z 150 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
Edice
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
Poznámky
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
Název:
Legenda o sv. Kateřině
Autor:
Hrabák, Josef
Rok vydání:
1941
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
150
Počet stran předmluvy plus obsahu:
150
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 19: Edice
- 129: Poznámky
upravit
Strana 1
LEGENDA O SV. KATEŘINÉ MELANTRICH A. S. V PRAZE
LEGENDA O SV. KATEŘINÉ MELANTRICH A. S. V PRAZE
Strana 2
e. ☞ Sv. Kateřina. Mistr Třehoňský (14. stol.)
e. ☞ Sv. Kateřina. Mistr Třehoňský (14. stol.)
Strana 3
T
T
Strana 4
Strana 5
UVOD V systému hodnot gotické doby stálo nejvýše nábo- ženství. Náboženství bylo svorníkem, který spojoval všechny protiklady v jednotu a mohl tak vyřešiti veške- rou problematiku středověkého člověka. Jemu byl pod- řízen celý život a pod jeho zorným úhlem byly budovány všechny kulturní projevy. Nejvyšší věda byla věda o Bohu, nejvyšší umění bylo chrámové. Náboženské funkci byla podřízena i funkce estetická: nebylo umění pro umění, umělecký výtvor nesměl býti souborem auto- nomních hodnot. Proto i literatura byla doménou pře- devším církevní a náboženská funkce určovala hierarchii slovesných výtvorů: díla, stojící blízko oltáři, byla poci- ťována jako díla vyššího žánru a naopak. Tak byla cítěna jako nejvyšší projev krásného písemnictví ve středo- věku básnická legenda. V českém písemnictví se s básnickými legendami setká- váme na samém počátku souvislého literárního vývoje: legenda o umučení Páně vznikla asi již na konci 13. stol. a ze samého začátku století čtrnáctého máme již docho- vány trosky celého cyklu legend a apokryfů (o apošto- lích, o Panně Marii, O Pilátovi a Jidášovi). Tyto legendy nejstarší vrstvy mají všechny znaky vyspělé slovesné kultury. Udivují nás pružností a ohebností básnického jazyka, jazyka vypracovaného, schopného nésti poetic- kou funkci a podati nejjemnější odstíny myšlenky. Udi- vují nás i lapidární prostotou podání a svým veršem,
UVOD V systému hodnot gotické doby stálo nejvýše nábo- ženství. Náboženství bylo svorníkem, který spojoval všechny protiklady v jednotu a mohl tak vyřešiti veške- rou problematiku středověkého člověka. Jemu byl pod- řízen celý život a pod jeho zorným úhlem byly budovány všechny kulturní projevy. Nejvyšší věda byla věda o Bohu, nejvyšší umění bylo chrámové. Náboženské funkci byla podřízena i funkce estetická: nebylo umění pro umění, umělecký výtvor nesměl býti souborem auto- nomních hodnot. Proto i literatura byla doménou pře- devším církevní a náboženská funkce určovala hierarchii slovesných výtvorů: díla, stojící blízko oltáři, byla poci- ťována jako díla vyššího žánru a naopak. Tak byla cítěna jako nejvyšší projev krásného písemnictví ve středo- věku básnická legenda. V českém písemnictví se s básnickými legendami setká- váme na samém počátku souvislého literárního vývoje: legenda o umučení Páně vznikla asi již na konci 13. stol. a ze samého začátku století čtrnáctého máme již docho- vány trosky celého cyklu legend a apokryfů (o apošto- lích, o Panně Marii, O Pilátovi a Jidášovi). Tyto legendy nejstarší vrstvy mají všechny znaky vyspělé slovesné kultury. Udivují nás pružností a ohebností básnického jazyka, jazyka vypracovaného, schopného nésti poetic- kou funkci a podati nejjemnější odstíny myšlenky. Udi- vují nás i lapidární prostotou podání a svým veršem,
Strana 6
který se sice zakládá na poněkud jiných estetických předpokladech a návycích než verše moderní, byl však ve své době formou tak vhodnou pro naše básnictví, že byl schopen dalšího vývoje po několik staletí. Spisovný jazyk jako nástroj myšlení a dorozumění, který má plniti nejen funkce intelektuální, nýbrž i este- tické, je výsledkem dlouhého vývoje a tápání a vyvíjí se současně s celou vzdělaností. Spisovný jazyk skutečně vypracovaný neobjeví se zčista jasna a bez tradice. Stačí jen srovnati na příklad neobratný jazyk nejstarších pol- ských památek s jazykem Kochanowského, jazykem jemným, přesným, vypracovaným. Vývoj spisovného jazyka lze konečně sledovati i v naší moderní literatuře, stačí představiti si jen, jak zápasila o přesný výraz škola Puchmajerova a jaký je rozdíl mezi jazykem Hněvkov- ského a Březiny. Podobný vývoj, jako od Puchmajera k modernímu básníkovi, musíme předpokládat i pro starou češtinu, jenže v ní nemáme dochovány ty první neobratné pokusy, nýbrž se setkáváme hned s jazykem vzácně vypracovaným... Zkrátka, ohebnost básnického jazyka našich nejstarších legend svědčí o tom, že v době, kdy tyto památky vznikly, byla v našem písemnictví již jistá literární tradice, jinými slovy, že musíme počítati s existencí starších památek, které však nejsou pohříchu dochovány. Že mezi nimi byly i legendy, je velmi prav- děpodobné. Na této literární tradici jistě mělo podíl starší naše písemnictví v ja- zyku staroslověnském, tím spíše, že staroslověnština, přinesená slovan- skými věrozvěsty v devátém století, nebyla na naší půdě pocitována jako jazyk cizí, konkurující jazyku národnímu, nýbrž sloužila jako spisovný jazyk našim kulturním potřebám. Rozdíl mezi ní a češtinou pociťovali naši předkové asi tak, jako my cítíme rozdíl mezi jazykem spisovným a hovorovým. Jaká byla souvislost mezi doznívajícím spi- sovným jazykem staroslověnským a mezi vznikající češtinou spisovnou, nelze bohužel dosud říci. Nemá ostatně smyslu zabývati se zde touto otázkou, nedotýká se našeho tématu. Pro naše téma je staroslověnské písemnictví zajímavé jen po stránce látkové: dalo nám totiž již ve sto- letí desátém první původní legendu o sv. Václavu a později snad i několik 6
který se sice zakládá na poněkud jiných estetických předpokladech a návycích než verše moderní, byl však ve své době formou tak vhodnou pro naše básnictví, že byl schopen dalšího vývoje po několik staletí. Spisovný jazyk jako nástroj myšlení a dorozumění, který má plniti nejen funkce intelektuální, nýbrž i este- tické, je výsledkem dlouhého vývoje a tápání a vyvíjí se současně s celou vzdělaností. Spisovný jazyk skutečně vypracovaný neobjeví se zčista jasna a bez tradice. Stačí jen srovnati na příklad neobratný jazyk nejstarších pol- ských památek s jazykem Kochanowského, jazykem jemným, přesným, vypracovaným. Vývoj spisovného jazyka lze konečně sledovati i v naší moderní literatuře, stačí představiti si jen, jak zápasila o přesný výraz škola Puchmajerova a jaký je rozdíl mezi jazykem Hněvkov- ského a Březiny. Podobný vývoj, jako od Puchmajera k modernímu básníkovi, musíme předpokládat i pro starou češtinu, jenže v ní nemáme dochovány ty první neobratné pokusy, nýbrž se setkáváme hned s jazykem vzácně vypracovaným... Zkrátka, ohebnost básnického jazyka našich nejstarších legend svědčí o tom, že v době, kdy tyto památky vznikly, byla v našem písemnictví již jistá literární tradice, jinými slovy, že musíme počítati s existencí starších památek, které však nejsou pohříchu dochovány. Že mezi nimi byly i legendy, je velmi prav- děpodobné. Na této literární tradici jistě mělo podíl starší naše písemnictví v ja- zyku staroslověnském, tím spíše, že staroslověnština, přinesená slovan- skými věrozvěsty v devátém století, nebyla na naší půdě pocitována jako jazyk cizí, konkurující jazyku národnímu, nýbrž sloužila jako spisovný jazyk našim kulturním potřebám. Rozdíl mezi ní a češtinou pociťovali naši předkové asi tak, jako my cítíme rozdíl mezi jazykem spisovným a hovorovým. Jaká byla souvislost mezi doznívajícím spi- sovným jazykem staroslověnským a mezi vznikající češtinou spisovnou, nelze bohužel dosud říci. Nemá ostatně smyslu zabývati se zde touto otázkou, nedotýká se našeho tématu. Pro naše téma je staroslověnské písemnictví zajímavé jen po stránce látkové: dalo nám totiž již ve sto- letí desátém první původní legendu o sv. Václavu a později snad i několik 6
Strana 7
legend jiných (o sv. Ivanu a Prokopu). České legendy gotické doby nejsou tedy prvními legendami, které vznikly na naší půdě pro kulturní potřebu našeho národa. Česká gotická vzdělanost dosáhla vrcholu v době Karla IV. V té době vrcholí i naše spisování legend. Z četných památek, vzniklých v době vyzrálé gotiky, klademe nejvýše legendu o sv. Kateřině, která je nejkrás- nější staročeskou legendou vůbec. * Původ slova legenda je latinský a jeho doslovný vý- znam je ,to, co má býti čteno“. Liber legendarius obsaho- val životy a akta sv. vyznavačů, které byly čítány na jejich svátky; o mučednících se čtlo zvláště, v passionále. Od 13. stol. však tento rozdíl mezi životy vyznavačů a mučedníků mizí a liber legendarius a passionarius se od sebe již neoddělují. Slovo „legenda" pak znamená náboženskou povídku, čerpanou ze života některého svatého. Geneticky vychází legenda z hagiografie, ale její poměr k životopisu svatého je asi takový, jako po- měr tradice k historické pravdě, pověsti ke skutečné události: historický základ je zavalen nánosem fantasie. S tím pak souvisí i přenesený význam, který časem slovo „legenda“ dostalo (lidové vyprávění, podávající fantas- ticky nějakou skutečnou příhodu). Ve středověku byly legendy velmi oblíbené a vzniklo jich nesčetné množství. Není divu, že se proto jejich forma hodně zmechanisovala; osnova byla úplně zauto- matisovaná a jednotlivé motivy se stěhovaly z jedné legendy do druhé. Legendárních látek se nejdříve zmocnila literatura řec- ká a latinská, již ve 4. a 5. století. Do národních literatur pronikaly legendy mnohem později, a to na evropském západě především z latiny. Hlavním pramenem byl latin- ský svod legend, který pořídil asi r. 1270 italský domini- kán Jacobus de Voragine, Legenda aurea (legenda
legend jiných (o sv. Ivanu a Prokopu). České legendy gotické doby nejsou tedy prvními legendami, které vznikly na naší půdě pro kulturní potřebu našeho národa. Česká gotická vzdělanost dosáhla vrcholu v době Karla IV. V té době vrcholí i naše spisování legend. Z četných památek, vzniklých v době vyzrálé gotiky, klademe nejvýše legendu o sv. Kateřině, která je nejkrás- nější staročeskou legendou vůbec. * Původ slova legenda je latinský a jeho doslovný vý- znam je ,to, co má býti čteno“. Liber legendarius obsaho- val životy a akta sv. vyznavačů, které byly čítány na jejich svátky; o mučednících se čtlo zvláště, v passionále. Od 13. stol. však tento rozdíl mezi životy vyznavačů a mučedníků mizí a liber legendarius a passionarius se od sebe již neoddělují. Slovo „legenda" pak znamená náboženskou povídku, čerpanou ze života některého svatého. Geneticky vychází legenda z hagiografie, ale její poměr k životopisu svatého je asi takový, jako po- měr tradice k historické pravdě, pověsti ke skutečné události: historický základ je zavalen nánosem fantasie. S tím pak souvisí i přenesený význam, který časem slovo „legenda“ dostalo (lidové vyprávění, podávající fantas- ticky nějakou skutečnou příhodu). Ve středověku byly legendy velmi oblíbené a vzniklo jich nesčetné množství. Není divu, že se proto jejich forma hodně zmechanisovala; osnova byla úplně zauto- matisovaná a jednotlivé motivy se stěhovaly z jedné legendy do druhé. Legendárních látek se nejdříve zmocnila literatura řec- ká a latinská, již ve 4. a 5. století. Do národních literatur pronikaly legendy mnohem později, a to na evropském západě především z latiny. Hlavním pramenem byl latin- ský svod legend, který pořídil asi r. 1270 italský domini- kán Jacobus de Voragine, Legenda aurea (legenda
Strana 8
zlatá). Z ní čerpali i autoři mnohých našich legend gotické doby. Abychom tento vývoj pochopili, musíme si uvědomiti, jaké měla postavení latina v tehdejším vzdělaném západním světě. Byla to spisov- ná řeč všech vzdělaných lidí, bez ohledu na jejich národní příslušnost. Gotický transcendentální ideál překlenul meze mezi národy, o naciona- lismu v moderním slova smyslu se ve středověku mluviti nedá. Latina proto nebyla pociťována ani jako jazyk cizí, ale ani jako jazyk meziná- rodní, nebyla jen — viděno dnešníma očima — řečí diplomatickou, jakýmsi esperantem: byl to spisovný jazyk sice bez nacionálního zabar- vení, ale zároveň bez zabarvení internacionálnosti. Poměr mezi latinou a mezi jazykem národním byl asi takový, jako je dnes mezi jazykem hovorovým a spisovným. Stejně rozdíl mezi písemnictvím latinským a mezi písemnictvím v národním jazyku byl pocitován jen jako dvě vrstvy jedné literatury, oddělené funkčně: latinské písemnictví se obra- celo k inteligenci, písemnictví v řeči národní se obracelo vedle inteli- gence i k vrstvám méně vzdělaným. Na překlad z latiny do národního jazyka se nesmíme dívati dnešníma očima; pro zpracování oblíbené la- tinské legendy není ani správné užívati termínu „překlad“, jak ukáži v jiné souvislosti níže. Zpracování legendárních látek v národních jazycíchší- ří se od 13. stol. a prostupují celý život. Obliba legend je tak veliká, že zatlačují i bibli. Legenda totiž dávala vše, co nemohlo dáti středověkému člověku suché dogma. Jak přecházela z hagiografie do laických rukou, pronikal do ní čím dále tím více světský živel, lokalisace různých vý- jevů ze života svatých na místa jejich kultu přibližovaly světce lidem, líčení zázraků působilo na fantasii věřících, k prožitku náboženskému se družil prožitek estetický. Proto přešlo mnoho legendárních látek i do ústní sloves- nosti lidové (u nás sv. Jiří, sv. Dorota a sv. Kateřina). Tím, že legendy přecházely do laických rukou a sna- žily se hověti lidovému vkusu, ztrácely ztrnulost, která hrozila zeschematisované formě, pěstované oficiálně, a zároveň se v nich odrazilo mnoho z kulturní orientace doby, v které vznikly. Naše legendyspočátku 14. století1) 1) Vedle výše zmíněných legend o apoštolích a o P. Marii a apokryfů, trosek to cyklu o několika tisících veršů, patří sem zejména legenda o sv. Alexiovi a první zpracování dětství Ježíšova. 8
zlatá). Z ní čerpali i autoři mnohých našich legend gotické doby. Abychom tento vývoj pochopili, musíme si uvědomiti, jaké měla postavení latina v tehdejším vzdělaném západním světě. Byla to spisov- ná řeč všech vzdělaných lidí, bez ohledu na jejich národní příslušnost. Gotický transcendentální ideál překlenul meze mezi národy, o naciona- lismu v moderním slova smyslu se ve středověku mluviti nedá. Latina proto nebyla pociťována ani jako jazyk cizí, ale ani jako jazyk meziná- rodní, nebyla jen — viděno dnešníma očima — řečí diplomatickou, jakýmsi esperantem: byl to spisovný jazyk sice bez nacionálního zabar- vení, ale zároveň bez zabarvení internacionálnosti. Poměr mezi latinou a mezi jazykem národním byl asi takový, jako je dnes mezi jazykem hovorovým a spisovným. Stejně rozdíl mezi písemnictvím latinským a mezi písemnictvím v národním jazyku byl pocitován jen jako dvě vrstvy jedné literatury, oddělené funkčně: latinské písemnictví se obra- celo k inteligenci, písemnictví v řeči národní se obracelo vedle inteli- gence i k vrstvám méně vzdělaným. Na překlad z latiny do národního jazyka se nesmíme dívati dnešníma očima; pro zpracování oblíbené la- tinské legendy není ani správné užívati termínu „překlad“, jak ukáži v jiné souvislosti níže. Zpracování legendárních látek v národních jazycíchší- ří se od 13. stol. a prostupují celý život. Obliba legend je tak veliká, že zatlačují i bibli. Legenda totiž dávala vše, co nemohlo dáti středověkému člověku suché dogma. Jak přecházela z hagiografie do laických rukou, pronikal do ní čím dále tím více světský živel, lokalisace různých vý- jevů ze života svatých na místa jejich kultu přibližovaly světce lidem, líčení zázraků působilo na fantasii věřících, k prožitku náboženskému se družil prožitek estetický. Proto přešlo mnoho legendárních látek i do ústní sloves- nosti lidové (u nás sv. Jiří, sv. Dorota a sv. Kateřina). Tím, že legendy přecházely do laických rukou a sna- žily se hověti lidovému vkusu, ztrácely ztrnulost, která hrozila zeschematisované formě, pěstované oficiálně, a zároveň se v nich odrazilo mnoho z kulturní orientace doby, v které vznikly. Naše legendyspočátku 14. století1) 1) Vedle výše zmíněných legend o apoštolích a o P. Marii a apokryfů, trosek to cyklu o několika tisících veršů, patří sem zejména legenda o sv. Alexiovi a první zpracování dětství Ježíšova. 8
Strana 9
jsou prosté, racionalisticky střízlivé. V době Karlově, kdy vrcholí církevní moc a nádhera, pozorujeme i v le- gendách jakousi barokisující tendenci: stupňují se líčení zázraků a utrpení, všechno nadpřirozené je stavěno na prvnímísto, slovní výrazje verbalistický, sloh přeplněný a pathetický. Odráží se zde doba černé smrti, flagel- lantů, ale i nejbohatších staveb, drahokamů, zlata, pře- pychu. Nejznámější z těchto legend jsou legendy o sv. Markétě, o sv. Dorotě, o 10.000 rytířů a o sv. Jiří. Kulturní orientace Karlovy doby se však projevuje nejvíce v legendě o sv. Kateřině. ZKarlovy doby máme bás. legendy o sv. Kateřině dvě, menší (Brněnskou) a větší, čili Stockholmskoula). Mluví- me-li o legendě o sv. Kateřině bez bližšího určení, mys- líme vždy legendu Stockholmskou. Tu také vydáváme v této knize. Sv. Kateřina, jejíž svátek se světí 25. listopadu (český význam jejího jména je „vždy čistá“), žila v Alexandrii za řeckého císaře Maxencia, kterému bylo toto město poddáno. Její umučení se klade do r. 307. Legenda o světici vzniká v 5.—6. stol. a má asi tento sujet: Dívka z královské rodiny Kostovy obrací v disputaci na křes- ťanskou víru padesát pohanských učenců, pak dvě stě vojáků a císařovu choť, poté je mučena, protože odo- lává císařovým lichotkám. Světice se těšila veliké úctě na západě i východě. Byla ženským protějškem sv. Jiří (jako on je mezi čtrnácti sv. pomocníky). Na západě se její úcta šířila hlavně po 10. století přispěním křižáků a poutníků do sinajského kláštera, po ní pojmenovaného. U nás její kult dosáhl la) Nazývá se tak proto, že byla uložena až do r. 1878 v Královské knihovně ve Stockholmu, kam se dostala po třicetileté válce. Ve Stock- holmu ji objevil r. 1850 Jos. Pečírka a po deseti letech ji spolu s K. J. Erbenem (ne dosti přesně) vydal. — Od r. 1878 je rukopis uložen v zemském archivu v Brně.
jsou prosté, racionalisticky střízlivé. V době Karlově, kdy vrcholí církevní moc a nádhera, pozorujeme i v le- gendách jakousi barokisující tendenci: stupňují se líčení zázraků a utrpení, všechno nadpřirozené je stavěno na prvnímísto, slovní výrazje verbalistický, sloh přeplněný a pathetický. Odráží se zde doba černé smrti, flagel- lantů, ale i nejbohatších staveb, drahokamů, zlata, pře- pychu. Nejznámější z těchto legend jsou legendy o sv. Markétě, o sv. Dorotě, o 10.000 rytířů a o sv. Jiří. Kulturní orientace Karlovy doby se však projevuje nejvíce v legendě o sv. Kateřině. ZKarlovy doby máme bás. legendy o sv. Kateřině dvě, menší (Brněnskou) a větší, čili Stockholmskoula). Mluví- me-li o legendě o sv. Kateřině bez bližšího určení, mys- líme vždy legendu Stockholmskou. Tu také vydáváme v této knize. Sv. Kateřina, jejíž svátek se světí 25. listopadu (český význam jejího jména je „vždy čistá“), žila v Alexandrii za řeckého císaře Maxencia, kterému bylo toto město poddáno. Její umučení se klade do r. 307. Legenda o světici vzniká v 5.—6. stol. a má asi tento sujet: Dívka z královské rodiny Kostovy obrací v disputaci na křes- ťanskou víru padesát pohanských učenců, pak dvě stě vojáků a císařovu choť, poté je mučena, protože odo- lává císařovým lichotkám. Světice se těšila veliké úctě na západě i východě. Byla ženským protějškem sv. Jiří (jako on je mezi čtrnácti sv. pomocníky). Na západě se její úcta šířila hlavně po 10. století přispěním křižáků a poutníků do sinajského kláštera, po ní pojmenovaného. U nás její kult dosáhl la) Nazývá se tak proto, že byla uložena až do r. 1878 v Královské knihovně ve Stockholmu, kam se dostala po třicetileté válce. Ve Stock- holmu ji objevil r. 1850 Jos. Pečírka a po deseti letech ji spolu s K. J. Erbenem (ne dosti přesně) vydal. — Od r. 1878 je rukopis uložen v zemském archivu v Brně.
