek svůj — Janovi, synu jeho, 80 k. m., Alžbětě, Anně a Marjaně, dcerám, jedné každé 20 k. m. a vejpravu -—. 7. 1578. 22. února. Rukop. č. Z f. 3. Janovi Ra- kovnickému Pilatovi kozi¥nfku do domu na rynku od pánuov úředníkuov dopuštěn stojan skrovný k vodě po- staviti do vülc a libosti pánuov pod úrok obyčejný na každého čtvrt leta do celnice. Stalo se v úřadě mostském v sobotu den Stolování sv. Petra t. * 1589, 24. června. Pamětní knížka J. Pilála Ra- kovnického. V sobotu na sv. Jana Kř. přijelo poselství Polské do Prahy. Hospodu měli v domě pana Tripky u Macků a v mým domě se čtyřma koňmi. 8. 1606, 3. března. Rukop. č. 2113 f. 385. Anna Pilatová, po p. Janovi Rakovnickým Pilatu z Jenštejna pozůstalá vdova, jsúci v nedostatku zdraví — oznámila, že dům v rynku u vysoké mříže řečený, v němž bydlí — dává Danielovi Kaprovi z Kaprštejna a Kateřině m. j., vnučce své milé. -— Však on Daniel vydati má Alžbětě Duníkový, na ten čas mlynářce v Plzni; dceři z vlastní sestry Anny Pilátové pošlé, a třem synům jejím po 20 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). k. m., Janovi, synu Jana Malinovského z Hlaváčova z města Rakovníka, kterej na ten čas při mě jest, když by mu P. B. k letům rozumným přijíti dáti ráčil, tři sta k. m. Act. fer. VI. post Oculi. 9. 1617, 11. srpna. Rukop. č. 2148 f. 122. Mezi Janem Kuklou z jedné a Danielem Kaprem z K. a stalo se dobrovolné porovnání: Tak jakoZ jsou Daniel Kapr a Kateřina manželé altán v domě svém u vysoké mříže ře- čeném vedle zdi domu Jana Kukly mimo předešlý způsob povejšiti a pod oknem komnaty neboližto komory téhož Kukly mříži železnou ohraženým do ty zdi sedm děr pro- raziti a tolik trámüv poloziti dali, kteryito altán když v právním díla od Kukly obstavení dokonán a dostaven býti nemohl, tu snažným prostředkováním Jan Kukla od takového díla stavení upustil a k tomu, aby Daniel Kapr týž altán způsobem nadepsaným pozdvihnouti a dostavéti mohl, z lásky pro zachování dobrého sousedství povolil. Proti čemu Daniel Kapr s manželkou v tom se prohlásili, že nad týmž altánem nic vejše přistaveno, též zastíňo- váním a světla oknu odnímáním, jako i zoumyslným do téhož okna nahledáním žádného příkoří jemu Kuklovi či- nino byti nemó. A nadlo vejše tíž manželé před mříží téhož okna na loket opodál druhou mříži železnou na vejš tříloketní, špicemi zhůru na svůj náklad udělati a do též zdi zadělati dáti sou se uvolili. 10. 1618, 11. května. Rukop. č. 2114 f. 239. Daniel Kapr z Kaprstejna jsouce v nedostatku zdraví dům svůj v rynku, v němž bydlí, u vysoké mříže řečený, k tomu jiný všechen statek statek svůj — dává paní Ka- teřině m. j. 11. 1619, 8. dubna. Rukop. ¢. 1070 f. 245. (Své- domí ku potřebě Jiříkovi Ujkovi, Janovi Zitavskýmu, Da- nielovi Pihonovi a Janovi Volinskému, měšťanům Star. M. Pr., obviněným proti uroz. p. Rejmundusovi Tucharovi z Soberova, od Jich Mti pp. direktorüv, správcüv a rad zemských nad jedním práporcem lidu krajského nařízenému hejtmanu, na místě a k ruce Václava Hejdrycha zameč- níka, korporala jeho, též osobě jeho samé a p. Jiříkovi Haunšiltovi, měštěnínu Star. M. Pr. i na místě a k ruce Hendrycha Prejsa, služebníka jeho, původům, kdež mezi nimi o vejtržnost činiti jest.) Anna, Jana Tichého z Sla- ného dcera, v službě u paní Kateřiny Kaprový zůstávající, svědčila: Byvše v domě paní mé u vysoké mříže ti řez- níci na víně, pokojně s bázní boží seděli a za víno za- platili pěkně, neřekli žádnému nic, nehádrovali se s žád- ným nic. Potom pokojně odešli, dali dobrou noc, šli s svou cestou. Zbraně sem také žádné při nich neviděla. A to bylo y pátek po neděli Oculi asi k druhý hodině na noc. — Simon Prsten řezník: Byl sem na truňku vína v domě, jenž sluje u vysoké mříže, v přítomnosti mnoho poctivých lidí. Tu též byli Jiřík Ujka, Daniel Pihon, Jan Volinsky, Jan Zitavsky. Toho sem dobře povědom, že jsou tyto osoby žádné zbraně při sobě nejměli, toliko pláště, tak jakž na měštany náleží. Když sem za víno zaplatil, trefilo se, že oni též za svým stolem zaplatili, neb již k druhé hodině na noc bylo. I šli domů cestou, já pak byvši hrubě vopilej a Jan Zítavský zůstal se mnou, vzal svůj i můj plášt, nesl je oba, šli sme za nimi pozlehoučku, až sme přišli před Bílkovic. Jiřík Ujka, Daniel Pihon, Jan Volinský šli mimo dům, jenž sluje u zlaté labuti, a kdyż domu mijeli a my s Zitavskśm obadva s vodou sme se u vrat zadnich Bflkovic zastavili, tu sou z domu u zlatć labuti někteří, jakož sem jich neznal, s dobytými zbraněmi vyběhli a hned na ně sou sekali. Vida to Zitavsky, byvši mezi námi nejstřízlivější, nechavši mně u těch vrat 

Strana 401
VI. Na Velkém náměslí (strana východní). Bílkovic státi, jím na retuňk Sel. V tom, jak k vratům před labuťovic přicházel, vyběh proti němu písař s doby- tým rapírem, upřímo k němu hnal, ale Zitavský jednou rukou jest jemu rapír srazil a druhou jej udeřil, až oba přes strouhu upadli. V tom Zilavský od něho rapíru dostal a obou dvou pláštů v tom upadnutí pozbyl a druhým na pomoc šel. Neb i pan Jiřík Honšilt s nějakým pánem, jakž jej hejtmanem jmenovali, dolů mezi ně s dobytym rapfrem jest přiběhl a po nich se hnal a p. Honšilt do pivovára p. Pavla Hada z Proseče běžel a některý pivovárský vy- volal, aby je bili, rozkázal. Kteřížto vyběhše jeden Volin- ského sochorcm udeřil až hned padl a jinej Ujku též. A když Volinský chtěl vstáti, udeřil jej po druhý, až zase padl. ] vidouce to já jinak sem se nedomníval, ne2 Ze se tu všickní čtyři pobíjí. Hned sem od těch vrat Bílkovic do Dlouhý střídy šel a mimo šlachtatu, echtíc domů jíti a oni od krámů proti mně šli majíc dvě zbraně dobytý, Ujka, Pihon a Volinsky posekdni byli, takže Ujku a Pi- hona jak jich, tak šatů jejich nebylo od krve znáti. Pra- vili, że půjdou do Jelenovic lázně, že se musí dáti opatřití a ptali se mne, kde sem zůstal, že mne žádný nemohl viděti, že sou se jináč nedomnívali, než že sou mne za- bili. A já jim pověděl, kde sem stál a jak se dálo. Tu sme se rozešli. Číslo pop. 607. (Zárovský, Švihovský dům, u Pechanců.) * 1417, 26. srpna. Rukop. ¢. 2102 f. 156. Nicolaus de Saraw proscribit X s. gr. c. super domo sua in anli- quo foro dominis consulibus et toti communitati M. C. Pr. pro ct loco C s, quas olim Henslinus de Saraw, amicus suus, in ullimo suo testamento pro viis et semitis emendandis legavit. Act. fer. V. post Bartholomeum. 1. 1437, 20. srpna. Rukop. č. 2102 f. 404 a č. 90 f. 10. Johannes, natus Nicolai dicti Zarowsky, resignavit ius suum hereditarium, quod liabere dinoscitur per mortem Nicolai, patris sui, ad domum sitam inter, domos ad anti- quum cambiun ex una et Sigismundum Slama parle ex allera et ad municionem diclam Hradissko prope Hosli- wicz — Barbare, sorori sue indivise, conthorali Wenceslai dicli Cholpicky, et eidem Wenceslao, socero suo. Act. fer. Ill. ante Bartholom. 2. 1438, 22. července. Rukop. č. 90 /. 23. Pessico ab argenica stella publicavit L s. gr. debiti sui per no- bilem d. Alssonem dictum Holicky ncc non quedam cle- nodia pro ipso inter Iudeos obligata indicendo se — ad domum predicti Alssonis Holicky —. Act. in die s. Marie Magd. 8. 1489, 8. září. Rukop. č. 2102 f. 425 a č. 90 f. 66. Wenceslaus diclus Cholpicky, residens in Cholpic, emit domum olim diclam Zarowski sitam inter domos olim Sigismundi Slama et Jukubkonis de Wrzessowicz erga nobilem dominum Alssonem de Ssternberg alias de Holic pro quinquaginta s. Act. fcr. IM. ante Exalt. s. Crucis. 4. 1441, 80. května. Rukop. č. 2099 f. 495. Wen- ceslaus dictus Cholpicky de Cholpic accedens ad plenum consilium Mai. Civ. Prag. habuit interrogare d. Pessiko- nem ab argentea stella, pro tunc magistrum civium, utrum haberet LX s. gr. debiti ei per d. Alssonem Holicky, VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 401 residentem in Hradek, in domo Zarowsky proscriptas, respondit d. Pessico, quod non haberet proscriplas. Si autem aliquo alio modo haberet huiusmodi debitum, ex tunc presentibus dimittit a prefato debito predictam do- mum Zarowsky, Wenceslaum Cholpicky, possessorem eius- dem domus — quittum et solutum. Act. fer. III. ante octavam Ascens. d. b. 1463, 20. dubna. Rukop. ¢. 2105 f. 182. Jo- hannes institor et Margareta emerunt domum in circulo inter domos olim domini Jacubkonis ad antiquum cambium ex una et ad tabulas terre parte ex allera erga Johannem Cholpicky pro CL s. Act. fer. III. ante Georgii. 6. 1481, 18. července. Rukop. č. 94 1. f. 32. Jo- hannes institor Cholpicky cum Margareta recognoverunt, se teneri et obligari C s. prag. famoso Johanni Ssmatlan de Mazovic — quam quidem summam proscribunt in domo sua, que est sita 74 vico inter domum ad lunam parte ex una el domum d. Puothe de Ryzmberk parte ex altera. Tali cum condicione: Quando predictus Ssmatlan summam rehabere voluerit, dcbet notificare sex mensibus ante. Hoc eciam in consilio idem S. fassus est, si lempore, antequam eos monuerit, eum ab hac luce migrari conti- gerit, predicta summa apud eosdem coniuges debet here- ditarie manere et ad ipsos devolvi. Act. fer. IIII. post Divis. ap. 7. 1483, 1. července. Tamléz f. 49. lidem fassi sunt, quod tenentur debiti centum s. famoso Johanni Ssmatlan de Maczovic, socero suo. — Act. fer. III. post Petri et Pauli. 8. 1488, 31. července. Rukop. č. 94 I. f. 69. Jo- hannes Cholupicky cum Margareta, conthorali sua, fassi sunl se teneri centum s. gr. debili Adam de Colonia, Silvestro pannicide, Hannussio canulatori de ferrca platea el Johanni dicto Retafin — et obligant in domo sua inter domos Svatkonis pellificis ad lunam el generosi d. Pote Sswihovsky. — Act. fer. V. ante Petri ad vincula. 9. 1496, 1. září. Rukop. č. 2141 f. 217. Stala se se jest smluva k sv. manželství mezi Janem Cholupickým a pan( Kalefiná, nékdy neboZce Jana Alby manzelká —. Act. die Egidii. 10. 1498, 8. listopadu. Rukop. ¢. 2107 f. 155. Jo- hannes Cholupicky resignavit — domum suam — sitam in augulo penes domum d. Sswihovsky et domum Svat- konis ad mediam lunam — Katherine, conthorali sue. — Act. fer. V. post Leonardi. 11. 1500, 23. kvétna. Rukop. ć. 2107 f. 187. Jo- hannes Pechanec de Kralovic*) et Marta emerunt domum inter domos domini Sswihovsky ct Swatkonis pellificis ad mediam lunam erga Johannem Cholupicky et Katherinan, 3) Sedláček v Ottově Slovníku Nauč. XIX str. 400. První toho rodu byl Jakub, jenž držel Kralovice u Uhři- něvsi a r. 1491 učinil dobrodiní kostelu sv. Haštala, pro- tože tu táž rodina mívala svůj pohřeb. Také koupil statky na Slánsku (T 1497), k nimž syn Jan (T 1582) přikoupil jiné. Manželka toboto Marta z Bezděkova koupila r. 1519 Sluštice. Synové jejich byli Jiří, Matiáš, Zdeněk a Burjan, z nichž první a třetí záhy zemřeli. Matiáš a Burjan vlo- Żili si asi r. 1547 ve dsky Kralovice, Sluštice a vsi ve Slánsku. Kromě toho před tím koupili Chřenice ar. 1558 Květníci. Když se dělili r. 1563 Matiáš dostal Sluštice se Zlatou, Burjan Chřenice z Květnicí a Miličoves u Žatce. Matiáš zemřel r. 1568 bezdětek odkázav všechen statek Mikuláši Skalskému z Dubu, ujci svému. 51 

Strana 402
409 VI. Na Velkém náměslí (strana východní). uxorem eius, pro CCXX s. gr. prag. Act. sabbato ante Urbani. * 15617. — Rukop. 2 2108 f. 199. Jan Pechanec z Kralovic. * 1594. — Tamtéž. Jan Pechanec z Kralovic. 19. 1648. — Deshy zemské větší č. 8 f. 1. 9. Matiáš a Burjan bratři Pechancové z Kr. vyznávají, že jsou povinní platem jako před shořením desk, ze vsi Chřenice 3 k. gr. mistru Martinovi, kazateli v Betlemé&. 18. 1665, 6. dubna. Rukop. č. 2118 f. 100. Jakož jsú pan Matiáé a pan Burjan, vlastní bratří Pechancové z Kralovic na Slušticích a Chfenici,, duom na rynku mezi domy Lidmily Vackovy a pana Sternberka obostranné ležící společně měli a drželi; i o týž duom oni páni bratři dobrovolně jsú se porovnali takto, že p. Burjan ten duom odevzdává p. Matiášovi, bratru svému. Však p. Matiáš Pechanec předkem panu Burjanovi 100 k. gr. ¢. a pánev měděný jest dal. Act. fer. VI. ante Judica. 14. 1668, 23. června. Tamléz f. 197. P. Matiáš Pechanec z Kralovic a na Slušticích vzdal jest duom svůj mezi domy uroz. p. Zdeňka ze Sternberka a Lidmily Vackovy p. Mikulášovi Skalskému z Dubu, ujci svému. Act. in vig. Joh. B. 16. 1681, 8. listopadu. Rukop. ¢. 2112 f. 110. Uroz. pán Jan Jetřich st. z Zerotína koupil sobě duom v rynku mezi domy někdy pánův Sternberků a Vackovic od uroz. p. Mikuláše Skalského z Dubu a na Slušticích, J. Mti. Cís. rady a prokuratora v království Ceském, za 950 k. č. Act. fer. VI. post OO. SS. 16. 1591, 17. září. z Najnperku, plnomocnfk uroz. p. Jana Jelticha st. z Že- rotína a na Heřmanovém Městci a Cernikovicích, J. Mti C. rady, jsouce od J. Mti pána listem pod pečetí, jehož datum na Městci Heřmanově v pondělí po Nar. P. M. | 91, zmocněný, oznámil, že duom v rynku mezi domy u měsíce a Jana Piláta obostranně ležící — pán — dal jest — však teprva po smrti — uroz. paní Lidmile Žero- tinské z Kolovrat, paní manželce páně. — Act. die Lamperti. 17. 1609, 11. prosince. Rukop. č. 2113 f. 509. Uroz. p. Adam Ryzmbersky z Janovic, oufednfk podko- moifho při dckách zemských, a Markéta z Sulevic m. j. koupili dům v rynku mezi domy někdy Jana Pilata Ra- kovnického a Vackovic obostranně ležící od uroz. paní Zikuny hrabinky z Salmu, rozené z Minkvic a na Tovačově, paní Polexiny Zajícové z Minkvic a na Budyni a Bro- zanech a paní Elišky Berkové z Žerotína na Heřmanovém Městci a Černikovicích za 1600 k. gr. č., jakž jsou jej ony paní samy jakožto vlastní dcery a nápadnice statku někdy paní Lidmily Žerotínské z Kolovrat měly. 18. 1610, 27. brezna. Rukop. ¢. 7. f. 36. P. Ada- movi Ryzmberskému z Janovic k žádosti jeho snažné s po- volením pánův v radě do vůle a libosti týchž pánův pro- pijcena jest voda trubni a stojánek postaven v domu jeho v rynku. Kterážto voda mimo páně potřebu od ni- žádného zbytečně na ublížení míst obecných a pivovárův pouštěna, jiným propůjčována, za peníze prodávána býti pod odnětím jí nemá. Úrok také obyčejný do úřadu most- ského o každých Suchých dnech odvozován býti má. 19. 1616, 1. énora. Rukop. C. 2114 f. 196. Uroz. p. Frydrych Svihovskÿ z Ryzmberka a z Svihova na Nal- žovech, cís. rada, koupil dům v rynku v osadě sv. Miku- Tamtéž f. 366. Mikuláš Rydl | VI. Na Velkém náměstí (strana východní). láše od uroz. p. Adama Ryzmberského z Janovic, sudího král. Českého, za 2750 k. gr. č. . 20. 1616. — Tamtéž f. 45. Uroz. p. Frydrychovi Svihovskému z R. — do domu, v némi bydleti r&éf, propuštěna jest voda skrze trouby a stojan. místo- Číslo pop. 606b. (U staré měny, u měsíce, u půlměsíce, Vackovic, v kapli.) * 1290—1805. — Regesla Boh. el Mor. 11. č. 2341. (Wenceslaus, rex Bohemie guibusdam civibus Pragensibus examinandi argentum concedit facultatem.) Notum etc. quod nos cupientes, ut in regno nostro purum argentum vigeat et per hoc paulatim falsariorum nequicia deleatur, B...et...civibus Pragensibus examinandi argentum plenam etliberam concedimus facultatem solum per tem- pora vite nostre, volentes, quod is foro civitatis Pra- gensis domum habeant, in quo quatuor cxaminatoria collocentur, quorum unum B. el frater eius, tria vcro alia reliqui tres debeant possidere, et in eisdem argentum fideliter examinent el depurent sub eisdem condicionibus, sub quibus examinatores argenti examinare consveverunt temporibus domini Ottokari, patris nostri, Volumus eciam, quod prefali examinatores magistris monete, quicunque pro tempore fuerint, subesse debeanl et parcre, prout consvetum fuit olim, in omnibus, que decencia fucrint, quantum ad idem officium pertinet, et honesta. Ipsi autem magistri monete, quicumque pro tempore fucrint, eosdem examinatores non molestabunt neque gravabunt indebite, sed eo iure eaque consvetudine, quibus teneri debent examinatores a magistris monete, tenebunt eosdem et per vite nostre tempora conservabunt, et quod magistri assig- nent ipsis denarios sine eorundem examinatorum dampno vel dispendio permutandos. Interdicimus autem — uni- versis et singulis aurifabris Pragensis civitatis et aliis quibuscunque, quod argentum deinceps examinare non debeant nec presumant —. (Z formuláre Jindřicha Jtalika.) * 1290—1305. — Tamléz c. 2342. Nos Wences- laus, rex Bohemie et marchio Moravie, notum facimus — quod volentes sic intendere nostis profectibus, ut alios non gravemus, cum aurifabri civitatis nostre Pragensis nobis conquesti fuerint, quod quia ipsis non licebat argentum examinare, multa eis incommoda emergebant, volentes, ut ipsi per hec de cetero gravamen non sen- ciant vel iacturam, ipsis graciose concessimus examinandi argentum liberam facultatem, ila quod quatuor ex eisdem electi et iam constituti ex ipsis, videlicet . . . liberam potestatem habeant examinandi argentum in domo qua- dam publica, que vulgariter hulta dicilur, universis ac singulis inhibentes, ne examinare argentum audeant in aliis locis —. (Z téže sbírky.) * 1403, 8. inora. Rukop. ¢. 996 f. 76. Erhardus Lobil emit XVIII s. gr. census erga Henslinum Ottlinger pro CLXXX s. gr, quas habuit super domibus iníra- scriptis, videlicet super domo relicte Hanse Leuthmericeri XV s. sita in antiquo foro ct super domo olim Pesslini Bobuslai Ill s. dicta ad antiquum cambium —. Act. fer. V. post Dorothee. 1. 1406, 8. července. Rukop. č. 2099 f. 3. Johannes Gutiar dictus de Grecz Regine et Barbura, conthoralis ipsius, 

Strana 403
VI. Na Velkém ndmésli (strana východní). olim Petri Einhorn relicta, deputant atgue proscribunt L s. prag. orphanis antedicti Pelri pro et loco domus ipsorum vendita inter instilas super domo ipsorum olim Pesslini Bohuslai per ipsos emta. — Act. sabbato ante s. Procopii. * 1406, 12. srpna. Rukop. ć. 2101 /. 87!. Theo- dricus de Ach, testamentarius relicte Wolflini institoris, emit pro Elisabeth, filia dicti Wolflini, conthorali Nicolai Posenpach, octavam dimidiam sexag. c. erga Rudolfum de Mulhausen pro LXVI cum media s. de illis XVIII s. gr, quas ipse Rudolfus habere dinoscitur super domo olim Pesslini Bohuslai sita in antiquo foro, qui census emptus est pro illa pecunia, pro qua domus eiusdem Eli- sabeth vendita est cum consensu dd. cousulum, sic vide- licet, quod si ipsam Elizabeth decedere contingat non dimissis post se pueris, ex tunc idem census circa dictos teslamenlarios iuxta tenorem littere testamentalis devolvi debet. Act. fer. V. post Laurencii. ® 1407, 4. srpna. Rukop. č. 2101 f. 121. Nicolaus Sumerfelt emit llII s. gr. c. erga Johannem dictum Gutjar de Grecz Regine ct Barboram, conthoralem ipsius, pro XL s. super domo ipsorum in antiquo foro. Act. fer. V: ante Laurencii. 9. 1411. — Rukop. c. 2099 f. 26. Johannes Gutiar in antiquo cambio et Barbara fassi sunt se teneri XVII s. Nicolao, genero Strupini, ct Ottlino de Ratispona. 3. 1417. — Rukop. c. 2099 f. 102. Einhorn, relicta olim Johannis Gutiar, filius suus. 4. 1429, 1. dubna. Rukop. c. 2099 f. 113. Ргосо- pius de Zacz dictus Zawoda el Anna emerunt domum dictam ad antiquum cambium pro CCL s. prag. erga Andream dictum Jednorozec —. Act. fer. IIlI. ante Sixti. 5. 1428, 27. ánora. Rukop 6. 2099 jJ. 110. An- dreas ab antiquo cambio recognovit se percepisse LIII s. a Procopio de Zacz, civi Prag., super domo predicta ad antiquum cambium a prefato Andrea per ipsum Proco- pium emta. Act. sabbato ante Reminiscere. 6. 1423, I. bfezna. Rukop. ć. 2099 f. 118. Jo- hannes Frolich mansit super domo ad a. c. X s. gr. ra- cione dcbiti, in quibus sibi pro usione debitorie obligatur; publicavit. Act. fer. II. post Reminiscere. 7. 1424, 26. cervence. Rukop. &. 2099 f. 144. In causa, que verlcbalur inter Ondraczkonem ad antiquum cambium ex una el Katherinam, uxorem pretensam, parte ex allera vertente pretextu XXX s. dotalicii eidem per predecessores consules adiudicatarum consules mandarunt judici, ut dictam Katherinam inducat super dicta domo —. Act. fcr. Il. post Jacobi. 8. 1424, 28. července. Rukop. ¢. 2099 f. 142. Anliquum consilium requisitum, quod eis constaret super tiiginta s. gr. racione dotalicii Katherine, in quibus bone memorie Procopius Zawada eidem obligabatur, super domos ad antiquum cambium empcione ab Andrea et per cundem dicte Katherine racione dotalicii matrimonii pre- tensi delegati, deposuit, sc mandasse dicto Procopio ex consensu el iuxta recognicionem eiusdem salva dicte pe- cunie substilucione disbrigatorum dictas XXX dicte Ka- lerine persolvendas. Cui statuenli disbrigatores de Nova Civitate dictus Procopius eosdem refulavit, dicens se velle habere disbrigatores Mai. Civ. Prag. Quibus statulis diclus Procopius dixit, velle se cosdem tocius domus predicte fore disbrigatores. Tempore vero medio causis arduis supervenientibus exire eosdem de consilio fecerunt ma- teria finaliter indecisa, quo tempore supervenit campum Barbara ct Stephanus, VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 403 contra Zizkam et deieccio dicti Zawade circa Malessow. Act. fer. VI. ante Magdalene. 9. 1425, 11. dubna. Rukop. ¢. 2099 f. 158. Reli- giosa virgo Dorothea, professa a s. Spiritu, amica Andree ad antiquum cambium, omne ius devolutorium post mortem dicti Andree publicavit super dicta domo, asserens se habere melius ius pre aliis. Act. fer. III. ante Ti- burcii. 10. 1476, 2. kvétna. Rukop. c. 2141 f 410. Uroz. a stat. rytief pan Jan Hilburg z Vřesovic oznámil jest, svým i bratří svých jmény, že uroz. pan Jan, otec jich prodal jest duom u puol mésiece leZicí na rynku Johane- sovi Planovi, písaři větších desk zemských, za jistí summu peněz bez jich vuole, pravě, že k témuž domu i s bra- třími svými má právo po dobré paměti panu Jakúbkovi, dědu svém. Kteréhož domu otec jich bez jich vuole a vědomie prodati jest práva nemél. Zádaje na pánech, aby tuto jeho přípověd v paměti měli, a jestli že byl Jan Plana zápisu v kniehy městské žádal, aby jemu toho nedopouštěli. Act. in consilio in die s. Sigismundi. (V tatáž slova prohlášení dal i vnuk Jakoubkův Jaroš z Vřesovic). 11. 1482, 26. éervna, Rukop. c. 1128 I. f.1. Vté při, kdežto urozený a stat. pán Jan Ilburg z Vřesovic svým i bratří jménem vinil jest slovutného Johannesa z Plané, někdy místopísafe desk zemských, a Jiříka Wognara, takže by oni drželi jich dědictví, totiž duom u měsíce na rynku, kterýžto duom jim přisluší dědicky po jich před- cích, jmenovitě po panu Jakubovi z Vřesovic, dědu jich, a řádně v kniehách městských jim svědčí, táhna jse na zápis týchž kněh městských. Kteřížto tak znf, Ze Jakibek z Vřesovic a na Zluticích, koupil sobě, Kateřině m., dě- dicuom a budúcím svým duom ležící na rynku mezi domy Jana Muglicera atd. Dále již psaný pan Jan Illburg při- vodie a pravie, kterak se jest prve svým i bratří svých jménem připovídal k témuž domu po právu dědičném a ty přípovědi kniehami městkými sú zapsány vedle řádu a práva města. Ale Jiřík Wognar a Johannes že jsú vešli v duom ten proti řádu a právu městskému. Zádaje při tom týž pan Jan Illburgk, aby jemu i bratřím jeho dopo- možieno bylo k jich dědictví. Proti tomu Jiřík Wognar svým i Johannesa nadepsa- ného jménem odpíral jest pravě, že ten duom pan Jan z Vřesovic, dobré paměti otec pana Jana Ilburka i bratří jeho, jakožto svuoj dědičný vzdal jest jim listem svým pod svú i jiných dobrých lidí pečetmi ku pravému dě- dictví a Ze oni js jej zaplatili témuž panu Janovi, otci jich, docela i dokonce a z něho běrně zastávali, platili ta leta, zlé i dobré s městem trpíce. Okazujíc list ten. Dále i toto týž Jiřík Wognar dotýče, že jest jim duom ten p. Jan, otec p. Jana Ilburka, do kněh městských rád chtěl a bylc by jse to stalo, ale v tu chvíli toho jse jim nedo- púštělo. Proti toma p. Jan opět pověděl, že jest on i s bratřími svými toho vzdání otci svému vždy odpíral za jeho živnosti a Jiřík W. ten veškeren čas za živnosti otce jeho toho sobě dovésti nemohl, aby jim duom ten v knihy byl vložen. Tu p. purgmistr se pány — jsú vyřkli: Poněvadž pan Jan z Vřesovic, otec p. Jana Illburka, byl jest syn a dědic prvnějšího pana Jakuba z Vřesovic a panu Janu Ilburkovi i bratřím jeho zejména od jich děda v knichách nic nesvědčí, že p. Jan, otec jich, jakožto první dědic mohl jest duom ten vzdäti, prodati a odciziti vedle své vuole bez synuov svých všeliké překážky. Protož páni tomu vzdání domu moc dávají. Stalo se fer. III. post. Joh. B. 51° 

Strana 404
404 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 12. 1482, 27. června. Rukop. č. 2106 f. 111. Specta- biles et alte prudencie domini magister civium et totum consilium Maioris Civ. Prag. visa et audita littera in per- gameno nobilis Johannis de Wrzesowicz et in Zluticz cum ipsius ct aliorum baronum et clientum sigillis pendentibus — in qua condescendit ct potenter resignavit pleno iure domum suam in circulo, lunam titulatam, inter domos Hanussii a sede et Johannis Cholpicky famoso Johanni de Plana, vicenotario tabularum terrestrium, Brigide, uxori eius, et Georgio Wognar, Agneti, conthorali eius. Quam quidem litteram domini per ipsorum sentenciam diffini- tivam approbaverunt. Cuius quidem littere tenor est talis. Já Jan z Vfesovic a na Źluticiech vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzfie čísti anebo člúcí slyšeti budú, že sem duom svuoj dědičný, kterýž v Star. M. Pr. mám na rynku ležící mezi domy Hanuš- kova od stolice z jedné a Janka kramáře, někdy domcm Cholpického, z strany druhé — vzdal sem — ku pravému dědictví — slovutnému panoši Johannesovi z Plané, miesto- pfsati desk zemskÿch, panie Brigidé m. j., Jfrovi Wogna- rovi z Teplé a Agnežce m. j. A kdož by tento list měl s jich dobrú volí, tomu má všecko právo nadepsaného domu přislušeli jakožto jim nadepsaným kupujícím. l pro- sím pana purgmistra a pánuov konšeluov Star. M. Pr., když by žádání byli od nadepsaných Jana a Jíry aneb od jednoho z nich, aby jim tento list a mé vzdánie ráčili zapsati kniehami méstskymi Star. M. Pr. Tolio na svíédomie a lepší jistolu svú sem pečeťč vlastní k tomuto listu dal prfivčsiti a pro dalšie a širšie svčdomie prosil sem uroz. pána pana Jana z Gutštýna a na Trpiestech a slovutných panoší Jana Polomce z Polomi, Hanuše z Hugvic a v Ra- dešově a Jana ze Chcebuze a v Ratibofi, že sú k mé prosbě a žádosti vedle mne své pečeti přivěsiti dali. Jenž jest psán a dán léta — 1474, ten úterý najbližší po Bo- žiem Vstúpení. Act. in consilio fer. V. post Joh. B. a. LXXXII. 18. 1488, 22. dubna. Rukop. č. 2106 f. 122. Ge- orgius Wognar de Tepla resignavit medietatem suam, quam habet in domo ad lunas tilulata inter domos Jo- hannis Cholpicky et Wenceslai Kopansky ad sedem fa- moso Johanni de Plana, rigide, uxori cius. Act. fer. NI. ante Georgii. 14.. 1484, 21. ánora. Rukop. C. 2119 X. f. 8. a Archiv Ceský XXVI str. 28. (Kšaft Jana z Plané. — Duom svuoj u bielého měsíce, v němž bydlím a podle toho i s ticm laké všeckeren jiny statek svuoj — odka- zuje opatrnému Bartošovi z Tachova, bratru svému, i Kryštoforovi, synu jeho —. 15. 1485, 24. prosince. Rukop. ć. 2106 f. 169. Svatossius pellifex et Anna emerunt domum ad lunam litulatam in circulo inter domos Johannis Cholpicky et Wenceslai Kopansky ad sedem apud Barthossium de Ta- chovia pro CCCC flor. ungar., qui tunc temporis commu- nis monete valebant CC s. prag. Act. in officio sex do- minorum sabbato ante Navitat. Chr. 16. 1505, 4. prosince. Rukop. č. 2107 jy. 225. Svátek kožišník osobně stoje před pány v radě oznámil jest svú konečnú vuoli, jestli že by jeho P. B. bez kšaftu a pofiezenie statku svého z tohoto světa pojieti ráčil, aby Jan, syn jeho, žádného práva, žádného nápadu ani jakého zřenic neměl k jeho statku po něm zuostalého. A toz té příčiny, že jest jemu veliký a znamenitý statek marně bez jeho vuole utratil. Act. fer. V. ante Nicolai. 17. 1506, 16. listopadu. Tamléz f. 291. Anna, manželka Svátka od puol měsiece, dobrovolně vzdala jest VI. Na Velkém náměstí (strana východní). vešken diel svuoj, kterýž má s Pavlem, synem svým, i také všechno a plné právo své — Svátkovi, manželu svému. Též zase jmenovaný Svátek vzdal jest všecko právo své — Annč, manželce své, Zygmundovi a Kateřině, dělem svým, kleréž jsú spolu zplodili, k rovnému časem mezi nč rozdielu. S túto přimienkú, že Jana, s první manželkou zplozeného, z dčdictvie vymiclá. Act. fer. 11. ante Eli- zabeth. — 1513, 18. ledna. ľamléž. Václav Svátek od puol mésíce nemolia pro nedostatek zdravie svého sám osobně v radě se postaviti — oznámil, že zápis ten, kterýž od Anny, manželky své, měl, propustil jest. — Výšdotčená pak Anna, manželka jeho, s Kutefinú, dcerú svú, též oznámily, že tentýž zápis propustily. Act.v úlerý den sv. Pryšky. 18. 1607, 9. listopadu. Rukop. č. 1128 III. f. A. 14, Kdež po smrti nebožtíka kněze Jiříka Hulera, doktora v práviech a probošta kostela Zderazského, bratr téhož kněze Jiříka najprvé, poručníci potom téhož kněze a naj- posléze uroz. p. Jan z Svamberka, mistr převorstvie Ce- ského, statek po témž knězi u Svátka Stříbrského u bílého měsíce v pokoji pozůstalý sú obstavili, pravíce se k němu právo míti. Bratr jeho pravie, že jest k tomu statku naj- bližší po příbuzenství a k tomu Ze jest bratr ned(lny; poručníci pravíce, že sú k tomu statku lepšie právo mujfce nežli kdo jiný podle kšaftu, kterýž jest on kněz Jiřík podle práva n řádu města Chebského, klerýž jest podle téhož práva stvrzen a kterémuž on bratr neodpíral, jsa k tomu obeslán od pánuov Chebských a na to ukázali jsú týž kšaft. Proti tomu bral mluvil, že sú se oni po- ručníci s tohoto práva strhli a s ním že sú v Mostě ku právu přislúpili a že sú o to k vyššímu právu do Magd- burku poslali, žádaje, aby při tom zachován byl. A dále proti tomu mluvě, kdež jest k kšaftu neodpíral, že jest to byl svćmu synu porucil. Pán pak J. M. pan Strako- nický skrze své poručníky pravic se k témuž slatku také právo jmíti tudy, že on kněz Jiřík byl jest úředník jeho při tom kostele Zderazském a že jest on byl pod jeho poslušenstvím a že jest nemohl bez svého prelata vyššího nic kÉaftovati. — Tu pan purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž bratr nedílu, ani toho, by synu svému k učinční odporu kšaftu co před právem poručil, ničímž neprovozuje, než loliko slova holá mluví, též také poněvadž pán Stra- konický neprovozuje, že by on kněz Jiřík nemohl o svém statku kŻaftu činiti a také toho neprovozuje, by toho statku, kterýž jest na tomto právě poslížen, u toho kostelu nabyl, i z těch příčin ani ]. M. pán a zákon jeho, ani bratr kněze Jiříka k statku tomu práva nemají. Než po- něvadž právo ukazuje, že kněz o svém statku, kterýž by nebo po rodičích a přátelích, nebo sebú jinde dobyty, může kšaltovati a on kněz Jiřík jest kšaftoval a páví Chebští ten kšaft sú stvrdili; i z té příčiny poručníci v témž kšaftu položení k tomu statku — právo mají. Act. fer. Ill. ante Martini. 19. 1516, 19. prosince. Rukop. c. 2108 f. 170. Kalerina, manżelka Jiffika Rambiizka, vzdává všecko právo své jí po nebožtíkovi Janovi Balikovi, prvniem manželu jejiem prilezicie manželu svému. llem coż sc statku nebożtika Vaclava Svátka, otce jejieho, dotýče, ten také vešken témuž Jiříkovi vzdává, duom i jiný vešken statek. Act. fer. II. ante Lucie. 20. 1519, 16. kvétna. Rukop. 6. 99 f. 25. Jiřík Ramb(üzck a Kateiina m. j. seznali sc, Zc js dlužní CCCXV k. pr. panu Janovi Bejchorskómu z Raškovic a zapisují na domu svém u bielélio méósicce podle domu doktora Víla. Act. fer. II. post Zofie. 

Strana 405
VI. Na Velkém náméslí (strana východní). 21. 1519. 6. listopadu. Rukop. č. 2109 f. 77. Z rozkázání panského zveden jest na duom u bílého mě- síce, někdy Svátkovský, Jiříka Rambüzka pan Jan Baj- chorský z Raškovic pro dluh. Act. sabbato post O0. SS. 22. 15621, 16. dubna. Rukop. č. 99 f. 99. Jiřík Rambizek scznal se, że jest dlužen CCCLXIX k. gr. a XXX gr. pr. Janovi Niclovi, kupci z Normberka. — Pakli by on Jiřík tomu všemu, jak se předkládá, dosti neučinil, tehdy ten trh oten duom Svátkovský, klerýž sú on Nicl s Zigmundem Rohem mezi sebú učinili; má předse jíü. Act. fer. III. post Tiburcii. 23. 1621, 28. kvêtna. Tamtéz f. 174. Jan Nycl z Normberka stoje osobně v radě ozuámil: Jakoż jest Jiřík Rambizek s ním smhívu měl o dluh CCCLXIX k. XXX gr. pr. a tu měl sumu tak vyplniti jemu Nyclovi, jakž zápis ukazuje a neučinil-li by tomu dosti, tehdy hned týmž zápisem se svolil, aby ten trh Zigmundovi Rohovi z Vlkanova šel, kterýž jest týž Nycl s ním o duom Svát- kovský učinil. l on nadepsaný Nycl ten duom ležící podle doktora Víta jemu Zigmundovi jej pustil a jemu jej za- pisuje. Act. fer. V. ante Urbani. 24. 1621, 12. června. Rukop. č. 1129 f. 117. (Jiřík Rambouzek obeslal Zygmunda Roha z Vlkanova a chtěl mu penfze polożiti, aby mu zápis propustil na domu Svátkovském.) V té při mezi Jiříkem a Zygmundem Ro- hem, kdež jest Jiřík předstúpil toho žádaje, že jemu pe- níze položiti chce, on aby je přijal a jemu zápis pro- pustil, proti tomu Zypgmund pravil, že toho povinen není učiniti, že jest věděl Jiřík dobře, na čem ta věc postavena a jaká jest smlouva s Nyclem učiněna. A poněvadž jest již to zápisy obdržel, žádal při těch zápisích zachován býti. Zase k tomu od Rambouzka mluveno, že jest taková věc s těch zápisuov scšla a že jemu příročí za dvě nedčle přidal, aby on ten duom sobě vyplatil aže je taková věc bez takového dobrovolného roku přidání jiným propój- čena bývala. Zase k tomu Zygmund pravil, že je on Rambouzek toho na něm žádal, aby roku přidal za dvě neděle, ale na jaký jest zpuosob jemu chtěl to učiniti, — Tu páni — nalézají: Poněvadž za právo jest, kdož která smlívu provésti chce, Ze ty lidi, kteří při smlúvě byli, k tomu vystuviti a jich svědomí prokázali má, ale že Jiřík toliko jest vystavil svědka jednoho, kterýž praví, že by při tom byl, ale svědomí jiné ho poráží, že by ho neviděli. A tak on Jiřík podle práva svých řečí jest ne- provedl. A on Zygmund provedl, že jest ta námluva se neskonala. I z těch příčin jemu Zygmundovi dává se za próvo. Act. fer. III. ante Viti. 25. 1624, 8. Cervna. Rukop. c. 2103 f. 264. Zig- mund Roh z Vlkanova kdeZ má duom Svátkovskyf u puol měsíce sobě vzdanaj od Jana Nycle, chce pak kdo proti tomu mluviti, on Zigmund hotov jest zpraviti podle práva méstského. Act. fer. IIlI. post Bonifacium. 26. 1526, 22. bfezna. Rtkop. c. 1129 f. 127. (Jiřík Lanckomer vinil Zygmunda Roha z XVIIC zł.) V té při mezi Jiffkem Lanckomerem, mésténfnem Normberskym, a Zygmundem Rohem z Vlkanova, kdež jest on Jiřík vinil jeho Zygmunda z toho, kterak vstúpili spolu v tovaryšstvo a on že jemu fembertuov a kaupí posílal za mnoho tisícóv a spoluov se nemoliáe snésti, co jeden: druhému dlužen by zůstati měl, o to sú byli před pány Normbcréany sroteni a lu oni páni Normbcercani z sebe vydali sń j:4ny i jiné při tom znamenité a zbéhlé lidi měli, kteřížlo ta- kový počet jich slyšali a jej rovnali. A hned na to knížky učinili; páni sobě čtverých nechali, v kanceláři čtvery VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 405 vostaly a jim stranám po čtverých vydali. A hned v tom počtu, což se strana straně přiznala, to stojí, tu se k lomu zná, anebo v tom nestojí. A na tom že sú několiko nc- děli seděli a tu věc všecku zavřevše, inezi ními to sú jim nalezli. Ccmuz Zigmund odpírá, on Jiřík aby ho vinil na jeho právě před pány Normberčany. I podle toho sem přijel a jeho Zigmunda viní z sedmnácti set zl. Proti tomu Zigmund pravil, że jest to omylná žaloba a že mu nic víc dlužen není mimo handl, nebo kdyż oten měli činiti spolu, že je byl Lanckamer optán, mají-li co víc sebú činiti mimo to, což se handle dotýče, po- věděl, že nemají, a to na něho „provésti chce, odpíraje, by byl takové sumy dlužen a zvlášť Jiříkoví Wowreroví. Nebo když mu peníze posílal, že on Jiřík ty peníze jeho zal dával, ale ne své. Nebo z toho duovod jest, 2e Wowrer dal mu štuku samitu, i kdyby mi své peníze dával, zač by mu to učinil. — Dále zprávu činíce, kterak jest markrabovi Jiřímu vexl zpravil i panu Hysrlovi pe- níze dával. —- Mnoho o tom mluvili, že mu zboží posí lali; posílal-li je zboží jemu, posílal mu za to zase po- níze, nebo zboží bylo za sumu 16000 a on zase vexle a jiné věci vyplňuje toho séetl 1621 zlaté a sumy na lo jeho zboží vydal okolo 18000, zase některá zboží jemu vcele vracoval a do Normberka posílal. A to, což je k sobě přijal, za sebú by zanechali chtél a o tom nevé- déli, ani tomu rozométi, co formanuom vydal po jarmar- cích jezdé, bern& co zastípil a co jiným dával. — Tu páni — vypovídají: Poněvadž on Zigmund v ten počet, kterÿZ najpos'éz učiněn jest, v Normberce dál se jest, i vajpovéd pánuov Normberskych přijal takovi, uby on Jiřík moh jej Zigmunda zde na právě viniti, z čehož by chtěl, poněvadž tam smluveni bajti nemohli a on Jiřík podle toho jej Zigmunda obvinil jest dokládaje, že se jest on Zigmund k té sumé tam v Normberce pii tom najposledním poćtu znal a na to ukázal registiiky nám poslané od pánuov Normberských i jim dané, z těch příčin dává se jemu Jiříkovi za právo —. Act. fcr. V. post Benedicli. 27. 15928, 8. listopadu. Rukop. č. 2110 f. 283. Z rozkázání panského zveden jest Jiřík Lankamcr z Norm- berka na duom ležící vedle Blażka z Pereftu a Pechunce obostrann€ i na jiny statek ve sklepć v kolcich postif- haëskÿch a na druhaj duom slovicf u prstena proli kuoru sv. Jilskćmu i na vicek statek Zikmunda Roha z Vlka- nova pro MDCCL zl. rajns, pro dva zlalá, tři šilinky, kteréž za něho dal. Act. fer. IlI. post OO. SS. 28. 1528, 28. listopadu. Tasiléz. V sobotu před sv. Ondřejem pan purgmistr a rada učinili sú odhádání domu u měsícuov, když Zygmund pro přisouzenou sumu držán byl jest vazbou, i odhádán jest v šesti stech ko- pách gr. pr. a 8 sudů vína po šesti kopách. 29. 1584, 17. cervence. Rukop. ć. 2111 f. 22. Jan Vacek a Lidmila koupili duom — u měsíce od Michala [Schreyfugla] z Normberka na místě llanuse Pimcla, Antonia Hauga a Petra Antoni a tovarySuov jich za CCCC k. č. Act. fer. VL. post Divis. ap. 30. 1543, 11. dubna. Rukop. C. 2142 f. V. 14. (Kšaft Jana Vacka.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Jan Vacek, měštěnín Star. M. Pr., známo činím oc, že ačkoli z dopuštění P. Boha všemohúcího na svém zdravf neduZiv jsem oc, protož ten takový statek všicek muoj řídím obyčejem takovýmto: Předkem a najprvé dnom svůj, v němž bydlím, na rynku, slove u Měsíce, i se všemi jinými svršky a nábylky i se všelijakým v lémž domu hospodářstvím, též vinice mé všecky, jmenovitě na 

Strana 406
406 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). Srpových horách třinádcte strychuo míry držící, kteráž leží podlé vinice pana Jeníčka, a druhou v vohradě podlé vinice Václava Bruncvíka osm strychuo míry držící, třetí na Spitáském osm strychuov míry držící a čtvrlou na Vysoký podle vinice Hruškovy tři strychy míry držící, item spravedlnost a právo zvodné mně od paní Lidmily, manželky někdy Václava Kapalina, švagra mého, zápisem kněh úřadu pana pergmistra na vinici Václava Lopatského z Libéchova postoupené a odcvzdané, téZ plat na polích Volšanských, jmenovitě na Janovi Buchalovi tři kopy půl osmnádcta groše, na Janovi synu Simonovém padesáte čtyry groše a na Bříškovi XLV grošvov, vše platu roč- ního na groš míšenský, stodolu na Florenci na Novém městě Pražském ležící, peníze dumov& a tak summou všecek můj jiný statek movitý i nemovitý, na penězích hotových i na klenotech, kde a na čem by ten koli ná- ležel oc, dal jsem a mocně, však teprv po smrti mé, dávám a odkazuji Lidmile, manželce mé milé, aby ona jím vládla, jeho užívala podlé vuole své bez všelijaké překážky dětí mých i také jejich. na tento však zpuosob, aby táž Lidmila, manželka má, z toho statku tak jí od- kázaného a daného povinna byla vydati synóm mým jed- nomu každému ze jména, což se dole píše: Item Jiříkovi Hřáňovi sto kop míš. aby dáno bylo a tím ho z statku mého odděluji a vybývám a on přijma tu summu aby se na víc nepotahoval, leč by jemu co nad to více z milosti Lidmila, manželka má a matka jeho, učiniti a udělití chtěla, však jemu věřím že z strany té summy z lásky otcovské jemu za jeho díl ode mne odkázané na matku svú tuzc nastupovati nebude. A jakož jemu Jiříkovi od nebožky Lidmily Vodolenské, tety mé, kšaftem podlé jiných dětí mých pět kop míšenských odkázáno bylo, aby jemu též z'stat-u mého tě:h pět kop míš. bylo vy- dáno. Což se pak Zachaře, Václava, Zigmunda a Jana, též synuov mých, dotýče, tomu jednomu každému z nich chci, aby z téhož statku mého po sto zlatých červených aneb uherských dáno a vyplněno bylo, však tak a teprv, když by již k létóm rozomným a k místu poctivému přišli anebo s volí a sradou Lidmily, manželky mé, tudíž také i pánuov poručníkuo dole psaných se oženili a prve nic a to proto, aby prvé toho sobě nezmrhuli, než by živnost mezi lidmi dobrými vésti začali. A jakož jest výš jmenovaná Lidmila Vodolenská Zachaťovi a Václavovi, synóm mým, kšsftem svým po pěti kopách míš. odkázala a též Matěj šrotéř příjmím Farář jemu Zachařovi samému kšaftem svým byl jest odkázal LX kop míš., protož takové suminy jim prvé odkázané a náležející aby od manželky mé z statku toho mého mimo těch sto zlatých jednomu každému z nich odkázaných aby dány a vypl- něny byly. Dluhy pak vXeckny, jimiZ jsá mi lidé spra- vedlivé povinovali, ly vÉeckny též k mocnému vyupomí- nání Lidmile, manželce své milé, poroučím a dávám a jestliže jsem já komu zase spravedlivě povinovat, tomu z statku mého aby dáno a zaplaceno bylo. Item pan Ludvík hrabé z Guttnstejna zuostal mi dluhu spravedlivého za víno XLIII kopy XIV grošuov vše míš., itom pan Ja- roslav Bezděkovský Sekerka z Sedčic zuostal spravedli- vého dluhu za stravu XVI kop míš., item nebožtík pan Burian Vančura z Rehnic též za stravu zuostal mi devil kop a něklerý groš míš. Naposledy pak oznamuji, že sem se dožádal za poručníky k radě a ku pomoci Lidmily, manželky mé milé, tudíž také i dětí mých urozených pana Ondřeje Cachovského z Jinočan, pana Sixta z Olters- doríu a pana Marlica Mládka z Písnice Starého a Nového mčěst Pražškých měšťanuov, zvláště mých milých pánuo a přátel, věře jim, že oni jakožto lidé dobří Lidmily, man- VI. Na Velkém ndmésli (strana východní). želky mé, a dětí mých, v čem by jich koli potřebovali, neopustí, ale jim radni a pomocni budou. Kterýžto kšaft svým vlastním +ekretem jsem zapcčetil. Stalo se v středu před sv. Tiburcím I. 1548. Item v neděli po sv. Tiburcí u přítomnosti slovut- ných Jiříka Komedky a Václava Trubky a u Měny z pá- nuov radních Jan Vacek, předkem týmž pánóm, že sú k němu na žádost jeho přišli, poděkování učiniv, toto jest oznámil: Jakož jest předešle kšaft o statku svém učinil a týmž kšafitem, že Jiříka, syna svého, ze všeho statku svého toliko padesáti kopami gr. čes. byl oddělil a odbyl, že již tentýž artikul v témž kšaftu, co se téhož Jiříka, syna jeho, dotýče, ruší, kazí, moří a v nic obracuje, ale že ta vuole jeho konečná jest, aby týž Jiřík, syn jeho, ve všem statku jeho s jinými syny jeho a bratřími svými rovný a jednostajný díl měl, neb mu to již všecko, což jest koli proti němu týž Jiřík učinil a provinil, promíjí a odpouští. — Stvrzen obojí ve čtvrtek po sv. Bonifací. 81. 1550, 18. srpna. Rukop. č. 2129 f. 232. Jakož jest Zygmund Roh z Vlkanova obeslav Simona z Tišnova a Jana Jeníčka vinil je z toho, že létha oc. dvadcátého osmého když jsou drželi úřad konšelský, jemu Zygmun- dovi Rohovi statek odjali jakoZto duom, vinici, vína, sukna za summu dva tisíce sedi set padesáte jeden zlatý rejnsky, tfi Silinky a dva halíře, a nějakému Jiříkovi Lan- kamerovi z Normberka nenáležitě v moc dali, ježto jsou toho na záhubu jeho Zygmunda učiniti neměli, a protož on ncvéda k komu jinému o to hledéti neZ k nim, žádá proti nim v tom za opatření spravedlivé. Proti tomu od Simona z Tišnova a Jana Jeníčka mluveno: Zaloba a obvinéní toto od Zygmunda Rolha na né u&inéné jest jim nesrozumiledlné a to v tom slovu, kdež se od něho viní, že jsou jemu statek odjali i rádi by věděli, co tím slovíčkem míní odjali a jakým by zpuo- sobem jemu to odjíti měli, násilným-li čili štrychem zlo- déjskym, aby svétle oznámil jim, aby oni také tomu vy- rozumějíce jemu odpověď tu dáti mohli, klerúž by on se spraviti mohl. Nato od Zygmunda Roha mluveno: Ačkoli v dosti srozumitedlných slovích na ně žaloba od něho učiněna jest, kteréž jsou oni dobře vyrozuméti mohli, však po- něvadž toho žádají, učiní tak a jim ji vysvětlí, že jsou jemu statek jeho světle a zřetedlně odjali a Jiříkovi Lan- kamerovi v moc dali nevyčkavše práva a appellací, kterúž on z Normberka do soudu komorního říšského vzal a podle jich nálezu se zachoval, neb na onen čas nález jsou mezi jim Zygmundem a Lankamcrem učinili a jemu Zygmundovi Rohovi týmž nálezem to ukázali, chce-li on Zygmund Roh jeho Lankamera na právě jeho, k kterémuž náleží, z čeho viniti, že sc jemu právo nezavírá. Cehož on neobmeškav tak jest učinil a jeho Lankamera při právč Normberském vinil a potom odvolání do soudu jeho velebnosti císařské komorního vzal, a oni nevyčkavše jeho appellací a na svůj nález nepamatujíce, jemu Zyg- mundovi statek odjali a v moc Lankamerovi dali, toho na záhubu jeho uwčiniti nemajíce, poněvadž právo všem má býti rovné a to všecko chce on Zygmund slovo od slova, jak se stalo, ukázati. Zase od Šimona z Tišnova a Jana Jeníčka mluveno: Mnoho se tuto od Zygmunda Roha zbytečně i nenáležitě mluví, jak by měli jeho, nevyčkavše jakési appellací od- souditi, ježto ví se o tom dobře, bylo-li jest co toho, že jsou oni sami na úřadu konšelském nebyli a toho jsou se od něho Zygmunda promluvení nenadáli; neb rozumějí tomu, že takové jeho promluvení mohlo by jemu nějakú 

Strana 407
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). těžkost přinésti, a také, by jemu měli na tuto zbyteční jeho i nenáležitou žalobu jakou odpověď dávati, na tom nejsou, neb on Zygmund předešle na jeho milost královská i jeho milost arcikniżeci supplikoval a od sto- lice této i také od nich na takové jeho supplikování jest odpověď dána, při kterýchžio odpovédech jcho milost královská i jeho milost arciknížecí ráčili jsou jeho zuo- staviti. A oni laké pii nich stojíf a mimo to a vuoli jeho milosti královské v žádné odpovídání dáti se nemíní a za to prosí, Ze toho pan purgkmistr a páni k sobě přijímati ncráéf. K tomu od Zygmunda Rolia promluveno: Aby jaká slušná příčina od nich toho, proč by jemu na tuto ža- lobu odpovídáti povinní nebyli, nkázána byla, toho jest neslyšel, a protož té jest duovčrnosti, že k tomu, aby jemu odpovídali, z práva přidržání budou. Neb i připsání jeho milosti královské na to se vztabuje, kteréž k pře- čtení podává, z něhož se vyrozuměti bude moci, že spra- vedlivě jemu na jeho žalobu odpovídati mají a jsou po- vin. Naposledy od Simona z Tišňova a Jana Jeníčka mlu- veno: Oni o tom aby jaké poručení jeho milosti býti mělo žádné vědomosti nemají a jemu mničímž povinní nejsou. Tu pan purgmistr a páni slyšíce i vážíce stran oba- polně prošlé řeči, toto za odpověď dávají: Poněvadž pře- dešlého času Zygmund Roh z Vlkanova supplikací jeho milosti královské a jeho milosti arciknížecí proti Simo- novi z Tišnova a Janovi Jeníčkovi o touž věc, o kterúž jest s nimi ku právu na tento Gas pfistoupil, podával a na takové jeho supplikací od stolice této i také vd nich Si- mona z Tiśnova a Jana Jenfćka jistá odpověď jest dána, na kteréžto odpovědi jeho milost královská i jeho milost arcikní2ecf milostivé prestati jsou ráčili, protož pan purgk- mistr a páni mimo vuoli jeho milosti královská i jeho milosti. arciknížecí toho obvinění proti Simonovi z Tiš- nova a Janovi Jeníčkovi od něho Zygmunda učiněného ku právu ptijfi nemoliou. Act. f. 9. post Assumplionem M. V. 82. 1669, 18. zá, Rukof. &. 991 f. 620. Jakoż jest Lidmila Vacková připravivší do vězení a potom ku právu Jana Martinovského jeho obvinila z mordu, že by on Jan leta tohoto v neděli Květnou mezi první a druhou hodinou na noc přišed s Janem Kytlickou do domu je- jího, jest zamordoval Stanislava Poláka, čeledína jejího. Proti tomu od Jana Martinovského za odpověd dáno, že tu neděli příšed on k Vackovům na truňk vína s Janem Koprmeyzlem nedlouho tam jest posedél. Potom chtěje domů jíti a sobě i jiným pokoj dáti, vyšel na dvůr s ním Janem Koprmeyzlem. Tu Jan Vacek s hůry svrhl jest na ně hrnec s nečistotou a Koprmcyzl k tomu řekl: Proč nám to činíš. Jsi-li dobrej, poď dolů. K čemu by se on Mar- tinovský ozval: Mohl by tak pobfzeti, Ze by on, jakyż jest divný, dolův sešel. To řekši vrátil se do světnice, aby spolusedícím dobrou noc vinšoval. V tom Jan Vacek že by s kordem dolů zběhl a všed do světnice mluvil jemu: Takový potvorníče, proč mne dolův voláš? Jemuž by odpovédél, Ze ho jinej volal. Však Vacek na tom ne- přestav, přece braň svou jest dobyl a k němu kolmo hnal a jemu uškoditi chtěl. Kterúžto ránu by mu srazil, tak jakž i urazen jest. Potom po druhé Vacek naň kolmo hnal a on dobyv kordu jej podskočil. A tak v tom se- tření dostali se ven, kdež Vacek volal na Stanislava, Vi- líma a Jana, pomocníky své, jim rozkazuje, aby jeho Martinovského na všecku škodu jeho zabili. Kterćmuż i braň jest chytil, takže ní vládnouti jest nemohl. V tom VI. Na Velkém ndmésli (strana východní). 407 pak kterak Stanislav jest proboden, o tom on neví. Než hned sám nebožtík zkříkl: Pane, sem upíchnut. I chtěje Lidmila syna svého očistiti, viní jeho Martinovského. Lidmila Vacková: Ze Martinovský zoumyslně mordu by se dopustil, přišed k ní do domu, nejprvé půtku na nebožtíka učinil, vůli svou nad ním provozoval, bil ho a pral i hanebně mu mluvil, nic jí Lidmily starý a věkem sešlý neušanovav. A když pak se již jeho dosti napral, vyšel ven, na Jana, syna jejího, volal, aby dolův šel. Což on učinil a. dolův sšel, chtěje zvěděti, kdo to jest a co se to děje. A Martinovský, vida ho, hned naň půtku učinil, kordem naň sekal, kterýž on mu podskočil. V tom Svadlička se chytil s Vilímem a chtěv ním o zem hoditi upadl i s nim do sklepu. Martinovský vydřev svůj kord Vackovi, naň sekal, kteryż on za kifże chytil a jemu ránu udělal, kdež nebožtík Poláček jemu řekl: I což mi pána morduješ. On hned nechav Vacka běžel na Poláka a jeho probodl. Vacek to vida poslal pro právo a nežli rychtář přišel, Poláček umřel. 1 kázal rychtář, aby kord, k kte- rémuž se jest Martinovský přiznal, vytažen z pošvy byla když dobyt byl, u konce krvavý jest nalezen. Od Martinovského proti tomu mluveno: Dorota z Tábora, též Anyžka, to vysvědčují, že když Martinovský byl dole v světnici, Jan Vacek doli k němu s kordem dobytým sešel a tak příčinou i původem toho mordu byl. — Mluvil, že to způsob obyčejnej jest, když ten, kdo člověka zabije, k márám, na nichž by zamordovaný ležel, přijde, tehdy z zabitého krev tékává, jakoZ sc i luto stalo. Jan Vacek k márám přišel a z neboZtíka hned se krev pustila, z čehož mnozí tu přistojící soudili, že by ho Jan Vacek zamordovati muscl —. Tu páni — vypo- vídají: Poněvadž se jest našlo, že Jan Martinovsky v tom setření s Janem Vackem ve světnici kordy a braně své dobyté sou měli a tak se ze světnice spolu vyhnali, kdež Stanislav Polák jest zamordován a krev va Martinovského braňi, s níž vždy dobytou na dvoře stál, jest tehdáž hned spatřína a od něho Martinovského toho pokázáno není, aby kdo jiný téhož Stanislava zamordovati měl, z těch příčin dává se Lidmile Vackové za právo, takže tím mordem Martinovský v pokutu upadl. Act. pridie Exaltae crucis. Svědomí k tomu vzatá, zapsaná v rukop. č. fol. 89 a sl., zní: Dorota z Tábora, kuchařka «wu Lidmily Vackovy: Přišli k nám Martinovský, Svadlička, Beránkovic syn a Ruff, ti čtyři kázali sobě vína dáti. Nejprv byli v domu, potom šli do světnice, pili, bylo v noci, bylo asi k druhé hodině. Dokud jsou u nás byli, seděli a veselí byli a podával Martinovský, Svadlička i Ruff Polákovi tomu vína & on nechtél s ními pfti. Potom panna Anna velala ho k stolu, když nechce s žádným pili, aby pil s ní. Když jsou víno zaplatili, šli tři a Ruff pozastavil se, kde sem já stála. Pak šel se mnou, ptal se, kde jest panna Anna, aby jí dal dobrou noc. 1 pověděla, že jest v kuchyni. Sel se mnou, vzala sem svíčku a dítě a Beránkovic syn stál ke dvoru u svétnice a Ruff šel do kuchyně. I byla tam panna Anna a Polák přišel tam i syn: Beránkovic a postavil se u dveří, mluvil něco Ruff s pannou Annou a Martinovský s Svadličkou počali vejskati a mňoukati na dvoře. V tom se jim pán nahoře vozval, nevím co, a Ruff uslyševše s Janem Beránkovic pána, řekli, podme my pryč, víno sme zaplatili; něco voni tu svedou. 1 &li pryč prosíc, abych jim odevřela. Já řekla, jděte, jest duom otevřený, dává nyničko šenkýřka víno. A oni šli a tito ještě sobě na dvoře mluvili; nevím co. V tom vypadl hrnec s hůry a oni láli i řekl, nevím který, šelmo, jsi-li 1056 

Strana 408
408 VI. Na Velkém náměslí (strana východní). dobrý, poď mezi nás, zvíš, kdo sme. I šli do světnice a pan Jan náš volal na mne, ptal se, kdo jsou to a kde jsou. Já pravila, že jsou šli do svčtnice. Potom sám sešel mezi ně do světnice, já tam nebyla, oni křičeli, já za- vřela se v kuchyni. Potom se vyndali z světnice a křičeli a pan Jan volal na pachole svý a Poláka, kýho prý hroma děláte, kde ste. Kdyż tak hrubě křičel, já vyhlídla ven, zdali jeho perou, a Polák chodil vokolo nich a pachole drželo svícen s svíčkou. Byli všickní v hromadě spolu, dobývali jsou sobě kordu či co, nevím. Stáli u světnice. Já potom zamkla kuchyni, oni bouchali, spadli do sklepu dva, Svadlička a jakýs Němec. Já sem neviděla, než sly- šela, co pravili. Pak sem slyšela, že padla sekera na dláždění, potom přišla šenkýřka, tloukla na kuchyni, abych jí odevřela, pravíc, že jsú Poláka zabili. Já řekla, nebudeť mu nic, neb ho snad nčkdo jedny ranil. Pravila, že mu hrubě krev teče. Když pravili všickni, že jest zabit, kázal mi pan Jan jítí po právo. Já vyšla na rynk k rat- houzu, nenašla sem žádnýho, pacholík šel po právo, já tu byla na rynku až šel s právem proti mně. Přišel pan rychtář, pobral je. Anyžka šenkýřka: Ke mně jsou přišli na víno, vy- pili 12 žejdlíků vína v pokoji, po zaplacení kázali sobě dáti žejdlík vína. Než sem já nahoru přišla už oni v hro- madě byli, u velikého stolu trhali se, já sem křičela, kýhož hroma děláte, važte sobě paní. Ležela v světnici a oni se vyvali z světnice Jan Martinovský a Pytlíček, než Jan Beránkovic a Ruff odešli před tím pryč, já po nich duom zavřela. Jdu do světnice, oni v sobě. Když se z světnice vyndali, dva upadli do sklepu, ten Pytlicek a Vilím a pan Jan s Martinovským nahoře zuostali. V tom jest Polák vzkřikl: Pane zabit sem. Po dvakráte řekl. Marlinovský stál u strouhy a měl kord dobytý, držel jej dolů. Ihned sem mu řekla: Martinovský, zabil si ho. On řekl: Paní, nezabil. Já mu asi tříkrát řekla: 6 zabil jsi, a on pravil, že nezabil. A nebožtík odešel od kuchyně, hned umřel. Nevím, kdo jest ho zabil, než Martinovský měl kord krvavý. Jan, služebník Jana Vacka: Když sme večeřeli vdole, pripíjeli Polákovi víno. Ruff a on nechtěl píti i dával mu Martinovský svině polský, smradochy. Pak sem já nesl pánu jídlo, on vstával z lůže a oni na dvoře pískali a volali: Selmo Vacku, poď dolů, zvíš, kdo sme. A pán šel na pavlač, řekl, kdo ste. Pán mi řekl: Svěť. Sel s ním Vilím a dva běželi z domu ven. Pán přijde do světnice a Martinovský s Svadličkou strkají Polákem. A pán řekl: Nešlechetný, hanebný bídníče, kde si ty tu moc vzal, že služebníka tepeš před mou mateři. | Protož hned jdi ven z světnice. A Martinovský odskočil, hned kordu dobyl. Pověděl: Nepůjdu a nechci. Chtěl na pána uhoditi a pán se mu zavrhl a kord chytil za kříže, velel jíti pro právo, aby pustil kord. On nechtěl pustiti, dral se s ním až se vytřel před světnicí. Polom pán řekl: Pane Vilíme, pomoz mi toho kordu dobýtí. A on řekl: Co nevidíte toho, že za vámi stojí Svadlička. Probod by vás nebo mne. A Svadlička chtěl Vilímem praštití o zem i upadli oba dva do sklepu a Martinovský když viděl, že žádný u pána není, jen já světlo sem držel, vydřel svůj kord a Poláček nebožtík šel mimo kuchyni a on ho hned pobodl. Potom se postavil s kordem u strouhy a mlčel. Polák řekl, obrátiv se: Hledte pane, jiż jest mne zabil. Pán řekl: O hanebný, že si mohl to udělati a jeho zabiti, nebohýho chudinu. On slova neodpověděl. Potom kázal mi svítiti : Svěť mi, srazil-li jest který hlavu. Oni sou šli nahoru ze sklepu, neříkali sobě nic, Svadlička s panem Vilímem a pán stál nad Poláčkem, kázal mi jíti pro právo. Já šel. VI. Na Velkém náměstí (strana východní). Když přišel pan rychtář, pacholci brali mu kord, on bránil, až mu jej mocí vzali. Polom svázali ho hned a Svadlička bránil se hrubou chvíli. Nemohli ho svázati, až ho do palečnic vzali. Potom ho přivedli nad Poláka. Pán řekl: Teď máš svůjskutek před očima. A on řekl: Ještě pravím Vacku, že v hrdlo lžeš, já sem ho nezabil. Martinovský tak řekl. Pán se ptal, kdo má jeho meč. Pacholek řekl: Mám teď dva, který jeho jest? Pán řekl: Poznám já jej, neb sem kříže všecky shnul. Marlinovský se ohlásil, řekl: To jest můj meč. Pán řekl: Dobytte ho, pane rychtáři. A krev byla na konci. Pan rychtář řekl: Martinovský, tvá jest, zlá. Slova neodpověděl, sklopil hlavu a šli odtad. Jan Horský, hospodář v šatlavě: Když poslal Vacek pro pana rychtáře a ten již byl zabity, pfiśli sme do světnice, pan Vacek p. rychtáře přivítal a jemu poděkoval, řekl: Z ty příčiny sem pro vás poslal, abych na tohoto Martinovskýho dal právo, jakožlo na lotra a mordýře, klerýž jest zamordoval paní matky mý včrnýho, dobrýho čeledina, ježto mnoho let u ní byl. Martinovský proti tomu řekl: Vacku, v hrdlo lžeš jako pes. Pán řekl Marti- novskýmu: Půjdeš s námi, kde máš braň? On pověděl, tu jest, tu leží. Vytáhl ji a táž braň byla u konce krvavá, okazoval ji, plal se ho, jestli tvá. On pověděl jest. Dal ji potom pacholeti. Pak řekl Vacek: Dávám taky na onoho, na Svadličku právo, jako za stolem leží, poněvadž nedali mi pokoje, volali: Vacku, šelmo, jsi-li dobrý, poď dolň. 33. 1569. — Rukop. č. 1056 f. 90. (Svědomí mezi Dorotou z Castrova a poručníky sirotkuov po Zig- mundovi Vackovi pozuostalych.) Dorota Kuchynková: To. sem slejchávala od paní tety svý Vackový, když chodívala k ní mladá, že jest se hádávala, že jí nic nedala po jejím muži a svým synu, a ona říkávala, dala sem vám dosti, koupila sem vám duom k živnosti. — Dorota ku- chařka: Když nebožtík Zikmund Vacek nebo Dorota cho- dívali ku paní, neb já již několik let, ještě za Zigmunda tu sloužím, dávala jim paní jísti; druhdy dříví a říkala, proč se neživíte, však sem vám koupila duom. A když žalovala na Zigmunda, že se nechce živiti, ani samu, že za ně dluhy platí a za duom že jim dala 300 na zlatě. To říkávala a žalovala, když kdo přijel i ještě Fiki. A kdyby jim ten duom v moc dala, že by jej dávno utra- tili. — Anyžka šenkýřka: Když jest Zigmund chod(val k mateři svý, prosíc ji, aby mu něco na pomoc dala, ona říkávala, živ se, však sem duom koupila, co v něm mám dělati, však zápisu žádnýho nemám. Kdybych ho zapsala, již by ho dávno nemčl. — Kašpar Kořenský krajčí na tu přísahu, kterúž učinil k de:átnictví: Některý čas po sv. Jiří poslal pro mne p. Jan Vacek. Když sem tam přišel a Lukáš Salomun tam byl, žádost na nás vložil i paní Lid- mila, abychom došli kn paní Dorotě, nevěstě její, aby jí domu postoupila, že jest jí v něm dosti dlouho bytu již ji A když jest jí to Lukáš oznámil, tehdy Jan, manžel její, za odpověd dal na místě manželky svý, že jest divná věc manželce jeho, že od 17 let v tom domu byla a od žádného nikda potiskována nebyla a tam za podruhyni Że jest se nestćhovala s synem Vackovým. — Lukáš Salomun: Dožádala se nás paní Lid- mila Vacková, abychom k nevěstě její došli; poněvadž jejího syna P. B. povolati ráčil, aby se z domu pohnula, že jest v něm již dosti bydlela. A Jan na místě Doroty dal odpověd, že již mnoho let v něm jest byla a uvedena do něho za hospodyni, žádnej ji nepotiskal a když není za podruhyní uvedena, že za hospodyni toho se jí nevidí učinili. A říkával sem paní Lidmile za ne- božtíka Sigmunda, prvě nejste na něho laskaví, říkala, dostiť má ode mne. Však sem mu duom koupila. — Do- 

Strana 409
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). rota Kuchynková: Václav, Jiřík, Anna, Lidmila jsou vlastní synové a dcery Zigmunda Vacka z Růženého, to já vím, že jsou vlastní a paní Anna Satná též je dcera vlastní Jiříka Vacka, syna paní Lidmily Vackový, a Jiří«x Vacek, Zigmund a Jan jsou vlastní bratři, jedny matky a jednoho otce. A Anna, dcera Zigmunda Vacka, jest nejstarší mezi détmi Zigmundovÿmi, neb jest jí jistě 20 nebo 21 let. 84. 1571, 12. července. Rukop. é. 2121 f. 325. (Cedule dílčí o grunty po Janovi Vackovi a Lidmile m. j. pozuostal od Anny Satnj z RüZcuého položené, na nóż smliva se vztahuje.) Duom na rynku u puol mósice, jinak u Vacků řečený, se vším jeho příslušenstvím, vinice za Spitálskem vosm strychuov míry držící, vinice na Vy- soký tři strychy míry držící, tento díl paní Anně z Růže- ného, manželce uroz. p. Petra Satného z Brodce, zuostati má a Václavovi, Jiříkovi, Lidmile, Anně, manželce Adama Ruffa, synüm a dcerám pozuostalým po někdy Zikmun- dovi Vackoviz Rüzeného, tyto grunty na jich díl zuostati mají jmenovitě: vinice v Ohradě vosm str., druhá vinice na Srpových horách třinácte str., zahrada za Horskou branou, it. druhá zahrada na Berounských horách, plat z Vol3anskych po'i, obojiho X kop XXIX gr. m., it. plat z vinic a polí nad Kośiii. 35. 1571, 12. Cervence. Rukop. 6. 2121 f. 325. Jakož jest po někdy Janovi Vackovi a Lidmile m. j. statelk pozuostal, kterejžto všicek na vnuky po synech jejich, totiž po Jiříkovi příjmím Hrzanovi, pani Anni Salni z RE. ženého, manželku p. Petra Sutného z Brodce, a po Zik- mundovi Vackovi na Václava, Jiříka, Lidmilu a Annu syny a dcery rovným polílem na dví k rozdělení přijíti měl, ale że Dorota z Castrova, inunželka někdy Zigmunda Vacka, živá pozuostalí věnem náležitým za zdraví Lidimily Vackovy odbyta nebyla a vo to s dětmi svými a paní Annou Satnou se soudili chtěla, i tu pan purkmistr a pání — pfedné Dorotu z Lastrova, nékdy Zikmunda Vacka z Rüzeného a nyní Jana Rygera manželku, z toho ze všeho statku domem nárožním u duhuov proli kostelu Matky Boží před Tejnem a k tomu na hotové sumě třmi sty kopami m. vybejvají. O pozuostalej pak jinej v5ccek statek — na dví, paní Annu Salnú z Růženého, jakožto jednu dceru po Jiříkovi IIrzanovi. a Václava, Jiříka, Lid- milu a Annu, Adama Ruffa manželku, druhou stranu a s druhejmi dětmi po Zikinundovi Vackovi pozuostalejmi jsou smluveni takto: Pfedn& co se dotýče svrehkuov u jiného hospodářství v domu Vackovém u puol měsíce ře- čeném, léž od stříbra, klenotův, kollíkuov, prstenův, cíno- vého i mosazného nádobí, Żatuov lożnich, chodicich a jiných věcí, o ly všecky věci rovným podílem na dví rozdělení jsou, z nichž paní Anna z Růženého dl svůj a druhej díl poručníci na místě dotèenÿch sirotkuox, při- jali. Díly pak gruntuov: nemovitých paní Anna Satná jakožto nejstarší na dví jest, pokudž cedule dílčí o tom znějí, rozděli'a. Z kterýchžto dvou díluov podle pořádku poručníci druhej díl sobč, majíce volení, ujali a jí paní Anne prvního zanechali a na tom oboje strany přestaly. Ale že ješič mezi stranami zuostalo o nóklerć penize na zlatě i jiné minci a dráhně sumy od lidí zvyupomínané, k tomu © dvě záponky, voves, valacha a vo víno v l, clc. LXX sebrané, což vše za paní Annou pozuostávalo a též ona paní Anna o náklady na vinice. na nebožka Lidmilu Vackovou samí třetí chování, na pohřby dva vynaložení a jiná vydání se domlouvala, i tu je smluvili —. Act. pridic Margarethac. 86. 1572, 2. prosince. Rukop. č. 2118 f. 325. Anna Satná z Růženého, p. Petra Satného z Brodce m., i VI. Na Velkém nainésli (strana vfchodnf). 409 oznámila, že vzdává duom na rynku ležící, u puol měsíce řečený, na ni Annu po někdy Lidmile Vackový, bábě její, přišlý — manželu svému. Act. fer. III. post Andrcam. 87. 1574. Rukop. č. 1057 f. 227. (Svědomí mezi Petrem Regerem zlatníkem a Václavem Vackem.) Anna kuchaika: Kdyż sem byla u matky Vackovy, přišel Václav domů a vytáhl kord. Já se ho optala, proč jest jej vytáhl, on prej ufal sem psu vocas. Potom pravil, že jest kohos hezky uťal v hlavu. — llanzl Kyntr, učedník zlatnicky : Na Nové leto, bylo ve tři hodiny, pána nebylo doma, poslala nás paní pro něho. A když sine přišli před Vackovic, ptal sem se děvečky, jestli tam pán. Pověděla, že není. I šli sme do uličky, já měl lucernu v ruce a pachole mělo kord. I vyrazil mi Václav Vacek Jucernu, až skla se polloukly. J4 nefckl nic, jdeme piedce a on za námi vyšel až k škole na rynku, chtěl, aby mu pa- chole dal kord. On prej, co bych dával, ani ho nevytáhl. A Vacek měl kord široký i vytáhl jej a sckal pachole a když křičel pachole, on utekl a chlubil se paní mateři, že jednoho šelmu pěkně zsckal. — Jan Riger: To v pa- měti mám, některého večeru jsa pozván do školy M. B. před Tejnem od p. mistra, byl sem spolu mezi některými pány z kolleje cís. Karla. Tu jest mezi nimi i mistr Kristian byl. Přišel pro mne Václav, cházeli. Doprovázejíc mne domů Václav rozprávěl mi, že když pro mne šel, nějaký pachole kordem svým že mu něco překážel, strkal mi mezi nohy a on, aby mi toho nedělal. Po tý prej uhodil sem ho, proč mě to děláš. A nevím, kdo jest. Nazejtří pak přišel bratr můj: sám druhý, zvonil, aby odevřeli, nešel však nahoru, než kázal mne zavolati. Já sešel dolů, on ke mně promluvil: Že bych se toho, bratře, ua tebe nenadál, aby měl tvůj pastorek Václav mýho učedlníka zraniti. Já mu za odpo- věd dal: Co jest to tvÿmu učedlníku udělal? Něco mi toho včera rozprávěl, že mu nějaký pachole překážku činiti mělo a on že jest ho uhodil, ale abych měl vě- děti, koho jest uhodil, o tom nic nevím. Po ty fekl sem: Poď nahoru, vi-li co malka o tom. A on přišed do svět- nice, promluvil sem k manželce svý: Dorolo, přišel bratr můj, slížně se na mne domlouvá, že by včera Václav jeho učedlníka zraniti měl. Víš-li co oltom? Ona, že nic neví, odpovédéla. A k tonu Petr promluvil: Doroto, já toho tak nechati ucmohu, nemójte mi za zly. Na to mu odpo- věděla: Proti mně nic není, ublížil-li je vám co učedlníku vasemu, viñte ho. 38. 1583, 4. ledna. Rukop. č. 2230 f. 41. N pátek po Obřezání P. stalo se porovnání mezi Václavem Vackem z Růženýho a Lidinilou Vackovou, sestrou jeho, o statček po někdy Jiříkovi Vackovi, bratru jich, pozuostalý —. 39. 1588, 9. prosince. Rukop. 6. 2112 f. Ib]. Uroz. p. Jan Bezdružický z Kolovrat na Svojanově a Záběhlicích, cis. rada a president nad apelacími, koupil duom u mé- síce řečený vedle domu uroz. p. Mikulíše Trčky z Lipy, od uroz. p. Petra Satného z Brodce za 1375 k. c AcL. postridie Concept. 40. 1585, 7. ledna. Tailéz. Jeronym Adam na místé pánüv Václava, Bohuslava, Karla bratif Zirubuov z [lustifan a panf Markéty Zeydlicové z lluslifan, jich sestry, zápisu a koupení domu u mčsíce od p. Jana lez- družického z Kolovrat odpor vložil, že na ublížení nápadní spravedlnosti jich (akového trhu domu a zápisu činiti ne- měl. Act. postridie Epiph. d. 41. 1888, 183. kvétna. Pukop. &. 2112 f. 298. Uroz. pán Mikuláš z Lobkovic na Nových IlIradeclh kou- pili rácil duom na rynku u mésíce od uroz. p. Jana Bez- 52 když smc sc roz- gr. c. 

Strana 410
410 WI. Na Velkém náměstí (strana východní). družického z Kolovrat za 1900 k. gr. č. Act. fer. VI. post Stanislai. 49. 1589, 2. května. Tamléž f. 312. My purgmistr a rada Star. M. Pr. koupili sú sobě i vší obci téhož Star. M. Pr. duom na rynku u měsíce řečený od uroz. pánuov Jiřího st. z Lobkovic na Libochovicích a Mělníce, Jana st. z Lobkovic na Točníce a Nové Bystřici, p. Ladislava st. z Lobkovic na Zbiroze a Hořejší Lindvě, p. Bohu- slava Havla z Lobkovic, vlastních bratří, na místě p. Jana a p. Mikuláše bratří z Lobkovic, sirolkuov pozuostalych po p. Mikulášovi z Lobkovic, za 1900 k. gr. č. Act. postridie Philippi et Jacobi. 48. 1589, 12. kvétna. Tamléž f. 315. Uroz. paní Eliška Hofmanová, roz. purkrabínka z Donína, na Ro- hozci a Skašově, vysoce uroz. p. Ferdinanda Hofmana sv. pána v Krawenpichlu a Sreyhaunč, na Grabštejně, dědic- ného hofmistra knížetství Styrského, též dědičného mar- šalka v Rakousích a Styrsku, cís. rady a dvorské komory prezydenta, hcjimana v Ney3tolu, manżelka, koupila duom u měsíce — od vší obce Star. M. Pr. za 1900 k. gr. č. Act. postridie Ascens. d. 44. 1608. — Rukop. &. 324 f. 424. paní Hofmanky Jiřík Kulhavý, hospodář domu. 45. 1612, 4. července. Rukop. č. 2114 f. 74. Anna Pichlpergerová z Varvažova koupila Jindřichovi Pichlper- gerovi, synu svćmu, dim na rynku u měsíce od p. Jana sv. pána z Cernhauzu a z Polkenhcymu, na Mitwaldć, Sinfeldu, Grabitejné a Libni za 1750 k. gr. 6. 9) 46. 1612, 81. srpna. Rukop. č. 424 f. 33. V pátek po památce Stětí sv. Jana Kř. paní Anna Pichlper- gerová z Varvažova dožádala se, aby páni úředníci úřadu šestipanského do domu jejího na rynku »u més(ce« fecc- ného, kterýž od pana Jana sv. p. z Cernhauzu a Polken- bajmu, dědičného pána na Mitvaldě a Senfeldu koupila, vejchoz právní učinili; tu že by pro budoucí svou bez- pečnost a ujití zaneprázdnění některé věci, což jí zapo- třebí bude, vykázati chtěla. Cehož páni úředníci vedle pána radního z rady k tomu voleného k žádosti její vy- konali jsou nepominuli. РН kteréžto vejchozi pí. Anna v výš psaném domě svém pod krovem vykázala zed po pravé ruce k straně domu paní z Hodějova [čís. pop. 6062], do níž jeden rešt velký, jakž se nahoru vešlo, a jiný tři trámy. jeden od druhého podál vložený a zazdíny, item třinácte děr, v nichž předešle trámové a krokve, dříve nežli krov hlavní zbořen byl, leželi; mimo ty, které již od zedníka zacvikované byly, v též zdi spatříno. Na té zdi samé toliko dělicí sc od druhé zdi paní z Hodějova žlab kamenný položen. Dále vykázán žlab, do něhož voda ze dvou krovův příčních z domu Hodějovského vpadá a odtud přesahujíc týž žlab kamenný do dřevěného pro jalovou střechu naschvále položeného spád svůj má. 47. 1614, 9. dubna. Rukop. č. 1068 /. 165. (Zprávy o Stanislavu Repeckyho „některá mluvení.) Jan Kliment mydlář svědčil: Mluvil Řepecký ta slova v domě, kde sluje v kaple: Budem vás šelmy kacíři pod obojí způ- sobou přijímající i všecky Pikharty bíli; mordovati, že nebudeme ušetřovati ani manželek vašich, ani dítek, jest jistý snešení a na tom zavříno. Ta slova kolikrát opakoval a jináče hlavu svou sem skloňoval, abych toho nedo- slejchal. — Matiáš Klatovský: Léta tohoto v Bílou sobotu V domě 9) Eliška z Donína dědictví své po Ferd. Hoffmanovi z Grynpichlu (f 1607) dala tfelímu manželi svému Janovi sv. p. z Cernhauzu (f 1622). VI. Na Velkém ndméslí (strana východní). přiševši do domu, kdeZ v Kaple slove, za příčinou vypít žejdlík vína peluňkového a posadivši se za stůl mezi pří- tomné pány sousedy, doslejchal sem od Stanislava, střelce při branách na hradě Pražském, mezi jinými slovy jeho nevážnými těchto slov, nemajíc sobě k tomu od žádného žádné příčiny dané: Přísahám P. Bohu, že my katolíci vás šelmy kacíře pod obojí a Pikharty budeme mordovati, bíti jako psy, v krvi vaší ruce na&e mejli, neodpustíce dílkám ani Zenám. A přísahám P. Bohu, na tom jest snešeno a do konce zaviíno. A to nejeduou opütil. — Marck Stastny, dobry pamüti J. Mti C. muzikus a trubač: V Bílou sobotu mezi 17. a 18. hodinou přišel sem jak slove do Kaple, bylo tam několik dobrých poctivých lidí a Jan mydlář hrál s panem Viäclavem Vartovským v vrch- cáby a ten Stanislav vždycky ňákou překážku cinil. A p. Jan prosil, aby jim Stanislav dal pokoj, a paní Anna šen- kýřka, aby sedl za jiný stůl, své víno pil a jim pokoj dal. Tu počal hrozně láti, že vás pomordujeme kacíře, že ani dílek, ani manželek šanovati nebudem. Já zaplativší žejdlík vína odcšel sem. Číslo pop. 606 a. (Düm Miglicerovsky, u stolice, u Zimů, Hodějovský.) ® 1347, 92. ledna. Orig. archivu Drážďanského. Noverint universi quod cgo Hainczlinus Rauber, civis Pra- gensis, tenore presencium recognosco, quod, cum vir pru: dens Pesoldus de Eyra, civis Pragensis, locaverit mihi olim quandam arcam, quc curie sue in preurbio civitalis Pra- gensis foras portam s. Bencdicui site conligue esl assilą, sub censu vnius scxagene grossorum ct qualuor perdi- cum per me ct meos heredes ac successores iure theotu- nico possidendam datis michi suis, quibus iudicis el duo- rum iuratorum pragensium sigilla sunt appoensa, litteris in teslimouium super co egoque quandam domum in dis- tincta parle ciusdem aree constructam vendiderim | post- modum Hermanno dicto Hachentcufel ementi ct condu- cenli sub censu quadraginta grossorum annuo ct duarum perdicum per eum cl successores suos iure lhcotunico similiter possidendam, sicut iu datis sibi super co litteris est expressum, nunc vendidi nico et heredum meorum nomine cundem censum quadraginta grossorum el duarum per- dicum ac totum ius residuum, quod michi ct ipsis meis heredibus in dicta arca compcelebat, discreto viro Michaeli brasiatori ementi et recipicnli pro se ct suis heredibus ac successoribus pro certa quantitate pecunie, quam michi in toto persolvit, sic quod ipse Michacl suique heredes ac successores ipsam arcam co iurc cL cisdem paclis ac condicionibus, que in diclis cxprimuntur litteris, quas eciam sibi assignavi el tradidi, semper habeant de cctero possidere pacifice cl quicte. Promilto quoquc sinc dolo inalo quolibet bona lide pro me ct meis heredibus dicun aream ac censum venditum dicto Michacli et suis herc- dibus disbrigare sccundum ius civitatis Pragensis ab omni homine et persona quomodolibet impetenle. Et qui hanc litteram. habucrit, cidem ius debebit compelere oinnium premissorum. In quorem testimonium sigilla prudentum virorum Borsuthc judicis ct Heinrici Svevi pincerne ac Hcinrici Svevi dicli Czigler, civium iuratorum Pragensium, ad preces mcas presentibus sunt appensa. Datum die beati 

Strana 411
VI. Na Velkém náměslí (strana východní). Vincencii martyris anno millesimo trecentesimo quadrage- simo sexto. 2 1402, 27. tervence. Rukop. č. 996 f. 61. Henzli- pus Ottlinger emit XV s. census erga Annam, rclictam olim llanze Leuthmericzeri pro CI. s. gr. super domo ipsius Anne sita in antiquo foro inter domos Johanconis Ortlini ex una et domum olim Pesslini Bohuslai parte ex altera. —. Act. fer. V. post s. Jacobum ap. |. 1402, 23. října. Rukop. č. 2099 f. 2. Ilerman- nus Popel, Johannes Mugliczer sunt fideiussores pro XV s. gr. prag. pro d. abbate Strahovieusi Jacobo, plebano in Mutyna, d. Pesoldo, plcbano in Slussic ct Simoni de quinque coronis. Acl. in die s. Severini. ^ ]410, 14. srpna. Rukop. 6. 2101. f. 234. Johanco Ortlini et Margaretha, contlioralis ipsius legitimi, emerunt simul pro XV s. gr. c. erga Ludvicum apothecarium, Hen- ricum Sachsenfelt, Reinhardum dc Renis ct Martinum de Ach, testamentarios olim Erhardi Lobil, pro CXXXV super domo olim lIanse Leuthmericzeri in antiquo foro. Act. fer. V. post Laurencii. ® 1414, 19. července. Rukop. č. 2102 f. 45. Jo- hannes Mujrliczer exsolvit lE s. c. erga de Machnam, Fran- cisci Rokzaner relictam, pro XX s. super domo jpsius johannis in antiquo fero. Act. in vig. s. Margarethe. © 1415, 16. kvétna.. Rukop. &. 2102 f. $0. Johannes Mugliczer exsolvit 1'/y s. gr. c. erga Margarctham, Saiczonis picariatoris relictam, pro XIII s. super domo propria. Act. fer. V. ante Penthecost. 9. 1415, 24 května. Rukop. č. 2099 f. 48. Jo- hannes Mugliczer fatclur se teneri C s. Sigismundo Kbelsky, genero suo, racione dotalicii Vrsule, lilie sue, contboralis ipsius Sigisinundi Act. fer. VI. antc Trinitatis. 8. 1418. .- Rukop. C. 992 f. 13. Conradus, servitor. fohannis Mugliccr. 4. 1418. — Rukof. c. 992 f. I9. Nos magister civium — recognoscinius, «uod executores ultimi testamenti Francisci Rokezaner recognoverunt, quod ille viginti sexag. gr., pro quibus due s. gr. census, que spectabant ad hos- pitale prope. s. Auibrosium in. Nova Civ. Prag., reempte sun! per Johannem Migliczer super domo sua, quc olim fuit lanse L.ewthmericzer, quas honesta matrona domina Machna, olim predicti Francisci relicta, nunc vero Jo- hannis Kunigssce conthoralis, ante lapsum temporis in suam suscepit polcstatem, in usus Janconis, prefali Fran- cisci filii, conversc sunt. 5. 1420. Nukof. c. 2099 f. 85. Johanco Khelsky. publicavit, quod. voluit recipere Vl. stamina panni Bruclilensis in testudine quadam in domo Johannis Mügli- czer, que comparaverat circa Wilhelmum Ebner de No- remberqga, cadem stamina in eadem testudine non invenit. 6. 1429, 2. března. Rukop. ë. 2099 f. 121. De mandato dominorum Johannes Sternberger cl laxo linicida Wenceslaum de Jince ct orphanum Johannis Mugliczer ad domum eiusdem Mugliczer introduxerunt. Act. fer. II. post Invocavit. 7. 14206. Rukop. č. 2099 f. 170. Wenceslaus Jinecky resignat post morlem suam omnia bona sua — Leonardo, íratrucli suo, filio Johannis Migliezer. 8. 1480. Rukop. &. 2099 f. 307. Leonardus, Johannis Migliczer filius, et Hester, nala Mande institricis, conthoralis ipsius. 9. 1434, 3. února. Nukop. č. 2099 f. 375. Ursula, nala Johannis Mugliczer, publicando interdicit omnia bona, VI. Na Velkém naměstí (strana východní). 411 que post patrem suum sunt derelicta, quorum quidem bonorum Lconardus, frater eius non divisus, hactenus cst in potestale. Acl. fer. INIT. post Purif. ® 1434, 93. nora. Rukop. ¢. 992 f. 157. Prout causa tractabatur inter Ursulam, conthoralem Henrici Kbelsky, natam vero Johannis Muglicer, ex una ct Sigis- mundum de Cotenczic et Wenceslaum de Miletin, tutores orphanorum Leonardi, filii dicti Johannis Muglicer, nomine corundem orphanorum parle vertente ex altera prcelextu porcionis hereditaric, quam dicta Ursula in bonis per pre- fatum Johannem, patrem suum, derelictis habere volens, quorum bonorum prctactus Leonardus extiterat in posses- sione, eosdem orphanos — impetebat. Domini vero ma- gister civium et consules Maioris Civ. Prag. audientes pretactas ambas parles, accusacionesque et replicaciones corum — adinvenerunt per decisionem sentencie diffini- tive —, ul sepedicta Ursula orphanos prefati Leonardi, fralris sui, et bona eorum, ex quo ipsis vita comes cxtilit, in pace dimitat ipsos ulterius pro dicta porcione non im- petendo. Actum anno domini MCCCCXXXIIII? feria se- cunda in vigilia s. Mathei. 10. 1441. Rukop. ć. 2099 f. 500. Prout publicaciones plurium personarum concivium et extra- neorum ad bona in domo Mugliczer per relictam Gredl de Normberga derelicta, facte sunt, domini invenerunt, ut Gutterman pellifex et Roprecht primi ad conquirendum ficri debent. 11. 1447. Tamléz f. 604. Res subscriple in domo Mugliczer sunt in testudine Margarete, Gredl de Normberga relicte, invente anno 1447: Primum stamen panni englicky rubei, it. duplex kerzink rubci et nigri coloris, it. IlIor tuznie calligum grossarum. ltem unum ferStat commune. Item pytlikóv dva stuky. Item III sluky tele de brunath. ltem mitrelle 1X s héliznami. Item mitrelle Iudcorum de tela alba XXVIII. It. manutergia bona cau- teriata quatuor et quintum peius. ^ 1457. Rukop. c. 2105 f. 51. sedem domini regis. 12. 1459, 23. května. Rukop. č. 2141 f. 145. V té pfi, v nicz Vanék, syn někdy Linhartuov Mugliceruov nařickal urozeného pana Jana Zajimace z KunBtatu vinné jeho, že jemu sedí v domu a jeho požívá k své vuoli, że ten duom jeho jest dědičný po nebožci Janovi Múpgli- cerovi, dědu. Jemuz pan Jan odpicraje pravil, Ze proti dědictví jeho nemluví, ale že ten duom drží a jeho po- žívá právem věnným, kteréžto právo kúpil jest u panie Brigidy, manželky někdy Jana Muglicera, děda Vañkova, toho trhu ukázav list i list věnný, list také ukázav s po- éctmi pAnuov Starého i Nového Měst Pr. visutÿmi i podle toho s pečetmi jiných dobrých lidí, kterýmžto listem Lin- hart M. prodävaje dvuor v Sekovicich oc i preved! jest věno svrchupsané s toho dvoru na jiný veškeren statek svuoj. Páni vyřkli jsú: Chbceli Vaněk své dědictvie svo- bodné mieti a jím vldsti, aby sé s panem Janem o právo vénné umluvil. Fer. IIl. in vigilia Corporis Christi 1459. 13. 1469, 12. dubna. Rukof. ć. 2105 f. 278. Bri- gida, nala olim Petri de Zaldemburk, nunc vero Alexii coniux, resignat omne ius dotalicij, quod post mortem olim Johannis Muglicer, prioris viri sui, habere dinoscitur super domo ad sedem in circulo inter domos olim domini Ja- kubkonis et ad albam campanam situata — Alexio marito, Katherine filie atque Hanussio, genero suo. Act. fer. IN. anle Reliquiarum. 14. 1409, 24. i(jna. Rukof. C. 2141 f. 169. Když Václav z Kopaniny vinil Hanuška od stolice pravć, że by 52° Domus ad 

Strana 412
412 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). jemu seděl v domu a v dědictví jeho, k němužto on lepií právo má po neboZci Linhartovi otci a n&kdy Ja- novi, dédu svém, nežli Hanušek anebo kdokoli jiný, dovo- zuje toho zápisem Lrhovym v knihách městských zapsaným, kterýžto zápis svědčí, že Jan Muglicer kupuje sobě, dědi- cuom Aa budúcím svým duom u stolice etc., dále lýž Vá- clav pfivozuje ku paměli panu purgmistru a panuom, kterak před chvílemi o týž duom a dědictví své súdil sč jest s uroz. p. Janem Zajímačem, kterýž sč pravil k témuž domu právo jmicti právem v&nnÿm po paní Brygidě, někdy Jana Muglicera manželce, kteréž jest ona od téhož Jana Muglicera, manžela svého, listem s pcéctmi na své- domí mčla, a on že jest léž právo její kúpil u nic i za- platil trhem pravým, listem dovodě s pečelmi vysulymi na ten (rh učiněným, okázav toho súdu ortel panský kni- lami zapsany, jimZ pan purgmistr a pání v ly časy mezi nimi vyřkli sú takto: Chce-li Vaněk své dědictví svobodné micli a jiem vläsli, aby sě se pánem Janem o právo věnné umluvil. Proti lomu Hanušek svrchupsany odpfraje pravil, že k tomu domu právo má věnem svrchupsaným jemu a ženě jeho výšpsanú Brigidú, tehyní jeho, vzdáním a zapsániem a Że pan Zajimać tu nic práva nemél než svéfeniem clc. Pravé dále, Zc ncloliko k tomu domu tiem včnem právo má, ale také k dvoru a krčmě v Se&ovicicch, kterýžto dvuor Linhart, otec Väclavuov, bez vuole a po- volenic již psané paní Brygidy prodal jest a bez práva. A toho že jest ona měla požívali v svém věčně a nepoží- vala. Źc i o ty škody chtie k němu hledětí jakožto k dě- dici Castopsaného Linharta a jakożlo k tomu, kterýž ještě krčmu tu v Sešoviciech drží. JemuZ tastopsanÿ Viclav zas odpfraje 2Adal, aby jemu HanuSek najprvé z domu a z dédictvic jeho, z kteréhož viní, práv byl a když o to konce a micsto micti bude, dá-li jemu týž Hanušek ancbo kdo jiný z škod neb z čeho jiného vinu, že chce každému práv byti. Pan purgmistr a páni — vyrkli sá takto: Naj- prvé ortele mczi Vaclavem a panem Janem Zajimaćcem — potvrzujíce přikazují Václavovi: Jestliže: chce k domu a k d&dictvie svému přijíti, aby najprvé orteli prve prave- nému dosti učinil, a jestliže by jeho p. Zajimač o též právo co natickal, v lom aby jeho Hanušek zastal a od něho bez jeho nákladuov vysvobodil. Také dal-li Hanušek nebo kdo jiný Václavovi vinu z škod neb z čehokoli jiného, aby jemu práv byl. Act. fer. NT. ante Simon. cl Jude. s 1476. — Katherina. 16. 1481, 29. srpna. Rwkop. č. 1128 1. f. A. 4. V té při mezi Václavem Kopanským a Hanuškcm od sto- lice, kdežto Václav vinil HManuška pravě, kterak tyż Ila- nušek drží dédiclvie jcho a v domu jeho sedí, nemaje k nén práva nizádného, 2ádajc pro Buoh a pro právo, aby ten list věnný Hanušek okázal, aby jemu Václav mohl porozuméti. Proti tomu Hanusck odpovicdaje povédél, že se nemá s Václavem Kopanským oč súdití, nebo předky, prvními pány, jest rozsúzena, žádaje při tom orteli zachován byli. P4ni purgmistr a rada — potvrdili su ortele prvnój- Sicho. Act. fer. 1lll. antc. Bartholomei. 16. 1485, 31. října. Rukop. č. 94 I. f. 59. Wen- ceslaus Kopansky de Vranie fassus est, quia obligatur CL s. gr. prag. Dorothee virgini de Knovize, nate olim Jo- Tamléz f. 375. Hanussius a scde ct hannis Chalupa — et obligat ci domum ad sedem voci- tatam. Act. in vig. OO. SS. 17. 1490, 18. února. Rukop. 6c. 1128 II. f. 12. Když po smrti panny Doroty z Gnovíze, kteráž jest svuoj statek kšaftem řádně vedle obyčeje a řádu města zřiedila, VI. Na Velkém náméstí (strana východní). tehdy Václav Kopanský to zvědčv a kšalt uslyšav, ten kšalt jest zastavil, žádaje za lo, aby tvrzen nebyl, tak pravě, že by on k tomu statku lepšie právo měl, než oni poručníci po spolcicch, že by ona nebožka jeho pravá společnice byla vším slatkem. Dále tak pravě, že by on na ten dluh, kterýž jest panně Dorotě na svém domu zavázal. žita dráhně dal a že by ona to žito na svuoj dluh přijemši prodávala. Proti tomu poručníci odpověděli, Ze jest panna Dorota žádná jeho společnice nebyla, než Ze jest ona molla podle své vuole statck svuoj zté- diti tak, jakž by se jí nejlépe zdálo. Pan purgmistr a páni vyfiekají: Tu kdez jest Václav Kopanský spolku do- lýkal, že jest toho dostatečně vedle práva a řádu města nedovedl, neb spolkové před plným právem se puosobic a oznamují. A kdež jest pověděl že by na ten dluh kní hami zapsaný žito dával, tu v jistotě sbledavše jeho svě- domic, že to žito mnohem prve dáváno jest panně Do- rotě, nežli on Václav ten dluh zavázal, protož tomu kšaftu moc dávají. Act. fer. V. post Valentini. 18. 1490, 22. listopadu. Rukop. c. 2106 f. 287. Wenceslaus Kopansky de Vranicho resignavit domum suam, quam inhabitat, ad sedem dictam, Dorothce, con- thorali sue. Acl. die s. Cecilic. 19. 1499, 9. prosince. Rukof. c. 2107 f. 179. Vitus doctor et Katherina emerunt domum ad sedem a Wenceslao Kopansky pro CCCL s. gr. prag. Act. fer. II. ante Lucic. 20. 1501, 19. kvétna. Rukop. č. 94 II. f. 171. Ten dtery po sv. Jiff stala se jest smliva mezi Juchkem Votavif nożierem a manżelkiń jeho z strany jedné a Re- hořem kupcem, nynie v domě Víta doktora u stolice obyvajíc(m, z strany druhé takováto: Najprvé 2e Rehor sčetl jest dluh, kterýž nadepsaní manželé byli jemu po- vinnovati, i oslávají témuž Rehořovi dlužní XLVI k. m. K kterémužlo dluhu oba dva seznali sú se nerozdielně. A k tomu dlulu tyż Rehoi' pripöjeil jest jim deset kop, kdež všeho druhu suma jest LV) k. pr. m. Kterýžto dluh podvolili sí se jemu platiti vedle télo smlivy: Najprv Duchek nozicr i manželka jeho postüpili sû Rehotovi XX k. gr. m. na domu svém, klerýž sú prodali Matouš- kově ženě zlatníkově, aby ona jemu těch XX k. vydá- vala. Což se pak viece sumy dotýče již dluhu svrchupsa- ného, ten takto placen: býti má, aby Duchek nožicř Rehořovi nožuov na každý týden, kterýž by udělal, po- lożil za V k. m. A pakli by nemohl Duchck který týden dospéti nożuov za V k., tehda mó jemu jich dśli za JI'/4 k. — Při tom také oznámili sú, klerak Rehoř od Duchka má bráti v trhu nože. Jestliže by v voznicech bral, tehda šest desátkuov větčích za kopu vzieti má a sedm desátkuov menších též v voznicech za kopu. A pakli bez voznic tehda desátek větčích má vzieti po VIJII gr. im. a menších po VII gr. m. Act. in vig. Ascens. d. 21. 1520, 7. kvétna. Rukop. č. 99 f. 65. Stala sc jest smliva dobrovoln4 a koncena mezi Melicharem Hyr- 3em kupcem z domu Vita doktora z jednć a Abrahamem židem, synem Izákovým, a Judkou, manželkou jeho, z strany druhé o dluh spravedlivý jmenovitě 300 k. gr. pr. tajmž Abrahamem a Judkou, jeho manżelki, jemu Melicharovi a dédicuom jcho povinnajch taková, tak že on Abraham nebo manželka jeho a nebo dědicové jich na sv. Jiří najprv příštího 1'/; C k. gr. pr. jemu Melicharovi ncbo jcho dědicóm a nebo jednomu z nich dálí mají a nebo dvě neděle potom konečně vyplniti bez všeho prodlévání a to pod tím závazkem slibují on Abraham s sv manželkú pod svúctí a vierí židovský, jestli že by tomu tak, jakoż 

Strana 413
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). se předkládá těch 1'!/; C k. gr. pr. na sv. Jiří najprv příštího dosti neučinili a nedali; že se mají oba dva spolu na rathize do panské kázně postavili a k tomu to jemu Mclicharovi on Abraham s manZelki sví ujišťují a zavazují a tímto zápisem zapisují na domu svém, v němž bydlejí s Pínkasem, bratrem svým a tajż Pinkas jest k tomu závazku vuoli dal na takový zpuosob, jestli že by předepsaní manželé dosti tomu neučinili a na ten čas jakoż se predpisuje, jemu Melicharovi nebo dédicuom jeho nezaplatili, tehdy on Melichar. nebo jeho dědicové bude míti moc, tajž jich duom prodati nebo zaslaviii zać a nebo v čem koli bude moci za hotové peníze bez všeliké překážky jeho Abrahama, manželky jeho i Pinkasa, bratra jeho, a zač by jej prodal nebo v čem jej zastavil, to má sobě na těch 1!/; C k. gr. pr. poraziti a což by se na těch 1!/; C kopách gr. pr. nedostalo, o to on Melichar má dále k jich os;bám hledéti. A také on Abraham s sv :ženú nemají z vězení vyjfti, dokudZ by t&ch 1'/, C k. gr. pr. Melicharovi nedoplatili. A kdyż by mu Mclicharovi těch 1!/, C k. gr. pr. vyplnili, tehdy on Melichar má jim Abrahamovi s jeho żeni a Pinkasovi, bratru jeho, duom jich zase propustiti neż prve nic. A co se pak dotyće druhých pozuostalÿch 1!/ C k. gr. pr., těch on Abraham s sv manželkú a dědici svými platce býti mají jemu Me- licharovi a dědicuom jeho rozdílně od sv. Jiří najprv příštího v rok 256 k. gr. pr. dáti mají, a tak potom vždy v rok pti každém sv. Jiří pořád zběhlém p 25 k. gr. vše a všudy pražských platiti mají až do vyplnění těch druhých 1'/, C k. gr. pr, a to on Abraham též sli- buje i s sv man7clk4 pod sv ctf a viert Żidovski; jestliže by kterému koli z těch rokuov předepsaných dosti neucinili a téch kterajch 25 k. gr. nedali, że se mají oba spolu na ralliiz do panské kázně postaviti a odtud nevy- cházeti ni vydání býti, leč by těch 25 k. gr. pr. kterýchž koli prve vyplnili. A pakli by tomu dosti nicemuż tak, jakoż se předkládá, nečinili a se na rathúze nepostavili, tehdy on Melichar nebo jeho dědicové nebo z nich jeden mají moc jeho Abrahama s jeho manželkú neb dědice jich napomínati při kterémž koli právě, kdež mu sc Mc- licharovi nebo jeho dédicuom zdáti a líbiti bude a on Abralam s 7ená svá ni s dědici svými sobě v tom nic ku pomoci bráti nemá žádným obyčejem vymyšleným ani glejtem zpuosobenÿm ani jakým zemským zřízením ani žádného práva sobě ku pomoci neberúce. Pakli by vždy sobě co na pomoc bráti chtěl nebo chtěli, tehdy jim Ziduom nic ku pomoci a véfiteluom Gastopsanym ke &kodé byti nemá. A jestlize by pak pán Buoh na Abra- hama nebo i jeho manželku smrt dříve té vší summy vyplnění dopustil, tehda on Abraham s manzelká svi k témuž zavazují dědice své i toho každého, ktož by po nich statky jich vládli a je drželi, aby též tomu všemu dosti: podle tohoto zápisu učinili, jakož oni sami. A k tomu sú se laké obé strané svolili, Ze zápisové nebo listové, kteří sú mezi nimi byli a nebo ještě jsú, ti všickní z obú stran: zkažení býti a minúti mají a žádné již moci po tento míti nemají na časy budící. Stala se jest tato smlúva skrze Ambrože Tauška z Pasova a Magera Žida Hofovskeho. Anno oc XX* f. 9. ante Stanislai. 22. 1523, 27. července Rukop. ć. 2142 f. F. 5. My purgmistr a rada města Prahy známo činíme naším ticmto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, Ze sfojíce pied námi osobně slovutní mistr: Václav Daniel a Rehoř Chanický ze Všehrd, spoluradní naši, i vyznali js a vysvédéili jednostajné: léta boZicho MV XXIII? ten pondél( po sv. Anné byli jame poZádáni od ncboztíka Víta doktora, abychom k němu přišli. Kterýžto, když jsme 413 VI. Na Velkém naměstí (strana východní). přišli, leže v těžké nemoci, pamětí však dobré a svobody rozumu zdravého užívaje —, vuoli svú poslední v přítom- nosti naXic o statku svém o všem oznámil jest, kteráž na ceduli sepsána jest pořádně slovo od slova takto: V pondělí po sv. Anně léta M?V*XXIIP? doktor Vit učinil jest kšafi o všem a všelijakém statku svém — zpuosobem takovÿm : Najprvé oznámil jest o domu svém, v kterémž bydlí, aby z toho, když prodán budc, najprve a předkem dáno bylo a že odkazuje a dává Kalině, man- želce své, tři sta k. gr. m. a Anně, mateři své, z téhož domu dvě stě k. gr. m. Při tom oznámil i to, že z statku svého porúčic a odkazuje panu Václavovi bakaláři od bielého Iva padesáte k. gr. m., Václavovi Perníčkovi L k. gr. m. Item na skutky milosrdné L k. gr. m. a to na takový zpuosob, aby k sv. Pavlu za Pořiečkú bránú dáno bylo XX k. m. a XXX k. m. na kupování sukna a to sukno mezi chudé řemeslníky aby rozděleno bylo. Jtem Machovi, pacholeti svému, aby dáno bylo X k. m. Jtem knichy, kteréž měl a má, ty všecky odkazuje a dává k ucení Pražskému, a ty aby byly do zvlástn( almary shromáz- dény a vneseny do libráře koleje Veliké. Item oznámil, že má pás v zástavě pana Václava bakaláře od bílého lva v X k. gr. m. ltem oznámil, Ze pan Borcš súkenník dluZem mu zuostal sto deset k. gr. pr. č. a pan Trčka též jemu LX k. gr. pr. č. Item oznámil, že od pana Trcky vzal V k. gr. pr. na opravu jeho domu az těch že vydal jest panu bakaláři od bielého Jva II k. gr. pr. —. * 1594. — Rukofp. č. 534 f. 28. Smliva sva- dcbnf stala se v středu před sv. Jiffim mem Zygmundem z Fraiskut, kupcem z domu nEkdy Vita doktora na rynku, a panni Anni, dceriń někdy Václava Vopice z ulice Ca- letné, kdež Magdalena Vopicová, matka její, jmenovala 80 k. č. a výpravu poctivú a slušný, proti tomu týž Zig- mund jmenoval 100 k. gr. č. i s jejími. 23. 1525, 3. dubna. Rukop. č. 2142 f. H. 7. Ve jméno božie amen. Já Anna, matka nebožtíka Víta doktora -— toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé — zpuosobuji obycejem takovÿmto: Najprvé domek svuoj, v němž bydlím, dávám a porúčiem Václavovi Per- níčkovi a z toho domku aby týž Perníček vydal Janovi, kterýž tu v témž domku jest, a Dorotě, manželce jeho, sedm k. m. Item z domu, kterýž byl nebožtíka Víta doktora, syna mého, z toho diclu, což mi náleželo, naj- prvé k záduší Matky božie před Týncem dvě stě k. gr. m., item k sv. Václavu na Zderaz též k záduší sto k. m. Item Václavovi bakaláři od hřebenuov konev ve (fi pinty cinovi, k tomu dvě mísy veliké též cínové. A jakož jsem prve dva kšafty dělala, ty již ticmto posledním kšaftem všecky mořím a kazím a v nic obracuji. — Jenž jest dán leta — XXV? v pondél( pied sv. AmbroZem. 24. 1525, T. zâti. Rukop. c. 1129 f. 352. (Poruć- nici Víta doktora o prodaj domu.) Kdeż jsń predstipili poručníci statků nebožtíka Víta doktora Zikmund Vani& kovic, Jiřík Boreš a Vaclav bakalář od hřebenuov ozna- mujíc, že sí duom po doktorovi ostalý Fallínovi zlatní- kovi prodali, proti tomu Jan Opice z Třebska odpíraje pravil, že sí oni jemu ten duom prve prodali a řekli, že jeho jinak neprodadí, nežli na hotový groš a tomuto jej prodali na roky. A že on k tomu bližší jest, nežli on Faltín ani kdo jiný a ta by vůle jich byla, že jej chtí na roky prodati, że by byl s nimi také mohl on triti. Zádaje v tom za opatření. Zasc k tomu od poručníkuov jest mluveno, že se jim zdá, že sú lépe ten duom pro- dali, nežli Jan Opice zaň dával, nebo o CC k. m. jej vajš prodali, A jestliže panská vůle jest, aby on v ty 

Strana 414
414 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). roky i v závdavek vstoupil, že to proti nim nic není, než že sú se k němu podlé pořádku zachovali a když nic ncstrZil, jemu sou nic(mZ povinni nebyli. Tu pan purg- mister a páni — vypovidajf: Ponèvad2 käaft Vfta doklora ukazuje, že poručníkuom ten duom prodati náleží a výpo- věd potom učiněná ukazuje, że on Jan má o ten duom tržiti a jestliže by se oň nesmluvili že budou moci po- ručníci jej prodati, i poněvadž Jan Opice toho jest no- pokázal, aby jaký trh dokonalý mezi ním a poručníky se stal o ten duom, Ze oni podlé té vajpovědi dobře si mahli duom prodali, komu mohli. Nebo pončvadž za právo jest, že každý trh má do třeticho dne oznámen býti panu purgmistru, ale on Jan by co oznámil, toho pamčt žádná není a též se sám v to netáhl, i z těch príčin tomuto trhu překáželi podle práva nemuvž. Act. fcr. V. ante Nativ. M. V. 95. 1525, 7.září. Rukop. č. 2110 f. 112. Valentin Moč z Krolop a Aneżka z Odradovic m. j. koupili duom s lim vším, což v témž domě a v apotćce porućnikóm náleží, kteryz leží na rohu mezi domy pana Václava Sovy z Liboslavć a p. Zygmunda Roha z VIkanova, od porucnfkuov Vfla doktora za pět set kop gr. ©. Act. fer. V. ante. Nativ. M. V. 26. 1527, 31. prosince. Tamtéž f. 242. Blažek z Pereflu a Anna koupili duom u stolice na rynku v rohu — od p. Martina Ilelma a Jana Refichy, poručníkuov statku někdy Valentina z Krolop a od Anežky po něm osiřalé za pět set k. gr. č. Na takový zpuosob, že on Blažek tu všecku sumu, pro kterúž jest Adolf kupce na tyż duom zveden, má dáti, — Act. fer. JII. ante. Circumc. d. (Dům doplacen r. 1528.) 27. 1588, 80. července. Rukop. è. 2111 f. 54. Václav Zima z Novoscdl koupil sobé duom na rynku, kterýž slove u stolice, leží mezi domy u měsíce a Václava Sovy z Liboslavě od Blažka z Pereftu za pět set k. gr. č. Act. fer. 1111. feriis Abdonis. 28. 1537, 18. prosince. Tamléž f. 199. Václav Zima z Novosedl vzdal duom svuoj u stolice — paní Apolonč z Jenštajna, manželce své. Act. dic Lucie. 29. 1544, 25. srpna. Rukop. č. 2129 f. 51. V té při, kteráž jest mezi Jindřichem z Hrobčice s jedné a panem Václavem Zimou z Novosedel a pani Apollonou z Jenstejna, manZelki jeho, z strany druhé, kdež týž Jin- drich jeho pana Václava a paní Apollonu vinil z toho, że duóm ten ležící na rynku řečený u stolice od nich stržil a koupil za 6 C 25 kop grošuov vše českých, ale že oni manželé jemu v loin trhu státi a tomu dosti učiniti ne- chtějí, ukdzän takového trhu spis a poznamenání žádal podle něho zachován býti. Proti tomu od pana Václava Zimy inluveno, Ze on trhu takovému neodpírí a k tomu se zná, že jest duóm ten panu Jindřichovi: prodal, ale že manželka: jeho paní Apollona tomu trhu odpor vložila a povolení dáti nechce, aż i přísně od něho ktomu nutkána byla. A tu hned táž paní Appollona skrze přítele svého dala mluviti, Ze ona trhu (onu ctpírá, jakZ i prve na onen čas olpírala a ta- kové ceduli a spisu jakožto nepořádnému że misla nedává, neb kdyby ta cedule pořádná byla, měla by strana druhá tež ceduli druhú v jednostajna slova psanń. Nad to kdyby ten trh, jakž praví, dokonalý byl, měl jest pan Jindřich podle práva a dobrého pořádku jej před panem purg- mistrem oznámiti a tu do register zapsali prve nežli by tři dni prošly, ale toho všeho že jest od něho pominulo 2ádajíe, ponévadz ona tejž duóm sobě daný a u věně zapsaný má, aby při témž zápisu zuostavena byla, neb VI. Na Velkém náměstí (strana východní). | jest ona nikdá k takovému trhu vuóle nedávala. Než což jest učinila, že jest z přinucení učinila jako včzeň man- žela svého obávající se bití od něho, když jest proto k ní přísně a láním přistupoval. Zase od puóvoda skrze přítele mluveno, že na onen čas, když jest pan Jindřích ten duôm kupoval, takovému prodaji pan( Apollona nikda ncodpirala, nóbrź dobro- volně prodávala podle manžela svého majíc toho moc podle zápisu, kterýž ukazuje, neb i tehdáž, když se pan Jindřich na tejž zápis, kterým se paní Apollona zastírá, potahoval, obávaje se budúcí těžkosti od ní, tu jest jej sama přinesla. A od pana Václava mluveno, že když se narovnání mezi nimi stane, že on hned chce tejž duóm jí bez místa ote- vzdati a ona že jim má jeho postúpiti a v knihy vložili, k čemuž se podvo'ila, a to ža těmi dobrými lidmi, kteříž pri té smlivé byli, chce ukázati. Kdeż pak praví, že by dobrého pořádku chybil, a takového (trhu registry pânè purgmistrovÿmi zapsali uedal, że jest pan Jindiich to hned po vykonání toho trhu učiniti chtěl, ale pan Vaclav sim toho odkládal pravč, že by čas pozdní byl a potřeba toho žádná neukazuje, neb by skym na lese smluvili, Ze tomu by ehtěli dosti učiniti jako dobří lidé, a to i rukou dáním stvrdili, tolikéž i paní Apollona; to vše v sobotu se dálo a potom hned v pondělí pan Jindřích nedav třem dnuóm projíti jeho pana Václava a paní Apollonu obeslal, aby tejž trh jemu do kněh vložili žádaje, aby pamět pá- nuóv smlouvcuov ćtena byla. l’o pretienf pak mluveno, že tak, jakZ jesl proZaloval, pan Jindfich to dostalcènè pokázal, že pod dobrou volf sc ten trh od obojich stal a paní Apollona dobrovolně ruky podala, štěstí panu Jin- džichovi vinšovala a litkup pili. Protož žádá, poněvadž sú ústy i rukou dáním takový trh stvrdili, aby jemu v knihy městské vložen byl, táhna se pii tom na nález Nového Města Pr. mezi Matejem Lumendou a Janem Bořkem, kterak též nápodobně Bořek Lumendovi v trhu státi no- chtěl, a když jest trh pokázán, Ze takový trh právo stvr- dilo a ten dal čísti žádaje v tom též za opalticní. K tomu na místě pani Apollony mluveno, že ta pamět, kterúž ti dobří lidé dávají, nemá podle práva přijata býti, neb ona jich nikda za smlouvec k tomu (rhu nezd- dala, ani sama od sebe vydávala, ježto kdyby byli smlouvce vydání, byli by vysvědčili trh, ale toho od nich v tom seznání jest pominuto. Druhé že na odpor sobě seznávají, kdež praví, že pan Václav jí paní Apollouč: měl ten duóm teprva vzdáti, an prve před několika léthy jí jej vzdal a knichami u věčně zapsal moci sobě tu žídné neza- nechav, ježto proti takovému zápisu žádný (rh, by jak chtěl byl pořádný, jítí jest nemohl a nemnóž. Neb dokudZ jest pan Václav Ziv, panf Apollona toho domu zmocnóna býti nemuóže, než leprva po smrti jeho a tak ani pro- dávali jest nemohla. Také spis ten s vysvědčením jich se nesrovnává, neb v spisu a v ceduli té stoji, że pan Jin- drich duóm ten od paní Apollony koupil a oni seznávají, Ze od pana Václava a od paní Apollony spolu. Nadto vejš poněvadž právo ukazuje, kdož trbu do třetího dne pied panem purginistrem neoznámi a do register sobč jeho nedá zapsati, 2e takovy trh místa miti nemuoże, ce- hož i pan Jindřich předešle při tomto právě podvakrát jest užil a čehož sám proti jiným užíval, že tolikéž proti němu paní Apollona užíti žádá. Neb by i ten trh po- řádný byl a v registra pana purgimistra vložen, však ještě pro věno tak na něm zapsané bezpečný býti by nemohl. Jakož se to i při vrchním právě zběhlo, že táž manželka páně Měsíčkova zápis věnný chtějíc propustiti, tudy aby těžkost s manžela svého, kterýž sedí, svedla, před pány 

Strana 415
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). úředlníky zemskými povolení dala, nýbrž i žádala za pro- puštění. Však jí toho dopuštěno není. Ale paní Appollona takovému trhu vždycky jest otpirala a otpiri. A nalo dala čísti svédomí, žádajíc podle něho za opatření. Zase od původa mluveno, že tím svědomím paní Apollona toho jakž otpor vložila neukazuje, aby z přinu- cení k tomu trhu vuóli dávala, neb ten Jakub, nachlebník a služebník, jich nětco nasvědčuje a toliko »ám jeden, a tak podle práva jest žádný svědek a zvláště proti těmto smlouveuom lidem hodnověčrným a zachovalým místa při právě míti nemuože, poněvadž prve obojí strana na též sinlouvce se potahovaly a obzvláštně paní Apollona, ne- chtějíc ku při přístoupiti, až seznání učinili. A diví se tomu, že před dobrými lidmi proti slibu a podvolení svému mluviti dopouštějí, ježto kdyby žádných smlouvcuov nebylo, tehda takové řeči a sliby za dosti by měly býti. A pan Václav měl by se prvnějšími sliby trestati, coż jest komu sliboval, že musil tomu dosti činiti. Proti lomu od strany odporné mluveno, 2e panf Apollona těchto dobrých lidí nežádala k svědomí jako smlouvci neż jakožto svědkuov, aby to, což na nich žá- dala a čehož sú povědomí, podle práva seznali. A ponč- vadž i mistr Jeronym z Ilrobčice, kleréhož ona k svědomí listem pod pečetí pana purgmistra a pámuóv pohnala i dohnala, toho pořádku chybil a jí svědomí podle právaa zřízení zemského G. 10 nedal, nepiijav (toho ksvé víře a k své duši, tak jakž smlúva svatováclavská ukazuje, že zádí, aby proti témuž panu mistru: Jeronymovi jí právo stanné dáno bylo vedle pokuty 1 M. kop grošuóv v pó- honu a důhonu položené, poněvadž » jiným pro takovúž vče to též při této stolici propuštěno bývalo. Při tom i toho dostavujíc, že paní Apollona žádá, aby i to pozna- menáno bylo, že ona tobo zápisu, kterýmž jest jí pan Václav, manžel její, včno na lom domu zapsał, nikdu nepropouštěla a nepropouští, než podle něho zachována býti žádá. Naposledy od puóvoda mluveno, že kteréž jest koli vysvědčení jse slalo, od pinuo smlouvcuov, tolikćż od pana mistra: Jeronyma, že jest pravé, a přes to dále chce-li se oč k témuž panu mistru Jeronymovi domlivali, že by práva a zřízení zemského v tom vysvědčení chybiti meči, že mu se dá od něho na to odpověď, když k tomu pořadem práva připraven bude. Než což jest pan Jindřích od panu Václava a paní Apollony koupil a to podle právu provedl, aby toho užíti mohl, žádá, a oni manželé svému slibu a rčení, chtějílí dobří lidé znostati, aby dosti uci- nili a: nelitovali toho zvláště, poněvadž vejše a dráže panu Jindřichovi jej prodali 9!/; C, nežli sami mají, s tím se vším k spravedlivému uvážení se připouštějíce. Tu pan purgmistr a pánví slyšíce žalobu, odpor i jich stran pře líčení, v ceduli (rhovou, v zápis, vzdání domu od Václava Zímy učiučné a v pamčť smlouvcuov, v svě- domí obojí strany, též i v nálezy, v rogistříky z zřízení zemského podané, i v to ve všecko, což od stran: podáno, nahlédše a toho všeho pilně a bedlivě: pováživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž Václav Zima z Novosedl s Apollonou z Jenślejna, man- želkou svou, a Jindiich z IIroblice toho trhu domu, o kterýž sou v námluvu vešli, jakž Jeronym z Hrobčice, Jan Rchécek z Květnice a Vojtëch Zläkaëka seznávají, podle priva a decretum mésta tohoto pořádně před panem purgmistrem sou ncoznémili. A k tomu tejž duóm, o kterýž trh činili, byl a jest v závadě zápisu věnního, kdež on Václav Zima předešle u věčně ten duom se všemi svršky Apollonč, manželce své, pořádným zápisem a knie- VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 415 hami jest zapsal, kterýžto zápis propuštěn od ní Apol!ony není, nébrž před právem stojíc ona Apollona toho zápisu, aby jej propustili móla, toho jest i trhu (ćhoż domu odpor učinila. 1 z těch příčin ten trh podle práva místa míti nemuože. Než poněvadž jest se to našlo z svědomí, že sou oni v jednání tomu domu jakoby k trhu v svobodě bÿti mèl, vědouce předešle oni manželé Václav Zima i Apollona manželka, že v závadě jest, se dali a přistoupili, pro ten nezpůsob, který jest od mich k straně ukázán, pan purgmistr a páni je oba v svou kázeň berou. Actum die Lunae post s. Bartholomcum 1544. 30. 1548, Rukop. ć. 2117 f. [45. Apolona z Jen- 3tajna vzdala duom svuoj u stolice Janovi [Zajistovi], man- żelu svćmu. Act. fer. III. post Sixtum. 81. 1550, Rukop. ć. 2129 f. 244. Jakoż jest Apo- lona z Jenštejna obeslav3i Jana Zajistu, manžela svého, vznešení na pana purgmistra pány učinila, klerak by právem duchovním s manželem svým rozdělena byla, žá- dajíc také, aby statkem od práva podělení byli. Neb týž stalek pro neopatrování jeho k spuštění přichází a na ne- bezpečenství jest.. Neb i to předešle jest při stolici této bývalo, že když se v manželství manželé snášeti nemolli a duchovním právem rozděleni bývali, že také i statky se dělili, žádajíc i podle toho za opatření. Proti tomu od Jana Zajisty, manžela jejího, mluveno: Nenadál se toho, aby manželka jeho měla na to nastu- povati a za rozdělení statku žádati, neb ač jsou do času jistého, jako do roka, právem duchovním rozvedení, však aby to na čas rozvedení příčina dostotečná k rozdělení statku mezi nimi byla, tomu on mísla nedáví a dáti nemuoże a lé naděje ku panu purykmistru pinuom jest, že 10ho dopustili neráčí, neb jest ona jemu mocně statek svůj odevzdala, jakž: knihami města tohoto: takové vzdání jest stvrzeno. A poněvadž pak z žádné jisté příčiny rozvedení nejsou než toliko do roka, on věří, že k tako- vému podčlení potahován nebude. Nato od Apolony z Jenštejna mluveno: Mluví se tuto od manžela jejího k tomu rozumu, že by všeho toho statku užítí chtěl podle zápisu společného bcze všeho prostředku. Ale ona praví; poněvadž společní jest, že jí ten statek tak dobře jeho jako její náleží a on jeho před ní užíti nemuoże. Neb by to byly těžké věci, aby společník jeden statku všeho užíti chtěl a druhý, jenž mu tolikéž náleží, nic. A pončvadž pak jest to vždycky při stolici léto bývalo, když jsou od duchovniho priva manželé i na čas rozvedení bývali, že také i statkem se dělili a to tak dobře pro rukojmčě, kteréž za sebe strany, že tomu dosti učiní, staví, aby jich nezavedli, táhnu se při tom na nález mezi Vácslavem od zlaté husy a man- želkou jeho učinčný, žádající při tom za opatření spra- vedlivé. Tu pan purgkmistr a pAni slySfce Apolony z Jen- štejna vznešení i také co proti tomu od Jana, manžela jejfho, mluveno, nablédSe při lom v zápis společního vzdání i také v nález, na nějž se strana puovodní táhla, a toho všeho pilně a bedlivě pováživše, taklo o tom mezi stranami vypovídají: Pončvadž od Jana Zajisty jistý zâpis spolcènfho statkův vzdání mezi jím a Apolonou z Jenštejna, manželkou jeho, jest ukázán, v kterémžto zápisu zřetedlně toho dostaveno jest, že všecken statek tak obapoinć mczi nimi vzdaný kromě 200 kop gr. č. a jiných věcí, kteréž sobě ona Apolona zejména v témž zápisu vymínila, má z umrlého na živa pozuostalého plným právem připadnoutí tak, jakž týž zápis to v sobě šířeji ukazuje. A toho mezi týmiž manžely, aby sebe z jistych 

Strana 416
416 VI. Na Velkém ndmésti (strana východní). příčín: manželstvím do Żivnosti prózdni byli, duchovnfm právem nalezeno není. Iz těch příčin pan purgkmistr pánvi jeho Jana a Apolonu, manželku jeho, při témž zá- pisu společním zuostavují, tak aby oni tobo všeho statku lak obapolně vzdaného, grunthu neopouštějíce a jeden před druhým nic sobě neovobujíc, společně užívali, leč by budoucné oč jiného se dobrovolně snesli. Actum f. 5. dic S. Briccii. 32. 1658, 14. ánora. Rukop. č. 2142 f. D. D. 2. (KSaft Apolony z Jenstajna.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — kterak uroz. někdy Apolona z Jenštajna, bytem v domu, jenž slove u Zimů na rynku v městě našem, učinila kšalt ve Clvrtek pfed sv. Sixtem l. LVII. — takže — jakož jest sobě v zápisu společného vzdání s Janem Zajistou, manželem svým, utinéném v tom ve všem statku svém vymínila 200 k. gr. č., že takovú sumu odkazuje — k záduší M. B. před Tajnem 50k. m., p. mistru Jakubovi z Varvažova 100 kop. — Stalo se v pondél( den sv. Valentina 1558. 88. 1558, 21. října. Rukop. &. 2117 f. 421. Zveden jest na duom Jana Zajisty u stolice — pro XXV k. gr. č. Václav Mikulenda. Act. fer. VI. post Lucam. 34. 1559, 30. června. Tamléž f. 435. Uroz. p. Burjan Trčka z Lípy a na Lipnici koupil duom u stolice od Java Zajisty za pět sel k. gr. č. — Také jmenovaný p. Burjan připověditi ráčil — všecky pořádky buďto k obci neb záduší činiti a zachovávati. Act. postridie Petri et Pauli. 86. 1598, 6. července. Rukop. č. 2112 f. 412. Rehoř Koutský z Hořejších Počernic a Václav Vacek z Růženého, plnomocníci uroz. p. Jana Rudolfa, Maximi- liana i na místě pana Burjana Mikuláše mladšího a let nemajícího a nedílného, vlastních bratří Trčkův z Lípy na Světlí nad Sáz., Ledči a Veliši, jsouc listem pod po- četmi s podepsáním ruky jmenovaných pánuov, jehož datum v pondél( po sv. Petru a Pavlu l. e:c. XCI". zmoc- nění, stojíce osobně v radě ozuámili: Jakož jest dobré paměti ur9z. p. Burjan Trčka z Lípy koupil duom v rynku u stolice řečený, kterýžlo duom po smrti p. Burjana na pp. Jana Rudolfa, Maximiliana a Burjana Mikuláše, syny páně, dědickým a plným právem připadl, že oni plno- mocníci toho takového domu — postoupili jsou uroz. p. Mikulášovi Trčkovi z Lípy na Novém Zclivě, vlastnímu sircjei pänuov bratff. Act. postiidic Procopii. 86. 1601, 28. tervence. Rukop. è. 2113 f. 201. Jan Vidovle z Loustíné a Martin. Bintner, písat a sluZcbník uroz. p. Jana Rudolfa Trčky z Lípy, na Veliši, Svěulý, Kumburku a Lipnici, cís. rady, jsouc od téhož pána listem pod pečetí a podpisem ruky vlastní, jehož datum v so- botu po sv. Markétě I. 1601, zmocnění, stojíce osobně v radě oznámili, že dům u stolice postoupili uroz. paní Kateřině Kurcpochové roz. z Lobkovic. . 87. 1602, 1. tervence. Tamléz f. 273. Uroz. p. Stefan Jiří z Slernberka na Postoloprtech, cís. rada a president komory Ceské, koupil duom u stolice od panf Kateřiny Kurepochové z Lobkovic za 2000 k. gr. č. 38. 1602, 81. října. Zamléž. Uroz. pán Přech z Ho- dějova na Milivště, Tloskově, Lžovicích a Maršovicích, cís. rada, koupil uroz. paní Dorotě « Hodějova, roz. Hrzance z Harasova, paní manželce své najmilejší, dům v rynku u stolice od uroz. Stefana Jitiho z Sternberka za 2500 k. gr. č. 39. 1603, 7. května. Tamléž. Jakož jsou z jistého povolení pánův úředníci úřadu šestipanského vedle vej- VI. Na Velkém náměstí (strana východní). choze na to od páuüv radních učiněné dovolili uroz. pánu Přechovi z Hodějova, aby mohl v domu u stolice rundel okrouhlý nad grunty od rohu do rynku neb místa obecního dvou loket dílky v své okrouhlosti vydati a nad tím první vrstvu mimo ty dva spodní lokty jednoho lokte a jedné čtvrli, druhou pak vrstvu též z štukového kamene opět dále puol lokte šířky povydati;a položití, kterýžto všecek rundel od dotčeného domu tak do rynku na obec mimo grunty domovní tří loket a tři čtvrti sa- hati bude, tak aby toho tak postaveného rundle paní Do- rota Hodějovská Harasova s dědici a budúcími svými na časy budoucí požívati a k domu svému jej dědičně připojiti mohla, jakž zápis tobo dovolení, jehož dal | v outerej po sv. Marku cv. [29. dubna] I. t. svědčí. I páni tak to schváliu rácili. 40. 1607, 3. září. Archiv míslodrzilelsky, kopiar č. 116 f. 153. (Přechovi z Hodějova.) Službu svi vzka- zuji, urozenf pane, pane švagře můj zvláště milý. — Ne- činím pana švagra tejna, že J. M. C. pán náš nejmilosti- vější ráčí toho jistého a milostivého oumyslu býti, poně- vadž se rána morová chce v městech Pražských rozmáhati, ouřady z zámku neb hradu Pražského dolů do měst Praž- ských podati; pročež toho J. M. C. milostivě žádostiv býti ráčí, aby pro ouřad J. Mti C. appelací v domě V. Mu na rynku Starého M. Pr. dvou nebo tří pokojův do ne- dlauhého času dopříti a k milostivému J. Mti C. zalíbení, též pro snadší a spěšnější lidských spravedlností fedruňk J. Mti pan: presidenta, pány rady a jine přísežné osoby témi pokoji fedrovati. — Dán na Hradčanech v pondělí po sv. Jiljf. Zdeněk z Lobkovic kanclíf. (Skutečně starom. apclace ze dne 8. října datována jest, »dán v Starým M. Pr.« (rukop. č. 1029 f. 105). Poslední nález apelační z tohoto domu nese datum 10. ledna 1608.) 4l. 16)9, 26. kvétna. Rukop. &. 64 f. 1. Slivutné a mnohovzáctné poctivosti pánům purgkmistru a radě Star. M. Pr., pánům a přátelům mým zvláště milým! Službu svú vzkazují slovutné a mnohovzáctné poctivosti, páni a přátelé mojí zvláště milí! Od Pána Boha zdraví a při něm jiného všeho dobrého vinšujíc přejí vám věrně rád. Tak jakož od vás sobě tu přátelskou náchylnost a zámluvu před dávnými časy učiněnou mám, aby mi voda tróbami do domu móho, kteryż v rynku zde v Star. M. Pr. držím, vedena býti mohla, i nyní chtíce takovou věc k místu a konci přivésti, vás, že mi k tomu, mojí zvláště milí páni a přátelé, své povolení dáte, přátelsky žádám. A poněvadž k (é a takové potřebě nedostatek v trúbách se nachází, takže toho nic před rukami nemám, k vám se s přálelskou žádostí ucházím, že mě některé trouby, což by zapotřebí bylo, zapůjčiti poručíte. Já ihned zase jiného dříví s náležitým vynahražením i poděkováním mým zvláště: milým pánům a přátelům dáti splaviti a toho se jak v svém společném, tak i jednomu každému obzvláště touž podobnou měrou i jiným vším přátelstvím dobrým odméniti a odplatiti neopomenu. Odpovědí s vyplněním této žádosti od vás žádám. S tím milost Pána Boha s námi se všemi býti rač. Datum v Star, M. Pr. v onterý po neděli; kteráž slove Rogationum, l. 1609. Pánüv upřimně volný přítel zůstává Přech z Hodějova na Ko- nopiští, Tloskově, Milivště a Lžovicích J. M. C. rada. 42. 1609, 26. září. Rmkop. č. 7 /. 36. Uroz. pánu Přechovi z Hodějova do domu v rynku propuštěna jest roura neb stojan. 

Strana 417
VI. Na Velkém náměstí (slrana východní). Číslo pop. 605. (U zvonu bílého.) ® 1410, 2. prosince. Pelrel, Lebengeschichte d. K. Wenceslaus II. ë 220, Wir Wenezlaw, von gottes gna- den Romischer kunig — und kunig zu Behem, embicten — Kawczeubach von Berg zu Chutlen und Messer der bley bergwerk von den Myze, unsern lichen gelrewen, unser gnade und alles gule. Licben getrewen. Wir gebieten cuch ernstlich und vesticlich mit diesem brefe, dasz ir den lobsamen Petrn Smrzlik, munczmeister des berges zum Chutten, Niklasen von Wosicz, unsern reten, Onschen von Mykowiez, Johanken Ortel, Sigismunden Rockiczaner, Duchken Rulant und Johansen Wilezchrdlo und anderen iren mitbergwerkern die crste fungrube auf den neuen bleywerk zu Mikowicz um und um uff alle vier orter mit syben lehen uszmessen sollet, wann wir den vorigen ge- werken derselben ersten fundgruben diese besundere gnade und fiirgabe gethan haben und thuen hicran nicht anders in dheine weise bey unsern hulden. Geben zu Prage des dienstags vor s. Barbara tage unserer reich» des Bche- mischen in dem XLVIII und des Romischen in den XXXV iarcn. I. 1414. - Nukop. c. 2099 f.44. Nos magister civium, consules ct scabini Mai. Civ. Prag. recognos- cimus, quod nos jnter Wenceslaunm, filium olim Johanconis Ortlini, cx una nec noa Maram fratrem (?) parte. ex. altera racione lll] s. ecnsus, quas jpse. Wenceslaus super domo ipsius Marc habere dinoscitur, talem inter ipsos tulissc scntenciam, quod ipsa Mara eundem censum — censuare debet. 9. 1415, 21. únoro. Rukop. c. 2099 f. 58. Wen- ceslaus ct Johannes, lilii olim Johanconis Ortil, recogno- verunt, quod ad omnem causam contiroversie inter ipsos racione testamenti patris, matris cL fratris ipsorum ad dc- Cidendum clegerunt potentes arbitros —. Act. fer. V. ante Mathei. 8. 1417, 11. května. Rukop. č. 2099 f. 108. Nos magister civium, consules ct scabini Mai. Civ. Prag. re- copnoscimus, quod discreti viri Ludvicus appothecarius, Johannes Bechynie ct Sigisinundus Chanie, tamquam tes- tamentarii domine Margarete, relicte. Johanconis Ortlini, pro ct racione omnium bonorum mobilium et immobilium per dictum Johanconem ct conthoralem suam relictorum inter d. Wenceslaum et Johannem, fratrem. suum, filios antedicti Jolhanconis, cum ipsorum amborum consensu et voluntate. talem. inter ipsos fecerunt divisionem, sic vide- licet, quod d. Wenceslaus pro porcione sua habere debet domum ad argenteam stellam, it. XV s. census super domo Johannis Mugliczer, que fuit olim !eutmericzeri, it. XV s. census super domo olim Janconis Leonis, nune Cunssonis appothecarii, item 1 s. census super bonis in Minory Brazdny, it. 1 s. super domo Jacobi de Plan insti- loris, que fuit olin Cunczonis sartoris (sita est in Ferrea platea) et ud hoc habere debet vineam sitam prope viam, sicut inter in. Wrssowicz. lusuper Johannes, frater dicti d. Wenceslai, habere debet pro porcione sua domum diclam ad albam campanam ct ad hoc cciam curiam in Bychowicz —. Insuper eciam iura, que ipsos competunt in Broda Bohemicali, de eisdem ia simul uli debent. Post morlem vero predicti domini Wenceslai, ex tunc porcio sur ad prefatum. Johannem ct heredes suos pleno iure devolvi debet. Act. fer. JI. post s. Stanislai. 4. 1424, 17. listopadu. Tasmléz f. 150. Nicolaus Forsster ab alba campana in casu, quo eundem cx hoc VI. Na Velkém náměstí (straha východní.) 417 seculo priusquam Elzkam, conthoralem suam, migrarc contingerit, ex tunc dicte Elzce omnia bona sua ct spe- cialiter domum ad albam campanam dat. Act. fer, VI. ante lčlizabeth. b. 1498. — Rukop. 6. 2099 f. 215. Nicolaus ab alba campana recepit res infrascriptas Nicolai Gloth- pauch in suo debito, vidclicet V s. gr. fer. VI post Pen- tecost. Najprv tii postavy nedospělé, dva válená a jeden nevíleny, it. osnovu postavovi, 3L. jedenáct svazkuov klu- betek piieze ptedené z vlny, vlnu ve čtyřech sictkách, blány zaječí podbříškové. 6. 1434, 23. tinora. Rukop. ¢. 992 f. 156. Agnetis, nata Nicolai ab alba campans, ct Sigismundus Slama, ma- ritus eius, fassi sunt libere ct spontanee orni sine coac- cione, se percepisse ct levasse LX sexag. gr. plenarie cl integre ab Elizabeth, matre prefate Agnetis, ct ab Augus- tino, filio eius, pro porcione hereditaria ipsam Anezkim de omnibus bonis post prefatum Nicolaum, patrem suum, concernente derelictis. Acl. in vig. s. Mathei ev. 7T. 1434 10. září. Rukop. ë. 2099 f. 383 = č. 87 J. 19. Pessico a stellis, Wenceslaus Rak, Barthossius pan- nifex ct Jaksso carnifex proci et compositores nupciarum ab Augustino, nato Niclassii ab alba campann, ex una ct Dorothea, nata Johannis carnificis, generis Henslini, parte ex altera electi, — occasione sacri matrimonii huiusmodi pronuncciacionem fecerunl : Quia post prefatam Dorotheam, filiam suam, pretactus Jauco promisit dare XXX s. Acl. fer. VI. post Nativ. M. V. 8. 1436, 94. i(jna. Nukop. c. 2099 f. 433. Massko, natus olim. Sigismundi, de alia parte resignavit Sigismundo Slama cl Augustino ab alba campana totale ius suuni, quod habere dinoscitur ad littcram sonantem super du- centis triginta s. gr., que data est Wenceslao, civi Vero- nensi, per Nicolaum mercatorem olim dc predicta Minori Civ. Prag. ad fidas manus servandum, ila quod prefati Sigismundus et Augustinus habcbunt p'enam potestatem eandem litteram a prefato Wenceslao exigendi ct cum eadem littera agendi, faciendi ct disponendi, quicquid ipsorum placuerit voluntati. Act. fer. IllI. ante. Simonis et Jude. 9. 1437. — Tamkeź J. 454. Augustinus ab alba campana, natus olim Nicolai Furss'cr, fassus est, XXX s. dotalicii post Dorotheam, uxorem suam, natam Johannis Polaczek carnificis, percepissc. 10. 1437, 30 září. Desky dvorské č. 20 f. 183. Ja Anna, někdy manželka Jankova Domčíkova dobré paměti od bielého zvona, méstka Velikého M. Pr. a z Mocidlan, vyznávám ticmlo listem, tak jakoż jsem v stav manželský vstüpila a pojala slovutného Václava z Plotišt za muže a manžela svého božím zpuosobem v cizie země, nejsici v bytu ani při statku svém a bojéci se prodlenie tobo, nevědúce, když by buoh nás zase k našemu statku na- navrátil neb na mč smrt přepustil, chtice se v tom opa- třiti a vystřiecí, aby potom dalejších nesnází od nižád- ného nebylo, s potazem dobrých přátel a s dobrým roz- myslem činím poručníka svrchupsaného Václava, muže svého, obyčejem země Ceské těch všech zboží mých, což ke dskám zemským přislušíc a podle řádu města Velikého Pražského, jakož to město právo má, před dolepsanými statečnými a slovutnými ryticři a panošmi, jakož se jme- nujf v tomto listu, iných všech statkuov, k kterýmž koli- věk právo mám, na zemi nebo v městě, tu pořád menujíce, aby s tiem mocen byl uciniti i nechali, jako mocny po- ručník, toho sem já jemu již úplně uvěřila bez všelikých jiných odpor i nesnází jako svému věrnému muži. Prvé 58 

Strana 418
418 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). porucuji jemu to zbožie v Močidlanech i jinde cožkolivěk k tomu přislušic i s tiem se vším právem, kleréž na lo mám a lu jsúc toho v držení byla s Modliborem i po Modliborovi, dobré paměti muži mém, i to věno, kteréž mi jest zapsáno a potvrzeno, a po dědicství mém nápad, kterýž by mi se dostal, tak jakož jest dále ve dskách zemských, rozdiclně menujfce każdy kus, což k tomu při- slušic, vepsáno, a svědomo jest súsedóm okolním, Zet sem tu seděla v svém panství a statku a toho v držení moc- ném byla. Také též poručenstvic mocné činím lýmž oby- čejem svrchupsaným dřévejmenovanému Václavovi z Plotišt, muži svému, druhého mého zbožie i statku, klerýž mi sě jest dostal s volí boZí po Jankovi Ortlovi neb Doméíkovi a řkúc měštěnína Velikého mčěsta Pražského paměti toho, zbożie v Běchovicích věna ancbo práva včnného mého anebo kterakžkolivěk právo na tom zboží mám zapsáno, a na lom všem, což on kde měl, jakož sem toho lu v Běchovicích i v tom domu u Bieleho zvonu i jinde v mocném držení s ním byla, mocně jemu Lo porucuji, i lo vše, což k tomu zboží, což on kde měl nápadu na mně spravedlivě po smrti jeho zemským ancbo městským prá- vem spadlo, i po smrti dětí našich, kteréž sme spolu měli; mocuč jemu to poručuji, aby on mohl učíniti i nechali s tiem, jakž by sč jemu zdálo, úplně jako své vlastnie zbożie, i postupuji jemu k tomu svrchujmenova- ných statkóv všech před dolepsanymi stateènÿmi a slo- vulnyini ryliefi a panoSemi, tak jakoż sem sama v drżeni loho s mymi obćma nużema byla a jakž mně zapsáno jest a tu. v panstvie «cdéla. Pakli by buoh neuchoval muže mého prvé neżli mne a on mi zápisu na svých žádných dlužnících ani na statcích svých, kteréžbykolivěk mčěl, neukázal ani co zapsal, jakož má, ježtobych já také po něm kterú jistotu micti méla, tehdy toto porucenstvie a dinie, jakoż tento list svědčí, žádné moci nemá micli ani zapsati tu má komu po své smrti. Ačby prvé umřel než já, než zase všechna moc aby sć ke mně navrátila z těch statkóv svrchupsaných, nač tento list svědčí. A když by nám pán buoh do Cech pomohl a dsky zemské ode- vrieny byly, slibuji to muži svému prvé, druhé anebo třetic Suchć dni ve dsky vložiti podle svrchnielho dánic, poručenstvie aneb zapsánic, jakož tento list svědčí. Pakliby vždy desk zemských nebylo, ale kterýž páni a zemané obyčej sobě ulożie, liemż obycejem slibuji jemu ten zapis zapsali. Pakli by mne prvé buoh neuchoval, nežli by sě ten zápis dokonal a vepsáno bylo tiem obyčejem, jakož se svrchu jmenuje, tehdy plní jeho moc a právo tiemto listem dávám podle svrchupsaného dánic a poračenstvie takúž mocí, jakobych jemu úplně ve dsky zemské vložila a zapsala a v městské knichy k vlastnicmu dědicství; a na budúcie časy, komuž by on to prodal aneb popřál, aby túž mocí a ticm právem držali, jakož sem já sama držala a ktomu měla. A já Anna svrchupsaná tomu všemu na svědomic svú pečet vlastní dědičný přivěsila sem k to- muto listu. A já Rudolf z Rece, té chvíle hajtman brnčn- ský, Oldřich Skála z Lilce, Petr Kevsar z Mohclna, Karcl z Opatovic, Bedřich z Lilcce vyznáváme tiemto listem, že jsme při tom poručenství a vzdání byli a před námi se to stalo a na prosbu panie Anninu a Vśclavovu z Plolist jejicho muże, a podle pečeti jejic přivčsili sme své pečeti na svídomic k tomuto listu. A to sme učinili s naší dobrú volí. Dán v Biné I. MCCCCXXII, ten pondél( po svatém Uavle [19 ifjna]. Act. a. d. MCCCGXXXVID, fer. 1I. in dic Jeronimi. 11. 1440, 7. prosince. Rukop. č. 2102 J. 428. Elsska, relicta Nicolai Furster, resignat ius suum — Anizcc et Elssce nepolibus suis, nalis Augustini, filii prefate VI. Na Velkém náměstí (strana východní). lólsscc —. Insuper — domini — per sententiam ipso- rum pronuncciantes Agnezkam filiam prefate Elssce, con- thoralem Sigismuudi Sluma, ct ipsuni. Sigismundum, qui causa (radicionis civilalis — ct propler alios graves excessus aufugerunt, nec non heredes ipsorum omnibus devolucionibus — per predictam Elsscam — abiudica- verunt. 19. 1441. — Rukof. 6. 992 f. 207. Margarclha rclicta ab alba campana, iam vcro contlioralis Wenceslai, nolarii domini Ptaczkonis, constituta personaliter in pleno consilio — fassa cst sc a — Materna dc longa platlica, Johanne carnifice testamentariis cl El&ka matre prefati Augustini XXX sexag. gr. nomine dolalicii ci per pre: dictum Augustinum testamentaliter legalas cum parafer- naliis, lectisterniis ct vestimentis ambulatoriis beue suffi- Cientibus et valentibus suscepisse ct lcvasse plenarie 1441. 18. 1449, 15. července. Rukop. ć. 2119 /. B. 2. Ve jméno božie amen. Já Elška, vdova po Mikulášovi dobré paměti řečeném Forster zuostalá,; měštěnína Star. M. Pr. od Bielého zvona, vyznávám licinto listem oc, že ackolivék nemocna jsem, neduZiva na těle, však proto paměti dobré oc toto mé poslední poručenstvic a konečný úmysl vuole mé o lémž o všem statku a zboží mém, kte- rýmž mně jest pán Duoh z štědroty milosti své nadčlili ráčil, s dobrým rozmyslem zříedila sem a zpósobila i to- hoto kSaftu n porutenstvice mélio mocí riedím a spósobuji obyčejem takovýmto: Najprvé a přede všemi vecmi učí- nila sem a ustanovila, činím a ustanovuji poclivú paní Agnežku, dcerú mú, pravú a mocnú poručnici Ilšky, dcery nebožce Augustinovi, syna mého, a podle tolo i domu mého a vinic i jiného všeho statku iného movitého i ne- movitého, kdež a na čemž by koli ten záležal, neb kte- rým a kterakým — koli jménem muož neb mohl by jme- nován býti, nic nevymícňujíc ani pozuostavujíc, tak tomu chtice, aby táž paní Agnežka již povćdeni ElSku, vnu&ku mú, u scbk poctivě, jakož na ni slušíe, chovala potřebu jí, ztravu a oděv dávajíc i jinak péči o jejie dobré a poctivé majíc, i také diclem jejím mni tiemto kšaltem jie odkszanym mocne vlńdnic aż do jejich let dospělých Sestnädcte a ona aby jic jako matky své byla ve všem poslušna. Potom pak vinici mú zpodní, kteráž jdúc k Vršovicóm leží na rozcestí a osm str. drží v sobě měrných, porúčicm a se vším i celým právem mým mocnè olkazuji svrehn- psané Elšce, vnučec mé, samé toliko a žádnému jinému. NeZ duom muoj a vinici: svrchní i jiný všecken statek muoj movily i nemovity, tak jakož svrchu již dolčeno, nic nevymicnujfc, porúčiem panic Aneżce, dceii mó, a dětem jejím i takć svrchupsanć Klśce, vnučce mé na rovný mezi ně rozdiel. Tak toliż. Neuchoval-li by tóż Elšky od smrti Buoh, že by snad drieve let jejich svrchudotčených umřela ancbo které z dětí: častopsané dcery mé umřelo, prve než by let rozumných došlo, tehdy diel tak umrlého neb umrlých chci aby na jiné děti živý zuostalé připadl na rovný opět mezi ně rozdiel plným prácem a tak aż do poslednieho. A též zasč Elška čnsto- psaná zůstalali by živa s živými dětmi, v nápadu měj pravý a jednostajný dicl. Než jestli že by panic Agnežky, dcery mé, Buoh neuchoval, tehdy diel její na muže jejicho pripadni, aneb má jej, kamž chce obrať vedle své vuole. Přidávám též Agneżce, dcefi mó, k radě a ku pomoci opalrné muže Václava Cvoka, měštěnína Nov. M. Pr. a Jindficha Khel- ského, měštěnína Star. M. Pr., věříc jim zvlášluč mimo jiné přátely své, že jí ve všech věcech, v nichž by jich 

Strana 419
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). potřebovala, radní bud a pomocní. Datum anno — XLIX9 fer. Ila in Divisione ap. 14. 1451, G. biczna. Rukop. č. 2099 J. 1070. Když paní Elška, vdova po ncbozci Niklasovi od biclého zvona zuosfalí, byla picd pány purgmistrem a Kkonsely v plné radé nafckla Maternu z Dlíhé tfiedy, vinicce jej tiem, Ze by jí po smrti Aupustina, syna jcjiclho, v domu pobral, coz nalezl, práva k tomu nemóv iżśdnóho. А К duovodu žaloby své dokládala sě rady staré, kteráž jest teluláž s PeSikem seděla i s týmž Maternú. Páni purgmistr a konšelé obeslavše radu slarú, což jich živo zuostalo, jmenovitě Matěje: Krtka, Matěje Porybného, Duchka kramáře, Václava Píknoska, Jana Wolfa, Bernarda od Sampsona a Martina Rodiče, tázalí jich, co by jim v té při bylo svědomo a známo. A oni potaz sobě upro- sivše všichni společně a jednostajně skrze Martina Rodiče vyznali, že o tom jiného jím nenie svèdomo neZ to, 2et po smrti Augustinovč, syna Elšky nadepsané, Jan Poláček, (chán. Augustinóv, radil sé s ními, kterak by měl to opa- tiili, aby ten statek nebyl rozinrhán pro dietky téhož Augustina, jimż on po své dceři, téhož Augustina man- želce, děd byl, a že mu oni jemu jiného neřekli, než to: "Tys jim příctel, ty to opatř, jakž umicš najlép. Ale byl tu. Materna co bral, neb kdo, řekli že nevědí nic. Так? páni purgmistr a konšelé takto jsú vyřekli: Pani, jukoż vinilas Maternu, že by tvé pobral a v toms rady staré sé dokládala i potom svčdomie také jiného, rada stará toho nezná, ani jiné tvé svědomic, byť on z domu tvélio co bral. Takćs pravila, Ze by on mél kSaft syna tvého a tos měla dnes provésti i ncprovedlas toho ani jiného, protoZ piikazujit páni, aby ho s pokojem nechala a potom nikdy ho nenafickala z toho viccc. Actum sabbato post Trans- lacionem s. Wenceslai oc LI. 15. 1452. 19. ledna. Tamléz J. 1089. l£l&ka rclicta Nicolai l'urster cum Agnezka nata sua proscribuit oc XX flor. ung. debiti Johanni Woykowsky de Przicwor ad do- umm ad albam campanam. Fer. HII. post Epiph. * 1455, 99. března. Rukop. C. 2141 f. 300. Kdyz Anežka, Zikmunda Slámy manželka, pro své zlé a no- hodné činy, kteréžto časlo a za dlúhý čas rozličnými oby- čeji páchala a páchati nepřestávala, pomstu za své skutky ačkoli podle milosti: panské vzemši, z města vyvedena a vypovědicna byla, páni purgmistr a konšelé znamenavše jejie tak neproménné zlosti, tíž Anežku všech práv, ač by která měla, k kterémukoli statku k městu příslušnému, buď vzdáním neb jinými zápisy ortelem svým odřekli sú a odžickají, všechna vzdánic i jiné všechny zápisy — umořili sú. V tom pak Elška od biclého zvona, někdy Mikuláše I'uršter řečeného manželka, připrosivši k sobě — mnoho dobrých lidí — vstípila jest před pány do plné rady, žádost svý sepsanú pánóm podala žádající i s přálely svými, aby pini k takové její žádosti vuoli svú přidali. Jejiezto žádost od slova k slovu takto byla na- psána : Panc purymistie a milf páni. Tento jest muoj úmysl konečný vuole mé. A napřed přede vším prosím vašic milosti, jakožto pánuóv svých milostivých, abyšte rácili »voliti, žef chci těmto sirotkóm slatek svój knihami měst- skymi zapsali vedle fidu a priva mósta. A v tom ne- uchova-li P. Buoh kterého sirotka smrti, aby na druhého spadlo. Pakli obú dřéve let rozumu došlých a já je pře- byla, ale zasč na mč. Dále milí páni, žeč chci sě svěřití a konečně poručiti sč panu Ilefmanovi a jeho mocnćho poručníka sobě udělati, věřecí jemu nad jiné přátely své, že nade mnú i nad těmi sirotky včrně a právě učiní i VI. Na Velkém ndměstí (strana východní). 419 nad tiem statkem mým, jakožto nad domem i nad vinicí. Než já proto abych v tom domu do mé smrli byla a odtud nikam abych nebyla hýbána. Dále pak jestli že by p. Meřmanu v mých potřebách mě kdy založil nebo mě v dluziech od koho zastúpil, buďto na opravenic domu neb na vinici ncb naéeZkoli byl zaloZil, aby on na tom na všem statku přede všemi jinými napřed beze všic ne- snáze a překážky své měl. Kterúžto žádost páni přeslyševše — přivolavše p. Heřmana Sirotka a na něm ztázali, jestli jeho vuole k té Zádosti jest, jimZto odpověděl jest, že jeho vuole jest, ač svú vuoli páni k tomu dáte. To když páni uslyšeli vuoli svú plnú dali sú —. Act. sabbato ante Judica. 16. 1456, 10. března. Rukop. č. 2141 f. 20. Jakož jest byla pfe mezi paní Ilškú od bielého zvonu z jedné a Vaňkem, Poláčkovým synem, z strany druhé o nčkteraký statek, z něhož táž Elška vinila Vaňka, že by jeho otec, nebožtík Janek Poláček, ten statek pobral z jejicho domu po smrti syna jejicho Augustina. T vedle tolo Ze by ona také témuž Jankovi Poláčkovi dala někleraké věci scho- vati. K tomu Vaněk odpieraje pravil, Ze o tom statku ani o žádných věcech nic nevic. Ubrmanć vyfkli jsi, aby Vančk dal za to všecko, z čehož jeho paní Elška vinila, paní Elšce ty věci v kšaltu mateře jeho zejména položené a popsané, jakožto puol pátý kopy gr., sedm lžic střic- brných, nový zákon na pargaménč, póldruhćho lolu perel, pancici, obojéek a hunskop —. Actum fer. Illl. antc Gregorii dominice Letare. 17. 1457, 2. března. Rukop. €. 2103 f. 51. Маг. tinus Przezka ci Katherina emerunt domum ad albam campanam in giro in acic erga Elsskam, rcliclam olim Nicolai Fursster, Johannem et Ludmillam, nepotes diclc Elssce, pro CL s. gr. Act. fer. II. ante Transl. s. Wenc. ® 1474. — Rukof. è. 2105 f. 341. Kathcrina, rclicta olim Augustini de Colonia, Przezková dicta. 18. 1470, 11. dubna. Tamléz f. 290. Gencrosus dominus fohannes Malovec de Pacov el Dorollica emerunt domum ad albam campanam erga Augustinum dc Colonia ct Kathrussinam, ipsius uxorem, pro CCCC flor. ungar., qui tunc temporis vclebant CLX s. bolicm. — Vendentes superius tacli pro sue imansionis residencia habitaculum superius ciusdem domus, videlicct estuarium cum duabus camerulis circumsituatis ac inferius una tcsludine ad vite suc Lem- pora debent commanendo possidere. Act. fer. 1111. ante Palmarum. (Augustin kvituje ještě r. 1479.) 19. 1477, 10. kvétna. Tamléz f. 386. Gencrosa d. Katherina de Okorz, uxor gen. d. Czenkonis de Clinstejn, emil domum ad albam campanam apud gen. d. Wences- laum de Nestajov ct in Zehussic cum scitu et consensu d. Johannis et Bohuslai Malovconum de Pacov pro CC s. gr. boem. eo iure, quo solus candem domum iuxta testa- mentum ci delegatam per gen. d. Dorotbeam de Talm- berg, olim uxorem Johannis Malovcc de Pacov, posscdit. Act. sabbato post Stanislai. 20. 14892, 15. dubna. Rukop. č. 2106 J. 100. Wa- mosi clientes Zigismundus, notarius d. subcamcrarii, cl Johannes Rctafina, fratres de Dvorzissi, emerunt simul domum ad albam campanam erga d. Katherinam de Okorz, reliclam Czenkonis de Klinsstyn, pro ducentis s. gr. prag. Act. fer. 11. post Tiburcii. 21. 1484, 17. července. Rukop. è. 2106 f. 140. Magister Laurcncius phisicus de Rokyczano, emil domum ad albam campanam crga famosos fratres Sigismundum et Johannem de Dvorzisst pro CL s. gr. prag. isto tamen 53* 

Strana 420
420 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). adiuncto : Quemadmodum Sigismundus domum illam cmerat propter pavimentum factum de eadem domo ad ecclesiam b. Virg., hoc pro sc reliquit, quod faciat sibi hostium dc vico ct exinde gradum ad cameram iuxta hoc pavimentum sitam, ul illac libere per hoc pavimentum possit visitare ecclesiam omni impedimento procul moto tamdiu, quoad sua infirmitale privatus ron fuerit. Act. sabbato dic s. Allexii. 22. 1490, 5. července. Tamléz f. 281. Magister Laurencius phisicus rcsignavit domum ad albam campanam -- Katherine, conthorali sue, et pucris, si quos simul duxcrint procrcandos. Acl. fer. lI. post. Procopii. 28. 1504. — Rukop. č. 94 LI. f. 88. Magda- lena, dccra Kateřiny od zvonuov, seznala jest, Ze jest přijala vešken dicl svuoj déditnÿ a otcovskÿ, kterýž jí po neb. Simonovi z vápenice, otci jejiem, přiležel. 24. 1510, 7. listopadu. Rukop. C. 2141 f. 221, Stala sc jest smlüva svatebnie mezi Vavřincem, synem někdy mistra Vavřince od bíelého zvonv, a Johanú, dcerú Jana PetruZielky z MenSieho M. Pr. —. Act.fer. V. post Leo- nardi. 25. 1519, 7. listopadu. Rukop. č. 1128 1/1. f. C. 1. Jakož Johanna, manželka Vavřincova od bílého zvona, dcera Jana Petružilky, vznesla jest, že bez jejího provinční a hodné příčiny on Vavřinec s ní býti nechce a pro mnohé nálisky, kteréž sou se jí daly jeho příčinu, právem duchovním sou rozděleni, aby bez sebe souce poctivě živí byli, a že ona podle toho rozdělení jest jeho prázna, proséc, aby páni ráčili ji dále podlé práva opatřiti. Ze jest po ní statek přijal, aby jí opatřil, živnosti aby míti mohla, že k tomu jeho statku právo má. Proti tomu Va- vřinec, muž její, odpíraje pravil, že osa k statku jeho práva nemá, neb statek on svuoj zde i na zemí maje jemu samému po otci a mateři jeho náleží. Než poněvadž ona prázna jcho má býti, že se jemu vidí za dosti, k její : živnosti aby jí pět kop gr. č. vydával každý rok, pravě, že ani jemu její věno pojední po ní dáno, tak jakž slu- šelo, nebylo. Tu pan purgmistr a pání vypovídají: Poně: vadž zápis smluv svatebních mezi nimi ukazuje společnost statku takovi, že po Johanně jest Vavřinec přijal sto kop a puol druhého sta kop jí obvénil a coZ by tím stalkem vénnym spolu souce dobyli, Ze v tom ona spolek míti měla s ním, totiž v těch puol třetím sty kopami gr. m., ale že sou na tento čas právem duchovním bytem rozdé- leni a ze Zádné příčiny, kterúž by měla ona Johanna véno své polratiti, a právo města tohoto zjevně ukazuje, když by se taková věc mezi manžely přihodila, že žádná hodná príčina by sc neshledala, pro klerúžby manželka včno své potratila a muž té ženy prázen býti chce běz hodné pří- činy, jest jí povinen věno její vydati a vejpravu bez všeho odporu. A poněvadž jest té vü'c Vavřinec, aby ženy své prázen byl bez hodné příčiny i z té příčiny: podlé toho práva on Vavřinec k živnosti její jest jí Johanně povinen těch puol třetího sla k. gr. m. vydati a vajpravu tu, klerúž jest po ni vzal. Act. fer. Ill. ante. Nativ. M. V . 26. 1518, 2. kvétna. Rukop. ë. 2108 f. 121, Väclav Slechta z Pomberku a Dorota koupili duom na rynku řečený u zvonuov od Vavřince Zvuonka řečeného za CCC k. gr. pr. Dálo se v pondél( den sv. Zygmunda. . 27. 1618, 27. listopadu. Rukop. ë. 99 f. 5. Václav Slechta z Pomberka seznal sě, že jest dluzen 260 k. gr. č. Brikcímu Rehákovi z Květnice a zapisuje na domu svém, v kterémž bydlí, u zvonu Act. sabbato post Ka- therine. VI. Na Velkém náměslí (strana východní). 28. 1520, 13. prosince. Rukop. č. 2109 f. 147. Václav Sova z Iiboslavě a Jitka koupili duom u z onu od Drikcího Rcháka z Kvétniee za CCCI, k. gr. pr. Act. die Lucie. 29. 1541, 7. března. Rukop. ¢. 2142 [. U. IG. (Kšafl Václava Sovy z Liboslavč.) Ve jméno svalé a ne- rozdílné Trojice amen. Já Váciav Sova z [Liboslavé mësténin Star. M. Pr. — takto svuoj koncčný úmysl a vuoli ozna- muji: Najprve duom muoj u Zvonuo na rynku v Star. M. Pr. item dvom u Zlatého nedvéda, item duom s zahradü proti špitálu, v kteréinž bydlel nebožtík kněz Václav administrator, it. duoin na Ostrově konce jezu nad mostem se všemi užitky, jakéž při něm jsú, il. vinice Ráj veliký a druhý malý podlé sche ležící, il. vinice za Koňská brand i s štěpnicí, kteráž při též vinici leží, it. vinici i s štěpnicí, kteráž leží podlé vinice Raušovy, it. statek muoj všechcn buď na hotových penčzích, na listech, na dluzích, na kle- notích a tak na čemžkoli a kde by se cokoli a kde mohlo najíti, jež!o by spravedlivě mně náleželi mělo, to všecko mocně dávám a poroučím po mé smrli a prvé nic Jo- hanně, dceři své a panu Pavlovi Scverynovi, zeti mému a manželu Johanny, dcery mé, však s túto výmivkú, aby týž pan Pavel, zeť muoj a manžel Johanny, dcery mé toho statku mnú jim odkázaného nikam a žádnému pro- dávati ani odcizovati nemohl, lečby všemohúci pán Buoh ráčil na nč nčjakú ruznú polfebú dopustili, jehož, pane Bože, ostříci rač. Item toto pak aby svrehupsaní manželé níže psaným osobám byli povinní vydali: ltem Anné, vnučce mé, aby jí bylo vydáno, když by se vdala, puol- druhého sta grošuov bílých, it. Alžbětě, vnučce mé, dvě stě kop grošvov bílých a výpravy za I, k. gr. bílých, it. Dorotě, vnučce mé, sto k. gr. bílých a výpravy za I. k. gr. bílých, it. Janovi, vnuku mému, ves Zcleneó ancb lisíc k. gr. bílých, to aby měli vůli dáti rodičové jeho neb tu ves aneb ten tisíc k. gr. bílých; item Burianovi Jarošovu z Nového města, příteli svému, třidceti k. gr. bílých, it. Jiříkovi Hrlínovi, kterýž: při ınn& jest, I. kop gr. bílých a k tomu, jestliže by chtěl při ních býti, aby jeho ztravá i oděvem opatřili a on také aby opatřil, co by mohl, it. Janovi: Dětskému patnádete k. gr. bílých; it. bratřím do Týna na světlo do kaply,půl druhé k. gr. bílých, nu vinici, kterúž drží pan Mikulaš Konáč, XXX gr. bílých. it. Perošteinský od Zderazské brány XXX yr. bílých, it. Zahrádka z Podskalí XXX gr. bílých a ty pe- níze aby nebyly nikam jinam obracovány nežli na světlo ke cti a k chvále pánu Bohu a velehné panně Mariji každého roku. It. co se pak vinici všech duochodno mnú jim odkázaných dolýče, aby pan Pavel, zeť muoj, byl po- vinen na každý rok dávali manželce své Johanné. docti mé, L k. gr. bílých a to každého čtvit léta po XII!/, k. gr. bilych a ty aby ona obrátila, kde by a nač chtěla, aby jí v tom žádné překážky nečinil a to až do její smrti; jestliže by jí pak tomu dosti činiti: nechtěl a toho jí vy- dávati tak, jakž jsem tuto položil, tehdy aby se ona mohla v ten vešken statek mnú jim odkázaný uvázati a «iniri s ním jako s svým vlastním bez překážky každého člověka, ale kdež o něm té víry nemám, než že se lak zachová jako dobrý člověk. Item jestliže by pak pana Pavla, zetě mého, pán Buoh prvé z tohoto světa pojíti ráčil nežli Jo- hanny, manzelky jeho, tehdy tolo statku mni jim odká- zaného nikam odcizovati ani zZidi.ému davati mimo man- zzlku svá s dítkami spolu s tZ Johanná zplozenymi [aby] nemohl, a též také jestliže by Johanna, dcera má, prve z tohoto svěla sešla nežli pan Pavel, manžel její a on sobě jini manželku pojal, aby toho slalku mind jim od- kázaného nikam odcizovati ani dávati nemohl než těm 

Strana 421
VI. Na Velkém náměslí (strana východní). dětem, kteréž má aneb míti bude s túž Johannú, manželk svú a decrú mú. Jestliže bych ehtěl co ještě ujíti aneb při- činiti komu, te abych měl vnoli svobodní Stalo se v pon- dělí před sv. Rehořem léta piu MYDYXLI". — Stvrzen 1542 v středu den sv. Kryšpína. ? 1553, 9 viz výše str. 186. 30. 1566, 4. března. Rukofp. č. 2118 r. 124. Johanna Severinová z liboslav& vzdala duom na rynku u bílého zvonu Václavovi Severinovi z Kapi Jlory, synu svému. Act. dic Translai Wenc. 31. 1568, 15. zai. Rukop. č. I04ń f. 201. (Svě. domi mezi Johannou Scverinovou z Liboslavé a Janem Kosořským z Kosoře). Prokop, pehkaï z Jiren: Sem toho povědom, že pan Jan Kosořský o to jest mluvil a k tomu přivedl, że pani Johanka Severinovń z LiboslavĆ panu Václavovi, synu svému z Kapí I[lory u bílých zvonů na Staromčěstským rynku domu jeho postupuje i statku všeho a toho pan Jan Kosofsky jest puovod. — Kalefina Scve- rinovń: To jest mi dobre povldomo, Że jest Jan Kosorsky I. LXVL smluvil a srovnal paní Johannu Severinovou z Liboslavć s p. Václavem Scverinem, manżelem mym, aby p. Vaclav poděkování učinil knihami městskými a paní Johanna aby p. Václavovi, synu svýmu, duom u zvonů na rynku ležící aby zapsala. Při čemž Jan Kosoř:ký při všem byl. Act. postridie l'xaltalac crucis. 392. 1570. — Rukop. č. 1133 f. IZ. Jakoż jest Jan Kosoïskÿ pohnav Johannu z Liboslavé, že I. etc. 65 některého času v lftěč: po smrtí: Alžběty z Kápí Hory, dcery její, řekla a jemu připověděla dům svůj v rynku ležící »u zvonův« řečený, jemu dati a odkézati, tak aby po smrti její jeho Jana byl, žádaje, aby k tomu Johanna přidržána byla a takového rčení knihami jemu pojislila. Proti tomu od Johanny odpovědíno, že Václav Sova od- kázal všecek statek svůj toliko k užívání Pavlovi Scveri- novi a Johanně, manželce jeho, s tou vajminkou, aby oni statku toho žádnému odevzdávati a odcizovati ho nikam, kromě dětí svejch, nemohli, o kterémžto kšaltu on Ko- sořský dobrou vědomost má. A při tom když Václav Se- verin z ochrany a opatrování matce své poděkování činil a jí ze všeho kvitoval, přítomen byl, i tu, když Johanna takový dům jemu Václavovi jest odevzdávala, neb 10 odc- vzdání jednoho léta a dne se dálo, v pondělí den Pře. nešení sv. Václava 1. oc 66 rovně jako i podčkování, a tomu nic neříkal. - - Nález nebyl zapsán. 33. 1572. — Rukop. č. 1172 /. 114. (Popis po nékdy Joanné Scverinovy v dome řečeném u zvonuov.) Nejprvé v komoře jdouc z světnice truhla prostřední, ži- vitek ženský aksamítový, druhý tykytový, plátna prostřed- nibo dva kusy, damaSkovÿ Zivütek strhancj, roušky dvě, Velká truhla a v ní dva kusy platna. Sálešný mísky cí- nové dvě a talíř jeden. [wože s nebesy velký a na něm tři polštáře, jedna poduška, dvě peřiny s povlakami, pro- stèradla dvé. Druhé luoże též s nebesy a na něm dva polštáře, jedna peřina nepovlečená. Stříkačka mosazná jedna, mčdčníčka tež mosazná druhá. V druhý truhle mantlík ferštatový liškami podšitý, kožich ženský ferSta- tovÿ beliznami podSily, kolärck damaškový hřebíčkový kunami podšitý. V též (ruhle vinutých šatuov: 78 kusů- V přítruhlí několik kusů karmazínu a damašku. V jiný truhle nevelký rukávce, fěrtuchů, košilí 80 kusů a v druhý truhlici též rukávce, fčrtuchů, ženských košilí 86 kusů. Truhlička malí pozlacená s nějakými listy, slánka malá cinovit jedna, mantlik ferštatový spratky podšitý, kožich mochejrovej spratky podšitej, kožich tykytový ženský bě- září. Kšaft Pavla Severina z Kapf Hory VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 421 liznami podšitý, pláštěk soukencj černej. Truhla železná prázdná. Sukně ženská šamlatová brunatná, druhá sukně damašková hřebíčková, pláštek harasový. V truhiičce malý roušek všelijakých 67 kusů. V truhle prostřední plátna tlustého a tenkého 10 kusů. V jedny truhle vinutých kmentových šatů 16 kusů a v druhý truhlici dvouloketní vinutých šatů 38 kusy. V sklepě: Truhla velká a v ní moždířek nevelký, konvic malých, velkých i s žejdlíky 28. slánka jedna, tři pouzdra talířů cínových, mís malejeh i velkejch cinovejch 80, měděnic mosazných malých i vel, kých šest, mříže cínové 3, luože a na něm šaty pernatć. 34. 1574. — Rukop. č. 1057 f. 230. (Svědomí mezi: Václavem Severinem z Kapí I[Jory a na Jirnách a Filipem Redlvestrem z WildrStorfu na mfstć a k ruce Jana, Pavia, Symeona, Anny a Johanny, synuov a dcer s někdy Dorotou m. j. a dcerou někdy Pavla Severina z K. H. splozených). Pan Sixt z Ottrsdorfu svědčil: Kdeż na mně žádá svědomí p. Václav Severin, abych mu o lom vysvědčil, že by Jan, Anna a Pavel, synové a dccra p. Filipa Redlfestera, některý z nich přes 20 let a něklerý přes 18 let jmíti měli a tak že by již v letech dospělých byli, i o tom já jemu v pravdć nie vysvódcii ncumim, neb sem jich Jet ani jiných synův neb deer města tohoto nikdy nevyhledával a také mi toho od žádného poručeno není, abych já měl tím se zaneprázdňovati, což na mou povinnost se nevztahuje. Ano ani toho vysyčdčili bych nesměl, měl-li jest on p. Václav lela: neb požíval-li jest rozumu toho času, když jest mlýnu daroval Jana Kosoř- skyho (sic). — Vojtěch Had z Proseče: Z strany Jana, syna p. Filipa, slejehal sem od chůvy, která jest mne chovala, že o něco nedělí toliko jest mladší nežli já. — Rukop. č. 1058 f. 1. Anna Simonka bytem v Brandejsc: 3yla sem při smrli Johanny Severinovy, pripominala sem jí pana Filipa i jeho děti. aby jim nčco odkázala. Ona pravila, że nic nikdy, že s ní hůř nakládá, nežli jaký Turek, než že všecko odkáže p. Václavovi. Já řekla: Kdyby pak p. Vaclav zabynuł, komu by se dostalo. Ona prej, radčí bych to rozdala a roznosila, neźli by mil co po muć użivali. Pravila, że s ni nekiestansky skrze soudy nakládá. — Alžběta Kotlářka: Byla sem u pana Filipa se starou panf Scverinovou i svAdili se nèco za stolem a p. Filip ujavSe ji za ruku vystróil ji ven, až ji ruka 7ècrnala. Ona zase řekla: O potvorníče, bych měla dnes umřítí, nedám tobě ani tvým dětem ani peníze pokud sem żwa, ani po smrti. — Pavel Smidych zlatník : Když sem býval v domu Scverinovy, dala mi dólati dvanście lżic stříbrných a nožnice (EZ stříbrný paní stará Severinová a dva hrubý koľlíky sedmihradského díla. dala 103 kopy od vyčisřování a měla mnoho jiných koflíků a ukázala mi uzel prstenů, byl sekryt nebožtíka starýho na obrícení udělaný, z jedny strany byl v nóm zafír a na druhý straně řezaný, moll jím pečetiti,. Polom měla pěkný za- firy dva, rubíny a almatýn pěkný, chtěla dáli předělatí, já pravil, že škoda, byly pěkně vysázeny po starodńvnu. Mělu tři řetězy, jeden velký a po paní Alžbětě s grošem, bylo na něm boží umučení, druhý i třetí, vše zlatý. Ji sem jí mnoho zlatých proměnil, prosila mne i měnil sem je a ona je schovävala. A jednou vyb'ral sem ji mezi českými groši krále Jiřího, byl jich hrubý pytlík, ale jaká suma nevím. A pěkný hrubý pás stříbrný měla a jeden prsten několikríte okolo prstu a na každým konci byl turkus. - - Marjana, téhož manželka: (Co šatstva: měla damaškový mantlík kunami podšítý druhý tykytovy pope- licemi a napřed kunami podsity, liščí: jeden, sprátkový, králíkový, plášť harasový poctivý, tykyta pod křídly, dru- hej soukennej, sukní damaškovou hřebíčkovou, oblékací 

Strana 422
499 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). dupltykylový též hřebíčkový, sukně tykylová, šamlalová, brunatná, druhá šamlatová i kožíšek šamlatový a jinejch šatuov v truhläch i vinutých plná truhla veliká a co v jinejch ložních šatnov, všeho dosti bylo. — Lidmila Stětková: Přišla sem domů a oni pravili, Ze panf stard umřela a bylo spečelíno. Potom ji ráno přivezli, tu s ni všickní přijeli, pán i paní mladá i panny. — Mach Bartů, rychtář z Scstajovic: Voral sem na poli, bylo ve Clvrlek a loho dne umřela matic pana Václava a on jel domů na kodčím. V pátek pak róno jel scin na pole, slunce vycházelo a s jeho třma koňma krytý viz vczli, byl za- vřencj vůz, nevím, kdo jsou v něm seděli. Než hnali koně klusem, až dobře zahříti byli, — Vojtěch z Jiren, starého rychtáře syn, na ten čas rychtář v Jirnách: P. Filip. držel Jirny se všemi důchody do sedmi let, lesy panský prodával a zádušní lesy taky prodával, peníze za ně bral i ke dvoru sekal, z dčdin taky úroky zádušní bral. — Brož, starej rychtář z Jiren: Nevěděl sem, kdy jest paní umřela, až v pátek, když hrany zvonily, a v so- botu sme ji sem dovezli. To sem od nf slejehal, když sem byl rychlářem, že Filipovým dětem nechce nic po- ručiti, že dosti dal nebožtík pán. A hněvala se naň, že néco lesu pomojtil a z domu, pravila, 2e ji vystréil. — Zuzana Dvorská: Když sem kuchařkou byla u Johanny Scvcrinovy, teldaż kdyż u sv. Petra hořelo, bylo všeho dobrýho u ní dosti a tebdáž ještě pan starej živ byl. A pan Václav byl malej, asi ve (fech letech pacholíček. 35. 1576, 22. kvělna. Rukop. 6. 1028 f. 122. My Maximilian druhy — oznamujem tímto listem, Ze rady naše k apelacím na bradě našem Pražském zřízené a usa- zcné na ly od práva Star. M. Pr. odcvzdaná akla v té pri mezi Filipem Redlfesterem z Wildr&toifu na místé Тапа, Pavla, Symeona, Anny a Johanny, synuov a dcer jeho, a Václavem Severinem z Kapí Ilory co se odporu odevzdání domu u bílého zvonu zápisem Václavovi Sevc- rinovi dolyte, povidZivse toho — takto ten ortel — na- pravují: Poněvadž se jest z akt našlo, že Pavel Severin z K. H. čině kšaft žádnému mimo Johannu, manželku svi, a dílek spolu s touž Johannou splozených nedal, Jo- hanně pak manželce své dům u bílého zvonu obzvláštně jest dal, kterýžto dům Johanna Václavovi, synu svýmu zupisem pořádným dědicky jest zapsala, z těch příčin takový zápis u práva své místo jmíti a on Václav S. jeho užíti má podle priva —. 36. 1601, 9. listopadu. Rukop. è. 2113 f. 224. Václav Severin z Kapí IIory vzdal dům svůj na rynku n bílého zvonu panu Janovi 7 Proseče a na Jirnách. A páni tohoto zápisu dání dovolili rdcili, Ze on p. Jan při- pověděl všeliké povinnosti k obci i k osadám vykonávali, berně odvozovati, šenkův nedopou&t&ti, 87. 1603, 14. ledna. TamléZ /. 309. Salomena, pozůstalí vdova po Vojtěchovi st. Hadovi z Proseče, koupila dům v osadě Matky boží před Týnem u bílého zvonu od uroz. p. Jana z Proseče za 1450 k. gr. č. 38. 1611, 5. ledna. Rukop. č. 2233 f. 7. U vigilií sv. Tří králův stala se smlouva mezi AlZbétou KkStanovou z Proseče z jedné a Salomenou Hadovou odtud z Proseče, jakož jest táž Alžběta davše obeslati dotčenou Salomenu, matku svou, toho při ní vyhledávala, aby jí podle svého uvolení díl její dědický 8500 k. m., klerýž na onen čas jistotou právní listu hlavního pod ourok obyčejný měla, bud na domé svém neb na vinici pojistila, aby časem svým věděla, kde téhož dílu dědického vyhledávati — i zapsala jí Salomena 83000 k. m. na domě svém u zvonu. A poněvadž uroz. pan Václav Vilém z Roupova na Trno- V1. Na Velkém ndmósli (strana východní). vanech a Žitenicích na lenlo čas v užívání nájmem toho domu zůstává a každého téhodne po pěti k. m. nájmu odvozuje, aby těch pět kop Alžběta přijímala. 39. 1611, 10. listopadu. Rukop. č. 324 Jf. 332. Poněvadž z zápisů kněh městských od někdy Salomeny Hadové z Proseče urozené paní Hedvice Pichlové roz. Robmhapce z Suché na Chroustěnicích a Vysokém Oujezdci na 750 k. č. to se patrně nachází, že jest někdy Salo- mena touž sumu jí na domě svém u zvonů pojistila a dříve nežli jest témuž zápisu dosti učinila z toholo svěla jest vykročila a Alžběta a Hedvika, Anna, Maric a Kate- fina, sestry vlastní Pichlovny z Pichlperku léta mající i na místě Rudolfa a Doroty, bratra a sestry let nemajících, jakožto dědičky po někdy paní Hedvíce Pichlové na týž zápis sou nastoupily, nicméně Alžběta JikSlanovd z Pro- весе, dcera dobré paměti Salomeny lladovó, o dil jejf 8000 k. m. žádala, protož páni nejprv sestrám Pichlovym vedle zápisu jich jakožlo pořádnějšímo do domu u zvonův a potomně i Alžbětě Ekštanová zvod propouštěti ráčí. 40. 1612, 4. září. Rukop. č. 2114 f. 82. Zveden vedle jisté vejpovědi pánův uroz. rytíř p. Jan Albrecht Stampach ve Všebořicích a Velikán Chudcerové do domu u zvonů v rynku nékdy Salomené lladové nálczcjícího pro 600 k. m. dluhu. 41. 1615, 18. března. Rukop. è. 476 f. 130. Jakož jest pan Felix Had z Proseče žádal, aby k domu u zvo nův řečenému vejchoz vykonali, při kteréžto vejchozi vy- kázal, že přístřešek nad dveřmi lolikéž okny krámskými od vrat domových v čele do ulice jdouc, tak jakž vápnem obíleno, zdíli a tři šaruov šindele z šíři ku poctivosti města i léhož místa vzdělatí a plechem pobili dáli míní, však aby to stálé a bezpečné býti mohlo, prosil, aby jemu toho od úřadu šestipanského dovoleno bylo. Kdeż om jemu jsou dovolili. 42. 1616, 8. února. Rukop. c. 2233 f. 320. Uroz. paní Kateřina Pichlovna z Pichlperku postoupila 500 k. m. na domě u zvonů Felixovi Hadovi z Proseče. 48. 1616, 7. března. Tumléž. Pani Auna Maric Pleyleblová a panna Dorota, vlastní sestry z Pichlperku, postoupily 1000 k. gr. m. na domu u zvonüv Felixovi Hadovi z Proseče. 44. 1617, 28. října. Tamlež. Paní Estera Kelblová roz. z Slampachu právo své postupuje Fclixovi Hadovi z Proseče. V Týnské uličce. Číslo pop. 629. (U duhy, u duhů.) © 1360, 7. července. Glafey, Diplomalarinm Ca- roli IV. č. 140. Karolus clc. notum facimus -- quod fidelis noster dilectus Fancza, dictus Nuwenburger, civis Maioris Civ. nostre Prag., nostre maiestatis accedens prc- senciam dolenler nobis exposuit, qualiter ipsc iam dudum tempore, quo tlaxillorum ludus in dicta nostra civitate Pragensi cral sub certa pena pecuniaria interdictus, propter ludum in domo habitacionis sue faclum per Pragense consilium fuisset super pena huiusmodi requisitus, ipse ad quorundam male sibi consulencium ininus sanurm consilium 

Strana 423
VI. V Týnské uličce. et per simplicitatem propriam penam ipsam dare reľugiens in consilii iam dicti presencia, ludum, qui factus crat ne- gando, veritati contrarium praestitit juramentum. Suppli- cans humiliter ct devote, ut maculam notam sive infa- miam, quam ipsum per hoc non cst dubium contraxisse, abolere ct tollere ipsumque adversus casdem de pietate nobis ingenita graciose in integrum restituere dignaremur. Nos igitur propicius adverlentes simplicitate fore parcen- dum omnem. defeclum, infamiam, nolam seu maculam, quam sic dcierando incurrit, qucve sibi vcl suis heredibus co tenorc umquam posset nunc vel inantea in iudicio vel extra iudicium obici vel ascribi, delemus, tollimus ct pre- sentibus auctoritate regia Boemica eL de potestatis nostre plenitudine ex certa sciencia totaliter. abolemus cumque cl dictos suos heredes adversus notam huiusmodi in in- fegrum reslituimus omnimode ad sua iura, honorem ct cclera universa ac ad omnem slatuin, in quo dictus l'ancza anle hoc noscitur extilissc. — Decernentes cl edicto pre- senti Bocmico regio sanccientes, ut ipse l'ancza, sui lic- redes, qui super hoc possent quovismodo de jure vel facto notari vel eciam nolati in iudicio, extra iudicium, sicut. premittitur, omni iure, honore ct slatu gaudcant, quos antc poterant oblinere, ac si id nunquam esset pc- nitus perpetratum. Ad que universa predicto non obstante periurio Fanczam cl lieredes suos per universos nostros Officiales, iudices ct iuratos scu omnes, quorum interest, sine omni contradiccione volumus et districte mandamus admitli et pro codem peruirio ab hiis quomodolibet non repelli sub. pena indignacionis regie et alia, quam contra- facientibus duximus infligendam. Presencium sub oc ma- iestalis sigillo oc datum Nuremberg anuo LX?, indiccionc XIII, nonas Julii, regnorum anno XIIII5, imperii vero VI?. Per dominum imperatorem Nicolaus de Chremsir. 1. 1444, 25. června. Rukop. č. 2102 f. 444. Do- mus Barbare, rclicte Andrec notari 2. 1445, 20. ledua. Rukop. č. 90 f. 111. Tutores per Andream, nolarium officii sex dominorum, subordinati emerunt pro Kaczka, Anczka et Paulo, pucris predicli Andree, quartam partem. domus cum torcularibus erga Barbaram, relictum. predicti Andree, cuius alic trcs parles domus ad dictos pueros pertinere dinoscuntur, pro novem s. gr. Acl. die Fabiani. 3. 1445, července. Tamtéž f. 448 - č.90 f. 112. Erhardus Colauffer de Tachovia ct Anna emerunt domum ad iridem dictam, que sita est in acie penes do- mum relicle Nicolai l'orsster ad albam campanam contra hostium. ceclesic b. M. V. antc Letam curiain. erga Jo- lannem a tribus fontibus, Wenceslaum, notarium consilii, Mathiam braseatorem ct Katherinam, reliclam Rohliconis, tutores ct tutricem orphanorum Andree, olim notarii officii predicti, propler evidentem necessitatem orphanorum pro XXXVI s. gr. Act. fer. 1l. post Procop. 4. 1449, 4. dubna. Rukop. č. 2099 f. 1055. Jo- hannes a tribus fontibus, Wenceslaus de Przibram, nota- rius consilii Mai. Civ. Prag. tulores per Andream ab iride substituti, emerunt pro Kaczka ct Pawlicone, liberis predicti Andree, MJ. s. gr. census annui ct perpetui erga Gregorium, natum Dorothce ab unicorno, ct Margarctam, conthoralem ipsius, pro triginta sex s. gr. super vinca, appoteca ct domo predictorum coniugum, que quidem vinca sita est in monte Zizkonis inter vineas Johannis a cantaris ex una ct Johannis Kuklikonis parle cx altera, domus vero cum appolcca sita est in foro fructuum ad lilium dicta, ita quod pretacti coniuges, heredes et suc- cessores eorum (cnentur antedictum censum solvere et VI. V Týnské uličce. 423 censuarc quibuslibet annis sinc omni cxcusacione, inter- cacionc et repugnancia divisim in terminis subscriplis se immediate sequentibus aut finaliter in duabus ebdomadis post, videlicet in festo s. Galli nunc proxime venturo ]l s. gr. et in festo s. Georgii post secuturo totidem ct hoc singulis aliis annis. continuando. Quod si secus fcecrint ct autenominatum censum in terminis preexpressis non persolverint, aut infra duas hcbdomadas post, ex lunc poterint auclorilate propria seu eciam aucloritatc domi- norum magistri civium ct consulum, magislri vincavum ct iudicis in usufructibus iamdictarum vinee, domus ct appo- tecc censum non persolulum conquirere, vadiaque sufli- ciencia tollere et recipere, receptaque inter Christianos seu Iudeos invadiare et preponerc supcr dampna dum- laxat eorundem coniugum sine omni publicacionc iuris ct iudicii. Si vinea scu domus temporc intermedio vendite fuerint, ex tunc primum et ante omnes alios homines seu creditores preexpressi tutores ct corum successores capi- talem. totam summam cum censu tollere tenentur. Act. sabbato ante Pascc. 5. 1465, 22. září. Rukop. ¢. 2141 f. 285. Kathc- rina, nala olim Andree, notarii officii sex dominorum, annis legittime ctalis suc habitis recognovit, se pereepisse bona paterna. Act. dic Mauricii. 6. 1461. — Zamléz f.317. Krhardus de Tachov mercator. 7. 1465. — Tamlóż f. 396. Johanca ab iride. 8. 1483, 15. Fijna. Rukop. é. 2100 f. 130. Va- mosus Petrus de Pelhrzimov emit domum acialem ad hi- rides dictam apud Jacobum ITuphauf et Johannam, uxorem cius, pro L s. prag. Act. fer. IIL ante Galli. (Kvituje pouze Johanna.) 9. 1499. duhy a Dorota m. j. 10. 1509, 19. května. Rukop. č. 94 I. f. 158. Petr od duhy oznámil, Ze jakoż je rukojmic p. Paycl Samuc! z Hrádku s jinými dobrými lidmi za Eliáše z Ca- strova na postavenic, Ze se jest udélal týž Petr nadepsa- nému p. Pavlovi podporú takovýmto obyčejem: Jestli že by jakékoli škody skrze takové rukojemstvie vzal, aby sc mohl hojiti na téhož Petra statku. A kdyżby byl koli Eliáš před pány na hradě Pražském vedle vyrucenie po- staven, jakožto ten úterý po Suchych dnech letničních, tehda tento zápis hned nemá žádné moci micti. Act. sabbato post Ascens. d. 11. 1617. Rukop. è. 2006 f. 322. syn někdy Petra od Duhy z Castrova. 12. 1525, 8. srpna. Rukop. č. 2142 f. H. 4. (Kšaft Bohuslava z Castrova. My purgmistr a rada mósta Prahy známo činíme oc, že jest před námi položen kšaft úroze- ného někdy vladyky Bohuslava z Castrova, spolusiscda našeho, po jeho smrti na papieře otevřený a jeho vlastní pečetí a k tomu (62 urozených vladyk Jiříka Lopatského z Liběchova a Blažka z Pereftu, úředníka v Ungeitu, spolu- měšťan našich, též pečetmi jich zpečetěný, celý, nehybany ani kterak porušený, kterýžto když po jeho smrti byl podle práva mčsta Pražského čten, toto jest v sobč držal a zavieral, drží a zavierá: Ve jméno Božie amen, Já Bo- huslav z Castrova, syn nékdy Petra odtudZ z Castrova, měštěnína města Prahy u duby proti Tajnu dobré paméti, vyzuávám ticinto listem přede všemi, kdež čten nebo člúce slyšín bude, že ačkoli z dopuštčnie Božieho nemocen sem a neduživ na (čle, však prolo z daru jeho Božské milosti paměti dobré a svobody rozumu zdravého užívaje, nechtě tomu rád, by statek muoj po mně zuostalý a od Petr od Rukop. ¢. 2005 f. D. 1. Václav, 

Strana 424
424 VI. V Týnské uličce. jeho Božské milosti mně puojčený kleří svárové a nesnáze mezi: příbuznými a přátely mými po mé smrti se díly, toto. mié poslednie porucenstvic a koneény úmysl vuole mé o témz o viem statku mém mocí tohoto kšaftu mého Ficdim a zpuosobuji obyčejem takovýmto: Najprve že paní Dorotě u duhy, matce mé, poroučím a odkazuji i mocné dávím vSecken slatck muoj buď na hotových penězích neb na klenoticeh, bud také coż ona za scbá má neb což já na dluziceh mám neb kdežkoli a mohla se jeho doptati. Jakož u Václava, bratra mého, mám CLXXX kop na míšensko dluhu spravedlivého z té summy toliko vymicñuji, že odkazuji, poroučím a mocně dávám L kop na míšensko Ilejdovi, sestfenci inćmu, to aby jemu on Václav, bratr muoj, vydal po mó smrli, když by on Hejda té sumy ot něho požádal, bez odporu všelijakého a ostatek to jest sto a XXX kop vše na míšensko aby vydal již svrchupsanć paní Dorotě, matce mé, a toho aby ona i všeho jiného, což by mého mohla kde nalézti a doptati se, držeti, vládnútí a požívati, tak aby jí žádný z přátel mých kterýchkoli na to ani z jiných lidí nesahal a pře- kážky nečinil. Než ještě toto vymieñuji a jf často psané paní Dorotě, matce mé milé, toho dobře věřím, že k těm padesáti kopám Hejdovi, svrchu psanému sestřenci mému, vydá šaly mé chodící všecky po mé smrti. Item u Jakuba kožišníka, Vopicové zetě, mám podle cedulí řezaných, kteréz mezi scbá máme, XXIX kop a XIII!/5 gv. na mí- šensko dluhu spravedlivého a z toho ungelt spolu zaplatiti máme. ltem k tomu mám u téhož Jakuba IIII kopy m. za kuože liščí, které jsem jemu dal prodávati, a ty nejsú v cedulech položeny. A to také všecko, což u téhož Ja- kuba mám, ty všecky penicze poníčicm a dávám inocně Václavovi, bratru mému, po mé smrti, aby je sobě vy- upominal. Na potvrzení a budici pamót tobo peèet mi vlastnf dal jscm piitiskniti k tomulo lislu a kšaftu mému vědomě a dobrovolně a pro lepší jistotu prosil sem uro- zených vladyk pana Jiříka Lopatského z Liběchova a pana Blažka z Pereftu, úředníka v Ungeltě, že jsú také své vlastnf pećcli dali podle mne jim bez Skody pfitiskniti k témužto listu kSaftniemu mćmu na sv€donnic. Jenż jest dán léta 1525 ten úlerý před sv. Tiburcím. Ktery?to kSaft my nadepsaní purgmistr a rada vážíce a uvézivSe, že jest ticm řádem, jakž práva naše a města Pražského ukazují, učiněný a přišlý, jej jsme podle výsad a svobod našich z plností práva našeho stvrdili a mocí listu: tohoto stvrzujem i moc plní jemu ve všech arly- kulech v něm položených a dostatečnost dáváme. Toho na jistolu a stvrzenie: pečel menší: města našeho svrchu- jmenovaného dali jsme a rozkázali privésiti k tomuto listu kšeltnicmu v pátek den sv. Pryma léta svrchupsaného. 13. 1527, 8. května, Rukop. č. 2[10 J. 203. Do- rota, vdova po Petrovi z Castrova od duhy, oznámila, že duom svój, v némZ bydlf, u duby vzdává po smrti své Johannć, dcefi svć, manzelce Stépánové. 1t. Václavovi, synu mému, dávám též po své smrti plat, kterajZ mám ne vinici Kantorce a k tomu 500 k. m., klerajch sem jemu půjčila k jeho živnosti. Anně, vnučec mé, dceři Jo- hannině dávám 100 k. m. Dorotě vnučce a dcefi Vicla- vově dávám pás stříbrný pozlacený na terné (kanici, Adumovi, vnuku memu, Bażantovi, synu nebożky Anny, decry mé, dávám T, k. m. a Janovi, bratru téhož Adama, též 1; k. m. Janovi Ilajdovi, synu neb. Kateřiny, dcery mé, L k. m. — Act. die Stanislai. (Zrušeno r. 1529.) 14. 1644. — Rukop. ¢. 534 f. 70. Staly se smlívy svadebn( mezi p. Václavem Dulou z C. a paní Kateřinou, dcerou někdy Martina pasíře, takže táž paní | Janovi Kropáčovi z Krymlova on Vl. V Týnské uličce. Kateřina věnovala jest po sobě 100 k. gr. č. Zase proti tomu p. Václav D. obvěnil 300 k. č. 15. 1548, 21. března. Rukop. ¢. 2129 f. 151. Jakož jsou věřitelé nebožtíka Václava Duhy z Castrova před právo předstoupili a, že jsou prípovédi na statck jeho učinili, oznámili žádajíc, poněvadž by statek před rukama byl, aby mohli své přípovědi provozovali, A přítomen jsúc Martin Dulia i na místě svých bratří a sester oznámil, poněvadž ona Kateřina macecha jich v statku jest a dluhy některé za ní vzešly i suma sc dluzila a brala, aby po- vinna byla takovć dluby plaliti. Proti tomu od Kateřiny, pozůstalé vdovy po nebożtikovi Duhovi, mluveno : byla-li jest v statku, byla podud, pokudź se manželu jejímu líbilo a nebyla svou paní ani mocnou hospodyní, nez podle vuole jeho a rozkazu tak Cinila a vŚci krámskó i jiné k jeho potřebě a do jeho krámu od kupcuov brala a ona jest handle nevedla, než manžel její, proloż vidi se ji, że by dilem a spravedlivosti tu ji należiton nebyla povinna jeho nebožtíka dluhuov, poněvadž k své ruce nic nekupovala, platiti. Tu pan purgmistr pAni slySice stran ohlášení a toho což mluveno pilně povázivie, takto o tom nalézaj(: Ponc- vadz nékdy Vácslav Duha z Castrova pojímajíc sobé Ka- tefinu za manželku ji do slatku svého jest nepřijal za mocnou hospodyni, než zápisem kněh inčsta tohoto na statku svým vóno jest jí ujistil, kterážto jsouc s nebož- {ikem v manželství, na rozkaz nebožtíka buď k .sžitku neb ztrátě jeho od kupců do krámu i k jiným potřebám jeho věci rozličné za živnosti nebožtíka jest skupovala a aby co toho o své vuoli činiti měla, niëfmZ pokázáno není. 1z těch příčin, kteříž koli dluhovy za živnosti nebožtíka Vácslava Duby jsou zašly, že ona Kalefina, neboîtfka Vácslava manželka, platce býti týchž dluhuov povinna není. Což se pak Barbory Duchmanky a zápisu na sumu jistou od někdy Vácslava Duhy učiněného dotýče, kterýžto až posavad v knihách městských pod jistou pokutou nevy- kvitovany, též i drubé sumy na jistý zpuosob puojčený se nachází, i toho pan purgmistr páni pováživše, takto o tom nalézají. Poněvadž dluh nezaplacený jest a zápis nevykvitovaný, že Barboře taková suma podle zápisuov na slatku Vácslava Duhy se připovídá. Dále pak jakož sou se staly přípovědi na statek po- zůstalý po nèkdy Vécslavovi Duhnvi z Castrova od vóii- teluov, i jsác pfi právu jedenkaZdy z přípověď svú pro- vozoval. A předkem čtena jest přípověď Benjamina z Vlka- nova, kterúž pro 25 k. gr. č. učinil, žádaje, poněvadž by dluh spravedlivý byl a on přední přípovědník při právu zapsán jest, aby takové sumy jemu na témž statku dopo- možen> bylo. Při čemž Martin Duha se ohlásil a tlakové přípovědi místo dal a proti tomu nemluví, aby nejmel predkem Benjaminovi 7 Vlkanova zaplacen byli nob jest dluh spravedlivý. I jest od pana purgmistra pánuov vypovědíno, po- něvadž odporu žádného takovému dluhu není, že těch 256 kop z statku nebožtíka Vácslava Duhy se připovídá. Drubá přípověď čtena p. Jana Kropáče z Krymlova, kleráž učinil pro 10 k. gr. 6. jemu za sukna od ncboż- tfka povinných, ukázav k pruovodu svému registra, též i svědka žádal podle toho za opatření. Tu pan purkimistr páni vázíce pruovod, priípovédi Jana Kropáce z Krymlova takto o tom vypovidaji: Pond- vadź z registr i z svědka to se nachází, že 10 k. gr. č. neboZtík pozuostal, protož takový dluli Janovi Kropáčkovi z statku neboZtfka zaplatiti se má. 

Strana 425
VI. V Týnské uličce. Třetí přípověď čtena Michala Karyka z Řezna, kteráž se stala pro 44 k. gr. č., ukázav ceduli řezanú, kteréž podobnú Kateřina, pozüstalá po nebožlíkovi Duhovi vdova, jmíti má, podav i registr svých, co jest od něho věcí krámských bráno, žádaje, poněvadž dluh svuoj pozů- stalý provozuje a čas dlouhý čeká, aby k své spravedli- vosti uhoditi mohl. Proti tomu od Martina Duhy promlu- veno: Poněvadž ceduli na Kateřinu, někdy manželku pana otce jeho, jmá a ona že jest takové věci brala, necht ji sobě upomíná. K tomu od Kateřiny Duhové skrze přítele mluveno: což činila, činila z vuole a rozkazu nebožtíka pana manžela: svého a brala jemu k ruce, ona žádného handle jest nevedla, než manžel její, a jak jest bráno, jest lomu na puol druhého léta, tím dokládaje, že dlu- huov manžela svého dílem svým platiti povinna není. Tu pan purgmistr páni takto o tom vypovídají: | Poněvadž registry i cedulí řezaní Michal Karyk to jest ukázal, Ze za jistú sumu věcí krámských za živnosti Václava Duhy od něho Michala: bráno jest a na louž sumu nedoplace- nejch 44 k. gr. zůstává, protož těch 44 k. jemu Micha- lovi z statku nebožtíka se připovídá. Čtvrtá přípověď přečtena doktora Racka pro tří kopy dvadccti čtyři groše vše českých a puol druhého peníze do Ungeltu povinných, kteréž místo dáno a proti té se od strany odporné nic nemluvilo. A protož od p. purg- mistra pánuov on doktor Racek při té přípovědi své se zuostavujc. Pálí prípové&t slySána Erharda Snojdara pro 148 k. 42 groše česká zavčci krámské povinných, podav registr, v nichž ta suma se najde, žádal v tom za opatření. Proti tomu od Martina Duhy inluveno, Ze taková suma se v re- gistřích nebožtíka otce jich nenachází než, což by se našlo spravedlivě, nejsou proti tomu, aby z statku otec jich nejmělo zaplaceno býti. Tu p. purgmistr páni taklo o tom vypovídají: poněvadž jist suma z registr. srovná- vajíc s Suldpryfem vyhledati sc nemuože a dědicové ne- božtíka Vácslava Duhy proti tomu, což by »pravedlivě se našlo, aby zaplaceno býti nejmělo, nejsou, i odkládí se toho stranám na (Get, a pakli by se tím účlem urovnati nemohli, tehdy v pondělí nejprve příští po Próvodní ne- déli aby zase ku právu se nadjíti dali, Ze p. purgmistr páni spravedlivou vejpovědí mezi nimi podéliti chtf. Potom Maximilian "ľanšteter dav pľečísti prípovčď svú pro 28k. 42 groše českých učiněný a z té jest dluoh spravedlivý, dav ku právu registra i svědka čísti žádal, aby takový dluh byl jemu zaplacen. K tomu od Martina. mlu- veno, že dluhu jeho v registřích svýho pana otce nadjíti nemuož a neví jestli dluoh. I tu stoje přítomná Kateřina Duhová, pozuostalí vdova, ohlásila se, že takové véci brala z rozkazu pána svého ai některé věci sím nebožtík pán od Maximiliína bral a že ten dluoh jest pozuostaly, pro který se prípovčď stala. "ľu p. purgmistr páni takto o tom vypovídají: Pončvadž Maximilián dluoh svuoj rc- gistry i svčdomím jest ukázal a že jemu nedoplaceno od ucbožtíka Vácslava Duhy 23 kopy 42 groše se nachází, z té příčiny tčch 23 kopy 42 groše jemu Maximilianovi na statku nebožlíka se připovídá. Jiná opět čtena přípověď Jiříka Scklara pro 32 kopě 37'!/; groše vše českých, též za krámské věci brané pozuostalých, podav registr svých žádal, aby dluoh takový z statku jeho byl zaplacen. K tomu od Kateřiny Duhové mluveno, že tomu se ncodpírá, aby dluoh býti nejměl, neb i Lorenc ví, že takové věci brala z poručení a vuole jeho, jakožto manžela svého, jemu do jeho krámu, kterýž přítomen sa oznámil, že jest to tak, že z vuole jeho ty VI. V Týnské uličce. 425 věci sou do krámu brány. Tu p. purgmistr páni takto o tom po uvážení svém vypovídají: Pončvadž z poručení nebožtíka Vácslava Duhy do krámu jeho od Jiříka Seklara některé věci krámské brány jsou a registry ukázáno jest, že nedoplaceného dluhu 32 kop& 37!/; grosc vše českých se nachází, čemuž, aby to tak byli ncejimélo, odepiíno není, i z těch příčin takový dluoh jemu Jiříkovi Seklarovi zaplatiti se má. Též přečtena Ilanuše Albrechta přípověd pro 42 kopě 5 gr. č.; ukázal registra, v kterýchž taková suma se nachází, žádal za dopomožení. Proti tomu od Martina Duby mluveno, ač registra se ukazují a ten dluoh se na- chází, ale Ze jest takovy dluoh pfetrZen a snad tak muoz býti i zaplacen. Na to od služebníka Ilanušova promlu- veno: není proto přemazán, Ze by zaplacen býti jměl, ale že do hlavních registr jest ten dluoh přepsán, proto přetržen jest. Tu p. purgmistr páni takto o tom vypoví- dají: Poněvadž přípovědi své podle práva služebník lla- nuše Albrechta na místě jeho neukázal, protož táž pří- povéd se zdvihá. Potom Anny Fukíókové pfípovéd čtena, která se pro 39 k. gr. č. stala a té od Martina místo jest dáno, neb on sám Martin za živnosti p. otec svého vejpis z re- gistr toho učinil. u p. purgmistr páni vypovídají: Poně- vadž odporu žádného není, aby Anny Pukáckové dluol spravedlivý to býti nejmčl, protož při své přípovědi táž Anna Fukáčková se zuoslavuje a jí těch 389 k. gr. č. z stalku nebožtíka Václava Duhy se připovídíá. Dictum: Anny IFukáčkové vejpověď žádné moci nemá, proto že od ní zaplatiti nechtěla a pyšně příliš mluvila. Dále čtena přípověď Kateřiny od Jednoroženov, kte- ruož pro 30 k. gr. č. jí za věci krámské a malvazy podle registr nedoplacenych učinila a k té od Martina: Duhy jest promluveno, že se tomu místo dává, kromě malvazy sc odpírá, neb to Kateřina, macecha jich, sama se zapla- titi podvolila. Proti tomu od Kateřiny mluveno: není ta- kové malvazy bráno k užitku jejímu vlastnímu, než jako i jiné zboží z poručení manžela svého jest jemu k ruce brala a byla s dcerou jeho pana Vácslava Dorolou, kleráž přistojící jest o to posílaná, není povinna za ně platiti. Tu p. purgmistr páni vypovídají: Poněvadž tlakový dluoh za živnosti neboZiíka zaSel a ten registry od Kateřiny z domu jednoroZcova ukázán jest, kterémuž se odpor, kromě což by za malvazy bylo, žádný nestal, protož těch 80 kop gr. zouplna jí Kateřině aby z statku nebož- tíka Vácslava zaplaceno bylo, se připovídá, zvlíště poné- vadž toho od Martina Duhy ukázáno není, aby Kuteřina, pozuostalí vdova, jaké malvazy sama zaplatiti se svolila. Též také Mikuláše Hebnera přípověd přečtena, kte- rvož pro 59 zlatých rejnských a jeden orth učinil. I jsa přespolní nestál na ten den v radě. Jiná přípověď Mistra Vácslava Arpina přečtena, kterúž pro 8 kop 88 groše č. od učení syna nebožtíka Vácslava Duhy pozuostalých učinil a té od strany odporné místo dáno, při kteréžto přípovědi od p. purgmistra on Mistr Väcslav Arpin, poněvadž žádného odporu není, sc zuo- stavuje. Jcroným Pcc přípověď učinil pro 75 zlatých reju a 12 gr., šest peněz malých podle šuldpryfu a té přípo- védi od Martina Duhy z Castrova, poněvadž se v registřích nebožtíka pana otce jich nachází, místo dáno. A on Je- ronym Pec od p. purgmistra pánuov pti své přípovědi se zuoslavuje, tak že jemu též z statku nebožtíka Viícslava Duhy těch 76 zlatých rejn. a 19 gr. šest peněz malých zaplaceno býti má. 54 

Strana 426
426 JI. V Týnské uličce. Dále přečteny jsou jiné přípovědi podle pořádku, jakoZto Matesa Spicbartle pro 99 zlatých rejn. a devět šilinkuov. Item Sebestiana a Hanuse Undrliolcuov pro 300 zlatých a puol páta zlatýho vše rejnských. Item Petra Rydygara z Normberga pro 48 zlatých a šest šilinkuov. Item Erharta Prechtle pro 140 zlalych rejn. A k pruo- vodu těch přípovědí podání jsou od pripovednfkuov żuld- pryfové pod sekrctem jeho neboztíka Vácslava Duhy s podepsáním ruky jeho vlastní, čemuž od Mariina Duhy, když na né polledél, místo dáno jest a proli nim se, poněvadž sekret jeho se při týchž šuldpryfích nachází, nemluví. Tu p. purgmistr páni po uvážení svém takto o tom vypovídají: Poněvadž mezi věřiteli a jim Martinem Duhou i na místě jiných dědicuov o takové dluhy odporu není, protož se při svých přípovědech předjmenovaní přípo- védníci zuostavujf, tak aby Matesovi Spicbartlovi 99 zlatych devět šilinků, Sebestiánovi a HanuSovi Undrholcuom 300 kop a puol pala zlatyho rejnskyho, Petrovi Rydygarovi 48 zl. a Sest Silinkuov a Erhartovi Prechtlovi 140 zlatych reju. z statku nebožtíka zaplaceno bylo. Dále jiná přípověď Hanuše Pštrosa pro pět kop 45 gr. č. učiněná jest přečtena a k té od Martina Duhy jest promluveno, poněvadž sám Hanuš přítomen není, než na místě jeho manželka stojí, když by on Manuš Straus doma byl a takový dluoli by pokázal, není proti tomu, aby jemu jako i jiným z statku otce jeho zaplaceno býti nejmělo. Actum die s. Benedicti 1548. 16. 1548, 1. června. Rukop. č. 100 f. 177. Jakož jest se přísudek stal věřiteluom a přípovědníkuom na statek po někdy p. Václavovi D. v radé Martin D. z C. na místě jiných sirotkuov i na místě Kryzostoma, švagra svého, a manželky jeho a Zig- mund Vacek na místě Doroty z C., též manželky své, z jedné a dotčení věřitelé z strany druhé oznámili, že se smluvili, že sirotci statek ten mají ujíti a jej prodávati a ty sumy do rady položiti mají a oni věřitelé vedle veli- kosti a malosti dluhuov svých sumy své brátí mají. Act. fer. VI. post Corp. Chr. A Kryzostom z Berouna k tomuto zápisu se přiznal. (Sírotci složili celkem 622 k. m. a 209!/, k. č.) 17. 1548, 10. července. Rukop. č. 2117 f. 143. Lidmila Vacková koupila duom od Martina Duhy z Ca- strova i na mě jiných sirolkuov po p. Václavovi D. z C. za CL k. č. Act. fer. II. post. Joh. Hussium. 18. 1648, 14. srpna. Rukop. č. 100 f. 167. Jakož jsou některé nevole vznikly mezi: pancm Martinem Duhou a sestrami jeho i bratří, let nemajících, jakožto dédicuov po Václavovi Duhovi z Castrova, otci jich, z jedné a paní Kateřinou, někdy manželkou téhož Václava Duhy, z strany druhé o některé klenoty i věci jiné, které jsou též proti paní Kateřině sobě stěžovali — vypovídáme — takže — pan Martin na místě bratří s sestrami svými povinen jest vydati jí paní Kateřině i s jejím věnem CCCL k. č. — ujišťujíce to na domu u dubuov, v kterym na ten cas ona Katerina jest. Act. fer. IIL. post Tiburtium, (Kvitují: Jo- hanna z Castrova, Petr Duha z C, bratr Jakubüv, Bar- bora ze Stromée, Markéta z Castrova, sestra Jakubova, Zikmund Vacek na místě manželky své. 19. 1569, 1. srpna. Rukop. C. 211? f. 143. Lidmila Vacková dává duom — Janovi Vackovi z Ruozeného, synu svému. Act. die s. Petri vine. 20. 1678. Rukop. ć č. 1134 f. 197. Jakož sou poručníci obeslali ku právu Jana Rigera, viníce jej, že on z C. i stojíce osobně | VI. V Týnské uličce. domu řečeného u duhů užívá, kterýž na sirotky po někdy Dorotě z Castrova, matce jejich, právem dědickým při- padl, žádajíce, aby Jan z toho domu se vystěhoval. Proti tomu Jan — odpírá tomu, aby poručníci k tomu domu lepší právo míti měli, protože již jisté díly k ruce sirotkům mají a ten dům jí Dorotě z Castrova, někdy manželce jeho, na díl přišel, když ona jemu Janovi smlívami sva- debnimi jest vzdala. A proloż on s ditkami svymi Adamem a Janem, s Dorotou z Castrova zplozenymi, pravf sc míti lepší spravedlnost k tomu domu. Poručníci mluví, že to vzdání zní, kterak Zigmund Dorotě dává všecken statek, kterýž má nebo míti bude, a kdyby Dorota umřela, měl on Zigmund v tom statku zůstati. Poněvadž pak ona Do- rota Zigmunda přečkala a ten stalek na ní a na dělí jest připadl podle toho zadání a nyní na děti, když jest Do- rota, mátic jejich, umřela, což se ukáže, že Dorola ten dům na podíl svůj ujala (acl. ve čtvrtek před sv. Markytou 1. 71.) [Viz č. 629. na str. 426.] Dorota zadala, co má a míti bude Zigmundovi z podílu. Pak se uznává, že ten dům na ní přišel a s ní na dětí, takže proli vzdání spo- lečnému nemohli potom oni manželé říditi a tak ten dům Janů není, než sirotčí. Proti tomu Jan Ryger mluviti dal: Co se tkne otcovské spravedlnosti, sou děti vybyty a Do- rota, mátie jejich, byla s ními rozdělena a pro tu příčinu poručníci na její statek se potahovati nemohou. — [Nález není zapsán.) Viz dům předešlý č. p. 606. 21. 1581, 18. září. Rukop. č. 2112 f. 107. Vojtěch Had z Proseče a Salomena koupili duom u duhy nárožní od Václava Vacka a Valentína Stříbrského, poruggfka Jiříka též Lidmily, sirotkuov po Zigmundovi Vackovi požuostalých, za 250 k. č. Act. postridic Lamperti. (Peníze gruntovní kvitují děti Jana Rygra.) 22. 1601, 26. dubna. Rukop. c. 2231 f. 476. Ne čtvrtek po Vzkříšení Kr. P. stalo se vyhledání a rozvržení všeho statku po Vojtěchovi Hadovi z Proseče pozůstalého. Předně: jakož jest Salomena, vdova po témž Vojtěchovi, jakožto nemající opatření od manžela svého, třetího dílu všeho statku užíti žádala, na tom se jest s Vojtěchem a Pavlem, syny svými léta majícími, snesla, aby nížepsané grunty a hotové peníze jí postoupeny byly: Vinice na Letních ležící i s lisem ve 4000 k. m., dvůr v Bubních s dědinami — také s těma dvěma kusy pole, které jest Vojtěch [lad od Jana Trnavského, cís. oborníka, v Před- ním Vovenči, a Lidmily m. j. od dvoru jich koupil, ve 2000 m.; dům proti kostelu M. B. před Tejnem u duhů řečený v 1000 k. m., dům na Trávníčku proti řece vedle domu p. Daniele Skalskyho z Dubu s placem ve 400 k. m., domček při klášteře sv. Anežky, který se knihami pánův úředníkův šestipanských Star. M. Pr. řídí, v 50 k. m.; item u konšelův a obce města Rokycan 1500 k. m. Jiný pak statek rozdělen: takto: První díl Sabičce: Zahrada s stodolou za Pofićskou brinou, z níto plat Jo špitálu koncc mostu Pražského se platí, v 1000 k. pole ležící pod Židovou pecí s louckou v 500 k m. K tomu dílu Vojtěch má přidati 500 k. m., u p. Theo- valda Svihovského z Ryzmberka 150 ko m., u Václava Spélhaře 300 k. m., u Václava Vršovského z Podskalí 50 k. m., u p. Kašpara Kaplíře z Sulevic 1000 k. m., od Jiříka Bryknara z Brukštejna 500 k. m. Druhej dil Felixovi: Vinice přední za Horskou brinou, kde pisky berou, s polem v 1000 k. m., dům ležící v Tejně proti Ungeltu v 1600 k., na mlejně řečeném na Serlinku pod mlejny Sitkovskými pánuov Novoměstskejch, kterej se dskami zemskými řídí, 1500 k. in. — "Třetí díl Alžbětě. 

Strana 427
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). Dům za krámy masnými Smilovský řečený v 2000 k. m., u pánův Plzenskejch 1000 k. m., u Tobiáše Mělnického 300 k. m., na hotových penězích 500 k. — čtvrtej díl Pavlovi: Dům Stikovskej, kteréhož Pavel v držení jest, v 2300 k. m., dům při zdech městských St. M. proti Jelenovic lázni v 600 k., u pana Danicle Skalskyho 200 k., u pana Václava ml. Borky z Dubé na Zákupi 800 k. m. a jedno sto kop m. za někdy Ludvíkem Ko- rálkem z Těšínu zůstávajících. — Pátej díl Vojtéchovi: Vinice na Žižkově Ilofe s dvěma lisy, též také vinice, štěpnice v západčí pod týmiž vinicemi k polím Spitál- ským v 4000 k. n. Zůslává pak na penězích i jinejeh vécech, co do rozdílu tohoto položeno neví: na malým domě v Tejně Janovi Sixtovi z Proseče náležejícím 150 k. m., na domě "Tomáše Slemera 1000 k. m., sto dukátův na hotovejch penězích. | Vín lonskejeh zůstalo za 16 sudův, to aby se v domě proti kostelu Tejnskýmu vydalo. V obilí zůstává: Zita tři kopy strychův, pšenice jedna kopa. To na pět dílův mezi sebe rozdělili mají. 23. 1619, 5. září. Rukop. č. 2114 f. 83. Zvcden Felix Had z Prosećce do domu u duhy někdy Salomcně Hadovć nśleżejiciho pro 400 k. m. dluhu. 24. 1612, 19. listopadu. Tamléz. Felix Had z Pr. postoupil právo své Salomenć Khckovć z Proseče, sestře své. — Číslo pop. 604. (Škola Týnská.) 1. 1894, 8. května. Veleslavínův Kalendář Hislo- ricky. Król Vaclav IV. — z domu, v nómż ty doby purg- mistr. Staroměstský bydlel a króle jimati pomáhal (?), rozkázal udělati školu, kteráž jest podnes k Tejnskému kostelu. 2. 1425.—1432. — Truhlář, Calalogus codicum lal. ©. 1530. Rukop. sign. VIIT. E. II. f. 23 - 81. Ro- geri Oxoniensis Universalia finita a. d. 1495 fer. Vl. in vig. Epiph. scripta per Petrum, protuuc in Lcta Curia rectorem. -—- lol. S2—3S3. Johannis "artcis Tractaculus de inodis finitus 1425 in festo Anne per Petrum, in scolis Letc curic pro tunc rectorem, qui iam fuit licenciatus de predictis scolis per Johannem predicatorem ciusdem ecclesic dietum Rokyezana. — Fol. $5—132. Johannis Tarteis Summulac cum obligaloriis a. d. 1489 sabbato in fcsto s. Leonardi finite per manus. Petri de Dwekaczowicz, pro tunc rectoris in scolis antc. Letami curiam. — — Fol. 206. Registra duo, supcr positione Tissnow, super traclaculo M. Stanislai de Znojima a. d. 1495 in vigilia Circumci- sionis per Petrum, quondam scolarem, pro tunc rectorem in Leta curia. B. 1469. -- Rukoj. c. 2119 f. M. 7. Ve jméno Бойе amen. Já Jan z Střiebra, nynic v škole u M. B. v Týně v Star. M. Pr. obývající, vyznávám tiemto listem cte. że — všecken statek muoj (nedokončeno). 4. 1468, 25. března. Tamleż f. M. 1l. Ve jmóno božie amen. Já Jindřich z Zatec, obývající nynie v škole n. M. B. v Týně, vyznávám — že duom ten muoj v Zatci a podle toho i vBecken jiny statck muoj — odkazují Anně, matce mé milé, Než truhlice má s knihami chci VI. Na Velkém: náměslí (strana východní). 497 aby Martinovi, ktevýž syny páně Duchkovy platnéřovy učí, vydána byla. Act. dic Visit. M. V. 5. 1462. — Rukop. č. 2105 f. 176. Scola B. M. V. ante Letam curiam. 6. 1465. — Tamlez f. 223. Scola Lete curie, 7. 1476. — Truhldr, Calalogus codicum lał. €. 968. Mathiae Rejsck baccalarii Proocmium secundac partis Alexandri (ut videtur propria manu conscriptum) 1476 fer. IV. in die Allexii in Leta curia. (Obsah ruko- pisu: Alexandri de Villa Dei Doctrinalis partes 1-UI, Donalis Artis grammaticac cditio minor, Grammatica magna, Lraclatus de orthographia, de regimine casuum, Thesaurus puerorum (prepis datován 1484), notabilia Pris- ciani, de prosodia, Johannis de Garlandia carmen de compositis verborum (pfepsáno od jakéhos Jana dc Ro- neberc (nescio quando neb ubi) "Thomae de Frfordia fundamentum pucrorum. Srov. Véstnik Ceské akadcmic 1899 str. 288. 8. 1481. — Rukop. & 2106 f. 89. Sigismundus baccalarius, rector scole Lctocuriensis. 9. 1496. — Rukop. C. 2107 f. I09. Scola Leto. curiensis. | 10. 1499. — Rukop. č. 2107 f. 184. Skola Matky Božic před Tajnem. 11. 1500. 26. listopadu. Rukop. č. 94 Il. f. 81. Je- remiáš z Tajna a Václav Cuřidlo, kostelníci od Matky B. před Týnem, seznali se, že sú přijeli X k. gr. pr. od Doroty Mrázkové, poruénice statku neb. Anny Brouskové, klerychzto X k. táz Anna Zákóm nadcpsanélo kostcla z vinice kšaftem svým jest odkázala, aby též školy žáci nynější i budúcí na kažďdí sobotu Salve v již dotécném kostele zpievali. Act. fer. V. post Katherine. 12. 1501. — Zamléi f. 197. Škola Tajnská. 19. 1610. — Rukop. č. 2108 f. 03. Skola Tajnská. 14. 18590. — Rukop. c. 2109 f. 147. Skola Tajnská. 15. 1569. — Rukop. c. 1056 f. 18. (Svědomí mezi Annou Simûnkovou, mëStkou mésta Kouïima, a Vá- clavem ze Zlonic na místě Tomáše, syna jeho, a též Vá- clavem, synem někdy Marka Kaliny odtud z Koutima.) Jan Kobiš, bakalář školy Matky boží před Tejnem, svěd- cil: L. 1568 v sobotu po druhé neděli Velikonční jest pro mne posílal do školy k sv. Mikuláši Jan Simonides podvakráte, toho žádostiv jsa, leže: v Anjelské zahradě v trestání božím, abych k němu přišel. To sem na žádost jeho učinil. Když sem k němu přišel, oznamoval mi, že chce pořízení o statečku svém učiniti, tak pravíc, že již po p. Mikuláše Kocoura poslal a mne jest žádal, abych po p. Sixta došel, coż sem tak učinil, ale doma sem p. Sixta nenalezl. Potom jest mne odsílal ku p. purk- mistru Star. M. Pr. Václavu z Vlkanova, aby ráčil některé osoby na kSaft odeslati, Ze jest toho oumyslu pořízení učiniti o ten duom, kterýž jest na právě Star. M. Pr., ale p. purgmistr jest se toho ráčil zbraňovati, poněvadž na jiným právě jest ležal. * 1560-1681. — Winter, Živol a učení na par- likulárních školách str. 783. R. 1560 bylo zde 14 žáků, učitel Václav Cyrill; r. 1562 12, uč. Marek Bydžovský; r. 1563 15 (i Zalečané), r. 1666 9. uč. mistr Marek Byd- žovský; r. 1566 11 (mezi nimi tři Liturgové z Turska), uč. Marek Bydžovský; r. 1567 9 (vlastně 8, nebot jeden bcán psán Thomas Silesius Ratiboriensis succentor) ; r. 1568 54* 

Strana 428
498 V1. Na Velkém náměstí (slrana východní). 7, 1569 11, po druhé 14 (mezi nimi Jan a Ludvík Gra- novšlí z Granova a Jan a Jindřich Cejsové z Turnova; 1571 80 (Jan, syn impressora Jičínského); 1578 14, učitel mistr Jan Kanhacus (Kanha z Veleslavina); 1675 7, uc. licencidt Jan MSenus, po druhé 14; r. 1577 18 (mezi terciany jeden sluje Joannes Milivensis Joannis archi- prammatei); r. 1579 12 (mezi nimi Kašpar Granovský z Granova, Václav z Klatov, Simona Plavenského z Plan- feldu syn, Jan. Chvatérubinus, syn MikuláSe z Valkmberka, Pavel Klatovský Jana Jakobella), podruhé 13, uc. mistr Jan Bystřický z Bochova; r. 1581 37 uč. týž. 16. 1660. — Rukop. č. 1062 f. 422. (Zprávy o zranční Zacharyáše Rychlíka Třebcnického a zamordo- vání Jana Floryana Třebenického, kantora z školy Matky Boží před Tejnem v domu Jiříka Sedlčanského.) Barton Holcj ponocnej seznal: Po druhé hodině na noc k třelí hodině přišla pro nás k ralhouzu Pavla Kováře dcera, prosíc nás, abychme lam šli, že pobodli kantora Tcjn- ského Zachariáše z vápenice. A my jsme se ptali, kdo by jim to udělal. Povědčěla tak, že nějaký Kryštof Bognar. l ptali jsme se, jestli před rukami a ona pověděla, že jest ušel. Tak kdyz jsmc lam přišli, našli jsme kantora na lavici, již ani: nemluvil a Zacharyáš sedél za stolem též posekancj. Tak jsme sc ptali Zacharyáše, kdo jest vám to udélal; on pověděl, že Kryštof Bognar, ten nás popfchal. Tak jsme se potom ptali ženy jeho, kde jest manžel její a ona nám nechtěla povědití a jiní pravílí, že by se měl v komoře schovali. Tak sme se ji ptali, ne- chce-li o něm pověditi, aby s námi šla sama do vězení. I tak sc s námi dlouho hádala, až polom sám vešel do svělníce; tak potom ptali jsme se ho, kdo jest jim to udělal a on pravil, že neví, po tmé, Ze zhasili svicku. Ale Zachariáš mu mluvil v oci, tys nám to udělal, tys nám lo udělal. Tak sme ho potom chtěli do vězení vzíti, ale manželka jeho tak nás plundrovala a bančla, my sme na to ani nedbali, přece sme ho do včžení vzali a mlu- vila lak: Nedotejkejte se ho, šelmy, že jest dobrýho rodu, stavu rytířského, že zakládám padesite tolarüv, abyšte ho do vězení nebrali, ale my sme na to nic ned- bali, přece sme ho do vězení vzali. Když sme ho při- vedli k rathouzu, prosil nás, abychom ho do vězení no- dávali. Tak sme my ho dali do fcrmentinky. — Jan Vo- dicka koBnür: Přišel sem domů k hodině na noc, koupil sem sobě chleba, sejra, abych večeřel s bratrem svým. A oni byli veselí všickni lam v svétnici p. Krystof, paní Marla a nebožtík Johannes a Zacharyáš a taky jakejs p. Jan, od Brusky branej. Reknu svymu bratru, ncchodme tam do světnice an tam křičí, vostaňine tu v síni. 1 sedli sme za lo vohniště, (ak večeřel sem sejr a chleb s bratrem a nebožtík Johannes přišel tu ke mné a fekl: Znáili mne, mládenče? Já řku, znám dobře. Rekne kuchařce, která tu vařila, voptejte se ho, zná-li mne. A po ty šel do světnice. Ona řekla kuchařka: Zavolej toho pána ven. jak na stolici sedí, jako Zacharyáše. Zacharyáš vyšel ven, vona mu řekla: Nechte ho, prej toho pana Kryštofa, aby něco nezaved. On jest jakejs mistrncj. A Zacharyáš: Co je nám po Němci? I sedl taky u toho vohniště a zavo- lala: Synu, poď sem ven, konvici s sebou. A on vyšel s tou konvicí a přišel taky k tomu vohništi. | Rekl mu Zacharyáš: Nechejme toho Němce, tak přípíme sobě tu s pokojem. A lak vyšel ten třetí branej od Brusky laky ven, tak paní Marta vyběhla ven, dejte mi mou konvici aon Zacharyáš k ní řekl: Paní Marta, jak víno dopijeme, pošleme vám hned konvici nahoru. A ona šla zase do světnice k Kryštofovi a přišla pro něho a řekla: Kryštofe, poď nahoru. A oni jdouc nahoru řekli: Jestli dobří, po- VI. Na Velkém naměstí (strana východní). ctiví lidé, poďte nahoru, dám vám lolar na dopíjenou, co mále sedčli s tou laryňí. A oni nechtčli jíti, lak sem já polom šel do světnice s svíčkou, řekl sem jim: Poďte do světnice, co se máte mastiť tu vokolo vohniště. A ono pachole sběhlo po ty zas dolů, že prosí paní matka i pan tatík, aby šli nahoru, že dí tolar na dopíjenou. Tak Za- charyáš řekl, poďime nahoru, když se tak s těmi penčězy chlubí. Po ty šly nahoru a já taky, když sem se nave- čeřel, šem sem laky do svý komory. Po malý chvíli ta- kový křik stal se, já nešel sem dolů, než spokojili se zas brzo. Podruhy zas takovej křik byl, paní Marta vyběhla ven ze světnice, křičela i s dětmi, vběhla zase potom do světnice a zavřela po sobě. Po třetí vyběhla a křičela, nedejte mordovali, Ze mi mordují mauZela a ditky. Tak sem já běžel dolů. I když sem přišel do světnice, Zacha- ryáš seděl na něm, dral se s ním vo rapí ji sem mu řekl: Zacharyáši, co děláte, co sobě počínáte? Zacharyáš pravi), vidíš-li, jak je nás spravil. Tak sem já ZachariáSovi řekl, aby ho nechal, a jemu sem vzal rapír z hrsti. Potom nebožtík byl již probodenej, sedčl za stolem a já mu fekl: Johannes, co pak dčláte. Vidíš-li prej, že jest mne probodl. Však sem, prej, probodenej nu dvý. Tak ten pan Kryštof honil je ven z pokoje a ona potom pani Marta mi řekla, aby mi bylo toho povědomo, jak sou je mordovali a ja sem ji fekl: Kdybysle paní Marta seděli ve svejm pokoji a mezi: ně nechodili: dolů a je nahoru nepobízeli, byl by pokoj. A ona jest mi hned šelem, zrádců, krkavců nadala, že mně kat voběsí. A já jí zase řekl, že sama nic nezmešká. A ona na mne popadla hůl, chtéla mne bili. Tak sem já ten rapír donesl nahoru do svý komory, přišel sem zas dolů a on se p. Kryštof schoval a zamkl do svý komory. Tak mne Zachariáš prosil, abych šel pro ponocny a pro barvíře. Tak ji jdouc dolů se schodů paní Marta křičila na samýho, že ten šelma, zrádce, že mne kat voběsí. Ale já sem jf nc- řekl tak, já šel přece dolů a on vyběhl z ty komory, hledal mne: Kde jest zrddee, Selma? Udělám mu tolik, jako sem jim udělal. Tak sem já šel pro ponocný i pro barvíře Lidmila: kuchařka: Přišli ke mně do síně tči, Jan švec z Brusky, Zacharyáš a kantor nebožtík. Prej, paní, máte-li nám dáli co překousnouti? Já pravila, mám, páni, husí droby. Máte-li taky bus. Jářku, mám taky, páni, hus, než jesl včerejší. My nechcenie vterejší, prej, než dejte nám ty, která se peče. Jdou do světnice, procházeli se po svétnici a ony lam byly dvě minucí a jakési knížky pánovy. A oni pravili, řekněte, prej, panu Jiříkovi, že jest kantor vzal ty knížky. A já řekla, neberte jich, pán by se hnčval. V tom oni sedli za stůl, dávejte nám, prej, ly droby. Já jim dala a oni se voplali, máte-li pivo. Já řekla, nemáme, páni. Mají tu u krávů dobrý popeněžný pivo. A nebožtík kantor řekl: Já nechci popeněžního, než mají-li tu kde bílý? Já řku mají bílý taky. Já řku, běž pachole, přines těm pánům za krejcar bílého piva. V tom se ta hus dopckla a jd jim dala Gtvrt. A jakejsi nahlídne do světnice, přijde taky po bus od pana Víta, řekne: Pane Zacharyáši, mají dobrý víno u p. Víta, pošlete sobě po půl pinty. A v tom Marta Kryšlofova jde domů nahoru po schodech a p. Zacharyái ji zavolal: Paní Marta, podte na poctu. A ona šla, seděla s nimi lam a2 do večera. V tom šla nahoru děti klásti, potom přiběhla zas mezi ně a ona vždycky říkala, zavřete svělnici, kdyby můj muž domů šel, aby mne nevidčl. A oni zavírali a on Kryštof v tom přišel a našel ji tu v světnici dole. Rekl: Dej P. Bůh dobrej večer. A Zacharyáš ho chytil, objal ho, za- točil se s ním po světnici: Zdráv byl, bratře: Němče. 

Strana 429
V1. Na Velkém náměstí (strana východní). A on ho zase objal: Poďte ke mně nahoru, dám vám tolar na víno do čepu, jste-li dobří. A ona taky: Zacha- ryášku pod, já dám taky tolar do čepu. A oni nechtěli jí“ i zastavili se u vohniště, šli již ven ze dvoří z svět- nice, zastavili se u toho krosnáře a ono pachole sběhlo dolů: Máte jíti nahoru, pan láta kázal, že dá tolar na víno. A ona přiběhla opěty a vzala jiim konvici s vínem. Tak oni hned šli za ní a já sem řekla: Nechoďte, vy s celou hlavou nesejdete, neb jest on nic dobrého, ten Němce. Nechoďte tam. A oni řekli: Má milá, pod tam s námi. A já sem tam šla s nimi a když sme přišli do světnice, oni sedli za stül a já sem sedla na lavici s po- druhynf z hůry a Kryštof řekl: Pachole, holá, jdi po víno, nech tam tolaru, ať mi pošle paní Vítová pintu vína. A druhymu pacholeti: Dej sem chlib. Nakrájcl jim chleba a soli na talii. A polom daroval ZaclharyáSovi Kryštof jakejsi kaminek do prstenu a on mu se smál tomu ka- mínku. A nebožtík kantor řekl: Ale přijmi, bratře, kdyžť jej daruje, schovej jej. A on jej schoval. A v tom se pak svadili vo svou ženu, o tu Martu. Zaclaryá$ mu řekl (nevím, oč sou se hadrovali): Kryštofe, jakoby, prej, tak tvá žena byla Marta. A on hnedečky řekl: Co to přirov- náváš a děláš mi z mý ženy k... u? A Zacharyáš řekl: Ale však já nepravím, aby tvá žena k...a byla, než jako by tvá žena byla Marta, tak prej pravím. A tak oni - se lu hnedecky svadili a tak. Krystof bGZí na rohy, po- chytí kord a dobude jej. A kantor nebožtík seděl u stolu na stolici, nic neřekl slova jemu a on běží okolo kantora s tím kordem k Zacharyášovi a Zacharyáš popadne stůl na něj. A tak já křičím: Och, můj milej Kryštofe, nebí jich, pro P. B. ncbi jich. A on mi dal poliček, aż mi všecko s hlavy spadlo. A já hned běžím dolů ven s plačky z světnice, běžím před dům, volím na lidi, že sobě po- zval dva jakysi a že je již tam morduje. "ľak on lam žádnej nechtél ji. Pani Jandová tudy šla: Co to, co se to děje? Já řekla: ten níš Němec pere tam jakýsi dva v světnici, pozval je tam. A sama vybehla na mazhaus Marta, jeho žena, a křičela z oken s pacholaty: Ze mi manżela morduji. Sturmujte, zvoñte k Sturmu. A Gtvero dětí mi zabili.. Polom sem tam šla ještě jednou do svět- nice a ona muc jiZ po hlav& vystrèila ze svétnice ven. Potom sem tam nebyla více. Michal Werner, kaplan kostela M. B. před Tejnem: Když sem ji a p. mistr školní přišli k kantorovi nebož- tíkovi, tázal se ho p. magister latinskou fecí: Quis tibi hoc fecit? A on odpovédél: Hospes cum gladio. Potom se ho Lózal p. magister, mûze-li co povéditi, on odpo- věděl, že mu těžko, že nemůže. Tak jsme my odešli domů k p otci, k p. (faráři, oznámili jsme mu to. A on zatím skonal. (Podobně svědčili M. Ondřej Marchio Ždarenus, správce školy M. B. před Tejnem a Jakub Bělohlávek Zdárskcj, meudyk odtudz.) 17. 1600, 18. března. Dvorský, Paméli o školách českých ć. 69. (M. Bachácek úředník u záduší kostela Týnského.) stný dobrý den, slovutný p. Matyáši vzka- zuji. Vaši včerejší žádost v dobré sem paměti snášel i také vám přátelskou odpověď dáti umínil, ale že ctihodný kněz Petr o to nestojí a mého přátelského psaní přijíti a mne k sobě včerejšího: dne tak i dnešního nechtěl, nýbrž mne s hněvem a s myslí popudlivou vzkázal: Co sem, prý, rektorovi tak malý v očích, aby mi rectorem scholae vyzdvihl extra tempus?, nechť sobě také chová žáky a zvím, koho mi sem dá.« Přisáhl bych P. Bohu, ježto skůro nevím, byl-li bych sem povinen za p. farářem se toulati a uctivě, jakz na nélho zále2eti chce, vzkazovati a psáti. A ponévad2 tomu porozumívám, 2e již takové společné V1. Na Velkém ndměstí (strana východní). 499 s ctihodným knězem Petrem sneścni jest a vy budoucího p. mistra propouštíte, toho také při tvm zanechávám —. .18. 1600, 81. bfezna. Tamnléz c. 72. (Štěpán Jiří ze Sternberka žádá kollej cís. Karla IV., aby posavádní správce školy Týnské při správě též školy zanechán byl.) Ctihodní a poctiví páni přátelé moji zvláště milí. Nečiním vás tajna, že jest mne zpráva došla, kterak byste toho oumyslu byli od sv. Jiří nejprv příštího mislra a správce školního v Týně —- vyzdvihnouti a na některé jiné místo obrátiti. 1 poněvadž těchto posledních časův, zvláště v ta- kové rozlržitosti náboženství, nemalý nedostatek učených a správných lidí se nachází a zde v městech Pražských a při té nejhlavnější osadě zkušeného a rozumného člověka potřebí, nad to i kněz Petr, správce duchovní též osady, v Lom se slyàeti dal, pokudZby týž mistr a správce školní vyzdvižen byl, že by tu také déleji zůstati nemohl — protož — vás napomínám a — žádám — že dotčeného správce školního — tu zanccháte. 19. 1604, 20. listopadu. Rukop. 1065 J. (Piípovéd M. Ondřeje A Marchiona Ždárakýho na statek Ma. touše Gregoryna z Tulechova.) Josef Smytka Sedlčanský svědčil: L. P. 1601 v pátek po sv. Kryšpínu, byvši ja toho času u sv. Havla za správce školního, prišedši k p. Matousovi Gregorynovi do domu jeho, za lo jest mnc požádal, abych k p. m. Ondfrejovi M. Zd., toho Casu správci Skolnímu u M. B. pfed Tejnem, s cedulkou došel, že ho za to žádá, aby k pilné potřebě jeho jemu šesti tolarův zapůjčil. I přišedší k p. mistru do školy Tejnské, jemu sem cedulku tu od něho dodal, on přečetší ji na mne jest se vofoukl a do něho nemálo stěžoval, ukazujic mi v kalendáři svém poznamenáno, že prve před tím ve středu jminulou jemu jest padesáti celých tolarův zapůjčil a jich na něm je jmíti nemůže. Tu já z poručení p. Ma- touše na to sem mu takovou odpověd dal, že jest mi poručil, jestli p. mistr. Ondřej: o prvnějším dluhu jakou zmínku učiní; abych mu oznámil, že se s ním o všecko urovnati a jemu plátce býti chce. A tak potomně vzavší těch šest širokých tolarův odlud sem odešel. — Mande- lína, Jiříka ze Starého Dubu manželka: Přišla jsem k mistru Ondřejovi do školy a von mi rozprávěl, že jest mu půjčil. p. Matoušovi Tulechovskýmu od Maňasů 56 tolarů a já mu řekla: Milej p. Ondřeji, nepůjčujte vy, jsouce chudej člověk, aby vás potom o ně nepiipravil. A on jest mi pravil: Paní mámo, však jest mí udělal šuldpryf a ukázal mi jej. Potom po některý neděli jsem tam opět k němu přišla a on mi opčt stěžoval, že na ném vymluvil 12 k. i ten Suldpryf, že mu to tam napíše. A já mu ještě řekla: P. Bůh ví, není jináče, ale proč jste mu to dali z rukou, proč? Však nejste než dítě, dáti mu to z rukou. Potom mně opět potkal p. Ondřej asi po dvou nedělích a lu mi opět žaloval, až skůro plakal, že nemůže na něm mfti ani toho šuldpryfu. — Matiáš Galli, rodič Pražský: Dvadcátou druhou nedèli po sv. Trojici, když j jsem s p. m. Ondřejem Marchionem Zd. a Janem Zürybnickejm, sousedem Cislav- ským, od Jezuitů z kázání šel, tu on Jan Zárybnicky p. m. Ondiejovi promluvenf učinil, že by některého času v lítě Matouš Gregoryn z T. v městě Cáslavi byl a jemu Zárybnickému jakožto švagru svému oznámil, že by p. mistru Ondiejovi 80 k. dlużen byl — ano nadto voj&c. Jan Smitkonius Sedlčanský jest jednoho času oznámil, že jest od p. m. Ondřeje z Tejnské školy, jsouc k němu od Matouše Gregoryna poslán, penieze do domu jeho přinesl. 20. 1605, 22. ledna. Dvorský, Paměti o školách č. 263. (Bacháček úředníkům osady): Službu etc. Z ně- kterých zpráv tomu porozumívám, že čím dáleji, tím vělší 

Strana 430
430 Vl. Na Velkém ndtméslí (strana východní). nedorozumění a záští chce růsti mezi velebným knězem Petrem Hubkú, p. farářem M. B. před Týnem, a m. Fa- bianem Ripanem, správcím Skoly V. M. a kdyby časně tomu v cestu se nevkročilo, snad by ta jejich verba molla piijífti ad verbera. Tí jsem mistru l'abianovi po- rucil, aby řečí i skutkem pokoj záchoval, jakož se při loin tak zachovati připověděl, než velice sobě stěžuje, že, nechodé na faru, v škole pokoje užíti nemůže. | Zádám, že páni ráčí v to nahlidnouti, tak aby ta věc na dobré míře mohla postavena býti —. 21. 1606, 27 dubna. Rukop. č. 1/41 J. 49. Úřed- níci M. B. před Tejnem připravivše do vězení Jana Dra- bunta, vinili jej na místčš Václava Lilomčtickýho, kantora jejich, kterak dne outerního pominulého, když vedle staro- bylého zplisobu lusum žákovstvu propuštěno bylo a p. bakalář jich spolu s kantorem též na vostrově byli a hráli spolu pokojně v koule, Jan Drabant přítomný jej Václava Lito- měřickýho kantora koulí v oko udeřil, tak že na to oko nevidí a mali nadéje, aby na ně mohl zdráv býti. Protoż aby se toho spravil, proč jest se toho dopustil. Proti tomu Jan Drabant oznámil, že jest na ostrov v příčině opatření pláten, které na bílidlo dal, přišel a tu ta koule k němu přiběhla, on ji vzav, chtěl mu ji podati a tak nenadál se toho, aby mu se to mélo prihoditi, A toho z žádný zlý vůle ani z všetečnosti, než nerad a nechtě učinil, že jest jej urazil. Zase od úředníkuov: Však jest mu i dva zuby vyrazil, klcraki jest sc to mohlo nechtěním státi? — (Páni našli, že se musi Jan Drabant s Václavem lL. o la- kové nenáležité zranění smluviti.) 99. 1610, březen. Winler, Zivol a uéent sir. 182. Do Týnské školy dosazen za správce Jan Voborský Stří- brský licenciát a k němu přidán »učený« kantor Jiří Měl- nický z Poděbrad. Viz i zprávy o kostele P. Maric před Týnem. Číslo pop. 603. (Dům Pelcchovský, Trčkovský.) 1. 1418. — -Rukop. č. 2099 f. 07. Janco Leonis fatelur, sc teneri. XXIX s. Hanussio Gros dc Nurem- berga. 2. 1418. — Rukop. č. 992 f. 16. Domini con- sules cdixcrunt, quod testamentum olim Janconis Leonis Cunssoni apolecario in posscssionc domus ct vinee ipsius Janconis nullum preiudicium facere debet. 3. 1447. — Rukop. 6. 2099 f. 1038. Margareta, rclicta Cunssonis apothecarii, ct Cunsso, filius cius, pro- scribunt domos corum ambas, quarum una sita esl in cir- culo in acic penes scolam b. M. V. ante Letam curiam, altera vero sita est contra ccclesiam s. Jacobi ct contra portam de Leta curia ducenlem, eciam in acie, in debito. 4. 1462, 6. listopadu. Rukop. č. 2105 f. 176. De mandato dominorum Jeremias dictus Malovec ct Barbara, ipsius conthoralis, inducti sunt ad domum olim Cunssonis apolecarii penes scolam B. M. V. antc Lctam Curiam in CXXXVII veri debiti mutui ipsis per Margaretam, rclic- tam dicti Cunssonis, et Wenceslaum, natum cius, obnoxii. Act. die Leonardi. 5. 1465, 29. dubna. Rukof. č. 2105 f. 223. Bar- bara, Jeremie dicti Malovec conthoralis, resignavit domum VI. Na Velkém náměstí (strana východní). suam acialem cum appoteca cidem attinente penes scolam Lete curie immediate — marito suo caro, hac condicionc adiccla, ut Jeremias premissus Elsscze, nate Barbare pre- dicte, quam cum precedente viro habuit, cum ad annos maluritatis pervenerit, triginta s. gr. dct. Act. fer. 11. ante Philippi et Jacobi. 6. 1476, 50. bfczna. Rukop. c. 2105 f. 367. Ge- orgius Pelecl ct Dorotliea emerunt domum acialem inter scolam ante Lctam curiam cx una cl domum Laurencii a tribus regibus a tergo apud Jeremiam Malovcc ct Bar- baram, uxorem eius, pro CC s. Acl. sabbato antc judica. 7. 1476, 5. srpna. Rukop. č. 2141 f. ISI. Když Jeremiáš Malovec s Barborá, manzelká svi, duom svuoj na rynku ležící na rohu podle školy M. B. v Týně pro- davše Jírovi kramáři řečenému Pelech trh ten před pány téhož města v radé oznamovali, paní Majdalena, dcera někdy Kunše apatekáře, manželka Antoše řečeného Va- lášek, měštěnína Nov. M. Pr., připověděla se k témuž domu pravice, že k němu podle vzdánic již psaného otce svého má právo a spravedlnost jakožto dcera od statku otcova jí a jiným dětem vzdaného ncoddělená, dovodice toho vypisem vzdánie z knéh vyňalým, kterýž okazoval že leta božícho cte. Kuneš apatckář vzdal Margretě, man- želce své, a dótem duom s apoleku na rynku podle Skoly M. B., vinici i jiný stalek na rovny dicl s napadem z jednoho na druhého a na imóteci. Oznamujic ddle, že toho práva svého jest nezamlčela, ale k němu se hlásila v zahájeném súdě, když Jeremiáš volal ten duom v súdč. Táhnúc se na pamět přípovědi v rejstrách súdných zna- menané, žádajíc pánuov, aby jí ráčili jejie spravedlnosti dopomoci. Proti niežto Jeremiáš Malovec odpieraje pravil, že k domu nahoře psanému má právo lepšie než paní Majdalena ani kdo jinÿ a to dluhem C kop, v kterémžto dluhu Margreta, matka panie Majdaleny, s Václavcm, synem svým, zavázali jsú a zapsali týž duom jemu sc paní Barbord, manželkú jeho, do času jistého k vyplacení. Na kterýžto duom, když v čas určený a přes to za mali chvíli vyplacen nenic, z rozkázánie panského jest právem uveden. A potom i v súdy volal, nébrž že i prve před ním byl zapsán a zastaven Brožovi bečváři. Toho všeho dovodé zápisy. Proti zápisu odevzdánie otce panic Majda- leny nie nemluvie, alc pravie, že z loho slatku jest za prvnieho muže svého poctivě odevzdána a netoliko zaň vedena, ale na voziech znameni'é s trubači nesena, také že rukojmie za věno od olce po ní jmenované nikdy nejsá narikáni. Pan purgmistr a koušelé — jsú vyřkli: Ačkoli před lety mnohými Kuneš, otec panic Majdaleny, duom ten, vinici i jiny stalek na rozdicl manželce své s dětmi vzdal, ale że ona z toho statku jest odevzdána a na to rukojmic jsú byli, kteříž nařikání nejsú, také že toho statku bylo jest viece, jako vinice, duom Míšenského i jiny stalek a ten jest prodáván bez překážky a nařic- kání, dále že polom“ mátie a bratr jejic ten duom zasta- vili jsń byli najprvé BroZovi becvaii a polom i Jeremii- Šovi v jisté sumě peněz, proti kterýmžto zástavám Majda- lena jest neodmlúvala. Potom pro neplacenic dluhu Jeremiáš Malovec na ten duom podle práva jesl uveden, vše bez jejie odporností. Ačkoli ona v súdech posledních připověděla se, ale potom na čas podle práva jim uložený jest nestála. Protoż pśni pfikazuji lob¢ paní Majdaleno, aby Jcremiáše Malovce i domu toho nařékati přestala. Act. die Osvaldi. 8. 1488, 17. ёсгусосе. Rukop. à. 2100 J. 126. Ge- orgius Pelcch resignat post mortem domum suam acialem, quam inhabitat, penes tres reges cl scolam Loelocuricn- sem — Dorothee, uxori suc. Act. fcr. V. post Divis. ap. 

