z 240 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
Poznámky
220
221
222
Název:
Historie česká (Sylvius Aeneas)
Autor:
Vičar, Jiří
Rok vydání:
1926
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
240
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XVIII+222
Obsah:
  • I: Titul
  • III: Předmluva
  • 1: Edice
  • 220: Poznámky
Strana 153
153 Čechům s Němci nic společného; že není obyvatelstvu nic nepříhodnějšího, jako neroz- uměti řeči svého krále a při každé rozmluvě potřebovati tlumočníka. Jeho království že jest mu dosti bezpečné a věrné, a že se nebojí žádné cizí moci. Pročež že prosí, aby jeho bratra raději sami přijali, než aby byli od něho přijímáni; a obdarovav posly draho- cennými kožešinami, jak jest národním oby- čejem, propustil je. Poslům pak druhé strany slíbil, že ihned pošle pomoc. Albrecht se mezitím odebere do Jihlavě, kdež byl velmi žádostivě očekáván od Oldřicha z Rožnberka, Menharta a přemnohých pánů českých. Ptaček žádá ho skrze posly, aby dříve ne- vstupoval do království než zadostučiní jemu a jeho straně. A že nedovolí, aby byl ten králem, koho sám nezvolil. Albrecht odpo- vídá, že má být nezměnitelným to, na čem se usnesla většina království, že ho vybízí, aby nerušil pokoj království. Že v něm shledá laskavého krále, bude-li dbáti o mír; chce-li věci měniti, že nalezne více války, než mu bude milo. Potom hnuv se táborem obsadí Kutnou Horu, kterou Plaček zanechal bez posádky. Ubírajícímu se do Prahy, vyjde lid v hojném počtu vstříc a blahopřeje mu jako vítězi nad nepřáteli. A ač strana Ptačkova žádala opět o sněm dřív než bude koruno- ván na krále, odmítnuv její žádost, přijal 29. června slavnostně korunu. Potom Ptaček