353 jim podle takovejch kněh novokřtěnských a cvinglianských kázali a je učili. Kdež se pak v tom vejpisu dokládá, jako bych vejš dotčených artykulův kněze Benedikta, děkana Hor Kutten na onen čas poháněti měl před pány administrátory, to pravda není; neměl jsem s ním nic činiti, ani s žádným o tyto arty- kule, než toliko o svátosti, jakž nahoře v tom vejpisu o tom jest a o jiné bludy, o kteréž na onen čas před pány admini- strátory spokojení aby býti mělo, jakž páni horníci toho do- kládají, o tom nic nevím. Ale o tom ještě vím, že na den sv. Jiří léta 1561 v plné radě tu na Horách Kuttnách páni horníci takové jsou mi svě- dectví vydali, za kteréž jsem já jich nežádal, mluvíc ke mně skrze Václava Vočko ochmistra, na onen čas primasa, že mne nemají páni šephmistři a spolu radní za scestného a postran- ního správce a učitele, a taková slova z toho zápisu, mně po- třebná, jsou vyvrhli a vyhodili a což by mně na škodu býti mělo, to jsou přidali. A protož já J. M. C. i rad J. M. za to poníženě a po- korně žádám a prosím, že k takovému vejpisu z knih Hor Kutten porušenému a necelému víry přikládati neráčí a zvláště tomu, což jest mně tím zápisem přidáno a to z příčiny takové, ano i z těchto jiných, že jsou páni horníci kněze Benedikta, děkana svého, jsouce strana, proti mně zastávali, jemu radili, s ním i při vedení pře byli, jemu ve všem pomáhali, ješto toho všecka práva hájí a brání a nebyl bych povinen na ta- kový vejpis jaké odpovědi dávati. Však z poručení J. M. C. i rad J. M. to činím jako poslušný. Co se pak těch hořejších artykulův dotýče, o nichž jsem já, ani proti nim nikda neučil na Horách Kuttnách, též ani jinde a o nich skrze mne že promluveni v plné radě na Ho- rách Kuttnách se stalo, příčiny toho jsou: hanění, utrhání lidu obecného na Horách Kuttnách i jiných lidí, kteříž ode mne ničeho toho neslejchajíce to jsou mi připisovali, a takovým já učením vinen před Pánem Bohem i před lidmi nejsa, chtěje se z něho vyvésti, že jsem tak neučil, i toť jsem sobě práci zaválel a zaneprázdnění J. M. C. i radám J. M. učinil. I jakž pak kolivěk jest: J. M. C. i rad J. M. já pokorně a poníženě žádám a prosím, jestliže jsem při vypravování takových arty- kulův v radě na Horách Kuttnách co zhřešil a pobloudil, pro- hlídajíce J. M. C. z jakých se to příčin stalo, ano i k tomu, že jsem nikda tak neučil, že to milostivě jakožto pán všeho křesťanstva vážiti a odpustiti ráčí. Naposledy všechněch pak časův svého kněžství jakbych o svátostech Páně učiti měl, J. M. nejvyššímu panu sudímu Borový: Kons. Katol. a Utrag. 23