Strana 431
VI. Na Velkóm naměstí (strana východní). 9. 1496, 16. tervence. Nukop. ć. 3107 f. 108. Georgius dictus Pelech resignavit domum acialem in giro Nicolao 'Lrezka seniori z Ufpy a na VlaSimi ct Jo- hanne z Biczovie, conthorali cius. Act. subbato post Divis. ap. 10. 1499. 9. července. Tamlez /. 171. Nicolaus Trezka senior z Lipy ct in Wlassim resignavit ius suum ad domum ipsius in acie cl ad vineam dictam Canlorca — Nicolao Trezka iuniori z Lípy et in Lichtmburk. Act. fer. 11. post Kyliani. 11. 1499, 10. tijna. Tamiléz f. 184. Slovutné a vzuctné opalrnosti páuóim purgmistru a radć Star. M. Pr. Johanna z Březovice a na Vlašimi: modlitbu svú vzkazují. Páni a přítelé mili. JakoZ vs lajno nenic, kterak slo- vutný Elis z Castrova na právě vašem zapsal jest a svěřil pinu mćmu a mnć domu Hedvikovskćho leżici na trhu ovoenem a vinice hory Kantorka řečená, potom pak ten zápis převeden jest z domu Hedvikovskćho na duom Pc- lechovský ležící vedle školy Matky Božie před Tajnem, (62 v knihich vaXích svědčíc pánu mému a minně. | po- žádal jest týž Eliáš toho na mně, abych já jemu ten zápis propustila. Protož já svrchupsaná Johanna oznamují vám, że jemu Elińsovi tiemlo listem mocné propousticm a všecko právo své vzdívám, kteréž mně na tom domu a vinici: přileží, nic sobě tu nepozuostavujíc, tak jakobych osobně sama před vámi v radě stála, proséc vás za to, abyšte témuž léliášovi to mé všecko právo, kleréž mně ua tom domu a vinici piileżi, v knichy vase zapsali. Tomu na svédomie pečeť svú vlastní pritiskla sem. k tomuto listu a pro lepší jistolu piiprosila sem urozených vladyk Mi- loty z Ceňovie a Petra z Zlaté, že pečeti své na svědomic vedle mne přitískli k tomuto listu sobě beze škody. Jenž ješt din na Vlašími leta boZieho oc XCVIIII? ten čtvrtek pred sv. Havlem. 12. 1600, 92. Ffjna. Tamléz. Helias de Czastrow yesignavit ius suum ad domum in acic penes sculam Le- tocuriensem ct ad vincam dictam Cantorka Martino Lisska de lansskrun et Sigismundo de Kamenice. Act. fer. V. Salus populi. — 13. 1501, 9. června. Tamtéž f. 197. Zikmund z Ka- menice stoje osobnć před pány v radě oznámil jest, že to právo, kteréž má k domu ležicímu na rohu vedle školy Tajuskeé ой Eliáše z Castrova sobě a Martinovi Liškovi z Wimperka knibami měsekými dané a zapsané, vzdal jest a mocí zápisu tohoto vzdává témuž lšliíšovi —. A ačkoli nadepsanÿ Martin Liska osobně před pány jest nestál, neż listem pod peceli svń a jinych dobrych lidi k tomu jest se priznał, jmenovany Zikmund shbil jest, że tyż Martin liška osobně v radě stoje k tomulo se zápisu pliznati ini. Act. feria 1]. à post Lucic a. MCCCCC. — Martin Liška z Wimperka stoje osobně před pány v radě dobrovolně k zipisu svrehniemu se ptiznal. Actum in iho in vigilia Corporis Christi a. d. MCCCCCL — z Castrova osobne stoje pied piny v radć dobro- volně vzdal jest — duom ležící na rohu vedlc Skoly Tajnské, j vSechuo právo své, kleréZ bk temuż domu mi nálezem pánuov à vladyk raddami krále J. Mti v komoře učiněné, tak jakož týž nález to v sobě — ukazuje, panu Mikuliżovi inl. Trékovi z Lípy a na Lichtmburce —. Actum, ut supra. 14. 1510, 18. července. Rukop. č. 2108 f. 63. Jan Janovský Súlic maje: mocný list od pana Mikuláše Ticky z Lípy a na Lichinburec, kteryZto list slovo od slova pod temto. zápisem jest položen a napsán, vzdal jest a mocí zápisu tohoto po smrti téhož pana Mikulíše Trčky z 431 VI. Na Velkém idměstí (strana východní). vzdává duom ležící na rynku na rohu vedic Skoly Tajnské, řečený Pelechovský, paní Johance z Březovic, někdy man- želcce pana Mikuláše Trčky st. z Lípy a na Vlašimi —. Actum in consilio feria V. ante Maric Magdalene a. d. MVCX Vzácné poclivosüi pánóm purkmistru a radě města Starého Pražského, pánóm přátelóm mým mílým, Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichinburce službu svú vzkazují. Vzáctvé opatrnosti páni a přátelé mojí milí. Jakož mám v knihách vašich duom Pelechovský na rynku ležicí blíž Tajna v městě vašem, i teď posiclám urozeného vladyku pana Jana Janovského z Silic, aby on na miestě mém ten duom v knihy vaše vložil a zapsal tak, jako bych já tu sám osobně slíl, urozené paní, paní Johance z Bře- zovic, manželce někdy urozeného a statečného rylicie pana Mikuláše Trčky z Lipy a na Vlašimi, strýce mého milého. I prosím vás, jakožto pánuov a přátel svých milých, že k tomu své povolenie dáte, aby on nadepsaný pan Jan ten duom podle mého poručenic jí paní Johance v knihy vaše vložil. K tomu na svědomí sekret svuoj vlastní dal sem pritiskmiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na den Rozeslánie apoštoluov a. d. MVCX. 15. 1510, 12. června. Desky zem. větší č. 6 jf. F. 27. Jí Mikuláš Trčka z Lípy a z Lichtinburka známo činím Límto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že znaje nebezpečenství svého zdraví a nechtěje by po smrti mé přátelé moji © muoj statek, kteréhož mi p. b. z všemohúcí z milosti své popříti a puojčití ráčil, jakú ruoznici měli míti, jsa toho dobře mocen, a maje list od nejjasn. kniZete a pána, p. Vladi- slava, krále Ceského a markrabí Moravskélio, pána mého milostivého, kterymz J. Mst. povolení mi dávati rácí, abych mohl a moc inél o stalku svém ziíditi, odkázali a dati, komužby se co líbilo koli a zdálo, tak jakž list ten J. Mu šíře o tom ukazuje ; protož já nadepsaný Mikuláš na ten list mocný od ]. Mti krále pod J. Mti pečetí visulí mně daný, toto mé poručenství o statku iném činím, puosobím a řídím: it. zboží má a panství, totiž Opočen hrad, tvrz Smiřice, Třebechovice, Kněžice, Chotěboř mésto, s dvory popl. s popl., s městečky, vesnicemi všemi k těm zbožím příslušejícími, a k tomu jiné dědiny a platy mé všecky, kteréž jmám neb jmíti budu, kterakby to koli mohlo shledáno Буи dskami, listy neb zápisy v témž plném právě jakož mně dsky, listové neb zápisové na klerákoli zboží od kohokolivěk pl. sv., i také zímky a zboží svá zipisnd, hrad Lichtmburk, Voheb, i sc viemi jinymi zbo- žími zápisnými, též kteréž mám neb míti budí, i se všemi listy, tak jakobych na všecky majestáty a listy dobri vuoli na každý zvlášť udělal, ta všecka nahořepsaná zboží dědičná a zíápisná, i s listy, kteréž nyní mám neb v po- tomních časích míti budu, i se vSemi svrehky a nábylky, klenoty, hotovými penčzi, kteréž též mám neb míti budu, kde a na čem by koli mohly shledány býti, dal jsem a tímto listem, kšaftem a zřízením mocuč dívám urozené paní Johance z Březovic, manželce někdy urozeného a statečného rytíře panna Mikuláše staršího z Lípy a na Vlašimi, strýce mého milého, k jmění, držení, užívání, prodání a učinění, což by se jí zdálo a líbilo, jako z svého vlastního dědického, bez překážky všeliklerakých lidí i vší olpornosti, však pod vyminkami a moci dole- psaných sobě při tom pozuostavenych: it. najprvé, że sobć prvnf moc pozuostaruji, że budu moc iníli pies kXaft tento a zřízení lolo mé nadepsaného dědictví buď dědi- ekćho nebolito i na listech dil polovici neb všecko, též takć svrehkuov, u:ibylkuov, klenoluov neb hotových peněz dśli a odkózali osobi neb osobim kterýmžkoli, též na 

Strana 432
432 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). týž list královský svrchupsaný, mně od J. K. Mu daný a tento kšalt a zřízení mé tomu ke škodě žádné býti nemá, než ten neb ti, komuž bych co přes kšalt a zřízení toto dal a odkázal, toho užíti mají, a táž paní Johanka tímto kšaftem a zřízením na to sáhati nemá, což bych komu dě- dictví mého buď dědického neb zápisného dal, neb svrchkuov, klenotuov, nábytkuov neb hotových peněz. Což bych tím druhým sobě v moci pozuostaveným kšaltem žádnému neodkázal, tehdy že to dědictví a zboží, svrchkové, ná- bytkové, klenoty a hotové penízi při častopsané Johance zuoslati mají, tak jak se svrchu píše cte. Dále tnto moc sobě také znamenitě pozuostavují: abych mohl a moc měl na týž list krälovskÿ déti a odkézati na svrchupsanÿch dědinách všech neb na dílu pětmecítma tisíc k. gr. č. osobě neb osobám kterýmžkoli: kdybych však takové mé neb má odkázání neb dání buď listem jedním neb dvčma upevnil pod pečetí svou neb jiných dvou lidí neb tří pánuov, neb též dvou neb tří dobrých lidí pečetmi na svědomí, že takové mé odkázání má býli pevné, a tu summu paní Johanka aneb jiní držitelé zboží a panství mých mají a povinní budou v polúletí ole dne smrti pořáde zběhlém vyplniti; pakliby ten neb ti držitelé ne- dal, nedali a nesplnili; komuby kterákoli summa mnú Mikulášem odkázána byla, tehdy ti všickni buď společně aneb každý zvlášť s jedním komorníkem Pražským bude a budou se moci uvázati v dědiny mé svrchupsané, kteréž mám neb míti budu, a ty budu moci dáti a jich užívati dotud. dokudžby jednomu každému jeho summa mnt Mikulášem Trčkou odkázaná a dána a zaplacena nebyla i se všemi náklady. Tomu na svědomí a pevnost tohoto mého zřízení pečeť svú vlastní a jistým mým vědomím jsem přivěsiti dal k Lomuto listu, připojivše pro širší vě- domí vládyk p. Jana z Leskovce a v Kamenici, p. Arnošta z Leskovce na Cerekvici a p. lIynka Hügvice z Bisku- povic ctc., Ze sû peteli své podle mne na svèdomt ptivésiti dali sobě bez škody k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pelhřimově léta od nar. s. b. MVC desátého, v tu středu před sv. Vítem. 16. 1515, 14. prosince. Desky zem. vělší č. 3 f. A. 9. Já Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburku známo činím tímto listem všem vuobec, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, jakož mající list mocný od najjasn. knížete pána p. Vladislava Uher., Ceského ete. krále atd., krále a pána mého milostivého, učinil sem kšalt a zřízení a všecka svá zboží dědičná i zápisná, kleráž mám neb míti budu, dal urozené paní Johance z Březovic, manželce někdy urozeného Trčky z Lípy a na Vlašimi p. Mikuláše staršího, strýce iného milého, a v témž kšaftu a zřízení moc jsem sobě pozuostavil, abych mohl a moc jměl z statku a z zboží mého buď dědičného neb zápisného, kteréž mám neb míti budu, též i na hotových penězích, svrchcích a klenotích odkázati a dati komužkoli aneb kterým koli osobám, tak jakž kšaft a to zřízení mé první to v sobě šíře vypisuje a zavierá; protož já svrchupsaný Mikuláš na list mocný královský a na tu vymicnku a moc v prvním mém kšaltu a zřízení sobě pozuostavení odka- zuji a tímto listem dávám po smrli své urozenému a sta- tečnému rytíři p. Burjanovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici podkomořímu K. C., bratru svému mil., a p. Janovi "Prčkovi z Lipy, synu jeho a strýci mému, a j. d. pohlaví mužského, hrad Polnou s městem, hrad Přibyslav s mě- stečkem, hrad Ronov, Sicndorf vos a tvrz puslú s dvorem i se všemi vsmíi a vesnicemi, lidmi, platy, s lesy, lukami, potoky, rybníky i se všemi jinými a všelijakými duochody a puožitky k těm hradôm a tvrzi i zbožím příslušejícím tak a to i jiné všecko, což jsem koli od p. Hynka VI. Na Velkém náměstí (strana východní). Bočka z Kunstatu koupil, a co mi jest on ve dsky vložil, tak a v tom plném právě i s tou zprávou, jakož mi dsky od téhož p. Hynka Bočka pl. sv., a jakož to sím mám a držím, nic ovšem nevymieňuje i se všemi a-všelijakými svršky, klenoty a nábytky na hradě Polné i ve dvorfch a rybnících k témuž hradu Polné, k Přibyslavi a Ronovu příslušejícími, též také i to, jestliže bych od tohoto času a datum listu kdykoli ještě co více statku jakéhokoli dě- dičného neb zápisného ku Polné přikoupil, smčěnil neb jakžkoli neb po kom koli maje ku Polrfé to obrAlil a drZal a v registra Polnick4 vepsati dal, tak že by lidé ti, kteréž bych přikoupil, směnil, neb jakžkoli k nim přišel, zření k tomuto hradu Polné i se všemi platy a jinými důchody a puožitky měli; než což bych koli k kterému jinému svému zámku, hradu neb tvrzi ještě přikoupě obrátil, držal, to se na toto mé odkázání a dání, zapsání nevztahuje, než to při lom zámku, hradu a tvrzi, k kte- rému bych to přikoupě, zuostati má. Také jim dávám město Chotěboř, městečko Kamenici Trhovú, ves Rohozné s rybníkem, a rybníky dva mezi Příbramí a Vepřkovem, kteříž slovií Jarošovšlí, ves Starkoč s rybníky, ves Lov- čice, městečko Podol s rybníky as lesy, ves Zálesí s ryb- níčky, ves Libice s kostelním podacím, s rybníky i se vším, což k tomu přísluší, totižto k té vsi, i s tou vodou, kteráž na týž rybníky jde, ves Novú, ves Veliký u Chotěboře. It. Jakož zápis dskami zemsk. na Lipnici a na Brodu Né- mcckém mám, jestliže by kdykoli zámek Lichtmburk vy- placen: byl, že mně, dědicuom a budícím mým má p. Burjan Tréka, bratr muoj, děd. a budoucí jeho puol osma sta kop gr. č. dáti, tak jakž zápis ten dskami učiněný to v sobě vše plněji zavicrá, i tu já summu jim laké a jich d. pohlaví mužského odpouštím a dávám po smrti své. It. a on p. Burjan, bratr muoj, a p. Jan, syn jeho a strýc muoj, a j. d. mají a povinní: budou vydávati chudým do špitálu Vilémovského k jich živnosti na každý rok, jme- novitě na den Nového léta pět a dvadceti kop gr. č. a to dotud a tak dhího, dokudž by tu v Vilémově tělo a krev boží pod obojí zpuosobú lidu obecnímu rozdáváno bylo a bude. Item také mají on p. Burjan a p. Jan, syn jeho, neb j. d. dáti p. Zdeňkovi a p. Burjanovi, bratřím z Waldštejna a na Brtnici, ujcóm mým, tisíc kop gr. č. a to konečně v polúletí od umření mého pořád zběhlém a to pod pokutú s komorníkem Pražským v zboží uvázání i se všemi škodami a náklady, kterak koli proto a skrze to vzatými. A také däle povinni budou on p. Burjan, br. m., a p. Jan s. j a strýc m. a d. jich do dví tisfe kop gr. č. vydati osobě neb osobám, komůžbych koli poručil a dáli rozkázal, buď oustně před osobami kterého koli stavu, ježto by ti ode mne slyšíc vyznali, neb listem pod pečetí svú a na svědomí dvú nebo tří dobrých lu pe- četmi, a lo buď na pergameně neb na papffe, takové mé poručení a odkázání mají vyplnití a dáti tak, jakž bych komu co odkázal, a to učiniti beze vší otpornosti mají, a to konečně ve čtvrti létě od umření mého pořád zběhlém pod pokutú s komorníkem Pražským v dědiny a zboží svrchupsaná, což jim tímto listem poroučím a dávám, uvázání i se všemi škodami cte. Item p. Burjanovi z Ríčan a na Ledči dávám a odkazuji po smrti své vsi zápisné: Křesetice, Chrast a Krupu s lidmi n s platy, i s těmi zápisy, kteříž na to jsú od krále Jiřícho slavné paměti, jeden na 500 k. gr. č. a druhý na 800 k. gr. č., a ty tii vsi mA p. Burjan z Ríčan, ujec muoj, drzeti a jich pozfvati, pokudž živ bude, do své smrti. Než po smrti jeho mají přijíti a připadnúti i s těmi zápisy na ně uči- něnými na svrchupsaného p. Burjana, br. m. a na p. Jana, syna j. a str. m. a na j. d. pohlavf mužského. It. Miku- 

Strana 433
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). lášovi Otimarovi, synu p. Jana Křivanského z Holohlav, dávám vsi dvě od kláštera Vilémovskéko, ves Vesku Malí i s rychtářstvím, ves Cečkovice, s lidmi, plaly i se všeli- jakymi puozitky, a ktomu rybník Stavanovský i se dnem, a to aby jměl a držal on i j. d. pohlaví inužského, nejsa z toho bez své vuole od žádného splacován, leč by jiní všecka zboží k témuž klášteru příslušející podle zápisuov svých k výplatě přišla a vyplacena byla, než jinak nic, A když by to tak vyplaceno bylo, tehdy aby jemu Miku- líšoví neb j. d. pohlaví mužs. za výplatu těch vsí a ryb- níka tisíc k. gr. č. ze zboží Opočenského dáno bylo ve 4 nedělích od vyplacení toho p. zb., o to pod pokutou s kormorníkem Pražským ve zboží Opočenské uvázání i se všemi škodami etc. Než toho, což jemu Mikulášovi tuto dávám, nemají zíápisníci a nápadníci zboží kláštera Vilémovského prvé jemu postupovati, leč by buď od otce svého neb bratří svých dělen byl; tehdy tepruov od roz- dílu ve 4 nedělích p. zb. toho jemu aby postoupeno bylo à prve nic. 1t. měšťanuom Chotěbořským a k obci města toho i jich buduchn dávám ves Kojetín s lesy dědičně, a oni Chotéborstí mají kněze kaplana chovati tu k tomu oltáři malému jdouc do kostela na pravé straně, aby se tu služba boží dála za ww duši i předkuov mých, a to bu- Чисоё. It. Ilavloví z Kamenice, písaři: svému, dávám ves Slovec s lidmi, platy, s rybníky, lesy i se vším, coz k tomu přísluší, a to jemu dávám dědicky, a on Havel má a роутси bude z toho vydati Hanzlovi, komornfku mému, 100 k. gr. č. ote dne umření mého v 10 nedělích p. zb., a to pod pokutou s komorníkem Prais, ete. It. jakož jsem puojčil tisíce k. gr. č. p. Janovi Litoborskému z Chlumu a na Milčevsi a jistotu: dskami na statku: jeho učinění mám, ten dluh jemu olpóštím a dávám, a zápis ten mocí kšaltu tohoto propouxtím. Toto pii toin vymie- ňují: komuž jsem cokoli v tom listu zapsal, zboží po- ručil a po smrtí své dal, (i toho i j. d. můžs. pohlaví toliko užití inají, kromé tolio, coz jsem p. Burjanovi z Mícan, ujci svému, dal; toho dědicové jeho užíti nemají, nežli: toliko on sám, pokudž jest živ a dále nic. Než jestližeby který z svrehupsaných zápisníkuov bez dědicuov mužského pohlaví umřel, anebo též dědicové jich pohlaví mužského jestliže by zemřeli a kdykoli bez dědicuov muž- ského pohlaví z světa sešli, že to má přijíti a pripadniti budoucně vždycky na strýce mé na tyto: na p. Zdeňka, p. Jana, p. Jindřicha, p. Viléma a p. Mikuláše, bratří vlastní Trčky z Lípy a na Vlašimi a na j. d. budoucí po- hlaví mužs., a toho nadepsaní zapisníci ani j. d., což jim to listem tímto: dávám, nemují a moci nebudou nikda budoucně prpdávati, ani žádnému odkazovali. sménhovati, diti, ani nikterakZ odbyvati pro jmenované nápadníky, strýce iné, kromě což jsem Havlovi, písaří svému, dal; ten nápad na strýce iné ani na j. d. jíti nemá, neb on s tím bude moci učiniti; což se jemu líbiti bude. | Však toto opel znamenitě: vymírňují, že moc lu prvnějším kšaftem a zříz. sobě pozuostavení před sec pozuostavuji, abych imohl a moc jměl více odkizati a dkíti osobě neb osobiüm, komuz sc mi co zdáli a líbiti bude na list mocný královský, buďto na zboží dědičném nebo zápisném, svrehcích, klenotích, hotových penězích, a to mé zřízení a odkázání, ac učinil-li bych více které, má inoc jmíti a kšalt první i tento druhý nemá ke škodě tomu býti žádné. Item což jsem koli prve k špitáluom do Chotiboře, do Dobrušky, do Městec Jleřmanova za svého zdravého života dal, postíípil a listy utvrdil, anebo ještě potom dám-li co k kterému špitálu a to lístem svým utvrdím, to jest a to býti má lak pevné a mocné, jako by ti listové a dání má v tento list slovo od slova vepsáni byli. It. což jsem VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 433 komu tímto listem odkázal, to každému z nich dávám se všemi lidmi, platy, robotami, s Jesy, lukami, rybníky, po- toky, s podacími kostelními i s jinými vEclijukymi puo- žilky, s plným panstvím a toho jednomu každému z nich postupuji po smrli své tak a v témž plném právě, jakž mně dsky svědčí, též i s těmi zprávami, jakž (що sám mám a držím. Toto ještě při tom vymieňují:: což jsem koli tuto p. Burjanovi, bratru svému, a p. Janovi, synu jeho, dal a odkázal, že na to [. Jan, stryc mvoj, pokudZ jest bratr muoj a otec jeho živ, nemá a moci nebude se táhnúli, aní v to nijak bez vuole otce svého vkračovati; než tepruv po smrti jebo a prvé nic. Tomu na svědomí pečet sv vlastní sem přivě dal k tomuto listu, v kte- rémž jsem se pro dokonalejší toho jistotu svú vlastní rukú sám podepsal, a pro širší svědomí připrosil jsem urozenych vlídyk p. Jifíka z Otoslavic a na Malči, p. Burjana z Záchrašťan a p. Matěje Salavy z Lípy, že jsú pečeti své podle mne na svědomí přivěsiti dali k témužto listu sobě bez škody. Dán na Lipnici léta od narození syna božího tisícicho pětistého patnádetého, v pátek po sv. Lucii, Stalo se vioZenf I. 1519 v pátek před sv. Urbanem. 17. 1517, 206. (jn. Rukop. é. 1128 III f. P. 23. V té při mezi p. Burianem Trčkú z Lípy *) a na Lipnici a p. Zdeňkem Trčkú z Lipy a na Lichtmburce, kdez jest on p. Burian vinil p. Zdeňka ztoho, že se jest uvázal bez práva v duom ležící na rynku podle Tajnské školy na rohu, kteryzto duom byl jest neboZtfka p. Mikuláše Trčky z L. ®) Sedláček píše v Ottově Slovníku Naučném XXV.. 677. Mikuláš Trčka zemřel r. 1509 v druhé polovici října chválen jsa od vrstevníkův jako »přítel věrný pravdy boží a obhájce stálý kalicha Kristova«. Vdova jeho Johanka zdědila po smrti Mikuláše mladšího (1516) větší část jeho zboží: Opočen, Smiřice, Třebechovice, Kněžice, Lichtem- burk a Oheb, což všechno vydala t. r. synům n. mužo- vým (tuším pastorkům svým). Po Mikulášovi st. zůstali synové Zdeněk, fan, Jindřich, Vílém a Mikuláš, kteří do- stali od Johanky tj 1616) veliké bohatství. R. 1518 usta- novili Viléma za vladaře všech hradů a Zdeňkovi samot- nému vykázán Opočen. Jindřich zemřel brzo potom, Jan pak 26. kv. 1621 a Vilém 28. list. (. r. Zdeněk n Mikuláš zbylí rozdělili se, při cemž Zděnek vzal jeden díl pro scbe a synovcc Jana (syna Vilémova), ale svornosti mezí nimi nebylo. (Srov. Slavíkovi Děje Vlašimě.) Ke koncé- nému rozdělení došlo r. 1533. Zdeněk dostal Vlašim s nevelkým příslušenstvím, Kněžice, Heřmanův Městec a Lichtemburk. Mikulášův díl byl Veliš, Smiřice, Svojanov a klášterství Sva'opolské. Janovi dostaly se Opočen, Tře- bechovice, Wildštein, Kumbnrk, Ríčany, Oheb, klášterství Vilemovsk6 a Pelhřímov. Zdeněk zapsal r. 1534 všechen svůj díl strýci svému Janovi Lipnickému a zemřel bezdětek 2. říj. 1548. Jan, synovec jeho, zdědil polovici Frymburka, k níž r. 1588 přikoupil druhou polovici od Jana Lip- nického; od téhož koupil r. 1539 hrad Iichlembník se zbožím Veseckým, zato prodal asi tehda Kumburk Miku- lášoví. R. 1544 zapsal svůj díl otcovsky bratranci Vilé- movi a zemrel r. 1549 (tuším 25. bř.; manž. Mandaléna Zchušická z Nestajova). | Mikuláš, bratr Zdeňkův, zemřel 1540 v Pardubicích, zůstaviv z manž. Jobanky ze Selm- berka jediného syna Viléma. Tento na zaplacení dlubů prodal r. 1560 panství Pelhřímovské, r. 1555 Lichtem- burk, Oheb a Wildštein, v letech 1655-—-57 rozprodal vesnice na Zelezných horách a klášterství Vílémovské, též Ríčany (1659). R. 1551 vyjel vstříc králevičcí Maximiliánoví ze Spaněl se vracejícímu, r. 1565 oženil se na Kosti 55 

Strana 434
434 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). a z Lichtmburka, bratru jeho vlastního a že on p. Burian k témuž domu po lémž p. Mikulášovi, bralru svém, právo má nápadem, jakožto dědic, poněvadž on p. Mikuláš o tom domu jest neučinil pořízení podlé práva městského a na to že jest ten duom byl nebožtíka pana Mikuláše. Ukázal jest zápis kněh městkých, kdežto [Eliáš z Castrova zapisuje postúpením týž duom p. Mikulášovi. Proti tomu on p. Zdenék dal mluviti, Ze se jest on v ten duom uvázal právem nebožky panie Johanny z Březovic, matky své, po smrti nebožlíka p. Mikuláše Trčky, strýce svého, a že již ten duom drží bez odporu tolik časuov, že již jest právo městské prošlo a že jest to mohl dobře uči- nii a v ten duom se uvázati, ponévadZ jest byl matky jeho panie Jolianny z Březovic. A na to že jest její byl, pokázal také zápis knih městských, kdežto Jan Janovský z Sútic, maje mocný list od nadepsaného pana Miku- láše na to, lýž duom po smrti téhož p. Mikuláše zapsal jest panie Johanné z Bfezovic. — Tu p. purgmislr a rada — vypovídají: Poněvadž p. Burian táhne se naten duom nápadem po p. bratru svém, p. Mikulášovi, jakožto dědic a právo města ukazuje, že žádný statek, kterýž jest pod právem mčsta tohoto, nápadem na žádného nepřichází, leć by ten, číž jest to statek, byl umřel, nezřícdě ticmž právem o témž statku. Ale poněvadž p. Mikuláš o tom domu jest zřídil a knichami městskými dal jej zapsati paní Johbanně z Březovic ро smr'i své a ona jej přebyla, j z té příčiny tu na p. Buriana nápadem ten duom jest nepřišel. Než poněvadž ona paní Johanna z Bř. o témž s Barborou. z Bibrštejna, býval potom liejimanem kraje Hradeckého a přijat-r. 1562 do stavu panského. Nemaje dětí odevzdal r. 1568 zámky své spoleblivým služebníkům, manželce své odkázal Smiřice, Veronice Zerotínské, sestře své, Opočen, strýcům Lipnickým Veliš a Kumburk. Poří- zení jeho způsobilo kyselosti u strýců, bratří: Novohrad- ských z Kolovrat, vnukův Johanky z Březovic a synův Anny z Lípy. Barbora vdala se po druhé za Jana Jetřicha z Zevotína, zemřela 8. ledna 1585. — Burjan, bratr Mi- kulášův, byl vletech 1508—15 a 1516—22 podkomořím král. Čes. Zemřel r. 1522 (29. n. 30. května) v Praze a pohřben v Lipnici (manž. Kateřina z Lichtemburka f 1530). Synové jeho byli Jan, Zdeněk (ft 27. září 1582 v Chotě- boři) a Mikuláš (zemřel záhy). Jan oženiv se r. 1528 s Markétou ze Selmberka obdržel r. 1684 od strýce Zdeňka zápis na Vlašim, Kněžice, Heřm. Městec a Lich- temburk, z čehož mnoho prodal. Hromadné toto prodá- vání, jež pak u synů pokračovalo, svědčí o špalném ho- spodářství. Zemřel 16. srpna 1540. Synové jeho Jindřich ({ 1645), Burian, Ferdinand, Jaroslav, Zdeněk a Mikuláš byli při smrti otcově nezletilí. Málo před r. 1569 rozdělili se. Potomstvo měli jen dva. Ferdinand zemř. 6. dub. 1577 bezdětek, odkázav statek bratřím (manž. 1. Libuše z Bos- | kovic, 2. Eliška z Lobkovic.) Jaroslav obdržel za díl Větrný Jeníkov s částí klášterství Želivského a vyženil s první manž. Markétou Meziříčskou z Lomnice Ledeč (druhá m. Johanka z Žerotína). Byv r. 1567 povýšen do stavu panského, zemř. 13. června 1588. Synové jeho byli Jindřich, Vilém, Kryštof Jaroslav a Jan Karel (f srpna 1588). Kryštof koupil r. 1597 Tošov a získal se strýcem Janem Rudolfcm Mráč a Divice (1598), jež však zase prodali. Od císaře dostal Větrný Jeníkov, jejž r. 1601 zase prodal. Zemřel 12. října 1601 byv v bitvě s Turky u Bělehradu postřelen. Byl neženat. — Maria Majdalena z Lobkovic, dcera Ladislava staršího, vdala se 8. ún. 1588 za Jana Rudolfa Тгёко z L., který jí zapsal r. 1602 Světlou, Lipnici, Chotěboř. VI. Na Velkém náměstí (strana východní). domu nic nezřídila, i z té příčiny týž duom najbližším právem jejím přišel a připadl jest na p. Zdeňka a jiné jeho bratry —. Act. fer. 1J. ante Sim. ct Jude. 18. 16383, 18. па. Desky zem. velsi c. 42 f. C. Z. Vedle toho vznešení, kteréž sou učinili Hašek Zvicřetický z Wartmberka a Mikuláš Trčka z Lípy na místě Jana Trčky z Lípy, sirotka někdy Viléma Trčky odtudž z Lípy na J. Mt pány a vládyky plný soud zemský, kterak by Zdeněk Trčka odtudž z Lípy, strýc jeho nedilny, mél statck jemu znamenitě utráceti a na větším díle utratil a zavedl, a závady že na něm veliké jsou, tak jakž supplikaci jich to všecko v sobě, kteréž sou J. Mtem po- dali, plněji svědčí; a na to ukázali závady a příšudky od úřadu purkrabstvie Pražského, žádajíce J. Mti, aby téhož sirotka jakožlo najvyšší poručníci milostivě a spravedlivě opaliiti rócili, tak aby témuz sirotku statku a dílu jeho do konce a do ostatku neutratil. Proti tomu zase od Zdeňka Trčky jest mluveno, že podlé výpovědi krále Mti tomu se jest od Mikuláše Trčky dosti nestalo, což témuž sirotku náleží, i jemu Zdcňkovi Trčkovi, což k znamenité škodě jest, totiž o rozdíly, že při jiných artikulích to f. Mt. K doložití ) dostaviti ráčil, aby o ty artykule na J. Mt K. vznesené a J. Mti podané přáteli s obú stran od nich vydśni byli, a J. MŁ. К. że laké za prostředky dvě osobě k tomu jednání vydati ráčí, kterážto věc tak jest se nestala, a podlé vypovédi J. Mti K. k žádnému jednání nepřišla; a na to ukázal tovuž vý- pověd a dsky, a lak a tudy takový díl jest k vykonání nepřišel, a témuž sirotku ke škodě býti nemuoże, neb on Mikuláš Trčka tak mnoho statku sirotčího, a více nežli on Zdeněk Trčka za sebú má a drží, neb jest on Mikuláš, když jest měl on Zdeněk díly klásti, že jest jemu kléno- tuov ani hotových penčz ukázati nechtěl podlé týž výpo- vědi krále J. Mti, a tudy aby k vyhledání toho, což by skrze ly pány prostředky a přátely vyhledáno mělo býti, nepřišlo, učinil jest on Mikuláš Trčka pod zakazováním & prilíkán(m svym obmysl, žádaje toho na něm, aby jemu mimo výpověd krále Mti jiný díl dán byl, a to ten, který jest sobě byl dal sám popsati a vc dsky zemské vloziti, pravě i v tom býti povolení krále Mti, kterémuž jest on Zdeněk Trčka otpor vložil; a na to ukázal týž otpor, ncchtéje k takovćmu dielu pro znamenitii nerovnost na statcích a důchodích, i také na výše dotčených pokladích, klénotech, hotových penězích, též i pro neřádnost toho takového jeho ve dsky vkladu, a pro změnční a zjinačení jeho zakazování a přiříkání k tak veliké škodě sirotcí zvláště bez vědomí ]}. K. Mti přijíti, tak jakž jeho sepsání těch artykuluov všech plněji svědčí; a na to na všecko ukázal jest svědomí, a podlé toho ukázání svého Ze J. Mti žádá na místě téhoZ sirotka i také svém on Zdeněk Trčka za milostivé a spravedlivé opatření; i to pravč, kdyby ty cedule, registra položeny byly, z kterýchž jest týž Mikuláš Trčka pohnán i dohnán; že se z těch cedulí a z toho ze všeho dost znamenité a veliké suinmy peněz shledati mají, kteréž témuž sirotku a jemu Zdeňkovi, tak dobře jako jemu Mikulášovi náležejí; a pakli jich nepoloží, že J. Mti žádá, poněvadž jest sobě pokuty v těch puohoních i duo- honích položil, podlé práva v tom za opatření; laké že on Mikuláš dosti drahné summy peněz jest k sobě při- jímal na zápisích, ježto sou všem bratřím náležely a ne jemu samémů Mikulášovi; a na lo též ukázal dsky týchž zápisuov, pravě i to, poněvadž o těchto summách, kteréž jsou po dskách shledány, on Mikuláš žídné zprávy jest nedal Zdeňkovi Trčkovi, jakožto bratru staršímu, ježto jest jemu spravedlivěji náleželo, jemu takové summy při- jímati, nadto pak o jiných summách, kteréž jsou v tajnosti 

Strana 435
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). zachovány, že jest jemu nevoznámil, a z toho ze všeho že to nalézá, že jest mezi nimi žádný spravedlivý díl nemohl býti a není pro ty příčiny již oznámené, a takový díl že žádného místa a moci, kterýž on Mikuláš praví se míti s Zdeňkem Trčkou jmicti, nemá. Proti tomu zase od Mikuláše Trčky mluveno, že on Mikuláš Trčka s Zdeňkem Trčkou, bratrem svým, pravý a dokonalý rozdíl má, a ten že jest se stal podlé práva a zřízení zemského, že všeliký rozdíl má býti listy nebo dskami, kteryZ sc jest stal dskami pořádně; a na to ukázal dsky téhož rozdílu i jiných mnobych rozdfluov předešlých, tomuto jeho Mikuláše rovných a podobných, a zřízení zemské, pravě dále: jakož on Zdeněk praví, že by byl tento rozdíl neřádný a místa že jmíti nemá, tomu že se místa nedává, nebo žádný desk předsvědčiti nemuož, a na to též ukázal dsky, a tak takové svědomí, kleréž jest proti dskám, že místa nemá a míti nemuože, a več lo těch osob svědomí J. Mti obrátiti ráčí, kteříž jsou proti dskám svědčili, toho že při tom nechává, a úředníci že se v tom tak opatrují, že žádných věcí neřádných ve dsky nevkládají, než k čemuž se strany dobrovolně před nimi přiznávají, jakož se jest toto přiznání o tyto rozdíly pred týmiž úředníky pořádně stalo, a oč sou se snesli a smlu- vili, to sou sobé i dskami vvkonali; a na to ukázal svě- domí; a poněvadž sou se oni bratří o ty rozdíly skrze přátely svć sami snesli, że jest nebylo potiebi od J. K. Mu podlé výpovědi J. Mti k tomu s strany J. K. Mti prostiedkuov vysélati, a on Zdeněk že jest dva dily, svuoj a strýce svého Jana mladšího let nemajícího k sobě přijal, a tak a tudy 2e laková véc proti výpovědi J. Mti K. nic na škodu není a býti nemuovože, a jemu Mikulášovi Trčkovi že jest on Zdeněk Trčka hned dílu jeho také postoupil; a na to též ukázal svědomí, u podlé toho všeho ukázání svého že J. Mti též žádá za milostivé a sprave- dlivé opatření; dále i to pravě, že všecky truhly, pokoje, sklepy jemu Zdeňkovi, bratru: svému, když na Vlašim přijel a měl díly klásli, jest zodvíral, a ve všecko vpustil, a na všecko že jest hleděl, a na to ukázal též svědomí; a svědky, kteréžkoli on Zdeněk vede, summii ke vSem se toto mluví, že ti všickní nic neseznávají, aby jaké summy nachování předkuov jich jměly býti, kteréž by on Mikuláš iněl k sobě přijíti, než toliko ty peníze son vozili, kteréž jest jemu někdy Vilém, bratr jeho, posílal podlé smlouvy; a ma lo ukázal touž smlouvu a některé svědomí, vždy J. Mu žádaje podlé toho všeho ukázání svého za milostivé a spravedlivé opatření; i to pravč, že by se chtěl s týmž sirotkem jakožlo dobry hospodéF spoltiti statky jich, aë by jin toho J. Mt piíti râtili, a Ze to J. Mi poznali ráčí, že tomu sirotku hncd více statku přibude, a že to chce z pouhé lísky pro dobré sirotka toho rád učiniti. Tu páni J. Mt a vládyka na plném soudu zemském, slyševše strany, odpory a jich obou stran pře líčení, dsky, zřízení zemské, cedule, registra, smlúvy a svědomí, toho všeho s pilností povážívše, taklo o tom vypoviedati rácí: Poněvadž se jest to našlo z výpovědi krále Mti, že ly díly, kteréž Zdeněk Trčka Mikulášovi Trčkovi, bratru svému a Janovi Trčkovi, strýci svému „dílčími cedulemi položil, král J. Mt touž výpovědí vypovédieti ráčil, aby se k sobě podlé týchž díluov zachovali, a on Mikuláš Trčka, jako najmladší, díl Veliský k sobě jest přijal, a potom smluvi on Mikuláš s Zdeňkem, bralrem svým, ly díly zjinačivše, bez povolení K. Mti i laké soudu zemského, jiných stat- kuov sou sobě postupovali, ježto toho imnimo vypovéd J. Mu K. sami z sebe učiniti nemohli: z té příčiny podlé výpovědi K. Mti jeho Mikuláše Trčku při témž dílu Ve- liském, kterýž jest sobě vzal, zuostavovati ráčí, a on V1. Na Velkém naměstí (strana východní). 435 Zdeněk Trčka aby jemu Mikulášovi Trčkovi, bratru svému, ten díl, jakž dílčí cedule: ve dskách zapsaná a přetržená ukazuje, ve dsky zemské vložil, a to konečně od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých, a všelijakých dů- choduov a uZitkuov z panství Veliského n toho dílu jeho Mikulášova, kleréhož jest, tyż Zdeněk v držení, kteříž k sv. Havlu náležejí, aby on Zdeněk užíti mohl a je vy- zdvihnüti, i také jsou-li jací spravedliví a zadržalí dluhové na lidech, je vyupomínati mohl, a on Mikuláš Trčka z panství Vlašimského, i z těch ze všech panství, kterýchž nyní v držení jest, tolikéž učiniti a v lom se zachovali má; a jsou-li jací spravedliví dluhové lidem aneb sirot- kuom na týchž panstvích, buď od Zdeňka neb Mikuláše, ty aby jim zase zaplaceny a navráceny byly, a dále již aby tíž lidé z obojího panství žádnými robotami, ani da- nění a poplatky ımimo povinnost obtěžování nebyli od žádné strany. Což se pak jiných věcí dolýče, ježto by se gruntuov nedotÿkalo, aby každá strana, čehož by chtěla užiti, cedule sepsané dala. a k těm ke všem věcem aby vydali po dvú přátelích a páni J. Mt z soudu zemského ráčí k tomu vydati dvě osobě na místě Jana Trčky, strýce jich, a ti aby se na hrad Pražský sjeli konečně na den S Martina najprvé příštího, a na palácu se najíti dali v hodinu devatenáctá, a tu aby oni to všecko rozvážili, a oni Zdeněk a Mikuláš aby před nimi cedule položili, a též aby Zdeněk ty dvě cedule dílčí, kteréž sou při něm zuostaly, jich nic neměně, před nimi též cedule položil, aby se tomu mohlo vyrozuméti, který by se díl na místě sirotčím vzíti jiněl; a jest-li že by oč pak koli v té věcí konce učiniti nemohli, aby o to radu vzali a naučení vsoudu zemském, kterýž má držán býti na zajtří sv. panny Barbory, na př. i také o ten díl sirotčí, kterýž by se témuz sirotku dostati měl, a podlé téhož naučení soudu zemského aby mezi stranami výpověď učinili, a to po té výpovědi J. Mti hned den jmenovati ráčí, kdy sobě strany mají statkuov a panství postupovati, a strana jedna každá bude povinna a má se při tom zachovati pod pokutami výpovědí králem J. Mti uloženými. Coż se pak sirotka opatření a dílu jeho dotýče, a žádosti jeho Mikuláše, kterúž jest vzložil na J. Mt pány o spolčení jeho s sirolkem strýcem jeho, to J. Mt na soudu zemském, kterýž držán býti má na zajtří S. panny Barbory, rozváZiti rác(, a sirotka, pokudZ J. Mtem náleží, spravedlivě opatfiti, a jemu Mikulášovi na žádost jeho odpověď dáti. Poslové na to od J. Mti byli sou: Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích, najv. hofmistr k. C. z pá- nuov, a Karel Dubánsky z Duban a na Libésicfch z vlâdyk. Stalo se v pondělí před sv. Havlem, léta 1533. 19. 1533, 18. října. Desky zem. větší c. 42 J. G. 16. Zdeněk Trčka z Lipý p., jakož jest se výpověď stala pány J. Mimi a vládykami na pl. soudu z. při času sv. Jeronyma a to ten pondělí před sv. Havlem ji? minulÿm, aby on Zdeněk Mikulášovi Trčkovi odtudž z Lípy, bratru svému, ten díl, jakž cedule díléf ve dskách zapsaná a přetržená ukazuje, ve dsky zemské vložil a to koncènè ode dne té výpovědi ve dvú nedělích pořád zběhlých, tak jakž táž výpověď J. Mti šíře ukazuje, že on nadcpsany Zdeněk podlé též výpovědi f. Mti ten dil ve dsky klade, tak jakž tuto slovo od slova vypsaný stojí: Ve jméno boží amcn. Já Zdeněk Trčka z Lípy cte. tuto kladu třetí díl: hrad Veliš se vší jeho ohradou, s poplužím jemu připojeným, se dvorem poplužním ctc; město Jičín s vesnicemi dolepsanými: ves Veliš, staré místo, Cejkovice, Vokšice, Vohavec, Holm, Zebín, Cierov, Moravčice, Vesce, Bukvice, Vostružno, Cliřelina, Březina, Lhota Hlasná, Stídla, Pařez, Zámostí, Libiněc, Skaryšov, 55° 

Strana 436
436 VI. Na Velkém naméstí (strana východní). T.hola na Pařezu, Mladějov, Bláta, Střebeč, Irdoňovice, hrad pustý Brada s podlradím, Chabřinka pustá, Poduší, Dílče, Doubravice, Zámezí, Kbelnicc, Záhorský mlýn, rybnitek Brezina, Prachov, Lochov Veliky, Lochov Maly, Nyrolice, Sláně, Bořkov, Veselice, Proseč pustá. Tikov pusty, Zdár, Nemífeves, Vitinéves, Slatiny Veliké, Lhota Turská, Slatiny Malé, Kostelce, Oudrnice, Lhota Labuňská, Labuň, Zitětín, Krteň, Dolany. Také k témuž dílu kladu tvrz: Smiřice s ohradú její a což jest tu se dvorem po- plužním a s vesnicemi dole psanými: il. ves Smiřičky, Ilolohlavy, Cernożice,, Cdslavsky (sic), Semonice, Rtynć, Scndražice, Rodov, Cíště, ves Popovice, Sovětice, Ly- čany, Vlkov, Leyšovka, Smržov, Cibic(e), Skalice, Hubiles, mlyn Podskalní, Lipí, Břičí, Moezilečí, Maršov pustý; k témuž dílu kladu: hrad Svojanov s dvorem, s městečkem pod týmž zámkem ležícím, s městečkem Bystrym, s vesni- cemi i se vším k němu příslušenstvím etc, ves Cernilov a Ja- senné, Item k tomu dílu přidávám tyto vsi, kteréž jsú u Kněžic : Debečno, Osek, Dvořiště a Chrouslov — ta všecka zboží svrchujmenovaná, dědická, královská, kněžská a zápisná, tak jak smc je sami se vším jich příslušenstvím držali a užívali a poplatky vybírali, se všemi úroky a platy roč- ními i s summami, i se všemi dvory a jich příslušnostmíi, s sady a s štěpnicemi, s mlýny, s podacími kostelními, kaplanstvími, s robotami, s dědinami ornými i neornými, s opravným, s Ospy, S kurmi a vajci, s myty, cly, s var- nými, s řekami, potoky, rybníky, vodotočinami, s pusti- nami, lukami, pastvištěmi, s horami, doly, s lesy, s chrasti- nami a s háji, i se všelikterakými úžilky a poplatky, kte- rýmiž by koli jmény mohli jmenování býti, buďto nad zemí neb pod zemí, tak jakoZ od starodávna v svych mezech a hranicích záleží, což bez zamyšlení novot spra- vedlivě platiti sou obvykli, i se všemi rychlami vysaze- nými, služebníky, nápravníky k týmž zbožím od staro- dávna vysazenými; item všecky majestáty a zápisy od kohožkoli na zboží zápisná s dobrými volemi máme, též smlouvy, sinčny, trhy, svědomí, listovní registra o náklady na zámky a rybníky zápisné, i jiné k tomu podobné věci, to vie, coż se na jeden díl, který koli samý, vztahovali bude, to při tom dílu zuostaň; a při kterémž koli dílu kteií majestátové a zápisové zuostati maj(, na ty jedni druhým dobré vuole obyčejné abychom zdělali a je vy- dali tomu, k kterémuž dílu náleželi budou, bez všelijaké odpornosti; než což by se toho vztahovalo a náleželo ke dvěma neb ke všem díluom, to sobě ze spolka u jednoho z nás na některém zámku, neb kde bychom se o nějaký zpuosob svolili, chovajme, tćż i jinć nahoře dotčené věci. A což se truhlice nebožtíka pana Mikuláše, strýce našeho, kteráž od desk na Vlašim vzata jest, dotýče, též abychom sc o to, což v ní jest, k sobě zachovali. Jicm, poněvadž na každý díl zápisného zbuoží nemálo se dostane, kteráž v jednostejných summách zapsána nejsú, i při tom tolo znamenitě vymieňují: jest-li že by které zapsané zboží od kterého koli dílu od nás vyplaceno bylo, a v zápise na témž zboží vyplaceném nasummč zapsané nenašlo se tak, aby za kazdi kopu grošů peněžitého jistého platu též i běžného duochodu dostalo se, jakž obyčejně v této zemi takoví platové zápisní pokládají se a jední: od druhých přijímají, tehdy abychom tu škodu společně nesli, a jedni druhým, jakžby za spravedlivé bylo, tu škodu nahrazovali, tak aby při lakové výplatě škoda nás všech společní byla, a jeden mimo druhého při tom aby neškodoval a zisku neměl; pakli bychom se společně o to jak jinak snésti a srovnati mohli, to at pii tom stane. Item, coz se tvrze Kněžic dolýče, poněvadž sem k ní znamenitý díl statku položil a ta tvrz jest pustá, i protož aby ten, ko- VI. Na Velkém nainésti (strana východní). muž se Opočenský díl dostane, přidal na stavení Kněžic puol čtvrta sta 25 k. pr. čes. ; a komuz sc Vcli& dostanc, tolikéž a to rozdílně: polovici na sv. Jiří: nejp. příštího, a drulń polovici od tohoto sv. Jiří v plném roce, též puol Gtvrta sta 25 k. gr. Ges., a to dskami ancb listy aby ujistóno bylo. It. komuż se dil Velisky s SmiFicemi do- stane, len aby sobě dynor, kterýž jest se v Holohlavích od Smarovské vdovy priküpil, zaplatil. lt. jakož: máme nápady na Polnickém a Chotéborském zbuoZí clc, tak jak kšaft nebožlíka p. Mikuláše, strýce našeho, kterýž ve dsky zemské vložen jest, to v sobě šíře zavírá a ukazuje, jest-li že by k tomu přišlo, ti nápadové aby připadli na nás a na dědice a na budící naše na rovný díl. ]t. což se vsí Hfebclie, Krupé a Chrastu, o k!erüz od p. Ledeckého pohndni sme, ty kladu, aby zuostaly pri tom dilu, komu? se Vlašim dosťane, a ta ves, o kterúž sme od Havla pí- saře pohnóni, aby zuostala pii lom dílu, komuž se Veliš dostane; a jesl-li Że neprosoudfme, to pii téch dílícl zuostań; pakli bychom prosoudili, budto dil neb všecko, ty škody abychom společně nesli; a jakéž koli a oč koli puohovy, soudy a rozsudky předešlé máme, to všecko abychom společně vykonali a zisk a ztrátu na rovny dil pfi tom měli a nesli. It. kdež jest nebožtík p. Mikuláš, strýc náš, dal Mikulášovi Otmarovi dvě vsi kiaflem, toliż Vesku a Cejkovice, s tou výminkou, jest-li že by jmeno- novanć vsi s Vilemovskym zbuožím k výplatě přišly, tak jakž ten kšaft to v sobě šíře ukazuje, aby jemu za vý- platu těch vsí dáno bylo z Opočenského dílu a zboží 1000 k. gr. čes., i protožjestli že by k lomu přišlo, na tom abychom společný rovní škodu ze všech díluov jméli. It. což se paní Afry a pani Mandalény, ncvést našich, též i paní Anny, sestry naší, dotýče, což jsme které koli povinni dáti a spravedlivě dáti máme, to abychom vyplnili a dali každý z dílu svého, což se naň dáti do- stane. Item, jakož sme se svolili o klénoty všelijaké, že mají býti svezeny do Prahy ve dvú nedělích od toho dne, když pan Mikuláš, bratr muoj, ceduli svú dílčí ode mne za díl svuoj přijme, a jiné cedule dílčí mně vrátí, to při tom, jakZ sme sc svolili, zuostavuji. Item, což se zlatých a groš. širokých i také penčz hotových jakéž koli mince po předcích a bratřích našich aneb jakéhož koli nachování dotýče, též i kobereuov, čalounuov, šatuov chodících, koní jízdních i vozníkno, kterýmiž se samí vozíme, zbroje všeli- jaké, díl, velkých i malých pušek, tarasnie a hakovnic, tóż sanytruov, prachuov, siry, coż lobo kolivěk máme, toho všeho třetí díl kladu k každému dílu, a lo każdy, když díl slatkuov jiných přijímati bude, aby tehdáž sobě své vzal. Item duvehody zadržalé i svato-Jirské nyní přišlé, ty aby každý na těch zámcích a zbožích, kteréž na tento $as drií dobral, a v tom překážky jeden drubému aby nečinil. Jtem dluhy všelijaké, kdež je na kom koli máme ujištěné buď dskami, zápisy nebo listy též i neujištěné, ty abychom jeden druhému oznámili a bez prodlívání vy- upomínali, a z toho aby każdy díl svuoj vzal, neb toho všeho třetí díl k každému dílu kladu. lt. jakoż sem ku- poval některé statky, k'énoty, kozichy i jiné Zaly, kong, zbroje i mnohé jiné potřeby a na stavení: mnoho sem vynaložil, také berně dával, na to sem se vzdlużil, i ty dluhy abychom všecky ze spolka ze všech (ří díluov za- platili. It, což se domuov, kteréž v Praze máme, dotýče, ten kterýž jest na rynku u Tajna, kladu k Opočenskému dílu, a druhý v Caletné ulici ten buď k Vlašimskému dílu. ltem vína všecka, kteráž ku potřebě své a dvoruov našich na kterém koli zámku máme, těch tu, kdež na tento čas jsí, nechávám, a komuž se který zámek na dil dostanc, ten aby j to víno, kteréž na tom zámku jest, 

Strana 437
VI. Na Velkém naměstí (strana východní). sobě k své petfch& mel. It. což jest pfi kterém dílu na zámcích, tvrzech nebo ve dvořích svrchkuov nebo ná- bytku mimo nahoře dolčeně, těch všech při jednom każ- dém dilu, který se komu dostane, nechávám. Item rybníci, jak jsú a kterak koli nasazení a při kterém koli dílu, ty tak v cele, komm se ktery dostane, zuostaňte. Item peníze: sírotčí: a purkrechtní, | kteříž k díluom kterýmž koli náležetí budou, těch jedni dru- hym za sebú nedržíce abychom je pouštěli beze vší otpor- nosti. liem komuz sc koli který dil dostane, ten každý sobé své spravuoj, jakZ najlép umi, a jeden drnhému v jeho dílu žádným obyčejem aby nepřekážel. It. jestli že by se co při těchto cedulech dílčích komu oblěžovalo a mozi námi očkoli takového jaká rozepře byla, podávám sc na krále J. Mí pána svého milostivého, a J. Mti K., ač scházclo-li by mná co, chci rozeznán a napraven býti, ancb přátely, kteréž bychom sobě o to volili, Tuto sc pokládá násada na dědičném k dílu Veliskćmu: rybnik Poradský 420 k., Vostruženský 190 k., Kbelnicky 70, k., Doubravský 20 k. Voboru 20 k., Staroměstský 60 k., Věsecký 20 k., Nohavička 25 k., u Illásné Lhoty 25 k., Spitálský 80li k., u Turské Thoty 80k., spodní u Oudrnic 290 k., do Ceperky 20 k., do Koryla 8 k., do Bruodku 4 k., do spodního u Bukvice 6 k,, do vrchního 4 k., do Jitčiněvesského 5 k., u Oudrnic do Třuinovatého 12 k., u Nómicevsi 10 k., do Pašku 8 k., do Stajskalíku 8 k., do Kuchynky u Bukvice 3 k., do Keśflka 5 k., do Sla- linek 19 k., u Oudrnie pod Kosinskym hajem 8 k., do vrchního 6 k., do Zbíruožka 10 k., nad Oudrnici do vrehního 7 k., do Trkovského 10 k., do Mladějovského vrchního 7 k., do spodního 5 k., do Pařezského 10 k., do Némcéka 10 k. do Vraždy 8 k., do Hádku 7 k., do Vraždy u Doubravice 10 k. Tuto se poklálá násada u Smiřic na dědictví k dílu Velišskému: do rybníka Smi- řického Velkého 400 k., do Malého Smiřického 20 k., do Lužanského 25 k., pod Chloumkem 80 k., do spod- ního pod týmž 20 k., do Hlubokého 15 k., do Holohlav- „ského 30 k.; do Silnieskćho u Plesu 40 k., do Ilubo- kého u Rasošek 30 k., do Lajšovského 25 k., v Rasoš- kách do Starého 50ti k., do Novćho 20ti k., do Kalt- hauského Velikého 250 k., ten jest k Opočnu; do Ma- lého 20 k., u Lužan 7 k., do Měchýřka 56 k., u Kamcní 10 k., u SmiZova do Spodního 6 k., do Prostředního 4 k., do Vrchního 8 k., u Sendražic 10 k., do Prostředního 7 k., nad tymż 6 k., 4 do Vrehního 5 k., do Lužanského 4 k., Hzskćho 6k., do Spodnílo 5 k., v lesc 6 k. — Tuto sc si násada rybníkuov u Svojanova k dílu Velišskému na zápisném: rybnik v Jedlové 45 k., do Starého Jedlov- ského 35 k., rybník nad Kostelem 16 k., do Dolcjsího v Liinberce 85 k., do Vrchního 20ti k.. do Stašova 21 k., nad Stašovem 12k., do Trdelních a Výtažních 20 k. — Tuto se pokládá násada rybníkuov u kláštera Svatého Pole zá- pisném k dílu Velišskému: do Jasenského 200 k., do Břekc- ského 70 k., do Klášterského 20 k., do Ořebitského 20 k., do Chrastenského 18 k., do Jasenského Malého 8 k., do Spodního u Jílovice 8 k., do Prosttcdnfho 3 k, do Psodjemského 8 k., do Ořelicského Malého 8 k., u Dobrého do Spod- ního 4 k., do Vrchního 2 k., v Bačetíně 83 k., do Vrch- ního | k., u [ílovice do Pustého 3 k. — Tuto se po- kládá násada rybnikuov u Dubečna na zápisném k dílu Velisskému: do Dubeckého 25 k., do Chrústovského 10 k. Stalo se tolo piiznání na Smiřicích v přítomnosti Jana z Lungvie, místosudího k. C., a Jana z Písnice, místosu- diho téhož k. C., na to od dradu desk Zem-kyclh vysla- nými, léta 15838 v sobotu před sv. Simonišem a Judá, apoštoly božími, a do desk vloženo, jakž se svrchu píše. 437 VI. Na Velkém máměstí (strana východní). 20. 1533, 13. prosincc. Desky zem. vělší č. 12 f. E. 4. Vedlé toho vznešení, kteréž sou na Jich Mt pany a vládyky na plný soud zemský učinili Jindřich Berka % Dubć cte., Jindrich IlloZck z Zampachu, jsouc od J. Mu z pl. s. z. vydání podlé předešlé J Mt výpovědi učinčné mezi Zdeňkem a Mikulášem, bratřími Trčky z Lípy, o ty všecky věci, kteréž se gruntuov dotýčí, že sou nadepsaní bratří cedule položili, sepsavše, co by z nich který v spra- vedlivosti své užití chtěl, a k tomu podlé týchž cedulí po dvú přátelích od sebe k tomu o to porovnání, oč mezi nimi rozdílové byli, podlé týchž cedulí od nich bratří položených vydali; ale že sou nadepsaní Jindřích Berka a Jindrich Uložek spolu s nadepsanými od nich bratří Trčkuov přátel vydaných nic mezi nimi srovnali nemohli a J. Micm ty cedule sou dali, o kterýchžto, což jeden při druhém użiti by chtěl, sou sepsali, i také některé další zprávy ústní; tu Jich Mt páni a vládyky takto o tom vypoviedati r: Poněvadž o to, co se pozemských sta'kuov nedotýce, Zdeněk Trčka s Mikulášem Trčkú, bralrem svým, a s Jancm, strýcem svým, skrze přátely vydané při sv. Martině nyní minulém srovnání nejsou, lotiżto o hotové penize i na dluzích a klénoty i o svršky, též i o dluhy jim povinné, tak jakž cedule od nich týmž příteluom vydané v sobě ukazují, čebo jeden na druhém žádá, aby na díl kladl, i z těch příčin J. Mt toho odkládati ráčí až do pálku Su- chých dní postních najprvé příštích, a tu aby oboje strany stály se všemi potřebami. A pončvadž on Zdeněk Trčka něčeho toho, čehož na něm Mikuláš Trčka žádá, otpírí na díl klásti, to aby on Mikuláš Trčka pokázal, že jest to mél a má, a Ze jest to povinen na díl klásti; a též zase. poněvadž on Mikuláš otpicrá toho něčeho, čehož on Zdeněk na něm žádá, na díl klásti, i také aby ty dluhy, v kteréž jest se on Zdeněk vdlužíl, měl býti povinen i s sirotkem platiti, a tu Jich Mt vyslysíce obé straué v tom sc spravedlivě zachovati ráčí. Což se díluov o statky po- zemské i zápisné dotýče, kleříž jsou mezi týmiž bratřími a strýcem učinční, krále ). Mti výpovědí stvrzeni, i také nálezem pándov J. Mtí a vládyk z pl. s. z., toho všeho dílu, kterýž jest Mikulášovi Trčkovi se dostal, i s rybní- kem Kaltouským a tak jakž týž díl ve dsky z. vložen jest, jemu Mikulášovi Trčkovi od Zdeňka Trčky, aby jemu Mikulášovi Trčkovi on Zdeněk Trčka toho všeho dílu bez umenšení postoupil, a to od dnešního dne ve dví nedělích pořád zběhlých; a on Mikuláš T. aby jemu Zdeňkovi T. VlaSimé, Lichtmburku, Pelhrimova, R(Can i s tím se všín příslušenstvím, což jest sám měl tu a držel statkuov po- zemských, kromě těch, kteréž jest po rozdílu koupil, aby postoupil bez umenšení, a to ve třech nedělích pořád zběhlých od dnešního dne; pakli by on Zdeněk T. aneb Mikuláš T. od týchž diluov co odprodal, zastavil ancbo zapsal, což v cedulích dílčích (N) kterému dílu položeno jest, to aby jeden každý spatřil, aby k tomu dílu, kte- rémuž náleží, přišlo, a stím se vším aby on Zdeněk T. dilu Veliského na den svrchujnenovany postoupil; a on Mi. kulá& T. též také zbożi VlaSimskćho, Lichtmburského, Pclhfimovského a Ritanského, aby též na den napřed jmenovaný jemu Zdeňkovi Trčkovi s tím se vším, což k týmž zbožím bylo, a jakž jest toho v držení všel, po- stoupil; pakli by od klerć strany tomu se dosli nestalo, tehda on Zdeněk T. i Mikuláš T., kterémuž by koli co toho postoupeno nebylo, což v dílčích cedulích položeno jest, mají to na J. Mt piny o suchych dnech postnich vznésli, a to jeden drubému budc povinen tak napraviti, Jak2 mu J. Mtmi bude nalezeno. Což se pak těch dví díluov dotýče Zdeňka Trčky a Jana Trčky mladšího, strýce 

Strana 438
438 VI. Na Velkém náměstí (strana východní). jeho, tu Jich Mt páni a vládyky na pl. s. z. na místé Jana T. jako2to sirotka, Opocensky díl s tím sc viím, coZ jest k témuž zámku za díl položeno, tak jakž cedule dílčí ukazují a zavicrají, jemu Janovi T. bráli râèf a jemu Zdchkovi T. dílu VlaSimského rácf ncchávati; a on Zdenék T. aby jemu Janovi statek Opočenský ve dsky zemské vložil, tak jakž jest za řád a za právo, a to koncéné od dnešního dne ve čtyřech nedělích pořád zběhlých. Což se Vrimburku s jeho příslušenstvím dotýče, kterýž jest on Zdeněk Trčka, nejsa dílem s Janem sirotkem koupil, ten aby spravedlivě rozdělil a jednu ceduli dílcí: aby pánuom J. Mtem a vládykám napl.s.z o Suchych dnech postních najp. vř. položil, a jedné sobě nechal atu J. Mt ráčí po < na Místě siotéím jeden díl vzíti, a od vzetí toho dílu on Zdeněk T. aby týž díl jemu Janovi T. ve dsky z. vložil, tak jakž za řád jest a za právo, a to ko- nečně ve čtyřech nedělích pořád zběhlých, však při opa- trování statku sirotčího i při nápadu jeho Zdcňka Trčky Jich Mt zvostavovati: ráčí do suchých dní postních najp. př., a tu jakž s tím se vším dále učiněno bude míti byti, rátf Jich Mt jemu Zdeňkovi T. při tom času ozná- miti, než on Zdeněk T. aby žádnými daněmi mimo spra- vedlivé poplatky týchž lidí na témž dílu neobtěžoval. Než což se Jana T., sirotka dotýče, poněvadž jest jej on Mi- kuláš T. z mladosti při sobě choval, protož jeho chování při témž Mikulášovi T. do let jeho zuostavovati räèf. Coz pak dotýče těch dluhuov, v kteréž jest se Zdeněk T. vzdlužil, pro kteréžto věřitelé a nebo rukojmové právo vedou na díl Mikuláše Trčky, i také na díl Opočenský, kterýž Janovi U. býti má, poněvadž mezi nimi dílové se prvé vykonali, nežli je na odhádání na ty statky přišlo; protož aby oni věřitelé i rukojmové právo vedli i odhádatí dali na dílu Vlašimském, kterýž jest se Zdeňkovi T. dostal. Pose! na to od J. Mti Vojtéch z Perniteina a na Pardu. bicích, najv. hofm. k. C. z pánuov, na to zvlášť vyslaný. Stalo se léta 1538, v sobotu den sv. Lucie. 91. 1530, ]. zárí. Rukop. č. 211 f. 44. Z, roz- inf panského zveden jest uroz. vladyka p. mistr: Vol- drich z Proslibofe na duom na rynku na rohu mezi 3kolou Tajnskou a domem u tří králuov k ruce a na místě p. Jana ml. Tréky z Lípy a na Opoéné po vajpovédi pánuov na plném soudu zemském, aby témuž p. Janovi bylo od p. Zdeňka Trčky z 1., strýce jeho, všeho statku jeho jemu na díl prislého postoupeno. Act. die Jogidii. 22. 1540, 4. května. Desky zem. vělší č. 3 [. A. 25. (Kšaňt Mikuláše Trčky z Lípy.) Ve jméno svaté a ne- rozdílné Trojice amen. Já Mikuláš Trčka z Lípy a na Ve- liší známo číním tímto listem, kdež čten nebo člící sly- šán bude, ačkoliv děkujíc P. B. zdráv jsa na těle i při dobrém rozumu i také paměti, však péči maje na lo, na- vštívilaliby jeho svatí milost mne nemocí a nebo jakou koli náhlou příhodou, tak že bych snad pro ztracení pa- méti o slalka svém poručenství a zřízení učiniti nemohl, kteréhož mi P. Jj. z své sv. milosti puojčití ráčil, a po- příti nechtěje, což ma mně jest, aby po smrti mé moezi příbuznými a přátely mými o statek po mně pozuostalý kteří svárové byli, jsa dobře mocen toho a maje list od najjasn. knížete a pána p. Ferdinanda, Římského, Uher- ského, Ceského cte. krále, pána mého milostivého, J. Mu, kterýmž mi J. Mi K. povolení dávatí rácí, abych mohl a moc jměl o statku svém zříditi;, odkázati, dáti, poručiti, komuz by mi se co koli zdálo a líbilo, tak jakž týž list J. K. Mti o tom šíře odkazuje a zavírá; a protož já Mi- kulá& Trčka nadepsaný, maje ten list mocný od J. Mu K. pod J. Mti pečetí visutou mně daný, tolo mé poru- VI. Na Velkém náméstí (strana východní). čenství a zřízení tímto listem a kšaftem o statku svém činím a působím. Item najprvé činím mocné olcovské poručníky toho statku svého všeho, kterýž mám aneb míti budu. i také dětí mých urozenou paní pí. Johanku z Selmberka a z Kosti, manželku mý milou a urozené pány, pana Kun- dráta 7 Krajku a na Mladém Boleslavi, panu Jana z Pern- Stejna a na lIelfenštejně, pana Adama z Sternberka a na Zelené hoře, pana Jana mladšího Křineckého z Ronova a na Rožďalovicích, a urozeného a statečného rytíře p. Jana Litoborského z Chlumu a na Pecce, purkrabí krajc llra- deckého a králové J. Mti podkomofího v K. C., tak aby oni jmenovaní poručníci mohli a moc jměli v ta všecka zboží a stalek po mnc zuostalÿ sc uvizali, jej drželi a zpravovati, i také dětí mé opatrovati a ochrahovali jako věrní a mocní otcovští poruènici; a z toho tíž poručníci naprcd jmenovaní nemají a povinní nebudou žádnému ižádných počtuov činiti obyčejem niZídnym ua časy bu- doucí a věčné. ltem jestli že by P. B. dětí mých smrti neráčil uchovati a že by je z toholo světa pojíti ráčil, nežli by let došly a než by se v statek a v zbuoží po mne zuostalé uvizaly, a by pak i let dojdúce v to se uvázaly a potom že by zemřely a dědicuov že by po sobě nepozů- stavily, tehdy aby rěch zboží a statku mého polovice na pana Jana mladšího Trčku, strýce mého, syna nebožtíka p. Viléma, bratra: mého, připadla a na poručníky mé svrchupsané a jmenované druhá polovice aby připadla, a poručníci mají ten všecek statek a zbuo2f mi po mne zůstalá na dva diely rozdéliti a jemu p. Janovi, strajci méni nadepsanému, jeden díl dátí a jeho beze vší od- pornosti postoupiti a sobě druhého nechati; a z těch po- ručníkuov diel z mrtvého na živého připadnúti in. | Než však s touto vÿmicnki, aby jmenovaní porucníci nebyli toho statku mého po mně zuostalého povinni jemu panu Janovi, strajci mému, prvé poslupovati, než až by let měl Xestmezcilina, a také dokudZ by u nébo Petr llamza byl; a by pak i nebyl, ale že by on straje jeho radou se zpravoval, t^ :kdy oni poručníci nebudou jemu strajcí toho stalku povinni poslápiti. A pakli by po uvázán( v díl statku toho byl u něho u strýce mého Petr lamza, telida oni porueníci budou moci zase sc v ten díl statku uvázati a jej drželi a jeho jako vlastního svého užívati. A jestli že by pak P. B. z tohoto svèta pojfti ráčil jeho p. Jana, strýce mého napřed psaného, a že by dédicuov muzského pohlaví po sobě nepozůstavil, (ehdy ta polovice: statku mého naň příšlého aby zase na poručníky svrehupsané připadla, a oni aby se zase v to ve všecko uvázatí, lo držeti, a jako svého vlastního užívati mohli. Item jestli že by decry mé k vdání přišly a synové moji že by živí byli, tehda aby po každé vydáno bylo dva tisíce kop jer. č. a vejprava slušná a poctivi, lak jakž nato záleží. Item jestli že by pak synové moji léta podlé zřízení zemského majíce v ta zboZ( po mné zuostalá se uvázali, tehda mají a povinní budou paní Johance, manželce mé a malcii své, z toho statku a zboží vydati nad věno čtyry tísfce kop gr. €. a to rozdílně ode dne postoupení jim toho statku a v držení vjíli v plném roce pořád zbéhlém aby jí vy- dali a vyplnili 9000 k. gr. €. a potom opět od toho času v pluém roce pořád zběhlém jí paní Johance druhá 2000 k. gr. & dái a vyplniti maji beze v&í odpornosti. ltem p. Mikulášovi Stftnému 7 Stítncho odkazuji a poroucím 5000 k. gr. ©., a ty aby jemu takto vydány byly ode dne smrtí mé v plném roce pořád zběhlém puol třetího tisíce k. gr. ©., a od toho času opět v plném roce pořád zběhlém puol třetího tisíce k. gr. č. JL p. Janovi Cejkovi z Olbramovic a na Souticích odkazuji a poroučím lii sia 

Strana 439
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). k. gr. č., a ty aby jemu ode dne smrti mé v plném roce vydány a vyplněny byly, It p. Janovi staršímu z Kamo- nice, ouředníku nému Svojanovskému, odkazuji a poroučím 200 k. gr. č. a ty též aby jemu v plném roce pořád zběhlém ode dne smrti mé vydány a vyplněny byly a nadto aby synové moji anebo poručníci, dokudžby statku mého v držení a v zpravování byli, každého roku, dokudž by živ byl, aby mu 30 k. gr. č. vydáváno bylo beze všeho umenšení. lt. jestli Ze by paní Johanka, manželka má, stav svneoj proměnila: prvé než by syn muoj najstarší let podlé zřízení zemského došel, tehdy toho poručenství mocného otcovského má prázdna býti a nápadu ižídného k tomu statku a zboží po mně zuoslalému jmíti nemá; než aby jí tčchto pčt poručníkuov napřed jmenovaných povinní byli vydatí z statku toho čtyři tisíďe k. gr. č. na tento: zpuosob: najprvé ode dne proměnění stavu jejího v plném roce pořád zběhlém aby jí vydali 1000 k. gr. č, a od toho času v plném roce pořád zběhlém též 1000 k. gr. č., a třetí rok opět 1000 k. gr. č., a čtvrtý rok též 1000 k. gr. č. povinní budou vydali beze vší odpor- nosti. Jem také odkazuji a poroučím Johanesovi, staršímu písaři mému, synu nebožtíka Jindřicha z Vlašimě, 2000 k. pr. č. a ty aby jemu poručníci dali a vyplnili konečné ode dne smrti iné ve čtyřech nedělích pořád zběhlých beze vSi odpornosti. Item tuto sobě zvláštní: výminku a moc pozuostavují, abych mohl a moc jměl komužby mi se koli zdálo a líbilo dáti a odkázati do sumy desíti tisíc k. gr. č. na hotových penězích a na svršcích a ná- bytcích i na klenotích, pokudžby mise koli zdálo a líbilo, buďto osobě neb osobám; však takové mé dání a odká- zání, kdyby bylo listem buďto na pargamenè ncb na pa- píře pod mou pečetí a dvou nebo tří pánuov neb jiných dobrých a rytířských lidí pecelmi na svédomi, to mají a poviuni budou svrehupsaní poručníci z toho statku mého každému dáti a vyplniti beze vší odpornosti konečně v roce plném od smrti mé pořád zběhlém. Hem toto ob- "Zzvlíštně vymieňuji a svou celou a dokonalou vuoli ktomu dávám: kdyby mne koli P. B. neráčil smrtí uchovati a že by paní Johanka, manželka iná, mne přečkala, tehdy aby vuoli jmèla bytem svÿm býti buďto na Veliší neb na Smiricfeh neb na Svojanové, kdez by sc jí koli zdálo a vidělo, F s dětmí, a děti aby od ní odtrženy: nebyly bez vuole její a v tom jí svrchupsaní poručníci ani jiný žádný nižádné překážky činiti nemají. A co se paní Opplové Doroty, sestry mé, dotýče, la aby byla při manželce mé, kdež koli bytem bude, do vuole své, a každý rok aby jí vydávino bylo XI, k. gr. č. od poručníkuov mých neb synuov myÿch: pakliby pti manželce mé býti nechtěla, tebdy aby jí vydáváno bylo CC k. gr. č. hned v polí- letí od odtrhnutí jejího od manželky mé; a cozkoli a komu koli v tomto käaftu odkazuji a dávám, cožbych ještě potomně v tom lisu, na který sem sobě výminku pozuostavil, poruéil a odkázal, to tím zpuosobem odkazuji a dávám: jestli že by kterému neb kterým suma, která buďto v tomlo kšaftu odkázaní, aneb potomně i listu na vý- minku učiněném mnou poručena a odkázína, dána a splněna nebyla na casy v kSaflu a potomné i v listu jmenované a zapsané, tehdy bude neb budou moci sc jedenka/dÿ z nich uvázatí s jedním komorníkem Pražským v ta všecka zboží a v statek po mně zuostalý a to budou neb bude moci držesí a jích užívati dolud a tak dlouho, dokudžby kterému koli jeho suma dána [a] zouplna zaplacena nebyla. Tomu na svědomí pečet svou vlastní: přitísknátí sem dal k tomuto listu a kSafu a pro širší jistotu toho požádal sem urozeného a statečného rytíře pana Václava Bořka z Dohalic a urozených vladyk p. Martina Bílského z Bílska VI. Na Velkém náměstí (strana východní). 439 a p. Václava z Mořinčvsi, že sou pečeti své podle mne na svědomí přitísknútí: dali k tomuto kšaltu, sobě bcz škody. Jenž jest dán a psán I. b. 1540 (en úterý po Nalezení sv. kříže. 23. 1540, 18. června. Tamléž /. A. 28, Jí Mikuláš Trčka z Lípy a na Veliší oznamují tímto listem cte.: jakož mám list mocný sobě daný od najjasn. knížete a pána p. Ferdinanda cte. krále, kdež pak na tlakové J. Mti K. obdarování kšafi a pořízení o dítkách svých a statku svém sem učinil a nad tím nade vším mocné poručníky zřídil, jakž to všecko šířeji a dále kšaft muoj hlavní uka- zuje, a v lémž kšaftu sem sobě vymínil sumu jislú v témž kšaftu jmenovaní, jestli že bych z té sumy buď všecku nebo na díle komu co a pokud odkázati chtěl, že to budu moci učiniti, buďto oustně neb listem pod pečetí sv a jiných dvou dobrých lidí tomu na svědomí pečetmi, že to má býti tak stálé a trvalivé, jakobych lo všecko ze jmena slovo od slova v témž kšaltu postavil; pak na takový výminku v témž kšaftu mém postavený a jmenované obdarování J. K. Mii, pána mého milostivého, toto z lé sumy poroučím a odkazuji panu Jaroslavovi mladšímu z Selnberka a z Kosti, panu švakru svému milému, po- roučím, aby jemu bylo vydáno dvě stě k. gr. a to ko- uečcně ode dne smrti mé v roce pořád zběllém. A jakož mi pozůstalo na Jíst, který sem měl na pána svědčící na 500 k. gr. č., ještě nevyplněných 200 k. gr., ty p. Ja roslavovi odpouxtfm a list ua ně svědčící aby jemu po- ražen byl od pp. poručníkuov mých hned po mé smrti. ltemí p. Lackovi Stramberskému z Ilustopec poroučím a odkazuji slo kop gr. č., ty aby jemu dány byly ode dne smrti mé v roce pořád zběhlém. A jakož mám list na téhož p. Lacka svědčící na 60 k. gr. č., ty jemu odpou- štím a list na ně svědčící ten aby od pp. poručníkuov mých po mé smrti hned navrícen byl. Janovi z Ilojišína, ouředníku mému Velišskému, 200 k. gr. č. a ty jemu aby byly vyplněny ve dvú letech, počna ode dne smrti mé v roce pořád zběhlém sto k. gr. č. a odtud opět v roce sto kop gr. č. Jtem těmto zejnena dolepsaným osobám, co koli které porúčím a odkazuji, těm aby to všecko dáno a vyploačno bylo ode dne smrli mé v roce pořád zbëhlém od pp. poručníkuov iných: Vondřejovi, který jest na ten čas úředníkem na Kumburce 50k. gr.; Michalovi, který jest nyní purkrabí při úředníku na Smi- říicích. 50 k. gr. č., Lackovi Záčkovi 100 k. gr. č., Soc- bestianovi Oujezdeckému 50 k. gr. č., Janovi Skalko i 100 k. gr. č, Jiříkovi Salavovi 100 k. gr., panu Voldii- chovi Humpolcovi z Prostibotc a na Lochovicich 100 k. gr. č., Janovi Podmockému z Prostiboïe 50 k. gr. č., Janovi Hoškovi 50 k. gr. č., Mikulášovi Vlčkovskému 50 k. gr. č., Krištofoví z Kamenice 50 k. gr. č., Prokopovi písaři, který jest v Jičíně 50 k. gr. č., Janovi Myslivcoví, který jest na Velišií, 15 k. gr. č., p. Janovi Cejkoui z Olbramovice nad první odkázíní kšaftem hlavním 50 k. gr. č., všem kuchařuom, kteříž jsou při dvoře mém a kteříž službu mají, každému 10 k. gr. č, it. za to pp. poruènikuov svých milých prosím a žádám, že podlé tohoto mého poručení a odkázíní (ak se zachovali ráčí a jednomu každému, což tímto listem a kSaftem svým po- roučím a odkazují, to všecko a na ty časy jmenované dáti a vyplniti ráčí. Tomu na svědomí a L pší jistotu pečet sv vlastní dal sem k tomuto listu přítísknútí, příprosív urozených vladyk p. Jindřicha Přepyšského z Rychmberku a p. Zigmunda Vahanského z Vahančic, že sou také pe- četi své k tomuto listu a poručenství mému podlé mne tomu va svědomí přítisknoutí dali. Jen? jest dán a psán v Pardubicích v pátek po sv. Vítě I. 154). Z 

Strana 440
410 Vl. Na Velkém náměstí (strana východní). 24. 1576, 3. prosince. Rukop. č. 1134 /. 18. (Paní Markéta Hamzová s pány Trčky, bratřími vlastními.) Vedle toho odporu, kterýž jest uroz. paní Markéta lam- zová z Barchova a na Běronici, jakožto mocná otcovská poručníce panny Johanny Dašické z Barchova, pozuvstalé po někdy p. Janovi Dašickém z Barchova dcery let nc- mujicf, zvodu na duom vedle školy Tajnské a domu u tří králův na místě a k ruce uroz. p. Burjana, podkomořilho kr. Ceského, p. Ferdinanda, p. Jaroslava a p. Mikuláše, vlastních bratří. Trčkuov z Lípy, učiněnému postridie s. Trinitatis 1576 vložila, a obeslavše k němu dotěcné pány bratry příčiny toho svého odporu předložila tyto: Předně, že páni bratři Trčkové domu toho žádní držitelé ani ná- padníci praví nebyli a (ak se jeho zvésti dáli neměli, nýbrž někdy Ceněk Dašický z Barchova, streje panny Johanny, předešle o ten duom jistou smlouvu s urozeným p. Vilémem Trčkou z L. a na Veliši jest učinil, jej od něho za jistou sumu koupili zaplatil. A souc jeho pravým držitelem jej jest stavěl i do smrti jeho užíval. Pan Vilém pak včda o lom o všem, mikéo ^ ....u4 nic jest neiíkal až i sám z tohoto světa jest pojat. Druhé: Johanna Vel- trubská z Tamfeldu, mâtic nadepsaného Ceñka Dasického z Tamfeldu, soucí od nàho Ceňka kšaftem panně Johanně z Darchova za pfedn( otcovskou poručnici nařízena, tejž duom k ruce jí i Johanny až do smrli své bez naříkání jest držela. Třetí: Po smrti Johunny z Tamfeldu paní Markéta z Barchova, jakožto 1éZ mocuá otcovská poruc- nice, opět téhož domu v držení jest vešla, jej stavěla, opravovala a posavad bez překážky člověka každého jest dr2cla. Ctvrté: By pak páni Trčkové tu jakou spravedlnost, čemuž se odpírá, měli, tehdy zvod ten učinili na zmntek, nebo každý držitel prvé ku právu obsílá z toho držení vinén býti a po rozsudku teprva zvodu Zádati má. Páni ‘Trèkové pak v&douce, Ze Markéta z Barchova duom (en k ruce sirotka drží, ji sou ku prévu neobeslali —. Proti tomu od pánuov Trčkuov za odpověd jest dáno, aby pří- činy ty k odporu zvodu předložené právní býti měli, tomu mísla nedávají, nýbrž “praví, že podle zápisuov v knihách městských a příbuzenství krevního k tomu domu lepší právo mají a promlčení také žádného se neobávají. + - Plnomocník pí. Markéty Ilamzové: Ze nebožtík Cenék Dašický koupiv lakový duom jej jest stavěl a též po smrti jeho Johanna V. z Tamfeldu takového domu pokojně v držení jest byla a po smrti její Markéta na místě panny Johanny v ten duom hned jest vkročila, jeho dostavěla, pokojně držela a drží. Ano i to připomenouti musí, když některého času po dostavení téhož domu některá lešení a ruom před týmž domem na rynku ležel a ona jakožto držitelkyýně toho domu napomenwta byla, aby to odkliditi dala, z čehož rozumüti, kdyby duom ten k ní nenáležel, že by napomínána nebyla. Nicméně i to vče vědoma, zvláštť osadním Tajnským a předně p. llavlovi u méay a Lukášovi z Pereftu, jakožto toho času ouředníkům, že od školy Tajnské k témuž domu nemalý kus jest při- koupen. Proti tomu od obeslaných jest mluveno, tomu oni zjevně odpírají, aby páni Trčkové z nějaké sumy za ten duom nedodalé Johannu z Barchova kdy upomínati anebo jaké peníze za něj přijímati měli, Nebo první list posélací přečtený na to se vztahuje, že toliko naten způsob duom ten od nebožtíka p. Viléma Ceňkovi Dašickému prodán byl, aby mu zase v též sumě 300 k. gr. kdybykoli p. Vilém chtěl, postoupen byl, ale když zouplna zaplacen nebyl, lak na to nastupovati a o to sc urovnávati potieb( nebylo — poněvadž tím pořadem ani cedulemi ani smlá- vami domové při právě městském se neprodávají. Prolož VI. Na Velkém náměstí (strana východní). jim p. bratřím: Trčkům takový trh neb smlouva nic na škodu není a býti nemůže. Nebo chtěl-li Cenčk D. trh jistý míti, měl jej sobě dáti v knihy města tohoto vložili. | A tolikéž jestliže v něm co slavěno jest, tu na svou škodu jakožto v gruntu cizím sou stavěli. Druhá a třetí příčina nic jiného v sobé ucobsahuje, ne2 2e by předně Johanna z Tamfeldu a potom i Markéta z Barchova posloupné v ten duom vkrocily. [ jakkoli jeho v držení s.u byly a Markéta ještě jest, na tom' málo záleží, nýbrž měly ukázati, jakým právem jeho v držení vešly, ponč- vadž nebožtík p. Ceněk D. ho v knihách nemčl. Ale jakž jej p. Ceněk nepoříádně držel, takž i Johanna a Mar- kéta týmž neřádem v něj vkročily. — Tuto pak nic se neukazuje, aby domu toho 30 let v držení býti měly. Zase od plnomocníkův paní Markéty ITamzové mlu- veno: Jest věc jislá, kdyby páni Trčkové byli věděli a znali, že k tomu domu nějakou spravedlnost mají, ovšem že by nikoli tak dlouho nebyli mlécli. Z strany zápisu — do kněh městských — že — smrt Cehka Daàického v to vkročila, že zápis podle smlouvy knihami učiněn býti nemohl. —- A také byť nějakou spravedlnost k němu měli, lé se sami, přijavše polovici peněz, zbavili. — Co se relací J. Mti C. ke dskám učiněné tkne, ta pozdě již po vyjítí času a projítí práva jest vyžádána, nebo koupení domu jest 1564 leta a relací teprva 1570, ježto duom ten již v pokojném držení byl. -— Dále čten nález J. Mti Kr. a k tomu inluveno, Ze J. M. na oncn Gas za spra- vedlivé uznati jest rácil, aby porucenství nad Janem Trékou a statkem jeho, jakožto nezdravého rozumu, p. Vilémovi Trčkovi jakožto přednímu a nejbližšímu nápad- níku dáno bylo s takovým doložením, přišelli by zase k svému rozumu zdravému, aby mu počet pořádný učinil a statku zase postoupil; pakli by v tom umřel, aby týž statek při něm zůstal. Podle čehož všecek statek jeho i tento duom po smití Jana při p. Vilémovi jest zůstal a ten i několik let bez naříkání držel a jej sobě zdědil. A protož —- ho svobodně také prodati mohl. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž paní Markéta Hamzová, mocná otlcovská poručnice panny Jo- hanny Dašické z Barchova, dcery pozůstulé po někdy p. Janovi D. z B. let nemající, na místě a k ruce jí vloživší odpor zvodu na duom vedle školy Tajnské a domu u tří králův ležící k ruce bratří Trčkův učinčnému a příčiny k tomu některé předloživší, zvláště tu, že by někdy p. Vilém Trèka z 1. a na Velisi dotèenÿ duom někdy p. Ceñkovi Dasickému z B. prodati iněl, tčeh jest podle práva neukázala a neprovedla,' neZ k prüvodu svému ně- které listy smluvní a cedule předložilu, ježto gruntové a domové městští žádnými listy a cedulemi, než samými toliko zápisy kněh městských prodávatí se, ani jinak, lec kSafly podle práva učinčnými odkazovati a pořádnými nápady jiným v držení přicházeti nemobou, jakož pak z průvodův této pře to se jest našlo, že ten duom v po- řádném držení podle kněh městských předkův pánův Trčkův byl až i dotčeného p. Viléma a s něho na ně p. Buriana podkomořího, p. Ferdinanda, p. Jaroslava, p. Mikukíše, bratry vlastní, nejbližší přátely krevní a strejce jest při- padl. Kteřížto páni bratří Trčkové aby tu svou sprave- dinost promlčeti mčli, poněvadž žádného pořádného držitele jest nebylo, toho se podle práva nenachází. Z těch příčin dává se jim pp. Trčkům z Lípy — za právo. Act. pridie s. Barbarae 1670. (Nález na odvolán( potvrzen.) 25. 1581, 28. listopadu. Rukop. 6. 1060 [. S4. (Svědomí mezi Janem, tovarysem řeznickým od Petra Pecky, a Annou Steflovou ieznicf.) Jan Rosnfelder z Ro- senfeldu svědčil: Tak se trelilo, šli sme z Malé strany 

Strana 441
VI. Na Velkém náměstí (strana východní). z domu p. podkomořího, já, Kryštof kuchař a jeden ku- chař, Zach mu říkají, pak ten Janek, který sedí a jedcn zeman, nevím, jak mu říkají, též šel s námi. I přišli sme do toho domu na rynku pánüv Trčkův, tam sme seděli asi do čtyř hodin na noc, byli sme veselí, Kryštof s dru- hým kuchařem hrál, co vyhrál, to nevím; pak my jdeme všickní z toho domu a ten Janck, jak sedí, vzal na sebe můj mentík i klobouček a já jeho plášť a klobouk, cho- dfme tam k Tejnu tou ulicf k masnÿm krámům, všickní spolu až vedle Korandy, tak ti kuchaři ptají se na jednoho vedle Korandy, je-li pan Petr doma, oni pravili, Że jest doma, ale vopily, li kuchaři, aby je pustili, že jest je zval, aby k němu přišli, v tom jak stojíme, přišel ten nebožtík Adam Stefl s kordem, měl-li jest dobytý či ne- měl, nevím, žádnej ho nemoll poznati, bylo hrubě tma a taky Zádncj, ani slova tehdáž nemluvil, než on jak přišel, asi třikrále odstoupil od nás a zase k nám, pan Kryštof kuchař dobyl kordu, já ho poznal, však jest to náš Adam Ślellovic, neż sem lo slovo promluvil, a kuchař na nebožtíka sekal, bouchalo jakoby sekerou uhodil, tu kuchař upadl a nebožtík naň vsedl, tak nebožtík zas naň potom pral a zeman taky pozadu na nebožtíka pral, že svůj kord přerazil, v tom mně klobouk strh, nevím kdo, já jdouc od nich k Mazínkovüm, prosil sem pro pána Boha, aby mi kus svíčky dali; oni nechtěli, a jakás žena taky nechtěla mi dáti kus loučí na polkání, já se zas vrálím mezi ně, tu sou mne potkali všickní a ten Kryštoť kuchař řekl ke mně: Podte pfedce, vim, że sem mu tak notnou ránu dal, že s ní neujde a aby Janck měl dobytý kord, neviděl sem, já šel na to místo, hledal sem svýho klobouku, našel sem nebožtíka, potom šli sme spolu k barvifi, zeman byl raněný přes čelo, a kuchař přes palec od nebožtíka, pak kuchaři odešli ode mne, nechali mne samýho a od tý doby sem jich neviděl. 26. 1599, 11. června. Rukop. č. 2113 f. 133. Jan Romanus, slużebnik uroz. p. Kryštofa Jaroslava Trčky z Lípy na Opočně a Smiřicích, jsouc od téhož p. Kryštofa Jaroslava listem pod pečetí s podpisem ruky, jehož datum I. 1599 v outery p. sv. Trojici (8. června), zmocnčný, oznámil, že domu nárožního v rynku vedle školy M. B. před Tejnem ležícího a > domem Pikurtovic u tří králuov řečeným se stejkajícího a jmenovanému pánu po předcích páně dědičně náležejícího vedle mocností sobě dané po- stoupil uroz. paní Marii Mandaleně Trčkové roz. z Lob- kovic na Veliši, Kumburce a Lipnici. 27. 1605, 14. prosince. Rukop. č. 2113 f. 378. Anna Pichlpergerová z Varvažova koupila sobě a dítkám s dobré paměti Daniclem Pichlpergerem z Pichlperku zplozenśm duom v rynku nárožní vedle školy od uroz. panf Mandaleny Trékové z Lobkovic za 2500 k. gr. č. * 1627, 11. prosince. Rukop. č. 2114 f. 367. Pan Abraham Günczl z Günczlsfeldu, cis. rada a sekretář zří- zené komory v království Ceském německý expedici, a manž. j. Rebeka koupili dům nárožní vedle školy M. B. před Tejnem od starodávna u Trčků řečený od Anny Pichlpergerové z VarvaZova za 2000 k. č. V (Celetné ulici. Číslo pop. 602. (Dům u tří králů, Pikartovský.) * 1393, 8. února. Lib. erecl. IV. &. 546. Nos — capitulum ecclesie OO. SS. in castro Pragensi notum fa- VI. V Celelné ulici. 441 cimus — quod — Henslinus Castner, cognominatus ad tres regcs, civis Mai. Civ. Prag. ct Ditlinus Cramer de Zulezpach nobis exposuerunt, qualiter ipsi — 5s. gr. — redditus annui — super villa Holissowicz — compara- verunt —, ul in nostra ecclesia altare in honore s. Wen- ceslai et s. Katherine — erigatur. * 1409, 10. kvétna. Rukop. é 997 f. 16. Hensli* nus Castner a tribus regibus duclus est ad domum Jo- hannis Pleyer pro C s., que domus sita est in foro fruc- tuum penes domum Augustini partc ex una et domum Rudolfi apothecarii parte ex altera. Act. fer. III. antc Penthecost. * 1413, 26. října. Rukop. c. 2102 f. 16. Henslinus Gundaker, Wenceslaus Lawlerbach et Fricus institor, testa- mentarii Henslini Castner, emerunt IL s. gr. c. erga Ma- retham, relictam Sobconis, vinitoris de Nova Civ. Pr. pro XXII s. super vinea magistri Jacobi de s. Crucc. Act. fer. V. ante Sym. ct Jude. ? 1414, 10. května. Rwkof. C. 2102 f. 23. Testa- mentarii ITenslini Castner emerunt V s. gr. c. crga Ka- therinam, relictam Wenceslai Lewterbach, pro L s. Act. fer. V. post Stanislai. 1. 1494. — Rukop. ë. 2099 f. 130. Katherina Wanconis ad tres reges. 2. 1460. — Rukop. c. 2105 f. 220. Laurencius a tribus regibus ct Dorothea, conthoralis sua. 3. 1478, 10. Cervence. Rukop. &. 2119 f. R. 2. Ve jméno božie amen. Já Vaňka Bohatka z Mělníka, obýva- jície u pana Vávry od tří králuov — vyznávám — že — uslanovuji pana Vávru již psaného — mocného poručníka všeho statku mého —. K Matce B. do Týna na kostel XX k. gr., knězi Janovi tudíž Il zl. uher. — Act. sabbato post Kyliani. 4. 1477, 30. srpna. Rukop. č. 2119 f. S. 1. Ve jméno božic amen. Já Vavřinec od tří králóv, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ačkoli z dopuštěnic božícho, nemocen jsem a nedużiv na lěle, však proto jeho svaté milosti děkuje paměti dobré a svobody rozomu zdravého požívám i nechtě rád, což na mně jest, by o zbożie a o statek po mne zuostalć a zuostalý mně z daru božieho pójčené a pójčený mezi příbuznými a přátely mými kteří svárové a nesnáze po mé smrti se dály, toto mé poslednie poručenstvic a konečný úmysl vuole mé o témž o všem zbožie a statku mém mocí tohoto kSaflu mého řiedím a zpósobuji obylejem takovymlo: Najprvé přede všemi věcmi činím a ustanovuji pravé a mocné poručníky múdré a opatrné lidi pana Václava Pe- nížka, zetě mého milého, mistra Prokopa od pěti korun, přátely mé milé, porúčeje jim paní Dorotu, manželku mú milú, s dietkami mými a jejími, aby jim radní byli a po- mocni a jc opatrovali, jakož já jim toho nad jiné přátely své věřím. Zvláště tak, jestliže by kterého z nich bóh neuchoval, aby mohl a právo i moc měl miesto sebe jiného zpósobiti a postaviti na též miesto. Potom pak již jmenované poručníky ustanovuji a porúčiem vešken statek mój a zbožie mé a pravé a mocné poručníky všeho zbožie a statku mého movitého i nemovitého, buď to zde v městě nebo na zemi kdežkoli krom města, kdežby to a na čemžkoli záležalo, buď to na dluzích neb na jiných věcech kterýchžkoli a kterým aneb kterakýmkoli jménem móž neb mohlo by jmenováno býti, porúčiem a po smrti mé mocně oddávám manželce mé spolu s dietkami mými i těmi, kteréž již manžely své mají, i kteréž doma mám, 56 

Strana 442
442 VI. V Celelné ulicí. všem na rovný diel. Item jakožto platu mého úročnieho a dédiéného v Zásmuciech XXX k. gr., it. v Kundraticích X k. gr. plalu, it. v Otměři (Wotmiecy?) za Benínem X k., it. právo mé, kteréž mám po mistru Zigmundovi ke stu kopám na ves Domašice, jakož šíře kšaft okazuje mistra Zígmunda, it. právo mé, kteréž mám k polovici k svrchkóm, kteréž byly v domu u jednorožce, kteréž mi pobral pan Vít mocí bez práva, jakož kšaft šíře uka- zuje mistra Zigmunda, it. mocí tohoto kšaltu odkazuji Re- gině, dceři mé milé, padesáte centneřóv sádla s jejiemi dietkami k své potřebě mimo jejie diel, aby jie na to ne- sahali ani má Zena ani muZ jejie. Item na chudé a na nuzné XX k. gr. na sukno, na plátno a na jiné potřeby. Item dluhy mé tyto: Bečvářka Marta vedle Vlčiehrdlové JI!/, k., pan Vít XI k. míš., paní Máňa od Nastojtóv IIII zlaté rýnské a lI uherská, it. paní Johanna, králová Česká, IIII!/5 k. za pivo, pan Samuel kopu za pivo a VI gr., Vít měšečník u sv. Jindřicha na Novém M. XV k. pojčených a ten dluh zapsán jest na jeho domě v knic- hách městkých na rathúze, it. Hurt z Nového M. XX k. pójčených (za to sú rukojmie Jan Vošlinář v Nekazané ulici a druhý Jan Slanec, také na Nov. M.), it. Origenes TII k. za pivo, p. Stibor, kancléř králóv, ll!/; k. za pivo (i dal na to zlatý jeden uherský), Václav mistr pivovárský za sedm sudóv piva za XXV gr. věrtel, pan pergmistr starý MI sudy po !/4 k. sud, tyż pergmistr V k. hílfch gr. pójčených, páni na rathúze V k. pójčených, sirotci starého podkomoří l sudy piva po XXII gr., Konorš z Votmic mój člověk sedlák, VII zl. ub. pójčených, it. za seno za tři leta nedal nic. Item „Hoblík švec dva zlatá, Matěj huntéř na Nov. M. u sv. Stěpána V k. gr., Havel z Kun- dratic, člověk sedlák mój, V k. míš. a X gr.. it. Kačerek z Kundratic, člověk sedlák mój, II k. bez X gr. It. Albrecht Němec, jako byl v domu Míšenském, L kop pójcenych, BieJy Jan v mćm domu LXII zl. uh. a z toho má dáti zisk, Stěpán kupec XL zl. a V pojčených, Zajíček, jako bydlí v domu mistra Prokopa, zlatý uh. Item k věži sem za některý věrtel piva dlužen i dal sem na to panu Jirovi !/s k. b. gr. na rathúze a mají na to p. Samuelovi dva vértele má miesto jich, jeZto oni neméüli. Aliové formanové II k. gr. a néco viec. Item Daniel z Malé Strany, jako pálí vápno, XIII k. XXV gr. VI d., ježto sme toho sirotka, kteréhož ode mne pojal, za těch devět let a za stravu také za IX let. It. Matěj kožišník z Po- děbrad za Žitavský piva starého V'!/s; k. bez groše albo a toho jest svědom hospodář od sov a dal na to zlatý. Voneš, člověk sedlák mój z Kundratic kopu gr. Napo- sledy pak vóle má jest i lak porúčiem mým poručníkóm, aby dluhy mé, jimiž bych komu dlužen byl a povinen, ježto by to právem městským řádně okázáno bylo a pro- vedeno, zaplatili z mého statku. A také což by mi kdo byli povinni, aby týmž poručníkóm mým plněno bylo, jako mně samému. Na potvrzení i budúcí pamět prosil sem p. Jana od ruky a p. Vaclava Rambizka, midrych a opatrnÿch pänuov pffseznÿch konselôv svrchupsaného Star. M. Pr., že sú své pečeti dali přitisknúti tomuto listu, jenž jest dán leta od naroz. 1477 v sobotu po sv. Janě hlavy. 5. 1498, 29. па. Rukop. c. 2107 f. 48. Ka- therina virgo olim Laurencii a tribus regibus cum Regina, sorore sua, resignat domum Procopio Pikhart et Ludmile, uxori eius — hoc adiuncto, quod predicta Katherina in superiori habitaculo domus prefate usque ad mortem ma- nere debet —. Act. fer. I. post Sim. et Jude. 6. 1494. — Rukop. &. 2103 f. 210. Procopius dictus Pikhart publicavit domum suam ad tres reges penes VI. V Celelné ulici. domum Georgii Pelech sitam cx una ct domum sacerdotum ecclesie b. Virg. ante Letam curiam parte ab altera. Que quidem domus prenominato Procopio et Lidmile, conthorali eius, per Katherinam virginem, sororem cius- dem Ludmile, exstat tradita. 7. 1608, 4. prosince. Rukop. ©. 2141 f. 220. Skrze slovutné a vzáctné opatrnosti pana Zyku Vanickovic, mistra Jana z Vratu, najvyššicho písaře Star. M. Pr., a Jana Hlavsu z strany panny Doroty, dcery Prokopa Pi- karta od tří králuov, p. Rauše a p. Jana Talka z strany Martina Datického, sukna kráječe, přátely ktomu volené, stala se jest smliíva k manželství svatému mezi nadepsanú pannú Dorotú a Martinem svrchudotčeným taková, takže p. Prokop Pikarl po též panně Dorotě, dceři své, věnoval jest padesáte kop gr. č. a výpravu poctiví, krom vénec a korunu, to sobě vymieňuje, že jí toho nedává. Pás také * pozlacený stříbrný vymieüuje a v moci sobé pozuoslavuje а (0 zpuosobem takovýmto: Jestli Ze by jmenované panny Doroty P. B. od smrti do dne do roka neuchoval, tehdy on Marlin ten pás zase navrátii má; pakli déle Ziva bude, tehda má při Martinovi zuostati. Proti tomu on Martin odvénil jest CCL k. gr. m. i s jejími do dne do roka; po dni pak a po roce dal-li by jim P. B. dielky, tehdy má býti v jeho ve všem statku s těmi dětmi i s ticm synem jeho s první manželkú zplozeným rovná společnice. Pakli by dětí nebylo aneb byvše že by zemřeli a P. B. na Martina prve než na Dorotu smrt dopustiti ráčil, telidy mó ji opalfiti jako věrný manžel podle městského práva. Také toto jest mluveno a vymieněno, [kdyby] duom aneb kterybykoli grunt koupil, aby touż Dorotu, manzelku svi, vedle sebe v knihy vepsali a vlożili rozkázal. Act. fer. II. ante Nicolai. 8. 1614. — Rukop. c. 2107 f. 149. Prokop Pikhart koupil duom Václavi, synu svému, a Markété m. j. 9. 1516, 20. března. Staří lelop. Češlí str. 399. R. 1516 umřel Prokop řečený Pikart od tří králů u Ve- liký čtvrtek, milovník pravdy boží. 10. 1519, 6. ledna. Rukop. ć. 2142 f. A. 4. — €. 8. f. 39. (Kšaft Lidmily Pikartové). Ve jméno bozie amen. Já Lidmila Pikartová, měštka Pražská, vyznávám tiemto listem, že ačkoli ctc. najprvé oznamuji, že Су- prianovi, synu mému najmladšiemu, činím a ustanovuji pravého mocného otcovského poručníka uroz. vladyku p. Jana z Vratu —, zetě mého. — Což se pak domu v němž bydlím, dotýče, vinice za Konskú branú — k tomu i jiného všeho statku mého — porutila sem — synôm svým všem spolu k rovnému mezi ně rozdielu. — Item při tom ozna- muji po mé smrti — odkazuji Zygmundovi, strýci nebožtíka manžela mého, 25 k. gr. č. Item ozna- muji také, že zahradu mú ležící blíž ke Karthúsóm mocně odkazuji — Cyprianovi, synu mému — z té zahrady aby byl povinen vydávati každý rok po 15 gr. bílých do kostela M. B. před Týnem na světlo, aby za ně slúpky delali —. Acl. fer. III. ante Epiph. d. li. 1629. — Rukop. č. 2134 f. 5. Jan Pikart, poručník a strajc sirotkuov neb. Vaclava Pikarta — Tamtéž f. 9. Mikuláš Pikart seznal se, dlužen býti D kop gr. pr. Jindiichovi Serafinovi a zapisuje je na domu si- rotčím, v němž bydlí. — Tamtéz f. 26. Cyprian Pikart seznal se, dlužen býti L k. gr. c. Zygmundovi Frajskutovi, ty mu zapisuje na krámu svém postřihačském. 19. 1581, 6. nora. Tamléz f. 70. Jakož jest vznikla puotka a nesnáz mezi uroz. vladykü p. Janem Rousem z Vražkova z jedné a mezi slovutnymi Janem Pikartem, Jiříkem bratrem a Adamem, synem jeho, z strany druhé, — ie — 

Strana 443
VI. V Celelne ulici. także p. Jan Rous obtížil sobě proti dotčeným osobám trojí vče, jedno nářek cti, druhé nebezpečenství života a třetí škodu, kteráž jemu za tou příčinou té půtky přišla. On p. Jan Pikart k těm oblížením promluvení jest učinil a, z jaké příčiny to se vše sběhlo, oznámil, při tom do- kládaje, že jest nikda nemínil nic zlého sám ani s bratrem ani s synem svým toho, čím by se mělo páně Rousově poctivosti ublížiti a jeho aby neměl za dobrého člověka držeti, jako jiní dobří lidé, nébrž že má a drží. A také to, což se sbčhlo, že se jest ne tím zpuosobem sbčhlo, aby proto jaké škody měl p. Rous vzéti. A mnoho při tom jest na obě straně mluveno potud, pokudž která strana potFebovala. Tu J. M. pan Havel Zvireticky z Wartm- berka ráčil se v to přátelskou smlouvou vložiti — takto o tom ráčil vypověděti: Poněvadž nářek ten — p. Rous — slyšel jest ze slov p. Janových Pikartových, by bylaa prošla a by je i provedl, poněvadž p. Jan by je mluvil, že podle těch slov p. Rousa za toho nedržel, nedrží, než jeho za ctného a zachovalého i starožitného vladyckého člověka drží a jinak nic — poněvadž by byl těmi slovy p. Jan Rous'dotčen, kteráž byly-li sou čili nebyla, p. Jan Pikart při nich nestojí a jich netvrdil a netyrdí — že p. Rous too k sobi nemó pijjimati neż mó to mimo se pustiti. — Act. feriis Dorothee. 18. 1681. — ZTamléz f. 74. Stala se smlíva mezi Petrem kotlářem a Zuzanú m. j. z jedné a Mikulášem Pikartem z strany druhé — jakož on Mikuláš — Zuzaně dílu jejího otcovského kšeftem jí odkázaného ještě vydati má CCCC k. bez 4 k. a VI gr. č. — (slibuje jí zaplatiti). 14. 1582. — Tamléž /. 109. Jakož jest byla nesnáz a ncvole inczi pani Kateiinń Mydldiski a pannou Kateřinou, decrou její, a p. Janem Zlou Kačkou, zetěm jejím, jakožto puovody z jedné a Adamem, synem p. Jana Piíkarta z strany druhé o některé nevole, kteréž sobě do téhož Adama stěžovali i sú je — smluvili —. 15. 1683, 11. března, Tamléž f. 124. Jakož jsú králi J. Mti purkmistr a rada Star. M. Pr., podali supli- kací, kteří sú seděli na radě I. 1581, a v té suplikací učinili sú vznešení, kteráž se vztahovala na Adama Pikarta, ua žádali, aby J. Kr. M. ráčila je sročiti s týmž Adamem i je slyšeti, že sú to učinili vznešení z příčiny té, Ze on Adam jednal sobě proti té radě nějaké svědomí na ublí- žení jich poctivosti a poněvadž nad nimi jiného v Star. M. Pr. soudce nebylo, o to sú se kJ. Mti Kr. utekli jakožto ku pánu svému milostivćmu. Zádajíc, poněvadž ráčil je na úřad konšelský usadili — za opatření. Kte- rúžlo suplikací [. Kr. M. přijíti ráčila a Adamovi Pikartovi ji podati, proti kteréž(o on Adam též svú suplikací jest sepsal a králi J. Mti jest podal. Kdez pak J. M. Kr. rá- číla jest psaní učiniti, aby na J. Mti Kr. místě uroz. p. Jindřich Berka z Dubé a na Dřevenicích a uroz. p. Wolfhart Planknar z Kynšperku, podkomoří království Ceského, a téhož království hajtmané, s radami J. Mu Kr. to k sobě přijali a je Pražany s ním Adamem, rok polo- žíce, slyšeli. A potom než jest k tomu roku složení přišlo, J. M. Kr. rócila jest jini cestu obmysliti, aby nadepsaní páni — přátelským prostředkem to vyslySeli, A protož my nadepsanf hajtmané — takto — vypovfdâme: Pont- vadž oni Pražané, stará rada Star. M. Pr., od Adama Pikarta z příčiny dané suplikací sú králi J. Mti dali a to protože sú na svých poctivostech dotčení byli a nad toi v suplikací od téhož Adama též králi J. Mti podané jim se ublížení stalo, ježto jich Pražan té starć rady nebylo jest proti němu Adamovi žádného provinění, i z těch príčin taková včc všecka se zdvihá a v nic obracuje — VI. V Celelné ulici. 443 nebo oni stará v těch věcech pořádně a spravedlivě sou se zachovali. Avšak k vykonání té smlouvy a na znamení dobrého přátelství on Adam toto k Pražanóm promluviti má: Páni Pražané milí. Kterúž suplikací sobě obtěžujete, že by ji králi J. Mti vám k ublížení psáti měl, tím úmyslem | jsem toho neučinil, abych tudy vás proti sobě podzvih- núti měl. A což jest se koli tu sběhlo, za to žádám, že to mimo se pustíle a ke mně dobrú vuoli míti budete a já se vám a jedné každé osobě rád zachovati chci, pokudž má možnost bude. — Stalo se v úterý po druhé neděli postní Reminiscere. 16. 1534, 21. dubna. Rukop. č. 1130 f. 15. Jakož se jest mord stal v domu Jana Pikarta a Hendryc, slu- Zebn(k krále J. Mti pána na&elo milostivého, zamordován jest, pro kterýžto mord Adam Pikart k právu jest podán a ujištěn, a když sou o takovým inordu p. purgmistr a rada od něho Adama P. zprávu slyšeti měli, J. Kr. M. p. Viléma Svihovského, p. hofmistra svého, tudiž i J. Kn. M. kníže Karel hofmistra svého vyslati jsou ráčili. Před- kem p. hofmistr krále J. Mti oznamuje, že by toho J. Kr. M. zprávu míti ráčil, kterak by služebník J. Kr. Mti Hendryc od Adama P. zamordován býti měl, aby taková věc právem místo a konec vzala. Vyslaní pak na místě knížete J. Mti, jakožto od J. Kn. Mti podaného, za pů- vody jsou se proti Adamovi P. postavili, viníce jej z toho, že on Adam Hendryce pod řádem a právem zamordoval bez vší hodný a spravedlivý příčiny a to v domu otce svého. A poněvadž z lehkých příčin takového mordu on Adam se jest dopustil, Ze J. Kn. M. toho žádati ráčí, aby lakového mordu p. purgmistr a rada litovali a podle práv města tohoto, zřízení zemských k němu se zachovali a takovou vče k slušné a spravedlivé nápravě přivedli. K tomu Adam P., jsa do rady puštěn, když mu od p. purgmistra a rady podáno bylo, aby o té zlé, nešťastné příhodě zprávu, jak jest se sběhla, učinil, tuto o tom zprávu dal, že ten pátek po Veliké noci nebožtík Hcn- dryc zamordovaný s Greblem drabantem v domu otce jeho na víně jest byl a jeho Adama že jsou k sobě do světnice na poctu zavolali. Tu když přišel, hned se proti nému llendryc v řeč dal: Adame, jsi mi dlužen za VI pinet malvazí, zaplať mi, anebo sem dlužen šenkýřce zlatej uherskej, zastup mnc pfi ní v tom dluhu. Tu on Adam dal mu za odpovéd, jestliZe jest on Hendryc šenkýřce co dlužen zůstal, aby jí zaplatil, než že mu op nic dlužen není. A jestli že by mu co dlužen byl, aby ho vo to právem hleděl. A jakž tu řeč on Adam dokonal, hned Hendryc dal se v lání, mluvě, ujeď sobě s právcm, za- platím já tobě sto na tvé hlavě, což mníš, že mi tím práv budeš, měj mě na peci, vyjedaný blázne! Držíš sc za hes, což mníš, že mne jím bíti budeš? A Adam že hned se jest ohlásil, že ho bíti nemíní a odpásav hes pověděl: Kterak tě bíti mám an já, vyvrhši jej nastuol, ani žádný jiný tono hesu dobýti nemohu. I vohledávali hned mnozí ten hes a žádný ho nemohl dobyti. Vrhli mu jej zas a Hendrycovi pověděli, neboj se Hendryc, však toho hesu Adam dobýti nemůž. А у tom on Adam polom Zo jest pryć usel z svótnice. A ten drabant, kteryż s Hendrycem byl, šel za ním a jeho Adama zase zavolal: Podte zase, smířím vás s Ilendrycem. Zjednejte nám jen néco jísti. A on Adam zjednal jim dva kusy lososu. A jakż Adam přišel zase do světnice a losos prineścn byl, on Hendryc ten losos převrhl, lotry jemu Adamovi dávaje lál, kordu naň počátkem dobyl. A on Adam také dobyl rapíru. A v tom kdyZ nañ na Adama on Hendryc tesákem udeřil, podal mu Adam rapíru a on se sám na něj dotřel a v tom co duch upad na zem. A protož že jest při lé věci nic b6* 

Strana 444
444 VI. b Celelné ulici. svévolně neučinil, než poněvadž mu Hendryc odpověděl, aby naň péči měl, bránil se násilí svému. A že v té věci sám sebú práv býti nechce, než že při tom mnoho do- brých lidí bylo, na jich se svědomí odvolávaje. Kteréžto svědomí při právě od Adama Pikarla jest pokázáno a členo —. Zas k tomu od vyslaných J. Mti knížete Karla mlu- veno — že svědkové vedení o tom žádné duominky ne- činí, aby mu odpověděl aneb jaké násilí činil — kromě jediný Blažek z Pereltu, ten svědčí o nějaké pohruožlivé řeči, ale jest jeden svědek a jaký jest, k tomu není po- třebí mluviti, neb se mu místa nedává. — Ze se v svědcích nachází, že on Adam k pokoji se nestrojil; odvrhši hes připásal sobě jiný kord a když ta sváda jest začata, že jsou se v to mnozí vkládali a je rozvedli, takže on Adam již u dveří byl. A bylo-li mu co od Hendryce přečinčno, vod toho právo jest, aby svú věc proti němu pravem spravil. A pončvadž on Adam na tom rozvedení jest ne- © přestal, braně dobýval a vonoho nebožtíka drželi a on mu v tom škodu udělal, že to není bránili se násilí. Než kdož by na koho v stráží stál, jej ranil a on odpíraje jej by zamordoval, to jest se moci a násilí brániti, ale tuto rozumí se, že on Adam P. prve předešlých věcí k tomu mordu podobných mnohých se dopustiv, když na rozve- dení přišlo, k tomu se mordu nutil a jeho Hendryce ne- viditelně zabil a zamordoval. Proti tomu od Adama P. mluveno, že ještě o tom právu málo slýcháno jest, aby jeden tepruova se brániti měl, když by k ranění přišel, nebo mnohokrát jednou ranou lidé mordování bývají —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž každého skutku počátek souzen bejvá, když co těžkého mezi osobami, buď to řečí nebo skutkem nebo pobídkou znikne, a každej, kdož počátek učiní v příhodě zjevný a jej provede, takže se lidé v takové příhody nevkládají, ten průvodu svého užívá. A cožkoli mnoho proti Adamovi Hendryc jest pro- vinil, řečí i braní naň počátek učinil, však Adam P. těch počátkóv uvarovati se mohl, nebo v této příhodě, když sou oni braně dobýti měli, že sou v to prostředkem vkro- čili, jakož Albrecht Grebl, a jeho Adama od Hendryce vodstrčil, tak by Hendryc chtěl jemu braní svou škodu učiniti; že pro téhož Albrechta zbránění učiniti jest nemohl. Než on Adam nejsa tak opatřen, aby Hendryc tolikýž před ním bezpečen, jako on před ním, byl, zbraní svou ukvapil a rapírem jej až do smrti zabodl. Z těch příčin on Adam tím mordem jest vinen. Act. fer. III. post Reliquiarum. 17. 1684, 23. dubna. Rukop. ¢. 2142 f. P. 13. (Kšaft Adama Pikarta,) Ve jméno boží amen. Já Adam Pikart oznamuji tímto listem, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že z dopuštění P. Boha všemohúcíbo bránil sem se Hendrycovi násilé svému, jakž pak mnoho svědků, které sem sobě k té při vedl, to seznávají etc. pro tu příčinu musím z tohoto světa ohavnú smrtí se bráti. P. Bože rac mně hříšnému mé těžké hříchy odpustiti a nad mou duší v mou poslední hodinu rač se smilovati. I jsa v tomto těžkém vězení kšaft a pořízení o statečku sobě půjčeném od P. B. jsa při rozomu zdravém činím a tato jest vuole má konečná: Najprve a přede všemi jinými lidmi panu olci svému najmilejšímu tímto kšaftem odkazuji děti své milé, Jana, Jiříka, syny mé, a Annu, dcerku svú milú. Statček svuoj vešken, kterýž sem tuto svou vlastní rukou poznamenal, jestli že by mé milé dítky k letóm rozomným přišly, aby to mezi ně na tři díly rozdělil. Jestliže by P. B. smrt na které dopustití ráčil, nápad z jednoho na dru- hého aby šel. A věřím panu otci svému toho nade všecky jiné lidi, že předkem dítky mé ke cti a k chvále boží VI. V Celelné ulici. povede, vuole ani rozpustilosti žádné jim nedávajíc. Jestliže by jim P. B. ráčil dáti k letóm piijiti, aby je k práci vedl, aby majíce na péči práci, v to nepřišli, jako já hříšný. Item co jste mi řekli k živnosti dáti při smlúvách svadebních, item zahradu Frankovskú, klerouž držím vc čtyrech stech, i s tou spravedlností, kteráž mi náleží po neb. Václavovi Fraňkovi i po neb. paní Anně, m.j. a též po Zuzaně, sestře neb. manželky mé, item pan mar- krabie Jifí ]. M. jest mi dlužen tisíc jochmtalských, kdež list na J. M. mám s rukojměmi, kterýž leží ve Vratislavi na rathouze k věrné ruce u Jerolimusa Braum (mám jemu vypovédili při tomto sv. Jiří teď nyní a on mně má tu sumu položili, když jemu vypovím o lomto sy. Havle, ourok každého puol leta dává z té sumy padesáte jochm- talských). Item Abraham Zid z Volešnice jest mi dlužen dvě stě zl. uh., mám základ od stříbra a zlata, kterýžto základ dal sem k věrné ruce schovati Melicharovi Hyršovi. Item též jest mi zuostal dlužen po počtu Jiřík Tatků, sukna krojič 6 k. gr. č., tři koně, za které mi pán byl dával 140 k. m., rapír a dýka stříbrné, váží puol čtvrtý hřivny. Item p. Ježíšek, p. Beneš Holec a p. Kometka vzali mně na ratlníze ku klíči s perlami tři prsteny, Se- kret, kterýž mám v záslavě od Zida z Volešnice, dva prsteny, jeden zalír a druhý diamanth, za to prosím, že Annč, dceři mé, ty dva prsteny přede všemi dětmi mými jí je vydáte, též k tomu šaty mé ložní všecky i co v lru- hlách mých, co jest v nich cínové nádobí všecko, kteréž jest v almafe zemceno, v pokoji v kterémž sem bydlel. Item šaty mé chodící všecky odkazuji bratru svému Zyg- mundovi, aby Zygmund, bratr muoj, z těch šatuov vydal Janovi a Jiříkovi, synóm mým, sukni černú stříbrnými Snurkami premovaná a sukni flanderská — hfebíCkovi aksamftem premovani, dva kabdty, jeden aksamftovy černý a druly karmezínovy červený a ostatek. dva koZichy, jeden damaškový a druhý liščí, i jiné šaty všecky, ty aby při bratru mém Zygmundovi oslalo. Item odkazuji Janovi, synu svému, biret aksamítový, na kterémž jest věnec per- lový, kterýž stojí za X k. gr., aby to Janovi, synu mému, před jinými předkem vydáno bylo. Tato vuole má jest, jestli že P. B. na dítky mé všech lré smrt dopustili ráčil, aby ten stalek vešken, o kterémž tuto sem pořízení učinil, na p. otce mého i na p. otce mého i na paní máteľ mú, na oba dva spolu, plným právem připadl bez překážky všelijakých lidí. Také jest tato vuole má, aby z toho mého statku, což komu odkazují i také co dlužen sem, pan otec muoj vydal a ty dluhy, kteréZ sem tuto poznamenal, všecky zaplatil, a tomu všemu, což sem tulo sepsal, v tomto kšaftu dosti učinil. Item odkazuji paní matce své milé L. k. gr., XXV k. aby chudým rozdala a drubých XXV aby sobě na své potřeby schovala, za mne hříšného P. B. aby se modlila; aby mně P. B. iné těžké hříchy odpustiti ráčil. Item paní Růžkové odkazuji V k. gr. č., ty aby chudým rozdala,, že jí toho věřím (a také já u ní nic nemám než dvě truhle prázdné), P. B. za mne pro- sila, aby mi mé těžké hříchy ráčil odpustiti a nad mou duší v mou poslední hodinu se smilovati. Item Káči ku- chafce odkazuji V k. gr. C, za to aby mých dítek pilna byla. Item podruhyni, která jest ve Fraükovské zahradě, odkazuji I k. gr. č., že jí prosím, co sem proti ní učinil, aby mi odpustila a P. B. za mně se modlila. Toto sem dlužen ve Vratislavi: Panně Uršile Thomanové z Vratislavč dluzen sem XVIzl uh. a XXIII gr. slezskych, hospodyni Sramové z Vralislavé dluZen sem VIII zl. ub, md v zá- stavé dvé zbroje s nákolenky, šorc, sukni Aanderskú, hře- bíčkovú aksamítem premovanú, nohavice dvoje a kabát tykytový. Item Albrechtovi krajčímu z Vratislavě dlužen 

Strana 445
VI. V Celetné ulicí. sem dva zlatá uh., item hospodyni Kezlinkový sem dlužen do Nysé dva zlatá uh. Toto sem v Cechách dlužen: p. Blażkovi z Pereflu V zl. uh., Zygmundovi Freyskutovi nevím, co sem dlużen, tak hidóm okolo II k. č. Anče z Načeradce dlužna zuostula mé nebo2ka Zena za službu kopu gr., item dobrých dluhuov, když sem z Slezka jel do Prahy na své neštěstí, zuoslal sein dlužen přes jeden nocleh v Kladště, Náchodě, v Hradci, v Nymburce, tak hádám, že jest toho všeho dluhu 1!/; k. gr. č. Ист u llubky v Náchodě nechal sem ruènice dobré, it. Jo- hannesovi Reřichovi od řečňování Vk č. Item u Achacfho z Brtnice v Nyse bylem mám truhlu, sedlo piechové. Мио] najmilejší pane otče Pánu Bohu vás všecky poroučím, modlele se za mne hříšného a jí za vás za všecky. Na potvrzení i budící pamět toho prosil sem uroz. vladyky p. Jindřicha Lužského z Luže, v ty časy rychtáře, že jest pečeť úřadu svého a k tomu též uroz. vladyky p. Beneše Roha z Vlkanova a slovutneho p. Jiffka Komcdky, konšeluov přísežných Star. M. Pr., že sú také pečeti své dali přivěsití k tomuto listu inému kšalftnímu. Dán u vě- zení ten étvrtek den sv. Jirf J. etc. XXXITII. 18. 1534. — Rezek, Paměli Mikuláše Da- číckého z Heslova I. str. 68. LL. 1534 v Praze Adam P. zabil v domu otce svého Henrice, služebníka královského, a vzat jsa do vězení, hrdla odsouzen a stať a v kostele sv. Benedikta v Star. M. Pr. pohřben. 19. 1534, 30. prosince. Rukop. ć. 2142 f. О. 10. (Ksaft p. Jana Pikharta.) Ve jméno Boží amen. Ji Jan Pikhart, měštěnín Starého M. Pr., vyznávám tímto listem obceně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán budce: Znaje při sobě nedostatky mnohé na zdraví svém, avšak jsa pti rozumu zdravém i paměti dobré užívaje a nechtěje tomu, aby o stalek po mně zvuostalý z daru P. B. vše- mohúcího a jeho božské milosti mně puojčený jaké nesnáze byly po mé smrti, toto mé poruèenstvf a koneènÿ oumysl a vuoli sy tohoto kŻaflu mého zřídil sem: Najprve děti neb. Václava, bratra mého milého, Annu, Lidmilu, Dorothu a Pavla Zoufalého poroučím panu purgmislru a pánuom se vším jich statkem, kterýž sem sobě přijal z vuole pana purgmistra a pánuov. duom, krám postřihačský s sklepem v kodcích soukenných, vinice dvć, jedna na Srpových horách a druhá slove Silkovna, ty jsem obě vinice k sobě přijal bez užitku a obě velmi opuštěné byly, kdež toho jsou dobře vědomi, pan Tomáš Zachlubil, jsa ly časy pergmistrem hor viničních i s svými konšely, па to vy- cházel i také jiní dobří lidé věděli, jaké jsú zapuštěné byly, v lise na Sitkovně vinici spálili čeřen j holce, toho jsem tak nechal, nic jsem ncopravoval zasc, ale na Srpových horách, tu jsem udělal v lise všecko nové kromě dubu, toho všeho postupuji a s pomocí boží dobře spraveno, že se bude moci užívati. Item učinil jsem podíl z vuole pana purgmistra a pánuov s paní Markétou, matkou sirotčí, kdež se jí dostalo na její díl sto třidceti sedm kop gr. č. a padesáte gr. č. a na ten díl její postoupil jsem paní Markétě vinice na Srpových horách šest stry- chuov slove Sochorovská v XC a V k. gr. č. a tak jsem jí přidal na místě sirotčím peněz hotových, co jest mi paní Markéta dlużna byla. Najprvć dal jsem jí na krám postřihačský XXV k. gr. č., též za sukna dlužna jest mi byla šest k. gr. XXX gr. č., učinilo dluhu mćho XXXI'/4 k. gr. č. i slevil jsem přáteluom k jich žádosti paní Mar- kétě XV k. gr. č. a tak jsem jí ještě dodal svých penčz šestmezcítma k. gr. XX gr. č. atak jsem její díl veškeren zaplatil, kdež se lo najde poznamenáno v kanceláři ho- řejší. Item takć jest mi zuostal nebožtík Václav bratr VI. V Celetné ulici. 445 dlužen XXV kop gr. č., vo tom paní Markéta dobře ví. A co sem paní Markétě hotových peněz dal XXVI kop gr. XX gr. č. a k tomu jsem ji slevil, co jest mně dlužna byla, XV kop gr. čes., učiní toho všeho suma LXVI kop gr. č. XX gr. č., to jest mně dlužen z sirotčího statku. Item coż jest vymíněno o té vinici Sochorovské, jest po- znamenáno v kanceláři hořejší, dáli P. B. sirolkuom k létuom přijíti, budou toho míti vuoli tak uèiniti nebo nechali. Item statek svuoj od všemohúcího P. B. mně puoj- čený, ten veškercn poroučím Jiříkovi, bratru svému mi- lému, a Zigmundovi, synu svému, jmenovitě duom se vším hospodářstvím, vína všecka, kteráž v svém domu mám, i laké všecka vína, kleráž v bratrově domu mám, pcníze hotové a klenoty všecky, vinici Kancléřku, vinici Voslovnu, vinici Volkovnu, vinici Poustku, vinicku malou s polem, všecky se vším příslušenstvím, dvuor s zahradou, s do- Букет i se vším hospodářstvím, všecka pole i také louky, zahradu proti dvoru se vším hospodářstvím, vobilé všecka, konč všecky i valachy a tak veSkeren statck mo- viltý i nemovitý, kdcž by ten a na čemkoli: záležal aneb kterým a klerakymkoli jmćnem muoż a mohl by jmenovin býti, poroučím a odkazují i mocí tohoto listu kšaftního po mé smrti poroučím a dávám Jiříkovi Pikartovi, bralru mému milému, a Zigmundovi, synu mému, a to znamenitě s takovou výminkou, aby Jiřík, bratr: muoj milý, vládl tím vším slalkem a jej spravoval až do své smrti a Zig- mund, syn muoj, aby jemu v tom překážky žádné necinil, aby bratra poslichal a lakć aby jemu toho v$cho opatrovali věrně a pravě hospodářstvím pomáhal a v ničem se no- lenoval a toho všeho statku aby spolu věrně a pravě s pomocí všemohůúcího P. B. se ctí užívali a Kateřinu, manželku mou věrnou, poctivě do jejího vdání chovali a jestliže by se nevdala a chtěla tak vostati a P. B. slúžití a v tom vuole její byla, aby ji chovali poctivě až do smrli, v kterým by pokoji chtěla býti, toho aby jí přáli. Item Mariannu, dceru mou milou, také aby ji po- ctiv& chovali, bude-li se chtíti vdati s pomocí boží a s vaší radou a přítel a pánuov poručníkuov, toho abyštc, jestliže: byšte uznali, aby bylo její dobré, nehájili, ale v tom ji radni a pomocni byli. Item Kateřině, manželce mé věrné, poroučím aby jí vydáno statku mého venu podle smluv svadebních pět set kop gr. č. a to časem svym bez uprodźni statku a gruntuov, toho jí věřím, że v tom těžkosti Jiříkovi bratru a Zikmundovi, synu mému i svému, neučiní, a protož a k tomu jí odkazuji Angelku vinici za Koňskou branou se vším příslušenstvím, klerouž mám po svém milém otci a matce, aby jí užívala a jí vládla bez překážky všelijaké, a to s takovou výminkou, dokud by včna těch pět set kop gr čes. nevzala ancb dokud by se nevdala, té vinice aby v držení byla a jf užívala. A jostližeby jí věno dáno bylo a vdáti se chtěla aneb se vdala, aby té vinice hned v tém dni po vdaní zase postoupila Jiříkovi bratru a Zigmundovi, synu mému a svému, ancb jich budoucím. Item Marianné, decïi své milé, odkazuji a poroučím, aby jí vydáno bylo dvě stě kop gr. čes. a za sto kop gr. č. vajpravy, jestliže by jí P. B. ráčil dáti, aby se vdala, jestliže by se vdátí ne- chtěla a v tom umřela, těch tří sta kop gr. č. aby zuo- stalo při Jiříkovi, bratru a Zigmundovi, synu mém, aneb jich budoucích. Item což se dotýče též dětí nebožtíka Adama, syna mého, jménem Jana, Jiříka a Anny, babičky mé milé, ty poroučím panu mistru Voldrichovi z Prosti- boře a Jiříkovi bratru a Zigmundovi, sypu mému, se vším jich statkem, kterýž jest jim otec jich nebožtík odkázal a mně svěřil s spravedlivostmi, kteréž mají po matce své 

Strana 446
446 VI. V Celelnć ulici. milé, to všecko aby jim dochováno bylo do let rozumnych a k tomu jim odkazuji statku svého včna všem třem po sto kopách gr. č., dal-li by jim P. B. všemohúcí let roz- umnych dojiti a kdyby se Zeniti méli a dcera vdávati, aby jim dáno bylo a prvé nic. A jestli že by P..B. na kterého smrt dopustiti ráčil, tehdy díl jeho aby připadl z umrlého na živého a jestliže by všickní zemřeli, ten vešken jich statek po jich nebožtíku otci a synu mém odkázaný i těch tři sta kop gr. č., kteréž jim odkazuji, aby připadly na Jiříka bratra a Zigmunda, syna mého. Item také na takovy zpuosob stalek svuoj od P. B. mné puojceny poroucim a dávám po svć smrli: Jan, Jifikuov bratruov syn a strajcek muoj milaj, aby v tom ve všem statku byl pravým dě- dicem i jiné děti synové, kteréž by P. B. všemohiící ještě bratru mému milému dáti ráčil. Item také, dalli by P. B. všemolnící Zigmundovi, synu mému, manželku a dítky s ní míti bude, ty všecky děti a zvláště synové, aby též v (om ve všem statku praví dědicové byli s Jiříkovými bra- trovými dětmi. Byly-li by také dcery, aby je otcové opa- třili podle vuole své. Tak a na ten zpuosob ve&kcren statek vám odkazuji po mé smrti, abyšie loho statku ni- žádným obyčejem neroztrhovali a to na časy budoucí a vě:né, aby všickni ze spolka živí kteří vostanú, dědicové Jiříka, bratra mého milého, a Zigmunda, též syna mého, toho vždycky užívali, bojíce se P. B., spolu jsouce v lásce aby se živili, starší aby vždycky spravoval a vládl a mladí aby jeho poslúchali a hospodařití a dělati pomáhali. Item tolo také znamenité vymiehuji: jestlc by se který z sy- nuov Jiříka, bratra mého, aneb též Zigmunda, syna mého, protiviti vám, bratře milaj, a Zikmundovi, synu mému, chtěl a vás aneb staršího, kdož by vládl, poshíchati ne- chtěl, ten každý aby byl trestán od pana purgmistra a pánuov jednou, druhé i třetí a nechtěl-li by potrestání vopraviti a překážku staršímu, kdož by vládl, při vopa- trování činiti, z toho statku abyšte jemu tomu zoufalému vydali sto kop gr. č. a více nic a tak každému, kdož by nechtěli poslíchati, jak k jednomu tak i k druhému i kc všem neposlušným se tak zachovali a více přes těch sto kop nedávali; aby všeho jiného statku prázen byl, to abyšte opatřili zápisem. Ilem také toho žádám a míti chci, jaká jest vuole byla nebožtíka Adama, syna mého, a komu jest co odkázal kšaftem svým, když vyzdvihnoete peníze u pana markrabie Jiřího, abyšte tomu dosti učinili a to bez prodlení. Item dluhy všecky, kteréž ještě mám, ježto Adam, syn muoj nebožtík, jest jich nemohl vyupominati pro své nesnáze, ty všecky poroučím panu mistru Voldři- chovi z Prostiboře, panu švagru mému milému, a Jiříkovi, bratru svému, a Ziginundovi, synu mému, a to všecko, což vyupomínají, spolu na rovný díl. Item poroutim a odka- zuji po mé smrti, aby vydáno bylo těmto všem osobám: Najprve panu mistru Voldřichovi abyšte dali prsten zlatý, jest v něm šmarakgd, za klerý jsú mi dávali XL kop gr. č. a též jemu dajte sukní atlasovú černou, která byla na kuním kožichu. ltem Mikulášovým bratrovým dětem, strý- cuom svým, Janovi, Václavovi, Prokopovi dajte po X ko- pách gr. č., dá-li jim P. B. přijíi k létuom rozumným. licm též Cypryanovým dětem, strajeuom svým, Janovi, Ja- kubovi, Frydrychovi též dajte po X kopách gr. č. též dá-li jim P. B. piijfti k létuom rozumnym, Item Václavovi služebníku za jeho věrnou sluZbu dajte XXV kop gr. č., Veronice, sluzebnici mé vérné, dajte XV kop gr. čes. za její věrnú službu, Káči kuchařce též dajte za její věrní službu také XV kop gr. čes., Jakubovi Knayslovi dajte V kop gr. čes., k Matce Boží do Tajna odkazuji aby dáváno bylo k službě Boží vína z vinice Kancléřky tejnskaj a Léž z vinice Volkovny druhÿ tajnskÿ a to aby dáváno bylo VI. V Celelné ulici. na časy budúcí a věčné na každý rok, kdož koli ty vi- nice drżeti bude, aby tomu dosti činil pod pokutou u vi- nici uvázání, kdyby dáno nebylo. Ilem také odkazuji, kdož duom muoj drZeti bude, aby na časy budoucí a věčný chudým a nuzným lidem na każdaj sv. Martin na każde rok dáváno bylo V kop gr. čes. na sukně a na košile. Item také odkazuji, aby na každý pátek z rok do roka vždycky na časy budoucí a věčné, dokud ten rod živ bude Pikartský, dávali vězňuom do Satlavy za V gr. č. chleba. Item dluby, komuż jscin co dlužen, kdež se to všecko najde, věřímť, bratře milý, i synu svému, že zapla- títe a na mé duši že nic nenecháte. Tohoto pořízení mého činím poručníky, ač jsem jich za to nežádal, ale z duo- věrnosti věře jim jako svým milým přáteluom, že to k sobě přijmou, p. mistra Voldřicha z Prostiboře, p. Martina z Vlkanova, švagra mého milého, p. Zigmunda od koní- kuov, švagra mého milého, a Mikuláše, bratra mého mi- lého, k radě a ku pomoci bratru Jiffkovi a Zigmundovi, synu mému, i jich budoucích, aby jich neopouštěli v jich potřebách a za práci aby dáváno bylo každému poručníku jeden sud vína svídnický na každý rok aż do každého smrti. Sepsal jsem tento kšaft svou vlastní rukou v středu po Narození P. Kr. I. MDXXXIV. — Stvrzen voe čtvrtek po sv. Petru a Pavlu 1535. 20. 1585, 6. února. Rezek, Pamčěli Mikuláše Da- éického z Heslova I. str. 69. V sobotu na sv. Dorotu umřel Jan Pikhart v Praze náhle, sedě ve vaně v lázní na Malé Straně. 21. 1535, 30. Gervence. Rükop. C. 2134 f. 170. V pátek po sv. Jakubu stala se smlüvá mezi Jiffkem Pi- kartem a Zigmundem též Pikartem, strýcem jeho, — coz se kSaftu neb. Jana Pikarla dolyce, to všecko, jakž jest zřízeno a tím kSaftem jeho kšaftováno, má v »vé moc- nosti zuostati a Jiřík má ten statek opatrovati jako věrný slrýc —. Item což se stravy dotýče v tom jsou se nade- psaní strýcové — snesli, aby jedna kuchyně držána byla ve všem společně a lo aby Jiřík opatroval řádně, než stuol on Zigmund s manželkú svú aby zvláštní držel, tak aby spolu jídali on manželka jeho. - Matka i sestra: jeho a jiná čeleď všicka ta doby aby také jedli, když oni jístí budou a z té jedné kuchyně aby jim jídlo strojeno a dá- váno bylo v slušnosti. A z též také kuchyně Jiřík s man- želkú svou a s dítětem svým a s čeládkou svou aby stuol měl a když by se jemu líbilo, buď prve nebo poslíze, aby jedl a to proto, pončvadž při bospodářství práci bude miti, Że on nebude moci vżdyckny jedni hodin jisti. Neż on Zigmund s mateií a s scslrou svou i s man- żelkou, jakż se o čas a o hodinu snesou, tak k té hodině aby jim jídlo strojeno bylo. Též také pití ze společní pinvice užívati: mají podle slušnosti, aby se to zbytečně nemrhalo. liem byt svuoj on Zigmund má míti s manželkú svú v domu někdy otce svého v pokoji, o kterýž by se snesl s mateří svou, poněvadž ona má vuoli drželi pokoj, který chce. Také na obuov a jiné potřeby tělesné on Jitfk jemu Zigmundovi — ná v roce vydati XV k. gr. č. = 1536, 19. květina. Rukop. č. 2111 f. 133. Jakož jest p. Mikuláš Pikart díl měl po otci svém s p. Janem Jiříkem P., bratrem svým, na domu, kterýž slove u tří králuov ležící vedle fary Tajnské, i tu stojíce osobně v radě již jmenovaní bratří oznámili, že jsú se o lejż duom a podíl jeho přátelsky smluvili a to takto, Ze on p. Jiřík jemu p. Mikulášovi — má dáti sto k. a pět k. gr. č. (Zaplaceno r. 1587.) Act, fer. V. ante Rogat. 22. 1538, 14. května. Rukop. knihy druhé privi- legií Star. M. Pr. v Budisiné f. 32. Vedle toho vyne- 

Strana 447
VI. V Celelné ulici. šení a krále J. Mti kommissí a poručení, kdež purgmistr a rada Starého Města mluvili; že jsou prvé oznámeny příčiny, proč nejsou povinní odpovídati Zigmundovi Pikar- toví: však podle poručení J. Mti Kr. chtí se tak zacho- vali a ty příčiny oznámiti tu, aby se kr. J. Mti odeslati mohly, a že o J. Mti nepochybují, než že jich při týchž příčinách a spravedlivosti J. Mt zuostaviti ráčí. Poněvadž se to z vejpisů desk zemských i z jiného Zigmunda Pikarta ukázání vyhledalo, že se také tu gruntův a statků svobodných pozemských i zápisných dotýče, a oni purgmistr a rada Starého Města Pr. na ty grunty a statky ortel ucinili, jeżto o takové pozemské statky, kteříž pod šos nepříslušejí, jim podle práva zřízení zemských souditi nenáleží, i z té příčiny tlakový ortel na též statky a grunty učiněný J. M. Kr. zdvihatí ráčí a budou-li dále strany o to chtíti se viniti, tu kdež náleží, právo se jim nezavírá. Což se pak dále domů a jiných statků šosovních do- týče, poněvadž on Zigmund Pikart na J. M. Kr. skrze suplikací své i oustně vznášel, J. M. Kr. vysokými pros- bami prose, aby ho v jeho spravedlivosti milostivě a spravedlivě opatřiti ráčil, i J. M. Kr. to znajíc, že jest to dobře učiniti a na J. Kr. M. jakožto na krále Ceského a pána svého dědičného vznášeti a dožádati se mohl, tu J. M. Kr. jakožto král Český ráčil rozkázati mezi purg- mistrem a radou Starého: Města Pr. a jim Zigmundem i také strýcem jeho vyslyšeti nejvyššímu hofmistru království Ceského a radám J. Mti v soudu komorním a v to ve všecko dále J. M. Kr. sám nahlédnouti ráčil a toho všeho s pilností povážiti, majíc při sobě úředníky a soudce zemské i jiné rady své, takto o tom vypovidati róti: Po- něvadž se to zjevně v právích téhož města Pražského na- psáno nachází : Kdož by z měšťan dům aneb vinice ancb kterékoli zboží sobě koupil a v knihy městské ten statek dítěti svému podle sebe zapsal, že bez vědomí a vuole jeho toho zase vzíti nemůže, jakž šíře v týchž právích jich psaných to v sobě se zavírá. A tuto se našlo v zá- pisích o statcích šosovních, že statky své on někdy Jan Pikart sobé a dédicüm svym zapisovati jest dal, i z té příčiny on Zigmund Pikart jakożto syn a dódic Jana Pikarta při takových zápisích se zuostavuje. | A protož J. M. Kr. i to poručenství, kteréž on Jan Pikart někdy učinil zdvihati a v nic obraceti ráčí. Dal památné. Actum 1. 3. ante Sophiae anno 1538. 23. 1538, 23. kvétna. Tamléz f. S5. (O Pikarty opól.) Jakoż jsou purgmistr a rada Starého mésta PraZ- ského na J. Kr. M. obtížnost svou vznesli, což se dotýče nálezu, kterýž jest králem J. M. učiněn etc. mezi Zig- mundem a Jiříkem Pikarty téhož města Pražského o kšaft někdy Jana Pikarta, otce a bratra jich, kladouce že by mu gruntovně vyrozuměti nemohli a jakoby v něčem proti právu a svobodám města jich státi se měl, to sobě stěžujíce a žádajíce při tom J. Kr. Mti té řeči, což by proti právům a svobodám jich býti mohlo, opatření i také téhož nálezu vysvětlení; jakož pak jich vzneŚcni to v sobě šíře obsahuje a zavírá. I tu J. M. Kr. v to ve všecko pilně nahlédnouti a toho povážiti jest ráčil a v témž nálezu, aby se co právuom a svobodám jich ubli- Zovalo, toho nacházeti neráčí. Poněvadž týž nález dále se nevztahuje, než na statky svobodné a pozemské, a protož J. Kr. M. toho při tom zuostavovati ráčí. Než což se jiných statkův městských a šosovních dotýče, ty a o těch oni Pražané podle pořadu práv svých aby předse soudili a ortele vynášeli nyní i na časy budoucí. Actum fer. 5. ante Urbani. VI. V Celelně ulici. 447 24. 1538, 16. prosince. Desky zem. menší 249 /. A. 6. Vedle toho obeslání, kteréž se stalo před J. Mti pány a vladyky na plný soud zemský od Jiříka Pikarta, měštěnína Starého M. Pr., na Sigmunda Pikarta, aby jemu dal díl všeho statku zemského, buď dědičného nel zápisného, na čem by ten koli nalezen byl, a jakými by koli jmeny jmenován býti mohl, buď na svrehcích, kle- notech, hotových penězích, listech a nábylcích, kteréž až posavad spolu v nedílu mají a drżi oc, jakż obeslini plnéji svédéf, a na to čteno zřízení zemské, svědomí a list, kterýmž on Sigmund od téhož Jiříka dílu žádá, a poněvadž pak týmž zřízením jak dílové díti se mají světle vyměřeno jest, a on Jiřík nedílnost dostatečně jest ukázal, że J. Mi v tom podle vymienky vajpovédi J. Mu Kr. jemu pozuostavenć žádá za spravedlivć opatieni; proli tomu od Sigmunda Pikarta jest mluveno, předkem což se těch svédkuov strany uedílu dotée, tém że odpiera, a v tom že se na kšaft táhne, proti kterémuž i někteří: ti svědkové svědčí, což se v skutku jináč nachází a nalezíá, dav na to Giesti suplikaef jeho Jifika Prażanuom podani, a poněvadž v té suplikací zřetedlně se nachází, Ze jest on Jiřík tepruov po smrli otce Sigmundova v spravování toho statku všel, tehdy že ti svědkové o nedílu omylně svědčí, a zvláště, poněvadž on někdy Jan Pikart o statku svém jakožto vlastním řídí a kšafluje, i také cedule dvě jeho nékdy Jana Pikarta vlastní rukú psané o dílích, a poněvadž se to ukazuje, že jsou všickní dílní byli a duom u Tfie králuov 2e jest se jemu Jit(kovi na díl dostal, z té příčiny že nedílu žádného tuto užili nemá; dav ciesti svědomí, tím dokládaje, že jest on někdy Jan všecky statky sobě k ruce a dědicuom svým kupoval; ukázáno na to dsky, a poněvadž on Jiřík tomu nikda jest neod- píral, tehdy že toho užití nemá; a svědkové že mu po- stačiti nemohou, táhna se na nález k též věci nápodobný mezi Kateřiní z Repan a Dorotou z Hostounč, též mezi Závišem z Sekyřic oc a Levharlem z Vidžína, tím doklá- daje, by pak i jaký díl v tom měl, tehdy že jest o ten díl tímto promlčením a projitím let přišel, a v tom že J. Mstem poroučí k spravedlivému opatření, tím zavíraje, Ze i tomu lístu, aby mu jaký o díl psáti jměl, odpicrá, a druhý že také otec jeho sám jest se z berní přiznával, ukázav též přiznání jeho někdy Janu vlastní rukú psaná, a poněvadž pak ani on Jiřík, když jest on Jan dědiny, kteréž jest kdykoli kupoval podie pořádku městského, provolávati dal, nikda jest neodpíral, Ze i to J. Mstem k spravedlivému uvážení, dav čísli na to vajpověď J. Mii Kr. a svědomí; proti tomu od Jiříka Pikarta jest mluveno předkem. což se těch zápisuov a vkladuov dotýče, když- koli bratří nedílní jsou, tehdy že není potřebí žádným zápisuom odpicrati, a zvláště z strany z slatkuov pozem ských, že podle zřízení zemského žádného dílu neukazuje, dav číiesti na to zřízení zemské; a poněvadž pak i toho vlastního připsání a přiznání jeho Sigmunda sc nachází, že jsou v nedflu byli, a zvláště poněvadž i otec jeho k tomu jest se znal, jakž pak i z psaní jeho, kteráž sú čtena, se nachází, z té příčiny Że toho spravedlivě užití má, a jemu odpierati že jest potřebí nebylo, dav čiestí při tom nález mezi Janem z Prostiboře a Reginú odtudž, též mezi Janem z Leskovce a Arnoštem oc odtudž, tím dokládaje, když by kdo od koho dělen byl, žeby ten podle pořádku a práva toho dílu odřéci se jměl; a po- něvadž toho neukazuje, tehdy že mu to postačiti nemuože ; a v tom Że se J. Mstcm poroučí k spravedlivému opa- tření: - - tu páni J. Mti a vladyky na plném soudu zem- ském slyševše strany a jich z obú stran pře líčení, vý- pověď J. Mti Kr., dsky, zřízení zemská, lisly posčlací a 

Strana 448
448 VI. V Celelně ulici. přiznavací, cedule dílčí, nálezy, kšaft, suplikací a svědomí, toho všeho s pilností pováživše takto o tom vypoviedati ráčí; poněvadž jest on Sigmund Pikart toho podle právu a zřízení zemského ničímž dostatečně nepokäzal, aby někdy Jan Pikart, otec jcho Sigmunduov, s Jiříkem Pikartem, bratrem svým, pořádně o statek pozemský rozdělen byl, i z té příčiny J. Mti jemu Jiříkovi Pikartovi proti témuž Sigmundovi, strejci jeho, za právo dávati ráčí, tak aby on Sigmund Pikart jemu Jiříkovi ze všeho statku pozem- ského i zápisného díl pravý a spravedlivý dal, a to ko- neéné od dnešního dne ve čtyrech nedělích pořád zběh- lých. Dal památné. Posel na to byl jest od J. Mtí Se- bestian Markvart « Hrádku, purkrabie Karlšteinský z vladyk. Stalo se leta MVCXXXVIII v pondélí po sv. Luciji. 25. 1539, 20. září. Kopiář listů královských v ar- chivu míslodržilelském z r. 1539 f. 182. (Soudu zem- skému kr. Ceského.) Urození, stateční, slovutní, věrní naši milí! Věděli vám dáváme, že opět Zikmund Pikart z Zeleného Oudolu, věrný náš milý, supplikacl obSirnü nám podal, klerúž vám posíláme, v kteréžto supplikací, jakž jsme srozuměli, pokut některých se dotýče, i pokudž by tak bylo, jakž v tejž supplikací doloženo, totiž, aby vejpovêd naše královská, kterúž sme spolu s vámi a k lomu s radami našími o statcích šosovních a městských učiniti ráčili, na nic učiněna a daremní skrze předsevzetí a obmysly Jitíka Pikarta býtí měla, znáti ráčímc, že by se tu při lé vejpovědí znamenitě: mocnosti a důstojenství našeho královského, tudíž i vás dotykati muosilo, neb neloliko na ten čas tu vejpověď s vámi učiniti, ale potom po odjezdu našem z království Ceského též sme vám a a radám našim z strany některého stížení při dotčené vejpovědi od Pražan Staroměstských poručiti ráčili, abyšte v to náhledli ctc., čehož ste pak i pfi té vejpovédi zuo- slavili a my také ncjedná do soudu komorního psaníün naším, aby nad často psanú spravedliví vejpovědí ruku drželi a v vičemž jí ubližovati nedopouëtéli, prikazovati ráčili. A protož z téch a takových příčin i také že svrchu- psaný Zikmund Pikart podvod (jakž zpravuje) z strany nějakých svědkuov před soudem zemským vedených uka- zovati a vésti chce a dotčeného Jiříka Pikarta, že by jemu Zikmundovi statek jeho pod zpuosobem práva mocí odjal, naříká, vám poroučíme se vší pilností, přikazujíc, abyšte vy (poněvadž ta pře z strany obranního listu od urozeného Jana z Wartmbergka na Zvířeticích, najvyššího purkrabí Pražského, věrného našeho milého, z úřadu jeho z příčin hodných jest k nynějšímu soudu zemskému o sv. Jeronymě podána) to všecko podle přiležící supplikací bedlivě a pilně slyšeli, (u věc tak, aby se vejpovědi naší spraved- livé ani vám jakožto soudcim zemským i také stranám žádného ublížení nestalo, spravedlivě vážili a toho, stal-li se jaký při vedení svědcích (!) Zikinundovi Pikartovi, jakž o tom hlásí, podvod, jemu k nápravě přivéslti nepomíjeli, ncb on Zikmund Pikart vejpovědi vaší nenaříká, než na stranu svií odporní podvod vésti chce, a jestliže toho po- třebu uznáte, toho nám všeho oznámiti a na nás odložití ncobmeSkávejle a v tom se spravedlivě, o čemž žádné pochybnosti míti neráčíme, zachovejte jináč nečiníc. Dán v Vídni v sobotu u vigilii sv. Matouse léta ete. XXXVIN1°. 26. 1539, 21. září. Kopiář listů král. v arch. místo- drz. f. 184. (Janovi Zateckému.) Slovutny, vérny nás mily! Védétit dáváme, Ze jest nám slovulny Zikmund Pikart z Zele- ného Oudolu, věrný náS mily, supplikacf obXfrná podal stéZu- jíc sobě, kterak by jemu pod zpuosobem práva (jakž zpravuje) od Jiříka Pikarta statek jeho mocí odjat byl a to proti naší i laké soudu zemského vejpovědi, nás týž Zikmund Pikart, poněvadž ta pře před soudem zemským slyšána býti má a on VI. V Celelné ulici. řečníkem, kterýž by túž při od něho s dostatkem vedl, na ten čas opatřen není se vší ponížeností prose, abychom tebe jemu za řečníka vydati ráčili, i znajíc slušnú jeho prosbu a hodnost osoby tvé býti i také o tom zprávu majíc, žes ly se na žádost jeho poněkud k tomu podvolil tu při na se vzíti, protož se k tobě za téhož Zikmunda Pikarta pfimlivéme a tebe žádáme, že dotčenú při na se přijmeš, jí vyrozumíš a, pokudž toho potřebu poznáš, podle náležitosti před soudem zemským povedcš a nic „toho nepořádného, což by při tom od strany, že by před se na ublížení naší a soudu zemského vejpovědi vzala, uznal, nepomíjel a jeho Zikmunda Pikarta spravedlnosti bránil, jakož pak o tobě nepochybujem, že se tak zachováš jináč nečiníc. Dán v Vídni v sobotu u vigilii sv. Matouše léta etc. XXXVIIIT. 97. 1540. — Rukof. c. 210 J. 17. Sigmund Pikart z Zeleného Oudolu pohání purkmistra a konšel Starého M. Pr. k svědomí proti Jiříkovi Pikartovi, strýci svému. Pokuta nesvědčení 2000 k. gr. č., stání v pátek o Sucbých dnech postních najprvé příštích před úředníky Pražskými menšími desk zemských na hradě Pražském. (Duohon vyšel). — Sigmund Pikart z Zeleného Oudolu pohání purkmistra a konšel Starého M. Pr., aby položili zápisy trbuov a gruntuov, kteréž jsú v celnici v knihách jich blíž mostů Pražského. — První zápis, kdež někdy Prokop Pikart koupil sobě a Lidmile, manželce své, dvuor s polem od Václava Babičky, kteréhožto datum leta 1514 sabbato Vndccim millia virginum. Item druhý zápis, kdež on Prokop Pikart koupil Lidmile, manželce své, zahradu od Viktorina ze Všehrd a manželky jeho lela 1315 v so- botu ante Mariam Diuisionis apostolorum. Item třetí zápis, kdež on Jan Pikart koupil sobě a dědicóm svým oc pole od Apollony z Diíni leta oc XXVI v sobotu před sv. Primem. Item čtvrtý zápis, kdež on Jan Pikart koupil sobé a dédicóm svým duom [s] zahradú na Smíchově, a lo od Barloše perkmcistra l. oc XXVI v sobotu po sv. Bartoloměji. Item pátý zápis, kdeZ on Jan Pikart koupil sobě a dědicóm svým dvuor, pole, louku, viničku i s tím vším, což k tomu přisluší, ležící na Smíchově, od Jakuba Daniele a nynf od Jindricha Prcfata z Vlkanova. Stalo sc l. MCCCCCXXXIII" v sobotu po sv. Prokopu. Item šestý zápis, kdež on Jan Pikarl koupil sobě dědicóm svým pole ležící na Smíchově od Simona pekaře leta 1534 sabbato post Bartolomei. ltem osmy zápis, kdeZ on Jan Pikart koupil sobě dědicóm oc dva kusy dédiny od Mikuláše Hromádky [ve] Vápenici. Item jiné všecky zápisy, kteréž se na někdy Jana Pikarta a dědice jeho vztahují, buď na zahrady a dědiny, kteréž by se v lčch kněhách vyhledati mohly, že toho jednoho každého zápisu z týchž kněh slovo od slova potřebuje k svědomí proti Jifikovi Likar- tovi, strýci svému, — a nepoložení každého zápisu po- kládá sobě toho pokuty 400 k. gr. č. — a to v pátek o Suchých dnech postních před úředníky Pražskými men- šími desk zemských. 98. 1540, 18. listopadu. Desky zem. vělší č. 0 | f. H. 72. Jiřík Pikari, měštěnín Starého Města Pražského, přiznal se, že od Zikmunda Pikarta z Zeleného Oudolu, strajce svého, za díl svuoj otcovský a dědický vzal jest a přijal dědiny dědické i zápisné zejména lyto: najprvé puol vinice Kancléřky ato tu, při které leží lis s čeřenem spodním v témž lisu; lis pak ten všicek i s nádobím ke tomu náležitým, tudíž i s místem před lisem, ten mezi nimi společní zuostává, též i budka téměř v polovice té vinice postavená společní jest; it. puol vinice Voslovky s lisem spáleným blíž k cestě ležící, a puol vinice Kar- touzky, kterýchž obú díluov jeho jest osm strychuov a 

Strana 449
VI. V Celeiné ulici. čtvrt; it. zahradu celní k klášteru sv. Jiří a ležící blíž k vodé, a s domem při ní i s lusthauzem v ní a s tím jejím se vším příslušenstvím; it. pole na Smichově řečené Prefatovské s dvorem, stodolou a lúkou při ní; it. pole za Smichovem řečené Simůnovské; it. polovici peněz, totiž 28 k. gr. za pole Tatousovské, kteréž jest vyplaceno, a 50 k. gr. praž. č., kteréž jest mu za vinici Poustku, kteréž jest on Zikmund Viktorinovi z Drást prodal, na vinici Voslovce a Kartouzce dílech jeho Zikmunda, kteréž jest on Jiřík od něho koupil, sobě vyrazil; a slíbil jest nadepsaný Jiřík sám za se i za své dědice, že nadepsa- ného Zikmunda, dědicuov ani dědin jeho, nemá a moci nebude nařiekati ani napomínati z kterého dílu st-ajcov- ského dělického dalšího, totiž z strany statkuov pozem- ských a zápisných i peněz toliko, nižádným právem ani skulkem časy budoucí a věčné; neb jest on nadepsaný Jiřík od téhož Zikmunda již dotčenými dědinami úplně a docela oddělen. Stalo se léta 1540 ve čtvrtek před sv. Alžbětú. 29. 1549, 4. listopadu. | Rukop. č. 2142 f. V. 9. (Kšaft Jiříka Píkarta.) Ve jméno Boží amen. Já Jiřík Pikart, měštěnín Starého M. Pr., oznamuji tímto listem vuobec, že jsa v trestání božím a v těžké nemoci na ten čas toto mé poslední vuole o statečku mém pořízení činím a kSaft takovýto: Napřed duom, kterýž slove u tří králuov, podlé fary Tajnské, se všemi svrchky, nábytky, cožkoli v něm jest, málo nebo mnoho, odkazuji a dávám mocně Marianně, manželce mé, a Prokopovi, synu mému a jejímu, na rovný podíl společně. Item vinici Kanclířku v osm strychuo, tak jakž jest vyměřena měřičem zemským a puol lisu 3 spodním čeřenem, s polovicí nádobím v témž lisu, kterúž jsem soudem zemským obdržel a vysoudil, též: druhú vinici Voslovku XII strychuov míry držící a třetí vinici, jenž slove Karthúská, s jich vším příslušenstvím, ircm za- hradu s domem blíž k vodě podle zahrady Frankovské s tím se vším příslušenstvím, jakž sama v sobě leží, vína všecka, kteráž v domě jsou, item koflík veliký jeden v druhý vcházející pozlacený, dvanácte lžic stříbrných s vobrázky pozlacenými na koncích, o kteréž soud mám před pány v radě s Zigmundem Pikartem, strýcem mým, item stolice puol a puol Glviti, kteríz mám na Horách Kutnách na Vlaském dvoře, to i jiné všechno mocně dá- vám Marianně, manželce mé milé, a Prokopovi, synu mému milému, a v tom aby jí od žádného žádná překážka se nedála. Item což se dluhuo dolýče, kterýmiž jsou mi lidé povinovati, J. Mt pán pan Wolf hrabie z Gutnšlejna za pana Ludvíka též hrabí z Gutnštejna, pana strýce J. Mti, dluhu spravedlivého, kterýž dluh pán ráčil připověditi za- platiti: CXXXIII!/; kopy míš.; nebožtík Mikuláš Pikart bratr muoj, za pole Prefátovské, které jsem jemu prodal, L kop míš. mi pozuostal, item čtyrydceti kop gr. čes. u nebožlíka Jana Dryzny, kterýchž jsem jemu půjčil, jakž zápis knih města hořejšího ukazuje, o kteréž soud mám, a též což jest mi šenkýřka Káča za vino pozuostala, o čemž Marianna, manželka má, dobře ví, to všecko i jiný všicek statek, kde a na čem by ten koli záležel a uptán, jakýmžkoli jménem byl, ten všecek mocně dávám a od- kazuji Mariannč, manželce mé milé, s Prokopem, synem mým milým, však s nápadem z umrlého na živého. A ji Mariannu, manželku inú milú, činím nad tím vším stateckem i nad Prokopem, synem mým a jejím, mocnú otcovskú poručnici a jí věřím, že synu mému a svému křivdy žádné neučiní, ale jeho k dobrému že vésti bude a statček ten opatrujíc, ač dá-li mu Buoh všemohúcí let rozomných dočkati, jemu toho dochová. Což se pak mých dluhov, jimiž jsem lidem povinovat, dotýče, o kterýchž Marianna, VI. V Celetné nlici. 449 manželka má, dobře ví, a na kteréž i jistoty jsú zdělané, ty aby z tolio slatetku zaplaceny byly, toho že jí věřím. A k tomu jí ku pomoci a k radě přidávám p. Martina od zlatých křížuo z Vlkanova, p. mistra Oldřicha z Pros- tibofe a na Lochovicich a p. Blażka z Pereftu, otce jejího, ač jsem jich za to nežádal, však jim jakožto svým milým a dobrým přátelóm nad jiné věřím, v čem by jich kdy potřebovala, jí i syna mého v ničemž neopustí, ale jim radni a pomocní býti ráčí. A jí Marianně, manželce mé, toho věřím, což bych komu poručil dáti po mé smrti jí ouslně, že tomu všemn dosti učiní, jako bych to v tomto mém kšaftu a posledním pořízení slovo od slova zejména dostavil a napsal, že to tolikéž svůj průchod míti bude. A tento kšalt zapečetiti jsem dal svým vlastním sekretem při přítomnosti p. Václava Trubky u měny z pánuo a p. Matěje Repíka z starších obecních a jich jsem se dožádal, aby tuto vuoli mú tak po mé smrti vysvčdčili. Stalo se v sobotu pred sv. Linhartem leta etc. XLII?. Publikován ve čtvrtek po sv. Vincencí 1548 (22. ledna). Tento k&aft jest na ji-t zpuosob a vyminky stvrzen, jakZ o tom vej- povíd v radé pana purgmistra a pánuo uCinéna a za- psána jest. 30. 1643, 11. ledna. Rukop. č. 2142 f. V. 9. (Kšaft Pavla, někdy Václava Pikarta syna.) L. b. MDXLII v středu po sv. Divišií — leže v těžké nemoci, pamětí však dobré a svobody rozomu zdravého užívaje, vuoli svú poslední oznámil jest takovúto, že což má ještě peněz za panem Duniáčkem, švagrem svým, tak jakž se to na cedulech řezaných nadjíti má, že to všecko poroučí a mocně odkazuje po smrti své Lidmile, sestře své a svrchu- psaného Jana Duniáčka, švagra svého, manželce, a žád- nému jinému a to z té příčiny a za to dobrodiní, že jest mu v jeho potřebách dobře činila. Stvrzen l. 1548 ve čtvrtek po Božím křtění. 81. 1543, 28. května. Rukop. č. 100 f. 21. Z roz- kázánf J. Mti Kr. dána jest na rukojmic Marjána, nékdy Jiříka Pikarta manželka, z toho vězení, do kterého z po- ručení J. Mti Kr. přišla, pod CCCCC kop gr. č. — Act. fer. II. post Corporis Chr. (Rukojemství propuštěno r. 1544, v sobotu po Rozeslání sv. ap.) 32. 1544. — O zabili Polaka Kryštofa Sokolov- ského Zikmundem Zastfelskóm z Zastfizl na PrakSic(ch v domě u Pikartů viz Casopis Musea kr. C. 1861 str. 888. 33. 1544, 11. července. Rukop. č. 2129 f. 36. V té při, kteráž z jistého poručení J. Mti Kr. při právě tomto slyšána mezi Zygmundem Pikartem z Zeleného Oudolu z jedné a Marjannú z Pereltu, pozůstalí po ne- božtíkovi Jiříkovi Pikartovi manželkou, z strany druhé, jakož pak předkem na žádost Zigmunda čtena jest kom- missí J. Mti Kr. a mluveno potom, že podle rozkazu J. Mti Kr. se zachoval a spisu podal, Zádaje aby čten byl proto, jestli by toho potomní jaká potřeba byla, aby věděl co ukazovati. K tomu od Marjanny mluveno, že na žádné spisy jeho povinna není odpovídati, nebo ona to- likéž jako i on mohla by spisu podati, ale bylo by jich milostem pánuom daremní zaneprázdnění než jestliže Zig- mund z čeho jistého: jí Marjannu chce obviniti, ona slyšíc a o to s přátely svými se poradíc chce jemu na to tu olpověď dáti, kterúž bude se moci dobfe zpraviti. Proti tomu od Zigmunda mluveno: nemůž toho straně hájeno býti, což by za přečtení k polepšení své sprave- dinosti žádala, to aby čteno býti nemělo, jakož potom z poručení jest takový spis přečten a k tomu mluveno, že v tom spisu cožkoli jest napsáno, jest pořádně všecko poznamenáno, co na víních, hotových penězích, svršcích 57 

Strana 450
450 VI. V Celelné ulici. jest od Jiříka Pikarta pobráno a jest jistá pravda, chce-li pak strana tomu odepiíli aneb jse priznati, rád by to slyšel. Načež od Marjanny jest mluveno, že tomu všemu odpírá a praví, že žádných statkuov šosovních po Janovi Pikartovi nedrží ani jich neužívá. Zuse od původa mlu- veno, což se podalo v tom spisu, to jse všecko pravé dostatečně ukáže a to v těchto čtyřech artykulích: Naj- prve, co jest on Jiřík Pikart po smrti Jana Pikarta k sobě vín přijal a ty všecky že k svému užitku vlastnímu obrátil. Druhé, klenotuov, hotových peněz, šatstva a jiných věcí tolikéž co pobral. Třetí, co koňuov, jiných ve dvoře ná- bytkuov a obilí pobral. Ctvrté, Ze v statek Jana Pikarta nenáležitě vkročil, a toho všeho svobodně na újmu Zig- munda užíval, ale aby jaké dluhy Jana Pikarta platiti měl, loho jest nebylo, a protož to všecko, v těch čtyřech arty- kulích, což prožalováno, chce on Zigmund proti ní Mar- janně dostatečně ukázati. K tomu od Marjanny ınluveno: že se kommissí J. Mü Kr. na to nevztahuje, aby o ty čtyři artykule od slrany oznámené jměla před právem činiti, než toliko to má rozeznáno býti, jak by se k sobě zachovati jměly s strany dluhuov po Janovi Pikartovi pozůstalých placení, ktož by statku šosovního po témž Janovi Pikartovi více měl a držel, ten aby více dluhu platil. A když o to konec bude, jestli dále z čeho ji budou chtíti viniti, chce slyšeti, ale nyní jinam mimo poručení J. Mti Kr. dáti se nemíní, proto aby sebe ani sirotka podle toho v nětco jiného nepotáhla, věříc že ani od práva mimo poručení J. Mti Kr. v nic jiného potahována nebude. Proti tomu od Zigmunda mluveno: Tuto se světle mluví proti právu a předkem proti vejpovědi krále J. Mti, vykládaje jí a vyměřuje, co by mělo býti anebo nebýti. Ale Zigmund na tom není, než podle těch čtyř artykuluov oznámených, aby podle práva prokazoval, co jest toho všeho on Jiřík ksobě přijímal a k svému užitku obracel, jako vína, kteráž zde v městě šenkoval, peněže, a z toho Zigmundovi nic jest nedával, dav předkem čísti kšaft Jana Pikarta, petom vejpovéd krále J. Mti mezi Zigmundem a Jiffkem Pikartem i datum její a to z strany vín, co jest jich pozuostalo a jaký počet nemalý se jest jich shledal, mluvě dále, že kšaft učiněn jest léta 1534 a on Jan Pikart umřel 86. o masopustě, z čehož rozuměti se může i z toho pře líčení, kde se přiznává, že on vkročil jest v těch vín užívání beze všeho nákladu, a více nežli sto suduov vína jest obsáhl. Co pak to slovo více vyznamenává aneb jak se rozuměti má, to se k uvážení připouští, ale při nejmenším to se najíti muože, že za 12 set kop gr. čes. těch vín jest bylo, což on Jiřík všecko vyšenkoval. Potom 35. léta tolikéž obsáhl i 36. i 37., a tak za čtyři léta toho užíval peněže. Proto žádných dlu- huov z toho Jana Pikarta neplatil, z čehož se uznává, že mnohem více ona Marjann takového statku za sebou míti má, nežli on Zigmund. Nebo nemusil jich malý počet suduov bývati, když v domě druhém (že jeden, kterýž prostranný jest, nepostačoval) musely se skládati. Potomně 839. léta zase Jiřík listem obranním se v to uvázal a vína toho roku sňav k svému užitku obrátil a tak vín jest za 5 let užíval, ježto těch let drahně sel kop gr. č. musí se za la vína najíti, táhna se také na zápis domovní při tom, zač ten koupen jest, že za 7 set kop míš. toliko, a též i co Zigmund vinic drží, nic toho nezatajíc, aby to tak gruntovně, když by jedno proti druhému položeno bylo, mohlo se vyhledati; kdo takového statku více nebo méně drží. K tomu od Marjanny ınluveno: že strana svolila jse ve čtyřích artykulech svou žalobu provozovati a to dosta- VI. V Celetné ulici. tečně pokázati, co by k sobě nebožtík Jiřík, manžel její, pFijiti měl vín i jiného statku, položivše i počet suduov vína i také sčetše sumu, co by za ně jměl přijíti, ale aby to“jměli netoliko dostatečně provésti, ale jedním svědkem toho ic neukazuje, aby on nebožtík Jiřík takový počet suduov vína k sobě přijíi a k svému vlastnímu užitku obrátiti jměl, než jsou to řeči vymyšlené, a cožkoli mluví, chtějí hned, aby jim toho bylo věříno, šacujíc proti tomu i duom, za jakou sumu jest koupen a podle toho i jiné statky, kteréž chce-li za to, zač koupeny sou, a jakž šacuje prodati, chce je Marjanna v tom ujfti. A přes to, poněvadž tato všecka věc vztahuje se na nebož. tíka Jíříka, manžela jejího, samého a ne na ni Marjannu ani na sirotka, ježto ona žádného statku Jana Pikarta nedrží, není jim tím, z čehož na ni žalují, povinna, nebo Zigmund dobře jest věděl, že manžel její byl jest několik let živ po smrti bratra svého, tomu nic neříkal, maje rozum i také přátely své rozumné lidi. Protož poněvadž za živnosti nevinil, ona za umrlého povinna odpovídati není, zvláště když se nic neukazuje. Také o ta vína roz- sudek jest se stal, a z rozkázání jich milosti pánuov počet jemu z toho učinil, tím dokládající, že o svrchky jměli sou se rozděliti, ale toho se nestalo, neb ty všecky svrchky zůstaly sou za Zigmundem. A po takovém počtu byla jest mezi nimi smlouva spečetěna, podle kteréž on k sobě to přijíti měl a dluhy platiti. Na to od Zigmunda: Tuto se mluví, že podle práva nic se o viních neprovozuje, na to nechť se váží, že více se soud činí na vlastní přiznání, nežli na jaké svědky. Přiznal se on Jiřík Pikart, že více vzal, neZ slo suduov vína, ale ona tím vychází, že jest nic toho nepřijímala, což postačiti nemuože, však v tom statku sedí, jeho užívá, tehdy povinna jest odpovídati; ukázáno na to právo G. 17, nad kteréž není potřebí většího průvodu, neb to jest věc jistá, že ona statek po Jiříkovi pozůstalý s sirotkem ob- sáhla a toho v užívání jest. Ze pak za živnosti nevinil, na tom se mejí, však jest jeho Jiříka vinil z užívání a tak jest tehdy tu nic nepromlčel. Ani toho žádných účtů není, nechť to ukáží, že před pány úředníky o to jest konec za čtyři léta, ale neukáží ani vejpovědí ani jakou pamětí, toho se nebojí. Ukázav nato vejpověď v kvaternu památném © rozdělení vín a jich vyšenkování, že se o to před pány úředníky mají sčísti, a to o ta vína, kteráž sou léta 89. byla, ne o jiná jest účet učiněn, když byl po listu obranním v to se Jiřík uvázal, a smlouvě té aby mezi nimi drZána byla se odpírá, ani strana toho neukáže, aby se k němu podle té smlouvy chovat měl. Zase od Marjan ıy mluveno: Rozsudky, kteréž ukazuje, ty jsou za živnosti jeho Jiříka pominuly, než ať to ukáže světle, což promluviti dal, že ona Marjanna v tom statku sedí, který by pobrán býti měl po Janovi Pikartovi, ale neukáže, neb ona žádného statku Jana Pikarta nedrží, ale drží statek po manželu svém, a statek jeho, kteréhož se ou na Zig- mundovi dosoudil jako po bratru nedílném, o kterémž pořádný kšaft učinil, a tak o statku svém, ne o statku Jana Pikarta jest nebožtík kšaftoval, ježto kdyby na tom jaký omyl byl, anebo že by se tu něco nepořádného díti mělo, však by přátelé Zigmundovi, jakž sou moudří toho nedopustili, aby k stvrzení přijíti mohl, než byli by tomu odpor učinili; ale všeho pominuto, chtěli by teprva na umrlého svědky vésti, čehož práva hájí, sami i to ukazujíc, že o ta vína před rozsudky i po rozsudcích účet se stal, a z toho nikda nenaříkal za živnosti, až léta městská i zemská prošla, tím dokládající, že na jich mnohá pouhá bez ukazování slova nemá co odpovídati, nebo toho, oč se oni k ní domlúvají, nic v jejím držení není. A protož 

Strana 451
VI. V Celelné ulicí. jako vdova s sirotkem ositelá poroucí sc k spravedlivému uvážení. K tomu od Zigmunda, aby vždy strana z omylu byla vyvedena, dal čísti pře vedení 39. léta, když se rozsudek stal a jeho v tom přiznání. A poněvadž tomu se od ní neodpírá, by ta léla vín těch k sobě přijímati neměl, toho se při tom zanechává. Naposledy k tomu artykuli od Marjanny mluveno, Ze se na tom Zigmund mejlí, by tomu neodpfrala, «dpirä a pravi vZdy, Ze ne Jana Pikarta statek, než Jiříka, manžela svého. drží, ukäzavSi kSaft na to stvrzený, kterémuž nic není odpíráno a tak proml- čeno jest. Tím dokládající, že v tom ve všem mluvení dlouhém ant za jeden peníz neukázali, by ona co statku Jana Pikarta držela. Potom od Zigmunda k druhému artykuli přistoupeno, o klenoty a liotové peníze, o čež i prve soud se jest začal, p otahujíc se při tom na předešlé pře vedení a také na artykul z kšaltu Jana Pikarta, kdež zejména poručil a odkázal hotové peníze a klenoty, což on Jiřík Pikart k sobě jest přijal, a to se ukáže, kterak hned na zejtrí po pohibu Jana Pikarta přišel jest Jiřík. do domu, když Zigmund v pokoji svém ještě spal, tu jest na Zigmunda tloukl, aby mu otevřel, jakož potom tak učinil a když mu otevřel, on Jiřík všed tam a maje klíč od té železné truhly, ji jest otevřel a v několika drahně pytlících peníze jest vzal a odnesl, pravě před Zigmundem, že na pohřeb musí nakládati. Z čehož rozumčii jest, že jest nemalá suma peněz býti musila, tolikéz i j'nych vécí a klenotuov, jako nějaký veliký koflik a dvanácte lžic, nebo on ne- božtík Jan Pikart byl jest měštěnín znamenitý, bohatý a u lidí velmi vznešený. Však proto on Zigmund po něm nic toho jest ani koflíkuo ani penčz nenašel a krátce nic se mu z těch věcí nedostalo. A taková věc když by se koli takového pobrání dotýkalo, nebývá k průvodu než zase k navrácení přisuzováno bývá, ukázav na to nález, kdo komoru vyláme v žlulých památných etc., a k tomu svědomí dal čísti o pobrání jeho nebožtíka Pikarta šatuov, prstenuov, klíčuov v lázni, též i na suplikací jeho Jiříka panu purgmistru pánuom poslanú, potabujíc se, v níž se všudy zprávci jmenoval a dobře, neb to k sobě přijímal, spravoval, tvho se dotýkal a sobě osoboval. Dále m'uvě, že nedávno času minulého o touž věc a k té podobnou stal se nález nahoře mezi Janem Koppem doktorem a Beatrix Kopyd anskou o odvírání svévo!ném apatéky j jinych pokojuov a takové véci nikda nebyly jsou odkládány k prüvodüm, neZ coZ pobráno, aby zase navráceno bylo, jakož i ona Beatrix proti doktorovi v té při jest padla. Protož toho žádá, aby to všecko, což pobráno jest od Jiříka Pikarta, bylo bedlivě uváženo, jak mnoho a z toho pobrání klenotnov i penéz mohlo by dluhuov Jana Pikarta zaplaceno býti, když jest předkem klíče od nejpilnějších věcí pobral, a klenoty i prsteny tu hned v lázni, jakž tři svědkové o tom seznávají, k sobě přijal, a tak sobě jest cizí věc osoboval a přivlastňoval, ona jeho po něm statek držící povinna jest z toho dluhy platiti, neb tak vajpověď krále J. Mu jest, pokud kd> statku drží Jana Pikarla, potud aby povinen byl dluhuov platiti. Na to od Marjanny mluveno: Tuto sc strana penéz a koflíkuov dokládá pravíc, 2e o to prve soud byl se začal a to že stojí tak až posavad, tehdy daremně na to nyní nastupují, nenechavše toho den a rok a za živnosti manžela jejího toho k místu sobě nepřivedše, není po- vinna na místě umrlého odpovídati, Dali také čísti kÉaft, chtíc ho nyní užíti; prve proti němu mluvivše, a tím že nebožtíkovi manželu jejímu sou peníze a klenoty dány a odkázány, tuto sc nic od nich nejmenuje, ani jaké peníze | VI. V Celeiné ulici. 451 sou byly aneb jaká jich suma, tolikéž jaké klenoty, ježto ten se pořádek zachovává, když se kdo z čeho pohání, že lo, což se do puobonu klade a ne jiné, musí se uka- zovali, tito pak podle svého obvinční málo ani mnoho neukazují, než chtí, jakž oni smýšlí, aby jim na jich široké řeči a mnoho mluvení bylo hned věříno. Dále mluví, že peněz v drahně pytlících jest z truhly vzal a to pro po- hřeb bratra svého tak jak jest k pravdě podobné, nechi se uváží, však on Zigmund to dobře ví, že po smrti otce jeho musili jsou se na pohřeb vdluZiti, a to se svědky ukázati bude moci, ježto kdyby taková suma peněz, jak oni smyslivše sobě mluví a toho ničímž neukazují, byla, třeba-li by bylo se na pohřeb dlužití a jinde peněz, kdyby doma byly, hledati. Také sstoupili k tomu, co jest koflí- kuov, klenotuov i prstenuov pobráno, i také o koflíku velikém a 12 lžicek mluvě, což jest nebožtík Jiřík dosta- tečně ukázal, že ten koflík i těch 12 lžic bylo jeho vlast- ních a to že se jemu po manželce jeho, kterúž od Hory měl, dostalo. Nález pak ten o vylámání komory a své- volném otvírání se k této věci netrefuje, neb on Jiřík nebožtík nevšetečně, ani aby se do pokojuov lámati a pobrati měl, než z poručení p. purgmistra pänuov pro opatření toho jest v to v&el, což pak všecko jest pořád- ným popisem při přítomnosti jistých osob z rady popsáno. Též i vález, kterýž v soudu komorním p. doktorovi Kop- povi a Beatrix Kopydlanské se stal, sem se netrefuje, ona jest usouzena za ktivou a má se s ním smluviti anebo jemu zaplatiti, proto že jest to ukázal, že služebníku jeho klíče jest vzala a do pokojuov jeho chodila, a tak tou příčinou jest křiva zuostala. Ale pan Jiřík nebožtík do pokojuov Zigmunda Pikarta ani svyvolné ani sám, jakž sc z popisu najde, nechodil, než on Zigmand klíče jměl a v těch pokojích byl, v nich líhal a sa přítomen při po- pisu pořádném ani o penězích ani o klenotech se nic ne- domlúval před týmiž pány radními, ale Jiřík nebožtík hned jest se, což jeho bylo, ohlásil, i co za ním jest, a to se z popisu najde. A o dluhu společném on Zigmund dobře ví, když na vinici i jináč se dlužiti musili, ježto kdyby peníze hotové, jakž oni toho ničímž neukazují, byly, nebylo by potřebí se dlužiti. Svědky pak z lázně z Malé Strany jako Evu a jiné, které vedou, nic na škodu nejsou, neb tím opatřením těch šatuov v lázní on jest nebožtík Jiřík nic neublížil, ani jaké peníze aby pobrati měl; poněvadž lidé mnoho peněz neradi s sebou do lázně nosí, a tak těmi svědky toho užití nemohou, by on statek Jana Pikarta pobral, neb by tak on Jan Pikart všecken statek svůj musil do lázně vnésti, žádající poněvadž toho nic neukazují, aby ona Marjanna jaký statek Jana Pikarta městský jměla, ani jedním svědkem, než má a drží statek manžela svého, kteréhož se on po smrti Jana Pikarta na Zigmundovi jakožto nedílný bratr dosoudil a z toho ona, pokudž jí náleží, platí, aby mohla před ním Zigmundem i také sirotek pokoje užíti. Nebo on Žigmund sám jse toho dotýkal, klíče pobral, šafoval, bral a s tím se vším, což se jemu vidělo a zdálo působil, davši na to čísti svě- domí listovní i z register, z něhož se nachází, že ne pan Jiřík, manžel paní Marjanny, ale on sám Zigmund to v své moci měl, pečetil a což mohl svého a ženy své i cizího, tv v Židech zastavoval, ježto kdyby lo tak bylo, jakž mluví, ničímž neukazujíc, že to on Jiřík pobral, kdež by to on Zigmund vzal, když Židuom zastavoval, než mu- selť jest sám to míti, při tom se svědomí Jana Žáby do- kládaje, kterak za 8!/s set v Židech jest zastavil, však toho od Jiříka Pikarta nebral, než maje to v své moci, činil s tím podle vuole své. A když se nahlídne do popisu, nenajde sc toho všeho v lom popisu za takovou sumu, v které zastaveno 57° 

Strana 452
452 VI. V Celetné ulici. jest, nebo ani klenotuov ani šatstva tak mnoho jest nebylo, položivše ceduli dílčí, co kdo držel a co za svuoj díl měl vzíti, tak že on na svuoj díl nebožtík Jiřík splatil několik set. A on Zigmund o mnoho set statku více drží Jana jako duom, vinice, kteréž šacuje toliko zač sou kou- peny, atak statek mčstský, který nálezem [. Mti Kr. Zig- mundovi prisouzen, za ním Zigmundem všecken jest zústal, a kdyby spravedlivé kommissí J. Mti Kr. nebylo, kteréž ona Marjanna užíti žádá, byl by Zigmund ji paní Mar- janny nikdy z toho napomínati nesměl, ač tuto ne ona, ale pan Jiřík nebožtík se viní a tato všecka žaloba na umrlého se činí, čehož právo hájí, tolikéž i na to odpo- vídati, ukázavši právo v kap. 20 art. 26. 27. Tím ten artykul zavírající, že sou toho nic v tom artykuli, což prožalovali, neukázali, ale ona že dostatečně odvedla, kterak Zigmund toho všeho se dotýkal a z supplikací jeho léž se nachází, že to zapeččtíno bylo, nic bráti nemohl. A tak ani po manželu svém žádného statku Jana Pikarta nepřijala a nemá, než statek manžela svého, kte- rýž jí s sirotkem pořádným kšaftem dán a odkázán jest a s tím při tom artykuli připouští se k spravedlivému uvážení. K tomu od Zigmunda mluveno: To což strany obšírně tu mluví, na čtyři artykule se vztahuje. První, že se toho nic nedotýkala a statku že Jana Pikarta neměla, druhé že nic se neprovozuje toho, kterak by v statek Jana Pikarta vkročil, třetí že by Zigmund sám klíče pobral a toho se dotýkal všeho, čtvrté že jest včc promlčená a tak že ona na místě umrlého povinna odpovídati není. K prvnímu mluvě, že se tuto znamenitě od strany dotýká vejpovědi J. Mti Kr. a to pod obmysly vztahujíc k tomu, že by statku Jana Pikarta žádného nedržela, ježto se jí to jináč najde, nebo kdyby byl Jiřík nedržal statku Jana Pikarta, však by naň placení páni soudce nevztáhli a tak vždy takových vajpovědi dotýkajíc a proti nim mluvíc není po- třebí. mimo jisté vajpovědi jiných průvoduovv, právě že ona Marjanna statek Jana Pikarta drží. Druhé že se o vkročení statku nic neprovozuje, mimo vlastní přiznání nemuož se více provésti, neb on Jiřík toho v té suppli- kací dotýká, že v spravování toho statku vešel, dav čísti artykul z pře vedení, kterak by brzy takový statek roz- mrhán byl, kdyby Zigmund veň vkročil, a tak ne Zig- mund než on Jiřík v spravování toho statku jest, byl. Třetí, kdež svědomí vedou o pobrání klíčuov a pečetění i toho statku vládnutí, k těm svědkuom toho se praví, že těm šenkýřkám a šenkýřuom a kuchařkám nemá býti věřeno, protože pravdy nesvědčí a místa jim nedávají, a sou sfor- movaní svědkové, jak mají vážení býti, to se ví. A také proti vlastnímu přiznání svědčí, dav na to čísti nález z červených aksamitových mezi panem z Šternberka etc. mluvě dále, že oustní svědomí proti listuom a pečetěm postačiti nemůže, a kdyby i přiznání nebylo, tehdy proti rozumu jest, když ku právu on Jifík s Zygmundem pfi- stoupil, nic toho nevznášel ani netoužil, by mu Zigmund jakou překážku v čem činil. Jiní pak, kteří svědčí, jako Duniáčková ta svědčí, že pečetili, ale neví co. Dorota tolikéž není na škodu a mistr Voldřich svědčí, že mu toho Jiřík toužil, mohltť jest toužiti, co chtěl; a Wolf Sultys svědčí, že zastavoval šaty oc, tak jest že zastavoval, ale aby v takové sumě 8!/; set zastaviti měl, toho není, než že na ty šaty ženy své a len koflík s Ižicemi v tom času mnoho lichvy zrostlo. Čtvrté že by byla věc proml- čená, ale toho není, neb hned po smrti Jana Pikarta on Zigmund teď na desáté léto se soudí, až v tom teď mor přišel a on Jiřík umřel, tehdy jest promlčeti nic nemohl. A také ona Marjanna neviní se z probrání, než toliko pl. V Celetné ulicí. to se ukazuje, co jest za ní po Jiříkovi zůstalo a jak mnoho ona z toho povinna dluhu platiti.. A pře nyničko žádná není o pobrání, nebo to všecko vejpovčdí krále jest obnoveno a k rozeznání p. purgmistru pánuom po- ručeno, aby se to vyhledalo, kdo statku více drží a kdo méně. Ze pak nastoupeno jest z strany placení dlubuov, a že jest po smrti Jana Pikarta několik set zaplaceno, však také Zigmund platil a na 3!/; set kop dáti musil, pročež i grunty všecky prodal a on Jiřík od něho Zig- munda v dluhu půl vinice Oslovky ujal. Ale aby lakové placení bylo dluhuov po Janovi Pikartovi pozůstalých, toho se neukazuje. Při tom i to mluvě, kterak by se na pohřeb dlužiti měli, a to vše na očistu jest učiněno, "než aby se dlužití musili z potřeby, toho také ukázáno není. Popis pak obmyslný, který ukázán, který teprva po půl létě se stal a na ten že se svědky vedou od ní, i těm jak se má místo dáti, o tom se ví, i o tom, že on kleréž klíče nejpotřebnější byly a -kteréž s sebou nebožtík v lázni měl, ty jest Jiřík na ujmu od Zigmunda pobral. A kominissí krále J. Mti samy se porážejí, nebo kšaft v ničemž není vyzdvižen než z strany spolku, ale nyní o to pře není než o vyhledání, kdo co statku Jana Pi- karta má. Cedule dílčí, které položeny sou, ty o věcech pozemských sou, ale tuto o statek městský pře jest, jako klenoty, peníze hotové, ježto kdyby peníze a klenoty ne- měly býti statek Šosovní a městský, muselo by statkuom mčstským veliké zkrácení býti, ukázav k zavření tohoto arlykule svědomí Katheřiny staré Pikartové, Marjanny, dcery její, Jana Kolskýho, Jana z Kelče, dav skrze přítele svého Jana Kolskýho k tomu mluviti; že tito: svědkové jsou lidé dobří a zachovalí, jinače o lom o všem svědčí, nežli ly Šenkýřky, šenkýři a kuchařky, kteříž z peněz slouží, jimž se jest místa prve nedalo A svědomí Kateřiny Pikartové, kteréž pod pečeti dává, má míslo míti, neb jest vdova poctivá a manžel její užíval jest stavu rytíř- ského. Poněvadž pak zvláště ona toho s Marjannú jako mátě s dcerou jsou se dotýkaly nejpředněji, tím doklá- daje Jan Kolský, že Kateřina Pikartová jest hodnější při- jata býti za svědka, nežli ona Marjanna. Proti tomu od Marjanny skrze přítele jejího Jana Handie požádáno, aby to, čím se nyní Marjanna dotýká, že by Kateřina Pikartová byla hodnější přijití za svědka nežli ona Marjanna, bylo poznamenáno, dále mluvě, že vejpověď, kterú od soudu hořejšího ukazují. již jest o to konec a nic k této věci nenáleží, a tak se jim, jakž by oni smyslili, trefili nemuože. Též že by nebyl povinen to ukazovati, co toho statku a jak mnoho bylo, chtěje na domnělé řeči a slova, kteráž mluví, aby bylo hned věřeno, ale při právě to se za pořádek drží, že kdož co ukáže, ten toho užiti má, jakož Marjanna to jest dostatečně po- kázala, kdo jest hned po smrti Jana Pikarla pokoje pe- četil, klíče bral a vládl, nemluvě tu nic proti kommissí J. Mti Kr., jakž strana vždycky to na vopak vykládá, neb táž kommissí jest spravedlivá a ona toho při právě hledá, aby takové kommissí užíti mohla. Což se pak svědkuov dotýče, o těch se mluví, že by proti zápisuom, pečetčm svědčiti měli a že by žádných nápomocných svědkuov ne- měli a tak že za svědky by příjati býti nemohli, ježto se to jináč najde a mají p. mistra Voldřicha a Duniáčkovou manželku, kteříž jim nasvědčují, však i prve líž svědkové nafíkáni sou byli při soudu hořejším, ale nic na ně uká- záno, proč by za svědky přijati býti neměli, není. A nad to vajš sou od vrchního soudu na poctivostech opatření, protož se jim při právě jako dobrým a zachovalým místo dáli má. Ze jest pak sobě nic Jiřík Pikart nestčžoval do Zigmunda a naň se netoužil, však vždycky s ním byl 

Strana 453
VI. V Celelnć ulici. v soudu, kterakż tehdy o to nic neříkal, jak jiného, tak také toho strana ničímž neukazuje. O popisu, který se jest při přítomnosti pánvov radních a přísežného písaře stal, se mluví, že by lakovy popis mól byti obmyslny, Lu proti tomu Marjauné mluviti mnoho (poněvadž se ji nedotyce) nenáleží, než aby p. purgmistr pani stolici J. Mti Kr., kteráž ve vší uctivosti má držána býti, tolikéž i ty dobré pány radní, kteříž k lakovému popisu, jakožto přísežní, vysláni byli, opatřiti ráčili. A svědkové, kteří svědčí, jako Kateřina Pikarlová, ta ač dobrá a poctivá vdova jest, ale że pod pečetí svědomí dává, poněvadž početí neužívá, to jak má přijato býti, poroučí se k uvážení. Jiní pak svěd- kové jako Jan Kolský, Jan z Kelče, kleříž čteni sou ne na Marjanny žádost, neb jich nepotřebuje a ví dobře, že oni dobří muži, coZ by molli najvice na protimyslnost ji učiniti, že by lo rádi učinili, ale aby je v čem naříkali měla, poněvadž jich čísti nedala, nenaříká, jako strana odporná má to za obyčej, když nic při právě postačiti ne- muozc, ale aby svédky nafkla. K tictímu artykuli od Zig- munda ukázán k&aft neboztíka Jana Pikarta z strany dlu- huov a mluveno, kdyby takoví dluhové a tak znamenití nebyly jistí a koneční, však by jich byl třem osobám k vyupomínání neporučil. Než že Jiřík té opatrnosti v tom užil, vzav klíče najpotřebnější, na takové dluhy jistoty jest pobral a je ukryl, potom s lidmi se o to bez vědomí Zgmunda umlával a to v$e na škodu a ublížení sprave- dlnosti jeho. Nebo ani registra žádná, kterými by mohla se spraviti, nejsou nalezena, kromč nějakých starých registr, kteráž: byla nebožtíka Jana Pikarta, když ještě sukna krájel; protož aby j to, coz téch dluhuov vyupomínáno, bylo rozvrženo, v čem by to mělo býti a v jaké sumě položeno. K čtvrtému a poslednímu artykuli mluveno od Zigmunda, kterak díl vinice Oslovky a Kartousky postou- peno, při tom se na smlouvu, kteráž se dobrovolně s strany placení dluhuov stala, potahoval, tak Ze o těch 3 stech kop gr. čes., kteréž jsou byly dluh Jana Pikarta, bylo mezi nimi sneścni, aby Zigmund přejal naše 1'/; sta kop gr. čes. a on Jiřík totikéž: též i o dluh pani Slejborový a v těch dluzích rovnost placení ujal v polo- vici, pročež tehdy ona držící po něm statek nemá tomu dostí učiniti a takových dluhuo polovici platiti, zvláště poněvadž Jiřík Pikart, což již nejednú jest mluveno, více jest k sobě přijal klenotuov, peněz hotových, vín nežli Zigmund jakého statku městského a s tím se vším k spra- vedlivému uvvážení se připouštěje za opalření žádá spra- vedlivć. Naposledy od Marjanny mluveno: Daremními řečmi nechce zancprazdňováti, zvláště oč prve konce soudem jest, než což se posmrli manžela jejího mluví na ublížení jeho zstrany nějakých register a jistot na dluby pobránf, a takových dluhuov ukryté vyupomínánf, však se to zře- tedlně z svědomí nachází, jestliže jest k registruom mohl anebo k takovým jístotím, poněvadž bylo zapečetíno, ne- mobl jest toho pobrati. Aniž o dluzích upomínání ona Marjanna nic ncví, neZ ponévadZ jsou k tomu zřízení po- ruenici byli a pan mistr Voldiich jest piedni, jesUiże Zig- mund chce se k nómu o to domhivati, m4 toho dobrń vuoli, ale onał o tom nic ncví, ncb lolo se nic nedoty- kala. A z strany té smlouvy v žádné se placení po roz- sudku nepodvolil, kromě Kateřiny kuchařky a Verony, žádajíc při tom, aby on Jiřík Pikart již mrtvý mohl po- koje użili, a tak t&Zcc aby od strany i laké nespravedlivě a nedůvodně dolykán nebyl dokládajíc, pončvadž oni pů- vod, jakż vysocc proZalovali, málo ani mnoho sou ne- ukázali, by ona jaký statek Jana l'ikarta drZela. Alc ona že dostatečnými svědky odvedla a hodnověrnými, kdo jest VI. V Celelné nlici. 453 se toho dotýkal a tím kdo jest vládl, s tím jako vdova s sirotkem osiřelá k spravedlivému uvážení se připouští. Tu pan purgmistr a rada — takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž J. M. Kr. ráčil jest po smrti nékdy Jana Pikarta Zigmundovi Pikartovi, synu jeho, jakožto dědici všecken statek městský pod právem města tohoto přisouditi a páni soudci zemští: království tohoto mezi Zigmundem a Jifikem Pikarty strejci, kdeż Jiřík nedílností po Janovi Pikartovi, bratru svém, polovici pozemského statku obdržel při témž rozdílu, nálezem svým najítí tu ráčili, aby o užívání, o vína i o splacení dluhuov mezi sebú to vyrovnali a počet před pány úředníky men- šími desk zemských učinili, což se jest tak stalo i vyko- nalo, a mimo ten rozdíl a po tom poótu aby co za Ji: Fíkem Pikarlem vajśc statku Jana Pikarta jakćhokoli po- zü-tavovati mélo, toho se jest podle žaloby ve čtyřech artykulich od Zigmunda Pikarta proti Marjanné, pozuostalé vdově po Jiříkovi Pikartovi, s sirotkem pi tomto právé učiněné z průvodu strany Zigmunda Pikarta najíti a vy- hledati nemohlo, také Jiřík Pikart maje se z toho světa bráti jakožto měštěnín svobodný kšaft jest podle práva města tohoto pořádný toliko o svém vlastním statku učinil a jej Marjanně, manželce své, a |'rokopovi, synu svému, dal a odkázal, kterómużto kSaftu od Zigmunda Pikarla v ničemž právem odepiino neni, aż jest i k stvrzenf svému podle práva přišel, i z těch příčin dává se Mar- janné z Pereftu proti Zigmundovi Pikartovi za právo, tak 2e jemu Zigmundovi tím, z čehož ji viní, povinna není. Actum in pleno consilio f. 6. ante Margarctliac. 34. 1544, 14. rát(. Kopiir listů hrálovshych v archivu míslodržitelském z r. 1544 f. 192. (Staro- méstskym a Novoméóstskym.) Ferdinand ctc. Poctiví, vérní naši: milí! Psaní a přímluvě vaší, kterdz jste nim za Marianu a Julianu Pikartovć učinili poní(Zené prosíc, abychom slovutným Zikmundem Heltem z Kcmentu, se- kretářem naším v kanceláři Ceské, věrným milým, s strany těch gruntův od něho při soudu našem dvorském obdrža- ných, pokudž by chtěl dotčených gruntův při vdovách a a sirotcích zancchati, aby té věci až do našeho, dá-i Bůh, šťastného příjezdu na hrad Pražský poodloženc bylo, mi- lostivě jednati ráčili, sme šířeji vyrozuměli i věděti vám dáváme, že smc s týmž Zikmundem Hcliem na ponízenü prosbu vaši jednání míti a tomu od něho srozuměti rá- cili, když se jemu těch gruntův vysouzených podle vej- povědi postoupí a on toho v držení bude, bude-li potom co toho dále od stran při témž Zikmundovi Heltovi: přá- telsky hledáno, že jim na to slušní a náležití od, ovód dá, kdež majíc my v paměti, že sme předešle z milostí naší královské témuž Zikmundovi Heltovi ty grunty nyní od něho vysouzené dáti ráčili, toho při tom dání našem a vejpovědech při soudu dvorském vzdělaných zůstavovatí ráčíme. Dán v Vídní v neděli den sv. Kříže: Povýšení léta 1544. 35. 1546, 929. prosince. Rukop. c. 100 f. 113. Jakoż jest byla nesnáz vznikla mezi p. Janem Mik&em z Hrobéice a Duchkem Dvorským, pročež p. Jan stoje po své poctivostt téhož Duchka do rady obeslal a jeho z toho vinil, kterak by ou Duchek v domu Zikinuda Pi- karta sedě bez přítomnosti jeho p. fana, an mu k tomu příčiny žádné nedával, o něm mluviti měl, že by lotr, zrádce, zvyjedený šafránek býti měl. — (l byli smluvení.) Stalo se v středu po Vtělení Kr. P. 86. 1552, 80. května. Rukop. č. 2129 7. 293. Jakož jsu Jan aJakub, bratří à synové po nékdy Cyprianovi Pikartovi pozuostali, i na místé Frydrycha, bratra jich třetího, obc- 

Strana 454
454 VI. V Celetné ulici. slavše Zigmunda Pikarta z Zeleného Údolí, strejce svého, a Marjanu z Percftu, vinili je z toho, že někdy Jan Pi- kart, otec Zigmunda, Giné kal tím jest jim brattím po X k gr. č. odkázal a ponévadz jiZ mczi nimi z strany statku nebožtíka při hořejších soudech o všecko místo a konce jest, žádají, aby, což jest jím tak od strejce jich odkázáno, k tomu odpomoženo bylo. Proti tomu od Zig- munda I. mluveno: Aby jím tím z čehož se viní, po- vinen býti měl a jim co toho pořádně odkázáno bylo, o tom on žádné vědomosti nemá. A by pak i bylo, tehda sám takových dluhův on platiti povinen není, neb vě- domá vé: jest, Ze ın sám držitel statku nebožtíka otce svého není a vejpovědí pánuov úředníkuov zemských o tom jest vyměřeno, že podle velikosti a malosti od držiteluov dluhové se platiti mají a on Zigmund sám toho slatku držitelem není. Na to od Marjany z Pereftu mlu- veno: Tëmlo bratřím ona povinna nic není, neb s'atku žádného po Janovi Pikartovi nedrží a s ním ona nic či- niti nemá, poněvadž předešle toho kšaftu, jehož tito bratři užíti chtějí, manžel její je+t odsouzen. Zase od původův mluveno — Marjana z P. že by držitelkyní statku nebož- tíka nebyla — že předkem Zikmund Pikart tím odká- záním jakožto dědic statku neb. otce svého jest povinovat a to že jest lak, dali čísti trh domu, v němž týž Zigmund P. bydlí, tol kéž i artykul z kšaftu Jana P., otce Zigmun- dova, davše potom mluviti, že Jan P. byl toho domu po Prokopovi, otci svém, držitelem a on Zigmund po Ja- novi. Z strany pak Marjany té jest i Zigmundovi od pánů úředníků zemských nalezeno, aby dluhy po Janovi P. platili. — Tu pan purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž kšaft někdy Jana Pikarla není v jiných arty- kulech vyzdvižen kromě toho spolku a poru*nikuov zdè-- lání, a v témž kšaftu jistá vuole nebožtíka Jana P. jest, aby Cypryanovým dětem Janovi, Jakubovi a Frydrychovi po X k. č. dáno bylo, protož oni při takovém dání se zuostavují. Act. fcr. post Ascens. d. 37. 1555, 2. září. Rukop. è. 1028 f. 20. My Fer- dinand — Ceský král — oz-amujem tímto listem, Ze rady naše k apeclacím zřízené — na ty akta — v té ro- zepři mezi Janem a Jakubem i na místě Frydrycha, bratra jich, syny někdy Cypriana Pikarta, z jedné a Zigmundem P. z Zelenélio Oudolí a Marjaná z Pereftu z strany druhé, co sc obvinéní z odkázánf po desíi kopách gr. jim bra- třím dotýče — pováživše — zanechávají při své váze. — Dán na bradě — I. 1555 v pondělí po sv. Jiljí. 38. 1555, 20. září. Rukop. ë. 101 f. 105. V pon- dělí po Povyš. sv. Kříže stala se smhíva mezi uroz. paní Uršuhí Pikartoviíí z Tamu a p. Hanušem Falkem, což se vinice Voslovky dotýče. Act. fer. VI. po-t Lampertum. 39. 1556, 9. listopadu. Rukop. 6. 101 f. 115. Jan Pikart z Zeleného Údolé 3 Martou m. svou, přiznali se, že js dlužní 100 k. gr. č. pánuom k ruce Petrovi: Du- hovi, sirotku po Václavovi Duhovi z Castrova. Act. fer. II. post Prothasium. 40. 1557. — Rukop. C. 101 f 169. "Tomás, syn Pikartuov, měštěnín Nov. M. Pr., a Matěj, bratr jeho. 4|. J558. — Rukop. 6. 101 f. 181. Jakoż jest Jan Vikart z Zeleného Udolé vinici řečení Anjeiku od Zigmunda P., strajec svého, a Uršuly z Tamu m. j. koupil, na kterúžto synuom a dětem jejich spravedlnost po bábě jich moleží, a Zigmund s Uršulú oznámili, že předkem Adam, Jan a Zdislav: Pikartové, synové jejich leta a ro- zumu majíce, k takovému trhu js povolení dali a od té spravedlnosti své pustili. 42. 1558, 17. března. Rukop. č. 990 f. 78. Jakož jest Jan Pikart obeslav Mariannu Pikartovou z Pereftu a VI. V Celetné ulici. Prokopa, syna jejího, vinil je oba společně ze sta kop gr. č. a to podle kšaftu nékdy Jana Pikarta na díl jich jim k zaplacení přišlých, jakž to nálezem pánův soudcí vyměřeno jest, žádaje, aby od práva k tomu přidržáni byli, poněvadž Zikmund Pikart, což na díl jeho přišlo, s ním o to se porovnal, oni také aby jemu z těch sat kop gr. č. právi byli. Proti tomu od Marianny z Percftu a Prokopa, syna jejího, mluveno: Vidf se jim a zdá, že na tuto žalobu jemu Janovi Pikarlovi na ně učinění od- povídati z příčin jistých povinní nejsou, jedno, že se viní z věci rozsouzené a již dávno právem na místě postavcné, neb vědomá věc jest, že o kšalt někdy Jana Pikarta nc- malý odpor na onen čas jest byl a týž kšaft J. Mti Kr. rozsudkem jest vyzdvižen, nad to vejš bylo o to supliko- váno a na lo jísté vyměření se stalo tak, jestliže: oni Jan Pikart a Jitik, bratr jeho, o jakú statku nedílnost budú cht(i se, k kornuz náleZf, domlávati, že to budou moci učiniti, jakož pak oni bratří tak jsou učinili a před pány úředníky menší ke dvanácti nedělům obeslání na ně vzali a potom sami k témuž obeslání jsou nestáli a tak roku a dni i letům projíti dali, coZ kdyZ k průvodům přijde, chtějí to ukázali. Na to od Jana Pikarta mluveno: Tyto příčiny, kterýmiž se brání, Ze by povinni odpovídati na žalobu jeho nebyli, jsou jalové a jim u práva a nijakž po tačiti nemohou, neb toho oni neukáží, aby kdy o tu sumu právem se jaký konce stal, a o kšaft žádné rozepře není, než viní je ze sta kop gr. č. jim k zaplacení na díl jich přišlých, poněvadž o dva díly, jakž kšaft ukazuje, smliva jest a k zaplacení přišly a na ni Mariannu a syna jejiho tretf jest pripadl a protoż ne o véc rozsouzenou na ně nastupuje, než což na něho a nebožtíka bratra jeho připadlo a jim k zaplacení náleží; o to on se k jich osobám podle práva domlúvá. Zase od Marianny a Pro- kopa mluveno: Jsou od nich příčiny právní položeny, pro které vdpovídati jemu Janovi Pikarlovi na žalobu jeho povinní nejsou, a ty liké, když jim k průvodům odloženo bude, provésti a ukázati chtí; jestliže jest pak kdo s ním jakú smlévu où ucinil aneb jemu co dal, tot ji ani synu jejímu na ublížení není, neb byly by to jim obtížné věci, aby oni nejsouce jemu ničímž povinní za něcí smlouvu platiti měli. 1 majíce potom strany k průvodům sobě čas od práva složený Marianna s synem svým dala čísti vej- pověď králem J. Mtí o kšaft někdy Jana Pikarta učinění a po přečtení promluveno, že jsú obvinění ze sla kop gr č. podle kšaftu jeho Jana Pikarta, i ukazují to, Ze tcn kšalt jest králem J. Mtí vyzdviZen a tak o véc rozsou- zenou a právem dávno na místě postavenou nastupuje, davše při tom také i vylíčení téhož nálezu J. Mti Kr. éfsti, mluvíce. Ze i v tom se nachází, pokud a v čem jsou oui brati( Pikartové byli pozüstaveni, 2e pii samém loliko nedílu, a o ten molli js, k komuż se jim vidělo a zdálo, pfistupovati, jakoZ pak lak jsú učinili a před několika léty oba bratří Jan a Jiřík ji Marianu před pány úředníky menší s Zikmundem obsílali. Ukázavše na to též obeslání mluvili, že i z toho se vyrozumělí může, pokud a jak sú se o svú nedílnost mohli domhívali, ale přistúpivše: oni ku právu toho jsí lak zanechali a k takovému obeslání ne- stáli, ježto tím, měli-li jsí jakú spravedlnost, ji sú potra- tili, protože sú několika letům projíti dali, a protož vidí se i Marianné s synem jejím, Ze jsü příčiny svého nc- odpovídání dostateéné provedli, prosíce pii lom züsta- voní býti. . K tomu od Jana Pikarta skrze přítele inluveno: Zádná hodná příčina od strany se nepokazuje, proč by na toto obvinění z těch sta kop gr. č. nebyla povinna odpovidati, aniž také toho se z průvodu nenachází, aby kšaft nebož- 

Strana 455
VI. V Celelné ulici. tíka Jana Pikarta, dčda jeho, zcela, jakž praví, zkažen a zrušen býti měl, než on to praví, že při jiných všeckněch artikulfch jest züstaveny kromé poruc-nstv(, neb co jest nebožtík komu odkázal, to jest svůj průchod mělo. Dav na lo ‘èfsti vejpovèd mezi Kateřinou, Jana Pikarta man- želkou, a Mariannou, dcerou její, z jedné a Jiříkem a Zik- mundem Pikarly z strany druhé, poručil mluviti, że od práva tohoto na onen čas bylo nalezeno na poručení J. Mti Kr., aby to vyhledáno bylo, co by za kým těch statkův zůstalo, aby z toho společně to véno splalili, a tak nemohl jest ten kSaft bÿti a nebyl zccla vyzdvižen, než jemu právo v jiných artikulích dáno, jakž již nejednou o tom mluveno; dále pak pletou v to obeslání, která na onen čas ke dvanácti nedělům oni bratří vzali, coż sc sem trefili nemůže, neb to vobeslání se vztahaje na statek pozemský a zápisný a ne na městský, a tím že by k němu neslojíce právo své promlčeli a na to že by i rozsudek měli, tomu se místa nedává, a ten aby od nich ukázán byl, toho ještě slyšáno není, žádaje aby artykul o těch 300 kopách gr. č. jemu z kšaftu nebožtíka děda jeho přečten byl, tím zavíraje, poněvadž při tom kšaftu nebož- tfka Java Pikarta samy toliko ten artikul jest o porucenství vyzdvižen a v jiných artikulích jemu místo jest dáno a ona Marianna s Prokopem, synem svým, toho jsú žádné slušné příčiny neprovedli a meprokázali, pro kterí by jemu odpovídati povinní nebyli a že by Jana Pikarta statku držitelé nebyli, vidí se jemu Janovi a zdá, že na lu žalobu jsú jemu povinní odpovídati, žádaje podle toho za opatření spravedlivé. Naposledy od Marianny mluveno: Dotklo se toho od strany původní, že by ona to od sebe a syna svćho promluvili dala, juko by na to obeslani od nich ukázané rozsudek se státi měl, k čemuž to praví, že toho od nich mluveno nebylo, než že o véc rozsouzeni se od něho Jana Pikarta nastupuje jako o kšaft, kterýž jest vyzdvižen, jakž nález J. Mt Kr. ukázaný to v sobě obsahuje, dále pak nález, kterýž jest ukázán, jímž bylo halezeno, aby podle velikosti a malosti z statku městského dluhové se platili. Ten jim na škodu ani jemu k žádné platnosti není, neb by:o-li jest co nalezeno, bylo jest tak, aby ten platil, kdo by co za sebou měl, než ona Marianna s synem svým praví, že jemu Janovi Pikartovi tím ničímž povinní nejsou; což se pak nálezu Kaleřiny Pikartové o věno a Marianny Talavaškové dotýče, tím on toho do- tvrditi nemůže, aby pro ně v své celosti vSecken zůstati mél, ponévadz J. Mti Kr. vejpověď takto na to sc vzta- huje, pokud by jich, totiZ Kateřiny a Marianny, dvou v tom kšaltu se dotykalo a jich bratří nedílnosti, s strany pak jiných artykulův, ti ovšem, jakž nejednou dotčeno jest i ukázáno, jsou zdvižení a byly by to těžké věci, aby někdo i odkázání i nedilnosti užití chtěl, a poněvadž pak příčiny slušné a podle práva jsou ukázali, pro kteréž odpovídati jemu Janovi Pikartovi na tu žalobu povinní nejsou, prosí podle toho za spravedlivé opatření. Tu pan purkmistr a rada: Poněvadž Marianna z Pc- rcítu a Prokop, syn její, žádných slušných příčin, pro které by Janovi Pikartovi na žalobu jeho ze sta kop gr. č. na ně učiněnou odpovídati povinní nebyli, podle práva jsou nepokázali, protož ona Marianna a Prokop, syn její na tu žalobu Janovi Pikartovi odpovfdati jsvu povinni. Actum in consilio f. V. die Gertrudis 1558. 48. 1558, po 8. prosinci. Missiva v archívu mislo- držitelském f, 188. (Recess Vorsile Pikartovÿ.) J. M. C. pán náš nejmilostivější ráčil jest tomu porozuměti, kterak by Voršila Píkartová na dům svůj v Star. M. Pr. kupce pana Jiříka Slejnice jmíti měla, z kderéhožto domu by, „akž zprávu dává, na větším díle věřitelóm svým, kdyby VI. V Celetné ulici. 455 jej prodala, zaplatiti chtěla, avšak jistý Vlach, kterýž na něm nějakú sumu má, divně že s ní zachází a ani do těch pokojův, kteréž zavřené má, a ona chtějíce je panu S:ejnicovi ukázati, pustiti nechce, nýbrž se pokrývá, protož J. M. C. primasu a purkmistru Star. M. Pr. poroučel ráčí, aby to tak skutečně opatřili;, aby v pondělí nyní příští. pan Slejnic bud sám neb na místě vyslaný jeho s ní Voršilů Pikartovú do jejího domu a pokojův, kderéž by shlídnoutí chtěl, puštěn byl, jestliže by pak ten Vlach je pustiti nechtěl aneb se pokrýval, tehdy aby oni sami dadouc pokoje odeviiti je tam pustili tak, aby volně po- koje shlídnoutí mohli a na čem tu věc postaví, aby J. Mti C. o tom podané oznámili, na tom jisti vüli J. Mti C. naplní. 44. 1560, 9. kv&tna. Missiva v archivu mislodrzi- telském z v. 1551—60 sv. 50., f. 232. (Kecess Borivo- jovi purkrabí z Donína.) J. M. Rímský císař a Uherský, Český etc. král, pán náš nejmilostivější ráčil jest uroze- nému Bofivojovi purkrabí z Donína poručiti toto ozná- mili: Jakoż jest se urozené Elišce z Landštejna, manželce jeho, po vejpovědi, kteráž se mezi prokurátorem J. Mti C. na místě J. Mti a touž paní Eliškú z Landštejna na soudu zemském stala, jménem J. Mti arciknížete Nerdi- nanda na místě J. Mti C. poručení stalo, aby z domu Pikartovského v Star. M. Pr. ležícího, v kterémž na teu čas byt svůj má, z světnice a z komory do dalšího J. Mti C. poručení nevycházela, začež jest vejš psaný manžel její pod hrdlem a statkem svým, że se tomu dosti stane, slíbil, avšak J. M. C. z milosti své k tomu povolovati ráčí, aby táž Eliška z Landštejna v nadepsaném domě ve všem jeho okrsku svobodu choditi měla, však aby z téhož domu ven do dalšího J. Mti C. anebo J. Mti arcikníže- cího poručení nevycházela pod vejš jmenovaným ruko- jemstvím manžela svého, a takové její po témž domě chození podli téhož jistého J. Mti C. povolení dotčenému Bořívoji purkrabí z Donína jeho předešlému rukojemství na nižádnú škodu a ujmu nemá býti a nebude, však v nynějším rukojemství aby, jakž svrchu dotčeno, zůstal. Actum v Vídní ve čtvrtek po neděli Jubilate léta ete LX, 45. 1566, 8. května. Rukop. č. 2121 /. 165. Mar- jana Pikartová z Pereftu, Prokop Pikart z Percjtu s Ka- tefinou m. svou i na místě Anny, dcerky své let nemající, přiznali se, Ze jsou nizepsané véci jim k&aftem p. Jana Rehátka z Kvétuice odkázané od uroz. Matiáse Dobše z Olbramic a na Cernékovicích přijali: Marjana XX k. gr. č. chudým na sukna odkázaných, jí slo kop gr., druhý řetízek zlatý menší, u kteréhož zlatej za deset zlatejch s božím umučením pověšen jest, a na týmž řetězu pět prstenuov zlatých, první s diamantem špičatým, druhý s turkusem, třetí s amatistem a dva s rubíny, pás velkej stříbrnej pozlacenej a koflík, 12 lžic stříbrnejch s kotvicí, erbem Jana Reháčka znamenanejch. Prokop Pikart: zá- ponku za biryt, v nížto obraz Panny, v pravý ruce střelu a v levý ruce srdce hořící drží, prsten s kamenem krev- nim. Pasí Káča m. j.: tři prsteny zlatý, dva prstýnky zlatá, jeden s zafírem a druhý ruka v ruku —. Act. die Stanislai. 46. 1568. — Rukop. c. 2121 f. 252. Jan, po- zuostalý sirotek po Jan.vi Pikartovi z Zeleného Údolu, a Marta z Pokštejna, matka jeho. 47. 1588, 25. července. Rukop. č. 2205 f. 100. (Kšaft Marianny Pikartové z Pereftu.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice — amen. JÁ Marianna l'ikartová z Pe- reftu, měštka Star. M. Pr., vyznávám — tímto mým listem kSaftovnfm : Uznävaje pri sobě krátkost a nestálost lid- 

Strana 456
456 VI. V Celelné ulici. ského života -— já jakožto žena již v létech sešlá, toto pořízení a kšaft činím. Předně a nejprve duši mou v ruce Stvořitele a Vykupitele mého mocně poroučeje — o sta- tečku pak svém lakto řídím: Duom svuoj, v němž bydlím, v Star. M. Pr. podle fary Tejnské vystavený, jenž u tří králuov slove, se všemi svršky, nábytky, hospodářstvím, k tomu dluhy, jimiž sou mi lidé povinni, holovými penězi, klenoty, jak na zlatě tak i stříbře, nádobí cínovém, mo- sazném, měděnném, nic méně šaty ložní, vinuté, chodící, vína v sudech a sumou to všecko, cožkoliv v tom domu se najde a vyhledá; k tomu vinici Kancléřku řečenou se vším k ní příslušenstvím, kterouž sobě kšaftem dobré pa- měti p.na Jiříka Pikarta, manžela: mého milého, spolu s Prokopem z Pereytu, synem mejm, odkázanou s nápadem z umrlého na živého pozuostalého mám, o níž s týmž synem mým nikda sem dílna nebyla, nýbrž pro obživení mé, tudiž i nebožtíka Prokopa, syna mého, nechticci o tíž vinici přijítí podle rozsudku pánuov úředníkuov při dskách zemských v příčině nějakých vín a věna maleře Zikmunda Pikarta, někdy strejce nadepsaného manžela mého, svých vlastních peněz s velikou ujmou i ublížením, rozprodavši dědictví mé po rodičích mých na mne přišlé, jemu Zik- mundovi za touž vinici tisíc kop míš. sem dala ; item vinici v Kartousích ohraženou proti kostelu sv. Jakuba v Zahra- dách, též zahradu s trávníkem proti vinici od cesty až k řece Vllavě podle zahrady Frankovské ležící, na kteroužto vinici i zahradu se vším příslušenstvím jisté zápisy, maje- státy a jistoty od nábožné a osvícené panny Barbory z Selmberka a na Kosti, z boží milosti kněžny a abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, i všeho konventu mám nato potvrzení nábožných a osvícených panen Lid- mily z Blížova a Doroty z Krumlova abatyší dotčeného kláštera i všeho konventu sv. Jiří, k tomu J. Mti císa'e Rudolfa na tíž vinici i zahradu majestát pod visutou pc- četí, jímž potvrzovatí a schvalovati výš psaných nábožných a osvícených panen i všeho konventu listy a potvrzení na ty grunty udělené ráčí, jakž pak dotčení zápisové, majestát a jistoty v sobě šíř obsahují a zavírají; takové zejména položené grunty i jiný statek muoj vlastní, mo- vitý, také nemovilý — po mé smrti odkazuji a mocně dávám Barboře, pozuostalé po dobré paměti panu Ada- movi Skalickém z Skalice, s Annou z Perejtu, vnučkou mou milou, téhož pana Adama manželkou, zplozené dceři a sirotku, pravnučce mé milé, aby ten všelijaký statek muoj — vejš specifikovanej na touž Barboru, na pra- vnučku mou, po smrti mé připadl plným dědickým právem bez překážky všech lidí i každého člověka, což by lidská lesť: vymysliti mohla. Nad kteroužto Barborou i vším sttkem jí ode mne odkázaným za poručníky ustlanovuji a nařizuji urozené a slovutné, obzvláštně mé milé přátely tylo: pana Abrahama Hrocba z Mezilešic, pana Václava IDeklívu z Závořic a pana Jana Albína z Greifnberku, jim se toho cele důvěřuji, že oni jakožto pocliví a šlechetní muži, takové poručenství dobrotivě -k sobě přijmouce, jakž sem se i loho při nich dožádala, pro lásku, kterouž sou k nebožtíkovi panu Adamovi Skalickému, otci Barbory, i ke mně měli, touž Barboru ke cti, chvále i poznání P. B. všemohoucího, potom ke všemu dobrému a poctivému vedouce, nad ní i statkem jejím, jí tak ode mne odká- zaným ruku ochrannou držetí, jí opatrovati a fedrovati budou, křivdy žádné nižádnému činiti ji nedopouštějíce ani sami nečiníce. Při tom však pro dokonalejší opalření | tato jest vuole má, aby častopsaná Barbora po mé smrti paní Kateřině, pana Jana Albína manželce, bábě její vlastní, někdy nevěstě mý, k chování dání dána byla, nebo já jiné naděje nemám, nýbrž nade všecky lidi jí paní Kate- V1. V Celelné ulicí. řině toho se duověřuji, že ona Barbora vnučku svou nejináče nežli já nebožku Annu, dceru její, vnučku mou milou, opalrovala sem, tolikéž opatrovati, chrániti v po- božnosti i ve všem jiném dobrém a poctivém říditi, také spravovati ku potěšení svému i všech přátel až do lct dospělých bude. Pro podstatnější pak vychování a potřeby i náklady na Barboru chci tomu, aby paní Kateřina Albí- nová domu mého i vinic, také zahrady užívala potud a tak dlouho, pokudž by při ní Baruška, vnučka její, zuo- slávajíc trvala, však povinna budce paní Katcřina duom vejš dotčený, aby spuštěn nebyl, s vědomím pánuov po- ručníkuov opatrovali,; na vinice nakládajíc, z nich užitky bráti a z těch takových užilkuov na Barboru náklady činiti. Což by pak každého roku přes útraty z užitkuov domových, vinic a zahrady, jako z vín vyšenkovaných nebo v sudích prodaných a zpeněžených, mimo náklady viničné i na sirotka přebíhalo, to všecko paní Kateřina má a bude povinna pánuom poručníkuom odvozovati a v ruce jich dodávati. Páni poručníci přijmouce peníze z týchž užitkuov, k hlavním sumám, kteréž na listech a jistotách svědčící mám (kteréžto listy v železné truhle jsou při jinejch klínotích, a ty též Barboře pravnučce vedle jiného statku mého, jakoby jí ode mne Marianny Pikartové z Pereftu z dobré vuole zouplna a docela zdě- lané byly podle obyčeje a řádu této země Ceské a notule kanceláře Pražské na ně dané měla, náležejí) přiloží. Při tom majéci v svém bedlivém uvážení, že často psaná Bar- bora, pravnučka má milá, v dětinském zpuosobu zuostává, v tom kdyby osiřela, daleký cíl k létuom rozumným a dospělým jměla, v kterémž ji nyní pozuostávati rozumím, mezi tím jak s ní P. B. naložití a pokud ji v tomto světě zanechati ráčí, smrtedinému člověku není známé, i jestli by před d.jitím let dospělých túž Barboru P. B. prostřed- kem smrti z tohoto světa povolati (čehož pane Bože ostřež) ráčil, tol.o všeho statku mého movitého i nemovitého, na čemžkoli záležejícího, Barušcc ode mne odkázaného po smrti na místě jejím pravé dědice a nápadníky činím, je mocně ustanovuji z počátku psanú Kateřinu Albínovou, někdy nevěstu mou, paní Dorotu z Pereftu, strejnu mou, nebožtíka pina Lukáše 7 Pereftu, bratra mého, dceru, a pány poručníky ode mne nad statkem i Barborou, pra- vnučkou mou zřízené, zejména vejš položené, tak aby tobo všeho statku jeden díl paní Kateřině Albínové, paní Dorotě druhej díl, třetí díl pánvom poručníkuom náležel a oni aby rovným a spravedlivým podílem oto se podě- Mili, A když by nápadem na paní Dorotu z Pereftiu díl ten jeden přišel, ona z toho podílu svého Václavovi z Pe- reftu deset kop míš. aby vydala. Také poznávaje, že páni poručníci nemalé práce povedou, když by mne P. B. z tohoto světa k budoucí slávě povolati ráčil, na památku mou poroučím jim po desíti zl. uh., ty aby sobě po smrti mé z toho tak kšaflovaného statku a Barboře daného bez překážky všech lidí vzali. Tomu na svědomí tento kšaft upečetiti sem dala. Jehož datum v Starém Městě Praž. v pondělí den sv. Jakuba, to jest dvadcátého pátého dne měsíce července léta ete. osmdesátého osmého. Marianna Pikartova z Pereftu rukú vlastní svú. Kterýžto kšalt jí Marianny Pikartové z Pereltu my — purkmistr a rada k žádosti poručníkuov nad statkem ua Barborou, pozuostalou dcerou po někdy Adamovi z Skalice a pravnučkou někdy Marianny z Poreftu, kšaltem tímto neřízených, též kšaltovníkuov a nápadníkuov v něm po- stavených skrze vstoupení do rady na nás vložené, ponč- vadž odporníci jeho, Jan starší a Jan mladší Pikartové 

Strana 457
VI. V Celelné ulici. z Zeleného Oudolu strejcové podle vloženého odporu po- savad po svém právě sou nekráčeli a nekráčejí aniž podle dictum, jehož actum in consilio feria 3. post Simonis et Judae léta pominulého etc. osmdesátého devátého, od práva jim učinčného ke škodám nezaručili, ale toho všeho mlčením a nejitím po právě pominuvše tak zanechali, sme stvrdili a jemu moc podle práva dali. Tomu na svě- domí dali sme tento list upečetiti v oulerý po Proměnění P. Krista léta ctc. devadesátého. 48. 1604, 21. prosince. Rukop. 6. 2205 [. 290. (Kšaft urozené paní Barbory Rucké z Skalice.) Já Bar- bora Rucká z Skalice znamenajic nestálost života svého na tomto světě a nevěda, kdy mne P. B. všemohoucí z tohoto bídného světa k své svaté milosti povolati ráčí a věda o tom, že všeckno, co se narodilo, umříti musí, protož nejprve přede všemi včemi duši svou P. B. vše- mohoucímu, stvořiteli svému, od kteréhož jsem ji vzala, v jeho svaté ruce poroučím a prosím, věříc tomu doko- nale, že pro zasloužení svého nejmilejšího syna P. J. Kr. a pro nevinné umučení jeho mně mé všecky hříchy od- pustíc nedopustí jí jíti na věčné zatracení, ale skrze své převeliké a nesmírné milosrdenství přijme ji na věky k sebe chválení a na tvář svou ustavičně palření. Dále pak nechtíce, aby o stateček můj, kteréhož mi P. B. z milosti své svaté a štědrosti Božské nadčěliti ráčil, mezi panem manželem a synem mým nejmilejším jaké nedo- rozumění po smrti mé, když by mne P. B. prostředkem smrti léto časné z tohoto bídného a plačtivého oudolí povolali rócil, povstati měli, nýbrž aby jeden każdy z nich věděl, jak se v tom zachovali. Protoż s dobrym svým rozmyslem maje toho moc s svejm jmenfm a slatkem, coż mi se líbí učiniti; ve jméno P. B. všemohoucího o témž slaletku svém takto řídím a kšaftuji. A tyż statek svij všechen a všelijakcj, na čemž ten koliv jest a záleží, ni- kdež ovšem nic nevymieňujíc, se všemi právy a spraved- livostmi svfini, listy, majestály níže dotčenými, dluhy po- jištěnými i nepojištěnými i s těmi: dluhy mně od dobré paměti někdy p. Samuele Hrocha z Mezilešíc, předešlého pana manžela iného, povinnými, tak jako by to vše slovo od slova zcela a zouplna, jakýmiž by se to koliv jmény jincnovati mohlo, sem do tohoto kšaftu mého vepsáno a specifikováno. Totiž: dům svůj ležící v Starém Městě Pražském podle fary Tejnské vystavený, jenž u tří králův slove, se všemi svršky, nábylky, hospodářstvím, hotovými penězy, klenoty, jak na zlatě tak i na stříbře, nádobí cí- novém, mosazném, měděném, dřevěném i jiném všem a všelijakém. Nicméně: šaty ložní vinuté, chodící, vína v sudech a summou to všecko, cožkoliv, kdekoliv mého se najde a vyhledá. K tomu vinici Kanclétku řečenou s lisem a jiným vším k ní příslušenstvím. Item vinici v Kartousích ohraženou proti kostelu sv. Jakuba v zahra- dách, též zahradu s trávníkem proti vinici od cesty až k řece Vltavě, podle zahrady Frankovské ležící. I s těmi zápisy, majestáty a jistotami od náboZné a osvícené panny Barbory z Selmbergka a na Kosti, kněžny a abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském i všeho konventu dobré pamčti paní Marjaně Pikartové z Pereftu, měštce St. M. Pr., paní prabábě mé nejmilejší, na touž vinici a zahradu v Kartousích svědčícími. A na to potvrzení ná- božných a osvícených panen Lidmily z Blížova a Doroty z Krumlova, abatyší dotčeného kláštera i všeho konventu sv. Jiří na hradě Pražském, k tomu císaře Rudolfa druhého, Ceského krále, na týž vinice i zahradu majestátem pod visutou pečetí, jímž potvrzovati a schvalovati výš psaných nábožných panen i všeho konventu listy a potvrzení na ty grunty udělené ráčí. Jakž to dotčení zápisové, majestát VI. V Celelné ulici. ABT a jistoty v sobě šíř obsahují a zavírají, i jiný statek můj vlastní movitý i nemovitý, na čemžkoliv záležející, nic ovšem nikdež nevymicňujíc, tak jakž sem toho sama v po- kojném držení a užívání, maje sobě to od nahoře psané paní Marjany Pikartové z Pereftu, paní prabáby mé nej- milejší, kšaftem jejím, jehož datum v St. M. Pr. v pon- dělí den sv. Jakuba, to jest dvadcátého pátého dne mě- síce července léta etc. osmdesátého osmého, mocně dáno a odkázáno, byla, dávám a tímto mým kšaftem a poslední vůlí mou mocně odkazuji, však po smrti mé teprva a prve nic, na způsob a vejminky níže dotčené urozenému panu Kašparovi mladšímu Ruckému z Rudz, J. Mti C., komor- nímu služebníku, panu manželu mému nejmilejšímu, dě- dicům a budoucím jeho k mocnému a dědičnému držení, užívání, jmční, dání a vládnutí bez překážky jednoho každého člověka, což by lidski lest vymysliti mohla. Z kteréhožto statku a jmění mého týž pan manžel můj, vejda v jeho držení, tomu chci aby Janovi mladšímu Hrochovi z Mezilešic, synu mému nejmilejšímu s někdy dobré paměti p. Samuclem Hrochem z Mezilešic, přede- šlým panem manželem mým, zplozenému, vydal dva tisíce kop míš. a to teprva, když by k letům svým přírozeným dvacíti přišel a prve nic. Avšak touž sumu bude povinen jemu do toho času bez úrokův dostatečně ujistiti, aby ji přijda k týmž letům svým věděl kde najíti. Než neuchoval-li by P. B. téhož Jana mladšího Hrocha, syna mého, dříve toho času a dojití let jeho od smrti, tak že by dříve do- Jit£ let, anebo i dojdouce let svých spravedlivých bez dědicův z tohoto světa sešel, tehdy táž summa těch dva tisíce kop míš. při něm panu Kašparovi mladším Ruckém, dědicích a budoucích jeho zůstati a zase na něj, dědice a budoucí jeho připadnouti má plným právem. Jakož jest někdy pan Jan Albín z Greifenberku, na onen čas po- ručník můj, mně spolu s týmž Janem mladším Hrochem z MezileSic, synem mým, za živobytu svého pořízením svým knihami Nového M. Pr. učiněným všechny svršky a nábytky své vlastní, kteréž jsou po něm v domě jeho na Novém M. Pr., v němž bydlel i také umřel, zůstaly (však teprva po smrti paní Markéty, manželky své, mocně a dědičně na rovný díl můj přišlo), ty tolikéž všecky, nic ovšem nevypouštějíc. Též také i tu všecknu spravedlivost svou, kteráž by na mne podle toho psaní, kteréž jest J. M. C. ku pánům Pražanům Nového M. Pr. učiniti a k nim se příimlouvati ráčil: Jakož jest nadepsaný p. Jan Albín za živobytu svého, jsouce mým poručníkem, u něhož jsem a paní manželky jeho podle nařízení kšaltovního výš při- pomenuté paní prabáby mé, jakožto sirotek nezletilý, zů- stávala a vychována byla, statečku mého všeho a všelija- kého mně od též paní prabáby mé odkázaného v držení a užívání byl, k sobě všelijaké užítky a důchody mně náležející přijímal a mně z toho žádného počtu nečinil, nýbrž když jsem jejod něho míti chtěla a na něj, aby mi jej ucinil, nastopovala, mné vejpisy pofádné z kn&h městských Nového M. Pr. pořízení svého, že mi po smrti své všecken a všelijakej statek svůj odkazuje, abych jej z takového počtu činění propustila, což jsem já věříce jemu, že se to tak stane na přímluvu dobrých pánův a přátel, však tak a na ten konec, pokudž seto tak stane a mně statek jeho zůstane, k sobě přijala a jej z téhož počtu vykvitovala a propustila, kteréžto pořízení své on p. Jan Albín v málo dnech po propuštění jeho z téhož počtu jest přetrhnouti a propustiti dal a jiné pořízení na ublíZení mé a ujmu práva mého staršího k statku jeho náležejícího o statku svém učinil a jej jinam odkázal, chtěje mne tudy o týž počet mně náležející při- praviti a od statku svćho odciziti, aby aspoń ten dim 58 

Strana 458
458 VI. V Celetné ulici. jeho p. Jana Albína, v němž jest on někdy p. Jan Albín po smrti paní manželky jeho na mne podle týchž svrškův přišel a připadl a já tu nějakého vynahražení 7a ten počet dostati mohla. Což tu tak koliv na mne toho přišlo, mocně odkazuji a dávám nahoře dotčenému p. Kašparovi mladšímu Ruckýmu z Rudz, panu manželu mému nejmi- lejšímu, dědicům a budoucím jeho. Naposledy toto sobě vymienuji, abych tento kšaft a poslední vůli mou, když by mi se koliv vidélo a zdálo, mohla a moc měla zrußiti, zméniti, zkaziti a jinej podle vůle své učiniti. Vedle toho také pana purkmistra a pánův Pražan St. M. Pr. prosím, Ze nad touto poslední konečnou a jistou vůli: mou ruku ochrannou a laskavou držeti a tento kšaft můj poslední vůle mé po mé smrli utvrditi ráčí. Tomu na svědomí pečeť mou vlastní jistým mým vědomím, celým a doko- nalým plným přiznáním dala jsem přitisknouti k tomuto kšaftu svému a poslední vůli mé, v němž jsem se také rukou svou vlastní podepsala. A pro lepší toho jistotu dožádala jsem se urozenÿch: p. KryStofa Ranfta z Wisen- talu, J. Mti C. komorního služebníka a vrchního kvarde- roba, a p. Hendrycha Pernického z Pernecka, J. Mti C. husyra, že jsou také pečeti své podle mé na svědomí k tomuto kšaftu mému však sobě a budoucím svým bezc &kody pritiskli. JehoZ jest datum v outerý den sv. Tomáše léta šestnáctistého čtvrtého. — Barbora Rucká z Skalice. — Chriestof Ranft von Wiessendal Ir. Róm. Kais. M. Camerdiener und oberster. — Hendrych Bernetzky von Bernetz Ir. Róm. Kais. M. Hueschirer. 49. 1608, 14. března. Rukop. č. 2232 j. 357. V pátek po neděli Oculi stala se smlouva přátelská mezi uroz. p. Kašparem ml. Rucským z Rudc, cís. komorním služebníkem a p. Janem Hrochem z Mezilešic, cís. hejt- ınanem panství Dobříšského jakožto vlastním strejcem a poručníkem Jana Hrocha ml. z M., syna po někdy uroz. p. Samuelovi H. z M., bratru jeho vlastním, pozůstalého a to taková smlouva: Jakož jest někdy uroz. paní Barbora Киска z бКаЧсс, predešlá manželka téhož p. Kašpara Ruckého z R. ucinila kšnít a odkázala statek svůj témuž p. Kašparovi inl. R. z R., manželi svému, tu jest p. Jan Hroch z M. témuž kšaftu místa dáti nechtěl, že by tyż kšalt od ní paní Barbory nepořádně na škodu dotčeného sirotka, syna jejího, učiněn býti měl. Kterážto rozepře jsouce při právě Star. M. Pr. vyslyšána, jest vypovědí takovou podělena, že jest p. Jan Hroch k ruce dotčeného sirolka odporu svého neprovedl, nýbrž že z odvodu téhož p. Kašpara ml. to vše se jinak patrně našlo, že jest ten kšalt pořádný. (l porovnali se), że tyZ kSaft ve své celosti má zůstatí a p. Kašpar ml. toho všeho statku po manželce jeho má užiti, naproti tomu p. Kašpar ml. Rucký jeho sirotka Jana ml. Hr. z M. pii odkazu 9000 k. m. züsta- vuje, k též sumě 500 k. míš. přidává. 50. 1611,21. ledna. Rukop. č. 2232 f. 487. Каёраг Rucky z Ruc, cis. kammerdincr přiznal se, že jest dlužen 100) k m. Każparovi Winterovi z Polehrad a zapisuje na domu vedle fary Tejnské. (Dne 4. května t. r. zapi- suje tyż tćmuż 2000 k. m.) 51. 1612, 1. srpna. Rukop. č. 2114 f. 80. Zmocněn jest podle jistého přísudku pánův p. Kašpar Winter z Po- lehrad domu Pikartovského vedle fary Tejnské někdy KaSparovi ml. Rudskymu z Rude náležejícího pro 1000 k. m. dlubu. 52. 1614, 30. Cervence. Rukop. ć. 2114 f. 151. Zmocuén jest domu u Pikartüv právem nápaduím na Jana sl. Irocha z Mczilesic po nekdy Janovi ml. Hrochovi z M. piipadlého pro sumu 500 k. m. dluhu Janovi Kolinovi z Elbinku povinnych. VI. V Celelné ulici. 68. 1621, 5. října. Rukop. č. 2234 f. 134. Osvi- cené kníže a vysoce urozený pane pane nám milostivý. Jaké jest nám V. Kn. M. poručení v příčině pana Jana Rocha z Mezilešic z jedné a pana Davida Floryna z Lamb- štejna a paní Doroty Kolinky z strany druhé učiniti a při tom za komisaře naříditi rá&ila totiZ, abychme my neprodleně snesouce se o jistý den a místo z počátku psané strany před sebe povolali; věci a spisy z strany zvodu do domu slove Pikartovského v Star. M. Pr. vedle fary Tejnské ležícího stalého se dotýkající od týchž stran přednésti dali v tom sporu a, což by tu dále přináležejí- cího od nich predne&eno bylo, je s pilnost( vyslyśeli, všeho bedlivě povážili, dále ktomu, aby ta véc na místé postavena a strany spravedlivého opatření dosáhnout a porovnány býti mohly skutečně se přičínili, a jak to vše vyřídíme a na místo postavíme, na kancelář J. M. C. českou dostalečnou zprávu svou učiniti hleděli, jakž též poručení V. Kn. M., jehož datum v Menším Městě Praž- ském 6. dne Septembris leta tohoto 1621 to v sobě šíř obsahujíce zavírá. Na kteréžio milostivé poručení V. Kn. Mti tak jsme se poslušně zachovali a dotčené strany k ji- stému dni o touž před sebe obeslali a takovou milostivou vůli V. Kn. Mti jim přednesli a jich, aby sobě raději k pokoji raditi dali, tak aby V. Kn. Mti z dalšího zane- prázdnění sjíti mohlo, poněvadž jinšími a většími věcmi, na čemž jak J. Mti C. králi a pánu našemu nejmilostivěj- šímu tak tomuto království Ceskému nemálo záleží, napo- menulí učinili; po kterémžto napomenutí strany, ačkoliv tvrdočejny byly a jedna druhý v ničemž ustoupiti nechtéla, nýbrž každá práva býti chtěla, i vidouce my, že by sc to netoliko prodlelo, ale také že by ta věc k místu a konci přivedena býti nemohla, nepominuli jsme v tom dále pracovati a strany ještě k přátelskému o to porovnání napomenouti, tak aby k další přátelské smlouvě ptijiti mohly a nebo aby strany nám to v moc k ubrman-ké vejpovědí daly, my že chceme pokudž možné bude strany bez ublížení jedné i druhé spravedlnosti v tom pracovati. tak aby se V. Kn. Mti vůli zadosti státi a oni náležitého opatření dosáhnouti mohli, což jsou tak učinili, a my maje sobě to v moc dáno, takto jsme strany o to všecko přátelsky porovnali. Předně, že pan David Floryn na místě Auny, manželky své, dědicův a budoucích svých na naše jednání, předkládání a přímluvy v těch přech mezi dobré paměti panem Kašparem Winterem z Polehrad, otcem manželky jeho, které jest on i pan David Floryn od dc- síti Jet pořád zběhlejch s týmž panem Janem Hrochem o to jměl, od těch všech škod proto vynaložených nic- méně úrokův, co by se z té sumy jeho hlavní těch dvou tisíc a jednoho s:a kop míšenských do tohoto času sešlo, upustil, a k tomu ještě z též sumy hlavní čtyry sta kop míš. k milostivému zalíbení V. K. Mt ulevil, tak že též jeho hlavní sumy toliko sedmnácte set kop míš. jemu na témž domě pozüslává, však v též sumě on pan David Floryn, paní manželka, dědicové a budoucí jeho, téhož domu Pikartovského v držení a užívání zůstávati mají dotud a tak dlouho, dokudž by jemu těch sedmnácte set kop míš. zcela a zouplna dána a zaplacena nebyla bez překážky jednoho každého člověka. Naproti tomu on pan Jan Hroch má moc míti a má na týž dům po kupci se ptáti a jej podle své líbezné vůle zač nejdrážeji může prodati a spen&2iti a ihned z takového prodaje nejprve a přede všemi jakž vejš dotčeno jeho pana Davida Floryna, dědice a budoucí jeho v sumě jeho z téhoZ prodaje, a nebo pokudž by kupce dostati nemohl, kdož by se koliv v penézich objfti mobl, spokojiti. I také jiné zápisníky na témž domě vedle zprávy pana purgmistra a pánův Star. 

Strana 459
V1. Kostel Týnský. M. Pr. doložených a na tu od V. Kn. M. recessu proslého splatiti. Nicméné berní jakékoli na témZ domé zadrZalych zvlášť, poněvadž týž dům Pikartovský nápadem po strejci jeho na něho pana Jana Hrocha připadl a přišel, náležitě vedle stavu svého jest povinen dáti a zaplatiti, ostatní pák sumu přebíhající k svému dobrému, jak se mu nejlépe viděti a zdáti bude, obrátiti. Po kterémžlo našem přátel- ském jednání a této ubrmanské podle moci od stran nám dané vejpovědi jsou strany na tom přestaly a sobě to, jakž na poctivé lidi náleží, zdržeti připověděly. Pročež V. Kn. Mti tuto svou poníženou relaci činíme a za to žádáme, že toto naše porovnání a ubrmanskou vejpověď sobě ob- libiti, potvrditi a podle toho milostivým dekretem pánům purgkmistru a radé Star. M. Pr. o tom, aby do kněh jich městských vedle zápisu téhož domu vložiti a vepsati dali, milostivě poručiti naříditi ráčíte. 1 tím je strany i sebe k milostivé paměti V. Kn. Mti poručena činíme. Datum v outerý po sv. Františku léta 1621. Číslo pop. 601. (Fara Týnská). (Viz kostel Matky B. před Týnem.) Kostel Matky Boží před Týnem. 9]. 1974, 9. Gervencc. Regesta Boh. et Mor. L. ¢. 888. Ad praesent. capiluli Wissegr. magister Jordanus ecclesiae s. M. de hospitali plebanus inst. *2. 1278, 12. června. Regesta Bohem. et Mor. Il. ć. 1120. Johannes, episc. Prag., protestatur, ecclesiam s. Mariae iuxta curiam communem, quae vulgariter Thyn nuncupatur, sitam ct ius palronatus ecclesiae praediclae ad ecclesiam Wissegradensem pertinere — »Insuper di- cimus, Mychahelem, filium Johannis, civis Prag., qui — in preiudicium ecclesie Wissegr. in iam dicla ecclesia s. Marie sc pro rcctorc gerit circiter annum quinlum, sepe- dictam ecclesiam inlegitime possidere. *3. 1279, 18. dubna. Tamléz c. 1169. Nicolaus papa II. Conquesti sunt nobis — prepositus — decanus ct capitülum ecclesie Wissegr., quod Michael Johannis — ecclesiam s. Marie dictam de hospitali — detinet occu- patam. *4. 1279, 7. listop. Wissegr. Chunoni decano riac in Tyn providendi. 95. 1288, 2. září. Tamtéž č. 1299. ludex a sede apost. delegatus excommunicat Michaelem, filium Schilheri de Praga. ?6. 1298. — Loserth, Das St. Pauler Formular c. 47. Nos Bartholomeus, decanus divina providencia, to- tumque Wissegradensis ecclesie capitulum notum facimus universis presentes litteras inspecturis, quod honorabilis magister Rapoto, Tynensis prepositus, canonicus noster dilectus, cui hospitale nostrum commisimus, thcloneum in Leta curia in civitate Pragensi ad idem hospitale nostrum pertinens ab antiquo, una cum curia ciusdem hospitalis sita circa ecclesiam b. Marie in Tyn, viro provido ct Tamléz ¢. 1194. Capitulum dat facultatem ccclesie s. Ma- VI. Kostel Týnský. 459 honesto Alberto notario pro duodecim (!) marcis puri ar- gent Pragensis ponderis exposuit seu locavit a fcsto Trans- lacionis b. Wenceslai nunc proxime venturo per unius anni revolucionem possidendum, tenendum et utifruendum cx certa nostra sciencia ct consensu. De quibus duodecim marcis idem magister Rapoto confessus coram nobis est, quinque marcas ab codem Alberto iam recepisse sub paclis et condicionibus infrascriptis, hiis videlicet, quod predictus Albertus notarius de residuis quatuor marcas in festo beati Galli et alias quatuor marcas in festo Purifica- cionis b. Marie magistro Rapoloni solvet ct cxplebit occasione et contradiccione qualibet proculmotis. Si autem, quod absit, idem Albertus nolarius ante revolucionem ipsius anni debitum carnis exsolverit universe, ex tunc, cuicunque ipse Albertus predictum theloneum una cum curia pretacta disponcret seu legaret tenendum, eundem ipsum theloncum cum dicta curia tenere promittimus usquc ad finem anni memorati pacifice cl quiele, ad hoc, si predictus magister Raporto prediclum hospitale nostrum quocunque casu ingruente forsitan resignaret, promittimus bona fide ordinacionem, locacionem et pacla inter ipsum magistrum | Rapotonem et Albertum notarium hincinde habita inviolabiliter conservare. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et tam capituli memorati quam nostro ac predicti magistri Rapotonis sigillis procuravimus roborari. Datum in Wissegrado a. d. 1298. 97. 1302, okolo 1. června. Reg. Boh. č. 1921. [o- hannes episc. ecclesiam s. M. unit decanatui Wissegra- densi. *8. 1802, plebanus. “9. 1305, 11. února. Tamilež č. 2169. Ad present. Henrici, decani Wissegr., Johannem presb. vicarium per- petuum instituimus. *10. 1310, 3. prosince. | Zebra Zilavského Kronika Zbraslavská ve Fonles IV. sly. 171. Post plurimos trac- latus absconditos — Berngerus (sacerdos, Elizabeth rcginc capellanus) Maguntino archiepiscopo signum dedit dicens: Quandocunque cum maiori campana die crastina apud b. Mariam in Leta curia pulsatum fuerit, mox civitali appro- pinquate —. Ecce dies adest crastina — in hora quasi nona tercio nonas Decembris —- Berngerus sacerdos cum quibusdam sub silencio turrim b. Virg. ascendit, campanam scmel, bis et tercio sonare fecit. Ad hunc sonitum exercitus se movit. #11. 1811, 18.srpna. Neg. Boh. III. č. 42. Joh. cpisc. revocat confirmationem Nicolai clerici in plebanum tem- pore regis tleorici a se factam. 812. 1812, 11. dubna. Tamtéz č. 70. Concordia de capite Percgrini Pussonis et Proczkonis de Potenstein ; arbitri pronuncciaverunt, ut Nicolaus de Potnsleyn pro remedio anime ipsius Percgrini debeat ecclesie parrochiali s. M. ante L. c. certos redditus comparare, de quibus pro missa singulis dicbus in dicta ecclesin dicenda per- petuo vicario pro suis laboribus satisfiat. 918. 1814, 28. března. Tamléž C. 185. lurati cives altestantur, sororem Trutyl domum suam viceplebano Do- nało et eius successoribus donassc. 914. 1817. — Tamież č. 593. Petrus presbyter sacristanus et Sdislaus diaconus servitor. 915. 1317, 29. listopadu. Tamtéž č. 405. Joh. episc. Bavaro, abbali Brevnov., mandat ut decanum Wissegrad. contra plebezanos, filium Eberlini de Lapide praesentantes, b8* 1. ćervna. Tamléz C. 1922. Henricus 

Strana 460
460 41. Kostel Týnský. ad ipsam ecclesiam in possessionem ipsius ecclesiae re- ducat. #16. 1319, 18. prosince. Tamićż ¢. 544. Decisio litis. inter Franciscum, rectorem ecclesie, et capitulum Wissegr. — idem Franciscus ipsam ecclesiam, quoad vixerit, pacifice possidere debeat. — ltem decernimus quod si dictus decanus processu temporis a plebezanis ius patronatus per concordiam vel iusticiam evicerit, quod ex tunc ipse Franciscus eundem decanum pro patrono re- cognoscere debeat. *|7. 1919, 15. prosince. Tamléz ©. 545. Eberlinus et fohlinus de Lapide fideiubent pro Francisco rectore respectu fructuum eiusdem ecclesiae. *18. 1820, 2. ledna. Tamtéz &. 558. Bavarus abbas: iudex a sede apost. deputatus in causa inter decanum Wissegr. et parochianos ecelesiac in Tyn, vices suas Gallo, archidiacono Grecensi, committit. #19. 1320, v lednu. Tamléž č. 559. Gallus archi- diaconus rectoribus ecclesiarum Prag. iniungit, ut plebe- zanos ecclesiae in Tyn citent ad iudicium. *90. 1820, 7. kvétna. Tamléž č. 575. Conradus Pleyer, Conradus de lapide, Jacobus Frenklini, Otto Fi- goleyz, Hyltprandus Czwiflinger, Guntherus de Kutna, Henricus Negel, Fridlinus Payer, Bohuslaus Fridingerii, Nicolaus Rotinne, Ulricus de Haimburk, Hermannu: Glas, Nicolaus Steklicz, Johannes et Dietmarus fratres et Jo- hannes Jacobi cum fratre nec non universitas plebisano- rum, patroni ecclesie. #21. 1820, 10. května. Tamtéž č. 578. Nos Jacobus Frenclini, Eberlinus et Conradus, fratres dicti de lapide, Conradus Pleyer, Otto Figoleys, Sifridus de Laeta curia, Henricus Negel, Hiltprandus Zwillingeri, Guntherus et Friczco de Cutna, Nicolaus de Steklicz, Bohuslaus et Ni- colaus, filii quondam Ieclini Fridingeri, Johannes et Polco, fili quondam Jacobi Wolflini, Nicolaus et Frenczlinus Rotinne, Nicolaus Fridinger, lascko Geunaheri, Heroldus, Nicolas Pesoldi, Merboto, Henricus et Pesco de Zacz, Johannes et Ditmarus fratres, Fridlinus Prentlinus et Ulricus Haymbusch, Wolflinus pellifex, Petrus de Tust, Nicolaus Francisci, Pesoldus carnifex, Frenclinus Hopfneri, Paulus, gener Hopfneri, Nicolaus Knobloch, Fridlinus pistor, Henricus Rouber et Jeclinus Pitzweckl et tota uni- versitas parochianorum, divitum et pauperum, patronorum ecclesiae — cedunt ius patronatus Francisco, filio quon- dam Jacobi Wolflini, iudici civitatis Prag. $39. 1820, 8. července. Tamtéž č. 593. Processus causae inter Dirslaum, decanum Wissegr., et parochianos ecclesiae super iure patronatus — ; sentenciamus, d. Dirs- laum nomine ipsius decanatus restituendum — possessioni iuris patronatus praesentandi personam pro vicario per- petuo. 28%. 1320, 4. října. Tamićż ć. 6/6. Dirslaus de- canus compromittit super lite sua cum Francisco, iudice Prag., de iure patronatus. 24. 1823, 24. února. Tamléž č. 845. Franciscus iudex compromittit super lite sua cum Dirslao decano de iure patronatus. %25. 1823, 2. dubna. Tamtéž 6. 957. Sententia ar- bitralis inter decanum Wissegr. et Franciscum iudicem de iure patronatus —: »quod Franciscus iudex et aui he- redes in qualibet vacacione iuris vel facti ecclesie a tem- pore sciencie infra tres menses teneantur decano ccclesie Wissegr. presentare duas personas dignas, allera earum, que per dictum decanum preelecta fuerit, episcopo repre- VI. Koslel Týnský. sentanda lamquam a patronis legittimis et confirmanda pro vicario perpetuo.« ^96. 1931. — Tamléz 6c. 1722. Bartholomaeus, quondam vicarius et ecclesiae s. M. postmodum capellanus regis Wenceslai. *27. 1335, 21. ledna. Regesta Boh. el Mor. JV. C. 124. Benedictus papa Xll praeposito Misnensis eccle- siae mandat, ut litem inter plcbanos s. Benedicti et s. Mariae, ante L. c. decidat »quod Franciscus, plebanus s. Mariae, parochianos ecclesiae s. Benedicti recipit temere ad divina. *28. 1886, 98. Cervence. Tamléz è. 313. Sententia arbitralis in causa limilacionis domorum parrochiarum s. Mariae et s. Benedicti. 929. 1339, 13. prosince. Tamléž č. 754. Testamen- tum Conradi Leutmericeri. »Czu Unser Frawen vor dem fronhofe sal man gebin eyn schock zu dem gebeude«. “80. 1346, 98. ünora Tamléz č. 1518. Johlinus Eberlini de lapide vendit monasterio in Aula Regia cen- sum. »Johannes vero Dunnwirt tantumdem census sol- vendo eciam in tolo eiusdem census unam s. gr. plebano ad b. Virg. ante L. c. solet solvere annuatim nomine testamenti patris mei«. 31. 1858, 27. října. Tadra, Lisly kláštera Zbraslav. C. 121. Franciscus plebanus, Johannes, rector scholarum. #39, 1358, 22. i(jna. Libri confirm. La. str. 70. Jacobus, clericus Prag. dioc., ad presentacionem Jacobi Polconis et Wenceslai dicti Geunheri, civium Prag., ad altare in ecclesia b. V. per ipsos dotatum, pcr obitum Mathie recloris vacans, fuit instilutus. *33. 1358, 831. i(jna. Tanléz slr. 20. Anthonius, cle- ricus Prag. dioc., ad presentacionem Alberti, Nicolai Cle- menterii, Meynlini Dupcz et Johlini Gynoesil, civium Prag., execulorum ultime voluntatis Johlini de Steklicz, civis Prag. ad altare s. Katherine — per mortem Zcidlini, rectoris eiusdem vacans, est institutus. 234. 1360, 8. lcdna. Tamléz sir. 114. Nicolaus de Hawelswierd presbyter ad present. Wenceslai, plebani in Lysz, Leonardi et Nicolai, fratrum dc Praga, ad altare ss. Felicis et Adaucli ct s. Marthe in crippa de novo erectum et, dolatum, est institutus. $95. 1360, 6. listop. 7amléz slr. 135. Dominus Frenczlinus de Kadano ad altare s. Katherine ad present. Alberti Heusnek, Clementeri, Meinlini Dupcz ct Johannis (Smielssil (?) Gynochsil), civium Prag., vacans per resign. Anthonii, fuit. inslitutus. "36. 1361, 19. Gervence. Tamléz slr. 157. Martinus, plebanus, de Ostrassin, ex causa permutacionis cum Frencz- lino, altarista ecclesie s. M. ante Lelam curiam, de con- sensu Alberti dicti Heusmek; Nicolai, Clementeri, Mcin- lini Dupcz et Wenceslai Gotkonis, fuit ad dictum altare institutus. 237. 1861, 7. prosince. Tamież słr. 165. Petrus altarista ad presentacionem Alberti Heusmck, Nicolai Cle- menterii, Meynlini Dubcz et Waczlai Golkonis ad altare s. Katherine ex causa permntacionis pro ccclesia in Struppin facte, fuit institutus. 988. 1361, 13. prosince. Liber erecl. I. f. 31. (Super dotacione et creccione altaris OO. SS.) Nos Salvianus Salvi, Henslinus Benesclicer et Jordanus Rechcer —- exc- culores ultime voluntatis olim Seybote de Beneschow — recognoscimus — quod dictus Seybota — condendo ulti- mum testamentum suum — d. Odoleno presbytero super 

Strana 461
VI. Kosiel Týnský. villam suam Jolschan — prope civitatem Slanam sitam VIII s. gr. pr. censum annuum — contulit — racione memorati census Odolenus et successores ipsius — missam unam — debet quottidie — celebrare —. Datum in die s. Lucie a. 1361. 239. 1369, 4. kvétna. Libri confirm. I a. str. 174. - Odolenus dc Blahotin presb. fuit ad presentac. Henslini Beneschoer, Colmanni Calvi et Jordani Rechczer ad allare OO. SS. per quemdam Seybitum, civem Prag., de novo ercctum ct dotalum confirmatus. *40. 1362, 31. kvétna. Tamléz slr. 176. Conradus de Ployt presb. Misnensis dioc. ad presentac. Alberti IIeusmek, Nicolai iunioris Clementerii, Meynlini Dubcz ct Wenc. Gotgonis, civium Prag., ad allare s. Katherine vacans per resign. Pelri, recloris ipsius, fuil institutus. “41. 1862, 3. i(jna. Tamléz str. 182. Ulricus Ulrici de Praga subdiaconus ad present. Salmani(!) Calvi et llanze, patruelis olim Zipothe de Benessow, civium Prag. ad altare OO. SS. vacans per resign. Odoleni, ipsius rec- loris, fuit institutus. °42. 1863, 9. ledna. Tamlé£ Ib. slr. 3. Johannes Peslini de Novo Foro, clericus Vratislaviensis dioc., ad present. laxonis Polk ct Wenc. Geuneri, civium Prag., ad altare b. Virg. per morlem Jaxonis, ultimi rectoris, vac., per dominos vicarios fuit inslitutus. 943. 1364, 7. ínora. Tanéz sir. 39. Wilhelmus de Zap presb. ad present. Wenceslai, Wissegrad. et Bolesla- viensis eccl. canonici et plebani in Lissa, nec non Ni- colai et Leonardi, fratrum natorum quondam Plancrii, ad allare ss. Felicis ct Aucli vacante ex eo, quod Nicolaus, olim ipsius altaris rector, aliud altarc in ecclesie Pragensi est asseculus, fuil institutus. 244. 1364. — Zivol Milióe z Kroměříže ve l'oules ver. bohem. I. slr. 406. Scrvus dci bina vice in dic quasi frequenter predicabat, immane ad s. Egidium, finito vero sermonc illo statim transivit et ad b. Virg. in Leta curia secundum sermonem prcdicavit. #45. 1367. — Tamleż str. 413. Et nunc vero cepit (Milicius) fortiter verbum dei predicare, nunc ad s. Egidium in vulgari scrmone, nunc ad b. Virg. in L. c. in teutonico. *46. 1367, 10. üánora. Libri ereclionum I. č. 130. (Ereccio altaris Apostolorum in Leta curia) Reverendis- simo — domino Johanni — archiepiscopo Jesco Rothonis, civis Prag., — obsequium —. Vestra noverit paternitas — , quod — Frenczlinus Rothonis, olim civis Prag., patruus meus, in ultimis agens suum condidit testamentuim, in quo — X s. gr. — annui census pro remedio anime suc et Nicolai Rotlkonis — ad dotandum altare. — in ecclesia s. Marie aute. Letam curiam conferendum — legavit —. Ego lesco Rothonis — X s. — census illorum censuum, quos in villa Libusch habere dinoscor, assigno ad altare in honore Apostolorum in — ecclesia b. Marie — crec- tum. Ad quod — altare — Wenceslaum de Lapide pres- byterum — duxi presentandum. -— Actum Prage a. d. 1367. IV idus Februari. 947. 1967, 1. cervna. Liber confirm. Ib. sir. 87. Wenceslaus de Lapide presb. ad presentac. lesconis Rothonis — ad perpetuam missam in altario b. Aposto- lorum per ipsum de novo dotatam ct fundatam, (uit insti- tutus. 248. 1368, 8. března. Tamléž str. 100. Ad prcsent. Wenceslai, nati quondam Plancrii, Wisscgrad. ct Bolesla- viensis ecclesiarum canonici, et Ule Rokyczanerii — ad VI. Koslel Tynshy. 461 altare ss. Procopii et Marie Magd. per rccessum Petri vacans Thomam de Stlrachowicz presb. rectorem insti- tuimus. 949. 1369, 8. prosince. Kronika Bencše z Weitmile ve Fontes IV. str. 540. In festo Concepc. M. V. mor- tuus est egregius predicalor frater Conradus, canonicus regularis, reclor ecclesie s. Marie ante Ltam curiam et ibidem in cimiterio sepultus. (Lupáé dodává: sepultus in porticu aedis Tynensis.) *50. 1369, 11. prosince. Lib. confirm. II. str. 21. Ad present. domini Mathie dicti de turri nec non ad no- minacionem et eleccionem d. Ulrici de Luticz, vicedecani Wissegr., in ecclesia b. M. ante Lelam curiam per morlem d. Conradi, ultimi ipsius ecclesie rectoris, vacante, cuius quidem presentacio ad Mathiam Turrem predictum nec non nominacio et eleccio ad decanum Wissegr., qui pro tempore fuerit dinoscitur pertinere, honorabilem d. Wen- ceslaum, olim plebanum ecclesie s. Egidii, rectorem in- slituimus. #51. 1870, 5. ledna. Liber. erecl. 1. f. 73. (Ercccio altaris Corporis Christi et s. Wenceslai. Noveritis, quod — [axo vicarius d. scolastici ct Nicolaus, civis Mai. Civ. Prag., fratres, duas litteras (super censum 4 s. gr. super molendino prope s. Clementem et 8 marc. gr. supcr domo Pauli Milcher) — exhibuerunt, — Nos redditus ad altarc Corporis Chr. et s. Wenceslai anncclimus ac altare acce- dente consensu d. Wenceslai plebani creximus. — Lib. confirm. Il. str. 25. Ad altare Corp. Chr. et s. Wenc. de novo dotatum et fundalum et crectum ad present. Ni- colai dicli Silwrsekl, civis Mai. Civ. Prag., ct Jacobi, vi- carii scolastici, fratrum. patronorum, Johannem de Trutnow presb rectorem instituimus. °52. 1970, 20. &ervence. Lib. confirm. II. słr. 33. Ad altare OO. SS. per resign. Ulrici vacans de consensu Hanze ct Nicolai, fratrum germanorum patronorum, Wen- ceslaum rectorem instituimus. 253. 1870. — Život Miliče z Kroměříže ve Fontes rer. bohem. 1. sir. 416. Inde (Roma) veniens post obitum bonc memorie d. Conradi, plelani b. Virg. in I.. c., eximii el egregii predicatoris, qui in civitate Pragensi primus errores destruxit, cvulsit et virtutes plantavit, cepit ergo de quotidiana predicacione studiose cogitare. Adve- niente vero tempore, quod dicitur adventus domini, cepit in ecclesia b. Virg. in L. c. in teutonico quotidie predi- care, alias vero in bohemico ad s. Egidium cadem pre- dicabat.- De sermone vcro primo, quem ad populum fa- ciebat, cepit oraciones in teutonico et alias ciusdem ma- terie in bohemico conscribere et cosdem faclo sermone populo pronuncciare —. "alis vero quotidiana predicacio plus quam tribus annis in ecclesia b. Virg. et ad s. Hgi- dium plus quam duobus vigebat —. Et licet ita inagnum onus sibi imposuerat, tamcn — ad hec quotidie confes- siones hominum peccancium studiose in ecclesia b. Vir- ginis audiebat. *54. 1871, 14. nora. Lib. erecl. 7. f. 80. (Ercccio altaris. Ego Wenceslaus dictus Planer, canonicus Prag., d. Ela, soror mea, nati quondam Nicolai Planer — altare in ecclesia b. M. in Leta curia in crippa in honore — b. Procopii atque Marie Magd. construximus et cidem VI s. gr. pensionem annuam super domum Henrici Woykueri sitam in Ferrea platea — rectori — allaris — pro anima patris mei Nicolai — et d. Kere, conthoralis sue -— assig- namus — quod rector allaris — 6 missas — tenebitur — celebrare. 

Strana 462
462 VI. Koslel Týnský. ®55. 1371, 20. nora. Lib. confirm. II. str. 47. Ad. present. d. Wenceslai, plebani in Lissa, canonici Bo- leslav., et Ele, sorori» eiusdem, ad altare s. Procopii et Marie Magd. per resign. d. Thome vacans, Johannem presb. de Patek rectorem instituimus. “66. 1373, 23. února. Tadra, Akla soudní 1.6. 50. D. Wenceslaus, altarista in ecclesie b. Virginis ante Le- tam curiam, confessus est, quod ipse tres missas duntaxat in allari suo iam dicto tenetur officiare septimanatim et mag. Borsso mandavit sibi, quod dictas missas compleat per sc vel per interpositam personam, alioquin, si con- trarium fecerit, pro qualibet missa neglecta ad solucionem unius grossi compelli debebit et tenebitur ipso facto. 957. 1979, 11. března. Tamtéz c. 63. D. Theodri- cum altaristam ad instanciam d. Odoleni sacristani ibidem non comparentem racione contumacie [condemnavimus]. Jbidem predictus statim superveniens purgavit contu- maciam. #58. 1373, 20. května. Tamléž č. 753. Ottico pres- byler, vicarius ecclesie s. M. ante L. c. *59. 1378, 10. června. Tamtéž c. 190. D. Marquar- dus, vicedecanus Wissegr., — de permutacione plebani ecclesie s. Marie ante Letam curiam, quam cum Wen- ceslao, plebano in Ostrow facere intendit, protestans, quod non vult in hoc arbitrio et pronuncciacioni ac iuri decani Wissegr. in aliquo preiudicare. "60. 1978, 90. Gervna. Tauléz è. 197. Duchco, mi- nister s. Egidii, procurator d. Wenceslai, plebani s. M. ante L. c., dictam ecclesiam ex causa”permutacionis ad manus d. Borssonis resignavit, et d. Borsso ipsum de ecclesia predicta in personam d. Wenceslai /ad ecclesiam s. Petri in insula transtulit ct d. Wenceslaum de ecclesia s. Petri ad ecclesiam s. M. ante L. c. transtulit. *61. 1373, 29. července. Tamléž č. 255. D. Wen- ceslaus plebanus accusavit contumaciam d. Drusonis, ple- bani s. Petri in insula. — 2 srpna. Tamléž č. 259. Wilhelmus, altarista. 962. 1873, 17. září. Tamléž č. 322. Johannes alta- rista. — 12. listopadu. Tamtéž č. 357, Paulus, subdia- conus serviens plebani. 263. 1375, 10. Jedna. Tamtéž č. 5. plebanus, 564. 1875, 16. inora. Lib. erect. I. f. 102. Nos Wenceslaus, canonicus Doleslaviensis et plebanus in Lissa, Nicolaus vice- et Ela, relicta Ule Rokiczanerii, germani — VI marcas gr. — census annui in domo Cunczlini Gineschlini — Wilhelmo, allariste altaris ss. Felicis et Adaucti, siti in crippa — quod altare predecessores nostri dudum funda- verunt ct de novo ipsorum — expensis construxerunt, damus — ila — quod rector altaris V missas in septi- mana — Jegere — tenebitur. Cuius altaris presentacionem nobis et successoribus noslris reservamus. . *65. 1375, 26. července. Tadra, Akta soudní I. č. 139. Johannes, altarista altaris s. Procopii et s. Marie M. "66. 1375, 15. záif. Lib. erect. I. f. 111. Johannes, altarista eiusdem altaris. — 19. září. Lib. confirm. III. Sir. 42. Ad presentacionem Johannis, altariste eiusdem altaris, ad capellam OO. SS. in ecclesia s. Gastuli —. #67. 1876, 18. srpna. Lib. confirm. III. str. 56. Ad present. d. Wenceslai Planerii, Prag. et Boleslav. ecclesiarum canonici et plebani in Lissa, et d. Elizabeth, relicte Ule Rokyczanerii, ad allare s. Procopii et s. Marie Magd per resign. d. Johannis vacans d. Jaxonem, vica- rium d. scolastici ecclesie Prag. instituimus. V[. Koslel Týnský. *68. 1377, 27. dubna. Tamtéž str. 69. Ad altare Corporis Chr. et s. Wenceslai, vacans per resign. d. Jo- hannis, de consensu d. Iaxonis, vicarii scolastici in ecclesia Prag., d. Ulricum cum dicto Johanne pro ecclesia s. Mar- tini in muro permutantem instituimus. *69. 1377, 16. června. Тайга. АМа soudní 1. f. 120. Johannes Rothlini ad altare ss. Apostolorum vacans per morlem Wenceslai, d. Nicolaum, Wenceslai Gaunerii, presentavit. «70. 1377, 17. cervna. Lib. confirm. str. 74. Ad pre- sentac. Matthie de turri — nec non ad nominacionem et eleccionem d. Ulrici de Luticz vicedecani — in ecclesia b. V. ante L. c. per mortem d. Wenceslai vacante d. Bartholomeum presb., altarislam altaris s. Marie ante L. c. rectorem instituimus. 871. 1877, 1. července. Tamtéž f. 76. Ad presentac. Johannis Rothonis ad altare ss. Apostolorum per mortem Wenceslai vacante Nicolaum, Wenceslai Geuner clericum, instituimus. 972. 1877, 5. září. Lib. erecl. IT. f. 17. (Littera donacionis et ratificacionis census altaris ss. Procopii et Marie M.) Johannes — archiepiscopus — quod — d. Wen- ceslaus canonicus — ac Ela relicta — guattuor litteras — exhibuerunt [super censu] — quia prefati — censum VI s. gr. — altariste s. Procopii et Marie M. — tempore ereccionis dudum facte dederunt — ideo dicti Wenceslaus et Ela — volentes — redditus dicto altari — augere, eidem altari — et altariste JIII. s. census annui — de- derunt —. *78. 1377, 7. listopadu. Acla soudní I. ¢. 308. Procopius altarista. #74. 1878, 1. vinora. Lib. confirm. III. str. 85. Ad present. Petri Benessoviensis ad altare OO. SS. per mortem Wenceslai vacans, Johannem, Johannis de Be- nessow clericum, instituimus. #75. 1378, 22. března. Tamléž str. 87. Ad present. d. laxonis vicarii ad altare Corporis Chr. et s. Wenc., vacans per liberam resign. d. Ulrici, d. Henricum dictum Paumgartner presb. de Richnow rectorem instituimus. 876. 1378, 19. &ervna. Tamtéz è. 227. Sabbato die proximo post f. Corp. Chr. in causa d. Bartholomei ple- bani cum Alberto, altarista altaris OO. SS. in ecclesia Prag., delur peticio pro parte d. Bartholomei hodie per totam diem. #77. 1379. — | Lib. erect. II. f. 37. (Littere do- nacionis Leonis sartoris super altario. Iste census est com- mutatus in alium.) *78. Asi r. 1380. — Formae lillerarum apud ta- bulas v Jirechové Codex iuris Bohem. Il, 2. str. 291. Manasses de O. protestatus est, quod censum suum, vide- licet X s. gr. census annui nudi perpetui, quem habet in hereditatibus M. de C. in T. municione, curia arature, curiis rusticalibus — — dedit et dare potuit d. Johanni, allariste altaris s. Gereonis et Alexii in ecclesia s. M. ante L. c., et suis successoribus ac dicti allaris ministris in per- petuum et ei ac dicto altariste et eius successoribus de dictu censu hereditarie condescendit. — Ad quam dona- cionem serenissimus princeps et d. d. Wenceslaus — rex suum graciosum prebuit consensum. *79. 1380, 9. května. Tamtéž II. č. 79. Bartholo- meus plebanus tradidit et assignavit VII'/, s. gr. Nicolao, famulo d. Cunssonis, nomine decani Wissegr. uomine census s. Georgii in quibus racione incorporacionia Tadra, 

Strana 463
VI. Kostel Týnský. ccclesie sue obligatur.. — Felicis et Adaucti. *80. 1380, 21. kvétna. Lib. confirm. 1H. sir. 126. Ad present. Nicolai Dywissii dicti Reiczer — ad altare OO. SS., vacans per mortem Johannis, Martinum cleri- cum de Sobieslaw rectorem instituimus. *81. 1880, 1. srpna. Tadra, Akla soudni 4L. č. 136. Tasléz. Wilhelmus, altarista Wenceslaus, plebanus in Lissa, et d. Ela relicta — d. Jacobum presb. Henslini de Nessuchyn ad altare ss. Fe- licis et Adaucti et Marthe presentarunt. — 28. srpna. Tamtéz. Jacubco Benessii, civis Mai. Civ. Prag., ad altare OO. SS. vacans per inortem Johannis Johannem Holt- nawer, Constantinens. dioc. clericum, presentavit. — 18. září. Tamlez ć. 220. Nicolaus predicator. “82. 18980, 10.srpna. Lib. erecl. II. f. 38. (Ereccio altaris ss. Bartholomei, Marthe et Lazari) — notum — quod — d. fesco dictus de Montibus Cuthnis — pro animabus parentum — unum altare — in honore — ss. Bartholomei, Marthe et Lazari — erexit — de novo, cui allari et rectori ipsius — X s. gr. census annui — super certis domibus — deputavit —. "83. 1380 (). — Listina kap. sv. Vilskć XVI. 9. Urbanus papa episcopo Pennensi, ut quidam Martinus ad sacristiam — contra Johannem dictum Rosteria de Wydrze instituatur. *84. 1380, 92. srpna. Lib. erecl. /[. f. 78. Ad pre- sentacionem Leonis sartoris, Petri Leuthmericzer et Hen- rici Leonis — ad altare s. Nicolai conf. — de novo erectum et dotatum — Johannem, presbyterum de Nova Plzna — instituimus. 985. 1380. — Zpráva o visilací v archívu kap. sv. Vitshé f. 24. D. Johannes de Nova Pilzna, presbyter in octavo anno, vicarius in ecclesia s. Marie ante Lctam curiam a festo Purificacionis Marie proxime preterito et prius sacristanus ibidem medio altero anno, — dicit, quod est una domus in platea, que dicitur Czalthnergass, quam inhabitant presbyteri, quorum numerum ignorat, quorum aliqui sunt altariste in dicla ecclesia et aiiqui eciam hic ct alibi officiant. Johannes de Kempnicz presbyter VII annis Prage promotus, capellanus d. Hanze Luthomericerii, habens X s. census annui pro servicio suo et dicit, se esse manualis, — dicit sibi nichil constare. Wenceslaus de Nehvizd, presbyter a XVII annis, ut credit, Prage promotus, et (ormatas ostendit, allarista altaris s. Marie in ecclesia s. Marie ante Letam curiam eL dicit, quod tenetur ad missam cotidianam maturam de domina in dicta ecclesia s. Marie decantandam habens in censu Vllls., in censu annuo, quem solvit sibi Iaxo Palko, civis Pragensis, de camera, sed nescit, si que sunt bona specialia deputata pro dicto allario et ereccionem non potest haberc. Jt. dicit de domo quadam presbyterorum in platea dicta Czaletna ulicze, in qua domo ipse depo- nens in estate proxime preterita ex casu ct cciam neces- sarius et habuit diccre quadam vice dictis presbyteris ibidem commorantibus inter alia: consilium meum est, ut nullus presbyter nisi beneficiatus ad domum vestram recipiatur, sed ipse nescit, quis sit hospes domus illius et qualiter ipsi presbyteri vivant, de quorum nominibus omnium ignorat, solum quod habet noticiam dominorum Frenczlini et Conradi de Boemia et aliorum Nicolai et Johannis de Polonia, ut credit. Wilhelinus de Zap, presbyter a/ XVII annis, altarista s. Felicis et Aucti in dicta ecclesia, confirmatus ad dictum VI. Kostel Týnský. 463 altare, habens in censu IX s. ot XXIIII gr. in domibus Cunczlini et Nicolai de Wienna ct tenetur ad V missas singulis septimanis, — dicit, quod Nicolaus dictus Albus Czoter, civis Prag., a multis annis tenct Maram Slane- rissam, ex qua plures pueros procreavit, contra quem pro matrimonio per officialem Prag. fuit sentencia lata ct tamen adbuc non sunt consulati. 1t. dicit, prout audivit, quod d. plebanus s. Marlini in muro habcat concubinam, quam vidit anno prclerito morari in plcbe s. Marie in Leta curia. lt. dicit, se audivisse, quod Bernhardus Zci- dlini mutuavit pecunias ad usuras eciam monasterio Brev- noviensi. Nicolaus de Lochowicz, presbytera XXXI annis, alta- rista ibidem a XVIII annis, non tamen habens cerluin allare, qui non est confirmatus, cui solvuntur sex sexag. de pretorio Pragensi, qui legit missam in dicta ecclesia s. Marie dum et quando liabet devocionem, qui tameu iuxta lilleram testamenlariam deberet diclas missas in monasterio s. Jacobi fratrum minorum [persolvere], — dicit, sibi nichil constare. Nicolaus de Praga, diaconus a duobus annis, altarista ss. Apostolorum in dicta ecclesia confirmatus, habens X s. census in villa Lybess, qui lenetur quotidie ad missam defunctorum per se vel per alium tenendam, — dicit, quod plebanus modernus habet quandam concubinam Mandussie, que visitat dotem suam, quam ipse deponens vidil sepius intranlem et scdentem cum plebano in dote et de hoc est publica vox in plebe. Et dicta mulier Man- dussie habet quendam fistulatorem in maritum, cuius mu- lieris mater vendit pisces in foro Antique Civ. Prag, ct dicit, quod sepius vidit demonstrari diclam mulierem cum digito pro concubina plebani. 1t. dicit, quod — alter presbyter officians in dicla ccclesia missas pro quodam acolito, ludit taxillos, quem anno preterito vidit ludentem in glaciebus. Johanko de Ledecz presbyter XIX annis, officians duas missas in dicta ecclesia ad altare OO. SS. septima- natim, habens in censu ad tempora vite sue VI!/, s. a Bernaskone, qui solvit sibi pro laxone dicto Payer, et dicit, quod audivit dictum Bernaskonem commisisse usuras ante sex annos. ]t. dicit, quod Procopius diclus Wasser- mann sit maior usurarius. Nicolaus de Praga, presbyter in tercio anno, officians missas, quando graciam habct, cui dantur lllfor s. ct cx- pense annue per Laurencium Martini institoris, civis Pra- gensis, qui habet eundem censum ad placitum dicti Lau- rencii, — dicit, ut audivit, quod Nymburgerus, civis Mai. Civ. Pr, est adulter maximus. Johannes de Hicrsperg, Vralisl. dioc. presbyter in quinto anno, capellanus Nicolai Policeri, civis Mai. Civ. Pr., officians missam, quando potest et habet graciam in dicta ecclesia, habens in censu VIII s., quem habet adicto Nicolao Policer ad placitum suum, — dicit de plebano, ut supra, quam (mulierem) sepius vidit plebano in dote conse- dentem et bibentem. It. dicit, quod »ps« deponens morat in domo quadam, in platea, que dicitur Czallnerii, cum sociis infrascriptis: primo cum d, Frenczlino, nunc predicatore in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum, d. Johanne, plebano de Moyss, Vratisl. dioc. magistro in artibus, Conrado altarista circa s. Gallum, Andrea, capellano ad s. Nicolaum, Nicolao de Krakovia, capellano cuiusdam fraternitatis in ecclesia s. Marie predicta, Nicolao de Ralbor Vralisl. dioc., capellano Johannis dicti de Monte et quodam cliente Georgio, filio Francisci Nymburgerii, civis Pra- gensis, qui intendit presbyterari. Que quidem domus est commissa d. Johanni, predicatori ecclesie s. Galli Prag., 

Strana 464
464 VI. Kostel Týnský. ct est per d. Annam, relictam Bernhardi pistoris, donata presbyteris, ut ibidem morantur pro nunc, sed nescit, si sit donala pro mansione presbylerorum perpclue. Qui domini supradicli bursam componunt et expendunt, qui faciunt eisdem provisioncs exponendo interdum per me- diam scxagenam, interdum per unam ct dicit, quod la- beant unam ancillam certam ct unam famulam portulanam ct unus ex eisdem, Nicolaus de Ratbor, facit eisdem provisionem. Jt. dicit, quod ipse deponens a X annis in- terpollatim audivit lecciones in theologia et fuit quondam scolaris et servitor d. Milicii pie memorie. Nicolaus de Kant, dictus dc Krakovia, Vratisl, dioc., presbyter XVI annis, capellanus mercatorum fraternitatis, qui legit missas, quando graciam habet, sed habet in censu annuo VIII sexag., quem solvit sibi Hermannus dictus Nyderthaymer, civis Prag., — dicit, quod tenet diclam missam a V annis cl dicit, quod stat a festo Pen- lhecostes in domo, que vocatur domus Fraupekenhauz cum sex aliis presbyteris. Et dicit, quod Georgius, filius Peslini Nymburgeri, ut credit, XX annorum, qui clericari intendit, stat cum ipsis a sabbato proxime preterito, quem ad curam suam recepit d. Johannes, deponens proxime ante ipsum. Item dicit se audivisse de concubitu plebani sui, ut supra. Interrogatus, si dicli presbyteri teneant aliqueiciunia communia per eeclcesiam non istituta, respondit, quod non cl dicil, quod non legitur ipsis ad mensam, quam tamen habent communem, prout per testem supra proximum, sed ipse deponens aliquociens legit intra sc, cum comedere non poluit. Ibidem formatas ostendit, qui cst promotus Krakovie et habet dimissorias episcopi Vratisl. et Krakov. et habet receplorium Prag. Nicolaus de Ratibor, dioc. Vratisl. presbyter ab VIII annis, dicit, quod habet VIII s. a lesscone de Montibus ud placitum ipsius, qui in ecclesia s. Marie in Leta curia legit missas, cum habet devocionem et si in alio loco disponeret dictus lessko, hoc idem faceret, qui vult stu- dere in iure canonico et dicit, quod stat cum presbyteris sex in domo, quod ipse sit procurator dictorum presby- terorum ct dicit, quia pro pensione dorus nichil dant, quia lospita huius domus pro deo ipsos hospitat in cadem. ]t. dicit, quod fuerit vicarius circa d. Wenceslaum dictum Consciencia, predecessorem plebani moderni, qui in agone pro dicla ecclesia tria stamina scricea pro ca- sulis et capis, quc nunquam videt tempore istius plebani, nec sci, quo sint conversa, et unum librum missalis eciam donaverat, quem nunc nunquam videt. Habuit re- ceploriam ad diocesim Pragensem — ad trienium, que XII die mensis Iunii anni presentis expirabit. Wenceslaus de Miliczicz, presbyter XXI anuo Prage promotus, sed for- matas non habet, quia sunt sibi subtracli, capellanus Jo- hankonis Fetteraich, civis Prag., qui tenetur septimanatim ad tres missas et liabet VI sexag. census annui, qui sol vitur sibi per dictum Johankonem ad placitum ipsius Jo- hankonis, dicit, sibi nichil constare. Wenceslaus de Czekczicz, presbyter in VII anno, vi- carius ibidem in quarto anno, capellanus Kyczingerisse, parrochiane ibidem, qui officiat, quando habet graciam et habet VIII s. census ab eadem, qui solvitur eidem ad placitum dicte domine, — dicit, quod audivit, quod Bern- hardus Zaidlini, parrochianus s. Nicolai in foro pullorum, infamatur de contractibus usurariis. It. quod Procopius Waserman res mercimoniales emendo easdem vendit super terminis alcius, quam valerent pro prompta pecunia. It. dicit, ut audivit, quod Michael Turris, serviens loco conti (}) — capellani Hanse Benessowsky circa altare in- VI. Koslel Týnský. ventus fuit tempore yemali anno depresenti in glacie, qui Iusit ibidem taxillos. Conradus Haucr, consul iuratus, Nicolaus Policer et Otlinus dictus Smelezer, cives Mai. C. Pr., parrochiani, dicunt duo primi, quod plebanus sepissime non patitur sepeliri pauperes homines, nisi prius faciat pacta cum eisdem et non vult sibi sufficere in offertorio, quod pauperes ho- mines vellent facere, sed adhuc semper compellit eos ad dandum sibi pecuniam, de quo scandala causantur, ut plurimum. It. dicunt, quod Procopius dictus Wascrinan, parrochianus ibidem, mutuat peccuniam super censu nomine usurarum et. mutuat C sexag. pro quinquaginta annuatim. D. Bartholomeus, plebanus ibidem in quarto anno, — dicit, quod primo anno acceptacionis ccclesie suc consules civitatis Prag. eidem plebano et ecclesie suc IX s. census annui, quem habuit inter columpuas ecclesie in quibusdam institis, abstulerunt potenter. Johannes de Bor, presbyter in VlII anno, capellanus Nicolai Czotheri Albi, civis Prag., ad placitum suum ct official missam, quando potest et graciam habet et quando dictus dominus mandat sibi vel destinat ad eundem, ut expectet eum in missa, cui pro servicio suo solvit dictus Nicolaus sex sexag. annuatim. Johannes Johannis de Benessow, clericus in minori- bus ordinibus constitutus, altarista altaris OO. SS. in dicta ecclesia ab uno anno cum dimidio, habens in censu VIII s. de camera Nicolai Benessoviensis, confirmatus, qui de- ponens habet XXII annos etatis sue, sludens in artibus, Michael de Benessow presbyter anni presentis, supplens vices prescripti altariste in dicta ecelesia —- dicit, quod anno presenti vidit plebanum prescriptum b. Marie intrare domum in plebe s. Castuli, in qua sunt occulte. mere- trices. Petrus de Chrzielowicz, presbyter in quinto anno, capellanus laxonis Pulkonis, civis Prag., scrviens quando habet graciam, qui habet sex. sexag. census ab codem ad placitum suum, — dicit, sibi nichil constare. Ornamenta ecclesie s. Marie predicte: primo duo calices magni deaurati, it. duo parvi argentci dcaurati, quinque calices argentei cnm nodis deauratis, it. IIllor ampule argentee deaurate, due canne argentec pro com- municantibus. Item una monstrancia magna argentea dc- aurala, it. una crux argentea deaurata, it. thuribulum ar- genteum, it. unus ornatus viridis cum dalmuticis et alio apparatu de axamit, cuius casula habet crucem pulcram a tergo et ymaginem b. Virginis — cum perlis et humerale casule est de perlis, it. alii ornatus viginti diversi coloris pulcri festivales, qui sunt in domo plebani servati. lt. cape corales undecim sericee et alique de pannis aureis festivales, una palla festivalis pulcra cum antependili et apgularibus sericeis, it. III panni sericei pulcri pro mini- strantibus et quando communicant homines, tunc tenentur ante allarc. Et iste res reservantur in dote plebani per plebanum. Item in sacristia ecclesie res infrascripte sunt invente: primo XIII ornatus boni cum apparatibus feriales et sex dalmatice, it. due cape corales, it. quinque calices ar- gentci cum nodis deauratis, it. unus calix sextus deauratus, it duo ampule argentee, it. unum missale pulcrum in duobus voluminibus, it. alia quinque missalia bona, it. unum missale de specialibus missis, it. unus liber viaticus magnus pulcer, it. duo ‘malutinalia magna ct bona, it. unum anlifonarium, it. unum graduale bonum, it. tria psal- teria, it. septem palle festivales, it. quinque palle feriales, it. Jor cape pro clericis. Et jste res reservantur in sacristia ecclesie s. Marie predicta. Item in comodo plebani erant 

Strana 465
VI. Kostel Týnský. libri tales: primo unus vialicus magnus ct alter parvus et Hor libri scrmocinales in pergameno et tres in papiro exiles, il. unum vclum quadragesimale, una agenda nova. Alic res non fucrunt. ?86. 138], 24. kvétna. Liber erect. 111. f. 59. Jo- hannes, allarista s. Katlicrine. “87. 1381, II. srpna. Liber erect. 1/1. f. 49. (Ereccio altaris ss. Luce el Laurencii) Noverint — quod ego Laurencius, olim Martini inslitoris filius, civis Mai. Civ. Prag. — recognosco, quod ille X s. gr. census, quem super hereditate. Jaroslai in. Litnye habere dinoscor — ad me vel heredes ac successores meos non perlinet, sed ad d. Marlinum de Tglavia, presb. Olom. dioc., rectorem allaris s. Nicolai in ecclesia b. M. V. ante L.c. de novo crigendi — speclat — «quem eciam censum pro centum s. mili cL d. Johanni de Miza, pro nunc predicatori ad s. Nicolaum, ct d. Wenceslao prcsb., capellano ibidem, per d. Agnetem, sororem mcam, quondam Nicolai Policzer rcliclam, in ipsius ultimo testamento legatis ct pro per- petuo capellano el missa in dicto altari lcgenda deputatis de scilu — predictorum d. Johannis ct Wenceslai — comparavi. — ln testimonium sigilla — Peschlini Martini et Nicolai Martini, fratrum mcorum — sunt appensa. D. J381 dominica dic ante Assumpt. b. M. *88. 1381, 23. prosince. Tadra, é. 302. Nicolaus predicator. °89. 1382. Akta soudní I]. Tamtéž č. 321. Bartholomeus ple- banus. 990. 1388, 15. ledna. Zibri ereclionum. ITI. č. 355. Honoruabilibus viris — vicariis in spiritualibus — Anna, conthoralis JTause. Lutliomericerii, civis Mai. Civ. Pr. —. Noverit vestra honorabilitas — quod olim d. Kana, mater mea, bone memorie Henrici, patris mci de Gem (!), civis Prag. relicta, apud. honestum v. Bohunconem, plebanum de Broda Bohemicali, cl suos fratres germanos in villa „Zasmuk — emil X s. gr. annui census, prout in tabulis terre conlinetur, que post cius obitum ad me iure here- ditario sunt devolute. Jt easdem X s. pro remedio ani- marum progenitorum mcorum de consensu — Wenceslai — regis — dcdi — Johanni, capellano meo de Kamenicz — pro altario s. Johannis b. in ecclesia b. Marie V. ante Lclam curiam — michique presentacione ac iure patro- natus ciusdem altaris reservata —. 91. 1883, 2 kvétna. Tamlez 11. f. 80. In nomine domini amen — d.lesko de Monte — tamguam fundator — allaris ss. Bartholomci, Lazari et Marthe — prefatum altare cum VI s. gr. den. prag. census annui — in certis — littcris comprchensi d. Petro de Prczicz, presbytero et capellano suo, contulit - - presentibus - - Nicolao alta- rista — Henrico, Bernhardi Nigri, regalis curie iudicis capellano, Ulrico dc Falknow, subnotario in pretorio Prag., Andrea de Leuthomisl clerico —. *92. 1388, 6. srpna. Libri confirm. III. slr. 156. Ex Lenore sentencie diffinilive pro parte d. Bernhardi Nigri, civis Mai. Civ. Prag., Katherine, olim Alberti de Czaslavia, et contra Andream, iudicem ibidem in Czaslavia, super ereccione altaris ss. Apostolorum late de novo do- tatum ct creclum in bencfcium ecclesiasticum ad predictum altare per dictos Bernhardum et Katherinam presentatum crida cte. 293. 1383, 17. srpna. Lib. erect. 1I. f. 80. — lesco de Montibus Cuthnis — in lecto egritudinis decumbens — recognovit, se donasse — VIII s. gr. prag. census annui — pro construccionc — altaris sub titulo — ss. VI. Kostel Týnský. 465 Bartholomei, Lazari et Marthe — super certis domibus et ipsarum areis — presentavitque ad diclum altare d. Petrum de Prezicz presbyterum, pelens — predictum altare in beneficium erigi —. Item recognovit, sc legasse — M s. gr. — census — pro remedio anime sue et anniversariis Clare, Mare, uxorum ipsius Ieskonis, nec non filie ipsius Helene. Que quidem TII s. expendi — debeat in anniversariis — in hunc modum: In anniversario Clare, quondam uxoris sue, matris filie Helene — XLV grossi distribuantur — pro cereis ad ipsum servicium X gr., pro pulsu, vigiliis ct missa defunctorum decantanda, plebano — pro vigiliis dicendis ac missa defunctorum — X gr, item altarista iam dicte ecclesie pro - - vigiliis dicendis ac missis deíunctorum quilibet sacerdotum per se vel alium officians pro anima Clare prcdicte XX grossos de- bet habere, pauperibus antc (ores ecclesie pro pane V gr. dividantur, pars residua candelarum posl servicium remanens — comburalur per altaristas predicti altaris circa divinum officium — per circulum anni. Ilem in anniversario — Mare, quondam consorlis supradicti les- konis, XLV gr. modo et forma, ut superius est expressum — dari debent. Item XLV gr. in anniversario lle- lene, filie sue, eodem modo — ita tamen, quod iidem XLV grossi, quamdiu Helena super — vixcrit, altaristis predictis — pro reparacione — ornamentorum —- altaris s. Bartholomei, Lazari et Marthe — dari debent. — Item disposuit, quod ius patronatus — pertinere deberct. — ad d. Helenam — et filios ac heredes ipsius quodque cciam ipse lesko omnia bona sua — ipsi Helene — recom- misit. *94. 1383, 18. srpna. Lib. confirm. HI. str. 156. Johannes de Nova Plzna presbyter — ad altare s. Nicolat conf. — conlirmatus est — quod idem Johannes altarista — Ill missas — in memorato allario omni septimana — officiare tencbitur. 95. 1383, 18. srpna. Lib. erect. II. f. 29. (Ereccio altaris s. Nicolai) Accedens — d. Johannes de Nova Plzna, presb. Prag. dioc. ad altare s. Nicolai — ad pre- sent. Leonis sarloris, Petri Luthomericer et Henrici Leonis dicti allaris patronorum confirmatus — quinque litteras. exhibuit — [super dole altaris.] —- petivit — diclas litteras — confirmari. Nos — dictum censum dicto altari annectimus dictum altare in benelicium ecclesiasticum crigentes — quod idem Johannes allarista cl successores ipsius — IV missas s. — omni sepliniana — officiarc tencbuntur. 996. 1388, 99. srpna. Lib. confirm. 1/7. str. 157. Ad present. leskonis de Montibus Chuttnis ad altare ss. Bar- tholomei, l.azari ct Marthe de novo dotatum d. Petrum presb. de Preziez rectorem instituimus. $97. 1884, 6. vinora. Libri crectionunt vyd. Borovy III. &. 357. A. d. 1884 sabbato in die b. Dorothee die 6. Februarii coram — vicariis — inter partes subscriplas super altaris creciione — el iure patronalus ipsius sub vocabulo s. Johannis b. in ccclesia s. Maric ante Lelam curiam — ordinacio facla cst infrascripta: Primo, quod | domina Anna, conthoralis Hansc Luthomcricerii, ius patro- natus — ad - altare dum vacaverit pcr ccssum, decessum d. Johannis de Camenicz, — ad eam spectare debet ad vite suc tempora ct quod de consensu ad ipsum altare — presentare debebit — Johannis de Ach, Erhardi Lcblini et Ule Zilberzeiger ac Wenceslai Luthoincricerii ; defuncta | autem d. Anna — iidem cives dc iurc patronalus — | altaris aut testamentarii matris dicle Anne experiri debe- bunt iudicio aut amicabiliter inter se, ad quem pertinere debcbit — presentacio rectoris ad altare predictuin. 59 

Strana 466
466 V1. Kostel Týnský. *98. 1384, 26. února. Tadra, Akla soudní 1/.č. 58. Johannes Zilverczeiger altarista. 299. 1384, 16. března. Zamléž č. 75. Domini vicarii mandaverunt Mathie, altariste in ecclesia Pragensi, ut pro- curet. censum apud d. Hanam, patronum allaris, quod obtinel in ecclesia s. Marie ante L. c., d. Johanni, cum quo permutavit, ©9100. 1884, 24. srpna. Tamléž č. 225. Nicolaus alta- rista. *101. 1385, 16. ledna. Lib. erect. IL f. 96. (Litere altaris s. Nicolai) super censu ls. gr. cum JIU. perdicibus — et III servicia annuatim peragere debebit. W102. 1385, 1. března, Tadra, Akla soudní 1. c. 42. Iaxo plebanus. *103. 1385, 8. dubna. Tamićż f. 66. Johannes alias Iaxo plebanus. "*104. 1385, 22. dubna. Listina kap. sv. Vilskć XVĄ 32. In nomine Domini Amen. Coram nobis Nicolao Puclinik, licenciato in decrctis, curie archicpiscopalis Pra- gensis apostolice sedis lcgati officiali, discretus vir magister Ludovicus, procurator et procuratorio nomine domini Bar- tholomei, plebani ccclesie sancte Marice ante Letam curiam in Maiori civitate, dc cuius mandato plene constat per acia cause presentis, libcllum suum in scriplis obtulit per omnia in liec verba contra et adversus Laurencium, insti- lorem ciusdem civitatis Pragensis: Coram. vobis honorabili viro domino Nicolao Puchnik, licenciato in decretis, curie archiepiscopalis Pragensis et apostolice sedis legali officiali, proponit procurator pro- curatorioque nomiue honorabilis viri domini Bartholomci, plebani ecclesie parrochialis sancte Marie virginis in Leta curia Maioris civitatis Pragensis, ac ipsius ecclesie nomine contra et adversus Laurencium Merklini institoris, civcm dictc civitatis et tutorem filiorum Henscelini Czysilmestcr pie memorie civis cciam quondam dicte civitatis, scu contra quamlibet aliam personam vel cuius interest vel interit pro ipso legitime intervenicntem, ct dicit cum quc- rela, quod licet predictus Ilenselinus racione veri ac le- gittimi testamenti nomine Georgii, bone inemorie mariti Cunc Reyhardine, civis eciam dicle civitatis Pragensis, vnam sexagenam grossorum prageusium singulis annis in duobus terminis, videlicet in beatorum Galli et Gregorii [sic] festus, prediclo domino plebano ac ipsius coclesie solverit, donaverit racioneque testamenti supradicti ordina- verit ac salis feceril pro eisdem, ipseque plebanus ac ipsius ecclesia in possessione percipiendi, tollendi ac ca- piendi censum supradictum per tempus ct lempora, prout sui predicli census rcs fuerit[?], fuit pacifica et quieta, pro quibus quidem sexagenis grossis vigilie cum missa pro defunctis singulis quatuor temporibus pro salute anime dicti Georgii per ipsum plebanum vel suos erant juxta ordinacionem testamenli predicti celebrate et cantate et adhuc singulis quatuor temporibus cclebrantur et cantantur, tamen dictus Laurencius tamquam tutor testamceptarius predictorum filiorum, videlicet Nicolai, Sigismundi et Eli- zabeth, licet in omnibus bonis successerit ct racione seu nomine tutorum tenuerit atque possedcrit bona nunc [?] supradicto tenet, tamen predictam vnam sexagcnam gros- sorum tribus annis jam elapsis monitus sepe ac sepius coram pluribus fidedignis requisitus solvcre, dare ac resti- tuerc vel satisfacere pro eadcm coniradixit et recusavit, prout hodie contradicit et recusat, predicto censu vnius sexagene grossorum ipsum dominum plcbanum ac suam ecclesiam spoliando in ipsius anime periculuin et non ino- VI. Kostel Týnský. dicum dispendium predicti plebani ac suc ceclesie ct gra- vamen. Quarc pelit procurator predictus nomine quo supra per vos dominum honorandum pronuncciari, decerni ac cciam declarari predictum dominum plebanum ac ipsius ecclesiam in possessione vnius sexagenc grossorum singulis annis in terminis supradictis causis cx premissis in bonis dicti Henzelini Czy[s]lmester fuissc per tempus et tempora pacifica ct quieta, ipsosque plebanum et ccclesiam per predictum Laurencium, tutorem filiorum ipsius Ilenzclini predicto [sic] sexagenis iam tribus annis clapsis spoliatos fuisse ipsumque Laurencium et quemlibet alium posseso- rem bonorum ipsorum pupillorum ct detentorum corum ad solucionem predicti census retenti ct in posterum sol- vendi fore compellendum, cogendum ac condempnandum, cogi, compelli condempnarique debcre domino ple- bano ac ipsius ecclesic supradicle vestra sentencia iusta mediante in hoc vestrum officium humiliter implorando. Premissa et quodlibet premissorum dat procuralor pro- dictus salvo iure addendi, minuendi, corrigendi ac eciam declarandi, astringens se ad probandum solum ad ca, que pro ipsius intencione sufficere videbuntur, ct non aliter ncquc vitra, pctensque cxpensas iam factas dc fa- ciendis protestatur iuris beneficiis semper saluis. Ad quem libellum discretus vir magister Conradus de Braclis, procurator et procuratorio nomine prcíati Lau- rencii, quandam litis contestacionem in scriplis obtulit huiusmodi sub tenore: Coram vobis honorabili viro domino Nicolao Puchnik, licenciato in dccrelis, curie archiepiscopalis Prageusis ofliciali, procurator et procuratorio nominc Laurencii Merklini de Praga, metu pene excommunicacionis, que ca: dere posset in constantem virum monstruose fulminari comminata, licct de facto cuidam pretenso libello coram vobis oblato pro partc domini Bartholoinei, plebani ecclesie sancte Marie anle Letam curiam, et sue ecclesie in Maiori civitate Pragensi et contra diclum Laurencium respondet, salva tamen eiusdem libelli ineptitudine ct inpertinencia salvisque iuribus et defensionibus loco et temporc dandis negando atque negat narrata, prout narrantur, et. dicit pc- tita fieri non debere animo litem contestandi omni iuris beneficio semper salvo. A quibus parlibus de columpnia et de veritate di- cenda recepimus iuramenta, dalisque pro parte prefati do- mini Bartholomei posicionibus et articulis eL ad casdem ex adverso certis faclis responsionibus et a testibus pcr eundem in huiusmodi causa coram nobis productis similiter de veritate dicenda iuramentis receptis eisque secrelo ct singillatim examinatis et ipsorum diclis in scriplis redactis ac tandem publicatis, contra quorum testium dicta fuit exceptum, tandem diclis parlibus in huiusmodi causa con- cludentibus et concludi petentibus, cum ipsis in eadem con- clusimus et in ipsa habuimus pro concluso cerlam diem pro audienda diffinitiva sentencia ipsis partibus statuentes, quam ex cerlis et causis racionabilibus ad dicm hodicrnam duximus prorogandum. Nos itaque Nicolaus Puchnik. offi- cialis. predictus, huiusmodi cause mcritis diligenter visis, examinalis ac provida deliberacione memoratis partibus coram nobis in iudicio legitime comparcentibus et sen. tenciam diffinitivam cum instancia ferri petentibus, Christi nomine invocato pro tribunali sedentes ct habentes prc oculis solum Deum, per hanc nostram diflinitivam sentenciam pre- fatum Laurencium ac magistrum Conradum dc Braclis, procu- ratorem ipsius eius nomine, ab impeticione domini Bartho- lomei, olim plebani beate Marie in Lcta curia, domini Jaxonis, nunc plebani ibidem, prefato domino Bartholomco 

Strana 467
VI. Kostel Týnský. legittime succedentis, necnon ab impeticione ipsius ecclesie absolvendum [duximus] ct absolvimus in hiis scriptis. Lata et lecta est hcc sentencia per nos Nicolaum, officialem prediclum, hora quasi lerciarum in consistorio Pragensi anno Domini M?CCCOLXXXV?, die XXlIa mensis Aprilis presentibus discrelis viris magistris Vito, Pctro Noss advocatis, Benedicto, Mathia, procuratoribus dicti consistorii Pragensis, cl aliis mullis testibus circa pre- missa fidedignis. Datum Prage sub sigillo officialatus curie archiepiscopalis Pragensis memorate. 2105. 1386, 1. nora. Libri ereclionum III. f. 388. Johannes Kbel — Sane nuper honorabilis vir Frana dictus Terkler, civis Mai. Civ. Prag. — pro sue ac fratris sui iunioris suorumque progenitorum ac posterorum ani- marum — salute — constitutus — coram nobis offerens certas litteras — supplicavit, ut cum jpse iam aliquamdiu — ad laudem - . Corporis Iesu Christi, Marie semper Virg. ct in divini cultus augmentum altario in choro novo ecclesie s. Maric ante Lclam curiam Prage per sc ex- slrüclo pro uno presbytero — XV s. gr. — census annui — deputaverit, dignaremur huiusmodi census eidem altario — unire. — Census vero — tales esse noscuntur. Primo in villa — Krzymen V s. gr. —, it. V s. census annui in Nova Civ. Prag. in insula prope s. Adalbertum sub Zderass —. lt. super domo et fundo lesconis dicti Sco- laris sub Zderass media s. gr. census —, it. — 2 sexag. — super domo Cunczonis sartoris inter ludeos sita inter domos Stephani et Alberti —, it. — super domo sua seu gaza laterum. — sila penes domum Hrazaconis in Nova Civ. Pr. lll s. — Datum Prage a. d. 1386 die 1. Fe- bruarii. | 9106. 1386, 1. ánora. Lib. confirm. 177). str. 183- (Ad perpetuum officium missc de Corpore Chr.) Ad present. Franc Terkler — ad of(icium perpetuum misse in summo altari singulis quintis feriis de Corpore Chr. sub nola cantandc de novo datum et erectum Johannem dc Milberg, presb. Misnensis dioc. rectorem instituimus. 9107. 1886, 20. brezna. Tadra, Soudní akla Il. C. 23. Procopius, allarista altaris s. Johannis B. confessus csl, se teneri cl debitorie obligari in duabus s. gr. ho- neste matrone Wancze ct Paulo, filio ipsius de Porziecz Prag. #108. 1386, 13. dubna. Lib. erect. U. XIH. f. 26. (Pro ecclesia s. Marice ante [.clam curiam.) Constituti per- sonaliter coram nobis Nicolao Puchnik oc Mathias Gold- ncr ct Katherina, conthoralis ipsius, civcs Mai. Civ. Pr., confessi sunl et in veritale recognoverunt, qualiter ipsi duas s. gr. pr. den. solverunt et solvere consveverunt eis- dem ecclesie ct rectoribus suis pro testamento legato per bonc memorie Benignam virginem et Johanconem, ami- corum dicte domine Katherine, in et super domo quondam Crislofori ct area ipsius, sila et consistente in parrochia ct limitibus ecclesic s. Martini in muro dicle civitatis Pra- gensis in terminis infrascriptis, videlicet medietatem in festo s. Gcorgii ct aliam medietatem in festo s. Galli. In cuius quidem census possessione pacifica et quicta et le- vacione ac percepcione ciusdem predicti ecclesia ct rec- lores sui fucrunt et ipsum sustulerunt a multis annis iam transactis. De quo quidem censu confessi sunt se retinuisse «uatuor s. gr. tam temporc domini Bartholomci quam tempore domini laxonis. Quem quidem censum prefíalis ecclesie s. Maric cl domino laxoni plebano dicte ecclesie, qui pro temporc est, dare ct solvere promiserunt in festo s. Jo- hannis B. proximc venturo sub excommunicacionis pena nostre et successorum nostrorum in officio iurisdictioni VI. Kostel Týnský. 467 sponte submittentes in' hac parte. Expressum est eciam, quod prefati Mathias ct Katherina, uxor sua, a festo s. Ge- orgii predicto ad unum annum continue revolvcndum ccn- sum equivalentem in bonis certis in civitate Pragensi vcl circa civitatem eandem in spacio quinque miliarium cmant et coinparent ct illius possessionem realem ipsi ecclesic ct plebano, qui est, vel (uerit pro tempore, tradant cl assignent cum cflectu et ipsis de eodem condescendant omni impedimento proculmoto sub pena excommunicacionis anledicta. Confitentes se vendidisse censum duarum sexag. super domo Cristofori antedicta. Et hec obligacionis con- dicio facta cst et. processit de scitu et consensu specialibus domini laxonis, plebani dicte ecclesie s. Marie ante Letam curiam, et Mathie ac Katherine, coniugum predictorum. Jbidem predictus dominus laxo de censu duarum sexag. retento per ipsos Mathiam et Katherinam temporc domini Bartholomei, predecessoris sui immediati, suo et ccclesie suc nomine libertavit, quittavit ac liberos, quittos reddidit et solutos. Et si unquam super ipsis a quoquam impete- rentur, promisit reddere indemnes et ab omni damno exclusos sub excommunicacionis pena. Acla sunt hcc anno domini m. trecentesimo octoagesimo sexto, die tredecima mensis Aprilis presentibus Francisco dicto Treklec (sic), cive dicte civitatis Pragensis, dominis Vito, vicario in ecclesia s. Marie et Johanne, dicto Huss, altariste in ecclesia eadem, et allis pluribus fide dignis. $109. 1886, 1. srpna. Tadra, Soudni akta JI. č. 213. Dentur articuli concludentes pro parte plebani de Hrn- czierz, quare dictam ecclesiam suam cum d. Procopio, rectore altaris in ecclesia b. V. ante L. c. pro dicto suo altari permutare non debeat. #110. 1386, 31. srpna. Tamléž c. 230. Procopius, altarista altaris s. Procopii et s. Marie Magd. altarc pre- dictum cx causa permutacionis cum d. Epiphano pro media prebenda in Boleslavia facienda resignavit. *111. 1886, 6. zdri. Lib. confirm. III. slr. 197. ^d altare s. Procopii et s. Marie Magd. per resignacionem d. Procopii cx causa permutacionis vacans de consensu d. Wenceslai, plebani ecclesie in Lissa, et Ele, sororis ipsius, ncc non Francisci, filii eiusdem Ele, d. Epifanum cum dicto Procopio permutantem rectorem instituimus. 2112. 1387, 6. července. Tamtéž str. 191. Ad eccele- siam s. Marie antc L. c. per resignacionem d. laxonis cx causa permulacionis vacantem dc consensu d. Mathie dicti de turri, nunc moram trahentis in Clumyn, pro interessc suo, nec non d. Witkonis, viccdecani ecclesie Wisscgr., magistrum Druzonem de Zittavia cum dicto laxone pro canonicatu in ecclesia s. Appollinaris pcrmutantem pleba- num instituimus. ?]18. 1388, 8. (nora. Lib. erecl. ZI. f. 35. (Dotacio cl ereccio altaris s. Petri et Pauli) Johannes — archie. piscopus — notum facimus: Sane conslitutus coram nobis — Yranciscus Camercr, civis Mai. Civ. Prag., cxposuit, qualiter ipse — pro sue, predecessorum ac poslerorum nec non Nicolai Policzer, olim civis Prag., animarum re- medio — de consensu mag. Drusonis rectoris — altare — erigi et sub titulo ¢s. Petri et Pauli consecrari procu- ravit. Cui altario et ipsius altari — pro dote — X s. gr. census annuj — quas habujt — super universitate bono- rum ville Bynicze — dedit. — Naturam autem dicli — beneficii voluit per omnia essc talem: Primo quod rector dicli altaris sit. in sacerdocio constitulus et ad quinque missas per se vel per alium legendum — septimanis sin- gulis sit astrictus, excepto d. Pelro, nato Galli de Bicz- micz, presbytero Wratisl. dioc., quem nobis primum in 59% 

Strana 468
468 VI. Kostel Týnský. ordinc ad dictum altare — presentavit, quem non plus quam duabus missis seplimanis singulis voluit onerari — lus autem patronatus — ad ipsum Franciscum et heredes suos pertinebit. 5114. 1888, 19. dubna. Taséz f. 49. (Ereccio altaris s. Lucc evang. el Laurencii m.) Laurencius, filius olim Martini institoris — X s. gr. census annui [srov. zde výše č. 87.) — pro — altario ss. Luce et Laurencii dedit — per rectores dicti altaris possidendum — Pro- posuit insuper idem Laurencius, quod licet in littera do- nacionis de altario sub titulo s. Nicolai erigendo conti- neatur expressum, quia tamen alii Christi fideles ereccionem huiusmodi conceptam taliter precurrentes jn eadem ecclesia sub simili titulo altare aliud dotaverunt, supplicabat, ut cum memoralum altare sit iam — sub nomine ss. Luce et Laurencii — «dedicatum, dictum errorem seu mutacioncm ratificare — dignaremur. — 2115. 1388. - Lib. confirm. ILI. str. 203. Ma- thias, olim altarista s. Crucis in ecclesia s. Nicolai et b. Marie V. in ecclesia s. Marie ante L. c. — Tamtéž str. 204. Ad altare b. M. V. pex resign. d. Mathie ex causa permutacionis vacans dc consensu d. Katlerine, rclicte quondam Bernhardi Nigri, nec non d. Nicolai et Wen- ccslai ceterorumque fratrum, filiorum Geunheri, d. Wen- ceslaum, olim plebanum in Dobromiricz, cum dicto Mathia permulantem, rectorem instituimus (26. listopadu). #116. 1389, 13. prosince. Lib. confirm. IV. str. 217. Ad altare ss. Bartholomei, Lazari el Marte — ad present d. Katherine Helene, filie lesconis de Montibus Chuttnis, consortis Johannis, filii magistri Petri, magistri fabrice ecclesie Prag., — per mortem d. Nicolai vacantem, in quo prefata d. IIclena ius patronatus dinoscitur obtinere, d. Nicolaum presb. íratrem germanum dicti Johannis, consortis Helene, reclorem instituimus. *117. 1390, 5. listopadu. Lib. сон). И. str. 37. Ad altare ss. Felicis et Adaucli et Marthe per resign. d. Dycpoldi ex causa perinulacionis de consensu d. Ме Rokyczanensis et Francisci, filii ipsius, dicli altaris patronorum, d. Crucem, olim. plebanum in Czekczicz — rectorem inslituimus. *118. 1891, 23. února. Tamléž sir. 64. Ad altare OO. SS. per resign. d. Petri vacans cx causa permut. de consensu providi viri Cunczlini, civis Mai. Civ. Prag., dicti altaris patroni, d. Sigismundum, olim canonicum cc- clesie s. Appollinaris — rectorem instituimus. 5119. 1391, 1. prosince. Tamlěéž str. 103. Ad altare s. Katherine per resign. d. Johannis ex causa perm. de consensu Mathie de turri alias de Chlumyn et Hanze simi- liter de turri — patronorum — d. Andrcam, olim plcbanum in Chotovin — rectorem instituimus. #120. 1391, 4. prosince. Tamléz str. 104. Ad present. Cunczmani, civis Mai. Civ. Prag., ad altare OO. SS. per resign. Sigismundi clerici vacans, in quo prefatus Cunczmanus ius patronatus obtinet, d. Simonem Petri dc Libeziez presb. Prag. dioc. rectorem inst. *121.1392, 90. kvétna. Tadra, Soudnś akla 1/1. ć. ISO. Petrus rector altaris ss. Bartholomei, Lazari ct Marlhe, fassus csl, se deberc cmerc unam s. gr. census annui pro altari suo. *]22. 1899, 99. kvétna. Lib. conf. V. sir. [27. Ad allare ss. Dartholomei, Lazari et Marlhe per rcsign. Petri ex causa permut, vacans de consensu Johannis, filii magistri Petri de castro Prag., et KElenc, conthoralis suc — d. Vitum, olim plebanum s. Laurcncii in Ugezd Prag. гсс- lorem inst. VI. Koslel Týnský. #198. 1399, 31. kvétna. Tamléz sir. 126. Ad present. Nicolai Geunheri, scolastici Wissegr., ct Wenceslai ct Frane, fratrum germanorum dicti Nicolai, ac Frane Hawcr ad altare M. V. per mortem Hanconis vacans d. Jacobum de Bruna Olom. dioc. rectorem inst. ©124. 1392, 30. écrvna.. Liber erccl. XLI. f. D. 20. (Pro altari s. Katherine octo s. census.) In nomine do. mini amen. Nos Nicolaus Puchnik, licenciatus in decretis etc. officialis, notum facimus tenore presencium universis ad rei memoriam sempilernam, quod constitutus persona- liter coram nobis circumspeclus vir d. Mathias dictus de turri residens in Chlumyn, non compulsus ncc coactus, sed sponte et libere confessus cst el recognovit suo ct omnium heredum suorum ac successorum nominibus, sc pie deputasse et eciam assignassc ct cx nunc deputat cl assignat octo s. gr. census annui ct perpelui liberi ab omni dacia, berna regali vel quavis losunga et cxaccionc jn universitate bonorum suorum, que habet vel habiturus sit, d. Andree, altariste altaris s. Kalliarine in ccclesia s. M. ante L. c. M. Civ. Pr., dicto altario et rectori jpsius, qui pro tempore cst vel fuerit, temporibus perpctuis pos- sidendum, tenendum ct levandum ab codem d. Mathia vel dictis suorum bonorum successoribus et heredibus quibus- cunque. Quem quidem censum dare, assignarc cL solvere promisit de dictis suis bonis per se et heredes suos dis- iuncte in terminis infrascriptis, videlicct lll] s. gr. census in festo s. Galli proxime et iterum IIl] s. census in festo s. Georgii deinde continuo ct tantumdem deinceps cl in antea in dictis terminis temporibus perpetuis omni contra- diccione procul mota. lo nolanter adiccto, quod si iníra hinc et quinque annos continuc resolvendos ipse Ma- thias vel sui heredes censum quatuor s. predictarum in bonis certis et liberis in distancia trium maxime miliarium a civitate Pragensi iacencium pro dicto altario poterit scu poterint recemerc. cum omnibus condicionibus prenolautis et subscriptis, quod tunc eadem bona sua a solucione huiusmodi census maneant libera penitus et soluta. EL ut prescriptus census pcr prefatos censitas co cercius per- solvatur et ipse altarista ullammet negligenciam seu ro- tardacionem sencial solucionis antedicte, expressum cst notanter, quod si in aliquo terminorum predictorum vel infra quatuordecim dies dictos terminos immediate sequentes ipse Mathias vel sui heredes vel corum bonorum succes- sores eundem censum eidem altaristc non persolverint scu assignaverint taliter, ut prefertur, quod tunc lapsis huiusmodi diebus quatuordecim terminos cosdei sequen- tibus singulis seplimanis sex grossi nominc pene venicnt cidem altarisle una cum censu rctento persolvendum. Ad quorum solucionem nos officialis ct noster. iu officio successor poterimus ct dcbebimus diclum Mathiam vel suos heredes ecclesiasticam compellere per censuram. In cuius rei testimonium ctc. sigilla predictorum sapiencium virorum Mathie de Clumin, Hanse dc Winorz et Dubczonis de Dubecz, civium Mai. Civ. Prag, dictorum ie turri ct sigillum officii nostri — presentibus sunt appensa. Acta sunt hec anno etc. LXXXXII dic ultima mensis Junii in domo habitacionis nostre sila in Ugczd forcs Minor. Civ. Pr. *125. 1392, Johannes plebanus. #126. 1392, 27. července. Tadra, Soudní akta 111. 229. Johannes altarista. ?197. 1892, 31. července. Lib. confirm. V. str. Ad altare s. Felicis et Adaucti per resign. d. Cruc causa permut. de consensu Francisci valvam 19. července. Lib. crecl. JW. f. 10. c 152. cx Rokiezneri ct léle, 

Strana 469
VI. Kostel Týnský. matris ipsius — d. Wenceslaum, olim plebanum in Rat- borz, reclorem inst. 9128. 1392, 7. října. Lib confirm. V. str. 142. Ad ccclesiam parochialem s. M. ante I c. per resign. ina- gistri Johannis Druzonis de Zillavia ex causa permut. va- cantem de consensu Mathic de lurri nec non d. Wen- ceslai, decani Wissegr., mmag. Matheum de Cracovia, olim prepositum s. lFgidii in Wratislavia, plcbanum iustituimus. ®199. 1892, 14. iíjna. Tadra, Soudní akla [H. č. 3560. Johannes Milberg, altarista altaris Corp. Chr. 2130. 1392, 14. ríjna. Lib. confirm. V. str. 137. Ad altare OO. SS. per resign. Simonis ex causa permnt- vacans de consensu Cunczmani d. Rudolfum, olim pleba- num in Hradicz, permutantem rectorem inst. 181. 1392, 26. listopadu. Tamté# str. 141. Ad altare s. Katherine per resign. d. Andrec ex causa per- mul. vacans. de consensu Mathic de Chlumyn ct Hanze de Wynorz, civium Mai. Civ. Prag. d. Thomam, oliin plebanum in Welclib, rectorem inst. 9139. 1398, 11. ledna. Tadra, Soudni akla 1/1. C. 21. Wenceslaus, altarista allaris ss. Felicis ct Adaucti — (convenit ecclesiam in Sicca). *138. 1898, 16. dubna. Lib. confirm. V. str. 160. Ad present. Anne, conthoralis Hanse Luthomericensis, ad altare s. Johannis D. per mortem Johannis Kompnicz vacans Nicolaum presbyterum. de. Praga rectorem inst. °184. 1393. 90. kvétna. Tadra, Soudni akla 111. c. //5. Conradus, notarius principis Johannis, ducis Gor- licensis presenlalus ad altare Corp. Chr. *185. 1393, 3. Gervna. Lib. confirm. V. str. 163. Ad altare. s. Procopii per resign. d. lżpifani ex causa permut. vacans de consensu d. Elizabeth, relicte Ule Kokyczener, et Francisci, filij ipsius, patronorum, Johan- nem, olim plebanun: ecclesie in Dyeczin rectorem inst. 9136. 1393, 6. zátí. Tamléz sir. [70. Ad altare b. Apost. per resign. Nicolai Gaunheri ex causa permul. vacans de consensu Wenceslai Stuk patroni d. Wences- laum, olim altaristam altaris s. Gothardi in ecclesia Prag. reclorem inst. 9187. 1893, 8. září. 179. Michacl altarista. #138. 1393, 90. rijna. Lib. erect. 7V. f. 163. Wen- i5 — Docinic rex, notum facimus — quod accedentes — lideles nostri dilecti Sigiisinundus. Iluler, regni nostri Bocniie subeamerarius, ct Andreas, frater suus, nobis pro- posucrunt, qualiter ipsi — ad altare s. Jeronymi in ecclesia b. M. V. ante. T. c. et. pro usibus novi capellani altaris prefati XIII s. census annui super municionc ct villa Dobra — donaverint — supplicantes, quatenus donacioni — consensum adhibere — dignaremur —. 3139. 1394, 3. ledna. Tamićż f. 163. (Ercecio uliaris >». Jeronymi.) Sane Petrus de Teczin Olom. dioc. — pro- posuil, qualiter. — Sigismundus Tluler — cl Andreas, frater suus — XII] x. super municione el villa Dobra — pro erigendo altari in honore s. Jeronymi seu secundo uunisterio in. — beneficium. ecclesiasticum — dederunt — per rectorem altaris — percipiendum ct pro se X s. lan- tummodo reservandum cl I s. — distribuendum —. ?|40. 1894, 7. nora. Lib. confirm. V. str. 180. Ad present, Sigisinundi Lluler — ad altare. scu sccundum ministerium s. Jeronimi de novo dotatum Petrum de leczin rectorem inst. Soudni akla LII. c. Tadra, cc VI. Kostel Týnský. 469 9141. 1894, 24. července. Tamléž str. 193. Ad present. Wenceslai Stuk dicti Cholpiczsky ad altare b. Apostol. per resign. d. Wenceslai, decani Wissegr.. vacans discretum. Georgium clericum de Clomutow rectorem in- stituimus. 2142. 1394, 3. října. Tamléž str. 197. Ad alare s. Маг. У. per resigu. Jacobi vacans de consensu d. Nicolai, scolastici ecelesie Wissegr., Wenceslai ct Franc fratrum nec non Frane Hawer Johannem clericum dc Praga cx causa permulacionis rcclorem inst. *143. 1395, b. února. Tamléž str. 210, Ad ecelesiam b. Mar. V. ante L. c. per resign. magistri Mathei de Cra- covia, sacre thcologie professoris, ex causa permutacionis vacantem de consensu Mathie de turri ct Wenceslai, de- cani Wyssegr., d. Johannem Wartemberg, olim rectorem altaris s. Sigismundi in Zittavia — plebanum instiluinius. %144. 1395, 6. února. Tamléž stí. 211. ^d present. Francisci Rokyczaner ad altare s. Procopii per resign. d. Johannis Warlemberg vacantem d. Marlinum, plebanum ecclesic in. Pnyewicz, inquisitorein herctice pravitatis, vcc- lorem instituimus. ?|45. 1895, 19. července. Lib. erecl. IV. č. 581. (Donacio censns unius scxagene pro ecclesia s. Marie V. ante Letam Curiam). Johannes Rbel — ct Woyslaus — ad noticiam, quod constitutus coram nobis — lurglinus — de Kam — proposuit, «qualiter ipse — unam s. census annui — supcr domo Nicolai dicti Kyklman, civis Novc Civ. Prag., d. Johanni, plebano ecclesie b. Mar. V. ante L. c. - assignavit. — Prefatus plebanus — per se cl successores suos —- singulis annis — qualtuor anniver- saria — singuls Quattuor temporibus — tencbitur pcra- gere -. $146. 1895, 11. srpna. Lib. erect. U. XL J. 05 D. Mathias de turri, patronus ccclesie s. Marie ante L. c., allaris s. Katherine in cadem ecclesia cl ss. Simonis et Jude in ecclesia s. Galli, — recognovit, qualiter. ius patronatus el presentandi rectorem. ad bencficia predicta spectavit — ad ipsum Mathiam — quod ipse, quam pri- inum de hac vita ipsum migrare contigerit — huiusmodi ius patronatus - - legat. — d. Hanze de turri, heredibus et successoribus suis —. Acta sunt hec a. LLNXXXV die Xl mensis Augusli in domo habitacionis noslre sila foris valvam Min. Civ. in Ugczd. $147. 1396, 9. Gervna. Tadra, Sondni akla ///. C. 04. 10 causa supcr altario Corp. Chr. procuratores presenla: torum allegatis pro parte plebani utpote fiivole non ob- stantibus, quc eciam iuris et racionis essent, non nunc, sed ante creccionem factam eL decretum creccionis et in ipso termino peremptorio ad erigendum boenclicium pre- fixo erant opponenda, non obstantibus petebat ipsi ple- bano super premissis impedimentis perpetuum »ilencium imponendum et imponi deberc salvis oneribus cum cciam nec tres s. missc singulis septimanis imponende rectoribus ipsius alturis. attentis. modicis et paucis censibus, «quibus ipsum beneficium dotatum est. *148. 1396, 6. zári. Tamléz 6. 16. D. Andreas, liügans super altari Corp. Chr. protestatus est, quod ipse vult LJenslinum. Wayswasser pro presenlacione ad allure preseriptum peterc ct rogare ct si jpse IHenslinus renucrit ipsum d. Andream presentarc. ad altare prescriptum, quod ius ipsius remaneat salvum. — Tales 150. D. [Ni- colaus Puchnik] interloquendo pronuncciavit, lfenslinum Waysswasser debuisse ct dcberc presentare ad altare pre: scriplum non tamen d. Johannem, scd d. Audream cl hoc iuxta voluntatem ct litteram. testatoris. 

