113 né mosty na jiných místech, přes něž pře- šli Labe, a Pražané, kvapně pronásledujíce zadní voj, pobili přemnohé Tábory. Konečně přišli až ke Kutné Hoře, kde Žižka vtáhl do údolí, protože o něm věděl, že jest sou- těskou, v níž nepřátelé naprosto nemohou rozvinouti své šiky, a poručil korouhevníkovi stanouti. Potom povzbudiv své spolubojov- níky dle okolností, připravil se k bitvě. Sve- dena byla krutá bitva, vítězný Žižka pobil 3000 Pražanů, ostatní obrátil na útěk. A ne- meškaje, dobyl Kutné Hory, od Pražanů ob- novené, a zapálil ji a týmž ohněm spálil i Pražany, kteří v ní meškali. Zpyšněv přízni- vým výsledkem, táhl hned nepřátelsky proti Praze a utábořiv se na dostřel, počal město obléhati. Byli mnozí i ve městě i v jeho vojsku, kteří zatracovali tuto roztržku, a jedni kladli to za vinu Žižkovi, jiní Pražanům. Ta- ké vojsko se bouřilo v táboře, říkajíc, že se nesluší obléhati to město, jež jest hlavou království a s nimi ve víře souhlasí, že brzy upadne moc česká, jestliže nepřátelé poznají jejich rozdvojení. Že dost příčiny k válce po- skytuje římský císař, bláhové bylo rozhod- nutí, aby obrátili zbraň proti sobě samým. Žižka zaslechl, o čem se veřejně hovořilo, svolal množství do hromady a vystoupiv na vinný sud, náhodou po ruce jsoucí, řekl: Ne- horšete se na mne, bratří, a neobviňujte člo- věka, který vám zjednal blahobyt. Nejsou