Strana 1
LIOTY DVOU JANU NAKLADATELSTVÍ ELKV PRAZE MCMXLIX

Strana 2

Strana 3

Strana 4

Strana 5

Strana 6

Strana 7
MISTR JAN HUS

Strana 8

Strana 9
NEZNÁMÉ ŠLECHTIČNĚ List český Kolem roku 1405 O tom, že Hus je původcem tohoto listu, máme jen nepřímé svědectví. V rukopisném sborníku ze 16. století, v němž je dochován, je uveden těmito slovy: »... zavru apoštolem naším českým, M. Janem svaté paměti, kterýž paní jedné tento list napsal.« O osobě adresátčině nevíme zhola nic. Na dobu, kdy byl list napsán, můžeme usuzovat jen ne- přímo. Stejně přísnou kritiku společenských radovánek Hus vyslovil v kázání na thema »Milovati budeš Pána Boha svého ...«, jež pronesl roku 1405 na podzimní synodě. V něm prudce napadl kněží, kteří tyto radovánky vyhle- dávají: »A což říci o oltářnících, kaplanech a příšerných mniších, kteří vedle toho všeho ještě k tancům chodí ve- řejně.« Zdá se, že obojí projev, list neznámé šlechtičně i citované kázání, vyplynul z téhož postoje k soudobé mo- rálce. Prospěch ve všem dobrém a svatá konání račť dáti milosrdný Spasitel, aby, jsauc vedlé vůle jeho živa, s ním i na věky po smrti přebývala. Paní urozená, slyším, že své vdovství řádně vedeš, ale v tom nemáš opatrnosti, že na svém zboží her a tanců dopauštíš, jenž jest zjevné Božího přikázaní přestaupení. Neb ve hře cizího žádají, zle lají, tepau se, někdy Bohu i svatým lají, a nevěru sobě činí, dílo úžitečné meš- kají, svátků nesvětí, a prohrajíce, pánům svým i rodi- čům přikrádají, a druhy i na cestách pro to laupí, lidi mordují věrné i jiné. A jsau-li sedláci, druhdy dědiny a své hospodářství opustíce, pryč běží, aby volněji v kostky a v jiné hry hrajíc, ve dne i noci v krčmách leželi. A z toho veliké škody jim samým 9

Strana 10
i pánům jich neb dětem přicházejí. Pakli tanečníci a tanečnice kdy tancují, svůj čas vešken od Pána Boha propůjčenej zle a nehodně strávíc v hříších smr tedlných mnohých proti přikázaní Božímu mrhají, vzláště a nejvíce v neděli aneb v jiné svátky, v nichž- to by se nejvíce měli pro své spasení ke všemu dob- rému snažně v náboženství velikém připravovati a hříchův se vystříhati, o Pánu Bohu sladce mysliti a tělesného díla všeho, v němž všední den se obírajíce, své spasení meškají, ponechati, slovo Boží pilně sly- šeti, nábožně se modliti, k tělu Božímu a k krvi přistu- povati. Tu pak tancujíce, Boží přikázaní přestupují, všecky hříchy rozličné smrtedlné rodí, a tak po cestě Antikristově chodí, neb o své spasení v tanci nic ne- dbají, ale Pánu Bohu svému i jeho svatým se porau- hají, příkladem starým židovským ohavným. Jakož o tom píše svatý Bernart, řka: »Tanečníci i tanečnice Bohu, pánu a spasiteli svému, v tanci se porauhají. Neb Kristus za ně pod trnovau korunau byl roztažen a jednu nohu přes druhau položil, a oni pod věnci pyšnými ruce roztahují, nohy překládají, ne aby po- korně hříchův zbyli, ale aby v lehkosti se pyšně uká- zali.« Aj, kdo tu, v tanci tancuje a dívaje se neb stoje, jest bez hříchu? Kdo jest s Bohem neb kromě Boha, vizme. Ano se tu pohříchu mnoho smrtedlných, nýbrž i němých hříchů děje: smilným, nečistým myšlením, frejováním, neřádným vzhlédáním, řečí oplzlau, mar- nau a mnohau, údóv dotýkaním, makáním, objíma- ním i jiným zlým páchaním. Tu jest smíchův, svá- rův i křikův dosti, tu pejchy, závisti, hněvové i jiné mnohé zlosti. Tu ten čas jest opuštění věcí lepších i dopuštění zlých, času zmaření, duší mnohých věčné zatracení. Tu jest ďábelské chytré pokušení a dívkám 10

Strana 11
i pacholkům v srdci veliké zprznění; neb z domu vy- jdauce přijdau k tanci, nemajíce některých hříchův poznání, a domů se vrátíce, a mají zlá myšlení, le- nivá, tesklivá svého díla a opatrování, těla svá ztrau- díce, raucho a střevíce derauce; někteří neb některá stratí tu košilku bílau, to jest panenství neb vdovství, manželství, jenž stojí za všeho světa zboží, a již Bůh (jakž dí svatý Jeronym) nemůž navrátiti, ačkoli jest všemohaucí. Neb též vdova i manželka jako panna, jsauci zlých žádostí velice naplněna, vrátí se domů od tance, jsauce na svém stavu poškvrněna. Aj vizme a znamenejme, co zlého tanečníkům a ta- nečnicem od tance přichází, kterak jim k nebi přijíti překáží. Jakož o tom Písmo svaté staré ukazuje Exo- dus 24. kapitole, kterak pro jeden tanec, jejž jsau učinili před teletem, Boží slauha Mojžíš spůsobem Božím kázal těm, kteříž sau netancovali, aby každý, opáše se mečem, bil bratra i bližního svého; a tak zabili jsau jich třímecítma tisícův. A poněvadž tak mnoho hříchův v tanci se děje a skrze tanec dábel tak mnoho duší sobě získává, slušíť se křesťanům jeho pilně varovati a každému od něho utíkati. Ale jistě toto jest znamenati, že řekl by snad někdo: Poněvadž jest tanec aučinek nebo sebrání takového velmi zlého a příčina hříchův mnohých, však proto mnozí dávno i nyní rádi tancují, anebo se tanci dívají; kterak jest jich dábel tak mnoho oslepil, že jedni řkau: Není hřích tancovati, neb jest to obyčej dávní a starý; a druzí dějí, že má tanec býti, neb se tudy mají přátelé poznati a své děti k manželství vy- dávati. A také dějí: Však i kněží tancují; byť to hřích byl, kněží by netancovali, ani žáci, ale tohoť by bránili. Odpověď toho jest taková: Tanec jest hřích pře- 11

Strana 12
těžký a smrtedlný před Bohem a jeho svatými, skutek velmi ohavný, dávno od mnohého svatého písma po- tupený. A že mnozí lidé rádi tancují, to jest tady: Nejprvé že kněží zlí, zaufalí, smilní tancují, zlý pří- klad lidem sprostným dávají, Pána Boha svého se ne- bojí, pravdy a spravedlnosti Boží nemilují, ani na ni dbají, na saudný den a na peklo horaucí nepomnějí, ani v tom jiným neumělejším praviti chtí. Neb se jim zatracení více duší lidských nežli spasení líbí. Druhé snad proto se děje, že páni světští, zákona a přikázaní Božího nemilujíc, toho nestavují a nebrání, nýbrž v tom rozkoš a utěšení mají. A tak sau všickni vespolek těmi ďábelskými tanci dávno přivyklými oslepeni. Ach přetěžké lidské mámení! Ach přemaudré a hlaupé takové oslepení! Ach hanebné panské a jiných lidí auředných nedbání! Ach přelenivé kněžské zmeš- kání, že tak lehce své i jiných duše váží, kteréžto Pán Kristus přetěžce na kříži svau předrahau krví vy- kaupil. Co k tomu dí, když z toho ze všeho bude Kristus v den saudný počet bráti a na ně jich hříšné svědomí s ďábly a se vším stvořením bude žalovati a na po- mstu jich křikem velikým bude volati. Aj, učení, slyšme a pilně znamenejme pánův světských i jich auředníkův nedbání a mnohých kněží, ani lidu svět- ského podlé povinností svých nevystříhají. Někdy páni i jich auředníci člověka některého snad chudého oběsiti káží, když snad pro nauzi svau kozu aneb krávu ukradne, a to jest jeden hřích, jehož ihned náhle pomstí. Ale tance býti dopauští, v němž se mnozí zárodové hříchův a zlostí dějí, v němž jeden druhému dceru neb sestru nebo ženu ulaudí, neb dívku zprzní, až i nezví. Ty sau daleko lepší, dražší nežli 12

Strana 13
všecky kozy, krávy i koně, ani která věc na všem světě nejdražší. Že pak páni kostek, také i jiných her dopauštějí, činí to pro svůj zisk, aby jim platův, aurokův při- bývalo. Neb se chudoby tělesné zde na světě, brzo pomíjející, bojí a Pánu Bohu svému úplně nedaufají ani věří, by on je milostivě smrti dochoval a tělesnau potřebu dal; ale v tom ti jistí více se klamají, nežli sobě tím pomáhají. Neboť jest to zjevná věc, že ti, jenž nehrají, netancují, lépe se mívají a bohatější i šlechetnější bývají a více sau takoví pilni díla svého a spíš pánu svému auroky a platy zaplacují. Ale buď to, že by kdo od kostek aneb od tancův bohat byl, i co by to jemu platno bylo zboží míti, když za to svau duši aneb ženy i děti stratí. Jakož dí sám Spa- sitel ve čtení svatého Matauše v 13. kap.: »Co jest platno člověku, by všechen svět získal, ale své duši nedostatek by trpěl.« A jiné o tom mnohé písma slý- cháme, že zle dobytého zboží dědic třetí nedědí, nýbrž i to sami vídáme, že ten sám zlý dobývač zboží ani jeho děti často nedlauho požívají takového zboží. Neb (snad Božím dopuštěním) hlavy slamují, zbiti, stínáni, oběšeni bývají, snad jim zlodějové poberau, snad jim oheň hromový aneb jiný spálí, snad proto náhlau smrtí a němí, bez spovědi a bez přijímaní těla a krve Boží umírají. Ach přehrozná a přetěžká také odtucha, ach pře- bídné jich starosti, jimižto v tomto světě tak svůj život dokonávají v marnosti. Potomť poznají, potomť své oči protrau, kdyžto duše jich z těla vyskočí. Protož tyto věci tak pověděné poznajíc, paní milá a vdovo boží, ať Pán Bůh zde i po smrti na tě nepře- pustí zatracení ďábelské moci a bíd všech duchovních a tělesných, ať tě zbaví a ostřeže škod a ať tobě dí na 13

Strana 14
smrti tvé: »Má milá choti, podiž ke mně do nebes, ať dám věčnau radost«, a odejme od tebe zatracených žalost, ať se tvá všecka dobrá vůle naplní a žádost. Zastav hry, tanec na svém zboží, Pán Bůh tě tudy zde na světě ve všem dobrém rozmnoží. Zastav, což na tobě jest, všecky marnosti, a dá tobě Pán Bůh s tvými se všemi nebeskou radost. Amen. 14

Strana 15
NEZNÁMÉMU PŘÍTELI List latinský ?? Hus udílí rady kterémusi příteli, jenž přijal úřad soudce, jak se má chovati v úřadě. Jen podle odhadu se lze domní- vat, že tento list je z prvních dob Husovy veřejné činnosti. Spasení od Pána Ježíše Krista. Nejdražší příteli! Nevím, zda jsi již nastoupil, jak jsem ti radil, dobrý úřad spojený s velikým nebezpečenstvím. Proto uva- žuj opět a opět o onom slově, které promluvil křtitel Kristův publikánům: »Nic jiného nečiňte mimo to, což jest ustanoveno vám« a přidej ono slovo Kristovo z evangelia: »Co je platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil?« Pročež čiň to, co je spravedlivé. Měj před očima soudce nejspravedli- vějšího, abys vědomě ani netýral spravedlivého, ani nehladil nešlechetného. Odtáhni ruce své od daru, který popouští uzdu nešlechetnosti a pýše. Hleď, ať nepřijímáš osob, posluž v úřadě stejně bohatému jako chudému a neusiluj ziskuchtivě o smrt člověka, byť i bezbožného. Vždyť znáš naučení Katonovo: »Ve smrt bližního naděje neskládej.« Neraduj se z rozepří, jak to dělávají špatní soudcové. »Z nemoci těší se lékař, ze smrti kněz« a ze sporů nespravedlivý soudce. Ty však tak nejednej, nýbrž usmiřuj spory, nekázané kroť, hleď vyhladiti nevěstkářství, zvláště pak kněží, ani přízeň, ani strach nestrhujž tě se spravedlivé stezky k nápravě, neboť by ti bylo lépe nepřijmouti vůbec úřadu než přijmouti jej a nekaziti pomocí něho nepravost. Buď tudíž statečný duchem, abys i nepra- 15

Strana 16
vost vyhlazoval i spravedlnost vyvyšoval. »Středem nejbezpečněji půjdeš,« jinak však ne, leč bys hledal a tloukl, hledal u Krista odpuštění hříchů, a tloukl, aby ti na pomoc dopřál své milosti, kteráž by přišla, zpro- středkovala a dovršila tvůj úřad k užitku svaté Boží církve. Buď zdráv a pozdravuj přátele věčné pravdy. To řekl Mistr Jan Hus z Husince. 16

Strana 17
NEZNÁMÉMU VLADYKOVI List český Kolem roku 1407 Za samostatný traktát by bylo možno považovat list, určený neznámému vladykovi a věnovaný otázce odúmrtí (odmrtí), t. j. nakládání s majetkem těch zemřelých, kteří po sobě nezanechali zákonného dědice. Vymáhání odúmrtí i tehdy, kdy po zemřelém zůstali zákonní dědici, bylo v té době častým zdrojem obohacování šlechty světské i církevní. Proto je otázka braní odúmrtí přetřásána v soudobé literatuře moralistické dosti často, mezi jiným i u Tomáše ze Štítného. Hus se otázky té dotkl několikrát. Věnoval jí značnou část kázání na thema »Stůjte, majíce podpásána svá bedra...«, jež proslovil dne 18. října 1407 ve dvoře arcibiskupově před početným shromážděním prelátů a kněží. Shody otiš- těného listu s tímto kázáním vedou k přesvědčení, že oba projevy vznikly zhruba v téže době. Hus zaujímá stanovisko nadmíru pokrokové, takže řešení této závažné otázky ho vynáší vysoko nad průměr soudobé feudální společnosti. Pán Buóh rač tvú žádost v dobrém naplniti skrze za- slúženie Pána našeho Jezu Krista. Milý přieteli! Žádáš, abych tě zpravil, kterak sě máš mieti, aby v braní odmrtí nepochybil, duše nepoškvrnil, Boha nerozhněval, královstvie věčného neztratil a zatra- cenie těla i duše nezaslúžil. Chválím tvú žádost, neb má pochop v slovu Pána Jezu Krista, jenž die skrzě svatého Marka v osmé kapitule: »Co platno jest člo- věku, že by vešken svět získal a své duši by škodu trpěl? Anebo kterú dá člověk otměnu za duši svú?« Jako by řekl milý Spasitel: Nenie nic platno člověku, ač by vešken svět získal, a duši své lakomstvím uškodil, 17

Strana 18
jenž jest lepšie i dražšie, nežli všechno sbožie světa tohoto? Ale pohřiechu! Té pravdy milovníci světa neznají; protož směle hřešie, duši málo vážie a na sbožie věčné málo tbají. A však mají slyšeti: Co platno jest člověku, že by vešken svět získal, a své duši škodu trpěl, že by z nie ducha svatého vyhnal, ďábla by v ni upustil, v jeho moc by ji dal, a milosti Božie by ji zbavil, a k věčnému by ji zatracení při- pravil? Již zná bohatec v peklo pohřebený, co jest platno jeho duši, jenž jest sbožie choval, na chudého Lazara netbal; kterú již otměnu dá za svú duši, aby ji z věčného zatracenie vykúpil? Jistě všeckno sbožie světa tohoto by za jeho duši dali, již by jé z muk věč- ných nevykúpili! Neb die Pravda: »Kterú dá člověk otměnu za duši svú?« Jako by řekla pravda: Nenie nižádné otměny, jíž by duši vykúpil na věky zatra- cenú. To znamenajíc lidé, mají pilni býti, aby lakom- stvím své duše nezatratili, pamatujíc, že die Pán Ježíš: »Pilně sě ostřiehajte ot každého lakomstvie!« A že v brání otmrtí a nápadóv veliké sě přídrží la- komstvie, protož mají věrní křesťané pilně patřiti. aby lakomstvie sě vystřiehli, bližním milosrdni byli. věčného sbožie neztratili, a potom u věčnú muku neupadli. Dvě straně jsta při nápadiech: jedna bráti, druhá nebrati. Druhú ktož drží, ten nezablúdí v odmrtech a nápadiech, jedne ač nezřiezeně odmrti vydával by. Prvé strany ktož sě drží, brzy padne, aneb že nedá svobody svým lidem, aby mohli své prodati, aneb přátelům odkázati za živa, a chudým rozdávati; aneb také že vezme zbožíce, lehcě je utratí, neb dá něco na kostel, aby Boha té kořisti účastna učilnil. Protož já to znamenaje, radím, aby sě každý pán strany jistějšie 18

Strana 19
držěl; a chce-li kto dokonaně s těmi nápady učiniti, tehdy nebeř jich. Ale snad die někto: Když nižádného přietele nemá mój člověk, komuž má býti to zbožíce? Krátká ot- pověď: Komuž on dá své, toho bude. Ale dieš: Až umře, nedada nižádnému? Chceš-li vždy dokonaně dobřě učiniti, rozdajž chudým, najprvé dluhy zplatě, jsú-li kteří. Když tak učiníš, jistě nezablúdíš; neb to zbožíce jest jeho úsilé, a on jest pán toho zbožíce, a ty, pane, byl si aneb jsi jedno jeho obráncě a súdcě, a za to béřeš platy a službu, a v núzi velikú k uobraně móžeš skrovnu pomoc vzieti. Neb jinak, by všecko tvé mělo býti, co sedláci tvoji mají, tehdy by ves, již za tři sta kúpíš, musěl snad za tisíc kúpiti. Protož ku- pujíce vsi, hledie na plat, ale ne na nábytky lidí, jedne tak, aby mohli dobřě plat dávati pánu, jenž má pa- matovati, tupě zlé, mstě nad nimi, velebě dobré, zbra- ňuje jich, zákon Boží veda, dávaje každému, co na něho slušie, a požívaje zbožie vedlé Božieho přiká- zanie. Věrně ktožť tak panstvie vede, tenť na věky nezahyne; neb tak do skonánie stoje, zachová Božie přikázanie, proněž mieti bude věčný život. Ale že málo lidí nalézám, kteří by tak úplně sě odmrtí a nápadóv varovali, neb jsú velmě k času po- sledniemu světa toho v lakomstvie zablúdili, vedlé svatého Písma proroctvie, a Písma svatého nenalé- zám, by velelo tak bráti otmrti, jakož berú, protož nesmiem raditi, kdy mají bráti, a kdy nemají. A ze všech příhod ku braní nevizi jistějšie, než když pod- dací člověk die: Kamť pán obrátí mój statek, tam buď! A také když poddací umře bez poručenstvie, nemaje nižádného přietele. A to má vzvěděno býti zjevným ohlášením v súdech a v tvrziech, neb v kosteléch. A tak ohlašují ti, kteříž nechtie lakomstvím svého 19

Strana 20
zbožie i své dušě naprzniti. Ale ta zpráva lakomým jest velmě protivná, ač jest viece nežli odmrti k spa- sení a k zboží prospěšná; neb milý Pán Buóh dává věrným svým také i zde prospěch, jakož Písmo svědčí. Protož kto nechce lakomstvím své dušě poškvrniti a chce Pánu Bohu sě líbiti, duši spasiti, a řádem vedlé Boha i zde prospěch mieti, ten drž ty zprávy již ře- čené; neb Písmo svaté velmě volá na pomstu těch, kteříž křivě lidem berú jich statečky, a zvláště na ty, kteříž ustavují sobě práva, aby lid svój dřěli. Na ty kvielí Pán Bóh skrze Izaiáše v desáté kapi- tule, řka: »Běda, kteříž ustavují zákony neb práva křivá, a píšíce nespravedlivost! Psali sú, aby v súdu utiskli chudé, a násilé učinili při pokorných lidu mého, aby byly vdovy kořist neb lúpež jich a sirotky roztrhali. Co učiníte v den navštievenie a truchlosti z daleka jdúcieho? K čí utečete pomoci?« Jako by řekl: K ničíž! »A kde opustíte slávu svú?« Jako by řekl: Nikdež! Neb nižádné nebudete mieti pomoci ani slávy, a tak budete bez pomoci biední, hanební a zatracení; neb práva sobě ustavujíc múj lid ste mú- tili a zákon mój ste zavrhli pro svá ustavenie. Neb psáno jest v Zákoně Božiem, v knihách Numeri, v sed- mémezcietmé kapitule: »Dcerky Salfetovy stály sú před Mojžiešem a před Eleazarem knězem, a přede všemi kniežaty lidu a řekly sú: Otec náš umřel jest a neměl jest synóv; daj nám dědičstvie mezi přiro- zenými otce našeho. A aj, Mojžieš — spravedlivý súdcě a vuódcě i knieže lidu, nechopil sě lakomě od- mrti neb nápadu, aniž jest všetečně súdil, ale — podal jest pře těch dívek osiřelých k súdu Božiemu. A řek jest Buóh k němu: Spravedlivé věci žádají dcerky Salfatovy; daj jim dědičstvie mezi příbuznými otce jich, ať po něm v dědičstvie vstúpie.« A chtě Pán Bóh, 20

Strana 21
aby ten zákon byl držien po všechny časy, die dále Pán Bóh: »A k synóm Izrahelským mluviti budeš toto: Člověk, když umře bez syna, ke dcerce jeho pójde dědičstvie; pakli dcerky nebude mieti, ale bude mieti vstúpce v dědičstvie bratří svú; pakli by bratří neměl, dáte dědičstvie bratří otce jeho; a pakli by ani strýcóv neměl, dáno bude dědičstvie těm, kteříž jemu najpříbuznější jsú. A bude toto synóm Izrahelským svaté neb stvrzené zákonem věčným.« Aj slyšíš zákon Boží, jejž jest sám vydal, zákon svatý, ne křivý; zákon věčný, ne vedlé vuóle lidské proměnědlný; zákon zjevný, ne k rozumu zastieněný! Rozuměl tomu zákonu svatý Rehoř; protož jako papež v svých knihách, jenž slovú Registrum, die: »Poznali sme, že některým poddacím lidem, neb poddaným, rodiči jich, točíš otec, mátě, neb děd, neb bába, ne- bývají dopúštieni k dědičství, ale jich zbožíčko, neb jich věci ku požitku kostelniemu přitaženy bývají. O kteréžto věci usúdili sme, neb ustavili sme, aby přitelé mrúcích neb mrtvých, kteříž v vladařství kos- telniem jsú, jako dědicové po nich v zbožíce vstúpiti měli, aniž co z statku mrtvých buď utrženo nebo ujato. Pakli by dietky malé po sobě ostavili, dokavád by k letóm takým nepřišly, aby statek svój zpravovati mohly, osoby neb lidé buďte vyvoleni opatrní, jimž jich přátel věci dány neb poručeny mají býti k uostřie- haní.« Tak mluví svatý Rehoř. Pak svatý Augustin v omelí neb v obecném kázaní na ono slovo svatého Lukáše třetie kapitoly: »Nic viece, než co ustaveno jest vám, nečiňte!« die takto »Bývá netrpědlná, to jest přeukrutná věc, když nuz- nitelé núzě shromažďují, hřiechóm svým hříchy při- dvojují; to jest, že lsti své a lúpeže póžitky lúpeže nazý- vají, když lúpež vnesena bude v komoru. A to ještě při- 21

Strana 22
dávají svým hřiechóm, že kteréž nuznějšie bez obrany vidie, ty radějše nuzie neb pudie, a mnějí, že by pó- žitky obecné zklamali, když by domóv nezklamali sirotčích, takže kterých sirotkóv otec před dvěma dnoma snad byl jest přietel, neb tovařiš, neb bratr, i až smrt zajde, jeho dietky mají jako neznámé, biedné a psotné; a vdova, bude-li která, aneb křivdami bude puzena, aby muže pojala, aneb bude-li chtieti v úmysle čistoty ostati, dadúci dary, v statečku neb zbožíci jedva ostane. Protož těmi lstěmi naplnili sú miešky své; vidíte je vesely, zásobny, a ani kostelu dávají a Bohu děkují, jako by ot něho ti peniezi jim dáni byli, a tiem také hřešiece, že lúpežov svých Boha chtie býti účast- na.« Takť mluví svatý Augustin. Již máš dóvod z Božieho zákona a z řečí velikú dvú svatú, že otmrti slušějí na nejbližšie přátely, a že jsú nuzitelé neb násilníci chudých sirotkóv a vdov, kteříž je od zbožíce jich mrtvých přátelóv tisknú. Neb die Pán Buóh skrzě Izaiáše v třetí kapitole: »Lid mój nu- zitelé jich lúpili sú.« A netoliko ti, kteříž tak nuzie své lidi, ale i kněžie, jenž navodie lidi, aby jim otcové, nechajíc dětí a přátel, své dědičstvie dávali. Toho sě svatý Augustin varoval; protož die v kázaní o životu kněžském: »Ktož kolivěk chce, vydědě syna, dědicem učiniti kostel, hledaj jiného, jenž by přijal, než Augus- tina.« Věděl Augustin svatý, že hlas jest dědicóv v pláči svatého Jeremiáše: »Dědičstvie naše obrátilo se k cizím!« Ale toho hlasu nechtie lakomci slyšěti; neb viece vážie tohoto světa zbožie nežli věčné spa- senie. Ale ty ne tak, pamatuje slovo Pána Ježíše, jenž die: »Lačen sem byl, a nedali jste mi jésti; žieznil sem, a nedali ste mi píti; host sem byl, a nepřijeli ste mne; nah, a neoděli ste mne; nemocen a v žaláři, a nena- 22

Strana 23
vštievili ste mne; jděte ode mne, zlořečení, v oheň věčný, jenž připraven jest dáblu a anjelóm jeho!« Na to mluví svatý Augustin, řka: »Poněvadž v oheň puštěn bude, kterýž jest nedával věci své: kdeť se zdá, kterýž chápal sě cizie, puštěn má býti? A poňavadž s ďáblem hořeti má, ktož jest nahého neoděl: kdeť sě zdá, hořeti bude, jenž jest lúpil?« — Toto ty pama- tuje, měj na svém dosti, nehladaj z úmrti kořisti, buď chudým milosrdný, aby došel milosrdenstvie. Také napomínám tě, aby, když súdíš, peněz řečí nehonil, jakož mnozí činie, že sprostná nebožátka pro- jedno slovo z sprostnosti řečené odsuzují o penieze a někdy i hrdlo. Ale tu jest znamenati, že jiné jest, když z neopatrnosti bez zlosti člověk promluví, a jiné, když ze zlosti ku pohanění pána nebo súdcích. A to má múdrý súdce dobrotivě roztíkati, bez prchlivosti: mluvil-li by nepokorně, ale vsaditi jeho v kládu, aby přišel k sobě a pokořil sě; též urazil-li by koho, aby utrpěl na životě a straně dosti učinil podlé úmluvy a pánu aby sě pokořil; pakli by zabil ze zlosti, peněz nemá pán bráti, aby mordéře propustil. A zdá mi sě najjistějšie strana, když pán položí pod penězi pokutu, a kto ji přěstúpí, aby vezma tu pokutu, dal chudým, neb cestu opravil, neb na jiné dobré obecné obrátil; neb tak by lakomstvie sě ostřiehl, jehož sě nebrzy ostřeže, ktož ty pokuty na sě tiehne. Ne pohřiechu! Taký rád vidí, když jeho poddací sě co přěstupně do- pustí; raduje sě někdy sěčbě, jako lékař ráně a kněz smrti, aby pán vzal vinu, lékař za uléčenú ránu a kněz ofěru. Ale ne tak člověk nelakomý: neb k svému pó- žitku tělestnému nehledí. Také kdyžť sě udá býti domnievačem, ješto řiekáte ubrmanem: kterúž stranu uzříš pravú, neutrhuj jé, jedne ač by ta strana přivolila; neb někteří mají 23

Strana 24
obyčej, že pravé strany utrhnú a křivé přidadie, a tak sami shřěšie, a stranu křivú v hřiech věččí zavedú, že přijme cizie jako své. Také udá-liť sě kdy súditi, a vieš jednu stranu pravú, odsuď inhed, a nepud na domnievače neb ubrmany, jako činie mnozí, nechtiec pravdy učiniti, aneb jedné straně nepřejí, aneb že nechtie sě pro pravdu ostuditi, aneb že nuzie stranu chudší, aby sě jé stesklo, a tak aby svého statka darmo, neb za kus chleba ustúpila, neb své pravdy; a tak jsú nadávce, neb nuzníci, neb odstrkači, protiv Božiemu přikázaní. Tyto věci, zdá mi sě, běžie obecně mezi vládykami; protož tobě sem napsal, aby sě uměl zpraviti, a jiné témuž pro Pána Boha naučiti, aby vzal věčnú odplatu za malú. Tohoť Pán Ježíš pomoz, požehnaný na věky. 24

Strana 25
PANNÁM List český Po roce 1408 Hus udílí pannám, žijícím klášterním životem společně kdesi na venkově, napomenutí k životu ctnostnému. List byl psán nejspíše v Praze, a to po provedení opravy kostelního zpěvu (r. 1408), jak to vyplývá ze zmínky o písni, jež se zpívá při odpolední pobožnosti. Teprve Hus vnesl do litur- gického zpěvu řád, teprve po provedení jeho reformy lze mluvit o tom, že se ta nebo ona píseň zpívá při jisté pobož- nosti pravidelně. O kterou píseň jde, nelze podle zmínky v listě obsažené zjistit. Milost svú a potvrzenie v milosti a v panenství rač vám dáti chot Pán Ježíš, jehož ste sobě nade všeckny jiné zalíbily, a jistě velmě múdře: neb on jest král najmúdřejší, najmocnější, najbohatější, najkraší a tak najutěšenější; neb on svých chotí neruší, neprzní, ne- teskní, jim sě nestará, jim sě nikdy nepronevěří, aniž móž sě starati a pronevěřiti jim. On s nimi na věky bude, a ony budú mieti, jakož samy budú chtieti, jeho k své vóli; a tak každá bude plná králová bez újmy královstvie nebezského, v němž každý i každá bude k jejé vóli: neb každá bude mieti, co bude chtieti, a nic zlého nebude moci chtieti. Ó važte to, milé choti krále Christa tak slavného! Neodpúštějte jeho pro jiného hřiešného, mrzkého, biedného i zprznilého, s nímž viece jest tesknosti než utěšenie, buď jakž buď. Neb bude-li krásný, tožť bolest, aby sě jiné nechopil; bude-li škaredý, tožť tesknost; bude-li opilý, náhlý neb jinak biedný, tožť ďábla dosti. Počne-li od něho dietě, tožť bolest v nošení i v rození i v chování; nebude-liť plodu mieti, tožť hanba, tesknost a daremné spolu léhanie; urodí-li sè dietě, strach mrtvého neb jinak nezdařilého. 25

Strana 26
A kto by mohl ty psotné příhody vypsati, od nichž drahé panictvo v Christovi a panenstvie v jeho matce jest vysvobozeno, a nad vdovstvo a manželstvo velmě povýšeno. O němž Písmo svědčí, v němž anjelé sě kochají, k němuž Pán Ježíš volá, řka: »Ktož móž při- jéti, přijmi!« A svatý Pavel radí mnohými duóvody. Protož, militké panny, choti Christovy i dcerky, za- chovajte jemu čisté panenstvie, jenž jest zachovánie vóle od tělesného porušenie v tom neb v té, jenž jest nikdy nepřivolil, jako Christus, ani nepřivolila, jako Panna Maria, k tělesné libosti. Ó blaze bude tomu panici neb té panně, když tak stojéce a jiná Božie přikázanie plniece, vezmú zvláštní korunu, to jest od- platu, u věčné radosti. Jéž sě, milé choti Kristovy, silně až do smrti držte. Lehcě, věrně zdržíte, když věčné královstvie vážiti budete, marnost světa tohoto spatříce, obcovánie sě mrzského varovati budete, po- koru v skutciech mieti budete, rúcha pyšného milovati nebudete, a těla Christova často požívati. Za to prosím, aby pilně tyto věci pamatovaly: a když mi Buóh dá prázdnost a posla, napíši vám viece. A posielám vám pieseň, kterúž zpieváme na nešpoře panen svatých, abyšte slova vážíce, radost v srdci měly a ústy zpievaly; ale aby mužé neslyšeli, nebť by hnutie zlé měli, a vy by v hřiech pýchy neb pohoršenie upadly. Mistr Jan H., kněz nestatečný. 26

Strana 27
ARCIBISKUPU ZBYNKOVI ZAJÍCOVI Z HASENBURKA List latinský V Praze 6.—16. července 1408 Arcibiskup Zbyněk vydal na synodu r. 1406 nařízení, obra- cející se příkře proti pronikajícímu viklefismu. To byl však počátek těžkých vnitřních sporů. Někteří kněží i laikové byli křivě obviňováni a souzeni, že šíří viklefovské bludy, mezi nimi Mikuláš z Velenovic, zvaný Abraham. Do jeho sporu zasáhl Hus a způsobil, že Abraham byl pře zbaven. Ovšem Hus se nezastal jen Abrahama; krisi viděl v celé její šíři. Toho dokladem je jeho list arcibiskupovi, pro- dchnutý sice ještě láskou a úctou k metropolitovi, ale ostře se přitom vyslovující proti bezpráví, jehož se dopouští jedna část kněžstva. Nejdůstojnější otče, odporučuji se vám pokorně u víře a v pravdě Pána našeho Ježíše Krista. Velmi často si opakuji, jak jste mi, otče, na začátku své arcibiskupské dráhy uložil, abych, jakmile bych spatřil nějakou vadu ve správě, ihned ji oznámil buď osobně, nebo ve vaší nepřítomnosti písemně. Onen příkaz nutí mne nyní k tomu, abych promluvil: Čím to je, že krvesmilní a všelijak hřešící duchovní bez- trestně a bez nápravy svobodně si vykračují se vzpur- nými šíjemi jako nezkrocení býci a plemenní hřebci, avšak kněží pokorní, kteří vytrhávají trní hříchu a s láskou plní povinnosti vaší správy, nehoní se za lakotou, nýbrž zadarmo, pro Boha se věnují evange- lisační práci, jsou žalářováni jako kacíři a strádají ve vyhnanství pro hlásání téhož evangelia. Ach, můj otče, jaká pak je to zbožnost, brániti někomu ve zvěs- tování evangelia, což přece především uložil Kristus svým učedníkům, řka: »Kažte evangelium všemu stvo- 27

Strana 28
ření«? Je v tom nějaká rozvaha, brániti v práci bedli- vému a věrnému dělníku? Věru, myslím, že něco ta- kového nerozséváte vy, otče, nýbrž ukrutnost jiných lidí. Který pak chudý kněz se odváží bojovati proti zločinům? Kdo se odváží útočiti proti neřestem? »Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo« — opravdových. A proto, otče, proste pána žně, ať vypudí věrné dělníky na žeň svou. Neboť vám, otče, přísluší sklízeti celou žeň království Českého, shromažďovati ji do stodoly Páně a vydati počet z každého snopu v den smrti. Leč jak budete moci, otče, shromážditi tolik snopů do stodoly Páně, když odnímáte kosu slova žen- cům podle zvůle lenochů, kteří sami nežnou a jiným brání, když se jim slovem Páně vytýkají jejich zlo- činy? Na nich se, bohužel, splňuje ono slovo apošto- lovo: »Zdravého učení nebudou trpěti a odvrátí uš od pravdy a k básněm obrátí a majíce nedůtklivé uši sami sobě shromažďovati budou učitele.« Vskutku se naplní tato řeč apoštolova, protože ustydla láska v du- chovenstvu a rozmnožila se nepravost v lidu, jenž od- padl od zbožného hlásání evangelia a pravého násle- dování Krista. Kdopak z nás, běda, následuje života Kristova v chudobě, čistotě, pokoře a v ustavičném kázání? Běda, třikrát běda! Naplňuje se slovo apoš- tolovo: »Všichni zajisté svých věcí hledají a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.« A proto, nejdůstojnější otče, otevřte zrak du- chovní, milujte dobré, poznejte zlé. Dbejte, aby vás nezískali rozmařilci a lakomci lichocením, nýbrž ať vás těší pokorní a milovníci chudoby. Vyžeňte lenochy do práce a nepřekážejte věrně pracujícím na žni Páně, neboť není spoutáno slovo, jímž se dokonává spása duší. 28

Strana 29
Psal bych více, ale brání mi v tom úkol hlásati evan- gelium. Všemohoucí Bůh obrať vaši mysl, otče, k tomu, co jsem svrchu napsal, abyste mohl vydati počet Pas- týři pastýřů v čas příhodný. 29

Strana 30
LOUNSKÝM List latinský U Praze asi roku 1410 Přísná kritika nebyla jediný projev Husových reformních snah. Daleko více působil hlásáním pravdy, v jejíž moc věřil. Proto také mnohem více a mnohem rychleji rostl počet jeho přátel a stoupenců než jeho nepřátel a odpůrců. Pěkným dokladem Husovy lásky k lidu je jeho list Loun- ským, jichž osobně neznal, ale o jejichž víře slyšel mnoho chvalitebných věcí. Louny byly na počátku jedna z hlavních bašt husitství. A vydržely nejdéle. Jako kacířské město byly hned po bitvě na Bílé hoře vypáleny. Proto tím více uchva- cuje list, jenž je jakoby dán do vínku slavné tradici města. Mistr Jan Hus, nehodný sluha Boží, věrným občanům v Lounech, milost a pokoj Pána našeho Ježíše Krista. Třeba jsem vás, nejmilejší, nespatřil očima vnějšíma, nýbrž jen vnitřníma, doslýchám přece o vaší pevné víře a lásce k Bohu a jeho evangeliu, jak vás sám Spasitel sjednotil u víře, pokoji, lásce a poslouchání slova Božího, takže vaše svornost a jednomyslnost má přede všemi ostatními obcemi království Českého přední místo v mém srdci. Zapřísahám vás tudíž, nej- dražší, třebas jsem vám podle tváře neznám, ale věrný v Bohu pro vaši spásu, milujte se vespolek, stůjte v jednotě a nedejte se ničím mezi sebou rozdvojiti. Neboť ona jednota, kteráž spočívá na pravé víře, za- chová vás k Boží spáse. Bůh pak dopřejž vám navzá- jem skrze své milosrdenství, abyste mohli zdárně pře- máhati tělo, svět a ďábla. Dbejte toho, nejmilejší, a buďte pamětlivi, aby mezi vámi nepovstával rozkol, zrada, nenávist, hněv a podobně. Je-li u vás nějaký nesnášelivec a šiřitel rozbrojů, toho mezi sebou bratrsky napomeňte. Před 30

Strana 31
soudem neveďte rozepří, neboť tím vzniká pro obě strany veliká škoda na duši, na těle a na statcích. Snažte se raději bojovati proti bezpráví, které se páše na Bohu, nežli proti tomu, které se děje vám. V tom, bohužel, celý svět chybuje, protože lidé spíš usilují mstíti vlastní bezpráví než to, které se páše na Bohu. Tuto cestu upravuje Antikrist a pěkně ji dláždí, pře- devším pro nás, kněží, kteříž chceme, aby lidská usta- novení byla přesněji zachovávána než slovo Boží. Hle, ten kněz, mnich nebo prelát smilní nebo cizoloží a jeho zločin zůstane bez trestu, jestliže pak něčemu učí podle své vůle, chce, aby se to zachovávalo s pohrůž- kou klatby. Podobně světská moc: urazí-li kdo Boha, netrestají ho, leč řekne-li jim kdo: »Páni konšelé. odsoudili jste mne neprávem,« což se dosti často stává, tu ho mečem ztrestají, protože prý obviňuje soudce z nespravedlnosti. Já však doufám v Pána, že vás toho zlého zbaví, abyste spíše jeho zákona ostříhali, než ustanovení lid- ských. Budete-li toho dbáti, nikdo vám nebude moci uškoditi. Pročež, nejmilejší, mějte zřetel k tomu, co je věčné a co nikdy nezhyne. Jest zajisté dvojí mož- nost: zatracení, neb život věčný. Zatracení — toť věčný oheň, temnota, nesmírná muka a ustavičné smažení s ďábly. Život věčný — toť dokonalá radost a světlo, místo, kde není bolesti ani trápení, jen ob- cování s Bohem samým a jeho anděly. Jakož dí svatý Pavel: »Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské« — lidské rozumějtež tu v plném slova smyslu — »nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují«. Budeme tudíž blaženi, až okusíme oné blaženosti, v níž bude dokonalá láska. Tam pak spatříme, kdo je vyobcován z církve, zavržen a pro- klet, tam vyjdou na jevo všechny hříchy, které se teď 31

Strana 32
skrývají v lidském srdci, tam dojdeme takové radosti a potěšení, jichž nikdy neztratíme. A vytrpíme-li zde něco pro Krista, budeme blaženi. Vždyť křížem a trá- pením jako zlato ohněm nás zkouší ten Mistr, jenž stvořil celý svět z ničeho. Setrváme-li v dobrém až do konce, budeme blaženi. Nejmilejší! Mějte na paměti, že se svět řítí k hor- šímu, že smrt stojí přede dveřmi a my že se zakrátko máme odtud odebrati. Proto žijte především zbožně a svatě varujíce se hříchů. Potom usilujte o to, co je nebeského. A posléze milujte Boha z celého srdce a důvěřujte v něho, že vás pro zásluhy Ježíše Krista okrášlí ve své slávě a učiní z vás podílníky svého krá- lovství ... Amen. 32

Strana 33
JAKÉMUSI ŠLECHTICI List latinský U Praze 10. června — 16. července 1410 Snahou nepřátel Husových bylo obviniti ho z šíření »Vikle- fových bludů«. Proti takovým nařčením se Hus bránil tím, že žádal důkaz. Jednou z jeho obran je i tento list, psaný neznámému nám šlechtici. O době, kdy byl list napsán, lze usuzovat zase jen nepřímo. Naráží se tu na arcibiskupův zákaz kázání v kaplích z 10. června 1410. Není tu ovšem ještě zmínky o spálení knih Viklefových, k němuž došlo 16. července 1410. Kdyby byl Hus psal tento list později, byl by se o tom v dané souvislosti jistě zmínil. Mohl tedy list vzniknout jen mezi těmi dvěma daty. Spasení a milost od Pána Ježíše Krista. Věrohodně jsem se dověděl od celé řady lidí, že mnozí, nedbajíce bázně Boží, kaceřují mne před vaší uroze- ností. Avšak nikdo z nich se neodvažuje vystoupiti jako protivník — ba ani sám arcibiskup ne, jenž spolu se svými přívrženci učinil udání u papeže jen nějakým potměšilým úskokem a křivou obžalobou, ba, jak mys- lím, popudili také vaši urozenost proti mně. Mám se snad tím dáti zastrašiti, abych zamlčel pravdu evan- gelia? Ne, nikoli, vždyť oni sami odporují evangeliu Ježíše Krista a chtějí je spoutati, aby nebylo hlásáno svobodně, jak přikázal nejmilostivější Pán. Vskutku oblékli teď preláti ducha pohanského a farizejského, když zabraňují kázati v kaplích a jiných náležitých místech. Stojí to někde v zákoně Kristově, aby se evan- gelium nekázalo nikde jinde než ve farních chrámech a klášterech? Věru, snad chce udáviti ono přikázání: »Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvo- ření.« Podobně chce udusiti onen hlas: »A oni kázali 33

Strana 34
všude a Pán jim pomáhal.« A stejně i jiná přikázání, která Kristus Pán vyhlásil jak slovem, tak i skutkem. Mám uposlechnouti arcibiskupa v jeho příkazu, který se příčí přikázání Božímu? Odstup to ode mne! »Více zajisté sluší poslouchati Boha než lidí,« pravili apošto- lové, když jim velekněží bránili. Což jsem já větší než Kristus a jeho apoštolové, abych pro evangelium netrpěl? Odstup to ode mne! Pravíť náš Spasitel: »Neníť služebník větší nežli Pán jeho, ani učedník nad mistra svého.« »Poněvadž hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho? Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou.« Ó Kriste, jak trpké pronásledování čeká ty, kdo tě chtějí jako Pána následovati! A proto pomoz nám, aby tě pokorně ná- sledovali duchovní preláti i světští páni, kteří usilují tvé evangelium svým jednáním zdeptati. Pán s vámi! Amen. 34

Strana 35
RICHARDOVI WYCHEOVI List latinský U Praze po 15. březnu 1411 V září roku 1410 odeslal Husovi list přední spolupracovník Viklefův Richard Wyche. Je to list plný pochopení pro boj o pravdu Boží, jenž krátce předtím vzplanul i v Anglii. Končí vroucími slovy útěchy: »Protož ty, Husi, bratře v Kristu milý, ač neznámý mně v tváři, ale však ne u vieři a v milování, však dalekost zemí nemóž rozlúčiti, kteréž svázalo jest Kristovo milovánie, posil sebe v daru, jenž dán jest tobě, pracuj jako dobrý rytieř Jezu Krista, kaž, pilen stój slovem i příkladem, a kteréž moci budeš, k cěstě zasě přivolaj pravdy. Neb pro domněnie neb ustavenie marná a pro blýskanie Antikristovská pravda Ctenie nemá býti zamlčána. Protož údóv zemdlených od ďábla posiluj, jakž móžeš, a potvrzuj. A budeliť ráčiti nejvyší Pán, skoro do- konáť sě Antikrist. A jedna věc jest, z niež sě raduji, že v království našem i jinde Buóh srdcí některých lidí tak velmi posilnil, že také až do žaláře, do vypověděnie i do smrti držie slovo Kristovo.« List Wycheův v Praze dobře zapůsobil. Hus se o něm zmínil v kázání a nadšení posluchači prosili, aby ho pře- ložil (z jeho překladu zde citováno). O tom všem podává Hus Wycheovi zprávu, děkuje mu za slova útěchy i za utvrzení ve víře. Pokoj Kristův vzmáhej se v srdcích vašich skrze Ducha svatého, který jest vám dán, nejmilejší, v Kristu Ježíši. List tvé lásky, která sestoupila shůry od Otce světel, mocně rozpálil srdce bratřím v Kristu. Jeť tak lahodný, důtklivý a plný posily a útěchy, že kdyby jiné spisy jeden po druhém byly pohlceny jícnem Antikristo- vým, on sám by postačil věrným Kristovým k spáse. Pročež, uvažuje ve své mysli o jeho jádru a síle, řekl 35