Strana 470
470 VI. Kostel Týnský. 149. 18396, 19. září. Lib. confirm. V. slr. 268. Ad present. Henslini Weisswasser ad allare Corp. Chr. de novo dolatum per Henslinum prescriptum d. Andream de Usk super Albea reclorem instituimus. *150. 1396, 23. zak. Lib. erect. IV. f. 260. (kreccio altaris ss. apostol. Petri et Pauli) Noverint universi —, quod ego Agnes, quondam Hanc Benessawer rclicla, ct Johannes, filius. Nicolai Luthomericer, nepos Wenceslai Luthomericer — census annuos — altari de novo ex- struclo. — in honore ss. Petri et Pauli — dedimus -- altariste. ipsius — una cum Jl s. gr. census annui ct quatuor perdicibus — super domo Henzlini Golmacher. — Qui census in summa faciunt IX s. gr. — Pro qua donacione — altarista dicli altaris — in qualibet septi- mana ad tres missas, ad quas dcvocionem habuerit, in dicto altari — celebrare — tenebitur —. Datum Pragc sabbato ante s. Wenc. “151. 1896, 2. října. Lib. confirm. V. str. 268. Ad allare s. Wenceslai per rcsign. Johannis dicti Beranek cx causa permut. de consensu Plenslini Leonis de Duba, Henslini Waysswasser ct Johannis, prothonolarii pretorii Mai. Civ. Prag., dicli altaris una cum predicto Johanne patronorum, Georgium, olim plebanum ecclesie s. Leo- nardi, rectorem instituimus. ”152. 1396, 31. fijna. Lób. erect. IV. f. 270. (Littera super creccione altaris ss. Apost) Noverint universi, quod ego Agnes, quondam Hane Bencssawer rclicta, ct Pro- copius, natus Wenceslai de Praga, presbyter — census — allari de novo constructo — ac consecrato — sub voca- bulo ss. Apostolorum damus ct conferimus — allariste — qui census in summa faciunt VII s. gr. cum XXV grossis. Pro qua census donacione — altarista — in qualibet sep- timana (res missas — legere — tenebitur. Act. fer. III. ante OO. SS. fm 7158. 1896, 18. listopadu. Lib. confirm. V. str. 273. Ad present. Agnetis, relicte Hanc Bencessawer, et Pro- сори, Wenceslai de Praga, presbyteri, ad altare ss. Apost. de novo dotatum Procopium dc Trzcbowcl, canonicum ecclesic s. Kgidii — rectorem instituimus. 2154. 1397, l. Gervna. Tadra, Soudni akla 111. C. 150. Andreas Jaicus de Mydlna, censualis liomo Bo- huslai dicti Kokotek residenlis in Mydlna dicens, se ha- bere in mandalis a domino suo, confessus cst, se pro re: medio anime filii sui Bobuslai ct Conradi — temporibus perpeluis de medio lanco — teneri solvere XXX gr. plebano. °155. 1897, 27. cervna. Lib. crect. XI11. f. 23. Con- stitutus. personaliter Bohuslaus dictus Kokutek coram d. Nicolao Puclhnik — pro remedio et salute anime Conradi dicti Kokutek, filii sui, ac sue ct parentum suorum in villa Midlna mediam sexag. gr. census annui et perpetui de cl super medio laneo agrorum, quem Andreas laicus ibidem in Midlna tenet. — domino Johanni, plebano cc- clesie s. Marie ante Letam curiam, — ecclesie suc. — perpetuo dedit. — Acta sunt hec a. d. m. trecentesimo nonagesimo septimo dic vicesima seplima m. Junii. (Viz i Tadra, Soudní akta IJI. &. 184.) ?]50. 1897. — Tadra, Soudní akla 111. ¢. 239. Nicolaus altarista allaris s. Bartholomei et Marthe cx una cL Wenceslaus lapicida, magister fabrice ccclesie Prag. parte ex altcra super omnibus causis intcr ipsos cxortis — in — coinpositlores — compromiserunt —. 9157. 1397. — Tamież c. 219. *158. 1398. — Tuamléz c. Il. (Pro presentacione allaris s. Lazari et Marthe.) Constituü. personaliter Alber- Sdenco altari-ta. VI. Kostel Tynsky. tus Rotlew ex una et Johannes lapicida, magister fabrice €cclesie Prag., tutor orphanorum, bone memorie et no- mine Helene, quondam consortis sue, parle ex altera in causa super presentacione rectoris altaris ss. Bartholoimci, Lazari ct Marthe vertente deputati, fassi sunt — concor- diam jnter se fecisse: primo — quod — ministerio dicti altaris ex quacunque causa vacante dictus Albertus tamquam senior ct Petrus, frater ipsius germanus, cum ad annos etatis legittime pervenerit, heredes prescripte d. Helene, pro presen'acione rectoris primum debent requiri, qui sic requisiti ipsum petentem ad dictum Johannem aut alium tutorem legittimum dictorum orphanorum similiter pro presentacione petenda rcemittent, qui Joliannes sic requisitus cum dictis Alberto ct Petro conveniant cl jn unum con- cordent et presentent. 9159. 1398, 7. ledna. Lib. ercct. XIII. f. $8. (Pro presentacione altaris Maric ct Marthe.) Constitutus perso- naliler Albertus Rotlewi, civis Mai. Civ. Prag. cx una ct Johannes lapicida, magister fabrice ecclesie Pragensis, Lutor orphanorum bone memorie domine Helene, quondam con- sortis sue, parte cx altera in presencia venerabilis viri domini Jaroslai de Porzissin, decretorum doctore — iudicis — in causa inter ipsos super prcescntacione rectoris ad altare ss. Bartholomci et Lazari ac Marthe in ecclesia s. Marie ante Letam curiam — vertente deputato fassi sunt — de consilio eiusdem domini Jaroslai concordiam per modum infrascriptum super presentacionc dictorum recto- rum jnler se fecisse et ordinasse: primo quod quocunque ministrorum altaris predicti ex quacumque causa vacante dictus Albertus tamquam scnior et Pelrus, frater ipsius germanus, cum ad annos etalis legittime pervenerit, heredes prescripte domine Helene, pro presentacione rectoris pri- mum debent requiri; qui sic requisiti ipsum pctentem ad dictum Johannem aut alium tutorem legittimum dictorum orphanorum quousque ad annos ctatis legittime pervenc- rint, similiter pro presentacione petenda remittent. Qui Jo- hannes sic requisitus cum dictis Alberto et Petro conve- niant ct deputando in unum concordent et simul pre- sentent, quociens fucrit oportunum, unus se ab alio quo- vismodo non abstrahendo aut retrahendo; hoc observantes iuxta modum prescriptum quousque prcdicli orphani do- mine Helene ad annos ctalis legittime pervenerint. Dc tribus vero sexagenis gr. census, super quibus littera ha- betur, disposuerunt et ordinaverunt taliter, quod dicte tres scxagene gr. census per ipsos simul colligantur et reci- piantür, quas tamen predictus Albertus per se distribuat et dividat iuxta tenorem littere super dicto censu con- fecte infra duos anuos a die hodierna compulandos, postca vcro eisdem annis duobus lapsis simul casdem sexagcnas gr. census distribuant ct recipiant. De cistula vero, ubi littere supcr ereccione dicli altaris sunt reposite, quilibet ipsorum clavem propriam per se habcat el servet. — Acla sunt hec anno d. —— trecentesimo nonagcsimo octavo die septima mensis Januarii. #160. 1898, 16. ledna. Lib. confirm. V. slr. 301. Ad present. Alberti Rotlew, Petri, fratris ipsius, nepotum olim Iessconis de Montibus Chuthnis, et Johannis, magistri fabrice ecclesic Prag., tutorum orphanorum Elcne, vidc- licet Johannis, Wenceslai et Benedicti, fratrum predicto- rum Alberü ct Petri, ad altare ss. Bartholomei, Lazari ct Marthe per resign. Nicolai Synek vacans d. Nicolaum dc Lowossicz clericum rectorem instituimus. *161. 140], 26. dubna. Lib. confirm. VI. slr. 46. Ad present. Agnetis, relicte Ilane Benessawer, ct Johannis, nati Nicolai Luthomericer, ad altare ss. Apostol. per mor- 

Strana 471
VI. Koslel Týnský. lem Procopii vacans Nicolaum de Libyessicz presb. Prag. dioc. rectorem instituimus. 9162. 1401, 17. kvétna. Tamléz str. 47. Vacante altari Corpor. Chr. per morlem d. Andree Henslinus Waiswasser el Stephanus Luthomcricer Henricum Behens- dorf de Weydaw, clericum Neumburg. dioc. ex una et Wenceslaus rex Mathiam de Kclcz (), presb. Magdeburg. dioc., ad illud hincinde presentaverunt. Inter quos pre- sentalos causa ct questione coram nobis exorta in eadem causa cum eisdem parlibus ordinc iuris scrvato proce- dentes per sentenciam Henricum clericum rectorem insti- tuimus. *163. 1401, 18. srpna. Rukop. c. 997 f. 13. Hensli- nus Ottlinger publicavit, quia perdidit nnam litteram so- nantem super eo ct super heredibus suis XXX s gr. Ccrlis. personis, tunc temporis vitricis ecclesie b. Virg. ante Letam curiam, quas olim ad fabricam dicte ecclesic legaverat. Sie quod, si unquam dicta littera ad lucem perveniret, quod tunc nullius debet esse vigoris. Act. fer. V. post Assumpc. b. Virg. *164. 1401, 27. i(jna. Tadra, Soudni akla IV. č. 150. Nicolaus de Lowosicz altarista constituit suos testa- inentarios. Nicolaum, olim notarium subcamerarii regni Boemie, Ortlinum aurifabrum, Valentinum et Dominicum, notarios publicos, dans cisdem polestatem de rebus suis disponendi, prout in quadam carta manu cius conscripta continctur. 9165. 1401, 10. listopadu. Rukop. č. 996 f. 45. Pessco Drobnicze resignavit mediam s. gr. census d. plc- bano ecclesic b. Maric V. ante Lctam curiam super domo cl curia sua prope Jerusalem penes domum olim Mixonis Hrzibsky —. Act. fer. V. in vigilia Martini conf. 3166. 1402, 2. ledna. Lib. erecl. VJ. č. 191. In no- mine domini amcn. Ego Herdegus Falczner de Norim- berga, civis Pragensis, provida deliberacione altendens multiplicia altissimi dona, quibus me ct amicos meos ex sui piclale respicere dignatus est, cupiensque huiusmodi bencficii non csse ingratus, sed redemptori meo pro huiusmodi donis, quantum mihi divina cooperabitur cle- mencia congrua vicissitudine respondere, ad honorem omnipotentis dei ipsiusque intemerate genitricis Virginis Maric ct notanter s. Bartholontiei apostoli laudem et glo- riam cL in divini cultus augmentum ct in mee el proge- nitorum meorum animarum rermcdium salutare altare in honore el sub vocabulo s. Bartholomei ap. in nova turri in ecclesia b. Marie V. antc Letam curiam — sumptibus mcis duxi de novo extruendam civi et cius ministro per- petuo inibi domino servituro pro dote ipsius altaris cL ministri oclo s gr. den. pr. census annui —, videlicet scplem s. — super villa mca in Pohorziccz, sita prope oppidum Eylaw, — et unam s. gr. census super maccello Iaxonis carnificis in Eylaw per ministrum — dicti altaris tollendas —. kt isto articulo incluso, quod ego volo, quod ipse d. Johannes, principalis capellanus meus, sit liber ab omnibus oneribus quibuscunquc propter debili- talem ct senectutem suam, cui ministro — post mortem, sivc successori d. Johannis de Budweis. capellani dicte capelle, hoc onus volo esse jnponendum. — Datum ct actum Norimberge a. d. MCCCCII, die secunda mensis Januarii. 9167. 1402, 10. února. Jadra, Soudní akta IV. с. 36. D. Johannes, notarius et sceretarius d. Wolframi archiepiscopi ac rector altaris b. Marie Virg., recognovit, quod liber viatici in pergameno scriptus dicti allaris cst, eidem a d. Nicolao Gaunheri, prescripti altaris patrono, VI. Kostel Týnský. 471 presentatus. Quem librum viatici promisit ab codem altari non alienare. *168. 1402, 5. dubna. Lib. confirm. VI. slr. 67. Ad present. [Icredegii Falezuer de Nurmberga, civis Prag., ad altare ss. Bartholomei, Stanislai, Felicis et Adaucti ac ss. Elizabeth ct Hedwigis per prefatum Herdegium de novo dotatum d. Johannem Plechl de Budwcys presb. Prag. dioc. $169. 1402, 26. dubna. Tamtéz str. 68. Ad altare s. Jeronymi per resign. d. Wenceslai ex causa permut. va- cans de consensu famosi Sigismundi de Orlik patroni d. Martinum, olim precentorem mansionariorum chori b. M. in ecclesia Prag. rectorem inst. $170. 1402, 11. října. Tamléz slr. 78. Ad altare Corp. Chr. et s. Wenceslai per resign. d. Michaclis cx causa permut. vacans de consensu famosi Johannis dc Dubecz d. Johannem de llarteberg, olim canonicum pre- bendatum ecclesie Olomuc. rectorem inst. 5171. 1402, 2. prosince. Tamlóż str. 82. Ad altare ss, Jeronimi, Palmacii et Erasimi ac OO. SS. per resign. d. Johannis ex causa permut. vacans de consensu Sigis- mundi de Orlik d. Wenceslaum, olim mansionarium maio- rem b. M. V. in ccclesia Prag. rect. instituimus. 2172. 1408, 4. kvétna. Tasuléz str. 68. Ad present. Agnelis, rclicte Hane, ad altare ss. Apost. per mortem d. l'rocopii vacans d. Casparonem, plebanum ecclesie in Bocm. Trebovia, rect. inst. 9173. 1403, 8. května. Rukop. ć. 2100. f. 331. Y,od- vicus, altarista altaris Corp. Chr. et s. Wenceslai, publi- cavit unam s. gr. census rctenti in domo et arca d. Chustnikonis, olim Mauricii Mrva, in foro equorum. Act. die s. Stanislai. 8174. 1403, 18. května. Tadra, Soudní akta 1V. č. 126. Ottico altarista altaris s. Joh. ev. 176. 1403, 11. Ecrvna. Tamléz 6. 167. (Pro altari s. Barlholomei.) Hanko, civis Mai. Civ. Prag., fassus est, se mediam s. gr. census super domo sua d. Nicolao dc Lovossicz, rectori altaris s. Bartholomei — et Nicolao, notario urbore regalis in Mont. Kutnis, pro IV s. vendi- disse. — Lib. erecl. X11/. f. 112. (Pro altari s. Bartho- lomei.) Constitutus personaliter coram domino Ogerio — providus vir Hanko, civis Mai. Civ. Prag., — recognovit, se mediam scxag. gr. den. prag. census inde ct super domo sua sita in plebe s. Andree eiusdem Mai. Civ. Prag. inter domos Cristani cirologi ex una et Mallhic, civium eiusdem Mai. Civ. Prag., parte cx altera honorabilibus viris domino Nicolao de'Lausicz, rectori aliariste s. Bar- tholomei in ecclesia b. Maric Virg. antec Letam curiam — et Nicolao, notario urbore regalis in Montibus Kuthnis, pro quatuor sexag. gr. den. prag. — vu.ndidisse —. Acta sunt hec a. d. tn. quadringentesimo tercio die undecima m. Junii. #176. 1408, 20. srpna. Lib. confirm. VI. Gotfridus altarista. 177. 1404, v červenci neb srpnu. Emiler, Religuiac lab. /I. 7. Jan Dubec z Dubée ] kopu platu ročního ho- lého věčného v Malém Dubečku — klade ke kostelu M. B. piel Tajnem — Jan Dubecz de Dubcze vendidit d. Heurico et altari in Leta curia. — Wenceslaus rex in- dulget pro altari s. Alexii in L. c. — Wanko Liczka de Praga vendidit d. Henrico et altari s. Alexii in L. c. ®178. 1494, 8. srpna. Lib. erect. VI. f. 414. Adam de Nezcticz — quod — Henricus Falknauer nobis expo- suit, qualiter ipse — regis consensu interveniente — str. 90. 

Strana 472
472 VI. Kostel Týnský. deccm s. gr. census annui — super bonis — primo in villa Ostrow novem s. —, it. unam s. gr. quam habuit Johannes Dubecz in villa Parvo Dubczek —- pro altari — s. Alexii ct b. Brigitte — emit. — Dc quibus quidem decem s. ipse d. IIenricus — dicti altaris rectoribus octo s. gr. — deputavit. —- residuas vero duas s. ipse d. llenricus ct omnes ipsius successores cum suo. censu re- cipientes dcbent tradere et assignare — d. plebanis ss. Michaclis et Egidii dicte Mai. Civ. Pr. cuilibel ipsoram dando — unam s., ita quod quilibet dictorum plebanorum singulis quattuor temporibus modo consveto — faciat in sua ecclesia unum anniversarium, primo plebanus s. Mi- chaclis pro anima d. Anne ct plebanus s. Egidii pro anima d. Margarethe, filie Zilberczeigeri, quondam — Ru- doli de Mulhausen uxoris Datum Pragc anno d. MCCCCIII, die VIII mensis Augusti. — Lib. confirm. VI. sir. 125. Ad present. Rudolfi de Mulhausen ad altare ss. Allexii et Brigitte de novo dotatum ct per nos in titulum beneficii perpetui crecctum d. Henricum Falknawer presb. rectorem instituimus. *179. 1404, 21. srpna. Rukop. c. 2101 f. 15'. Petrus Smelezer et Otto. Schauller, pro tunc magistri fabrice ecclesie b. Marie Virg. ante Letam curiam, emerunt pro Scola ciusdem ecclesie llIl s. gr. census crga Paulum Swachonis pro triginta duabus sexag. pro eodem censu omni anno ligna ad easdem scolas cmendo, quas habuit super domibus infrascriptis, videlicet super domo Ule de Napurg pellificis II s. et super domo Georgii Waltfogl cultcllatoris IT s. Act. fer. V. ante. Bartholom. *180. 1405, 96. srpna. Lib. confirm. VI. str. 155. Ad present Theodrici de Aquisgranum ad altare ss. Pctri ad vincula, Convers. s. Pauli ac s. Wenceslai de novo dotatum et per nos in titulum perpetui beneficii ccclesiastici crectum d. Johannem de Iglavia presb. Olomuc. dioc. reclorem inst. 9181. 1405, 28. října. Tamléž str. 159. Ad present. johanconis Luthomericzky ct Ancsscze, relicte Henrici Benessowsky, civis Prag., ad altare Corp. Chrisli ct s. Cristofori per morlem Nicolai vacans d. Paulum dc Ne- veclov presb. rectorem instituimus. 9182. 1405, v říjnu neb listopadu. Emler, Reliquiae lab. 77. str. 20. Wenceslaus rex indulsit Joanni Widolt cmere pro altari in ecclesie b. Maric V. in L. c. *183. 1405, 2. listop. Lib. conf. str. 160. Ad pre- scot. Johannis Dubecz de Dubicz ad altare. Corp. Chr. ct s. Wenceslai per resign. Johannis Ludowici de Hartem- berg vacans Nicolaum Pctri de Kalisscz, Luthomyslensis dioc. clericum, rectorem inst. 5184. 1405, 3. listopadu. Libri crecl. 171. è. 389. Noverint — quod epo Margarctha, relicta olim Jacobi dicti Holba balneatoris nec non civis Nove Civ. Prag. — recognosco mc — 2 sex. gr. census annui — dc balneo meo — in Porziecz — d. Wenceslao, altariste altaris Corporis Christi in ecclesia s. Marie V. ante Letam curiam pro altari predicto — debere — censuare —. Datum Prage — fer. IJI. post OO. SS. a. d. 1406. "1856. 1406, 6. února. Rukop. ć. 2100 f. 385. Jo- hannes plebanus exlibuit ct pubiicavit litteras suas et sue ccclesie super domo olim Jacobi Radoch io Porziecz — sonantes super ]lI'[g s. gr. pr. census perpetui — in quibus censibus — ipsi plebano — eadem donus — est adiu- dicata. Act. in dic s. Dorothee. *186. 1406, 20. ánora. Rukop. ć. 2101 f.91. Adel. heidis, rclicla Herlini Glaser. resignavit I s. census ad VI. Koslel Tynshy. fabricam ecclesie b. Marie V. ante Letam c. super domo olin Welislai brascatoris propc s. Andream. Act. sabbato ante Mathei ap. 9187. 1406, 1. bfezna, Lib. confirm. VT. str. 173. Ad altare ss. Felicis el Adaucli per resign. Czliborii cle- rici ex causa permut. vacans de consensu Francisci Ro- kyczansky d. Alssonem, olim plebanum in Sycnomal, rectorem inst. . *188. 1406, 13. bfezna. &. 251. Johannes plebanus. *189. 1406, 10. května. Tamtéž č. 353. In causa d. Laurencii prestimoniarii cum Mathia Reyskeytcl ct Ha nuscone dictus Laurencius pelivit - - apostolos darc. — Zamtéž č. 503. D. Laurencius promisit, quod res cl ornamenta altaris b. M. V., que nunc in sua delinet po- testate, non alienabit et si aliqua fucrint deperdita cl alienata, quod alia in eodem valore restituantur. ?190. 1406, 24. května. predicalor. 2191. 1406, 15. září. Tamtéž č. 880. Johannes plc- banus, Thomas vicarius, Johanncs altarista. *192. 1406, 26. listopadu. 7aumleś ć. 1100. (Kazatel český vedle kazatele německého.) D. Johannes plebanus exposui, qualiter ipsc tantummodo unum predicatorem pro suis parochianis, videlicet in ydiomate theotunico, ha- bere tenctur, quem eciam tenet in suis expensis. It quia hac vice recepit d. Johannem Protywa pro prcdicatore. 3193. 1406, 29. listopadu. Zadra, Soudní akla V. č. 1111. Delur hodie peticio pro parte Alberti ct Johannis fratrum de Praga contra mag. Vilum altaristam altaris ss. Bartholomei, Lazari et Martlic ad deliberandum. “194. 1406, 2. prosince. Zamléz &. 1121. D.Johan- nes plebanus ex una et Gedrudis virgo, parochiana eius- dein, parte ex altera cupientes parcere sumplibus el cx- pensis super omnibus dissensionibus inter ipsos exortis promiserunt stare pronuncciacioni Ade dc Nezcticz vicarii — dictus Adam — pronuncciavit, quod prescripte partes sint boni amici prout antea fuerant, ilem quod dicta Gedrudis petat prefatum plebanum, ut omnia illa, in qui- bus contra ipsum verbo vel facto excessit, cidem indul- geat —. 2195. 1407, 17. biezna. Zumléz č. 326. Wenceslaus, altarista altaris s. Jeronimi. *196. 1407, 18. brezna. Liber ereci. V//. f. 113. Adam de Nezelicz — quod ex lilleris pro allari ss. Luce cv. ct Laurencii m. in ecclesia s. Marie anle Lelam curiam — confectas — accepimus, qpaliler dudum poslquam. census decem s. gr. d. dicli allaris ex causis certis. de bonis in Liten — fuisset translatus, huiusmodi census per honestum virum Laureucium Martini institoris Mai. Civ. Prag., pa- ironum altaris ciusdem, de consensu h. v. d. Marlini dc lglavia presbyteri — (uil deputatus —: quondam Henslini Czeyslinger quattuor s. gr., it. super domo Stephani su- toris, olim Frenczlini suloris, in platca cultellatorum inter domos Gesskonis Filczstich ex una et Nicolai Pelner su- toris duas s., ac super domo Procopii Coler sita in acic ex opposito domus Tuzniconis penes domum Dietlini Bernhardi unam s. cum media, nec non super domo Wen- ceslai Sternbersky penes domum ipsius Wenceslai ex una et Otliconis vectoris parte ex altera unam s. gr. el super domo posteriori Petri prope murum civitatis ex una ct ex opposito domus Hradeczky parte ex altera unam s. gr., et super domo Henslini dolealoris, que est sita apul 9. Benedictum inter domum Kunczonis Rcyner suloris ex Tadra, Soudní akla V. Tamléž č. 554. Johannes 

Strana 473
VI. Kostel Týnský. una ct Gesskonis braseatoris partc ex altera, triginta quinque gr. — In cuius census levacione, recepcione et percepcione dictüs d. Martinus fuit pacifica. Cum autem supradictum censum propter disparsionem prefatus d. Mar- linus — non potuit acquirere, sepediclus Laurencius Martini, nunc judex curie civitatum regalium regni Boemic ac pre- scripti altaris patronus, — octo s. gr. ad alia bona — in Tinecz supra Sazaviam, quem Zdenco dictus Medek armiger tenet — excepto censu duarum s. super domo Stephani sutoris. — transtulit —. Datum Prage a. d. MCCCCVII die decima octlam mensis Marcii. 5197. 1407, 23. dubna. Lib. confirm. VI. str. 207. Ad present. Agnetis, relicte Hane Bencssawcri, ad altare s. Agnetis per mortem Casparis vacans d. Simonem, ple- banum in Wracislavia Luthomislensis dioc., rectorem inst. *198. 1407, 26. dubna. Rukop. ¢. 2101 f. 111. Ilens- linus carnifex ct Henricus Mayer, tunc lemporis magistri fabrice ecclesie b. Marie V. ante Letlam cariam, eincrunL domum. — Kt tenentur de ipsa domo tres s. gr. pr. c. ad s. Katherinam iuxta tenorem litterarum ipsarum censuare. Act. fer. JIL. post s. Marci cv. — lnterdixit Nicolaus Schaufler pro VIl'j4 s. debiti. ?199. 1107, IL. kvetna. Lib. confirm. VI. slr. 209. Alsso minister. $200. 1407, 13. kvétna. ZamleZ str. 210. Nicolaus, rector altaris Corp. Chr. 2201. 1407, 17. tervna. Zadra, Soudnt akla VI. č. 87. Wenceslaus altarista altaris Corp. Chr. — facit treugas pacis cum lIcnvico sartore de Luna usque ad de- cisionem causc. 2202. 1407, 9. září. Zamléž c. 288. Martinus de L. curia. *208. 1407, 18. listopadu. Zamtéz č. 496. Drslaus, rector altaris ss. Petri et Pauli, dictum allare suum in ma- nus d. Dominici locum vicariutus tenentis resignavit. 29204. 1407, 26. listopadu. Vamléž č. 548. Georgius Wernheri de Praga, altarista altaris ss. Petri et Pauli. P205. 1407, 26. listopadu. Lib. confirm. VI. sir. 231. Ad present. Alberti dicti Camerer — ad allare ss. Petri ct Pauli per liberam resign. d. Drslai d. Georgium Wern- heri presb. rectorem inst. 9906. 1407, v prosinci. Emder, Reliquiae lab. II. slr. 44. Wenceslaus rex indulsit Johanni Widolt emere pro altari in ecclesia b. M. in L. c. XIIII s. gr. 9207. 1407, 14. prosince. Zadra, Soudní akla VI. č. 557. Johannes Beranck, altarista s. Brigitte. 208. 1408, 15. ledna. Lib. erecl. IX. f. A. 5. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper auguslus cL Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod pro parte Johannis Widolti de Maczkow, fidclis noslri dilecti, extat. maiestati nostre humiliter supplicatum, quatenus, cum ipsc zelo devocionis accensus in sue et progenitorum suorum remedium salutare pro altari s. Bri- gille el s. Alexii in parochiali ecclesia b. Marie V. ante Lelam curiam Mai. Civ. Prag. census annui et perpetui in bonis liberis comparare prelendat, consensum nostrum rcgium adhibere ipsumque censum dicto allari ct eius ministerio incorporare, inviscerare, anmectere ct unire graciosius. dignaremur. Nos igitur, qui vota quorum- libet iuste petencium libenter amplectimur, presertim cum iuxte. petentibus. non sil denegandus assensus, predictis supplicacionibus ut puta racionabilibus benignius inclinati, non per errorem aut improvide, sed auimo deliberato et VI. Kostel Týnský. 473 de certa nostra sciencia ad omnipotentis dei laudem eius- que intemerate genitricis Marie V. nec non s. Brigitte el s. Alexii reverenciam specialem ad empcionem et comparacionem XIII s. gr. census anni et perpetui, in bonis tamen liberis et non fcodalibus, pro altari s. Drigitte et s. Alexii et eiusdem ministro pro tempore existenti incorporavimus, invisceravimus, anneximus et uni- vimus, incorporamus, invisceramus, anneclimus virtute pre- sencium auctoritate regia Boemie graciosius et unimus per ministros ipsius altaris successu temporis existentes ad instar aliorum bonorum ecclesiasticorum perpetuis in antea temporibus sub libertate ecclesiaslica pacifice possidendas, decernentes nichilominus auctoritate regia predicta, quod ius patronatus predicli altaris, quociens vacaverit, ad pre- fatum. Widoldum, heredes et successores suos debeat per- petuo pertinere. Mandamus igilur nobilibus urzednikonibus el benefciariis tabularum regni Boemie et signanter pro- thonotario, vicenotariis firmiter et districle, quatinus pre- falas quatuordecim s. gr. census perpelui, dum per pre- fatum Widoltum in bonis, ut prefertur, liberis pro dicto allari comparate fuerint, simul aut successive tabulis terre annotare ct inscribere quomodolibet non obmittant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint cercius cvi- lare. Testes huius sunt venerabilis Conradus, electus Wer- densis, subcamerarius, nobilis Laczko de Krawar, magister curie, Nicolaus de Praga ct Henricus de Lazan consiliarii et fideles dilecti, sub regie nostre maiestatis sigillo testi- monio litterarum. Datum Mendici a. d. m. quadringen- lesimo oclavo die quintadecima Januarii. 2909. 1408, 26. února. Tadra, Soudní akla VI. č. 117. In causa vertente inter d. Johannem plebanum — et Wen- ceslaum, rectorem altaris Corpor. Chr., super quodam ornatu flavei coloris, quem prefatus Wenceslaus diccbat ad dictum altare pertinere, d. vicarius — decrevit, ut huiusmodi ornatus cum aliis ornamentis ecclesie in sa- cristia conservetur per dictum plebanum — el d. Wen- ceslao, quando desideraverit, pro divinis agendis commu- nicetur. $910. 1408, 8. biezna. Liber erect. VIII. f. A. 6. (Pro allari ss. Petri et Pauli VI s. gr. census.) Johannes Khcl, decretorum doctor elc. tenore presencium notum facimus, quod ex litteris dotacionis et ereccionis altaris ss. Pelri et Pauli ap. in registris privilegiorum cancellarie vicariatus archiepiscopatus Pragensis descriptis coram nobis exhibitis accepimus, qualiter pro dicto altari et ipsius rectoribus per d. Agnetem, reliclam Hanze Benessawer, et Johannem, filium Nicolai Luthomericzer, nepotem Wen- ceslai :Luthomericzer, sex s. gr. den. prag. census annui el perpetui de et super domo quondam Pesslini cursmid et ipsius area in Nova Civ. Prag. siluata in fossato ex opposito crucis lapidee sub certis condicionibus dederunt, donaverunt, deputaverunt et assignaverunt cum quibusdam litteris super eodem censu confectis in pergameno scriptis et sigillo dicte Nove Civ. sigillatis, prout hec omnia et singula in dictis registris et litteris desuper confectis ple- nius continentur. Et omnia juxta privilegia dd. regum Boemie incolis dicte nostre civitatis Prag. dala et con- cessa super domibus et areis in dicta Nova Civ. situatis deputali possunt redimi et ad alia bona reduci. Unde ho- nestus vir Stanko de Porzicz Prag., nunc et pro hac vicc dicle domus possessor, diclam domum suam et ipsius aream a prescriplo censu scx s. gr. volens liberare, vi- gore diclarum regalium litterarum de scilu et voluntate discreti viri Pauli, rectoris prescripti altaris, sexaginta s. gr. in parata pecunia Johanni Nicolai Luthomericzer, ne- poti Wenceslai Luthomericzcr, ac eiusdem altaris patrono, 60 

Strana 474
474 V1. Kostel Týnský. pro dicto censu sex s. gr. tradidit et assignavit, prout ipse Wenceslaus hoc ipsum sponte et libere fassus est et rc- cognovit et pro eisdem pecuniis se, heredes et successo- res suos ad dandas et solvendas supradictas scx s. gr. census annui et perpetui divisim in duobus terminis de bonis suis upiversis, que in villa Skalsko prope Elaw, tenet, obtinet et possidet et signanter novem s. gr. census annui, X]lllaneos silvarum et prata supradicto Paulo alta- riste ipsiusque successoribus, dicti altaris rectoribus, obli- gavit — dare et solvere — supplicans nobis idem Johannes Nicolai cum Paulo ad redempcionem census antedicti de domo supradicta — admittere — nec non — census -— super bonis — in Skalsko nominato altari — anncctcre. — Anneclimus —. Datum Prage a. ctc. quadringentesimo oclavo, VIII Marcii. (Suprascriplus census cst translatus ad bona Bunikonis in Czepelicz. *911. 1408, 81. března. Zadra, Soudwi akta VI. č. 227. Vitus, altarista altaris ss. Bartholomei, Marthe et Lazari, et Nicolaus Kundolth, plebanus ecclesie paroch. in Sobssicz — sua beneficia ex cnusa permutacionis hincinde resignaverunl. *212. 1408, 16. června. Rukop. c. 2100 f. 219. Waczko kamenvik fassus est, se teneri in nonaginta gr. racione censuuimn retentorum incluso censu s. Galli nunc venturo honorabili viro Homut plebano — vel cui com- misserit —. Act. sabbato infra octavam Corp. Chr. *918. 1408, 9. Gervence. Liber erect. IX. f. A. 5 Johannes Kbel — quod Johaunes Widolth, civis Mai. Civ- Prag., — pro remedio — anime sue et suorum progeui- lorum — nec non remedio anime d. Johannis Beran, olim plebani ecclesie s. Leonardi —, qui subsidiam pro emendis censibus pro dicto altari cum certa pecunia fccit et faccre curavit, X s. gr. census annui — per jpsum virtute indulti — domini regis aput Smilonem de Wchi- nicz — super hereditate in Wchinicz — comparatas cl ad tabulas terre — eidem impositas — pro allari in lio- nore s. Brigitte et s. Alexii jn — ecclesia s. Marie ante Letam curiam de novo in perpetuum beneficium ecclc- siasticum crigendo — ct signanter pro dicto d. Johanne Beranek — dedit —. Datum Prage a. d. m. CCCCVII die IX mensis Julii. #214. 1408, 21. listopadu. Archiv Cesky IX. str. 245 dle opisu 16. st. (Král Václav IV. svoluje, aby Jetrich z Cách daroval X k. gr. ročního platu v Lusténicich k oltáři sv. Petra v okovách, sv. Pavla na víru obrácení, sv. Vaclava a sv. Kvirína, u kaple někdy Jana z Aquis, otce jeho Jindřicha.) Vklad deskový víz u Emlera, Reli- quiae ll. str. 64. #2156. 1408, v prosinci. Emler, Reliquiae IH. str. 54. Przech de Trzebiewlicz vendidit altariste et altario s. Bri- gide — v Tfeb&vlicích na dvoru popluZním, v Slaré na dvoru kmetcím Il s. gr. 38216. 1409, 17. ledna. Rukop. č. 2101 f. 125. D. Johannes de lglavia, capellanus olim Johannis de Ach, emit alteram dimidiam s.gr. prag. census annui erga Pe- trum Pechrer pro 1X s. gr., quem censum habuit videlicet unam S. super maccello carnium Frenczlini carnificis si- ium ex opposito murus monasterii s. Jacobi, it. mediam s. gr. super domo Pesslini pinter, qne domus sita cst penes d. Ambrossii Wladica. Act. die s. Anthonii. 3917. 1409, 11. srpna. Liber erect. 'IX. f. K. 1. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus, et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis, quod cum honorabilis vir Procopius Barthe de Gallis zelo V1. Kostel Týnský. devocionis accensus in sue et progenitorum suorum ani- marum remedium salutare, altare in regno nostro Boemic in locis sibi ad hoc aptis et bene dispositis de novo erigere, exslruere et fundare ac eciam huiusmodi altare cum duodecim sexag. gr. pr. annui et perpelui census dotarc proponat, extat maiestati nostre pro parte eiusdem Procopii cum liumili precum instancia supplicatum, quatenus ad errectionem, exstruccionem et fundacionem predicti altaris et dotacionem prediclarum duodecim s. annui el perpetui census pro eodem altari per prefatum Procopium in regno nostro Boemie, in bonis tamen liberis et non fcodalibus, comparandarum, consensum eL assensum nostrum regium adhibere et huiusmodi duodecim s. gr. prag. census annui et perpelui ipsi altari et cius ministro ac capellano incor- porare — de regie nostre benignitatis clemencia gracio- sius dignaremur. Nos vero — Dalum in Tocznik a. d. m. quadringentesimo nono die Xl Augusti. #218. 1409, 20. září. Tamieź f. E. 10. (Pro altari s. Alexii et. Brigitte in ecclesia s. Maric ante Letam cu- riam). Joh. Kbel — quod — Johannes dictus Widoth dc Labun, civis Antique Civ. Prag., palronus altaris s. Dri- gille et s. Alexii in ecclesia b. Marie V. ante Lelam cu- riam — nobis exponere curavit, qualiter preterquam ipse voluisset dictum altare doiare — unde — quatuor s. gr. census annui —- super universitate bonorum, quc Petrus, Prziecho, Jarco et Procopius fratres, filii quondam Jarco- nis in Trziebiewlicz, tenent — pro d. Johanne Beranek el ipsius successoribus — comparavit —. Datum Prage a. d. MCCCC nono, die XX mensis Septeinbris. 89219. 1409, 21. října. Lib. coujirm. V1. str. 270. Ad present. Katherine, relicte Cunczinauni, ad altare ss. Apostol. per resign. mag. Andree Broda vacans mag. Nicolaum de Podwynye, magistrum in artibus, rectorem inst. — $920. 1409,91. iíjna. Liber erect. 2X. f. E. 10. (Donacio duarum s. census pro altari s. Marie cl s. Elizabeth in ecclesia s. Marie ante Letam curiam.) Johan. Kbel -— notum facimus tenore presencium universis, quod coram nobis in iudicio personaliter constituti — Nicolaus de Salczpurga, rector altaris s. Marie V. ct s. Elisabeth in ecclesia s. Marie antc L.ctam curiam — et Nicolaus Mi- licio cultellifaber — proposuerunt, qualiter jpsi — «duas s. gr. censum annui —, quei simul habuerunt et habent — super vinea Woytiechonis de Nova Civ. Prag., olim Leonis aurifabri, sila in montc patibuli penes vincam Martini Weykardi immediate cx opposito vince relicte olim Wenceslai Swachonis prope s. Egidium — pro me- liori sustentacione altariste altaris s. Marie et s. Elizabeth predicti ct ipsius successorum — dederunt —. Datum Pragc a. d. m. CCCC nono die ultima mensis Octobris. #9221. 1410, 11. dubna. Lib. confirm. VI. slr. 285. Wenceslaus, rector altaris s. Jeronimi. £222. 1410, 12. srpna. Lib. confirm. VII. sir. 7. Ad altare s. Allexii ct s. Brigitte per resign. d. Henrici va- cans de consensu providi viri Rudolph, civis Prag., pa- troni, d. Thomam ex causa permut. transtulimus. #2923. 1410, 5. listopadu. Zamléz sir. 11. Ad altarc s. Petri el Pauli per resign. magistri Arnesli ex causa permut. de consensu Wenc. Stuk patroni d. Casparem, olim altaristam altaris s. Sepulcri doininici in ccclesia Wissegrad. rectorem instituimus. #224. 1410, 97. listopadu. 7imież str. 13. Ad pre- sent. Francisci Rokyczaner ad altare s. fustachii ct ani- marum omnium fidclium defunctorum situm in capella in 

Strana 475
VI. Kostel Týnský. cimiterio de novo dotatum et per nos in beneficium erectum, in quo prefatus Franciscus ius patronatus dinoscitur obti- nere, Wenceslaum Olenko Swoyssonis dc Praga rectorem instituimus. «225. 1410, 28. listopadu. Liber erect. IX. f. I. 9. (Ercccio altaris s. Eustachii jn nova capella sita in cimi- terio ecclesio s. Marie antc Letam curiam.) foh. Kbel. — ex pelicione nobis pro parte — d. Francisci Rokyczaner oblata acccpimus, qualiter prefatus d. Franciscus zelo de- vocionis accensus — pro remedio et salute anime sue, Ule patris et matris. Katherine — censum — XII s. gr. cum «quatuordecim gr. den. — [super domibus in Nova Civ. Prag.] pro altari in honore s. Eustachii et animarum omnium fidelium defunctorum in nova capella sila in cimiterio ecclesic parochialis s. Marie ante Letam curiam — consecrata ct ipsius rectoribus et signanter d. Wen- ceslao Oleanko Swoyssonis dc Praga presbytero, qui pro dicto altari unum novum missale per ipsum emptum dedit, — assignaviL —. Est eciam ibidem per — d. Franciscum expressum, quod in casu, ubi dictam capellam cum altari contigerit demoliri, quod tunc patroni altaris antedicti — poterint dictum altare cum censibus prescriptis — ad mo- nasterium sanctimonialium s. Spiritus — in Praga trans- fcrre, — Ius autem patronalus altaris antedicti ipse do- minus Franciscus pro se — reservavit, — heredibus suis non existenlibus — ad d. Sigismundum Rokyczaner — devolvctur —. Datum Prage a. d. m. quadringentesimo decimo dic XXVIIU Novembris. 2996. 1411, 8. ledna. Tamtéž f. K. I. Joh. Kbel — quod — d. Procopius de Gallis zelo devocionis accensus -- NIU s. gr. census — aput hon. v. d. Johannem, de- crctorum doctorem, notarium pretorii Mai. Civ. Prag., inde cl super bonis — in villa Zer prope Scrapnik — emptas, quc bona in Zer — famosus vir Stephanus de Kluczow armiger nunc tenet —, pro altari in honorc ss. Perpetue el Felicitatis ac ss. Innoccntum in ecclesia s. Maric antc Lcelam curiam — dedit —. lus patronatus autem allaris predicti d. Procopius — pro se rescrvavit, ipso autem domino Procopio de hac Ince sublato huius- modi ius patronatus ad fam. v. Johannem dictum Dubecz de Dubecz armigerum, consanguineum suum, — devol- velur —, ita lamen, quod ipse Johannes, heredes ct suc- cessores ipsius ad ipsum altare — unum ex servitoribus ipsius ecclesie aut predicatorem Boemorum vel Theutuni- corum aul sacristanum — vcl subsacristanum aut unum ex vicariis plebani — presentent. — Datum Prage a. d. in. quadringentesimo undecimo die tercia Januarii. 9927. 1411, 16. ledna. Lib. confirin. "VII. str. 16. Ad present. Francisci Rokyczaner ad altare s. Eustachii per mortem Wenceslai vacans Johannem, natum Nicolai de Hladowicz, sacerdotem, rectorem instituimus. 2928. 1411, 8. února. Rukop. č. 2100 f. 363. Wen- ceslaus, altarista altaris Corp. Chr., publicavit duos census rclentos in domo Erasmi in vico Smekhacz. Act. fer. tercia ante. Scolasticc. "229. 1411, 19. biczna. Lib. confirm. VII. str. 20. Data est crida d. Alssoni, altariste altaris ss. Felicis et Adaucti, ad ecclesiam in Widhosticz. “280. 1411, 80. dubna. Tamléz slr. 22. Ad present. Jacobi Bencssawer, judicis in Slana, Johannis et Wenceslai de Wrapicz ad altare OO. SS. per mortem mag. Johannis Alter vacans d. Henricum, plebanum s. Egidii, rectorem instituimus. 293]. 1412, 1. června. Rukop. č. 2100 f. 509. Wen- ceslaus, allarista altaris Corp. Chr., publicavit I s. gr. VI. Kostel Týnský. 475 census retenti in balneo Holbonis. Corp. Chr. $932. 1419, b. listopadu. Liber erect. VIII. f. R. 6. (Translacio census sex s. gr. pro altari s. Petri et Pauli.) Wenceslaus Gurein — vicarius — notum facimus — quod ex lilteris dotacionis et erectionis altaris s. Petri ct Pauli dande scx s. gr. census annui ct perpctui in et super certis domibus Nove Civ. Prag. pro altari antedicto — fuerint. depulate et demum ad universa bona Wenceslai Luthomericzer, dicli altaris patroni, in villa Skalsko trans- lati ita et taliter, quod idem census —. *933. 1413, 90. fjna. Rukop. 6. 2099 f. 67. Hed- wigis, uxor Nicolai Lemmel, promisit solvere XIII s. gr. ITenslino carnifici ct Pctro de Nova domo, vitricis ecclesie b. Virg. in Lela curia, ad laborem ecclesie. Act. fer. V post Luce. 9934. 1413, 9. presince. Lib. confirm. VII. str. 99. Ad altare ss. Procopii et Marie Magd. per morlem mag. Georgii Bora vacans ad present. honeste matrone Machne, relicte Francisci Rokyczansky, nec non Nicolai de Hla- domyrz, Alberti Kamerer, Johannis, nati Nicolai de Hla- domirz, et Procopii olim Sigismundi Rokyczansky discre- tum virum ... de Trzebowa Bohemicali, cler. Luthomysl., rectorem instiluimus. “935. 1414, 30. dubna. Tamléz sir. 115. Ad present. Johannis Dubecz de Dubecz alias de turri ad altare Corp. Chr. per mortem Hinconis vacans d. Nicolaum de Herz- mann presb. Prag. rectorem instituimus. 936. 1414, 25. června. Tamtéž str. 122. Ad altare prime misse s. Marie per resign. Ade ex causa permut. vacans de consensu Casparis Czotr et Hedvigis, contho- ralis Nicolai Rolonis, filii Nigri, Dorothce, suo et aliarum sororum suarum, videlicet Elizabeth ct Margarethe, orpha- norum Johlini Gaunher, dicti altaris patronorum, d. Her- mannum, olim plebanum in Stussina, rectorem inst. 2237. 1414, 26. srpna. Tamtéz str. 128. Ad present. johannis Wydolt de Labun ad altare s. Allexii ct Brigitte per mortem Johannis Beranek vacans d. Nicolaum de Borck altaristam s. Gothardi in ecclesia Prag., rectorem instituimus. 2938. 1414, 8. fijna. Tamłeż str. 126. Ad present. Johannis Dubecz clientis ad altare s. Allexii et s. Brigitte per resign. Johannis Henricum dc Zelenecz presb. recto- rem inst. 2239. 1414, 17. listopadu. Rukop. c. 2099 f. 33. Nicolaus Crumcawer fassus cst, se teneri XVI s. pro edi- ficio ecclesic — quas promisit solvere, quando vitrici eum proinde duxcrint amonendum. Act. sabbato ante Elisabeth. 5240. 1414,81. prosince. E:ler, Reliquiae 4L str. 115. Wenceslaus do Wrapicz ct Magdalena ibidem, mater eius, protestati sunt, quod hereditalem eorum — in Wrapiczich municionem, in Olssanech mediam villam — partem iuris patronatus altaris. OO. SS. — vendiderunt Hanussio Messpor de Byssofswert et de Wrapicz. 9241. 1414. — Nápis na křtitelnici: Anno do- mini nilesimo quadringentesimo quartodecimo nunc sancti Augustini Matheus, Marcus, Lucas, Johannes. $249. 1416, 15. ledna. Liber erecl. X. f. F. 1. Hen- ricus presbyter, plebanus ecclesic s. Egidii Mai. Civ. Prag., allarista altaris. Omnium sanctorum in ecclesia b. Marie V. ante Lctam curiam, cx una cl Hanussius Messpor de Wrapicz parte cx altera prolestati sunt coram beneficiariis 60* Act. fer. quarta ante 

Strana 476
476 VI. Kostel Týnský. Pragensibus, quod censibus corum, ipse Henricus suo et allaris sui predicti censu VIII s. gr. census annui nudi el perpetui, quem habet in hereditatibus in Wrapicz et in Olssanech, municione, curia arature, curiis rusticalibus, cum censu, agris, pralis, silvis, piscinis et omni libertate ad ea pertinente ita, prout ei et dicto altari tabule ple- nius testantur, et ipse Hanussius censu suo, videlicct VIIT s. gr. census annui nudi et perpelui, quem habet in he- reditatibus in Kralewiczich, municione, curia arature, curiis rusticalibus, cum censu, agris, pratis, silvis, rivis, piscinis, ita et in eo iure, prout in vendendo dictas hereditates idem Hanussius et sibi ibidem penes alium censum pro- stavil se, hincinde pronuncciaverunt, quod eis hincinde de dictis censibus ex utraque parte hereditarie condescen- derunt; disbrigare debent ipsimet unus alleri ex utraque parte. — Nunccius ad tabulas fuit Albertus de Coldicz ex parte d. regis. — Actum (feria tercia ante Fabiani. (Liber in pergameno scriptus ligatus in coopertorio in folio K XX de a. d. MCCCCXV.) 5243. 1415,21. ledna. Lib. confirm. VIT. słr. 144. Ad present. Johannis, nati Rokyczansky, Alberli Cainerer, Mixonis de Hladmierz el Johannis, filii ciusdem Mixonis, &d altare s. Procopii per resign. d. Bohuslai, decretorum doctoris, vacans Johannem, natum Benessii de Wranow, clericum Prag. dioc., rectorem inst. #944. 1416, 24. i(jna. TamléZ sir. 179. Ad present. Johannis residentis in Winorz nec non ad nominacionem et cleccionem d. Jacobi de Duba, vicarii Wissegr. ad ecclesiam s. M. V. ante L. c. per mortem Johannis Wartmberg vacantem d. Nicolaum de Herzman presby- lerum plebanum inst. #945. 1415, 26. října. Tamtéž str. 180. Ad present. Johannis Dubecz de turri ad altare Corp. Chr. per resign. Nicolai vacans d. Hasskonem, plebanum s. Martini minoris, rectorem inst. 246. 1416, 1. června. Tamtéž str. 203. Ad present. Alberti Maurer, Marci Czotr, commissarii et tutoris orpha- norum Casparis Czotr, ad altare s. Kathcrine per mortem Herssonis vacans Michaelem de Jewiczko, clericum Olom., rectorem inst. 9247. 1416, 28. listopadu. Tamtéž str. 212. Confir- matus cst Lucas, presbyter de Nova Civ. Prag. Craco- viensis dioc., ad altare s. Procopii per resign. Johannis clerici dicti Ssediwecz vacans ad present. Johannis, nati Francisci Rokyczaner, Alberti Camerer, Mixiconis de Hla- domirz clientis una cum filio et Fridrici Ssarffnek, concivis Prag., dicli altaris patronorum. *248. 1417, 14. kvétna. Taimléz sir. 227. Ad present. Herdegonis, civis Nurnbergensis, ad altare s. Bartholomei per mortem Nicolai vacans d. Jeronimum, natum Hermanni de Praga, rectorem inst. *249. 1417, 11. Gervna. Tamlićż str. 231. Ad altare s. Anne per resign. Andree vacans de consensu honeste matrone Agnezcze Ortlini de Praga, d. Buzkonem recto- rem inst. *950. 1417, 4. října. Tamićż sir. 242. Ad present. Johannis Dubecz de Dubczek residentis in Winorz ad altare ss. Perpetue et Felicitatis per morlem Procopii de Gallis vacans Fridericum, sacristam Corp. Chr. in Monli- bus Chutnis, rectorem inst. *951. 1418, 18. kvŚtna. Zumléz slr. 259. Dala est crida d. Georgio altariste in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum et bb. Apostolorum in ecclesia s. M. V. antc L. c., ad ecclesiam in Boyman. VI. Kostel Týnský. *959. 1418, 14. kvétna. 7amléz str. 260. Ad altare ss. Petri et Pauli per resign. d. Georgii cx causa permut. vacans de consensu Alberti Camcrer d. Johannem, olim plebanum in Boemans, reclorem inst. 9253. 1418, 80. kvétna. Nukop. c. 2099 f. S4. Ni- colaus, plebanus in Pieska, racione altaris s. Bartholomci in ecclesie s. Marie ante L. c. publicavit II s. ccnus re- tenti minus XV gr. supcr domo Bohunconis sarloris. Act. fer. JJ. dominice Factus cst dominus. *954. 1419, 10. kvétna. Ankof. é. 992 f. 45. Nos magister civium — recognoscimus, quod — d. Nicolaus plebanus — recognovit, quod littera illa, quam coram nobis reposuit, sonans super tres s. gr. census perpelui super maccello carnium olim Rudegeri Turler, quod nunc Nicolaus carnifex possidet, — solum sibi ct successoribus suis plebanis in una sexagena gr. census perpetui remanct obligata, nam predictus Nicolaus carnifex unam scx. reemi!. Act. fer. quarta dominice Jubilate. *965. 1419, 19. kvétna. Lib. confirm. V/I.str. 291. Data est crida d. Nicolao ad ecclesiam s. M. ante I.. ©. per resign. mag. Conradi, canonici s. Apollinaris. $266. 1491. — Kronika Husilská Vavřince z Březové ve Foules V. str. 498. (Zaloba paní.) — Také ježto jsú zde byli kněžie Táborští, nynie lu sle jim u M. Boží v Týně dopustili směle na stolice se tiskniti a proti kněžím těchto obcí, né i proti celé obci mnoho lživě mluviti a to sč v kostele stalo veliké roztrženic v lidu a reptánie nectiece tu bożicho (ja. *957. 1499, 99. dubna. Lib. confirm. V/H. str. 12. Ad present. Johannis de Dubecz ct Alberti Camererz ad altare s. Johannis B. per mortem "home presbyteri va- cans mag. Procopium de Cladrub, magistrum in arlibus et canonicum capelle regie OO. SS. in castro Prag., rcctorem inst. 8958. 1422, 23. července. Zadra, Soudni akla VII. č. 66. Johannns Dubecz de Dubecz armiger d. Johannem capellanum ad altare Corp. Chr. per mortem Mathie va- cans presentavit. $959. 1422, 18. listopadu. Lib. confirm. VIII. sir. 25. Nicolaus, olim rector prestimonic altaris ss. Marga- rcthe et Katherine. — Tamtéz sir. 27. Ad prestimoniam altaris ss. Margarcthe et Katherine per Jibcram resign. Nicolai ex causa permut. vacantem de consensu Alberli Camerer ac d. Anne Johlini d. Johannem Protywa, olim reclorem ecclesie paroch. s. Clementis in Porziccz Nove Civ. Pr. rectorem inst. 9960. 1425, 26. ledna. Zümtéz sir. 91. Ad present. Alberti Camererz ad altare ss. Petri ct Pauli per mortem Johannis Turek vacans l.aurencium Bceuüer, clericum de Slakenwerd, rectorem inst. “261. 1426, J5. ledna. Rukop. ć. 2099 f. 170. Nos magister civium, consules et scabini Maioris Civ. Prag. tenore presencium recognoscimus uuiversis, quod ex man- dato et coaccione nostra honestus vir dominus Wenceslaus, protunc zacristanus b. Virg. anle L. c., reposuit corain nobis bibliollam parvam, que bibliolla olim per inimicos nostros et nostre communilalis hic in civitate nostra fuit derelicla et ex iussu dominorum antecessorum nostrorum per iudicem pro communi bono cxtilit arcstata. Quam bibliollam Martinus, olim procurator magistrorum collegii Caroli, nostro absque consensu honesto saccrdoli pic mc- morie Georgio Albo vendere conabatur ct super co foro ls. gr. est subarratus. Cui domino Woenceslao antcdicto candem sexagenam gr. nos nostro in consilio tribuimus 

Strana 477
VI. Kostel Týnský. pecunia in parata. Unde idem d. Wenceslaus asscrebat, sibi forc commissum, illam pecuniam in opera miscricordic debere errogare ct largiri ob predicti d. Albi salutem nec non aliarum Christi fidclium animarum. A quo quidem Martino candem s. gr. nos repelcre et de auclorilałe vendicionis bibliolle predicte interrogare volentes ipsum frequenter coram presenciam nostram citavimus. Qui huc- usque comparere renuit atquc recusavit. Id circo candem bibliollam juridicc nostram ad communitatem spectarc de- crevimus ct ipsam in honeslates baronum, militum, clien- tum ct civitatum in convocacionc magna el generali, quc est in novo anno prescntis anni in nostra civitate ccle- brata, in VI] s. gr. pr. dedimus atque impendimus dictum d. Wenceslaum ab ulteriori impeticione quarumcunque personarum spiritualium scu secularium absolventes. Act. fcr. Ill. ante. Anthonii. *969. 1496. — Alia synodus sub eodem Con- rado archiepiscopo Prag. a clero rcgni Bohemie et ma- gistris habita Prage in ecclesia b. M. V. ante Lctam cu- riam (v rukopisc univer. knihovny XVII A. 16.) 2968. 1497. — Slaré Lelop. Mistr Jan z Rokycan kazatel. “264. 1484, 5. ledpa. Lib. confirm. VIII. str. 222. Ad present. Balthasaris Czotr ad altare s. Petri et Pauli per mortem Laurencii Nicolai Beutleris vacans d. Johan- nem dictum Evangelista de Plana presbyterum. rectorem iust, — $265. 1434, 4. dnora. Archiv kap. sv. Vílské. Simon de Nymburga, decretorum doctor, archidiaconus Bolesla- viensis in ccclesia Pragensi, et Johannes de Duba, cano- nici prebendati ceclesie l'rag. — vicarii — per — Cunc- zonem — cpiscopum Olomucensem — constituti, notum facimus — «quod nos ad present. — Balthasaris Czotr, civis Mai. Civ. Prag. ad altare b. Petri et Pauli in ecclesia parochiali b. M. V. ante Letam curiam — per mortem Laurencii Nicolai Beutleri — vacans honorabilem virum Johannem dictum Evangelista de Plana presb. — rectorem instituimus. — Datum Zilavie die quarto mensis Fe- bruarii. 89266. 1434, 11. května. Kronika Barloška z Dra- honic ve lonles V. slr. 613. Fer. Ill. post Stanislai fuit infirmus magister Johannes Rokyczana, predicator ecclesie s. Maric ante L. c. et plebanus inlrusus et magnus Wikleństa. 9967. 1436, 7. dubna. Lib. coufir:i. V4. str. 258. Data est crida Nicolao Johanuis dc Horzovicz ad altare ss. Jeronimi, Jśrasmi, Palmacii et OO. SS. per mortem Pelri vacans ad present. Andrce Huler(?) in Plzna resi- dentis. 2268. 1436, 94. iijna. Tamież slr. 262. Magister Conradus Albici plebanus habet ius patronatus racione dicte plebanie ad altare Corp. Chr. in Colonia Prag. dioc. 1. 1487, 28. dubna. S/aré Lelop. České. V ne- déli pied sv. Florianem uveden jest mistr Jan PapüSck do Týna k Mutce Boží za faráře k rozkázání ciesařskému. 9. 1489, 22. listop. Tam V neděli (před sv. Kateřinú páni purkmistrové a konšelé dělali službu králi Albrechtovi v kostele P. M. před Týnem, vloživše korunu, sceptrum a jabko na máry a držícce meč podlé nich; a potom k ofeře šli purkmistrové s konšely i s obci obo- jicho pohlavie. 3. 1439. — Zap v Pamálkách arch. I. str. 65. Infrascriptae reliquiac sacrac conlinentur in verlice huius České. VI. Kostel Týnský. 477 crucifixi amarissimae : Passionis Christi, primo de ligno domini; de petra, in qua stelit crux; de statua, circa quam flagcllatus cst; de panno domini; de lapide, ubi Christus praedicavit; de operibus misericordiae aliae rcliquiae hic reconditac a. d. MCCCCXXXIX m. Xlma. 4. 1440, 22. února. Rukop. č. 2002 f. B. 26. Vi. trici ecclesie Mathias ab aureo lucco, Muzik, Joliannes a Cesare, Wenccslaus salsista vineam illam, quam Smolarz dedit ad lampadem ecclesic sitam in monte Mezrieczskcho penes vineam Petri pellificis de Czasslavia cx una et cx altera vero penes vineam Witkonis de Wrssovicz, habentem in se lll str. minus uno quartali, illam exposuerunt in censum annuum Andrce cl Makussi, uxori ipsins — pro una s. gr. — Act. fer. II. post Reminiscere. 5. 1445. — Rukop. c. 2099 f. 907. Nicolaus sacristanus. 6. 1447, 23. listop. Słarć Lelop. Ceské. Vfed sv. Klimentem mistr Jindřich, licenciat sv. písma, přinesl bulli od papeže Mikulá&e pátého rcktorovi universilalis a ta potom byla přinesena do kostela M. B. A tu m&i zpievali slavně o duchu sv. a kázánie bylo latině od mistra Pří- brama. A dokonav kázanie bully četl, že papež potvrzuje universitatem a všecko, což od Urbana papeže a ciesaïc Karla jest privilegiemi utvrzeno. 7. 1448, 1. května. Zumléž. V středu na den sv. Jakuba Filipa přijel legát od papeže do Prahy, kardinal od sv. Anjela — až do kostela M. B. před Tejnem jeho přivedli. 8. 1448. — Tamléž. 1 dobyl jest Prahy Jiřík z Poděbrad — a uvedl mistra Jana Rokycanu k M. B. před Týnem. — A mistr Papúšek farář, kterýž od lo- gáta byl rozhřiešenie přijal, že i pod dvojí i pod jedni zpuosobá podával. 9. 1451. — Mistra Petra Kodicilla spis o kon- sislori vydany v Snuémích VI. str. 170. Mistr Jan Ro- kycana byl tehdáZ sedénim na faře při kostele P, M. pied Tejnem. 10. 1452. — Rukoj. c. 2141 f. 269. Nicolaus cirotecarius ct Hanussius cordator, vitrici — fassi sunt, sc percepisse I s. gr. a Wenceslao, nalo Petri Pala, quas Burianus, frater eius, super labore arche in ecclesia b. M. V. ante L. c. testamentaliter delegavit. 11. 1452. — Rukop. è. 2099 f. 1096. Petrus a noctua, Augustinus ab albo cancro, Nicolaus cirotlieca- rius, Hanuss acufex vitrici, Mithias Drdak, Wenc. Ko- randa, Wania, Paulus Czipser, Johannes Manda, Mauricius a pectine, Martinus a tabulis curic regalis, Nicolaus Kossik, Welislaw ct Joh. Fiolka parochiani. 12. 1455, 2. února. Velesl. Kalendar. | Umřel v Litoměřicích mistr Jan Papoušek, probošt Litoměřický. Ten léta 1487, když mistr Jan z Rokycan, obávaje se nebezpečenství z Prahy vyhnul, na místo jeho do kostela Tejnského od cfsaïe Zygmunda byl posazen. 12a. 1457. — Hdjkova kronika na lisłu 4534. Z toho pak lesu a dříví, kteréž bylo k tomu tanchauzu připraveno a na rynk (Starom.) svezeno, udělán krov na kostel P. M. pred Tajnem. A tak divně P. B. jednati ráčil, z toho dříví, kteréž bylo připraveno na krov Taju- ského kostela, udělána Roháčovi šibenice a z kterého měl býti tanchauz udělán, krov na kostel. 18. 1458, 8. bfezna. Slaré Lelopisy České. MA po tom volení (král Jiří) veden jest ihned ode všeho panstva do kostela Týnského a tu s velikú radostí zpívali sú kněží 

Strana 478
478 VI. Koslel Týnský. a žáci Tě boha chválíme. A potom z kostela veden jest do svého dvoru královského. 14. 1459. — Rukop. č. 2141 f. 200. Vitrici fassi sunt, se percepisse X s. gr. per Petrum Widct pro fabrica ecclesie teslamentaliter delegatas 156. 1461. — Rukop. č. 2141 f. 3/6. Wania et Jacobus Charamza officiales fassi sunt, se percepisse VI s. per Martam, rcliclam Johannis brasealoris a s Cruce, lestamentaliter delegatas super Jaborc ecclcsie. 16. 1461. — Rukop. ë 2141 f. 321. Wences- laus Coranda, officialis fabricc, fassus est, se pcrccpisse IH s. gr. per Gedrudem, relictam. Wenceslai Kurwicze, in ct super Jabore ecclesie legatas. 17. 1461. —' Odvolání těch, kteří od sekty Pi- kartské odstupovali za M. Jana z Rokycan v kostele M. B. před Tajnem v rukop. univ. knihovny XVII. G. 12. Zprávu má i Bartoš písař v Fontes VI str. 131. Srov. i Cas. Cesk. Musea 1884 str. 468. 18. 1465, 14. srpna. Rukop. č. 2141 f. 75. Sacer- dos Gallus plebanus ccclesie b. M. V. ante L. c. a reverendo mag. d. Johanne de Rokyczano missus nomine ciusdem magistri fassus est, quommodo ille XX s. gr., quas Anna, olim Wcnceslai Muzik uxor, pro eadem ecclesia legaverat, repositc sunt ad manus prefati ma- gistri. Act. fer. IlII. post Tiburcii. 19. 1466, 18. června. Rukop. 2. 2141 f. 26. Quem- admodum Petras de Bechlin dictus Beranie illas XVII s., quas eidem Thobias a ponte tencbatur, pro cdificio ecclesie b. Virg. antc L. c. legaveral, ex tunc domini consideratis alentis serviciis predicti Thobie V s. de cadem summa ci remiscrunt. Act. fer. V. ante Viti. 90. 1471, 99. února. Staré Lelof. České. (Mistr Jan Rokycana) pochován jest v koslele Tynském, pii jehoZ pochovávání byla králová Johanna, kniczZata, páni, pnanoSi mnozí. — Velesl. Kalendář. V pátek po Stolování sv. Petra [22. února] umřel v Praze mistr Jan z Rokycán, volený arcibiskup Pražský a slavný kazatel v kostele P. M. před Tejnem a v témž kostele nazejtří v sobotu u pří- tomnosti královny Johanny u oltáře M. B. před sakristou poctivě pochován (a položen na jeho hrobě kámen mra- inorovy s podobiznou jeho v biskupském oděvu s berli v ruce). 21. 1471. — Zap, Týnský chrám v Pamálkách arch. a místop. I. str. 15. dle Dobrovskćho Lilterar. Magazin Kus ITI. str. 162. (Z cestopisu Krištofa Rón- holze z r. 1607 chovaného v rukop. v knihovné Nostické.) Na hrob mu dán kámen z červeného mramoru, na němžto vylesin byl v biskupském ornatě s berlí v ruce a vedle něho na památku, že byl syn chudého kováře z předměstí Rokycanského, štítek s podkovou a kvézdou uprosticd. Okolo kamene čtly se prý následující verše: lin calicis celebris tutor praesulque Pragensis Nobilis occubuit Johannes Rokyczanensis. Supremum semper speravit is in Dominum, sed Hic placuit multis, placeat tibi, rector Olympi. 22. 1471, 95. března. Tamtéž. A pochován (jest král Jiří) na den M. B. zvěstovánic na hradě Pr., ale střeva jeho s súdkem položena podlé hrobu mistra Rokycany. — Velesl., Kalenddi. V pondělí na den Vtělení P. Kr. Jiří, král Ceský, pochován: na hradě Pr. Střeva jeho ancb vnitřní droby do zvláštní nádobky složena a v kostele P. M. před Tejncm pohřbena jsou. V1. Koslel Týnský. 928. 1472, 9. března. Archiv Český I. sir. 306. (List dílčí knížat Minsterberských o všecka panství, která mají v koruně Ceské.) — Item o domiech našich, kteréž v Praze mámy, a o podacé kostela M. B. v Týně v Star. M. Pr. a o dóm, ježto slove kollegium sv. Apoštolóv — to sobě všickni společnícmu držení a spravování pozuo- stavujem. 94. 1472. — Rukop. č. 2141 f. 102. Hanus a sede, Nicolaus mensator ct ccleri vitrici. — Tamtéž f. 104. Jacobus a nigro cervo, Hanus a scde, Nicolaus mensator et ceteri vitrici. 25. 1477, 99. února. Nukop. č. 2011 f. 406. My Vladislav — oznamujem, že přistúpili před nás někteří osadní fary a kostela M. B. v Týně — a zpravili nás, že za některých předkuov našich, králuov Českých, drželi a ještě za nás držic plat k též fuře a k kostelu. KteryZto plat dává se / některých vinic, z chmelnic, poli, pustin. 1 prosili sú nás, abychom je při tom zuostavili ráčili. My hlediece toho, aby se za nás čest a chvála boží neumen- šovala, ale rozšiřovala — mocí královskú již psaný plat — zapsali sme a tiemto listem zapisujem k jmenovanému kostelu a faře, tak aby kostelnící již psané fary Týnské anebo ti, komuž se ta věc od osadních té osady poručí, ten plat svrchupsaný brali a vybírali a k kostelu a k faře jmenované osady jej obracovali. — Dán v Praze první sobotu v postě l. — sedmdesátélio sedmého. (lngrosso- váno r. 1610.) 26. 1480. — Rukop. ë 94 II. f. 18. Sacerdos Johannes Boemus dietus vice magistri Georgii plebani et Bartholomeus cantor fassi sunt, quia tulerunt. XX s. a commissariis bonorum olim. Dorothee Strupinka — pro ecclesia et scola legatas. 97. 1480. — Slaré Lelop. Ceshé. (Pekati Scjno- hovi) zvonili v Tajně u M. B. slavně. 98. 1484. — Staré Zelop. České. Biskup Augustin v postě kněží světil a u Veliký čtvrtek křižino sv. v ko- stele Tajnském. 99. 1486. — Rukop. 6. 2004 f. L. l. Johannes Medulansky — emit — partem campi retro ianuam scro- farum — erga Katherinam, rclictam Chmelerz — De quo campo — tenebitur censuare omni anno pro ecclesia — VII gr. 30. 1487. — Kodex Talmbershy f. 160. Men- ricus Berka de Dube citat lesskonem Svojanovsky, ubi ipse Henricus — inculpavit Iesskonem — quia tenet he- reditates eius in Olssaneclh et supcr eo ostendit tabulas, ubi olim Wenceslaus Carda de Petrovic obligavit sibi Henrico medietatem dictarum hereditatum in Olssanech — ct eciam ostendit tabulas, quia ius plenaric deduxit post impctracionem post olim Johannem Nesspor ct cciam ostendit tabulas — per quas olim Ilanussius Nesspor per- mutacionem fccit pro VIII sexagena gr. census annui nudi perpetui de hereditatibus in Wrapiczy et in Olssanech cum presbitero Henrico, altarisla altaris OO. SS. in cc- clesia b. Virg. ante L. c. pro aliis VII s. gr. in Kralo- vicich. 91. 1489. — Rukop. c. 94 f. 47. Nicolaus men- sator, Jeronimus de Leta curia, Gallus a columbis, Geor- gius barbirasor vitrici tulerunt X s. gr. m. ct res infra- sciptas: calicem de auratum, ornát atlasovy blankytny, hu- merale albam alias koSili, pixidem cum perlis ornatam. ltein pro magistro Georgio predicatorc eiusdem ccclesie VII s., pro sacerdolibus VI s., pro scolaribus Ill a Gcor- gio, Paulo ct Petro, filius d. Samuclis, antiqui subcame- rarii legatas. 

Strana 479
VI. Kostel Týnský. 32. 1489, 1. prosince. Rukop. č. 94 I. f. 28. Kdyż jest byla nesniz mezi uroz. p. Jifíkem, p. Puvlem a op. Petrem, bratřími vlastními z Hrádku a z Valecova, z strany jedné a osadními M. B. před Týnem z strany druhé, kdežto Mikuláš truhlář, Icremiáš Havel od holúb- kuov a Jiřík barvicř, kostelníci a někteří osadní na micstě všic osady vinili si nahoře psané pány, že by jim byli iniesto uroz. p. Samucle, otce jich, povinni ke kostelóm sv. Benedikta a M. B. před Týnem některí sumú peněz po panu Vaňkovi, starém podkomořím, panic Ofce, man- želce jeho, Viktorinovi, synu téhož p. Vaňka, a po Hanu- Sovi Ilamplovi bratru. Proti tomu páni svrchupsaní pově- děli sú, že o tom nic nevědic, než jestliže: by co póni osadní slušně provésti mohli, Ze by to všecko naplnití chtěli. | Páni majíce lo v paměti, kterak otec jicb p. Sa- muc] tomu zádui( za zdravého Zivola rád prospieval a że tu sám tělesně i předkové jich leží, svolili sí k tomu, aby osadnim C a LXX k. gr. m. vydali. Act. fer. III. post Andrec. 38. 1490. — Rukoj. c. 94 I. f. 79. Johannes Sosnovec, Georgius a cervo, Jeremias et Georgius Pelech parochiales (kvitujf). 34. 1491. — Tamléz f. 55. Nicolaus mensalor el Laurentius de. Rzedcicz vitrici. — Tamléž f. 56. Ni- colaus mensator, Gregorius sutor vitrici. 35. 1491, 28. ledna. Slaré Zetop. České. V pátek po sv. Pavlu obrácení na víru stala se příhoda v kostele M. B. před Tejnem: po mši rozdával kněz tělo a krev P. J. Krista, tehdy přistoupil k jedné ženě s krví boží a při tom stál jest nějaký Némce u mříže, divaje se tomu, i piistoupiv k té ženě udeřil ji v hlavu, takže ji ústa rozfal o kalich. Pak vsadivSe toho Němce do šatlavy i pustili ho zase ven a nic mu neudělali proto, 36. 1492. — Rukop. ë. 94 I. f. 79. Nicolaus mensator ct Jeremias parochiales (kvitují). 87. 1498, po 1. březnu. Slaré Lelop. České. Bi- skup Augustin Sankturienskÿ pochován u oltáře, kdež leeturu čítají, založení ve jménu sv. Lukáše ev. Kámnen náhrobní vytesal Matoud Rcjsek. — Veleslav. Kalendář. V pátek před Přenesením sv. Václava umřel v Praze Augustinus Lucianus, biskup Sankturienský a Pražský, kte- rýž se před jedenácti lety ze Vlach přibral do Cech a jsa v Praze kněží Cechům pod obojí světil, lidu: obecnému podával i sám také na smrli přijímal. Pochován u oltáře sv. Lukáše v kostele Matky Boží před Tejnem. Kdmen na hrobě jeho tesal Matouš Rejsek bakalář, výborný ka- mcník, kterýž se však řemeslu tomu nikdy neučil. Lu- pacius klade smit jeho 7. dne března. 38. 1498. — PRukop. c. 94 Il. f. 60. Johannes Zicz, Marlinus Vlachi, Wenc. Rambuzek et Petrus Zub nominc parochie. — Wenc. Kopansky et Gregorius sutor vitrici. 39. 1494. — Tamićż f. 62. Joh. Ziez nominc vitricorum tulit L s. m., crucem auream et XIX flor. ung. a comiuissariis olim per Augustinum Lucianum opis- copum subordinatis pro ecclesia legatas. — Zamtěž f. 62. Wenceslaus Kopansky, Georgius Pelech ct Jeremias, vi- trici —. 40. 1496. — Tamléz f. 68. Wenceslaus Kopansky, Jeremias et Nicolaus mcnsator, vitrici. 41. 1498. — Tamléz f. 75. Gregorius de domo Blesskonis et Andreas ponderator vitrici. — Tamtéž f. 76. Jeremias, Nicolaus inensator, Gregorius Blesska et An- dreas pannifex vitrici. VI. Kostel Týnský. 479 42. 1500. — Tamtéž f. 81. Johannes Zajicezek ct Michael ferrarius, commissarií bonorum Jeronymi a rupc, fassi sunt, quod ex sua bona voluntate dederunt X s. gr. pr. super vitra Laurencio, Jeremie, Wenc. Czurzidlo ct Wenc. Pecka vitricis. 43. 1502. — Tamléž f. $4. Laurencius dc Lecta curia, Sigismundus Fryczkonis et Georgius pellifex dictus Fararz parochiales —. 44. 1508, 5. června. — farář M. B. v Tejně. Mistr Martin z Vlašimě, 45. 1503. — Tamltez f. $6. Peuus ab iridc ct Laurencius de L. curia nomine parochic —. 46. 1504. — Tamliz f. 87. Georgius Fararz pellifex, Clemens ab agnello ct Andreas pannifex vitrici. — Tamtez f. 88. Sigismundus Vaniczkonis ct Johannes Tata nomine parochie —. 47. 1504, 98. kv&tna.Staré Letop. Ceské. Páni Prażanć a mistři: přivedli: biskupa Filipa: Mutinenského do Prahy v outerý letniční, nejprv do kostela Tejnského a tu zpí- vavše Te dcum laudamus vedli ho do kolleje Vciiké. 48. 1506. — Slaré Letop. Ceské. M. Martin, jsa v Tejně farářem, pro kněze Martina Radocha nechtel tu býti. 49. 1505, 8. srpna. Staré Lelop. České. V neděli před sv. Vavřincem před nešpory rychtář vzal kněze Mar- tina, stiídnika Tejnského, syna Radochova z Nov. M., v domë Slachtatském s ženou podezřelou Kadeřávkovou a vedl ho s ní přes rynk na rathouz Starom. do šatlavy; a tam byl do třetího dne. Potom jej pustili před biskupa a tu se vymlouval, že se mu to návodem stalo, byv za- volán do toho domu a že on na vic zlého nemyslil. À stala se mu ta hanba ne pro Kadeřávkovou, ale proto, že jest dotýkal na kázání některých konšelův; i chtěli se tudy něco vymstíti, učinivše špech po něm, rychtáři při- kázali, aby toho pilen byl, kdeby ho dopadl. I zbouiili se proto všickní kněží, že se jest jemu takovd lchkost a hanba stala, i zželelo se jim toho a biskup se velmi roz- hněval a svolav faráře po všech kostelích učinil klatbu, zastaviv služby boží hned v pondělí. Chtěl tomu biskup, aby světská ruka nesahala na kněze, alc aby duchovníci trestali duchovní a někteří farářové brali odpuštění od far. A M. Martin, jsa v Tejně farářem, pro toho kněze Mar- tína Radocha nechtěl tu býti; co znamenití lidé jsouce z té osady odeslání od jiných, žádali ho, aby úmysl svůj změnil, a on nechtěl toho učiniti; než obrátil se k sv. otěpánu na Nov. M. — a pak tu přijal k sobě kněze Martina za střídníka. 50. 1505. — Rukop. ë. 94 11. f. 90. de Leta curia el Zyga Fryczkonis officiales. 51. 1506. — Tamleż f. 93. Georgius Fararz, Andreas pannifex, Laurencius de Leta curia. Clemens ab aguello et Georgius Brzecztanek parochiales. — Tamléž f. 94. Laurencius de Leta curia ct Petrus baccalarius, olfi- ciales circa laborem turris letocuriensis, fassi sunt, sc per- cepisse X s. — per Martinum Wlachi pro dicta turri — legalas. Act. fer. ll. ante Galli — Tamléz. Rziha car- nifex, Andreas Vuoz et Hanussius barbirasor vilrici. 52. 1507. — Tamiéz f. 94. Georgius Kurzbach, Petrus baccalarius et Hanussius barbirasor vitrici fassi sunt, se percepisse V s. pr. per Procopium Toczil pro labore turris legatas. Act. die Gedrudis. 53. 1508. — Tamlez f. 97. Georgius Brzecz- tanek et Andreas pannifex vitrici, perceperunt X s. per Laurencius 

Strana 480
480 LI. Kostel Týnský. Stephanum Piprnuoskonis pro labore turris legatas. — Tamléz f. 98. Andreas pannifex procurator. 54. 1510. — ZTamléz f.103. Andreas pannifex, officialis. — Tamtéž f. 100. Clemens ab agnello ct Ha- nussius barbirasor vitrici. 55. 1511. — Tamićż f. 103. Andreas pannifex, officialis. — Tamléz f. 104. Andreas pannifex, procurator ecclesie. 56. 1511. — Rukop. ë. 2091 f. N. 12. Andreas sükenník, oufcdnfk osady, přijal od poručníkuov někdy Mikuláše Prdiala X k. gr. č. 57. 1511. — Stasi Lelop. C. Krov věže Týnské k domu kněžskému jest vyzdvižen a krancle okolo krovu dělali. 58. 1612. — Slaří Lelop. C. Bratrstvo jakés nové zamýšleno jest a ti ve čtvrtek na sv. Vincencia za- čali sobě také novou processí v Tejuském kostele vnitř okolo sloupüv a tu farát kněz Jakub nesl monstranci s tě- lem božím, začav literátüm »homo quidam fecit etc.« a každý z nich nesl svící voskovou. A potom mše byla. A tak zamluvili se každý čtvrtek činiti a bratrstvo: držetí a sebe neopouštěti do smrti v ničemž, pokudž jich stává, na ten způsob zopsání mczi sebou učinivše. 59. 1512. — Stasi Letop. C. M. Martin z Slovan s knězem Jakubem, farářem od M. B. před Tejnem, byli také vyslání do Budína. 60. 1513, 2. února. Slaří Letop. C. Bohuslava Legäta z ráje přivezli do Prahy v středu před sv. Apollo- nou a na zejtří slavně pochován v Tajně v kostele, v kaple jako železnou mříží omřežována. 61. 1513. -— Tamléž f. 206. Ondřej soukeník, prokurator kostela M. B. před Týnem. 62. 1514, 28. ledna. S/aii Lelop. C. V sobotu po sv. Janu Zlatoúst. umřel Jakub Vršovský, písař kanceláře v Star. M., maturista Tejnskÿ a bratr. 63. 1015, 25. března. Stasi Letop. C. V neděli Smrlnou umřel p. Bohuslav Dražický, kterýž jsa zdráv dal jest do Tejna kostela 100 k. gr. mi. a 15 zl. uh. bratrstvu téhož kostela, kteříž chodí s procesí każdy čtvrtek po kostele. 64. 1515. — Slaří Zelop. C. Uroz. a slat. rytit pan IIořický, někdejší hofmistr krále Jiřího slavné paměti, věrný a upřímný Cech, upřimný milovník kalicha božího pochován v Tejně blíž kaply, kde lecturu čítají. 65. 1515, 16. prosince. Zupáčův Kalendář. Ho- ram circiter noctis XI obiit in domino strenuus miles ct eques auratus Nicolaus de Horzicz, regis Georgii quondam curiae magisler, fidelis Boemus, amator culicis domini. Sequenti die sepelitur Pragae in templo Deiparae Virg. ante Lactam curiam, non procul à sacello. 66. 1515. — Stari Lelop. C. Rüznice vznikla o sválek M. Boží postní, jenž jest den Zvěstování, že se byl trefil toho roku v úterý velikonoční, jakož také rozdíl byl před lety za krále Ladislava o týž svátek; v Tajně au jiných far drželi jej v pondělí po květech a mniši v oulerý. 67. 1515. — Rulkop. ¢. 94 II. f 210. Jan písař jménem bratří z Tajna přijal —. 68. 1516, 29.—3]. biezna. Stari Lelop. C. V pon- dělí Próvodní činěny byly služby po kostelích Pražských i v Tejně za duši krále Vladislava takovým způsobem: V sobotu před tím purkmistr Jiřík Hrdina učinil napo- VI. Kostel Týnský. menutí starším obecním, aby v černém oděvu a s černou svící jedenkaždý se připravil. Pak v neděli Próvodní po kázání poobědním zvonili hranu po Praze. Vpondělí v 11. hodinu sešli se na rathouz a odtud potom do Tejna po- řádkem slušným, kdež zpíváno bylo jitřní zádušní a tu přineseny byly máry z domu farního přikrylé axamitem černým a kříž zlatohlavový s crby, potoin přinesli korunu p. Burian Lazar a jiní sceplrum, jablko a meč, a to vše snesli na místo k tomu připravené z prken, suknem čer- ným přikryté. A po dokonání té jitřně chodili s procesí zpívajíce. Starší obecní šli napřed před kněžími a za kně- žími nesli ty královské apparaty. Ziga nesl korouhev krá- lovskou, M. J. Pašek meč dřevčný postříbřený, purkmistr korunu, Jan Hlavsa sceptrum z pravé strany a Jan Na- stojle jablko pozlacené v černém tafatu, li lii spolu; za nimi čtyři mládenci v oděvu černém pod klobouky čer- nými s svěcmi hořícími, pak za těmi dvanácte pánův nesli ty máry, a po nich opót čtyři mládenci, jako před nimi. Vyšli ven z kostela těmi dveřmi od hřebenu a obešli rynk okolo aż zase do kostela. A tu držána byla mše u veli- kého oltáře, opat Slovanský sloužil pod infulf a p. purk- mistr se pány klečeli okolo mar v stolicích černým suk- nem pfFikrytych pod velikým krucifixem. Potom "po offer- toře kněz Jakub, farář Tajnský, pěkně assimulabat cum statuo Danielis 2. o králi, jakých povah byl a po kázání purkmistr přišed k stolu, kterýž stál před márami přikrylý damaškem černým, vzal korunu, Hlavsa sceptrum, Nastojte jablko, šli k velikému oltáři a před nimi nesl Ziga řezník korouhev královskou a Pašek meč a opat Slovanský vzal od purkmistra korunu a vstavil jí pod monstranci na sto- lici prikrytou, potom jablko i sceptrum, léž i meče po- dali jemu a on jej přelomil na dvé. A zpívali kanon i kondukt až do konce a korúhbev vtáhli nahoru. A po lé šli z kostela — na rathouz. 69. 1617. — Rukop. &. 94. H. f. 215. Jan Opice z Třebska a Ondřej súkeník, ouředníci, kop pr. od Jakuba kotláře — na krytbu věže. 70. 1618. — Tamićż f. 220. ouředník kostela. 71. 1618, 30. srpna. Stari Lelop. С. Atak doko- néna jest jednota (měst). U M. B. před Tejnem bylo zvo- něno a zpívali Te deum laudamus. A po té valili-se hlu- kem z kolleje všichni jdouce Železnou ulicí do kostela a zpívali veselé písně. A tu knéz Jakub učinil napomenutí na ta slova: Confirma hoc deus, quod operatus est in nobis. A to dokonav opét prozpévovali rozlióné kollekty a písné veselé. — Kronika Barlose písaře ve Fontes VI. str. 11. (Po spojení měst) z radnice se rozcházejíce, &li do kostela M. B. před Týnem a Te deum laudamus zpí- vali, zvonili, boha chválíce. 72. 1519. — Stasi Zelop. Č. Nejvíce kněz Jan Poduška, farář Tejnský, napomínal purkmistra i pány, aby schůze na kázání Matěje poustevníka — pretrhli. — ‘Toho času kněz Jan Poduška, farář u M. B. před Tejnem, ne- věda, jak tomu v cestu jíti, divné véci vtruSoval mezi lid obecní, aby jim mohl zoškliviti ta kázání toho bratra Matěje poustevníka a je na něho zbouřiti, aby ho také nenáviděli. A za tou příčinou zrušil tu procesí, kteráž bývala v každý čtvrtek v Tejnském kostele okolo sloupüv, alc lid obecní nic již nestál o tu procesí, neb již jinou měli. Na svých kázáních také ledacos vtrušoval, což by mohlo státi, kdyby upřimný byl k bohu i lidem, že světla a svíce nic nejsou ani ti obrazové, ani oltářové, ornálové a to drahé roucho kostelní, že toho nic nepotřebuje P. B a že sami lidé jsou chrám boží a ne kostel a mnoho * přijali L Ondřej soukeník, 

Strana 481
VI. Kostel Týnský. jiného mluvíval, i jiné kněží podle sebe haněl až potom i jeho samého konšelé v nenávist vzali a od něho od- stoupli, jakož pak stížnost jejich na něho šíře obsahuje, kterouž naň učinili a traktát jakýsi sepsavše administra- torovi podali. A jest v lento rozum: Nejprvé, Ze jest jim zkazil tu poctivou a utěšenou procesí, kleráž bývala kaž- dého čtvrtku a trvala od mnoha let, kdež sou chodívali nejpřednější osoby a konšelé, majíce stolici pěkně při- pravenou k slávání u inše; tu před tou procesí literáti šli napřed, každý maje svíci voskovou a kněz nesl mon- slranci a administratorové v dalmatikách z obou stran šli, drZice felliky a na zad lid obecní, laikové nesouce svíce, a naposledy ženy. A tak obešli třikrát okolo sloupův v kostele. To ten kněz Poduška zrušil a zkazil. Item ta- buli pěknou na oltáři, ježto na půldruhého sta od malo- vání dáno, také složil a na kázání haněl. Jinou ještě ta- buli starou malovanou s Marií řezanou dobrym dílem, kterouž dal obnoviti pěkně Jakub kotlář, nazval ji hoffartou a dřevnějšími starými křídly zavřel a zatarasoval. ltem házel kamením na tabuli; na níž byl obraz P. Marie, až urazil roh toho oltáře pod kruchtou kněžskou. Item kázal, že Zdráva Maria nemá říkáno býti, že není třeba, neb se to již jednou stalo. It. mnoho jinfch kusüv pikhartskych mluvil o orodovánf, o piímluvách k svatým, o ornátích, o korouhvích a o svícech, Ze toho bůh nepotřebuje. Item o těle božím, že tělo boží jest v nebí a že není v mon- strancí. A skrze to mnozí lidé odtrhli se od toho kostela, Ze tam nechodi a tak chce z nëho udélati sbor. A již na to přišlo, že kdež prvé světla dosti bývalo, jako v advent, již nyní ledva kněze u oltáře vidéti. A takový jest to Poduška, že rád jídá dobré krmě a dobré pití a z toho jiným kněžím utrhá, jako by sám byl dobrý, an jest jako jiný člověk, všetečka velmi chytrá. 73. 1519. — Rukop. č. 534 II. f. 9. Jakož Jan Bolik ksafiem jest odkázal knězi Jakubovi, tehdáž v Tajně furáři, XX zl. uh. (týž je přijal). T4. 1519. — Paniëli o bouří Pražské ve Fontes PI. sir. 332. Jan Hlavsa — odpověd dal -—: Potom laké za mé správy pan Zíka kněze Jana Podušku i potom kněze Václava do Tejna mocí jest uvedl. 75. 1519, 16. července. J. G. Walch, D. Marlin Luther, Sämmilliche Schriflen (1745) XV. p. 1627—9. Johannis Podusska, Pfarrers bei der Hauptkirche B. Vir- ginis ante Laetam curiam zu Prag Gratulations- Trost- und Ermunterungsschreiben an Lutherum. Aus dem Lateinischen übersetzt von A. M. Titel.) Ob ich wol, lieber Martin, im. IJecrn. werthester Bruder, euch bisher unbekannt und mit dem Leibe abwesend, so seid ihr mir doch bekannt, ob ich euch gleich nie gesehen habe. Denn da viele und mancherlei euerer Schriften mir in die Hànde kommen, daraus wir cuch ganz erkennen kónnen, wer und wel- cherlei ilir seid, so geschieht es, dass wir euch auch um dies einzigen Stückes willen bewundern müssen, dass ihr unter so vicl Feinden der evangelischen Wahrheit den- noch cuch nicht scheuct die Lehre Christi und der Apostel frei und. óffentlich zu prcdigen und aller Schmach, Lüste- rung und üblen Nachrede von gar vielen Leuten nicht zu achten, welchen alles, was ihnen nicht ansteht, gleich Kelzecei heissen muss. — Ich wünsche demnach euch, lieber Bruder Martin — von Ilerzeo Glück, dass ihr allcin in Deutschland nicht sowol gefunden als angetroffen worden, der nicht allein cinmal rein heraus lelret, was zu lehren ist, d. i. das Gesetz Christi und der alten Väter in seiner Lauterkcit uud ohne alle Befleckung von Men- scheusatzungen, welche Theologie heutiges Tages nicht VI. Kostel Týnský. 481 wollen kann, was er doch zur Zeit sciner Predigt ge- wollt und gerathen hat. — Ermahne, treibe und ermun- tere ich cuch, die ihr vorhin schon laufet, nochmals durch Christi Barmherzigkcit, dass ihr die Gnade des Herrn, «ic in euch ist, zu vieler Heil nicht hintanstehen lasset. Gott hat euch zum Wüchter über scin Volk gesctzt; was nuu zu diesem Heil nóthig ist, das verstecket nicht. — Ihr, mein Bruder, weil ihr Christum prediget und nicht dic Menschen, werdet nicht allein von den euren, sondern auch von den unseren cin Ketzer geheissen. — Vicl gliubige, fromme und Gott licbe Böhmen beten Tag und Nacht für cuch — Lebet wohl und nehmet diese Messer als ein klein Geschenk gütig an, als ein Andenken meiner Licbe und Wohlwollens. Prag, des Sonnabends nach der Apostel Vertheilung 1519. 76. 1520. — Kronika Jifího Píseckého. (Pesu- lencia consumpti sunt) sacerdos Podusska cum rcliquis ferc trigcnta sacerdotibus. — 1520, 8. záií. Contagio«a lue, jam inde a mense Julio maguopere grassante Pragac, vencrabilis presbyter Johannes, cognomento Podusska, cx Nova Urbe Prag. oriundus, septimo die post, quam in morbum letalem incidisset, apostemate percussus, hoc dic lioram circiter nostratem 21. spiritum. Domino reddiit, in templo ante Laetanm Curiam, ubi maxima auditorum frequentia docui, honorifice sepultus. (Lupác.) 77. 1520. - Slaří Zelop. C. Umřel též toho času (morem) varhaník Tejnský Johannes -— item umřel Tobiáš, písař šestipanský, literat Tejnský. 78. 1520. — Slaří.Lelop. C. Téhož času osadní Tejnští oblíbili sobě jednoho kněze selského Václava ba- kaláře a hned jiní proti tomu byli, že jest z roty Pikarlskć a Ze bude k rüznici a k nesrovnalosti obyvatelüm Praž- skym. A pro tu příčinu k němu nelibost vzali, že jim nechtěl vystavovati a na kázání mluvil, že nemá vyslavo- váno býti, neb to od Krista ani od apostolüv není usta- noveno, a že lidé, kteří nejsou hodni užívati té svátosti, nejsou také hodui na ni hledéti. Protož reptali proti němu, že on to smí měniti jedna osoba, jsa tu také skrze jednu osobu uveden a přijat, jako skrze Tomáška z Prostiboře, a že kazil obrazy, kteříž byly pozůstaly po Tábořích, a kruci- fixy z mšálu vyřezoval. Co s ním mluvili osadní, aby vy- stavoval, jako jeho předkové činili ode dvaciti let. pravil, že jest výmyslek lidský a z písina sv. nemůže se dovésti, když toho Kristus a apoštolé nečinili, že on také nebude toho činiti. Oni jemu pravili, że to takć jest vymysick lidský nevystavovatí. I pan purkmistr s ním o tom mluvil a nemobl ho s toho sraziti. A když nechtěl po jich vůlí délati i vypověděli ho s jinými kněžími a rektora baka- lire téZ i v outerý před sv. Tomášem. M. Václav adıni- nistrator přimlouval se za rektora i zůstal tu v Tejně, ale kněz Václav musil pryč a pan Tomáš z Prostiboře přijal jej k sobě. — I stalo se, někteří byvše navedení na to, žádali sou kostelníkuov Tejnských, aby jemu tu dopustili kázati ve Gtvrlek na sv. Jana. o vánocích, a kostelníci ukózali na administratora, on pak poradiv se na to i ucinil to a dopustil jemu tu sloužití. A to proto ucinil, aby ten vypověděnec byl polapen, neb se byl zařekl, že nikdež v žádném kostele nechce kázati, kde se vystavuje. Potom pak od té roty vražedlné — byla cedule nějaká s po- hrůžkami přilepena na dveřích kostelních proti černému jelenu s koncem takovým, že to chtí krvavě rozdělití. 19. 1521. — Slaří Lelop. C. Do Cech přijel muž učený Němec od doktora Martina Lutera, M. Tomáš mnich z Cvikova. — V Tejně kostele podával jest i kázal slovo boží řečí německou a také latinskou v Betlémě a B. Těla. 61 

Strana 482
482 V1. Kostel Týnský. 80. 1521. — Rukop. č. 534 III. f. 39. Úřed- níci Simon Sekera, Ondřej Vuoz seznali se, že přijali XV gr. pr. neb. Václavem z Bransudu, synem Jana, maršálka starého, k záduší sy. Benedikta odkázaných. — Tamlez J. 45. Kostelníci Vondřej Vuoz a Petr Veliký súkenník přijali X k. pr. od Jiříka Svíka, poručníka Václava nebož- tíka, syna Vovčičkova, a druhých X k. on Jiřík jest týmž osadním ukázal a vzdal na penčzích domových, kteréž jemu vzdal Rieha Hanuškovic. 81. 1621, 8. unora. Kronika Jiříka Piseckćho ve Fontes VI. słr. 357. Laicus quidam dominico die Blazii administratori Ssissmanko in Leta curia concionanti de diversitate sectarum in regno consurgencium contraria respondebat. Ex secta Miross fuit. 82. 1531. — Paměti o bouři Pražské ve Fon- les VZ. str. 307. Mistr Pašek pak léta 1521 a kněz Jakub příjmím Kubíček, kněz Sidlo s některými jinými zarazili bratrskou literatüm znamenitá procesí: každý čtvrtek z Tejna s velikými svěcmi ráno nejbohatší v Praze šli a farář z Tejna nesl za nimi monstrancí, tu pak slavná mše na diškant, varhany, regaly, že všecko nahoru musilo a žádný proti tomu mluviti nesměl. 83. 1522. — Rukop. c. 524 ZI. f. 55. Kostelnici Jiffk VIk, Zigmund Rol z Vlkanova, Simon Sekera a Jan Porybný přijali X k. pr. nebożki Anni Gabrielkiń na víno k službě boží kšaftem odkázaných. 84. 1528, 29. června. Slaří Zelop. Č. V pondělí den sv. Petra a Pavla poclivy M. Vaclav Sišmánek, admi- nistrator Prażsky a faraf u M. B. v Tejn&, umiel i toho dne slavně pochován v Tejně a slavný mu pohřeb učiněn. 86. 1528, 26. srpna. Kronika Bartoše písaře ve Foules VI. str. 144. (List bratra Matěje. do konsistoře.) Když jsi byl sám čtvrtý za administratora volený, byl sem u tebe v Tejně na faře v samotném rozmluvení; tu zvláště o Lutherovi Martinovi zmínka byla, všecko jsi chválil a velebil učení jeho. 86. 1528, 27. srpna. Słańi Lelop. Ć. Na sv. Rufa uvedli M. Havla, prvnfho administratora, do Tejna slavně s pány a mistry, faráři a jinými kněžími a zvonili. 87. 1528. — Rukop. ć. 534 III. f. 59. Kostel- níci Jiřík Vlk, Vavřinec z Tajna a Simon z domu Toni- šova přijali V k. gr. č. nebožkú Kateřiní Dřelskú kšaftem odkázaných. 88. 1524. — z Tajna a Jakub kožišník z Caletné ul. kostelníci přijali Ш), k. gr. pr. Martí z Hodkovic odkázaných od Simona Sekery na místě Kateřiny, sestry předpověděné Marty. 89. 1524. — Paměti o bouři Pražské ve Fontes VI. str. 314. Ale Havel Cahera z Zatce administrator, kterýžto prve pravdu boží tomu lidu oznamoval, ten již odstoupiv po radě nemilostivých, proti tomu všemu na odpor činil a proti kněžím dobrým kázal — neb mu biskupství vonělo. A tehdáž maje s svými srozumění, na tom kranci u vëze Tejnské pod kalichem sem i tam chodil. Ccho jest tu čekal a nač myslil, to potom na sa- mého P. B. dopustil, že jest hanebně z království Ceského oddělen. 90. 1524. — Kronika Bartoše písaře ve Fonles VI. str. 26. Havel Cahera na administratorství byl po- tvrzen, že jest chtěl s kořenem stolici Rímská vyvrátiti ; za slavného doktora (těmi slovy mluvě) Martina Luthera často v Tejnském kostele, jsa již tu za správci, rozkazoval lidem na kázání P. B. prositi, nazývaje ho býti svatého člověka. Rukop. č. 534 LII. f. 69. Vavřinec VI. Kosiel Týnský. 91. 1524. — Tamićż słr. 76. (Prażanć Jindficha, faráře u sv. Jiljf, pro kázánf) obeslali na rathouz a odtud kázali ho dáti do vězení k administratorovi; on pak jej choval v jednom pokoji na faře v Tejně za několik dní | a potom ho pustili. 92. 1594. — Tamléz sir. 110. (llavel Calicra) kdyż ten ouíad (administratorstvi) byl mu puštěn, přijal také k tomu faru v Týnském kostele. 98. 1525. — Tamléž str. 125. (Pražané kněžími) nucení byli stavěti se na den a čas jmenovitý v konsistoři k vyznání víry, k potupné nápravě a k odvolání v Tejnském kostele u oltáře při hrobu Augustina, někdy biskupa Sanktu- rienského, tu kdež nyní Jektury čítají, proti kazatedlnici —. Při tom — co se jest dálo — o bože, slituj se tobě toho! — sluší se tomu podiviti i zasmâti. Neb se jest Lo působilo tehdáž, když kněz msi odslouzil a v túž chvíli ty osoby k tomu vybrané, klečíce u toho oltáře, musely po knězi mluviti slova přede všemi lidmi, kteráž jim ulo- žena byla, potupujíce ty kazatele, kteříž jsou před tím vypovédéni byli, Ze jsou je z víry pravé křesťanské v bludy svozovali a tak jiného mnoho. (Srov. i Paměti o bouři Pražské tamtéž str. 326.) 94. 1595. — Tamlez str. 321. (Papeži poslu- šenství přísahal) kněz Jan, Tejnský farář. 95. 1526, 18. července. Borový, Jedndni konsi- stofe I. sir. 24. (Plebani cum suis vicariis.) Plebanus sa- cerdos Joannes Marek, sacerdos Joannes scnior, sacerdos Paulus, sacerdos Joannes iunior. 96. 1526. — Rukop. c. 104? . f. O. 18. (Mezi Matéjem Lumendü a Janem husarem). Simon Krosl(k vy- znal: Bylo některú neděli před hody, seděli sme na víně u Pavla Lancmana a Lumenda také s námi seděl, všickní za jedním stolem, tehdy sem já takto řekl: Byl-li jest kdo z vás dnes v Tajně na kázání, já sem byl, utěšené kázání pan administrator učinil. Pak naposledy udělal po kázání napomenutí slušné, kteréž nepřátely máme, abychom se jich vystříhali, neb nemohou-lit vám co zjevné učiniti, ale hledíť tajně, byť měli pod zrádou, učiniliť by vám rádi, byť mohli. ProtoZ se Jich vystiíhajte. Tehda Matěj Lumenda řekl proti tomu takto: Nemčl jest takové věci toho na kázání oznamovali, než jestli Ze by co věděl, mél by takové véci voznámiti panu purgmistru a pánóm, neb takové kázání neneslo by svornosti ani lásky. A k tomu já řekl: Pročež by neoznámil, poněvadž jsú správcové naši, co to škodí. Tehda se husař k tomu ohlásil jest: Tak proč by neoznámili, o čem by věděli? A tu se hned s Lumendou o to počali hádali a jiní se primlávali i já také, aby ty hádky nechali a měli dobrú vuoli a kdyż sme se na dobrú vuoli spolu sešli, abychom se v dobré vuoli rozešli. 97. 1596. — Rukop. &. 534 ILI. f. 96. Kostcl- nici Duchek Cejka a Jan Stovíček přijali V k. pr. Alžbětou Truonovou soukeníkovou odkázaných. 98. 1528. — Rukop. č. 534 III. f.121. Václav Sova z Liboslavě, Simon Třeštík, Jakub kozisnfk z Ca- letné ul. přijali slo kop gr. č. kšaltem Anny, matky neb. doktora Víta, k záduší M. B. před Tejnem odkázaných. 99. 1529, 5. srpna. Veleslav. Kalendář. Ve čtvrtek den sv. Osvalda král Ferdinand psaním svým k Pražanům vypověděl mistra Havla Caheru Zateckého, faráře M. B. před Tejnem a administrátora konsistore Prażskć pod obojí, pro jeho nepokojná a bouřlivá kázání z království Ceského. 

Strana 483
VI. Kostel Týnský. 100. 1529, 10. listop. Rukop. č. 2142 f. N. 3. (Kšaft faráře Viktorina.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme naším tímto listem — že jest před námi položen kšaft poctivého někdy kněze Viktoryna, faráře kostela M. B. před Tejnem — jeho vlastní rukú sepsaný, kterýžto když po jeho smrti byl čten, toto jest v sobě držel: In no- iine benedicte Trinitalis, patris et filii et spiritus sancti amen. Anno vcrbi incarnati — 1529 fer. III. post Pal- marum. Já knóz Viktoryn, toho casu faráf kostela M. B. před Týnem — jsa lěžkú nemocí poražen od P. B. svého pro hříchy mé a nevěda, co se mnú konečně a snad i brzce včiniti ráčí, pokudž mi ještě síly i rozumu přeje, s do- brým rozmyslem — toto činím statku svého sepsání i poří- zení, kteréhož mi P. B. popříti ráčil po mých přátelech milých a z věrné mé práce, klerúž jsem vedl s lidem božím více než třidceti let v kněžství svém. A toho po- ručníky mocné činím prvotně kněze Václava svého, jako toho, který všech mých věcí nejvědomější jest, potom duostojného mistra Havla z Zatce, pana administratora našcho, a poctivého kněze Václava, faráře Kostoloprtského, bratra mého milého, a kněze Ondřeje, faráře u sv. Voj- těcha v Smradařích. -- Najprvé dluh XXV kop m., který mi dluZen byl Václav Nos postiihaó, dal sem pánuom osadním kostela Týnského na mříži železnú před veliký oltář, budouli jí chtíti dělati. — Item dluh, který mám na p. Ziginundovi Rohovi LXXXX k. bilych penśz a čtyry kopy na míšensko pocí(lajfc a- XL zl. uh. a XL k. gr. širokých českých, tři věrtele' vína, kteréž po třech penězích vyšenkovali, a vuoz za III k., aby tobo — po právě jdúc dobyli a že jsem jim také něco za sukna po- vinovat, budou-li chtíti to pominouti, jakož nevím, co za to jest, (chdy také odpouštím jim to víno i vuoz — toliko ať dadic sto kop LXXIIIl k. m. A z těch přidávám pánóm osadním na tu mříži padesáte k. m. Item p. Václav Skoda na Mélnice dlužen mi XXVIIIE k. m. — ale že jest mi dobrodiní činil — odpoustim mu IX k. m. Item puojéil sem Janovi bakaláfovi Moravovi L k. m. k Zivnosti jeho na ten zpuosob, aby jich užíval až do roka a po roce aby zdělal světla voskového k faře týnské za V k. m. a druhých V k. m. aby dal na víno k též faře, tolikéž k sv. Jiljí a tolikéž k sv. Jindřichu na vosk a na víno. — Ctyry zlaté uh. puojčíl sem Václavovi, rektorovi někdy svému litoméfickému, dva mu odpouštím a dva ať dá, kdyby kdo chudý ad ordines jiti chtél. — Té pak vší sumy pe: něžité toto činím rozkázání: Najprvé hotové v truhle p. administratorovi po mém pohřbu hned aby dána byla II zl. uli. a mistru: Korambovi, bude-li chtíti na pohřeb při- jíti, též dva zl. uh. pro památku. Item p. mistru Vavrin- covi Jochmstálský groš tlustý, bude-li při pochovávání, jakož toho žádost mám, aby všickní páni farářové i s kaplany svými byli a každému groš Jochmstálský. Item toho žádám, aby mi zvonili v Tajně, u sv. Jiljí a u sv. Jindřicha. — Item coZ sc pak — sla osmdesáte kop a devíti k. m. dotýče, z těch najprvé dávám chudým do záduší všech v Star. i Nov. M., kdež se chovají osoby nábožné děvky chudé, ježto se žebrati stydí, ale svýma se rukama živí, ctně a šlechetně živy souce a P. B. včistotě sloužíce, XX k.m. aby mezi ně rozděleno bylo. Item v Templi jest zadu nad vraty zvláštní schrana přikrytí, na opravu té schrany k žá- dosti pannám Annám, starší a mladší, a babě mé Barboře diyńm XX k. m. aby to sobé opravíc, tu do smrti byly P. B. »loužíc, které jsú nyní u prstena proli krchovu sv. Jiljí. Jtem do Roudnice na opravu kostela dávám prvních od mistra Václava Ropka odkázanych X k. m. a svych X k. m. Item na sukno chudym dávám XXIII k. m. tém, kdož jsú právě chudí a opatřiti se nemohou, nejsou VI. Kostel Týnský. 483 šterčeři, ani po ulicích křičí jméno božie nadarmo be- rouce a klamajíce zjevně. Item dávám těm a takovým na košile X k. a na obuv X k. Item za toto žádám, aby v kostele Tejnském pfi każdejch Suchejch dnech nešpor a vigilias trium lectionum pro defunctis zpfvali a mše svaté slúžili a to za tři leta, na to dávám XXX k. m. A k tomu aby byl koupen vornát černý k té službě za XX k. m. Item pánóm literátóm a bratřím, budou-li upřímě v svém bratrstvie státi, procesí ve čtvrtek držeti a mši svatá v své kaple zpievati, tak jakZ nynie Ginie, dávám jim k tomu na svétlo voskové XXX k. m. a za to Zádám, aby vZdy infra elevationem na ka2dé té matufe, sezpf- vali Cesky »O preslavné télo bozie« etc. a druhy ver&(k »Svalé svatá krvi předrahá«, neb jsem té velebné obéti vždycky milovník byl a cti i chvály její hleděl. Tomu na svědomie i stvrzenie pečeť menší: města našeho dali jsme přivěsiti k tomuto listu kšeftnímu v středu před sv. Marlinem léta, ut supra. 101. 1580, 24. srpna. Borový, Jednání konsisloře Z. str. 58. (Kopsistoř sub utr. ruší smlouvu učiněnou mezi Berounskými a Janem farářem Tejnským, aby u nich fa- rářem byl.) 102. 1680, 17. října. Rukop. č. 2141 jf. 58. Stala se smlúva mezi poručníky dobré paměti kněze Viktoryna, někdy faráře, a mezi pány osadními Tajnskými, nebo ač byla vzešla veliká nesnáz mezi nimi, ale však během přátelským to všecko narovnáno a k tomu přivedeno, že páni osadní poručníkuom mají vrátiti dva kalichy, kteréž mají za sebú a též dvě komže, jeden mšál a jednu štolu a dva vornáty — a maji jim porućnici vyraziti III] К. gr. na té sumé, kteráz jest osadním na miíZi Zelezná odká- zaná před veliký oltář —. Act. fer. II. post Galli. 103. 1530. — Rukop. c. 534 III. f. 132. Jakoż jest Vaclav lobek odkázal na opravu domu buozího X k. č. po smrti Pavla, syna jeho, i přijali Jan Opice z Třeb- ska, Václav Sova z Liboslavě a Martin, zct Máchuov, ka- lich za těch X k. od Matěje Repíka na místě Anny, man- želky nadepsaného lobka. 104. 1582. — Tamlé£ f. 139. Duchck Cejka, úředník záduší, přijal X kop ces. kSeftem odkAzanÿch nebožkú Kateřinú Jiříkovú bradířkú. — Tamtéž j. 142. Jakub kožešník přijal od Marty bakalářky V k. č. kšeftem odkázaných Janem bakalářem z Tajna a II!/; k záduší sv. Benedikta. — Duchek Cejka přijal V k. č. odkázaných Pavlem Lancmanem. — Tamtéž f. 144. Duchek Cejka Hradecký přijal X k. č. na místě bratří M. B. před Taj- nem jim bratřím kšeftem do kaply odkázaných knězem Viktorinem. 105. 1882. — Kronika Barloše písaře ve Fontes VI. str. 290. Kněz Jan Nožička, farář tehdáž u sv. Havla a potom v Týně. 106. 1588. — Rukof. c. 534 ILI. f. 146. Üred- níci Duchek Cejka, Martin Smil, Ondřej Tatek z Kuřího, Jakub kožešník přijali XV k. č. Jiříkem Samuelem z Hrádku odkázanych. — Kněz Mikuláš Lakovský farář přijal XX k. 107. 1538, 22. března. Lwpač. Johannes cognomento Passck, patria Kninus, primum magister artium et pro- fessor publicus, deinde et decanus publicae scholac Pra- gensis, processu temporis fuit et cancellarius, tandem se- nator, ad postremum et primas in reipublica Mai. Urb. Prag. Sepultus Pragae in templo Mariano ante Laelam curiam. De co cxtat epilaphium Martini Cutheni. 108. 1533, 6. srpna. Kopid? v archivu misłodrż. XI. f. 33. Pralanôm Staroméstskÿm. Poctiví věrní naši 61* 

Strana 484
484 VI. Kostel Týnský. milí. Bezpochyby, že v paměti máte, jakož sme vám byli najprvé lu u vás na Starém M. při úřadu obnovení po- ruciti, i také potom z Rezna psaním naším, co se faráře Tajnského dotýče, vám připomenúti ráčili; abyste ruku svi nad ním drZeli a jemu dtiskuov od uižádného činiti nedopouštěli a sami také nečinili; oč smc pak teď ne- dávno i hejtmanuom našim královstvie Českého odsud, aby vám o témž faráři vuoli a poručení naše oznámili, též psáti ráčili. I dochází nás zpráva, kterak by přes ta- kové poručení naše vždy někteří ještě tu z obyvateluov a spolusouseduov vašich se vytrhovali a témuž faráři pro- tivenství a ouliskuov činiti jměli, ježto kdyby to tak bylo, jistě bychom toho žádnému strpěti ani snášeti neráčili. Protož, jakž prvé, tak i nyní se vší pilností vám přísně poroučeti ráčieme, abyšte vy téhož faráře, k němu láskú a dobrú přívětivostí náchylní jsúce, před každým dostatečně opatrovali a jemu od žádného v ničemž pře- kážek činiti nedopouštěli a sami také nečinili. A to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší královské —. Dán ve Vídni v sttedu po sv. Stépána nalezenie léta etc. XXXIII. 109. 1634, 27. února. Borový, Jednání konsisloře Z. sir. 87. (Farář Tejnský a farář Mikulášský na scbe u konsisloře žalovali a smířili se.) Kněz Jan Tejnský žá- dal, aby obeslán byl kněz Jakub, farář Mikulášský, i toužil, že naň volal na kázání. I zpráva dána, že kněz Tejnsky také faráře Mikulášského zejmena provolával. Rozkázáno jim, chce-li kdo koho, aby se citovali a když se citovali, aby radéji piátelsky se urovnali. — A oni vxloupivée zase oznámili, že jsou sobě pověděli, co se komo do koho nelíbí a že jsou se smířili. 110. 1584, 19. března. Kofidřý listů královských v archivu místodrž. f. 169. Poctiví, věrní naši milí! Vě- děti vám dáváme, že jest na nás vznešeno jménem pocti- vého kněze Jana, faráře tajnského, kterak z žádosti a z rozkázání našcho jest trval na též faře snad více než od tí let s svú velikú, znamenitú škodú pro ty drahoty, kteréž jsú na lenlo čas v mčstech Pražských i jinde po- vstaly, prose nás, abychom jeho již tu více při též faře držeti neráčili, i poněvadž on na ty duochody nikterakž jse vydrżeti nemuože tolik knčží a jiné čeledi chovaje. neb jsme zpraveni, že by neměl více duochoduov do roka nežli: šedesát kop gr. č. a těmi że musi všecku živnost svou spraviti, pak že jest hledal toho pii vás, mohla-li by jemu jaká pomoc učiněna býti, že by chtěl rád při tom kostele slovem božím a jinými svátostmi vám přisluhovati, zvláště poněvadž od nás to přikázání má, aby bez naší vuole z tej fary jse nikam nehýbal, ale že jest od vás toho nikterakž dosáhnúti nemohl. Což v pravdě u nás není bez podivení, že takového kazatele (jakž o něm zprávu od mnohých jmíti ráčíme) tak málo sobě vážítce, jakoż na tento čas znáti muožete, jaký jest nedostalek v dobrých učitelích a kazatelích, ježto, pokad zpravení jsme, nežádal jest na vás nic těžkého, než ze dvú far ve vsi abyŚle mu jednu ku pomoci a k živnosti přidali a že оп Ly osadní opatfili chce, aby v slově božím i v službě boží žádného nedostatku při týchž lidech nebylo, což nám jse v pravdě zdá, že nic neslušného jest na vás nežádal, a protož ne- muožem jse jinćho domysliti, než že snad někdo znaje, že ho tu jmíti ráčíme, to obmejšlí, aby nám v tom proti- myslnost udělal. A protož my vás s pilností žádáti ráčíme, że to lak obmcjileti budete, aby on na té fare zuostali mohl a vám duchovními věcmi posluhovati v tylo roztržené časy a mnohými bludy nakažené, neb nám vlastní vděč- nost na to učiníte, poněvadž jste to jiným prve činili bez naší žádosti, jakož o vás nepochybujem, že se v tom, jakž vám píšem, záchovále a my vám lo milostí naS(. královslai VI. Kostel Týnský. zpomínati ráčíme. Datum v Vídni v pátek po nedčli Ju- dica léta ctc. XXXV“. 111. 1584, 11. září. Borový, Jednání konsistoře 1. slr. 99. Sacerdos Joannes plebanus. 112. 1584, 18. září. Kopiář lislů královských v archivu misłodrż. f. 352. (Novoměstským.) Poctiví, věrní naši milí! Včdčtiť vám dávámc, že jsme opatství kláštera Slovanského poctivému knězi Janovi, faráři lejn- skému, z milosti naší královské znajíc hodnost osoby také, jakž předkové naši, králové Čeští, to činiti moc jmčli a či- nili, dáli ráčili, protož vám s pilností poroučíme, když- kolivčk od tehož kněze Jana požádáni budete. že téhož kněze Jana, faráře tejnského, v ten klášter a opatství z po- ručení našeho ničímž se nezastírajíc tak, jakž první opa- tové uvozování z poručení předkuov našich, králuov Ce- ských, bejvali, bez umenšení uvedete, znajíc v tom vuoli jistí naši a přísné rozkázání tak se zachovejte jináč ne- činíc, neb my sobě vrchnost naší žádnému přcekážeti dáti neráčíme. Což se pak opravování téhož kláštera dotýče, ráčíme témuž knězi Janovi o to destatečně psáti, pokud se v té věci každého roku stavením zachovati má. Tím se spravte! Datum v Novém Městě v pondělí po Panny Marie Narozen( léta etc. XXXV9. — Knězí Janovi, faráři tejnskému. Poctivý nábožný nám milý! Včz, že na Zádost a přímluvu některých znamenitých lidí poddaných, věrných našich milých, tobě jsmc klášter náš Slovanský dáti a tebe za opata ustanoviti, znamenavše pilnost (vú, kterúž při náboženství strany pod obojím zpuosobem v slovu Božím vede$, rócili, majíce tu naději do tebe — znaje takovi naši milost k sobě a zvláště povinnost tvú, že toho umeu- šovati nebudeš, než lak se držeti, jakž na tebe záleží, podle tvého povolání budeš. A my když tebe v takové stálosti a upřímosti, jakož o tobě nepochybujem, seznáme, ráčíme králem a pánem tvým miloslivým býti, neb kdyby se jinak stalo, muožeš znáti, К čemu by taková věc tobé vení a opravách opuštěn jest od předkuov tvých, z čehož jistě žádného potěšení jmíti neráčcíme, protož poroucimet přikazujíc, aby ty se téhož nedopouštěl, ale slušně każ- dého roku ten klášter opravoval věda, že i to povinnost tvá ukazuje, a by nás časně la zpráva byla došla, nijakž pfedkóm tvým byli bychom toho také netrpěli. Kdež o tobč nepochybujem, že ty jináč v té včci se řídití budeš, jakž na dobrého hospodáře přísluší a my to tobě, pokudž v té věci poznáme, pilnost tvú milostí naší krá- lovskú zpomínati ráčíme. Datum v Novém Městě v pon- dělí po Panny Maric Narození léta etc. XXXV9, 113. 1585, 26. května. Zumtéž f. 253. (Staromóst- ským.) Poctiví, věrní naši milí! Z psaní vašeho, co jse faráře tajnského dotejče, tomu jsme porozuměti ráčili, že jste se na psaní naše, kleréž jsme vím o léhož faráře učiniti ráčili, abyšte to obmejšleli, aby jemu odněkud vámi pomoc učiněna byla, aby on lépe slovo boží kázati mohl etc., poslušně zachovali, což od vás vděčně přijí- mati ráčíme, ale že týž farář tejnský přijmúce od vás faru, kterúž jste jemu podali, již ji dále držeti nechce, i jakž jest koli, chcem některým osobám, věrným našim milým, poručiti, aby s vámi o tom rozmluvili a protož tomu sho- vění až do toho času jmějte. Datum v Vídní v středu před slavným hodem Těla Božího léta etc. XXXV. 114. 15836, 24. března. Yamléž str. 112. (Mistři učení Pražského obžalovali faráře, že jich pohaněl.) l'an rektor učení Pražského, p. děkan. páni mistři oznámili, kterak pro nefíd a vyslupck, kieryż ucinil Siminek, rektor Tejnsky, dán do vězení od nich a p. farář Tejnský dal se v hanění nás a z toho jej viníme, pravě, že jsme 

Strana 485
VI. Kostel Týnský. to nespravedlivě ze zlosti a z závisti učinili a že to chce lidu na kázání oznámiti. Kněz Vojtěch, farář Tejnský: K rozkázán( vaSemu, p. administrátore, postavil jsem se sem, a ne k vůli pánům mistrům. A kolikrát by mne koli obeslali oni, jim k vüli ncstanu a odpovídati nechci. A p. administrator, račte sobě o to dobrý pokoj učiniti, neb to jest vče i pánů Pražanů i pánů osadních. Než co jsem panu rektorovi: mluvil, k tomu se znám a budu to i jinde mnluviti, i co jsou učinili páni mistři. A toho ma- sojídka, to kníže vítali; což jsou králi; pánu svému, nc- učinili. 115. 1587, 97. dubna. Zamfeż sir. 119. Kněz Voj- těch farář vznesl na p. administrátora, že by se v jeho fare pikharti scházeli. — Kněz Jan, kaplan, oznámil těž- kosti své, které mu se dějí od kněze Vojtěcha a že tu býti nemíní, i rozkázáno knězi Janovi, aby tu předce v Tejně zůstal a bude-li jemu jakú těžkost činiti kněz Vojtěch, aby to vznesl na p. administrátora. Páni mistři na místě p. rektora učení Pr. obvinili kněze Voj- těcha z toho, že jest kantora v kostele zbil a pohlavky jemu dva dal a kterak i hancbné na tom místě svatém nectným jazykem lál. 116. 1538, 4. zai. Rukop. c. 1130 f. 280. V t& při mezi poctivým knězem Janem, farářem od M. B. před Tynem, z jedné a Markytou, kucharkou od Sfovíckové, z strany druhé, kdež on kněz Jan vinil jest jí z toho, že když jest od Markéty o něm hlas mezi lidi puštěn byl, že by v neřádu a v zlém skutku s ženou zvonikovou v dřevnici na faře T'ejnsky mél poslíZen byti, nechtíc v takovém nářku ležeti, ale po své poctivosti stoje, k nf jest poselství učinil, zná-li se k tomu, že jest takovou řeč o něm mluvila — k tomu se přiznala.. +- K tomu od obeslané jest mluveno, že jest v té dřevnici jeho kněze Jana vidéla. — Páni nalezli: Poněvadž ona Markéta tomu jest ncodeprela, aby těch slov o knězi Janovi nemluvila, se na poctivost téhož kněze Jana vztahují a toho, což jest mluvila, podle práva jest ničímž nepokázala, i z té příčiny dává jemu knězi Janovi za právo. Act. dic Mer- curii post s. Egidium. 117. 1538, 28. prosince. Kopiář | místodržitel. archien J. 70. (Slaroměstským.) Poctiví, věrní naši milí! Zprávu míti ráčíme, že jest farář v Tajně kázati měl, že Panna Maria nem: slouti matki Bożi ani ji tak jmenovati maji, Ze Boha poroditi nemohla, Że jest Buoh od věčnosti etc, pro kteréZto kázáni Ze jste témuž faráři, však bcze všeho trestání, odpuštění dali, což jest nám od vás s po- divenfm, že jste toho faráře pro tlakové jeho bludné ká- zání podle provinční trestatí nedali, neż lak jebo preć pustili, ješto jest se obávali, že již psaný farář jinde Lo- likéž neb k tomu podobné kázati bude, čehož bychom neradi dopustili a protož vám poroučíme přikazujíc, abyšte se hned po témž faráři pläti kázali a doptajíc se jeho nemeškaje do vézení vzíü dali a nám psaním vaším, na jaký byšte zpuosob již psaného faráře o taková bludná, posmèSuit a rühava kâzäni trestati dáti chtěli, oznámili jináč nikoli nečiníc. — Najvyššímu sudímu království Ce- ského. Urozený, věrný náš milý! Psaní, kteróż jsi nim strana pod jedni zpuosobi ucinili, stóżujie sobě do strany pod obojí, kterak by se jim od nich znameniti dtiskovć dati jm€li, a że nemaly počet kosteluov straně pod jedni jest odjato a kněží pod obojí zpuosobií do nich proti kompaktatóm a starobylému pořádku vedení jší, tomu všemu smc vyrozuměli: ráčili a poněvadž nám tíž strana pod jedni zejména oznamují, že urozený Vondřej Ungnad a statečný Jan Źluticky z Vřesovic takových f[arířuov a VI. Kostel Týnský. 485 kněží pod obojí na fary pod jednú podávají, protož jim o tom psäli a poroučeti ráčíme, aby konečně těch kněží pod obojí z těch far zbyli a jiné kněží strany naší pod jedný tak, jakž od starodávna bývalo, uvésti dali. Což se pak faráře v Tajně, klerýž jest o Panně Marii bludně tak, jakž v témž psaní jest dotčeno, kázal, dolýče, a proto tomu faráři od Staroměstských, však beze všeho trestání, odpuštění dáno jest, o lo také PraZanuom psáti ráčíme poroučejíc, aby se hned po tom faráři ptali a uplajíc se jeho do vězení vzíti kázali a nám nemeškaje, kterak by pro takové jeho kacířské a bludné kázání trestali dáti chtěli, oznámili a protož toto psaní a vuoli naši muožeš straně pod jednú na místě našem, aby xe věděli čím spra- viti, oznámili. Dán v Vídní v neděli po Narození Božím léta ctc. XXXVII". 118. 1539, 6. ledna. Borový, Jednání I. str. 125. (Kaplani z Tejna jsou napomenuli, aby se Jépe chovali.) Knóżi mladi z Tejna obeslíni od p. administratora: knóz Cyprian, kněz Mikuláš, protože se loulaji po noci a doma nebývají. I slíbili se jináč chovati. 119. 1589, 18. února. Kopidÿ archivu mislodrz. f. 85. (Staroméstskÿm ) Poctiví, vérnf naši milí! Odpo- vědi a zprávě vaší, kterúž nám psaním vaším o faráři Tejnském činíte, i také suplikací jeho nám od vás po- slané smc vyrozuměli a vděčně takoví vaši odpověď a zprávu od vás přijímali i toho při tom zanechävali ráčíme nepochybujíc o vás, když byšte kdy o jakých takových a těm podobných bludích, kteréž by v lid trušovány napo- tom byly, zvěděli, že toho dopouštěti nebudete, než nám o tom každého času oznámíte, abychom o tom vědúc to časně, pokudž by nejvýš možné bylo, přetrhnáti ráčili. Dán v Vídní ve čtvrtek před sv. Valentinem léla etc. XXXVII. — (Administratoru a kapitule hradu Pražského.) Velební a poctiví, věrní naši milí! Casu předešlého ozná- milí jsú nám při jiném psaní strana pod jedný, kterak by jim od vás některých zpráva dána byla, že jest farář v Tejné zjevné kázati mél, Ze Panna Marie nemá slouti matkú Boží ani jí tak jmenovati mají, že Boha porodití nemohla, že jest Buoh od věčnosti cte., kdež pak Pražané Staroměstští témuž faráři proto odpuštění 2e js dali a beze všeho trestání jeho preć pustili, klerúžto zpravu my majíc a nechtíc takových bluduov dopouštěti hned sme bez meSkani Prażanuom psanf o to ucinili a jim, aby se potom faráři ptali a jeho do vězení vzali, poručiltí: ráčili, ale tíž Pražané nám odpověď dali a zprávu dostatecmí učinili i také suplikacf a vymluva téhož tejnského faráře poslali, z čehož sme vyrozumětí ráčili že netoliko, aby týž farář proti Pannć Marii ten blud, jakż vej$ dotćcno, kazali mól a proto že jemu odpuštění dáno, ale týž (arńf proti tako- vćmu bludu všelijak káže a od toho lid vede a i podnes týž farář tu v Tejně jest, jeżlo jest nám od vás v pravdě s podivením, že nás od vás taková omylní zpráva, kteráž sama v sobě malá není, došla, a protož vám poroučíme pfikazujie, kdyż nim napotom co toho oznamovali budete chlítí, a abyšte prve na to dostatečně a gruntovně, že jest to tak, uplali a tepruova nám zprávu jistí o tom učinili a takových omylných zpráv proti nám se více ne- dopouštěli jináč nečiníc. Dán v Vidni ve čtvrtek před sv. Valentinem léta ete. XXXVIID?, 120. 1539, 11. května. Zamlež str. 127. Sacerdos Joannes Ssatny plebanus. 121. 1589, 18. července. Rukop. filosof. Jakully C. [ f. L.. Knéz Cyprian z Tejoa dán do ža ý vejstupky. -. 28. listopadu. (/. /2.) Kn& Cyprian Z aby mu knóz Jan, kaplan z Tejna, sermony vrátil, kte jest koupil od kněze Jana Satnćho de tempore, de sauclis. 

Strana 486
486 VI. Kostel Týnský. 122. 1540, 26. února. Borový, Jednání I. str. 147. (Nařízení konsistoře.) Aby žádný (farář Pražský) prvé ne- zvonil, než když v Tejně k jitřní nejprv zazvoní jako na půli k šesté hodině, též potom aby jiní zvonili. 123. 1540, 2. dubna. Borový, Jednání I. slr. 150. Kněz Martin z Mělníka, syn Jana Vačkáře, přišel a list přinesl svého kněžství — i dán jest do Tejna k knězi Bohuslavovi, aby tam u něho byl a první mši tu aby sloužil. 124. 1540, 23. dubna. Rukop. filosof. fakulty C. I. /. 31. Knéz Jan mladý z Tejna dán jest k sv., Petru na Poříčí knězi Vavřincoví. 1 přikázáno jest jemu, aby se po- kojně choval, budeli se pěkně chovati, že bude potom jiným místem opatřen. Kněz Jan, druhÿ z Tejna, dán jest do Slaného. 125. 1540, 2. července. Rukop. filosof. fakulty C. 1. f. 39. Páni osadní z Tejnský fary mistr Jan Cho- censký, Zima, Duchek, Cejka žádali sú za faráře za kněze Jana z Rudotfna. 126. 1540, 2. července. Borový, Jednání 7. str. 158. (Tejnským dán jest kněz Jan z Radotína za faráře.)'Páni osadní z Tejnské fary mistr Jan Chocenský, p. Zima, p. Duchek Cejka žádali jsou za faráře kněze Jana z Radotína, že jsou ho sobě zjednali; aby jim toho příno bylo, aby u nich byl farářem pri sv. IIavle. Dána jim odpověd, že jim loho přejem, než podie pořádku dobrého aby sc on postavil prvé v konsistoři a tu něco aby jemu bylo předloženo, kterak by se mél chovati. Proti tomu mistr Jan Chocensky, ze jsou nám odradili jednoho faráře a lento opèt farář kdyby se měl teprv radíti a někdo jeho odrazovati, že bychom toho nemohli vytrpěti —. (l dán jest bez výslechu.) 197. 1540, 9. července. Rukop. filosof. fakully C. L Jf. 4I. Kuëzf mladí z Tejna byli obesláni. Dotazováni sú, zuoslami-li tu v Tejně předce. I rozkázáno jest jim, aby tu zase zuostali a pěkně se chovali neb jestližeby se jináč chovali po tomto napomenutí, že budou skutečně trestani. 128. 1540, 17. září. Tamtéž f. 53. Kněz Martin mladý z Tejna stál. I rozkázáno jest jemu, aby tu předce zvostal a odtud se nikam nchejbal. 128a. Pred r. 1541. — Desky zem. větší č. 2. f. K. 14. Eufrozina z Martinic, jakožto držitel dědin na ten čas Kralovic: přiznala se — že má platiti: platu: věč- ného 4k. gr. č. osadním z kostela M. B. před Tejnem —. 129. 1541, 20 května. Borový. Jednání I. str. 175. Páni osudní Tejnští žádali za kněze Jana Krysost., aby jim dán byl za pomocnika do Tejna. l dán jest jim za pomocníka, I uručen jest po 4 kopy gr. č., že do čtyř let nemá sobě fary žádné jednati. 130. 1541, 20. května. Rukop. filosof. fakullv C. I f. 80. Paní osadní Tejnští žádali za kněze Jana Kri- sostoma, aby jim byl dán za pomocníka do Tejna. l dán jest. 131. 1641. — Tomas zvonik. 1832. 1341, 26. srpna. Rukop. filosof. fakully GC. I f. 92. Kněz Bartoš z Tejna žádal, aby mu bylo propu- štěno, aby šel do Divišova. I rozkázáno jest, aby rukojmě za sche postavil, že se zase v jistý čas navrátí. — Kněz Jan farář. 133. 1542, 13. ledna. Tamiléž [. 106. Kněz Bartoš stál a postavil kuchařku, pro kterúž mezi lidmi mnohá pohoršení se dála jiným dobrým lidem. — Kněz Bartoš, VI. Kostel Týnský. kaplan z Tejnà, dán byl do vězení. Potom z vězení sc v noci dobyl a ušel pryč. 184. 1542, 1. května. Borový Jednání I. str. 185. Doctor Wenceslaus concionator, presbyter Joannes pa- rochus. 135. 1543, 7. srpna. Welesiav. Kalendar. V outerÿ na den sv. Donata doktor Vaclav, kazatel v kostele M. B. pied Tejnem, od króle Ferdinanda z Prahy vypovćdin. 186. 1543, 6. listopadu. Borovy, Jedudni I. sir. 190. Sacerdos Wenceslaus Subule parochus. 137. 1548, 28. listopadu. Rukop. fakully filosof. C. 1 f. 127. Páni vosadní žádali za kněze (neb mladého žádného neměli) Jana Hrnčíře Ledecskýho, kterémuž tu hned domlúváno pro výstupky jeho. I jest jim dán. 137a. 1544, 8. ledna. Zupáčův Kalendář. Doctor Wenceslaus, praedicator in fano ante Lactam curiam, custodiae mandatur. 138. 1544. — Dačický I. str. 73. Král Ferdinand rozkázal jíti V. doktora [Václava Mitmánka)], kazatele slova božího, kterýž v Tejnském kostele byl přisluhoval. 139. 1644, 8. listopadu. Kopřář v archivu místo- držilelském f. 218. (Najvyššímu hofmistru království če- ského.) Ferdinand ete. Urozený, věrvý náš milý! V pa- měti máme, žeť sme před odjezdem naším nyní z Prahy skrze najvyššího kancléře království Ceského, věrného na- Scho milého, i tolikéZ na supplikaci osadnich od Matky Boží v Tejně v Star. Městě napsati dáti a poručiti ráčili, aby s Hanušem Nostvicem, kterémuž sme půl vsi Po- tlejštiny od záduší vejš psaného kostela k vejplatě dali a on ztoho před soud komorní, jakž sme zpraveni, obeslal, s pilností jednal, aby od toho obeslání pustil, jakž šíře to poručení naše na supplikací napsané v sobě obsahuje, i jsouc my opět od Pražan Staromčěstských o túž vče sta- réni porouëfmet, aby podle předešlé i nynější jisté vůle naší s týmž Nostvicem se vší bedlivostí jednal a k tomu jeho přidržel, aby od té milosti jemu od nás dané, tolikéž i od obeslání na to vyšlébo pustil, neb my jemu to jinudy milostí naší královskú nahraditi ráčíme, kdež pak nepo- chybujem, že se v tom povolně a poslušně zachová, než to obeslán( aby na ten čas, až do dalšího oznámcní na- šeho při soudu komorním slyšáno nebylo, jinśćc necinfce. Datum v Vídní v sobotu před sv. Martinem léta clc. XLIIII*. 140. 1544, 9. listopadu. Tamléž. Z strany pak Ha- nu$c Noslviccatcj vejprosy, kterúž sme jemu na vejplatu půl vsi Potluštině, kteráž k záduší kostela Matky Boží před Tajnem v St. Městě náleží, dáti rácili, majíc my poniżeni prosbu vaši i osadních dotčeného kostela a také odpověď naši, kterúž sme na supplikaci těch osadních dáti ráčili, v milostivé paměti, protož najvyššímu hofmistru království českého, věrnému našemu milému, aby podle předešlé i této nynější vůle naší s týmž Hanušem Nost- vicem jednal, aby od toho obcslání pustil a až do dalšího oznámení našeho dotčené obcslání slyšáno nebylo, nébrž se odložilo, psáti a porúčeli ráčíme. Nepochybujem, že se tak stane, kteréžto psaní vám Led odesíláme, jehož dodatí můžete. Dalum v Vídní v neděli před sv. Martinem léta ctc. XLII. 140a. 1644. — Rukof. 6. 1640 jf. 19. Manus Nostvic z Nostvic a v Rudě obsílá osadní kostela M. B. — o vejplatu vsi Podlejštína příslušející k sv. Apolonařiší, coż tu tíž osadní — zápisného drží —. Vyšlo to obcslání k roku sv. Martina 1544. 

Strana 487
VI. Kostel Týnský. 141. 1545, 19. ledna. Kalendář Lupáčův. Obiit magister Johannes Choczenius, vir politicus ct republicac Pragensis per aliquot annos consularis. Sepultus in aede b. Mariae V. ante Letam curiam. 142. 1546, 11. června. Ndhrobni kamen: Anno domini MVCXLVI. XI. Junii obiit honesta ct eximiae pic- tatis mulier Juditha piissimi viri Johannis Dyepoldi Wraü- slaviensis coniux ac nobilis et speclati viri Sebestiani Vi- lingeri filia, cuique anima rcquiescat in pace. 143. 1546, 15. června. Borový, jednání 1. str. 206. (Smlouva Tejnských s knězem Janem Berem, že do spla- cení dluhu kaplanem u nich zůstane.) Stala se jest smlouva dobrovolná mezi osadou M. B. před Tejnem z jedné a poctivým knězem Janem Berem z strany druhé a to ta- ková, že páni osadní témuž knězi Janovi půjčili 24 k. m. na ten konec, aby u nich pořádně byl dvě letě. — A pakli by třetí rok ostatku penez dáti nemohl, aby tu přece zůstal — a po třetím roku, aby, což ostane, to jim urucil —. 144. 1646, 1. října. Tamtéž str. 208. (Kaplan Jakub Polák napomenut k poslušenství.) Knčzi Jakubovi Poláku z Tajna těžce od p. administrátora jménem vší konsistoře domlouváno a to proto, že by jistí zpráva toho o něm dána byla, kterak by se slyScli pred jinÿmi kněžími dal, že by v Tajně při knězi Václavovi Subulovi býti nechtěl, ale odlud tajuć bez vědomí jeho ujíti by chtěl, čehož za důvod jest, že některých svých věcí v Chrudimi ještě za- nechal. K tomu jest on toho na odpor mluvil, že nemluvil před jinými kněžími, ale na to ani nemyslil. Pak vzat jest na závazek, že slibuje svou čest i víru, na svou duši i pod zbavením svého kuéZstv(, Ze z Tejnské fary nikam se nchne a nepůjde a p. faráře svého że poslouchati bude. 145. 1547, 24. října. Tamtez str. 213. Joannes Curius, jinak z Králový Dvora n. L., syn Martina koláře, „dán Václavovi faráři za kaplana do tří let. . . M6. 1549, 30. dubna. Tamtéz str. 245. Thomas Ceček Benešovinus dán knězi Václavovi Subulovi kaplanem do 5 let. Jacobus Boubelik e Misa také knězi V. Subu- lovi kaplanem aby byl 5 let. 147. 1550. 22. srpna. Zamléž str. 284. (Kněz Jan ve Vídní svěcený dán za kaplana.) Jounnes, mládenec rodem od Hory z Hloušek, kterýž potvrzení k úřadu sv. kněžství od p. biskupa Vídeňského jménem Frydrycha došel a toho jistotu listovní pod pečetí jeho ukázal — k tomu kdyż obedicntiam dco, administratori ct consistorio ruky dáním slíbil, i pořádky a cercmonic v církvi naší zvyklé připověděl zachovávati, tu na přímluvu přátel v počet řádného kněžstva našeho jest přijat, aby byl kaplanem za jistí léta. 1 potom jest do Tejna za kaplana. 148. 1551, 30. ledna. Tamléž str. 295. (Vejpovéd mezi Viktorinem ze Stiíbra a bratrem neboZtíka kněze Jakuba, kterýž byl kaplanem při kostele M. B. před Tejnem a na věži se zabil, z jedné a knězem Rehořem, kaplanem na ten čas v Chrudimi, z strany druhé.) Jest nalezeno : Poněvadž nic jistého se nájíti a vyhledati nemůže, aby kněz Rehoř jako nejvýše sinrtí toho kněze Jakuba vinen býti měl, protož za nejlepší vče se vidí tomu nebožtíkovi knězi Jakubovi pokoje příli. — Dále pak knězi Rehořovi to stíženo, že jest v svatou neděli doma neseděl, ač se należelo do kostela jiti, ale ne po hambalcich a po kro- vích, též po věžích běhati a lízti. 149. 1551, 17. června. Tamtéž str. 300. Joannes Hořicenus baccalaureus podán knězi Václavovi Subulovi, VI. Koslel Tyusky. 487 kaplanem tři leta má býti. — -19. srpna. Nicolaus Tur- turis Turnovinus podán témuž, kaplanem aby byl za 4 letu. Mathcus Rousek Benešovinus podán témuž, aby kaplancm byl za 5 let. 150. 1552, 20. května. TamleZ str. 304. Jounnes Ritanus dän Václavovi Subulovi faráři, kaplanem má býti 8 leta. 151. 1559. — Daéicky z Heslova 1. str. 79. Zvon hlasu dobrého vtažen a zavěšen v Tejnské věži. lóla. 1588. — Napis na zvonu: A. d. millesimo quingententesimo quinquagesimo tercio sub parocho Wen- ceslao Subula Thomas [across Brunensis auxilio divino me fudit. — Vilím Tróka z Lipy a na Veliši, Jakub Granovsky z Granova, Jakub Kočka z Kocenštajna (a kolem podo- bizny :) Jukub z Granova v letech LXXXIIT léta 1545. 152. 1553, 19. dubna. Porovy, Jednání 1. sir. 313. jouwnnes Campanus Myscnus dán témuz faráH, a má byti kaplunem za 4 leta. 153. 1553), 14 ledna. Zap v Pamdtkách arch. a mśsłop. /. slr. 104. (Náhrobní nápis.) Anno d. MDLII (ž) die XIV Januarii obiit illustris et nobilissimus d. Christo- phorus Longe, dominus in Odden, cl cuius ossa hic re- quiescunt in sancta el perpetua pacc. 154 1556, 15. kvólna. Veleslav. Kalenddr. Umicl kněz Václav Subula, jinak Sídlo, farář. 155. 1558, 25. listopadu. Desky zem. větší č. 55 f. K. 4. V pátek před sv. Ondřejem — stala se smlouva — mezi uroz. vladykou Albrechtem Bryknarem z Bruk- štejna — a úředníky a staršími i vší osadou M. B. před Tejnem — a to taková: Jakož mají napřed psaní úředníci a osadní M. B. ves Kobylisy s dvorem pustym blízko gruntüv nadepsaného p. Albrechta Bryknara ležící, o kte- różlo vrchy a grunty, vinice panství jeho se dotýkající nemalé rozepře, soudy — se na to sbihaly a toho — od mnohých let mezi nimi trvalo. 1 aby s toho všeho sjíti mohlo — takto sou o to — porovnáni: Najprvé má jim osadním — p. Albrecht Bryknar postoupiti toho vrchu a stránč, o klerouž sou až posavad spolu na rozepři byli, od rokle, kteráž jde od Voveneckého háje v té stráni vedle vinice Pavlíka až dolův k vinici Setelové, mezi vi- nici Setelovou a Pavlíka až k vinici Víta solnaře a cestu, kteráž jde nahoru vrchem k Kobylisuom i s tím novým rozděláním nad tou strání v poli, to což jest bylo na rozepři, to jim osadním — zuostati má — tolikéž i ta vinice, kteráž leží mezi Vokrouhlíkem a silnicí Mělnickou. Dále — osadní — prodali sou trhem ves celou Kobylisy — s dvorem pustým — p. Albrechtovi — a to za puol sedma sta k. gr. č. Dále pak o zaplacení lé sumy taklo jest mezi nimi smluveno; item p. Albrecht má jim osad- nim —- postoupiti platüv stalych na gruntech svých k Libni náležitých v hájí a již v vinicech a na stráni proti tymż vinicem ležící, zejména na tčchto osobách: Jakub sladovník z 5 strychův I k. 40 gr., Tomáš Hlava z 2 str. 40 gr., Vaněk Sýkora z 2 str. 40 gr., Vaněk šenkýř ze 8 str. 1 k., Jan šenkýř z 2 str. 40 gr., Marlin Sýkora z 2 str, 40 gr.. Jan Beran ze 8 str. 1 k., týž z 6 str. 2 k., Stěpán Ventvic ze 3 str. I k., Pavel trubač ze 3 str. 1 k., Bilek sladovník z 2 str. 40 gr., Vít Re- řába z 12 str. 4 k., Mikuláš Spaček ze 8 str. 1 k., na vinici Safránka z 8 str. 83k., Matouš Sestpeníz z 11 str. 8 k. 40 gr., Stanislav: kovář naproti háji Libenskému z 12 str. 8 k. 50 gr., Kříž tesař z 2 str. 40 gr., Jan Rozdiala ze 8 str. 2k. 40 gr., Jiřík Magdale z 8 str. 2 k. 40 gr., Matěj sedlář z 5 str. 1. k. 40 gr., Křtěn z Vy- 

Strana 488
488 VI. Kostel Týnský. sokého domu z 4!/s str. 1 k. 30 gr., Pavel bečvář z 4 str. 1 k. 80 gr., Mikuláš Spaček ze 8 str. 1 k., Vávra Ryvol z 2 str. 40 gr., Simon Záruba z 1 str. 20 gr., Jan Mrva z 4 str. 1 k. 10 gr., Mikuláš Táborský ze 3 str. ] k., Stěpán Mertař(?) ze 4 str. 1 k. 40 gr., Jira Raval z 4 str. 1 k. 20 gr., Jan Linka kożiśnik z 6 str. 1 k. 50 gr., Kaspar Vocel z 2 str. 40 gr., Martin Raval ze 4 str. 1 k. 20 gr. a Jan šenkéř ze 8 str. a !/, 85 gr. Suma učiní 48 k. 45 gr. míš. 156. 1658, 18. prosince. Desky zem. relaci 1559 f.P.10.= Kopid? v misłodrź. archivu LX1I f. 9. Ferdi- nand — Statečný náš milý. Vědětiť dáváme, Że sme po- níženč prošeni od slovutného Albrechta Bryknara z Brukštejna — a ouředníkův a starších i na místě vší osady kostela P. M. před Tejnem — abychom k tomu své milostivé povolení dáti a toho dopustiti rätili, jakoZ ‘jsou mczi sebou smlouvu učinili; takže jim on Albrecht z Bruk- Mtejna, to coż jest mezi nimi od mnohych Iet na rozepii a soudech bylo, o grunty, stráně a z těch plat stálý, že taková stráň a platy za ní, jakž táž sinlouva vyméfuje, a pokudž jim k témuž záduší dědicky zůstati na budoucí časy jmá, dále a vejše na to platuov stálých, jakž v tejž smlouvé zejména položeno, ta a takový platy má jim za ves jich fečení Kobylisy s dvorem pustým postoupiti. - = Kdež znajíc vče slušnou býti k takové smlouvě — povo- lovali ráčíme. -— Dán na hradě našem Pr. v neděli po sv. Lucii I. LVIII. 157. 1561, 18. dubna. Nálhrob. nápis: Leta Pánč MDLXI umřel urozený a statečný pan Jiřík: Haugvic z Haupvic XVII dne měsíce dubna a tuto pochován jest. Pin Bih rać se smilovali nad duši jeho. 158. 1561, 20. května. Rukop. ć. 2011 f. 236. My ouředníci, starší i všecka osada kostela a záduší M. B. před Tejnem — vyznáváme — že vysadili jsme opa- trnÿm Simonovi Zérubovi a Vitovi Smolovi i jich dčdi- cům — vinici naši ležící mezi Vokrouhlíkem a silnici Mělnickou blíž ke vsi Kobylisům a míry již vyměřené 12 str. držící, tak jakž zápis dskami zemskými to v sobě šíře obsahuje — tak Że — inají a povinni budou nám — jeden každý z svého dílu, jakožto z šesti strychův, z kaž- dého strychu též vinice deset gr. č., groš pak každý český za sedm pcněz bílých podvojných počítajíc. — 1561 v outery po sv. Zofji. 159. 1562, 4. Куёша. Pažoul, Jednání str. 2. Ferdinand I. obesílá k sobě faráře Jana Ríčanského, aby sc z bludného učení, jež mu ajiným mistr Havel Gelastus Vodňanský za vinu klade, ospravedlnil. 160. 1562, 28. září. Borový, Jednání 1. str. 388. Kněz Jan farář. 161. 1562, 20. listopadu. Nahrob. nápis: Leta Páně MDLXII dvacátého dne měsíce listopadu umřela uro- zená paní Markéta Willingerová, manželka urozeného a statečného rytíře pana Jiříka Haungvice z Haugvic. Ach siniluj se Pán Bůh nad duši jejich. 162. 1564, 23. února. Pažout, Jednání str. 37. Farářové Pražští napomenuli, aby se spravovali řádem, který panuje v kostele Týnském. 163. 1564, 3. března. Pažout, Jednání str. 42. (Knóz kaplan Pavel kárán, že pohoršení činí nemírným pitím.) 164. 1564, 24. května. Pažout, Jednání sir. 67. (Kněžstvo pod obojí napomenuto, aby pro veliký nedo- statek kněžstva sobě vespolek pomáhali) — Że jim za- potřebí oznámili, že strana naše má veliký nedostatek V/. Kostel Týnský. knóżstva, ktery nebyl od 50 let, jako u M. B. před Tej- nem, kdežto p. farář pro nedostatky zdraví nemůže zadosti učiniti — aby pomocni byli p. farńii Tejnskómu. 165. 1565, 19. iíjna. Liber. acl. cousisl. 1564 —66 v archivu arcib. Fer. Vl. post Lucae kněz Mikuláš, farát Tejnsky, s kaplanem svyin, kn&zem Janem. Diclum ei soli: Ze za hodnou příčinou zavolín, aby na omylu s ním nebyli. Na které místo podán za faráře do Prahy, že jest přední, do Tejna a ten kostel jest se v řádích a ceremoniích neménil a neméní a2 dosavad. A o ném že ta naděje byla, že on ten muž bude, který z řádu ne- ustupuje a nevystoupil a tu také že se bude chovati bez posmívání, bez vyměřování a že sou se lekli toho, že on o blahoslav. P. M., rodičce P. J. Kr., že jest mluvil i v Turnové in die Assumpt. b. V., Ze pamilka bude opa- třování P. M., že — bude Na nebezvetí P. M. — a ochrá- néní jejfho. ^ Tázán, co jest to ochránén(, odpovédél, Zc jí Pán ochránil jako matku svou a jako Mojzísc. "Tázán, tak-li smýšlí o těle“ jejím jako o Mojžíšově? Na to, že smýšlí, že jest povyšena a to promluvení jestli bludné, Ze iádá napraven býti. Dále dictum: že když jest měl odsud odjiti, Ze revokacf délal, že sú se stěnám klančli a snad dotýkal exposicií a smýšlel jako Cvingliani, anch kdo tak smýšlí, že exlra usum sacramenta non sunt sacra- menta, coż jeśtć dostatečně prokázáno není. Na to: že toho nerad by dopustil, co by bylo na ublížení cti a chvály boží a poněvadž jest prelatská včč sacramentum nésti, že také tak se zachovali chce. Třetí, že slyšeti, že by učil, že žádného pekla není. Na to, že toho nemluvil a tak Ze nesmejšlí a peklo že jest. — — Zádal tak6, aby takových zpráv o něm nepřijímali, že by kacíř incl býti, ježto neví, co jest kacíř, a jestli by o něm jináč sıny- šleti chtěli, že žádá raději odtud propuštěn býti. (Po napo- menutí byli propuštěni.) 166. 1575, 22. června. Diarinum Sixla z Ollrsdorfi v Snémich IV. sir. 354. V stfedu pfcd sv. Janem — větší díl osob předních jsou k pobřbu pana Václava Berky do kostela Tejnského jely a pohřeb vykonati pomohly. (Náhrobní nápis zní:) Virtuti et memoriac gencrosi d. d. Wenceslai Berka baronis de Duba ct Lippa, domini Mc- zericii et Budissovii Moravorum, sacrum, hic primis aetatis tyrociniis apud Wolfgangum, praesulem Passavicnsem, € co- milibus Salmens. exactis omnibus Caroli V. imp. aug. victoriis tam de Germanis quam in Gallia Belgica ct Cis- alpina partibus ill. Emanucli Philiberto, Allobrogum lo- sumbrumque duci, a rebus gerendis astitit, hinc impp. caess. Ferd. 1l ct Max. lJ. perp. augg. duclor copiarum adversus Turcas in Pannonia nons emel fuit, ab augrg. con- siliarius fisci Bohemiac constitutus, demum supremo Mora- viae senatui adscriptus domi militiaeque clarus, invicta rc- ligionis constantia ardentissiima dei invocatione anima creatori commendata | extremuin clausit diem. IIclena Me- zeriia gente Lomniczia coniugi dulciss. lachr. p. Obiit anno MDLXXV mense iunio dic XIX hora XII. 166a. 1576, 3. března. Майков пар: L. P. MDLXXVI ten outery po sv. Jiljí, to jest bylo 3. měsíce března, okolo poledne umřela uroz. paní Dorota Vovskä (?) z Chmelic a na Volešíně, tuto pochována jest. Jížto P. B. rač dáti vzkříšení k životu věčnému amen. 167. 1580, 9. února. MVeleslav. Kalendář. Umřel Cenék Miéan z Klin&tejna, purkrab& hradu Pr., a na zajti v středu v kostele M. B. pochován. — Nalhwob. kámen: Léta 1580 v pondělí den svatého Salomina v noci na outerý mezi 8. 9. hodinou celého orloje umřel jest uro- zený pán pan Cenèk Miéan z Klinstejna, z Roztok a na Kamenici, purkrabí hradu Pražského. 

Strana 489
VI. Kostel Týnský. 168. 1580. — Rukop. ¢. 1640 /. 6. V pátek po Petru a Pavlu stala se smlouva přátelská skrze prostředky mezi ur. p. Janem Boritou z Martinic a na Vokoii a osad. ními osady M. B. před Tejnem z jedné a ur. ryt. Hert- víkem Zejdlicem z Senfeldu a na Zvolinévsi — z strany druhé a to taková: Jakož jsou dotčení páni o grunty, mezc a dědiny mezi vsí Zvolenčvsí a Podlejštínem spolu odpor od dávných let měli a to od rybníčka zvolenského, jenz slove Kren, a2 nahoru k cestě, kteráž běží mimo vi- nici zvolenskou k Slunému, à vyslySavSe my — prostied- kové — jednu i druhou stranu - + tak jsme vypověděli — aby po ty mezníky, jakž od nás oznámeny jsou, od luk nad rybníkem výš psaným po pravé ruce k gruntům zvo- lenským na časy věčné a budoucí až po cestu, kteráž běží mimo vinici zvolenskou, aby zuostalo a z druhé strany od týchž luk po levé ruce k PodlcjSlinu téZ po tu cestu aby zuoslalo, jakZ obmezeno jest. S touto znamenitou vejminkou; Jestli by kdy držitelé statku ancbo gruntü zvolenských strouhu, kteráž jest mezi vejš psaným rybníkem a tejmiž lukami, cidii anebo roz3iiovati chtéli, aby za ty vrby, kteréž na ten čas podle strouhy jsou kročeje šíří, z těch struh metali moc jměli —. 169. 1581, 25. listopadu. Pamétni kniżka J. Pi- lała Nakovnickćho. V sobotu den sv. Kateřiny z kostela Tejmskóho s malć viżky pfikryvać, kdyż ji plechem po- bíjel, násilným větrem svržený na zemi upadl před dům Rukovie a lu sc hned zabil. 1694. 1582, 5. června. Nálhrobní nápis. lelha 1582 v oulery po svatém Duc urozenä panna Jo- hanka, decra urozeného pana Jana Človíčka z Popovic, a paní Kateřiny ze Všejam, z tohoto světa od Pina Bohu vyhata jest a tuto odpočívá očekávající v zásluhách Pánu Ježíše Krista slavného z mrtvých zkříšení. 170. 6. září. Veleslav. Kalendář. Ne čtvrtek před Nar. umřel kněz Bartolomčj: Jičínský, farář kostela M. B. pied Tejncem a písař konsistoïe Pražské * pod obojí přijímajících. 171. 1582, 17. září. Rukop. č. 2122 J. 424. Anna Dvorská, pozüstalà vdova po nékdy Duchkovi Dvorskym, měštka Star, Pr. — priznala se — že po smrti své, a prvé nie, zipisem tímto: dává tři krámy své masné, jeden jlouc od rynku po levé straně ležící, druhý pátý od rohu jdoue z rynku po pravć stranć, třetí šeslej od konce jdouc od roary po levé ruce, i s stáním na freimarku, kteréž byly koupeny od někdy od Irydrycha z Dalman- horstu — kaple bratrské, ve klerež se paměl večeře páně due člortečního vokostele M B. před Tejnem připomíná, na (en způsob, aby pri voltifi též kapli každého duc pondělního památka mrtvých se na časy budoucí dála. A poněvadž Duchka Dvorského, manžela jejího, v též kaple před tymż voltifem tělo tu odpočívá, od kantora ny- šího neb budoucího, tolikéž i od Zikovslva 3kolv Tejnské requiem eeskym jazykem, kteréž v gradualu českém pánův lito- ratův kostelu Fejnského pořádně a celé jest, se zpívalo aslužba boží dne pondělního rino od kněží: vykonávína bejvala. Z kterýchžto krámův a z platův z nich vycházejících za práci 1 za služby panu faráři "Tejnskému i s jeho kaplany každého roku Vok. 44 gr. m. vycházeli ma. — Item z téhož platu — na víno a na světlo aby k témuž voltáři a kaple bratiské každého roku sumy roční 1X k. m. se obracelo, tak aby dne pondělního a do dne čtvrteč- ního za tu sumu světlo s vínem — se dodávalo a cožby téhož světlu přebylo, to aby na kruchtu pánům literátům českým se dodávalo. Co sc pak zpívání dne pondělního requiem. — aneb čtvrtečního večeře páně dotýče, poně- Pine PI. Kostel Týnský. 489 vadž nynější s žákovslvem školy Tejnské budou tu práci povinní podnikali — protož kantorovi — platu: ročního IN k. m. aby dino bývalo a žákům — na muso a na chléb VII k. 46 gr. in. obráceno bývalo. Poněvadž času postniho od neděle Invocavit až do slavnosti z mrtvých vstáu( P. J. Kr. ténuz Zákovstvu od sousedüv vobédüv vaření pohodlí se činívá, protož za těch šest nedělí aby sc suma obrátila k vejročním slavnostem, totiž k slavnosti z mrtvých vstání, k slavnosti: seslání Ducha sv., k slav- nosti: Těla a Krve P. Krista, k slavnosti Na nebevzetí P. Marie, Posvěcení chrámu božího a Narození P. Kr. po 14 gr. m. a 4 den. malych aby se přidávalo. -- Co se pak čtvrtého krámu mého, v počtu do- vatenáctého jdouc od rynku po pravé straně ležícího, z něhož obzvláštně od starodávna 4 k. m. platu ročního pánům vosadnim Tejnským času postního se vydává, do- týče, že ten a lakový krám i s stíním na frejmarce pfi- pojuji k prvnimu krimu. Poněvadž i toho jest potřeba znamenitá, že někdy kněžstvo lolikéž i žákovstvo spečují se vykonávati služeb božích, o tom takto poroucim: Jestli že by ty služby konány podle náležitosti nebyly, ten plat, - aby na jiné věci potřebné záduší toho — obrácen byl. —— Act. dic Lamperti 1582. 172. 1585, 20. prosince. Rukop. č. 1640 f. I. (Předně vejpis dekretu J. Mii C. učiněný pánuom Praža- nuom Str. M. Pr. k dodánt) J. M. C. — nad tím do Pražan v Slar. M. Pr. nemalou stížnost jmíti ráčí, kterak oni mají k sobě mnohá a častá od ]. Mii C. poručení, vydlážením té ulice při Menším Městě Pr. k osadě ko- stela M. B. před Tajnem náležité, posavad prodlévají — však nicméně J. M. C. ještě jim vejstrahu dávajíc přístně poroučeti ráčí, aby oni to, coż v té ulici k straně jich náleží, ihned — vykliditi à vydlázdii dali —. Adam z Hradce, Osvald Senfeld. Na tyż dekret a poruceni J. Mu C. majice sobó úředníci na místě osady - - od p. purgmistra a pinuov osadních St. M. dodané poručení napřed psaného dekretu a podle našeho poručcení téhož: svrchupsaného záduší co nám nynějším voleným úředníkuom na posměch za od- pov6d poddani dali, což jsme p. purgmistiu a radě zase s týmž dekretem k uvážení podali, kterážto odpověd pod- daných slovo od slova takto obsahuje: Slovutnÿm piauom N, ouředníkům záduší a kostela M. B. před Tejnem v Star. M. Pr. Slovutní páni a pii- telé nám přízniví! Jest nám, kteříž jsme tebdáž přítomní byli, jminulých dnuov od vaší opatrnosti. co jest J. M. C. p. purgmistru a radě Star. M. Pr. strany: dláždění ulice k osadě kostela M. B. před Tajnem náležející a za špi- tálem v Menším M. Pr. ležící skrze dekret poruciti rácil, v známost uvedeno a při tom poručíno, tu vče tuk opa- Wit, aby ihned k tomu náležité potfeby svezeny byly, lak aby takové dláždění tím spíše předsevzato býti mohlo. | v pravdé strany osob našich byli: bychom nie raději neviděli, neZ aby takové dlazdéní jiz diivno spraveno bylo, ale Ze se nám lakové dílo pykonali poroućf, jest nim nemálo s podivenfm ano i stízno. V nepochybujem, že V Mti v pamětí zuoslává, co jest laké strany Lé včci ještč za - - cís. Masimiliána, když se také to dláždění vykonati poroučelo, sběhlo a skrze obzvláštní k tomu nařízené ko- misaře, kleříž ještě živi jsou, spatřovalo, kteřížto nikoli najiti nemohli, aby takové dílo ti (u bydlející sousedé vykonati povinni byti jméeli, nybrZ tu véc tak našli a na- rovnali, aby pini Prazané pfsek a kámen k tomu (v cz se jsou uvolili) navézti dali, souscdé pak jeden kaZdy pied domem svým délnfkuom aby zaplatil, na kteroužto záplatu jim také některá kopa gr. č. na pomoc dána býti jměla. 62 

Strana 490
490 VI. Kostel Týnský. Čehož sme my vaší opatrnosli k paméli privésti pominouti nechtěli, tak aby jim pánuom PraZanuom jedna i druhá véc (zdali by jim to z paměti vyšlo) od vašich opatrností připomenuto bylo. Nebo my kJ. Mti C. té ponfžené na- děje jsme, že toho na nás žádati neraci, ponóvadź svo- bodné ulice a cesty opatrovati: městské vrchnosti náleží. My se nic méně, jak prvé, tak i nyní, to co prvé za spra- vedlivé uznáno bylo — vykonati uvolujem. Drubé bude toho potřeba ukazovati, aby předně takové dílo skrze ro- zumné mistry a dělníky spatřeno a vyměřeno, jak vysoko by to dláždění vyzdvihnuto bylo a byli jmólo; také na to mysliti; poněvadž neničko rumu dostatek po ulici jest, jak mnoho se toho k vyrovnání potřebovati a tudy něco přispořiti imoci bude. Třetí aby ti, kteří tu okolo kláštera vinice a zahrady mají a lýž ulice — užívají, k rovné pa- moci a kontribuci pfidizáni byli. Cehož sine my vaší opa- trností k dalšímu té včci uvážení v známost uvésti pomi- nouti nechtěli, S tím se vaší opatinosti k laskavé pamětí porucena Cinfc N. sousedé ulice za špitálem Menš. M. Pr. 172a. 1585. — Náhrob. napis. Tento sklípek jest udělán nákladem urozeného a statečného rytíře pana Jana staršího: Robmhapa z Suché cte. Jich Milosti slavné a svaté paměti císařův Rímskych, jakoZto císaře Ferdinanda toho jména I., cfsafe Maxmiliana 11. a císaře Rudolfa 11., králův Českých cte. rady při soudu komorním a rady komory Ceské v království Ceském a uroz. paní Kateřiny Robmhapové, roz. Mrácké z Dubé etc. jakožto manželův nejmílejších, pro budoucí vččnou památku k pohřbení, též dědicův a budoucích jejich, kterýchžto těla již v Pánu zesnula, juko i těla mrtvé uroz. paní Hedviky Pichlové, roz. Robmhapky z Suché na Chrustěnicích, Vysokém Oujezdci a Chrasnech, dotčených manżeliv pani decry, zde na tomto místě pohřbené odpočívají a to od leta MDLXXXV, očekávujíce vSickni veselého a radostného od mrivích vstánf. A ponévadz první kámcn hrobovy sem na pamálku vložený při spravování chrámu Páně tohoto své porušení a zkázu vzal, tehdy na místo jeho jiný a tento nový kámen jest položen: pro památku toho vzáct- ného rodu a to vše nákladem Její Milosti urozený paní Auny Maryji Pleylibové rozené Pichlové z Pichlbergku a na Kagersberce, Sobochlebich a Stadonicich, jakożto vnučky a dcerky nahoře dotčených, jimžto všechněm Pán Bůh věčné a lchké odpočinutí dáti račiž. 178. 1586. — Rukop. č. 1640 jf. 4. V pondělí po sv. Ondřeji odvážil sem do peci k lití nového zvonu 338 cent pánuom osadnfin M. D. pred Tcjnem: K tomu, což na žlábku zvonoviny spotřebí při nejmenším k 6 cent. po. naplnění formy zuoslati a desátý centnýř volmi na rozpouštění uhořeti jmělo. A jest odvážíno zvonoviny 19'/; c. 87 liber, mědi od Kutné Hory 8!/; c. 20 L, starejch imoždířův a všelijaké mědi 8 c. 55 I., mosazí staré, ineděnic, čepů, svícnů vesměs sebrané 5 c. 5 L, cínu k přísadě na měď a mosaz 6 c. 8 1. Suma vicho rozpuštěného k témuž zvonu učiní 48 c. Z toho ušlo vohní na rozpouštění druhý díl, to jest 4 c. 36 1. To sejde na počtu zvonoviny a mědi pánuov osadních. K témuž zvonu přijal sem od pp. osadních starej zvon 18!/a c. 87 1, mědi všelijaké v Tajně odváženo 16'/5 c. 301., od kotláře koupený mosazí 30 1. Suma, co sem přijal, učiní 356" c. 87 1. Z toho u&lo vohni desály díl 4c. 361., pozuoslává na počet 81!/s c. 1 l. To se z nového zvonu doluov sejme a mě dáti od — přelití zvonu — 252 k. 4 gr. m. — Nový zvon po vytření váží 82 c. 18 Il. Jest těžší a váží víceji nežli sem k sobě přijul vo 72 I., každou libru zvo- noviny i od lití po 18 gr. m. počítajíc učiní 15 k. 86 m., suma za všecko učiní 267 k. 86 m. Na to jest mě vy- | J. Mi ©. VI. Koslel Tynsky. Cténo od pp. osadních 80 k. a dáti mně se má 187 k. 86 m. a k tomu zpropilného tovaryšuom a čeládce ně- klerou kopu a podle počtu pp. osadních má mi dodáno býli 151 k. 9 gr. m. (Stalo se porovnání v pátek po sv. Třech králích 1580.) ?) 174. 1686. — Rukof. č. 1640 /. 1. Léta 1586 registra pamálné, kteréžto jsou na tento rok svrchu nadc- psaný skrze mně Matyáše Projksnara z Prejksnar jsou zu- loženy ku potřebě slovutným a vzáctné poctivosti pánuom starším, ouředníkům i vší osadé, dédicuom a sprivcuom kostela M. B. pied "Tajnem ku pamüti. — /o/. 7. (Psaní do rady Star. M. Pr. učiněné.) V. M. slovutné a mnoho- vzáctné poctivosti V. M. p. purgmistře jmilý(!) a V. M. páni jmilý (!). Ku pamóli V. Mtem privozujeme, jako jste nám osadním dekret f. Mti C. V. Mtem svědčící ráčili porućiti podati, co by v sobě takové J. Mti C. porucení zavíralo a nač by se vztahovalo jsme vyrozuměli a takové poručení poddaným k záduší našemu — jichž se dotejče, kteříž přísedící na Oujezdě při Menším Městě Pr. jsou a náleží, přečísti dali a propůjčili a jim o takovém dekretu i také V. Mtf porucení oznámili a porucili, aby sc J. Mti C. vuole a téZ porucen( V. Mtí dosti stalo a jináte nikoli pod uvarováním piístného trestání. Na ktc- réžto poručení jsou nám některé příčiny v spisu dosti důtklivé, nenáležité a nepříjemné jako neposlušní poddaní podali — jakž též jich spis a odpověd v sobě obšírně zavírá, pro vyrozumění V. Mtem toho všeho ku povážení podáváme — a za to žádánc, poněvadž sou sc na pře- dešlé poručení vydlážděním, co jednomu každému z nich náleželo, nezachovali a nyní opět — vejklady činí a (formu vyměřují, jak by týž dláždění na jakej zpuosob jmělo Jč- láno býti — že je ráčíte jakožto páni kolatores toho zá- duší náležitě jako neposlušný poddaný strestati a to vše k nápravé pfivésti. — S tím se V. Mtem k opatření spravedlivému poručena činíme. Ouředníci i na mistě osad- ních M. B. před Tejnem. Fol. 9. Il.. P. 1586 v neděli Jubilate (22. dubna) zvo- lení jsou od pp. osadních noví ouredníci nad duochody zádu&ními tito: Cypryan Bilek, Filip Plumbitejn, Jan Ncd- vídek a Pavel Kutnaur u Jandü. Dominica Cantute, jinak ©) Hammerschmid opsal nápisy tohoto zvonu, který r. 1826 byl přelit: Signa suo gressu Phaebo peragente lconis, Mathias verbo pavit ovesque dei. Briccius a Cynpergk fundendi doctus in artc, Campanam lanc fecit Curia Lacta tibi. Cliristus mortuus est propter peccata nostra et resurrexit propter iuslilicacionem nostram. V&ichni království boZího, laké spravcdlnosti jeho, s pilností máme hledati, chcemeli spaseni byti. K tomu slovo boží čisté vede nás po cestě jisté, ale kdož hledá jiného, rozcestí zavedcí jcho. Protož nákladem pobožných k slovu božímu přichýlených zvon tento znovu přelit jest pro potřebu, chválu a čest pánův osadních Tejnského kostela v Praze předního, kněz Matěj Kohout, učitel, slova božího kazatel, byl v té osadě jejich farář, když tento zvon Brikcí zvonař z Cappapertů (!) zase předělal, z starého nový udělal, aby k učení pravému náboženství křesťanskému, lidé byli povoláni skrze jeho zvučné zvonční. Na zvonu bylo vyobrazení sv. Václava a Sigmunda s podpisem: Abraham Hroch z Mezilešic anno 1585. 

Strana 491
VI. Kostel Týnský. 4. Maii. Item svrehupsaného dne jednomysiné snešení v osadě se jest stalo, že kdož by se koli jsúce obcslán do vosady skrze sluZcbníka p. purgmistra a pánuov nedal časně najíti anebo slušné příčiny, proč by přijíti nemohl, pp. ouředníkům sc nevohradil, ten każdej bude povinen slożiti pp. oufednikuom pokuty 5 gr. b. bez odporu. Fol. 10. Sluzbu svá vzkazujem V. Mtein. p. purgmisttc a V.M. páni nám laskavě přízniví. Ve známost V. Mtem uvozujeme stížnost Kateřiny mydlářky za Menším M. Pr. k správě naší náležející, kterak by se na ni nemalá těž- kost uvaliti chtéla od p. Jana Chlivenskÿho pro nedosti učinění přísudku, který jest jí se stal na Kašpara mydláře, někdy manžela jejího, za živobytu jeho a to za příčinou Anny, Jeronyina Adama manżelky, mésténfna vašeho — o dlub —. Datum v pátek po sv. Barboře l. 86. — Fol. II. Na >tédry den odeslala jest z lásky křesťanské ur. panna Maric 7 Sternberka a na Zclené Hoïe poctivej zlatohlavovej vornát. A ten sc oddává do kostela sv. Be- nedikla v novć vystavéném, kleryż jsou v svou moc pfi- jali p. Stěpán Rybář a p. Adam tobolár, jako2to páni ouředníci toho času při témž kostele. 174a. 1586, 30. srpna. Nakrob. nápis. Lotha 1586 v sobotu po památce svatého Bartoloměje v noci na ně- děli dokonal život svůj urozený pan Karcl Cernín z Chu- děnic, syn urozeného a statečného rylíře pana Jana Cer- nína z Chudénic na Oujezdé pod Vostrejm a Stěnovicích a tuto pochován jest, očekává radostné od mrtvích zkří- šení. Amen. 174b. 1586. Ndhrobni napis. Letha Pâné MDLXXXVI po svatým Mikuláši po polednách na středu dokonala život svůj urozeni pan( Marta z Renspergku, manželka urozeného a statečného rytíře pana Viléma Vo- strovce z Kralovic a na Vlašimi, J. Mti C. rady a proku- ratora v království Ceském, kteráž v tomto chrámu Páně odpočívá. (Hans. V. Renspergk. Margarctha V. Geln., Ursula v. Otwcein (Otrocin?), Agnes v. Reibrigk (Reybuk). 175. 1587. Fol. 12. (Psaní učiněné a odeslané do Rakovníka o p. bakaláře, který jest nám podán od p. rectora universitatis.) Pozdravení přátelské, p. bakaláři milej, vám vzkazujeme, pfi tom štěstí, zdraví i jiného všeho dobrého na P. B. vám upřimně žádáme. Podlí pak toho vás tajilí nemůžeme, że jest správce školy naší od nás z vůle a vědomím p. reclora academie Pražský po- řádné odpuštění vzal, jehožto my abychom měli proti vuoli vrchnosti jcho zdrZovati, nesnášelo se u nás. I aby zasc naše škola jakožto přední v městech Pražskejch bez správce nebyla, žádali jsme p. rectora universitatis za ji- ného p. bakaláře. Kteryito k žádosti naši ráčil se jest tak nakloniti a na osobu vaši ukázati. A protož my podlí takovýho oznámení a vůle vrchnosti vaší vám to taky v známost uvozujeme a za 10 vás i na mí(sté pánuov star- ších osadních přátelsky žádáme, Ze takovú správu školy naší též i mládeže k sobě » vochotností přijmete a k nám do Prahy při času sv. ] dá-li P. B., do školy naší i s některejmi mládenci vašími se přestěbujete. A my dále na budoucí časy vás ve všem dobrým a náležitým ochra- hovati i také se vší uctivostí náležitě se k vám chovali zakazujeme. A tak již jiné naděje do vás nejsme, než že se tak podle vuole P. B. a vrchnosti vaší v tom ve všem zachováte a k nám se (jakž dotčeno) při času náležitým přistěhujete. Milost P. B. všemohoucího račiž býti s vámi se všemi. Datum v středu po Próvodní neděli podle no- vého kalendáře I. 1587. Ouředníci i na místě pp. osad- ních. Hear, 176a. 1687. Fol. 13. L. P. 1587: v'med8li Křížovou zvolení jsou od pp. osadních /ndv(/ owfedbci VI. Kostel Týnský. 491 nad diichody ziduśnimi : Pavel Kuttnaur, Jakub Supita od Korandü, Simon Musil. Tamtéž. Uroz. p. p. Janovi Bofitovi z Martinic, pinu nim dobrotive a laskavć pifzni- vému. Urozený pane —. Zprávu toho jistou máme, že byste na louce Jakuba Durasa ze vsi Zelenice, poddaného našeho, vo kterouž pfedešle nčkterá nedorozumční počala býti a z ní jemu dvakrále votava pobrána, Podlejštínským vuobec dobylky pásti — a pohubili poručili. (Prosí, aby to zakázal.) Datum v městě Slaném v neděli druhou po sv. Trojici 1. 87. Purgmistr a rada mésta Slancho. — Fol. 14. Témuž. Máme před rukama to psaní, kleréž nám | společně od V. Mti a od pp. ouředníknov záduší M. B. před Tejnem učiněno, jehož datum na Vokoïi v outcrej nazejtří sv. Jeronyma I. 85. Na kteréžto psaní jakou jsme odpověd světlou a patrnou dali, jíž datum v oulerej sv. Františka 1. 85., to také V. Mti v dobré paměli i jim pp. ouředníkům pozuostává. Po kteréžto odpovědi, ponč- vadž ji uznávali a uznávají bejti spravedlivou oni pp. outedníci, jako i předešle před odpovědí, žádné překážky jak nám tak poddanému našemu Jakubovi Durasovi nikda jsou nečinili a posavad nečiní a o tom nic nevíme a tak se k nim o nic nemáme oč domlouvati. Než co se koliv nám zbytečního zaneprázdnění a našemu poddanému škody na gruntu jeho děje, to — z poručení a dovolení V Mti se děje — a poněvadž na psaní naše předešlé přátelské žádné odpovědi — dosáhnouti nemůžeme, při témž pře- dešlém psaní toho všeho zuostavujeme —. Datum v městě Slaném vc čtvrtek po sv. Víté ]. 87. Purgmistr a rada m. Slaného. — Taimntéž. Moudrym a opatrnym — purg- mistru a radě m. Slaného. Moudří a opatrní páni přátelé moji — psaní. které jste mi učinili z strany té louky, kleré předešle Jakub Duras — v držení byl, kterážlo louka na nemalých odpořích mezi mnou spolu s ouřed- níky M. B. před Tejnem a vámi — zuostává, přečetší — i poněvadž takové grunty — spolu také záduší jsou, tak vám sám od osoby svý na takové psaní žádné odpovědi dáti nemohu, nežli kdyby nám společně psaní od vás u&inéno bylo —. Datum na Vokoii v outerej nazejtří sv. Medarda l. 87. Jan Bofita z Martinic. — Tamtéž. Slo- vutné opatrnosti pp. ouředníkům záduší kostela M. B. před Tejnem. — Jaké mi páni Slánští dvoje psaní učinili, co se tkne té louky poddaného jich — vám ku přečtění odsílám — a jaké vaše zdání dobré bude — že mi — oznámile, neb já toho oumyslu jsem, poněvadž již Cas | pastává, takovou louku dáti posécti a trávu také i pobrati. | Datum na Vokoři v středu den sv. Jana Kř. 87. Jan Bo- Tita z Martinic. 176. 1587. Tamléž. Plalové komorní a jiní důchodové zádušní: Arnošt z Krajku z Luštěnic 20 k., Oldřich a Adam bratří ze Zap z Malého Dubečku 2 k., Eu(rosyna z Martinic z Kralovic 8 k., páni Star. M. Pr. z 2500 k. m. 150 k., úředníci šestipanští ze vsi Záluží 5 k., poddani ze vsi Podlejśtina 7 k. 23 gr.. tíž z honův, pozimého a z louky mlynárový 6 k. 34 gr., Václav Luke& z krámu pod kotci 8 k., Jan Krempliř z krámu u sv. Be- nedikta 5 k. 80 gr., Jindřich Plaček z místa při domu jeho 80 gr., hrnčíři pod školou 5 k. 20 gr., obec Menš. ' M. Pr. za poddané z Oujezda 14 k., Jan Světlík z krámu masného 8 k., malá Manda z krámu masného 6 k., Svata Vovčičková z krámu masného 30 gr., z vinic platu 67k. 19 gr. 3 d. Suma všeho důchodu 319 k. 59 gr. 3 d. — Plat z vinic, polí a chmelnic v míslech rozdilnejch : Katefina SilvestrovA (Pavel Stika) | k. 4 gr., Tomáš '-Hebn&trejt (Estera Teyvlová à panna Anna, sestra její) iu^ gr. 8 d. Faltyn Kirchmaer 1 k. 50 gr, Karel 1 Brak (Vetislav Hendrych z Frankenštejna) 2 k., Man: 62* 

Strana 492
492 VI. Kostel Týnský. dalena ITostounská (Burjan Cukr z Tamfeldu) 50 gr., Jan Pilat (Daniel Kapr) 2 k., Danicl Netter (Adam Coeis) 3 k. 15 g., Vüclav Radnickej (KryStof Nerhoff) 23 gr., Josef Ccydler (p. mistr Václav Flaverin) 2 k., Blažej: Stav (Marta Stavová) | k. 40 gr. (Viclav Smolik), Matou$ Zlu- ticky 1 k. 15 gr., páni ouředníci špitálu sv. Bartoloměje v Nov. M. 1 k. 38 gr., Kašpar Lukeš (Kateřina Sádlová Kolodejski, Daniel Kamaryt) 40 gr., Mikuláš: Hrubeš (Michal Sutor barvii) 12 gr., Kristina husaika (Blažej Ci- bulka) 36 gr., Jan Ouředník (Pavel Puchstadt na Malý Strané) 80 gr., Jitik Peczssner 80 gr., Václav Roznovskej (Havlik Praidl papírník u sv. Pavla) 16 gr.. Vavřince Ta- niear 1 k., Jindřich Buchal (Simon Vokidc) 30 gr., Dorota Sedláková (Václav Sram) 50 gr., Václav Fafout (Daniel Srna) 30 gr., Voldřich a Wostala 40 gr., Voldřich Vo- dička 20 gr., Schestian Agrykola (Jiřík Cykota) 10 gr., Stepan Macháček (Jan Beneš, Jiřík: Cikota za Piseckou branou) 1 k. 2 gr, Jan Holec z Taucrnperku 1 k. 30 gr, David puchhalter 28 gr., Václav z Panuborka (Václav Písecký na Novém Městě) 1 k. — Poddaní z Michie: Jan Kehąk 20 gr., Vaclav Buzek 30 gr., Jan Kosina 15 gr., Jira Seslik 58 gr., Jira Ducháček JO gr., Matěj Boháč 9 gr., Stěpán Taborskej z Vršovic 82 gr. Suma 84 k. 15 gr. 8. d. Úrok z vinic pod Kobylisv: Zikmund Kapr 54 gr., Jiřík Chlupatej (Daniel Vodièka) I k. 10 gr., Pavel Kroupa (Václav Bukovskej) 1 k. 10 gr., Matčj Paleček (Jan Malej z Ilolešovie) 1 k. 10 gr., Vá- clav Pernousek 00 gr., Jan Novák 2 k., Vavřince Nema nicky 2 k. 50 gr, Jakub Melcer 2 k. 40 gr, Martin Kroupa 50 gr., Jíra Kozlík 830 gr, S«lomena Rropácová 4 k., Pavel Piepeñl 3 k. 80 gr., Jiřík Kopřiva 1 k., Voj: těch z Proseče 3 k. 50 gr., Jan Sviták (Theodor Sixt) ] k. 80 gr., lan Jelenovskÿ 1 k. 80 gr, Jan Jelenovsky 1 k., Zikmund Macek kočí 40 gr., Václav Vidlák 1 k., Václav Záruba I k., Václav Nekmířský I k. Suma 838 k. 4 gr. 177. 1585. Ndhrob. napis. Scpulchrum hoc nobilis- simac ... Philipinae de Festeria (Redlfester 2) 4 Decembris 1585, pie genitricis nobilis, ipsius filius Simcon Redlfessiera Wildrstorl cum nobili Anna Pssowlciana de Mukodicl, coniuge clarissima, noviter lacius fieri et fornice claudi curarunt sibi et liberis posteris suis munc struentas tumulum anno 1615. — Anna Redlfesterová ro- zená PSovlcká z Mukodél. Siincon Redlfester z WildrStorfu. 178. 1889. Ndhrob. nádpds. Leta Páné 1585 v stiedu na den svatých dy po druhý hodině na noc urozený pan Mikuláš Muttrplos z Tedražic běh života svého jest dokonal a tuto jest pochován očekávaje slav- ného z mrtvých vstání a Ježíše Krista Pina. 179. 1586, 20. ledna. Pamětní knížka J. Pildla Kakovnického. NV den sv. Fabiána a Scbestiana zvon tejnskÿ meusi, jenż slove Dominik, na vóż jest vtažen a byl slit u pana Brikcího zvonaře I. P. 1585 na den sv. Barbory. 180. 1587, 8. června. Nukop. č. 2250 y. 195. (Odvolání dání krámu masnýho Anny Dvorské) Anna Dvorská — jakož jest své tři krámy masné k záduší dala, ty při témž chrámu zanechává, však na ten způsob: Vo- něvadž doloženo jest — že takové krámy pronajímati páni úředníci měli, což jim z moci jich jiż vynima a Simco- novi Kilénovskému, jinak Sedlčanskému, k pronajímaní mocně poroučí, aby on od najemníkův, komuž by je pro- najímal, Casné CinZi vyzdvihujfe pánúm úředníkům odvo- zoval. A Jan Chrysostom, syn Symeoniiv, dal-li by mu P. B. zdrivu byü a k letüm rozümnym že by příšel, toho że by pozfvati chtël, takové krámy všecky aby jich sám jako svých vlastních požíval, dědicové i budoucí jeho, VI. Kostel Týnský. ; z nich pak podle vyměření mého pp. úředníkům plat | aby odvozoval. — Poněvadž k záduší sv. Benedikta v Star. | M. Pr. z téhož statku Svincon povinen by měl býtí jedno | sto kop. m. i uznávajíc ona Anna Dvorská, že týž kostel | k dostavení z vůle boží jest přišel, a do mnoho kop gr. | ©. jest na nój pomohla, ten artykul z zapisu loho vynimó. Act. die Medardi 1587. | 181. 1887, 22. srpna. Desky zem. větší č. 24 J. | I. 20. J. M. C. — ráčil jest komisařův svých milostivě | | vyrozuměti, jaké jsou prostředky mezi poctivými úředníky, staršími a vší osadou kostela P. M. před Tejnem z jedné » purgmistrem a konšely i vší obcí Menš. M. Pr. z strany drubć o plat a vrchnost, kterúž oni osadní nad některými domy za $pitilem Mens. M. Pr. přes ulici ležícími mají, obrali, totiž aby dotčení domové k Menš. M. Pr. pro mnohé a slušné příčiny připojeny a místo leh II k. m. platu, kterejž na nich oni esadnf mají, Jim purgmistr a konšelé i všecka obec Menš. M. Pr. nějakou větší sumu platu komorního věčného k tomu kostelu dävati povinní byli. A po bedlivém toho uvážení rác( J. M. C. mezi stra- nami o tom vymérovali, aby ti domové v&ickni za Spi- tálem. Mens. M. Pr., což jich k tomu kostelu Tejnskému náleželo, s těmi platy napřed jmenovanými již po dnešní den k Menš. M. Pr. připojení byli: a oni méstané Mens. M. Pr. nynější i potomní aby k kostelu P. M. před Tej- nem v Star. M. Pr. platu komorního věčného ročně po 11 k. m. místo tčeh předešlé: placených 3 k. m. z 16 sumy, kteráž se jim od Pražanův Staroměstských po vo- pravování dlážení každého roku z celnice vydivá, zase | dávati a ihned z též celnice odvozovatí: povinní byli. A pončvadž táž ulice zblatití jest, tak že se odlud všelijakých príčin k nemoci netoliko dvoňaní a čeládka J. Mti C., ale také sami měšťané Pražští slušné obávati mohou, protož oni měšťané Menš. M. Pr. touž ulicí ihned tohoto roku kamenem náležitě vydláždití dáti a na budoucí časy, kdyby potřeba jaká byla, 1éz dlizenf na svůj náklad spra- vati povinni budou. À vedle této milostivé vůle J. Mti C. oboje strany se lak a ne jináč zachovali mají. V čemž taky i jistou a koncènou vüli J. Mti C. naplnf. Decretum per impcratoriam maicstatem — in. consilio Pragac 22. Augusti a. 87. 182. 1588, 5. srpna. Nahrobni ndpis. Leta Pavo 1588 v pilek po pamitce sv. Petra v okovách urozend ; paní Kateřina z Všejam, vdova pozůstulá po hodné pa- mei urozeném panu Janovi Clovíčkovi z Popovic, od | Pána Boha všemohoucího z tohoto plačtivého a všech zármutků oudolí povolána jest à tuto. odpocívà vočekávaje vzáslulních Krista Ježíše, pána a spasitele, slavného z mrl- | ových vzkříšení: 183. 1588. Rukop. ¢. 1040 J. 13. NV nedéli den sv. Lilipa a Jakuba obnoveni jsou nad důchody zá- dudi tito: Pavel Kuttnaur, Jakub Supita, Jiřík: Dačickéj. 184. 16589. Náhrobné nápis. Pohřeb uro- zenćho pána "pana Jana nejstaršího z Waldštejna a na Sedéicích, J. Mti C. rady a nejvyššího homorufka krá- lovství Ceského a urozené paní pani Marie Waldstejuské z Landštejna, J. Mti JI. inanželky, kteráž v Pánu usnula leta 1589 v outerý po sv. Martinu rytíři. 184a. 1590, 5. Cervence. Mültrob. nápis. 1.. P. 1690 ! ve ctvrtek po sv. Prokopu usnula v P. Kristu uroz. panna j Joanka Klenovská ze Ptení a v tomto chrámu Páně po- | chována jest. 185. 1593. 21. října. Sučmv V//. str. 334. (Papcż Kliment VID duchovenstvo pod obojí v Praze po odpří- sáhnutí učení Husova a obřadů pod obojí a po slavném vyznání víry katolické přijímá do lůna církve.) Jsou mezi 

Strana 493
VI. Koslel Týnský. nimi: Sacerdos Stanislaus Pedilli Pragenus, parochus s. M. V. Latinae (!) Antiquac Urb., Adamus, diaconus Pra. gensis ad b. M. V. in antiquo foro, sacerdos Mathias Bo- humilienus, parochus ad b. M. V. in antiquo foro ad calicem. 186. 1694. Nahrobuí nápis. Sepulchrum nobili et clarissimo domino Abrabamo IIroch a Mezi- lessicz, sacrae cacsareac inaiestatis consiliario, postcritati- que eius extructum anno salutis MDXCTIH. 187. Asi r. 1594. — Rukop. č. 1640 [. 21. Na- učení dáno p. úředníkům od p. Abrahama Hrocha z Mo- zilešie z strany soudu s p. prokuratorem o ves Podlejštín l. 1594: Předně o suplikacf, kterouz páni starší osadní ]. Mti C. podali actum. v. pátek po sv. Ondřeji I. 94, abychom my ouředníci vstoupení do rady zjednali a pánův v tom žádali, poněvadž vrchní kollatorové sou, aby z pro- středku svého některé osoby podle nás vyslali a za vstou- pení žádali do kanceláře Ceské, aby se k J. Mu C. při- mluvili ráčili, aby páni osadní při polovici lé vsí zanc- cháni byli a J. M. C. aby prokuratorovi o tom poručiti ráčil, aby od tohoobeslání, kteréž se do soudu komorního vztahuje, upustil. Mimo to pak, jestliže by tou příčinou nic zjed- náno a obdržíno nebylo a va tu při přišlo, abychom to pii p. purgmistru a pánich nechali, aby podle nás dvě osoby vyslali. 158. 1594, 9. srpna. Rukop. č. 1640 f. 24. (Var- Many.) V outerej pred sv. Vaviincem v domě, kdež slove uzlatýho prstene, tři měchy jsou zvopravovány a v nově v nedostatku jejich zase k budoucím časům stále pro nc- uchsizeni větru oblepeny. Kteréžto dílo a oprávka méchüv i další a ozdobnější spravcní varhanuov nad předešlé od Cypriana Bílka, Matyáše Jivky a Jindřicha: Wolfa od zla- tého prstene, toho času úředníkuov záduší M. B.. spraveno a k tomu dohlídnuto jest od mistra: Albrechta Rudnera varhaníka. Kteréžto varhany na onen čas s těmi třema měchy, k nimž jest byl pedal od téhož mistra pfidélán l. 1578 a před lety dvadceti v domě, kdež slove u zvonu, dokonáno |. 1574 za üfedníkuov toho času: meboztíka llavia Kodrusa, Tomáse Rabstejnskóśho z Cihanova a Cy- priana Bílka živého a z nich ještě poznostalého. | Nadto pak Cyprian Bílek pro svou na budoucí časy památku k zlepšení těch varhanuov nad předešlý zpuosob na svůj vlastní náklad dal jest udělatí k týmž varhanuom toto nový corpus, tak aby nic na nedostatku nebylo. Naposledy aby tím hojněji a dostatek vělru se dostívalo, za dobré se jest uznalo, že jest ještě čtvrtý imnéch se dal piidélati, na kterýž jest dino 13 k. m. 189. 1594. Tamleż [. 26. Uroz pp. Jw novi uejst. z Waldstejna, nejv. komorníku kr. C., J. Mti, v důležité potřebě suplikací. V. M. uroz. p. pane. V. Mti žádáme, aby P. B. rácil dáli štěstí a dlouhé zdraví, šťastné panování a svaté a božské požehnání. Při tom kra- tićce ku pamóli V. Mu pfivozujeme obeslini do slavnyho soudu komorního spolu s námi a podlí nás s uroz. pannou Eliškou, na onen čas Bořitovnou z Martinic a již nyní paní manželkou uroz. p. p. Viléma Zajíce a to od ur. p. doktora Jindřicha z Písnice, p. prokuratora k ruce J. Mti C. z vej- platy z strany Podlejštína a o položení listu anebo majestátu a jiné spravedlivosti cte. I vtom ve všem času utekli jsme se s poníženou suplikací k J. Mti C. nejsoucc nikoli toho oumyslu, abychme se s J. Mti C. jakoZto pânem naším nejmilostivějším v jaký soud a rozepři dávali. Po- dali jsme J. Mti C. s ponížeností suplikací, aby nás při polovici vsi Podlejštína, tak jakž jsme od mnoha let nad Jidskou pamót po předcích našich s uroz. p. Janem Bo- vsi VI. Koslel Týnský. 493 řítou z Martinic v užívání byli, aby J. M. C. skrze p. prokuratora od takového obeslání upustiti ráčil —. Kte- rézto suplikací od J. Mti C. z kancelaře Ceské podány jsou byly J. Mtem panům radám do komory Ceské a odtud jsme se uptali, že jsou dodány p. prokuralorovi, kteréž za ním až posavad, za to máme, že zůstávají a až podnes na lo nemáme žádné odpovědi a teď soud komorní se přibližuje. A protož to opět ku paměti V. Mtí přivo- zujeme, jakż jsme o tu vče předešle s Vaší Mtí promlou- vali, za to žádajíce. abyste ráčili v lé příčině naším ochrancím a fedrovníkem buď při J. Mti C. a při J. Mii nejv. p. purkrabím Prazskÿm bejti, tak abychom milosti- vého opatření toho chudého záduší našeho Tejnskýho dojfti mohli. Nebo milostivý pane, nemajíce my nižád- ného statku ani žádných poddaných k našemu záduší než toliko ty půl ty vsi Podlejštínu, kdybychom měli o to přijíti, již bychom žákovslva ani kněžstva pro vzdělání cti a slávy P. B. nevěděli odkud vopatrovati a vychcvali. Za to miloslivý pane, V. Mt prosíme, že nás ráčíle v své laskavé paměti míti. S tím V. M. v ochranu P. B. vše- mohoucího na každém místě poručena činíme. Ufednici záduší a kostela P. M. před Tejnem. 189a. 1595. — Pamálký arch. 1. sir. 107. Pod stolicemi mezi severní věží a oltářem sv. KrySpína kámen na sklipku s nipisem na krajích, z kterého se di ještě jen: Léta Páně 1595 přečísti ; u prostřed zas jsou latinské verše tak setřené, že smyslu dopíditi se nelze, jedině jméno Doroty 4 Wilderštorfu dává se bezpečné sestavili. 190. 1595, 4. května. Zamléž [. 32. 1. 1595 ve étvrtek na den Bozfho vstoupenf od J. Mti p. purkmistra a pánův zvolení jsou za úředníky k záduší: Vít Vitický, jinak Kutle, Matyáš Jirka, Bouslav Gerle. Toho dne od pp. radnich z naší osady a starších i všechnčeh pánův osad- ních k témuž záduší zvolení jsou za kostelníky tito: Jiřík Smictak, Martin Čapek, Tomáš Kovanda, Jiřík Sedlčanský, Jiřík FHeymon, Alexandr Knobloch, Václav: Krumlovský. K záduší a kostelu sv. Benedikta za kostelníky zvo- Jeni jsou: Jan Malej, Martin KoSateckej, Matój Trkola. K vybírání platův z vinic: Kašpar Winter, Adam Raus. Zakřištán p. Václav od zlaté štiky. 191. 1596, 5. května. Zamléž f. 33. V neděli Jubi- late od. p. purgmistra a pánüv v radě zvolení jsou za úředníky k záduší P. M. a přede všemi pány v plný osadě vyhlášeni: Matyáš firka, Bohuslav Gerle, Ludvík Korálek z Tčšínu, Symcon Podolský z Podolí. Na ten den od pp. radních z naší osady za kostelníky zvolení a vyhlášení jsou tito: Simon lfousenka, Martin Capek, Václav od zla- tého jelena, Tomáš Kovanda, Pew Josef, Jiřík Scdléansky, Pavel Sole, Pavel Kubic. Kostelníci k záduší sv. Benedikta: Jan Malej. Martin Košata, Václav Rataj. K vybírání z vinic platův: Adam Strakonický, Jan Prostějovský. Zákřištan: Václav od zlaté štiky. V ten den přednešeno v plný osadě, že se nachází plat, kterejmž povinen jest Václav Sram z vinice Husovky, každého roku k službě boží čtvrtce vína červeného, jakž tento zápis ukazuje: Z knih osmych trhových bílých vi- ničních (rukop. č. 2009) listu 255. Jan st. Smerhovský z Rosic koupil sobě, Kateřině: m. své — vinici pülpal- nácla strychu míry držící, kteráž slove Husovka, podle Nathanacle a Stikovny ležící obostranné s domem, lisem na druhé straně přes cestu ležícím od Jana Legata za 1450 k. m. Při toin oznámeno, že z té vinice Husovky jest platů k M. B. před Tejn čtvrtce vína červeného k službě boží. Act. fer. 11l. ante Catharinae a. 1548. 

Strana 494
494 V1. Kostel Týnský, Stalo se takové snešení, nebude-li p. Václav Sram chtiti dobrovolně platiti, aby ho obsflali k zisku i k zlrálč. Fol. 34. Item přednešena žádost uroz. p. Václava Romhapa z Suché, že jest toho oumyslu tělo N. cerky své, kleráž před dvanácti lety v našem velkém kostele pochována jest, dáti vyzdvihnouti a do kostela sv. Jakubu přenísti. Stalo se takové snešení, aby k tomu nižádným vymýšleným způsobem povolováno nebylo. Podle toho byl dožádán p. Jan Holec z Taurnperku, toho času radní pin, aby o tu vče naučení vzal s J. Mtí p. Václavem st. Krocínem z Druhobejle, toho času primasem inósta a úřad purkmistrsky drzicim. Tolikóż pán k tomu sne&enf plistupuje, Ze by to bylo na veliké zhoršení pobožným lidein. Item přednošena žádost Jindřicha Plačka provazn(ka, aby mu páni osadní ráčili povolili pěti trámů do zdi zá- dušní položiti při kostele sv. Benedikta. Stalo se takové snešení: Jakož on předešle má sobě díl místa při svém domu zádušního pod plat věčnej 15 gr. m. propůjčeného, aby za to nové dovolení drubejch 15 gr. m. platil, však s takovou vejminkou: Poněvadž nad těmi trámy krov po- stavili chce, a ten krov by se s krovem zádušním stejkal, tehdy on Jindřich mezi ně žlab na svůj groš vždyckny klísli povinen bude. Item přednešeno přímluvčí: psaní od p. Abrahama lirocha, p. Gregora Pátka z Yrajtoku a p. Jana Albina z Greyfenberku o dům zádušní ležící mezi domy paní Anny Kralickové z jedné a Adama Strakonického z strany druhé, což jest do něho Simon, služebník pánů literatův obojího kůru s povolením jínů osadních prostavěl, čehož jest 60 k. m. ukázal, kdyby jeho P. B. z tohoto světa pojíti ráčil, kterak by manželka jeho pozůstalá s dítkami k takové sumě zase pfijiti anebo toho domu zádušního dále užívati měli. "Takto sou se o ten dům zádušní pani xáčili snésti, poněvadž sou k tomu povolení své, aby on Simon do něho se s manželkou a dítkami svejmi vstě- hoval a v nem k pohodlí svému stavěl, an toho veliká potřeba (nebo vněm nic dobrého nebylo) nastávala, dáti račili, i to také, že jest dobře jej zlepšil, spatřívše, takovou lísku jemu Simonovi prokazovali ráčí, aby toho domu zádušního do smrti své užíval, po smrti jeho jestli že by se páni osadní toho domu ujiti a k dobrému užitku chu- dého zádusí obrátiti chtéli, budou povinní manzelce jeho a dítkám takovejch 60 k. m. navrátití. Fol. 35. Pan Mikuláš od jednorožce žádal pánů osad- nich, aby mu dovolili při kostele sv. Benedikta: sífnku druhou vystavěli, že by v ní cbtěl pohřeb svůj míti. Jest odloženo žádosti jeho, kdyžkolivěk p. Mikuláš bude se moci uprázdniti, aby v známost úředníkům to uvedl, tehdy že páni chtějí tam vyjíti a (o mfsto spaliili. Sacuük záduší našeho 1. 1594. My ouïednfci a starší oxady M. B. před Tejnem vyznáváme tímto listem přede všemi, že sme podle snešení sněmovního, kteréž sc stalo na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta cic. 96. v stfedu po Nar. P. M. a zavřín téhož léta ve čtvrtek po sv. Lidmile, statek k záduší svrchupsané M. B., kteréhož též záduší užívá, zac by spravedlivě stál, vedle šacuňku I. ete. 57 pošacovali. ] nachází se statku pozemského k témuž záduší náležitého za člyry sta k. m. a sumy hotové za p. purgmistrem a pány Star. M. Pr, z niż se úrokové k témuž záduší platí, jest půltřetího ti- síce kop gr. m., platu komorního a městského 49 k. m. A lo přijímáme k svému svědomí. Fol. 36. Ndjem dolejšího pokoje v domě zádušním při kostele sv. Benedikta. T.. 96. v středu den sv, lIavla VI. Kostel Týnský. Jan z Závoří kremplíř a Marjana m. j. předstoupili před pp. úředníky, žádali, aby jim pokoj dolejší v domu zádušním při kostele sv. Benedikta pronajali a to až do tří let. A jest jim manželům do toho času pronajat na sumu každého roku aby platili po 5 k. 30 gr. m. Ndjem krámu pod kolci. Téhož dne pronajali páni úředníci krám ležící pod kotci proti rychtě Václavovi Lukšovi u Mandalenć m. j. též do tří let na sumu 4 k. m. Leží ten krám mezi krámy Salomeny, matky dotčeného Václava T,ukše, z jedné a Laurence Piuty od rynku jdouce z strany druhé. V neděli po Všech Svatých byli pání pospolu v osadě a pro nepřítomnost některých předních pánův a jinejch odložili toho, což mělo jednáno bejti, do tyhodne a po- rucili, aby byla osadu ještě jednou pod pokutou obeslánu. V nedéli po sv. Linhartu, to jest v týmždni, byli páni osadní pospolu a přednešeny jsou tylo stížnosti : O ves Podlejštín, že jíž z té vsi úroků poddaní naši nám podle obyèeje neodsflajt a p. faráři tolikéž za slepice, jakž jest s nima dobré pamčti kněz Matěj Kohout, na onen čas farář náš, smluvil, 9 k. m. také že neodvozují. Snešení takové, abychom jím poddaným do Podlejštína psaní stížné pro neodvozování úroků ano i platu p. faráři, našemu učinili, což se tak stalo a hned na ráno, jakž jim po naschvślnfm poslu psaní dodáno bylo, třetí den jsou nám úrok i p. faráři plat přinesli. O varhaníka, že bere odpuštění, že sme ho podle žádosti jeho kvarlálem budoucím hromničnejm à svatojfr- ským založiti bez povolení pánův všech osadních nechtěli. Pakii se jemu to pohodlí založením takovejch kvartálův stane, že pánům osadním při varhaních dále sloužiti bude. Snešení takové se stalo, aby ho páni úředníci takovou sumou založili, což se stalo a on varhaník od svého oumyslu jest upustil a dále sloužití připověděl. Fol. 37. PfedneSena žádost p. Vaclava Nosa z Voj- kovie ano i nae dfedníküv prípovéd jemu, co jest na vinici téÉ9), kterouž p. Mikulášovi Rydlovi prodal, platu vína k našemu záduší zadržel, když nám to ukáže, jakým způsobem ten plat vína k našemu záduší a od koho na- řízen a odevzdán jest, o tom platu páni osadní až do těchto časůvo žádné vědomosti nemajíce, že od toho za- držalého platu od ného p. Václava páni osadní upustí a jemu na to kvitancí dadí. Ukázal to všeckno a již pod dnešní den budou věděti se páni úředníci nynější a bu- doucí z takového platu vína upomínali. 192. 1597. Rukop. č. 1640 [. 59. Nájem krámu masného. Ve ctvrtek po neděli: Reminisccre Jau Světlík oznámil, že jest ho zpráva došla, kterak by páni toho úmyslu bejti a krám masnej i s stáním k záduší náležející pronajítí chtěli, pokudź by co toho bylo, aby jej jemu pronajali, jest žádal. 1 poviizivie páni úředníci žádosti jeho s povolením pánův starších osadních takovej krám zádušní, kterýž leží v řádu devatenáctej jdouce od rynku po pravé straně proti zdí sv. Jakuba i s stáním, kteréž k témuž krámu jest v řádu třetí jdouce z Železné ulice od rynku po pravé straně, jsou jemu do roka na VIII k. m. pronajali. Ful. 46. V. 97. úředníci zvolení byli: ludvfk Ko” válek z Těšínu, Jan Sixt z Outrsdorlu, Václav Sindler. Tito ouředníci jeden rok, co jsou přijali a vydali, nic nepozna- menali a mimo vůlí a snešení všech pánův vosadních p. fa- rafi 10 k. m. na každej kvarlál proti předešlýmu dávali. což se až podnes dávati musí. Když byl přední úředník ©) Sekcrovskt pod kliXtcrem Strahovským v Oboře sv. Jana, 

Strana 495
VI. Kostel Týnský. pe Ludvík Korálek napomínán, aby počet za len rok činil, roznemohl se a umřel. 193. 1598. — Zamléž f. 47. V neděli po Roze- siAnf sv. ap. od J. Mti p. purgmistra a pánův zvolení jsou za úředníky záduší: Matyáš Jirka, Bouslav Gerle, Václav Sindier, Matouš Koranda. Toho dne od pánův osadních v plné osadě za kostelníky: Tomáš Kovanda, Pavel Sole, Václav Krumlovskej, Jan Svoboda, Simon Kapalín, Jirík Sedlčanskej, Tomáš Spolek, Pavel Mydlář. Kostelníci k sv. Benediktu: Jan Malej, Marlin Koša- teckej, Matěj Trkola. K vybírání platův z vinic: Kašpar Winter, Vit Vilickej. Zakristan Viclav Stika. 193a. 1598. 24. ńnora. Nalrob. ndpis. 1. 1598 ten Oulery po ned. Oculi umřel ur. p. p. Jan Jiří: ze Vchynic na Vitanovicích a Tirmici, tuto: pochován jest očekávajíce blahosl. z mrtvých vstání s vyvolenými božími. 194. 1599, 24. ledna. Rukop. C. [640 f. 4S. V uc- deli Adorate zvolení jsou za ouředníky od pánův k témuž roku: Kašpar Winter, Matyáš Jirka, Jan Prostějovský. Kostelnici: Tomáš Kovanda, Pavel Mrkvička, Vít Nosek, Václav Krumlovsky. 195. 1600. — Ruhkop. c. 1640 /. 49. V nedeli Adorate byli páni osadní pospolu a z jistého uvážení pánüv zu üfedníkv k spravování chudého záduší našeho vyhlásili tylo: Matyáše Jirku, Pavla Rozmbergera, Víta Kutle, Jana Koláře. Toho dne od pánův vosadmch za ko- stelníky zvolení jsou: Tomáš Kovanda, Pavel Mrkvička, Tomáš Hauf, Jan Kvasnička, Vít Nosek, Václav Krumlov- skej, Jan Svoboda, Martin Kosateckej. Kostelníci sv. Benedikta: Jan Kavka, Matěj Sole, Jindřich Plaček, Andres Strejček. K vybírání platův z vinic: Jiifk Starolounsky, Pavel Kubic od Kunštatu. Zakřišťan : Václav Stika, Simon Housenka. Z knich purkrechlních práva Cechovského na Horách Kulndch K. 6. Jan Svalb mandlíř a barvíř pláten — „koupil jest roli příkopem ohraženou mezi rolemi nyní již Vondřeje Zajíčkova a Adama Kejiaia proti domu někdy "Thomasa 3melcffe od sv. Trojice leżici od ouředníkův zá- duší kostela M. BB. před Tejnemu v Star. M. Pr. za 90 k. č. 196. 16010) — RAecepla ab 1601—2 v arcib. arch. Tito poznamenaní ode mne arcibiskupa Pražského odstoupili a od místoadministralora husitskClho konsistoie dolejść na fary fedrovini sou: Knéz Jan Zatecký, jakž zpráva o něm, že kaplanem v Tejně zde v Praze. 197. 1601,21. ledna. Rukop. č. 1040 J. 50. V ne- déli Adorate primum od p. purgmistra a panûv zvoleni jsou za oufedn(ky : Vít Kutle Vitickej z Vitic, Jan Duchoslav z Dóvina, Jan Musil, Pavel Mad z Proseče. Toho dne zvolení jsou od osadních za kostelníky: Jan Jakub Vel- varskej, Tomáš Plodek, Jan Hubnar, Ambrož llavránek, Vít Nosek, Václav Krumlovskej, Tomáš [lauf, Jarolím od Korandův. K sv. Benediktu: Pavel Rozmperger, Jan Kavka, ZakrfiStini: Simon Llousenka a Pavel Rozinperger. 198. 1601, 24. fijna. WMidpis na hrobć Zychona Brahea. Anno dotmini MDCI dic XXIV Octobris obiit illustris et generosus dominus Tycho Brahe, dominus in Knudstrup ct praeses Uranoburgi cle, sacrac caesarcae ina- iestatis consiliarius, cuius ossa hic requiescunt. Jiný nápis (od Jakuba Tipotia): Ilustris ct gencrosus dominus Tycho — Brahe, Danus, dominus in Kuudstrup, avcis Uraniburgi in insula [{cHlesponti Danici [Tuenva fun- dator, instrumentorum astronomicorum, qualia nec antc Vi. Kostel Týnský. 495 sol vidit, ingeniosissimus ideuique liberalissimus inventor et extructor, antiquissima nobilitate clarus, sua auctior, animo quaccunque coelo continentur, immortali gloria complexus, astronomorum omnis saceuli longe princeps totius. orbis commodo sumplibus immensis exaelissimas intra minuta minutorumque partes triginta amplius annorum obscerva- liones mundo primus intulit, affixa sidera intra minutum eiusque semissem restituit; Hipparcehi solius ab orbe con: dito vel diis improbos in octava duntaxat gradus parte, conatus longissime antegressus, ulriusque luminaris cur- sum exquisite restauravit, pro rcliquis erraticis solidissima tabufarum Rudolplicarum | fundamenta iecit, iathematicarum peritis inveleratam Aristolclis et asseclarum doctrinam. de sublunari cometarum novorumque. siderum situ demonstra- lionibus invictis exemit, novarum lypothesium author, in spagyricis et universa plilosophia admirandus. vocatus ab invictissiimo Rom. imperatore Rudolpho lI. mirae doc- trinac ct candoris cxempla dedit. Ne frustra vixisse vidc- rctur, immortali:atem eciam apud antipodas scriplorum perennitate sibi comparavit planeque qualis esse, quam ha- beri maluit, nuuc vita functus aeternum vivit. Eius exuviax uxorisque Lricnnio post defunctae haeredes liberi sacro hoc loco composuerunt. Obiit quarto calendas Novembres anni christiani. dionysiaci M. D. C. I. actatis suae LV. — Esse potius quam habcri. — Non fasces nec opes, sola arlis sceptra percnnat. 199. 1609, 13. ledua. Rukop. ć. (040 F5 I. V ne- deli ochtáb sv. Tří králův ol p. purkmistra a pánuov zvolení jsou za ouředníky: Matyáš Jirka, Jan Duchoslav, Jan Musil, Pavel z Proseče. Téhož dne zvolení jsou od osadních za kostelníky: Tomáš Kovanda, Jan Svoboda, Bohuslav: Pražák, Jarolím Koranda, Petr Bek, Adam ho- dinář, »ebestian Vrba, Jakub Henne. Kostelníci k sv. Bo- nediktu: Václav Spindler, Jan Kavka, Matěj Solc. Zakřišťán Jan Jakub Velvarsky. Téhož dne piednesenu suplikací p. mistra školního, v níž trojí věci žádá: Předně vznáší, že sousedé nechtí Zákovstvu vobědů vařitií. Nemůže-li to jináče opatřeno bejti, aby aspoń to nařízeno bylo, v kterejeh místech anebo u koho na slavnosti: vejroční by jim valeno bcjii inčlo. | Zanecháno toho při předešlým nařízení p. purg- mistra a pánův, kterej by koliv z sousedův žákům vafili vobědů nechtěl a to naň shledáno bude, Ze má dti po- kuty 10 k. m. Protoż pod dneśni den p. mistr nd na lo pozor mi:i, kdo nebude chtíti vaiili, má to v známost pp. úředníkům uvésti a ti podle toho nařízení mají na něm pokuty 10 k. m. postihati. Drulié přimilouváse za žáky, aby jim expense prilepeno bylo pro draliotu velikou a zvláxté že maso drahé jest. Na tu přímluvu pp. osadní takové polepšení expense činiti ráčí, co se jest predesle ddvilo na expensi na týden žákovstvu 40 gr. m., od dnešního dne po 1 k. m., takže jim 20 gr. m. nadlepSovati rdcf. Co sc pak dotejče slavností vejročních, jako Vzkříšení, Seslání ducha sv., Posvěcení a Narození, k těm 4 slavnostem po ] k. 20 gr. m. expensí Zákovstvu dávati se má. Třetí žádá p. mistr, aby mu kvartálu přilepšeno bylo. Té žádosti jeho jsou nepovolili. Fol. 52. Vykdzdni krdmce pri škole u pilíře a co z něho platiti mad. Daniel Nejmon žádal, aby mu povolili postaviti krámec při jednom pilíři školy Tejnský. Ouředníci :— povolili, že má každého roku po dvou k. m. odvozo- vati. Stalo se o Středopostí 1. 1602. Nájem sklepův pod školou. Mikuláš Měřilouka najal sklep suchej pod školou jdouce do kostela po pravé stranč na 4 k. m. ročně. Stalo se ve středu po sv. Jiří 1602. — 

Strana 496
496 Vl. Kostel Týnský. Jan Krása a Albrecht Jeřábek najali sklep pod školou v zemi pod vrchním sklepem, ktercj najal Měřilouka, na 4 k. m. ročně. Stalo se Léhož dne. Matčj: hokynář a Marjana m. j. najali sklep zemní pod školou jdouce do kostela po levé straně na 6 k. m. do roku. Stalo se ve čtvrtek po sv. Jiří 1602. 199a. 1602, 18. srpua. Natrob. ndpis. ^. d. MDCII dic XVII Aug. diem suum Wessele Moraviae nobiliss. ct strenuus d. l'ridericus Rosenkrantcius d. d. in Rosen- waldt ct Sternholdt, et hic sepultus expectans beatiss. resurrectionem. 200. 1608,90.1edna. Rukop. c. 1640 f. 53. V pon- dělí sv. Fab. a Scb. přijat jest počet od kostelufküv za rok 1602. Našlo se přijmu 51 k. 84 gr., vydání 45 k. 88 gr. 2 d. m. Větší příjem toho roku nežli vydání o 5 k. 55 gr. 6 d. m. Pii tom poclu utraceno 25 gr. 5 d. m. Srazíce ty zéstává 3 k. 90 gr. m. V sobotu na den sv. Pavla obrácení učiněn počet s kostelníky sv. Benedikta, co jsou přijali od zvonění, svíc a pohřbův. Našlo se v tom roce 1602 všeho toho příjmu 69 k. 11 gr. m. Proti tomu jsou vydali 4 k. 40 gr. in., nachází se větší příjem vo 64 k. 31 gr. m. Fol. 54. V nedéli den Oistovánf P. M. od p. purg- mistra a pánův zvolení a vyhlášení v osadě za úředníky k tomuto roku 1603: Matyáš Jirkovský z Dé&vina, Jan Duchoslav Kodovsky z Dévína, Jan Musil, Pavel Had z Proseče. Toho dne páni vosadní zvolili kostelniky : Jana Svobodu, Jakuba Pecku, Jeronyma EKliá&c od Korandü, Václava Krumlovskýho, Simona Malvazyho, Jana Vovčičku, Mikuláše Hrušku, Tomáše Houfa. K kostelu sv. Benedikta: Pavlu Rozmbergera, Jana Kavku. Zaktistäni: Jan Jakub Velvarský, Simon Kapalín. V touž neděli stalo se snešení v plný vosadě, aby sc kostel velkej M. B. vobnoviti a malovati dal. P. B. rac při začátku a skončení toho nápomocen bejli. ltem bylo pánům přednešeno, má-li se věže při kostele: sv. Beno- dikta poddčělávati, poněvadž k té potřebě kámen svezcn a stesín jest. Takto jsou se snésti a poručiti ráčili; poněvadž tohoto roku velkej náklad na malování kostela velkého vynaložili sc musí, abychom tohoto roku tak zanechali. lem bylo pfednešeno o pp. z vosady sv. Havla, kterak oni, když z osady svý k sv. Benediktu koho po- chovávají, žádného světla při témž kostele zanechávali nechtějí a pakli kdo nechá svíce, jedny nebo dvou, tehdy že farář jejich je bere s oltáře a svému zvoníkovi je dává. "Takový se snešení stalo, aby o tu vče pánům osadním sv. Havla psaní učiněno bylo. Item přednešeno bylo, jakož jsou úředníci v l. 97. najali krám masný i s stáním p. Janovi Svétlíkovi, Ze p. Václav Aron žádá, aby takovej krám masncj jeho synu Janovi pronajat byl, protože p. Jau Světlík není z naší osady, než z sv. Haštala a oni Haštalští které krámy masné zá- dušní mají a těch řezníci z naší osady nájmem užívali, že jsou jim je odňali a řezníkům z své osady pronajali. Takto se snésti ráčili, že jest věc náležitá, aby sousedé z osady naší takového krámu nájinem požívai, aby týž krám Ja- novi Aronovi pronajat byl, aby z něho, tak jak předešlej nájem jest, vosm kop m. v jeden rok odvozoval a léž v advent kámen svíček velkejceh dával. Toho dne předstoupila do plné osady Dorota koïe- nářka, kteráž na svůj náklad zvon k sv. Benediktu sliti dala a žádala předně, aby týž zvon svěcen byl, druhý aby manžel její, kterej prve před uékterejm lítem umřel a u zdi, kde se zmordovaní kladou, pochován jest, aby páni vosadní k tomu povolení -své dáti ráčilí, aby to tčlo-nčkdy V). Kostel Týnský. | manžela jejího z toho místa (jakž ona pravila potupného) | vyzdvihnouti a v jiné místo, kdež dítky dcery její po- chované jsou, pochovati povolití ráčili. Jestli že by se toho nestalo, Zc by ten zvon od toho záduší vodníti a k jinému odevzdati chtěla. Takový se snešení proti žá- dosti její první i druhé stalo: Předně o svěcení zvonu, | že sou předešle páni osadní k téio žádosti s p. farářem | mnloviti a poZádati rátili, ale p. farát Ze jest k sobě toho piijíti nechtěl, a to protože jemu zvonú svčliti neprináleží j nc biskupům. A poněvadž on toho ksobě přijíti nechtěl, | chee li paní Dorota své žádosti užíti, aby o to s p. arci- biskupem jednala, že páni vosadní proti tomu nejsou. Strany pak druhé žádosti, že tomu povoliti inoci nemají, protože to za vobyčej na ten čas, aby ses tělmi mrtvými | hejbati a jinám pfenáSeti mělo, není. Než chce-li ona sobě místo, kdež by ičlo její pohřbeno bejti mělo, aby vybrala kdekoliv, buď v kostele, že jí k tomu povolují. Fol. 56. L. 1608 v neděli po sv. Mikuláši: předno- | šeno v plný osadě, Ze p. farář bere vodpu&téní, předlo- živše toho mnohé příčiny, nedostatek zdraví, kaplanův, nepřízně a že bezpečné z domu farního vyjíti nesmf. A jestliže se k níže doloženým žádostem od pp. vosadnich povolí, tehdy že do vůle boží při té vosadé zůstane: Předně jakož se mi dává každého kvartálu po 42 k. a na druhého kaplana 2 k., aby mu přidáno bylo na každej kvartál po 6 k., aby se dávalo každého po 50 k m. Tylo žádosti vodepříno jest, ačkoliv že se o tom ví, jaká ne- smírná drahota jest, ale že na chrám Páně velký náklad se činí, z (é příčiny poručeno jest, aby byl p. farář ob- \ zvláštně požádán, aby od této žádosti upustil. Druhé aby | mu páni vosadní od času sv. Jiří příštího kaplana stálého | při p. administrátorovi objednali, a témuž kaplanu, kterýž tu bude, kvartálu přilepšili. | Zádosti jeho jest povoleno. Předně kaplana takového objednati přípověděli a ke kaž- dému kaplanu na časy budoucí mimo kvartále předešlého po 1 k. vÿSeji dévaii porutili. Dévalo se prvé po 9 k.a Již po třech kopách na kvartál dávati se má. Třetí Ze na | koledu předešlého způsobu choditi nebude, předloživší | toho mnohé příčiny, aby na lo páni pomyslili, kterak by ; mu taková koleda jinším způsobem odvôzována byla. "ľakto se snésti ráčili, aby jeden každej z sousedův tímto způsobem koledu dal: Poněvadž v neděli po Třech krá- lích páni vosadní zase na plný vosadč za příčinou obno- vení úředníkův budou, aby jeden každej. což tak z lísky koledy dáti umínil, aby sebou takové peníze vzal a | v plné vosadé jak p. farári tak i kaplanovi odvedl. 201. 1603. dokonal zivot urozeny pán paa lfynek z Roupova. | tělo jeho radostného z mrtvích vzkříšení očekáví. : 202. 1608. Dačický I. str. 205. Kostel | Tejnský zevnitř vSicek vybflen jest a mnohými erby a Stity svétskymi zmalován. : 203. 1604. Paméälky arch. I. slr. 66. Nápis va mausoleu biskupa Augustina Luciana: | Leta: Páně MDCIV tento klenot v nově byl ozdobený ke cti a chvále Pánu Kristu a svatému Lukáši evangelistu od společného schromáždění umění a kunštu malířského, krumplířského, zlatotepeckého a řemesla sklenářského. | 204. 1604. — Památky arch. a mislop. T. str. 108. Hacc Caroli monitu Wenceslaus Austrubca(?) parentis quem velat a Rovin »tema later dedit huc oculos mentemque tuam refer optime lector extremumque pula non procul esse diem. M Joan. Campanus. | Wenceslai impensis picta haec monumenta. supreini | iudicii monstrant, super aethere iudice Christo, qualis erit Nalirobni ndpis: Leta Páně 1603 Tuto 

Strana 497
VI. Kostel Týnský. Hllelus. cum. iudex. dixerit ite, qualis erit. cum dixerit ipse venite, ille piis caclua sed iniquis paudct avernum.. An- dreas March. Zdiar. Tuto figuru na pamitku slovutnćho p. Karla Trubky z Rovin, mčšičnína Star. M. Pr. a všeho toho rodu dal jest nákladem svým spraviti Václav Trubka z Rovin, vlastní syn jeho, leta Páně 1604. Zajisté běda nekajícím. 205. 1604. — Dačický 1. slr. 207. Nějaký opo- väzlivÿ lotras, jen” se na oko poselilÿm ukazoval, dal se zavříti v kostele Tejnskóm a vlez*e vrch (ćhoż kostelu mezi vóże, vylomil a v7al meč pozlacený v rukou obraza Jiiiho krale za starodźvna zadólany při kalichu velkém pozlaceném a ten med odnesl. 906. 1604, 25. ledna. Rukop. č. [640 f. 91. V nc- děli den Obrácení sv. Pavla od p. purgmistra a pánüv zvolení a vyhlášení za úředníky : Matyáš Jirkovský z Dě- vina, Jan Duchoslav Kodovskÿ z Dévina, Jan Musil, Pavel Had z Prosete. Toho dne pâni vosadnf zvolili kostelniky k kostelu M. B.: Temase Houfa, Jana Svobodu (preskrt- nuto a připsáno Martin KoSata), Jeronyma Eliáše, Rehoře »ejble (Skrtnuto a připsáno Pavel Kubic), Matesa Fišera, Vita Korbele, Jiříka Kostelíka, Jana Vodňanského. K ko- stelu sv. Benedikta: Pavla Rozmpergera, Jana Kavku. Za zakfisfany: Jana Jakuba Vclvarského, Simona Kapalina. 207. 1605, 28. Jedna. Rukop. ë 1640 f. 91. V pátek po sv. Fab. a Seb. piijat poćet od Pavla Rozm- bergera a Jana Kavky, ko telníkův záduší sv. Benedikta. Prijali 36 k. 3 gr. a vydali toliko 29 k. 10 gr. 2 d. Při- jali více než jsou vydali 6 k. 52 gr. 06 d. —- Téhož léta ve tlartek po !Iromnicich prijat potet od kostelnfküv M. B., přijali v roce 1604 10] k. 51 gr. 5 den. m. a proli tomu vydali na víno a jiné potřeby 48 k. 38 gr. 3 den. Více přijali nežli vydali 58 k. 23 gr. 1 den. 208. 1605, 30. ledna. Rukop. č. 1040 f. 93. V ne- doli po Obrácení sv. Pavla na viru od p. purgmistra a pánuov zvoleni za úředníky: Jan Duchoslav Kodovsky z Dèvina, Václav Trubka z Rovin, Jiřík Stépánek z Vitavy, Pavel Had z Proseče. Tohož dne páni vosadní zvolili ko- stelníky M. B.: Tomáš Jlouf, Jarolim Eliáš, Pavel Kubic, Jan Vodňanský, Pavel Sole, Petr Bek, Mikulíš Hruška, Jan Chryostom, K kostelu sv. Bencdikta ourcdnfci: Pavel Rozmperger, Jan Kavka, zakříšťány Jan Jakub Velvarsky, Simon Kapalin. Lol. 94. NV ponlčlí první postní čten jest kSafl v radé po pí. Markétě Kromerový od Vilímkův a odká- záno jest k ozáduší M. B. od ní 100 k. č. — V pondělí po Zvěstování P. M. stala se smlouva s Martinem, bu- doucim varhanikem, kdybykoliv se jenin slouzili za var- lianíka nelíbilo, aby pánům vosadním při nejmenším půl leta napřed vědětí dal a páni osadní jemu také tak. Vzal odpuštění před sv. Havlem. Fol. 95. V pátek den Rozeslání sv. ap. v přítomnosti pp. radních, p. pergmistra a některých starších obecních shromáždění stalo se snešení takovć, předně, co se omylu platu komorního podle listu piiznavaciho v 1. 1596 dotýče sumy MJI k. m., pončvadž plat jiný k tomu přiložen byl, to aby se srazilo a toliko budoueně se při- znávalo z platu komorního a slálého, tak jakž se nachází sumy 49 k. m. Druhé na splacení peněz ouročních na rychtu a podle rozvržení purkmistra a pánův 47 zl. 46 h., k tomu ma splacení kvartálu, na opravení kostela, školy, krovu a jiného vydání, neb peněz pied rukami nebylo, aby od Dominika řezníka se vyzdvihlo 100 k. Třetí Albrechtovi, kterej varhany spravoval, neb sou pokaženy byly, 40 k. m. uby dáno bylo, a ostatek aby pasiroval. VI. Kostel Týnský. 497 209. 1606. — Mukop. ¢. 1640 f. 95. Úředníci od sv. Benedikta učinili počet a odvedli 30 k. 29 gr. 2 den. 910. 1606. — Rukop. č. 1610 f. 96. V ned. po Třech králích páni ríGili za uiedniky voliti: Pavla Rozmbergera, Vojtěcha Hada z Proseče, Tomáše Houfa. Téhož dne vosadní zvolili kostelníky k M. B.: Jeronym Eliáš, Pavel Kubic, Mikuláš Hruška, Jifík Sort, Jan Ma- teolus, Jan Markus, Mikuláš Božek, Tomáš Javornický. K kostelu sv. Benedikta: Jan Kavka, Jakub Křepelka, za- kiiśfani: Vft Nosek, ITavel Herynk. 26. Januarii měli jsou vstoupení do rady úředníci M. B. o obnovení jistot, kteréžto jistoty vztahují se nu p. purg- mistra a pány Star. M. Bylo nám odloženo. Druhé strany register zádušních, které zůstávají při sirotku nebožtíka Korálka. Jest nám oznámeno, abychme s p. Trejtlarem rozmluvili, co lomu říkati bude. Tercio Februarii stala se jest relací ke dekám zem- skym, Ze p. Jiří Funk z Olivetu odevzdává 1000 k. m, k zádu&f M. B. — na platu komorním pinúv Pelhřimov- ských. Klerýžto plat má vycházeli každého roku po 60 k. m, Fol. 98. Rudolf etc. Urození a staleční včrní naši milí. Vědčti vám milostivě dávámc, že jsou nám slovutní Jiří Funk z Olivetu na Kostřici, rada naše, a opatrní Sa- muel Písecký z Nysdoríu, měštěnín a písař města našeho Nymburka na I., věrní naši milí, jakožto od někdy Anny Huňaté, měštky téhož města Nymburka, kšaltem jejím na mocny list náš královský učinčným a ve dcky zemské království našeho Ceského do kvaternu trhového zlatého l. 1605 v pátek po sv. Třech králích M. VI. vloženým nad statkem po ní pozůstalým a odkazy týmž kšaltem od ní zřízenými nařízení poručníci podle jistého skrze pre- sidenta a rady naše komory Ceské s nimi o to narovnání, k čemuž tak od nás na podání nám od týchž poručníkův učiněné milostivě povoleno jest, všeckny peníze hotový, jak předně ty od uroz. Barbory Křínecký z Zerolina na Kovanicích, nábožné nám milé, za doplacení statku Kova- nického Anně Huňaté k ruce při dekách zemských do deposicí složené a od slov. Eliáše Smidgrabnera z Luste- neku na Brusich. rentmistra naseho v krâlovstvf našem Ceském, věrného milého, k potřebám našim vyzdvižené, lak i vXeckny jistoty na ni Annu Huňatou právem listu blavního svědčící, což se jich koliv najde a vyhledá, poddaně postoupili, tak abychom takové sumy dle znění jistot, poněvadž na ten čas peněz k válečným i jiným vydáním naším potřebujeme, poručíc je zvyupomínati, k dobrému našemu obrátiti moci. Avšak naproti lomu všem kšaftov- nfküm, komu jest co toho ona Anna HI. tÿmz kSaftem odkázala, to což komu náleží, milostivě pojistiti ráčili. Mezi kterýmižto odkazy také napřed psaný Jiřík s jedním tisicem k. m. dostaven jest, kterýžto ohlásivài sc i v tom před již jmenovanými presidentem a radami našími ko- mory Ceské poddanč, jsa toho úmyslu takový tisíc kop m. ad pias causas k kostelu M. B. pred Tejnem v Star. M. Pr. a to starším i vší osadě téhož záduší na jistý způsob odevzdati a postoupiti; že oznámeného tisíce kop tolikéž za námi do milostivé vuole a libosti naší, dědicuov naších a budoucích, králuov Ceskych, proli vykázání a ujištění od nás týmž starším i vší osadě kostela již jme- novaného mista ouroky 60 k. in. platu komorního stálého a věčného, tak aby lémuž zíduší casnd vychizeti wohl, zanechati chce. Kteréžt> jeho Jiřího Funka poddané ohiá- šení sobě milostivě oblíbivše i mínění jeho pobožné a křesťanský schvalivsi a chtice, aby proti tomu dotčené 68 

Strana 498
498 V1. Kostel Týnský. záduší v tom skrácení žádného neneslo, ráčili sme jime- novaným starším i vší osadě téhož záduší, nynějším i po- tomním, zase na platu našem komorním, kterýž nám z města našeho Pelhřimova ročně do komory naší Ceské. jmenovitě 600 k. m., polovici toho, totiž 300 k. m., pri času sv. Jiří a druhá polovice tolikéž 300 k. při času sv. Havla odvozován bývá a nám dekami zemskými v kva- ternu včiším zápisném I. 1605 ve étvrtek po sv. Ondřeji R. XXII. pojištěn jest, totižto 60 k.in. ku pravému právu dědickému postoupiti, tak a na ten způsob s vejminkami níže psanými, aby opatrný purgkmistr a konšelé i všeckna obec již jmenovaného mčsta Pelhřimova, nynější ij po- tomní, jim starším i vší osadě jinenovaného záduší, začnouc ihned při času sv. Jiří 1. 1601 nejprv příští a potom dále při každém terminu sv. Jiří a sv. Havla z takového nám k odvozování povinnovatého plalu komorního po 30 k. in., což do roka 60 k. m. učiní, téhož platu komorního, což po porážce těch 60 kop ročně, totiž 540 k., zbejvati bude, každého terminu po 270 k. m. předešlým způsobem nám do ouřadu našeho rentmistrského v království Ceském od sebe odvozovati a skládati povinní byli. A to pod po- kutou takovou, pokudž by kterému terminu od nich Pel- hřimovských, nynějších aneb potomních, za dosti se nestalo a takový plat komorní jim starším i vší osadě téhož zá- duší od nás tak, jakž se nadpisuje pojištění, totiž 60 k. m. na dva terminy rozdílně, časně a náležitě dán a od- vozován nebyl, aby oni starší i všecka osada nynější i potomní moc mčli a mohli, vezmouce list obranní od desk zemských, v dčdiny jich Pelhfimovských, toliž ves- nice řečené Vyskytná, Rohozná a Mirešov s lidmi osed- lými a s jiným jich vSim a vSelijakÿm prisluSenstvim, se uvázati a to drželi dolud a tak dlouho, dokudž by jim takový zadržalý a povinnovatý plat komorní zcela a zouplna dán a zaplacen nebyl. Však jestliže bychom my, dědicové naši a budoucí králové Ceští kdykoliv do vůle a libosti naší, poznaje toho jakou koliv příčinu a potřebu naší býti, týž plat komorní, totiž 60 k., týmž starším i vší osadě nyní postoupenÿ. k rukám vašim zase obrâliti chtiti raèili, tehdy takový plat, kteréhož jim tak postupovati ráčíme týmž starším i vší osadě a jejich potomkům na jiných dčdinách našich svobodných a nezáívadných, na kterýchž by oni přestatí: chtěli a mohli, dekami zemskými k dě- dičnému držení a užívání oddati a postoupiti aneb zase sumu jistinný "těch 1000 k. m. (což vždyckny v milostivé vůli a libosti naší, dědicuov našich a budou- cích králuov Ceských zůstávati má a bude, buď jedním aneb druhým kterýmkoliv, nám a budoucím našim, králům Českým, z těch dvouch líbezným zpuosobem to učiniti a takový plat komorní vyplatiti) na hotově složiti a odvěsti povinní býtí ráčíme. Proti čemuž oni starší i všeckna osada nynější i po- tomnf majfce sobé od nis takovÿ plat-jinak odcvzdanÿ a postoupenÿ aneb sumu jistinný, ten 1000 k. m., na ho- lovè danon a zaplacenou, povinní budou nám zase tako- vého platu od nás jim na městě našem Pelhřimově po- Jištčného, totiž 60 k. m. bez odporností všelikterak pod pokutou listem obranným od desk v to se zase uvázání postoupiti a zápis tento z desk propustiti. A jestli že by pak kdykoliv k tomu, jakž se uadpi-uje, přišlo a my, dědicové naši i budoucí, králové Ceští, týž plat komorní jedním neb druhým kterým koliv zpuosobem vyvaditi, obzvláštně pak jim osadním tlakový 1000 k. m. na ho- lovč dáti ráčili, tehdy my osadní týchž 1000 k. m. na ten zpuosob pfijfti, za ly peníze nějaké pole dobré a užitečné aneb zahradu blíž mčst Pražských našich koupiti a potom pod plat vččný a dědičný (což by z té sumy VI. Kostel Týnský. ouroku vycházeti mohlo) vždyckny a na budoucí časy a vétné pronajfmati. Pakli by takového trhu pole neb za- hrady, z nf2 by téch 60 k. m. najmu vychäzelo, dostali nemohli, tehdy túž sumu 1000 k. m. v jiné bezpečné a jisté inísto pod obyčejný ourok, kterýž by k témuž záduší na budoucí časy vycházeli mohl, obrátiti a půjčiti maji a povinní budou, dotčený sumy nikda daremně a bez oužítku Ježeti nenechávajíc, mnohem pak ménějí na jiné jaké koliv potřeby inimo zpuosob oznámený, čehož učiniti nemají a moci nebudou, obracejíc. Z kteréhožto důchodu aneb platu ihned z počátku a tak pořád vždyckny ouředníci a kostel- níci každého času volení předně na potřeby toho chrámu Páně a přebíhalo by co toho, potom na chudé žáčky a mendièky (avSak ty, kteříž by v pobožnosti a literním uménf prospfvali) vynaklädati. z loho pak ze všeho předně poctivým purgkmistru a konšelům Star. M. našeho Pr. a vedle nich starším a vší osadě téhož záduší, věrným na- šim milým, aneb KohoZ by (ÿZ outad a osada z společ- ného uvážení k tomu nařídili; nynějším i potounim, na určitý čas každého roku pořádný počet činiti a v tom se věrně a právě (chtějí-li jinak pokuty boží ujíti) chovali povinní budou. Protož vám milostivě poroucčeti ráčíme, abyste buď oba spolu aneb jeden z vs, relatorové ke dckäm zemským byli a takový zápis náš a postoupení na témž platu ko- morním takových 60 k. m. jmenovaným starším i vší osudě M. B. před Tejnem i budoucím potomkům jich na svrchu dolčevý zpuosob podle pořádku a formy desk do týchž desk, tu kdež náleží. vložili a vepsali rozkäzali. Na tom jistou vuoli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po panuítce Početí bl. P. M. 1. 1605 cle. KriStofovi z Scbuzina à Kusparovi Kaplffovi. 211. 1606, 5. lcdna. Tamléz f. 101. Rudolf cte. Opatrní věrní naši milí. Jakož sobě od vás plat náš komorní, kterejž nám, dědicuom našim a budoucím, králům Ceským, každoročně do ouřadu našeho rentmistrského na dva roz- dílné terminy, totiž při času sv. Jiljí 300 k. m. a při času sv. Havla téZ 800 k. m. odvozovali povinni ste, dekami zemskými království Ceského 1. 1605 ve čtvrtek po sv. Ondřeji v kvalernu větším zápisném K 922. pojištěný jmíti ráčíme, i nečiníme vás milostivě tejna, kterak majíce sobě slovutný Jiří Funk z Olivetu na Kostřící, rada naše, věrný milý, jeden 1000 k. m. a opatrní purgkmistr a konšelé i všecka obec města našebo Nymburka na Labi, nynější i budoucí, též věrní milí, na milosrdné skutky, ob tně pak na opravu dvou chrámův v témž a pri témž: městě ležících, i; také na školu a na opravu zdí městských, mostův a cest na přediněstích 8009) k. im. od někdy Anny Huňaté, měštky téhož města Nymburka kšaftem na mocný list náš královský učinčným a ve dcky zemské, do kva- ternu trhového zlatého 1. 1605 v pátek po Třech králích MVII). vloženým odkázáno, takové obě posty na jednání s ním skrze presidenta a rady naše komory Ceské, věrné milé, jest nám vedle jinejeh penčz hotových a jistot na touž Annu Huňatou svědčících týž Jirí Funk vedle dru- hého spoluporučníka nad statkem po též Iluňaté |-ozù- stalym a odkazy týmž kšaftem od ní zřízenými nařízeného postoupil a v to se dále poddaně podvolil, jsouce toho oumyslu takový svůj 1000 k. m. ad pias cansas kostelu M. B. před Tejnem v Star. M. našem Pr. a to starším i vší osadě téhož záduší na jistý způsob odevzdati a po- stoupili, že oznámeného 1000 k. m. za nánu do milostivé vůle a libosti naší, dědicuov našich a budoucích, králův Ceských, proti vykázání a ujištění od nás týmž slarším i vší osadě kostela již jmenovaného inísto ouroku 60 k. m, tolikéž i jim purkmistru a konšelům i vší obci městy 

Strana 499
V1. Kostel Týnský. Nymburka na babí — z těch 8000 k. gr. mm. též místo | ouroku z té sumy 180 k. platu komorního stálého a věč- ; ného, tak aby jak témuž záduší, tak i jim Nymburským | při obou terminích sv. Jiří a sv. Mavla Casnè vychäzeti | mohl, zancehati chce a chtějí. Kteréžto jich poddané oblá- šení milostivě: sobě oblíbivše rácili sine jak předně jim sturSim à vSf osadè kostela nahoře jmenovaného — zase | na platu nahoře jmenovaném, klerÿZ nóm od vás ročně | vychází, 60 k, tak obzvlaštně dotčeným purgmistru a kon- šelům Nymburka 180 k. m. ku pravému právu dědickému, však s jistejmí vejminkami postoupiti, (ak jakž obě dvě relací naše, kterýchž jest datum na hradě našem Pražském prvuf pondèlf po Početí P. M. a druhé v outerý po Moudrosti boží vše I. 1605. to v sobě šíř obsahují a za- viraji. A protož vám milostivě poroučeti räcime, abyšte caslo jmenovanym záduším začnouce ihned při času sv. | Jiří 1. tohoto 1606. a potom dále při každém terminu — po 30 k. m. též purkmistru a konšelům města Nymburku — po 90 k. m. z takového nám od vás k odvozování povinnovatého platu komorního časově a beze všeho za- držování od sebe odvozovali, tak aby se pro nečasné toho odvozování od vás vedle vejminky nebylo potřebí vám vo statek a vesnice: vaše: komorníkem od desk zemských uvazovali a voslalek pak takového platu komorního, což | ho tak po těch obouch často dotčených poštách přebíhali bude, totiž 360 k. m. též na dva terminy, při času sv. Jiří 180 k. a při času sv. Havla opět 180 k. m. zpuoso- bem předešlým nim do ouřadu našeho rentmistrského v království Ceském též časně a beze všeho zadržování aneb se k vím o to dopisování odkozujte a na tom na všem jistou a koncenou vuoli naši císařskou naplníte. Dán | na hradě našem Pražském ve čtvrtek: po Obřezování P. Kr. při začátku léta 1606 a království ete. Pelhřimovským. | 212. 1606, února, Desky zemské vělší č. 93 f K. 56. I. 1606 v pitek po ITrompicich nejjasn. kniże à pân pan Rudolf — jakožto král Ceský ráčil se před , úředníky Pražskými piiznali, że jest vedle — zipisa od purkinistra a konscliv mósta Pelhiimova na 8300 k. uči- učného platu komorního ročního stálého práva svého J. Mu C. jakožto králi Ceskému tn nâleZitého misto ouroku ročního jmenovitě 60 k. m. z sumy 1000 k. m. od někdy Anny Huňalé, měštky města Nymburka, Jiříkovi Funkovi z Olivetu — kšaftem — odkázaných, však rozdílně, totiž na každého sv. Jiří 80 k. m. a na každého Havla tolikéž 80 k. m. jmenovaného komorního platu vedle zá- pisu ol nich purkmistra a konšelův dotčeného města Pel- hřimova k odvozování náležejících, od téhož svrehujme- novaného Jiříka Funka z Olivetu slarším i vší osadě ko- stela M. B. pied Tejnem odevzdaných, postoupiti jest ráčil — tymż starMm i v8f osadć kostela M. B. —. 218. 1606, 24. dubna. Rukop. č. [639 f. 116. My purkmistr a r: starší obecní i na místě vší obce Star. M. Pr. nynější i budoucí, jistci n pravf dlužníci: dluhu dolepraveného, známo činíme tímto listem \Sem vuobec, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsme dlužní slo- vutným starším, úředníkuom i všem osadním záduší ko- stela M. B. pfed Tejnem v Star. M. Pr., nynějším i bu- doucim potomkům jich a tomu každému, kdož by tento list miněl s jich nebo jednoho z nich dobrou a svobodnou volí, věřitelům našim. pravého a spravedlivého dluhu dva tisiec k. m. a lo na spraveni mlejnuov Kamenskych za- pijecnśch. Kteroużto jistinu a sumu máme i beze lstí sli- bujeme všickní jednostejně rukou společní a nerozdílnou | dáti týmž věříteluom naším nebo jednomu z nich, kdyžby nám koliv tíž věřitelové naši, buď jeden z nich, aneb my jim také puol léta, buďto před sv. Jiřím aneb před sv. sv. VI. Kostel Týnský. 499 Havlem, napřed věděti dali a hotovymi grosi dobrymi stříbrnými rázu pražského ihned při vyjití toho polouleti napied vedeti daného anebo ve dvou nedělích potom ko- nečně i s ourokem podle nového nařízení na tu sumu přišlým zaplatiti: bez zmatku a odporu i dalšího prodlé- vání všelijakého. Pakli bychom toho neučinili a sumy na- depsané i s ourokem věřitelnom naším nedali a nesplnili tak a na ten čas koncčně, jakož se svrchu píše, tehdy ihned potom dáváme jim ancb jednomu z nich tímto listem plnou moc a právo z 16 jistiny a sumy grošuov diuhu nadepsaného i z ouroku nás svrchupsané jistce, nynější i budoucí potomky naše napomívati a toho na právem listovním na naší škodu dobývati i tím vším oby- čejem a pod těmi všemi pokutami, jako by na to měli list hlavní na pergamenč s rukojměmi a pečeťmi vísutými celý a dokonalý podle obyčeje a řídu zemského a notule kanceláře naší Pražské. Na potvrzení a zdržení toho pe- čeť naši menší imčstskou dali a rozkázali sme k tomulo listu: přitísknoutí. Jenž jest dán léta od narození syna bo- žího tisfcého šestistého šestého v pondělí nazejtří památky sv. Jiří. 214. 1606, 17. června. MAukop. 6. 1640 f. 108. (Do Pelhřimova o zadržalý plat komorní.) Službu svou vzkazujem slovutné opatrnosti páni přátelé naši milí, zdraví dobrého i jiného všeho prospěšného vám žádajíce věrně rádi přejeme. Není pochybné, že toho zprávu máte, kto- rak předně z pobožného křesťanského a chvály i paměti hodného oumyslu uroz. p. Jiřího Vunka z Olivetu — a podle toho J. Mti C. povolení záduší kostela M. B. opa- třeno a k témuž záduší na platu komorním, na statcích vašich — 60 k. m. vykázáno a pojištěno jest — a po- něvadž nám dotčeného platu polouletního 30 k. m. za termín sv. Jiří dosavad odvedeno není, ktomu podle po- vinností naších nám mlceli nenáleží; mimo (o, že na všelijaké záduší našeho potřeby nemalí nákladové takméř činiti se musejí, protož vás tímto psaním napomínajíce lime, że vědouc již čím záduší našemu povinní jste, to časně opatříte a takový zadržalý plat, těch 30 k. bez dal- ších odkladüv nám proti kvitanci vyčísti a odvésti dáte. Nebo pokudź by se toho od vás (ač té naděje nejsme) nestalo, nemohli bychom jináče učiniti, nežli práva svého nám milostivou J. Mt C. relací vyhraženého proti vám následovali. K čemuž pro uvarování škod, jenž by z toho nepochybně na vás a obce vaši uvedeny byly, přijíli no- dopustíte, věříme. Odpovědí žádáme. S tím milost boží rač býti s námi. Dán v Praze v sobotu po sv. Vitu I. 1606. Slarší ouředníci záduší kostela M. B. 215. 1606, 22. června. Rukop. č. 1639 f. 14. Slo- vutné opatrnosti pánům starším a ouředníkům záduší ko- stela M. B. před Týnem, pánům přátelům našim milým. Službu cte. Psaní V. Op. nám učiněnému sme porozumčli, v kterémžto nám připomínatí ráčíte J. Mu C. pánu pánu nás všech nejmilostivějsímu platu komorního od nás a vší obce města Pelhřimova vycházejícího a dskamj zemskými ujištěného, z kteréhožto platu V. Op. k záduší kostela M. B. 60 k. m. na dva termíny vycházeti mají, což nám dobře vědomé jest. 1 oznamujem V. Op., že jsme my na jiném nebyli, nežli podle téhož předně J. Mti C. našeho ujišťění a J. Mti s V. Op. o to narovnání a k témuž po- volení tak se zachovati, však odvozujíc my při času sv. Jiří týž plat náš komorní J. Mu C. od nás povinný, jako j jiná leta od nás se to vždy dálo, což přes těch 80 k. m. k záduší kostela M. B. náležejících terminu jednoho zbcjvalo, toti” 240 k. m., J. Mu p. Elig$ovi Smidtgrab- nerovi z Lusteneku, p. rentmistru kral. C. k ruce J. Mu C. pozůstávajících, při těch též také i lu sumu k témuž 68° 

Strana 500
500 LI. Kostel Týnský. záduší svědčící u nás ukázanou — na Jisly rozkaz a po- ručení J. Mti p. presidenta komory J. Mti C. Ceské témuž p .renunistru smc odvedli a lak nám na celej lermin svatojirskej, totiž na 300 k. m., kvitanci dana jest. Kte- roužto kvitancí V. O. pro vyrozumění přípis příležitě od- síláme. Pro sumu pak V. Op. — totiž těch 30 k. — k dotčenému p. rentmistru hleděti moci ráčíte a, že J. M. p. rentmistr j{ V. Op. proti kvitanci vydati róć(, nepochy- bujeme. Ceho2 sme V. Op. pro zprávu toho tejna učiniti nepominuli. S tím ete. Datum čtvrtek ochtáb sv. Vfta l. 1606. 216. 1606, I. července. Tamléz. Slovutné opatr- nosti pánům purgmistru a radě města Pelhřimova, pánům a přátelům. Službu etc. Píšete nám k odpovědi, že o plalu, kterýž se nám podle jistého J. Mti C. pána našeho nej- milostivéjsiho milostivého vymérenf a dskami zemskÿmi pojištění k záduší Matky Boží z platu vašeho komor- ního ročně na dva terminy dávati má, dobrou vědomost máte a že jste ten již na poručení J. Mti p. presidenta komory Ceské panu rentmistru odvcdli. I nemuseli ste dobře do J. Mti C. o lé věci vynošení a poručení na- hlédnouti ani o tom vyslaným vašim zprávu a naučení dáli, jak by se při odvozování takového platu zachovati měli, a tak ste nám v tom nemalou plelichu a zaneprázd- nění učinili; ježto kdybychom proti tomu tak zlému po- čátku také na zlé myslili a vás (jakž by sic slušné bylo) k outratám a škodám vésti chtěli, věděli bychom se v tom dobře jak vedle téhož J. Mti C. milostivého vyměření zn- chovali. Sed pereat nunc iste error cum caeteris. Stojí pak v J. Mti C. vyměření tyto verba formalia: a proloż vám milostivě poroučeti ráčíme, abyštc často jmenovaným záduším neb osadním — zaćnoue ihned při času sv. Jiří tohoto 1. 1611 nejprve přičísti a potom dále — po 30 k. m. z takového nám od vás k odvozování povinného platu komorního časné a lezec všeho zadržování od sebe odvozovali a odsílali, tak aby se pro nečasné toho od vás odvozování —. Tu již nevíme, co by mohlo vyjádře- nějšího k vyrozumění položeno a napsáno býti a protož se v tom vám časně ohlašujeme a opovídáme, pokudž by se o to od vás podruhé a více stalo a vy nám mimo a nad J. Mti C. — vyměření činiti a opět jako tuto ku p. rentmistru aneb jinam ukazovati chtěli a ukazovali, že se v tom jak náležité chovati budeme. Neb kdyby vyslaní vaši o tom (jaké jest tu strany toho platu vašeho nové nařízení) buď J. Mti p. presidentu neb p. rentmistru nej- menší zmínku a připomenutí učinili; poněvadž li páni pči tak velikých každodenních prácech na všecko pamalovati nemohou, bylo by k té pletiše a k tomu dopisování ne- přišlo. Jakož pak že vy a vyslaní vaši tou pletichou vinni jste, toho příležící J. Mti p. presidenta a pánův rad ko- mory Ceské psaní s náležitou a slušnou domluvou po- Wwrzuje. My sme se z hodných příčin z ]. Mti C. nařízení vyvésti dáti a jinde toho hledati nechtěli. | Nemůžete-li nám nyní těch 80 k. m. odeslali, ještě vám to pohodlí učiniti a téhož platu (vás v tom jináč nežli vy nás a toho chudého záduší ušetřujíce) až do sv. Havla sčekání míti a tu od vás za celý rok zadržalý plat očekávati budeme. Již vy se potom s p. rentmistrem o to včítejte, jak nej- lépe umíte. Cehož sme vám zase k odpovědi napsali po- nouti nechtěli. S tím ete. Datum v Starém M. Pr. v so- botu po sv. Petru a Pavlu I. 1606. Starší' a ouředníci zá- duší kostela M. B. před Tejnem. 217. 1606, 8. července. Rukop. č. 1640 f. 105. Moudří a opatrní přátelé milí! Vznesli jsou na nás starší a ouředníci i na místě vší osady kostela M. B. před Tejnem v Star. M, Pr., stěžujíc sobě do nás nemálo, kterak maje v móstć Pelhřimově ve VI. Kostel Týnský. vy jim podle jistého od J. Mtí C. pána našeho nejmilo- stivějšího milostivého vyměření a dckami zemskými království tohoto, postoupení, tak jakž od ]. Mti C. skrze obzvláštní milostivé psaní o tom sobě oznámeno a poručeno, jmále každého roku po 60 k. m. platu aneb ouroku — z platu našeho komorního, jimž J. Mti C. každoročně do komory J. Mti C. povinní ste dávati a platiti, teď při terminu sv. Jiří již jminulém v placení takového ouroku první zacalek učiniti, tomu všemu naproti a na nemalé zlehècni a po- tupu J. Mti C. vyměření, že byste polovici téhož platu vašeho komorního, totiž 300 k. m. do ouřadu rentmistr- ského odvésti a jim nyní, takového platu aby při nás vy- hledávali, ukazovali mčli, dokládajíc tíž vosadní při tom toho, že se mnou, presidentem, že bych vyslaným vašim takový plat do ouřadu rentmi-trského odvésti poručil, vy- mlouváte, jakož pak i psaní vaše nám od nich jest uki- záno a předloženo. Prosic tiZ vosadnf nás — abychom jich při tom, což tak od J. Mti C. jim k jich záduší uká- záno a dekami zemskými utvrzeno jest, zachovali a proti tomu nic činiti a bráti nedopouštčli. 1 jest nám do vas s nemalým podivením i stf?né, maje vy — od J. Mu C. o tom sobě vyměřeno a poručeno, jek sc y tom nyní i budoucné zachovali jmâte, že z toho tak všelečně a ne- ušetřeně vykračujete, ježlo mimo tlakové J. Mu C. — téhož platu pojištění nic jistšího a stálejšího bejti nemůže, a také toho, což tak J. M. C. pojistí žádným způsobem rušiti a měniti nenáleží. Pro kteroužto příčinu vy netoliko domluvy, ale i něčeho jiného dobře byšte zasloužili, abyšte majíce jisté pravidlo, podle čehož kráčeti mále, mudr- lanty se v tom nedělali a, ač se mnou presidentem, że sem takové peníze do ouřadu rentmistrského vyslanym vaším odvísti poručil, vymlouvále, což má své místo, však vyslaným vašim náleželo jest mné pri tom tu zprávu a připomenutí učiniti, že sou to ty peníze, z nichž dle J. Mti C. vyměření týmž vosadním a Nymburským jistá summa náleží. Kdyby se bylo stalo, bylo by se o lom jiné nařízení učinilo. My majíce jiné J. Mu C. pilnější a znamenitější každodenní zaneprázdnění a něco jiného nežlí takové vaše pletichy na mysli, na to, což již jednou nařízeno, zavřeno a na místě postaveno jest. pamatovali tak snadně nemuožeme. Dotčení vosadní va tom sou byli a před námi se také v tom ohlásili; že po prívč svém jíti a pokuly vyměřené následovali a vám se v vesnice vaše, na nichž takový plat pojištěn jest, komorníkem uvá- zati chtějí a dobře by tak na vás bylo, abyšte budoucně něco rozšafněji v těch věcech zacházeli a toho, co vám nenáleží, neměnilí. Však pro škodu, kterou by na vis proto uvésti mohli, z toho sme je sraziti poručili na ten zpuosob, Ze od nûs ta v&c pïi vâs naïfzena a opatïena, že jim takový plat zadržalý od vás ihned zaplacen bude. Jakož pak jménem a na místě J. Mti C. vám poroutfme, abyšte jim takový zadržalý plat, pokudž byste však při nich do sv. Havla žádného sčekání sobě objednati ne- mohli, bez dalších odkladův zaplatili, proti jejich kvitancí odvedli a tak ten omyl zase tudy napravili. Těch 30 kop vedle jiných peněz od vás do ouřadu rentmistrského od- vedených, ty se vám noztratí, při terminu svatohavelském budou vám moci zase poraženy býti. Na tom J. Mti C. jistú a konečnú vúli naplníte. Dán na hradě Pražském v pondělí po pam. Navšt. sv. Alžběty I. 1606. Ex camcra regni Bohemine. Pelhfimovskÿm. 218, 1606, 12. července. Rukop. č. (6839 J. 16. Slovutné opatrnosti pánům starším a ouředníkům záduší kostela M. B. před Tejnem, pánům a přátelům. Slużbu cte. Psaní V., Op. nám učiněnému a obšírnému, nač se vztahuje, sme porozuméli. 1 nenadali sme se toho, aby x 

Strana 501
VI. Kostel Týnský. to, což lak vyslaní naši, co se dotýče odvozování V. Opp. peněz — z platu komorního, kterejž sme každoročně J. Mti C. do renthauzu piedesle otvozovali, nejsouce na jiném, nežli tak, poněvadž díl z téhoZ pluu komo:n(ho V. Op. a díl pánüm purgmistu a radé mésta Nymburka již budouen& odvozovati se mají, o čemž nám časně vč- déti dáno bylo, komu co a kde z téhož platu komorního odvozovali vyměřeno a to dskami zemskymi ujiténo jest, lak se chovati a vyslanym naSim k odvozování penčz ta- kových o tom sme nařídili, je doslalečně v Lom zpravili, jak by se pii tom chovali mili. Však že sou se jináč zachovali a na odvedení penčz, kdež nenáleželo, kvitancí nám přinesli a odvedli, ale aby to tak jíti mělo a V. Op. se z toho mimo ujištění dskami zemskými vyvésti dáli a jinde svého hledati měli, sme pochybovali a vždy dále, půjde-li to tak myslili a co tomu říkali budete toho oče- kávali, než že jest se lo již stalo jinam peníze vyslaní naši proti kvilancí odvedli, jim v tom za zlé sme měli a máme. Ze pak to ujištění dskami zemskými budoucně jíti: má, jest vče slušná, my nápotom aby tlakové peníze jinam nežli V. O. odvozovati se měly, nikoliv k tomu nedopu- slimc. Však že jest se lo již stalo a ten jeden termin jinam odveden jesl o lo se starati musfme, aby nám zase navrácen byl. Toho pak v tom zaneprázdnění z obou stran vyslaní vaši nám sou učinili. | A že nám toho po- hodlí a takového lerminu sCekán( wuciniti clicete, vděční jsme. A tak V. Op. při lémž Casu a terminu. svato- havelským spokojíme. S tím etc. Datum v městě Pelhří- mově v středu po sv. Kylianu I. 1606. Purgkinistr a rada mčěsta Pelhřimova. 219. 1606, 20. ríjna. Rukof. c. 1640 f. 107. Uroz. pauí paní Evé llasiStejnské roz. z Wald$tejna na zámku Mladé Boleslavi, Kosmonosích a Krulichu, paní nám laskavě příznivé Její Mti. Službu svou vzkazujem uroz. paní paní nám Jaskavě příznivá, zdraví výborného s mnohým a po- těšitedlným ve všech věcech prospěchcnmí od všemohou- cího P. B. V. Mti žádajíce věrně rádi přejeme. Není po- chybné, že v laskavé pamčti snášeli ráčíte poctivou žádost naši z slrany vypravecní platu komorního z dědin Luštěnic za 14 terminů kostelu bl. P. M. před Tejnem zadržalého, jmenovitě sumy 70 k. gr. č. též pobožného a křesťan- ského nadání k témuž chrámu P. slavné paměti uroz. pána někdy p. Bohuslava Joachyma Hasištajnského z Lob- kovic, pána V. Mti nejmilejšího, nadaného, a poněvadž ste se v tom laskavě zakázali ráčili a my pro potřeby bezelstné dotčeného chrámu božího roku tohoto nemalý míklud učiniti sme museli i vejše při lomto terminu sv. lfavla činiti máme, protož vždy V. Mti uctivě šetrností ždádáíme pro fedruňk téhož chrámu P. dle náklonnosti V. Mu křesťanské tu vče tak opatřití poručiti ráčíle, aby nám předepsaný plat obojí, jak zadržalý 70 k. gr. č., tak v nově nadání 60 zl. rým. proti vykvitován( V. Mti nálc- žitému vypraven a odveden byl. Cehož V. MU svrchovaný P. B. hojná a nepochybná odměna býti r S tím se V. Mti ve všem dobře a šťastně: míti: vinšujeme. | lán v Praze v pátek po sv. Havle I. 1606. Starší: ouiedníci záduší kostela M. B. před Tejnem. 220. 1606. Rukop. č. 1645 f. I. Příjem k zá- duší kostela M. B. před Tejnem a sv. Bencdikta v Star. M. Pr. v I. P. 1606: Předně přijato o sv. Jiří od Domi- nika řezníka na hotové sumě 300 k., od Tomáše Houfa, na onen čas kostelníka 25 k. 16 gr., od p. Václava Trubky po počtu p. Duchoslava přijato platu viničného za r. 1605 2 k., na domček zádušní mezi domy Adama Strakonickyho a Alexandra Knoblocha závdavku přijato 100 k. Ten den po učinčném počtu přijato od Jeronyma VI. Koslel Týnský. 501 éFlii$c a Pavla Kubíce kosielníkův 5 k. 58 gr., od Jana Kavky a Jakuba Křepelky 64 k. 48 gr., přijato za 21 c. a 19 liber volova prodaného 78 k. 45 gr. Příjem a suma hlavního ouroků sv. Jirského I. 1606: Piijato od pánüv Star. M. Pr. z 2500 k. m. ouroku 70 k., od Dominika řezníka z 500 k. m. 15 k., od Abrahama Andčla, předního ouředníka nad Spitálem sv. Pavla, z 2000 k. m. 60 k. Totéž o sv. IIavle. Příjem odkazův k záduší: od služebníka Jiříka Gar- Icra 20 k., od Severina Rudnera na šaty chudým žáckům odkázaných 15 k., od paní Alžběty od Petra Beka, man- žela jejího, odkázaných ň k., od Jiřího z Horck odkáza- ných od p. Mikuláše Cernohorského za 2 letě 28 k. k záduší sv. Benedikta: Od Marie truhlářky, vdovy po Bartolomějoví truhláři odkázaných 10 k. Příjem od Jana Vovesnýho Sládka, zvoníka našeho: Zvonéno p. Janovi Kapounovi, dáno ] k. 20 gr., zvonéno synáčkovi p. Severina Loštického, též jednomu děvčátku, 1 k. 40 gr., synu p. Zelinského, též p. Admnovi Malov- covi, it. manZelce Kulhánka Xevce 4 k. 20 gr., pucholátku z této osady 20 gr., čtyrem osobám 5 k. 20 gr., trem osobám 4 k., dvoum osobám 2 k. 40 gr., pěti osobim 6 k. 40 gr., třem osobám 4 k., šesti osobím 6 k., p. Floryanovi Roudnickému | k. 20 jr. déíviátku Ledrfes- terovic 2 k. 40 gr. '"'éhoZ leta 1606 v ochtáb Bo2. Téla piijal za zvo- níka Adam Dvorský a od něho přijato jest od zvonění 78 k. 20 gr. (v tom p. Jiríkovi Nygrynovi v sobotu po sv. Janu). Příjem platu komorního za termin sv. Jifí. Od p. Smečenského z Martinic (zadržalého) 86 k., od Pelhti- movských 30 k., od ouředníkův šestipanských 2 k. 80 gr., od pánův Malostranských z Oujezda 14 k. (T likéZ o sv. Havle, pouze tu přijato dle odkazu p. Bohuslava llasiSteju- ského 51 k. 25 gr. 5 d.) Příjem činže za termin sv. Jiří ze sklepüv, krímüv na gruntech při škole Tejnské a sv. Benedikta ležících : od hokynáře ze sklepu pod školou 3 k., od dccry hrob- níkovy od pokojíka u sv. Benedikta 2 k. 80 gr., od pun- čocháře z krámečku při škole postaveného 1 k., od Mi- kuláše Měřilouky hrnčíře od sklepu pod školou 2 k., od dvou hrnčířek od sklepu pod zemí 2 k. (© sv. Iavle tolikéž, jen od Václava Lukáše z krámův pod kotci při- jato za celý rok 8 k. a od Honsa Jirky od sv. Benedikta sa dvě leč 40 gr.) Příjem z krámův masných v roce jednou o Stredo- postí: Od Jana Arona 8 k., od Majd. Malý 6 k. Příjem platu z vinic, zahrad a chmelnic jednou v rok přicházející: Od Václava Nekmířského 2 k., Václava Trubky 2 k., Daniela Nettera 8 k. 15 gr., Václava Srama 50 gr., Kopřivy 1 k., Zykmunda kočího 40 gr., Dapnicle Gamaryta 40 gr., Voldřícha Vodičky 20 gr., Zigm. Kapra 54 gr., Václava Rožnovského 16 gr., Kateřiny Silvestrovy ] k. 4 gr, Martina Palecka ] k. 10 gr., Jana Kropáče b k., Estery Tejilové 2 k. 7 gr., Faltína Kirchmajera ] k. 50 gr, Jana Pilíta 2 k., paní Radnický 28 gr, Kiie Chvalskyho 4 k., jana Holce 1 k. 30 gr., Jakuba Melcara 9 k. 40 gr., Jindřicha Kolčavy 4 k. Jana Beneše I k. 2 gr., Votěcha Bartáka 3 k. 50 gr., Jiříka Kozlíka 1 k. Z Michle: Od Matěje Reháka, Václava Božka, Jana Du- cháčka 1 k., z lJolcjSovic od Pavla Kroupy, Pavla Pfc- pelila, Vaviíince Nemanickyho, Václava Pernouška, Mi- kuláše Nováka, Martina Kroupy 18 k. 60 gr. Suma toho přijmu zarok 1606 učiní 1518 k. 18 gr. 4 d. míš. 