Strana 10
vrcholu za císaře Karla. Vedle založení university (Ka- teřina byla patronkou teologické fakulty pařížské uni- versity a pak i filosofické fakulty university pražské přispěl k tomu osobní důvod Karlův, který na její svátek dobyl vítězství u San Felice (r. 1332), a proto ji velmi ctil. Na jeho přání byl její svátek u nás zasvěcen, na Karl- štejně jí vybudoval nádhernou kapli, na Starém městě byl k její úctě založen klášter. To všecko byla příznivá půda pro básnické oslavení světice. A skutečněvznikla v té době u nás celá řada latinských legend (je jich docho váno neméně než 17 rukopisů) a obě básnické legendy 2 české.2) Osoba Karlova zde jistě hrála úlohu iniciátora, zda se mu však právem připisuje podnět k sepsání le- gendy Stockholmské, není jisto. Srovnáme-li po stránce tématické mezi sebou latinské legendy o sv. Kateřině, které vznikly v Karlově době, pozorujeme mezi nimi tři typy: některé rukopisy obsa- hují (jako původní legenda) jen Kateřininu disputaci a umučení, některé zase obsahují jen její obrácení na křes- ťanství (které v původní legendě není), nejmenší část ru- kopisů obsahuje obé. Část, obsahující Kateřininu kon- versi, je asi velmi pozdního původu, ve Voraginově le- gendě Zlaté je ještě pouze disputace a umučení. Legenda česká obsahuje obé (konverse sahá až po verš 1115). Latinských předloh se drží básník naší legendy cel- kem přesně.3) Původní jsou jenom dvě větší místa: obraz síně, do níž Kateřinin sen umisťuje její zasnoubenís Kris tem (v našem vydání str. 49n.) a symbolický výklad šesti barev, které se objevily na jejím zmučeném, ranami rozdrásaném těle (v našem vydání str. 9on.). Tyto epi- sody neruší ovšem dějové linie, která je zachována přesně 2) Prosaické české zpracování máme v Passionále. 3) Tyto předlohy určil v úvodu k svému kritickému vydání (Die altčechische Katharinenlegende, Praha 1913) německý učenec Fr. Spi- na. — Autora legendy neznáme, podle některých dialektických stop v jazyku legendy se však zdá, že byl z Moravy. 10
vrcholu za císaře Karla. Vedle založení university (Ka- teřina byla patronkou teologické fakulty pařížské uni- versity a pak i filosofické fakulty university pražské přispěl k tomu osobní důvod Karlův, který na její svátek dobyl vítězství u San Felice (r. 1332), a proto ji velmi ctil. Na jeho přání byl její svátek u nás zasvěcen, na Karl- štejně jí vybudoval nádhernou kapli, na Starém městě byl k její úctě založen klášter. To všecko byla příznivá půda pro básnické oslavení světice. A skutečněvznikla v té době u nás celá řada latinských legend (je jich docho váno neméně než 17 rukopisů) a obě básnické legendy 2 české.2) Osoba Karlova zde jistě hrála úlohu iniciátora, zda se mu však právem připisuje podnět k sepsání le- gendy Stockholmské, není jisto. Srovnáme-li po stránce tématické mezi sebou latinské legendy o sv. Kateřině, které vznikly v Karlově době, pozorujeme mezi nimi tři typy: některé rukopisy obsa- hují (jako původní legenda) jen Kateřininu disputaci a umučení, některé zase obsahují jen její obrácení na křes- ťanství (které v původní legendě není), nejmenší část ru- kopisů obsahuje obé. Část, obsahující Kateřininu kon- versi, je asi velmi pozdního původu, ve Voraginově le- gendě Zlaté je ještě pouze disputace a umučení. Legenda česká obsahuje obé (konverse sahá až po verš 1115). Latinských předloh se drží básník naší legendy cel- kem přesně.3) Původní jsou jenom dvě větší místa: obraz síně, do níž Kateřinin sen umisťuje její zasnoubenís Kris tem (v našem vydání str. 49n.) a symbolický výklad šesti barev, které se objevily na jejím zmučeném, ranami rozdrásaném těle (v našem vydání str. 9on.). Tyto epi- sody neruší ovšem dějové linie, která je zachována přesně 2) Prosaické české zpracování máme v Passionále. 3) Tyto předlohy určil v úvodu k svému kritickému vydání (Die altčechische Katharinenlegende, Praha 1913) německý učenec Fr. Spi- na. — Autora legendy neznáme, podle některých dialektických stop v jazyku legendy se však zdá, že byl z Moravy. 10
Strana 11
podle předloh. Pořad událostí je čistě chronologický. Dramatický vzruch je dán sporem dvou motivů; v první části, líčící obrácení sv. Kateřiny na křesťanství, jeto spor sebevědomí hrdé dívky, která je nade všechny moudrá a krásná, s pokornou láskou k Ježíši, v druhé části (dis- putaci a umučení) je to spor mezi stálostí ve víře a svět- skou mocí. Psychologicky jemnější je spor v první části; je to zápas, odehrávající se celý uvnitř, v duši, která se přerozuje. Spor v druhé části je zápas hotové, ustálené duše s brutální světskou mocí a se světskými svody, tedy s něčím, co leží mimo ni. Proto je dějový tok první části volnější, pracuje se převážně se statickými, popis- nými motivy, které jsou nejednou široko rozvedeny. V druhé části je mnohem více motivů dynamických, dě- jových: Kateřina připravuje zarytému Maxenciovi, je- ho učencům i katům jednu porážku po druhé. Tento ústřední motiv (slabý jednotlivec je podporován nad- přirozenou silou) je typický pro životy sv. mučed- níků vůbec. Kateřinino vzplanutí láskou ke Kristovi je motivová- no jako milost, která k ní sestoupí s nebe; Maxencius se tak stává zároveň symbolem nešťastné duše, která se ne- může dostati ze začarovaného kruhu zla, neboť se jí nedostalo milosti. Moc lásky, která jala Kateřinu, symbolisuje básník obrazem ze známé a ve středověku velmi oblíbené po- věsti o Tristanovi a Isoldě. Je to láska, která se zmocní celé duše, proti které je člověk bezmocný; kterou plane i tehdy, když trpí pro milence největší bolest. Když básník vylíčil největší Kateřinina muka, praví (v. 2381): Ach, to milost tu bohatě byla stany své rozbila, že ta panna Bohu milá může strpěti to bití. II
podle předloh. Pořad událostí je čistě chronologický. Dramatický vzruch je dán sporem dvou motivů; v první části, líčící obrácení sv. Kateřiny na křesťanství, jeto spor sebevědomí hrdé dívky, která je nade všechny moudrá a krásná, s pokornou láskou k Ježíši, v druhé části (dis- putaci a umučení) je to spor mezi stálostí ve víře a svět- skou mocí. Psychologicky jemnější je spor v první části; je to zápas, odehrávající se celý uvnitř, v duši, která se přerozuje. Spor v druhé části je zápas hotové, ustálené duše s brutální světskou mocí a se světskými svody, tedy s něčím, co leží mimo ni. Proto je dějový tok první části volnější, pracuje se převážně se statickými, popis- nými motivy, které jsou nejednou široko rozvedeny. V druhé části je mnohem více motivů dynamických, dě- jových: Kateřina připravuje zarytému Maxenciovi, je- ho učencům i katům jednu porážku po druhé. Tento ústřední motiv (slabý jednotlivec je podporován nad- přirozenou silou) je typický pro životy sv. mučed- níků vůbec. Kateřinino vzplanutí láskou ke Kristovi je motivová- no jako milost, která k ní sestoupí s nebe; Maxencius se tak stává zároveň symbolem nešťastné duše, která se ne- může dostati ze začarovaného kruhu zla, neboť se jí nedostalo milosti. Moc lásky, která jala Kateřinu, symbolisuje básník obrazem ze známé a ve středověku velmi oblíbené po- věsti o Tristanovi a Isoldě. Je to láska, která se zmocní celé duše, proti které je člověk bezmocný; kterou plane i tehdy, když trpí pro milence největší bolest. Když básník vylíčil největší Kateřinina muka, praví (v. 2381): Ach, to milost tu bohatě byla stany své rozbila, že ta panna Bohu milá může strpěti to bití. II
Strana 12
Drahé Izaldy napití bylo jí dříve zavdáno, když bylo ve snách dokonáno její slíbení s Tristanem, jenž je nad vše věci pánem, nad nějž mocnějšího není. Toto přirovnání světice a Krista k hrdinům oblíbe- ného středověkého erotického románu, toto spojení ero- tiky světské s láskou k Bohu (která vlastně je popřením hmotné lásky světské), je příznačné pro gotiku Karlovy doby, prostoupenou duchem namnoze barokním. A ješ- tě jeden protikladný motiv je tu uveden ve spojitost: motiv vítězství, které roste ze svého protikladu, z poní- žení. Hrdá panna, nejmoudřejší a nejkrásnější ze všech, která nechce žádného z nabízených jí králů za muže, která nechce ani císařova syna, které nikdo není dost moudrým ani věhlasným, aby se mohl stát jejím chotěm, vzplane prudkou láskou ke Kristovi. Její hrdost je vy- střídána pokorou, chce býti aspoň sluhou milovaného. Ale toto ponížení ji povýší na nejvyšší místo v systému gotických hodnot a zároveň jí dodá nadzemské síly: ví- tězí v disputacích i nad mučidly a po smrti se stává sva- tou pomocnicí. Rekli jsme, že po stránce obsahové není naše legenda původní. Její odvozenost však je jenom zdánlivá a dá se o ní mluviti jen s hlediska dnešního chápání a hodno- cení literárních děl. Středověk necenil slovesné tvary podle původnosti, naopak si zakládal na pramenech, po- dobně jako na př. dnešní román historický nebo biogra- fický. Podceňovati středověkou skladbu pro nepůvod- nost fabule je stejná chyba, jako kdyby se podceňoval Jirásek proto, že psal o skutečném Kozinovi. Středověk však — a v tom pokulhává naše srovnání s moderním historickým románem — nekladl ani důraz na původ- 12
Drahé Izaldy napití bylo jí dříve zavdáno, když bylo ve snách dokonáno její slíbení s Tristanem, jenž je nad vše věci pánem, nad nějž mocnějšího není. Toto přirovnání světice a Krista k hrdinům oblíbe- ného středověkého erotického románu, toto spojení ero- tiky světské s láskou k Bohu (která vlastně je popřením hmotné lásky světské), je příznačné pro gotiku Karlovy doby, prostoupenou duchem namnoze barokním. A ješ- tě jeden protikladný motiv je tu uveden ve spojitost: motiv vítězství, které roste ze svého protikladu, z poní- žení. Hrdá panna, nejmoudřejší a nejkrásnější ze všech, která nechce žádného z nabízených jí králů za muže, která nechce ani císařova syna, které nikdo není dost moudrým ani věhlasným, aby se mohl stát jejím chotěm, vzplane prudkou láskou ke Kristovi. Její hrdost je vy- střídána pokorou, chce býti aspoň sluhou milovaného. Ale toto ponížení ji povýší na nejvyšší místo v systému gotických hodnot a zároveň jí dodá nadzemské síly: ví- tězí v disputacích i nad mučidly a po smrti se stává sva- tou pomocnicí. Rekli jsme, že po stránce obsahové není naše legenda původní. Její odvozenost však je jenom zdánlivá a dá se o ní mluviti jen s hlediska dnešního chápání a hodno- cení literárních děl. Středověk necenil slovesné tvary podle původnosti, naopak si zakládal na pramenech, po- dobně jako na př. dnešní román historický nebo biogra- fický. Podceňovati středověkou skladbu pro nepůvod- nost fabule je stejná chyba, jako kdyby se podceňoval Jirásek proto, že psal o skutečném Kozinovi. Středověk však — a v tom pokulhává naše srovnání s moderním historickým románem — nekladl ani důraz na původ- 12
Strana 13
nost sujetu. Bral-li však s velikou oblibou sujet už ho- tový, kladl tím větší váhu na jeho zvládnutí formální4). Proto nelze mluviti o překladu ani tam, kde se zdá, že básník reprodukuje svou předlohu verš po verši. Ty formální jemnosti nám však při zběžném čtení dnes unikají, neboť nás od nich dělí vzdálenost století i vkusu. Proto pokládám za nutné říci na tomto místě několik slov o formální stránce naší legendy, zejména o jejím verši. Staročeský verš nevyžadoval důsledného kladení slov- ních přízvuků na všechny těžké doby a v některých pří- padech ani přesného zachovávání syllabického schématu. Podle toho, jak přesně byl zachován syllabismus, lišily se skladby vyššího a nižšího žánru (viz na př. důsledně osmislabičný verš stč. Alexandreidy a proti němu bez- rozměrný verš Dalimilovy kroniky); rozdíl mezi veršem lyriky a epiky byl dán důslednějším kladením slovních přízvuků na těžké doby verše a strofickou vazbou verše lyrického. Strofika, ale při tom velká volnost v kladení slovních přízvuků, vyznačovala verš písní (verš zpěv- ní). Ideální formou, kolem které krystalisovaly všechny různotvary mluvního verše, byl osmislabičný verš tro- chejského chodu. Ctyřstopý trochej si podržuje výlučné postavení po celý středověk. Ale jeho vývoj nemohl trvati věčně na stejném základě a při stejném rozhrani- čení funkčním: rozlišení tak jemné (žánrů, ale i vyššího a nižšího stylu) hrozilo zautomatisováním básnické for- my, tím spíše, že naše písemnictví vzrostlo neobyčejně i co do počtu literárních děl. V době Karlově se již cí- tilo, že se písemnictví musí vyhnouti číhajícímu nebez- pečenství novým rozvrstvením slovesných forem. Mož- nosti, které byly uvnitř jednotlivých různotvarů, váza- ných na jednotlivé žánry (na př. využití přesahu nebo eu- 4) I sám sujet (umělecké schema, kostra díla, seřadění jednotlivých motivů) je složkou formy bás. díla; mluvím-li o „formálním zvládnutí“ hotového sujetu, myslím na formu v užším a běžném slova smyslu, t. j. na využití prvků jazykových (verš, rým, slovní výraz, t. zv. básnické ozdoby a p.). 13
nost sujetu. Bral-li však s velikou oblibou sujet už ho- tový, kladl tím větší váhu na jeho zvládnutí formální4). Proto nelze mluviti o překladu ani tam, kde se zdá, že básník reprodukuje svou předlohu verš po verši. Ty formální jemnosti nám však při zběžném čtení dnes unikají, neboť nás od nich dělí vzdálenost století i vkusu. Proto pokládám za nutné říci na tomto místě několik slov o formální stránce naší legendy, zejména o jejím verši. Staročeský verš nevyžadoval důsledného kladení slov- ních přízvuků na všechny těžké doby a v některých pří- padech ani přesného zachovávání syllabického schématu. Podle toho, jak přesně byl zachován syllabismus, lišily se skladby vyššího a nižšího žánru (viz na př. důsledně osmislabičný verš stč. Alexandreidy a proti němu bez- rozměrný verš Dalimilovy kroniky); rozdíl mezi veršem lyriky a epiky byl dán důslednějším kladením slovních přízvuků na těžké doby verše a strofickou vazbou verše lyrického. Strofika, ale při tom velká volnost v kladení slovních přízvuků, vyznačovala verš písní (verš zpěv- ní). Ideální formou, kolem které krystalisovaly všechny různotvary mluvního verše, byl osmislabičný verš tro- chejského chodu. Ctyřstopý trochej si podržuje výlučné postavení po celý středověk. Ale jeho vývoj nemohl trvati věčně na stejném základě a při stejném rozhrani- čení funkčním: rozlišení tak jemné (žánrů, ale i vyššího a nižšího stylu) hrozilo zautomatisováním básnické for- my, tím spíše, že naše písemnictví vzrostlo neobyčejně i co do počtu literárních děl. V době Karlově se již cí- tilo, že se písemnictví musí vyhnouti číhajícímu nebez- pečenství novým rozvrstvením slovesných forem. Mož- nosti, které byly uvnitř jednotlivých různotvarů, váza- ných na jednotlivé žánry (na př. využití přesahu nebo eu- 4) I sám sujet (umělecké schema, kostra díla, seřadění jednotlivých motivů) je složkou formy bás. díla; mluvím-li o „formálním zvládnutí“ hotového sujetu, myslím na formu v užším a běžném slova smyslu, t. j. na využití prvků jazykových (verš, rým, slovní výraz, t. zv. básnické ozdoby a p.). 13
Strana 14
fonie veršové) byly vyčerpány, kultura staročeského verše dosáhla tak vysokého stupně zjemnění, že je nebylo lze dále stupňovati. Další vývoj proto musil jít jiným směrem. Ukol ten si Karlova doba řešila tím, že vytlačo- vala pomalu verš zepiky vysokého stylu a nahrazovala jej prózou. Verš se uchyloval do skladeb dialogických, stá- val se znakem přímé řeči, a to připravovalo jeho úplné vytlačení z epiky do oblasti lyrické. Ve verši legendy o sv. Kateřině naposled rozehrál bohatý epický verš své nejpestřejší barvy, naposled zahýřil bohatstvím me- tafor. Oděl své nejkrásnější roucho, aby dal sbohem veršované legendě a zároveň aby přivítal rodící se novou formu, prózu Passionálu a Životu sv. otců. Legenda o sv. Kateřině je vrcholným dílem, které končí hrdin- skou dobu naší středověké veršované epiky. Je to epos vysokého slohu, ozdobné vypravování plné básnických figur a pathosu. Ve formě verše se pathos projevuje tím, že se ničí syntaktické vymezení verše. Pře- sahy přímo bují, hranice mezi verši jsou rozbity. Dlouhé tirády následují jedna za druhou, klesavá intonace se střídá se stoupavou. Vedle oslabení hranice verše nesl pathos s sebou i oslabení rytmu verše samého. Nejen že by se našlo dosti odchylek od přesného kladení přízvu- kú, ale jsou i odchylky od přesného syllabismu (které však zpravidla nepřesahují jednu slabiku). To však ne- smíme pokládati za zanedbávání formy, nebo snad do- konce za básníkovy chyby! Oslabení rytmu je dosti moti- vováno pathetickým řečnickým slohem, ale zároveň bylo nutné vývojově: přesně stopový verš by byl v době, dávající základ umělecké próze, působil komicky. I osla- bení hranic verše je projevem téže tendence, tlumiti veršový rytmus a nezdůrazňovati, že je verš protikla- dem prózy; pathos i zde motivoval jenom to, co bylo důsledkem vývoje formy samé. Oslabení rytmických složek bylo vyváženo prostřed- kem typicky lyrickým, bohatou eufonií. Je to předzvěst 14
fonie veršové) byly vyčerpány, kultura staročeského verše dosáhla tak vysokého stupně zjemnění, že je nebylo lze dále stupňovati. Další vývoj proto musil jít jiným směrem. Ukol ten si Karlova doba řešila tím, že vytlačo- vala pomalu verš zepiky vysokého stylu a nahrazovala jej prózou. Verš se uchyloval do skladeb dialogických, stá- val se znakem přímé řeči, a to připravovalo jeho úplné vytlačení z epiky do oblasti lyrické. Ve verši legendy o sv. Kateřině naposled rozehrál bohatý epický verš své nejpestřejší barvy, naposled zahýřil bohatstvím me- tafor. Oděl své nejkrásnější roucho, aby dal sbohem veršované legendě a zároveň aby přivítal rodící se novou formu, prózu Passionálu a Životu sv. otců. Legenda o sv. Kateřině je vrcholným dílem, které končí hrdin- skou dobu naší středověké veršované epiky. Je to epos vysokého slohu, ozdobné vypravování plné básnických figur a pathosu. Ve formě verše se pathos projevuje tím, že se ničí syntaktické vymezení verše. Pře- sahy přímo bují, hranice mezi verši jsou rozbity. Dlouhé tirády následují jedna za druhou, klesavá intonace se střídá se stoupavou. Vedle oslabení hranice verše nesl pathos s sebou i oslabení rytmu verše samého. Nejen že by se našlo dosti odchylek od přesného kladení přízvu- kú, ale jsou i odchylky od přesného syllabismu (které však zpravidla nepřesahují jednu slabiku). To však ne- smíme pokládati za zanedbávání formy, nebo snad do- konce za básníkovy chyby! Oslabení rytmu je dosti moti- vováno pathetickým řečnickým slohem, ale zároveň bylo nutné vývojově: přesně stopový verš by byl v době, dávající základ umělecké próze, působil komicky. I osla- bení hranic verše je projevem téže tendence, tlumiti veršový rytmus a nezdůrazňovati, že je verš protikla- dem prózy; pathos i zde motivoval jenom to, co bylo důsledkem vývoje formy samé. Oslabení rytmických složek bylo vyváženo prostřed- kem typicky lyrickým, bohatou eufonií. Je to předzvěst 14
Strana 15
další vývojové tendence, učiniti z verše znak lyriky. V jemné eufonii je největší půvab básně, ona je její do- minantou, jí jsou podřízeny všechny složky rytmické a namnoze i významové. Zvukové zaměření určuje celý verš, celý odstavec, působí na výběr slov a na jejich se- řadění. Po té stránce má legenda o sv. Kateřině pro sta- ročeské písemnictví podobný význam, jaký má pro naši romantiku Máchův Máj. Rozepsat se podrobně o eufonii naší legendy, zname- nalo by napsat rozsáhlou studii. Proto uvedu jen několik poznámek a příkladů. Slovo v legendě žije v první řadě svým zvukem, vlastní jeho význam je druhotný, podřízený prvek. Nejlépe je to viděti na rýmech. I zde je normou — jako v celé mluvní staročeské poesii — rým dvouslabičný (ženský), ale legenda se vyhýbá nápadně rýmu t. zv. gramatickému a na druhé straně vyhledává rýmy co nejbohatší (Kate- řina: mateřina, potázání: rozkázání, krásného:věhlasné- ho). Jako zvláštní estetický prostředek vystupují zde rýmy homonymní, a to toho typu, že je jedno rýmující slovo obsaženo celé v druhém (panna:Anna, sobú:obú, ona: bez záslona). O tom, že je zvuk hodnocen absolutně, svědčí posléze i takové rýmy, v nichž zvuková shoda přesahuje hranici slova (to víš:nepovíš, shovím: to vím, zlej to: této) a rýmy slov vzácných (trhu:brhu). Jemnější umění je skryto v hláskové instrumentaci verše. Zhruba tu jsou dva typy: (1) celému verši do- minuje jedna hláska nebo hlásková skupina (na př. „n" ve verši 770: „povímt jednu vinu na ni"), nebo (2) hlás- ková skupina spojuje jen ta slova, která k sobě význa- mově patří (na př. „I-i-b“ ve verši 613 spojuje sloveso s doplňkem: „že by mu tak libo bylo“). Nejčastěji však oba tyto typy splývají; konečně nemá pro nás hlubšího významu je od sebe oddělovat. Oba mají společné zá- měrné využití hlásky ne jako významové jednotky, ale jako prostředku eufonie; hláska mimoděk ztrácí svůj 15
další vývojové tendence, učiniti z verše znak lyriky. V jemné eufonii je největší půvab básně, ona je její do- minantou, jí jsou podřízeny všechny složky rytmické a namnoze i významové. Zvukové zaměření určuje celý verš, celý odstavec, působí na výběr slov a na jejich se- řadění. Po té stránce má legenda o sv. Kateřině pro sta- ročeské písemnictví podobný význam, jaký má pro naši romantiku Máchův Máj. Rozepsat se podrobně o eufonii naší legendy, zname- nalo by napsat rozsáhlou studii. Proto uvedu jen několik poznámek a příkladů. Slovo v legendě žije v první řadě svým zvukem, vlastní jeho význam je druhotný, podřízený prvek. Nejlépe je to viděti na rýmech. I zde je normou — jako v celé mluvní staročeské poesii — rým dvouslabičný (ženský), ale legenda se vyhýbá nápadně rýmu t. zv. gramatickému a na druhé straně vyhledává rýmy co nejbohatší (Kate- řina: mateřina, potázání: rozkázání, krásného:věhlasné- ho). Jako zvláštní estetický prostředek vystupují zde rýmy homonymní, a to toho typu, že je jedno rýmující slovo obsaženo celé v druhém (panna:Anna, sobú:obú, ona: bez záslona). O tom, že je zvuk hodnocen absolutně, svědčí posléze i takové rýmy, v nichž zvuková shoda přesahuje hranici slova (to víš:nepovíš, shovím: to vím, zlej to: této) a rýmy slov vzácných (trhu:brhu). Jemnější umění je skryto v hláskové instrumentaci verše. Zhruba tu jsou dva typy: (1) celému verši do- minuje jedna hláska nebo hlásková skupina (na př. „n" ve verši 770: „povímt jednu vinu na ni"), nebo (2) hlás- ková skupina spojuje jen ta slova, která k sobě význa- mově patří (na př. „I-i-b“ ve verši 613 spojuje sloveso s doplňkem: „že by mu tak libo bylo“). Nejčastěji však oba tyto typy splývají; konečně nemá pro nás hlubšího významu je od sebe oddělovat. Oba mají společné zá- měrné využití hlásky ne jako významové jednotky, ale jako prostředku eufonie; hláska mimoděk ztrácí svůj 15
Strana 16
význam fonématu — ale zároveň dostává novou funkci významovou, podtrhovati sémantickou sounáležitost slov. (Na př.: „kak jest krásná i pokojná“ [v. 773]; po- jem „krásná“ a „pokojná“ jsou spojeny hláskou k, která zároveň dominuje celému verši; podobně ve verši 543n: „a řkouc: Matko, darmo mluvíš a na mne se hněvem hrubíš“). Instrumentace není omezena jen na jednotlivý verš, přesahuje i do veršů okolních a váže je k sobě. Uvádím aspoň dva příklady: v. 24—25: Děli jemu Kostus jménem; to jmě držel takým kmenem Zde jsou sousední verše spjaty aliterací (Kostus:kmen, děli: držel, jménem:jemu:jmě, to:takým). Poněkud složi- tější je eufonie ve verši 727—728; zde vystupuje celá hlásková skupina m-i-l; kochajíc jej myslí čilou. A nad jeho pléckou milou Je pozoruhodné, že v obou případech jsou prostředky eufonickými spojeny verše, které jsou rozděleny syn- taktickou pausou; instrumentace zde spojuje, co rozpo- jila věta. Z toho je dobře vidět, jak důležitou úlohu hraje v celé stavbě básně. Legenda byla na výši své doby i ideově. Je to báseň veskrze symbolická, vše v ní má vyšší smysl, víme, že nic není náhodné, nade vším je nadřaděno něco vyššího, tajemný božský účel. Autor byl velmi dobře zasvěcen do jemností scholastické filosofie a vnesl do básně její spory (důkazy o jsoucnosti Boha při Kateřinině dispu- taci s padesáti učenci). Dominantou ideové konstrukce celé básně je jednota všech protikladů, kterou skýtá Bůh, ale která se odráží i na zemi v životě světice. Právě toto hromadění protikladů, které je integrální složkou symboliky celé básně, a snaha spojiti je něčím vyšším, 16
význam fonématu — ale zároveň dostává novou funkci významovou, podtrhovati sémantickou sounáležitost slov. (Na př.: „kak jest krásná i pokojná“ [v. 773]; po- jem „krásná“ a „pokojná“ jsou spojeny hláskou k, která zároveň dominuje celému verši; podobně ve verši 543n: „a řkouc: Matko, darmo mluvíš a na mne se hněvem hrubíš“). Instrumentace není omezena jen na jednotlivý verš, přesahuje i do veršů okolních a váže je k sobě. Uvádím aspoň dva příklady: v. 24—25: Děli jemu Kostus jménem; to jmě držel takým kmenem Zde jsou sousední verše spjaty aliterací (Kostus:kmen, děli: držel, jménem:jemu:jmě, to:takým). Poněkud složi- tější je eufonie ve verši 727—728; zde vystupuje celá hlásková skupina m-i-l; kochajíc jej myslí čilou. A nad jeho pléckou milou Je pozoruhodné, že v obou případech jsou prostředky eufonickými spojeny verše, které jsou rozděleny syn- taktickou pausou; instrumentace zde spojuje, co rozpo- jila věta. Z toho je dobře vidět, jak důležitou úlohu hraje v celé stavbě básně. Legenda byla na výši své doby i ideově. Je to báseň veskrze symbolická, vše v ní má vyšší smysl, víme, že nic není náhodné, nade vším je nadřaděno něco vyššího, tajemný božský účel. Autor byl velmi dobře zasvěcen do jemností scholastické filosofie a vnesl do básně její spory (důkazy o jsoucnosti Boha při Kateřinině dispu- taci s padesáti učenci). Dominantou ideové konstrukce celé básně je jednota všech protikladů, kterou skýtá Bůh, ale která se odráží i na zemi v životě světice. Právě toto hromadění protikladů, které je integrální složkou symboliky celé básně, a snaha spojiti je něčím vyšším, 16
Strana 17
nebylo moderní dobou chápáno. Na př. Jakubec na str. 157 svých Dějin5) píše o symbolice barev, které se objevily na zmučeném těle světice,6) že je to výklad„ne- vkusný“ a „odpuzujícím“ nazývá motiv mléka, prýští- cího zešíje staté na znamení její panenské čistoty. Jakubec nepochopil, že právě tato místa spojují hlavní protikla- dy, na kterých báseň stojí. Je to báseň rozkoše, která vyrůstá z utrpení, krásy, která vyrůstá z hnusu, smrti, která je branou do věčného života. Je to báseň utrpení, ale zároveň radosti. Je v ní zakleta celá rafinovaná go- tická kultura. Více: celý život, i náš. Josef Hrabák 5) Dějiny literatury české I, Praha 1929. 6) Bližší viz v textových poznámkách. Legenda o sv. Kateřině 2 17
nebylo moderní dobou chápáno. Na př. Jakubec na str. 157 svých Dějin5) píše o symbolice barev, které se objevily na zmučeném těle světice,6) že je to výklad„ne- vkusný“ a „odpuzujícím“ nazývá motiv mléka, prýští- cího zešíje staté na znamení její panenské čistoty. Jakubec nepochopil, že právě tato místa spojují hlavní protikla- dy, na kterých báseň stojí. Je to báseň rozkoše, která vyrůstá z utrpení, krásy, která vyrůstá z hnusu, smrti, která je branou do věčného života. Je to báseň utrpení, ale zároveň radosti. Je v ní zakleta celá rafinovaná go- tická kultura. Více: celý život, i náš. Josef Hrabák 5) Dějiny literatury české I, Praha 1929. 6) Bližší viz v textových poznámkách. Legenda o sv. Kateřině 2 17
Strana 18
Naše novočeská úprava legendy chce podati text tak, aby byl sice srozumitelný modernímu čtenáři, ale aby modernisací ne- byla pokud možná porušena jeho eufonická a rytmická stavba. Pokud tím netrpí srozumitelnost, zachovávám archaistický ráz slovn íku i syntaxe; jsem si přitom vědom, že pojem „sroz- umitelnost" je dosti labilni i subjektivní. Kde jsem musil text v zájmu srozumitelnosti upraviti nebo přeložiti volněji, snažil jsem se vždy užít takového rytmu, rý- mu i výběru slov, jaký byl v oné době i v estetickém kánonu spisovatele naší legendy možný. Mista, kde jsem se musel odchýlit značněji od původního textu, jsou vyložena v textových poznámkách na konci knihy; tam je zařaděno i vysvětlení ně- kterých méně srozumitelných archaismů a několik poznámek věcných, pokud jsou nutné k řádnému porozumění.
Naše novočeská úprava legendy chce podati text tak, aby byl sice srozumitelný modernímu čtenáři, ale aby modernisací ne- byla pokud možná porušena jeho eufonická a rytmická stavba. Pokud tím netrpí srozumitelnost, zachovávám archaistický ráz slovn íku i syntaxe; jsem si přitom vědom, že pojem „sroz- umitelnost" je dosti labilni i subjektivní. Kde jsem musil text v zájmu srozumitelnosti upraviti nebo přeložiti volněji, snažil jsem se vždy užít takového rytmu, rý- mu i výběru slov, jaký byl v oné době i v estetickém kánonu spisovatele naší legendy možný. Mista, kde jsem se musel odchýlit značněji od původního textu, jsou vyložena v textových poznámkách na konci knihy; tam je zařaděno i vysvětlení ně- kterých méně srozumitelných archaismů a několik poznámek věcných, pokud jsou nutné k řádnému porozumění.