Strana 36
jsem na veřejném kázání před mnohými lidmi myslím, bylo na něm na deset tisíc lidí —: »Vizte, drazí bratři, jak velikou péči o vaši spásu mají nej- věrnější kazatelé v cizích končinách, že žádají celé své srdce vylíti, aby nás mohli posilniti v zákoně Krista Pána.« A připojil jsem: »Hle, váš milovaný bratr Richard, druh M. Jana Viklefa v pracích evan- gelických, napsal nám list tak posilňující, že kdybych neměl žádného jiného písma, musil bych se pro evan- gelium Kristovo vydati na smrt.« Učiním tak s po- mocí Pána našeho Ježíše Krista. Tak se roznítili věrní Kristovi tím listem, že mne požádali, abych jej pře- ložil do jazyka našeho lidu. Věru nevím, co mám psáti tvé lásce a ostatním bratřím. Já, méně učený, nemohu poučovati učenějších a zdali pak mohu já, slabší, posilovati statečnější ve službě Kristově? Co mi zbývá říci? Slova posily a po- učení mi přebral, předrahý, tvůj list. Nezbývá mi, než abych prosil a děkoval: prosil za pomoc modlitbou a děkoval, že z požehnané Anglie dostalo se Čechám tvou prací tak velikého prospěchu za pomoci Ježíše Krista. Není divu, že »někomu je vůně k smrti«, na druhé straně je radostný zjev, že mnohým »je vůně k životu věčnému«. Tolik koukolu nasil nepřítel v na- šem království, že se zrno pšeničné ukázalo jen ztěží a zřídka, celé pole člověka zaujaly kopřivy, že se ne- snadno dala najíti cesta spásy. Již však lid, jenž chodil ve tmách, uzřel světlo veliké Ježíše Krista, neboť těm, kdož přebývali v kra- jině stínu smrti, objevilo se světlo pravdy, kterouž pomocí Spasitele našeho přijímají lidé horlivě, a to páni, rytíři, měšťané i lid obecný. A pozná-li to zcela ta vaše svatá společnost v Anglii, zvolá s radostí v srdci: »Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni 36

Strana 37
a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu, neboť ta opuš- těná mnoho má synů.« Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti nic než Písmo svaté, a zvláště evangelium a epištoly, a kde- koliv se v městě, v městečku, na vsi nebo na hradě objeví hlasatel svaté řeči, tu se lid houfně sbíhá a opovrhuje kněžstvem nevzdělaným. A proto ďábek povstal, neboť již se pohnul ocas samého Behemota a zbývá jen, aby Pán Ježíš Kristus potřel jeho hlavu. Hle, zlehka jsem se dotkl jeho ocasu a on otevřel svou tlamu, aby mne spolu s bratřími pozřel. Teď zuří a pln lži brzy kaceřuje, tu zas lichotí, brzy zesiluje oheň trestu, šíří pochodeň hrozného blesku do sousedních diecesí a doma se neodvažuje dotknouti mého temene. Neboť ještě nepřišla hodina, ještě nevyrval Pán z jeho tlamy za pomoci mé a mých bratří ty, jež předurčil k životu slávy, pro něž propůjčí statečnost hlasatelům evangelia, aby aspoň ocas Behemotův zdeptali, dokud by hlava jeho se všemi údy nebyla úplně potřena. Toho si přejeme z té duše, o to pracujeme, a, jak tvá vzácná laskavost píše, pro to musíme pokorně pod- stoupiti smrt a nesmíme ztratit důvěru v pomoc Vše- mohoucího Pána, jakož Pán přelaskavý praví: »Já s ním budu v soužení, vytrhnu a oslavím jej.« Ó ty výsostné vytržení a slávo, ty očekáváš Richarda s bra- třími, jenž již vytrpěl tak mnohá protivenství! Ujmi se i mne bídného, abych byl mezi svými bratry, kteří neohroženě vyznávají tvůj zákon uprostřed pokolení zlého a cizoložného. »Uděliž nám pomoci v soužení, nebo marná jest pomoc lidská.« V tobě budiž naše na- děje, k tobě nás poutej »provázek třípramenný«, jehož nemůže Antikrist přetrhnouti, protože jej upletl Pán Ježíš Kristus. On pak sám, nejmilejší bratře, uděliž tobě a tvým pomocníkům nerušený život v milosti, 37

Strana 38
abys byl dlouho živ a mohl bludné ovce navraceti na cestu pravdy. Velmi jsem se zaradoval a my všichni, kdož milu- jeme evangelium, že tvá láska se k nám osvědčila tak dobrotivě tím, že nás spasitelně poučovala. O ostatním se zmíní Mikuláš. List nám byl doručen až na druhou neděli postní, poněvadž Šimon byl s ním v Uhrách. Náš pan král a celý jeho dvůr, královna, páni i lid obecný jsou zaujati pro slovo Ježíše Krista. Církev Kristova v Čechách pozdravuje církev Kristovu v Anglii a přeje si zúčastniti se vyznání svaté víry v milosti Pána Ježíše Krista. Milostivý Bůh budiž vaší odměnou za to, že jste s tak velikou námahou posloužil nám po- třebným opatřením exemplářů. Pokoj vám, který pře- vyšuje všeliký rozum. Amen. 38

Strana 39
POLSKÉMU KRÁLI VLADISLAVOVI List latinský U Praze v únoru—březnu 1411 Válka, která roku 1410 vypukla mezi Pruskem a Polskem, vzbudila v Čechách velký ohlas. Sympatie pokrokové části národa — byla to většina — byly na straně polské. Pod polskými prapory bojovalo mnoho Čechů, mezi nimi Jan Žižka. Hus se netajil se svými sympatiemi. V kázání v Bet- lémě obvinil řád Německých rytířů z pýchy a lupičství. 15. července 1410 byli Prusové v bitvě u Grunwaldu po- raženi a v prosinci téhož roku bylo uzavřeno příměří. Při té příležitosti poslal Hus polskému králi Vladislavovi II. list, v němž vyjádřil radost nad vítězstvím slovanských bratří. Spasení a milost, pokoj a vítězství od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Nejjasnější kníže a velebný králi! Když přinesl Oneš z Hůrky, posel Vašeho Veličenstva, jisté noviny o vítězství a chvalitebné svornosti, při- nesl tím velikou radost mému srdci, kterouž není s to ani mé péro vypsati, ani mé slovo vyjádřiti tak, jak by se slušelo. Jsem však přesvědčen, nejkřesťanštější králi, že to nebyla moc Vašeho Veličenstva, nýbrž nej- vyššího krále pokoje Pána Ježíše Krista, která nej- vyšší silou pokořila zpupné nepřátele, odpůrce a pro- tivníky vaší cti sesadila se stolce pýchy a povýšila po- nížené tak, aby obojí, majíce před očima moc krále pokoje, se třásli, vzývali jeho pomoc ve svých potře- bách a byli si vědomi, že není vítězství leč od něho, jehož nikdo na světě nemůže přemoci, jenž dopřává vítězství pokorným a za pokoru je na konec povyšuje. Neboť opětovně učil řka: »Kdož se povyšuje, bude 39

Strana 40
ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.« Obojí se naplnilo. Neboť kde jsou dva meče nepřátel? Vpravdě jsou potřeni týmiž zbraněmi, jimiž se pokoušeli za- strašiti poníženého. Hle, vytasili dva meče, zlosti a pýchy, a se ztrátou mnoha tisíc byli neblaze pokořeni. Kam se poděli meče, koně v čabrakách a ozbrojenci v brnění, na něž spoléhali? Kam se podělo zlatých bez počtu a poklady? Vše to tam! Nevěřili pyšní v chudobu, která byla údělem poníženého, zklamali se, kdož zásadně nevě- řili v Ježíše Krista. A proto, nejjasnější kníže, uva- žujte o tom v duchu své moudrosti, zachovávejte po- koru, neboť ona povyšuje. Následujte krále, totiž krále pokoje Ježíše Krista, usilujte o mír s nejjasnějším knížetem králem Zikmundem. Bude-li on oč usilovati v takové zpupnosti, čehož, dá-li Pán, neučiní, Vaše Veličenstvo však zachovávejž vždy pravou míru po- kory, aby nebyla znova prolévána křesťanská krev a nevzniklo veliké nebezpečenství pro duše. Já však, sluha Boží neužitečný, nepřestanu s veš- kerým lidem vzývati pokorně milost Všemohoucího Pána, aby ve své svrchované lásce ráčil dopřáti ta- kové svornosti. Přeji si též, velebný králi, spatřiti vás osobně očima tělesnýma, čehož, jak doufám, mi ráči dopřáti Pán Ježíš Kristus, uzná-li, že to přispěje nějak buď ke zdaru Vašeho Veličenstva nebo mého kázání. Všemohoucí Bůh račiž pomáhati Vašemu Veličenstvu skrze našeho Spasitele, prostředníka mezi Bohem a lidmi, Pána Ježíše Krista. Amen. 40

Strana 41
PLZENSKÝM List český Druhá polovina roku 1411 I Plzeň byla záhy získána pro obrodné učení Husovo. — Později, jak známo, tam působil horlivý zastánce husitství, kněz Václav Koranda. Ale už v samých začátcích platila Plzeň za vzorné město; městská rada dbala o pořádek a v městě přísně zakročovala proti nepravostem, i proti kněž- ským pokleskům. Když v druhé polovině roku 1411 došlo v městě k jakýmsi sporům, jež mohly poškodit pokrokové snahy, obrátil se Hus k Plzeňským tímto přímým listem, plným křesťanského ducha. Dříve však, než jej odeslal, do- věděl se o některých konkretních bludech. V závěru listu k nim zaujímá stanovisko. Pozornosti zaslouží zvláště první bod. Někteří kněží se totiž stavěli proti tomu, aby se čtlo evangelium v jazyce národním. Hus tu s pomocí citátů hájí nábožensko-národní požadavek, a to stejně úspěšně, jako před více než pěti sty lety sv. Konstantin a Metoděj v Be- nátkách hájili slovanskou bohoslužbu proti latinským kně- žím. K ostatním bludům, jež v listě Plzeňanům Hus jen stručně probral, vrátil se ještě v samostatné »Replice proti plzeňskému kazateli«, jež vznikla na samém konci roku 1411. Dobrým setrvánie ve ctnosti, a hřiešným svaté po- znánie Pána našeho Jezu Krista. Páni milí a bratřé v milosti Boží! Velmě tesklivě slyším, že máte mezi sebú roztrženie a nesvornost v pravdě Boží, že dobře počenše, zle konáte, Boha hněváte, duše své tupíte, zlý příklad jiným dáváte a svú čest maříte, pro malý zisk světa tohoto málo vážíte život věčný. Ó proč nepomníte, že die Spasitel: »Co platno jest člověku, ač vešken svět zíště a své duši uškodí? A kterú dá člověk otměnu za duši svú?« O proč nepomníte, že ste byli příklad dobrý 41

Strana 42
vší České zemi v sjednání dobrém, v slyšení slova Božieho, v stavení zlosti? O kterak ste pozapomenuli, že jednota vaše v dobrým svatá, ta vás od nepřátel bránila, bohatila a vzácny přěd Bohem i před lidmi činila! Znamenal to nepřietel Boží, ďábel, želeje toho, zbudil Antikristovy a své údy, aby z vás Boží milost a vóli vypudili a jemu dóm, biednému duchu, z něhož byl jest vyhnán, navrátili, aby on, pojma sedm duchóv horších, zase se navrátil, aby hóře bylo nežli prvé. Již frynorty, již hry, již jiné nešlechetnosti, vyraziv z vás slovo Božie, v vás navrátil. Kde máte pastýře duší svých, kterak vás vede? Rána nenie ukázána, nenie, kdo by sě slitoval, aby, raněné od lotróv, vína a oleje nalije, uvázal ránu vaši. Máte snad ty, jenž vám nalévají jedu lehčením Písma, a oleje, ne lásky pravé, ale pochlebenstvie. Neviete toho, že pochlebník jest sladký nepřietel, ale kdož koho treskce, ten toho miluje, rány léčí, ač se neduživý hněvá a škeří. O svatý Rehoři, veliký papeži, ty dieš: »Ten jedne sám přietel bude, kterýž nečis- toty s mé duše setře.« Milý svatý, pros za Plzňany, ať tě v tom následují, a tehdyť budú jako prvé Božé slovo velebiti, kázánie protiv hřiechám milovati vódce pravé k sobě vinúti a vlky hltavé ot sebe puditi. Znamenati budú, že kto je treskce, ten k Bohu vede, a kto pochlebuje, ten je ot Boha lúčí. Kto pochlebuje, jedem krmí, kto treskce, vínem napájé. Vzpomenúť, žeť brzo zemrú, a blaze tomu, kterýž dobře umře, ale běda, kto se naprzně upadne do věčného ohně. Ó milí křestěné, viete, že »pověst dobrá lepšie jest než mast drahá.« Kam chcete dieti svú dobrú pověst, jenž jest takto vzněla: Plzněné jsú najsvornější, město své řádně zpravují, slovo Božie milují, pudie ven kněž- 42

Strana 43
ské ženy a rufiány, kostky sú stavili, a jiným městám dobrý příklad dali. Věrně Buóh byl zavítal mezi vás, pšenice nasál a ďábel kúkol vtrúsil, aby pšenici udusil. É pro milého Pána Boha, pro ohavné a najukrut- nějšé Božé umučenie, pro své spasenie, pro svú čest, pro jiných polepšenie, pro své ščestie: ktož ste chybili, uhoďte v pravdu; ktož ste svatí, buďte světější! Nebť die Pán Buóh: »Čas blízko jest; kto škodí, škoď ještě, a kto v mrzkostech jest, mrzek buď ještě, a kto spra- vedliv jest, spravedliv buď ještě, a svatý osvěť se viece. Aj příduť brzo, a otplata má se mnú jest: ot- platiti každému vedlé skutkóv jeho.« Takť die Pán Ježíš. Příjmete-li jeho slovo míle a zachováte, dá ot- platú život věčný v radosti nesmierné; pakli nepři- jmete a nezachováte, dá zatracenie věčné v ohni věč- ném, v temnostech mezi dábly, kdež nižádného nebude odpočinutie ani utešenie. Ale úfám jeho svaté milosti a mám naději a proto vám píši, že dobří setrváte, a druzí se polepšíte ve všem dobrém, a tak budete synové Boží, měštěníné města, v němž nebude temnosti ani zamúcenie, a v němž budete Otce Boha viděti a všechny věci znáti a jeden druhého plně jako sám se milovati, a budete každý mieti, co bude chtieti. Toho města z Plzně, nynie rozbrojené, rač vám všem dopomoci Otec i Syn i Duch svatý smrtí Pána Krista a s pomocí Panny Marie i všech svatých. Amen. Po napsání lista přišel mi list, v němž psáno jest, že bránie kněžé čísti čtenie přirozeným jazykem česky neb německy. Druhé, že kázal některý kněz, že ni- žádný, jenž smrtedlně hřeší, nenie slúha ani syn ďáblóv. Třetie, že na nové mši kázal řka: Kněz tento, dokudž jest neslúžil, byl jest syn Boží; ale dnes i potom, když slúžiti bude, jest Otec Boží a stvořitel těla Bo- 43

Strana 44
žieho. Čtvrté, že ten kněz kázal, že náhorší kněz jest lepší než laik nálepší. Jest-li tak, a nižádný se proti těm bludóm nepo- staví, znamenie veliké jest nad vámi, že ste velmě pravdy otpadli, a zvláště kteří ste učení a rozum máte. Neb jakož die svatý Jan Zlatoustý na ono slovo Krista spasitele našeho: »Neroďte se báti těch, jenž zabíjejí tělo,« že těmito slovy ukázal jest Kristus, že netoliko ten zrádce jest pravdy, kterýž nesměle praví pravdu, ale i kdo nesvobodně brání pravdy, kteréž slušie svo- bodně brániti, zrádce jest pravdy. Neb jakož kněz dlužen jest, aby pravdu, kterúž ot Boha jest slyšel. směle kázal: též laik, to jest člověk nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterúž jest slyšal ot kněze vynešenú z Písma, bránil doufajně; pakli toho neučiní, zrazuje pravdu. Aj, teď máte velikého svatého dóvod z toho slova Kristova: »Neroďte se báti těch, jenž tělo zabíjejí,« že každý, i kněz i nekněz, ktož zná pravdu, má jé do smrti brániti, jinak byl by zrádce pravdy a tak i Kris- tóv. A mnozí z vás znáte pravdu a jste naučeni, že každý móž zákon Boží mluviti, vyznávati, a umie-li. i čísti, buď latině, jako svatý Marek čtenie psal, bud řecky, jako svatý Josef své čtenie a kanoniky neb epiš- toly psal, buď židovsky, jako svatý Matheus své čtenie popsal, buď syriansky, jako svatý Lukáš své čtenie popsal, buď persky, jako svatý Šimon čtenie kázal a popsal, buď judsky, jako svatý Bartholoměj, a tak o jiných jazyciech: kterakž dáte kněžím brániti, aby lidé Zákona Božieho nečtli česky neb německy? Také k druhému kusu, zda neviete, že nelze jest i Bohu ve cnosti i dáblu ve hřiešiech slúžiti? Viem, že ste slýchali, že Kristus die: »Nemóž nižádný dvěma pánoma slúžiti,« a potom: »Nemóžete slúžiti Bohu a 44

Strana 45
mamonovi.« A také viete, že svatý Petr die: »Ktož od koho přemožen jest, ten toho slúha jest.« A Kristus die: »Kto hřiech činí, slúha jest hřiecha.« A svatý Pavel Římenínóm die: »Slúhy ste byli hřiecha.« Kterak, toto Písmo svaté vědúce, trpíte, že kněz káže, že ni- žádný, ktož jest ve hřiešě smrtedlném, nenie slúha dáblóv? Také viem, že ste slýchali, že pán Ježíš die že kúkol jsú synové zlostní, jichž jest dábel nasál v svět, a že také die zlým: »Vy z otce dábla jste a žádosti otce svého chcte učiniti;« a dává příčinu, řka: »Že nemóžete slyšeti řeči mé, protož z otce ďábla jste.« A svatý Jan apoštol Duchem svatým die: »Sy- náčkové, nižádný vás nesvoď; ktožť pravdu činí, spra- vedlivý jest, jakož Kristus spravedlivý jest, a ktož hřiech činí, z ďábla jest.« A potom die: »V tom známi jsú synové Boží a synové ďáblovi; každý, ktož nenie spravedlivý, nenie z Boha.« Aj, teď máte, že každý smrtedlný hřiešník jest z ďábla a syn ďáblov: kterak tehdy přepustíte kázati kacéřstvie proti tomuto svatému Kristovu Písmu? Vězte, že ten, tak káže, jest slúha i syn ďáblóv, a jest horší než nejmenší laik dobrý. A tak nenie otec Boží ten kněz: neb by Bóh byl syn toho kněze, a ten kněz je syn dáblóv, tehdy by Bóh byl syn také dáblóv! Také ten kněz, tak ten blud káže a drže, nenie stvo- řitel těla Božého, ale jest rozmnožitel kacieřstvie ve- likého. Nechť vezme všechny tovařiše své na pomoc a stvoří s nimi jednu hnidu, a tehdyť jim vyznám, žet jsú stvořitelé. Nelze jest pro dlúhost písmem tuto dovésti. O srd- natí křesťané, zda ste již všichni zemřeli, že dáte bludy vésti a Božie slovo súžiti? Prozřete a nedajte dáblu nad sebú vévoditi! Toho vám Pán Bóh, jenž sám móž býti a jest stvořitelem, pomáhaj. Amen. 45

Strana 46
JANOVI BRADATÉMU A KRUMLOVSKYM List latinský U Praze v květnu 1411 Na počátku roku 1411 začal se rozvíjet spor Husův s kurií papežskou, jak se o to přičinil pražský arcibiskup Zbyněk. Kardinál Odo de Colonna vydal klatbu na Husa. Tento krok vzbudil však v Čechách nelibost. I v církevních kruzích se objevil odpor. Dva pražské kostely klatbu ani neohlásily Ani Hus se jí nedal zdržovati ve své činnosti kazatelské Naopak cítil potřebu dokázat svým posluchačům a přízniv- cům, že je na něho uvalena klatba neprávem, že nemůže poslechnout příkaz, aby přestal kázat. To je také jádro tohoto dopisu, jejž poslal v květnu roku 1411 Janu Bra- datému, osobě blíž neznámé (ač se s ním v Husových listech setkáváme častěji), a Krumlovským. Spasení a milost od Pána Ježíše Krista. Nejmilejší! Slyšel jsem o vašem soužení: nuže mějte to za samu radost, že jste upadli v rozličná pokušení jako na zkoušku své stálosti. Já, nejmilejší, upadám přede- vším v rozličná pokušení, leč považuji to za radost, že mne nazývají kacířem pro evangelium a dávají mne do klatby jako zločince a neposlušného. Však k ochraně mé radosti přichází mi na mysl život a slovo Kristovo a řeč apoštolů. Ve Skutcích apoštolských se totiž praví v kapitole čtvrté, jak Annáš, kníže kněžské a Kaifáš. Jan a Alexander a kteřížkoli byli z rodu kněžského, svolavše apoštoly oznámili jim, aby nemluvili ani ne- učili ve jménu Ježíšově. Avšak Petr a Jan odpoví- dajíce řekli jim: »Jest-li to spravedlivé před obliče- jem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte! Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme 46

Strana 47
viděli a slyšeli.« A opětně, když titíž kněží nařizovali, aby nekázali, řekli podle Skutků apoštolských, kapi- toly páté: »Více sluší poslouchati Boha než lidí.« A na tomto výroku přestali pohané, židé a kacíři řkouce, že Boha jest nade vše poslouchati. Než, ó žel, pří- vrženci Antikristovi jsou v tomto přikázání zaslepeni, nikoliv ovšem svatí, apoštolové a praví žáci Kristovi. Proto dí svatý Jeronym v listě Efezským: »Poroučí-li pán nebo prelát to, co neodporuje víře nebo Písmu svatému, služebník se mu podřídí, nařizuje-li však něco odporujícího, nechť spíše poslechne pána nad duchem než nad tělem.« A dále praví: »Je-li dobré co nařizuje panovník, splň jeho vůli, pak-li zlé, rci: Více sluší poslouchati Boha než lidí.« Rovněž Augus- tin praví v šestém Kázání O slovech Páně: »Nařizu- je-li ti moc světská to, co činiti nemáš, pak zajisté ji nedbej a boj se mocnosti vyšší. Pozoruj postup zaří- zení lidských. Nařídí-li něco náměstek, má se splniti jeho rozkaz, čelí-li proti místodržiteli? A dále, kdyby něco nařídil sám místodržitel a něco jiného panovník kdo by pochyboval, že se sluší onoho nedbati a tomuto sloužiti? A proto přikáže-li panovník něco jiného než Bůh, jsme povinni jím pohrdnouti a poslechnouti Boha. Protivíme se tudíž moci ďábelské nebo lidské, kdyby zavedla něco proti Bohu. Tím přikázání Božímu neodporujeme, nýbrž je posloucháme. Vždyť tak nám přikázal Bůh, abychom neposlouchali žádné mocnosti ve zlém.« Potud Augustin. K témuž podotýká Rehoř v poslední knize Moralií: »Musíme si uvědomiti,« vece, »že nikdy nemá z po- slušnosti vzejíti zlo.« Rovněž blahoslavený Bernard v kterémsi listu praví: »Páchati jakékoliv zlo, třebas i podle rozkazu, není vlastně, jak známo, posluš- nost, nýbrž neposlušnost.« Rovněž praví blahoslavený 47

Strana 48
Isidor — a je to doloženo v 11. Kanonice, v kvestii 3a: »Dopustí-li se ten, kdo jiným stojí v čele, čehokoliv. co Bůh zakázal, nebo nařídí-li, aby se to tak stalo, neb opomene-li to, co psáno jest, neb opomenouti nařídí připomeňme mu slova svatého Pavla, jenždí: »Bychom pak i my neb anděl s nebe sstoupil a kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, proklet buď« a dále: »Brání-li vám kdo v tom, co od Pána nařízeno jest, neb opět poroučí-li, aby konáno bylo, co Pán konati zbraňuje proklet buď všem, kteří milují Pána.« A dále: »Praví-l něco neb nařizuje ten, kdo v čele stojí, mimo vůli Boží nebo mimo to, co se zjevně přikazuje v Písmě svatém. budiž považován za křivého svědka před Bohem nebo za svatokrádce.« Z toho je patrno, že ti, kdo brání kázati, jsou křiví svědkové a svatokrádci. Proto je Bůh proklel podle slov proroka, jenž pronáší klatbu: »Prokletí, kteří se odchylují od nařízení tvých.« K mému thematu se vztahuje výrok Jeronymův k Rustikovi, biskupu nar- bonskému: »Žádný biskup se proto nenadýmej závistí. která pochází z ďábelského pokušení, nehorši se, po- vzbuzují-li občas kněží svůj lid, káží-li v kostelích a lidu, jak bylo řečeno, žehnají. Tomu, kdo by mi v tom bránil, řekl bych: Kdo nechce, aby duchovenstvo plnilo přikázání Boží, ať vyzná, kdo je vyšší než Kris- tus.« Rovněž Beda ve výkladu na slova Písma: »Na- leznete oslici přivázanou a oslátko s ní, odvažtež je a přiveďte ke mně. A optal-li by se vás kdo, proč je od- vazujete, tak díte jemu: Pán jich potřebuje« — praví: »Zde přikazuje v mystickém smyslu učitelům, aby vyskytla-li by se nějaká překážka, že by někdo bráni vyprostiti hříšníky z osidel a vyznáním víry přivésti je k Pánu, přece neustávali v kázání, nýbrž vytrvale naléhali, že Pán právě jich potřebuje k zbudování 48

Strana 49
své církve.« A kdo by mohl vypsati všechny výroky svatých, kde vesměs učí, že sluší více poslouchati Boha než lidí! Naproti tomu namítají tyranové slovy Matoušo- vými v kapitole 23: »Cožkoli by rozkázali vám, čiňte.« Jim však hned zavírá ústa následující zákaz, kde se praví: »Podle skutků jejich nečiňte.« A tak dí Bůh v páté knize Mojžíšově v kapitole 24: »Učiníš všecko, jakž učiti budou vás kněží Levitové, jakož přikázal jsem jim.« Hle, Pán chce, aby ten, kdo má poslouchati, poslouchal toliko podle jeho přikázání. Odtud onen výrok Petrův v 1. listu v 2. kapitole: »Služebníci, pod- dáni buďte ve vší bázni pánům svým« a doleji: »také zlým« — ale odstup to od nás, aby někdo poslouchal zlých, tím totiž by poslouchal ďábla. Učíť vůle Boží a Písmo, že máme poslouchati představených toliko ve věcech dovolených. O to se opíraje zvolil jsem raději při kázání po- slouchati Boha než papeže, arcibiskupa a ostatních satrapů, protivníků onoho příkazu Kristova: »Jděte do celého světa« atd. To jsem zaznamenal, abyste do- vedli odporovati ďábelským psům. 49

Strana 50
NEZNÁMÉMU MNICHU List latinský U Praze 28. února 1412 Hus poslal tento přátelský list neznámému mnichu jako poučení o mnišské chudobě, opřené o výroky svatých Otců. Doručitelem listu byl jakýsi Ondřej, za nějž se Hus sou- časně přimlouvá, aby byl přijat do řehole. Spasení a milost Pána našeho Ježíše Krista. Nejmilejší bratře v Kristu Ježíši! Vzhledem k majetku je základním pravidlem kněží a zvláště těch, kdož vykonali řádové sliby, aby měli vše společné, a to podle oněch slov Skutků apoštol- ských ve 2. kapitole: »Měli všecky věci obecné.« Z toho odvodil blahoslavený Augustin a vložil do své řehole tuto větu: »Nařizujeme, abyste to zacho- vávali vy, kdo jste v klášteře« a doleji: »Abyste ne- říkali, že máte něco svého.« Rovněž Rehoř ve třetí knize Dialogů ke konci nechal mnicha bratra Justina pohoditi asi tři zlaté na hnojiště a poručil bratřím, aby mu řekli: »Tvé peníze tě provázejtež v zatracení!« Také svatý Benedikt praví ve své řeholi: »Nikdo nesmí nic dávati ani přijímati ani míti něco jako svůj vlastní majetek, ať je to cokoliv, bud kniha, obrazy, rytina, vůbec nic, co překáží člověku, aby měl v moci své tělo a vůli. Všechno všem budiž společno, jakož jest psáno: Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil.« Dále též Basilius uvádí ve své řeholi: »Praví-li kdo, že má něco svého vlastního, od- cizuje se od vyvolených Božích a od lásky Páně, jenž slovem učil a skutkem plnil a položil život za své přátele.« Podobně svatý Jan Kasijský píše papeži 50

Strana 51
o ustanoveních svatých Otců, kde ve své 4. knize praví toto: »Rovněž v jiných klášteřích, v nichž se v lecčems příliš povoluje, vidíme, že se nejpřísněji zachovává řeholní pravidlo, aby se nikdo ani slovem neodvážil nazvati něco svým. Bylo by největším hříchem, kdyby mnich vypustil z úst slova: má kniha, mé obrazy, má rytina, má suknice, mé střevíce, má kápě, začež ovšem by musil pykati náležitým pokáním, kdyby se mu ná- hodou takové slovo vloudilo nebo z nevědomosti vyšlo z jeho úst.« Též blahoslavený František ustanovil ve své řeholi toto: »Rehole a život Menších bratří spo- čívá v tom: zachovávati pevně svaté evangelium Pána našeho Ježíše Krista životem bez vlastního majetku v poslušnosti a čistotě.« A dále asi uprostřed řehole praví: »Bratří ať si ničeho nepřivlastňují, ani domu, ani pozemku, aniž vůbec jaké věci, nýbrž jako cizinci a příchozí na tomto světě ať slouží Bohu v chudobě a poníženosti a s důvěrou chodí prosit o almužnu.« Tak to stojí v oné řeholi. O témž mluví blahoslavený Jeronym v listě Helio- dorovi, rovněž bl. Bernard v knize věnované papeži Eugeniovi, také bl. Augustin v řeči o kněžích, o čemž jedná ve 12. kvestii, v 1. kapitole: »Má Pán místečka.« Dále též Augustin v traktátu o úkolu mnichů, i svatý Tomáš v pojednání o řeholnících. Též jsem četl, ale neznám místa, kde praví bl. Bernard: »Mnich, který má groš, nestojí sám za groš.« A i kdyby nikdo z nich ničeho nebyl řekl, váže přece každého mnicha slib. Prosím vás, najdete-li kde něco, co by se k tomu vzta- hovalo, pošlete mi to. Prosím také, pozdravte pana opata a bratra Ondřeje, doručitele tohoto listu, laskavě přijměte a budete-li moci tak učiniti bez nesnází, po- vzbuzujte ho pro Boha, aby zůstal u vás. Buďte zdráv v Kristu. 51

Strana 52
ODVOLÁNÍ KE KRISTU Starý překlad latinského listu 18. října 1412 Již dva roky trvala Husova pře u kurie papežské. Ke konci roku 1411 se zdálo, že nastane ve sporu příznivější obrat. když se Husovým soudcem stal po radikálním Colonnovi kardinál Francesco Zabarella, proslulý znalec církevního práva, muž nestranný a neúplatný. Ale nepřátelé Husovi, mezi nimi především Michal de Causis (Hus ho nazýval Michal Súdný), rodák z Čech, z Německého Brodu, ale německého původu, bývalý farář u sv. Vojtěcha, dobro- druh, jenž po zpronevěře králových peněz uprchl do Říma a stal se prokurátorem ve věcech víry, a tím i hlavním mluvčím ve sporu proti Husovi, dosáhli toho, že papež při vzal Zabarellovi a svěřil ji Rainaldovi de Brancatiis a poz- ději po průtazích kardinálu Petru degli Stephanesci (kardi- nál římského kostela sv. Anjela). Když v červenci roku 1412 došly do Říma nové žaloby o Husově odporu proti prodeji odpustků, vynesl kardinál Petr rozsudek. Ztížil klatbu, kterou na Husa uvrhl Colonna, a to tak, aby, nepoddá-li se po určité lhůtě, byl úplně vyobcován ze společnosti. Král radil aby Hus odešel na čas z Prahy, ale Hus váhal. Teprve když viděl, že jeho přítomnost vadí v jednání o urovnání sporu a když Němci podnikli 1. října 1412 útok na Betlémskou kapli, když on tam kázal, rozhodl se odejít do vyhnanstv a čas v něm setrvat. K synodnímu shromáždění vydal svů apel ke Kristu, psaný latinsky, ale téměř současně přelo- žený do češtiny. Jeho první odstavec je sestaven z biblic- kých citátů a tvoří mohutný úvod tohoto krásného veřejného prohlášení mistrova. Hus v něm rozebírá právní vady své klatby a celý projev uzavírá projevem hluboké víry v nej- vyššího a nejspravedlivějšího soudce — Ježíše Krista. Že Pán Buóh všemohúcí, jeden v bytu a trój v oso- bách, utisknutých jest najprvnějšie a najposlednějšie útočistě, a Pán, jenž pravdy ostřicehá na věky, čině súd těm, jenž křivdu trpie, blízek jsa všem, jenž vola- 52

Strana 53
jící jsú k němu v pravdě, rozvazuje svázané, vóli těch, jenž sě jeho bojé, čině a ostřiehaje všech milu- jících sěbe a rozptyluje všechny, jenž nechtie sě po- lepšiti, hřiešníky, a Kristus, jenž jest pravý Buóh a pravý člověk, v úzkosti své od biskupóv, mistróv a zákoníkóv i od kněží, od nepravých súdcí a svědkóv jsa obklíčen, skrzě smrt na jukrutnější a najohavnější od zatracenie věčného vyvolené přěd světa stvořením Božie syny chtě vykúpiti, tento najdraší příklad ostavil jest na památku svým následovníkóm, aby při svú všemohúciemu a všeho dobrého chtějíciemu Pánu poručili, takto řka: »Viz, Pane, zmařenie má, nebť jest povstal nepřietel.« Neb ty jsi pomocník a příjemník mój; ty, Pane, ukázal si mi a seznal sem, ty si ukázal mi pilné chytrosti jich, a já jako beránek krotký, jenž nešen bývá k oběti, a neseznal sem, že myslili radu řkúce: Pustme dřevo v chléb jeho a vy- hlaďme jeho z země živých a jméno jeho nebuď v pa- měti živých viece. Ale ty, Pane Sabbaoth, to jest zá- stupuóv, jenž súdíš spravedlivě a zkušuješ ledvin i srdcí, to jest tajemných věcí nebo myšlení, ať uzřím pomstu tvú nad nimi. Neb sem tobě zjevil, to jest po- ručil při svú. Neboť jsú ti rozmnožení, jenž trápie mě, a radu jsú spolu vzěli řkúce: Buóh ho jest opustil pudte jeho a chopte jeho, nebť nejnie, kto by ho vy- svobodil. Protož viz, Pane, a znamenaj, neb ty si trpě- livost má, vytrhni mě z nepřátel mých, Buóh mój ty si, neodchoď ode mne, nebť násilé blízké jest, a nenie, kto by mi pomohl. Bože mój, Bože mój, vezři na mě, proč si mi tak opustil? Neb jsú mě obklíčili psové mnozí, zbor zlostníkóv obsědl mě, neb jsú mluvili proti mně jazykem lstivým a řečmi nenávisti obklíčili sú mě a vybojovali sú mě darmo pro to, proč by měli milovati mě, utrhali sú mě a položili sú 53

Strana 54
proti mně zlostné věci za dobré a nenávist za mé milovánie. Aj na tomto násvětějšiem podepřěn jsa Vykupitele příkladem, od násilé těžkého, od křivého súdu a kletie domněného omylně biskupuóv, mistróv, zákonníkóv a súdcí na stolici Mojžieše sedějících k Bohu sě od- volávám, to jest v obtiežení těch súdcí Boží pomoc přivolávám, porúčeje jemu svú při, Spasitele našeho Pána Ihesu Christa šlápěje následuje, jakožto svatý a veliký kněz patriarcha Konstantinopolitánský Jan Zlatoustý, ode dvú zború biskupuóv a zákonstva nebo kněží odvoval sě, a v naději blahoslavený biskup kněz Ondřej, praský biskup, a Robertus, Linconský biskup, od papeže k najvyšiemu a na jspravedlivějšiemu súdci. jenž ani strachem sě zhrozuje, ani přiezní slibuje, ani darem ukřivuje, ani falešnými neb křivými sklamán bývá svědky, křivě súc utištěni, pokorně a užitečně sú sě odvolali. A žádám, aby všichni věrní křesťané, a zvláště kniežata, páni, šlechtici, rytieři, panoši a jiní králov- stvie Českého zemené věděli a slitovali sě nade mnú nad kletbú nehodnú neb omylnú, utištěnému tak těžce dobytú zvláště od nabadače a nepřietele mého Mi- chala Súdného, někdy farářě svatého Vojtěcha v No- vém městě praském, s vólí a s pomocí kanovníkóv Pražského kostela, a danú a ohlášenú od Petra, sva- tého Anjela římského kostela kardinála, súdcě vy- daného od římského papeže Jana dvadcátého třetieho, jenž jednak po dvě létě nižádného mým náměstkám a poručníkóm pře nechtěl dáti slyšení, kteréžto nemá ižádnému, ani pohanu ani kacieři zapřeno býti, aniž jest chtěl kteréžkolivěk podobné hodné výmluvě o ne- stání mém osobném přivoliti, ani obcě učenie praž- ského svědectvie s visuťú pečetí a svědectvie obecných 54

Strana 55
písařóv k svědectví povolaných chtěl jako milostivý otec přijéti. Protož zjevno jest, že nevpadl sem v neposlušen- stvie, neb ne z potupení a z hrdosti, ale z příčin hod- ných, pohnán jsa u dvora papežova, nestál jsem, i proto, že lsti nepřátel položeny sú mi v cěstě, i proto, že jiných příhody jsú mě vystřiehly, Mistra Stanislava a Mistra Štěpána Pálče oblúpenie a vězenie, kteřížto v Bononii, pohnáni jsúc, chtiec státi, z peněz i z jiných věcí jsúc oblúpeni a vězenie v šatlavě šeredně a přěmietáni jakožto zlořečení beze všeho přeslyšenie, i proto, že moji poručníci chtěli sú sě ku pokutě ohně s každým, jenž by chtěl proti mně stranú sě postaviti, u dvora papežova zavázati, i proto také, že mého po- ručníka řádem ustaveného v žalář jsú vsadili u toho dvora, jakož mním, beze všie vinny. I proto také, že sem byl smieřen svaté paměti s knězem Sbinkem, pražským arcibiskupem, královú milostí, mezi nímž a mezi mnú i mezi jinými mistry vyřkla sú kniežata a páni, rada králova, a své pečeti jsú přiložili, aby kněz arcibiskup psal ku papeži, že kacieřských bludóv v královstvě Českém, v městě Prazkém a v markrab- ství Moravském nevie a že nižádný nejnie v kacieřství přemožen, a že se mnú, Mistrem Husí, a jinými mistry smířen. A také měl psáti papeži, aby mě z stánie, pó- honóv a kleteb sprostil. A poněvadž všech starých práv duchovních jest spósobenie, aby súdce navštěvovali miesta, kdež by bylo viny nařčenie, a tu aby vzstázali sě proti obža- lovanému na vinu od těch, jenž mají s obžalovaným obecenstvie, kteříž by také nebyli zlostní, hněviví ne- přietelé obžalovaného člověka a jenž by byli poctiví, ne hánce, ale zákonu Buožieho horliví milovníci, a také aby pohnanému hodné a ujištěné a zjevné bylo 55

Strana 56
k miestu přistúpenie, a súdce aby nebyl nepřietel ob- žalovaného, i svědkové, zjevno jest, že poněvadž těch příčin mně k stání sě nedostává, k zachování života sem přěd Buohem od neposlušenstvie a od klatby křivé a omylné vymluven. Já Mistr Jan Hus, kněz a kazatel stvrzený k kaple řečené Bethleem, toto odvolávanie obětuji Pánu Ihesu Christovi, súdci na jspravedlivějšiemu, jenž zná, obra- nuje i súdí, oznamuje i daruje bez nedostatka kaž- dého člověka spravedlivú při. Amen. 56

Strana 57
STOUPENCUM V PRAZE Český list Na podzim roku 1412 Když se Hus rozhodl po zostření klatby odejít z Prahy (pravděpodobně na Kozí Hrádek, ale jisté to není), dochá- zelo v Praze k nepokojům. Bulla o Petrových opatřeních proti Husovi byla totiž provázena dalšími příkazy kurie, především aby byla zbořena kaple Betlémská, dále aby přátelé Husovi byli přinuceni veřejně se zříci jeho kacíř- ského učení, a konečně aby Hus byl chycen a odevzdán arcibiskupovi (proto se místo Husova pobytu tajilo a pro- první měsíce nemáme o něm jistoty). Němečtí konšelé na- vrhli zbořit Betlém, ale proti české většině nepořídili. Do Prahy došly nové ostré rozkazy k pokoření Husových stou- penců. Husa v exilu zprávy o tom znepokojily. Proto jeho první list z vyhnanství je věnován jednak odsouzení pokusu o zboření Betléma, jednak, a to především, výkladu o tom, co to znamená odříci se něčeho. Bóh s vámi, páni milí a mistři! Prosímť vás, abyste najprvé vážili při Boží, jemuž se křivda veliká děje, neb chtie jeho svaté slovo utisk- núti, kaplu užitečnú k slovu Božiemu zbořiti a tak lidu v jich spasení překaziti. Druhé važte potupenie své země a národu neb pokolenie svého, a tepruv třetie važte křivdu a hanbu, kteráž se vám bez viny děje. Čtvrté važte a vesele přijměte, žeť se na vás trhá ďábel a Antikrist se šklebí, ale jako pes na řetěze nicť vám neuškodí, když budete pravdy Božie milov- níci. Aj, na měť se jesti již trhal několiko let, a ještě mi jest, úfám Pánu Bohu, za vlas neuškodil, nébrž vždy mi radosti a veselé přispářie. Také vězte, že odpřisieci se jest věřené viery se od- pověděti. A tak, ktož se odpřísahá, ten nebo viery 57

Strana 58
pravé se odpoviedá, kterúž jest držal, nebo kacierstvie a bludu. U příkladě: Byl-li kto křesťan a pro strach neb dáblem jsa sveden jde mezi židy neb mezi po- hany a přisáhne, že nechce viece té viery držeti. Druhé pak, drží-li kdo kacierstvie, jako věří-li, že Kristus nenie pravý Bóh, jako židé i pohané věřie, a pak od- přisiehne se krve Boží, tehdy se dává ďáblu v ruce. Protož vězte, že odpřisáhl-li by se kto z vás, jako oni v listu píší, tehdy by odpřisáhl se aneb pravé viery, pravdy, aneb kacieřstvie a bludu, a tak jako by po odpřísežení držal kacieřstvie neb blud, neb prvé, jehož se odpřísahá. A tak z toho rozomějte, že v listu pokládají vás za kacieře a žádají, abyste odpřisáhli kacierstvie, kteréž, jako se oni domnievají, že byste drželi. Z toho máte, že každé vaše dietě i přietel mohl by potkán býti, když by kto se z vás odpřisáhl, že jest mělo otce neb přietele kacieře. Druhé z toho máte, že každému, jenž by se odpřisáhl, mohl by právě jiný řéci: »Ty jsi se od- přisáhl kacieřstvie, kteréž jsi držal, a nejsi mne hoden.« Třetie z toho máte, že, odpřisáhl-li by se kto a v srdci zachoval, buď to pravdu, jéž by se odpřisáhl, jako pudie na to, tehdy by byl křivý přísežník. Ty věci vážiece, položíce pravdu a chválu Boží na- před, jsúce živi dobře, z lásky stójme proti lži Anti- kristově až do konce, majíce Spasitele všemohúcieho s sebú na pomoc, jehož nižádný nemóž přemoci, a jenž nikoli neopustí nás, ač my jeho neopustíme, a dá nám věčnú odplatu, jenž jest nasycenie vóle, rozomu, pa- měti i všech smyslóv tělestných bez nedostatku. Toto sem vám napsal, neb nemohu podobně k vám přijíti, aby kněžie, staviece službu, nepřekazili vašemu úmyslu. Amen. 58

Strana 59
SPOLUPRACOVNÍKŮM V BETLÉMĚ List latinský Ve vyhnanství v říjnu (?) 1412 Jediná myšlenka soužila mistra Jana ve vyhnanství: že totiž nepřítomností v Praze jsou připraveni jeho věrní po- sluchači v Betlémě o výklad slova Božího. Píše o tom svým betlémským spolupracovníkům, především Mikulášovi z Mi- ličína, Martinovi z Volyně a knězi Havlíkovi. Připomíná si výroky z Písma a radu svatého Augustina, uvažuje o nut- nosti svého odchodu z Prahy a prosí, aby se jeho věrní přátelé za něho modlili, aby se brzo vrátil na betlémskou kazatelnu. Milovaným bratřím v Kristu, mistrům Mikulášovi, Martinovi a Havlovi, spolupracovníkům ve slovu Páně, a jiným bratřím v Betlémě. Pokoj vám! Kdo jej hledá, s tělem, světem a ďáblem jej míti nebude. »Na světě soužení míti budete,« praví Spasitel. »Avšak jestliže budete následovníci dobrého, kdo jest, ješto by vám zle učinil?« A poněvadž jsem horlivým následovníkem evangelia, jsem zkrušen zá- rmutkem, nevěda, co počíti. Uvažoval jsem o onom výroku Spasitelově v evan- geliu sv. Jana, v 10. kapitole: »Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce své. Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká a vlk lapá a rozhání ovce.« S druhé strany jsem přemítal o řeči apoštola Matouše v 10. kapitole: »Když se pak vám budou protivit v tom městě, utecte do jiného.« Hle, přikázání neb dovolení, Kristem propůjčené: nevím, co mám činiti, ocítaje se mezi dvěma výroky, sobě odporujícími. Uvažoval jsem též o listu blahoslaveného Augus- 59