Strana 502
502 VI. Kostel Týnský. Vydání: Předně kvartálův p. faráři 200 k., kaplanovi 12 k., správci školnímu 12 k. 48 gr. a jeho officialům (kantorovi 8 k. 16 gr.), varhanfkovi 60 k. a kalkantovi 9 k., varhanfkovi na dříví 6 k., kuchařec na faru dříve G6 k., nypí 8 k.; p. otci za slepice a máslo při sv. Vá- clavě 9 k. Za horas 2 k., kantorovi 30 gr, p. otci Sté- dréh> večera 2 k., expensí žákovstvu 4 k., poslu, který chodil do Pelhřimova od míle po 6 gr., 56 gr. 4 d., Sámkovi zámečníku od zavěšení trojích dveří a nové vo- kenice i jiných potřeb v škole opravení 1 k. 59 gr., dáno truhláři od dělání d> školy bakaláři dvojích nových dveří a vokenice 2 k. 20 gr., za almaru novou pro knihy bakalářovi 2 k., od dělíní lavic nových okolo kamen v auditorium 1 k., od vopravení v latinském kůru stolic, na které nový svršek dán jest, 8 k., od vopravení dvouch kateder ve škole 1 k., za mřížku novou k žlábku, aby se tam nclezlo, 16 gr., paní Anně na faru o sv. Vítě na hrnce dáno 40 gr., chuiým mendíčkům nemocným, kteří u sv. Benedikta leželi, 8 gr., pří počtích utraceno na jídlo a pilí 7 k. 84 gr. 5 d., kotláři od vopravení kotlíku na faru 18 gr. za 6 kop votypek v Podskalf na faru kou- penÿch (po 24 gr.) 2 k. 24 gr., zámečníku za dva panty a zámek nový mistru do školy 50 gr., od vymetení třech komínů 18 gr., za dva klíče nový a opravení zámku do školy 22 gr., opět za G votypek v Podskalí koupených na faru 2 k. 24 gr., dáno na faře, kdyZ makovici s vfàky spouštěli, panu otci a jiným pánům farářům lu přítomným na víno 1 k. 32 gr. 4 d., od opravení a vyzdvihování dominikalu p. Martinovi samýmu čtvrlýmu dáno 2 k., za Ui pinty vfna, 1 žejdlík po 20 d. Když přijímán byl u přítomnosti dobrých lidí nový varhaník 44 gr. 2 d., když jsme projednávalí makovici zlatníkům v přítomnosti zlatotepce, aby jf vyčistili, dáno za 14 žejdlíků vína 40 gr. Vydání na potřeby o pouti den památný Zvěstování bl. P. Maryc: na všelijaké potřeby 17 k. 43 gr., paní fardfce na koření 2 k., kuchařce na lázní 1 k., na víno do kuchyně 1 k. O pouti den Na nebe vzetí P. M. na potřeby rozličné 19 k. 42 gr., na koření 2 k., kuchařce na lázní 1., na víno do kuchyně 1 k. Náklad na věžku: za 67 prken na Malé Straně koupenÿch 18 k. 17 gr, sa 38 prken na trhn koupenych po 7 gr. 3 k. 51 gr, za 38 prken od Noskovic syna po 10 gr. 5 k. 80 gr., na trhu za 40 prken (2 za ort) 5 k,, za 80 prken v Podskalí koupených 4 k. 15 gr, Matéjovi Brzobohatýmu za 8 dřeva k potřebě též věžky 6 k., za vor dříví na lešení v Podskalí 8 k., Jiříkovi: Pěknému, mistru lesařskému, od též věžky spravení 78 k., p. Tyle- rovi za sukno k obalení makovice s též věžky sňnsté 6 k., od sebrání volova s věžky 4 osobám 11 k., 4 pokrývač- ským tovaryšům, kteří snímali a spouštěli makovicí a kříž s věžky 11 k. 80 gr., za rozličné vopravky na věži, ho- řejších i dolejších krovích, též od zavěšení vokenic dáno 18 k. 32 gr., kotláři za 9 kusů škorně na rod 21 k. 41 gr., kotláři za novou hvězdu a měsíc na vížku, která potom i s křížem dolů upadla a to se vše polámalo, I k. 80 gr., za jinou hvězdu a měsíc 1 k. 30 gr., zámečníku za nový kříž 7 k., malíři od pozlacování, na zeleno bav- vení rodu 7 k., zlatotepci za zlato k pozlacování 6 k., zlalníkům od vyčištování makovice 5 k., za 2400 set prezú a báků do slarom. vápenice 8 k., za 400 háků 4 pure krabské vápenice na Malé Str. 2 k. 20 gr., Ondiejovi Alelÿnovi ça I hůl železa čalovského k nastavování kříže 48 gr., za 19 liber železa (Hbra po 2 kr.) 1 k 5 gr, za 2 hole železa 46 gr., za 20 lib. železa 40 gr., železa V[. Kostel Týnský. 2 k. 88 gr., za 4 hole železa na břeby vzatého I k. 20 gr., za půl svazku železa 40 gr., za 7 holí železa 2 k. 20 gr. Opět jiné a rozličné vydání: kováři od nastavení S šínů velkých 1 k., za 2 knihy papíru černýho k obalení škorně 8 gr., za horloff k zašívání makovice 8 gr., za 800 cvočkův k přibíjení břidlice na vížkách 20 gr., za 800 cvočků 20 gr., za křidlici 1 k., za žlab na dolejší krovy 1 k. 80 gr., od 28 for písku 4 k. 80 gr., od 183 vozů rumu 1 k. 5 gr., za 4 libry voleje k napuštční rodu 10 gr., kováři od předělívání a svařování srdce k malymu zvonci do viZky G6 gr., tesařům přísežným od spalření též vížky 2 k., zámečníku od píra k zámku, jak se do fary jde, 40 gr., od opravení stolic mužských dole v kostele 241 gr., hrobníkovi a kuchtovi za 2 dni od kli- zení a dobývání shnilého žlábku před školou na ulici 86 gr., od opravování a vyzdvihování zvonu prostředního p. Martinovi 2 k. Vydání nákladu na faru a školu i jiné: Formanu od přivezení dvou vozů písku k dláždění kuchyně 24 gr., do vápenice starom. za 3 dèbery vApna 58 gr. 2 d., dlažicčům, kteří: pod loubíní před školou dláždilí 1 k., dvou zedníkům, kteří dlážili kuchyni, vohniště dvoje opra- vovali 42 gr., za 2 kozlíky do kuchyně na faru 50 gr., nový zámek, dva panty nový, od zavěšení nových dveří, opravování starého zámku k komoře a přibíjení zámečku k pokoji kaplanovýmu | k. 10 gr., pulsantům od vyme lení pavučin v chrámu P. 10 gr., opravování kamen na faře v pokoji kaplanovým 15 gr., p. Jiříkovi Dačickému od imprimování kvitancí nu platy viniční 20 gr., zámeč- níku za tři klíče nový a opravování zámku v škole 40 gr., poslu jednomu, kterej do Slanýho o kaplana vy- slán byl, 16 gr., trubláři za tři stoličky, dveře nový, římsu šestiloketní do pokoje kaplanovýho 2 k., za rejstra k počtům dáno knihaři 80 gr., od opravování skel na faře na mazhouse velkém 18 gr., Sámkovi zámečníku za nový klíč, od odebrání zámku a zase jeho přibíjení v komoře na faře 15 gr., za 5 koěh papíru, 1 kniha po 6 gr, 80 gr., formanu za tři vozy hlíny 1 k. 12 gr., hliňákovi na srstí a plevy do hlíny 20 gr., do vápenice starom. za 1000 cihel pokrývacích a 500 háků 3 k. 40 gr., 8 děberů vápna 2 k. 24 gr., jeden žlab do školy 2 k. 20 gr., formanu od 5 vozů písku 1 k., od 8 dě. vápna 82 gr., za dřevo na žlábek, skrze nějž se špína z kuchyně vylévá, 80 gr., za lopatu novou 8 gr. 3 d, mistru tesařskýmu a dvoum lovaryšům jeho po 15 gr. na den dáno 46 gr., k napuštění jednoho žlábku na dvě libry voleje: dáno 10 gr. 2 d., za kopu latovÿch hïebfkü 8 gr, za lisíc šindelních hřebíků 40 gr., za malý cvočky 8 gr., za nové dva žlaby do školy 4 k. 80 gr., hliňákovi na drtiny a plevy 5 gr., na volej k napouštění hřebíkův 2 gr., půl kopy nárožníků prostředních 8 gr., za voprálky a provazy k lesenf 16 gr, od knèze Petra vzato Sindelu 32 kop, každou kopu po 9 gr. míš. 4 k. 48 gr., více 44 k. šin- dele na dláždění koupeno, jedna kopa též po 9 gr. 6 k. 86 gr., za 20 prken, dva za 15 gr. 2 k. 30 gr., od při- vezení 10 vozů písku 2 k., za 1500 hřebíků šindelních 1 k. mistru tesaïskému od provazu 30 gr., jemu za 4 dni, jeden den po 16 gr., 1 k. 4 gr., 4 tovaryšům jeho (na den po 15 gr.) za 4 dni 4 k., mistru pokrývačskému za 4 dni (den po 18 gr.) 1 k. 12 gr., tovaryši za 8 dní (po 16 gr.) 48 gr., druhému za 2 dni 82 gr., dvou při- dávačům 24 gr., zednickému přidávači za 4 dni (po 9 gr.) 86 gr., zedníkům dvoum za 4 dni (po 16 gr.) 2 k. Bgr, pokrývatským tovaryšům od zamazování děr, aby se od 88 lib. a !/; od zvonaïû na Nov. M. 1 lib. po 4 gr, | deštúv škoda nedála, 8 gr., za dvě nůše k nosení smetí 

Strana 503
VI. Kostel Týnský. 12 gr., za dvě putny k nošení rumu 80 gr., za sůl do vépna, aby se ueouralo. 2 gr., p. faráři: o Božím Těle beránck, ktevy mb k Veiké noci koupen býti, I k. 20 gr., za nárožníky velký dáno 6 gr., za zamček visulý k po- koji kaplanovýmu 12 gr., dvou nádeníkům, kteří klidili a nosili rum, za dva dni 30 gr., za pouzdro Vie p. otci na faru |5 gr, zu 500 prezü do starom. váípcnice 1 k. 40 gr, za 200 dlizicek 40 gr, dvé votepy skimy do hlíny hliňákovi 40 pr., za tesaiskou práüci 5 dní 7 k. 48 gr., dvěma ženám, které imyly v kůru latinském stolice a lavice 20 gr., za pfsek k tření světnice v škole 5 gr., za práci zednickou 5 dní 5 k. 25 gr., od vyvození dva- nácti vozů rumu 1 k., za štětku k bílení 8 gr., ženám, kteří myly světnici, na včehty G6 gr., nádeníkům od vy- nesení rumu z podkroví ze školy 28 gr. za 500 cihel pokrývacích 1 k. 40 gr., za 28 kop šindele 4 k. 12 gr., za 80 Jatí (po 3 gr.) I k. 80 pr., hliňákovi od lištování světnice a kanceláře v škole 4 k., témuž od bílení lištův v škole 1 k. od vymazování komínu kaplanu a svět- ničky panu faráři, též kladení nový podlahy ua faře | k. 80 gr., od vymuzování všech komor žákovstvu v škole 40 gr, za bečku soli koupené p. otci 2 k. 30 gr. 2 d., mistru pokrývačskému za 4 dní 1 k. 12 gr. zedni- ckému mistru za 6 dní | k. 36 gr., od vyvezení rumu a smelí, klerýž od mnoha let v škole na podlahách ležel, jehož bylo 25 vozů, 2 k. 5 gr, za 900 cvotkü k pribí- jení kridlice 12 gr. Záküm na hrnce 6 gr, na popruhy k puttám 8 gr. 8 d., hrncffi od vopravenf v Skole v velké svétnici kamen, Lé2 kantorovi a za novy kachle 1 k., na barvu k. barvení kamen 10 gr., kantorovi za železo, které koupil pod troubu do kamen, 16 gr., pokrývači, který na věží vopravoval 1 k. 12 gr., na saze k rozdělání po- pelaté barvy 4 gr, na vápno k bilení, téZ na sül do něho 8 gr. 4 d., zedníku za 8 dní 2 k. 8 gr., od vymo- tení v škole třech komínů 16 gr., kováři od předělávání kříže žákovslvu 20 gr., od odmýkání almárky při velkým oltáři, kde velebná svátost bývá, a za nový klic 18 gr, za tři konve a putnu do školy žákům 24 gr., za (ři pinty vína, když literáti obojího kůru o Velké noci pospolu byli dle obyčeje starobylého, jim darováno 34 gr. za 838 déberü vápna ma opravení krovu nad krovem Tejnským 12 k. 49 pr., za 4 strychy vokuje, jeden za 24 gr, 1 k. 36 gr, za 4 strychy a vérlel cihel tluèenÿch (strych po 24 yr) ] k. 429 gr, od pobíjen( žákovstvu do školy Strokvasu 5 gr., od vyvezení 11 fur sinctí. 05 gr., za 4 mísy dřevěné koupené do školy žákovstvu 24 gr., na špik pulsantům 9 gr., za 16 židlíků vína, 1 židlík po 4 kr. když jsme oufednici za důležitou potřebu pospolu byli, 58 gr., p. faráři k posvícení na hus 44 gr., jedné ženě od smetení prachu a umetení v küru latinském 8 gr, xklenáfi od opraveni skcl v Skolc bakwláii a kantorovi, též v zidušním domku babiím a od G k. 28 kolecck, it. 16 starých koleček az nových prutů 8 k. 19 gr., zámeč- níku za nový klíč k kruchté 10 gr., nádeníku, který epitaphia v kostele 'vytíral a zámečníku je zdvihat pomáliul 10 gr. za 2 stolicky kantorovi do pokoje koupeny 30 gr., za sekeru novou do školy 18 gr, zámečníku od přibíjení |2 kusü epitaphií, neb se lidé domlouvali, 1 k. 30 gr., za 2 zámky nový do kaple, panty dva a klíč nový k al- mare | k., za 4 obrlliky a heüfny tří do kamen 12 gr., na latinskou kruchtu za 2 hellíny k přibíjení lavic 5 gr., za 2 kusy plechu, který z Normberka na průbu sem ode- slán byl, 6 gr., (řem nemocným žáčkam, kteií u hirobníka leželi, 15 gr., Uruhláři za truhlu na dvě osoby 1 k. 80 gr., za žlab do země před školou pro spád vody 8 k., p. fa- TäËt koupena bcèka soli pri sv. Havle 2 k. 80 gr. za Vi. Kostel Týnský. 503 pás uzdaři k prostřednímu zvonu J k., zu 3 škopky po 7 gr. a 3 konve po 8 gr. do školy 80 pr., za hrnce měděný podškol.kýmu, kde se žíkovstvu nádobí meje, 2 k., za víko k vaničce od opravení jí, do níž žákovstvu maso kladou, S gr., za tři šrouby nový k prostřednímu zvonu 2 k., zámečníku za kříž nový a plech před školou, aby se do žlabu bláto netáhlo, 40 gr., za slepý zámek na věží, jak se chodí na pavlač, 1 k. za druhý zámek prostější, jak se chodí pod krovy velké, 40 gr., od pově- šení pod krovy vokenice 20 gr., za štaf nový, jak se do fary chodí, 40 gr., za dvč knihy papíru 19 gr, kanto- rovi za rorate | k., žákovstvu ] libra mejdla k myt( hlav 6 gr., pozounárům, kteří o vánocích v kostele troubili, | k., podškolskému štědrého večera koupena hůsce za 80, hrobnfkovi za 12, varhanfkovi za 80. gr., 4 pulsantům 1 k., na den Božího narození při shromáždění literálův obojího kůru do školy 4 pinty vina, Zejdlik po 16 kr., 1 k. 18 gr., truhláři od sv. Valentína za stolice do ko- stela 80 k., při porovnání kantora s varhaníkem o některé nedorozumění na víno | k., bečváří od pobíjení nádob přes celý rok na faře podle vrubů a oučtu 48 gr., za 2 knihy papíru 12 gr., expensí žákovstvu za 47 nedělí, tejden po 1 le, a přidání 48 k. 20 gr. Naklad na sukno žďkovstvu chudému: Vylleroví za 2 postavy sukna 11 k., 14 loket sukna (loket po 16 gr.) 3 k. 45 gr., postřihačí od postřihování toho sukna 50 gr., 60 loket plátna na podšívku (loket po 6 gr.) 5 k., krej- čímu od šití 22 párů punčoch, od jednoho páru 4 kr., 1 k. 15 gr. 3 d., od 16 párü kalihot (od páru 9 gr.) 2 k. 24 gr., od sedmi kabátů po JO gr. ] k. 10 gr., za stouhy a haklíky 10 gr. Náklad na dříví k faře a k škole: 16 vorů, vor po 2 k. 22 gr. m. dáno 37 k. 52 gr., 11 vorů dříví, vor po 1 k. 6 gr., dáno 12 k. 6. gr, plavcům od spla- vení toho dříví 9 k. 36 gr. formanu od füry 14 k, pacholküm 8 na 3nury 5 gr. náplavatüm od téhoZ dríví 26 gr, jedenácti válečům, kteří na haldu dříví za půldru- hého dnc váleli, každému po orlu, dáno 2 k. 45 gr., drvoštěpům od řezání a štípání 9 k., pulsantům a koleč- níkům, kteří to dříví štípané nu faru vozili, 1 k. 10 gr. Suma toho všeho vydání v I. 1606 1176 k. 45 gr. 4 d. m. 221. 1607. — Pukop. ë. 1645 [. 22. Příjem k zá- duší kostela: M. B. před Tejnem a sv. Benedikta v 1. 1607: Od p. Kašpara Granovského od pohrbu neb. p. bratra jeho 10 k, od Jaroslava Pozaunara za dům zádušní 60 k., Adam Linhart z Najeuperka odvedl podle přípo- povédi své na spravenf sklípku svého u sv. Benedikta, kdež tělo jeho odpočívati bude, 10 k., Danicl a Pavel bratří Pfenderové na pomoc k sv. Benediktu 10 k., Vít Komínek a Juliana m. j. k sv. Benediktu z té příčiny, aby ta těla jich odpočívaly, 10 k. Príjem odkazitv: Od paní Cabclický za místo 50 k., od Jakuba Meleara odkaz od Václava Synka učiněný 50 k. od Stefana Prejnora apnlykáře odkázaných od paní Anny m. j. k sv. Benediktu 50 k., od Alžběty, neb. p. Jitíka Nygryna manželky 100 k., od Scverina Rudnera na &átky chudým žákům 15 k. Příjem za Adama zvoníka orl zvonění velkým zvonem 1. 1607: zvoněno paní Mandaleně švadlí od sv. Mikuláše | k. 20 gr., od zvonění Gynglovýmu děťátku 20 gr., paní Doroté Jandovy, p. Zelivskému, Anné Kosctické, défétku p) Pavla z Proseče. Za Mikuláše Trnky zvoníka: paní Cabelické z Kolovrat, panu Těmínovi, Skalištovi, zabilému od zlaté labati, Hoffmanovi, Janovi Pelikánovi, děťátku 

Strana 504
504 VI. Kostel Týnský. Jana Musila, inládenci od modrého jelena, paní Zděnkový, Lidmile Skodový, paní Rýdlový, IIarantový, Nerhofový od černýho koníčka, synu zetě Stěpánovského, Václavovi Hararovi, panf Břekovcový, mistru Janovi Vokorynovi, manzclee p. Duchoslava, FakSteterovi zedníku, dceii Ja- kuba Melcara od modrýho jelena, Dorotě, jehlířec, jedny pokojnici od krávü, synu p. Kašpara z Perštejna, dceři Jiříka sklenáře z Ungeltu, dceïi MikuléSe Buzka, dceti Kateřiny šenkýřky u Valšů, manželce Ludvíka Pekelského, Dorotě Lopatské svíénici, zeli Jakuba od modrýho jelena, synu Jana jehláře, dcerce Mikuláše, služebníka pánův, mládenci p. Lorence Stárka, synu p. Pfaumbcrgera, dě- tátku p. Duchoslava, Kak&ovi řezníku, Martě Srpový, Bav- bote Korecky, synu Jana Ślachlatskyho, synu Bartoloměje Rejšovskýho řezníka, pani mateti Kundrata Skrély, Pavlovi Jizbickému zamordovanému, Trcjüárovic synácku, Václa- vovi Sramovi, pan( Kometkovy, dvíma dcerám Faltyna Krejéfho, Linhartovi Pergerovi, synu Jana Pospíšila, synu Jana — u Musila, hokyni pod školou Tejnskou, paní Millerovy, p. Spetlovi, synu Anny Moravovy, dcerśm p. Kofenského Příjem platu komorního od ouředníkův šestipanských v St. M. Pr. ze vsi Záluží 2 k. 30 gr. Suma prijmu r. 1607 1500 k. 22 gr. 4 d. Vydání v l. 1607 : p. faráři kvartálův 200 k., kapla- novi 12 k., mistru školnímu 12 k. 48 gr., kantorovi 8k. 16 gr., Martinovi: varhaníkovi 70 k., kalkantovi 2 k., kuchařce na faru 8 k., p. otci za horas o BoZ. Télc 9 k., p. otci na faru za slepice a máslo 9 k. Vydání nákladu na kostel, faru a školu: za nový dveře dubový ke sklepu pod školou 1 k. 30 gr., za druhé dveře prostý též ke sklepu pod zemi, kde Zákovstvo maso chová 40 gr., od opravení pulpitu velkého a malého, též mříže okolo varhanův v kostele 40 gr., 3 ubrusy na faru 8 k. 12 gr., za 23 lokty plátna na ručníky 2 k. 28 gr., od šití a obroubení ručníků a ubrusů 12 gr., na barvu červenou k barvení kamen 6 gr., za putnu vodní 15 gr., pulsantům od zvonění na preces 4 k., od zavěšení dvou praporcův v kostele 2 k. 40 gr., za skobu, kde se dveře závorou, jdouc k Hřebenovům, zakládají 12 gr., za řetěz k druhým vratům proti Hřebenovům 8 gr., za klíček nový k zahrádce 8 pr., za 7 pinet vína v pondělí masopustní na faru |] k. 86 gr., expensí žákovstvu do školy 47 k. 40 gr. od opraveni 4 nolh u kftitedinice konväti 2 k,, od vymelení tří komínů ve škole kominíkoví 21 gr., mendíckům všem na lázni 8 gr., dlažičům od dlážení 14 sáhův, sáh po 10 kr. 2 k., od opravení a obno.ení vrat farních truhláři 2 k., p. Jiříkovi od vyzdvihování a obrá- cení velkého zvonu 8 k. Náklad na vížku nad kostelem M. B. r. 1607 obno- venou: Plechu koupeno od Vlacha v domě u Mrázů 61 soudků po 17 gr. m. činí 102 k., za 18 loket drátu k zvoncům do vížky 10 gr. do Nymburka za 14 liber peregrynu po 86 k. 7 k. 18 gr. 6 d., za 26 lib. pleveisu po 10 gr. 4 k. 20 yr., za 16 lib. glcjtu po 8 gr. 18 gr, 44 liber voleje Inényho po 8 gr. 5 k. 52 gr, va dva pytlíky uhlí dáno 6 gr., malíři od tření barev 8 k. 30 gr., kotláři za mčdčnou korunu a malíři od pozlacování a ma- lován( j( 3 k., Tomasi Cermákovi od pokryvánt 80 k., za dvě libry voleje k potřebám pokrývači 16 gr. Náklad na krov nad kostelem sv. Benedikla v I. 1607: Předně koupeno 4 dčbery vápna po 18 gr. m. | k. 12 gr., od míry dáno 2 gr. 2 d., od výnosu 8 gr. 8 d., formanu od přívezení 12 gr., za jednu furu písku 12 gr. Tomá- 3ovi. mistru pokryjvaéskému za dva dni 32 gr, lovarysi V1. Kostel Týnský. jeho 82 gr., přidávači jejich 18 gr., za vůz písku 19 gr., za 800 háků, jedno sto po 80 gr., dáno na Malý Straně 1 k. 30 gr., formanu od přivezení jich 80 gr, za 5 déberü vápna v starom. vápenici | k. 80 gr., za 1000 háků odtud 4 k, za 800 prezů I k., tovarySi pokryvac- skému za pět dní (den po 16 gr. m.) | k. 20 gr, To- mášovi mistru ] k. 20 gr., přidávači 40 gr., za tři vozy písku 86 gr., za dva věrtele tlučených cihel 12 gr., 2 vértele vokujt 12 gr, za dva tisice prezû 6 k. 40 gr, Tomášovi mistru za 6 dní 1 k. 36 gr, tovarysi jeho 1 k. 36 gr., druhému Lovarysi 1 k. 86 gr., přidávači 48 gr., za pét déberü vápna 1 k. 80 gr. za tři vozy písku 36 gr., Tomášovi mistru za 4 dni ] k. 4 gr., tovaryši 1 k. 4 gr., přidávači 832 gr., mistru pokrývačskému za pět dní 1 k. 20 gr., tovaryši 1 k. 20 gr., přidávači 40 gr., za jednu furu písku 12 gr., mistru pokrývačskému za 4 dní 1 k. 4 gr., tovaryši jeho 1 k. 4 gr., přidávačí 82 gr., pokrý- vati od přikrývání kavrnicův u žlábku plechovýho proti voknu sklepovému, pončvadž tam zatykalo, za dva dni 80 gr. Pydání nákladu na kostel sv. Henedikla : Předně když se byla vejchoz odbyla od čtyř mistrů starších zed- níkův k sv. Benediktu, dáno jim za práci 1 k. Placeno nádenníküm za první tejden: Ludvíkovi, Pavlovi, Danielovi, Melicharovi, Mikulášovi, druhému Mi- kutášovi za 6 dní každému po d48 gr., taktéž druhý týdcn, třetí za 4 dni čtyřem, čivrtý čtyřem za 6 dní, panu Janovi, mistru zednickému dáno za tři tybodny 3 k., paty týden 4 nádenníkům za 5 dní, šestý 5 n. za 6 d., sedmý týden 5 nádenníkům za 5 dní, mistru zednickému za 2 neděle 2 k., osmý 6 m. za 6 dní, mistru zednickému za týž týden 1 k., za zahrádku přikoupenou k sv. Benediktu od zetě Jana Celíka 60 k., dáno při trZení jf litkupu I k., Pavlovi Hoškovi, který pomahal tržiti a k švagru se při- mlouvati, dáno na zpropitné 80 gr., za 14 děberů vápna 4 k. 12 gr., od výnosu 12 gr., od míry 8 gr., formanu od přivezení 86 gr., za volejnou tunu nu vápno 10 gr., za vosum voprátek 8 gr. 8 d., bečváři za hole na lisku k přesívání písku a za 80 lisek dáno 19 gr. 6 d., za jednu konev vodni 3 gr., za traka? k vození kamení Ja- novi HTasmanovi dáno ] k. Na devátý týden placeno 6 nádennfküm za 6 dní po 48 gr, (fem pridévatüm za tii dni po 24 gr., třem zednickým lovaryšům za 8 dni po 45 gr., mistru samému 1 k. 30 gr., do Starom. vápenice za 13%, dób. vópna 4 k. 3 gr., za 61 prkno (I po 7 gr.) 7 k. 7 pr., za tři prostrauky k tažení písku ze sklepu 10 gr. 2 d.; koláři od opravení rumpálu 12 gr., za 6 vopratek 3 gr. 9 d, na desátý týden 6 n. za 5 dní po 40 gr., tovaryši zednickému za 5 dní 1 k. 15 gr., dru- hýmu za tři dni 45 gr., třetímu za 4 d. 1 k., mistru ] k. 80 gr., kováři od zvostření 48 nosatcův 20 gr., od spra- cování sochoru žeiczného, od opravení koleček a okování wakafe | k. 37 gr., 16 děb. vápna 4 k. 48 gr, třem tovaryšům 2 k. 45 gr., mistru 1 k. 80 gr. V jedenáctý týden 8 náden. za 4 dni po 32 gr., za 2 kl(ny železný k rozražení sklepu 52 gr., tovaryšům tesařským od po- stavenf külny pro mary 30 gr. V dvanáctý tejden D n. za 4 d. po 82 gr., 4 tovaryšům zednickým 2 k. 80 gr., mistru 1 k. 30 gr., 5 děb. vápna po 20 gr. m., 6 dčb. vápna starom. 1 k. 48 gr. V třináctý tejden: 7 nád. za 5d dní po 40 gr., 2 tovarySüm zed. za 4 dni 2 k., mistru I k. 80 gr., 12 dčb. vápna starom. po 8 gr., 3 dób. po 12 gr., dvoum tovaryšům zed. za8 dni 1 k. 30 gr., mistru ] k. 30 vv. V čtrnáctý tejden 7 nád. za 6 d. po 48 gr., jednomu za 4 dni 32 gr. a jednomu za [I den 9 gr., za hřeby lalový k lešení 8 gr., 4 lovaryšům zed., kteří: grunt v kostnici 

Strana 505
VI. Kostel Týnský. zakládali, zpropitného 30 gr. za b d. po 46 gr., dvoum tovaryšům zed. za4 dni 2 k., třetímu za 8 d. 45 gr., mistru 1 k. 30 gr., 6 děb. vápna novom. | k. 48 gr., p. Janovi Bauchygerovi na Nov. M. Pr. za 2 centy železa cáhlovského 14 k., kolečníku od dovezení téhož železa do Platnýřské ulice k zámečníku 8 gr., 10 dčb. vápna starom. 3 k., za voprátky na lešení 6 gr. V šestnáctý tejden: mistru zednickému 1 k. 30 gr., 2 tovaryšům zed. za 5 dní 3 k. 45 gr., 7 nádenníkům za 5 dní po 45 gr., za 4 kusy tesaného kamene ke dve- řům kameníkovi 8 k. 45 gr., 11 déb. vápna starom. 3 k. 18 gr, za 900 cihel starom. 50 gr., za 4 vozy písku k obmítání 48 gr. V sedmnáctý týden 6 nád. za 6 dní po 54 gr., 5 děb. vápna novom. 1 k. 80 gr., tovaryši zed. za 6 dni I k. 30 gr., dvoum za 5 dni 2 k. 80 gr., čtyrem za 4 dni 1 k., mistru 1 k 80 gr., za 88 prkna (2 za 15 gr. m.), pohodnému od klízení sekretu 5 k., pacholkům jeho na večeři a svíčky 26 gr. V osmnáctý tejden: 4 nád. za 6 dní po 54 gr., za sochor dřevěný k nosení vody 3 gr., dvoum tovaryšům tesařským za tři dni od tesání dříví na krov nad kostnici 1 k. 30 gr., 20 děb. vápna starom. 6 k., 500 háků 2 k., 2 fůry písku 24 gr. V devatenáctý týden: 6 nád. za 5 dpí po 50 gr., tovaryši tesařskému za b dní ] k. 40 gr., dvoum za pět dní (den po 18 gr.). třem za 5 dní 1 k. 80 gr, mistru zednickému 1 k. 80 gr., 10 děberů vápna staroměstského 3 k., dvě fůry dříví a za převezení dvou dubů do zdi k svatému Benediktu 80 gr., na laťový hřebíky k kostnici 10 gr., za desct nárožníků 12 gr., 16 děb. vápna starom. 4 k. 30 gr., 60 hřebů laťových 10 gr., 3 tovaryšům tesařským za 3 dni 2 k. 15 gr., Jiříkovi mistru za 3 dni 45 gr., za železo k stažení kruchty v kostele sv. Benedikta 18 k. 34 gr, od díla zámcénfku 9 k., 15 déb. vápna starom. 4 k. 80 gr. V dvacátj tejden 6 nád. za 6 dní po 1 k., Martinovi, tovaryši zednickému, za 6 dní (po 20 gr.), Pavlovi: a Simonovi za 6 dní po 1 k. 30 gr.. Jakubovi Gencovi 1 k. 30 gr., za 66 latí z Podskalí 4 k. 30 gr., za tři kopy latových hřebíků 27 gr., za nárožníky 10 gr., za dva prostranky 8 gr., za 1 k. hřebů 9 gr. V jeden- mecítmý tejden 5 nád. za 4 d. po 40 gr., Jakubovi mistru l k. 30 gr., Martinovi, staršímu tovaryši, za 4 dní 1 k. 20 gr., třem za 4 d. po 1 k. 12 gr., třem tovaryšům tesařským za den od latování kostnice 45 gr., Sebestia- novi kameníkovi od vrtání zdi 4 k., témuž za vokno k sklípku 3 k., 15 děb. vápna starom. 4 k. 30 gr., 400 dlažiček 1 k. 20 gr., 1200 háků 4 k. 48 gr., 1500 cihel sklepových 6 k., 14 dčb. vápna 3 k. 12 gr. V dvame- cítmý tejden 6 nád. za 5 dní po 50 gr., mistru Jakubovi 1 k. 30 gr., Martinovi, staršímu tovaryši, za 5 dní 1 k. 40 gr., ] tovaryši za 5 dní po 16 gr., druhému za 4 dni po 18 gr., Kryštofovi Brokovi skalníkovi za 60 štukoví i od fůry 16 k., Sebestiánovi kameníkovi za práhy a dvéře nový k sklepu při kaple 5 k.. od tesání kamene 36 kusů po 4 gr, 10 dcb. vápna starom. 3 k., 8 kopy latových hřebů 30 gr., za Xiélku k bílen( 6 gr. V třímecítmým tejdnu 6 nád. za: 5 dní po 50 gr., Jakubovi mistru 1 k. 80 gr., Martinovi, staršímu tovaryši za 5 dní 1 k. 40 gr., dvoum tovaryšům tesařským za dva dni 832 gr., mistru Ji- říkovi 82 gr., 10 dřev na tesanice 2 k., 10 děb. vápna 8 k., 900 cvocküv k pribfjen( ktidlice 19 gr. V étyryme- cítmý tejden 6 nád. za 6 dní po !/; k., mistru zednickému 1 k. 80 gr., Martinovi tovaryši za 6 dní po 20 gr., dru- hému za 6 dní 1 k. 48 a třetímu 1 k. 36 gr, od tesání 78 kusů štukoví 5 k. 12 gr., 16 dčěb. vápna starom. 4 k. 48 gr., 800 dlažiček 1 k. V pětmecítmý tejden 3 nád. za 5 dní po 50 gr., mistru Jakubovi 1 k. 30 gr., Marti- V patnáctý tejden 9 nád. | novi tovaryši za 6 dní 2 k., VI. Kostel Týnský. 505 druhému tovaryši 1 k. 30, třetímu 1 k. 20 za 5 dní, 16 dčb. vápna 4 k. 30, za 1000 prezů sto po 20 gr. V šestmecítmý tejden 5 nád. za 6 dní po 1 k., mistru Jakubovi 1 k. 30 gr., tovaryši jednomu za 6 dní 1 k. 48, druhému 1 k. 36 gr., Kry- Stofovi skalníkovi za 60 kvádrü i s fůrou 16 k. a za 8 větších kverků kus po 24 gr., za 20 latí 1 k., tii tesa- nice pod krůvek 1 k., deset děb. vápna novom. 3 k., truhláři: od díla za stolici novou 3 k.. tři mříže dřevěný k kostnici 6 k., dveře duplovaný k kostnici 2 k. 30 gr., za lípový dveře ke kaple J k. 15 gr., za třetí dveře k druhému sklepu 1 k., za rámce dubový k voknu 30 gr. V dvacátý sedmý tejden 4 nád. za pět dní po 50 gr., Jakubovi mistru 1 k. 30 gr., Martinovi tovaryši 1 k 40 gr., druhému 1 k. 30 za pět dní, kameníku zavdáno na 70 kusů kamene tesanyho i za próh 5 k., od 10 kusi tesa- nyho kverchu jiným dílem 8 k., dvoum tovaryšům za den od kladení námětkův a spravování krovu 30 gr., samému mistru 15 gr., 1000 cihel starom. 3 k. 20 gr., 10 dób. vápna odtud 3 k., 3800 háků 1 k. 12 gr. V dvacátý osmý tejden 4 nád. za 5 dní po 50 gr., Jakubovi mistru 1 k. 80 gr., tovaryši staršímu za 5 dní 1 k. 30 gr., druhému 1 k. 20 gr., za fůru písku na obmílání 12 gr., na kropáé k bílení 8 gr., tři kopy latových hřebíků po 8 gr. k podiaze jdouc na krucbtu, tfi kopy latovych hřebíků 15 gr. V dvacátý devátý tejden 4 nád. za 6 dní po 1 k., mistru: Jakubovi 1 k. 80 gr., Melicharovi tovaryši za 6 dní L k. 48 gr., druhému za 4 d. 1 k. 12 gr., za tři vozy písku formanu 36 gr., 5 dób. vipna malostr. 1 k. 40 gr., dvoum tovaryšům tesařským za 5 dni po 15 gr.. za 8 prken k tállování po 9 gr., za 3 zámky visutý k kaple a k sklepu 2 k. 34 gr., truhláři za dvoje dveře ke kruchté a na kreliově pod schody 2 k. 80 gr., za vokeničku nad sklepem 20 gr., za tří rámy, kudy se na kruchtu chodí, 1 k. 80 gr., třem od tahání písku za 6 dní po 1 k., třem od téhož za 4 d. po 40 gr., sklenáři za tři vokna novÿ na kruchtu 4 k. 14 gr., témuž za nový vokno do dolejšího sklepu 1 k., 9 děb. vápna 2 k. 42 gr. Job$tovi zámečníku v Platnýřské ulici placeno: za mříži, která vážila 74 liber, ke kaple 6 k. 10 gr., od rámu vokování a pocínování 40 gr, zavěšení dveří du- plovaných v kostnici s trojími panty 2 k. 40 gr., od při- bíjení třech mříží k kostnici 1 k., zavěšení dveří k dru- hému sklepu do věže, za štaf a dvoje panty 2 k. 20 gr., za dveře nový plechcm pobitý do kostela jdouc, za panty a zámek 22 k, od trojích rámů okování a přibíjení prutu jdouc na kruchtu 2 k., zavěšení vokeničky na kruchtě a za dvoje panty 30 gr., zavěšení dveří pod schody jdouc na kruchtu a za dva panty 1 k. 20 gr., za 16 háků k přitahování oken 32 gr., od pověšení dveří jdouc na kruchlu a za dva panty 1 k. 20 gr., od vokování truhlice nový dubový a za zámek nový pro potřeby zádušní 2 k. 20 gr., dva z4mky mali visuti, jeden k vokenici a druhy k dveřům 16 gr. Skalnfkovi za 2 kusy pískového kamene na vokna 1 k. 20 gr. Suma vydání všeho za r. 1607 učiní 1480 k. 23 gr. 3 d. m. (zbylo tedy 19 k. 59 gr. 1 d.). 222. 1607, 3. května. Naáhr. nápis. Pohřeb tento jest urozenejch pani panf Lidmily, Marjany, vlastnich sester Novo- hradskych z Kolovrat a budoucich jejich. — Lcta Pánc MDCVII na den, Nalezení sv. Kříže umřela urozená paní paní Bohumila Cabelická rozená Novohradská z Kolovrat, kteréžto duši P. B. rač dáti veselé vzkříšení. 64 

Strana 506
506 VI. Kostel Týnský. 298. 1607. — Ospravedinén( knèze Adama Jiskry Bílského, kaplana u M. B. před Tejnem, proti žalobám Jiří B. Pontána z Breitenberka v archivu místodržitelském R. 109/14. 224. 1607. — Rukop. č. 1640 f. 9. L. 1607 přijat jest počet první outerý po Třech králích od Jana Kavky a Jakuba Křepelky kostelníkův k záduší sv. Be- nedikta. Našlo se v tom roce, že jsou přijali od pohřbů a zvonční 97 k. a 46 gr. m. 4 d. a proti tomu vydali 32 k. 59 gr. m. — V středu první po Třech králích přijat počet od Jeronyma Eliáše a Pavla Kubice kostel- níkův M. B. Našlo se prijmu 71 k. 43 gr. a 3 d. m. a proti tomu vydání 65 k. 49 gr. 6. d. P. purgmistr a rada z jistého a bedlivého uvážení svého k řízení a spravování důchodův osadních záduší za oufedníky tyto osoby: Pavel Rozmbergcr, Jiří Stěpánek z Vltavy, Václav Trubka z Rovin, Pavel Had z Proseče vystavovali a při tom všem osadním poroučeti ráčí, když by koli pro užitečné a potřebné téhož záduší do osady obsíláni byli, aby jeden každý pod pokutou vyměřenou, kteráž žádnému proměněna býti nemá, volně nacházeti se dal, načež od ouředníkův bedlivě pozor dán býti má. Act. fer. 6. in octava Trium regum 1607. Shromáždění do vosady M. B. v neděli drubou po Třech králích — kostelníci k témuž roku nařízení: Pavel Kubic, Jeronym Eliáš, Jiří Hajmon, Jiří Sort, Jan Mateola, Jan Markus, Jiřík od kocourů, Jiřík Staroloubský. Kostelníci k sv. Benediktu: Jan Kavka, Jakub Křepelka; zakřišťaní Vít Nosek a Havel Herynk. 225. 1608. — Rukop. c. 1640 f. 112. 11. Ja- nuarij za úředníky M. B. voleni: Pavel Rozmberger, spoluradni, Jifík Stépánek z Vltavy, Jiřík Sort, Pavel Kubic; za kostelnfky: Jeronym Eliáš, Jiřík Nejdek, Pavel Mrkvička, Pavel sole, Jan Markus, Jan Kakas, Jan Edl. mayer, Jan Kostnar. K sv. Benediktu kostelnici: Tomáš Kovanda, Blažej Kotorovsky. ZákriStani: Vft Nosek, Havel Herynk. 226. 1608. — Daéichy I. str. 220. Pánům Pra- Żanim Starom. meć pozlacený vzatý — jest zase navrácen, obnoven a v to místo, kdež prve byl, jest postaven. 227. 1608. — Rukoj. c. 1645 f. 43. Příjem k zá- duší kostela M. B. před Tejnem a sv. Benedikta v l. 1608: Rest 19k. 59 gr. 1 d., od ouředníků sv. Benedikta 19 k., od kostelníků M. B. 19 k. 19 gr., od sv. Benedikta od- vedli 8 k. 47 gr. Příjem odkazův: od nebožky Tisícový k sv. Bene- diktu JO k., Daniela Kapra z Kaprštejna od paní Anny Pilätky uèinénÿ 20 k., od paní Anny Pátkové od místa nebožtíkovi Rehořovi Pátkovi 25 k., od p. Severina Rud- nera na šátky chudým žíčkům odkázaných 15 k., od paní Chlivenské od místa na krchově M. B. 10 k. Příjem od zvonění: od zvonění synu Faltína krej- čího, hranu uroz. Janovi Cejkovi, starý Vovsový, paní Zu- zaně Rabštejnské, synáčku služebníka panského (jest pa- sírováno), Kryštofovi Dyllerovi, jednomu děvčátku pokoj- níka u Maniasů, zeti paní Savlíčkový, Simonovi Mydláři, Hansovi Mislerovi, Dorotě Třískový, paní Anně od půl zlatýho kolu, pokojníci z domu Adama Linharta, synáčku p. Rabštejnskýho, Adamovi Ryhlerovi, synu Jana Musila, Lidmile Sokolovy, dceii Petra Macera, panf Radnickÿ synu, Ludmile Ludvíka od tří moždířů manželce, Aronce, Janovi Holcovi, dvěma dcerkám Jana Theodora, manželce Mikuláše Maje, panu Chlivenskému, synu Faltína Kyrch- majera, dceri Lorence Storka,. dcefi Melichara Flaldiusa, VI. Kostel Týnský. mladý Goliášce, paní Fukáčkový, Václavovi stoličkáři, synu řezníka Cyngle, Petrovi Příčskému, manželce Miku- láše Hazuky, manželce Simona Vořechovského. Cyprianovi Bílkovi, manželce pana z Vidoule, tovaryši Stefana apo- tykáře, manželce Kříže Chvalského, manželce jednoho mistra pivovárského, Janovi truhláři od Nožičků, k prů- vodu p. Smiřického, manželce Jana Humle, synu Simona Malvazyho, Mikulášovi Cejdlarovi, hospodáři domu p. Svihovského, synu Dominika řezníka, synu Jiříka Zyglc, Jakubovi Velvarskému, p. Hložkovi starýmu, Jakubovi My- dláři, kuchařce Jana Theodora, manželce Jiříka Dačického, Tymotheusovi Rouëkovi, Katefiné Silvestrovy, l'anielovi Chrudimskému, l’avlovi Fendnarovi, samymu (?)) z domu od tří duhů, zcti Petra PeSouna, synu Jana Kavky, docti Blažeje Koterovského, manželce Jakuba Kozla, Dorotě Kasalické, dceři Házový, jednomu pacholátku, Křížovi Chvalskému, Michalovi Kholovi, bratru Juna Pétikostela, synu rychtáře J. Mti C., p. Míčanovi mladému, Jakubovi Hradeckÿmu, Sebestianovi Vrbovi, Janovi Tcjflovi. Suma učiní přijmu za r. 1608 724 k. 22 gr. 5 d. Vydání I. 1608. Předně kvartalův — 324 k. 34 gr. Na rozličné potřeby: Po obnově ouředníkův, když jsme byli vSickni na fare za 4 pinty vína ] k. 22 gr, dvé knihy papíru 12 gr., na pohřeb Stěpána Kulhavýho 30 gr., v oulerý masopustní byvše na fare u p. olce dáno na dvě pinty vína 41 gr., od opravení skel v škole bakaláři a kantorovi 40 gr., když sme za potřebou zádušní u řez- báře J. Mu C. byli, dáno tam na dvě pinty vína 4L gr., za dva ubrusy koupené na faru od Anny kukátkové 9k. 40 gr., za klíč nový a opravení zámku při dřevnici vc škole dáno 15 gr. a při kalkatuře 8 gr., od opravení měchův a varhanův dáno jednomu mládenci 4 k., varha- nikovi, že mu nápomocen byl 1 k., za tři prostraňky k měchům 15 gr., dáno kantorovi na struny před Vzkří- šením Páně 1 k., od šesti trnožův na faru udělaných 80 gr., mestkominíkovi od šesti komfnüv na faře a ve škole 42 gr., truhláři od sklecování prkna a opravení na oltář 18 gr., formanu od vyvezení 4 vozů smelí a bláta z fary, též před školou 20 gr., bečváři od stavení a po- bíjení strokvasu do školy 16 gr., dlažiči od vydláždění dvorečku podškolskému, aby se voda do latryny nclähla, 54 gr., cedítko plechový na faru 15 gr., jednomu varla- níkovi od štimování varhanův a letování některých trub 1 k. 30 gr. Náklad na meč: Předně dáno na snídaní kameníkovi 4 gr., za pivo 24 gr., na uhlí 2 gr., malíři za dílo 12 k., zlalotepci za zlato a vyčísťování meče 7 k. 54 gr., tova- rySüm inalffskym 80 gr., Martinovi Smejdířovi kameníku, který meč nahoru dával, č k., zámečníkovi za dvě železa, které skrze ruku do zdi vsazeno jest, 1 k. 20 gr., za vo- lovo k zalívání toho meče 1 k. 12 gr., na uhlí 4 gr., když týž meč nahoru vundaván býti měl, dáno na faře za víno mezi pány faráře tu lehdáž přítomný 48 gr. Náklad na svrsek nad kazaledlnici v Tejně: Předně když týž svršek vyzdvihován byl při přítomnosti pánův otcův od jiných far dano za 4 pinly vfna | k. 36 gr., tovaryšům Mikuláše řezbáře na pivo b gr., Gabrielovi malíři byl ten svršek projednán na 86 fl. rejn., ale odtud dáno mu toliko 58 A. 80 kr., coż na míšensko učiní 45 k. 51 gr. 8 d., ostalek p. otec z peněz na lýž svršek od lidí darovaných zaplatil. Kameníkovi od dělání díry do pilíře 1 k., zámečníku za 14 hcftů železných a 16 šroubů a za dlouhý železo, jak na něm svršek leží, 2 k. Dáno na víno, když se piatilo p. Mikulášovi řezbáři od díla toho svršku, l k. 28 gr. Sumou 64 k. 6 gr. 

Strana 507
VI. Kostel Týnský. Náklad na spravení kostela sv. Benedikta : Petrovi malíři od malování 83k., zímečníku za 14 teftů k voknům 48 gr., truhláři za stolice před varhany 4 k. 15 gr., skle- náři od dělání nového skla nad schody 1 k, za železo na štaf, jak se na kruchtu chodí, |) k. 20 gr., dlažičům | od 22 sáhův dláždění 3 k. 18 gr., tesaři od votesání tři dubů na kleště na klenutí hořejší 30 gr., pokrývači od pokrývání za 6 dní 1 k. 80 gr., za 5 dní 1 k. 20 gr., za 8000 prezů 10 k., za 10 děb. vápna 3 k., za 3000 háků 12 k., tesaři od opravení hranice u zvonu dolejšího a pobíjení střechy, kde se máry schovávají, 1 k., za !/, libry barvy k obarvení plechu na dveřích 26 gr., sklenáři za 6 liber drátu do voken | k. 12 gr., sklenáři ode všech skel v hořejším i dolejším klenutí udělaných 22 k. Suma vydání všeho 717 k. 23 gr. b d. m. 998. 1009. — Rukop. C. 1645 f. 64. Příjem k záduší M. B. pred Tejnem též sv. Benedikta od nás Jiříka St Dánka z Vltavy, fana Sroubenýho 7 Doubravína, Jiříka Sorta, Jeronyma Korandy od J Mti p. purgkmistra & pánüv nafízenych oufednfküv na r. 1609. Příjem odkazův a od pohřbův: V pondělí po neděli Invocavit přijato od Jana Babky od pohřbu manželky jeho 80 k., od paní Hozlaurový od pohřbu 10 k., od panny Marjány, Hrzanky z Harasova od pohřbu neb. paní Jo- hanny Spetlové z Harasova 20 k. Příjem od zvonění: V pátek po sv. Matěji zvoněno p. Babkovi, v pondělí po neděli masopustní Janovi Háj- kovi krejčímu, v první pátek v posté Marjané Paumber- gerové, v nedéli prvuí v posté Lidmile Humlovy, v outery po týž neděli synu Alexandra Rozína, v sobotu po týž neděli hrany p. Kryštofovi: Kaplíři, v neděli druhou v postě paní Anyžce Storkový, v pátek po týž neděli p. Ladislavovi z Lobkovic, v neděli třetí v postě jednomu tovaryši: kožešnickému, v pátek po týž neděli jednomu tovaryši: krejčovskému, v neděli čtvrtou v postě paní Kro- páčkový, téhož dne dceři od tří voslů, v outerej po týž neděli paní Skrétový starf na Smerhové, v pátek po tyż neděli Petrovi PeSounovi, v nedéli pátou v posté Ludví- kovi Ślejfiii, léhož dne synu neb. doktora Adama, v outerý po týž nedčli manželce Jeremiáše Stetera, ve čtvrtek bratru Petra Nerhofa, téhož dne, manželce Jana Mcelcara, v pátek po týž neděli Apoloně Ríhový, v pon- dělí po neděli: Květné synu Jiřího zvoníka, v outerý po Veliké noci pocholátku paní mincmajstrový, téhož dne Kateřině Kobišec, v outerý po neděli Próvodní Zuzaně Valkounce, den sv. Filipa a Jakuba Anně Maršálkový, v neděli druhou po Velké noci dceři zetě Kašpara Win- Lera, tóhoż dne Alžbětě Šavlíčkový, téhož dne p. dokto- rovi Wilhelmovi, ve čtvrtek po týž neděli Samuelovi Ra- dešínovi, v pátek po týž neděli manželce Jana Musila, ve čtvrtek po třetí neděli velkonoční dceři Wolfa Tka- ničkáře, v pátek po týž neděli Andresovi zlalníku, v pá- tek po čtvrté neděli pastorku Václava Humle, v neděli pátou Matesxovi rotšinidovi, na den Vstoupení P. Kr. Si- monovi kožešníku, v středu po sv. Duše Matesovi barvíři, v pátek po sv. Duše Simonovi zámečníku, den Božího Těla Václavovi Vodňanskýmu, v neděli první po sv. Tro- Jici Honsovi Rostalerovi, v pondél( po týž neděli: dceři Jana Noska, den sv. Jana Lidmile Slepickovy, v středu po sv. Petru a Pavlu Lavinovi špendlikáři, noví (vynecháno místo), v středu po třetí neděli po sv. Trojici Alžbětě Kiliánce, v neděli čivrtou p. mistru Ha- vlfkovi, vc Gtvrtek po Rozesl. sv. ap. hrany Alžbětě Hrob- Cické, v nedéli páté po Trojici Alžbětě: Dobřanské, v pátek po sv. Matí Magd. synu Jana Hlozka, v nedéli tyż pólek Ja- VI. Kostel Týnský. 507 7. posv. Trojici dceři Václava Trubky, téhož dne Petrovi krumplífi, ve čtvrtek po týž neděli Jakubovi Duhonovi kováři, v pátek punčochářce u černýho koníčka, Jiříku, synu Jana Kakše a pastorku Pavla Mrkvicky, osmou ne- děli Volpře řešetářce na rynku, v pondělí N. krejčímu podle p. Dvořeckýho, v pátek po deváté neděli p. Vrán- skýmu, v pondělí po 10. ned. synu p. N. Vodáka, v sobotu po lýž neděli synu Pavla Paly, ve čtvrtek po 11. ned. Jiříkovi barvíři od Radü, v ned. 19. strejci Adama Lin- harta, 13. ned. synu Matyáše Jirky a hokynářce pod &kolou Tejnskou, v nedéli 14. Jeronymovi pokojníku od Pekárkü, den sv. Václava mládenci p. Svihovského, docti p. Lukšana, dceři paní Eliášky, v pondělí po 16. ned. Ruliartovi, v outerej po týž neděli Andresovi Kulíškovi, v středu Kunšovi od Kobylků, Jakubovi sklenáři u sv. Benedikta, v neděli 18. Vítovi Noskovi, v středu den sv. Mwrty paní Marii Holianový, v 19. ned. Jiřímu Svačinovi, v ned. 20. po sv. Trojici dcefi Jana Gerle, toho dne po- chována jest Marjana kordovanice, v outery synu Jana Kolá&nfka, ve ćlvrtek Severinovi Rudnerovi, v 2]. ned. synu Jana Gerle, písaři p. z Doníha, Jifíkovi Pachovi, den sv. Michala pochován jest Prokop kožišník, v pondělí po 22. ned. pochována jest paní N. Pštrosová a decrka Cypriana od jednorożci, 23. ned. pochována dcerka Jana Pětikostela, den sv. Ondřeje pochován p. Jeronym Cejka, v druhou ned. adventní zvoněno manželce p. MHložka, týž den pochován Václav Svíčka v Nov. M. Pr., zvoněno děvečce paní Svihové u sv. Jindřicha, čtvrtou ned. nevěstě paní Jandový a vnučce p. Baumbergera, v neděli po Vá- nocích den sv. Jana Mikulášovi Rydlovi, 1610: v neděli po Nov. letě Johance Spetlové, den Tří kr. paní Stur- mové, v pondělí po Třech kr. Michalovi krejčímu, v outerý Floryanovi Matesovi barvíři, v ned. Adorate matce Maruši pekařce, den sv. Fab. a Seb. Janovi Augustinovi, 3. ned. Adorate pochována panna Dorota Kapounka, v outery zvoněno manželce Gabriela Spinglera, v středu na sv. Jana Zlatońst. manżelce Jana Cernyho. 1609 1072 k. 26 gr. 4 d. Vyddni: Pfední: dáno dvoum pánüm farárüm jako knězi Petrovi Hubkovi a po jeho smrli knězi KliáSovi Sudovi kvartálů 200 k., kaplanovi 12 k., manželce kněze Pctra a potom též manželce kněze Eliáše Suda 8 k., kvartálů správcí školnímu 12 k. 56 gr., kantorovi 8 k. 82 gr., varhaníkovi 70 k., kalkantu 2 k., na expensí žá- kovstvu 47 k. 20 gr. Vydání na všelijaké potřeby k kostelu, faře a škole. V středu po nedéi Reminiscere byli jsme u p. admini- stratora oznamujíc mu o smrti knéze Petra za 2 pinty vína 48 gr, od vyvezení 6 vozů smetí z fary 30 gr., čtvrtek po Oculi byli jsme vyslání k p. administratorovi za příčinou kněze Eliáše Šuda, aby ho k osadě naší kon- firmoval, dáno na 2 pinty vína 48 gr., knězi Jindřichovi, který tehdáž slovem božím a svátostmi pfisluboval, za jeho práci 5 k., pedellovi od obeslání konsistofe 10 gr., od vstoupení pedellovi 5 gr., Mikulášovi podškolskýmu Zeleného čtvrtku 15 gr., od vstoupení pedellovi, když kněz Eliáš Sud přijel 4 gr., pulsantům a některým sou- sedům, kteří faru a kostel hlídali, aby se nic zlého nepři- hodilo, dáno na svíčky, též na zpropitné 40 gr., od šti- mování varhanův k pouti 80 gr., za putnu žákům na maso 15 gr., tesaři od předělávání vrat a domečku štemflování proti p. Skrélovi 1 k., sklenáři od předělárání skel v škole, v velký světnici a v auditorium 2 k., za klíště a hrabáč železný na faru 12 gr., za 4 lokte plátna režného 28 gr. Suma všeho příjmu za r. 64* 

Strana 508
508 VI. Kostel Týnský. Kaplan chodil k stravé od ned. Oculi do Cantate, to jest za 8 neděl, nařízeno po 1 k. na tejden, M. Jan Dykastus 6 neděl chodil, facit 6 k., kantor 7 nedělí též po 1 k. tejden, zvoník 8 nedělí na tejden: po 24 gr. facit 8 k. 12 gr., na Velkou noc kněz Jindřich, kterýž tehdáž posluhoval, byl u voběda, koupena pinta vína za 20 gr., v outerý velik. týž kněz opět byl u stolu, vzato vína )/s pinty za 10 gr. Vydání chudým žákům na šaty: 2 postavy sukna po 11 k. m.. za 50 loket plátna po 6 gr. m., od postříhání a přinešení téhož sukna 1 k., krejčímu od šití z téhož sukna 20 párů punčoch, kabátů a 12 párů galihot 4 k. 80 gr. . Vydání k pouti na den Zvéstování P. M.: na rozlicné potřeby k jídlu též na pití 14 k. 20 gr., na sklenice 14 gr., pozaunarům a jiným, kteří pomáhali při pouti 1 k., žákovstvu cantati 1 k., kuchařkám na lázní 1 k. Vydání k pouti na Nebe Vzt. P. M.: na všelijaké potřeby 18 k. 20 gr., na koření 2 k., na lázni paní fa- rářce 1 k., kuchařkám na lázni 1 k., na hrnce k pouti 80 gr., pozounárům 1 k. Vydání za příčinou kněze Eliáše Šudy: Nejprvé v sobotu po Oculi vyjeli jsme do Nymburka k knězi Eliášovi, utraceno na koně i na stravu 5 k. 20 gr., v pondělí po neděli Smrtedlné podruhý vyjeli jsme do Nymburka, dáno kočímu od fůry 3 k., pacholku na sádlo 5 gr., vzato scbou vína 18 žejdlíků po 5 kr. V Toušimi na pokrmení dáno za voves i za jídlo 36 gr., týž pondělí, když jsme měli jeli dáno za snídaní u p. radního 36 gr., v Nymburce za stravu a za voves 2 k. 34 gr., zase zpátkem když jsme měli jeti dáno v Toušimi na pokrmení 24 gr., Sazometnou neděli, když přijel kněz Eliáé do Prahy, dáno za kapra 16, za štiku 14, za 10 vajec 4, za žemličky 2 gr., vzato rejnskýho vína 9 žejdlíků po 7 kr. učiní 56 gr., v Zelenej čtvrtek dáno na ryby 1 k., za =4 Żejdliki vina po 8 bílých v přítomnosti p. Kašpara Wintera, p. pergmistra, p. Jana Duchoslava 2 k. 24 gr., v Velký pátek, když kněz Eliáš domů zase jítí měl, byl u snídaní, utraceno 30 gr. a jemu dáno 3 k. 56 gr., v středu po neděli Próvodní přijel zase kněz Eliáš, utra- ceno 3 k. 38 gr., od vyhledání kněze Eliáše z malriky p. arcibiskupa dáno sekretáři 2 k. 20 gr., po druhý od vyhledání u p. arcibiskupa vysvědčení jeho pořádného kněžství, kteréž pod pečeti vydáno bylo, 2 k., v pondělí po Cantate po třetí zase jeli jsme pro kněze Eliáše 7 k., formanu, který jel pro věci kněze Eliáše 5 k., za snídaní 1 k., za víno 1 k., vzato 18 žejdlíků vína po 3 bílých, žemliček vzato ssebou za 6 gr., v Toušimi za snídaní 42 gr., v Nymburce za voves j na stravu 4 k. 40 gr., v Nymburce dáno za víno 1 k. 4 gr., v Toušimi, když jsme zase zpálkem jeli, za snídaní | k. 14 gr., v Vyso- čcancch za pivo, když jsme ho vítali 50 gr., kotčcím p. z Waldštejna, že jsou vyjeli s vozem proti knězi Eliášovi do Vysočan, na zpropitné 15 gr., na jídlo i na jiné po- třeby utraceno za dva dní 2 k. 38 gr., za víno dáno podle vrubů 18 k. 36 gr., za sud piva též i šrutky 2 k. 8 gr., v pátek po přivezení jeho dáno z lásky na ryby 80 gr., v sobotu též na maso dáno mu 36 gr. Suma všeho vydání za rok 1609 824 k. 1 gr. a 3 d. m. 229. 1609. — Rukop. č. 1640 f. 114. O po&et p. Pavla Rozmbergera v outerej Velikonoční hned tím raněji pod pokutou 5 k. gr. č. Ludvík od tří moždířův, Kundrat Skréta, Kašpar Winter, David Floryn, Jan Theodor, pan pergmistr hor viničních pražských, Jiřík Staroloubský VI. Kostel Týnský. sklenář. Páni ouředníci nynější všickni mají při tom počtu bejti. Též o rejstra urburní tito páni voleni jsou, aby za- ložena byla. Vystoupení p. faráře budoucího do rady o kněze Eliáše Sudu z Semanina, o kaplana p. mistra a kantora, aby od neděle Oculi až do sv. Jiří. měli stravu u předního ouředníka, aby od nich placeno bylo pol k. m. O zvoníka, ten od ty neděle aby mu se dávalo na stravu za tejden po 12 bílejch. O knihy, které za knězem Petrem zůstávaly nebožtíka kněze Jana Jedličky, aby zase navráceny byly; o baby v domečkách, aby je páni ouřed- níci spokojili. Inventář po smrti neb. kněze Petra Hubky, co jest nám od manželky jeho odvedeno: předně od cínovýho nádobí: 3 ubrusy, 3 ručníky, 10 mísek prostředních a malých, 2 umývadla cejnový, měděnice, nálevka, moždíř s paličkou, míra před mísu(?), slánka cínová, 12 talířů cejnovejch, 2 kotlíky pro ryby, 2 rožně železné, 6 nožů s pouzdrem. Vzato z hořejší kaply nádobí osm kusů, ty sou odvedeny p. administratorovi, dva svícny cejnový, Żejdlik a pil pinty, jest na tom Matka Boží vyryta. Koupen na faru cedník(?) novej. Majf na fafe dva kotly novy a stary, sekeru novi. V pondělí před hromnicemi koupeno pouzdro nožů novejch na faru, dáno za ně 1 k. m., pekáč novej, pouzdro železných Jżic. V Bílou sobotu koupeny 4 zámky k dřevěný kolně ke sklepu, kde pivo, a k kaplanovy ko- moře jeden. Dvě židly nové za 1 k., nová almara na mazhaus. Paměti, kdo co vostává dlužen k záduší: Počet ne- božtíka Korälka a rejstra urburní po paní Hvězdový kšaftem 100 k., u paní Estery Teyflový 50 k., od paní Anny Fuklový odevzdaných za sebou 100 k. páni ouřed- níci špitálští majíce. Jiřík Kostelík zůstává dlužen, co paní Anna Fuklová odevzdala k záduší sv. Benedikta 50 k. P. Pavel Rozmberger přijal první peníze za r. 1608 16 k. m. L. 1609 složeny peníze z gruntu Jiříka Kostelíka 20 k. m. Po paní Kaleřině Kobišový odkázáno 400 k. m., zahrady po 10 k. a zahrady za Svinskou branou každej rok po 100(?) k. m. vycházeti má. Po Vítovi Noskovi odkázaných 30 kop má se dáti. P. Jan Musil zůstává dlužen k záduší po neboZce Hlaváčkový. O p. Mikuláše Rykle strany platu z vinice zadrZáno, o Sramovní vinici, co jest nám zadrzáno, o Kanclífku vinici (ptáti se na ní) jest též Gtvrtce vína, na Volkovic vinici též čtvrce vína. paní Estera Tejflová 50, Kaspar Cimermon 10, Martin Slepička. 230. 1609, 11. ledna. Rukop. ć. 1640 /. 113. Dne 11. Januarii za úředníky voleni: Jiří: Stěpánek z Vltavy, Jiří Sarta, Jan Sroubený, Jeronym Koranda; za kostelníky: Pavel Kubic, Jiří Nejdek, Jiří Staroloubský, Blažej Kotorovský, Jan Kostnar, Jan Posejpaný, Tomáš Javornický, Valentín Henger kožišník. Zakřištáni: Simon Kapalín, Havel Herynk. K sv. Benediktu kostelníci : pelka. Tamtéž f. 114. Dominica Oculi byli páni osadní v osadě pospolu jsouce tyto nížepsané věci v uvážení míti ráčili: Předně o zvonění aby se srovnali s jinejmi faráři, každou neděli aby se zvonilo velkým zvonem. Druhé o pana faráře budoucího, totiž o kněze Eliáše v Nymburce, aby páni ouředníci k němu práci vážili. Stalo se. O pout, aby se v mirnosti drzela. O p. mistra školního od sv. Jindřicha, aby s nim na místě postaveno bylo. Na examen voleny jsou osoby tyto: Kundrát Skréta, Jan Theodor, Jan Kavka, Jakub Kře- 

Strana 509
VI. Kostel Týnský. David Florýn, Jan Slánskej, Václav Trubka, p. pergmistr. Snešeno o nescházení se do vosady. O paní vdovu, dokud by měla s synem na faře zůstati, snešeno, do přijetí jiného p. faráře. 231. 1610. — Rukop. č. 1639 f. 43. Paní Hed- vika Smiřická dle svého ohlášení, jestli by J. Mti bylo dovoleno a vykázáno místo k pohřbu v kůru, že by toho oumyslu byla 800 k. m. k zadu3i M. B. darovati. Jakoż pak i když povoleno bylo, k tomu tu sumu ouředníkům odvedla. Téhož léta pí. Dorota Kapounová týmž způsobem, aby jí samé vykázáno bylo místo, osadním se zakázala dáli 300 k. m. 232. 1610. — Rukop. č. 1640 f. [17. 30. Januarii p- purgmistr a páni z uvážení svého ráčili jsou voliti za ouředníky vosoby tyto : Jiřího Stěpánka z Vltavy, Jiřího Sorta, Tomáše Howufa, Václava Vořichovskýho, za kostel- níky: Pavla Kubice, Jiříka Staroloubského, Václava z Vlka- nova, Jana Markusa, Ludvíka od tří moždířů, Mikuláše Bučka, Jindřicha Řečickýho, zakfiStany : Simona Kapalina, Havla Herynka. K sv. Bencdiktu: Jana Kavku, Mikuláse Hrušku. Páni starší vosadní v plný osadě volení od pánův vosadních v neděli po sv. Alžbětě 1610: Kašpar Winter z Polehrad, Jan Duchoslav z Dévína, Kundrát Skréla z MU Tomás Slemer z Castolovic (škrlnut a připsáno : . Jana Sroubenyho na místě Slemera), jan Theodor z ©" Outrśdorfi, Václav Trubka z Rovin, Matiáš Jirka z Dč- vína (škrtnuto a připsáno p. Franc Ostrštok), David Flo- ryn, Tomás Ilouf, Jakub Henne, Pavel Sole, Pavel Had z Proseče. L. 1610. 31. dne m. lcdna byv&i z poruceni p. purg- mistra a pánů starší ouředníci i všickní: osadní do domu farniho obeslini — nížepsané věci jsou řízeny byly: Předně učínčno ohlášení od paní Hedviky Smiřické skrze vyslaného, že paní ráčí 300 k. m. dávali, aby po smrti k pohřbu těla mrtvého samé toliko paní místo v kůru vykázáno bylo. Povoleno k tomu. Item ouředníci a kostel- níci, též sv. Benediktští vystoupili, jimžto potom oznámeno, że podle snc¥eni s p. purgmistrem a pâny do rady žád- ncjch osob volenejch od osady podáno nebylo. Na tom snešeno a züsláno s p. purgmistrem a pány promluviti skrze vstoupení u to volení jich, aby do rady zase podáno bylo. Jtein snešeno, aby zatím peníze od paní Kapounky 300 k. m. speéctény a zaBily vyèleny byly. Též o tom zmínka učiněna © peníze za pány ouředníky špitálskými zůstávající, předně 100 k. m. od paní Fuklový odevzdaných a více 2000 aby od nich zvyupomínány byly a z uvážení včtšího počtu pánův osadních ne pánům ouředníkům špi- tálským, ale jiným lidem jistým proti dostalečnému zjištění sc zapüjcily. ltem strany věže u sv. Benedikta k opatření volení páni ouředníci p. David Floryn a jinf. Toho od- lożeno. Strany koledy p. administratora, pri snešení a shledání má jeden každý totižto koledu do vosady sebou přinésti. | Darována truhlička krumplovaná pro hostie od nějaké vdovy z vosady sv. Kříže a tomu lovaryši, kterej tu truhličku krumploval, povoleno dáti 2 k. gr Item: prken dvě kopě pod krov na kostel koupiti povoleno. |. 1610 v pátek po Obrácení sv. Pavla na víru Její M. uroz. paní Hedvika Smirická z llazmburku a na Ska- lách znamenaje nestálost Zivota tohoto pomíjejícího ráčila jest toho skrze uroz. p. Gregora z llernsfelzu pii páních starších ouřednících, aby od nich místo k pohřbu v témž chrámě — vykázáno bylo, žádostivě vyhledávati. I obravše VI. Kostel Týnský. 509 nadepsaní ouředníci v témž chrámu místo jedno v kůru za mříži železnou proti velkému oltáři, na kterémžto místě kámen mramorový starý nalomený, jemužto do dvouch set let jest, leží, len ven vyvržen bude, kdežto tělo mrtvé vejš dotčené Její Mli po smrti odpočinutí své jmíti má. — Naproti tomu ráčila jest Její M. paní na dokázání vděčnosti k témuž záduší 300 k. m. — z lásky se zaká- zali, aby ihned po smrti -— odvedeno bylo. L. 1610 4. Julii v osadě snešení takové bylo: Supli- kací p. Pavla Rozmbergera do rady jodaná přečtěna o rest u stolice udělané „skrze něho 53 k. m. za ně, kteréž v počtu vypustil. Žádá záplaty dopomožení; 7 k. varhanfkovi vice do poëtu polozil. Konvář z krámu v ko- cích — učiní 19 k. m Lidé poplatníci, aby k zápisům svym sc pfiznávali, mají obesláni bejti, najde-li se, że p. Rozmberger vice neżli v registiich +a příjem položeno má přijal. Odložiti mu do sv. Havla. Dokud počtu z od- kazu paní Kobišky tak i z dříví, prken k tomu kupování, též vypůjčování neudělá a kameníka i jiných nespokojí, tehdy se mu odpověď dáti nemůže. Stolice aby sobě vy- brali i jiný. Dne 2. Julii v pátek p. hrabě Slik a p. administrator pod titulem J. M. kurfirta Saskýho, aby v pondělí a ve čtvrtek v Tejně skrze kněží německy jeho kázáno bejti mohlo, za tou příčinou z poručení osada obeslána. Sne- šení všech aby se omluva uctivá učinila. Pro budoucí zlé a nebezpecenstv( jazyku českého tak i všeho inčsta se tomu povolití nemůže, což v radě skrze p. Duchoslava — predneseno bejii mA, pondévadz to za pamětí našich prve nikda nebejvalo. Mají dosti jiných kostelův. Fol. 119. Sttany vodkazu pant Kobisovÿ mä se lo při p. Fruwejnovi vyhledźvati a jebo dobry zdání panu purgmistru prednésti a s tím neprodlívati. P. Jana Musila obsflati podle Markyty Hlavátkovy, jinak Prostějovské zápisu dluhu do 30 k. m., p. Zapskyho zadrZaljho platu od 94.9 ročně 2 k. m., kteréž p. Skála při dskách přijnl, ale k záduší není odvedeno. Pri p. purgmistru a pinfch vyhledávati strany Rabštejnského o počty p. Korálka. Při p. rektorovi strany kantora služebnějšího. Truhlici udelali k schování věcí, kteréž v kaple jsou, též i registra a Ly véci zanechali v horcjiím sklípku a všecko prohlfdnouti, pořádný všech věcí inventář. Fol. 120. Snc&ení v plo osadě v neděli po sv. Lin- hartu 1. 1610. Co se dotýče p. Pavla Rosenberkera, że se toho všeho zůstavuje při předešlý přímluvě: pánův osadních. S p. Jiříkem Košetickým promluvití strany ko- morního plat z Dubče jemu od dědicův p. Adama Skály odvedených, který jest týž někdy p. Adam k sobě přijímal, mno+o-li jich za nim zůstává. | Též zprávu vzíti od ouředníkův předešlých, zdali sou kdy k sobě těch platů od p. Skály co přijímali a od kolika let se platí aneb neplatí. Co se dotejče o propuštění p. »dministri- tora pánům osadním sv. Havla, aby tyż p. administrator týmž pp. osadním vždyckny třetí neděli druhé veliké ká- zání slovem božím sám osobně vykonávati a jinými svá- tostmi cirkevními posluhovati mohl, 7e sc k tomu povoliti nemůže, aby tento: chrám Páně nejhlavnójść v2dyckny třetí neděli zavřený a prázdný býti měl. Též také pro nedostatek a seslost véku p. administratora. Co se do- tejéc J. Mti p. Adama st. z Walštejna, aby se jistí osoby volili a k J. Mti práci vážili a J. Mti zakázání ku pamětí piivésti, aby (oto záduší v svý pamětí mítí atak nějakou pamálku na časy budoucí k tomu chudému záduší učiniti ráčil. Co se dotejče jistoty svědčící osadním 16 o osady a vedle nich osadním sv. [avla, kterouž jest na sebe 

Strana 510
510 VI. Koslel Týnský. někdy p. Ludvík Korálek učinil, kteráž zůstává za osad- ními sv. Havla, aby se k nim došlo o zapůjčení též jistoty, aby se táž jistota při úřadě purkrabským zregi- strovati dáti mohla. A potom k držitelu statku téhož pana Ludvíka aby hledíno bylo. 238. 1610. — Rukof. c. 1645 ]. 73. Příjem k záduší kostela M. B. před Tejnem, též sv. Benedikta od Jiříka Stěpánka z Vltavy, Jiříka Sorta, Tomáše Houfa, Jana Vořichovskýho, od nařízených ouředníkův na r. 1610. Vybráno od kostelníkův M. B. v tom roce peticí 64 k. m., od kostelníkův sv. Benedikta 116 k. Příjem odkázaných peněz a od míst k pohřbení těl mrtvých: přijato po ur. paní Dorotě Kapounce 300 k., po paní N. Smiřický 300 k., od Václava Hubky na pa- mátku otce jeho 50 k., po Vítovi Noskovi ševci 30 k., od J. Mti p. hr. Slika 20 k., od Mikuláše Svorcpergcra ma potřeby chudých žáčkův 14 k. Příjem od zvonění: Ve čtvrtek po neděli Devítník pochována dcera Thadiáše v Jilský osadě, v tu neděli po- chován Adam Skála, ve čtvrtek po sv. Valentinu zvonéno Fallínovi barvíři, v neděli Janovi Prunarovi, v pondělí po Invocavit pochována panna z Tetova, v outery po Oculi poch. Jifí Holian, v stredu zvonéno sklenári Dvorskymu, ve čtvrtek dcerce Adama Linharta, v pátek po Zv. P. M. zvoněno synu Mikuláše Pštrosa, v ned. Květnou manželce rychláře městskýho, Martinovi Košatovi řezníku, ve čtvrtek po Velké noci panu Trojanovi z Malé Str., v pondělí po ned. Próvodní synu Pavla Stiky a Kateřině Sturmový, ve čtvrtek p. Piechovi z Hodéjova a synu Valentína Kirchmajera, druhou neděli po Próvodní paní Hedvice Smiřické, dcerce Jana Edimajera feznika, Jiříkovi pekaři a paní Dorotě Kapounce, v neděli třetí po Velké noci Markytě Crhové, v pátek po Nal. sv. ki. pani Kornoce (?), v pondělí po Cantate hrany k zlatý skále, v outerý dceři p. Frozína, ve čtvrtek jedné kožišníci z Michalský vosady, v pátou neděli po Velké noci paní z Roupova, v outerý svatodušní jednomu mládenci z mince, ve středu hospodyni z domu p. z Hodějova, v pátek jedné paní Cejkové, v neděli po sv. Trojicí synu p. mincmajstra, v outerý synu Ludvíka šlejfíře, v neděli po sv. Trojicí synu od černýho koníčka, v outerý manželce Pavla Cernovítského, praeceptora od Sixtů, na sv. Jana Kř. manželce Mikuláše, řezbáře J. Mu C., den sv. Petra a Pavla Jindřichovi Slepičkovi řezníku a mládenci kupeckýmu od Melantrychů, ve čtvrtek Pa- vlovi Hájkovi, na den mistra Jana z Husince manželce Jiříka od tří myslivců, v pondělí po Roz. sv. ap. dceři jednoho šmejdíře z osady sv. Havla, v outerý Jiříkovi Nejedlýmu, v ned. po sv. Anně Barlolomějovi apatykáři, stoličkárfce u Matky Boží, na den Na nebe vzetí P. M. Martinovi Košatovi a synu řezníka Malvaziho, ve čtvrtek manželce Theofila apatykáře, v pátek Simonovi Svachovi, v středu po sv. Bartoloměji: Jakubovi Rozumovi z Miku- lášké osady, v neděli synu Prokopa kožišníka, v neděli 13. po sv. Trojici Dorotě od prstenu, v pátek po Nar. P. M. Jiříkovi svíčníkovi a sestře: Houfa řezníka, v pon- dělí po 14. ned. Ludmile Cehlíkový řeznici, den sv. Lid- mily Kateřině, švagrový Jana Duchoslava, v pátek Janoví Goliášovi, v ned. po sv. Matouši Michalovi Horomérickymu, na den sv. Václava Janovi Malymu ševci, v neděli 16. mládenci z domu Kutovcovic, v ned. 18. Petrovi Píse- ckýmu, v neděli před Všemi sv. Tomáši Slemerovi, v pálek Kryštofovi Rydlovi, v pond. po sv. Linhartu synu Jindficha Rečickýho a paní Kateřině sekretářce, v ned. den Obét. P. M. manželce N. Hrušky krejčího, den Moudrosti boží manželce J. Mti p. hr. Slika, v pátek synu Tomáše Grofa, VI. Kostel Týnský. v neděli 4. adv. manželce Symeona Humburka, na sv. Stép. jedné pekafce od sv. Vondfeje. 161/ v ncd. po Třech králích Václavovi Nekmířskýmu. Suma všeho příjmu za r. 1610: 1753 k. 238 gr. 6 d. m. Vydání: Na všelijaké potřeby k faře a škole: od vyvezení na Stědrý večer 6 vozů smetí všudy okolo ko- stela i z fary 80 gr., od udělání novýho fulixonu do var- hanů 2 k., od štimování varhanů a předělání tremulenta 8 k., za korporal, kterej jedna vdova darovala, jen aby jí vynahraženo bylo, co jest od díla dala, 2 k., tesaři od spuštění a zase vytažení dominikalu, nebo se vokolo hřídle škoda dělala, tesaři od zboření domečku proti Bartákovům, pulsantům od vytažení pacholete jednoho k krucifixu a tćmuż pacholeli od vytření 80 gr., za novou páncv ka- mennou na křen na faru 1 k., za 6 vozů písku na dlá- ždění a zeď, kde ten domček vobofeny byl, 1 k. 12 gr., Jiříkovi tesaři za nový vrala pod školou 6 k., dvoum te- sařům od spravování všech válenic na věži, udělání no- výho přístřešku proti Sluncovům, aby nezatýkalo a schody nehnily, od zabíjení všech dymníkův, aby skrze ně se lézti nemohlo, od vsazení 21 nových korbelů v škole a na faře 1 k. 18 gr. Suma všeho vydání v r. 1610: 1580 k. 42 gr. 6 d. m. 984. 1611. — Rwhop. č. 1645 f. 87. Příjem zá- duší kostela M. B. před Tejnem též sv. Benedikta od Ji- říka Stěpánka z Vltavy, Jiříka Sorta, Mikuláše Kubice a Jindřicha Rečickýho za r. 1611. . Prijem od mist k pohřbení (čl mrtvých: od p. Jana Cachovskýho 10 k., od pohřbu Jana Trmala 10 k., od Hedvíky Robmhápové od místa 10 k., po Adamovi Chli- venským od místa 10 k Příjem od zvonění: V středu po sv. Ant. zvoněno dítěti kuchaře od železných dveří z vosady sv. Michala v středu po Obr. sv. Pavla chůvě od Floryánky bradířky, ned. Devítník Michalovi Pešonovi, v pondělí Faltínovi kožešníku, v pondělí po ned. Kejchavičné panně Rešetá- řovic z vosady sv. Mikuláše, v pátek paní Stelkový z vo- sady sv. Stěpána Vel., v outerý po ned. Družebné paní Dchnický z vosady Betlemské, ve čtvrtek po ned. Smrte- dlné Janovi Cachovskýmu, v středu po ned. Květné Mar- kyté Millerovf a Janovi Trmalovi, v pondélí Velikon. Anné Kosnerová, v stfedu po nedéli Misericordias man- želce kněze Jana Korvína, ve čtvrtek Hendrychovi Ku- tovcovi, v outerý po sv. Marku paní Skálový na Malé Str., ve čtvrtek dceři p. Jana Skrély, den sv. Fil. a Jak. manželce Jiříka Hejmona, v středu Adamovi Chlivenskýmu, v čtvrtek uroz. p. Bernhartovi Hochnarlovi, v pátek paní Markytě Ríčanské, v sobotu Mikulášovi Měřiloukovi a Ja- uovi Kochovi od zlatýho kříže, v ned. Prosebnou Sebesti- ánovi Gottfrydovi, v pondělí Martě Klementový, v outerý Jeronymovi Korandovi, v středu před Božím vstoup. na nebe Janovi Famirovi, v neděli po B. V. manželce Matesa Feder- mwachera a Janovi Menšíkovi, v pondělí dceři Zacharyáše kupce u sv. Jiljí a Anně, dceři Jiříka vážnýho, a manželce Daniele Novobydžovskýho též Janovi Drabantovi k sv. Linhartu, v čtvrtek Marii Cejdlárový, v sobotu před sv. Duchem manželce p. Ludvíka šlejfíře od tří moždířů, v outerý svalodušní Pavlovi Setelovi ksv. Petru, Adamovi Koníčkovi Cernýmu k sv. Jiljí a manželce Jana Zahrádky, ve čtvrtek Dorotě Brázdový a Gabrielovi Mazánkovi, den sv. Trojice zeti Petra Nerhofa a manželce Jana Lounskýho, v pond. po sv. Trojici Janovi Uršpergerovi a Anyžce Ku- chařový k M. B. nad louží, v outerý sládkovi od Jana 

Strana 511
VI. Kostel Týnský. Duchoslava, v středu jednomu mládenci kupeckýmu p. Tobiáše knihaře, na Boží Tělo sklenáři z domu od Vi- límků, v sobotu Janovi Trojanovi od Peruckých, v ned. první po Trojicí manželce Jiříka uzdaře k M. B. nad louží, v pondělí příteli p. Jšetlengle, v outerý po třetí ned. Ja- kubovi Branickýmu, na sv. Jana Kf. Annč Fednarovy, v pondčlí po sv. Janu Alexandrovi Holoubkovi a synáčku Jana Musila, v oulerý Annč Světlíkový od sv. Haštala, den sv. Petra a Pavla Annč Nekmífřské od sv. Jindřicha, sobotu Lidinile železnici na Mostku, ve čtvrtek po mistru Husovi kpnihařce u železných dveří a synáčku Jakuba Ci- stýho z domu Kapounovic u sv. Jakuba, den sv. Markéty pacholitku Jana Becka řezníka, ve čtvrtek Václavovi Srpouškovi, v pondělí po Rozesl. ap. Jiffkovi Humlovi k sv. otěpánu, v outerý Mikulášovi řezbáři k sv. Mikuláši a pacholátku Zaeharyáše IIentrcicha u sv. Jiljí, ve čtvrtek Uhru jednomu z domu na Smerhově, den sv. Máří M. Václavovi: knihaři z Křenového domu a matce Kryštofa Majera pekaře, v neděli 8. po sv. Trojici manželce Jana Kropáče, den sv. Jakuba Janovi Prachenskýmu, v sobotu Kryštofovi Kořenskýmu, vojáku zabitému, v ned. 9. po sv. Trojici doktorovi Vendelinovi, v pondčlí sestře Ferdi- nanda pozaunara, pak manżelec Wolfa tkaničkáře k M. B. na louží, den Proměnční P. Kr. pauf Hufinance na Jibni, v pondělí paní paušrejbrový na Malé Stranč, v pátek po sv. VavFinci paní Barlákový, v ned. 11. po sv. Trojici manżelce Adama Jeronyma, v pondčlí po ned. 12. p. Ger- štorfovi, J. Mti C. prokurátorovi, v pátek po sv. Bartolo- měji Jakubovi kováři, pokojníku z Plánskýho domu, den sv. Jiljí dceři Jana Vovčičky, v ned. 14. Iledvice Pichlový, v pondělí po ned. 16. pacholátku šenkýře od Maňasů, v outery Ilansturkovi na Malou Str., v nedóli 16. Bohu- slavovi Praźikovi, pokojniku z Kraloveho dvoru, ve ćtvrtek po sv. Matouši Marjaně Cyrynce od sv. Haštala, v pátek vnučce Václava Slachtatského, den sv. Cypriana Janovi Noskovi od sv. Mikuláše, v ned. 18. Václavovi, šenkýři paní Prunarky, v středu po sv. Frant. Jiříkovi: Folkovi, hospodáři p. Jindřicha z Kunovic u Novej brány, ve čtvrtek dčvčálku p. Václava Plánskýho, den sv. Havla Janovi Buršovi od sv. Jiljí, den sv. Lukáše pacholátku pokojnika v domě Václava písaře, v ochtáb sv. Iavla Anně Zlutický od sv. Stěpána, ve čtvrtek dcerce Adama Jeronysa od sv. Ilavla, den sv. Sim. a Judy manželce Jana Zajtlšloga od zvonařů od sv. Stěp. Vel., vsobotu dceři Nehofe Fungle provazníka, v ned. 22. manželce Kryštofa Serba rotšmida. v pondělí synu šenkýře od Peruckých a dceři Pavla Trčky šmejdíře od sv. Jiljí, den Všech Sv. dcerce Jana Kropáče, v středu paní Sturmový a panně Alžbětě z Vlkanova, sestře p. Pavla Stiky, v pátek dcerce Kašpara vodáka od sv. Petra, v ned. 23. Ondřejovi, švagru p. Václava: Kum- pana, v pond. po sv. Linhartu knězi Janovi Včelínovi od sv. Václava, v outerý jednomu žáku z školy Jilské, den sv. Martina Jozefovi Kadeřávkovi od sv. Mikuláše, v so- botu manželce Voldřicha Vozy a synu Lorence Storka, ochtab sv. Martina Jiříkovi: Dešanskýmu, na sv. Kateř. dcerce Jana Musila, v sobolu panf Myslikovy od sv. Jin- diicha, v sobotu po sv. Ondř. dceři Víta Rohlíka z šlach- taty, v středu po sv. MikuliSi manzelce Frydrycha EkStana od M. B. na louží, v pondělí po 3. ned. adv. Jakubovi Longovi kožišníku od sv. Mikuláše a Janovi Bezovic od sv. Martina, v outerý po 4. ned. adv. jedny pokojnice dceři u Michala Zuttera od sv. Mikuláše, v středu den sv. Tomáše l'erd. Adamovi Longovi z kraje Zateckého a Kateřinč, pokojnici pod farou sv. Mikuláše, ve čtvrtek po Mláď. barvíři z rychty, v pátek pokojnici u Michala Zutlera. Vl. Kostel Týnský. 511 Suma všeho přijmu 1092 k. 52 gr. 6 d. m. Vydání v roce 1611: Pokrývači od přelezení krovu nad školou 40 gr., za dvě mříže na mazhaus 4 k., za dvě mříže velký a třetí menší na faru 5 k., od udčělání nových dveří, kudy se jde z kostela na věž 1 k. — Vy- dáno celkem 673 k. 1 gr. m. 2935. 1611, 6. července. Ruhkop. č. 1639 f. 12. (V pří- činč dovolení jednoho sklípku v kostele.) Uroz. a slovut- ným pp. starším a ouředníkům i vší osadč záduší kostela M. B. před Tejnem, pánům a přátelům mým vždycky zvláštč milým. Službu svú vzkazuji uroz. a slovutní páni a přátelé mně vždyckny zvláště milí. Zůstává pánům v čer- stvé paměti, jaké sem před tříma lety předně pro čest a slávu boží a potom pro budoucí inou památku beneficium k záduší tomuto M. B. před Tejnem na jistý způsob učinil a za zdravého života odevzdal. Ano také poněvadž toho oumyslu sem, kdyZ sme P. B. podle dobrolíbezné vůle své svaté z tohoto bídného a plačtivého oudolí k své věčné slávě povolati ráčí, aby tu v témž chrámě božím tělo iná tolikéž i manželky mé milé, položeno bylo, od- počívalo i cpitaphium postaviti a kámen poloZiti dal. I jsouce pak nyní, ne pro nějakou pejehu a nádhernost, ale pro jakouž lakouž pamálku toho oumyslu, tu v témž místě, kdež kámen můj v kostele položen jest, sklípek nevelký, kdež dotčená těla naše mrivá položena býii a odpočívali mají, dáti sklenouti, čehož nechtíce bez jistého vědomí a povolení pánův učiniti a tu vče predjíti, vedle toho pánův velice a přátelsky žádajíc, že páni proti lomu nebudou, nýbrž aby sobě podle přiležilosti, když se po- třebami zachystám, takový sklípek v témž kostele a v tom místě, kdež prve můj kámen leží, sklenouti a udělati dáti mohl. Nebo pfred pany netajim, że mimo to dobrodini předešlé ještě více k témuž záduší, k budoucí věčné pa- mátce své též na jistý způsob, kdé to každoročně obru- cováno býti jmá, kšaftem učiniti nepominu. Takže páni mně a manželce mé z čeho děkovati mají a budou jmíti. S tím zústávajíce starou mčrou pánův všech volný přítel, milosti boží sebe sám všecky porucena činím. Datum v Praze ve čtvrtek vo památce mistra Jana z llu- since I. 1611. J. Funk. 236. 1611. — Pol. [21 L. 1611, 18. Januarii p. purgmistr a páni z uvážení svého volili jsou na tento rok za ouředníky tyto: Jiřího Stěpánka z Vltavy, Jiřího Sorta, Pavla Kubice, Jindficha ml. Reciekyho; kostelnici: Jiřík Starolúbský, Jerolim Eliáš, Blažej Kotinovský (sic), Mikuláš Buček, Tomaš Javornický, Jan Vodňanský, Ludvík od tří moždířů, Mates Fišer. Při sv. Benediktu: Jan Kavka, Jakub Křepelka, zakřišťání: Simon Kapalin, Jan Asman. Majestát krále Vladislava kostelníkům novým strany vybrání platův zádušních z vinic a gruntóv póni kostelnici mají to v spis uvésti i svým zdáním, jak by ti plalove k vyupomínání přicházeti měli. Pan Lavel Roscnberger s p. Bílkem předstoupil strany počtu jeho 1606—8. Ze zapomenul při počtu náklad za stolice novy do kostela udélanÿ do 60 k. m. od něho vynaloženy, 7 k. zůstal "na počtu a tudy že by se mu mělo dodati a navrátiti 53 k. m. Příčina, proč mw len rest dén bejti nemůže: první příčina nevyřízení počtu z stavení odkazu Kobisky, 8 k. m. pana Nekmiřského, nájem krámův osobám vejistÿm po 4 k. m., prken a dříví sousedům pobrání, Mandelině Krumlovský krov, nespoko- jenf kamenika. Pan Iolec vedle ohlášení že se uvolil na ty stolice 10 k. dáti, aby se v tom ohlásil, přijal-li jest je. Když sc to spraví, tehdy od toho nejsou jej spokojili. Ujištění p. Rabštejnskýho na 200 k. m. má to ingros- sováno a přijímáno bejti. Ujištění a odevzdání 200 k. od i vás 

Strana 512
512 VI. Koslel Týnský. paní Mandaleny Hvězdový, má se dobrá vuole vyhledávati u p. Haldiusa aneb p. Rabštejnskýho. Varhaník o platu přilepšení, o pokoj k bydlení. Sne- šení: Do týhodne jednou slouží, pokoje není před rukama, prvé se přilepšovalo i 10 k. na dříví a k tomu má 60k. služby, nemůže se vc přidávati mimo předešlý způsob. Ze se nenadál takové odpovědi. Na artykul první, že paní Kobiška sama každého téhodne dělníkům platila — 80 k. ji založil pro dokonání stavení, pan Zykl mu je oplatil, bez počtu že to přijal. Strany 5. artykuli, že proti přijatým a schváleným počtům to jest, odpovědi nemůže v rychlosti dáti. Zádá vejpis jich. Kobiska k sv. Havlovi 400 k. a Tejnu 400 k. od- kázala, p. Zygl má sobě to odevzdáno, aby pole z toho bylo koupeno; pole se nahodilo za Zidovou pecí. O stavení pokoje pro sjití záduší v středu v 20. ho- dinu osoby k opatření a rozvážení toho stavení voleni: Kašpar Winter, Theodor, Floryn, Jan Duchoslav, Mathiáš Jirkovský, Skréta, páni ouředníci. Fol. 122. L. P. 1612 v neděli po Hromnicích byli úředníci a kostelníci obnovení : Jiřík Stěpánek, Jiřík Sort,- Mates FiXer, Blazek Kotoulovskej. Kostelnfci: Pavel Kubic, Jiřík Staroloubský, Mikuláš Buček, Tomáš Javornický, Jan Vitický, Václav Rataj, Jan Melcar, Václav Slanskej. K sv. Benediktu kostelnfei: Jakub Křepelka, Tomáš Kovanda. Zakïisténi: Simon Kapalfn, Pavel Solc. Téhož dne přednešeno psaní p. Martina Frubejna, v kterémž žádá, aby mu se místo k pohřbu při kostele sv. Benedikta vykázalo. Jest k tomu povoleno. Též před- nešena suplikací p. Symeona Podolského, níž žádá, aby se mu místo k pohřbu při kostele v. Benedikta vykázalo. Jest k tomu povoleno. Též přečtěna suplikací Pavla Rozmberkera, žádá vynahražení, co jest na stolice nový, kteréž pod kruchtou při faře poslavené jsou. SncSeni se stalo, když artykule před rokem jemu vystavené vypraví, tehda že se jemu zaplatiti má. V neděli druhou po Veliké noci paní Dorota Krolí- kova od hroznu majíce vstoupení před pány vosadní ozná- mila, že jest se na tom ustavila, pokudž by páni vosadní k tomu povolili, aby díl chrámu sv. Benedikta, tak jakž z jedné strany paní Kateřina z Bytyšky přestavčti dala, aby z druhé strany týmž způsobem týž chrám rozšířen byl, že by na vystavení téhož dílu šest set k. gr. m. odvésti chtěla. Dána jí odpověd, že by rádi k žádosti její pobožné povolili, ale že někdejší páni jak domácí tak i z jiných osad pro pohřby jich k tomu povoliti nechtí. Proti tomu voznámila, poněvadž prvnějšího mínění svého užití nemohla, že dobrodiní toho od chrámu toho odníti nemíní, ale pro chudé žáky nemocné a některé chudé poctivé vdovy a pro rozšíření krchova na skoupení domu někdy Plimlovského 600 k. iw. vysázeti se uvolila a žá- dala, aby jí bylo místo k pohřbu při témž chrámě vyká- záno. Jest k tomu všemu přistoupeno, dům ten aby se skoupil a místo k pohřbu, kde se jí líbiti bude, aby se jí z toho dobrodiní poděkováno. 287. 1612. — Rukop. č. 1645 f. 110. Příjem k záduší kostela M. B. před Tejnem, též sv. Benedikta od Jiříka Stěpánka z Vltavy, Jiříka Sorta, Matesa Fišera a Blažeje Kotulovského ouředníkův za rok 1612. Příjem od míst k pohřbení těl mrtvých: V pondělí před sv. Havlem p. Jan st. Voračický od místa v kostele 100 k., od paní Cabelický 17 k., od Kašpara Toužimského a Jana Pece od místa na krcbové, kdez ju vykázíno u nové zdi, 10 k. VI. Kostel Týnský. Příjem od zvonění: V outerý po Nov. letě p. Holianovi, v středu manželce Václava Kocha od sv. Jindřicha, v ned. první po Třech králích dcerce Viktorina pckaře na Pc- kelci, v outerý po ned. druhé synáčku p. Václava od slunců, ve čtvrlek po sv. Ant. p. KryStofovi Vratislavovi, v outerý po sv. Fab. a Seb. p. z Proseče a pacholátku od voslů od sv. Michala, den Obrác. sv. Pavla děvčátku Jana barvíře od sv. Michala, den sv. Brigidy dcerce m. Davida, kazatele německého, den Hromnic dcerce Jana Kvasnièky kováře, v sobotu děvčátku od voslů od sv. Micha'a, v outerý po sv. Dorotě jednomu primá nuze Školy naší, ve čtvrtek Kateřině Hrdlíkový, v pond. po 6. ned. po Třech králích Michalovi od hroznu, v pátek po sv. Valentinu synáčku cís. rychtáře od sv. Martina, v so- botu mistru: Bacháčkovi, rektoru universilatis, v outerÿ po ned. Devítník pekaři Třídomskému od sv. Haštala, v středu po sv. Matěji Václavovi Deklivovi od sv. Jiljí a decrce p. Benjamina Fruwayna, v středu po ned. 1. postní Markétě Iloškový, v pátek synáčku zlatníka u jednorožce, v pond. po neděli Smrtedlné synáčku Jana Ledčanského a Adamovi Wolfovi u bílého Adama u sv. Jiljí, v outerý po ned. Květné synu Anny Noskový, ve čtvrtek po sv. Jiří m. Zacharyášovi Styrskému, v outerý po ned. Pró- vodní manželce Václava Rezka řezníka, v pondělí po ned. Misericordias Tomášovi Menšvencovi od sv. Haštala, v outerý po Nalez. sv. kříže ouředníku p. Mičana, v pátek Václavovi Ochauzarovi, v outerý po Jubilate synáčku Jana Musila, v středu Tomášovi štainšnajderovi od černý růže, v ned. Prosebnou Ferdinandovi Stajnegerovi od sv. Mi- chala, v středu p. prymasovi Malostranskýmu, v pátek po ned. Exaudi synáčku Bartoloměje, pokojníka z domu Kře- novic, a Matoušovi Helmovskému od sv. Jindřicha, v pond. po Sesl. Ducha sv. Václavovi Zbytkovi k sv. Petru, v outerý matce Víta Dentulína od sv. Jindřicha, ve čtvrtek Dorotè Radnickÿ od sv. Michala, v pond. po sv. Trojici Matéjovi Pechancovi od M. B. na louzi, 1. ned. po sv. Trojicí zlatnici podle masných krámů všedních, v outerý p. hejimanu Nov. M. Pr., ned. 2. po sv. Troj. Jiříkovi Skokovi od Horoměřických, v středu po 3. ned. Adamovi Ranhofskýmu od sv. Michala, v outerý po 4. ned. dcerce Matyáše Obrance, v pátek po Rozesl. ap. manželce Kašpara Rešetáře od sv. Mikuláše, v pond. po 5. ned. p. Měsíčkovi, v oulerÿ po 6. ned. manè. Jana Trojana Vodicky, v 7. ned. Janovi Křížovi od sv. Havla, v pond. po 8. ned. Janovi Horskýmu od sv. Mikuláše, v pâtek po 9. ned. p. Kry- Stofovi z mince, v sobotu po sv. Bartolom. dcerce Martina Fruwcjna, v pâtek po 10. ned. dcerce Jana Gerle, v 11. ned. Symeonovi Humburkovi od Bctlema, v pond. po sv. Jiljí dcerce Matouše Vodháje, ve čtvrtek po 12. ned. Pavlovi Dupákovi od sv. Martina, v 13. ned. decrce Jana zlatotepce od sv. Linharta, v pond. po sv. Lidmile Kate- řině Pařezový, v středu pastorku Adama Tesáka a synáčku Zikmunda Celestfna, v oulerÿ po 14. ned. dcerce p. N. Knoblocha od sv. Jindřicha a Anně cukrářce od sv. Lin- harta, v pondělí po 15. ned. paní Voračický od sv. Voj- těcha, v sob. po sv. Frant. Adamovi Cyrylovi a N. apa- tykáři od sv. Havla, v outerý po 16. ned. synáčku doktora Hoe, v stïedu po sv. Divisi Adamovi Sturmovi od sv. Martina, v sobotu p. Danielovi MHrochovi, v sob. po sv. Lukáši Tobiášovi knihaři od sy. Mikuláše, v pond. po 19. ned. synu Jiříka Skréty ze Smerhova, ve čtvrtek po sv. Sim. a Judu Simonovi, pokojníku od havířů, v pond. po 20. ned. vnuku Sedlákovic od sv. Jiljí, v pátek po sv. Linhartu Janovi Babincovi, šenkýři od sv. Mikuláše, v 21. ned. synáčku Václava Magerle od sv. Jindřicha, v ned. 21. dceři Kateřiny od Pátků od sv. Havla, v outerý po 28. 

Strana 513
VI. Kostel Týnský. ned. synáčku Matouše Jandy, den sv. Ondřeje Annč Alt- manové od sv. Mikuláše, v ned. |. adv. manželce a synu p. Ka¶ llostounskyho, v 2. ned. adv. synáčku p. Jana Svika, v pondělí dcerce Jana štajnšnajdera od zlatýho kapra, v 4. ned. adv. Adamovi Ujkovi, den sv. St&päna pokojnici od šmukýře podle ráje. Suma všeho příjmu 1421 k. z5 gr. 4 d. m. Vydání v roce 1612: V ned. po Devftnfku p. rektor universitatis daroval osadním několik knížek vázaných i také excemplářův, jenž slovou mappa, darováno mu zase 2 k., p. faráři Iaštalskýmu za dedikování knížky o zvěstování P. M. (k pouti) dáno 2 k., v škole od udělání nových lavic, ueb se byly v Bílou sobotu obořily, koupeno na ně 5 tesanic a 6 prken, dáno za to 29 k.. za vápno k bílení mazhausu 6 gr, v přítomnosti m. Campana, p. Tetoura držán byl examen v škole, dáno za 8 pinty vína 38 gr., koupena sklená lampa do kostela za 6 gr., na žádost naší dala paní Dorota [lroznová nový vrata proti Skréto- vům udélati, pri smlouvání dáno za vino 1 k., v pond. po sv. LukaSi 3li jsme na kaplu hořejší a knihy, které tam jsou, dolu jsme je snésti i také vyprášiti a sčísti dali, kterýchž se našlo kusů 215. Ty jsou zase pěkně na tu kaplu vyneseny, utraceno při lom za víno a pivo | k. 16 gr., za vápno k bílení hořejší kaple 6 gr., za 10 kuéh papíru na hlavní registra 1 k., od vázání těch register knibati 1 k., malffi od malování v kaple hořejší | k. 50 gr, od udělání nové kanceláře s almarou 25 k., od čctverých dveří do nového stavení jedny každý po 3 k., za mříží s fošnou 10 k., za 7 rámův nových po I k. 40 gr., za 7 vokenic po l k. 20 gr., za lavice do novýho stavení 8 k., zastůl rozkládací 7 k., zatruhlu novou do kaple 5 k., za labule dvé novy po 2 k. 3U gr., za 10 Zidlicek po 90 gr., za 3 2idle po 40 gr., za novou postel do Skoly 1 k. 15 gr., od vopravení starýho stolu z kaple | k. 40 gr, za sto- leček před kostel 24 gr., do světnice udèliny 4 vokna z prohlídacích koleček, jichž jest 768, počítajíc jedno „po 10 d. nciuf 18 k. 17 gr. 1 d, na mazhause 3 vokna z koleček velkých, jichž jest 636 9 k. 5 gr., do školy, do auditorium a komor hořejších pod krov, do kaple, též i na faře opravil a udělal okna mová, jichž koleček bylo 440 k., dvě počítajíc po 7 dl., náklad na cihly, vápno, písek a jiné potřeby k stavení novému 445 k. 51 gr. Náklad na dělníky, kteří u sv. Benedikta písek nahoru tihli 37 k. Ve čtvrtek po Veliké noci začal mistr Jakub délati s čeládkou toho novýho stavení u kostela. V so- botu po téch svátcích placeno dělníkům třem po třech dnech 3 k., nádenníküm dvoum 1 k. 30 gr. (a takto 27 neděl, naposledy v sobotu po sv. Voršile), sumou 248 k., mistru Jakubovi zedníku 2J k. Pijmu jest 1423 k. 18 gr. 1705 k. 15 gr. 3 d. 288. 1612, 10. ifj. /'amdtkv arch. a inístop. I. str. 102. Leta 1612 měsíce října dne 10. toto epitaphium a tento na- proti brobový sklepe nákladem urozeného a statečného rytíře pana Jana Karla Voračického z Paběníic, J. M. císa- řové a králové Ceské úředlníka při dskách zemských krá- lovství Ceského, jemu a dědicům budoucím jeho ku po- hrbu téhoZ rodu pánüv z Pabénic obojího pohlaví jest vyzdvižen a udělán: Anna z Polanky, baba jeho po otci. Markéta z Nemyšle, prababa po otci. Johanka z Hrádku, praprababa po otci. Annaz Zdáru, matie jeho, Otylie z Su- levie, baba po mateki. Markéta z Keinzinku, prababa po malcíi, Mandalena z Osecan, praprababa po materi. . 289. 1612, 10. května. Rukop. č. 2114 f. 69. Uřednící záduší kostela M. B. před Tejnem a sv. Bene- 3 d., proti tomu vydání VI. Kostel Týnský. 513 dikta koupili k témuž záduší dům s zahrádkou vedle domu Doroty Stamburnový a ve zdech zádušních ležící od Jana Pauce za 500 k. č. Zavdali 900 k. gr., kterfchzto jim Dorota Hroznová z křesťanské lásky k ruce záduší daro- vala, tak aby vtom: domě chudí žáci a chudé poctivé vdovy, kteříž by tak od P. B. jakou nemocí na- vštívení byli, opatření své jměli a tak týž dům nemá nyní i na budoucí věčné časy od záduší odcizován a odpro- dáván býti. 240. 1612. — Rukop. è. 1639 f. 109. Novy sta- vení mezi chrünem M. B. a Skolou vystaveno ku potřebě pp. osadních, do něhož k uvažování a opatrování osadních věcí na budoucí časy se scházívati budou, to se stalo. Pod tím stavením pri zemi jest veiky »xklep suchý, kterýž ponejprve pronajat Jakubovi Serafínovi I. 1613, 8. Julii do roka z sumy 20 k. m. 241. 1618. -— Rukop. č. 1645 J. 141. Ptfjem k záduší kostela M. B. před Tejnem, též sv. Benedikta od Jiříka Stépánka z Vltiwy, Pavla lIada z Proseče, Jin- dricha Recického a Ludvika od (Fi moZdífü ouredn(küv na rok 1618: Příjem od míst k pohřbení těl mrtvých: od p. Eliáše Bchema po nebožce paní jeho ž0 k., od Martina Sle- picky odkaza po Jindřichovi, bratru jeho, přijato 30 k., od dítěte paní Cabelický přijato 5 k. Příjem od zvonění: Ve čtvrtek po Nov. letě zvoněno synácku Jana Gedmaura teznfka, u vig. sv. Tří králův Anně šmukýřce z vosady Jilské, v středu po 3 králích Janovi pohodlnému z vosudy Haštalské, v ochtáb 3 kr., Petrovi hospodáři od jednorožeů, v pondělí po 1. ned. po 8 kr. Václavovi Borkovi z osady Havelské, v pátek po 2. ned. manželce Martína Volovatýho z osady Jilské, v outerý po 3. ned. Janovi Kostnerovi z ungelta, v ned. Devítník Anně Drabance od sv. Linharta, den sv. Doroty Lukrecii Zadovské, v sob. po sv. Valentinu dcerce p. Kundráta Skréty, v pátek po masop. ned. bratu Lorence Starka, v pond. po Reminiscere Danielovi Pra2ákovi od sv. Voj- těcha, v outerý Janovi Irydrychovi Longovi stavu rytír- ského, ve čtvrtek Adamovi Rou:ovi Strakonickému, ned. Oculi matce Václava Lva, v pond. po Oculi Tomá&ovi N. zámečníku z osady Linhartské, ve čtvrtek Marjanč zahrad- nici z kolleje Andělský, ned. Lactare Anně bečvářec z Dlouhé třídy, v outerý Matyášovi Jizbickýmu, ve čtvrtek Mat&jovi Helınovskymu z osady sv. Petra, v pátek man- želce Mikuláše Kubice, na Bílou sob. manželce rotšmida od sv. Mikuláše, v pond. Velikonoční pacholátku Jana Ujky řezníka, v outerý manželcc Matěje Hřebíka od sv. Kříže, ned. Próvodní Lidmile Krabicové z domu Adama Janovského od sv. Mikuláše a Janovi Kropáčovi z Krym- lova, ve čtvrtek manZelce po Martinovi Slachovi, v pá- tek manzelce Jirfka Zdvéty od sv. Havla, v stiedu po sv. Kříží: Adolfovi Myslychovi z osady sv. Jiljí, ve čtvrtek po sv. Filipu a Jak. mutefi Benjamina Fruweina, ned. Cantate pacholätku Anny Meclearovy, ned. Prosebnou Kateřině hejtümance z Dvoru králova, v pátek po Bož. vstoupení služebníku p. Cejilava od sv. Havla a šenkýři z rychty, ve čtvrtek po ned. Exaudi svun Kašpara konváře z domu Hodějovských a synu Jidmily Stanygrové z Kolovrat, v outery po sv. Trojici Anné Kaprový od sv. Haštala, den Boz. Tela Viclavovi Aronovi a dcefi Jakuba kupce na Kamenci, v outery po 2. ned. po sv. Trojici synu paní z Sebuzína, čtvrtek po »v. Vítu manželce doktora To- mise a dceři Jiříka Stěpánka, 3. ned. po sv. Trojici sy- micku Jana Kukly od sv. Mikulá3é, dcn sv. Jana Ki. do- ktorovi Huberovi od sv. Jindricha a dcerce Jiříka ševce, 66 

Strana 514
514 VI. Kostel: Týnský. v pondělí po 5. ned. dcerce Pavla Trčky od sv. Jiljí, čtvrtek po Janu z Husince Janovi Altmanovi od sv. Jin- dticha, v pond. po 6. ned. dceři Václava Senka od sv. Mikuláše, v outerý po 8. ned. dceři Kašpara Lukšana, středu po sv. Jakubu Tomásovi Hofmanovi knihafi od sv. Jiljí, v pátek po sv. Martě dceři Václava Slánskýho mly- náře, v středu po 9. ned. paní Mandaleně od zlaté slámy, v pátek po Prom. Kr. P. manželce Jana Vrby řezníka, 10. ned. mládenci a švagru Anny z mince, v pond. po sv. Vavřinci pastorku Matesa Korandy, v outerý pastorku Jukuba Křepelky mlynáře, v outerý po 11. ned. paní Kořenský, ve čtvrtek po Naneb. P. M. manželce Matouše Mazánka a synu Kundrata kožešníka od Nožičků pokoj- níku, v 19. ned. Matesovi Korandovi, v pond. po sv. Bart. synácku od jednoroZcü, v outer po 18 ned. synu Erharta pokojníka od jednorožců, v středu po sv. Jiljí hrabéti Brun$vajnskymu, v 14. ned. paní Borkovy a synu p. Košateckého, v středu po Nar. P. M. Kundrátovi Skré- tovi a Jiříkovi Sortovi, v 18. ned. synácku Václava od sluncü, v outer po sv. Lidmile Matéjovi Satalickymu řezníku, v pátek Petrovi Jozefovi od sv. Petra, v sob. po 16. ned. manželce Jana Méfínského a Janovi Bunzonovi, v 17. ned. farolímovi PYidskymu od sv. Benedikta, v átery po sv. Jeronymu dceři paní Košatecký, v středu synácku Anny od zlaté mříže, čtvrtek Janovi písaři Měřínskému od sv. Havla, den sv. Frant. pokojnici od jednorožců, v 18. ned. synu Václava od slunců, v outerý synáčku Anny od zlatý mříže, čtvrtek po sv. Diviši manželce Dominika řezníka a pastorkyni Jakuba Křepelky, v 19. ned. synu Anny od zlaté mříže, v outerý dceři po Janovi Kakamerdovi, v středu synu Anny Noskový od zlatý mříže, v pátek po sv. Havle Anně, manželce Václava od slunců, v 20. ned. manželce p. Vořikovského a přítelkyni p. Václava Trubky a hokyni od zlaté husy, v outerý po sv. Havle bratru Matesa Korandy, ve čtvrtek po sv. Voršile Vítovi Dentu- línovi, v sobotu dvěma synům po Jiříkovi Sortovi, v pond. po 21. ned. synu Matiáše Jirkovského, v úterý po sv. Si- monu a Judé Pavlovi barvíri, pokojníku od Slemerů, ve čtvrtek dceři Lorence Odháje, v 22. ned. mistru Proko- povi z kolleje Velký a synu a dceři Jana Vovčičky, v outerý po Všech Sv. synu Bartoloměje Rejsera od sv. Haštala a prymasovi z Nov. M. Pr., v pátek po sv. Lin- Lartu dceři Jana Vovčíčky a Pavlovi Sindelovi, v 28. ned. Matesovi zlatnfku, v outerý po sv. Martině synu Anny od černých křížů, v pátek synu Doroty Capouškový, v 24. ned. Janovi Vovčičkovi a Jiříkovi řezbáři z domu Kate- řiny mandlířky, v středu po sv. Alžbětě Janovi Třískovi od sv. Haštala, ve čtvrtek dceři po Janovi Vovčičkovi, v sobotu přítelkyní Václava Trubky, v 25. ned. manželce pana Jana Hrocha a Janovi Hrochovi ml., synu po Sa- muelovi Hrochovi, v středu po sv. Kateřině dceři Ondřeje Mužíka, ned. první adv. dceři paní Sixtový a otci man- želky Jiříka Stěpánka, v 2. ned. adv. synu po Danielovi Berákovi, v outerý p. Adamovi doktorovi Zalužanskému z osady sv. Havla, v středu manželce Martina Winglera kupce od sv. Jiljí, v 3. ned. adv. starý Kyliánce od sv. Havla, den Moudrosti dceři Matěje Solce, v pátek dceři Jakuba Millera od sv. Havla, v 4. ned. adv. dceři paní Syxtový a dceři konváře z domu p. z Hodějova, den Mlá- dátek synu po p. Holianovi od beránka, den sv. Silvestra Xvagrovy Blažeje Vokurky. Suma všeho příjmu 574 k. 18 gr. 2 d. Vydání: Vyvezeno b für smetí z rynku, který u školy byly, 15 gr., na olej dřevěný k mazání zámkův v novým stavení 2 gr., musice od hraní na jitřní v Veliký pátek VI. Kostel Týnský. 1 k., za kopu skřidlic 1 k., zedníkovi od obvrhnutí vápnem zdi okolo krchova 30 gr. —. Suma všeho vydání 903 k. 36 gr. b d. 249. 1618, 13. ledna. Rukop. č. 1639 f. 1. L. P. 1613 v neděli první po Třech králích, 183. Januarii, sne- šení se stalo v přítomnosti p. Jana Duchoslava Kodov- skýho z Děvína, toho času ouřad purgkmistrský držícího, p. Kašpara Wintera z Polehrad, p. Václava Lva z Levingrun a Barechtu, France Ostrštoka z Ostrštoku, Tomáše Houfa, radních a jiných starších osadních záduší kostela bl. P. M. před Tejnem, tehdáž v velkým počtu i za jinými potře- bami shromážděných, aby tato kniha hlavní zádušní zalo- žena byla, do níž by všelijaké paměti toho, jaké od sla- rodávna až posavad témuž záduší nadání, odkazy a dobrodiní od osob stavu panského, rytířského a městského na opravu chrámu, vychovávání kněží a žákovstva, na šaty a knížky i učení chudých žáčkův buď na penězích neb i jinak uči- nény souinapotom od kohokoliv darováno a odkazováno bude, to pořádně a po titulích vejslovné na věčnou pa- mět těch dobrodincův vepsáno bylo. A neméně i to, která místa k pohřbům a sklepům při kostele nebo v ko- stele jistým rodinám a osobám s povolením pánův osad- ních a na jaký způsob vykázány jsou. Nad to vejš co platův a dluhův k dotčenému záduší náležitých jest, jakž dále z registrum následujícího knihy této se ukáže. Stalo se léta a dne svrchupsaného, kteréhožto času byli sou ouředlníci nadepsaného záduší od p. purgmistra a pánův voleni: Jiřík Stěpánek z Vltavy, J, Mti C. vážný v Ungeltě, Pavel Had z Proseče, Jindřich Rečický, Ludvík od tří moždířů; kostelníci : Pavel Kubic, Jiřík Staroloubský jinak Křepelka, sklenář. 248. 1618, 8. července. Rukop. č. 1639 f. 109. V pondělí po nedéli Exaudi stal se pronájem sklepu su- chýho od — záduší — M. B. před Tejnem — a to Ja- kubovi Serafinovi a bratřím jeho do roku — z kteréhožto sklepu — platiti má každoročně 20 k. m. — s vejmiukú, aby Serafiu těma dveřmi, kteréž jsou na ulici) jdouce z Starom. rynku k Ungeltu, do téhož sklepu vcházel a vycházel, se pokojně choval, a druhé dveře mají bejti zavřené —. 244. 1613. Rukop. č. 1640 J. 123. V ochtab Tří králův páni vosadní byli pospolu ponejprv v nově vystaveném pokoji. Ouředníci nařízení tito: Jiřík Stěpánek z Vltavy, Pavel Had z Proseče, Jindřich Rečický, Ludvík šlejfíř od tří moždířův. Kostelníci k M. B.: Pavel Kubic, Mikuláš Buček, Jan Melcar, Václav Slánskej, Jiřík Staro- loubskej, Jan Markus, Kryštof Majer z Pekelce, Václav Rataj. Kostelníci k sv. Benediktu: Jan Kavka, Mates Fišer, Mikuláš Hruška, zakřišťané: Pavel Solc, Tomáš Kovanda. Toho dne přednesena žádost sousedův při kostele sv. Benedikta o vydlážení ulice, kterou se chodí k krchovu. Jest žádost jich dána v spisu pánům radním, aby ji na plný radě přednesli a za ně se přimluvili;, aby jim od pánüv úředníkův šestipanských k vydlážení té ulice pomoc učiněna byla. Item přednesena žádost p. administratora, že ho lidé pomlouvají, že by nedával stravy náležité kaplanům a officialům, že na kvartál ten jinačejší dávati nemůže, že jej na samou stravu vynaloží. Na tom se páni snesli, že mu pfidati pro nedostatky:nemohou,"aby ho píni oufed- níci požádali; aby na tom přestal; v časích budoucích, jestliže by lepší důchod mimo nynější z požehnání božího připadl, že mu také ňákou pomoc učiniti chtějí. Předneseno nadání na časy budoucí 3 k. míš. každo- ročně od ur. p. Jana Voračického z Paběnic, jakž při 

Strana 515
VI. Koslel Týnský. dskách zaznamenáno jest. Přednesen zápis koupení domu pro chudé žáky od Jiříka Pauce. Týž požádal, aby stolice v kostele k tomu domu, kterejž pánům vosadním prodal, náležející manželce jeho, zapsána byla. Jest povoleno. Přeneseno, že jest potřebí zvon velkej opatřitií. Před- neseno, že Jiřík Sygl v odkazu od paní Kateřiny z Bytyšky od scbe odvésti nechce. Sneseno, aby ho vo- beslali. Přednesena žádost Rehoie Karše hrnčíře, aby mu sklep pod školou pronajat byl. Že toho učiniti nemohou, než jestliže by předešlej držitel toho sklepu ze světa sešel, tehdy že žádosti své užíti moci bude. Naposledy sneseno — aby k kazateli německému, kterej u sv. Benedikta slovem božím v německém jazyku posluhuje, aby svcjm posluchačům voznámil snešení pánüv vosadních, že jim toho z lásky křesťanské aż do sv. Jiří přejí, aby jim až do toho času slovem božím posluhováno bylo, dáleji aby se jiným místem vopatřili. Stalo se v neděli v ochtab Tří králův !. 1613. Fol. 125. Ne čtvrtek po neděli Judica ráčili se snésti, aby se nepodávala suplikací J. Mti C. o povolení přislu- hování bratřím při kostele sv. Benedikta mimo předešlé snešení a zápověd, aby tam více se nescházeli mimo čas sv. Jifi. Aby se hned po vyjití toho času kostel zavřel. V ned. tietí po sv. Trojici byli vosadní pospolu v příčíně uroz. p. Jaroslava Bořity z Martinic strany platu komorního ze vsi z Kralovic. Sneseno, že takový plat nemá od téhož záduší prodán bejti. ltem piedneseno strany zvonův, poněvadž potřeba jest, aby byly opatřeny, jest tomu povoleno. Item předneseno strany dolejšího sklepu, aby mohl bejti pronajat. Jest sneseno, aby žád- nému cizozemci ani Vlachu nebyl pronajat, toliko sousedu a Cechovi. 245. 1613. — Tamtéž f. 131. Soupis domů osady M. B. před Tejnem: u jednorožců, Jaroslav Hrob- čický, Václav Trubka z Rovin, Daniel Henrych z Fran- kenšteina, Jan Kavka z Ríčan, Kateřina Sixtová, Marta bradýřka, Krystína Havránková, Václav z Vlkanova, Kašpar Winter z Polehrad, Bohumila Cabelická z Kolovrat, Bar- bora z Bubna, Dorota Ratychová z Peremtu, Jiří Haide- lius, Jiří Bryknar, Bohuslav z Michalovic Theobald Svi- hovský, Jiří Funk z Olivetu, Bernart Elsnic, Jaroslav Spetle, N. Lukavecky, Jan Melcar, Petr u zlaté mříže, v minci, dům p. Vořechovského u Hrochů, N. Kunata z Kunic, Martin Snejch zámečník, Jan Hložek švec, Hanuš Hruška v Plavným dvoře, Bouchval Berka 2 domy, Jakub Křepelka u Maňasů, Jan Tychler krejčí, Mikuláš Boček, Kašpar Albrecht Toužimský, Václav Lev z Leven- grunu, u kamzíků Adama Linharta, Markéta z Donínka stará, N. z Donína ml., Lidmila Slemerova, David Floryn z Lambštejna. u hřebenů krejčová na Malý Straně, u Pik- hartü, Anna Pichlpergerovń, Felix Had z Prosece u zvoni, Hodčějovští, Jindřich Pichlperger v kaple, Janovský, Jakub doktor Lavin, Simona Vořechovského dům u Perutskejch, sirotek Roučkovský, Dusíková vdova, Jiří Suchrmochr zá- mečník, Kateřina Freilichová barvířka u Klimenta, Mar- kéta Ostrovcová u zlaté husy, Jan Pétikostel, Dorota Bfl- ková, Jiří Haušilt u zlatý Jabuti, Simeona Sušického dům u krávů, David Had z Proseče, Tobiáš Cimrmon u Ko- medků, Jan Karraus, Jiff Korbel, Adam Tesacius, Anna Kuklová, Ludvík šlejfíř, Alžběta Fišerová, Jakub Ranoch vedle panf Libockć (?), Jan Bamberger, vdova Spuklerova Jednuška, Jiří Horčice z Prostého, Simon Kapalín Jan Stříbrský u tří křížů, Zikmund Celestín, Kryštof Bednář, Jan Vi- tický u zlatý kotvy, Matěj Telecky, Jiří Hejmon řezník, Jiří Hložek Švec, Anna Zerotínka z Stampachu, Adam VI. Kostel Týnský. 515 Linhart, Martin Frubajn, šlachtata, Alžběta Fišerová, Vá- clav Vořechovský, Dorota Papoušková, Kryštof Majer pe- kař, sirotci: Mrkvičkovi, Anna Košatecká, Pavel Solc, Matej Sole, sirotci: Cyrylky, Dominik Nejmon, Simon Malvazy, Toma$ Houf, Jakub Henne u Peckü, Matiáš Jirkovský, Pavel Kubic, Jan Edlmajer řezník, Jan Srou- benej, Beneš Libštejnský z Kolovrat, Valentin Vecler, si- rotci Ochauzarovic, Jiří Nejdek, Kateřina Skřinecká, Jan Duchoslav z Děvína, Frydrych Libovický, Matouš Janda, Jan Juno, Vratislav Zlatý pozaunář, Eva Knoblochová, Tomáš Javornický, Salomena Zbytková ú, Anna Vlínská, vdova Skrétova, Felix Had z Proseče, Franc Ostrštok z Ostfeldu, Bouslav Gerle, Simon Sušický, Václav Be- chynć, Adam Tiburský malíř, jan Kavka švec, Marjana Herzanka, Jan Musil, u bílého vlka, Havel Herynk, Jifí Staroloübsky, sirotci Jana Kostnera, Jindfich Reéicky, Anna Velvarská, Anna Svobodova, Kateřina Vlachova, Jiří Stěpánek z Vltavy, Anna Sviková z Popovic, starších krejčí: dům, Ladislav Hazlauer, Adam Herzan, Mikuláš Divi$ z Doubravína, Václav Slánský, Valentin Vecler, Jiří Slovský, hrabata z Lukštejna, Mičanovského dům, bratří Kapounové, Jaroslav Smiřický v Templi, Simon Zoubek, Matiáš Jirkovský, Jan Ujka, Jan, ml. Gerle, AlZbéla Aronka, vdova Ovčíčková, spáleniště, Simon Prsten, Anna Koša- tecká, Vít Rohlík, Dominik Hejmon, Jan Markus, Jan Kakcš, Mikuláš Hruška, Benjamin Fruwein, Jan House, dům zádušní, Jan Drkole, Dorota Stambourová, Sebestian Theobald, Jana Chudomelky „dva domy, Enkl Enklhart, Jap Jiří, Kryštof Wilteštorí, Řehoř Fugl, Anna Kadeřáv- ková, Jakub Křepelka, Jan Turek, Václav Rataj, vdova Přícká, Jan Hasman, Jan Pauc, Kapounový dům, Blažej Koberovský, Ladislav Sekerka, Tomáš Kovanda, Králů dvůr. Suma všech domů 179. 246. 1614. — Rukop. č. 1645 f. 145. Příjem k záduší kostela M. B. před Tejnem a sv. Benedikta od Jindřicha ml. Řečického, Jana Melcara, Jiříka (nečitelné), Jakuba Křepelky úředníkův na rok 1614. Příjem z odkazův od míst pohřebních: od p. Adama ml. z Walštejna po první manželce své 50 k., po paní Anně Strašický u zlatého kohouta 50, od paní Voršily Skrétový po p. Voldřichovi Rabštejnským odkázaných 200 k., po p. Rainhartovi z Kolovrat od místa 10 k. Příjem od zvonění: Ledna 3. Janovi Hložkovi ševci, 7. pulsantovymu bratru, 10. manželce p. Jana Ledčan- skćho od sv. Jindficha, 13. hejtmanu vojanskćmu Felzin- gerovi od sv. Mikuláše, 28. manželce p. Janovského od sv. Mikuláše. Února 4. manželce p. Adama st. Mystfka () od sv. Martina, 8. sestře Doroty Bílkový, 16. materi p. Albrechta Smolíka od sv. Jindřicha, 25. Danielovi Nete- rovi od sv. Michala. Března 16. uroz. paní z Vejštence (?) z vosady sv. Mikuláše na Menš. M. Pr., 29. sklenářovi vd sv. Havla. Dubna 4. Simonovi Poseltovi od sv. Ha- štala a Salomeně Kamarýtový od sv. Havla, 8. paní Do- rotě Šetelový od sv. Haštala, 13. hrobníkovi zdejšímu, 14. manželce mistra Flaverína, 28. dceři paní Kadeřáv- kový od sv. Mikuláše, 25. synu Jana Martina od sv. Jiljí a uroz. p. Václavovi Miřickému od sv. Mikuláše Menš. M., Máje 8. pokojníku v domě p. Syxta, 10. manželce p. Vojtěcha z Proseče, 16. manželce Tomáše Grofřa, 20. dcerce pokojníka v domě p. —, 26. Štefanovi hapatykáři od sv. Michala, 30. p. administratorowi, 81. synáčkovi p. zlatotepce od sv. Mikuláše. Června Z. dceři p. N. od sv. Jiljí, 8. Janovi Budínskému od sv. Štěpána M., 10. man- żelce p. Daniele u svińi a synu p. Benjamina Fruweina, 16. p. Vondfejovi Żelezniku pod mostkem z vosady sv. Havla, 24. Kotolovskćmu, : prokuratorovi tto osady, 29. * 

Strana 516
516 V1. Kostel Týnský. dcerce p. Pavla Stiky a dcerce Simona Malvazyho. Čer- vence 7. synu p. Ludvíka od tří moždířů, 11. synáčkovi p. Pavla Stiky, 15. Vlachu kameníkovi, 17. synu zvoniko- výmu, 22. barvíři od sv. Havla, 26. zeti paní Slachtacký. Srpna b. dítěti jednoho pokojníka u krávů, 9. dcerce Jana Kapra od sv. Valentina, 10. dcerce Jana Vodňanského od sv llavla, 1]. uroz. p. z Roupova, hejtmanu Star. M. Pr., a syna strušnejderovýmu od sv. Haštala, 12. synu p. do- ktora Luka od sv. Mikuláše, 13. synu Jana Kakše, 19. dceři Václava Slanského, 19. synu Šimona Prstena, 20. paní Dorotě Písecký od sv. Jindřicha. 24. dětátku jednoho pokojníka u p. Syxta, 25. dcerce p. Jakuba z Kfenovic domu, 31. p. Stęphanovi od sv. Jindřicha. Září 4. jedny zemance od sv. Stépána V., 7. dcerce Jana Kak&e, 19. inanželce p. Zacharyáse od sv. Michala, 14. kuchaři od krávů, 16. synu zámečníkovýmu, 18. paní Bechyňové od sv. Jindřicha. Octobris 4. děvčátku, které se zabilo, 17. Zik- mundovi šenkýři u Peruckých, 27. paní Nygrynce, 28. p. Syxtovi. Listopadu 25. Janovi Bambergerovi. Prosince 8. pani Rainhartovy od sv. Stépána, 14. paní Rešetářce od sv. Mikuláše, 18. p. Jakubovi Rešetáři, 28. děvčátku ko- láčníkovýmu od sv. Jindřicha, 28. zvoníkovi zdejšímu, který jest zabit, když jest šel s knězem Matějem domů. Suma všeho příjmu 1291 k. 17 gr. 6 d. m. Vydání: Na p. administratora v nemoci i pochová- vání: Dáno dvoum, kteří sou jej htídali za 7 nocí a 7 dní po 10 gr. a tak druhý a třetí tejden. V neděli po Božím Těle, když jest pochovávání bylo, prve než jsou jej páni vynesli, tak jakž jsem zpraven byl od p. Jiříka vážnýho, že když jest kněz Petr umřel, že pánům dáváno bylo vino, proto pii tom pochovavdni ulraceno jest 5 k. 28 gr. Vydání na kněze Jana, toho času kaplana: V pon- dělí po Božím Těle, když jsou páni slarší ráčili v novým stavení bejti, z poručení p. purkmistra dáno na víno 2k. 80 gr., item voleny byly osoby k p. administratorovi místodržícímu na faru k sv. Haštalu strany kněze Jana, aby tu mohl zůstati do sv. Havla, ntraceno u nàho 2 k. 20 gr. ltem když sme kněze Jana na faru dovedli, jemu správu [odevzdali] v přítomnosti některých pánův starších osadních, učiněn jest jim oběd 4 k. 80 gr. Paní admini- strátorová navrálila zase kvartálu 20 k., přidáno jest k nim knézi [Janovi ještě 5 k. Za máslo jemu 2 k., za věrtel krup a brachu 2 k. Vydaní na kněze Jiříka Dy- kasta: = Když jsou páni ráčili najprvé k němu jíti za pří- činou přisluhování, utraceno jest u něho 2 k., když jsou zase k němu pro odpověď šli, bude-li přislubovatí, když to na scbe vzal, utraceno u něho 2 k. 80 gr. Když jsou potomně páni ráčili pánům starším relací činiti, voleno jest bylo 10 osob, aby s ním bylo předce jednáno, aby | jim připověděl, panem farářem od [terminu] sv. Jiří býti, | páui vosadn( v novjm stavení pospolu za příčinou p. fa- utraceno jest u něho 2 k. 30 gr. Když jsou potom ráčili páni pro dobrou odpověd jíti; koupeno jest tři svazky ptáčků, i co za víno jest dáno 2 k. 20 gr. Vydání pá- nům, kteří byli do Touškova k shlídnutí p. faráře voleni. Dáno jest jim na cestu na outratu 30 k., item když sme byli u p. administratora, aby na Zádost nasi sem citoval kněze Eliáše z Bezna, utraceno 40 gr., na práci jeho kněze Eliáše, že sem do Prahy přijel a kázání učinil 4 kopy. Jiná vydání: za tři dni zedníku, že jest v kaple din- koval, obinital a vybílil, prve než jsou počali malovali, 45 gr., dáno od voken malování v kaple malíři 2 k. Dáno za provaz do kostela na němž lucerna veliká visí, klerýž drží 60 loket, loket za 2 gr. — Náklad na pokrý- vání krovův ve škole a nad vejstupkem proti Skrétovům VI. Kostel Týnský. 21k. Náklad na pokrývání nad klenulím, jako sc na faru jde, 9 k. Suma všeho vydání.1024 k. 17 gr. 5'/, d. 947. 1614, 1. června. Oecou. B. Univ. Prag. v zemském arch. Praz. f. 81. Primo Junii d. Elias Ssudus a Semanina, administrator consistorii Pragensis sub utraque, 99. Maj mortuus intra horam 15. et |6. — senex, in praesentia dd. defensorum et aliorum multorum utriusquc sexus honorifice in templo b. M. V. ante lLclanm curiam, cui ecclesiae praefuit per quinquennium, sepultus cst. 248. 1614. — Zamtéz /. 172. Páni starií oufed. nici a osada M. B. Zádali, aby Klimentskyho pana baka- láre jim za rektora (universita) dodati rácili. — 7Zamifeż 24 f.31. M. Daniel Lednicensis, rector scolae Letae curiae, accusavit M. Joh. Zitkonikem, quod ipsi quattuor disci- pulos Chrudam abduxerit. 249. 1614, 15. listopadu. Rukop. č. 2020 f. 258. Paní Anna Foglová, měštka Star. M. Pr., koupila pole Korunovské vedle pole paní Anny Kuklové z jedné a p. Jiříka Rečickýho z strany druhé od Mikuláše Choda a Doroty manželův, měšťanův Nov. M. Pr., za 200 k. m. — Tamtéž f. 384. P. Jindřich ml. Rečický a p. Jiří Sta- roloubský — od pánův starších i osady záduší kostela P. M. před Tejnem — se pfiznali, jakoż jest pani Anna Foglová — pole Korunovské — koupila — kteréžto pole za živobytu svého — dala — záduší nadepsaného kostela. — Act. 18. Sept. 1620. 250. 1611. -- Rukop. č. 1640 J. 138. V ned. po Třech králích voleni jsou za úředníky: za inspektora Jan Duchoslav Kodovský z Děvína a to ponejprv. Jindřich Rečický ml., Jan Welcer, Jiří Nejdek, Jakub Křepelka. K sv. Benediktu: Jan Kavka, Tomáš Kovanda, Blažej Ko- toulovský, zakřišťány: Simon Kapalín, Pavel Stolc. Ko- stelníci k M. B.: Jiří Staroloubský, Mikuláš Buček, Vá- clav Rataj, Jan Markus, Václav Slánskej, Kryštof Majer pekař, Jan Mudroń, Jan Pauc. Ten čtvrtek po neděli třetí postní p. regent spolu s p. Janem Hořkejm žádost přednesli uroz. p. Adama z Walštejna — strany místa pohřebního paní manželky jeho, aby mohla tu položena bejti, kdež p. votec její leží v kostele v Tejně. Byla jim odpověd dána, že jest p. bratr paní Walštejnky, prvé než se dal sklípek dělat, ňáký plat komorní slíbil k tomu záduší nadati, toho že se nestalo. Oznámili, že jest tak, ale že jsou za to místo dali 200 k. m. Matiáši Jirkovi, toho času oufedníku i od něho kvitancí mají, ale že, kdy se ňáký plat komorní nahodí koupiti, toho oumyslu pán ráčí bejti, ještě k tomu záduší odevzdati. Fol. 140. V pond. po 1. ned. po sv. Trojici byli ráře, najde-li kněze Jana, anebo jiného na místo vzíti. Snesení takový, aby kněz Jan do sv. Havla při tomto chrámu P. zastával a jemu kvartál jako jinému se ode- vzdával. Voleny byly osoby ku p. administratorovi místo- držícímu knězi Jiřímu Tesákovi na faru k sv. Haštalu. Dne pondělního ihned k panu místodržícímu páni práci vážili a jeho žádali; aby tomu své povolení dal, aby kněz Jan do sv. Havla za kazatele zůstával. Dal za odpověď, že co na něm záleží, že rád se k tomu přičiní, však aby sme se dali ve čtvrtek do konsistoře najítí, tu že jistou odpovědí spravení budeme. Stalo se tak, že jsou nám ho konfirmovali ten čtvrtek do sv. Havla a odtud | ihned jest uveden do fary. V ned. pátou po sv. Trojici byli osada obeslána za : příčinou p. faráře. Sncšení takový, aby k knězi Janovi vo- 

Strana 517
V1. Kostel Týnský. soby vyslány byly, pro jakou příčinu při tomto kostele zůstati nemínil. Odpověd: Poněvadž jest již na něj od p. administratora konfirmací zašla a on od J. Mti p. hr. Slika vokací na sebc přijal, že lo jinâèe bejli nemize, nybrà se na tom züstavuje, co sobé páni vosadní v konsistoři zjednají, že jeho dobrá vůle, do sv. Jiří tu zůstávati bude. Pan administrator za odpovéd dal, 2e to jinaceji byti nc- mize, ponévadZ sou páni vosadní toliko do sv. Havla žádali, aby dáleji zůstati tu mohl, že jest již konfirmací p. hraběti Slikovi na něj sešla a konfirmací na konfir- mací nemají jíli. Sobina žádost na pány úředníky vložila, aby mohla v té chalípce naproti Skretovům »vé obydlí míti, že chce po její smrti: všeckno zancchati. Odpověď jí dána, že z toho domečku se do roka od Macháčka 3 k. bere, ale poněvadž se ona se vším chcc ktomu chrámu odevzdati, že se jí povolení dává a, on aby se ihned jí pohnul, jest mu pornceno. Sedmou neděli po sv. Trojici byla osada pospolu za příčinou kněze Jiříka Dikasta, kterak jest připovědčl a zakázal se, že chce na se vzíti a třetí nedělí a svátek při kostele M. B. před Tejnem posluhovati až do sv. Havla, Osada jest se snesla, aby ihned za času s ním mluvíno bylo, aby od casu sv. Jiří 1. 1615 za p. faráře při ko- stele zůstával. Dal za odpověd, že rád při tomto záduší chce slovem božím přisluhovati, ale vornátü na sebe bráti nechce, nýbrž kaplana, kterýž by v vornátě sloužil, míti chce. Snešení takové jest, aby se ještě k knězi Jiříkovi Dikastovi doślo a jemu oznámilo na konec, že páni se na tom snášejí, jestli chce to ksobě přijíti, aby v vornátě sloužil, aby se vtom ohlásil; jestli by pak nechtěl toho přijíti, leda aby o jiného jednáno bylo. Vit Rohlfk žádal, by jemu povoleno bylo, aby mohl na zdi, kteráž jest na krechově u sv. Benedikta, stavěti a dvé vokna na krchov dáti. Dovoleno. Skrze psanou odpověd kněz Jiřík Dikast oznámil, že by té svobody, kteráz jest od pánüv stavüv zanechána, nemoh! užíti, tak že to k sobě přijítí nemůže. Item před- nešíno, pončvadž slyšeli jest o ňákým knězi Janovi v Tou- škově, majf-li tam páni práci vá2iti, aby pohlídli, jak se v kostele spravuje. Jest tomu povoleno, aby tam páni jeli. V 21. ned. po sv. Trojicí byla osada pospolu. Předně ráčili páni přednášeti, že jest kněz Dikast přípověděl, po sv. Jiří, když se psáti bude leta 1615, pti M. B. pied Tejnem p. farářem bejti — a konfirmací na něj jest pře- čtena, it. druhá na kněze Matěje Jandu jakoilo kaplana staršího, aby do sv. Jiří zůstával. mistra a p. kollegu školního, aby jim dáno jednomu kuž- dému po 20 gr. na tejden, poněvadž na faře k stravě | choditi nemohou, pro ublížení, která se děla od kněze | Item na faře aby bylo na | Jana strany stravy. Povoleno. mazhauze ty lepenice vyvr7eny a na pül cihly zed jiná i komory staveny, pokoj zadní, kdež by p. otec pro stu- | dování měl, obnoven jest. Tomu povoleno. 250a. 1615. — Dačický str. 316. A. 1615 o masopustě | uroz. p. Adam z Waldštejna umřel a v kostele Týnském pohřben. 251. 1615. — Rukof. ć. 1640 J. 142. V neděli druhou po Třech králích zvolení jsou za úředníky: Jin- dřich ml. Rečický, Mikuláš Buček. Jiřík Starolúbský, Petr | Melnický, jimż se za inspektora p. Jan Duchoslav z Dě- vína vystavuje. Kostelníci k M. B.: Pavel Kubic, Tomáš Javornickaj, Václav Slánsky, Jan Pauc, Jan Juno, Jan Mu- dron, Tomás Grof, Daniel Drkola. Kostelníci k sv. Benc- diktu: Jan Kavka, Jakub Křepelka, BlaZej Kotulovskej. Zákřištání: Pavel Falc, Jay Hasman. ll. přednešení pana ' VI. Koslel Týnský. 517 Přednášíno bylo v příčině krámu ancbo sklepu pod novejm slavenfin, aby tento Vlach, klercj jej prede&lc v držení jest, poněvadž měšťanem není ani usedlý, tako- vého sklepu prázden byl. Fo! 145. Düstojnému a, ctihoduému knězi Jiříkovi Dikastovi, záduS( kostela sv. Stépána Velikého v Nov. M. Pr., panu otci nám po pánu Bohn milému: Službu svou vzkazujeme, důstojný a ctihodný kněze Jiříku Dikaste, pane otče náš laskavě a dobrotivě příznivý, zdraví i jiného všeho dobrýho přejeme V. Mti věrně rádi. Není nižádné pochybnosti, než že V. Mii v dobré paměti zůstává, kterak teď nedávno neděl pominulých prostředkem sinrti časné z tohoto světa kněz Eliáš Sud z Semanína, p. admini- strator a p. farář náš, vykročil, pročež jest nám na to pozor dáti, abychom zase na místo jeho dobrého, pocti- vého, pobožného a příkladného správce duchovního do- stati mohli. 1 tajiti V. M. nemiżeme, že z jedné myslí, jednosvorného snešení a mezi sebou namluvení sobě sme za budoucího pána faráře do záduší našeho M. B. před Tejnem V. Mti osobu oblíbili a volili. Poněvadž pak to při sobě známe, že týž chrám Páně nejpřednější v tomto království Ceském jest, na lo aby také dobrým správcem dosazen byl, sme na místo postavili, aby páni radní a páni starší s úředníky k tomu nařízení o to s V. Mtí dále jednali. jim sme celou moc dali a poručili, aby šte se k tomu sklonili a naším budoucím p. farářem býti rá- čili. Při tom žádajíce, abyšte touto naší žádostí pobožnou nepobrdli, nybrż ji k sobě oblíbiti a k sobě laskavě při- jali. My na jiném nejsme. nežli jak sme se k jiným pá- nům farářům chovali, k V. Mti týmž způsobem, jak na osobu V. Mti záleží, se chovati a všelikterak v budoucím dobrém přátelství příčinu dávati, takže s námi rpolu se všemi dobře spokojený býti ráčíte. A to, že tak a ne jináčeji naši vyslaní s V. Mtí jednati budou a V. M. Ze to k sobé prijíti chtíti ráčíte, věříme. S tím se V. Mii poručena činíme a odpovědi laskavé skrze vyslané naše očekávati budeme. Datum v plné osadě M B. před Tejnem. Starší osadní úředníci M. B. před Tejnem. (Bez datum.) 252. 1617. — Rukop. ¢. 1640 f. 146. V neděli masopustní — úředníci tito jsou nařízení: Jindřich Re- čický, Jiří Nejdek, Václav Vorichovsky, Petr Melnicky. Kostelníci k M. B.: Pavel Kubic, Jan Pauc, Martin Outrata, | Jan Mudroň, Tomáš Graff, Daniel Drkola, Martin Mejdlo (Skrinuto a připsán Petr Melnickÿ) Jan Kavka ml. Kostel- níci k sv. Benediktu: Jan Kavka, Mikuláš Hruška, Blažej Kotolovskej. Páni starší osadní: Václav: Lev, Zikmund Celestín, Franc z Ostr&toku, Tomás Hauf (Skrinuto a pri psán Vratislav), Matiáš Jirka, Václav Magrle, Theodor Sixt, David Floryn, Pavel Yale, Jakub Henne, Mikuláš Buéek, Jan Mclcar. Zakfistani: Pavel Falc, Jan Hasman. Prednesena suplikaci Martina Mcjdla, žádá místa k pohřbu při kostele M. B. Aby oznámil, kde by chtěl leżeti po smrli. Prednesena suplikací p. Jana Kavky, aby mu dovoleno prolomiti dveře z domu jeho k studnici, kteráž na krchově sv. Benedikta jest. Václav Cerný žádá, aby byl přijal za hrobníka k obojímu záduší. Jest přijat. 253. 1617,28. dubna. Rukop. č. 1640 /. 147. Uroz. a stat, rytíři p. Hrobčickému z Hrobčice, p. příteli na- šemu zvláště milému. Službu cte. Tak jakž o tom dobrou vědomost jmíti ráčíte, že jsou dobré paměti někdy p. Voldřich a p. Adam, bratři vlastní z Zap, obzvláštní ná- chylností k chudým záduším, též pro rozmnožení cti a chvály P. B. všemohoucího jistým zápisem pri dskách zemských učinčným k kostelu blahosl. P. M. pred Tejnem v Star. M. Pr. platu staiého a věčného každoročně jednu kopu gr. č. k vydávání jeho — zapsali -—, Vedle kte- 

Strana 518
518 V1. Kostel Týnský. réhožto zapsání majíce takový plat k témuž záduší vychá- zeti a placen býti, toho se však neděje, nýbrž toliko po 46 gr. m. a to již od 16 let složeného se nachází. Kteréhožto platu tak zouplna nevycházejícího nemohouce my naskrácení chudého záduší našeho přijíti a tak tudy dobrého mínění těch dobrodincův — rušiti, pročež V. Mti loho psaní činíme a za to přátelsky žádáme — že neráčíte té vůle býti, aby ta- kovým dobrým a chvalitcbnym oumyslem odkázany a za- psaný plat k nějakému stenčení a zmenšení přijíti měl, nébrž že tu lásku k chudému záduší našemu pro odplatu boii prokdzele — což tak --- nedodalého platu za těch 16 let se dostane — to že jakožto poručník nad statkem Dubečským — složili — rácíte. — Datum v Star. M. Pr. v pátek po sv. Jiří J. 1617. Starší úředníci. (Když odpověd nepřišla, dožádán byl Hrobčický listem druhym.) 254. 1617. Rukop. c. 1640 f. 148. V 10. ned. po sv. Trojici páni starší v novém stavení pospolu býti ráčili za příčinou p. Jiříka Zikle, prymasa Nov. M. Pr., strany odkázaných 400 k. m., kteréž jest paní Kate- řina Kobišová na opravu chrámu sv. Benedikta odkázala, že již sedm let takovou sumu za sebou má a z nf ani ouroka neplatí. Přednešeno, kterak jsou páni od Václava Samce pole za Koňskou branou koupili za 425 k. m., — aby to zaplatil. 255. 1618. — Rukop. ¢. 1640 f. 148. V ned. Smrtedinou úředníci jsou tito voleni: Jindřich ml. Re- čický, Bouslav st. Gerle z Dévína, Jif( Nejdek. Ludvík od tří moždířů. Páni starší osadní: Franc z Ostrštoku, Vaclav Lev z [cvengrunu, Zikmund Celest{n, Vratislav z Frankštejna, Matiáš Jirkovský z Dévfna, Pavel Falc, Václav Magrle, Theodor Sixt, David Floryn, Jakub Henne, Mikuláš Buček, Jan Melcer. Páni kostelníci: Pavel Kubic, Petr Melnicky, Jan Pauc, Jan Mudron, Martin Outrata, Daniel Drkola, Tomáš Graff, Jan Kavka ml. Kostelníci k sv. Benediktu: Jan Chudomelka, Mikulás lMru&ka, Blaej Kotolovsky. Zakti&táni: Pavel Falc, Jan Hasman. Přednášeny tyto věci v plné osadě byly: Aby páni starší vosadní z prostředku vyslali na věž jednu i druhou a jakej nedostatek jest, že dobrých schodů není, tak že by bu- doucně ne malá než velká škoda státi se mohla, krov na velkém kostele a věžích aby se přelézti dal. It. u sv. Benedikta na té věži že oba dva zvony mohou tam zavé- šeny býti, že jest ta hranice do té věže dělána a také že la věž je snese. Tři vory dříví smrkového že dosti bude. 256. 1618, 30. března, Rukop. č. 1640 f. 150. Slov. a vzáctné poctivosti pánům starším úředníkům — i vší osadě kostela M. B. před Tejnem. P. purgmistr a páni radní z pilného a bedlivého spolu s J. Mti C. rych- tářem p. Janem Albrechtem z Trnice — povážení ráčí na tento přítomný rok 1618 za úředníky a správce záduší kostela M. B. nad důchody k témuž záduší přináležejícími voliti a nafizovati osoby zejmena tyto: Jindřicha Reči- ckého, Bouslava Gerla z Děvínu, Jiříka Nejdeka a Lud- víka od tří moždířův a při tom dostatečně poroučeti, aby po vyhlášení týchž nadepsaných úředníkův ve dvou ne- dělích nejdéle předešlí ouředníci na pominulý rok 1617 volení v přítomnosti p. purkmistra a pánův „volených — i jiných osob z té osady z příjmu a „vydání počet nále- Zitf vykonati hledéli. Od toho pak času za nižádnou a nejmenší příčinou nynější i budoucí úředníci spolu s ji- nými též osadě bydlejícími více a dále bez vůle, vědomí a povolení J. Mti C. p. rychtáře do osady scházeti a spolu se shromażdovati nemají, nýbrž kdyby toho potřeba ukazovala, že by pro kterou koliv příčinu úředníci osadu VI. Koslel Tÿnsky. svolati a se sjiti chtèli, mají to napřed každého času J. Mii C. p. rychtáři, jaká toho příčina jest a co traktíro- vati nebo jednati chtéjf, oznámili a jeho, aby se tak k tomu najfti dal, se doZádati. V kteréžto příčině týž p. rychtář vedle | Mti C. milostivé instrukcí jemu a k úřadu jeho vydané dále ráčí včdčti, podle povinnosti své jak se chovati. A jestli že by toho od p. rychtáře při úřednících a té osadě vyhledáváno bylo, aby jemu, jaká a od koho, též na jaký způsob k témuž záduší nadání mají a kterak se lo opatruje, ukázuli, tehdy mají a povinni budou beze vší odporností takových nadání in originali, jako také i všecky knihy a registra zádušní ukázati a což by tak po- třeboval, vejpisy hodnovérny toho jemu vydati, tak aby všemu tomu, což v sobě táž J. Mti C. milostivá instrukcí v příčině věcí zádušních obsahuje a zavírá, skutkem a za dosti se státi mohlo a stalo. A ponévadz i na tom ne milo, ale mnoho záleží, aby v obci této jakožto přední v království Ceském neto- liko mezi měšťany a obyvately jejími a lak v správě a regimentu politickém, ale také i mezi pány (faráři, osobami a lidmi duchovními v této obci při záduších a osadách pod správou a ochranou p. purgmistra a pánův jakožto od J. Mti C. slavné a svaté paměti cís. Rudolfa jistým majestátem ve dsky zemské vloženým a od nynějšího J. Mu C. krále a pána nás všech nejmilostivějšího vedle | Jinych vzáctnych obci této nadaných privilegií in meliori forma nafízenfch pánüv kollatorüv -- väelijakÿ pokoj, láska, dobré srozumění zachováno bylo, mnohým pak inezi - týmiž pávy faráři kyselostem, nedorozuměním, jedni proti druhým se postavováním (jako se ji to nejednou díti počalo) přítrž státi mohl, pročež p. purgmistr a páni z téhož bedlivého uvážení svého ráčí i toho při úřednících a vší té osadě záduší kostela M. B. před Tejnem nařizo- vati, jestli že by kdy p. farář té osady buď sám od osoby své od nich odpuštění bral aneb kterému od pánův osad ních odpuštění dáno bylo a zase jiný na to místo dosazen býti měl, tehdy pro uvarování takovejch roztržností, ne- volí, které by příčinou kněžstva v obci této vždy více povstati budoucně chtělo, též úfedníci a osadní mají to vše, proč a z klerých příčin p. farář jich odpuštění bere ancb proč by se témuž p. faráři od úředníkův a osadních dosaditi chtěli, p. purgmistru. a pánům časně v známost uvésti dáti a což by dále v té příčině činiti a jak se za- chovati měli z uvážení p. purgmistra a pánův dalšího vy- měření očekávati. Act. in consilio fer. 6. post Lactare 1618. 257. 1619. Rukop. č. 1640 f. [5l. V ned. první v postě obnovení jsou úředníci: Jindřich Rečický, Mikuláš Buček, Pavel Kubic, Jiřík Staroloubský. | Kostel- níci: Jan Mudron, Jan Pauc, Martin Outrata, Daniel Drkola, Pavel Chudomelka, Jan Kavka, Tomáš Groff, Daniel Pihon. K sv. Benediktu: Jan Chudomelka, Blažej Koterovsky, Gregor Fugl. Zakfistâni : Pavel Solc, Mikuláš Hruška. Přednešeno psaní p. Jiříka Dykasta, p. faráře našeho, pokládá sobě v něm stížnost, s kterou jest se potkal, též skrze psaní jemu učiněné od pánův ouředníkův záduší kostela sv. Havla. Ráčili se páni osadní snésti, aby p. otec náš stížnost svou v té příčině mírnější v krátkejch slovích podal, vodle té páni ouředníci s přímluvou za p. otce, aby p. administrator v té příčině náležitě ochráněn byl. Daniel Pihon požádal pánů osadních skrze spis, aby mu krám ten, kterého jest nájmem nebožtík Jan Aron v sumě 8 k. m. a jednoho kamene svíček velkých k zpí- 

Strana 519
VI. Kostel Týnský. vání v advent pánům literálům požíval, pronajat byl. Jest povoleno. Snesení se slalo p. mistru školníku, aby se odpuštění dalo a aby se neprodleně o jiného správce školního páni ouFedníci starali. ltem. pfedneseno, Zc krám záduiní pod kotci ležící již rok není najatej, tudy że záduší chudému důchod se zmenšuje. Bejval před lety najímán na 4 k. a potomně na © k. Sneseni se stalo, aby byl zase pronajat na jakou koli sumu. 258. 1620. — Rukof. č. 1640 f. 153. V neděli v ochtab Hromnie póni starsi i vSichui vosadni byli po- spolu za příčinou obnovení ouředníkův, kostelníkův, za- křišťánů k jednomu i k druhému záduší. Od p. purkmistra a pánův jsou nařízení: Jindřich Řečícký, A Mikuláš pick, Pavel Kubic, Jiřík Staroloubsky. Kostelníci k M. B.: Jan Mudroň, Martin Outrata, Jan Kavka (připsáno Pavel Chudomelka), Mikuláš Nosek, Jan Pauc, fan Drkota, Nikodym Smetana. K sv. Benediktu: Jan Chudomelka, Gregor Fugl, Blażej Koterovsky. Za- kriślini : Pavel Sole, Mikuláš Hruška. Přednesena suplikací p. administratora, stěžuje sobě, že u malýho pokoje v noci dnes minulé voheň vyšel za- pálením břevna světničného. Žádá, aby se to opaltilo. Ctena toho dne suplikací p. mistra školního, stěžuje sobě, že žákovstvu obědy nestrojí, aby nějaký řád v tom na- řízen byl. Snescuí se stalo, aby páni starší to před sebe vzali jak by to napraveno bylo. V neděli druhou po Veliké noci byla celi osada obeslína pod pokutou. Přednoesena byla stížnost p. mistra, kterak velikej neříd při tomlo záduší strany občdův jest, takže časem do týhodne sotva jednou obědvají pro tu příčinu, že každý peníze žíákovstvu odvozuje. Na tom se snésti — a naïfditi ráčili, aby jeden každý po pořádku, kdy na něj přijde, oběd podle možnosti své jim přistrojil a žádných peněz aby se jim víceji, poněvadž, když peníze "žákovstvo dostane, to propijí a malí hladem mříti musejí, nedávalo, v pátek a v sobotu obědů strojiti není, a protož k zaprošování těch obědův jsou voleny dvi osoby, aby každý tejden toliko pět obědův jim žákovstvu objednali a zaprosili. Kdo by pak obědů nechtěl strojiti, ten po- kuty má 2 k. sloZiti. VI. Kostel Týnský. 519 Item druhý. Poněvadž jest paní Anna Fuglová té dobrý vůle pole ňáký, kteréž za Svinskou branou podle Anny Holcový leží, k tomuto záduší na potřeby a žá- kovstvo nemocné odevzdati, z kteréhož se platí po 16 k., aby k ní osoby volené šly. Ten pondělí po druhé neděli pe Veliké noci — paní Anna Fuglová zápisem takové pole jest postoupila. 259. 1620. — Rukop. č. 1639 f. 305. Inventář věcí kostelních a zádušních kostela M. B. před Tejnem: Vornaty: Vornät červenej karmazinový, damaškový čer- vený, zlatohlavový červený, zlatohlavový aksamítemí čer- veným protkávaný (podšívka tykyty zlaté barvy), zlatohla- vový červený (podšívka z zelené tykyty), dva damaškový bílý s květy zlatými, aksamítový černý se dvouma krum- plovanými erby, aksamitovy černý s bílým křížem, aksa- mílový černý (ma něm jest na kříži sv. Petr krumplovany, zlatohlavový protkávaný aksamítem fialové barvy, z pla- ného aksamítu hřebíčkové barvy, prostý z zelené tykyty. KKdfé: Zelená damašková s puklou stříbrnou pozlacenou, damašková červená s puklou stříbrnou pozlacenou, dvě hedbávné proměnné barvy červené a bílé (podšívka z modrýho plátna), stará atlasová potrhaná proměnné barvy (podšívka z černého plátna), promčnné barvy mo- drým plátnem podšitá, zlatohlavovými květy vytkaná čer- vený proměnný barvy. Diřalmalvky: dvě červený damaš- kový na každý dvě pukly s trapci stříbrný pozlacený, dvě bílý damaškový též s puklami dvěma stříbrnými pozlace- nymi, dvé aksamítevy fialový barvy, dvě černý, Pallv na veliký oltdř: Jedna bílá damašková i s palličkou malou, damašková červená s štychy bílými damaškovými i s pal- ličkou malou, zelená damašková i s palličkou malou, ží- haná hedbávná bez palli&éky. — Prikryli na kazaledlnici: hedbávný proměnné barvy a pallička k němu s cherubí- nem zlatem vytkávaným, aksamítový černý bez pallièky, atlasový modrý a pallicka aksamítová hřebíčkové barvy, černý plátěnný postní s malou palličkou. Na jiných oltá- řích krom velikého jest pall 9 a v kaple jich jest 7, krom postních, které se nepočítají. — Na oltářích svícnů mosazných se dvouma malými pro sloupky jest 22, na český kruchtě svícnů cínových jest 28, na latinský kruchtě svícnů cínových jest 13, na předním reště svícnů mosaz- ných jest 12 a cínových 11, na druhým reště cínových 10, na oltářích svícnů cínových 8. VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). Čislo pop. 553. (Düm Donínsky, Syxtovsky.) 31. 1405, J7. listopadu. Rukop. č. 2101 j|. 63. Johannes de Wylburg prothonotarius, Rudolfus de Mul- hausen et ][anussius Leonis de Duba emerunt ]Il. s. census erga Albertum Camerer pro XXX s. super vinea Henrici de Tyrnovia institoris. Act. fer. MI. ante Elisabeth. #9. 1408, 14. cervence. Tamleż J. 157. Marsso Schram exsolvit Ill s. census erga Albertum Cainerarii pro XXX s. super vinea ipsius Marssonis. Acl. sabbato post Margarethe. 83. 1418, 11. června. Rukop. č. 993 f. 123. Nos magister civium, consules et scabini Maioris Civitatis Pra- gensis vigore presencium notum facimus publice et testa- mur, quod attentis diligenterque pensatis beneficiis plu- rimis et promocionibus variis nobilis domiui Heinrici de Lazan, capitanei Wratislaviensis. que et quas ipse nobis et communilali nostre erga serenissimum principem et do- minum dominum Wenceslaum, Romanorum et Boemie re-. gem, domimum nostrum graciosum, dudum in multum 

Strana 520
520 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). arduis diclam civilatem nostram langenlibus ostendit et exhibuit poteritque, prout valet nobis et civilati nostre, sicut non ambigimus, impendere diligencius in futurum, prc- sertim quia duas maiestatis lilleras absque otnni pecuniali precio nobis tradidit ct liberaliter assignavit, quaram una nos cives el incole dicte civitalis noslre magnifice liber- tamur, ut nulla spiritualis persona audeat aliquem ex nobis consulibus, civibus et incolis nostris ad quemcumque iudi- cem spiritualem cxtra limites regni Boemic nec extra muros civitatis nostre citare, cvocare, aut in ius trahere in quacunque causa, sit criminalis, civilis vel mixta, sed quod quilibet causam. suam coram judice in eo iure, in quo quilibet residet, proponat et ibidem eandem prosequa- tur effectualiter decidendam. Altera vero littcra nobis mu- nifice indulgetur, quod quilibet: nostrum census annuos et perpetuos de domibus seu bonis nostris in civitate vel extra civilatem consistentibus, de quibus lamen cum civitate nostra palitur et onera cousveta sufferre di- noscitur, singulis personis lam spiritualibus, quam sccula- ribus persolvendo eosdem census, data pro qualibet sexa- gena census decem sexag. parate pecunie, exolverc et re- dimere possit et valeat, dum et quocics cuilibet videbitur oportunum, prout in litteris maiestatis desuper confectis plenius continetur. Volentes igitur huic singulari promotori civitatis nostrc pro tot et Lantis beneficiis nobis et civitati nostre cxhi- bitis recompensa debita et condigna vicissiludinarie res- pondere, sano et deliberato animo et maturo jnter nos desuper consilio habito, ipsi domino Henrico concedimus et largimur, ut domus sua, quam nunc inhabitat, cum omnibus suis perlinenciis, sita in circulo civitatis nostre prope domum Érhardi Wicztum quondam vocate ad falces ex una et domum Petri de Nova domo institoris parte ex altera ab omnibus collectis, steuris, lo-ungis, excubiis et aliis contribucionibus seu gravaminibus, ad quas seu ad que omncs concives nostri sunt astricli, tamdiu dumtaxat, donec ipse dominus Henricus in tenula et possessione eiusdem domus extiterit, sit libera, soluta penitus et exempta. Promittentes pro nobis, successoribus nostris hanc nostre voluntatis et concessionis paginam per omnia et singula modo iam expresso rata, grata et firma inviola- biliter observare. Acta sunt hec in nostro pleno et vigo- roso consilio anno ab incarnacione domini MPCCCCXVIII* sabbato, que fuit undecima dies mensis Junii. *4. 1421, 21. června. Rukop. č. 2099 f. 119. To- massco Ssilhavy de Minori Civitate Pr. de universis bonis ad municionem Okorz pertinentibus X s. census annui et perpetui et XV s. retentas publicavit. Act. sabb. post s. Viti. — Przibico de Camenicz de bonis — Okorz — in quibus Loys apothecarius se proscripsit, XX s. gr. census — publicavit. Act. eod. dic. 1436. Rukop, č. relicte olim Johannis Ludvici. I. 1442, 5. listopadu. Rukop. č. 992 f. 213. Jakož jest nesnáz a ruoznice byla mezi Bořivojem z Lo- chovic a Dorotú, vdovú někdy dobré paměti Janka, Loj- sova syna, a nynie immanželkú jeho, z jedné a Mikulášem Serlinkem z strany druhé o dvacet k. gr. platu, kterýchž jest týž Serlink kúpil u Ofky, dcery nebožky Pratforštový, z těch čtyřmecietma kop platu, jakož láž Ofka má knie- ham; měsckými zapsáno nma viniciech již jmenovaného Lojsy i s úroky zadrZané, jakoZ jsû tćmuż Serlinkovi nu téch dvanácie kopách aZ dosavad zadrZány, i opatrní Ma- terna z Dláhé triedy a Bernart od Sampsona, ubrmanć — vypovédenie učinili, aby — Bořivoj a Dorota manželé "5. — 2099 f. 410. Dowmus VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). — dali Mikulášovi Serlinkovi za těch jistých dvanácte k. platu i za úroky — zadržené sto a dvaceti kop gr — Act. fer. II. post OOSS. 2. 1447, 14. února. Aukop. 6. 90 f. (43. Dorothea, conthoralis Borziwoji de Lochowicz, resignavit duas domos suas, quarum una sita est ad platcam Czaltneri eundo iuter domos olim relicte Hrbkouis et Wencesiai pellificis ab antiquis falcibus partc ex altera, alia vero episcopi Luthoimysslensis dicta, sita prope valvam — Zderasiensein inter domos Johannis Podjistebsky et Simonis Mudry -— Borziwoj, marito suo. Act. die b. Valentini. 3. 1452, 19. února. Aukop. č. 90 f. 216. Do- rothea, relicta Johannis, nati Ludovici upothecarii dicti Loysa, el iam conthoralis Borziwoji iunioris de Lochowicz, Elsska, conthoralis Nicolai dicti Berka, et virgo Ursula, nate prefate Dorothee — resignaverunt omnia iura eorum -- post Johannem — patrem — Borziwojio prefato. Act. sabbato ante Kathedram Petri. 4. 1455, 12. července. Rukop. č. 214l J. 414. Slovutný Bořivoj mladší z Lochovic obeslav starú radu, kteráž za nebožce Pešíka na úřadě konšelském seděla, do plné rady i prosil jest jich, aby sć pamatovali radili, kterak sč jest za jich úřadu vzdánie stalo jemu od panic Kateřiny, panic Cenkový manželky a jeho pastorkyně ete., kteřížto upro-ivše sobě potaz všichni jednostujně — seznali sú, že za jich seděnie na úřadč konšelském přišli k nim do rady p. Ceněk z Klinštejna se paní Katežinú, man- želkú svú, Bořivoj z Lochovic mladší se paní Dorotú, manželkú svú, s Uršulú a Elškú, dcerami jejími, tu naj- prvé p. Ceněk k žádosti panie Kateřiny, manželky své, propustil jest tíž manželku svú z zápisu, jimž jemu kni- liami: městskými vzdala a zapsala byla — práva svá — po otci svém — potom paní Kateřina výšpsaná .— se paní Dorotú, matku svú, i s sestrami vzdala jest — táž práva svá — Bořivojovi, otčimu svému. Act. sabbato ante Margarethe. 5. 1460. Rukop. č. 2119 f. K. 8. Ve jméno božie amen. Já Dorota z Okoře, Bořivojova manželka, vyznávám ete. že ačkoli v neduhu a nemoci ležím dosti těžké, však P. B. děkujíc rozumu dobrého i paměti poží- vajfc, nechtčcí ráda toho sč dopustili, bych snad viece jsúc nemocí obticžena paměti pro těžkost neduhu pozbudíc nemohla věcí svých tak zřéditi a zpósobiti, jakž bych ráda, ježto by skrze to i mezi přátely mými, ač by mč v této nemoci Buoh neuchoval, svárové a nelibosti snad mohly vemalé vzniknúti, prolož — že jakož muži svému Boři- vojovi včno své na Okoti dskumi zapsala, delem a dcerám svým na tom jmenovavši, což mi sč zdálo, a podle toho sobě jsem také dvě stě k. gr. pozuostavila, ježto dsky všecko to šíře vykazují a svědčí, těch dvú stu kop i jiných věcí nížepsaných učinila sem i mocí tohoto kšaftu — činím mistra Jana z Rokycan a Jana z Radiče, maršalka i měštěnínu Star. M. Pr., pravé a mocné poručníky (nedo- končeno). 6. 1462, 3. února. Desky zem. vělší č. 84. fol. B. 22. Bofivoj z Lochovic mocny obrance a poručník sirot- kuov někdy Frydrycha z Donina, priznal se pfed dfed- níky pražskými, že jest dluZen dvi sté dvadceti kop er. Ješkovi a Bořivojovi, synuom řečeného Frydrycha z Do- nína. V kterémzto dluhu ibned ku pravému právu dědi- ckému postoupil jim práva svého dědického, kterézkoli má k dědicství: v Okoři hradu, dvoru poplužniemu, dvo- ruov kmetcích s platem, i jiných vesnic a dvoruov kmet- cích k Okofi hradu prislusejicich, s dłdinami, lukaini, lesy, potoky, rybníky, i se vší zvolí, coż k tonu pfislusf, 

Strana 521
Val. Na Velkém mdmésti (strana jižní). s plným panstvím kromě platuov holých věčných a věnných, kteréž na svrchupsanćm dčdieství má, kteréito platy a věno sobě a svým dědicuom pozistavuje, lolo práva svého dědického, kteréž tu má lak a v témž plném prove, jaki jemu dsky od Cenka z Klinštejna svědčí. S takovi vy- mienkou, jestli že by svrchupsaní bratif zemreli pred lety jich, tehdy právo tohoto zápisu naň na Bořivoje a na jeho dědice plným právem zase pripadnáti má. Stalo se leta 1462 v středu den sv. Blažeje. (V bílých větších zá- pisných A XX.) 7. 1466, 12. července. Rukop. č. 2105 [. 242. Generosus miles d. Borziwoj de Lochowicz et de Okorz — resignavit — domum suam prope valvam Zderasienscm, que sila est inter domos Jacobi Lusci ad flaveum cervum ex una et Johannis braseatoris ad nigrum ursum — com- munitali Mai. Urb. Prag. -- loco libertacionis domus eius sccunde ex opposito olim Cunssonis apotece situale, ad ipsius dumtaxat tempora, prout littera civitutis desuper confecta 1eslatur. — Act. sabb. ante. Margarcte. 8. 1470, 3. i(jna. Desky zem. vélsi c. 84 B. 22. Bořivoj z Lochovice a z Okoic pfiznal se pred úředníky pražskými, že jest dlužen šest tisíc kop. gr. tomu dítčií, kteréž Zdena z Klinstejna, manželka jeho, míti bude a Jiným dětem, kteréž s svrehupsanú Zdenú potomne míti bude, pakli by ony děti zemřely: před lety: spravedlými, telidy a prvé nic, Ješkovi a Botivojovi, bratřím purkhrabí z Donína, synuom nékdy Frvdrycha. odtud?, vnukuom svrchudotéeného Borivoje a jich dédicuom. Zaplatili má po smrti své a prvé nic, když by bez nich býti nechtěli. Pakli by nczaplatil, tehdy oni s jedním komorníkem praž. ským budú se moci uvázati v dědictví jeho: v Okoř hrad, v odvuor poplužní s poplužím a v krómu s platem, v Ceco- viefch obojích, v Přelice v dvory kmetef s platem a vlesy řečené Chrbiny, v Kudżevsi v tvrz, dvuor poplużni, v dvory kmelei x splatem; v Nenacoviefch v dvuor po- plužní, v dvory kmetcí s platem coż tu md, VSeradicich vo tvrz, V dvuor poplužní, v dvory kmcicí a krčmu s platem, v Trnové v dvuor poplužní. v ves, v dvory kmelcí s platem; v Bykoši v dvory kmetcí s platem coż tu má, v Lochovicich v dvory poplužní a v dvory kmetcí s platem coż tu mi; v Vinaficich [sic], vodvuor kmetcí na kterém? sedí Jan Huba, kterýž platí JIL k. gr. platu ro'ního; v Svinařích v dvory kmetcf s platem, to vše coz (tw má; v Drahlovicích a. v l.odni v dvory kmetcf s platein coz ti má; v Korni vtvrz, dvuor poplužní, ves, dvory kmetcí s platem; v Litní v dvory kmelei s platem což (u má: v Nesvačilech dvory kmetcí s platem což tu má; v Třebaní ves celí, dvory kmetcí s platem kromě rybáře; v Ilolonozech mlýn s platem na klerémž sedí Kalous a dvuor kmetcí s platem; v Tisovci dvuor po- plužní a s štěpnicí, ves pustí, dvory kmetcí s platem; v Dolankach obojích v dvory kmetcí s platem coż tu má; v lměňancch tvrz, dvůr poplužní, dvory kmetcí s pla- tem což tu má, v Otmicicch polovici dvoru poplužního, dvory kmetcí s platem a deset kop. gr. platu ročního h.lého věčného, kterýž má na dédictvi v Pribenicich na dvorfch kmeleich s platem, a dvé kopé gr. platu, kleryż má na dědictví v Skorotině na dvoru poplužním, na dvo- řích kmelcích s platem; i v jiné dědiny a platy jeho všecky, kteréž má neb jmíti bude -- s podacími kostel- ními v Lochovicích a Vieradicfch, coz tu mit a neb jinde kdezbykoii ml, s lakovými vyminkami dolepsanymi: jestližeby on Borivoj umřel, tehdy osvícená Johanna, z boží milosti králová Ceská oc s Zdenü z Klinštejna, manželkú svrchupsaného Bořivoje, mají býti mocné obrance a porucnice sirotkuov svrchupsaného Borivoje, dédiny a VIL. Na Velkém náměslí (strana jižní). 591 zboží tychż sirotkuov imajf spravovali a vlásti aZ do let jich dospělých. A kdyżby oni sirotei let spravedlivých došli a žádali by jich, aby tento zápis z desk propustili aneb ve dsky vložily aneb postoupily, že po napomenutí týchž sirotkuov oni tento zápis z desk propustiti aneb do desk vložiti inají bez otpornosti. A lakć s takovou vý- minkou, jestliže hy on Bořivoj prvé umřel, a ona Zdena, manželka jeho, jej přebyla, že v svrchupsaném porucen- stvím [sic] a v správé svrchupsaného dědictví s svrchu- dotéená paní královii byti má, dokudzby stavu svého vdovského nezměn la; ale kdyby stav svuoj změnila, tehdy nad včno její první má jf pridati a postípii dědiny v Kně- zevsi na kterýchž prvé věno má, na tvrzi, na dvoru po- plużnim s poplużun, na vsi, na dvorích kmetcích s platein, s dčdinami, lukami, i se vší oc, s panstvím ku pravému právu dědickému k jmění, držení, prodání, zastavení, za- psání u učinční z nich, což by se jí líbilo, jako z vlast- ních dědických. A také s takovou výminkou, jestližeby si- rotci: Bořivoje a Frydrycha z Donina umieli před lety spravedlivými, tehdy právo svrchupsaného dědictvic a zboží všecko na svrchupsané na osvícení: Johannu, královu Ceskń oc a na Zd nu z Klinštejna, manželku svrchudo- tčeného Bořiv je, plnym právem piipadmiti maji ku pra- vému právu dědickému s plným panstvím. V kteréžto dě- dictvf a zbożi s ko vornikem pražským budú se moci uvá- zali aje drZeti, pr. dati, zastaviti, zapsali a uciniti z nich, což by se jim líbilo jako z vlastních dědických; a umřela-li by která z nich, že díl mrtvé na živú připaduúti má. A také on Bořivoj tuto sobě moc pozuostavuje, že bude moci za zdravého života neb na smrtedlné posteli dáti a odkázali osobě neb osobám kterýmkoli do sumy, pokudžby se jemu zdálo: a líbilo, však kdyżby takové odkázání upevnil listem pod pečetí svý a jiných dvú neb tří do- brých urozených aneb rytířských lidí pečetťmi na svědomí, že svrchupsaní věřitelé takové jeho odkázání vyplniti mají a moci: bu lí podle jeho odkázaní. Pakli by wnevyplnili, tehdy ten aneb ti komużbykoli tak skrze něho bylo od- kázáno, s jedním komorníkem pražským bude neb budú moci bráti na svrehupsaném dědictví a zboží, dokudžby sumy skrze něho Bořivoje odkázané nedal i se všemi ná- klady. Stalo se lera Božího 1470 v středu před sv. Fran- liškem. * 1503, 21. listopadu. Rukop. č. 1128 1. f. 39. V té při mezi Katcliní, vdová po nebo2ci Hronovi, z jedné a me i Prokopem Píkartem z strany druhé, kdež ona Kateřina skrze ur z. p. Jindiicha z Hradce, najv. komornika krdlovslvic Ceského, vinila jest jej Prokopa z pobranie statku jejieho, że jest sobě kázal list na dvě stč k. gr. m. obnovili k ruce své, kteréž jest byl nebož- tfkovi Hronovi na Tábore dlużen, ptajfcí se tudieZ téch sto zl., kierychż jemu neb. Hron pójčil, kteréž on u sebe má, jakú je spravedlností drží, "by pověděl. Proti tomu Prokop +- pravil jest: což se pobrájme statku a listu obnovovánie dotýče, że tomu odpierá, žádaje pruovodu a dopoviedaje to, že jest toho Jislu nikdy neměl, aniž: ještě má, než c> se sta zł. ul. dotyce, že se k tomu zná, že jest jemu jich Hron pójcił, ale że jemu jest je od- pustil.. Tu p. purgmistr — páni — vypovídají: Najprvé což se těch sta zl. dotýče, poněvadž každý člověk podle všelikterého práva, kterýž čeho jest mocen pojéiti, mocen jest laké i odpustí a poněvadž neb. Hron, jsa mocen statku svého jako měštěnín: pražský svobodný, jemu Pi- kartovi (&h sto zl. sám jest pójcil a on Prokop Pikart to jest svódo'nfm pokdzal, kterémuz ona, by tak nebylo, neodeprcla jest, Ze jest jemu je za své Živnosti odpustil, z té příčiny on Píkart jí IIronové — těmi sto zl. povinen 66 

Strana 522
599 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). není. A což se pak listu dotýče, poněvadž ona Kateřina toho jest podle práva neprovedla, aby jej měl anebo sobě k své ruce jej obnoviti kázal, tu také on Pikart tiem nic vinen nenie. Act. die Present. M. in templum. 9. 1510, '5. srpna. Rukop. č. 2108 f. 64. Havel (Slec Cukrman) z Chomulovic koupil sobé, Apoloné z Ze- ravic, manželce své — duom pánuov Donínskych ležící na rynku vedle domu Rehoře zlatníka a Johanny, vdovy nékdy staré marSálkové od ur. p. Jana purkrabí z Do- nína za 275 k. gr. pr. Act. die Maric Nivis. 10. 1510, 6. srpna. Rukop. č. 2108 /. 64. Já Jan purkrabie z Donína a na Vokoři vyznávám tiemlo listem obecně přede všemi — jakož ur. p. Jan z Wajtmille a na Mosckém hradě prodal jest duom muoj v Star. M. Pr. ležící na rynku s volí mú Havlovi, měštěnínu pražskému, za puol $esta sta К. m., za kterýžto duom zavdal jest pa- desáte kop a při tomto času má dáti sto kop gr. č. I nemoha při tom osobá svú přítomen býti, poručil sem a dal a ticmto listem mým porúčiem a dávám plný moc k vyzdviZenf a ku pfijet( téch sto kop gr. č. na místě mém témuž uroz. p. Janovi z Wajtmile etc. (ak jako bych sám při tom byl, z těch peněz piijatych a vyzdviżenych kvitovati a tyż duom muoj témuž Havlovi a dědicóm jeho v knihy téhož města Pražského vložití a vepsati podle řádu a práva tehož města. Toho na svčdomie já svrchu- psany Jan purkrabie z Donna pečeť svú vlastní dal sem phitisknüti k tomuto listu dobrovolné. Dán na Vokoïi v pondělí na den M. B. Sněžné I. P. 1610. 11. 15612, 20. července. Tamtež J. 101. Procopius Pikart emit pro Johanne, filio suo, domum dictam Do- ninskycl: inter domos Gregorii aurifabri et Johanne, rclicte olim Johannis antiqui marssalci, à Gallo Ssleecz z Chomu- tovic et Appolena de Zerovic, conthorali eius, pro 1lÍ'js C s. gr. pr. Act. fer. II. ante Magdalene. — Procopius Pikart koupil jest Janovi, synu svému, a dědicóm jeho dicl domu v svych mezech a hranicech rozdielny, s sklepy spodními, svrchními, s krámem, s komorami, což jest bylo od domu velikého, který sloul Doninskych, někdy odcizeno a k domu u srpuov, kteréhož nyní Rehoř zlatník v držení jest, připojeno, od téhož Rehoře kop gr.pr. — s títo vymienká, że on Rehoř toho krámu, v kterémZ nynie dělá, má užívati až do s»rti. Act. eod. die. 12. 1585, 1. července. Rukop. č. 1130 f. 83. Vcdle Loho odporu, kterýž jest učinil Zygmund, syn nebożtika p. Jana Pikarta k&aftu téhoZ nebozt(ka otce svého, Zádaje a prose, aby toho k&aflu — páni tvrditi — nerátili a Ze on Zygmund, ač jest vždycky ve všem poddán býval otci svému, jím se ve všem spravuje a vůli jeho plně, k tomu i z rozkazu a vuo'e jeho manželku jest pojal a rád by ještě i vůli této otce svého milého v kšaftu dosti učinil, ale poněvadž jest mu se s ním veliké ublížení na spra- vedlivosti jeho, kterúž se k statku tomu jmíti praví, stalo, protož mu místa dáti nemůže a to nejvíce z příčin těch, że on — otec jeho čině kšalt — nic jest dědičného a jistého neukázal, ježto (0 za právo jest, Że każdy otec synu svémů obzvláštně něco z statku svého dáti a uděliti má, aby se tím dokázalo, že jest pravý dědic jeho. Ale tuto jest při kšaftu tomto to opovrženo, neb on nebožtík společníka jest učinil Jiříka, bratra svého, v tom ve všem statku s Zygmundem, synem svym, jeżto on Jiřík statek svuoj má a při »vém statku i živnost vede. A poněvadž jemu Zygmundovi za živnosti jeho nic vydáno nenf, ani také od otce jeho co ukázáno, při Cem by svou živnost obmejšleti měl, že mu se vidí a zdá, že jest ho Jiříka, bratra svého, on nebožtík na ublížení spravedlivosti jeho to všecko | за С! : jmel, VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). společníkem a nápadníkem učinil. K tomu také že on nebožtík když jest paní Uršilu Zygmundovi za manżelku bral, přá- teluom jejím jest to připovědčl, že ji do toho statku jakožto hospodyni přijímá a ji laké jakožto svi dcerku jmili opatfiti chce a on Zykmund i také manželka jeho o takovém opatření ještě nic nevědí a v kšaftu tom o tom zmínky žádné není, ježto právo psané o kšaltích, kterak rušeny bývají, jest: kdyby otec syna ancb dcerku maje jim nic z statečku svého neudělil a neodkázal, že takoví kšaftové se ruší a moci své jmíti nemají. A poněvadž tím podvolením tak jest, ji do statku svého přijal a ona tak podle přirčení jeho opatřena není, z té příčiny také že tomu kšaftu že místa nedává se. Dále také že on neb, když jest již ona paní Uršila vnesena do statku jeho byla, dal se jest slyšeti, že ten kSaft a pořízení své předešlé zruSiti a zkaziti chce atoho jest pro smrt kvapni a nena- dálí vykonati — nemohl. A poněvadž všeliký a každé podvolení aneb svolení právo lime, Że Luké len kšaft, kterýž měl zkažen býti, nemá k slvrzenf svému pfijiti. Též i nápady ze jest mu v tom kSaftu Zygmundovi ne- málo ale velmi na spravedlivosti jeho také ublíženo a to z příčiny té, že on neb. syny Jiříka, bratra svého, v tom statku nápadníky jest učinil, ježto on Jiřík stalek svuoj má aou Zygmund pravým nápadníkem býti nikoli nemůže, poněvadž se mu v tom od synuov Jiříkových překážka stala. A protož z příčiny té tomu kšaftu také se povolili nemůže. Nad to nade všecko že se jest stalo veliké od- cizenf statku toho a to tudy, když jest on neb. poruční- kuom na každý rok po sudu vína do jich smrti vydávatí rozkázal a kdyby neuroda přišla některý rok a P. B by škodu na vinice dopustiti ráčil, jiní by nakládali a po- ručníci by z toho užitek brali. Též také co se dluhuov upomínání dotýče, že by mu Zygmundovi tu také nemalé ublížení se stalo, kdyby ta rovnost v upomínání měla svuoj pruochod jmiti a on mistr Voldřich aby v tom i také v prstenu té společnosti užíti jměl —. Proti tomu od přítele Jiříka, bratra neb. Jana Pikarta, toto jest promluveno: KdeZ strana praví, že cn Zygmund se jest ve všem spravoval volí p. otec svého, kdyby o lo pie obzvlást byti méla, Zc by se to prokázati molilo, pro ; jeho velikú poslušnost že jest od nebožtíka netoliko řečí ale skutkem i vězením mnohokrát trestáván býval. A ačkoli se jest ženil s volí jeho, však on čině pořízení na syna svého nezapomenul ani na dítky jeho, druhé že jest Zygmunda od statku svého neodcizil, nýbrž pravý po- lovici jemu sJiříkem odkázal, mohba to dobře učiniti, neb právo toliko jest, kdyby mu nic neodkázal a stalkem svým syna pominul, že takový kšalt se zrušiti může. Druhé že mu dává všecka vína, koně, valachy, dobytek, hotový pe- nize ete. Než proć jesti vrchnost při statku tom zřídil, že jest toho slušná příčina také byla, nebo kdyby on Zygmund do statku toho vkročiti měl, brzo by ten statek pod správú jeho k umenšení a k rozptýlení přijíti musil. Což se pak paní Uršily, manželky Zygmundovy, dotýče, že by ji za dcerku sobě neb. vzal, že se toho nenajde, aby ji za volenou dcerku a dódićku do statku svćho bróli než na jakej zpuosob jest ji za manzelku Zygmun- dovi zasnoubil, to on Zygmund dobře ví i také přátelé ti, kteříž jsou jiří tom byli. A by pak i to bylo, že by ji za dcerku volenou sobě vzal, poněvadž o tom ani zde v radě nic neoznámil, ani v knihy, jakž jesti pořádek, to zapsati dal, a lo pořádkem práva vykonáno není, že to žádné stálostí jmíti nemůže. Dále pak kdež se strana toho domlouvá, že ona paní Uršila měvši býti opatřena a není, že sám P. B. zná, měl-li je on úmysl ji jináč opatřiti čili nic, neb svadby jest ještě nevykonal, když jesti umřel —. 

Strana 523
VII. Na Velkém ndměstí (strana jižní). Tu p. purkmistr a páni — nalézají: Poněvadž Jan Pikart svobodnÿ měštěnín města tohoto jest byl, o svém statku pořízení jest učinil jsa paměti a rozumu zdravého a podle vůle své kšaft jest svú vlastní rukú sepsal a — Zygmunda, syna svého, v živnosti jest opatřil a polovici jemu z toho statku — ukázal — a dal — z těch příčin tomu kšaltu — místo dávají —. Stalo se ve čivrtek po sv. Petru a Pavlu 1585. 13. 15640, 1. září. Rukop. é. 1/30 f. 425. V té pri kteráz jest mezi Jiffketn. Pikartem puovodei a Zyg- mundem, strejcem jeho, obeslaným, tu kdež jest on Jiřík vinil jeho Zygmunda z koflíku velkého pozlaceného — a ze XII Iżic stříbrných jemu Jiříkovi spravedlivě po Re: gině (Houdkové), první manželce máležitých — to že jest on Zygmund nemaje ktomu práva, do Ziduov zastavil —. (Jiřík Pikart odmítnut.) Act. die s. Egidii a. 1540. 14. 1540. — Tamléž f. 427. Vedle toho, kdež jest Jiřík Pikart na Zygmunda Pikarta, strejce svého, obe- slání učinil a vinil ho podle nálezu pánuov soudcí, tu kdež jest z téhož soudu zemského o Andělku a Volkovnu vinice podano před pergmistra a potom až k tomuto právu tím soudem stažieno, z spravedlivého dílu při týchž vinicích žádaje, poněvadž jest mu pány soudci zemskými všech statkuov pozemskych i zdpisnych po Janovi Pikar- tovi, jakozlo po bratru nedilném, díl přisouzen a o statek městský k tomuto právu ukázáno, aby také o ty vinice s nimi se rovně podělil. Proti tomu od Zygmunda mlu- veno : Porčvadž zejména o vinice, vo duom i vo jiné statky městské nálezem krále J. Mti on Zygmund místo a konec jest vzal, (akže týmž nálezem vešken statek městský Zygmundovi — přisouzen, že on k této žalobě povinen odpovfdati není, neb i mimo lo, když páni Staromčstští některú sobě stížnost a nedorozumění při J. Mti Kr. skrze suplikac( nad tejmž nálezem pokládali, J. M. Kr. témuž nálezu potvrzení učiniti jest ráčil. Od pruovoda mluveno, že jest před králem toliko soud byl o kšaft Jana Pikarta a ten jest kšalt vyzdvižen, ale aby o podíl před králem — činiti měl aneb aby toho podílu statku městského po bratru svém nedílném odsonzen byl, že toho nález J. Mti Kr. v sobě neobsahuje. Nadto že páni soudce zemští byli sou v radě při J. Mti Kr. o ten kšaft Jana Pikarta, však mimo to, když jsou nedílnost přisoudili jemu Jiříkovi z plného soudu zemského, zejména doložili o statku měst- ském, o vinicích, při právě městském strany aby se vi- nili uznavie, że on Jiffk jak v pozemském statku tak i v méstském díl rovny má. | Proti tomu od strany odporné: Ze jest s podivením Zygmundovi P., že strana tomu nálezu krále J. Mti ro- zuměti nechce, že J. M. Kr. vSecken statek bez vejminky městský Zygmundovi dědicky konečně pripovidali radi a že žádné v tom nálezu výminky, aby na tom jaká komu spravedlnost náležitá byla, potomně nic lam toho na žádný soud pozuostaveno není a coz sc slatkuov pozemskych a zapisnych dotyce, że jest J. M. Kr. s pany soudci zem- skými souditi neráčil a kterýžkoli dědic po otci právem rozsudek má, žádnému již z žádných dfluov povinen není. Než kdyby se dluhuov a závad otcovských nebo jiných kterých stranných věcí dotýkalo, tn jest povinnost k od- povídání. I táhl se také v této při Zygmund na nějaké vylí- čení nálezu krále J. Mti z kanceláře královské České, do dvou nedělí toho mu bylo propůjčeno. 15. 1540, 1. září. Zamléž f. 428. Vedle toho obe- slání, kteréž jest učinil Jiřík Pikart na Zygmunda Pikarta , a vinil ho z dílu strejcovského z statku městského po- zuostalého pod tímto právem i jinde po Janovi, bratru VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 523 jeho nedílném — nato nález J. Mti Kr. ukázal i vylíčení téhož nálezu. — Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Ač Jiřík Pikart pravý a rovný podíl po někdy Janovi Pi- kartovi jak v stalku pozemském zápisném jemu soudem zemským přisouzeném, tak také i v statku městském k právu tomuto příslušejícím pravil se právo míti, žádaje, aby on Zygmund, streje jeho, právem k tomu přidržán byl a takového dílu statku městského po Janovi, bratru jeho, aby mu postoupil, Zygmund pak tomu odepřel — i poněvadž oni Zygmund a Jiřík znamenitě z obojí strany na nálezy královské i také pánuov soudcí zemských se potahují — a v tom, aby v jednom smyslu a rozuomu takový nálezy a rozsudky pokládali; tomu se jest vyro- zumčěli nemohlo, nébrž to se jesti našlo, že jedna strana proti druhé v jinej rozuom neloliko nálezy pónuov soudcí zemských, ale také i nálezy krále J. Mti sou vykládaly — a nám při léto stolici nálezuov J. Mti Kr. — vyklédati — nenáleží — neb také i k stolici této připsání, kteréž jest od J. Mti Kr. o tejehž Pikartech nejv. panu hofmistru učiněno, jest podáno, kteréžto v sobě to zřetedlně zavírá, jestli že by se co proti rozsudku J. Mti Kr. od tohoto práva vzlahovati mělo, aby to v pokoji až do příjezdu J. Mti Kr. zanecháno bylo. Iz těch a takových příčin těchto pří až do příjezdu J. Mti Kr. jse odkládá. Act. die Egidii. 16. 1540, 1. září. Zamléž /' 430. V té při, kteráž jest mezi Kateřinou, manželkou někdy Jana Pikarta, puo- vodem z jedné a Zygmundem P., synem jejím, a Jíříkem, bratrem někdy téhož Jana P., obeslaným z strany druhé, kdež ona Kateřina puovod vinila je obeslané společně jakožto držitele statku po neb. manželu jejím z toho, kterak by oni věna jí kšaltem Jana P., manžela jejího, od- kázaného jakožto pět set k. gr. č. až posavad nedali, k tomu že ani ji také stravou a jinými potřebami — ne- opatruji. Proti tomu od Zygmunda jest promluveno, Ze on tomu neodpíral nikda a je&té neodpírá, aby vuoli a kšaftu neb. Jana Pikarta, otce svého, dosti učiniti a matce své podle takového kšaftem odkázání věna jejího aby vydati neměl, nýbrž Ze i na ten čas té vuole jest podle vejpovédi soudcí zemských, cožkoli na díl jeho toho statku přijde, že z dílu svého polovici svú na též věno mateři své dáti chce. K tomu od Jiříka Pikarta jest promluveno, že on jí Kaleřině povinen odpovídatí není, poněvadž jest to od nf promlureno, Że se ona s nim Jifikem o nic soudili nemá a že předešle žaloba podle téhož kšaftu učiněna jest byla, avšak proto týž kšaft potom nálezem krále J. Mti zdvizen jest a tak ona Kateřina proti nálezu króle J. Mti na díl statku jeho se potahovali nemüZ ani t(m kšaftem z věna jakého upomínati. Zase k tomu od Kate- řiny mluveno, že ona ještě praví, že jí toho žádná po- třeba neukazuje, aby ona s Zygmuniem, synem svým, a Jiříkem v jakou rozepři o to své odkázání dávati se měla, než že vždy žádá, poněvadž jsou držitelé slatku po man- želu jejím, aby oni vuoli nebožtíka dosti učinili — a týž kšaft i nálezem krále J. Mti v tom artykuli, kdeż se ji Kateřiny a Marjany, dcery její, dotýče, stvrzen jest. Opět k tomu od Zygmunda mluveno, že což se věna Kateřiny, matky jeho a Marjany, též sestry jeho, dotýče, že se to zřetedlně nachází, že král J. M. v tom artykuli je při kšaftu otce jeho zuostavuje a protož on Zygmund Ze toho také při tom zanechává. Na to zase od Jiříka mluveno, že v nálezu soudcí zemských žádná zmínka o věnu se neděje, než toliko vztahuje se na dluhy a závady, kteréž by na témz statku po nehoitikovi pozuostalć byly a ty aby oni společně vyvadili a zaplatili, ale že dluh a věno sou věci rozdílné —. 66* 

Strana 524
594 VII. Na Velken náměslí (strana jižní). Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Jan P. kšaftem svým jisté opatření a vodkázání Kateřině, manželce své, jest učinil, ježto právo města toliolo uka- zuje, že všeliké kšaltovní dání a odkázání pořádné místo míti má, a král J. M. nálezem svým takového odkázání potvrdili a, že místo své míti má, vysvětlití jest ráčil, i z těch příčin jí Kateřinu a Marjanu, dceru její, při jich spravedlnosti zuostavují, tak aby on Zygmund s Jiříkem jim sumu odkázanou z slatku Jana Pikarta dali a vyplnili. Act. die s. Egidii. 17. 1541, 81. října. Tamtéz /. 522. Jakož Jiřík a Zygmund Pikarté nastoupili sou sobě při tomto právě na odpor a to vo pozůstalý statek městský po Janovi P. — tu p. purkmistr a, rada -— vypovídají: Poněvadž J. Mti Kr. osobou statek městský pozuosialý po někdy Janovi Pikartovi Zygmundovi, synu jeho, jest privlastnén a pii témž kšaftu městském on Zygmund tejmž rozsudkem krá- lovským jest zůstaven, z lé příčiny p. purkmistr a rada toho při tom zůstavují. Act. in vig. OO. SS. (81. října). Z tohoto nálezu Jiřík Pikart na krále se odvolal král ráčil ten nález stvrditi a Jiřík Pikart do Černé věže v trestání J. Mti Kr. dán. Act. fer. llll. post Epiph. (11. ledna) 1642. 18. 1542, 4. února. Rukop. č. 2117 j. 327. Zyg- mund Pikart z Zeleného Údolé stoje osobně v radě vzdal jest duom svuoj, v němž bydlí, vinice Kancléřky polovici a vinici Volkovnu i jiný statek — Voršile, manželce své — a zase táž Voršila odevzdala jest dotčený dnom s vini- cemi a tajž vSicck statek - - Zygmundovi, manżelu svému — na (en zpuosob: Neuchoval-li by jeho Zygmunda P. B. od smrti prve nežli jí Voršily, tehda táž Voršila má býti rovná a pravá společnice v tom ve všem statku po ném zuostalém s těmi dětmi, kteréž: nyní mají aneb po- tomně spolu míti budí na rovný čas:m svým mezi né podíl. Pakli by též dčti všecky zemřeli, tehdy ten väicek statek tak obapolně vzdaný má s umrlého na 2hého z předepsaných manželuov pozuostalému piipadniüti. V&ak tajż Zygmund vinici Andélku v své moci pozuostavil, tu aby mohl dáti neb odkázati komu by chtěl. A zasc táž Voršila též v moci své pozuostavila, aby mohla z statku toho napředdotčeného do dvú set k. gr. č. kšaltovati, komu by chtěla. — Act. sabbato post Purif. 1542. 19. 1554, 4. července. Rukop. č. 101 f. 6l. Zyg- mund Pikart z Zeleného Údolé s Voršilou m. svou při- znali se, że jsú dlužní dluhu Vil!/; C k. m. doktorovi Bernartovi z Koštic, klerúž'o sumu zapisují na domu svém ležícím mezi domy u srpuov a pénè Kavkovÿm. Act. die Procopii. 20. 1555, 19. června. Rukop. č. 101 f. 94. Zyg- mund Pikart z Zeleného Údolé s Uršulou z Tannu m. svou přiznali se, že jsu dlužní tisíc k. gr. č. za zboží ku- pecké Frydrychovi Troillovi kupci, kterúžtu snmu ujišťují na domu svém mezi domy u srpuov a páně Kavkovým. Act. fer. III. pot Vítum. 21. 1557, 16. července. Rukop. ë. 101 /. 162. Fry- drych Troillus piiznal sc, že jest dlužen tisíc Tolských grošuov, każdy groś za | k. m. potitajfe, uroz. p. Boti- vojoví purkrabí z Donína, kterúžto sumu jemu ujišťuje na domu Pikartovském, jehož jest právem zmocněn mezi domy u srpuov a páně Kavkovým. Act. fer. VI. post Div. ap. 22. 1558, 8. září. Rukop. ć. 2117 f. 358. Ferdy- nand, z boží milosti arcikníže Rakouské etc. Poctiví věrní naši milí.. Teď vám posláme suplikací v listu našem za- vrend, z kteréž ponížené prosbě Frydrycha Troilla z strany domu Pikartského vyrozumíte. 1 věděti vám dáváme, že VII. Na Velkém náměslí (strana jižní). na místě J. Mu C. pána a olce našeho najmilejšího k tomu na ten koncc, pokudž by Zygmund Pikart nebo žena jeho Voršila z Taunu týž duom v puol letě nevy- platili a jemu Frydrychovi sumu na něm zapsaní nepo- lożili, aby jemu v tóż sumě dédièné zuostal, milostivé povolení naše dati a vám poroučeti rácíme, abyste sc k stranám tak zachovali a po vyjití puol leta dotčeného Frydrycha v týž duom podle práva a zápisu jeho uvedli, jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském ve čtvriek den P. M. narození leta ete. LVIII. Poctivým purgmisten a konšelům Star. M. Pr., věrným našim milým. 28. 1559, 18. listopadu. Rrkop. č. 101 [. 214. Jakož jest ur. p. Jan z Waldštajna a na Iliádku nád Sá- zavou na místé Doroly Duchkovy, kmetičny a poddany svý a manželky Jiříka malíře, ráčil poruciti obeslati Fry- drycha Troilla před právo Star. M. Pr. a jeho dáti obvi- nití z jistého oučinku, kterýž by se měl od něho Fry- drycha nad Dorotou a ditétem jejfm vykonati, kdež ne- chtíce dopustiti k tomu pfijfti, aby táž nevole soudein a právem mezi ními dělena a rozeznána býti měla, my Andres Gallus, J. Mti C. rada a tóż J. Mi C. a J. Mii arciknfżcle Ferdinanda doklor a medicus, a mistr Jakub Kamenicky medicus a obyvatel Star. M. Pr. žádost snažnou na p. najv. sudího kr. C. vloživše a povolení od J. Mti k smlouvě dosahše takto sme je vorovnali, Ze J. M. pán na místě Doroty od takového obvinění rátil je-L pustiti. Stalo se v sobotu po sv. Brikcí. 24. 1560, 80. svpna. Rukop. č. 990 f. 314. V 16 při mezi: Fridrichem Troilem z domu Pikartova puovodem a Sixtem z Ottersdorfu obeslanym, tu kdeż on Fridrich jej Sixta vinil a vzne$cni pred próvem ucinil, że na den sv. Jiří léta tohoto šedesátého stal se jest freimark a sména mezi nimi takovi, že on Fridrich duom svůj dě- dičný, Pikharlovský tak řečený, postoupil jemu Sixtovi a zase on Sixt svüj duwom, v němž bydlí proti postřihačuom, jemu Vridrichovi postoupil a výše sumy tři sta kop gr. čes. ve třech dnech od směny a freimarku pridati má, a po- tom v šesti nedělích od toho času pět set kop gr. čes. dodati jemu Fridrichovi, ano již ij tam na díle: něco svých věcí Sixt vatěhoval a Fridrich do jeho domu také své. Na to sobě i ruce z obou stran dali a jako dobří splniti a (omu dosti učiniti: připověděli. | Protož on Fri- drich žádá za dopomožcení i spravedlivé v tom od priiva opatření, aby Síxt ktomu přidržán byl, že by tomu dosl učinil. Proti tomu od Sixta z Oltersdorfu jest mluveno : K tomu se zá, że mezi nim a Fridrichem Troilem ni- mluva o domy se stala, kterúž i rukú svú vlastní sepsanou jemu Fridrichovi jest podal, kdež tam poznamenáno i toho dostaveno jest, že on Fridrich jemu slibil ten dom podle priva móstskóho spraviti a on jest na to spolchl i na pflipovídinf jeho, Ze ten duom jest svobodný, aniž žádné závady na něm není a luké správou dostatečnou že ho opatří. Potom, když s ním Troilem o to mluvil, kterak má zprávu, že by se na ten duom potahovali jiní, protož aby ho vedle svého připovědění dostatečnou sprá- vou opatřil, tehdy on Fridrich toho učiniti nechtěl a tak příčinu ktomu, aby ta námluva nešla, dal, neb oi v domě lom zuostívá. Než kdyby on byl to, co jest připověděl, splnil a správu dostatečnou jemu učinil, tehdy by on Sixt také, jako dobrý, to což lak mezi nimi jest namlu- veno, byl splnil; ale když jest Fridrich tomu, jakž při- povídal, dosti neu'inil, také on jemu tím, čehož žádá, povinen není. — Poroučí se k uvážení. Na to od Fridricha Troila puovoda jeho wluveno: Z této odpovědi, kterúž jest skrze přítele Sixt na Za- 

Strana 525
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). lobo jeho dal, tomu se rozumí, že mezi nimi není mnoho na odporu, než toliko o správu, i jest vče vědomá, že kdo duom druhému prodá, že podle práva do dne do roka spraviti má ; ale tuto jest smena mezi nimi o domy se stala, protož nemuozc se to tak trefili.. Však nicméně Fridrich jemu Sixtovi ten duom Pikhartovský podle práva do dne do roka svobodití chce, a on Sixt 162 zase jemu aby učinil a svůj svobodil. Aniž se tu nemá čeho obá- valí, jakž praví, Ze by na něj nastupovati někteří se slro- jili; nebo Voršila Pikhartová předešle ten duom dala jest prodävali, a žádný se k tomu ncohläsil, Ze by jakou spravedlnost na něm mel, a on Fridrich jest od práva zveden i zmocněn toho domu. Potom pak i dědičně jemu od J. srciknfZec( Mti pfisouzen a psaním ]. Mti také k tomuto právu učiněným jest poručeno, aby do něho dědičně byl uveden a překážky žádné aby mu činěno od žádných nebylo. Ze jest pak tu směnu Sixt Fridrichovi poznamenanou svou rukou dal a on ji k sobě přijal, to nic na škodu není, nebo jest toho vuoli měl přijítí aneb nechati a také se o 10 vadili; ne že by již lo lak stvr- zeno bylo, neb jest tam v ní poznamenáno a postaveno, že sumu holovú dal, však Fridrich jest jí nepřijal. 1 tak to ani jiné, jako Ze l'ridrich. v tom dormé Pikhartovském a Sixt v svém, též nic na škodu neni; žádá v tom za spravedlivé opatření. K tomu Sixt z Ouersdorfu promluvil: Jest tak, což strana mluví, že mezi nimi není než o správu, jakž v té námluvě stojí dostaveno podle príva městského i bere to ouzcc toliko do dne a do roka. Jest pak vče vědomá, proti komu taková správa býti má, že proti těm, kteří jsou prí právč prítomní a ne proti těm, jenžby vně byli; a jak Fridrich mluviti dá, aby se od Voršily a manžela jejího nebál nastupování, i nebojí se jich on nic, ale těch, jakž mu Voršila rozkázala, kteříž nejsou při právě, děti její a let dospělých ještě nemají. Nebo jest to bývalo, že mnozí na statcích mívali správy do dne do roka učinčné sobě, však jim postačovati nemohly proti tčin, kteří vně jsouce, při právu nebyli a let neměli; jako ku příkladu jest za právo, kdo by do šesti neděl kšaftu neodepřel, již potom nemuoże na nèj nastupovati a jemu odjírati, to jest na ty, kteříž při právě jsou. Ale kdož pak ven ze země jsou a o tom by nevěděli, tehdy v roce pořád sběhlém od vědomosti své odpírvati a nastupovali mob. TakZ i tuto, kteříž let nemají, mobli by po dni a po roce nastupovati, nebo ani v ty námluvé nestojí do dne do roka aby mél spraviti, než podle práva móstskyho; i kdyžby tak spravil, nechť se již potom opatrují a brání ti, kteříž mu tu správu učiní. A pončvadž on Fridrich nechtél mu tak v lom státi, jsa napomínán, ani podle ius. civile, to jest práva méstského spravovati, toZ on neni povinen jemu (oho drze, nebo on snad jemn dvom mohl by po roce někomu prodali a ven z země, jsa cizo- zemec, sc odebrati; a tak by tento Pikhartovskÿ jemu vżdycky byl nebezpećen. Kdeż pak jest to mluveno od něho Fridricha, že v té námluvě stojí, kterak by p-nire on Sixt jemu dal a že. tak není a jich nepřijal: i an také on Fridrich připovídal, že žádné závady není a do toho domu dědičně jest zveden, ježto teprúv po času sv. Jiří toho žádal a freimark od trhu se nedělí, i když mu podle práva městského spravovali nechtěl a on by nebezpečen tím statkem byl 1 tak příčinu dal, není laké povinen jemu v lom a v lé námluvě stáli. -- Porouti se k spra- vedlivému uvážení. Zase Fridrich "Troilo příteli svému ozná- miti k těm řečem poručil: Vždy tak praví, že mezi nimi není než o správu, kterouž aby jemu Sixtovi budouci od sebe VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 525 | učinití měl, tím povinen není, ač mnohé pfitiny o ni Sixt klade, proč by jemu také v tom sláti nechtěl, ale ty nic nepostačí a platné nebudou. Nebo ze strany: toho oznámení od Voršily Pikhartové, že by děti její na lo nastupovati chtěli, toho »e on Sixt nic obávati nemá, po- něvadž jemu Fridrichovi: jest dědičně přisouzena při- vlasiněn, potom laké připsání od ). Mti arciknížecí, pánů purgmistra a pánuov učiněno, aby žádné překážky v tom činěno jemu nebylo. Ten pak příklad o kšaftích sem od Sixta přívedený a oznámený nic se ktomu trefiti nemuože, | nebo jest vče rozdílná, k tomu také jiné jest trh a jiné freimark, i nemá vedle toho správy jemu učiniti než do dne a do roka; a bylo by to velmi nebezpečné, když by otec duom prodal, aby synové nebo dcery měli po roce na odpor tomu nstupovati, tak by žádný o slatku svém kšaftovati aneb ho prodávati nemohl. A že by cizozemcc byl Fridrich, i však bude jmíti duom Sixtuov a na učím ta závada bude; protož ani za tou příčinou nemá čeho se Sixt tu obávati. Neż on Fridrich vedle porucenif J. Mt arciknížecí žádá v tom za opatření, aby lomu od Sixta dosti se podle toho freimarku dálo, nebo ten duom Pikhartovský Troilo trojím způsobem sobě má přivlastněný : Jedno provoláním, druhé dědičným zvodem a zmocněním od práva tohoto, třetí přísudkem a stvrzením od J. Mii a ciknífZecí. Dav phi tom své pruovody dále čísti, také výše mluviti poručil, acby mohl bez některých těch pruo- voduov, zaneprázdnění nečině, býti, ale z podstaty té pře | a pro lepší vyrozumění toho od práva jest to učinil a ty pruovody ukázal, předkem zápis domu, kterýž Zigmund Pikart a Voršila, manželka jeho, jsou jemu l‘vidrichovi v dluhu učinili ; a ten v sobě to zavirń, kdyby mu sumy jeho v tom zápisu obsažené nedali, aby mohl toho domu užívati, jej prodati, změnití ete. A když jest mu po vyjití času od nich manzeluov nebylo dáno, on ni právo jest | nastupoval u do toho domu podle zápisu svého jest zveden od práva i také léty jej vydržel, ano polom pak také neporušený jJ. Mti arciknížecí do puol léta Voršile dal, příročí, aby mu suma jeho v tom času dona byla, a jestli: by nebyla dána, tehdy dědičně mu znostatí ten duom iněl, jakož se pak tak stalo, když jest ; mu po vyjití toho puol léta peněz nedala a on vedle | zvodu i zmocnění svého při něm jest zuostaven. Ač pak ona | Voršila svým obmyslem jesté to zpuosobila. že jest ]. M. | arciknížecí jisté komisaře ráčil vydali, kteříž jsou jeho | Fridricha s ní slyšeli. A tr J. M. ráčiv tomu skrze pány l | komisuře vyrozumětí, co jest toho, ráčil jest spravedlivou výpověď mezi nimi učiniti, poručiti a podle zmocnění od tohoto práva při tom domu jej Fridricha dědičně zuosta- vovati A po té vypovédi z ponukuutí jeho Sixta jest supplikoval J. Mti, kdyZ se ji} freimark stal, aby do toho domu uveden byl, že by mu dédiènt zuostal; i na takové jeho Fridricha supplikování ráčil jest J. M. psaní sem ku právu učiniti, kteréž také jest čteno a to v sobě zavírá, aby budoucně žádné překážky jemu se v tom nedálo, ale ten duom dědičně jemu zuostali má. Výše také výpis toho freimarku, kteryZ jest na onen cas sim Sixt svou rukou vlastní sepsal, jest ukázán, a tu nic jiného v něm nestojí znamenáno, jak správu má jemu učiniti, než podle prava iněstského. K tomu pak i svědomí se to ukazuje, že Sixt do domu Pikartského se stélioval a. Fridricli zase. do jeho na větším díle a to na ten zpuosob, aby sobě v pátek nejprve příští od toho freimarku jej knihami stvrdili; což i snlouvcové Lukáš z Percftu a Matyáš Biskup dokládají a vysvédeujf vSecko to, jak jsou se sinluvili a. freimarcili, że do dne do roka závady toliko svedeny býti a spravo- | vati sobě jeden druhému mčěli, a ne na casy budoucí, jakž 

Strana 526
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 526 Sixt předešle mluvil, ježto nálezové práva tohoto ukazují to, kteříž jsou tu čteni, že toliko do dne a do roka spra- vovali se má, nic dále, a več se kdo uvolí, také to držeti jest povinen. Protož, když jest on Sixt v to se uvolil, aby do dne do roka jemu Fridrichovi spravoval, což smlouvcové a svédkové sezndvaji, vidi se, 7e dle pruovo- duov jeho Fridricha, poněvadž ten duom jest dědičný jeho, povinen jest Sixt z Oltersdorfu jej ujíti a zase svého jemu Troilovi postoupiti, též sumu, kterouž se dodati svolil, na právě složiti. — Prosí v tom za spravedlivé opatření. Opět na to od Sixta z Ottersdorfu promluveno: Obšírně dosti tuto od druhé strany jest mluveno a uka- zováno s tím doložením, že bez toho prokazování mohlo býti. 1 jest v pravdě tak, že mohlo býti, jako bez toho zápisu od Žigmunda Pikarta a Voršily manželuov Fridri- chovi učiněného, též těch nálezuov, nebo toliko proto jej Troilo obeslal před právo a o to pře jest, aby ta ná- mluva, kteráž se mezi nimi držela o domy, k svému řijí A on Sixt, slyše na sebe žalobu, tomu jest neodepřel, aby námluva ta mezi nimi nebyla; než, když jest ho zpráva došla, že by spra- vedlnost některá na tom domu Fridrichovým náležeti měla dětem Pikartovým, a tak jest závadný, i mluvil s ním Fridrichem a žádal toho, aby mu správu učinil, že by tím domem on bezpečen býti mohl, a to náležití, ne tak, jak Matyáš Biskup svědčí — na čež jiným časem také dá odpověď. A když jest Fridrich nechtěl toho učiniti a tak, jakž náleží, spravovati, také on jemu v té smlouvě státi nemohl. A což tuto jest ukazoviino, to viecko ven z pře jest; nebo když jest zápis od Zigmunda a Voršily pře- dešle učiněný ukázán, jímž by Fridrich sobě toho dolíčití chtěl, že by mu se na len duom žádný potahovati neměl, i stojí v tom zápisu toho doloženo, jestli by z toho domu on Troilo byl vyveden, že k jejich osobám a těm man- Zeluom hleděti má o svuoj dluh, tím jest sám na sebe otevřel, že nic zdědilého nemá, aby děti jejich nemohly k němu a k tomu domu hledé&ti. Jest pak na ten Cas ro- zepře o to, že jest Fridrich měl ho správou městskou, jakž i ten frejmark jest sepsaný, opatřití, a on to do dne do roka vztahuje; ale to jest mezi léty dospělými a kteří jsou přítomni při právě, ale ne na ty, jenž let nemají a sirotcí by nebyli; nebo i právo jest: praescriptio non currit inter minores, Ze do dne a do roka vydržení ne- postačuje proti sirotkuom. Také na'ezové na to jsou, že mezi let nedošlými dále, nežli do dne a do roka musili spravovati, ježto, když tak neměli správy, tehdy byli vy- vozování z toho, jakož by i on Sixt mohl vyveden z toho domu býti, poněvadž děti jeho Zigmunda na to nastupují, jakž zprávu má, i obává se toho, aby škody a těžkosti neměl. Když Fridrich mu nechce podle práva městského spravovati než do dne a do roka, vykládaje to býti právo městské, ježto právo nemá býti žádné proti rozumu, aby mělo komu na škodu a těžkost býti, i kdlyžby od něho Fridricha proti dětem tuto opatřen nebyl, tehdy by škodu, jak prodávající, tak i kupující nésti mohli, jakožto pře- dešle bývalo — táhna se v tom na nález a čísti jej dav, mezi Brikcím Domažlickým a Janem Hadem Kantorem, že jsou oni Jan Had a Kunka, manželka jeho, mnohá léta netoliko mčstská ale i zemská vydrželi, ten duom Do- mažlických, kterýž jim na tomto právě byl přisouzen dě- dičně, ale při appellacích jest napraveno — za příčinou, že se to nenachází, aby sirotci, Jet nemajíce, co tu pro- mlčeti měli. Též také j tuto, jsouce sirotci, přel rukama promlčeti nemohou, ano i něco od něho Fridricha připo- vědíno mají, o čemž jest jemu Sixtovi on neoznámil, než toliko povrchní závadu od otce jejich, kdež pak sám Zig- 1 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). mund dal se též slyšeti, že toho ještě (ak nenechají a od toho nepouští. Ukázav na to svědomí při tom pro- mluvil, že jest on sobě toho nesmýšlel, že by jemu Fri- drichovi nechtěl dosti činili, což jest smluvil, ale Ze jest mu nebezpečné to držeti, jakž svědkové vysvčdčují a on Fridrich mu nic o tom neoznámil, ježlo při smlouvách má každý o všech závadách oznámiti, jakž právo, kap. XXL, art. třetí, kteréž čístí dal, to v sobě zavírá. Nad to výše ta výpověď rad J. Mti arciknížecí na samou toliko Voršilu se vzlahuje a na Zigmunda, manžela jejího, též na syny jejich nic a co oni myslí, Oo tom neví, než potom by spad o svuoj duom i o tento Pikartovský i o peníze, kdyby ho Fridrich dostaleční správú v tom neopatřil, prijiti mohl, Nebo jak oni sirolci o tom na zprávu kan- cléře mistra Nikodema v tom se táhne, že ony děti od spravedlnosti své (ou výpovědí oderčeny nejsou, protož veliní jemu jest nebezpečné v té smlouvě státi. Z strany svědomí Matyáše Bískupa, kteréž jest Fridrichovi ku po- třebě vydal, ač ví, že nemají se proti právu a zařízení zemskému dotýkati svědkové, ale však diví se tomu jeho svědomí a tak praví, že v mnohych artikulích on Matyáš svědčí, nač jest Sixt nemyslil; jako o rouře, aby ji Troi- lovi měl vyjednávati, ježto to v moci jeho není, an ji sobč sám nezjednal a od ní pro pokoj s sousedy, aby byl zachován, jest pustil, a tak i o jiných některých arti- kulich. Než pak on jsa přítel Fridrichův v té smlouvě jemu nasvědčuje, toho zanechává nebo nic více na něm žádáno nebylo, než jak na panu Lukášovi a obě dvě ty cedule jest on viděl; i nesrovnávají se ony v svém svě- domí a daleko jsou od sebe, co nebe od země. K tomu pak v uzavírce svého svědomí on Matyáš toho doložil, že to přijímá k své duši a svému svědomí, ježto jináč zřízení zemské Z. XX1I., kteréž císti dal, vyměřuje, kterak má zavírka v svědomí a nač bráno býti a tak to svědomí, když podle zřízení zemského dáno není, také jemu na škodu a Fridrichovi uic platné není. A dále i ta příčina jest, proč o té námluvě státi Fridrichovi povinen není, že jest on pripovídal to opatřiti, že pán z J)onína s svou paní má se do čtyř neděl pořád zběhlých po sv. Jiří mi- nulém z toho domu Pikartovského vystéhovati, by sc měl on Fridrich k J. Mti arciknížecí o to vystěhování utéci a tak tu žádné závady že není. 1 nachází se, že jest pán v tom domě předse bytem až posavád a nevystěhoval se zněho; ukázav na lo svědomí k své potřebě vedená, promluvil, by pak dnes tam do toho domu byl uveden, tehdy neví, jak by pána vybyl a tak by ho volně užívati nemohl, po- něvadž tehdy nic z toho, co jest mu připovídal, on Fri- drich nesplnil a dosti tomu neučinil ani také neopatřil, aby se pán odtud vystěhoval. Nebo snad páni jsou na závazku J. Mu C., ani bez povolení snad ]. MU nemá z toho domu jíti, také on není povinen v té námluvě jemu stáli. A nad lo výše ta námluva mezi nimí učiněná ani knihami městskými, ani registry páně purgmistrovými podle pořádku stvrzena není, nebo taková odevzdání činí sc před přísežnými, aneb registry se zapisují, na čež z práva též nálezové předešle učinčni jsou, dav čísti kap. XXVII., art. 4. K tomu nález a naučení do města Zatce od práva tohoto mezi Janem Cervenkou a Adamem z No- vosedl učiněné i dané, též také i jiné nálezy, jako mezi Jiříkem Strejcem, poručníkem Lidmily Sišmánkové, a Jiří- kem Bakalářem, na místě Adama Zahacského, a mezi Annou Krysostomovou a Dorotou Konvovou, a mezi poručníky Víta Doktora a Janem Opicí, že ti nálezové to v sobě obsahují, kterak každý trh ve třech dnech před právem oznámen býti i také knihami a registry se zapsali má, a bcz toho že žádné utvrzení trhu nebývá. Ač pak Fridrich 

Strana 527
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). chce toho vzíti tím, 2e by Sixt svou rukou tu námluvu sepsal, k čemuž on se zná, LEZ Ze tam do domu Pikarlova nosil a on zase do druhého; ito všecko dálo se z upřím- nosti, ale když není tím pořádkem, jakž náleží, vykonáno a stvrzeno podle práva, to slčhování ani také pozname- nání neutvrzuje té námluvy. Než když on Fridrich, co jest připověděl, tomu d sti neučinil, aby se pán vystěhoval, ježto větším dílem domu vládne a neví, dokud bude vlád- nouti, nebo i něco jiného mezi sebou a před »ebou mají. K tomu také že ho nechce podle práva městského. jakž jest to ukázáno, opatřiti, on jemu též v námluvě té státi povinen není. — Poroučí se k spravedlivému uvážení. K tomu Fridrich Troilo: puovod skrze přítele svého mluviti dal: Z těch věcí a pruovodnov, od Sixta vedených, jest tomu rozuměli, že se nejvíce dětí a synuov Vovšily Pikartové a Zigmunda Pikarta obává, chtěje, aby mu Fri- drich před nimi to ubezpečil a jeho dostatečnou správou opatřil. I pončvadž při smlouvě mezi ním a Fridrichem bylo toho doloženo, aby do dne do roka mu toliko spravil, i není povinen dále, což dostatečně pokazuje ano i to, že Voršila Pikartová, ani manžel její, ani žádný jiný na tom domu spravedlnosti nemá. Nebo on Fridrich jeho jest dědic a zde žádných přátel nemá, aby se měli na to potahovali ; a zase od Sixta toho ukázáno není, aby Zig- mund Pikart nebo dětí jeho, ani kdo jiný na tom domu jakou spravedlnost inčli, než on Fridrich své dědictví jemu jest profrejmarcil. I'rotoż ten mezi Domażlickóymi a Janem Hadem ukózany nólez postacili nemuoże, nebo jest to vědomé, když kdo má sobě co odkázáno, že to vždycky má na tom statku jako oni Domazlictí; ale (uto jest jiná věc, že on Fridrich má sobě to dědičně přivlastněno: a každý měštčnín muože své, bez překážky dělí, prodati komu chce. Nebo kdyby to za právo bylo, aby nemohl, tehdy by nebyl svobodný. Nenadál se také toho, aby proti výpovědi J. Mti arciknížecí, kteráž z poručení J. Mti od rad se stala, svědomí měl Sixt vésti i mluviti, že by „Zigmund Pikart a děti jeho tam v ní postavení nebyli, než toliko sama Voršila; ale v zápisu jest také Zigmund, muž její, postaven a podle toho jest on l'ridrich do domu zveden i jeho zmocněn i dédiéné mu pFivlastnón, ano potom i psaním J. Mti arciknížete poručení se stalo, aby do něho dědičně byl uveden a žádné překážky v tom, aby se mu od žádného nedálo. Jeżto kdyby ty obrany Sixtovy, pro které by nechtěl o té námluvě jemu Fridri- chovi státi, m&ly postaciti, musila by výpověď i poručení J. Mu nazpět jíti; kdež té naděje on Fridrich není, aby to postacili mělo, než že při výpovědi a poručení zachován bude, nebo žádných závad Sixt neukazuje, aby jaké na tom domu byly, a Fridrich jemu by jich neoznámil. A co se svědomí Matyáše Biskup dotýče, mluví, že by nc- přijal toho k své duši a víře, jakž zřízení zemské jest cteno, a tak Ze postaciti by nemohlo; i lo nic na škodu že není, když bere to k svému svědomí a k své víře; kdyby svědomí nebylo, kterak by duše moh'a býti? Ze pak více svědčí, nežli jest na něm žádáno, jakž strana oznamuje, i poněvadž v zavírce na cedulich bývá toho dostaveno, čehož dále při tom jest povědom, aby vysvědčil, i jakž jest on, což pamatoval, to svědčil a dobře to uciniti mohl — protož nemá tak na něho Matyáše nalí- háno býti, třetí také obranu sobě béře Sixt, že by se pán z Donína nevystéhoval z domu toho l'ikartovského, a tak by ho volně nemohl požívati, i kdyby byl peníze on Sixt položil, a Fridrich pánu by dal, tehdy také byl by se pán vystěhoval. Než že se jich teď musí dosuzovati a když je položí, laké se pán vystěhovali má a on chce lo opa- Viti, Nálezové ti, ukázaní od Sixta, k této při trefiti sc | | | | | | VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 597 nemohou, nebo o trh domu není ta rozepře, ale o směnu a freimark ; protoZ laké ji do register páně purgmistrových nebylo potřebí zapisovati, ač jest pak i to Fridrich učiniti chtěl, jakž svědomí o tom jet, aby šli ku panu purg- mistru, ale Ze on Sixt jest nechtěl, než aby toliko bylo sepsáno, podav toho na Maryáše, že by se pro snadší vykonání potomně v radě přečtlo. 1 on Matyáš toho k sobě přijítí nechtěl, než zase podal toho na Sixta; a tak jest to sepsal a dosti dlouho za sebou měl a Fridri- chovi nedal. Kdeź pak v tom sepsání tak stojí, že má spraviti podle práva městského, a právo gruntovní městské jest do dne do roka, jakž kap. XXVII., art. 4. vyměřuje; dav čísti na to i nálezy, k tomu promluvil, že co jest za správu, podle práva městského to jest provedeno, že to- liko do dne do roka mó spraviti. Ano i za tou příčinou jest to ukázáno těmi nálezy, poněvadž Sixt mluvil, že re- gistry trh, ježto jest od směny a freimarku rozdílný, když není poznamenán, tehdy stvrzen není; i tuto jest jinák nalezeno, což také radami J. Mti C. nad appellacími zří- zenými stvrzeno, kdož co smluví, lo povinen jest dr?cti. Ano i při tomto právé mezi Brikcím ševcem a Matesem zlatnikem trh o duom vejpovéd(, kterouz Gísti dal, jest stvrzen, ježto ani závdavek nebyl dán, jakž Sixt chce, Ze to bývá, když závdavek se di; však pak také duom svuoj on Fridrichovi jest zavdal. Nad to výše tím nálezem mezi Burjanem z Vlkanova a Zigmundem Pikartem to jest uká- záno, że další správou Zigmund a Voršila jemu Burjanovi před Janem a Jiffkem, sirotky Píikarty, nebyli povinní, než podle práva městského do dne a do roka; tnjž také on Fridrich není povinen jemu Sixtovi dále, nez coz smluvili, do dne do roka, jakż v té ceduli, sepsané od něho Sixta, jest dostaveno, že podle práva městského má spravovati, což i svědomí dostatečně jest provedeno. Žádá vedle toho všeho za spravedlivé od práva opatření, aby Sixt peníze jemu na právě složil ji domu postoupil, a on zase jemu léž Pikartovského chce postoupiti. Zase na to Sixt promluvil: Oznamuje strana druhá, że by toho neukazoval, jakú by spravedlnost děti Zig- munda Pikarta a Vor&ily na tom domu méli i není jemu nic toho potieba, zdc téZ děti ukazovali ; nez oni potom budou, jakž se dali slyScti, dostate&né ukazovati, co tu a jaká spravedlnost mají, i jak k ní i k tomu, co jest při- pověděl jim Fridrich vhoditi, není nic potřeba jemu se o né s'arali.. Z strany pak pána z Donína to mluví, 2e se novystěhoval z toho domu z4 příčinou tou, že by on Sixt peněz nesložil podle námluvy, i neměl jest on na splácení pánu jeho sumy těch peněz dávati; než on Fri- drich, jakž svědkové jeho svědčí, sám jest přípověděl, tu sumu pánu, ten tisíc, dáti, a ve čtyřech nedělích pán že se vystěhuje. Nebo kdyby byl Sixt peníze dal, snad by se byl pán z domu vystěhoval, a on by peněz ani domu svého neměl a užívati by ani tohoto nemohl — proto se opatrovati musel. A ti nálezové, kteréž jest Fridrich čísti dal, též i jiny od úřadu pergmistrského k této při sem netrefují se, nebo jest tam bylo, že neb závdavek dal ancb peníz Boží, alc tuto mezi nimi nic tak toho není stvrzeno ani zavdáno. Však chce-li Fridrich tak duom jeho bez zápisu vzíti, on inu ho chce postoupiti. Z strany pak té zprávy, kteráz Burjanovi ucinili Zigmund a Voršila, to také jemu nic na škodu není, poně:adž jest to bylo již mezi tčmi, kteří léta měli dospělá; a tak nalezeno, aby do dne do roka spravili, ježto ti sirotci Jan a Jiřík, ma- jíce léta, mohli se o svú spravedlnost domlúvati. Ale tuto ' jest détí Zigmundovych a Vorilinych tři, že let nemají, i tak jest rozdíl a spravedlivé správy, než-li do dne do roka. on žádá dostatečnější Na tom také vždy stojí, 

Strana 528
598 VII. Na Velkém náměstí strana jižní). že trhové v registřích zapisování podle dobrého pořádku býti mají a žádný rozdíl пей (Лет а freimarkem, jakž jej strana míti chcc, není; i tehdy jest měl zapsán býti a tou škartou nic sobě v tom nenalepší. Co se pak vy- povědi J. Mti arciknížecí dotýče, proti té jest op nic ne- mluvil a nemluví, ani svědemí nevedl, v čem ho strana dotýká a stihati chce, než loliko to oznamije, że v nf Zigmund Pikart, muž VorSilin, ani déti dostaveni a pojati nejsou, což nic na ublížení té výpovědi není; protož ho také nic tím dotýkati potřeba není. Než on již tím zavírá, když jest Fridrich (emu, což jest připovídal jemu, dosti neučinil a (oho neplnil, že také v tem freimarku ancb té námluvě státi ani peněz skládati jemu povinen není. Zádal v tom za spravedlivé opatření. Naposledy od Fridricha Troila mluveno, že tím do- klídá, kdyby byl Sixt peníze jemu dal podle smlouvy a s ním se o ně nesoudil, byl by on Fridrich to opatřil, że by se pán z Donína z domu Pikartovského vystěhoval; a ještě připovídá, když peníze jemu dá, že to opatřeno bude. S tím se strany k spravedlivému uvážení a opatření právu poručily. Tu pan purgmistr a rada, slyšíce strany a jich mlu- vení i té pře líčení, zápis na duom Dikartovsky, pro dlub zmocnění jeho, psaní J. Mii arciknížecí, též výpověď rad J. Mti, poznamenání freimarku o domu, svědomí, nálezy a naučení Zateckým dané, i zřízení zemské, toho všeho s pilností a bedlivě povážívše, v právo měsa tohoto na- hlídše, takto o tom nalézají a svým ortelem podle práva mezi stranami vypovídají: Poněvadž mezi Fridrichem Troilem puovodem a Sixlem z Ouersdorfu obvinenym o směnu domuov Pikartovského a jeho Sixtova, proti po- střihačuom ležícího, kterážto sinčna v jistí formu uvedena a sepsána jest, žádného odporu při právě jet nebylo, než toliko o správu podle práva městského, že by on Fridrich jemu Sixtovi z Ottersdorfu další správú nežli do dne do roka povinen býtí měl. l toho jest on Sixt proti němu Fridrichovi, aby se v další správu jemu uvolití měl, ničímž nepokázal, ale od Fridricha svědomím lo jest pro- vedeno, že toliko do dne a do roka podle práva měst- ského jemu Sixtovi ten duom Pikartovsky spravovali má. I z těch příčin dává se Fridrichovi Tioilovi proti Sixtovi z Ottersdorfa za právo tak, Zc jemu mimo tu správu do dne a do roka podle práva městského jinou správou toko domu Pikartovského, ani Sixt jemu Fridrichovi svéh * spra- vovali neni povinen. A strany takovou smlouvu a smóni o ty dny podle jejich společného a dobrovolného snešení i toho poznamenání jsou povinny sobě dáli zapsati do kněh mměstských a ji stvrditi i těch domuov jeden dru- hému postoupiti a podle toho k sobě se zachovali a to do dvou nedělí pořád zběhlých podle práva. A což se pak pana Bořivoje, purkhrabí z Donína a paní manželky jeho i jiných obyvatelnov v tom domě Pikartovským do- týče, jestli by on Sixt z Otiersdorfu jich v něm déle trpěti a bytu jim příti nechtěl a nemohl, tehdy Fridrich Troilo podle svćho podvolení, jakž svědky to jest poká- záno, bude povinen opatřití tak, aby pán z Donína s paní manželkou, též čeládkou svou, i jinf podruhové z toho domu Pikartovského ve čtyřech nedělích pořád zběhlých od zápisu té směny vloženého, jemu Sixtovi se vystěho- vali a pokojuov vtom domu postoupili. — Actum in con- silio fer. Vl. ante Aegidii 1560. 95. 1561, 17. ledna. Rukop. ć. 2117 f. 466. Stal se jest frajmark o domy mczi p. Syxtem z Oltersdorf(u z jedné a Frydrychem Troillem z strany druhé takový, VII. Na Velkém náměslí (strana jižní). že Troyl jemu Syxtovi postúpil jest domu svého řečený Pi- kartovsky na rynku mezi domy Matou&e bradyfe a p. Me- ralta Kavky z Rfcan, zase tyż Syxt jemu Frydrychovi po- stúpil jest domu svého proti postijhatuom leż(cfho mezi domy u modrého Iva a p. Bohuslava Slajbora a k tomu piidal pensz hotovych VIII set k. gr. 6. Acl. die Antonii. 26. 1568, 5. cervnece. NRukop. ć. 1122 f. 35. V pon- dělí po Navštiv. P. M. stal se popis včcí pozůstalých po Vojt&chovi Fortunovi pasiti v doma p. Syxta z Ottrs- dorfu. 27. 1672. — Rukop. č. 1057 J. 45. (Svědomí mezi: Annou Měchovou a Kateřinou, Mclichara Dudka šenkýře manželkou.) Dorota konfřka svědčíla: Trefila sem se k Sixtovi, kázala sem dáti žejdlík vína a Kateřina Dudková sedéla mezi dveřmi, řekla Lak: kýž mi někdo řekne, dej P. B. na zdraví. My sme se k tomu žádný nevozvali. 1 řekla Dudková k Káči, což se lak v těch hubách nečistotně máš a já nikda tak vošklivá nebyla —. 28. 1576, 11. ledna. Rukop. č. 2120 f. 160. (KSaft Anny šenkýřky u Sixtuov.) Ve jméno boží amen. Já Anna, šenkýřka v domu p. Syxta z Ottrsstorfu — o mým sta- tecku, kteréhož sem sucí služebnice mnoho let při paní Kateřině immanželce téhož p. Syxta, lu a ne jinde nabyla — oznamují svú vuoli poslední — : Uroz. p. Adamovi doktorovi do apaleky dlużna sem tři kopy XXX gr. un., it. zuoslávám dlužna paní Kateřině Syxtový za sukna, co sobě muoj bratr vybr l, dvě kopě XXXIII gr. m. — It. vodkazují: Martě, kuchařec pani Syxtovy, 1 k. m., Jiříkovi, služebníku p. Syxta, 1 k., Davidovi, služebníku p. Syxta, 11 k.. it. mé zlaté a všeckny mé prsténky i páleře korá- lové, to odkazuji všeckno dětem p. Syxta. — — Stalo se v středu po sv. Třech králích. 29. 1580 — Nukop. ć. 1053 Г. 42. Jan Śmejsar apatekář — svědčil: — Ze jsou Janovi Tregerovi apatc- káii za apalyku, kterou on mi prodal v domé Sixtovym, zaplaul 49 k. 80. 1588, 95. srpna. Veleslav. Kalendář. V neděli po sv. Bartoloměji umřel Sixt Rakovnický z Ottersdorfu, méSténín a někdy senátor i kancléř Star. M. Pr. Pochován v sklípku svém u sv. Benedikta. — 1583, 95. srpna. Obiit vir pictate, virtute, eruditione. doclrinse, prudentia pr. Sixtus ab. Ottrsdorf, patria Rakovnicensis, civis, senator, post el cancellarius. Mai. Urb. Prag. Sepultus ad d. Be- nedicti in conditorio, quod adhuc superstes. Edidit sui in- genii documentum inter caetera ct conversis non paucis сх latino in boümicum sermonem, ut tertij. libro Macha- bacorum, AÀminonio de Vila Christi, Isiloro el aliis, quae lamen nos nondun) vidimus ac legimus. (Lupác.) 31. 1583, 29. září. Rukop. č. 2112 f. 155. Syxt z Ottritorfu jsác od P. B. nemocí naviliveny, nemohic se v radě osobně postaviti, před p. Janem z Dražice, pri- masem města, a p. Martinem Synwaldem jinak Volova- tým, spoluradním, rozumu zdravého a dobré paměti uží- vaje, vůli svou, jak by statek od P. B. jemu propůjčený zřídil, oustně pronesl, ano i v spisu vlastní ruky jeho poznameni jim podal, kteráž slovo od slova takto zní: Ze statek svůj všicek, totižto duom na rynku v Star. M. Pr. ležící, Pikartovský řečený, duom průchoditý proti kůru sv. Haštala ležící Pšeničkovský řečený, též duom > viničkou přikoupený na Kosti v Benátkách pod vinici sv. Apolli- nařiše ležící, tři sklepy v kolcích soukenných i s sukny v týchž sklepích, k tomu peníze hotové, klenoty na střínře i na zlatě, svršky, šaty, dluhy, jimiž lidé: jemu povinovati sou, všeckna práva a spravedlnosti, kteréž by mu kdekoli a pokomžkoli náležely, sumou všeckno své 

Strana 529
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). jmění a všicek svůj statek movitý i nemovitý, kterýž na tento čas má neb potomné jemu by P B. ještě dáti ráčil, nic ovšem hned nevymicňujíc, dává mocně a při- vlastnuje (však teprva po smrti své a prve nic) Kateřině z Milešovky, manželce své milé a věrné, a spolu s ní Jo- hanni Tlicodoro, Sixto Theodosio, Doroté, manżelce p. Adama Lehnara z Kouby, doktora v umění lékařském, Reginé, Kateriné, Lidmile, Anně a Zuzanně, dětem svým, alo na rovný mezi ně všecky podíl, s nápadem s umrlého na živé, i s Kateřinou, matkou jich, přišlém, krom že Ja- novi a Syxtovi, synuom jeho, má před matkou ji sestrami napřed z jeho statku po pěti stech k. m. napied se do- stati; potom pak ve všem jeho Syxta statku všickní rov- ného podílu užíti. A jakož je Syxt z Ottrštorlu pti smlá- vách svadebních po Dorotě, dceři své, p. Adamovi Leh- narovi z Kouby doktorovi dvě stě k. m. věnoval a ty jemu již vyplnil, protož pří podílu těch dvě stě k. aby se porazilo, tak aby pro zachování lásky všech dětí v po- dílu rovnost se vykonala. Toho pak všeho a všelijakého statku jeho Syxla z Otträtorfu Kateřina z Milešovky, manželka jeho, s dění jeho a svými v držení a užívání má do své smrti aneb synuov a dcer svych vybyll zuo- stati, děti pak jeho i její mají od ní opatrování býti i ve všem jí se srapvovalí. Pakli by které z týchž dětí, čehož P. B. rać u hovati, touż Katefinou z MileSovky, matkou svou, spravovati se nechtělo, tehdy od téhož Syxta z Ottrštorfu, jakožto od otce taková se moc častodolčené Kateřinč, manželce jeho, zápisem tímto dává, aby tomu tak neposlušnému a svévolnému dítěti ze všeho statku nic více za oddíl jeho dědický vydáváno nebylo než toliko do sumy dvou set k. m. a nic vejše, na kteréžto sumě každé to dítě tak neposlušné povinno bude přestati a na nic vejše a dále nemá a nebude moci se potahovati, ani matky a jiných dětí poslušných z čeho vejše naříkati. Nad kterýmžto statkem i nad dětmi svými častodotčený Syxt z Ourstorfu Kateřinu z Milešovky, manželku svou milou, činí a zápisem tímlo řídí i ustanovuje mocnou votcovskou poručnicí, přidávajíc jí k radě a ku ponoci v thm po- ručníky urozené p. Adama Lehnara z Kouby, zetě svého milého, a p. Jana Mráza z Milešovky, švakra svého též milého, jim se v tom ve všem jakožto svejm nejmilejším prâteluom nad jiné všeckny lidi důvěřujíc, že radou a pomocí manželky a dítek jeho, v čem by koli jich po- lřebovali, neopustí. Také po smrti jeho aby z statku jeho bylo vydáno k sv. Pavlu za branou Pořícskou sto kop m. a k sv. Benediktu padesáte kop. m. k vypravení toho placu k pohřbu náležejícímu. Však nad tímto nade vším plní: moc sobě pozuostavuje, aby, kdyžby mu se líbilo, mohl to všecko zmčnili. Stalo se leta patnáctistého sedm- desátého devátého. Relatorové do rady z počátku paní páni radní, k kmhám pak z rady relací učinili p. Martin Synwald jin-k Volovatý a p. Adam šmukýř. Act. in con- silio fer V. post Lamperti XIX Scptembris a. MDLXXXIII. 39. 1599, 24. srpna. Rukop. č. 2205 f. 113. (K$aft Adama Chochola z Semechova.) Ve jméno Boha — amen. Já Adam Chochol z Semechova známo činím tímto listem, jenż slove kżaft — že považujíc u sebe těchto časuov nebezpečných, znaje se též smrti býti poddán — takto o statečku a jmění svém vlastním řídím a kšaftuji —. Přede všemi jinými věcmi duši svou — poroučím — jeho svaté božské milosti — tělo mé vedle křesťanského zpuo- sobu žádám, aby v prach země pochováno bylo. — Dále pak stalek muoj všecken -- bud zde v městech Pražských ancbo jinde v jiných městech — hotové peníze, klenoty na stříbře neb zlatě, na svršcích a nábytcích všelijakých 4 co lu tak koli v domé, kdcZ slove u Sixtüv, pri rynku VII. Na Velkém namóstś (strana jižní). 529 v Star, M. Pr. mám, též i jiné spravedlnosti své a dluhy všecky na jistotách, šuldipryfích, řezaných cedulích neb zápisích, při kterémžkoli právě mně svědčících a na grun- tech sobě od dlužníkuov knihami zjištěných, též i na zá- kladech a jiných všelijakých dluzích mně náležitých — odkazuji a dávám — ihned po smrii své Václavovi Wal- terovi, ujci mému milému, k jeho vlaslnímu a dědičnému uživání, aby moc měl se v to ve všeckno buď právem neb bez práva uvázati, mocné tím vším vládnouti jako s svým vlastním — však aby z téhož statku mého byl po- vinen vydati Mat&jovi Grencerovi, sluzebnfku mému, proti jistotě, kterouž sobě ode mne učiněnou má, za službu jeho po smrti mé v puol létě pořád zběhlém dvě stě kop m., k tomu šaty chodící mé krejčovského díla, které šité jsou, všeckny, mimo lyto níže šaty vymíněné, jako předně: kožich uherský s velikým obojkem vykládacím, též druhý kožich voděvací vlčí, podbřiškový, též třetí kożich vodevacf liści, po německu udělaný, plášť jeden nejlepší, biryty aksamitovy dva, čepici aksamítovou soboly podšitou, klobouk aksamítem podšitý nejlepší, s medajemi, .to vše Václav Walter, ujcc muoj, aby sobé z týchž ša- tuov mých předně podle své libosti vybral a vzal. Vejše témuž Matějovi, služebníku mému, prstýnek jeden zlatý s turkusem malým a dva kroužky spolčený zlatý, též Inožko jedno dřevěné i s těmi šaty pernymi a s povla- kami, kterychż na něm užívá, ručnici dlouhou jednu, která v městě Bechyni zuostává, aby mu to vydáno bylo a k tomu plátna trubku aby se mu koupilo za tři kopy míš., poroučím. Nad to pak on Matěj své vychování stravou i bytem od Václava jak i za živobytí mého až do času opatření jeho, buďto že by se k někomu na službu oddal anebo stav svuoj že by proměnil, po smrti mé af má; však na ten a takový zpuosob, pokudž on Matěj chovajice se věrně po mé smrti k němu Václavovi Wal- terovi, náležitě a uctivě, tak jako i k osobě mé, by se choval, a před ním, což by k dobrému jeho bylo, jakožto mých věcí jsouce povědomý, ovšem nic netajil, lobo užítí bude moci. Jestliže by pak někdo po.smrti mé, pravíce se přítelem mým jakýmžkoli býti aneb kdokoli jiný proti tomuto kšaltu a řízení mému na odpor býti a tudy na statek se potahovati aneb nějaký díl pří témž statku mém : jmítí by chtěl, jakž se toho mnoho při kšaftích přihází, protož obzvláštně o tom nafizuji a lomu chci, aby takovy žádný, byť pak dosti blízkou krevnost ukázal, žádného nejmenšího dílu ani spravedlnosti z téhož statku mého nižádným vymyšleným zpuosobem użiti a jmíti nemohl a jemu nic od Václava Waltera aby vydáváno nebylo, a ta jest v tom ve všem jistá a konečná vuole má. O diuzích mých žádných nevím, neb žádnému ničímž s pomocí božské povinen nejsem, kromě výš dotčeného Václava Waltera, jakožto sirotka po dobré paměti Martě Chocho- lové z Semechova., sestře vlastní mé, poznostalého, peněz hotových při sobě majíc tisíc kop gr. č., takové peníze jsem rozpůjčíl lidem podle výš jmenovaných šuldipryfův a zápisuov mně svědčících, kteréžto i jiné všecky dluhy mé tak mocně, jako by jemu samému tíž šuldiprylové a zápisové slovo od slova zejména svědčili a na něho se vztahovali, k svému dobrému sobě zvyupomínati od dluž- níkuov muože a má —. Stalo se I. 1592 v pondělí den sv. Bartoloměje. K žádosti Václava Waltera — stvrzen a do knih vložen — v pondělí po sv. Lukáši ev. 1592. 33. 1594, 25. cervence. Nukop. č. 2205 f. 140. (Kšaft Václava Waltera z Walterštorfu ) Ve jméno svaté a nerozd(Iné Trojice amen. Já Václav Walter z Walterstorfu znamenaje běh života tohoto, kterak rychle mimino naději lidskou míjí — takto o statečku svém řídím a poroučím: 67 

Strana 530
530 VII. Na Velkóm náměstí (strana jižní). Předně statek muoj všecken — holové peníze, klenoty na zlatě neb stříbře, na svršcích a nábytcích všelijakých a cež lu tak koliv v pokoji v domě, kdež slove u Sixtů, při rynku v Star. M. Pr. mám a mně náleží, též i jiné spravedlnosti své a dluhy všeckny na jistotách, 3% ildpryfich, řezaných cedulích neb zápisích při kterémkoliv právě mně svědčících, tolikéž i ty dluhy a spravedlnosti všickny, kteréž mi od někdy dobré paměti pana Adamu Chochola z Semechova koliv odkázané kšaftem jeho sou, odkazují a dávám p. Malesovi Walterovi, strejei svému milému, k jeho vlastnímu a dědičnému užívání, aby moc měl se v to ve všeckno buď právem neb bez práva nvézati, mocně tím vším vládnouti a činiti jako s svým vlastním, však aby z téhož statku mého byl povinen vydati: k zá- duší sv. Michala v Star. M. Pr. sto kop míš., do špitálu v Star. M. Pr. u sv. Pavla pro lid chudý sto kop: do špitála konce mostu Pražského sto kop; do špitála na Malý straně sto kop; do špilála Hradčanského pndesite kop; do špitála pod Slovany padesite kop, vše na groš míšenský počítající sirolkuom po někdy Markovi Sotne- rovi pozůstalým, Janovi a Jirovi totiž, místo zá laty za stravu, dvě stě kop míš.; panně Marianně Loketský za vopatrování mýho statečku 50 kop míš.; panu Janovi Li- toméfickému z Jizbice šaty mé chodicí všeckny; Kate- řině, dceři Nikodema Kimentového jircháře z N. M. Pr., však když by k poctivému vdání přišla, 20 kop míš.; Dorotě ženě, v který sem před šesti léty na stravě (učivší se u mistra) byl, 20 kop míš. a lo vše v puol 16:8 jeořád zběhlém po smrli mé beze všech odporuov aby spraveno a vyplněno bylo, poroučím. Item k sv. Michalu do Star. M. Pr. všeckny čalouny, firhanky a koberce aby vydány byly. A v tom ve vSem jest má jistá a konečná vuolc. Za to J. M. pana purkmistra pánuov Star. M. Pr. prosím, že nad touto mou konečnou kšaftovní vuolí ruku svou ochrannou drželi a do kněh městských vložití dáti ráčí, ano také toho skutečně, aby se jemu ve všech punktích, artykulích a klausnlech zadosti stalo, nipomocni byli radi. "Tomu na svédomf — tento k3:ft muoj sem upetetil a jej sem svou vlastnf rukou psal. Stalo se |. 1594 v pond. den sv. Jakuba. 34. 1595. 28. listopadu. Tamlez. J. Mti C. rychtáři Star. M. Pr. Vavtincovi Brekovcovi Sotnovskému z Zävotic, příteli našemu milému. Císaře J Mu pána našeho nejmilo- stivějšího rychtáři, příteli milý. Jakož ste při nás naučení hledali, máte-li od nálezu práva Sar. M. Pr. v té při o odpor kšaftu někdy Václava Waltera z Waltrštorfu k vrchnímu právu odvolání vzíti, i pokudž jest se to z pruo- voduov našlo, že dotčený ně dy Václav Walter za svého živobylu kšnft a pořízení své rukou vlastní sepsal a pečetí svou zapečelil, vidí se, že ten slušně pruochod svůj míti má, aniž kšaftovníkům naškodu býti muože, že týž Václav na dotázku Marjanny z Chocemic něco toho promluvil, jako by jí ostatní statek svuoj, co by ho po odkazích k záduším přebývalo, dáv | a odkazoval, poněvadž též oznámení za kšaft držáno býti nemuože, a táž Marjanna sama od toho dobrovolně upusti'a. Nez co se té ji-toly právem listu hlavního na puol čtvrla sla kop gr. č. svěd- čící dotýče, poněvadž o takových jistotách právu městskému souditi nenáleží, jakož pak touž vejpovědí Staromčěstských z kšaftu vyňata jest, ta at tu na právě až do dalšího J. Mii C. vyměření zůstane, čehož sme ván k odpovědi a naučení napsati pominouli nechlëli a na tom J. Mti C. jistou vuoli naplníte. Dán na hr dě Pražském ve čtvrtek den sv. Klimenta 1595. Cisaic J. Mti president a rady zřízené komory v království Ceském. 85. 1596, 8 září. Rukop. č. 2113 f. 62. Lidmila z Wolffnštorfu, manželka Jana Theodora z Ottrstorfu, VIT. Na Velkém náměstí (strana jižní). soucí v těžké a nebezpečné nemoci postavena dožádala se jest při p. purkmistru (po»ěvadž se pro den nedělní na právě nesedělo) toho, že v též nemoci: k ní Lidmile od p. purkmistra: vyslání byli z prostředku radních tito: p. Melichar Haldius z Najenperku a p. Cyprian Bflek spolu s písařem přísežným a radním Martinem Carchcsiem jinak Krausem z Krausnthalu, pfed nimiżlo lóż Lidmila: soucí zdravého rozumu i paměti dob ć užívajíc dobrovolně se jest přiznala oznámivší: Jakož jí některá spravedlnost dě- dická podle kšaftu někdy l.orence Helle z Wolfinstorfu, otce jejího, od práva stvrzeného i jinsk jak při tomlo právě, tak kdekoli jinde, obzvláštně při právě mřsla Ko- lína Nového n. L. náleží a z té něco od poručníkův na onen čas od dotčeného otce jejího týmž kšaftem nad ní a statkem odkózanym ji postoupeno jest a ostalek toho jejího dědictví ještě až posavad za týmiž poručníky zů- stává, anobrž že z strany počtu od nich p wućnikiv jí učiněného také ještě na některém nedorozumění a dalším přátelském skrze mírné prostředky a přátely vohledávání a porovnání pozůstaveno jest. Pak kdyby P. B. pod tím takovým téhož dědictví jejího dokonalém na místě nepo- stavením ji prostředkem smrti; což v moci boží stojí, z tohoto světa povolati ráčil, aby po smrti její o to žád- ných nesnází a neroly nebylo, že za těmi lakovśmi pii- Ginami ona Lidmila piiznav$i se, jakž povědíno, před osobami vejš položenými oznámila: že takovou všecku a všelijakou spravedlivost svou dědickou — nadepsanému Janovi Theodorovi, m. svému, dědičně dává. Act. die Nativ. M. V. (R. 1598 zrušeno.) 36. 1598, 28. února. Nukop. č. 2143 f. 93. Vid- mila Ottersdorfova z Wolficndorfu, Jana Theodora z Ollers- dorfu m., mocí tohoto zápisu vzdává, «Sak leprva po smrli své — stalek svûj — » anżelu svému milému. AcL in vig. Mathiae ap. 37. 1600, 15. kvëtna. Rukop. é. 1062 f. 312. Průvod k přípovědi Kateřiny Síxtový z Milešovky, kterouž učinila na statek po Janovi Frydrychovi z Oltrsdorfu, svćm vlastnfm vnuku a synu a dódici z vlastniho syna jejfho, a paní Kateřiny, někdy Sixta Theodosiusa z Oursdorfu a Kateriny Ottrštorfové z Mutčnína, manželích zůstalý, ne- zřízený a nekšaftovaný, kterýžto Jan Fry«drych vnuk jak Sixta Theodosiusa, otce svého, tak i Kateřinu z Mutčnína, matku, a Zuzannu, dceru jich a sestru svou, Zivobytim preèkal. — Act. fer. 2. post Exaudi. 28. 1600. — Pukop. ë& 1174 jf. 81. V wterej po neděli Próvodní stalo se poznamenAn( svr£kuov po někdy Zusanně šenkýřec u Sixtův. 39. 1607, 1. éervence. Rukop. è. 2113 f. 430. Ka- tefina Syxtová z Milešovky stoje osobně v radě oznámila a jest se přiznala: Jakož jest vedle jistého: přátel.kého narovnání a snešení jakožto mocná olcovská poručnice nad dětmi i vším s'alkem dobré paměti p. Syxta z Olters- dorfu zápisem nařízená ze všech statkův jak po jmeno- vaném Syxtovi z O. pozůstalého, tak od jana Mraza z Mi- lešovky jí a dětem jejím odkázaného, léž po Syx'ovi Theodosiovi, Rejně a Zuzanně, bratru a sestrách, nápadem přišlého i po Janovi Fridrichovi, Syxta Theodosia z Olters- dorfu synu, vnuku svém, jí vejpovědí spravedlivou pánův tohoto Star. M. Pr. přisouzeného až i z svého vlastního po rodičích jejich i jinak nabylého, díly spraved ivÿmi dcery své Dorotu Platejsovou z Oltersdortu, Kateřinu Ottendorfovovou z Oitersdorfu na díle za jejího živobytí, po smrti pak poručníky od ní kšafiem nd Zuzannou, Alžbětou a Johannou, dcerkami jejími, nařízené, na místě a k ruce jich, tolikéž i Annu z Ottersdorfu, Jana z Jizbice 