Strana 19
Kdys za dávných časů v Řecku jeden císař pohan všecku ovládal zemi i krále, což jich bylo blíž i dále všeho lidu pohanského. Maxencius jmě toho zlého bylo, tak nám písmo praví. Jeho hněvné, kruté mravy byly se pronesly tady, že jeho jmě v hoři všady každý jako hory vozil. Celé pohanstvo uhrozil, že se třásli jeho zrakem jako kuře před luňákem. Namísto Boha jej měli, jeho modlám se klaněli, a což kázal, to se stalo rovně, mnoho nebo málo. Pod tím císařem v hrdosti jeden král u bohatosti seděl na jednom ostrově v cyprské zemi v dobrém slově. Děli jemu Kostus jménem; to jmě držel takým kmenem, 19
Kdys za dávných časů v Řecku jeden císař pohan všecku ovládal zemi i krále, což jich bylo blíž i dále všeho lidu pohanského. Maxencius jmě toho zlého bylo, tak nám písmo praví. Jeho hněvné, kruté mravy byly se pronesly tady, že jeho jmě v hoři všady každý jako hory vozil. Celé pohanstvo uhrozil, že se třásli jeho zrakem jako kuře před luňákem. Namísto Boha jej měli, jeho modlám se klaněli, a což kázal, to se stalo rovně, mnoho nebo málo. Pod tím císařem v hrdosti jeden král u bohatosti seděl na jednom ostrově v cyprské zemi v dobrém slově. Děli jemu Kostus jménem; to jmě držel takým kmenem, 19
Strana 20
že jedno město obaké Nikosia v Cypře také slulo, jakž i ještě slove tu, kdež je moře oplove, pro něž Kostus byl nazvaný. Býval mocným jmenovaný nad všechny pohanské krále; kraloval tak v jemné chvále ve cti, v rozkoši i statku; s královou bez nedostatku jak s růží bydleli mile, správně, svobodně, ušlechtile Moudrý, štědrý, radný, k ton věrný tomu i onomu, v nepřátelské hádce branný. Ve všem světě, na vše strany jeho chvála slula spoře, takže císař na svém dvoře neměl krále radnějšího ani k službě snadnějšího, což mu kázal ve dne, v noci; dotud, až nevěrní soci, jakož i dnes lidem škodí, křivé šepty k uším plodí, křivě pány návidíce, dobrým v službě závidíce, vše na svou mísu tahají, ve složenou lež sahají, tu jazykem obrážejí, věrným v službě překážejí: takéž byli tito soci, co nepřáli jeho moci; ve cti jali se točiti, 20
že jedno město obaké Nikosia v Cypře také slulo, jakž i ještě slove tu, kdež je moře oplove, pro něž Kostus byl nazvaný. Býval mocným jmenovaný nad všechny pohanské krále; kraloval tak v jemné chvále ve cti, v rozkoši i statku; s královou bez nedostatku jak s růží bydleli mile, správně, svobodně, ušlechtile Moudrý, štědrý, radný, k ton věrný tomu i onomu, v nepřátelské hádce branný. Ve všem světě, na vše strany jeho chvála slula spoře, takže císař na svém dvoře neměl krále radnějšího ani k službě snadnějšího, což mu kázal ve dne, v noci; dotud, až nevěrní soci, jakož i dnes lidem škodí, křivé šepty k uším plodí, křivě pány návidíce, dobrým v službě závidíce, vše na svou mísu tahají, ve složenou lež sahají, tu jazykem obrážejí, věrným v službě překážejí: takéž byli tito soci, co nepřáli jeho moci; ve cti jali se točiti, 20
Strana 21
chtíc jej křivě osočiti, což spáchali, řkouce takto: „Císaři, věz to, že jako nás živé vidíš při sobě, tak se Kostus v této době smluvil s tvými nepřáteli a jest jich přísežník celý. Věř, že se nechceme chlubit, on tě však hodlá zahubit, proto se vystříhej z toho. Císař Maxencius jim z toho poděkoval, neřka tomu nicže, ale jemu z domu kázal i z své země jeti. Král Kostus pak neměl dětí více než dceru jedinou, tu byl nazval Kateřinou. S tou v koráby vsedše vstali, do Alexandří se brali a sedli na tom jistém hradě. Ač byl císař v hněvné vádě, však se s moudřejšími tázal, z země jemu jíti kázal; ale královstvo, země, hrady král Kostus beze vší vady měl i mohl po svém žíti, neb císař nechtěl věřiti tomu, což naň prosočeno bylo i křivě prorčeno. Proto naň jiným lít nebyl než tím, že ho jest z dvora zbyl. 21
chtíc jej křivě osočiti, což spáchali, řkouce takto: „Císaři, věz to, že jako nás živé vidíš při sobě, tak se Kostus v této době smluvil s tvými nepřáteli a jest jich přísežník celý. Věř, že se nechceme chlubit, on tě však hodlá zahubit, proto se vystříhej z toho. Císař Maxencius jim z toho poděkoval, neřka tomu nicže, ale jemu z domu kázal i z své země jeti. Král Kostus pak neměl dětí více než dceru jedinou, tu byl nazval Kateřinou. S tou v koráby vsedše vstali, do Alexandří se brali a sedli na tom jistém hradě. Ač byl císař v hněvné vádě, však se s moudřejšími tázal, z země jemu jíti kázal; ale královstvo, země, hrady král Kostus beze vší vady měl i mohl po svém žíti, neb císař nechtěl věřiti tomu, což naň prosočeno bylo i křivě prorčeno. Proto naň jiným lít nebyl než tím, že ho jest z dvora zbyl. 21
Strana 22
V Alexandří, v tom ve městi Kostus s svou královou ve cti bydlil i s svou dcerou milou; tu miloval svou silou, jakžto s právem bylo z čina, neb mu byla dci jediná. Proto často radoščemi vzjiskřil, až ji miloščemi dal v učení u vysoké. Mnohé mistrovství divoké, což nejvyšší školní znali, to té panně vykládali: o moudrostech i o smysle, bylém i nebylém čísle, působnosti každé věci, jakž kdo nevýš znal dosíci všelijakým podobenstvím; to ta panna rozšafenstvím v krátkých letech vše uměla. Byla v učení prospěla nad všechny učené žáky, což jich bylo pod oblaky, u mistrovství ve všelikém. Potom v časi nevelikém zemřel Kostus znenadání a tak přišlo králování celé k ní v přemocné moci. Ta milá panna žádoucí, jakž slýchám při starších kmetech, byla v osmnácti letech a tak převeliké krásy, že na všem světě v ty časy 22
V Alexandří, v tom ve městi Kostus s svou královou ve cti bydlil i s svou dcerou milou; tu miloval svou silou, jakžto s právem bylo z čina, neb mu byla dci jediná. Proto často radoščemi vzjiskřil, až ji miloščemi dal v učení u vysoké. Mnohé mistrovství divoké, což nejvyšší školní znali, to té panně vykládali: o moudrostech i o smysle, bylém i nebylém čísle, působnosti každé věci, jakž kdo nevýš znal dosíci všelijakým podobenstvím; to ta panna rozšafenstvím v krátkých letech vše uměla. Byla v učení prospěla nad všechny učené žáky, což jich bylo pod oblaky, u mistrovství ve všelikém. Potom v časi nevelikém zemřel Kostus znenadání a tak přišlo králování celé k ní v přemocné moci. Ta milá panna žádoucí, jakž slýchám při starších kmetech, byla v osmnácti letech a tak převeliké krásy, že na všem světě v ty časy 22
Strana 23
nikde jí nebylo rovně. K tomu její matka vdovně činila velice vážně, že ji vždy střežila snažně i vedla k dcerné lepotě, jíž při svém čistém životě měla stokrát více sama, než její mateři známa byla v rozkošné čistotě. „Mnohý mocný král ji zoče, řekla, „blaze bude jemu; komuž se dostane za ženu, tomu bude větší radost. Ale byla její žádost jinak, nežli oni mnili. Mocné krále jí snoubili. Na to ona nic nedbala, neb ve svém rozumu znala, žeť zlé v porobenství žíti, i nechtěla za muž jíti. Pro šlechetnou mysl pro tu slíbila panenskou čistotu dle moudrosti i učení nésti do svého skončení. V tom čase se stala obnova: zvolili syna Maxencova císařem pro ty dědiny, neboť mu byl syn jediný. Tím ho více miloval, vždycky na to usiloval, chtě jej oženiti mladně. I rozeslal posly řádně 23
nikde jí nebylo rovně. K tomu její matka vdovně činila velice vážně, že ji vždy střežila snažně i vedla k dcerné lepotě, jíž při svém čistém životě měla stokrát více sama, než její mateři známa byla v rozkošné čistotě. „Mnohý mocný král ji zoče, řekla, „blaze bude jemu; komuž se dostane za ženu, tomu bude větší radost. Ale byla její žádost jinak, nežli oni mnili. Mocné krále jí snoubili. Na to ona nic nedbala, neb ve svém rozumu znala, žeť zlé v porobenství žíti, i nechtěla za muž jíti. Pro šlechetnou mysl pro tu slíbila panenskou čistotu dle moudrosti i učení nésti do svého skončení. V tom čase se stala obnova: zvolili syna Maxencova císařem pro ty dědiny, neboť mu byl syn jediný. Tím ho více miloval, vždycky na to usiloval, chtě jej oženiti mladně. I rozeslal posly řádně 23
Strana 24
ve vše kraje, na vše strany, do všechněch zemí v pohany, ve všechny vlasti, do všech dál, by který císař nebo král měl dceř krásnou z plodu svého, jež by důstojna syna jeho byla, aby mu ji dali. Tak se všady pilně ptali, rovně jemu neznajíce. Z těch poslů jedni ptajíce v Alexandří se stavili a těm měšťanům pravili, čeho ptají, kdož je žene. Tehdy ti jistí měštěné jali se praviti o tom a řkouc: „Zjezdíc veš svět po tom, hory, vody i na moři, panny tak červené zoři i bělosti tak veliké, rozkošné krásy všeliké vy nikde neuhledáte, aniž již pěknější máte, než jest Kateřina skrovná, naše šlechetná královna. Na učení, u moudrosti, v lepotě i v šlechetnosti rovně jí nikdo nevídal." Těm poslům jakoby přidal všem útěchy i radosti. Nic nepomeškavše, hosti měšťanů se dotázali; ti jim na hrad ukázali. 24
ve vše kraje, na vše strany, do všechněch zemí v pohany, ve všechny vlasti, do všech dál, by který císař nebo král měl dceř krásnou z plodu svého, jež by důstojna syna jeho byla, aby mu ji dali. Tak se všady pilně ptali, rovně jemu neznajíce. Z těch poslů jedni ptajíce v Alexandří se stavili a těm měšťanům pravili, čeho ptají, kdož je žene. Tehdy ti jistí měštěné jali se praviti o tom a řkouc: „Zjezdíc veš svět po tom, hory, vody i na moři, panny tak červené zoři i bělosti tak veliké, rozkošné krásy všeliké vy nikde neuhledáte, aniž již pěknější máte, než jest Kateřina skrovná, naše šlechetná královna. Na učení, u moudrosti, v lepotě i v šlechetnosti rovně jí nikdo nevídal." Těm poslům jakoby přidal všem útěchy i radosti. Nic nepomeškavše, hosti měšťanů se dotázali; ti jim na hrad ukázali. 24
Strana 25
Tamž odešli podle rady panu císaři v ohlady, ale jinému nikomu. Když byli v králově domu, střetnou se s její mateří, ana jde s tou milou dceří, která v kráse rozkvétala. A těmto poslům se zdála za veliký div za divy; řekli k sobě: „Nikdo živý nám, což o té kráse díme, o níž jistě nepovíme, nic než pravdu, neuvěří.“ Tajně řekli její mateři, aby jich v tom poslouchala a té panny nedávala ni žádoucímu živému, že ji rodu císařskému chtí za ženu usnoubiti. To jim králová slíbiti musí. Odpuštění vzali, k císaři se odebrali a pravíce ty noviny. Císař ihned v ty hodiny sezval všecky nejmoudřejší rádce i nejučenější i poslal je na tu cestu k Alexandří k tomu městu. Učinili z potázání císařovo rozkázání; s pýchou městu se blížili. A když v Alexandří byli, 25
Tamž odešli podle rady panu císaři v ohlady, ale jinému nikomu. Když byli v králově domu, střetnou se s její mateří, ana jde s tou milou dceří, která v kráse rozkvétala. A těmto poslům se zdála za veliký div za divy; řekli k sobě: „Nikdo živý nám, což o té kráse díme, o níž jistě nepovíme, nic než pravdu, neuvěří.“ Tajně řekli její mateři, aby jich v tom poslouchala a té panny nedávala ni žádoucímu živému, že ji rodu císařskému chtí za ženu usnoubiti. To jim králová slíbiti musí. Odpuštění vzali, k císaři se odebrali a pravíce ty noviny. Císař ihned v ty hodiny sezval všecky nejmoudřejší rádce i nejučenější i poslal je na tu cestu k Alexandří k tomu městu. Učinili z potázání císařovo rozkázání; s pýchou městu se blížili. A když v Alexandří byli, 25
Strana 26
přišli na hrad před královou, vzdávajíc jí chválu novou. Podle ní stála dci její. Zdálo se jim, že krásněji nic na světě nesvítalo aniž v květu prokvítalo než ta panna. Stála zcela skromně, ale roucho měla bohaté, že jeho měny nikdo nevěděl ceny. Takž v té chvíli, jak tu stáli, déle nic nepomeškali. Jeden rádce z nich vysoký odšed s královou vzal roky o tom, kdy mají přijíti a tu pannu s sebou vzíti s velikou ctí, ovšem slavně, tak jakž by slušelo správně dceř mocného krále vésti a za císaře ji nésti. Králová je neplísnila, však silně veselá byla, jsouci tomu velmi ráda. V tom čase ta panna mladá o tom nicže nevěděla. Králová tím počla celá k svatbě se připravovati, chtíc svou milou dceř vydati s lidským sluchem ve skvělosti, ve slávě i v bohatosti, jakž dostáti mohla z snadna. Kateřina ta přežádná 26
přišli na hrad před královou, vzdávajíc jí chválu novou. Podle ní stála dci její. Zdálo se jim, že krásněji nic na světě nesvítalo aniž v květu prokvítalo než ta panna. Stála zcela skromně, ale roucho měla bohaté, že jeho měny nikdo nevěděl ceny. Takž v té chvíli, jak tu stáli, déle nic nepomeškali. Jeden rádce z nich vysoký odšed s královou vzal roky o tom, kdy mají přijíti a tu pannu s sebou vzíti s velikou ctí, ovšem slavně, tak jakž by slušelo správně dceř mocného krále vésti a za císaře ji nésti. Králová je neplísnila, však silně veselá byla, jsouci tomu velmi ráda. V tom čase ta panna mladá o tom nicže nevěděla. Králová tím počla celá k svatbě se připravovati, chtíc svou milou dceř vydati s lidským sluchem ve skvělosti, ve slávě i v bohatosti, jakž dostáti mohla z snadna. Kateřina ta přežádná 26
Strana 27
počla tomu se diviti a to se jí protiviti, že tak mnoho zboží vzkládá a řkouc: „Co má matka žádá? Co-li její mysl míní, že okrašluje své síni? Jaké je to vychloubání? Optala se jedné panny; ta jí ihned dá věděti řkouc: „Královno, chciť pověděti: tobě má být smyslem novým jít za synem císařovým; " přichystej se věci na ty!“ Kateřina do komnaty šla svojí, a v ní se skryla. Novina ji zarmoutila. Sedši vece k sobě sama: „Však mi ta vše moudrost známa, již nejvyšší mistři znají, a tak mě za krásnou mají všichni lidé při svém přání, že mezi všemi ženami nechtí, by kde taká byla; a k tomu jsem bez omyla tak vysoce urozená a tak v zboží rozplozená, že neznám ni jeho čísla, nad to však mám mnoho smysla v moudrosti a též v učení: proč bych já v tom poroučení byla, mohouc se ho vzdáti? Nechci své mateři přáti 27
počla tomu se diviti a to se jí protiviti, že tak mnoho zboží vzkládá a řkouc: „Co má matka žádá? Co-li její mysl míní, že okrašluje své síni? Jaké je to vychloubání? Optala se jedné panny; ta jí ihned dá věděti řkouc: „Královno, chciť pověděti: tobě má být smyslem novým jít za synem císařovým; " přichystej se věci na ty!“ Kateřina do komnaty šla svojí, a v ní se skryla. Novina ji zarmoutila. Sedši vece k sobě sama: „Však mi ta vše moudrost známa, již nejvyšší mistři znají, a tak mě za krásnou mají všichni lidé při svém přání, že mezi všemi ženami nechtí, by kde taká byla; a k tomu jsem bez omyla tak vysoce urozená a tak v zboží rozplozená, že neznám ni jeho čísla, nad to však mám mnoho smysla v moudrosti a též v učení: proč bych já v tom poroučení byla, mohouc se ho vzdáti? Nechci své mateři přáti 27
Strana 28
déle té práce bez studu. Císařovou já nebudu! I zle bych smýšlení zajala, kdybych já chotě pojala, jehož jsem nikdy zdospěla ani znala ni viděla, jak jest vzrostlý na životě, hrbovat-li či v lepotě, hrady-li má či zlé domy, slepý-li je či vidomý, mrzutý-li čili tvárný, skoupý-li je čili dárný, krásný-li je či nekrásný, nemoudrý-li či věhlasný, chromý-li jest nebo pravý, nemocný-li či pak zdravý, jaký-li jeho obličej jest: raději já svou čistou čest slibuji nésti bezděky do své smrti i na věky, neb mé moudrosti ni kráse nikdo živý nerovná se.“ Tu řeč k sobě domluvivši, s ustavičenstvem se smluvivši, zavřevši komnatné dveři, vstavši jide k své mateři a sedši vedle ní z čila i vece k ní: „Matko milá, slyš mě málo této chvíle! Vidím, že si beze špíle mé svatby srdečně žádáš, velikou práci nakládáš, 28
déle té práce bez studu. Císařovou já nebudu! I zle bych smýšlení zajala, kdybych já chotě pojala, jehož jsem nikdy zdospěla ani znala ni viděla, jak jest vzrostlý na životě, hrbovat-li či v lepotě, hrady-li má či zlé domy, slepý-li je či vidomý, mrzutý-li čili tvárný, skoupý-li je čili dárný, krásný-li je či nekrásný, nemoudrý-li či věhlasný, chromý-li jest nebo pravý, nemocný-li či pak zdravý, jaký-li jeho obličej jest: raději já svou čistou čest slibuji nésti bezděky do své smrti i na věky, neb mé moudrosti ni kráse nikdo živý nerovná se.“ Tu řeč k sobě domluvivši, s ustavičenstvem se smluvivši, zavřevši komnatné dveři, vstavši jide k své mateři a sedši vedle ní z čila i vece k ní: „Matko milá, slyš mě málo této chvíle! Vidím, že si beze špíle mé svatby srdečně žádáš, velikou práci nakládáš, 28
Strana 29
dlouho s tím nechtíci dlíti: já za císařova jíti syna nechci, to jistě věz. Proto se toho i vystřez, abys ho darmo nezvala, ni na prázdno pracovala. Toť pravím bez proměnění.“ Králová v to povědění užasši se, vece pilně: „Milá dcero, proč tak mylně mluvíš? Mlč, toť radím tobě. Kde lepšího muže sobě nalezneš? Po tobě touží, však mu všichni králi slouží a má veliké poklady, vedle vsí města i hrady i mnohé široké země. Nesla bych nelehké břémě, kdyby se tak minul s tebou. Milá dci, my dlouho s sebou nesly sirobu, zde jsouce a vždy polepšení ždouce. A již jsi ho dočekala; radím, bys nikakž nenechala, bys zaň mile ráda nešla. Nám oběma ta čest vzešla, po nížto tvůj otec toužil; tenť jest jeho otci sloužil “ mnoho let. Dci, věz to cele!“ Dívka odvětila směle a řkouc: „Matko, darmo mluvíš a na mne se hněvem hrubíš. Takou řečí ti odpovím: 29
dlouho s tím nechtíci dlíti: já za císařova jíti syna nechci, to jistě věz. Proto se toho i vystřez, abys ho darmo nezvala, ni na prázdno pracovala. Toť pravím bez proměnění.“ Králová v to povědění užasši se, vece pilně: „Milá dcero, proč tak mylně mluvíš? Mlč, toť radím tobě. Kde lepšího muže sobě nalezneš? Po tobě touží, však mu všichni králi slouží a má veliké poklady, vedle vsí města i hrady i mnohé široké země. Nesla bych nelehké břémě, kdyby se tak minul s tebou. Milá dci, my dlouho s sebou nesly sirobu, zde jsouce a vždy polepšení ždouce. A již jsi ho dočekala; radím, bys nikakž nenechala, bys zaň mile ráda nešla. Nám oběma ta čest vzešla, po nížto tvůj otec toužil; tenť jest jeho otci sloužil “ mnoho let. Dci, věz to cele!“ Dívka odvětila směle a řkouc: „Matko, darmo mluvíš a na mne se hněvem hrubíš. Takou řečí ti odpovím: 29
Strana 30
nepůjdu za muž, dobře vím, dříve, než jej neohledám a to na něm neznamenám, je jest všeho světa krasší, ctí, urozením nejdražší, nad veš svět nejbohatější, nad vše moudré nejmoudřejší. A pakli to nebude tak, tehdy, matko, věz, že nikak já nikdy nepůjdu za muž. Proto po tom darmo netuž, a nikdo ať nestará se o to víc.“ Začla v tom čase králová rmoutit se za to. A když jí přátelé na to vzmluvili, by mysl vzala a přemluviti se dala i hned za císařem spěla, ona jim odpověděla tomu a řkouc: „Vy tak krásnou mě pravíte a věhlasnou, u moudrosti roznícenou i v učení osvícenou, jakž také nikde neznáte. Proč mi pokoje nedáte? Chcete-li, bych se nevinila, vaši vůli učinila podle kázání všakého: optejtež muže takého, jenž by byl v také věhlasi, tak učený, v také krási, i moudrý jako já sama, za toho půjdu bez klama, 30
nepůjdu za muž, dobře vím, dříve, než jej neohledám a to na něm neznamenám, je jest všeho světa krasší, ctí, urozením nejdražší, nad veš svět nejbohatější, nad vše moudré nejmoudřejší. A pakli to nebude tak, tehdy, matko, věz, že nikak já nikdy nepůjdu za muž. Proto po tom darmo netuž, a nikdo ať nestará se o to víc.“ Začla v tom čase králová rmoutit se za to. A když jí přátelé na to vzmluvili, by mysl vzala a přemluviti se dala i hned za císařem spěla, ona jim odpověděla tomu a řkouc: „Vy tak krásnou mě pravíte a věhlasnou, u moudrosti roznícenou i v učení osvícenou, jakž také nikde neznáte. Proč mi pokoje nedáte? Chcete-li, bych se nevinila, vaši vůli učinila podle kázání všakého: optejtež muže takého, jenž by byl v také věhlasi, tak učený, v také krási, i moudrý jako já sama, za toho půjdu bez klama, 30
Strana 31
abyste útěchu měli.“ Přátelé odpověděli a řkouc: „Urozenějšího muže i bohatějšího než tys, my bychom věděli; ale bychom pověděli tak moudrého i krásného neb v učení věhlasného jako tys, toho neznáme, ani snad v světě nemáme, všeť jsou proti tobě klamy. Dívka vece: „Když to sami mluvíte, že mi osovně ve všech zemích není rovně, vězte to, že tím já blahám a dnes se zapřísahám za muže nikdy nejíti. A od toho času vznítí ten úmysl v stanu těla. Zatím králová vzpomněla na jednoho poustevníka, šlechetného učenníka. Ten byl odtad rodem z města. Z Alexandří k němu cesta povzdál byla, neb na pustém lesi bydlil i na hustém v jedněch horách, v jedné skále, boha Jezu Krista chvále i jeho militkou matku. Byl v duchovním dostatku, muž šlechetný, ctný, pořádný, moudrý, důstojný i radný. 31
abyste útěchu měli.“ Přátelé odpověděli a řkouc: „Urozenějšího muže i bohatějšího než tys, my bychom věděli; ale bychom pověděli tak moudrého i krásného neb v učení věhlasného jako tys, toho neznáme, ani snad v světě nemáme, všeť jsou proti tobě klamy. Dívka vece: „Když to sami mluvíte, že mi osovně ve všech zemích není rovně, vězte to, že tím já blahám a dnes se zapřísahám za muže nikdy nejíti. A od toho času vznítí ten úmysl v stanu těla. Zatím králová vzpomněla na jednoho poustevníka, šlechetného učenníka. Ten byl odtad rodem z města. Z Alexandří k němu cesta povzdál byla, neb na pustém lesi bydlil i na hustém v jedněch horách, v jedné skále, boha Jezu Krista chvále i jeho militkou matku. Byl v duchovním dostatku, muž šlechetný, ctný, pořádný, moudrý, důstojný i radný. 31
Strana 32
Seděl v pravé čistotě a žil v nábožném životě bez poskvrny, srdce upřímného. Pro ně králová ráda jeho vyhledávala pro radu, neb od jeho řečí vnadu i jeho propovědění často měla utěšení. A když to na mysli měla, jak se ruče rozmýšlela nad umyšlenou závadou, přemluvila pannu mladou, aby se s ní k němu brala i od něho uslyšala o svém stavu řeč některou. Časně z rána, ne k večerou, vstavše k němu se pryč braly A když před tou jatkou stály, kdež byla jeho bydla skola, králová jeho zavolá. To uslyše ten muž správný, čistý, svatý, bohu slavný, i vystoupil proti ní ven. Králová mu řeči z kořen od počátku, jak to měla, vše do konce pověděla a nadějíci se tomu, zda by ji svou řečí k tomu připravil, by za muž chtěla. Ten poustevník velmi zcela počal se k tomu stavěti, Kateřině vyprávěti o manželství v pravém stavu 32
Seděl v pravé čistotě a žil v nábožném životě bez poskvrny, srdce upřímného. Pro ně králová ráda jeho vyhledávala pro radu, neb od jeho řečí vnadu i jeho propovědění často měla utěšení. A když to na mysli měla, jak se ruče rozmýšlela nad umyšlenou závadou, přemluvila pannu mladou, aby se s ní k němu brala i od něho uslyšala o svém stavu řeč některou. Časně z rána, ne k večerou, vstavše k němu se pryč braly A když před tou jatkou stály, kdež byla jeho bydla skola, králová jeho zavolá. To uslyše ten muž správný, čistý, svatý, bohu slavný, i vystoupil proti ní ven. Králová mu řeči z kořen od počátku, jak to měla, vše do konce pověděla a nadějíci se tomu, zda by ji svou řečí k tomu připravil, by za muž chtěla. Ten poustevník velmi zcela počal se k tomu stavěti, Kateřině vyprávěti o manželství v pravém stavu 32
Strana 33
mnoho a vše pravou pravdu z písma, jak nejlépe umě. Králová při svém rozumě odešla dál od nich obou a řkouc: „Zda některou dobou jeho radu uslyšíci, mne se jako nestydící " naší libosti povolí? Tento ctný muž, ostav koli s Kateřinou sám jediný, pověděl řka: „Bez viny dívko, i bez poskvrnění vysokého urození, v moudrosti příliš krásná, ve všem učení věhlasná i bohatá k tomu jsoucí, nade všecky panny stkvoucí krásou, což jich je na zemi, slyším, že ve mnohém pření lidé pokoje nedadí a přátelé k tomu radí, abys šla za muž v manželství pro rozličné bezpečenství, jehož ženy bez muž nemají. Já pak tu radu dávaji, bys tu mysl před se měla, neb to tak vysoce vzela, jakž mně po tom nelze toužiti. Jakého chceš muže míti, o takém já nikde nevím; ale však jedno ti povím pod tajemstvím tvé milosti: známtě v hrozné bohatosti Legenda o sv. Kateřině 3 33
