VEŘEJNÉ OSVĚDČENÍ VŠEMU KRESŤANSKÉMU SVĚTU List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 5. července 1415 Poslední písemný projev Husův, psaný v předvečer smrti, je těžká obžaloba koncilu. Je to však obžaloba celé tehdejší t. zv. vzdělané společnosti, jež v neznámém kazateli z praž- ského Betléma cítí nepřítele zpátečnictví a temnoty. Já mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, žádám srdečně, aby se věřící Kristovi po mém skonání z mé smrti nepohoršovali tím, že by mne považovali za zatvrzelého kacíře a bera za svědka Ježíše Krista, pro jehož zákon jsem si přál zemříti, na paměť přá- telům pravdy píši toto: Předně, že jsem si vyhradil ve velmi častých sou- kromých slyšeních a potom ve veřejných na koncilu, že se chci podrobiti poučení, nápravě, odvolání a po- kání, budu-li poučen, že jsem něco napsal, učil nebo v odpovědi prohlásil, co by odporovalo pravdě. A že jsem častěji pokáral padesát doktorů, vybraných ze sněmu, podle jejich vlastních slov proto, že křivě vy- brali články a ani na veřejném slyšení sněmu ne- chtěli mi dáti soukromého poučení, ba ani se mnou nechtěli jednati řkouce: »Musíš se podrobiti rozhod- nutí koncilu.« A že koncil, když jsem ve veřejném slyšení citoval podle Písma slovo Kristovo nebo sva- tých doktorů, buď se posmíval, nebo tvrdil, že se ne- přípustně dovolávám doktorů. Kterýsi kardinál, nejpřednější na koncilu a od kon- cilu k tomu pověřený, ve veřejném slyšení vzal jakýsi lístek a řekl: »Hle, jeden mistr svatého bohosloví mi předložil tento důkaz, promluvte o něm.« Byl to důkaz 182