Strana 531
VII. Na Velkem náměstí (strana jižní). manželku, týmž způsobem va díle za jejího živobytí, na díle po jejím z tohoto světa vykročení manžela jejího až i po jeho smrti poručníky od něho kšaftem Janovi Vá- clavovi, Kateřině Lidmile, synům a decrkám, vystavené, na místě a k ruce týchž sirotkuov, vybyla i od nich řád- ného vykvitování knihami městskými dosáhla. Z té příčiny Janovi Theodorovi z Oltersdor(u, synu svému milému, dědicům a budoucím jeho, kterýž z vlastní Setrnosti od ní dílu svého jest aż posavad vežádal a z ného nic ne- přijal, dobrovolně, s dobrým svým rozmyslem za jeho z takových všech statkův jemu spravedlnost náležející dům na rynku v Star. M. Pr. ležící, Pikartovský řečený, se vším k němu od starodávna příslušenstvím, po smrti své teprva, mocné postupuje a odevzdává plným právem. Act. fer. LH. post Joan. llus. 40. 1607, 98. září. Rukop. č. 2148 f. 69. L. V. 1607 v pślek den sv. Vaclava slala se smlouva dokonalá, celá a dobrovolná námi Janem křížem z Vostrova a z Kocie a Jirikem llumlem z Ruprštorfu a Václavem Vzteklým, vše inčšťany Starého a Nového měst Pražských, u mezi Václavem z Vlkanova původem z jedné a panem Janem Thcodorem z Oltersdorfu na mistć panf Katefiny Sixlovy z Mile$ovky, pani mateři jeho, obviněným z strany druhé: Tak jakož jest mezi nimi stranami, jak za živobytí někdy pani Lidmily Cingulinové, baby a porucnice jeho Václava z Vikunova na místě a k ruce témuž Václavovi, tak také i od něho Václava z Vlkanova, a touž paní ka- (eFinou Sixtovou pfed piny úředníky úřadu šestipanského v Star. M. Pr. o pět oken v dome Sixtovic v stavení zadním od ní paní Kateřiny Sixtové do domu jeho Vá- clava z Vlkanova »u Sluncův« řečeného učiněných, spor vzešel i další nedorozumění vzniknoutí chtělo, i takto jsou přátelským způsobem smluveni a porovnání, že ou pan Václav z Vlkanova od pořadu práva svého začutého proti ní paní Kateřině z Milešovky jest dobrovolně upustil a ji paní Kateřinu Sixlovou, dědice a budoucí její a držitele téhož domu pti téch péti voknách züstavuje. Tak a na ten způsob, že ona paní Kateřina bude povinna do těch oken mříže železné, nevyduté dáti udělati a to tak, aby se tčiní vokny do domu jeho pana Václava z Vlkanova nie nebázelo, ani nečistého nebylo spatřití ; však na vynahra- žení škod, které jsou v té příčině jak soudem, tak i jinak vzaly, pan Jan Theodor na místě paní maleře své ihned při »actun« smluv tčehto jemu panu Václavovi 18 kop pr. č. na hotově dal a odvedl. — Na druhou stranu zase, kdyby pan Václav z Vlkanova s dědici budoucími jeho v domě svém zadu na druhé straně, jdouc k zadním vra- tům, kdež láznička nyní od dřeva udělána jest, proti těm oknům nad touž lázničkou jaké stavení, však beze škody těm oknům, vyzdvihnouti chtěl, v tom że jemu pani Kateiina Sixtova s dédici budoucími svými jemu panu Václavovi, dědicům a budoucím jeho žádné překážky činiti nemají = A co jest (outo smlouvou zaznamenáno, to jsou sobě obě strany zdržeti pripovédély a touż smlouvu pro budoucí paměť do knčh pánův úředníkův Sestipanskych vloziti daly. 41. 1608. — Rukop. ¢. 324 f. 420. Ndjemnici v domě u Sixtü: Simon Kožišník, má městské právo, Adam Stiller kožišník, má m. pr., Kryštof Pittner z Ger- lice, nemá m. pr., Anna švadlí. 49. 1608. — Rukop. è. [006 [. 418. Florián Slánsky, mé&ténín Slar. M. Pr., svědčil takto: Toho v pravdě povědom jsem, że v outery po sv. Trojici léta tohoto prítomného 1608, maje v loZumentu mém, v kte- rémZ aZ posavad v domě řečeném »u Sixti« prebyvdm, V11. Na Velkém náměstí (strana jižní). 531 Václava z Sonova, písaře úřadu šestipanského přítomného, když po večeři bylo, společně vyšli jsme, tak za to mdm, mezi 23. a 24. hodinou z téhož domu, toho oumyslu jsouce, po rynku dvakrát nebo třikrát se projíti a polom każdy z nas do ložumentu svého se navrátiti. Při klerémžto vycházení našem upřímo do domu Sixtovic směřovali jsmc vozovou ceslou k rathouzu Staroméstskému jíti, a přijdouce proti domu, jeni slove »u ménys, spatiili jsme po pravé straně do rynku neklery krocej od vozovy cesty Václava Kučeru samotřetíno státi. Jemu snětím kloboukův pozdravení jsme dali; kterýžto zase nás ksalutujíc, k sobě, abychom k němu šli, těmito slovy: volal: Páni bratří, poďte sem! Kdeż my poznenáhlu k němu kráčeje, dřív, než jsme jeho, a také s nimiž stál, došli, spatřili jsme, že se mu pod pláštěm jeho zakouřilo, zablejsklo a potom i bouchlo, tak aZ ňáký Daniel Fencl, rodič Novoměstský, s ním tehdáž stojící, proti nám vrávoraje, na zem upadl a lu skonal. Coż spaliivśc my, nemálo jsme se ulckli. Jaká jest se pak k tomu příčina dala, to já nevím; naději se, že len, jenż s nimi sl4l a řečí, kleré jsou mezi sebou mluvili, doslychal, o tom nejlépe povědíti může. Nicméně žádného znamení k vádě a různici příčinu dávající jsem nespatřil. Víc nevím. 43. 1612, 17. února. Rukop. č. 2148 f. 85. Pan Jan Theodor z Ottersdorfu a Vacliv z Vlkanova, stoje osobně před pány úředníky úřadu šestipanského v Star. M. Pr., oznámili, jakož na onen čas byvše stará služeb- nost z domu jeho pana Jana Theodora — slove »u Sixtü« — že tok vody dešlové z stavení starého po žlabu do domu Václava z Vlkanova — slove vu Sluncûe — opadal. Když potom pan Jan Theodor blízko odtud dav stavení nové vyzdvibnoutí, z krovu nového krůpěje vody spád též domu Václava z Vlkanova obrátil. Ale když on Václav toho trpěti nechtěl, pan Jan Theodor žlab udělati, do něhož aby táž krůpěje spád svůj míti a na ulici Leu mohla, dal. Nyní pak jsou se mezi sebou dobrovolně a přátelsky snosli, že jest Václav z Vlkanova k tomu při- stoupil a plivolil, aby pan Jan Theodor ten žlab zase odundati a sniti ddti mohl a jak ten předešlý, starý tok ze žlabu tak z téhož nového stavení krůpěje vody aby svobodný spád do domu Václava z Vlkanova jmíti mohl a měl nyní i na budoucí časy. — Kdež pro budoucí paměť toho strany za vložení do kněh úřadu tohoto této jich přátelské smlouvy jsú se dožáduly. Stalo se v pátek po sv. Valentinu 17. Februarii léta 1612. 44. 1612, 28. března. Rukop. č. 2205 J. 364. (KSaft Kateriny Syxtovy.) My purkmistr a rada Star. M. Pr. zuámo Ginime tímto listem obecne prfede v$cmi, kdeż člen nebo čtoucí slyšán bude, a zvláště tu, kdež náleží, že slovutný p. Symeon Sušický z Sonnenštejna a Václav Trubka z Rovin, měšťané nasi, jsouce obesldni pred nds do rady od též slov. p. Jana Theodora z Ottrsdorfu, spoluměštěnína našeho, vysvědčili kšaft níže tuto dotčený, slovy těmito: že dobré paměti paní Katctina Syxtová z Milešovky v I. P. 1612 v sobotu po neděli Smrtedlné se jich dožádala, aby k ní přišli. Což když se stalo a v jincnovaný den do domu a příbytku jejího, v němž bydlela, přišedší ji nav3tivili, tu jest je pfivitala a z na- vštivení poděkovala a jsoucí rozumu zdravého a paměti dobré oznámila, že jest sobě kšaft a poslední vůli svou v příčině statečku, kteréhož jí P. B. z požehnání svého nadóliti rócil, sepsali dala a ten p. Symeonovi Sušickýmu v krabici špakátem přetažené a upečetěné odvedla. S tou při tom žádostí, když by koli P. B. ji z tohoto světa po- volati ráčil, aby jej před nás do rady ku přečtení podali. Po odvedení pak takového kšaftu a poděkování jim uči- 67* 

Strana 532
539 VII. Na Velkém ndměslí (strana jižní). něného rozžehnavše se s nima od ní odešli. Kterýžto kšalt od nadepsaných p. Symcona Sušického a Václava Trubky v krabicí upečetěné na právo složený když k žá- dosti naddotčeného Jana Thcodora z Ottrsdorfu fer. 6. in vig. OO. SS. ultima Octobris I. 1614 otevřín a vůbce čten byl, toto jest v sobě držel a zavíral: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice jediného Ho- spodina otce, syna, ducha sv. požehnaného na věky amen. Já Kateřina Syxltová z Milešovky známo činím tímto mým listem kšaftovním vuobce přede všemi, kdež čten nebo Gtoucí slySán bude, znamenaje pfenáramnou života ve- zdejšího nestálost, kterak dnové naši jsou jako stín na zemi pomíjející a jako prudká střela k cíli svému přichá- zejí, v$ak dne jistého ani hodiny, v kierou by čas roz- dělení mého nastával, věděti nemoha, nechtěje tomu, aby po smrti mé jaké nevole aneb odporové o statček můj vzniknouti mély, pfi rozumu zdravém a paméti dobré zů- stávaje kšaft tento poslední, vysvčdčení a pronešení mysli i oumyslu svého v spis sem uvésti dala a jej rukou vlastní podepsala. V němžto především duši svou drahou, krví beránka nevinného a nepoškvrnčného Krysta vykoupenou otci duchův věrnému, stvořiteli svému, ve vší pokoře po- roučím, v plné postavena doufanlivosti, že on ji při vzkří- šení spravedlivých sním tělem k věčné nerozdílnosti spo- jenou k dědictví neporušitedinému a nepoškvrněnému a neuvadlému, kteréž se chová v nebesích, pro zásluhy svého jednorozeného syna přivésti ráčí. O statečku pak svém, kteréhož jsem z požehnání hospodina nabyla, nařízení ta- kové činím: Jakož sem vedle jistého obcování a přálel- skélio důvěrného společného snešení jakožto mocná otcovská nad détmi i v&(m st.tkem dobré paměti uroz. p. Syxta z Ottrsdorfu, manžela mého milého, zápisem nařízená po- ručnice v 1. P. 1604 všecken a všelijaký statek, jak otcovský po jmenovaným p. Syxtovi z Ottrsdorfu pozů- staly, od p. Jana Mráza z Milešovky kšaftem mně a dílkam mým odkázaný i všelijaký jiný nápadem přišlý, až i můj vlastní imaleřský mezi dítky mé všecky spravedlivě vedle dobrého svědomí svého rozvrhši rozdělilu a díly i spra- vedlnost všelijakou jim náležející ze všech předřečených statkův dětem svým na díle za živobytí jich, ostatek pak po jejich z tohoto světa vykročení po'učníkům nad dítkami jejich, vnukem a vnučkami mejmi, řádně zřízeným, něco na gruntech, větší pak díl na hotových penězích, též kle- notech, svršcích a nábytcích zcela a zouplna odve la, postoupila a vyplnila, jakž také i řádně ode všech knihami města tohoto vykvitována jsem. Kdež chtějíc já dle žádosti jich dětí, vnuka a vnučky své na hotovejch penězích na větším díle vybyli, v ně- které sumy a to v nemalé u dobrých svých pánův a přátel sem se vzdlužíla, obzvláštně pak přede všemi jinejmi od Jana Theodora z Ottrsdorfu, syna mého milého (klerýžto svými vlastními sobě od dobré paměti paní Lidmily z Wolfesdorfu, m. jeho, řádně dobrejmi vůlemi postou- penými penězi v těchto j v jiných všelijakých príčinách mně volně a poslušně zakládal, tak jakž takové sumy ode mne sobě šuldbrify s podpisem vlastní ruky a s přitištěním přirozené pečeti mé přede všemi jinejmi věřitelv mými pojištěné má) zaklidána byla. Tak jakž všickni takoví dluhové v pořádný rejstřík uvedení a mou vlastní rukou poznamenaní po smrti mé se najdou, aby takoví dluhové tak, jakž náležité jest, k zaplacení přijíti mohli, z té pří- činy všecken a všelijaký »tatek můj, jakož jsou domové Nedvídkovskj řečený pod Zderazskou branou, se všemi sudy, dřívím na haldě, též k hvozdu, dům Palata, jinak lázeň Helmovská, s zahradou i s tín domem do- lejším, též dům s zahradou Svíčnikovský řečený. it. VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). dům s zahradou od nějakého z Roudnice od p. Jana Mráza koupený s břehy a spravedlností všelijakou (tak jakž lo vše od dobré paměti p. Jana Mráza z Milešovky, bratra mého milého, skoupeno a mně pořádným kšaftem od něho odkázáno a dáno bylo) v N v. M. Pr. ležící. Tak také i vinice řečené Chvatěrubka na Srpových Ilorách ležící s lisem, Mydlářka pod Srpovými horami vedle vinice Chvatěrubské a Konvářovské obostraně ležící s lisem, sadem, Apolinářská nad oudolím řečeným Benátky naproti trhu svinskému pod kostelem sv. Ap linařiše ležící slisem, též dům pod vinicí Apolinářskou v Benátkách ležící, jenž na Kosti slove, odkazuji a dávám Janovi Theodorovi z Ottrsdorfu, synu mému milému —. Jestliže by pak co viceji summy vedle šacunku — pfebíbalo, takovou sumu — na tři rovné díly aby rozvrll, z nichž přední k svému vlastnímu užívání a s ním též vedle Jibosti své činční obrátil, druhý díl jako i klenorův též i jinejch svrškův a nábytkův mezi Zuzannou, Alžbětí a Johannń, dcery dobré paměti p. Jana Andersa z Ottrsdorfu s Katerinou z Ours: dorfu, tfetí díl té sumy mezi Jana Václava, Kateřinu lid- milu a Lidmilu, syna a dcery p. Jana Litoměřického z Jiz- bice s Annou z Ottrsdorfu, dcerami mymi, zplozenć, vnuka a vnučky mé milé, na rovné mezi ně podíly —. Však s touto při tom znamenitou vejminkou, jestliže oni v bázni boží pobožně živi jsouce jeho radou a dobrým zdáním jakožto vlastního ujce svého ve všech slušnejch pří- činách poslušně se říditi a spravovati bndou. Nebo jestliže by která z již jmenovaných vnuka a vnuček mých osoba, čehož P. B. milostivě uchovej, z bázně boží vykračovala, na tom, což jí od jmenovanćho Jana Theodora z Ours. dorfu, syna mého, z takového statku odvedeno a vykázáno bude, přestati (podobně jako i Dorota Platejsová z Ottrs- dorfu, dcera má, na odkazu jí učiněném) nechtěla, nýbrž na víceji se potahovati a tento kBaft müj po mé smrti naříkati, jeho pak v nějaké podezření uvozovati měla, jím se neřídila a nespravovala, taková se moc častopsanému Janovi Theodorovi z Ottrsdoríu tímto kšaftem ode mne dává, aby tu tak neposlušnou osobu z takového statku mého desíti k. gr. m. vybyl. — Dorotě pak Platejsové, dceři mé milé — z lásky mate ské odkazuji pět set k. m. — Na potvrzení a pro dokonalejší toho všeho upevnění a důvěrnost tento kšaft svůj jen rukou vlastní podepsavše pečetí svou sem upečetila. Jenż jest psán tu středu po Zvśst. O. M. I. P. 1612. Kterýžto kšaft — od nás stvrzen jest. silio 16. Dec. 1614. Act. in con- Číslo pop. 552. (U černých dveří, Maršálkovský, Pikartovský dim.) *]. 1416. — Rukop. c. 2099 f. 37. Nicolaus de z Rastel braseator convenit domum circa Johannem dictum Substuba ad tres annos, quolibet anno pro XII s. gr. *2. 1420, 18. ledna. Tamtéž f. 113. Wenceslaus Straboch emit domum ad nigrum hostium, que sita est inter domos olim Henrici Lefl ex una ct domum domini Hlasonis partc ex altcra, Procopio, filio suo, et Anne, con- thorali ipsius legittime, erga Petrum dictum Neunhauz pro XC s. Et subarravit L s. gr. predicto Petro et XL s, 

Strana 533
VH. Na Velkém namésli (strana jižní). remanet communitati obligatus, propler lioc, quod prefatus Petrus fugit de civitate cum ceteris, nollens adherere legi domini. Fer. V. post Anthonium 1490. $3. 1420, 12. března. Tamtéž f. 112. Nos magister civium — recognoscimus, quod interfuerunt ultimi testa- menti Johannis de Misa alias substuba, peracto quoque lestamento idem Johannes ab eisdem interrogatus existit, si que debita obligaretur. Qui respondit, se nulli obligari. Tandem vero Katherina, uxor eiusdem, tale testamentum arrestavit occupando racione vere porcionis sue, quam in bonis per eundem maritum derelictis habere dinoscitur. Post hoc vero idem Johannes de Misa, duin adhuc ageret in humanis, similiter recognovit se in CXX s. pr. magistro Ncostup, preposito Tynensi ct canonico Wissegradensi, debitoric obligari. Actum fer. II]I. ante Letare 1420. "4. 1420. — Tamićż f. 118. Anna, relicta Pro- copii, nati Straboch, super domo Petri institoris de Nova domo, que sita est inter domos Henrici dicti Leffl ex una et Pessconis braseatoris parte ex altera, L s. nomine dotis publicavit. *5. 1498. — Tamlez f. |15. Wenceslaus Straboch et Jacobus institor in causa inter ipsos super domo dicta ad nigrum liostium, de qua domo tempore disturbiorum in hac civitate currencium predicus Jacobus intromiserat sc ct ipsam domum ab officialibus communitatis emerat, fecerunt concordiam, quod Wenceslaus ipsi Jacobo debet darc XV s. gr. eL eandem domum predicto Wencesiao condcscendere. *6. 1436. — Bukop. c. 2099 y. 430. Postquam Johannes Sczrba, olim servitor sex dominorum, impetebat ortum Pauli linicide, quem emit erga Margaretam, relictam Procopii cirologi dicti Hrbek, que situs est versus secun- dum ortum prefati Pauli ex una et penes ortum iam dicte rclicte Procopii —. 1. 1454, 6. dubna. Rukop. č. 2105 f. 14. De man- .dato dominorum — Johannes Rathajsky, Duchco institor, Welislaus institor, Cunsso apothecarius et Augustinus Hol- conis introducti sunt super domum — Margarete Hrb- kouis, quc sita est in circulo inter domos Welislai prefati ad agnellum ct Loisonis hincinde, pretextu CX s. gr., quas persone antedicte, fideiussores prefate Margarete, de- derunt. Act. sabb. ante Judica. 2. 1456, 8. ledna. Rukop. č. 2105 f. 32. Johannes, marsalcus dominorum Anl. Civ. Prag, emit domum in giro inter domos ad agnellum et Loysonis hincinde erga Augustinum Holczonem, Johannem Rathajsky, Duchkonem institorem, Welislaum ab agnello et Kunssonem apotlie- carium, fideiussores d. Margarethe Hrbkonisse, pro LXXILI1 s Item almarias, cistas, spondas, mensas, vilra, cornua, crinia, ligna cum omnibus rcbus aliis clavo annexis pro VI s. Act. fer. III. post Epiph. 8. 1466, 1. dubna. Rukop. č. 2141 f. 16. Stala sé jest smlíva a úmluva přátelská mezi paní Margretú Hrb- kov a slov. p. Janem ml. z Hodějova podle nie z jedné a Augustinem Holcem, Janem Ratajskym, Veli.lavem od Beránka, Duchkem kramárem a KunSem apotekárem z strany druhé o sto a deset k. gr. jistiny, kteréž již psaní Augustin a tovaryšie jeho rukojmie jsúce za dříve řečený paní Margretu, za ni dáti musili a vyplniti penśzi hotovými, a o XXXIIII'/; k. 1 gr. Bkod, kteréž sú pro neplnénie svrchupsanfch penéz mezi Zidy i jinde vzali i na jiné potřeby naložili, lakováto: Najprve vyspsani ru- kojmie za duom panie Margrety vzali si LXXX k. gr., il. iroka od sedlákuov, kteréz drzali sá od nie, .vzali si VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 533 VII'/, k., za kuoze XIII gr., it. od Bohmicky XII k., od Petra z Vodochod XXX gr. a za chmel X k. To vše v sumě činí CX k. XIII! gr. Na ostatních pak XXXIII k. a XVII gr. přijali sú od Jana Hodějovského XXVIII k. HI kr. na zlalÿch a ostatnfch VI k. XIII gr. uruéil jim týž Jan slovutným Janem Spanem z vápenice. — Act. fer. IM. post Palmarum. 4. 1464, 27. srpna. Rukop. č. 2141 f. 202. Genc- rosi, strenui et famo-i videlicet d. Wenceslaus de Wale- czow, subcamerarius r. B., et d. Samuel de Hradek «t de Chlumec ac eciam providi viri Nicolaus Bellemsky, pro- thonolarius Civ. Prag. Georgius Manussek et Mathias, notarius tabularum terre, amici et amicabiles compositores occasione sacri malrimonii inter famosum Johannem dc Radicz, marssalcum dominorum civitatis pretacte, et vir- ginem Johannam, Petri Peniezek dc Nova Civ. Prag. na- tam, parle ab utraque rogali et requisiti talem — feccre concordiam, quod Petrus prescriptus post Johannam, natam suam, dare — debuit,'prout iam effective persolvit, cen- tum s. gr. Johannes vero prefatus contra predictas cen- tum s. dimidium tercium centenarium nomine dolis et dotalicii prescribit in domo propria posita in giro inter domos ad agncllum et Loysonis — . Act. fer. secunda die Ruffi. b. 1479, 18. května. (Opis archivu mislodrz. v Praze č. 217.) My Vladislav, z božie milosti král Český, markrabic Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužické markrabie, oznamujem tímto listem všem, že pa- tříce na mnohá a ustavičná zasluhování i u přímé viery stálosti statečného Jana z Radíče, věrného našeho milého, jímžto, jakož od"'knížat i mnoho jiných věrných našich byvše spraveni, předkóm našim dobré paměti a po nich i nám slušně a řádně se jest zachoval vždycky, nechtiece jemu toho bez hodné a zvláštní vděčnosti pominúti, úřad náš hofrychtýřství měst našich v zemi Ceské byli jsme jemu porucili a dali milostivě, v kterémžto i také v jiných všech úřadích, na kterýchž od nás jest býval usazen, i jinde krom tifadûv nám se jest j našim předkům řádně a chvalebně jako na dobrého člověka sluší všemi obyčeji zachoval, žádné vady po sobě nepozůstaviv, jížto by jeho pověsti dobré neboli cti co škodno neb pohoršeno kte- rakkoli mohlo býti. Ale že týž pán pro časté nemoci své, v níž z božího dopuštění od drahného času trvá, až do té chvíle ustavičně v úřadu svrchupsaném, jehož opatření na nás přísluší, pracovati nemůže, protož my nechtiece, aby co tím úřadem, což k němu přísluší obmeškáno bylo, z té příčiny vzat jest na jeho místo jiný, aby se dosti tomu úřadu státi mohlo. A jestliže by kdožkoli o svrchupsaném Janovi nebo o věcech výšepsaných jinak mluvití směl, křivdu by jemu na tom činil. Nebo my jeho vždy nám věrného a upřímného poznavše a shledavše, také i ve všech věcech zachovalého za čistého i svobodného zůstavujem i tímto listem naším vyznáváme. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali sme privésiti k tomuto listu. Dán v Praze v úlerý pred hodem Božího vstoupení, léta božího tisícího čtyřistého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta osmého. Ad relationem domini Czenkonis de Clinstein procuratoris. 6. 1483, 30. Gervna. Rukop. ć. 94 I. f. 49. Quem- admodum strenuus miles d. Johannes de Radicz circa concordiam nupciarum prescripsit JI'/; C s. gr. nomine dotis d. Johanne, conthorali sue care, in ct super domo sua, in qua inhabitat, in circulo p nes agnellum et do- minorum de Donin, ex tunc idem d. Johannes eidem uxori sue graciam specialem addit, quod ipsa cum pueris, quos 

Strana 534
534 V4. Na Velkém ndmésli (strana jižní). simul! progcnuerunt vel progenuerint, in predicla domo mancat usque mortem, nisi statum viduitatis mularet. Cum hoc addit eidem omnem superficiale | substanciam svrchky, que ipsam concernit, sit in auro vel argento sive in vestibus — prout hoc sepenominatus d. Johannes ponere et notificare intendit in suo testamento ultimo. Act. fer. Il. post Petri et Pauli. 7. 1487, 6. listopadu. Slaří Letop. Čeští. Na den sv. Linharta umřel Jan z Radíče, měštěnín Star. M. Pr., někdy maršálek téhož města. 8. 1488, 8. července. Rukop. ¢. 2141 f. 48. Per famose discrecionis Johannem Ziez, Jarossium ab Ethio- pibus, magistrum Laurencium, magistrum Procopium, pro- thouotarium Mai. Civ. Pr., Johannem Sosnovec, Martinum a scropha, Johannem a ciconiis, Vysskonem de Blazticze, amicos » parlibus ad hoc deputatos, facta esl amicabilis concordia inter Wenceslaum Briísek, tutorem et commissa- rium per Johannem de Lazan rite substitutum, parte cx una et Johannam, relictam olim Johannis de Radicz, alte- rum commissarium, parte ex altera occasione centum s. gr. super misn. moncta computando, quas C s. pretactus Johannes de Radicz a Johanne Knecht ad se suscenerat, que pecunia pertinebat ad Nicolaum, predicti Johannis fra- 6rem, talis: quod prescripta Johanna Georgio, Henrico et Apolone, orphanis post sepe nominatum Johannem de Lazan derclictis, dare et effectualiter persolvere debet — cL has C s. prescribit in domo sva in giro, quam inha- bilat, in qua et dotalicium suum deputatum habet. — Act. fer. V. ante Procopii. 9. 1488, 25. srpna. Rukop. c. 1128 I. f. 10. N té při mezi paní Johankú, po nebożci Janovi z Radièe, sta rého maršálka, zuostalí, a Erazimem, synem Wolľovým, o ly všecky nesnáze z dávnic chvíle mezi nimi vzniklé tak jest orlelem vyréeno, aby Erazim Wolf ty prsteny, kteréž na právě sú položeny, zdvihl, jakož jest to udělal —. Act. postridie Bartholomci. 10. 1620, 24. března. Rukop. č. 2109 /. 105. Jo- hanna z Nespečova, někdy uroz. p. Jana z Radíče, starého maršálka, manželka, stojécí osobně v radě oznámila jest: Jakož iá věno své zapsáno a ujisténo na domu ležícím na rynku a to věno s klenoty, penězi i laké se všemi svrchky cożkoli tu muož v lémž domu shledáno býti, vzdala jest uroz. vladyce paní Kateřině z Radíče, dceři své, a Anně, Dorotě a Kateřině, vnukám svým a téZ pani Kateřiny dcerám. Act. sabbato ante Annunc. B. M. V. (Zrušeno ještě téhož roku.) 11. 1620, 11. července. 7amióż f. 124. Johanna (táž) stojécí osobně v radě oznámila: Jakož má věno své zapsáno na domu ležícím na rynku — že to vše vzdává — paní Kateřině z Radíče, dceři své, manželce někdy uroz. rytíře p. Zděnka Malovce z Chýnova a na Wintr- berce, ty časy najv. písaře kr. C. — krom jedné truhlice větší se člverým zamčením vokované a druhé truhlice menší žluté s jedním zamčením. Ty obč truhlice po její smrti aby vydány byly bez pohnutí paní Anně, sestře též paní Johanny, kteráž jest s ni lu v tom domu. A krom XX k. m. a s luoże Żatuov lożnich Majdalenś, slużebnici též paní Johanny, a panně Markétě, někdy slużebnici tóż paní Johanny, kteráž jest nyní na Táboře, X k. m. — Act. fer. II]I. ante Margarethe. 12. 1586. — Rukop. č. 1130 f. 177. Jakož jsú urozený pán Heralt Kavka z Říčan na místě paní Kateřiny z Chejnova, manželky své, a pan Jan Malovec z Chejnova přípověd učinili na duom někdy paní Johanny z Nespe- cova, leżici mezi domem Pikartovskym a Beránkovým pro VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). díly své, kleréž na tom domu mají po nebo2cc paní Ka- tering z Rudfèe, Zádajíce, ponévadZ pan Petr Malovec z Chejnova v duom ten jest vkročil a jej sám drželtí chce, aby lu spravedlivost pokazal, że by jemu duom len sa- mému náležeti měl. Proti tomu od Petra Malovce mlu- veno, 2e jesti nebożka Kateřina z Radíče, matka jeho, o statku svém pořízení učinila a jemu statek všicek jest odkázala, kterýžto kšaft i ve deky zemské vložen jest. Od puovoduov k tomu mluveno, Ze ten kšaľt nic se na slalek šosovní nevztahuje, než toliko na statek pozemský a manský. — Páni — vypovídají: Poněvadž kdožkolivěk kšaft učiní, ten kšaft do VI nedělí má býti otevřín, ale paní Kalerina z Radfte, v tom kSaftu o tom domu na rynku žádného jest pořízení neučinila a podle práva do šesti nedčlí vy- hlášení jeho se jest nestalo. Z těch příčin ten duom ja- kožto nepořízený připadl jest na syny i dceru její a jim se pripovídá. 13. 1687, 17. října. Rukop. c. 2111 f. I96. Já Jan Malovec z Chajnova a z Witmberka etc. vyznáváni tánto listem — jakož jest nám třem, totiž mně Janovi a p. Pe- trovi z Chajnova, bratru mému, a paní Kateřině odtudž z Chajnova, sestře mé, přisouzen duom právem a nálezem v Star. M. Pr. řečený Maršálkovský, — že já — poručil jsem a mocí listu tohoto poroučím uroz. vladyce p. Vol- dfichovi z Prostibofe a na Tochovicfch, aby on díl muoj toho domu, což mně tu náleží, u právo mé všecko přenesl a v knihy městské vložil trhem nadepsané paní Kateřině z Chajnova, sestře mé, v šedesáli v pěti k. gr. č. tak, jakž sem jí zatu sumu ten díl svuoj prodal a z toho jsem od od ní i kvitován, aby ona toho dílu užívati mohla a s tím jako s svým vlastním učiniti, což by se jí vidělo. | Tomu na svědomí pečeť mou vlastní přitiskl sem k tomuto listu, jenž jest dán I. 1587 v středu po sv. Havlu. (V táž slova zní i list Petra Malovce z Chajnova, hejtmana kraje Pra- chenského, jehoZ datum v úterý po sv. Martinu t. 1.) 14. 1687, 1b. listopadu. Rukop. c. 2111 f. 196. Jakoz jest ortelem panskym duom po někdy paní Kale- řině z Radíče pozuostalý panu Janovi a p. Petrovi Malov- cuom z Chajnova a z Witmberka, bratřím vlastním, a paní Kateřině odiudž z Chajnova, sestře jich, přisouzen, kdež pak táž paní Kateřina díly ty dva od jmenovaných bratří svých jest skoupila za 130 k. č., díly ty jich též paní Kateřině do knih městských jsou vlożeny. Act. fer. V. post Martinum. 15. 1863, 10. Cervna. Rukop. č. 2117 f. 291. Já Kateřina z Chajnova na Stěkni a Svihově známo činím tímto listem vůbec i přede všemi a zvláště před slovutné a vzáclné poctivosti pancm purgmistrem a radou Starého Města Pražského, pány přátely milými, že dim svůj v témž městě mezi domy Zigmunda Pikharta a Klimenta Beránka obostranně ležící dala jsem a mocně dávám po své smrti a prve nic panu Janovi Kavkovi z Ríčan, synu svému milému. Tak však: jestliže by jemu toho mého dání a toho domu jiní páni jeho bratři příli nechtěli a nań se také potahovali, tehdy že má další v tom vůle jest tato, aby týž předjmenovaný dům můj připadl vším právem a plným bez odporu a překážky všech lidí na pana Pavla Malovce z Libějovic a na Libějovicích i dědice jeho. Tato pak má koncčná a dobrovolná vůle aby také v knihy města předpověděného vložena a vepsána podle pořádku téhož města býti mohla, žádám pánův Pražan, že toho mi, poněvadž pro nedostatek zdraví svého sama pří- tomna býti nemohu, příti ráčí. A také na místě svém poručila jsem a tímto listem mocně poroučím panu mistru Tomášovi z Javořice, aby on přítomností svou ten a takový 

Strana 535
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). zápis na způsob svrchupsaný vykonal. Toho pro dokona- lejší jistotu a důvěrnost poručila jsem svou pečet vlastní k tomuto listu pFitisknouti. Jen? jest dán v sobotu po ochtavu Těla Božího léta Páně MVCLIII. 16, 1577, 4. února. Rukop. č. 2/18 f. 457. Já Jan Kavka Říčanský z Ríčan a na Cechnicích známo činím tímto listem vůbce přede všemi a zvláště před slovutné a vzáclné poclivosti p. purkmistrem a radou Star. M. Pr., pány a přálely mými milými, že duom svůj v témž městě mezi domy někdy Zypgmunda Píkarta a Klimenta Beránka, obostranně ležící, kterýž mi od někdy uroz. paní Kale- řiny z Chejnova na Stěkní a Svihově, paní máteře mé nejmilejší, dán i do kněh městských vložen jest a to I. P. 15653 v sobotu po ochtabu Těla božího, jehož sem až posavad beze vší překážky pokojně v držení a užívání byl, dal sem a dávám po mé smrti a prve nic uroz. paní paní Kateřině Říčanské z Ríčan, manželce své milý, aby s ním činila, vládla a jeho užívala až do své smrti podle libosti své a po smrti její na nejstaršího syna méno aby připadl k mocnému držení, vládnutí a užívání, a tak aby i na potomní časy vždycky téhož domu nejstarší syn neb synové, jední po druhých, i dědicové ji:h, však toliko z kmene mého pošlí, jeho v držení, vládnutí a užívání, nikoli ho ucodbejvajíce a žádnému neprodávajíce, po- sloupné byli. PokudZ by pak P. B. syny mé bez dédicuov mužského pollaví z tohoto svéta povolati rá&il, tehda chci, aby L2 plnym právem na dceru mou nojstar&f, kteráz by tehdáž živa byla, buď vdána neb nevdána, připadl. A pokudž by i té P. B. neuchoval, tehda i na jiné dcery mé po starších, jakž i o synech nařízeno a nahoře do- tèeno jest, aby posloupně připadl. Pokudž by pak P. B. i decry mé všecky z tohoto světla skrze smrt povolati ráčil, tehda chci a poroučím, aby týž duom na nejstaršího z pánuov bratří mých tehdáž živého anebo na nejstaršího syna jich k mocnému užívání přišel. A tak aby potom na budoucí časy vždycky nejslarší z rodu pánuov Kavkuov .z Ríčan nezávadné téhož domu v držení, v užívání a v mocném vládnutí byl a to aby posloupnč trvalo a stále zuostévalo. Však žádný z nich nemá a na budoucí časy té moci: míti nebude, toho domu prodávati jiným a od rodu odcizovati. Aby pak tato konečná a dobrovolná vůle má v knihy města předpovědčného vložena a vepsána podle dobrého a chvalitelného pořádku téhož města býti mohla, žádám slovutné a vzáctné poctivosti p. purgmistra a rady Star. M. Pr., że mi toho přítí ráčí. A poněvadž pro nedostatek zdraví svého sám osobně přítomen býti nemohu, zmocnil sem a tímto listem mocně poroučím a zmocïuji uroz. p. p. VAclava z Ríčan a na Hořovicích, p strejce mého milého, a vroz. p. mistra Matěje Bydžov- ského z Aventinu, měštěnína Star. M. Pr., aby oni pri- tomností svou na místě mém ten a takový zápis do kněh městských a na způsob svrchupsaný vykonali. Toho pro dokonalejší jistotu i větší důvěřování pečeť mou vlastní s jistým vědomím a s zdravým uvážením k listu tomuto přitisknouti sem poručil. Jenž jest dán a psán v pondělí po památce IIromnie I. P. 1577 s podepsáním a přizná- ním se vlastní ruky mé. Jan Kaska Ríčanský z Ríčan a na Cehnicich vlastnf rukń svi. W. 1677, 22. února. Tamléž f. 454. Uroz. p. p. Jan Kavka Ríčanský z Ríčan — oznámil, že duom svůj v rynko — dává uroz. paní Kateřině níčanské z Ríčan, paní manželce své milé — sjistými vejminkami a nápady. Act. dic Petri. cathedrati. (Dům zůstal daleko přes r. 1620 v držení rodu.) VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 535 Číslo pop. 551. (U beránka.) |l. 1486. — Rukop. c. 2102 [.391. Johannes de Przetin emit pro se, Adliczka, conthorali sua, domum olim Payrlikonis dictam silam, in circulo inter domos re- licte Procopii cirologi Hrbek dicti et Mathie apothccarii ad rupes dictam, erga Henricum, Johannem, Wenceslaum et lesskonem, fratres ct orphanos Katherine, relicte Hla- sonis, residentis in Strassnicz, pro centum s. gr. 2. 1461, 6. prosince. Aukop. ë. 2141 f. 417. Jan Tušek, Kliment Holian, Jíra Mělnický a Jan kramář od koruny, smlúvce svatební mezi Velislavem od beránka a paní Adličkú, jeho manželkú, vstápivie přede pány vy- znali, že táž smlúva manželská stala se před časy skrze ně takováto: že paní Adlička přijala k sobě — Velislava do všeho statku svého movitého i nemovitého za mocného hospodáře takovým obyčejem, jestli-že by jie P. B. dřicve neuchoval od smrti, než jeho, aby ten vešken statek při- padl na téhož Velislava plným právem kromě padesáti kop —. Act. sabbato ante Nicolai. 3. 1462, 3. května. Rukop. č. 2119 f. L. 14. Ve jméno božie amen, Já Adlička, měštka St. M Pr. od be- ránka, vyznávám liemto listem etc. lakże duom muoj prvepsaný u beránka, v němž bydlím, a dvě vinice mé, jednu v Nehvízdech a druh, ježto slove Lutovská, kteráž leží blíž kostelu sv. Jana k Kartúsóm, a podle toho vše- ckeren statek muoj — dala sem — Velislavovi, manželu mému milému -— lak však, aby — vydal — Jeronymovi, vnuku mému, XX k. gr. — Dále pak jakož Jan, syn muoj nebožtík, odkázav prvepsanému Jeronymovi a Margretě, dótem svym a vnúčatóm mým, polovici dvoru, kterýž v Rokycanech leží v předměstí na Pátku, ucinil mó jest týchž dětí svých i té polovice dvoru mocnú poručnicí, tak já již téhož Velislava — činím místo sebe pravého a mocného poručníka — jemužto také i tu polovici druhú svrchupsaného dvoru, kteráž mč po Bláhovi, dobré pa- měli manželu mém dřevnícm, příslušie, mocně vzdávám. Datum in die Invent. s. crucis. 4. 1465, 26 ledna. Rukop. č. 2141 [. 30. V té při, v niež Jeronym, syn někdy Jana Svačkala z Rokycan, vinil jest Velislava od Beránka, že by dědictvie jeho tudiež v Rokycanech, kteréž mu jest výš psaný otce jeho svým kSaftem odkázal, prodal a něco peněz zavzal a k tomu, což mu jest bába jeho a předepsaného Velislava manželka, paní Adlička svým poslednim porutenstvfm odkázala, že mu toho vyplniti netbá, žádaje toho na něm, aby mu penieze vzalé navrátil, poručené plnil a v ostatních pc- nězích za to dědictvie nepřekážel. Proti němužto již po- věděný Velislav mluvil jest a řka, že slatek len svrchu- dotčený jest prodával s plným povolením panie Adličky, ženy své a báby svrchupsaného Jeronyma, jehož jest ona s jinými sirotky svaskalovÿmi i s statkem jich v svém poručenství jměla, a také právo ku polovici téhož statku, toho dokazuje kšaftem jejím. A dále dávaje jemu vinu, že byv u nčho XVTte let, za stravu jest jemu nic nedal, chtě za každý rok po péti kopách od ného mieti. V tom — piátelé — vydaní — taková jsú výpověď učinili: Aby Velislav castopsany k tomu statku v Rokycancch poddanćmu i k penézuom jeho viec nchledé toho se odickl a pie- kážky žádné necinil, ale tćmuż Jeronymovi propustil i po- stúpil — a za ty penicze, kteréž jest již byl za dědictvic piijal i kterćż z rozkózńnie panie Adličky měl jest jemu vydati, vedle kšaftu stravu šestnácti let pomina, aby vydal 

Strana 536
536 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). ještě témuž Jeronymovi šestnáct k. gr. — post Convers. s. Pauli. b. 1479, 20. listopadu. Ruk. č. 2119 f. T. 7. Ve jmén» božie amen. Já Velislav — od beránka vyznávám — usta- novuji paní Dorotu, manželku mú milú, pravú a mocnú poručníci Evy, dcery mé a jejie, i také dietčte toho, jímžto táž manželka má nynie těhotna jest; domu mého, Act. sabbato v němž bydlím — z toho aby kúpena byla tuna cleje do kostela M. B v Týnč na lampu. — Act. sabbato post Elizabeth. 6. 1481. — Rukop. č. 94 I. f. 28. Peuus ab agnello cum Dorothea, coniuge sua, fassi sunt, quia te- nentur debito XLIX s. m. Johanni Nigro, ferratori de plateolla post collegium Caroli. 7. 1482, 18. června. Rukop. č. 2106 f. 110. Do- rothea, olim Welislai ab agnello, nunc vero Petri Obr- zansky de Bystrzicz conthoralis, resignavit domum suam in circulo ad agnellum -— eidem Petro. — Act. fer. III. post Viti. 8. 1468, 14. července. Rukop. 6. 94 |. f. 72. Facta est amicabilis concordia inter d. Johannem Sosno- wecz, Wenceslaum Brusek, Johannem a ciconiis et ma- gistrum Procopium, beneficiarium minorum tabularum terre, commissarios olim Petri, notarii Johann's Braum, parte ex una ct Dorotheam, olim Petri Dobrzansky, nunc vero Johannis sartoris de Broda Boliemicali conthoralem, parte ex altera occasione certi debiti —. Act. fer. Il. post Margarethe. 9. 1508, 22. ledna. Rukop. c. 2108 f. 21. Cle- mens ab agnello resignavit omne ius suum — Anne, conthorali sue. Act. sabbalo post Marcelli. 10. 1616, 26 bfezna. Rukop.c. 8 f. 17. (Doro- thea, mater Clementis, fecil testamentum fer. ]11II. Pasce.) Oznámila, že duom svuoj i vÉecken jiny stalek — mocně poroučím po své smrti Klimentovi od beránka, synu mému milému. — Item z toho pak statku — aby vydal k sv. Haštalu. co se jemu zdáti bude, za mú duši. ltem co se zctě mého dotýče Jana Fafy, kdež se táhne na muoj statek, že sem já jeho podle možnosti a smluv sva- tebních odbyla. 11. 1518, 81. prosince. Rukof. č. 99 f. 8. Kliment od beránka a Anna m. j. seznali se, že jsí dlužní dluhu [3 c. k. gr. pr. Zigmundovi Vaničkovic a Mikulášovi z Siroké ul. a zapisují na domu svém a na vinici své, kte- rúž drží na Sárkách příjmí Staňkovka. Act. die Silvestri pape. 12. 15922, 16. listopadu. Rukop. ć. 1129 f. 1? (Anna, Klimenta Beránka manželka, a přátelé její vinili, že ji od sebe vyhnal.) V té při mezi Annú, Klimenta Beránka manželku, a přátely jejími z jedné a Klimentem Beránkem z strany druhé, kdež jest sama od sebe i přátelé její vi- nili ho z toho, že jest ji od sebe vyhnal; pravě, že by ho ona s přátely svými -o hrdlo připraviti chtěla a statek że mu brala. V takové věci proséc za spravedlivé opa- tření, poněvadž jest jim na čest stihal a ona súcí od svého statku odtištěna bez všeho svého provinění, v tom aby opatřena byla. Kliment B. proti tomu odpíraje pravil, že jest tak, že jest řeči: některé mluvil, ale by on co na přátely její pravil, že nepraví, než Zena jeho Ze jest šla od něho preč a že mu CC k. gr. starých vzato. K tomu jaké stroje zámečnické jest nalezl a súci při něm že za některý čas s ním jísti ani píti nechtěla než obzvlášt, a že jest to vědomo lidem, co jemu po kysele nějaké přiho.lilo a že mu z domu vynosila dráhně a svú vůli provodí. VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). V tom se táhl na svědomí a je pokázal, žádaje v tom opatřen býti. Zase od Anny mluveno i přátel, že když jich taková řeč došla, že sú k němu dobré lidi poslali a že se on k tomu znal, že je jí kázal préč od sebe. Tu p.purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž on Kliment, což se přátel Anny, m. j. dotýče, stoje před soudem po- věděl, že na Bartoše zvonaře i na manželku jeho Barto- šovú nic jest nemínil a nepravil a oni, aby toho od něho nepřijali, neodepřeli sú, i z těch příčin on Kliment na právu jim povinen není. Než což se Anny m. j. dotýče, ačkoli ona Anna jest provedla podle práva, že on Kliment k tomu se je znal před posly jejími, co jest mluvil, však proto, poněvadž je»t muž a manžel její a tak pán i její hlava podle práva božského na právu jí, jako ženě své, též povinen není, nebo muž a manžel ženě své muož tieci, co chce, a podle práva města tohoto i statek její sobě vzdaný můž obrátiti k svému lepšímu. — Act. v so- botu ante Elizabeth. 13. 15681, 17. června. Rukop. č. 2153 f. 571. Jakož sobě stěžuje Kliment od beránka škodu, kteráž se jemu děje v pokoji jeho skrze žlab, jenž jest nad tím pokojem, a ten že jest zlý a sešlý a chtěje aby jiný nový byl po- ložen, že jemu samému nenáleží než spolu s paní matkou pánuov Maloveuov, poněvadž též s krovu jejího voda nu něj padá, a tak paní maršálková stará, když jest on ten pokoj tu stavěl, že se jest k tomu podvolila, aby společnost nákladu v tom žlabu měla a to že jest i smlúvou zavříno, a ta smlúva že jest byla i sepsána a paní Tomáškový ne- božce k schování dána, kteráž na tento čas nemuože býti uptána, že jsú toho svědkové a zvláště Eliáš tesař, kterýž ten pokoj stavěl, že o té smlúvč jest jemu vědomo. I žádá za opatření. Páni Malovci na místě paní matky své k tomu praví, že ten pokoj Klementuov od beránka jest přistaven k jich pokoji prvnímu a ten žlab, kteréhož tu prve ne bylo, jest udělán k škodě jich, neb on Klement rozličné lidi v domu svém maje, mohlo by tím žlabem do domu na škodu přistoupeno býti. A poněvadž dotýká smluv, že by se stala a že by byla i sepsána, paní mátie pánuov o té smlúvě že nic nevie a jestli že jest jaká, aby byla ukázána. Než že paní mátie pánuov jakž toto i jiné k tomu sobě stěžuje, že on Klement udělal jest pavlač ven na rynk proti voknu»m světnice její, kteráž jest na překážku a k zastínění světla do světnice jejie. A tu jest dělal tehdáž, když jest paní v domu přítomna nebyla. Zasc Kliment praví, že jest jistě smlúva o to byla. Než pavlač, kterúž jest nad dveřmi udělal, že jest to učinil s povolením panským. Tu páni úřednící (šestipanští) — vypovídají: Poněvadž počátkem, když jest Kliment tu sv&inicku pfistavoval za živnosti paní maršálkové staré podle pokoje jejího, ona paní tehdáž to dílo obstavila z příčiny překážky pokoje jejího, kteráž by se tu při okních světničných dála a na to Że jsú pání úředníci vy- cházeli a k smlúvě přátelské jich podali a ta smhíva, jakž Eliáš tesař seznává, že jest byla vykonána a on Kliment praví, ze jest byla i zapsána, to všecko, což by ta smlúva v sobě zavírala, poněvadž zápisem není stvrzena a uká- zána, jakž i páni toho žádají, mfsto by měla, ale poně- vadž stvrzení smlúvy se neukazuje a Eliáš, jsa jeden svě- dek, za dosti ku právu není, i z té příčiny na tento čas nalézá se, aby Kliment ten žlab na svuoj náklad položil. Což pak se pavlače v rynku nad dveřmi dotýče, kterúž sobě páni stěžují, poněvadž la pavlač nákladně a ku po- ctivosti mésta jest vzdělána a vykonána a takovému dílu skrze pány a matku jich časně není zbráněno, protož páni úředníci toho tak zanechávají. Act. sabbato post Viti. 

Strana 537
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 14. 1556, 4. února. Rukop. č. 2017 f. 352. Pavel Henrych a Eva koupili duom lcZící na rynku u beránkuov řečený mezi domy u měnů a páně Kavkovým od Kli- menta. Deráuka a Auny m. j. Pri tom to vymínéno, Zc Kli- ment Beránck s Annou m. má v témZ domé byt svuoj míti v tom pokoji, v kterémž nyní jsu, do své smrti. A když by on Kliment umřel, tehdy Anna m. j. má se z toho pokoje vyslčhovali do jiného, v kterémž Jiřík Benkyt jest. Acl. fer. Ill. post Blasium. (R. 1557 kvituje Anna Beránková se synem fanem.) 15. 1570, 2. rna. Rukop. c. 991 f. 634. Jakoż jest Regina, Majera kantora žida manželka, obvinila Sec- bestiana Oxa na místě manželu svého z toho, že by v pondělí den sv. Petra v okovách 1. 1569 nemaje sobě žádné příčiny danć vożralej za nim Majerem přes rynk se honil a on utikaje před ním vběhl by do domu Pavla Hendrycha u berinkuov, spoluosadního, aż na schod, kdež Ox doskociv, chylil jej a s téhoZ schodu ním strčil na zem lak škoduč, že by nebyla naděje, aby živ zistali mél. — Act. fer. Il. post Michaelis. Viz výše str. 216. a sl. 16. 1571, 30. ledna. Aukop. č. 1172 J. 78. V ou- terý po sv. Pavlu nu viru obrácení vysláni do domu někdy Pavla Holiana jinak IIendrycha Sebestian Prunar, Pavel Karel, Sixt z Ottrsdorfu a Martin Smertoš i inventováno jest: Předkem zuostala po neboZtikovi Eva m. j., děti Jan, Jiřík, Viktorin, Malouš, Daniel a Barbora. £ našla se cedule řezaná na Jana Doktora pernikáře, měštěnína Nov. M. Pr, na sumu 112 k. 45 gr. m. Andres Ruprecht a Michal Michl ze Hba kożeluzi dlużni za kuoże 316 k. m. Lorenc KryŚtof a Stefan Wildnar ze Hba, tóż kożeluzi, dluzni 116 k. m. Jan Frum taškař v Mostu, dlužen 56 k., Gutrauch švce z Malé Str. dlužen 88 k., item à3uldpryf pod pečetí města Tachova za koželuhy na 840 zl. ryn., zlatý počítajíc po 24 gr. bílých. David Keslar z Vratislavé Suldpryf na 1000 tolaruov, Jan Trčka koželuh, soused Nov. M. Pr. zuostává 6 k., Lazar Možiš Zid, líkařnov zef, a Salomun Muna z Boru dluzni 500 k., Johannes Babtista a Kaspar Luitl z Vratislavé dluZni 400 tol., Hanuš Smil- laur z Jihlavi 1353 k. m, Jeronym Gesscl z Jihlavi 1224 k., Wol( Hclmon 100 toL, Kry$tof Folk z Gerstolu 3 tok, Jan. Vokrínck barvif ze Žlutic 12!/; k., Nikodem Magrle z Sobišku a v Dolejších Hrnčířích 5 k., Martin Silhavy inydlárz Loun 96 k., Lukeš mydlář z Loun 45 k., Kliment Hájek mydlíř z Loun 383 k.. Wolf Michl a Mi. kuliX Maurer s jinými tovaryši svými koželuhy ze Hba 466 k. List na papíře pod desíti sekrety židovskými, je- hožto počátek jest: My nížepsaní zejmena Juda knihař d. na 800 tol. Registra neb. Pavla Hendrycha jsou přeběhnuta všeckna naskrze od listu prvního aZ k listu 243. Ukazán list pod pečetí města Litoměřic, v kterémžto dlužníci jsou Jan Koudelka, Jan Straka a Václav Klásek koželuhové 400 k. m. za kůže; Jakub Strnad z Tryskovic za klej za 4! , cent. a tři libry, centnyr počítajíc po 9 k. m. — Suma za klenoty -— 1440 k. m. Koží hovězích 287, po dvou kopách míš. učiní 372 k., jiných koží hovězí bejti ind 480 po dvou groších bílých, loje 11 suduov, jeden druhému na pomoc 10 centnéiü. centnéř po 9 k m., vosku 14!/, cent., libra za 7 gr. b. minus 2 d., síry bejti má b cent., centnýř za 6!/, k. m., rythu 6 c. po 6 k. m., viny 6 c. po 2 k. 40 gr. m, jiné vlny hrubý 12 kamenů po 1 k. 10 gr. b., 4 tiny medu po 20 k. in., dva soudky fermeže po 5 k. — Naposledy duom na rynku u beránkuov řečený, druhý duom v Platnéřské ul. řečený Holianovský s zahrádkou. VII. Na Velkém ndmésli (s\rana jiZnf). 537 17. 1599, 10. prosince. Ruk. č. 1174 f. 67. V pátek po sv. Mikula8i stal sc popis statku po Ev6 LIendrychove jinak Holianové jejího vlastního po někdy p. Pavlovi Hendrychovi z FrankoŚlejna, manżelu jejim pozuostalého : Předně domy tyto: duom první u beránkuov v rynku vedle měny, druhý duom v Platnýřské ulici naproti ko- stelu M. B. nad louží Ilolianovský řečený, v kterémž na en čas Anna Kolová bydlí. Třetí duom v Caletné ul. mezi domy někdy Simona Musila a Jakuba Melcara. V domě prvním u beránkuov toto se našlo: V svět- nici velký prostřední tři stoly, židle dvě, almara koutní jedna, rohy jelení dvoje, stolice kožená jedna, stoličky kožemi oblažený dvě. Nad mísníkem a v mísníku naàio se konví velkejch cínovejch osm, konvic menších rozličných čtrnácte, mis velkejch a prostředních dvamecítma, talířův větších, prostředních, menších tři pouzdra, umývadlo s ná- evkou jedno. [laše velká jedna, umývadlo nevelký vo jedny cívce, flašky cínový větší menší tři, konvice dulá jedna, míry mosa;ny dvé, tříkačky mosazný dvě, svícny mosazný tří, svícnuov cínových šest, svícen visutý jeden vo šesti cívkách, vaječných misek sedm, šály dva na máslo, figury v ramích tii, cínový umývadlo s almárkou okolo cínem fasovany, knihy in folio šestery, zrcadlo velký. Vc sklepě na mazhouze prostředním v železný truhle: našlo se 78 kop, v štoku železným na groších českých 300 kop, v druhém pytlíku 200 kop. na tolařích 970 k m., zlatejeh, uherskejch, totiž na dukátích 148, na starých českých 4!/, k., na polské minci 71 k. m. V truhle velký: čalouny dva velký s figurami, čalouny tří | menší u zdi, kobercc, šamlatu bez vody štuka jedna, ko- fíky velký tří stříbrný pozlacený, konvička jedna v kii- šťálu, koberce turecký dva a třetí prostej. V jiné truhle: Povlaky, cíchy, v truhličce malý rouchy se zlatem. V jiném | sklepě vedle svělnice velký kofliky a v truhlicicfch prsteny, v kuchyni nádobí, v sklepě dolejším koření, v pokoji nad marštali břemeno vlny, v dole v síni 4!/; sudu lojc. Na mazhouze velkym i hofej$ m v sedmi truhlách knéh zastavenÿch za 200 k. m. od néjakého doktora Sperbera. A obzvláštně jedna truhla kněh právních —. 18. 1602, 8. března. Archiv mistodrz. kopiar 110 J. 145. Rudolf etc. Slovutnf věrní naši milí. Miloslivě vám poroučeti ráčíme, abyste po dodání vám tohoto psaní na- šeho neprodleně — na Práče dojeli, teu vSecken slalek s rybníky, mlejnem, dédinami Sacovali —- a potom odtud do Praby pfijeli a piijmouce k sobě rychtáře na- 3eho a prymasa Nov. M. Pr. domy v Star. M. Pr., jeden na rynku, druhy v Caletoé ul. a tfetí na rynečku blíž Platnéfské ulice le2ícf bratiím a strejcuom z Frankenštejna náležející také shlídly a zač by jakž tyż dvuor Piáče tak také ti domové, jeden každý kus obzvláštně spravedlivě stál, též šacovali a o tom — relací — učinili. Din na hradě našem Pražském v pátek po Reminisecre., Żygmun- dovi Sluzskému, Jerolimovi Cejkovi, Danielovi Svíkovi. 19. 1613, 98. cervence. Rukop. č. 2133 f. 178. | Frane Ostritok z Astleldu a p. Vratislav Hendrych z Frankn&tejna, poruéníci Barbory, Daniele, a Anny Marie, sirotkuov po Daniclovi Hendrychovi z l'ranknStejna po- zůstalých, oznámili, že jsou dlužní — dva tisíce k. m.— Janovi Peldřimovskému z Vyškořic, J. Mti C. sekretáři komory Ceské, a Dorotě m. j. a to těch, kteréž od do- tćenćho Daniele Llendrycha pinim prelätüm kostela Praz- ského na dvoru poplužním Práče řečeným dskami zem- skými pojištěny jsou. — Ujišťují — na domu sirotčím v rynku u beránků řečeným. — Act. postridie Mar. Magd. 68 

Strana 538
538 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). Číslo pop. 550. (Pod skřidlici, u měny.) #1. 1360, 30. éervence. (Lislina arch. Mallin- ského.) Nos fr. Johannes de Swierzieticz-commendator, Nicolaus prior totusque conventus fratrum cruciferorum Чотиз s. Marie in pede pontis ordinis s. Johannis hospi- talis Jerosolimitani notum facimus — quod honesta ma- trona domina Katherina, conthoralis Heinlini dicti Neglini, civis Mai. Civ. Pr., divini amoris allecta nobis seu fratri- bus conventualibus domus nostre iam dicte ad pytanciam et notanter in subsidium reformacionis molendinorum py- tancie in Porziecz sitorum, que ex diluvio aquarum in suis structuris et obstaculis fuerunt annichilata, quinque s. gr. den. prag., quas ab ea paratorum grossorum percepi- mus integraliter, ob remedium et salutem anime suc el animarum progenitorum eius tribuit benivole ct donavit. Propter quam pietatem nobis ostensam nos «t successores nostros, qui protempore fucrint, virtute presencium obli- gamus promittentes bona fide anniversarium prefate d. Katherine post obitum eius ipso die, dum occurrerit, cum predecessoribus suis annis singulis in perpctuum peragere in vigiliis, missis defunctorum aliisque piis operibus, ut in ceteris anniversariis consimilibus in domo no:tra predicta fieri est consvetum. Si vero, quod absit, nos aut successores nostri anniversarium huiusmodi die, quo premissum est, anni cuiuscunque celebrare tardaremus, ex tunc quicunque pre- sentes habuerit litteras, eidem licebit super molendinis nostris in Porziecz antediclis pro dimidia s. gr. racione cuiuslibet negligencie pignerare impedimentis nostris qui- buslibet postergalis eandem pecuniam apud nos ad per- feccionem eiusdem anniversarii propria convertendo in persona. — Datum Prage iu domo nostra supradicta a. d. trecentesimo sexagesimo dic prenultima mensis Julii. #9. 1401. — Rukop. é. 996 f. 31. WMenslinus Ottlinger dictus Payerlik. “3. 1404, 18. dubna. Rukop. č. 997 f. 30. Nico- laus, filius olim Schranconis ductus cst ad domum Faben- czagcl penes novum cambium, que domus fuit prius patris ipsius Nicolai ct est sibi per dominos consules adiudicata. Act. fer. VI. ante Georgii. #4. 1418. — Rukop. ë. 2101 f. 338. Hannus Ottlinger emit X s. gr. census erga Casparum Scliotter, Albertum Camerarii et Johannem de Benessaw, testamen- tarios olim Sigismundi Smelczer, pro CXUII s. gr. super vinea Johannis Merenstein. Act. ler. III. ante Convers. Pauli. %. 1414. — Rukop. ¢. 2102 f. 19. Hannussius Ottlinger senior emit XII s. gr. census erga llenslinum Gobil et Annam, conthoralem ipsius, pro CXX s. super vinea ipsorum. Act. fer. V. post Epiph. "6. 1417. — Rukop. 6c. 2102 f. 152. Anna, Frane Hawer relicta, emit X s. gr. census erga Barba- ram, Procopii Barbik relictam, pro LXXX s. super .domo Johannis Ottlinger. Act. fer. V. ante Visit. M. V. *7. 1433, 19. ledna. Rukop. ¢. 2099 f. 367. luxta arbitrariam pronuncciacionem Johanuis Bechinie Jeronimus, conventor de domo Hlasonis, fassus est, se debitorie ob- ligari in dimidia sexta s. gr. Wenceslao rimer — si in aliquo terminorum dictam pecuniam non persolverit, exinde poterit eandem pecuniam conquirere in omnibus bonis ipsius Jeronimi ct matris ipsius, hoc adiuncto, si domus psorum ad rupes dicta tempore intermedio vendita fuerit, VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). ex tunc totam pecuniam primum et ante alios homines debel recipere. Act. fer. Il. post Anth. 38. 14386. — Rukop. c. 2099 f. 434. Caspar, natus Paierlikonis. 1. 1450, 22. prosince. Rukop, c. 2119 f. C. 7. Ve jmeno božic amen. Já Mathiáš apotckář, měštčnín Star. M. Pr., vyznávám, že ačkoli z dopuśtónie bożicho etc. takže všecko právo mé, kteréž mi k domu mému, v němž bydlfm, i k jinyin vécem — piísluSie — dal sem — panie Uršile, manželce mé milé — věře též manželce mé, že — vydá na opravu kostela M. B. v Tyné l'/, k. gr. a do bratrstva tudiež 1k. — Také oznamuji, že Bohuslavovi z Košieně puojčil sem knih jedněch, jimž dějí Petrus Bleznensis, a druhych mistru Zigmundovi lékaři, kteréž oboje jsá MikuláSovy, tovarySe mého, z Kumburku a ty ještě mně vráceny nejsi. Act. fer. 111. post Thome. 9. 1462, 30. března. Rukop. č. 2099 f. 1094. Mezi Janem Bělcem od črné ruože z jedné a paní Uršilí apotekářku od skřidlice z strany druhé — mocní smlúvce — osdánie k manželství dcery Hélcovy a syna panic Ursi. lina, o kteréžto dosti z dávné chvíle byla jest pře a ruoz- nice mezi nimi — takto sú vypověděli: aby Jan Błlcc dal Vaňkovi, zeti svému, po dceři »vé XX gr. &. — a paní Uršila aby proti tomu dala synu svému XXX k. gr. č. Pak ty oboje penieze i jinÿ vSecken statek cozhokoli svrchupsaní manzclé, to jest Vanék, syu panie Отт, а Dorota, dcera Bélcova, mají neboli potom míti budn, na čemž by koli ten záležal — aby měli společně tuk, neuchoval-li by kterćhokoli z nich Buoh, aby všecken statek po jeho smrti na druhého živého s dětmi, kteréž spolu mají nebo mieti budú, k rovnému diclu připadl plným právem. A zvláště přebyla-li by Dorota Vaňka, manžela svého, aby měla rovný diel s dětmi ve všem statku. A neuchoval-li by kterého z nich potom Buoh, aby nápadové šli s jednoho na druhého. Act. fer. V. post Judica. 8. 1462, 27. Gervna. Rukop. č. 90 f. 235. Uršila vdova, Star. M. Pr. měštka, apatekářka od skřidlice, svo- bodně a dobrovolně vzdala jest a postúpila i mocí tohoto zápisu postupuje a skutečně vzdává duom svuoj u skřidlice řečený na rynku mezi domy u beránka z jedné a Marti- novým, písaře desk dvorských, z strany druhé ležící s apatekú i se vším, což v apatece jest a což k lomu příslušie — Vaňkovi, synu svému, dědicky a k věčnosti — pod úmluvy — takovéto: že Vančk, syn její, mí a povinen jest i bude paní Uršile, malce své, stravu plnú podle sebe dávati a k tomu platu peněžitého każdy rok tři kopy gr. na jiné potřeby jejic plnití a platili — až do jejie smrti. Neż kdyżbykoli panie Ur8ily 1uoh ne- uchoval, tehdy Vaněk, syn její, i jeho dědicové mají toho platu konečně prosti potom a prázdni byti. Pakli by Vaňka, syna jejieho Buoh prve nežli panic Uršily neuchoval, tehdy dědicové jeho a budúcí dadíce paní Uršile XXX k. gr. budú stravy jí podle tohoto zápisu povinné i platu také prdzdni. — Toto pak znamenitě jest přimienčno, že nábytky a svrchky jiné i věci hospodářské v domě kromě toho, což k apatece přísluší, paní Uršíla muož k svým užitkóm obrátiti —. A tak těch XXX k. gr., kteréž podle smluv svatebních — měla jest paní Uršila Vaňkovi, synu svému, dáti, téch ji2 prázdna jest. Act. fer. lll. post s. i Joh. B. 4. 1468, 4. srpna. Rukop. c. 2141 f. 7. Kdyż jest byla nesnaz mezi pani Urśili, vdovń po MatińSovi apo- thekáři, z jedné a Vaňkem, synem téhož Mathiáše a jejím, z strany druhé o kusy dolepsané, tak že Uršila vinieci 

Strana 539
VII. Na Velkém naměstí (strana jižní). syna svého pravila, že úmluv mezi sební dobrovolně uči- něných v některých kusicch jic nedrží, jmenovitě že jic stravy nedává ani tří kop platu roćnieho. A Vaněk od- pieraje pravil, ze by v ty úmluvy podveden byl, dávaje dále vinu výšpsané Uršile » vinic, z zahrady a pasu stficbrného, pravé, Ze by to k němu dědicky přislušelo a že by ona to bez vuole jeho prodala a utratila. Ubrmané učinili jsú vyrčenic: Jakož Uršila mající veškeren stalek po muži svém zuostalý sobě kšaftem odkázaný, vzdala synu svému duom svój pod skřidlicí s apathckú i se vším k té apatece příslušenstvím, vymicnivší: sobě, aby jie s sebií ztravu dával a každý rok tři kopy gr. na jiné po- třeby až do smrli jejice a pakli by pán Buoh téhož Vaňka od smrti neuchoval, aby paní Duora, ncvésta jejie XXX kop. gr. jie vydadic od té stravy dávánie i těch tří kop gr. platu svobodna byla, přikázali, aby Uršila syna svého z té stravy i (čech tří kop platu propustila, zase Vaněk Uršile z vinic, z zahrady, z pasu stříbrného ani z kterých jiných včcí aby neupomínal. Také týž Vaněk aby malku svú z těch XXX kop gr., kteréž jest ona jemu podle znénic úmluvy svatebnie jmóla vydati, aby propustil. — A také o obyvánie jich spolu do Zivota jejieho t(Z ubrmané hlediece k tomu, že by sě spolu těžce anebo nikoli sbýti nemohli, i přikázali Vaňkovi, aby za dluhy i za to oby- vánie mateři své dal XV k. gr. — Actum sabbato ante Sixti. b. 1457, 26. října. Rukop. ¢. 2119 f. I. 5. Ve jméno boZie amen. Já Uriila z apatcky pod skřidlici vy- znávám —, že vXeckcren stalck muoj — otdávám Václa- vovi, synu mému milému, a dětem jeho —. Potom pak témuž synu mému porúčíem a rozkazuji, aby knězi On- dráčkovi, kaplanu u sv. Michala, vydal sukni mu ćeroń najlepst. — Act. fer. 3. ante Simonis. 6. 1459, 14. července. Rukop. č. 2105 J. 104. Mauricius a pecline emit pro se, Jacobo, nato suo — do- mum dictam sub rupibus, sitam in circulo inter domos ad agnellum et Martini, notarii a tabulis curie, erga Wen- ceslaum. militem et Dorotheam, ipsius conthoralem, pro CXXII s. Act. sabbato post Margarcte. * 1460. — Hidjek na listu 437. Král kázal nový proš a nový peníz na dobré zrno na Horách Kutnách i v Praze v Míšenském domé zaraziti a k tomu kázal v jed- nom domě na rynku Staroměstském weksl neb měnu ustanoviti, także lu każdy mohl sobć zlatć i groše vy- méniti. 7. 1472, 7. září. Rukop. c. 2105 J. 324. Mauricius a pcclinc fassus est, quia aute annos aliquot. screnissimo principi ct d. d. Georgio — regi — domum suam sub rupibus in circulo — vendidit pro CC s. gr. Act. vig. Nativ. M. V. 8. 1478, 30. října. Rukop. č. 2119 f. R. 8. Ve jméno božic amen. Já Martinek z Lstiboře — jsa dlužen Jeronymovi postřihaci dvě stě k. a LX k. gr. dluhu, dal sem dobrovolně témuž duom muoj, kteryZ u skfidlice nékdy slul, na ryuku. — Act. sabbato ante OO. SS. 9. 1475, 29. srpna. Rukop. č. 2141 f. 172. Když Jeronym postřihač v zahájeném aidu kdzal provolati duom sobi od Martina nebożce, slavnć paměti krále Jiřího krajcieho, kSaltem v dluhu daný, u skřidlice řečený, klerýž leží na rynku mezi domy u beránka z jedné a Lazara, úředníka od váhy, z strany druhé, slovutný Erazim z Cem- níka tudiež v súdu stoje jinencm osvicceného kniežete kněze Jindřicha, staršicho: vévody Mistrberského etc., i tudicž jiných kniežat, bratří jeho, jmeny k témuž domu připověděl sč jest, pravě, že by Jich Milost lepšie k tomu VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 539 domu právo měli, nežli Martinek nebožtík a po něm Je- ronym svrehupsaný neb kdo jiný. Páni to uslyšavše den urceny položili jsú slranám k stání před sebú s duovody a s právy svými, přikázavše Erazymovi, poněvadž sě od Jich připoviedá Milosti, aby jim ten Gas dal znati, kte- rémuž by Jich Milost ráčili poručiti tu při k pruovodu i rčení panskému, komu by sě jim zdálo. Polom když čas jest přišel od pánuov jiem uložený, Erazim prvepsany maje sobě, jakož jest jsa od pánuov tázán, pravil od Jich Milosti poručeno, přijítí panské rozeznánie spravedlnosti, obnovil jest přípověď pravě, že lepšic právo než Martinek nebožtík a po něm Jeronym. Dovodě toho trhem neb zákupem slavné paměti krále Jiřího, kterýžto král duom svrchupoložený kúpil jest i zaplatil, do něhožto Martinka častopsaného pro některé tajné věci, kteréZ Jeho Milosti jednal, byl vsadil. A že na kniežata jakožto na Jejich Milosti dédice ten duom jest právem připadl, žádaje, aby páni ráčili knicžata Jich Milosti při jich spravedlnosti zuostaviti. Proli nému2to Jeronym odpoviedaje neodpíral jest, by král Jiří slavné paměti toho domu nekńpil, ale že kúpiv a zaplativ najprv, jakož Erazym dotýče, Martinka pro své potřeby do něho vsadiv, potom jakožto služebníku svému od dávna J. Mu slúžíciemu za svého zdravého života ještě některé leto ten duom dáti jest ráčil, pravě, že |. Mti pánuom p. purgmistru a konšelóm to jest vě- domo a zápis v knihách městských zapsaný též obdaro- vánie jasněji okazuje. K kterémužto domu Martinek maje právo dále vy dluhu spravedlivćm podle prźva a zffeenie města kŻaftem dal jej tómuż Jeronymovi a odkázal. Zá- daje od pánuov při své spravedlnosti zachován býti. Páni purgmistr a konšelé nahoře dotčení znamenajíce strany v jich pruovodích i odporu a to bedlivě rozjíma- jíce i všecky řeči i odpovědi jich mnohú pilností vážicce ortelem svým a konečným rozsudkem takto jsú řkli: Po- něvadž slavné paměti král Jiří duom tétéž psaný pod skiidlici kipiv dal jej ncbożci Martinkovi, slużebnfku svému, a zapsali rozkázal a Martinek dále jsa měštěnín a již dědicem toho domu podle řádu a práva města Jero- nymovi kÉaftem jest jej oddal, že páni zápisu toho obda- rování moc dávají a kšaftu Martinkova potvrzují. Act. in die Decoll. s. Joh. 10. 1478, 11. cervence. Rukop. c. 2141 f. 426. Urozený pán, pan Samuel z Hrádku a z Valečova, pod- komořie královstvie Ceského, seznal jest před pány v plné radě, že Martinek nebožtík, slavné paměti krále Jiřicho krajčí, ještě dobře za zdravie a za živnosti téhož krále přišel jest k němu právě, že jest připsán k šibenici pražské. A to dvakrát nebo třikrát opětoval. Potom před králem Jiřím túž řeč mluvil. Král se zasmáv, otázal, co tiem miení a Martinek řekl: Jakož vaše milost duom mi dala, račte rozkázati, ať jest zapsán. A král se k tomu seznal, řka: Tak jest, opatřte to, ať jest mu zapsán. A my jsme ho mnohokrát napomínali, aby sobě ten zápis konal, a on nechtěl, právě, že proto, aby berní, šacun- kuov a na pomócky nedával a aby před pány neslával. Nez kdyZ jsá knieżała ten duom dala panu Prokopovi Vojslavskému, tu teprv Zádal jest zápisu a knieZata chtéla jsú dáti Martinkovi dvě stě kop, aby jim toho domu po- stúpil. A při tom byl pan Cenék. A ty řeči byly před králem jeho milosti na Kladště. Actum in consilio fer. VI. ante s. Margarethe anno — oc LXXVIII°. Páni staré rady, kteříž 1. ctc. LXXIII sedéli na úřadu konšelstvic, seznali před pány jednostajně v radě, že ten zapis pamèti jich, kteryż se stal Martinkovi, krajciemu někdy slavné paměti krále Jifieho, o domu pod sktidlici es* 

Strana 540
540 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). jemu týmž králem Jiřím daném, že jest věrně a právě podle té přísahy, kterúž jsú tehdáž měli, stal se. Pamalu- jice se, že jest byl král Jiří ten duom Martinkovi dal i zapsati rozkázal a Martinck napomínán jsa k zápisu sám toho zanedbal až potom, když knicžata dala ten duom Voj- slavskému, tu teprv žádal jest zápisu paměti jich o léhož domu dánic pravě, že jest zápisu zanetbal pro berně, pro šacunky a pro jiná břemena městská, také aby před pány k obeslání nestával. Actum, ut supra. 11. 1481. — Rukop. ë. 2103 /. 125. Jeronimus tonsor publicavit domum sub rupe, que domus prefato Jeronimo per Marlinkonem, regie maicstatis olim sartorcin, est Lestamentaliter delegata. 11а. 1499, 8. srpna. Rukop. č. 94 II. J. 78. Anna, relicta Jeronimi Gibosi a cambio, fassa cst sc percepisse omnia, que crant ei per dictum Jeronimum Jegata, a Jo- hanne Zajieczck, Wysskone de Blaztice ct Michacle ferrario, commissariis bonorum ciusdem Jerouimi. Act. fer. V. post Petri ad. vincula. 12. 1504, 29. října. Rukofp. č. 2107 f. 256. Jo- hannes diclus Strajc pannitonsor emit pro se et Marga- retha, conthorali sua — domum —- dictám pod skfidlici — ub Anna, relicta Jeronimi pannicide pro CCI, s. gr. pr. — isto adiuncto, quod eadem Anna in dicta domo manere debet in estuario cum prefato Johanne sedendo ct illa camera uti, que ci demonstrata cst, usque. niorlem suam —. Act. fer. JI. post Sim. et Jude. 13. 1516, 18. září. Rukop. € 2108 f. 190. Lukáš kožišník a Johanna koupili — duom, který slove u měny, ležící na rynku mezi domy u beránkuov a Burjana Lazara obostranné, od Jana a Jiříka bratří, synuov nebožtíka Jana Strajce. Kteiízto braiie na místě všech sirolkuov let ne- majících ten duom prodati musili z té příčiny, že jest opravy potřeboval a oni sú neměli, čím пай doklädati. A kdyby toho byli neućinili, że by oni sirotci mladší škodu vzali a dieluov by svych tu poslihníti nemohli, tak jakž sú byli od otéima ten statck prijali. A také Zc seslry jich, kteréž vdané sou, své dicly mieti cht&ly a oni tomu dosti učinití nemohúc nadepsanému Lukášovi, švagru svému, jej sú v póltřetiem stu k. gr. pr. pustili. — Act. fer. V. antc. Exalt. s. Crucis. 14. 1520, 16. října. Rukop. č. 2142 f. B. 16. My purgmistr a rada města Prahy známo činíme — že — l etc. XX. — tu neděli po sv. Jiljí - - Dorota, někdy Jana Strejce dcera od měny, ležící v těžké nemoci — vuoli svú poslední — oznámila jest takovúto, že diel svuoj — poroučí Joliance, sestře své —. Act. v ler den sv. Havla. 16. 1520, 17. října. Tamtéž [. С. 9. Ve jméno božie amen. Já Johanna vdova od skřidlice, měštka města Prahy, vyznávám — Ze — spravedlnost svií všecku, kterúž mám po Dorotě, sestře své, i také po Janovi, bratru Stě- pána — otkazuji — Luk&ovi, synu svému. — Act. fer. III. post Galli. 16. 1520, 3. prosince. Tamtéž f. C. 8. My purg- mislr — že — Anna, dcera někdy Jana Strejce od měny a Václava od stfiebrnych (kos?) manželka, učinila: jest kÉaft — že ten nápad — po bratru svém Jeronymovi a Dorotě, sestře své — poručila manželu svému. — Act. v pondělí po sv. Ondřeji, 17. 1521, 7. ánora. Rukof. č. 2109 /. 154. Jiří Vlk 2 Dlázení a VorBila koupili duom — u sktidlice — za tři sta a pět k. gr. č. od Jiříka postřibače Strajce mladého a od Stěpána kožišníka, poručníkóv sirotka ne- VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). | božtíka Lukáše kožišníka, bratra jmenovaného Stěpána. Act. fer. V. post Dorothec. 18. 1093, 98. dubna. Rukop. č. 99 f. 146. Kder se jest stalo: vyhledání všeho statku po neb. Lukášovi kožišníku od skřidlice a Johanně j. m., po kterýchžto manželích znostal jest Lukeš sirotek, kterémužto sírotku vyhledalo se — statku všeho za šest set kop a LXX К. т. — Act. dic Georgii. 19. 1525, 16. května. Rukop. č. 2042 /. H. 3. (Kšaft Jiříka Vlka.) My purgmistr a rada mósta Prahy známo činíme, kterak Jiřík Vik, spoluměštěnín náš, učinil jest kšaft v středu před sv. Rehořem I. ctc. XXV? v tato slova: Ve jméno boží amen. Já Jiřík Vlk, měštičnín města Prahy, jsa při dobré paměti a s dobrým rozmyslem o syćm statku, kterymż mł mily Buoli z své nesmírné 3tódroty madéliti raćil, zi(zenie a poslednie své vuole k&aft učinil jsem tento: Najprve duom svuoj u měny v dolejším městě Pražském, vinici na Zizkové i drulní vinici pod nie vedle pole Fišlova a nad tou třetí nahoře s jich příslušnostmi i jiný statek svuoj všecken poručil jsem a porouciem — Urbile, manzelce své, s dictkami svými na rovný dicl a umrelo-i by které z nich dítě, aby dicl jeho na živé zuostalé připadl až do poslednieho. A co se dotýče Bedřichova, tu svi všecku spravedlnost, kteníž mám na něm dskami zapsani, tajž Uršile, manželce své, s dětmi otkazuji a dávám. Item na vinici v Slaciech, kterúž jsem panu Miknlášovi, zeti svému, prodal, otkazuji sto kop XXX kop míš., jakž tuto všecko na míšenský pgroš počítám. Při tom tomuto chci, aby táž Uršila, manželka má, o dluhy podepsané s lidmi se umlu- vila a je společně z statku mého platila, kteréž leď ozna- muji: item svatomikulášským osadním k faře dlužen jsem XXX kop. it. osadním k sv. Jindřichu byl jsem devadc- sáte kop dlužen, ale dal jsem Mrdalce za dědiny I, kop a polom jsem dával jim víno a platil dělníkóm, jako sloup v kostele dělali, tak že jim nic nejsem dlužen; it. i jakoż jsem mél kvitovati Simona z apaleky od lilium ze sta kop míš., kteréž mi paní Anna konvářka odkázala a já je od něho že jsem přijal, liemto kšaftem z nich jeho kvituji. IL. témuž Simonovi dlužen jsem sto kop i tomu bych rád, aby předkem jemu zaplaceny byly. Item Jaku- bovi bakaláři, strýci svému, jsem dlužen J, kop, item panu Brozovi Zelenohorskému LXXX kop, panu Sakovi z Ko- márova sto kop, it. Havlovi písaři na Nových mlýnicch XXXVIII kop, it. sirotkuom z Pacova XXXVII kop, it. Antochovi strelci XJ, kop, it. Machovi nad Jám«t VIII kop. it. Petrovi Hubkovi X kop, it. Vávrovi sladovníku XVII kop, it. Barto$ovi XVII kop, it. Mikulásovi Sorfovi 1![, k. VIII gr. za kuny, it. Simonovi židu z Kolína XXXVI kop, it. paní Katheřině Batelovské dlužen sem L kop, it. Ka- theřině, služebnici své věrné, XXX kop at jest vydáno, it. Václavovi Kobišovi XXV kop, it. Tučkovi puohonnému L kop kniehami zapsaných. Poručníky mocné a otcovské činím statku svého, manželky a dětí svých pana Broże Zelenohorského a Jiříka bakaláře. K kterémužto jeho po- Hzenf kSeftovniemu podle jich vysvědčení učinčnému pečeť menší města svrchupsaného dali jsme a rozkázali přivěsili k tomuto listu v titeré po sv. Zofii |. svrehupsaného. 20. 1527. — Rukop. C. 1047 J. R. 4. (Mezi Václavem Rechkem a Mikulášem Cádou, ševcem.) Jan kolář jsa starším cechmistrem u řemesla na tu přísahu, kterúž do cechu učinil, svědčí Když jsme seděli v do- bré vuoli u měny a Cáda mezi nás přišel, hned mluvil, že vide] Zajistu a Jiříka kramáře před rathizem a Rechck k tomu řekl: divná véc, 2e ti lidé takoví vždy sem tak slepě lezou, jáť na ně laskav býti nemohu a Cáda k tomu 

Strana 541
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). řekl: kterakž pak pán Bůh přikázal, aby k svému bliž- nímu lásku měl, a Rechek podruhé řekl, já tak ještě pravím, že k nim lésky mieli nemohu, a Cada řekl : když král jest bude chticti, že vy je musíte mieli. A Rechek řekl, že já se spravím panem purgmistrem a pány pány staršími a obcením nálezem. Tehdy Cáda hned vrhl peněz za pivo, vstal a jda pryč, řekl: Rechku, nebudeš nás víc zrazovatí souseduov, jakožs prve zrazoval a Rechek povstav žádal, řka: milí sousedé, jí vás prosím, mějtež to v pa- mčti. — Bohuš hrnčíř, jsa starším obecním, na tu přísahu, kterúž do starší obce učinil, svědčil: Sedéli sme spolu na dobré vuoli u měny, přišel mezi nás Cáda švec, ihned zmienku udělal, že jest zde. Tehdy Rechek řekl, já se divím těm lidem, že s nimi mluví, já k nim dobré vuole nemohu micti; Cáda k tomu řekl: co k tomu Rechku díš, bude-li král chtieti, že je zde zase musíte mieti. A Rechek řekl: Já ktomu nic neříkám, než já se chci spraviti pa- nem purgmistrem a pány a zápisem obecním. Tehdy Cáda vstav, vrhl za pivo a kývaje prstem, řekl: Shledáš to Rechku, že tak nebudeš zrazovati dobrých súseduov, jako jsí někdy zrazoval, a s tím šel pryč. — Vavřinec Bubník svědčil: Když jsme byli spolu na dobré vuoli u měny, přišel jest mezi nás Čáda švec, učinil řeč o Za- jistovi, že jest s některými byl před rathúzem, když sem jeho královská milost ráčil jeti, a že jest s ním mnoho dobrých lidí mluvilo. A Václav Rechek pověděl jest. že já k těm vypověděncům nemohu dobré vuole mieti a Cáda řekl, kterakž pak naplníš zákon, když k svým bližním nechceš lásky micti a Rechek řekl: já nemohu k těm vy- pověděncuom dobré vuole micti a v tom Cáda pověděl: Co k tomu díš, když král jeho milost rozkáže, že je zase musíte všecky mieli. A Rechek řekl: že já mám pana purkmistra a pány, jimi se chci spravovati a obecním zá- pisem. A Cáda vstav z zástolí, hned po té řeči mluvil jest le Rechkovi: Rechku, bohdá nás nebudeš zrazovati, jakožs jiné dobré súsedy, zrazoval i šel s tím pryč. — „U Václav kolář svědčil: Když jsme se sešli k měně, tu jsme v dobré vuoli seděli. pijíc a Cáda přišed, sedl s námi také a Jakub kožišník řekl: Viděli jsme zde Zajisto před rat- Inizcm an stojí A Rechek řekl: vždy sem jdou a jáť k nim nemohu dobré vuole měti, a Cáda řekl: Tehdy při- kázání Božího nevyplníš, když nemiluješ jich, a což pak k tomu dílce, když je zde musíte mieti, byste nechtěli, když král jeho milost rozkáže. A Rechek řekl: Já se chci spravovati panem purgmistrem a pâny a touto obcí a zá- pisem obecním. Poté řeči Cada hned vstal a vrhl za pivo koliko pen&, šel pryč a obrátivše ode dveří kývaje prstem řekl: Rechku, nebudeš nás více dobrých súseduov zrazovati, jakožs jiné dobré lidi zrazoval, i šel z světnice a Rechek žádal nás řka; milí páni súsedé, co jste teď slyšali od Cády, že v paměti budete míti. — Václav Sin- delif: Když sme seděli u měny, přišel Cáda mezi nás i udělali zmínku o Zajisto, Ze jsá ho vidéli na rynku. A Rechek rekl, Ze já k nim nemohu lásky mieti ani s nimi mluviti, a Cáda řekl: kterakž pak páteř pěješ, co pak k tomu díte, když král káže, že je musíte micti, a Rechck řekl: Já se nespravuji neZ panem purkinistrem a pány; a Cáda povrhl za pivo i běžel ke dveřóm i řekl Rechkovi: Rechku, nebudeš nás zrazovati dobrých súseduov, jakožs nás prve zrazoval, a Rechek hned to osvédéoval. 21. 1528, 18. lcdna. Rukop. c. 99 f. 275. Jakoz jest. Jolianna od skridlice, sestra Jiříka Strajce, učinila kšaft a ticm kšaftem Lukášovi, synu svému, odkázala statek svuoj veškeren — na ten zpuosob, aby Jiřík, bratr její, tiem diclem vládl a jej užíval až do let téhož sirotka — a on Jiřík pak ten díl jest opatřil a sirotek, aby svým Vl. Na Velkém naměstí (strana jižní). 541 jist byl, což jest před rukami peněz, jakožto CXIII!/5 Lk. č., těch jest p. purgmistrovi a radě puojčil a p. purgmistr lakové penieze přijavše na obecnie potřeby je obrátili, placenie dluhnov Přerovských. A což víc té sumy Lukšoví scházeti se bude, ta má v tento zápis připisována býti a jemu Jiříkovi Strejcovi má se z nie užitek dávali tak a tiem obyčejem, jako by na pány i obec mčl listy hlavnie. — Act fer. V. post Vincencii. 22. 1581, 15. dubna. Rukop. c. 2110 f. 354. Ur&ila, manželka Václava Trnbky, vzdala v&icku spravedlnost manželu svému. Act. sabbato ante Conduct. Pasche. 28. 1635, 20. července Rukop. č. 2134 f. 173. Kdež js předstúpili přátelé sirotkuov Jana, Lidmily a Jeronyma, nebožtíka Jiříka Vlka dětí, a vznesli jsou na pana purg- mistra a pány, kterak ten duom u skřidlice, jinak u měny, na zkáze a oboření jest z předu i z zadu, ktomu kterak nebožtík Jiřík Vlk na tom domu a na sklepích v zcmi učinil jest velikú škodu a vadu, a tudy souseduom okol- ním se škoda dělá, tak že jest on nebožtík Jičík: Vlk svedl byl do sklepu některého záchody i vody a nečistoty všecky a tím i domácí gruntové byli jsou podešli a tak souseduom okolním z toho se jest škoda znamenitá dála, a na to jsú byli vyslány osoby zrady předešlé a k tomu pan purgmistr a páni nahledli v kšaft téhož Jičíka, v kte- rémžto nalézal se poručník mocný otcovský Jiřík, bakalář z Křížalovic ulice, jemužto podáno jest toho, aby ten duom někomu prodal aneb jej sám ujal. A když sc kupec ne- nalezal a toho domu k voboření náchylného žádný kúpiti nechtěl a poručník také, nemaje nač opravovati, od toho pustil, pan purgmislr a rada uvážili jsú to, aby ten duom pošacován byl a tak pčivedli jsou v to Václava Trubku žádostí, aby on ten duom v jisté summé ujal, pončvadž tu také Uršila, manželka jeho, díl má a kdyby se obořil týž duom, že by toho ona i sirotci ti škodu míti museli. A tak on Václav Trubka k žádosti panské k tomu své povolení dal, aby ten duom opravoval a jej ve třech stech kopách gr. m. ujal na takový zpuosob: když by děti Jiříka Vlka kletuom přišli, aby třmi sty jich a Uršily, manželky své a matky jejich, podělil, a dále aby se o ten duom staral, jej zdělal a opravil k užitku sobě i také ku poctivosti mésta. A když Václav Trubka k tomu svolil, páni jemu jsou ten duom privlastnili. A on Trubka jim sirotkuom jednomu každému z nich díl jeho CVII'/a k. m. na domu svém ujišťuje. -— Act. fer. ]lll. ante Map- dalenam. 94. 1542, 3l. r(jna. Rukop. č. 2111 f. 348. Václav Trubka od měny vzdal Voršile m. své svuoj statek veškcn, totiž duom se všemi plnými svrchky, klenoty, sklep v kotcích soukenných, vinice obě dvě, jedna nad Kar- tousy s lisem i s zahradou pod vinici ležící, a nad Radlici podle vinice Maťěje Myslika ij s zahradou a třetí zahradu ležící u sv. Jakuba vedle Karbanovy i s domem. Act in vig. OO. SS. 25. 1545, 30. října. Rukop. č. 534 11. f. 73. Staly se smliíívy svadební k manželství svatému skrze pány a přátely k tomu od obojí strany vyžádunými od p. Gabricle Klenovského ze Ptení skrze p. Smila Chluma z Chlumu a na Struhách, p. Jiříka Komedka z Rovin a od p. Václava Trubky p. Sixta z Ottersdorfu a p. Jakuba Vršovského z Kápí Hory, kancléře Star. M. Pr., mezi týmž p. Ga- brielem Klenovskym ze Ptení z jedné a dotčeným p. Vá- clavem Trubkou od mény z strany druhé, lakZe jest panna Anna Klenovská ze Ptení, sestra předepsaného p. Ga- bricle, dána jemu p. Václavovi k manželství svatému za manželku a věna po ní panně Anně, sestře své, on p. 

Strana 542
5492 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). Gabriel jmenuje a dáti má z statku otcovského i z svého z lásky bratrské toliko L k. gr. č. a vajpravu slušný. Proti tomu p. Václav Trubka z lásky jako manželce své jí panně Anně, když věno její Lk. gr. a vajpravu příjme, má na všem statku svém do dne a do roka CC k. gr. č. zapsali s touto vyminkou, po dni a po roce dal-li by jim P. B. všemohúcí v tom manželství dítky, že má býti ona panna Anna s těmi dětmi v témž statku rovná a pravá společnice i nápadnice. Avšak vyminil v sobě v tom ve všem statku on p. Václav Trubka tři sta k. gr. č., aby je mohl dáti za živnosti své nebo kšaftem a zápisem od- kázati svobodně, komuž by se jemu vidělo a zdálo. Pakli by o nich neřídil podle práva, mají při ní panně Anně manželce a při dětech s ní v manželství splozených plným právem zuostati. Jesli že by pak dítek spolu v manželství předepsaném neměli a on p. Václav Trubka z tohoto světa prve nežli ona panna Anna z dopuštění božího skrze smrt po dni a po roce sšel, tehdy podle práva města tohoto třetí díl statku toho všeho jeho p. Václava Trubky na ní na pannu Annu, pozuostalou po něm manželku, při- padnúti má plným právem beze vší odpornosti všech a všelijakých lidí a přátel již dotčeného p. Václava Trubky, inanžela jejího. Stalo se v pátek po sv. Sim. a Judě. 26. 1646. 4. března. Rukop. č. 534 Il. f. 74. Václav Trubka od měny seznal se, jakož jest podle smluv svadebních paní Anně ze Ptení m. své, obvěnil CC k. gr. č., že tu sumu ji zapisuje na domu svćm wu měny. Act. die Transl. s. Wenc. 27. 1554. 10. října. Rukop. č. 2142 f. CC. I. (KSaft Vaclava Trubky od měny.) Ve jméno svaté a neroz- dílné Trojice jednoho pána Boha našeho amen. Já Václav 'Irubka od měny, měštěnín Star. M. Pr., známo činím tímlo mým listem všem vuobec —, že uvažuje sobě svá léta a věk svuoj sešlý a k smrti blízký — takto o statku mém řídím —. Předkem a najprvé duom muoj, v néèmz bydlím, řečený u měny, vinici nad Kartousy a druhé nad Radlicemi i jiný všicek statek muoj movitý i nemovitý, kde a na tem by ten koli zâlezel — ten všicken odka- zuji a mocně dávám i také téhož statku mého pravé a dokonalé dědice činím a ustanovuji Annu ze Ptení, man- želku m milí a věrnú, Bohuchvala, Karla a Jana, syny mé a její, tak, když by dotčeným synuom mým a jejím všem aneb jednomu z nich pán Buoh k létuom rozumným přijíti dáti ráčil, aby se ona Anna ze Ptení, manželka má a matka jich, s nimi oň o všecken spravedlivě podělila a při některém z synuo mych vinice nad Kartousy v podílu aby zuostala, však v tom čase, nežli by k letuom dospě- lým synové moji přišli; chci tomu a ta jest vuole má, coż by z użitkuov z tćhoż statku mólo se schózelo, na ty aby je syny mé často psaná Anna, manželka má, vdej se pak ona potom neb pnevdej, poctivě chovala, vedci je k dobrému, aby pána Boha se báli, dobře a šlechetně na světě živi byli. A z těch aby jim počtem žádným povinna nebyla, neb já jí toho všeho věřím i také jí pravi, mocni, otcovskú poručnicí jakž synuov mých tak i také i všeho statku mého činím, že ona nejinak než jako věrná matka jich neopustí, než k nim se jako k krvi své upřímně ve všem zachová. Jestliže by pak kterého z synuov mých před léty rozumnymi pán Buoh od smrti uchovati neráčil, tchdy aby díl jeho na často psanou Annu, manżelku mi, a matku jich, i jiné bratří živé pozuostalé připadl, a to- likéž kdyby všickni zemřeli, na častopsanú matku jich aby ten statek zouplna a dílové jich připadli plným prá- vem, než ona o dílu svém, ač by jí pán Buoh prve smrti uchovati neráčil, bude moci řéditi neb při synech svých jeho zanechati aneb, komuž jí se bude viděti a líbiti, od- VII. Na Velkém udměstí (strana jižní). kázati. Naposledy pak dožádal jsem se urozeného vladyky p. Gabriele ze Ptení a na Vlašimi, p. Jiříka Komedky z Rovin, pánuov švagruov svých milých, a p. Blažeje od Voháněk, aby oni Anny, manželky mé, i synuov mých radou a pomocí, kdy by se k nim utekli, neopouštěli a jestliže by při synech mých jaké nezpuosoby proti pánu Bohu a neposlušenství k jich matce spatřili, je aby mohli a moc měli trestali jako své vlastní, neb ta jest vuole má celá a dokonalá. Což se pak statku někdy mistra Jana Choceñského dotÿte, kleréhoZ mne nebożtfk mocneho olcovského poručníka podle Jakuba Vršovského z Kupi Hory, někdy kancléře pánuov Pražan, učinil a téhož slatku nám na jistý zpuosob, jakž kšaft jeho ukazuje, svěřil, i poněvadž jsem já toho tak podle vuole nebožtíka pro mnohé překážky, kteréž jsú se za příčinou nenadálé smrti jeho Jakuba Vršovského, předního poručníka, kterýž se toho po smrti jeho Choceňského sám dotýkati počel, zběhly, vykonali nemohl a ta jest mi také od nebožtíka mistra Jana Choceňského moc pozuostavena, jestli ze by se čemu dosti podle vuole jeho za živnosti naší od nás poručníkuo státi nemohlo, abychom na místě našem jiné poručníky k vyplnění a vykonání vuole jeho poslední, aby se jí dosti státi mohlo, zřéditi mohli, i nechtěje já tomu, aby při takovém pořízení jeho nebožtíka [a] vuoli v tom mou příčinou co sjíti mělo a mé duši se tudy ublfiti, protož o témž statku častopsaného mistra Jana Choceň- ského s pilným mym uvážením, pokad od nás kšaftu jeho dosti se nestalo, taklo řídím a ustanovuji a věřím, že podle této mé vuole poslední tomu všemu dosti se stane. A předkcm za to snažně prosím slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pana purgmistra a pánuov Star. M. Pr., nynějších i budúcích, že oni k sobě takové poručenství z strany sum a peněz hotových po nebožtíkovi mistru Janovi Cho- ceňském za mnú a v mém statku pozuostalých, neb jsem já to dostatečně opatřil i manželce své o tom oznámil a poručil, jakž by se plat koupil, aby též summy panu purgmistru a pánuom bez protahu vydala, pro odplatu věčného pána Boha přijíti ráčí, neb já je pana purgmistra a pány výš jmenované, nynější i budúcí, na jistý zpuosob níž oznámený toho všeho činím tímto mým k3aflem mocné, olcovské a pravé poručníky, lak aby jim v tom žádný živý člověk žádné překážky nečinil, než onj aby se takto podle vuole této mé a jeho Jana Choceňského o tom prve pořízení zachovali. Najprvé: Jakož jsem měl podle kšaftu nebožtíka mistra Jana platu dědičného za tisíc kop mi8. koupili a ten aby každého roku na chudé žáky a potřebné i nuzné lidi zde v Praze obrácen a vy- nakládán byl, to opatřiti dostatečně, ale že jsem té summy od p. purgmistra a rady mósta Pisku v několiko létech dosáhnouti nemohl a také v tom od sestr a přálel ne- božtíka Jakuba mně překážka se stala, tak Ze skrz toi C kop míš. od Anny Perníčkové z toho tisíce jest vyzdvi- ženo, kterýchžto C kop míš. z poručení ]. Mti arciknížecí jsem já jí odpustiti musel, jakž J. Mti poručení pod pe- čelí mně o tom učiněné to v sobě obsahuje a prolož věřím, že pan purgmistr a páni podle této mé prosby a žádosti k sobě přijmúce těch JXC pozuostávajících, po mé smrti z statku mého od manželky mé vyzdvihnou a za nf, jakž výš dotčeno, plat dědičný koupí a což se ho koli ročně scházeti bude, že volíce k tomu dva dobrého svědomí sousedy jim takovy plat vybierati a podle vuolc často psaného mistra Jana Choceňského na chudé žáky a nuzné lidi aby je vynakládali, poručiti ráčí. A jim jakožto vrchním pánuom a zprávcím a jinému žádnému se toho duověřuji, aby z toho každého roku počet pořádný činěn byl, neb ta jest celá, jistá a dokonalá vuole má. Což se 

Strana 543
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). pak dále ještě koupení platuov jiných podle vuole nebož- tíka jeho mistra Jana Choceňského dotýče, za to též pana purgmistra, pánuov nynějších i budúcích prosím, že při- jmice po mé smrti z statku mého ještě mimo těch IXC kop míš. výš jmenovaných CCCC kop míš., za ty také podle vuole nebožtíka Choceňského že platy s povolením J. Mti Kr. k těmto záduším koupí: do Brandýsa u Lito- myšle za CC kop, do Lautrbachu za C kop; a prvé jsem já do Chocně za CCCC koupil a ua to jsem pánuom z Pernitajna, jak toho povćdomi pan Gabriel Klenovsky a pan Hynek Kostelák jsou, CCC vyplnil a čtvrtého jsem za sebí nechal, aż by povolení a relací na ten plat od J. Mii Kr. zjednána byla; a protoZ vzalo prosím, že těch C kop také, když táž relací zpuosobena bude, z statku mého od pana purgmistra pánuov vydáno bude a to vše že se vykoná s dostatečným opatřením, aby tíž platové tak podle vuole nebożlika koupenf k jmenovanym záduším na budící a věčné časy vycházeli, jakož pak jiné naděje do pana purgmistra pánuov jich milostí nejsem, než že lo tak opatřiti ráčí — a to pro odplatu Božskí —. Na- posledy pak z strany jiných odkázání jeho nebožlíka mistra Jana Choceňského, komuž jest co odkázal, to všecko od nás jest vyplněno, jakž na to kvitancí knihami učiněné ukazují. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu já s počátku psaný, Václav Trubka sekretem svým vlastním, kteréhož užívám, tento kšaft — jsem zapečetil, dožádav se uroze- nych vladyk p. Bohuslava Slejbora 4 Tisové a p. Tomáše z Javořice, krále J. Mti pergmistra hor viničních, že jsú pecelmi svými podlé mne jim beze škody tyz k&aft muoj zapecelili. Jenz jest dán léta od narození Syna Bo- lho 1554 v pátek den sy. Vita. Stvrzen ve čtvrtek po sv. DiviBr 1. 4. 28. 1662, 2. listopadu. Rukop. č. 2118 f. 36. llavel Kodrus od měny vzdal jest všechen statek svuoj — paní Anně ze Ptení, manželce své — zase táž paní Anna ze Ptenf vzdala jest tentajž statek jeho i jiný všicek statek .svuoj — manZelu svému. Act. postridie OO. SS. 99. 1880. -. Rukop. 6. 1059 f. 235. (Svědomí mezi: Janem Augustinem a Jakubem Augustinem apate- КА ет.) Jan Screr svédéil: Toho sem povédom, dokad2 scm v kolenné váze byl, že jest ke mně nebožtík p. Havel od imměny přišel a nějaký kolečník jest vosk přivezl. 1 kázal jej mně p. llavel odváZiti, coż sem i tak udélal a když sem jej odvážil, kázal mi jej ve sklepě nechati, mohu-li jej prodati. A jä sem jej prodal za XXVIIII k. €. a XXXIlll';g gr. ©. Sebestian. zvoník: Toto vyznávám, że l|. LXXVIII v tu neděli před sv. Kateřinou umřel jest p. Havel Trubka jinak Měna a na zejtří v pondělí pochován při kostele M. B. před Tejnem na krehově. 30. 1581. 5. června. Rukop. č. 2122 f. 369. Jakož jest někdy IJavel Kodrus od měny p. purgmistru, pánuom i vší obci Star. M. Pr. podle účtu šest set devadesát kop m. pozuostal, o kterýžto dluh Anna ze Ptení, pozuoslalá po něm Havlovi vdova — se umluvila: Předně, kdež jest Jan Secner neb. Havlovi na domu v Platnýřské ulici ležícím sto šedesáte šest k. m. vykázal a pojistil, těch ona Anna [obci] postupuje, k tomu vinice člyry strychy za Radli- cemi s chmelnicí, laké činže XXIII k. m. Ze pak ještě dluhu čtyřiceti jedna kopa m. pozuostává, ty — ve dvou letech — vyplniti chce a jc na domu svém u měny uji- Muje. Act. fer. 1111. pridie m. Joannis Hussii. (Zaplaceno r. 1582.) Viz i düm pod mandly (nfże.) 31. 1684, 98. ánora. Aukop. c. 2112 f. 170. Karel Trubka od měny vzdal jest všelikou spravedlnost svou — VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 543 Kateřině, manželce své, zase ona Kateřina vzdala jest touž spravedlnost Karlu a k tomu dům pod mandlí proti rathouzu leZ(cf. Act. fer. lll. post Mathiam ap. 32. 1690. — Rukhop. 6. 2112 f. 437. Anna ze Ptení odevzdává 75 k. gr. č. p. Albrechtovi Pětipeskému z Chýš. 33. 1615, 12. června. Rukop. c. 2114 /. 177. Vaclav Trubka z Rovin vzdal domu své, jeden u měnů, druhý na kamenci a třetí pod mandlí, vše v rynku Star. M. Pr., k tońu i jiny statek svůj — Kateřině m. své. — Stalo se v pátek po Seslání Ducha sv. 34. 1637, 23. srpna. Rukop.č. 2206 f. 155. Karel Trubka z Rovin odkázal dům u měnů m. své Anně Lid- mile. Číslo pop. 549. (U Lazara.) 3]. 1306, 23. cervence. Orig. lislina umiversilni knihovny v Praze ć. 64. Nos Fridericus iudex, Conradus de Riczhano, Sypoto dc Bencssow, Hcrmannus Pusso, Bethlhemus de Turri, Johannes pellifex, Billungus de Novo foro, Henricus Revlerus, Nycolaus Rechcerus, Albertus, filius quondam Alberti Meinhardi, Dytmarus Cunate, Mer- clinus pellifex, cives iurati civitatis Pragensis, recognosci- mus tenore presencium protestantes, quod honorabiles viri dominus Johannes, abbas de Plaz, totusque conventus loci eiusdem maturo habito inter se consilio et assensu villam et curiam ipsorum dictas Schegen cum universis et singulis attinenciis suis videlicet agrorum, fluminum, nemorum ad casdem villam et curiam pertinentibus pro ducentis s. gr. den. prag. vendiderunt discreto viro Fri- derico Bawaro, civi Pragensi suisque heredibus ac succcs- soribus ab cisdem Friderico et heredibus suis dictas villam ct curiam tenendas, habendas ct iure hereditario et perpetuo possidendas. Sub hac tamen condicione, quod lfenricus dictus Planer, civis Pragensis, qui ipsa bona iam possidct ct possedit ad tempora vite Hildegundis Hollerisse, pre- fato Friderico suisque heredibus annis singulis nomine census Oclo s. gr. d. prag. darc el exsolvere teneatur, quas octo sexagenas idem Henricus Planer dictis dominis de Plaz annis singulis exsolvebat. Postquam autem dicta domina Hildegundis viam carnis ingressa fuerit universe, ex tunc idem Henricus Planer ccdens omni iuri, quod in dictis bonis habuisse dinoscitur, in manus dicti Friderici vel heredum suorum ipsa bona sine difficultate qualibet resignabit, sicut per. cundem Henricum Planerum coram honestis viris est promissum. Et ex tunc dicla bona ad dictum Fridericum ct suos heredes nominc hereditario cum suis attinenciis devolventur perpetuo possidenda. Ila tamen, quod ipse l'ridericus vel sui heredes dictis dominis de Plaz et eorum successoribus nominc census sedeciui s. gr. dcn. prag. in duobus terminis, videlicet in festo s. Georgii octo s. et in festo s. Galli immediate sequent. residuas octo sexagenas, nulla anni sterilitate, si fucriti obstante vel alio casu emergente quocumque annis sin- gulis dabunt et persolvcnt in omnem eventum, ita quod nulla remissio vel diminucio census fiat. Si vero denarios grossos pragenses a valorc suo moderno destitui ct di- minui contingat, tunc pro qualibet sexagcna nomine cen- sus solvenda marcam argenti puri ponderis pragensis dictis 

Strana 544
544 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). dominis de Plaz sepedictus Fridcricus et sui heredes da- bunt pariter et exolvent precauto hoc adhibito et expresso, quod si dictus Fridericus vel sui heredes in primo ter- mino memorato, videlicet sancti Georgii, sepedictis dominis de Plaz infra quatuordecim dies pecuniam non exsolvcriut prenotatam, ex tunc ijdem Fridericus vel suj hercdes se- decim sexagenas vel arcas nomine census ct pene dictis dominis dabunt vtique et exsolvent; siquc easdem sexagenas iníra quatuordecim dies inmediate sequentes non exsolverint dominis antedictis, ex tunc triginta, duas sexagenas vel marcas similiter nominc census cl pene dare et exsolvere tenebuntur. Quod si iam dictas triginta duas sexagenas sive marcas infra quatuordecim dies pro- ximc sequentes non exsolverint dominis supradictis, ex tunc ad ius et proprietatem ecclesie dictorum dominorum medietas dictorum bonorum sine contradictione dcvolvatur, ita quod pene iam dicle in secundo termino, videlicet festo sancti Galli, quod ad duplum et quadruplum et dc- volucionem alterius medictalis ipsorum bonorum, si ne- glientes [sic] fuerint, intelligantur omnimode repetite. Preterea si sepedictum Fridericum vcl heredes suos sepe- dicta bona vendere vel alienare contingat, tunc illa bona dictis dominis ante omnia et primo exlibcbunt ad emendum atque dabunt recepturi ab eisdem dominis pe- cuniam, quam ab alio quocumque emptorc sub testimonio duarum personarum ydonearum probavcrint se possc ha- bere nullum alium emptorem in hac parte dictis dominis in emptione dictorum bonorum aliqualiter preferendo. Et si a tempore requisicionis prehabite et vendicionis dicto- rum bonorum sepedictis dominis facte iidem domini pe- cuniam eis predicto inodo oblatam infra sex scplimanas pro diclis bonis non exsolverint vcl exsolvere neglexerint, ex tunc sepedictus Fridericus vel sui heredes cuilibet por- sone ydonec dictis dominis apte omni dolo et fraude ex- clusis sub pactis et condicionibus supradictis sepedicta bona vendendi plenam et liberam habcre facultatem potc- runt contradiccione qualibet non obstante. In quorum omnium predictorum testimonium et robur perpetuo vali- turum presentes lilleras de ccrta nostra sciencia conscribi fecimus sigilli civitatis nostre munimine communitas. Actum et datum Prage per manus magistri Petri, publici dicte civitatis notarii, anno domini millesimo trecentesimo sexto, decimo kalendas Augusti. (Pečeť veliká kulatá jest zavě- šená. Nápis: »Sct. Wnzeslause a Sigillum civium Pra- gensium. Jest to nejstarší mi známá pečet Star. M. Pr.) #9. 1888, 11. srpna. Reg. Boh. el Mor. III. C 2032. Sigillata est littera Nicolao Planer pro quarta parte domus Geunheri empta. — Item Heinczlino pro ala quarta parte eiusdem domus. *3. 1361. — Libré erecl. J. f. 36. Nos Wenceslaus, plebanus ecclesie in Lyssa, Lconhardus et Nicolaus, fratres — nati quondam Nicolai Planerii — unum altare — sub titulo — b. Sapiencie in ecclesia Pragensi — fundamus. #4. 18364. 16. února. List. kap. sv. Vílské (X1i!, 12). Nos Wenceslaus, plebanus in Lyssa, Leonardus et Nico- laus fratres, cives Pragenses, nati quondam Nicolai Planer, civis Pragensis, tenore presencium recognoscimus publice et fatemur, quod ob reverenciam et laudem omnipotentis dei, domini nostri lhesu Christi eiusque sacre genitricis virginis gloriose et omnium sanctorum suorum et ob re- medium animarum pie memorie domine Gere, matris nostre, et domini Johannis, capellani nostri, omniumque fidelium defunctorum nostramque salutem, volentes nichi- lominus terrena in celestia. commutare, unum altare in honorem et decorem sub tytulo seu vocabulo beatorum VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). s. Alexii confessoris et s. Agnetis virginis cl martiris in s. Pragensi ecclesia de quatuordecim s. gr. den. prag. minus novem grossis in vcris redditibus annui census cuin aliis proventibus, videlicct pullis et ovis, im villis sub- scriptis: in Modow novem marcas graves el triginta sex pullos annui census, in Nedwicz quatuor marcas graves mninus uno grosso et quinque sexagenas ovorum annui cen- sus, prout in thabulis terre lacius conlinetur, de speciali gracia ct favore seu licencia reverendissimi jn Christo patris et domini Arnesti archiepiscopi ac capituli tocius ciusdem s. l'ragensis ecclesie de bonis nostris a dco nobis dalis fundavimus, dotavimus et crcavimus humiliter et de- vote. Ordinacione tamen tali accedente, quod nos predicti fratres dumtaxat, quamdiu vitam duxerimus in humanis, ct non alii seu alius ius patronatus ipsius altaris ct allaristam ydoneum ad ipsum presentandi debeamus, quociens et quando illud quovis modo vacare contingat et vacabit; nobis vero fratribus predictis per divinain vocacionem de hac [vita] migrantibus huiusraodi ius patronatus sive presentandi alta- ristam ad altare. prefatum. ad dominum — decanum ct ad capitulum prelibate ecclesie contradiccione heredum nostrorum seu: cuiuslibet alterius non obstante libere de- volvctur et devolui volumus omni absque mora; hoc eciam adieclo, quod ipse minister predicti altaris, qui pro tein- pore fucrit in anniversario domninc Gere, matris nostre jam dicte, et domini Johannis, cappellani nostri, qui cadit quarto Kalendas Junii, duas sexapyenas grossorum pragen- sium singulis annis expendet hoc modo distribuendas: pro oflertorio et candelis decem grossos, decano quatuor grossos, canonicis vero, qui niisse defunctorum interfuerint, vicario domini archiepiscopi incluso, manualiter pcr duos grossos, inslalatis per grossum, ministris ct vicariis per sex hallenses pro missis, cappellanio unum grossum, campanato- ribus unum grossum, matronis uaum grossum, clioralibus clericis cum custodibus quinque grossos, pauperibus ante Íores ecclesie duos grossos, pro vna candela, vulgariter »pokladnicze« nunccupatur, quc ardebit per totam noctem in cappella sancti Wenceslai, vnum grossum; si quid re- siduum fuerit, consciencie ministri comillimus, ut hoc inter pauperes presbiteros et alios pro missis dividatur eodem die dicendis. Volumus eciam et ordinamus, quod idem minister predicti altaris omni seplimana quatuor missas per se vcl per alium in eodem altari legat, fcria sc cunda pro defunctis et alias, sicut. deus sibi inspirabit. In quorum omnium testimonium et evidenciam prcsentes litteras fieri voluimus et sigillorum nostrorum appensioni- bus roborari. Datum Prage anno domini millesimo. trc- cenlesimo sexagesimo quarto dic XVlina mensis Februarii. So. 1480, 18. Hijna. Rukoj. c. 2099 f. 310. Já Materna z Prahy, syn ucboZcc páné Rudoltuo z Prahy, vyznávám zjevné tiemto listem přede všemi, ktož jej uztie nebo čtúce slyšeti budú, że ten duom, kterýž jest byl otce mého dobré paměti, a kterýž jest vedle domu nynie Celné a vedle skřidlic z strany druhé, jest panie Margretin, mdtcre mć mile, a jie v jejiem venć dostal po nebožci otci mém, jakož jejie list věnný, kterýž od nebožce otce mého má, světlejie a jasnějic ukazuje. A toho na potvrzenie a lepší jistolu svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přitiskl a k mé prosbě a na svědomie opa- trní Sigmund Cbanie a Pešík od stříbrné hvězdy, přísežní iněšťané města Pražského své pečeti vedle své k tomulo listu jsé přitiskli. Jenz jest dán a psán anno domini MCCCCXXX in die Luce evang. *6. 1434, 9. října. Desky dvorské č. 3. f. 177. a rukop. č. 992 f. 157. Nos magister civium, consulcs et scabini Mai. Civ. Pr. huius scripti serie cunctis publice 

Strana 545
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). innolescentes protestamur, quod considerantes grata et utilia servicia providi Johannis Bechinie, concivis nostri, que nobis ct cominunitati noslrc. in causis necessariis et arduis profectum civitatis nostre augentibus a temporibus non- nullis fideliter ct caritative exhibuit, nunc exhibet exhibere- que eo mclius polerit in futurum, non per errorem aut improvide, sed dc cerla omnium nostrum sciencia et una- nimi et voluntate totius communitatis nostre, deputavimus el proscripsimus prefato Johanni Bechinie sexaginta se- xüpenas grossorum in ct super domo olim Johannis Rudolli, sila inter domos olim Johannis Czelny ex una ct Peyer- likonis parte ab altera. Que quidem domus post fugain cl recessum prcíati Johannis Rudolfi in bernis ct collectis retentis, expedicionibus, vigiliis ac aliis oneracionibus ci- vilibus, que de prefata domo solvi et exliüberi civitati nostre debucrunt, est iuridice ad nos ct civitatem nostram devoluta. Quam devolucionem sic stante modo predicto prefato Johanni Bechinie iam «lictas sexaginta sexagenas grossorum proscripsimus ct realiter assignavimus, sic vi- delicet, ut candem domum cum ipsius totali area et perti- nenciis haberet, tenerct, utifrueret et gauderet, quousque sibi prefate sexaginta sexagene grossorum una cum omni- bus impensis super reformationem eiusdem domus expo- sitis ac eciam super vigilias, bernas, collectas, expediciones ac alias aggravaciones civiles tempore intermedio factis non fuerint plenaric cl integre date, explete ct persolute, dantes sepe dicto Jolianni plenam et omnimodam potes- tatem, ut prefatam domum in eodem iure, quo solus Lenct, posset. vendere ct obligare sine omni impedimento cl contradiccione quorumlibet hominum. Actum pleno in consilio fer II. ipso die b. Dyonisii a. d. MCCCCXXXIIII. 1. 1438, 20. ledna. Pukop. ć. 90 f. 25. Martha, conthoralis Martini, notarii tabularum curiensium — resig- navit — omnc cl tolale ius suum — quod habere dinos- cilur — et specialiter domum, quam inhabitat, sitam inter domos Johannis Czelny ex una et Mathie apolhecarii parle ab altera, prefato Martino notario, marito suo. — Acl. fer. II. ante s. Thimothei. 2. 1488, 15. kvétna. Rukop. 6. 2099 f. 444. Cum causa lractabatur inter Johannem Welwar, commissa- rium el tutorem relicte Helm, cx una et Martam, relictam Johannis Bechinic, parte ab altera pretextu domus site inter domos Johannis Celny ex una ct Mathei apothecarii parte ab allera, de qua prelacta Marta post obitum mariti sui jam dicti existit educta, eundem Johannem pro huius- modi educlione impctendo. Domini vero magister civium el consules Maioris Civitatis Pragcusis auditis partibus am- babus — pronuncciaverunt: primum et ante omnia ante- dictam domun prefate Marthe restituentes viceversa cl iam- dicto Johanni Welwar mandantes, ut prefatam domum in duabus septimanis a dala presencium eidem Marte emun- del. Actum ipso dic s. Sophic. 3. 1438, 17. března. Rukop. č, 2099 f. 457. V té při a ruoznici, kteráž jesti byla mezi Martinem, písařem od desk dvorských, z jedné, Elškú, manželkú Martina Li- chuceveskélo, Jakubem Lautner[cm] a Zdiukiá, manželkú jeho, z druhé strany o statek a o některaké věci po nc- bozci Hanusovi 'Tilman[ovi], také písaře svrchupsaných desk, po smrti jeho pozuostalý, pro kterýžto statek a věcí již: jimenované osoby Martina svrchupsaného jsú nařkli. Tehda Vaněk Diczka a Janck, syn Otíkóv sûkenikôv, ubrmané a přátelští smhívce od stran svrchupsanych s plná mocí, « povolením pánóv purgmistra a konSelóv VélSieho Města Pr. vydaní a vyvolení, mezi klerýmižto stranami v plné radě osobně stojícíma takto jsí vyřkli a vypově- VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 545 děli a mocí tohoto zápisu vypoviedajf: Najprvć jakoż Elška a Zdinka svrchupsané napomínali jsá a nařkli Mar- tina písaře svrchupsaného o kment, sedlo, kord, kniehy německé a o suknici, aby jeho v pokoji nechaly a z těch věcí jeho nenapomínali. Též týž Martin písař jakož počítal některaké dluhy na Hanuše Tilmana svrchupsaného, že by jemu byl dlužen, aby ty mimo sé pustil a z nich svrchu- psaných kl$ky, Zdinky, Jakuba Leutnera, jich dódicóv a budicich ucupominal, než ty dva zlata, jakož vyplatil ně- kteraká tocenici Martin tepruo jmenovany, aby je sobi za svój dluh vzal a přijal. A třetí zlatý k tomu, aby man- żelky svrchupsané jemu piidaly, kterýžto zlatý jest od nich přijal. Pak ty všecky dluhy, v kterychZlo týž Hanuš napřed jmenovaný jest dlužen a povinen, jenž jé svý rukú popsal, aby je Elška a Zdinka svrchupsané splnily a za- platily —. Actum fer. II. post Oculi. 4. 14801. — Rukop. 6. 2119 f. D. 7. Já Martin, písař desk dvorských, měštěnín Star. M. Pr, vyznávám tiemto etc, že ačkoli zdráv jsem P. B. dékuje na ile etc. także duom muoj podle skřidlice, v němž bydlím, a vinici má, jenž leží na hoře Meziříčského — dal sem — panic Zuzanně, manželce mé milé. (Není ukončeno.) 5. 1460, 9. srpna. Rukop. č. 2105 f. 123. Su- sauna, rclicla Marlini, notarii a tabulis curie, resignavit - - medietatem gaze scu testudinis pannicidarum olim Ka- therine, relicte Dominici coloratoris — Ducliconi brase- atori, Kwicton dicto. Act. in vig. s. Laurencii. 6. 1474, 4. června. Rukop. č. 2105 f. 344. Jo- hannes Holub emit prose, Georgio, filio suo, domum in circulo inter domos Johannis Mande ct sub rupibus utrim- que situatam aput d. Susannam, uxorem Wenceslai Chru- stensky, pro C s. boem. Act. sabbato ante Trinit. 7. 1474, 10. září. Tamtéž f. 347. Lazarus, gener d. Viti, et Johanna emerunt domum — erga Johannem IIolub — pro C s. boem. Act. sabbato post Nativ. M. V. 8. 1477, 9. prosince. Rukop. č. 2106 f. 3. La- zarus de Praga — resignavit — post suam mortem do mum suam —- Johanne, uxori sue. — Act. fer. III. post Concept. M. V. 9. 1494, 20. bfezna. Rukop. č. 94 11. f. 190. Jo: hanna, olim Lazari, cvm Coniado, marito svo, cxcaucio navit — clenodia — que spectant ipsam Johannam, Bu- rianum ct Cristoforum, orphanos cius. — Act. fer. V. antc Palmarum. 10. 1499. — Rukop. c. 1128 III. f. 30. V 16 pri mezi Konradem z Gremhejnu z jedné a Buriancm, synem Lazarovjm, pastorkem téhoZ Konrada z strany druhé, kdež Konrad žaloval, Ze Burjun sirotek sedi v domu a statku, k kterémuž on má nápad po své man- želce vedle smlivy svatebnie. Proli tomu Burian jest odpor udělal, že on sedí v statku svém, kterýž se jemu dostal po otci jeho a že by jeho nebožka mitie, jsici na vdovské stolici, i když se jest za Konrada vdala, mnoho statku sirotčíeho utratila i vinici prodala a Hraštice z téhož statku jich kúpila, kdež by ještě z jejieho dielu mólo jemu navráceno býti. Proti tomu Konrad, Ze jest ona najprv dluhy otce jich platila, sirotky chovala a na né mnoho utratila, táhna se na registra. Páni —- vyfiekaji: Kdez se Konrad táhne po manželce své nápadem na diel její smlúvami manželskými a okázal sınldvu pod pečelmi některých dobrých lidí a potom pfiznav se, že se jest během měsckým ženil; poněvadž se jest Zenil inésckyin právem smlúva manželská, kterúž jest Konrad okázal, ta dostatečná nenic podle práva mésckého, aby mél to věno 69 

Strana 546
546 VII. Na Velkćm náměstí (strana jižní). obdržeti a nápadníkem po jejic smrti býti. Neb podle práva měsckého k vysvědčení smlívy svatebnie mají býti svědkové z obú stran dostateční, kdež jest on toliko po své straně okázal. — A coż se gruntuov a domu dotýče, ten jie a sirotkóm jejím knihami mčsckými svědčí a ona toho prve uikam neobrátivší: ani komu zapsavši, než ležécí na smrtedlné posteli, Burianovi, synu svému, dicl svuoj jest odkázala, že k tomu domu Konrad žád- ného práva nemá. 11. 1504, 27. listopadu. Rukop, č. 2107 f. 257. Burian Lazaruov — oznámil: Ze jakož dicl svuoj, kterýž jest měl po nebožtíkovi p. Vítovi, děda svém, nma vesni- cech, kteréž jest držel týž p. Vít s nebožtíkem p. Janem Sosnovcem, že ten jistý diel svuoj prodal jest p. Janovi Pytlfkovi, Kateřině m. za CCCCCXXX s. gr. m. Act. fer. NI. post Katherine. 12. 1517, 31. října. Rukop. č. 94 I. f. 218. Ka- terina, vdova Prokopova, seznala se, že jest přijala Il k. gr. od paní Reginy Lazarové a od porucnfkuov statku ne- božtíka Buriana Lazara. — Act. sabbato ante OO. SS. 13. 1519, 21. června. Rukop. č. 2109 f. 49. Re- gina, někdy Buriana Lazara z Liboslavč, nynic pak mistra Václava manželka řádná — vzdala — duom svuoj ležící na rynku podle mčny a jednorožce obostrannć témuž mistru Václavovi. Act. fer. Ill. nnte Joh. D. 14. 1519, 22. června. Rukop. č. 534 JI. f. 4. Staly jsú se smlúvy svatebnie — mczi pani Reginń, neboźtika Burjana Lazara z Liboslav manželkú, z jedné a mistrem Václavem, synem nebožtíka Danicle z tarmarku, manželem též paní Reginy, z strany druhé a to taková, že paní Regina jménem věna po sobě jest dvě stě k. gr. č. do dne a do roka témuž mistru Václavovi, manželu svému. milému, jmenovala. Též zasc on mistr Václav také dvě stě kop gr. pr. jí paní Regině po sobě jmenoval —. Act. fer. lll. ante Joh. B. 15. 1520. Rukop. č. 99 |. 74. Stala sc smliva přátelská v sobotu po sv. Markétě mezi Melicharcem Ilyr- šem kupcem od Víta doktora z jedné a Zyvoltem Gulde- mundem někdy z domu Lazarova, také kupcem, o sumu Jislú. 16. 1531, 18. bfezna. Rukop. č. 2142 f. N. 17. (Kšaft mistra Václava Danicle.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme naším temto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude, že jest před námi položen kšaít slovutného někdy mistra Václava Da- nicle z Javořice, spoluměštěnína našeho, po jeho smrti zavřený a jeho vlastní rukú uapsaný i pečetí jeho zape- cetěný, celý, nehýbaný ani kterak porušený, kterýžto když po jeho smrti byl podle práva města Pražského otevfín a čten, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez umenšení takto: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já mistr Václav Danicl z Javořice, měštěnín Star. M. Pr., zname- naje na sobě, kterak milý Buoh ráčil jest mne navštievili nemocí, a nevěda času smrtí; ncZ na to na mnobych poznav, Jak nékdy kvapné smrt jest prispéla na n&, az někdy bývalo přátelóm při tom veliké podivení a i to říkali: Však sem s ním včera mluvil a nic mu neškodilo a teď již umřel, protož já jako člověk téhož se obávuje a nechtě tomu rád býti, aby o statku mém od všemolní- cicho P. B. mně puojéeném jaké rüznice a svárové po mé smrti vznikli a Regina, manželka má milá, mne po všecky časy poslušná a včrná, jaké nebezpečenství při tom nesla, protož z mé svobodné vuole s dobrým roz- myslem, -rozumu zdravého i paměti užívaje, o mém o všem | xandra, zetě svého a bratra: mého, chtíc míti VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). statku tiemlo kšaftem, kterýž mí vlastní rukú sepsal sem, kšaftuji a řídím takto: Item jakož mám zápis společného vzdánie s Reginou, manželkou mou milou, jakož kniehy městské lo šíře uka- zuji, pfi tom Reginu, manżelku mili, ovšem znostavuji a čožkolivčk polom statku jest přikoupeno, jako vinice Mourenfnka anebo že mi odjinud přišlo, jako od malky mé milé a od pana Jiříka Samuele, jakož kšaft jeho měst: ským řádem učiněný ukazuje, to všecko i všecken bez výjimky statek odkazuji; poroučím a dávám Reginč, mé milé manželce, aby tím vládla jako svým vlastním a dě- dičným podle vuole své; však jako dobrá žena k tomuto jest mi povolila: Neuchoval-li by jí P. B. od smrti prvé nežli Natanacle, bratra mého, tehdy po její smrti, aby táž vinice Mourenfnka pri Natanaelovi zuoslala, jakož vajše o ní napsáno stojí, a k tomu aby jeho jako sirotka ne- opouštěla, a on znaje v tom své dobré, aby jí v ničemž nehnčval, ale poslúchal jako matky své, pakli by chtél lotrovati a marně utráceti, ožíraje se, tehda chyba dílu jeho, aby mu nic nedávala ani té vinice, nebo tak sme spolu zuostali a taková jest i má žádost, nebo jú bych nerad k jeho zlému podpalu přidával, raději bych viďal, aby nouze naučila Dalibora housti. Item Regina mó milá z toho statku má vydali Natanaelovi dil pravy z stalku otce jeho i mého otce, jakož knihy městské to šíře uka- zují, podlé podělení všeho statku a jest toho dvě stě osm kop praž., za to mám, 2c nic ncchybuji, ale knihy móstské pravidlo jsou všeho toho. Item z nápadu po sestře náleží mu čtvrtý diel padesáte dvě kopě gr. praž. a k tomu má puol domu na Tarmarku, to jeho jest. ltem. nádob( cíno- vého, vtom má také díl, a prsténky ]lll a XII Uic stií- brnými držadly a tak, jakž zápis v knihách městských to všecko šíře ukazuje. Jtem což se dílu nebožtíka Alexandra, bratra mého, dotýče, toto v pravdě před pánem Bohem pravím, že jsem jemu na díli jeho vydal sto XV kop gr. praž., XII lčic s stříbrnými držadly a čtyři prsteny, z toho mne kvittoval a ve čtvrtek před sv. Linhariem létha oc XIX a potom zase počal ode mne bráti penieze i klenoty téhož létha v úterý před sv. Ondřejem, tak že v tom krátkém času, jakž cedule řezané ukazují, jakož lo registry radními zapsáno jest, také vybral jest puol druhého sta kop míš. a z toho inél mé kvittovati, ale kvapná morní smrt tomu překazila, a to v pravdě pravím, že sem mu to, což na cedulech popsáno jest, též na dicl jeho jako prve vydal a tak vydal sem já Alexandrovi na diel jeho puol čtvrta sta XXX kop miś. a XII Iżic a III prstynky, ještě mu znostáváin XXXV kop LVII gr. míš. a nádobí cínové a více nic. Item také toto nechci míti v zapome- nulí pro správu a uvarování nesnází: O nápadu s nebožky sestry mé Johanky po její smrti z dílu jejího. Obeslal mě nebožtík byl Mathouš, bakalář od husy, po smrti Ale- to, aby decra.jeho s dítětem a manželka Alexandra, bratra mého, vzala díl z nápadu po sestře Johancc Alcxandrové a mé také, chtíc míti k tomu právo jako po muži svém a dictě jako po otci, toho sem já tím bránil, poněvadž on Alexandr, bratr muoj, oženil se a svuoj stalek i nápad po sobě ženě své zapsal s détini oc a lak se skutečně oddělil od jiných bratruov i od své sestry rovně jako já, že tu ov ani já nemůžeme užiti žádného nápadu po sestře, než jiní bratří, kteří nebyli dílní, i matka s ními, kteráž > je chovala a spolu chlebila. Tu mistr Jan z Vratu z vuolc panské oznámil, že jest má spravedlivá obrana a že toho, jakž sem já bránil, zanechávají a Alexandr i já že tu ne- máme užití podle práva a nápadu toho, než jiní bratří s materí. Toho všeho na svědomí, což jsem na tomto 

Strana 547
VIL. Na Velkem náměstí (strana jižní). kšaftovním listu svú rukú vlastní sepsal v pravdě, jakž samo v sobě jest, tento kšaft svú vlastní pečetí zapečetil sem. Jenž jsem jej napsal v pondělí po sv. Rehoři létha se XXXI). Kterÿzlo kSaft my nadepsanf purgmistr a rada — stvrzujem. 'Toho na jistotu a stvrzenie počet menší města našeho svrchu jmenovaného dali jsme a rozkázali přivěsiti k tomuto lislu kšeftnímu v sobotu po sv. Žofii léta svrchu psaného. (Výtah z tohoto kšaftu vepsán v deskách zem. větších č. 3. /. D. 5.) 17. 1537, 21. července. Rukop. €. 2142 f. Z. t (Kšaft Reginy Lazarové.) Já Regina Lazarová, manželka mistra Jana Kulaty z Javořice, znajíc krátkost života svého a jsúc ještě při zdravém rozumu i paměti dobré a nechtějíc, aby po smrti mé o statéek muoj jací soudové byly, takto o něm pořízení činím: Najprvé duom, který mám v Star. M. Pr. a slove Lazaruov, ten mocně dávám a poroučím panu mistru Janovi, manželu mému milému. Item zahrady své a domy — též dávám manželu svému. — Psán v sobotu před sv. Maří Majd. 1. 1587. 18. 1538, 24. října. Pukop. č. 1130 J. 287, Vedle toho odporu, kterýž jest Modest z Pokštejna na místě Doroly z Popovic, manželky své, učinil kšaftu ne- božky Reginy Lazarové, manželky mistra Jana Kulaty z Javořice, z příčiny té. že ona Dorota, manželka jeho, podle práva a vejsad města tohoto jakožto nejbližší: pří- telkynć s méstem trpfcf k statku nebožky Reginy Laza- rové pozuostalému, kteráž jest bez pořízení, statku svého prve pořadem práva nezřídívší, z tohoto světa sešla, má právo nejlepší a on mistr Jan že jest na ublížení sprave- dlnosti její v statek ten jemu nendleżici, kterćhoż jest ani kSaftem stvrzenćho ani laké zApisem od neboZky sobè daného nikdyž neměl, slušně a spravedlivě vklâdati se nemohl. Neb ona Dorota té škartě nepořádné, kterúž on sobě za kšalt pokládá, místa nedává, ale to pokázati chce, że jesli nepofńdni. Zädaje na místě manželky své, aby páni lakové škartě místa dávali neráčili, ale takový statek po nf poostalÿ aby posepsali rozkäzali, a on mistr Jan k tomu také byl přidržán, takového statku manželce jeho podle příbuzenství náležitého aby postoupil. Proti tomu mistr Jan Kulata z Javořice poručil mlu- vili, że on žádným nepořadem v statek ten jest nevkrocil, neb vždycky jest v oněm i také za živnosti její nebožky by) a tak, jakž strana mluví, v čemž jest prve byl, v to se jest vkládatí nemohl. Žá údaje aby v té věci pokoje užíti mohl, neb on Modest na místě své manželky zbytečně se na to potahuje. I lo pravic, že jesti prve od toho nebyl, ale sám rychtáři zapečetiti to, což ku právu tomuto náleží, velel, ale že on Modest toho jest přijíti nechtěl, ale na jiné včci ukazoval. K tomu od Modesta mluveno, že on vždy na místě své manželky k takovému statku praví se právo jmíti nej- lepší a poněvadž to jemu z práva nalezeno jest, aby před- kem příbuzenství ukázal, dav na to někdy některé registry zapsané i také listovní čísti, pravě, Ze lo příbuzenství dostatečně: podle práva pokazuje, kterak nebožka Marta Bradková, matka nebožky Reginy Lazarové, byla jest sestra telčná nebožky Johanky, matky Doroty z Popovic, a manželky jeho Modeslovy. Na to od mistra Jana mluveno, že se těmi svědky ani počátku ještě příbuzenství nepokazuje, neb prévem vy- měřeno jest, kdož by chtěl jeho statku nápadem dosáh- nouli, jakÿm zpuosobem a pořadem to by měl provozovati. A že se takové vysvědčení od rodièuov má začíti, je předkem jmenujíc, že sem je znal, a tito že jsú řádně od VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 547 nich pošli. Ježto ti všickní svědkové to vysvědčují, že jsú toliko slychali, ale ne aby t-ho povódomi byli. K tomu że sc mezi nimi veliký v témž svědomí odpor nachází, a všecko skuoro ženské pohlaví jest, kteréžto v takových věcech od práva přijato býti nemá. Neb na tom nic není, když koho bratrem anebo sestrou nazývá, pončvadž to se mnohokrát děje. Než když kdo to dostatečně pokáže, že jest to tak, aneb sám na dotázku před právem k tomu se přizná —. Tu p. purgmistr a rada Dorota z Popovic příbuzným právo jmíti k statku po neb. Regině [Lazarové — a to pořízení, kteréhož mistr Jan po též manželce své užili chce, nepořádné býti pravila — a ten jest se pořad z strany pokázíní příbuzenství nenalezl, i z té příčiny ona Dorota k dalšímu naříkání statku po neb. Reginé práva nemá. — Act. dic Jovis post Severini. 19. 1589, 11. února. Rukop. č. 1130 f. 324. Vedle toho odporu, kterýž jest Nataniel sukna kroječ kSaltu neb. Reginy Lazarové a zvláště pak tomu artikuli z strany vinice Mouřeninky na Husovce podle zdí městských ležící učinil, pravě se k ní lepší právo a spravedlnost nežli mistr Jan: Kulata z Javořice — jmíti z príčiny té, že neb. mistr Václav, předešlý jí Reginy manžel a jeho Nataniele vlastní a nedílný bratr, kšaft jest z povolení a vuole své manželky o lé vinici předešle učinil a ji jemu Nataniclovi jest odkázal. A tak ona nebožka Regina — nemohla jest slušně svým kšaftem takové vinice od něho odeizovati. — vypovídají: Ponévadz právem přistoupila, chtíc Proti tomu mistr Jan dal mluviti, że neni povinnen odpovídati, poněvadž zřízením zemským jest vyměřeno, že jednakaždá věc při svém právě zuostati a tu (aké nu tom právě má souzena býti a tuto statku pozemského že se dotýče, poněvadž ten grunt aneb vinice zápisná jest i v dsky vlożena. Dav na to vejsadu té vinice od někdy p. Jana z Svamberka učiněn i také nápis, kdy a kterého času ve dsky jest vložena — [čísti]. Kdež pak potom stranání vejpověď na jistÿ zpuosob se jest stala i strany jstice zase ku právu připuštěny, předkem od Nalaniele k tomu jest mluveno — że ta vinice jesti -— nebožtíka bratra jeho byla a za vlastní jeho peníze koupena. — K tomu při- stupujíc, klerak kšaft jí nebožky nepořádně se jest stal, poněvadž právo zjevné jest, kdožby chtěl kšaflt činiti, že ten a takový má při rozomu zdravém a dobré paměti býti a sám se osob hodnovčrných k tomu dožádati, aby k němu přišli. Cehož při ní Regině jest pochybeno. Nebo ona sama po nč jesti neposílala, než mistr Jan scpsav sobě, což jesti chtěl, děvečku jest po ty, kteří sani to seznávají, i laké po bakaláře, kterýž to potom z té škarty přepisoval, posílal. Ježto ten čas, když jest se to dálo, ona nebožka již jest mluviti nemohla —. Tu p. purgmistr a rada vypovídají: Poněvadž nebožtík mistr.: Václav, syn Daniele bakaláře z tarmarku, vinici Mouřeninku koupil jest sobě, Reginč, manželce své, i také budúcím svým a — té takové vinice beze všeho na- řékání za dlouhej čas potom jsa v držení s povolením Reginy, manželky své, o ní — jest pořízení učinil a na jistý zpuosob jí Natanielovi, bratru svému vlastnímu, dal a odkázal — i z té příčiny — jemu Natanielovi taková vinice se podle práva připovídá. Acl. die Martis post s. Scholasticam. 20. 1541, 7. května. Rukop. č. 2142 [. CC. 13. (Kšaft mistra Tomáše z Javořice.) Ve jméno P. B. vše- mohúcího amen. Já mistr. Tomáš z Javořice, kancléř -Star. M. Pr. znamenaje, že jsem člověk jako i jiní smrtedlný, uminil jsem o statku — kšaft — učiniti. ProtoZ znâmo 69° 

Strana 548
548 VII. Na Velkém ndinésli (strana jiZnf). cinfm tímto listem kšaftovním a rukú mú vlastní psaným všem vuobec, že jsem dal a dávám — svuoj ovšem statek všicek na gruntech, svrchcích, ponězích, listech, zápisích i na jíném na všem, na čemž by ten koli záležal —, i všelikú spravedlivost, kdež by a která mně náležející uptána býli mohla, Agnežce z Milhostic; manželce mé milé, nic ovšem sobě ani žádnému jinému nevymieňujíc než Miku- láše pachole, kteréhož jest mi dal! Jan Lískovec z Lískovce a na Kamenici oc, kteréhož já tímto listem z človččenství propoušlím, tak však aby ona Agnežka, chtěl-li by se literám ancb kterémukoli řemeslu učiti, toho jemu přála a pomáhala, a kdyžby k letuom přišel a živnosti hledětí mohl, aby jemu z téhož statku vydala XXV kop gr. čes. rozdílně každého puol léla pořád zběhlého pět kop gr. čes. až do vyplnění těch XXV kop gr. čes. konečného a jsem té naděje, že on Mikuláš P. B. se boje svému dobrému se učiti a Agnežky, manželky mé milé, poslú- chati bude. Toho na svědomí a pro dokonalejší jistotu zapečelil jsem tento list svý vlastní pečetí a dožádal jsem se pana Martina Smila z Stoješic a pana Martina z Vlka- nova, přátel svých milých, že jsú také list muoj podlé mne pečetmi svými na svědomí zapcéetili sobě bcze škody 1. M°D°XLI° v sobotu po sv. Florianu. [Předložen pf. Anežkou z M. vdovou v středu po sv. Matěji ap. l. oc 56 a otevřín a čten.] Vložen a stvrzen v pátek den sv. Diviše 1. p. M?D?LVI?*. 21. 1544, 29. dubna. Rukop. ć. 2117 f. 28. Mistr Tomáš z Javořice, toho času pergmistr hor viniénich, a m. j. AncZka z Milhostic koupili duom na rynku mezi domy někdy Jednorožcovým a u měny od mistra Jana Kulaty z Javořice za CCC k. gr. č. Act. fer. III. post Vitalis. 92. 1556, 7. února. Rukop. č. 2129 [. 466. V té pfi mezi Kry&pínem Sultysem z Cimic na místě Jana a Vaclava, synuov jeho, a urozeni pani Aneżki z Mil- hostic a na Kolodějích obcslanú, tu kdež týž Kryšpín vinil z toho, jakož jest mistr Tomáš z Javořice — bez pořízení a kšaftu z světa sešel a stalku po sobě nepoří- zeného — zůstavil, k kterémužto statku — paní Johanna Buršová, vlastní bába Jana a Václava, synuov Kryšpína Sullysa, jakožto sestra téhož mistra Tomáše z Javořice s městem trpící, právo napadem jest jméla a v Lom z tolioto svěla sešla. Kterážto spravedlnost na syny jmenované Jana a Václava Kryšpína Sultysa a vnúčky její paní Johanny -— připadla. — Že nebožtík mistr Tomáš byl bratr Johanny PeníZkové a ona Johanna jemu Kryšpínovi dceru svú za manželku dala, s níž syny splodil —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídati ráčí: Poné- vadž právo města tohoto jest jisté, kdyžby mčěštěnín maje manželku bez kšaftu a pořízení z tohoto svěla zBcl, Ze takového statku nepořízeného dva díly na dědice anebo nejbližší přátely krevní s městem trpící připadají a třelí díl manželce téhož manžela zuostává. A mistr: Tomáš z Javořice, jsa měštěnín města tohoto, pořízení o statku svém neučiniv jest umřel a statek po něm nepořízený zuostal. Neb i ta smlouva, kteráž vod AneZky z Milliostic jest ukázána, při právu svého místa jmíti nemůže, protože v ní léta ani dne znamenáno není a v knihy nevešla a také podle práva od smlouvcuov obojí strany vysvádécna není, Kryšpín Sultys pak to jest pokázal, Ze Johanna Bur- šová byla jest sestra od jedné malefc s mistrem Tomášem a vnukové podle práva nápad mají k tomu dílu, který rodičové jich jsou jmiti jméli, kdyby Zivi zuostali, i z těch příčin z takového statku — jim Janovi a Václavovi, sy- nuom Kryšpínovým dva díly podle práva města tohoto VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). se připovídají a při ní Ancžce třetí díl se zanechává. Což se pak domu Lazarovského od někdy mistra: Tomáše koupeného a podle sebe jí toliko Anežce zejména zapsa- ného dotýče, poněvadž ona Anežka z takového zápisu toho domu Lazarovského jest mistra Tomáše knihami ani jinak nepropustila, Że ten duom Lazarovskj na rynku ležící jí Anežce z Milhostic samé podle práva se připovídá. Act. postrie Dorothca. 23. 1560, 11. prosince. Rukop. č. 2117 č. 465. Anna Vřesovcová z Vrážkova koupila sobě duom — od paní Anežky z Milhostic a na Kolodějích, matky své, za sto k. gr. č. Však táž paní Anna V. připověděla jest listem pod pečetí svú všecky pořádky a povinnosti buďto k obci neb k osadě činiti a zachovávati, též i berně z téhož domu platiti. Act. fer. IIJI. post Concept. M. V. 24. 1564, 1. srpna. Rukofp. č. 991 f. 192. Vedle toho obeslání, kteréhož jest se paní Anyžka z Milhostic a na Kolodějích psaním na paní Annu Vřesovcový z Vráž- ková při právě dožádala, aby zde stála, kdež při její pří- tomnosti vznešení jest učinila; že ona Anna leta tisícílio pětístého a padesátého v středu po Početí Panny Marie, od ní Anežky, mateře své, zápis knihami města tohoto, | na duom Lazarovský, mezi domy Jednorožcovým a u mčny na rynku ležící, ksobě jest přijala a ten zápis Ancžka za příčinou, kteráž, bude-li potřeba, oznámí se, jí Anné jest svěřila, a za něj nic od ní nepřijala a nic: také Anna nedala. I žádá toho Anyžka, aby jí zasc toho domu Anna postoupila i z něho se vystěhovala, k tomu také zápis ten postoupila, poněvadž jí jest svěřený, té naděje ku právu jest Anyžka, že od práva k tomu Anna pfidrZAna bude, což nechtěla-li by toho dobrovolně učiniti poroučeje se k opatření. Proti tomu od Anny Vřesovcové z Vrážkova, obcslané skrze přítele jejího: mluveno, aby mčla jaký zápis pod svěřením od paní Anežky, mateře své přijíti naten duom Lazarovský, tomu Anna zřetedlně odpírá a jest jí s po- divením, že toho proti ní Anně, dceři své vždycky po- slušné, ona Anyžka žádati [chce] a tým darmo zaneprázdňovali, nebo ten zápis toho domu není žádný svěřený, než trhem jest týž duom koupený, ano také nálezem od práva při- souzený, a má-li co Anyžka okazovati, že by byl svěřený ten zápis, nech ať okáže, aby dalšího zaneprázdnění nc- bylo; poručila se Anna k uvážení. Na to paní Anežka z Milhostic příteli svému promlu- viti poručila, že v tom zápisu toho domu, tak jest posta- veno, že jest koupila sobč, a kdež v takových zápisích stojí: sobč toliko, a ne dčdicuóm, tehdy takoví zápisové bývají svěření, coz také AnyZka ukazovati bude, když čas k puovodúm od práva uložen bude. Poněvadž to na od- poru jest. — Zase od Anny Vřesovcové k tomu promlu- veno: Vajklad jakýs tuto zápisu tomu se od druhé strany dává, ježto toho žádná potřeba není, nežť ukazuje, má-li co. A odkladu Anežka žádá proto, aby ji Annu trápila, že jest Anna chudá a Ancžka bohatá. A jest stranám, když sobě na odporu byly, od práva čas k pruovodům jmenován a na den ulożeny stojice, Anyżka z Milhostic, jakożto puovod, dala čísti zapis, kdeż jest Anna duom od ni koupila a tu dále promluviti porucila, Ze ten zápis jest učiněn pod svífením; by na to jinych pruovoduov nebylo, tehdy z téhož zápisu samého se rozumí, když v něm stojí tak, že jest sobě koupila a na samou toliko svědčí a ne na dědice. I když takoví zápisové jsou učinění, tehdy svěření bývali, ukázavší na to nálezy předešle uči- néné, pfedkem mczi AlZbétou svícnicí a Janem Brdeč- kovic, potom mezi Annou Bakalářkou a Václavem Mydlářem, s tím doložením, že z té příčiny jsou ukázány, aby sc 

Strana 549
V11. Na Velkém náměstí (strana jižní). rozuměli mohlo, kteří zápisové bývají svěření, že ti, v nichž se nedokládá dědicuom, a v tom také nestojí dědicuom, a tak jest svěřený, a Anna toho nepokáže, aby jaké pec- níze kdy za ten duom jí Anyžce dala, protož Anyžka žádá, aby Anna k tomu přidržína byla od práva, aby toho domu jí Anyžce podle takového svěření pokázaného, zase postoupila a zápis len propustila, věří, že se to tak stance. — Opét od Anny Viesovcové z Vrá2kova skrze přítele jejího jest mluveno: v zápisu tom trhovém toho domu, tak stojí zapsáno, Ze jest AnyZka z Milhostic prodala jej Anné k jmóní, drzení a dédicuom vládnutí, jakž jest sama Anyžka měla, držela cte.. a nic sobě tu nepozuo- stavila a reversu také žádného na to neukazuje, aby svě- řený ten zápis byl, ancb pod svěřením učiněný, nic toho sc nenachází. Než táhne se tu na nálezy a věci cizí, ale Anna tähne se na převedení mezi KrySpinem Sultysem z Cimie a Ji o svod toho domu a odpor jemu učiněný, davši je čísti k tomu promluviti poru&ila, pro tu prí&inu jest to ukázáno, že se v něm nachází to, kterak jest pře- dešlce Kryšpín Sultys týmž zpuosobem, jako nyní Anyžka, též na to nastupoval a nic toho jest neukázal, ano Anyžka dávajíc odpověd, předešle na obeslání jeho Kryšpína od práva vyZádané, tu jest dala, Ze zde při tomto právě nic nemá a stáli není povinna, a kdež tu nálezy nékteré uká- zala Anyžka, že by pod svěřením majíce sobě zápisy či- něné, jich zase postupovali, i mohlo jest to dobře tam byti, kdyż svérenf jsou ukázána byla, ale tuto od AnyZky z Milhostic žádného svěření se neukazuje a jest již prve luto zápis zde rozsouzen nálezem tím mezi Annou z Vráž- kova a Kryšpínem. že svěřený není. Také předešle, když takoví zápisové od rodičuov činěni byli dětem, také i tento jest, tehdy pri nich zuostaveni byvali, ukázavší nález mezi Lidmilou z Kekrlic a Janeu Rethem z Vistova, pfi tom se lóhnoue vżdy na psaní Anyżky a na pamót pana purgmistra pánuov, jakz jest ona AnyZka odpovéd dala na obeslání jí učiněné, žádala vedle toho Anna za spra- „ vedlivé opatření. — Proti tomu Anyžka z Milhostic puovod mluviti poruGila, kdyby se byla toho nadála, že by Anna, decra její, tomu odpírati jméla, jako by ten zápis toho domu jí nebyl svěřený, byla by se od ní i reverscem Anyžka opatřila, ale na mnohé předkládání jí Anny to jest učinila, že vuoli boZí zná, jak se v tom k nf Anyzce, matciisvé, chovati má, Ze jinak neučiní i tak jí toho zá- pisu svefila, a ona Anna toho nic neukazuje, aby peníze za tyż duom jí Ancżce dala, i rozum jest, Że jest zápis svěřený. Nebo tou vejpovědí mezi Kryśpinem a ji Annou učinčnou nic toho sobě nenatáhne, aby zaplatila, poně- vadž neni mezi Anyžkou učiněna, a příčina také se oznámí, proč jest to ona učinila a Anně toho zápisu svěřila, aby on Kryšpín na ni na Anyžku nenastupoval a před ním pokoj jmíti aby mohla, i tak jest pod svěřením jí Anně týž duom zapsala, čehož i ten rozum jest, že v tak malý sumě, ježto za několik set jest prve koupen; nález ten pak mczi Ludmilou z Kekrlic a Janem Rethem nic se sem netreff, neb tam nebylo svěření a Anna také neprovozuje, aby peníze dala; poroučí se Anyžka právu k uvážení a žádá za spravedlivé opatření. — Naposledy Anna z Vrážkova davši čísti zápis toho domu až do (6 klausule, kdež stojí zapsáno, že ten duom jest docela zaplacený ete., k tomu promluviti poručila, že již také podle toho nemuoże ona Anyžka tomu odepříti, aby jí peněz Anna dáti neměla. I jest tomu nerada, Ze (cn soud musí míti, ač né za pří- činou svou s ní s paní Anyžkou, matkou svou, že jí někdo již zdětinělou navozuje, toho jí nepřeje a také více zane- prázdňovati nechce. S tím se strany k spravedlivćmu uvá- žení právu porvčily. VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 549 Tu pan purgmistr a rada — vypovídají: | Poněvadž Anežka z Milhostic a na Kolodějích, obvinivši Annu Vře- soveovií z Vrážkova, dceru svú, že by dvom Lazarovský za jislými příčinami zápisem svěřití měla, takového svě: ření podle práva jest nepokázala, nýbrž to se jest z zá- pisu trhového, při právě ukázaného, našlo a vyhledalo, že ona Anna tyż duom od AneZky z Milhostic, malky své, za sumu sto kop gro$uov Geskych, zouplua a doccla za- placených, koupila. A po takového trhu a zápisu vykonání, ona AucZka z Milhostic jsouc( sem ku právu, na žádost Kry&pína Sullysa z Cimic psaním obsílána, to jest za od- povéd dala, že ona nic toho, co by ku právu tomuto náleželo, zde při právě nemá a tak tou odpovědí ten trh toho domu s ní Annou, dcerou svou, učinčný stvrdila. Z těch příčin dává se jí Anně Vřesovcové z Vrážkova proti ní, Anežce z Milhostic, za právo tuk, že jí takovou žalobou a svěřením toho domu podle práva povinna není. Actum dic Petri © vinculis liberati anno 1564. 25. 1569, 28. června. Rukop. & 21/8 J. 222. Vojtěch st. z Vřesovic koupil sobě duom na rynku Laza- rovský řečený od paní Anny Vřesovcové z Vrážkova, manželky své, za 100 k. gr. č. Act. in vig. Petri ct Pauli. 26. 1581, 3. listopadu. Rnkop. č. 2112 f 110. Vla- dislav Hrobčický z Hrobčice na Pětipsech koupil duom Lazarovský — od Vojtěcha st. z Vřesovic 4 na Buskovicich za 1000 k. gr. €. Act. fer. VI. post OO. SS. 27. 1608. Rukop. &. 324 f. 420. Nájemntk: Jeronym tesař. Manželka jeho máslo prodává. 28. 1612, 30. biezna. Rukop. č. 2233 [. 50. Pan Václav Harant z Kořen na místě panny Evy, decry své nezletilé, oznámil: Jakož jest jistou vejpověJí v radě 13. Martii a. 1619. sedmej díl nápadu jí Evé z Kořen po někdy paní Anné Mariji z Hrobéice, vlastní matce její, na domu u Lazara řečeném přísouzen, že jest se o ten díl s p. Voldřichem Hrobčickým z Hrobčice, ujcem jojím, umluvil a porovnai. 29. 1612, 28. června. Rukop. č. 2111 f. 72. Vol dřich Hrobčický z Ilrobčice na Pětipsech postoupil domu svého — paní Anně Hrobčické roz. Boryňce z Thoty, manželce své, po smrti své. Číslo pop. 548. (U jednorožce, Mandovský dům.) 1. Asi r. 1815. Regesta Boh. cl Mor. 1V. č. 1993. Hec est summa, quam iurati — persolverunt in illis guin- gentis marcis, quas Nicolaus Geuneri ct sui consocii pro domino marchione solverc tenebantur —. 92. 1818. Regesta Boh. et Mor. 111. č. 476. Ungeltum de melle locatum est — pro XXXII s., dc guibus Nicolao Geunaher date pro cingulo XII s. 23. 1338. — Regesla Boh. el Mor. 111. č. 2055. Sigillata est littera. Katherine Geunheri pro II inarcis census perpetui pro anima fiatris sui Jeklini Gcunher. ?4. 1880—40. Jacobi, Codex episl. Johaunis rejis 6. 50. (Baronem civis monet pro debito.) Nobili ct polenli viro d. P. de Rosenberck Wenccslaus Gcuna- Cheri, civis Pragensis, semper cum servicio se paratum. Dc persolvendo mihi debito apud ine contracto, cuius so- lucionis terminis dudum est elapsus, dominacionem vestram 

Strana 550
550 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). cum debita instancia monens, petens, ut saltem obstagium mihi proinde debitum, secundum quod littere vestre con- tinent, medio tempore observetur. Quia sinon fieret in proximo, tunc opporteret me supcr co ad vestram pre- senciam oretenus admonendam statim post redditum huius nuncii personaliter fatigari. *5. 1380—46. — Zamićż ć. 99. (Cives monent abbatem pro debita.) Venerabili in Christo patri ct do- inino, domino abbati in Luthom. Wenceslaus Geunacheri ct Nicolaus, frater ipsius, cives Pragenses, obsequium scmper promptum. Pietatis vestre revocamus memorie, quod in hoc festo Penthecostes, quod mihi Nicolao pre- diclo nuper pro certo assignastis termino Pragam veniendi ad satisfaciendum nobis ambobus de nostro debito. non venistis. Scire nos cupientes, quod nisi adhuc statim post recepcionem presencium commissam in hac parte ncgli- genciam suppleatis, ex tunc id vobis et ecclesie vestre — jn dispendium redundabit —. °6. 1330—46. — Zamléz c. 124. (llic cives Pra- geuses conqueruntur domino de Lantstein, quod cos a debito Iudeorum non faciunt absolutos. Nobili viro d. Wilhclino de Lantstain Conradus de Tust ct Wenceslaus Geunacher, cives Pragenses, semper ad obsequia se pa- ra os. Nobilitati vestre conquerendo significamus, quod d. 7 mylo de Ledenicz, fraler vester, nos non absolvit de ucbito Iudeorum ct aliis debitis, in quibus suo nominc obligamur ct specialiter de debito, in quo me Conradum prediclum pro d. Wenceslao, duce Opavic, singulariter oncravil. Monentes et rogantes —. 97. 1330—1346. — Jacobi, Codex ep. Johannis regis Boh. č. 142. (Civis Pragensis monct duos barones nimis graviter, ut vult huiusmodi ncgligenciam coram principibus revelare.) Nobilibus viris dominis Bert(holdo) et Tschenc(oni) fratribus dc Lipa Polco Jacobi, civis Pra- gensis, obsequium etc. Quia mc ila destructis et. eviden- ler destruere intimini, ut apparel, inihi nec solvendo dc- bita, nec promissa vestre fidei super eo iuxta vestraruin litlcrarum continenciam observando, nec monicioncs mcas, quas super co feci, multiplices attendendo, hec omnia me cogunt multipliciter et graviter qucrulari ct ubicunque potero denudare. liaque occasionc vestri ad d. meum rc- gcm in Davariam sub expensis gravibus et periculis pro- cessurus ea, que ex parte vestri et compromissorum ves- trorum, qui honoris sui ct fidei pluries eciam sunt mo- niti, super co indebite cirea me geruntur, ibidem jn regia ct aliorum principum ct magnatum et nobiliorum ac civium, quos adesse contigerit, intimare, prout urgct necessilas, cL exponere querulosc, in hoc debita intervcuijat ct intcr- cipial satisfaccio promissorum, qua adhoc, si cam statim circa tempus, in quo nuncius non impeditus redirc possel, libentissime contentari (sic). 98. 1330—1346. — Zamiléž č. 145. (Cives Pra- genses petunt baronem, ut faciat servitores suos pecuniam spoliatam cis reddere, dc quo liabent intersignum veri- latis.) Nobili viro domino Russ[oni] de Plabn Wenceslaus iudex cl iurati. Maioris Civ. Prag. semper ad cius benc- placita et servicium se paralos. Ex «qucrela Wenceslai Rechczeri et Johlini Geunacheri ct consorciorum suorum, nostrorum concivium, qui de hoc per secretos suos nun- cios, quos habuerunt in [illis] partibus, veritatem, ut asserunl, jnfallibilem suntL experti, recepimus, quod dec illa pecunia LVI marc. auri, preter aurcos cutes et equos, que ipsis hoc anno prope civitatem Slalburch spoliando sunt ablata per Chunzmannum Boemum ct suos compliccs, quorum tres fuerunt vestri famuli. — Rogamus itaque no: VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). bilitatem vestram affectu, quo possumus ampliori, quatenus — [famulos vestros] ad hoc, quod ipsi dampna illata rc- tractent et refundant —. $9. 1330 -46. — T'amléz c. 223. Nobili viro d. Fritzkoni de — Johlinus Geunacher, civis Pragensis, ob. scquium debitum — Monco vos illius dampni, quod cgo et olim Frentzlinus Geunacher, pater mcus, ex parte vestri percipimus, dum nos magna — rerum nostrarum sub- stancia spoliastis ct dum res devenit ad concordiam ordi. nandam, quod olim d. — dc Lipa et d. Frenczlinus ca- merarius et avunenlus. meus Meinhardus Wolframi taliter ordinaverunt, quod restituta per vos modica parte pecunic nobis debcretis condignam semper impendere recompen- sam, quam coram inultis viris idoncis nobis impendere promisistis. Et nunc vobis conqucror, quod mala est mihi in eo ex partc vestri exhibita recompensa, quod famulus vester l'ritzko diclus Voyl meam pecuniam, quam hoc auno perdidi, tradidit et in cius divisione de municioni- bus vestris el ad ipsas maiorem sustulit porcionem, prout de hoc infallibilis veritas michi constat — ldeo vos de- precor, quod memor dicte recompense michi debile, ipsam rcordinetis pecuniam —. 10. 18344, 22. Cevvna. Klicman, Acla Clemenlis VT. è. 407. Papa Clemens concedit Polconi Jacobi, laico Pragensi, absolucionem plenam in mortis articulo. ®°11. 1850. — Rukop. c. 956 f. I77. Noverint universi, quod cgo Polco Jacobi, civis Pragensis, tenore presencium recognosco, e discretis personis Johlino Lüdlini de Eylow, civi Pragensi, ct Agneli, conthorali cius, filie msze sincere, michi dilectis, in quadringentis s. Er. den. prag. peccunie dotalicii earum debitoric me te- ncri. Quam quidem pecuniam cisdem personis super do- mum meam et supcr eius area, quas in antiquo foro ci- vitalis Pragensis, domui Nicolai Geunheri contiguas, inha- bito, et super omnia alia bona mca, quocunque nomine dicla, meo ct heredum ac . . successorum mcorum no- mine sib co iure assiguo ac deputo, quod ordo dotalicii exigi, et requirit. Eo tamen expresso, quod si ipsam Agncleim heredibus non relictis, dicto Johlino, marito suo, premori contigerit, quod tunc infra annum a die huiusmodi obitus continue volvendum ipsi Jolhlino dicta pecunia in usus sibi placidos vertenda dc pretactis bonis mcis integraliter persolvatur. Si vero ipsa Agnes ipsi Johlino heredes cx ea genitos vcliqueril, tunc supradicla pecunia ad ipsum Johlinum ct eosdem suos lieredcs iure quolibet pertiucbit. Sed si ipse Johlipus dicte Agneti, conthorali suc, premo- rietur, tunc dicla iura cidem Agneli per singula compc- lunt e converso. lu quorum cvidenciam sigillum mcum, in testimonium. vero sipgillu diserelorum virorum Johliní jacobi, fratris mci, et Rembote goldneri, Fridlini Johannis ac Mertlini dicti Stacl,, amicorum meorum, civium Pra- gensium, ad preces meas presenlibus sunt appensa. Dutum fer. tercia post dominicam Quasi modo gcnili anno oc trecentesimo. quinquagesimo. #12. 1358. — Libri confirm. I. 1 slr. 21. M presentacionem Jacobi Polconis et Wenceslais dicli Geun- heri — ad altare in ccclesia b. Virg. (iu Leta curia) per ipsos dotatum — rector fuit institutus. ®18. 1362. — Rukop. 6. 9806 f. 106. Nos Fancza de Verona, magister civium, Bohuslaus de Miliczin, Sdenco pannicida, Myrko de Eylaw, Frowinus aurifaber, Nicolaus Monaclius carnifex, Icsco de Monte, l£ndrlinus Ruperti, l'riczo Neugrüner, Pesco pistor de Wisscgrado, Mathias Turnowsky, Paulus dc Glacz, Mikes Sobotka, Prziesnako, Nicolaus Lekscheit, Bernhardus Sydlo de 

Strana 551
VII. Na Velkém namésli (strana jižní). Pieska ct Wenczlaus Geunlier, consules iurati, cives Maioris Civ. Prag., recognoscimus ct prolestamur, nos ab anliquis consulibus certa mera ct integra veritate indu- passe, quod cum Jaxo olim Polconis Jacobi filius, nobis coniuratus, pro «debitis patris sui jam dicti fuisset per aliquos creditores impclitus, tunc ipse Jaxo omnia et singula bona ciusdem) patris sui, [quc] ad ipsum devoluta fucrant, coram consulibus resignavit, ut de et ex eisdem bonis debita huiusmodi, sicut et in quantum porrigere possent, persolverentur. Et Lunc statim idem ]Jaxo demonstravit sufficienter, quod ulterius. prelacti. patris sui. Polconis ulla penitus bona, quam que coram consulibus, ut predicitur, resignavil. possideret vcl haberct. Tuncque per eosdem antiquos consules hoc pro iure fuit adinventum et diflini- live senlenciatum, quod bona omnia, cidem Jaxoni per olim. Johlinum Jacobi, patruum suum, legata, donata et data seu ad ipsum Jaxonem ct heredes suos ab eodem Johlino, patruo suo, qualitercunque devoluta, nullus penitus hominum possit vel debeat de cetero intra vcl extra iudi- cium. quodcumque jmpctere, inquietare, aul aliqualiter in- festare; Quin ymo ipse Jaxo ct heredes ac successores sui eadem bona omnia ct singula, sibi per dictum Johlinum Jacobi legata, donata ct data seu qualitercunque ad cos ab eodem Johlino devoluta, possunt et debent pre omni- bus cl sinpulis predicti Polconis creditoribus obtinerc el habere, absque suo quolibet detrimento. Porro prefati antiqui consules hoc eciam spccifice pro iure invenerunt et sentenciaverunt, quod cuni quadam littera patenti, in qua prelaclus Polco in quadringentis scxag. gr. denar. Prag. pecunie dotalicii obligari dinoscitur, cuiusque litlerc tenor el continencia de verbo ad verbum subscribitur, incmoratus Jaxo el beredes ac successores sui non debent neque possunt de cetero per quempiam hominum pro cadem dolalicii pecunia intra vcl extra iudicium quod- cunque moneri, impeti, occupari aut aliqualiter fatigari. Et quemadmodum. pretacti. antiqui. consules in hac parte xentencinverunt, ila nos corundem antiquorum consulum sentenciam scu sentencias per omnia, ut prefertur, appro- bantes codem et simili modo sentenciavimus ct senten- ciamus per hec scripla. Aclum et scriptum in vigilia s. Jacobi ap. anno oc trecculesimo scxagesimo secundo. °14. 1868. -- Pozůstatky desk zemských I. str. 435. Nicolaus Geyhcr de Praga vendidit monasterio s. Magdalene [in*]. 15. 1404, 4. října. Rukop. ©. 997 f. 33. Johlinus Geunher hat bekant vor den herren iv dem rate, was ym die erbern herren Georius Bora, Johannes Weilburg, beyde doctores in dem geistlichen rechten, und Johanco Outil, unser mitburger, geschefllute ctwen herren Nica Geunlier, seines. bruders, vou dessclben scines bruders guter, es sey vil oder wenig, geben werden, das sie ym dic von gnaden geben und von chcinem rechten nicht geben und doran wil er sich lassen genugen. Auch hat er al do gelobt fur sich, sein erbern und alle seine nachkommen, das cr furbasmer und cwiclichen dicselben geschefftlute, alle ir erben und nachkomen umb chcinerlcy andern guten, varnde oder unvarnde, die derselb herre Nica, sein bruder, noch ym gelassen hat, nun und fur- basmer cwiclichen nymmer ausprechen oder verlangen wil noch sal weder in geistlichem oder im werntlichen gerichte mit hulffe fursten. oder herren. in cheinerwcis. Aclum sabbato in die s. l'rancisci a. d. CCCCIIII. 16. 1419. -— Rukop. 6. 2099 f. 70. Hedwigis, lilia olim. Johlini Geunheri, nunc Nicolai Rollouis contho- ralis legittima, resignavil marito suo omnia bona post VII. Na Velkém náměslí (strana jižní). 551 palrem suum et cciam quc in bonis per testamentarios olim d. Nicolai Geunheri sibi et aliis pucris dicti Johlini sunt resignate. *17. 1419. — Rukop. 992 [. 39. Nicolaus Pleyer, Hedwigis, conthoralis ipsius, et Arnestus, eiusdem Hedwigis frater, fassi sunt, se a Johanne de Comyn et Dorothea, conthorali ipsius legitima, XL s., pro qua pe- cunia ipsi domum erga ipsum Nicolaum emerunt, per- cepissc. #18. 1498°. — Rukop. &. 2099 f. 51. Johannes Comin alias Czelny. 819. 1429. — Rukop. c. 2099 f. 505. Ottiko de Wrzessowicz, Johannes Rataisky ct Johannes de Tezow publicaverunt, quia sunl disbrigalores pro Johanne, nato Mande institricis, ct Agnezka, conthorali sua, prelexlu bo- norum Ledcze ad famosum Johannem dictum Wickleph, indicentes sc ad domum sitam in acic Ferrec plathec «dictam Celny —. Gregorius Klarec de Budiejowicz publi- cavit. XI'/a s. gr.sibi per Johannem, natum Munde, occa- sionc fideiussorie caucionis pro Martha, inquilina sua, obligatas. — Katherina, relicta Mirkonis dc Pelrkow pu- blicavit, qualiter si nonnulle res ipsius et Mandc insti- tricis, que fuerunt ei dale ad servandum in domo Jo- hannis, nati Mande, sub clausura ciusdem Johannis, sunt ciablate. — Johannes, purgravius castri Pragensis, publi- cavit duas marcas argenti datas Janconi aurifabro, gencro domine Mande institricis, ad laborandum. 990. 1480, 19. června. Rukof. ć. 992 f. 119. My purgmistr. a konšelé Velikého M. Pr. všem i každým liemto zápisem na vědomie dáváme, kdož jej uzřic nebo člíce slyšeli budú, že opatrní — ubrmané — od panie Doroty, někdy vdovy Jana Celného a nynic manželky Hynkovy, a od téhož Hynka z jedné, od Janka, Makuše, Aničky, Doroty a Katrušky, dětí téhož Jana Celného z strany druhé s povolením naším s plnú mocí vydaní — mezi tymaż stranoma — takovéto jsú o všecko zbožic, kteréž jest po smrüi svrchupsaného Jana Celného zuostalo — vypovédénic koncéné ucinili: Najprv aby svrchupsaná pani Dorota všecky děti své svrchu jmenované u sebe poctivě chovala, tak jakož na mateř slušíe déti chovati, jim pokrmu, oděvu a jiné potřeby dobývajíc až právě do jejich stavu manželského. A kdyžby která děvečka v stav manželský vstúpila a vešla, tebdá té jisté děvečec tak v stav vslúpené paní Dorota s manželem svým má dáti a do dne a do roka vyplniti šedesáte kop. gr. pr. a vý- pravy za dvadect k. gr. ihned s tí děvečký za jejie dicl dédiènÿ. Kterézto vypravy lidé dobií z vobi strand vy- daní pochválili by. Také jest vypovédéno, kdy2by kolivèle Castojmenovand paní Dorota kterého dictéte svrchupsa- ného dielem jeho odbyla, tehda to dietě tak odbyté nemá sé na ni, na dédicc ani na budiücic jejie viece nikdy na- vracovali —. Dále jest vyrGeno, kdyZby kolivék Janka, syna svého, odbyvala, tchda jemu má dáti a vyplniti osmdesáte kop gr., ale výpravy nic. Naposledy jest vy- povědicno, jestli že by Buoh neuchoval jich domu, v kte- rémž nynie sedic, sjíti a zhynúti, buďto vpádem do města, ohném ncbo kterjmkoli jiným nesčestím bez jich Isti, a kteří dětí by byli v tom zhynutí domu na jejiem chlebu, tehdy aby každémn z těch jistých dětí na chlebu jejím obývajících sešlo na jich osmdesáti kopách gr. vedle na- učenic panského. — Act. fer. II. post Corp. Chr. 21. 1482, 7. března. Rukop. č. 992 f. 138. Z po- volenie jednostajného panôv purgmistra a konSelôv Veli- kého města Pražského stalo sč jesti rozdělenic a přátelské smlúvy mocné vypovědčnie opatrnými Jankem od Střicbrné 

Strana 552
552 | Vil. Na Velkém náměslí (strana jižní). hvězdy, Prokopem Jidáškem, ubrmany a přátelskými smlúvccmi od stran v dolepsaných jednostajně vydaných a vyvolených. Točižto mezi paní Dorotú, někdy Celnú a nynie páné Hynkovu manZelká, a tym£ Hynkem z jedné, Jankem, Anickií, Katrusí a Dorotú, dětmi svrchujmenované panie Doroty Celné, z strany druhé o dicly dědičné, kte- řížto příslušejí na svrchupsané déli раме Doroly vedle zápisu ubrmanského prve mezi stranoma svrchujm+nova- nýma vypověděného a zapsaného a to takovélo, že svrchu- psaná paní Dorota Celná s IHynkem, mužem svým, má po- stúpiti a tiemto zápisem hned postupuje: domu svého dě- dičného, kterýž leží nahoru do Zelezné ulice jdúce, s jeho příslušenstvím třem (dětem svým svrchupsanym, tocizto Jankovi, Aničce a Katrusi v póltfetiem stu kopách gr. s títo vymicnkü, aby oni vydali z toho jistého domu Do- rotee, sestře své, čtvrté patnádet kop gr. ve dvú letú po- řád zběhlí od tohoto čusu, jakož sě zapisuje, počítajíc, pakli by prve duom prodaly, než dvě letě přijdú, tehdy jí také mají prve vydati patnádct kop svrchupsaných. Dále jest vypovédéno, aby svrchujmenovaná paní Dorota s man- želem svým ujistili a zaručili šedesát kop gr. Dorotce, dicetéti najmlazsicemu, ve dvá nedéli od zápisu tohoto po- čítajíc beze všeho odpieranie. Také jest vypověděno, aby častopsané Anička, Katruše a Dorota daly Jankovi, bratru svému, za těch dvadceti kop gr., kterýchž jest měl výš v svém dielu nad ně, po pěti kopách gr. každá z svého diclu osmdesáti kop gr. Naposledy jest vyrčeno, aby zá- pisové všichni mezi svrchupsanýma stranoma až dosavad zapsání a udělíní pominuli a vicce žádné moci neměli. Kterúžto výpověď obě straně nahořepsané jsí mocně při- jely, slibivSc ji sobě zdržeti v celosti bez zmatku a bez přerušenic všelikterakého. А dále předepsaní Janek, Anička a Katruše, dětí svrchupsané panic Doroty, tudicež hned stojiece i propustili sú již jmenovaní paní Dorotú, matku sv, a Hynka, manžela jejicho, jich dédice a bu- dhícic z dielóv svých všech dědičných, kteřížto jsú na ně dědičně po jich otci příslušely a příslušeti měly a ticmlo 7ápisem skuteenéjie propúštějí, slibujíce jich nikda viece nenapomínati sami skrze sé, ani skrzc které jiné osoby svécké neb duchovnie zevné ani tajn&, ale quitty, svobodny a prázdny po všechny časy budúcic učiniti. Actum pleno in consilio f. 6. in Cap. iciun. a. XXXII. $92. 1432, 17. kvčina. Rukop. č. 992 j. 139. Janek a Vaněk bratřic, synové panie Mandy kramářky, slojicce osobně vyznali jsá svobodné — že jsú sami mezi scbuü — smlúvu učinila o všechen statek neb zbožie, kteréž sě jesti jima při rozdielu, když sta sě s malkú svú svrehupsanú a Sigmundem, manželem jejím, dělila, dostalo a lo takovüto. Ze Janxovi svrehupsanému dostal s jesti duom Jakubinovský řečený, kterýž leží u sv. Haštala a k tomu pět k. gr. platu ročnicho a večného napřed na Li- běněvsí z těch deseti k. gr. platu, kterychZ tudycž mají. Klerýchžto pět kop gr. platu má rvapřed svrchupsaný Janek micli a sobé jie vybierati a o druhych pět kop gr. uta sč s Vaňkem — rovně děliti. Ale Vanck má micti za svuoj diel dědičný vinici — kterážto leží mezi vinicemi Jeronymovú Srolovií z jedné a Kantorové z strany druhé a k tomu polovici platu v Sazeni vsi —. Act. sabbato post Sophie. 923. 1482, 29. srpna. Rukop. č. 992 f. 150. Stala sě jest smlúva mezi paní Dorotí od jednorožce z jedné a Rehořem, synem jejím, 7 strany druhé taková, že táž paní Dorota témuž Rebořovi, synu svému, xe všeho zbozie x slatku po neboZci Signiundovi, otci jelio, zuostaveného ini n povinna jest vydati sto. kop gr. dobrych stiiebrnych vázu pražského za jeho dědičný otcovský diel a Frydryc, VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). ocim jeho, ten jemu vydává z své dobré vuole a z přízni, kterúž k němu má, druhých sto kop gr. svých vlastních peněz. A těch dvě stě kop та) jemu vydati a splniti v určeném času, točiž prvních sto kop gr. ve dvú měsíci od toho času, když by sě oženil, počítajíc, a druhých sto kop gr. v roce pořád zběhlém od těch dví měsící člúce. A když témuž Rehořovi druhých sto kop bude plněno, tehdy má a povinen bude paní Dorotu, malku svi, i Fry- dryce, očima svého, quittovati, aby jich z viece neupo- inífnal kromé nápadu dolepsaného viničného a paní Do- rola má sobé za svój diel zuostaviti ten. duom u jedno- roce s jiným statkem pozuostalým a z toho má Dorky, dcery své, odbýti, když k letóm přijde, jako na ní bude sluSeti. A jestli Ze by P.I. neuchoval Dorky svrehupsané dřéve let rozumných, tehdy její dicl aby připadl na matku její a na Reboře, bratra jejicho, plným právem a na rovný rozdiel. Pakli by Rehoř prve sšel z tohoto světa, nežli Dorka, sestra jeho, neoženě se, tehdy to všecko, což jest na jeho diel odkázíno, aby připadlo na Dorku, sestru jeho, a na matku na,rovny rozdiel. S takovü vy- mienki, Ze E ide moci týž Rehoř odkázati až do tfidceli kop, komuž bude chticti. A jestli že by panic Doroty svrchupsané P. B. prve neuchoval, nežii lrydryce, muže jejieho, tehdy -hned po její smrti ten daom u jednorožce i veškeren jiný statek, buď to jeho mnoho nebo málo, kterýmž by ten kolivěk jinénem mohl jmenován býti, mí na téhož Frydryce i na děti jeho plným právem ptipad- nüti. A stiem bude noci učiniti, jakožto s svým vlastním, což sč jemu líbiti bude beze všie překážky svrchujmeno- vaných Rehoře a Dorky i všech jiných lidí. A k tomu týž Frydryc po sinrti panic Doroty, manželky své, má té Jisté vinice jich na Vítkově hoře v mocném držení býti, jie požívali až do svého toliko života. A má z nie i po- vinen bude témuz Rehoiovi i dětem jeho platiti a vydá- vati až do svého života po devieti kopách gr. platu roč- nieho na každé leto rozdielně, točiž puolpálý kopy na sv. Havla a druhé puolpátý kopy na sv. Jiříc. A ten plat má jemu počieti platití hned toho leta, kdyžby panie Do- roty P. B. neuchoval. Pakliby jemu kterého lela platu nedal a nesplnil, tehdy Rehor bude moci ten. plat. zadr- žený posühnáti na puozitcích svrchupsané vinice téhož leta s pergmistrem viniéním, kteryZ v ty časy bude. A kdyZ by Frydryce P. B. neuchoval, tehdy hned po jeho smrli svrchupsaná vinice kromé pozitku má na jiZ jmc- novaného Rehoře a na děti jeho plným právem a dědičně připadníúti. Ale puoZitek tolo lcta bude,moci l'vydryc odkázati, komuž bude chticti. Než týž Rehoř povinen bude z nie Dorce, scstie зуб, jinónem nápadu třidceti kop gr. vydati ve třech letech pořád zběhlých od toho času počítajíc, když by sč u vinici uvázal. Také jest vy- mienčno: Jestli že by P. B. prve neuchoval již jmeno- vaného Frydryce nezli panic Doroty, ianZelky jcho, tehdy to všecko, což jest k ní priloZil, má na ni pripad- náti. Pakli by s ní děti měl, tehdy na ní na děti na rovný rozdicl. Naposledy jest vymienéno, Zc častojmeno- vaná paní Dorota muož a bude moci dvadcetíi kop gr. odkázati a dáli, komuž sč jí bude zdáli a viděti, beze všic překážky na smrtedlné posteli % statku svého. Act. fer. VI. ante. Egidii. 1. 1487, pfed 21 prosincem. Aukop. ©. 2099 J. 454. Tak jakož jsú Anička a Katruše, decry paní Duory Celné, a Hynek otčím nařkli Janka z Byslavic, syna panic Mandy kramářky, a paní Agnežku, manželku jeho, o tři- Чсей Кор gr. dluhu pen& ostatcéuych, praviece, že by jim jich za ty dva dicly domu, kteréž u nich koupili, neza- platili, a o list, jenž svědčí na zprávu na XVIte kop gr. 

Strana 553
VII. Na Velkém náměslí (strana jižní). platu v Malém Újezdci. O kterýchžto třídceti kop gr. a o list zprávní stala sé jest mezi nimi pfe a ruoznice. I opatrní Mikeš kožišník a Jan z domu Pajerlfkova, ubr- mané a přátelští smlívce z obi straná od stran svrchu- psaných mocně vydaní, a Jan Sosnovec, ubrman najvy&5( s povolením panským vyvolený mezi týmaž stranama, pře- slyševše jich svědomie, počty i zápisy z obú stranú a jich pilně pováživše, takto jsú vyřkli a vypověděli a mocí tohoto zápisu vypovídají: aby Janek a paní Agnežka, manželka jeho, těch tifmecitma kop gr. jakoż jsi po tom počtu a svědomí zuostaly, Anižce a Katruši ihned dali a zaplatili penězi hotovými. — A to sě jesti stalo před sv. 'Iomášem ap. a. 1437. 2. 1439, 7. února. Rukop. c. 90 f. 31. Johannes, nalus d. Mande iustitricis, resignavit — duas domos, unam sitam in acie plathee Ferree dictam Czelny et penes domui Johannis Bechinie, alteram vero sitam circa s. Ca- stulum, dictam Jacobini, sitam inter domos Johannis Przes- pole et Sdenconis pannificis hincinde, Wenceslao, (ratri suo dilecto —. Act. sabbato post s. Dorothee. 8. 1489. — Rukop. c. 2099 f. 505. Gregorius Klarecz de Budiejowicz publicavit undecim cum media s. et tres grossos sibi per dominum Johannem, natam Mande iustilricis, occasione fideiussorie caucionis pro Martha, in- quilina sua, debitorie obligatas, indicendo se ad domum predicti Johannis sitam in acie Ferree platee dictam Czelny. 4. 14418, 22. června. Rukop. c. 2099 f. 604. Jo- hannes de Zbyslawicz committit omnia bona sua Mande, malri sue, taliter videlicet, ut dicta bona regeret una cum pueris ipsius usque dies extremos ipsius Johannis. Hoc exciuso, quod Agnezka, conthoralis sua, equalem porcionem cum pueris habere debel. Act. sabbato post Viti. 5. 1445, 14. ledna. Rukop. ć. 2099 f. 903. Umluvce svatebn( od Rehofe vdovce, syna panie Duory Jednoroż- covć, a panny Machny, dcery Vaňka Paškoviec z Třebenic, "již měštěnína města Litoměřického — vyznali sí — že js imluvu o manżelstvo svaté takovito mezi nimi učinili, že Vaněk Pašek měl jest dáti, jakož jest i dal, panně Machně, dceři své, třidceti k. gr. Rehořovi svrchupsanému. A on Rehoř — proti tomu věnoval jest a věnuje do dne a do roka osmdesáte kop gr. Než po dni a po roce s dictětem nebo s dětmi, kterýmiž by je spolu P. B. nadělil, i s tiem diet&tem Zigmundem, kterćż jest mél s prvnf Zená svü Majdalená, má nadepsauá Machna pravy diel mieli. Act. fer. V. ante Antonii. 6. 1448. — Rukop. cC. 2103 f. 20. Wania, natus Mande, Zuzanna, conthoralis eius. 7. 1401, 4. zátí. Rukop. c. 2099 f. 1083. Smlávce od panice Anežky, manželky Jana Mandy, v ta doby rych- táře, z jedné a od panie Marty herinkářky z strany druhé — vydaní o činži, jížto paní Anežka pani Martu vinila — výpověd wčinili — paní Marta aby do sv. Havla toliko sedala prodávajíc své věci na lémž miestě, jakož nynie sedá, bez překážky panie Anežky a jejieho pána. Act. sabbato ante Nativ. M. V. 8. 1469. — Rukof. c. 2099 f. 514. Johannes de Zbyslawicz committit — omnia bona sua — Mande, malri suc. — loc excluso, quod Agnezka, conthoralis sua, equalem porcionem cum pueris suis — habere debet. 9. 1457, 22. ledna. Rukop. ć. 2141 f. 139. V té pfi, v nieZ Jan Manda, v ty časy rychtář Star. M. Pr, naliekaje vinil slovutného Ptecha z Budkovic z Żedesati kop. gr. takovým obyčejem, pravě, že by týž Přech po- VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 553 rybné, kteréž jest držal od pánuov a od obce menšie u něho najímal, z jedenmezcictma kop gr. do roka a z kopy kapruov. A ten jemu z prvu počel plniti nájem až do šesti kop, kterýchž jemu vinen poostal. A potom za dvě letě ten jemu nájem zadržal a nevydával kromě kapruov, ani také činže z domu staré šatlavi za jeho věrnú práci a robotu, Pravě dále, že sám často o to s ním pěkně mluvil prosč n napomínaje a kterak jeho pěknú vždy a lahodnú řečí odbývaje pravil, že jemu to i viece nad to rád chce splniti a dáti. A potom když jest prodléval, že jest dva k němu súsedy, kteříž s ním takéž o to mluvili, pdslal, jimž odpověděl, že jemu povínovat nic nenie etc. Prosé pánóv, aby mu ráčili k němu spra- vedlnosti dopomoci. Ale výšpsaný Přech dříve než k té odpověděl žalobě, pravil, že jest zpraven, kterak rychtář před lidmi dobrými mluvil pravě, že by u něho nikdy nebyl, ani jemu slúžil, těže sě, znali sě k té řečí čili nic. Jemuž rychtář k té řeči nic odpovědčti nechtěl řka, když jemu z toho, z čehož jeho prve vinil, práv budce, potom dá-li jemu přes to z čeho vinu, že chce práv býti. Potom Přech častopsaný odpieraje žalobě znal sě jest, Ze jest u rychtáre to porybné, jako sé svrchupíáe, z jedenmez- cietma kop gr. a z kopy kapruov do roka najímal a to jemu plnil a platil tak dlúího, dokavadž urozený pan Jan z Ronova rychtářstvíe i s těmi puoZitky na králové mi- losti nevyprosil a to až do šesti kop gr. a těch šest kop gr. že jest pro příčinu hodnú u sebe zachoval etc. Ale když jest on rychtářstvie k žádosti pánóv a obce i prve- praveného pana Jana kúpil a zaplatil, že jemu povinen viece jiż nebyl platiti ani u ného najímati, protože to porybné i s jinými k témuž rychtářství příslušnostmi již jeho bylo vlastnie jakožto kúpené a zaplacené. A o činži, jakož jeho viní, pravil jest, že rychtář z rozkázánie pan- ského sám p. Jana po vyprošení téhož rychtářstvie do toho domu uvedl a jemu jeho postúpil. A poněvadž jest on u p. Jana rychtářstvie i s tiem domem kúpil, že i v tom rychtáři nic povinen nenie ani byl. Dále jakož rychtář pravil, že jest s ním často osobně o to mluvil a kterak by jemu sliboval to i viece nad to rád dáti, pravíl jest, že toho nikdy nemluvil, žádaje z práva, aby rychtář tu řeč uručil na duovod; dovede-li, že by kdy tak, jakož on praví, jemu sliboval, že chce vinen býti. Toho sě jest rychtáři učiniti nezdálo, pravě že k němu s svědomím nechodil, ale toliko sám o to mluvil. V tom mezi jiní řečí tudiež v plné radě, potýka- Jíce sé rychtář, jako odpoviedaje častopsanému Přechovi, ku první otázce mluvil jest témuž Přechovi tato slova: Chud's mi ku pánu, bycht u tebe byl a tobě slúžil. To Přech před pány tudiež v radě osvědčiv pravil :. Poněvadž si u mne nebyl, z čehož mě tehda upomínáš a zač sem mčěl platiti ete. Póni purgmistr a konšelé přeslyševše ty žaloby i s odporami — ortelem svým — vyřkli sú: Po- něvadž pan Přech to rychtářstvie i s příslušnostmi jeho kúpil i zaplatil, jeho jest požíval jako svého a ty, pane rychtáři, toho, by on co sliboval, jakožs pravil, dovésti nemuoże$, takć pravíš, že si u něho nebyl a Ze jest chud ku páně etc. a nejsa u něho pánóv o svých nedostatciech nikdys nezpravil ani jim toho túžil, tak pravie páni, že tobě p. Přech ničímž vinen nenie, kromě těch šest kop prve zadržaných. Protož p. rychtáři přikazujem, aby p. Přecha v pokoji necbal nynie i věčně. Act. sabbato die Vincencii. 10. 1457, 12. března. Rukop. č. 2141 f. 21. V té pri, v nfZ Jan Manda a paní AneZka m. j. nariekali Martu herinkárku, viniece ji z někakého dluhu a střiebrničky, a Marta odpierající pravila, že by toho dluhu tak mnoho 70 

Strana 554
554 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). nebylo a Ze s& n&kteraky mezi nimi o to stal pocet —. Ubrmané — vyřkli sú takto: Aby Marta svrchupsaná se Kateřinú, dcerú sví, daly — Janovi Mandovi — patnádcte kop. Pakli by tu střiebrničku měly, tu aby — Janovi daly zasć. Act. sabbato ante Reminiscere. 11. 1458, 25. května. Rukofp. č. 992 f. 150. Slo- votné nuídrosti pánóm purgmistru a radě města Staršicho Pražského my Jan Rús z Cemín, Jarohněv z Usuší, hajiman na Třeboni, a Jan z Kozicho, purgmistr a konšelé ludież města Třebonč, službu sví vašie milosti vzkazujeme a známo činíme ticmto listem, že přišla před nás slovutná paní Dorota, manželka slovutného Rehoře z Klaryc, zpra- vující nás, že by jí bratr její vlastní Rehoř z jejieho dě- diclvie povinen byl XXX k. gr. dáti vedle réenie svého a knih města vašeho. A také Ze list n&kteraky v va&ie moci leží, kterýž svědčí na špitál tn v vašem městě u mostu na slo a na osmdesát kop a na Ctrmczcictina gr. s petetmi visutymi mistrovń a konvenlski léhož &pitila, k kterémužto listu táž paní Dorota praví také, že právo má, Kteréžto právo oboje — paní Dorota před námi do- brovolně — vzdala — manželu svému Rehořovi. — Jenž jest dán a psán v Třeboni 11 MCCCCLVIIL ten čtvrtek po sv. Duse. 19. 1459. — Rukop. c. 2105 f. 112. Johonnes Manda de Zbyslawicz et Agnezka cmerunt curiam allo- dialem in Trzessowicz cum agris, pratis, salicibus, pascuis, humuletis, pomerio alias s sadem — erga d. Katherinam, rclictam. olim. Wenceslai de Trzessowicz — pro LVI) s. 13. 1466. — Rukop. C. 2141 f. 76. Anna, olim Johannis Celny filia, uxor Procopii, civis Nove Civ. Pr. — Tamleż f. 79. Barbara, filia olim Johannis Celny. — Tamléz f. SO. Katherina et Johanna, filie olim. Johannis Celny. — Tamtéz f. 93. Gcorgius et Johannes, filii olim Johannis Celny. 14. 1474, 22. srpna. Rukop. é. 2105 f. 346. Jo- hannes Manda de Zbyslawiez cum consensu Duryani, (lii sui, resignavit. — post suam mortem domum propriam Czelneho dictam in circulo sitam in acic plathee Ferrec Evcze, filie sue. — Act. fer. lI. ante Bartholom. 15, 1482, 12. února. Rukop. ë. 2106 f. 102. Jo- hannes Manda de Zbyslawicz — cum consensu Buryani, filii sui, resignavit domum suam — ct jus, quod habcre dinoscitur ad domum ad Zizkam nuncupatam penes poma paradisi in parochia s. Michaelis, item vineam suam supra villam Tynecz — famoso Johanni Braum de Zap, genero suo. Act. fer. II. ante Valentini. 16. 1488, 19. března. Rukop. č. 94 I. f. 46. Fa- mosus Ctiborius de Chomutowicz fassus est, omnem por- cionem se suscepisse post Agnezkam, uxorem suam, a d. Johanne Braum de Zop iuxta concordiam nupciarum. Act. fer. ]Ill. ante Palmarum. 17. 1488, 4. dubna. Rukop. c. 2119 f. V. 8. Ve jméno božie amen. Já Jan Braum z Zop vyznávám etc., že ačkoli z božieho dopuštěnie nemocen jsem elc. najprve a přede všemi věcmi duom muoj, někdy Januov Manduov z Byslavic v Star. M. Pr. na rynku v rohu do ulice Źe- leznć jdńe ležící, v němž bydlím, a podle toho také i s liem zbožic a statek inuoj — dal sem dobrovolně .— a odkazuji slovutným panošem Jiříkovi, AlSovi a Ctiborovi, bratřím mým milým, k rovnému mezi ně rozdiclu. Jiinžto jakoż mym milým bratřím věřím úplně, že všecky věci mni шо dále poručené a rozkázané tak zřiedic a zpó- sobie i k místu a konci skutečnému přivedú, komuž a kamž co otkazuji, vydadúce, jakož sč tuto píše: Najprvé VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). Johance, dceři mé, a Elšce pastorkyni, když by k létóm dospělým přišly, aby z nich každé po třech stech kopách a k tomu každé zvlášt výpravy za sto kop vydali. llem Janovi Mandovi podle smhívy mezi námi učiněné CC k. gr. a jestli že by nadepsaní bratří bytu svého zde snad neměli, jakož by měla jemu strava do smrli jeho dávána býti, aby jemu sto kop gr. přidali. A týž Jan Manda má a povinen jest jim, bratřím mym, dobrá vuoli udélati na listy a zápisy na duom Kačerovský na Malé Straně ležící. Item na dielo kostela M. B. před Týnem otkazuji L k. gr. z dluhu, jímžto mi královská milost jest povinna za mú službu, Petrovi písaři X k. a čeledi jiné, pokudž kterí zaslúžila jest, aby nic nebylo zadržíno. Item I. pacholeti aby kuoň za VIII k. dán byl, šaty dvoje a IMI k. na stravu, Oznamuji také, Ze p. Jetiichovi Bezdruzickému puojéil jsem nákonéie stficbrného, Jifíkovi Fryckovi meče s nákončiem stříbrné, Sigmundovi Mlíčkovi mcče střicbr- ného a Petrovi Malému mrštěnec. lt. koflíky dva, jeden pozlatitý a druhý stříbrný biclý, zastavené, Jan Pytlík má vyplatiti. — Act. fer. VI. post. Cond. pasche. 18. 1484, 19. ledna. Rukop. c. 94 7. f. 52. Jo- hannes Manda fassus est, sc percepisse ducenlas s. a fa- moso Georgio, Ctiborio et Alssone Braumonibus, fratribus de Zop, quasquidem pecunias Johannes Braun frater — littera. sua testamentali — legavit. Act. f-r. II. post Prisce. 19. 1485, 22. fijna. Zamléz f. 59. Stala se jest smláva přátelská mezi Alšem Braumem z Zop a Ctiborem z Chomutovic bratfimi o vSecck statck po neboZci Janovi a Jiffkovi Braumy pozuostalÿ — takováto, że svrchupsany Ctibor — mó vydati Alšovi, bratru svému osm set zl. uh. — Act. dic Severi. 20. 1491. — HRukop. c. 2106 f. 310. Reverendus paler dominus Augustinus Lucianus, episcopus Sancturicnsis, emit domum acialem in giro penes domum Johanne, olim Lazari, nunc vero Conradi conthoralem, partc cx una et Georgii barbirasoris platea mediante parte ab altera sitam a Ctiborio Braum pro CCCL s. gr. prag. Et idem d. Augustinus episcopus — resignavit — domum predictum reverendis magistro Gcorgio, plebano b. M. V. ante Lc tam curiam, magistro Jacobo, plebano s. Galli, m. Wen- ceslao Wrbensky et m. Paulo. predicatori capelle Bethleem, in virtute. omnium magistrorum et sacerdotum, qui ad persolucionem predicle domus iuvamen prestiterunt. Sub condicionibus tamen illis in concordia mox inferius scripla expresse positis: Anno domini MCCCC nonagc- simo primo feria V. die Ascensionis domini in celum con- fecta est concordia inter reverendissimum patrem, domi- num episcopum Augustinum Lucianum, divina gracia epis- copum Sancturiensem, supremum administratorem in spi- ritualibus archiepiscopatus Pragensis sede vacante, et rc- verendos magistros cl sacerdotes consistorii spiritualis Pragensis per famose prudencic dominos Procopiuni dictum Kraupa, Jarossium lslephantem et Pctrum nolarium ex consulatu. dominorum Montanorum montium Culhnis de domo, quam dominus episcopus lenet el inhabitat in Maiori Urbe Pragensi in hiis pactis ct condicionibus, ut sequitur. Primo dominus episcopus consentit, ut reverendi magistri et sacerdotes ad complemeotum solucionis domus prememorale ponant centum sexagenas grossorum bohe- micalium, vel ducentas sexagenas grossorum misnensum et quicquid reliquum fuerit «debiti domus persolvende ultra sexagenas prescriptas, id dominus episcopus cx se ipso addere et complere ac persolvere debet. Et si quid prius idem dominus episcopus ad domus solucionem 

Strana 555
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). prestitit, illud neque exigere, nequc repctere tencbitur, scd prorsus circa domum persolutam relinquere. Deindc doinus pretacla in librum civitatis inseri ct inscribi debet reverendis magistris cl sacerdotibus vero empcionis titulo veluti. veris. emptoribus et ea prescriptio 1psis magistris et sacerdotibus debet alteslari. Dominus autein episcopus domum libere inhabitare et eam possidere de bet et ca uti absque. quovis impedimento usque ad tem- pora vite sue ct domum sic, ul prefertur, inhabitatam cmendare, instaurare solicite de proventibus, quos ex domo percipiet. Quod si proventus ex domo non sufficerint pro domus emenda, dominus episcopus vult ex propriis adderc cl impendere, ut domus secundum exigentiam ulique emendetur ct instaurelur. Si autem dominum episcopum prcveniri morte contigerit, vcl sanus ct incolumis e regno abierit, tunc magistri reverendi et sacerdotes tamquam veri possessores domum obtincbunt et dc ipsa disponent vcluti de re propria pro ipsorum arbitrio — et voluntate. Vendere autem ipsam vivente domino episcopo et in rcgno manente nullam habebunt potestatem. Preterea, quia do- mus tam insignis indigcl hospite inhabitante ct custode, dominus episcopus pro sua voluntate debet in domo ho- nestum et probum virum hospitem ponere pro sua vo- luntate, quj domum inhabitet ct circumspiciat, qui profecto hospes, sj magistris el sacerdotibus cx honesta et legittima causa displicuerit ct domino episcopo innotueril, non de- bebiL ipsum doininus episcopus in domo tollerare, sed dc alio ydonco providebit. Acta sunt hee dic et anno, quo supra, presentibus rcverend. patre d. episcopo, reverendis magistris ct sa- ccrdotibus ex consistorio ct magnificis dominis Pragen- sibus, lunc magistro civium domino Gcorgio ab aureo cervo ct aliis dominis consularibus, Johanne Ziez, d. Adam, Martino ab aurea rota, Wenceslao Rambuzek, Martino Wlachi, Swatkonc pellifice, Wysskonc a cignis, Duchkone lonsore, Sigismundo Holec, Johanne de domo Nastojte, Procopio Pikhart, Simone Panicz, Blasio de domo Drdak, Wenceslao Tribussek, Simone Lopata, Ja- cobo caldarista, dominis insuper Montanis supra nominatis mcdiatoribus huius concordie in estuario magno prescriptc domus. Acl. in consilio fer. IIT. ante Galli a. etc. XCI. 21. 1491, 18. iijna. Rukop. c. 94 7. f. 88. Ma- gister Georgius, plebanus ccclesie b. Virg. ante Letam curiam, m. Jacobus plebanus s. Galli, mag. Wenc. Wrbensky ct mag. Paulus, predicalor capelle Bethleem, fassi sunt, se tencri ct dobitorie obligari in centum s. gr. prag. debili iusti ct veri Georgio ab unicorne, quam summam solvcre tenentur in festo Calli proximo. Quam- quidem summam obligant — in domo ipsorum sita in giro in acic inter domos Johanne olim Lazari — et Ge- orgii barbirasoris platca mediante —. Act. die Luce. 29. 1499, 7. listopadu. Rukop. č. 2107 f. 50. Ge- orgius ab unicorne ct Margaretha. emerunt. — domum acialem olim Mandonis — erga rev. Megistros m. Geor- gium, plcbanum ccclesie b. M. V. ante Letam curiam, m. Jacobum Paczowiensem et m. Paulum, predicatorem capelle. Bethicem, pro CCCCL s. gr. pr. Act. fer. V. post. Leonardi. 28. 1494, 17. «nora. Rukop. č. 1128 1. f. 3. Když v zahájeném soudu Jiřík od Jednorożce duom svuoj fe- ceny Mandovsky kózal jest provolati a v soudy klásti, tu Viiclav Cejka z Olbramovic + na místě Elšky, manželky své, odpor jest tomu udélal, pravá, že by k tomu domu Elška, manželka jeho, po Pavlovi Hoštkovi, otci svém, spravedlnost jměla. | Potom pak k času uloženému pány, VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 555 když sú v radě stáli, tu jest řeč Václav Čejka opáčil, že by k tomu domu Elška, manželka jeho, po otci svém spravedlnost měla. Proti tomu mistr Pavel na místě jiných mistruov a kučží odpor jest udělal, že by mistři a kněží ten duom Mandovsky knězi biskupovi Augustinovi Sanciu- rienskému od Ctibora Bríma küpili a penèzi hotovymi zaplatili i zapsán měli knichumi- městskými a podle práva a Fidu mósta súdy všecky vydrželi. A potom týž kněz biskup že jest toho domu za několik let v pokojném držení byl beze vší překážky. P. purgmistr se pany — pováživše, kterak najprvé Jan Manda kúpiv a toho domu za mnoho let beze vší překážky užíval, potom jej Janovi Brúmovi z Ziop, zeti svému, kniehami městskými zapsal. vzdal a skutečně podstúpil, Jan. Braum jsa toho domu až do své smrti v držení, leže na smrtedlné posteli Alšovi a Ctiborovi z Ziop, bratřím svým, jej kšaftem odkázal, a Ctibor Braum potom jej mistróm a kněžím prodal a mistři a kněží všecky súdy podla řádu u práva mčsta vy- držali a že v kniehách nemuož nalezeno býti, aby Pavel Hoštka k tomu domu jakú spravedlnost mél, rozkázáno jest Václavovi Cejkovi, aby on s manżelki svi Jirika Jed- norożce s pokojem nechali a toho domu vice 1 v časech budécfch nenaïfkali. Act. fer. IL. post Invocavit. 24. 1497, 20. srpna. Rukop. ë 1128 11. f. 26. V té při, kdež Václav Cejka z Olbramovic vinil jest Jana Ziche, mistra Prokopa, Václava Žábu, že by oni ty časy jsúce s jinými pány v radě, přes ten zápis v knihách měsckých, klerýmžto zápisem neb. Pavel Iloštka vzdal jest vešken stutek svuoj — Evce, manželce své u dětem svým a jejím, dopustili témuž IIoštkovi kšaft dólati a jej lvrditi —. Proti tomu Jan Žiež, m. Prokop a Václav Zába odpověděli, že sú oni vedle řádu a obyčeje: města k žádosti neb. Hoštky vyslali sú z sebe dva pány a písaře a lu, což jest týž Hoštka oznámil, potom po smrti jeho, když jest to zřiezenie jeho před Evkú, manželkú jeho, a přátely jeho i jejími Gtóno bylo a kdyż jest tomu zijezenf žádný odporu neudělal, k žádosti též Evky m. j. že sú ten kšaft tvrdili a že by tiem Lvrzenfm nic proti právu neudélali. PH tom také pověděli js, že by již tomu drahně let bylo a že by již o lo po tak dlúhém času Václavovi Cejkovi ani komu jinému podle práv neměli a ncbyli povinni odpoviedati. — P. purgmistr se pány — vypověděli: Když by kdo někomu statek svuoj knihami měsckými bez výmienky zapsal a moci by sobě žádné nepozuostavil, ten jisty bez vuole toho, komuZ jest ten slalek zapsán, toho statku žádnému nemuož dáti ani kšaficm odkázali, ale pončvadž neb. Hoštka vešken statek svuoj Evce m; své s dětmi svými prve knihami měsckými zapsal a potom toho statku od manželky své a od dětí neodcizil, než kšaftem svým toho zápisu potvrdil u inan- želku svú dčtí svých i všeho statku mocnú porućnici udělal a potom že jsú ti páni, kteříž ty časy na radě byli, k žádosti též lčvky a přátel! jiných ten kšalt tvrdili, že jsá tiem toho, kSaftu tvrzcním nic proti právóm neudélali a Václavovi Cejkovi nic nejsi povinnovati. Act. dic s. Stephani regis. . 96. 1497, 20. srpna. Zoamítéž. Kdežto laké Václav Čejka vinil jest Jaroše od múřenínuov, Jiříka od jedno- rozce, Jana Pytlíka, Rehoře postřihače, Staňka Kadeřávka, Václava Frycka a Martina Hocha nožieře z toho, že by oni za živnosti, potom když jest neb. Evka umřela, toho statku neopatfili a skrze to že by se manželce jeho, tudiež i jemu, škoda znamenitá stala. Zádajc v tom pánuov za opatřenic. Proti tomu oni sú odpověděli, że li sírotci neb. Pavla Hoštky měli sú Jana Mandu, děda svého, Václava strýce i jiné přátely v městě osedlé 70* 

Strana 556
556 V17. Na Velkém náměstí (strana jižní). a oni za Zivností i také po smrti ncb. Evky že jsú toho na né nikdy nevznáScli, déje-li sc jaká Skoda v tom statku čili nic, ani jich kdy v tom za opalřenie žádali. A lak že by tu jimi nic nesešlo, žádajíce, co jest v tom za právo, při tom býti zachování. P. purgmistr sc pány — takto sú pověděli: Toto za právo jest: Když který měštěnín anebo obyvatel města tohoto zdělal — by některé poručníky a těm poručníkóm statek svuoj poručil by k řiezení a opatrování, ti jistí poručníci mají tiem statkem vládnúti až do let sirotčích. A když by sirotci let došli, mají jim hned toho statku postipiti. A pakli by přátólem těch sirotkuov zdálo se, že by ti poručníci ten statek sirotčí zle opatrovali, mají na pány to znésti a páni podle Boha a spravedlnosti mají to rozsúditi a opatřiti. Ale poněvadž neb. Evka byla jest mocná poručnice všeho statku i dětí svých, zdálo-li se jest Janovi Mandovi, dědu jich těcb sirotkuov, u kteréhož sú lšvka, dcera jeho, i s těmi sirotky: v domu jeho byli a s ním stolili; a jiným přátelóm, že by Evka ten statek zle spravovala kc škodě sirotkóm, měli sú to na pány vznésti. A poněvadž sú toho za živnosti i po smrti jejic neudělali, že těmi úředníky nic jest nesešlo a že sú proti právóm nic neučinili a Václavovi Cejkovi ani manželce jeho uic nejsá povinnovati. Act. die s. Stephani regis. 26. 1504, 21. Cervence. Natus est loc die Georgius Dessensky, cognomento Gednorozec, hora 6. minuto 54. supputacione ad Pragense horologium facla. Vir pius, inno- cens, humanus et jnter caelera historiarum patriae stu- diosus, quos sibi hinc inde dispersas colligi et in volumen magnis sumptibus describi curabat. (Lupac.) 27. 1509, 5. cervence. Rukop. &. 94. 11. J. 99. Jan z Désenic, zct panie Markéty Jednorožcové, oznámil, že miesto té výpravy, kteráz jest méla dáli po Lidmile, dceři své, přijal jest CCC k. gr. pr. Act. fer. V. post Procopii. 28. 1615, 27. btezna. Rukop. 6c. 214l f. 224. Skrze slovutné pány Václava Svátka, toho času purgmistra, Zigmunda, pergmistra hor viničních, Víta, starého poryb- ného, Prokopa Pikarta, Václava Fišle a Bohuslava kožiš- níka z Nov. M. Pr. — stala se jest smlúva svatebnic mezi Reginá, schovanici paní Markéty JednoroZcové, a Prokopem Závorká z dvá stran a to taková, Ze panf Markéta jmenovala jest po téz Reginé jmenem věna dvadccti kop gr. m. a výpravu slušmí. Proti tomu Prokop Závorka odvěnil jest padesáte kop gr. m. — Act. fer. III. post Judica a. 29. 1517, 11. července. Rukop. č. 1/28. HJ. f. I5. Kdcž jest Jan z Dešenic paní Markétu JednoroZcovü s Viktorinem, synem jejím, obeslal a z toho je vinil, kterak manželku a dítky jeho přechovávají proti vůli jeho a že jest toho žádal k nim i psal, aby ji proti vůli jeho nepřechovávali, ježto skrze to škody nese. Zädaje, aby ty jemu napraveny byly spravedlivě a manželka jeho s dítkami jemu aby vydána byla. Proti tomu od paní Markéty Jednorožcové a Viktorina jest mluveno, že tomu dobře rozumějí, co on Jan na nich žádá, ale proč man- želka jeho při matce a bratru svém jest, jestli že by to před soudem tímto mělo oznamováno býti, zdá se jim, že soud tento toho súditi nebude, nebo s ní nemanželsky nakládal, a ty příčiny že provede a kdyby mohlo tímto soudem to zkoncováno býti, to se najde, že ona večně jeho manželka nebude. I na tyto řeči mluveno jest od Jana z Dešenic, poněvadž jest onchdajší smlúvú mezi ními a paní Markétá a Viktorinem nic mluveno byti nemohlo, Zádaje, aby manZelka i déli a kmeticna jeho jemu vydány V1I. Na Velkém náměstí (strana jižní). byly, že již se jemu obtěžuje, maje mnoho činiti, aby se jemu tím déle neprodlévalo. A bude-li ho manželka jeho z ceho viniti; že chce práv jí býti buď před svěckým nebo duchovním právem. Jasc paní Jednorožcová i s synem svým k tomu sú mluvili; že sú jemu p. Janovi toho odporni nebyli a Ze jest zdc onchda stäla; chtél-li jest, mohl dobře žádati toho, aby jí ujištěno bylo. Ale poněvadž toho jest nežádal, ona jako svobodná při mateři súc již jest odešla a svú věc tak opatruje, že jeho Jana ku právu duchovnímu jest připovědčla a tam o manželstvo s ním konec bráti chce. A když podle práva nic jest nežádal, že jim samým od sebe nenáleželo jí se ujišťovatí. A v tom svou véc opatřila jako svobodná, jsúc před ma- teři a před bratrem a pokud při nich byla, že mu ji rádi vydati chtěli, v tom se smlouvú dokládají(c. K tomu zase od Jana mluveno jest, že sú jemu toho podávali, aby ji: vzal, sám od sebe toho jest užíti nechtěl, boje se moci, než právem k tomu přistúpiv podle práva od nich toho žádá, aby jemu jeho manželky nedržali. A mélo-li by to bajti, aby jeden ku právu pfishípé m&l to nésti, Ze oni praví, Ze ji oni nic nevédi. Zádajíc, aby v tom opatien byl. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: | Poněvadž v této při jsúc paní Markéta s Viktorincem, synem svým, obviněna od Jana z Dešenic, že manželku jeho j dětí prechovävaji proti vûli jeho, tomu ncodpírali, ne2, proto jsíc obesláni, touZ jeho manželku s sebou sou pojali a ji podlé sebe při té při měli, a nadto, že i ti pâni, kdož jsou při smlouvě byli, to sou oznámili, že k tomu Janovi z Dešenic tu svobodu a vůli: dávali; že jemu jeho man- želky a dětí sobě vzíti nebrání a držeti nechtí a on ani podle práva toho nežádal ji vida zde manželku svý při- stojící před právem, aby ku právu dostala. A při přátelské také smlouvě od Jednorožcové a syna jejího toho nepřijal, aby sobě ji, manželku svú i dělí vzál, a oni praví, že je se jiZ opatïila a od nich pryč odešla. I poněvadž on Jan póvod již tu věc sobě obmeškal a ji vida piítomnu, svi manželku, toho nežádal, aby práva dostála, z té příčiny tou žalobou jemu povinní nejsú. Než bude-li moci on Jan kde v městě pod právem zde též manželky své se moci doptati nebo dětí, že p. purgmistr a páni, bude-li co žá- dati, râdi se spravedlivě j'odlé práva zachovati chtí. Act. in consilio a MVCXVII sabbato ante Margaretlic. 30. 1521. 4. listopadu. Kšaft Markéty od jednorožce otištěn v Casopisc prátel staroz. C. Xll str. 104. Publikace stala se v pondělí před sv. Jancm Kř. (22. června) 1523. 81. 1523. — Rukop. ë 2153 /. 103. Jakož jest p. Jan Pikart obstavil dílo Viktorinovi Jednorožcovi, kteréž dělá a staví z zadu domu svého u vrat zadních domu p. Jana Pikarta, kdež na místě svém poručiv p. Bohuslavovi kožišníku, o takovú vče se jest ku pánuom úředníkuom utekl, oznamuje, kterak by ku poctivosti předkem městu tomuto, tudiež i své, dílo a slavenie nákladné činil a již je jako dokonati maje, že by od p. Jana v tom překážku nesl, na příčinu se plaje a nevéda, co by tu ke škodě p. Janovi býti mělo. Aby páni úředníci na to vyjíli ráčili & pohledéli. Zasc p. Jan tolikéž oznamuje, Zc jest duom svuoj taktéž ku poctivosti městu, tudiež i své, vystavěl i náklad znamenitý učinil a měl by skrze stavenie Viktorina Jedno- rožce na domu svém ohyzdu nésti i ujmu svétla trpéti, poněvadž vajše vzhuoru dělá a stavie. Ze by to proti tomu bylo, že soused sousedu nic ke škodě stavěti nemá. Též žádaje pánuov úředníkuov za vyjití a toho spatření. — Páni úředníci k žádosti obú stran vyšedše, na to jsú 

Strana 557
Vl. Na Velkém náměstí (strana jižní). pohleděli a což tu na rozdílu bylo po spalřenic a vysly- šenie obojích — nalézají: Poněvadž každé stavenie, kteréž sc délí a stavie v mezech a gruntiech svých bez ujmy meze a gruntu souseda druhého, podle práva hájeno býti nemuoż, aby kterakżkoli doluov nebo na vaj$ nemélo byti děláno, jakož pak i slavcnie toto, kteréž Viktorin Jedno- rožec dělá a stavic, lak se nalézá, jedno že jest na mezech a gruntiech vlastnicch, druhé że jest od stavenie p. Jana Pikarta dvorcm děleno, nečinice žádné ujmy p. Janovi na mezi a gruntu jeho, i z těch příčín om p. Jan Vikto- rinovi Jednorožcovi při témž stavenie ku dokonánie jeho žádné překážky činiti nemá. 32. 1526. Rukop. č. 2103 f. 275. Petr ingros- salor a Lidmila od jednorožec koupili sobě spolu dvě vinice ležící na Žižkově podle sebe, obědvě pět strychuo o . 0 . € z 1 miry drZíc(ó mezi vinicemi Jakuba Fikara a Václava Ko- ' mínka obostranné, tolizto lll str. od Tomáte Roubítka | za LVIM'/4 k. gr. €. a dva strychy od Jana Kumpana za XXX k. gr. č. Z kterychzto péti str. árotiti se má, ze tří str. k záduS( sv. Stépána V. 1 k. a perkrechtu V gr. m. a ze dvá str. XL gr. m. do kolleje Veliké a perkrechtu XVI pinet vína nebo místo vína za každú pintu X penčz malých —. 83. 1527, 29. října. Rukop. č. 534 [JL f. 107. Lidmila Jednorožcová seznala se, že jest přijala k sobě | od Viktorina Jednorožec, bratra svého, sumu grošuov a penčz — kterúžto jest neb. paní Markéta, mátie jich, ji Lidmile, dceři své, dala pod svěřením pro děti její —. Act. fer. III. post Undec. m. virg. 94. 1531. Nukop. Ć. 2184 f. 28. Kdeż jest uroz. p. Jan z Královské ILlory, doktor v právích, syn dobré paměti p. France odtud7 z Královské Hory k žá- dosti dobrÿch lidf puojéil dvi tisíc k. gr. č. p. purgmistru a radč i vší obci Star. M. Pr., jakož pak na to od týchž Prazan St. M. Pr. má jeden list a jistotu na pargamené pod jich visutú menší peteti a potom pfFipuojcil jest jim “Mk. gr. & a na to mó list druhy. Kteróżto listy p. Jan přijal jest od nich, však pro uvarování příhod a jestli-Zc by Už listové aneb jeden z nich ztracen byl, k tomu sú své povolení obojí dali, aby knihy v Star. M. Pr. vloženy a aktovány byly, jakož pak oba dva jsú níže slovo od slova vepsány takto: My purgmistr a rada i všecka obec Star. M. Pr., nynější i budúcí, jistci a praví dlužníci dluhu dolepsaného, vyznáváme límto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo Cuici slySan bude, že sme dlužní i s budúcími ná- městky našimi urozenému p. Janovi z Královské Hory, doktorovi v právích, synu někdy p. France odtudž z Krá- lovské Hory z Brna, a téhož p. doktora dědicóm nebo jeho budúcím, včfitelóm naším nebo jednomu z nich, pravého a spravedlivého dluhu nám vděk, vše hotových, puojčeného dva tisíce k. gr. č. dobrých, stříbrných, rázu pražského, z kteréžto jistiny a sumy grošuov máme i dobrú naší vírí beze lsti slibujeme všichni jednostajně rukú společný a nerozdílnú úročiti a platiti týmž věřiteluom naším nebo jednomu z nich platu a úroku ročního toliko CXX k. gr. č. též dobrých, stříbrných, rázu pražského nadepsaného. každý rok nerozdílně, totiž na sv. Jiří po dání tohoto listu najprvé příštího, počnúce toliko LX k. na míšensko čtúc (!) a na sv. Havla ihned potom budúcího LX kop č. a tak potom i jiná leta potomní vZdy na kaz- dého sv. Jiří a sv. Havcl platiti a dávati máme po LX k. gr. č. tak dlúho a dotud, dokudž by nám tíž věřitelé naši nebo jeden z nich anebo my jim také puol leta před sv. Havlem nebo před sv. Jiřím nedali věděti napřed. A když | > VII. Na Velhém náměstí (strana jižní). ot bychom toho koli sobě, buďto oni nim ancbo my jim toho puol leta napřed dalí věděti, tehdy ihned: při vyjilf polouletí věděti napřed daného máme i též jako svrchu slibujeme dáti týmž věřiteluom našim nebo jednomu z nich jistinu a sumu dluhu svrchupsaného dva tisíce k. gr. & a žádnú jinú minci, než všecko penězi bílými po- dvojnými, dobrými, stříbrnými, rázu pražského i s úrokem v ty časy přišlým zaplatili bez zmatku a odporu i dalšího prodlevání všelikého, nic sobě v tom ku pomoci nebe- rúce. Pakli bychom toho neučinili a sumy gro$uov dluhu nadepsaného kterýchžkoli, buďto úročních nebo jistinných, věřiteluom našim nedali a nesplnili lak a na ty časy ko- nečně i tím obycejem, jakoż se svrchu píše, tehdy ihned potom dáváme jim nebo jednomu z nich tímto listem plnú moc i právo z té sumy gr. dluhu tehdáž povinného, buďto úroční nebo jistinné, i ze všech škod, kteréž by koli proto vzali, nás, svrchupsané jistce, právem, kterým se jim koli zdáti a líbiti bude, buďto právem purkrabství Pražského, totižto puohonem anebo Jeżenim v jednom z měst Pražských, tak jako by nato měli list hlavní též na pergamené s rukojmémi a s pečetmi též visutými, celý a dokonalý podle kanceláři Pražské ancbo také právem městským, totiž stravováním kdežkoli a na kterémkoli právě, pokudž za řád a za právo jest napomínati. A my máme i též jako svrchu slibujeme, kterým bychme koli prívem napomenuti byli, tomu všemu, což se svrchu píše, dosli učinili a tu sumu jistinné svrchu dotéená i úroční se všemi škodami proto vzatými z úplna vše holovymi penězi týmž véfileluom našim nebo jednomu z nich zaplatiti, nic sobě v tom, což by jim ke škodč a nám ku pomoci býti mělo, žádným obyècjem vymyslenym neberúce. A kdožkoli tento lísl měl-by nebo jmíti bude z svrchupsaných věřiteluov našich nebo jednoho z nich dobru vuoli a svobodni, ten mó i mfti bude touż moc i též plné právo ke všem věcem v něm položeným a za- psaným jakožto on sám. Na potvrzení a zdržení toho my z počátku psaní jistci pečcí naši menší města našeho svrchupsaného jistým naším vědomím dali sme a rozkdzali pfivésiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta od naroz. syna buożiho MVCXXIX v pátck na Stédry den, jinak u vigilji Narození téhož syna buožího. Listu druhého prípis: My purgmistr a rada i všecka obce Star. M. Pr. — jistci a praví dlužníci — vyznáváme — že jsme dlužní — p. Janovi z Královské Hory — tisíc k. gr. č. — Jeni jest dán MVCXXXI v úterý před sv. Markéuí. Také těmito zápisy od žádného ani purgmistr a rada i všecka obce Star. M. Pr. — nemaji upomindni byti ani naříkáni, leč by oni Pražané těch listuov nevyvadili a že by je p. Jan doktor z Královské Hory ztratil a tak že by suma jednoho ani druhého listu zaplacena nebyla, a na to Ze by se kvitancf ani listy od nich Pražan vyvazeny a zkaženy nepokázaly, než když by listy zkažené byly ancbo dostatečná kvitancí ukázána, také tento zápis má minúli i také pamět těch listuov zapsaná má zkancellována býti. Act. fer. Ill. ante Margarete a. MVCXXXI. P. Václav Kamenický z Vilinčvsi jsu poslán od ur. vladyky p. Jana Dubčanského ze Zdenína a na Habro- vancch s listem mocným — zápisy svrchupsané — jakožto již od — p. Jana z Pernstajna a na Helfenslajnć vy. plněné a docela témuž p. Janoví Dubčanskému zaplacené kazí, — ofl a v nic obracuje. Act. die Sim. et Jude a. 1536. 85. 1584, 2. března. Rukop. č. (130 [. 9. Jakoż sou po smrti Viktorina od jednorožce — předstoupili 

Strana 558
r 558 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). před p. purgmistra a radu Bohuslav kožišník s Voršilou, sestrou svou, a Jiřík, Wolf a Václav, bratří vlastní a nc- dílní Dešenští z Dešenic, pravíc se líž bratří — k statku — nebožlíka Viktoriina, ujce jich, právo míti, jakožto jeho nejbližší příbuzní. Táhnúc se dále i na to, kterak jest kšaft jeho nebožtíka ku právu pečetí jeho vlastní za- pečetěný podán a od písaře přísežného Jaroše z dolejší kanceláře Pražské, kterrjž jej z vuole nebożtfka ujce jich svú vlastní rukou psal, a jiných na to vedených svědkóv — aby jim také tejž kšaft přečtěn byl. Kterýžto když vyslySali, Zádali pri ném — züstaveni byt. Pii kterymzto kšaltu vyhlášení stoje Bohuslav kožišník s Voršilou, sestrou svou, odpor tomu kšaftu jest učinil, pravě, že podle práva inčsta tohoto ten k&afl sepsán ani vysvědčen není. A by i byl pořádně vysvědčen a sepsán, že jest on Viktorin nebožtík toho kšaftu činiti nemohl. Na to čísti dal kša(t nebožky paní Markéty od Jednorožec, matky jeho Vikto- rinovy a baby těchto bratří Dešenských, kteráž ten statek vsecken, o kterémž on Viktorin, syn její, neničko jest kšaftoval, prvé jest jako o svém svobodném a vlastním statku kšaftem pořídila, a jeho při synu svém Viktorjnoví, dalli by mu P. B. z nedostatku kjeho rozumu zdravému přijíti a dědice míti, jest nechala. Pakli by v tom nedo- statku pfedce trval, dala jest mu tejmž kialtem svym k opatrování jeho, tudíž i také statku, za poručníka a přítele Bohuslava s Voršilú, sestru jeho, jakož jest pak on Bohu- slav tak činil, že za živnosti Viktorinovy statek, platy vybíraje, i zdraví jeho vždycky opatroval. A táž Markéta, wátie Viktorinova,pti tom Ze jest mu také oustně v tejnosti s Voršilú, sestrý jeho, obzvláštní poručení učinila, aby po smrti Viktorina, syna jejího, ten statek on Bohuslav na milo- srdné skutky přijal a mezi chudé lidi do záduší a díl k sv. Mikuláši, kdež leží, aby rozdal. Pravě týž Bohuslav, že toho na své duši nechati nemohl, než že žádá, aby při tom paní Markétiným kšaftu zůstaven byl. Neb oni Dešenští na ten statek se potahovati nemoh kšaftem, kterýž čten jest, a to pro tu příčinu, neb jest on nebožtík Viktorin k dě- lání kšaftu rozumu zdravého neměl. Ludmila pak, sestra jeho, dcera paní Markytina, mátie tejchz Des&enskych, z loho statku jest na klenotich i hotových penězích vy- byla a jeho se odřekla, tak jakž knihy to ukazují. A ani on nebožtík nebyl na tom, aby při nich Dešenských statku svého zanechati měl —. Proti tomu oni Dešenští bratří, puovodové, dali jsou čísti relací z rejster radních s mocným listem pod pečetí ne- božtíka Viktorina, ujce jich, učiněnú do rady 1. MVCXXXIII a lo skrze jisté osoby, jakožto Viktorina z Drast, Václava Pětikostela, Václava bakaláře Ialdeckého, Václava Ruka- vici, lidi hodnovérné a zachovalé, skrze kteréžto přiznání před právem jest učiněno, že od nich bratří nebožtík ujec jich toho stalku nikam jest odciziti nemfuil, jakoZ jest pak tak učinil, že kšaftem svým od nich statku svého jest neodcizil, než toliko jich podělil. A kdyby i toho kšaftu nebylo, tehdy podle té relací do rady učiněné jim ten statek tím dáním a jináč nápadně přináleží. — Pravíc, že ten kšaft nebožtíka Viktorina má podle práva místo míti; neb jest činil za dobré paměti a rozumu zdravého — poručníkóv nepotřeboval a ani tohoto Bo- huslava kožišníka, když se na to poručenství za živnosti jeho při právě potahoval, v tom poručenství trpěti ne- chtěl, nébrž se ho v radě i jinde odpíral, jemu Bohusla- vovi do domu nedal —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: KdeZ jest Bohuslav kožišník poručenstvím neb. Markéty Jednorožcové právo a spravedlnost míti chtěl k statku nebožtíka Vikto- rina — i poněvadž kšaft její Markétin toho neobsahuje, VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). aní jak v sobě zavírá, nebo kdyby to v sobě držal, čehuž Bohuslav žádal, on Viktorin: toho statku maleří sobě da- ného umenšovati by nemohl, ale že jest jím vládl, jej řídil a činil s ním, co chtěl, a v tom Bohuslav jemu za živnosti jeho Viktorinovy překážky nečinil, z těch příčin on Bohuslav tím k3aftem na ten statek — táhnúli se nemůž — neb toliko při ochránění jeho Viktorinova zdraví to se poru- čenství vzlahovalo,ale ne nastatek. Dále kdež bratří Dešenští — o kšaft sou důminku učinili, že by nalezen býti měl, a ten, ac jest nalczen i zapecetin, ale ne jeho rukou ne- božtíka sepsaný, a ten kšaft pořádných podle práva a společně přílomných svědkóv nemaje místa svého míti nemá a nemuože, poněvadž svědkové nejsú, kterých by nebožtík žádal a ustavičně prosil, aby lo, což vtom spisu stojí, vysvědčili, že to vuole jeho jest. A hned Wolph při tom jakožto s městem trpící a břemena městská nesa a měštěnín jsa, jakožto po příteli nejbližší přítel prosil, aby práva svého užil. 1 podle práva on Wolph k tomu statku nejbližší by byl, kdyby on Viktorin toho za své živnosti neopatřil a Jidf hodnověrných — do rady s mocí neposlal a vuoli svú oznámil: neučinil-li by pořízení podle práva města tohoto pořádného, že statek jeho veškercn jinému žádnému přijíti nemá, než ujcóm jeho Dešenským, Jiříkovi, Wolphovi a Václavovi. I z těch příčin jim bratřím Dešenským ten statek — se připovídá. Act. fer. Il. post s. Malhiam ap. 1534. 36. 1530, 17. června. Rukop. č. 993 J|. 273. J.. 1586 v sobotu po sv. Vítě stala se jest smlouva mezi Janem Dubčanským ze Zdenína na Mabrovanech z jedné a slovutnym Jifíkem Komctlk, Janem Chocholem a mistrem Tomášem z Javořice, kancléřem St. M. Pr., jakožto po- ručníky od pánuov — St. M., z strany druhé, kdež týž Jan Dubčanský obstávku jest učinil na Jana MikSova a Ondřeje Noska, sousedy St. M., v městě Brně pro jistoty, kteréž jsou oni páni Pražané na se učinili v jistých sumách někdy panu Janovi doktoru z Královské Hory a na kteréž se on Jan Dubčanský praví míti spravedlnost a dobré vuole. Dile co se lipeuí domu Jednorozcova v mésté Praze podle kšaftu někdy pana Jana z Královské ITory dotýče a nádavků na bílé peníze podle jistot, cožkoli urozený pan Jan z Pernštejna mezi stranami o tom domu a těch nádavcích uznati ráčí, lak strany k sobě sc zacho- vati mají. A tu páni Pražané mají sc po vyvážec summy za duom Jednorożcuov přišlý učísti s týmž Janem Dub- canskym —. 37. 1641, 4. nora. Vesłavimiv Kalendar. V so- botu umřel Jan I'ranc z Królovskć Hory, doktor v priwich. Ten jistou sumu odkázal, za kterouž by koupen byl dům u jednorożce v rynku na Star. M. Pr., aby v nóm llias Homeri jazykem řeckým mládeží čtena byla. Když pak ten dům nebyl v slušné ceně na prodaj, Pražané s učením Pražským smlouvu učinili, aby místo té sumy, kteráž za nimi zůstávala, vydávali lektoru takové lekcí každého roku 45 k. gr. č. budoucně a večně. A toho platu pojistili na vsi své dědičné Sázeném, jakž smlouva o to učinčná zní, kteréž dalum v pátek den sv. Kateřiny 25. listopadu l. 1641. 38. 1541, 11.července. Liber privilegiorum secundus v Budišíně č. 32 f. 65. Psaní krále Ferdinanda k Pra- žanům Staroměstským, aby podle zřízení někdy Jana France z Královské Ilory doktora) a důvěrnosti jeho k nim 9?) V kšaftu svém ustanovil: Weyter wo ich das Einhoren-Haus zu Prag in der Alten Stat kauf, schaff ichs zum Collegii in der Gestalt, dass darbey beleib und 

Strana 559
VII. Na Velkém namésli (strana jiZnf). lektora ancb leklory řeckého i Jatinského jazyka zpuoso- bili a je by těmto kterékoli kolleji k tomu náležité i tím platem, kterýž měl z domu Jednorožeova vycházeti, na Jiném místě opatřili. Však tak, když by koli ty a takové lektory zpuosobiti a je platem a bytem opatřití chtěli. aby to každého času předkem s volí a jislým vědomím krále se dilo. A ted vám psaní k mistrům a kollegiatům Pražským posíláme, v kterémž jim poroucime, aby se oni v tom upokojili a překážky žádné vám nečinili. Dán v Rezně v pondělí před sv. Markétou I. 1541. 39. 1541, 25. listopadu. Tamléž /. 86. (Smlouva Staromčěstských s učením Pražským © kšaft doktora Jana France.) My purkmistr a rada, starší obecní i jménem vší obce Starého města Pražského, a my rector, děkan, mistři, bakaláři, studenti i všecka universitas učení Pražského známo činíme naším tímto listem všem vuobec i jednomu každému, kdož jej čísti aneb čtoucí slyšeti budou, že jsme mezi sebá přátelské snešení a dobrovolní a dokonalú smlouvu učinili, a to vtom: Kdež podle znění kšaftu někdy pana Jana France doktora z Královské bory, do- bré paměti, měl jest byl dům v Starém mčěstě Pražském, jenž slove Jednorožcův, koupen býti, aby v něm řeckým jazykem k prospěchu mládencův čtena vuobec byla llias llomeri, a z téhož domu lectorovi aby plat vycházel, na kterýž by živ byl ete. tak jakž týž kšaft sim v sobě šíře svědčí a ukazuje. l poněvadž týž dům napřed jme- novaný nebyl jest a podnes není na prodaji v slušné ceně a v slušných penězích, že my z počátku psaní purgmistr a rada starší jménem vší obce Starého města Pražského obmýšlejíc, aby jedno učení Pražské státi tím lépe a roz- mihati se mollo a také vuolc a Zídost svrchupsaného pana Jana France doktora, aby se vykonala, a také jakž jest i nlkterd summa pencz za ndmi téhoz France dok- tora, za kterouž by ten dům měl koupen býti, zuostala, místo té summy máme i povinní budem do učení Praž- ského lcktoru anch lektoruom, kteříž by k takové lekcí spuosoben(m dole psanym volení byli, předkem nynějším i' budoucím platu ročního vydávati 45 kop gr. českých budoucně a věčně, a to též dekami zemskými na statku pozemském svobodném, nezávadném, přede všemi jinými ujistili a zapsati, totižto na vsi naší dědičné řečené Sû- zcném s dédinami, Iukami, lesy, potoky, vinicemi i se vším příslušenstvím, což tu máme, tak aby svrchupsaný plat 1éch 45 kop gr. česk. od nás vydáván byl lectoru aneb lecloruom svrchupsanym każdy rok rozdfinś, totiż na sv. Jiří po dání toho listu nejprv příštího poénouce 99!/, kopy gr a na sv. Havla ihned potom budoucího tolikéž, a taky jiní všecky léta budoucí, pořádně beze všeho za- držování. Pakli bychom výšpsaní purgmistr a rada, starší i všecka obec Starého města Pražského, nynější i budoucí, takového platu 45 kop gr. ©. tak a na ty časy rozdílně neplatili, jak sc predpisuje, lchdy lector ancb lectores preddotéeni anch když by těch bezelstně, jakž se níže píše. nebylo, tehdy rector universitatis nynější aneb bu- hohen Schulen Schprach les’, scin Be- nach Brauch der kriechischer allweg ciner dinnen loineri liam in soldung vom Haus entphahen. Wo aber Sach, dass ich nicht kaufet sol, in der Geslall zum Collegi gekauft werden oder so vil gelt dicweil gelegt, wie wans wol mit der Zcit mocht kaufen, bill" ein namhaften Rat aldo wolle darcin selen nach dems der Stat zue guet kommen mag und viel der Iugent auch in kricchischer Schprach undericht werden hin nach, darzue ich auch meine Piiecher schall. (Monunicenta. historica. universitatis Prag. lI str. 148 č. 92.) VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 559 doucí, budou podle znění desk komorníkem se moci uvá- zati v svrchupsanou ves Sázenej, v dědiny, luky, lesy, potoky, vinice i se vší zvolí a to drżeti i toho užívali dotud, dokudz bycliom platu tolio aneb platüv zadr2alÿch tymż rectorim aneb rectoru aneb také rektorovi univer- sitatis nedali se všemi škodami a náklady proto vze&ljmi a to beze vší naší i budoucích našich všeliké překážky. A jestli že by pak práva nešla, neb kdy jaká svolení zemská byla aneb válka v zemi, prolo my svrchupsaní Pražané imáme i slibujem z své komory takový plat vy- dávati, sobě v lom nic ku pomoci jakýmkoli spůsobem vymyšicným neberouce. Též jestliže svrchupsaná ves sešla by, tedy v jiné vsi naše kterékoli budou se moci týž lektor aneb lektorové ancb rektor universitatis uvázati a to bez naší odpornosti všelijaké, jakž se svrchu píše. Co se pak toho lektora aneb lektorů jednání dotýče a volení, takto jsme se my z počátku psané strany snesly a srovnaly pro zachování pokoje, lísky a budoucího přá- telstvf. Když by koli aneb kterékoli toho lektora aneb lektorů volení potřebí bylo, že rektor učení Pražského má k sobě přijíti děkana a jiná dva mistry aneb doktory spoluradnf své tak, aby kromč rektora učení Pražského tři osoby mistři. aneb doktoři k tomu volení od rektora predjmenovaného obeslani byli a tyż rector universitatis má beze všeho prodléván( do rady Starého mista Praz- ského panu purgmistru oznámiti, aby k tomu volení lck- tora aneb lektorüv tři osoby z rady k němu vyslány a voleny byly. A tu osoby předepsané mají a povinny budou takového lektora aneb lektory, dostatečně se na ně vyplajic a s větším počtem jedna každá strana rozmluvíc, bec odlahu věrně, upřímně, v povolnosti přátelské voliti a podle té hodnosti, kterýž by se k té lekcí Iliados Io- meri i k jiným dobře hoditi mohl, a rector universitalis podie poiádku a obyčeje učení Pražského má mezi těmi osobami k volení oznámenými prostředkovati a zavírati. Též také na snešení týchž volenců má býti, že každému z těch lektorů podle hodnosti z těch platů dáváno mělo by býti. K tomu, jestli by od kterého toho lektora hodná příčina dána byla, aby ho tíž volenci beneficium zbaviti a jinébo voliti mohli. Ti pak tak volení lectores předkem mají a povinní budou v pořádek učení Pražského podle obyécje vstoupiti, rcktoru a dékanu poslu$ni a poddini podle statut byti i vSelikterak jinak se chovati chvalitebné, věrně jako klerá jiná osoba v témž učení. Což se pak lekcí dotýče, mají prvotně řeckým jazykem Homeri Iliada čísti a ktomu i jiné autory řecké i latinské, však s vědomostí a povolením dčkana, podle pořádku artium fakultatis. Byt pak také aneb místo k bytu mají a budou moci v kterékoli kolleji sobě obrati, však bez ujmy týchž kollejí obyvatelů. A aby o to s lim aneb s těmi jednateli, kterýmž by ta kolleje k spravování náležela, a s nimi aneb s ním o týž byt i o stravu, ač by ji tu také míti chtěli se urovuatí za své peníze. A ponévadZ by svi zvláštní záplatu měli, nemají a nebudou se moci potaho- vati a užívati žádných jiných důchodův a praebend uni- versilatis učení Pražského. Také i na tomto jsme se snesli strany vy$psanćho lektora, jestliže by se někdy bezelstně to přihodilo, že by lektor aneb lectores řečtí uptání a zjednání býti ne- mohli, tehdy od predjmenovanych volenců na to místo spuosobem nahoře dotčeným mají se voliti, kteříž by místo řeckého jazyku latinské autory čtli a učili latinč. A tomu lektoru aneb lektorům voleným plat předepsaným spuosobem vydáván býti má. Než když by se zase vyhledal lektor aneb lectores řečtí, a to vyhledání nejvíce a nej- déle [se]státi má do roka, nemohlo-li by prvé míti, a když 

Strana 560
560 VII. Na Velkćm náměstí (strana jižní). by se vyhledali ti řečtí, tehdy ti latinští lectores na další čas toho platu častopsaného požívati nemají, ani ho jim purgmistr a rada cic. svrchupsani vydévati povinni ne- budou, mimo to, což na ten čas tou prací do vyvolení řeckého lektora zasloužili, Než ad praebendam universitatis zase přijati a připuštění býti mají řádně. Dále i s touto také výminkou, jestliže by lektor aneb lectores řečtí ani latinští bezelstně a beze všeho obmyslu najíti se nemohli. proto vždy takový plat 45 kop gr. č. výšdotčených má vydáván býti a to ad fiscum facultatis, tak aby v jistém místě tu in fisco facultatis skládán byl a chován s tím opatřením, tak aby předjmenovaní volenci jední bez dru- hych tím nebýbali a nikterakž k tomu nemohli, do zase uptání lektorúv feckých aneb latinských tak, jakž by o tom pokladu potomně od obojích stran předepsaných snešeno bylo. Což se pak kněh po témž panu doktorovi etc. do- týče, dány mají býti do bibliotheky Veliké kolleje, a z nich kdo by sobě z mistrů které a předkem ten leklor aneb lektorové k své potřebě vzíti chtěli, mají se podle obyčeje v registra zapsati a když by jich nepotřebovali, zase vlożiti. Kdeż to všecko, což se svrchupíše, máme my svrchupsané strany jeden každý artikul věrně, právě a upřímně i křesťansky sobě zdržeti nyní i na časy bu- doucí, lak jakž dobrým a ctným náleží. A tato smlouva má býti bez újmy privileji v$cch a v3elikterakych sprave- dlivostí jedné každé strany. Na potvrzení a těch všech věcí svrchupsaných zdržení a svědomí my svrchupsaní purgmistr a rada, starší obecní jménem vší obce pečet menší města našeho, a my rector universitalis na místě učení Pražského pečet téhož učení dali jsme pfitisknouti k tomu listu smluvnfmu. A pro lepší toho jistotu i bu- doucí pamět my svrchupsanć strany učinili jsme mezi sebou dva listy smluvní, kdež jedna každá strana z nás mé jeden pripcéeténÿ a v jednostejné slova psaný. Stalo se v pálek den svaté Panny Kateřiny, leta 1541. . 40. 1544, 3. února. Rukop. č. 2117 f, 15. Mikuláš Cernohorský koupil duom ležící na rohu Zelezné ulice řečený Jednorožcovský od p. Jiříka a Wolfa, bratří vlast- ních Dešenských z Dešenic i na místě sirotkuov po neb. p. Václavovi Dešenském, bratru jich, za XNI!/, set.k. gr. č. Jimžto zavdal VIlI!/s set k. gr. č. Však při tom ozná- meno, že těch VI! set k. ostatních, kteréž po dva roky se maji polożiti, v radě kladeny býti mají (pro sirotky Václava Dešenského). Act. fer. II. post Purif. 41. 1549, 18. července. Rukop. č. 2129 f. 199. Vedle toho kdež jest Jan Cernohorský z domu Jednorož- cova obeslav Annu Jandovou, sestru svou, vinil ji z toho, že drží statek po otci jeho Vácslavovi Černohorským, též i po Martě, inatce jeho, pozůstalý ato na domích, zahra- dách, pasích stříbrných, koflících, klenotech, hotových penězích i na jiných svišcích jí Anně pod jislým svěřením daných a zapsaných. Neb ten statek přišel jest jí v ruce pod takovou vejminkou, že ona jest připovídala v stavu panenském setrvati a se nevdávati a na takové její při- povídání to jest jí v ruce vešlo s tou důvěrností, když by koli tak, zuoslanouc v stavu pamenském, umřela, že tukový statek jí pod vejminkou daný nemá na žádného jiného připadnouti než na něho Jana vernohorského, a ktomu také od matky vybyt není, prosí, aby což by tak za sebou jmóla a držela k navrácení přidržána byla. Protí tomu od Anny Jandové mluveno: Ač by ne- byla jemu povinna na tuto žalobu odpovfdati, poněvadž sama takového statku držitelkyně není, však nechtíc tím zaneprazdňovati, ukázala některé zápisy s kvitancí, mluvě, že z těch se nachází a ukazuje, kdo ten statek drží. Ale VII. Na Velkém naměstí (strana jižní). ona Anna praví, že žádného statku po otci jeho Václavovi Cernohorskÿm nedrží a jeho nemá, a tak z čehož ji viní, že jemu tím povinna není, než chce-li to ukazovati, že po otci jeho Vácslavov; Cernohorském statek drží, chce ráda slyšeti i také proti tomu dáti mluviti. Zas od Jana Cernohorského mluveno: Pončvadž chce slyšeti, jest na tom aby ukazoval, žádaje aby kšaft Vác- slava Cernohorského, otce jeho, též i druhý kšaft Jana bakaláře a také smlouva mezi Martou, matkou jich, a dětmi jejími čtena byla, mluvě po přečtení, že lím uka- zuje, kterak tato Anna statek po otci jeho a mateïñi drżi a jeho až posavad v užívání jest, a tak v tom artykuli žalobu svou provozuje. A kšaltem Jana bakaláře to sc ukazuje, Ze Anna lalo padesáli kopami jest vybyta, a kterýž statek nynf drżi, ten jest posel od Viicslava Cer- nohorského a ne od Jana bakaláře a tento Jan že ničímž odtud jakožto dědic vybyt není a všeho toho stalku, kte- réhož nyní v držení jest, dostala pod svěřením i také při- povídáním, že stavu svého panenského nepromění a že se nevdá, což chce svědomim ukézati, dav čísti svědky mluvě po přečtení, že takové její připovídání hojně pro- vedeno jest. A poněvadž stav svuoj proměnila a vuole matky- její nebyla, než aby se nevdavala, a po smrli ta- kovy statek na něho Jana, jakožto syna Marty, a kterýž z statku matky své. vybyt není, aby připadl, i na jiné přá- tely a vnuky. Žádá toho, aby ten statek tak přišlý byl opatřen, aby se po smrti dostávali jejímu manželu ani jinému nemohl. A jaké jisté srozumění bylo Jana s malkou jeho i s Annou i jaké snešení, ukázán zápis trhový zahrady, že jiný žádný, než 'aby ona byla v užívání toho statku až do smrti a potom aby na krevní přátely připadl. A aby té zahrady neplatil, než kdyby ona Anna stavu nepromí- jejíc byla v nějaké potřebě a nouzi. A zřídil Václav otec s dětí nápady na matcř' spravedlivě, tehdy s malefe na děti jíti mají a ona Marta vuole té jeho v nápadích ne- změnila, nechala tak a pii tom zuostaveno jest. Zase od Anny mluveno: Ksaftu tomu Vicslava Čer- nohorského přečtenýmu jest člyrydceli osm let, ta léta v mlčení byl, nikda tomu neříkal nic a toho v pokojném držení mátě její byla a ona po mateři tolikéž, on Jan jsa v margkrabství Moravském mnohá léta tam syny své zplo- dil, kterak jsou jměli na ně nápady jiti a Jan bakalář, druhý manžel a otec Anny, činil kšaft před léty sedm- nácti, toho pominul, času projíti dal, kterýž o svým statku kšaftoval, o domu i o zahradě jak chtěl, a tomu odkázání dosti učinila jakožto mocná otcovská poručnice od něho zřízení. A kdež předešle porovnání se stalo s jislými pro- středky, vztahovalo, se na patero dětí a ty zemřeli: jsou, toliko on Jan Cernohorský sám zuostal, kterýž potom při- javsi svou spravedlivost z toho Jana bakaláře, otčíma svého, kvitoval na budici časy a věčné ; ukázána ta kvi- tancí, že zbytečně na lo nastupuje a daremní zaneprázd- nění činí. A Markéta, matka její, před lety třinácti statek svuoj pořídila, kterýž jí ne po otcí Jana Cernohorského, ale po Janovi bakaláři, otci jejím, se jest dostal a tomu tento jan místo a pokoj dal, než nyní jsouce z peněz ozahradu placení napomenut, chtěl by nastupovati na to. A tomu Vodičkovi nožíři, svědkovi, odpírá a praví, že mateře své o statek nepodvedla a když oto místo a konec vejpovědí spravedlivou jmíti bude, chce k němu o to právem přikročiti a toho tak nemíní nechati. Na to od Jana Cernohorského mluveno: Neodpirä tomu, aby nejmel kvitovati, ale z statku otčíma svého, než kterýž potom po smrti jeho otčíma na mateř zas při- padl, z toho vybyt není a z toho nekvitoval_ a bytem svým v Moravě své spravedlivosti jest neztratil, neb to 

Strana 561
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). již pořízeno bylo tak, že sc ona nevdá a po smrli 2e to na přátely krevní připadne, a tím toho, mluvíc, že se nevdá, dosáhla; pak vdavšií sc, jmá-li toho užíti či nic, žádá za rozeznání spravedlivé. A také žádné svěření ne- muože se tak dostatečně ukázati, jako co se zjevně činí. A když by co zjevné bylo, již by svěřením nebylo, po- roučeje se s lim se vším k spravedlivému práva uvážení. Naposledy od Anny mluveno: vzal všecky díly, ná- pady po jiných dětech i svůj taky, a z těch díluov kvi- toval i z svýho a mátě jeho nevzala než jeden, a potom což statku přibylo, to z nadělání Jana bakaláře bylo, nebo ten domček, který jest v Tejně zdělán, jest od Jana bakaláře, a co naň naložil, nedal by nyní zaň toho, a sami, proti sobě mluví, jednak že jí mátě nehájila se vdáti, jednak že slíbila, že se nevdá. Dále toho nevykládaje prosí za vejpověď a rozeznání spravedlivé. Tu pan purg- mistr a páni — takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vypovídají: Poněvadž Jan Cernohorský po Václavovi, otci svém, díl náležitý, i kteří jiní na něj při- padly po bratřích a sestrách jeho, od Jana bakaláře, otčíma svého, zcela a zouplna jest přijal a téhož bakaláře z toho kvitoval, prázdna a svobodna i statek jeho na. časy bu- dúcí a věčné učinil. Jan pak bakalář majíc také statek svuoj vlastní a svobodný, otom jest pořádný kšaft udělal a Martu; manželků svou, nad ním a dětmi svými mocpou olcovskou porucnici jest zřídil, jistou sumou odděliv Ště- pána a Annu, dětí své s Martou zplozené, kterážto potom Marla za živnosti své, jsouc statku svého paní svobodná, ten jest všeckém pořádně při právě Stěpánovi synu a Anně dceři, dětem svým, zapsala a mocně dala s touto vejminkou, že v tom'jich statku má býti mocnou a pra- vou hospodyní aZ do smrli své, Geho2 proměniti dále ani co k tomu dávati bez vuole téhož syna 'a dcery nemohla. A Jan Cernohorský od Marty, matky své, a Anny sestře- nice zahradu jest také z téhož statku již Anně a Stépánovi daného koupil, kteréhožlo statku po smrli matky své Anna podle zápisu v držení vkročila a více než městská léta bez natíkán( právního užívala. A aby Anna Jandová jaký statek pod svěřením ncb jiný, jestliby se nevdala, kterýž by Janovi Cernohorskému neb dětem jeho po otci Václavovi neb Martě, matce jeho, byl spravedlivě náležitý, drzeli jmóla, toho podle práva pokázáno od něho není. I z těeh příčin dává se jí Anně Jandové proti němu Ja- novi Cernohorskému za právo tak, že takovou žalobou ona Anna jemu Janovi povinovata není. Act. 5. post Di- visos apostolos 1549. Styrzen tento: nález od jich milosti pánů rad jeho milosti královské nad appellacími zřízených. Neb on Jan ernohorsky nepiestav na nálezu pana purgmistra pánuov appellací vzal. A to polvrzenf.najde se mezi -appellacimi od práva tohoto v dolejší kanceláři 1550. 42. 1550, 24. března. Rukof. č. 1024 f. 7. Od našich Ferdinanda oc My Ferdinand oc — zanechávají toho ortele při své váze, poněvadž v té při — za právo vy- povčdíno jest. Tomu na svědomí pečeti naši. — Dán na hradě našem Pražském v pondělí po neděli Judica. 43. 1554, 99. června. Rukop. & 100 f. A. 3. V pálek pred sv.Janem Kf. stala se smliva — mezi bra- třími: Mikulášem, Václavem, Lukšem Cernohorskými a Annou, sestrou jich, o statek pozuostalý po neb. otci jich Janovi Cernohorskym a to taková: Jakož jest on Mikuláš od -- olce svého sobě k živnosti z statku, kterýž jest jemu od otce jeho svěřen byl, při odevzdání a zase po- stoupení otci téhož stutku sobě zanechal na dluzích a ho- tových penězích až do tisíce kop m., tolikéž Václav a VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). 561 Lukáš a Anna, každý z nich, berou a vzali až do tisíce kop gr. m. na zahradách, vinicech, klenotích, hotových penězích a což se pak ještě nadto vajše statku pozuosta- lého po neb. otci jich našlo, tím se — rovnými díly po- dělili. — Co se domu u Jednorožeuov dotýče, ač jest koupen za XIII'/J, C k. gr. ©. — a Mikuláš něco svých peněz na něj dal, ostatek otec jich, však podle snešení společného jest Mikulášovi tajZ duom puStén za XII!/, C k. gr. €. — Co se dotýče bytu Lukáše, bratra najmlad- šího, a Anny, sestry jich, mají svuoj byt míti v témž domě a pokoji, kterého prve v držení byli a to do roka — bez překážky jeho Mikuláše a manželky jeho Kateřiny. 44. 1558, 22. června. Kopiář v archivu mistodrż. č. 62 /. 24. Ferdinand. Nejjasnější kníže, synu náš nej- milejší. Jaké jest nám suplikací času pominulého, když sme nemocí zimnice obtiZeni byli, mistr Matou§ Kolin z strany toho ročního platu, kterýž na lekturu feck v Star. M. Pr. kÉa(tem nékdy doktora Jana France od- kázán jest, podal, tu Tvé Lásce spolu s vcjpisem té mi- losli od nás učiněné a jak ten plat do desk zemských mistru: Kolinovi k ročnímu vydávání vešel, posíláme, jemuž Tvá Láska vyrozumí. I majíc my v paměti zprávu, kteráž nám o osobě jeho, že by při učení mládeže pořádně, jakž dobrému kfesťanu náleží. se nechoval, dána jest, nezdálo se nám jemu dále té lektury řecké nechati, aniž toho platu vydávati dopustiti. Protoż toho při nařízení Tvé Lásky zuostavovati a Tvé Lásce vejpis recessu jemu nyní od.nás daného pro vyrozumění posflati ráčíme. Dán v Vídni v pátek den sv. Máří M. I. etc. 58. 45. 1567. Rukop. č. 2118 ; 166. Kalefina Kušová šmejdířka dala krám s šmejdem v Železný ul. u Jednorožeuov — Vondřeji Monchanovi, zeti svému. 46. 1567. Rukop. ć. 1049 J. 82. (Svědomí mezi Ondřejem Habrba$em z jedne a Josefem Kyrchrper- gerem z strany druhé Actum feria Il. pridie Magdalenae 1567.) Dorota, Ondřeje Habrbaše kuchařka, svědčila: Sla sem Zeleznou ulicí, trefila sem se k tomu, a oni sc vadili a Josef stál s pánem, řekl mu, ty jsi zrádce, zloděj a jsi Selma némecky a český, přišla paní Jednorožcová i vzali jsme ho od něho a on se předce na našeho pána trhal, chtél ho sekati i řekl jest inu, víšli co, dej mi pokoj, máš řád a právo, kde budeš chtíti, buduť vzejtru státi a on na to nic nedbal, přece lál, přišlo k tomu více jiných kupců, vzali ho mezi scbe a on jim tolikéž haněl, i trefí se k tomu pak rychtář, odvedl ho od nich, pak sme my šli odtud. Erhart Wolf svědčil: Ze sem chtěl jíti s Michalem Hararem, přítelem svým, do jeho příbytku, trefil sem se nenadále k tomu, že jest se Josef Kyrchrperkger s On- drejem Hobrbašem na rynku Starého města vadil a nadal šelm a lotrů Josef Ondiejovi, ale Ondřej ho pěkně na- pomínal a prosil, aby 'mu pokoj dal, neb on jak Ziv nic mu zlýho neudělal, ale Josef na tom přestati nechtěl, než jednostejně mu šelmoval a lotrů nadal, tehdy Ondřej po- věděl, má-li co k němu, aby toho na něm právem hleděl, neb jest mu usedlej dosti. Předce na tom přestati nechtěl Josef, dobyl na něho kord na Ondřeje, dobří lidé mezi to přišli a vzali Ondřeje na stranu, pryč ho vedli odtud, tehdy jest Josef pověděl, že jest se Ondřej zlodějem udělal u Jednorožeů a matka jeho že jest nosila kámen na hrdle v Ceských Budějovicích, tehdy Michal Harnr a jíní lidé z toho jsou ho trestali, aby přestal hanční, neb má-lí co k tomu Hobrbašovi, aby mu na zejtří pověděl, nebo právem toho na něm hleděl, tehdy Josef zase Ma- rarovi odpověděl, jestli že ty toho Habrbaše zastáváš, tehdy 71 

Strana 562
6 N VH. Na Velkém náměstí (strana jižní). ot jsi rovně takový šelma a zrádce jako on i každý, kdož ho chce zastávali, víc já nevím. Melichar Hylšner z Vratislavě svědčil: slyšel, že mu nadával šelmů a lotrü Habrba&ovi Josef a řek potom, tvá matka nosila kámen na hrdle a on ho vždy prosil, aby ho nechal, že má právo, že chce jemu všudy dostátí a kordu naň dobyl, vždy potom že si šelma a zrádce a napsals mi na domu. On se vymlouval, že toho neudělal, víc nevím. Ambrož Netter svědčil: Jakož Ondřej IIabrbaše žádá na mně svědomí proti Josefu Kyrchrpergerovi, co se jest jemu ve čtvrtek před sv. Trojicí leta tohoto, LXVII. od téhož Josefa Kyrchrpergera piihodilo, i to jest ini v dobré pamčti, že když sc Ondfej Hobrba$l na rynku Staromóst- skym s panem Janem De$anskym prochózeł a Josef Kyrchr- perger s manželkou svou také jdíc domů, i uhlidav tolo Habrbašle naň zavolal, potom k němu šel a beze vší příčiny jemu tehdáž od něho dané mezi mnohými hanli- vými důtklivými řečmi jemu mluvil, že jest zloděj, šelma, zrádce a Ondřej Habrbašl vždy k nčmu pěknými řečmi, aby ho mohl spokojití a měl-li by k němu co, že má řád a právo, ale on vždy víc důtklivými řečmi, jakž na- hoře povědíno, nepřestávaje hanél, pravíc, že jest matka jeho kámen na hrdle nosila; on pak nemoha pied ním pokoje míti, i řekl Josefovi, že ho samého nemá než za takového, dokudž toho na něho (?) neukáže, potom jsa napomínán tyZ Josef od pana Michala Harara jakožto pří- seżnyho i od jiných, aby domů šel a jemu Habrbašovi i jiným pokoj dal, nechtěl toho učiniti, pravíc, že by i on p. Michal i jiní též takoví museli býti jako i on Habrbašl, kdyby ho v tom zastávali. A v tom přišel p. rychtář městský a téhož Josefa domů doprovodil. Též v dobré pa- měti mám, že téhož léta, dne a bodiny on Josef Kyrchr- pergker na téhož Ondřeje Habrbaše na rynku Staromést- ským kordu svýho dobyl, když se s týmž p. Janem De- šenským procházel a on p.Jan Dešenský a manželka jeho Josefova jemu rozpor činili; víc nevím. Michal Harar svědčil: Stalo se tak, dne nevím kte- rého, než bylo okolo sv. Trojice, šel sem domů s Erharlem Wolfem od Vléehrdlü, vidél sem, Ze se vadí Andres Ha- brba$ s Josefem Kyrchrpergkerem, v&li sme oba dva k Ambrożovi Netterovi, tu sme sc posadili, zdaleka sme se dívali a poslouchali, an ho důtklivě a šeredně k němu Andresovi promluvil, Andres zase proti němu pěkně krotce, jak mohl nejlépe, a ti kteříž jsou okolo něho byli, Jiřík Kromr a Jan Dešenský a jiní nevím, kdo jsú byli, krotili vždy, aby mohli rozvésti. A mezi jinými řečmi ještě vždy Andres pěkně k němu mluvil, aby ho hleděl nazejtří, neb měli by co k němu právem. Když k němu žádné jiné příčiny neměl, mluvil k němu německým jazykem, ty jsi šelma a tvá máti byla kurvou, nosila kámen v Budějo- vicích a potom abyšte všickní tomu rozuměli i česky po- vím, že jest on zrádce, lotr a zloděj, a že máti jeho no- sila kámen v Budějovicích, proti tomu se Andres rozhnéval, pověděl, sám jsi takový, jestii toho na inne nepokáze&. V tom vytrhl Kyrchrperger na Andresa kord, já držím. Kdyby nebylo Dešanskýho, Jiříka Kromera a písaře Much- kova, byl by mu škodu udělal. V tom odvedli Ondřeje lIabrbaše k Jednorožeovům a Kyrchrperger šel jakoby chtěl domů jíti, zastavil se předce tu na rohu a naň vždy důtklivě volal na Andresa, zda-li by ho mohl zase vyvo- lati ven. Pak řekl sem, povedu já ho domů, je on se mná dobře. Když sem k němu přistoupil, držel se toho kordu, potrhal se i na mne, manželka jeho vstoupila mezi nás s dítětem, když na mne nemohl nic míti, řekl mně: Videl sem a | VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). vyjebnaný peitnáři a nuzný kramáříku, jestliže: ty ho za- stáváš, v tom jsi rovně taková šelma a zrádce i všickni, kteříž mu pomáháte. V tom sem od něho odšel, hledal sem rychtáře, on se nahodil a vedl ho domů; jinýho nic nevím. Jan Dešenský z Dešenic svědčil: léta tohoto LXVI] některého času po s. Duše, dne některého, když sem po večeři na rynk Starého města Pražského přišel a s panem Filipem Redewesterem procházejíc se, dobrou noc mu davše, do příbytku svého odjíti sem chtěl, na témž rynku potkal sem se s Ondřejem Habrbašem a s ním sem se velmi málo zastavil i minuvše nás Josef Kyrchrpergker, jdouc s man- želkou svou, kteráž malé dítě na rukou mčla, tak mám | za to, z Smerhova z vína, na něho Habrbašle jest zavolal, a když k němu Habrbešl šel, já sem na stranu maličko poodstoupil a v tom ohlídši se, porozumél sem, že se něco vadí. Neb on Hobrbešle mluvil mu, máli mu co povědíti, aby mu ráno pověděl, ale on na tom piestati nechtíc, vždy jest se domlival, że by Llabrbeśle o jcho manželce a dcefi mluviti a psáti na jeho domu inél, 2c by kurvy býti měly, a mnoho toho jiného mluvil, ale Hobrbešle sprosta tomu odepřel, že to pravda není, vždy ho žádajíc, má-li co k němu, poněvadž mu dosti usedlý jest, aby ho před pány vinil, k čemuž sem já ho i jiní všickní napomínali, tolikéž manželka jeho, aby sobé tcn opilý večer pokoj dal, což on učiniti nechtíc z jednoho hanění do druhého se dal, pravíc, Ze by matka jcho i on v Budějovicích se dopustiti měli něco a tak na poclivosti mu utrhoval, nejednou než několikrát šelmy, zrádce, zlo- děje, německým jazykem šelm, typ, tretr, prebicht, jemu | jest nadával. Potomně když již byl odveden Andres Ho- brbešl od něho, nepřestával jest předce po něm povolá- vati a jsa napomínán i taky z tolo trestán od p. Michala Harara, kterýž se pravil přísežným býti i taky od jiných sousedů a dobrých lidf, aby jeinu Hobrbeslovi, ponévadz se ku právu volá, i laké sousedům s tím svým křikem pokoj dal a domů šel, toho jest učiniti nechtěl, nýbrž pravil, že oni musejí takoví býti jako Hobrbešl, poněvadž ho zastávají a tak v novou hádku a nové hanění se dal s těmi sousedy a dobrými lidmi, kdež sem já, abych toho déle neposlouchal, poodšel. Nic víc. Jan Jindrův z Litomyšle svědčil takto: Jako scm po- hnán od Ondřeje Hobrbešla, měštěnína Starého města Pražského, abych jemu svědomí proti Josefovi Kyrchrperg- kerovi vydal, jakého svědomí na mne žádá, to jest mi vše na ceduli sepsané podáno. I toto jest mi vědomé a v do- bré paměti mám, že leta tohoto LXVII ve ćlvrlek po sv. Duše jdouc od pana pergmistra J. Mtí C. hor viničních nenadále sem sc k tomu pfitrefil, Ze pan Jan Dešenský a Ondřej Hobrbešl stáli spolu na rynku a Joscf Kyrperger při nich vysoce haníc týž Josef německým jazykem Ondřeje Hobrbešle na poctivosti. Jaký pak začátek toho byl, o tom vědomosti žádné nemám, mluvíc k němu tyto slova týmž jazykem némeckym: Du bist ain sselm vnd ain diep, ty slova několikrát opakoval, du sselm, diep du diep, to jest česky ty šelmo, ty zloději. Tu jeho napomínal Hobrbešl, aby jemu pokoj dal, a má-li co k němu, aby mu to nazejtří mluvil, a chce-li jej z čeho viniti, že má pány jeho, a ku právu že jest mu dosti usedlý. K tomu se pfitrefil p. Michal Harar, kterýž jej napomínal, aby Hobrbešlovi, ja- kožto sousedu Starýho města Praž., pokoj dal, tu on ještě více lidi a sousedy haněl těmito slovy: wer fore in ist dem Hobrbessl, ist ain sselm vnd diep vnd feretr als cr ist, tu jej manželka jeho napomínala a pro pána boha prosila, aby šel s ní domů, potom sem já Hobrbeśle s Jitikem Kromlem pryč odvedl před dům Jednorożcovic. Co jest 

Strana 563
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). se potom tu jinýho zběhlo, lidem jiným to dobře vě- domo jest. Jiřík Kramcr z Normbergka svědčil: To jest mi vě- domo, když sem některý den brzy po Svalodušních svátcích po večeři s Janem Jindrovým z Litomyšle na rynk přišel, tehdy Ondfej HobrbeSl a Kyrchperger spolu se vadili, Josef Kyrchpergker jest Ondfejovi Hobrbe&lovi rodicüv jeho na poctivosti velmi hančl, německými slovy řekl du ssclm, du diep i mnohými jinými slovy česky i německy jest ho velice naříkal. Když Michal Harar toho Josefa Kyrchpergera napomínal, aby jemu Andresovi pokoj dal, máli co k němu, aby právem k němu hleděl a on hanění nepřestal, než pravil, kdož Andresa zastává, že musí rovně takový býti jako on; potom sem odešel. Jakub Long, služebník Jiříka Krammera, svědčil: Toto jest mi povědomo, že některý den po Svatodušních svátcích přišel sem ku pána svýmu na rynk, v tom sem uhlídal, že jest Ondřej Hobrběšl s Josefem Kyrchrperg- kercm vadili se, než při počátku sem nebyl, kdo jest komu příčinu dal, než to sem slyšel od Josefa Kyrch- pergera, že jest Andres Hobrbaše hančl, a jemu po ně- mecku řekl du sselm, du diep a v tom jest Michal Harar se přitrefil, napomínal ho dobrými slovy, aby toho nečinil, než jestli jest mu něco učinil nebo ublížil, aby ho podle práva čínil. A on jest mu Josef na to odpověď dal, že kdož ho koliv zastává, že sím taky takový býti musí, jak je on; při tom sem taky byl, Ze jest ten Josef Kyrch- perger na Andresa Jlobrbeśle kord dobyl a p. Jan De- šenský k tomu přistoupil, řekl, co to činí a jak sobě vede, aby toho tak nechal. Jinýho nic nevím. 47. 1571. — Rukop. č. 1050 f 162. (Svědomí mezi p. Pavlem Sturmem z Firštenfeldu a Zuzanou, Miku- láše Černohorského dcerou.) Anna Pečárková svědčila: Když p. Pavel po potřebě J. Mti C. odjel, poslal po ně- kolika nedělích po svou manželku, aby za ním tam přijela, poručila mně doma všecko hospodářství. Tehdy já na den sv. Filipa a Jakuba nechavší klíčů panských v svým po- koji odešla sem po potřebě svý i přišedši domů našla sem pokoj odcmčitý, kdež pán svý i J. Mti C. potřeby i toho papouška mčl, ta děvečka, která se mnou líhala od Cernohorských, přišla se mnou dotoho pokoje. Já řekla: Kdož jest toho pokoje odevřel a kde jest papoušek? A ona řekla: Jižť jest ho Zuzanka vzala. Kterakż by sem vešla? Nestarejte vy se o Zuzanku, umíť ona každý pokoj odevřítií. Já běžela hned k Cernohorským, tam sem toho papouška našla, ale nemohla sem k němu, neb ho byli zamkli. Sla sem k sv. Jakubu na pouť skrze Tejn, potkala scm sc s Zuzankou a ona jde od sv. Jakuba sama třetí. Tu sem ji lila, proc jest mu do pokoje vešla a toho pa- pouška nenáležitě vzala. Ona mi za odpověď dala: A já vzala. Proč bych nevzala, jako svý. Já řekla: Měla's bráti, kdyby pán a paní neb já doma byla, ne tak zrádně do pokoje mi vcházeli. Nevím, byl-li jest tvůj či nebyl, ponévadz pán ho má drahně nedělí a nikda's o něj nic neffkala, neż kdyż žádnýho nebylo, vešla's do pokoje. Já nevím, co si tam víc vzala, pán tam má věci J. Mti C. Ona mini za odpověď dala: Nestarejte vy se o to všecko, smc pfátely. Byste vy byli přátely, neměla si mi toho činiti, když sem doma nebyla. Jiní ji lidé trestali, proč jest to učinila a vzala mi jej, ona jim to za odpověď dávala: Vzala, vzala, proč bych tam nešla. Však jest mi tak svobodno, jako jí. Kateřina, u Marjany, pokojnice v domu Jednorožcovic, kuchařka: To vím, že Franc, mládenec ze Spejru, poslal panně Zuzanně papouška, neb ji ma mili, a dala mi panna Zuzanka list, abych jej ku p. Pavlovi donesla. VII. Na Velkém namósli (strana. jizut). 563 . 48. 1578, T. biezna. Rukop. č. 1134 /. 186. (Jan Cernohorsky z Horoméfic s Katefinou Cernohorskou, matkou svou, Mikulášem bratrem a Zuzanou sestrou.) Vedle toho odporu, kterýž jest učinil Jan Cernohorský spisu kšaftovnímu někdy Mikuláše Cernohorského, otce svćho, a obeslav k tomu Kateřinu Cernohorskou, matku svou, Mikuláše C. bratra a Zuzanu, sestru svou, příčiny toho odporu předložil tylo: Předně, że ten spis pod jme- nem kšaftu slavností kša(tovních a právních žádných nemá. Drulié že při tom spisování žádnej nebyl, a on nevěří, aby otec jeho ten kšalt tak sepsati a v něm sc podepsali měl. Třetí, dokládá v témž opisu »učiním mocnou otcov- skou poručníci Kateřinu, manželku svou«, což obsahuje budoucí věc, snad když z mrtvých vstane, ale na ten čas žádné mocnosti nečiní. Civrté, aby česky psáno, a tak Němce jej psati nebo Němkyně diktovati musila a on Mikuláš ho sám nedělal, neb on česky dobře uměl, jsa přirozený Cech. Páté, že ten spis sepsán contra oflicium píetatis, proti povinnosti otcovské, protože otce jeho žádné zmínky o něm Janovi, synu svém, neučinil. Pak práva císařská ukazují, guod lestamentum, in quo filius prelerilur, nullum est. Proti temu ed obeslaných skrze přítele za odpověd dáno: Slyšeli příčiny, proč by Jan C. nechtěl kšaftu vlce svého místo dáti, praví, že knim nejsou povínni odpoví- dati, ani v jakou rozepři se dávati. Předně proto, že Jan pochybil pořadu práva o kšaftích vyměřeného, neb nevložil v času právním tomu kšaftu odporu. Druhé, že věda Mi- kulaše bratra vlastního a Zuzannu vlastní sestru býti a že z slatku olcovskebo vybyti nejsou, chtěje ten odpor klásti, nedotázal se jich, chtějí-li při něm stáli.. A tak opčt po- řadu práva pochybil. Třetí příčina, že Jan Č. po smrti otce svého vstoupiv na milo tolo, aby se spećetil slalck po otci jeho pozůstalý pro Mikuláše, bratra jeho, který v zemi nebyl, tudy ten statek Mikulášovi přivlastůujíc. Ctvrtá příčina, proč odpovídati povinní nejsou, protože zřízení zemské vyměřvic o společnících, aby všickni spo- lečné pohánčli a obsílali, též i poháněni a obsílání byli, čehož tuto opět Jan pochybil, neb po projití času, když obeslal matku svou Kateřinu, bratra a sestry: své do ob- sílky nepojal ani ku právu nepřipravil, a tak ve všech artykulích pochybil. Na to od Jana oznámeno: Strany prvního artykule odpírá tomu zjevně, aby časně odporu nevložil, ale že mu není časně dopříno obsílek, tu jím nic nesešlo, nýbrž právem. K druhému artykuli praví, že se ví o Zuzanně, sestře jeho, kterak jest učinila psaní z Vídně pány žádaje, aby kšaft otce jejího byl tvrzen, a tak dala na sobě znáti, že mu nechce odpfrati a Jan jí tehdáž psaním vůli svou oznámil. Co se dotýče Mikuláše, bratra jeho, nadál sc, že spolu s ním odpírati bude, a když z Uher domů se vrátil, poselství k němu učinil, chce-li odpirati. On dal za odpověd, že není toho oumyslu. A tak opět pořadu prävn nepochybil. Że pak žádal, aby pro sebe a pro bratra: Mikuláše statek popsán byl, v tom jest dobie učinil, neb vůle bratra tehdáž nevěděl, a takovým po- psáním žádnému se nic nepfisuzuje ani neodsuzuje. V čtvrtém artykuli praví, že neobsílal všech společníků, na čemž se mejlí, neb je vždycky všecky tři obsílal a oni vBickni ti k jcho obsilkám stali. A poněvadž jsou příčiny slyšeli, budou povinní odpovídati. Pakli by nechtěli, tehda on za přísouzení na nich pokuty X gr. č. sněmem vy- měřené žádá. . Zase od obeslanych promluveno: Praví Jan C. ten kSafl byli nepoiidny a podezrely, pak otce svýho vyhlá- siti a naříkati mrtvého jako podczřelýho. Sou na to těžké 719 

Strana 564
564 VII. Na Velkém náměstí (slrana jižní). pokuty. Dále přiznává se, že jest se doptával Mikuláše, bratra svého; proč jest se pak také i sestry své nedo- plával? A tak vždy pochybil zřízení zemského. Naposledy žádá pokuty, ale příliš pospíchá, an ještě neslyšel, aby obran svých proti příčinám jeho ukázati neměli —. - ‘Tu p. purgmistr, páni a rada — vypovídaj(: Poně: vadż se jest vyhledalo, Ze Jan C. z H. ućinivsi odpor kšaftu otce svého matku svou, bratra a sestru časně k témuž odporu obsílajíc, ač příčin svejeh v času od práva vyměřeném pro feriac vína sbírání klásti jesl ne- mohl, však nicméně se vždy pořádně při právě ohlašoval, po ujití pak ferii hned po právě svým šel a tak tu nic nepromlčel, z těch příčin dává se Janovi C. za právo, že obcslaní na ty příčiny od Jana k odporu toho kšaftu před- ložené odpověd dáti jsou povinní. Act. fer. VI. post Oculi. 49. 1578, 8. května. Rukop. č. 1172 f. 200. V so- botu den Nalezení sv. Kříže stal se popis zboží po Miku- lášovi Cernohorským : Ilem v Slavkově 800 k. m. püjce- ných na cín podle vejtahu a šuldpryfů ouředníkuov J. Mtí C. U ňákýho konváře v Třebíči za cín 100 tolarů, ňáká vdova konvářka též v Třebíči za 20) tolaruov. V Vejvan- čicích N. konvář 32 k. m., konvář v Nusy 15 k. m., formané z Uherského Brodu přijiali na švestky 56 k. m. Worfas Michal, Uher z Trnavy, 47 k. m., Jeden Uher Kaleinon 130 k. m. 50. 1584, 19. listopadu. Rukop. c. 2179 H. f. 20. "Ten pondělí den sv. Alžběty smlouvy k sv. manżelstvf staly se mezi Faltynem Kirchmarem — a paní Marjanou m. j. a p. Mikulášem Černohorským z Horoměřic — že p. Faltín — dceru svou pannu Alžbětu — připověděl — p. Mik. Cernohorskému — a po dotěcné dceři své — věna 1000 k. m., k tomu vejpravu —. 51. 1585, 26. srpna. Rukof. ć. 2230 /. 116. V pon- dělí po sv. Bartoloměji stalo se snesení konečné mezi KalcFinou Cernohorskou a paní Zuzanou Parmanovou z Mořiměřic, dcerou její, z jedné a p. Mikulášem Cerno- horským z Hořiměřic, synem nadepsané paní Kateřiny, 7 strany, druhé, Ze prohlfdajíce kSaftu neboZt(ka n&kdy p. Mi- kuláSe Cernoliorskyho, manzela a otce jich — sou se všichni tři — o stalek rozdělili — takto: Duom — u JednoroZcuov — p. Mikulášovi zuoslali — mó — na takovej zpuosob: poněvadž jest ten dům jemu — v 3500 k. m. pošacován — jestli Ze by ten duom kdy — zavaditi oumyslu byl, tehdy vejšeji nic nežli do toho 3500 k. — moci žádné míti nemá. A pakli by jeho p. Mikuláše P. B. bez dědi- cuov smrli uchovali nerâtil anebo Ze by též za živnosti své len duom prodati chtěl, tehdy tolikéZ toho učiniti moci nebude, nýbrž — duom jim malefi, sestře anebo dělem jejím zase — za touž sumu — postoupen býti má. V týmž domě jest sobě paní Kateřina Č. pokoj do Železné ul. aż do smrli bez ouplatku vyminila. — Dâle p. Mi kuláš má -— Zuzaně, sestře své, 600 k. m. z toho domu — vyplatíti —. Paní Kateřina za podíl svůj jest vzala dvory oba ve vsi Bubních — ve 1400 k. m. — z kte- réhožto dílu paní Zuzaně, dceři své, vydati má 400 k. m. 52. 1599, 2. listopadu. Rukop. č. 1174 f. 57. V středu po V. Svatých stal sc popis svrškuov po někdy Heřmanovi řezbáři a Kateřině m. j., pokojníků u Jedno- rožcův. 53. 1604, 8. dubna. Rukop. č. 2205 f.2 53. (Kšaft uroz. p. Mikuláše Černohorského.) Ve jméno svaté ne- rozdílné Trojice amen. Já Mikuláš Černohorský z Hoři- méfic, J. Mti C. cla pomezního v městech Pražských přední kommisař, známo činím timlo lislem mým kša(- VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). tovním všem vůbec —, že uvažujíc nestálost života člo- věka každého —, avšak vůli svou v vůli Otce mého ne- beského podávám — a když by mně milý pán Bůh z lo- hoto světa pojíti ráčil, ta vůle má jest, aby tělo mé bříšné, smrtedlné, náležitě bez přílišného nákladu v kostele u sv. Benedikta tu, kdež má milá manželka a dítky mé pohřbeny, jsou, též pohřbeno bylo, nicméně sklípek, klerýž ještě doklenut není, pokudž bych však ten za živobylu mého dodělati nedal, tehdy po mé smrti aby spraven a kámen hrobovÿ na vrch položen byl. Kterémužto záduší a ko- stelu sv. Benedikta předkem a nejprve náklad na epithapium, též mříže železné, kdež rodičové moji na krehově přebý- vají, na památku těl mrtvých 7 penéz, kteréž za lidmi mám, jedno sto kop grošův českých dávám a odkazuji; pakli by též summy na týž náklad nepostačilo, tehdy bu- dou moci páni porućnici tohoto kšaftu mého z peněz ouroćnich aneb z Cinże domovof dolożiti. IDale o statecku mém toto pořízení činím: Dům můj, kterýž u Jednorožců slove, v rynku Staroměstském, v němž nyní bydlím, po- něvadž mně milý pán Bůh s dobré paměti Martičkou Cer- nohorskou z Proseče, manželkou mou milou, Annu dcerku k potěšení dáti ráčil, kteráž až dosavad v živobytu zů- stává, pokudžby přišla k létům svým dospělým a rozum- ným, jí jakožto dceři mé vlastní a dědičce tyż dům se všemi v něm svršky a nábytky, klenoty od zlata a stříbra, též penězi hotovými mými vlastními, šaly choděcí, vinuté a perné, též vína ve sklepích v témž domě mém a suminou jiný všecken a všelijaký statek movitý i nemovitý — mocně k dědičnému držení a užívání ji vládnutí dávám a odkazuji. Pakli by pán Bůh všemohoucí svrchu dotčenou Annu, dcerku mou, dříve dojití let jejích rozumných a dospělých z tohoto světa prostředkem smrti povolati ráčil, tehdy po smrti její týž dům můj Kašparovi, Mikulášovi, Kateřině Manhartové, Barboře a Alžbětě, synům a dcerám po někdy dobré pamčti Zuzanně Parmanové, jinak Cer- nohorské z Hořiměřic, sestře mé milé, pozůstalým též k jmění a dědičnému užívání jicb společnému právem nápadním na ten způsob, aby oni byli povinní Alžbětě, sestře své, šest set kop míšenských i s ourokem jí na témž domě mém zjištěných (pokudž by jí taková summa za živobytu mého odkázána nebyla) napřed dáti a odvésti, dávám a odkazuji. A jakož mám sobě od J. Mii C pána, pána mého nejmilostivějšího, z milosti |. Mti C. za mé věrné služby dva tisíce kop grošův českých daných dvěma jistotami rozdílně zjištěných, z kterychzto každého roku z ouřadu J. Mti C. rentmistrského jedno sto kop grošňv českých ouroku mně až do vyplnénf hlavní summy odvo- zovati má, tomu chci, aby ihned po smrli mć páni po- ručníci, kleréž tímto kšaftem mým nad dotčenou Annou, decrkou mou, sirotkem a statkem po mně pozůstalým na- Fizuji, tyż ourok każdćho roku z ouïadu rentmistrského do zrostu a let její dospělých sami vyzdvihovali a z téhož ouroku padesáte kop grošův českých na tři díly rozvrh- nouce, jeden díl do špitála k sv. Pavlu chudým lidem, druhý díl žákovslvu k matce Boží před Tejnem a třetí díl chudým lidem vězňům do šatlavy Staroměstské každého týhodne v sobotu na vychování se vší pilností: každého roku na časy budoucí vydávali a druhých podesát kop grošův českých ouroku na vychování Anny, decrky mé, a jiné potřeby obrátili. A když by pak táž Anna, dcerka má, k létům svým rozumným přišla, lomu též chci, aby i ona tím vším způsobem lýž ourok z dotčené summy tisíce kop grošův českých přijímajíc, jinam mimo dotčené vy- měření mé nižádným způsobem ncobracela a toho do smrtí své neměnila, nýbrž pokudž by jí pán Bůh z tohoto světa též prostředkem smrti pojíli ráčil, to za zdravého 

Strana 565
VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). živola tak pevně opatřila, aby budoucí a držitelové statku jejíbo témuž vyměření mému na věčné časy bez proměny dosti činiti povinní byli. V čemž k J. Mti C. té ponížené poddané naděje sem, že mně při lé milosti dané zůstaviti, aby vůle má poslední dle znění tohoto kšaftu mého svůj průchod míti a týž ourok z ouřadu J. Mti C. rentmistr- ského těm všem, kteříž k vykonání té mé vůle nařízení jsou a budou, vydáván býti mohl, milostivě povoliti a po- ručiti ráčí, prohlédajíc milostivě k tomu, že sem J. Mti C. věrně sloužil, důchody se vší pilností upřímně vyhledával, i také je zcela a zouplna, kdež náleželo, odvozoval, neli- tujíc v tom svého zdraví ani statečku, ani nemalou summu k té službě vlastních penčz mých přiložil, o čemž o všem Jich Milostem pánu, panu presidentu a pánům radám zřízené komory v království Ceském i spolu panu Andrc- sovi Lidlovi z Lidlova, spolukommisaři mému, dobře vě- domé jest. Co se pak peněz hotových, za kýmžkoliv mně náležejících a po mé smrti pozůstalých, dotýče, z těch předně paní Lukrecii Ejbový vdově, sestře vlastní někdy paní Kateřiny Cernohorské, maleře mé milé, ženě chudé a pobožné, kteráž v Slavkově zůstává, s dítkami jejími půl druhého sta kop míšenských (však pokudž by mimo jiná vydání postačití mohlo aneb nětco míněji) od pánův poručníkův z ourokův, z peněz hotových a činže domovní odvozování byly, nicméně díl šatův choděcích vinutých, totiž: rukávecc, košilí, fértochů a čechlíků podle uznání paní Anny Košetické aby jí vydáno bylo, též také jedou kopu loket plátna dávám a odkazuji. Item k záduší matky Boží před Tejnem tomu chci; aby ihned po mć smri páni poručníci do zrostu a let dospělých Anny, dcerky mé, na opravu a potřeby chrámův kostela sv. Benedikta a kostela Tejna každého roku po sedmi kopách groších českých odvozovali. Jestliže by pak pán Bůh všemohoucí touž Annu, dcerku mou, dříve dojití let jejich rozumných z lohoto světa pojíti ráčil, tomu též chci, aby páni po- ručníci nynější i budoucí pěl set kop grošův českých pánům Pražanům Staroměstským pod ourok obyčejný za- půjčili a potom: každého roku nápadníci statku mého po smrli též Anny, dcerky mé, ourok z též summy na bu- doucí časy k sobě přijímali a jej pánům ouředníkům zá- duší matky Boží před Tejnem každoročně k slávě jména Božího na opravy a potřeby týchž kostelův od sebe od- vozovali. Co se pak klenotův od zlata a stříbra v témž domu mém pozůstalých dotýče, jestliže by pán Bůh touž Annu, dcerku mov, dříve dojití let rozumných z tohoto světa prostředkem smrti pojíti ráčil, z těch ze všech panně Alžbětě, vlastní dcerce pana jiříka Košetického, švagra mého milého, jeden řetěz zlatý největší pro pa- iátku dávám a odkazuji. Jlem paní Anně Košetické man- želce tolikéž jeden řetěz zlatý ormpantovým dílem dělaný, též největší, dávám a odkazuji. Item Tomášovi, synu vlast- nímu pana Jana z Proseče, jeden pár ormpantův zlatých dávám a odkazuji. Item panf Esteře Tejvlové a panně Annč Hebnštrejtové, sestrám vlastním z Streitnfeldu, po jednom prstenu zlatém s diamanty orientalskými podle uznání paní Anny Košetické pro památku dávám a odka- zuji. Item paní Annč, pana Jana z Proseče manželce, jednu konvičku stříbrnou pozlacenou nejtěžší a největší dávám a odkazuji. Item panně Prudenti a panně Annč, kmotře mé, dcerám téhož pana Jana z Proseče, jedné každé po jedné konvičce stříbrné pozlacené též největší: dávám a odkazuji. Item paní Marušce Voštípový jeden prsten zlatý pěkný aneb koflíček jedcn stříbrný podle uznání paní Anny Košetické dávám a odkazuji. IL. paní Kateřině bečvářce, inmčštce v Novém M. P. jeden koflíček stříbrný dávám a odkazuji. A tak (śmto osobám odkazy jich VI. Na Velkém náměstí (strana jižní). 565 všeckny teprva po smrti Anny, dcerky mé, dříve dojití let jejích rozumných vyplněny býti mají. It. paní Kateřině Manhartovć dvanścte Jżic stifbrnych ancbo misto lžic jeden kolík stříbrný, ten aby jí po mé smrti vydán byl, dávám a odkazuji. Co se pak šatův chodících někdy Mar- tičky, manželky mé milé, též vinutých a perných, svrškův a nábytkův, cínového nádobí dotýče, o tom též takto ří- dím a kšaftují: Mandaleně děvečce služebné, kteráž při mně a též někdy mé milé manželce od tiinście let věrně sloužila a až dosavad slouží, tomu chci, aby ihned po smrti iné s jednu postel šatův perných a některé šaty vinuté a choděcí, což by na ní náleželo, podle uznání paní Anny Košetické, též cínového nádobí všelijakého jeden centnýř, k tomu z peněz hotových jedno sto kop míšenských vydáno bylo na ten způsob, aby ona byla povinna též Auně, dcerce mé, pokudž by v živobytu zů- stávala, vším dobrým se odsloužiti. A pokudž by se jí vidělo, za přijaté dobrodiní při též dcerce mé do smrti zůstávati. | Jestliže: by pak pán Bůh touž Annu, dcerku inou, z tohoto světa pojíti ráčil, dříve dojití let jejich rozumných, tomu chci, aby též Mandaleně ještě padesáte kop míšenských a k tomu jednu kopu loket plátna dáno bylo. | Knihy mé všeckny německé, též ručnice, kordy a všelijaké zbranč, též instrument velký panu Jiříkovi Koše- tickému, Ššvagru mému milému, ihned po smrti mé aby jemu vydány byly, dávám a odkazuji. Knihy pak české, ty aby Anně, dccrce mé, do zrostu jejího a lel rozum- ných dochovány byly; pakli by táž dcerka má dříve zrostu svého a let rozumných prostředkem smrti z tohoto svěla vykročila, tomu chci, aby i též knihy české panu Jiříkovi Košetickému vydány byly. Item panu Janovi Kirchmajerovi z Rejchvic mlejn dřevěnnej: mistrovským dílem dělaný, kterýž v domě mém v sklepě suchém zů- stává, aby ihned po smrti mé jemu dán byl, dávám a odkazuji. Item paní Anně Košetické manllík jeden a sukni jednu, kterýžby se jí mezi vším Sactvem po mé milé Martičce manželce pozůstalými líbily, ihned po mé smrti aby jí vydáno bylo, dávám a odkazuji. Item Bar- boře a Alžbětě, dcerám po dotčené paní Zuzanně Par- manové, sestře mé milé, pozůstalým, jedné každé sukni, a mantlík, kteréž podle uznání paní Anny Košcetické z šactva po též mé milé manželce pozůstalých ihned po smrli mé aby vydány byly, dávám a odkazuji. llcm paní lvč, pana Jana Matyáše z Glauchova manželce, kuní futro lalokovy aneb místo futra mantlík kanavačový, též karkuli s černým prýmem ihned po smrti mé aby jí vydáno bylo, dávám a odkazuji. Jtem paní Julian&, pana Jiříka Steinesa man- żelce, jednu sukni hedvńibnou ancbo Żorcpele, jakž by se paní Annč Košetické vidělo, též čtyry kuny pčkný na mantlíček aby jí ibned po smrti mé vydáno bylo, dávám a odkazaji. Item Barboře Widmanový vdově jednu sukní starou, též díl vinutých šatův od rukávec a košilí někdy Martičky, manželky mé milé, podle uznání paní Anny Košetické po mé smrti, aby jí dáno bylo, odkazuji. A což by pak víceji šatův choděcíchtéž někdy Martičky, manželky mé milé, obzvláštně kožichovými futry podšitých pozůstalo, poněvadž Auna, deerka má, věku mladého jest, v tom paní Anně Košetické tu svobodu dávám, což by se jí vidělo, [aby] z nich odprodati, peníze a ostatek šaciva též dcerce mé do zroslu j'jfho dochovali mohla. Co se pak šactva mého po mé smrti pozůstalého dolýče, z těch předně panu Wolfovi Helclovi, sekretáři německému, kožich soukennej, kunami podsitcj aby jemu ihned po smrti mé vydán byl, dávám a odkazuji. Item panu Janovi Matyášovi z Glauchova kožích vodčěvací soukennej, kunami podšitej aby jemu ihned po smrti mé vydán byl, dávám a odka- 

Strana 566
66 VII. Na Velkém náměstí (strana jižní). zuji. Item panu Jiříkovi Stejnesovi, měštěnínu St. M. Pr., jedny šaty aksamftovy nejlepší, léž plášť jeden nejlepší, kterýžby se jemu dobře líbil, aby ihned po smrti: mé jemu vydáno bylo, dávám a odkazuji na ten způsob, aby on, pokudžby kdokoli tomuto kšaftu a vůli mé poslední na odpor se postaviti chtěl (nejsa já žádnému ničímž po- vinen, nýbrž to vše z lásky a dobré své vůle čině) týž kšnft a vůli mou poslední podle své nejvyšší možnosti zastávali vedle pánův poručníkův povinen byl. Item Andresovi, služebníku mému, starší šaty mý všeckny, též dva pláště soukenný, jeden hřebíčkový barvy a druhý černej, oba napřed karmazínový štrychy ušitej, k tomu dvadceti pět kop míšenkých, ty aby jemu po smrti mé z činže domovní aneb ourokův vydány byly, dávám a odkazuji. Ostatek pak šatův mých vlastních choděcích, což by jich koliv po nahoře dotknutých odkazích mých pozůstalo, ty všeckny Kašparovi Parmanovi, sypu vlastnímu po někdy paní Zuzanně Parmanové z Hořiměřic, sestře mé. pozůstalému, aby jemu po smrti mé vydány byly, dávám a odkazuji. A jakož jest na onen čas urozená paní Voršila Neje- pínská z Strejtufeldu, manzelka pana Samuele Nejepín- ského, z lásky své někdy Martičce, manželce mé milé, jeden tisíc kop míšenských kšaftem svým odkázala, kte- rýchžto tisíc kop míšenských k vyplnění a odvedení jeho pani Estera Tejylovń, tóż panna Anna Hebnštrejtova, seslry vlastni z Strejtenfeldu, podle jistć smlouvy s tymż Samuelem Nejepinským učiněné a v knihy Nového M. P. zapsané na milostivou resoluti J. Mti C. stvrzené jsou přijaly, avšak až dosavad Louż summu mné neodvedly, protož budou povinny pánům poručníkům límto kšaftem mým nad Annou, dcerkou mou, a statkem jejím nařízeným touž suminu, porazíce sobě spravedlivě to, což jim ode mne za zboží krámské vyvzaté dlužno pozůslává, ostatní summy (šetříce toho, že sem jim k zejskání a dosažení spravedlnosti jich nápadní po též někdy paní Voršile Ne- jepínské, sestře jich, podle své nejvyšší možnosti nápo- mocen byl) s dobrým svědomím dáti a odvés;. A což by pak koliv více a vejše mimo svrchu psané odkazy mé, kleréz mnohé teprva po smrti též Anny, dcerky mé, dříve dojití let jejích rozumných, lidem svědčí, statku jakébožkoli buď na svršcích, nábytcích, klenotech, na zlatě a stříbře, též penězích hotových ancb jiných inně od lidf jakkoli spravedlivě povinných, jakž dotknuto, po často psané smrti Anny, dcerky mé, dříve dojití let její rozumných pozůstalo, to všeckno, jakž by jedna každá věc obzvláštně jmenována býti mohla, nic ovšem nevymíiňujíc, Kašparovi Mikulášovi, Kateřině Manhartové, Barboře a Alžbětě, synům a dcerám po často dotěcné paní Zuzanně Parmanové z Hořiměřic, sestře mé milé, pozůstalým, na rovný mezi ně podíl dávám a odkazuji na ten a takový způsob, aby oni byli povinovati jednomu každému, cožkoli tíníto kšaftem mým aneb vedle vlastního poznamenání by se našlo, též odkazy napřed zcela a zouplna vydati a vypluiti, nicméně chudým lidem po mnésté chodícím ze spolka vżdyckny každého týhodne aż do jedné kopy mí&enské dotud, dokudZ by jin pán Bůh zdraví dáti ráčil, rozdělíc, tu almužnu dávati a vykonávati, nebo jestliže by toho neučinili, jest jim a bude potřebí na to mysliti i sc obávati, aby pán Büh od nich po?c- hnanf odyrótiti, je zde Gasnć a potom věčně pokutou těžkou (restati. nerácil. A když by mne koliv: pán Bůh prostředkem smrti z tohoto světa pojíti ráčil, ta jest vůle mmá, aby Kašpar a Barbora, syn a dcera též někdy paní Zuzanny Parmanové, sestry mé,. v domé mém bytnosti bez ouplatku bud v pokojích, světnici nad marštalí: pozadu V11. Na Velkém náměstí (slrana jižní). ancb v pokoji, kdež před smrtí inou apatykář zůslával, dotud a potud, dokudž by se poctivě chovajíc, jeden każdy z nich k oženční ancb vdání, vše s povolením a vili pánův poručníkův, nepřišli, zůstávali. Jtem Petr, hospodář můj, s Voršilou, manželkou svou, tomu též chci, aby oni spo- lečně v témž domě mém po smrti mé v té správě za hospodáře zůstávali, jimžto komora darimo aby dána byla, k tomu každého roku šestnáct kop míšenských od pánův poručníkův dáváno bylo, však aby oni byli povinní, což by kdy za potřebného bylo, v témž domě dáti opravili, pánův porucníkův netajiti; škodě se nedívati ani neřádův mezi pokojníky trpěti a v (om ve všem vůlí pánův po- ručníkův se říditi a spravovati, dotud, dokudž by se ná- ležitě a poctivě chovali, je při témž bytu zanechati.: Avšak jestliże bych mimo tento kšaft můj co více a vejše komu- koliv z své dobré a líbezné vůle z téhož statečku mého odkázal a při tomto kšaftu mém rukou svou vlastní po- znamenáno ancb v šrejbtiši mém zanechal, tomu též chci, aby tomu všemu po mé smrti, jako by to vše do tohoto káa(tu mého pořádně vepsávo [bylo], od pánův poručníkův dosti učiněno bylo. Nad tím pak nade vším a zvláště předně Annou, dcerkou mou, též stalkem vším a všelijakým po mé smrti pozůstalým a jí náležejícím (pokudž by mně milý pán Bůh z tohoto světa pojíli ráčil) urozené pana Jiříka Košetickýho z Horek, depositora při dskách zem- ských v království Ceském, paní Annu, manželku jeho, pana Jana Kirchmajera z Rejchvic, mésténfna a spolurad- ního v Si. M. P., též pana Jana Matyáše z Glauchova za mocné otcovské poručníky nařizuji a tímlo kšaftem mym činím, k nimžto Kašpara Parmana, ujce svého, na tento spůsob přidávám, aby on jakožto budoucí nápadník ve všelijakých potřebách, což by jemu od pánů poručníkův k vyřízení dobrému Anny, dcerky mé, poručeno bylo, s ochotností řídili a konali nápomocen byl, obzvlášlně toho šetřil, aby dům se nespouštěl, nýbrž častými opráv- kami opatřen byl, také aby té moci neměl, bez vůle a vědomí pánův poručníkův do domu mého za pokojníky piijímati aneb jiné vybejvati, Pakli by se mimo lo čeho o své ujmě bez vůle a poručení pánüv poruéníküv do zrostu a let dojití rozumných Anny, dcerky mé, ujímati chtěl, tehdy aby toho artykule z strany: bytnosti jeho v domě mém prázden a zbaven byl, k němuž však té na- děje nejsem, vážíce sobé má jemu nemalá bez odmluvy přátelská dobrodiní učiněná, že sem jeho jakožto poručník k dobrému vždyckny vedl, k učení liternímu vysílal, na stravě u sebe bez záplaty choval, k službě poctivé do- pomohl, ano také statek jemu a sestrám jeho po rodičích náležející dochoval, upřímně odvedl a postoupil, za lakové mé dobrodiní veliké mimo tuto vůli mou (coż by se jemu schváliti nemohlo) vytrhnouti a néécho ncjméné dopustiti měl. Také ku pánům poručníkům (lé důvěrné a nepochybné naděje tolikéž sem, že oni jako dobří pocliví lidé podle mého jich v tom ve všem snažného dožádání i také jich dostatečné přípovědi touž Annu, decrku mou, pokudž by jí pán Bůh další zrost a věk propůjčití ráčil, předně ke cti a chvále pána Boha, potom k jinému všemu dobrému vísti a kdyžby k létům svým dospělým a rozumným přišla, jí dotčený všecken a všelijaký statek můj a což jim ode mne na hotových penězích jistotami zjištěných dobrejmi vůlemi pod důvěrností odevzdáno jest, v tom se podle mého jim důvěření přátelského s dobrým svědomím <a- chovati a to vše zcela a zouplna křivdy: žádné nečině, odvésti nepominou. Obzvláštně k panu Janovi Matyášovi z Glauchova té nepochybné naděje sem, že ou pamatujíc na má přátelská dobrodiní jemu ode mnó podle nejvyšší možnosti vždyckny s ochotností bez chlouby a jemu 

Strana 567
V11. Na Velkém mdměstí (strana jižní). odmluvy činěná, že se tudy upomenouti, též Anné, dcerce mé, vším dobrým každého času odměniti a jí v mladém věku k obhájení zdraví jejího, pokudž jemu nejvejš поп bude, opatrovati nápomocen bude. Dům pak můj mezi tím časem, kterýž časté oprávky potřebuje, do zrostu též dcerky mé opatrovati, vužitky z něho bera, z nich na touž Annu, dcerku mou a domovní opravu nakládati a což by mimo odkazy mé a náklad domovní ourokův a činže do- movní přebíhalo, 10 s pilnostf tóż dcerce mé dochovati povinní budou. TAZ pak dcerka mA u panf Anny Kose- tické, pokudž by jí pán Bůh v dobrém zdraví chovati ráčil, do zrostu a let její rozumných v náležité ochraně a opatrování zůstávati jmá. Však páni poručníci nižádným počtem, když by táž Anna, dcerka má, k letům svým přiíšlu, jí ani žádnému povinní býti nemají, nebo jim tímto kšaftem mym všem společně jednostejnou moc k vyko- míní toho všeho dávám. Také jestli že by z týchž pánův poručníkův prostředkem smrti z světa dříve nežli by táž Anna, dcerka má, let svých dospělých a rozumných ne- došla, sešel, tehdy budou míti noc dva Żivi pozistóvajici z mužského pohlaví (jestli že by toho potřebu uznali) k sobě třetí osobu člověka dobrého a poctivého na místě mrtvého k jednostejné moci za mocného otcovského po- ručníka se dožádati a vidělo-li by se jim téhož Kašpara Parmana mezi scbe ku pomoci pfijiti, to se pfi jejich svobodné vůli pozůstavuje. A tak vedle toho kšaftu iného naskrze ve všem a viudy i coZ by se víceji rukou mou vlastní kdekoli poznamenáno našlo, chovati a obzvláštně pak, což ode mne k záduším se odkazuje, to sami s pil- nostf vyzdvihovali a odvozovati pro odplatu pana Boha ncpominou. Za jejichžto práci, pokudž by pán Bůh touž Annu, dcerku mou, dříve dojití let její rozumných z to- hoto světa povolati ráčil, panu Jiříkovi Košetickén.u, panu Janu Kirehmajeroví z Rejehvic a panu Janovi Matyášovi, jim třem jednomu každému po jednom stu uherských zla- tých, kteréž aby sobě napřed, dříve nežli by týž slatek můj nápadníküm odstoupili, vzíti mohli, odkazuji. Jehoż jest datum v St. M. P. ve čtvrtek po nedělí Smriedlné léta oc šestnáctistého čtvrtého. Na žádost pánův poručníkův vc všech artykulech mimo jeden vnitř vyznamenaný, poněvadž čas svůj právní vyleżel, stvrzen. Tomu na svědomí pecet — . Stalo sc v pondělí po sv. bl. a nerozdílné Trojicí I. p. 1604. 54. 1608. — Rukop. č. 324 J. 420. Pokojnici v domé Mikulá&e Cernohorského: Lamprecht Brandolf, МаниК, ша městské právo. Jan Cyprian, písař při soudu purkrabském, má městské právo. Felix Kunstelier apatykář, m£ m. p. Mans Taymler zedník, nemá m. p. Mikuláš ka- meník, nemá m. p. Jan Procházka mlynář, na mlýních dělívá,. Kašpar Pelc illuminista: z Míšně, nemá m. p. Karel Haub pii appelaclch. Lcgaci Vlaski z Mondua. Anna Trdlová vdova, hokyné. VIII. V Zelegné ulici. Číslo pop. 548 b. (U červených dveří.) 1. 1404, 9. bfezna. Rukop. c. 2141 f. 341. Johannes Manda, civis Ant, Civ. Pr, protestutus cest, se teneri L s. domine lówceze, nale sue, in eadem summa proscribens sibi domum propriam in F'errca platea ad rubeum hostium, VIII. У Zelezné nlici. 567 que sita esl inter domos ud sporlulas ex una et ciusdem Johannis parte ex allera — a4 habendum —. Act. sabbato ante Transl. s. Wenc. 2. 1477, 9. července. Rukop. č. 94 17. f. 3. Wen- ceslaus, frater olim Pauli HoBtka, fassus est, quia tulit V s. per memoratum Paulum legatas ab Kwka, Pauli uxore. Act. f. III. ante Margarethe. ciusdem Nadále spojen s domem č. p. 548. Číslo pop. 547. (Dům Koutkovský.) *|. 1343, 27. září. Klicman, Acla. Clementis VI. č. 240. Jollino Jacobi, civi Prag, concedibur absolucio plena in mortis articulo. ®2. 1880—1346. — Form. Joh. regis cd. Jacobv, 6. 53. (Rex mandat civibus Pragensibus, ut concivi suo, urburario in Chuttis, steuram non imponant, cum sil in oflicio regali.) Rex Bohemie - - iudici ct iuralis Pragen- sibus — seriose committimus et inandamus, quatenus cum dilecio nobis Iohelino lacobi, cive Pragensi, urburario nostro in Chultis, qui ad presens servicia nobis grata exhibet et hiis dicbus proxime preteritis exhibuit iuxta vires et cum cius tola familia, nichil omnino super quibus- cunque civilibus oneribus, ipsos quomodocunque contin- gentibus, disponerc habeatis, cuin ipse fohlinus non solum iuxta communem consueltudinem apud diversos cives Pra- genses in hac parte haclenus observatam, sed iuxta ipsius merita specialiter commenda, quibus uon solum res, sed personam suam pro nobis non dubitavit exponcre. [luc singulari exempcionis gracia singulariter proscqui meruit ista vice. Advertentes, quod solum racionc dissidii sopiendi, quod in civitate Pragensi exinde poterat suboriri, pro ipso lohlino porcionem pecunie, que ipsum tunc civiliter vide- batur contingere, duximus alias pcrsolvendam, et parati essemus pro alio quolibet persolvere, si quem ex nostris Pragensibus civibus haberemus, qui nobis servicia consi- milia exhiberet, unde ipsum Johlinum ct eius tolam fami- liam dc omnibus huiusmodi oncribus civilibus co temporc, quo urboram nostram regit, ex parle nostri de cctero volumus penitus suppoitari. *3. 1880—1346. — Codex cpist. Johannis regis ć. 222. Strenuo militi domino Borrzutoni (?) de — Jolilinus Jacobi, urborarius in Chuttis, ct Polco, frater cius, civis Pragensis — Significamus vobis, quod ego Polco habco valde necesse, fratrem meum Frenzlinum accedere in illis parlibus constitutum. ldeoque nos ambo cx parte ipsius Urenzlini vos rogamus, quatenus miltendo vestrum nuncium ad Egrerum Dleienstcin, videatis, quod ipse vclit me nsque in Nurnberch facere secure conduci. Si autem ipse Egrerus nollet hoc facere, tunc de alio, qui mc de huius- modi transitu sccorum et cautum faciat — videatis —. Est enim tam necessarium huiusmodi jter meum, «quod vobis de conductu, quem procurabitis ista vice — nos Johlinus et Polco — grates non modicas referemus —. ?4. ]948, 19. biezna. Zfíslina kap. Svalovílské. Nos Carolus — et Arnestus archiep. recognoscimus, nos vidisse quandam litteram pcr dilectum Johlinum Jacobi — : Nos Borzutha iudex et Andreas dictus Goldneri, Sidlinus dc Pieska, IIevslinus Mathei de Egra, Otto de Nespeczow, Pesco Numberger, Heinricus Swevus de lokam (?)), Fren- czlinus. de Goppoldi, Heinricus Swevus dictus Cygler, lesco Bavari, Wenceslaus Gewnalher, lnderlinus Stuk. 

