368 Ducha sv. pro též učení i ten vynaložiti smím, znajíc to mi- lostné Pána Jezu Krista zaslíbení, řkoucí: Kdož mne vyzná před lidmi, vyznám já jej před otcem svým nebeským i anděly. Item. Neboj se mé malitké stádce, neb se jest zalibilo otci vašemu dáti vám království nebeské. Item. Doufejte, jáť jsem přemohl svět; i vy přemůžete. Item. Kdoby život svůj ztratil pro mne, k životu věčnému ho ostřihá. Item. Kdož setrvá (totiž v kříži) až do konce, ten spasen bude. Dejž mi to, ó Bože, abych to důvěrně i v celé mé naději s apoštolem říci mohl: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval; naposledy složena jest mi koruna života věčného, kterouž mi dá ten soudce nejspravedlivější Kristus Ježíš při dni vzkříšení. Netoliko pak mně, ale všem těm, kteříž milují příchod jeho. Amen. Kriste, Boha živého Synu, poněvadž všickni časové moji v rukou tvých svatých samých jsou, dejž mi to pro sebe samého v té pravdě (strachu se žádného lid- ského neboje), abych mohl setrvati. Amen. 334. Jan Aleš měštěnín Starého Města Pražského oznamuje, že se svědkům, kteří knězi Mladečkovi proti Benediktovi děkanu Kutnohorskému svědčiti mají, od horníkův Kutnohorských těžkosti dějí a žádá, aby se to poručením císařským týmž hor- níkům zakázalo. 1561. (Xx.) V. M. v známost uvozujem, kterak by páni horníci těm svědkům těžkosti činiti chtěli za těmi příčinami, že jsou se nesrovnali s tou sektou cvingliánskou a novokřtěnskou, ano že jsou se tomu na odpor postavili, aby slovo Boží i svátosti na Horách Kutnách déle potupovány nebyly, a že jsou svě- domí v pravdě knězi Jiříkovi Mladečkovi proti jejich děka- novi vydali, chtěli by za jinými i za těmi příčinami je sužo- vati; obzvláštně pak Janovi Tapineovi písaři radnímu, kterýž jest muž dobrý a dítek má osmero a manželku, toho by chtěli o písařství připraviti, pravíce že by on měl knězi Jiříkovi něco donášeti a k této při raditi, ješto toho není, neb proti tomu kněz Jiřík svědomí vydal i listy v něm zavřel, že jest k tomu neradil, toliko rozmlouváním i psaním stížnost nad tím měl, jaká rouhání proti slovu Božímu a svátostem veleb- ným se dějí a o tom svědomí vydal, což samo v sobě jest. I vidí se obzvláštně, aby poručení bylo J. M. C. k šephmistrům o tom Janovi Tapineovi i o jiných všech svědcích, aby jim žádná těžkost činěna nebyla.