mnoho a vše pravou pravdu z písma, jak nejlépe umě. Králová při svém rozumě odešla dál od nich obou a řkouc: „Zda některou dobou jeho radu uslyšíci, mne se jako nestydící " naší libosti povolí? Tento ctný muž, ostav koli s Kateřinou sám jediný, pověděl řka: „Bez viny dívko, i bez poskvrnění vysokého urození, v moudrosti příliš krásná, ve všem učení věhlasná i bohatá k tomu jsoucí, nade všecky panny stkvoucí krásou, což jich je na zemi, slyším, že ve mnohém pření lidé pokoje nedadí a přátelé k tomu radí, abys šla za muž v manželství pro rozličné bezpečenství, jehož ženy bez muž nemají. Já pak tu radu dávaji, bys tu mysl před se měla, neb to tak vysoce vzela, jakž mně po tom nelze toužiti. Jakého chceš muže míti, o takém já nikde nevím; ale však jedno ti povím pod tajemstvím tvé milosti: známtě v hrozné bohatosti Legenda o sv. Kateřině 3 33
Strana 34
jednoho krále slavného, učeného i správného, moudrého nade vše moudrosti, krásného nade vše jasnosti; a ten jest, pravím nakrátce, jedinký syn své matce, jednorozený z dostatka. A jeho militká matka jest přečistoucí děvice a světlejší než dennice, vzkvetlá nade všecky ženy; jeho otec vyložený jest pán, všecka panství maje, ženy tělesné neznaje, král jest nade všemi králi. Jeho království je v dáli i na šíři neseznáno, způsobeno i zjednáno tak, že neumře ni jeden, kdožkoli tam bude vzveden, ale věčně bude zdravý; aniž kdo činí bezpráví, ni tu která stele žádost, jenom veselí i radost bez touhy i bez truchlosti. Ten král drahých sluhů dosti má i panošů bez čísla, z nichž každý má více smysla a bohatší otce tvého jest, Kosta, krále cyprského. A nad to povím ti více, že nejmenší jeho dítce v své moudrosti tě přemáhá, 34
jednoho krále slavného, učeného i správného, moudrého nade vše moudrosti, krásného nade vše jasnosti; a ten jest, pravím nakrátce, jedinký syn své matce, jednorozený z dostatka. A jeho militká matka jest přečistoucí děvice a světlejší než dennice, vzkvetlá nade všecky ženy; jeho otec vyložený jest pán, všecka panství maje, ženy tělesné neznaje, král jest nade všemi králi. Jeho království je v dáli i na šíři neseznáno, způsobeno i zjednáno tak, že neumře ni jeden, kdožkoli tam bude vzveden, ale věčně bude zdravý; aniž kdo činí bezpráví, ni tu která stele žádost, jenom veselí i radost bez touhy i bez truchlosti. Ten král drahých sluhů dosti má i panošů bez čísla, z nichž každý má více smysla a bohatší otce tvého jest, Kosta, krále cyprského. A nad to povím ti více, že nejmenší jeho dítce v své moudrosti tě přemáhá, 34
Strana 35
zbožím i učením sahá nad tě, i krásou, má paní. Jeho věk je bez skonání, jeho zboží nikdy nezhyne, jeho kochání nemine, jeho se kráse hvězdy diví, jeho moudrosti pak živí nemohou nižádným umem obklíčiti ni rozumem, jak se hromadí neb dělí. Jemu všichni svatí anděli v radosti poslušně slouží, v jeho pokojích netouží, ale veselí se pilně; jeho kralování silné konce nemá, aniž béře, nezruší se, aniž zdéře, " jedno za vše jest za nova." To byla řeč poustevníkova. Kateřina to slyšavši, vše pilně na mysl bravši z úst pořád, oči upřevši: ale jeho moudré řeči za vlas neporozuměla, neb víru pohanskou měla. Proto jí to bylo nezivno, ale v srdci velmi divno, že, ač mnoho smyslu měla i v učení jsouc prospělá, od žádného mistra svého ni učedníka bystrého neslýchala čtouce v žádných 35
zbožím i učením sahá nad tě, i krásou, má paní. Jeho věk je bez skonání, jeho zboží nikdy nezhyne, jeho kochání nemine, jeho se kráse hvězdy diví, jeho moudrosti pak živí nemohou nižádným umem obklíčiti ni rozumem, jak se hromadí neb dělí. Jemu všichni svatí anděli v radosti poslušně slouží, v jeho pokojích netouží, ale veselí se pilně; jeho kralování silné konce nemá, aniž béře, nezruší se, aniž zdéře, " jedno za vše jest za nova." To byla řeč poustevníkova. Kateřina to slyšavši, vše pilně na mysl bravši z úst pořád, oči upřevši: ale jeho moudré řeči za vlas neporozuměla, neb víru pohanskou měla. Proto jí to bylo nezivno, ale v srdci velmi divno, že, ač mnoho smyslu měla i v učení jsouc prospělá, od žádného mistra svého ni učedníka bystrého neslýchala čtouce v žádných 35
Strana 36
knihách, snadných ni nesnadných, o takém muži a králi, o němž tak bohatou táli vyprávěl poustevník milý. Druhé mysli ji trápily, že jej tak ctného věděla, že vše, což se dověděla, to vše pravda pravá byla. Protož pak že srdcem vřela v touhách, chtíc v tom známost míti, což jí pravil, to zvědíti, vzprosila ho velmi mile, řkouc: „Již se musím této chvíle tebe ovšem ostyděti: mohla-li bych kak viděti toho muže, o němžs mi pravil, všeho by mě smutku zbavil; kde-li bydlí anebo jest ten slavný král, jehožto čest ty nade vše krále chválíš? Tím ode mne smutek vzdálíš; ukaž mi toho zemi jistou, jehož je matka dívkou čistou." Poustevník vece rovenstvím: „Panno, pravímť pod tajemstvím a zaklínám, by nikomu, ani tomu ni onomu, nepravilas řeči této; neb jest v pravdě velmi zlé to, kdo to tajemství pronosí, o přísné mlčení prosí. Protož prosímť, panno milá, abys toho nezjevila, 36
knihách, snadných ni nesnadných, o takém muži a králi, o němž tak bohatou táli vyprávěl poustevník milý. Druhé mysli ji trápily, že jej tak ctného věděla, že vše, což se dověděla, to vše pravda pravá byla. Protož pak že srdcem vřela v touhách, chtíc v tom známost míti, což jí pravil, to zvědíti, vzprosila ho velmi mile, řkouc: „Již se musím této chvíle tebe ovšem ostyděti: mohla-li bych kak viděti toho muže, o němžs mi pravil, všeho by mě smutku zbavil; kde-li bydlí anebo jest ten slavný král, jehožto čest ty nade vše krále chválíš? Tím ode mne smutek vzdálíš; ukaž mi toho zemi jistou, jehož je matka dívkou čistou." Poustevník vece rovenstvím: „Panno, pravímť pod tajemstvím a zaklínám, by nikomu, ani tomu ni onomu, nepravilas řeči této; neb jest v pravdě velmi zlé to, kdo to tajemství pronosí, o přísné mlčení prosí. Protož prosímť, panno milá, abys toho nezjevila, 36
Strana 37
až se mezi vámi skoná manželství podle zákona, “ ač se to slíbiti líbí." Královna to ráda slíbí i dala mu víru na to. Poustevník děl slova tato: „Již tebe řečí pozdravím: Ten panic, o němž já pravím, to je syn v zboží neskromný jedné šlechetné královny, jež je všech krás nejsvětlejší a všech žen dobrotivější, rozkošná i převýborná, důstojností oslavená nade všecka ženská jména, jíž vše tváře chválu pějí. Té paní Maria dějí. Ta jest tak veliké moci: kdo k ní ve dne i v noci v které nouzi jsa, zavolá srdcem z věrného hlahola, tan darmo práce nevzkládá, ale to vše, což požádá, toť má bez rozpaků míti. Kateřina odvětiti pospíšila: „Starče milý, rádče věrný, v smysle čilý, pověz mi, ač mi chceš přáti, mohla-li bych uhlídati toho panice i krále s jeho milou matkou v chvále?“ Poustevník jí bez meškání odvětil: „Dci, při tvém přání, 37
až se mezi vámi skoná manželství podle zákona, “ ač se to slíbiti líbí." Královna to ráda slíbí i dala mu víru na to. Poustevník děl slova tato: „Již tebe řečí pozdravím: Ten panic, o němž já pravím, to je syn v zboží neskromný jedné šlechetné královny, jež je všech krás nejsvětlejší a všech žen dobrotivější, rozkošná i převýborná, důstojností oslavená nade všecka ženská jména, jíž vše tváře chválu pějí. Té paní Maria dějí. Ta jest tak veliké moci: kdo k ní ve dne i v noci v které nouzi jsa, zavolá srdcem z věrného hlahola, tan darmo práce nevzkládá, ale to vše, což požádá, toť má bez rozpaků míti. Kateřina odvětiti pospíšila: „Starče milý, rádče věrný, v smysle čilý, pověz mi, ač mi chceš přáti, mohla-li bych uhlídati toho panice i krále s jeho milou matkou v chvále?“ Poustevník jí bez meškání odvětil: „Dci, při tvém přání, 37
Strana 38
bys sobě radou vzpomohla, snad bys jej viděti mohla, ač by tebe to nezbylo, žeť by mu to libo bylo, neb toho ctného panice i slavného králevice nemohou ti lidé tací viděti smrtelní všací pro svou libost neb pro chtění, neb ten král smrtelný není. Protož jeho nevídají než ti, jenž s ním přebývají, a ti také, již mu slouží, ve dne v noci po něm touží. Těm se on tak viděti dá, jak se mu kdy podobno zdá. Ač však chci ti radu dáti, budeš-li mne poslouchati, že jej i s matkou ohladáš koli, jakž ty sama žádáš.“ Kateřina radostivě vece mu i milostivě, vidouc jej ustavičného: „Můj otčíku, co sličného mně ukážeš neb poradíš, tím mě jako v ráj posadíš. Nemůž mi nic nelehkého býti ani protivného, abych všeho netrpěla, bych jej jedenkrát uzřela. " Tehdy poustevník pro radost, vida té královny žádost, 38
bys sobě radou vzpomohla, snad bys jej viděti mohla, ač by tebe to nezbylo, žeť by mu to libo bylo, neb toho ctného panice i slavného králevice nemohou ti lidé tací viděti smrtelní všací pro svou libost neb pro chtění, neb ten král smrtelný není. Protož jeho nevídají než ti, jenž s ním přebývají, a ti také, již mu slouží, ve dne v noci po něm touží. Těm se on tak viděti dá, jak se mu kdy podobno zdá. Ač však chci ti radu dáti, budeš-li mne poslouchati, že jej i s matkou ohladáš koli, jakž ty sama žádáš.“ Kateřina radostivě vece mu i milostivě, vidouc jej ustavičného: „Můj otčíku, co sličného mně ukážeš neb poradíš, tím mě jako v ráj posadíš. Nemůž mi nic nelehkého býti ani protivného, abych všeho netrpěla, bych jej jedenkrát uzřela. " Tehdy poustevník pro radost, vida té královny žádost, 38
Strana 39
i dosáhl v skrytém trhu jedné desky z svého brhu. Na té byly dle úkazy psány dva pěkné obrazy: obraz svaté Maří z čina, ana nese svého syna, Jezu Krista laskavého. Vzav tu desku z smysla ctného, i manul rukávem majně i podal ty desky tajně královně pod rámě její a řka: „Pozři veseleji! Tu ten panic jmenovaný stojí s svou matkou napsaný, o němž jsem já pravil tobě. A tu desku vezmouc k sobě, beř se domů s matkou svojí; a když budeš v svém pokoji, zavrouci se sama svorně, kleknouc před desku pokorně, oči vzhůru k nebi vznosiž, s velikou pokorou prosiž té militké panny krásné, nade vše světlosti jasné, jejíž milosti nic dráže, ať svého syna ukáže. Má naděje jest tak dána, že vždy budeš uslyšána." Odpuštění obdrževši, desku pod paži svou vzevši, brala se domů s matkou svou i s těmi pannami, jež tou dobou byly jí ke službě. 39
i dosáhl v skrytém trhu jedné desky z svého brhu. Na té byly dle úkazy psány dva pěkné obrazy: obraz svaté Maří z čina, ana nese svého syna, Jezu Krista laskavého. Vzav tu desku z smysla ctného, i manul rukávem majně i podal ty desky tajně královně pod rámě její a řka: „Pozři veseleji! Tu ten panic jmenovaný stojí s svou matkou napsaný, o němž jsem já pravil tobě. A tu desku vezmouc k sobě, beř se domů s matkou svojí; a když budeš v svém pokoji, zavrouci se sama svorně, kleknouc před desku pokorně, oči vzhůru k nebi vznosiž, s velikou pokorou prosiž té militké panny krásné, nade vše světlosti jasné, jejíž milosti nic dráže, ať svého syna ukáže. Má naděje jest tak dána, že vždy budeš uslyšána." Odpuštění obdrževši, desku pod paži svou vzevši, brala se domů s matkou svou i s těmi pannami, jež tou dobou byly jí ke službě. 39
Strana 40
Trpěla ve hrozné tužbě myslíc tak i onak mnoho, jak by líce pána toho tu mohla viděti v skoře. Když večeři dali v dvoře a všichni lidé usnuli, všichni ohňové zhasnuli, tehdy jí brzo myšlenka vzešla, že do své komnaty vešla a rozžala svíci jasnou; vyňavši tu desku krásnou, postavila ji před sebou. Nevzlitovala rukou obou, bijíci se v srdce jima, svýma jasnýma očima hořce plačíc i slzivě, prosíci té panny živě, aby se nerozpáčila, jí ukázati ráčila svého synáčka milého. Tu tak z srdéčka čilého činila si mnoho nouze řkouc: „Ne k choti, ale k slouze " kéž by mě vzal, nebožičku.“ Po jejím běloucím líčku slzy potůčkem se valily, její oči se kalily v krvi veliké žádosti. Když pak rozličnou žalostí mnoho plakala v té váze, tehdy padši na podlaze usnula, trudíc se nemálo. 40
Trpěla ve hrozné tužbě myslíc tak i onak mnoho, jak by líce pána toho tu mohla viděti v skoře. Když večeři dali v dvoře a všichni lidé usnuli, všichni ohňové zhasnuli, tehdy jí brzo myšlenka vzešla, že do své komnaty vešla a rozžala svíci jasnou; vyňavši tu desku krásnou, postavila ji před sebou. Nevzlitovala rukou obou, bijíci se v srdce jima, svýma jasnýma očima hořce plačíc i slzivě, prosíci té panny živě, aby se nerozpáčila, jí ukázati ráčila svého synáčka milého. Tu tak z srdéčka čilého činila si mnoho nouze řkouc: „Ne k choti, ale k slouze " kéž by mě vzal, nebožičku.“ Po jejím běloucím líčku slzy potůčkem se valily, její oči se kalily v krvi veliké žádosti. Když pak rozličnou žalostí mnoho plakala v té váze, tehdy padši na podlaze usnula, trudíc se nemálo. 40
Strana 41
Tehdy se viděti událo jí jedno vidění divné, krásné a velmi poživné. V tom vidění uhlídala, že na jedné louce spala, na velké, širé a vonné, veškeré rozkoše plné. Ta byla letní trávou světlá, tak omladlá i rozkvetlá v nejedné bohaté kráse, že se jí zdálo v tom čase, jako by nikde na světě krásnější paseky v květě nevídala, jak je živa, ni víc rozkošného diva. Uzřela těch drahých hledy, ande na stolici sedí Maria, ta vzkvetlá panna, jíž matkou je svatá Anna, držíc svého jedináčka, Krista, milého synáčka, kochajíc jej myslí čilou. A nad jeho pléckou milou šíjka bílá svítí lsknoucí jako lilium běloucí lskne se z nejsvětější lásky. A jeho žádoucí vlásky svítí, vší poskvrny nahé, jako ryzí zlato drahé lskne nad jiné zlato draží; v těch vlasech nad jeho paží zatáčely se pupence jakožto zlaté prstence, 41
Tehdy se viděti událo jí jedno vidění divné, krásné a velmi poživné. V tom vidění uhlídala, že na jedné louce spala, na velké, širé a vonné, veškeré rozkoše plné. Ta byla letní trávou světlá, tak omladlá i rozkvetlá v nejedné bohaté kráse, že se jí zdálo v tom čase, jako by nikde na světě krásnější paseky v květě nevídala, jak je živa, ni víc rozkošného diva. Uzřela těch drahých hledy, ande na stolici sedí Maria, ta vzkvetlá panna, jíž matkou je svatá Anna, držíc svého jedináčka, Krista, milého synáčka, kochajíc jej myslí čilou. A nad jeho pléckou milou šíjka bílá svítí lsknoucí jako lilium běloucí lskne se z nejsvětější lásky. A jeho žádoucí vlásky svítí, vší poskvrny nahé, jako ryzí zlato drahé lskne nad jiné zlato draží; v těch vlasech nad jeho paží zatáčely se pupence jakožto zlaté prstence, 41
Strana 42
zdělané od pomyšlení. Těžkou žalost, rozmyšlení na svém srdéčku plodila: což okolo ní chodila, však nemohla nikdy z vrátka v tváři uzříti děťátka, neb se bylo obličejem, drahým dětitým svým čelem k matce těsně přichýlilo, a nikdež se nesmýlilo, aby se ohlédlo za se, než vždy s matkou zřeli na se. Tehdy Maria laskavá, všech smutných útěcha pravá i smírce v každou hodinu, vece: „Ó můj synu, ozři se aspoň jedinu! Vím, že víš zde Kateřinu, ana v kráse smutná chodí, na svém srdci žalost plodí, zdaleka nahlédající, tě viděti žádající. Nerač se jí, synu, krýti, však chce ráda tvá choť býti v služebné žádosti, to víš. Proč k ní ničeho nepovíš? Tehdy Ježíš Kristus sedě vece, na svou matku hledě: „Milá matko, čemu prosíš a svou prosbu ke mně vznosíš z svých drahých úst snažně za ni? Povímt jednu vinu na ni, 42
zdělané od pomyšlení. Těžkou žalost, rozmyšlení na svém srdéčku plodila: což okolo ní chodila, však nemohla nikdy z vrátka v tváři uzříti děťátka, neb se bylo obličejem, drahým dětitým svým čelem k matce těsně přichýlilo, a nikdež se nesmýlilo, aby se ohlédlo za se, než vždy s matkou zřeli na se. Tehdy Maria laskavá, všech smutných útěcha pravá i smírce v každou hodinu, vece: „Ó můj synu, ozři se aspoň jedinu! Vím, že víš zde Kateřinu, ana v kráse smutná chodí, na svém srdci žalost plodí, zdaleka nahlédající, tě viděti žádající. Nerač se jí, synu, krýti, však chce ráda tvá choť býti v služebné žádosti, to víš. Proč k ní ničeho nepovíš? Tehdy Ježíš Kristus sedě vece, na svou matku hledě: „Milá matko, čemu prosíš a svou prosbu ke mně vznosíš z svých drahých úst snažně za ni? Povímt jednu vinu na ni, 42
Strana 43
pro niž — to je důvod pravý — dokud se v tom, v čem je, staví, ač jest krásná i pokojná, však není toho důstojná, by hleděla na mé líce ani zjasna, ani z nice. Jen s těmi stoluji nyní, kteří vždy mou vůli činí a činili ji, v světě jsouce, na mé líce zříti ždouce. Těm se dát viděti mohu, co chválu vzdají mně, Bohu. Ale, jak jsem děl, jest vina, pro níž ještě Kateřina na mé líce zřít nemůže, ač si jinak nepomůže. Ať je krásná nad vše paní, avšak podle přirovnání proti mým pannám i paním pranic není, tím ji haním. Pakli díš, že je učená, moudrá, dobře urozená, bohatá, tomu já shovím: můj nejmenší sluha, to vím, moudřejší i učenější jest i stokrát bohatější než ta panna tak jest tichá; proto mne sobě ženicha nedůstojna míti ona, ni na mne zříti bez záslona." Tehdy Maria, panna mocná, všem žádajícím pomocná, vece: „Můj nejdůstojnější 43
pro niž — to je důvod pravý — dokud se v tom, v čem je, staví, ač jest krásná i pokojná, však není toho důstojná, by hleděla na mé líce ani zjasna, ani z nice. Jen s těmi stoluji nyní, kteří vždy mou vůli činí a činili ji, v světě jsouce, na mé líce zříti ždouce. Těm se dát viděti mohu, co chválu vzdají mně, Bohu. Ale, jak jsem děl, jest vina, pro níž ještě Kateřina na mé líce zřít nemůže, ač si jinak nepomůže. Ať je krásná nad vše paní, avšak podle přirovnání proti mým pannám i paním pranic není, tím ji haním. Pakli díš, že je učená, moudrá, dobře urozená, bohatá, tomu já shovím: můj nejmenší sluha, to vím, moudřejší i učenější jest i stokrát bohatější než ta panna tak jest tichá; proto mne sobě ženicha nedůstojna míti ona, ni na mne zříti bez záslona." Tehdy Maria, panna mocná, všem žádajícím pomocná, vece: „Můj nejdůstojnější 43
Strana 44
synu, krásný, nejmilejší; pověz, co by učiniti Kateřina neb trpěti měla, aby ji potkalo to štěstí, jež by se stalo, by tě, ačli to smím říci, " viděla v tvém jasném líci? V tom čase ten syn žádoucí, všech větší král všemohoucí, pravil, řka své matce tak: „Když ke mně chce, toho nikak já od sebe neodloučím; tobě, matko, to poroučím o královně té i panně: chce-li poslušna být oddaně spravedlné rady mých synů a přidržet se těch činů, jakž ji mí sluzi naučí, kteří se vždy pro mne mučí, přikázané rady činíc, protivo se mně neviníc, bude z ní rovněž hospodář, snad by tak uzřela mou tvář. K tomu opět světlá růže, dceř milosrdného lůže, vece: „Ó, můj milý synu, za tu svou za těžkou vinu nemůž nic tak nevražného býti ani nesnadného, by toho v rozličné slotě všeho netrpěla pro tě Kateřina velmi ráda. On vece: „Když toho žádá. 44
synu, krásný, nejmilejší; pověz, co by učiniti Kateřina neb trpěti měla, aby ji potkalo to štěstí, jež by se stalo, by tě, ačli to smím říci, " viděla v tvém jasném líci? V tom čase ten syn žádoucí, všech větší král všemohoucí, pravil, řka své matce tak: „Když ke mně chce, toho nikak já od sebe neodloučím; tobě, matko, to poroučím o královně té i panně: chce-li poslušna být oddaně spravedlné rady mých synů a přidržet se těch činů, jakž ji mí sluzi naučí, kteří se vždy pro mne mučí, přikázané rady činíc, protivo se mně neviníc, bude z ní rovněž hospodář, snad by tak uzřela mou tvář. K tomu opět světlá růže, dceř milosrdného lůže, vece: „Ó, můj milý synu, za tu svou za těžkou vinu nemůž nic tak nevražného býti ani nesnadného, by toho v rozličné slotě všeho netrpěla pro tě Kateřina velmi ráda. On vece: „Když toho žádá. 44
Strana 45
nechej, ať jde k rádci svému, k poustevníku, sluze mému, a tu při jemu poručí, a čemuž ji ten naučí, ať to činí bez přestání. Pak se vrátíc v rozkochání na mé líce bude zříti, a cožkoli bude chtíti, k čemuž její prosba trží, to všecko na mně obdrží. Dále pravím v té hodině, že ji vidím v jedné vině, té jí nelze jinak zbýti, než ji musí vodou smýti. Tu řeč když již ovšem cele domluvil, ihned dospèle pustiv jako křídla z sebe i vletěl nahoru v nebe, lehce matku k sobě vina. Nato svatá Kateřina ze sna vzbudila se záhy; vstavši vzhůru s té podlahy, na níž spala, paměť majíc, to vše snažně vzpomínajíc, co viděla i slyšala v onom snu, z něhož doždala byla teskná v sobě přemnoho, s hroznou svou žádostí toho, by se den přiblížil vskoře. A když brzo vyšla zoře, tak vše roucho na se vzavši, panny, své sluhy pojavši, 45
nechej, ať jde k rádci svému, k poustevníku, sluze mému, a tu při jemu poručí, a čemuž ji ten naučí, ať to činí bez přestání. Pak se vrátíc v rozkochání na mé líce bude zříti, a cožkoli bude chtíti, k čemuž její prosba trží, to všecko na mně obdrží. Dále pravím v té hodině, že ji vidím v jedné vině, té jí nelze jinak zbýti, než ji musí vodou smýti. Tu řeč když již ovšem cele domluvil, ihned dospèle pustiv jako křídla z sebe i vletěl nahoru v nebe, lehce matku k sobě vina. Nato svatá Kateřina ze sna vzbudila se záhy; vstavši vzhůru s té podlahy, na níž spala, paměť majíc, to vše snažně vzpomínajíc, co viděla i slyšala v onom snu, z něhož doždala byla teskná v sobě přemnoho, s hroznou svou žádostí toho, by se den přiblížil vskoře. A když brzo vyšla zoře, tak vše roucho na se vzavši, panny, své sluhy pojavši, 45
Strana 46
šla jest k tomu poustevníku, k šlechetnému učenníku, ta důstojná, ctná děvečka, i zatloukla v okenečka sama z radostné postati. To uslyše ten muž svatý i vystoupil k ní na javo a řka: „Ó, šlechetná panno, co ty zde činíš tak ráno? Které je násilí dáno, žes pobleděla na líčku? Ona vece: „Můj otčíčku!“ To pravila milostivě, i počala žalostivě vyprávět ihned s počátka to vše pořád do ostatka pamětně v pilném chtění, což v tom snu i ve vidění byla slyšela i viděla a řkouc: „Již bych ráda chtěla své vše země za to dáti, bych jej mohla v tvář poznati podle milostného činu; i čte na mne jakous vinu, " řka: „Tuť musí smýti voda“. Poustevník vece: „Ta nehoda bude napravena skoro, ač tvé srdce bude sporo, že je ku věčnosti směříš a snažně tomu uvěříš, čímžto tě mé řeči zdaří, že Kristus, syn svaté Maří, jest jediný Bůh nad bohy, 46
šla jest k tomu poustevníku, k šlechetnému učenníku, ta důstojná, ctná děvečka, i zatloukla v okenečka sama z radostné postati. To uslyše ten muž svatý i vystoupil k ní na javo a řka: „Ó, šlechetná panno, co ty zde činíš tak ráno? Které je násilí dáno, žes pobleděla na líčku? Ona vece: „Můj otčíčku!“ To pravila milostivě, i počala žalostivě vyprávět ihned s počátka to vše pořád do ostatka pamětně v pilném chtění, což v tom snu i ve vidění byla slyšela i viděla a řkouc: „Již bych ráda chtěla své vše země za to dáti, bych jej mohla v tvář poznati podle milostného činu; i čte na mne jakous vinu, " řka: „Tuť musí smýti voda“. Poustevník vece: „Ta nehoda bude napravena skoro, ač tvé srdce bude sporo, že je ku věčnosti směříš a snažně tomu uvěříš, čímžto tě mé řeči zdaří, že Kristus, syn svaté Maří, jest jediný Bůh nad bohy, 46
Strana 47