Strana 60
tina biskupu Honoratovi, jenž se tázal v podobném případě, a on v konečné odpovědi jemu takto uzavírá: »Kdo sice prchne, ale tak, aby nutná služba církvi pro jeho útěk nechyběla, jedná tak, jak Pán nařídil nebo dovolil. Kdo však svým útěkem odnímá stádu potravu, kterou se duchovně živí, je nájemník, jenž vidí vlka, an přichází a prchá, protože se nestará o ovce. Poněvadž ses mne, nejmilejší bratře, tázal o radu, vylíčil jsem ti své smýšlení podle pravdy a pravé lásky, nikoli však tak, že bych ti předepsal, aby ses nepřidržel lepšího mínění, kdyby ses s ním shledal. Nemůžeme nalézti nic lepšího, co bychom si měli po- číti v těchto nebezpečných dnech, než modliti se k Pánu Bohu našemu, aby se nad námi smiloval. Ne- opouštěti církví Božích, toť právě to, k čemu se od- hodlali vůlí i činem někteří moudří a svatí muži a ani v samé čelisti zlolajců nevzdali se svého předsevzetí.« Potud Augustin. Mûžete-li se uklidniti radou Augustinovou, poraď'te mi. Trápí mne svědomí, abych nedal pohoršení svou nepřítomností, byť i ovce měly nutnou potravu slova Božího. S druhé strany mne přepadá strach, aby má přítomnost za interdiktu zlovolně zosnovaného nebyla záminkou k odepření pokrmu, totiž přijímání velebné svátosti a jiných prostředků k spáse. Pročež modleme se pokorně, aby nás Všemohoucí Pán ráčil poučiti, co si mám počíti já ubohý v tomto případě, abych nesešel s cesty spravedlnosti? Pěkný je výklad svatého Augustina v onom listě, neboť po- dotýká tam výslovně, že tenkrát, když je někdo stíhán jednotlivě, je mu dovoleno uprchnouti. Dává příklad na svatém Athanasiovi. A kdyby hrozilo nebezpečen- ství všem, pak by měli metati los, aby ten, kdo by byl v budoucnu pro církev prospěšnější, kdyby naň padl 60

Strana 61
los, spasil se útěkem, třebas by byl bohat moudrostí a známostí Boha, pln jsa milosti. Nejzběhlejší z bohoslovců, apoštol Pavel, přece jen vybízel své nově obrácené učedníky, aby se zaň v duchu ustavičně modlili, »aby mu byla dána řeč k otevření úst s smělou doufanlivostí, aby oznamoval tajemství evangelia« a »aby je zjevoval tak, jakž ná- leží mluviti«, jak stojí psáno v listě Efezským v šesté, Thesalonickým ve třetí a Kolosenským ve čtvrté ka- pitole. Čím méně jsem s to, jsa pošetilé mysli, po- třebný Boží pomoci a postrádaje zásluh, abych si na- léhavě vyprosil na Boží velebnosti potřebnou pomoc, tím spíše potřebuji vašich modliteb jako člověk skrov- ných sil. Proto vás zapřísahám v Pánu: vylévejte za mne modlitby k Pánu v duchu a v pravdě, »aby mi byla dána řeč Boží živá« k otevření úst, »abych mluvil, jakž náleží«, jako to bylo dáno blahoslavenému Pav- lovi, když se zaň ostatní modlili. Nedím však, napo- mínaje vás, aby mi byl dán duch v té míře, jako apoš- tolovi, neboť na to nestačím, avšak, je-li možno, aby mi aspoň nebyly odpírány, jako psíkovi, zbytky drobtů které padají se stolu mých pánů, a to předně, abych já sám zahnal hlad po Božím slově, konečně pak, aby i jiní, mně podobní, se občerstvili. Aby se to věro- hodně naplnilo, utecme se k paní světa a rceme jí po- korně s andělem, jenž z daleka, bázní se třesa, při- nášel pozdravení, i my archandělskou zvěst: »Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná...« 61

Strana 62
PRAŽANŮM List český Listopad 1412 Předchozí Husovy listy, psané z vyhnanství do Prahy, jsou určeny především mistrům a kněžím, a pak stoupencům, proti nimž mělo být zakročeno. Než ani na širokou obec svých posluchačů Hus nezapomínal. Tento první list, jí určený, je naladěn na stejnou notu jako list, určený univer- sitním kolegům a žákům. Hus vybízí své věrné, aby ne- odpadli od poznané pravdy. Na příkladě života Kristova ukazuje cenu pravdy, na tomto světě sice utlačované, ale ve věčném životě vítězící. Zmiňuje se o tom, že někteří pro bázeň pravdu opustili; tím naráží na chování Stanislava ze Znojma a Štěpána Pálče, nejprve své přátele, ale později své protivníky. Podává vtipný obraz smyslu a výsledku svého působení, vycházeje přitom z podoby svého jména: husa, líný pták létající nízko, stala se nástrojem a záštitou pravdy. Marně proti ní byly nastraženy prelátské sítě klatby a vypovězení. V boji za pravdu Boží vzlétli už orlové i sokolové, bystří a čerství její obránci. — Závěr není za- chován úplný, část závěru je ztracena. Mistr Jan Hus, kněz a slúha v naději Pána Ježíše Krista, všem, kteříž v pravdě Boha milují, jeho zákon vyznávají, čakajíce navštievenie Spasitele, s nímž žá- dají na věky přebývati, milost a pokoj ot Boha otce a ot Pána Jezu Krista, jenž sě dal na smrt pro našě hříchy, aby vysvobodil nás z biedného světa tohoto a ot věčného zatracenie vedlé vůle Otce Boha, jemuž jest sláva na věky. Amen. Najmilejší, slyše žádost vaši i prospěch v Božiem zákoně, Bohu děkuji v radosti a žádám, aby ráčil vám dáti rozum dokonaný, aby, znajíce chytrosti Anti- christovy a jeho posluóv, nedali sě jím svésti ot Božie 62

Strana 63
pravdy. I úfámť jeho svaté milosti, žeť dokoná v vás, což jest dobrého počal, a nedá vám odpadnúti ot své pravdy, ot niež sú mnozí pro bázeň poběhli, bojéce sě viece biedného člověka než všemohúcieho Hospo- dina, jenž má moc zabíti i obživiti, zatratiti i spasiti, a svého věrného slúhu v pokušení zachovati a jemu za maličké utrpenie život v nesmierné radosti věčný dáti. Protož, najmilejší, nelekajte sě, ani vás strach ne- zamúcuj, že některých z vás pokúšie Hospodin, do- púštěje, aby slúhy Antichristovy vás póhony strašili. Neb die Buóh Otec každému synu svému v Přísloví Šalomúnových: »Nelekaj sě brzké hrůzy a obořených naší mocí zlých lidí. Hospodinť bude u boka tvého a ostřeže nohu tvú, aby nebyl dopaden.« A skrze Davida die o svém každém slúze, jenž pro něho trpí: »S ním jsem v zamúcení, vysvobodím ho a oslavím ho. To vědúce, najmilejšie bratřie moji, jakož die svatý Jakub: »Za všelikú radost mějte, když v rozličná po- kušenie padnete, vědúce, že slúženie viery vašie trpě- livost činí a trpělivost skutek dokonalý má, aby do- konalí a celí, v ničem nedostateční.« A potom die: »Blahoslavený muž, kterýž trpí pokušenie, neb když zkušen bude, vezme korunu života, kterúž jest slíbil Buóh milovníkóm svým.« Protož stuójte pevně v pravdě, kterúž ste poznali; vše, což činíte, čiňte jako synové Boží. Doufajte, žeť jest Kristus svítězil, že i vy svítězíte. Pomněte na něho, jenž trpěl od hřiešniekuóv protivenstvie, aby nepo- tuchli v své dobré žádosti. A spolu všickni, složiece každé břiemě a otstrčiece každý hřiech, běžmy trpě- livostí k ustavenému boji, hledíce na stvořitele viery a k dokonači Ježíšovi, jenž, předloživ sobě radost, strpěl jest kříž, pohaněnie nedbav, a již na pravici 63

Strana 64
Boží sedí. Ó poněvadž on, stvořitel, pán i král všěho světa, bez své potřeby v božství ráčil jest sebe ponížiti v člověčenství, že jsa bez vinny, ráčil nám hřiešným věrně tak slúžiti, že podstúpiv žízeň a lačnost, zimu i vedro, trud i nespanie, v modlení, ponocování, v ká- zaní, v práci i utiekaní trpěl jest od biskupův, ot kněží ot mistruóv i ot zákoníkuóv veliké hanění, tak že sú ho nazývali žráčem i opilcem, bláznem i ďábelníkem, svódcí i Božím rúhačem, řkúc také, že ten člověk od Boha nenie, jemuž vloživše vinu kacierstvie vyobco- vali sú ho a z města vyvedše, na kříži sú ho pověsili jako zlořečeného. Ó poněvadž sú kněží tak učinili jemu, jenž jest vše- liké neduhy slovem, bez peněz a bez nákladuóv je uzdravoval, ďábly vymietal, mrtvé křiesil a Božiemu zákonu je učil, nic jim neškodil, hřiechu do sebe ne- měv, jedne že jim jich zlost zevně pravil: i co sě divíte, že nynější Antichristovi poslové, jenž sú lako- mější i smilnější, ukrutnější i chytřejší nežli oni, že sě slúhám jeho protivie, hanějí je i pudie, zlořečí, ža- lařují i mordují. Však řekl jest milostivý král, pán, mistr i otec. bratr milý, stvořitel mocný i vykupitel náš milosrdný »Nenávidí-li vás svět, vězte, že jest mě prvého ne- náviděl; byšte z světa byli, svět by, což jeho jest, mi- loval, ale že zez světa nejste, a že sem já vás vyvoli z světa, protož vás nenávidí svět. Pomněte na mú řěč. kterúž pravil sem vám: Neníť věčí slúha než pán jeho. Poněvadž mě pudili sú, i vás puditi budú, zachovali-li sú mú řeč, i vašiť zachovají. Ale ty všecky věci činiti budú vám pro jméno mé, neb neznají toho, jenž po- slal jest mne.« Aj, teď máte prorokovánie svého Spasitele, že jeho vyvolené mají trpěti od světa, to jest od zlých lidí, 64

Strana 65
jenž Boha Otce i Pána Ježíše v pravdě neznají; neb ač ústy řkú, že Boha znají, ale zlými skutky sě jeho odřiekají; tak die svatý Pavel. A skutkové jich jsú zevní: lakomstvie i svatokupetstvie, přielišná pýcha a smilstvie, Božieho slova opuštěnie i potupenie, nález- kuóv jich nad Boží zákon velebenie a pokory i chu- doby, nesmilnosti i utrpení Ježíšova zavržení. Aniž přestanú zlí sě protiviti a věrní Ježíšovi údové trpěti, dokud zde boj Kristóv a Antichristóv stane. Nebť die svatý Pavel: »Všickni, kteříž chtie věrně živi býti v Kristovi Ježíšovi, protivenstvie budau trpěti. Ale zlí lidé, a svódce prospějí u větší zlé, blú- diece a v blud púštějíce.« Miení svatý Pavel, že dobří všickni mají trpěti pro Krista Ježíše, a zlosynové ti budú blúditi a jiné svoditi a tak v zlosti svú vuóli k zatracení plniti. Protož pro- rokoval jest milosrdný Spasitel, na výstrahu svým vyvoleným, řka: »Aj, já posielám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice, a varujte sě od lidí. Neb dají vás v zbory své« — to jest k pohanění — »a v školách svých budú vás mrskati. A dá bratr bratra na smrt a otec syna, a vstanú děti proti otci a proti mateři a smrtí je zahubie, a budete v nenávisti všem pro- méno mé. A ktož setrvá až do konce, ten spasen bude. A když vás budú puditi v městě tomto, utecte do jiného.« A že ten běh stane do súdného dne. Die dále: »Věru pravi vám, neskonáte měst israel- ských, ažť příde syn člověka. Nenie učedlník nad mistra, ani slúha nad pána svého. Dosti jest učedl- níku, aby byl jako mistr jeho, a slúze, aby byl jako pán jeho. Poněvadž otce čelednieho Belzebubem jsú nazývali, čím viece čeledíny jeho? Protož neroďte sě jich báti.« 65

Strana 66
Aj, takť jest mluvil Spasitel, své budúcí vystřiehaje uče i těšě je; vystříhaje, aby opatrně sě měli, vlky hltavé po skutciech znali, jenž chtie lakomstviem vešken svět pohltiti, a falešné proroky aby potom znali, že sě s pravými proroky ani v písmě ani v skut- ciech nesjednávají, a jako falešné Kristy, jenž praví, žej jsú oni náprvnější Kristovi učedníci, a súce v skut- ciech najvětčí jeho protivníci. Rádi by, by mohli, jeho slovo udusili, jenž sě jich pýše, lakomství, svatoku- petství, smilství i jinými jich skutkóm protiví. Prvé sú sáhli na všecky kaply, aby v nich slova Božieho nekázali; toho jim Kristus nepřepustil. Již sú sáhli, jakož slyším, aby Bethlem zbořili, a v kostelích, v kterých proti jejich zlosti káží, aby nekázali. Také úfám Bohu, v tom neobdržie. Prvé sú sieti póhonů a kletby na Hus rozestřeli a již na mnohé sú zavlekli. Ale poněvadž hus, léní pták, domácí, neletavý vysoko, jim ty sieti počela jest dřieti, ovšem i jiní ptáci mnozí jenž i životem vysoko k Bohu lécí, rozdrú jim jich sieti. Zavlekli sú póhonem, ostrašili sú klatbú jako dřeveným ostřiešem a konečný z túlu Antichristova sú šíp vystřelili, když sú Boží službu a chválu stavili. A čím viec chtie svú zlost tajiti, tiem ji viece ozna- mují, a čím viece chtie býti svobodni, tiem viece práce mají a čím viece svá ustavenie jako sieti chtie tvrditi, tiem sě jim více drú, a chtiece mieti pokoj tělesný, ztratili sú jej i duchovní, jiným chtiece škoditi, sami sobě viece škodie. Děje sě jim jako židovským kněžím a biskupóm, jenž což sú chtěli zachovati, to sú ztratili, a čeho sú sě chtěli vystřieci, v to sú upadli, mně, by pravdu pře- mohli v plně, jenž na věky přemáhá, mně, by ji utla- čili, ana tu zvláštnost má, že čím viece chtie za- stieniti, tiem viece sě osvěcuje, a čím ji viece doluóv 66

Strana 67
tlačie, ač druhdy padne, ale potom viece sě pozdvihne. Biskupové, kněžie, mistři a zákoníci, Herodes i Pilát, měštěné jerusalemščí i obec pravdu sú odsúdili i mrtvili i v hrob položili, ona pak, vstavši, přemohla jest všecky, za jednoho kazatele, to jest za se, dala jim jich dvanácte i více. A táž pravda za hus jednu ne- statečnau dala jest Praze orlův mnoho i sokolův, jenž zrak dobrý mají, vysoko milostí lécí a dobře králi a Pánu Ježíšovi ptáky loví, on jich posílí i všech svých věrných, jimž dí: »S vámi jsem až do skonání světa.« Ó poněvadž on, pravý Bůh, všemohúcí, jest s námi, obránce najmocnější a najjistější, král a dárce naj- štědřejší, kdo proti nám v boji ostojí, který strach nás od něho odlaučí, která smrt oddělí? I co ztratíme, když pro něho zboží, přátely, čest, bídný svět i život bídný složíme? Jistě teprv bídy zbudeme, stokrát utě- šenější zboží, přátely milejší a chválu radostivější přijmeme, smrt nás od těch věcí neodlaučí. Neb kdo pro Krista umře, ten vítězí, vší bídy zniká a radosti věčné požívá, jíž vám všem se všemi věrnými i se mnau rač dopomoci Spasitel milosrdný Ježíš Kristus. Tuto řeč vám píšu, bratří milí i sestry milé, aby stálí byli .. . . . . 67

Strana 68
VĚRNÝM V PRAZE List latinský Z vyhnanství v říjnu až listopadu 1412 Hus znovu zapřísahá své věrné, aby neopouštěli poznanou pravdu. Slibuje, že se znovu dá do boje proti Antikristovi, až mu bude možno vystoupit na kazatelnu. Z naléhavého tónu tohoto listu se zdá, že se poměry přiostřily. Leč proto je také u něho tím větší odhodlání hájit pravdu. Věrným a horlivým milovníkům Pána Ježíše Krista a jeho slova, kteří bydlí v obci Pražské, Mistr Jan Hus, kněz neužitečný, vzkazuje žádost stálosti v Boží milosti. Nejmilejší! Zapřísahám vás, jsa pln převeliké touhy, abyste ne- ustupovali od poznané pravdy, kterouž vám milo- srdný Spasitel dopřál poznati. Doufámť zajisté, že co Bůh začal při vás vyvolených, také dokoná a vyprosí pro vás stálost v pokušení, tak jako i já sám za sebe důvěřuji přelaskavé dobrotě našeho Spasitele, ač nyní mohu říci s apoštolem, že »mně zajisté živu býti jest Kristus a umříti zisk. Jestli mi pak prospěšněji živu býti v těle pro práci, tedy nevím, co bych vyvolil. K obémuť se k tomu nakloňuji, žádost maje umříti a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo. Ale po- zůstati v těle potřebněji jest pro vás.« Tak praví apoš- tol Filipským, když byl uvězněn v římském žaláři. Podobně i já vám pravím, nejmilejší, ač nejsem vězněn v žaláři, že bych zvolil zemříti pro Krista a býti s ním, s vámi pak si přeji pracovati pro vaši spásu. A co bych vyvolil, nevím, čekaje na milosrden- ství Boží. Strachuji se arci, aby na vás nebylo spá- 68

Strana 69
cháno mnoho zlého, aby věrní netrpěli a duše nespra- vedlivých aby nehynuly. A oni si teď libují a žádají, nejen aby slovo Boží ve mně uspáno, nýbrž aby i Bet- lém, místo Božího slova, byl kládou uzavřen. Dopřeje jim však Všemohoucí Pán, aby došli splnění svého požadavku? A dopustí-li to pro zločiny hříšných jak v Betlémě, kde se narodil, tak v Jerusalémě, kde nás vykoupil, vždy hlásejme chválu jeho milosti a kořme se před mocí toho, jenž jest s těmi, kdož ho milují, a osvobozuje ty, kdo pro něho trpí, rouhače však ucho- vává pro věčný oheň. Proto vás zapřísahám, nejmi- lejší v Pánu, abyste z tesklivosti neklesali, nýbrž spíše prosili Spasitele, aby nám udělil stálost v dobrém. Doufejme v jeho nesmírnou dobrotu, že své slovo osvobodí a že nám poskytne pomoc proti Antikristovi, proti němuž budu bojovati slovem Božím, zalíbí-li se Kristu Vaše modlitba. Budiž vám pokoj a milost, prospěch v dobrém a pak život věčný v slávě od Pána našeho Ježíše Krista. Amen. 69

Strana 70
REKTORU PRAŽSKÉ UNIVERSITY M. KŘIŠŤANOVI Z PRACHATIC List latinský Ve vyhnanství 16. října — 25. prosince 1412 Věc Husova byla posílena, když se rektorem university byl 17. října 1412 stal Husův důvěrný přítel M. Křišťan z Prachatic. Křišťan byl opravdovým přítelem, jenž se ve svém přátelském citu nedal ničím zviklat. Husovi napsal do jeho exilu list, o němž se Hus na začátku své odpovědi tak pěkně zmiňuje. Tato odpověď znovu probírá celou situaci a znovu manifestuje odhodlání neustoupit ani za cenu života. Ctihodný pane rektore, mistře a laskavý otče! Velmi mne potěšil váš list, v němž píšete mezi jiným: »Spravedlivého nepotká žádná těžkost« a opět: »A takž i všickni, kteří chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství míti budou.« Z toho pak vyvozujete, že mne dočasné protivenství a vzdálenost druhů nezlomí, neporazí a nezarmoutí, nýbrž posilní, podpoří a po- těší. Přijímám velmi vděčně tu útěchu a uvažuji o tom, co v Písmu předchází. Neboť jsem-li spra- vedlivý, nezarmoutí mne, ať se stane cokoliv, do té míry, abych se dal odvrátiti od pravdy; a žiji-li a chci-li žíti zbožně v Kristu, musím trpěti ve jménu Ježíšově. Vždyť musil-li Kristus trpěti a tak vejíti do své slávy, musíme i my vzíti kříž a tak jej napodobo- vati v utrpení. Proto vás ujišťuji, ctihodný pane rektore, že mne nikdy nermoutí pronásledování, nermoutí-li mne mé hříchy a nekázeň křesťanského lidu. Neboť jakou ne- snáz mi může způsobiti, ztratím-li bohatství světské, pouhé to odpadky, ztratím-li přízeň světskou, která 70

Strana 71
dovede odvrátiti od cesty Kristovy? Což potupa, která, je-li snášena s pokorou, očišťuje a rozjasňuje syny Boží, aby zářili jako slunce v království Otce svého? Což budu-li zbaven svého bídného života, který zna- mená smrt, jejž kdo zde ztratí, ztratí smrt a nalezne pravý život? Leč toho nechápou lidé zaslepení pýchou, slávou, ctižádostí a lakomstvím, někteří pak odvrácení od pravdy strachem, kde nebylo strachu. Ti jsouce zbaveni lásky a veškeré ctnosti, chřadnou a podivně jsou ve své mysli zmateni tím, že na ně doléhá s jedné strany poznaná pravda, s druhé strany pak bázeň, že se hrozí ztratiti svou pověst a vydati bídné tělo na smrt. Já však je — jak doufám v Pána Ježíše — vy- dám, propůjčí-li mi milosrdenství, neboť nechci žíti v tomto bídném světě, kdybych nemohl povzbuzovati sebe a jiné k pokání podle Božího přání. Totéž přeji i Vám s vašimi soustolovníky, abyste se připravili k boji, poněvadž již začala předehra Anti- kristova, po níž bude následovati boj. A tu je třeba, aby hus pozdvihla křídla proti křídlům Vehemoto- vým i proti jeho ohonu, který vždy kryje ohavnost zvířete Antikrista. Kdo je míněn tím ohonem, to uka- zuje prorok, řka: »Prorok, který učí lži, onť jest ocas a stařec pak vzácný, onť jest hlava.« Odetne Hos- podin hlavu i ocas, to jest papeže a jeho proroky, mistry, doktory a právníky, kteří přikrývají ohavnost zvířete falešným jménem svatosti. Jaká je, prosím, větší ohavnost, než kdyby se nevěstka celá zespoda odhalila a byla by ochotna veřejně smilniti s kým- koliv, kdo by chtěl? Ještě větší je ohavnost zvířete, jež se dává od kohokoliv příchozího uctívati, sedíc na místě hodnosti, jako by bylo bohem a jsouc ochot- no prodávati z duchovních statků, cokoliv se komu zachce koupiti a tak prodávati to, co není jeho. A proto 71

Strana 72
běda mně, nebudu-li kázati proti této ohavnosti, ne- budu-li nad ní lkáti a o ní psáti! Běda mně, uvidíte, komu není běda! Orel létaje, skřehotá: »Běda, běda, běda lidem obývajícím na zemi!« 72

Strana 73
PÁNŮM NA SOUDĚ ZEMSKÉM List český Prosinec 1412 V první polovině měsíce prosince nastával v Husově věci zdánlivý obrat. Jednak jeho věrný zastánce Jan z Jesenice se chystal prokázati v právním sporu neplatnost rozhod- nutí kardinála Petra, jednak Hus se rozhodl ukončit svou veřejnou mlčenlivost a věnovat se opět, přes zákaz, činnosti kazatelské. Jesenicovi měla ve sporu přispěti světská moc. Proto se Hus, jistě v dohodě s ním, obrátil se zvláštní žá- dostí k soudu zemskému, jenž se měl sejít kolem 15. pro- since. Je to obrana, v níž je probrána celá pře s kurií. Hus si stěžuje, že přes smír s arcibiskupem Zbyňkem (6. čer- vence 1411 — v době, kdy byl list psán, byl už Zbyněk mrtev) si kanovníci pražští vymohli, aby na něho byla uvalena klatba. To je ovšem práce především Michala de Causis. Hus upozorňuje, že vyhlášení interdektu je »i proti císařským právóm«. Proto žádá o pomoc krále a pány na zemském soudu, prosí je, aby zařídili, čeho žádá prospěch země a aby mu zabezpečili svobodu kázání slova Božího. Vysvětluje, proč se nedostavil před kurii — měl tam přece svého zástupce (Jana z Jesenice) — a slibuje, že se chce zodpovídati proti každému svému žalobníku. Urozeným pánóm i úředníkóm královstvie Českého i jiným pánóm, jenž jsú nynie v Praze. Prospěch ve všem dobrém rač vám dáti milosrdný Pán Buóh! Páni milí, dědicové svatého královstvie Českého! Před Vaší Milostí děkuji milostivému pánu mému, králi Václavovi, římskému králi i českému, žeť jest držal mě milostivě při kázaní slova Božieho a při mé pravdě, a že s kniežaty a se pány a s svú radú smířil mě a jiné mistry s knězem Sbynkem svaté paměti arci- biskupem pražským, a vyřekl mezi námi, jakož Vaše 73

Strana 74
Milost na přepisu uslyší. Toho vypověděnie netbavše pražščí kanovníci, spósobili jsú Michala faráře sva- tého Vojtěcha, aby při před sě vedl proti mně; a tak zjednali jsú na mě kletbu, jíž já k duší pohoršení sě nebojím, ale míle a vesele trpím. Než toho mi žel, že nekáži slova Božieho, nechtě, aby služby Božie nesta- vili a lidu nezamútili. O važte, milí páni, buď to že jsem já velmi vinen, proto-liž mají Pánu Bohu chvály ujéti a lid Boží zamútiti takými kletbami a svatováním služby Božie, nemajíce toho v Písmě svatém, aby tak stavovali, když zamyslé. Tisknú a núzie kniežata, pány, rytieře, panoše, i chudí obec a pohonie jich ven z jich země. A to jest proti zákonu Božiemu, proti ustavení práv duchovních, i proti ciesařským právóm. Protož, milí páni a dědicové královstvie Českého, při- čiňte sě k tomu, ať také nehody přestanú, a slovo Božie ať jmá svobodu mezi lidem Božím. A jáť chci státi, jakož vždy jsem byl hotov státi i stával jsem před knězem Sbynkem svaté paměti i před jeho úřed- níky, dokud sě stranú návodem prelátóv i farářóv pražských proti mně nepoložil a do Říma nepohnal. A chci státi přede všemi mistry, preláty, i před Vašt milostí a chci rád slyšeti žalobu na sě a odpoviedati a súd trpěti, jakož slušie na kněze chudého, jedno ať sě postaví ten, ktož mi vinu dá. A toho jsem vždy podával, i Králova Milost k tomu jim přivolila, a nikdy nižádný nedal mi viny, než řkúc, že neposlú- chám. A já to znám, že ani papeže, ani arcibiskupa chci poslúchati v tom, aby nekázal; neb to jest proti Bohu a proti mému spasení. Viem to, milí páni, že kázaní toho také neposlúcháte, že kázal papež, jenž již umřel jest, v své bulle, již jsú oni kúpili draze, aby nikdež nebylo kázáno slovo Božie v kaplách; neb viem, že mnozí z vás máte kaply, v nichž vám káží, 74

Strana 75
a druhdy i v domiech. U dvora papežova nestál jsem, neb jsem jměl své poručníky, kteréžto jsú bez viny do žaláře sázeli, jenž jsú chtěli sě až do ohně zapsati proti každému, ktož by chtěl na mě bludy vésti. A sám také nestál jsem, neb jsú mi všudy osidla položili, abych sě do Čech nevrátil. I úfámť Vašie Milosti, že s Královú Milostí i s Králové učiníte k tomu, což vás všemohúcí Bóh k prospěchu vašie země naučiti ráčí. Ten vás také rač v své milosti potvrditi. Amen. Mistr Jan Hus, kněz nestatečný. 75

Strana 76
PRAŽANŮM List latinský De vyhnanství, před 25. prosincem 1412 V předvánočním poselství Hus znovu vybízí své věrné po- sluchače, aby setrvali v poznané pravdě, znovu vyjadřuje svou touhu vrátit se do Betléma a znovu rozebírá příčiny svého odchodu z Prahy. Mistr Jan Hus, v naději sluha Pána Ježíše Krista. Všem jeho ctitelům račiž dáti Bůh Otec, na věky po- žehnaný, odpuštění hříchů, utvrzení v dobrém a pak věčnou spásu. Nejmilejší! Nastává památka Božího narození. Proto očisťte svůj vnitřní příbytek od hříchů, pokud jen stačíte. Slovo Boží poslouchejte pilně a vděčně a nikterak nedbejte utrhačů, kteří vám brání choditi na kázání do Betléma. Dříve vás pro mne odtud odváděli, teď již nemají příčiny, leč tvrdí, že já utíkám. A to jsem udělal rád, abych potvrdil řeč a příklad Kristův. Řeč, neboť pravil: »Kdež by koli vaší řeči v jedné obci nepřijali, utecte do jiné, jdouce také vně obce, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim.« Jinde pak praví: »Když se vám protiviti budou v tom městě, utecte do jiného.« Kdykoli pak ho stíhali klatbou a usilovali ho usmrtiti, několikrát uprchl, a zvlášť, jak píše Jan v 10. kapitole že »kdykoli hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich. I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam.« Rovněž v kapitole 13. píše týž Jan, že dokud ho usmrtiti usilovali, již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, 76

Strana 77
do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými. Židé také hledali ho a rozmlouvali vespolek v chrámě stojíce: »Co se vám zdá, že nepřišel k svátku? Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.« Hle, tak napsal Jan. Není tedy divu, že já jsem prchl podle jeho příkladu, a že kněží a podobně i jiní mne hledají a mluví o tom, kde se zdržuji. Krom toho, vězte, nejmilejší, že jsem prchl podle naučení Kristova, abych nebyl nespravedlivým pří- činou kvěčnému zatracení, spravedlivým pak k utrpení a protivenství, rovněž aby pošetilci nestavovali služeb Božích. Kdybych však měl utíkati před pravdou, dou- fám v Pána, že mi dopřeje, abych za tutéž pravdu po- ložil život. Víte zajisté, že Kristus musel trpěti, podle vlastního svědectví, v době, kterou mu Otec určil. Pročež pevně věřte, že se stane tak, jak Pán se mnou ráčí naložiti: budu-li nalezen hodným usmrcení, ráčí mne k tomu povolati, jestliže však ráčí rozhodnouti, že prodlouží kázání svému lidu, to vše spočívá v jeho moci a vůli. Snad by mne rádi viděli v obci pražské ti, které píchá svaté kázání pro jejich lakotu, zhýralost a pýchu, aby mohli odložiti hodinky, mše a ostatní bohoslužby. Avšak vy, milovníci Božího slova, jemuž se připodob- ňujete, jistě byste rádi viděli mne, vám takřka nej- bližšího, a to pro věc dobrou. Stejně i já bych vás rád spatřil a slovo Boží vám kázal, neboť o to mají i jiní kněží především pečovati. Běda kněžím, kteří slova Božího za nic neváží! Běda těm, kdož jsou povinni kázati a nekáží! Běda těm, kdož brání kázati a kázání poslouchati! Chvála však těm, kdož slyší a ostříhají je, neboť jim Kristus propůjčuje milost, řka: »Blaho- 77

Strana 78
slavení, kteří slyší slovo Boží a ostříhají je.« Kteréžto blahoslavenství a slyšení račiž vám uděliti Bůh Otec, Syn a Duch svatý, jediný věčný Bůh, na věky po- žehnaný. Amen. 78

Strana 79
PROTI RADĚ DOKTORSKÉ List český U dubnu 1413 Vystoupení Jana z Jesenice ve věci Husově mělo ten pří- znivý výsledek, že se o ní znovu jednalo a že se začaly objevovat vážné snahy pro vyrovnání obou rozvaděných stran. Na začátek roku 1413 byla svolána do Českého Brodu synoda. Sešla se však 6. února toho roku v Praze. Obě strany měly předložit své návrhy na urovnání sporu. Theologická fakulta — její protihusovská část — vystou- pila útočně a uvedla tři příčiny sporu: 1. v Čechách jsou kněží, kteří považují odsouzení Viklefových článků za ne- spravedlivé a tak se uchylují od zásad obecné církve; 2. část českého kněžstva odmítá poslušenství papeži a sboru kardinálů a jediným pravidlem víry činí Písmo svaté, jež si vykládají podle svého rozumu a podle své vůle; 3. část kněžstva podlamuje autoritu církevních hodnostářů tím, že nabádá k neposlušnosti, i když tito církevní hodnostáři ne- přikazují »pouhé zlé« a nezabraňují »pouhému dobrému«. Tento nález je jen uplatnění a zdůraznění stanoviska kurie. Husův návrh byl zcela jiného založení. Hus hájil jen zájem země; v tom se projevil jako uvědomělý vlastenec. Jeho cílem bylo nikoli posílení nadnárodní církevní organisace, nýbrž obnovení »cti Boží a svobodného kázání jeho slova«, dále »napravení zlé a lživé pověsti království Českého a markrabství Moravského, města Pražského a jeho univer- sity, zjednání pokoje mezi kněžstvem a laiky«. Proto se nabídl, že je ochoten dát počet ze své víry, vytkne-li mu někdo blud nebo kacířství, ovšem na odvetu, t. j. neusvěd- čí-li ho žalobce, aby byl sám trestán. Nenajde-li se žalobce, nechť jsou pohnáni k odpovědnosti ti, kdo udali u papeže, že v Čechách a na Moravě jsou mnozí nakaženi kacířstvím. Proti návrhu »doktorů« (své přívržence Hus nazývá »mis- try«) se Hus později ohradil veřejným listem, psaným opět mimo Prahu (na počátku roku 1413 se totiž do Prahy vrátil a kázal v Betlémě). Probírá v něm tři body nálezu theo- logů a současně je vyvrací. 79

Strana 80
Kteříž jsú zemi Českú křivě zhyzdili i u papeže i jinde, anebo ješče křivě hyzdie, praviece, že jsú mnozí v Če- chách kacieři aneb bludní u vieře, ti podlé práva mají ty bludné ukázati a na ně dovésti, a nedovedú-li, ani zasě zemi učiščie, jmají utrpěti jakožto zrádce cti lidu českého. Ale že doktorové v své radě píší, Čechy ha- nějíce, že v Čechách jsú někteří z žákovstva, ješto jinak věřie o svátostech kostelních nežli cierkev svatá obecná, druhé pravie, že v Čechách někteří nechtie u vieře a v ustavení cierkve svaté obecné státi, třetie pravie, že jsú někteří neposlušni svých prelátóv, a lid na to vedúce, aby nectili duóstojenstvie papežského, biskupského i kněžského, ale ktož jinak věří o svátos- tech a nechce tak věřiti a držeti, jako cierkev svatá, toho mají za bludného aneb za kacieře jmieti: tehdy doktorové pravie, že jsú někteří kacieři aneb bludní v Čechách; protož mají ty jisté ukázati ze jména a na ně dovésti, a nedovedú-li, ale aby utrpěli jakožto hánce a zrádce cti královstvie Českého. Také doktorové pravie, že každý jmá svého preláta poslúchati, kdež nepřikazuje púhého zlého, aneb kdež nebrání púhého dobrého. Toho jsú sami neučinili, když jim papež přikázal, aby Mistru Maříkovi mezi sebú miesto dali; neb jsú v tom papeže nechtěli po- slúchati. Také oni i jiní kněží nechtie poslúchati krále českého, svého prvého preláta, aby mu dali po jednom úroku, an jim ani púhého zlého velí, ani púhého dob- rého brání. Také Králova Milost muóž spravedlivě přikázati, aby nepřestávaly služby Božie pro kázánie Mistrovo Husovo, a kněží mají v tom poslúchati, neb to nenie púhé zlé, aby Bohu slúžili. Také potupují pětačtyřidceti artikuluóv proti řádu kostelniemu; neb nižádný nemá potupiti kterého blu- du, jedne cierkev svatá. A mnohé z těch artikuluóv 80

Strana 81
Mistr Staník a mistr Páleč dřéve jsú drželi a bránili, dokudž jsú v bázeň světskú neupadli. Také pravie, proto že Mistra Husi mocí papežskú klnú, že on jest v spravedlivé kletbě, a vidúc, že je křivými zámysly na něho kletba od kněží dobyta. Ale že rektor některé z doktoruóv klne, tu pravie, že oni nejsú v kletbě, zjevně v tom jiné hyzdiece a se velebiece. Proto jich rada jako hanebná jmá zavržena býti. 81

Strana 82
MISTRU JANOVI KARDINÁLOVI Z REJNŠTEJNA List latinský Na Kozím mezi 7. až 17. červnem 1413 Jednání o smír se vleklo až do poloviny roku 1413, i když pro Husa bylo jasné, že návrh theologické fakulty nepřijme. Po krátkém pobytu v Praze se odebral na Kozí a věnoval se tam své práci, především psaní některých zásadních spisů, mezi nimiž stojí na prvním místě traktát »O církvi«. Z práce byl i tu na chvíli vyrušen, když se znovu začalo jednat a když některý z jeho přátel, nejspíše Jan Kardinál z Rejnštejna, do jednání zasáhl. Jan Kardinál se znovu obrátil na Husa s dotazem, zda by přijal některé body ná- vrhů »doktorů« na dohodu, především formuli, že papež je hlava církve a kardinálové její tělo. Odpověď Husova je stroze odmítavá. Jasně je v ní už vyjádřena nechuť k jaké- mukoli kompromisu. Hus je ochoten raději čestně zemřít než nečestně vyjednávat. Spasení od Pána Ježíše Krista! Návrh fakulty theologické s pomocí Krista Pána ne- přijmu, ani kdybych stál před ohněm, pro mne uchys- taným. A doufám, že dříve smrt přivede buď mne nebo ty dva odpadlíky do nebe nebo do pekla, než se shodnu s jejich míněním. Poznal jsem zajisté, že dříve oba skutečně vyznávali pravdu podle zákona Kris- tova, ale pak strachem schváceni byvše, obrátili se a jali se pochlebovati papeži a lháti. Páleč jmenuje nás viklefisty, jako bychom cele bloudili ve víře křes- ťanské, Stanislav pak nás nazývá nevěrci, věrolom nými, šílenci a zlořečeným kněžstvem. Ale nevšímal bych si toho, jen kdyby to neposilovalo Antikrista v jeho zlosti. Leč doufám s Boží milostí, že, bude-li nutno, půjdu proti nim třebas do ohně. A nemohu-li 82

Strana 83
já pravdy osvoboditi ve všem, aspoň nechci býti ne- přítelem pravdy a chci se svou smrtí na odpor po- staviti takovému ústupku. Nechť běží svět, jak mu Bůh dovolí běžeti. Lépe je dobře zemříti, nežli zle živu býti. Nesmí se hřešiti pro trest smrti. Vezdejší život skončiti v milosti, znamená uniknouti strasti. Kdo přidává vědomosti, přidává práce. Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí. Kdo se bojí smrti, ztrácí ra- dosti života. Vítězí ten, koho ubíjejí, poněvadž mu neuškodí žádné protivenství, neovládne-li ho žádná nepravost. Pravíť apoštol Petr: »Kdo jest, jenž by vám zle učinil, budete-li následovníci dobrého?« »Bla- hoslaveni jste, když vám zlořečiti budou lidé,« praví Pravda. »Za největší radost mějte, bratří, kdyžkoli v pokušení rozličná upadnete.« »Blahoslavený muž, kterýž pokušení snáší, nebo když bude zkušen, vezme korunu života.« To jsou mé opory a pokrmy, jimiž se můj duch osvěžuje, aby byl silný proti všem odpůrcům pravdy A co oni doktoři, o nichž pravíte, že nechtí jednat proti svědomí? Víte, jak dřív mluvil Páleč ve vašem domě! A vím zcela jistě, čeho se zastával Stanislav, jakož i že ve spise O sentencích napsal o trvání chleba. Rovněž se mne tázal, dříve než začal boj, chci-li s ním zastávati totéž. A hle, potom přísahal a odpřisáhl. a po dvou letech, když přišel Štěkna se svým trak- tátem, dostal strach z arcibiskupa a nevěda kudy kam, vypověděl pod přísahou, že onoho traktátu nedo- končil. Dříve pak, než byl zavolán na arcibiskupský dvůr, řekl: »Mnich Štěkna musí přede mnou kleknouti na kolena a prosit, abych mu odpustil, že se odvážil prohlásiti můj traktát na novou satbu bludu.« Jak tedy jim mohu uvěřiti, že by neradi jednali proti svědomí? Je to zdrávo pro jejich svědomí, že nás na- 83

Strana 84
zývají nevěrci, věrolomníky, pomatenci, kteří bloudí od veškeré víry Kristovy, a kněžstvem zlořečeným? Bůh to suď! Buďte zdráv v Kristu Ježíši! Myslím, že jsem zhřešil tím, že jsem podle vůle královy zanechal kázání. Již nechci tak hřešiti. 84

Strana 85
PROFESORU VÍDENSKÉ UNIVERSITY JANU SYWARTOVI List latinský U Praze I. července 1413 Mezi studenty pražské university bylo několik Chorvatů. I oni patřili mezi oddané stoupence Husovy. Jeden z nich, Dominik ze Záhřeba, byl na cestě do vlasti zadržen ve Vídni a vyslýchán. Vyznal, že v Praze slyšel vykládat o pravosti Viklefova učení. Vídeňský profesor Jan Sywart, sedmi- hradský Němec, využil této záminky a v dopisech záhřeb- skému biskupovi a záhřebské kapitule prudce napadl Čechy jako semeniště kacířství. Vyjádřil se příkře také o cestě mistra Jeronyma Pražského do Polska a na Litvu, již Je- ronym podnikl na popud litevského knížete Vitolda, prav- děpodobně aby se zúčastnil jednání o upravení styků a poměrů mezi římskou a pravoslavnou církví. Sywart po- mluvil Jeronyma, jako by svou cestou sledoval cíle jiné. Hus se zastal svého přítele prudkým listem, v němž jednak odmítl Sywartův útok na Jeronyma, jednak se ohradil proti tomu, aby si bral Sywart studenty za záminku k tomu, aby »království Slovanů« mohl očerňovati nařčením z kacířství. Mistru Janu Sywortovi ze Sedmihrad, profesoru svaté theologie ! Nezasluhuje býti pozdraven ten, kdo těžkou lží kydá hanu na své bližní, spíše zaslouží pokárání, aby po- znal svou lež a rychleji se obrátil na cestu pravdy. Hle, ty profesore nikoli svaté theologie, nýbrž ha- nebné pomluvy, proč pak tvrdíš o Mistru Jeronymovi, o jehož víře ti není ničeho známo, že je rozsévačem kacířství, a to ne nejmenším, a k tomu přidáváš chvas- tavou lež, že se uchýlil ke králi krakovskému a jeho bratru s podvratným úmyslem. Jsi ty nějaký znalec srdcí, že poznáš člověka na tak velikou vzdálenost? To jsi profesor Kristova zákona, když tak lživě po- 85

Strana 86
mlouváš bližního? Jistě sám Antikrist tě naučil takové šílenosti! Kde zůstal zákon Kristův: »Nesuďte a ne- budete souzeni?« A kde onen: »Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, potresci ho mezi sebou« atd.? Hle, tys nezačal zprvu s laskavým pokáráním bratra svého nýbrž pustil jsi na veřejnost neoprávněnou pomluvu Ba dokonce ses odvážil zatíti své kousavé zuby ne- toliko do samotného ctného mistra, nýbrž i do veli- kých národů, nepostačily ti Čechy pro tvou utrhač- nou zlobu, nýbrž odvážil ses v dábelské pošetilosti obviniti z kacířství ve studentech království Slovanů leč, jak doufám, lživě, neboť nemáš o nikom pražádné zkušenosti; jen podle svého úsudku, jejž skrýváš tajně ve svém srdci, jsi napsal, že jsou následovníky arci- kacíře, že prý mají med na rtech a nezhojitelný zmijí jed v srdci. Aj, hle, ty soudíš nespravedlivě své bližní. že prý se snaží vyvolati štvaní proti duchovenstvu. Stojíť Hospodin k rozsudku. Jsi podle jména pro- fesor svaté theologie, budiž, nevyznáš-li však skutkem pravdu, a nebudeš-li se káti z tohoto zločinu, budeš museti v den soudu vydati počet z každého slova soudci nejpřísnějšímu. Sluší se to na profesora, aby někoho haněl, když si není jist, aby uvaloval na bratry podezření z kacířství, aby na svého bližního sbíral lži z nejrůznějších koutů? Věru, špatně jsi po- chopil theologii lásky. Dejž ti Bůh ducha pravdy, abys mluvil, co je svaté a co je pravé před Pánem, nikoliv co znamená pomluvu nebo nactiutrhání a má původ v duchu lži a bludu. Píši ti to bez lichocení, abych za- bránil v rozsívání pomluvy a urážky proti bližním, s přáním, abys jich zanechal a činil pokání za to. čeho ses dopustil. Dáno v oktáv svatého Jana Křtitele skrze mistra Jana Husa, v naději sluhu Ježíše Krista. 86

Strana 87
PRAŽANŮM List latinský De vyhnanství v červenci 1413 Hus zůstává stále spojen se svými pražskými posluchači. V jeho listě se však objevuje nový tón. Netouží jen, jako dříve, vrátit se na betlémskou kazatelnu, po prvé prosí své dávné přívržence, aby se modlili za jeho kazatelský úspěch i mezi venkovským lidem. Mistr Jan Hus, všem, kdo v Praze dlí, milost a pokoj Ježíše Krista. Usilovně celým srdcem žádám, nejmilejší, abyste byli skrze Ježíše Krista prosti všech hříchů a přemáhali tělo, svět a ďábla, pohrdnouce marnostmi tohoto světa, abyste tak skrze milost Ježíše Krista všechno ochotně trpěli pro spásu a v protivenstvích mohli setrvati až do konce. Toho vám, nejmilejší, vždy vy- prošuji, vzpomínaje na vás při svých modlitbách Neboť jsem pracoval ve slově Božím u vás, jak je mi Bůh svědkem, po více než dvanáct let a při tom mi bylo největší potěchou, když jsem poznal vaši pilnost v poslouchání slova Božího a pozoroval u mnohých pravé a upřímné pokání. Pročež, nejmilejší, zapřísahám vás pro utrpení Je- žíše Krista, abyste jeho evangelium zachovávali a drželi a abyste s prospěchem pokračovali ve všem, o čem jsem kdysi rozjímal. Nebuďte tedy kolísaví a vrtkaví na mysli a neuvažujte o těch, kteří nastou- pivše nejistou cestu, obrátili se jinam a již jsou z nich nejprudší nepřátelé Boha a našeho díla. Víte však, nejmilejší, že učedlníci Kristovi, kteří se s ním stýkali, odpadli, a již s ním nechtěli choditi. 87

