IV Největší a nejmladší ze zbytků přítomných, Svatovitský, psán je na papíře na mnoze ovšem chybně, ale tak zřetedlně, že se dá mnohem snadněji čísti než ostatní pergamenové mimo zase Šafaříkův. Hanka však dopustil se vydáním SV (Starobylá skládánie. II. V Praze 1818, str. 151—264) i tolika a tak vážných omylů, že zejmena i ti sotva vědí, co činí, jižto se neostýchají pokládati Hanku za hlavního z domnělých padělatelův i Kralovédvorského rukopisu samého. Vytknu z omylů jeho již i tu několik nejmakavějších a nejdůležitějších, připomínaje předně, že Hanka přijal do počtu veršův i ten, který patrně chybí v originale po v. 1443, poněvadž se ten nerýmuje ani se předchozím ani s následujícím. Pročež od verše téhož až do konce třeba citované ode mne u Hanky pokaždé o jeden níže hledati. Podruhé zastaralý pravopis vy- dání Hankova nahrazuji zcela věrně nynějším. Potřetí přidávám k opravám vytčených omylův i novočeský výklad, kdekoli se mi to potřebným zdálo, aby výčitky mé snadněji a jasněji vyšly na jevo. Tak obsahuje verš 5 pak za však; 25, 1796 a 2001 kehdyž za když, 72 loži za zboží, nčes. bohatství; 95 stáše za sta sě, nč. stala se; 110 sice za pyče, nč. pykaje; 120 vieru za viery, nč. věrnosti; 146 Ktožto za kdažto, nč. kdyžto; 161 kdež za kdaž, nč. když; 212 chlapského za chlapie(h)o, 266 ne- hodný za nehoden, ačkoli tak podnes nejen píšeme než i mluvíme; 303 ja- kožto za jakož tu, 331 radú za rada, 376 že za a, 403 proto za pro ty, 633 kdaž za kdaś, nč. kdys, kdysi; 700 zda za da, nč. dal; 726 a jmá za mimo, 764 vztrna sě za vstrhna sě, nč. vztrh anebo vztrhnuv se; 775 kněžie za kně- žic, 786 a jako za Ajaka, 798 jenžto za jenž tu, 814 zpomínati za zpomanúti, nč. zpomenouti; 839 beze za též a za žádané rýmem téže, 853 pokoje za po- koju, 892 vida za vídal, 928 vsě za sě, nč. se; 931 prvé za pravé, 933 ottud za ottad, 954 jenžby za jímž by, nč. čím by; 1000 již za že již, 1043 broji za vojí, nč. vojska; 1044 rozbrojí za roj bro(j)í, 1087 svú za vši, nč. všecku; 1110 číte zajtra za čite s jitra, nč. počítal od rána; 1111 nevědě za ne- zvědě, nč. nezvěděl; 1115 v stádu za v stádo, 1166 poče za počen, nč. počav; 1201 zazněji za z šalmějí, 1327 potomě za polomie, nč. porazí; 1389 tako ho za tak toho, 1394 Na nem za na 'nom, nč. na onom; 1476 na onu za na 'nu, 1519 potěhnú za poběhnú, 1540 sě koruchwy stkvěchu za sč korúhvy stviechu, nč. se korouhve skvěly; 1642 kóň za boj, 1673 což za jest, 1722 z toho za zlého, 1728 druhé za druhde, nč. jinde; 1819 nepoběže za na pobězě, nč. na útěku; 1879 ponoše i ponošky tahú za panoše i panošky táhnú, kde však rým opravdu žádá tahú, nč. táhnou; 1906 muže za ruce, 1994 juž za jež, nč. že; 2049 však zasě za a však zavše, nč. vždy; zavše však u Slovákův a Poláků podnes žije; 2061 vsiudy běže jak myšice za všady běžie jako mšice, 2168 ač kdy za vezdy, nč. vždy; 2189 stonachu za stonuchu, nč. utopili se; 2298 tě země poli za těženie polí, nč. výtěžek hoří; 2328 do tak v těstě za dotad v cestě. Vydavatelé Výboru z literatury české (D. I. V Praze 1845, slp. 135 a 136) vyznávají sic i sami, že jim „nebylo lze s pramenem svým srovnati“ zbytku SV.