král nad všemi králi mnohý, třemi jmény jsoucí jeden sluch. Takéž otec, syn, svatý duch jest jeden mocný Bůh slavně. Tehda tě naučím správně tomu, čím té viny zbudeš a jej vždy viděti budeš s jeho otcem v jeho domu." I počal vyprávět k tomu jí o božím narození, o křtu i o umučení, o jeho vzkříšení slavném, nanebevstoupení správném i o vší křesťanské víře. A ihned v pokorné míře Kateřina klekši vážně, sepjavši své ruce snažně, pravila: „Otčíku žádný, věz, že můj smysl pořádný mě tvému Bohu poručí. Dnes, což mě tvá milost zučí, to chci činiti dnes jistě snažným věrným srdcem čistě v utrpení i v své muce.“ Poustevník vzav ji za ruce i vedl ji do své chatky; a tu drahými dostatky ten duchovní otec jistý pokřtil její život čistý ve jme otce, ducha i syna, vše jednoho Hospodina. Jak se to stalo, v té chvíli 47
král nad všemi králi mnohý, třemi jmény jsoucí jeden sluch. Takéž otec, syn, svatý duch jest jeden mocný Bůh slavně. Tehda tě naučím správně tomu, čím té viny zbudeš a jej vždy viděti budeš s jeho otcem v jeho domu." I počal vyprávět k tomu jí o božím narození, o křtu i o umučení, o jeho vzkříšení slavném, nanebevstoupení správném i o vší křesťanské víře. A ihned v pokorné míře Kateřina klekši vážně, sepjavši své ruce snažně, pravila: „Otčíku žádný, věz, že můj smysl pořádný mě tvému Bohu poručí. Dnes, což mě tvá milost zučí, to chci činiti dnes jistě snažným věrným srdcem čistě v utrpení i v své muce.“ Poustevník vzav ji za ruce i vedl ji do své chatky; a tu drahými dostatky ten duchovní otec jistý pokřtil její život čistý ve jme otce, ducha i syna, vše jednoho Hospodina. Jak se to stalo, v té chvíli 47
Strana 48
ihned ji slzy polily, že pravými radoščemi zajiskřila miloščemi, Boha i jeho matky chválou. Ana s radostí nemalou klekla opět v oblečení, vzavši milé odpuštění, od něho z té chatky vyšla, a tu k svým dívkám i přišla, s nimiž se brala zpět domů; ale z těch novin nikomu nezjevila ani vlásek. A když uzřela ten čásek, že se lidé rozbrojili byli, i upokojili všichni v svých pokojích spící, bez meškání nelenící ihned do komnaty šedši, opět svoji desku zvedši, klekla před ní v dobrém smysle, plačíc, prosíc v divném čísle, modlitby rozkládající a vždy toho žádající, by Maria, boží matka, prosila svého děťátka, by se jí viděti dalo a ji za službu přijalo i za choť věčné ozdoby. V té modlitbě i z té mdloby sen jí přišel tu na oči, skrze nějž v vidění vkročí, v rozkošné a divně krásné. 48
ihned ji slzy polily, že pravými radoščemi zajiskřila miloščemi, Boha i jeho matky chválou. Ana s radostí nemalou klekla opět v oblečení, vzavši milé odpuštění, od něho z té chatky vyšla, a tu k svým dívkám i přišla, s nimiž se brala zpět domů; ale z těch novin nikomu nezjevila ani vlásek. A když uzřela ten čásek, že se lidé rozbrojili byli, i upokojili všichni v svých pokojích spící, bez meškání nelenící ihned do komnaty šedši, opět svoji desku zvedši, klekla před ní v dobrém smysle, plačíc, prosíc v divném čísle, modlitby rozkládající a vždy toho žádající, by Maria, boží matka, prosila svého děťátka, by se jí viděti dalo a ji za službu přijalo i za choť věčné ozdoby. V té modlitbě i z té mdloby sen jí přišel tu na oči, skrze nějž v vidění vkročí, v rozkošné a divně krásné. 48
Strana 49
Zdálo se jí, té věhlasné panně, býti bez omyla, že v krásnější síni byla, než ji vídal kdy kdo živý. Na té byly divné divy zdělány z bohaté měny: dno z berylů, z démantů stěny spojovány byly v zlatě, v nich mnohá okénka bohatě smaragdy a safíry se skvěla, neboť namísto skla měla drahých kamenů činy: jochanty i rubíny, turkys, sardin, palejs v sloni, jaspisy i chalcedony, topas, granát, chrysolity, ametysty, margarity, způsobené příliš lepě. Tudíž na té síně sklepě slunce, měsíc, při tom hvězdy podobenstvím týmiž jezdy stkvěly se, jak boží mocí jdou na nebi dnem i nocí, časujíce všechny chvíle. Více drahých divů v síle viděla, v kráse se hojících; uzřela dvé stolců stojících na vzchod slunce podle sebe: na jednom Bůh mocný z nebe seděl v svém světlém trůně, na druhém v drahé koruně Maria, jeho matka z slova, archandělská císařová. Legenda o sv. Kateřině 4 49
Zdálo se jí, té věhlasné panně, býti bez omyla, že v krásnější síni byla, než ji vídal kdy kdo živý. Na té byly divné divy zdělány z bohaté měny: dno z berylů, z démantů stěny spojovány byly v zlatě, v nich mnohá okénka bohatě smaragdy a safíry se skvěla, neboť namísto skla měla drahých kamenů činy: jochanty i rubíny, turkys, sardin, palejs v sloni, jaspisy i chalcedony, topas, granát, chrysolity, ametysty, margarity, způsobené příliš lepě. Tudíž na té síně sklepě slunce, měsíc, při tom hvězdy podobenstvím týmiž jezdy stkvěly se, jak boží mocí jdou na nebi dnem i nocí, časujíce všechny chvíle. Více drahých divů v síle viděla, v kráse se hojících; uzřela dvé stolců stojících na vzchod slunce podle sebe: na jednom Bůh mocný z nebe seděl v svém světlém trůně, na druhém v drahé koruně Maria, jeho matka z slova, archandělská císařová. Legenda o sv. Kateřině 4 49
Strana 50
V rukou měli žezla oba. Ten blesk i ta radost nová Kateřinu tak utěšil, že všechen smutek vyspěšil z jejího srdce, jenž měla; pomyslila, řkouc: „Prospěla jsem, ač Bůh dá, na svém díle, když se mi můj choť tak mile dal viděti i svou matku. Již nebudu v nedostatku, když hledím na jeho líce. Tu Maria spomocnice pokynula rukou k sobě a ona v stydné porobě kráčela jako blíže k nim, klekši i poklonila se jim. To pak Maria vidoucí, vece: „Můj synu žádoucí, ke své choti dáš vítání? Však víš, že jest dokonání svému stavu učinila a to všechno naplnila, cožs jí kolivěk rozkázal." Kristus vece: „Již utázal jsem se o to, že ji jasnou, Kateřinu, velmi krásnou, chci sobě za choť vzvoliti, a bude se mnou stoliti v mém kralování věčně.“ Kateřina, klečíc, pěčně řekla: „Můj nejdražší králi, dnes já mou čistotu v táli tvojí milosti poroučím, 50
V rukou měli žezla oba. Ten blesk i ta radost nová Kateřinu tak utěšil, že všechen smutek vyspěšil z jejího srdce, jenž měla; pomyslila, řkouc: „Prospěla jsem, ač Bůh dá, na svém díle, když se mi můj choť tak mile dal viděti i svou matku. Již nebudu v nedostatku, když hledím na jeho líce. Tu Maria spomocnice pokynula rukou k sobě a ona v stydné porobě kráčela jako blíže k nim, klekši i poklonila se jim. To pak Maria vidoucí, vece: „Můj synu žádoucí, ke své choti dáš vítání? Však víš, že jest dokonání svému stavu učinila a to všechno naplnila, cožs jí kolivěk rozkázal." Kristus vece: „Již utázal jsem se o to, že ji jasnou, Kateřinu, velmi krásnou, chci sobě za choť vzvoliti, a bude se mnou stoliti v mém kralování věčně.“ Kateřina, klečíc, pěčně řekla: „Můj nejdražší králi, dnes já mou čistotu v táli tvojí milosti poroučím, 50
Strana 51
a jak co nejlépe umím, snažným, věrným srdcem zdravě, tak chci tvé milosti právě sloužit do své smrti mile." Tehda tu Kristus té chvíle učinil se jí tak jasen v oči a tak velmi krásen mnohou okrasou v své tváři, že od jeho světlé záři srdéčko jí v těle hrálo. Bez omylu se jí zdálo, že je v tak velké radosti, o nížto jak v své mladosti nečtla, ani neslýchala; po kterém byla vzdychala, na toho její zrak hleděl, a ten tak, jako tu seděl, s svou militkou matkou, čile vstav nahoru z kratochvíle — zastkvěly se září stěny — teď stál jak uprostřed síni, oblečen jsa mnohou draží. Ihned Maria za paži zvedla Kateřinu k sobě řkouc: „Neboj se v této době vzdoru ni žalosti tuze, neb tě můj syn k choti i k sluze přijal; již buď utišená, vší radostí obtížená, prosta všeho zarmoucení.“ Syn boží tiše v tom řčení začal jedno pění časem milým, sladkým, drahým hlasem, 51
a jak co nejlépe umím, snažným, věrným srdcem zdravě, tak chci tvé milosti právě sloužit do své smrti mile." Tehda tu Kristus té chvíle učinil se jí tak jasen v oči a tak velmi krásen mnohou okrasou v své tváři, že od jeho světlé záři srdéčko jí v těle hrálo. Bez omylu se jí zdálo, že je v tak velké radosti, o nížto jak v své mladosti nečtla, ani neslýchala; po kterém byla vzdychala, na toho její zrak hleděl, a ten tak, jako tu seděl, s svou militkou matkou, čile vstav nahoru z kratochvíle — zastkvěly se září stěny — teď stál jak uprostřed síni, oblečen jsa mnohou draží. Ihned Maria za paži zvedla Kateřinu k sobě řkouc: „Neboj se v této době vzdoru ni žalosti tuze, neb tě můj syn k choti i k sluze přijal; již buď utišená, vší radostí obtížená, prosta všeho zarmoucení.“ Syn boží tiše v tom řčení začal jedno pění časem milým, sladkým, drahým hlasem, 51
Strana 52
jímž jí srdce zvlažil v zdraví; svých slov v slavné kráse praví, jda k ní: „Vítej, má přežádná! Vítej, moje choti ladná! Pojď sem, mé vzvolené líčko, ke mně, milá holubičko! Bydlo jsem věčné osnoval, tobě jsem korunu schoval ve svém království v čistotě.“ Jak tu píseň v své sladké notě skonal proti té děvici, tak sňav prsten s své pravici, vložil jí jej v prostřed ruky; a ona jej z ctné ponuky sevřela v své ruce hladce a zapěla velmi sladce notu jedné písně jemné řkouc: „Již nevěsta je ze mne chotě, který mne nezměnil, svým mě prsténcem obvěnil, po kterém jsem srdcem vadla. Mně víc jiného zrcadla netřeba, neb můj choť dražší všeho sveta i nejkrasší jest, v němž já byt zřídla mého chci míti ustavičného, srdcem k němu jsouc na věky, vždy všem zlým zlostem na překy.“ Tou písní mu chválu vzdavši, procitla, a vzhůru vstavši, v své drahé ruce běloucí uzřela na jevě skvoucí prsten nebeského zlata. 52
jímž jí srdce zvlažil v zdraví; svých slov v slavné kráse praví, jda k ní: „Vítej, má přežádná! Vítej, moje choti ladná! Pojď sem, mé vzvolené líčko, ke mně, milá holubičko! Bydlo jsem věčné osnoval, tobě jsem korunu schoval ve svém království v čistotě.“ Jak tu píseň v své sladké notě skonal proti té děvici, tak sňav prsten s své pravici, vložil jí jej v prostřed ruky; a ona jej z ctné ponuky sevřela v své ruce hladce a zapěla velmi sladce notu jedné písně jemné řkouc: „Již nevěsta je ze mne chotě, který mne nezměnil, svým mě prsténcem obvěnil, po kterém jsem srdcem vadla. Mně víc jiného zrcadla netřeba, neb můj choť dražší všeho sveta i nejkrasší jest, v němž já byt zřídla mého chci míti ustavičného, srdcem k němu jsouc na věky, vždy všem zlým zlostem na překy.“ Tou písní mu chválu vzdavši, procitla, a vzhůru vstavši, v své drahé ruce běloucí uzřela na jevě skvoucí prsten nebeského zlata. 52
Strana 53
Víc ta čistá dívka svatá byla veselá dle slucha. Plna jsouc svatého ducha, po světě začla netoužiti a svému choti sloužiti postem, trudem, modlitbou sličnou, jsouc křesťankou ustavičnou, poustevníku děkující, Boha vždy následující i jeho matky laskavé. Tak křesťanské bydlo pravé nesla, ctný obyčej majíc, v duchovenství se kochajíc, prosíc slavné matky boží, by ji dovedla v to zboží, kdež bydlí s svým milým synem, všemohoucím Hospodinem. 53
Víc ta čistá dívka svatá byla veselá dle slucha. Plna jsouc svatého ducha, po světě začla netoužiti a svému choti sloužiti postem, trudem, modlitbou sličnou, jsouc křesťankou ustavičnou, poustevníku děkující, Boha vždy následující i jeho matky laskavé. Tak křesťanské bydlo pravé nesla, ctný obyčej majíc, v duchovenství se kochajíc, prosíc slavné matky boží, by ji dovedla v to zboží, kdež bydlí s svým milým synem, všemohoucím Hospodinem. 53
Strana 54
Pak zemřela matka její a ona začla snažněji utrpením se mučiti, křesťanské víře učiti svoji čeled i své lidi. Tehdy Maxenc z své neklidy zvěděl, že v těch zemích množství křesťanstva, jež Boha z božství chválili i matku jeho, i kázal dobýti všeho, což potřeba císařovi. Ruče tu byli hotovi jeho lidé s zbrojí mnohou. A se synem i s královou vstav i bral se do těch zemí a řka: „Uslyšel jsem, že mi v lidech nyní blud nastává. Musíť jíti má poprava nad každého, kdož to měří, že v Krista mučeného věří; Rufan i Apolon moji podpořili mě vždy v boji a k mé ke vší cti pomohli." I kázal všem, kdož by mohli pro starost neb mladost jíti, 54
Pak zemřela matka její a ona začla snažněji utrpením se mučiti, křesťanské víře učiti svoji čeled i své lidi. Tehdy Maxenc z své neklidy zvěděl, že v těch zemích množství křesťanstva, jež Boha z božství chválili i matku jeho, i kázal dobýti všeho, což potřeba císařovi. Ruče tu byli hotovi jeho lidé s zbrojí mnohou. A se synem i s královou vstav i bral se do těch zemí a řka: „Uslyšel jsem, že mi v lidech nyní blud nastává. Musíť jíti má poprava nad každého, kdož to měří, že v Krista mučeného věří; Rufan i Apolon moji podpořili mě vždy v boji a k mé ke vší cti pomohli." I kázal všem, kdož by mohli pro starost neb mladost jíti, 54
Strana 55
na určený den přijíti do Alexandří v onen chrám, v němž jsouce by jeho modlám tu všichni obětovali a tak bohům chválu vzdali. Stalo se k jeho rozkazu, každý se tam bez potazu bral, až v Alexandří byli. Maxencius s pyšnou pílí bohatě své modly sstavil, hrozné veselí napravil zpěvu mnohým zvukem; k tomu kázal tomu i onomu, aby tam šli s svou obětí; kdo spravedlivou pamětí věřil u mocného Boha, toho těžká muka mnohá od jeho sluh podstoupila. Svatá Kateřina byla bydlem blízko toho chrámu. Stojíc slyšela neznámu říji rozličného hlasu. Zavolala toho času svého jednoho rytíře, řkouc: „Ustavičný ve víře bud a zjisti, což tam jest. Tento rytíř, již maje křest, jide hned v pohanský chrám a mnohou uviděl tam Rufanu i Apolonu chválu činit. Maxenc k tomu uprostřed chrámu stál v pýše. 55
na určený den přijíti do Alexandří v onen chrám, v němž jsouce by jeho modlám tu všichni obětovali a tak bohům chválu vzdali. Stalo se k jeho rozkazu, každý se tam bez potazu bral, až v Alexandří byli. Maxencius s pyšnou pílí bohatě své modly sstavil, hrozné veselí napravil zpěvu mnohým zvukem; k tomu kázal tomu i onomu, aby tam šli s svou obětí; kdo spravedlivou pamětí věřil u mocného Boha, toho těžká muka mnohá od jeho sluh podstoupila. Svatá Kateřina byla bydlem blízko toho chrámu. Stojíc slyšela neznámu říji rozličného hlasu. Zavolala toho času svého jednoho rytíře, řkouc: „Ustavičný ve víře bud a zjisti, což tam jest. Tento rytíř, již maje křest, jide hned v pohanský chrám a mnohou uviděl tam Rufanu i Apolonu chválu činit. Maxenc k tomu uprostřed chrámu stál v pýše. 55
Strana 56
Tento krásně, onen výše hlasil řemesly čistými i hudbami rozličnými, znějíce dle jeho chtění. Také žalostné křičení z úst těch lidí vycházely, kteří těm modlám nechtěli věřiti ni chválu dáti. Tento rytíř se obrátí opět zase v smutném čině a to svaté Kateřině pověděl, co se událo. Ta čistá panna nemálo modlila se k choti svému, Jezu Kristu nebeskému i jeho čisté mateři. Poté vece: „Jsou-li moji kteří, připravte se, pojďtež se mnou. Císařovi dnes tajemnou zlost i blud chci ohlásiti." Kázala se okrásiti svým pannám, ty s sebou vzala. Vstavši se tam odebrala vzdechši k svému Hospodinu. V kterouž tam přišla hodinu, dřív než v chrám vstoupila nohou, uzřela žalost, muku mnohou, dějící se na vše strany nad spravedlnými křesťany, jižto v jeden Bůh věříce, modlám oběti nechtíce dáti přes všecko mučení, než z vlastního uvážení 56
Tento krásně, onen výše hlasil řemesly čistými i hudbami rozličnými, znějíce dle jeho chtění. Také žalostné křičení z úst těch lidí vycházely, kteří těm modlám nechtěli věřiti ni chválu dáti. Tento rytíř se obrátí opět zase v smutném čině a to svaté Kateřině pověděl, co se událo. Ta čistá panna nemálo modlila se k choti svému, Jezu Kristu nebeskému i jeho čisté mateři. Poté vece: „Jsou-li moji kteří, připravte se, pojďtež se mnou. Císařovi dnes tajemnou zlost i blud chci ohlásiti." Kázala se okrásiti svým pannám, ty s sebou vzala. Vstavši se tam odebrala vzdechši k svému Hospodinu. V kterouž tam přišla hodinu, dřív než v chrám vstoupila nohou, uzřela žalost, muku mnohou, dějící se na vše strany nad spravedlnými křesťany, jižto v jeden Bůh věříce, modlám oběti nechtíce dáti přes všecko mučení, než z vlastního uvážení 56
Strana 57
tvůrci sloužili slavnému, svému, ovšem vždy mocnému, pro něhož muka trpěli; smutnými hlasy křičeli. Litovala nářku toho. Pobivše dobytku mnoho, žhnuli, kladouc na hromady, na čest božcům z bludné vnady, jakž císař kázal nematně. Kateřina tu udatně šla tam, kde císař stál v slávě i vece k němu: „Co právě páše tvá moc, zlý císaři? V tom, proč já se s tebou sváři, v tom jsem já práva, to ty víš. A proč ten blud činiti smíš? Co jsi neb čím býti chceš? však jsi-li učený, v písmě čteš, že mnohého lidu bozi, to jsou vše dáblové mnozí, ale Bůh, jenž věčnost szořil, všechny časy slovem stvořil v nebi, zemi, prostřed pekla, ten jest, před nímž jsou poklekla všecka kolena, jediný, mimoň není nikde jiný; k němu ty těmito činy věz, císaři, že se viníš, v něm sobě nejhůře činíš, neb k němu oběť přísluší.“ Císař vece: „Dobře sluší ti to; své srdce upokoj 57
tvůrci sloužili slavnému, svému, ovšem vždy mocnému, pro něhož muka trpěli; smutnými hlasy křičeli. Litovala nářku toho. Pobivše dobytku mnoho, žhnuli, kladouc na hromady, na čest božcům z bludné vnady, jakž císař kázal nematně. Kateřina tu udatně šla tam, kde císař stál v slávě i vece k němu: „Co právě páše tvá moc, zlý císaři? V tom, proč já se s tebou sváři, v tom jsem já práva, to ty víš. A proč ten blud činiti smíš? Co jsi neb čím býti chceš? však jsi-li učený, v písmě čteš, že mnohého lidu bozi, to jsou vše dáblové mnozí, ale Bůh, jenž věčnost szořil, všechny časy slovem stvořil v nebi, zemi, prostřed pekla, ten jest, před nímž jsou poklekla všecka kolena, jediný, mimoň není nikde jiný; k němu ty těmito činy věz, císaři, že se viníš, v něm sobě nejhůře činíš, neb k němu oběť přísluší.“ Císař vece: „Dobře sluší ti to; své srdce upokoj 57
Strana 58
a nám nyní učiň pokoj, až svým bohům chválu vzdáme, tu se s tebou i poznáme " lépe než se známe nyní. K té mluvě bez pomeškání, neb při ní již duch byl svatý, vece: „Zlý králi proklatý, jak zle svým rozumem vládeš, jakou čest na dábla kladeš, jenž je tvou radost provinil. Kdybys takou čest učinil Bohu, jenž jest mocen nad vše, ten by moh i uměl za vše tobě odplatiti zjevně. „Jaký bůh?“ děl císař hněvně a odstoupil od ní zcela a stál, až se služba celá skončila, jak on chtěl míti; a když pak chtěl z chrámu jíti, tehdy přistoupil k té panně i vece k ní: „Věru k haně bylas přišla, panno krásná. Kateřina tu věhlasná vece: „Já jsem nehanila, ale tobě jsem bránila tvého bludu i tvé zlosti. Císař vece: „Z tvé milosti miň tu řeč pro vši příhodu a pověz, kteréhos rodu? Kdo byl tvůj otec v své chvále? Ona vece: „Znal-lis krále Kosta v cyprské zemi v době, ten mne dcerou vzchoval sobě. “ 58
a nám nyní učiň pokoj, až svým bohům chválu vzdáme, tu se s tebou i poznáme " lépe než se známe nyní. K té mluvě bez pomeškání, neb při ní již duch byl svatý, vece: „Zlý králi proklatý, jak zle svým rozumem vládeš, jakou čest na dábla kladeš, jenž je tvou radost provinil. Kdybys takou čest učinil Bohu, jenž jest mocen nad vše, ten by moh i uměl za vše tobě odplatiti zjevně. „Jaký bůh?“ děl císař hněvně a odstoupil od ní zcela a stál, až se služba celá skončila, jak on chtěl míti; a když pak chtěl z chrámu jíti, tehdy přistoupil k té panně i vece k ní: „Věru k haně bylas přišla, panno krásná. Kateřina tu věhlasná vece: „Já jsem nehanila, ale tobě jsem bránila tvého bludu i tvé zlosti. Císař vece: „Z tvé milosti miň tu řeč pro vši příhodu a pověz, kteréhos rodu? Kdo byl tvůj otec v své chvále? Ona vece: „Znal-lis krále Kosta v cyprské zemi v době, ten mne dcerou vzchoval sobě. “ 58
Strana 59
Z Alexandří jest mé heslo." Císař vece: „Již proneslo se jest tvé učení divně, i tvá drahá krása zjevně, že se tobě nic nerovná; však tys měla být osovná císařová syna mého.“ Ona vece: „Mám jiného chotě, jemuž jsem slíbila, i tak jsem ho oblíbila, že jiného nechci míti. Císař vece: „Dej zvědíti nám, kdo ten, po němž ty toužíš, kterému-li bohu sloužíš?“ Ona odvětila směle řkouc: „Bludný císaři, cele to chci tobě pověděti. Ten Bůh, jehož u paměti mám a v něhožto já věřím, toho nadevšecko měřím; co jest věcí i stvoření, jemu nic úsilno není učiniti, po čem touží. Všecko jeho vůli slouží, on je cesta pravdy právě: Ten živý Bůh, mocný v slávě, jediný jest bez počátku, i vždy bude bez ostatku věčně, to ty víš zajisté. Ten se Bůh od panny čisté, Marie matky, narodil a hřích, jenž lidi uvodil do pekla, ten on jest vzpáčil 59
Z Alexandří jest mé heslo." Císař vece: „Již proneslo se jest tvé učení divně, i tvá drahá krása zjevně, že se tobě nic nerovná; však tys měla být osovná císařová syna mého.“ Ona vece: „Mám jiného chotě, jemuž jsem slíbila, i tak jsem ho oblíbila, že jiného nechci míti. Císař vece: „Dej zvědíti nám, kdo ten, po němž ty toužíš, kterému-li bohu sloužíš?“ Ona odvětila směle řkouc: „Bludný císaři, cele to chci tobě pověděti. Ten Bůh, jehož u paměti mám a v něhožto já věřím, toho nadevšecko měřím; co jest věcí i stvoření, jemu nic úsilno není učiniti, po čem touží. Všecko jeho vůli slouží, on je cesta pravdy právě: Ten živý Bůh, mocný v slávě, jediný jest bez počátku, i vždy bude bez ostatku věčně, to ty víš zajisté. Ten se Bůh od panny čisté, Marie matky, narodil a hřích, jenž lidi uvodil do pekla, ten on jest vzpáčil 59
Strana 60
a nám spasení ozračil a vlastní krví vykoupil, muky trpěl, na kříž vstoupil, umřel a pohřbíti se dal a pak třetí den z mrtvých vstal, svou vlastní mocí se vzkřísiv, v tvých dáblech silně zamísiv; potom vstoupil na nebesa, v těle plné božství nesa. Tu králuje, věčně bydlí.“ Císař děl: „Ach, jak mě sídlí tvá řeč, až vzbudila zcela můj hněv. Že bloudím, tys děla, ale svého nic nesoudíš: a ty velmi více bloudíš sama od pravého čísla. Pověz mi, máš-li co smysla? Proč v ten blud svůj rozum měříš, že v umučený Bůh věříš? Já mním, že ty smýšlíš věkem. Pravíš, že Bůh je člověkem: tedy musí býti vratký. Každá věc, ta své počátky musí míti: urození s počátku, pak i skončení. Mistři to tak svědčí v nelest: a když tvůj Bůh smrtelen jest podle tvých úst povědění i přeupřímného mnění tvého, když se zde narodil, tělesně po světě chodil, jakž ty pravíš: jest-li to tak, 60
a nám spasení ozračil a vlastní krví vykoupil, muky trpěl, na kříž vstoupil, umřel a pohřbíti se dal a pak třetí den z mrtvých vstal, svou vlastní mocí se vzkřísiv, v tvých dáblech silně zamísiv; potom vstoupil na nebesa, v těle plné božství nesa. Tu králuje, věčně bydlí.“ Císař děl: „Ach, jak mě sídlí tvá řeč, až vzbudila zcela můj hněv. Že bloudím, tys děla, ale svého nic nesoudíš: a ty velmi více bloudíš sama od pravého čísla. Pověz mi, máš-li co smysla? Proč v ten blud svůj rozum měříš, že v umučený Bůh věříš? Já mním, že ty smýšlíš věkem. Pravíš, že Bůh je člověkem: tedy musí býti vratký. Každá věc, ta své počátky musí míti: urození s počátku, pak i skončení. Mistři to tak svědčí v nelest: a když tvůj Bůh smrtelen jest podle tvých úst povědění i přeupřímného mnění tvého, když se zde narodil, tělesně po světě chodil, jakž ty pravíš: jest-li to tak, 60
Strana 61