Strana 88
Přišel tedy Kristus, aby lidi od sebe oddělil, jakož sám praví: »Přišel jsem zajisté, abych rozdělil syna proti otci jeho a dceru proti mateři její.« A opět: »A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé.« A abychom se jejich odporem nedali pohnouti ani pronásledováním nebo smrtí uhroziti, hned Spasitel dodává: »Ale ani vlasové vaši s hlavy nikoli neza- hynou, neboť v trpělivosti dušemi svými vládnouti budete.« Jestliže tedy jeden vlas nezahyne, jak pak zahynou věřící? A proto, nejmilejší, snažte se zachovati víru pravou, naději jistou, stůjte pevně v lásce k slovu Božímu a lpěte na něm s největší toužebností, poslouchejte při tom ty, které vám poslal Spasitel, aby vám hlásali evangelium beze strachu, vytrvale odporujíce vlkům hltavým a falešným prorokům. O nich praví Kristus svým věrným: »A mnozí,« vece, »falešní proroci po- vstanou a svedou mnohé.« Kristus káže svým věrným, aby se jich varovali, a učí, jak je lze poznati, po ovoci totiž, což jest pýcha, smilstvo, lakomství, svato- kupectví, pohrdání slovem Božím a pronásledování věřících, utrhání, ctižádostivost, zanícení pro nálezky lidské a podobně. Neboť takoví mají »roucho ovčí«, kteří oblékají jméno a úkol člověka křesťana, a tak, ježto uvnitř jsou vlci hltaví, ovce Kristovy trhají a hubí. O těchto vlcích pravil Kristus ke svým učedlníkům: »Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky, protož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice.« Aby byli opatrni praví proto, aby nedali na sebe šlápnouti jako hadové a potříti v sobě hlavu Kristovu. Sprostní jako holubice, aby trpělivě snášeli krutost vlků. Hle, nejmilejší, již tu máme zřejmý projev vlků a krom toho i naučení, abychom se nedali od nich svésti 88

Strana 89
s cesty Kristovy, po níž usilujeme dojíti k nebeským radostem. Zachovejte a ostříhejte víru, naději, lásku, pokoru, mírnost, spravedlnost, skromnost, zdrželi- vost, střízlivost, trpělivost a jiné ctnosti a ozdobujte život dobrými mravy a skutky. Radost mějte v tom, že trpíte pronásledování. Neboť Kristus praví: »Bla- hoslavení lkající, neboť oni potěšeni budou.« »Blaho- slavení, když vás lidé nenáviděti budou«, když vás vyobcují a vyženou, pro slovo Boží do klatby vás dá- vajíce. »Radujte se v onen den, neboť odplata vaše hojná jest v nebesích.« Kdo tedy maje víru, naději a lásku netrpěl by pro svého Spasitele takovou potupu a pohanu, když si je jist, že v životě věčném obdrží stonásob? V očekávání toho buďte pamětlivi, co řekl Kristus, že, vece, »bude soužení, jakéhož nebylo od počátku světa, aniž kdy bude«. Proč to? O příčině praví sám apoštol: »Nebo přijde,« vece, »čas, že zdravého učení lidé nepřijmou, ale podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele, uši lákající. A odvrátíť uši od pravdy a k básněm obrátí.« Vidíte na své vlastní oči, že toto proroctví svatého Pavla již se splňuje. Neboť jinde praví: »A takž i všickni, kteří chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství míti budou. Zlí pak a svůdcové půjdou v horší.« Pročež, nejmilejší, jak napomíná svatý Petr, bedlivě se střezte, abyste spolu s jinými nebyli svedeni blu- dem těch nešlechetníků a nevypadli ze své vlastní pevnosti, nýbrž zmáhejte se v milosti Boží a v po- znávání Ježíše Krista a proste za mne Boha, aby mi ráčil dopřáti příznivých výsledků v kázání svého slova na všech místech, kde toho bude vyžadovati nutnost, v obcích, v městech, v dědinách, na hradech, na 89

Strana 90
polích, v lesích, kdekoliv mohu prospěti, aby slovo Boží nebylo ve mně potlačováno. Pozdravte se navzájem a potěšte se vespolek v mi- losti Boha Otce a jeho nejmilejšího Syna a Ducha svatého, jenž vás může ostříhati od hříchů a postaviti do věčné radosti, jemuž buď chvála a sláva na věky. Amen. 90

Strana 91
PRAŽANŮM List latinský Na Kozím 27. listopadu (?) 1413 Stesk po betlémské kazatelně zvolna mizí a Husovy listy Pražanům dostávají podobu spíše kázání. Tento list je vlastně adventní kázání na thema: »Potvrzujte srdcí svých...« Mistr Jan Hus kněz a v naději služebník Pána našeho Ježíše Krista všem věrným pokání činícím v milosti a v utrpení v době příchodu Syna Božího, jenž, až přijde se svatými anděly, naměří každému podle zásluh. Nejmilejší! »Potvrzujte srdcí svých, když se příchod Páně při- blíží.« Je vám známo, nejmilejší, že Pán Ježíš již jednou přišel, a když to víte, uvažujte v srdcích svých, utvrzujte se v milosti a trpělivosti. Uvažte, nejmilejší, že zakladatel a pán světa, slovo Boží a Bůh věčný a nesmrtelný sám sebe pokořil, stal se člověkem, aby věrně posloužil nám, nevěrným hříšníkům. Přišel ve- liký lékař, aby vyléčil naši hlubokou ránu, přišel vše- mohoucí Pán, nikoliv aby usmrtil živé, nýbrž aby vzkřísil mrtvé a osvobodil vyvolené od věčné smrti, přišel král světa a nejvyšší kněz, aby naplnil zákon Boží svými skutky, přišel na svět nikoliv, aby panoval, nýbrž aby dal svou duši za vykoupení mnohých, přišel kupec, nespoutaný lichvou lakoty, nikoli aby hromadil statky světské, nýbrž aby lid, zaprodaný hříchu, vy- koupil svou krví od ďábla, přišel nejmocnější, aby pod mocí Pilátovou vytrpěl z rukou biskupů, kněží, starších a fariseů přeukrutnou a potupnou smrt a vy- 91

Strana 92
trhl nás z moci ďáblovy, přišel, nikoliv, aby vyvolené zatratil, nýbrž vykoupil, jak sám pravil: »Já jsem přišel, aby život měli a hojně měli,« aby měli život svatý v milosti a hojnější po smrti v radosti věčné. Vyvolení moji, nikoliv zpupní, smilní, lakomci, zlost- níci, závistníci, lenoši, mému slovu a životu odporní, nýbrž vyvolení moji, kteří slyší má slova, ostříhají je a se mnou v milosti trpí. Tuto hodnotu příchodu Spasitelova uvažujte v hlou- bi srdce, nejmilejší, potvrzujte srdcí svých v lásce. trpělivosti a ctnosti, ježto se blíží příchod Páně k pří štímu soudu. Potvrzujte srdcí svých, nejmilejší, v lásce trpělivosti a ctnosti, blížíť se soud soudce nejvýš ostražitého, spravedlivého a hrozného: nejvýš ostra- žitého, jehož ostražitost se nedá oklamat, nejvýš spra- vedlivého, jehož si nelze nakloniti ani darem, an strachem, ani přízní. Spolu s ním přijdou spravedliv konšelé, apoštolové a rovněž ti, kdo zde byli nevinně k smrti odsouzeni. Blíží se dále soud soudce, na nějž nebudou moci patřiti nespravedliví, na jehož pokyn budou museti zjeviti celému světu všechny své nepra- vosti, podle jehož vůle budou duše i těla páleny věč- ným ohněm; jejich chtivost spatří věčné zatracení v temnotách v obcování s ďábly a uslyší od něho spra- vedlivý soud: »Jděte, zlořečení, do ohně věčného, který jest připraven ďáblu a andělům jeho.« Hle, nejmilejší, uvažujte obě stránky: jeho milost v prvním příchodu a hroznou spravedlnost ve dru- hém, potvrzujte srdcí svých v lásce a v utrpení. Trpíte-li čím, na tohle pohleďte, pozdvihněte hlav svých, to jest smyslů svých, protože se přibližuje vaše vykoupení, vykoupení od každé bídy, od níž vás na soudu odvolá spravedlivý soudce, řka: »Pojďte, po- žehnaní otce mého, dědičně vládněte královstvím.« 92

Strana 93
To vám a stejně i mně račiž dáti milosrdný, hrozný a útěšný soudce, Pán Ježíš, Bůh a člověk pravý, po- žehnaný na věky. Amen. 93

Strana 94
PRAŽANŮM List latinský Na Kozím 25. prosince 1413 Vánoční Husovo poselství pražským posluchačům je kázání na thema »Sláva na výsostech Bohu...« Nejmilejší! Poněvadž jsem nyní od vás odloučen, neboť snad ne- jsem hoden hojně vám kázati, leč přece láska, kterou k vám chovám, mne nutí, abych řekl vaší lásce aspoň několik slovíček. Hle, nejmilejší, anděl jakýs jakoby dnes řekl pastýřům: »Zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.« A ihned množství andělů hlásalo, jak se praví: »Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.« Radujte se, protože dnes se narodilo dítě velmi veliké, aby byla sláva na výsostech Bohu atd. Radujte se, protože dnes se na- rodil smírce, aby smířil člověka s Bohem a s andělem. a tak aby byla sláva na výsostech Bohu atd. Radujte se, protože dnes se narodil, kdo by zbavil hříšníky hříchu a moci ďáblovy, aby je vyvaroval od věčné zá- huby a přivedl do věčné radosti, aby byla sláva na výsostech Bohu atd. Radujte se radostí velikou, pro- tože dnes se nám narodil král, aby nám uštědřil plné království nebeské, biskup, jenž by udělil věčné po- žehnání, otec budoucího věku, aby nás takřka jako syny navždy pro sebe udržel. Narodil se nám laskavý bratr, moudrý učitel, bezpečný vůdce, spravedlivý soudce, proto, aby byla sláva na výsostech Bohu atd. Radujte se, neboť se narodil Bůh kněz, jenž každému kajícímu udělí rozhřešení všech hříchů, aby byla sláva na výsostech Bohu atd. Radujte se, neboť dnes se stal 94

Strana 95
pokrm andělů, totiž Bůh, pokrmem lidí, aby občerst- vil lačné svým oslaveným tělem, aby měli pokoj i na zemi. Radujte se, neboť se narodil nesmrtelný Bůh, aby člověk smrtelný byl živ na věky. Radujte se, neboť Pán všehomíra, bohatý, leží v jeslích jako chudý, aby nás nuzné obohatil. Radujte se, nejmilejší, neboť se naplnilo to, co prorokovali proroci, aby byla sláva na výsostech Bohu. Radujte se, neboť se nám narodilo nemluvně všemohoucí, neboť byl nám dán syn, plný čilosti a milosti, aby byla sláva na výsostech atd. Nejmilejší, bude naše radost nad tím maličká? Spíš jistě veliká. Neboť praví anděl: »Zvěstuji vám radost velikou« nad tím, že se nám narodil vykupitel ze vší bídy, spasitel hříšníků, vládce věrných, narodil se nám utěšitel zarmoucených, byl nám dán Syn Boží, abychom měli radost velikou, aby byla sláva na vý- sostech Bohu a pokoj lidem dobré vůle. Kteroužto dobrou vůli, pokoj a zároveň radost račiž nám stejně dopřáti Bůh, dnes narozený. Amen. 95

Strana 96
PRAŽANŮM List latinský Na Kozím v postě 1414 V postě poslal Hus do Prahy list — kázání o milosti, milo- srdenství a pokoji. Mistr Jan Hus, neužitečný sluha Boží, všem vyvole- ným a následovníkům Pána Ježíše Krista Spasitele našeho a jeho slova. Nejmilejší! Velmi se raduji nad tím, že vytrvale posloucháte slovo Boží a že vám milosrdný Spasitel dopřává schop- ných vůdců pravdy. Račiž vám Všemohoucí uštědřiti skrze našeho Spasitele Pána Ježíše Krista milost, mi- losrdenství a mír. Milost k dobrému, abyste v ní, jakož jste dobře počali, dobře prospívali a užitečně skon- čili. Milosrdenství, kteréhož pamětlivi jsouce, vděčně je přijímejte, neboť věčný Bůh, svrchovaná dobrota, ráčil se státi pro nás hříšníky člověkem, trpěl bolesti, byl poplván, zneuctěn, od vlastních odsouzen, potupně zavržen tak, že lid, maje ze dvou vyvoliti, z návodu kněží zvolil místo nevinného Ježíše Spasitele raději zločince, lotra a vraha, Spasitele pak vydal posměchu a potupě. I zvolal slovy Pláče Jeremiášova: »Slyšte, medle, všickni lidé, a vizte bolest mou!« A opět: »Ó, vy všickni, kteříž tudyto jdete, pohleďte a vizte, je-li bolest podobná bolesti mé!« A také volá k Otci, řka: »Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?« Tak volal, když hrozně a potupně visel na kříži a trpěl pohanění od kněží, kteří obstoupili kříž s křikem a skuhráním: »Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvo- 96

Strana 97
bodí!« »Hej, ty jako rušíš chrám Boží, sstupiž s kříže!« On však volal: »Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?« Volal, abychom znamenali jeho nesmírné milosrdenství, s ním v lásce snášeli potupu, v potře- bách ho vzývali a byli vděčni za milosrdenství, jímž nás vykoupil od věčného zatracení. A tak jste přijali milosrdenství od Boha Otce a Pána Spasitele Ježíše Krista. Od něho i »pokoj vám«! Pokojný mistr naučil své pokojné učedlníky, aby do kteréhokoliv domu vejdou, řekli: »Pokoj vám!« A když vstal z mrtvých a chodil k nim, říkával: »Pokoj vám!« Také když měl od nich jíti na smrt, říkával jim: »Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám!« Proto, nejmilejší, podle jeho vzoru vyprošuji si od něho »pokoj vám«. Pokoj vám od něho, abyste ctnostně živi byli a nepřátele, ďábla, svět a tělo pře- máhali. Pokoj vám od něho, abyste navzájem také nepřátele své milovali. Pokoj vám, abyste v pokoji jeho slovo slyšeli. Pokoj vám, abyste rozumně mluvili a nepřátel se vystříhali. Pokoj vám, abyste s prospě- chem dovedli mlčeti. Neboť »ktož pokorně slyší, ten sě zlostně nevadí, kto múdře mluví, ten svárlivé pře- máhá, ktož užitečně mlčí, ten svědomie nebrzy urazí«. A proto pokoj vám, milost a milosrdenství. Milost — uchování od hříchů, milosrdenství — osvobození od věčného ohně a pokoj — po tomto bezcenném životě ve věčné radosti vám všem věrným věčného odpočinutí od Boha Otce a Pána Ježíše Krista Spa- sitele našeho, jemuž buď chvála na věky věkův. Amen. 97

Strana 98
PRAŽANŮM List český Na Krakovci v srpnu—září 1414 V polovině července roku 1414 odebral se Hus ze Sezimova Ústí na Krakovec, kde mu nabídl pohostinství přední dů- věrník krále Václava, pan Jindřich Lefl z Lažan. Odtamtud poslal svým věrným v Praze další list. Je to poslední Husův list Pražanům z vyhnanství. Milost a pokoj od Pána našeho Ježíše Krista buď s vámi. Amen. Tyto věci praví Pán Bóh v rozdiele svatého Jeremiáše: »Stójte na cestách a slyšte, a tiežte se o cestách sta- rých, která by byla cesta dobrá, a choďte na ní, a naleznete obvlaženie dušem vašim.« Stójte na cestách Božích, kteréž sú pokora veliká Pána Jezu Krista, milosrdenstvie, trpělivost, život pracovitý, žalostivý a bolestný, a to až do jeho ohavné smrti, neb on sám milý Spasitel die: »Učte se ode mne, žeť já tichý jsem a pokorný srdcem.« A v jiném miestě die: »Příklad jsem dal vám, aby, jakož já činil jsem, abyste i vy činili.« A Pán Ježíš »poslušen jest byl svého Otce milého až do smrti«; ovšem my hřiešní viece máme to činiti. »Stójte na cestách,« ptajíce se pilně, které vedú od věčné smrti k životu věčnému, a ode všie biedy k věčné radosti. A ta cesta jest čtenie Pána všemohúcieho a epištoly apoštolské, Starý zákon a také životové svatých, jenž sú položeni v Zákoně Bo- žiem. Jenž svítie svými životy jakožto slunce a měsiec a jiné hvězdy. Protož, najmilejší bratřie a sestry v Pánu Bohu milé, prosímť vás pro učenie syna Božieho, abyste rádi chodili na kázanie, chodiece pilně poslúchali, poslúchajíce srozoměli, srozomějíce 98

Strana 99
zachovali, zachovajíce, aby se poznali, poznajíce se právě, aby poznali svého najmilejšieho Spasitele, neb poznati Boha jest svrchovaná spravedlnost, po- znajíce, abyste jeho milovali ze všeho srdce a ze všie své vóle, a svého bližnieho jako sami se, a milujíce jeho s ním sě radovali bez konce. Amen. »Neb v tú dvú přikázaní záleží vešken zákon,« Starý i Nový. Stójte na cestě a slyšte, abyste pokánie hodné činili, neb tudy vám se přiblíží královstvie nebeské. Neb pokánie pravé jest zdravie duše, navrácenie ctnosti, jakož svatý Bernard svědčí řka: »Ó pokánie, zdravie duše, navrácenie ctnosti, rozptýlenie hřiechóv, zka- ženie pekla, brána nebes, cesta spravedlivých, nasy- cenie blahoslavených! Přešťastný člověk, kterýžto po- kánie svaté miluje a až do konce života svého ostřie- há!« Stójte na cestě Boží, bratřie moji milí, ustavičně rostúce v životě svatém, a nepřestávejte dobře činiti, nebo časem svým budete žieti v nebesích nepřestá- vajíce. Amen. 99

Strana 100
VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA Český text U Praze 26. srpna 1414 Přípravy na koncil, svolaný na 1. listopad roku 1414 do Kostnice, byly v plném proudu. I Hus měl jít na koncil a rozřešit tam svou při. Šlo jen o to, aby na koncil nebyl obeslán, aby tam tedy nebyl souzen, nýbrž aby tam mohl jednat. Proto jeho přátelé jednali se Zikmundem a jednání vedlo po delší době k dohodě, že Zikmund zaručí Husovi volný přístup na koncil, svobodné jednání na něm a návrat, a to i v tom případě, kdyby dohody nebylo dosaženo. Ně- kteří přátelé Husovi viděli v těchto zárukách císařových jen úskok. Proto radili k opatrnému jednání. Šlo mimo jiné o to, aby Hus nemohl být zatčen kacířským soudem, protože pak by mu žádná ochrana ani záruka ochrany nebyla nic platná. Proto všechny kroky, jež v té době Hus učinil, mají za účel ukázat, že podezírání z kacířství je u něho bezdů- vodné. 26. srpna vyzval vyhláškami latinskými, německými a českými každého, kdo by ho chtěl viniti z kacířství, aby tak učinil v shromáždění před arcibiskupem. Tam že se chce odpovídat. Text vyhlášky zněl: Já mistr Jan z Husince všemu království českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibis- kupově, o ty všeckny nároky, jimiž jsem nařčen křivě a naříkán, a to v najbližším žákovstva svolání. Protož, poněvadž v mnohých kútech kacíře mi obrážejí proti spravedlnosti a právu, na jevo přěd knězem arcibis- kupem vystupte ti a veďte na mě bez strachu, které ste ote mne slýchali kacířství. A budu-li shledán v kterém bludu anebo v kterém kacířství, neodmlú- vám jako bludný, jako kacieř utrpěti. Pakliť se k tomu žádný zejména, jenž by toho chtěl na mě vésti, ne- zastaví, tehdyž opět všemu království oznamuji, že chci sě k zprávě pravdě ohledánie v Konstanci na obecném sboru a na prohlášeném postaviti, bude-li tu 100

Strana 101
papež, před papežem a před toho sboru žákovstvem. A ví-li kto na mně co bludného anebo co kacieřského, chystaj sě tam, aby to vedl tam na mě z jména svého před prohlášeným sborem: a já za svú pravdu nechci se liknovati, ni malému, ni to velikému řádem odpo- viedati. A protož rozvažtež to, dobří lidé, ktož spra- vedlnost milujete, žádám-li co proti právu Božiemu aneb lidskému písmem tímto nepravého. Pakliť bych nebyl připuštěn k slyšení, tehdy buď svědomo všemu Českému království, žeť to mú vinú neschází. 101

Strana 102
KRÁLOVSKÉMU DVORU List český U Praze 30. srpna 1414 Arcibiskup sice nedovolil Husovi, aby v kněžském shro- máždění vydal počet ze své víry proti případným nařčením z kacířství, avšak pražský inkvisitor vydal Husovi osvědčení o bezúhonném katolickém smýšlení a potvrdil mu, že nabídl vydati počet ze své víry, že se však nepřihlásil ani jediný žalobce. — Hus pak, aby upevnil svou bezpečnost, požádal jinou veřejnou vyhláškou krále a nejvyšší úředníky u dvora, aby mu vzhledem k listu papežovu, mluvícímu o rozšíření kacířstva v Čechách, osvědčili, že arcibiskup mu přístup do kněžského shromáždění odepřel. Současně ohlásil znovu. že chce v Kostnici složiti počet ze své víry. Králově Milosti i králové, radě jich i zprávci dvoru králova, i všemu dvoru královskému já Mistr Jan Hus oznamuji i také ohlašuji, žež když sem od jistých lidí dobřě zpraven, žež listy jsú přišly Králově Milosti od papeže, kýmkolivěk vypravené já nevědě, v nichž sě píše, aby Králova Milost stála o to, aby z své země České vyplel kacieře rozmnožené. A poněvadž na mě, úfám Bohu, bez mého proviněnie poskřěk jest i s po- nukem, aby pro mě neměl Králova Milost utrhánie a Česká země pohaněnie, rozeslal jsem mnoho listóv i rozlépal; poddávaje sě na dvór arcibiskupóv, žež chci tu státi k své pravdě najprv ohledání; a jest-li kto v celé tieto České zemi, jenž by věděl které kacířství, aby sě na dvořě arcibiskupově ohlásil a tu sě z jména svého proti mně zastavil. A poněvadž žádúcí se jest nezjevil, a kněž arcibiskup mne a mých poručníkuóv státi nedopustil, protož prosím Královy Milosti pro spravedlivost, i králové, i jich rady i zprávce všeho králova dvoru, aby mi ráčili dáti toho spravedlivé svědomie, že sem sě k tomu poddával, o to zevně listy 102

Strana 103
lépal, a že žádný v této zemi o to proti mně sě neza- stavil. A přěs to ještě přese všechno ohlašuji celé České zemi i jiným zemiem, před časem dosti veli- kým, žež chci státi v Konstanci na prohlášeném sboru, bude-li tu papež, přěd papežem, a přěd tiem obecním sborem. A vie-li kto na mě které kacírstvo, chystajž se tam na ten sbor, aby tam přěd papežem i přěde vším sborem z jména svého vedl na mě, které je kdy slýchal ote mne kacierstvie. A bude-li na mě které kacierství dovedeno, neodmlúvám jako kacíř utrpěti; jehož úfám úplně milému Bohu, žež lidem utrhavým pravdy protivníkóm nepřepustí nad pravdú svítěziti. 103

Strana 104
MARTINOVI Z VOLYNĚ List latinský Začátkem října 1414 Dne 11. října 1414 nastoupil Hus cestu do Kostnice, pro- vázen Václavem z Dubé a Jindřichem Lacembokem, prů- vodci danými od krále, Janem z Chlumu a Janem Kardi- nálem, zástupci university, bakalářem Petrem z Mladoňovic, písařem Chlumovým, a příslušnou čeledí. Svému oblíbe- nému žáku, Martinovi z Volyně, zanechal list, jenž se pova- žuje za Husovu závěť. Pomíneme-li závěrečné věty, v nichž Hus odkazuje svůj skrovný majetek, je to překrásné osobní vyznání obecné platnosti, je to skutečný duchovní odkaz celému kněžskému stavu. Mistře Martínku, nejmilejší bratře v Kristu! Napomínám tě v Pánu, aby ses bál Boha, zachovával jeho přikázání, vyhýbal se společenství se ženami a byl obezřelý, když slyšíš ženskou zpověď, aby tě jejich lstí Satan neoklamal, jak dí Augustin: »Nevěř zbož- nosti (žen), poněvadž čím je zbožnější, tím je smysl- nější a pod rouškou zbožnosti kryje se uvnitř jed smilstva.« Proto se měj na pozoru, abys neztratil ne- nahraditelné panictví, které, doufám, zachováváš. Pamatuj, že jsem tě učil od tvého mládí sloužiti Ježíši Kristu a že bych tě byl rád naučil, jen kdybych byl mohl, za jeden den to, co jsem sám znal. Víš také. že jsem zatracoval lakotu a nepořádný život kněží. začež trpím protivenství z milosti Boží, které bude brzo na mně dovršeno — a nebojím se, když budu utracen pro jméno Ježíše Krista. Prosím tě také srdečně, abys netoužil po obročích, budeš-li však usta- noven za faráře, nechť je ti vodítkem čest Boží, spása duší a práce, nikoli chov vepřového dobytka nebo starost o polnosti. A staneš-li se plebánem, měj se na 104

Strana 105
pozoru, abys neměl mladou kuchařku, abys nevzdě- lával spíš příbytek než svou duši. Hleď, ať jsi stavi- telem stavby duchovní, k chudým laskavý a pokorný, neutrácej jmění v hodokvasech. Bojím se též, že nenapravíš-li svého života, zane- chaje krásných a zbytečných rouch, těžce budeš po- kárán od Pána, jakož i já, bídný, pokárání stržím za to, že jsem takových rouch užíval, byv sveden špat- nými zvyky světa a pochvalou lidí, v jejichž kruhu jsem byl raněn duchem pýchy proti Bohu. A jelikož jsi znamenitě poznal mé kázání a veřejné vystupování, nemusím již ti více psáti, ale žádám pro milosrdenství Ježíše Krista, nenásleduj mne v žádné lehkomyslnosti, kterous u mne viděl. Víš, že jsem — bohužel — dříve, než jsem se stal knězem, často a rád hrával šachy, mařil čas a leckdy jiné i sebe onou hrou neblaze podnítil k hněvu. Pro tento poklesek i ne- sčíslné poklesky jiné, jichž jsem se dopustil, svěřuji se tvým modlitbám, aby mi nejmilostivější Pán od- pustil, nelenuj si již vzývati jeho milosrdenství, aby ráčil říditi můj život a až bych přemohl ničemnosti tohoto světa, tělo, svět a ďábla, ráčil mne, aspoň v den soudný, usídliti v nebeské vlasti. Buď zdráv v Ježíši Kristu se všemi, kdož ostříhají zákona jeho. Šedivou sukni, chceš-li, si ponechej pro- sebe na památku. Leč ty, myslím, nemáš rád šedivé barvy, daruj ji tedy, komu za vhodné uznáš. Bílou sukni dej Faráři, mému žáku. Jiřímu neboli Jiříkovi také dáš kopu grošů nebo šedivou sukni, protože mi věrně sloužil. Prosím tě, neotvírej dříve tohoto listu, dokud ne- budeš jist, že jsem mrtev. 105

Strana 106
PŘÁTELUM V PRAZE List český Na Krakovci před 11. říjnem 1414 Se svými věrnými pražskými přáteli a posluchači se Hus rozloučil — když se vzdal úmyslu učinit tak kázáním — veřejným listem, jedním z nejkrásnějších projevů toho druhu. Chtěl jim oznámiti křivá svědectví, jež byla proti němu sepsána, a křivé svědky. To však zaň učiní jiní. Jde mu jen o to, aby jeho přátelé znali pravý stav věci. Bude-li odsouzen, nebude to pro kacířství, ale pro falešná svědectví. Hus tedy odchází do Kostnice odhodlán jít na smrt, ale zároveň, posílen příkladem Kristovým, s pevnou vírou ve vítězství své věci. Mistr Jan Hus, v naději kněz a slúha Pána Ježíše Krista, všem věrným, milým bratřím i sestrám v Pánu Ježíšovi, jenž sú Božie slovo skrze mě slýchali a při- jali, milost a pokoj od Boha Otce našeho i od Ducha svatého, aby bez poskvrny v pravdě jeho přebývali. Věrní a milí přietelé! Viete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pracoval, káže vám slovo Božie bez kacierstvie a bez bludóv, jakož viete, a má žádost byla, jest a i vždy bude do mé smrti o vaše spasenie. A bylť sem umienil vám kázati před svú jézdú, než bych otjel k svolání do Konstancie, a zejména vám ohlásiti křivé svědectvie i svědky, jenž sú proti mně lživě svědčili, jež mám všecky sepsány s jich svědectvím; a tiť vám budú ohlášeni, proto, jestližeť mě popudie anebo na smrt odsúdie, abyšte vy, to vědúce, i nelekali sě, bych pro které kacierstvie, jež bych držel, byl odsúzen; a také proto, abyšte stáli v té pravdě bez strachu a bez vi- 106

Strana 107
klánie, kterúž dal vám Pán Bóh skrze (věrné) kazatele a skrze mě nestatečného poznati, a třetie proto, abyste sě uměli lstivých a pokrytých varovati kazatelóv. A již vypravil sem se na cestu bez klejtu, mezi mnohé a veliké nepřátely (mezi nimiž najhorší jsú domácí ne- přietelé), jakož na svědectví poznáte a po skonání svolání zviete; jichž viece mnohem bude, než jest bylo proti našemu milosrdnému vykupiteli (i biskupóv i mistróv i kniežat světských i zákonníkóv. Ale úfámť svému milostivému, múdrému a) moc- nému Spasiteli, že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú modlitbu dá mi múdrost a statečnost ducha abych setrval, a oni aby nemohli mě na křivú stranu uchýliti, ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrt trpěti, jakož jesti sám trpěl a své najmilejši slúhy v též poddal a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenie trpěli. On Bóh, a my jeho stvořenie, on pán a my slúhy, on všeho světa pán a my chudí lidičkové nestateční (on bez hřiechu a my hřiešní), on nepotřebný a my potřební. On taky trpěl pro nás hřiešné, i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpenie v jeho milosti jest naše vyčištěnie od hřiechóv a od věčných muk zbavenie, a smrt naše jest naše vítězstvie. Jistě věrnému jeho slúze nelze se jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Protož, milá bratřie i milé sestry, modlete se snažně, ať mi ráčí dáti Pán Bóh setrvánie, a aby ráčil mě ostřieci od poskvrněnie. A jest-li k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, ať mi ji ráčí dáti bez strachu zlého podstúpiti. Pakli jest k vašemu dobrému neb lepšiemu, aby mě ráčil vám navrátiti, i tam i zase doveda bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho Zákoně se poučili a Antikristových sietí něco porušili a budúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. 107

Strana 108
Již snad v Praze viece mne před smrtí neuzříte; pakli mocný Bóh ráčí mě vám vrátiti, tiem se veselejé uzříme, a ovšem v radosti nebeské spolu sě shledáme. Buóh milosrdný, jenž svým dává pokoj čistý zde i po smrti a jenž jest z mrtvých vyvedl pastýře velikého, krve jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie věčné svědectvie, rač (vás) ve všem dobrém zpósobiti, aby plnili jeho vóli v svornosti bez roztrženie, aby, majíce pokoj, v ctnostech došli věčného pokoje skrze Pána našeho Jezu Krista, jenž jest Bóh věčný a člověk pravý z Panny Marie porozený, jemužto jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nímžto zde v pravdě setrvajíc, v radosti nebeské budem přebývati. Amen. 108

Strana 109
KTERÉMUSI KNĚZI Starý překlad (ze 16. stol.) latinského listu U Kostnici 4. listopadu 1414 Snad knězi Havlíkovi, Husovu nástupci v Betlémě, je určen tento list, psaný nejspíše hned po příjezdu do Kostnice. Jsou to rady a napomenutí k zbožnému životu. V listu se ozývá několik shodných vět a obratů z t. zv. »závěti«, určené Martinovi z Volyně (viz zde str. 104). I z toho lze soudit, že mezi oběma listy není velké časové mezery, ba lze se domnívat, že vznikly současně těsně před Husovým odchodem do Kostnice. Spasení k životu, pokoj od hříchu a prospěch v mi- losti skrze Ježíše Krista, Pána našeho, právě kajících spasitele. Bratře milý, přičiň pilnost v práci evangelium, čiň skutek odda- ných k evangelium. Službu svau vyplňuj, pracuj jako dobrý rytíř Kristův. Najprvé čiň dobře, potom uč, příklad dobrý vydej v skutku, aby nebyl pohaněn v řeči, hříchy trestci, ctnosti zvelebuj, hroz, kteříž zle jsau živi, mukami věčnými, slibuj dobrým radosti věčné, kaž ustavičně krátce a spasitedlně, rozšafně rozuměj písmům, nejistých nechtěj jistiti, aby nebyl lapán od protivníkuóv, kteříž se radují, aby utrhali bližnímu, aby mohli kazatele před lidmi zhaněti; při- kazuoj zpověď častau aspoň z větších hříchuóv a při- jímej těla a krve Páně aspoň v větší svátky, a kteří světu neslouží, aspoň aby častěji v nedělní dni při- stoupili k stolu Pána Ježíše Krista. Do krčem nechoď, ani s hostmi, nebývej obecní lidem, nebo čím víc ka- zatel jest od lidí vzdálenější, tím příjemnější, ale 109

Strana 110
proto vskutku potřebným v lidech se neodtrhuoj. Kdež muóžeš, proti smilstvu ustavičně kaž, neb to jest šelma najnešlechetnějšie, kterážto lidi zžírá, za kte- réžto trpělo jest na jušlechtilejší člověčenství Kristovo. A protož tebe prosím, najmilejší, aby se ho varoval a před ním utíkal. Nebo kde budeš chtíti prospěti, tu se krýti bude. Neb ono vyslejchá zpovědi, a kdo slyší, tím bytí a zbuzuje zámutky a častokrát pokazuje. A také z dobrého skutku nechtěj častokrát jako po- žhříti člověka. A protož hleď tak jiné čistiti, aby se sám nezprznil. Mladých žen varuj se, mluvení jich nevěř náboženství jich. Neb praví svatý Augustin: »Čím víc jest nábožnější, tím víc jest smilnější, a pod přikrytím náboženství kryje se lest aneb jed smil- stva.« Také věz, nejmilejší, že mnohé oklamalo spo- lečné bydlení s nimi, ježto nemohlo oklamati jich světské obcování ani zmazati. Také do domu tvého pro každou potřebu žen nepřipauštěj, aby časté s nimi rozmlauvání tobě nebylo k pohoršení. A cožkoli činíš, Pána Boha se boj a přikázaní jeho zachovávej. Tak upřímně půjdeš a nezahyneš, tělo skrotíš, svět po- tupíš, ďábla porazíš, v Boha se oblečeš, život najdeš, jiné upevníš, sebe korunovati budeš korunau slávy, kterauž dá spravedlivý saudce. Amen. Svatý Jan Zlatoustý pravdu napsal na 24. kapitolu svatého Matauše: »By pak život náš tak čistý docela nebyl, však jestliže tolika dogmata veritatis, to jest potřebnější artykule křesťanského učení, v pravém rozumu skrze milost brzkau pevné a stále zachováme, tehdy chytrost ďábelskau lehce přemuóžeme. 110

Strana 111
PŘÁTELŮM DO ČECH List latinský U Kostnici 4. listopadu 1414 Husova cesta do Kostnice byla klidná. Hus byl celkem všude přijímán slušně, ba i přátelsky. Bohužel laskavé přijetí mělo pro něho později osudné následky. Nevida nikde ne- bezpečí, rozhodl se Hus změniti plán své cesty. Z Norim- berka jel do Kostnice přímo, a nikoli, jak původně stano- veno, nejprve do Porýní, kde měl být Zikmund korunován, a odtud teprve v jeho průvodu do Kostnice. — Po pří- chodu do Kostnice ohlásili Husovi průvodci papeži Janu XXIII., že Hus přibyl pod ochranou Zikmundovou do místa koncilu a žádali o jeho bezpečnost. Papež je ujistil, že nechce užíti násilí a že před královým příchodem nebude v Husově věci nic podnikati. Naděje Husovy tím vzrostly a nemohly je oslabit ani pikle českých odpůrců, mezi nimi především akce Michala de Causis, jenž rozšiřoval po Kost- nici vyhlášky, že je přítomen proslulý »arcikacíř«, stižený klatbou, a že se klatba přenáší i na město. — O všem tom podal Hus hned zprávu svým pražským přívržencům. Pozdravení ve jménu Ježíše Krista! Přišli jsme do Kostnice v sobotu po svátku Všech Svatých, procházeli jsme městy bez jakékoliv nehody a přibíjeli jsme latinské a německé vyhlášky. By- dlíme v Kostnici v ulici poblíž bytu papežova a přišli jsme bez ochranného listu. Nazítří přibil Michal de Causis na kostel vyhlášku o procesu proti mně s ob- šírným textem, že to jsou soudní nálezy proti Janu Husovi, jenž byl vyobcován, je zatvrzelý a podezřelý z kacířství a mnoho jiného. Já však s pomocí Boží toho nedbám u vědomí, že ho Bůh proti mně poslal, aby mně zlořečil pro mé hříchy, abych byl zkoušen, dovedu-li a chci-li trpěti pro Jeho jméno. Pan La- cembok s panem Janem Kepkou byli u papeže a mlu- 111

Strana 112
vili s ním o mně. Odpověděl jim, že nechce podnik- nouti nic násilného. Povídá se, ale nezaručeně, že španělský papež Be- nedikt jede na koncil. Dnes došel posel se zprávou, že vévoda burgundský s vévodou brabantským ustou- pili z bojiště a že král Zikmund přijel před třemi dny do Cách, byl tam korunován a že papež s koncilem naň čeká. A poněvadž je z Kostnice do Cách 70 mil, soudím, že král sotva přijede do svátku Narození Páně. Podle toho myslím, že koncil, nebude-li roz- puštěn, skončí asi o velikonocích. Píce je tu drahá, lůžko půl dukátu na týden, koně jsou tu levní, takový, jaký se v Čechách prodává za 6 kop, dostane se za 7 dukátů. My s panem Janem jsme poslali koně do jednoho města, totiž do Ravens- burka, 4 míle odtud. Myslím, že brzo budu mít nouzi, proto poproste u přátel o pomoc. Jmenovati je trvalo by dlouho a bylo by těžko si na ně vzpomenouti. Pan Lacembok jede dnes ke králi a uložil mi, abych se před příchodem královým o nic nepokoušel ve své záležitosti. Doufám, že budu odpovídati ve veřejném slyšení. Je tu hodně Pařížanů a Vlachů, ale dosud málo arcibiskupů a rovněž biskupů poskrovnu, kardinálů je hodně, jezdí na mezcích, »ale jsú lačni«. Když jsem přijížděl do Kostnice, hned jsem slyšel, že jedou, že přijíždí převeliký zástup na koních. Leč také pěších lidí se sbíhalo mnoho. Mnozí naši Čechové se vydali na cestě ze všech svých peněz a již trpí ne- dostatkem. Je mi jich líto, leč nemohu všem dávati. Koně pana Přibyslava si vzal pan Lacembok, kůň Rabštejnův vyniká nade všechny zdatností a bujností. Toho jedině mám pro sebe, kdybych snad někdy měl vyjeti ke králi za město. 112

Strana 113
Pozdravujte přátele všechny do jednoho. Toto je čtvrtý list z ciziny, psaný v Kostnici, v neděli v noci po svátku Všech Svatých. Žádný český rytíř není v Kostnici, mimo pana Jana Kepku, který mne doprovodil a chrání mne opravdu jako rytíř. A všude víc káže než já sám a hlásá, že jsem nevinen. Dáno v Kostnici. Modlete se k Bohu za setrvání v pravdě. 113

Strana 114
PŘÁTELŮM V PRAZE List český U Kostnici 16. listopadu 1414 V přípravách na spor trávil Hus v soukromí svůj čas v Kostnici. Na radu přátel se rozhodl nevystoupit se svou záležitostí veřejně, dokud do Kostnice nepřijede Zikmund. Jeho další list do Prahy, psaný v této době příprav, je jednak nové napomenutí k zbožnému životu, jednak je to výraz bolesti nad nepřátelským chováním některých účast- níků koncilu. Znovu Hus připomíná, že po cestě neměl pře- kážek, ani v Kostnici nemá mezi cizími valných nepřátel, proti němu štvou jen — jeho vlastní krajané. Věrným a v Pánu Bohu milým bratřím i sestrám všem, jenž milují pravdu Pána Jezu Krista: pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hřiechóv se varo- vali, v jeho milosti přebývali, prospívali v ctnostech a po smrti vstúpili v radost věčnú. Najmilejší! Prosímť vás, aby jsúce živi vedlé zákona Božího, pilni byli svého spasenie, slyšíce slovo Božie v opatrnosti, aby nedali se zklamati poslóm Antikristovým, jenž hřiechy lidu lehčie, z hříchu netrestcí, svým starším pochlebují, hříchóv lidu neoznamují, sami se velebie, z svých skutkóv se honosie, moc svú veličie, ale Pána Ježíše Krista v pokoře, v chudobě, v (trpělivosti) a v práci následovati nechtie. O nichž prorokoval jest milosrdný Spasitel a řka: »Vstanú falešní prorokové a svedú mnohé.« A vystřiehaje své věrné, die: »Va- rujte se od falešných prorokóv, jenž přicházejí k vám v rúše ovčiem, a vnitř jsú vlcie hladoví; (po ovoci jich poznáte je).« 114

Strana 115
Věrně potřebie jest převelmi veliké věrným křes- ťanóm, aby pilně se vystřiehali; neb die Spasitel, že i vyvolení Boží byli by svedeni, by to mohlo býti. I protož, najmilejší, bděte, aby lest Antikristova ďá- belská nepodtrhla vás. A tiem buďte pilnější, čím viece Antikrist se protiví; neboť súdný den se blíží, smrt mnohé (trutí) a synóm Božím nebeské králov- stvie se blíží. Pro něžto své tělo skroťte a smrti se ne- bojte, spolu se milujte a pamětí, rozomem a volí v Bohu vždycky stójte. Den súdný buď vám před očima hrozný, abyste nehřešili, a radost věčná, abyste po nie túžili. Ukřižovaný náš Pán, milý Spasitel, budiž nám vždycky na paměti, abychom s ním i pro něho míle a rádi trpěli; neb když jeho umučenie sobě ku paměti přivedete, tehdy míle všecka protivenstvie podstúpíte, lánie, haněnie, bitie i vèzenie; a bude-li jeho drahá vóle, i smrt tělestnú pro jeho drahú pravdu míle podstúpíte. Viete, najmilejší, že mnohým haněním Antikrist ďábel na nás se ošklebil, a ještě mnohým za vlas je neuškodil, jakožto i mně, ač se jesti velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste pilně Pána Boha za mě prosili, aby mi ráčil dáti múdrost, trpělivost, usta- vičnost k setrvání v své pravdě. Jižť mě jest dovedl ko Konstancie beze všie pře- kážky. Na všie cestě jeda zjevně jako kněz a sám se hlasitě oznamuje lidu ve všech miestech, nenalezl jsem zjevného nepřietele, aniž bych jich měl mnoho v Konstancí, kdyžby české žákovstvo, jenž lanžuje po obrociech a po lakomství, lidí na cestách nesvodili. A ufámť milosrdnému Spasiteli i matce milé Boží i všem svatým i vší říši nebeské i vaší modlitbě, žeť stanu v pravdě Boží až do smrti. Vězte, že sú (pro) mě (nikdež) služby nestavili, aniž 115

Strana 116
v Konstancí, v niež jesti za mne sám papež slúžil. Buďtež Pánu Bohu poručeni, milosrdnému Pánu Je- žíšovi, Bohu pravému, synu Božiemu z čisté panny narozenému, kterýž jesti nás ukrutnú svú a ohavnú smrtí vykúpil bez našeho zaslúženie od muk věčných a od moci ďábelské a od hřiecha. Psáno v Konstancí, na den svatého Othmara, (dob- rého slúhy Pána našeho Jezu Krista, jenž jest po- žehnaný na věky. Amen). Mistr Jan Hus, kněz a slúha Boží v naději. 116

Strana 117
PANU JANOVI Z CHLUMU List latinský U Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 25. prosince 1414 až 3. ledna 1415 Naděje Husova a jeho přátel byla záhy zklamána. Dne 28. listopadu byl Hus vlákán do domu kardinálů a tam byl lstí, přes horlivý odpor Jana z Chlumu, svobody zbaven. Papež tu podlehl nátlaku kardinálů, podnícen vylhanou zprávou, že Hus chtěl tajně z Kostnice uprchnout. Týden byl Hus držen ve vazbě v domě kantora kostnické katedrály a 6. prosince byl převezen do vězení v klášteře domini- kánském při jezeru Bodamském. Michal a Páleč zatím se- psali obžalobu a tříčlenná komise (Jan, patriarcha Konstan- tinopolský, Jan, biskup Lubušský, Bernard, biskup v Castel- lamare) se chopila Husova případu. Hus ve vězení, nezdra- vém a páchnoucím, těžce strádal. Záhy těžce onemocně zácpou. Přesto byl ve vězení vyslýchán a duševně týrán. Mezi svědky, kteří svědčili proti němu, se začali objevovat osoby, u nichž lze sotva předpokládat nestrannost. Svou mstu zde vykonali Jan z Münsterberka a Petr Storch, pro- fesoři v Lipsku, kteří v roce 1409 (dekret kutnohorský) byli nuceni opustit Prahu. — O vánocích přijel do Kostnice Zikmund. Zpráva, že byl Hus zatčen, ho rozlítila, ale prudký odpor kardinálů ho zatlačil do úzkých. Když se Hus dověděl, že Zikmund je v Kostnici, začal znovu doufat. A pomohla ještě jedna věc — úplatek. Přátelům se po- dařilo podplatit stráž u jeho vězení a téměř po dvou mě- sících obnovit styk s vězněm. Před 3. lednem 1415 poslal Hus tajně lístek Janovi z Chlumu, v němž podal zprávu o svém stavu a požádal o bibli a psací potřeby. Milostivý pane! Opatrte mi bibli a pošlete mi ji po tomto dobrém muži. A má-li Petr, váš písař, inkoust, ať mi ho dá, a několik per a malý kalamář. O svém sluhovi Polákovi ničeho nevím ani o mistru 117

Strana 118
Kardinálovi. Jen tolik slyším, že vaše urozenost je zde a že je u pana krále. Proto vás zapřísahám, proste královské veličenstvo i pro mne i Všemohoucího Boha, který jej tak velkolepě obdařil svými dary, a také proto, aby se ukázala spravedlnost a pravda k slávě Boží a na prospěch církve, aby mne vyprostil z vě- zení, abych se mohl připraviti a přijíti k veřejnému slyšení. Vězte, že jsem byl velmi nemocen a dostal jsem klystýr, ale již jsem se pozdravil. Prosím, pozdravte české pány, kteří jsou u dvora pana krále. Psáno vlastní rukou, kterou zná váš písař Petr. Dáno v žaláři. Pamatujte na husu, přátelé moji! 118