Strana 568
568 VII. V Železné ulici. Rudlinus Melniker, iurati cives Prag., recognoscimus — quod concivis noster Johlinus Jacobi indempnitati villa- norum suorum in Lemusch volens providere - - idcirco oncra censui duarum marcarum grav. loco quarum duarum due marce puri argenti, si monctam modernam contigit immutari, solventes de quolibet decem ct novem laneorum seu mansorum agrorum suorum, quos in enphy- theosin sive ad ius Theotunicorum ibidem possident, annue solvendarum, que puncta in quibusdam articuiis, quandoque in plus, quandoque in minus sccundum arbitrium voluntatis domini dictam villam pro tempore possidentis sc exten- dere videbantur, videlicet in quinque prandiis ipsi domino anno quolibet ministrandis, inferendo sibi certa subsidia ad expediciones regias, processuro in procurando quando- quc in necessarijs expensarum suam fainiliain transcuntein cL in solvendo de quolibet predictorum mansorum quatuor pullos et duos caseos, limilavit ct ad fixam ac determinatam pecunie quantitatem — in hune modum: re- duxit, videlicet. — quod ipsi villani — «nno quolibet quatuor miarcas graves cum dccem grossis — solvant —. ludicium — cl taberna ad scpedictum Johlinum et eius successorem pleno iurc speclans nunquam debebit alicui extranco, sed tantum villano, qui liereditates et continuam residenciam in ipsa villa hab:at, committi aliquomodo vcl locari, idemque iudex pro se dc culpis levibus scu minutis lercium denarium einendarum. tantummodo — obtinebit, emende vero — culparum maiorum scu criminalium, vi- delicet stupri, homicidii, incendii ct vicii falsitatis vel consimilium ad Johlinum et successores — qui super ipsarum culparum —- iudicio presedcrit, pertinebunt. — Datum Prage quarta feria post dominicam Reminiscere a. mill. trecent. quadragesimo oclavo — 1. 1482, 9. ánora. Rukop. c. 2099 f. 1091. Kdyz Zuzanna a Petra, sesiry vlastnie Riehovy, neboZce řečeného Krtek, byly sú nařkly Ozanku, vdovu po témž Riehovi zuostalú, i statek po něm zuostalý, Zuzanna pravieci, že odtud jie žádného diclu nedáno, a Petra, že něco jic vy- dino a oslatku nic, chtějíce skrze to po matce své i po bratru lepšie právo micti k domu i k jinému statku, než kdojiný. Proti nimžto Ozanka odpierala jest, rozdiel muze svého Riehy svrchupsaného z knih vypsaný s Vavrú, bra- trem jeho najmladším, ukázavši. Vedle kteréhožto rozdieiu Richa Vávrovi diel jeho splatil jest a duom ten při něm zuo- stal jest dědičně. — A tak pani purgmistr a konselé — poněvadž vtak dlúíhých časiech ani za živnosti matky své, anietaké za živnosti bratrovy sestry výš jmenované k die- lóm svým sé neptipoviedali, vdány jsúc drahná leta — tak sú nálezem ortelc svého vyřkli, že zápisu Ozančinu moc dali sú a dávají. Act. jpso dic Appolonie. 2. 1456, 15. února. Rukop. č. 2119 f. H. 9. Ve jmeno bożic amen. Jd Ozanka, vdova po nebožci Rehořovi Krtkovi, měštěnínu Star, M. Pr., zvostalá, vyznávám tiemto listem obecně — takže duom muoj u krtkuov, v němž bydlím, i také druhý duom v Zelezné ulici, klerýž podle domu u ptáka z jedné a Jana Mandy rychláře z druhé strany leží — dala sem — Jankovi, synu mému milému —. Polom pak témuž — rozkazuji, aby pět kop gr. vydal na kalich k sv. Jiljí —. Datum dominico ante Kathedram Petri. 8. 1457, 28. června. Rukof. č. 2105 f.72. Mathes lorifex et. Cristina emerunt domum in l'errea platea inter domos Johannis Manda ex una et ad accipitrem parte ex altera erga Johannem, natum Henricz Krtek dictum, pro LXXII s. — Act. sabbato antc Jacobi. 4. 1477, 15. ledna. Rukop. ć. 2106 f. 3. Johannes Boskowsky et. Katherina emerunt domum — inter domos VIH. V. Zelezné ulici. Georgii ad avem ex una ct Hosstkonis partc ex altcra apud Mathes lorificem pro CXLVI s. Act. fer. III. post octavam. Epiph. 5. 1483, 15. ledna. Rukop. c. 2106 f. 117. Nicolaus Replik et Katherina emerunt domum —- erga Johannem de Bozkowicz institorem pro CX s. gr. pr. - Act. fer. lI. post Felicis. 6. 1483. — Rukop. c. 94 |. f. 49. Nicolaus Replik et Matheus, filius ipsius. 7. 1488. — Rukop. 6. 94 1. f. 47. Jakož Mi- kulá$ Replik před časem prodal jest huť svú blízko Bc- rúna pod Eskovem Janovi Rampáčovi a Valentinovi bratřím, synóm svým, za čtrnácte set k. gr. m. że ty všecky penieze — mají klásti — na právě Star. M. Pr. Act. die Zigismundi. 8. 1487, 20. března. Tamtéž f. 64. Slala sc smhiva — o všecek statek po Mikulášovi Replikovi zuostalý mezi Kateřinú, téhož Replika a již nynie Jana Retafina z Dvořišť manželku, a mezi Janem Rampáčem, Matějem a Valentinem, syny svrchupsaného Replika, a Mart, sestrú již povědě- ných bratří — že tíž bratřic statek všecek — mají jed- nostajně rozděliti a z toho statku duom v Zelezné ul. mezi domy páné biskupovyim a Jana Striebrného u plákuov obostranně ležící a k tomu III k. gr. m. svrehupsauć Ka- teřině — mají dáti. Stalo se v úterý před sv. Benc- diktein. 9. 1487, 1. září. Nukop. c. 20106 f. 210. Petrus ferrarius et. Katherina emerunt. domum — penes domum domini episcopi ct domum Johannis linicide dicti Strzie- brny ad avem — apud Katherinam, olim Nicolai Roplik, nunc vcro Johannis Rctafin contloralem, pro Xf. s. gr. pr. Act. die Egidii. 10. 1499, 14. bfezna. Rukop. č. 2107 f. 164. Jo- hannes dictus Strziebrny el Dorothea emerunt domum in Ferrea platea penes donum ciusdem Johannis ex una et domum Georgii ab unicorne a tergo a l'etro ferrario CXXV s. prag. — Et illam domum idem Johannes ad suam domum nemá pripojiti, alc má tak ostati, jakZ nynie jest. Act. fer. V. post Gregorii. 11. 1502, 28. Ffjna. Tamlé£ s. 224. Fryczek institor et Barbara emcrunt domum --- penes domum Gcorgii ab unicorne a tergo ex una ct domum Dorothee Strziebrne ad avem ab eadem Dorothea pro C s. gr. pr. — hoc adiuncto: JestliZe by nadepsaná Barbora prve nez Vrycek, manžel její, s toholo světa sešla a umřela, že tyż I'rycek toho domu od dětí svých nemá odtrhovati a jmenovaný Frycek a Jiřík, Bohuslav a Zygmund, synové nadepsané Doroty Střiebrné k tomuto zápisu plné své povolenic dali Sá. Acl. die Severini cp. 12. 1531, 23. února. Rukop č. 2110 Jf. 352. Bar- bora, vdova Fryckovd, kramářka, vzdala jest, teprv po smrti své a prve nic, duom svuoj, v němž bydlí, v Zelezné ul. mezi domy Buohuslava Stfibrnóho a jednorożce z zadu, Pavlovi Kavkovi krajcimu a Dorolć m. j. — na lakovy zpuosob, że oni — slibuji ji paní: Barbory v nićemż ne: opúštěti, než všemi potřebami jí i ztravá opatrovati — aż do smrti její. — Act. fer. V. post Petrum cathedratum. 18. 1550, b. července. Rukop. č. 2117 [.191. Do- rota Kavková stojécí osobně v radě vuoli svú o statku svém oznámila, že předkem duom svuoj, v kterémž jest v Zelezné ul. mezi domy Jednorožeovým a kterýž u plá- kuov slove, ten że zapisuje Janovi Hrbkovi, plsaii na ten čas úřadu rychtářského, a IDorotć m. j., též i jiný všicek 1 slalek svuoj — vak teprva po smrti její. Viak oni 

Strana 569
VIII. V Zelezné ulici. manželé aby povinní byli ze všeho statku jejího toto vy- dali: předkem k sv. Jiljí aby každého roku koupili sami čtvrtci vína až do XX k. míš., k sv. Havlu též aby sami kupovali puol čtvrice vína až do X k. míš. k službám božím. Item Trojanovi, bratru jejímu, do Soběslavě XXX k. m. Act. in vig. Joh. lussii. 14. 1563, 8. prosince. Rukop. ć. 2118 J. 64. Augustin apatykdF a Kateřina k. duom mezi domy Ptá- kovym a Jednorożcovym obostrannć od Doroty Kavkové za 75 k. gr. ©. — Coż se puk svr$kuov a jinćho statku v tom domě pozuostalých dotýče, to vše dává — jemu Augustinovi apatykáři, Kateřině: m. a Janovi, synu jeho (s legaty r. 1650 vytčenými). Act. fer. III. post Ni- colaum. 15. 1568, 22. září. Nukop. ć. 2120 f. 73. (Kšalt Augustina apatykáře.) Já Augustin apatykář, měštěnín Star. M. Pr., znamenaje nebezpečnost věku svého, tento kSaft činím o svém statku: Předkem P. Bohu duší svou poroučím. Dále Kateřině, manželce své milé a věrné, odkazuji domy dva, jeden na břebu, druhej ve Smečkách. Též jí odka- zuji vinici čtyři str. s búdou podle řepy. Též druhou vinici za Horskou branou. Též sto kop m. za paní Kundratickou a líst dobré vuole, kterýž na ní mám. Janovi, synu mému, duóm v Zelezný ulici Koulkovsky a vinici s lisem a to pole, který jest mezi těmi: dvěma vinicemi, aby ho bylo polovice Janovi, a Kateřině, inanželce mé, druhá polovice. Jakubovi, synu mému, odkazuji duom i apatyku cum toto corpore, co k ní přinileží se vším. A z toho domu aby povinen byl vydávati Kateřině, manželce mé, sto kop gr. č., když by k letuom přišel a do let jeho aby Kateřina byla v domě tom bez překážky jeho i jiného každého. ''éž Jakubovi odkazuji vinici, jenž slove Novina. Co se lisu dlotejče, aby ho všickní společně użivali. O svršky také aby se všickní na rovný díl podělili kromě koflíku a pasu, kterejž Kateřina přinesla, to aby sobě zase vzala: na jiného pak se nic nepotahovala. Dluhy, kteří by se našly, aby je společně zaplatii povinni byli. A Jan aby sobě vzal jeden moždíř a Kateřina manželka druhý. Vostatek pak Jakubowi, co k apatyce náleží. Stalo se v středu po sv. MathouSi ap. 1568. A jestliże by P. Buoh smrti Ja- kuba, syna mého, uchovati neráčil prve, nežli by let spra- vedlivých došel, tehdy chci, nápad aby s něho šel na Jana, syna mého, i Kateřinu, manželku mou, obadva společně. Na potvrzení tohoto všeho sekretem svým vlastním tento kšaft inuoj sem spečetil dne a léta nadepsaného. | Také rukou svou vlastní sem se podepsal. Dále po vysvědčení a publikování tohoto kšaftu nadepsaného Augustina apa- tykáře Jan Kulíšek a M. Pavel Kristián, vejš psuní svèd- kové jeho, před námi jsou oznámili a seznali, že když na druhý den zase k němu Augustinovi přišli, jim ještě svú vuoli oznámil a doložil, což jest předešle pozapomenul, totíž že Janovi, synu svému, vejše mimo to odkázání ještě div a odkazuje dýku stříbrem obloženou. Item padesóte kop, kteréž inu jeden soused Nového M. Pr. povinovat a dlužen jest, jakž zápis na týž dluh v kněhách se najf(ti má, ty také že odkazuje dotčenému Janovi. 16. 1569, 28. nora. Rukop. č. 1172 f. 50. V pon- dělí po nedčli Invocavit stal se popis věcí apatykářských pozůstalých po Augustinovi apatykáři v domě v Zelezné ul.: Předkem a nejprvé ve sklepě nahoře toho se jest našlo. Semen macodicum 14 lotů, siler montanum 10 liber IT lotů, galganu 10 lotů, lapides calaminares 35 libry, cornu cerví 1!/; libry, gumi lacecac '/4 libry 12 loti, nuces cupressi BU lotü, cortices citri 10 lol, piper lon- gum 18 lo(b, pislanciae !J, libry, behen album 14 loti, VIII. V Železné ulici. 569 behen rubeum 8 lotů, sal armoniacum 3 libry, sericum crudum 4 loty, reubarbarum 1 libra, semen sanctum 1 libra 12 lot, kubcb 7 liber 12 lotû, spica indica !/, libry, turbit 5!/, lib, vitroleum romanum 7'/, lib., spica romana b lib., cicvaru slarého 8!/, lib, cortices mandragorae 3] lib., grana paradisi $/, lib., scinanci 1 lib. 4 lot, parun- kového vosku 1'/, lib, colloquintidae 8 lib, vâhy velkÿ jedny a menší troje, závaží 60 lib., vosku prostého 141/, libry. Item dole v apalyce toto se našlo: Kotlíky měděné konfektům dělání 2, měděnice mosazné 3 a 2 patelle k šu- mování, imoždíř velkej s palicí na špalku, moždířkuov 6, pušek cínových pro masti a letkvaře 46, konvic cínových pro syropy 45, piper longum 7 lotii, semen agni casti 12 loti, mumia 8 loti, semen linqua avis 14 loti, karabac 24 lotü, seraphinum */, libry, mirabulum citrini ’/, lib, nuces vumicae | lib, nux indica 10 lotû, sanguis draconis !/, lib, lapides granati 1!/, lib., sandalae albi citrini */, lib, sandalae rubei ‘, lib., spodium !/, lib, samma cocolla 10 lotü, sulvur grissium ] lib., scamorae ‘;, lib, mercurii sublimatum 6 lotii, raupondicum 14 lotû, litargir- gilium 2 lib., gumi albanum 1!/, lotu, gumi 192 lotů, gumi elami 1/3 lib., hyppoquistidos 80 lotii, laudanum 3 loty, lignum alocs 4 loty, foliorum indi l lot, ossa de corde cervi 1 lot, cuforbium *fę lib., carpo balscam 6 loti, corali rubei 1'/4 lib., radices costi '/4 lib., corali albi 1 lot, accaciae 4 loty, assa dulcis 1'/4 lotu, gumi armo- niacum 6 lotu, auripigmentum !/, lib. 12 lot, anacardi 1 łot, arsenicum 8 libry, Jacca bisancia 12 lotů, gallia muscala 24 loty, boraces 9 loty, balaustie 3 loty, ciperi romani 6 loti. semen portulace '/, libry, semen armoni 4 loty, species di antos 2 loty, tarmarindi 8 lotń, puśck dřevěných 121, cpithimum 6 lotń, menssuri po 2ejdliku 2, milium solis 2 lib., formy dvć k vosku litf, kotly mè- děné 2 k vodě pálení, pyčka měděná jedna k pečení marcipánnov, incisorium 2, nože k tomu, necičky měděné pocínované jedny, štanda měděná k dřevěnému voleji. 17. 1576. — Rukop. č. 1058 f. 187. (Svědomí mezi Vavřincem Goliášem z jedné a Havlem Berounskym od mčny, též Janem, synem někdy Augustina apatekáře v Zelezný ulici, poručníky nad sirotkem Jakubem, po dor: čceném Augustinovi apatckáři pozuostalým synem, z strany druhé.) Jan Smejser apatekář svědčil: Najal sem ten duom Jakubuov, kdež apoteka jest, od p. Havla u měny a Jana Augustina od sv. Havla pominulyho do tří let za 32 k.. do roka. — Gregor Sryter: Já sem najal duom na břehu od Jana poručníka, každého puol lela dávám mu 18 k. m. — Matěj Hřebík, sladovník Vavřince Goliáše: Toho sem povědom, že jsou šrotíři brali od p. Vavřince Go- liíše dva sudy vína — já tehdáž dovozl sem tejnský a čtvrtci a to všecko jsou šrotíři spustili do domu, kde apatyka —. (Fol. 234.) Jan Hošek a Vavřinec Hra- dištský jinak Břekovec, pání radní, toto společně jsú uči- nili: Leta tohoto ete. LXXVI v středu po neděli Judica byli sme vyskíní na popis statku po někdy Kateřinč, Va- vFince Golińse manželce a předešle Augustina apatekáře též manželce, zuostalého a když sme všecky věci přehlídli a popsali, vešli sme do světnice v domu Vavřince Goliáše, tu jest před námi Vavřinec Goliáš stoje voznámil, že jest mu některé věci Kateřina, manželka jeho nebožka k svě- ření dala — toho aby synu jejímu Jakubovi dochoval. On že lak učiní. 18. 1582. — Rukop. č. 1060 f. 101. (Svědomí mczi cís. rychtářem Sebestianem Agricolou z Horšova, mistrem Alexandrem Vogtem, rectorem collegii Soc. Jesu 72 

Strana 570
570 VIM. V Železné ulici. u sv. Klimenta, Petrem Opitusem apalykářem, Brikcím z Dobian, Jiifkem Strakou rukavicnikem, Mandalenou ko- vářkou, Kateřinou, Marka Vačkáře manželkou. Salomúnem zámečníkem na místě dětí jeho, Dorotou Hluchou, Aunou děvečkou, Markétou Zobalkou rouśnici, i na místě dcery její z jedné, a Tobiášem Vlasatým a podle něho a s nim Apolonou Chobotskou z strany druhé. Actum fer. V. post Epiphaniarum anno MDLXXXIL) Mathva$ Rormeyslr, zlalník, svědčil tak: jakž jest z poručení p. purgmistra obeslán sem, abych se dal na kšaft najíti paní Doroty apatekářky, tak sem učinil, tam sime se sbledali pied domem Marck Vačkař a Blažej, písař přísežný z dolejší kanceláře, i tak sme šli do světnice a paní Dorota apa- tekářka nás přivítala a ruky vám podala děkujíce, že sme se na Żadost jeji dali najiti, tu oznámila, že by chtěla pořízení učiniti a svou vuoli nám sepsatí dáti, tak sine my kázali vystoupiti všem z světnice, sami sme jen tří zuostaii, já Mathyaš, Marek Vačkař a Blažej písař; tak ena rozprávěla a kšaft, souce dobrého, zdravého ruzumu rozkazovala psáli, a my sme se jí otázali, mali nějaký krevní přátely, aby na ně nezapomínala, a una odpovč- děla, že žádných nemá a tak o svým stateèku, jakž jest v kšaftě sepsáno, jak sme prve vysvědčili, při tom zuosta- vuji. A to její vuole celá a dokonalá byla, a pan rychtář tu nebyl, jedno my sami tří svrehbu jincnovaní, nic víc. Marek Gleczl vačkař svědčil: tak jest bylo, že sme byli slovem p. purgmistra obeslání k té paní Dorotě s Matyašem Rormeystrem, když sine k ní přišli, že jest nám ruky podala jsoucí zdravého rozumu, že jest nám poděkovala, tu jest vuoli svou oznámila. co by chtěla komu učiniti, a u přítomnosti přísežného písaře že jest všecko sepsáno, co jest komu kšaftovala, a' pan rychtář J. M. C. přítomen nebyl, ani neradil, aby měla co kšal- tovati, a iny sme se jí potom plali; měla-li by kde ja- kého přítele, ona oznámila, že nemá žádného; dále nic víc nevím. Blažej Krasavský, písař z kanceláře dolejší, na tu povinnost, kterou učinil jsa přijat za písaře, svědčil: toho sem povědom, když scin na oncn čas služebníkem p. purg- mistra obeslán byl, abych šel na kšaft k někdy Dorotě apatekářce, tak sem učinil, a týž kšalt při přítomnosti Mathesa Rormeystra, Marka Gleczle Vačkáře, jakž sama táž Dorota apatykářka ouslnč po artykulích oznamovala sem spisov: l, a jeden každý artykul jí před nimi sem pře- četl, k nimžto se jest příznávala, a potomně sepsavší týž kšaft sem jí jej všeckém zouplna přečetl a spečetil, a k tomu se kżaltu priznala, że jest ta vuole jeji. Ale J. M. C. rychtáře p. Sebesliana Agricoly při spisování téhož kšaftu jest nebylo, ani jiného žádného, než nadepsaní Ma- thes a Marek. Více nevím. Anna Budynská, z domu Jakuba Augustina podruhyně, svědčila: Když jest paní Dorota stonala, že jest vždycky se k panu Sebestianovi, J. M. C. rychtäïi utfkala, bud jakékoliv nedostatky měla, a dělala kšnít nejednou, než několikrát a vždycky jebo za ochranu žádala, při léto poslední svý hodině prosila, abych pro něho šlu, aby po- řízení činila, aby po její smrti soudu a hadruňku nebylo, u že jest mne často vždycky v jejích nedostatcích, buď když stonala, nebo když se jí peněz nedostalo, k němu posilala, a on ji opatroval jako dobrý pán, a ona mu řekla, lak miij milej pane Sebestiane, jiż mne opałrujte, já se vám v tom poroucim, neuchovś-li mne p. Bil, já vám chci dobře učiniti i manželce vaší, a že tělo mé dáte poctivé pochovali, a on jest tak učinil, všecko všudy oběhal a opatřil. Yfce nevím. VIII. V Železné ulici. Jan Fryć, stoličkář, svědčil: paní Dorota apatykářka měla sobě p. Sebestyana, císařského rychtáře, za dobrého přítele. Nic více nevím. 19. 1684. — Pukop. ć. 1136 f. 159. (Jakub Augustin s Janem, bratrem jeho.) Jakož jest Jakub Augustin obeslav a ku právu připraviv Jana Augustina, bratra svého, vznešení učinil takové: kdež Janovi, bratru jeho, jakožto živému pozuostalému poručníku od práva nad ním Jaku- bem a stateèkem jeho naïfzenému z práva poručeno a rozkázáno, aby z poručenství svého jemu Jakubovi jakožto tomu, kterýž již k letuom přišel, a jsouc ženatý živnost svou vede, počet pořádný učinil; i jakkoli Jan počet jakýs učinil, ale tomu on Jakub místa: dáti nemuože z příčin těchto: Předně klade v registřích svého počtu, že po smrti Kateřiny, matky jeho Jakuba, zuostalo vosku dva centnýře 76 liber, a kde se peníze za takový vosk obrátili, nic nepolożil; druhć species apatekářský, kteréž jemu Jaku- bovi do apalyky jeho odsílal, vejšeji jemu šacoval, než se kupují, a sám sobě za ně bral, co se mu dobře vidělo. Třetí, kdež se jemu Jakubovi na díl vinice, Novina slov dostala, na tu více o 7 kop gr. č. nákladu činil, nežli obyčej jest a potřeba byla, protož aby mu pořádný počet učinil, na kterýmž by přestati mohl; při tom též vznáší, že statek jeho po maleri pfiśly spećelóny jest, jako kli. noly, peníze a jiné věci, ly včci aby jemu vydány byly, prosí, aby se nezkazilo.. Též žádá maje duom na Novém Městě ve Smečkách, aby jej prodati mohl, a ten aby sc více nespouštěl. Nadto vejše i to v témž počtu za stížnost klade, že za vína vydaná od Anny Měchovy co se po- zuostalo, zancdbal vyupomfnati. ltem dluoh 74 kop od Mandaleny Kundratický povinný též upomíuati zanedbal, protož o ty dluhy k uěmu hledí, aby jemu je vynahradil. Také v statku někdy Vavřince Golyaše zuostávají veníze, klínoty i šatstvo, což vše jemu Jakubovi náleží, toho všeho on Jan též opatřili zanedbal. Naposledy za týmž Vavfincem Golia$em zuostala včrná ruka od nčkdy Kate- řiny, matky jeho Jakuba, témuž Vavřincovi svěření, k kte- réžlo věrné ruce tyż Vavfincc stoje v radć pred panem purgmistrem pany se pfiznal, to takć zanedbal, ji ncupo minal ; protož aby Jan jemu z toho ze všeho podle ná- lezuov na to již prošlých práv byl, a k tomu ke všemu jemu dopomożcno bylo. Proti tomu od Jana Augustina (když mu z práva na- lezeno bylo, aby on sám jakožto živý pozůstalý poručník odpověď dal, a z toho ze všeho, z čehož se viní, práv byl) za odpověď jest dáno: Předně, co se vosku tkne, praví Jan, že Jakubovi tím voskem povinen není z příčiny lé, że on Jakub dosti před dávním časem v tomlo místě hledal, aby jemu od pana purgmistra pAnuov léta dána byla, čemuž Jan odporoval, ale nicméně pan purgmistr páni jemu léta jsou dali, Jakub pak inaje již léta sobě daná a věda, že ten vosk za ním Janem není a nikda nebyl, ale že za nebožtíkem Havlem od Měny, jakožto předním poručníkem, pročež jeho Jan nejednou napominal, aby toho pří něm Havlovi bledal, ale on toho zanedbal a tak zanechal, a práva ukazují, že sirotek inaje sobě od vrchnosti léta daná, jakož Jakub také měl, poručník bývá sproštěn poručenství, protož on též jemu také voskem v příčině ozrámené povinen nebude, aniž té naděje jest, aby mu to od práva nalezeno býti mělo, nebo kdo sám co zameškává, ať sobč vinu dá. Druhé vznešení z strany věcí apatekářských, že by mu je dráže nasazoval, než by za to stály, to vznešení jest zbytečné. Proč maje léta jest dráže bral, než za to stály, nerozumčlli jim sám, proč nešel k těm, kteříž tomu rozumějí, a laké nevzna- muje, v čem u jak mu je nasadil, a tak mu opět tím 

Strana 571
VILI. V Železné ulici. artykulem povinen není. Třetí vznešení o nákladu vínice: Nenadál se Jan, aby za svý služby a práce měl dotýkán býti, ale jiné vděčnosti očekával, ježto není ta naděje, aby co ukázal, že by se při tom nenáležitě choval. Ctvrté, vložil žádost, že nějaký duom ve Smečkách chce prodati, jsa na spuštění; k tomu Jan praví, jestliže pan purgmistr pání uznávají za slušný, aby prodán byl, toho zanechává při uvážení práva. ač by mu nepřál, aby tak brzo statek svuoj utratil a podoben byl jiným městským synuom, jenž statky své před časem rozmrhají. Naposledy žádal, aby některé svršky z domu nebožtíka Vavřince Goliaše vzal, k tomu on též povoluje ; však jestliže by jemu Janovi tu také co náleželo, chce on k tomu také právo a sprave- dlnost míti, a od toho pustiti nemíní. Dále co se jiných artykuluov, kteříž se teprva po prvnější žalobě teď v nově přiměšují dotýče, toho se Jan nenadál, aby mimo tíž předešlou žalobu co víc ptikládati měl, nebo prve o dluhu od Mčěchový za vína povinnen; LéZ kterÿm2 by paní Kundratická povinovata bejti měla, žádná zmínka ucinéna není, a z strany věrný ruky, že by zanedbal o ni se domlouvati, an vědomé, na čem zuostává, tak že o to mezi někdy Vaviincem Goliašem a poručníky pře vysly- Xána jest a na vejpovédi zuostává; protoZ to zbytečně a proti právu přivozuje. A Ze pak za cxekuci, to jest za do- pomožení žádá, jakoby již na to všecko hlavní nález byl učiněn, na tom se Jakub mejlí. Má-li pak jakej nález, nech se podle něho chová. Nato od Jakuba skrze přítele mluveno: Nepřijímá on těch příčin, nebo z strany vosku chtěl by to na Havla ale to vejmluva jalová a ku právu podstaty nema- jící, neb Jan posavad zuoslává nevyčteným poručníkem, oni vědí, kam jsou takovej vosk společně obrátili, Jakub hledí k živému „poz stalému. Jak se Jan v té příčině opatřil, on věz, protož sám jakožto živý z toho vosku i z jiného počet pořádný j jemu Jakubovi učiniti jest povinen. Z strany let dénf nepamaluje sc, aby mu dána byla, a byť i tak bylo, ale z poručenství jim ještě nepodčkoval, nebo kdyby jim poděkoval, byli by mu povinní prve počet učiniti než z porucenství propuiténi byti. V druhé příčině z strany věcí apatekářských Jakub se duovčěřil jemu jako bratru, a také tehdáž nevěděl, jak minu je počítati budce, nebo re- gisler neměl, než když mu registra vydal, teprva našel, že mu je o mnoho kop vejšeji, než se prodávají, nasadil, a tak před časem nevěděl, oč se domlouvati. Třetí příčina, nachází se, že vejšeji o několik kop na vinici nakládal, nežli se na každý strych do roka vynakládati má a oby- čej jest, proloz prosí pana purgmistra pánuov, jakozto vrchních poručníkuov, aby mu ty artykule od Jana k ná- pravé privcdeny byly. Z strany pak prodaje domu potře- buje ou mnoho penčz do apateky, neb ji musí s dostatkem opatřiti, a duom také pustne, mnoho jde na opravu i také berně se dává. A kdež sobě stěžuje, že se o jiné včci domlouvá, jakoby z počátku o nich zmínka činěna nebyla, byť to tak bylo, ale nyní teď přednáší. a o ty jako i o jiné věcí k žádnému jinému hleděti nemuože než k němu ja- kožto poručníku živému, poněvadž i ti dluhové jeho ne- dbanlivostf zvyupomínání nejsou. Nebo i práva ukazují, cokoli sirotek piijda k letuom do poručníkův za nedostatek má, Ze to iná a muoZe vznésti na vrchní poručníky, tak i on také činí, jsouc té naděje, že Jan jemu to všeckno k nápravé privésti a z toho práv bejti povinen bude, jakož i na to nález prve má, žádaje při tom zuostavcn býti. Zase od Jana: Aby se on vosku kdy ujímati měl nebo jej penčžiti, tomu ješté jak prve odpírá. Z strany let ukáže on to doslatečné, že mu dána sou dosti časně zčísti, VIIl. V Železné ulici. 571 za živobylu Havla, předního poručníka. Prolož jak vtom, tak v jiných příčinách jemu ničímž povinen není. Jakub doložil: Kdež ho dotejká, že by díl statku utratil, k tomu se on nezná, laké mu Jan ani haléře k (čČm ma- terialiím nepřidal, a tuto jest Ciniti ne o utraceni, nez o nevyčlení z poručenství a o nepoľádný počet, aby mu k nápravě byl přiveden. Na to od Jana: Kdyby k tomu přijíti mělo, aby po- ručníci měli podle řečí sirolkuov hned platiti a svým do sazovali, žádný by poručenství k sobě přijíti a v takové nebezpečenství se dávali nechtěl, protož on tím ničímž povinen nebude. Kdež strany na odporu sobě jsouce na pruovody podány, a kdyZ termin pod zlracením t6 pre od práva uložený přišel, Jakub puovod dal čísti zprávu pánuov radních registry zapsanou. ltem z register vydání v listu 1. pod datum 24. Martii z stray vosku vejpověď mezi nimi bratřími učiněnou, právo městské D. 13. 14. 16.; k tomu mluvě, že o této rozepři dobrá vědomost jest, kterak Jakub Jana obvinil jakožto živého poručníka po Kateřině, matce své, z jistých věcí, které k sobě přijal, a lo ještě za ním zuostává. A předně 2 centnýře a 76 liber vosku, kteréhož do vydání svého při počtu položiti nemohl, protože za ním zuostal, an provedeno jeho vlastními registry, že od váby, co týž vosk vážil, platil; a neví se, kde jest odveden a kde obrácen a kde peníze za něj jsou, protož Jan povinen z toho podle přečtené vejpovědi práv býti a Jakubovi peníze za něj dáti, ač na nebožtíka Havla u Měny ukazoval. Ale tím toho odbýti nemuoZe, en véz, jak se jest proti flavlovi, druhému po- ručníku, opatřil, Jakub hledí k živému. Druhá příčina uc- dostatku při počtu, co se materialia a species dotýče, ty nad iníru že mu vynasazoval a mimo rozuom i mimo ku- pování obyčejné jemu je zase prodával, vejše jemu o descti kop přičetši. A dav čísti artykul z registr vydání v listu 32. (Irem A. 77. a 78.) Jakub doložil, že Jan ty species měl z jeho apatyky a z jeho vlastního dědictví, pak měl-li jest to učiniti a jemu tak vysoce vynasaditi, poroutf privu k uvážení. Třetí příčina a nedos atek, který sobě od něho pokládá, z strany vinice, kteráž je ve 4 strychy, kteréž Jan jako poručník požíval, však nicméně nad mírnost náklad činil, ježlo přes deset kop na jeden strych do roka vy- naložili se nemá. Ale Jan mnohem vejse položil náklad, jakž se z jeho vlastních registr nachází, dav z nich čísti, co léta 7Ď na ni vynaložil, kdež se počtem vyhledá, že jednoho roku o 17 kop více nákladu učinil, a tak i jiná léta jsa poručníkem, každého roku více než obyčej na- kládal, na čemž Jakub přestati nemuože, prolož povinen bude jemu to, co přes 10 kop míš. více nakládal, nahra- diti podle práva, kteréž čísti dal D. 19. D. 27. D. 80. Ježto mnohokráte některá léta žádného kopání neučinil ani tyček nedal dělati, jakž se z jeho vlastních registr vyhledává, anobrž také proti jistému kšaftu otce jeho po- čítal sobě v lisu od dělání jednoho sudu vína po 6 gr. čes. Dav čísti z registr z strany dělání vína v lisu (fol. 32. adi 3. Octobris), téz artykul z k$aftu o lisu, kteryz vyměřuje, že ho společně užívati měli, i tehdyť jest neměl lakového nákladu od délání vína v lise do register klásti, poněvadž lis společně k užívání jim odkázán jest, protož to darino jíti mělo podle nařízení otce jich. Ctvrtý nedo- stalek toho po&tu tento položen, že jsa poručníkem přijímal peníze od Anny Měchové, šenkýřky, za vína vyšenkovaná, ale nezvyupomínal jich všech od ní podle počtu, dav čísti z register prfjmu vJistu pod literou B. 11. 18. 27. Junii, též dále v tejchz registiích, kdež poznamenáno, co Méchová vína vydala. K tomu mluvil, že předně dal sud vína načíti po 9d., nedovzal na tom sudu od ní Měchové 72° 

Strana 572
572 VII. V. Zelezué ulici. mnoho kop pr. a tolikéž na jinych sudcch nedobral, na některém kopu a najiných více než kopy, jakž se z týchž register příjmu najde, když se v ně nahlídne, tak že se vylledá, že na víně, kteréž se dávalo, od nf Měchové 12 kop 57 gr. míš. nedovzal. A poněvadž to jeho nedbanli- vostí se stalo, on (o nahraditi jemu 1éZ povinen budc. Páté, též také nedovzal na Suldpryf pauí Kundratické, ježto na díle poéal upomínati, ale nedokonal, dav (sti artykul z kšaltu Augustina apatykáře z strany dluhu 100 kop míš. od p. Kundratické povinného, item dvoje psaní od práva tohoto ku paní Kundratické o týž dlub učiněný, item z register vydání léta 76. 1. Novembris (v listu 15.). Mluvil, kterak sám klade, že u paní Kundraticky byl a jí upomínal, a tak ji začal upomínati, a potom nechal tak, však nicméně poznamenal, co na to utratil; protož poně- vadž příčinou jeho týž dluoh zvyupomínán není, nemuože k žádnému jinému o néj hledéti nežli k němu jakožto poručníku, žádaje též jeho na něm za dopomožení. Sesté, svrškuov po mateři jeho Kateřině zuostalých na klenotech, šatech a jiném dostati nemuože, neví, kde je to, čímž žádný vinen není nežli Jan, poněvadž toho neopatřil; protož též o takové svršky nemuože k jinému hledeti nežli k němu, dav čísti popis věcí po Kateřině, inatce jecho Jakuba, item z register priijmu v listu sub litera (léta etc. 76. ad 22. Novembris) doložil, kterak z register se nachází, že se Jan těch svrškuov dotejkal, je: prodával, dal je spečetiti, a kterakž jich tehdy jest nemohl opatřití, protož žádný nebude jich povinen vyrahražovali, nežli porueník Zivf Jan. Sediné, zuostala za Vavřincem Goliašem věrná ruka, kteráž náleží Jakubovi, o čemž tento Jan, jsa poručníkem, dobře věděl, že ta věrná ruka jest za ním Goliašem, však nic tomu neříkal, pročež teď jeho Jakuba k znamenité škodě jest přivedl. Dav čísti z inventáře při- znání Vavřince Goliaše, item přiznání léhož Vavřince v radě učiněné o témž svěření, item ohlášení Jana Augu- stina z slrany té věrné ruky po smrti Vavřince Goliaše, itemm z register vydänf léla 76. ad 2. Septembris, že některé osoby obsílal pro správu z strany svěření též fol. 80. ad 7. Augusti anno 78; item eodem folio ad 16. Aupusti vejpověď mezi Annou z Hradištka a D. Thade- ašem Hajkem s tím doložením, že se patrně vyhledává, co se té věrné ruky dotejče, že Jan tolikéž jako při jiných včcech svou nedbanlivostí Jakuba k znamenité škodě jest přivedl. Protož o to všecko k němu podle tohoto svého dostatečného pruovodu hledí, aby on jakožto živý poručník z těch všech věcí pořádný počet čině, jemu to všeckno, v čemž ublížení má, k nápravě přivedl; poroučeje se v tom právu k spravedlivému opatření. Proti tomu od Jana Augustina mluveno: Mnoho arty- kulův Jakub připomíná a přikládá, čímž by jemu povinovat býti inčl, ježto toho všeho na onen čas doZaloby nepojal. Předně co se vosku dotýče, z jeho pruovodu nenachází se, aby jej Jan penčžil a za něj peníze přijímal, protož jeho také platiti povinen není. Z strany materialií apaty- kářských tolikéž neukazuje sc, aby je sobě vejše vynasa- zoval, než zač je kupoval, tak jemu je také pustil a za né napsal, a byt pak gro$ dva ma lom přejal, není mu ke Skodé, ponévadZ to véc kupecká, aby se vydělávalo a neprodélávalo. Dále jest tnké promlouváno o nákladu na vinici, to vše zbytečně se činí, nebo byl-li který rok větší náklad nežli druhý, byla tehdáž toho potřeba, aby se ta- kový náklad činil. Co se lisu a dělání vína v něm tkuc, nenajde sc, aby na onen čas artykul do žaloby pojat byl, a tak proti lomu mnoho mluviti potřebí není. Též na- stoupeno, že by dluhu od paní Kundratický nevyupomínal, i toho artykule též do žaloby nepoložil, protož se nyní VII. V. Zelezné ulici. tím zbytečně zaneprazdňuje. Z strany: pak věci svěřené, že by Jan toho při nebožtíkovi Goliašovi neopatřil, v tom artykuli Jakub sám proti sobě ukazuje, že Jan tím vinen není, nebo Vavřince jsa v radě od pana purgmistra pánuov jakožto vrchnosti své dotazován, jaká by to vče svěřcná byla, on dávaje na to odpověď pověděl, že toho pro své dobré svědomí učiniti nemuože, a to proto, že nebožka Kateřina, matka Jakubova, jeho zavázala, aby Zádnému nepravil. I kterakž tehdy on Jan mel s ním Vavřincem o to k soudu přistoupili, nevěda co jest, však jakub ví, Ze ty véci posavad v témz dom spccetény zuostávají, a tak len arlykul téZ zbylečně přiveden. A dav čísti žalobu první doložil, že do žaloby žádného dluhu nepojal a z věcí svěřených jeho také neviní, než žádá pana purginistra pánuov za vydání jich a teď je na něm míti chce. Dále žádal za čtení spisu vejstavck Jakuba Ja- novi pti počtu předložených a odpovědi Jana na též voj- stavky a nedostalky dané, zprávy p. M. Pavla Christianu z Koldína, p. kancléře, registry učiněné. Svědomí listovní p. mistra Matěje z Avcentynu, svě- domí Jana Cejka z register, dání let Jakubovi, item právo městské H. 16. roz. 1. 2. 8., ktomu mluvč: Toto právo proto čteno, kdyby pak i Jan co za sebou měl a čím po- vinen byl, však maje Jakub léta a jsa při právě, i také napomenut od Jana, aby o vosk k Havlovi, přednímu po- ručníku, kterýž týž vosk k sobě přijal, hleděl, toho ne- učinil, Havla z něho nenapomínal, ale tobo tak zanechal, Jan jemu vičímž povinen bejti nemuože. A také aby jakej přísudek o ten vosk na Jana býti měl, o tom neví. Dále čten registřík dání poručníkuov od pana purgmistra pánuov. Item svědomí listovní Vojtěcha z Proseče. Item svédomí registry zavedené zvoníka z Tejna, Jana Senera, Ondřeje Manasa, Jana Hory, Jíry Slivky, k tomu mluvě: Ztěch svědkuov se nachází, kterak Jakub napomínán byl od Jana, aby k Havlovi oten vosk hleděl, jakožto k tomu, kterýž jej pod vysvědčení svědkuov prodal, toho neučinil, k němu od dání let, kteréž se stalo léta cte. 77., až Havcl umřel léta cte. 78., oto se nedomlouval, a kdo při právě jsa maje léta, o svou spravedlivost sc nedomlouvá, práva ukazují, že ji promlčí; protož Jan též jemu žádným vo- skem povinen nebude. Co se vína tkne, hrubě se na tom zastavuje, jakoby peněz za ně zouplna od sebe nevdvedl, ale nešetří toho, že se platilo šenkýřec, také za droždí se vyrazilo, a časem na některém sudu kopy nebo ně- kterého groše se nedobralo, žádaje při uvažování v ně- které registříky a cedu)ky, podav jich, za nahlídnutí a při tom zuostaven býti. Z strany věrné ruky dal čísti zprávu p. Vavřince Břekovce a Jana Skréty z register, list pose- Jací Jakuba, kdež zmínku činí o věrné ruce. Akta mczi Vavřincem GColia$em a poručníky o včno. Item inventar po Vavřincovi Goliašovi, k tomu mluvě, zbytečně jeho ztěžuje z strany věrné ruky, ježto ví, že Vavřinec o ní povědčti nechtěl; také prve soud o to zašel, a ten na uvážení práva posavad zvoslává. Anobrž po smrti Vavřince, že ly věci spečelčny jsou a posavad v tom domé spcéc- tény zuostávají, protož Jan o to se domlouvati nemohl; a nadto vejše Jan jemu ničímž povinen nebude, poněvadž Jakub, obvině jeho z mnohých věcí, kteréž by se jemu na veliké ublížení stáli měly, toho nic jest neukázal, aniž také pruovodu s žalobou srovnal, a právo jest A. b3., že každý žalobu svou provésti má. Též B. 87. roz. 1. 2., A. bl. roz. 1. A tak Jakub mnoho žaloval a málo provedl, protož také nic neobdrží. Také právo D. 36. ukazuje, kdyby poručníci čeho bezelstně vyupomínati nemohli, že jim to ke škodě bejti nemuože. Což od Jana také uká- záno, že k mnohým věcem přijíti nemohl, a některých se 

Strana 573
VIII. V Železné ulici. dotýkal, prolož Jakubovi těmi včemi tolikéž povinen ne- bude a nechtěje zaneprazdňovati, poroučí se právu k opa- tření. Na to od Jakuba: Když na onen čas Jakub pořádně ku právu přistoupil, nedav času právnímu projiti, a Jana obvinil, Jan pak neodpovídáním se bránil, bylo na to dictum z práva učiněno, že Jan povinen jest jemu ze všeho, v čemž by Jakub pří počtu nedostatek mčl, práv byti, proti kterémuito dictum Jan teď mluvití smí, ved mu to obráceno bude, poroučí právu. Nebo po prvním vznešení byli podání na smlouvu, a kdyż se smluviti ne- mobli, pristoupil Jakub zase ku právu, a žalobu novú vložil, kterúž čísti dal, žádaje: všech nedostatkuov za vy- naliražení; a že by naposledy nětco doložil, tím ho stihati nemuoże, ucbo jest tuto rozdílná pře od jiných; jest či- niti o věci sirolčí, s kterýmiž poručníci nedbanlivě jsou zacházeli a sirotka ke škodě přivedli, o čemž, když se na »oudce vznáší, šetří toho, aby nedostatkové od poruční- kuov k nápravě přivozování byli, čehož se on Jakub také naděje, že Jan vynahražením povinen bude. Praví, že Havel vosk prodával, an ukázáno, jak se v (om opatřil, on včz, Jakub bledí k živému poručníku. Vede také ně- jaké promlčení, ježío jemu nic od scbe neodvedl toho času, tolikéž kdyby se nacházelo, že bezelstně k nětčemu přijítí nemohl, mohl by Jan osvobozen býti, ale Jan začav soud vésti, tobo potom také nechal, a protož lím se vy- ulouvali nemnoże. A nechtěje též zaneprazdňovati, věří, že podle těchto svých pruovodův slušně opatřen bude. Od Jana doloženo : Právo městské D. 18. ukazuje, že poručník učině počet, sirotek na tom přestati jest po- vinen, i poručníka kvitovati; a Jan též wu přítomnosti p. radních jemu počet učinil, protož jemu dále ničímž po- vinen není. S tím se strany právu k uvážení spravedli- vému pripustili. Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu, odpověď, zprévy, vejpovédi, artykule z kšaftu Augustina apatykáře, Psaní přímluvná od práva tohoto elc., popis po Kateřině Augustinové, přiznání Vavřince Goliaše z strany věrné ruky, ohlášení Janovo, několik artykuluov z registr Jano- vých vydání a příjmu, stížnosti Jsukuba do počtu v spisu, odpověď Janova na ně v spisu, svědomí listovní i registry zavedená, dání let, nařízení poručníkuov, list poselací, po- kudž se věrné ruky dotýče, acta pře vedení mezi Va- vřincemí a poručníky, popis po Vavřincovi, a nahlédše při lom, nač se strany táhli, i což dále od nich mluveno bylo, toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vy- povídají: Poněvadž to od Jakuba Augustina apalckáře jest pro- vedeno a ukázáno, že po smrti Kateřiny, matky jeho Ja- kuba, vosku 2 centnýře 76 liber jest zuostalo, kterýžto vosk v opatrování Jana Augustina jakožto poručníka jeho Jakuba jest zůstával, z té příčiny on Jan Augustin: jemu Jakubovi tím voskem povinen anebo summou, zal jest prodán, povinen jest, a ten jemu do 4 nedělí pořád zběhlých spraviti a dáti má podle práva. Chce-li polom Jan k komu jinému o ten vosk hledóti a na kom sc ho- jiti, právo se mu nezavírá. Co se pak těch tkne materialií apuatykářských, kteréž se ani nespecifikují, poněvadž Jakub Augustin, včdčili jest, kde lacinčji, jich nekupoval, ale dobrovolně od Jana, bratra svého, je v jisté summě při- jímal, protož Jan jemu Jakubovi jimi povinen neuf. Z strany nákladu na vinici, poněvadž jest vědomé, že nejednostejnej náklad jednoho každého roku na vinici se děje, než jednoho roku míně druhého více se nakládá, a z odvodu Jana Augustina to se nachází, že jest se v tom V111. V Železné ulici. 573 ve všem vydání upřímně zachoval, protož Jan Augustin Jakubovi, bratru svému, tím artykulem neni povinen. Co se tkne lisu, poněvadž v kšaftu Augustina, otce jejich, doloženo, aby ho oba dva bratři j s Kateřinou, matkou Jakuba, společně užívali, toho se při tom zuostavuje s tím doložením, budou-li toho lisu podle kšaltu otce svého oni bratři společně užívati, aby společně naň náklad činili. Co se tkne dluhu za vína od Anny Měchové pozůstalého, poněvadž při upomínání Anny Měchové nedbanlivostí Jana nic nesešlo, a také o málo činiti, a mezi bratřími jest, protož ten artykul mezi nimi Jakubem a Jancm, bratřími Augu- stiny, se zdvihá, tak Ze Jan Jakubovi tfin dluhem povinen není. Z strany dluhu 70 kop od Mandaleny Kundraticky povinného, poněvadž ten dluh za času poručenství Jana Augustina nevzešel a při upomínání nedbanlivostí Jana tu nic nesešlo, protož Jakub chce-li k komu jinému o to hledčti, právo se mu nezavírá. Co se tkne svršků v ně- jakém sklepě spečetěných, pončvadž Jan Augustin proti tomu nikda nebyl a není, aby Jakubovi takových svršků vydati nemél, z té příčiny on Jakub takové svršky kdy bude chtíti přijíti muože. Naposledy z strany té věrné ruky a manželského svěření, poněvadž Vavřinec Goliaš, kterémuž Kateřina, inátě Jakubova, tu věrnou ruku svěřila. žádnému človčku, co by ta věrná ruka byla, oznámiti nechtél, a tak Jan Augustin, co by sc pod tou vérnou rukou rozumělo, věděti a na právo nastupovali nemohl; z těch příčin Jan Augustin Jakubovi tou věrnou rukou není povinen. Než chce-li Jakub o to k držíteluom statku někdy Vavřince Goliaše: hleděti, právo se mu nezavírá. Actum fer. 6. dic Exaltationis s. Crucis 1684. 20. 1085. Rukop. č. 1136 [. 292. Jan Augustin s Annou ze Ptení cte, — Léta etc. 1585 v oulery po sv. Matěji p. Jan Augustin obeslav a kn právu při praviv Annu ze Ptení. pozůstalou vdovu po Havlovi Ko- drovi, obvinil ji z toho, jakož na onen čas nebožtík Havel Kodrus byl poručníkem nad Jakubem Augustinem, sirot- kem po nebožtíkovi Augustinovi apatykáři, otci jejich, po- zůstalém též statkem jeho od pana purgkmistra pánuov narizenym, a on Jan potom k němu Havlovi byl přidaný, pak on Havel vzal jest k sobě vosku dva centnýře sedm- desáte šest liber v kořenné váze odváženýho a Jakubovi sirotku náležitýho, ale teď po smrti jeho Havla, pfedního poručníka, na něho Jana o týž vosk od Jakuba jest na- słoupeno, i piisudek se slal, že on Jan Jakubovi takový vosk zaplatiti jest povinen, však s {fm dolo2cn{m, chtël-li by dále k držiteli statku jeho Havla hledětí, že (o uciniti bude moci; a lak on Jakuba spokojití musil. A poněvadž pak takový vosk za nebožtíkem Havlem zůstal, a Anna ze Ptení, pozústalá manželka jeho, držiteľkyní statku jeho jest, protož o týž vosk k ní hledí a takového vosku nebo peněz za něj, co přijde na ní, za dopomožení žádá. Proti tomu po vzalém hojemstvf od Anny ze Ptení za odpověď jest dáno, aby onn jemu tou žalobou a Lím, což v ní obsaženo jest, povinna býti měla, tomu všemu světle odpírá. Kdež strany souce sobě na odporu, jest jim termin aż pod ztracenim té pře k průvodům od práva uložen, na kterýž stojíce, Jan Augustin pivod dal čísti artykul z inventáře o vosku, nařízení poručníkův Jakubovi Augustinovi, vejpověď mezi Jakubem Augustinem a Jancin. bratrem jeho, o ten vosk, svědomí rejstry zavedená a k tomu mlwiti, jakoż jest Annu obvinil, kterak ten vosk, ježto Jakubovi Augustinovi na něm pfisouzen jest, za nebožtíkem Havlem, nebo ten z domu Jakuba Augu- slina z rozkazu nebožtíka Havla dovezen byl do váhy kořenné, kdež v přítomnosti jeho byl odvážen, a potom, jak z svědomí Jana Senera se nachází, že on Jan prodav jej 

Strana 574
574 VIII. V Železné ulici. z rozkazu Havlova s ním při váze se o týž vosk sčetl, a tak jemu zaplacen byl; dále i to provedeno, když ne- božtík Jlavel stonal, že tento Jan Jakuba napomínal, aby spolu k němu šli, a o ten vosk s ním mluvili, kde jest seděl, z čehož rozuměti, kdyby on Jan jej byl měl nebo peníze za něj vzal, že by se nebyl na nic ptal. Anobrž při tom i na paměť p. mistra Pavla Krystiana z Koldina se táhne, že jebo jest žádal, když nebožtík Havel v ne- moci ležel, aby k němu šel a jemu ku paměti přivozoval, kam jest ten vosk děl, a tak on žádného vosku k sobě nevzal ani peněz za něj, než nebožtík Havel Kodrus, manžel jí Anny, a poněvadž pak ona Anna drzitelkyne statku jeho Havla jest, a tomu při dání odpovědi ode- přela, to se teď také ukáže a provede. Dav na to čísti propuštění zápisu od Jana Senera, kvitanci, mluvil, kterak se z toho vyrozumívá, že na oncn čas maje nebožtík IJavel dluhu za Janem Senerem do pěti set, ona Anna jeho Jana z toho propustila, ano i summy t¢ sc dotejkala, nadto vejše i to ukázáno, kdež nebožtík Havel panu purgkmistru: pánům některou summu penčz byl dlužen zůstal, ana Anna tolikéž takový dluh vypravila a zaplatila, grunty prodávala, i také peníze za nebožlíka dá- vala, jakž se z kvitancí nachází. A tak poněvadž jest dluhy plalila po nebożtfkovi Ilavlovi, manželu svém, tak i tento platiti iná. Dále čten hamfešt, item list od konventu klá- štera sv. Anežky, a k tomu mluveno, že on Havel maje jisté místo při klášteře sv. Anežky, podle zápisu v ně ona Anna vkročila a jím vládla, a potom témuž klášteru zase jeho postoupila. Ze pak více se dotejkala jeho statku, najde se z svědkův, davši čísti svědomí listovní M. Tro- jana Městeckého. Doložil, kterak z toho svědomí se na- chází, že jest vlastní statek jeho prodávala netoliko lo- inuto svědku, ale i jiným, a tak bude povinna tento vosk také zaplatili; nebo právo jest, na kohož by koli statek připadl, že jest povinen dluhy všecky toho, po komž má statek, zaplatiti. Potom společné vzdání dal čísti, item právo F. 20., a poněvadž jest žalobu sv provedl a ukázal, kterak nebožtík Jlavel Kodrus ten vosk náležitý Jakubovi Augustinovi k sobě přijal, vážiti rozkázal, i do sklepu vložili, a poručil vážnýmu, aby jej prodával, bez pochyby takć, Że jest penóz za vóżnejm Janem Senerem nencchu), ano sa on Jan Scner jemu Havlovi tím vice dlužen, zápis na sebe učinil, kterýžto zápis ona Anna propoustóla, a tak to všecko na sebe vztábla. Proti tomu od Anny ze Plení: Aby p. Jan Augustin tím průvodem, kterýž vedl, co provozovali mól, że by takový vosk za ním Havlem Kodrem a nebo peníze zů- stati měly, není slyšáno, než svědčí Jakub Augustin, že jest p. Jan ten vosk ksobě přijal. Ač pak ukazuje nález, kterýž naň se vzlahuje, že jemu Jakubovi tím voskení jest povinen, ale aby on co jemu Jakubovi dáti měl, toho jest neprovedl, ani toho provozuje, aby on Havel za takový vosk peníze bráti měl. A právo jest, že původ, co prožaluje, má to ukázati, a když toho neukáže, že tehdy obžalovaný upuštěn od práva býti má; na kteréžto právo pro ubytí zaneprázdnění se táhne, aby při uvažování v ně nahlíd- nuto bylo. Nicmíně věda o tom Jan, že Havel v nemoci byl, o tom mu nic neříkal, byl by se také před man- želkou jeho otázal, ale když za ním nic nepozůstávalo, toho také mlčením pominul. Grunly, kteréž sou zapisovali sobě společně, na to se tento průvod nevztahuje, a kdyby věděla, že takový vosk za nebožtíkem Havlem, manželem jejím zůstal, nechtěla by v tom práva zancprazdiovati, ale že jest nikda nic o lo neříkal, tehdyť nemusil nebožtík jemu co zústali. A pončvadž jest toho ničímž neukázal, aby on Havel takový vosk k sobě přijímal od léta etc. VIII. V Železné ulicí. 75 aż do 78 a lak v&cf Jakubovych se ujímal, a oučet s ním Havlem učiniv, toho rejstříku za nim zanechal, a bezpochyby kdyby on [lauvel zůstal jemu něco za ten vosk, byl by se v třech létech ohlašoval a k nójakćmu pozname- nání sobě přivedl, ale k tomu jest nic neříkal, a poně- vadž ničímž toho neprovozuje, aby za ním ten dluh zů- stati měl, ačkoli ona držitelkyně jest statku jeho, posta- čití jemu nebude moci. Zase od p. Jana Augustina: Domníval se, že patrnější odvod předloží paní Anna, ale toho jest neučinila. Vo- třebí bylo, aby ukázala, že by on Jan za ten vosk peníze vzii mel, a že se vykládá svědomí Jakuba Augustina, že by on Jan ksobě jej vzíti mél, ano žádné svědomí toho nevysvědčěuje, aby on Jan bráti jej měl; ano i to jest ukázal, że jest k Havlovi nebožtík chodíval a s ním o to mluvival, alc ona Anna hned jest z světnice vyšla, aby toho neslysela, a k tomu odpověď dal, že se v rej- siřích najde to vše poznamenáno. Ze pak za tři létu mlčal, musil na vejpovčď čekati. Jest také škarta ukázána jeho fana rukou vlastní psaná, to jest k zlepšení p. Jana, z níž se nacházejí jistí příjmové, z nichto počet činil, a lu se nenachází v tom ve všem, aby se přiznával, aby lakový vosk k sobě přijal a nebo za něj peníze, nebo kdyby přijal, byl by také z toho počet učinil. A pončvadž ona Anna jest statek po něm Havlovi Kodrovi vzala a jeho se dotejkala, tehdyť povinovalů bude, dluhy po něm platiti. Opčt od Anny: Není potřebí jí tak mnoho odvozo vati jako jemu Janovi ukazovati, a ponCvadl jest ncuk:izal, tehdy užíti toho, co jest prožaloval, nebude moci, Mro- fuje lo, coż on sám psal, a praví, že jest škarla, ježto jest to průvod, že jest k sobě přijímal lo, což jemu Ja- kubovi Augustinovi náleželo, a z toho že počet činil, protož jest té naděje, že osvobozena bude od (élo žaloby. Zase od Janu: On tomu neodpírá, což jest od jiných osob přijímal, že jest z toho počet činil, ale: od něho Havla za týž vosk aby co přijal, tomu odpiri; polom táhne se nn paměť, jakž i prve, p. m. Pavlu Kristiana z Koldfna. — S tím strany poručily se právu k spravedli- vému uvážení. Tu pan purgkmistr a radu slyšíce žalobu, odpověď, artykul z inventáře, nařízení poručníkův, vejpovědď, svě- domí, propuštění zápisu, kvitanci, list konventní, společní vzdání, rejstřík: příjmů a vydání, n co k tomu od stran mluveno, toho všeho s pilností pováživše, laklo o tom vypovídají: Poněvadž Jan Augustin: obviniv Annu ze Ptení, po- zůstalou po Havlovi Kodrovi u měny vdovu, z toho, kterak by tejž Havel za živobytí svého, souce Jakubovi Augusti- novi, apalykáře synu, nařízeným poručníkem, dva centnýře a sedmdesáte šest liber vosku Jakubovi náležícího k sobě přijal a jej i prodal, to jest svědomím při právě vedeným ukázal; také to se jest zápisem obapolních statků knihami města tohoto zadáním našlo a vyhledalo, že ona Anna po něm Havlovi Kodrovi, někdy manželu svém, držitel kyně statku jeho jest a zůstává, z těch příčin dává se jeinu Janovi Augustinovi proti ní Anně ze Ptení za právo tak, že tím jemu Janovi za ty dva centnyfc a sedmdesite šest liber vosku, co zaň přijde, dáti neb se s ním o něj umluviti, a to do dvou nedělí pořád zběhlých, povinovata jest podle práva. Actum fer. 1l. die Apollinaris anno 1585. 21. 1595. - Rukop. č. 1973 f. 119. Vedle toho odporu, kterýž jest p. Jan Augustin, měštěnín Star. M. 

Strana 575
VIII. V Železné ulici. Pr., zápisu trhovému, kterýž mezi sebou učinili Jakub Augustin, bratr jeho, s p. Janem Sejdou z Hornsegnu a papi Annou z Frciskutu, manželkou jeho, vo půl lisu k ty polovici lisu příslušenstvím v vinici jeho ležící —- proti tomu od p. Sejdy promluveuo, 2e na ty příčiny p. Jana Augustina tuto odpověď dávají: aby jak dotyční manželé a Jakub Augustin jemu Janovi Augustinovi čím povinovati byti meli, tomu že světle a patrně odpírají, a těm příčinám jeho že v ničemž místa nedávají, nýbrž že při pořádným zápisu jim od Jakuba Augustina strany toho pül lisu uèinéném züstaveni budou. A ponévadà se pak Jan Augustin těch svfch nestranných príčin k průvodům volá, tito manželé zase také k odvodu volají a v času právním Lo odvésti chtějí, že jemu p. Augustinovi ničímž povinní nejsou a nebudou. A k tomu se jest Jakub Augustin ohlisil a ozval, Ze jest mohl dobře jako svý vlastní pro- dati, komu se jemu koliv líbilo a zdálo. A když strany podle odporu jich k průvodům od práva uloženýho ter- minu stali, lu p. Jan Augustin dal svy privody (si. — Odpor a pfitiny N. 1, IGaft N. 2, prévo D. 10, D. 37, D. 38, roz. I, D. 41, V. 21, F. 23, F, 28, F. 24, zřízení zemskć D. 10, D. 37, D. 38, D. 39, DD. 41, D. 42, D. 44, D. 45, k teamu mluvě. První příčinu do odporu svýho mezi svrchupsanÿmi o-obami polozil, że tomu zapisu v ni- čemž místa nedává proto, że la vinice s lisem jemu od otce pořádně odkázána jest, a ou toho vždycky pokojně, vydržav léta zemská I městská bez naříkání každého člo- věka, požíval, a poněvadž puk ten lis jemu děd:čně odkázín jest, že jest neměl (y moci a nemohl nikdy Jakub, bratr jeho, toho půl lisu prodávati ; čtena relací N. 8. mluvě, z tyto relacf porozuméli se mohlo, že ten lis stojí v vi- nici jeho a ne na gruntu společným, mělli sou se toho dopoustéti, grunt p. Jana tohoto kupovati a jemu vo lom nic neoznámiti? Neb chtěl-li jest Jakub Augustin co toho poziti, inělť jest to p. Janosi v zuámost uvésti, nicméně této první příčiny zřízením zemským a právem městským dotvrzuje, kdo který grunt pořádně do dne a do roka vydrží, ten že již pořádným držitelem zůstává. Ctenu smlouva N. 4. mluvě, tato smlouva přečtena jest proto, że lu všecku vinici tento p. Jan Augustin i s lisem um jistou smlouvou knihami Star. M. Pr. od někdy Kateřiny, macechy jeho, zapsanou jmx; a atkoliv že všem třem Ja- novi, Kateřině a Jakubovi svědčí, ale že jak artykulem ze kšaftu, lak i polom nálezem pana purgmistra pántüv Slar. M. Pr. nalezeno jest, chtějíli společně toho lisu užívati, že sou také povinni vSickni nah nakládati. Tehdyt jest Jakab, bratr jeho, nemohl a neměl bez vůle jeho toho půl lisu prodávati, než chtěl-li jest jej prodati, jemu to v známost uvésti. Nadto vojše tomu arlykuli ani ty vcj- povédi nikdy dosti učiněno není, neb jest Jakub, ani žadný jiný na ten lis nic nenakládal než toliko on sám, co zapotřebí bylo vopravovati, zvopravovatí dal, kdežto opět druhá příčina provedena jest, nebo i z relací to se porozuměti může, že ten lis jest v nově pobitej, a Jakub, bratr jeho, ani žádný na pomoc nic nedával. Ctena vej- pověď N. 6., svědky registry zapsané N. 6., nálezy N 7., N. 8., k tomu mluveno: Ta příčina třetí se také dosla- tečně provozuje, že od létu 84. podle znění té vejpovědi pana purgmistra pźniiv slrany společnosti lisu toho užívání a naň nakládání tak zachováno avi na exekucí nastupo- váno není, pročež p. Jan Seyda s paní manželkou svou se na polovici toho lisu, že sou jej koupili, potahovati moci neniohou. Neb nctoliko práva, ale i zřízení zemská to vyměřují, kdo den a rok jakýhokoliv gruntu v po- kojném držení a užívání bez nuříkání užívá a sc ncohla- šuje druhý, má-li k tomu jakou spravedlnost, tehdy že VIII. V Železné ulici. 575 ji promlčuje, a tak tehdy ani p. Jan Seyda toho nebude moci užívali, čteny kvitancí N. 9. N. 20., z těchto kvi- lancí to. se nachází, Ze p. Jan Augustin k záduší sv. Ha- vla: odvozoval a dával, i poněvadž to tak vše v skutku jest, tehdy žádný jiný toho lisu všeho mimo tohoto p. Jana Awxgustina užívati moci nebude. Čtvrtá příčina i tím se provozuje, že v tom kšaftu ani v ty vejpovédi toho dostaveno není, aby polovice lisu jedna © druhá komu odprodána býli jmčla, než doloženo stojí, že ho mají spo- lcèné požívali, a vztahuje se toliko ad usum fructuum. A pončvadž pak týž Jakub, bratr jeho, držitel toho gruntu vini&ofho není, tehdyt také i to společné užívání toho lisu mijí. A kdyby to tak býti a jítí jmělo, i bylo by tak v kSaftu otce jich nalezeno, kd» by koliv tu Novinu vi- nici od Jakuba koupil, aby lisu společně: užívati mohl ; že pak toho pominuto jest, a Jakubovi tu již vice, an vinici svou, xšallem odkázanou, prodal, nenáleží a nesvědčí, jižť takć p. Jan Scyda s manželkou svou se na díl toho lisu potahovati nemüze, a koupil-li jest co od Jakuba, koupil vče závadnou; čteno právo F. 18. roz. . 2., F. 19. roz. ]. 2.. a tak p. Jan Augustin tím svou při zavírá, pončě: vadž on vlastní syn a dědic po dobré paměti Augustinovi apatykáři, otci svým, zůstává, jemužto ten lis spravedlivč a náležitě svědčí, tehdyť že při něm züstaven byti má, a tito manželé z toho zápisu strany toho pil lisu vyňatí že slušné býti mají. Proti tomu od p. Jana Scydy a paní Anny, manželky jelio, promluveno : PreslySeli, co p. Jan Augustin. proti odporu zápisu a jaké činy strany toho zápisu polovice lisu předkládá. V první příčině ukazuje kšalt i také relací pánův konšelův ouřadu toholo, však že z toho kšaftu to se pořádně nachází, ačkoliv ten lis, který jemu samému náleží a jest, však užívání toho lisu na všecky se vztahuje, a protož Jakub, bratr p. Jana Augustina, Louż svou vinici Novinu jako svou vlastní podle toho kšaftu otce svýho prodávajíc lo, což mu náleželo, i také vejpovédí pana purgmistra pánüv Star. M. Pr. prisouzeno, mohli jest dobře i s tím půl lisem p. Janovi: Seydovi a manželce jeho bez překážky a se nějakého jemu v lom povídání prodati a odevzdali, nebo tuto nic ku překážce tomu po- řádnýmu práva svýho odevzdání, což tu p. Jan Augustin ukázal, není. A jeden každý, co by sám sobě koupil, ano i co by inu kšaftem od koho odkázáno bylo, může, komu se koliv jemu líbí, dáli a prodati. 1)ále ukázána a citována práva a zřízení zemské nemalý počet, některá se vztahují k falší, jiná k odboji práva a potom k podvodu, a ty věci k tomu vedou, kdo by se co toho dopustil, že hrdlo i stalek tratí, i nemůže se rozuměti, proti komu ta práva citována jsou, proti-li p. Janovi Scydovi a manželce jeho, čili proti bratru, čili na p. Augustina, otce jich. A po- něvadž se pak na nepoctivost jich vztahují. toho vykládatí na ten čas potřebí není, nýbrž to, že v znimost nepomine. Vidí li se co druhýmu plnomocníku Jakuba Augustina k tomu říkati; má toho vůli. P. Jan Seyda pravi, Ze sou sc toho nic nedopustili, a že p. Jan Augustin dobře bez toho býti mohl. Jiná pak práva citovaná vw vydržení gruntův a jich naříkání, alc aby to všecko k jaký škodě těmto manželům býti jmělo, toho se neobávají; ano také aby Jakub svých vlastních gruntiv nemól a ne- mohl prodávati a dáti, komu se líbilo, to se také z těchto práv nenachází; nebo co jest se tak ad usum frucluuin Ja- kuba vztahovalo, jako kšaftem, také vejpovědí, to nic pro- mlčeno není, a žádnými léty vydržením stiháno býti ne- může a lo proto, 2c toliko k užívání toho lisu společně, kdyby vína mnoho bylo, aby se vydělávatí mohlo. Co pak kdyby v jiným lisu se víno vydělávalo, jakož pak uvés:i 

Strana 576
576 VIII. V Železné ulicí. pro innohé neourody v tom lisu se nedělalo, tehdy měl by hned svý spravedlnosti, an ten bych pustý stál, zbaven býti? Ví dobře Jan Augustin, že p. mistr Matěj z Aven- tinu vinice jeho fakuba několik Iet v užívání byl, a v tom lisu víno dělati dával, a tudy na sebe nic vztähnouti ne- mohl a vo svý dědicství nepřišel, nýbrž z průvodův druhý strany se nachází, že s svou spravedlností Jakub dobře činiti mohl, co jest chtěl. Cten zápis N. 1., právo E. 21, U. 24, mluvě, že Jakub Augustin podle tohoto práva to dobře učiniti a spravedinost svou jinýmu prodati mohl. Potom k druhý příčině veden průvod jako smlouva mezi p. Janem Augustinem a Katerinou, macochou jeho, co se vinice a pole dotýče, ale aby ta smlouva dostatečná bylo, že by ona spravedlnost svou Janovi Augustinovi odevzdá- vali mohla, toho nebylo slyšeti. Však v ty druhý příčině toho dokládá proti první, kdež praví, že by tu Jakubovi vtom lisu žádná spravedlnost nenáležela; v druhé příčině praví, že třetí díl, a že by toho půl lisu jinému postupo- vali a odevzdávati nemohl, a tak v tom svým odporu a v příčinách sám se nesrovnává, jednak žádá půl lisu a jednak třetího dílu užíti. Dal čísti zřízení zemské C. 15, právo B. 14, B. 22, B. 36, roz. 3. kdož by z jiného ža- loval a jiné potom při svým průvodu vedl a ukazoval, že lo viccko zdvizeno bývá, jakož tuto se jest stalo od p. Augustina, že se sám poráží. V první příčině na odporu jest, v druhý se znd, an sobě tou smlouvou toho lisu od matky svý postoupenýho neměl, a tak telidy to právo v témž lisu jemu Jakubovi po matce náleží, a nerci-li díl ale i dva odprodati mohl, neb jeho vlastní jest. Proti třetí příčině ukazoval a potahoval se na relaci pánův konšelův ouřadu tohoto, i také na ta svědomí vedená, že by na ten lis náklad sám činiti jměl, a nasvý vlastní peníze jej vopravovati dal, ale toho nevede a neokazuje, že toho lisu sám užíval, a kdo užitku účasten bývá, ten také užitek bere a náklad činiti musí. Tímť jest sobě cizí věci zděditi nemoll, že jest nakládal. Bezpochyby když k oučtu podán bude, co jest oužitku v těch letech vzal, tehdy že bude mimo ten náklad vzatého oužílku od sebe povinen vd- vésti. Aniž tím také stihán býti nemůže, že jest Jakub ne- nakládal, jakoby tudy snad svý dědictví potralil, kdežto jest prva svýho promlčeti nemohl. Nálezové k této při od Jana Augustina vedení se netrefí, jeden se vztahuje na dlub, že majíc strana rozsudek, cxekuci a práva svého nendsledovala, ale teprva po projití let vo exekuci se domlouvala. Druhý nález se vztahuje na odpor kšaľtu, když Karel Orsinovský tomu časně neodpíral, ani za ži- vobytí druhé strany dílu z dědictví svého nežádal, potom již nemohl nic dostati, ale tuto jest ciniti vo díl dědictví, když se žádný promlčení počítati nemůže, a protož ani ta třetí příčina i s těmi kvitancími, kteréž se na ten lis no- vztahují, stačíti moci nebude. Ve čtvrté příčině promlouvá se, 2e by toliko usus fructuum se na matka Jakubovou vzlahovati jmél, i musi sc tomu rozuméli, ze nc za jeden rok než na věčnost a pokud živ Jakub jest, že jest dobře svý právo jinýmu dáti a prodati mohl, an to právo usus fructuuin ne jednomu otce odkázal, načež i vejpověď se také vzlahuje. V podobné příčině kdyby Jan Augustin svou vinici prodal, tehdy by také Jakub, bratr jeho, na ten trh nastoupiti mohl, že by bez něho svýho dílu pro- dati nemohl, ale že to právo otcovo všem třem dáno bylo, a více se nevztahuje na Jakuba jako xlastnfho syna než na Jana Augustina jakožto pastorka, tolikéž i la práva více se k dobývání spravedlnosti Jakuba nežli Jana Augustina, kterážto od ného citována jsou, trefí a jich také k uvá- žení užíti žádá. Dav čísti zřízení zemské K 4, právo E 25, roz. 1, 2, L 41, ktomu mluvě, ačkoliv tento průvod dosti VIII. V Zelezné ulici. v malosti a krátkosti vedený jest, ale Ze jak zápisem a kšaftem též i zřízením zemským a právy dostatečně a srozumitedlně odvedeno a ukázáno jest, takže Jakub Augustin, což každému přísluší, když komu co kšaftem odkázáno jako tomuto Jakubovi bývá, že toho požíli má, moh! dobře s tím, co mu odkázáno a vejpovědí přisouzeno jest, jako s svým vlastním činiti, dáti a prodali. Aniž také to p. Janovi Augustinovi postaëiti moci bude, Ze se sim za dědice býti pokládá, ale že Jakub tak dobře a poctivě ma svět splozen a dědicem jako i on p. Jan Augustin jest a zůstává, a protož tomu průvodu od něho Augustina ukázanýmu, an se k tomu odporu práva dèdièného nevzta- huje, v ničemž místa nedává, u proti tomu kSaflu u vej- povědi stačiti nemá, nýbrž tímto odvodem dostatečným p. Jana Seydy a paní Anny. manželky jeho, jest přemožen podle práva. Na to Václav Svačina, plnomocník Jakuba Angnstina, promluvil a se na místě jeho vohlásil, jaká tuto práva p. Jan Augustin na zlehčení a potupu osoby jeho dal cito- vali, což těžce právy B 86 zapovčdíno jest, čteno to, že jemu v známost uvésti nepomine, co k tomu bude chtít říkali. Zase od p. Jana Augustina: aby na tyto daremni a zbyteční rozprávky jakou odpověď dávati jmčl, neuznává sc; jest staré přísloví: Parturiunt montes, nascitur ridiculus mus. Honosí se Jakub, že majíc polovici lisu, že jest dobře jako svý vlastní dědictví prodati inohl p. Janovi Scydovi, co se tuto mluví, mělo by sc ukázali, ale aby Jakub jaký právo knihami postoupeno jměl, toho se nenachází. P. Jan pak Augustin to jest dostatečně prokázal, že ten lis jemu samýmu odkázán jest, že pak otec jeho tu klausuli v kšafin dostavil, budou-li toho lisu všickní (ži požívali, že naň také budou povinní společně nakládatí. Udělal to proto, aby jiní také mohli v tom lisu dělati; tím způsobem jest dědictví p. Janoví neujal. Dále mluví se od častopsaných manželův LéZ i od plnomocniku Jakuba Augustina na místě jeho, jakoby p. Jan Augustin právo a zřízení zemské na potupu jejich citovati dáti jměl, jsou na to mnohá prac- iudicata, že jeden každý může k zlepšení své pře práva a co jiného potřebí jest, dáti čísti, a byla-li by ku při, ta se uvažovali mají: pakli nic, tehdy se vyvrhou; aby co na újmu a ublížení jich poctivosti pfed sebe bráli jimči, tomuť on zjevně odpírá, kterak se to dobře trefiti moci bude, Jakub praví se právo a spravedlnost k tomu lisu jm(i, an inacecha jeho přinesla to právo smlúvami na p. Jana Augustina za živobylu svýho a jemu tu nic Jakubovi nepozůstavila, nemíní zbytečně práva zaneprazdňovati, praví, že jest dostalečně příčiny: odporu svého provedl a pro- kázal, kterýžto průvod jeho že tak patrný a světlý jest, jako slunce na obloze nebeské, zvláště pak že ta vinice, kterou Jakub p. Seydovi prodal, na jiných gruntech zůslivá a poplatky jinýmu pánu náleží, lis pak ten v vinici jeho pana Augustina vlastní jest. Naposledy od p. Jana Scydy a paní Anny, manželky jeho, promluveno: Jest lomu dobre rozumčti, kdyby sám p. Jan Augustin vejpovčd činiti jměl, že by sobě neublížil, praví, že nic dotčení manželé neukázali, oni praví, že sou ukázali dosti v krátkosti s podstatou, mnoliem více, nežli původ zbytečně řečí vyléváním. Tim spor zavřín a s tím se slrany k uvážení práva spravedlivému připustili. Tu císaře J. Mti pergkmistr hor viničních Pražských Jan Kapr z Kaprštejna a konšelé téhož úřadu slyšíce stran | pře líčení, v odpor, v příčiny, v kšaft, v relaci, v smlouvu, v vejpověď. v svědky, v nálezy, v zápis n v kvitanci i | v to všecko, což od stran immluveno, vedeno a ukazováno 

Strana 577
VIII. V Železné ulici. bylo, nahlédše, a toho všeho s pilností a bedlivě pová- živše, takto vo tom mezi stranami vypovídají: Poněvadž se jest to z průvodu a z akl pfe vedení télo od Jana Augustina proti někdy Janovi Seidovi z Horensegnu, Anně z Freiskutu, prve jeho a již Danicle Nettera z Glauchova manželce, a Jakubovi Augustinovi, bratru téhož Jakuba, co se polovici lisu jim manželům odprodání dotýče, patrně vy- hledalo a našlo, že jest týž Jan Augustin na ten lis sám náklad po několik let činil, jej také vopravovati dal, ano i v kšaltu někdy Augustina apalykáře, otce jich, toho do- loženo jest, jehož actum v středu po sv. Matouši, apoštolu Páně, léta 1b68, že Jakubovi odkuzuje vinici, jež slove Novina; co sc lisu dotýče, aby ho všickní společně uží- vali, ano i vejpovéd pana purgmistra, pánüv Star. M. Pr. se na to vztahuje, jíž actum in consilio fer. 6. die Exal- lationis Crucis anno 1584 s tím doloZením, budou.li toho lisu podle kšaftu otce svýho oni bratří: společně užívati, aby společně naň náklad činili, pročež jest Jakub Augustin bez vědomí Jana Augustina, bratra svýho, takovýho půl lisu slušně odprodávati neměl a nemohl, nýbrž nejprv jeho Jana na touž polovici lisu, chtěl-li by od něho podle té společnosti koupiti, pobídnouti; a pakli by nechtěl, tehdy teprva jej jinýmu prodati mohl. Z těch příčin dává se za právo Janovi Augustinovi proti Anně, prve někdy Jana Seidy, jiz Danicle Nettern z Glauchova manželce tak, že se ten lis v celosti podle té společnosti při vinici téhož pana Augustina zůstavuje. D. P. Actum fer. 6. post S. M. Joh. llus et Hicronymi 7. Julii, anno 1595. * 1620. Jan Augustin. Cislo pop. 546. (U sokola, u stříbrného ptáka.) 91. 1401, 18. srpna. Rukop. ¢. 996 f. 40. Theo- dricus de Ach ct Rudolfus de Mulheim, testamentarii olim Anne, relicte Wollini institoris, emerunt pro Dorothea, Nicolai Schaufler conthorali, V s. gr. census erga Leutli- num Czwirner super domo ipsius Leutlini sita inter domos Leonis de Pracliaticz mercatoris ex una et oliin Johannis coci parte cx altera. Sic videlicct, quod ipsa Dorothea cundem percipere debet quamdiu vitam duxerit in humanis, post mortem vero ad Elizabeth, sororem ipsius, Nicolai Posenpach conthoralem, iuxta tenorem littere testamentalis predicte Aune, matris earum, devolvi debet. Sic quod domus maior olim Mathie Leinmcl, nunc Nicolai Cornawer sartori« et alia doinus Crimiczawer, dicta ad flaveum ho- stium in platea ferri, simul situatc, a solucione dictarum V s. cens debent esse libere. Act. fer. V. post Assumpt. b. Maric. 92. 1407. Rukop. č. 2099 f. 15. Inter Nico- laum Cornawer ct llanussium Merenstein in domo olim Marssiconis in Ferrea platea — racione cuiusdam fenestre, que de «domo ipsius Hanuschii ad domum Nicolai Cornawer transit, pronuncciaverunt —, quod Hanussius illam fenes- tram debct cum vitris premunirc. *3. 1417, 26. srpnu. Rukop. ¢. 2099 f. 193. Jo- hannes Ssmerhowsky convenit domui ad accipitrem a festo s. Galli preterito usque unum integrum annum dc ll s. cum media erga FHanusskonem Falknaueren, quc sila cst inter domos Jacobi fcrratoris ex una el Petri Butta parle ex alia. Sic videlicet, quod dictus Johannes VIII. V Železné ulici. 577 vigilias scu exitus ad campum, dum ceciderit ad quartam eorum, dcbet peragere, prediclus vero Hanussko alias aggravaciones civiles dcbet implere exceptis eciam collectis usque istam convencionem retentis. Act. fer. lll. ante Felicis et. Aucti. 94. 1427, 6. ledna. Tamtéž. Nos magister civium, consules et scabini nec non tola communitas Mai. Civ. et Nove Prag. recognoscimus — quia exemplo domini mise- ricordiai iudicio intcrponimus et veniam de delicto pc- nitentibus post reatum conccdimus. Hinc est, quod lla- nuskonem, natum Falknauern per nos et communitatein nostram ad graciam receptum ad domum dictam ad acci- pitrem nec non ad omnia alia bona sua — restituimus. Act. die Fpiph. *5. 1433, 9. listopadu. Rukop. č. 2099 f. 89. Siužbu našie s žádostí mnoho dobrého páni nám v P. Bohu ptiezniví. Védéti Vám dáváme, že Hanuš Falknawcr, stoje před námi v radě naši, vyznal dobrovolně, že jest duom svoj v vašem městě v Železné ulici posazený, na němž sokol vytesaný jest, Bartošovi, švagru svému, trhem řádným a spravedlivým prodal a prodává za osındesätc kop gr., ol kterfchzto penéz ten jistf Bartosek paní Svaté dluh její, kterýž má v městských knihách vašich na tom domu zapsaný, totiž padesát kop gr. má dáli a splnili a ostalek týchž penčz častopsanému Barloiovi za jeho dluh ind zuostati. Dán pod svědomím pečetí našeho města v pondél( najbliz&( pred sv. Marlincm anno oc XXXIII". — Slovutné opatrnosti pánóm purgmistru a radě Star. M. Pr, nám v P. B. piieznivym purgmistr a rada mósta Zateckého. *6. 1434, 9. listopadu. Rukop. č. 992 [. 158. Nos magister civium el iurati consules civitalis Zitlaviensis lenore presencium recognovimus, quod constilutus coram nobis in consilio circumspectus et benemeritus vir Hen- ricus Falkenawer, civis Mai. Civ. Prag., recognovit el fassus est, quod — domum suam in Ferrea plathca — sitam — carissimo nato suo Hanusskoni Falkenawer — cessil —. In cuius rei evidenciam sigillum civitatis nostre antedicte presentibus est appressum. Datum sabbato ante OO. SS. a. MCCCCXXXJIII. (Pcedicta littera. — registrata — ad peticionem Jacobi institoris, qui domum —- emit. Act. fer. lll. ante Martini a. XXXIIII. *7. 1484. Iukop. c. 2102 f. 374. Burthossius, gener Hanusskonis Falknawer, et Manda emerunt domum ad accipitrem inter domos Henrici ex una et Alssonis de Krajnicz parte ab allera, erga predictum Hanusskonem pro LXXX s. ^8. 1435. Rukop. ¢. 2102 f. 389. Jacobus institor de Grecz Regine et Kacza emcrunt domum ad aceipitrem — inter domos Henrici Sulczpek inslitoris cl olim Bette ferratoris erga Barthossium, generum Hanuss- konis Falknawer, pro C s. gr. 1. 1487. — Rukop. c. 2102 f. 412. Jacobus ab ave inustilor. 9. 14388. — Rukop. C. 90 /. IS. Kacza, rclicta Jacobi ab accipitre. 3. 1449. — Rukop. c. 2098 f. 600. Katherina, relicta Jacobi ab accipilre. 4. 1445. — Rukop.c. 2099 f. 1009. Martinus, natus Jacobi ub accipitre. 5 1446. — Rukop. č. 90 jf. 140. Martinus, natus quondam Jacobi ab accipitre. 6. 1448, LI. ledna. Rukop. č. 2119 J. A. 2. Ve jweno bozic amen. Ji Vantk, syn Jakubuov, nc¢kdy Star. 73 

Strana 578
578 VIIÍ. V Železné ulici. M. Pr. měštěnína od ptáka, vyznávám tiemto listem etc. że ackolivék nemocen jsem a neduZiv na téle, však proto paméti dobré a svobody zdravého rozumu pozívaje — toto mé poslednie poručenstvie — fiedím, także všecko právo mé, kteréž mi k dielu zbožie a statku po témž Jukubovi, otci mém, zuostalém příslušie — oddávám po- ctivé panie Kačce, matce mé milé, Martinovi, Jankovi, mým bratřím, Aničce, sestře mé, na rovný mczi ně rozdiel — však — aby dvě kopě gr. na opravenie kostela sv. Ilavla, Pavlovi, bratru nebožce otce mého, 1I k. a Martě, sestře matky, kopa bylo — vydáno. Jenž jest dán f. V. post Epiph. 7. 1454, 18. června. Rukop. ©. 2141 /. 280. Jo- hannes, natus Jacobi ab accipitre —- fassus est, quia per- cepit domum ad accipitrem dictam — et cum hoc XXX s gr. — pro porcione ipsius hereditaria et paterna — a Katherina, genitrice sua dilecta —. Act. fer. III. post Trinitatis. 8. 1450, 19. listopadu. Rukop. C. 2119 f. H. 7. (KSaft Kačky kramářky.) Ve jmeno božie amen. Já Kačka kramářka, mčěštka Star. M. Pr. od ptáka, vyznávám tiemto listem obecně etc. že ačkolivěk z dopuštční božieho ne- mocna jsem a nedużiva nu téle — toto mé poslednie poruèenstvie — zfiedila sem —. Nejprvé -- cinfûn — opatrného Pavla Hoštku, manžela mého milého, pravého a mocného poručníka všeho statku mého —. Potom pak poriciem, aby panně Anně, dceři mé milé, vydány byly — dvě stě k. gr., pasy tři stříbrné pozlatité, z nichžto jeden na zlaté lkanici jest, pefin dobrých se tří postele, politárc lIII, jeden z nich pośity tafetem, podusek VI, tři Z4 nich také poSité tafetem, šlojieřuov najlepších X, médénice Cistd jedna a druhá k lázni, mísa kovaná veliká jedna a jiné veliké dvě a menšic tři, konve veliké tři a tri menšie, koberce zelené najlepšie tii a dva čistá dlúhá, koliru nová u Pohana, štuk cvilinku prubalého čistého na cýchy, cýchu barchanovú aby sobč, kterúž clice. vy- brala; prostěradel také aby sobě vybrala VIII z štukuov plátna, kteréž sě jí najčistčie bude zdáti, ubrusuov velikých VI a hantuchuov najčistčích aby sobě vybrala VI, věnec perlový čistý, kterýž ke XX k. gr. stojí, a druhý menší s prsteny, snad se XXX, kmentuov VI, Stukuov čistého Stuku k cechlôm. Däle také vuole má jest a tak teď po- riciem, aby muz muoj svrchupsuny s radi poručníkuov — kúpil platu ročnieho a věčného za XL k. gr., což by ho ta suma mohla postihnúti, na to a k tomu, aby ten plat každý rok chudým a nuzným lidem za mí a mych předších duše — byl rozdáván. Item dětem syna mého Martina, mym vnicatóm, otkazuji X k., Janovi, synu mćmu, V k., na opravenic kostela sv. Havla 111] k. -— Dal. in die Elisabeth. 9. 1457. — Rukop. c. 2141 f. 290. Anna, nata olim Jacobi ab accipitre. — Martinus ab ave, Kallierina et Wenceslaus, pueri ipsius. (Tasuéz f. 293.) 10. 1458, 6. brezna. Rukop. &. 2105 f. 93. Lukess a rubeo cervo, vitricus orphanorum Nicolai et Sigismundi olim Nicolai similiter a cervo et Johannes Tussek, tutor et commissarius eorundem, emerunt pro prefatis orphan.s domum ad accipitrem erga Johannem, natum olim Jacobi Zeleznik, pro ducentis s. Act. fer. Il. post Oculi. 11. 1470, 5. prosince. Rukop. é. 2105 f. 298. Leonardus linicida et Margaretha emerunt domum — ad nvem nunccupatam crga Sigismundum olim Nicolai a rubco cervo pro CCCXXX s. — Istis inter se coadiunclis, quod Sigismundus memoratus in cadem domo ad s. Georgii festum hospitalitatem ducendo onera debct subire civilia VIII. V Železné ulici. et mediam eiusdem domus annualem convencionem, vi- delicet 1X s. gr., sublevare. Elapso aulem termino idem Leonardus ad eadem Sigismundi habitacula se transmi- grando ibidem tamquam hospes residere habebit et con- tribuciones prestare ac fovere conventorem ad ipsius dumtaxat tempus statutum, Quod si ad illam versus testu- dinem cum mercibus suis ingredi vellet, hoc cum con- cordi voluntate Wenceslai conventoris et non aliter de- bebit. Act. f. LIIL. ante Nicolai. 12. 1474, 12. bfezna. Tamtéž f. 341. Katherina, relicta Augustini de Colonia, Przeckowa dicla, emit do: mum ad avem apud Margaretam, uxorem Leonardi lini- cide, pro trecentis s. gr. — Isto adiuncto, quod cum do- mus prelacta ob nonnulla nefaria scelera contra dominos et communitatem a Leonardo memorato sepius perpetrata ad eandem communitatem et dominos tamquam civis pro- Scripti iure pertineret, domini tamen moti pietate ad Mar- garetam, uxorem eius — ipsi soli Margarete domum ven- dere concesserunt. Act. in die Gregorii. 18. 1476, 8. srpna. Tamtéž Jf. 372. Georgius, gener olim Johannis Schodecky, ct Margaretha emcrunt domum ad accipitrem seu ad avem — inter domos Ha- nussii canulaloris et Mathes lorificis hincinde aput Ka- therinam, relictam Augustini de Colonia, pro CCCC s. mis. — Act. sabbato in Invencione s. Stephani. 14. 1481. — Rukop. c. 2100 f. 89. ab ave, notarius consilii Mai. C. Pr. 15. 1484, 8l. srpna. Rukop, c. 2106 f. 141. Gcor- gius ab ave — resignat domum — ad avem — Marga- rethe, conthorali sue. Act. fer. NI. ante Egidii. 16. 1486, 26. dubna. Tamież f. 178. Johannes li- Georgius nicida Strziebrny et Dorothea emerunt — domum ad accipitrem seu ad avem — inter domos Hanussii canula- toris et Katherine, relicte Nicolai Replik — crga Marga- retham, Georgii ab ave conthoralem, pro centum quin- quaginta et octo s. gr. Act. fer. IIII. post Marci. 17. 1486. 4. prosince. Rukop. č. 2141 [. 215. Stala se smlúva přátelská k sv. manželství — mezi pannú Elškú, dcerú někdy Zigmunda od pláka z Zelezné ulice, a Zik- mundem, synem Václava Frycka, takováto, že panna Elška po sobě věnovala jest padesáte k. gr. m. a druhých padesáte k. sobě pozuostavila, aby je mohla dáti a od- kázati, komu by chtěla --. Proti tomu svrchupsaný Zyg- mund obvénil jest sto a pétmedcielma k. do dne a do roku. A po dni a po roce jestli Ze by jim P. B. dietky dal, aby měla panna Elška rovný diel s dětmi. Pakli by P. B. Zygmunda od smrti neuchoval a dětí nebylo, tehda týž Zygmund ze statku svého bude moci odkázati anebo dáti padesátce kop gr., komuż by se jemu libilo. Act. ipso die Barbarc. 18. 1498. — Rukop. č. 94 I. f. 152. Jan Stří- brny od ptdkuov a Dorota m. j. 19. 1513, 23. července. Rukop. ¢. 2141 f. 222. Stala se smliva svadebni тей Bohuslavem Stfiebrnym z jedné a paní Elškú z Mikovic, manželkú téhož Bohuslava — lakže táž paní Elška odkázala po sobě jmenem včna C k. gr. pr. a on Bohuslav proti tomu obvénil jest 11!/, C k. gr. pr., tu sumu ujišťuje — na domiech u ptikuo v Zelezné ul. a u Loupuov —. A při tom v radě osobně stojiec Zygmund, bratr téhož Bohuslava. a Dorota Střic- brná, malka jich, k tomu sú plnú vuoli dali — a za to sú slíbili, že Jiřík, bratr třetí, na odpor nebude. Act. sabbato post Magdalene. 20. 1516. — Rukop. ć. 94 II. f. 211. Jiřík z Králové Hradce, syn někdy Jana Sitiebrného, přijal 

Strana 579
VIII. V Železné ulici. vešken diel svuoj pól set kop a XXV k. gr. m. od Bo- huslava, bratra svého, a od Doroty, matky své. 21. 1528. — Rukop. č. 2134 /. 1. Bohuslav Stříbrný zapsal bratru svému vladykovi Jiříkovi ze Suko- radu z Hradce Králové 70 k. gr. pr. na domě svém u stribrneho ptaka. AcL. (er. III. post Andree. (R. 1530 Bohuslav Stříbrný ještě kvituje.) 29. 1532, I. srpna. Zamléž /. 114. Jakož jest při- souzen statek po neb. Bohuslavovi Stiíbrném sirotkuom někdy Martina Salomúna, Jiříkovi, Pavlovi a Anežce a Do- rotě Rezkové, Lidmile, Anně a Martě, dcerám jejím, a Zygmundovi, synu jejimu, i stala se jest mezi nimi smlúva o dva domy po nem zuostalć, jeden u loupuov a druhý u stříbrného ptáka, že sirotci jmenovaní Martina Salomúna | sí duom u loupuov ujali a ten prodali a zaň hned hoto- | vÿch CL k. č. přijali. A druhý duom u pláka stříbrného sú pustili Dorotě Rezkové s dětmi jejími v CCL k. č. Act. feriis Petri in vinc. 23. 1534, 11. bfezna. Rukof. c. 2111 f. 70. Jan, syn Hubkuov z Náchoda, koupil duom u ptákuov vedle domu Jana Klatovského a Fryckovic obostrauné od Do- roty Rezkový a děti jejich za CCC k. gr. č. Však ona Dorota Zygmundovi, synu svému, s Reginou m. j. byt jest v pokoji vyminila do dne do roka. Act. f. TIL ante Georgii. 24. 15836, 20. července. Tamtéž f. 139. Mikuláš Pastor koupil duom Plákovský za CCC k. č. od Jana Hubky. Act. f. V. ante Magd. 95. 1538, 81. května. Rukop. č. 2111 f. 218. Mi- kuláš Pastor vzdal jest — duom svuoj v Zelezné ulici u ptíkuov řečený Markétě m. své. Act. fer. VI. post Asc. d. 96. 1542, 5. září. Rukop. č. 2142 f. X7. 17. (Kšaft Anny, šenkýřky od ptákuo.) Anna, šenkýřka bytem u ptá- kuo v Zelezné ulici, učinila kšaft oc v úterý po sv. Jiljí 1. M9D9XLIP pri piilomnosti Jana Chochola z Semechova, z desíti soudcí, a Mikuláše Rauše od hřebenuo, z starších cechovních přísežného: Najprve že má spravedlivost za grunty viničné a domovní, tak jakž se to v knihách měst- ských, též také v knihách pergmistrských najíti má, kte- rúžto spravedlivost svú, svrchky své všecky, dluhy, jimiž jsou jí lidé povinovati, jak níže dotčeno, a podlé toho i jiný všicek statek svůj odkazuje a mocně po své smrli poroučí a dává Reginč, dceři své, na takový však zpuosob, aby táž Regina z toho byla povinna vydati osobám i k záduší nížedotčeným: nejprvé Petrovi v Hodkovicích, bratru jejímu, X kop míš., druhému bratru jejímu bytem u sv. Stěpána v nájmu, tři kopy míš., Duoře staré jednu kopu míš., item k sv. Michalu v Star. M. Pr. na světlo voskové lii kopy mí&, item k sv. Havlu na opravu kost- nice jednu kopu míš. Tito pak jsú ji dlužní: Lidmila, sestra Slivenského sladovníka, čtyry kopy míš. půjčených, item Thoman z Reporaj čtyry kopy míš., it. Jan Chmeléř za vino X1 kop míš., Mandalena Hrbovatá bytem na Novém městě Pražském tři kopy a X gr. vše míš. Při tom také i to oznámila, že jest přijala od Pavla Kulha- vého za vinici dvadceti a puol pátý kopy vše míš. a z těch že jest ho nekvitovala; že nějaký bečvář z Malé Strany má u ní sukni ženskou lyndyšovou hřebíčkové barvy ve dvú kopách míš., tu aby sobě, dada dvě kopě, zase vyplatil; item že jest. dluZna sirotku neboZky Cervené Křížové půl druhé kopy míš. (Stvrzen ve čtvrtek před hodem sl. Narození bl. p. Marie I. B. 1543.) 27. 1560, 6. prosince. Rukop. č. 2142 [. EE. 6. (Kšaft Mikuláše Pastora z Adorfu.) My purgmistr a rada VIII. V Železné ulici. 579 Star. M. Pr. známo činíme — že stojíce před námi v radé slovutny Jan Mad kantor a Jan od boží sukně, spoluradní naši, podali jsí nám kšaftu slov. Mikuláše Pastora z Adorfu, spoluměštěnína našeho, ještě za jeho živnosti na papíře sepsaného a k tomu sekretem jeho za- pečetěného — oznámivše, že jest ta jeho konečná o statku jeho vuole —. Kterýžto — toto jest v sobě držal: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Mi- kuláš Pastor z Adorfu, měštěnín Star. M. Pr., oznamuji tímto svým listem všem vuobec — povdżiv toho u sebe, že — já také jsa již v letech a od P. B. nemocí navšti- vený — toto pořízení — činím —: Jakož jsem smlúvami svadebními i potom zápisem kněh městských Martě z Gra- nova, manželce mé milé, na domu svém u pláků dvě stě kop gr. m. zapsal — před dětmi našimi — při týchž smlúvách — zůstavují —. Co se pak téhož domu a stalku mého jiného — dotýče, to všecko po smrti své odkazuji a dávám též Martě, manželce své, Jiříkovi, Janovi, Vero- nice a Kateřině, synuom a dcerám našim, na rovné mezi ně podíly — na ten způsob, aby to spravedlivě vyhle- dáno bylo, zač by nyní ten duom u ptáků prodán býti mohl aneb zač by stál spravedlivě. Z té sumy aby man- Zelka má sobě nadepsaných dvě stě kop m. vzala, neb chtéla-li by duom ten drZeli, vyrazila a o ostatek té sumy a © všecko jiné s nadepsanými dětmi našimi aby se rovně rozdělila —. Kożich pak kunf, kteryż mi neb. pan Jakub z Granova, tchán muoj milý, kšaflem svým odkázal, tomu chci, jestli by se svobodným umčním u učení liternímu Jiřík, syn mwuoj, učil a v tom chtěl prospívati, tehdy aby jemu před jinými všemi dán byl. Pakli by se nčití nechtěl, tehdy aby Janovi, bratru jeho — dochován byl. — Do- žádal jsem sc pak svých milých pánuov švagruo a přátel, p. Kašpara z Granova a p. Jakuba, bratra jeho, též i p. Augustina apatekáře v Zelezné ulici, aby za poručníky — byli —. A na svědomí toho všeho sekretem svým vlast- ním tento kšaft jsem rozkázal zapečetiti, však v tom vc všem, pozdravil-li by mne P. B., moci sobě — k změnění pozůstavují. Stalo se v Star. M. Pr. v pátek den sv. Mi- kuláše I. MDLX. (Publikováno v středu po sv. Jiljí 1561.) 28. 1573, 8. ledna. Rukop. č. 2118 f. 328. Stěpán Hofman jinak Machat koupil sobě, panně Kateřině, budúcí manželce své — duom u ptáka mezi domy Jana Augustina a Jana Hoška obostranně od Jana Pastora, Veruny a Kate- řiny, pozuostalého syna a dcer po Mikulášovi Pastorovi, za 675 k. gr. č. Act. f. V. post Epiph. d. 29. 1608. — Rukop. c. 324 f. 421. Nájemníci v domě u pláků : Blažej Paur krejčí, Eliáš konvář, Matěj kolečník, panna Anna, sůl prodává. 30. 1610, 26. srpna. Rukop. č. 2114 f. 17. Mikuláš Hoffman z Senhofu vzdal dédictv( své na domu v Zelezné ulici u ptáka — Zuzaně, rozené Krezlové, manželce své. Act. fer. V. post Bartholom. Číslo pop. 645. (U modrých dveří.) *]. 1399, 24. července. Rwkop. č. 997 f. 1. Pro- copius Bobuslai ductus est ad domum Mathie Lemmel pro XIII s. Act. fer. II. post Penthecost. — /b. Fratres Carlhusienses ducti sund ad candem domum pro LX s. Act. fer. V. post Nativ. b. M. — Jb. Nicolaus Jaruss de Policz ductus est ad candem domum (in Fcrrea platea) pro XL florenis ung. et L s. Act. in vig. s. Jacobi ap. 73* 

Strana 580
580 VIII. V Železné ulici. *2. 1400, 29. července. Rukop. &. 997 f.6. Wen- ceslaus Camerer ductus est ad domum Майе ‚стс! pro XII'/p s. Act. fer. V. post s. Jacobi. *3. 1400, 3. června. Rukop. č. 998 f. 9. Hannus Grunslaubl ductus est ad domum Mathie Lemel pro VII s. Act. die s. Erasmi. #4. 1408, 30. Jedna. Rukop. ć. 996 f. 25. Henricus Saxenfelt emit. undecimam dimidiam s. gr. pr. census orga Leuthlinum czwirner pro XC s. gr., quas habuit super domibus infrascriptis, videlicet ]III s. super domo olim Petri Paternoster. penes domum Wilhelmi linicide retro s. Michaelem, 1111 s. super dictis domibus Nicolai Crimiczawer, una dicta ad flaveum hostium, alia vero ubi agnus est depiclus, que simul annexe sunl in platlea Ferrea, et tercia media s. super domo Conradi Simnelczer aurifabri sita in platea aurifabrorum inter doinos Nicolai Mathes ex una et Krssnyakonis suloris parte ex aliera. — Act. fer. NIL. ante Purific. 55. 1409. — Rukop. č. 997 /. 51. Henricus Zachsenfeld ductus est ad domum Nicolai ad flaveum hostium pro XV!/, censibus retentis. Act. fer. IIIl. ante Carnisprivium. Albertus orlogista ductus est ad candem domum pro XXII!/, s. censibus retentis. 96. 1486. — Ruop. é. 2102 [. 396. Johannes, frater Alssonis de Krainicz, et Katherine emerunt domum ad (laveum ostium dictam — inter domos Mathie Bosak coci ex una et Jacobi institoris ad accipitrem crga Puu lum, natum predicti Alssonis, pro XLVIII s. gr. s7. ]486. — Rukoj. c. 2102 f. 396. Johannes 4 llaveo ostio et Katherina emerunt quadraginta grossos census annui erga Mathiam bursificem et Reginam, con- thoralem ipsius, pro Ill s. gr. minus quiudecim gr. super vinea Henrici sutoris de Nova Civ. Pr. in magna vinea olim Coidiczonis. — 7andléz. Jidem emerunt vincam tres str. ante porlam scropharum — pro duodecim s. erga Maram, relictain Michaclis textoris. 1. 1438, 26. června. Rukoj. c. 90 f. 2l. Muenri- cus l'alknawer emit domum sitam inter domos Jacobi in- süitoris dictam ad accipitrem ex una et Bosaconis coci parte ab altera erga Katherinam, conthoralem Sigismundi [de Jublona], tunc temporis magistri coquine d. Menbardi, pro triginta septem s. Acl. fer. V. ante Petri el Pauli. — V rukop. č. 2109 f. 413 čte se totéž, pouze se změnou crga Katherinam, Johannis dc Kraynicz derelictam, iam vero conthoralem Sigisinundi de Jablona —. 9. 1452. — Rukop. c. 2/41 /. 387. Johannes Kosthorí publicavit XXXI s. gr. sibi per Henricun Hut- nik obligatas, quas Ursula, eiusdem Jobannis conthoralis, llenrico prefato super ferro comparando accordaverat — se indicaus ad domum eiusdem Henrici ad flavcum hostium in platliea Ferri. 8. 1454, 26. října. Rukop. c. 2119 f. G. 6. Ve jmeno božie amen. Já Velka, Barlosova Zeleznfkova, mé- Sténfna Star. M. Pr. manželka, od modrých dveří v Železné ul., vyznávám — že všeckeren statek muoj — oddávám — Bartošovi, manželu mému milémů —. Jenž jest dán v so- botu před sv. Simon. a Judy. 4. 1458, 29. srpna. Rukop. 6. 2/05 f. 91. Hanuss canulator dictus Murzenin et Elsska emerunt domum ad Паусит hostium erga Henricum, Johannem ct Wenceslaum, fratres de Falknawer pro LXXXIII s. gr. Act. fer. III. antc Egidii. 5. 1458. — Rukop. ë. 214! f. 390. Margareta, relicta Mathie (abri, publicavit XXXVI s. veri debiti eidem VIII. V Železné ulicí. per Henricum Hutnik de Verona debitoric obligati, indi- cendo se ad domum ipsius silam in plalea I'crrea diclam ad flavcum hostium penes domum ad accipitrem imme diate. 6. 1462. — Rukoy. c. 2141 f. 387. Manussius canulator. 7. 1477. — Rukof. c. 94 I. f. I2. Hanussius canulator fassus cst, quia tenctur C flor. ung. Jolianni a lupicollo, quos proscribit super domo sua inler domos Georgii ad avem et ad agnellum. (Zaplaceno 1482.). Tak i r. 1489 (f. 39, 49). 8. 1481. — Rukojf. 6. 94 / [. 2S. Johannes Niger ferrator de platcolla post coilegium Caroli. 9. 1491. — Rukop. c. 94 l. f. $5. lanussius cantarista de l'errea platea cum Margareta, conthorali sua, fassi sunt, se obligari in LXXX s. gr. pr., quas proscri- bunt super domo sua inter domos Johannis ad avem et ad agnellum. 10. 1498, 20. června. Rukop. č. 2107 f. 4l. Jo- hannes Niger ferrarius emit domum — inter domos Jo- hannis Strziebrny ad avem et relicte Clare ad agnellum, erga Carolum, natum olim Hanussii canulatoris — pro centum septuaginta gr. prag. Acl. fer. V. ante Joh. B. 11. 1498. — Zaléi f. 49. Karolus, natus olim Hanussii canulatoris de Ferrea platea, cum Margareta, noverca sua, pro illo toto debito, quod prefatus Ilanussius Hanussio canulatori, olim genero suo, obligabatur, гея - nant vineam sitam super villam Ssessowicz inler vincas Wenceslai Ssimkonis iudicis de ibidem — predicto Ha. nussio. 19. 1497. — Rukop. č. 2107 f. 119. Anna, re- licta Thobie de Montibus Cuthnis. 13. 1504, 20. ledna. Rukop. č. 2107 J. 244. Jo- hannes canulator dictus Klatowsky ct Anczka emerunt wiedietatem domus, cuius altera medielas per predictam Anezkam eidem Johanni resignata est, tola vero domus sita est io platea Ferrea inter domos ad uvem et ad agnellum crga Annam dictam Tobiasová pro LXXXV К. pr. Act. die Fabiani. 14. 1609. — Rukop. č. 94 /L f. 97. Anva 'Tobiášová a Anežka, manželka Jana konváře, oznámily před pány v radě, že Lukše pasiete a Václava od tašek, poručníky statku někdy Jana Crného, z toho poručenstvie propustily jsi. 15. 1536, 28. června. Rukop. č. 2110 f. 137. Bar- toloměj Hošek z Proseče a Lidmila z Vratu koupili duom — mezi domy Beránkovým a Ptákovým od Anežky kon- vářky a sirotkuov po někdy Janovi konváři m. jejím po- zuostalÿ za CXXXVII'/4 k. gr. č. Act. in vig. Petri et Pauli. 16. 1549, 29. září. Rukop. č. 21/42 f. W. 2. (Kšalt Bartoloměje Hoška z Proseči.) Ve jmeno boží amen. Já Bartoloměj Hošek z Proseči, měštěnín Star. M. Pr., vy- znávám tímto listem přede všemi — jsa z dopuštění P. B. nemocí navštíven, ale rozumu zdravého — takto kšaf- tuji: Předkem poručníky dítek, manželky mé činím a statku mého paní Lidmilu z Vralu, manżelku mi mili, urozené p. Jakuba Fikara z Vratu, hofrychtéře král. C., a pana Ladislava Humpolce z Prostiboře, maršálka pánuo Pražan. — Item manželce mé dal jsem na plátno do kolcuo as okolo tří set k. in., item železa mám také v domě ještě nemálo. —- Stalo se v pátek den sv. Michala 1542. (Pu- blikován byl kšaft v středu po sv. Alžbětě téhož roku.) 

Strana 581
VIII. V Železné ulici. 17. 1561, |. inora. Rukop. č. 21/21 /. 7. Jakož jsou Jan a Václav, bratří vlastní z Proseče a synové po- zuostalf po p. Bartoloméjovi Hoäkovi odtud z Proseèc, sami od sebe i na místě Doroty a Markéty, sester svých, žádost na paní Lidmilu Hoškovou z Vratu, mulku svon, vlo- žili, aby jim díly vykázala, tak aby dědictví p. otce svého užití mohli. — Paní Lidmila takto jest všicek statek po- lożila: Predkem duom v Zelezné ul. za 137!/s k. č., sklep v kotcích kožišních za 40 k. č., kterýžto sklep leží mezi sklepy někdy Jiříka Strunaře a Kamarýtovým, na listech: u p. z Pernstajna 550 k. gr. č., u p. Petra Malovce 200 k. č., u p. Diviše Slavaty 150 k. č. u p. Adama Lva 600 k. č.. v handli plátěném 150 k. č., v handli železném 100 k. č, u poručníkuov p. Trčky 175 k. č., peněz ho- tovÿch 800 k. č., u p. Barchance 5 k. — sumy učiní 2446 k.č. Z toho bylo vydáno: Barboře Hoškové, matce nebožtíka p. Bartoloměje, 50 k., Jiříkovi, ujci též nebož- tíka, 25 k., Matějovi z Velechova 50 k., berní v tom ve všem času J. Mti Kr. od l. 1542—1560 z statku měst- ského 63 k. 11!/s gr. č., berní ze statku a peněz ouroč- ních 25 k. č. a 100 k.č., v kteréž se jest pro vychování sirolkuov a vedeni Żivnosti vdlużili musila. Ktereżto sumy vší našlo se 313 k. 41!/s gr. č. — Suma 2871 k. 6. — když se napět díluov rozdělí, přijde jednomu každému za díl jeho 474 k. 12 gr. č. Stalo se den sv. Brigidy l. 1561. 18. 1562, 91. srpna. Rukop. č. 2118 [. 31. Jan Hoiek a lidmila z Vratu koupili duom v Zelezné ul. podle domu u ptákuov a domu svého druhého od p. Jana z Proseče za 150 k. gr. č. Act fer. VI. post Agapitum. Viz níže dům č. p. 544. 19. 1587, 28. srpna. Rukop. č. 2172 f. 268. Man- dalena Kubicová vdova koupila sobě, Linhartovi Kubicovi, synu svému, dům v Zelezné ul. mezi domy Stěpána Ma- chata od ptáků a nárožního Hoškovic obostranně ležící od Anny, po Janovi lToSkovi decry, a Pavla Stradovského, "manzcla jejího, za 980. k. €. Act. pridie Dccollati Joannis. (Tomuto trhu vloZila odpor Anna z Vratu na místé Jakuba, syna svého.) 20. 1592, 11. dubna. (Kaft Mandaleny Kubicové.) statečku mého dosti skrovného, kteréhož mné P. B. — skrze práce u rukou vašich nemalé vsilování s někdy p. Gregorem, manželem mym milym, pożehnali a propij- čití ráčil — takto kšaftuji: Duom, kteryZ sem Stépánovi, synu svćmu, v Zaboviescich mezi domy Jana Zlatnicka a Jiříka zámečníka obostranně ležící — za 150 k. gr. č. koupila, ten při něm Stěpánovi zanechávám na ten jistý zpuosob, toho domu aby žádnému prodati a odbyti ani se na něj dlužiti nemohl pod žádným vymyšleným 2puo- sobem, jeho aby do své smrti užíval a nespouštěl, nýbrž zlepšoval a opravoval, ale ten duom aby zanechán byl Rukop. ë. 2205 J. 119. Ve jméno —. Dále co se a dochován dětem jeho Stěpána —. Na tom Stěpán, syn muoj, bude povinen přestati protože — vše marně a mizerné, nechtíce živnosti své vyhledávati, ani mne v ni- čemž poslusen byti, utratil a zmrhal. TolikéZ kdež jsem koupila Linhartovi, synu svému mladšímu, duom mczi domy řečeným u ptáknov a domem Hoškovým obostranně ležící v Zelezné ul. za 385 k. gr. č. v něm aby živnost vedl, a poněvadž i týž syn muoj mne poslouchati a se Zivili z oumysla nechce, nýbrž mrhač anítratec velký jest, mnoho set kop marně a hanebně utrativší: promrhal, toho domu pří něm k užívání po mé smrti do dvou let zůstavuji. Jestliže by pak se v téch dvou letech nijakż napraviti nechtěl, tehdy aby osoby níže postavené moc VII. V Zelezné ulici. 581 mély ten duom prodati — a lakové peníze p. purkmistru a radé Star. M. Pr. — propijeiti a ten ourok aby synuom mým oběma — každého roku vydáván byl. — A kdyžby koli ten duom v Zelezné ul. — na prodaji byl, ten aby p. Florianovi Matysovi, jakożto mćmu opatrovniku, v téch penězích, co sem já sama za něj dala, puštěn byl —. Stalo se v Prace v sobotu po Próvodní nedéli. (Ksaft publikován v pondělí po sv. Lucii Otilii 1592.) 21. 1592, 14. prosince. Rukop. c. 2102 [. 390. Floryan Mutys bradyi a Marta koupili duom v Zelezné ul. mczi domy u ptákü řečeného a Hoškovic oboslranně ležící od Linharta Kubice za 830 k. gr. č. — v tom ve všem právě, jakž on Linhart podle trhu neb. Mandaleny Kubicové, matky své, i podle kšaftu jejího sám měl. Act. postridie Lucine. 22. 1598, 97. biezna. Rukop. c. 2230 [.421. Jakoz jest někdy dobré paměti Mandalena Kubicová, po někdy Rehořovi Kubicovi vdova, učinivše kšaft o statečku svém pořízení učinila a syny své jednomu každému díl stalcčku svého obzvláSiné poručivše podělila, kterýžto kšaft v času právním v radě od p. purgmistra pánüv potvrzen jest, o čemž naděje jest byla, 2e Linhart Kubic, syn mladsf po ní pozůstalej, tobo tak ušetřovati bude, aby bez pře- rušení poslední vůle dotčené Mandaleny, matky jeho, to vše tak se dálo a řídilo. „ze puk po smrii její ustrnuvše na vůli své, chtíc raději krajiny některé projetí, nežli tu doma v marném utrácení zůstávali, zavázal se jest J. C. Mti hejtmanu a službu na tři koně na vojnu proti Turku přijal, tolio bez ublížení poctivosti své zjinačiti nemoha, své přípovědi za dosti učiniti jest musel. Kdež nemaje se nač vypraviti; poněvadž dům ten u sv. Mikuláše, wterýž jest jemu náležel, prodavše, věřitelům vší sumy postoupiti jest musel, za to p. purgmistra pánüv v radé suazné jest žádal i přímluvy za sebe nemalé přinesl, aby z toho arty- kule kšaftovního, čímž jest malka jeho dům ten v Zelezné ulicí ancbo peníze za něj, jemu k držení do osmi let arestovala, a aby jemu do těch vydávány nebyly, zame- zila, aby pro zachování poctivosti jeho, jíž by, kdyby ta- žením do pole prodléval, potratiti muscl, té sumy, kterúž jest Florian bradyć podle vymefenf kżaftovniho v radć složil, jmenovitě šest set šedesáte kop míš jemu Linhar- tovi polovice na vejpravu tažení vojenského též sumy vy- dáno bylo. Což p. purgmistr páni majíce v svém uvážení, to sobé rozjímavSe, Ze by táz vuole poslední Mandaleny Kubicové, matky Linharta, neměla proměněna býti, z druhé strany také považujíce, kterak by tento Linhart, přijavše k sobě k tažení proti Turku službu na wi koná, kdyby lomu zadosti neučinil, k těžkosti veliké i o poctivost musel piüíti, povolavše před sebe Stépána Nubice, téZ Linharta a podle toho p. Vojtěcha z Proseče, p. Jana Rakovnického, Floriana Matesa bradyfe, s nimi promluvení mévSe, 7 nich sou vyrozuméli, že všichni proti tomu nejsou, aby on maje svá léta rozumná, dokonalá, věda co dobrého a zlého jest, měl-li by k zmaření osoby své pro dosti nečinění závazku svému přijíti, že lépeji jest, aby dopuštěno bylo jemu takových penčz od Floriana bradýře za ten düm v Zelezné ulici do rady složených polovici vyzdvihnouti a pfi poctivosti Linharla zdrZcli a züstaviti. Však pončvadž z též celé sumy mčl jest rok do vosmi let jim spolu bratřím Stépánovi a Linhartovi Kubicüm vycházeti a po vyjití těch let k živnosti jich obou dvou sloužití, Stépán Kubic, bratr Linhartüv, k tomu jest povolil takto: Po- něvadž sumy vší jest šest set šedesáte kop, aby z těch šede- sáti kop lichejeh, mimo šest set přebíhajících, dáno bylo od tvrzení kšaftu deset kop míš. a o ostalních padesáte 

Strana 582
582 VIII. V Železné ulici. kop aby se Štěpán s Linhartem rozdélili. Mimo to aby polovice té sumy, jako tři sta kop, Linhartovi vydána na vejpravu téhož tažení byla, a druhá polovice, totiž tii sta kop míš., za panem purgmistrem pány v radě pod úrok zůstávala a takový úrok Stěpánovi z týchž tři sta kop podle znění kšaftu aby vycházel. Však Linhartovi do rukou takové pcníze vydány býti nemají, než když se od poručníkův koně tři, zbroje, ručnice, šaty a což k tomu náleží, vytrží, to z těch peněz zaplaceno býti a potom ostatek, když již potáhne na vojnu, vydati se má, prve nic, aby snad vezmouce peníze marně neutralil a k zma- ření nepřišel. K čemuž sou poručníci předepsaní nekoři- sfujlce se na své odkázané nápady dovolení své dali. A p. purgmistr páni považujíce tohoto světa rozličné běhy a případnosti, uznávaje také i to, co s lepším jeho do- brým jest, aby dotčený Linhart na jiný vítr se obrátil, k témuž snešení dovoliti jsou ráčili. Actum f. 4. post Va- lentini 1593. Stěpán a Linhart, bratři Kubicové, přiznali se, že jsú ostatních tři sta kop míš. za duom do rady od Flo- riana Matysa bradýře složených vyzdvihli a přijali; k če- ; muž Stěpán za příčinou Linbarta k tomu povolil, neb on maje se do pole proti Turku nepříteli všeho křesťanstva vypraviti, od některých věříteluov svých do vězení na Novém M. Pr. dán byl, pročež by tudy na poctivosti pro dosti nečinění své přípovědi mohl újmu nésti, i aby též věřitelé splatíc předsevzetí bez prodlévání mohl vykonati, nepatříce poručení a vuole nebožky Mandaleny Kubicovy, matky jejich, jakž ona o též sumě zřídila, z uvážení p. purgmistra pánuov jsou takové ostatní CCC kop míš. jim z rady vydány, z nich oni Stěpán a Linhart bratří spo- lečně a nedílně p. purgmistra a pány, též i Floriana bra- dýře kvitují. Act. pridie dominicae Laetare a. 1598. 23. 1616, 24. ánora. Rukojf. c. 2114 f. 196. Kli- ment Ekhart z Firstenfeldu a Katefina koupili dim v osadé sv. Havla v Zelezné ul. vedle domu Pavla Paly a u plákuov řečeného obostranně ležící od Marty po Flo- rianovi Matesovi, bradýři zemském pozůstalé vdovy, ja- kožto mocné otcovské poručnice nad sirotky a statkem po témž někdy Florianovi Matesovi pozůstalým nařízené, za 1100 k. gr. č. Číslo pop. 544. (U beránka.) ®1. 1400, 20. ledna. Rukop. č. 996 f. 5. Albertus horlogista emit — sex sexag. gr. pr. census — erga Jo- hannem Münch pro quinquaginta et tercia dimidia s. gr. ; cuius census sunt super domibus ambabus Mathie Lemmel quinque s. gr. sitis in platea Ferri penes Nicolai Crymy- czawer immediate et una s. super domo Jacobi sellatoris sita in platea calcariatorum inter domos Vitkonis sella- toris ex una et Fridlini sellatoris parte ex altera. Act. in die ss. Fab. et Seb. 59. 1400, 24. dubna. Rukop. č. 997 f. 5. Henricus de Egra aurifaber ductus est ad domum Mathie Lemmel pro LXV s. Act. sabbato ante Quasimodo geniti. 23. 1404, 98. listopadu. Rukop. ć. 997 f. 33'. Petrus de Nova domo ductus est super domum Nicolai Lemmel in Ferrea platea ir acie ex opposito collegii pro XVI s. Act. fer. VI. ante s. Andree. V111. V Železné ulici. *4. 1418, 12. září. Rukop. č. 992 f. 242. In gotes namen. Ich Margreth, etwan des Andres gewantsneiders, burgers der Grossern Stat zu Prage, witibe, bekenne offenlich und tun kunt mit diesem brieve allen den, die in sehen, hóren oder lesen, das ich mit krankem leibe, doch mit guter redlicher vornunft mein lecztes gescliefte von allen meinen gutern, die mir der almechtige got von seinen gnaden vorliehen bal, dcn worten, das darümb kein krieg oder widerwerligkeit werde oder entstee czwischen meinen freunden und nachkommen, un ich, schicke und schaffe in aller der weise, als hernach ge- schriben stet. Von ersten so mache und wele ich deselben meines gescheftes vorweser, volender und fürmunde die erbern manne Jan von Sacz, Martein von Ach, lleinrich Sachsenfeld und Prokop von Ach, auch burgere der egenanten Stat zu Prage, meine besundere lieben frcunde, und biete sie mit fleis, das sie dasselbe mein geschcfttc also volfüren und volenden, als ich in des sunderlichen wol getraue und glaube. Mit sülcher crafft und macht, das ir iczlicher bei gesundem leibe oder an seinem tod- bette. einen. andern erbern man an sein stat kiesen sal und mag zu einem fürmünde. Stiürbe oder ir einer und hette nicht ein andern an sein stat gekoren meinem fur- munde, denne so wil ich, das die andern meine leben. dige fürmunde ein andern erbern man an des toden stat zu in kiesen süllen und das sal gescheen, als offte des not geschiet. Darnach so ist mein mcinunge und ganczer wille, das man alle mein schuld — von minen gutern richten sal und beczalen und besunder sulclie anderthaw hundert schok gr. der Brigitta, meiner lieben subr, die sie nach des Sigmundes, meines sones, ires eemannes, tode dem got gnade, zu morgengabe angehóren. Darnach so schicke ich und schaffe alle meine andre güter, es sei an hewsern, erbe, czinsen, schulden, gewanthütter — den egenanten meinen geschefltlewten, das sic davon meine schulde beczalen süllen und mit dem (übrigen tun sullen, als ich in sunderlichen emphollen habe. — Das geben ist zu Prage — oc in dei dreiczehenden jare am nechsten dinstage vor des h. Crewz tage, als es erhaben ward. *5. 1415, 98. května. Rukop. ć. 997 /. 68!. Jo hannes Sworstel ductus est ad domum Lemlonis in Ferrea platea. Act. fer. V. post Penthecost. ®6. 1416, 9. dubna Rukop. 6. 997 f. 71. Appro- priata est domus Nicolai Lemlini Petro Butha, quc sita est in Ferrea platea ex opposito collegii Karoli, in XL s. V gr. Act. fer. V. posl Judica. 87 1416. — Rukop. c. 2099 /. 91. Consules appropriaverunt duas domos Nicolai Lemlini, que simul site sunt in platea Ferrea et sibi invicem sunt annexe, quarum una sila est in acie ex opposito collegii, in qua agnus est depiclus, secunda vero dicta est ad flaveum hostium et sita est immedielate penes domum Honrici Falknawer, Petro de Plana et Ancze, conthorali sue, re- licte olim Budconis ferratoris, in debito ipsorum XL s. et pro colleclis et censibus retentis. *8. 1418, 8. listopadu. Rukop. c. 2102 f. 195. Alsso de Ach emit XI cum dimidia s. e. erga Marlinum de Ach, fratrem suum, pro XLI] s., videlicet Vl s. gr. c. super domo Petri Butte, duas cum dimidia s. super domo Francisci de pulicibus, it. ll s. super domo Petri Pater noster prolocutoris, I s. super domo Wenceslai Uher. Act. fer. III. ante Martini. 1. 1462, 4. března. Rukop. č. inter Katherinam, relictam Blasii carnificis, 2141 f. 30. Cum Nove Civ. 

Strana 583
VIII. V Železné ulíci. coincole, ct Claram, rclictam Hinkonis ab agnello, nover- cam eiuslem de Antiqua Civ., orta essel dissensio ra- cione domus in Ferrca platea ad agncllum — ad quam Katherina, tamquam filia ab ipso patre indivisa, firmius ius habere asserebat — arbitri arbitraverunt, - ut Clara pro omni iure debet dare Katherine XL s. Act. die Transl. s. Wenc. 2. 1497, 8. tervna. Rukop. ë 2107 f. 119. An- dreas pernikarz et Murgaretha emerunt domum acialem — ad agnellum penes domum Anne, rclicte Thobie de Mon- libus Cuthnis, et ex opposito collegii Magni — erga com- missarios bonorum olim Clare vidue ab agnello — pro CXXVII!/a s. pr. Act. sabbato apte Vincencii. 8. 1597, 18. ünora. Rukof. c. 2110 f. 191. Mar- kéla, pernikárka od beránka z Zelezné ulice, vzdala po své sinrti duom svuoj, v němž bydlí, vinici ležící v Kar- tousích podle vinice Jana Legata -- Dorotě, dceři své, a Mathúšovi, manželu jejímu a zeti svému. Act. fer. III. ante Valentini. 4. 1546, 97. cervence. Rukop. ë. 2117 f. 94. Von- drej Syrovaj koupil duom řečený u berdnkuov na rohu Zelezné ulice vedlc domu někdy Bartoloměje HoSka z Proseče, od Mikuláše, syna Matouše Zajisty, za CC k. č. Act. fer. lI. post Annam. 5. 15652, 18. června. Rukop. C. 2117 f. 266. Jan Hošek a m. j. Lidmila z Vratu koupili duom na rohu proti Veliké kolicjí, podle domu, v němž bydlí, od Ondřeje Syrového za CCCXXV k. gr. &. Act. fer. Il. post Tri- nitatis. 6. 1552, 25. května. Rukop. ć. 2129 f. 294. Jakoż jest Jan Hosek vzneSení na pana purgmistra a pAny utinil, že by Ondřej Syrový tomu trhu o duom dosti učiniti ne- chtěl a takový prodaj za jakýmis příčinami, kteréž posta- titi nemohou, že by chtěl změniti, žádaje, poněvadž by takový trh domu stal se pořádně a v registra pana purg- mistra zapsán v přílomnosti jeho Ondřeje, při lom za- chován a zuostaven byti. Proti tomu od Ondřeje Syro- vého mluveno, neodpírá tomu, aby Len trh před panem purgmistrem nejměl býti oznámen i zapsán, ale že toho času on velmi nemocen byl, a paměti ani rozumu neměl, když prodával, což by chtěl i ukázati. I na takové jeho podvolení jest jemu z práva rozkázáno, aby to ukázal, a on podav svídkuov ku právu žádal jich za přečtení, a podle toho i za spravedlivé opatření. — Na to od Jana Hoška mluveno, žádný z těch svědkův toho nedokládá, aby toho času, když prodával, rozumu a neb pamětí jmítí neměl, nebo že by nemocen byl, an když kupovati přišli, doma ho, jakž svědkové dokládají, nenašli, k tomu od vy- konání trhu Boží peníz na stvrzení toho jemu dán, ten on přijal, žádá, že při takovém trhu pořádném v registra zapsaném zuostaven bude. — Tu pan purgmistr a póni vyslyševší jednu i druhý stranu, a nahlédše pilně v svědky od stran vedené, a toho všeho pováživše, takto o toin vypovídali rácí: Poněvadž se jest předešle Ondřejovi Sy- rovému vejpověď stala, aby on nemoc svou, a že rozumu i paměti neměl, když Janovi Hoškovi duom svůj prodával, ukázal, a vedasvědky toho jest neprovedl, aby toho času, když duom svůj prodával, rozumu a neb paměti mili neměl, a z svědkuov od původa vedených to se jesti naslo, že toho času, když ten duom tržití měli, on Ondřej doma nebyl, než od jinud příšed cenu domu, i že jinak ho ncili za Vl!/o C kop. míš. nedá, oznámil, a tak prodav, na to také jakž jmenují Boží peníz přijal, i ku panu purg- wistru, aby takový trh v registra zapsán byl, šel a takový když se stal zápis přeslyšel, i jemu místo dal; protož při VIII. V Železné ulici. 563 takovém trhu oznámení a zapsání strany se zuostavují, tak že on Ondřej takový duom povinen jest jemu Janovi Hoškovií v knihy zapsati a tomu, což prodal, dosti učiniti. Actum die Urbani. 7. 1684, 18. února. Kukop. à. 2205 f. 42. (K&aft Lidmily z Vratu, vdovy po Janovi Hoškovi z Proseče.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice. Já Lidmila z Vraty, vdova po někdy dobré paměti p. Janovi Hoškovi, měště- nínu Star. M. Pr., naproti Velký kolleji v Zelezný ulici v domu nárožním, jsoucí od P. B. všemohoucího jako i jiní vSichni smrtedlnf lidé mimo všecku naději mou hned tak ryhle nemocí navštívena, však pokudž mi ještě P. B. dobrého zdraví a paměti dobré z daru a milosti jeho svaté příti račí, toto pořízení své o statku mém činím: Předně a nejprve týž duom nárožní zaplacený, v němž bydlím, a druhý vedle něho hned ležící se všemi svršky a nábytky, hotovými penězi — by —, odkazuji a porou- čím Anně, dceři svý milf, na ten zpuosob, aby táZ Anna, dcera má, po smrti mé vydati povinna byla Simeonovi, tomu mládenci, kterýž při mně jest a mně i dceři mé posluhuje, dvě stě kop a třidceti pěti kop vše míš., a Dorotě Horský, kteráž taky při mně jest, aby vydáno bylo od Anny, dcery mé, jedno sto kop míš. a šaty mé všecky chodící, na čemžkolivěk ty se najíti moci budou, též aby jí vydány byly — s tím doložením, aby ona Dorota všecky mé dluhy od lidí mně povinné za plátna při ní Anně, dceři iné, o kterých? on Simeon a Dorota dobře vědí, zvyupomínati jak Simeon tak Dorota povino- vati byli. | Dále oznamuji, aby vydáno bylo Janovi mlad- šímu Hoškovi z Proseče z téhož »tatku mého všeho čtyři sta kop míš. Item paní Anně Peřince, kteráž mi v no- moci a zdraví mého posluhuje, aby vydáno bylo desct kop míš. A nad tím nade vším, jakž nad Annou, dcerou mou, tak i nad tímto statkem mým, poručníky činím slo- vutné pány přátely mé obzvláštně milé, totiž Vavřince a Václava de Clivo oba Sotnovský z Závořic, měšťany St. M. P. A za tu práci tak snažnú jich předkem Vavyřincovi kofiík stříbrný pozlacený hladký a též p. Václavovi de Clivo druhý koflík stříbrný pozlacený odkazuji. Však sobě moci k změnění toho kšaftu, kdyby mně P. B. zase po- zdraviti râcil, pozuostavuji. Stalo se v nedëli po sv. Julianè I. 84. — Kdez my — purgmistr a rada St. M. P. k žá- dosti Simeona Cimerhakla a jiných kšaftovníkuov nebožky Lidmily z Vratu k3aft tento, v těch artikulích toliko, po- kudž komu týmž kšaftem co odkázáno jest, sme stvrdili, však co se p. Jana Hoška z Proseče a panny Anny, sestry jeho, dotýče, poněvadž mezi nimi o ten všecken statek po dotčené Lidmile pozuostalÿ jistí smlouva se jest stala i knihami ulvrzena jest, toho se při též sinlouvě zanechává. Tomu na svědomí oc pfitisknouti v stiedu po sv. Agapitu l. 84. Viz i výše dům č. p. 545. 8. 1584, 1. brezna. Rukop. c. 2230 /. 67. Ve čtvrtek po nedéli Reminiscere stala se smlouva mezi uroz. p. Janem Hoškem z Proseče, úředníkem podkomo- řího království Ceského při dskách zemských, a pannou Annou Hoškovou, sestrou jeho poloviční, a to taková: Kdež jest někdy dobré paměti paní Lidmila Hošková z Vraiu, mátě jich obou, o statečku svém zápis knihami Star. M. Pr. a nezmčěnivší: ho potom pořízení nějaké kšaftovní, kteréž před právem přečteno, jest učinila. ! oznamuje p. Jan Hošek z Pr. to obé, zápis i pořízení, na nemalé skrácení spravedlnosti své dědické po někdy p. Bartolomějovi H. z Pr., otci svém, sobě náležité, od něhož ten slatček na větším díle jest pošel, býti a na jednom 

Strana 584
584 VII. V Železné ulici. ani na druhém nemoha přestati, ale chystaje se podle práva tomu obému časně odpor klásti; panna Anna pak s přátely svými porozumčěvši, že by tu nevole, těžcí a prodloužilí soudové s mrháním času i toho statečku mezi ní a p. bratrem jejím zrůsti chtěly — k přálelské smlouvě přistoupiti chce —. 1 přiznala se — že jak od zápisu do kněh městských vloženého, tak také od toho spisu kšaf- tovního — pouští —. Protož sou se o ten statek — jako dva domy — též vinici nad Petřínem, kterouž paní Lid- mila z Vratu po někdy — Mandaleně od stříbrných kos, paní matky své, dostala —. Přední díl se pokládá: Dva domy vedle sebe ležící, starý a nový, se svršky, nábytky v nich (kromě což v starém domě v tom apečetěném sklepě jest) i s tím vším košiným a nušiným handlem, kterýhož za některý sto před rukama jest, potom dva sklepy v kožišních kotcích na rohu při pravé ruce jda od školy svatohavelské do týchž koteuov, jeden podlí dru- hého. Však co se dotýče v těch dvou sklepích handle od pláten aneb jiných věcí, též co v tom spečetěným sklepě v starým domě se nachází, jako od cínovýho nádobí, o to vše aby se p. Jan s pannou Annou rovnejm dílem podélili. Co by se pak klínotuov od zlata a stříbra, Léž drahého kamení našlo, o 10 též aby se rovným dílem podělili; kromě dvou kotflikuov do sebe vcházejících s crby někdy p, Bartoloměje Hoška z Pr. a paní Lidmily z Vratu, ty aby sobě p. Jan předně vzal. — Druhej díl téhož statku klade se: vinice nad Petřínem celá s lisem, též co by vín v obou domích bylo, sklep zadnější v kot- cích kožišnejch, který někdy p. Bartoloměj H. paní Lid- mile z Vratu koupil. 9. 1584, 15. listopadu. Pukop. c. 2230 /. 79. Stalo se porovnání mezi Janem, Pavlem a Lidmilou, syny a dcerou někdy Stanislava Stradovského, o statek po něm pozuvstalý: Jakoż jest v Nov. M. Pr. na domu siove u kozla ležícím naproti sv. Benediktu, kterýž Stanislav Str. Michalovi prodal, zuostává penčz gruntovních nedo- placených 130 k. m. a na domě Beránkovském, zde v Starém M. Pr. od téhož Stanislava kvupený, vyplacených 110 k. m., kteréžto obojí sumy učiní 240 k. m., i o to jsou smluveni: Pfedné Jan, nejstarší syn Stanislava Stra- dovského, ujal duom Beránkovský v lé sumě, zač jej neb. Stanislav koupil, na ten zpuosob, aby z něho Pavlovi (Palovi?), bratru svému, 1b k. m. a L:dinile, sestte své, též 15 k. m. dal. Act. fer. V. post Martini. 10. 1585, 20. kvóltna. Rukop. c. 1136 /. 233. (Si- mcou Cymrhakl s Annou, Pavla Stradovského manželkou.) Jakoż jest Simeon Cymrhakl obeslav ku právu Annu, Pavlu: Stradovského manželku, jinak řečenou Hoškovic, obvinil ji z toho, kdež nehozka Lidmila lloSková z Vrutu, matka jí Anny, čině kšaft 236 kop míš. odkázala, a ty, aby ona Anna jemu vydala, porucila, v kterćmżto artykuli, pokudž se takových odkazův, co komu od ní Anny vydá- váno býti má, dotejče, týž kšaft od práva jest stvrzen, podle toho on takové summy odkázané 235 kop míš. na ní Anně za dopomožení žádá podle práva. — Proti tomu po hojemství vzatém od Anny Stradovský, jinak Hoškovic, za odpověď jest dáno, že oun jemu ničímž povinna není z příčiny té, že jest jislá smlouva mezi ní Annou a p. Janem Hoškemí z Proseče, bratrem jejím, o takový všecek stalek po Lidmile z Vratu, inatce jejich, pozüstalej u&inéua, v kteróż i ten artykul položen jest, že on p. Jan Hošek z Proseče, bratr její, všecky dluhy po nebožec Lidmile, malce jejich, svésti, každému zaplatiti jest povinen, kte- rážto smlouva i do kněh městských s povolením pana purgmistra pánüv jest vešla, k čemuž p. Jan z Proseče, bratr její, leď i tímlo psaním svým se přiznává, žádaje, aby VIII. V Železné ulici. přečtěno bylo. — Na to od Simeona: prosí, aby nic členo nebylo, poněvadž ještě k žádným průvodům nepřišlo. Dále práví, že ta odpověď, která se od Anny na žalobu jeho dává, jí nepostací a to proto, jestli že jest p. Jan Hošek, bratr její, s ní Annou jakou smlouvu udělal, Si- meonovi do té nic není, on k ní nikda nedovoloval ani na ni nepřestal, anobrž ani při ní nebyl, a pončvadž právo jest, že žádný na škodu druhého nemá sc smlouvati, protož táž smlouva spravedlnosti jeho škoditi nemůže, nýbrž on k ní Anně podle kSaflu tvrzenýho hledí, a jí na ní za dopomožení žádá. — Od Anny doloženo, že se jemu tu žádného skrácení nečiní, poněvadž p. Jan, bratr její, to všeckno jest na scbe piejal, co nebożka, matka jich, komu povinovala byla i kSaftem svým vydali poručila, že to podstupuje a vypraviti chce a má. — Od Simeona: nepřestává on na tom, ale drží se kšaftu vtom artykuli od práva stvrzeného, žádaje při tom zachován byti. — Od Anny: Ze jest ua takové odpovědi její pře stati povinen. — Kdež strany souce sobě na odporu, jest jim k průvodům odloženo a jistí termínové až pod ztra- cením pře jmenováni byli, a stojíce na den sobě uložený, Simeon Cymrhakl původ dal čísti kšafi Lidmily z Vratu a k tomu mluviti, poněvadž žalobu svú jest provedl, tak že jemu kšaftem nebožka Lidmila Hošková z Vratu, matka jí Anny, odkázala jest 235 k. míš., a pokudž se toho od- kazu dotyce, tyż kšaft v tom artykuli od priva jest stvrzen, protož nechtěje mnoho zaneprazdňovati, žádá ta- kové summy těch 285 kop míš., na ní Anně podle do- tčeného stvrzeného kšaftu za dopomožení. — Proti tomu od Anny Stradovské, jinak Iloškovic, jest inluveno, lento jeho Simona průvod jí nic na škodu není a to proto, že po kàaftu jistá smlouva mezi p. Janem z Proseče, bratrem jejím, a jí Annou jest učiněna, kteráž až do kněh měst- ských vešla a v té jest obsaženo, že ou p. Jan všecky dluhy, i co komu od nebožky Lidmily, matky jejich od- kázáno jest, zaplatiti má, anobrž i to se ukáže a provede, Ze on Simcon přes to uvolil se jest na něm p. Janovi přestati, a takový odkaz že jemu dán býti má, od něho p. Jana, bratra jejího; načež čísti dala svědomí listovní Markety HoSkovy_ z Doubravy, manżelky p. Jana z Pro- sece, též Havla Suwultysa z Cimic, právo městské A. 41. roz. 5., C. 27. při konci, item zřízcní zemské X 2, k tomu mluvě, že ona sa i na onen čas obviněna, odpo- věď svou jistou dala, proč takovým odkazem není po- vinna, proto że on Simeon sc sim dobrovolné svolil na p. Janovi z Proseče, bratru jejím, od toho odkazu pře- stati a to teď patrně svědkové vysvědčují a práva Gtená ukazují, kdož by se vcé uvolil, že má tomu uvolení dosti činiti, a lak neměl jest tento Simeon jí Anny Stradovský viniti, ale na tom toho, kdo se zaplatiti uvolil, totiž na p. Janovi z Proseče dobyvati. Dále čten artykul smlouvy z stranv podělení statku po Lidmile Hoškové pozůstalého s tím promluvením, že on Simeon sám dobrovolně na té smlouvě, kteráž se mezi Annou Stradovskou a p. Jancm lloSkem z Proseče v přítomnosti pánův radních stala, prestal a ta smlouva i do kněh městských vešla, protož ne ji Annu, ale p. Jana Hoška podle uvolení jeho z tako- vého odkazu viniti jest mól, taky oba jemu nicimż po- vinna neni. -— Od Siincona: prüvod tento strany odporni jest nedostatečný a jemu bez ublížení, nebo co se svě- domí p. Markéty Iloškový z Doubravy dotyče, to žádné platnosti neponese, poněvadž ona Markóta jest manželka p. Jana Hoška, bratra jí Anny, a tak sobě by nasvědčo- vati chtěli, čehož práva zbraňují 13 62., kteréž čteno, že žádný jak proti sobě, tak ani sobě svědcití nemůže, a protož též: »vědomí manželky p. Jana Hoška nikoli postačití u 

Strana 585
VI11. V Železné ulíci. u práva svého místa ani ku při této přijato býti nemůže. Též kdež Havel Sultys z Cimic v svém svědomí dokládá, že by přítomen tu byl, když se la smlouva dála, a Simeon že by na p. Janovi přestíval, tomu on Simeon odpírá a praví, že jest nebyl, kteráž se v lé smlouvě nachází, aby se on Simcon k ní přiznával, žádaje 162 smlouvy za přečtení s tím doložením, že tento Simeon v této smlouvě zapsán není ani k ní nedovoloval, ani při knihách nebyl, a tak jemu nic na škodu není, ale poněvadž kšaft patrný jest, pri učm zachován býli v tom artykuli od práva stvrzeném 2ádá. — Od Anny: Mluvf se proti svédomí manZelky p. Jana Hoška z Proseče, že by p. Janovi nasvědčovala, což by proti právu bylo, ale aby on p. Jan Hošek jakou při měl při tomto právě, toho se nenachází, než toliko Anna Stradovská, a tak onu Markétu, manželka jeho, Anně svě- domí dáti mohla, tudy prívo přečtené postatiti nebude moci. Též i svědomí Havla Sultysa postačití iná, poněvadž se jest on Simeon uvolil a na Lé smlouvě přestal, že ne k ní Anně Stradovské, ale k němu Janovi Hoškovi o to hledčětí má, jakožto k tomu, který se dobrovolně uvolil, że lakovy odkuz jemu vyplniti chce, protož jeho sobě hleděli může. — Od Simeona doloženo: Mluví se, že se p. Jana Hoška tu nic nedotejče, i ovšem se jeho dotejče, nebo by k tomu přívésti chtěli, aby Simcon ku p. Janovi hleděl, čehož učiniti nemíní, nýbrž poněvadž kšxťt jistej jest, jemu ona Anna dosti učínití povinna jest. — Tím spor zavřín a právu k uvážení podán. Tu pan purgmistr a rada slyšíce žalobu, odpověď, svědomí, smlouvu, právo městské, zřízení zemské, a co k tomu mluveno bylo, toho všeho pováživše, takto o tom vypovídají: Pončvadž nebožku Lidmila Hošková z Vratu v kšafiu svém doloZila, aby Anna, dcera její, po smrli jeji Simeonovi Cymrhaklovi, kterýž nebožec i jí Anně posluhoval, dvě stě třídcetí pět kop vydati bylu poviuna, a tyż arlikul jemu i jinym týmž kSaftem, což odkázáno, jest, když mu od žádného odpirino nebylo, od práva „k svému tvrzení jest přišel, a aby on Symcon kdy při jaké smlouvě mezi p. Janem lľoškem z Proseče, úřed- nfkem podkomořího při dskách zemských, z jedné a Annou Stradovskou jinak Hoškovic, sestrou jeho, z strany druhé učínčné býti nebo k ní povolovati měl, toho od ní Anny podle práva ukázáno a provedeno není, z těch příčín dává sc Simeonovi Cymrhaklovi proti Anně Stradovské, jinač lloSkovic, za právo lak, że ona jemu takových 235 kop míš. podle toho artykule v kšaftu Lidmily z Vratu o tom odkazu položeného a od práva stvrzeného dáti a vyplniti jest povinna a lo ve dvou nedělích pořád zběhlých podle priva. Actum fer. 2. post Cuntate 1585. Tento nález jest potvrzen 13. Augusti anno ele. 85. Lib. appellationum fol. 206. 11. 1591. - Aukop. c. 2230. Pavel Stradovsky a Anna zapisují dluh na domu svém v Zelezné ul. na rohu blíž kolleje Veliké. 12. 1502. — Ho&kovic. 13. 1608. — Paly. (Snad jeho Stradovského.) 14. 1019, LI. lcdna. Rukop. c. 2205 J. 394. My purgmistr a rila Star. M. Pr. známo činíme tímto listem — že slovutny Jakub Gene a Jan Vodňanský z Uracova, měšťuné naši, jsouce před nás od paní Anyžky Hoľfina- Rukop. é. 2112 f. 390. Dim Rulop. ¢. 324 f. 421. Dim Pavla manželka Markéta byla dcerou Pavla nový, měšťtky Nov. M. Pr., a Markéty, pozůstalé vdovy po p. Pavlovi: Palovi, inčštěnínu: našem, k vyzdvížení kSuftu téhoZ p. P. Paly — obeslaní, vysvědčili jej těmito VIII. V Železné ulici. 585 slovy: že dobré paměti p. P. Pala sobě pro ně poslavše za to jich žádati dal, aby k němu do domu jeho přišli. To kdyz ucinili à jej rav&tivili, tcj p. P. Pala ruky podáním je přivítal a z navštívení poděkování jim učinil a maje kšaft a polední vůli svou sepsanou Janovi Vodňanskýmu jej odevzdal s tou pti tom žádostí — aby na právo ku přečtení podán a složen byl. — Toto jest v sobě obsa- hoval: Ve jméno —. Já Pavel Pala, měštěnín Star. M. Pr., známo činím tímto listem kSaltovnfm, Ze — takto — ustu- novuji a řídím: Co se statku mého — dotejče, jako předně duom v rohu proti kolleji cís. Karla — v Železné ul. ležící, v němž bydlím, — i jiný všecken statek — Anně, pozůstalé dceři po dobré paměti Danielovi Palovi, synu mém milém, vnučce mé milé, mocně — dáván —. A jakož jsem Maruši, manżclce m6 milć, smlouvami svadeb- ními — 500 k. jmesem věna pojistil a druhých 500 k. z lásky manželské přidal — to vše při tom zachovávám a vejšeji — pro její poctivé, věrné a poslušné ke mně chování 500 k. m., tak aby toho všeho 1500 k. m. bylo, aby ji — vydáno bylo. Jestli by pak P. B. — Annu, vnučku mú milou — pojítí ráčil — tehdy lomu chci, aby ten tejž slatek — na — paní Anyžku Hoffinanovou a paní Kateřinu, p. doktora Danicle Baziliusa maużelku — připadl. - Stalo se 5. Decembris 1. 1618. 15. 1620, 16. července. Rukop. č. 2234 f. 103. Stalo se přátelské porovnání mezi paní Anyžkou Ilolfnan- novou, měštkou Nov. M. Pr., a paní Kateřinou Baziliusovou, měštkou Mens. M. Pr., jakožto näpadnicemi slalku po Pavlovi Palovi, měštěnínu Star. M. Pr., a panně Anně, vnućce jeho, pozůstalého » od ného k&aftem stvrzenym nuřízenými, o dům v Zelezné ulici proti kolleji Veliké — že jest paní Anyžka -— v sumě 2500 k. m. ujala. 16. 1620, 4. listopadu. Rukop. č. 2114 f. 276. Kilian Silink a Zofie koupili dim nárožní proti kolleji cís. Karla vedle domu Klimenta Erharta v Zclezné ulici ležící od paní Anyžky Hoffmanový za 1650 k. gr. č. V (Celetné ulici. Číslo pop. 556. (Düm Drdákovsky, u sluncü, u zlatého slunce.) 91. 1430, 18. kvótna. Rukop. ć. 992 /. 119. In causa inter Barbaram de Stienicz, natam olim Petri Mezyrzie- czky ct Mathiam Drdak pretextu domus «quoddam dieli Petri M. per prefatum. Matliiam à communitate. einpta (sic), pro qua ipsum jam nominatu Barbara impetcbat, domini -— pronuncciaverunt, mandantes sepcedicte Barbare, nc Muthiam de cetero. impelat. Act. fer. V. ante Asc. d. l. 1453, 16. dubna. Rukop. č. 2119 f. F. 8. Ve jméno božie amen. Já Matěj řečený Drdák — známo činím tiemto listem: obecně všudy a přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán bude, že ačkoli bo- žím dopuštěním neduZiv nemocen jsem oc toto mé po- slednie poručenstvíc a konečný timysl vuole mé o lémž o všem statku mém, jehož mi z nesmierné štědroly své jeho svatá milost popřieti jest ráčila, zfiedil sem a zpó- 74 

Strana 586
586 VIII. V Celelné ulici. sobil-i mocf tohoto listu a ksa(tu riedím a zpósobuji oby- čejem takovýmto: Najprvé a přede všemi věcmi učinil sem a činím paní Margretu, manželku mú milú, piidávaje k ní múdré a opatrné lidi Jana 'I'refana a Mikuláše Hum- polce, — pravú a mocnú a najvyšší poručnicí dětí mých jménem Kateřiny, Doroty, Rehoře a Bartoše i podle toho domuov také mých, z nichžto jeden leží inezi domy Vá- clavovým řečeného Krabec ob uličku a Bicenovým »u srpuov«"a druhf za sv. Mikulášem podle domu panie Muckové, vinic mých dvú, první, kteráž leží mezi vinicemi Benešovú z jedné a Klimovú Zeleného z strany druhé, a platu toho, kteréhož dvě kopě nebo viece mám na Zle- chově u Hory Kutný, i jiného všeho statku mébo — tak manželce mé i jiným poručníkóm mým —, porúčeje, aby neuchová-li mne odtéto nemoci Buoh, hned po mé smrti všecken statek po mne zuostalý shlédli a popsali i tak opatřili, aby nebyl šeradně roztrhán. Podle toho pak roz- kazuji i porúčicm, aby najprvé dluhové, jimiž bych komuž- koli byl povinen, zaplaceny byly pěkně každému » mého statku. A cožkoli ho po zaplacení dluhuov zuostane, z toho Rehorovi a Bartošovi, synóm mým, napřed třidevtí k. gr. otkazuji a otdávám a potom aby ve všem zboží se paní Margrelú, manželkú mú a svú malkú, i s sestrami výšjme- novanými pravý a rovný měli diel —. A manželka iná je i jiné děti mé i své při sobě v tom statku chovaj, je ved a opatrvj jako věrná mátie i hospodyní mocná bud, všecko to s radú a pomocí poručníkuov napřed psaných zpravujíc a opatrujíc k svému i jich lepšiemu. Neucho- valli by pak v tcj micie kterého dietéte buoh, dicl jeho chci a lak vuole má jest, aby na manželku mů, ač vdov- ského stavu nezměnila -— by, i na jiné dětí připadl pluým právem. A též zasč umřela-li by manželka má svého stavu nezměniec, diel její na děti uby připadl —. Jestli také že by táž manželka vdala sě a chtěla dětí při sobě chovati a mieti, tehdy věřím poručníkóm —, že statek všecken dielové dětinní byly jim uručeny a lak to opatřeno, aby let svých dojdúce byli tiem, což na ně příslušie, jistí. Pakli by sě manželce mé, tak jakož již psáno jest, vdané s dětmi snad bydlii nelíbilo neb nezdálo, telidy poruc- níci je s diely jich v svú moc vezm(üce opatfte jc. coz moci budú najlép —. Než jestli pak že by všichní dětí zemřeli dřieve, nežli by svých let došli, telidy vuole má jest a tak teď porúčiem i rozkazuji, aby po:učníci mojí častopsaní jeden duom a jednu vinici prodadúc i rozdali penieze mezi přátely mé a příbuzné chudšie, podělíce jich tieu tak, jakož na kterém srozumějí a jakož sč jim bude zdáti. oc ten pondělí po Svatosti anno oc LIII?. 9. 1464. — Rukop. č. 992 |. 238. Inventa- rium. bonorum Matie Drdak in domo ipsius fer. Ill. ante Soplie conscriptuni. Primum notantur debita per eundem Matiam D. et Margaretham, conthoralem ipsius, contracta: Panie Kaéce Gerunkové 2 s. florenorum ung. cum VIII flor., eidem XXVI s. gr., d. Dorothe de We- lenie 11 s. flor. ung., d. Anne Suticzke ]I] s. pr., panie Auné podruhyni IX flor. ung., Nicolao Humpolec V s. cum ]I]] flor. ung., Nicolao Bethlemsky V s. gr., Vice- novi kramári lll s. XV gr., panie Pravové VI s, Kerun- kovi z Suchdola LVI s. minus XII gr, Vito pannicide IU s. Foglové za plátno a Jankovi kramáii za tafaty i za jiné věcí ku výpravě dcery brané XX s., též dceři zu sukni červenú VII s., za sukni modrú VI s. XX gr., za zelenú Ill s., za Cerná lll s., za kožich III s., za blány Hos, za rukávy 1'/s s., též. dceři pás střiebrný pozlacený, v němž dvacet lotuov, druhé dceři pás, v němž palnáct lotuov střicbra. VIII. V Celetné ulici. Debita cisdem obligata : Spantfk z Domaîlie VI! a s. panf Mâïa, sestra jeho, VII s. XII gr, Plasietfk z Klatov IMI s., p. Arnošt Leskovec za p. Menharta 1X s. minus V gr, Divis z Talmberga V s. XL gr. V prvniem sklepu (ti drailinky a sedm Zitavskych vína. V druhém sklepu osm suduov velikých starého piva, devět suduov piva patok. V třetiem sklepu šest žitavských starého piva, šest sudóv velikych putok, dva Zitavská die- tiniek. Sladóv pšeničných devět, ovsa 40 strychuov, pól čtvrtý libry střicbra, kalich u Matky Božie v Týnč, mís cínových velikých i malých Io, taléruov 17, ubrusy 4, renlfky mosazné 3, kotly dva, moždieře dva, měděnice 4, konev ve dyč pintě jedna, v pintu jedna, polupinetnie tři, konvic vinných deset, pancieře dva, klobučec črný, samestřicl, uličník, loží 7 a na každém z nich dvě pe- řině a dvě prostěradlic, polštářuvv 7, podušek 10, ko- berce 2, knieh ve dsky uvázaných 6 oc. Potom paní Kateřina, dcera panie Machny Drdákové, když byla povolána k mistru, pak tu otázána od mistra, aby pověděla pravdu. což by jie bylo svědomo, i řekla, že to chce učiniti. Pak najprve otázána, ty tři sukně, kteréž mátie jejic pokládá v svém invenventáti, že by je ona jic kupovala po smrti otce jejieho, totiž zelenú, čer- venú a modrú. Také pověděla, 2c ty tří sukně otec její ji za svého zdravého živola jest kúpil a zaplatil. Druhé pravila, že koltru paldakynovú kúpil otce její za 18 kop gr., té také v inventári nepoložila. Toto také pověděla, že jakož matie jejie paní Machna praví, že zajala u panie Doroly z Velené dvi kopů zlatých, praví deera, že o tom dluhu nic nevie. Toto dále povédéla, Ze po smrli otcc jejieho byl jeden sklep plny vína a trie sklepové plní piva starého i patok. Dále otázána, méla.li jest ona od truhlice - klíček jeden a mátie druhý, řekla, že měla, ale oba klícky jednostajuá ; pak olázánu, innoho-li bylo penèz po smrti otcově, pravila, že málo něco pozuostalo. Ale že spis tento věcí po smrti Matěje: Drdáka zuo- stavených stal sč jest, jakož zdálo sč, dosti pozdě, a man- želka jeho paní Machna žádala i prosia, poněvadž ty věci ohledány jsí i popsány, aby panem purgmistrem a pány kounšely, kteříž jsú najvyšší poručníci vdov a sirot- kuov, byla opatřena, aby již asponé védèlu, co jest jejicho. Páni pak slyšavše její žádost, tázali poručníkuov, zejména Jana Trefana a Mikuláše Humpolec, jic k radě a ku po- moci přidaných, již-li by ty věcí popsané kterak pošaco- vali, kteřížto když jsú tak odpověděli, že paní Machna jest nejvyšší poručníci všeho statku i dělí učiněna, a oni že toliko k radě jí a ku pomoci sú přidání, i nezdálo sé jim v oto jinak vkládati, než bude-li jich tíž paní k čemu potřebovati, chtěli by jí radní býti a pomocní, což by bez své škody učiniti mohli. Páni tázali sú panie Machny, co by sé jie z toho statku sirotkóm učínití zdálo. Ona povčdčyši napfed to, že dluhuov muž jejie mnohých jest po sobč zuoslavil a drahnú v tom nesnáz položivši zpra- vila pány, že duom, v němž bydlí, pokládá v sedmdesáti a v pěti kopách; druhý pak duom ležící k sv. Valentinu jdúc, ve dvúdcati kopách; vinici jednu ve [spatium] a druhu ve [spatium] řekla jest, že chce dětem svým učiniti věrně a právě, jako jich věrná mátic, a že by chtěla dcerám dáti po 30 kopách a vypravu a synóm po 40 kopách a po pěti kopách, a všech dětí při sobě chovati poctivě i dluhy všecky zastüpiti a zaplatiti sama ze stalku. ProtoZ pani od nie to slyševše nepřijali sú ani potvrdili toho za roz. diel, než tak rekli: »Diz s Pánem Bohem a uciniZ tak, jakož sama řekla dělem svým věrně a právě, jako jich věrná mátie. Actum fer. 3. ante Corporis Chr. 

Strana 587
VII. V Celetné ulici. 9. 1459, 18. srpna. Rukop. č. 2105 f. 100. De mandato dominorum — nobilis dominus Divissius de Talmberg ct famosi viri Kerunk de Lom et Suchdol, Henricus de Kralowicz, Hanuss de Stupic; et Georgius Przestupim investiti sunt. ad duas domos Drdakonis, quarum una est sita inter domos Pauli Pracze plateolla mediante ex una ct ad antiquos falces parte ab alia, altera vero esl situata. inter domos Lanussii ad gallum ct Chra- stonis hincinde, in CXXVIII (lor. ung. ct X s. gr. debiti per Machnam, olim Mathie Drdak, nunc vero Buzkonis conthoralem domino — Wenceslao, subcamerario regni Bohemie, obnoxii, pro quaquidem Machna prescripte per- sone dicto subcamerario promiserunt —. Act. fer. 11. post Tiburcii. 4. 1471, Y. ledna. Rukop. č. 2105 f. 299. Mar- gareta, famosi Buzkonis de Krajssow coniunx, resignavit domum suam in platca Czaltucerii inter domos Katherine, relicle Pauli Pracze, platcolla mediante ex una et Vicen ad (alces parle ex altera. cum. omni substancia sua - - Buzkoni, marito suo caro, et Jolianni. (ilio suo ex eodem viro genito. Act. fer. III. post Epiph. 5. 1473, |. července. Rukop. č. 2141 /. 114. Va- mosus Buzek cum Margareta, uxore sua, fassi sunt, quia tenentur debiti XLIIII s. famoso Johanni Flabart de Stro- chowicz et Hanussio de Stupicz, in hac summa obligantes illis domus suc, que vocalur Drdakonis, partem posterio- rem, videlicet duo estunria cum cameris, stabulis Jnbabitacionis tempore gradibus ad descensum et (onte pro necessilalibus suis cum Buzkone uti debent. Act. in vig. Visit. b. M. V. 6. 1473. — Tamléž f. 115. Gregorius, filius olim Mathie Drdak, et Jonatha, socius suus. — Zamléž J. 419. Gregorius, filius Drdakonis, Barbara, uxor eius, Johannes, filius suus. 7. 1480, 19. ina. Aukop. C. 2106 [. 60. Blasius pellifex de Nova Civ. Pr. et Ludmilla emerunt. domum inter domos Ursule, relicte Vicen, et Michaelis ad album pavonem plateolla inediante aput Margaretham Drda- kowa pro CLXXV s. pr. Act. fer. V. post s. Luce ev. 8. 1499, 924. července. Rukop. č. 2107 f. 42. Adam dle Bystrzicze, officialis ungelti, et Martha emerunt domum Drdakowsky — a Blasio Drdak pro CCXL s. pr. Act. in vig. s. Jacobi. (Do soboty před sv. Ondřejem r. 1500 splácí Adam z Bystřice, r. 1504 jeho vdova Anna.) 9. 1505, 16. ledna. Tamléz f. 261. Paulus, filius Mathie, notarii de officio sex dominorum, ct Ludmilla eimmerunt domum Drdakowsky a Martha, relicta Adam de Bystrzicze, pro CCXL s. pr. Acl. fer. V. ante Anthonii, 10. 1523, 21. ledna. Rrrkop. à. 2109 f. 275. Simon Třeštík a Anna koupili duom, kterýž slove u zlatého slunce, ležící v ulici Caletné mezi domy Václava Sevce a někdy Václava Pikarta ob uličcku od Jana, syna někdy Pavla od zlatého: slunce, za CINII s. gr. pr. Act. fer. TNT. post Anthonii. 11. 1527, 25. února. Rukop. C. 534 M. f, 40. Staly se smlívy svatební a dobrovolné svolení mezi Simo- nem Třeštíkem, měštěnínem M. Pr., a Kateřinú někdy Němečkovou, měštkú Pražský, takové, takže ona Ka- teřina, jsúci již manżelki dokonali Simona Treśtfka, se- znala se, že všecko své právo a vesken svój statek, kteryż má neb míti bude —- dává —- manželu svému milému —. Též zase proti tomu on Simon Třeštík — právo a statek manželky své k sobě přijav svolil se jest, jestli že by ho VIII. V Celetné ulici. 587 milý P. B. prvé nežli jí manželky jeho od smrti neuchoval — tehdy on Simon jí - - zase na statku svém — dává - Act. fer. ll. post Mathei cv. 12, 1649, 928. biczna. Rukop. č. 2142 [. X. 7. (Kšaft Simona Třeštíka z Hyršova.) Ve jméno Boží amen. Já Simon Třeštík z HyrSova a na Teplici známo: číním Limlo listem zjevně oc, že leže v kázni Boží oc, však ro- zoma a paměti dobré užívaje, loto poručenství činím o slatku svétn méslském a Xosovním oc. ltem duom svuoj u zlatého slunce naproti Tajnu, kterýž sem zaplatil, i jiné hospodářství, cožkoli v domu jest na všelikterakých svrch- cích a nábytcích, item vinici, kteráž leží: na Křížkovské hoře podlé vinice Jana Kropáčka, cožkoli míry drží, kte- róż jsem laké zaplatil, pfi tom kousek viničky, kterýž jsem také koupil i zaplatil od Matěje Zlomka, nožíře ho- lomka na hradě Pražském, ležící podlé mé samé vinice též na Křížkovské hoře, item zahradu neb štěpnici ležící u řeky podle potoka, kterýž od Košíř padá, item pole leżici mezi cestami Strašnickú a Malešickí a podlé za- hrady, jež slove Voštiřalovská, kteréžto pole jsem rozdal zahradníkuom pod plat za dvanádcte losuo, item domek v Smečkách na Novém M. Pr. s zahrádkú a v Krakově stodolu se dvěma zahrádkami též na Novém M. Pr. ležící, ty všecky grunty již jmenované dávám mocně a poroučím tímto mým pořízením a kšaftem, však teprv po smrti mé a prve nic, Kateřině, manželce iné milé, až do živnosti její, aby ona, dokudž jest živa, těch všech gruntuov užívala a je držela k svému užitku, na ten však zpuosob, aby domu ani vinic ani Stépnice ani nic jiného neopoustéla a k zbo- ření a k zpuštění přijíti nedala, než to aby vzdělávala a opravovala; po smrti pak Kateřiny, manželky mé, aby to všecko a ty grunty všecky svrchupsané, duom, veliká i mali vinice, štěpnice, pole pod plat rozdané, domek s stodolí na Nov. M. Pr. s zahrádkami, chci lomu, aby ti všickní gruntové se vším jich příslušenstvím na Jana, bratra iného, a jeho dědice mužského pohlaví připadli, též jakž sem jich sám v držení byl, a v tom aby žádný živý člověk jemu Janovi ani jeho dědicóm překážky ne- činil, než on Jan, bratr muoj, i jeho dědicové aby toho mohli pokojně užívati, s tím činiti, prodati, zastavili, za- psati i s tím učiniti jako svým vlastním, tak jakž sem já toho sám v držení byl, však teprva po mé smrti a prve nie. Item z toho statku panně Marjanně, dceři bratra mého, jestliže jí B. dá k létóm dospělým přijíti a že by se měla v stav: manželský dostati s volí olce a jiných přátel svých v slušné místo, aby jí z toho statku bylo vydáno puol třetího sta kop gr. čes., však tak po smrti mé a prve nic. Item co se pak dluhuov jakýchž kolivěk, ježto jsou mně dlužní, dotýče a zač kolivěk, buďto za grunty aneb jakéž by se jiné vyptati mohly, na mále neb na mnoze, kromě těch dluhuov, o kterýchž zmínka jest v předešlém kšaítě mezi pozemským statkem, těch se tuto nedotýče, takové ty dluhy všecky, kteréž pod šos anebo pod městské právo náležejí, ty aby Kateřina, manželka má, zupomínaje bratru mému Janovi vydala beze všeho odporu a zvláště ten dluh za duom Válkovský na Koň- ském trhu na Nov. M. Pr., aby sobě na roky Jap, bratr muoj, vybíral, jakž platí, až do zaplacení jeho, však teprve po smrti mé a prvé nic. ltem vBak tuto moc sobě po- znostavuji, jestliže bych po tomto k&Éaftu jak jiný učinil, Ze tento kšaft dále žádné moci jmíti nemá a má býti mrtvý a to kolikrátZ bych kolivék chtěl, abych učiniti mohl a učinil a když bych požádal, aby mi zase vydán a navrácen byl tolikrát, kolikrálž bych toho potřeboval k takové potřebě od toho anebo od těch, komuž bych jej k věrné ruce schovati dal, aby mi dán a navrácen 74* 

Strana 588
588 VIII. V Celelué ulici. byl. Na potvrzení toho a pro lepší jistolu pečeť svú vlastní dal jsem priliskniti k tomuto listu kšaftnímu a na svědomí toho připrosil jsem urozených pana Oldřicha z Prostibofe a na I.ochovicích a pana Matěje: Myslíka z Hyršova. strýce mého, že jsou pečeti své podle mé k tomuto kšaftu přítiskli na žádost mú, však sobě bez škody. Jenž jest dán |. M?D?XLIII? v stiedu. po Vzkiisenf P. Kr. (Stwrzen 16144 ve čtvrtek po Vzkříšení.) 13. 1544. Kopiář v archivu míslodrž. z l. 1543 — 50 f. 14. (Wolfovi z Vřesovic k pokulč té, kteráž králi J Mti po Simonovi Třeštíkoví a bratru jeho nále- żela, moc i próvo dává se.) My Ferdinand ete. oznamujem tímto listem všem, jakož jest někdy Símnon Třeštík z Hyr- šova, měštěnín Star. M. Pr., léta od narození Syna Bo- žího lisícého pětistého třideátého sedmého již minulého vedle jiných nad berně vybíráním vslanoven byl a na větším díle takovú berní k sobě jest příjínral a když jsou od týchž berníkův osoby od stavův volené počet berně prijímali, dosti znamenilá suma na hotových penězích a ostatek na dluzích, kteráž témuž Třeštíkovi k vyupomínání poručena byla, za ním jest, jakž toho zprávu míli ráčíme. zůstávala. Kdež pak týž Simon Třeštík nám maje z takové na hotových penězích, též na dluzích při něm pozůstalé sumy počet učiniti a (o, co jest za ním zůstalo, navrátití, toho jest neučinil, nébrž takoví sumu pří sobě zatajil a před námi věda, že nám nile2itá a od stavüv povolena byla, jest ukryl. I poněvadž jest smrtí zachvácen a statek sviij všecken pozemský šosovní i jiný opatrnému Janovi Třeš- t(kovi jináč Bečváři, měštěnínu města Plzně, bratru svému, i Kateřině, manželce své, odkázal a poruč l, protož rácili jsme jim jakožto držitelům a nápadníkům toho statku po- ručiti, aby z takové sumy berně od téhož Simona Třeš tíka k sobě na hotových penězích přijaté à vyupomfnané registra položili a počet učinili a sumu pozůslalú, kleráž by se spravedlivě počtem vyhledala, do komory naší po- lożili, ale poněvadž jest týž někdy Simon Třeštík skrze takové sumy zatajení a nevydání proti nám, jakožto pánu dědičnému, znamenitě přečinil a v pokutu naši: královský upadl, nadto vajše nadepsaný Jan Třeštík, bratr jeho, že jest sobě statek po lémž Simonovi Třeštíkovi do desk zemských bez povolení našeho nápadem přijal, toho učí- niti nemaje, a proto ten statek na nás jako na krále Cc- ského a na pána vrchního jest připadl, z té příčiny jsouce my kstatečcnémů Wolfovi z Vřesovic na Doubravské Hoře, králové její lásky, paní manželky naší najmilejší, měst v království Ceském podkomořímu a hajtmanu hradu Praž. ského, věrnému našemu milému, milostí naší královská náchylni a naklonční, na poníženů prosbu téhož Wolfa z Vřesovic a pro jeho věrné služby, kteréž nám činil a činili nepřestává, jemu tímto listem naším plní moc a právo dali jsme a dopoušlíme, aby jmenovaný Wolf z Vřesovic to všeckno, což by se při témž někdy Simo- novi Tre$likovi naślo, kromě té sumy, kteráž by se při nich našla a vyhledala z berně k sobě přijaté a nám po- vinnovaté, la má nám zůstati a do komory dána byli, než tu pokutu, kteráž by nám jakožto králi po témž Si- monovi TreBtíkovi a pii Janovi, bratru jeho, náležela, tu k sobě aby přijal a přijítí moll, neb jsme to v$cckno, což jest nám tu náleželo, jemu z milosti naší dátí vácili a dali tak, aby on bud právem toho dobyvati ancb, po- kudź by se jemu zdálo a líbilo, o to smluviti se mohl a moc mól. A coż tak tyż Wolf z Vfesovic z toho od osob výš psaných právem neb skrze dobrovolný smlúvu obdrží, to při témž Wolfovi a dědicích jeho všeckno zůstati mí. Protož přikazujem všem ouředníkům a soudcím království Ceského a zvláště najvyššímu bofmistru a radám soudu VIII. V Celelné ulici. komorního, věrným našim milým, abyšte témuž Wolfovi neb komuž by na místě svém poručil, když by o takoví spravedlnost sobě od nás damí před vás obsílal, práva a spravedlnosti podle tohoto našeho milostivého dání sku- tečně dopomohli pod uvarovaním nemilosti naší, jináč ne- činíce. Tomu na svědomí pečeč naši královská menší k listu tomuto piitiskniti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v neděli po sv Prokopu I. 1544 a království našich Rímského třináctého a jiných sedmnictého. 14. 15644, 17. dubna. Rukop. č. 2129 [. 30. Vedle toho obeslání, kteréž učinil Jan z llyr&ova. bratr nebož. tíka Simona Třeštíka odtudž z llyrSova, a vinil Kateřinu, pozůstalí vdovu po nebožtíkovi monovi Třešlíkovi, a pfi piítomnosti jejf na p. purgmistra a pány vznesl, že jest ona Kateřina vzala sobě na protah, což se kšaltu ne- božtíka bratra jeho dolyte tvrzení, a to že na nemalé jest ublížení jeho Jana, žádaje, aby týž kšafi podle poru- čení J. Mti Kr. a práva méósta toloto byl stvrzen, Ze on dále proti tomu není, což by podle předešlé vejpovśdi z téhož statku učiněno býli mělo, aby učiniti neměl. Proti tomu od Kateřiny Jřeštíkové předkem jest žá- dáno, aby takový kšaft byl přečlen u po přečtení mlu- veno: Nic proti připsání |. Mti Kr., kteréž na správu vy- žádáno jest, nemluví, že nad takovým poručením J. Mti Kr. nemahí stížnost ona nese, předkem, kdyby ten kšaft k svému stvrzení přijíti měl, že by jf v tom znamenitě ublíženo bylo na její spravedlnosti. Nebo znaunenitý statek nebožtík Simon, manžel její, jest po ní a po předcích jejich k sobě přijal a tím statkem jejim i zbohat, a tak přiložením jejího jmění k znamenitómu statku pijści. Po- tom kSaft činč, nic jistého, aby lim, jak by náleželo, vlád- núti měla, jest neukázal, ani kde by své včno ona vzíli měla tolikéž, než což jí tu kšaftem dává, to toliko do živnosti její jí propůjčuje, a po smrti: její nápady jinam obrátil, ježto kdyby ten kšaft stvrzen býti měl, ona Ka- terina v spravedlnosti své pouhé musila by znamenité zkrácení nésti a nadto věna svého nemohla by dosahniii, a manželka po smrtí manžela svého věnem svým má býtí svobodna a také má chudé vnúčala a jiné piátely krevní, ráda by jim z spravedlnosti své dobře učinila. Druhé, nad tím těžkost nésti by, kdyby k stvrzenf piiści, musila, že v tom kSaftu odkázáno Marjančě: CCI, kop gr. své čes. a hned v témž kšaftu doloženo, aby takový slalek prodáván nebyl nikterakž, klerakž tehdy taková sumu z toho statku jí Marjanně vydali by měla, kdvž by jím svobodně vládnúti nemohla., Třetí jest i to jí na těžkost znamenitü, aby ona dluhy vyupomínala a vyupornínajíc jeho bratru v moc dala, což drží, že i proti právu jest, aby jeden na svůj náklad na lidech dluhy vyupomínal a ty potom jinému dal. I z těch příčin, poněvadž jí (u nic jistého ukázáno není a znamenitý statek po ní jest vzal. vidí se jí, že ten kSaft inísta míli nemůže. A coż dile potřebí by jí bylo k fomu, chce, když jí &as jmenován bude, ukazovali. Na to od pfitele Jana z 1lyriova tulnveno : Jest s nc- malým podivením, co nyní Kateřina Třeštíková za obranu proti témuž kšaftu béře a prve za stvrzení jeho jest zde žádala a toho toliko za jistejmí: příčinami, jakž o tom vejpověď učinčna, odloženo, žádajíc, aby taková vejpověd byla přečtena. A také chtóla-li jest takovému kSaftu. místa ncdávati, mélat jest v jistóym Casu, aby tvrzen nebyl, od- pírati, než nechala toho tak a za stvrzení žádala. Což se pak věna jejího dotýče, jakž praví, že jí ukázáno nikdyž není, však se na tom majlí, nebo jest již o to smlouvu učinila a od p. Wolfa, hajlmana hradu Pražského, lisíc 

Strana 589
VIII. V Celelnć ulici. kop gr. čes. vzala, což jestli by tomu místa dáti nechtěla, muož se dostatečně ukázati. Zádajíc za takového k&aftu pořádného stvrzení. Zase od Kateřiny Třeštíkové mluveno: Čím strana toho hájí, jest roznměti, že by v jistém času takovému kšaftu neodpíirala, to by mohlo dobře býti, kdyby v tom Casu, dokavadź by neodpirala, ten kŻaft byl stvrzen, ule neni aż dosavadź a protož, by bylo po půl létě a tvrzen nebyl, můž mu dobře odpírati; kdež pak praví, Ze by za stvrzení toho kšaftu žádala, praví, že toho není a tomu, by kdy za to žádala, odpífrá, než přátelé jeho neboZt(ka snad sou za stvrzení žádali, ale ona Kateřina nic, jakož pak i vejpovědí o lom poznamenáno jest, že přítelunom jeho a ne jí Kateřině Třeštíkové jest od p. purgmistra a pínuov povédíno. A také žádných M kop gr. č. jest od p. Wolfa nevzala, neZ ucinila jest smlouvu o kšaft jiný, kterýž o pozemských věcech jest učinčn, o kterémž: zde žádná rozepře není, ukázavší z smluv svadebnich, jimiž přede všemi jinými z téhož statku dává se jí Kate- iinć M kop gr. cos., ty aby ona svobodně mohla z toho statku vyzdvihnouti, tuto pak proti tomu zápisu kšaft udělal, kterýž mista při právě míti nemůže, protože tento zápis smluv svadebnich jest celý a neporušený. Jaký by pak statek on nebožtík Simon Třeštík po ní vzal, ukázala kšaft prvního manžela svýho, z čehož jest rozuměti, též i z obvěnění jeho Simona Třeštíka, že statek po ni vziti musil veliký a znamenitý. Zádajíc, aby takového zápisu neporušeného jako osiřalá vdova svobodně užiti mobla. is K tomu od Jana z Hyrsova mluveno: Nemluvf se proti tomu, aby jí nemělo M kop gr. €cs. ukázáno byti, ale na statku jeho na všem, tak pozemském jako měst- ském, a protož tou příčinou ten kšaft zrušen býti nemůže, poněvadž proti té smlouvě ukázané není a těch M kop pr. čes. již jest přijala, ponévadZ je ujiStóné na statku Teplickém od pana Wolfa mó, u mimo tóch M kop gr. čes. on Simon Třeštík všecek statek svůj v moci své jest měl, jim vládl a protož o něm jako o svém a nc o jejím kšafltoval, a přes to jestliže jest co o jejím a ne o svém kšaltoval, však bude míti toho vuoli proti lomu mluviti neb nechati. Než statek, kterýž jest méstsky, tcnt jest celý a beze všech závad, a statek jeho nebožtíka, a protož ona zbytečně toho hájí, ani tou příčinou kšaft, aby tvrzen býli neměl, zrušiti se může, židaje za spravedlivé v lom ve všem opatření. Naposledy od Kateřiny: Ujistil jí věno na statku městském, kterýž lehdáž měl, ne na pozemském, jakož strana mluví, nebo tehdáž, když jí věno ujišťoval zápisem, statku pozemského žádného neměl, ani v to ujištění jest statku pozemského nepotáhl, než teprva po několika letech, když po ní lak znamenitý statek vzal, na penězích i jinač, statek pozemský jest koupil, o kterýž jestliže se ona jak smlouvá, to dobře učiniti může, ale k stalku měst- skému ona, na němž takové věno ujištěno má, přistupuje a žádá, aby ten kšaft tvrzen nebyl, poněvadž by naskrá- cení spravedlnosti její znamenitě: býti musilo, stím se vším jako vdova osiralá ptipoust( se k bedlivému a spra- vedlivému uvážení. Tu p. purgmiste a pini -- takto o tom nalézají a svým orlelem vypovídají: Poněvadž vejpověď staré rady při právě se nachází, jakž žídného odporu podle práva kSaftu někdy Simona Třeštíka z Hyršova učiněno není, że tejž kšalt aby na jistej způsob stvrzen byl, toho z práva propüjécno a dopuiténo jest. A protož p. purgmistr a páni toho při té vejpovédi züstavují a tomu kšaltu móc dávají a jej podle práva stvrdili dopouštějí, však na (cn VIII. V Celelné ulici. 569 způsob, pokudž jest předešlí vejpovědí to nalezeno, aby podle privilegium. J. Mti Kr. a starodávního toho mésta pořádku z statku Simona Třeštíka uloženo bylo, to též aby bez prodlení od Jana, jeho Simona Třeštíka bratra, vykonáno a na mistć s touto obcí postaveno byl, a to ve dvou nedělích pořád zběhlých. A Kateřina, Simona "Lřeštíka imanželka, bude-li chtíti tím zápisem, kterýž před právem ukazovala, k Janovi, jeho nebožtíka Simona Tře- štíka bratr, právem podle jeho podvolen( ptistápiti a k nému se domlívati, právo se jí nezavfrá. Act. dic Jovis post Resurrectionem D. 1044. lb. 1644, I. července. Rukop. č. 100 /. 50. Jakož jest nebožtík Simon Třeštík z II. iněsta toholo se zhostil a maje, jakž i jíní v tom se zachovávají, podle vyměření majestátů a obdarování J. Mti Kr. z statku svého, kteréhož jest, jsa zde měštěníncm, nabyl, k obci této učiniti, toho nevykonav smrtí jest zachvácen. Kdež pak po smrti jeho Jan Třeštík z IL., bratr téhož: Simona, jakožto dědic a nápadník o to o všecko smlivu jest s p. purgmistrem a pány učinil, že za to všecko jim — má dáti sto k. gr. €. -- zapisujic sumu tu na domu u sluncuov -—. Act. fer. 1l. post Petrum ct Paulum. (Zaplaceno r. 1549) 16. 1540, 17. tervence. Nukop. ć. 20129. f. 75. V té při, kteráž jest mezi Kaleřiní Třeštikovu, vdoví po Simonovi z liyršova, jakožto puovodem, z jedné a Janem z HyrXova, bralrem Simona "UreXtíka, obeslanym z strany druhé, kde2-táz Katefina vinila jest jeho Jana z toho, že nebožtík Simon, manžel její, ujistil jest jí a jménem věna zapsal tisíc kop pr. č., a pončvadž takový stalck odkázán jest jemu Janovi k dědictví, aby on jí Kateřině takový tisíc kop gr. č. jakožto včno její vydal, ukázavši týž zópis smluvní, i vejpověď i kšalt a podle toho za opalření spra- vedlivé žádala. Proti tomu od Jana z Hyršova skrze poručníky milu- veno, Ze odpovídati na tuto žalobu povinen není, protože ona Kateřina všecky svrchky i jiné nábytky, hotové po- níze, což jemu Janovi všecko odkázáno jest, lo z toho domu do jiného vynesla a ukryla, tak že ani jediného kvantíku po něm v tom domu nalezeno není. A protož dokudž toho všeho a zińplna od ní zase snešeno nebude, že není povinen odpovídati. ' Na to od Kateriny mluveno, to coz za vymluvu mi k ncodpovidánf, postaciti nemzoZe, neho ona z jisté věci viní podle zápisu smluv i také výhrady, kteriz v vejpo- vědi předešlé jest položena. A tak se jí vidí, že jí po- vinen jest na to odpovídali, jestliže: pak potomně bude ji chtíti z jakého pobrání anebo ukvytí viniti, chce práva býti, však tak, když on prvé z tohoto obvinční k ní po- řadem práva se zachová a jí z toho práv bude. Jakož potom, když jest odpovídání z práva nalezeno, to jest za odpověď dal, kdež jeho z tisíce kop. gr. viní podle zá- pisu, že jí tím tisícem kop gr. č. povinen pení, proto — že ten zápis vztahuje se na všecek statek Simona z Hyr- Xova, a op ješt, maje se z tohoto světa brátí, učinil dva kšafty, jeden o statku móstskóm a druhy ostatku pozein- ském, a vtom, kterýž dskami zapsaný, jislá vejminka po- ložena jest, kterak ho mó użiti, chce-li od toho zápisu s strany tisfce kop gr. č. puostiti a jej pfemazali, i. pu- slila jest, a takový tisíc kop gr. č. na místě J. Mti Kr. od p. Wolfa, hejünana hradu Pražského, jest příjalu, a již vzuvši jednou, chtěla by teď podruhé vzíti, ale není jí tím bohda povinen, nebo on Jan z Hyršova učiniv tomu dosti, zámku Teplice se vším jeho příslušenstvím postoupil jest J. Mti Kr. Ukiízav takové postoupení, též i o ten tisíc kop gr. č. smlouvu i také list J. Mti Kr., kterýmž se pii v&em stalku méstském zuostavujc. 

Strana 590
590 VIII. V Celetné ulici. Zase od Kaleriny mluvcno: Tuto od poruénfkuov Java z Hyršova jest to zahrnuto kšaftem, kterýž jest o věcech pozemských, ježto ona Kateřina takové ujištění tisíce kop gr. č. jměla jest prve, nežli on Simon jaký statek pozemský jměl, a protož jí ne na jiném, než na městském statku to ujistil, a spravedlivě, nebo ona k němu znamenitý statek svuoj přinesla a do toho statku měst- ského vložila, a on řídě o statku pozemském o tom ti kop gr. řéditi jest nemohl, nebo ujištěný na statku měst- ském jméla. Vejminku Ze jest tam polożił, pusti-li od ta- kového zápisu sc i nepustila a nepouští a také Teplice v držení není. Jestliže pak Jan z HyyXova ucinil jest jakou smlouvu, ona se v to nic nevkládá, aniž o jakou smlouvu rozepři jmá, než přistoupila jest ona ku právu o sprave- dlnost svú věnní, kteréž užíti žádá. A aby jaký tisíc kop gr. přijíti jiněla, tomu odpífrá a praví, že ani od Jana z Hyrtova, ani od p. Wolfa nic jest nepřijala, aniž toho tisíc kop gr. má. A také tlaková není, aby jednou přijina, jméla se podruhé o to navracovali. Připsání krále J. Mti jí nic na škodu není a proti němu nemluví, neb se na zápis její nevzlaliuje, než ona o svou spravedlnost věnní se domlúvá a praví, že manžel její kšaft činč odkázal jest Janovi z Hyršova statek k dědicství a jí toliko do živnosti, nebo on po smrti její v tom statku s dédici zuostati jmá, žádá aby jí z toho tisíce kop gr. č. v věně zapsaného on Jan práv byl. K tomu od poručníkuov mluveno: Nyní na odpor se staví kšaftu o včcech pozemských, ježto ho prvé uží- vala a Teplice se vším k tomu příslušenstvím po surli manžela svého v držení byla, i věda J. M. Kr., že má zápis věnní na lom na lisíc kop gr. poručiti jest ráčil p. Wolfovi, aby se o ten tisíc kop gr. smluvil, jakoż tak jest se slalo, a již ona tu více žádné spravedlnosti nemá. A ten zápis na všecek statek jakýžkoli a kde by koli ten byl Simona z Iľlyršova sc vztahuje, ona smluvivší se o to praví, že více jí ničímž povinen není. A také Jan žádného statku městského v držení není. Jestliže pak jí té smlouvě dostiučinčno není a chce se o to ku p. Wolfovi domlivati aneb k komu jinému, má toho vuoli. "Tím dokládaje, że ten zápis jest propuštěný, nebo všedši v držení Teplice a byvši jí v užívání, potom ten tisfc kop gr. přijala a od toho zápisu pustila, příipouštějíce to k uvážení spravedli- vómu. Naposledy od Kateřiny mluveno: Toma odpírá, by jakým zpuosobem o tom zřízením zemským vyměřeným v Teplici a (toho statku v držení vešla, než Ze jest v tom statku jako vdova osiřelá po manželu svém zuostala a svého zápisu a spravedlnosti věnne nikda jest nepro- pustila; nebo všickní zápisové, kteří ve dskách jsou, dskami se zase propouštějí, jakož pak i při městských knihách tolikéž se děje. A kdy to tak bylo, że by pro- pustila zápis, však by toho nějací relatorové bejti museli k kněhám, v nichž ten zápis jest, ale nebojí se toho, aby to ukázáno bylo, a tak jest nepropustila nic, než týž zápis sám v sobě zuostává celý neporušený, ani jak pro- puštěný, na němž spravedlnost její jest věčnní, kleréž sc zava- diti nemuoże. Ona takového zápisu pořádného a nepro- puštěného jako osiřelá vdova užití žádá a stím k uvážení spravedlivému se ku právu podává. Tu p. purgmistr a pani — takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž jest ona Kateřina Třce- štíková mimo smlouvy svatební, kterýmiž jí nebožtík Si- mon '1ie$tik, manžel její, na všem statku svém po své smrti knéhami iněsta tohoto tisíc kop gr. č. zapsal, smlouvu dokonnlú, spečetěnú s p. Wolfem z Vřesovic, hejtmanem hradu Pražského, o tejž tisíc kop gr.č. učinila VIII. V Celetné ulici. a na něm na panu hejtmanovi podle kšaftu Simona Tře- šlíka, kterýmž zápis kněh městských na ten tisíc kop gr. č. jest umrtvil, přestala a přejala, a tak touż smlivou z zápisu svého se vyvedla, u kšaft manžela svého Simona Tieštíka v tom arlykuli o ten tisíc kop stvrdila, i 7 lÉch příčin p. purgmistr a rada toho při též smlouvě zavřené, dokonalé a spečelčné podle práva zuostavují. Act. die Veneris post Divisos apostolos anno 1540. 17. 1545, 8. srpna. | Nukop. c. 2129 f. 76. V té pii mezi Janem z Hyrsova, méSténínem mósta Plzně, z jedné a Katciinú, vdový po někdy Simonovi Třeštíkovi, z strany druhé, kdež týž Jan z Hyršova obeslav: Kateřinu Třeštíkovú vinil ji z toho, že nebožtík Simon Třeštík, bratr jeho, maje se z tohoto světa bráti, pořízení učinil a kšafty, jeden o statku pozemskóm a druby o statku městském, zřídil, a tím, kterýž o městském statku jest, odkázal všecek statek svuoj jemu Janovi, klenoty, svrchky, hotové peníze i jiné nábytky, ona Kateřina jměvší to po jeho smrti v své moci, což Janovi lépe náleželo nežli jf, tím jest šafovala a takový statek již jmenovaný před ním ukrývala a na ublížení jeho spravedlnosti do jiných do- muov kschování dávala, a trubly, v kterýchž peníze byly na velikých sumách, zámečníkóm odmykati dala, a mnoho tisíc hotových pobrala, též i na zlatých drahně odtud od- nesla, nemajíc toto předkem bez povolení práva, potom také i vědomí jeho učiniti. Zádaje, aby k navrácení toho všeho. což z toho statku tak od ní ukryto a odneseno, byla pridržána, neb to, což prožalováno jest, ač bude-li chtíti na odpor býti, všecko se ukáže. Proti tomu od Kateřiny Třeštíkové mluveno: Což se tuto na ni více zoumysla nežli z jaké potřeby žaluje, že lomu odpírá, by se věc nenáležitě mčla dávali aneb slatek jinam schovávali, klerýž by jemu Janovi náležel, a to aby před ním ukrývati jměla, nebyla jí žádná toho potřeba, neb tomu tolikéž odpírá, by jemu samému kšaftem, tak jakž od sebe mluviti dal, to náleželo, než co jest a na jaký způsob odkázáno, ona Kateřina, když by ten čas přišel, proti tomu nemluví. Vin( se i z loho, że by zna- menit sumu a hned mnobo tisíc hotových pobrati jměla, davší truhly zámečníkem zodmykatj; ać o tom on Jan dobře vf, za jakou příčinou dala zámečníku odmykati, že nezoumyslně, ani sama o své ujmě, než když právo na statek Teplický bylo od pana Jana z WaldStejna vedeno, ona pro svedení lé závady peníze vyzdvihla a tu kdež náleželo položila, při čemž jest Jan z Hyršova byl a tomu povolil, nebo i bez povolenf p. purgmisira a panuov tolio necinila. A Ze by něco z domu toho unášeti a jinam schovávatí dala, k tomu praví, že jestli co dala schovati, dala své, což dobře učinili mohla, a na tom jemu Janovi nic nensleżelo. Nebo kdyby předešle on Simon Třeštík statku jejího neměl, byl by statku: pozemského kupovatí nemobl. A protož viní ji z věci cizí, neb toho neukáže, by ty peníze anebo jiné klenoty jemu náležely. Zase od Jana z Hyršova mluveno: Ze tomu jejímu odporu v pouhých slovích místa dáti nemuože, proto, neb se to z svědomí jináče najde, dav čísti k pruovodu svému některé svědky, mluviti dal, kterak Váciav zámečník svě- domí dávaje dokládá, že jest viděl peněz pytlíky, ale jaká by suma jich byti jméla, Ze toho neví, téz i koflfky, když odimykal, vidél a s ním hned Jan scriptor i 2ena jeho se srovnávají, kterak peníze z Teplice sou přivezeny a dále co pfi tom jiných věcí od svrchkuov jest vidíno, jako zbroj, chodící šaty, &uby, kmenly, plátna i jiného mnoho, což když k ohledání potom přišlo, nic toho se nenašlo. A kšaftem obojím, jak jest jí dáno, což se peněz, klenotuov i jiných věcí dolýče, to se ví, že to nic dále, než do živ- 

Strana 591
VIII. V Celelné ulici. nosti její aby v opatrování jejím bylo, ale hned po smrti její to že na Jana, bratra jeho, i také jeho dědice muž- ského pohlaví má připadmíti. A ne toliko ty svrchky, hotové peníze oc, ale i dluhy, což by vyupomfnala, že jemu Janovi dáti to má, tak položeno v kšaftu jest, táhna se na popis toho stalku, Ze mnoho z toho tu, kdež se jí vidélo uncsla a pred ním ukryla. . Na to od Kateřiny mluveno: Ze se tuto mnoho mluví, ale málo ukazuje, uebo aby žaloba jich v čem byla provedena, ještě slyšáno není a tak jiné žalují, jiné uka- zují, neb strana nyní dokládá se obojího kšaltu, ježto ža- loba podle dvou kšaltuov se nestala; ví se o tom dobře, že Jan z Hyršova s p. hejtmanem hradu Pražského o kšaft pozemský smlouvu prve nežli paní Kateřina učinil a jistí sumu za to vzal a toho všeho dekami se odřekl, a čehož se jednú odfck! a zbavil, již na to jakožto na cizí navra- covali se nemuož, nebo co jest onu z Teplice vzala, to jest s povolením p. hejunana, jakž strany odporné svěd- kové to seznávají, činila. A protož jemu Janovi do toho nic není. A ani z druhého kšaftu to není slyšáno, aby jemu Janovi bylo odkázáno, než jí Kateřině zejména duom i všecko, což v domě, odkázal, a tak to universaliter jest pojalo, že lu jemu Janovi nic nenáleží, než co by po smrti jejf teprva na ného ptipadnüti jinějo, lo též zejmena jest položeno, že duom, vinice, ale nestojí ze- jmena, že peníze, klenoty, svrchky oc jako oni to sob& ku pomoci natahují, neb hned vejhradu činí, co mimo to jemu odkazuje, že peníze na dluzích a peníze za duom Valkovský, ale o hotovych pendzich ani zminky není. A kdyby ke všemu právo jmíti jměl, jakž ehce, však ty vej- minky v kšafiu položené nebylo by potřebí. Jest dále zuanenité stéZovino, kleruk by za mnoho tisíc kop gr. jméla před ním ukrýti, ale nic toho neukazují, ani aby za jeden zlatý, co by náleželo, jemu ukryla. A také není podobné, aby to učiniti mohla, nebo když on nebožtík Simon Třeštík v neděli umrlý na prkně ležel, tehdy ten „o statek vešken jest od p. rychtáře zapečetín, a ona jsouc na Teplici toho ukrývati, když zde nebyla, nemohla, nebo teprva v středu do Prahy prijela a on pied tim v nedělí umřel, a již tolo zapečetíno bylo všecko. Truhly i jiné věci, jakž jich svédkové Pavel Kulhavcj i žena jeho do- kládají, že jsou při tom bylv. A sim Pavel vysvčdčuje, jak mnoho penčz bylo v jedné truhlici, že jest j( linouti nemohl, i také o klíčích, že jsou tu od truhel byly, tehdy by bylo poticbnóji na ních se toho, když sou tu byli, doptati, jak sc jest to dálo a ne na těžkost Kateřiny Třeštíkové nastupovati, kteráž tehdáž v Teplici byla, a sem jeli, leč by po ní posláno bylo, nesméla, nkdzavsi list jeho nehožtíka jí poslaný, a tak ani pcèclf, nejsouc zde, býbati jest nemohla, jakž oni ztoho těžkost jí chtěli by učiniti a v pokutu uvésti. Zádaje při tom za přečtení paměti pánuov staré rady j laké p. rychtáře, že při zape- četění truhel a toho statku tu nebyla, než on Pavel Kul- huvÿ byl, a dávaje svédomí o tom, chtél by toho tím i s Zcná svi prázden býti, ale to jim postačili nebude moci, neb ona k vim oto bude se dobře věděti, jak zachovati. Tím dokládajíc, že toho ničímž neukazují, aby co schovali jemu Janovi náležitého dala, než dala své vlastní a sirotkuov svých, ježto jí on toho zahájítí nemohl. A také toho statku bez povolení práva se nedolykala, nebo on Jan spolu s ní do rady jest pied p. purgmistra a piny vstoupil a za vydání klíčuov pro příčinu prve oznámenú žádal, a ted nyní sám proti sobě nazpátek mluví. A peníze z To- plíce, které jsú přineseny, o něž se mnoho domlivaji, jim nenáleZejí, neb těch sto kop gr. ©. paní Anně z Vře- sovic podle svěření jest náleželo a jsou jí dány, ježto VIII. V Celetné ulici. 591 kdyby co toho ona z Teplice, co by jí nenáleželo aneb že by proti p. hejtimanu to bylo, bráti jiněla, však by jí z toho, když by se k ní o to domhívati chtěl, vinil, žádá, aby v spravedlnosti své jakožto vdova podle práva spra- vedlivě opatřena byla. K tomu od fana z Hyršova mluveno: Žádnému při žádném právě toho není zhájeno. aby nemči k polepšení své pře a spravedlnosli ukázati, což muože, a vždycky lépe jest méně žalovatí a více ukazovali. A aby se na tom strana nemejlila, co se svrchkuov, penéz i jinych věcí dotýče; čten jest arlykul z kÉattu o slatku pozemském, že to všecko bez umenšení Janovi, bralru svému, dává, ac chtéli by oni to zkaziti tim, že len kšaft moci nemá, proto Ze jest on Jan smlouvu uiinil, i jest na to ukázán list krále J. Mti purgmistru a pánóm poslany, z kteréhoz se nachází, že on Jan při všem statku mcstském, svrchcích, nábytcích oc se zuostavuje, a tak ne samé holé grunty, ale to všecko, což v nich jest, nah pripadnouti má. A o přinešení peněz z Teplice uznávají, že jsou tři truhlice přineseny a z těch jedné žádné pacholek sám zdvihnoutí jest nemohl, tut jest néco více peněz i klenotuov býti muselo, nežli jak ona praví, že slo kop gr. svěřených paní Auné = Vřesovic, kteréž náležely. A otevření že by na dožádání obojí strany býti jmělo, k tomu se to praví a laké svědkové toho dokládají, že když jest k tomu přišlo, za sebou do sklepu jemu Janovi jíti zbránilu, pra- viec, Ze jemn lu nic nenáleží, na pamět p. rychtáře toho podávaje. Mluveno jest téZ od ní, že své mohla dali, schovati, kde chtéla, ví se o tom dobře, že mnohem bez- pečnější sklepy doma k schování toho, což vync:la, jméla nežli tu, kde se s tím mezi jakés lepenice obrátila, a tak vždy se toho nendlezité dotykala a pred nim ukrývala, ježto by pak jakou spravedlnost k tomu jměla, sama sebe o ní připravila. Přístoupeno dále k výmince v kšaltu po- ložené o propuštění zápisu na jeden tisíc kop gr. na ten konec, jestli by ten zápis propustila, aby toho užívala, a pakli by toho učiniti nechtěla a zápisu toho nepropustila, tehdá dada jí tisíc kop gr. on Jan z HyrSova, aby toho sám užívali mohl. I již ona Kateřina o ten tisíc kop smlouvu s p. hejtmanem učinila dobrovolný a tu již spra- vedlnosti žádné nemá, nebo právo zjevné jest i laké na to nálezové, že dobrovolné svolení právo ruší. Naposledy od Kateřiny mluveno: Ze by radi ji chtěli i o to, což jí prve od inanžela jejího Bernarta Ně- mečka dáno, připraviti, ježto, jaká jest jí svina dána byla, kšalt, kterýž přečten, ukazuje, a tu on Simon Třeštík vzav jí užíval, a tak z jejího statku pomocí to zboží Te- plické koupil. Ale není té naděje ku právu, aby toho na ní, což jejího vlastního jest, bylo dopouštěno, to od ní odjato a jinými přívlastněno: býti jmělo, nebo opčt nyní udělal sobě druhú při s nf, když ji k soudu purgrabskému z listuov hlavních pohnal, a zde chce, aby jemu z kšaftu o pozemskych vécech utinéného odpovídala, ježlo ani kXaftuov, ani smluv o včeceh pozemských zde pří tomto právě se nerozsuzuje. A prolož se jí vidí, že zbytečně se na ni potahuje a právu daremní zaneprázdnění činí, ne- vyčekavše času nápadního po smrti její, kterýž kšaftem vyměřen jest, smlouvu o lo učinil. S tím se vším, což mluveno i ukazováno poroučí se jako vdova právu k opa- tření spravedlivému. K (tomu od Jana z Hyršova imluveno: Že oba dva jsou Jan i Kateřina stavu mčstského, prolož pončvadž se týče věcí svrchních a při právu městském postižených, že o to dobře při právě městském mohou soudem rozezndni býti, neb o tom smlouva Svatováclavská oznamuje, dále 

Strana 592
599 VIII. V Celelné ulici. toho nevykládaje, podle pruovodu svého porouèf se k spra- vedlivému uvážení. Tu p. purgmistr a páni — takto o tom nalézají a svym ortelem vypovídajf. Poněvadž nebožtík Simon Třeštík z llyršova pořízení a kšaft jest pořádný podle práva měsla toboto o statku svém méstském a pod tímto právem učinil, kterýžto i pořádně stvrzen jest, a tejž statek na gruntich sc vším jich příslušenstvím na svrehefch, n4- bytcích a na jiném hospodářství bez výminky Kateřině, manželce své, do živnosti její k mocnému užívání jest dal a odkázal. A hned zase po též Kateřiny Třeštíkové smrti týmž kšaftem svým to všecko a statek ten gruntovní svůj bez umenSení privlastnil jest a nápad téhož statku a toho všeho obrátil na fana z Hyršova, bratra svého, a dědice jeho mužského pohlaví. ] poněvadž toho statku všeho tak kšaftem obsaženého nápadníci Jan z Hyrżova s dědici svými mužského pohlaví jsou, a Kateřina Třeští- ková, nedočkavší v tom s strany toho nápadního statku, oč na rozepři nastoupeno bylo, rozdělení a opatření právního, po smrti Simona Třeštíka některými svrchky sama jest od sebe z domu u sluaců a tak z toho nápad- ního statku hybala a jinam přenášela, a tak v tom pii právu v domnění, že tu snad něco svého na škodu ná- padníkuov obmejileti jest musela, přišla. 1 z té příčiny podle práva do dvú nedělí pořád zběhlých povinna jest ona Kateřina to přísahou zpraviti a v tom sebe před právem a nápadníky z toho domnění očistiti, že jest ona stalkem, kterýž by Simona Třeštíka, manžela jejího, vlastní byl a po témž Simonovi Třeštíkovi k nápadu Ja- novi, bratru jeho, a jeho dédicuom náležitý byl a po- zuostał, mimo popis od práva učiněný a co jest zase od- nesených svrehkuov do toho statku vnesla, na jiných svrcehcích, nábytcích, klenotích, hotových penězích nikam dále nehybala, ani jich neodnaścia, než ten že v své po- spolnosti v moci a zprávě podle kšaltu manžela svého zoup:na má a drží. Zprav(-li to tak, jakž jí od práva na- lezeno jest ve dvú nedělích od přečtení ortele tohoto pořád zběhlých, má při kšaltu Simona Třeštíka, manžela svého, zuostavena byti. Pakli by nespravila, tehdy také kÉaftu a spravedinosti své jí od manžela jejího kšaftem odkázané dále by užití podle práva nemohla. Actum die Veneris post Divisionem ap. anno 1545. Přísaha Kateřiny Třeštíkové proti Janovi z Hyršova: Na tom přísahám P. B. všem svatým podle nálezu p. purgmistra a pánuov, že jsem já statkem, kterýž by Simona Třeštíka nebožtíka, manžela mého, vlastní byl a po témž Simonovi "Iřeštíkovi k nápadu Janovi, bratru jeho, a jeho dédicuom náležel a pozuostal mimo popis od práva učiněný, a což sem zase vodnešených svrchcich dotoho statku, kteréhož v užívání jsem, vnesla, na jinych svrchcích, nábytcích, kle- notech, hotových penězích a jiným statkem nikam jsem dále nehybala ani jeho neodnášela, než ten všecken v své pospolnosti, v moci a v správě podle kšaftu manžela svého zouplna mám a držím, v tom žádného zlého obmyslu a fortele i Isti neobmejślejic. Tak imi toho pomáhej P. B. vSeinohüci j viickni svéti, Act. die Lunae post Petrum vinculatum a. Jd45. 18. 1548, 17. května. Rukop. č. 2129 /. 160. Jakož se jest odpor stal kšaftu někdy Kaleřiny Třeštíkové od poručníkuov Jana z Hyršova na místě jeho Jana, tudíž i jeho dědicuov, po kterémžto odporu urozený a statečný vytíř pan Voldřich Dubanský z Duban a na Liběšicích, hejtman hradu Pražského, jsa o týž odpor toho kšuftu s nimi poručníky od práva k jistému dni srvcen, toho jest žádati ráčil, aby takovy kXaft Kateriny Třeštíkové, VIII. V Celelné ulici. kterýž podle práva města tohoto jest se stal, byl bez překážky jich poručníkuov stvrzen. „Proti lomu od poručníkuov Jana z Ilyršova mluveno: Ze jsou, nedavše času projíti, takovému spisu někdy Ka- leřiny Třeštíkové pořádný odpor podle práva učinili, kte- rýž aby tvrzen býti jměl, vídí se, že by na ublížení spra- vedlivosti jeho Jana z Hyršovaj jeho dědicuov bylo, neb svého místa jmíti nemůže: Poněvadž pak den jest jako dnešní od práva k tomu položen, aby takový odpor slyšán byl, praví, že ten spis jakožto nepořádný k stvrzení při- jítí nemá a nemůže a to z příčin těchto: Jedno že o tom o všem statku pfede$le jest jínak od nebožtíka Simona Třeštíka zřízeno a kšaftováno, kterýžto kšaft jako pořádný na připsání j. Mu Kr., pána nás všech nejmilostivějšího, jest podle práva stvrzen, na kterýž i nálezové jsou se stali takoví, že on Jan z Hyršova s dědici svými jest při tom k3aftu zuostaven, a takovy vBicck slatek s svrchky a nábylky i coZ gruntuov jest, bez vejminky jemu náležel a náleží. Druhé, že nález se stal, když ona Kateřina Tře- štíková nevyčkavší času svrchky jest hejbala a obzvláštně z domu u zlatého slunce jich drahně vynášeti dala, aby, poněvadž to jinýmu nápadem náleželo, ona přísahu učinila a což by koli toho statku na svr$cich i jinak odvézti a odnésti dala, to zase vznésti povinna byla, jakož tak uči- niti musila. "V kteréžto přísaze žádné výminky neučinila, aby co tu jejího vlastního, a že by o tom Simon Třeštík předešle nekšaftoval, neoznámila, a protož jakýž koli spis činila o ten statek, o věcech cizích a prve kšaftem obsa- žených dělala, kterýž svého místa jmíti nemuože, žádaje aby oni poručníci v týž statek byli vpuštění a jeho zmoc- néni, a aby spatriti mohli, tak-li v celosti podle popisu jest, čili jak aneb na čem se umenšení stalo, davše pro lepší vyrozumění tlakový spis Kateřiny Třeštíkové též i kšaft Simona Třeštíka přečísti. V klerýmžto se nachází, že předkem duom u zlatého slunce se všemi svrchky a nábytky » se všelijakým hospodářstvím, též i jiné grunty odkazuje a dává toliko k užívání Kateřině, manželec své, a potom hned po smrti její že toho všeho i těch grun- tuov Jana z Hyršova a dědice jeho nápadníky činí. Kte rakž tehdy mohla jest o tom, an její nebylo a již jinému pořádně odkázáno. kšaftovati. A právo jest, Ze kSaftové pořádní a právem stvrzení své místo mívají, Lento pak nadto má své místo jmíti, Ze jest na pripsánf J. Mti Kr. pořádně právem »tvrzen. Přečten k tomu jest nález, kte- rýmž týž kšaft se tvrdí, a že ona Kateřina předešle tu jest mimo spravedlnost nic užití, ač toho hledala, nemohla, neb témuž kšaftu moc jest dána, protož by pak nejraději chtěla co o tom říditi, tehdy spravedlivě jest nemohla. Ze pak o cizím kšaftovala, dává se znáti z spisu jejího, kdež se nachází. že dva vozy šatův, též kotlíkuov a jiných věcí, což za Janem kloboučníkem zuostalo, to její nebylo, a jsouc z takových svrohkuov, kteréž odvezla aneb od- nésti dala. vinna, tím se při právu hájila, že by své vlastní a jí náležité odvezla, ale nic toho neukázala a protož to piisahou spraviti musela, v kteréZ ani o kollících ani o penězích a jiných věcech vyminky neučinila. Ježto kdyby to jejf bylo, a cna to pokézala by, nebylo by jí za lo přísahy potřebí Giniti. Protoż žádají, aby podle kšaftu tvrzcného i také předešlých vejpovědí byli spravc- dlivě zachování. Na to od p. hejtmana hradu Pražského jest promlu- veno: Mnolio tuto od porutnfkuov Jana z Hyršova se proti kšaltu Kaleřiny Třeštíkové mluví i také jinak sc, neżli nóleżi, jmenuje, jak by nějaký spis býti jměl a proto — že by jakožto nepořádný tvrzen býti nejměl, k tomu se lo za odpověď dává, že nemá tak spisem jme- 

Strana 593
VIII. V Celeiné ulici. nován býti, poněvadž na žádost její nebožky, pokudž do- brý pořádek práva ukazuje, jest vyřízen, a osoby z úřadu konšelského s písařem přísežným k žádosti její byly jsou vyslány, táhna se při tom na právo kapitoly 66, artykul první, a tak že ne spisem, ale kšaftem se jmenovati má. Dále mluví, že by o tom o všem statku jinak prve od Simona Třeštíka zřízeno bylo, a ona Kateřina, že by o tom říditi nemohla, ježto se na tom mejlí, neb on Simon Třeštík řídil o statku svém, ale v tomto jejím kšaftu zřetedlně se dokládá, že statek svuoj a ne cizí odkazuje a dává vnuč- kám svým, a jestli by prve, než by se vdaly, zemřely, telidy nápad na p. hejtmana obrátila, což spravedlivě uči- niti mohia, a.proti toinu se nemloví, že na připsání J. Mti Kr. kšaft Simona Třeštíka jest stvrzen, ale jak strana to vykládá, že by on Simon Třeštík v kšaftu svém tako- vych svrchkuov nápadníka Jana z llyršova činiti jměl, tomu se místa nedává a toho není. Neb z počátku kšaftu zejména dävA4 jí Kateřině duom svuoj se všemi svršky a nábytky, také i jiné grunty, kdež pak o nápadu Jana z Hyršova zmínku činí, tu žádných svrškuov není jmeno- váno, protože takoví svrchkové jsou jí Kateřině prve dáni, a tak nic od nich ukázáno ani provedeno není, by ona nebozkna co tu o cizím jměla kšaftovati, neb nic, co by tu cizího bylo, nejmenují. A taky p. hejtman, což by proti připsání J. Mti Kr., tolikéž i proti nálezuom bejti jmélo, uziti Zádati neráčí, ale ví, že není, neb se tu sirotčí spravedlivosti i také budicího nápadu p. hejtmana dotýče. Protož žádá, aby takový kšaft její, kterýž právem pořádný pokázán jest, místo jmíli i také k stvrzení přijíti mohl, vzlásté ponévadZ on Jan z HyrBova api poruéníci na místě jeho, včděvše o tom, že kšaft hlavní od ní Ka- teřiny Třeštíkové dckami učiněn jest, jemu jsou žádného odporu neučinili, davše jej přečísti mluvili; že kšaftem, kterýž učinila podle právu města tohoto, vzlahuje na kšaft onen dckami zapsaný, v němž i svrchkuov dokládá, chtěli by, v čem jsou se tam obmeškali, zde sobě při tomto od- -poru nahrazovati a na tomto právě o to slyšání býti, což Jim postačití nemuože. Neb právo městské nikda k sobě toho nepřijímalo, a přijímatí spravedlivě nemá, což by se kšaftuov z desk zemských dotýkalo, aby to při právu městském se soudili jmělo. Mluveno i to od strany, že jsou se rozsudky staly na týž kšaft a takovými rozsudky že by všecky svršky Janovi z Hyršova přivlastněny býti jiněly, k čemuž se to za odpověď dává, že takovým ná- lezem žádné svršky jemu Janovi z Hyršova přisouzeny nejsou a nebyly, tolikéž i ona Kateřina tím nálezem jich odsouzena nebyla a není. Ze by pak v přísaze žádné vý- minky, coz by jejich vlastních svrchkuov byti jm&lo, nc- učinila, nebylo na její vuoli, než jakž jí od práva vymě- řeno a nalezeno bude, tak se zachovati musela, při kte- réžlo přísaze jest zůstavena a žádný ji z toho ani z jiného až do sinrti její nenaříkal, mohlať jest tehdy dobře o tom, což jejího bylo, kšaftovati i učiniti, jakž se jí líbilo, a protož což nyní se a oč strana domlouvá, a po smrti její na to nastupuje, vidí se, že u práva platnosti žádné to nenese. A kdež v řečí své i toho dokládají, že by dva vozy Satuov odvézti i něco jiného dala, což že by v ná- pad jemu Janovi z Hyršova také jíti jmělo, však se jinak v lon paměť snáší a oni poručníci jsou zle slyšeti museli. A protož i zle to vykládají, však zjevně se praví, že jí Kateřině vzatkem se škoda stala od Pavla pokrývače na tomto a na onom, jakž v tom kšaftu poznamenáno jest. Též že zaJanem kloboučníkem na svršcích, šatech ložních, cínovém nádobí, kotlících i jiných věcí se dva vozy zuo- stalo, proč, poněvadž osoba jistá se jmenuje, a poručníci oni vědí, necht k ní podle rozumuov svých, jakž umějí, své VIII. V Celetné ulici. 593 přikročí, dává se jim moc, ač mají-li k lomu spravedlnost. Ale aby tudy těm sirotkuom, jimž: Kateřina Třeštíková odkázala, tudíž i nápadu hejtmanovu ublížení se státi jmělo tímto jich předsevzetím, toť býti nemuože. Však toho žádná práva nehájí, aby jeden z statku svého ne- jměl odkázati, což by chtěl, vzláště příteli. Pak ona Ka- teřina Třeštíková jsouc znamenilého statku kšaftem nebož- tíka prvního manžela svého Bernarta Němečka zmocněna a jeho mocnú hospodyní učiněna, bez kteréhožto statku Simon Třeštík, druhý manžel její, byl by statku Tepli- ckého ani jiného kupovati nemohl, a protož muselat jest svüj statek jin(ti a jméla, o kterém také i pořádné poří- zení učinila. A nadto vejš kdež pak tak mnoho o tom, že by nepořádný spis učinila, se domlúvají, však zřízení zemské staré to v sobě zavírá, kdyby v kterém zápisu anebo kšaftu komu zejména svrchky nebyly zapsány a odkázány, Ze jich uziti nemuoze. Jakož i Simon Třeštík tak učinil, že což Kateřině, manželce své, odkázati chtěl, to jest zejminéna, jakožto duom se všemi svrchky a ná- bytky, jmenoval, a potom když nápad na bratra: svého zřídil, tu o svršcích žádné zmínky zejména jest neučinil, ale což jest chtěl, aby nápadem naň i na dědice jeho přišlo, to jest zejména vyjmenoval. A protož tu strana na tom se nemálo mejli. Žádá p. hejtman podle téhož od- kázání i také zřízení zemského starého, aby v té sprave- dlivosti sirotčí i také v nápadu po nich od práva sprave- dlivě opatřen býti mohl. Zase od poručníkuov skrze přítele dich promluveno: Že by neradi daremními a zbytečními řečími p. purgmistra pány zaneprazdhovali, ani na tyto mnohé řeči, kteréž se bez duovodu činí, mnoho odpovídali, neb se to ví dobře, co a kdy kšaftem pořádným sluje, že ne tehdáž, když se činí, než kdy po vyjití právního času pečetí se stvrdí a v knihy vejde, a protož že to Kateřiny Třeštíkové poří- zení spisem se jmenuje, nemají se oč domlúvati. Kdez pak o svršcích se mluví, že odkazujíc Kateřině, manželce své, on Simon Třeštík zřetedině by jmenoval duom s svrchky a nábylky, dává se tomu místo, ale aby šetřili také slov v témž kšaftu níže položených, když již po smrti Kateřiny nápad na Jana z Hyršova obracuje u ji toliko na tom užívání na všem jest až do života bylo, že týž Simon dokládá tímto slovem, to všecko a také všecky ty grunly oc, kterýmžto slovem to všecko míní se a ro- zumí, již což předešle jmenováno jest, a od svrchkuov a nábytkuov v týchž domích bylo, a tak jmajíc tu zřetedlně a světle doloženo, chtěli by jinak to vykládati i svou při na tom stavěti. Ze ona Kateřina o svém statku kšaftovala a statek svuoj jměla, nechť to ukáží, co jest pak jejího bylo. Jakož ktomu přiměřují kšaft prvního manžela jejího Němečka, kdyžť jest se stím se vším, ač jmělu-li jest co, k druhému muži svému Simonovi Třeštíkovi poddala a jemu o tom o všem kšaftovati dopustila, kromě tisíc kop gr. č. smhívami vymíněných, o kteréž j»otom s předešlým p. hejmanem hradu Pražského smlouvu učinila, jižť jest statek její býti nemohl a nebyl, než jeho Třeštíkuov. A protož ona o jeho statku říditi ani kSafiovati nemohla Mluví se i to od p. hejtnana, že kdyby to proti připsání J. Mti Kr. anebo vejpovědem od stolice učiněným býti jmělo, že by toho užili neráčil, tu račte vážiti, jak se jedna řeč s druhou srovnává. Neb vejpovéď jest, když z svtchkuov vinina byla, kteréž odvézti dala, že ty Janovi z Hyršova náležejí, tehdy pinu toho užití žádati ráčí proti té vejpovědi. O kšaft pak a statek pozemský žádného zde soudu není, než o svršky mčstské a nábylky, což tomuto právu podle zřízení zemského dobře náleží. A o ten kšaft z desk zemských páni poručníci budí se věděl 75 

Strana 594
594 VIII. V Celetné ulici. dobře kdy a kde domlúvati. Mluvili i o starém zřízení s strany svrchkuov, ale kdyZ nic neukazují, potřebí proti tomu mluviti není, neb co se neukazuje, na to se soudu nečiní. Dokládá se i toho, což se pobrání koflíkuov a peněz i jiných věcí dotýče, aby z toho ti od pánuov po- rucnfkuov vinini byli, moc se dává, kterýmžto dáním a tou řečí p. hejlman se z spravedlivosti, ač má-li jakú, vyvozuje; neb kdož se k čemu před právem svolí, že o to další rozpor žádný jíti nemá. K tomu od p. hejtmana promluveno: Zdálo by se býti to zbytečné, aby již co více o tom, že pořádný to jest kÉaft Kateřiny Třeštíkové, mluviti se jmělo, poněvadž právo kapitoly šedesátý šestý v artykuli prvním to vymě- řuje a, co jest kšaft, vykládá, kterýžto když jest tím po- řádkem učiněn, již ne spisem ale k3aftem slouti jm, v němž se to zejména dokládá, že Kateřina Třeštíková statek svuoj odkazuje, a tak jiZ strana muo2e rozuměli, poněvadž o svém kšaftovala, že jest tu tím kšaftem, co jejího bylo, ukázáno. Zádá p. hejtman podle takového svého pruovodu od práva býti zachován. Od poruéníkuov na to promJuveno : Ze tuto Zádny soud není, ani se oni nesoudí o pořádek kSaftu anebo jak by kšaftové činění býti a ku právu přicházeti jměli, než jest soud o svršky a statek Simona Třeštíka, a ten, jakej by byl, jest kšaftem jeho dosti ukázáno, o kterémžto on nebožtík jakožto o svém, kterýmž vládl, dobře kšaf- tovati mohl. Jak pak Kateřina Třeštíková tím statkem, O kterém2 teu spis učinila, vládla neb nevládla, to se dobře ví, a protož jim víc o tom mluviti potřeba není. Nechtí víc zaneprazdňovati, než to krátce připomínají, že oni poručníci, když Kateřina Třeštíková stonala, za po- psání jsou svrchkuov žádali, ale že jim ta odpověď od práva jest dána, poněvadž jí Kateřině těch svrchkuov užívání až do smrti náleží a ona ještě živa jest, Ze to býti nemuože, kteroužto odpovědí vuole poslední nebož- tíka Třeštíka též i nález, kterýmž Janovi svrchky a ná- bytky přisouzeny podle připsání J. Mti Kr. jsou, se tvrdí a s tím k rozeznání právu spravedlivému se připouštějí. Naposledy od p. hejtmana promluveno: Z řečí jich rozuměti jest, že sami nevědí, co a oč mluví, jednak že o statek Simona Třeštíka se soudí, jednak že o svršky a statek Kateřiny Třeštíkové, a tak sami sobě pletou a pro mnohé mluvení nepamatují, ale p. hejtman ví, proč jest listem jedním i druhým od práva k tomuto dni obeslán, že o odpor kšaftu, davše též listy precísti. Dotýkají tu néjaké vejpovédi, kterouz by se jmělo něco tvrditi, mohli jsou oni bez strany, co chtéli, Zádati a vznáieti, ale kdyz obě strany před právem nestojí, vejpověď na vznešení strany jedné se nečiní. Tím zavíraje, že podle práva a spravedlnosti své nápadní sirotci i on p. hejtman sprave- dlivě zachování budou. Tu p. purgmistr páni — takto o tom vypovídají: Poněvadž kšaft nebožtíka Simona Třeštíka z Hyršova na poruceni J. Mti Kr. pána našeho nejmilostivějšího podle práva města tohoto pořádně k svému stvrzení jest přišel, kterýž v sobě nápad také svrchkuov, nábytkuov i hospo- dáistv( po tém uebozt(kovi Simonovi Tre&t(kovi pozü- staljch na Jana z Hyršova a jeho dědice, když by Kate- řina Třeštíková, manželka jeho, umřela, zavírá, jakž i vej- pověď od práva mezi poručníky Jana z IlTyršova a Kate- řinou Třeštíkovou učiněná lo v sobě zřetedlně vysvětluje, a {fZ svrchkové sou právem v popis na dožádání stran uvedeni, z těch příčin poručníci Jana z Hyršova k těm svrchkuom po Simonovi Třeštíkovi pozůstalým podle téhož popisu právo a spravedlnost mají. Než poněvadž uebožka VIII. V Celetné ulici. Kateřina Třeštíková podle práva, jakž jí nalezeno bylo, to přísahou jest spravila, že po nebožtíkovi Simonovi Třeštíkovi, manželu svém, žádnými svrchky, nábytky, kle- noty, hotovými penězi ani jiným statkem na ublížení ná- padnfkuov, mimo popis nehÿbala a jeho neukryla a ne- odnesla, ale že ten: všecken statek podle kšaftu manžela svého bez umenšení v své pospolnosti a moci a v správě zouplna má a drží, z čehož po takové správě vajše za živnosti své ona Kateřina Třeštíková od žádného nebyla naříkána ; i z té příčíny, což by koli jiných svrchkuov a nábytkuov po Kateřině Třeštíkové jejich a jí vlastně ná- ležitých mimo týž popis se našlo, a ty Ze by ncboz tíka Simona Třeštíka nebyly, o týchž ona Kateřina kšalt a pořízení podle práva, komuž se jí zdálo a líbilo, učiniti jest dobře mohla. Actun f. 6. post Sophiam a. 1548. 19. 1662, 17. června. Rukop. č. 2118 f. 28. Pavel Jíša, jinak Kulhavý, vážnej v Tajně, a Markéta koupili duom mezi domy Kedrlovým a p. Jana Reháčka z Květ- nice ob uličku od Linharta z Hyršova na místě Jana a Si- mona i jiných bratří odtudž z Hyršova let nemajících, za 700 k. č. Act. fer. [III. post Vitum. (R. 1568 byl Pavel Jíša již mrtev a platí peníze gruntovní vdova Mar- kéta.) 90. 1570, 16. března. Tamtéž f. 246. Václav z Vlka- nova a Dorota koupili duom od starodávna u slunce ře- čený mezi domy Petra Trejtlera a Kedrlovic ležící od Markéty, po Pavlovi Kulhavém vdovy, za 768 k.c. A pan purgmistr a páni jemu Václavovi z Vlkanova takového trhu na ten zpuosob dopouitéjf, že bude povinen ve dvú letech buď tento nebo druhý duom svůj (aby sousedé ne- hynuli) prodati. Act. postridie Longini. 21. 1581, 10. srpna. Rukop. c. 2120 f. 305. (K&aft Doroty Vlkanovské. Já Dorota Vlkanovská, manželka pana Václava z Vlkanova, obývající v Starém Městě Praž- ském, oznamuji tímto listem přede všemi vuobec, kdež čten: nebo čtoucí slyšán bude a zvláště kdež náleží, že znaje to, kterak vSickni lidé z uložení Božího pro hřích a pád v ráji prvních rodičuov lidského pokolení jsou smrtedinf a pokulu smrti casné nésti i ji podniknouti mu- sejí, jakž pak i já zminouti a cíle toho ujíti nebudu moci, ale ten dluh zaplatiti musím podle příkladuov nesčíslného počtu lidí, kteříž z tohoto světa skrze smrt časnou vykro- čili, jsouce prve v nedostatku zdraví postavení, což i při mně se nachází (a přísloví jest, že nemoc strach smrti) však nicméně paměti dobré a rozumu zdravého vždy až posavad P. B. muoj ráčil jest mi popříti; podle čehož tomu chtějíc, aby po smrti mé, když z tohoto bídného světa anebo časného života od P. B. stvořitele mého do onoho budoucího a věčného, o čemž silnú a nepochybnú naději a víru mám, že to pro Jezu Christa, syna svého jednorozeného a spasitele mého jediného, i nevinnou smrt a všecky zásluhy jeho nade mnou se smilujíc a mé hříchy mně odpustíc učiniti ráčí, budu povolána a pojata, žádných souduov a nevolí i nesnází nevzniklo o statek muoj vlastní a dědičný, kterýž z požehnání a nadělcní Božího a po dobré paměti paní Kateřině z Tryskovic, paní mateři mé milé, i také od svrchudotčeného Václava z Vlkanova, manžela mého, podle dobrovolného a společného nis manželuov snešení a srovnání postoupený mám, jakž ta- ková smlouva a to porovnání v jistý spis uvedené a po- četí jeho Václava i jiných dobrých lidí pečetmi a sekrytem na svědomí přitištěnými jest utvrzené, kteréhožto i přípis do tohoto listu a kšaftu mého vložiti jsem dala. A tak aby statku toho mého vlastního krev má a přátelé moji bez souduov a překážky každého člověka užití mohli, o témž 

Strana 595
VIII. V Celetné ulici. statku mém vlastním a dědičném podle mé dobré a svo- bodné vuole, užívajíc rozumu zdravého i paměti dobré (jak výš dotčeno), kšaft a poslední vuoli mou sepsati scm dala, o němž takto řídím a kšaftuji i poroučím: Předně že všecken ten statek mně náležitý, jmenovitě pak dva sklepy v kotcích kožišných vedle sklepu rožního pana Mikuláše Karyka z Nezna po levé rucc, od soukennych kotcuov jdouc, mné postoupené od manzela mého p. Vá- clava z Vlkanova, potom plátna všecka a všelijaká, kteráž se koli najdou, též koření a jiné krámské zboží, dluhy také všecky mně od lidí začkoli povinné, k tomu peníze hotové i klenoty od zlata a stříbra, nádobí cínové, též měděné a svršky jiné, též šaty chodící i ložní a všeliké nábytky, což v své moci mám, nic ovšem nevymieňujíc, cožkoli toho statku mého jest a po mé smrti se ho najde, ten všecken mocně dávám a poroučím Mandaléně z Vlka- nova. dceři mé, zplozené s Václavem odtudž z Vlkanova, již nejednou jinenovaným manželem mým, a na ten čas manželce Jana mladšího Kapra z Kaprštejna, a to na tento zpuosob: Nejprve aby ona Mandaléna, dcera má, z toho statku ode mne jí odkázaného a daného dluhy, kterýmiž jsem já lidem povinovata, jestli że by za živo- bytí mého nebyly zaplaceny, hned po stvrzení kšaftu to- hoto bez odporu zaplatila, jakožto paní Zuzanně Tretlerové v Zelezné ulici bydlejici, sestfe mé milé, za plátna čtr- nácte set kop mii. povinnych a plibylo-li by co vejie dluhu do smrti mé anebo také zase jestli by se umenšilo a tak což by se koli spravedlivě našlo, aby zaplaceno bylo. Item p. Jiříkovi Karbanovi z Volšan, bratru mému milému, tisíc kop míš. mně na hotové sumě od něho půjčených. Dále pak táž Mandaléna, dcera má, z toho. statku jí ode mne odkázaného jest povinna po smrti mé toto vydati: Predné p. Václavovi z Vlkanova, manželu mému a panu otci svému, ve čtvrti letě od ztvrzení kšaftu mého pořád zběhlém pět sel kop míš., kteréž jemu z lásky odkazuji a poroucim. Potom synuom jeho se mnou zplozeným a bratřím svým třem Janovi a Jakubovi Flo- riánovi, též Martinovi z Vlkanova, jednomu každému z nich obzvláštně, patnácte set kop míš. Předně Janovi již žena- tému k živnosti jeho po smrti mé a od ztvrzení kšaftu tohoto mého též ve čtvrti létě pořád zběhlém jeden tisíc kop míš. bude povinna vydati, pět set pak kop též míš. potom v roce od toho času pořád přišlém Jakubovi Flo- rianovi a Martinovi, mladším dvěma bratřím svým, před- jmenovaná Mandaléna též každému z nich puol druhého tisíce kop míš. povinna jest dáti a vyplniti takto. Kdyż by let svých dospělých a rozumných který z nich došel a živnost ancbo handl svůj vésti sobě začal, tehdy hned podle dojití let jeho a živnosti začetí tisíc kop míš. aby mu dáno bylo a od toho času potom v roce pořád zběh- lém pět set kop míš. A jestliže by z těchto dvou synuov mých mladších Jakuba Floriana a Martina, kterého před dojitím tel jeho a prve nežli by živnost sobě vésti začal ala suma se jemu vyplňovati ještě nezačala, P. 13. z tohoto světa povolati skrze smrt ráčil, tehdy tomu chci a ta jest vuole má, aby na druhého živého pozuostalého i na Jana, bratra jejich staršího, nápad těch puol druhého tisíce kop míš. šel. Pakli by oba mladší výš jmenovaní Jakub Florian a Martin pied dojitím let svých a živnosti své provozo- váním zemřeli, tehdy toliko po puol osmu stu kopách míš. z jednoho každého na Jana aby šel. Než jestliže by oni mladší živi jsouce let svých dospělých a živnost provozo- zovati sobě začali i také díl té sumy ode mne jim odká- zané k sobě přijali kterýkoli z nich, tehdy bude moci o vostatní sumě jemu nedodalé a nevyplněné též nápadní kšaftovati a říditi i ji dáti a odkázati, komuž by se dobře VIII. V Celelné ulici. 595 vidélo a libilo. Pakli by P. B. jemu, když by se ożenił s manželkou pořádnou, dítky dáti ráčil, tchdy těm aby ostatní suma dána a vyplněna byla. A jestliže by klery z synuov mých již nejednou oznámených anebo kdo jiný tomuto kšaltu mému a poslední vuoli mé na odpor jakým koli zpuosobem se stavěl a na tom, což jim tak ode mne, ja- kožto od matky jejich, a z lásky mateřské jest odkázáno nejsa toho vděčen přestati nechtěl, ač té naděje nejsem, tehdy toho odkázání mého zcela a zouplna ani nápadu aby neužil a Mandaléna, sestra jeho, nebude povinna než sto kop gr. č. jemu dáti a mimo to jiné všecko při ní zuostati má. Vejše pak podle vuole mé svobodné jiným přáteluom mým dobrym poroučím a odkazuji z statku mého, aby Mandaléna, dcera má, po smrti mé vydala p. Jiříkovi Karbanovi z Volšan, předřečenému bratru mému, koflík stříbrný bílý, vnitř pozlacený také s přikrývadlem, kterýž mi se po dobré paměti paní Kateřině Karbance z Tryskovic, mateři jeho a mé, dostal. Item paní Zuzaně Tretlerové, výš jmenované sestře mé, konvičku křištalovou do stříbra udělanou a zasazcnou, kteriż od Václava z Vlkanova, manžela mého, odevzdanú na díl muoj mám. Dále Václavovi Tretlerovi, synu dotčené paní Zuzany a ujci mému, dva koflíky veliké pozlacené, jeden do dru- hého vcházející a od častopsaného Václava z Vlkanova také mně dané. Potom panně Alžbětě Tretlerové, tetě mé a dceři paní Zuzany, sestry mé, dvě stě zl. uh. na zlatě. ltem paní Julianě Porkerové z Vlkanova, u zlatého kola na ten cay v Star. M. Pr. bydlejíc(, padesáte kop míš. A Janovi z Vlkanova, bratru jí Juliany a Václava, manžela mého, padesáte kop míš. Paní Anně Skodové, manželce p- Jiříka Skody, měštěnína v městě Slaném, pro lásku, kterúž k ní mám, sto kop míš. odkazuji, aby jí vydáno bylo. Mikulášovi barvíři a Anně, manželce jeho, v Brodě Ceském na tento čas bydlejícím padesáte kop míš. Jtem paní Anně Machkové, manželce p. Matěje Machka, měště- nina Zatcckélo, odkazuji mantlík odévac( karmazínovy černý, popelicemi podšitý, aby na mne památku měla. Napo- sledy což sem již tulo ostatku mém kšaftovala a poslední vuoli sobě sepsati dala, toho všeho v moci a vuoli své svobodné zuostavuji a zanechávám, tak abych mohla to kolikrát koli by mi se líbilo změniti a o tom jinak podle své dobré vuole říditi a poručiti. Jestliže bych pak jiného pořízení žádného o tom neučinila, tehdy tento kšaft muoj o slatku mém učiněný aby pruochod a moc svú měl, nebo jest ta konečná vuole má o tom. Na utvrzení a do- konalejší toho všeho jistotu i duovérnost mou vlastní rukou v témž kšaltu dole jsem se podepsala a nemaje pečeti mé, však nicméně pečetí dobré paměti paní Kate- tiny Karbanky z Tryskovic, mateře mé milé, jakž po smrti její mně se dostala a v mé moci posavad zuostává, jej sem s jistým mým vědomím upečetila. A vajše také dozadala sem se ur. p. Tadeaše Hájka z Hájku, v umění lékařském doktora, a slovutného p. m. Matěje Bydžov- ského z Aventinu, měštěnína St. M. Pr., že sou také na svědomí pečetmi svými, však sobě i dědicuom a budou- cím svým bez všeliké škody, tento kšalt muoj upečetili. Jenž jest dán a psan I. 1581 ve čtvrtek den sy. Vavřince a desátého dne Augusti měsíce. Dorota Vlkanovská rukou vlastní. L. P. 1580 v sobotu po Na nebe vzetí P. M. p. Václav z Vlkanova s paní Dorotou, manželkou svou, jsou se dobrovolně snesli a srovnali o díl statku, kterýmž ji z statku svého vlastního odbyl a odbývá i za věno jí kni- hami městskými pojištěné zejmena tímto: Předně dva sklepy v kotcích kožišných ve 300 ko- pách míš., pláten za 1115 kop míš., koření za 1000 kop 75? 

