z 234 stránek
Titul
1
2
3
4
5
6
Listy Jana Husa
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
Listy Jana Žižky z Kalicha
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
Doslov
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
Ediční poznámka
217
218
Poznámky
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
Název:
Listy dvou Janů
Autor:
Císařová-Kolářová, Anna; Daňhelka, Jiří
Rok vydání:
1949
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
235
Počet stran předmluvy plus obsahu:
235
Obsah:
- 1: Titul
- 7: Listy Jana Husa
- 185: Listy Jana Žižky z Kalicha
- 207: Doslov
- 217: Ediční poznámka
- 219: Poznámky
Strana 79
PROTI RADĚ DOKTORSKÉ
List český
U dubnu 1413
Vystoupení Jana z Jesenice ve věci Husově mělo ten pří-
znivý výsledek, že se o ní znovu jednalo a že se začaly
objevovat vážné snahy pro vyrovnání obou rozvaděných
stran. Na začátek roku 1413 byla svolána do Českého
Brodu synoda. Sešla se však 6. února toho roku v Praze.
Obě strany měly předložit své návrhy na urovnání sporu.
Theologická fakulta — její protihusovská část — vystou-
pila útočně a uvedla tři příčiny sporu: 1. v Čechách jsou
kněží, kteří považují odsouzení Viklefových článků za ne-
spravedlivé a tak se uchylují od zásad obecné církve;
2. část českého kněžstva odmítá poslušenství papeži a sboru
kardinálů a jediným pravidlem víry činí Písmo svaté, jež
si vykládají podle svého rozumu a podle své vůle; 3. část
kněžstva podlamuje autoritu církevních hodnostářů tím, že
nabádá k neposlušnosti, i když tito církevní hodnostáři ne-
přikazují »pouhé zlé« a nezabraňují »pouhému dobrému«.
Tento nález je jen uplatnění a zdůraznění stanoviska kurie.
Husův návrh byl zcela jiného založení. Hus hájil jen zájem
země; v tom se projevil jako uvědomělý vlastenec. Jeho
cílem bylo nikoli posílení nadnárodní církevní organisace,
nýbrž obnovení »cti Boží a svobodného kázání jeho slova«,
dále »napravení zlé a lživé pověsti království Českého a
markrabství Moravského, města Pražského a jeho univer-
sity, zjednání pokoje mezi kněžstvem a laiky«. Proto se
nabídl, že je ochoten dát počet ze své víry, vytkne-li mu
někdo blud nebo kacířství, ovšem na odvetu, t. j. neusvěd-
čí-li ho žalobce, aby byl sám trestán. Nenajde-li se žalobce,
nechť jsou pohnáni k odpovědnosti ti, kdo udali u papeže,
že v Čechách a na Moravě jsou mnozí nakaženi kacířstvím.
Proti návrhu »doktorů« (své přívržence Hus nazývá »mis-
try«) se Hus později ohradil veřejným listem, psaným opět
mimo Prahu (na počátku roku 1413 se totiž do Prahy vrátil
a kázal v Betlémě). Probírá v něm tři body nálezu theo-
logů a současně je vyvrací.
79