Strana 119
PŘÁTELŮM V KOSTNICI List latinský U Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 3. ledna 1415 Podrobněji celou svou situaci líčí Hus v listě přátelům v Kostnici z 3. ledna. Je vidět, že byl vyslýchán o jednotli- vých bodech svého učení. Stěžuje si na způsob vyslýchání a žádá jen, aby se dostal ke králi a aby mohl na obvinění odpovídati veřejně. Dvě věci vynikají jasně z tohoto listu: jednak že nejúhlavnějším nepřítelem je Páleč — krajan a bývalý přítel, jednak že odpůrci používají úskoků a lstí — proto Hus radí k nejvyšší opatrnosti a obezřetnosti. Skoro celou včerejší noc jsem psal odpovědi na články, které sestavil Páleč. Usiluje přímo, abych byl odsou- zen. Bůh mu odpusť a mne posilni! Článek o odnětí statků je prý rovněž bludařský. Upozorněte pana krále, že bude-li onen článek od- souzen jako bludný, pak že i on sám i otec jeho císař a král český budou odsouzeni jako bludaři proto, že odňali biskupům pozemské statky. Neposílejte po nikom list, leč komu důvěřujete jako sobě, že jej mlčky doručí. Dále řekněte mistru Jesenicovi, aby v žádném pří- padě sem nechodil, ani mistr Jeronym, aniž kdo z na- šich. Divím se, že pan král na mne zapomněl a že mi ani slůvka nevzkázal. A snad, dříve než s ním slovo promluvím, budu odsouzen. Sám pak uvidí, bude-li mu to ke cti. Urozený a milostivý pane Jene, náš laskavý dobro- dinče a rázný ochránče, neznepokojujte se kvůli mně, ani pro škody, které trpíte, Všemohoucí Bůh vám více nadělí. Prosím, pozdravujte české pány. O nikom z nich ničeho nevím, jen si myslím, že je tu pan Václav z Dubé a pan Jindřich Lacembok, jenž řekl: »Dobrý muži, nehlúbaj!« 119

Strana 120
Oznamte mi, máte-li něco, na čem chcete trvati. Jene Bradáčku, pros za mne Boha, nejmilejší, a zasaď se o to, aby si král vyžádal mých odpovědí, které jsou podepsány mou rukou a to jak na články, připisované Viklefovi, tak na ty, které se přičítají mně. Dejte opsati ony odpovědi, leč neukazujte jich ni- komu mimo vás a dejte je opsati tak, aby byly jed- notlivé články dobře od sebe odděleny. Nevím, zda bude přednesena moje prosba, kterou jsem dal patri- archovi, myslím, že nikoli. Zlíbí-li se Bohu, zruší král jedním nebo dvěma ustanoveními usnesení dok- torů pražských o odnětí statků, o donaci Konstanti- nově a o almužnách, kterých jsem nechtěl popírati, bude-li mít nějaký podnět k tomu. Bylo by jen třeba, aby mu ho dal někdo z nás. Kdybych byl na svobodě, řekl bych: Hleďte, králi, aby vaše věc, na níž vám záleží, nebyla tajně přene- sena, takže byste jí již více nespatřil. Prosím, ať je mistr Jan Kardinál opatrný, neboť všichni, koho považoval za přátele, byli pokušitelé. A slyšel jsem od svých vyšetřujících, kterak povídali: »Jakýsi Jan Kardinál tupí papeže a kardinály, řka, že to jsou samí svatokrádežníci.« Ať se Jan Kardinál drží dvora králova, jak jen může, aby ho nezatkli! Nikdo mi víc neškodí než Páleč, nechť mu Všemo- houcí Bůh odpustí. On, Páleč, je všech vůdce a »sléd- ník«. Naléhal, aby byli všichni stoupenci předvoláni a odpřisáhli, neboť řekl v žaláři, že všichni, kdo chodí na má kázání, věří, že po posvěcení zůstává chléb hmotný. Divím se, že mne žádný Čech nenavštívil v žaláři, ale snad to dělají k mému lepšímu. Tento list budiž ihned roztrhán. Dejte mi jinou košili po tomto poslu. Pane Jene, 120

Strana 121
zasaďte se spolu s Čechy, aby bylo zrušeno předvo- lání těch, kdož byli předvoláni, a aby se král slitoval nad svým dědictvím a nedopustil, aby bylo zbytečně snižováno jedním svárlivcem. Rovněž, abych aspoň jednou směl mluviti s králem, než budu odsouzen, jelikož jsem sem přišel podle jeho vůle a na jeho slib, že se zdráv vrátím do Čech. 121

Strana 122
PANU JANOVI Z CHLUMU List latinský U Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 4. ledna 1415 Dne 4. ledna byl Husovi doručen list Jana z Chlumu, v němž ho pisatel informoval o jednání králově s koncilem, napomínal ho k stálosti, podal mu zprávy o přátelích v Praze a požádal ho, aby mu sdělil své mínění o přijímání z kalicha. Hus odpověděl téhož dne. Setkáváme se tu v Hu- sových listech po prvé s otázkou přijímání pod obojí. Hus se k té věci dostal po prvé těsně před svým odchodem z Prahy do Kostnice, kdy Jakoubek ze Stříbra vystoupil s požadavkem obnovení toho zvyku prvotní křesťanské církve. Hus se otázkou kalicha zabýval podrobněji v Kost- nici, pokud byl na svobodě. Věnoval jí latinský traktát »O krvi Kristově«. V listě Janovi z Chlumu vyslovuje souhlas s přijímáním pod obojí, ovšem své stanovisko for- muluje opatrně, jak jinak to ani nebylo možné za tak chou- lostivé situace. — Pro celý spor jsou charakteristické smyš- lenky o Husově bohatství a Michalův podíl na nich. Co se týká oddechu, nevím, jak si mám oddechnouti, nebo jak si mám vésti jinak, poněvadž nevím, o čem mi bude dopřáno slyšení. Žádal jsem s osvědčením před notáři a napsal jsem žádost celému koncilu, kte- rou jsem podal patriarchovi, v níž žádám, abych mohl odpovídati na kterýkoliv článek, jako jsem odpovídal soukromě, a napsal jsem ji svou vlastní rukou. Bude-li mi dáno slyšení, abych směl odpovídati po způsobu scholastickém, nebo snad mi Bůh zjedná slyšení, abych mohl vykonati kázání. Doufám v milost Boží, že nikdy neustoupím od poznané pravdy. Modlete se za mne k Bohu, aby mne zachoval! O svátosti kalicha máte spis, který jsem napsal v Kostnici, v němž jsou uvedeny důvody. Nemohu nic jiného říci, než že evangelium a list Pavlův znějí 122

Strana 123
určitě a že tak bylo zachováváno v prvotní církvi. Může-li to býti, pokuste se, aby v bulle bylo povoleno podávati alespoň těm, kdo by o to ze zbožnosti po- žádali s náležitým uvážením okolností. Pro soukromou odpověď nemusí se přátelé znepo- kojovati, neviděl jsem totiž, jak jinak by mohla ta věc dopadnouti, než jak byla ujednána na sněmě, prve než jsem byl jat. A komisaři vydali bullu, kterou čtli přede mnou, v níž mne nazývají arcikacířem a svůd- cem lidu. Leč doufám, že co jsem řekl pod střechou, bude hlásáno na střechách. Byl jsem opětovně tázán den před tím, než jsem spatřil svého bratra Jana Bradatého, na různé články z oněch čtyřiceti pěti. A odpověděl jsem s prvním ohrazením, jako dříve. Pak se ptali na každý článek jednotlivě, chci-li ho hájiti. Odpověděl jsem, že se podrobím rozhodnutí sněmu, jak jsem dříve prohlásil. Ke každému článku jsem pak poznamenal, jak jsem již dříve řekl o některém z nich: »Tenhle je pravdivý v tomhle smyslu.« Rekli mi: »Chceš ho hájiti?« Od- pověděl jsem, že ne, nýbrž že se podrobím rozhodnutí sněmu. Hle, jiná odpověď nezdála se mi tehdy případnější potom, když jsem napsal vlastní rukou, že nic nechci tvrdošíjně hájiti, nýbrž že jsem hotov, dáti se od kohokoliv poučiti. Tu otázku mi položili proto, že jim kdosi řekl, jako bych byl sdělil králi, že chci hájiti tři nebo čtyři články. Ptali se mne tudíž, zda jsem mu něco oznámil. Odpověděl jsem, že nikoliv, neboť jsem nikdy králi ničeho nesdělil než tak, jak je vám známo atd. Rovněž Michal tu stál, držel list a podpichoval pa- triarchu, abych odpovídal na otázky. Zatím pak přišlo několik biskupů. Michal opět nastrojil něco nového. 123

Strana 124
Bůh dopustil pro mé hříchy, aby on a Páleč proti mně povstali. Michal totiž prohledává mé a jiné spisy a Páleč zase skládá v články ony staré věci, o nichž jsme mluvili před mnoha lety. Patriarcha velmi mnoho mluví přede všemi o tom, že prý mám moc peněz. Jeden arcibiskup mi řekl při slyšení: »Ty máš sedmdesát tisíc dukátů!« Michal pak řekl přede všemi: »Haha, kam přišla sukně plná dukátů? Kolik peněz máš u pánů v Čechách?« Věru, ten den jsem měl těžké soužení! Jeden biskup řekl: »Tys ustanovil nový zákon!« Jiný řekl: »Tys kázal všechny ty články!« Ale já jsem jim odpověděl s pomocí Boží dosti tvrdě, řka: »Proč mi křivdíte?« O těch, kdož byli obesláni, mi ničeho nepíšete: proč nepodnikl někdo pro ně nějaké kroky, buď král, nebo Pražané, nebo oni sami? 124

Strana 125
PANU JANOVI Z CHLUMU List latinský V Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 5.—8. ledna 1415 V dalším listu panu Janovi z Chlumu Hus děkuje za péči, oznamuje své jednání se zástupci koncilu a o svém stavu. Ironicky si stěžuje na Pálče. Z jeho slov se ozývá touha po domově. Urozený a milostivý pane, velmi jsem se potěšil. Prosím také pro Boha, abyste se nemrzel, že se tak dlouho a tolik pro mne namá- háte, vždyť Bůh, Pán pravdy a spravedlnosti, je hotov dáti odměnu. Komisaři chtěli a naléhali na to řadu dní, aby byla má záležitost svěřena dvanácti nebo třinácti mistrům. Já však jsem se nechtěl tomu podrobiti. Když však jsem vlastnoručně napsal odpovědi na 45 článků Vik- lefových a na ty, které se mi vytýkají, ihned jsem před oněmi notáři a komisaři sepsal ohrazení, že chci státi před celým koncilem a vydati počet z víry, kterou zastávám. Články, které vybrali z mé knihy O církvi, ubírajíce při tom a přidávajíce, vyjdou na jevo z milosti Boží, jakož i odpověď, kterou jsem napsal v žaláři, nemaje žádné knihy ku pomoci. Nenašel jsem tvrdšího utě- šitele za svého života v nemoci nad Pálče. Všichni duchovní komory páně papežovy, jakož i všichni strážci chovají se ke mně velmi laskavě. Vysvobodil Pán Jonáše z útrob velryby, Daniele z jámy lvové, tři mládence z pece ohnivé, Zuzanu ze soudu křivých svědků, můžeť i mne vysvoboditi pro slávu svého jména a pro kázání svého slova, ukáže-li 125

Strana 126
se to ku prospěchu. Přijde-li však smrt, vzácná před tváří Páně, budiž jméno jeho pochváleno. Zaradoval bych se, kdybych směl aspoň jednou spatřiti krále s našimi Čechy. Novinky mne naplnily velkou radostí. Jistě mne potěšil Pán. Velmi rád jsem uslyšel o zdraví pana Jindřicha Škopka. Bylo by dobré, aby mi byla poslána bible. Nermuťte se pro mne. Nebo koho se to týká? Psáno v žaláři o půl noci. Prosím vás, odměňte tohoto mého věrného přítele, jemuž jsem obzvláště zavázán. 126

Strana 127
PŘÁTELŮM V PRAZE List český U Kostnici, ve vězení u Dominíkánů, 4.—8. ledna 1415 Do Prahy poslal Hus list, když se uzdravil. Je to shrnutí všeho toho, co se zatím v Kostnici dálo, shrnutí, jež má utvrdit v milých posluchačích poznanou pravdu. Pán Bóh rač s vámi býti, aby proti zlosti, proti dáblu, proti světu a tělu stojéce setrvali. Najmilejší, prosímť já vás, v žaláři sědící, jímž sě nestydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž je navštievil milostivě mě v žaláři i nemocí velikú a opět uzdravil, přěpustil nepřátely velmi tuhé, ty, jimž sem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval — prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němžto samém naději mám a v naší modlitbě, žeť mi setrvati dá v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě k sobě přijíti, buď jeho vóle svatá; pakli totiž vám mě navrátí, také buď jeho vuóle. Zajisté třebať mi jest veliké pomoci; avšak viem, že on nepřepustí na mě nižádného utrpe- nie ani pokušenie, jediné pro (mé) i pro vaše lepší, abychom jsúcě zkušeni a setrvajíce, velikú odplatu vzeli. A vězte, že ten list, kterýž sem vám po sobě ostavil, vyjev ven, velmiť sú jej lživě nepřietelé v latinu pro- měnili a artikul proti mně z něho vybrali a tolik kusóv vydali, žeť mám dosti psáti, často odpoviedaje z ža- láře. A nenie člověk, jenž by poradil, kromě milosrd- ného Pána Ježíše, jenž jest řekl svým věrným: »Dám vám usta a múdrost, kteréžto nebudú moci odolati 127

Strana 128
všichni protivníci vaši.« Ó najmilejší, pomněte, že žádostivě pracoval sem s vámi, a vždy žádám vašeho spasenie, i nynie jsa v žaláři a u velikém pokušení. Psán v Konstancí den svatého Šebestiána a Fabiána. 128

Strana 129
PANU JANOVI Z CHLUMU List latinský U Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 5. března 1415 Koncem ledna a v únoru se situace Husova zhoršila. Hus těžce onemocněl; jeden čas se zdálo, že ve vězení zemře. Styky s přáteli na čas přestaly. Vězení bylo o to snesitel- nější, že se strážci chovali k vězni mírně a slušně, jak už o tom byla zmínka. Hus pracoval o několika drobných spisech (některé z nich věnoval svým strážcům). Zprávy, jež Hus dostával, byly velmi matné. Tak mu bylo řečeno, že pan Jan z Chlumu odjel z Kostnice s celou družinou. V osamělosti, trápen znepokojivými sny, upínal zbývající síly na psaní a přemýšlení. Lze si představit jeho překva- pení, když ho náhle 4. března navštívil Mistr Křišťan z Prachatic a přinesl s sebou list Jana z Chlumu a pravdivé zprávy o přátelích. Radost vyzařuje z listu, který Hus hned den nato napsal svému dobrodinci. List je přeplněn zprá- vami o událostech v době odloučení, Hus vysvětluje pří- činy odmlčení, prosí o návštěvu, doporučuje vytrvalost a žádá rychlé skončení dosavadních útrap. Milostivý pane! Velmi se raduji z vašeho zdraví, z vaší přítomnosti a z vaší věrné a laskavé stálosti, se kterou podstupu- jete námahu pro mne bídného, kteroužto stálost vám Bůh udělil před ostatními, Vás pak dal mi za pomoc- níka, a to, jak doufám, k vašemu dobru pro život ve- zdejší i věčný. Pročež prosím pro milosrdenství Boží, abyste očekával konec jednání jako rytíř Ježíše Krista. Je-li zdráv pan Jan z Janovic, který měl s námi vý- lohy, prosím vás, chovejte ho u sebe. O urozeném panu Václavovi z Dubé rád slyším, pozdravte ho, prosím, mými modlitbami v žaláři za- vřenými a poděkujte mu za věrnou podporu. Pozdra- vujte všechny ostatní věrné Čechy. 129

Strana 130
Žaluji na sebe, že když jsem uzřel z nenadání mistra Křišťana, nemohl jsem se zdržeti slz, které mi vy- hrkly při spatření věrného mého mistra a obzvlášt- ního dobrodince. O vás jsem slyšel, že prý jste s celou čeledí dávno odešel, ale již se má duše utěšila. Přelaskavý Bůh mne brzo utěšuje, brzo zarmucuje, leč doufám, že vždy v protivenství se mnou je. Opět mne totiž hrozně soužil kámen, jímž jsem nikdy před tím netrpěl, těžké dávení a horečky. Již se strážci báli, že zemru a vy- vedli mne ze žaláře. Bylo mi předloženo mnoho článků z pytle lží a jiné z téhož pytle, jakož i ty, na něž máte odpovědi. A po- dle vašeho listu se neodvažuji psáti odpovědi na pa- řížské články, poněvadž bych jich nemohl ukrýti před strážci, je proto lépe toho nechati, aby neupadl do ne- bezpečí onen náš věrný přítel, jehož vám odporučuji. Rád bych vás viděl s panem Václavem a mistrem Křišťanem. Myslím, kdybyste promluvili s biskupem místokomořím, že on by vám dovolil přístup. Musíte však aspoň vy mluviti latinsky před hlídači, jimž při odchodu dá »váš otec« spropitné, jak se sluší na vaši hodnost. Netroufám si podržeti články u sebe. Spis O přikázáních Božích dejte opsati Petrovi. Budu-li živ, budu psáti proti článkům pařížského kancléře. Zemru-li však, napíše to Bůh za mne veřejně v den soudu. Nevím, kde je Jan Železný, věrný bratr v Kristu. Rovněž nevím, je-li s vámi mistr Křišťan, pozdravujte ho, prosím, a pana Václava a jiné věrné Čechy. Nehněvejte se na veliké vydání, přizpůsobte se, jak můžete. Vysvobodí-li Bůh husu ze žaláře, způsobí, že vám nebude líto toho nákladu. Prosím vás, splňte své sliby. 130

Strana 131
Je-li zde pan Jindřich z Plumlova nebo pan Stibor z Botzi(?), prosím, pozdravte je a všechny Čechy. Zítra tomu bude osm neděl, co byla hus předložena do refektáře. Urozený a milostivý pane a ochránče pravdy spolu s panem Jindřichem, stůjte vytrvale, až přijde konec, kdy Pán Ježíš naloží se mnou ke své slávě a k za- hlazení mých hříchů. Odporučuji vám ho za nejvěr- nějšího přítele. Líbí se mi, co jste učinili. Rád bych viděl, kdyby pan král poručil, aby mu dali mé od- povědi na články Viklefovy. Ó, kéž by Bůh nadchl jeho ústa, aby se s knížaty zasadil o pravdu! Dnes jsem dokončil jeden traktátek o těle Kristově a včera jeden o manželství, dejte je pak opsati. Na- vštívili mne nějací rytíři polští. Češi však ne, jen jeden byl s nimi. Vyložte mi sen této noci: spatřil jsem, jak preláti chtěli v Betlémě zničiti všechny obrazy Kristovy a také je již ničili. Následujícího dne jsem vstal a spatřil jsem mnoho malířů, kteří zhotovili ještě více a krásnějších obrazů, na něž jsem patřil s radostí. Malíři pak s četným zástupem pravili: »Nechť přijdou biskupové a kněží a zničí nám je!« Nad tím se rado- vali mnozí zástupové a já s nimi. Když pak jsem pro- citl, poznal jsem, že se usmívám. — Rovněž rozhlásili již mnohým, že chtějí zničiti nápisy v Betlémě. Pošlu vám opis traktátků, který jsem pořídil dvojmo. 131

Strana 132
PETRU Z MLADONOVIC List latinský U Kostnici, v žaláři u Dominikánů, krátce po 5. březnu 1415 Jan z Chlumu vyložil v dopise jeho sen příznivě: Obraz Kristův na stěnách Betléma vymalovaný je jeho život, hodný následování. Rovněž písmo svaté nezničitelné, tam- též napsané; a to obojí se pokoušejí nepřátelé kříže Kris- tova zničiti na večer, kdy slunce spravedlnosti jim zajde, čímž rozuměti jest jejich převrácený život, a mají za to, že obojí v myslích lidu v zapomenutí padne. Ale druhý den, když slunce spravedlnosti vyjde, kazatelé obojí skvěleji obnovují a malují, co v uši mluveno a takměř již v zapo- menutí kleslo, po domech hlásajíce. A z toho všeho velká vzejde radost mezi lidem. A třeba Hus byl vydán, složil své slabé tělo a byl ponížen, přece v budoucnosti, jak dou- fáme, s tím, jenž přebývá na nebesích, jako kdyby ze sna tohoto bídného života procitl, posměch si bude činiti z těch ničitelů obrazů a zároveň písma. Ba snad i nyní ještě s do- puštěním Božím ony obrazy a ono písmo obci a milým svým přátelům s největší horlivostí jasněji obnoví a vy- maluje. — Znovu o tom píše Hus Petrovi z Mladoňovic, vyjadřuje radost z Janova výkladu snu, stěžuje si na Pálče a nabádá k opatrnosti. Velmi mne potěšilo vše, co bylo výše psáno. Doktor z Bibrachu se shoduje ve výkladu s mým míněním, i když ovšem platí onen známý předpis Katonův »Na sny nedbej,« právě tak, jako trvá přikázání Boží, abychom nevěřili na sny, přec jen doufám, že život Kristův, který jsem jeho vlastními slovy vymaloval v lidských srdcích a který chtěli v Betlémě zničiti nejprve tím, že přikazovali, aby se nekázalo v kaplích ani v Betlémě, potom nařízením, aby byl Betlém srovnán se zemí — že ten život Kristův bude lépe vy- malován mnohými kazateli nade mne lepšími k radosti lidu, jenž miluje život Kristův. Já pak se z toho za- 132

Strana 133
raduji, jak praví doktor, až se probudím, to jest, až vstanu z mrtvých, a rovněž tak i z písma, kteréž jest na stěnách Betléma, proti němuž nejvíce bouří Páleč tvrzením, že jsem jím zavedl bludy mezi lid. A týž Páleč usiluje co nejvíce, aby bylo ono písmo zničeno a aby mne co nejvíce potupil. Když jsem totiž ležeb schvácen nemocí, pozdravil mne před mnoha lidmi přehrozným pozdravem, který vám později sdělím, dá-li Bůh. Uvažování o výtkách přenechal jsem Pánu Bohu, k němu jsem se odvolal a jeho jsem si vybral za soudce, zástupce a obhájce, před komisaři pak jsem řekl výslovně: »Pán Ježíš budiž můj obhájce a zá- stupce, jenž bude brzo souditi nás všechny, jemu jsem svěřil svou při právě tak, jako on sám svou vlastní odevzdal Bohu Otci.« Onť jest, kterýž řekl: »Ne- uvažujte« atd. Rekl pak Ježíš Kristus: »Protož složtež to v srdcích svých, abyste nebyli pečlivi, kterak byste odpovídati měli; jáť zajisté dám vám ústa i moudrost, kteréž nebudou moci odolati ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši.« K tomu dodává blahoslavený Jero- nym: »Je to jako by řekl Pán zřejmě: Nestrachujte se, nelekejte se, vy se do zápasu pustíte, ale já bojuji, vy slova pronášíte, ale vlastně jsem to já, jenž mlu- vím.« A dále: »Budete pak vydáváni od rodičů a bratří, od příbuzných i od přátel a zabijí některé z vás. Menší bolest způsobuje zlo, které zakoušíme od cizích. Více však nás souží ono protivenství, jež za- koušíme od těch, na jejichž smýšlení jsme spoléhali, neboť spolu s tělesným utrpením nás jímá bolest nad ztracenou láskou.« Potud Jeronym. Výslovně se trápím k vůli Pálčovi. Doktor z Bi- brachu jest věru nad pana Jindřicha, nad mistra Jana z Janovic. Ostatní se ukáže později, zlíbí-li se Bohu. 133

Strana 134
Toho, nač mne upozornil doktor Bibrach stran listů, nechť i on sám dbá, neboť praví Kristus: »Ne- přátelé člověka jsou domácí jeho.« Rovněž praví: »Vydáváni budete od rodičů« atd. Buďte zdrávi a zachovejte stálost v Kostnici vy všichni, kdož jste pospolu. Pozdravujte, prosím, vše- chny přátele, ale opatrně, aby neřekli: Jak to víte, že já jsem jim vzkázal pozdravení? 134

Strana 135
PANU JANOVI Z CHLUMU List latinský U Kostnici, v žaláři u Dominikánů, 24. března 1415 Situace papeže Jana XXIII. se v Kostnici začala stávat choulostivou. Koncil se vážně začal zabývat otázkou, jak obnovit církevní jednotu a odstranit papežské schizma. K tomu byl přece koncil svolán. Dne 20. března papež Jan XXIII. z Kostnice prchl. Nastalo všeobecné rozčilení, papežští zřízenci prchali na všechny strany. Dne 24. března Hus pojednou viděl, že je opuštěn od všech strážců a že mu hrozí smrt hladem. A rozčilení se stupňovalo, když mu také biskup kostnický oznámil zvláštním listem, že nechce s jeho věcí nic mít. Svrchovaná úzkost se jeví v dopise přátelům, psaném toho dne. V té chvíli měl Husův osud v rukou jedině Zikmund. V něj Hus také jedině doufal. Již všichni moji strážcové odcházejí, nebudu mít co jíst a nevím, co se se mnou stane v žaláři. Prosím, obraťte se s jinými pány na krále, aby to se mnou nějak skoncoval, aby k vůli mně nezhřešil nebo nebyl zahanben. Prosím vás také, přijďte ke mně s českými pány, neboť musím s vámi nutně mluvit. Urozený pane Jene s panem Václavem a ostatními, obraťte se rychle na pana krále, neboť je nebezpe- čenství v průtahu, a proto je nutno, aby se tak stalo co nejdříve. To ostatní, co na vás žádám, hleďte po- chopiti rychle a dobře. Bojím se, aby mne představený dvora papežského v noci s sebou neodvezl, neboť dnes zůstane v klášteře. Biskup kostnický poslal mně psaní, kde naznačuje že nechce s mou záležitostí nic míti. Totéž učinili také kardinálové. Milujete-li ubohou hus, postarejte se, aby mi král 135

Strana 136
dal strážce od svého dvora, nebo aby mne vysvobodil ze žaláře tohoto večera. Dáno v žaláři, pozdě v neděli řečené »Pane, nezůstávej daleko ode mne.« 136

Strana 137
PANU JINDŘICHU ŠKOPKOVI Z DUBÉ List český Na Gottliebách (?) v dubnu až v květnu 1415 Zikmund zklamal naději Husovu i naději Husových přátel. Po poradě s koncilem odevzdal Husa kostnickému biskupu Otovi III. Téže noci byl Hus odvezen v silném ozbrojeném průvodu na Gottlieby, tvrz kostnického biskupa. Tam v oko- vech, o hladu a na smrt nemocen trávil celých šest neděl. Z celé doby gottliebského pobytu nemáme ani jediného listu Husova. Byl asi přísně střežen a do jeho cely dochá- zela jen komise, k vyšetření jeho případu nově ustanovená. Jen jediný písemný projev z té doby podařilo se prý Husovi ukrýt a propašovat později do Kostnice a odtamtud dále; leč není vyloučeno, že jde o projev, psaný ještě v Kostnici. Je to list panu Jindřichu Škopkovi z Dubé. Obsahuje jednak dojemné napomenutí k stálosti ve víře, jednak rýmovaný zpěv téhož obsahu. Když Hus odevzdával list přátelům, řekl prý: »Panu Jindřichu Škopkovi pošlete tento list, po- něvadž jsem ho ve vzpomínkách na něho ve vězení stále ukrýval a složil jsem ten zpěv, když jsem měl prázdnou chvíli.« Urozenému panu Jindřichovi z Dubé, věrnému a mi- lému pánu mému. Pokoj svůj dejž vám Ježíš Kristus! Již tě, pane milý, Pánu Bohu porúčiem, jehož sě boj jako najmocnějšieho pána, jehož miluj jako najlep- šicho otce, k němuž vždy myslí, skutky i žádostí naj- viece tiehni, pro něhož hřiechu sě pilně varuj, pro něho, což dobrého móžeš, čiň, pro něho protivností světských sě nestrachuj. Onť jest pán, jenžť stojí za škody bez omylu; onť svého slúhy věrného neochudí, nezemdlí, nepokazí, ale čím mu viece slúží, viece ho 137

Strana 138
zbohatí, posílí a polepší. Onť sám sebe přěd slúhu za- přieti nemóže, onť slúhy konečně po sobě vně ne- ostaví, neb jest řekl: »Kdež sem já, tu bude i slúha mój.« Onť nižádnému věrnému slúzě odpuštenie ne- dává, ač ho nepotřebuje, neb jemu zbožie a ztravy nemóž ubýti. On prvé jest poslúžil slúzě než slúha jemu; on pro slúhu ohavnú smrtí jest umřěl a ukrutnú, haněnie trpěv, rúhanie, mrskánie, rvanie i plvánie. Ó, kterak biedný sluha jest, jenž nesmie přiezni, zbožie neb haněnie pro takého pána povážiti! Nevie, že co chce biedně zachovati, to i větčie dobré musí potratiti. Zde zachová biednú, malú, vratkú lidí přiezeň, a po smrti vpadne ve všech lidí, i dáblóv i anjelóv ne- přiezeň; a tak pro maličkú přiezeň ztratí věčnú radost i přiezeň. To po smrti my shledáme, počet z skutkóv, který dáme, vážiec málo Boha svého, chrániec velmě těla svého, jež po hřiechu přieliš pasem, slúžiec Bohu jedno hlasem. Radost věčnú chceme mieti, jako kočka ryby jésti, jichž loviti ráda nechce. Té sě rovná každý lehce, smilný, léní i lakomý, lstivý, lživý i protivný; pyšný leze také po těch; již jest řeči dosti o těch. Z těch ty počtu nebuď, pane, na tě Bóh Pán ať nesáhne. Pojez sýra s mú pamětí, tlumok s sedlem rač přijéti. 138

Strana 139
Bóh odplata rač tvá býti, dada v ctnostech velmě týti, aby Hus tě pomohl také Jindřich býti viery svaté a skonati v Bohu. Amen. 139

Strana 140
PŘÁTELUM V KOSTNICI List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 9. června 1415 Když 31. května bylo povoleno Husovi slyšení před kon- cilem, bylo rozhodnuto změnit i jeho vězení. V prvních dnech červnových byl Hus převezen z Gottlieb do kláštera Bosáků, kde se konaly schůze koncilu. Třikrát stál Hus před koncilem, třikrát se marně hájil proti křivým svědectvím a obviněním, třikrát se marně dovolával toho, že na koncil přišel svobodně, ne aby odvolával kacířské učení, ale aby opravil, bude-li poučen, co kde učil a psal nesprávně. Koncil však trval na tom, aby Hus uznal blud v předložených člán- cích, aby tyto články odpřisáhl, veřejně je odvolal a káza jejich opak. To Hus nemohl, protože nešlo o jeho články nýbrž o falešné a překroucené citáty a výpovědi nespolehli- vých svědků. V posledním slyšení 8. června se postavil proti Husovi i Zikmund. Tak bylo v podstatě rozhodnuto a zbývalo čekat jen na smrt. Proto poslední listy Husovy jsou jen loučení, i když tu i tam prosvítá naděje, že celá věc není ještě docela ztracena. Rady Páně si vážím nad zlato a topas. Proto doufám v milosrdenství Ježíše Krista, že mi dá svého ducha, abych stál v pravdě. Proste Boha! »Duch zajisté hotov jest, ale tělo mdlé.« Všemohoucí Pán budiž věčnou odplatou mých pánů, kteří se zasazují vytrvale, pevně a věrně o spravedlnost. Bůh jim dá v království Čes- kém poznati pravdu. Leč aby ji následovali, je nutno, aby se vrátili do Čech, nedbali marné slávy a násle- dovali krále nikoliv smrtelného a bídného, nýbrž krále slávy, jenž dá život věčný. Ó, jak mi bylo milé, že mi pan Jan podal ruku, že se nestyděl podati ruku mně ubohému, tak zavrženému kacíři v poutech a takřka ode všech prokletému! Již asi nebudu s vámi mnoho mluviti. Proto po- 140

Strana 141
zdravujte, až se vám hodí, všechny věrné Čechy. Páleč přišel ke mně do žaláře za mé největší nemoci a před komisaři mne takto pozdravil: »Nepovstal nebezpeč- nější kacíř od narození Kristova kromě Viklefa než jsi ty.« Rovněž řekl, že všichni, kdo navštívili mé kázání, jsou nakaženi tímto kacířstvím: Ve svátosti oltářní zůstává podstata hmotného chleba. Řekl jsem mu: »Mistře, jak zle jsi mne pozdravil a jak zle hřešíš! Hleď, já snad zemru nebo se uzdravím a budu upálen. Jaká pak odměna čeká v Čechách tebe?« To jsem snad neměl psáti, aby se nezdálo, že ho zle nenávidím. Nevím, co mám dělati se svým viatikem. Vždy jsem choval v srdci svém slova: »Nedoufejtež v knížatech« atd. a opět: »Zlořečený ten muž, který doufá v člověka a který klade tělo za rámě své.« Pro Boha, buďte opatrni za zdejšího pobytu i při návratu, listů nenoste, knížky posílejte porůznu skrze přátele. Buďte ujištěni, že jsem velmi bojoval proti snům, abych se k nim nepřiklonil, neboť se mi zdálo již napřed o útěku papežově a když jsem to vypra- voval ihned tu noc, řekl pan Jan: »Vám se papež na- vrátí.« Také o zajetí mistra Jeronyma, třebas ne týmž způsobem. Celé mé žalářování, kam budu veden a jak, se mi zjevilo, třebas ne přesně na ten způsob. Také mnoho plazů se mi často zjevovalo, kteří měli hlavu také na ocase, leč žádný mne nemohl uštknouti a mnoho jiného. Tohle píši, ne, že bych se považoval za proroka a vynášel se, nýbrž abych vám sdělil, že jsem měl po- kušení na těle i na duši a velmi jsem se bál, abych nepřestoupil přikázání Pána Ježíše Krista. Uvažuji již o slovech mistra Jeronyma, jenž řekl: »Přijdu-li na sněm, myslím, že se nevrátím.« A také mně řekl jakýsi dobrý krejčí Ondřej Polák, když se 141

Strana 142
se mnou loučil: »Buóh buď s tebú! Zdáť mi sě, že sě nevrátíš.« Milý, v bohu věrný a ustavičný rytieři, pane Jene, dajť král, ne uherský, ale nebeský, odplatu věčnú za tvú vieru a pilnost, kterúž máš se mnú. 142

Strana 143
PANU JANOVI Z CHLUMU List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, po 8. červnu 1415 Husovi zbývaly ještě naděje. Jednak doufal, že se mu do- stane ještě jednoho slyšení, na němž by mohl klidně, nej- spíše písemně, pověděti pravdu. Jednak doufal, že ho Bůh vyslyší a obměkčí srdce jeho nepřátel. Obě tyto naděje se objevují v listu panu Janovi z Chlumu. Ale závěr listu je zase laděn pesimisticky, jako by Hus už musel čekati jen na smrt. Nejdražší příteli v Kristu! Zařiďte to, aby se všichni páni obrátili na krále a sněm, aby, jakož prohlásil král i sněm: »V příštím slyšení se ti krátce napíše a ty na to odpovíš« tak i král a sněm splnil. K tomu mohou jej i sněm podle jejich vlastního slibu poháněti, neboť tam s pomocí Boží veřejně povím pravdu. Vždyť raději chci, aby bylo mé tělo ohněm stráveno, než abych byl od nich tak ničemně umlčován, ať zví všechno křesťanstvo, co jsem konečně řekl. Prosím své pány pro Boha, aby to učinili a tak osvědčili naposled svou bedlivost a vytrvalost. Má naděje v Boha je vždy pevná. Pane Jene, nejmilostivější a nejvěrnější příznivče, Bůh budiž tvou odměnou! Prosím, neodcházej, dokud neuvidíš, že je všemu konec. Ó, kéž byste mne raději viděli, jak mne vedou na hranici, než jak mne tak úkladně rdousí! Mám stále ještě naději, že mne může Bůh Všemohoucí pro zásluhy svatých vytrhnouti z je- jich rukou. Oznamte mi, budu-li zítra veden k vý- slechu. Všechny přátele v království pozdravte s pros- bou, aby se k Bohu za mne modlili, budu-li v žaláři, abych bez zármutku pokorně očekával smrt. Mistry 143

Strana 144
napomeňte, aby stáli v pravdě, i druhy, pannu Petru s čeledí, mistra Jesenice a řekněte mu, aby se oženil. Poproste mého Jiříka a Faráře, aby se spokojili, že jsem se jim dosti neodměnil za jejich služby, poně- vadž jsem nemohl. Ať sami pozdravují přátele a pří- telkyně mé v Kristu a prosí Boha za mne. Těm, kdo mi půjčili peníze, zaplatí jedině Pán Ježíš Kristus, pro něhož mně je půjčili. Nicméně bych si přál, aby se někteří bohatší složili a zaplatili chud- ším. Leč bojím se, aby se na někom nenaplnilo: »Co s očí, to s mysli.« 144

Strana 145
PRAŽANŮM List český V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 10. června 1415 Hned po slyšení před celým koncilem napsal Hus také do Prahy. Je to list rozluční. Hus napomíná své věrné k řád- nému životu, aby byli vděčni přátelům a odpouštěli ne- přátelům. Do opatrování svých milých svěřuje také Betlém, o němž už ani nedoufá, že kdy na jeho kazatelnu vstoupí. Ve zkratce líčí jednání před koncilem, zklamání vane ze slov, jimiž mluví o svých žalobnících, s pýchou se zmiňuje o statečném Jeronymovi. Je jakoby veta po vší naději. Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú milovati, svú žádost vzkazuje, aby Pán Bóh dal jim v své milosti přebývati i skonati a v radosti nebeské na věky pře- bývati. Amen. Věrní a v Pánu Bohu milí páni a panie, chudí a bohatí! Prosímť vás a napomínám, abyste Pána Boha poslú- chali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Pro- símť vás, aby pravdu, kterúž sem z zákona Božího psal a z řečí svatých kázal a psal, abyste se té drželi. Prosím také, ač by kto ode mne slyšal na kázání neb súkromě co proti pravdě Boží, neb ač bych kde psal, jenž doufám Pánu Bohu, že toho nenie, aby toho ne- držali. Prosím také, ač kto vídal jest mě v lehkých obyčejích v mluvení neb v skutciech, aby sě jich ne- držal, ale aby za mě Pána Boha prosil, aby mi ráčil odpustiti. Prosím, aby kněží dobrých obyčejóv milo- vali a velebili a je ctili, a zvláště, kteříž pracují v slově Božiem. Prosímť, aby sě varovali zlých lidí a zvláště 145

Strana 146
kněží nehodných, o nichž die Spasitel, že sú v rúše ovčiem a vnitř vlcie hltaví. Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě jé zpravovali. Prosímť měšťanóv, aby právě své obchody vedli. Prosímť řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosímť mistróv, aby, jsúce dobře živi, své žáky věrně učili, najprvé aby Pána Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obce a pro své spasenie, ale ne pro lakom- stvie ani pro světské zvelebenie. Prosímť studentóv i jiných žákóv, aby mistróv svých v dobrém poslú- chali a aby pilně pro Boží chválu a pro spasenie své a jiných lidí se učili. Prosím všech spolu, aby panu Václavovi z Dubé, odjinud z Leštna a panu Janovi z Chlumu, panu Jind- řichovi z Plumlova, panu Vilémovi Zajécovi, panu Myškovi i jiným pánóm z Čech i z Moravy i věrným pánóm Polského královstvie děkovali a jich pilnosti vděčni byli, že oni jakožto Boží stateční ochránce a pomocníci pravdy postavili sú sě proti všemu sboru častokrát, i dovodiece i odpovídajíce k vysvobození mému, a zvláště Jan z Chlumu a pan Václav z Dubé, jimž věřte, coť budú praviti, neb sú byli v sboru, když sem já odpoviedal. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, kterak vešken sbor proti mně křičel a kterak sem já odpoviedal, což sú na mně žádali. Prosímť vás, aby za jeho milost Římského a Čes- kého krále Pána Boha prosili a za svú královú i za pány, aby milý Pán Bóh s nimi i s vámi přebýval milostí nynie a potom u věčné radosti Amen. Psal sem list tento vám v žaláři v okovách, čekaje nazajtrie na smrt odsúzenie, maje plnú naději ku 146

Strana 147
Pánu Bohu, abych pravdy Boží neustupoval a bludóv, kteréž sú na mě křiví svědkové svědčili, abych sě ne- odpřisáhl. Kterak se mnú Pán Bóh milostivý činí a se mnú jest v divných pokušeniech! A potom poznáte, až sě u Pána Boha v radosti s pomocí jeho shledáte. O Mistru Jeronymovi, mém milém tovařiši, nic ne- slyším, než že jesti v těžkém vězení, čekaje smrti jako já, a to pro svú vieru, kterúžto jest statečně Čechóm ukazoval. A Čechové, naši najukrutnější nepřietelé, dali sú nás jiným nepřátelóm v moc a u vězenie. Pro- símť vás, abyste za nás Pána Boha prosili. Takéť prosímť vás, zvláště Pražané, abyste na Beth- lehem, na to miesto poctivé a Pánu Bohu milé, byli laskavi, dokudž Pán Bóh všemohúcí popřeje, aby v něm slovo Božie kázali. Nebo pro to miesto dábel sě rozhněval a proti němu farářóv i kanovníkóv po- pudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě sě rušilo. Ufámť Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své svaté vóle a učiní v něm prospěch větčí skrze jiné, než jest skrze mně nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali vespolek, dobrých ná- silím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Dán list v noci u pondělí před svatým Vítem po dobrém anjelu Božiem. 147

Strana 148
PANU JINDŘICHU ŠKOPKOVI Z DUBÉ List český U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 13. června 1415 Na list, který napsal panu Jindřichu Škopkovi z Dubé ještě v žaláři na Gottliebách (viz zde str. 137), dostal Hus od- pověď povzbuzující k naději. Sám obratem odpověděl tímto listem, z něhož už všechna naděje vymizela a pro nějž už zbyla jen slova rozloučení a napomenutí. Pán Bóh buď s tebú, milý pane! Lístek tvój přišel ke mně v střědu před hodem sva- tého Víta, jejž sem radostně viděl, ač sem čakal na smrt odsúzenie, sedě v žaláři v okovách. Prosím, pane milý, aby tak byl živ, jakož zákon Boží velí, a za- choval to, co si ode mne slyšal, a jest-li co nehodného, aby nechal. Ale ufám svému Spasiteli, žeť sem nic tebe neučil, což by bylo proti jeho svaté milosti. Mno- ho psáti nemohu, ale krátcěť to pravi, aby vždy přiká- zanie Božie před svú myslí měl, chudině milostiv byl, pýchy nechal, krovně živ byl. A toto pomni: Co jsi, co jsi byl, co budeš, vždy uvažuj; co mluvíš, a kde, o čem, proč, jak a kdy! Milý pane, pomniž na mě a pozdrav panie, své čeledi i známých; neb již, zdá mi sě, mne za živa ne- uzříš, nebť čakám již na smrt odsúzenie. Dán list ve čtvrtek před svatým Vítem. Bóh s vámi, milí Čechové, i se mnú hřiešným, pro jehož svatý Zákon trpím. Milému Panu Jindřichovi Škopkovi. 148

Strana 149
PŘÁTELŮM V KOSTNICI List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, okolo 13. června 1415 A přece měl Hus ještě jednu velkou naději. Nechtěl a ne- mohl věřit, že by se Zikmund k němu zachoval tak nešle- chetně. Měl přece jen jeho královské slovo, že se vrátí domů, ať tak, či onak, ať očištěn, či odsouzen. Proto znovu žádá, aby přátelé připomněli králi jeho sliby. Petrovo jednání schvaluji. Listy jeho neschovávám, nýbrž hned je ničím. Neposílejte mi svazků sexter- nových, neboť se bojím velkého nebezpečenství pro posla a jiné osoby. Znovu prosím pro Boha, aby všichni páni, kteří tu jsou, poprosili krále o poslední slyšení, neboť on sám řekl na koncilu, že mi bude dáno slyšení co nejdříve, abych stručně odpověděl písemně. Bude to velká hanba, nedostojí-li svému slovu. Myslím však, že jeho slovo je tak stálé, jako slib o bezpečném průvodu, o němž mi řekli v Čechách, abych se vystříhal jeho bezpečného průvodu. A jiní řekli: »On sám tě vydá nepřátelům.« Pan Mikeš Di- voký mi řekl před mistrem Jesenicem: »Mistře, věz zajisté, že budeš odsouzen.« Myslím, že znal úmysl králův. Soudil jsem, že má pochopení pro zákon Boží a pro pravdu, však již vidím, že ho má málo: dříve mne odsoudil než moji nepřátelé. Kdyby se byl aspoň zachoval jako pohan Pilát, jenž vyslechnuv žaloby, řekl: »Žádné viny nenalézám na tomto člověku.« Nebo kdyby byl aspoň řekl: Hle, já jsem mu dal bez- pečný list. Nechce-li se tedy podrobiti rozhodnutí koncilu, pošlu ho zpět králi českému s vaším nálezem a svědectvími, ať ho sám rozsoudí se svým duchoven- stvem. Vždyť tak mi to ohlásil skrze Jindřicha Lefla 149

Strana 150
a skrze jiné, že mi chce zjednati dostatečné slyšení a kdybych se nepodrobil, že mne chce poslati bezpečně zase zpět. 150

Strana 151
MISTRU MARTINOVI Z VOLYNÉ List latinský V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 16. června 1415 V listech do Prahy se už neobjevují ani stopy naděje. Čte- me jen poslední slova rozloučení. Listem se Hus rozloučil se svým žákem Martinem z Volyně. Jemu před odchodem do Kostnice zanechal své poslední pořízení, jemu tedy také uložil vyřídit poslední pozdravy přátelům a známým. Mistře Martine, žáku a nejmilejší bratře v Kristu! Buď živ podle zákona Kristova a pečuj o to, abys hlásal slovo Boží. Prosím tě pro Boha, nemiluj nád- herného roucha, jako jsem si je já, bohužel, oblíbil a nosil a nedával tak lidu, jemuž jsem kázal, žádný příklad pokory. Čítej rád bibli a zvláště Nový Zákon a kde nerozumíš, uchyl se ihned k vykladačům, pokud jsou ti přístupni. Varuj se důvěrných hovorů se že- nami a zvláště buď opatrný při slyšení zpovědi, abys neuvízl v osidle smilstva, neboť doufám, že jsi čistý panic, Bohu zachovaný. Neboj se zemřít pro Krista, chceš-li žíti s Kristem. Onť praví zajisté: »Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabíti.« Budou-li na tebe dorážeti. žes byl mým stoupencem, rci: »Doufám, že mistr by dobrým křesťanem, co však napsal a čemu učil s vý- hradou ve školách, tomu jsem já všemu neporozuměl ani to nepročetl.« Myslím, že je tomu tak, jak pravím. Doufám však v milosrdenství Boží a v pomoc dobrých lidí, že vás propustí v pokoji, ačkoliv Páleč se svými stoupenci se zasazuje o to, aby všichni moji přívrženci byli odsouzeni. Věz, že je dosud živ Bůh, jenž bude moci vás všechny zachovati v své milosti, nepřátele pravdy však usmrtiti a zatratiti do pekel. Odporučuji ti, nejmilejší, své bratry, jednej s nimi, 151