tehdy já řku, že on vždy však nijak bez počátku není, aniž věčné jeho jmění bude. Tak by mně se zdálo.“ Ona vece: „Ach, jak málo ještě víš o pravém stavu! Což je zatěžko po právu tomu, jenž má moci množství, jehož bez počátku božství jest i vždy bez konce bude? Rci, císaři, zlý oblude, i jak ty tomu rozumíš? Však filosof mluví, to víš, řka: „Vše věci jsou z dědinna, ale však jest vèc jediná, jíž nelze srovnati s těmi: ta panuje nade všemi. Co tím míní? Nic jiného než jednoho jediného Boha, jenž vše věci stvořil. Protož, aby ses pokořil a pustiv od svého bluda, by tvá mysl vírou chudá rozčítala srdcem právě, že ta věc, Bůh jeden v slávě, panuje nad věcmi všemi, a nikdo nepojme na zemi míry jeho velikosti. Vidíš jeho působnosti: hrady, města, domy, stěny, těch krásu a jejich měny působí tělesná ruka; 61
tehdy já řku, že on vždy však nijak bez počátku není, aniž věčné jeho jmění bude. Tak by mně se zdálo.“ Ona vece: „Ach, jak málo ještě víš o pravém stavu! Což je zatěžko po právu tomu, jenž má moci množství, jehož bez počátku božství jest i vždy bez konce bude? Rci, císaři, zlý oblude, i jak ty tomu rozumíš? Však filosof mluví, to víš, řka: „Vše věci jsou z dědinna, ale však jest vèc jediná, jíž nelze srovnati s těmi: ta panuje nade všemi. Co tím míní? Nic jiného než jednoho jediného Boha, jenž vše věci stvořil. Protož, aby ses pokořil a pustiv od svého bluda, by tvá mysl vírou chudá rozčítala srdcem právě, že ta věc, Bůh jeden v slávě, panuje nad věcmi všemi, a nikdo nepojme na zemi míry jeho velikosti. Vidíš jeho působnosti: hrady, města, domy, stěny, těch krásu a jejich měny působí tělesná ruka; 61
Strana 62
a to rozumná nauka hledí, jaký jest cíl všeho; ale smysl žádný jeho neví ni jednou vtipností, z čeho, kterou přílipností Bůh své divné síně stvořil. Pohled, jak jest slunce vzořil, hvězdy, měsíc i planety sstavil, zčistil, zřídil lety, noci mračí a dnem svítí; hle, nemůžeš pochopiti jeho klenutí tvrdosti, neb mu všechno slouží dosti. V tom ty nemyslíš dospěle, sloužíš dáblům, již tě cele i s duší do pekla vsadí a ti za odplatu dadí oheň, bolest nepořádnou, neb jiným ničím nevládnou než tím, v němžto přebývají. To za odplatu dávají všem, již jim slouží, i s tebou.“ Tu císař zatřásl sebou velkým hněvem i úzkostí, zmrtvěl v těle, zbledl zlostí, jako by se chtěl povztéci tím, že nedovedl řéci proti ní jednoho slova. Vezřev na své, vece: „Ova! Tuto se nám nevhod stele." Nic tu nepomeškav déle, kázal pannu ctně schovati 62
a to rozumná nauka hledí, jaký jest cíl všeho; ale smysl žádný jeho neví ni jednou vtipností, z čeho, kterou přílipností Bůh své divné síně stvořil. Pohled, jak jest slunce vzořil, hvězdy, měsíc i planety sstavil, zčistil, zřídil lety, noci mračí a dnem svítí; hle, nemůžeš pochopiti jeho klenutí tvrdosti, neb mu všechno slouží dosti. V tom ty nemyslíš dospěle, sloužíš dáblům, již tě cele i s duší do pekla vsadí a ti za odplatu dadí oheň, bolest nepořádnou, neb jiným ničím nevládnou než tím, v němžto přebývají. To za odplatu dávají všem, již jim slouží, i s tebou.“ Tu císař zatřásl sebou velkým hněvem i úzkostí, zmrtvěl v těle, zbledl zlostí, jako by se chtěl povztéci tím, že nedovedl řéci proti ní jednoho slova. Vezřev na své, vece: „Ova! Tuto se nám nevhod stele." Nic tu nepomeškav déle, kázal pannu ctně schovati 62
Strana 63
a chtěl jíti obědvati. Jakž učinil, tu v rozmysle kázal všem svým rádcům v čísle, co jich věděl poblíž býti, k sobě hned se dostaviti. Rádcové brzy se sebrali a již před ním v strachu stáli řkouc: „Co nám tvá milost káže?“ Císař vece: „Nikdo dráže těžších novin nedotázal ani nesnadnějších svázal takými, jsa v smutce ranný, jakož mně od jedné panny. Dnes jsem se s ní setkal v chrámě. Ta tak moudře i neznámě se mnou mluvila namnoze o jednom učeném boze, v kteréhož ta panna věří a tak jej vysoce měří moudrou řečí moc ve všakou. Slýchal jsem řeč všelijakou i nesnadné moudré rady; já jsem nesnadnější svády neměl v řeči, co jsem živý. Proto jsem dnes žádostivý, zda můžete radu dáti, jak by se to mohlo státi, bychom, sebe neraníce a té panny nehaníce, mohli ji s té víry svésti. Chtěl bych na císařství vésti přeřad, dada mému synu 63
a chtěl jíti obědvati. Jakž učinil, tu v rozmysle kázal všem svým rádcům v čísle, co jich věděl poblíž býti, k sobě hned se dostaviti. Rádcové brzy se sebrali a již před ním v strachu stáli řkouc: „Co nám tvá milost káže?“ Císař vece: „Nikdo dráže těžších novin nedotázal ani nesnadnějších svázal takými, jsa v smutce ranný, jakož mně od jedné panny. Dnes jsem se s ní setkal v chrámě. Ta tak moudře i neznámě se mnou mluvila namnoze o jednom učeném boze, v kteréhož ta panna věří a tak jej vysoce měří moudrou řečí moc ve všakou. Slýchal jsem řeč všelijakou i nesnadné moudré rady; já jsem nesnadnější svády neměl v řeči, co jsem živý. Proto jsem dnes žádostivý, zda můžete radu dáti, jak by se to mohlo státi, bychom, sebe neraníce a té panny nehaníce, mohli ji s té víry svésti. Chtěl bych na císařství vésti přeřad, dada mému synu 63
Strana 64
ji v zejtřejší hodinu, a sám bych víc byl v hotově. “ Rádci řekli: „V krátkém slově tobě, císaři, povíme. My v tvých zemích mnoho víme žáků i mistrů rozličných, v učení vysokém sličných. Pošli pro nich několiko. Nemůž uměti toliko — ač nezná v odporu míry — aby ji nesvedli s víry. Ještě ji naučí tomu, že ona s tvým synem k tomu císařovou ráda bude a svých bludných řečí zbude.“ Císař pochválil své rádce a rozeslal posly vkrátce na vše strany. Nesli listy, že Maxentin, císař jistý, svou přízeň všem mistrům vzkazuje a prosí i přikazuje pod hrůzou i při milosti, aby u pravé čilosti všichni v spolek se sberouce, nejlepší v čet oberouce, mistrů padesát na vzdoru, poslali je ihned k dvoru, nečtouc to sobě úsilno; neb císaři velmi pilno jich jest. Jak to uslyšeli mistři, v hromadu pospěli, 64
ji v zejtřejší hodinu, a sám bych víc byl v hotově. “ Rádci řekli: „V krátkém slově tobě, císaři, povíme. My v tvých zemích mnoho víme žáků i mistrů rozličných, v učení vysokém sličných. Pošli pro nich několiko. Nemůž uměti toliko — ač nezná v odporu míry — aby ji nesvedli s víry. Ještě ji naučí tomu, že ona s tvým synem k tomu císařovou ráda bude a svých bludných řečí zbude.“ Císař pochválil své rádce a rozeslal posly vkrátce na vše strany. Nesli listy, že Maxentin, císař jistý, svou přízeň všem mistrům vzkazuje a prosí i přikazuje pod hrůzou i při milosti, aby u pravé čilosti všichni v spolek se sberouce, nejlepší v čet oberouce, mistrů padesát na vzdoru, poslali je ihned k dvoru, nečtouc to sobě úsilno; neb císaři velmi pilno jich jest. Jak to uslyšeli mistři, v hromadu pospěli, 64
Strana 65
moudrou radou se sebravše, nejlepších padesát vybravše, těm kázali k dvoru jeti. Tito mistři své paměti počali rozcukovati, s sebou se disputovati rozličnými pohádkami, mluvíc mezi sebou sami, řkouce: „Co chce býti z toho? Zda na nás císař má koho, jemuž je nesnadno státi, by se s námi chtěl hádati? Či nás je k čemu tvrdému třeba?“ Tak k tomu hrdému k císařovi se přibrali, jemu to věděti dali, že jsou již mistři přijeli a rádi by před něj chtěli. Císař na nic se netázal, před se je pustiti kázal; jak mistři před něj přistoupli, takové libosti prostouply smysl i srdce toho zlého, že nahoru s stolce svého vstav, dal jim všem uvítání. Jemu oni děkování davše, poklonili hlavy, poté řekli: „O, laskavý náš císaři, rci nám tuto, které potřebě tak kruto jest, pro něžs nás k dvoru vzbudil a z dalekých zemí trudil? Dej nám věděti své chtění!“ Legenda o sv. Kateřině 5 65
moudrou radou se sebravše, nejlepších padesát vybravše, těm kázali k dvoru jeti. Tito mistři své paměti počali rozcukovati, s sebou se disputovati rozličnými pohádkami, mluvíc mezi sebou sami, řkouce: „Co chce býti z toho? Zda na nás císař má koho, jemuž je nesnadno státi, by se s námi chtěl hádati? Či nás je k čemu tvrdému třeba?“ Tak k tomu hrdému k císařovi se přibrali, jemu to věděti dali, že jsou již mistři přijeli a rádi by před něj chtěli. Císař na nic se netázal, před se je pustiti kázal; jak mistři před něj přistoupli, takové libosti prostouply smysl i srdce toho zlého, že nahoru s stolce svého vstav, dal jim všem uvítání. Jemu oni děkování davše, poklonili hlavy, poté řekli: „O, laskavý náš císaři, rci nám tuto, které potřebě tak kruto jest, pro něžs nás k dvoru vzbudil a z dalekých zemí trudil? Dej nám věděti své chtění!“ Legenda o sv. Kateřině 5 65
Strana 66
Císař vece bez prodlení: „Darmo jsem vás nezval k sobě. Jest zde v tak moudré útrobě jedna panna, velmi krásná, učená i tak věhlasná, že to divno pověděti, jak je hluboké paměti i přerozšafné moudrosti. Jsem slýchal mnohé chytrosti před sebou mluviti v děči: řku, že jsem moudřejší řeči nikdy v té neslyšel míře. K tomu se zná k jiné víře, to vám pravím, než naše jest: věří v Krista, majíc svůj křest, a vždy haní naše bohy; toť je slýchal člověk mnohý. Tím žalostnou bolest nosím. Proto vás všech nyní prosím, byste smysl ukládali, zda byste ji přehádali a svedli s té bludné cesty. Chci vás zbožím, hrady, městy obdařiti tak bohatě, že se musí té odplatě všichni lidé podiviti. Můžte mě sto let živiti tím, ač ji budete moci přemluviti; mněť pomoci v hrozné přibude radosti." Jeden z nich vstav, z pravé zlosti prýště jako smyslu vzatý, 66
Císař vece bez prodlení: „Darmo jsem vás nezval k sobě. Jest zde v tak moudré útrobě jedna panna, velmi krásná, učená i tak věhlasná, že to divno pověděti, jak je hluboké paměti i přerozšafné moudrosti. Jsem slýchal mnohé chytrosti před sebou mluviti v děči: řku, že jsem moudřejší řeči nikdy v té neslyšel míře. K tomu se zná k jiné víře, to vám pravím, než naše jest: věří v Krista, majíc svůj křest, a vždy haní naše bohy; toť je slýchal člověk mnohý. Tím žalostnou bolest nosím. Proto vás všech nyní prosím, byste smysl ukládali, zda byste ji přehádali a svedli s té bludné cesty. Chci vás zbožím, hrady, městy obdařiti tak bohatě, že se musí té odplatě všichni lidé podiviti. Můžte mě sto let živiti tím, ač ji budete moci přemluviti; mněť pomoci v hrozné přibude radosti." Jeden z nich vstav, z pravé zlosti prýště jako smyslu vzatý, 66
Strana 67
řka: „Ó, císaři přezlatý! Proto jsi nás sem přiloudil, abys námi smích posoudil? Což je třeba řeči také? Já vím, že by ji obaké, ač nevidím její líce, nejmenší náš panošice přehádal, to víš zajisté. Však ať by tak chvály čisté v tvém mnění nic neostalo, kaž sem té panně namálo jíti nebo ji přivésti. Chci se tou chloubou povznésti, že bude po tvojí vůli jako třtina, jak chceš koli ty sám; chci se vynasnažit, že to musí sama pravit dobrou vůlí z smyslu svého, že nejprv právě moudrého " jaktě živa dnes uslyší.“ Svatou Kateřinu v chýši chovali pod stráží silnou. Když pak posli tu řeč pilnou uslyševše k ní se brali a jí to věděti dali, že se to má zítra státi, s padesáti se hádati mistry má z daleké pouti, slyševši, víc se nermoutí ni za vlas pro tu novinu; ale z udatného činu 67
řka: „Ó, císaři přezlatý! Proto jsi nás sem přiloudil, abys námi smích posoudil? Což je třeba řeči také? Já vím, že by ji obaké, ač nevidím její líce, nejmenší náš panošice přehádal, to víš zajisté. Však ať by tak chvály čisté v tvém mnění nic neostalo, kaž sem té panně namálo jíti nebo ji přivésti. Chci se tou chloubou povznésti, že bude po tvojí vůli jako třtina, jak chceš koli ty sám; chci se vynasnažit, že to musí sama pravit dobrou vůlí z smyslu svého, že nejprv právě moudrého " jaktě živa dnes uslyší.“ Svatou Kateřinu v chýši chovali pod stráží silnou. Když pak posli tu řeč pilnou uslyševše k ní se brali a jí to věděti dali, že se to má zítra státi, s padesáti se hádati mistry má z daleké pouti, slyševši, víc se nermoutí ni za vlas pro tu novinu; ale z udatného činu 67
Strana 68
svou mysl jen utužila a své skončení poručila Jezu Kristu choti svému, vzdechši čistou myslí k němu; ustavičné víry jsoucí, vzhlédla k nebi takto řkoucí: „O, převysoká moudrosti! Ó, šlechto vší šlechetnosti! Vší radosti věčný stave! Ó, výborný silný mrave! Ó, bohatství všeho zboží! Ó, veliká moci boží! Císaři všech věcí pravý! Spasiteli můj laskavý! Dolů s tvého trůnu sezři, na mne, na svou dívku vezři a dej v moje srdce slavnou mysl a v má ústa správnou řeč, jež by tak slavně zněla z mých úst, jakž bych správně chtěla, bych se mohla obrániti těm, ježto mě chtíc haniti z dalekých zemí přijeli; jim, jak pří a vždy jsou přeli, Jezu Kriste, tvého jména, dej, ať smysl jich s temena zhloupí, aby všichni bledli a své křivdy nedovedli, ale stáli zněmějíce; neb pak, pravdu poznajíce, tvému jménu chválu vzdali a víc při tobě ostali!“ 68
svou mysl jen utužila a své skončení poručila Jezu Kristu choti svému, vzdechši čistou myslí k němu; ustavičné víry jsoucí, vzhlédla k nebi takto řkoucí: „O, převysoká moudrosti! Ó, šlechto vší šlechetnosti! Vší radosti věčný stave! Ó, výborný silný mrave! Ó, bohatství všeho zboží! Ó, veliká moci boží! Císaři všech věcí pravý! Spasiteli můj laskavý! Dolů s tvého trůnu sezři, na mne, na svou dívku vezři a dej v moje srdce slavnou mysl a v má ústa správnou řeč, jež by tak slavně zněla z mých úst, jakž bych správně chtěla, bych se mohla obrániti těm, ježto mě chtíc haniti z dalekých zemí přijeli; jim, jak pří a vždy jsou přeli, Jezu Kriste, tvého jména, dej, ať smysl jich s temena zhloupí, aby všichni bledli a své křivdy nedovedli, ale stáli zněmějíce; neb pak, pravdu poznajíce, tvému jménu chválu vzdali a víc při tobě ostali!“ 68
Strana 69
Ještě celou řeč neměla dokonánu, kdež seděla, až se jí tu anděl zjevil, při kterémž žádný hněv nebyl, ale plná milost v době, řka k ní: „O, neteskni sobě, milá dívko, vzácná Bohu! Toť pravit s jistotou mohu, že nejsi ničím obmeškána, tvá je prosba vyslyšána. Již buď ustavičná vážně a pracuj v své víře snažně, nemajíc péče ni jedné: Buh je s tebou v noci i ve dne, pro jehož jsi jmě i radu vzňala tuto jistou svádu, v nížto drž svou při neslabě. Jsemť Michal, andělský hrabě, v důstojenství i předectví. Mne jest pak na jisté svědectví k tobě sem mocný Bůh poslal, chtě tomu, abych zvěstoval nyní to poselství hladce. A jak to pověděl krátce, tak ihned od ní odstoupil. V svatou Kateřinu vstoupil úmysl silný žádostivě a ona čekala radostivě, kdy by císař poslal pro ni, aby tito mistři pro ni svých moudrostí pokoušíce, nebloudili smyslem více. 69
Ještě celou řeč neměla dokonánu, kdež seděla, až se jí tu anděl zjevil, při kterémž žádný hněv nebyl, ale plná milost v době, řka k ní: „O, neteskni sobě, milá dívko, vzácná Bohu! Toť pravit s jistotou mohu, že nejsi ničím obmeškána, tvá je prosba vyslyšána. Již buď ustavičná vážně a pracuj v své víře snažně, nemajíc péče ni jedné: Buh je s tebou v noci i ve dne, pro jehož jsi jmě i radu vzňala tuto jistou svádu, v nížto drž svou při neslabě. Jsemť Michal, andělský hrabě, v důstojenství i předectví. Mne jest pak na jisté svědectví k tobě sem mocný Bůh poslal, chtě tomu, abych zvěstoval nyní to poselství hladce. A jak to pověděl krátce, tak ihned od ní odstoupil. V svatou Kateřinu vstoupil úmysl silný žádostivě a ona čekala radostivě, kdy by císař poslal pro ni, aby tito mistři pro ni svých moudrostí pokoušíce, nebloudili smyslem více. 69
Strana 70
Zatím se lid hojný sešel. Pak sám Maxencius vešel a usedl na svém stole, před nímž podle jeho vůle stáli i okolo něho, střehouc zdraví i cti jeho, knížata, rytíři, páni, ježto mu byli poddáni v robnou službu k jeho domu. Tudíž tito mistři k tomu v hrozné hrdosti seděli, svou věc úporně věděli, ukazujíce dvornosti v své lidské pozornosti i chytrosti všelijaké. Císař kázal dívku také před se přivésti v tu chvíli. Svatá Kateřina píli majíc i udatství velé, svou ručicí na svém těle učinila drahé vstavení, svatého kříže znamení, které všichni praví činí; s tím pak ihned směle v síni vešla ta panna jediná před císaře Maxentina, na své při stojící tvrdě. Tito mistři, také hrdě vstavše vzhůru s pyšnou pílí, všichni tak zmámeni byli, že z jich chyterného ssova nižádný neřekl slova; 70
Zatím se lid hojný sešel. Pak sám Maxencius vešel a usedl na svém stole, před nímž podle jeho vůle stáli i okolo něho, střehouc zdraví i cti jeho, knížata, rytíři, páni, ježto mu byli poddáni v robnou službu k jeho domu. Tudíž tito mistři k tomu v hrozné hrdosti seděli, svou věc úporně věděli, ukazujíce dvornosti v své lidské pozornosti i chytrosti všelijaké. Císař kázal dívku také před se přivésti v tu chvíli. Svatá Kateřina píli majíc i udatství velé, svou ručicí na svém těle učinila drahé vstavení, svatého kříže znamení, které všichni praví činí; s tím pak ihned směle v síni vešla ta panna jediná před císaře Maxentina, na své při stojící tvrdě. Tito mistři, také hrdě vstavše vzhůru s pyšnou pílí, všichni tak zmámeni byli, že z jich chyterného ssova nižádný neřekl slova; 70
Strana 71
ona před nimi krásněji stála v svém drahém zvyčeji, než by mohli kdy viděti takéž staří jako děti. Císařské hrůzy nedbajíc, naděje u Boha majíc, vezřevši na mistry tyto vece: „Co stojíte? By to jeden neuka učinil, s právem by se k lidem vinil! Však ne již jste odsouzeni. Proto-li jste sem touženi, i velikou prosbou zváni, z dalekých zemí sebráni, abyste stáli mlčíce, svého mistrovstva nechtíce zjeviti, by neztratili pře, by vám to obrátili lidé i váš císař k vděku nyní i po vašem věku? Kde jsou vaše řeči chlubné? Vé na vás, na tak záhubné! Chcete tak svou čest zvrátiti i mlčením zatratiti?“ Tehdy z nich mistr nejhrzší i v učení všech nejtvrdší vystoupil i zmluvil nad vše řka: „Panno, ač jsme řeči vše od tebe již přeslyšeli, přece bychom opět chtěli k tomu s právem tě vzbuditi proto, že jsme se truditi 71
ona před nimi krásněji stála v svém drahém zvyčeji, než by mohli kdy viděti takéž staří jako děti. Císařské hrůzy nedbajíc, naděje u Boha majíc, vezřevši na mistry tyto vece: „Co stojíte? By to jeden neuka učinil, s právem by se k lidem vinil! Však ne již jste odsouzeni. Proto-li jste sem touženi, i velikou prosbou zváni, z dalekých zemí sebráni, abyste stáli mlčíce, svého mistrovstva nechtíce zjeviti, by neztratili pře, by vám to obrátili lidé i váš císař k vděku nyní i po vašem věku? Kde jsou vaše řeči chlubné? Vé na vás, na tak záhubné! Chcete tak svou čest zvrátiti i mlčením zatratiti?“ Tehdy z nich mistr nejhrzší i v učení všech nejtvrdší vystoupil i zmluvil nad vše řka: „Panno, ač jsme řeči vše od tebe již přeslyšeli, přece bychom opět chtěli k tomu s právem tě vzbuditi proto, že jsme se truditi 71
Strana 72
museli zdaleka v robě na hádání proti tobě; bys nechtěla za zlé míti, " jesti tobě řeč počíti.“ Slova Kateřiny svaté zněla: „Kéž mne posloucháte, když já mám řeč počíti k vám; tehdyť na hlas pravím vám: když jsem byla po osudu vzrostla v pohanském bludu, mudrců chytrosti všeliké i jich mistrovství veliké v rozumě smyslně majíc a své srdce v tom kochajíc, svoje bludy poznala jsem. Probuzena jsem tím časem svatostí Ježíše Krista, v jehož jméně jsem já čistá křtěna i v jeho milosti, pro níž vše lidské chytrosti a jich pře podle žádání, i veškerná dokonání ve sporu, filosofova mistrovství Aristotelova všechna jsem zavrhla cele. Neb to mohu říci směle, že v těch moudrostech nic není toho, pro co by spasení mohla míti která duše. Proto se já v té odtuše proti vám svou řečí soužím a nic uměti netoužím ni viděti co jiného, 72
museli zdaleka v robě na hádání proti tobě; bys nechtěla za zlé míti, " jesti tobě řeč počíti.“ Slova Kateřiny svaté zněla: „Kéž mne posloucháte, když já mám řeč počíti k vám; tehdyť na hlas pravím vám: když jsem byla po osudu vzrostla v pohanském bludu, mudrců chytrosti všeliké i jich mistrovství veliké v rozumě smyslně majíc a své srdce v tom kochajíc, svoje bludy poznala jsem. Probuzena jsem tím časem svatostí Ježíše Krista, v jehož jméně jsem já čistá křtěna i v jeho milosti, pro níž vše lidské chytrosti a jich pře podle žádání, i veškerná dokonání ve sporu, filosofova mistrovství Aristotelova všechna jsem zavrhla cele. Neb to mohu říci směle, že v těch moudrostech nic není toho, pro co by spasení mohla míti která duše. Proto se já v té odtuše proti vám svou řečí soužím a nic uměti netoužím ni viděti co jiného, 72
Strana 73
jenom toho jediného, jenž jest ve věčnosti směrné moudrost i učení věrné i všech veň věřících vděčně oblahoslavený věčně: Jezu Krista, mého Boha, při němž plná radost mnohá jest i věčné ochotenství, jenž pro své milosrdenství ráčil s výsosti sstoupiti, chtě člověka vykoupiti, jenž byl od dábla přeluzen, z rajské rozkoše vypuzen, i z věčné radosti také, chtě mu navrátiti všaké bydlo, jež mu byl uložil; bohaté milosti požil plným chtěním nerozpáčným, když, jsa Bohem neozračným, chtěl ozračení přijíti, od čisté panny ráčil vzíti na se maso i krev tělnou, aby tou osobou dělnou v své jednotě nebyl vzpáčen, byl vidomen i ozračen. To já pravím vám za jisté: čistý čistě z panny čisté, již byl sobě k loži děvil, od té se na svět zjevil člověkem i Bohem pravým. Z toho já úmyslem zdravým věřím i svým srdcem zdravě, neb on to jest, můj Bůh právě, 73
jenom toho jediného, jenž jest ve věčnosti směrné moudrost i učení věrné i všech veň věřících vděčně oblahoslavený věčně: Jezu Krista, mého Boha, při němž plná radost mnohá jest i věčné ochotenství, jenž pro své milosrdenství ráčil s výsosti sstoupiti, chtě člověka vykoupiti, jenž byl od dábla přeluzen, z rajské rozkoše vypuzen, i z věčné radosti také, chtě mu navrátiti všaké bydlo, jež mu byl uložil; bohaté milosti požil plným chtěním nerozpáčným, když, jsa Bohem neozračným, chtěl ozračení přijíti, od čisté panny ráčil vzíti na se maso i krev tělnou, aby tou osobou dělnou v své jednotě nebyl vzpáčen, byl vidomen i ozračen. To já pravím vám za jisté: čistý čistě z panny čisté, již byl sobě k loži děvil, od té se na svět zjevil člověkem i Bohem pravým. Z toho já úmyslem zdravým věřím i svým srdcem zdravě, neb on to jest, můj Bůh právě, 73
Strana 74
můj prorok i mé ctné chtění, ten má pře i mé umění, má naděje i můj strůjce, mé obdržení i můj bůjce; ten můj rozmysl, ten má žádost, ten má odpověď i radost; ten jest mé učení správné, ten mé uzdravení slavné, v jeho bytí jest vše řádno, jemu je snáze nežli snadno i na mnoze i na mále ty vše, již veň věří v chvále, těšiti i uzdraviti. Jeho jméno chci chváliti chválou svou, vší duší cele, dokud je duše v mém těle. Tehdy mistř ten vece stoje: „Hrozná je tu moudrost tvoje, panno, ty tak mluvíš pěčně; táži se tě, pověz vděčně, když tvůj Bůh je mocen všeho, jakž ty pravíš, chválíc jeho, řkouc, že vše pod jeho mocí jest i vládne dnem i nocí, mimo nějž ničeho nezbylo: k čemu toho třeba bylo, proč, jsa mocen nad vším věkem, Bůh se narodil člověkem i chodil na světě v strasti a dal se z své vlastní vlasti ještě k tomu umučiti? Musíš mi to vysvětliti, 74
můj prorok i mé ctné chtění, ten má pře i mé umění, má naděje i můj strůjce, mé obdržení i můj bůjce; ten můj rozmysl, ten má žádost, ten má odpověď i radost; ten jest mé učení správné, ten mé uzdravení slavné, v jeho bytí jest vše řádno, jemu je snáze nežli snadno i na mnoze i na mále ty vše, již veň věří v chvále, těšiti i uzdraviti. Jeho jméno chci chváliti chválou svou, vší duší cele, dokud je duše v mém těle. Tehdy mistř ten vece stoje: „Hrozná je tu moudrost tvoje, panno, ty tak mluvíš pěčně; táži se tě, pověz vděčně, když tvůj Bůh je mocen všeho, jakž ty pravíš, chválíc jeho, řkouc, že vše pod jeho mocí jest i vládne dnem i nocí, mimo nějž ničeho nezbylo: k čemu toho třeba bylo, proč, jsa mocen nad vším věkem, Bůh se narodil člověkem i chodil na světě v strasti a dal se z své vlastní vlasti ještě k tomu umučiti? Musíš mi to vysvětliti, 74
