240 409. Konsistoř sub utraque domlouvá knězi Vojtěchovi, faráři ve Dvoře Královém, že o p. Pecingarovi v kázaní svém han- livě mluvil. 1549. 27. ledna. (O.) Oznamujeme vám, že jest urozený pan Mikuláš Pecingar z Bydžína a na Hradišti nad Labem k úřadu našemu duchov- nímu učinil psaní, v němž sobě ztěžuje a žaluje na osobu vaši, kterak by jste vy v neděli v oktáv Božího křtění na ranním kázaní v kostele v městě Dvoře osobu jeho před vším lidem vás poslouchajícím zjevně jmenovali a o něm tato slova mluvili: že by pikhartem a kacířem býti měl a s kurfiřtem předešlým Saským v srozumění byl proti Jeho mil. králi a ten kraj všecek že by zavedl, jakž též psaní to v sobě šíře obsa- huje a zavírá, žádaje nás, abychom jemu to od vás podle práva k nápravě přivedli a spravedlivě v tom opatřili. I my rozumějíce, kdyby to tak bylo, že by nám z toho těžkost nějaká dál nastávala, proto vás z úřadu našeho napo- mínáme, abyste s pánem o to přátelsky se snesli a urovnali, a to budete-li chtíti učiniti, pánu po tomto poslu, kterýž vám listu dodá, oznámíte. Pakli by jste nechtěli se s ním o to přátelsky urovnati, tehdy vám den jmenujeme a pokládáme, aby jste ten pátek před sv. Matějem apoštolem Páně nejprv příští v konsistoři naší Pražské v koleji veliké v hodin 14 stáli a nahoře psanému pánu, z čehož vás viniti bude podle práva, z toho právi byli. 410. Konsistoř utr. nařizuje Janu děkanu v Králové Hradci, aby kněží z míst méně potřebných vyzdvíhal a tam je po- dával, kde by potřeba větší byla. 1549. 30 ledna. (O.) Oznamujeme vám, že jest nás jistá zpráva došla, kterak by v tom kraji Hradeckém a v děkanství vašem nemálo far pustých ve třech a ve čtyrech mílích zdélí býti mělo a tudy lid obecný že by velikou zádavu a těžkost nésti měl, když ne- mají kněží blízko, kteří by jim slovem Božím a svátostmi v čas potřeby posluhovali a to že by ne od jinud než z toho pocházelo, že zase v některém koutě v půl míli a nejdále v míli pět neb šest kněží pospolu na farách jest, kdež není jich tak mnoho potřebí. I uvažujíce potřebu církve a lidu obeeného, aby v po- třebách svých měli kde se k slovu Božímu utíkati a svátosti