Strana 152
jak rozumíš. Pozdravíš, doufám, světici Petru s Důrou a čeledí a všechny přátele z Betléma, Kateřinu, zva- nou Hus, pannu to, doufám, svatou, Jiříka, Faráře, paní na Zderaze, Michala z Prachatic, Maříka Kačera a všechny přátele pravdy, Ješkovou, pana Řehoře. všechny mistry, Jesenice, Kubu, oba dva Šimony, Mi- kuláše a Havlíka. Na knihy ať je opatrný ten, kdo je má neb bude míti. Doktory, mé bratry v Kristu milované, ševce, krejčí a písaře také pozdravuj a rci jim, aby se starali o zákon Kristův, byli pokorné mysli a neužívali vý- kladů vlastních, nýbrž svatých vykladačů. Pana Jind- řicha Lefla zvláště popros, aby dal písaři Jakubovi kopu grošů, kterou jsem mu slíbil. Pozdravuj Matěje, někdejšího Betlemitu, zvláště pak pana Matěje Chu- dého, aby se modlil za mne hříšného, dále věrného Jana Vitlina. Syny mého bratra, možno-li, veď k ře- meslu, neboť se bojím, že by, kdyby vstoupili do stavu duchovního, jej nezachovávali tak, jak by měli. Vě- řitelům, jimž jsem dlužen, zaplať tak, jak rozumíš. Upustí-li však pro Boha a z lásky ke mně od svých pohledávek, Bůh jim nadělí více. Čemukoliv dobrému ses ode mne naučil, toho dbej! Spatřil-lis co nesprávného u mne, zavrhni to a pros Boha, aby mi odpustil. Co jsi, cos byl, co budeš, vždy uvažuj! Lituj minulého, napravuj přítomné, střez se bu- doucího, to jest hříchů. Všeslitovný Bůh tě posilni se všemi výše jmenovanými bratry a s ostatními v své milosti a uvediž tě v slávu, kde, jak doufám, budeme se všichni radovati spolu, dříve než uplyne třicet let. Buď stále zdráv v Kristu Ježíši, nejmilejší bratře, se všemi, kdo milují jméno Pána našeho Ježíše Krista. Psáno v žaláři v neděli po svatém Vítu. 152

Strana 153
»OTCI« List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, kolem 20. června 1415 Mezi posledními adresáty Husových listů se objevuje ne- známý příznivec, jejž Hus nazývá »Pater - Otec«. Nelze však ani s nejmenší pravděpodobností říci, kdo se za tím označením skrývá. Jemu vyložil Hus podrobně, že nemohl odvolat, protože neměl co odvolat. Jeho slova jsou nejlepší obhajobou sebe a nejtěžší obžalobou — žalobců. Otec Všemohoucí, nejvýš moudrý a laskavý račiž udě- liti mému milovanému »otci« skrze Ježíše Krista život věčné slávy. Ctihodný otče! Velmi jsem vděčen za vaši vlídnou a otcovskou las- kavost. Neodvažuji se podrobiti sněmu podle znění mně nabídnutého jednak proto, že bych musel za- tratiti mnohé pravdy, které, jak jsem od nich slyšel nazývají pohoršlivými, jednak proto, že bych musel klesnouti na křivopřísežníka tím, kdybych odpřisáhl Doznal bych tak, že jsem hlásal bludy, čímž bych velmi pohoršil lid Boží, jenž ode mne při kázání slyšel pravý opak. Jestliže tedy svatý Eleazar, člověk Sta- rého zákona, o němž se píše v knihách Makabejských, nechtěl proti pravdě vyznati, že by byl jedl maso zá- konem zakázané, aby nejednal proti Bohu a nezane- chal tak potomkům špatného příkladu, kterak pak já, kněz Zákona nového, třebas nehodný, měl bych s těž- ším hříchem přestoupiti zákon Boží pro strach před trestem, který rychle pomine? Hřešil bych předně tím, že bych odstoupil od pravdy, za druhé, že bych křivě přísahal, za třetí, že bych dával pohoršení. Věru 153

Strana 154
je pro mne lépe zemříti, než tím, že bych se vyhýbal okamžitému trestu, upadnouti v ruce Páně a potom snad do ohně a hanby věčné. A poněvadž jsem se odvolal k Ježíši Kristu, soudci nejmocnějšímu a nej- spravedlivějšímu, a jemu poručil svou při, protož stojím k jeho rozhodnutí a nejsvětějšímu nálezu, věda, že posoudí a odmění každého člověka nikoli podle křivého svědectví a bludných rad, nýbrž podle pravdy a zásluh. 154

Strana 155
PANU VÁCLAVU Z DUBÉ A PANU JANOVI Z CHLUMU Starý překlad latinského listu U Kostnici, v žaláři u Bosáků, kolem 20. června 1415 K čtvrtému slyšení Husovu před koncilem už nedošlo. Koncil jen shrnul žalobní články a poslal je Husovi, aby se o nich vyjádřil písemně. Hus odmítl se vyjádřit, jen svým přá- telům poslal k nim stručné připomínky. Poslední naděje tedy zklamala. Potvrdilo se to i jinak. Koncil odsoudil příkře přijímání pod obojí způsobou. Je to také skoncování s jed- ním projevem »českého kacířství«. O všech těch věcech se Hus znovu rozepsal v listě pánům Václavu z Dubé a Janovi z Chlumu. Už nedoufá, jen touží, aby pravda, jím hlásaná, nebyla potlačena. Modlitba má z žádosti všeho dobrého, moji milí páni a pravdy Božie milovníci, věrní v mém zamúcení těši- telé a v pravdě Pána Christa potvrditelé, mně od Pána jako andělé Boží daní. Nemohu toho tak velmi vypraviti, kterak velmi vděčen sem z vašie stálosti a z dobroděnie, které mně okazovali ste hřéšnému, v na- ději Boží však služebníku Božiemu. Ale za to prosím, aby Pán Ježíš, milostivý náš stvořitel a vykupitel a spasitel, odplatil vám zde nynie v milosti a potom, dada věčnú radost, obdařil svým božským viděním i na věky patřením. I napomínám vás skrze milosrden- stvie Božie, abyste Zákona jeho milovníci byli a při- kázanie jeho svatá rádi slyšali a skutkem zachovávali. Prosím vás, páni moji zvláštní, pane Václave a pane Jene, již nechajíce dvořenie králóv smrtedlných, s manželkami vašimi a dietkami doma přebývajíce, Pánu Bohu služte. Nebo viete, kterak tento marný svět okolkem jde, onoho povyšuje a jiného ponižuje a povýšenému malého utěšenie popřeje a za malé ko- chánie věčnú muku a žalost odplacuje. 155

Strana 156
Již také poznati muóžte, jaké obcovánie duchov- ních, kteří se náměstky Pána Christa a svatých apoš- tolóv věrní a praví nazývají, praviece se býti cierkev svatá a svatosvatý zbor Konstanský, Duchem svatým řádně sebraný a že nemuóž poblúditi. Kterak pak po- blúdil, Jana XXIII. papeže odsúdil. Prvé před ním na kolena klekajíce padali, nohy jeho líbali a naj- světějšího nazývali, a potom naň vyznávajíce, že jest mordéř, svatokupec, kacieř, sodomský hřéšník a mnoho toho při jeho odsúzení se vypravuje. Již pak hlavu cérkve svaté odřezali a odvrhli, útočiště cierkve bez nedostatku opustili, jenž sú pravili, že každý křesťan má se k němu utiekati, neb von jest hlava cierkve svaté, ji zpravuje dokonale, a jest srdce, kteréž ji ob- živuje, a studnice bez umenšenie, a že od nie pocházie všeliká moc k nižším, k němužto každý křesťan má se utiekati. Ale já pravím, že Kristus Pán jest hlava živá cierkve, to jest vyvolených Božích, ji najlépe a na jvýborněji zpravuje, studnice života, kterýž ji dary Ducha svatého jako prameny svlažuje, od něhož jako z řeky všecky milosti Ducha svatého plynú, a obrana bezpečná a dostatečná. Ku kteréžto hlavě já hřiešný utiekám se, silnú naději maje, že mě svú pomocí po- těší a obrání i hřiechóv zbaví a z tohoto biedného života a mizerného světa do onoho věčného a blaho- slaveného pojme a přivede. I kterak jest blúdilo koncilium a zbor Konstantský, mnohé artikule z mých kněh vybírali, přidávajíc, ují- majíc, jinak pokládajíc a proměňujíc, než v pravdě po- psány sú a položeny, a tak za bludné položili a pro ně mě na smrt odsúdili. Ale já odvolal sem se k najvyš- šému súdci a k na jspravedlivějšému, a vás pohániem, abyšte mi před ním odpoviedali. Vás pak přátel všech milých prosím, varujte se falešných prorokóv, zlých 156

Strana 157
kněží svobodných a nepříkladných i všelikterakých jiných lidí scestných a bludných, ale dobrých kněží se držte, jich rádi poslouchajte, a k čemu dobrému vedú a napomínají, toho pilni buďte. O kterak bláznovstvie toho zboru Konstanského, že čtenie Pána Ježíše Krista a epištolu sv. Pavla, kterú praví, že ne od člověka, ale od Pána Krista jest vzal, sú zřejmě odsúdili, přijímanie těla a krve Božie pod obojí spúsobú lidu obecnému za blud pokládajíce a praviece, jestliže by který kněz tak z kalichu krve píti laikuóm podával, aby za bludného jmien byl pakli by toho nepřestal, tehdy aby jako kacieř od- súzen byl. O svatý Pavle, ty pravíš, že »kolikrátkoli- věk budete jésti chléb tento a kalich píti, smrt Páně pamatovati budete, ažť přijde,« totižto až do súdného dne. A oni pak pravie a za zákon sobě položili a za- vieru, že chvalitebný obyčej jest lidem přijímati pod jednú spósobú. Ale sv. Augustin die, že obyčej pravdě má postúpiti a místo dáti, budiž pak kterakkoli dlúhý a zastaralý. Protož vy, milí Čechové, držte se pravdy a čtenie Pána Krista, a pravda vás vysvobodí, Ježíš, pán na věky požehnaný Amen. Dán v Konstancí v žaláři, po sv. Janu Křtiteli Božiem anno domini 1415. 157

Strana 158
PŘÁTELŮM V KOSTNICI List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, dne 21. června 1415 O příčině, proč se neodpřisáhl článků, které mu byly před- loženy, píše Hus znovu svým přátelům v Kostnici. Už ne- doufá, jen čeká — na smrt. Ve jménu Ježíše Krista je můj konečný záměr ten, že nechci uznati za bludné články, které mi připisují falešní svědkové, poněvadž odpřisáhnouti znamená doznati, že jsem držel bludy nebo blud, od nich ustou- piti a zastávati pravý opak. Však Bůh ví, že jsem nikdy nekázal oněch bludů, které vymyslili, nejednu pravdu ubrali a klamů přidali. Kdybych však věděl o některém ze svých článků, že odporuje pravdě, velmi rád bych jej opravil, odvolal a učil bych a kázal jeho opak. Ale myslím, že žádný neodporuje zákonu Kristovu a výrokům svatých doktorů, ač oni sami nazývají ten, který se jim nelíbí, pohoršlivým nebo bludným. Proto ať by byl jakýkoliv křivý smysl v některém z mých článků podle mého úmyslu, toho se odříkám a poddávám se všemocnému a nejlepšímu Mistru k nápravě, spoléhaje na jeho nekonečné milo- srdenství, že on sám mne přelaskavě očistí od mých tajných hříchů. Děkuji všem pánům rytířům a vladykům království Českého, zvláště králi Václavovi a paní králové, mé milé paní, že mne milovali, laskavě se ke mně chovali a pečovali o mé osvobození. Děkuji též králi Zikmun- dovi za vše dobré, co mi prokázal. Děkuji všem pá- nům českým a pánům polským, kteří se vytrvale a pevně zasazovali o pravdu a o mé vysvobození. Jim všem přeji spasení, nyní v milosti a pak ve slávě 158

Strana 159
věčné. Milostivý Bůh nechť provází váš život na cestě do Čech ve zdraví duševním i tělesném, abyste tam sloužili Kristu králi a došli do života slávy. Pozdravujte všechny přátele, jichž nemohu vypi- sovati a kdybych některé jmenoval a jiné nikoli, zdálo by se jim, že jsem přijímač osob. Ti pak, jichž bych nejmenoval, myslili by, že jich nejsem pamětliv nebo že jich nemiluji tak, jak bych měl. Psal jsem to v ža- láři, v okovech, v pátek před svátkem svatého Jana Křtitele. Mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, kte- réžto naděje mne nikdy nemohl dábel zbaviti a ne- zbaví s pomocí Otce, Syna a Ducha svatého na věky věkův požehnaného. Amen. 159

Strana 160
KAZATELI HAVLÍKOVI List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 21. června 1415 Do posledních dnů Husova života zasáhly zprávy z domova, mluvící o rozkolu mezi jeho přívrženci. Rozkol byl způsoben Jakoubkovým požadavkem přijímání z kalicha. Hus se již jednou vyjádřil o otázce kalicha (4. ledna 1415 v listě Janovi z Chlumu, zde na str. 122), avšak opatrně. Nyní, kdy koncil o přijímání pod obojí rozhodl, nikoli nestranně, a kdy se Hus nepotřeboval ohlížet ani na své přátele, ani na sebe, postavil se za Jakoubkův požadavek bez výhrady. Přijímání pod obojí doporučil také svému nástupci v Betlémě, knězi Havlíkovi, jenž později pro neshody v otázce kalicha od strany Husových přívrženců odpadl. Nejmilejší bratře, mistře Havle, kazateli slova Božího! Nezbraňuj svátosti kalicha Páně, kterou ustanovil Kristus sám i skrze apoštola, neboť žádné písmo tomu neodporuje leč toliko zvyk, který, tuším, se zakořenil z nedbalosti. Nedržme se však zvyku, nýbrž Kristova příkladu a pravdy! Sněm pak již, opíraje se o zvyk, odsoudil přijímání z kalicha u lidu obecného jako blud a (nařídil), aby ten, kdo by je zaváděl, kdyby nezmoudřel, byl trestán jako kacíř. Hle, kterak zloba odsuzuje Kristovo ustanovení jako blud! Prosím pro Boha, neodporuj již mistru Jakoub- kovi, aby nenastala roztržka mezi věrnými, z níž se raduje ďábel. Také se připrav, nejmilejší, na utrpení při přijímání a podávání kalicha, stůj statečně při pravdě Kristově, zanech marného strachu a posiluj jiné bratry v evangeliu Pána Ježíše Krista. Důvody pro přijímání z kalicha, které jsem vypsal v Kostnici, myslím, ti odevzdají. Pozdravuj věrné Kristovy. Psal jsem v okovech, v předvečer svátku desíti tisíc rytířů. 160

Strana 161
Posledních vybraných deset listů, jež Mistr Jan Hus rozeslal z kostnického vězení svým přátelům v Kostnici i doma, jsou projevem muže, jenž ztratil naději na tento bídný pozemský život, znešvařený hříchem a ztrpčený nástrahami nepřátel, ale za nic si nedal vzít víru v život věčný, o němž byl pře- svědčen, že mu bude odměnou za neochvějné hájení pravdy Boží. Hus ztratil naději na život, ale neztratil víru v člo- věka. Proto jeho mysl zalétala k přátelům, k věrným prů- vodcům do Kostnice, k věrným posluchačům betlémským i k oddaným žákům. Proto se jeho starost přesunula s vlastní věci, se starosti o vlastní život, na péči o zdar věci, o du- chovní zdar národa. 161

Strana 162
PANU JANOVI Z CHLUMU List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 23. června 1415 Nejdražší příteli! Vězte, že mi Páleč radil, abych toho nedbal, že, od- přisáhnu-li, bude to pro mne hanbou, nýbrž abych uvážil, co dobrého by mi z toho vzešlo. Řekl jsem mu: »Býti odsouzen a upálen je potupnější než odpřisáh- nouti, jakž tedy se bojím potupy? Ale poraďte mi, co vy byste dělal, kdybyste si byl určitě vědom, že jste nedržel bludů, vám přičítaných? Chtěl byste odpři sáhnouti?« Odvětil: »Je to těžké« a dal se do pláče. Mluvili jsme o mnohém jiném, což jsem vytkl. Michal, chudý člověk, byl několikrát před žalářem s členy komise a když oni byli u mně, řekl jim: »S milostí Boží již brzo upálíme toho kacíře, kvůli němuž jsem již vydal mnoho zlatých.« Věztež však, že jsem to ne- napsal proto, že bych se chtěl na něm pomstíti, neboť jsem přenechal pomstu Bohu a oroduji zaň vroucně u Boha. Znovu vás napomínám, abyste byli opatrni s listy. Michal také způsobil, že nepouštějí již nikoho před vězení, ba ani ne manželky strážných. Ó svatý Bože, jak široko rozestřel Antikrist svou moc a krutost! Leč doufám, že jeho moc bude ukrácena a jeho nepravost ještě více obnažena před věrným lidem. Všemohoucí Bůh posílí srdce svých věrných, které vyvolil před stvořením světa, aby přijali nevadnoucí korunu slávy. Nechť zuří Antikrist jak chce, nezvítězí nad Kristem, jenž ho »usmrtí«, jak praví apoštol, »dechem úst svých«. A tu »vysvobozeno bude stvoření od služby porušení v svobodu slávy synů Božích« dí 162

Strana 163
apoštol a dodává: »My sami sobě lkáme, očekávajíce vyvolení synů Božích, vykoupení těla svého.« Velmi mne utěšuje ono slovo našeho Spasitele: »Blahosla- veni budete, když vás budou lidé nenáviděti a když vás vyobcují a haněti budou a vyvrhnou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka. Radujte se a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá v nebesích.« Dobrá to, ano nejlepší útěcha, avšak těžká, ne snad k pochopení, nýbrž k plnému podstoupení, to jest, abychom se ra- dovali v oněch protivenstvích. Onoho pravidla držel se s jinými apoštoly Jakub, jenž praví: »Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná poku- šení upadáte, vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost. Trpělivost pak má dokonalý skutek.« Je jistě těžko radovati se nezkaleně a úplnou radost po- ciťovati v rozličných pokušeních. Snadno se to řekne a vykládá, ale těžko se to splní. Vždyť i nejtrpělivější a nejstatečnější rytíř, ačkoliv věděl, že třetího dne vstane a že přemůže svou smrtí nepřátele a vyvolené vykoupí ze zatracení, zarmoutil se v duchu po poslední večeři a řekl: »Smutná jest duše má až k smrti.« Evangelium o něm praví, že se počal chvěti, rmoutiti se a teskniti, až když posléze upadl do smrtelných úzkostí, byl posílen od anděla. »A učiněn jest jeho pot jako krůpěje krve kanoucí na zemi.« Avšak přece, ač byl tak zkormoucen, řekl svým věrným: »Nermutiž se srdce vaše aniž strachuj.« Nermutiž se pro mou krátkou nepřítomnost aniž se strachuj ukrutnosti zu- řivců, poněvadž i mne na věky míti budete i krutost zuřivců přemůžete. A proto jeho rytíři, vzhlížejíce k onomu vůdci a králi slávy, bojovali velký boj. Prošli ohněm a vodou a byli zachráněni, přijali pak korunu od Pána Boha, o níž řekl Jakub ve svém listě: »Blahoslavený muž, 163

Strana 164
který snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Bůh těm, kdož ho milují.« Té koruny, jak pevně doufám, učiní mne účastným Pán spolu s vámi, nadšení milovníci pravdy, spolu se všemi, kdož pevně a vytrvale milují Pána Ježíše Krista, jenž za nás trpěl, zůstaviv nám příklad, aby- chom následovali jeho šlépějí. On sám musel trpěti, jak o sobě svědčí, i my musíme trpěti, aby trpěly údy spolu s hlavou, jakož praví: »Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj a následujž mne.« Ó nejmilostivější Kriste, táhni nás slabé za sebou, neboť tě nemůžeme následovati, nepřitáhneš-li nás ty sám. Dej nám ducha statečného, aby byl po- hotově a bude-li tělo slabé, tvá milost nás předcházej, provázej i následuj, neboť bez tebe nemůžeme ničeho dokázati a zvláště pro tebe jíti na ukrutnou smrt. Dejž nám ducha hotového, srdce neohrožené, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom pro tebe trpělivě a s radostí nasadili svůj život. Psáno v žaláři v okovech, v předvečer sv. Jana Křtitele, jenž byl v žaláři a v okovech sťat, protože káral nepravost. On račiž za nás prositi Pána Ježíše Krista. 164

Strana 165
PŘÁTELŮM V KOSTNICI List latinský V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 25. června 1415 Ustavičně vás varuji pro Boha, abyste listy nikomu neukazovali a nedávali jich na veřejnost, neboť se obávám, že by vzniklo nebezpečí pro leckoho z vás. Buďte opatrni v řečech a skutcích. Zůstane-li tu Vít, musí být velmi opatrný. Velmi jsem se zaradoval, když jsem slyšel, že přišel můj milostivý pán. Náš Spasitel vzkřísil Lazara z mrtvých po čtyřech dnech, když již páchl hnilobou, Jonáše zachoval na živu v útrobách velryby tři dny a znovu jej poslal kázati, Daniele vysvobodil z jámy lvové, aby napsal pro- roctví, tři mládence zachránil před plamenem pece ohnivé, osvobodil Zuzanu již odsouzenou a na smrt jdoucí: proč by ještě nemohl vysvoboditi ze žaláře a smrti mne ubožáka, bylo-li by to k jeho slávě, k pro- spěchu věrných a k mému lepšímu? Není ukrácena moc jeho, jenž vyvedl ze žaláře pomocí anděla Petra, který měl býti již veden na smrt v Jerusalémě, takže spadly okovy s rukou jeho. Vždy však staň se jeho vůle, nechť se na mně naplní pro jeho slávu a pro mé hříchy. Jakýsi doktor mi řekl, že vše je pro mne dobré a dovoleno, nechť učiním cokoliv, podrobuje se koncilu a dodal: »Kdyby koncil řekl, že máš pouze jedno oko, třeba bys měl dvě, musil bys vyznati s koncilem, že je tomu tak.« Já jsem mu odpověděl: »I kdyby mi to tvrdil celý svět, já, maje rozum, jehož nyní užívám, nemohl bych to tvrditi bez odporu svědomí.« Po delší rozmluvě ustoupil od onoho výroku a pravil: »Pravda, nedal jsem příliš vhodný příklad.« Pán je se mnou jako udatný bojovník. »Hospodin 165

Strana 166
je světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hos- podin síla života mého, kohož se budu strašiti?« Často ho vzývám v těchto dobách onou antifonou: »Pane, násilí trpím, odpověz za mne, nevím, co mám říci ne- přátelům svým!« Pán s vámi! 166

Strana 167
PŘÁTELŮM V ČECHÁCH List český V Kostnici, v žaláři u Bosáků, 24. června 1415 Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným, jenž Boha a jeho Zákon milují i budú milovati, žádost svú vzkazuji, aby v pravdě přěbývali, v milosti Boží prospievali a až do smrti statečně stáli. Najmilejší! Napomínám vás, abyste sě nelekali, ani sě ustrašiti dali proto, žeť sú mé kniežky k upálení odsúdili. Po- mněte, žeť sú svatého Jeremiáše prorocstvie, kteréž jesti Pán Bóh kázal psáti, spálili, a však sú toho což jest prorokoval neušli, nebo po spálení kázal jemu Pán Bóh túž řeč a ještě viece přidav, popsati. Jakož se stalo on pravil, sedě u vězení a svatý Baruth psal, jenž byl jeho písař; to psáno jest v jeho kněhách v třicáté šesté a ve čtyrydcáté páté kapitulách. Také v kněhách Machabejských psáno jest, že sú spálili Zákon Boží, ty, kteříž sú Zákonu Božímu učili, mučili Potom svaté v Novém Zákoně pálili sú i s knihami Bo- žieho Zákona. Také kardinálové tupili sú a pálili kněh svatého Rehoře, jenž slovú Moralium, a chtěli sú vše- chny spáliti, ale Pán Buóh skrze jediného jeho žáka Petra ochránil jest. Také svatého Jana Zlatoustého zbor kněžský dvój za kacieře jest potupil, a však Pán Bóh jich lež po smrti svatého Jana jest ukázal. Tyto věci majíce přěd očima, nedajte sebe uhro- ziti, aby, což sem psal, nečtli aneb aby jim své knihy dali k upálení. Pomněte, co jest nám Špasitel milo- srdný na výstrahu pověděl ve čtení svatého Matúše v kapitole dvadcáté čtvrté, že před súdným dnem 167

Strana 168
bude tak náramné trápenie, že od počátka světa ne- bylo, ani potom bude tak veliké, že by to mohlo býti, i vyvolení uvedeni byli by v blud; ale budúť dnové ukráceni pro vyvolené. To pamatujte, najmilejší, stójtež pevně; nebť dou- fám Pánu Bohu, žeť sě vás škola Antikristova lekne a necháť vás u pokoji, a zbor z Konstancie do Čech nepřijde. Neb mám za to, žeť mnozí z toho zboru zemrú, nežli na vás knih dobudú, a z toho zboru roz- letieť sě jako čápie po světě, a kdyžť zima přijde, poznajíť, coť sú v létě učinili. Znamenajtež, žeť sú svú hlavu za kacieře potupili. Nu odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že papež jest Bóh zemský, že nemóž hře- šiti, že nemóž svatokupčiti, jako pravie juristi, že papež jest hlava všie cierkve svaté, jižto velmi dobře zpravuje, že on jest cierkve svaté hlava, jíž živí du- chovně, že on jest studnice, z niež všecka moc teče a dobrota, že on jest slunce cierkve svaté, že on jest útočiště bez nedostatka, k němuž každý křesťan musí sě utiekati. Aj již jest ta hlava sťata, Buoh zemský svázán již jest v hřieších ohlášen, již jest studnice přěschla, sluncě zatměno, srdce vytrženo a útočiště z Konstancie uteklo a již zavřěno, aby nižádný se k němu neutiekal. Sbor ho potupil za kacieře, že jest odpustky a biskupstvie a jiné obroky prodával; a ti sú jeho odsúdili, z nichž mnozí sú od něho kupovali a druzí mezi jinými kupčili. Tu jest byl Jan biskup Litomyšlský o pražské arcibiskupství tržil, ale jiní sú jeho překúpili. O proč sú prvé břevna z oka svého ne- vyvrhli. Však jich právo die: »Jestliže by kto kterého dóstojenstvie penězi dobyl, aby jeho byl zbaven. Aj prodavači, kupci i litkupníci neb přímluvčie poha- něni buďte. Svatý Petr pohaněl jest Šimona a proklel, že jest chtěl dar ducha svatého za penieze kúpiti; 168

Strana 169
tito prodavače sú pohaněli a prokleli, a sami kupci a litkupníci sú ostali a také prodávají doma. V Kon- stancí biskup, jenž jest kúpil, a druhý, jenž jest pro- dal, a papež od svolenie penieze vzal. Též jest i v Če- chách, jako vám jest svědomě. Ó by Pán Ježíš byl řekl v sboru. Ktož z vás jest bez hřiechu svatokupec- kého, ten potup Jana papeže. Zdá mi sě, že by jeden po druhém byl vyběhl. I proč sú pak před ním klekali, jeho nohy líbali a najsvětějšicho otce jej nazývali. vědúc, že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník, jakož sú naň ty hřiechy vynesli? Proč sú jeho kardinálové ku papežství volili, vedúce, že jesti tak zlý, mordéř, že zabil jest najsvětějšieho otce? Proč sú jemu pře- pustili svatokupčiti, když jest byl papežem, jsúce rádci proto ustavení, aby dobře radili? I zdali ti nejsú vinni, jenž sú sami s ním svatokupčili? Proč, dokud jest neutekl z Konstancie, nižádný nesměl jemi nic řéci, než najsvětější otec! Ještě báli sú sě. Ale když ho ruka světská popadla z Božieho přepuštěnie aneb vóle, tehdy sú se spikli, vymluvivšě, aby nikoli nebyl puštěn. Jistě již se zlost a ohavnost i hanba Antikris- tova oznámila na papeži i na jiných v sboru. Již věrné slúhy Boží mohú znamenati z řeči svého Špasitele, co jest mienil, řka: »Když uzříte ohavnost na miestě zpustilém, jenž jest prorokoval Daniel, kto čte, ro- zoměj.« Ohavnost veliká jestiť pýcha, lakomstvie, svatokupectvie; na miestě zpustilém, to jest v dósto- jenstvie, jenž jest pusto od pokory a od jiných ctností, jakož zřějmě vidíme od těch, jenž držie úřad a dósto- jenstvie. Ó by bylo lze popsati zlosti, aby věrné slúhy sě jeho střiehli. Rád bych, ale dúfám Pánu Bohu, že dá po mně jiné, statečnější, i že životóv k smrti pro pravdu Pána Ježíše Krista, jenž dá vám i mně věčnú radost Amen. 169

Strana 170
PANU JANOVI Z CHLUMU A PANU VACLAVU Z DUBÉ List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 26. června 1415 Moji nejlaskavější dobrodinci a obráncové pravdy! Napomínám vás pro útroby Ježíše Krista, abyste již za- nechali marností tohoto světa a sloužili věčnému králi Kristu Pánu. »Nedoufejtež v knížatech, v synech lid- ských, v nichž není vysvobození,« ježto lživí a klamny synové lidští dnes jsou, zítra zahynou, Bůh však trvá na věky. Máť on služebníky, nikoliv pro svou potřebu nýbrž svým ku prospěchu, jimž co slíbí, drží, co dáti přislíbí, splní, nikoho neklame bezpečným průvodem, žádného věrného služebníka od sebe neodhání, neboť praví: »Kdež jsem já, tuť i můj služebník bude.« Onen pán činí kteréhokoliv svého sluhu pánem všeho svého jmění, dávaje jemu sebe sama a všechno s sebou, aby měl všechno bez všelikého zármutku, strachu. ano bez jakéhokoliv nedostatku, raduje se se všemi svatými neskonalou radostí. »Blaze služebníku tomu, kteréhož přijda Pán, nalezl by a on bdí.« Blahosla- vený sluha, kterýž přijme s radostí onoho krále slávy. Tomu králi tedy služte, milovaní páni, a on vás, dou- fám, doprovodí nyní do Čech ve své milosti za vašeho zdraví a pak do věčného života slávy. Buďte zdrávi! Myslím, že tento můj list pro vás je poslední, pro- tože zítra, jak soudím, budu v naději Ježíše Krista očištěn od hříchů hroznou smrtí. Co mne potkávalo této noci, nemohu vypsati. Zikmund jednal ve všem podvodně. Kéž ho Bůh ušetří, a to jen kvůli vám! Vy sami jste slyšeli jeho výrok. Prosím, nemějte žádného podezření o věrném Vítovi. 170

Strana 171
VŠEM VĚRNYM ČECHUM List český U Kostnici, v klášteře u Bosáků, 26. června 1415 Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným Čechóm, kteřížto Boha milují a budú milovati, žádost svú i modlitbu nestatečnú vzkazuji, aby v milosti Boží přebývali. Věrní v Pánu Bohu milí křesťané! Ještě mi jest v mysl to padlo, aby znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý a vší ohavnosti plný potupil jest kniežky mé české, jichž jest ani slyšel, ani viděl, a když by je slyšel, tehdy by jim nesrozuměl. Nebo v tom sboru byli sú Vlaši, Francúzsi, Engliši, Hys- pani, Němci a jiní jiných jazykóv, jediné leč by jim co rozuměl Jan biskup Litomyšlský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové, nabadači, s kapitolú pražskú i vyše- hradskú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy Božie i našie země České, jižto já mám v naději Božie za zemi na jlepší viery, znamenaje žádost k slovu Božiemu a obyčejóv. Ó byste viděli ten sbor, jenž sě nazývá sborem naj- světějším a že nemóž poblúditi, zajisté spatřili by ohavnost velikú. O němž sem slyšel obecně ot Švábov, že Konstancie neb Kostnice, jich město za třidceti let nezbude hřiechóv, které jesti napáchal ten sbor v je- jich městě. A řku viece, že sú sě všichni pohoršili tiem sborem, a plvali sú druzí, vidúce ohavné věci. A jáť vám pravi, že když sem stál před tím sborem, že první den, spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řekl sem hla- sitě, když sú všichni mlčeli: »Mněl sem, by větší po- 171

Strana 172
ctivost, dobrota a lepší řád byl v tomto sboru než jest.« Tehdy najvyšší kardinál řekl jest: »Kterak mluvíš? Na hradě si pokorněji mluvil.« A já sem odpověděl, řka: »Neb na hradě proti mně žádný ne- křičel, ale tuto všichni křičíte.« A poněvadž takým neřádem šel jest ten sbor, jenž jest viece zlosti učinil než dobroty, věrní a v Pánu Bohu milí křesťané, nedajte sebe uhroziti jich po- výšením, jenž doufám Pánu Bohu, žeť jim to nepro- spěje. Oniť sě rozletie jakožto motýlové, a jich usta- venie staneť jako pavučina. Měť sú chtěli ustrašiti, ale nemohliť sú Božie pomoci ve mně přemoci. Písmem sú proti mně nechtěli jíti, jakož sú slyšeli páni milos- tiví, jenž sú stáli statečně podlé pravdy, odváživše sě všie hanby, Čechové, Moraváci i Poláci, a však zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu. Neb sú ti stáli, jenž král Zygmunt sám pustil v sbor, a slyšeli sú, že když sem řekl: »Žádám naučenie, psal-li sem co zle, chciť naučen býti.« Tehdy kardynál najvyšší řekl jest: »Poněvadž chceš naučen býti, toť naučenie: máš odvolati, jakož padesát mistróv Písma svatého nalezlo jest.« Aj krásná naučenie! Tak by svatá panna Katheřina, dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jesu Krista, protože paddesát mistróv proti nie jest bylo. Ale stála jest drahá dievka až do smrti a mistry jest ku Pánu Bohu přivedla, jichž já hřiešný nemohu přivésti. Totoť vám píši, aby věděli, žeť sú nižádným pís- mem ani kterými dóvody mne nepřemohli, než lstí sú mě hledali a hrózami, aby mě navedli k odvolání a k odpřísežení. Ale milostivý Pán Bóh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú i jest i, doufám, bude se mnú do skonánie a zachová mě v své milosti až do smrti. Psán list v středu po svatém Janu Křtiteli v žaláři 172

Strana 173
v okovách v čekání smrti, a však pro tajemstvie Božie nesmiem řéci, by to byl list mój poslední. Neb ještě Pán Bóh všemohúcí móž mě zprostiti. 173

Strana 174
PRAŽSKÉ UNIVERSITĚ List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 27. června 1415 Ctní a v Ježíši Kristu nejvýš milovaní mistři, baka- láři a studenti pražské university! Napomínám vás při samém nejmilostivějším Ježíši, abyste se vespolek milovali, snažili se vymýtiti roz- koly a dbali především cti Boží. Buďte pamětlivi, kterak jsem vždy usiloval přivésti prospěch univer- sity ke cti Boží, kterak jsem se trápíval nad vašimi sváry a výtržnostmi a kterak jsem chtěl náš přeslavný národ shromážditi v jedno. A hle, jak velmi mi zhořkl v některých mně nejmilejších, za něž bych byl na- sadil život! Skličují mne urážkami, potupami a po- sléze i hořkou smrtí. Odpustiž jim Všemohoucí Bůh, neboť nevědí, co učinili. Upřímným srdcem za ně prosím, aby jich ušetřil. Ostatně, milovaní v Kristu Ježíši, stůjte v poznané pravdě, která nade vším vítězí a mocná je až na věky. Vězte také, že jsem žádný článek neodvolal ani ne- odpřisáhl. Koncil chtěl, abych prohlásil o všech a o kterémkoliv jednotlivém článku, vytaženém z mých knížek, že je křivý. Nechtěl jsem tomu, leč by z Písma ukázali, že je křivý. Pročež kterýkoli článek by měl křivý smysl, zříkám se ho a poroučím jej nápravě Pána Ježíše Krista, jenž zná mé upřímné smýšlení a nevykládá ho v postranním smyslu, k němuž já ne- směřuji. Vás pak také napomínám v Pánu, abyste za- vrhli každý křivý smysl, pokud byste jej mohli v ně- kterém z oněch článků postihnouti, leč vždy bez po- rušení pravdy, která byla jeho cílem. Modlete se za mne k Bohu a pozdravte se vespolek ve svatém pokoji! 174

Strana 175
Mistr Jan Hus v okovech a v žaláři, již stoje na břehu tohoto života, očekávaje nazejtří hroznou smrt, kteráž, jak doufám, očistí mé hříchy. Neshledávám na sobě z milosti Boží žádného kacířství, ježto vyzná- vám z celého srdce každou uvěření hodnou pravdu. Psáno ve čtvrtek v předvečer svatého Petra. Prosím vás, milujte Betlém a ustanovte na mém místě Havla, doufámť, že Pán je s ním. Poroučím vám Petra z Mladoňovic, svého nejvěrnějšího a nej- stálejšího utěšitele a posilovatele. 175

Strana 176
PŘÁTELŮM V ČECHÁCH List český U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 27. června 1415 Bóh s vámi! Měv veliké domněnie z mnohých příčin, psal sem, jako bych měl zajtra skonati. Již opět, znamenav pro- dlenie smrti, píšiť vám, milostiví a věrní přietelé v Pánu Bohu, ještě, abych svú vděčnost ukázal, do- kavad nejdéle mohu, maje vždy utěšenie, že mohu k vám mluviti po lístku. A pravím vám, že Pán Bóh vie, proč prodlévá mú smrtí i mého milého bratra Mistra Jeronyma, o němž mám naději, že svatě umře bez vinny a že statečněji sě má i trpí, nežli já ne- statečný hřiešník. Dal nám Pán Bóh dlúhý čas, aby- chom lépe své hřiechy spamatovali a jich statečněji želeli; dal nám čas, aby dlúhé a veliké pokušenie sňalo hřiechy veliké a přineslo utěšenie; dal nám čas, abychom pamatovali svého krále, Pána Boha Ježíše Boha milosrdného hrozné pamatovánie jeho pohaněnie a smrt ukrutnú jeho vážili a proto mileji trpěli a abychom také pomněli, že nenie s hódov jíti tohoto světa na hody onoho světa, abychom pamato- vali, že skrze mnohá utrpenie světí sú vešli v králov- stvie nebeské; někteří po kusu řezáni, jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní za živa dřeni, za živa pohrabáni, kameno- váni, křižováni, jiní mleni mezi žernovy, jiní mlá- ceni koňmi, jiní topeni, jiní páleni, jiní kleštěmi po kusu trháni, prvé pohaněni, žalařováni, biti, okováni a kto móž všecky muky vypsati, které sú v Novém i v Starém zákoně světí trpěli pro pravdu Boží, a zvláště ti, jenž sú kněžskú zlost tresktali a proti nie kázali. A divná věc bude, ktož nynie neutrpí, bude-li 176

Strana 177
státi statečně proti zlosti a zvláště proti kněžské, jenž sebe nedá dotknúti. A již sem tomu rád, že sú mé kniežky musili čísti, v nichžto jest zlost jich otevřena. A viem, že sú je pilnějé přečtli, než svaté čtenie, chtiece bludy nalézti. Dán list ve čtvrtek před vigilií svatého Petra u večer v žaláři v čekání smrti. 177

Strana 178
PETRU Z MLADONOVIC List latinský V Kostnici, v žaláři u Bosáků, po 16. červnu 1415 Neodvažuji se říci směle, jako svatý Petr, že se nikdy nepohorším nad Kristem, i kdyby se všichni nad ním pohoršili, neboť má horlivost a statečnost je nesrov- natelně slabší než jeho, Petrova. Mne zajisté dosud nikdy nenazval Kristus výslovně blahoslaveným, aniž mně přislíbil tak veliké dary, doléhá pak na mne pro- tivenství těžší, zavilejší a s více stran. Proto dím, že maje naději v Krista Ježíše, jsem odhodlán, až usly- ším návrh odvolání, setrvati v pravdě až do smrti s pomocí svatých a vaší. Utrpí-li pan Jan škodu proto, že při mně setrvává, postarej se mu, milý Petře, až přijdeš domů, o ná- hradu u minemistra a jeho choti, kteří to upřímně slíbili a u jiných přátel, které zná můj žák Farář. Zbyl-li nějaký kůň, má i s vozem zůstati panu Janovi. Tobě pak opatří mistr Martin, je-li živ, nebo mistr Křišťan, na něhož spoléhám, čtyři nebo spíše deset kop grošů. Věz, že není peněz, jimiž bych já chtěl vyvážiti tvou tak vřelou, pevnou a věrnou lásku k pravdě, tvou službu a útěchu, kterou jsi mi poskytl v mých strastech. Bůh budiž tvá velká odplata, neboť já nemám, čím bych ti odplatil. Kdyby mi bylo do- přáno žíti zase v Praze, chtěl bych se s tebou sdíleti o všechno nejinak, než jako s vlastním bratrem a ještě štědřeji. Vždyť můj návrat do Prahy není ne- možný podle milosti Páně. Netoužím po něm leč jen podle vůle Páně, jenž jest v nebesích. Nevím, komu připadne viaticus, který jsem odkázal mistru Marti- novi, mám jej stále u sebe. S knihami naložte tak, 178

Strana 179
jak jsem psal mistru Martinovi, ty pak dostaneš ně- které spisy Viklefovy, které se ti budou líbiti. Největší starost mám teď o naše bratry, kteří, mys- lím, budou nyní souženi, nepřiloží-li Bůh své ruky. A bojím se, že se mnozí pohorší. Stále ještě prosím, pozdravuj všechny české a polské pány co nejsrdeč- něji a poděkuj jim, především panu Václavovi z Dubé a Janovi z Chlumu. Prosím je, aby přišli na slyšení. Buď zdráv v Kristu Ježíši! 179

Strana 180
PŘÁTELUM V KOSTNICI List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 5. července 1415 Zítra o šesté hodině mám odpovídati: předně, chci-li prohlásiti, že kterýkoliv článek, vyňatý z mých spisů, je bludný, že jej odvolávám pod přísahou a že budu kázati opak; za druhé, chci-li vyznati, že jsem kázal ony články, které byly potvrzeny od svědků, za třetí, že je odvolávám pod přísahou. Přivede-li Bůh ve své milosti krále k slyšení, byl bych rád, aby slyšel, jaká slova vložil přelaskavý Spasitel do mých úst. Kdyby mi dali péro a papír, odpověděl bych, doufám, s po- mocí Boží písemně: Já Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, nepřipouštím, že kterýkoliv článek, vytažený z mých spisů, je bludný, abych nezavrhl učení svatých doktorů, zvláště blahoslaveného Augustina. Za druhé, nechci vyznati, že jsem tvrdil, kázal a držel články, které mi přisoudili falešní svědkové. Za třetí, nechci odpřisáhnouti, abych nepřísahal křivě. Pro Boha, chovejte mé listy opatrně a dbejte, aby stejně opatrně byly dopraveny do Čech, aby z toho nevznikla velká nebezpečenství pro zúčastněné osoby. Kdybych již nepsal vaší lásce pro nějakou příhodu, zachovejte mne se všemi přáteli v paměti a modlete se, aby mi dal Bůh vytrvalost spolu s mým bratrem v Kristu milovaným, mistrem Jeronymem, myslímť, že i on podstoupí smrt, jak jsem vyrozuměl od zá- stupců koncilu. 180

Strana 181
PŘÁTELŮM V ČECHÁCH List český U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 5. července 1415 Bóh s vámi, a rač vám dáti odplatu věčnú, že ste mi mnoho dobrého činili. Ještě pro mě, ač snad mrtvého na těle, panu Janovi, věrnému a statečnému rytíři a mému dobrému dobrodějci, nedajte škodnu býti, prosímť pro Pána Boha, milý pane Petře minemejstře a paní Anno! Také prosím, aby dobře živi byli a Boha poslúchali, jakož ste slýchali. Králové, mé mi- lostivé panie, děkujte ote mne všeho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přá- telóv, jichž nelze jest popsati. Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti skoře sě shledány s jeho svatú pomocí. Amen. Psán list v čakánie odsúzenie na smrt v žaláři v okovách, jež ufám, trpím pro Boží zákon. Pro Pána Boha, nedajte hubiti dobrých kněží. Mistr Hus, v naději slúha Boží. Pane Henrichu Leffl, buď dobře živ s svú man- želkú, a děkujiť z dobrodějstvie; Bóh buď tvá odplata! Věrný přieteli, pane Lidheři s paní Margretú s pa- nem Škopkem, s Mikeskú i s jinými: daj vám Pán Bóh věčnú odplatu za práci, i za jiné dobroděnstvie, které ste měli se mnú! Věrný a milý mistře Křišťane, buď Pán Bóh s tebú! Mistře Martínku, učedlníče, pomni co sem tě věrně učil! Mistře Mikuláši, kněže Petře králové a jiní mistři a kněžie, buďte slova Božieho pilni! Kněže Havlíku, kaž slovo Božie! A všech prosím, aby byli ustavični u Božie pravdě. 181

Strana 182
VEŘEJNÉ OSVĚDČENÍ VŠEMU KRESŤANSKÉMU SVĚTU List latinský U Kostnici, v žaláři u Bosáků, 5. července 1415 Poslední písemný projev Husův, psaný v předvečer smrti, je těžká obžaloba koncilu. Je to však obžaloba celé tehdejší t. zv. vzdělané společnosti, jež v neznámém kazateli z praž- ského Betléma cítí nepřítele zpátečnictví a temnoty. Já mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, žádám srdečně, aby se věřící Kristovi po mém skonání z mé smrti nepohoršovali tím, že by mne považovali za zatvrzelého kacíře a bera za svědka Ježíše Krista, pro jehož zákon jsem si přál zemříti, na paměť přá- telům pravdy píši toto: Předně, že jsem si vyhradil ve velmi častých sou- kromých slyšeních a potom ve veřejných na koncilu, že se chci podrobiti poučení, nápravě, odvolání a po- kání, budu-li poučen, že jsem něco napsal, učil nebo v odpovědi prohlásil, co by odporovalo pravdě. A že jsem častěji pokáral padesát doktorů, vybraných ze sněmu, podle jejich vlastních slov proto, že křivě vy- brali články a ani na veřejném slyšení sněmu ne- chtěli mi dáti soukromého poučení, ba ani se mnou nechtěli jednati řkouce: »Musíš se podrobiti rozhod- nutí koncilu.« A že koncil, když jsem ve veřejném slyšení citoval podle Písma slovo Kristovo nebo sva- tých doktorů, buď se posmíval, nebo tvrdil, že se ne- přípustně dovolávám doktorů. Kterýsi kardinál, nejpřednější na koncilu a od kon- cilu k tomu pověřený, ve veřejném slyšení vzal jakýsi lístek a řekl: »Hle, jeden mistr svatého bohosloví mi předložil tento důkaz, promluvte o něm.« Byl to důkaz 182

