z 234 stránek
Titul
1
2
3
4
5
6
Listy Jana Husa
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
Listy Jana Žižky z Kalicha
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
Doslov
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
Ediční poznámka
217
218
Poznámky
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
Název:
Listy dvou Janů
Autor:
Císařová-Kolářová, Anna; Daňhelka, Jiří
Rok vydání:
1949
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
235
Počet stran předmluvy plus obsahu:
235
Obsah:
- 1: Titul
- 7: Listy Jana Husa
- 185: Listy Jana Žižky z Kalicha
- 207: Doslov
- 217: Ediční poznámka
- 219: Poznámky
Strana 27
ARCIBISKUPU ZBYNKOVI ZAJÍCOVI
Z HASENBURKA
List latinský
V Praze 6.—16. července 1408
Arcibiskup Zbyněk vydal na synodu r. 1406 nařízení, obra-
cející se příkře proti pronikajícímu viklefismu. To byl však
počátek těžkých vnitřních sporů. Někteří kněží i laikové
byli křivě obviňováni a souzeni, že šíří viklefovské bludy,
mezi nimi Mikuláš z Velenovic, zvaný Abraham. Do jeho
sporu zasáhl Hus a způsobil, že Abraham byl pře zbaven.
Ovšem Hus se nezastal jen Abrahama; krisi viděl v celé
její šíři. Toho dokladem je jeho list arcibiskupovi, pro-
dchnutý sice ještě láskou a úctou k metropolitovi, ale ostře
se přitom vyslovující proti bezpráví, jehož se dopouští jedna
část kněžstva.
Nejdůstojnější otče, odporučuji se vám pokorně u víře
a v pravdě Pána našeho Ježíše Krista.
Velmi často si opakuji, jak jste mi, otče, na začátku
své arcibiskupské dráhy uložil, abych, jakmile bych
spatřil nějakou vadu ve správě, ihned ji oznámil buď
osobně, nebo ve vaší nepřítomnosti písemně. Onen
příkaz nutí mne nyní k tomu, abych promluvil: Čím
to je, že krvesmilní a všelijak hřešící duchovní bez-
trestně a bez nápravy svobodně si vykračují se vzpur-
nými šíjemi jako nezkrocení býci a plemenní hřebci,
avšak kněží pokorní, kteří vytrhávají trní hříchu a
s láskou plní povinnosti vaší správy, nehoní se za
lakotou, nýbrž zadarmo, pro Boha se věnují evange-
lisační práci, jsou žalářováni jako kacíři a strádají ve
vyhnanství pro hlásání téhož evangelia. Ach, můj
otče, jaká pak je to zbožnost, brániti někomu ve zvěs-
tování evangelia, což přece především uložil Kristus
svým učedníkům, řka: »Kažte evangelium všemu stvo-
27