Strana 596
596 VIII. V Celetué ulici. míš., dluhův všech a všelijakých podle cedulí řezaných za 17707 kop míš., peníze, který panna Mandalena z Zatče a z Klatov přivezla, ty jí všecky postupuje a ode- vzdává. Item klenoty její po paní maleři její všecky, k tomu dva koflfky velikÿ pozlacenÿ a konvicku krista- lovou. Item svršky všecky, též šaty ložní kromě, kde če- ládka líhá, a s jedno lože šatuov pro dobrého přítele. Též šaty její chodící, k tomu nádobí její cínové všecko, s tím se vším ona paní Dorota aby mohla a moc měla uciniti, což by se jí dobře líbilo a zdálo bez jeho Václava z Vlkanova, dědicnov a budoucích jeho překážky všelijaké. O kterémžto statku svém dědičném bude moci říditi, kšaftovati, buď jej komu koli chtíti dáti a zapsati a s ním jako s svým vlastním kdykoli a kolikrát koli by se jí vidělo a zdálo učiniti podle dobré a svobodné vuole své nyní i na časy budoucí a věčné; k tomu jí koně tři při- dává a vozy k potřebám. Proti tomu zase paní Dorota přijmouce k sobě za díl svuoj nadepsaný statek od p. Václava, manžela svého, více se na něho a statek jeho potahovati, jeho naříkati ani co více od něho žádati ni- žádným vymyšleným zpuosobem nemá nyní i na časy bu- doucí a věčné. Toho na potvrzení a budoucí paměť toto porovnání a smlouvu mezi sebou jsou v tento spis uvésti dali a na svědomí pečeť svou týž p. Václav z Vlkanova k této smlouvě jest přitiskl s podepsáním vlastní ruky své. A pro lepší toho jístotu dožádali js»u se z obojí strany manželé urozených p. doktora Matouše Kodicilla z Tule- chova a p. Mikuláše Dačického z Taurnpergku a p. Václava Zežhuli, že jsou pečeti své a pan Václav Zežhule sekryt svuoj k této smlouvě přitiskli, sobě a dědicuom svým beze škody. Stalo se, ut supra. 22. 1585, 8. ledna. Rukop. č. 2179 1. f. 3. Jakub Florian z Vlkanova přiznal se, že přijal jest podle kšaftu Doroty z Vlkanova, matky své, 250 k. gr. č. již ostatních od Jana ml. Kapra z Kaprštejna, švakra svého. Act. fer. IIl. post Epiph. 28. 1585, 29. července. Rukop. C. 1136 f. 292. (Jakub Florian z Vlksnova s Janem, bratrem svým.) - - Léta Páně 15685 ve čtvrtek po nedéli Cantate Jakub Florian z Vlka- nova obeslav Jana odtudž z Vlkanova, bratra svého, skrze přítele svého oznámiti dal, kdež pře mezi nimi na prů- vodích zůstává, že jest s týmiž průvody na hotově, žádá, aby čteny byly. Proti tomu od Jana z Vlkanova jest mluveno: Poro- zumívá lomu, že by Jakub Florian, bratr jeho, chtěl ně- jaké průvody dáti čísti i praví, že nic čteno býti a on Jakub jich užití nemá z této příčiny: že on Jakub, maje sobě s ním termin k outerku post Jubilate podle žádosti jeho peremptorie od práva uložený, ten den, když na (u pri pfijfti mělo, bylo z rady oznámeno, aby ony strany na ten čas odešly a ku panu purgkmistru po vobéd& na- jíti se daly a o odklad se snesly. I když sou se tam po- stavili, Florian o žádný termin jistý se snésti nechtěl; to Jan vida, že Jakub svévolně po své při jíti nechce, sám, ne z povinnosti ale dobrovolně, jeho Jakuba hned k čtvrtku post Jubilate obeslal a jeho právem nutkal, aby, co jest začal, sobě k místu vedl. Florian pak po takovém obe- slání se jest neposlavil, čemuž se z rejstříku, kteréhož podává, vyrozumí. Poněvadž pak právem vyměřeno jest, kdo ku při své, a zvláště původ nestojí, že při svou tralí, podle kteréhožto práva i Jan také hned ten den, neod- stupujíc od práva, žádal pro nestání jeho Jakuba ku právu za upuštění od práva, a takového svého ohlášení za po- znamenání; což také od práva poručeno, aby to jeho VIII. V Celelné ulici. ohlášení poznamenáno bylo, kteréhož rejstříku podävaje, žádá jeho za přečtení. A že má od té pře hlavní upuštěn býti, to chce ukázati. Na to od Jakuba Floriana mluveno: Jest s podivením, co tento Jan opět i před sebe beře, chtěje nějakou novou interlocutorii uciniti pravfe, Ze k nějaké obsílce nestal, ježto Florian nic nevěděl, co on tou obsílkou mínil, a tím jeho o jeho spravedlnost připraviti nemůže, že k jeho obsílce nestál, než kdyby Jakub, maje pořádný právní odklad, k němu nestál, mohlo by toho něco býti, ale tuto nic toho nebylo. Jest pak Jan na velikém omylu, v outerý post Jubilate jeho Jana procurator sám do rady vzkázal, aby se věci poodložily, a tak z rady poručeno bylo, aby se strany ku panu purgkimistru daly najíti a o jistý den se snesly, že se pak snésti nemohly, on Jan se sám hned ke čtvrtku v obeslání dal, to jemu Florianovi k žádné škodě není. A Janovi také toho žádná potřeba nebyla, aby jsouc strana obvinčná, měl původa obsílati, nýbrž původovi náleží na svou při nastupovati a po svém právě kráčeti; a pakli by den a rok mlčel, tu teprva o svou spravedlnost přichází, čehož se tuto nic nestalo, aby měl tak dlouho s svou pří mlčeti, protož Jan zbytečně zane- prázdňuje, věře právu, že při své spravedlnosti a právních odkladích zůstaven bude. Od Jana: Mohl hned v úterý post Jubilate žádali za upuštění od práva, ale ušetřil v tom prokuratora jeho, poněvadž pak kjeho obsílce nestál, věří, že od při osvo- bozen bude, jakož podobní příkladové se nacházejí. jeden mezi Jiffkem Trupachem a Jiffkem Gerlí; druhý mezi Václavem de Clivo a Jindfichem Suknièkou, Zâdaje téch také v této při užití a podle nich zachován býti. Od Jakuba: Jest rozdíl mezi citovanymi nálezy a touto pří, nebo Jindfich Suknièka maje sobé od práva diclum učiněné, od něho na rozmýšlení vzal, a nesložív peu& důkladních, když čas rozmýšlení vycházel, nedal se ku právu najíti a Václava k doslyšení pře začaté neobeslal, tudy Václav de Clivo, když jeho obeslal a on nestál, spravedlivě jemu za stané právo dáno jest, čehnž se v této při nic toho nestalo a tak daleko nepřišlo, protož zune- chajíce daremního zaneprázdnění, poněvadž Jakub s svými průvody na hotově jest, žádá, aby v nich bcz překážky Jana vyslyšán byl. Od Jana doloženo: On vždy na svém stojí, že pro příčinu předloženou od té pře upuštěn a absolvován býti má, pakli tomu místa dáti nechce, chce to ukázati, žádaje k průvodům podle práva připuštěn býti. Tu strany jsouce sobě na odporu, jest jim termin k průvodům pod ztracením té pře od práva uložen, na kterýž stojíce, Jan dal čísti rejstřík obsílek, ohlášení jeho pro nestání Jakuba Floriana k obsílce, právo městské A. 41. roz. 5. A. 46. roz. 4. 5. 6. A. 49., zřízení zemské B. 48., k tomu mluvě, že tímto průvodem dostatečně provozuje příčinu potracení pře Jakuba Floriana, bratra jeho, pro jeho ku právu nestání, předně rejstříkem, když do rady puštění byli, Florian nic jest ku při své neuka- zoval, o čemž dobrou vědomost má p. Cypryan Stříbrskej, kterýž toho času p. purgmistrem byl, na jehožto: paměť táhne se, a tu tehdaž bylo jim od něho oznámeno, aby se k nému dali najíli, budc-li je moci porovnati, že k tomu se přičiniti chce, a když sou k němu přišli, tu Jakub bez přítele svého, když se v nic dáti nechtěl, od pana purg- mistra sou propuštění. A ač jemu Janovi již nebylo po- třebí dále jeho Jakuba k dovedení pře jeho nutkati, však ; nicméné jelio ad fer. V. post Jubilate obeslal, klerýž sa tak od ného obeslán, kdy2 ponejprv nah voláuo bylo, 

Strana 597
V4H. V Celelné ulici. jest se neohlásil a od práva ušel; podruhé když volán byl, u práva se postavil, ale tu též žádných průvodův no- vedl; po třetí sa zavolán, tolikéž jest k tomu nic neříkai, a lak on Jan vyčkavší, aZ páni vyvslati méli, tu žádal, aby naň slané právo dáno bylo, ano i toho ohlášení za poznamení žádal, kteréž čteno. A když se kdo toho do- pouštěl, čehož se on Jakub Florian dopustil, vždycky druhá strana od práva bývala upuštěna, čemuž se jemu také dostane, jakož i příkladové na to jsou, dav čísti ná- lezy 1. mezi Václavem de Clivo a Jindtichem Suknickou, 2. mezi týmiž osobami, 3. mezi Jiříkem Trupachem a Ji- fikem Gerlf x confirmaci, 4. reformací mezi Samuelem Nejepinskym a Václavem Saurem z Poděbrad, item zří- zení zemské D. 16. dokládaje, že věří, že podle těchto nálezův ukázaných, čeho se jiným dostávalo, jemu se také dostane, a jak pro nestání ku právu sou pře jich zdvi- häny byly, że také tato pře bude přelržena a vyzdvižena. Zřízení pak zemské ukazuje, že rozsudkové v své moci züstávati maji. Proti tomu od Jakuba Floriana mluveno: Ze zbytećnś touto excepcí Jan, bratr jeho, zaneprázdnění činí a dispu- tuje de lana capriva, chce z ničehéhož učiniti něco, což samému p. Buohu náleží, a předně než k replice přistoupí, táhne se nato nejprvnější ohlášení své, kteréž strana uči- nila v outerej post Jubilate. že se to nesrovnává s tímto promlouváním, neb praví se, že naň Jakuba voláno bylo a potom že nebylo, a tak jedno proti druhému jest, a právo vyměřuje, kdo jiný żaluje a jinć vede, że to jemu zdvizeno byvá. B. 14.. zřízení zemské C. 15., potom že v outerej post Jubilate mcli odklad peremtorii, to jest tak, Że na len den od pana purgkmistra Cypryana Sti brského, na kterćhoż sc podle priva paměť táhne a jí též užiti žádá, tolikéž na privo městské B 81. roz. 3., kterak ten den od žídnýho jest ani stanýho práva ani upu- štění od práva nebylo, než jakž strana toho dokládá, že pan purgkmistr oznámil, aby k němu do domu přišli a tu aby se o odklad snesli, na tom strany přestali a tomu neodporovali; a právo ukazuje, co pod výminkou zůstává, k tomu se žádný nezavazuje, a tak jiZ tato příčina od strany původné předložená zbytečná jest, a toliko zane- prázdnění daremní se činí; nálezové pak ukázaní k této při se netrelují a to z příčiny té, že mezi Jindřichem Sukničkou a Václavem de Clivo se stala: vejpověď, že mují v prüvodcch slySéni býti, a Suknička vzal na rozmyšlení, potom ani důkladních peněz nesloZil, ani po vyjití roz- myšlení ku právu se nepostavil a Václava neobeslal, pro- tož Václav sám jeho obeslal, a když Jindřich nestál, spra- vedlivć jemu stanć právo proti Jindřichovi dáno jest. Ale tuto žádného dictum se nostalo, aby v průvodích vy- slyšání byli, než kdyby bylo dictum a on od něho ne- apeloval, a potom se ku právu zase ncdal najfti, tehdy by mohlo býti, aby Jan byl od té pře upuštěn, jakž dru- hej nález v sobě obsahuje, že když Jindřich ku právu nestál, dáno naň stané právo, ale tento Jakub fer. 3. post Jubilate k odkladu stál. Mezi Nejepinským a Václavem Saurem ten také jest rozdílnej; že pak jeho Jakuba ob- sílal, ale nač by to obeslání se vztahovalo, poznamenáno nebylo a není. Dále dal čísti rejstřík obsílek pří novejch, pak po při nové měl-li by kdo žádati starého práva nebo upuštění od práva, to při uvážení právu se zanechává a práva vyměřují, jak se obsílati má, A. 45. roz. 6., kteréž se nevztahuje na upuštění od práva, ač toho času, když on Jan z Vlkanova žádal za upuštění, Jakub jesti stál, a tu od přítele jeho Jana sveden byl pravě, Ze pan purg- mistr páni mají jiná zaneprázdnění, a tak že z toho nic nebude, pročež voba šli spolu na rejnský víno k Zejdl- VH. V Celetné ulici. 597 huberovi a tam XII Zejdlfkü propili, ale Jan züstal, pak tudy by chtěl práv zůstati, a Jak se k průvodům odklad činívá právo A. 541. roz. I. A. 5b. A. 49. roz. 2., kteréž čteno, vyměřuje, z čehož rozuměti, kterak percmptorin vyšla v outerej post Jubilate, a tu nic toho při právě nebylo žádáno; a kdo hned toho dne nežádá, když strana nestane, potom toho ničehéhož užiti nemůže; načež dal čísti nález inezi Jiříkem Michaelem a Mathoušem formany a židem impressorem. Najde se i to, že Florian nedavši dvoum nedélím projíti jest obsílal k týmž svým průvodům Jana, bratra svého, poněvadž pan purgkmistr jistého od- kladu jim neučinil, dav na to čísti rejstřík obsilek ad fer. 8. post dominicam Cantate k průvodům etc. právo městské A. 52. r. 22. a 23., k tomu mluvil, že se ukazuje, kterak Florian po svém právě šel a nedal netoliko roku a dni, ale ani dvoum nedělím projíti, a tak jest nic nepromlčel. Toto pak zbytečné zaneprázdnění práva má strestáno býti pokutou právem B. 13. vyměřenou, nebo kdož jest kdy se toho dopouštěl, pokutován býval, a dav čísti reformaci mezi Dorotou z Suratic a J. M. C. paucm rychtářem, podle toho Zádal zachován byti. Zase od Jana mluveno: Ze privo pod literou A. 49, to s sebou přináší, jestliže by původ ku právu svému se nepostavil, o svou spravedlnost přichází; pak on Jakub Florian se nepostavil a tak o svou spravedlnost přišel jest, a jakž se táhne na paměť p. Cypriana Strfbrského, též i on se potahuje, že jest poručil, ne aby se snesli, než aby se k němu dali najiti, a tu Zc jest on Jan ozna- moval, chce-li Jakub jakožto původ po své při státi, že on také státi bude, a tu žádal za obsílku ke ctvrlku nejprv příštímu, o čemž on Jakub, sa tu přítomen, dobře věděl, že se proto obsílá, což vše ukázati se bude moci. Co se nálezův dotejče, jak je Florian vykládá, tomu Jan místa nedává, než jest té naděje, že se jinače najde; praví dále Jakub, že o obsílce nevěděl, i kterak nevědčl, an se k tomu sám zná, že jesti zde byl a polom zou- mysla odešel, a že by měl sveden býti od přítele jeho Jana, kterýž by jemu Jakubovi oznámiti měl, že z toho nic nebude pro zaneprázdnění pana purgkmistra pánův, tomu on přítel Janův odpvírá, aby ho měl v čem trošto- vali, nebo aby on měl věděti o věcech, kteréž se v radě dějí, to se trefiti nemůže a také on se na to nevyptává. Artykulové práva zbytečně sou přivedení, neb ti ukazují, jak se kdo pfi tom chovati má. T6Z i nález mezi formany a Zidem jest zbytečně přiveden, proto že oni nežádali upuštění býti od práva, ale tento Jan jest žádal, že pak nebyl upuštěn, to nepomíjí, neb se ještě vykonati bude moci ete. — Tím spor zavřín a právu k uvážení podán. Tu pan purgkmistr a rada slyšíce žádost Jakuba lo- riana, excepci Jana, bratra jeho, rejstříky obsílek, ohlá- šení, nálezy, právo městské, zřízení zemské, a toho všeho s pilností pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž právo ukazuje, že kdo k svému odkladu od práva učině- nému nestojí a nebo ohradna se při právě nečiní, při svou tratí; a aby mezi Jakubem Florianem z Vlkanova a Janem odtudž z Vlkanova, bratrem jeho, jakej po- řádný právní odklad ke čtvrtku po neděli Jubilate léta tohoto 1585 býti měl, toho od Jana z Vlkanova nitfmZ ukázáno a provedeno neni, uež prostá loliko obsilka od Jana na Jakuba daná se nachází, ale aby hned po obsílce v takové příčině stané právo dáváno býti nebo upuštění od práva se stáli mělo, toho právo nevyměřuje, z těch příčin Jan z Vlkanova své žádosti s strany upuštění a osvobození od hlavní pře mezi nimi bratřími užili ne- může, nýbrž oni brntři Jakub a Jan z Vlkanova pti prû- 

Strana 598
598 VIII. V Celelné ulici. vodích hlavní pře se zůstavují a v téch vysly&áni budou podle práva. Actum die S. Marlae anno 1585. 24. 1587, 26. ledna. Rukop. c. 2230 f. 161. Jakub Florian z Vlkanova oznámil, jakož jest při smhívách sva- debních z statku svého jménem věna Anně z Vopočna, manželce své, 1000 k. č. na hotové sumě obvěnil, zapi- suje je na domu u zlatého slunce řečeném. — Act. postridie Convers. Pauli. 95. 1589, 95. ledna. Rukop. č. 1173 f. 142. V středu den sv. Pavla na víru obrácení stal se popis věcí po Jakubovi Florianovi z Vlkanova pozůstalých v domě u sluncuov v Caletné ul. Toto se našlo: Ve svět- nicce zadni nabofc: koltrin osm v rámích, dva stoly, umývadlo s almárkou cínem fasovany a v almdrce při tom umývadlu v krabičce některé listy nebožtíkovy, též stříbro s ouškem, kteréž na hrdle nosíval. Almara koutní a v ní pouzdro lžic, Cosmographia, v kuchyni nádobí —, v komoře pacholitské IuoZe, v komote vedle kuchyně konví — nádobí, talifuov — luoZko pod nebesy — dv& kolibky —. V pokoji zeleným dva stoly černý, svícen visutý mosazný vo 12 cívkách, figura v rámu, na ní obraz ]. МЧ krále Rudolfa, kontrfekt nebožky manželky jeho Jakuba Floryana, též nebožtíka, svícen mosazný v stěně vo 1 cívce, almara prázdná. V komoře naproti tomuto pokoji v truhlici nádobí — v druhé truhle šaty — na mazhauze dva stoly, v světnici velký dva stoly, mříže vokolo kamen, v komoře naproti Iuožko žlutý pod nebesy, v sklepě v síni saňky malovaný. 26. 1590, 5. května. Rukop. č. 2230 f. 309. Po- ctivym purkmistru a konšeluom Star. M. Pr., věrným našim milým. Rudolf druhy —. Poctiv( vérní na&i milf! Jakož jest někdy Jan Cingulin z Vopo&na n. J.. hejtman náš na Brandejse, poručník nad sirotkem po někdy Jaku- bovi Floryanovi z Vlkanova pozůstalým a statkem jemu náležitým od nás nařízený, z tohoto světa smrtí sešel a po- něvadž toho potřeba, aby nadepsaný sirotek jiným poruč- níkem opatřen byl, ukazuje, a protož na hledání toho při nás a poníženou prosbu Lidmily, manželky po Janovi Cingulinovi, jakožto báby téhož sirotka, znajíc takovou prosbu její, jakožto blízké přítelkyně, slušnú býti, jí sme též poručenství nad již jmenovaným sirotkem z Vlkanova i nad vším statkem jemu náležitým milostivě dáti ráčili. Na ten zpuosob, aby takovy statek rnkojměmi hodnymi dostatečně zaručila a jej náležitě s dobrým a užitečným sirotčím, tolikéZ i sirolka toho opatrovala a ke cti a chvále boží, ke všemu dobrému a poctivému vedla. Vám poroučejíc, abyste přijmouce od ní takové zaručení téhož statku, ji v též poručenství uvedli a v tom žádnému žádné překážky činiti nedopouštěli. Jináče nečiníc. Dán na hradě našem Pražském v sobotu po Svâtostf léta etc. devadesä- tého a království našich Rímského patnáctého, Uherského osmnáctého a Ceského též patnáctého. Rudolf. Adamus de Nova domo, s. r. Bohemiae cancellarius. Ad mandatum s.c. maiestatis proprium Kryštof Zelinský. 27. 1590, 16. kvśtna. Rukof. c. 2230 f. 309. Jakož jest J. M. C. pán náš nejmilostivější na poníZenou prosbu Lidmily, pozuostalé po Janovi Cinkulinovi z Vopočna nad Jizerou, někdy hejtmanu Brandejským, vdovy, nad Václavem sirotkem, neboźlika Jakuba Floriana z VIkanova nezletilým synem, jehož v opatrování má, také i nad statkem téhož sirotka, jakožto vlastní bábě, poručenství dáti a jf Lidmile vnuka jejího s statkem všelikým poručiti na jistÿ zpuosob ráčil, aby ona statek zamčíc náležitě s dobrým a užiteč- nym sirolčím i sirotka toho opatrujíc ke cti a chvále boží ke všemu dobrému také poctivému vedla, jakž lakové VIII. V Celetné ulici. poručenství J. Mu C., jehož datum na hradě Pražském v sobotu po Svátostí léta tohoto devadesátého, plněji v sobě obsahujíc zavírá. I že se od ní Lidmily Cinkulí- nové vdovy tomu za dosti stane a ona statek sirotčí k zlepšení spravujíc řéditi bude i sirotka ke všemu šle- chetnému a dobrému povede —. Act. postridiae Sophiae. 98. 1607, 17. ledna. Rukop. c. 2179 1. f. 123. Václav z Vlkanova, po Jakubovi Florianovi z Vlkanova syn pozůstalý, oznámil, že jest mu Kaleřina Silvestrová z Ha- dova, po někdy Janovi z Vlkanova, strejci jeho, vdova po- zůstalá, náležitý počet ze všech příjmův statku jeho i také všech vydání učinila. 29. 1607, 3. prosince. Rukop. c. 2179 Il. f. 83. Staly se smlouvy svadebni mezi Centurionem Mukem, měštčnínem Nov. M. Pr., na místě a k ruce panny Ro- zyny, vlastní dcery jeho, a Václavem z Vlkanova — a lo takové, takže on Centurion Muk dává dotčenou dceru svou jemu Václavovi z VI. za budoucí manželku, po níž jmenem věna 100 k. m. věnuje a k tomu vejpravu po- ctivou, však tím ji statku svého neodbejvajíc. Proti tomu on Václav z VI. budoucí manželce své 600 k. m. obvé- nuje, kterejž on Václav z VI. na domě svém, jenž slove u slunců v Star. M. Pr. pojišťuje. 30. 1616, 2. Jedna. Rukof. c. 2114 f. 182. Zacha- riá$ Pecolt, měštěnín Star. M. Pr. a Anna, koupili dům v osadě Matky B. před Týnem mezi domy p. Kašpara Wintera z Polehrad z jedné a Honza bradíře ležící od starodávna u slunců řečený od Václava z Vlkanova a Ro- ziny za 4250 k. míš. (R. 1624 postoupeno zase zpět Vá- clavovi z Vlkanova.) Číslo pop. 555. (Dům u starých srpův.) @1. 1407, 16. července. Rukop. é. 2099 f. 12. Mixico, capellanus d. Nicolai, pridem subcamcrarii, fassus est, se nomine dicli domini nec non Aguezce, filie Sach- zonisse, relicte Petri Crucis, se percepisse L s. gr. debiti a Cruce institore. Acl. sabbato post Margarethe. 92. 1410, 18. kvétna. Tamléz f. 93. Dorothea et Katlierina, filie olim d. Nicolai de Okorz, fassi sunt, prout dictus d. Nicolaus domum dictam olim ad falces — Er- hardo Wicztum, notario ungelti — vendidit pro centum s. gr. ad quam vendicionem ipsc plenum ipsorum con- sensum dederunt et dant. Act. fer. IllI. post s. Stanislai. ®8. 1486, 30. zái(. Rukop. c. 2099 f. 406. Wen- ceslaus et Barbora, coniuges ab antiquis falcibus, obliga- verunt cum consensu Wenceslai et Johannis, filiorum dicte Barbare, domum eorum ad antiquos falces sitam inter domos Mathei Drdak et relicte olim Johannis Ludwici hincinde in X s. gr. famoso Olframmo de Richberg a festo Galli nunc venturo usque integrum annum. Quam- quidem domum dictus Olframmus eo in tempore debct tenere et possidere ac hospitari in eadem —. Insuper Olframmus committit, si et in quantum eo in Lemporc decederet, famoso Henrico, nato pie memorie Nicolai Koziehlawa, prefatam summam tollendi. Actum die b. Jc- ronimi. 1. 1487. — Tamićż f. 438. Wenceslaus ab antiquis falcibus et Barbara — obligaverunt — domum 

Strana 599
VIII. V Celelné ulici. ipsorum ad antiquos falces — in Xl s. famoso Sezeine de Zwiekowecz, camerario d. Machne de Weliss — ad integrum annum —. 2. 1447, 4. května. Rukop. č. 90 /. 147. Vicen de Gurim et Margaretha emerunt domum ad antiquos falces dictam, sitam penes domum Borviwogii cx una et Petri Me zirziecky parle ex altera, erga Wenceslaum pellificem, natum Ceorgii de Ungelto, ct DBarbaram relictam post prefatum Georgium, Johannem et Mandam, libcros dicti Georgii, pro LXX s. Act. fer. V. post Phillipi et Jacobi. 3. 1462, 8. června. Rukop. ć 2141 J. 418. Stará rada, jevž za Pešíka sedéla, obeslána jsiác k Zádosti Vi- cena kramáre, móślćnina Star. M. Pr., jichzto svédomie on dokládal sé, v3ichni jednostajné seznali jsu, że toho svědomí jsí a vtom sč dobře pamatují, kterak paní Mar- greta, téhož Vicena někdy wanželka, všecko právo své — vzdala jest Vicenovi, maunZelu svému. Act. fer. III. post Penth. 4. 1465, 14. ledna. Rukop. c. 2119 f. N. 13. Ve jméno bozie amen. ]J& Machna Purkrábková bydlející u Vicena — u srpuov — statek muoj — dala jsem — Vaňkovi řečenému Zelenýmu, přicteli mému. Act. (er. II. post oct. Epiph. 5. 1478, 7. července. Rukop. č. 2119 [. R. I. Ve jméno božie amen. Já Vicen kramář vyznávám tiemto listem oc, Ze ackoli z dopu&ténie božieho nemocen jsem a nedużiv na tóle oc, tak że duom muoj u srpuov, v nómż bydlím, dvě vinice mó, z nichżto jedna leżf pod Strahovem podle vinice páně Maříkovy ot hřebenuov a druhá v Oboře tudieZ, a podle toho i všeckeren jiný statek muoj — otdá- vám panie Uršule, imanželce mé milé, Rehořovi a Janovi dětem jejím, ač by jie byli poslušní, tak však, aby Jana, syna Markctina, sestry manželky mé, také nezapomínali, neboť tak vuole má jest, aby on po mé smrti statek ten opatroval a spravoval, jako i za mne —. Potom pak vuole iná jest a tak porúčicm, aby žákóm do školy Matky bożie v Týně na drva puol kopy gr. každý rok a chudým na chleb každý týden z statku po mně zuostalého vydáváno bylo věčně. A když by práva toho, kteréž mi v Kúřimě příslušic, o kteréž již ot mnoha let jsem v súdu s nimi, dobyto bylo, aby druhé puol kopy gr. žákóm do svrchu- psané školy v Týně každý rok bylo přidáno. A také jestli Ze by toho, což sni Hřiech odtudž z Kúřima po- vinen jest, dobyli a dosáhli, tehdy otkazuji z toho a chci, aby žákóm do školy tudiež v Kuúřimě V k. gr. na jich potřeby bylo dáno. — Datum fer. IIII. post Procopii anno oc LXXIII?. 6. 1490, 12. října. Rukop. č. 2106 f. 285. Ursula a falcibus antiquis resignavit domum suam, quam inhabitat, ad falces antiquas diclam Gregorio aurifabro, filio suo. AcL fer III. ante Galli. 7. 1499, 6. února. Rukop. ¢. 2107 f. 160. Ha- nussius barbirasor et Gedruda emerunt domum minorem diclam ad falces, que est contigua domui maiori, sitaque est penes domnum Ade de Bystrzicze cx una el domum Gregorii aurifabri parte ex allera, ab eodem Gregorio pro LXXIIIL s. pr. Istis condicionibus subinclusis: Quod me- inoratus Hanussius debet laborare murum dividentem do- mos in curia propriis impensis, incipiendo ab acie domus dicti Gregorii usque ad murum, qui est in stabulo alias v marštali; in quo quidem muro idem Hanussius poterit locare seu edificare estuarium vel quidquid sibi placucrit pro usu suo, et fenestras convertere ad curiam predicti Gregorii, quas idem Gregorius, heredes et ipsius suc- cessores nullis edificiis obumbrare debent. Item aqua de VIII. V Celetné ulici. 599 curia predicti Gregorii per domum nominati lanussii per stillicidium elaboratum sub diclo muro meatum liberum habere debct. .Et in eodem muro debel esse hostium propter mundacionem stillicidii, quod quidem recludi et serari debet exparte utrorumque. Et dum illud stillicidium mundacione indigeret, unus alteri debet illud hostium aperire et stillicidium, ut opus fuerit, simul mundare ct postea viceversa recludere. Jtem aqua de canali memorati Hanussii in curiam prenominati Grcgorii cadere debet. Act. die Dorothee. 8. 1520, 28. dubna. Rtukop. c. 2109 f. 109. Václav švec z Malé Strany a Johanna koupili duom proti domu farářskému v osadě Tajnské mezi domy u zlatého slunce a u srpuov ležící od Hanuše bradýře za sto k. gr. č. Act. sabbato post Georgii. 9. 1624, 16. února. Rukop. č. 2110 f. 20. Jan Kedrle mečíř a Regina koupili duom ležící v ulici Ca- letné mezi domy Simona Třeštíka a u srpuov obostranně, od Václava ševce za sto k. gr. ©. Act. fer. lll. post Va- lentini. (1639 splác( jiZ vdova Regina až do r. 1636.) 10. 1550, 1. prosince. | Rukop. č. 2142 f. Z. 9. My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — kterak Václav Kedrle mečíř, někdy soused náš, učinil kšaft — v pondělí po sv. Ondfeji ap. 1. скс. L. — także — dl svuoj po někdy Janovi Kedrlovi mećifi, olci jeho -- od- kazuje Anne, m. své, Anně a Markétě, dětem svým. (Pu- blikován kšaft v pátek po sv. Vincenci 1561.) 11. 15671, 9. října. Rukop. č. 2118 f. 290. Ambrož Havránek švec a Marta koupili duom mezi domy Václava z Vlkanova a Srbky bradyiky, jdic do Caletné ul. od Reginy Kedrlový za 237!/; k. č. Act. die Dionisii. 12. 1580, 8. června. Rukop. č. 2112 f. 76. Ambrož Havránek švec vzdal duom — Martě m. své. Act. die Medardi. 18. 1605, 16. září. Rukop. 6. 2113 f 373. Ambrož Havránek vzdal dům, vinici za Holešovici ležící při úřadě J. Mti C. — Kristině, m. své. Act. postridic Exalt. s. Crucis. 14. 1612, 12. července. Rukop. č. 474 f. 12. Kri- stina Havránková, jinak Pihavá, obeslavSi ku právu úřadu Sestipanského v Star. M. Pr. paní Martu Floryanovou, vdovu po p. Floryanovi Matysovi, chirurgu zcmském, stížnost sobě do ní položila tuto: Jakož jest ji kolikrát sousedsky a přátelsky napomínala, aby jí v nákladu na žlab společný, do kteréhož voda s krovu jejího svůj od- pad má, a mezi střechami jednoho i druhého domu polo- žený jest, poněvadž sešlej a zlej jest, nápomocna byla, paní Marta pak tím vychází a to sobě za obranu berouc se vymlouvá, že by týž žlab společný býti neměl. Když pak vejchoz vykonána byla, Kristina Havrán- ková vykazujíc žlab na gruntu a zdi své vlastní položený, do něhož s některého toliko šáru šindelův a ne s vší střechy pí. Marty Floryanové voda dešťová scházela, s je- jího pak krovu všeho v tu stranu obrácena byla a do dvoru domu Srpovského pád svůj měla, potom teprva z téhož žlabu, jako i odevšud jinud ze dvora po žlábcích kamenných skrze dům Kr. Havránkové vypadala a, ten že by společný býti měl, pravila. Proti tomu paní Marta jiný žlab pod krovem svým, jímž voda па ос! vypadá, společný ukázala; tomu pak, aby společný býti měl, kterýž Kristina Havránková vykazovala, odepřela. Tu páni úředníci — vypověděli: Poněvadž jest se vyhledalo, Ze žlab dělící krovy pf. Marty a Kr. Havrán- kové, s něhož voda dešťová vedle starobylé služebnosti 

Strana 600
600 VIII. V Celelnć ulici. do domu u srpův na dvůr spadá a odtud skrze dům Kri- stiny po žlábcích kamenných na ulici vychází, na zdi a gruntu Kristiny položený jest a do něho na větším díle s střechy její krápě dešlová schází a aby tak mnoho vody s krovu pí. Marty do něho spadati a jaká tu společnost býti měla, toho se oznati nemiże, z těch příčin: bude Kristina moci žlab svůj vlastní oprawiu. 15. 1618, 10. kvétna. Aukop. č. 2114 /. 109. Jan Antonius koupil dům mezi domy u slunce a u srpů řeče- nými od Kristiny Havránkové za 550 k. č., jakž jest týž dům sama Kristina po smrti Ambrože Havránka, žela svého, měla. man- Číslo pop. 554. (U srpův.) Až do r. 1499 spojen s domem předešlým. 1. 1594. — Rukop. č. 2153 f. 134. Kde Jan mečíř obeslán jsa skrze panie Zuzanu z domu od srpuov jest obvinén, kterak by v domu svém položil žlab nový, jímž voda od starodávna tok iná z dvoru jejího skrze dvuor jeho až na ulici; že jest on mecir chybiv míry prvnéjsie toho žlabu povýšil. A skrze to ona panie Zu- zana škodu trpie, že ta voda tu na dvoře jejím zuoslá- vající spádu a toku svobodného mieti nemuož. K tomu i žlab se shuoru u krovu svého — ukrátil, že voda blíže přichází k gruntuom jejiem. Proti tomu Jan mecier pravie, le jest nic nepricinil mimo prvnójsie mieru, ale panie Zuzana i pan Jan Pikart pouštějíce tu na ně nečistoty, sami ten pruochod zacpówaji. Pani úředníci - - jemu me- ćfrovi vypověděli, aby podle toho, poněvadž voda tok skrze jeho duom mó mieti z domu panie Zuzany, aby tak se zachoval, jakž zápis v sobě obsahuje A ona panie Zuzana na dvore svém, poněvadž dláženic proti témuž žlabu, kudy voda vypadá, jest pospadlo a v té nízkosti voda se držic, to také opatřití má a dláženie povýšiti, aby k míře žlabu bylo srovnáno k výpadu vody svobod- nému. 2. 1524, 28. června. Rukop. č. 2155 f. 36. Jakož Jan, písař knížete Karla J. Mti, na místě Anny od srpuov, obtěžoval sobě na souseda svého Jana mečíře, że jest klada re&t v domu svém prolomil dicru ve zdi jeho až naskrze a k tomu i druhú. On Jan meéír, Ze by tolikóż k nie právo mél, ponévadZ trámové jcho do nie vložení jsá. Páni úředníci je umluvili: Najprvé ten ro&t novy v té zdi již lak zuostali má, než pro bezpečnost od ohně z strany domu od srpuov on Jan močíř nákladem svým na cihlu zazdíli má. A byla-li by kdy toho kteréžkoli straně potřeba, že by doté zdi mělo býti lámáno a což- koli slavino, tebdy s volf jedni druhych to činiti mají —. Act. fer. III. post Joh. B. 3. 1582, 19. července. Rukop. 6. 2111 f. 27. Hanuš Pavel vzdal polovici domu u srpuov mezi domy Jana Pikarta a Kedrli mečíře Adamovi v témž domě Srpovském obývajícímu, švagru svému, v té spravedlnosti, kteráž naň připadla právem manželským po Zofii, man- želce jeho a sestře Adamově —. Act. fer. VI. post Arnolphi. 4. 15636, 3. srpna. Rukop. č. 2111 [. 141. Martin Hybl bradít koupil duom u srpuov řečený ležící proti VII. V Celetné ulici. faře Tajnské mezi domy nčkdy p. Jana Pikarta a Kedr- lovým obostranně od Adama krajc(ho za CLXXV k, c. — Act. (er. V. post Petrum catenatum. 5. 1037. — Rukop. č. 1130 jJ. 236. Kdeż jest Jan IIodek z Ko&kova obeslal Adatna nckdy od srpuov a nyuí obyvatele mésta Dvoru a vinil jest ho na místě Adama, syna svého, že jest on duom Srpovsky prodal, nemoha a nemaje toho učiniti, poněvadž syn jeho po ne- bożce Evě, matce a manželce jeho Jana Hodka, tu dil polovičný spravedlivě má, kterážto Eva po nebožtíkovi Rehořovi a matce své tu spravedlnost, jakožto v statku nepořízcném jest měla. Zádaje, poněvadž ještě z toho slatku vybyla není, aby mu k takovému dědictví synu jeho spravedlivě náležejícímu dopomożeno bylo a on Adam aby k tomu pfidrżan byl, závdavek za ten duom již při- jalý aby zase položil. Proti tomu Adam od srpuov dal mluviti, Ze Adam, syn Jana Hodka, spravedlnosti žádné nemá, neb Eva, matka jeho, prve jest z tohoto světa, nežli matka jejich sešla, a tak všecken díl i také všecko dědictví na něho na Adama, jakožto na dědice pravého, po též matce jeho jest připadlo, k tomu že díl manželce Hanuše Papeže náležející; jemu zde od téhož Papeže vzdán jest a laké že jest on, jakožto dědic z toho statku manželky Jana Hodka vybejval a dluhy některým věřite- luom po nebožtíkovi otci svém platiti musil. Páni — vy- povídají: Poněvadž nebožtík Rehoř zlatník od srpuov umřel bez pořízení a po sobě manželky, syna 4 dvou dcer nechal a po smrti: téhož Rehoře Eva jest, dcera jeho, nejprvé umřela, zuostavivší po sobě syna, a právo města tohoto ukazuje, že nápadové nejprvé jdou na syny a dcery a kdyby synuov a dcer nebylo, tehda na vnuky. 1 když Adam přetrval matku зуй ij sestru, kteráž za Pa- pežem byla, že na syna Jana Hodka ti nápadové před Adamem pfipadniti jsou vemohli, neż toliko dil po Evč, matce jeho, kterýž jest připadl na ní po otci jejím. I z těch příčin toho civrtého dílu spravedlivě užití má, však co jest nebozce Lvé dáno, to se má na díl položiti, nebo vyrazili. A jeho Jana Hodkuov syn také více toho nemá zastúpiti, než čivrlým dilem podle napadu jemu náležitého. 6. 1538, 26. listopadu. Rukop. č, 2111 J. 237. Jakoż jest duom nedoplaceny po nebožtíkovi Martinovi Hyblovi poznostal a sirotci Jan, Martin, Václav, Anna a Dorota s Annou, matkou jich, i tu Simon Třeštík z IMyr- šova, Martin Smil a Henrych bradyr, jakoZto poruéníci dotéenych sirotkuov Zádali, aby tajž duom pro lepší sirotčí pošacován byl, poněvadž oni žádných více peněz jejich za sebú nemají, kterýmiž by týž duom doplacen býti mohl —. I s tím, což na tom domě peněz týmž sirotkuom ná- leżitych bylo a po splaceni dluluov CXXXUII'/, k. XVII gr. č. — kterážto suma za Malíšem, otčimem týchž sirotkuov, jest zuostala a to tiemto zpuosobem, že jest on Marou$ duom a svrehky piijal. (Act. fer. Ill. post Kathe: rinaw.) (R. 1554 kvituje Malouše od srpüv Jan, syn neb. Martina Hyhble.) 7. 1563, 11. srpna. Rukop. č. 990 [. 430. Jakoż jest Marta Vopselková obeslala Matouse bradyre od srpuov a vinila jej, Że 1. etc. Sedesátélio v sobotu před sv. Mar- tinem nočné k čtvrté hodině on Matouš do příbytku jejího přišel s pacholky rychtářovými a tu čeledínu svému kázal podlahu vylámati a do komory vlézti její, kterouž když mu otevřel, sám lam hned vešed ji jest bil a pro- stovlasú vzal i z té komory vytáhl a tak po mazhauze i v světnici se tahal, ano také se schoduov ji po hlavě strčiti na jeho na všecko velel. A kdyby pacholkuov 

Strana 601
VIII. V Celetné ulici. rychtářových nebylo, byl by jí hlavu se schoduov srazil, než oni že se za ni přimlouvali. — Proti tomu Matouš mluviti dal: Zprávu o tom dává, když jest vejpověď sobě od práva na ni učiněnú měl, tehdy ku právu ji míti ne- mohl. I bylo jemu od pánuov — k tomu povoleno, aby ji vzal, kde by k ní přijíti mohl. Nic ale Martě neublížil. (Matouš byl od žaloby osvobozen.) — Act. postridie Lau- rencii. 8. 1565, 8. prosince. Rukop. č. 2120 f. 29. (Ksaft Matouše, bradýře u srpuov.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten: nebo člúcí slyšán bude, a zvláště tu, kdež náleží, že jest před námi položen kšaft někdy Matouše, bradýře z domu Srpovic, souseda našeho, od opatrných Ondřeje Kulnaura mečíře a Vincence Paumberka rotšmida, sou- seduov přísežných, jenž k žádosti jeho z povolení a roz- kázání našeho s písařem naším přísežným k němu byli jsú vysláni, a o takovém jeho poručenství před námi uči- nili oznámení, že on Matouš, když k němu přišli, je při- vital a z tobo jim poděkovav, kšaft u přitomnosti jich sobé sepsati dal a pfi tom oznámil, že jest ta konečná vuole o statku jeho, Zádaje jich, jestli by ho P. B. od smrti uchovati neráčil, aby nám ho do rady podali; kte- rýžlo kšaft, když po jeho smrti podle práva města tohoto před námi odevřín a čten byl, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova takto: Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Ma- touš, bradýř z domu Srpovic, měštěnín St. M. Pr., jsa od P. B. všemohbúcího nemocí navštiven, ale paměti dobré i rozumu zdravého užívaje, vuoli svú poslední činím tako- vúto: Jakož mám s Annou, manželkou svou, společního statkuov vzdání, protož ji při něm zanechávám a jí všecken statek svůj, duom, svrchky, nábytky, hotové peníze, kle- noty, nádobí k řemeslu i jiné všeckno, kde a na čem by cokoli nalezeno a vyptáno býti mohlo, ovšem nikdy nic nevyminuje ani co pozuostavuje, odkazuji, „mocně poroučím a dávám, aby ona toho všeho dědičkou byla a zuostala až do smrti své. A potom po smrti její, a prve nic, aby ztoho ze všeho statku k Matce Boží před Tejnem dáno bylo dvatecti kop gr. č. A jich milostí pana purgmistra a pánuov prosím, že nad touto mou po- slední vuolí svou ochrannou ruku držeti ráčí, a Janovi, synu jejímu a pastorku mému, jí v tom žádné překážky tiniti nedopusti, neb sem mu dosti za svého zdravého ži- vota dal. A jakož sem kšaftem od ncboztíka p. Martina bradýře z Opolny, kterej bydlel v Zelezný ulici na rohu v rynku, za poručníka nařízen, i což sem koliv z těch peněz, které sem byl k sobě přijal, skupujíc gruntovnf peníze k ruce Janovi sirotku, a nóco i svejch vydal, jakž se to z registr mých všecko vyhledá, t:ké J. M. p. purg- mistra a pánův prosím, že což mi dluhu zuostává, to aby manželce mý zaplaceno a dáno bylo, tolikéž ten pds stříbrnej, kterej v radě leží a ten od Brikcího ševce po- ložen, aby se do té truhlice, která v radě jest, v níž jiné klenoty jsú tomu Janovi sirotku náležící, vložil a jemu to dochováno aby bylo, a že jiného poručníka na místě mém naříditi ráčí. A to jest má a konečná, kterouž sem sekrelem svým zapečetil. A pro lepší toho jistotu dožádal sem se slovutných p. Ondřeje Kutnaura, mečíře a p. Vincence Paumbergera rotšmida, souseduov přísežných, že jsú také sekrety své na svědomí podle mého, však jiin beze Skody, pritiskli, kte*fZto na žádost mou od p. purgmistra byli jsú vysláni. Stalo se v sobotu po sv. Mikuláši I. LXV. Kterýžto kšaft my z počátku psaní purgmistr a rada St. M. slyševše, a, že jemu žádného odporu v času práv- vuole poslední cela, VIII. V Celelné ulici. 601 ním od žádného se nestalo, vyrozuměvše, jej k žádosti Anny, pozuostalé manZelky nadepsaného Malou&e bradyte, jakožto pořádný jsme stvrdili. Tomu na svědomí oc v stfedu po sv. Kiliánu 1. 1566. 9. 1595, 16. března. Rukop. ć. 2231 f. 94. Ve čtvrtek po nedéli Judica stal se nájem mezi Marlou, vdovou po Janovi Hyblovi, bradyfi u srpü, a Malesem Bytorfem, bradyfem i na místě Alžběty, m. j., Ze ona Marla pronajala jest jemu Matesovi v domu svém u srpů k provo- zování živnosti a řemesla svého bradýřského: Předně dole v síni světnici i s tou síní a při té světnici sklep suchý, besídku v též sini, kuchyni, též spižírnu, vše v síni, item zadu dvorček a marštalku k skládání a chování dříví. ltem nahoře světničku s komorou a dvě jiné komory k líhání tovaryšům a kuchařkám. A to vše do pěti let začna od sv. Jiří. S tím při tom opatřením : Jestli že by z uložení božího buď ona Marta, prve nežli by téch let nájmu vyšlo, prostředkem smrti z tohoto světa vykročila a o témž domu jisté pořízení učinila, nebo také týž dům by se prodati měl, nebo prodával, tehdy Ze on Mates nic méně takového nájmu do těch pěti let užiti má. To- likéž kdyby jeho Matesa P. B. před vyjitím těch pěti let z tohoto světa povolati ráčil, tehdy manželka jeho pozů- stal4 týmž způsobem při dotčeném nájmu do těch pěti let zůstavena bude. Za ten pak takovy ndjem Males ji Martě do roka platiti má 40 k. m. — On Males s man- želkou svou povinní budou toho všelijak, jak sami skrze sebe, tak při čeládce šetřiti, aby skrze takový nájem v téinž domu neopatrností jich, zvláště skrze oheň, žádná škoda se nestala. 10. 1599, 10. září. Rukop. č. 2113 f. 143. Marla Hyblová, po někdy Janovi Hyblovi bradýři vdova, — dala — však po smrti své — dům svůj u srpův řečený mezi domy Sixtovic a Ambrože Havránka ševce obostranně ležící Floryanovi Malesovi bradýři, (za to jí penčzi do 500 k. gr. zakládati povinen bude). 11. 1602. — Dačický I, str. 203. L.. 1602 ně- jaký kejklíř v Praze provozoval své kejklířství, jako by noże požíral, i chybil tak, že nůž opravdu pozřel a do žaludku jemu se dostal; od čehož se roznemohše složil a smrtí skončení živobytí svého beze vší k zdraví naděje očekával. I pokusil se o to Florian, bradyi z Star. M. Pr., letitý, a prořezav po straně tělo jeho až do žaludku, ten nůž jemu z žaludku vypravil a dobyl a toho kejklíře zhojil. 12. 1609, 14. prosince. Rukop. ć. 2205 [. 317. (Kżaft Floriana Malesa, chirurga zemského.) Ji Florian Matis, mésténin St. M. Pr. a nafizeny zemsky chirurgus v království Ceském, již v sešlosti věku svého, kteréhož mně milostivý P. B. popříti ráčil, postaven sa, to na své mysli rozvażuji, że smrt jest jistá, ale hodina její nejistá, a vedle toho že jest uloženo všem jednou umříti, protož rozumu zdravého i patněti dobré z daru Božské nwlosti požívaje, toto kšaftovní pořízení o statku mém všem u všelijakém mně z požehnání a nadělení Božího propiijce- ném, tak aby žádných nesnází, soudův a odporův, když by mně koliv P. B. z tohoto světa skrze smrt časnou k své milosti povolati ráčil, o týž statček můj: od nižád- ného činěno a před se bráno nebylo, činím a tato jest celá a dokonalá poslední vůle má. Předně duši mou milou, předralou krví a nevinným umučením Krista Ježíše, pána a spasitele mého milého, vykoupenou v ruce Bohu Otci všemolioucímu, stvořiteli mému, poroučím, k tomu tou silnou vírou a nadějí neomylnou z milosti Ducha svatého veden jsa, že ji Bůh otec nebeský v zásluhách Krista Ježíše, 76 

Strana 602
602 VIII. V Celetné ulici. syna svého milého, k sobě milostivě přijíti a v losu vole- ných svých postaviti i také věčného blahoslavenství účastna učiniti ráčí. Tělu pak mému aby náležitým a křesťanským způsobem pohřeb vykonán byl tu, kdež by příští Syna Božího, posledního slavného vzkříšení od mrtvých očeká- valo. Dále co se tkne statku mého všeho a všelijakého, na čem by ten koliv záležel, všecken ouhrnkem odkazuji a mocně po mé smrti dávám Martě Matesové, manželce mé milé a věrné, jižto tuto za mocnou a olcovskou po- ruénici nad Joachymem a Florianem syny, též: Alenou dcerou, našimi ještě dosavad pod mocí otcovskou zůstá- vajícími, vystavuji a nařizují a jí se po P. B. nad jiné všeckny lidi smrtedlné upřímě důvěřuji, že se vedle naří- zení tohoto mého a jejího dobrého svědomí při všem ne- jinač, než jakž jí ode mně o tom poručeno jest, chovali hledčti a dítky naše ke cti chvále P. B. všemohoucího a k budoucímu potěšení i jich vzdělání vésti bude, tak aby této naději mé a mému k ní důvěření obzvláštnímu za- dosti jse stalo a to na ten a takový způsob: Předně, kdež jest Anna Prajnová, nejstarší a již vdaná dcera má, měla sobě na onen čas zápis knihami městskými na sumu lisíc kop míš. ode mně učiněný a táž suma po ní u věně jmenovaná slov. p. Stefanovi Prajnovi apaty- káři, panu zeti inému milému, zcela a zouplna proti jisté kvitanci kněh městských vyplněna a zaplacena i k tomu poctivá nákladná a hojná vejprava dána, k čemuž více jeden řetěz ode sta dukátův přidán jest, na čemž by dobře přestati mohla. Však aby lím samým z statku mého vybyta a oddělena nebyla, tomu chci a ta jest konečná vůle má, aby též Anně, dccři iné, k výš psanému předc- šlému vyplnění věnnímu z lásky čtyry sta kop míš. po mé smrti v roce pořád zběhlém od Marty, manželky mé, dáno a vyplněno bylo, na čemž ona přestanouc dále sc nanic více a vejše potahovati nižádným způsobem nemá, neb jí tím z statku mého všeho a všelijakého dokonale vybejvám. A bude-li p. Stefan Prajn, manžel její a zeť můj milej, s touž Annou, dcerou mou, v víře a lásce manželské (jakož pak o tom, jakožto vůli Boží znajícím, nic o tom nepochybuji) dáleji zůstávati, teda táž Marta, manželka má, bude věděti, co z lásky jemu na vděčnou pamětku učiniti. Co se pak tkne p. Jana Melcara z Praj- tenbergku, druhého zetě mého, klerémuž se nebožka Zofia, dcera má, za manželku dostala a ta z uložení Bo- žího prostředkem časné smrti z tohoto svěla vykročivší, po sobě synáčka a vnúčka mého Jakuba I'loriana jménem jest pozüstavila, takto o tom naïizuji: Předně, poněvadž jest z před jmenovaný zeť můj ode mne vedle znění smliv svadebních věna tři sta kop míš. a k tomu též vej- pravu hojnou a poctivou po též Zofii, dceři mé, před vy- jitím dne a roku k sobě přijal, na tom on dobře přestatí může a já jemu také dáleji a vejšeji ničímž z statku mého v moci mé svobodné zůstávajícího povinen nejsem. Než témuž synu jeho a vnuku mému z dobré a svobodné vůle a více z lásky nežli z povinnosti jeden tisíc kop míš. a k tomu jedno sto dukátův, též tři koflíky stří- brné, vnitř i zevnitř pozlacené tuto odkazuji. Však tomu chci, aby teprva jemu, buďto když by k letům svým do- spělým a k oženění přišel aneb obchod poctivý před sebe vzfíti chtěl, od manželky mé a báby jeho týž odkaz vydán a vyplněn byl a prve nic. Pakli by téhož vnuka mého P. B. všemohoucí před dojitím let právních prostředkem smrti z tohoto světa sníti ráčil, tehda tomu chci, aby týž odkaz na jiné živé pozůstávající syny a dcery své rovným právem beze vší odpornosti a překážky člověka každého přišel a připadl. A poněvádž také Alena, dcera má, zá- pisem knih úřadu městského dvanácte sct kop míš. na VIII. V Celelné ulici. jistých gruntech ur. p. Jana Ifrocha z MczileSic u paní Markéty, manželky jeho, mně a Martě, manželce mé, zji- štěných, sobě od nás manželův již prve postoupeny má, v té příčině bude věděti k též sumě i s ouroky, pokudž by jaké zadržalé byly, kterak vedle znění téhož pojištění a sobě postoupení hleděti přijítí. Však nad to vejše jf Aleně k sumě jmenované čtyry sta kop míš. a jeden řelěz zlatý ode sta dukátův, když by k místu poctivému a k vdání P. B. ji přijíti dáli ráčil, též s náležitou a po- ctivou vejpravou Marta, manželka má, vydati, táž pak dcera má na tom pfestati, na více jse nepolahujíc, po- vinna bude a to pod pokutou níže vyměřenou. 7 strany pak synův mých takto nařizují, aby předně ke cti a chvále P, Jš. všemohoucího a poznání vůle jeho v počestné kázni vedeni a liternfmu umění od častopsané Marty, manželky mé a mateře jich vlastní, s radou a vědomím pánův poručníkův jí k radě a pomoci tuto níže předsta- vených tu, kdež by oni nejlepší prospěch a vzdělání jich bejti uznali (pokudž bych sám za živobytí svého toho ne- opatřil), odání byli a vtom až do let dospělých, k nimž jim P. B. přijíti dáli ráčil, to vše na náklad Marty, man- želky mé, a bez ublížení dílův jich dědických trvali a zůstávali. Pakli by který z týchž synův iných k liternímu umění schopnosti dostatečné neměl, teda aby jinému po- čestnému cvičení, jakž by to vedle příležitosti a schop- nosti vtipu jeho nejlépe uznáno bylo, odán byl. Když by pak k letům rozumným a dospělým z vůle Boží přišli, až i k manželskému stavu přikročili; tehda teprva aby dílu svého dědického od matky své požádali v té příčině, po- kudž to od ní a pánův poručníkův, že k jich dobrému sloužiti chce, uznáno bude. Tehda tomu chci, a o tom tak vyměřuji, aby ona Marta, manželka má, Joachymovi, staršímu synu, domu řečeného od starodávna u srpův vedle domu Sixtovic a někdy Ambrože Hayránka, Flo- rianovi pak druhého domu, kterýž jest v Zelezné ulici mezi domy p. Pavla Paly a paní Kateřiny Ptákové, leží- cích obou zde v St. M. Pr., mocně k jich vládnutí a dě- dičnému užívání postoupila a k tomu víc po jednom tisíci kop míš. a po jednom řetězu zlatým ode sta dukatüv vy- dala a vyplnila, což oni tolikéž za díl dědický přijmouc na tom přestali a tím odbytí býti mají. Nebo odtud vedle P. B. vůle náležitě živnost svou začíti a obchod svůj po- ctivě vésti i toho s bázní Boží užívati mohou. Však co se tkne vydání hotové sumy, jak by měla jim vydána býti, to při potřebě a příležitosti času, též uvážení pínňv poručníkův zůstaveno býti má. Dáleji inimo tyto vejse položené odkazy táž Marta, manželka má, po mé smrli povinna bude dáti: Kateřině a Zuzaně, někdy Jana Sulce, J. Mti C. dvorského bradýře, zůstalým sirotkům, z lásky a ne z jaké povinnosti aneb příbuznosti, každé po pade- sáti kopách míš., kteréž jim tuto odkazuji a ten odkaz jíti má s nápadem z světa sešlé na živou zůstalou plným právem. Však aby jim dány byly tehdáž, když by k po- clivému vdání přišly. Pakli by před tím z světa sešly, tento odkaz při manželce mé spolu s dětmi s nf zploze- nými zůstane. Dáleji také tomu chci, aby Marta, manželka má milá, netoliko domu toho, kdež bydlím, u zlatého liliumn řečeného, ale i jiného všeho a všelijakého stalku mimo vyměřené tuto díly, kteréž v moci její a za ní až do vydání a vyplnění jich zůstávati mají mocná držitel- kyně a vladařka, pokudž by na vdovské stolici zůstávatí chtěla, až do smrti své byla a zůstávala a v to jí od ni- žádného člověka nižídným vymyšleným způsobem saháno a vkračováno, ani také dokonce nic v témž statku inven- továno aneb pečetěno býti nemá, poněvadž jsem se jí v tom obzvláštně důvěřil, že ona, pamatujíc na svědomí 

Strana 603
VI. V Celelné ulici. své dobré, v ničemž dítkám mým a jejím vlastním nikterakž neublíží a před nimi srdce mateřského a lásky neukryje. Však tomu by co od klínotův vydali měla, to vedle po- ručení a vykázání mého učiniti povina bude, totiž každému z synův po dvou pářích koflíkův: pozlacených a jednom pouzdru lžic stříbrných, dále nic. A poněvadž jsem již dcerám všem po jednom kofllíku odvedl, teda po třech koflicich též pozlacených a jednom pouzdru lžic též stří- brnych vydali se jim dostane. A kdyby pak táž Marta, manželka má, v způsobu vdovském oslatek věku svého z vůle Boží strávila, tehda bude moci odtud do pěti set kop míš., komuž by se jí dobře líbilo, dáli neb odkázati a to bcz překážky a odporu každého clověka všeliké. Pakli by kšaftu neučinila aneb jinak o té sumě neřídila, to též při lom slatku a dětech našich zůstati má, tak aby ten tejž všechen a všelijaký pozůstalý statek, jehož výš psaným způsobem ona Marta, manželka má, v držení a užívání by do smrti své zůstávala, na syny a dcery mé živé pozůstávající připadl. Kromě domu vejš psaného u Zlutého lilium řečeného, ten chci, aby při Florianovi, nejmladším synu mém (an by toho dočekal), před jinými všemi zůstal, z něhož on jinejin Zivejm tehdáz züstáva- jícím bratru a sestrám po dvou stech kop míš. na díl každého vedle snesitedlných ternínův, o něž by se spo- lečně mezi sebou snesli a s vůlf vědomím a prostředko- váním pánův poručníkův dobromírně wuarovnali, vydati a vyplniti povinen bude. Pakli by častopsaná manželka má stav svůj vdovský proměnila a jiného manžela (čehož jse však dle jejího prohlášení nenadčěji) pojala, tak tomu chci a ta jest konečná vůle má, aby z téhož všeho slatku mého (kterýž by za ní zůstávati měl) rovným dílem, jako kdo z dětí našich, vybyta byla, však prve dcerám mým zletilým a týmž poručníkům ona Marta ostatního všeho dilu a statku postoupiti a pod svým dobrým svědomím ruku věrnou otevříti a upřímně pod důvěřením všeho jse sprawili ano i domu výš položeného, v němž bytem zůstá- *vati mó, odstoupiti povinna bude, v čemž j tíž páni poruč- níci spolu s dětmi zletilými vedle téhož důvěření jim tak od ní Marty pronešeného jse zachovati a vůlí mé po- slední ve všem zadosti učiniti mají, a ona manželka má když své opatření výš vyměřené dostane, bude moci s tím činiti jako s svým vlastním vedle dobré a svobodné vůle své a tak ostatní díl slatku mého v tom způsobu (jakž výš položeno) jako by z světa v svém vdovství sešla, postaven bude. O dal- ších nápadích tuto jakého vyměření činiti jse mně ne- vidí, poněvadž jakž Zzivobylnost, tak i smrt všech lidí v rukou Božích zůstává, pročež toho při vůli Boží a vy- měření právním zůstavuji. Nadto pak nade všecko napo- mínám synův i decr svych obapolné, aby v bázni Bozf počestně a chvalitebně živí jsouce touž Martu, manželku mou milou, jakožto matku svou vlastní, kteréž je bolestně na svět zrodila a strastně vychovala pro rozkaz a zaslíbení Boží vc všelijaké náležité vážnosti a samým P. B. přiká- zané šetrnosti: měli, jí poslušní bez všeliké prolimyslné odpornosti byli, v sirobě ji nezarmucovali a ničemuž tomu příčinu dávali, proč by místo požehnání hrozné pomsty Boží na se očekávati, ano i dílu svého zbaveni byli mu- sili. Což (jakž mám o tom dobrou naději) když od nich jse stane, zaslíbení Božího oučastní a při všem prospěšně u šťastuč jmíti se budou a dobře jse jim zvede, ano j ona proti tomu k nim jakožlo věrná a pravá matka, jak malefsky a laskavć jakožto k krvi své vlastní zachovatí se, věděti bude. Což vše aby dokonalejší a stálejší prů- chod svůj mělo, Jich milostí pana purgmistra pánüv mych laskavých se vší snažností a uctivoslí prosím, ano i té celé a nepochybné naděje jsem, že nad touto poslední VIL. V Celelué ulici. 603 jistou a dokonalou vůlí mou a tímto kšaftovním řízením z dobré a z svobodné vůle, též z moci otcovské Bohem i všemi právy propůjčené pošlím ruku ochrannou, tak aby při své váze a cel!osti nepřerušeně před syny a dcerumi mými též i jedním každým člověkem ve všem všudy na skrze, zcela a zouplna dokonale zůstávala a otcovská moc a právo skrze neprávní odpory, zaneprázdnění a soudy zbytečné a proti právu Božskému i světskému hyndrována a sužována nebyla, držeti pro odplatu P. B. ráčí. Pakli by kdo z synův neb dcer mých neb kdokoliv jiný tomuto řízení na odpor se postavil a co toho před scbe bral a na tom, co komu tuto ode mně za díl dědický vyměřeno jest přestati nechtěl, tehdy ten jakožto nevděčný a nepo- slušný přestupník télo mé vůle poslední, dílu a odkazu svého dokonce zbaven bude a téhož dílu jedna polovice na špitál sv. Pavla připadne, kteráž aby žádnému odpor- níku na žádnou přímluvu ani žádným vymyšleným způ- sobem promíjena a navracována od pánüv árednfküv téhoz špitála nebyla, tomu tak chci a v tom jich svědomí: za- vazuji; že pak jse tomu zadosti stane, za to J. M. p. purgmistra a pánüv Zídám. A aby takć jak nad manżelkon a dětmi mejmi, zvláště syny nezletilými, tak i nad límto kšaltem mým dobrý pozor dán byl, v té příčině dožádal sem jse za poručníky k radě a ku pomoci plnění této vůle mé poslední svých zvláště a důvěrně milých pá- nův přátel: uroz. p. Jiřího Košetického z Horck, deposi- tora a registratora pti dckách zemskych království Ceského, p. Faltýna Kyrchmajera z Rejchvic a p. Symeona Hum- berka z llumberka, té jsa k nim tolikéž celé a dokonalé důvěrnosti, že lo k sobě přijmouce, jak manželky tak i dítek mých, radou a pomocí svou neopustí, nýbrž kc všemu dobrému ve všechy náležitých příčinách radni a skutečně nápomocni budou. Naposledy k změnění tohoto kšaftu a řízení mého moci sobě pozůstavuji s tím pri tom doložením, kdybych mimo toto řízení co komu buď oustně na smrtedlné posteli častopsané Martě, manželce mé milé, vydati poručil, aneb to v obzvláštní pozname- nání uvésti dal a rukou svou se podepsal, tehda to vše tak stálé a pevné nejináč, než jakoby sem do lohoto k&aftu mého slovo od slova vepsáno bylo, průchod svůj míli má. Pakli by se toho nic nestalo, teda toto řízení při svém způsobu zůstane. Na potvrzení a dokonalejší ku právu důvěrnost tuto rukou mou vlastní jsem se pode- psal a sekrytem, kteréhož v potřebách svých užívám, upečetil. Datum v pondél( po sv. Lucii l. tisícého Sestistého devátého. 13. 1615, 10. prosince. Rukop. ć. 474 f. 132. (Pant Marta Floryanová s Janem Antonii de Lingi bradyfem.) Paní Marta, po Floryanovi Matysovi bradyri, před pány úředníky úřadu šestipanského vejchoze do domu svého u srpuov řečeného se dožádala a při ní, uvedši pány úředníky do téhož domu svého, vykázala na dvoře pod pavlačí dvě okna z sklepu Jana Antonii bradyfe pram- pouchem překlenuté do dvora dotčeného domu pfedeśle obrácené a zamřížované podle sebe vzdělané, při tom oznámiti dala, že jedno z oken těch, přední, od dvadcíti let prkny zabedněné a zahražené bylo, a on Jan Antonii Ze jest je halapartnou vyrazil a prkna z něho odtloukl, nadto vejše kdyby opatrování Božího nebylo, jí samé, když ho otvírati hájila, na zdraví byl by uškodil, kteréžto okno již tak dávním jeho neužíváním promléel a o né přišel, a tak ho użiti nikoliv nemá. Dále také že jest okýnko z sklepu pod zemi bez vůle a vědomí jejího, kteréhož nikdy nebývalo, prorazil, pročež že loho jemu dále trpěti a snášeti nemůže. Proti tomu od Jana Antonii, že jest žádného okna v nově bez vůle a vědomí p. Marty Floryanové, kteréhož 76? 

Strana 604
604 VIII. V Celelné ulici. by předešle býti nemělo, neprorazil, ale s těmi: všemi okny, kteréž se nyní spalřují, žádných nových nevzdčlavši, dům svůj koupil a jeho tak užití má; jestliže jest jemu okno do sklepu jeho paní Marta Floryanová neb někdo jiný zastavil, toho činili nemčl, on pak jsa pánem toho což koupil, dobře (42 prkna, klerymiż okno zastavcno bylo, zpótkem strèiti mohl; to pak okno spodnf ne nenicko, ale množství let nad paměť lidskou uděláno, mřeží opa- třeno a prampouchem pieklenulo jest, drive než p. man- žel paní Marty j předek jeho v držení toho domu vešel, zbytečně toliko pí. Marta právo zancprázdňovati se pokou- Seti smf. Při jiném slání od přítele panf Marty Floryanové po vejchozi: přednášíno, jiná naděje není, než že jste při vejchozi spatiiti rócili, kterak okno jedno pod paviacf v domé p. Marty Floryanové, kdcż u srpitv slove, od mnoha let zaviíno a zabednéno by:o, kteréhoz jest se Jan Antonii bez práva sám o své újmě ujal, lakové okno vý- razil, ji paní Martu na poctivosti její dobie zachovalé hanél, na ni se sápal a k ní nenáležitě choval, za kterouž příčinou ona paní Marta k němu skrze dva sonsedy uči- nila poselství, chtélli by od takového okna upustiti ; pakli by dobrovolně od něho upustiti a jeho zase tak, jakž předešle bylo, zahraditi nechtěl, tehdy že též okno od mnoha let zahražené bylo, ukáže, jakož sic jináče mimo průvod toho se vyhledati moci nebude. Zase od Java Antonij bradýře: V. Mt. pání úředníci váčili jste spatřiti při vejchozi okna pod pavlačí v domě sirotčím u srpův řeceném, kterak ta okna z sklepu jeho od starodávna vzdělaná žádnému k ublížení nejsou, že pak pant Marta Floryanová vznáiela, jakoby je bez práva vytloukl a vyrážel (ježto je byla asi před půl hodinou zahraditi dala) a ji bíti chtěl, proti čemuž praví, poněvadž jest dům svůj s tím vším příslušenstvím koupil a více než dvě létě v pokojném držení jeho zůstává, v kterémžto času okno to někdy zahražený a někdy do konce odhra- žený bylo, až do něho, aby se někomu na ublížení býti nezdálo, sklo udělati poručil, ale že p. Marta kdy se jí zlíbilo, takové okno tesaři zahraditi dala, k čemuž Jan Antonii povoliti nemoba, zase jest je odtloukl a příčinu dal, aby sobě na něho stěžovala, (ak aby již aspoň skrze právní rozeznání ta vče mohla přijíti k spokojení, pročež co u s čím koupil a co od starodávna užíváno bylo, toho jakožlo svého vlastního, a ne cizího, užívati chce, žádajíc, aby se pani Marta spokojila, že on od svého ustoupiti nemůže. Co se pak další stížnosti dotýče, aby ji paní Marlu, jsa ve sklepě domu svého, bíti chtěl aneb ji ha- něti inčl, tomu odpírá, nýbrž ona paní Marta jeho, měště- nina sobó rovućho, zplundrovala, żelem nómeckych nadala, o ccż tu, kdež náleží, bude věděti, jak k ní hleděti, ale v příčině toho okna za opatření žádá. Od přítele paní Marty: Porozumčla jest, co luto za odpověď Jan Antonii dává, kdež dokládá, že jest se ni- čehož, což by proti právu býti mělo, nedočinil, nýbrž že jest ten dim s tím příslušenstvím koupil a že jest to okno někdy zastavené, někdy otevřené bylo, a ona paní Marta tesaře přivedši, je zabradili dala, ovšem tak jest, když předešle zabednčné bylo, že je zase zahraditi poru- čila, on pak, jsa pod řádem a právem, o své újině nikdyż se neolhlásiv při úřadě tomto, dotčené okno odtloukl a odepral, právo pak městské to s sebou přináší, kdožby jsa pod řádem a právem, nějakou vče :obě přivlastňujíc, čeho se v ujimani též věci dopustil a právu se neohlásil, tehdy, byť jaké právo a spravedlnost k tomu měl, o to přichází; tuto pak Jan Antonii okno od mnoha let zahra- žené odtloukl a lak o spravedlnost, mělli je však jakou VIII. V Celelné ulici. k témuž oknu, se připravil, což pí. Marta, po Floryanovi Matesovi züstalá vdova, provésli a prokázati chce. Od Jana Antonii: Poněvadž paní Marta k prüvodüm se volá, nepomine také s odvodem svým, ač by k prů- vodům připuštění byli, se hotoviti. Tu když jsou sobě strany na odporu byly a jedna každá intenti svou provozovati se svolovala, jest jim čas právní uložen a terminován. Kdež stany stojíce pí. Marta dala čísti žalobu, odpověď, svědomí registry přijatá, k tomu mluveno, ráčili jste slyšeti průvod paní Murty, jejž jest náležitě vedle vyměření práva městského B. 40. a 65. zavedla, z kterýchžto svědkův palrné rozuméti, Ze to okno do domu jejího a sirotčího od dávních časův zavříno bylo a zůstávalo, a tak s tím zavřením Jan Antoniii koupil, k čemuž se vždycky přihlašovala, a aby ho neodhražoval, k němu lidi posílala, ale on to vše opovrhší pťedce se ho ujal a proti právu městkému pod Jit. G. 4. N. 11. C. 1. 2. 3., ziizenf zemskć L. 34. 33. 45. N. 18. 19. též okno vytl uki, i poučvadž se p. Jan Autonii toho oučinku dočiniti a takové okno sám mocně, jsa, aby toho neCinil, napomínán, nic na V. Mt. nevznesii, vyraziti smól, to pani Marta nijakż trpéli nemüZe, proóeZ na V. Mii vznášela a opalření žádala a žádá, a jak jest se dále choval, lo v uvážení, mčlo-li jest se od nčho státí čili nic, zůstávatí bude tou příčinou, jakZ práva méslská a zrí- zení zemská vyměřují, pychu, nadto vejše: że jest bez práva to učinil, moci +c dopustil vedle zřízení zcminského pod lit. L. 2. znějícího, nemaje se toho pod řádem a právem dočiňovati, což v dalším uvážení zúslávali Dude. Od plnomocníka Janu Antonii citováno právo mčstské A. 51. 58. B. 87. potom mluveno, ráčili jste doslejchati svédküv proti p. Janovi od p. Marty Floryanové k žalobě její vedených, kterýmžto p. Jan žádného místa nedáváje praví, že ti svědkové spíše ku podstatě jeho, nežli její jsou, paní Marta pak toho, aby to okno zdčdili aneb nějakým zápisem neb vejpovčdí právní pfisouzené miti měla, ničímž neukazuje, vedle toho, jaké právo neb spra: vedlnost k témuž oknu míti může, nepředkládá; jakož jste pak při vejchozi očitě spatřiti ráčili, že to okno ve zdí jeho vlastní p. Jana jest od starodávna poslavcné a žád- nému na ublížení není, kromě nebožka Marta Hybiová nějaké nové právo s Ambrožem Havránkem o též okno byla sobě začala a soudnou rozepři měla a však nic ko- nečného k místu sobě nepřivedla, právo pak městské K. 16. jest patrné, totiž že soused sousedu v slarodávním stavení překážky činiti nemá, čehož, že se tolikéž Janovi Antonii dostane, té naděje jest, dále odvodu svého užití žádá; čtena žaloba, odpověď, svědomí, právo městský B. 65.; dále mluveno, ráčili jste doslejcehati odvodu p. Jana Antonína, kterak svědkové jeho o tom srovnale vyzná- vají, jak to okno někdy bylo zahraženo, někdy odhraženo, až pak koupivší sobě ten dům Jan Anlonii, to okno, kteréž odc dvou let odrażeno bylo, sklem opalfili dal, kdež paní Marta najavši sobě ted nedávno tesaře, je prkny zalarasovali poručila, což on hnedky zase odtloukl, ne- chtàjíc sobé dopustiti, v svém vládnouti, a2 la véc skrze to odhražení a zase zahražení ku právu před V. Mui při- jíti musela, aby aspoň jednou z nedorozumění sjíti mohlo, a Jan Antonii právně o to, jaké právo a spravedlnost p. Marta k tomu oknu má, rozeznán byl, tuto však paní Marta nic neukazuje a neukázala. Podána k přečtení voj- povéd s confirmací mezi Janem Hyblem a Ambrożem Havránkem na onen čas vynešená, dále přednášeno, po- nčvadž v této vejpovědi od předkův V. Mtí vynešené tento artykul patrny jest, aby predck p. Marty l'loryanové pavlač svou stavěl, tak aby tou pavlačí oken ani světla 

Strana 605
V111. V Celelné ulici. do tćhoż domu, v kterćmż Jan Antonii bydli, nezastavoval, an pavlač ta mnohem více p. Janovi domu a světlosti do sklepu na újmu, i žlábek skrze dům jeho k protimyslnosti jest, a on to všecko snášeti musí. Naposledy právo městský K.45. dosti světlý a patrný jest, kdo chce sobě na čím gruntu jakou služebnost zdéditi, jak mA sobè to utvrditi, toho se tuto nic nenachází, aby také p. Jan Antonii proti pf. Martě měl se jakého pychu a moci do- pvstiti, toho bohdá při uvažování vynajíti neráčíte, z těch příčin p. Jan Antonii jest předně ku pánu Bohu a k V. Mtem té neomylné víry a naděje, že takové žaloby osvo- bozen bude a takového okna jako svého vlastního bez další překážky p. Marly a potomkův jejich v užívání zů- stane, poroučejíc se v tom k opatření spravedlivému. Od přítele pí. Marty: V jaké příčině průvod její se štráfuje jest vyrozuměla, nebude na vejkladu strany ale na uvážení práva. Prüvod Jana Antonii jest ven ze pre vedeny i nálcz ukázany nic se tuto netrefuje, nebo o žádnou pavlaé ani žlábek tuto činiti není, toliko o okno, kteréž, aby již jemu náležeti mělo, průvodem tímto nic ukázáno není, poněvadž to okno bylo zavřený, měl jest toho při ní pí. Martě podle práva A. 41. roz. b., aby mu je ode: vříli dopustila, vyhledávati, toho pominul, neměl jest ho sám o své újmě bez práva vyrážeti, měl ji spíše obeslati a rozeznání právního žádati, nebo bezprávní moc jest ne- bezpečná, v lé příčině, nercili pychu, ale i moci se do- pustil ; chlel-li jest toho okna užití, bylo mu potřebí zá- pisem kněh městských i jinak ukázati; že jemu lo okno vlastně náleží, ale tuto když jest nic neukázal, ničehož užití moci nebude. Zase od Jana Antonii: Aby měl pí. Martu v čem předebázeti a neb k jaké smlouvě se podvolovati, toho mu vynajíti nerácíle, nebo maje věc svou koupenou, ne- vidělo se mu o ni potřeba smlouvati. Co jest při vejchozi spatříno, to V. Mtem v pamětí zůstává, že okno jeho jest staré a ne nové; jedno s druhým spojené, pročež žádným „ukazováním zápisu povinen není, neb vče starobylá a prve bývalá jest, s tím se poroučí k uvážení. Naposledy od pf. Marly: Toho toliko se dotýče, méLli jest jaké právo a spravedlnost k tomu oknu, že jest neměl sám o své újmě toho se dotýkati, ale právem živ býti, on pak ku právu se ncutekSi, ani, by to okno jeho býti mělo, neukázavši, je mocí bez práva vypral a jého VIII. V Celelné ulici. 605 se ujal, pročež v tom ve všem p. Marta vedle dostateč- ného průvodu svého k uvážení se poroučí. — Tím spor zavřín a právu k uvážení podán. Tu páni úředníci slyšíce žalobu, odpověď, svédomi registry zapsaná, nález, práva městská a zřízení zemská citovaná a což od stran dále promlouváno bylo, všeho s pilností pováživše, takto o tom vypověděli: Poněvadž pí. Marta, pozůstalá vdova po dobré paméti panu Floryanovi Matesovi bradyfi, svědky svými při právu tomto zavede nými nic toho, aby Jan Antonii de Lingi jaké nové okno do domu jejího u srpův řečeného, k kterémuž by žádného práva a spravedlnosti míti nemohl, vzdělati a obrátiti měl, ani také aby dotčené okno kdy držitelům domu Jana Antonii právem z jistých a podstatných příčin zadělatí poručeno a neb při dělání jeho komu dílo obstaveno neb co se tomu říkáno býti mělo, neukazuje, nýbrž Jan Antonii de Lingi veda k odporu svému průvod, že též okno do domu pf. Marty, po p. Floryanovi Matesovi züslalé vdovy, časem otevřené a někdy zase prkny zastavené, jakZ se komu z tehdejších domu jeho držitelův takový nezpůsob trpěti vidělo, bejvalo; anobrž také vejpovědí od úřadu tohoto v pondělí po památce Proměnění Krysta Pána na Hůře Tábor léta 1589 vyneSenou a od J. Mt( pana purg- mistra pánův potvrzenou, že Janovi Hýblovi postavení pa- vlace na onen čas proti témuž oknu na takový způsob povoleno, aby stavěje dotčenou pavlač téhož i jiných v té straně zdělaných oken nezastavoval a světla tebdáž Ambro- 2ovi Havránkovi v dom& nyní Jana Antonii de Lingi nc- odnímal, patrné provozuje, z těch příčin Janovi Antonii de Lingi proti pí. Martě, po p. Floryanovi Matesovi zü- stalé vdově, za právo se dává (ak, Ze téhož okna od starodávna udělaného, s kterýmž dům svůj koupil, užití má, na ten však způsob, aby ním nic lito a do domu u srpův řečeného házeno nebylo. Co se pak zhanění a na poctivosti utrhání dotýče, chce-li p. Marta po p. Flo- ryanovi Matesovi bradýři zůstalá vdova, k němu Janovi Antonii de Lingi právně, s nětčím jistým ku právu při- stoupíc, hledětí, právo se jí, tu kdež náleží, nezavírá podle práva. Actum 4. Septcmbris anno 1615. Tu pan purgmistr a rada z plnosti práva svého vrch- ního pováživše této vejpovědi, jí jakožlo pořádné a podle práva učiněné, zcela a zouplna schvalovali a tvrditi ráé( podle práva. Actum 10. Decembris anno 16165. IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). Číslo pop. 484. *1. 1416, 9. května. Rukop. č. 2099 f. 103. Nos magister civium — recognoscimus, prout domina Barbara, relicta Johannis barbitonsoris, domum, quc dicti Johannis fuil, vendidit propler onera debilorum, nos invenimus, quod orphanis ipsins Johannis ultra omnia debita dare debet L s. Invenimus eciam, quod ipse Johannes — iacens in lecto egritudinis cidem uxori sue commisit omnia bona sua, iu casum, quo eundem orphanuim prius dicta Barbora ante annos legittime etatis sue migrare con- tingerit, cx tunc porcio ipsius orphani ad eandem matrem suam devolvi debet. Act. sabbato post Stanislai. 1. 1461, 9. července. Rukop. ¢. 2119 f. L. 5. Ve jméno bozie amen. Já Janek barvieř vyznáváim tiemto listem, že ačkoli z dopuštěnie bozicho oc, tak že činím a ustanovuji opatrného muže Petra, lékaře ranného, pra- vého a mocného poručníka domu mého, v němž bydlím, kterýž leží na rohu z rynku jdúc do Železné ulice na pravé ruce, a s tiem laké i podle toho všeho jiného statku mého —. Potom pak o již pověděném domu mém takto poríciem a rozkazuji. Jestli Ze by jej Michal barvier 

Strana 606
606 1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). micti chtě dal zań LXX k. gr., toho mu buď mimo všechny jiné popřicno az těch peněz ženě mé najprv X k. gr. buď vydáno —. A což by koli peněz těch za duom přes to zuostalo, ty všechny mezi chudé a na kostely ve jméno božie za m a mých předších duše buďte rozdány —. Datum fer. V. post Kyliani anno oc LXI. 2. 1461, 3. září. Rukop. č. 2105 f. 151. Michael barbirasor ct Zuzanna emerunt domum in acie Ferree platee inter domos Johannis barbirasoris et Hanussii su- loris erga Petrum medicum, commissarium Johannis Maly — eo iure, prout iam dictus Johannes ct post commissa- rius suus Petrus habuit — pro LXX s. Act. fer. V. post Egidii. 8. 1476, 3. ledna. Ruhop. 6. 2119 f. S. 7. Já Michal barvief — duom muoj na rohu Zelezné ul. proti domu Janovu Mandovu leZ(cí — dávám tiemto kBaftem Zuzaně; m. mé milé, s Václavem, synem mým a jejím, k rovnému mezi né rozdielu. Act. fer. 1llI. post Novum annum. 4. 1477, 22. února. Tamtéž f. S. [2. Ve jméno božie amen. Já Zuzana, vdova po nebožci Michalovi bar- vieři — duom muoj synu mému Václavovi — odkazuji —. Act. in die Petri ad kathedram. 5. 1489, 18. října. Rukop. č. 2106 f. 263. Wen- ceslaus barbirasor resignavit domum suam acialem, quam inhabitat, inter domos Lekssonis sutoris et Katherine, re- licte Czapkonis barbirasoris — Magdalene, conthorali sue. Act. fer. III. ante Galli. 6. 1502, 18. července. Rukop. ć. 2107 f. 218. Wenceslaus barbirasor — resignat suam posl mortem domum suam, quam inhabitat, in acie penes domum olim Czapkonis et domum Georgii Unicorni platea mediante — Magdalene, conthorali sue, Ludmille, Katherine, filiabus cum priori uxore genitis, ac eciam Johanni, filio suo, quem cum eadem Magdalena genuit —. Act. fcr. II. antc Magdalene. (R. 1521 zruSeno.) 7. 1521, 19. června. Rukop. ć. 2109 f. 129. Václav bradýř vzdává duom svój ležící na rohu u Železné ul., v němž bydlí — Magdaleně m. své s dětmi, kteréž by jim P. B. spolu dal. — Act. fer. JIN. post Viti. 8. 1527, 19. září. Rukop. č. 2142 f. M. 12. Já Václav bradýř oznamuji svń vuoli poslednf, ać jsa nedużiv a velmi nedostatečen na těle svém, však užívaje rozumu pravého a děkuje P. B. zdravého: Kdež jsem sobě v moci pozuostavil XX k. m. v zápisu při vzdání obapolniem s Magdalenú, m. svú, že z těch XX k. dávám Dorotě, dceři mé, X k. a druhých X aby manželka má vydala na skutky milosrdné. — Toto ještě naposledy oznamuji, kdež jsem puojcil III k. m. osadnim sv. Michala našim, když školu stavěli, že ty III k. k témuž záduší dávám na kruchtu stavěnic kamennou. Stalo se ten čtvrtek po sv. Lampertu. (Publikován kšaft v pátek před sv. Ambrožem 1528.) 9. 1528, 10. prosince. Rukop. č. 534 IL f. 44. Staly se smlávy svatebnie k manZzelstvie svatému mezi Magdaleni bradýřkú a Martinem bradýřem z Opolí, man- żelem jejím, że ona Magdalena jeho Martina jest přijala za pravého a mocného hospodáře a duom svuoj, v němž bydlí, jemu vzdala. Act. fer. V. post Concept. b. M. 10. 1564, 5. prosince. Rukop. č. 2120 f. 8. (Kšaft Martina bradýře.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímto naším listem —, že vstúpiv před nás do rady naší opatrný Marlin: bradýř, soused náš, podal jest nám kšalt svůj na papíře sepsaný a zapečetěný při tom 1X. Na Velkém náměslí (strana jižní). oznámiv, Ze jest tu konečnou vunoli svou o statku svém sepsali dal žádaje, abychom jej ku právu přijali, a jestli by ho P. B. smrti uchovati neráčil, nad tím, což lu se- psáno jest, ruku ochrannú drželi, kterýž když po jeho smrti podle práva města tohoto otevřín a čten byl, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez umenšení a proměny takto: Já Martin bradýř, měštěnín St. M. Pr., známo činím tímto listem kšaftovním, že — toto pořízení o témž stalku mém činím a vuoli mi po- slední oznamuji takový, že předkem duom můj ležící na rohu u Zelezné ulice, k tomu všicek statek svůj —, ten dávám a poroučím Janovi, synu mému, tak a však na ten zpuosob, když by let rozumných a dospělých došel, aby jemu od poručníkuov ode mne k tomu dožádaných a níže položených vydán a postípen byl; a znaje na tento čas jeho v věku dětinském postaveného pro umenšení v tom práce pánuov poručníkuov dožádal jsem se Lidmily klo- boučnice od sv. Kříže, aby téhož Jana, syna mého, k sobě v opatrování přijala a jeho předkem ke cti a k chvále Boží vedla a spravovala, též pohodlí to, kteréž dítěti ná- leží, činila; a páni poručníci též aby pozor nad ním měli, k svému dobrému aby se vedl a učil, pokudž jeho věku by náležité bylo. A zatu její práci a náklad na vychování jeho plat, kterýž z nájmu krámuov přichází, tudíž po mé smrtí z nájmu toho domu přicházeti bude, páni poručníci aby jí vydávali, dokudž by z let dělinských nevyšel a při ní byl. Jestli by pak již jmenovaného Jana, syna mého, P. B. od smrti prve, než by let rozumných a dospělých došel, neuchoval, tehdy ta jest vuole má a tomu chci, aby duom i jinej všicek statek: můj plným právem na Ondřeje a Jiříka z Opoly, bratry mé vlastní, a na jich dědice připadl. Item také po mé smrti Hedvice, služeb- nici mé, aby od poručníkuov vydáno bylo s postel šatuov ložních, na kterých lfhá i s povlakami. Co se pak sirot- kuov neboztíka Václava Zvünka dotyée, Jana, Simona, Petra a Lidmily, ty sem již podle kšnftu a poručení otce jich vybyl a díly jich vydal kromě Václava, kterýž se u p. Mikuláše zlatníka řemeslu učí, ten co jest na díl svůj již přijal, má ceduli řezaný jednu a já druhú v almaře v světnici, nádobí pak cínové, kteréž jemu na díl jeho přišlo, to jest Lidinile, sestře své, dal, Anna pak, sestra jich, tu má svůj díl u Jana rohoZnfka aon jej jí pojistil kněhami Nov. M. Pr. Kdež pak nade vším statkem mejm a syna mého Jana poručníky sem zřídil a ustanovil, na nich se toho dožádav, p. Matouše od srpuov a p. Brikcího z Krus- burku, jim se toho duověřuje, ze oni jako dobří muži a přátelé moji milí statček ten opatrovati a syna mého k dobrému vésti a napomínati budou, aby předkem ke cti a chvále Boží rostl a ctnostné a chvalitebn& Ziv byl. A pro lepší toho jistotu já svrchupsany Martin rukou mou vlastní v tomto kšaftu sem se podepsal a sekretem, kteréhož užívám, sem jej zapečetil v úterý den sv. Me- darda léla M°VCLXIII. Kterÿàto kaft my z pocâtku psan( purgmistr a rada St. M. Pr. jakožto pořádný a pedle práv a svobod našich učiněný stvrzujeme a jemu moc a míslo dáváme. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu počet naši menší dali jsine a rozkázali k tomuto kSaftu pfivésiti v úterý po sv. Barboře l. M?VC?LXIIHII?, 11. 1581, 4. listopadu. Rukop. č. 2122 f. 385. L. 1581 dne 4. Novembris stala se smlouva mezi slovut- nymi Janem bradyfem, synem po nókdy Marlinovi bra- dyfi a Katefiny, manżelky jeho, z jednó a Petrem Uršper- gerem z strany druhé, jakož týž Petr Janovi bradýři půjčil 88 tolary a uvolil se dnes datum 217 lolaruov pójciti tak a na ten způsob, že on Jan takových 800 tolaruov dvě letě v svém užívání jmíti má a proti tomu on Petr Uršperger 

Strana 607
1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). duom Jana bradýře v Železné ul. na rohu jdouc z rynku po pravý ruce. Však Jan bradýř sobě vymínil světničku hořejší a jednu komoru, aby byt svůj tu měl, též také všecky krámy v témž domě, kterýž v Zelezný ulici jsou. 12. 1611, 95. kvétna. Rukop. č. 2205 [. 335. (Kšaft Jana Uršpergera.) Já Jan Uršperger, měštčnín St. M. Pr., jsoucí v nedostatku zdraví postaven a nemocí těžkou od P. B. navšlíven —, kdybych z lylo nynější mé nemoci nepovstal, nýbrž prostředkem smrii časné z světa vykročil, aby žádného nedorozumční a práva zaneprázd- nění o statek můj nevzniklo, za dobrou a slušnou jsem vče býti uznal, tento kšaft a vůli mou poslední pravdivou oznímili a naiíditi a to takovou: Předně duši mou milou v ruce všemohoucího P. B. poroučím —. Tělo pak mé, když by duše zbavené a s ním rozloučené mrtvé bylo, Zofii Uršpergerové, manželce mé milé, zancchávám, aby je křesťanským způsobem a po- ctivě v zemí Páně vložiti a pohřbíti dala. Dům můj, v němž bydlím v Železné ulici, proti domu Jednorožcovic v rynku na rohu ležící se vším k němu příslušenstvím a právem i což v něm se koliv najde, zboží krámské, ná- bytky, svršky, klenoty, šaty pernatý, vinutý, chodící, ccej- nové a všelijaké jiné nádobí a hospodářství. Item všechny dluhy k vyupomínání a jich užívati, kterýmiž: mně lidé povinnovati jsou pod jakym koliv tytu'em, jmény a za kým koliv züstivajfcf. A sumou všecken všudy statek můj Zofiji, manželce iné nejmilejší, za její mne jak zdra- vého tak i nemocného manželské ušetřování a věrné opa- trování, též Bartolomějovi Uršpergerovi, synu mému vlast- nímu s někdy Brygidou, předešlou mou manželkou, splo- zcnému, jim dvoum na rovnej mezi ně podíl poroucfm, odkazují a po mé smrti inocně dávám, činím nad Bartolo- mčjem i tím vším statkem Žofiji, manželku mou, mocnou a olcovskou poručnicí, aby ona statkem tím vším vládla, dadouc je po smrti mé nále2Zité zinventovati a popsati, ten. bedlivé iídila, opatrovala a do vzrostu sirotka upřímně ochraňovala, tak aby příjdouc on z požehnání a ochrany Božské někdy k svejm dospělejm letům, o svém dědictví a spravedlnosti jemu po mně otci jeho vlastním náležející vědětí a k čemu se utéci molil, v domě také zůstávajíc, krámu, v kterémž nyní živnost vede beze všeho z toho poplatku sirotku aneb komu jinému na místě jeho, kdož by toho čeho od ní míti žádal, svobodně, jakž dotknuto výjšeji, do vzrostu Barlolomčěje, syna mébo, užívati má. Z jinejch pak ještě při témž domě čtlyr krámův pronaja- tejch, což by se koliv každého roku činže scházelo, to aby na učení a potřebné včci na něho, syna mého, od ní Zoliji vynakládáno bylo, jeho aby v bázni Boží zdržo- vala, ke všemu dobrému vedla, v ničemž jemu neubližujíc, ani komu jinému ubližovali nedopouštéjíc. Jmenovanej také Bartoloměj Zofiji, manželce mé, k ochraně otcovské a mateřské poručenej jest a bude povinen jakožto svou milou imatkou ve všem dobrým se říditi; ní spravovati, poslušnost synovskou k ní zachovávati a to vše, čímž mně, otci svému vlastnímu, podle přikázání Božího zavázán byl, činiti a skutkem prokazovati pro dosáhnutí od pána Boha zde časného a potom věčného požehnání nepomine. A jakož mámn od J. Mti p. purkmistra a pánův tohoto St. M. Pr. na statku po někdy p. Benešovi Finkovi po- zuostalém jeden tisíc kop míš. vejpovědí právní přisouze- nejch, ten a lakový tisíc kop poroučím, aby při prodání Finkovského domu a z jiného statku po něm zanechaného páni ouředníci záduší kostela sv. Jiljí vyzdvihli a k sobě piijali na tento způsob: totiž aby k tomu záduší tii sta kop míš. vzato a obráceno bylo na věčné jich užívání a z nich neupomínání. Druhé na sedm set aby týž páni 1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). 607 úředníci i na místě vší osady svato-Jiljské jistotu právem listu lilavního pod ourok obyčejný s polouletní vejpovědí Zofiji Uršpergerové a Bartolomějovi, synu mému, svědčící učinili a jim túž jistotu v ruce jejich jakožto statku mého všeho všudy pravým dědicům a držitelům odvedli. Z toho pak všeho statku odkázaného Žotije i na místě Bartoloměje, jakožto jeho otcovská poručnice a přední statku dědička, bude povinna tyto odkazy vyplniti a po stvrzení kšaftu ve čtvrt létě pořád zběhlém, komuž náleží, odvésti: do špitála sv. Pavla za Pofičskou branou chudejm lidem deset kop míš. K záduší sv. Mikuláše v St. M. Pr., kdež mé tělo odpočívati bude, čtyryceti kop a p. literátům téhož záduší na pomoc spravení no- vého příkrovu deset kop vše míš. Lidmile Minychové, ačkoliv do konce vskutku a pravdč ničímž povinovat jsem, která spravedlnost svou dědicskou po nebožtíkovi dobré paměti p. Petrovi Uršpergerovi, otci mém nejmilejším, zcela a zouplna vyzdvihla, nebožku paní Annu Uršperge- rovou, matku mou milou, vlastní macechu svou, i mne Jana Uršpergera dosti proto obtěžovala, což jest již Bohu poručeno. Potom podle smlouvy mezi námi stranami učiněné a v knihách městských zapsané jsa náležitě spo- kojena, paní Anny, matky my, a myho i dédicuov a bu. doucích mých všeho všudy statku na časy věčné odřekla; však já ne z povinnosti, než z pouhé lásky, kleréž na mně svým chováním nikdy nezasloužila, dvaceti kop míš. odkazuji. Nebude-li chtíti na tom přestati nýbrž dědice mé, jimž tento můj svobodnej a vlastní statek odkázán jest i poctivé a vzáctné právo všelečně by zaneprazdňovali a zbytečně obtěžovati chtěla, tehdy v jistotě tomu chci, aby jí Lidmile Minychové, jakožto nevděčný mého dobrodiní, hned z hola nic dáváno nebylo, ale do špitála sv. Pavla chudejm lidem obráceno. Nebo ani já ani Bartoloměj, syn můj, po ní Lidmile, mající ona své děti, jak živi jsme malého peníze neočekávali aniž neočekáváme. Sirotku a držiteli statku po paní Mariji Cejdlarový z dluhu 15 kop míš. zaplatiti Fajtovi Gecovi z Normberka za zboží povinovat jsem 30 zl., ty také aby Zofije zapra- vila, poroucím. Písafüm do rady, poněvadž jsem aZ posavad od vejpovédi a piísudku na z před oznámenej statek Be- nee Finka v radě učiněnou nezaplatil, protož na památku mou 10 kop míš. jim odkazuji. Co se dotýče p. Jana Kříže, kterej mi měl víceji nežli před rokem podle smlouvy s ním učiněné 100 kop míš. a teď při pominulém sv. Jiří roku tohoto 1611 opět 140 kop též míš. složiti a sumu v smlouvě obsaženou na jisté a určité termíny od- vozovati, toho až posavad neučinil, což mi nemůže než srdečná nad tím lítost v této mé nemoci pocházcti. I za to J. Mti pánův mejch milejch pokorně pro Boha všemo- koucího prosím, že téhož p. Jana Kříže v tom laskavě a otcovsky napomenouti ráčí, aby smlouvě mezi námi stra- nami učiněné dosti činil — a čím jest mně ještě na vy- plnění jednoho tisíce kop míš. někdy od p. Bartoloměje Stekle mně a nebožce Brygidě, předešlý mý manželce, odkázaného a na domě častopsaného p. Jana Kříže vyká- zaného povinovat, v tom taky aby dědice mé budoucně pěkně spokojil. Knihy všechny a což se koliv od zbraně po mně najde, to vše samému Bartolomějovi Uršperge- rovi, synu mému, odkazuji k jeho vlastnímu toho časem svým užívání. Nyní pak Zofije povinna jest jemu s pány poručníky svbě od J. Mti pánův k radě přidanými to všechno, jako i pravou a spravedlivou polovici statku mého všeho a všelijakého Bartolomějovi synu do vzrostu jeho bedlivě opatrovali, schraňovali a dochovali. A když by k letům dospělým přišel, tehdy aby mu mnohořečená Žofije, po- ručnice jeho otcovská, počet z spravedlnosti dědické uči- 

Strana 608
608 1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). nila. Předně duom, kterejž jsem já po mejch milejch rodičích zdědil, jakožlo po mne pravému téhož domu dě- dici aby postoupila a o jiné všecko jmění, statek a pe- níze, kteréž za lidmi půjčeny a mně povinnovaty zůstávají na pravou polovici se s ním upřímně, věrně a mateřsky rozdélila. A tak aby každý svého s bázní Boží potomně užíval, a, což by mu se koliv za dobré vidělo, učiniti mohl. Pakli by Bartoloměj, syn můj, před dojití svých právních let z tohoto světa vykročil, tehdy ten dům můj a všechna jeho spravedlnost na Zofiji Uršpergerovou připadne, jako také Zoliji, kdyby spíSeji, nežli by dotčený Bartoloměj Uršperger k letům svým přišel a statku sobě odkázaného se ujal, umřela a jeho živobytím svým nepřečkala, též také toho všeho jejího dílu z statku ode mne jí odkázaného užívati a len můj všecken statek na něho již samého přijde. | Také tomu chci, aby Zofije, manželka má, p. Daniclovi Sedlčanskému 200 kop míš. jim ode mne pod ourok půjčených do vůle své i na místě Bartoloměje syna užívati přála. Janovi Tá- borskému, kterej mně k ruce přípověd na statek Beneše Finka vedl a provedl, za práci jeho 20 kop míš. odkazuji, však když se k přísudku dopomůže, Sobyně, pastorkyni Zofije, manželky mé, kteráž při mně zůslává, když by ji P. B. ráčil dáti přijíti k poclivému vdání, Žofije i na místě druhého společníka a dědice statku po mně zanc- chaného, má jí poctivou vejpravu učiniti, kteráž by 100 kop míš. státi mohla. Aby také toto mé pořízení v pod- statě zůstávalo, Zofije, manželka má, Bartoloměj, syn můj, a stateček jim spolu odkázanej náležitě do vzrostu sirotka spravován a přichraňován býti mohl, za to J. Mti pánův v náležité šelrnosti a pokoře prosím, Ze dva sousedy zdejší podle Zofiji, poručníce otcovské ode mne tuto na- řízené, za poručníky Bartolomějovi, synu mému, a spra- vedlnosti jemu svědčící pro zachování dobrotivě naříditi ráčí. Pro důvěrnost toho a lepší ku právu podstatu dožá- dal jsem se slov. p. Lukáše Tancera a p. Daniele Kapra z Kaprštejna, měšťanův St. M. Pr., že jsou ke mně do domu mého práci vážili, tuto mou pravdivou a konečnou vůli slyšeli, podle mého sekrytu své sekryty k nf ptitiskli a upečetěnej kšaft na ten čas v své opatrování přijali jsouce v tom velice Žžádáni, aby se ku pánům mým do- brotivým přimluvili; aby nad tímto kSaftem, nad Zofji, manželkou mou, a Bartolomějem, synem mým, milostivou a ochrannou ruku držeti ráčili pro odplatu P. B. Také jsem se mou vlastní rukou podepsal. Stalo se v středu po Seslání Ducha sv. 25. dne měsíce máje I. 1611. 18. 1620, 11. července. Rukop. č. 2234 f. 101. Bartoloměj Uršperger. Číslo pop. 483. (Dům u červené růže, v pekelcích, u zlatého pelikána, pod mandlami.) *|. 1407, 92. dubna. Rukop. č. 992 f. 59 ač. 2099 f. 121. In nomine domini amen. Ego Petrus, bar- bitonsor olim archiepiscopi Pragensis, concivis Mai. Civ. Pr., notum facio tenore presencium universis, quod sanus exislens mente et corpore, bona períruens racione, ulti- inum meum testamentum de omnibus bonis meis mibi a deo altissimo collatis, ne de hiis inter posteros seu ami- cos meos quoscunque aliqua oriatur litis materia me de- functo, condo et facio per omnia in hunc modum: Lego 1X. Na Velkém mnaměstí (strana jižní). enim alqne domo post morlem msam omnia bona mca mobilia et immobilia, ubicunque sita, habita et inventa fuerint, in quibuscunque rebus talia consistunt, scu quibus- cunque talia specialibus nominibus poterint designari, Do- rothee, contliorali mce dilecte, et Margarete, [ilic mee, nec non ct illis pueris, quos cum ipsa conthorali mea de gracia dei in futurum duxero habendos, sub equali por- cione inter eos dividenda. Insuper tamen specialiter volo ct dispono, quod ipsa Dorothea, conthoralis mca, de omnibus talibus bonis per me pueris meis relictis potens esse debet, sive statum sue viduitalis iinutaverit sivc non, eciam cum eisdem potenter facere el disponere, prout suc placuerit voluntati ct eidem videbitur conveniens ac eciaim oportunum. In quo ipsam Wenceslaus, filius meus, nec eciam ullus alius amicorum meorum, sive sit spiritualis, sive lemperalis, quomodo cum eisdem feccril seu dispo- suerit, impedire debet quovismodo. 1n casum vero, quo ipsam Margaretam, filiam meam, seu eciam alios pueros meos, quos in futurum duxero habendos, unum ex ipsis, antequam ad annos legiltime etatis suc perveniret, migrare contingat dc hoc seculo, ex tunc volo et dispono, quod porcio ipsius morientis ad ipsam uxorem meam et ad alios pueros meos, tunc superviventes, pleno iure devolvi debet sub equali porcione. Et hoc fieri debet quocieus necessa: rium fuerit. Si vero ipsam Margarcliam, filiam meam, nec non et alios pueros meos, quos in futurum duxero haben- dos, antequam ad annos legittime clatis suc pervenirent, omnes decedere contingeret, ex tunc volo ct dispono, quod omnia talia bona puerorum meorum ad ipsam Do- rothicam, conthoralem meam, pleno iurc devolvi debent, conlradiccione et impedimentis dicti Wenceslai, filii mci, et omnium aliorum amicorum meorum penitus proculmotis. Insuper specialiter recognosco, quod dicto Wenceslao, filio mco, pro porcione sua hereditaria plene et integra- liter satisfeci, ita quod ipse de cetero ad bona mea nullum ius habere debel. In quorum evidenciam sigillum meum proprium, in testimonium vero sigilla prudentum virorum Reinhardi de Renis et Johanconis Kbelsky, consulum iuratorum, civium supradicte civitatis Prag. ad preces meas presentibus sunt appensa. Dalum Prage anno domini MCCCCVII" fer. VI. proxima antc festum s. Georgii m. 93. 1418, 8. ledna. Rukop. ë. 992 f. 14. Petrus barbitonsor in pleno consilio fassus est, sc exposuisse el locasse estuarium cum pallacio ante estuarium cum tribus cameris Heinrico barbitonsori ad tres annos pro XXVIJII s. gr. Act. die s. Erhardi. 1. 1438, 17. července. Rukop. č. 90 f. 23. Hen- ricus barbirasor ct Margaretha emerunt domum inter domos Johannis barbirasoris et Andree Czapkonis erga Martinum Tassner et Johannem cirologum, commissarios olim Do- rothce, relicte Petri barbirasoris, pro XL s. gr. Act. fer. V. post s. Margaretlic. 2. 1458, 6. Gervence. Rukop. C. 2141 J. 144. Jakoz Janek barvieř od červené ruože před pány úředníky úřadu Sestipánov Star. M. Pr. nai(kal panie Gedrudu, někdy Capka barvieře manželku, o kladenie 2labu mezi domy jich, pravě, že by ona a jiní držitelé toho domu ten żlab podle svolenic dobrovolného předkuov jich klásti a dělati měli, jej vložený z vobú stran krjti na své vlastnie penieze. Toho list předkóv Capkové dobrovolného svolenie ukázav i také svídomie na to, Ze Capek neboztfk, muž její, ten žlab na své penieze kladl, dělal a z vobú stran kryl jest. Jemuž táž Čapková odpierající — neod- mlouvala, než by jej měla z strany domu Janka svrchu- psaného zasě krýti, toho jest odpierula. Páni úředníci — 

Strana 609
IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). vyřkli jsú přikazujíce již pravené Čapkové, aby ten žlab dělala, kladle a z obú stran kryla na své pcnieze vlastnie —. Kleréhožto ortele častopsaná Capková nehanějící však nepřijala, ale ku pánóm do rady sč odvolala. Potom páni — ortelem svym konecnym — vylikli js, najprve ortele pánuov tffednfkôv — potvrzujice a Castopravené Capkové i polomnim držitelóin toho domu nalézajíce přikázali, aby ten žlab na své penieze vlastnic dělala a kryla. Act. fer. JIMI. post Procopii. 3. 1461. — "ukop. c. 2105 f. 151. Johannis bar- birasoris. 4. 1465, 6. kvétua. Rukop. č. 2119 f. N. 15. Ve jméno božie amen. Já Janek barvieř — vyznávám — že duom muoj u červené ruože, v němž bydlím, otdávám paní Kateřině, m. mé milé. —. Act. fer. II. ante Sta- nislai. 5. 1481. — Rukof. c. 2106 f. 82. Johannis Czapek barbitonsoris. 6. 1487. — Rukof. c. 2004 f. L. 14. Katherina, relicta Johannis barbitonsoris dicti Czapek. 7. 1488. — Rukop. č. 94 II. f. 44. Vitrici ecclesie s. Michaelis fassi sunt, se percepisse XV s. gr. pr. a Katherina, relicta oliin Czapkonis barbirasoris. 8. 1489. — Katherine, relicte Czapkonis barbi- rasoris. 9. 1495. -- Rukop. c. 94 IT. f. 64. Wania de Podskale et Hanussius barbirasor tulerunt per X s. per Karherinam Capkovś legatas. 10. 1506, 30. Gervna. Rukop. ć. 2107 f. 284. Ka- therina, conthoralis Mathei rormaystr de Nova Civ. Pr., resignaviL ius suum ad domum v pekelcích sitam inter domos Nicolai seratoris et Wenceslai barbirasoris, marito suo. Act. fer. III. post Petri et Pauli. 11. 1608, 20. ledna. Rukop. ć. 2108 f. 30. Wen- "ceslaus saponista et Katherina emerunt domum in giro inter domos Wenceslai barbirasoris et Nicolai seratoris a Katherina, relicta Mathei rormagistr, et Ludmilam, soro- rem eius, pro CXXXV s. Act. fer. V. post Anthonii. 12. 1511, 6. března. Tamléz f. 73. Georgius, natus olim Jarossii hospitis pretorii, et Anna emerunt domum in circulo ad aurcum pellicanum inler domos Nicolai se- ratoris et Wenceslai barbirasoris a Wenceslao saponista pro CCL s. gr. pr. Act. fer. V. post Transl. s. Wenceslai. 13. 1512, 7. prosince. Rukop. ¢. 2108 f. 112 a 2103 [. 262. Václav Tvárský z Nového domu a Kateřina koupili duom na rynku u zlatého pelikána vedle domu Mikuláše medaře a Václava bradieře od Jiříka, někdy ho- spodáre ratházského, za CCXXV k. gr. Act. v úterý po sv. Mikuláši. 14. 1581, 15. července. Rukop. è. 2142 f. O. 3. (Kšaft Václava Novodomského.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme naším tiemto listem — Że stojíce před námi v radě urození vladyky Václav Sova z Libo- slavě, spoluradný náš, a Jan Svíčník z Písnice, též měštěnín náš, podali jsú nám kšaftu nebožtíka Václava Novodom- ského, spoluměštěnína našeho, na papíře sepsaného a k tomu peleli a dvima sekrely zapeceléného, oznámiv&e a seznavie při tom, že jest ta vuole jeho poslední byla, cožkoli týž kšaft v sobě drží a zavírá, kterýžto když podle práva města Pražského po jeho smrti byl oteviin a čten, toto jest v sobě držal — takto: Ve jméno božie amen. Já Václav Novodomský, mě- štěnín St. M. Pr., známo činím tiemto listem, znamenaje ! svrchupsany na Kateřinu, manželku: mú Iným , , plny IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). 609 na svém těle nedostatek zdraví svého, neuchoval-li by mne P. l. smrti, toto mé konečné pořízení o slatku ném řídím a zpuosobuji obyčejem takovým: Item najprv a přede vším ustanovuji Kateřinu, manželku svú milú, naj- vyšší poručnicí nad tím vším statkem a jí jej mocně dá- vám a tomu chci, aby jí žádný žádného zmalku nečinil v ničem ani jí překážel, a ona Kateřina, manželka mó, bude povinna dáti duom proti rathuúzu mezi domy Miku- láše medaře z jedné a Martinem barvířem z strany druhé : Anně, dcerce mé milé, na takový zpuosob, aby ona Anna, dcera má, nemohla téhož domu žádnému dáti ani zapsutí ani nižádnú vymyšlený věcí jej komu zavadili. Než kdyby P. B. Kateřině, dcerce její, dal let dojfti, tehdy ona Anna, dcerka má, bude jí povinna sto kop míš. z téhož domu vydati. Pakli by P. B. Anny, dcery mé, neuchoval a Kateřina, manželka má, ji přečkala, tehdy aby ten duom právem zase připadl a ona tiem Safovati má, pokudz jí se líbiti bude. ltem Katefiné Vézické, sestíc mé, tiem dluhem, kterýmž jest mi povinovata, jí jej odpoustim. Item panu Petrovi, soukeníku a kmotrovi mému milému, aby táž Kateřina, žena má, hned po smrti mé dala LX kop míš. | a on pan Petr nemá opouštěti Kateřiny, manželky mé, o čež by se koli k němu v svých potřebách utekla. Co se Lídy dotýče, Martina Pezolta přítelkyně, tu poroučím Kateřině, manželce své, aby jí neopouštěla, tak jakž svrchupsaného Martina vuole i Zádost byla, jí neopouštčti. Stalo se v sobotu den sv. ap. Rozeslánt MVCXXXI?. KteryZto k¥aft my nadepsan{ purgmistr a rada vázíce a uvízive, že jest tím řádem, jakž práva naše a města Pražského ukazují, učiněný, jej sme podle výsad a svobod našich z plnosti práva našeho stvrdili a mocí listu tohoto stvrzujem i plnń moc jemu dáváme, však což se domu Anně svrchu psané odkázaného dotýče, o kterýž byl odpor i o nápad jeho, to tak státi má, jakž o tom nález námi učiněný ukazuje. Toho na jistota a stvrzení pečet menší města našeho svrchu psaného dali jsme a rozkázali přivč- sili k tomuto listu kšaftnímu v úterý před sv. Mathoušem ev. 1531. 15. 1581, 4. října. Rukop. ë. 2111 f. 5. Anna, manželka Jana Děckého z Liboslavč, maršálka Star. M. „Ú Pr., vzdala duom svuoj pany po otci jejim piisouzeny le- żici mezi domy Mikul4Se medafre a Martina bradÿfe, man- żelu svćmu. Act. die Franc. monachi. 16. 1689, 9. dubna. Rukop. ć. 2111 f. 254. Ludvik Cáhlovsky a Zofie koupili duom ležící mezi domy Martina bradyfe a Johanny Medarky od Jana Déckého z Liboslavé, maršálka na ten čas St. M. Pr., za CCLXXX k. č. Act. fer. III. post Pascha. 17. 1541, 18. brezna. 7amfcż f. 306. Wolf Sultys ze Dvora koupil duom — od Ludvíka Cahlovského za CCL k. &. Act. fer. VI. post Longinum. 18. 1642, 9. června. Tamléz J. 335. Jan Smer- hovský koupil sobě, Anně z Jilmanic manželce duom — od Wolfa Sultysa ze Dvora za CCC k. ¢. Act. fer. VL post Spiritus s. 19. 1546, 9, dubna. Rukop. č. 2117 /.88. Martin z Opolí krajčcí koupil duom — od Jana ml. Smerhovského z Rosic za CCC k. č. Act. fer. VI. post Ambrosium. 20. 1569, 18. ledna. Zamiéz f. 425. Martin [Rouček] krajóí z domu Novodomského vzdal duom Man- dalené m. své. Act. fer. IIII. post Ant. 21. 1570, 9. dubna. Rukof. c. 2120 f. 85. (K&aft Mandaleny pod mandly.) My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme —, že Mandalena, Ambrože Nettera 77 

Strana 610
610 JX. Na Velkém náměstí (strana jižní). manželka, měštka naše, jsúcí v nemoci postavena a dožá- davší se toho při nás, aby k ní vysláno bylo, že chce svi poslední konečnou vuoli oznámiti. KdeZ pak u pří- tomnosli souseduóv prfseżnych na to k ni od nós vysla: nych, totiż p. Melichara Plenisa a p. l'abiana Ilkana, toto jest pořízení v neděli Próvodní 1. oc LXX ućinila a oznámila. Jakož jest sobě při smlúvách svatebních (kteréž jsi se mezi ni a Ambrożem Netterem, manželem jejím, staly a ty knihami městskými na rathauze zapsány jsou) jedno sto kop gr. č. vymínila, aby o nich kšaftovati mohla i takto o nich kšaftuje a pořízení činí. Nejprve Saloment, sestře své, vdově pozuostalé po nékdy Vondrejovi Kun- dratovi, pé&tmezcitma kop gr. ces. odkazuje a Viclavovi, synu jejímu, též XXV kop gr. čes., a Dorotě, dceři její, též XXV kop gr. čes. V ostatních pak tolikéž XXV kop gr. čes. odkazuje u poroučí Janovi a Marianč, dětem svým s nebožtíkem Martinem, prvnějším manželem jejím zplo- zenÿm, na rovný podíl. Naposledy oznámila, že ta její konečná vuole jest. (Vysvědcen kšaft ještě téhož roku.) 23. 1574, 27. března. Rukop. c. 2122 1.95. \ so- botu po Družebné neděli kladli se dílové sirotkuom po Martinovi Rouckovi krajéím Janovi a Marjanč, hotových a gruntovních pe:éz i za papír, za med ueptepoustény, za med pící a za olej dřevěný 1165 k. 54 gr. m., dluhuov 305 k. 30 gr. K tomu svriky : Saluov lożnich se tri Jozi, loti2to 3est peiin, Sest pol&tarü a 3cst podaick, povlakuov 64 kusy, truhly dvě, mís velkých šest, prosttední tii a šálešná jedna, talifu.v vosm cinovych s pouzdrem, 11 žejdlíkuov, umývadlo k stěně, konvice dyč po pětí žejdlí- cích, jedna pinetní, dvě po tech 2cjdlicich, 3 po ‘/a pinté, jedna baňatá v žejdlík, nádob cínových větší 4 a menší 4, kotlíků k rybám 6, brnec měděný k vodě a pekát, mědčnice mosazný prostřední dvě a svícen vísutej v svět- nici, rendliky żeleznć dva, rożny cha, rošt, puol háku, dva stoly, almara velká na mazhouze, 18 sudů k vokurkám, 67 liber vosku, za semena krámská za XX k. m. 28. 1576, 10. září. Rukop. č. 2118 J. 442. Jan Smejsar apatckář a Anna koupili duom na rynku mezi domy někdy Martina bradýře u Zelezné ul. a Kutnaurovým od Jana Roucka za 625 k. ¢. Act. fer. 1l. post. Nativ. M. V. 24. 1585, 29. srpna. Rukop. č. 1175 f. 55. Ve čtvrtek po sv. Bartoloměji stal se popis apateky po někdy Janovi Smejsarovi apatckári. Corpus appathecariuim : aluminis usti 12 lotà, aluminis zacharini 1*/, libry ©), a:uminis plumosi 18 L, boiacis 6 /, l., diptami cretici 1'/,, lapidis puniicis 13/4. lapidis gypsi 19/4, curcumac |, cocularum elephanti 1, 12 l., sebesten anti- quac !/, doronici !4,, cypcri rotundi |, boletae cervi veri 1%, carpo balsami 27 L, been albi 11 L, rubri 61, costi amari !jj, costi dulcis Mj, corticis caparorum 2, corticis mandagri !/,, tamarisci 6 I., myrab. emblicorum 20 l., dactylorum 8, myrab. be'lirici |, indi 14 I., cyperi longi 2, balaustiae 2, myrab. cytrini 18 |, cebuli 18 L, jujubarum 28 [, anacurdimi 6 L, scamoncac 121, agatici optimi 3, a'oë patici 16, ireus albi 28, epithym: 2, stc- chad. arabici ], schenanti 1, nucis indicac 8 |. pincae 1, pistaccac 7, uvarum pasculae, herm.dactylorum 4, mu- inae 1, cornuum cervi usti 9 L, anügda'arum amarum l'a, spicac indicae 1, carabae 10, lapidis ematilis 2, judaici 6 1, lyneis G., lazuli 4 L, spungiae 1, magnetis 2, corallorum rubeorum 41, alborum 1, laccae !/s, sto- 9) Cfslo bez oznatenf,-zda libra Gi lot, rozuméti se zde má jako počet liber, 1. == loty. Některé zlomky vyne- chány. IX. Na Velkém ndmeésti (strana jiZni). racis calamithi ], assae dulcis 3 !., campho-ac 4, agarici communis, aloć Jotae I, castorci 9, cacrusae 29, mastycis albi 2, argenti vivi 69, argenti vivi communis | cent, euphorbii 1, sandaracac !/j, gummi eleni 1, ederae 1, galbani 4, draganti albi 7, gummi arabici !/, |, bedelii 6 1, aspalti 20 1., ipochistidos 12 1, serapini 1, opopo- naci 1, laudani 6, assae foetidae 3, opii 1, myrrhae com- munis 3, nihili albi 9, glutinis piscium 6, calami aroma- tici 34, maceros parvi !jj, cynamoni parvi 1, cardamoni ], cubebarum 2, croci I, nucis muscatae !;,, piperis albi 7 V, mastycis rubei 2, sandali albi 1, rubei 1, cytrini */,, galangue 14, piperis longi 14 L, nigri 0, zeduarine 6, zinziberis !/j, casseae ligneac 24 l, salis uitri 82, arma- niaci 8, geminae ?/,, aicoli 18 1, sanguinis hirci 1, mar- casitac 5, succi liquiritii b, antimonii crudi 7, arsenici albi 20, cytrni 20, cenobris 22, atramenti nigri 3. vi- ridis ueris 11, sulphuris vivi 2, enthali 7 1, dentali 8 L, blaccae byzantii 9 L, thymianae 8/4, stynxi marini. 11, nucis pomicae 6 |, rasurac cbaris 3, spodii 10 1, thutiae 3'/,, victrioli ulbi 8, terrae sigillala: rubeac 7, albae 9, sanguinis draconis 3, sarcacoli 20 |., accatine !/a, litii 4 1, oculorum cancri 90 L, mannae communis 9, terpentini !/,, moschi communis 1 |. moschi optimi 8 quent, am- brae 1'/, quent, ligni aloós 28 L, turbith 2, mechiac cannae 27 Ll, sassaphras |, gariophylorum 1, cerae albae 7, reubarbari 14 1, macis |, cardamoni in corlice 4, endigo 4, olibani electi 4, radicum Rhodii 26, aloës suc- cotrini 1, celerach 2, mercurii sublimati J, squillae exic- catac V0 |, summitatum squinati 19 L, colocynthidis 7, corticum ligni sancti 8, sulphuratac 15, amidi 6, cande- larum pro fumo 9, gummi arabici 13, corallinorum 2 1., radicis pyretri 6, zynziberis boli 18, betebiini 16, turnae solis 6, cyceri rubei 7, capillorum Veneris |, traganti nigri 10, ligni sancti 58, tornati 2], sarzaparyllorum 20, ficus 25, baccarum lauri 50, olibani |3, gcstossen schinirgel 57, gallarum communium 9, lurcicarum | cent., minii 47, victrioli 6 cenL, aluminis 18 cent, auripigmenti 14, papyri Schrobenhauseriensis 3 palfky, papyri communis simplicis 97!/, palíkü a& 6 rysüv, faklí voskových za sedm tolarüv, papfru nejlepšího tři: palíky a sedm rysüv, cantaridis 3/,, eerae cytrini 16 cent, bílého rejs papíru dva palíky a čtyři rysy, černého papíru 28 palíkův a 4 rysy, gummi armoniaci 1, scrici erudi 12, radicis cynae 1!/,, galangae maioris !/4, granoruin paradisi 2, aluminis rubei 3 cent, rasura: carabae |, presilii 25, foliorum senae 55, candelarum ex cera 2, tartari 1/, cent, medu koupeného v soudcích za sto kop míš., storacis li- quidi 3, terpentinae 4 cent., liquiritiae 40, cassiae in cun- nis 89, resinae albac '/, cenl., resinae communis 24, visci 8 cent, spicae ccli:cae 1'/5, boli communis !/, cent. Semina: anisi 2 cent , acctosi !/,, apii 8, aristologiae rotundac '/(. aquilegii 20 1, amomi !/., ameos 4 L, agni casti | L, bimbacis !/,, basiliconis 12 |, brusii !-, car- tami 22 1., eucumeris !/s, cytruli 13/5. eucurbilae !/,, danci '/4, foenum. graeci 23, lactucac. */4, lupinorum 1, mante- ginis 1/4. millisolis [,, maiorani 181, peoniac I, sangui- nariae ]2 L, pimpinellae !/j, sileris montani 10 L, vice- doxigonis ?/,, stephisagri D, petrosclini 1, sumach 5j, paparum ?/,, psilii 12 L., macedonici 10 1., seminis sancti 8, feniculi ex Italia 8, crucac !/3 cent, cyminii 8, feniculi 47, coriundri cent, ricini ,, sesammi I, bulbi 2, car- duimariae 1, myrullorum |, melonis 1. Pulvercs: agarici 4 1, asari 8 |., assae dulcis JO I., been rubei 41., carabi 1, colocynthidis 61,, cyperi 6'/, 1, calami aromatici 6 |., zinziberis 10 l., croci 6 l., cynamoni 41., coralli albi 3 l., rubei 8 l., lapidis granati 6 L, spongiae 

Strana 611
IX. Na Velkém miáměstí (strana jižní). 4 |., garaphylorum 30 !., cubebaram 3 I., traganti 12 L., euphorbii 5 L, csulae 3, gummi arabici 5 l.,, curcumac 9'í, granorum paradysi 7 l., myrrhae !/,4 turbith. !/,, storacis culamithi 10 1, piperis nigri 9/4, zeduariae 6 I, senae foliorum (4 L, mastycis [8 l., pulveris salsaepari- liac cum foliis senac |, pulveris digestivi 3, somniferi 12 1, contra pestem 10 l|, campharati 12 |. pulveris ad coitum 6 L, contra calculum 6 L, contra epilepsiam 10 L, succi liquiritiae 12 1., pulveris liquiritiae 81., lum- bricorum 6 Ll, pulveris senac 6 l., olibaui 3, viridis acris 19 L., aloč patici b, pimpinellae 2!/;, baccarum lauri 9. Species (zde vie v lotech); aromatici rosatae ]9, dia rodonis ©, dia musci dulcis '/;, diambrae ], dia marga rilon 4, de gemmis ], iustini 8, dia cynamoni 5, cymini 5, diantos 4, dianisii 4, diucodion 1, lytontripon 6, dia curcumae 10, galangac 10, tammaron 4, dia trion pipe- rion 6, dia laccae 4, dia trion candalorum 7, dia costini 4, diaphris 10, rosati novelli 6, liberantis 8, resumptivi 5, dia calamenthi 3, hysopi 2, olybani 2, irios Salamonis 12, irios simplicis 4, traganti frigidi L1, bencdicti laxativi 7, dia turbith cum reubarbaro 7, cordialis temperatae 7. Trochysei (vie v lotech): galliac muscalae 3, ailiptae musealae !/s, dc agarico 6, agarici trociscati 7, de cap- paribus 1'/,, alhandeti 2'/,, berberorum 2'/y, hedynechei 3, de lacca 5, de terra sigiliata 6, de reubarbaro 3, ra- mich 1, de absynthio 3, sufi. albi sine opio 2, cum opio 81/;, de spodio 3, de rosis 2, dc carabe 3, de vialis sine scamanca 3, cum scamonea 5. Pillulae (vie v lotech): arabicac 6, de agurico 2, de aloe lote 3, aurcarum 1!/ , alexandrinarum 3, de la- pide lazuli ], aggregativarum 6!/,, de bedellio 3, cyno- glosse 8, de hermodactylis 1, cochiae 8!/4, foetidarum 4, fumariac |2, de hyere cum agarico 4, pro matrice 2, hycre simplicis galleni 8, imperialium 6, mastycinarum 5, inc quibus esse nolo 8!/j, asaireth 4, de octo rebus 8, de reubarbaro 3, de serapino 2, slomaticarum 3. de quin- que generibus 4, benedictae 5, lucis maioris 8. Conservae (aż na znacky |. v&e v libräch): betoni- ae ], boraginis 3!l, buglossae 3, levendulae ], rosarum antiquarum 3, violarum ], anthos 2, euphrasiac ], saliciae 1, camepytlieos 2, sambutii 96 L, cheiri !ls, isopi 1, nym- pheae 12 L, florum liliorum 1, mentac 28 l., absynthis pontici 29 L, peoniae |, fumariarum 2, llorum tunicae ]8 L, primula veris 8 Ll, rosarum non. 6., conserva rosa- rum gariophilatarum ]"e, antiquarum 18. Elecwaria soluliva (aZ na znaéky |. vie v librách): benedicti laxativi 1O L, florum cassiae 1, cnssiae pro -clisteribus 2, dia catholicon 1, elescoph 1, hamech, indi 1, lenitivi "le, dia sebesti 1, dia scni 9 L, de succo rosa- Tum 1'/,, dia plicniconis 2, de psylio 9, satyrion 9^, rosali mesuae |, dia cartami 8 l., diacodion 2 l. Opiatae (v lotecli) : tripherae saracenicae ?» |., mag- mae 2, phylonii persici 8, romani 24, aurcarum alexan- drinarum 2. Electvarii de ovo 21, de zeduario 8, methridati 1% 1., electvarii contra pestem 4 l. theriacae Norimberg. com- munis 63 |., Andromachi 7 l., methridati Democratis 12 |. Syropi (v librách): de absynthio 1%, acetosi sim- plicis "la, de succo acetoso 1, de acetositate cytri 2, de agresta 9!/s, de artemisia 23/,, de betonica 2, de bysan- liis 7, de succo boraginis 9, de buglossa [!le, de cichorio simplicis 3, cum reubarbaro 4, diamoron 2, de duabus radicibus 2, de succo endiviae 7'l, de epitimo 2, de eupatorio 2, de succo fumariae 2, de isopo 1'l», iuiubis 1, de Jiquiritia 2"l», de succo limoniorum 2, de lupulis 1, de mastyce ZX. Na Velkém náměstí (strana jižní). 611 1, mellis rosarum 20, mertini 9, muchare rosarum 20 L, nymphea 20 1., de rosis siccis ]!l, oxymcllis simplicis 9, de succo violarum 2, de papavere 2, de pomis IY, de quinque radicibus 9!s, Iulep; rosarum 2, oxymcllis regii ], rosarum simplicium 1*e, rosarum solutivi 2, de stocchade 2, Iulep violarum ]1!s de succo violarum 1, de cardone benedicti ], dia morum 22, granatorum 4, vio'arum 17, mellis violarum 7, rosati simplicis 16, rosati solutivi 19, mellis rosati solutivi 3, de corticibus cytri ]. Rob (v librich): Rob de ribes 4, sambuci 5. Loch (v librách): de squilla 1, sani experti 2, de pino ], de pulmone vulpis 4 l. Rotulae (v lotech): de succo rosarum 1% Ll, dia turbith cum reubarbaro 6, confectionis laxativac 3, mor- sularum laxalivarum JO. Confectiones (v lo'cch): armalici rosali 6, dia rodo- nis 14, dia musci dulcis 19. Olea (v librách): absynthii ], anetini ]!lz, amygdalarum dulcium |, camomillac 92, caparorum 1'lz, castorei 26 |, cytoniorum 20 lL, euphorbii I'2, iperionis l's, liliorum alborum 1, lumbricorum ]!b, mentae 2, myrtilorum Ye, nenupharis 1'le, nardini 9, rosarum ], rotae 2, sambucini 2, scorpionum 20 |, violarum 2, vulpini 4e, liliorum convalium ‘le, amigdalarum dulcium 28 |, de lateribus 24 1., amigdalarum amorum 20 |, (artavi ‘2, petrolii 1e, terrestrium 6 |, spicae 15, infus. olei verbassi 6, infus. olei hvpericonis ||, infus. olei maioranac 1, infus. olei absynihii 6!/,, olei rosati complcti 8, olei liliorum alborum 15, olei rosati communis 11, olei anetini 8, olci rutagei 8, olei mentae 8, olei nasturcii 8, laurini '2 cent., olivae 8, cent, masticini 2, iuniperini ]|, terpentinae 3, pe- trolii 7, nucum 4, sesami 3, terpentinae rubcac 2, lini 9. Unguenta (v librách): contra scabiem 2, marciaton 8, dialtheae 5, rubei polabilis 2, albi 1, infrigidantis ga- Jeni ]'l, apostolorum 92's, agrippae 8, rosati mesue 8, regis 5/,, de aleis 14, de thucea !/;, camphurati albi "a, de cancris "s, comitissne 2's, auxungi ursi 2, taxi 17, rosati mesueae communis 4, auxungi gallinae 4, hircini 46, pediculorum 4, auxungi vulpis 2, populeonis 9, ceroti zandalini 3/4. Radices (v librách): peoniae 1, meu !/, aronis 3, aristologia long. vcri 19 ]., angelicae 4, bugiossae rubeae 1"2, elebori albi veri 6, brussiae 6. Herbae: roris marini 8 lotd. ]imphlastra (v librách): gratia dei 1, grisei 24 I, stomachulium 20 !., de crusta panis 1, oxicrocii !/,, contra rupturam 6 L, de melle loto 2, albi cocti ], diaquilonis simplicis 2/,, attractivi cytrini et viridis ]!ie. Lapides preciosi (v lotech): margarithae ]], matris perlarum 9, coralli rubei 18, cornu cervi 13, quinque lapidum preciosorum 12, margaritae immaturae 1 quent., thutiae 13, rubini integri 23, smaragdi 5 quent., chrysoldi 5, hyacinthi 2, amathisti 3!/», saphyri 1'z quent., granati "o libry, antimonii 2 1., boli orientalis 12 I. Olea preciosa (v lotech): nucis muscatae expressae 14, anisi 2 quent, foeniculi 2 quent, carni ]'s, victrioli 2, spiritus victrioli 1's, quent., auxungi hominis 5, carabae 1Y 1, persicorum 6, terpentini 2!/, |, auxungi castorei 6, lachrimae abietis 7%, cymini 6, auxungi canis 6, ovo- rum 12. Condita (v librách): radices cycoriae 2, calami aro- matici 8'la, ribes 1!/2, cerasorum 1'ls, limoniorum salsorum kusû 400, zinziberis conditi 33, cerasorum conditorum 7, nucum 7. 777 

Strana 612
612 IX. Na Velkém udměstí (strana jižní). Saccalum (v librách): canariac 27, melis 30, saccari candi cytrini 15, candi slbi 1, penidii 6. Confectiones (v librách): cynomani 8, anysi 8, co- riandri 10, amigdalarum 11, foeniculi 13, cubebarum 1, zynziberis 20. Flores: violarum 1'/2, buglossae 3/,, rosarum rubea- rum 1'/,, elccti pro pulvere 20 I., pro speciebus '*lz. Instrument officinaria anebo apotekárská: 8 cannae pro clisteribus, panvice k marcipánuom jedna, alembicus cupreus, vesica cuprea, vasa fictilia pro aquis 123, pixides stanneae pro electvario el conserva 8], canthari pro sympis et oleis 67, pixides maiores ligncac 278, pixides minores ligneae pro pillulis, trociscis, speciebus et pulve- ribus 294, cistulae pro radicibus et herbis 58, moriaria maiora ct minora lO, lapidea 3, pistelli ferrei 2, aerei 6, spatulac ferreae 10, cantharus pro enematibus I, men- surae 3, bilantiae 8, ponderis orichalcei 27 liber, inciso- rium, pelves pro decoccione, patellae pro rolulis 4, magnae pro confeclionibus |, ciprca pro decoccionibus, pro unguentis el oleis, vasa cuprea pro decoccione ligni, vesica pro aquis destillandis, vaunus pro aquis destillandis, patella pro facibus, formae duae ligneae pro cera, her- baria duo, unum latinum, alterum bohemicum. Standy cí- nový 4, krabic cínových na krámé pét, forem na lektvár gdulovou 20. 95. 1585, 90. iíjna. Tamléz. V pátek po sv. Vor- šile stal se popis druhý svrškuov a věcí hospodářských po Janovi Smejsarovi: Sirotci ženského pohlaví dva, Lid- mila a Anc2ka, dile duom v osadě sv. Valentina na břehu 4 druhf duom na rynku pod mandly, v kterémZ tyto věci se našly: V světnici velké — knihy in folio tyto: Re- gentnbuch némecky, Promptuarium exemplorum némecky, kancionály cesky 4, biblia concordantiarum veteris el novi testamenti lalino sermone scripta. Kniha Jerusalem slove, némecká. Jezus Syrach Gesky. Kniha De miraculis Jesu Christi něm. Item 4 knihy obzvláBtn( in quarto, it. jiných kněh menších in sedecimo latinských, českých a německých 29. — V komoře nahoře — v světničce dole — v kuchyni. 26. 1598, 8. září. Rwkop. C. 2231 f. 284. Mezi Stefanem Prajnem apatekářem, též Annou, na onen čas Jana Smejsara, též apatekáře, a nyní jeho Stefana man- želkou z jedné a Anežkou, dcerou téhož Jana Smejsara stalo se podé&leni stalku: Předně vykázán stxtek, jmeno- vitě apatyka celá, nezávadníá a zaplacená za 2497 k. 54 gr. m. a za corpus téZ apatyky 200 k. m., ilem duom na břehu u sv. Valentina, kterýž prodán za 412 k. 80 gr., à duom v rynku v 1250 k. m. položen jest, což vše činí 4591 k. 4 gr. m. Pak rozdélíce tu sumu na dva rovné díly, totiž na dotčenou Annu, manželku Stefana Prajna, a na Anežku, dceru její a manżelku Jana Sustera. Ujala jest Anežka na svůj podfl duom ten v rynku. — Act. v outery den Naroz. P. M. 27. 1604, 26. května. Rukop. c. 2179 11. f. 69. Staly se smlouvy svadebni mezi slov. I'loryanem Matesem bradyrem s Martou in. jeho na místě panny Anny, dcerky jich, a Stefanem Prejnem apatekárem takové, že Floryan Mates zamluviv touz Annu témuZz Stefanovi k stavu sv. manželství, po ní jemu do dne do roka jmenem věna 10CO k. m., k tomu vejpravu poclivou jmenoval. | 28. 1610, 5. března. Rukop. č. 2113 f. 522. Stefan Prejn apatekář a Anna koupili dům mezi domy Václava Trubky z Rovin a Jana Uršpergera od Jana Sustera z Goldpurku, prubíře zemského, a Anežky, m. j. za 1217!/, k. č. 1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). 29. 1616, 14. března. Rukop. č. 2114 f. [98. Anna, Jana Lesle manželka, jsoucí v nedostatku zdraví posta- vena .- priznala se, že jest dala — dům s apatykou — Janovi Leslovi, m. svému. Číslo pop. 482. (Pod mandlami.) *|. 1425, 10. září. Rukop. 6. 992 f. 59. Nos magister civium, consules et scabini Mai. C. Pr. notum facimus — quod — Marusska, nata olim Petri Longi bar- birasoris, conthoralis vero Andree dicti Czapck barbira- soris — resignavit ius suum hereditarium ad domum pre- fali patris sitam inter domos Barthossii barbirasoris el re- licte Petri barbirasoris. Act. fer. Il. ante Ex. s. crucis. #9. 1496. Rukop. č. 2099 f. 196. Andreas Czapek barbitonsor et Marusska, conthoralis ipsius, publi- caverunt ius suum VC sexag. pretextu iuris devolucionis post mortem Dorothee, sororis dicte Marusscze, super bonis Ludwici apothecarii. l. 1442, 12. září. Rukop. č. 2099 f. 1000. Quem- admodum Andreas Czapko barbirasor ilerata vice fecit et posuit interdictum contra Petrum Sopussko pretextu vinee Folman, quam a Dorothea, relictu Ludvici apothecarii, nunc conthorali Borzivojii de Lochow, pro certa quanti- lale pecunie emit, dicens sibi ius ad eandem occasione cuiusdam debiti melius competere, ipse Petrus replicat, sibi nullum ius competere. Act. fer. IllI. post Nativ. M. 9. 1447, 21. března. Zumtéž /. 1030. Ubrmané od Gedruty, vdovy po neb. Capkovi barvicřovi zuostalé, a od sirotkóv jejich z jedné a od Petra, syna téhož Capka, pastorka jejieho, z strany druhé vydaní o diel dědičný, na kterýž sě jesti týž Petr táhl kšaltu svého otce obvyk- núti nechtě příčimí tú, Ze jesti dědictvie děda jeho kšaf- tovati nemohl, vypověděli: Aby té chmelnice, kteráž jesti byla někdy Petra Dlúhého barvicie, děda jeho, na Smie- chově položené, měl Petr pět strychóv za svój diel a Ge- druta nadepsaná s détmi svymi tfi strychy —. Act. die Benedicti. 3. 14062, 90. října. Rukop. c. 2141 J. 2 Kdyz jest byla ruoznice mezi paní Gedruní Capkovii a Jankem, synem jejím, z jedné a Jarošem, manželem tepruv jme- nované Capkové z strany druhé o statek, kterýž Jaroš pravil, že by k nim přiložil, chtě aby jemu ten jeho statek, poněvadž manželka jeho s ním býti nechce, zasě byl na- vrácen. Ubrmané — vyřkii jsú, aby paní Gedruta Cap- ková s Jankem vydali Jarošovi X k. gr. Act. die Crispini. 4. 1470, 12. bfezna. Rukop. c. 2119 y D. 9. Ve jméno bozie amen. Já Gedruta Capková barviefka vyzná- vám tiemto listem — że — nemocna jsem — takže za- hradu mú, kterúž za Vyšehradem mám, a podle toho všec- keren statek muoj — odkazuji Jankovi, synu mému. Act. fer. Il. Carnisprivii. 5. 1495, 7. dubna. Rukop. c. 2107 f. 81. Jacobus Czelny et Johanna. emerunt, domum penes domum Johannis medarz et domum Katherine, vidue Czapkonis erga ean- dem Katherinam pro L s. gr. pr. Act. fer. III. post Am- brosii. (R. 1504 splácí dům Johanna vdova.) 6. 1497, 27. dubna. Rukop.c. 2107 f. 123. Jakub starý Celný oznámil jest, že má úmysl někde pro své 

Strana 613
1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). potřeby odjetí. Jestli že by jeho P. B. od smrti neuchoval, že duom svuoj, v němž bydlí, porúčie Johanně, m. své. Act. fer. V. ante Vitalis. 7. 1504, 19. listopadu. Rukop. c. Nicolaus serator resignavit. domum suam — Johance, conthorali sue; prenominata Johanna resignavit illam ipsam domum et aliam domum suam sitam pod mandlami — marito suo. Act. die Elizabeth. 8. 1549, 28. srpna. Rukop. č. 2129 f. 203. Jakoż jsou Markéta, Jana Vejvody truhláře manželka, Dorota šrotýřka a Dorota, malého Janka manželka, učinili pří- povéd na statek Johanny medaiky, pravice se k tomu ke všemu statku právo a spravedlnost jmíti přede všemi jinými a to podle příbuzenství, žádajíce jakožto přátelé, poněvadž by ona nebožka Medařka bez kšaftu z tohoto světa sešla, téhož statku za zmocućni, podav$c К pruovodu takového příbuzenství něklerých svědomí, žádali jich za přečtení, mluvč po přečtení, že to, což sou strany příbu- zenstv( od sebe daly mluvití, pokazují, prosíce podle ta- kového pruovodu v týž statek za uvedeni. Proti tomu od Jakuba z Granova, ńtednika króle J. Mti v Ungelté. i také jiných, kleříž se praví k témuž statku právo a spravedlnost dinin J. Mu jmfti, mluveuo, że tato přípověď za příčinou příbuzenství i také pruovod téhož příbuzenství na ublížení jich dání milostivému od J. Mu Kr. neni. Neb ti svědkové všickní toho nesezná- vají, aby tito v jakém příbuzenství nebožce Johanně me- dařce byli, neż ucbożtikovi Mikul&Sovi, manželu jejímu, s nímž ona společné stutkuov vzdání jest jměla a jeho životem přečkala, a tak ten vsicek Statek tak obapolné vzdany na ni jest pripadl a jeji Medatky vlastní již učiněv, o kterémž předešle jakožto: o svém tním kšaftovala, než že len, komuž jej odkázala, prve jest umřel. A po- něvadž jest teď nekšuftovala a žádný z přátel jejich pří- buzných není nalezen, takový slatek vàicek na J. M. Kr. jest připadl a J. M. Kr. jim jest týž slatek milostivě: dáti ráčil. A protož poněvadž jsou takové své přípovědi a toho příbuzenství, aby ona Medařka jim s nimi spifznéna byla, nepokázali, oni žádají, aby takového milostivého dání J. МЧ Кг. užití mohli, poroučejíce se stím k spravedlivému opalieni. Zase od pruovoduov mluveno, by jmeli co vice mimo pokazování své mluviti, tobo žádné potřeby neuznávají, než s tím svým pruovodem podávají se k spravedlivému uvážení. Tu pan purgmistr a páni vázíce pruovod prípovédi té, kteráž se za příčinou příbuzenství na stalek někdy Johanvy medatky stala, též což k takové přípovědi a pruovodu od Jakuba z Granova i jiných, kteříž na týž statek dáním J. Mti Kr. se potahují, mluveno, takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vypovídají: Poně- vad2 se jest to z knih městských vyhledalo, že někdy Mikuláš zámečník s Johannou medažkou, manželkou svú. společné statkuov vzdání mezi sebou sou učinili: na ten konec, aby s umrlého na živa pozuostalého len všicek statek jich tak obapolně vzdaný plným právem připadl a to bez překážky všech přítel prívo jakéž koli po týchž manželích míti chtějících, jakož pak Johanna medařka preckavSi Zivotem Mikuláše, manžela svého, podle tako- vého společného vzdání toho všeho statku za dlouhá léta bez všelikého jeho Mikulíše přátel naříkání v užívání i také mocným držení jest byla. A inajéci toho svobodni a dobrú vuoli o témž statku tak jí po manželu podle spo- lečního vzdání přišlém kšaftovati, řediti a přáteluom man- žela svého pozuostalým neb komuž by se jí dobře líbilo dátí a odkázati, toho neučinila, než tak zanechavší bez 2107 f. 257. IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). 613 kšaftu a všelikého pořízení jest umřela, a ony Markéta, Jana Vejvody manželka, Dorota šrotýfka a Dorota, Janka Malého, toho jsou podle svých přípovědí. aby jakými přá- tely krevními jí Johanně medařce býti měli, nepokázali. 1 z těch příčin takové jich přípovědi se zdvihají a k tomu ke všemu statku jakožto k nepoïfzenémn pan rychtäï J. Mu Kr. na místě |. Mti aneb ten, kdož by takového statku pořádné sobě od Jeho Milosti dání pvkázal, právo a spravedluost jmá. Actum fer. 4. post Bartholomacum 1649. 9. 1549, 14. září. Kopříř archivu míslodrž. č. 46 J. 72. (Prazanûm Staroměstským o postoupení domu po nékdy Johanné medarce naJ. M. Xr. piipadlého Jakubovi Granovskému, Alonzovi gardarabovi a Petrovi Azylovi apa- tykári) l'erdinand ete. Poctiví věrní naši mílí! Jakoż jest po Johanné medaice v Star. M. Pr. na nís dům a všecken její statek připadl, i věz, že sme tyż dim a všecken statek po ní pozůstalý služebníkům našim, jine- novité Jakubovi z Granova, oufedníku ungeltu našeho v Tejnč, Alonzovi gardarabovi a Petrovi Azylovi, apaty- káři našemu, na rovný díl z milosti naší královské a pro jejich služby dáti ráčili, z kteréhožto statku oni tři ještě některým osobám, jakž jim od nás poručeno, sumu penčz, šaty ložní, též chodící vydati majf, protozt porouèfme, aby dotčeným třem osobám na místě našem toho domu i s tím, což v něm jejího jest bylo, postoupil a toho zmocnil, však k tomu sme obzvlášť povolil ráčili, aby ten dům s svrchky v něm jmenovanému Jakubovi z Gra- nova, zač by slušné podle pošacování tvého purkmistra a konšel St. M. Pr. stály, žádnému jinému prodán nebyl. Кас? vedic jistd vil a poruceni naje, tak sc zachovej, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském v sobotu na den Povyšení sv. Kříže léla ete. čtyřidcátlého devátého. 10. 1557, 12. srpna. Rukop. č. 2117 f. 386. Ondřej mečíř a Markéta koupili duom mezi domy p. Jana Medaře a Martina krajcího od p. Jakuba Gravovského z Granova, J. Kr. Mti úředníka v Ungeltě, za CCCL, k. č. Při tomi to jest znamenitě vymíněno: Jakož jest p. Jan Medař na zdi své staré zídku p. Jakubovi Gr. z Gr. vystavěti u ko- mory jeho propůjčil, že on p. Jan Medař, kdyby co tu postaviti chtěl, že to bude moci ucinili. Act fer. V. post Laurentium. 11. 1572, 10. Gervna. Ksaft Ondreje Kulnaura viz výše str. 118. č. 19. 12. 1588 80. listopadu — Rukop. c. 2230 J. 59. V sobotu den sv. Ondřeje stala se smlouva mezi Pavlem Kutnaurem z jedné a Kateřinou, vlastní sestrou jeho, z strany druhé o dům pod mandly mezi domy Ambrože Nettera a apatckáře obostranně ležící, taková, že Pavel K. tejž dům pustil jest Kateřině, sestře své za 600 k. m. 18. 1584, 98. února Rukop. c. 2112 [. 170. Karel Trubka od měny vzdal — statek svůj — Kateřině, man- żelce své, zase ona Kateřina vzdala duom pod mandly — manželu svému. Act. fer. III. post Mathiam ap. 14. 160%, 12. zai. Rukop. ć. 2113 /. 268. Václav Trubka z Rovin vzdal dám svúj pod mandly — Lidmile maużelce své — zase ona Lidinila vzdala duom na kamenci řečený, v němž bydlí. sklep v koZiSních kotcích a druhý dům se zahradou v Prostředních Chudobicích v Nov. M. Pr., zahradu u sv. Jakuba v Kartousich. 15. 1615, 16. června. Rukop. č. 2114 f. 117. Václav Trubka z Rovin vzdal domy své u měnů, druhý na ka- menci a třetí pod mandly mezi domy Stefana Prejna a někdy Oktavia Strachy Kateřině, manželce své. 16. 1620. Rukof. č. 2114 f. 359. Václava Trubky a syna jeho Karla. 

Strana 614
614 IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). Číslo pop. 481. (Dům Medařovský, u zlaté koruny.) ® 1482. — Rukop. c. 2099 f. 333. Arbitri pro- nuncciaverunt, quod Bartossius barbitonsor sua arte a multis annis Otticoni pannicide et familie ipsius famulando administrabat, pro qua administracione artis — sibi defal- carel — de debito —. 1. 1446. Rukop. c. 2099 f. 1011. Bartossius barbitonsor suscepit ad se pecuniam Wenceslai, nati Jo- hannis sartoris, eandem circa se servare tenendo, eandem in domo sua contra pretorium situata — proscribendo. 2. 1465, 8. června. Rukop. ¢. 2119 f. H. I. Ve jméno boZie amen. Já BartoS barvief vyznávám tiemto listem oc, że — najprvé a přede všemi věcmi činím a ustanovuji mridré a opatrné lidi pana Pavla Cipscra a Petra barvieře, zetě mého, pravé a mocné poručníky domu mého, v němž bydlím, kterýž leží mezi domy u Cápuov z jednó a Capkovć barvieiky z strany druhé, a podle toho všeho jiného statku mého —. Potom pak duom muoj svrchupsany i vÉeckeren jiny statek — dal sem a mocí | toboto kSaftu a poslednicho porutenstvie mého -- po mé smrti otdávám již pověděného Petra barvieře a Doroty, dcery mé, dělem, kteréž spolu měli jsú, k rovnému mezi ne rozdielu —. Jest-li pak že by všechny dětí — nedojdic let rozumných zemřeli, tehdy tomu chci a tak teď por- čiem i vozkazuji, aby polovice všeho statku — na Petra, zetě mého připadla — a druhú polovici — mezi chudé a nuzné lidi a na opravenie kosteluov ve jméno božie rozdajte —. Toto však týmž poručníkóm mým znamenitě porúčiem 4 rozkazuji, aby — Aničce, služebníci mé, vy- dali X k. gr. a na opravenie kostela sv. Michala v St. M. Pr. dvě k. gr. a k opravení mostu pražského kopu gr. — Jenž dán v úterý po sv. Trojici anno — LV?. 8. 1478, 11. října. Rnukop. č. 2141 f. 252. Stal sě rozdiel všeho statku po smrti Petra Larbiere z Culetné ul. mezi Dorotú, někdy téhož Petra manželku, a Václavem a Kateřinú, sirotky, takový, že Dorotě podle kšaftnieho zřiezenie příříkají duom podle domu Jakuba krajcieho a Synoglovym obostranne, Václavovi sirotku třetinu domu pod mandlami mezi domy u Cápuov a Jana Capka obostranně a XXX zl. uh., Kateřině, dceři Petrově odbyté, dali jsá X kop skrze nápad po Margretě, sestře její, přiříkajíc také a dávajíc Ondráčkovi, synu Martinovu a Petra vnuku, VII kop gr. Fer. ll. ante Galli. 1478. За. 1480, 2. listopadu. Pukop. ć. 2119 f. T. 12. Ve jmeno boZie amen. Já Martin Grucz barvier — dvé cesli domu mého, v němž bydlím, na rynku proti rathouzu, kleréhožto jednu čest Václav, švagr. muoj, má, dal sem — Uršile, manželce mé, Regině a Barboře, dětem mym a jejím —. Act. fer. V. die Animarum. 4. 1481, 14. srpna. Rukop. ¢. 2106 /. 82. Ursula, relicta Martini Grucz, nunc vero Johannis Mrakowsky bar- bitonsoris coniunx, emit pro se, Regina et Barbara, filiabus suis, tercíam partem domus eiusdem Martini Grucz inter domos Johannis Albi a ciconiis et Johannis Czapek bar- bitonsorís apnd Wenceslaum, filium quondam Petri, bar- bitonsoris de platea Czaltneri, pro XIII s. gr. pr. Act. in vig. Assumpt. b. M. V. 6. 1488, b. března. Rukop. c. 2106 f. 121. Ursula, Martini Mrakowsky coniux, resignavit ius suum in domo penes ciconias ct Johannis Czapek barbitonsoris cidem marito suo. Act. fer. III. post Translat. s. Wenc. ' IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). 6. 1483, 13. října. Tamtéž f. 129. Johannes Miserka de Kojicz ct Anna emerunt domum inter domos Johannis Albi ad ciconias et Johannis Czapek barbitonsoris apud Ursulam, Johannis Mrakowsky conthoralem, pro LVII!/, s. pr. Act. fer. II. ante Galli. 7. 1497. Rukop. ©. 94 I. f. 141. Katherina medafka accepit LI s. m Johannis ct Petri, puerorum suorum, que pecunia post taxacionem subslancie per Jo- hannem Misierkam ipsis cum Katherina, malre ipsorum, testamentaliter delegate in divisione cessit. 8. 1501, 15. května. Rukop. č. 2107 J. 203. Když : Jan Humpolec a Jan Tříbratr, poručníci Jana a Petra dětí | Matěje Janem Miserkú ustanovení, vznesli sú na pány, kterak ten duom nadepsaným dětem kšaftem téhož Jana Misierky odkázaný velmi znamenitě schásie a opravy ve- liké potřebuje a jestliže v brzkém času nebude opravcn, že děti výš dotčení skrze to škodu nemalý vezmú a také že nákladem malým nemuoZ opraven byti; pan purgmistr se pany — porucili sú porucnfkém, aby ten duom pro lepšie sirotčí prodali. I prodali sú jej Janovi medaři, těch sirotkuov otčimu, a Kateřině, manželce jeho za CV k. pr. Act. die Zophic. 9. 1504. Rukop. ©. 2103 J. 220. Jan medar s Katefinń, manżelki svi, koupili si duom ieżfci vedle domu u čápuov z jedné a Mikuláše medaře z strany druhé od poručníkuov někdy Jana Misierky za 105 k. pr. 10. 1532, 2. září. Rukop. ¢. 2142 f. О. 15. (Kšaft Jana Medaře.) Silvestr, Matj Repik, Kliment od pávuov toto jsú oznámili: Jsúce dožádání od nebožlíka p. Jana medaře, tak sme učinili, Ze jsine k němu přišli, poděkoval jest nám z toho a kázal zavolati paní Kateřiny, manželky své, a Jana, syna svého, i žádal jest nás, abychom my před panem purgmistrem a pány vuoli jeho oznámili takovou, že statek svuoj vešken dává a poroučí paní Ka- teřině, manželce své, a Janovi, synu svému, a o tom ne- pochybuje, že Jan, syn jeho, že se bude chovati k paní Kateřině, matce své, jakž se jest choval za živnosti jeho, v ničemž jí nehněvaje; jestliže by se pak voženil a man- želka jeho nemohla se snésti s paní Kateřinou a příkoří jí činila, žádal nás, kdyby to na nás vznesla, abychom to p. purgmistru a pánóm oznámili, aby toho na ni do- pustiti neráčili. A ona Kateřina má tím vším statkem vlásti, dokudž jest živa bez překážky jeho Jana i každého člověka a po smrti po její má to všecko na Jana, syna jeho, připadmíti. K jichžto před námi vuole poslední nade- psaného Jana medaře o statku jeho o všem vyznání a vy- svědčení a toho všeho na potvrzení a svědomí pečet menší města našeho svrchu jinenovaného dali jsme a roz- kdzali privésiti k tomuto listu kSeftnfmu v pondělí po sv. Jiljf I. MDXXXII, 11. 1571, 24. března. Bartoloměj, syn Jana Medare, ujal dům. Srov. výše sir. 124 č. 9. 12. 1578, 12. srpna. Rukop. c. 2118 f. 348. Jakub Melcar a Mandalena koupili duom Medarovsky mezi domy Rausovic a Ondfe Kutnaura mecire od Bartolomóje Me. date za 571 k. 40 gr. Act. fer. III. post Laurencii. 18. 1674. 14. &ervna. Tamléz f. 371. Jakub Melcar a Mandalena oznámili, že všeliké právo své k domu Me- dařovskému pod mandly postoupili AmbroZovi Netterovi z Glauchova —. Act. pridie Viti. 14. 1585, 16. února. Rukop. č. 1173 f. 26 a 227. V sobotu po sv. Valentinu stal se popis včcí po dobré paméti AmbroZovi Netlerovi z Glauchova pozuoslalych: Předně Danicl s prvnější manželkou, Kašpar a Baltazar 

Strana 615
1N. Na Velkém náměstí (slrana jižní). s druhou maunželkou, sirotci po něm pozuostalí. Duom pod mandly n v něm toto se našlo: V světnici velké Iuože žluté pod nebesy, na něm polštář koženej, umývadlo velký vobíjený vo jedné cívce s almárkou, hrnce měděný v kamnech dva, na lavici za stolem kancionál český, po- stilla Spangebergii, biblí česká, stolice kožená, dva stoly, na jednom koberec zelenej, vrchcáby, jedna stolice, židle jedna, devět koltrin s figurami, šrák. Nádobí cínového na rozích, konve dvě velký po desíti žejdlících, dvě třížej- difkovy, tti poloupinetnf, sedm Žžejdlíkuov, víra, slánka, tři foriny na mandlový sejry, děbánek vokovany hlínény, almara koutní a v ní dva sloupky velký voskový, německý herbář, biblí německá. V truhle v přítruhlí rozliční běžní listové a jiného nádobí od železa koliks kusuov. V druhé almaře puol druhé homole cukru, cukrkandu na pěti rož- nicích, v krabici drobné many, sucrum litkverice nemálo. Nahoře v světničce knčh in repositoriis: kučh in folio rozličných 57, troje knihy animalium terrestrium, volatilium ct aquatilium, kniha Triumphi, in quarto folio knéh 20, in octavo folio 77, dvanáct tiuhlicek in reposi- torio, truhlicka s figurami rozličnými a s listy běžnými, stůl, brnec v kamnách, svícen vo 1 cívce s obumbraculum, brnění s záponami stříbrnými, nožnice se dvěma nožmi a s řetiezkem stříbrným obložený, tulich počistovanej, kři- štál v stříbře, jablíčko stříbrný pozlacený, hodinky v pou- zdře bicí; tabule, naní knihy malované notovaný. Almara jedna černá a v ní listové rozliční, váček zlatohlavovej mužskej s aksamítovým pasem, drubá almara bílá a v ní listové a šuldpryfy rozličné. V truhlici bílé v škatulce se- kryl zlalý, pečeť stčíbrná, jedenáci prstenuov, 2 s perlami, ] s zeffiem, 1 s smaragdem, 1 s turkusem a 4 s červe- nými kameny, pár bručných rukavic. ľruhlice železná a v ní stříbrný tulich se dvčma nožmi, prsten s českým diamantem — majeslát nebožlíka —. Truhlice bílá vedle kamen prázdná, pár ručnic; kožená stolice třínohbá, jedna Zidie. Nahoře v komofe nad svétnitkou; LuoZe pod nebesy žlutý, na něm dětských podušek, peřinka a polštář ko- žený, regál, hodinky bicí s cimbálkem, na rozích dvoje zarukáví s šorci, měřice k míře jedna, ručnic krátkejch 7 párů s holstry, 7 kechrův, dva mečíky stříbrem oblo- žené, pět kordův bez stříbra, 2 kladiva špičatý, jeden čekan, jeden voštip roždálovskej, 9 sudlice, pár bot rejtharských, toulec, kuše, 2 stříkačky dřevěný, 6 faší cí- nových v pouzdře, 2 židle kožený, stůl velkej, truhla bílá žlutá u v ní nádobí cínový, druhá truhla a v nf Skarty staré, třetí truhla prázdná, hrnec měděný, stolček nevelkej, kolovrátek. Nahoře pod krovem: kotel prací s drejfusem. 8 ko- Uíky k rybám, 9 figur, dvě formy k voplatkám, vobruč, železnej: řetěz vod studnice, alambik, moždíř, rožny 8, 9 rohy jelení, 3 s hlavičkami srní. Ve sklepě hořejším: 2 luože velký pod nebesy s sloupky vykládanými, s firhaňky, truhlice vo třech ryklích okovaná a v ní jeden koflík pozlacený sedmihradským dílem, kofiíků více, Kosmographia česká, nevázaná. Dva voštěpy, šavle turecká, 3 tesáky, stolice, 2 pouzdra nožův. V truhle velké vykládané toto se našlo: Firhaňk vo- kolo Jnože ve 3 kusích, hřebíčkový kaftánek, damaškový popelatý ksas(?) tykytou vyvlacovaný, život barchanový s rukávy karmazínovými, kaftánek Samlatovy, černý, plátuem podàity, harckap harasovy, kolár, poctivice černý kožený aksamítem premovany, pár soukcnnych poctivic černých tykylou vyvlacovanycl, aksamítem premovanych, sinulkový plášť, druhej plášt černý s aksamítovými vej- 615 ZX. Na Velkém náměstí (strana jižní). ložky, třetí plášt schozenej s aksamítovými vejložky, kožich liščí voděvací, kožich soukenny éerny, li&kam: podiity, kožich černý soukenný velký podšitý, klobouk baurovej německý starý mužský, druhej aksamítovej klobouk s šmel- covym Xmukem, koberec nydrlantsky na stuol, druhej ko- berec turecký na stůl, dva kameny hranatý k ohřívání Inože, péro velké zlaté. V druhé truhle žlulé s kruhy železnými vykládané: pás široký stříbrnej pozlacenej s granáty a okrasa ženská, sukně ferštatová černá, sukně šamlatová černá, sukně po- pelatá dupltykytová, sukně černá damašková, sukně šam- latová, mantlíéek dupltykytový černý, mantlík damaškový černý dloubý, popelicemi podšitý, napľed sobolí. Mantlík dloubej černej, htebíčkový, bčliznami podšitý, kaľtánek damaškový, živůtek topltykytovej černej, dva živůtky černý, aksamítovy, váčkův ženských 7, kabát popásní černý, karmazínovy, harckap damaškový černý. V třetí truhle starý haraburdí a některý laloky. Ve člvrté truhle Šaty vinutý: 2 ručníky kmentový vyšívaný a 2 ubrusy vyšívaný široce, kmentový u v rozích květy, Xtuka plátna cvilinku na kabáty, servituov 14, ručníkuov 17, ubrusuov 7, prostěradel 7, cích větších 16, cejšek 19, plachetka, 8 košile prostý, čtvrtá se stříbrným vobojkem, pátá schozená. V páté truhlici: rukávce a jiné šaty chodící paní Anny. Tři zbroje v lémž sklepč. Ve svčtničce proli témuž sklepu: Jedno luoZe pod nebesy, na kterém manželka ne- božtíka Ambrože lihá, stuol, stolček, hrnec v kamnách, štouda velká na máslo, umývadlo, talířuov 21 dřevěných. Pod krovem sud velkej koliandru. Na mazhauze vdole před světnicí: 2 štoudve dubový, kotlíkuov k rybám 12, menších 6, rendlík a páovička, víra mosazná, mědčěnice, moždíř větší a menší 3, 5 svícnuov mosazných vo 1 cívce, 8 rendlíky železný malý, jeden větší, hrnec měděný, 2 pekáče, 5 Ižic železných, plechová konev, troje necky, u schodů jedny necky, 3 korbele kožený, šveinspis, 2 rožny velké, 2 malý, klíště, Standa velká, (říkačka mosazná, vanička plechová k stuzení piva a vína, stuol velkej a na něm 6 peřin, 4 polštáře, 4 po- dušky, kus firbaňku. V kuchyní lirnec měděný, pekác měděný, 6 rožnův větších a menších, podhrabáč, klíště, kotel prací zadě- lanej, slánka, drejfus, sekácek. V mísníku před kuchyní cínového nádobí 8 mís, talířův 7, dva pláty, cínové ce- didlo na brách, nádobí dřevěnýho s potřebu. V almaře na mazhauze mejdla k praní nemálo. V druhé almaře mčě- děnice, vanička na máslo, kuchařský nože. V komoře nahoře, kde děti l(hají: luože, na něm dvě peřinky, polštář, prostěradlo, před komorou jedna peřinka na bidle, na které kuchařky líhaly. Pod krovem nad touž komorou luože. V dole v síni: váhy měděný dvoje, jedny starý, soudek asenikum (?), soudek vítrolium. V též síni světnička a v ní rozličné materie a jiné krámské věci. Ve sklepě v též síni mmaterialních věcí rozličných. Ve dvou pytlících gallesu drobného, moždíř. Vdolc v dolejším sklepě pod zemí: puol soudku dřevěnýho oleje, něco casií a fistulí podle oznámení Vojtěcha Gůčrle. V truhle starý v dole v síni slarejch rystuňkuov s couky, uzdami, svícen o 2 cívkách, 5 mosazných o 1 cívce, 2 zámky velký visutý, : Blofpelc popelit( od moláv zkaZeny, 2 visiky prázdný. V druhé truhlici kolečka skelná —. V druhém domč ve sklepč v síni luože, truhla, sedla rejtharská. 

Strana 616
616 IX. Na Velkém siáměstí (strana jižní). 15. 1587, 29. Icdna. Rukop. c. 2112 f. 250. Zmoc- néna jest Anna z Mydlovar, pozuostalá po Ambrozovi Nelterovi z Glauchova vdova, domu dotéeného Ambroze ! věna jí na témž statku Ambrože přisouzco- | pro 800 k. č. ných. Act. die Vincenti. 16. 1594, 28. kvétna. Rukop. &. 2231 f. 63 a 70. Jakoż se jest po smrli Ambroze Nettera z Glauchova v domu někdy jeho pod mandly, Medařovský řečeném, právní pořádný inventář stal a statek pošacován ve třech stech třinácti kopách gr. č., i Daniel Netter z Gl., na ten tas J. Mti C. služebník při kanceláři Ceské německé expedici, pozůstalý po Ambrožovi N. syn, podav J. Mti C. milosti- vého psaní podle toho při p. purkmistru a páních žádo- | stivě hledal, aby takový statek — jemu vydán a v inoc uveden byl. Ale p. purkmistr s pány připomenuvše sobě některých přípovědníkův na týž statek povrchní A mbroże N. přísudky míti, z uznalých příčin svou zprávu o tom J. Mti C. davše, žádosti Daniele jsou povoliti neráčili. Však Daniel nepřestav J. Mti C. s pilnosti následovati a hleděti, jiného milostivého dovolen(i porucení, kteréhoZ datum in consilio Boliemico Pragae HI. Maii 1. etc. devadesátélio čtvrtého, dostal, aby p. purkmistr a páni zanechajíce všech odkla- düv proti jistému zaručení věcí v inventář vešlých Danie- lovi vydali. Na kteroužto milostivou vůlí J. Mti C. - - všeliké svršky — v domu řečeném Medařovský složené — Danielovi jsou propustili. 17. 1596, 23. března. Rukop. c. 2231 J. 145. Jakoż jest Danici Netter z Glauchova pro spravedlnost svou dědickou, kterouž na domu pod mandly po Ambro- žovi Netterovi, otci svém, na svršcích neb jiných věcech materialních se míli pravil, i také pro sumu 180 k. gr. č. od Baltazara, bratra svého, knihami odevzdaných, na Annu z Mydlovar, na onen čas macechu svou, se pota- hoval, i smluvení jsou tak, že Daniel spravedlnost svou postoupil Anně z M. za 250 k. gr. č. 18. 1605, 20. ledna. Rukop, €. 2113 f. 333. Qcta- vius Strada z Rosperku, měštěnín Rímský a J. Mti Rím- ského císaře nejstarší dvořenín a antiguarius, koupil sobě, Barboře m. své, synům svým dvěma, Karlovi a Oktavia- novi, dům pod mandly mezi domy Václava Trubky z Ro- vin a Matiáše Obranice od Anny Gerlové z Mydlovar za 1120 k. č. — P. purkmistr a páni tohoto trhu dovoliti raGili, že p. Oktavius Strada s dědici svými připověděl listem pod pečetí svou, z toho domu všeliké povinnosti k osadám i obci vykonávati, berně k městu odvozovati, šenkův v něm nedopouštěti. 19. 1614, 80. května. Orig. listina archivu měst- ského 1V.—32161. Já Eva Kaplířová z Slavkova na Ne- ustupově a Miličíně známo činím tímto listem obecně přede všemi, kdež člen nebo čtoucí slyšán bude, jakož jsem sobě koupila dům v rynku proti rathouzu mezi domy p. Václava Trubky z Rovin a Matiáse Obra- nice obostranné ležící od paní Barbory Stradové a Okta- viana Strady, syna jejího, i z takového domu p. purk- mistru a pánům dotčeného Star. M. Pr. připovídám sama za sebe i za své dědice a budoucí držitele téhož domu všecky poplatky městské k městu odvozovati a povinnosti jak k osadám neb záduším, tak také k obci vykonávati, berně z něho dávati,; šenkův žádných a jiné živnosti v něm provozování nedopouštěti, nýbrž to všecko, což jsou předešlí držitelové téhož- domu činili a zachovávali, bez odpornosti na časy budoucí činiti. Tomu na svědomí pečeť mou vlastní dala sem k tomuto listu, jenž slove revers, přitisknouti dobrovolně. Jenž jest dán v pátek po Památce božího těla 1. 1614. IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). 20. 1614. 80. kviétna. Rukop. C. 114 f. 148. Uroz. paní Eva Kaplífová z Slavkova — koupila düm v rynku u zlaté koruny řečený od Barbory Stradové a Oktaviana Strady z Rossperku, syna jejího, za 1500 k. gr. č. 21. 1616, 5. července. Rukop. č. 2114 f. 202. Jiří Wolf uzdaf koupil dům u zlaté koruny — od Evy Kaplí- řové ze Slavkova za 1750 k. gr. č. Číslo pop. 480 a. (Dům u čápů.) *|. 1871, 1. pros. Libri ereclionum vyd. Borový Z. č. 235. Ego Nicolaus Subein et Katherina, conthoralis mea, — cives Mai. Civ..Prag., — recognoscimus, nos — super domum nostram — sitam inter domos Cunczlini Reysenkytel — et quondam Nicolai Sobotkonis —, ubi ciconie sunt depicte, ex opposito domus pretorii, Il mar- cas graves — census annui — Ilenrico Prunhauser factori — pro XX s. — vendidisse. — Datum Prage a. d. 1871 in crastino b. Andrec ap. #2. 1408. — Rukop. c. 996 j. 95. Nicolaus Smuczer emit unam s. gr. census erga Wenceslaum Otti- conis pro X s.,, quam habvit super domo Pessikonis de Sobyeluk, dicta ad ciconias, ca tamen condicione notanter expressa, quod eadem sexagena post mortem ipsius Nicolai j pro pane captivis ad ssatlaviam dari debct. *8. 1484, 4. listopadu. Rukop. č. 992 Jf. 158. Mar- garetha, relicta Wenceslai Sstraboch, libere et voluntarie legavit et resignavit suam post mortem domos suas ad falces et ad ciconias nuncupatas, sibi invicem annexas et contra pretorium situalas inter domos Ludmile, relicte Pyeskonis, ex una et Barthosii barbirasoris parte ex altera cum omnibus bonis suis — el notanter cum decem et octo sexag. debiti per Wenceslaum, filium Johannis Bra- daty, sibi debitorie obligati — Johanni ab argentea stella et pueris ipsius — ad habendum. — Act. f. V. post festum OO. SS. *4. 1497. — Rukoy. c. 2099 j. 467. Olricus, conventor a ciconiis, publicando XIII s. debili sibi per Martinum Znojemsky pro zinzibere et inuscato debitarum. 1. 1449. — Rukop. ë. 2103 f. 23 a €. 90 f. 171. Margaretha, relicta Wenceslai Sstrabocli resignavit suam post mortem domum suam ad ciconias Anne, conthorali Mathie pincerne; que domus sila est contra pretorium inter aliam -domum eorundem coniugum ex una et Bar- tosskonis barbirasoris parte cx altera. 2. 1449, 18. února. Rukop. č. 992 |. 252 ač. 2119 Jf. A. 10. Ve jméno bozie amen. JÁ Margreta, vdova po Václavovi dobré paměti Strabochovi, mé&tka Star. Města Praž., vyznávám tiemto listem obccně všady a přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtíce slyšán bude, že ačkoli nemocná jsem a neduivá na těle, však proto paměti dobré a svobody zdravého rozumu požívajíc, s do- brým mým rozmyslem i potazem, nechtěcí ráda, což na mě jest, neuchoval-li by mě pán Buoh v této nemoci od smrti, by potom kteří svárové a ruoznice mezi příbuznými mými a přátely o statek po mně zuostalj méli, sé dieti, toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom o všem statku a zboží, jímžto mě pán Buoh z veliké milosti své naděliti jest ráčil, zřiedila jsem a zpó- 

Strana 617
1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). sobila i mocí tohoto kšaftu a poslednicho porucenstvie mého iicdím, jednám i zpósobuji oby&cjem takovymto : Najprvé učinila jsem a činím slovutné lidi Matějka šenkýře, kterýž u mně nynie bydlí a Jana Düpovce, úředníka desk zemských, pravé a mocné poručníky všeho statku a zboZie mého po mé smrti zuostalého na Gemz a kdez by kolivék ten záležel a kterým nebo kterakým koli jménem imuož a mohl by jmenován býti, buďto zde v městě nebo na zemi, nie nevymicňující ani pozuoslavu- jící. Věřécí jim, jakožto dobrým přátelóm mým zvláštně, że toto poručenstvíc a poslednie mé rozkázánie podle úmyslu iného a tulo popsané vuo'c mé ztiedie, zpósobic i skutečně dokonají, prací svých a pilností v tom pro mé dobré i pro budácí svu od pana Boha odplalu nelitujfce. Potom puk jakož jsem duom muoj u srpuov, v němž by- dlim, prvepsanému Maléjkovi i jeho dédicom za sto kop gr. prodala, lak o tom poriticin i rozkazuji, aby svrchu- psan( porucéníci moji penczi (Emi zjednali a nadali ka- planstvie věčné v kostele sv. Michala zde v Star. Městě Pr., opatříc to tak a tiem obyčejem, jakž sč jim najpev- nějic a najużitećnejje bude zdáti, aby týž kaplan, maje nač živ býti, inší slúžením i jinými prosbami a modlitbami mé u mých předších duší ku pánu Bohu věční měl pa- mátku. Item duom jiný muoj u čápuov Aničce, manželce svrchu- psaného Matějka, a dětem jejím mocuě a dědicky otka- zuji a otdávám. ltem, jakoZ jsem tfetí duom muoj, kterýž na Liradcanech inńm, za sedmeciclma kop gr. prodala a trh ten Mathias Louda jest stavil, právo k tomu některaké chtě mictiy i vyzndvdmt, žeť týž Mathiáš k tomu ani k ji- némü statku: mému práva nemá ižádného, než že jsem jemu k ruce věrné byla svěřila prvním kšaftem mnú před chvíli učinčným poručníkem všeho statku mého jej naj- vyšším učinivší. | Protož pánóv konšel prosím, aby mým poručníkóm výš jmenovaným k tomu radní byli a po- mocní, by penězi za duom svrchopsany tym poručníkóm byli propuštění a jimi vedle rozkázánie a vuole mé na kostely zbořené v Malé Straně a sv. Václava na hradě byly rozdány, jakož oni rozuměli budú najlép. Item vinicku mi, kteraż podle vinice Petrovy So- puškovy leží, Janovi, vinaři mému, a jeho dědicóm s plným právem mym porücicn a otkazujf mocné. Item, jakož mám Jíst na dvě kopč úroka a platu ročnicho na mlýnu, jenž slove »na kamenis, kteréhoz nynie Václav Cvok v držení jest, toho jednu kopu platu na lampu do kostela sv. Michala svrchupsaného, aby ustavně před tělem božím hoïala, à drulnt kopu Zäkôm do školy tudicž u sv. Mi- chala na hróch, slaniny, maso, drva i na jiné jich po- třeby věčně otkazuji a otddvim. Item všechny svrehky a nábytky domovnie, kteříž- koli jsû — kterymikoli jmény mohli by jmenování býti, nic konečně nevymienujici, Matdjkovi a Anižce, svrchu- psuným manželóm, i dětem jich porütiem a olkazuji mocné, tak úplně a vccle, jakož jsem to již prve knihami městskými Star. Města Praź. jim zapsala šíře. liem všecky dluhy mé, jimižto mně kteréžkoli osoby jší povinny, ježto by po mně v mých registrách byly nalezeny nebo jinak kterak koli optány, porúčicm, aby poručníci mojí mezi chudé a potřebné lidi rozdali, kdež a komuz s¢ jim najlépe bude zdáti. Item jakož Mathiáš Louda má list ode mně k věrné ruce jemu svěřený, jenž mi úrok a plat roční na rychtáře z Drahelèic svédéí, na kterémzto listu tÿZ Matiáš desct kop gr. vzav, k svým puoZitköm to, jakož mu sě zdálo, obrátil, chci tomu a tak teď porúčiem i pánóv konšel za 1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). 617 to zvláště prosím, by tébož Matiáše k tomu připravili, aby ten list i s témi desíli kopami vzalymi u pana Jiry zlatníka položen byl, neb těch deset kop gr. Vaňkovi, bratru télioZ pana Jiry, porutiem a otkazuji mocnë. O ostatek pak téhož listu takto vuole má jest, aby pan Jíra svrchu- psaný s bratrem svým polovici platu na tómż listu berúc, drubú polovici mně vydávali až do mé smrti. Po smrti pak mé chci tomu, aby tyż pan Jíra > bratrem svým dva dicly toho brali, Aničce svrchupsané a jejím dětem díl třetí pravý bez zmatku a všelikých nesnází dávajíce tak dlúho, dokudž by rychtář z Drahelčic neb dědicové jeho listu toho nesplatili koncčně. A když by kolivěk splacen byl, tehdy tomu chci a tak porûtiem a rozkazuji, aby oni opět z toho dicly dva a Anička (felinu pravd vzali bez odporu a všelikých nesnází. Dále oznamují, že jsem Matiášovi častopsanému jistí sumu peněz k věrné ruce vydala ticin úmyslem, aby mi polovici vinice k vinici mé příležící za ně kúpil, jakoż o tom Piechovi, sûsedu mému, svédomo jest dobfe. On pak penicze ode mne vzav a polovici (ć vinice u Maříka Bezručky kúpiv, v tom iné nevérné a ne&lechcetné pod- vedl, sobě a k své ruce toliko ji sobě zapsav. Také sto kop gr., ježto mi pan Hašek dlužen jsa po Mikulášovi Suchdolském u desk zemských položil, týž Matiáš k sobě zdvilil jest a vzal, ktomu nikdy nemaje mé vuole. A o tom Rackovi z Kojšic i jiným úředníkóm desk zemských svě- domo jest také dobře, neb sem jeho napomínala z toho, vždy mně pěknú řečí toliko odbývaje spravedlivého mi 9 to nclbal ucinili, chytrostem svÿm kakÿms a Fetem Isti- vým miesta neuciné žádného i podnes. Protož o těch pe- nězích obojich, totiž o viničních i o těch také u desk zdviżenych, lakto vuole mó jest i luk konečně pordciem, aby páni konšelé Staromčěstští penčz těch na Matiášovi úplně a v celosti dobudúc, polovici jich praví na obecné dobré zřietedlně obrátili; kdež sč opatrnosti jich bude zdáti. Druhú polovici mně a na mé potřeby vydadíce. Pakli by mné Buch prve, nežli by ty penězi na něm do- byty byly, od smrti neuchoval, tehdy tomu cbci a porú- čicm, aby ta polovice peněz mně příslušná na almužny chudych a nuznych lidí i také na jiné skutky milosrdné za mi i iných předších duše ve jméno božic byla rozdina, jakož to vše svědomí jich plně věřécí porúčicm. Item o tom platu mém, kteréhož jsem Maliášoví dskami svěřila, takto pordciem: Aby Jan Dipovce a Aniéka svrchupsanf moc i právo mé jméli téhož Matiáše z desk téhož platu — upomínati. — Naposledy pak poriciem a otkazuji, aby poručníci imojí častopsaní osm postavüv sukna, jakż sc jim zddti bude, kúpice, na každý rok dva postavy na odčv chudých a nuzných za mú a předších mych duše ve jinéno božie rozkrájeli a rozdali, kdež sč jim zdáti bude najlép. Na potvrzenie toho a budácie pamět prosila sem slo- vutného panoše Hynka z Repnic, rychláfe, müdrych a opatrných pánóv Mikše kožišníka a Pavla Cipsera, řezníka, konSeluov pfiseżnych Star. M. Praž., že jsú pečeti své dali privésiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od naro- zenie syna bożieho tisícicho clyrstého étyfidcätého devá- tého, v úterý před sv. Matějem apoštolem. 3. 1457, 24. září. Rukop. c. 2105 f. 76. Wenceslaus barbitonsor emit domur ad ciconias inter domos Mathei Straboch et olim Bartossii barbirasoris crga Mathiam pre- dictum. et Annam pro LXXIII s. Act. sabbato antc Wenceslai. 4. 1472, 80. září. Rukop. ¢. 2119 f. Q. I. Ve jméno božie amen. Já Václav, Capek řečený, Dbarvicř — 78 

Strana 618
618 IX. Na Velkém naměstí (strana jižní). u čápuov — vyznávám liemto listem — že — duom u čápuov, v němž bydlím — odkazuji — Zoíce, manzclce mé. — Act. in dic Mathic ap. 5. 1479, 16. února. Rukop. c. 2103 f. 153 a č. 2106 f. 30. Johannes Biely de Chlumecz el Dorothea: cmerunt domům ad ciconias inter domos Symonis Sstra- boch et Martini dicti Crucz aput. Offcam pro LXV s. pr. Act. fer ll. post s. Valent. 6. 1487. Rukop. C. 94 IH. f. 41. Burianus, frater Dorothee, conthoralis Johannis Albi a ciconiis. 7 7. 1491, 12. prosince. Z rukop. Vídeňské dvorní knihovny è. 3448. VFamoso et illuminato viro domino Conrado Celti, poetae laureato, amico mco predilecto! Salutem, quam ipse velis ctc, amantissime Courade Ccltes, cupio vos sanc valere cl feliciter. Hacc vos non latcat, quod famulus ille, quem mihi misistis. de Nornberga ad laborandum cartam, qui ad mandatuni vestrum in conti- nenti Pragam. venit ct coucordatus mecum ad finem de dicla charta, et ego super hoc dedi sibi duos florenos rhenenses, ct. acceptis illis nou adhuc Pragam venit, ct ibi me (rufavit pro. illis duobus forenis et circa hoc cgo multuin. retardatus sum. erga. meum laborem, non habens magistrum, qui mili perficiat cartam. ldco peto vos, di- lecte domine Conrade, mittite mili unum bonum magistrum ad laborandum cartam et cgo illi volo iuste solvere iuxta meritum suum. Ltiam significale mihi, si datac sunt. vobis epistolac magistvi Jacobi et cliani meae. per idem (!) fa- mulum, quem mihi misistis ad fabricandum chartam el jpse cas debebat vobis praesentare, quia modo magis cupio vobiscum alloqui et vos videre, quam antca. Valc bene, et adhuc vale. Datum Pragac dic duodecima mensis Decembris (14)91. Johannes Albus a ciconiis, civis Pra- gensis. 8. 1495. — Rukop. è. 94 1. /. 123. Facta est amicabilis concordia inter Dorotheam, olim Michaclis ab albo pavone et nunc Johannis Albi a ciconiis conthoralem, cx una el Reginam, predicti Michaclis filiam, parte ex allera, talis videlicet, quod cadem Dorothea cuim Johanne, marito suo, cidem Regine pro porcione eius palerua con- descenderunt — domum suam, quam inhabitant, sitam post s. Michaelem in acie penes domum »ad mclonen «. ltem. vineam in Wysoka in CCXNXVII s. gr. prag. el alleram. vineam minorem, cciam in Wysoka, in XI. s. It. predicti coniuges in parata pecunia cidem Regine ducentas quadraginta octo s. gr. dare debenl, in ducents vcro s. idem Johannes condescendit Regine censum, quem habet in villa Wtelno tabulis terrestribus proscriptun. 9. 1608, 8. srpna. Rukop. é. 2008 f. 23. Quem- admodum Johannes Albus a ciconiis in testamento suo ita posuit: Si Paulus, filius cius, non pervcnicus ad annos leputime etatis de hoc mundo decederet, Scverino insti- tori commissariis suis XXV s. gr. pr. dare mandavit. Post morlem vero predicti Pauli idein Severinus in illis XXV s. lestudinem in maiori pannilobiorum ab cisdem commis- sariis tulit. Act. fer. 1l. ante Laurencii. 10. 16:5, 28. Cerveuce. — Tamléz f. 103. Jan Jin- dříšský koupil duom řečený u čápuov — od Václava Saka 2 Nautic a Jana Strnada, spoluporućnikuov sta:ku ncboZ- tíka Jana Bielélio, za póldruhého sta kop gr. pr. Dilo se v sobotu post Jacobi. Il. 1516, 27. září. Tainléz f. 191. Jan Rauš ko- žišník koupil sobě duom u čápuov od Janu Jindřišského za sto sedmdesát pót k. gr. 6. Ael. sabbalo ante Fran- cisci. (?). 1X. Na Velkém naměstí (strana jižní). 19. 1516. — Rukof. č. 1128 f. ВЕ. 22. V tć při mezi: Janem Raušem z jedné a Janem Jindřišským z strany drubé, jakož jest Jindřišského vinil z nezdržení smlouvy takové, kdež jest se jeho Jana Rauše byl dožádal on Jindřišský, když měl kúpiti duom Cápovský, aby jemu puojčil závdavku na lakový zpuos b, jestliże by jemu Rau- Sovi té sumy polożiti nemohl v plném roce, že mu toho domu poskipiti mól v pól čtvrtinu slech kopich m. a że jest ten rok pfiešel a on jemu penčz nevrátil a jsa na- pomenut smlouvě, aby dosti učinil a té dosti: učiniti aby nezancdbäval. Proti tomu Jindříšský pravil, by smlouva taková nebyla, Ze lomu ncodpirA, ale ze pro nedostalek svuoj tomu dosti uèiniti nemobl, prose, aby mu toho pro- dlení dal, Ze on jemu RausSosi ty peniz vdavní zase navrálili chce a že toho domu k své živnosti užilek a s ditkami mó, aby ho pii tom zuostavili. Zase k tomu od pana Danicle RauSe imluveno, že jest jemu — dosti Cekal. — Püni — JindrtiSskému [rozházali] — aby tolo domu jemu Rau&ovi postoupil. 1516. 13. 1531. Rukop. ć. 1130 J. 205. V tć pii mezi MatfSem solnatem a Václavem Raušem z Vlkanova, kdež jest ho on Maliń$ obvinil z toho, že času nočního, když jesti při statcích lidských byl a je opatroval tu na ryuku mezi vozy solnými, on Václav Rauš jeho jest zranil, Záduje, aby ho p. purkmistr a páni jakožlo služebníka svého litovati i také spravediivč opatfiti r li. Proti tomu od Václava Rauše mluveno, že on, ač nerad a na lo nic nemysie, to jest mu z příčiny sobě dané učiniti musil, že když šel pokojně mimo ty vozy solní, on Matúš na ně jest mňoukal a blekal a pokoje jim dáti nechtěl. A když jest k němu o to řeč učinil, proč: by mňoukal, to jest mu za odpověď dal, že má vuoli mňoukali anebo tak ne- chati. A potom sác,od ného napomenut, aby radší toho hledél, cz jemu poruceno jest, nechuje mnoukání, on v jedné ruce nuož a v druhé sekeru drže k němu se jest přísně domlúval, že ví dobře, koho by poslouchati jmél. A jsa potom pěkně napomenut, aby toho zanechal, zpurnú jest na to (posepaje se s nožem a s sckerou) odpověd dal, že (tomu nikoli nevěří, aby on Václav jeho bíti směl. À tak on nemoha té a takové zpurné řeči od něho snésti, tesák svůj od sebe jest odpásal a jeho jest lak s pošvou udeřil a při tom že jest pošva s tesáku sklouzla a on v lom Ze jest nějak urazen -—. Tu páni — vypovédéli, že — dává se jemu Matoušovi za právo, takže on Václav R. tím rančním jemu jest povinen a proto jeho ve svou kázeň berou. 14. 1642, 18. října. Rukop. č. 2042 [. V. 12. (Kšaft Václava Rauše z Vlkanova.) léta M*D"XI.I. v středu po sv. Havle nebožtík pan Václav Raus prijel jest do Stráže, jsa neduziv a nemocen, ke mně Jiříkovi na hospodu, žádaje abych jemu popřál pokojíku u sebe, čehož jsem spravedlivě člověku dobrému, zuaje těžkost zdraví jeho, otepříti nemohl; pak té noci ve čtvrtek, pracuje k sko- nání živola svého, před svítáním, jsa dobré paměti povolal jest mne k sobč skrze manželku svú a toho se na mně dožádal s panem Martinem, postříihačem z Malé Strany, s kterýmž jest ke mně přijel, žádaje паз pro Buoh, pa matuje na lo, aby ruoznice manZelce jeho potom nepřiš ani ditëti jeho, poslední vuoli svú nám k vysvědčení oznámil), jestli by jí potřeba byla, a kteráž tato jest: Najprv žádost toho jest mel pro Buoh, co se Danicle, syna jeho dotýče, předkem, kterýž jest list blavní na puol třetího sta kop gr. udělaný na pana Hasištcinského s do- brú volí, tu spravedlivost a tu sumu, kteráž jest u para llasiSteinského, Danielovi, synu svému, jest dána; a dále co se dolyce úrokuo na témž listu zadržalých, z těch a 

Strana 619
IN. Na Velkém náměstí (strana jižní), peněz aby dluhové byli placeni. měl, nerozdílně, společně a vlastně s synem svým statek aby jmóli a syna pii sobć aby jmóla a jej opalrovala jako matt; a dále pověděl, co se dotýce toho dívčete Anny, kteréž mne poshichati nechtélo, té odkazuji XXV kop gr. a ty aby každý rok dáno bylo po pèti kopäch grosuov až do vyplnění té sumy. Dále žádal mis, též poručil, aby manželka jsící při dítětí spravovalů a pakli by v tom času Slav svěj změnila a vdala se, tehdy jí ktomu mají dvě stě kop gr. vydali. A potom již poručení a své poslední vuole uksizńni kázal jest zavolali Annu, manzelku svi, k sobě a tu před nami (akto jest ji mluvil: Ted Anna slyš, aby jináče nečimla, než tak se chovala, jakž jsem těmto panóm porucil. Toho pak všeho našeho vysvědčení pro lepší jistotu a vědomost duověření, jí svrchu psaný Jiřík z Stáže a Martin postříhač z Prahy pečetmi svými jsme potvrdili tento: kšaft. Jenž jest psán léta a dne svrehupsancho. (Podan od purgmista a konseli mósteska Stróże.) Stvrzen 1243 v ilery po jinak po sv Třech králích. Druhé toho žádost jest Božím kfiční, 15. 1544, 7 listopadu. Rukop. č. /00 f. 63. V pá- tek po Všech sv. stala se smliíva mezi paní Annou z Vlka- nova, pozuvstalou vdovou po Václavovi Raušovi z Vlka- nova, a Markélú, sestrú téhož Václava Rauše a nčkdy Jana Rauše starého deerú, a VavFincem i na místě Anny, dcery jeho a vnučky téhož J Rauše, jakož jsou se za puovody postavili pti privé (17 Markéla s Vavrincem proti nf panf Anné, tAlmice se prfbuzenstvim na statek nékdy Jana RansSe, Maukéla jrko deera jcho, a Vaviinec na místé na místě Anny, dcery jeho a vnučky téhož Jana, pravíce, že ona paní Anna po někdy Vielavovi Rausovi, manželu svém, drží statek fana Rauše slarého, klerémuž by oni právo měli zápisem na domu u čápuov i jináč. "anf Anna pak odpor tomu učinila, že drží statek po Ví- clavovi, kšaftem pořádným, kterýž byl dě- svém 1 manželu svém, die a syn předepsaného Jana Rauše, a toho statku že jest on Václav, manžel její. i s ní bez naříkání v pokojnem držení vždycky byl, až [leta městská prošla. Kdeż o ten o viecken rozdíl takto js předepsané strany smluveny — že ona paní Anna, ne zjjakć povinnosti: -= ale z milosti a na přímluvu má dáti T, k. č. Markétě » Va- viincovi. 16. 1554, 7. srpna. Nukop. ë. 2117 f. 319. Anna Rauxová z Vlkanova oznámila, 2c duom svuoj u cipuov - dala, však feprva po smrtí své, Jindřichovi: Prefalovi, z VIkanova, olei svćmu milónu. Act. fer. M. post Trans- fig. d. g 17 15 spoleèné 1. září. Rukop 991 [. III. (Noldiich V'refat s m. Jzkubem: Karicnickym a Marjanou Pikarlovou.) Vedle folio odporu, kicryz jest učinil Voldřich Prefat kšaítu někdy Anny Raušové z Vlkanova, sestry své, a obeslav k tomu m. Jakuba Kamenického líkaře a Marjanu Pikartovu z Pereftu, jakožto porucnici téhož kšaftu a statku ji Anny Raušové, příčiny svého odporu položil tyto: že jest nebožka A. činivší ten kšalt rozumu zdravého a pi- mëti dobré nemèla, nebo moohé artykule v nèm položila, kteří se s knihami potýkají, z čehož jest snadno rozuměli, že jest pamětí dobré již nepožívala. Druhá príčina jest ta, totiž proli pobožnosti přátelské nebozka jej udélala, nebo tím přátelé sobě jsou zavázíni, vali, Jako sestru bratru cte., ale ona Anna pominuvší jeho Voldřícha, bratra svého, jiným jest statek ten, kleréhož na tisice, nce ua sta. jest, odkázala. Třetí pak i ta pricina jesl, Ze v tom spisu toho doložila, lc by on Voldiich Prefat jf nebozce Anné zaviizali se že contra officinm pietatis, slalek odkaz aby ' I IN. Na Velkém náměstí (strana jižní). 619 mél, Ze tomu kSafiu jejímu odpírali nebude, čemuž on světle odpírá, aby se jí zavázal, nýbrž laké praví, že jest o tom kšafti jejím ani nevěděl. Ctvrtíí: příčina jest, že Anna R. odcizivii tím spisem vZecken statek od něho Voldřícha, bratra svého, jej jest synu kněze a mistra Ja- kuba odkázala a polovici ho dala. A ví se o tom dobře, że mistr Jakub kněžství zbaven ani ten dfad od něho odjat není. I neměla jest nebožka podle toho synu kněze statkn porouèeti a jemn déditi. Proti tomu od obeslanych mluveno: První příčina, że by ten kżaft s zápisy se polejkali jmól, i žádných zi- pisuov nejmenoval, Nadto vejše také to se vyhledí z vysvědčení toho kšaftu od pínuov radních k ní nebožec vyslaných, byla-ti jest rozumu zdravého cle. ano i on Voldrich, byvaje pii neboZce, Casto viddval lo, Zc jest sc P. B. modlila a o své dlnhy s ním se umbivala, 2ddajic i jiných tu přítomných, aby také se ji modliti pomihali, aby jí hříchy odpustiti ráčil. I druhá příčina nepostačí, ponévadz ona Anna byla jest inéStka svobodná tohoto města a statek svůj také svobodný mčla po Václavovi Raušovi, někdy manželu svém, i tak jest o tom statku svém svobodném kSaftovala a řídila. Kterýžto kšaft není contra officium pietatis udělán, nebo jest i jemu padesát zl. uh. odkázala. Nebo by i nic byla jemu neodk‘zala, tehdy jest mohla dobře s svým učiniti, co se jí dobře lí- bilo. K třetí příčině (oho neni, což také on Voldřich chce, aby mistr Jakub a Marjana provozovali, i nejsou oni tím povinni, neż chce ji nebożku jiż nepravdomluvnou učiniti tou příčinou a přední bláznici, ježto ani la příčina k zrušení toho kšaftu postačiií nemuože, když jest nebožka svůj statek svobodný měla a o něm iídila. Ctvrli pak příčina — že by knězi Jakubovi a synu jeho statek byl odkázán, i ród by on mistr Jakub chtěl věděti, jakým knězem bo Voldřich mini, tak-li jak pisma svati všecky nás křesťany za kněžstvo pokládají, čili že by on farářem kde na fate byl a svátosuni posluhoval. I jestli by ho takovým knězem Voldřich mínil, praví on mistr Jakub, že takovým knězem není a kněžství toho neužívá, nýbrž jeho jest zbaven a úřad duchovní s ním nic činili nemá a on též s úřadem. Nadto vajše, když kdo svědomí k klerému právu od něho potřebuje, tehdy ho neobsílá k úřadu du- chovufmu, neż podle práva světského toho při něm hledá a on jako světský se vydává, aniž ho kdo tím dotejki, jako by je kněz dával. Ano i manželku [lzabelku] sobě z rodu neposledního v lomto království jest vzal a co jest tu něco bylo se zběhlo, jíž také J. Mt C. jest to spo- kojeno —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: | Poněvadž Voldřich Pr. z Vl. w&iniv edpor kKaflu. Anny RauSové odtudž z Vlkanova, sestry své, takového svého odporu příčiny před právem jest položil a veda na to pruovodv, toho jest, aby tukové příčiny k zdvižení toho kšaftu po- stačití mobly, neprovedl, nez se naslo, že Anna R. jsoucí měštka svobodná a statek svůj svobodný mající, o tom jest kšalt učinila a ten když k ní na žádost její dva kon- šelé přísežní vyslání byli, sobě před nimi přečísti rozká- zav$i, jim ho podala a že ta její jistá a konečná vuole o stalku jejim jest, oznámila, pří kterémžto kšafiu aby jaký nepořad se zběhnoutí měl, toho se nic nenachízí, i z těch příčin takový odpor jeho Voldřicba Pr. z VL od priva se zdvihá. Act. die Aegidii. 18. 1563, 1. září. Tamtéž f. 116. (Jindřich Podkova s mistrem Jakubem Kamenickym.) Vedie toho odporu, kterýž jest Jindřich Podkova učinil kšaľtu neb. Anny Raušové, někdy vlastní manželky své, že jest ona Anna 78* 

Strana 620
620 IX. Na Velkém ndmésli (strana jižní). neměla jeho tak špatnou sumou z statku toho L k. m. toliko odbýti, ježto jest na smhívách svadebních CCCC k. jemu zavázala jmenem věna. Proti tomu od mistra Jakuba jest mluveno — kdež Jindřich Podkova ukázal tu nějakú škarlu, chtěje to za smlouvu iníti, jeZto tomu se mísla dáti nemůže, však také v ní tam stojí, že jest neb. Anna C kop móla zarutiti a druhých v roce pořád zběhlém dáti -—. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Po- něvadž — Jindřich Podkova — příčiny žádné slušné, pro kterú by týž k3aft Anny R. z VI. místa svého míti neměl, jest nepokázal, nýbrž se jest našlo, že on Jindřich P. 1. 57 v úterý den sv. Markéty jistou smlouvu s ní Annou R., manželkou svou, jest učinil o tom, statku jejieho, s ní se z smluv svadebních propustiv, jest sc odřekl, i z těch příčin tlakový odpor jeho Jindřicha P. se zdvihá. Act. die Acgidii. 19.. 1575. — Rukop. ¢. 2118 f. 416. Zvedena v dûm Capovskÿ Marjana z Pcreftu jako poruénice po nékdy Annè Rausové z Vlkanova. 20. 1579, 16. března. Rwkop. č. 2112 f. 48. Lo- renc IIelle a Mandalena koupili düm Cápovsky od Erharta Doupovce z Doupova, Jakuba, pozuostalého po Jakubovi Kamenickém sirolka, poručníka, a Marjany Pikartové z Pe- reflu, t6ż Anny Skalickć z Pereftu, dotčené Marjany vnučky, za pět set k. gr. č. Act. postridic dominice Re- miniscere. (Petr Kamenický, písař úřadu perkmistrského vložil odpor.) 9|. 1588, 22. září. Zamltéž f. 158. Václav z Ka- Jiště a Ottrsfeldu k. d. u čápův od Kašpara Ceydlara a Bencše Finka, porućnikiń sirotka Lorence Helle, za 800 k. č. Act. fer. V. post Lampertum. 22. 1584, 8. května. Rukop. č. 2112 f. 224. L.P. 1584 v outerej den sv. Stanislava stala jest se smlouva GWrhová celá a dokonalá mezi urozenymi panem Václavem z Kaliště a z Ottrsfeldu z jedné a panem Albrechtem Illožkem z Žampachu z strany druhé a to taková, že jest pan Vdaclav z Kaliště panu Albrechtovi HloZkovi duom svůj v Starém Městě proti rathouzu, jenž slove »u čápů«, mezi domem Ambrože Nettera a druhé straně Erharta Wolfa, se vším a všelijakým jebo příslušenstvím, jakž ho sám v držení vešel, prodal jmenovitě za půl jedenácta sta kop gr. č., kteroužto sumu peněz pan Albrecht Hložek takto vyplniti a platiti má: — Pi tom povinen jest a bude on p. Václav z Kaliště, nebo dědicové a budoucí jeho ten duom jemu panu Albrechtovi: Hložkovi neb dědicům a budoucím jeho do kněh městských na rathouze v Star. M. Pr. vložiti, když by koliv toho požádali, a tejž duom do dne a do roka vedle práva městského spravovati. A to sobě obojí strana, jakž na dobré rytířské lidi náleží zdrzeli piipovédéli. A pro lepší toho jistotu tyto cedule mezi stranami jsou zdělány, z nichž jedna každá strana má jednu v jednoslejná slova napsanou. K kterýmžto ce- dulím on pan Václav z Kaliště, nemaje při sobě peceli své, dožádal se urozeného pána Nykodema Vačetínského z Vačetína, že jest on na místě jeho pečeť svou k této smlouvé piitiskl, sobě i budoucím svým beze škody. A on pan Albrecht Hložek tolikéž pečeč svou vlastní přiliskl. Nadlo vejš pro lepší toho jistotu dožádali jsme se, že jsou vedle nás urození pan Albrecht Hroch z Mezilešic a pan Samuel Nejepinsky z Nejepína též pečeti své, však sobě i dědicům budoucím svým bcze Skody, pritiskli. Stalo se leta a dne svrchupsaného. 23. 1586. 20. ledna. Rukop. č. 2112 f. 224. Václav z Kaliště a z Ottrsfeldu postoupil v 1050 k. č. domu svého u čápů — uroz. p. Albrechtovi Hložkovi z Žam- pachu. Act. f. die Fabiani et Seb. IX. Na Velkém náměslí (strana jižní). 24. 1587, 8. dubnu. Rukop. č. 2112 f. 257. Urox. pani Marjana Robmhapovi z Tetova- a na Kopydlné kou- pila duom — od p. Albrechta Hlożka z Zampachu za 1050 k. & Act. fer. MII. post Conductum Paschae. 25. 1589, 28. tfina. Rukop. à. 2112 f. 330. Uroz. paní Marjana Robmhapová z Tetova a na Kopydlnć — duom svuoj v osadć sv. Michala proti rathouzu ležící, v němž bydlí, dala — p. Kryštofovi Robmhapovi z Suché, p. manželu svému —. Při tom však toto doloženo: Ne- uchoval-li by P. B. od smrti p. Kryštofa prvé neżli pani Marjany, tebdy ten takový dům na paní Marjanu zase připadne. A páni tohoto zápisu p. Kryštoloví dovolili, že on připověděl jest z toho takového domu všeliké povin- nosli, jak k osadč, tak k obci vykonávati, berně z něho k městu odvozovati, šenkuov v něm nedopouštěti. Act. fer. 11. post Lucae ev. 26. 1593, 11. února. Rukop. ë. 2112 J. 392. Uroz. paní Marjana z Tetova, někdy p. Kryštofa st. Robinhapa z Suché a již uroz. p. Bohuslava Kalenice z Kalcnic na Chřeštovicích, Její Mt králové při dskách zemských úřed- nika, manżelka, pijznala se, że duom svuoj — který zase na panf Marjanu podle zapisu a vejminky v nem položené po smrti nadepsaného p. Kryštofa Robmhapa -- připadl, dala — Bohuslavovi Kalenicovi, p. manželu svému mi- lému. Však při tom od paní Marjany vymíněno: Neuchoval li by P. B. od smrti p. Bohuslava prve nežli paní Marjuny, tehdy ten lakovÿ duom — zase na pani Marjanu pfipal- nouti má. Act. pridie Scholasticae. 97. 1593, 16. února. Tamléz. Uroz. p. Albrecht Hložek z Žampachu na místé a k ruce uroz. panny illo’ kové z Zampachu, dcery své vlastní, zápisu Marjany z Tc- tova odpor vložil. Act. fer. III. post Valentini. 28. 1596. — Zamléi. Marjana z Tetova upustila od výminky ve vzdání svém z r. 1593. 29. 1596, 24. ledna. Rukof. ć. 2113 J. 39. Uroz. Bohuslav Kalenice z Kalenic a na Chřeštovicích, králové Ceské pfi dskách úředník, koupil sobě duom v osadě sv, Michala mezi domy Medařovským a někdy Jčvharta Wolfa od ur. Marjany Kalenicové z Tetova im. své za 1500 k. č. Act. IIII. post. Vincencii. 30. 1597, 13. brezna. Zamlez J. 105. Uroz. pani Marjana z Tetova, uroz. p. Bohuslava Kalenice z Kalenic manželka, koupila duom mezi domy doktora Jana Kaufera a Medařovským od p. Bohuslava Kalenice z K. za 1500 k. gr. č. 31. 1609, 28. dubna. Rukop. ¢. 2113 f. 162. Zmocněn jest uroz. rytit Karel Tetaur z Telova, komendator na Malperku a Heil3tejné, domu u čápa po někdy paní Mar- jané Kalenicové z Tetova pozůstalého a na již jmenova- ného p. Karla, jakožto bratru dotčené někdy paní Mar- jany vlastního nezřízením o něm připadlého. 32. 1600, 2. května. Zamléž. Uroz. pani Dorota z Hodějova, roz. Hrzanka z Harasova, na Nedvézi a By- nicích, koupila duom u čápa od uroz. p. Karla Tetaura z Tetova. 33. 1608, 15. května. Yamlei f. 287. Matiaš Obranec a Kateřina koupili dům u čápův od uroz. Doroty Hodéjovské — za 1600 k. à. * 1622, 16. června. Nazejliří sv. dělení statku po Matiasovi Obranicovi mezi Mikulašem Obranicem, synem jeho z předešlé manželky Kateřiny, s Annou, vdovou po něm zůstalou. (Též o dům Cápovský.) Víta stalo se po- 

Strana 621
IX. Na Vclkćm náměstí (strana jižní). Číslo pop. 480b. (U srpů, Mydlářovský.) #1. 1420. — Rukop. ¢. 2099 [. UI. Barbara, re- licta Czenconis, publicavit domum circa falces et vinum ibidem pro V s. gr. census. *?2. |495. — Tamléi f. 167. Sigismundus Knic- zewesky fassus est, se percepisse LVI s. in argento fuso florenis a Margarcta, rclictn Laurini, super vendicionc domus ad falces cx opposito prctorii. 98. 1426. — Tamtéz f. 176. Testamentarii orphani Sigismundi Kniezewesky fassi sunt, sc percepisse X s. a Margarcla, rclicta Laurini, super empcionc domus ad falces. ®4. 1434, 4. listopadu. Rukop. č. 992 jf. 158: Margarclha, relicta Wenceslai Straboch, legavit suam post mortein domos suas ad falces ct ad ciconias nunccupatas, sibi invicem annexas cl contra prelorium situalas inter domos Ludmille, relicte Pyeskonis, ct Barthossii barbira- soris — Johanni ab argentea stella ct pueris ipsius. Act. fcr. V. post. OO. SS. (Zrušeno r. 1448.) 1. 1449, 9. ledna. Rukop. ¢. 90 f. 171. Mathias pincerna et Anna emerunt domum ad falces erga Marga: retham, relictam. Wenceslai Straboch, pro centum s. Quc- quidem domus sita est contra prctorium inter aliam do- mum ciusdem Margarctlhc cx una et quondam Pieskonis, nunc Przechonis, parte ex altera. Quam quidem pecuniam sepedicti Mathias et Anna dcbent convertere pro cappel- lania circa s. Michaclem crigenda. Eciam pretacta Mar- garelha eisdem dat omnia. suppellectilia et attinencia do: meslicalia, sicut plumas, pulvinaria, cussinos, lintheamina, scullellas cleclreas, cantaros, cislas, mensas, almaries et alia. Act. fer. V. post pij h. d. 2. 1481, 30. hvétna. Rukop. č. 2119 f. T. 15. Ve jméno boZie amen. ]á Anna Strabochová vyznávám tiemto listem, že ačkoli « dopusténie bozieho nemocni jsem a nedu7iva na těle oc ustanovují opatrné lidi Simona, manžela a Jakuba, syna mého, pravé a mocné poručníky všeho zbożie a statku mého —, jimzto vSecko to zboiie mé u jmenovitě dva domy, jeden proti ratházu, v nímZ bydlím, a druhý u kláštera sv. Anny, vinice mé čtyry, jednu na Letní, druhú Lanemanka řečený, třetí v Ráji a Gtvrtá na Srpovych horách, pole, hiky —, plaly také mé v Bučině X k. gr., v Hostomicích na Lochovském Il k. gr., ve MniSku na Ihotć XVI k. gr., na Janovi Uchovi v Libii THT k. gr., na Jindru Jelenkovi v 5estlicich 1I k. gr. a èlvero kur, na Sigmundovi v Slivné VI k. gr, nu Sigmundovi v Měcholupiech X!/s k. gr., na Oldřichovi Krč- movi X k. gr, Dolini dédióného X k. gr., va Skuhrov- ském I k. gr. à v Brněvkách ot panen z Hradu v LXI k. zastavenych II k. gr. Item platy na vinicech na Jírovi ot črné ruože | k. gr., samé ženě jeho puwojčíla sem stfiebrného pâsce a k tomu mi dluzna III k. gr., na le- sařové z Nového Městu XI, gr, na Jakubovi Voštníkovi XXIII gr., na šroléřce vdově XXIIII gr., na hokynátce XXIII gr., na zahradníkovi za Poříečskí branú XXIII gr. a na koláři malém XII gr. a podle toho také i s tiem všeckeren jiný statek muoj — k rovnému mezi vě rozdielu. Tak však, aby Simon, manžel inuoj, napřed měl přede vśfm rozdielem XVI k. gr. platu vc. Lhotee a v Modřanech tři lúky, a Kubík, syn inuoj, také s dětmi svými, ac kleré mieli bude, duom muoj proti rathizu prve dotčený a k tomu krám muoj, v nómż sama scdala sem, aby mól J. 33'. IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). 621 napřed. A potom vším zbožím a statkem mym, coż ho koli po mně zuostane, rovně sč rozdělte. - - Piihodilo-li by se pak, že by syn muoj již psaný bez dětí umicl a potom také i manžel mnoj prvepsaný z tohoto světu xšel, tedy tomu chci, aby jich oba diely statku mého jim odká- zaného na paní Reginu, dceru mú, a na děti jejic, kteréž s nebożcem Martinem Kostečkú měla, mocně a dědicky připadly i s nápadem z jednoho na druhého. Toto pak svrchupsanym man?elu a synu porúčicm a rozkazuji, aby - - vydali - : na opravenic kostela sv. Mi- chala v Star. M. V k. gr, na zvon tudicž X k. pr. a k kaplanstvie, kteréž tu mám, na světlo 1l k. gr. platu ročniebo, na Karlov XX k. pr. na Botieć V k. gr. a k Matce bożie konec mostu III k. gr. m. em. tri po- stavy sukna kipiece rozdajte na odóv chudym ve jméno bożie —. tem Reginé, dcefi mé, blány sobolové — a X k. platu v Mécholupicch. NeZ Václavovi, synu jcjiemu, ať X k. gr. hotových jest dáno napřed. Item Matíiovi, synu jejiemu, LXXX k gr. a k tomu ot Femesla ucenie V k. gr., Kaci, dcefi jejie, rócha lożnicho s postel, pro- stěradel XV, šlojicřuov X, prstenuov pět a páteř korálový. ltem Líidě, druhé dceři jejic, rúcha poctivého s postel, prostěradel osm, šlojicřuov pět, prsteny ctyii a páteř ko- ralovy. ltern Machně, druhé dceři mé, 1'U4 C k. gr. na panu Zajiecovi, blány králíkové, XII prostěradel, [111 prsteny a pét 3lojictuov. Jem týmž Regině a Machng, decrám mým, každé z nich po vosmi mísách cínových a k tomu samé Machné osm talířuov a pět mísek šálešných. ltem Kateřině, nevěstě mé, rúcha ložnicho se čtyři: po- stele, pet šlojictuov, pět prslenuov a korálový páteř. — Actum fcr. IJI. in vigilia Ascensionis domini anno 1181. 3. 1481, 1. září. Liber obligalionum č. 94 I. Jacobus Sstraboch iuvenis fassus est, quod nen impetit, alias nctáhne se, prata et agros quosque dominus Symon Sstraboch habuit prius, quam dominam Aunam Sstrabochonissam, inatrem eiusdem Jacobi, duxerat iu con- iugem, prout in lestamento ciusdem domine Anne couti- nelur. Act. die Egidii. 4. 1482, 30. cervence. Nukop. ć. 2106 J. 113. Jacobus Sstraboch resignavil domum ad falces inter domos Geo: gii Columbi ad Ilaveam aucam cet Johannis AIbi ad ciconias ct institam sub pretorio acialem Zuzanne, uxori sue. Act, in die Abdonis. b. 1487, 8 září. Rutop. č. 2106 [. 210. Re- gina, relicla Audrec Geblart, dicta Sstrabosska, emit do- mum, in qua sunt falces depicte, penes domum Johannis Albi ad ciconias ct domum ad llaveam aucam crga Ja- cobum dictum Sstraboch, fratrem suum, pro CC s. pr. Fl predictus Jacobus prenominatas CC s. prag. creditoribus suis, parochianis s. Michaelis Antique Civ., Johanni llra- banie, Casparo Kyrczl, Silvestro pannicide ceterisque, qui ad candem domum inducciones habebant, dare. mandavit. Act. fer. ll. post JZeidii. 6. 1491, 2. listopadu, Rukop. c. 2100 f. 311. Regina Sstrabosska resignavit domum. suat. ad falces — Jesskoni, marito suo. Act. fer. ]]ll. post OO. Ss. 7. 1508, 21. listopadu. Rukop. č. 2108 f. 28. Sigismundus de Policze emil domum ad falces inter domos ad flaveam aucam ct ad ciconins ab Andrea Predbor z Ra- desina, Johanne Pytlik et Wenceslao Solsky z Sulcjuvic cum cousensu lesskonis Straboch pro CCXXV s pr. Act. fer. 11]. ante. Clementis. 8. 1510, 28. srpna. Tamlćż 4. 65. Wenceslaus saponista et Katherina emerunt domuin ad falces — a 

Strana 622
622 IX. Na Velkém ndměstí (strana jižní). Sigismundo z Police pro CCLXV s. pr. slini. 9. 1519, 5. září. Rukop. č. 534 f. 6. Staly se smlúvy k sv. manželství mezi paní Evd, dcerú pana Vá- clava z domu někdy Strabochova, z jedné a Simonem z domu Krkavcovic z strany druhé a to takové, že on pan Václav po své dceři dal jemu podle týchž sinluv sva- debních XXV s. gr. pr. jmenem věna a on do dne a do roka i s jejini obvénil jí LXXV k. gr. pr. Po dni a po roce má býti mocná hospodyně ve všem jeho statku. A dalli by jim Buoh dietky a pán Buoh ráčil by prve z lo- hoto světa jeho Simona pojíti nežli ji paní Evu, (chda ona s těmi dielkami spolu s ním zplozenými má rovná spoleènice byti ve všem tom statku, kterýž má nebo jmieti bude. A jestli že by Buoh dictek nenchoval, ancbo że by jich nebylo, tehda ten stalek, kteryżkoli jmieli budú, a že by svého manžela přetrvala, má na ní plným právem připadnúti bez otporu a překážky každého člověka. Actum fer. II. ante Nativitatem Marie. 10. 1526. — Tamlćż J. 35. Staly se smlüvy sva- tebnf k sv. manželství mezi Janem sladovníkem z jedné a Anná, decrá pana Václava z domu někdy Strábochova, z strany druhé, (akové, takže on pan Václav po též Anně, dceři své, jinenoval 25 k. gr. č. a výpravu slušnú, proti tomu on Jan jest jí Anně obvěníl třetinou vajs. 11. 1529, 18. srpna. Rukop. C. 2142 [. M. 20. My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme naším liemlo listem vvobce přede všemi, kdež čten nebo člúce slyšán bude, kterak Václav Mydlář z Chval, spoluradní a miéSténín náš, učinil jest kšaft a své poslední vuole po- rucenstv( v pâtek po svatém Tiburcí léta 1699 pri přítomnosti slovutnych Silvestra z Platnéfské ul. a Jana Medařce, spoluradních našich, jenž k žádosti jeho z našeho povolení a rozkázání s písařem naším k tomu byli jsú vyslání a toho jeho poručenstvíc takové před námi učinili oznámenie: Ze on Václav Mydlář, jsa pamčti dobré a svobody rozumu zdravého užívaje, nechtě tomu rád, by o statek po něm pozuostalý z daru jeho božské milosti jemu puojčený, kteří svárové — mezi Kateřinou, manželkou jeho, a deerami jeho i tudież jejimi i jinymi po smrti jeho se dály, vůli svú poslednie oznámil takovúto, takže Chval a Babic, kterýchž v držení jest, i s platem, domu, v němž bydlí, jenž slove Strabochovský, proti rathúzu, vinice Vilemovskć a domu pri nie, glenotuov, hotovych Act. dic Augu- peněz — činí — pravú mocuń poručnicí Kateřinu, man- želku svú, lak aby ona toho všeho — statku v držení jsńci jej spravovala, jím vládla — a užívala — do své živnosti a smrti, Tak však, ač by na vdovský stolici seděla a stavu svého nepromónila. A kdyżby koli P. B. touż manżelku jeho z tohoto světa povolati a pojfti rócil, tehdy Len všecken statek aby připadl na tři díly, jmenovitě Bvu, Apnu a Kateřinu, decry jeho. Jestli pak že by táž man- želka jeho se vdala, tehdy aby se na svuoj diel čtvrtý toliko vdala. Co sc pak panny Kateřiny, dcery jeho, výš jmenované dotýče, ta když by se koli vdala, tehdy aby jí táž manželka jebo vydala L k. m. a k tomu vejpravu slušnú, a potom aby měla rovný dicl s jinými sestrami —. Toho všeho na potvrzení — v sobotu po sv. Urbanu papeži. 12. 1582. — Rukop. č: 2134 /. 109. Narovnání mezi panf Katelinou Mydlárkou a pannou Kateřinou, dcerou její, a p. Janem Zlou Kaékou, zctem jejím, jako2to püvody. a Adamem, synem p. Jana Pikarta, o některé nevole. 13. 1636. — NRukop. č. 534 f. 60. Staly se sinlávy svadební k sv. manželství mezi pannou Kaleřinou, IN. Na Velkém mnamósli (strana. jiZnf). dcerou paní Katciiny Mydliiky 7 Strabochového domu z jednć a Sixlem zlatotepcem z strany druhé a lo (takové, že táž paní Kateřina po již dotčené panně Kateřině jménem věna dala 25 k. gr. ©. a výpravu slušnú. Zase týž Sixt proti tomu ji — obvěnil 250 k. c. 14. 1587. — Rukop. è 2154 I. 229. Smloova mezi paní Kateřinou Mydlářkou na místě sirotknov: Jana Zlé Kačky z jedné a Václavom Vaníčkem z strany druhé o dluh. 15. 1569. — RNukop. č. 1056 f. 85. (Svědomí mezi p. Petrem Ilavsou z Liboslavć a Viielavem Augustou sladovnikem.) Regina, podruhyné z domu Mydlifovského, svédèila: Nebotík p. Václav: dobrý punčti, když byl zdráv, nebyl zdravýho rozumu, neb mi škodu děkíval na plýnách, když sem dítěte hlídala paní Anny, Kosorskýho dcery. A když stonal, taky nebyl zdravýho rozumu. Potom Markyta prišla, napomínala ho k kšaftu, že jest jí něco dlužen, aby na ní nezapomínal. On tonu nic neříkal a ona ho vždy napomínala. A v tom odešla pryč. Potom přišla, s kým se jí líbilo.. Nevím, poslali jsou je páni, i udělali kšaft. Polom poslali, kdo jej psal, aby da! od kšaftu nebožtík Sebestian, on pověděl, že toho nebylo potřeba, že měl jeho neb celidku, Ze nebylo potřeba žádného kšaftu. Když se ho ptal Scbestian: Václave, bu- desíž d€luli ksaft? On prej, netřeba, však se dobře spraví, komu to bude. A to sem já mnohokrát od Václava sly- ela, że imń u Augusty kofliky, móniky, ubrusy, pilna 40 loket, nevím komu dal šíti. A po kXa(tu házel na myho vnücka hlízami: Na hlízu, jí ji nepotřebují. Nevím víc, než byl statku mrhač, by měl X k., nabral pacholkü a pil, co nejlepšího bylo. Lidmila Škodova, z domu Mydlirovie senkyika: Kdyż sem byla u p. Václava, líval na nás vodou, melouny bral. A věnec sem dělala; když sem mu dáti ho nechtěla, vezma, trhal jej aneb pral se se mnou. — Anna, hokyně od železných dveří: Co sem jí od něho majímala ten sklep, brával mi z krámu, když se mu líbilo. Tehdy když sem mu nechtěla dáti aneb peněz půjčítí, všecko mi všudy schoval, že sem neměla na cem prodávali, a nedul mi tu sedati pied domem. A jednou mi šrák prodal za dva krajeary, na kterým sem prodávala, vodu na mne lil. Anna, Reginy, podruhyně z domu Mydlářovic, dcera: Nebyl jest zdravýho rozumu. Když sem mu nechtëla dit na pálený, zavřel duom, nechtěl mě pustiti k malce. A ve 24 hodin po kšaftu, když umřítí měl, chtěl mým synu hlízy dávati, aby neumřel. A měl svý poručníky, aby ho opatrovali. A mrhač byl statku svýho. By mu X k. dali, tehdy svolal sobě štěpky(?). třebas za hodinu nebo dvě všecko utratil. Johanka Sestnáctá, hokynč: V stredu šla sem k jeho lelč k Kroupový, povčdčla sem: Václav, váš přítel, stůně, ten nemoudry, proti ralhouzu. Má milá paví, slitujte se nad ním, půjčte mi podušky pod hlavu. Ona mi odpovč- déla: KyZe mi tak délal, aby podusku mél. V tom sein šla ku panu lilavsovi, plala sem se na pani a kuchaika pověděla: Nynky pán stojí! Já šla, ptala sem se na paní, on mi ráčil pověditi: Má paní jest v Hoře. Pověděl: Babičko, co si jí chtěla. Já řekla: Váš přítel velmi stünc. Ptal se ktery, řekla sem proti rathouzu nemoudry. On pověděl: Babičko, já hned k němu příjdu. Sel k němu a zavolal mne z trhu do sfné, nasázel mi 12 bílých v síní na stole: Zjednej mu, co jest koli treba pili i jísti. Mél sem jeli pryć i musim v zejtra: raničko, bych nechtěl. Porutil sem kupci, by bylo do 20 i 30 k na potřeby, aby mu vydáno bylo. Zjednejte mu ženu neb pacholíka, 

Strana 623
1X. Na Velkém siimóslś (strana jižní). at ho hlídají, bylo. třebas přes noc jemu ро 3 gr. placeno Ráno sem vstalu, on jiź pileny pil. Ji Река: Капо to. On pravil, však sem již v kostele odzpíval, dej na páleny. Já řekla, neni. Dej, by neměla. A když mu dobré vuole nechtěh dáti, bral sám, co na krámu bylo, ka, hrušky, švestky. A když sme najimali od ného sklepy: Co mám dáli? Dej B kopy, potom 2. Já řekla: Necht jest na jedny kopé. I mi dejż dva ceski na pivo. A každý den mu divati krajear, dva, ti. Žena že jest nemoudrej. | Pověděla muscli sme nechtéla ho hlídati. sem, Ze já pomolhu, jedny se sklidím. Pak sem ho celi noc po smrti hlidala. Trhal se se mnou, nie sem mu ne- věřila, jen sem k ránu ila do komory. A ten čtvrtek, když umřel, přinesl ke mně maso, řekl, chcešli, žev! Já sem je žral, až sem se po něm divil. Jiřík Sestnii Vaclave, tý: Plal sem so neklery chvíle: Pane kde ste byli. Pověděl, u p. Petra Ilavsy u vo- bedu. Rekl sem: Což tam mite? Povćdel: Vżdycky dosli jisti i pit. Pral semi se: Takyliz některý peníz zapadne? Prej taky. Jó jim lam lecox povím, oni mi se zasmě jako nemondrýmu. Však kdyby byl moudrej, z domu by neprodival pacholkü nevzal o plný stůl jisti, piti dal jedny, aby se jim zasmiil. Kdyby byl moudiy, neházel by hrneü s peřím na rynk. Pacholei nosívali mu vodu v putuich. nalioru a on. lival ni ty báby a smál se lomu. Markyta jablecnice: Kdyż ke mné prichá mel-li jest peněz, koupil. Paklí neměl, vzal předce Ji se horSila: Мейс р Václave, neberte mi. On říkal: MiG, prodám vam svüj duom. Ji se ptala zač, on řekl, za tří penize bez bílýho peníze. Já řekla, již jest (o můj duom, jí se budu s vámi soudili. On poskočil, zasmál sc. Druhý, třetí val, den rovně tak mi jej prodával. A když sme mu ne- chtějí dáti, šel nahoru, házel z vokna hrnei, střepy, vodou líval na nas. Adam Pecka, písať pri wWadu rychtáfskym: Jdic 4 Muhouzu po práci svy k vobédu i s rychtitem, kupo- vali smc sobě melouny pod vokuy pied Mydlatovie a Václav: nebožtík udeřil z nějakého dola nevelkybo k ra thouzu, Já sem šel nahoru k němu na mazhauz a on je podeahy nabijel. Vzal sem mu je a donesl sem je k p. rychliii cfsaïskému. 16. 1569, I. srpna. Rukop. 991 J. 213. Vedle toho odporu, kterýž jest Petr MHlavsn z Liboslavě na místě a kauce Jana, Kateřiny a Václava, dětí svých, učinil: spisu, kteryzby pod jménem kšaftu nčkdy Václava Zlýho Kačky z domu Mydliiovie ku privu podán byl, nepotádnejm jej nazcjvaje a k témuz odporu oheslav Viclava Augustu sla- dovníka, příčiny kladl, proč by tyż spis prüchodu miti Jedno, že by ov Vaclava Zlý K. člověk nesmyslny slo byl, druhé, že nebyl sui to jest nevládl sám sebou ani statkem svým, nýbrž porueníküv potřeboval, kteříž mu i od priva déni byli & on pod jich sprivou az do smrti jest zństał. Protoż że by z těch i jinejeh příčín k dalším průvodům zanechanych na ujmu spravedlností dětí jeho, jakožto ujec jich, kšalto- vali nemohl —. neměl: a pošetilý i mrhač statku sv iuris, Tu p. purkmistr Паула odpor ká a rada — vypovidaji: Ponévadz ftu nèkdy Vâcluva Zlého Kaëky Petr učiniv jisté příčiny k témuž odporu položil a veda na Lo průvod svůj toho jest neprokázal, pościily toho času, statkem aby ou Václav Z. K. když kšaft dělal, býti měl a také svým nevládl, nýbrž z odvodu Václava: Augusty to se že dotčený Václav Z. K. jak před nemocí svou sim počty z mikladůvo na vinici: cinčných i za vína vy- Seukovani přijímal a tu vinici a grunt prodal, také smlouvy 693 IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). dělat a statkem svým vládl, takž i v nemoci své rozumu zdravého a pamětí jest byl a užíval, z těch příčin: kšaftu tomu, jakožto pořádně učinčnému místo se dává. Act die l'etri. viuculati. 17. 1573, 17. únoru. uzop. c. 2122 J). 52. V outery po Reminiscere stala se smlouva iczi Janem a Václavem syny a Kateřinou, dcerou p. Petra. Hlavsy z Li. boslavé, dětmi jeho, obostranně taková: Jakož jest kiall někdy Václava Zlého Kačky od vrohního príva vyzdvižen o slalek po ném pozuostaly jim Janovi a Václavovi bra- třím, též Katejinl, scstie jich a manżcice Jirharta Wolfa z Normberka. podle nápadu rovným dílem přívlastněn všecken a zvláště pak duom řečený Mydlářovský v rynku proli. rathouzu mezi domy někdy Simona z Tišnova z strany jedné a léž někdy Anny RauSové z druhé ležící, o ten jsou se předjmenovaní bratří Jan a Václav s sestrou svou (aklo nurovnali, že oni bratří: svých dvou díluov všeliké spravedlnosti na tom domu jim náležité: postoupili jsou — Kateřině, výš jmmenové sestře své, ona pak Kale diva bratřím svým — má -— vyplnili dvaniel set k. m. Act. die Transl. Wene. 18. 1595, února. Rukop. ć. 2113 f. 42. Uroz. a vysoce učený pán Jan Kanfer z Arnsdorfu a Mohrau, obojich priv doktor a J. Mti C. pri apelacích rada, a Voràila koupili duom Mydlárovsky pod loubím proti rat- houzu od Erharta Wolfa z Wolfsdorfu za 1500 k. (R. 1603 jmenuje se man2elkou Kauferovou Emilie ze Solhauzu. Děm dostal se po r. 1620 kšaftem Doroty Pil. lerové roz. z Arüsdorfu v drzen( Masiniliana Pillera ) Kaufcrové Cislo pop. 479. (U modré husy.) 91. 1417, 12. února. Riukop. č. 2099 /. 105. Wir bur- germeister und der rate der Grossern Stat czu Prage bekennen oflenlichen, das wir czwischen dem Sigmund Clementer und dem Marcus Schotter, unsern mitburgern, gescheffiluten etwen. des Nica Ortil von cinem teile und dem Cristoff, clwenn des Cristofs von. Piesk, burgers ull dem Berg czu Chutten sun, von dem andern teile, von des haus, weingarten und auch bercites geldes wegen, als dieselben. guter derselb. Nica Ortil dem egenanten Cristoit, zeinen encklein in scinem leczlen geschefte geschikt hat, dieselben guter. begert der vorgenante Cristofl von den geschelltluten deselben Nica, scines anherren, das sie im die abtreten und der mechtig machen solden. Doruber antworten dieselben geschefltlute und begerten von uns, das wir crkennem solden, ab derselb Cristoph noch der statrecht scin celiche jare hette. Dogaben wir demselben Cristoph einem tag, dus er kunischalt pringen und das bewcisen solde, sein jare belle. Also pracht er cinen brieff von den herren schepfen von dem Berg czu Chulten, domit cr beweist, das er scin jare hette, diesei- ben beweisung und kuntschaft wir vor vol aufgenummen und der craft und macht geben haben. Und dorumb so haben wir noch sulclier kuntschaft und beweisung czwi- schen denselben teilen ein sulches urteil gesprochen, also das die geschefftlute des cgenanten Nica Ortil demselben Cristoph aller sulcher guter, und des bereiten geldes das er das ist des haws, weingerlen — abtreten und in dev mechtig 

Strana 624
624 IX. Na Velkém ndmčslí (strana jižní). machen sullen an alle hindernusse und widerrede. Das ist gescheen an nechsten freitag vor send Valentinitagé 9c in dem sibenzehenden jarc. Wir burgermeister — bekennen, das Cristoph, etwenn des Cristophs von Piesk sun — dem Hanussco von Piesk, seinem bruder, hat abgetreten. sulcher gut. —. ib. *2. 1485, 18. června. Rukop. č 992 f. 166. V té při a róznici, kteráž jest byla mezi: Přechem, manželem Lidmily Pieskové, jménem sirotkuov nebožce Vaňka Picska z jedné a sirotky nebožce strycovymi tesafovymi z strany druhé o některaké věci, kteréž jest Duchek rybář a Vaněk Piesek, jsiice porucnici od pánóv vyvolení týchž sirotkóv strýcových, některé věci k sobě pobrali, o kteréžto včci jeden sirotek imlazší strýcóv Přecha svrchupsaného jest nařekl, ale druhý sirotek ten řekl jest, že by byl odbyt od svrchupsaných poručníkóv, když jsú počet o ten statek jich činili. Tu páni Velikébo :M. Pr. sly&evse žaloby i odpory mezi nimi a zvláště slySevii, kterak poručníci svrchupsaní počet řádný přede dvěma pánoma z plné rady k tomu vydanyma z toho jich statku nejednú ale nčkoli- krát učinili, i přikázali jsú sirotku mladšicinu, aby Přechu, Lidinily, manželky jeho i jich sirotkóv u pokoji nechal a jich dále o žádné včci nenafiekal po vše časy budúcie. Actum sabbato post Egidii 9c XXXV. ]. 1450, 7. června. Rukop. č. 2105 [. 55. Przech de Budkowicz et Ludınilla emerunt vineam olim Ctiborii sartoris septem str. sitam penes vincam Nicolai Bethlemsky ex unu el Laurencii a tribus regibus parte cx allera erga comiissarios pcr predictum. Ciborium substitulos pro V s. Act. fer. 1. post octavam Corp. Chr. 2. 1458, 27. července. Rukop. č. 2105 f. 88. Hen- ricus de Luniekowicz et Makussa, maler eius, cmerunt domum ad flavcam aucam seu Pieskonis erga Przechonem et ludmilam pro 100 s. Act. fer. V. post Jacobi. 3. 1468. Tamtéz f. 91. Nicolaus pinccrna ct Darbara emerunt domum erga Henricum dc Lunic- kowicz pro 100 s. 4. 1478, 2. prosince. Rukop. ¢. 2119 f. №. 15. Ve jméno božie amen. Já Mikuláš od modré husy vyzná- vám —, že duom muoj již psaný, v němž bydlím, a podle toho i s liem všeckeren statek muoj, — otkazuji a otdávám panic Ancžce, manželce mé milé, a Simonovi, synu mému, jehož jsem s ní měl, k rovnému mezi ne rozdielu, chtě toma, aby taž manželka má Václavovi, druhému synu mému, jehož s první manželkú mú mčl sem, C k. gr. po smrli mé vydala. Actum fer. lla ante Barbarc virg. anno — LXXIII?. 5. 148l. Rukop. č. 94 1. f. 33. Procopius cingulator a flavea auca cuim Anna, conthorali sua, fassi sunt, quia Jacobus Straboch, Johannes Hircus a vctulis, Gallus a lilio et Lllanussius cistator sunt fideiussores ad Wencesiaum, filium olim Nicolai a flavea auca, in CL s. m. 6. 1482, 29. března. Rukop. c. 2106 f. 106. Ge- orgius Columbi et Katherina emerunt domum in circulo ad llaveam aucam inter domos Jacobi Straboch et Andree Gebhart erga Procopium cingulatorem et Annam pro CLV s. Act. fer. V. post Anunc. M. V. 7. 1488, 30. července. Rukop. č. 2119 f. X. 3. Ve jméno božie amen. Já Jiřík Holub — činím a uslano- vuji slovutué lidi Jana ot Vlčieho hrdla a Tomáše kra- máře pravé a mocné poručníky Jana, Jindřicha a Kateřiny, dětí mých, a podlé toho i s tiíem také domu mého u modré husy, v němž bydlím, platuov mých všech na viniciech i na zahradách, zahrady taky mé na Malé Straně blíž Božích IX. Na Velkém ndmésli (strana jižní). muk na Piesku ležicie | všeho jiného stalku mého — i toho také práva mého a spravedlnosti mé, kteréž a kte- rázto mi po nebozci Janovi Holubovi, otci mém, příslušie spravedlivě, tak jakož tyZ otec muoj, imaje na Benciovi Sekyrkovi a na zboz( Kosteleckém XII C k. gr. dskami zemskými zapsáno, zapsal mi jest také týmiž dskami z lé summy na lémž BenesSovi Sekyrkovi VIT C k. gr, z klerÿchèto VIII C k. gr. plalil mi jest týž Beneš Sekyrka vždy a vydával XXXIII k. gr. platu a úroka ročnieho, než teď nynie nětco mi jest zadržal a nedodal. A z té pak summy XII C k. gr. výš dotčených, když jest otec muoj umfel, vyprosili jsíí někteří: dvořané na králi j. Mü lI C k, gr., kteréžto výprose já vždycky jsem otpicral, jakožio dědic toho pravý a ten, jenž mám k tomu s dětmi mými po témž otci mém právo lepšic, nežli ti dvořané po výprose na J. Mti Kr. a již, jakž se la vče dlila, zadrZáno jest z těch ИП С k. gr. drokuov CXXX k. gr. nebo ještě vícce, toho pomněti: nemohu dobře od té chvíle, jakž jest vložena byla berně zemská. A k tomu také i toho všeho práva mého, kteréž mi k statku v Zatci po nebožce Kateřině, manželce mé, příslušic spravedlivě, jmenovitě k domu, k lúce, k krámu súkenickému i ke všemu jinému hospodářství, kteréhožto také statku dicl a polovici svú paní Přespolová odtudž хе Zalce, bäba té manželky mé, zapsala jest mě a dětem mým —. Potom pak duom muoj i všeckeren jiný statek muoj — synóm mým nadepsaným tiemto kšaftem mým — po smrti mé otkazuji a oldávám na rovný mezi ně rozdiel — chtě tomu, aby vydáno bylo Кайт, сей mé, když by k létóm dospělým přišla, И С k. mn. a k tomu výprava slušná; dva pasy střiebrné pozlatcené, věnček perlový a čepcc perlový na červeném aksamilu —. Item mám dvě číši stříbrné a jedna s přikryvadlem, prstenuov zlatých XXVIII, zlata rostlého: kotúček a jiné v hrudkách, to vše i s prsteny váží XVIII lotů zlata; item tři zápony zlaté, páteřuov korálových několik s stiicbr- nými kříži, křižkuov několik pozlatcených a několiko po- zlatcenych Zelezek; item šaty mé, konve, mísy cínové i jiný svrchek všecken aby poručníci moji opatřili a což by se pfi tom dětem mým hodilo najlépe, aby to vic popsáno bylo a znamenáno. — Actum fer. Illla antc Ja- cobi ap. anno — LXXXIII9. 8. 1489, 18. srpna. Rukop. č. 2106 f. 260. Wolph pincerna ct Dorothea emit domum inter domos Regine Strabosska ct Wenceslai, filii predicte Regine, sitam. utrinque. erga Johannem a lupicollo, Jarossium ab Ethiopibus ct Wenceslaum Brusek, commissarios olim Gc- orgii Holub, pro CLV s. gr. pr. Act. fer. V. ante Assumpt. M. V. 9. 1587, 19. července. Rukop. č. 2111 [. 182. Frajinark stal se jest mmezi p. Václavem Duhou z Castrova z jedné a Voršilou Wolľovou ze strany druhé o domy, lakže táž Voršila postoupila jest domu svého na rynku proti rathouzu mezi domy p. Václava Duhy z C. a My- dlářovým témuž p. Václavovi Duhovi a Anné z Stromce m. j., zase on p. Václav Duha postoupil jest domu svého Bohuporučenského blíž sv. Benedikta a přidal 110 k. č. Act. fer. V. post Divisos ap. 10. 1546, 28. července. Rukop. č. 2117 f. 95. Simona z Tišnova koupil duom mezi domy Mydlářovým a p. Václava Duhy z Castrova od téhož p. Václava Duhy za 160 k. č. Act. fer. MII. post Aunam. M 11. 1554, 18. září. Rukop. ¢. 2117 f. 312. Simon z Tišnova vzdává, však teprva po smrti své, duom svuoj — Zigmundovi z Tišnova, strajci svému. Act. fer. Il. | post Lampertum. 

Strana 625
IX. Na Velkém náséslí (strana jižní). 12. 1561, 8. ledna. Rukop. ć. 2117 f. 467. Simon z Tišnova vzdává, však teprva po smrti své, duom svuoj, v němž bydlí, se všemi svrehky — Simonovi přijmím Trusko, služebníku svému. Act. fcr. IIIT. post Epiph. (Zru&eno r. 1564.) 18. 1568, 11. února. Rukop. č. 2118 f. 185. Simon z Tišnova vzdává, však teprva po smrti své, duom svuoj, v němž bydlí, vedle někdy Kateřiny Mydlářky a Stanislava apatykáře, též také dává v témž domě všecky svršky — a hotové peníze —, též také maštal za domem vedle mu- štale nebožtíka Jana Chochola z Semechova, s koňmi — nadto zahradu jednu ležící v Příkopě a druhú též v Pří- kopě pod kostelem sv. Stépána ve zdi, pod méstskü zdí v své ohradě — Václavovi prijmí Strnisko, sluzebníku svému vérnému. Act. postridie Scholasticac. 1671.) . M. 1871, 20. zárí.— Rukop. C. 2108 f. 289. Pan Simon z Tišnova prodal duom svuoj nový ležící pod loubím mezi domy někdy Mydlářovským a někdy Stani- slava apatykáře proti rathouzu p. Janovi Clovíčkovi z Po- povic a Kateřině ze Všejam, manželce jeho, za 500 k. gr. pr. Act. in vig. s. Mathei ap. 15. 1576, 22. května. Rukop c. 1028 /. 122. My Maximilian druhy oc oznamujem tímto listem, že rady naše k apelacím na hradě našem Pražském zřízené a usa- zené na ty od práva Star. M. Pr. odeslaná a odevzdaná zapečetěná akta v té při mezi Janem Clovíčkem z Popovic z jedné a Annou Sybenbeyberovou z strany druhé, co se z nevystěhování z domu nadepsaného Jana Clovíčka a dv komor vyprázdnění obvinění dolýče, jakž žaloba a akta | té pře to všecko v sobě šíře obsahují a zavírají, pováživše toho všeho s pilností podle práva zanechávají toho ortele na témZ právé feria sexta post Cinerum léta tohoto oc sedmdesátého šestého mezi dotčenými stranami učiněného při své váze. nislavem apatykářem a Simonem z Tišnova učiněných, že jest dotčený Simon z Tišnova po Václavovi Slrniskovi, služebníku svém, věna 300 k. m. dáti a nad to vajše že je manžely bytem i stravou při sobě opatrovati chce, při- pověděl, jakž pak po týchž smlúvách po třech neb po čtyřech nedělích nejvíce Anna, dcera dotčeného Stanislava, do jeho domu, Simona z Tišnova, proti rathouzu starom. uvedena a lu také s lýmž Václavem Strniskou skládána jest byla, nachází. Skody z hodných příčin mezi nade- psanými stranami se zdvihají. Tomu na svědomí pečeti naší císařskou k tomu soudu obzvláštné zřízenou jest za- pečetěno. Dán na hradě Pražském v outerý po neděli Cantate, jenž jest 22. Mai I. 1676 oc. Joannes Bezdružický baro de Kolovrat. Jan Bezděcký z Bezděčí hory. 16. 1578, |. tervence. Kopidf archivu misłodrż. č. 90 f. 816. Rychta Star. M. Fr. — porou&íme, aby&te Чо domu někdy Simona z Tišnova v Star. M. proti ral- houzu ležícího, v němž nyní Jan Clovíček bydlí - došli a dada sklepy a pokoje, v kterýchž vSelijací svrchkové a nábytkové po témz Simonovi pozuostávali jsou, odpecetiti a otevríti, takovych svrelikuov vedle inventáre — va 897 К. 8 gr. 4 p. míš. — rytíři p. Janovi Mutrplosovi na vyva- zeni expektancí jeho, kterüz od — císaře Maximiliana — má — vydali. Dán na hradě Pražském v outery po sv. Petru a Pavlu. 17. 1582, 9. ledna. Nukop. ć. 2112 J. 116. Pan Jan Clovíček z Popovic jsouce v nedostatku zdraví posta- vený dožádal se pana purkmistra, že jest k němu radní pány vyslal, před nimiž on p. Jan Clovíček, jak by statek (Zrušeno © Z té toliko příčiny: poněvadž se to z do- | statečného vysvědčení smluv svadebních mezi někdy Sla- ! IX. Na Velkém stáměstí (strana jižní). 625 zřídil, oznámil a toho jim vlastní rukou sepsaného v pří- tomnosti paní Kateřiny ze Všejam, m. své, k čemuž j ona se přiznala a spisu tomu povolila, podal, kterážto vůle i jeho zni: In nomine domini nostri Jesu Chrisli. Tato jest potřeba mně Janovi Clovíčkovi z Popovic: Napřed z zá- pisu společného našeho, kteréž jsme sobě kniehami měst- skými já, manželka má, učinili 1. 36., na kterejž sem ne- pamatoval, z toho se propouštíme. Polom jakej sem zápis kniehami móstskymi I. 68. vo statku mem učinil, ten já kazím podle moci sobě pozuoslavené. Dále Kateřině ze Všejam, manželce mé nejmilejší, napřed dávám duom muoj naproti rathouzu, kterej sem koupil od Simona z Tišnova a ten jí dávám — i cožkoli v něm jest i v druhém domě u sv. Jakuba - -. K tomu jí dávám zahradu v Olšanech, kteráž prvé její jest, i s Lumendovskou zahradou, klerouż sem k ní přikoupil —. Jinej pak statek můj, duom u sv. Ja- kuba a na vinobradich při zápisích zuostavuji manželce mé a Anně, dccři mé, a p. Danielovi Svikovi z Lukonos k společnému do smrti manželky mé užívání rovným ná- kladem —. Mikuláše Mikše, služebníka mého, z člově- čenství, jak sc vožení, propouštím. Act. fer. IIl. post Epiph. 18. 1582, 9. ledna. Kalendář | Veleslavinův. V středu po Třech králích umřel Jan Clovíček z Popovic, prokurator při vyšších soudech na hradě Pražském. | 19. 1594. — Rukop, ć. 2143 f. 231. Anna Svi- kovń z Popovie, p. Daniele Śvika z Lukonos manżelka. 20. 1606, 2. srpna. Rukop. č. 1065 f. 373. (Svě- domí ku potřebě Jakuba Kolinského, písaře úřadu rych- tářského, proti Matiášovi Ursinovi.) Stefan Prejn apatykář : V tom se pamatuji, když jsem před domem u Clovíčků stál, p. písař jsou se spolu hadrovali s zetěm hospodáře rathonzského, nevím voč, neb jsem při začátku nebyl. A p. písař toho jistého napomínal takto: mlč, šelmo. On mu za odpověď dával: Já žádnej šelma nejsem. A on opět p. písať ještč šelino mlč! a on opět, že žádnej šelma není. A p. písař nemeškavše dal mu pohlavek, že on zpátkem upadl za p. rychtáře a jak zase vstal, řekl: hrome, proč mne pereš, co jsem já tobě udělal. A on p. písař opět: mlč, šelmo. A on: i proč mne pereš. I vzal žejdlík hned, uhodil p. písaře na hlavu. Vaclav Hofepnicky: 7 poručení pána svého po ho- dině 24. šel jsem s p. Viktorinem domů. Navracujíce se zase před domem, jenž slove u Clovíčků, konec loubí, viděl jsem p. rychtáře a p. písaře spolu stojící. Přišedše k nim, poznajíc, že se písař hněvá, řekl jsem mu, co sc hněváte? Kterýž odpověděl, tamto na tolio zeté hospodá- řovýho, všelijakých příčin k hněvu mi dává. Potom když nepřestával při štoku před domem, přistoupil k němu písař a oznámil: medle, dej mi pokoj — (atd. jako pře- dešlý svědek). Jan Rohozenský- V pondělí po Rozesl. sv. ap. před večerem šel jsem k Clovíčkovům, chtíce žejdlík vína vy- pf. Tu sem spatřil státi Ursina přede dveřmi, kterejž ini sklenici vína pfipil. Stáli tu p. rychtář: městský, Jakub Kolinsky, páně Humlův syn a pili víno —. 21. 1614, 23. zari. Rukof. č. 475 f. 224. Z poru- čení p. purkmistra popsána jsou vína v domě paní Anny Svikové *), měštky Nov. M. Pr., v domě na rynku u Clo- víčků Feteném. 9) Po roce 1620 dům zdědil po Anně Svikové z Lu- konos Vaclav Karel Vofikovsky z Kundratic. (Srov. rukop. 2115 £ 228.) 79 

Strana 626
626 IX. Na Velkém ndmeslí (strana jiznf). Číslo pop. 478. (U sv. Štěpána, Štěpánovský, na kamenci.) *|. 1408. — Rukop. č. 996 f. 86. Agnes, olim Johannis apothecarii filia, Stephani de Glacz conthoralis — resignavit — omnia bona sua — marito suo. #2. 1415. — Rukop. ë 2099 f. 52. Johannes, filius olim Jeschkonis, Jurzico pincerna et Marta, contho- ralis ipsius, falentur se teneri XX s. Stephano de Glacz, pro qua quidem pecunia idem Stephanus tenere debet celarium in domo dicti Jeschkonis duobus annis. #8. 1416. Rukop. c. 2099 f. 104. Barthossius gladiator et Katherina, conthoralis ipsius, fassi sunt sc emisse'a Witkone rimer XVIII vasa Silaviensia de cerevisia antiqua, quodlibet vas pro II] s. gr. minus XX gr., et XXXV vasa Zitlaviensis ccrevisie patoczky, quodlibet vas pro I s. gr. a Vl gr. computando, ct addidit ipsis unum vas Svidnicense paloczky. Insuper promiserun!, quando- cunque unum vas de eadem cerevisia expropinaverint vcl duo, cx tunc peccuniam, que se concernit, eidein Witkoni dare debent. lnsuper Jursico in domo Stephani de Glacz habere debet medietatem partem (?) lucri in eadem cerevisia eL ipse Jurzico debet fideliter ad hoc respicere, claves vcro de celario dictus Barthossius circa se tenere debet. Insuper eciam obligavit se Jurzico, quod ipsc eandem cerevisiam in eadem domo, prout nunc iacct in duobus cclariis, impedire non dcbct in propinando. *4. 1424. Rukop. ć. 2099 /. 136. Michacl, pincerna de domo Stiepankonis, convenit ambas domos ipsius Stiepankonis una cum supellectibus in ambabus domibus et in braxalorio, ncc non vineam ad tres annos erga Wenccslaum Straboch ct Duchconem (testamentarios) rimer de L s. annuatim. 1. 1489, 3. října. Rukop. c. 992 [. 197. My purgmistr a konšelé Větčicho Města Pr. oznamujem ticmto zápisem všem, že když sě jest pře a róznice stala mezi osadními kostela sv. Michala na St. M. Pr. z jedné a Vañkem rymarem, poruénfkem StépAnka z Kladska, o dvě stě kop gr. témuž Stěpánkovi svěřených a na zádušie od- kázaných z druhé strany, pro kterýchžt dvě stě kop gr. osadní svrchupsaní Vaňka rymara jsú nařkli. Tu Vaněk rymar vstúpiv před nás s Stěpánkem sirotkem, syncm slarého Stěpánka, i řekl jest osadním, aby o to hleděli k sirotku neb leta má a zbožie i statku sem jemu jeho postúpil v plné radč, zbaviv se porutenstvie. Tehda po- ložen jest rok přátelský, aby sč o těch dvě stě kop gr. umluvili a v tom dřicve, než sé ta pře dokoala, sirotek svrchupsaný jest umřel, nčiniv poručenstvie a rozkázánie své poslední vedle práva a řádu města našeho. Tchda Vaněk rymar znamenav sirotka napředpsaného smrt i připověděl sě ke všemu zboží a statku toho sirotka a zvláště k domu a k vinici o těch dvě stě kop gr. Alec Michal kramář a Elška Waiswoserová, slíbená manželka svrchupsaného Stěpánka sirotka, žádali jsú, aby sě jim o to zbožie Slčpánka mladého vedle jeho rozkázánic stalo spra- vedlivé, atak Vaněk rymar, prve té pře skonání, šel jest také z tohoto světa, ostaviv po sobě sirolky své, jakožto Klimenta a Bernarta, kteréžto také osadní svrchupsaní z těch dvú stu kop gr. jsí napomenuli. Ale sirotci odpo- věděli, že jsú po svém otci na sirobé zuostali a neuméli proti tomu odpovčdčti, a také jim o tom svědomo není. Tehda iny páni svrehupsaní přeslyševše žaloby a odpovědi stran svrchupsaných, i také kšaft starého Stěpánka i Stě- IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). pánka mladého, syna jeho, poslední rozkázánie, a toho pilně a bedlivě pováživše i ve jméno Božic ortelem svým vypověděli smc, mocí tohoto zápisu vypovídajíce, přiřkli jsme těch dvě sté kop gr. na zboZie Stěpánka mladého osadním svrchupsaným na záduší kostelu sv. Michala od- kázaných. A ti, jimž jesti to zbožic Stěpánka mladého odkázáno jakožto duom a vinice, aby sč s osadními svrchupsanÿmi do dvi nedèlf o těch dvě stě kop gr. umluvili a to zbožie, jakožto vinice a duom s jich nábytky aby bylo poSacováno v tech dvi nedeli, a komuż by sé včiší suma dostala, aby více platil, a komu menší, aby míň. Než to víno z vinice svrehupsané aby bylo sebráno a sklizeno a iem dóle aby nebylo hýbáno do panského ohledánie, kdo by k tomu inčl lepšic pravo. Actum sabbato ante s. Francisci a. M'CCCC?XXXIX?. 2. 1489. — Rukop. c. 2102 f. 421. Elsska, nala olim Nicolai Waiswasser, contho:alis Sticepankonis iuvenis, ducla est super domo virtute. Lestamenti. picdicti Stiepankonis iuvenis et sentencie dominorum. 8. 1440, 2. dubna. Rukop. č. 992 jf. 200. Ja El$ka z Stépánkova domu, Weiswaserová dceru, vyzuávám ticmto listem obceně přede všemi, kdož jej uztic nebo čtúce uslyšie, že sem dlužna dluhu pravého a spravedli- vého a platiti: mám osmdesáte a čtyři kopy gr. dobrých střicbrných rázu pražského opatrným Janovi apatekářovi a Antonišovi od oslóv, v ty časy kostelníkom i vší osadě kostela sv. Michala v St. M. Pr., kteréžto penieze mámi slibui svrchujmenovanÿm kostelnikóm a osudním diti, splniti a zaplatili penézi hotovymi na roky v dolepsané —. A těch jistých čtyři a osmdesdic kop gr. zapsala sem a ticmlo zápisem inocné zapisuji na domu svém, Stěpánkovský řečený, na pivovaru i na všem při enství jeho, kterýžto leží na rynku mezi domy Pieskové z jedné a Rehořovým, Jednorožcové syncm, z strany druhé. Takovúto mierń: Jestliže bych svrchupsaným kostelníkóm a osadním tčch jistých penčz na který rok z svrchupsaných rokuov, tak jakoz sé svrchupíSe, nedala a nespluila, ancbo dáli a spl- niti nedbala nebo nemohla, tehda dávám jim ticinto zá- pisem plui moc i plué právo, aby v svrchupsany duom i všechno jeho příslušenstvíc hned ve dvú neděli potom mohli se uvázati, jej držeti, jeho požívali, prodali, zasla- viti, směniti, utratiti nebo s ním učiniti, jakožto s svým vlastním a dědičným zbožím, což sč jim najpodobnějic a najuzi.etnéjie zdáti budc a vidéti bez ohla&ovánic a opo- viedénic všech súdov i jiných všelikterakých práv městských a proli tomu v$cmu nemdm odmlóvali a odpierati obycejem iZádnym vymyslenym Zádnü mierá sama skrze sč ani skrze které jiné osoby světcké ani duchovnic, tajně ani zjevně. Pod takovito vymluvi, jestliże by nadepsany duom, prvc nelii by rokové svrchup-auí k plnéní přišly, prodán byl, tehda najprv a přede všemi jinými lidmi nalepsan( ko- stelníci a osadní mají své penieze zdvihnúti a bráti beze všie nesnáze a odpornosti. Actum sabbato ante Conductum Pasce a. M°CCCC®°XL. 4. 1440. Rukop. &, 90 f. 54. Clemens et Bernardus, nati olim Wankonis rimer, emerunt domum erga Elsskam, natam olim Waiswasser, pro 160 s. —. 5. 1459. — Rukop. č. 90 f. 241. Przech de Budkowicz et Ludmilla emerunt domu: — erga Clemen- lem, natum Wenceslai rimcr, et Katlicrinam pro CV s. 6. 1454, 16. dubna. Orig. v archivu mislodrz. €. 192. JA Piech z Budkovic, prvni jistec a dluzofk dluhu dolepsaného, a iny Vaněk z Valetova, podkomoïie krâlov- slvie Ceského, Milota z Chřenova sedčním na I.ešuncch, Heřinan Sirotek ze Zhoře, Jan Starší z Kozojed a Jan 

Strana 627
IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). z Radiče, rukojmie jeho s ním a zaň, vyznáváme ticinto listem obceně všady a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo člúce slyšeli budí, že jsme dluZni opatrnému Laza- rovi Zidu z Wierzpurga, nynie v Praze bydlejiciemu, pra- vého a spravedlivého dluhu dvě stě kop a deset kop gr. dobrych penčz střicbrných rázu pražského, kteréžto máme i dobrú naší vierú beze lsti slibujem všichni: jednostajně rukú společní a ovšem nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu ot druhých se nedělil ani zaplacením svého dielu kterakZkoli d&.iti sé k otbytí mohl, dáti témuž Iazarovi, věřiteli našemu, a penézi hotovÿmi zaplatiti: na sv. Ilavla po dání listu tohoto najprvé pří- Sticho bez dalšícho prodlenie a zmatku i otporu vSclikého. Pakli bychom toho neučinili a pconěz svrehupsanÿch věři- teli našemu nedali a nesplnili (ak a na ten čas, jakož sé svrchupi$e, tebdy my všickní rukojmie svrchupsaní máme a slibujem po napomenutí a obeslání téhož věřitele našeho listem jeho a poslém neboli ústně hned na zajtiie, Zidny z nás druhého nečekaje ani sé nebytím kterého nebo čímž koli jiným vymlúvaje, každý sám svým Żivotem s jedniem pacholkem a se dvéma konoma a nebo miesto sebe jiného panoši ryticřského řádu vypravě též s jed- niem pacholkem a xe dvéma konoma, vlehniti nebo vloZiti v pravé a v Ceské zemi obyčejné leženie do Prahy a nebo do jiného kteréhož koli jednoho města neb městečka v pěti mílech od Prahy vzdálí nebo blíže ve ctná hospodu, tu kdež nám od věřitele našeho tistnë neb po listu jeho a poslu bylo by ukázáno. Jestli pak że bv, ote due obe- slánie a napomenutic nds porad clic, minulo Ctrnádcte dní a peniezi svrchupsaní ještě vždy věřiteli našemu dány nebyly a zaplaceny, tehdy, buď od nás ležáno neb neležáno, dáváme jemu tiemto listem plui moc i privo Ly jisté penieze, dvě kop a deset kop gr., wzieli v kfestanech nebo « Zidech a dobyti na naší všech rukojmi škodu spolcénf a nedielni. A my proto vżdy mame i slibujem lu a tak, jakoż sě svrchu píše, ležeti az toho leženie žádným oby- čejem nevyjezditi ani kterak koli vynikati, doniż by jemu jistina peněz syrchupsanych i se všemi škodami, kteréž by kolivék neb kterak kolivčk pro naše neplnénie vzal, ježto by je dobrým svědomím bez přísah a věrovánic mohl prokázati, docčla nebyla zaplacena i úplně. Umřel-li by také v tom času který z nds rukojmí svrchupsaných, jehož pane Bože ostřež, tehdy my živí zuoslalí máme a slibujem jiného tak jistého a movitého micsto toho, jenž by umřel v jednom měsicci, ote dne jeho umřenie pořád Clie, k nim v tyż slib a v też rukojemstvie pfistaviti a tento list tolikrát, kolikož kolikrát pro smrt kteréhož nás bylo by toho potiebie, vZdy v táZ slova obnoviti pod lezením svrchupsanym. A ktoZ koli tento list měl by stě nebo mieli bude, bud kiestan nebo Zid, s Castopsaného věřitele: našeho dobrú voli a svobodní, ten má i mieti bude též moc i (též ovšem právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným jakožto on sám. Na polvrzenie a zdrženic toho my v3ichui nadepsaní jistec i rukojmic na&e vlastnie pečeli jislým naším včdomím a s celým i plným přiznáním dali sme k listu tomuto přívěsítí: dobrovolně. Jenż jest dán léta tisícícho: čtiřístého padesdtého čtvr- tého ten úterý po Květné neděli. 7. 1458, 27. července. Rukop. č. 2105 j. 88. Przech de Budkowicz resignavit domum suam ad s. Ste- phanum nunecupatam sitam ex opposilo pretorii penes domum Michaelis de Nachod ex una et [lenrici de Lu- niekowice parte ex altera, nec non ct duas vineas, qua- rum una est sita inter vincas Nicolai Detlilemsky, notarii consilii, et Laurencii a tribus regibus, alia vero Sira- niowska dicta est situata. eundo in Olssan inler vineas ZX. Na Velkém tidanésli (strana jižní). 627 Michaelis iudicis de Tessnow et Johannis Passteka, Lud- mille, conthorali sue. Act. fer. V. post Jacobi ap. 8. 1463, 22. lislopadu. Tauléz f. 198. De mandato dominorum Lucas a rubeo cervo, Wenceslaus Koranda et Johannes de Radicz, marssalcus dominorum, inducti sunt ad domnum Przechonis de B. post ipsius obitum, que sila est cx opposito prelorii inter domos ad flavcam aucam cel Michaelis racione CL s. gr. debili prescripti. Act. fer. HI. ante Clementis. (Zrušeno 1464.) 9. 1464. Rukop. č. 2105 f. 210. Wenceslaus de Glattovia et Regina emerunt domum erga testamen- tarios Przechonis de Budkowicz pro CCXXX s. 10. 1460, 9. srpna. Rukop. c. 2141 f. 244. Parlicio bonorum post mortem Wenceslai de Glatovia inter Rc- ginam, olim eiusdem Wenceslai, iam vero Martini dicti Kosteczka uxorem, et Mathiam, memorali Wenceslai pu- pillum, quod Martino et Regine coniugibus dala est do- mus Wenceslai sita ex opposito pretorii in acie pencs domum ad flaveum aucam —. De qua quidem domo Ma- thie pupillo tenentur dare ducentas sexag. gr. eumque aput se fovere de victu et amictu. Act. fer. V. ante Lau- rencii. 11. 1476. Rukop. č. 2103 f. 133. Regina Strabochowa publicavit domum in acie platee Cunesslonis et penes domum ed flavcam aucam, que domus post mor- tem Wcnceslai, primi mariti eius, in divisione bonorum ipsi Regine cum Marlino, allero marito eius, ad heredi- tatem dala erat. 12. 1488. Rukop. ¢. 94 II. f. 45'. Wen- ceslaus, nalus olim Martini Kosteczka, suscipit pro por- cione sua paterna et hereditaria d. inter domos ad flaveain aucam et olii Stiepanowsky dictam situatam, item institam mercimonialem in acie sub capella pretorii pencs inslitam olim Tichonis sitam, item vineam ad s. Margarctam inter vineas Wenceslai a rana et olim Brumowska, a Regina Sstrabosska, matre sua. 13. 1611, 31. května. Rukop. 6. 2108 f. 77. Hen- ricus Prefat et Ursula emerunt. domum ex opposito pre- torii inter domos Dorothee Konwowe et ad Ilaveam aucam a Wenceslao >straboch pro CCC s. pr. Act. sabbato post Asc. d. 14. 1624, 20. července. Rukop. č. 2110 [. 48. Václav, syn Duchka kramdie, a Majdalena koupili duom ležící inezi domy u konví a u vlka od p. Jindřicha: Pre- fala z Vlkanova za pét set k. gr. pr. Act. fer. II. ante Marie Magd. 15. 1026, 90. listopadu. Rukop. é. 2110 f. 179. Zveden Václav Jaro$ na duom kamenec Václava kramáře, syna Duchkova, a Majdaleny m. j. pro 122'/, k. č. Act. fer. III. post Elisabeth. 16. 1598, 29. května. Rukop. c. 2110 f. 258. Ma- lou$ z Koberovic, měštěnín m. Kúřímě, kdež mó spra- vedlnost zvodem sobě vzdanou od Václava Jaroše na domu na kamenci, vzdal jest — zvodu — Zigmundovi Frajskotovi ve 807!/, k. ć. Act. die Sigismundi. 17. 1528, 10. Gervna. Rukop. c. 2110 f. 266. Jiřík Toëil koupil duom na kamenci proti rathízu mezi domy u vlka a Konvové obostranné od Zigmunda Frajskota za 500 k. pr. Zavdal 800 k., kterých on Zigmund má sobě přijíti od p. Mikuláše Isrle z Choduov. Oslatek pak sumy 200 k. €. on Jiřík má plátce býti Jindřichovi Prefatovi podle prodaje toho domu Václavovi, synu Duchkovu. Act. sabbato post Bonifacii. (Srov. rukop. č. 2134 f. 36. Pro neplacení r. 1631 zrušeno.) 79* 

Strana 628
628 IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). . 18. 1535, 19. kvétna. Rukop. č. 2111 f. 103. Jan Reliáček z Květnice a Elška z Vodolic koupil duom na kamenci řečený mezi domy Wolfovým a Konvovým od Burjana Krajsy z Křečovic za V C k. gr. č. Act. fer. IIII. post Sophiam. (Jindřich Prefát odevzdal právo své Matěji Zoubkovi a tento zase Burjanovi Krajsovi z Kře- čovic.) ‚ 19. 1687, 9. května. Tamléž /. 173. Václav Duha z Castrova a Anna koupili duom na rohu řečený па ka- menci mezi domy Wolfovym a Konvovym od Jana Re- háčka z Květnice a Elšky z Vodolic m. j. za 500 k. č. Act. fer. lll]. ante Ascens. d. 20. 1549, 14. června. Rukop. č. 2117 f. 173. Sta- nislav apatykář z Voporova a Dorota koupili duom ležící na rohu, na kamenci řečený, od Martina Duhy z Castrova, Zygmunda Vacka a Kryzostoma z Berouna na místě man- želek jich, tudíž na místě sirotkuov po Václavovi Duhovi IX. Na Velkém náměstí (strana jižní). hrnec cínový k luozi, drBlák cínovy, slánky 3, víra mo- sazná. V dolejším sklepě mís a — talířův —. V apatece knihy tyto: Opus pandectarum, Herbarium : Mateoli, Liber Mesue, Luminare inaius, Valerius Cordus, z C. pozuostalych, let nemajících, za 550 k. č. Act. fer. VI. ante Vitum. 21. 1571, 14. února. Rt£op. c. 11272 f. 70. Stal se popis vécí pozuostaljch po nékdy Stanislavovi apaty- Кай у sklepě v kotcích kožišných v přítomnosti — Václava Strnisky, nebožtíka Stanislavova zetě, ve středu po Obrácení sv. Pavla: Předkem plátna bílého tlustýho 130 kusův, loket po 8 d. alb., deset trub mejtskýho plátna tlustého režného l. po 11 d. a jedenáctá trouba plátna turnovská, l. po II gr. m. Item plátna mejtského tlustého 15 trub, l. po 18 d., 29 kusův pláta bílého po 22 d., čučovatin tři trouby, dva lokte za 8 gr. m., 48 kusüv plátna l. po 24 d., 62 k. plátna bílého po 26 d., jiného plátna 52 k. I. po 5!/, gr. m., 76 k. plátna bílého po 156 d., 26 k. tlustýho mandlovanýho 1. po 16 d., 6 mejtskyho 1. po 18 d. V jedny truhlici plátna bílfho tenkyho hlohovskyho , mandlovanÿho 8 kusûv, loket po 4 gr. a 5 d. m., zvilinkü mandlovanych 3 kusy, l. po 18 d., 5 k. pláten mandlo- vaných, l. po 6 gr. m. V druhé truhlici: 5 k. mandlova- nyho plátna, l. po 16 d., 10 k. mandlovanych pláten I. po 18 d. a 9 k. po 5'/3 gr. m. Plátna hlohovského man- dlovanyho 4 l., l. po b gr. 1 d. m. Černý plátno: tlustýho 40 kusův, loket po 12 d. 56 k. I. po 16 d., 56 к. 1. ро 11 d., 59 k. I. po 12 d. V jedny truhle plátna černýho tenkýho 12 k. l. po 4!/, gr. m., plátna šerýho 16 k. l. po 2 d. Item oznámila Kateřina, nebožtíka manželka, že má plátna, co se na krám vykládá, kromě svrchupsanélio za 80 k. m. Item 12 Stuk kmentu svatohavelského po 8 k. 12 gr. m., k tomu barchanu au¥purskyho 10 štuk po 2 k. 28 gr. m. Druhý popis: Předně Kateřina, m. nebožtíka Stani- slava, sirotci Anna, Václava Strnisky manželka, Jan, Lid- mila a Dorota. Item duom slove na kamenci, zahrady dvě, jedna v Košířích, druhá u sv. Jakuba, sklep v kot- cích kožišních. : V komoře, do který se jde skrze světnici: Truhla velká a v ní šaty chodící ženské Kateřiny, truhla železná prázdná, druhá truhla, v ní chodící šaty nebožtíka, v třetí truhle šaty vínutý, V druhé komoře podle prvnější dvě luože, tretí dětinský ; v sklepě hořejším dvě luože prostá, v světničce nahoře peřin —. V světnici velký: svícen visutý mosazný velký, umývadlo u dveří cínový velký s truhličkou, zrcadlo nad stolem velký, mís cínových 13, konvic 11, talířův 9, necičky cínové k máslu, flaše cínová, Imagines herbarum, moždíře malý 8 a čtvrtý velký s pa- licí, 2 lžíce mosazný, vážky větší menší s závažím 4, kotlíky k konfectúm 2, cedidla 2 a vét&í, koflfkü s uchy 5, měděnice mosazná, sekáčky železný dva, hrnec medu. Terepentfny 4 kusy, konvic 105. Mellis rosacei 6 liber, cum diamorem 6 I., Sirop de likyrigia 5 I., violarum 6 1., jiclep rosarum 4 l., sir. de stigados 5 1. Electvaria: ca- suae extractae, thiriacae clectae, thiria communis, loch sanum, loch de papavere, laxati diaf., diasaterion, contra pestem, de sucro rosarum, conserva violarum, rosarum, sambuci, buglossae, buraginis, anxia taxi, červenýho vosku, zelenyho, Cernyho, pixidum lignearum 620, pulveris cima- momi, cubebarum. corali albi, rubei, diapendion, diarodon, diadraganti, pilularum aurearum, assae dulcis, foetidae, mercurii sublimati, gumii armoniacum, aluminis plumosi alo& paticum, boraci, cantarid., castoreum, cardamonium, gummi dragantum, doronici, grana paradisi, galgani, gummi arabici, laudanum, grana kebuli, cinobri, oleum amigdalarum, laurinum, mastix, mijrha, mirabulani citrini, lapid. granatorum, nuces muscati, storax colamita, piperis nigri, longi, pineae, reubarbarum, reuponticum, spodium, thuciae Alexandri. Ungventa: rubeum, pro stomaclo, apostolorum, pe- diculorum, album, lumbricorum, aegyptiacum, pro scabie, rosarum, pumatum, pro ungulis equorum. Cande, fumales bonae, corali rubei, albi, rubini, sa- phiri, granali, spermaceli, trociscu fumalium, mercurium precipitatum, cinobri, margarethae, argenti viri, ligni aloés, musci, oppii thebaici, kafru, krumSpatu, nux indica, olei de spica odorifera. V sklepé vedle apateky sviec — které slovou facule, voskových, cukru bilýho 62!/9 liber za 13 k., cukru Tho- mas 95 lib. za 5 k. Confectum: cimini, foeniculi, penidi, amigdalarum, cimamomi, koliandru, sal genne, cukrkandy bílého, anyzu, cukrkandy éeinyho, massae pilularum aloëphanginarum, ' turbid., reubarbarbarum, caraber. citri, cerasarum, jeleního loje, olei olive, galangae, mirhac, piperis longi, costi dulcis, gummi armonia, assuc foetidae, a. dulcis, aluminis plumosi, grana kebuli, radicum gurgumae, cerae albae, červené masti, dryaku thiria venet., diamoron, zeleny masti. V sklepě podzemním resiny bílé, černé, oleje dře- věnýho, pěkný terepentiny, unguenti, aquae, olei —. L. 1571 den sv. Valentina stalo se pošacování od Matiáše Kralovického a Felixe Huttera, apatykářův. 22. 1671, 6. září. Rukop. ë 2121 f. 337. Ve čtvrtek po sv. Jiljí k žádosti Kateřiny, pozuostalé po ně- kdy Stanislavovi apatekári manZelky, a Anny Strnískovy, nebožtíka dcery — bylo vyhledání dílu podle inventáře: Duom na kamenci, kterýž na rohu leží, — šacován 2000 k. m., plátna v kotcích za 500 k., zahrada v Kartousích 100, druhá v Košířích 1000 k., apatekářské věci 263 k. — vší sumy učiní 3588 k. m. I rozvrha tu sumu na pět dílnov: Kateřinu, Jana, Lidmilu a Dorotu, s Stanislavem zplozené, a Annu, téhož Stanislava dceru s Dorotou, pře- dešlou m.j., dostane se na každého po 716k 86 gr. m. 23. 15690, 27. března. Rukop. c. 2205 f. 122. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice pána Boha mého na věky požehnaného amen. Já Kateřina, pozůstalá po dobré 

Strana 629
1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). paměti Stanislavovi apatekáři v domu na kamenci řečeném vdova, známo činím tímto listem mym kšaltovním všem vuobec, kdež čten nebo čtúc slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží, v mysli své vždycky maje, jak rychle pro- měny v tomto světě se dějí a že všecko, co se narodilo, sinrti okusiti i umfiti musf, očekávaje téhož cíle svého, bodiny neznaje, v kterém mne milostivý pán Buoli odsud povolati ráčí, pokud spuosobného zdraví z vuole Jeho mi- losti svaté, rozumu zdravého, také paměti dobré užívám, nechtéc( tomu, aby o statček muoj z štědrosti: božské mnć propijceny po smrti mó mezi Lidmilon a Dorotou, deerami mymi, jaké nevole povstati a vzniknouli mély, poněvadž sem s pomocí boží z toho všeho statku inven- tářem obsaženého po nadepsaném Stanislavovi pozuosta- lého a na mne s dítkami mými případlého nebožku Annu Sybnbajberovou, dceru jeho, a pastorkyni mou, nic mén& i Jana, syna mého vlastního, s nebožtíkem Stanislavem zplozeného, díly dědickými a otcovskými zúplna tuké do- cela hotovou sumou vybyla a ze všeho statku: odbyla a z toho sem i vykvitována. Takto o tom ustanovujíc ří- dím: Předně všelijakou spravedlnost a dědictví na domu na kamenci řečeném, též na sklepu v kodcích kožišných, dvou zahradách, jedné u sv. Jakuba za řekou Vltavou podle zahrady Wrankovic, druhé blíž Košíř vedle zahrady Vodičky kloboučníka ležící — dávám — Lidmile, též Do- rotě, dcerám mým milým a vždycky ve všem meč posluš- ným —. Co pak se dolýče Jana, syna mého, jsoucí sou- žena velikou lítostí, klerak on neužitečné a dareninč, po- nčkud i marně do několika set kop dědictví svého ode mne mu vyplněného bídně rozmrhal a utratil, nad to často slejchaje ode mne Zalostivé plačtivé mmateïské k na- pravení života jeho platné napomínání, tím jest pohrzel, mnohdykrát mne podle přikázání božího neuctil, anobrž k velikým truchlivostem privedl, coZ jemu všecko laskavě pomijim u jako mutka ditèti odpoustim, v tom božské milosti pokorně žádaje, aby mu srdec jeho k pobožnosti a bolabojnosti nakloniti i úmysl šlechetný k práci a do- bývání sobě chleba dáti ráčil. A aby ještě vždy vejšeji mohl náklonnost malerskow k sobi ode mne poznali, ne z jaké povinnosti, jako z samé lásky to činím a z toho mého všeho statku aby mu bylo vydáno 50 k. gr. č. poroucim. — Datum v outerý po Vtělení syna božího 1590. 24. 1593, 98. dubna. Rukop. c. 2179 /. 59. Jan apatckář z kamcnce, pozuostalÿ po dobré paměti Stani- slavovi, apatekáři v domu řečeném kamenci, syn, oznámil, že jest podle pořádného kšaftu, kterémuž Jan místo dal, nebožky Kateřiny odtud z kamence, matky své, přijal od panny Lidmily a panny Doroty, vlastních. sester svých, 560 k. č. — k čemu přidaly v neomylné naději, že on to k dobrému, také požilečnému sobě i dítkám svým opa- trovati a chrániti bude, zahradu s dvorem ve vsi Košířích. Act. die Vitalis. 25. 1602, 12. září. Rukop. à. 2113 f. 268. Lidmila (patrně dcera lékárníka Stanislava) — vzdala duom na kamenci řečený, v němž bydlí, sklep v kožišních kůtcích — Václavovi Trubkovi z Rovin, manželu svému. 26. 1616, 16. cervna. Rukop. ¢. 2114 f. 177. Viclav Trubka z Rovin vzdal domy své — (na kamenci) — Ka- teřině, in. své. * Po r. 1620 Anny Lidmily z Vokounštejna, man- żelky Jana Pavla z Trnce. (Rukop. ¢. 2115 f. 69.) IX. V ulici Melanirychove. 629 Číslo pop. 477. (Dům Štěpánovský, u konví.) #1. 1409. — Rukop. c. 996 [. 58. Augustinus Scharrer, testamentarius quondam Nicolai Tanweg, resig- navit — Thome de Zacz contestamcentario suo — XVI sexag. gr. census, quas sibi Nicolaus Tanweg pro suo debito in ullimo suo testamento legavit super domibus infrascriptis: super domo Petri Drobnicze Ill s., super domo Petri Teufel II s., super domo Stephani de Glacz, que olim fuit Wulfingi, VI s. et super domo Jacobi Leytner, sita penes domum Wolframi, qualuor s. gr. %2. 1134. — Rukop. č. 87 1.2 a 2099 1. 576. Z povolenie pánov purgmistra a konšelóv Velikého Města Pr. stalo sé jest vyrcenie rozsúzenie úředníky úřadu šesti- pánóv mezi Janem od tří konví z jedné a Rehořem, synem panie Duory od jednorožce, hospodářem někdy domu Stěpánkova, súseda jeho, z strany: druhé, o zeď téhož Rehořka, při kterežto zdi pokoj a kuchyně zadní svrchu- psaného Jana přileží, kterážto zed se jest trhla pod tiem pokojem a kuchyní téhož pokoje, a o trámy, kteříž z toho pokoje a kuchyně jsú vloženy v lu jistń zeď Rehořkovu, také i okna, kterdz na dvuor svrchupsaného Jana jsi vy- délína. A lo takovéto, aby svrchupsany Jan tu jisti zed, kteráž se jest Whla, v nížto Ježí trámové z pokoje a / kuchyně jeho z šíři, jakož ten jistý pokoj záleží, s Re- hořkem na rovné náklady zdělali a vyzdíli. Také poněvadž trámové kuchyně maj( vezdéni byti v zeď téhož Rehoře, aby Jan jedno piedi z výši nad ty trámy té kuchyut zed vzdèlal. Dale vytickajf, aby okna z domu hchorka na dvuor téhož Jana vydčlaná od starodávna tale zuostala v své svétlosti, Jakoż nynie js. 1 1443, 26. listopadu. A'e&op. c. 90 I. 89. Zibrzid Donat z Polomé ct Ludmilla emerust domum sitam. propc. circulum inter domos Sliepankonis ex una et domum ad cantaros parte ex altera liberam et solulum ab omni censu, erga Gregorium, natum. Dorothee ab uni- corno, pro octuaginta s. Act. fer. MI. post Katherine. 2. 1445, 90. července. Tamleż f. 120. Andreas Maustitl ct Katherina cinerunt domum inter domos Cle- mentis, nati Wenceslai rimer, Stiepankonis nunccupata, ex una et rclictc Johannis a tribus cantaris partc ex altera, liberam et solutam ab omni census oncre, erga Ludmiliam, conthoralem — Zibrzidonis, natam Pauli canulatoris, pro centum s. Quam quidem domum dicta Ludmilla et Paulus, genitor cius, el Margaretha, mater sua, promiserunt dis- brigare. Act. fer. III. ante Magdalene. (Zruścno.) 9. 1445, 90. srpna. Zamlež f. 121. Andreas Maustitl et Katherina cemerunt domum -- erga Zibrzidonem ct Ludmillam — pro centum s. Act. fer. V. post Bar- tholomei. 4. 1462, 10. ledna. Tamtéž f. 213. Michael de Nachod institor et Anna emerunt domum Sticpankonis dictam sitam inter domos Clementis a Stephano ex una el Johannis a cantaris parte ex altera erga Andrea Maus- titl pro centum decem s. Act. fer. 1]. post Epiph. d. b. 1454. — 2105 4. 23. Michaelis, 6. 1466, 29. března. Rukop. č. 2[19 J. O. 3. Ve jméno božie amen. Já Anna, vdova po neb. Michalovi Rukop. č. Domus kramáři — duom svuoj, v němž bydlím, kterýž: mezi domy někdy Stěpánkovým z jedné a Janovým Bradkovym u konvf z strany druhé leží — odkazuji Ondráčkovi, ře- čenému Tich, a Barboře, kteříž z dávných let manželu 

Strana 630
630 IX. V ulici Melantrychové. mému i mné posluhovali jsí. Actum sabbato ante Pal- marum. 7. 1482, 20. května. Rukop. č. 2119 f. V. 3. Ve jméno božie amen. Já Ondřej Tich řečený ustanovuji po- clivon pannu Barboru, přítelkyní: mú, poručnicí tohoto kšaftu — potom pak duom muoj, v němž bydlím, mezi domy Ondřejovým Gebhartovým z jedné a Rehořovým u konví z strany druhé — dávám svrchupsané Barboře a Janovi. vnuku neb. Jakuba Šilhavého od modrého jelena. Act. fer. Il. ante Urbani. 8. 1489, 7. března. Rukop. č. 2106 f. 252. Ni- colaus a cantaris pannicida et Dorothea cmerunt domum olim Stiepankowsky dictam penes domum Wenceslai Straboch parle ex una et domum prefati Nicolai a erga Barbaram virginem pro CXXX s. pr. Ilac sub exclus‘one adiuncta, qnod pretacla virgo Barbara reliquit pro habi- racione sua habitaculum supra hostium posteriorem cum cameris ad illud habitaculum pertinentibus ad tres annos. Act. sabbato ante Esto mihi. 9. 1499. — Rukop. ć. 94 7. /. 136. Dim Mi- kulise od konví. 10. 1511. — Rukop. 6. 2108 f. 77. Dorothec Konwowe. 11. 1519. — Rukop. ć. 2109 f. 79. Dorota Konvová a Anna I'rankovś, dcera jeji. 13. 1528, 8. října. Rukop. à. 2142 f. F. IO. Ja Anna Franková z Vitinévsi v moc manžela svého daného (!) dávám v moc podle zřízení, kterýž jest mi dal, a činím poručníky p. Jindřicha Kamenického z Vitiněvsi a Tomósc, kmotra svého — jako mocná poručnice ne- božtíka p. Václava, manžela svého milého — a veškeren slutek svuoj dávám — Mikulášovi, synu svému, a decrám všem a vnińcatóm — item pannë Juliane, dceti mé, CCCC k. m — Stalo se v sobotu před sv. Františkem | 1528. (Publikováno v pondělí před sv. Sinvonišem a Jud 1. 1528.) 18. 1551, 2a. září. Rukop. č. 2142 f. AA. 5. (Kšaft Lidmily Karlíkové z Vitinévsi. Ve jméno ctc. — fá Lid- mila Karlíková z Vitinévsi vyznávám oc tímto listem kšaf- tovním oc, stalek svuoj móstsky oc takto řídím: Najprvé że uroz. a stat. rytffi p. Zigmundovi z Oudrée a na Brzvech, králové Její Mti slavné pamětí pti dckách zem- ských úředníku, panu příteli svému milému, dávám a od- kazuji vinici na Véneèku za Vysokú ležící, jenž slove Tichnovská, a k tomu což jsem koli na ten dvuor ke Mníšku naložila, item panně Alžbětě z Vicemilic, slużeb- nici své věrné a milé, sklep v kotcích soukenných, člvrtý od kraje, na němž jest jelení hlava, místo také v kotcích pláténnych proti dvéřuom prostředním, na kterémž sedá manželka p. Matouše zlatníka, a ktomu XXV kop gr. čes. a to jí vše odkazuji místo tčeh Lti kop gr.č., na které jsem jí předešle jistotu udělala a od té ona Alžběta aby pustila. Druhú pak vinici za Koňskú branú s štčpnicí, s lisem, domy laké dva v St. M. Pr., jenž slovú u konví, všecky svršky, peníze hotové i na dluzích, klenoty, též dala jsem oc s výminkami níže psanými a jináč nic paní Anastazii z Libčehova, manželce předepsaného pana Zig- munda, však tak, aby ona zase povinna byla z téhož mého statku jí tak ode mně odkázaného níže psané věci těmto osobám: paní Anně z Vlkanova, manZelce p. Jindřicha Strabocha, jinak Podkovy, klenoty její, kteréž za mnú má a kteréž jsem jí k ruce zastavené vyplatila; CC kop gr čes., panně Alžbětě těch XXV kop gr. čes., kteréž jsem jí málo vajše odkázala, Veronice, druhé slużebnici mé, IX. V ulici Melantrychove. V kop gr. č., Jírovi, šafáfi starému, X kop gr. č., Sťast nému pacholcti, ač najde-li se, V kop gr. č. a I.orencovi skotńkovi nade v$ccku slużbu V kop gr. 6.; na chudć takć řemeslníky aby nezapcmínala. Dále také tomu chci, aby paní Anastazia vejše jmenovaná těch dví domuov a vinice, kteréž jí tuto odkazuji, paní byla a jich užívala toliko do své smrti a po smrti její aby UZ dva domové a vinice za Koňskú branú na p. Jindřicha: Fraňka z Liběchova a na Stráži, bratra jejího, a na syny jeho připadly plným prá- vem. Naposledy pak toto sobě vymicňují a tohoto sobě v své moci a vuoli zanechávám, abych z téhož statku svého mohla ještě dáti a odkázati, co bych a komu kdy chtéla, bud dstné před lidmi hodnověrnými bud listem pod svú pečetí a ktomu jiných dobrých lidí též pečetmi na svědomí. Toho na svědomí — pečelí mú vlastní dala jsem tento list muoj kšaftovní zapečetiti v pátek po sv. Matouëi ap. |. M?D9?LI?. (tSvrzen v dw'ery po sv. Valentinu 1572.) 14. 1552, 17. února. Rukop. č. 2117 f. 294. Ve středu po sv. Valentinu stala se smlúva přátelská bratrská a sesterská celá a dokonalá a to mezi uroz. vladykami p. Jindřichem Frankem z Lib&chova na místě svém i na místě synuov jeho z strany jedné a paní Anastazií Oudrč- skou z Liběchova, sestrou vlastní nadepsaného Jindřicha, z strany druhé a to taková: Jakož jest dobré paměti paní Lidmila Karlíková z Vitiněvsi kšafty dva, jeden na list mocnaj královskaj o statku pozemském a dčdičném a druhaj o statcích městských všelijakých za zdravého života svého pořádně zřídila a učinila, v kterýchžto kšaftích jemu p. Jindřichovi: v prvním poručila jest též paní Anastazii vydati 300 k. m. a v druhém kšaftu paní Anastazie těch dvou domuov u konvi — a vinice — paní byla a toho užívala toliko do své smrtí a po smrti její aby tíž dva domové a vinice — na p. Jindiicha Frunka z Liběchova, bratra jejího, připadly ==. [ smluvili se. — že má paní Anastazic jamu p. Jindfichovi -— 1C00 К. т. Чаи -—. 15. 4568, 98. ledna. Rukop. c. 2142 f. BB. 7 (KSaft Anastazie z Libéchova. Ve jméno etc. Já Anastaz( Ou-irtká z Libéchova a na Brzvech. vyznávám tímto listem kšeltovním —, že znající dobře zde krátl ost života svého a lepší jinde v živé naději očekávající — statek svnoj městský s dobrým rozmyslem — tímto listem takto řídím. Najprvé uroz. p. Zigmundovi Oudrčskému z Oudrče, manželu mému milému, odkazuji všecky statky své městské, kteréžkoli pod právy Starého, Nového i Menšího mčě-t Pražských, aneb kdežkoli jinde mám ancb ještě míti budu, totiž vinici za Koňský branú ležící, štěpnici s lisem, domy také dva v St. M. Pr., jenž slová u konví, tak jakž jest mi to dobré paměti paní Lidmila Karlíková, teta má milá, kšaltemn pořádným dala a odkázala, o kterižto vinici a již jmenované domy, jakž jest nápad po smrli mé na p. Jindřicha, bratra mého, a syny jeho podle kšaftu nebożky paní Lidmily Karlfkové svědčil, o ten jsem se s dotcc- ným p. Jindřichem smluvila a on jest se pied p. purg- mistrem a pány v radě k tomu přiznal, že od toho ná- padu od osoby své a synuov svých, pouští žádaje, aby to pro budúcí pamět poznamenáno bylo, k tomu všecky svršky, peníze hotové, na dluzích a zápisích, klenoty — též dala jsem a odkázala — po smrti své a prve nic s vyminkami níže psanÿmi dotčenému p. Zigmundovi Oudrčskému, manželu mému milému, a dětem, které s týmž p- Zigmundem mám neb ještě míti budu, a jich dědicóm a budúcím, však tak aby on zase povinen byl z téhož mého statku jemu tak ode mne odkázaného níže psané věci vydati těmto osobám: Jakož jest týž p. Zigmund některé sumy penčz mně náležité k sobě přijal, ty za ním 