Strana 183
o bytnosti obecné, kterouž jsem připustil ve věcech božských. Potom, když on již nemohl dále, ač má pověst nejznamenitějšího doktora theologie, vyložil jsem mu o stvoření bytnosti obecné, že bytnost prvotně stvořená byla sdělena jednotlivým stvořením. Z toho on chtěl dokazovati trvání hmotného chleba, ale byv zřejmě usvědčen z neznalosti důkazů, umlkl. V zápětí na to počal to dokazovati jeden doktor anglický, ale ani on nemohl dále. Jiný pak doktor z Anglie, který mi řekl v soukromém slyšení, že Viklef chtěl celou vědu rozvrátiti, a že v každé své knize, i logické, nadělal chyb, povstal a počal dokazo- vati zmnožování těla Kristova v hostii. Když pak ne- mohl dále vésti důkaz a když mu říkali, aby mlčel pravil: »Hle, on lstivě podvádí koncil, dejte pozor aby sněm nebyl ošálen, jako se to stalo skrze Beren- gara.« A když ten umlkl, začal kdosi s křikem vyklá- dati o stvoření bytnosti obecné, ale mnozí křičeli. Já pak stoje žádal jsem, aby mi bylo dáno slyšení a řek jsem mu: »Dokazujte statečně, já rád odpovím.« A podobně ani on nemohl dále a mrzutě podotkl: »Je to kacířství.« Vědí o tom pan Václav z Dubé, pan Jan z Chlumu a Petr, jeho písař, nejvytrvalejší rytíři a milovníci Boží pravdy, jak velikému křiku, zlehčování, po- směchu a urážkám byl jsem vydán na onom shro- máždění. A proto také, když jsem byl často zahrnut takovým křikem, pronesl jsem tato slova: »Soudil jsem, že je v tomto sněmu větší slušnost, zbožnost a kázeň!« Potom poslouchali všichni, neboť král nařídil zjednati ticho. Kardinál, předsedající sněmu, řekl pak: »Na hradě jsi mluvil pokorněji.« Já na to: »Po- něvadž na mne tenkrát nikdo nekřičel, za to teď na mne všichni křičí.« Načež on: »Hle, sněm od tebe 183

Strana 184
žádá, chceš-li se podrobiti poučení.« Řekl jsem: »Chci velmi rád podle svých výhrad.« On pak pravil: »Nuže, přijmiž poučení, že doktoři prohlašují články, vy- ňaté z tvých knih, za bludné, že je máš odvolati a odpřisáhnouti to, co svědkové potvrdili.« Král pak řekl: »Hle, napíše se ti to krátce, ty pak odpovíš.« A kardinál řekl: »Stane se tak v nejbližším slyšení.« A ihned se sněm zdvihl. Bůh ví, jak veliká pokušení jsem potom vytrpěl. 184

Strana 185
JAN ŽÍŽKA Z KALICHA

Strana 186

Strana 187
SMLOUVA O PŘÍMĚŘÍ U Písku 18. listopadu 1420 Táborští hejtmané a písecká obec uzavírají příměří s panem Oldřichem z Rožmberka. My, Jan řečený Žižka z Trocnova, Chval z Machovic, Zbyněk z Buchova, Pavlík z Mutic i obec Piesecká, jistci, tímto listem obecně vyznáváme přede všemi, ktož jej uzří neb čtúce slyšeti budú, že jsme vstúpili a vstupujeme mocí tohoto listu u pravé křesťanské příměřie až do masopusta, a ten den v úterý celý s urozeným pánem Oldřichem z Rozmberka i s jeho se všemi. A to jisté příměřie slibujeme jemu sdržeti naší dobrú věrú křesťanskú i s našimi se všemi obcemi, a pod základem deset tisícuóv kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského. A my, svrchupsaní jistci i rukojmě i hajtmané z Pieska města, rychtář, burg- mistr, konšelé i všecka obec toho města podle nich i za ně společně jednú rukú nerozdielnú slibujem ty úmluvy svrchupsané pod deseti tisíci držeti. Ale že svrchupsaný urozený pán Oldřich z Rozmberka má nám držeti tyto čtyry kusy na všem svém panství: aby slovo Božie svobodu mělo; druhé, aby tělo Božie a krev jeho svatá byla dávána všem věrným, osob nevynímajíc; třetie, aby kněžská nadánie byla rušena; čtvrté, hřiechy smrtedlné na všem zboží aby stavoval což móž najdál; a to pod základem svrchupsaným. Pakli bychom nezdrželi příměřie svrchupsaného, je- hožto Bože nedaj: tehdy máme i slibujem základ svrchupsaný od napomanutie v měsíci splniti na Krumlově neb na Novém Hradě, kdež nám naši věři- telové ukáží. Pakli bychom základu svrchupsaného v měsíci nesplnili, tehdy jim dáváme plnú moc svrchu- 187

Strana 188
psaným, urozenému pánu Oldřichovi z Rozmberka neb jeho purkrabiem, aby mohli napřed nám i našim všem láti, přimlúvati, stavovati, jímati, šacovati tak dlúho, dokudž bychom jim svrchupsaného základu nevyplnili. A k tomu ke všemu na potvrzenie své jsme pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán léta ot narozenie božieho tisícieho čtyřstého a dvúdcátého, ten pondělí oktav svatého Martina. 188

Strana 189
TŘEBONSKÝM U Německého Brodu 10. ledna 1422 Po vítězství nad Zikmundem pomýšlí Jan Žižka udeřit na věrolomného Rožmberka a posílá proto do Třeboně svého plnomocníka Rybku z Lužnice. Pán Buóh všemohúcí rač býti s vámi i s námi svú svatú milostí. Bratří v pánu Bohu! Jan Žižka z hradu Kalichu, zprávce obcí České země příchylných a plnících zákona Buožieho v naději Buoží, rychtáři, purkmistru, konšelóm i obci města Třeboňského. Posielám k vám Rybku z Lužnice, uka- zatele listu tohoto, svých úmyslóv zpraveného. I žá- dámť, abyste jemu věřili, což bude s vámi mluviti nenie v téjto mieře, jako bych já sám s vámi mluvil osobně. Dán list nenie v sobotu u Německého Brodu na poli. 189

Strana 190
DOMAŽLICKÝM Na neznámém místě nejspíše v dubnu 1422 Jan Žižka, i za nejtěžších starostí státnických ochránce chudých a utištěných, přimlouvá se u Domažlických za vdovu Gutštejnovu. Pozdravenie vám od Boha Otce a Pána našeho Jesu Krista, jenž sě jest dal za naše hřiechy, a netoliko za nás, ale za vešken svět, aby nás z tohoto světa zlost- ného vysvobodil, jemuž čest a chvála na věky věkóv, amen. Žádost všeho dobrého, v Pánu Bohu bratřie milí! A vědětiť vám dávám, žeť mě jest zpravila nebošce Kučtajnova žena ze Dvorce, že jest dala schovati pe- řiny a šatstvie své tu u vás Šprochovi. Protož vás prosím, abyšte jí to propustili, což jest jejého. Jan Žižka z Kalichu, zprávce lidu táborského v naději Boží. Hejtmanóm i všie obci města Domažlického buď tento list dán. 190

Strana 191
AKT SMÍŘENÍ Na neznámém místě II. června 1422 Jan Žižka a Táborští přijímají Zikmunda Korybutoviče, ač odpůrce Tábora, za správce země České a vyhlašují obecné smíření. S boží pomocí amen! Račtež slyšeti, páni a bratřie, že my s bratřími Tá- borskými, Domažlice, Klatovy, Sušice, Piesek i jiní páni, rytieři, panoše i jiné obce, Prachatice a Horaž- děvice, kteréžto dobrovolně k nám hledie, k Chvalovi, k Buchovcovi, a nám sebe svěřili, kněze milost sme přijeli za pomocníka a za zprávci najvyššího této země. I chceme jeho milost rádi poslúchati, ve všech řádných věcech pomocni a radni býti věrně buohdá. I vás také prosíme všech, abyšte jeho milosti poslušni byli, jakož jste slíbili před Pánem Bohem. Dále také prosímeť vás, abyšte všichni ve spolek po dnešní den věrně všecky nechuti, hněvy, kyselosti, kteréžto ste mezi sebú, jakž jste živi, od roka nebo nynie měli, ko- nečně odpustili, tak abyšte mohli spravedlivě páteř pěti, a řkúce: »odpusť nám naše viny, jakožto i my odpúštíme«. A jestliže toho neučiníte a budete chtieti které búře neb které lži a sváry, rotiece se mezi obcemi, vésti po dnešní den: tehdy my s Boží pomocí, s kněze milostí, s pány konšely i jinými pány, rytieři, pano- šemi i se všemi věrnými obcemi chceme se k tomu přičiniti a mstíti, buď ktož buď, ižádné osoby nevy- nímajíc. Slibujeteli nám toho pomocni býti? A ktožby měli s kým co činiti, buďto o zbožie nebo o jiné věci, abyšte bez rocenie, bez zbieraní byli před purkmistry, před konšely a před rychtáři řádně každý 191

Strana 192
s svú pří. A starší své, jakožto purkmistry, konšely, obecné a rychtáře, aby v čest měli, a milovali sě za jeden člověk. A tak Pán Buóh bude s námi i jeho svatá milost, a prospěch nám dá ke všemu dobrému atd. 192

Strana 193
DOMAŽLICKÝM Na Orlíku II. září 1422 Jan Žižka volá Domažlické do boje proti Němcům, připo- míná udatnost předků a slibuje, že brzo přitrhne na pomoc. Bože, dejž, byšte se navrátili ku první lásce, abyšte hodné skutky první činili. Bratří v Boze milí! Prosím vás pro Pána Boha, abyšte v bázni Boží ja- kožto synové nejmilejší trvali a nestýskali sobě, když od něho trestáni býváte. Ale rozpomínajíce se na roz- množitele víry naší, Pána Jezu Krista, proti takovým zlostem, které se od těch Němců dějí, statečně se po- stavili, vezmúc staré Čechy, ježto zatknúce klanici za škorni, netoliko o Boží při, ale i o svú bili sú se. A my pak, milí bratří, hledíce k zákonu Božímu a k obec- nému dobrému, větší snažnost máme naložiti, aby, kdož můž kej v ruku vzíti a kamenem lúčiti, vzhůru byl. A protož, milí bratří, věděti vám dávám, že lid sbíráme ze všech stran proti takovým nepřátelům a zhúbcím České země. Protož i vy kažte kněžím, ať na kázaní lid vzbuzují k boji proti takovému antikristu, a sami trhem volejte, ať všichni, kteří mohú pro starost a mladost, vzhůru jsú na každú hodinu. A myť k vám bůhdá brzy přijedeme. Jedno mějte chléb, pivo, obrok koňům připravený a všichni braň vojenskú; neb již jest čas netoliko proti domácím, ale i proti cizozemcům. Pomněte na váš první boj, ješto jste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, 193

Strana 194
neodění proti oděným statečně bojovali. Však ještě ruka Boží není ukrácena! Protož doufajíce v Boha, buďtež hotovi. Pán Bůh rač vás posilniti. Dáno na Orlíku v pátek po Narození Panny Marie roku 1422. Jan Žižka z Kalichu, zprávce lidu Táborského v naději Boží. Statečným hauptmanům a obci města Domažlického, bratřím milým. 194

Strana 195
SOUSEDŮM PRACHATIC U Prachaticích 20. listopadu 1422 Jan Žižka a ostatní hejtmané vyzývají sousedy z Prachatic, aby hájili svobody čtyř artikulů. Pán náš, Jesus Kristus, jenž pro nás pro všechny krev svou přehořce prolil, budiž s námi i s vámi se všemi. Amen. Bratří a sousedé milí! Věděti vám dáváme, že, jakož slyšíme, že o nás mluví, že bychom vám měli býti nepřáteli: věříme vám jako svým milým sousedům, že toho nikoli do nás věřiti nebudete. Ale vězte, že jsme nepřátelé všech zlých kněží a světských lidí, kteří proti nám a proti svatému evangeliu píší a stojí. A takéť věděti vám dáváme, že proti sobě máme všecky zlé křesťany, pro ty čtyry kusy. Za prvé, aby slovo Boží všudy bylo kázáno po celém křesťanství, což se však neděje; druhé, aby pra- vé tělo Kristovo a jeho svatá krev všem věrným křes- ťanům, starým i mladým, bylo podáváno; třetí, aby všecko (kněžské) panování od nejvyššího kněze, tedy i papeže, až do nejnižšího a nejmenšího nebylo trpíno ani na statcích ani na úrocích, a aby jmenované pa- nování kněžské pomocí světských lidí bylo kaženo; čtvrté, aby všickni zjevní hříchové byli stavováni, budiž na králích, na pánech, vládykách, anebo (na) farářích, duchovních i světských. Proto vám plně jako svým milým bratřím důvěřujeme, že pravdy ty při- jmete a nám v tom pomocni budete proti všem po- krytcům a nevěrným křesťanům, duchovním i svět- ským, kteří těmto svatým pravdám odporují. O tom 195

Strana 196
nám listy svými odpověď dejte! Pakli byste toho ne- učinili, tehdy bychom věděli, že nepřáteli Božími a všech bratří Táborských býti chcete. Dáno v Pracha- ticích, v pátek před sv. Kateřinou. Jan Žižka, Chval, zprávce lidu Táborského, Jeník, hejtman v Prachaticích. 196

Strana 197
SVOLÁNÍ SJEZDU I Na Vilémově 26. března 1423 Jan Žižka svolává své věrné z táborského bratrstva do Německého Brodu k poradám, jak obnoviti řád v zemi. Milost Ducha svatého račiž přebývati s vámi i s námi a osvietiti srdce i rozumy naše k vuóli synu všemo- húcímu! Bratřie v Pánu Bohu najmilejšie! Dávám vám věděti, žeť sem nynie na Vilémově, a žádám vás některého, abyšte ke mně přijeli jeden z vás, abychom spolu rozmluvili o poctivé a líbezné našeho Pána Boha všemohúcieho. A takéť vám věděti dávám, žeť sem s Táborskými zóstal za jeden člověk. A poddali sú sě dobrovolně mne poslušni býti jakožto kdy. I kázalť jsem pole sbierati, a počeliť sú. I také posielám do vašich měst, ať by všickni věrní byli nynie s veliký noci v středu neb konečně ve čtvrtek u Brodu Německého, abychom se pokáli tu, kdež sme zhřešili, a tu zóstali podle rady Božie za jeden člověk, a podle jeho Zákona svatého a rady chudých i bo- hatých, v pravdách Otce našeho Pána všemohúcieho, proti nevěrným pokryvačem domácím i cizozemciem. Takéť věděti vám dávám, žeť jest knieže vyjelo pryč z země. A příměřie aby se panem Čeňkem nečinili, leč byšte měli i s jinými súsedy okolo sebe. A o ty věci bohdá rozmluvíme. Dáno na Vilémově v pátek po Zvěstování blahoslavené Panny Marie. Jan Žižka z Kalichu. 197

Strana 198
Slovútným, statečným bratří v naději Boží, Barto- šévi, Bernartovi z Menšieho Tábora na Valečově buď dán. 198

Strana 199
SVOLÁNÍ SJEZDU II Na Vilémově I. dubna 1423 O týden později svolává Jan Žižka do Německého Brodu své věrné ze Skalice, z Náchoda i odjinud z Čech. S Boží pomocí Jan Žižka z Kalicha, slúha nestatečný v naději Boží. Milost Ducha svatého rač přebývati s vámi i s námi a rač osvítiti srdce i rozumy naše i všech věrných, kteříž sú se zasadili o pravdu Pána našeho všemohúcího. Všem a ke všem, žádných osob nevymiňujíc, v Skalici a v Náchodě, i jiným všem v České zemi přebývajícím, příchylným k pravdám Pána Boha všemohúcího, služba má s požádáním všeho dobrého! Nejmilejší bratří! Napomínámť vás skrze dobrodiní Pána našeho vše- mohúcího, kterýž jest nám mnoho pomáhal i osvo- bozoval od nepřátel velikých, jakož jest ráčil učiniti u Brodu Německého mocí svú nad nepřátely svými, že sám za nás ráčil bojovati. A my toho vděčně ne- přijali sme, ani jeho milosti chvály vzdali sme na tom místě. Ale v lakomství, v lúpeže, v pýchu a v ne- věru dali sme se, a tudy sme Pána Boha rozhněvali, a od toho času málo sme co dobrého učinili. A Pán Buóh mstí spravedlivě nad námi pro naše hříchy. I na- pomínámť ještě všecky pro Boží umučení a pro osvo- bození jeho svatých pravd k prospěchu věrným v svaté církvi, a zlým a nevěrným kacířům k zkažení, s po- mocí Boží abychom se sešli i sjeli nyní mezi hody v středu s veliké noci do Brodu totiž Německého, kdež sme zhřešili, abychme na témž místě pokání uči- 199

Strana 200
nili, svých hříchův želejíc, Pánu Bohu poděkovali z toho daru velikého a nesmírného, jenž jest nám ráčil dáti nestatečným náš nejdobrotivější Otec, kte- rémuž jest chvála na věky věkuóv, amen. Dále aby- chom se ustanovili tudyž na témž místě s radou Pána Boha a jeho svatým zákonem i s jeho se všemi věr- nými, radou chudých i bohatých, a zuóstali za jeden člověk proti všem pokrytcům domácím i cizozemcům. A vždy s pomocí Trojice svaté, jednoho Pána, vy- svoboditele všech v něho ufajících. Dán na Vilémově leta narození buožího 1423 u Ve- liký čtvrtek. 200

Strana 201
ŽIŽKŮV VOJENSKÝ ŘÁD Vojenský řád Žižkova bratrstva, usnesený na památném velikonočním sjezdu roku 1423 v Německém Brodě. Z milosti a z daru Otce a Pána Boha všemohúcího uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy a zákona Božího: Nejprvé, abychom slovu Božímu svobodu dali v ká- zaní všudy, žádného místa nevymlúvajíce, a to v svých srdcích míle přijímajíce, skutečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili. Druhé, abychme tělo a krev Pána našeho Ježíše Krista, Boha všemohúcího, všickni přijímali s bázní, s náboženstvím a s poctivostí, staří i mladí, dítky hned po křtu a potom vždy dítky, žádných osob ne- vymiňujíce, je k tomu raději nutili a pudili, nej- méně v neděli každý týden. Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna Božího, Pána Jesu Krista, a k životu apoštol- skému, a nadání jich a sboží svatokupectví rušili a zkazili s pomocí Boží. Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtedlné i všední stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních, na měš- ťanech, na řemeslnících, na robotězích i na všech lidech mužského i ženského pohlaví a pokolení, žád- ných osob nevymiňujíce, starých ani mladých, a vždy s pomocí Pána Boha všemohúcího. A kdožby těchto kusuóv a artikuluóv svrchu psa- ných držeti a jich skutečně vésti i plniti, jich pomá- hati hájiti a brániti nechtěl, toho, žádného nevymíně, aniž chceme trpěti mezi sebú i u vojště s Boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách 201

Strana 202
hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žád- ného místa nevymiňujíce ani nevymlúvajíce, ale všecky všudy napomínati, raditi, puditi, honiti k tomu dobrému s pomocí Pána Boha našeho. A protož hnuti jsúce duchem dobrým, vědúce a rozomějíce, že všecky tohoto světa věci jsú padúcí a minulé, ale pravda Pána Jesu Krista, Boha všemo- húcího, zůstává na věky: My Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé, Aleš z Rysmburka a z Vřešťova, Jan z Potštaina na Žampachu, Boček z Kunstatu a od jinud z Jevišovic, Bartoš a Bernart, bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin, bratří z Vysoké; my purkmistři a konšelé i všecky obce města Hradce nad Labem a Čáslavi; my, Beneš z Mokrovús, Jaroslav z Kalichu, Václav Horyna z Honbic, Křišťan z Žernosek, Frencl z Li- tožnic, Jíra z Rečice, Jan z Studené; a my purkmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře; my Zdislav Zeman, Vavřinec Polák z Paňova, Blažek z Kralup. Jakub z Březové, Petřík Kralovec z Příbramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my, purkmistr a konšelé i všecka obec města Dvora; a my, Chústník z Košova, Ondřej z Stu- dené, Šárka z Slavného, Kříž Setník, Beneš Setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Hostačova, Polévka z Hoštky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlumčan, Lito- bor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoše, purkmistři, konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, městské, žádných nevymiňujíce ani vymlúvajíce; my všichni svrchupsaní ke všem i všech prosíme, řádně napomí- najíce přikazujeme i chceme tomu, aby řádné poslu- šenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné vý- 202

Strana 203
tržky veliké škody sme brávali na bratřích i na stat- cích, a hanbu často od nepřátel Božích a našich trpěli. Již s pomocí Boží a vaší i všech věrných míníce se toho vystříci těmito obyčeji: Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kterého, nebo-li kde se hnúti chtěli z místa, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed nejezdil k městu, ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a roz- kázaní města jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanův, kteříž na to a k tomu vydáni a jmenováni budú. A jestliže by se kdo jinde položil a vytrhl neboli postavil bez rozkázaní těch starších, chtěli bychom pomstiti a popraviti nad ním i nad takovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným, buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevyní- majíce. A kdyžby se chtěli hnúti z toho místa, kdežby polem leželi, s dopuštěním a rozkázaním těch starších jme- novaných aby vytrhli na pole, kdež by místo podobné a hodné bylo k tomu, a tu sebe zčekali, aby se všecko vojsko hnulo z stanoviště. A žádný aby nezapaloval bud, ani kde jinde pálil, kde bychme táhli nebo leželi, jedno ti, ježto k tomu vydáni a ustaveni budú, a to pod velikú pokutú, aby toho žádní jiní nečinili. Potom, než by se ihned z místa hnuli, prvé než by které věci činili a rozkázali, aby se nejprv Pánu Bohu modlili, kleknúc a padnúc před tělem Božím a před tváří Boží, když vytržení bude z vojska anebo z města, aby Pán Buóh všemohúcí ráčil svú pomoc dáti, a tu při svú svatú provésti k své svaté chvále a k rozmno- žení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci. Pak potom aby lidi šikovali nebo zřídili, každú 203

Strana 204
rotu pod své korúhve, heslo aby bylo povědíno, a potom aby se ihned hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šikována ten den pod svými korúhvemi. A jiní aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali. Jakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve sšikovány budú, aby tak táhli v svém šiku a pohromadě, jedni k druhým se nemísejíce, a to opatrně, napřed i nazad i na stranách vojska ostří- hajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších po- ručeno bude. A jestliže by Bůh neuchoval, že by kterú škodu vzeli skrze jich neopatrnosti a zmeškání které neb těch hejtmanuóv u vojště, neboli na vartách nebo na poli neb v strážech, kdež jim poručeno bude a svě- řeno od starších a od obcí: žádných osob nevymiňu- jíce, míníť i chtí nad nimi hejtmané i všecky obce k nim toho zříti i jim k hrdlóm popraviti i k statkuóm a pomstiti, buď kníže, pán, nebo ktožkolivěk, žádných osob nevymiňujíce, ani vymlúvajíce. Ale jestliže by kde Pán Buóh dal nepřátely pře- moci a poraziti, města, tvrze, hradu dobýti, táhnúce polem nebo polem ležíce, kterých kořistí dobýti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, kdež by bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od starších, buďto mnoho nebo málo. A k tomu aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, panských, rytířských, městských i robotě- zuóv, aby věrně spósobili ty věci chudým i bohatým, a spravedlivě, jakž na koho sluší, rozdány a rozdě- leny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zachoval. Jestli pak že by co kto vzal nebo-li zachoval, a to bylo usvědčeno dobrým svědomím: k tomu tako- vému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i statku, buď kdož buď žádných osob nevynímajíce, jakožto k zlo- 204

Strana 205
ději Božímu a obecnému jakož se jest stalo Acha- novi pro čepici dcer královských a pro plášť, nebo-li jinú smrtí, buďto kníže, pán, rytíř, nebo panoše, měš- těnín, řemeslník, nebo sedlák, ižádného nevymlúva- jíce, ani k osobám hledíce a zříce, s pomocí Boží ta- kovú činiti nad nimi pomstu. Dále sváruóv, křikuóv a potrhání aby žádných ne bylo u vojště ani mezi námi. Jestliže by kto koho bil, ranil, ochromil, nebo zabil, buď nad ním pomstěno podlé zákona Božího, jako Pán Buóh dopustí, žádného nevymiňujíce ani k oso- bám zříce. Dále vězte, že kdo by se kolivěk kradl, nebo šel, nebo jel, aneb vezl od nás z vojsky, když bychom polem táhli nebo leželi, bez odpuštění starších jme- novaných svrchu, a znamení jistého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měštěnín, řemeslník, nebo robotěz, nebo kterýžkolivěk člověk, a byl by popaden, že chtí k jeho hrdlu i k statku popraviti, jakožto nad zlodějem nevěrným, jenž se krade od pře Boží a věr- ných bratří z vojsky, kdežto vojsko bude neb leží. Také nechcem trpěti mezi sebú nevěrných, nepo- slušných, lhářuóv, zlodějuóv, kostkářuóv, lúpežní- kuóv, plundréřuóv, opilcuóv, lájcí, smilníkuóv, cizo- ložníkuóv, smilnic a cizoložnic, i všech zjevných hříš- níkův a hříšnic: ty všecky z sebe chceme puditi a honiti, nad nimi popravovati s pomocí Trojice svaté vedlé zákona Božího. Míníť také bratr Žižka a jiní páni, hejtmané, rytíři, panoše, měšťané, řemeslníci i robotězi svrchu psaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí Boží a obecní ze všech neřáduóv trestati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí 205

Strana 206
vedlé zákona Božího, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuóv, mužského i ženského pohlaví. A tak budeme-li zachovávati, činiti a plniti artikule svrchu psané a spasitedlné, pán Buóh bude s námi a svú milostí a pomocí neb to přísluší k boji Božímu tak činiti, dobře, křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni Boží živu býti, své žádosti, potřeby i naděje v Pánu Bohu setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty. I prosímeť vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, knížat, pánuóv, rytířuóv, panoší, měšťanuóv, řemeslníkuóv, robotězuóv, sedlákuóv, i lidí všech sta- vuóch, a zvláště napřed všech věrných Čechův, abyšte se k tomu dobrému svolili a nám toho radni a po- mocni byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti (chceme), pro milého Pána Boha, pro jeho svaté umu- čení, pro vysvobození pravdy zákona Božího, sva- tých a jich zvelebení, ku pomoci věrným církvi svaté a zvláště jazyka českého i slovenského, i všeho křes- ťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústup- ným a zjevným kacířům a pokrytým a zloskvrníkům, aby Pán Buóh všemohúcí nám i vám ráčil svú pomoc dáti i zvítěziti nad nepřátely svými i našimi, a za nás i s vámi bojovati svú mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen. Budiž Pán Buóh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí Trojici svaté! A toho pro lepší svědomí a potvrzení a jistotu s větší pilností vedlé ducho- venství nad bídný rozum světa tohoto, my svrchu psaní s dobrým rozmyslem vědomě, dobrú volí k to- muto zápisu a listu svolujeme, a svolujeme jej sku- tečně držeti a zachovati i ostříhati s pomocí nestvořené a na věky požehnané Trojice svaté. Amen. Tak Pán Buóh dej! 206

Strana 207
DOSLOV Slovesný odkaz vrcholného údobí našich dějin, husitského, utrpěl nenapravitelné ztráty pohromami, jež prošly našimi ze- měmi v pěti posledních stoletích. Z bohatého pokladu unikla zkáze pouze nepatrná část. Vzpomeňme jen na př. Kancionálu Jistebnického, který nám zachránil trosky písňové tvorby du- chovní i bohoslužby z doby revoluce, památky, jakou nemá v tom oboru žádný národ tehdejší Evropy. Kancionál ušel zni- čení toliko tím, že o něm zvěděl v hodině dvanácté Palacký, tehdy již uctívaný jako Otec národa, a vymohl mocným svým slovem jeho věnování Národnímu museu. Podobný byl i osud dvou převzácných památek husitské kultury, které čtenáři po- dává tento svazek. Listy Mistra Jana, kterého smrt v mukách plamenů obestřela tragickou svatozáří mučedníka, byly sbírány od počátku jako relikvie, ale přesto, avšak snad i proto, vzaly všecky originály dávno zasvé. Přičinil se o to i koncil kostnický, který přikázal pátrat po listech a pálit je. Šťastnější byly přepisy v rukopisných sbornících, kde se nám dochovaly skoro jediné. Přes pohromy patnáctiletých válek revoluce husitské a nových mnohaletých za Jiřího Poděbradského, které jedině uchránily Husův odkaz před zničením vyhlazovacími výpravami křižáckými, bylo takových sborníků ještě dosti, když vynález knihtisku, učiněný ani ne půl- století po Husově upálení, zjednal jeho listům možnost záchrany a rozšíření mnohem trvalejšího, ano, učinil je v krátké době jednou z nejsvětovějších památek české literatury. Dobrodiní převratného vynálezu užily nejprve čtyři české listy, vzešlé z posledního Husova žaláře v Kostnici a z posledního mě- síce jeho života v čele s nejproslulejším a nepochybně nejkrás- nějším z 10. června 1415. Listy ty tvořily součást bohoslužby svátku 6. července, jak mu byl zasvěcen žáky hned rok po jeho 207

Strana 208
skonu. Vedle evangelia se čítávalo v ten den vypsání Mistrova umučení z péra jeho průvodce do Kostnice Moravana Petra Mladoňovice a vedle epištoly tyto čtyři listy. Vyšly proto hned roku 1495 a byly vydávány potom i s vypsáním Mladoňovico- vým nebo přílohou Husových životopisů až do Bílé hory. Ale daleká většina Husových listů, pokud se nám zachovaly, je latin- ská. Pro ty zjednala podmínky vydání o čtvrtstoletí později svě- tová reformace. Na podnět prvého jejího průkopníka vyšlo hned roku 1520 hlavní latinské dílo Husovo a roku 1537 s jeho před- mluvou a s názvem Přezbožné a přeučené listy J. Husa prvý obsáhlý výbor o více než 60 číslech, zahrnující skoro výhradně listy vzešlé z cesty do Kostnice a z pobytu na koncilu, jak je uchoval písař Husových průvodců Mladoňovic, v tom celou sku- pinu listů, jež známe jen odtud. O dvacet let později rozmnožil tento výbor Lutherův žák a velký ctitel českého reformátora Jihoslovan Matěj Vlasič—Flacius Illyricus v monumentálním souboru latinských spisů Husových, který shromáždil pomocí čes- kých přátel, jako byl J. Blahoslav, a vydal ve dvou velkých foliantech v Norimberku roku 1558. To již nastoupily vítěznou cestu celou Evropou ve výboru o 12 listech, který došel čestného místa v martyrologiích světové reformace. Vznik a zápas mladých církví reformačních si vyžádal na tisíce obětí, které zahynuly na popravišti na příkaz inkvisitorů nebo v hromadných pogromech, a vypravování o těchto mučednících evangelia se stalo po bibli nejmilejší četbou rodinnou všude, kam pronikla reformace. Nejvíce obětí měla Francie, kde bylo málo rodin evangelických, jichž by persekuce byla ušetřila; ne- chyběli mezi nimi ani Garrigové, jejichž americká větev zrodila po staletích choť T. G. Masaryka. Ženevský nakladatel Jean Crespin měl proto veliký úspěch se svým martyrologiem Livre des Martyrs depuis Jean Hus, vydaným po prvé roku 1554 a potom ještě mnohokrát ve svazcích stále objemnějších až do roku 1619, kdy martyrologium vyrostlo v obrovský foliant; to se však již reformace v Kalvínově vlasti přiblížila zániku. Ještě více 208

Strana 209
a zvláště krásných vydání se dožilo dílo Crespinovo v holand- ském překladě Adriana Cornelisse van Haemstade, vyšlém po prvé roku 1559, na samém počátku zápasu holandské reformace, jehož vítězné dobojování právě o půlstoletí později učinilo z Ho- landska velmoc a zároveň zemi největší svobody náboženské, kde vyhnanci všech končin i vyznání, v tom i Komenský, nalezli útočiště. Vyhnancům z vlasti Husovy otvírala dveře pohostinné země neposledně právě martyrologia. Vycházejí v nových a no- vých vydáních, že se jich nelze téměř dopočíst, a zvláště ve sto- letí Komenského, ve věku Rembrandtově, jsou to tisky nádherně ilustrované. Zakotvily mezi Holanďany úctu k Husovi měrou tak velkou, že ještě Vojta Náprstek mohl vzpomínat, jakým po- hostinstvím byl zahrnut Holanďanem, kterému se dříve marně pokoušel vyložit, kde leží Čechy, jakmile řekl, že pochází ze země M. Jana. Druhá a potom největší velmoc světové reformace, Anglie, dostala reformační martyrologium od kazatele a historika Johna Foxe v proslulém Book of Martyrs, pro který byl vzorem Crespin, ale který svůj vzor daleko překonal množstvím vydání. Vyšel od roku 1554 mnohokrát, a to i v Americe, a několikrát s bohatou i lidovou výzdobou obrazovou ještě v minulém století. Dílo Foxovo je památné i tím, že jeho vydavatel z roku 1632 pozval k spolupráci i Jednotu bratrskou a dal tím podnět Komen- skému k napsání slavné Historie persekucí české církve, jež otví- rala pobělohorským vyhnancům dveře i srdce evangelického světa a které připadlo později i významné poslání buditelské. Dílo Crespinovo a s ním i listy Husovy byly přeloženy brzy i do němčiny a tento překlad zatlačil do pozadí starší luterské marty- rologium Ludvíka Rabuse z roku 1556, kde vyšel jiný překlad Husových listů. Z těchto německých vydání martyrologia Crespi- nova vyniká zpracování marburského profesora J. Crocia z roku 1617, které se dožilo zase ještě několika vydání. Naproti tomu jen jednou, roku 1567, vyšlo zpracování polské Cypriana Bazy- lika Historya o śrogiem przesladowaniu Kościola Božego, které 209

Strana 210
vybralo jen čtyři listy Husovy. Tato martyrologia světové refor- mace rozšířila listy Husovy do všech tří hlavních řečí evrop- ských a nadto ještě, v souběžném vydání díla Crespinova i Fo- xova, i do mezinárodní latiny. Tu všude stanul Hus v čele mu- čedníků evangelia a jeho listy našly čtenářů na tisíce. Velké bitvy a zápasy světové reformace, které vytvořily kult M. Jana v evangelických zemích Evropy i Nového světa, nále- žely již minulosti a v bolestných křečích revolucí se rodil již moderní svět s osudovým problémem socialismu a přece ani ve Francii, kde byla reformace vyvrácena násilím, nevyhasl ještě zcela oheň zanícený protestantskými martyrologii. Minulo již na čtvrt tisíc let od jeho vydání, když na knize Crespinově založil výklad o Husovi přední bojovník moderního socialismu Louis Blanc. A jako by navazoval na tradici kalvínského mar- tyrologia, které postavilo českého reformátora v čelo mučedníků reformace, zahajuje Blanc důmyslně své Dějiny revoluce fran- couzské M. Janem jako prvým průkopníkem zápasu, který vrcholí ve Velké revoluci. Ale v té chvíli měla Blancova i Kal- vínova vlast již i moderní překlad rozsáhlého souboru listů Husových, který pořídil o rok dříve, roku 1846, podle edice Flaciovy E. de Bonnechose. Překlad ten byl uvítán nejen ve Fran- cii, kde vydán ještě jednou, ale i v Anglii, která si opatřila hned překlad. Ten sloužil přes půl století, do roku 1904, kdy byl vy- střídán učeným a krásným novým překladem H. B. Workmana a R. M. Popea, kteří si vzali za základ vydání Palackého, pře- kladem, který podržuje dodnes prvenství mezi překlady Huso- vých listů. Těmito překlady, k nimž přibyl roku 1869 i malý ruský výbor V. A. Bilbasova a roku 1913 italský výbor, vyšlý přílohou knížky B. Mussoliniho, tenkráte socialistického emigranta, G. Hus il Veridico, předstihla cizina daleko Husovu vlast. Zde teprve revoluční rok 1848 umožnil vydání několika českých listů v cti- hodném Musejníku a obsáhlejší výbor v překladě Husova živo- topisu od josefinisty Aug. Žitteho z roku 1790, který nyní pře- 210

Strana 211
ložen, kde však listy Husovy překládány z němčiny. A přece byly i v tomto podivném překladě vděčně uvítány a přetisko- vány samým Havlíčkem. Teprve po nových dvaceti letech mohl Palacký v jubilejním roce 1869, jenž byl oslavován jako 500. výročí Mistrova narození, uskutečnit aspoň vědecké, latin- ské vydání celého souboru, který tu vzrostl na 90 čísel, v monu- mentálním díle Documenta M. J. Hus, kde vydáno i Mladoňo- vicovo vypsání Husova procesu a věznění v Kostnici a listinné doklady k dějinám M. Jana. A bylo třeba pověstné bouře na zemském sněmu, v níž na ospravedlnění toho, že Husovi ode- přena na nové budově Národního musea pouhá pamětní deska, kterou poctěna i jména téměř neznámá, prohlásil přední šlechtic království princ K. Schwarzenberg husity za bandu lupičů a žhářů, za komunisty 15. stol., a hrdé odpovědi výkvětu českých spisovatelů v čele s J. Nerudou, Sv. Čechem a K. Světlou, kteří vyzvali národ k postavení pomníku Husovi v Praze, aby se M. Janovi dostalo roku 1891 souborného vydání jeho nejživěj- šího odkazu, jeho listů. Je to práce profesorů kolínského gymna- sia a hlavně tamního evang. faráře B. Mareše. Soubor ten vyšel do roku 1911 ještě dvakrát a byl v jubilejním roce 1915, kdy čtvrtstoleté úsilí o Husův pomník dospělo úspěchu, zdokonalen v souboru V. Flajšhanse. Od té doby vydány však listy Husovy pouze v nevelkém lidovém výboru Bartošově, který se v letech 1924—1947 dožil trojího vydání a mohl být užit jako tento výbor moderního kritického vydání V. Novotného z r. 1920. Neméně prudkými boji a zápasy prošly projevy Žižkovy, jejichž soubor tvoří druhou část této knihy. Je jich jen deset, počtem tedy ani desetina listů Husových, a pocházejí z pouhých čtyř let (1420—23), kdežto nejstarší list Husův je již z roku 1404. Jsou to projevy vůdce husitské revoluce z vrcholných let jeho zápasu i slávy, listy povahy dalekou většinou veřejné. Utrpěly taktéž velké ztráty pohromami tolika věků, ale přece se dochovaly z celé polovičky v originále: dva v slavném rožmber- 211

Strana 212
ském archivě v Třeboni, po jednom v archivu Národního musea, někdejší pevnosti táborské Domažlic a hlavního města Prahy. Ostatek se dochoval v přepisech Žižkových ctitelů, pouze jediný přeložen z německé současné kroniky. S touto nepatrnou výjimkou děkujeme za vše, co se nám ucho- valo z vzácného toho pokladu, jediné lásce národa k bratru Janovi. Byla nejživější v městech bratrstva táborského i sirot- čího, jak se nazval po Žižkově smrti mocný svaz městských pev- ností, založený Žižkou zápisem sjezdu německobrodského roku 1423, jako by mu zemřel otec. Zde uchovávány listy Slepého bohatýra se zvláštní úctou. Ze sbírky čáslavské, o níž je staré svědectví, nezbylo pranic; je to ztráta tím citelnější, že tu žili nejspíše Žižkovi příbuzní, kteří mu v hlavním kostele postavili památník. Ze sbírky domažlické se zachránil jediný lísteček, kdežto jiný list městu poslaný známe jen z Žižkova životopisu od pražského faráře Havla Žalanského z r. 1619. Byl to prvý list Žižkův vydaný tiskem. Rok nato přišla však Bílá hora. Pieta, která listy vůdce husitské revoluce zbožně uchovávala, stala se naopak vzácným památkám podnětem zkázy v době, která ničila soustavně vše, co připomínalo kleté nyní časy vrcholné slávy českých dějin. Truchlivý ten osud byl téměř dovršen, když učený a vlaste- necký jesuita Boh. Balbín zahajuje řadu sběratelů a zachránců žalostných trosek, jež zbyly po pohromách třicetileté vojny a mnohaletého soustavného ničení památek české reformace, z kruhů, jimž Bílá hora vydala cele zemi. Dopátral se dvou listů Žižkových, i t. zv. Vojenského řádu, který ho zaujal tou měrou, že se neostýchal veřejně navrhnout jeho uveřejnění. Doba temna, která nastala vzápětí nato na sto let, byla ovšem hluchá k hlasu tak nečasovému a Balbín, jenž poznal z vlastní zkušenosti ničivý fanatismus vlastních spolubratří v Tovaryšstvu, hleděl, jak se zdá, zachránit drahocennou památku tím, že ji poslal do Saska, kam se uchýlilo tolik vyhnanců pro víru a kde se pro ni proto nadál záchrany. Jeho přepis »Řádu« se vynořuje aspoň po sto 212

Strana 213
letech v Drážďanech, odkud byl získán roku 1779 přičiněním mladého Jos. Dobrovského, který zařadil mezi vědecké otázky svého časopisu dotaz, zda někdo zná Žižkův »Řád«, o němž se zmiňuje Balbín. Původcem dotazu byl asi jeho starší přítel historik F. M. Pelcl, jenž chystal o Žižkovi knížku a nedlouho předtím otiskl Žižkovo prohlášení z pražského archivu, čímž se po 160 letech připojil k H. Žalanskému. Síla Temna byla zlo- mena vítězstvím nového ducha pokroku a svobody, požehnaného osvícenství, které zrušením řádu jesuitského a pronikavými novo- tami Josefa II. zjednalo základy našeho národního obrození. Balbínův přepis »Řádu« a Žižkova listu do Domažlic byl věnován pražské knihovně universitní a její knihovník R. Ungar vydal obě památky roku 1791 v pojednáních Král. čes. společ- nosti nauk. Teprve nyní se dostal Pelcl k uskutečnění dáv- ného záměru životopisu Žižkova, a to v čtvrtém svazku Nové kroniky české, který dopsal krátce před svou smrtí, jež roku 1801 zmařila jeho vydání. Byla to pohroma pro Žižkovu památku v národě. Pelcl shromáždil v dodnes nevydané té knize skoro již všechny Žižkovy listy, takže by v ní byly bývaly došly uve- řejnění. A sláva velkého hrdiny husitské revoluce stoupala vli- vem nekonečných válek, vedených Rakouskem a jeho spojenci proti Velké revoluci a jejímu dědici Napoleonovi. I byl i v Ra- kousku trpěn kult Žižky, jen aby posiloval vojenského ducha, kterého tolik potřebovali rakouští generálové, aby přiměli národy k stále stupňovaným obětem krve i statků. Toho využil ještě K. H. Thám k vydání obou jmenovaných projevů Žižkových z edice Ungarovy, vyšlému rok po jeho smrti roku 1817, a také Dobrovský k otištění originálu domažlického. Ano, k 400. výročí Žižkovy smrti vydal soubor osmi jeho listů a jiných dokumentů jeho života, ovšem německy, v pojednáních Král. čes. společnosti nauk profesor theologické fakulty pražské M. X. Millauer. Avšak zatím se již časy začaly rychle horšit a reakce přituhovat. Když o rok později, roku 1825, poslal nedávno založenému Ná- rodnímu museu český životopis Žižkův, do něhož shromáždil až 213

Strana 214
na jediný všecky listy Žižkovy, tedy o jeden více než Millauer, hlinský učitel Jos. Alex. Dundr, nepochodil a jeho práce nikdy nevyšla. Listy bratra Jana stejně jako husitský chorál »Kdož jste Boží bojovníci«, objevený a rozšiřovaný Dobrovským a vy- daný v příznivém ovzduší protinapoleonských vojen, mohou se šířit již jen přepisy venkovských písmáků nebo milovníků husit- ské minulosti, jako byl »Poslední Táborita« Jan Jeník z Bratřic. Obrat nastal tu až o čtvrtstoletí později, s revolucí roku 1848. Svobody tisku, kterou přinesl, využil nejen Palacký, jenž krátce předtím své Dějiny raději zastavil, když mu je, jakmile dospěl k Husovi, začala předělávat censura. Využil jí i mladý evan- gelický básník revoluce Jan Sekavec, jenž pak dokonal ve vězeň- ské nemocnici, k českému zpracování Sabinových Obrazů z 15. století, a Moravan Jiří Terebelský, který vydal roku 1850 v Olo- mouci pěkný Život J. Žižky z Trocnova, slovútného vůdce Tá- borských bratří, a v něm otiskl prvý český soubor Žižkových listů. Od té doby jsou pravidelnou součástí lidové literatury o husitské revoluci. Avšak prvé vědecké vydání Žižkových listů se přece opozdilo proti prvému kritickému vydání listů Huso- vých o celé čtvrtstoletí. Vzniklo rovněž v patrné souvislosti se sněmovní bouří o Husa z roku 1889. Rok nato začaly vycházet cenné práce o největším vůdci »bandy lupičů a žhářů, komunistů 15. století«, jak nazval husity přední český feudál, o Žižkovi. Jejich původcem byl JUDr Hugo Toman, nejdříve středo- školský profesor, když pak byl zbaven úřadu pro účast v státo- právním zápase let šedesátých, pražský advokát. Nyní, překročiv již padesátku, vrátil se k dávné lásce mládí, k historii a v roce svého skonu 1898 připojil ke knize o českém státním právu základní dílo Husitské válečnictví. Z prací o Žižkovi vyniká nejvíce knížka Literní památky, duch a povaha Žižkova, vyšlá roku 1893 ve Věstníku naší prvé vědecké akademie, jež vydala prvé dva náběhy k takovémuto kritickému vydání Žižkových listů, Ungarův a Millauerův. Jak ukazuje název, najdeme tu i výklady a úvahy o hrdinově povaze, pokus o jeho duševní 214

