z 240 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
Poznámky
220
221
222
Název:
Historie česká (Sylvius Aeneas)
Autor:
Vičar, Jiří
Rok vydání:
1926
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
240
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XVIII+222
Obsah:
  • I: Titul
  • III: Předmluva
  • 1: Edice
  • 220: Poznámky
Strana 102
102 se rozhodl obsaditi samotné město, povolav z říše pomocná vojska. V jeho táboře byli vévodové sasští, markrabata braniborští a zet jeho Albrecht, vévoda rakouský. Město bylo obléháno šest neděl. Zikmund pak přijal ko- runu královskou v arcibiskupském chrámě, který jest na hradě. Arcibiskup Konrád ro- dem Vestfál, který propadl později kacířství, vstavil mu korunu na hlavu s předepsanými slavnostními obřady. Albík se totiž vzdal už dříve své hodnosti, ježto nemohl snésti čeleď, která jedla a pila, a spokojiv se s nižším úřadem, otročil lakotě. Kacířské město bylo obléháno s napjetím sil. Zatím páni z Rožn- berka a z Krajíř (Chragiri), obléhající Tábor, byli poraženi v bitvě od Mikuláše z Husi, jehož tam poslal Žižka s částí vojska, a le žení bylo jim odňato. Také byl od kacířů dobyt Králové Hradec. Nad Prahou ční vysoká hora, kterou nazý- vají Vítkov (mons Videchonis); aby se jí nepřátelé nezmocnili, opevnil ji Žižka posád- kou, s níž se utkal v boji markrabě míšen ský a ztratil velkou část svého vojska. Míš- ňané totiž, zmocnivše se již vrcholu hory, byli však zatlačeni na strmou stráň, a když rázně jsouce napadeni nemohli vydržeti útoku, byli jedni pobiti, druzí jsouce hnáni dolů, zahynuli v propastech. Zikmund upustiv od obléhání, odebral se do Kutné Hory. Téhož času rozhlásili kacíři, že o svato-