Strana 75
jak bych to moh ještě znáti, proč se tak muselo státi, že se v takou porobu snížil, když jest veškerno převýšil v svém božství, v němž pomoc snadná? Pověz mi to, panno žádná, nyní, jak to býti může?“ Kateřina, jakžto růže stála, prostřed léta ktvoucí: malinko se ulíznoucí vece proti tomu mistru: „V ten čas já váš rozum přistru řečí, již vy závidíte; i proč se tím nestydíte, tak nemoudrou řečí jdouce, od východu slunce jsouce nejvyšší mistři vybráni? Ó, jak jste zle mistrováni! Je to pro vás hanba těžká, že Sibyla tak vítězská, od římského stola vlasti jsouc, rozmyslnou nápastí v svém proroctví Boha znala a o něm prorokovala řkouc: ,Zřela jsem v slunci stojící pannu a syna kojící na ruce, byl velmi krásný. Pod nohama měsíc jasný ležel a jeho úslona." Ač to ve vidění ona viděla, ne očivistě, přece z svého smysla jistě 75
jak bych to moh ještě znáti, proč se tak muselo státi, že se v takou porobu snížil, když jest veškerno převýšil v svém božství, v němž pomoc snadná? Pověz mi to, panno žádná, nyní, jak to býti může?“ Kateřina, jakžto růže stála, prostřed léta ktvoucí: malinko se ulíznoucí vece proti tomu mistru: „V ten čas já váš rozum přistru řečí, již vy závidíte; i proč se tím nestydíte, tak nemoudrou řečí jdouce, od východu slunce jsouce nejvyšší mistři vybráni? Ó, jak jste zle mistrováni! Je to pro vás hanba těžká, že Sibyla tak vítězská, od římského stola vlasti jsouc, rozmyslnou nápastí v svém proroctví Boha znala a o něm prorokovala řkouc: ,Zřela jsem v slunci stojící pannu a syna kojící na ruce, byl velmi krásný. Pod nohama měsíc jasný ležel a jeho úslona." Ač to ve vidění ona viděla, ne očivistě, přece z svého smysla jistě 75
Strana 76
v rozumu ihned viděla, že od čisté panna těla Bůh přijme své ozračení. To-li vaše hanba není, že Boha znala, jsouc žena? A vy, majíc misterská jména, Boha neumíte znáti? Já vám chci viděti dáti to, nač se tážete, v čině. Bůh ten nikdy v žádné vině nebyl ani za jeden vlas, ani mu kdy více pro vás moci leč blaha přibylo; Bohu veždy dobře bylo. Bez konce i bez počátku ni jednoho nedostatku neměl aniž bude míti. Protož i chci povědíti, kterou potřebou se stalo, o čemž vy pohříchu málo věděli jste, toho želím; dobře vím však, také umím znáti svého spasitele, mé duše uzdravitele, jehož všemohoucí božství má prostoru také množství i rozlohy bez všech strastí, že jeho moci i vlasti žádný smysl nepochopí, jak se utvoří neb sklopí jeho věčně jsoucí bytí: jeho dna, jeho přikrytí, jeho déli, jeho šíři, 76
v rozumu ihned viděla, že od čisté panna těla Bůh přijme své ozračení. To-li vaše hanba není, že Boha znala, jsouc žena? A vy, majíc misterská jména, Boha neumíte znáti? Já vám chci viděti dáti to, nač se tážete, v čině. Bůh ten nikdy v žádné vině nebyl ani za jeden vlas, ani mu kdy více pro vás moci leč blaha přibylo; Bohu veždy dobře bylo. Bez konce i bez počátku ni jednoho nedostatku neměl aniž bude míti. Protož i chci povědíti, kterou potřebou se stalo, o čemž vy pohříchu málo věděli jste, toho želím; dobře vím však, také umím znáti svého spasitele, mé duše uzdravitele, jehož všemohoucí božství má prostoru také množství i rozlohy bez všech strastí, že jeho moci i vlasti žádný smysl nepochopí, jak se utvoří neb sklopí jeho věčně jsoucí bytí: jeho dna, jeho přikrytí, jeho déli, jeho šíři, 76
Strana 77
jeho houšti, jeho číři, jeho výši, jeho níži, jeho dáli, jeho blíži, jeho úhlů i okrouhlosti, jeho máli i velikosti. Žádný rozum schopen není — a ani srdce to nezmění — té žádosti k sobě vzíti, aby se smělo počíti o tom onak nebo tako mysliti neb říci; tako on je mocný i veliký, jeho jmě národ všeliký slaví a s ním rovněž já. Z vás nejstarší se mne ptá řka:,Co třeba bylo toho Bohu, že tak trpěl mnoho pro člověka muk i nouze? To vám povím ne na dlouze. Když Bůh více nežli dosti maje bohaté milosti, (bez níž žádné vlasti síla umně býti nerodila) chtěl, aby byl člověk stvořen, tu plného božství kořen svou vrchní moudrostí otvořil a člověka z hlíny stvořil a usadil v rajském domu řka: ,Ploď se!“ a ještě k tomu poddal vše, což země plodí, co leze, plavá neb chodí, na užitek tělu jeho, a dal mu též vládu všeho, 77
jeho houšti, jeho číři, jeho výši, jeho níži, jeho dáli, jeho blíži, jeho úhlů i okrouhlosti, jeho máli i velikosti. Žádný rozum schopen není — a ani srdce to nezmění — té žádosti k sobě vzíti, aby se smělo počíti o tom onak nebo tako mysliti neb říci; tako on je mocný i veliký, jeho jmě národ všeliký slaví a s ním rovněž já. Z vás nejstarší se mne ptá řka:,Co třeba bylo toho Bohu, že tak trpěl mnoho pro člověka muk i nouze? To vám povím ne na dlouze. Když Bůh více nežli dosti maje bohaté milosti, (bez níž žádné vlasti síla umně býti nerodila) chtěl, aby byl člověk stvořen, tu plného božství kořen svou vrchní moudrostí otvořil a člověka z hlíny stvořil a usadil v rajském domu řka: ,Ploď se!“ a ještě k tomu poddal vše, což země plodí, co leze, plavá neb chodí, na užitek tělu jeho, a dal mu též vládu všeho, 77
Strana 78
věk i pravé svobodenství. Když pak pro neposlušenství člověk byl skrz dábla klesl v věčnou kletbu, tehdy vznesl Bůh naň ten trest, že byl ztracen člověk, a jinak navrácen nemohl být, jenom tady, že Bůh z svého božství rady uživ i rozloživ čistě, pak chtěl i musil se jistě z čisté panny naroditi, nechtě pravdě uškoditi ani násilí činiti těm, jež směli promarniti myšlením svým pyšným radost, pro Luciferovu závist s nebes pak do pekla spadli. Potom jsou proroci kladli jistá proroctví rozličná, smyslná mnohá rčení sličná, na nebesa vzhlédajíce, jeho příští žádajíce, volajíce ve dne v noci a řkouc: ,Přijď, přijď, rač spomoci nám z nouze!“ Jakž se i stalo. Což se mluvilo i psalo o něm, to on vše dokonal. Král David, ten po něm stonal řka:,O, věčný Bože mocný! Vezři na svůj lid nemocný, schyl nebesa, sestup dolů, dotkni hor, at z jich podmolů k vrchům vzkouří se lehkostí! 78
věk i pravé svobodenství. Když pak pro neposlušenství člověk byl skrz dábla klesl v věčnou kletbu, tehdy vznesl Bůh naň ten trest, že byl ztracen člověk, a jinak navrácen nemohl být, jenom tady, že Bůh z svého božství rady uživ i rozloživ čistě, pak chtěl i musil se jistě z čisté panny naroditi, nechtě pravdě uškoditi ani násilí činiti těm, jež směli promarniti myšlením svým pyšným radost, pro Luciferovu závist s nebes pak do pekla spadli. Potom jsou proroci kladli jistá proroctví rozličná, smyslná mnohá rčení sličná, na nebesa vzhlédajíce, jeho příští žádajíce, volajíce ve dne v noci a řkouc: ,Přijď, přijď, rač spomoci nám z nouze!“ Jakž se i stalo. Což se mluvilo i psalo o něm, to on vše dokonal. Král David, ten po něm stonal řka:,O, věčný Bože mocný! Vezři na svůj lid nemocný, schyl nebesa, sestup dolů, dotkni hor, at z jich podmolů k vrchům vzkouří se lehkostí! 78
Strana 79
To on mínil, by horkosti pekelné zatopil v skoře. Jeremjáš při té úpoře řek: ,O, všemohoucí Bože! Vzvol sobě tělesné lože, chvátej, již nám touha ždáti, by se asi mohlo státi, že bys nebesa rozdera, své milosrdenství sbera i vstoupil k nám nyní v spěchu! Izaiáš na útěchu nám drahé řčení pověděl, jakž skrze svatý duch věděl, řka: ,Ej, toť od Josue plodu, z krále Davidova rodu čistá panna synem počne i porodí a to zročné dítě bude jmenováno Emanuel, to znamenáno jest anděl rady veliké.“ To se proroctví všeliké k jeho narození kladlo; proto, když prokletí spadlo bylo od něho do věka na nejprvnějšího člověka, jenž rušil jeho kázání, pak té kletby i vázání nemohl nikdo rozvázati, jenom ten, jenž se tázati ráčil z svého božství silou. Maří, čistou pannu milou, zvolil svému tělu k matce i poslal k ní na počátce 79
To on mínil, by horkosti pekelné zatopil v skoře. Jeremjáš při té úpoře řek: ,O, všemohoucí Bože! Vzvol sobě tělesné lože, chvátej, již nám touha ždáti, by se asi mohlo státi, že bys nebesa rozdera, své milosrdenství sbera i vstoupil k nám nyní v spěchu! Izaiáš na útěchu nám drahé řčení pověděl, jakž skrze svatý duch věděl, řka: ,Ej, toť od Josue plodu, z krále Davidova rodu čistá panna synem počne i porodí a to zročné dítě bude jmenováno Emanuel, to znamenáno jest anděl rady veliké.“ To se proroctví všeliké k jeho narození kladlo; proto, když prokletí spadlo bylo od něho do věka na nejprvnějšího člověka, jenž rušil jeho kázání, pak té kletby i vázání nemohl nikdo rozvázati, jenom ten, jenž se tázati ráčil z svého božství silou. Maří, čistou pannu milou, zvolil svému tělu k matce i poslal k ní na počátce 79
Strana 80
Gabriela archandèla, jenž jí ta poselství celá zvěstil ve vší důstojnosti řka: ,Zdrávas plna milosti! Bůh s tebou, to věz za celo!“ Vložil se Bůh v to čisté tělo skrze její ucho pravé i nesl to roucho drahé tak, že mu nic neuškodil, až se v čistotě narodil i chodil na zemi této. A když se událo zlé to skrze jeho kletbu k věku, věčné zatracení člověku, takéž toho opět zase musel dobýti, vzepna se na kříž, naňž pokorně vstoupil a svou drahou krví vykoupil člověka k jeho dědině; umřel i ležel nevinně až do třetího dne v rovu: tu vstal z mrtvých a dáblovu falešnou radu přesoudil, jíž byl člověka přeloudil jablkem na zatracení věčné. Tak nám jeho příští vděčné všem navrátilo spasení. Věztež, že to jinak není, než tak, jak jsem vám pravila." Mistři řekli: „Panno milá, pověz nám, když z mrtvých vstal, dáblu, díš, člověka odňal 80
Gabriela archandèla, jenž jí ta poselství celá zvěstil ve vší důstojnosti řka: ,Zdrávas plna milosti! Bůh s tebou, to věz za celo!“ Vložil se Bůh v to čisté tělo skrze její ucho pravé i nesl to roucho drahé tak, že mu nic neuškodil, až se v čistotě narodil i chodil na zemi této. A když se událo zlé to skrze jeho kletbu k věku, věčné zatracení člověku, takéž toho opět zase musel dobýti, vzepna se na kříž, naňž pokorně vstoupil a svou drahou krví vykoupil člověka k jeho dědině; umřel i ležel nevinně až do třetího dne v rovu: tu vstal z mrtvých a dáblovu falešnou radu přesoudil, jíž byl člověka přeloudil jablkem na zatracení věčné. Tak nám jeho příští vděčné všem navrátilo spasení. Věztež, že to jinak není, než tak, jak jsem vám pravila." Mistři řekli: „Panno milá, pověz nám, když z mrtvých vstal, dáblu, díš, člověka odňal 80
Strana 81
a sobě jeho míti chtěl, kamož se on jest potom děl? Ještě na světě chodí zde?“ Kateřina vece k nim: „Ne, po svém vzkříšení všeliky zde byl čásek neveliký, v němž k apoštolům přicházal, když je učil; pak jim kázal různo po všem světu jíti, víru kázati a křtíti ve jmě otce nebeského, syna i ducha svatého, vše jednoho Hospodina, a řka: ,Kdo z věrného čina uvěří a pokřtěn bude, ten věčně uzdraven bude.“ Potom pak vstoupiv na nebe a ostaviv místo sebe nám svou krev a tělo svato, abychom my jemu za to sloužili v snažné oběti, jeho muky na paměti měli, děkujíc mu proto, že se ten přežádoucí o to ráčil starat, že uzdravil nás a věčné strasti zbavil. Tu on sedí na stolici u otce Boha na pravici; odtud byl odešel na svět a sem se navrátí opět zase budit hněvů divých a soudit mrtvých i živých; Legenda o sv. Kateříně 6 81
a sobě jeho míti chtěl, kamož se on jest potom děl? Ještě na světě chodí zde?“ Kateřina vece k nim: „Ne, po svém vzkříšení všeliky zde byl čásek neveliký, v němž k apoštolům přicházal, když je učil; pak jim kázal různo po všem světu jíti, víru kázati a křtíti ve jmě otce nebeského, syna i ducha svatého, vše jednoho Hospodina, a řka: ,Kdo z věrného čina uvěří a pokřtěn bude, ten věčně uzdraven bude.“ Potom pak vstoupiv na nebe a ostaviv místo sebe nám svou krev a tělo svato, abychom my jemu za to sloužili v snažné oběti, jeho muky na paměti měli, děkujíc mu proto, že se ten přežádoucí o to ráčil starat, že uzdravil nás a věčné strasti zbavil. Tu on sedí na stolici u otce Boha na pravici; odtud byl odešel na svět a sem se navrátí opět zase budit hněvů divých a soudit mrtvých i živých; Legenda o sv. Kateříně 6 81
Strana 82
a až přijde ten čas jeho, musí lidé světa všeho svými těly z mrtvých vstáti a z svých děl odpovídati. Tu se stane žalost hrozná nad tím každým, kdož se pozná, že neplnil vůle jeho. Ten bude odsouzen všeho dobrého i vší útěchy, odejde nesa své hřéchy s hrozným křikem na levici do pekla, kdež smutek v líci bude míti nekonečně. A dobří, ti budou vděčně děkovati Bohu z toho, že jsou jeho vůli mnoho plnili, na světě byvše, bludné víry se zbavivše, dosloužili se žádosti jeho budoucí radosti. Ti nebudou míti smutků, ale dle svých dobrých skutků jeho pravé ruky dojdou, s ním u věčnou radost půjdou.“ Mistři řekli: „Panno krásná, Bohu libá i věhlasná! Pověz nám to z tvé milosti, které jsou pak potřebnosti to? Co-li má znamenati, že je všem tak z mrtvých vstáti a jíti na posouzení? Proč již na tom dosti není, 82
a až přijde ten čas jeho, musí lidé světa všeho svými těly z mrtvých vstáti a z svých děl odpovídati. Tu se stane žalost hrozná nad tím každým, kdož se pozná, že neplnil vůle jeho. Ten bude odsouzen všeho dobrého i vší útěchy, odejde nesa své hřéchy s hrozným křikem na levici do pekla, kdež smutek v líci bude míti nekonečně. A dobří, ti budou vděčně děkovati Bohu z toho, že jsou jeho vůli mnoho plnili, na světě byvše, bludné víry se zbavivše, dosloužili se žádosti jeho budoucí radosti. Ti nebudou míti smutků, ale dle svých dobrých skutků jeho pravé ruky dojdou, s ním u věčnou radost půjdou.“ Mistři řekli: „Panno krásná, Bohu libá i věhlasná! Pověz nám to z tvé milosti, které jsou pak potřebnosti to? Co-li má znamenati, že je všem tak z mrtvých vstáti a jíti na posouzení? Proč již na tom dosti není, 82
Strana 83
když byl člověk smrtí stržen, by byl spasen neb odsouzen, proč má bráti na se znova " tělo a vstávání z rova? Proti tomu vece ona: „Tím nás Bůh přece dokoná. To vám dolíčím rozumně, a vy také slyšte umně. Bůh jest právě dokonaný na všem, ve všem, na vše strany, v ničemž nemá nedostatku, ale plného počátku, v němž se pranic nedostává, ale všeho mu zostává; i jest tělesné postavy, dokonaný člověk pravý. Všady jeho jest plnečko, skrz něj, z něho a v něm všecko jest. Poslyšte mne (jistě vděk), proč jest Adam slul člověk a my také všichni po něm. To se tak vykládá o něm, že zde zlo měl v tomto žití a tam věk u věčném bytí. Protož, kdyby duše byla tam tak, že by těla zbyla, nebyla by dokonaná; neb ona má zde za pána své tělo v božím obraze, pro kterýž jest tělu blaze. Vedle duše spolu stane, když k soudu z mrtvých vstane: 83
když byl člověk smrtí stržen, by byl spasen neb odsouzen, proč má bráti na se znova " tělo a vstávání z rova? Proti tomu vece ona: „Tím nás Bůh přece dokoná. To vám dolíčím rozumně, a vy také slyšte umně. Bůh jest právě dokonaný na všem, ve všem, na vše strany, v ničemž nemá nedostatku, ale plného počátku, v němž se pranic nedostává, ale všeho mu zostává; i jest tělesné postavy, dokonaný člověk pravý. Všady jeho jest plnečko, skrz něj, z něho a v něm všecko jest. Poslyšte mne (jistě vděk), proč jest Adam slul člověk a my také všichni po něm. To se tak vykládá o něm, že zde zlo měl v tomto žití a tam věk u věčném bytí. Protož, kdyby duše byla tam tak, že by těla zbyla, nebyla by dokonaná; neb ona má zde za pána své tělo v božím obraze, pro kterýž jest tělu blaze. Vedle duše spolu stane, když k soudu z mrtvých vstane: 83
Strana 84
jestli zde dobře sloužila, toho bude tam užila od božího povolení, by nebylo rozdělení než tak, jak jsme z něho pošli, abychom my také došli skrz ně svého dokonání a v něm měli s ním poznání, dojdouce rozkoši věčně. Proto učiňte vy vděčně dokonání mistru svému, vezmouc rozum k smyslu ctnému, ostavtež se všeho bluda každý víry vší dobuda, rozmysle se na ta slova, jež Bůh skrze prorokova ústa řek, na něž se vrátiv, všech mudrců moudrost zatrativ, všech chytrců chytrost zkazil sám. Proto já všem to radím vám, byste se Bohu vzkláněli a modlám se nekláněli, těm, jež jsou padělci hrubí, o nichž prorok tak řka mluví: „Usta mají, mlčí stále, ruce mají, jimi ale nebudou nicže makati; oči mají a blikati nemohou ni zraku plodí; nohy mají a nechodí; nosy mají a nedýší; uši mají a neslyší; hrdla dosti hladká mají, 84
jestli zde dobře sloužila, toho bude tam užila od božího povolení, by nebylo rozdělení než tak, jak jsme z něho pošli, abychom my také došli skrz ně svého dokonání a v něm měli s ním poznání, dojdouce rozkoši věčně. Proto učiňte vy vděčně dokonání mistru svému, vezmouc rozum k smyslu ctnému, ostavtež se všeho bluda každý víry vší dobuda, rozmysle se na ta slova, jež Bůh skrze prorokova ústa řek, na něž se vrátiv, všech mudrců moudrost zatrativ, všech chytrců chytrost zkazil sám. Proto já všem to radím vám, byste se Bohu vzkláněli a modlám se nekláněli, těm, jež jsou padělci hrubí, o nichž prorok tak řka mluví: „Usta mají, mlčí stále, ruce mají, jimi ale nebudou nicže makati; oči mají a blikati nemohou ni zraku plodí; nohy mají a nechodí; nosy mají a nedýší; uši mají a neslyší; hrdla dosti hladká mají, 84
Strana 85
avšak jimi nevolají: budou všickni zmámeni také ti, již věří v modly všaké, v bludu jsouc a blud činíce." Protož všaké opustíce své bludy, držte se ctnosti, abyste vrchní moudrosti tak nebyli odloučeni, ale k Bohu přiloučeni.“ Když dívka ty věci zcela pronesla, jak sama chtěla, a jiného mnoho čísla, k němuž nemám tolik smysla, bych moh to vše vypraviti, tehdy se mistři naviti v strachu myslíce počali. Všichni zahanbeni stáli i omámeni tak hloupě, že jich každý jako v sloupě oči své postaviv, hleděl. V tom však ni žádný nevěděl ani nedovedl znova tomu nejmenšího slova odpověděti ni řéci, než těch všech se počal vléci jazyk a zrak dolů k zemi. Císař vzkřikl rozzlobený hněvným hlasem jim na vzdoru, vstav s své stolice nahoru, řka: „Ó, přehanební chlapi! Nedarmo jste sluli lapy! Nejste mistři, ale hlupci! 85
avšak jimi nevolají: budou všickni zmámeni také ti, již věří v modly všaké, v bludu jsouc a blud činíce." Protož všaké opustíce své bludy, držte se ctnosti, abyste vrchní moudrosti tak nebyli odloučeni, ale k Bohu přiloučeni.“ Když dívka ty věci zcela pronesla, jak sama chtěla, a jiného mnoho čísla, k němuž nemám tolik smysla, bych moh to vše vypraviti, tehdy se mistři naviti v strachu myslíce počali. Všichni zahanbeni stáli i omámeni tak hloupě, že jich každý jako v sloupě oči své postaviv, hleděl. V tom však ni žádný nevěděl ani nedovedl znova tomu nejmenšího slova odpověděti ni řéci, než těch všech se počal vléci jazyk a zrak dolů k zemi. Císař vzkřikl rozzlobený hněvným hlasem jim na vzdoru, vstav s své stolice nahoru, řka: „Ó, přehanební chlapi! Nedarmo jste sluli lapy! Nejste mistři, ale hlupci! 85
Strana 86
Co stojíte jako trubci, oslnivše, zdřevěněvše, ohluchše i oněměvše, slova říci neumějíc, ani plačíc, ni se smějíc, jen blábolíte prokysle? Takli vás na vašem smysle ženská moc již obloudila a svou řečí přesoudila, že z vás každý zmámen stojí? “ Jeden mistř z nich vece: „Tvoji hněvy, císaři, nás budí, ale však nám neostudí pravdy, již slyšíme sami. Nám jsou všichni mistři známi, však z těch žádný pomysliti nesměl, by se protiviti chtěl nám na kterém učení; pakli se kdo v podržení z nás kterému poprotivil, ten je toho tolik užil, že ho každý řečí zchlustil, že od toho s hanbou pustil. Ale proti této děvce zde ani jednoho pěvce ani hovořiče není, neboť jejího učení, toho se mé srdce leká i jsou mi velmi daleka její slova i rozumy. K tomu svědčí moje umy, že k nám toto v drahém sluše 86
Co stojíte jako trubci, oslnivše, zdřevěněvše, ohluchše i oněměvše, slova říci neumějíc, ani plačíc, ni se smějíc, jen blábolíte prokysle? Takli vás na vašem smysle ženská moc již obloudila a svou řečí přesoudila, že z vás každý zmámen stojí? “ Jeden mistř z nich vece: „Tvoji hněvy, císaři, nás budí, ale však nám neostudí pravdy, již slyšíme sami. Nám jsou všichni mistři známi, však z těch žádný pomysliti nesměl, by se protiviti chtěl nám na kterém učení; pakli se kdo v podržení z nás kterému poprotivil, ten je toho tolik užil, že ho každý řečí zchlustil, že od toho s hanbou pustil. Ale proti této děvce zde ani jednoho pěvce ani hovořiče není, neboť jejího učení, toho se mé srdce leká i jsou mi velmi daleka její slova i rozumy. K tomu svědčí moje umy, že k nám toto v drahém sluše 86
Strana 87
nemluví tělesná duše, ale veličenství mocné, utěšitelně pomocné všem věřícím, to my známe, jemužto se poddáváme: duch svatý, jenž jest v nás vstoupil, ten nás zděsil i ohloupil boží mocí, o němž čistá mluví tato panna jistá. Mistrovstvím si nespomůžem, nic křivou řečí nemůžem, aniž chceme, aniž smíme. Protož tobě to povíme, císaři, všichni nematně: poznáváme se udatně, že se s námi tvůj blud mine; neukážeš-li nám jiné modly neb víry čistější, která by byla jistější než tvůj stav je, v němž přebýváš, tehdy věz, že darmo žíváš, neb jsme tvou milost ztratili, dnes se všichni obrátili věrným srdcem k pánu svému, Jezu Kristu laskavému, jehož božím synem známe a za jeden Bůh jej známe plné moci, plné ctnosti nekonečně ve věčnosti. Maxenc tato slova slyše, s hrozným hněvem seděl v pýše, utíraje potu s čela. 87
nemluví tělesná duše, ale veličenství mocné, utěšitelně pomocné všem věřícím, to my známe, jemužto se poddáváme: duch svatý, jenž jest v nás vstoupil, ten nás zděsil i ohloupil boží mocí, o němž čistá mluví tato panna jistá. Mistrovstvím si nespomůžem, nic křivou řečí nemůžem, aniž chceme, aniž smíme. Protož tobě to povíme, císaři, všichni nematně: poznáváme se udatně, že se s námi tvůj blud mine; neukážeš-li nám jiné modly neb víry čistější, která by byla jistější než tvůj stav je, v němž přebýváš, tehdy věz, že darmo žíváš, neb jsme tvou milost ztratili, dnes se všichni obrátili věrným srdcem k pánu svému, Jezu Kristu laskavému, jehož božím synem známe a za jeden Bůh jej známe plné moci, plné ctnosti nekonečně ve věčnosti. Maxenc tato slova slyše, s hrozným hněvem seděl v pýše, utíraje potu s čela. 87
Strana 88
Jeho mysl neveselá otřásla se jako mrazem. Prostřed města kázal rázem oheň veliký vznítiti řka: „Tito se osvítiti chtí, hanějíc naše bohy. Svázavše jim ruce, nohy, všechny do ohně vmetali, v němž oni nic se nebáli přijmouti to umučení skrze dívčí ponučení; pro to mučení pozváni byli, jsouc korunováni, do věčné radosti s Bohem. Tu se při lidu přemnohém na nich ukázal div krásný, že těch každý mistř věhlasný ležel krásně jako v spánku a na těle ani ranku, ani roucho ani vlasy neohořelo v ty časy. To jest věrná pravda celá. Pak ctní křesťané jich těla v noci vzavše pochovali, pro něž všichni chválu vzdali Jezu Kristu laskavému, vždy ovšem Bohu mocnému. A když to všechno dokonal, císař Maxencius vstonal, vezřev na tu pannu pilně, hněvaje se z toho silně, vida ji tak tvrdou v víře, 88