Strana 215
podobiznu, a zároveň vřelou obranu jak Slepého bohatýra, tak i husitské revoluce. Je to krásná a důkladná práce. Bylo ji možno vydat ještě roku 1924 znovu a doplnit vydání pouze o jediný projev, který se mi podařilo najít po stopách P. J. Ša- faříka u dějepisce Jednoty bratrské Jana Jafeta († 1614). Byl to žel poslední nález Žižkova listu za více než sto posledních let, od spisku Dundrova. Je málo naděje, že se kdy poštěstí ještě vzácný ten poklad rozhojnit. I Palackého soubor listů Husových dokázalo pokolení pozdější obohatit skoro jen o několik čísel sborníku staroboleslav- ského, který však popsal již roku 1779 Dobrovský. Važme si proto tím více toho, co nám z katastrof tolika věků zachránila oddanost a láska ctitelů M. Jana a husitské revoluce i milovníků naší národní minulosti a co je v rukou národa, jak jsme viděli, sotva teprve sto let. Ale i potom byla cesta národa k vzácnému tomu pokladu hodně těžká a pomalá. A dosud má daleko k splnění přání Karla Havlíčka, které připojil před sto lety k otisku několika listů Husových a pojal potom i do své závěti, slavných Epištol Kutnohorských. »Nám,« — napsal roku 1850 v Slovanu — »kteří se snažíme o spravedlnost a svobodu jak duchovní, tak i světskou, kteří chceme pravé a čisté, člověka ušlechťující náboženství a poctivou podle vůle lidu a k blahu lidu zařízenou vládu, nám velice na tom záležeti musí, aby se lidu stran tohoto velikého muže, kterého nám všichni vzdělaní a již svobodní národové závidí, oči otevřely, aby náš celý národ v mistru Janu Husovi poznal zase svého nejvěrnějšího přítele a otce.« Přispět k tomu, toť krásné poslání i této knihy. F. M. Bartoš 215

Strana 216

Strana 217
EDIČNÍ POZNÁMKA Základem tohoto výboru z listů Mistra Jana Husa a Jana Žižky z Kalicha jsou kritická vydání listů a dokumentů, týkajících se obou těchto světlých postav našich dějin, a to: Václava Novot- ného »M. Jana Husi Korespondence a dokumenty« (Sbírka pra- menů českého hnutí náboženského č. 9, Praha 1920) a Hugo Tomana »Literní památky, duch a povaha Žižkova« (Věstník Královské české společnosti nauk, třída filosoficko-historicko- filologická, roč. 1893, č. 16). Překlady latinských listů Huso- vých jsou pořízeny z Novotného edice, ovšem se zřetelem k tomu, aby byla v míře co nejmenší porušena tradičnost překladů dosud obvyklých, především Flajšhansova a Marešova, a aby se při- tom učinilo zadost pokroku v bádání o husovských otázkách, jak se o to v poslední době přičiňuje především F. M. Bartoš. Vydání českých listů Husových se sice také v základě opírá o texty Novotného, ale odlišuje se od nich v jedné zásadní věci. Tam, kde je některý list zachován ve více rukopisech, Novotný rekonstruuje pravděpodobné znění nejstarší, po př. původní. Naše vydání se vždy drží jednoho rukopisu, nejčastěji podává znění rukopisů křižovnických, zásadně (kromě nutných případů) nerekonstruuje. Pokud musí rekonstruovat, je znění druhého rukopisu uvedeno v závorce. Žádný z listů není zachován v prvo- pise, všechny jsou zachovány jen v opisech, a to většinou v opi- sech z kdoví kolikáté ruky. Projevuje se to i v jazykové stránce jednotlivých listů. Po jazykové stránce jsou české listy Husovy značně nesourodé. Na každém listu jsou patrny dva charakte- ristické jazykové momenty: jazyk doby, kdy byl list psán, a jazyk doby, kdy byl opisován. Odtud si lze vysvětlit, že se totéž slovo vyskytuje v dvou různých listech nebo i v témž listě v různých podobách. Ovšem svou úlohu tu hraje i to, že u pisa- telů té doby nelze předpokládat vědomí spisovné normy, jako 217

Strana 218
je máme my dnes. Spisovný jazyk nebyl v té době něco předem smluveného. Vývoj v mnoha věcech nebyl ještě ukončen, takže v obecném jazykovém povědomí mluvčích nebylo to, čemu dnes říkáme ustálenost. Vyskytuje-li se na př. v některých případech vedle podoby slov dobřě, sě, dušě, řěč také podoba dobře, se, duše, řeč v témže listě, lze uplatňovat dvojí výklad. Buďto starší předloha měla starší podoby dobřě, sě, dušě, řěč a písař někdy opisoval mechanicky, jindy podléhal usu své doby a na- hrazoval tu i tam starší tvary novějšími dobře, se, duše, řeč. Anebo v době, kdy list vznikal, měnilo se za jistých okolností -ě- v -e- a kolísání v Husových listech je jen věrným obrazem rozkolísaného jazykového usu a potvrzením plynulosti vývoje jazyka. Buď jak buď, pro naše vydání je odtud vzata zásada ani zde nerekonstruovat, t. j. ani neuhlazovat text na jednotné znění starší, ani neuspišovat vývoj a nemodernisovat, třebas jen mírně. Proto text, který čtenáři předkládáme, je co možná věr- ným obrazem rukopisů, tedy skutečných památek literárních. Totéž se týká ovšem i listů Jana Žižky. Zde je však nutno po- dotknout, že u nich je využito některých nových poznatků o udá- lostech, jež se v tom či onom listu zrcadlí; skvěle tu posloužila několikerá vydání F. M. Bartoše. Abychom čtenáři umožnili celkovou orientaci, zasadili jsme každý list do situace, z níž vyplynul. U listů Žižkových to není tak dobře možné jako u listů Husových, protože Žižkovy listy netvoří tak organickou řadu jako Husovy. A abychom čtenáři usnadnili úplné pochopení jednotlivých listů, připojujeme po- známky. V nich jednak odstraňujeme potíže plynoucí z rozdílu mezi jazykem té doby a jazykem dnešním, jednak připojujeme věcné vysvětlivky. Poznámky jsou uspořádány podle stran. Každá poznámka je uvedena číslem, jež označuje řádku pří- slušné strany. 218

Strana 219
POZNÁMKY Str. 9 - 20 vedlé = podle. Str. 10 - 17 svatý Bernart = sv. Bernard z Clairvaux, církevní otec, zakladatel křesťanské mystiky, †1153; 28 frejováním = milkováním, zálety. Str. 11 - 1 pacholkům = mladíkům, jinochům; 4 ztraudíce = ztrmácejíce; 8 svatý Jeronym = Hieronymus Sophronius Euse- bius, jeden z předních církevních učitelů, † 420; 12 zname- nejme = všímejme si; 19 třímecítma tisícův = 23.000. Str. 12 - 4 zaufalí = nešlechetní; sprostným = neučeným, prostým; 7 nepomnějí = nepomyslí, nevzpomenou; 8 neumě- lejším = méně znalým; 10 druhé = za druhé; 26 ani = kteří. Str. 13 - 22 slamují = lámou, srážejí; 33 ostřeže = ochrání. Str. 15 - 22 naučení Katonovo: Kato se nazývá latinská sbírka průpovědí v hexametrických dvouverších (Catonis disticha de moribus) z konce 4. století od neznámého autora. Ve středo- věku to byla oblíbená sbírka mravních naučení, hojně překlá- daná do jiných jazyků. Do češtiny byla po prvé přeložena v 2. polovině 14. století. Str. 17 - 27 pochop = počátek; 30 otměnu = odměnu; 32 ač = jestliže. Str. 18 - 1 sbožie = zboží; 7 upustil = vpustil; 9 pohřebený = pohřbený, zatracený; 21 nápadóv = právních nároků (»ná- pad« má tu týž význam jako »odmrt«); 22 patřiti = míti se na pozoru; 28 jedne = jen, pouze (jedne ač = jen jestli); 32 zbožíce = malý majetek, majetek vůbec; 34 znamenaje = pozoruje, vida. Str. 19 - 1 dokonaně = dokonale; 7 zplatě = zaplatě; 15 ná- bytky = majetky; 17 zbraňuje jich = drže je v kázni (křes- ťanské); 19 vedlé = podle; 22 proněž = pročež; 29 nevizi = nevidím; poddací člověk = poddaný člověk. Str. 20 - 21 mútili = rmoutili, trápili; v sedmémezcietmé kapi- tule = v 27. kapitole. Str. 21 - 5 vstúpce = nástupce; 13 svatý Rehoř, t. j. Rehoř I. Veliký, papež v letech 590—604, světec a učitel církve, auto- rita ve středověké náboženské literatuře. Hus cituje zvláště jeho »Dialogy«, »Moralie« a »Registrum«; 18 ku požitku 219

Strana 220
kostelnímu = za církevní požitky, za církevní majetek; 28 svatý Augustin, vl. jm. Aurelius Augustinus (354—430), světec a učitel církve, biskup v Hipponě v Africe, jedna z nej- větších autorit církevních; v omelí = v kázání; 31 netrpě- dlná = nesnesitelná. Str. 22 - 2 nuzie neb pudie = trápí nebo sužují; mnějí = do- mnívají se; 7 psotné = bídné, za nic nestojící; 33 nepřijeli ste = nepřijali jste. Str. 23 - 11 sprostná = prostá; 12 sprostnost = prostota, prostá, naivní věc; 16 roztíkati = rozvažovati; 25 ostřiehl by sě = vystříhal by se, uvaroval by se; 32 domnievač (ubrman) rozhodčí; 33 neutrhuj jé = nepoškozuj ji; 34 jedne ač by jen jestliže by. Str. 24 - 1 přidadie = přidají; 8 ostuditi sě = namáhati, obtě- žovati se; 9 aby sě jé stesklo = aby ji to omrzelo; 10 na- dávce = utlačovatelé; 11 nuzníci = sužovatelé; odstrkači = poškozovatelé; 12 běžie = běžně, obvykle se dějí; 13 aby sè uměl zpraviti = aby ses měl čím říditi. Str. 25 - 18 nestará sě = nestárne; 26 neodpúštějte = ne- opouštějte; 30 náhlý = prchlivý. Str. 26 - 7 militké = miloučké; 16 vážiti co = uvažovati o čem; 22 na nešpoře = při odpolední pobožnosti. Str. 27 - 1 Zbyněk Zajíc z Hasenburka, pražský arcibiskup v letech 1403—1411, nejprve Husův příznivec (ustanovil ho svým rádcem a kazatelem při kněžských synodách), později jeho nepřítel a strůjce rozporů mezi Husem a papežskou kurií. Hus se tu ujímá kněze Abrahama (Mikuláše z Velenovic) a Zikmunda z Jistebnice, stíhaných pro šíření viklefovských bludů, jimž arcibiskup podle bully papežské zakázal kázati, nedbaje jejich odvolání na evangelium. Str. 33 - 9 Arcibiskup podal (po 2. září 1409) žalobu u kurie, na jejímž základě vydal papež Alexander V. dne 20. pro- since 1409 zákaz kázání v kaplích. Arcibiskup pak v jeho duchu zapověděl 16. června 1410 kázati mimo kostely kate- drální, kolegiátní, klášterní a farní. Tím bylo také postiženo Husovo kazatelství v Betlémě. Str. 35 - 1 Richard Uyche, anglický kněz, stoupenec Viklefův, skončil mučednickou smrtí r. 1431. Poslal Husovi krásný povzbuzující list a nové exempláře spisů Viklefových náhra- dou za spálené. = 220

Strana 221
Str. 36 - 2 deset tisíc lidí, posluchačů Husových, je přehnané číslo, leda by tu Hus myslil na opakování téhož výroku na několika kázáních. Str. 37 - 8 Behemot, obrovské zvíře biblické, které vedle Levia- tana obrazně naznačuje lidskou velmoc; zde se jím označuje církevní hierarchie jakožto ztělesnění Antikrista. Str. 38 - 6 Mikuláš, osoba blíže neznámá, jež zřejmě v té době pobývala v Anglii; Sedlák se domnívá, že to byl Mikuláš Fauliš; 7 Šimon, doručitel Wycheova listu, osoba blíže nezná- má; Husovi list doručil 8. března 1411. Str. 39 - 18 Oneš z Hůrky, dvořan polského krále Vladislava II. Str. 40 - 2 dva meče: před bitvou poslal velmistr řádu Němec- kých rytířů do tábora polského dva meče, pro Vladislava a pro Vitolda. Str. 41 - 32 zíště = získá; otměnu = odměnu. Str. 42 - 11 frynorty = hody, hodování; 20 škeří se = šklebí se; svatý Rehoř, viz pozn. ke str. 21; 21 jedne = jen, jenom; 27 lúčí = odlučuje; 28 napájé = napájejí. Str. 43 - 1 rufiány = svúdníky, kuplíře; kostky sú stavili = zanechali hry v kostky, zapověděli hru v kostky. Str. 44 - 1 náhorší = nejhorší; 2 nálepší = nejlepší; 6 svatý Jan Zlatoustý, patriarcha a arcibiskup cařihradský († 407), učitel církve, slavný kazatel, přední církevní autorita; 7 ne- roďte se báti = nebojte se; 15 doufajně = s doufáním. Str. 45 - 5 vědúce = znajíce. Str. 46 - 1 Jan Bradatý, Bradáček, podle V. Novotného snad totožný s kaplanem rožmberským Janem Biskupcem, písa- řem kodexu s Husovým soudním materiálem, podle V. Flajš- hanse totožný s farářem v Krumlově Janem, zvaným též Železný, Železná brada, Barbatus; 27 Jan a Alexander papežové Jan XXIII., vl. jménem Baltazar Cossa, papežem byl v letech 1410—1415, a Alexander V., papež v letech 1409—1410, zvolený v Pise. Str. 47 - 8 svatý Jeronym, viz poznámku ke str. 11; 14 svatý Augustin, viz pozn. ke str. 21; 29 svatý Rehoř, viz pozn. ke str. 21; 31 blahoslavený Bernard, viz pozn. ke str. 10. Str. 48 - 1 blahoslavený Isidor = Isidorus de Sevilla, církevní učitel, historik a přírodopisec, † 636; 26 Beda = Beda Vene- rabilis, benediktin, církevní historik anglický, † 734. Str. 50 - 17 Rehoř, viz pozn. ke str. 21; 21 svatý Benedikt, 221

Strana 222
zakladatel mnišského řádu, † 543; 27 Basilius = Basilios Veliký, arcibiskup soluňský, vynikající theolog, zakladatel mnišského řádu basiliánů, †379; 31 svatý Jan Kasijský = Johannes Cassiani, církevní spisovatel, založil dva kláštery u Marseille, zemřel mezi lety 435—448. Str. 51 - 10 blahoslavený František, František z Assisi, světec italský, zakladatel řádu františkánského (Menších bratří), † 1226; 20 blahoslavený Jeronym, viz pozn. ke str. 11; 21 bl. Bernard, viz pozn. ke str. 10; 22 bl. Augustin, viz pozn. ke str. 21; 25 svatý Tomáš, Tomáš Akvinský, církevní otec, vrcholný představitel scholastiky, † 1274. Str. 52 - 33 v bytu = v podstatě, v existenci. Str. 53 - 33 vybojovali sú mě = bojem mě napadli. Str. 54 - 2 násvětějšíem = nejsvětějším; 5 od kletie domně- ného omylně = od proklínání založeného na nesprávných předpokladech; 11 Jan Zlatoustý, viz pozn. ke str. 44; 13 kněz Ondřej, biskup pražský, byl pro spor s králem Přemyslem I. v letech 1216—1221 ve vyhnanství v Římě; Robertus, zvaný Grosseteste, biskup v Lincolně v Anglii v 13. stol., měl spory s králem a odvolal se do Říma; 23 Michal Súdný, viz úvod k listu na str. 52. Str. 55 - 7 Mistr Stanislav = Stanislav ze Znojma, mistr a pro- fesor theologie, učitel Husův, hlavní stoupenec Viklefův; r. 1408 byl obžalován pro svůj traktát o těle Kristově; vymlu- vil se, že traktát není dokončen, a traktát přepracoval; stál s Pálčem v čele odpůrců Husových, šel i na koncil do Kost- nice, ale cestou zemřel r. 1414 v Jindřichově Hradci; 8 Ště- pán Páleč, starší vrstevník Husův, zprvu jeho oddaný přítel; r. 1409 byl Husovým zástupcem u papežského dvora v Bo- logni, byl však pro nařčení z kacířství (z viklefství) zatčen a uvězněn; zřekl se později viklefství a odpadl od Husa; se Stanislavem ze Znojma vedl boj proti Husovi, byl i Huso- vým žalobcem na koncilu; zemřel ve vyhnanství v Polsku; 15 poručník řádem ustavený je Jan z Jesenice (viz o tom v dalších listech); 17 kněz Sbinek = Zbyněk Zajíc z Hasen- burka; naráží se tu na smír Husa s arcibiskupem, sjednaný na přání královo 6. července 1411; 29 vzstázali sě = otázali se; 30 mají s obžalovaným obecenstvie = stýkají se s obža- lovaným. Str. 57 - 31 přispářie = rozmnožuje; 32 odpřisieci se = odpří- 222

Strana 223
sáhnouti se, přísahou se odříci; 33 odpověděti se = odříci se; nebo — nebo = buď — buď. Str. 58 - 9 v listu = v bulle; 22 jako pudie na to = jak k tomu nutí; 28 ač = jestliže; 31 podobně = slušně, jak se sluší. Str. 59 - 13 Mikuláš = Mikuláš z Miličína, žák a stoupenec Husův, v letech 1418—1428 druhý kazatel v Betlémě; 14 Martin = Martin z Volyně, řečený Martínek, žák a stou- penec Husův, mistr, kněz a v letech 1411—1413 druhý ka- zatel v Betlémě; jemu Hus zanechal svou závěť, když odchá- zel do Kostnice; Havel = Havlík, v letech 1413—1415 druhý kazatel v Betlémě, později odpůrce kalicha; 32 blahoslavený Augustin, viz pozn. ke str. 21. Str. 62 - 28 vedlé = podle; 32 dokonaný = dokonalý. Str. 63 - 3 mnozí sú pro bázeň poběhli = odpadli, narážka na Stanislava ze Znojma a Štěpána Pálče; 9 nezamúcuj = nezne- pokojuj; 11 póhony = půhony, obesláními k soudu; 15 ostřeže = uhlídá; 17 v zamúcení = v zármutku; 33 k dokonači = k tomu, kdo dokončil, t. j. naplnil víru. Str. 64 - 9 svódcí = svůdcem; 17 jedne = jen; 25 byšte = kdybyste. Str. 65 - 5 nálezkuóv = vynálezů, ustanovení; stane = bude trvati; 12 prospějí = pokročí; 15 svoditi = sváděti; 32 otce čelednieho = hospodáře; 33 neroďte se jich báti = nebojte se jich. Str. 66 - 7 náprvnější = nejprvnější; 8 by mohli = kdyby mohli; 11 prvé = nejprve; 12 nepřepustil = nedopustil; 15 neobdržie (vítězství) = nezvítězí; 17 léní = líný; 19 lécí = létají; 20 zavlekli sú póhonem, ostrašili sú klatbú = políčili žalobu, postrašili klatbou; 21 ostřiešem = ostřížem; 20 sta- vili = zastavili; 23 tvrditi = upevňovati; 31 mně = v do- mnění; 33 ana = a ona; 34 doluóv = dolů. Str. 67 - 1 ač = jestliže; 8 lécí = létají; 22 aby = abyste. Str. 71 - 7 někteří odvrácení od pravdy strachem: narážka na Stanislava ze Znojma a Štěpána Pálče (viz pozn. ke str. 55); 20 Vehemotovým = Behemotovým, viz pozn. ke str. 37. Str. 74 - 2 spósobili jsú = navedli; 6 nestavili = nezastavovali; 7 nezamútili = nezarmoutili; 9 ujéti = ubrati; 11 zamyslé = usmyslí si; núzie = souží; 12 chudí = ochuzují; obec = obecný lid; pohonie = vyhánějí; 16 nehody = nehodné věci; 20 do- kud sě stranú nepoložil = dokud se stranicky, zaujatě proti 223

Strana 224
mně nepostavil; 21 nepohnal = nepohnal k soudu, neobža- loval; 31 papež, jenž již umřel jest = Alexander V. (viz pozn. ke str. 46); 33 o zákazu kázání v kaplích viz pozn. ke str. 33. Str. 75 - 2 poručníci — míní se jím především Jan z Jesenice (viz o něm v úvodu k tomuto listu na str. 73). Str. 76 - 28 v kapitole 13. píše týž Jan — správně jde o 11. ka- pitolu (v. 53—56). Str. 80 - 4 na ně dovésti = dokázati jim; 5 učiščie = očistí; 7 z žákovstva = z kněžstva; 10 nechtie u vieře a v ustavení cierkve státi = nechtějí se říditi vírou a ustanoveními církve; 12 na to vedúce = k tomu navádějíce; 17 ukázati zejména = jmenovati je; 21 púhého = opravdového; 23 Mistr Mařík = Mařík Rvačka, převor řádu kajících bratří (cyriaků). Vystu- doval theologii v Praze a v Římě došel papežskou milostí hod- nosti mistra. Fakulta theologická v Praze ho však za profesora nechtěla přijmout. Z toho došlo ke sporu mezi pražskou theo- logickou fakultou a kurií; 26 aby mu dali po jednom úroku. jde o vymáhání určité části důchodů kněžských na vypravení poslů do Říma k urovnání sporů, již Václav IV. počal vybí- rati podle usnesení synody z r. 1413; 34 jedne = jen. Str. 81 - 1 Mistr Staník = Stanislav ze Znojma; o něm a o Pál- čovi viz pozn. ke str. 55; 4 a vidúc = i když vidí; 5 rektor některé z doktoruóv klne: jde patrně o zákrok M. Křišťana z Prachatic proti některým zpupným theologům, ale není blíže známo, nač se tím naráží. Str. 82 - 1 Jan Kardinál z Rejnštejna, mistr, kněz a farář v Ja- novicích, přítel Husův. Husa provázel do Kostnice. Na kon- cilu byl vyslancem pražské university, ale musil koncil před- časně opustit; 20. návrh fakulty theologické vztahuje se k sy- nodě konané 6. února 1413. Doktoři bohosloví, hlavně Sta- nislav ze Znojma a Páleč (ti dva odpadlíci, jak jsou jmeno- váni v ř. 23), žádali na Husovi naprosté podrobení. Předseda smírčí komise, Křišťan z Prachatic, poslal návrh Husovi (uve- řejnil ho Fr. Palacký v Dokumentech na str. 476—485). Odmítnutím spálil Hus za sebou všechny mosty. Str. 83 - 26 Štěkna = Jan Štěkna, mnich cisterciák, nejprve slavný kazatel v Betlémě, později profesor krakovské univer- sity, odpůrce Stanislavův, jenž Stanislava i Husa obžaloval z viklefismu. 224

Strana 225
Str. 85 - 2 Jan Sywart (Sywort, Sybart, Siwart, Sigwart) viz o něm v úvodu k listu; o vystoupení Jana Husa a pražské university proti osočení Čech srovnej článek V. Buriana »Pro- nikání husitství a bratrství k jižním Slovanům« ve Slovesné vědě 1, 1948, 129—136, 193—202 a polemiku F. M. Bartoše v Jihočeském sborníku historickém z r. 1948; 8 Jeronym Pražský, přítel a stoupenec Husův, mistr universit pařížské, heidelberské a pražské, filosofický vyznavač Viklefův. Přišel za Husem do Kostnice, pak byl nucen prchnout, ale byl na hranicích Čech zatčen, v poutech přiveden zpět do Kostnice, vězněn a nucen k odvolání, až konečně 30. května 1416 upá- len. O jeho cestě na Litvu viz v úvodě k tomuto listu. Str. 86 - 11 království Slovanů: výklad je dvojí; jednak se toto označení vztahuje na Litvu a přilehlou Rus (se zřetelem k cestě Jeronymově), jednak na Slavonii, Chorvatsko. Str. 98 - 11 v rozdiele = v kapitole; 12 tiežte se = ptejte se; 25 čtenie = evangelium. Str. 99 - 1 aby = abyste; 11 svatý Bernard, viz pozn. ke str. 10; 18 nepřestávajíce = bez přestání, ustavičně. Str. 100 - 23 státi o ty všeckny nároky = odpovídati na všecka nařčení; 25 žákovstvo = duchovenstvo; 26 kacíře mi obrá- = žejí = činí narážky, jako bych byl kacíř; 28 veďte na mě žalujte na mne; 32 nezastaví se = nepostaví se. Str. 101 - 5 liknovati se = zdráhati se; 9 buď svědomo = buď patrno, zřejmo, věz. Str. 102 - 15 zprávci = správci; 17 žež = že (zesílené); 19 ne- vědě = nevím; 22 poskřek = pokřik; ponuk = ponoukání, popichování; 25 rozlépal = rozlípal; 34 svědomie = svědectví. Str. 103 - 1 nezastavil = nepostavil; 4 prohlášeném = ohláše- ném; 9 bude-li na mě které kacierství dovedeno = bude-li mi nějaké kacířství dokázáno. Str. 104 - 18 Augustin, viz pozn. ke str. 21; 33 plebánem = duchovním správcem, farářem. Str. 105 - 28 Farář: žák čili klerik ve službách Husových, zvaný Plebanus (Farář), jejž Hus ve svých projevech několi- krát připomíná, jehož osobu však blíže neznáme; Jiří nebo Jiřík, jeden z kleriků ve službách Husových, snad Georgius de Byela. Str. 106 - 24 před svú jézdú = před svým odjezdem. Str. 107 - 4 bez klejtu: Zikmundův průvodní list byl Husovi 225

Strana 226
dodán až v Kostnici; 8 ostřieci = ochrániti; 31 zase = zpět. Str. 109 - 13 právě = správně; 20 trestci = trestej; 30 obecní = všední. Str. 110 - 8 bytí = vzmáhá se; zámutky = zármutky; poka- zuje = kazí; 9 požhříti = pozříti; 12 svatý Augustin, viz zde pozn. ke str. 21; 26 svatý Jan Zlatoustý, viz pozn. ke str. 44. Str. 111 - 24 bydlíme v Kostnici: Hus se ubytoval u vdovy Fidy; 26 Michal de Causis, viz úvod k listu na str. 52; 33 pan Lacembok: Jindřich z Chlumu, řečený Lacembok, průvodce a ochránce Husův, jenž se však 1. července 1416 Husova učení před sněmem zřekl; 34 Jan Kepka: Jan z Chlumu, řečený Kepka, český rytíř, nejvěrnější Husův ochránce v Kost- nici, později († 1425) purkrabí na Mělníce. Str. 112 - 3 španělský papež Benedikt: Benedikt XIII., sesa- zený protipapež, uznávaný toliko ve Španělích a ve Skotsku; 5 vévoda burgundský s vévodou brabantským: Jan a Anto- nín; 31 pan Přibyslav: osoba blíže neznámá; 32 kůň Rabštej- nův: v orig. kůň Rabstyn, buď kůň zvaný Rabštejn, nebo kůň pana Rabštejna (tento výklad zde přijat). Str. 113 - Poslední dvě věty jsou v latinském originálu slovní hříčka: Datum in Constantia. Oretis Deum pro constantia in veritate. Str. 114 - 19 vedlé = podle; 22 lehčie ve zlehčují; netrestcí = netrestají. Str. 115 - 1 věrně = opravdu; 5 aby nepodtrhla vás = aby vás nepřivedla k pádu; 7 trutí = tíží; 29 žákovstvo = kněžstvo; lanžuje = chodí žebrotou, potuluje se; 30 po obrociech = po prebendách; nesvodili = nesváděli, mylně neinformovali; 34 nestavili = nezastavili. Str. 116 - 33 Petr: Petr z Mladoňovic, bakalář, od r. 1417 mistr svobodných umění. V Kostnici byl tajemníkem pana Jana z Chlumu. Je často nazýván »Husovým evangelistou«. Sepsal totiž zevrubnou zprávu o Husově utrpení a smrti, obšírnější latinskou a kratší českou; 34 Polák: krejčí Ondřej Polák, sluha Husův; mistr Kardinál: Jan Kardinál, viz pozn. ke str. 82. Str. 119 - 15 článek o odnětí statků: proslulý Viklefův artykul o majetku duchovenstva. Zikmund zakázal r. 1403 v Uhrách i v Čechách, kde tehdy vládl, poslouchati papeže Bonifáce IX. a odváděti mu desátky a jiné důchody, poněvadž podněcoval 226

Strana 227
v Uhrách povstání proti králi. Král Václav IV. dovolil za sporu se Zbyňkem (r. 1409) zabrati statky některých českých duchovních. Karel IV. pohrozil prelátům a kněžím, vedoucím špatný a rozmařilý život, že jim dá zastaviti důchody, nepo- lepší-li se. — 22 mistru Jesenicovi: Jan z Jesenice, doktor práv, právní zástupce a přítel Husův; 23 mistr Jeronym, viz pozn. ke str. 85; 28 pane Jene: Jan z Chlumu; 32 Václav z Dubé, průvodce a ochránce Husův v Kostnici; 33 Jindřich Lacembok, viz pozn. ke str. 111. Str. 120 - 2 Jene Bradáčku: Jan Bradatý, viz pozn. ke str. 46; 9 patriarcha: Jan Konstantinopolský; jemu Hus odevzdal žá- dost, aby směl odpovídati před celým sněmem; 12 donace Konstantinova: Konstantinovi I., prvnímu křesťanskému císaři římskému († 337), bylo připisováno, že obdaroval papeže Sil- vestra světským panstvím, při čemž prý bylo slyšet hlas s nebe: »Dnes byl vlit jed v církev Kristovu.« Odtud se odvozovalo zesvětštění církve. — 19 Jan Kardinál, viz pozn. ke str. 82; 26 slédník (tak v latinském textu) = slídník, slídil; 29 po posvěcení zůstává chléb hmotný: t. zv. otázka remanence, t. j. zda při posvěcení knězem chléb zůstává chlebem, či zda se přepodstatňuje v pravé tělo Kristovo. Hus byl viněn z bludu neprávem, protože věřil s církví, že se chléb přepodstatňuje. Str. 121 - 2 kdož byli předvoláni: přátelé Husovi z Čech, kteří byli předvoláni před sněm. Str. 121 - 24 patriarchovi = Janu Konstantinopolskému, viz pozn. ke str. 120; 32 spis o svátosti kalicha: De sanguine Christi sub specie vini a laicis sumendo napsaný v Kostnici. Str. 123 - 8 komisaři: Jan patriarcha cařihradský, Jan biskup lubušský a Bernard biskup kastelský, viz úvod k listu na str. 117; 13 Jan Bradatý, viz pozn. ke str. 46; různé články z oněch čtyřiceti pěti: proslulých 45 článků Viklefových. Odpovědi Husovy otiskl Sedlák v časopise Hlídka 1911; 32 Michal = Michal de Causis. Str. 126 - 7 pan Jindřich Škopek: Jindřich Škopek z Dubé, hor- livý stoupenec Husův (i s chotí Eliškou z Klinštejna) a snad i jeho hostitel na Liběchově. Str. 127 - 10 jímž se nestydím = za nějž (za žalář) se nesty- dím; 22 vzeli = vzali; 25 artikul = článek žaloby; Hus naráží na to, že Michal de Causis zachycoval jeho listy, překrucoval je a využíval jich k pomluvám a k obžalobě. 227

Strana 228
Str. 129 - 29 Jan z Janovic: Jan Kardinál, farář v Janovicích. Viz pozn. ke str. 82. Zde se naráží na to, že Jan Kardinál měl být obeslán před koncil. Proto Hus žádá, aby ho pan Jan z Chlumu »choval u sebe«. — 31 Václav z Dubé, viz pozn. ke str. 119. Str. 130 - 1 mistr Křišťan = Křišťan z Prachatic, viz úvod k listu na str. 70; 14 pařížské články: obžaloba Jana Gersona, kancléře pařížské university, sestavená z překroucených citátů z Husova traktátu »O církvi«; 17 onen náš věrný přítel: míněn tu některý ze strážců Husových; 18 pan Václav = Václav z Dubé; 19 biskup místokomoří = snad Štěpán z Prata, biskup volterský; 22 váš otec: blíže neznámý přítel Husův. Jistě je to přezdívka a pravé jméno mělo zůstat utajeno. Flajšhans ho ztotožňuje s Janem Bradatým, farářem krumlovským. — 23 Spis O přikázáních Božích: De mandatis Domini et ora- cione Dominica, psaný v žaláři; 24 Petrovi = Petrovi z Mla- doňovic; 25 pařížský kancléř = Jan Gerson (viz pozn. k ř. 14); 27 Jan Železný: blíže neznámý přítel Husův, Flajšhans ho ztotožňuje s Janem Bradatým, farářem krumlovským. Str. 131 - 1 pan Jindřich z Plumlova: z moravského rodu pánů z Kravař, dvořan krále Zikmunda, stoupenec Husův; do Kost- nice přibyl v průvodu Zikmundově; pan Stibor z Botzi (Boczi): Husův příznivec, blíže neznámý, snad totožný se Stiborem ze Stibořic; 6 s panem Jindřichem: Jindřichem Lacembokem; 13 traktátek o těle Kristově: De sacramento corporis et san- guinis Domini; 14 traktát o manželství: De matrimonio; 15 nějací rytíři polští: není jasné, o koho jde; 26 nápisy v Betlémě: Věřím v Boha a Desatero (česky) a latinský traktát O šesti bludích. Str. 132 - 1 Petr z Mladoňovic, viz pozn. ke str. 116; 25 doktor z Bibrachu: přezdívka Jana z Chlumu odtud, že za Husovy cesty do Kostnice na zastávce v Bibrachu učeně disputoval; 31 aby se nekázalo v kaplích: zákaz Alexandra V. z 20. pro- since 1409, viz o tom pozn. ke str. 33; 32 nařízení, aby byl Betlém zbořen, je asi z července 1412, viz o tom v úvodu k listu na str. 57. Str. 133 - 12 před komisaři, viz pozn. ke str. 123; 16 Neuva- žujte: Mat. 10, 19: Neuvažujte, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti; 21 blahoslavený Jeronym, viz pozn. ke str. 11; 33 na pana 228

Strana 229
Jindřicha: pravděpodobně míněn p. Lacembok (viz pozn. ke str. 111); Jan z Janovic, viz pozn. ke str. 129. Str. 134 - 5 zachovejte stálost v Kostnici: opět slovní hříčka v latinském originálu: habete constanciam in Constancia. Str. 135 - 18 na krále = na Zikmunda; 23 s panem Václavem = s panem Václavem z Dubé; 29 v klášteře = u dominikánů v Kostnici; 30 biskup kostnický = Otto III. z Hachberka. Str. 136 - 2 neděle řečená »Pane, nezůstávej daleko ode mne«: Květná neděle; je to církevní název podle prvních slov vstupní modlitby mše svaté. Str. 137 - 1 pan Jindřich Škopek z Dubé, viz pozn. ke str. 126; 28 tiehni = táhni, směřuj; 31 bez omylu = bez pochyby. Str. 138 - 2 vně neostaví = neopustí; 4 odpuštěnie = pro- puštění ze služby; 5 ač = jestliže; ztravy = živobytí; 6 prvé = dříve. Str. 140 - 31 pan Jan mi podal ruku: po třetím slyšení 8. června, kdy již bylo v zásadě rozhodnuto, přistoupil k Hu- sovi pan Jan z Chlumu a stiskl mu ruku. Str. 141 - 6 kacířství: Ve svátosti oltářní zůstává ...: rema- nence, viz pozn. ke str. 120; 12 viatikus = brevíř, modlitební kniha; 13 Nedoufejtež v knížatech: Žalm 146, 3: Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození; 22 o zajetí mistra Jeronyma: Jeronym přišel do Kostnice 4. dubna 1415, zatčen byl 22. dubna; 34 Ondřej Polák, viz pozn. ke str. 116. Str. 144 - 1 panna Petra: Petra z Ríčan, majitelka domu proti kapli Betlémské, horlivá posluchačka Husova; 2 mistr Jesenic, viz pozn. ke str. 119; 3 Jiřík a Farář, viz pozn. ke str. 105. Str. 145 - 23 ač = jestliže. Str. 146 - 4 právě = po právu, spravedlivě; 15 pan Václav z Dubé, viz pozn. ke str. 119; 16 z Leštna, pan Václav z Dubé byl také pán na Leštně; pan Jan z Chlumu, viz pozn. ke str. 111; pan Jindřich z Plumlova, viz pozn. ke str. 131; 17 pan Vilém Zajéc = Vilém Zajíc z Hasenburka na Libochovicích, pán český v družině Zikmundově, příznivec Husův; 18 pan Myška: Václav z Hrádku, český pán z družiny Zikmundovy v Kostnici, přívrženec Husův; 18 páni Polského království: Hus vzpomíná polských pánů (byli to především Záviše Černý z Garbova a Jánuš z Tuliskova), kteří se připojili k interpe- laci české šlechty v jeho věci; 21 postavili sú sě proti všemu 229

Strana 230
sboru: 13. května po slavnostním zasedání koncilu přečetl Petr z Mladoňovic ve shromáždění zástupců čtyř národů jménem pánů stížnost na zacházení s Husem a na protiprávní vedení sporu; 22 dovodiece = dokazujíce; 26 vedli = žalovali. Str. 147 - 6 Mistr Jeronym, viz pozn. ke str. 85 a 141. Str. 148 - 1 Jindřich Škopek z Dubé, viz pozn. ke str. 126; 10 před hodem = před svátkem; 17 pravi = pravím; 22 pa- nie: Eliška z Klinštejna. Str. 149 - 9 Petrovo = Petra z Mladoňovic; 10 svazky sexter- nové = knihy o dvanácti arších ve složce, jsou příliš velké; 20 Mikeš Divoký: Mikeš Divůček z Jemniště, pán v družině Zikmundově; 21 mistr Jesenic, viz pozn. ke str. 119; 32 Jind- řich Lefl z Lažan a na Bechyni, ochránce Husův. Str. 151 - 1 Martin z Volyně, viz pozn. ke str. 59; 33 své bratry: není jasné, zda jsou míněni rodní bratři, či posluchači. Str. 152 - 1 Petra: viz pozn. ke str. 144; Důra, Husova poslu- chačka v Betlémě; 2 Kateřina, zvaná Hus, Husova poslu- chačka, v letech 1402—1407 spolumajitelka domu vedle Betléma; 3 Jiřík, Farář, viz pozn. ke str. 105; 4 paní na Zde- raze, ctitelka Husova, podle F. M. Bartoše byla to paní Eliška ze Zderazu, v letech 1410—1414 majitelka t. zv. Žilkovy lázně v Podskalí, jež přispěla na Husův proces; Michal z Pra- chatic: Michal Mikulášův, veřejný notář, Husův krajan; Mařík Kačer, Mařík z Býkve, zvaný Kačer, místopísař zem- ský; 5 Ješková: Kateřina, vdova Ješkova Bohdalova; pan Rehoř, snad M. Rehoř Lévův z Prahy, kanovník Všech svatých; 6 Jesenic, viz pozn. ke str. 119; Kuba: Jakoubek ze Stříbra, stoupenec Husův a jeho nástupce v Betlémě; oba dva Šimoni: Šimon z Tišnova, mistr, profesor a r. 1411 rektor pražské university a horlivý stoupenec Husův, a Šimon z Ro- kycan, mistr v uměních, horlivý viklefovec a stoupenec Husův; 7 Mikuláš = Mikuláš z Miličína, viz pozn. ke str. 59; taktéž Havlík; 12 Jindřich Lefl, viz pozn. ke str. 149; 13 písař Jakub, pravděpodobně písař na Novém Městě pražském; 14 Matěj Betlemita = Matěj z Tučap, oltářník v Betlémě; 15 Matěj Chudý = původně kněz v Betlémě, později posluhoval po Praze chudým lidem svátostmi; 17 Jan Vitlin nebo Vitlinův, Husův stoupenec v Praze. Str. 155 - 16 v zamúcení = v zármutku; 17 potvrditelé = 230

Strana 231
utvrditelé; 19 vypraviti = vysloviti; 24 dada = až dá; 28 zvláštní = mně zvláště naklonění. Str. 156 - 6 prvé = dříve; 8 vyznávajíce = žalujíce; 32 pohá- niem = obesílám. Str. 157 - 1 nepříkladných = dávajících špatný příklad; 11 jmien = pokládán; 18 sv. Augustin, viz pozn. ke str. 21; 19 postúpiti = ustoupiti; 21 čtenie = evangelia. Str. 158 - 26 paní králová: Žofie, choť Václava IV.; 30 pá- nům polským: viz pozn. ke str. 146. Str. 160 - 1 Havlík, viz pozn. ke str. 59; 20 sněm odsoudil při- jímání z kalicha u laiků 15. června 1415; 25 mistr Jakoubek: Jakoubek ze Stříbra, spolužák, přítel a horlivý stoupenec Husův, jeho nástupce v Betlémě, šiřitel viklefství, původce kalicha, jeden z hlavních představitelů husitského hnutí († 1429). Str. 162 - 5 Páleč, viz pozn. ke str. 55; 13 Michal: Michal de Causis, viz úvod k listu na str. 52. Str. 165 - 7 Vít: snad Vít z Březiny z čeledi pana Jana z Chlumu. Str. 167 - 22 svatý Rehoř, viz pozn. ke str. 21; 24 svatý Jan Zlatoustý, viz pozn. ke str. 44; 27 uhroziti = hrozbami za- křiknouti. Str. 168 - 25 obrok = obročí, prebenda; 27 Jan biskup Lito- myšlský, zvaný »kladivo Husitů«, příkrý odpůrce Husův a jeho stoupenců; 28 tržil = kupčením se ucházel; 29 překú- pili = přeplatili, v kupčení překonali; 32 litkupníci neb pří- mluvčie = dohazovači. Str. 169 - 5 jest svědomě = jest vědomo; 10 němý = sodom- ský; 19 přepuštěnie = dopuštění. Str. 170 - 31 Vít, viz pozn. ke str. 165. Str. 171 - 9 aby znamenali = abyste viděli; 15 Jan biskup Li- tomyšlský, viz pozn. ke str. 168; 16 nabadači = popuzovači, štváči; 19 znamenaje = pozoruje; 28 praví = pravím; 31 mněl jsem = domníval jsem se. Str. 172 - 8 uhroziti = hrozbami postrašiti. Str. 176 - 12 mistr Jeronym, viz pozn. ke str. 85; 15 spama- tovali = připamatovali si; 25 pohrabáni = pohřbeni; 26 mezi žernovy = mezi mlýnskými kameny; 28 prvé = dříve, předtím. Str. 177 - 6 před vigilií = vpředvečer. Str. 178 - 14 pan Jan: Jan z Chlumu; 15 Farář, viz pozn. 231

Strana 232
ke str. 105; 16 minomistr a jeho choť: Petr ze Svojšína, řečený Zmrzlík, nejvyšší minemistr královský, a jeho choť paní Anna z Frimburka, oba horliví stoupenci Husovi; 19 mistr Martin: Martin z Volyně, viz pozn. ke str. 59; mistr Křišťan: Křišťan z Prachatic, viz úvod k listu na str. 70; 31 viaticus brevíř. Str. 180 - 10 krále = Zikmunda; 16 blahoslavený Augustin, viz pozn. ke str. 21; 26 mistr Jeronym, viz pozn. ke str. 85. Str. 181 - 6 panu Janovi: Janovi z Chlumu; 8 pan Petr minc- mejstr .. . . paní Anna, viz pozn. ke str. 178; 10 králová = Žofie, choť Václava IV.; 20 pan Henrich Leffl = Jindřich Lefl z Lažan, příznivec Husův; v r. 1414 pobýval Hus u něho na hradě Krakovci; 22 pan Lidheř: podle Flajšhanse Lidhéř z Hórky, blíže neznámý pán český, s chotí Markétou stoupe- nec Husův; 23 Škopek: Jindřich z Dubé, viz pozn. ke str. 126; Mikeska (Mikéška?): snad Mikuláš ze Stojčína, stoupenec Husův; 26 mistr Křišťan: Křišťan z Prachatic; 27 mistr Mar- tínek, viz pozn. ke str. 59; 29 mistr Mikuláš, viz pozn. ke str. 59; kněz Petr, kněz královny Žofie, stoupenec Husův; 30 Hav- lík, viz pozn. ke str. 59. Str. 182 - 20 padesát doktorů: rada theologů na koncilu, jíž svěřena Husova pře; 28 doktoři = svatí otcové, církevní uči- telé; 29 kardinál nejpřednější na koncilu: Pierre d'Ailli, kar- dinál cambrayský, slavný francouzský theolog; událost se sběhla 7. června. Str. 183 - 16 Berengarius: scholastik z Toursu, popíral přepod- statnění; 32 na hradě = na Gottliebenu. Str. 187 - 7 jistci = smlouvající strana, jež dává záruku; 21 tyto čtyry kusy jsou v podstatě proslulé čtyři pražské artikuly. Str. 188 - 3 přimlúvati = vytýkati; stavovati = zastavovati; šacovati = vymáhati výkupné. Str. 189 - 10 příchylných = nakloněných; 15 nenie = nyní. Str. 190 - 12 nebošce Kučtajnova žena = žena nebožtíka Kučtajna. Str. 191 - 10 hledie = patří; 11 kněze milost = knížecí milost; = 20 páteř = otčenáš; 27 ižádné = žádné; 30 bez zbieraní bez shromažďování (lidu). Str. 193 - 13 ježto = kteří; 26 braň = zbroj. Str. 195 - 15 čtyry kusy = čtyři artikuly (pražské); 22 na úro- cích = na daních, poplatcích ze statků duchovenských. 232

Strana 233
Str. 201 - 22 stavovali = zastavovali, mařili; 24 na robotě- zích = na nádenících, robotnících; 28 kusuóv = článků. Str. 202 - 2 nevymlúvajíce = neomlouvajíce; 34 výtržky = výtržnosti. Str. 203 - 8 hospoda = útulek; 9 zastávat = objednávat; 14 po- praviti = po právu učiniti. Str. 205 - 15 odpuštění = dovolení; 24 lájcí = utrhačů; 28 ve- dlé = podle. 233

Strana 234
SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH 1. Husův list všem věrným Čechům ze dne 10. VI. 1415 ve starém opise podle rukopisu Národní a universitní knihovny. (Proti str. 64.) 2. Nejstarší české vyobrazení upálení M. Jana Husi v bibli martinické z 1. pol. XV. století. Postava vlevo je snad Petr z Mladoňovic, jenž nese zprávu o upálení Husově do Čech. (Proti str. 65.) 3. Hus při obřadu odsvěcování. Kronika Ulricha v. Richen- thal: Buch von Konzil zu Konstanz. Rukopis z r. 1464. Text německý. V Národní a universitní knihovně. (Proti str. 80.) 4. Hus veden na hranici. Z téhož díla. (Proti str. 81.) 5. Hus veden na hranici. Kronika Ulricha v. Richenthal, ruko- pis z 2. pol. XV. stol. Text latinský. Dar Akademie nauk SSSR v Leningradě. V Národní a universitní knihovně. (Proti str. 176.) 6. Hus na hranici. Z téhož díla. (Proti str. 177.) 7. Žižka v čele vojsk. Rukopis v Göttingen z XV. století. (Proti str. 192.) 8. Žižka v nebi. Rukopis v Jeně z 2. pol. XV. století. (Proti str. 193.) Na titulním listě dřevořez Žižka v čele vojsk z kroniky Eneáše Sylvia. Na obálce Hus jako kazatel na koncilu kostnickém, detail vyobrazení v kancionálu litoměřickém 1510—1514.