XIII Z oněch 189 jest v Lucubrationes 117, v Append. epist. 4, v Nova epist. app. 51, ve Farrago poem. 11, v Bohus. vita 2. v Append. poem. 4. Z námi přida- ných 10 vyňato jest 6 z inkunabule: Petri Schotti, Argentinensis patricii, iuris utriusque doctoris consultissimi, oratoris et poetae elegantissimi graecaeque linguae probe eruditi, Lucubratiunculae ornatissimae. Impr. a Martino Schotto cive Argentinensi sexto Nonas Octobres anno Christi MCCCCLXXXXVIII, 2 z rukop. Klementinského I. D. 3, 1 z rkp. téže knih. XVII. D. 38, a 1 (vlastně pouhý úryvek listu) vyňat z Wimpinova spisku: Responsio et apo- logia contra Laconismum cuiusdam medici. S. 1. & a. O některých pramenech těch vydání našeho jest nám nyní přičiniti příslušné poznámky, o jiných od- kazujeme ke zprávám, které se nacházejí v článku vydavatelově, vytištěném v Čas. Mus. 1878 na str. 266—278 pod titulem: O spisech Bohuslava z Lob- kovic. Ke zprávám těm budiž to, co zde následuje, pokládáno za dodatek, a pokud potřebí, za opravu. Naše vydání, jak svrchu udáno, má o 10 listů více než staré Mitisovo (o 1. 1, 2, 3, 4, 6, 17, 21, 63, 64, 96). Z těch 6 listů (1, 2, 3, 4, 6, 17), vy- ňatých z tištěných spisů Schottových, pominul Mitis úmyslně, vyňav z téhož tisku jen 5 listů (u nás 5, 7, 16, 19, 24). Důležitého pramene vydání našeho, rukopisu Klement. I. D. 3 Mitis neznal. Papírový rukopis ten formátu velké osmerky má desky prkenné, hnědou koží potažené s vyraženými ozdůbkami, mezi nimiž nejčastěji objevuje se pětilistá růže. Jest to známka, že rukopis náležel původně některému klášteru nebo kostelu Rožmberskému v jižních Čechách. Rukopis ten má počítaných 132 listů, ale vzadu a uprostřed mnoho listů jest vyřezáno, některé jsou také prázdné. Na rubu přední desky zapsáno známé distichon (srovn. mé Počátky humanismu v Čechách str. 38): Author constructae domus en me legat amicis: Grates nunc habeo, Vincesilaë, pias. Na následujícím nepočítaném listu připsáno rukou XVII. stol.: Epistolae Bou- slai de Lobkowicz et Opusculum de miseria humana. Na rubu téhož listu zapsáno rukou starou: Hic est caracter et manus propria domini Venceslai Picetini, decani Pragensis ecclesie et olim plebani Crumnoviensis et archidiaconi Bechinensis. Tento Václav Picetinus (= z Pištína?), později s příjmením z Wolfen- burka, doprovázel mladého Oldřicha z Rožmberka na studie do Italie (podle kroniky Rožmberské N. Hermanna v Nových Hradech), i byl podle Frindo- vých církevních dějin v letech 1524—1548 děkanem kapitoly Pražské. Pře- pisy v rukopise od něho pořízené přináleží tudíž době starší, pokud ještě býval plebánem Krumlovským. Jsou pak tyto: Fol. 1a Periucunde et scitu non indigne domini Bouslai de Lobkowicz et de Hassenstein epistole laudabile facinus Pragensium, quod inter sedem apostolicam et ipsos Pragenses ambi- 6) Generosi baronis, poetae oratorisque excellentis, d. Bohuslai Hasistenii à Lobkovicz J. U. D. appendix poematum, edit. a Thoma Mite Nymburgeno. Addita sunt elogia plurimorum in d. Bohuslaum una cum indice lib. bibliothecae Hasisteniae. Pragae excudebat Joannes Gitczinus 1570. Přídavek tento přimyká se stránkováním k přede- šlému dodatku a s ním k číslu 4. Jen katalog na konci se čtyřmi listy není více stránkován.