z 240 stránek
Titul
I
II
Předmluva
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
Poznámky
220
221
222
Název:
Historie česká (Sylvius Aeneas)
Autor:
Vičar, Jiří
Rok vydání:
1926
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
240
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XVIII+222
Obsah:
- I: Titul
- III: Předmluva
- 1: Edice
- 220: Poznámky
Strana 220
POZNÁMKY.
1. Částí jeho bylo Chebsko.
2. Tábor založen byl r. 1420 na zříceninách
Hradiště a zval se s počátku Hradiště hory Tábor;
do něho pak převedeno husitské obyvatelstvo
z blízkého Sezemova Ústí.
3. Vlastně byl kancléřem probošt vyšehradský
jak také Sylvius správně udává v kap. I., a kostel
o němž mluví dále, byl založen také na Vyšehradě.
4. Praecentor, představený 12 mansionářů, kteří
zpívali na kůru u sv. Vita officium P. Marie. Sbor
ten založil Karel IV.
5. Míní se tu kutnohorský dekret z r. 1409.
Karel založiv universitu určil, aby se zorganisovala
dle vzoru university pařížské a bolognské. Pa-
řížská byla rozdělena na čtyry národy, gallský
normandský, pikardský a anglický. V prvních
třech byli zastoupeni Francouzi z různých končin
Francie, ve čtvrtém byli cizinci studující v Paříži.
Tedy Francouzové měli většinu tří hlasů. Pražská
universita rozdělena byla také na 4 národy, český
bavorský, polský a saský. Čechové však tu měli
nouze jeden hlas proti třem cizím, z největší části
pěmveckým. Poměr ten se změnil vydánm dekretu,