z 240 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
Poznámky
220
221
222
Název:
Historie česká (Sylvius Aeneas)
Autor:
Vičar, Jiří
Rok vydání:
1926
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
240
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XVIII+222
Obsah:
  • I: Titul
  • III: Předmluva
  • 1: Edice
  • 220: Poznámky
Strana 90
90 (t. j. Jan Želivský), bezbožný mnich, odhod- laný ke každému zločinu. Když tento kázal u sv. Štěpána na Rybníčku (in Piscina) a nezdál se býti dosti moudrým, byl odtamtud vypovězen, a násilím se dostal do kláštera Karmelitánů. K tomu ho přemluvili kacíři, aby ukázali svou moc. Skoro každý den obcházeli se svátostí oltářní po svých kostelech a ří- kajíce, že jich mají málo, pod vůdcovstvím urozeného muže Mikuláše, pána onoho místa, z něhož, jak jsme řekli, pocházel Hus, vtrhli kvapně do královského hradu a prosili Vác- lava, aby jim uštědřil více kostelů, ježto oni tvoří již většinu národa. Král laskavě vyslechl Mikuláše mluvícího za celé množství a ká- zal, aby se druhého dne opět dostavili. Když pak byl lid rozpuštěn, obrátiv se k Mikuláši, který u něho zůstal, řekl mu: Ty tkáš tka- nivo, jímž bys mne vypudil z království, já však z něho učiním oprátku, na níž tě pak pověsím. — Onen odešed od krále, rozněco- val lid víc a více. Král se uchýlil na Vyše- hrad, sousedící s městem a oddělený toliko malým potokem (t. j. Botičem), a o něco později s nemnohými odešel do nové tvrze (t. j. Nový hrad neboli Wenzelstein u Kun- ratic), kterou sám vystavěl, pět mil vzdále- né, poslav k svému bratru posly s prosbou o pomoc. Konšelům pak Nového města Praž- ského nakázal, aby příště kacířům nedovolo- vali nositi tělo Páně v slavnostním průvodě.