AKT SMÍŘENÍ Na neznámém místě II. června 1422 Jan Žižka a Táborští přijímají Zikmunda Korybutoviče, ač odpůrce Tábora, za správce země České a vyhlašují obecné smíření. S boží pomocí amen! Račtež slyšeti, páni a bratřie, že my s bratřími Tá- borskými, Domažlice, Klatovy, Sušice, Piesek i jiní páni, rytieři, panoše i jiné obce, Prachatice a Horaž- děvice, kteréžto dobrovolně k nám hledie, k Chvalovi, k Buchovcovi, a nám sebe svěřili, kněze milost sme přijeli za pomocníka a za zprávci najvyššího této země. I chceme jeho milost rádi poslúchati, ve všech řádných věcech pomocni a radni býti věrně buohdá. I vás také prosíme všech, abyšte jeho milosti poslušni byli, jakož jste slíbili před Pánem Bohem. Dále také prosímeť vás, abyšte všichni ve spolek po dnešní den věrně všecky nechuti, hněvy, kyselosti, kteréžto ste mezi sebú, jakž jste živi, od roka nebo nynie měli, ko- nečně odpustili, tak abyšte mohli spravedlivě páteř pěti, a řkúce: »odpusť nám naše viny, jakožto i my odpúštíme«. A jestliže toho neučiníte a budete chtieti které búře neb které lži a sváry, rotiece se mezi obcemi, vésti po dnešní den: tehdy my s Boží pomocí, s kněze milostí, s pány konšely i jinými pány, rytieři, pano- šemi i se všemi věrnými obcemi chceme se k tomu přičiniti a mstíti, buď ktož buď, ižádné osoby nevy- nímajíc. Slibujeteli nám toho pomocni býti? A ktožby měli s kým co činiti, buďto o zbožie nebo o jiné věci, abyšte bez rocenie, bez zbieraní byli před purkmistry, před konšely a před rychtáři řádně každý 191