Strana 631
IX. V ulici Melanirychove. zuostati mají a z těch sum a dotčeného statku mého Evě, dceři iné milé, když by ji P. B. k vdání dopustili aneb k letuom rozumnym pfijíti dáti ráčil, aby dal tisíc kop gr. míš., k tomu se čtyry Iuože dobrých šaluov, o zlaté kollíky, stříbrné pozlacené pasy, řetízky, prsténky, zápony a což tak od zlata jest, o prostěradla, povlaky, ručníky, plátna všecka, přediva, o cínové a kuchyňské nádobí a Jiné hospodářské věci, což tak méno vlastního a náležitého jest, o to o všecko spravedlivě aby se na dvé rozdělili, však jest jí pak otec, nechť jí v tom křivdy jako dítěti svému veučiní; Aleně z Weitmille XXti kop a řetízek muoj zlatý, který na hrdle nosím; item staré Dite, mé věrné slużebnici, XXX kop, lšvě kuchařce XX kop, peřínu a pojštář, Anně děv- teli XV kop., peřinu a poltář, Důře Chotětovské X kop, Káči X kop; Zigmundovi Svábovi, kterého jsem vychovala, puol druhého sta kop, Jiříkovi: Pikartovi, synu Adama Pikarta, 50 kop, Janovi Pikartovi, bratru jeho, 50 kop. panu VaniSovi UOudreskómu 50 kop, p. Václavovi též Oudréskému 100 kop, Vojtéchovi Oudréskému 60 kop, Janovi Pikartovi star&(mu, ktery v Zclezné ulici jest, XXV kop, paní Johance z Slatiny, manzclce téhoZ Jana Pikarta, 162 XXV kop, Anné Janáckové, ' mé staré slazcbnici, pót kop, Mikulášovi, starému služebníku, X kop, Jírovi, pa- choleti ze Mšena, X kop, druhému pacholeti Simkovi, bude-li poslíchati, X kop m. Však taková má dání a od- kdz4nf Gasto jmenovany p. Zigmund Oudrčský těm nade- psaným osobám prve dáti povinen nebude, až by tu vi- nici za Końskou branou a ty domy v St. M. Pr. prodal a zpen&il. Pakli by takovým prodajem prodlévati chtěl a v roce pořád zběhlém od smrti mé 2c by takovému od- kázání mému dosti neučinil, tehdy ty osoby aneb osoba, komuž jest tak innń co dano a odkazino, budou moci k němu každý o avuoj dil a odkázání privem prikroćki. Co se Zigmunda Sviba a jeho odkázíní dotýce, jestliže by jemu bratr jeho Burjan na lo nastupoval a polovici té sumy míti chtél, aby mu z toho díl dal, tehdy tóch puol druhého sta kop p. Zigmund ncbude povincu Zig- mundovi »vábovi vydáva i, ale to opatfiti, aby jemu Burjan v tom překážky nečinil a díla v té sumć žádného ne- měl. Z strany pak mých chaternějších šatuov chodících, ty aby mezi čeládku mou služebnou, která při mně až do smrtí setrvá, rozdělil, však na pani Kalefinu, manżelku pana Lukáše, aby nezapomínal, jí také pět kop a blány mé aby dal. Jestliže bych já za živnosti své tomu všeniu odkázání a té poslední vuoli nebožky paní Lidmily Karlí- kové, tety mé milé, dosti učiniti nemolla ancb nevyko- nala, tclhidy p. Zigmunda k tomu zavazují, aby to všecko bez umzniení vyp:nil, a toho ničehéhož na duši mé ne- nechával, na lidi chudé a nuzné, tolikéž řemeslníky, kteří se svými robotami živí a někteří živili nemohou, aby pa- matoval a jim rád ochotně z statku mého i také svého uděloval. Toho na svědomí pro lepší a dokonalejší jistotu a duověrnost pečetí mú vlastní dala jsem tento list muoj kSaftovn( zapecetiti dobrovoinó a védomé a ptiprosila jsem urozených vladyk p. Jana staršího Lhotského z Zás- muk, úředníka podkomořího při dskách zemských, a p. Jiříka Labouňského z Labounč, že jsú také pečelmí svými podlé mé tento kšalt muoj zapečetili. Stalo se I. oc LIII? v sobotu po sv. Pavla na víru obrácení. (Stvrzen v pátek pied sv. Marí Magdalená 1. t.) 16. 1554, 29. kvétna. Rukop. c. 2112 f. 293. Já Jindrich Franék z Libéchova a ua Stráži známo činím — jakož jsem — 1. LI! v středu po sv. Valentinus nékdy uroz. pani Anastasii z Liběchova, sestrou mou, jistou smlouvu učinil a to o nápady domuov u konví řečených v Starém Městě Pražském a vinice za Koňskou branou, 1X. V ulici Melanlrychove. 631 kteréžto domy a vinice na inne a na syny mé po smrli dotčené paní Anastasie podle kSa(tu pauí lidmily Karli- kové z Vitinévsi pripaduouti mély, za kterázto spravedlpost nápadní — přijal sem listem hlavním ujištěných tisíc k. gr. m. — Jenż jest dán a psán I. 1554 v outcry po sv. Urbanu. 17. 1556, 2. prosince. Tamléz f. 575. Uroz. p. Jindřich Franěk z Liběchova koupil duom — od uroz. p. Zygmunda z Oudréc a na Brzvech i na místé Evy, deery jeho z Oudrée, za CCCCL k. ©. Act. fer. 111. post Andream. 18. 1606, 12. prosince. Tamićż /. 3726. Stefan Zajda a Katerina koupili duom mezi domy Erharta Zaj- dlhubera a Stanislava apatykáře od uroz. p. Jindřicha Fraňka z Liběchova a na Stáži za CCCCL k. č. Act. pridie Luciae. 19. 1570, 17. října. Rukop. c. 2121 J. 306. Stefan Sejda z Hornsegen spoluradní a Kateřina m. j. jakož jsou zboží na věcech krámských po někdy Simonovi Tuch- maunovi pozuostalého dva díly sirotkuom a synuom téhož Simona náležející k sobě I. 1568 přijali a v sumě 500 zl. rýn. — to zapisují na domu svém u konví, v němž bydlejí. Act. postridic Galli. 20. 1571, 7. dubna. Rukop. č. 2120 jf. 106. Já Stefan Sejda z Ilornsegknu, oznamují tímto listem přede všemi vuobce, že v pamětí a v mysli své vždycky to maje, kterak všecky věcí v tomto časném životě jsou neslálé a promčěnitedlné, zkízu svou berouce, ano i každý člověk, jakožto smrtediné stvoření nejsa na tomto světě věčný z něho prostředkem sumrti, když Pán Buoh uložili r: vyjfti musi. Jakż pak tčehto časuov mnozí a zhusta vy- cházejf, tém&r jako voda plynou, čebož i já na sebe, též smrtedlný, očekávaje, však Casu a hodiny, kteráž nejno- jistčí jest, smrti iné neznaje, alc tomu v2dy rat chtóje, aby o statek muoj — sporü ubyti mohlo, — takto kšaftují: Předkem oznamuji, ačkoli s Kateřinou, manželkou mou milou, společné statkuov vzdání mám, kteréhož při tom zanechávám, však že jsem vždycky pii nf Kateriné to shledal, že jest ona jako věrná manželka má a opatrova- telkyně toho statku od Pána Boha nám propůjčeného vše- lijak upřímně a pilně i bedlivě, také snažně jeho dobý- vati à schromazdovali pomahala, i pro takovou její věrnost a upřimnost i pilné opatrování odkazuji jí a dávám a la jest vuole má, aby z statku mého před dětmi našimi, proti čemuž, jakž jim toho věřím, že na odpor stavěti se nebudou, výbrž jí toho jakožto matce své příti budou, napřed 1009 k. m. měla a sobě vzala. Potom jivý statek inuoj všecken na gruntech, totiZ domích, vinicech, zalira- dách, na hotových penězích, též k'cnotech, na zlatě, na stříbře, svršcích všelikých od cínového nádobí a od šactva ložního i chodícího, item na zboží kupeckém nebo krámském, též na handli, bud zde v Praze neb v Norm- ' berce s strany mědi i příze a kterýmkoli jinejm, také kdekoli jinde, k tomu na dluzích, jimiž jsou mi lidé po- vinovati kdckoli, a tak v&icek statek muoj — na vys jine- novanú Kateřinu, manželku mou miiou, a děti iné a její, totiž Jana, Havla, Pavla, Martina a Daniele syny, též Bar- boru, dceru naši, rovným dílem přišel a připadl s nápadem na živé pozuostalé, jak nasyny tak i dceru, též Kateřinu, matku jejich, s umrlého kteréhožkoli let nedošlého. — Dále tomu chci a tato jest vuole má, poněvadž toho ně- které hodné a slušné příčiny býti uznávám, aby ten stalek nahoře položený a zvláště na handli, buď zde v Praze ancbo v Normberce, také kdekoliv jinde bned po sinrti mé nebyl na ruozno dělen a roztržíen, ale v společnosti 

Strana 632
632 IX. V ulici Melastrychové. manželky mé a dítek na&ich do t( let zuostal a ten handl v prodávání a kupování i jiný statek do těch tří let aby Kateřina, inanželka má milá opatrovala a spravovala. — Však co se dotyte Jana Sejdy, syna našeho nejstar- šího, a paní Anny z l'rejskutu, mapželky jeho. jakž při smlúvách svadebních jejich k živnosti 1500 k. m. do dne do roka jim jest ode mne pfipovédíno, i ta suma jemu Janovi po ztvrzení toho k&aftu. vc &tvrtj leté z statku mého aby dána byla. — Stalo se v sobotu po sv. Ambroži. 21. 1582, 30. července. Rukop. č. 2205 f. 35. Ve jméno —. Já Anna Sejdová z Vostrovačic, měštka Star. M. Pr., — domy mé dva, jeden na rohu ležící v té ulici po pravé straně jdouc od mostu v Menším M. Pr. a druhý, od starodávna kdež sloulo u Velvarských, ležící podle něho — též duom třetí řečencj Sladovnu na Ovujezdé, kterýž sobě od svýho nejmilejšího p. děda, p. Melichara z Vostrovačic, odkázaný mám — 162 jiny stalek — kterýž mně z lásky manželský od mého milého p. manžela, p. Daniele Sejdy z Hornsegnu — »polu s tím dětítkem, kteréhoZ v životě mém nosím a nám je společně P. B. dáti ráčil, odkázán jest — vodkazuji — tomu děťátku, jakožto krvi své —. A jestli by to děťátko — an by Jet dospělých nedošlo, P. B. z tohoto světa povolati ráčil, (ehdy chci tomu, aby ten všecek slatek muoj — připadl na paní Judit z Kouby, paní matku mou nejmilejší —. P. Albrech- lovi z Vostrovatic, panu strejci mému, 50 k. m., Janovi, ujcí mému, synu někdy paní Alžběty z Vostrovačic, tety mé, 15 k. č., Janovi Kobišovi z Bytyšky, ujci mému, koflík —. Jenž jest dán v pondělí po sv. Martě. 22. 15838, 16. července. Rukop. €. Martin: bratří Sejdové s paní Judit z Kouby.) Vedle toho odporu, kterýž *»ou Jan a Martín bratří Sejdové z Horn- segu vložili kšaltu někdy Anny Sejdové » Vostrovačic, pozuostalé manzelky po Danielovi Sejdovi, bratruo jejich, a obeslavše k tomu Judith Lehnarin z Kouby, příčiny toho odporu svého předložili tyto: Předně, že v témž spisu Anny Sejdové položeno, že Anna ten statek, kterýž jest jí od nékdy Danicle Sejdy spolu s tím děťátkem, kteréž v životě svém nosf, odkázán na domé, svr&cích, nábytcích a jak by ten jakým jménem jmenován býti mohl, odka- zuje a mocně dává tomu děťátku jakožto krvi své, s nímž sc na ka2dy Cas z milosti Boží k šťastnému porodu oče- kává, k jinění, držení a dědičnému vládnutí, proti které- multo artikuli toho spisu kšaftovního oni Jan a Marlin bratří Sejdové praví, že jest táž Anna Sejdová o takovém domu, svršcích a nábytelch i jiným všelijakým statku, kdež by se ten koli našel, říditi nemohla a neměla a to proto, že Daniel, bratr jejich vlastní, již prve o témž domu a statku svém pořádnej kšaft učinil a ten již Anně, manželce své, s lím děťátkem, kteréž jest za živobytí Da- nicle v 2ivoté svém nosila, s jistou“ vejminkou dal a to takovou: jestliže by toho děťátka P. B. prve, nežli jí Anny, manželky jeho, od smrti uchovati neráčil, tehdy aby ten všecken statek na Annu, matku jeho, připadl a pak-li by (o děťátko matku svou živobytím přestálo, tehdy také ten statek aby na též děťátko připadl, to jest s jed- noho z nich umrlého na živa pozůstalého, proti kterémužto kšaftu od něho Daniele Sejdy nemohla jest a té moci ne- měla Anna Sejdová o témž kšaltu říditi, nebo právo zjevné jest, pokudž by od otce kšaftem o statek dětem vyměřeno bylo, že se toho tak při tom zanechati má a o tom jinak říditi ani toho měniti žádný že nemůže. Druhé jakož jest v témž spisu kšaltovním od ní Anny to položeno, jestliže by to děťátko buď v tento čas nebezpečný aneb potom, an by let rozumných a dospělých nedošlo, P. B. z tohoto světa povolati ráčil, tehdy že tomu chce, aby ten všecken statek 1130 f. I0. (Jana 1X. V ulici Melautrychové. svrchupsaný pokládajíce jej za svůj vlastní a pořádně sobě daný od předepsaného manžela svého odkázaný býti, při- padl na pí. Judit z Kouby, matku její, zcela a zouplna tím vším právem, jakž jest ho sama v držení a užívání byla, k jmění, držení a dědičnému vládnutí, proti kterémužto artikuli tolikéž pravíme, že jest táž Anna Sejdová proti pořádnému kšaftu Daniele Sejdy toho času, dokud jest dědička dítě po něm pozůstalé v životě matky své živé zůstávalo ani potom nikdá za živnosti téhož dítěte a dě- dičky po něm pozůstalé, kterážto dědička ji Annu, matku svou Zivobytim na světě jsa jest přečkala, na ublížení práva a spravedlnosti jich nápadní, kterouž oni k témuž statku, jenž jest od otce jejich dobré paměti Stěpána Sejdy pošel, po též dědičce jakožto nejbližší: přítelkyní po meči, strejny jejich vlastní a krevní, mají, kšaftovati a nápadů žádnejch po témž statku říditi a na Judit, matku svou, převozovatí a přenášeti neměla a nemohla, poněvadž Kateřina, sirotek ten, přečkavší touž Annu, matku svou, o témž statku nekšaftovala a let nedošedší o něm říditi nemohla, nebo právo patrně ukazuje. že pokudž nápad sla(ku prve řízenej a učiněnej nepomine, jinej žádnej o takovém statku jiných nápaduov na škodu a ublížení spravedlnosti jiných přátel a nípadníkuov stalku činiti a o cizfm fiditi a téhoZ slatku od nich odcizovati a jinému dávali nemüZe a tak ten statck po téZ Katciiné sirotku nepotízencj züstavii na ně Jana a Martina jest připadl. — Třetí, kdež jest při zavírce léhož spisu kšaftovního nepo- řádně a proti právu také i toho doloženo: jestliže: by jí Anny z Vostrovacic P. B. z tohoto světa prve, nežli to dětátko, povolatí ráčil, aby Judit z Kouby, matku její, mocná otevvská poručnice téhož děřátka pozůstalého byla, je opatrovala, vládla a podle nápadu sobě učiněného uží- vala, proti kterémužto arlikuli téhoZ spisu nepořádného opěty tak praví, že jest nad týmž dítětem a dědičkou po Danielovi, bratru jejich, jakožto mčštťěnínu města tohoto svobodným pozůstalým jí pí Judit, matky své, ani jiného žádného za poručníka ani také nad stalkem náležejícím učiniti a ustanovoyati nemohla a moci té neméla, nebo práva království Ceského ženám toho nepropüjéujf, aby nad sirotky stavu městskýho svobodného i také nad statky jejich poručníky voliti a činiti měly, anobrž toho práva ženám zřetedlně zbraňují, z kterýchžto příčin v těch arti- kulích ten spis kšaltovní jakožto nepořádnej a proti právu učiněný má minouti a od práva k zdvižení přijíti, čemuž nechce-li obeslaná strana místa dáli, když jim čas od práva a uložen budce, ty podle práva provozovati chtějí. Proti tomu po hojemství vzat&m od Judit Lehnarin z Kouby skr/e přítele za odpověď dáno, že jakž odporu, tak i těm daremním příčiním v ničemž místa nedávaje, proti první příčině praví, že Anna Sejdová, dcera její, učinivši: pořádný kša(t o statečku svém i o tom, což jí z lásky i s ním děťátkem, kteréž v životě svém nosila i potom na svét zplodila, od někdy Daniele, manžela jejího, kšaftem pořádným jest odkázáno, nic nepořádného buď proti témuž kšaftu aneb právu patrnýmu před sebe nevzala, nýbrž svůj kšaft pořádný a vuoli svou s kšaftem pořádným a vůli jeho Daniele Sejdy, manžela svého, srovnala, ačkoliv Daniel Sejda řídiv o statku svém nápad s umrlého na živého, to jest s manželky své na to dě- tátko a s toho děťátka na manželku svou, nařídil a dále jinam nikam, však týmž kšaftem pořádným bratří své Sejdy (ač tím povinen nebyl) jistým dílem z statku svého mohovitého i nemohovitého oddělil a oni na tom přestali a místo témuž kšaftu dali a tak další nápad z téhož statku jakoži'o na oddělené jíti nemůže, nebo kdyby byl Daniel Sejda chtěl bratří své nápadníky po Annč, manželce, a 

Strana 633
1X. V ulici Melantrychove. tom děťčálku Kaleřině, dcerce své a vnučce její, míti, byl XY jich jistým dílem z statku svého neoddčloval a tak oté »rvní příčině Anna, dcecika její, mohla jest a měla moc dobře právně jako o svém vlastním kšaftovali. Též i dru- 10u příčinou bratří Sejdové zbylečně p. purkmistra pány i ji zaneprázdňují, nebo Anna z Vostrovačic o jistém po- řízení Danicle Sejdy, manžela svého, věděla a pokud ná- vad od manžela jejího zřízený se vztahuje, dobře rozuměla a Um, że jest s sebe na dcerku svou a s decrky, jakožto vlastní vnučky na vlastní bábu, nápad kšaftem zřídila, proti wávu nie jest nezhfesila. Kdo jest pak témuž děťátku, Katebiné, vnučce její vlastní, bližší krevností připojen jako vlastní bába s městem trpící čili strejcové? Aneb po kom jest náležitějšího opatření a nápadu očekávala? Ne- bude to na vejkladu bratří Sejdů, ale na spravedlivém »ávním uvážení; by pak tyż duom i jiny slatek Danielovi Scjdovi netoliko po Stěpánovi Sejdovi otci, ale i po matce na díl jeho připadl, poněvadž sou bratří Sejdové svými želkami svými měli, co chtějí, s nimi činiti moc mají bez překážky téhož Daniele, již on Daniel ne o statku Stě- »ána Sejdy, ale o svém vlastním řídil a tím kšalftem svým »ofádnym, by pak braüí Sejdové mohli tu. míti jakou spravedlnost (jakož nemnjí), odřídil a díly jistými, na kte- rýchž sou prestali, odloučil, naposledy že jest Anna, dcerka její, Kateřinu, dcerku a děťátko své malé, jí Judit, jakožto matce své a toho děřátka bábě vlastní, k náleži- tému opatrování poručila a to jest dobře učiniti mohla, nebo k žádnýmu opatrování toho děťátka tak malýho mimo ni jakoZto bábu vlastní svěřiti nebylo bezpečné, což jest netoliko k žádosti její, ale jakožto krev svou nejbližší po decrce ráda učinila, náležitě opatrovala, smrti dochovala | i poctivě pohřbiti dala; není jiné naděje, než že jak po- dle nápadu od Anny, dcery její, kšaltem zřízeného, tak | podle nejbližší krevnosti Annč dceři a Kateřině; vnučce její, od někdy Daniele Sejdy kSa(tem pořádným daného a odkázaného statku, toho všeho (v kterémž i včna 15 set kop míš. Anně, decři její, na smlouvách svadebních od Danicle Sejdy věnovaného a nikda nevyplněného zůstává) užili bude moci podle práva; této odpovědi jestli by bratří Sejdové místa dáti nechtěli; žádá k průvodům při- puštěna býti, chce to ukázati. Na to bratří Sejdové mluviti poručili: Nedávají v ni- čemž místa této odpovědi odporu Judit předložené, nýbrž príčiny své provésti se uvolují k průvodům se volajíce. An stranám, když se k prüvoduom volalo, jest od práv à k nin Cas uložen, na kterýž se poslavivše bratří: Sej- dové dali čísti kšaft Anny z Vostrovacic, příčiny odporu témuz. kàafta. predioZené, kSaft Daniele Sejdy, právo, ná- lezy mezi Janem z Doranovie a Mandelinou Opicovou, mezi Janem Legatem a Dorotou Oremuskou, Anngu So- binovou a Dorotou apalckárkou, mezi sirotky Simona "Tuchmana a Katciinou Sejdovou, Lukaiżem z Pereflu a Reginou Solcovou, mezi porucniky sirotkuov Krejcarovych a Wolfem Celmanem, poznamenánf, kdy jest se Havlovi a Martinovi, bratifm Scjduom, nad Kalefinou, decrkou nékdy Danicle Seydy, bratra jejich, porućenf od p. purgkmistra pánuov dále, svědomí iistovn( Václava z ProSovic a Ka- teřiny, manželky jeho, svědomí rejstry zavedení, k lomu mlavití dali, že k první příčině slyšán průvod jejich, kte- tak žádný nemůže proti kšaftu předešie učinčnému jinýho kšaltu činiti a nápadu měnití, Jest pak porozumíno z kšaftu Daniele, že o statku svém řídí a ten vlastní svůj slatek při: tomto: právě ležící odkázal Anně, manželce své, spolu s děťatkem, který nosila v životě na rovný mezi ně podíl a téhož statku jistý nápad zřídil, kdyby dítě umřelo, díly od něho se odlončili, je v své moci a uvážení s man- | IX. V ulici Melanirychovć. 633 aby díl připadl na Annu, matku a manželku jeho, pak-li by Anna prve umřela, než dítě, aby ten díl její připadl na dítě s mateře, kšaft pak jeho Daniele přišel k stvr- zení a Anna proti témuž kšaftu nemohla jiného řízení činiti a což dítěti náleželo a od otce mu odkázáno bylo, Judit, matce své, odkazovati. Druhá příčina také prove- dena právem a teď ji dotvrdí nálezem, davše jej čísti, mezi Annou Sobínovou a Dorotou apalykářkou. Třetí příčina též provedena, že pan purgmistr páni sirotku, kterej otce nemá, naříditi mají poručníky, a tak Anna nemohla naří- diti Judit, matku svou, za poruénici, nez bylo to v mocí pana purkmislra pánův; jakož pak sou oni bratří Sejdové Havel a Martin: témuž děťátku za poručníky nařízení. Svědkové vysvědčují o smrti, kdy Anna umřela, totižto po porodu děťátka a že nedlouho živa zůstala po témž porodu, děťátko pak po ní živý zůstalo několik dní a po- něvadž matku přečkalo, všecken statek po Danielovi otci zůstalý na to dítě připadl a protož ten kšalt má k z[d]vi- žení přijíti a komu ten slatek náležeti bude, chtějí nápad ukázati, neb tuto není činiti; než o odpor kšaftu Anny z Vostrovacic. Proti tomu od Judit z Kouby mluveno, że dala po- řádnou odpověď na příčiny k odporu předložené, v nichž oznamují, že kšaft nepořádný, an toho neukazují, nýbrž se nachází z jejich pruovodu, že Daniel, bratr jejich, Annu, dceru její, vnesl do svého stalku, věno jí na něm ujistil, o svém vlastním kšaltoval, potom Anna, sa v ne- moci, též kšalt učinila o témž: statku, kterýž již byl jí kšaftem manžela jejího odkázaný a mohla to dobře činiti, maje sobě odkázaný ten statek, mohla jej mátě a bábě s dítěte svého jakožto nejbližší přítelkyni secundum as- cendentem lineam odkázati, Taky v něm měla své věno, kteréhož učiní 2500 k. míš. a Daniel v svém kšaltu to věno zavřel, tálna se při tom na kšaft Daniele Sejdy, aby čten byl, též i příčiny od bratří Sejdů k odporu předložené. Dále žádala za čtení práva F. 37., 49., 50. s tím promluvením: Co jest proti první příčině za od- pověď dala, slyšáno, že Anna o svý spravedlnosti, kteráž jí od manžela odkázána byla, mohla f(diti, neostejchaje se žádného. Též doloženo, že s dcerky zřídila nápad na matku svou Judita to podle práva, davši čísti svědomí rejstry za- vedená, též listovní Václava z Prošovic a Kateřiny, man- želky jeho, Pavla Winklera, Albrechta z Ostrovačic, doktora Adama Lehnara, troje listovní svědomí od práva Menšího Města Pražského, vysvědčení smluv svadebních mezi Da- nielem Sejdou a Annou, manželkou jeho; mluvíc, že od- pověď svou na příčiny danou náležitými průvody provo- zuje, że Anna mobla dobře o svém vlastním říditi. Vejše k druhé příčině, kdež bratří Sejdové praví býti statek po otci jejich, a tak by ji o to pripraviti chtéli, ale ona, kdo jest po kom bližším nópadnikem, provozuje, Że nebożky Anny vlastní mátě jest a Kateřiny z ní zplozené vlastní bába, též provozuje, jak ji z dětinství až do vdání cho- vala, provozuje též, jak Anna přijata da statku Daniele a maje sobě jej od Daniele odkázancj, mohla o něm říditi a po dcerce na matku nápad zříditi ; jakou pak příčinou nápad jde s jednoho na druhého, jest zřejmé, že nejprve jde na vstupující nahoru neb dolů, potom teprva jde in collaterales a tuto Judit nejbližší in linea ascendentium tomu défátku z Anny, dcery její, zplozenému a tak i statku po n&m züstalému, dav&i G(sti práva, vejpis z appelacf dotýkající se Anny, Martina Pergera pozůstalé vdovy, mluvě, že z těch práv allegovaných a toho naučení do města Sproty odeslaného se nachází, jakými příčinami bližší bába k nápadu, nežli strejcové, jest také i s městem trpící, nebo město Praha sebe nedělí s strany nápadu a poně- 80 

Strana 634
634 IX. V wlici Melantrychové. vadž provozuje odpověď svou na příčiny danou, věří Pánu Bohu a p. purgmistru pánům, že při spravedlnosti po Anně dceři a Kaleřině, vnučce své, zůslavena bude. Na to od bratt( Sejdü inluveno: KdeZ Judit od sebe mluviti dala, že věnovala po Anně 1000 k. míš. a ten že jest do statku Danicte vnešen a v tom statku zůstává, nedávají místa, aby tou příčinou měla Anna zrušiti kšalt manžela svého a jináč, nežli on prve o něm řídil, kšafto- vali, neb pro takové véno jeden každý manžel bez pře- káZky manzelky své iíditi inüZe o svém slatku podle práva D.4., jenž čteno, a tak proti kSaftu Daniele nebude moci spis Anny, manželky jeho, pruochodu míti. Promluveno od přítele Judity, že Danicl byl oddělen od bratří svých a tak mohl o svém statku říditi; čemuž oni neodpírají. Mluveno i to, že Auna mohla říditi; maje již statek svůj, i dali by místo, kdyby prve o témž stalku nebylo řízeno. Dále spis Anny vztahuje se na dva statky, na stalek Da- niele Sej dy, manžela jejího, a na druhý, kterýž jí přišel jo Melechbisedechovi z Ostrovačic, dědu jejím, a tuto oni bratří Sejdové nasťoupili toliko v tom proti tomu spisu, kdež se dotýče statku Daniele a dcerky jeho, nebo dříve, nežli: Anna Kateřinu, dcerku svou, živobytím přečkala, nemohla jest řídití o tom statku dcerky své, kterej její nebyl a nápadem ještě na ni nepřišel a tuto by ho prá- vem nápadním užití chtěla, ježto se oni toho nenadáli, aby tuto mělo číněno býti o nápad, než toliko o odpor kSaftu Anny z Vostrovačic, a k tomu jest jim k průvodům odloženo. Co sc lkne naucení z appellac(, védomé jest, 2e taková naucenf sou zapovédèna snëmovnim sneScnim a na né rozsudkové žádní se díti nemají, než toliko podle práva. Sou i nálezové ukázáni, že s pošlého statku od rodičuov nápad jde nejpry na přálely po meči s městem trpící a tuto též statek po otci jejich zůstalý jest; ukázali i poručenství sobě dané nad Kateřinou, strejnou svou, a aby se spatřiti mohlo, že ten statek pošel od rodičů jejich ; podávají k přečtení jistého arlikulc z kSaftu Stépána Sejdy, otce jejich, trh domu »u tff konv(« řečeného, reformací vrchního práva z Brodu Ceského mluvíce, že proto té re- formací podali, že v podobné příčině se přitrefilo v Brodě Ceském, když dva statkové zůstali, jeden po rodičích a druhý po manželce, bába po vnučce chtěla nápadu užití, ale vrchním právem to rozdělenv, čeho bába a čeho strejny přátelé měly požití a tuto také věc ve všem po- dobná, neb jeden statek pošel od déda Anny, Melchise- decha z Vostřovačic, a druliý od Stěpána Sejdy a tak má více vážití tato reformací, nežli naučení duné do Slízska. Opět Judic z Kouby od sebe mluviti dala: Co se tkne příčin předložených, předešle oznámeno, že kšalt Danicle Sejdy Anna srovnala s kšaftem svým a li kšaftové sc spolu nepotýkají, než podle kšaftu Daniele Anna svůj učinila a tu toliko s dítěte nápad zřídila na matku, měvšíi toho slušné příčiny, že Daniel do svého kšaftu 1500 k. v&na potahl a Anna z statku svého na klínotech, svršcích, nábytcích do domu Daniele Sejdy mnoho vnesla a tak mohla o tom jako o své « vlastním dobře kSaftovati a nápad Ffditi na mateï, od klerÿ to vzalu. Také se vf, kdyby bratří Sejdové dilní nebyli, že by Daniel byl ne- mohl kšaftovati, ale měl vlastní statek a lito bratří se od něho oddělili, ano i Kateřina, vnučka její, po těchto bra- třích Sejdích a »trejcích svých žádného nápadu neočeká- vala, neZ po nateii Anné a po bábě Judit, a protož jim to nepostaèi, Ze sou strejcové Kateřiny a že statek byl po Stelánovi. otci jejich, poněvadž jest již byl dílný. S strany reformací z Brodu Ceského, ta jest ještě nevešla v svou moc, neb na rovisí: zůstává a ten statek, o nějž činiti, není podělený, ale naučení do Slízska odeslané IX. V ulicí Melantrychově. srovnává se s právy netoliko našimi, ale také s císařským i Saskÿmi, když dolů sstupujících, není jako dělí, vnuků pravnuků, že jde nápad in ascendentes, jako nu rodiče, děda a bábu a kdyby těch nebylo, tehdy leprva jde in collaterales, jako na bratry, sestry a po nich in remotiore gradu v dalším stupni na strejce; a tak jest Judit jako bába bližší nápadem k tomu statku a praví se k němu lepší právo a spravedlnost míti, nežli bratří Sejdové. A na onen čas dali místo kšaftu Daniele, bratra svého, ač jím Daniel odkázal, co mu se líbilo z svého statku, nicméně oddělil je, přestali na tom a vzal jeden každý z nich, co mu odkázáno od Danicle, a tak jim nepozüstavil v kàaftu svém žádného nápadu. Dále chtěli by ozdobili svou pii, Ze jim dáno poručenství nad děťátkem Kateřinou, ježto ho žádali již nad mrtvým děťátkem, a tak omylně právo spra- vovali, neb dëtatko umřelo v outerý a oni v středu na zejtří sem vstoupivše toho poručenství žádali; protož več jim to obráceno bude, připouští to panu purkmistru pánům k uvážení. Zase bratří Sejdové mluviti dali; že zjevně odpírají, aby se toho čeho dopustiti měli, což by jim k ujmě bylo při vyžádání toho poručenství. Praví Judit, že se zbavili nápadu berouce, co jim odkázáno od Danicle, ale no- ukazuje toho ničímž, podavše k přečtení nálezu mezi Ja- nem Krausem a Johannou Konopovou s tím doložením, le sou jí ukázali, kterak po mceci právo a spravedlnost kslatku Daniele, bratra svého, mají, poručivše se k opa- tření. Naposledy Judit z Kouby doloZiti dala: KdyZ se nahlfdne v to vyžádání toho poručenství od těchto bratří Sejdů, najde se, že to tak jest, neb se ví, kdy jest dě- ť(átko Kateřina umřela, a poněvadž jest dosti provedeno, že kšaft Anny, dcery její, jest pořádný a má všecky slav- nosti: a od těchto bratří Sejdů není v ničemž: poražen, věří, že při tom zůstavena bude. Tím spor zavřeli a právu k uvážení a rozsudku se připustili. Tu pan purkmistr a rada slyšíce odpor, příčiny, od- pověď, kšafty, práva, nálezy, reformací. naučení, svědomí a toho všeho, což ukázáno ano i mluveno bylo, s pilností a bedlivě povážíivše takto o tom vypovídají: Poněvadž Jan a Martin bratří Sejdové z Hornsegnu učinivše odpor Saflu nèkdy Anny z Vostrovačic, manželky Daniele Sejdy, bratra svého, takového svého odporu některé příčiny před právem sou položili a vedouce na ně pruovody toho, aby takové příčiny k zkáze a zdvižení téhož kšaftu postatiti mohly, sou neprovedli a ncukázali, neZ z odvodu Judit Lehnarin z Kouby to se jest naslo a vylhledalo, Ze Anna z Vostrovatic, dcerka její, jsúcí měštka svobodná a stalck svobodný a sobě pořádně od Danicle Sejdy, manžela svého, spolu s tím děťátkem, kteréž by na sirobu měla, odkázaný, o tom jest kšaft a své poslední vůle pořízení podle práva a svobody měst ičehto Pražských učinila, při kterémžto kšaftu jejím, aby jaky neporad se sbéhnouti měl, toho se nic nenachází, i z těch příčin takový odpor jich Jana a Martina bratří Sejdů z Hornsegnu lémuž kšaltu učiněný od práva se zdvihá a tomu kšaftu od ní Anny z Vostrovačic učiněnému jakožto pořádnému místo se dává podle práva. Actum in consilio feria 3. postiidic Divisionis apostolorum 1683. 28. 1583, 18. srpna. Rukop. ë. 2205 f. 50 Ne jméno —. Alžběta Sejdová z Aventinu, Havla Sejdy z MHornsegnu manželka, — kšalt — v středu po sv. Jiljí — oznámila: Předně p. Havlovi, manželu svýmu milýmu, odkazuje -— dyuor svuoj v Vysočanech, kterýž jest jí po někdy p. Ji- říkovi z Aventinu, otci jejím, na podíl její se — dostal. ltem oznámila, kdež jest od Jiříka, bratra svýho, na týž 

Strana 635
IX. V ulici Melanirychove. podíl svůj dvakráte po 100 k. m. přijala, ty též manželu svému odkazuje. — Paní Anně z Aventinu, sestře své, poroučí I. k. in., mantlik sobolovÿ — lorotě, sestře své. (Vysvědčeno ve středu po sv. Agapitu 1583.) 24. 1583, 21. srpna. Rukop. €& 2205 f. 31. Ve jméno —. Já Havel Sejda % Hornsegnn, m&St&nin Star. M. Pr. — kšaft činím: Statek muoj všecek — i s tím se vším, co mi od nebožtíka bratra mého Daniele, též od nebožky Alžběty z Aventinu, manZelky mé milé — od- kázáno jest — odkazují — Janovi a Martinovi, bratřím Vlastním Sejdüm z llornsegnu, brattiím mejm milym, na rovný mezi ně podíl —. Paní Ancžec, manželce p. Mar- lina Sejdy, bratra mého, tři prsteny — paní Anně, man- želce Jana, bratra mého, řetěz od 40 korun. Item p. Mar- tinovi Carchesiusovi, pfsaïi radnfmu, koflík stříbrný po- zlacený za třicet k., též jemu aby dali sud vína červe- ného a kancionál bratrsky. Jtem Jirímu Melantrychovi 4 Aventinu zbroje, ruénice —. Item Kacence, nebożky sesliy mé Barbory pozuostalé dccrce, pás stříbrný a čepec zlatý. — K záduší sv. Havla na vystavení věže XV k. gr. č., aby ve dvou letech vystavena byla, a pakli by se ne- stavěla, aby bratři moji tou sumou povinní nebyli. A jakož Jiří Melantrich z Aventinu u ncbożky manželky mé Alžběty, sestry své, nechal řetězu svého zlatého a sta uher- ských zlatých shrnutých na šňůře — to obé jemu Jiří- kovi aby vydáno bylo. — Stalo se v středu po sv. Ma- louši ap. (Vysvědčeno ve středu po sv. Agapitu 1583.) 25. 1583, 12. listopadu. Rukop. f. 2112 f. 162. Zmoc- néna Judvt Lehnarová z Kouby domu někdy Danicle Zejdy v Kunšovic ulici mezi domy na kamenci a Konvovic podle výpovědi v radě učiněné a pány radami při apela- cích stvrzené. Act. postridic Martini. 26. 1585, 25. dubna. Rukop. č. 2230 f. 104. Den sv. Marka cv. — stala se smlouva mezi mistrem: Matějem Bydžovským z Aventinu a poctivou Judyt Lehnarovou z Kouby — jakož jsou některé rozepře po několik let o dědictví po Anně Sejdové z Vostrovačic trvaly — on mistr Matěj jí Juditě za všecku spravedlnost — má dáti 450 k. m. 97. 1585, 2. září. Tamtéž f. 216. Judyt Lehna- rová z Kouby koupila marštal za domem u konvů vedle marStale Lorence otarka od Martina Zejdy z Hornseku za 900 k. č. Act. postridic Acgidii. 28. 15695, 13. února. Rukop. č. 2113 f. 18. Zmoc- něna jest Anna z Frejskutu, pozůstalí po Janovi Sejdovi z Mornscknu vdova, majécí sobě od nebožlíka právo jeho postoupené a odevzdané, domu u konví v Kunšovic ulici — podle revise a vlastního J. Mu C. přísudku — proti Judyt z Kouby obdrženého, jehož actum ve středu po sv. Dorotě r. 1593. 29. 1598, 10. dubna. Missiva z r. 1597—98 (sv. 106.) archivu mislodrz. f. 150. (Odeslání akt Anny Sejdové a Judity Lehnarové.) J. M. C. presidentu a radám svým v známost uvozovati ráčí, že jest tu rozepři mezi Judit Tehnarovou z Kouby a Annou někdy Sejdovou a již Netterovou z Fraiskutu o statek Sejdovský radám svým soudu komorního spolu s nejvyššími ouředníky zemskými zase před se vzili a vážili poručiti ráčil, i poněvadž akta té rozepře ještě při onřadu appellací zů- stávají, a protož J. M. C. dotčenému presidentu a radám poroučeti ráčí, aby taková akta ihned vyhledati poručil a je zouplna zapečetčná s těmi klenoty neb stříbrem, což při nich složeno jest, nahoru do kanceláře Ceské dodati nařídil. Na tom ctc. Decretum etc. Pragac 10. Aprilis 1598. IX. V ulici Melantrychové. 635 80. 1598, 27. května. Tamtéž /. [71. (Odklad exekuce Anny Netterovy o marštal.) J. M. C. poclivému purkmistru a konšelům St. M. Pr. tejna činiti neráčí, že jest na J. M. C. Anna Netterova z Frejskulu poníženě vznesla, kterak by podle jejího: dobrovolného od té appellaci (s strany marštale, kteráž jí podle domu od Judyt Lehnarové postoupena byvši potomně zase právně odňata býti chtěla) upuštění na ní exekuce tuze se nastu- povalo, i poněvadž za příčinou pilných a důležitých J. Mti C. vlastních potřeb to vysvětlení mocné královské vejpo- vědi až posavad ještě k dokonalému vyřízení přijíti ne- mohlo, čímž se již prodlévati nebude, a protož J. M. C. dotčeným Pražanům Staroméstskym poroučeli ráčí, uby s takovou cxekucí o tíž marštal se dotejkací nekvapili, nýbrž zatím až do dalšího J. Mti C. poručcení a vyřízení toho vysvétlenf odloZili. Na tom etc. Decrctum etc. Pragae 27. Mai 1598. 31. 1601, 10. ledna. RuAop. č. 2205 J. 255. (Ksaft Anny Netterove z Frejskutu.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme tímto listem všem vůbcce, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude a zvláště tu, kdež slyšeti náleží, že kšaft níže tuto dotčený od dobré paměti uroz. paní Anny Netterové z Frejskutu, měštky Star. M. Pr., učiněný a podle dvojího před nás do rady skrze uroz. p. Daniele Nettera z Glauchova obeslání od přítele jeho oznámeno, kterak dotčená nebožka Anna m. j. kSaft sobèë sepsati dala a ten v domě jejím pozůstává, s tou žádostí, aby někteří z pánův radních do téhož domu vyslání byli, skrze něž by týž kšaft vyzdviźen a do rady před nás podán byl. Podle kteréžto žádosti jeho p. Jan Kirch- majer a p. Ondřej Aletín, radní, též mistr Symeon z Hum- berka, písař radní, do jmenovaného domu jsouce vysláni a odtud se zase do rady navrátivše, relací tuto učinili, že když tam do téhož domu a pokoje v něm přišli, svrchu- psaný p. Daniel Netter je do komory vedl a tu jim šrejptiš, v němž by takový kšaft býti mel, ukázal. Kterýž on sám otevřel, z něhož když jedna truhlička vytažena byla, v ní se kšaft též nebožky Anny spečetěný našel a ten jim do rukou dán. Jejž oni přijavše na právo složili; kterýžto kšaft - - publikován byl v středu po sv. Tří králův 1. 1601. Ve jméno —. jJá Anna Nelterovi z Freyskutu — statek pak svůj všecken mocně dávám a odkazují p. Da- nielovi Netterovi z Glaichova, manzelu mému milému. Z kteréhoZto pak stalku mého aby vydati povinen byl: Václavovi Hlavsovi z Liboslavé, bratru mému miléinu, 500 k. č., Václavovi Drhonickému, příteli mému, synu někdy p. Pavla Drhonického, 100 k. gr. č. — Jenž jest dán 1. 1596 v pondělí den sv. Máří Majd. (22. července). 32. 1614, 7. února. Rukop. č. 2205 f. 359. Já Daniel Netter z Glauchova, J. Mti C. služebník a taxator při kanceláři Ceské -— jakož jsem paní Anně Netterové, rozené Longové, manželce mé nejmilejší, sumu věnní i nad věno z lásky přidané 6000 k. m. na domu svém, v němž bydlím, u konvů řečeném, předním i zadním, zá- pisem kněh městských, jehož aktum in consilio fer. IIl. post Scholasticae !8 Februarii a. 1607, pojistil, toho při lémž zápisu a pojištění — zanechávám. V příčině pak jiného "statku mého — ten — odkazuji — jmenované paní Anně. Co se pak gruntüv viniénÿch dotejèe, jako předně vinice na Bílejeh Horách vedle vinice někdy Hlav- sovic a Kaučovic řečených ležící, kterážto vinice majestá- tem J. Mti C. Rudolfa, jehož datum na hradě Pražském v středu po neděli Exaudi I. 1587 od pergkrechtu osvo- bozena a týž majestát dobrou volí někdy dobré paměti 80* 

Strana 636
636 1X. V ulicí Melantrychově. panu Janu Zejdovi z Hornsegnu od téZ někdy urozeného rytíře pana Daniele Skalskyho z Dubu na Kfenici a Slu&- ticích postovpen byl, nic méně vinice na Srpových Horách Vackovské řečené vedle vinice někdy P. Tomáše Hebn- strejta z jedné a Jiříka Korfirsta z strany druhé, též vi- nice nad Vr¥ovicemi na gruntech — pana Jana Rudolfa Trčky z Lípy — ležící a knihami vsi Vršovické se spra- vující i s hamfestem někdy uroz. Kašpara Granovského z Granova —, kteréhož datum v pondělí po Středopostí 1. P. 1561, ty tři vinice tolikéž paní Anně — odkazuji. — Stalo se v Star. M. Pr. v domě mém u konvů v pátek na zejtří sv. P. Doroty, sedmýho dne měsíce úuora 1. 1614. 83. 10615, 24. září. Ruhop. č. 2233 f. 295. Jakoż Ondrej Lamprecht, plnomocnfk od Zikmunda, Doroty, Maric a Barlolom&je, bralfi a sester Tšešův, měšťanův v Glauchove, zemi M(ienskć, k dobejvanf 800 zl. ryn. od Anny, po Danielovi Netlerovi z Glaucliova, taxatora kan- celáře Ceské dvorské, vdovy, dle smlouvy z r. 1609 — nařízený — učinil narovnání. 34. 1620, 6. srpna. Rukop. ¢. 2234 f. 112. Stala se smlouva mezí uroz. p. Jiříkem Závětou ze Závětic, ja- kožto od někdy uroz. p. Wolfa Adama Cejsa z Pirnova, taxatora a registratora kanceláře České, nad Janem, Karlem, Adamem, Rejnou, z paní Anny, první manželky, též Vá- clavem a Danielem, z paní Anny, nékdy Nelterové a potom Cejsové, rozenć Longovy, druhé manželky jeho, zplozenými dítkami kšaftem nařízeným poručníkem z jedné a p. Tomášem Longem, měštěnínem Mens. M. Pr, a paní VorSilou Longovou, manžely, z sírany druhé — o odpor kšaftu Anny prv Netterové —. Číslo pop. 476. (Konvovic, u tří konví.) 1. 1448, 17. února. Rukop. č. 2119 f. A. 2. Kateřina, vdova po Janovi od konvf — činím Janka, ran- ného lékaře, kterýž se mnú v domu mém bydlí, poruč- níka všeho statku mého, odkazuje polovici vinice, kteráž leží mezi vinicemi Rehořovú, syna Jednorožcové, a Hla- vovú — a duom u konví dala jsem témuž Jankovi, po- ručníku mému. — Jenž jest dán |. etc. XLVIII v sobotu po sv. Valentinu. 2. 1454, 14, srpna. Rukop. ë. 2105 f. 23. Johannes Bradka de Glatovia et Ludmilla emerunt domum dictam ad cantaros inter domos Nastojle et Michaclis hincinde erga Johannem cirologum et Petrusskam pro LXXVII s. Act. in vig. Assumpc. M. V. 8. 1478, 21. i(jna. Tamtéž f. 337. Nicolaus dictus Fotrmajstr, gener Gregoris gladiatoris, et Barbara emerunt domum ad cantaros — circa Johannem Bradkam pro no- naginta s. gr. boem. Act. die Undecim milia virg. 4. 1488. — Rukop. ć. 94 I. f. 71. Nicolaus a cantaris pannicida. 5. 1489. — Rukop. ë 2106 f. 232. Nicolaus a cantaris pannicida et Dorothea, conthoralis ipsis. Viz předešlý dům č. p. 477. 6. 1558, 21. července. Rukop. C. 2117 f. 293. Hanuš Zajdlhuber koupil duom mezi domy Nastojtovym a u konví řečený od uroz. p. Zygmunda Oudréského 1X. V ulici Melantrychové. z Oudrée a na Brzvech za CCLXXV x. €. post Alexium. 7. 1565, 19. ledna. Rukop ¢. 2142 f. Dd. 14. (Kšaft, Hanuše Czeydlhubera.) Ve jméno —. Já Jan, jinak Hanuš Czeydlhuber, měštěnín St. M. Pr. — rozvażuje sám u sebe sešlost věku mého a nebezpečnost času tohoto morového — o všem mém slatečku taklo ustanovuji : Což se domu mého u konví v Kunešovic ulici ležícího doly&e, kteryZ jsem od p. Zigmunda Oudréského z Oudrte koupil, jestliže bych téhož domu svého knihami městskými nepostoupil a nezapsal za mého ještě zdraví Erhartovi, synu mému milému, tehdy tentýž duom muoj u konví odkazuji a mocně po mé smrti dávám Erhartovi Czeydl- huberovi, synu mému, a jeho dědicóm, kteréž buď na ten čas má aneb potomně P. B. jemu by dáti ráčil. Dále pak což se toho domu mého druhého u Matky Boží na lúži ležícího, v němž nyní bydlím, dotýče, o tom domu, o penězích, klenotích, svrchcích a tak sumou o všem ji- ném mém statku, kterýž by se v témž domu mém po mé smrti vyhledati mohl, ustanovuji — aby Erbart, syn muoj, předkem z něho byl povinen dáti Anně, dceři iné milé a sestře své, za její dědický díl sto kop míš. a s lože šatuov a takoví sumu aby jí pomalu vedle náležité její potřeby vydával a jí jakožto svú sestru ochraňoval, a ona aby se jím a radou jeho spravovala, a proto jí méně za její dědický díl dávám, neb jsem jí prve dobře z svého chudého statečku do sumy dosti znamenité učinil. A jakož jsú po nebožce Voršile, dceři mé, kteráž za Zigmunda Teperantina vdána byla, děti a vnukové moji pozůstali, kteréžto Voršile, dceři mé, po té nešťastné příhodě zámku Pražského shoření já sumu znamenitú k živnosti jsem dal, tak Ze sc jest jí Voršile více пей! kterému dítěti mému z statku mého za oddíl trojnásob i čtvernásob dostalo, však proto nic méně z lásky mé otcovské dětem po též Voršile pozůstalým a vnúčalóm mým, totižto Pavlovi, Mi- chalovi, Kryštofovi, Kateřině, Mandaleně a Sabíně, toto jednomu každému z vnúčat mých za díl z statku mého po mé smrti odkazuji, totižto aby táž vnúčata má po vy- ražení sto kop míš., kteréž jsem Anně, dceři své, z domu mého, v němž bydlím, Erhartovi, synu mému, vyplniti poručil a potom s Juože šatuov, s dětmi Erharta, totižto s Janem, Mikulášem, Annou a Lidmilou i také s Dorotov, dcerkou Anny, dcery mé, se všemi dětmi — vnicaty mými k pravému a jednostajnému dílu připuštění byli a všicek muoj statek, kde a na čem by ten koli náležel, krom domu toho u konví, kterýž samému Erhartovi nále- Zeti má, aby na dvanácte díluov rozvržen a pošacován byl a to takto, aby díl byl Anně, dceři mé, Janovi, Mikulá- šovi, Anně, Lidmile, Dorotě, Pavlovi, Michalovi, Kryšto- fovi, Kaleřině, Mandaleně a Sabíně, vnúčatóm mým, a když by Anně, dceři mé, toho potřeba nastala, ten její díl aby od Erharta vyplněn byl, než vnúčatóm mým teprv, když by kterému P. B. rácil dáti přijíti k létuom rozom- ným, aby takový díl dědický vydán s nápadem s umrlého na živé přišlým, k kterémužto nápadu Annu, dceru mů, také připouštím. Pakli těch všech dětí a vnúčat mých P. B. dříve let rozomných od smrti neuchoval, tehdy ty všecky díly aby na Erharta, syna iného, plným právem připadly a takové díly vyhledané a rozvržené dceři mé a vnukuom mym Erhart bude povinen na statku svém uiistiti, aby když by k létuom přišli, věděli kde své díly nadjíti. Ze pak Erhartovi z statku mého jsem nalepšil za díl jeho, toho tato příčina jest, že jsem jemu velini špalnou pomoc k živnosti prve učinil, ale oběma dcerám mým dosti jsem dal, a takć Zigmund, zet muoj, nic jest svého statku k ne- bożce Voršile, dceří mé, nepřinesl. Nad Annou, deerou Act. fer. VI. 

Strana 637
IX. V ulici Melantrychové. mou, i také nad vnúčaty mými z Voršily splozenými, tolikéž i nad díly jich číním pravého mocného i otcovského po- ručníka Erharta, syna mého, a dožádal jsem se opalrných p. Urbana Netera a p. Augustina Czeydlhubera, stryce mého, aby radni a pomocni byli Erharlovi, jeslli by jich kdy v čem potřeboval. Tomu na svědomí k kšaltu to- muto mému vlastní muoj sekret jsem přitiskl a k tomu dožádal jsem se slovutných p. Blažeje Kollara od voháněk a p. Hanuše Adlara, konšeluov přísežných St. M. Pr., pánuov přátel mých milých, že jsú také sekrety své k to- mulo kšaftu mému pfitiskli na svědomí, sobě však a bu- dúcím svým beze škody. Stulo se v pondělí před sv. Antonínem 1. 1655. (Stvrzen v pondělí před sv. Rehořem 1566.) 8. 1555, 19. února. Rukop č. 2117 f. 330. Uunuš Zajdlhuber — vzdal duom svuoj u tří konví řečený jdouc do Kunc3ovic ulice Erhartovi Zajdlhuberovi, synu svému. Act. fer. Ill. post Julianam. 9. 1564, 23. října. Rukop č. 2118 f. 86. Zmocněn jest Adam Sturm ml. z Hranic na místě ur. rytíře Voldřicha Dubanského z Duban domu nókdy lrharla Zeydlhubera v Kuniovic ul. pro 1000 k. m. jemu vejpovédí pánuov pfisouzenych. Act. fer. ll. post Lucam ev. (Zvodu odpor položili Jan, syn Erhartův, Mikuláš, Havel, Václav, Lidmila, sourozenci jeho, r. 1567.) 10. 1566, 22. října. Rukop. č. 21/18 f. 144. P. Vol- dřich Dubanský z Duban na Libegicich a Byzkovicfch, J. Mti Císařové podkomoří v království Ceském a hejtman kraje Litoměřického, přiznal se listem pod sekrytem svým, že jest vzdal právo a spravedlnost, kterúž na domu někdy Erharta Zejdlhubcra prisouzenou mó, p. Adamovi Sturmovi z Hranic. Act. fer. IIT. post Lucae ev. 11. 1567, 81. července. Rukop. č. 991 Jf. 447. Vedle lobo, kdeż Martin SmertoŚ a Faltin Kirchmaer i jiní poručníci věřiteluov hostinských a z cizích zemí někdy Erharta Zeydlhubera, stojicc v radë promluviti v pritom- nosti pana Adama Sturma mladšího z Hranic, J. Mu C. při komoře zřízené v království Ceském sekretáře, poru- čili, že jest on Adam v duom po pfeddotcenem Erhartovi Zcydlhuberovi pozuostały právně se uvázal a vkročil, i odšacovati jej dal pro sumu pavu Voldřichovi Duban- skému piisouzenou a jemu odevzdanou, i ponévadZ v tom domé sou nékterá registra jcho Zcydlhubcra, 2ádají v&ri- telé a nebo porvčníci jejich, aby ty véci zpeceléné tam v domě a v sklep¢ i ta registra jim vydána byla, a tak aby oni dluhy povinné od lidí nebožtíkovi podle týchž register sob¢ upominati mohli, k tomu pak, což na tom domu podle Sacunku sumy prebíhi, mimo jemu od paun Voldricha postoupenou a piisouzenou, jim vérliteluom on pan Adam aby dodal, téZ coz jest od pánuov rad J. Mti C. nad appellacími zřízených zpečetěného, sem ku právu odesláno, také jim poručníkuom vydáno bylo; poroučejíce se na místě (ćch věřiteluov k uvážení i opatření. Proti tomu od pana Adama Sturma z Hranic ctc. po po- lazu vzatém jest promluveno: Aékoli ten. duom nčkdy Erharta Zeydlhubera od řemeslníkův přísežných z poru čení práva jest pošacován, ale poněvadž vejpovědí práva tohoto i conlirmací pánvov rad]. Mti C. panu VoldFichovi Dubanskému z Duban ctc. suma tisic kop míš., kterúž sobě postoupenou má od něho p. Adam na všem statku někdy Erharta Zeydlhubera, jest prisouzena, i nevidi se jemu Adamovi toho statku postupovali a těch věcí z toho domu propousléli, let by jemu těch tisíc kop m. zaplaceno bylo, ač by pak tím povinen nebyl, však kdyby mu jeho sumu véritelové dali, on by proli tomu nebyl, aby toho IX. V nulici Mclantrychové. 637 domu i jiného statku postoupiti neměl; a že jest na všem statku panu Voldříchovi Dubanskému přísouzeno, dal čísti ariykul z vejpovědi mezi přípovědníky na statek Erhartäv ucinéné Zídaje, aby nic z toho domu hajbáno nebylo, dokudž on Adam nebude zaplacen, poněvadž jest on ani pošacovati toho domu nedal, než z poručení práva se lo stalo. Na to Martin Smerioš i jiní pornènfei někdy Evharta Zeydlhubera mluviti dali: Oznamuje se od Adama Sturma, kterak by pośacowini domu loho Erhar- tovi pozuostalého z poručení práva státi se mělo, i nechť by v né nahlídnuto bylo, aby sc porozumèti a spravedlivé to rozvázeno byti mohlo, davSe též pošacování čísti s tím dalším promluvením, že se z něho nachází, kterak ku potřebě své dal on Adam šacovati ten duom a mimo dluh jeho sumy čtyři »ta kop míš. na lémž domě přebíhá, a tak oni poručníci těch věřiteluov hostinských nemokou o to k jinému nežili k němu Adamovi, jakožlo držiteli statku Érhartova, hledéti. Kdež pak bylo mluveno, że by všech včtiteľnov a nebo poručníkuov prítomných nebylo, i může jeden každý nastupovati z ních vófiteluov na misti: a k ruce jiných, dav$e artykul ten z smlouvy jedné drubé mezi nimi a Erhartem učiněné čísti, žádali vždy, aby ty krámské věci zapečetěné v tom domu, kteréž by na zkáze býti měly, též registra jim poručníkuom dány byly; nebo i staná práva nebožtík Erhart při vyšších soudech na některých stavu panského a ryt(fského mé, i ehtěli by věřitelé pro své dluhy na to nastnpovati, ale nemohou, dokudZ to na místé postave: o nebude, a když register nemají, věří, že lo již na místě se postaví, aby registra míti a diuhy ty upomínati mohli, poroučejíce se k uvážení. . Opči od Adama mladšího Stuma z Hranic mluveno: Ze jsou poručníci těch věříteluov: někdy Jrharta Zeydl- hubera v tom na omylu, aby měl on dáti grunt ten někdy jeho Erharta a nebo statek odhádati, než když toho po- třeba byla uznána, vyslání byli od práva úředníci a slurší kameníci, aby ten duom odhádán byl. 1 nevěděl jest on Adam, v čem jest odhádán, a on aby jim mel toho domu jsa zmocněn postupovati i jiného slatku, dokudz mu suma od pana Voldricha postoupená a na vSem stalku tom pri- souzená nebude dina, a nebo ten duom podle šacúnku aby měl ujítí; nevidí mu se tolo učiniti, nebo kdyby do téhož domu vysláno bylo (ač se proti těm, kteří jej ša- covali. nic nemluvi) tehdy by uznáno bylo, stojí-li 4 čili nie, jakž nyní těm pruntuom schází, prolož chtějí- mu věřitelové dáti jeho sumu n nebo ho ssouti, (chdy on jim chce toho domu i jiného statku po Erhartovi Zeydl- huberovi pozuostalého postoupiti, když bude splacen, táhna sc na vejpověď mezi přípovědníky učinčnú, kterúž i císti dal, že povinen jim není postoupiti, dokndZ splacen ne- bude, ze všeho statku toho, jakž jest panu Voldříchovi přede všemi věřiteli a na všem statku přísouzeno, a nebyl jest nikda spoléen a pojat do smlouvy s věřiteli pan Vol- dřích, i nemůže on Adam na lom pľestati, aby mu včťitelé a nebo porućnici jejich meli vymérovati na nětčem pře- slati, než při té vejpovědi stojí, jakž i jeho odpověď s ní se srovnává. Protož on od práva svého a sumy odevzdané od p. Voldiicha upustiti nemóże a jim véfiteluom postou- piti povinen není, poněvadž ještě i ta příčina jest, že na tom domu někdy Erhartovým závada se nachází, kteréž leprva se doptal, když toho, coż inu ku potřebě a spra- vedlnosti jeho náležité bylo, vyhledával, tihna se v tom s strany té závady na zprávu pánmuov radních M. Niko- déma kancléře a »Stěpána Zeydy; než chtějí-li věřitelové jemu Adamovi podle nálezu a odevzdání sumu ndleziti věřiteluov to 

Strana 638
638 1X. V ulici Melantrychově. tisíc kop míš. dáti a jej splatiti, jakž jest přede všemi panu Voldříichovi a na všem statku přisouzeno, a budou-li bo v tom hledali, bude vědětí, jakž se v tom k nim za- chovati, poroučeje se k spravedlivému od práva opatření. Zase povučníci věřiteluov promluvili: Ze jest sim Adam Sturm žádal úředníkuov, aby ten duom neboîtika Srharta šacován byl, a potom jest i od rychtáře do něho zveden i třísku vyťatou přijal, čemuž odpírati nemůže, a kdož lak dí sobě šacovati jaký statek pro svůj dluh i právem več jest uveden, již ten má zaplaceno, jakož j on Adam Sturm, než chtěl by v tom lisíci kopách míš. ten duom i jiný slatek Erhartuov drželi, dokudž by mu věřitelé té sumy nedali, však oni nedávajíce se s ním v žádnou ro- vepři, žádají vedle práva a zřízení zemského, pončvadž jest podle zvodu a šacunku držitelem toho domu, aby jim tëch 200 kop gr. čes. přes jeho sumu přebíhajících, splatil a dal, k tomu registra i jiné věci krámské v tom domě zapečetěné, kteréž na zkáze jsou, aby jim vydány za jejich sumy byly a více se tam nekazily. Proti tomu od Adama Šturma promluveno, že tomu on neodpírá, aby po smrti nebožtíka Erharta Zeydlhubera do toho domu zveden nebyl od práva, jakž jest panu Voldřichovi přísudek se stal pro jistí sumu, i také zmoc- něn jest, aby držel ten statek do dosažení své sůmy sobě odevzdnné; než aby on měl ten duom dáti šacovati, tomu( odpírá, než úředníci a jiní přísežní jsouce k tomu od pana purkmistra a pánuov odeslaní, jakž pořádek uka- zuje, láhna se v tom na paměť jejich; a kdyby on měl platiti těmto věříitelanom dluhy jejich, nechtěl by takových desit domuov vziti Erharta nebožtíka; a není jim tím po- vinen, jakž oni tomu by chtěli podle zmocnění, že by držitel byl. I za právo se zachovává a drží zde, že kdož prve sobě právo dovede, tehdy jiní věřitelé chtějí-li svých sum na tom statku dosáhnouti, má toho, kdož jest první zveden a zmocněn, splatiti podle toho práva: Qui prior tempore, prior etiam iure. Táhna se na též právo i na pamčť a zprávu pana kancléře a p. Stěpána Zeydy z strany lé závady na tom domu a gruntu, poručil se k uvážení a opatření. Naposledy od poručníkuov promluveno, že ten sc gruntu a domu zmocňuje, kdož třísku od rychtáře vyřatí k sobě přijme a Adam Sturm také jest ji přijal a tak držitelem jest, i dluhy povinen platiti, však nežádají oni věřitelé, aby mčí všecky dluhy po Erhaitovi Zeydlhube- rovi pozuostalé jim zaplatiti, než toliko což přes tisíc zbývá na tom domu sumy podle šacunku, ohlašujíce se při lom poručníci na místě věřiteluov téch, vezmou-li škodu na tom koření i jiných věcech, nechtějí než k němu Ada- movi o to hledětí,. — S tím se strany k spravedlivému uvážení právu poručili. Tu pan purkmistr a rada slyšíce žádost poručníknov a odpor Adama Sturma i jejich mluvení, též domu poša- cování a z smlouvy artykul i vejpověď mezi přípovědníky učiněný, také do zvodu i zmocnění nahlídše, toho všeho s pilností i bedlivě povážívše, takto o tom mezi stranami svým ortelem vypovídají: Poněvadž podle předešlé vejpovědí práva tohoto i vrchním právem jí potvrzení tisíc kop míš. přede všemi jinými věřiteli na všem statku nèkdy Erbarla Zeydlhubera panu Voldříchovi Dubanského z Duban jest přisouzeno, a ty on Adamovi Sturmovi z Hranic jest po- stoupil a odevzdal, po klerémžto odevzdání on Adam vduom téhož Erhbarta právem podle též vejpovědi zveden i jeho zmocněn; a za právo se v městech Pražských drží i zachovává, kdož sobě právo na který grunt a statek pro dluh jemu přisouzený před jinými předně dovede, chtějí-li IX. V ulicí Melantrychove. jiní věřitelové poslednější na témž statku svých sum a dluhuov dosáhnouli, že jsou povinní předního věřitele, kterýž sobě právo dovedl, ssouti a sumu jeho dáti, z těch príčin dává sc jemu Adamovi Sturmovi za právo proti poručníkuom věřiteluov: někdy lrharda Zeydlhubera tak, že on Adam podle šacování domu toho Krhartova té sumy mimo ten tisíc kop míš. přebíhající jim věřiteluom dodávati ani jiného statku po Erhartovi pozuostalého pro- pouštětí povinen není. Než chtějí-lí oni věřitelové toho statku u domu Iurhartova užití a na něm svých dluhuov postihnouti a dosáhnouvti, jsou povinní oni věřitelé ten tisíc kop míš. jemu Adamovi Sturmovi do čtyř nedělí pořad zběhlých dáti a vyplniti a nebo s ním se o to umluviti. Act. pridic Petri e vinculis liberali. 12. 1568, 2. dubna. Rukop. ë. 991 f. 483. Vedle toho odporu, kterýž jest při právě učinil [an Zejdlhuber jménem svým i na místě Mikuláše a Havla bratří, ač jest pak Václav, jeden z bratří pod odporem tím z světa pro- středkem Aamrti sešel, též Lidmilv, sestry sirotkův, po někdy Erhartovi Zeydlhuberovi pozyostalých let nemajících, zvodu též zmocnění pana Adama Sturma mladšího z Hranic uči- něnému na dům u tří konví řečený, a obcslav k tomu téhož pana Adama Sturma mladšího z Hranic C. J. Mti při komoře zřízené v království Ceském sckretáře, předně dal týž odpor čísti a dále příčiny téhož odporu, pro které by on pan Adam zvodu též zmocnění domu toho užití nemohl, kladl tyto, a je jménem svým i na místě předepsaných bratří též sestry provésti a pokázati chce, když čas k průvodům od práva bude uložen. První, že týž dům, na kterýž on pan Adam zveden, též jeho zmoc- nén podle postoupené sobě spravedlnosti kněhami města tohoto od urozeného pana Voldřicha Dubanského, již loho času otce jich bratří a sestry, nikda nebyl, a tak čehož se koliv on pan Voldřich předešle dosoudil, maje s po- ručníky sirotkúv po Frhartovi Zeydihuberovi pozûstalÿch rozepři, dosoudil se na statku jeho Erharta, avšak zvod i zmocnění na statek a dům neb dědictví jich bratří a sestry vlastní se jest stalo, což býti nemělo a nemůže. jakž se to i zápisem ukáže. Druhá příčina, kteráž se též ukázati může, jest tato: že on pan Voldřich nikda žádného soudu s nimi bratřími ani sestrami jest neměl, než poručníky a poručníci o tom, což se již oznamuje a předstírá, nic nevědčli; a protož on Jan, maje již léta sobě od práva pořádně daná i na místě jiných bratří a sestry let nemajících, neb se sirolčí věci dotýče, tak praví, ačkoli i potvrzení jest J. Mtf rad k appellacím zřízených nálezu toho při právě tomto mezi týmž panem Voldřichem neb věřiteli Erharta Zeydlhubera a poruénfky sirotkuov téhož lérharta utinë- ného, však vždy ti se o to a při právě tom soudili, komuž co náležité a místo toho nebylo, neb pán zde při právě tomlo soudil se věcí, která jest zapsána byla registry nej- vyššího purghrabství Pražského pod závazkem, kdež on nebožtík: Erhart zapsal se byl a zavázal clí a věrou, že podle zápisu dosti učiniti a neb se v moc nejvyššího pur- krabí Pražského postaviti chce, jaké zápisové takoví pod zavázáním dědicův při úřadě tom se dějí, čehož jest uči- niti neměl, nýbrž tam při úřadě výšpsaným purgkrabství Pražského, kdož zjištěno bylo, podle zápisu toho se do- suzovali jest měl, čehož pochybeno, i z příčiny lé nález (en, ač sám v sobě spravedlivý, však sirotkům těmlo ne- vědomý, a tak beze škody zůstává. Třetí pak i ta příčina odporu toho zvodu též zmocnění od něho Jana jest před- ložena a tu provésti se on Jan též uvolil, že v jistých pří- činách uroz. panu Voldřichovi Dubanskému z Duban etc. týž dluh jest vyplacen, a lak z příčin tčch on pan Adam zvodu toho též zmocnění domu u tří konví řečeného 

Strana 639
1X. V ulici Melanlrychove. podle postoupení sobě od pana Voldřícha spravedlnosti a dluhu na statku. nékdy lirharta Zeydlhubera učinčného uziti moci nebude, porouècje se on Jan Erhart i na mistć jiných bratří a sestry své, let nemajících, k spravedlivému opatření. Proti tomu od pana Adama Sturma mlad$iho z Llranic ele. jest mluveno: Poslouchaje rozpravek těchto: Jana Zcydlhubera on pan Adam porozuuicl jest tomu z odporu přečtěného, též z příčin k němu předložených, z ècho jest tuto od něho Jana obeslán, i těch všech přícin po- míjejíc, léž také opakování jich, na kteréž odpovědi ani v jakú rozepři sc dáli on pan Adam nechce, toto czna: muje, že jemu panu Adamovi s podivením jest, co tuto opět ou Jan před sebe proti němu bere, věda o tom ko- nečnč, jak času předešlého: on tyż Jan obeslav tohoto pana: Adama vinil jej léž také z toho domu, pravě se právo a spravedlnost k němu lepší než on pan Adam miu, a toho příčiny některé kladl, ale odpověď i nález mí, kte- vým se on Jan spravili miże a to lakovy, że on pan Adam jemu Janovi Zeydlhuberovi uni takć jinym sirotkiim po nekdy Brhartovi Zeydlhuberovi, otei jeho Jana, pozństalśm ničímž povinovat není, po kteréžto vejpovědí rozkaz jemu Janovi se stal, aby kliče od domu toho u tří konví jemu panu Adamovi položil a z něho se vystěhoval, jakž pak i tak se jest zachoval a klíč na právě žil, a polom žádal skrze přátely on Jan, aby ho v tom domu nechal s bra- třími i sestrami jeho, že se nevěděl kam díli, a tak zase jemu potomne na snažníý žádost jeho, též přímluvu přátel, však bez pohoršení práva, s povolením téhcž pana Adama jest ten klíč: navrácen, tíhne se v lom na pamét pana Jiifka Melantrycha z Aventynu radufho. A jestli jest se jemu Janovi na tom nálezu nevidělo přestati, rnohl odvo lání k vyššímu právu vziti, ale toho všeho pominul a upustil, než teď pod odporem jakýms smýšleným chtěl by znovu na lo, což již nejednou na místě: postaveno jest, nastupovati, écloZ uZíti nebude moci; a pan Adam k témuž odporu, leč jemu to z práva nalezeno bude, od- povídati nemíní, než příčiny předloží, proč tomu odporu, nedávajese v rozepři, místa nedává. První, kdož vtom odperu stojí, že jménem svým a jménem i na místě bratří svých odpírá, a uení poručníkem žádným jejich a nikda jest nebylod práva ustanoveným, aby mčl týž bratři své soudem 4 statek jich opatrovati a čeho se jím dosuzovati, a poručníci bý- buď kšaltem naťízení neb od pana purgkmistra a pánňv dání a uslanovení, ne aby každý přílel mobl v ta- kové poručenství sc ibi a je na scbc polahovati, jakż tento Jan činí, a chtěl-li jest z čeho jeho pana Adama mohl to od osoby své toliko, ne jménem sirotčím a jim k ruce, učiniti, poněvadž místo se tomu nedává, aby on jakú moc od svých spolubratif a sestry mól, klef:ż od práva poručníky nad sebou zřízené mají, a ti ještě z téhož poručenství propuštění nejsou, ano i oni, kayž předešle soud a rozepře o slatek nékdy Erharta Zcydlhubera s vé- říteli byla, jsou se soudili a všecky tyto příčiny, kt.réž nyní od Jana se k odporu pokládají, jsou předstírali a oznamovali, ale vše nic nepostačily, nýbrž jeho toho statku json oderteni a panu Voldfichovi Dubanskćmu pfisouzeno, a protož měl by on Jan to předně ukázati, že jest poruć- n(kem týchž bratří svých a sestry zřízeným, předešlí že propuštění jsou, čehož nic se neukazuje, i nechce pro tu příčinu jednu on pan Adam s ním Janem v soud se ani odpověď na žalobu jeho dáti, podav ku přečtení registříku, že jiní jsou zřízcní poručníci sousedć u měšťané usedll, a že ne každý muož poručenství na sebe vztáhnouti, ukázal na to a čísti dal právo městské kap. XII. art. ]., item kap. XLMIL art. 1. roz. 2. a dále doložil, z toho práva vaji viniti, i 1X. V ulici Melanlrychovč. 639 se rozumí, Ze ne jinak než kšaftem aneb právem sc po- ruéníci dávají; a on Jan neukazaje, aby poručenství tím zpüsobem podle práva dáno sobě měl, a předešlí propu- štčui že jsou, i není z lé jedné on pan Adam jemu Janovi na příčiny jeho odpovídatí povinen; též i z druhé tétv, že on Jan pojal bratry a sestry své let nemající, nemaje sobě toho poručeno, aby se jim čelo dosuzovati měl neb prosuzovali k »obě při žalobě, a tak vče ciz( na sebc vztahl; právo pak jest a zfízenf zemské D. VIL, kdož z cizí věci viní, činí to na zmalck, dav též zřízení císti. kdež neukazuje on Jan žádného poručenství sobě nad bratřími a sestrou daného, takž tehdy cizí vče na sebe vztahuje, pročež jemu Janovi on pan Adam odpovidati povinen není, neb kdyby z své věci vinil, dal by mu on pan Adam odpověď. Třetí pak příčina neodpovídání k pří- čínám jeho Jana a odporu vloZenému jest tato, ten odpor zvodu a zmocnění domu toho u tří konví pana Adama Sturma inladšího z Hranic ete. podle odevzdání a postoupení jemu priva svćho od pana Voldficha z Duban cte. jest učiněno ve čtvrtek den sv. panny Barbory léta cic. LXXVII; a kdoż odpor klade aneb jej učiniti chec, mó podle práva, nedada dvoum nedělům od vloženého odporu projiti, stranu druhou obeslati, a příčiny neb pří- činu takového odporu klásti a se domlouvati, i toho všeho on Jan jest pominul a od sv. panny Barbory dne vce- rejšího, to jest ve čtvrtek na zejtří sv. Matěje, apoštola Páně, jedenácte nedělí jest prošlo, a protož z přícin ich nevěří on pan Adam, aby se jemu z práva odpovídání k příčinám od něho Jana predlozením a vzneSen( nadjíti mělo, dokládaje i toho vejše, že on Jan, věda od dávního času o tom postoupení, kterýž jest urozený pan Voldiich Dubanský ete. jemu panu Adamovi zde kněhami města tohcto ucinil, a jsa zde pii privé i léta maje, k tomu nic neříkal ani se o to nedomlouval, když on pan Adam před se právo vedl, až roku i dni projíti dal témuž po- sloupení, zvodu i zmocnění, dav čísti acium téhož postou- pení cd pana Voldricha jemu panu Adamovi utinéného, kteréhož se rozumí, že jest již dni a roku projíti dal, poroučeje se on pan Adam právu k uvážení. Na to od Jana Zeydlhubera promluveno: ač by již nerad dále práva řečí zaneprazdňoval, však z příčin sluš- ných ještě toho doložili musí a odpověď jemu panu Ada- movi dáti, a předně co se k složení klíčův a jeho v domě tom zanechani od tćboż puna Adama m.uvi, k tomu on Jan toto praví a ku paměti přivozuje, že na onen tas, když on Jan do rady obeslán byl od pana Adama, že to skrze přítele svého Petra Bílského, též Jiříka konváře jest promluvil a za odpověď dal, kterak by on Jan klíče: klásti a exekucí dosti činili měl, poněvadž poručníky má, avšak přes to oznámeno jest od práva jemu, aby jej položil, ač se posmíšku, kterýž by se jemu, jestli by se tak neza- choval, státi mohl, uvarovati chce, i podle toho rozkazu maje tyż klić na právě klásti; ohradu učinil, že to činí na rozkaz právní. však bez pohoršení práva svého, i ne- zhřešil jest tím nie, że lu povolnost a poslušnost ku právu zachoval a rozkaz naplnil, o tom pak poručenství, kteréž od něho pana Adama jest ukázáno, ač se dobře ví, však při právě také se to zachovává, Ze sirotek jeden prijda k letům můž dobře na místě svém i jiných bratří let no- majících se souditi, atento Jan ač ještě dvacíti Jet nemá, však líla jemu od práva po mnohých odkladích jscu dána, a tak dobře odpor ten klásti na nístě jiných sirotkův let nemajících jest mohl, jakž pak i hned téhož dne tuk jest učinil, a nmazejtří nemeškaje jeho pana Adama k němu obsílal, ale on maje jiné potřeby J. Mii C. cte. pilnější, vymlouval se, že není zde odpovídati povinen, jakž o tom že 

Strana 640
640 IX. V ulici Melanirychovć. pripsdn{ J. Mu rad J. Mli C. komory v królovstv( Českém ku právu tomuto učiněno jest, na kteréž on Jan též od- poved svi jest dal a zpróvu panu purgkmistru pánüm učinil, a potoinné takć z poruceni a oznámení jemu od práva, chce-li čeho toho pří J. Mtech páních nejvyšších úřednících zemských a místo J. Mti C. drzfcich v liválov- stv Ceském hledati na tam vznäSeti, Zc to může učiniti, fam se jest. utckl a zprivu téZ svi J. Mtem dal, a tak dále obsílin jsa on pan Adam, teprva hu právu tomuto stíl a k dnešku hojemství vzal, i nedal jest tehdy času projíti, než vždy po právě svém šel. Z cizí též věci on Jan nevini neż z své pouhé, též bratří a scstry spravedl- nosti, což vše provésti chce a ukázati. Naposledy že jest mlčel on Jan, věda o právu vedení jeho pana Adama, to jemu na škodu není, neb jest prve nemohl se svého do- suzovali a práva jemu panu Adamovi zastlrali brâniti, dokudź let sobě daných neměl, však jakž jemu díína jsou, ihned na týž den odpov kladl, protož té naděje jest, že on pan Adam od práva k tomu přidržán: bude, aby jemu Janovi odpověď na příčiny k odporu tomu předložené dal, Zádaje za opatreui od práva. Na to pan Adam Sturm imladi( z Hranic piiteli svému promluviti dal: Místa se tomu dáti nemüZe, aby on jak se rozumí, více měl z poslušenství než z rozkazu na právě klíč od domu toho klásti, neb po rozsudcích tak pořádně exekucí jde a na vrch právo dovedeno bývá, i tuto jest rozkazem tím, od kterého on odvolání, ac se jemu tím co zkrátilo na spravedlnosti jeho, vzíti imoha, toho jest neučinil, a tak se sám odsoudil, že již jemu tu více nic nenáleží a ví se, že pacholík dojda let osmnácti, již léta má, o svém vládnouti müze, a ted on Jan oznamuje a praví, že již let dvacet má, protož mohl jest předešle také jej pana Adama, jsa zde při právě, viniti; tomu pak, aby nyní na místě jiných bzatří viniti mohl, též sestry let ne- mající, místa se nedá poněvadž poručenství sobě da- ného nemá; aby pak i on Adam toho nebránil, však právo samo dopustili by toho nemělo, aby ten, kdož po- rucensiví ncmá, mél se soudit, a mimo poručníky jiné a nařízené od práva več se dávali a to pro samý nepořad, který by se při této stolicí J. Mti C. díti mohl, i také nebezpecenství statku fóż osob tychZ sirotküv, porouéeje se k uvážení spravedlivému. Opét Jana Zeydlhubera prítel promluvil; Prede&lá slova zase od pana Adama se opakují, Ze jest on Jan na místě bratří a sestry let nemajících viniti nemoll a ne- měl, on pak praví, když jest přišel k letům, nemoll jest jinač, než jakž pořad práva ukazuje, viniti, a kdež se od pana Adama mluvf, že let osmnáct pacholík maje, můž vinili a své se spravedlnosti dosuzovali, tomuť se místo diva, ale Ze on Jan jsa sirolek, jakZ i ještě zůstává, 162 poručníky předešlé má, let dání sobě jest vyžádul, a po- tomnë i za naučení práva prosil, koho by měl k tomu odporu obsílati, porucniky-li ¢ili pana Adama Sturma, i oznámeno jemu od práva, pončvadž již léta sobě dána mó, Ze jeho pan purgmisir páni uziti nechtí, aby se o to poradil s přátely; i uradiií se nemohl jinace, neż aby Sturma obsílal, a protož může dobře na místě bratří a sestry nastupovali ucioliko sám, jakž by tomu on pan Adam chtěl; s strany pak exekucí, jak by ta měla po rozsudku jiti, u ji se dopomdhati, od pana Adama mluveno jest, ule když sc na kom pifsudek nestane, kterak má na ném dopomáháno býti, jakž i tuto Jan neměl k kladení klíče přidížán býti, jsa vždycky toho domu v držení, ale że jest po'ożiłl, uGinil to z powolnosti ku próvu, a poruć nici, ponćvadż na ty ode due ndlezu ucineneho ve dni a a v roce nastupováno není, již dále ničímž povinní jemu 1X. V ulici Melantrychové. panu Adamovi nebudou podle confirmací nálezu práva tohoto od rad J. Mtí k appellacím zřízených inczi Sa- muelem LekSem z Květné a Evou Markovou, žádaje za opatření. . Naposledy od pana Adama Sturma mladšího z Hranic jest mluveno: Nic toho on Jun neukazuje, aby mohl na inist bratří svých a sestry viniti, taky toho užití nemá, à nikda on Jan ncbyl drZitelem domu toho Erliartova, nez on pan Adam z dobrého přátelství jemu bytu v něm přál, však bez pohoršení svého práva; a ponévadZ pak od uči- něného odporu a sv. panny Barbory již jedenácte nedělí jest prošlo, a on Jan obsítati ve dvou nedělích k odporu tomu měl a také projíti času dal, i z té příčiny jakž i z jiných předešle oznámených on pan Adam jemu Janovi odpovídoti povinen nenf. — S lim se strany právu k spra- vedlivému uvážení poručili a pripuslili. Tu pan purgkmistr a rada slyšíce odpor od Jana Zeydlhubera i na místě bratří a sestry zmocnění domu pana Adama u tif konví učiněný, též actum postoupení, zapsání poručníkův a zřízení zemské, též v práva města nahlídše, a toho všeho s pilností a bedlivě pováživše, takto o tom svým ortelem mezi stranami vypovídají: Po- névadz Jan Zeydlhuber, syn nckdy Irharta Zcydlhubera, ačkoli maje sobě léta dána, odpor vložil jménem svým a též jménem i ma místě bratří a sestry své mladších let nemajících, tomu zvodu a zmocnění, kteréž jest Adam Sturm mladší z Hranic, maje sobě právo a spravedlnost odevzdanou od pana Voldiicha Dubanského z Duban ctc. na dům někdy lirharta Zeydlhubera v Kun$ovie ulici ležící učinil, toho on Jan ničímž jest neukázal, aby jakým po- ručníkem pad svými bratřími a sestrou nařízeným býti měl, nýbrž od Adama mladšího z Hranic to jest ukdzino, že nad těmi sirotky někdy Erharta Zeydlhubera jsou jini poručníci od práva a stolice této nařízení sousedé a mě- šťané zdejší, a z toho poručenství propuštění nejsou, kteříž podle něho Jana Zeydihubera a spolu s ním tomu zvodu a zmocnění jsou neodpírali a neodpírají, z těch příčin dává se Adamovi z Hranic za právo proti výšpsanému Ja- novi Zeydlhuberovi, tak že jemu on Adam na žalobu a ty příčiny vedle toho odporu povinen odpovidai nenf a takový odpor od práva se zdvihá. Actum fer. VI. post Lactare MDLXVIII. 13. 1570, 18. prosince. Rukop. č. 2119 f. 270. Slovutné poctivosti pánům purgmistru a radé Star. M. Pr., piatelim mym milym. Slużbu svá vzkazuji slovutné pocti- vosti páni Pražané, přátelé moji milí, zdraví i jiného všeho dobrého rád vím preji. JakoZ vám v pamétli zuostává, Ze sem ten tisic kop míš. mně mínulého šedesátého čtvrtého leta při vašem právě na domu a všem statku někdy Erharta Zejdlhubera přísouzených a vrchním právem stve- zených mému zvláště milému kmotru, p. Adamovi Stur- movi z Hranic, Její: Milosti císařové hofrychtýři v krá- Jovství Ceském, z lásky ua pro jeho věrné služby daroval, jakž psaní mé vám předešle o též věci učiněné v sobě šířeji obsahuje a zavírá, nyní pak oznamuje mi dotčený kmotr můj, že by na tento čas tyi duom prodati mohl, toliko že se tím, aby soukup dostatečnou zprávou opatřen býti mohl, rozchází. I chtíce já, aby mého dání mohl sku- tečně użiti, protoż se timlo psanfm v to uvoluji, komuz by koliv svrchupsany p. Sturm hofrychtÿt (en duom a zakkoliv nejdráže: může, buď do toho tisíce sumy mně přisouzené ancb menší, jakž se smluviti bude moci, prodal a v knihy vložil, že já tomu soukupu sám i s budoucími svými do dne a do roku podle práva a obyčeje vašeho tyż duom spravovali a jej, ač by na něj kdo pořadem práva nastupoval, zastoupiti chci. Klerouzto mou zprdvu 

Strana 641
1X. V ulici Melantrychově, vedle pořadu při trhu poznamenati dáli budete moci. Dán | na LibiSic(ch v pondělí po památce Moudrosti boží ieta sedmdesátého. Voldřich Dubanský z Duban na Libišicích a Ploskovicích J. Mti C. rada a nejv. písař království Ceského. 14. 18571. — Rukop č. 1172 f. 13. Ve čtvrtek po Nar. P. M. k žádosti Hanuše Falka v domé a v krámé někdy Erharta Zejdlhubera jsou tyto věci popsány: 44 lokty samitů všelijakých barev zkaženého za 8 k. 40 gr. m., 21 L fer&tatu zkazeného 3 k. 20 gr., 6 1. harasu 9 k. za 36 gr., 64 l. barchanu 2 k. za 4 k. 20 gr. 27 l. cvi- linku Zíhaného za 9 k. 16 gr, 98 l. plátna vlaského me- chovaného 4 k. 40 gr., 4'» lokte plátna malovaného 13 gr, | loket polouatlasu 16 gr., 29 loket plátna mlynář- ského zkaženého 1 k. 14 gr., 94 l. laciny boury za 1 k. 12 gr., jedna libra a 10 lotuov 2 k., laciného 2 k., 26 lotuov 2 k., květu I k., 9 liber drobného praš- nélio prustvorce £4 gr. m. 15. 1671, 9. ledna. Tamléz. Ambro Netter z Glau- chova koupil duom v Kunšovic ulici u konví řečený mezi domy Stefana Zejdy a Jana Nettera od uroz. p. Adama Sturma z Hranic za 885 k. gr. č. Act. fer. III. post Epiph. 16. 15672, 29. října. Tamléž f. 321. Ambrož Netter z Glauchova odevzdal jest vedle vejpovědi pánův mezi ním Ambrože a Lidmilou Meyzlovou učiněné domu u tří konví v Kunšovic ulici Pavlovi Meyzlovi a Lidmile m. j. Act. postridic Sim. ac Judae. 17. 1574. — Rukop. c. 1133 f. 209. (Hanuš Fclk s Ambrożem Nellercm.) Jakoż jest Hanu$ Folk obeslav ku právu Ambrože Netlera z Glauchova jeho obvinil, že se dověděl, klerak by on od p. Adama Sturma z Hranic dům řečený u konví — po n&kdy Erharlovi Zejdlhuberovi pozůstalý koupiti mčl, kterémužto trhu on místa dáti ne- může, nýbrž praví se k němu lepší právo míti, jakožto „jeden z v&Eritelüv a přípovědníkův na statek dotčeného Erharta. — Ambrožovi Netterovi dáno bylo za právo. Act. postridie Gedrutis. 18. 1576, 22. února. Tamtéž f. 427. Zmocnění vě- řilelé Pavla Meyzle domu téhož u konví řečeného, zejmena tito: Paulus Tucher, Hanuš Hacelt, Kašpar Burkhart, KryStof Websen (Werbzen?),, Kornelius Kortzen, Jakub Llilli, Henrych a Bartolomëj Sväbové, Jeronym Relinger mladší, Hanuš Sel, Linhart Dilher, Ant. Weis, Daniel, Jiřík i David Hopferové, Mikuláš Samson Galli pro 4527 zl. Act. die Petri cathedrati. 19. 1577, 29. listop. Rukop. č. 2112 f. 18. Faltyn Kyrchmar koupil Junovi Kyrchmarovi, synu svému, duom v Kunšovic ulici u tří konví řečený mezi domy Zejdovic a Nastojtovic u zlatých medvědů od Melichara Tage, plno- mocníka měšťanuov Normberských, kteréhožlo domu pro dluh jim od Pavla Mizle povinný zmocnění jsou, za 1200 tolaruov. Act. in vig. Andreae ap. Viz níže dům u anděla č. p. 460. 20. 1579. — Mukop. č. 473 f. 195. Jakož Faltin Kyrchmayr obeslav před úřad šestipanský Laurence Storka, vinil jej, že jest jemu dílo v domu jeho u konvü obstavil, žádaje vědčui, aby mu toho obstavuňku příčinu oznámil, aby svou škodu ochrániti mohl. Proti tomu od Laurence Storka za odpověď dáno, že jest jemu Faltinovi dílo pro příčiny níže položené obstavil: Nejpivé, že by tím novým stavením okno v pokoji jeho hořejším zastínil, druhé že záchod v nově udělati a troubu z něho vysoko až pod též okno zvejšíti dal, třetí že žlab vyšší nad způsob sta- hedvábí | IX. V ulici Melanlrychove. 641 rodávní postaviti chce, a tudy se on Lorenc obává, aby 3kody nenesł, uvolujíc se ukázali, že takového stavení jest prve tu nikdy nebylo —. [Faltin vedl za svědka též Marka zedníka.] — Faltin proti tomu mluvil: že zeď, v kterýž to okno stojí, společní jest, a Jan Netler když duom svůj stavěti dal, zanechal vedle starobylého způsobu vejstavku, kdyby kdo chtěl sobě duom ten zlepšití — aby mohl na vejš stavěti —. Když starou zeď v témž místě prolamovali, chtíce do slaré trouby hořejší uvésti, že jsou nalezli troubu starou aZ pod krov vyhnanou, i proč by ledy Faltin ne- měl starodávný služebnosti k domu svému użiti —. Tu páni úředníci úřadu šestipanského — vypovídají : Poněvadž se našlo, že Faltin K. stavení své v domě u konvú nad způsob starobylý zvejšili dal, a tudy by okno v štítu v domé Lorence S. u Nastojtů zastínil i zastavil a též se jest vyhledalo, Ze on Falün troubu od záchodu v témž domě svém, kteráž předešle toliko do komory na mazhauz Sla, nad starodávný způsob až pod též okno jeho Lorence vyvejSiti jest dal, — dává se jemu [orencovi za právo. (Bez data.) 21. 1579, 8. kvétna. Rukof. 6. 473 f. 191. Jakoż Fallin K. obeslav pied wfad Sestipanskf Daniele Zcjdu z Horcsegu vinil jej, Ze jest jemu dílo v domu jeho ob- stavil a překážku v témž stavení učinil. Proti tomu od Zejdy mluveno, že jemu stavěti dopustiti nemůže, uznávaje že takové stavení nové k velikému ublížení a k zastínění světla oknům jeho světničním jest; dolożil, że by polom z týcbž oken do dvoru k nčmu hledéi, ano i kdo by v svétnici co rozprávél u nèho Fallina, vyslÿchati by molli. Faltin proti tomu oznámil: Kdyby nestavěl, že by jeho domu zdí zlou k horšímu býti musilo a tak to stavení tak dobře pro Zejdu jako pro sebe činí. A poněvadž vejšeji krovu n.minf dati stavěli, nežli prvnější byl, protož: nemůže jemu oken zastíniti —. A zvláště pončvadž staví k pocti- vosti města, uvolujíc se vápnem obvrci, aby světlost a klanc do oken on Zejda míti mohl. Tu páni úředníci šestipanští — vypovídají — a — Faltinovi nacházejí, aby takové slavení začaté dostavětí molil, však aby byl povinen túž zeď vydynchovati a vyb(- liti, tak aby klane aneb světlo do voken vobraceti se mohlo. Act. die Stanislai. 22. 1581, 22. června. Rukop. č. 1135 f. 301. (Havel Seydlhuber s Faltinem a Janem Kirchmary.) L. 1681? ve Gb rlek v ochtáb sv. Vita. Jakoż jest Havel Seydel- buber obeslav ku právu Faltina Kirchmayera a Jana, syna jeho, příčinu toho obeslání oznámil, že Faltin a Jan vlo- žili svu mu se v dům řečený u tří konví v Konešovic ulici ležící, toho tak na ujmu dědictví jeho učiniti nema- jíce, k kterýmužto domu on nápadem po předcích svých lepší právo a spravedlnost se míti praví nežli Faltin a Jan, žádaje jich k přídržení, aby mu toho domu a dědictví jeho postoupili, poroučeje se v tom k spravedlivému opa- tření. Proti tomu po hojemstvi vzatóm Faltin a Jan Kirch- mayerové za odpověď dali; že tomu nevěří, aby Havel svou žalobu provésti měl a tomu odpírají, aby oni v dě- diclvf jcho se vioZiti inóli, ale k tomu se znajf, Ze Faltin od věřitelů Pavla Mizle a Lidmily, manželky jeho, ten dům u tří konví koupil a jiej synu svému zapsal a jiej zouplna zaplatil, a protož sc lomu diví, że Havel na vćc rozsouzenou nastupuje, jezlo na lo pokuty právem sou vyměřené. An kdyby k tomu domu jakou spravedlnost mél, tehdy již jest ji dávno promičel, proto Że on Fallin ten dům v času právním bez naříkání vydržel. Touto od- povědí Havel bude se moci spraviti a jemu pokoj dáti. 81 

Strana 642
642 IX. V ulici Melanirychove. Na to Havel Seydelhuber mluviti dal, Ze nepřestává na té odpovědi, neb on ne na věc cizí ale na dědičnou nastupuje. Také aby jaké věci rozsouzené mezi ním a dru- hou stranou bejti měly, on o tom nic neví. A tak se mu vidí, že nemohl promlčeti dědictví svého, neb on tehdáž, kdyZ se prodaj stal, let neměl a protož nic nemohli pro- mlčeti a on Faltin: s Janem proti řádu a právu obsáhli jeho dědictví volaje se k prüvodüm, Ze to chce ukázati. Tu stranám, když sobě na odporu byly a k průvodům sc vo'a'y, jest Cas a lermin k nim uložen, na kterýž se postaviváée Havel Seydlhuber jakoZto püvod dal G(sti Za- lobu, trh toho domu u tří konví Hanuše Seydlhubera, děda svého, kšalt téhož děda svého, dání téhož domu Erhar- tovi, synu svému, dání Erhartovo toho domu Lidmil:, manželce jeho i détem svejm, svědomí rejstry zavedená, právo pod literou D 2. roz. 2. C. 53. D 8. F. 17. C 60. roz. 2., zřízení zemské V. 19., F. 64., k těm průvodům mluvě, teď ukazuje, že někdy Hanuš, děd jeho, koupil sobě ten dům u tří konví, toho v užívání byl mnohá léta, potom i kšaft slyšán, též dání toho domu, že jiej dal Erhartovi a dědicům jeho a otec zadal to dědictví synům svým a tak posloupně se to dálo, až i na něho Havla přišlo jako nejmladšího dědice a tak jest pravý a vlastní dědictví Havlovo ten dům. Ukázána práva i zřízení zem" ská, kdo tak zadá dědictví synům neb vnukům, že při tom zůstati má, žádaje za člení vejpovědi i také reformací mezi Bohuslavem Holcem a Janem Betlimským, druhého mezi Janem Domažlickým a Janem Kantorem mluvě, podobenství slyšáno, kdo čí dědictví drží mimo spravedlnoxt dědice, jest mu povinen jeho zase postoupiti, a on jest taky pro- vedl, že mu tu zůstává dědictví, a protož mu bude zase postoupeno, poroučeje se k opatření. Proti tomu od Faltina a Jana Kirchmairů mluveno: Rádi uslyšeli, že se nachází vysvědčení svělků od Havla vedených, kterak Erbart musil ten dům zapsati i všecken statek věřitelům svým, protož jim na škodu nejsou zápisy nápadní, kšaltovní, práva ani zřízení zemská, neb rodičové pro takové zápisy mohou sobě z těžkosti pomáhati. Nic to neplatí, že zadali sobě statek manželce neb dětem svým; dále se i to najde, že Havel měl poručníky nad sebou i nad statkem pozůstalým po otci; reformací mezi Bohu- slavem Holcem a Janem Betlimským netrcfí se sem, neb tuto jiná věc a taky tam není o to konce, neb Bobuslav má prokazovati díl otcovskej. Druhý nález taky se dělí od této pře. Měli by také k přečtení podati kšafiu Hanuše Zeydlhubera, též zápisův jednoho dání domu u tří konví Erhartovi a druhého dání Erharta manželce a dětem svým, kteréž ukázal llavel, ale pro ubytí zanepráznění táhnou se na ně, aby při uvažování v ně vahlídnuto bylo; davše dále čísti smlouvu mezi věřiteli Erh rta Seydlhubera o dluhy jim povinné. Nález mezi panem Vo!dříchem Du- banským a věřiteli Erharta Seydlhubera, confirmací vrch- ního práva mezi týmiž stranami, zmocnin( pana Duban- skýho domu Erharta u tří konví, odpor témuž zmocnění učiněný, poručníci nařízení od pana purgmistra panu Ha- vlovi, bratru a sestře jeho, dání spravedlnosti své od p. Dubanskýho Adamovi Sturmovi, vejpověď mezi Janem Seydlhuberem a Adamem Sturmem, koupení téhož domu Ambrože Nettera od Adama Sturma, nález mezi Ha nuSem Falkem a Ambrozem Netterem, k tomu mluvé, slyšán průvod jejich, že Erhart nemohl věřitelům jinak práv býti, pojistil jim dluh na domě u tří konví, an j vejpověď se stala mezi přípovědníky na statek Erharta a panem Voldrichem l.ubanskym pii právé tomto, a jistá vejminka v vejpovédi obsazena, co se dětí Erharta. dotyce, Ze mohou uziti té vejminky a nemohou tomu pickázeti. IX. V ulici Melanirychové. An kdyby se mělo hledati, s těžkem by se našlo, že by Havel nemusel připlatiti do 18 tisíc i vejšeji. A tak zby- tečně na véc rozsouzenou Havel se potahuje, neb stalo-li se mu nějaké zkrácení spravedlnosti jeho, měl k poruč- níküm hledéti a ne k Faltinovi a Janovi, an se připomene, Ze na onen čas Jan, bratr tohoto Havla, odpíral zvodu a zmocnění toho domu u tří konví, ale šel na to nález přečtený mezi ním Janem i na místě bratří s Adamem Sturmem, Ze musel Jan od toho pustiti. Vejše podali k přečtení apellaci z Kouřima, k tomu mluvíce, že vědči Havel, jaká rozepře byla o statek Erharta, otce jeho, mezi přípovědníky na týž statek otcovský, proč jest po- ručníků k tomu neměl, aby na lo nastoupili, aby věřite- lové zdědili ten dům; a Adam Sturm prodal jej Ambro- žovi Netterovi. Připomene se i to, že Lidmila Mizlová, sa zbavena hlavním nálezem toho domu i s bratry, vkročila v trh toho domu a polom držíc jiej za některej čas za- psala jiej věřitelům a tak ten dům již vyšel z dědictví bratří Seydlhuberů. Davše čísti nález mezi Lidmilou Mi- zlovou a Ambrožem Netterem, postoupení Ambrože Net- tera Lidmile Mizlový domu u tří konví, zápis Pavla Mizle a Lidmily, manželky jeho, věřitelům Norberským, nález mezi J. M. C. panem rychtářem a plnomocníkem věřitelů Norberských, též coufirmaci téhož nálezu, zvod na týž dům u tří konví věřitelů Norberských, koupení domu Faltina Kyrchmajera Janovi, synu svému, nález mezi Izaiášem Kostečkou a Ambrožem Uhlířem, mezi Dorotou Rambouzkovou a Simonem Třeštíkem, Floriancm a Ma- tějem Prsteny, apellaci o dům a statek Silvestrovic, mezi Markétou uzdařkou a konšely Kadaňskými s tím promlu- vením, jakým právem Erhartovi ten dům z dědictví vyšel, jest již s'yšáno, a ač Lidmila, sestra tohoto Havla, vkročila v trh toho domu, však jest toho domu věřitelům postoupiti musela a ten již v dědictví jiin vešel. Dále chtěje Lidmila s manželem Pavlem Mizlem překážku učiniti věřitelům za jejich dobrodiní, chtěli na ně uvésti pokutu sedlání, ale sou toho osvobozeni nálezem, a tak zvod a zmocnéóní po tvrzeno nálezem, a tomu v času právním žádný neodpíral od léta 76. až doléta 77. a tak rok a den prošel a oni potom dům svobodný koupili a poněvadž ukázali, že ve dni a v roce v svým držení žádný překážky neměli, pro- tož Havlovi ničímž povinní nejsou. Opět poručník Havla Seydlhubera mluvil: Praví Faltin a Jan, že manželé mohou věřitelům statek zapsati i dává tomu místo, když mají statek svůj vlastní a zaplacený, ale tuto jest jiná věc, neb Erhart nekoupil toho domu a dědictví náležitýho Havlovi, ale přišlo naň po Hanušovi, dědu jeho, kterýž zřídil nápad na vnuky, a tak ten průvod ničímž; přivedená příčina, že Jan, bratr tohoto Havla, na to dědictví nastoupil na místě bratří a sestry, ale aby to překážeti mělo tomu dědictví Havla nic se nepoznává, neb Jan nebyl poručníkem, aby se dosuzoval něčeho bratřím a sestře k ruce, než mohl se sobě k ruce dosuzovali; Havel pak tehdáž ani let neměl, ani v zemi nebyl. Co se tkne smlouvy s J. Mti arciknížecí a rozepře: Ambrože Netlera s Adamem Sturmem, to se též nevztahuje na Havla a nemůže překážeti jeho spravedlnosti; a otec mu nemohl zadávati jeho dědictví, poněvadž ho nekoupil. Ukázán nález mezi Reginou Chráštanskou a Adamem Berkou, Dorotou, manželkou jeho, ten přináší, že věřitelé měli jistý zápis na statku m nželů, ac ti manželé měli statek za své peníze koupený; a tak i ten nález nebude na škodu Havlovi. Ciní se zmínka o Lidmile, sestře jeho, že z rodu vyvedla teu düm, ale byt se toho pak j dosou- dila, nedává místa, aby tudy z rodu jeho byl vyveden ten dům, protože on tehdáž byl nezletilý a doma nebyl, neb 

Strana 643
IX. V ulici Melantrychovë. hned jak se domů navrátil a léta mu zde dána, nastoupil na svý dědictví. A protož i ta příčina obcslaných, jak věřitelové s rodiči jeho vůkol šli, nemůže překážeti jeho ; dědictví. Zápisové mezi Norberčany nejsou mu na škodu, on při tom nebyl a nebylo mu dotoho nic. Nálezové od obeslaných přivedení netrefí se k léto při, neb tam věci sou rozdílné od této pře, neprichazel na ně statek po dědu jako na Havla, ale byl vlastní statek těch manželů v nálezích dostavenej. A Havel po olci a malce nic nemá, pež hledá spravedlnosti po dědu, dav opáčiti pro hojnější spravedlnost svědomí rejstry zavedená Jana Tra- jana a Jindřicha Cimera, rejstřík, když mu léta dána, item dva rejstříky svých ohlášení, k tomu mluvě, že nemohl přijíti o svý dědictví, poněvadž sou mu teprva roku 799 léta dána. Ale kdyby byl při právě prve a léta svá měl, mohlo by mu nëco Skoditi, co vedou Faltin s Janem, synem svým, a tak nemohl o svou spravednost piijfli. Zasc Fallin a Jan za to ještě žádali, aby čtena byla vejpověď léta 74% učiněná mezi přípovědníky na stalek Erharta Scydlhubera pro vyrozumění druhé strany s tím doložením, že proto čtena, že se vztahuje na kšaft Jana Seydlhubcra; neb všecko to stalo se za živobytí děda to- hoto Havla a on věda o tom, neodpíral tomu, že Erhart, syn jeho, zapisoval ten dům a tak Jan sňal ten nápad s vnuka, protož žádné platnosti neponese průvod Havla. Co se tkne let dání není potřebí se o ně s Havlem tahati. Od poruéníka Havla Seydlhubera doloZeno: Ze ten nález, o kterém Faltin s Janem zmínku činí, nevztahuje se na dům u tří konví, než na věci krámské a jiný statek. Naposledy Faltin s Janem mluviti dali: Pozdní jest privozování let tohoto Ilavla, an mu to poruéníci dávno promičeli. — Tím spor zavřeli a právu k uvážení i roz- sudku se pripustili. Tu pan purgmistr a rada slySice žalobu, odpověď, zápisy, kšaft, svědomí, právo, zřízení zemské, nálezy, rej- stříky a což k tomu mluveno bylo, toho všeho s pilností a bedlivě pováživše, takto o tom vypovídají: Poněvadž Havel Zeydlhuber podle obvinění svého toho jest proti Faltynovi Kyrchmayrovi a Janovi, synu jeho, obeslaným, aby k domu fecenemu u tří konví v Kunšovic ulici ležícímu nápadem po předcích svých jaké právo a spravedlivost míti měl, neukázal a neprovedl, nýbrž z odvodu jich Faltyna a Jana, syna jeho, to se jest dostatečně vyhledalo a našlo, že někdy Erhart Zeydlhuber, otec jeho Havla původa maje sobě a dětem svým zápisem knih městských dotčený dům u tří konví od někdy Ha- nuše Zeydlhubera, otce svého a jeho Havia děda, ode- vzdaný, ten jest za živnosti ještě Hanuše, otce svého, podle jiného všeho statku svého věřitelům svým jistcûm smlouvou zapsal a odevzdal. K čemuž Hanuš, otec jeho, za živobytí svého jest nic neříkal, než toho tak při též smlouvě jest zanechal. Jakž také vejpověď od práva tohoto mezi přípovědníky na statek Erharta Zeydlhubera, jíž aktum jest v pondělí po sv. Janu Křtiteli léta Páué 5c LXIIII učinčná a v moc svou právní vešla jest. Od kteréhožto času a léla mnohým osobám pořádně kuihami městskými them v jistych sumách odprodáván a postupován jest byl, až se pak i l'altynovi Kyrchmeyrovi pofádnym, knihami města tohoto utvrzením trhem a postoupením jest dostal, z těch příčin dává se jemu Faltynovi Kyrchmairovi a Ja- novi, synu jeho, obviněným, proti Havlovi Zeydlhuberovi původu za právo tak, že jemu tou žalobou a postoupením toho domu u tří konví v Konešovic ulici ležícího povinní nejsou, nýbrž při svém pořádném trhu, držení a užívání 1X. V ulici Melanirychove. 643 toho domu podle práva se zůstavují. miniscere MDLXXXII. 98. 1687, 14. ledna. Rukop. ć. 2129 (I. f. 28. Staly se smlouvy svadební mezi slov. p. Janem Nerhofem, mésténínem St. M. Pr., na místě Anny, dcery jeho, a p. Faltynem Kirchmejrem z Rejchovic, též měštěnínem Star. M. Pr., na místě Faltíina Kirchmajra mladšího, syna svýho, takové, že p Jan Nerhof usnoubil dotčenou dceru svou za manželku Faltinoví K. ml. a jmenem věna jmenoval b00 k. m 24. 1595. — Rukop. 6. 2231 f. 101. Dflové statku někdy Valentina staršího Kirchmajera: Jan Kirch- majer přijal na svůj dil dům u tří konví za 2250 k., více na zboží krámské 1163 k., na hotových penězích 2500, jeden zlatý řetízek za 80, par armpantů za 40, konvičku stříbrný a dva koflíky 70, za vejpravu na svadbu 460 k., a šuldbryf 2500 k. Suma všeho 9063 k. U Wolfa Paurn- frynda 428 k., Kašpara Jankhansa 72 k. Suma 9564 k. Příjde se jemu dodati na Kašparův díl 40 k., na Karlův dil 5 k. Valentin Kirchmajer přijal vedle 4 šuldbryfů v in- ventáti položených na domu u Karyků, jedné viničce a hotových penězích 9900 k., více hotových peněz 350, suma 10250 kop. Přijde se jemu vydali, což Jindřich na svůj díl příjímá, 780 k. 68 gr. Kašparovi Kirchmajerovi na jeho díl hotových peněz 1685 k., jistota jedna Jana a Petra Nerholův na 4000 k. Dluhové ve Slavkově: Kašpar Sustr 155 zl., Lukáš Kutt- ner 100 zl. Hotových peněz v Slavkově, za kteréž se cejnu koupí, 858 zl., díly 16 ku:ü 206 zl. Suma 1320 = 1066 k. Více dluhüv níže pvznamenaných 2286 k, více 21 centů 100 liber cejnu, kterejž před rukama jest, po 16 kopách 18 gr. centnýř, učiní 354 k. 57 gr. Více hotových peněz z cínového handlu 107 k., více co by jan Kirchmajer mél vydati, 40 k. Suma 9519 k. Dluhové: Andres Tylman z Drážďan 76 k., Václav Vilimovský od Hory 296, Václav konvář v MI. Boleslavi 166 k., Simon konvář v MI. B. 22, Rehoř Bořanovský od Hory 101, Pavel Minych z Lipé 62, Matiáš Náchodský z Vlašimě 46 k., Zachariáš Ticiajner z Jindřichova Hradce 89 k. Joachym Ejba z Sobéslavé 79, Václav konvát z Králové Hradce 293 atd. — suma 2286 k. Jindřichovi Kirchmajerovi na jeho díl: Mosaz a že- lezo v krámě za 5060 k., malvazí 2426 k., vinička za Horskou branou 300 k., hotové peníze 108 k., za zbroje prodané 52 k. Více má jemu Valentin K. vydati 180 k. Dluliové: Mikulá$ Svarcperger 100 k., Bartoloměj Selhart neboZtlk 60, Martin Les konvár 100, Daniel Koch, kon- váš v Olomüci, 50 k., Konrad Seyfryd v Litoméiicích 92, Jan Rattl 6, Jan Erhart z Vrchlaví 8, Kašpar Mincer z Kroupky 20, Matiáš Štros 14, Krepl Žid u Vilímků 12, Šebestián Keppl z Slavkova 112, Martin Kalíšek, koželuh v Litoměřicích 150 atd. Suma 9519 k. Karlovi Kirchmajerovi, let nemajícímu, na jeho díl: dům uanjelův, jakž jest jemu od p. otce zapsán za 2000 k., jistota J. Mti C. na 2000 k., druhá na 2000, třetí na 200 k., hamry dva v Jincích za 800 k., Wolfa Sattalera z Cahlova dluhu 250 k., Tomáš Lejba z Slavkova 272 k., suma 9514 k. Dluhové v Linci: Kateřina Kaltenmarkte- rynová 76 k., Abraham Pek 159 zl, Leopold Kalcher 146 zl, David Engelharter 959 zl., Isak Widmon 816 zl., Jakub Perger 248 zl, Lorcene Tyttl 81 zl. Více neproda- ného cínu zůstává tam v soudcích za 408 zl., od kteréhož musi se p. Linhartovi Woserpekovi tam zaplatiti 114 zl 81* Act. f. 4. post Re- 

Strana 644
644 IX. V ulici Melantrychově. Knihy: biblí něm. ve dvou díl(ch, knížky Gerson in octavo, dvě knížky něm. in octavo. * 1621, b. listopadu. Rukop. č. 2114 f. 291. Rup- recht Amlang šmejdíř a Dorota koupili dům u tří konvf od p. Jana Kirchmajera' z Rejchvic, primatora Star. M. Pr., za 2500 k. gr. č. Číslo pop. 476. (Dům Nastojtovský, u zlatého medvěda.) 1. 1448, 4. dubna. Rukop. č. 90 f. 79. Johannes, natus Barbare, relicte Petri Prunhauser, cmit crga Eliza- beth, natam dicti Petri, conthoralem vcro Johannis Brun- cwik, mediam partem domus pro XLV s., cuius aiia me- dictas ad dictum Johannem pertinere dinoscilur, que sita cst in acie contra domum ad dimicatores et penes domum relicte Johannis a tribus contaris. Act. die s. Ambrossii. 2. 1448, 06. května. Zamléž f. S1. Johannes de Glalhovia et Maria emerunt domum cum braxatorio — crga Janconem, natum Barbare, relicte Petri Prunbauser, pro XC s. pr. Act. fer. JI. post Ostens. reliq. 8. 1456, 5. srpna. Rukop. ©. 2141 f. 362. Slal sé jest rozdiel všeho statku po Janovi z Klatov zuostalého mezi Máňí, vdovú a nynic Janka z Střiebra manżelki, a Jindřichem sirolkem takovýlo, že Máně duom svuoj proti Serméiuom na robu a podle domu od konví ležící šaco- vala (ak, která by strana chtěla: v domu znostali, aby dala straně druhé 100 kop gr. Páni volili pro sirotka 100 kop. Fer. V. die b. Marie Nivis 1456. 4. 1474, 31. března. Rukop. č. 2105 f. 341. Wra- lislaus, filius Johannis Halerz, et Magdalena emerunt do- mum diclam ab antiquo Nastojtonis, sitam in acie contra domum ad dimicatores, aput Maniam, rclictam Johannis a cacsare, ad liec aput Thomam institorem, Joliannem Holub, Joh. Slepice, Sigismundum ab ave, Vitum Kbclsky, Giessam aurifabrum ct Joh. Molyczkam, qui cx mandato dominorum super domo eadem racione caucionis fideiussorie per iudicem erant introducti, pro C s. bocm. gr. Act. fer. V. anle Palmarum. 5. 1484, 6. listopadu. Rukop. č. 94 I. f. 54. Bar- bara, olim Wratislai, nunc Johannis Domazlicky coniux, publicavit, quia obligatur CC s. gr. mis. et parafernalia Jitce, filie sue, per Wratislaum, patrem ciusdem, eiiem testamentaliler legatas, quas proscribit in domo sua Na- stojtowsky dicta. Act. fer. V. post OO. SS. 6. 1493, 26. brezna. Nukop. 2107 [. 37. Johannes Domazlicky de domo Nastojtonis, tunc consul, — cum consensu Luce Domazlicky, fratris sui, admisit — ad re- signacionem sibi factam libro civili subslancie per cun- dem Lucam, fratrem suum, Barbaram, coniugem suam, — co tamen modo, si prenominatum Johannem premori con- tigerit, Barbara coniuge in humanis rebus super existente, lunc devolucio prefate resignacionis in ipsam pertinere debebit. Si autem Johannem et Barbaram, ambos, premori contigerit, tunc resignacio sepelactla post illorum mortem ad pueros, quos ex se dumtaxat genuerint, devolvi et pertinere debet. Sed Johanne et Barbara viventibus bona ipsis resiguata vendere vel alienare poterint absque pue rorum ex cis genilorun impedimento. Si autem Johannem, Barbaram ct pueros ex ipsis genitos ab humanis rebus J. 117. (Staromé&stskym.) Poclivf, věrní naši milí! IX. V ulici Melantrychovë. decedere contigeril Luca prenominato superexistente, ex tunc resignacio per eundem facta in ipsum vigorose re- verletur. Actum fer. III. post Annunc. b. Marie. 7. 1498, 96. března. Tamléž Barbara, *) conthoralis Johannis Domazliczky de domo Naslojlonis, resignavit domum suam, quam inhabitat, dictam Nastojtonis, Johanni, marito suo caro. Eod. die. 8. 1498. — Tamićż f. 142. Johanna, mater Jo- hannis Nastojte. O Janovi Nastojte viz Tomkovy Dějiny Prahy sv. IX. a X. 9. 1627, 6. prosince. Rukop. č. 2110 f. 239. Bar- bora Nastojtová — vzdala jest mlajn svój na ostrově le- žící nad mostem, konec jezu, Václavovi Sovovi z Libo- slavě a Jitce, manželce jeho a dceři své, však teprv po smrti své. — Act. fer. VI. die s. Nicolai. 10. 1528, 9. biezna. Rukop. ¢. 2110 f. 254. Bar- bora Nastojlovd ze Vichrd stoje osobně v radě na místě paní Žofie ze Všehrd vzdala statek svůj — Václavovi Sovovi z Liboslavé, zeti svému, a Jitce m.j. a deefi své. Však na ten způsob, že on p. Václav s manželkú svi ji paní Barboře má podle smlúvy vydávati každého roku po CCL k. gr. č. až do smrti její. NeZ co se domu, v kle- témž ona paní Barbora bydlí, dotýče, ten duom ona mocně dává napřed psané paní Jilce, dceři své, a paní Žofce ze Všehrd, manželce p. Mikuláše Isrle z Choduov. Act. fer. II. ante Gregorii. (Plat 2950 kop ročnč odpušičn byl ještě r. 1528.) 11. 1528, 26. listopadu. Rukop. è. 2110 f. 284. Jan Vlčehrdlo ze Všehrd, dcery své, majíc list mocný, oznámil, že ona pani Zofie, dcera jeho, vzdala jest právo a spravedlnost svú, kteráž jí náleží zápisem na polovici domu u zlatého nedyčda, kterúžio polovici domu má ona paní Żolie od paní Barbory ze Všehrd, tely své, sobě zapsanou, uroz. rytíři p. Mikulášovi Hysrlovi z Choduov, króle J. MU kamermejstru, manželu svému milému. Act. in crastino Katherine. 12. 1598() — Rukop. č. 2110 f. 284. Pan Mi- kuláš ml. Isrle z Choduov i na místě p. Bernarta Isrle z Choduov a na Dubu, strajce svého, oznámil: Jakož jest někdy paní Zofie ze Viehrd zápisem vzdala někdy panu Mikulášovi staršímu Hysrlovi, manželu svému, spravedlnost na polovici domu u zlatého nedvčda, kdež potom táž spravedlnost po smrti p. Mikuláše staršího na již jmeno- vané p. Mikuláše ml. a p. Dernarla, jakoZto strejcuom a najbližším přáteluom, jest připadla, tu a takovou spravce- dinost p. Mikulá$ a p. Bernart zase paní Barboře Na- stojtové ze V&ehrd vzdávají. (Bez data.) 13. 1637, 9. ёсгупа. Корга? v archivu misłodrż. Vzne- šeno jest na nás od přátel někdy Barbory Nastojlovÿ ze Všehrd, kterak by Jan Vlčehrdlo ze Všehrd, bratr vlastní týž Barbory, bez řádného pořízení statku svého umřel a když táž Barbora chtěla se jest y statek tak nepořízený uvázati, tehdy Václav, Erazima z Cemík syn, v tom pře- kážku jest ucinil pravé, Ze by tejZ Václav od Jana Vléc- hrdly sobě zápisem a knihami vašimi: dání míti jmél, a o to táž Barbora s Václavem ku právu vašemu jsou při- stoupili a než ta pře tak začatá k svému vyslyšení jest přišla, v tom jest týž Václav náhle umřel a Salomina, sestra Václavova, v tom jest opět překážku učinila a tak poručníci a přátelé přirození od Barbory Nastojtovÿ zií- #) Byla dcera Martina ze Všehrd. 

Strana 645
IX. V ulici Melantrychově. zení s touž Salominou před vámi tu při vedli, kterážto pře již dávní čas, jakž jsme zpraveni, vyslyšána jest a až posavad na odkladích stojí, nás v tom prose, abychom týž přátely v jich spravedlnosti spravedlivě opatřili tak, aby jim o to konce spravedlivý byl účinčěn. i pokudZ by tak bylo, jakž zpravení býti ráčcíme, na žádost těch přátel vám poroučeti ráčíme, aby táž pře, jakž jest před právem od stran vedena, a svědomí i což v té při jest ukazováno, nám bylo hned odesláno, a my v to nahlédnúce vám oznámiti ráčíme, jak v té při k stranám zachovali se míti budete, a co se dotejče týž Salominy, také vám poroučíme, abyšte nám to oznámili, jakým zpuosobem ona v tejž atatek se jest uvázala dříve, nežli právem vaším a vejpo- vědí o lajž statek mezi touž Salomenou a stranou druhou konce jest učiněn, jakož jsme pak také před tím o tom o všem statečnému Jiříkovi Zabkovi clc. s vámi mluviti poručili ráčili, ale až posavad nám od vás žádná odpověď, kterúž bychom se zpraviti mohli, dána není, a protož, znajíc předešlú j nynější vuoli naši býti, tak se zachovajte jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském v sobotu po Božím Těle léta ctc. XXXVII°. 14. 1541. — Kia(t Václava Sovy z Liboslavč viz výše str. 490. 15. 1553. — Kšaít Pavla Severina z Kapí Hory viz výše str. 136. 16. 1659, 8. prosince. Rukop. č. 2117 f. 442. Jo- hanna z Liboslavě, pozuostalá vdova po někdy panu Pa vlovi Severfnovi z Káp: Hory; stojécí osobné v radé s Alžbětou odludž z Kápí Hory, dcerou svou, oznámila: Jakož jest dotčený pan Pavel Severin v kšaftu svém toho doložil, jestli by táž paní Alžběta, dcera jeho, duom u Nastojtvov, jinak u zlatého nedvčda řečený, vc čtyrech stech k. gr. č., kteréž jí týmž kšaftem odkázal, ujíti chtěla, aby jí v té sumě tak odkázané postúpen byl. I že takový duom ona paní Johanna z Liboslavě jí paní Alžbětě z Kápí Hory odevzdala jest a postupuje —. Act. fer. VI. post Nicolaum. 17. 15664, 4. září. Rukop. č. 2120 f. 14. My purg- mistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — že jest před námi položen kšaft někdy Alžběty z Kápí Hory, měštky naší, — kterýž — zavírá — takto: Ve jmeno svalé a ne- rozdílné T-ojice amen. Jí Alžběta z Kápí Hory — známo činím mým tímto listem kšaftovním --— předkem dnom svůj u Nastojtů a jinak u zlatého nedvěda, v němž bydlím, v Star. M. Pr. i jinej všecken statek — dávám p. Janovi Kosořskému z Kosoře — aby ale dal z téhož statku mého paní Johanně z Liboslavě, paní matce mé milé — po pa- desáti kopách míš. každého roku —. Iicm Václavovi Se- | verinovi z K. H., bratru mému milému, též aby dán byl řetízek můj zlatý, jako mi jej nebožtík můj pan tatík dal, když sem se vdávala —. lem Annč, dceři p. Jana Ko- sořského, 50 k. m. a pásek slifbrnej bflej řetízkovejm dílem dělancj a záponku s červeným kamenem a s pěti perlami : -. Item dětem nebožky sestry mý Doroty, Ja- novi, Pavlovi, Anně, Johance a Symeonovi, aby p. Jan Kosořský vydal každému z nich dva zlatá uherská a více nic. — Stalo se v outercj před Naroz. P. M. léta ctc. šedesátého čtvrtého. (Publikováno ve čtvrtek po sv. Arnolľu 1. 166b.) 18. 1566, 17. kvčtna. Rukop. č. 2121 f. 169. Jakož jest Janovi Kosořskému z Kosoře na žádost jeho od —. pánuov St. M. 100 k. gr. & do sv. Jií( nejprv príit(ho půjčeno a on Jan takovú sumu na domu a pilách při řece Vltavě s druhý strany u jezu nad mostem ležící, kterýžto duom s pilami sobě odevzdaný a knihami úřadu mostského IX. V ulici Melantrychové. 645 postoupený od Václava Severina z Kápí Hory má, týmiž knihami úřadu mostského pojistil a zapsal. I poněvadž ta- kovému postoupení jemu Janovi Kosořskému téhož domu s pilami odpor jest učinila Johanna, matka jeho Václava — Že takovou sumu na domu svém nezávadném u zlatého nedvěda, kterýž Nastojtovský slove, v Kunšovic ulici — spravuje —. Act. fer. VI. post Sophiae. (Zaplaccno roku 1567.) 19. 16067, 14. července. Rukop. ë. 2118 f. 168, Jan Netter a Dorota koupili duom v Kunšovic ulici u zla- tého nedvěda, řečený Nastojtovský, na rohu ležící od Jana Kosořského z Kosoře za 2000 tolaruov, každý tolar za LXVIII krajcaruov počítajíc. Act. postridie Divis. ap. 20. 1570, 22. kvétna. Rukop. c. 1132 f. 84. (Urban Netter s Jiríkem Zvünkem.) JakoZ jest Urban Netter z Glauchova sa srocen ku právu na poruéení J. Mti C. s Jiffkem Zvünkem z Ottrsdorfu, jeho obvinil, Ze by |. 68 v pátek po Laetare, kdyZ v místo tolo radní on Urban za příčinou sirolkův po někdy Simonovi Tuchmanovi po- züstalych obeslän byl, a kdež jest též Jiřík Z. najíti se dal, když při vystoupení byl, Jiřík Z. k němu Urbanovi slova mluvil, že by on Urban co sliboval, když právo městské přijímal a tomu ničemémuž dosti nečinil, jakž na dobrého náleží —. Proti tomu od Jiříka Z. mluvéno — že — se sám toho Urban proti němu Jiříkovi dopustil, jakožto osobě včku sešlého a rodiči pražskému, kterýž mnohá žeta v prácech obecních a úřadech J. Mti C. byl —. Urban mluvil: že předkové Jiříkovi, Duchek písař, děd, byl člověkem poddaným ve Zluticích pánův z Plavna, potom se sem dostal a na Novém M. byl a na právo toto před 30 lety se přibral a dům koupil. A od času toho slovou Zvuonkové, nebo prve slouli Zvonové. (Ná- lezem byli oba dva v kázeň vzati.) K tomu svědci r. 1518 (rukop. č. 1049 £. 178) vy- povídali: Jan Netter: Jak sem přijel I. 67 z Naumburku, jak mi se tam škoda stala, Zaloval sem strejci svému o lom p. Urbanovi, stejskajíc sobě, co P. B. ráčil na mnc dopustiti. Tehdy streje: můj řekl: Nestejskej sobě tak hrubě, však jiným taky ponejprve staly se škody, jsi ještě člověk mladý, P. B. tobě zase nadéli. Nerozprävéj mnoho o tom, ač bez toho tomu nebude. že budou se tobě jiní kupci a kramáři neb lcekdos ptáti, jak si svý věci tam spravil, abych dal za odpověd, co J. M. C. spravil v Uhřích a měl mnoho lidí a málo spravil i málo chvály obdržal. Ambrož Netter: Jakož jest Jan Netter, bratr: můj, nějakú $kodu v mésté Naumburku vzal o jarmarcc sv. Petra a Pavla 1567 a když se domů do Prahy navrátil, o to jest promluvení měl s p. Urbanem N, strajcem mým —. Juda impressor: Nemohu pamatovati, kterého líta bylo, když se ztráta stala a nějaký v PolSté pokradl prsteny a prodal to Meyzlovi a Jakubovi, který čepce dělá —. Tehdy J. M. arciknížecí ráčil mi poručiti, aby- chom ty Zidy přidrželi; co sou koupili; aby to složili. Tak sme se zachovali a my starší Zidé ty Zidy k tomu sme přidrželi, že jsou to složili, a my to spečetili. Israhel Munka tehdáž úřad držel, to k sobě přijal. Potom opčt poručení se stalo, abychom to donesli k p. Jiříkovi Zvůn- kovi, k rychtáři císařskému. Tak sme učinili. Markus Mcyzl (fol. 185.): Jest tomu 3 neb 4 leta, přijel sem nějaký Vlach. stál v hospodě p. Mičána domě, pobízel mne j Jakuba Zida ten Vlach, chceme-li od něho koupili jaký klínoty, prstýnky, růžičky zlatý, arnpanty zlal. Povédéli sme: chceme koupiti, okažte nám. Sli sme 

Strana 646
646 IX. V ulici Melantrychově. s ním do hospody do Mičánového domu. Okázal nám ty klínoty, koupili sine to od něho. bylo mnoho lidí dobrých při tom, za svobodné, za sto a 30 tolaruov. A stalo tak kolik dní, poslali sem pak z Krakova, že lakové věci byly kradený. — Starší to zapečetili a složili u p. Zvuonka a my se soudili s tím Vlachem, nechtěl nám vrátiti pe- níze. Obdržali sme v appellacích, musel nám vrátiti zase. 21. 1571, 26. éervence. Rukop. ë. 2120 f. 167 (KSaft Doroly z Hornosfna.) Dorota z Hornosínu, někdy Simona Tuchmana a nyní Jana Nettera manželka, měštka St. M. Pr, jsúcí nemocí od P. B. navštivena, učinila kšaft v středu po sv. Ondřeji ap. 1. sc 68 oznámivší předkem: Jakož jesti ně- kterého času léta tohoto oc 68 kšalt učinila, kterýž jest k sobě někdy Wolf Hebnštrejt od tří vosluov s truhličkou železnou přijal a v tom času ráčil jest jeho P. B. z tohoto světa prostředkem smrti sníti, o kterýmžto kšaftu neví, aby dorady podán byl, a obávajíc se táž Dorota Nette- rová, aby nějakých ruoznic o stalku svém po sobě ne- pozuostavila, oznámila, že ten první kšaft ruší a kazí však sobě i tohoto k změnění, jestli by jí P. B. zase pozdraviu ráčil, moci pozuostavuje. Dále oznámila, že toho zápisu, kterýž zde na rathouze s Janem Nellerem, manżelem svym, s strany sirotkuov v knihách zapsaný má, v moci a při své váze zanechává a jeho rušiti nechce. Potom po- dil svuoj vSicek a spravedlnost svou všecku i s nápadem že odkazuje a dává výš jmenovanému Janovi Neticrovi, manželi svému, tak aby on z toho ze všeho dílu jernu od ní odkázaného povinen byl vydati lo, coż niżepsanym osobám odkazuje. Jtein Martinovi, Matějovi a Karlovi, dítkám jejím s Simonem Tuchmanem, někdy manzclem jejím prvnějším, zplozeným, když by k letuom dospělým a rozumným přišli, jednomu každýmu řetěz zlatý, kterýž by za slo uh. zl. stál, aby jí památku měli a k tomu a nadto puol šesla sta kop míš. všem třem společně. A ncuchovalli by pak P. B. klerého z týchž dítek jejich smrti, tehdy polovice dílu toho umrlého aby za dotčeným manželem jejím zuostala a drohá polovice na jiné živé pozuostalć dítky její aby připadla. Jestliže by pak P. B. všecky dítky její z tohoto světa prostředkem smrti povo- lati ráčil, dříve nežli by k leluom rozumným přišli, tehdy aby všecken díl týchž dítek za manželem jejím zuostal. Item panu Jiříkovi Zvuonkovi z Ottrsdorfu, bratru jejímu strejeenymu, aby z toho podílu jejího po ztvrzení tohoto kšaftu ve čtvrt létě jedno sto kop míš. vydal. Item Ja- novi z Hornosína, bratru jejímu, pro památku mísku stří- brnou a Lidmile, sestíc její, jednu kopu míš. odkazuje. ltem k záduší sv. Kříže, tu kdež kostelík sv. Blažeje jest, v němž otec její pochován jest, aby vydal 50 kop míš. však tak, aby předkem manžel její z té sumy kámen po- ctivej mramorovej na hrob otce jejího s erbem jeho vy- tesati dal; a což těch peněz koliv: po nákladu téhož ka- mene pozuostane, to aby potom vydával na vopravu kaply v témž kostelíku, pokudž se těch peněz dostávati bude. Item Barboře, služebníci její, aby tyż vydal desct kop míš. a s luożko šatuov, když by k vdání přišla. Item Francovi, slużebniku svómu, 20 k. odkazuje a ty aby jemu vydány byly, když doslouží. Item Estefe, chuově její, 10 kop. Naposledy oznámila, že nejvyšší poručníky nad dítkami svými činí Jana Nettera, manžela svého, a p. Jiříka Zvuonka z Ottrsdoríu, jim se toho duověřujíc, že oni dítek jejich v ničemž neopustí, ale je tak a ne jinak, jakoby ona Do- rola sama živa byla, opatrovati budovu. A jich milosti p. purgkmistra a pinuov za lo snažně žádá, že oni nad dítkem jejün i nad tínto kšaftem jejím ruku ochrannú držeti ráčí. Dorota Netlerová z Hornosína rukou svou. — Kterýžilo kšaft my z počátku psaní purgkmistr a rada IX. V ulici Melanirychove. předně slyševše a potom odpor mezi stranami, jako Ka- teřinou Sejdovou s jedné a Janem Nelterem, téz Jiříkem Zvuonkem z Oltrsdorfu, měšťany našimi, z strany druhé vyslyševše a je podle práva rozeznavše, jej sme v jiných artykulích všechněch kromě těchto dvou, prvního, kdež Dorota Netterová v něm toho dostaviti dala, že loho zápisu, kterýž zde na rathouze s manželem svým s strany sirotkuov v knihách zapsaný má, v moci a při své váze zanechává a jeho rušiti nechce. Též druhého posledního, kdež oznámila, že nejvyššího poručníka nad dítkami svými činí manžela svého a Jiříka Zvuonka z Ottrsdorfu oc, jakž tíž artykulové dva jsou vyzdviZeni vejpovédf naší, jíž actum postridie Jacobi ap. 1571, podle próva ztyrdili a jemu místo dali. Tomu na svědomí — v pondělí po Ro- zeslání sv. apostoliv I. oc sedmdesátého šestého. 22. 1575, 10. kv&tna. Rukop. č. 1122 7. 134. V úterý po Nalez. sv. Kříže stal se popis věcí po Janovi Nettc- rovi z Glauchova: Předně Anna Netterová z Ryzntalu vdova, Jan, syn s první manżelkou Dorolou z Hornosina a Anna, dcera s živou pozuostalou. Dům u zlatého ned- véda Nastojtovsky, vinice Voslovka v Kartousích, dva domy na Nov. M. Pr. — Nahoře v komoře — 11 figur prostejch a ne velmi nčkterejch dobrejch, vrchcóbnice. V světničce nahoře: německá biblí jedna, postilla německá Martina Lutera — v kanceláři — hodinky, Cosmographie česká a druhé hodinky bicí v krámě. Vkrámě : almara dosti pěkná, v kteréž se schovávají hedbávné věci, truhlice, v kleréž se schovává tlučený koření. 8 kofliki stiibrnych pozlacenych s pfikryvadly, kon- víčka stříbrná, píšťalka stříbrná, tři číšky a jiné stříbro polámané pozlacené váží 44 hřivny, 12 lžic stř., dvě dýky stř. a korály stř., dvě konvičky stříbrné a vnitř v nich sklenice zadělané, 200 zl. uh. na dvou šnurách, 4 řetězy zlatý váží 889 zl. uh., 3 řetízky zlatý váží s dvěma arm- panty 85 uh. zl. — zrnek křišťálových 18 na šnuře hed- vábné, páteř korálový s zrnkami zlatými a s křížkem zla- tejm, váží 3'!/; lotu, záponka zlatí s zelenejm kamenem, zub vlčí do stříbra vsazený. Peněz hotových 1210 k. m. 4 sudy vína červeného loňského, 5 nádob vína loň- ského v domě Rukovic, 16 sudů vína červeného a bílého dvouletního kyselého. Krámské zboží: Harasu: tři štuky po 7'!/, zl., 7 štuk po 7'/, zl., 4 po 79/,, 16 po 8, 28 po 8!/,, 15 po 8'/, 11 po 894, 8 po 9, 7 po 9], 12 po Q'/. 3 po 98/1, 8 po 10, 2 po 10!/;, 5 po 10'/,, 1 po 109/,, ] Stuka po 11!/, zl. Ferstatu: 94 Stuk po 4 zl., 2 po 33/4, 2 po 8? g, 6 po 4!/g, 7 po 4!/,, 98 po 4*[a, 87 po 4'/,, 47 po Ala, 32 po 4%,, 29 po 47/s, 19 po5, 18 po 6'/s, 10 po 5!/,, 9 po 5?/4 7 po 5'/,, 8 po 59/s, 12 po 55/4, 7 po 67/a, 11 po 6, 2 po 6'/a, 4 po 6'/,, 6 po 69/4 8 po 6'Je, 6 po 05/5, 1 po 63/4, B &tuk kvétovanyho ferstatu po 4!/ zl, 8 St. kvét. po 45/g, 21 štuk kvét. po 43/4, 6 po D zl. Mochejru 11 Stuk po 3'/g zL, 17 po 8'/,, 10 po 83g, 15 po 3!/,, 16 po 35/5, 13 po 38/,, 9 po 37/g. 10 po 4, 8 po 4*/,, 2 po 5'/,, 6 po č, 8 po 5'/,, 8 po 59, 4 po 6, 2 po 6!/,, 2 po 6'/,, 3 po 63/4 4 po 7, 1 &tuka tureckého m. po ll?/g zl, |O Śtuk pruhovatyho m. po 48/4, 2 po 4'/,, 8 Stuk s kvéty po 89 4. Samit: 9 štuk po 27/g, 1 po 3%/4, 1 po 87/g, 2 po 4, 1 po 4'/g, 1 po 43/5, | po 4!'J,, 2 po 4'Jg, 1 po 43/4. Aksamit planý: 1 štuka 8!/; zl. a 2 po 8?/, zl. Plátna barevná: 8 štuky modrého po 2'/, zl, 1 ze- leného po 46 šilincích, 1 červeného po 3 zl., 1 tělného po 3!/9 zl., Stépovaného po 4!/,, 1 Slépovaného po 45/5, 1 po 4'/,, 2 po 7!/a, 4 štuky cvilinku zeleného, cervc- ného po 42 sil. 

Strana 647
IX. V ulici Melantrychově. IX. V ulici Melantrychově. 647 Hedbáví: 17 škaret černýho hedbáví lacinýho, váží 251/2 libry, po 37 šil. libra; 4 škarty černýho, váží 6 lib., po 36 šil., 10 škaret barevného, váží 15 l, po 39 šil., 1 škarta černýho za 51/2 zl., 1 škarta hřebíčkového za 61/4 zl., 1 bílého krajového, libra po 7 zl., 5 černýho benátského po 103/ zl., 12 benátského barevného po 133/4 zl., 2 ssiebsejdu černého normberského po 9 zl., 31/2 dráždanského po 7 zl., 18 uherský boury po 4 k. m., 9 párů harasových štrymfů po 3 zl., 13 párů hed- bávných štrympfů po 81/2 zl. Kmenty: 84 štuk, palík po 140 zl., 42 po 136 zl., 3 po 31/2 11 po 33/4, 8 po 4, 3 po 41/4, 5 po 51/4, 4 po 51/2 1 po 53/0 2 po 6, 5 po 61/4, 8 po 612 8 po 7, 4 po 71/2 4 po 9, 2 po 91/2, 1 po 12, 4 po 14, 4 po 8 zl. Ctyry páry rukaviček červených, pár po 10 krej- cařích, 5 palíků 2 štuky mlynářského plátna po 221/2 zl., koberců v 5 kusích za 100 k. m. a obzvláštně jeden ko- berec za 9 k. m. Šamlat: 8 štuk po 3 zl., 1 po 5 zl. 50 kr. 20 po 7 zl. Duplbarchan: 4 štuky po 5 zl., 5 po 51/4, 3 po 57/8. 6 po 61/8. Kment černý: 4 štuky po 3718 zl., 2 po 5, 1 po 6, 2 po 61/2 zl.; 101/2 štuk malovaného plátna po 34 šil. Barchany: 4 štuky landšpurského hřebíčkového po 50 šil., 4 bílého hladkého po 50 š., 12 hladkého hřebíčko- vého a popelatého po 44 šil., 9 černýho hladkýho po 46, 20 černýho, hladkýho na modro po 51 š., 5 hřebíčkového dvoupečetního po 47, 223 černýho a popelatého dvoupe- četního po 46, 81 černýho landšpurského po 49, černýho popelatého aušpurského po 51 š., 91/2 červeného land- špurského šmelcovaného po 56, 2 červeného šmelcova- ného dvoupečetního po 52, 14 červeného landšpurského po 55 šil., 2 tělného po 4 zl., 75 loket normberských sukna černýho vlaskýho (tuchlein) za 50 zl., 45 loket norm. paií, loket po 10 šil., 17 štuk cendelinu po 33/ zl., 2 nydrlanského plátna po 67/8 zl., 1 nydrlan. plátna po 75/8 zl., 1 po 71/ 1 po 71/8, 1 po 81/4 11 loket norm. po 6 zl. Aksamit: 167 loket norm. černého tlačeného po 37 šil., 103/8 1. n. tlačeného zlatého a stříbrného po 2/2 zl., 20 1. n. planého s květy, štuka za 8 zl. Zlato a stříbro: 1 libra stříbra benátského za 171/2 zl., 1 1. zlata ben. prostředního za 18 zl, 1 zlata ben. tenkýho za 191/4, 2 1. stříbra mediolanského po 121/4. 1 1. taženého stříbra 17 zl, 1 l. taž. zlata ben. za 24 zl., 1/4 1. zlata falešného za 37/8 zl., 2 hřivny cetek stříbrných po 15 zl., 3 hřivny po 19 zl. Dupltykyta: 25 lok. norm. červený a zlatý barvy, 363/4 1. n. červen. a bílý barvy, 365/8 1. n. červený, 56 1. n. brunatný, 321/8 1. n. bílé, 203/8 1. n. žluté, 431/2 1. n. brunatné a zlaté barvy, 78 1. n. hřebíčkové, 81/4 1. n. brunatný a zlatý barvy, 691/4 1. zelené barvy, 55 l. n. popelaté barvy, vše po 28 šilinkách, 791/2 1. n. černé po 24 š. Damašky: 49 1. n. brunatného po 28 š., 1205/8 l. černýho po 26 š., 371/2 žlutého po 28, 421/3 černýho kostkovýho po 26 š., 277/8 1. bílého, 355/8 červeného zlaté barvy, 1313/4 hřebíčkového, 351/2 zeleného zlaté barvy, 471/4 červeného, 201/ zeleného, 79 popelatého, vše po 28 šil. Karmazin (damašek): 71/8 1. n. černého florentinského po 34 šil., 311/4 toletu po 27, 303/8 hřebíčkového po 28, 555/8 červeného po 33, 295/8 žlutého po 28, 767/8 Aksamit: 37 l. n. černého po 39 šilincích, 491/4 reforcatu po 48, 161/8 chlupatého po 46, 17/8 puolrefor- catu po 42, 45 černého vopůldruhé vlasu po 56, 171 brunatného po 42, 8 4 žlutého po 42, 227/8 zeleného po 42, 83/4 červeného karmazinového po 70, 385/8 černého o dvou vlasích po 60, 814 talety černý po 40 šil., 1651/2 cendrdotu po 40 zl., 161 tamínu po 15 šil., 301/4 tykyty bílý pruhovatý po 9, 1163/4 tykyty s šupinkami rozličných barev po 14 krejc., 16263/4 tykyty rozdílných barev po 20 krejc. Haras na zbytcích: 4 štuky 25 lokel pražských po 73/4 zl., 3 št. 5 1. pr. po 83/ zl., 1 št. 11 1. pr. po 10 zl., 22 1. pr. po 111/2 zl. Ferštatu na zbytcích: 7 štuk po 41/ zl., 1 št. 19 l. praž. po 5 zl., 5 št. 7 1. pr. po 6 zl., 2 št. 8 1. pr. po 3 zl., 2 šl. 9 lok. pr. po 3 zl. Samit na zbytcích: 4 štuky 3 1. pr. po 2 zl., 3 št. 14 1. pr. po 4 zl. Mochejr všelijakých barev: 5 štuk po 5 zl., 1 ture- ckého m. 2 lokty pr. po 9 zl., 1 šamlatu bezvody po 14 zl., 2 s květy po 21/2 zl., 2 s pruhami po 4/4, 11 štuk 9 lok. pr. po 3 zl. Šamlat na zbytcích: 1 štuka 5 1. pr. po 3 zl., I št. 11 1. k. po 7 zl. Polouatlasu na zbytcích barev všelikých: 199 loket antorfských, loket po 23 krejc. Aksamit planý: 31/2 štuky všelijaký barvy na zbytcích po 8 zl., 41/2 1. pr. polouhedbávného po 9 zl. Parnazin: 231/2 1. pr. štuka po 8 zl. Duplbarchan, plátna, kment, cendelín na zbytcích: 1 štuka 13 1. pr. duplbarchanu po 51/2 zl., 20 1. pr. plátna červeného po 21/2, 14 1. pr. plátna zeleného a modrého po 2, 18 1. pr. plátna tělné barvy po 31/22 5 štuk 8 1. pr. plátna štepovaného po 4, 1/2 štuky černého kmentu po 3 zl., 14 1. pr. plátna černého pohanského po 33 33/4 1 št. 531 1. pr. kmentu po 31/4, 1 št. kmentu po 41/2, 51/2 1. pr. kmentu po 6, 15 1. pr. kmentu po 7, 18 1. pr. kmentu po 12, 303/ 1. pr. kmentu po 91/2, 14 štuk barchanu na zbytcích po 2. 1 št. 15 1. pr. bar- chanu všelikých barev po 21/2. 1/2 št. plátna malovaného po 3/4, 10 št. 61/2 1. pr. tafatu na vrkoče po 6 /4, 6 št. cendelfnu na zbytcích po 31/4 zl., 37 1. pr. plátna čer- ného po 3 krejc., 2 št. mlynářského plátna po 2 zl. Frencle 78 liber 26 lotů Libského závaží barev roz- ličných po 51/2 zl., 2 l. 1 lot červených aksam. po 81 zl., 23 l. 26 lotů černých aksamítových po 7 zl., 2 l. 4 loty s trocaunem po 4 zl., 10 l. 18 lotů aksamítových s nítmi po 4 zl., 12 štuk aks. tkaniček po 23/4 zl., 13 š. aks. tkaniček po 31/2. 14 š. po 4/2, 1 libra 11 lotů černých frenelů po 41/2 zl. Boura hedbáví, tkaničky, pasomany, zlato: 30 liber na váhu normberskú boury všelikých barev, libra po 36 šilincích, 8 1. hedb. laciného barevného po 39 š., 5 1. hed. florenskýho barveného po 3 zl., 4 1. h. benátského černého po 53/8 zl., 19 1. h. ben. barevného po 7 zl., 1 1. hed. červeného karmazinovýho po 9 zl, 3 l. bílejch tkanic po 5 zl., 7 1. tkanic bílejch na Libskou váhu po 6, 13 1. pasomanu na Libskou váhu po 31/2, 6 1. tkanic všelikých barev na váhu norm. po 4, 11 unců zlata ten- černého po 26, 143/4 červeného po 31, 85/8 brunatného po 28, 72 popelatého po 28, 741/4 bílého po 28, 30 pro- kotelu po 38, 523/4 zlaté a stříbrné barvy cendelínu po 7 šil.

Strana 648
648 IX. V ulici Melantrychově. kého benátského po 19, 3 l. zlata a stříbra prostředního po 18, 8 uncü zlata falešného po 79%/,, 4 unce taženého stříbra po 17, 18 unců zlata taženého po 24 zl., 4 libry tkanic zlatých váhy normberské po 24!/;, 11 lotů hed- báví bílého polykacího, libra po 5!/; zL, 27 tuctü kno- fiíčků barevných, tucet po 4 gr. č., 5 tuctů knofiíčků polských po 12 krejc. Kapary, korduban: 168 liber kaparu na normberski váhu, centnýř po 111/5; zl, 9 tucty chlupatého kordubanu po 6 zl, !/, t. bíljch skopovych kozi po 25/4 zl., ‘Ja t. bílého kordubanu a černého po 6 zl. Perník normský: 396 táflíček, 32 táfi. po 1 zl. Cukr: 40 liber kuchynského, centnyt po 22 zL, 2 c. pryzyly po 7 zl, 197 liber pryzyly po 8 zl. Pomoranc( 800 za 15 zl, 35 liber kmínu krámského po 4 Bil. Koření: 1 libra kalkanu po 8 zl, 108 I. šafránu arkandského po 7 /5 zl, 41 l. Safránu cimentu po 9!/,, 36 1. š. cimentu de aquila po 8'/,, 33 I. &. rosmfokatu po 9'/, zl., 8 I. kvéta po 65 &il, 248 1. pepte vo 14'/4 Sil. 8 Ll prustvorce po 4 &, 7 l. kulek mu&kátovych po 86 SiL, 182 hřebíčku po 84!/, šil., 106 I. zázvoru po 16, 3 l. zázvoru po 10, 18 l. zázvoru bílého drobného po 12 Bil, 108 1. mandlu ambrozín, centnÿr po 29 zl., 203 sv. Jana chleba c. po 7 zl., 6 z gallesu tureckého c. po 21 2l, 7 L drobnÿho cicvaru 1. po 15 šil.; většího po 20 &, 90 L skofice l. po 20 &, 29 cukrkandi cent. po 96 zl, 968 cukr kanali c. po 43'/, zl., 70 rozinek po 10, 24 cybeb po 21, 57 I. ffki cent. po 12 zl. Palik pantoflholc za 11 zl. 256 liber řeckého vína, centnýř po 12 zl., 7000 li- mamu, sto po 18 šil., 265 liber dřevěného oleje po 10 krejc., 20 liber bavlny, cent. po 36 zl.. 50 koží slanejch za 4'![, zl., 7 liber vizinovych méchejtü 2!/, l. za 1 zk, 2 centnéfe vlaského kopru, libra po 4 gr. m., 195 liber koliandru po 7 d., 260 koZí slanejch, sto po 15'/g zl., 241 liber rejZe, centnyf po 6!/, zl. Dvanáctery váhy malé i veliké, závaží jedno, kteréž drží 32 lib. norm. Stok železnej. 28. 1617. 26. červnu. Rukop. c. 1134 f. 81. (Ambrož Netter z Glauchova s Annou Storkovou.) Podle tolio-sro- cení, kteréž se na poručení pp. místodržících stalo souce strany vejpovědí poděleni, která by proti druhé žalobu vložiti iněla; Ambrož Netter jakožto jeden poručník nad sirotky po Janovi Netterovi pozůstalými, proti Anně, někdy, téhož Jana a nyní Lorence Storka manželce, takovou ža- lobu učinil, jakož šultprief jistý nevyvazený Hanušovi Ha- caltovi z Normberka na 5000 zl. ryn. od uroz. p. Jana Vchynského ze Vchynic, jakožto plnomocníka dotčeného llanu$e na právě jest složen, kterýž — jak na někdy Java Nettera, tak i na Annu — se vztahuje, ale že by se nyní ona Anna z toho vytáhnouti chtéla, pravíc se nebyti povinna jeho pomáhati platiti. — (Obzalované bylo dáno za právo.) Act, fer. IV. post Joan. B. 24. 1577, 81. července. Rukop. ć. 2112 f. 1l. Anna z Ryzntalu, Lorence Storka manželka, vzdává, však teprva po smrti své a prvé nic, statek svůj všicek — i také to, což po nebožce bábě její, Dorotě Rukové, a otci jejím dobré paměti Martinovi Smertošovi z Ryzntalu na domě u černého jelena, na vinicech, ano i to, coż jest se vína po prvním manželu jejím Janovi Netterovi z Glauchova dostalo — Lorencovi Starkovi, manżelu svém —. Act. pridie Petri e vinculis liberali. IX. V ulici Melantrychově. 25. 1879. — Rusop. č. 1052 f. G. 6. (Faltin Kirchmajer proti Laurencovi Storkovi.) Jan Sajfer, mistr tesařský, svědčil: To sem slyšel od neb. Jana Nettera, když sem jemu krovy, podlahy, hranice a, co více potřebí bylo, dělal, že jest mluvil, abych mu udělal vokno jedno na mazhauz a druhý okno z komory kříže udčlavše, aby světlo do té komory jíti mohlo. V obávavše se toho, kdyby druhý soused stavěti chtěl, aby mu toho okna ne- zastavil. S strany pak zdi, Ze jest společná. — Kašpar Stark: O tom vědomost mám, že v tom domě u zlatého nedvěda žlab byl pod oknem, kterýž on Faltin chce zdí zahraditi. A kdyż neb. Jan Netter duom svuuj slavél, tím štítem, v kterým to vokno jest, nehnul a že prvé vždycky nebeské světlo do téhož vokna svobodné svitilo. Taky o tom vědomost mám, že v tom domě u tří konvů záchod nebyl výše vyhnán, než do ty komory, kteráž jest na mazhauze. — (Fol. G. 8.) Lidinila Mizlová: Kdez na mnc žádá svědomí Daniel Zeyda, abych mu svědčila, že v domě u tří konvů na zad v štítu nikda žádných oken nebylo, kromě dvíře v štítu nahoře byly, prkna byly před těmi dveřmi, že se na ně chodívalo, a druhé díra nějaká byla as od jedny cihly, jiného vokna žádného nebylo v štítu. — Pavel Mizl: Ze nazad v štítu žádných voken nikdy nebylo, než toliko dvíře jedny nahoře pod krovem, z nich se chodilo na pavlać prkennou a niże jedno vokynko bylo nad kuchyní nad šindelnou střechou. 26. 1580, 29. února. Rukop. č. 1135 f. 37. (Anna Storková s Ambrožem Netterem.) Jakož jest Anna Storková obeslavší ku právu Ambrože Nettera z Glauchova jako poručníka statku a dětí pozůstalých po někdy Janovi Netterovi, bratru jeho Ambrože, vinila ho z toho, Ze on podle jisté smlouvy při času B. Těla nyní jminulého léta oc 79 měl jí položiti 1000 kop míš., ale toho až posavad neučinil. Protož ona žádá, aby pro nedosti Cinéní té smlouvě zvodu na dim řečený u zlatýho nedvěda jí do- puštěno bylo; poroučeje se v tom k spravedlivému opa- tření. Proti tomu od Ambroże Neltera po vzatćm hojemstvi skrze přítele za odpověď dáno, že on sám jedinej Anně tou žalobou a v ní sumou poslavenou povinen není a to v příčině té, poněvadž smlouva není učiněna mczi samým Ambrožem a Annou, ale mezi Sebestiánem Prunarem a Linhartem Pergcrem a jím tiíetím, a Anna na onen čas soucí právem zvedena do domu u zlatého nedvéda, proti všem třem jmenovaným poručníkům jest do téhož domu zvedena. I poněvadž pochybila pořadu práva a ke všem poručníkům pro nedosti činění smlouvy nehledí, není jí Ambrož tou žalobou povinen. Na to Anna příteli mluviti dala, Ze ty příčiny nejsou právní a ona jiin v ničemž místa nedává, taky jemu proti Jistému zápisu a smlouvě nepostačí, volaje se k průvodůun, Że to ukózati chce. ' Zase Ambrož od sebe mluviti poručil, že na onen čas dva poručníci Sebestián a Linhart se bránili do desk zemských vinice Voslovky Anné kldsti, byv3e jiZ propusteni z poručenství, avšak jim to ncpostalilo, což on též uká- zati se uvoluje. Tu stranám, když o ten spor na průvody se táhly a k nim připuštěny býti žádaly, jest toho od práva dovoleno a jistý den a termin k předkládání prů- vodů jmenován, na kterýž stojíce Anna Storková podala ku přečtení vejpovědi, kterouž se dva poručníci Sebestián a Linhart propouštějí z poručenství, pojištění, zvodu na dům u zlatýho nedvěda, k tomu mluvě, že smlouva se vztahuje na 70CO, ale zvod dopuStén pro tři tisíce a čtvrtej tisíc měl vyplněn býti tohoto léta při času Těla B. 

Strana 649
IX. V ulici Melantrychové. I poněvadž vyplněn není, slušně žádá zvodu na dům u zla- týho nedvčda. Dále ještě jí pozůstávají tři tisíce, ly sou při dckách zjištěny; vejše ukázala troje obsílání, doklá- daje, že ho pro snadší vyrozumění čísti podává, aby se vidělo, kterak se poručníci podle smlouvy v to uvolili, že Anně za její spravedlnost sedm tisíc a jedno sto dati chtějí a tu sumu jí na domě a vinici ujistili. ProtoZ vždy žádá, aby jí pro nevyplnéní jednoho tisíce za rok tento oc 79 zvodu na dům častojmenovaný dopříno bylo, po- roučeje se k spravedlivému opatření. Proti tomu Ambrož Netter poručil mluviti, kdyby žádných odvodů neměl, vidí se mu, že strana sama za něho ukazuje, proč sám není povinen Anně práv býti z toho tisíc kop podle žaloby vložené, neb Anna ukázala z poručenství Sebestiána a Porgera, a že jiní dva na jejich místo nařízení býti mají. Anna pak, věda o tom poruceni, nežádala za to, aby jiní byli zřízení poručníci na místa propuštěných a tak se v tom artikuli sama obmeskala, ježto když se nachází nedostatek vopatrování sirotků, tehdy se toho Zádá pii páu(ch, aby lo opatrili, a tuto Anna sama proti sobě ukazuje, že za to nežádala. Dále ukazuje, že smlouva se stala mezi timi poruéníky a 2e jí všickní tři kladli vinici Voslovku do desk zemských, a tak i vo tento tisíc méla k nim všem společně o to bledětí. Ukázala zvod na dům u zlatýho nedvěda, ale neukazuje, aby sobě po zvodu právo k místu a konci přivedla, ano tuto nechavší zvodu k osobě se utíká. A poněvadž sobě taky některej svůj odvod zhotovil, žádá, aby čten byl: předkem sinlouvu, na klcrouZ se Anna táhne, potom zvod, též i propuštění dvou poručníků z poručenství, k tomu inluvé, Zeto proto sou ukázali již podruhé, na jakej způ- sob se dva propouštějí, že jiní dva mají nařízení býti, a také se ukazuje, že po propuštění dvou Sebestiina a Lin- harla Anna předce se k ním utíkala, ke dekám je při- pravila a tu jí do ltejehž desk vin.ci Voslovku řečenou vložili, kterakž telly bude moci k němu samýmu hledéti, an se to všecko na lii vztabuje. ProtoZ jest ty naděje, že Anna bude povinna ke všem třem hledětí, anebo žá- dlati, aby místo nich dvou, Sebestiána a Linharta, jiní na- řízení byli a ona aby ke všem třem o len lisíc hleděla. Na to přítel Auny Storkové mluvil, 2e jest Anna nebyla povinna žádati poručníků, neb jich nepotřebovala a nepotřebuje, ale Ambrož Netter mohl toho žádati na místě sirotka, davší čísti zřízení zeinské D 22., kdež koho obeslání a v čem zastihne, že jest povinen stíti a tuto se propuštění jich dvou poručníků prvy stalo, nežli Anna Ambrože ku prívu obeslala. ProtoZ mu to nepostačí, aby jí z toho 1000 kop neměl práv býti. Naposledy Ambrož Netter doložil, že Anna o tom mlčí a dává tomu místo, kde jest svý spravedlnosti po- tala hledati jako na domu zvodem, že jest sobě toho k místu a konci nedovedla. A poněvadž jí ničímž není povinen, nechtíc zbytečně zaneprázdňovati, poroučí se k opatření. Tím strany spor zavřely a právu k uvážení se při- pustily ; lu p. purgkmistr a rada — takto o tom vypoví- dají: Ponévadz Ambroz Netter z Glauchova jakožto po- ručník dětí a statku někdy Jana Nettera jsouc z nevypl- néní jednoho tisíce kop míš. za rok oc 79 podle jisté smlouvy mezi n( Annou a poručníky dotčených dětí Net- terových učiněné obviněn, toho podle odpovědi své, proč by tou sumou zadržalou povinen nebyl, jest neukázal a neprovedl, z té příčiny ona Anna při takové smlouvě i pokutách v ní položených se zůstavuje, tak že jí nade- psaný Ambrož, jakožto pozůstávající poručník dětí a statku IX. V ulici Melanlrychové. 649 někdy Jana Nettera, ten tisíc kop za rok oc 79. zadržalý dáti a vyplniti jest povinen, a to do 9 nedělí pořád zběhlých podle práva. Actum fer. 8. post Reminisccre 1980. 27. 1080, 11. srpua. Rukop. c. 1134 f. 168. (Kute- fina Sejdová s porucniky Jana Nettera.) JakoZ jest Kate- Tina, vdova po Stefunovi Scjdovi z Hornscku, jakoito porucnice nad Martinem a Karlem, sirotky po Simonovi Tuchmanovi pozistalymi, obeslavSi poruéníky nad sirotky Jana Neteera, že někdy Dorota z Hoinosfna nadepsanym Martinovi a Karlovi, synům svým, kšaftem odkázala 550 k. m. Proti (omu od poručníků mluveno, když ti sirotci k letům svým přijdou, od toho nejsou, aby těch 550 k. vydati neměli. (Martinovi zletilému byly peníze přísouzeny hned k výplatě, Karlovi až dojde let.) Act. fer. III. post Dionisii. 28. 1615. — Rukop. č. 1009 J. 41. (Sw& domí ku potřebě p. Václavovi Kochovi z Kolburku proti p Lorencovi Starkovi z Starkenfclzu) Mandelfna Melca- rová svčdčila: Když jsem se dostala za p. Martina Smer- toše, iněl dceru Annu a Jana syna s první manželkou, a potumné P. B. z tohoto světa rácil ho vziti, táZ Anna, dcera jeho, vdala se za p. Jana Nettera z Glauchova do domu slove u Nastojtův a nyní u zlatého nedvěda, všecken statek po p. otci a po bübá, která méla düm u cernylio jelena proti Týnu, do několika tisí?, vzala do toho domu, ku p. fanovi Netterovi vnuesla. Pan Lorenc Stark, jsouc tehdáž v službě při krámě u téhož p. Jana Nettera, když bo p. Jana P. B. ráčil z tohoto světa vzíti, ta Anna vo- stala ve všem tom statku a potom přijala sobě p. l.o- rence Starka za manžela, P. B. jim dítky spolu dáti racil. Potom když několik Jet spolu byli, P. B. ráčil na ni ne- moc vložili, já jsem jí řekla: Anna, učinila bych ňáký pořízení pro ty děti. A ona mi dala za odpověď, že jsou dobře opatření, že jest p. Lorencovi zápis učinila s dětmi. A když jsem jí řekla o Annu, dceru po p. Janovi Nette- rovi, ozndmiia mi, že jí 1000 kop vyminila. | zcmfreli všecky děti, které s p. Storkem zplodila, před její smrti, kromě dvě dcery zůstaly, Mandalína a Alžběta. Mandalínu vzal sobě p. :luv Koch za manželku, ta taky: umřela, Alžběta voslívá ještě při p. otci. 29. 1616, 20. června. Rukop. č. 1069 f. 200. (Svědomí ve při o nenáležitou vejtržnost nad Václavem tru- bacem.) Rehot Spalek ponocny: Ke druhé hodiné na noc byli sme při ohni na podloubí před Clovíckovic, stal se kiik z Konešovie ulice: ponocní, podte sem. J Sh sme tam aZ k zadku domu p. primasa. I našli sme ty mlá- dence s hospodářem od stříbrného nedvěda a on nés žádal, abychom je do vězení vzali; že sou jednoho pose- kali. Jan Trojan ponocný: Přišla ňáká děvečka, volala na nás, abychom šli, Ze sou tam hákyho člověka posckali, toho trubace. Pribélinouc k škole sv. Michala trefili sme na ty dvě osoby. P. Ondřej, hospodář od zlatýho nedvěda, pravil, že sou mu to oni udělali, a poroučel, abychom je vzali do vězení, že živ stězkem bude. — Mates Gerstlauer: V zimě nočním časem byl křik bíízko u domu farního sv. Michala, já jsem z svÿho domu z vokna do uličky vyelíd, a tu sem viděl, že dva se tu v snčhu tahali, měli jeden kord. — Ondřej Bystrský: Dne 30. měsíce ledna by.Si týž trubaè u mne na truňku pivu: rakovnického s Janem Mřenkem, přišel ten Zelenohorskÿ a David Menzl a posadili se za jiný stůl. V tom jsou jako my za svým stolem, tak trubač s Mřenkem pokojné pili. A v tom Mřeněk pryč odtud odešel. Vaclav trubač několi- krát se pocbytil a chtěl za ním z domu jíti. Vidouc já 82 

Strana 650
650 IX. V ulici Melanirychove. pak ho tak hrubě truňkem obtíženého, jej sem za to žá- dal, aby u mne pies noc zistal. On se tim vymlouval, že pán jeho (Přech Hodějovský z Hodějova) skuro žádný čeládky sebou zde nemá a k tomu také že hosti má, že musi troubiti. Nemohu védéti, kdo jest z nich nejprvé komu připil, tak až Václav trubač dostal se mezi né, tu spolu na bratrství pili, na instrument bráli a na ráno sobě připověděli, aby se na saňkách vozili. A Mencl a Zeleno- horský s trubačem sc pěkně rozešli. Válav trubač asi po čtvrt hodině taky z domu vyści. Kdyż z domu vyšel, stal se křik od děvecky mé: Václav trubač se scká! A já souc rozstrojeny mezi né až za faru sv. Michal bóżel a trubace pfed domem pani Teyflovy zranćnyho polkal. 80. 1618, 5. února Rukop. ć. 2233 f. 390 Jakož jsou na porucení pánüv radnich p. Jan Susir z Goldburku a Jakub z Agru — nad Zuzanou a Anunou, też Lorencem, a Martin Smertoš nad Alžbětou, dcerou a synem po p. Lorencovi storkovi z otorkenfelsu zůstalými, od pánů na- řízení poručníci, na spisu své zdání, jak by slatek — ob- zvláště pak handl kupecký — veden býti mohl, i také jak véritelové k svým sumám přijíti mají, jsou podali, v příčině jehož pánů ráčf — vyměření činili: Pokudžby paní Lidmila Nerhofová, jakožto jedna dcera neb. p. Lo- rence, se pannami Alžbětou, Zuzanou a Aunou, sestrami svými — ten statek spravovati — chtěly — povinny budou vše uručili. (Což se 15. února t. r. stalo.) 81. 1019, 8. ifjoa. Rukop. č. 2234 [. 352. Stala se smlouva mczi p. Janem Susterem z Goldperku, prubf- řem zemským, i va místě Jakuba z Agru, poručníky Lo- reuce otorka, sirotka let nemajícího, paní Lidmilvu Ner- hofovou, paní Annou Kirchmajerovou a pannou Zuzanou, bratrem a sestrami vlastnfmi z Storkenfelsu, z jedné a panf Alžbětou, manželkou p. Frydiycha Sporenfle, měštěnína Nov. M. Pr., odtud z Storkenfelzu, z strany druhé a to taková: Jakož jest paní Alžběta Sporenflová obeslala pány poručníky, aby jí domu Nastojtovského u zlatých nedvědův v Konešovic ulici ležícího i jiného všeho statku někdy paní Anně z Ryzntalu, matcii jejf, nâleZitého k rozdélen( na dva díly postoupili; před tím pak jest se táž paní Alžběta dvou vinic spupnych d:kami zemskými řídicích, kierychż jest tak někdy paní Anna z Ryzntalu a po smrti její p. Lorene Stork z Storkenfelsu, p. otec její, v držení byl, jako dódictvi svóho sama ujala, o ceż mezi nadepsa- nymi velikć nedorozuménf vzniklo — i takto se smluvily, že jsou paní Alžběta Sporenflová, pani Lidnula Nerho- fová, paní Anna Kirchmajerová a panna Zuzana od spra- vedlnosti své, kterouž jsou sobě lak na témž domě jmíti poklädaly, dobrovolné upustily, a na Lorence Storka ze Storkenlelsu, bratra svého, piivedly. Za takové právo se při paní Alžbětě Sporenflové ty vinice dvě, jedna Kar- touska a druhá Voslovka, zůstavují. Co se hor alounových 142 kukusu na horách v Jauštorfu a v Chomutově dotýce, kterýchž p. Lorenz Stork až do své smrti v držení byl, právo na ně se převozuje na paní Lidindu Nerhofovou a paní Kirchmajerovou a pannu Zuzanu. V ulici Železné. Číslo pop.. 486. l. 1447, 27. dubna. Rukop. č. 90 f. 146. Niclas Wozicky cerdo ct Ursula emerunt domum in plathica l'errca situatam inter Matheum ferratorem ex una ct domum Ka- derzawkonis plathea mediante erga Margarctham, relictam 1X. V ulici Železné. Niclasii Fuxzogl, Nicolaum et Wenceslaum, natos eiusdem, pro XXXVI s. Act. fer. V. ante Phil. et Jacobi. 9. 1449,5.června. Rukop. č. 2099 /. 1058. Wen- ceslaus, natus Petri Pala, recognovit, sc percepisse ab eodem genitore suo et Ursula, conthorali ipsius, noverca ipsius, domum in platea Ferrca situatam inter domos Ma- thie fabri et olim Kaderzawkonis plateolla mediaute, pro sua porcione hereditaria. Act. fer. V. post Pent. 3. 1451. — = Rukop. č. 2119 Jf. D. 9. Ve Jméno božie amen. Já Petr Pala, mésténin Star. M. Pr, oznamuji tiemto listem, że ačkoli dopuštěním božím ne- mocen jsem etc. najprve a přede všemi jinými věcmi učinil jsem a ustanovil a činím a ustanovuji opatrnć lidi Martina, Piknuoskova syna, a Jana u Stříbrských, prólely mé milé, všech věcí dole psaných pravé a mocné poruc- níky, véře jim nad jiné, že sě k tomu s pilností pricin&ti budú, aby podle iné vuole tuto vypsané tak všecko šlo i k miestu i k konci bylo privedeno skutećneinu. Podle toho pak jakoż podle smluv svadebnich mezi mnú a paní Uršulú, manżelkiń mu, smluvenych tak jest vymieneno, abych já za zdravého života nebo v nemocné jsa posteii XII k. gr., komuž bych chtěl, odkázal, z těch Burjanovi, synu mému starSieu.u, odkazuji 111l, Vañkovi, synu wómu mlacsiomu VI k. gr. a na opravenie kostela sv. Marlina 11 k. Jakoż jscin zahradu kúpiv z Vahkovych penéz, syna mého, dal za túž zahradu V k., jest vuole má a tak ted rozkazuji i porúčiem, aby ty penézi tému2 Vahkovi zase byly vráceny a dány. ltein llll sudy Zitavské víua syuóm mym zaten statek, klerýž jim paní Margreta, babka jich, byla odkázala a já pobrav jej i utraul, otkazuji a oddávám. ltem odkazuji Burjauovi zvlásté XX k. aby mu paní Ur- 3uli, mauzelká má, bylo dáno a to i ona sama svolila jest k témuz. ltem odkazuji témuž Burjanovi plášť muoj Serÿ, panciecË lepší, meče III i vBicku jinü brah mú. Ostatek pak všeho statku mého, to jest duom, v němž bydlím, a všecky nábytky a vinici, zahradu i jiné všecky věci — kromě domku 1naleho, kleryż Vanćk, syn muoj, dřieve knihami zapsán již iná, odkazuji inocně paní Uršule, m. mé —. (Bez dne.) 4. 1454, 17. července. Rukop. č. 2105 f. 2. Petrus cirologus et Margaretha emerunt domum inter do- mos Tosskonis Kaderzawek et Matie fabri, crga Wences- laum, baccalarium arcium liberalium, natum olun Petri Palonis pro XXXV s. Act. die Allexii. 5. 1459. — Petri [Parziezek?) cirologi. 6. 1473. — Anna, relicte Petri Parziezek. 7. 1486. — Rukop. č. 2100 f. 18. Anna, relicta Petri. Parziezek. 8. 1494, 97. listopadu. Rukop. é. 2107 /. 72. Thomas de ungelto et Anezka einerunt domui in l'errea platea penes domum Johannis institoris et domum Stani- slai Ssarka plateolla mediante erga Annam, relictam Pelri Parziezek, pro XXXVII! s. Act. fer. V. ante Andrec. 9. 1508. — Rukof. ć. 2108 f. 23. Anezka, re- licta Thome de ungelto et Johannes [Celny*?], filius ipsius. 10. 117,18. května. Rukop. c. 2108 f. 204. Ofka kramárfka koupila sobé a Janovi Pickovi duom v Zclezné ulici ležící na rohu vo uličku Václava Cufidly a podle Zachate Melúna od Jana Celného za 80 k. pr. Act. fer. lI. ante octavam Ascens. d. (R. 1522 splácí již Jan Pecka.) 11. 1620, 27. ánora. Rukop. c. 2109 /. 136. Jan Trepka $majdír a Anna koupili duom mezi domy Zachaře Capka z Clhivojence a Pavla Cuřídly ob ulicku od Jana 

Strana 651
1X. V ulici Železné. Pecky hrnčíře za Act. fer. II. Malei ev. . 12. 1658, 2. kvétna. Rukop. ć. 21I7 f. 287. Václav Cefen a Kalcrina koupili duom mczi domy Jana Trepky a Augustina apatykófe ob ulicku od Jana Trepky za CC k. č. Act. fer. 111. post Philip. et Jac. 13. 1555, 27. února. Tamléž f. 332. Tomáš Sedmi- prstaj a Anna koupili duom v Zclezné ul. mezi domy Angustina apatykdïe ob ulicku a Jana Trepky od Václava CeFena za CC k. è. Act. fer. INN. Cinerum. 14. 1561. — HNukop. ć. 2118 f. 8. Zmocnén jest Hanuš Hermštorí na místě Franc Tuchara a Linharta To- mana — domu Tomáše kramáře a Anny m. j. pro 875 k. m. 15. 1563, 11. února. Tamléž f. 41. Fabian likan a Dorota koupili duom mezi domy p. Augustina apalykáře a Jana Trepky obostranně od Jifika Hamerpergara, slu- Zcbuíka Linharta Tomana a Franc Tuchara, mé&ténínuov Normberskych, za 160 k. ¢. Act. fer. V. postridie Scho- LXXX k. pr. post laslice. 16. 1569. — Nukop. ć. 2121 f. 258. Dorota Ilkanová. 17. 1670. — Tamież f. 308. Dorota llkanovi. 18. 1573, 22. dubna. Rukop. 6c. 2118 f. 338. Václav Synek a Anna koupili duom vedle domu Valentina Jirky mydláře a uličky od Kašpara Cejdlara a Doroty za 2912 k. č. Act. pridic Gcorgir. 19. 1597, 17. července. Rukop. č. 2113 /. 29. Jarolím Angrman Smejdif koupil doom mezi domem Kříže: Maura mydláře a uličkou od Václava Synka za 400 k. č. 20. 1608. — Jeronyma Angrmoni. © 1664, 20. kvétna. Rukop. 6. 2116 [. SI. Stanislav Svojanovsky koupil düm od Jakuba a Mandaleny, dětí po Jarolimovi Angrmanovi a m. j. Safe za 600 zl. ryn. Číslo pop. 485a. (U desiti pannen. l. 1446, 8. biczna. Rukop. ć. 90 r. 130. Mathias faber ct Margaretha emerunt domum in Ferrea platca inter domos Margarethe, relicte Niclasii Fuxcogl, ex una et Ilanussii suloris erga Claram, reliclam Henzlini ferra- toris, pro XXVII s. Act. fer. Ill. ante Gregorii. 2. 1459, 94.dubna. Aukop. c. 2/05 f. 101. Mathias institor ct. Katherina. emerunt. domum inter domos Ha- nussii sutoris ex una et Petri cirologi parte ex altera erga Margaretam, relictam Mathic fabri, pro LX s. Act. fer. UL post Georgii. 3. 1473, 27. Eervence. Rukop. ¢. 2105 /. 335. Petrus calcariator ux et Dorothea emerunt domum inter domos Anne, relicle Parziczek, et Ilanussii sutoris aput Wences- laum Zeleny cl Kathcrinam, uxorem eius, cum consensu dominorum, que domus fuit orphanorum Mathie institoris, pro LX s. bo m. Act. fer. I. post Jacobi. 4. 1481, 8. listop. Nu£op, c. 2106 f. 93. Hanuss Ssular de Waysmburg mercator et Margaretha emerunt domum inter domos Fux sutoris et Anne Parziekonis aput IX. V ulici Železné. 651 Andrcam ssmayderz ct Petrum | Fuxa calcariatorem, pro LX s. pr. Act. sabbato post OO. SS. 5. 1483, 11. п». Tami: f. 129. Georgius auri- faber ab aurca aquila cmit domum inter domos Parzis- konis ct Lekssonis sutoris aput Hanussium dictum Ssular de Waysmburk pro CI, flor. ung. Act. sabbato post Dionisii. 6. 1484, 19. srpna. Tamléz f. I41. Swata, relicta Hanussii. barbitonsoris, emit domum — aput Georgium aurifabrum — pro LXXX s. pr. Act. fer. V. post Assumpt. M. V 7. 1488, I8. bina. Tanmlez f. 224. Ludmilla, Jo- hannis pannificis conthoraiis, emit domum inter domos Anne, relicte olim Petri Paiziczek, et Lckssonis sutoris crga Swatam, rclictam Hanussii barbirasoris, pro LNXXV s. gr. Act. fer. III. post Letare. 8. 1607, 25. srpna. Rukop. č. 2108 J. 7. Mates a welone et Anna emerunt. domum in platca Ferrca inter domos Johaonis institoris et Martini sutoris a Johanne in- stitore et [udmilla, conthorali eius, pro CXXX s. gr. Act. fer. INIT. post Bartholomei. 9. 1618, 19. října. Tamtéž f. 129. Mates od Me- lina vzdal duom svuoj v Zelezné ul. mezi domy Jana kra- máře a Pražáka ševce Václavovi, synu svému. Act. fer. 111. post Luce ev. 10. 1517, 7. července. Tamtéz /. 205. Václav od mc- louna vzdal duom svuoj ležící v Železné ul. podle Jana Cclného a Martina ševce Zachařovi, bratu svému. Act. fer. 111. post Joh. 1Ius. LI. 1521, 17. ledna. BRukop. ć. 2109. f. 150. Martiu řečenaj Marck a Zuzana koupili duom ležící mezi domy Matúše ševce a Jana Trepky śmajdere od Zachaie Melina z Chvojence za CXXX k pr. Act. die Anthonii. 12. 1522, 15. února. Tamtéž f. 221. Simon Vuoz porybný a Ludmila koupili duom mezi domy Matíše ševce Prazáka a Jana Trepky Smajdéfe obostranné od Martina Marka za CLXX k. pr. Act. sabbato post Valentini. 13. 1528, 7. října. Tamtéž. Simon Vuoz a Lud- mila vzdali sii duom svuoj — Václavovi, zeli svému - . Acl. fer III. post Francisci. 14. 1598, 15. října. Rulkop. ¢. 2110 f. 280. Jan ; Trepka a Anna koupili duom v Zelezné ul. mezi domy Martina Pražácka a téhož Jana Trepky domem od Václava | Jaroše va CL k. č. Při tom toto vymicuěno jest z rozká- zan{ pinvov, aby tóbeż domu on Jan Trepka k svému, v němž bydlí, nepřipojoval ani spolu v hromadu stavěl, než aby dva domy byly la“, jakž za starodávna vyslaveny js. Act. fer. V. ante. Galli. 15. 1582, 8. března. Rukop. č. 2153 J. 564. Jakoż jest obvinil Martin Prazák švce z Zelezné ulice Jana "Tropku, souseda svého, kterak by on stavèje v domu svém podle něho zed, kterdż domu Marlinovu, na niż jest štít, náleží, on tu zed pro svć stavení jest lámal a ztenčil, takže on Martin pro takové zdi lámání a zlenčení obává se škody na domu svém, neb v té zdi všecky trámy své má; a také kdež mají s jinými sousedy dvorec společný, že jest na témž dvorci dříví skládal a Jan Trepka že jen sobě sám osobuje. Jan Trepka k tomu praví: Což dělal anebo dělá, že to činí z znamenité polřeby domu svého a vidí se jemu, že jest bez škody sousedu jeho. A také že ve svém dělá i v též zdi troje sklepy má a že jemu tak dobře při ní opatřití náleží, jako sousedu jeho. A coź se dvorce toho dolýče, poněvadž tu dva domy drží, že k těm 82° 

Strana 652
652 IX. V ulicí Železné. domuom při témž dvorci větší díl a svobodu má. Tu páni úředníci šestipanští — vypovídají: Poněvadž on Jan Trepka stavěje při svém, do domu doté zdi klenutí n prampouchy lomil a něco při ní poztenčil, protož přišlo-li by kdy k tomu a ta zeď že by se v kterém místě hnula na škodu domu Martinova, to on Trepka i jeho budoucí mají opra- vovati. A dvorce toho aby tak užívali společně, jakož jsú předkové jich od starodávna užívali. Act. fer. VI. ante Gregorii. . 16. 1539, 26. cervna. Rukop. ć. 2111 f. 261. Jan Stros z Salcpurku a Kateřina koupili duom — od Jana Tropky za CLXXV k. č. Act. fer. V. post Joh. B. (Zru- Écno r. 1640.) 16°. 1541, 8. listop. Rukop. &. 534 7I. f. 65. Staly sc smlávy svadebn( me;i Janem Trepkou na místě Alžběty, dcery své, a Adamem Talkem —. Act. fer. lII. post Leo- nardum. 17. 1557, 25. února. Rukop. c. 2117 f. 380. Jan Trepka vzdal duom svuoj, kleryZ má v Železné ul. „ Janovi a Václavovi, vnukuom svým — na takový zpvosob, aby Adam Tatek, ze( jeho, s Alžbětou, manželkou svou, dcerú jeho, v moci své taj2 duom měli do vuole své, jcj opa- trovali i jim ho dochovali. Act. fer. V. post Mathiam. 18. 1568, 26. listop. Rukop. č. 2118 f. 62. Jití Be- nackej a Alžběta koupili duom mezi domy Fabianovÿm a Hanswirtovým od Adama Tatka a Jana a Václava, sypuov jeho, za 226 k. č. Act. postridie Katherinae. 19. 1566, 6. března. Tamtéž f. 125. Valentin Jirka mydlář a Alžběta koupili duom mezi Hanušem Wirtem a Fabianem Ilkanem od Jiříka Benátského za 225 k. č. Act. fer. JU]. post Transl. s. Wenc. 20. 1578. Rukop. č. 2122 f. 271. Jirka a Alžběta zapisují dluh na domě. 21. 1580, 28. července. Rukop. ë. 2112 f. 80. Valentin Jirka mydlář vzdává dva domy Kateřině m. své. Act. fer. V. post Jacobi. 22. 1582, 3. září. Rukop. č. 2205 f 5. Ve jméno sv. a nerozdilnć Trojice amen Valentin Jirka mydlář, měštěnín Star. M. Pr., jsa v tento čas boží rány morové nemocí navštívený, učinil jest kšaft v pondělí po sv. Jiljí Valentin l. LXXXII —- (Vdova jeho Kateřina patrně vdala se za Kříže Maura.) 93. 1699. — Rukop. & 2179 I. f. 141. Někdy Kříž Maur mydlár. Dcera jeho Katerina provdala se za Oldřicha Ertla, otčímem stal se Mates Weyssoch. 24. 1601, 26. ledna. Rukop. č. 2232 f. 4. V pátek po Obraceni sv. Pavla stal se popis statku po KifZovi Maurovi mydlári na žádost Kateřiny, po něm pozůstalé vdovy, a již Matesa Wajssocha manželky, kterýžto inventář ona scpsavSi, Ze jest jej zcela spravila, na svědomí své přijala.. Předně duom, v kterémž bydlí, u sv. Haštala, druhej dům v Zelczny ulici, düm třetí mezi domy Jana Pachovského & Kakáskem. (Déti jmenuji sc Daniel a Mi- kuláš Maurové.) 25. 1601, 10. října. Rukop. č. 2179 11. J. 60. Staly se smlouvy svadebnf mezi Matesem Wajssochem z jedné a Kateřinou, po někdy Křížovi Manrovi mydláři vdovou. 1681, 3. února. Rukop. č. 2234 f. 371. Stala se smlouva přátelská wezi Dorotou Slajerovou po neb. Mar- tinovi Slajerovi, a Janem Dvorským z Grylí Hory, lak jakož jsou Jan a Daniel, bratří vlastní Maurové, i na místě 2 Jifikem Totilem, IX. V wlici Železné. Mikuláše, bratra jich na rozumu nestatečného, jakožto ná- padníci po Křížovi Maurovi a Kateřině m. j. dům v Ze- lezné ul. ležící u desíti panen od starodávna řečený za 650 k. m, smlouvu trhovou nebožtíkovi Martinovi Slaje- том! prodali — činí narovnání o dřevnici. Cislo pop. 485 b. (Dům u bílého koně.) 1. 1454, 30. července. Rukop. é. 2105 f. 22. Wen- ceslaus barvieř — resignat bona sua — suam post Mor- tem Dorothee, conthorali sue, Simoni ct Sigismundo, pueris suis. Act. fer. III. post Marthe. 2. 1476. Rukof. č. 2119 f. S. 7. Hanuš švec odkazuje d. v Zelezné ul. podle domu Michala bar- vieře Elšce a synóm Mikulášovi, ILekšovi, Jankovi, Jírovi a Lukášovi. 8. 1490, 6. fljna. Rukop. ć. 2106 f. 285. Lckess sutor et Katherina emerunt domum in Ferrea platea inter domos Johannis institoris et Wenceslai barbirasoris aput Elizabeth, matrem suam, Nicolaum Herfikess, Johannem, Georgium et Lucam, fratres suos, filios predicte Elisabetb, pro L s. pr. Act. fer. 1IlI. post Francisci. 4. 1500, 5. května. Rukop. č. 94 II. f. 164. Stalo se podělenie všeho statku po J.eksovi, Sevci zuostalého mezi Kateřinú, téhož Lekše a již Matúše ševce manželku, Pavlem, Reginú, Vác!avem a Johannú, dětmi jejími s na- depsaným Lekšem, že duom, v klerémž Kateřina s Ma- em manželem svým, ležící v Železné ulici vedle domu Lidmily kramátky, a vinice Fecen4 Nedoruo&tovská — má zuostati pri MatííSovi a Kalefiné, manżelce jelo, z toho pak tíž těm sirotkuom mají vydali CXII kop pr. Act. fer. III. ante Stanislai. 5. 1501. Tamlez f. 81. Katherina relicta Lekssonis suloris fassa est, se percepisse XXV s. gr. m, quas eidem predictus Lekess legavit, a Martino, fratre et commissario dicli Lekess. 6. 1507. Marlini sutoris. 7. 1526. Rukop. č. 99 jf. 215. Stala se smliva mczi Zygmundem Frajskolem kupcem v Praze a Šimonem Vozem a lo taková kdeż Simon Vuoz a Vaclav, zeť jeho, s manželkami svými dlužní: jsúí spravedlivého dluhu Zygmundovi Frajskotovi MLXXX1 k. XVII gr. m., kterýžto dluh témuž Zygmundovi takto se svolili, plátce býti: Najprv mají z register svých on Václav, zeť Simona, okázati dluhuov svých na svých dlużniciech XII C k. m. Zygmundovi Frejskotovi. A na ty dluhy má zjednati Zyg- mund prokuratora, kteryż by toho pilen byl, a ty dluhy na jistých osobách podle cedulí řezaných vyupomfnal. A Václav, zeť Simona, při témž prokuratorovi má bývati pro širší zprávu a s ním slávati. Jestli by pak který z lýchž dlužníkuov jmenovaných buď umřel nebo dluhu odpieral ancbo plátce býti nemohl, tehdy Simon a Václav mají Zygmundovi na jiném ukázati anebo ten dluh zaplatiti: —. 8. 1526. Tamtéž f. 228. Stala se smlíva o dluh JI M III C LVIII k. gr. m. mezi Simonem Vozem, Václavem Stiiebrskym kramáfem a Apolomá m. j. z jedné a Jeronymem a Barlholomèjem bratffmi, Jakubem Retlin- garem, Michalem Salspurgarem, Stépanem Fukéèkem, Adamem, služebníkem Nyclovým, Prokopem Tonrajzem, Kryzostomem Hlavsú, Alexandrem Vla- chem, Bernarlem a Janem Svábem, Bernartem Fejrarem, 

Strana 653
IX. V ulici Zelezné. Michalem od korun, Nešporem řezníkem, Jiříkem Velikem a Jakubem Zidem, věřitely jich —. 9. 1529, 13. září. Rukop č. 2153 f. 403. Martin, švec ze Zelezné ul., a Jan Trepka kdež měli mezi sebú nesnáz, že jest zavěšen byl krov na železích od domu Trepkova k jehlám v štítu Martinova domu a to že se jest stalo bez povolenie Martinova, — páni úředníci šestipanští vypověděli: Poněvadž v tom štítu on Trepka žádné spo- lečnosti nemá, rozkázali těch żelez dobyti. Act. sabbato Philippi. 10. 1532. — Martin Pražák švec. ! 1]. 1583. — Rukop. &. 534 Il. f. 54. Staly se sinlívy svadební mezi Matísem Hynkem a Dorotou. Véno dal Jan Hlavsa z Liboslavě. 12. 1686, 5. srpna. Rukop. č. 2142 f. R. 6. (Kšaft Matouše Pražáka z Zelezné ulice.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme naším tímto listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, kterak Mathúš řečený Pražák, švec z Zelezné ulice, někdy soused náš, učinil kšaft a své vuole poslední poručenství v so- botu den Matky Božie Sněžné léta Božího tisícího pětistého třidcátého šestého při přítomnosti uroz. vladyky pana | Martina z Vlkanova od Zlatych kií2uov a slovutného pana Jakuba kožišníka z Caletné ulice, spoluradnfích našich, jenž k žádosti jeho z našeho povolenie a rozkázání s písařem naším k němu byli jsú vyslání a toho jeho poručenství takové před námi učinili oznámení, tak Ze on Matliás jsa pamčti dobré a svobody rozumu zdravého užívaje, nechtě tomu rád, by o statek po něm zuostalý kteří svárové a nesnáze mezi přátely a příbuznými jeho po smrti jeho se dáli, vuoli svú oznámil jest takovýto: tak že domu svého, vněmž bydlí, a k tomu vinice své, kteráž slove Nedoruš- kovská, nad Radlicí ležící, hotových peněz a podle toho i jiného všeho statku svého inovitého i nemovitého, kdež by ten a na čemžkoli záležal aneb kterým a kterakymkoli jménem mwož a mohl by jmenován, nalezen i optán býti, činí a ustanovuje pravé a mocné poručníky opatrné Vá- clava Trubku, Jiříka Kořínka, Jana Matku a Mathúše Bí- lého z Nožířské nlice, měšťany Star. M. Pr., přáte'y své zvláště milé, jichžto jest se dožádal, věře jim nade všecky jiné lidi smrtedlné, že se v tom ve všem věrně a právě i spravedlivě podlé této vuole jeho jako dobří lidé zacho- vají a jednomu každému, jakž níže dotčeno a odkázáno jest, vydají — jináče toho nečiníce. Při tom oznámil, že duom svuoj, v němž bydlí, výš dotčený, odkazuje a mocně po své smrti poroučí a dává Janovi pacholeti, Ilynka ševce, mčěštěnína již psaného Star. M. Pr., synu. Jestli pak že by téhož Jana od smrti pán Buoh neuchoval, tedy ten duom aby připadl na téhož Hynka, otce jeho, a na druhého syna jeho plným právem. Což se pak vinice Nedoruškovské výš dotčené dotýče, oznámil, ta aby byla s užitkem od svrchupsanÿch poručníkuov nu slušnosti prodána a také tomu člověku, kdož by jí nezahubil, ale dostatečně a pilně spravoval i opatroval, a z té vinice, začkoli prodána bude, aby svrchupsaní poručníci Václavovi, pastorku jeho, jestliže by se ve čtyřech létech navrátil, poněvadž od osmnácti Jet v Praze není a nebyl, vydali sto kop grošuov a dva- nácte kop grošuov vše českých beze vší otpornosti a vše- lijakého zadrhování; pakli by se v těch čtyřech létech nevrátil a nepostavil, tehdy těch sto kop grošvov a dva- nácte kop grošuov vše českých aby dáno bylo od týchž poručníkuov k sv. Pavlu do špitála za braní Poříčkú, tak jakž tu sumu nyní dotčení k témuž záduší odkázal. A což by vejše přes tu sumu již dotčení z též vinice peněz po- zuostalo a k tomu také z hotových po odkázání, tak jakž 2X. V ulici Železné. 653 níže dotčeno jest, přebylo, to všecko aby obráceno bylo na skutky milosrdné a za to za všecko aby sukna a jiných potřeb poručníci nakoupíce mezi chudé a nuzné lidi pána Boha bojící, kdež by se jim za nejužitečněji zdálo a vi- dělo, ve jméno Božic rozdali. Dále oznámil, což se pak hotových všech peněz dotýče, z těch předkem odkázal k sv. Micbalu v Star. M. Pr. na kruchtu v kostele, aby kamenná dělána byla, 10 kop gr. č., tak jakž pan Du- chek z apatéky od Lilium byl toho úmyslu a chtél ji za- číti dělati; item do cechu ševcovského v témž Star. M. Pr. 10 kop gr. č.; ilem Benešovi apatekáři v Zelezné ulici 5 kop gr.; item Kateřině, kuchařce své, pět kop gr. a k tomu dvě peřině, dvě podušce, polštář a cíchy, aby na to na všecko jí dali a čtyři prostěradla; item Křížovi u Jana kolláře v Dlúhé třídě 5 kop gr. a Hyn- kovi ševci výš psanému též 5 kop gr., vše a všudy na český groš počítajíce, a k lomu, což jest koli šatstva v tru- hlách i všech svrškuov v domu, to všecko i s Uruhlami témuž Hynkovi ševci odkázal a mocně poručil. — K jichžto před námi vuole poslední nadepsaného Mathúše Pražáka ; o statku jeho vyznání a vysvědčení tčeh všech artykuluov v tomto kšaftu na potvrzenie (kromě toho jednoho, kdež Václavovi, pastorku svému, sto a dvanácte kop grošuov vše českých, tuk jakž výš dotčeno jest, odkázal, neb po- něvadž jest podle práva státi nemohl, jakž nález náš o tom ukazuje, tak také z tohoto kSaftu jest vyñat) peèel menší oc v pondělí po sv. Alžbětě vdově léta svrchu- psaného. 18. 1639. — Dům někdy Pražákův. 14. 1656. —' Viz výše str. 370. č. 8. (při čísle pop. 925 b). 15. 1555, 5. srpna. Rukop. 6. 2117 f. 342. Murlin bradjt a Mandalena koupili duom v Zelezné ul. podle domu svého a lrepkova od p. Petra Hlavsy z Liboslavé a Doroty, sestry jeho, za CCL k. &. Act. pridie Transfig. 16. 15692, 18. června. Rukop. č. 2118 /. 27. Ilana Wirt a Hedvika koupili duom ležící mezi domy Trepko- vým a Marlina bradyfe od téhož Martina za 250) k. č. Act. fer. V. post Vitum. 17. 1593, 20 května. Rukop. č. 2205 f. 149. Ve jméno P. B. — Já Jan Wirt. — známo činím touto mou vlastní rukou — předně co se deery mé Alžběty, kleráž Matesa Gintera má, dotejce, takto o tom nafizuji, ponè- vadž jsem jí prve mnoho dal, pročež by mým dětem, kteréž s mou manželkou Reginou mám, tak mnoho jed- nomu každému z nich z statku ijf Nejprvé jak jest Jiříka Wilholce sobě pojala, dal jsem jí v vén& 900 k. m. a krámskych vécí za 80k. a poctivou vejpravu i veselí strojil, také stiíbrny pás jsem dal. Dile když sobě Matesa Gintera za manžela pojala, také jsem jim veselí svadební vypravil, kteréž mne víceji nežli 80 kop stálo. To jím všecko odpuštěno býti má. -— Co pak se dáleji toho domu, v kterémz muoj zet Males Ginler a dcera má Alžběta bydlí a ten leZí zn staroméóstskym rathouzem proti kostelu sv. Mikuláše, dotýče, ten jsem já za 400 k. koupil a dceři mé Alžbětě zapsán jest. — Dále co se všeho mného statku, domu, dluhuov, zboží — do- týče, i to všecko manželce mé Regině odkazuji — toliko, aby každému dítěti, kteréž já s ní mám. když by k letuom přišlo, 100 kop dala. — Datum etc. Jan Wirt. (Publiko- vano 1. 1595.) 18. 1600. — Rukop. C. 2231 f. 413. Regina, někdy Jana Wirta, jiZ Václava Straky inanżclka, zapsala dluh na domu svém v Zelezné ulici u bílého koníčka ře- čeném. 

Strana 654
654 IX. V ulici Železné. 19. 1600, 2. kvělna. Rukop. 2148 /. 24. Jakoż jest spor počal býti mezi Janem AuSpergerem jehlařem a Václavem Strakou o udělání nějakého vokna ze sklepu Jann na dvůr Václava Straky obráceného, při kteréžto zdí: dříví I jiné věci k pohodlí svému týž Václav jest míval, a pro zastínění jeho a zastavení: tím dřívím Jan Aušperger trpěti toho nechtěje zbraňoval. I takto se smlu- vili, Ze to vokno zc sklepu prolomené züstali v tom způ- sobu má a Václav Straka takové pohodlí dříví tu skládání při té zdí okolo toho vokna požívati má, však lak, aby IX. V ulici Železné. též vokno dřívím v světle nezastavoval. po Cantate. 20. 1606, 3. Václav Straka a m. jménf. ® 1628, 26. bfezna. Rukop. 2114 f. 325. Jan Dvorský z Gryfí: Hory a Alžběta koupili dům u bílyho konč mezi domy dčdicúv Maurových a Martina Šlora od Reginy, vdovy po Václavovi Strakovi. Stalo se v outerej listopadu. Nukop. ¢. 2113 J. 414 j. Regina vzdávají si obapolně své IX a. Na Velkém náměstí (strana jižní). Číslo pop. 462. (Dům u vola, Legátovský, Smertošovský.) ). 1454, 18. listopadu. Rukop. č. 2105 /. 30. Strenuus dominus Johannes de Cunwald ct de Drazicz suo cl Boluslai, fratris. sui, nomine resignavit domum ipsorum, quc sita c.t in acie ex opposito prctorii penes domum Matic Oremus immediate. famoso Przcchoni dc Badkowiez — co omni iure, proul mct cum fratre suo post mortem Johanuis, xubcamerarii regni Bohemie, geni- ioris. ipsins, habuit. Act. fer. 11. ante. Elisabeth. 2. 1455, II. února. Ztunlez f. 35. Gregorius gla diator et. Benigma. emerunt. domum. ad bovem dictam silam in acie ex opposito pretorii pores domum Malhie Oremus ex una et. Przechonis platea mediante [erga cun- dem Przechonem] pro centum s. Act. fer. IIT. post Sco- luslice. 8. 1472. — Tamlcź f. 3160. Domus Gregorii gladiatoris, (Viz vy3e str. 120 o dome &. р. 937 с. К. 1505 děje se poslední zmínka o synu Rcehofe meciie Vitovi. Odúmrtí dostal se dům ve vlastnictví obce.) 4. 1518, G. kvótna. Ruko/. ¢. 1128 U. [. G. Kdeż jest Jan Legit s Janem, synem svym. s žádostí a prosbń předstápil před pana purgmistra a piny Żódaje toho, kterak od dávního času v domu Stodole гатёспо stojí: některé svrehky a potřeby nebożky paní Doroty Orcmusové, manželky dobré paměti otce jeho Jana Lo- pila, kteráž jest bez kšaftu a pořízení umřela, aby ten statek odemčen byl, neb jestli že by déle tak zamčený stítí měl, ty věcí některé z svrehiknov zkaziti by se mohly , že sc jim vidí, že jiný k tomu statku jejímu žádný není nežli oni, nebo pii ní práci mnobú vedli sd, ji opatrujíc a péči o ní majíc i statku svého nákladuov nelitujíce, nebo ona vždy té vůle jest byla, že jinému žádnému z loho statku dobře učiniti nemínila: nežli jim, a toho najposleze jest doksizala, że podle svć žádosti k nim se obrálila a jim se svěřila a se vším dala, a poněvadž jest tak učinila, že žádají, aby ten statek při nich zuostal, připomínajíc otce svého, kterak jest služby obci této činil a svého slatku nelitoval a potom i to duší svú zapećelil, że v potřebách obceních jeda, ma cestě jest zhynul, ježto takovú příhodou vzali sou újmu znamenití na statku svém, prosíc aby ty všecky věci páni rozvážili a k nim se milostivě nachýlili a toho statku jim dopríli, Ze i oni toho panu purgmistim i pánuom a obci tólo zasluhovati chtí, a že žádným soudným během v to ani podle jejího p rizenf nevkraëujf, ne? 2idosti, a beriicí se k nim jim to poddaia a dala, aby ji i ten statck opatrovali jako své vlastní, a kdož se komu takoví měrí poddává a porouc( i dává, Již ly věci sou toho, k komu se poddáví a ne jiného, a na to pokázali svědomí. Proti té žádosti a prosbě Jana legáta a Jana, syna jeho, páni oufedníci ouradu šestipanského jakožto póvo- dové na místě vší obce odpirali sit a pravili, že k tomu statku po nebožce Iorotě Oremusce žádný podle jich zdání bližší není než obce tato, poněvadž ona jsúcí měštka svo- bodná tohoto města, kšaftu a pořízení jest neutinila a z tohoto světa sešla, a také toto město milosti a vajsady má od císařských velebností i od králuov J. Mtí, že kdož by koli tak z svčia sešel nemaje příbuzných přátel s mě- stem trpících, a statku svého že by nezřídil, tukový každý stalek na obce připadá; i z těch a takových příčin že se jim vidí. že práva oni, (u pan Jan s synem svým, žádného nemají, když jest ona o tom slatku svém pořízení žádného neučinila, podle práva města lohoto, Zidajice, aby pan purgmistr a páni podle práva města tohoto obce opatřití rácili, svédonif. dotykajíc, Ze li svědkové k užitku žadnému jim nejsii, aniž to se z nich vyhled: ali muoże, aby jim len statek připadnoutí měl a pied nimi a aby jim jej odkazovala. Zase k tomu od Jana legáta a syna jeho jest mlu- veno, Że pini ourcdnici dobfe praví, že toto město ob- darování a vajsady má, ale že toho snad nerozvážili, k tomu a kterak se ty milosti ztahují, a kdyby to rozvá- žili, snad by nemluvili proti spravedlivosti jich, nebo takové milosti: vztahují se na měšťany a na měštky, ale že ona nebožka již jest měštkú nebyla, žádajíc toho, aby k nim sc páni, ne z práva alc z miloslj, nachylili a jich pri tom slutku aby nechali. Zasc k tomu mluveno jest od pánuov ouredníkuov, že ona neboZka tín jest méáXfanství ncztratila, Ze je duom prodala, nebo jeden každý to učiniti muoZ, Ze duom 

Strana 655
1Xa. Na Velkém ndměstí (strana jižní). prodá, proto měštěnínem bude, nebo maje sobě jednou městské právo dané, má je vždycky a víc mu potřeba není o ně se starali, a ponévadz ona jest byla méüstla tohoto města, za to žádali, aby podle práva a vajsad tohoto mčsta obce tato opatřena byla. Tu pan purgmistr a pani vdzice Java Legita i jeho syna žádost a jejich svědomí, a proti tomu odpor pánuov ouředníkuov na místě vší obce, v právo města tohoto na- hléd&e i v rozsudky některé, kteréž v tlakových příhodách se stávaly, (akto o tom nalézají a svým ortelem vypoví- dají: Poněvadž každý imčštěnín a nebo měštka tohoto města jest 16 svobody, Ze svuoj statek muoZ dáti komu chce, movitý i nemovitý, movitý před kým chce, ale ne- movitý toliko zápisem nebo kšaltem, a ona Dorota Orc- muska obracející se k Janovi Legátovi a jeho synu dala jim statek vrchní před lidmi a to sú podle práva pro- vedli, ježto to dobře ona ucimti molla, ale o statku grun- tovním, jsúc inčštka svobodní, kšaftu ani jiného zřízení zápisem jest neučinila: žádného a mimo to jinak toho statku dáti jest nemohla, i z těch pricin ten stalek na svrchcích bylý jemu Janovi Legiátovi a Janovi, synu jeho, se pripovídá podle jeho próvodu a podle práva a z druhé strany též také obec pri gruntovním stalku a těch penězích z4 grunty podle práva se zuostavuje, pončvadž jiný bližší nápadník s mčstem trpící žádný neni. Actum fer. V. Johannis antc portam Laut. anno 1018. 9. 1518, 9. prosince. Nukop. č. 1129 f. 215. Kdez jest Vondicj soukeník vstoupil do rady a k tomu Jana Legáta obeslal a pred uün toho na panu purkmistru a na radě žádal, kterýž jest statek po Vítovi, jakožto po prücli jeho a strajci, pozůstal, v ten aby uveden byl a nebo jemu aby sstoupen byl, poněvadž císařská i králuov J. Mtí ob- darování na to sou a toto město je má, kterak statek po- ostalý po příteli iní na najbližšího přítele připadat, a poněvadž žádného tak blízkého přítele není. než on Von- dřej, žádaje podle takového obdarování a príva mesta tohoto hován byti, a na to žádal, aby čten byl majestát krále Vácslava slavné paměli, a jakož mu předtím bylo tobo poddáno, aby Jana Legáta k tomu obeslal, že jest se tak zachoval a praví, že k tomu lepší právo a spra- vedlnost má nežli on. Kdež Jan Legát takovú řeč slyše od sebe jest mlu- viti dal, 2e slySf tuto řeč, ale poněvadž jeho z ničehuož nevinf, Ze nevf, co k tomu Fickati, ne? k tomu statku tak praví, že se naň táhne, a praví se k němu také spra- vedlivost míli takovú nebo lepší, nežli Ondřej a to z té příčiny, že nebožka Benigna, jsúíc toho statku inocná ho- spodyné, ten statck jest ziídila a kSaft jest učinila, kterýž k stvrzení podle práva přišel, a tím kšaltem dala jest si- rolka i jebo statek nebožtíkovi panu Bohuslavovi Legátovi a jeho manželce, ježto ten sirotek v létech jest byl, a on ten statek i s sirolkem maje sobě daný, jej spravoval, naň nakládal, a když sú oba umřela, Vit i pan Bohuslav, že se zdá Janovi Legátovi, že jest on tím dáním k tomu bližší i příbuznější nežli kdo jiný, a jakž jemu to jest neboltikovi poručeno, svého statku jest uprodával, a na ty sirolčí vinice dokládal, a vdrobiv tu slatek svuoj, i chtěl by k tomu Ondřej právo míti, o to žádné starosti nemdy, jeZto tudy nebožlík Bohuslav Legdt v dluhy se vrazil na domy nakládaje a je opravuje, aby ten statek zachován byl, a též Jan Legát ten statek opatruje, do něho jest drahně vložil, a zvlášč tato léta neúrodná, a při domu též náklad znamenitý jest učinil, a kterak jeho nebožtík otce i on toho sirolka sou chovali, a jak dolo- Zi strávu jelio opatrovati musili, to jesti mnoho lidem védomo, Zádaje za to, poněvadž pro ten statek svého 1Xa. Na Velkém náměstí (strana jižní). 655 mnoho ujíti musil a v ten státek vdrobiti, aby opatřen byl, připomínajíc olce svého, kterak pro obce tulo pra- cuje a pro dobré obecní zhynul na cestě, ježto kdyby taková vče nab ho nebyla vložena, on by byl mohl ještě při zdraví býti zachován, a kdyby to tak bylo, k této nesnází bylo by neprisio, a jestliZe by mu c» tuto schi- zelo najeho věci, že prosí, aby inu to nahraditi pani ri- čili, ohlédnouce se na ty jeho otce služby i na jeho Ja- novy, kteréž sou rádi činili, v tom se kšaftu Benigny do- kládaje, orteluov a zápisuov a je pokazoval. K tomu zase Ondřej inluviti poručil, Ze Jan Legat tuto jest daremní zancprízdnění učinil, kdež praví. že jest nebožka Benigna jicho olci statek i sirotka dala, to sc tak nenajde, nebo Ondřej o to jest s ním Bohuslavem soud měl a ortel na to sou páni učinili, že on ten stalck uji- stiti musil, aby sirotku piibÿvalo a neubývalo, a kdyby jemu sirotek a statek dán byl, však by jemu toho ne- nalézali, než on se musil tak zachovali, pokudž jemu ukázáno bylo, a ua lo ukázal ortele a určení, výpisy. Což se pak nákladuov na vinice dotýče, to jest učiniti musil, nebo jest jemu bylo ortelem nalezeno, a toho je z jiného nečínil, než z těch toho statku důchoduov, a čím lu za- neprázdnění činí, to jest všecko prve na placu bylo, a o to sou rozsudky, nebo při konci toho ortele toto jest doloženo a vymíněčno, kdo pak bude chtíti k tomu lepší právo míti a spravedlnost buď příbuzenstvím, že mu právo zaviino není, i on Ondřej má jakožto strýc, a podle toho Lidi za spravedlivé opatření; na lo pokázal svědomí, ortele, a kterak Bohuslav Legát ten statek uručil, ukázal také zápisy. Tu pan purgmistr a rada slyšíce řeči a vznešení všech, kteříž sú se nu statek po neboitikovi Vitovi po- ostalý tahli, majestát krále Václava slavné pamcti, kSafty, ortele, svědomí, kvitanci, zápisy a jiné jich všecky ï k jich při potřeby a spravedlivosti slySíce a vieho toho podle práva pováživše, takto o tom nalézají a svým orlo- lem vypovídají: Poněvadž ksaft nebozky Benigny k moci své jest přišel a podle práva města stvrzen jest, a poné- vadž podle téhož kšaftu stvrzeného nebožtík Bohuslav Legát s nebožkúů Annú, manželkú svú, při poručenství Víta a Tomáška i statkuov jich zuostavení sou, a laké po- něvadž nebožtík Vít přebyv Tomáška, podle téhož kšaftu statek téhož Tomáška nápadem jest obdižal a k tomu také i též podle téhož kšaftu poněvadž nebožtíkové Jan Zajíček z Strašnic a Jan Pytlík ze Zvolinévsi od Bohuslava Legáta a manžeiky jeho jakožto poručníkuov vyzdvihli sou peníze sobě poručené a odkázané i z těch příčin lýž kšalt vešken, ve všem i v každém svém kusu má jednostajně zachován býti bez všeho přerušení, a poněvadž v témž kšaftu tiž Benigna j o tom jest zřídilu, kam by se měl ten statek, o kterýž jest nesnáz, dostali a obrátiti, jestli že by Tomášek, vnuk a syn její, onen dříve let spravedlivých a druhý let rozumných, zemřeli, jakož se jest pak tak stalo, a to těmito slovy, rdcil-li by pdn Buoh svrchupsané sirotky k své milosti pojíti z toholo světa, tehdy poruc- níkuom iným nadepsaný statek muoj veškeren poroučím a dávám věříce jim, že nakládati budou na skutky milosrdné a na duší mou i milých mých přátel všech pamatovati, i z té příčiny proto a takové její o témž o všem statku zřízení nápad toho statku na žádné příbuzné přátely jest prijti nemohl a nepřišel jest nežli na chudé a na zíduší, a kdyby ti poručníci živí byli, kterýmžto ne k dčdieství, ale toliko k Safování an spravování týž statek poručen byl, pao purgmistr a päni pri tom by je zuostavili, a tolikéž kdyby byla jích dědicuom téZ Safovänf poruèila, téZ by pan purgmistr a páni ty dědice při tom zuoslavili, ale a 

Strana 656
656 IXa. Na Velkém náměstí (strana jižní). poněvadž sou tíž poručníci dříve toho nápadu zemřeli, a jich dédicuom o tom nic poruceno není, pan purg- mistr a páni jakožto najvyšší ochrance a z pravé chudiny a záduší podle práva a z moci úřadu svého tu věc k sobě přijímají a tak (o opatiiti chtějí, aby vůli poslední ne- bożky Benigny dosti se stalo, a aby ten statek byl obrácen na milosrdné skutky a na věčnou pamčt za duše též Benigny, těch sírotkuov a i jiných věcech jejich a jich přátel. Actum fer. V. post Concept. M. V. 6. 1819, 24. listopadu. Zukop. c. 2109 /. 80. Jau Legát koupil duom na rohu proti rathouzu podle domu Duchka kramáie od vší obce za 100 k. gr. pr. Act. fer. V. ante Katherine. 7. 16527, 16. února. Rukop. ¢. 2110 f. 192. Jan Legár, (oho Casu pergmistr hor vinicnich, vzdal Dorotě m. své, [dceři Jana Věchty z Králové Ilradce a Markéty] duom, v němž bydlí; na rohu Kunešovic ulice a vinici llusovku. Act. sabbato post Valentini. 8. 1540, 30. července. Rukop. 6. 2111 f. 290. Jan Legdt — přiznal se, že prodal duom svuoj, v němž bydlí, na rohu jdác do Kunešovic ulice a k tomu vinici řečenou Husovku mezi vinicf Stikovnd a Moufeninkd za zdmi Petrinskymi za 1000 k. č. Václavovi Duhovi z Ca- strova u Annë m. j. AcL fer. VI. post Annam. 9. 1548. — Rukop. č. 100 f. 21L Stala se smlúva mezi Janem Legátem z jedné a Martinem Duhou, Dorotou a Johannou, sestrami jeho z Castrova i na místě Petra, Jakuba a Markéty, též z Castrova, let nemajících, po Václavovi Duhovi z C. pozuostalých. z strany druhé, jakož jest on Jan Legat duom svuoj i vinici Husovku ne- božtíkovi Václavovi Duhovi prodal, ale že po jeho smrtí mnozí jsou se věřitelé našli [ruší se trh]. 10. 1648, 20. listop. Rukop. č. 2117 f. 154. Kryšpín Sultys z Cimic koupil duom na rohu vedle domu Vilím- kovského « Duhovÿm ob ulicku od p. Jana Legáta za CCCC k. gr. č. Při lom však toto jest od p. Jana Legáta vymiuéuo, Ze v tom domć byt svuoj aż do smrti miti mń — a p. Jan Legát — vyspsanému KrySp(novi svrchního pokoje s komorou — postoupil. Jestlize by pak se oženil prvé, nežli by jemu ten duom postoupen byl, tehdy ta komora. která jest nad světnicí, inájemu postoupena býti a dole jeden sklep vinný a marštal na dvoie. Act. fer. 111. post Elizabeth. 11. 1549, 4. dubna. Rukop. č. 2142 f. Y. 20. (Kšaft Jana Legáta.) Jan Legát, uěkdy soused náš, učinil jest kšaft ve čtvrtek den sv. Ambrože léta 1549: Że na tom domu, v kterýmž bydlí a kterýž prodal p. Kryšpínovi Sultysovi z Cimic, má ještě čtyři sta kop míš. aneb což se v knihách Star. M. Pr. najde, item na vinici p. Janovi Smerhovskému st. z Rosic, prodané, což se koli v knihách při úřadu p. pergmistra podlé zápisu vyhledá, kteréžto sumy za tyż duom pozuostávající k vyzdvihování tímto ksaftem mocnd poroudi svrchupsanému Janovi Smerhov- skému. Dále oznámil, že vinièku sv pod Husovkü ležící, k tomu nádobí cínové, též i iněděné, šaty ložní se všemi povlakami a prostéradly i jinÿmi vécmi vinutÿmi, item sud vína jeden odkazuje Anně, služebnicí své věrné, tak aby jí v tom žádný žádné překážky nečinil a že jí to za její věrný službu, kterúž mu za mnohá léta činila, poroučí a dává a k tomu padesáte kop míš. aby jí od svrchupsa- ného Jana Smerhovského vydáno bylo. — (Publikováno téhož roku den sv. Bonifacia.) 12. 1659, 8. kvétna. Aukop. c. 2117. f. 432. Martin Sinerto$ a Marta koupili duoin leZíc( na rohu vedle domu IXa. Na Velkém náměstí (strana jižní). řečeného u Vilímkuov od Kryšpína Sultysa z Cimic za 560 k. č. Act. die Slanislai. 18. 1571, 28. července. Rukop. C. 1172 f. 102. V sobotu po sv. Jakubu stal se popis vécí pozuostalych po Martinovi Smertošovi z Ryzntalu: Nejprve Mandalena, manzelka nebozifka, Jan a Anna, déli. Duom nárožní proti rathouzu vedle domu p. Martina Vilimka, vinice v položení Volšanském. ltem ve sklepě v síni našly se tyto věci: pytel mandlu 44/4 libry, dva pytle kamence 2!/, centnyfe, dva pytlíky prustvorce 48 lib., pytel rejže 1!/, cent. a 17 lib., zá- zvoru drobného 10 lib., fialového koření 82 lib., krabice daktylu, soudek gummy 68 lib., cicvaru 12 lib., pytel kmínu krámského, koliandru 2 cent. a 49 lib., pepře 2 cent., kadidla černého pytel, hřebíčku 16 lib., šafránu 88 l., soudeček květu, bílého kadidia 25 lib., anyzu !e c., sud vitrolimu a sud pryzyly, cínu šest kusuov, černého ka- didla 54 I., zázvoru dělaného 41 malých soudkuov, Aaší plechových apatykářských 18, šnura hub vytieracích, krabic apatykářských, v nichž apatykářské věci jsou, 89, dva soudky rtuti, letkvaři litejch 20 krabiček, vrchcáby ka- menné dvoje, 4 páry nožuov v červených nožnicích, v jedné plechové fašce voleje petroleum něco, dvě pušky dryaku plechové, krabička lžic fládrových, páteř korálový, zrcadlo vohnivé nevelké, truhlička cukrkandu, koží kor- dovanských chlupatých 25, truhla železná velká, v niž se jest našlo toto: lžic tládrových devět s stříbrnými nákon- « čími, pečeť stříbrná a sekryt zlatý neboztíka, prstenuov zlalých s kamínky i bez 12, krabička a v ní groše —. Item devět uzlíčkuov v Gerveném tafeté zavázané, v nichž zlaté a mince rozličné, oznámeno, že jsou dětinské, které o křtinách kmotrové nadali, majestót na erb ne- božtíka —. ltem v tvořídku dřevěném na groších, slove Telplských, za 50 k. m., 6 uncuov tazeného zlata v kra- bièce. V štoku železném v pěti pytlících peníze — 590 k. m. Dva sudy síry, váhy velké a dvoje menší a závaží 36 liber, vážky neveľké troje, visáky dva, soudek bílého vitrolimu. Jtem soudek v síni a truhla, oznámeno, že jest lo teprva přivezeno z Normberka. Sud vitrolimu a vc dvou soudkách kamenec, dva soudky cínu, to vše v síni dole jest. Sud síry, vovsa ve dvou sudech. V druhém sklepě v síni: sukna černého českého 21 postavuov, vilrolimu soudek, dva pytle řeckýho vína, místička stříbrná k malvazí, almara velká a v ní: cínového nádobí s znamením p. Sebestiana Prunara, otce manželky neboż- tíka — 79 kusuov. V světnici nahoře: lože s nebesy vykládené s fir- haňkem zeleným harasovým, stoly dva s koberci a třetí štoček a almárka v koutě, umývadlo obložené cínem s almárkou, virginaly dva, stolice suknem zeleným pošitá, tři homole cukru, svícen mosazný visutý, nádobí cínového 27 kusů, pouzdro flaší cínových, figury malované tři. V druhé světnici též nahoře: lůžko vykládané bez nebes, dva stolici, na jednom koberec, židle dvě suknem zeleným pošité, polštář zelený velký jeden a druhý čer- vený z planého aksamitu, umývadlo s almárkou vykládané, figur malovaných malých velkých 7, koltra plátěnná prostá, svícnuov mosazných 7, měděnic mosazných 5, umývadlo neboližto nálevka, víra, baněk 16, loutna s pouzdrem, kněh 12. V komoře podle té světnice: v truhle šaty chodiecí nebožtíka: kabát damaškový černý bavlnú vycpávaný, druhý kabát samilový černý, tretí kabát černý tykyty bavlnú vycpávaný, čtvrtý kabát bílé tykyty, pátý kabát damašku hřebíčkového též bavlnú vycpávaný neboližto 

Strana 657
IXa. Na Velkém náměstí (strana jižní). prošívaný. Knížky modlitební troje v černém aksamítě s puklumi stříbrnými vokované. Patery poctivice, kaftänck Sainlatovÿ ternÿ, suknitka otáhlá damašková černá, suk- nicka neboliżto horckap z černé tykyty, suknièka volählä hřebíčkového damušku, kabát s kollarcem kordovanskym, sukně vodčvací aksamítem černým premovaná z dobrého cerného sukna, druhá sukně z dobrého černého sukna aksamitem napřed pošitá, třetí sukně z černého sukna predky karmazinem podšité, plášť černý soukenný s příčky karmazínovými, sukně velchá černá, plášt soukenný černý velchy, kozich vlčí suknem černým pošitý, kunf kożich vodievacf suknem dobrým pošitý, kožích černý spralkový suknem černým podiity, kożich votahly z černých sprat- kuov suknem černým pošitý, kollar kordovanský černý kunami podSiy, kaftan soukenny černý liškami podsity, rystuňk koňský černého pluného aksamítu. V druhé truhle velké: $orcuov ženských 7, jeden damaškový hřebíčkový »emovany černým aksamítem, druhý $unlatovy černý premovany černým aksamítem, třetí dupltykyty hřebíčkový »emovany Cernym aksamítem, čtvrtý bílého šamlatu aksa- mítem černým prem., pátý ferštalový prem. černým aksa- mítem, šestý muchejrový černý prem. černým aksamítem, sedmý černého harasu prem. černým aksamítem. Zivuotek karmazinový černý, druhý karmw. bílý, třetí aks. černý, čtvrtý aks. černý, pátý aks. hřebíčkový, šestý šamlatový černý. Kožích volállý damaškový černý s živůtkem aksa- mftovym cernym bèlinami podsity, druhy kożich z černé tykyty s karmazinovym Zivütkem bélinami podšitý, třetí narasový černý králíky podšitý (kożich vodievacf z dupl- tykyty s predky kunfmi popelicemi podsitÿ), étvrtÿ kożich vodievacf hrebfékovélio damaSku s pfedky kuními popeli- cemi podšitý, pálý mantlík černý šamlatový s předky krá- íkovými podbříšky podšitý, mantlík černý harasový krá- iky podšitý vejložky z spratkuov černých, kolárek aksa- mítový černý s rukávy běliznami podšitý, tři kolárky, dva s rukávy, třetí bez, jeden damaškový hřebíčkový s kuními vejložky, druhý z černého karmazínu s vejloZky kuními, třetí šamlatový černý nepodšitý. Dia pláště, jeden hara- sovy cerny, druhy soukcnny černý, dva pásy stříbrné po- zlacené, pateře korálový spolu s perlami, řetízky zlatý dva, orpant zlatý, prštínkuov zlatých 6. Loże velkć s nebesy a s lirhańkem zeleným pěkně ozdobeným, almara k šatuom cho- dícfin, V jedné truhlici velké kopa rukávec a fértuchuov 50. Dvě peřiny, dva polštáře, dvě podušky. V komoře pod krovem: strychuov, kotel prací, moždíř s palicí, semen hlavatičných s několik kotlíkuov k rybám vaření 8, pekáč, hrnec měděný velký na vohniště. V třetí světici : stoly U, židle jedna. V komoře podle lé svělnice : > povlakami, a almary dvě. peřin 10, podušky tři lože s nebesy dvě, dvě trully s povlakami Dole ve sklepě pod zemí dva sudy velký plné mal- vazí a tielí sud, z kterého se dává, jest ho míň něco nežli puol sudu. Voleje dřevěného laka a puol velkého sejia slove Parmazon. Suduov vinných nemálo a vuoz krytý zánovní s šperlochem. 14. 1071. -- Rukop č. 1050 f. 186. (Svědomí mezi: Mandalenou, po Martinovi Smertošovi vdovou, a po- ručníky nad sirotky téhož Martina.) Jan Kučera, vinař Smertoxovie, svědčil: Když psán nebožtík stonal, řekl sem mu: Medle panc, co se dítek dotýče, pořiďte je. A on Pekl: Mily Jene, zdaliż jich mim mnoho, nemám než dv(tko a manżelku. Komuz mi byt, coż jest, mnoho nebo málo, než jin ž — Gregor Fibik: Václavem l. r. dožádala se paní Pondělí před sv. Mandalcna, abychom ZXa. Na Velkém náměstí (strana jižní). 657 práci vážili s p. Natanaelem ku poruéníkuom sirolkuov neb. Martina Smertoše, aby jí z toho statku třetí: díl od nich vydán byl. Promluvili nám, Ze jim to poručeno není: odložili nim do třetího dne. I třetího dne sme sc navrálili, to jsi nám oznámili, že jinačejší vůle nejsú, než to, což při svadebních smlúvách nebožtík jest jí věnoval, 600 k. gr. č. a k tomu včno její, co jest přiložila, 800 k. č. a potom ještě vejš — že by jí do 500 k. -— dáti chtěli. — Paní Dorota z Vratu, p. Scebestana Prunara manželka: Když přišel k nám neb. Martin Smertoš= a mluvil o dceři naší s pánem i se mnou, pověděl mne ak, abychme mu po svy dceii żadnych peněz nedávali, 7c chce jf 10CO obvéniti. JA sem mu fekla: Divim se tomu, że sc mnou smite o to mluviti, neb,dcera nasc se dobře chovala a nás poslouchala, našeho dobrýho vždycky hledéla. Byla-by to divná věc, abychom po ní nie nedali, poněvadž sme po druhy dali, po Kropáčkový Salomcně. Potom přišel k nám podruhé s p. Ondřejem Suterem, ptali se pána i mne, co >me po Kropáčkový dali u co po tyto dáme. My smc povódeli, że sme dali 300 k. a za 300 vejpravu s kJinoty. Tehdy oni povede.i, aby sc poradili na to, co by jf.piislo včna na to. 1 pověděli, że by přišlo jejího věna více nežli 8000 k. Povědčěli, že nechají toho do zejtří, že to p. Suter spíše, co by mělo jejího věna prijfti. i přišli zase, že jsou se vomejlili, že klinotuov a šatův do věna nechtějí počísti, než 1800 k. że jí chce včna udélati. JA pověděla p. Sebestianovi, aby jí na to věno ned: val, protože má ty tři děti, i jim sem to oboum mluvila, że ona musí o ně práci a starost míti a handl jeho spravovali, tak jako i u mne spravovala. On pověděl, nechtěla-li by tćch dów u sebe chovati, że je dá starý chovati. Já povédéla: Zachovej P. B., však by to byla lchkost, aby neměla vaší krve u sebe chovali, poněvadž se s mejmi dětmi snášela, takéč se s těmi snese. I pověděl: (ak poněvadž tak chcete, do dne a do roku ať jest to věno, po dni a po roce že ji chce z svýho statku lak opaliili, Że musi każdy dobry iici [nedokon- tent vèta]. Potom opót přišel ke mně sám, pověděl: tak má milá paní, což se domníváte, že jsem já tak neko- nečný v svých řečech, že mí tuk malo vétite, neb povím vám věrný pravdu a pozním se, jak scm já svou 7enu první opatřil, když na mne P. B. nemoc dopustil; udělal sem ji rovný společníci s dětmí a tebdáž se jim dostalo více než po dvou tisících, když sem kšaft dělal. Protož taky vaší decii nemíním křivdy udelali, když nám P. B. spolu dítky rácí dáti. — Kalefina Jakubova: To vím, že sem tři dítek paní Mandaleny s Martinem S. zplozenych povijela a k křtu nesla, dví pacholátek a jedno děvčátko, poslední. A umřelo všech tří těch dítek. — Anna llo- lečková: Bývala sem pri paní Mandalené, když dítky mívala, prvnímu říkali Pavel, druhému Matiíš a třetímu děvčítku Marta. 16. 1572, 9. července. Rukop č. 1455 f. 185. Vedle toho odporu. kterýž jest Mandalena, vdova po Martinovi Smertošovi z Ryzntalu, vložila smJouvám svadebnim mezi Sebestianem Prunarem a Dorotou z Vratu, rodiči jejími, na místě svém a dotčeným Martinem a obeslavší k němu Faltfna Kyrchmara a IManuse Grolla, poruéniky od pr nařízené sirotkům po Martinovi S., oznämila, Ze tomu zi- pisu té simlouvy mfsta dati nemüze, że nebożtik Marlin bez vüle a védomí jejího do knch méstskych jej vloziti dal —. (Nálezem jí nebylo dáno za právo.) Act. fer. MIL. post Joan. Ilusii. 16. 1672, 27. listopadu. Rukop. č. 1028 /. 98. My Maximilian oc ozuamujem tímto listem, Że rady naše k appellacím zřízené na ty od práva Star. M. Pr. ode- 83 

Strana 658
658 IXa. Na Velkém náměstí (strana jižní). slaná akta v té při mezi Mandalenou, po někdy Martinovi Smertošovi z Rysntalu pozuoslalou vdovou, z jedné, Faltynem Kyrchmajerem a Tomášem Groffem, poručníky sirotkuov stalku po Martinovi Smertošovi pozuostalého, z strany druhé, co se odporu smlouvám svadebním učiněného dotýče, po- váživše toho, takto ten ortel napravují: Pončvadž toho od nadepsaných poručníkuov proti odporu zápisu od Man- daleny vdovy učinčnému, aby takové smlouvy svatební mezi Sebestianem Prunarem a Dorotou, m. j., na místě Mandaleny, dcery jejich, a Martinem Smertošem se státi a strany obě na nich přestati měly, ani toho, aby kdy pro vložení takových smluv svatebních do kněh žádáno bylo, podle práva pokázáno není, nad to pak vejše ani se toho žádná hodnověrná pamět, jakým by prostředkem právním takový zápis do kněh vepsán byl, z akt vyhle- dati nemohlo, z těch příčin takový zápis smluv svatebních u práva svého místa míti nemůže, nýbrž jí Mandaleně, jakožto puovodu, dává se proti dotčeným poručníkuom za právo, tak že ona ve všem po Martinovi: Smertošovi nepořízcném statku třetího dílu užití a což by svého vlastního do téhož stniku vnesla, to jí předně vydáno byti mó. 17. 1572. — Tamléž. Vzáctné poctivosti páni Pražané Star. M. Pr., přátelé naši milí. Přání vašemu, které jste nám k žádosli poručníkuov sirotkuov i stalku po někdy Martinovi Smertošovi pozuostalého učinili a v něm spisu vám od nich podaného, jaké by při orteli J. Mti C. mezi nimi z jedné a Mandalenou, po témž Mar- tinovi S. pozuostalú manželkou, z strany druhé, udčleném nedorozumění měli, odeslanému, podle čehož od nás do- tčeného ortele ve 4 artykulech za vysvětlení žádále, smc porozuměli. I ačkoli ortel J. Mti C. sám v sobě dosti světlý a patrný jest, však nic méně takto ten ortel a předkem první artykul vysvětlujem:, Ačkoliv jest dotčený Martin S. koupivše od Kryšpína Šultysa duom a vinici od Kateřiny Tatousky nasebe, Martu m. svou zápis vztáhl, však poněvadž jest Martin S. dotčení Martu m. svi ži- vobytím přečkal, tak Gi zápisové zase na něho samého i s dílem jejím, jakožto jeho vlastní věci, zdědění a pře- vedení jsou. Klterejžto dům i vinice na rovné dily mezi sirotky a macechu jejich jíti mají. — Druhý takto z strany věna: Pončvadž jest též věno, ne ona Mandalena sama, ale olec její sím od sebe na místě jejím témuž Martinovi S. vyplnil, to jí zase z téhož statku po něm Marlinovi S. pozuostalém vydáno býti nemuože, nýbrž tolikéž mezi ně na rovné díly položeno býti má. — Třetí takto : Pokudž se (oho dání statku od někdy Doroty Kostřábky, jinak Ru- kové, dítkám někdy jcho Martina 5. z Marty, dcery jejf, zplozenych dotýče, poněvadž se to dání na samé dítky jeho vztahuje, v němž jest tejž Martin S. s dítkami svejmi žádného dílu neměl než toliko nápadu po nich čeka,cem byl, tolikéž ona Mandalena, macecha jejich, v takovém jím odevzdání žádného nápadu že užiti nemuože. — Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Kateřině (27. listop.). 18. 1572, 16. prosince. Rukop. ć. 2122 j. 43. Jakož jest rozepře byla mezi Mandalenou, někdy Martina S. z R. manželkou, a poručníky, také Janem Netterem na místě Anny, m. j. a dcery již psaného Martina, o odpor zápisu smluv svadebních — i učinili poručníci s ní Mandalenou, již Jakuba Melcara manželkou, stnír, že jí — vydati maji — 6000 k. m. Act. fer. 11. post Luciam. 19. 1591, 27. srpna. Rukop. č. 1173 f. 222. V úlerej po sv. Bartoloměji slal se popis statku po Ja- novi Smertošovi z Ryzentalu. Předně paní Lidmila vdova, sirotci Martin, Jan, Alžběta, Dorota, Anna a Marta. Domy dva, jeden na rohu proti rathouzu u Smerto3iiv řečený, 1Xa. Na Velkém ndinčstí (strana jižní). drubý slove u Rukuov, jinak černýho jelena naproti Tejnu. Vinice dvě. V domě Smertošovským toto se našlo: Sto- Iuov 10, tři z nich mramorový a na díle s koberci, luoží všech 14, stolice dvě, z nichž jedna koží a druhá suknem obtażena. V světnici nahoře k rynku: almárky dvě, při jedné umývadlo cínem obložené vo jedné cívce, meluzina v prostřed světnice s rohami na zpuosob svícnu visutého, hrnec v kamnách, 4 stoličky čtyřnohý, polštářík zelený, 8 figur v rámích, 3 svícny mosazný, jeden z nich starej nevelkej, 4 kontrfekty, dvě Iuožka s zelenými firhaňky. Peřin 10, polštářův 7, podušek 11, šatův dětinskejch též ložních 24 kusy. V sklepě z též světnice jdouc v almárce 8 zámky mistrovský, jeden ke dveřím a 2 k truhlám, vi- sutých zámkův 6, stolček jeden černej, almárka druhá na nožičkách, v třetí almárce, šreibtiš slovc, a v něm ně- kteří listy stary, almara velká k šatům u v ní šaty dě- tinské, truhla železná a v ní kollíček černcj akštejnovej a v něm knofiíky kryštálový. Koflíček vysokcj pozlacenej na zpuosob hrušky, koftíčky dva pozlacený, číšky maličký dvě stříbrný, kofftky 3 stříbrný, kofiíček pozlacený se slánkou přišrejbovanou, lžic flńdrovejch b s drzadly stii- brnymi, Iżićek dótinskejch sti(brnejch 5, 4 kroużky zlaty v hromadě, pečeť stříbrná nebožtíka Martina Smertoše a druhá Jana, sekryt zlatý téhož Jana, kámen řezanej do sekretu modrej, kompas stříbrnej pozlacenej a druhej mosaznej pozlacenej, hodinky vokrouhlý mosazný pozla- ceny. Truhla velká vykládaná a v ní šatuov vinulých: prostěradel 16, cích na peřiny 16, na polšláře 9, na po- dušky 12, ručníkuov 19. ubrusuov 14, servetuov 24. Truhlička zelená a v ní se našlo: dva pásy stříbrný ne- velký, nožnice stříbrný pozlacený s nożnii, prsteny: dva zlatý s diamanty, 1 s turkusem, 2 s rubíny, 2 s růžickami, 4 kroužky v hromadu. V druhé truhle čechlíky, rukávce a jiné šaty. V třetí truhle paní Lidmily šaty chodící tyto: sukně damašková, 2 sukně mochejrový, jedna ferštalová, mantlik damaškový a druhý taminový, třetí tupltykytový. Ve dvou truhličkách obccní dětinské povlečení u jiné šaty drobné dítkám náležité. V zadním sklepě ve dvou truhlách cínového nádobí mís velkých 11, menších 35, misek 21, 2 mříže, umývadlo, umývadlo zavěšující, pouz- der talifiiv velkejch 5, malejch 24, hrachovce, konvf velkejch 8, pinetnf 4, menších 80, půlky 4, řápkuov a čtvrtek 8, slánek 6, trychtýři dva, šáluov 8, svícnuov 7, alambik 1, necičky na máslo, vaječných misek 20, pouzdra 2 na faše a v nich 11 flaší, hrnce cínoví k мой 8, moždířův 5, měděnic 6, čepuov mosazných 8, svícny tři, rožnuov 20, roštuov 6, podhrábky 2, hrneuov iněděných k vodě č, kotlíkuov k rybám 9, pekáče 4, rendlík, ko- zlíkuov 7, jak se na nich vobrací a dříví klade, kotly prací dva s drejfusy a zadčlaný dva při lázničce, pily 2, truhla se starým żelezim. Nahoře v komoře velký truhla dlouhá bílá na mouku, kotlík s hrncem měděným k vodám pálení. V truhle velký stary 9 burdýže, 6 tesákuov, zbroj rejlharská, šorc a zá- rukáví, kladivo, 2 čekany, mosazem vokovaný, pár ručnic rejtharských v pouzdře, 4 ručnice dlouhý, při jedné z nich stroj, sekerka havířská s kostí vykládaná. Loutny tří, in- strument, kuše 9, truhlička zelená dřevčná k ručnicím, 2 tulichy, železný dveře k almařce, voštipy dva, cepy železný zlámaný, 2 stříkačky mosazný, mandl dřevěný se vším in- strumentem, 8 rohy jelení. V jiné truhle plíště dva, smutkový a krátkej. Kolár kordobanskej s knolliky, po- ctivice dvoje, kabát barchanovcj a gallioty, suknicka jedna soukenná a druhá s rukávy, kožích soukennej vlčí aksamf- tem premovanej a druhy dolimnan s cernymi spratky. Birit 

Strana 659
IXa. Na Velkém náměstí (strana jižní). aksamítovy, klobouky dva brun&vecky. strych jeden, postel stará pod nebesy. Truhla k vážení, V pokoji hořejším misník, mapy dvě. V světnici velký zadní almárky 2 a v jedné z nich mejdlo, 2 hrnce v kam- nách. V kancelářce almárka a vytahujících almárek 8, pres k vylahování oleje. Na mazhauze před svčtnicí almara a v ní všelijakého nádobí truhlářského a železí nemálo, almary mevší dvč vykládaný, pro potřeby kuchyňské. Knihy tyto se našly: Biblí česká, Cosmograhia česká, postilla némecká, postilla Simonis Pauli néniccká, postilla Spangenbergii česká, žaltář Gesky, vejklad Jezus Sirach český, kniha německá o rozliéném stavení, spis in quarto o spravedlivosli k věčnému životu, kniha psaná na per- gameně o vočístci, kronika německá, herbář malej starej, práva a zřízení zemská, knihy lékařský psaný, kniha Pravda a lež, život Adamuvov, kniha německá o horních věcech, Erasmus Roterodamus, kniha stará psaná, vejklad na čtení, kniha Spis otázek, summaria na starej zákon, kniha stará psaná, kniha o dystyllování vod, kniha bisku- puov, že pod dvojí posvěcovati mají. Paradoxa ducenta německá, psaný cpištoly, kniha Ciceronis de re rustica, hortorum sccreta Alexi Pedemonlani, arithmetica německá, paraphrasis Erasmi, diclionarium némecky, kníZky psany alchymislsky, confessio fratrum Bohemicorum, kníZka lé- kafská psaná, tituláf starej, Excitationes animi in deum Lodovici Ruis (?), Enchiridion Martini Lutheri, Proverbia Jacobi Srnecii a Warwazowa, Concilium Tridentinum né- mecky, Libellus Alexi Pedemontani, Processus iuris muni- cipalis, Libri duo herbarum hyspanicarum, Lexicon rei herbariae, kniba Bratrská o rozličném pokušení, Kate- chismus Gesky, Synopsis Thome Mitis, Praedium rustica- num, Zivot duše, Gerson, modlitby český, Rozmlouvání čtyř bratří, člení roční, Gerson druhý, kancionály tři roční, knížka s vejklady na evangelia vokovaná stříbrem "a s puklami a jiné některé knížky drobné všilé do perga- menu. Krámských věcí a všelijakých materií ošacovány za 144 zl. 40 kr., sud vína červeného litoměřického. 20. 1601. — Alžběla Raušová z Ryzntalu, někdy Jana Smerloše z Ryzntalu dcera, manželka Tomáše Rau- šera z Raušnpachu. Matka její Lidmila Cyryllová z Morchn- doríu. 21. 1609, 3. dubna. Rukop. c. 2232 f. 403. (Po- dílové statku někdy Jana Smertoše.) První díl Martina Smerlośc : Předně poněvadž dům nárožní v Konešovic wličce proti rathouzu St. M. Pr. ležící, u Smertošů řečený, pro velikost sumy, skrovnosti statku a rozdfinosti dflitv nijakż na jeden díl položen bejli nemůže, nýbrž do několik dílův rozdělen bejti musí, ačkolivěk týž dům v dobrém a k živnosti pohodlným místě leží, avšak považujíce toho, kterak strany předního velikého šlítu k rynku nachýle- ného v nemalém, nýbrž v velikém nebezpečenství zůstává, což však brzkého opatření a velkého nákladu a mimo to i jinych pilnych opravek na krovich a jinde potfebuje, a nadto i toho šetříce, že se času nynějšího veliké berně a daně sněmy svolené z takových gruntův tolikéž i z toho domu již od několik let dávali musejí, protož ten dům podle nynější hodnosti jeho pokládám v 385600 k. míš. a na témž domě kladu k tomuto prvnímu dílu sumu 1400 k. míš. Item kladu na jistotě 1000 k. míš. při Komoře Ceský pojištěných, kterýž při sv. Jiří nejprve příštím slo- ženy bejti mají 303 kop 26 g. 6 d. Suma všeho toho, což na tento první díl kladu, učiní 1708 kop 26 g. bd. IXa. Na Velkém naměstí (strana jižní). 659 Vejminky: A poněvadž na vejš oznámeném domě netoliko při tomto prvním dílu, ale i při jiných dvouch dílích jislý sumy sem položila, protož pokudž by kterej z nás sumu svou z toho domu jmíti chtěl a jiní též sumy svý na témž domě jmající jeho splatiti nechtěli aneb ne- mohli, tehdy má týž důn společně, jakž nejdrážeji bejti může, prodán a jednomu každému z téhož prodaje podle velikosti sum, což by se klerfm pro rata dostali mólo, jeho spravedlnost bez ňákejch nesnází propuštěna a vy- dána bejti. O všelijaké svršky a nábytky po p. Janovi Smerto- Sovi, manželu mým, pozůstalý, o ty se po tomto podělení a cedul dílčích do knieh městských vložení tolikéž: na rovný díly poděliti máme, však na ten způsob, co jest tak koli Alžběta, dcera má vdaná, jakejch koliv svrškův a nábylküv ode mne, maje v stav manželský vstupovati, napřed přijala, to zase mezi jiný svršky a nábytky do společnosti položiti povinna bejti má, tak aby i v tom rovnost zachována byla a jiní děli rovného dílu v týchž věcech po otci svým dosáhnouti, a když by toho kdy potřebovali, tolikéž užívati mohli. Druhej díl Marty Smertošový: Předně poněvadž dům u Smertošů — do několik dílův rozdělen bejli musí — pokládám v třech tisících a pěti stech kopách míš. A na témž domě kladu k tomuto druhému dílu sumy 1400 kop míš. Item na jistotě na 1000 kop míš. 303 kop 26 g 6 d. Suma všeho toho 1703 kop 26 g. 5 d. Vejminky: A poněvadž na vejš oznámeném domě netoliko při tomto druhým dílu, ale i při jiných dvouch dílích : jistý sumy sem položila, protož pokudž by kterej z nás sumu svou z toho domu jmíti chtěl a jiní též sumy svý na témž domě jmající jeho splatiti nechtěli aneb nemohli, tehdy má týž dům prodán a jednomu kaž- dému z téhož prodaje podle velikosti sum vydána bejti. O všelijaké svršky a nábytky po panu Janovi Smertošovi, manželu mým, pozůstalý, o ty se na rovný díly poděliti máme však va len způsob, co jest lak koli Alžbčla, dceru má vdaná, jakých koliv svrškův a nábytkův ode mne, maje v stav manželský vstupovati, napřed přijala, to zase mezi jiný svršky na nábytky do společnosti položiti po- vinna bejti má, tak aby i v tom rovnost zachována byla a jiní děti rovného dílu v týchž věcech po otci svým do- sáhnouti a když by toho kdy potřebovaly, tolikéž užívati mohly. Třetí díl Lidmile Cyryllové: Předně dům u Smer- tošů — pokládám v třech tisících a pěti stech kopách míš, a na lémž domě kladu k tomuto třetímu dílu 700 kop míš. Item kladu k tomuto dílu vinici Rukovskou ře- čenou u Volšan ležící, jakž ta od někdy Martina a po něm Jana Smertoše, syna jeho, po smrli pak jeho ode mne k ruce sirolkiim a mně držána a užívána jest, kteráž se pod 8 strychů míry viničné počítá v sumě 500 kop míš. Item dluh za panem Lorencem Ślorkem pozi- stávající a od něho pojištěný pět set kop míš. Item na jistotě za Komorou Ceskou 3 kopy 26 g. 5 d. Suma všeho 1708 kop 26 g. 5 d. Naposledy jakož jsem na Alžbětu, dceru mou starší vdanou, když jest stav svůj proměti jměla, na vejpravu její, čehož jest tak koli k takové vejpravč buď od šatstva neb jiných věcí potřebovala, nemalou sumu vynaložila, nadto manželu jejímu věna po ní jmenovaného čtyry sta kop míš. vydala, tak že toho všeho vydání, tak jakž jí to ode mne odkázáno bejti může, v jedné sumě učiní sedm set tři kopy čtyrydceti sedm gr. míš. I aby takové vy- dání z slatku společního jíti jmělo, to se nijak2 trefiti 88* 

Strana 660
660 1Ха. № Velkém ndměstí (strana jižní). nemůže, aniž by spravedlivé bylo, proto že Marta, decra má mladší, když by k vdání přijíti jměla, vejpravu svou z podílu svého činiti a z téhož véno po sobě vydávali a Marlin pak, syn můj, tolikéž odnikud jinud, nežli z po- dílu svého bez přičinění a pomoci jiných dílův na sebe náklad vésti musí. Protož pokudž by se Alžbětě, dceři mý, kterej z dílův těchto na podíl její dostal, poněvadž sem takových sedm set tři kopy čtyrydceti sedm gr. míš. k Gtvrlému dílu místo hotovejch peněz z příčin jich ozná- menejch přiložila, povinna jest dotčená Alžběta, decra má, ihned po přijetí dílu svého sedin set tři kopy čtyrydceti sedm gr. tomu, komuż se čtvrtý díl dostane — zaplatiti. A poněvadž z poznamenání mého při těchto dílčích cedulích ode mne přiloženého, v kterýmž kde a na čem vSecken stalek do podílův těchto vykazuje, rozepsáno jest, lo se patrně a zřejmě nachází, že pro ušelření a v ce- losti zachování gruntův a sum všeho statku do těchto po- dílův víceji kladu, nežli spravedlivě povinna jsem, o pět set vosmdesáte sedm kop dvadceti dva gr. šest peněz míš., což odtud pochází, že sem se začasté, o čemž i děti mý na díle vědomost jmíti a toho se snadno doptati mo- hou, pro opatření jich, dělání vinice, placení dluhův po otci jich pozůstalých i jiné potřeby mezi dobrejmi lidmi po smrti otce jich až do prodaje domu u černého jelena dlužiti inusila a některým dobrodincům mym aż posavad dlużna jscm. Protoż komuž se koli tento díl z dětí mejch dostane, povinen bejti má mně z téhož dílu svého ve dvou nedělích pořád zběhlých, zase vydatí 146 k. m., tak abych já ty dluhy, v kteréž sem příčinou dětí svých vešla, zaplatiti a věřitelům svejm práva bejti mohla. K těmto podílům Lorenc Stark z Storkníelzu jakožlo na onen čas nařízený poručník v radě i při knihách se piiznal. Actum f. 6. post Laelare 8. Aprilis anno MDCIX. Lidmila Cyryllová z Morchendorfu stoje osobně v radě přiznala se, že jest od Martina Smertoše, syna svého, přijala sedm set kop míš. Actum J8. Junii anno MDCX. — Marla z Ryznlalu, Rogicra z Ackeru manżelka. přiznala se, že jest vedle vrchního podělení statku po někdy Janovi Smertošovi, otci jich, pozůstalého přijala díl svůj od Martina Smertoše z Ryzntalu, bratra svého. Actum 12. Augusti anno MDCXV°. * 1628, 12. cervence. Rakop. č. 2114 f. 389. JA Martin Smertoš z Ryzntalu známo činím — jakož jsem vl. 1627 před odjezdem z království Ceského nad stalečkem svým, totiž domy dvouma v Starém a třetím, tolikéž zahradou v. Novém Městech Pr. ležící za pány plnomocníky p. Františka Kostery, p. Václava Vlaveryna a p. Frydrycha »pornheftle narídil, aby to vše prodali — dobrovolně a z lásky synovské vejšpsanému p. Václavovi Vlaverynovi, senatoru Nov. M. Pr., a paní Esteře m.j. jakožto p. otci a paní maleři mé milé — takové dva domy — postupují —. Jehož jest datum v městě Torpově datum 12. Julii 1628. Číslo pop. 461. (Düm u Kry&tofora, Vilímkovsk y.) 1. 1454, 23. biezna. Rukop. c. 3105 /. 13. Anna, conthoralis Mathie Oremus — resignavit — primo suam post mortem ormnia bona sua — marito suo. Act. sabbato antec dominicam Oculi. 2. 1462, 21. července. Rukop. é. 2105 f. 171. Mathias Oremus — resignavit — domum suam ad IXa. Na Velkém náměstí (strana jižní). Cristophorum, sitam penes domum Gregorii gladiatoris ex una et cimilerium ccelesie s. Michaclis parte ex altera, Andree, nato suo. Act. fer. JI]. ante Marie Magd. 8. 1472, 27. dubna. Rukop. ë. 2105 f.316. Yho- mas institor ct Anna emerunt domum ad Cristophorum in circulo penes cimiterium ecclesic s. Michaclis ct do- mom Gregorii gladiatoris circa Mathiam Oremus pro CLXXX s. b. Isto adiuncto, quod memoratus Mathias pro sua mansionc rcliquit habitaculum superius versus circulum, videlicet cstuarium cum quinque cameris circumsituatis —. Act. fer. II. post Marci. 4. 1484, 94. listopadu. Nukop. c. 2100 jf. 144. Postquam Thomas institor propter sua sccleslissima faci- nora, iniquas machinaciones cl prodiciones pena capitali interiit, cuius substancia in totam cominunitatem | urbis jurc est devoluta, famese discrecionis et alte providencie domini magister civium ct consules pensantes "honc prc- dicti substanciam et dotalicium, quod d. Katherine, con- thorali sue, in concordia nupciarum assignavcrat, animad- verlentes insuper substanciam Katherine prefate cidem post d. Johannem saponistam, palrem ipsius, concernentem, volentes satisfaccre utrique dotalicio, cum consensu tocius communitalis — Katherine, post Thomam institorem re- licte, domum penes cimiterium s. Michaelis et penes do- mum Gregorii gladialoris in ducentis decem s. gr. pr., institam sub spera in XL s., testudinem in maiori parle pannilobiorum, in qua sunt leones depicli, in XXV s., item domum, in qua mater habilat ipsius, el vineam iu Obora octo str. — dederunt. Acl. fer. V. post Sim. cl Jude. (Srov. Tomek D. M. P. X, str. 43.) 5. 1487, 1. nora. Nukop. c. 2106 f. 193. Kathe- rina, nata Johannis saponiste, nune vero Wilhelmi contho- ralis — resignavit domum suam, quam inbabitat, penes cimiterium s. Michaclis ct domum gladiatoris — marito suo. Act. fer. V. ante Purif. 6. 1510, 21. března. Runkop. ë. 1128. 771. f. A. 29. jakoz jest byla znikla nechut a nevole a naposledy i pic mezi pány starú radou z jedné a Vilémem z Grosku z strany druhé, obojími měšťany Star. M. Pr., o nějaké věci, příhody a řeči předešlé, tu my purgmistr a konšelé, nová rada téhož Star. M. Pr., s poctivým panem admini- stratorem a poclivm panem rectorem učení Pražského a jinými mistry a faráři něklerými měst Pružských na stranách předpověděných moci dosáhše, z takové moci mezi nimi během přátelským a ubrmanským takto jakožto mocní ubrmaué vypovídáme: Najprve, aby oni obojí z srdcí a myslí svých všicku nevoli, nechuť a kyselost právě a křesťansky vypustili; žádných věcí ani řečí pře- deślych, jedni drubym, niklerakż nczpominajice, a aby k sobě dobrou lásku, ochotnost a milost všichni spolu i jeden každý k druhému zachovali a okazovali nyní i na časy polomnf, jako slusie na Jidi snoudré a křesťany do- bré a pravé. Které pak včci a řeči mozi nimi sou byly předešlc, o něž sou mezi nimi ty nevole a nesnáze pošly byly, tu my vypovídáme, že nenalézáme a nenašli sme, aby kleré straně k újmč a ke škodě cti jich a dobré pověsti byly a býti mohly nynie i na časy potomnic, a protož je oboje strany při jich dobré cti a poctivosti zuostavujem a pravíme, že je oboje máme za dobré lidi a míti chceme nynie i na časy budoucí a věčné, jim vy- povídajíce, aby i oni se též vespolek za dobré lidi držali a jméli nynie i v časech budouciech, toho sobě nikterakž (tak jakž prve dotčeno) nezpomínajíce, ani kterým oby- 'tejem zdvihajice, ale radéji obecního dobrého i jeden druhého cti a dobré pověsti sobě pomáhajíce a se ve- 

Strana 661
IXa. Na velkém náměstí (strana jižní). spolek, jako na měšťany sluší, v tom i v jiném opatrujíce. Stalo se v radě léta MVC desátého ve čtvrtek den sv. Benedikta. (Viz Tomek D. M. Tr. X, str. 871 a 379.) 7. 1514, II. listopadu. Rukop. č. 2108 f. 151. Duchek kramář a Dorota koupila duom proli rathizu vedle domu Jana Legáta a krchovu od Markéty z Rou- dnice, někdy Viléma z Grosku osiřalé, za 400 k. pr. Act. v sobotu den sv. Martina. 8. 1626, 12. listopadu. Rukop. č. 2110 f. 177. Zveden na duom Vilímkovský Jan Vlčehrdlo ze Všehrd a Mikuláš Isrle z Choduov pro dlub Duchka kramáře a Do- roty m. j. Act. fer. II. post Martini. 9. 1527. Rukop. č. 99 f. 272. Jeronym a Bartoloměj bratří Kytlingarové zapisují si zde dluh. 10. 1898, 7.ledna. Rukop. č. 2110 f. 287. Barto- loméj Kyllingar i na místě Jeronyma, bratra svého, jakož mají spravedlnost pro dluhy své na domu Vilimkovském — že tu všecku vzdávají p. Mikulášovi Hysrlovi z Cho- duov. Act. in crastino Epiph. 11 1537, 5. ínora. Rukop. č. 1130 f. 203. Jakoż se jest přípověď stala od Jana Vléehrdlo ze VSehrd na gruntovní peníze, kteréž se kladou na právě od Tobiáše za duom Vilémovský Mikulášovi a Bernartovi strÿeuom Istrluom z Choduov, i nemoha k též přípovědi pro nedo- statek zdraví svého on Jan Vlčehrdlo pti právě státi, Václav lčrazím z Cermnik, jsa porućnik na místě téhož Jana, dal ćisti na tyż penfze obstavenć pi/povćd ucinćni leta oc 81 z příčiny té, že on Jan s nebožtíkem Mikulà- šem Istrif duom svuoj u Mouřenínuov jest zavadil a ta závada že svedená není. A poněvadž oni Istrlové aZ po- savad jemu Janovi lakovych sum nesvedli a nezaplatili, że žádá na těch gruntovních penězích, aby taková spravedl- nost jeho poražena a dána byla. Act. die Lunac post Purif. 12. 1538, 18. prosince. Rukop. č. 211 f. 240. Václav Tobiáš a Regina koupili duom Vilimkovsky — od Václava Sovy z Liboslavě a Pavla Severina z Kapí Hory, jako drzitelii domu ortelem panským ustanovených. Act. die Luciac. 18. 1542, 4. srpna. Rukop.c. 2134 J. 422. Jakoż jest duom, vinice a jiny slalek pozuostal po neb. Václa- vovi Tobiá&ovi z domu Vilímkova a dědičky dcery jeho dvě, Estera à Eva, kdeZ pak o tyZ statek mezi manzely týchž dcer, Jiffkem Stitkou na místě Estery a Martinem ze Slaného na místě Evy, též někdy manželky jeho, kte- ráž jest již umřela, smlüva se jest stala, że o ten všicek statek rovným dílem rozděliti se mají a podíly ly má Martin ze Slaného klásti. - Act. fer. VI. post Martham. 14. 1543, 1b. září. Rukop. c. 2117 f. 6. Martin z doinu Vilínkova vzdal duom — Kateřině m. j. Při tom oznámeno, jakož má nadepsaná Kateřina dcerky dvě s prvním manželem zplozené, Annu a Lidmilu, Ze Martin podvolil se jim vejpravu dáti. Act. sabbato post Exalt. s. crucis. 15. 1593, 9. srpna. Rukop. č. 2205 f. 128. (Kšaft Martina od Vilimküv.) Ve jméno —. Dále dva domy v Benátkách ležící poroutim — Anne Foglovy, Martina l'ogle manzelce, a Janovi Vorlovi, bralru jejtmu vlastnfmu, i s těmi vinicemi při domích. Item duom s dvěma zahradami u Nové brány, item duom blíž kláštera M. B. na Boliči pod Slovany s zahradou, vinicí s lisem & slo- dolou, item zahradu velkou za Slupy, jedno pole při Bra- níku, z kteréhož mi se plat roční po X k. m. od ná- městka Kačínského platí; druhé pole nad Dvorci, které IXa. Na Velkéim náměstí (strana jižní). 661 drží [lolej, jinak Kubát, plavec, item duom řečený u Vi- lfmkuov, v kterémz bydlím, proli rathouzu Star. M. Pr. — dávám slovutné paní Markytě, dceři mé milé, a Anyèce, vnučce mé a dceři její vlastní. Jehoz actum v Praze v pondělí pro Proměnění K. P. 16598. (Publikováno ve čtvrtek po Všech Sv. t. r.) 16. 1604, 98, července. Rukop. č. 2113 r. 320. Markéta Kromerová, vdova po nčkdy Jifíkovi Kromerovi a vlastní decra dobré paméti Martina od Vilimki - - slo- jécí osobně v radě oznámila: Jakož má duom, v němž bydlí, od starodávna řečený u Vilímků vedle krchova sv. Michala sobć od téhož otce svého kšaftem daný — tentýž dim — dává — však teprva po smrti své, Annč Foglove, měštce Star. M. Pr., tetě své — naten způsob, aby dot- čená Anna byla povinna z téhož domu na milosrdné skutky vydali: osadním sv. Michala, kdež tělo její odpo- čívati bude, 100 k. m. — a pole u vsi Branfka —— s n&- hoż platu ročního od sedláka Borandy 10 k. m. vychází. Na opravu kostela Betlémského na krovích i jiném sta- vení velmi opuštěného — 200 k. m. — K záduší, kleréž jest podle kostela Betlémského na opravu a jiné potřeby, v němž se nemocní žákové opatrují, 50 k. m. — Na opravu velikého záduší, kteréž od starodávna dům bekyně sluje, blíž pivováru sirotků Nataniclovic v osad& Betlímské 50 k. m., do záduší podle Pařezů u uličky 50 k. m., do záduší na opravu, kteréž jest na krchově sv. Lazara 50 k. m. 17. 1605, 28. února. Zumléž /. 355. Zmocnéna jest Anna Foglová domu u Vilímkův po někdy Markétě Kromcrové zÜstalého. 18. 1605, 10. března. Tamléž f. 320. Uroz. p. Daniel Hroch z Mezilešic vložil odpor darování Markéty Kromerové dle nápadní spravedlnosti, kleráž někdy Janovi Jiřímu, jeho p. Daniele synu z někdy Anežky, první manželky jeho a decry Markéty Kromerové, splozenému —- náleží. 19. 1607, 20. srpna. Rukop. ë. 10606 f. 223. (Svě- domí ku potřebě paní Anně Foglový proti p. Daniclovi Hrochovi z Mozilešic). Dorota, Jana Havránka manželka, svědčila: Paní Anna Foglová za živobytu paní Markéty po Jifikovi Krommerovi do domu u Vilimkii se stěhovala n potom, když táž paní Markyla v nemoci ležela, táž paní Anna Foglová ji v též nemoci opatrovala a když po ně- klerým letč (po smrti paní Anyžky, decery své a p. Danicle Hrocha z Mezilešic manželky) zemřela, tu jesti tělo její z téhož domu u Vilímků ku pohřbu nešeno a při kostele sv. Michala pochováno. 20. 1608. Rukop. č. 324 f, 433. Pokojníci: Michal mečíť, Augustin bradýť, Jan Spaček švec, Jiří Pražák vačkář, Anna Kortmanova sklenárka vdova, Andres Krejčí, císařský zpévák, Ditio Cantacan Vlach kupec, mó krám u p. Karla Kyrchmeyra, bratří Biangové kupci, mají v témž domě 4 sklepy. 21. 1618, 5. listopadu. Rukop. č. 2114 f. 242. Marlin Smerloš z Ryzentalu a Veronika koupili dům v rynku proti rathouzu podle krchova kostela sv. Michala a vedle domu téhož M. Smertoše ležící, od starodávnu u Vilímkův řečený, od Anny, po Martinovi Foglovi vdovy, za 5000 k. č. Stou výminkou, že ona Anna v témž domě v témž pokoji hořejším, jakž celé to samo zavřeno jest, a vejšeji tři komory a jeden sklep pod zemí — požívat má bezplatně do života svého. 

Strana 662
662 IXa. Na Velkém náměstí (strana jižní). V Melantrychové ulici. Cislo pop. 461a. 1. 1452. — Rukojf. C. 2141 f. 1. Marta, nékdy Antoniše od osluov a již Sigmunda z Bylešky manželka, a Václav, její syn. 2. 1474. — Bukop. ć. 2105 f. 845. Johannes saponista et Elizabeth emerunt domum ad asinos cum stabulo aciali cidem annexo circa Martham viduam. 8. 1488. — Rukop. ¢. 2106 f. 117. Martinus a scropha et Georgius ab asinis, commissarii per Johannem saponistam instituti. — resignaverunt Katherine, filie pro- lati Johannis, nunc vero coniugi Thome institoris — duas domos —. 4. 1483. — Rukof. c. 2100 f. 122. Procopius Pikart emit — equinam Thome institoris erga eundcm Thomam. 5. 1496. — Rwuhop. č. 2107 f. 105. Equina Martini a scropha. 6. 1518, 20. července. Rukop. č. 2103 f. 246 a IXa. Na Velkém naměslí (strana jižní). Alžběta koupili duom, který slove marštal, ležící na rohu proti domu někdy Vilémkovu z zadu a podle domu Anny Cukrmanky obostranně od Zigmunda Barše z Kamenice za LV k. pr. Act. fer. III. ante Magdalenae. 7. 1526, 22. ledna. Rukop. c. 2110 f. 134. Jan od svině a Kateřina koupili marštal ležící za krchovem sv. Michala na rohu podle domu u vosla od Václava sukna kráječe, syna p. Zygmundova, za 67!/, gr. p. Act. die Vincenti. 8. 1648, 18. června. Rukop. ¢. 2117 f. 141. Jan Chochol ze Semechova koupil marštal ležící z zadu podle marštale své a domu někdy Vávry mečíře od Martina Duhy z Castrova i na místě jiných sirotkuov po Václavovi Duhovi z C. za 64!/, k. gr. &. Act. fer. MIL post Vitum. 9. 1548, 28. června. Zamléž. Simon z Tišnova koupil marštal — od p. Jana Chochola ze Semechova za | 64!/, k. gr. pr. Act. sabbalo in vig. Joh. B. 10. 1568, 18. června. Rukop. č. 2118 f. 196. Stefan Zejda a Kateřina koupili marštal zadu vedle marštale své a domu nékdy Jana Cernyho formana od Simona z Tiš- nova za 125 k. 6. Act. postridie Corp. Chr. 11. 1585, 2. září. Viz výše str. 685 č. 27. a 30. 7. 2108 f. 229. Václav, syn Zigmunda Vaníčkovic, a | a níže dům č. p. 468. › SY Е p Na Velkém náměstí (strana jižní). Číslo pop. 460. (Dům u anděla.) ^|. 1415. — Rukop. ë& 2099 f. 54. Purkardus de Aldemburg fassus est se teneri CCC s. gr. pr. Nicolao Pleyer, privigno suo, filio olim Johannis apothecarii. 1. 1420, 81. října. Rukop. č. 2099 J. 85. Elisa- beth Purkartova resignavit domum suam in acie prope ecclesiam s. Michaelis Johanni apothecario taliter, si ipsam conligerit viceversa reverti, ut eidcm e converso de eadem condescenderet sine renitencia. Si vero temporc inler- medio ipsam decedere contigerit, ex tunc Nicolao, filio eius, et pueris ipsius Nicolai, dum et quando ai civitatem reverterentur, de eadem condescendere tcnetur. Quod si dictos Elisabeth, Nicolaum et liberos eius ante reversionem mori contigerit, cx tunc dicla domus una cum omnibus rebus circa prefatum Johannem permanere debet. Fer. V. ante Omnium sanctorum. 2. 1448, 12. června. Rukop. č. 2099 [. 1040. Když jest byla nesnáz mezi slovutným Benedí z Nečtin, seděním na Břežanech z jedné a opatrnym Praidkem z Jindřichova Hradce z stravy druhé o penieze CC kop bez X kop gr. dluhu, kteréž jest Brigidě, manželce Jana apotekáře k věrné ruce byl schovati dal, a k tomu o prsteny i jiné věci jí k schování položené, pro kteréžto věci na téhož Prokopa, jakožto na toho, ježto sě jest vedle vzdánie Jana apatekáře v ten veškeren statek uvázal a dluhy za něho platiti podstúpil, jest sahal a jeho na- pomínal. I — úmluvce — vypověděli js — aby Prokop za ten veškcn dluh dal sto kop a devadesáte kop Bene- dovi. — Act. fer. MII. ante Viti a. XLVIII. 3. 1448. — Rukop. ë. 2103 f. 17. Johannes apothecarius — resignavit — omnia bona sua, domos, apothecam, vineas, orlum humuleta — Procopio dicto Prazak de Nova domo sub Lali excepcione, quod prefatus Procopius Johannem predictum debct in expensis propriis, quamdiu vita comes sibi extiterit, honorifice fovere —. 4. 1459. — Rukop. 6. 2103 f. 38. Procopius apolecarius publicavit pro se vineam sibi per Johannem Tussek, prothonotarium civitatis, resignatam — in monte Vitkonis. 5. 1462. — NRukop. c. 2119 f. E. 10. Ve jmeno boiie amen. Já Hanusek z Kunovic, apolekář apo- Leky páné Prokopovy v Star. M. Pr. u anjeluov vyznávám ticinto listem, Ze ackoli nemocen jsem — ustanovuji — p. Prokopa dřiev pověděného a mistra Sigmunda lékaře z Králové Hradce pravé a mocné poručníky všeho statku mého —. Potom pak Majdaleně, sestře mé, z Kunovic s jejím synem otkazuji XII k. gr., — mistru Klementovi ] k, Matéjovi, tovaryši mému v apotece 1 k., Pavlovi, druhému tovarySi, sukni md Será s kuním koZichem, Vaň- kovi mistrovu Sigmundovu, kteryZ mne v mé nemoci hlédá, sukni imí nové barvy, Kačce, ježto kořenic před svrchu- psanú apotekú prodává, kožich nový berančí (nedokon- čeno). 6. 1406. — Rukop. c. 2103 f. 56. Procopius apolecarius publicavit pro se doas vineas olim Johannis Bende a tribus fratribus. 

Strana 663
X. Na Velkém ndměstí (strana jižní). 7. 1457, 14. listopadu. Rukop č. 992 f. 245. Paní Barbora, vdova po Prokopovi apotekáři zuostalá, vslú- pivší do plné rady s malkú sv, s Matějem Dubcem, s bratrem svým vlastním, i s jinými přátely svými obo- jieho pohlavie, pojavši s sebú také otce a bratra vlast- nieho Prokopova, muže svého, i všicku téměř čeleď a pa- cholky své i jeho, mluvila sama od sebe řkúcí, že na to přišla jest i s nimi, aby jich i každého z nich odbyla podle kšaftuov a rozkázánie muže svého, i prosécí pánóv, aby při kšafticch jeho ráčili ji i s dietětem jejím zacho- valí. A tak odbyvší každého, což jich s sebú měla, podle kšaftuov, žádala jest, aby od nich byla kvitována. A to sě stalo jest, jakož to kvitancie v knihách městských za- psané lépe vykazují. udiež pak ihned potom a téhož dne i hodiny jsúc p. purgmistrem tázána, chce-li zuostatí a drželi sě při kšafticch muže svého, odpověděla, že chce ráda při nich zuostali, přidavší toto: a tak řkúc: Věřím V. Mti, že mě při těch kšaftiech zachovati ráčíte, žet s nich strhnáti sč nechci a nic měním. Kteřížto kšaltové jsú nížepsaní a od siova k slovu znie takto: Ve jmeno božie amen. Já Prokop apotckář, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tiemto lislem obecně všudy a přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán bude, že ačkoli P. B. děkuje zdráv sem na těle a při dobrém rozumu, však maje nynie po svých potřebách pilných odjeli a před oči své toto předkládaje, že všec- keren tento svět v neustavičnosti a nejistotě jest položen, a tak péči na lo maje a nechtě rád, což na mně jest, neuchoval-li by mne v té mieře od smrti Buob anebo snad jinú kterúkoli příhodu nenadálí na mě dopustil, by o statek a zbožie po mně zuostalý a zuoslalé skrze příčinu mého obmeškánie mezi příbuznými a přátely mými kteří svárové sč dáli, toto mé poslednic poručenstvie a ko- nečný úmysl vuole mé o všem statku a zboží mém, kte- réhož mi P. B. všemohúcí z štědroty milosti své popřicli jest ráčil, zříiedil sem i zpósobil i mocí tohoto listu a poslednicho poručenstvíc mého Fiedim a zpósobuji oby- čejem takovýmto: Najprvé jakož podle kšaftu a poručenstvie Pavlova pláteníkova, dobré paměti přietele mého milého, chovám u sebe Václava, sirotka a syna jeho, o tom tak vnole má jest | tak porúčiem, neuchováli-li mně Buoh, aby ten list, kterýž mně a témuž: Václavovi (fidceti kop gr. platu a úroka ročnieho na zboží a všech pánuov z Rozemberka kúpeného svčdčí, jakož týž list s pečetmi již povčdčných pánuov a jich rukojmí v něm zejména po- ložených to ukazuje, při něm Václavovi zuostal konečně. A duom, ježto někdy slul Drobnicové, i také s tiem zad- ním domem, kterýž sem k tomu přikúpil, a dvě vinice, z nichžto jedna na Věnečku leží a druhá na Radlickém, a k tomu přidávám jemu z svého vlastnieho statku a zbožie osm kop a dvaceti gr. platu ročnicho, kterýž vobú Přie- vorách i v Velké Dobré na dvoru, na učmž Stir. někdy sedal, dskami zemskými mám sobě řádně zapsaný. A k tomu také rúcha ložnícho s postel chci, aby jemu po mé smrli manželkú mú bylo vydáno. Dále pak panně Kateřině, sestře téhož Václava, otkazuji « tomu chci, aby domček ten na Malé Straně, v němž vinař sedí, prodala sobě ku polepšení svému. Jiežto také z svého vlastnicho zbožie odkazují a po mé smrti oldávám čtyři kopy gr. platu ročnicho, kteréž také dskami zemskými v Přistupimě blíž Brodu zapsaný mám řádně. A také tomu chci i rozkazuji, aby Václav, bratr její, tři k. gr. jiej každý rok platil až do jejie smrli. Než když by koli jej P. B. od smrti ne- uchoval, aby Václav tiem po smrti jejie: povinen nebyl ižádnému. — Item jakož sedmnácte lžic střicbrem okovaných mám týchž sirotkóv a kollíček, kterýž otec jich byl u mistra X. Na Velkém náměstí (strana jižní). 663 Křištana dobré paměti kúpil, to že jich jest, mezi ně buď rozdělicno rovně. A toho mého poručenstvie již vypsaného i těch sirotkóv činím a ustanovuji pravé a mocné poruč- níky múdré a opatrné lidi Jana Tuška, najvyššieho písaře, a Jana od Lfí studnic, mčšťany prvepsaného Stur. M. Pr., kteřížto i prvé také otcem lýchž sirotkóv byli a jsú uči- nění se mnú jich poručníci, jimžto jako svým přálelóm dobrým věřím, že toto mé poručenstvie, což a jakž jim porúčiem a rozkazuji, tak vedle vuole mé jednati budú i k miestu skutečnému přivedí, jakož sč tuto píše. A ne- uchoval-li by syrchupsaného Václava od smrti B. dřicve let jeho rozomu došlých, tehdy aby diel jeho na Kateřinu, sestru jeho, připadl plným právem. A také jestli že by táž Kateřina umřela prvé, nežli Václav, bratr její, tehdy aby také diel jejie naň připadl beze všeho zmatku, kromě však těch čtyř kop platu v Přistupimě mnú jiej, jakož prvé dotčeno jest, odkázaného, neb o tom platu, když by Kateřiny B. neuchoval, tak vuole má jest i chci, aby při pannách a konventu kláštera sv. Ducha v Star. M. Pr. zuostal a jim příslušal věčně. S takovým však dřiev jme- novaných poručníkóv mých opatřením, aby v témž klášteře za mú a mých předších duše památka věčná modlitbami a jinými obyčeji vedle řádu křesťanského ku P. B. řádně se dála. Pakli by jich obú, to jest Václava i Kateřiny, Buoh od smrti neuchoval, iebdy toho všeho stalku jim příslušného pravá polovice poručníky svrchupsanými mezi chudé a nuzné lidi ve jmeno božie buď rozdána a druhú polovici Líž poručníci sobě vezmúce, kamž sě jim najlépe zdáti bude, obraťte vedle své vuole. Dále pak což sč mého statku a zbožie vlastnieho dolýče, o tom lakto porúčiem a rozkazuji, takže všecky jiné domy mé, vinice, platy, o nichž prve zmienka nenie, i všecko, k čemuž bych koli a čím koli právo měl, buďto dskami, listy, knihami městskými neboli jiným kterýmkoli obyčejem a konečně všecko jiné zbožie mé — otka- zuji a po mé smrti mocně k dědictví i k věčnosti otdá- vám paní Barboře, manželce mé milé, a tomu dictěti, jímž táž manželka má, jakož za to mám, těhotná jest, buď pa- cholík nebo děvečka, ač živo na svět přijde, k rovnému a narovný mezi ně rozdiel, tak (lomu chtě, aby paní Bar- bora, manželka má, v domu mém, v němž bydlím, i v jiném ve všem statku a zboží po mně zuostalém pravú a mocnú hospodyní byla, jakož i nyní jest, a toho s die- tělem, ač živo zuostane, poctivě požívala, k dobrému a poctivému je vedúc, jako věrná jeho matka. A 10 lak dlüho a dotud, dokudž by svého stavu neproměnila vdov- ského. A v tom neuchoval-li by od smrti dielčte B., aby diclu jeho polovice pravá mezi chudé a vuzné lidi ve jmeno božíc manželkú mú a dolepsanými poručníky k niej přídanými byla rozdána a druhá polovice téhož dielu dietčtčicho při manželce mé zuostaň beze všeho zmatku. A též také jestli že by manželka má v stavu vdovském po mně umřela, diel její také na dielč případní plným právem. Kdyzby pak koli táž manželka má vdovský svój stav změnila, tehdy poručníci dolepsaní všeho statku u zbožie výšdotčeného pravú polovici jiej vydadúc, dietě dále s jeho dielem opatřte, jakož umějí a umětí budí najlip. Toto také dále též manželce mé porúčiem a roz- kazuji, aby plat ten osmdesát kop gr. na jmenovitých vsech a zboží pánuov z Rozmberka kúpený, ježto také list opět s jich a rukojmí jich pečetmi visutými lo uka- zuje, kterýžto jiej také vedle jiného statku mého dávám, časy svými vybierajíc, z toho na každý rok šest postavuov sukna, každý po póldruhé kopě gr., tři postavy při sv. Jiří a tři při sv. Havle, kúpila a na odčv chudých ve jmeno božie za mú a za mých předších duše rozkräjeln 

Strana 664
664 X. Na Velkém náměstí (strana jižnl). a rozdala s vědomím dolepsaných poručníkóv. — Item opět též manželce mé porúčiem a rozkazuji. aby ze všeho statku po mně znostalého otci mému a mateři třidect kop gr. vydala po mé smrti. A domek ten na Nov. M. 'r., vo němž bydlí, také při nich zuostaň. Item Karpieškovi, robenci mému, otkazuji pět k. a Petrovi Slc- péma také pět k., bratřím mým odkazuji těch sto kop, kteréž mi Michal z Zalepurka dlužen jest, lak aby z těch sta kop bratrů mému snlazšícinu