Jeho mysl neveselá otřásla se jako mrazem. Prostřed města kázal rázem oheň veliký vznítiti řka: „Tito se osvítiti chtí, hanějíc naše bohy. Svázavše jim ruce, nohy, všechny do ohně vmetali, v němž oni nic se nebáli přijmouti to umučení skrze dívčí ponučení; pro to mučení pozváni byli, jsouc korunováni, do věčné radosti s Bohem. Tu se při lidu přemnohém na nich ukázal div krásný, že těch každý mistř věhlasný ležel krásně jako v spánku a na těle ani ranku, ani roucho ani vlasy neohořelo v ty časy. To jest věrná pravda celá. Pak ctní křesťané jich těla v noci vzavše pochovali, pro něž všichni chválu vzdali Jezu Kristu laskavému, vždy ovšem Bohu mocnému. A když to všechno dokonal, císař Maxencius vstonal, vezřev na tu pannu pilně, hněvaje se z toho silně, vida ji tak tvrdou v víře, 88
Strana 89
že proti ní v žádné míře ničeho nemoh počíti; kázal svým sluhům ji vzíti i mučiti v nemilosti. Ti sluhové v nestoudnosti o to se nic netázavše, v tu žádnou se uvázavše, ihned svlékli čistou niti a počali biči bíti. A tak byli ti bičové učiněni, jak je nové císař byl rozkázal z hněvu připraviti pro tu děvu, chtě, by zřela na jich bohy. Každý ten bič tři batohy zkroucené měl ve vlásení a na každém zakončení uzel v půli zavázaný; aby víc bolely rány, olovem uzly oblili a do olovců zalili jehelné udice silné tak, když sluzi z mysli pilné biči k tělu udeřili, kde batohy ostavily kůži celou, tu zkazili uzlové, již prorazili tu nevinnou vzácnou kůži; až pak v tom uzlovém lůži udice se zavadily a to maso vysadily, bolestně derouce zase. O, jaký zázrak stal se 89
že proti ní v žádné míře ničeho nemoh počíti; kázal svým sluhům ji vzíti i mučiti v nemilosti. Ti sluhové v nestoudnosti o to se nic netázavše, v tu žádnou se uvázavše, ihned svlékli čistou niti a počali biči bíti. A tak byli ti bičové učiněni, jak je nové císař byl rozkázal z hněvu připraviti pro tu děvu, chtě, by zřela na jich bohy. Každý ten bič tři batohy zkroucené měl ve vlásení a na každém zakončení uzel v půli zavázaný; aby víc bolely rány, olovem uzly oblili a do olovců zalili jehelné udice silné tak, když sluzi z mysli pilné biči k tělu udeřili, kde batohy ostavily kůži celou, tu zkazili uzlové, již prorazili tu nevinnou vzácnou kůži; až pak v tom uzlovém lůži udice se zavadily a to maso vysadily, bolestně derouce zase. O, jaký zázrak stal se 89
Strana 90
nad tvou pannou, Jezu Kriste, jež byla v rozkoši jisté u Kosta, mocného krále, jedinká ve cti a chvále u své matky vychována, kdež ni bolest ani rána na ni nikdy nepovstala, ni úrazu kdy poznala; než, jak sluší býti dceři, jež jest otci i mateři jedinou, jsouc při bohatství: takéž ona u podstatství měla země, hrady, města. Ó, Jezu, jak tvá nevěsta truchle stála obnažena dle tvého slavného jména, jakž slíbila byla tobě, mimo tě nechtíci sobě voliti jiného chotě! Proto těžké muky pro tě mile, pokorně trpěla, neb sluzi jejího těla měkkosti nelitovali, v tu žádouci kůži prali biči ze všeho ramene, jakž od každého pramene stala se v lásce škoda i nejednaká nehoda na jejím čistoucím těle. Toť tu pro svého přítele z šesti barev čistá mesla u věrné milosti nesla, jakož věrná milá svého 90
nad tvou pannou, Jezu Kriste, jež byla v rozkoši jisté u Kosta, mocného krále, jedinká ve cti a chvále u své matky vychována, kdež ni bolest ani rána na ni nikdy nepovstala, ni úrazu kdy poznala; než, jak sluší býti dceři, jež jest otci i mateři jedinou, jsouc při bohatství: takéž ona u podstatství měla země, hrady, města. Ó, Jezu, jak tvá nevěsta truchle stála obnažena dle tvého slavného jména, jakž slíbila byla tobě, mimo tě nechtíci sobě voliti jiného chotě! Proto těžké muky pro tě mile, pokorně trpěla, neb sluzi jejího těla měkkosti nelitovali, v tu žádouci kůži prali biči ze všeho ramene, jakž od každého pramene stala se v lásce škoda i nejednaká nehoda na jejím čistoucím těle. Toť tu pro svého přítele z šesti barev čistá mesla u věrné milosti nesla, jakož věrná milá svého 90
Strana 91
nositi má pro milého. První barvu v spěchu měla, že líčka, která se skvěla v bělobě i červenosti, ta se obě v té žalosti změnivše, však krev nezbyvše, ale krásu svou pokryvše, zazelenala se studem, že před tím pohanským bludem stála, obnažena jsouci. V pravé milosti vroucí, sepjavši své ruce k sobě, zatvořivši oči obě, mlčela, hlavu schýlivši. A nad ní pohané liší divoké bití tvořili, a od těch ran se nořily blesky z jejích očí jasných v horkých kapkách přenešťastných přes její líčka z bolesti. Druhou nesla bez vší pesti barvu, jež značí naději; která kdy měla raději svého chotě než ta drahá, že se její bílá nahá kůže před pohanstvem skvěla, na nížto červenou měla barvu od své krve svaté, kterou ty panoše klaté zkropili tu bělost skvoucí? Mezi tím mnohou kvetoucí růži bylo toho časa znáti z kůže i od masa, 91
nositi má pro milého. První barvu v spěchu měla, že líčka, která se skvěla v bělobě i červenosti, ta se obě v té žalosti změnivše, však krev nezbyvše, ale krásu svou pokryvše, zazelenala se studem, že před tím pohanským bludem stála, obnažena jsouci. V pravé milosti vroucí, sepjavši své ruce k sobě, zatvořivši oči obě, mlčela, hlavu schýlivši. A nad ní pohané liší divoké bití tvořili, a od těch ran se nořily blesky z jejích očí jasných v horkých kapkách přenešťastných přes její líčka z bolesti. Druhou nesla bez vší pesti barvu, jež značí naději; která kdy měla raději svého chotě než ta drahá, že se její bílá nahá kůže před pohanstvem skvěla, na nížto červenou měla barvu od své krve svaté, kterou ty panoše klaté zkropili tu bělost skvoucí? Mezi tím mnohou kvetoucí růži bylo toho časa znáti z kůže i od masa, 91
Strana 92
jak je udice trhavše, mnohé od kosti vydravše ostavily byly svrchu; ty pak, zmrtvěvše na vrchu, černaly se bolestivě. Pátou barvu žádostivě nesla dle ustavičnosti svému choti vše k libosti jako jistá věrná sluha. Nejedna batožná duha bolest jí k srdečku hnala, v kůži s krví nabíhala modrajíc se, stezku stáhši, mezi rány se rozpřáhši, kudy trapič bičem měřil. Nesnadno bych tomu věřil, by dnes která bez omyla tak věrné milosti byla a svému choti tak přála, by proň jedné ráně stála, jichžto svatá Kateřina, rozkošná dci mateřina, mnoho set na sobě měla. V šestou barvu pak dospěla, by se oděla v ty časy, v nichž její žádoucí vlasy tu také trpěly za to, jež se dráže než vše zlato, což ho jest na světě, skvěly. Ty se žalostivě chvěly po jejích plecích v tu chvíli. A kde biče udeřily, mezi ně se zaplétaly, 92
jak je udice trhavše, mnohé od kosti vydravše ostavily byly svrchu; ty pak, zmrtvěvše na vrchu, černaly se bolestivě. Pátou barvu žádostivě nesla dle ustavičnosti svému choti vše k libosti jako jistá věrná sluha. Nejedna batožná duha bolest jí k srdečku hnala, v kůži s krví nabíhala modrajíc se, stezku stáhši, mezi rány se rozpřáhši, kudy trapič bičem měřil. Nesnadno bych tomu věřil, by dnes která bez omyla tak věrné milosti byla a svému choti tak přála, by proň jedné ráně stála, jichžto svatá Kateřina, rozkošná dci mateřina, mnoho set na sobě měla. V šestou barvu pak dospěla, by se oděla v ty časy, v nichž její žádoucí vlasy tu také trpěly za to, jež se dráže než vše zlato, což ho jest na světě, skvěly. Ty se žalostivě chvěly po jejích plecích v tu chvíli. A kde biče udeřily, mezi ně se zaplétaly, 92
Strana 93
i s pletí je vytrhaly; pak svázáním jdouce zase, zůstávaly v jejím mase, v němž krví probleskovaly. A tak ony barvy hrály, jedna s druhou prolíná se, onde v duze, zde zas v mase, bíle, černě, i zeleně, modře, žlutě i červeně, každá v své vlastní postatě. Ach, to milost tu bohatě byla stany své rozbila, že ta panna Bohu milá může strpěti to bití. Drahé Izaldy napití bylo jí dříve zavdáno, když bylo v snách dokonáno její slíbení s Tristanem, jenž je nad vše věci pánem, nad nějž mocnějšího není. Ducha svatého rozžení v jejím srdečku zaplálo. Proto, ač ronila nemálo slzy z očí v pláči prudkém, však tou mukou ani smutkem její srdéčko v ten čásek nerozpáčilo za vlásek, stále jen vzývala Boha. Když byli panoši mnohá muka bitím jí vydali, před císařem v strachu stáli, čekajíc na rozkaz nový. 93
i s pletí je vytrhaly; pak svázáním jdouce zase, zůstávaly v jejím mase, v němž krví probleskovaly. A tak ony barvy hrály, jedna s druhou prolíná se, onde v duze, zde zas v mase, bíle, černě, i zeleně, modře, žlutě i červeně, každá v své vlastní postatě. Ach, to milost tu bohatě byla stany své rozbila, že ta panna Bohu milá může strpěti to bití. Drahé Izaldy napití bylo jí dříve zavdáno, když bylo v snách dokonáno její slíbení s Tristanem, jenž je nad vše věci pánem, nad nějž mocnějšího není. Ducha svatého rozžení v jejím srdečku zaplálo. Proto, ač ronila nemálo slzy z očí v pláči prudkém, však tou mukou ani smutkem její srdéčko v ten čásek nerozpáčilo za vlásek, stále jen vzývala Boha. Když byli panoši mnohá muka bitím jí vydali, před císařem v strachu stáli, čekajíc na rozkaz nový. 93
Strana 94
Uzko bylo Maxencovi, rukávy vzhůru vykasal a pannu vésti přikázal v jeden žalář velmi temný; a ten byl pak tak tajemný, že tam nikoho jiného nevsadili, jenom toho, kdo se skutkem tak potratil, že za něj životem platil. Sem vsadili pannu ladnou. Císař pod hrozbou nesnadnou dvacetidvěma v tom čase rozkázal rytířům na se své odění ihned vzíti a tu dívku tak střežiti, jak milují své životy; aby po vše časy po ty, dokud jí tu bude býti, ani jísti, ani píti za žádný vlas nedávali, ani kterých darů brali od rádce ni od šafáře, by k ní žádného lékaře nepustili ni na chvíli. Ti rytíři, vzavše píli, o tom se pilně radili a tu stráži vsadili tomu důstojnému vězni, jehož střehli dvanácte dní. V tom čase jeho králová, slyševši ta hrozná slova i tu zápověď tak pilnou, 94
Uzko bylo Maxencovi, rukávy vzhůru vykasal a pannu vésti přikázal v jeden žalář velmi temný; a ten byl pak tak tajemný, že tam nikoho jiného nevsadili, jenom toho, kdo se skutkem tak potratil, že za něj životem platil. Sem vsadili pannu ladnou. Císař pod hrozbou nesnadnou dvacetidvěma v tom čase rozkázal rytířům na se své odění ihned vzíti a tu dívku tak střežiti, jak milují své životy; aby po vše časy po ty, dokud jí tu bude býti, ani jísti, ani píti za žádný vlas nedávali, ani kterých darů brali od rádce ni od šafáře, by k ní žádného lékaře nepustili ni na chvíli. Ti rytíři, vzavše píli, o tom se pilně radili a tu stráži vsadili tomu důstojnému vězni, jehož střehli dvanácte dní. V tom čase jeho králová, slyševši ta hrozná slova i tu zápověď tak pilnou, 94
Strana 95
počla mít mysl úsilnou, ačkoli byla pohanka, že ta důstojná křesťanka nouze trpěla tak mnoho; velmi žel jí bylo toho, co od sluhů uslýchala. Usilná touha ji jala, toho srdečně žádajíc, na to svůj smysl skládajíc, kudy by sobě spomohla, aby ji viděti mohla tak, aby to nepověděl nikdo, ani císař zvěděl, její muž, Maxentin lítý; neb by z ní nejmenší skříty nezanechal pohromadě. Tak se svým srdcem v té radě chodící hledala stíny. Zatím prostřed drahých síní potkal ji rytíř jeden, jenž ve cti i víře vzveden byl i ve vší dobrotě, v studu, v kázni i v lepotě, u mužství i u moudrosti, v šlechetenství i v štědrosti, jako každý ctný a věrný; a k tomu byl velmi směrný, že své cti uměl hájiti a vše řeči utajiti, což mu kterým rozšafenstvím kdo pověděl pod tajemstvím. Porfyrem ho jmenovali, všichni úřadové stáli 95
počla mít mysl úsilnou, ačkoli byla pohanka, že ta důstojná křesťanka nouze trpěla tak mnoho; velmi žel jí bylo toho, co od sluhů uslýchala. Usilná touha ji jala, toho srdečně žádajíc, na to svůj smysl skládajíc, kudy by sobě spomohla, aby ji viděti mohla tak, aby to nepověděl nikdo, ani císař zvěděl, její muž, Maxentin lítý; neb by z ní nejmenší skříty nezanechal pohromadě. Tak se svým srdcem v té radě chodící hledala stíny. Zatím prostřed drahých síní potkal ji rytíř jeden, jenž ve cti i víře vzveden byl i ve vší dobrotě, v studu, v kázni i v lepotě, u mužství i u moudrosti, v šlechetenství i v štědrosti, jako každý ctný a věrný; a k tomu byl velmi směrný, že své cti uměl hájiti a vše řeči utajiti, což mu kterým rozšafenstvím kdo pověděl pod tajemstvím. Porfyrem ho jmenovali, všichni úřadové stáli 95
Strana 96
v jeho rukou, v jeho moci. Císařovi ve dne v noci vojny strůjce, zisk i škoda, nad rytíři byl vévoda, urozený i vybraný ve cti nade vše pohany. Tehdy králová jej k sobě pozvala v rozumné době a řekla mu vůli svoji: „Mé srdce je v nepokoji. Spadlo na mne jedno chtění: nestane-li mi se vidění té panny, ježto je jata, má je radost všecka vzata; takou k tobě žádost nosím. Protož tebe velmi prosím, rač mě naučiti tomu, kudy bych já přišla k tomu, abych uzříc ji, s ní málo promluvila; mně by zdálo se to za velikou radost." Porfyrius na tu žádost odvětil: „Králová milá, proč bys své srdce rmoutila? Co mne o tom máš tázati? Tvá milost má rozkázati, a já hned bez potázání mám činiti tvé kázání bez rozpaku, bez odklada. Ale však nejlepší rada, již já mohu zachytiti, jenom strážné umýtiti 96
v jeho rukou, v jeho moci. Císařovi ve dne v noci vojny strůjce, zisk i škoda, nad rytíři byl vévoda, urozený i vybraný ve cti nade vše pohany. Tehdy králová jej k sobě pozvala v rozumné době a řekla mu vůli svoji: „Mé srdce je v nepokoji. Spadlo na mne jedno chtění: nestane-li mi se vidění té panny, ježto je jata, má je radost všecka vzata; takou k tobě žádost nosím. Protož tebe velmi prosím, rač mě naučiti tomu, kudy bych já přišla k tomu, abych uzříc ji, s ní málo promluvila; mně by zdálo se to za velikou radost." Porfyrius na tu žádost odvětil: „Králová milá, proč bys své srdce rmoutila? Co mne o tom máš tázati? Tvá milost má rozkázati, a já hned bez potázání mám činiti tvé kázání bez rozpaku, bez odklada. Ale však nejlepší rada, již já mohu zachytiti, jenom strážné umýtiti 96
Strana 97
i podati řeči sladké jim i slibů, prosby hladké, aby od nás dary vzeli a toho nepověděli, co my tam činiti budem; tak od krále hněvu zbudem. Králová toho pochválí, řkouc: „Všichni darové malí jsou mi k tomu, nevelicí; kteříž jsou strážcové všelicí, jsou-li dobří nebo chlusti, dej jim, co chtí, ať nás pustí. Odejdi a pracuj o to, a já slibuji, že proto do své smrti v tom osudu tvojí příznivkyní budu. Porfyrus odešel tamo, neb mu volno bylo i známo takéž tu s těmi strážnými, s nimiž úmysly vážnými smluvil to, že mu slíbili, když by s ním v určitou chvíli přišla králová k žaláři, že dají s tou drahou tváří jim mluviti a uzříti a před králem to zapříti. Když přišla smluvená doba, tak se oné noci oba sešli, ve smyslu to skladše, velmi tajně se ukradše, k tomu žaláři se brali. Legenda o sv. Kateřině 7 97
i podati řeči sladké jim i slibů, prosby hladké, aby od nás dary vzeli a toho nepověděli, co my tam činiti budem; tak od krále hněvu zbudem. Králová toho pochválí, řkouc: „Všichni darové malí jsou mi k tomu, nevelicí; kteříž jsou strážcové všelicí, jsou-li dobří nebo chlusti, dej jim, co chtí, ať nás pustí. Odejdi a pracuj o to, a já slibuji, že proto do své smrti v tom osudu tvojí příznivkyní budu. Porfyrus odešel tamo, neb mu volno bylo i známo takéž tu s těmi strážnými, s nimiž úmysly vážnými smluvil to, že mu slíbili, když by s ním v určitou chvíli přišla králová k žaláři, že dají s tou drahou tváří jim mluviti a uzříti a před králem to zapříti. Když přišla smluvená doba, tak se oné noci oba sešli, ve smyslu to skladše, velmi tajně se ukradše, k tomu žaláři se brali. Legenda o sv. Kateřině 7 97
Strana 98
A jak brzo před ním stáli, králová jej otvořila; hned je také zarazila vůně i světlost veliká, že jim síla tak všeliká nebyla, by mohli státi a jí dobrý večer dáti, než užaslí světloščemi popadli oba na zemi. Svatá Kateřina, krásná, smyslná, důstojná, věhlasná, zavolala je z tichosti i potvrdila ctných hostí k dobré víře, řkouc: „Nedbejte, vstaňte a se nelekejte! Lichá má řeč v této době není, neb vás volá k sobě Bůh do své věčné osoby. Ihned králová ze mdloby vstavši s Porfyrem nahoru, k té žádoucí panně k dvoru přistoupili jakož chtíce; teprve třicetkrát více viděli stkvoucí světlosti v tom žaláři, v němž v radosti seděla ta dívka tiše. Také tu nebyli liše, by víc divů neviděli; zřeli, jak onde anděli v korunách podle ní stojí a tu Bohu milou kojí utěšením na vše strany, úrazy i její rány 98
A jak brzo před ním stáli, králová jej otvořila; hned je také zarazila vůně i světlost veliká, že jim síla tak všeliká nebyla, by mohli státi a jí dobrý večer dáti, než užaslí světloščemi popadli oba na zemi. Svatá Kateřina, krásná, smyslná, důstojná, věhlasná, zavolala je z tichosti i potvrdila ctných hostí k dobré víře, řkouc: „Nedbejte, vstaňte a se nelekejte! Lichá má řeč v této době není, neb vás volá k sobě Bůh do své věčné osoby. Ihned králová ze mdloby vstavši s Porfyrem nahoru, k té žádoucí panně k dvoru přistoupili jakož chtíce; teprve třicetkrát více viděli stkvoucí světlosti v tom žaláři, v němž v radosti seděla ta dívka tiše. Také tu nebyli liše, by víc divů neviděli; zřeli, jak onde anděli v korunách podle ní stojí a tu Bohu milou kojí utěšením na vše strany, úrazy i její rány 98
Strana 99
maží mastmi nebeskými. Tak lékaři andělskými Kristus tu kojil choť svoji. Jak králová v nepokoji byla, však s mysli strach sloupla, opět blíže k ní přistoupla, dobrou mysl v srdce vzavši. Svatá Kateřina sňavši korunu s jednoho anděla, ji vstavivši hned z dospěla králové na její hlavu, vece: „Zvěstuji po právu, jakž mně svědčí má věhlasa, že ty od toho časa třetí den těžkých muk dojdeš, po nichž ve věčnou radost dojdeš. Tehdy Porfyrus s královou vzali do svých srdcí novou mysl i veselí bohaté, a mnoho útěchy svaté z řeči i z toho vidění, vzavše vděčné odpuštění, i odešli opět zase. Stalo se po krátkém čase, hned ráno, že jiní mocní rytíři jeho pomocní, kteří měli jej za pána, neb mu byla vládcem dána ta moc, že vládl nad nimi a že běhal mezi nimi dle všeliké potřebnosti: ti když se s ním v společnosti 99
maží mastmi nebeskými. Tak lékaři andělskými Kristus tu kojil choť svoji. Jak králová v nepokoji byla, však s mysli strach sloupla, opět blíže k ní přistoupla, dobrou mysl v srdce vzavši. Svatá Kateřina sňavši korunu s jednoho anděla, ji vstavivši hned z dospěla králové na její hlavu, vece: „Zvěstuji po právu, jakž mně svědčí má věhlasa, že ty od toho časa třetí den těžkých muk dojdeš, po nichž ve věčnou radost dojdeš. Tehdy Porfyrus s královou vzali do svých srdcí novou mysl i veselí bohaté, a mnoho útěchy svaté z řeči i z toho vidění, vzavše vděčné odpuštění, i odešli opět zase. Stalo se po krátkém čase, hned ráno, že jiní mocní rytíři jeho pomocní, kteří měli jej za pána, neb mu byla vládcem dána ta moc, že vládl nad nimi a že běhal mezi nimi dle všeliké potřebnosti: ti když se s ním v společnosti 99
Strana 100
v tajném místě ukázali, na něm toho otázali, aby jim to věděti dal, kde byl oné noci spal. Porfyrus ze ctného smysla vece: „Kterého úmysla jest váš rozum, jenž vás váže, že mne vaše obec táže, kde jsem spal a co jsem přežil, co-li novin jsem vytěžil, které jsem měl utěšení? Toho vám nic třeba není viděti ani tázati; já vám jenom chci kázati i raditi všem bez studu, abyste vy svého bludu, v němž jste do té doby stáli, nechajíc, s Bohem ostali, modlám se neklanějíce, ale mne poslouchajíce. Ostavte se bludné lůzy, nedbajíc císařské hrůzy, každý, jak nejpevněj moha, uvěř ve vrchního Boha, jenž dnem svítí, nocí mračí, a činí vše to, což ráčí: hvězdy, měsíc, slunce szořil a je nad vším a vše stvořil, jehož moc všecko vytěží, pro něhož ta panna vězí, již jste viděli mučíce. Tu dvě stě rytířů a více svého bludu ukrátili 100
v tajném místě ukázali, na něm toho otázali, aby jim to věděti dal, kde byl oné noci spal. Porfyrus ze ctného smysla vece: „Kterého úmysla jest váš rozum, jenž vás váže, že mne vaše obec táže, kde jsem spal a co jsem přežil, co-li novin jsem vytěžil, které jsem měl utěšení? Toho vám nic třeba není viděti ani tázati; já vám jenom chci kázati i raditi všem bez studu, abyste vy svého bludu, v němž jste do té doby stáli, nechajíc, s Bohem ostali, modlám se neklanějíce, ale mne poslouchajíce. Ostavte se bludné lůzy, nedbajíc císařské hrůzy, každý, jak nejpevněj moha, uvěř ve vrchního Boha, jenž dnem svítí, nocí mračí, a činí vše to, což ráčí: hvězdy, měsíc, slunce szořil a je nad vším a vše stvořil, jehož moc všecko vytěží, pro něhož ta panna vězí, již jste viděli mučíce. Tu dvě stě rytířů a více svého bludu ukrátili 100
Strana 101
a všichni se obrátili pro jeho řeč v tu hodinu k Jezu Kristu, k Hospodinu. Maxencius, císař tuhý, s svými rytíři den druhý sedl v úřad s celou radou a kázal tu pannu mladou před se vyvésti z žaláře, mně, že její světlé záře i její rozkošné krásy mnoho ubylo v ty časy, což seděla ve vězení, bez pití i bez jedení. Když ji vyvedli z žaláře, nebyla pobledlé tváře. A když ji císař shléd okem, ana tak veselým krokem před něho šla, i tak čile, jako by ni jedné chvíle ve vězení neseděla ani kterých muk věděla, vzal mysl velmi plašnější, neboť ji uzřel krásnější i zdravější ve vší krási, než ji byl viděl v tom časi, když ji vedli do vězení. „Ach,“ vece, „bez toho není, by ji dobře nechovali. I kázal, by zavolali strážných. Ti přišli v skoře. Těm mnohá ukrutná hoře 101
a všichni se obrátili pro jeho řeč v tu hodinu k Jezu Kristu, k Hospodinu. Maxencius, císař tuhý, s svými rytíři den druhý sedl v úřad s celou radou a kázal tu pannu mladou před se vyvésti z žaláře, mně, že její světlé záře i její rozkošné krásy mnoho ubylo v ty časy, což seděla ve vězení, bez pití i bez jedení. Když ji vyvedli z žaláře, nebyla pobledlé tváře. A když ji císař shléd okem, ana tak veselým krokem před něho šla, i tak čile, jako by ni jedné chvíle ve vězení neseděla ani kterých muk věděla, vzal mysl velmi plašnější, neboť ji uzřel krásnější i zdravější ve vší krási, než ji byl viděl v tom časi, když ji vedli do vězení. „Ach,“ vece, „bez toho není, by ji dobře nechovali. I kázal, by zavolali strážných. Ti přišli v skoře. Těm mnohá ukrutná hoře 101
Strana 102
kázal mučením vydati, vele se jim v tom vyznati, čím jsou té panny nesnadně chovali, že takto ladně pleť se leskne, krásy hojíc. Svatá Kateřina stojíc promluvila k císařovi, nevěrnému Maxencovi, nechtíc, aby sluzi jeho umučení překrutého nevinni jsouc, pro ni došli a řkouc: „Zlý císaři, pošli svůj um k lepšímu rozmyslu; neměj toho domyslu, že mně jísti nebo píti neb který pokrm požíti dávali od dvora tvého. Věz, že jsem od nikokého stravy tělesné neměla, ten však, jenž skrze anděla krmil Daniela spoře, když byl ve lvové oboře u krále babylonského, ten mne štědře z lůna svého krmil, pojil i uzdravil i svou milostí oslavil, že jsem veselá i silná, k tomu ovšem srdcem pilná, že mimoň, Boha, nikoli má mysl jiného nevolí.“ Císař pohléd z toho hněvně a řka: „O vé, že tak zjevně ty se naším bohům směješ! 102
kázal mučením vydati, vele se jim v tom vyznati, čím jsou té panny nesnadně chovali, že takto ladně pleť se leskne, krásy hojíc. Svatá Kateřina stojíc promluvila k císařovi, nevěrnému Maxencovi, nechtíc, aby sluzi jeho umučení překrutého nevinni jsouc, pro ni došli a řkouc: „Zlý císaři, pošli svůj um k lepšímu rozmyslu; neměj toho domyslu, že mně jísti nebo píti neb který pokrm požíti dávali od dvora tvého. Věz, že jsem od nikokého stravy tělesné neměla, ten však, jenž skrze anděla krmil Daniela spoře, když byl ve lvové oboře u krále babylonského, ten mne štědře z lůna svého krmil, pojil i uzdravil i svou milostí oslavil, že jsem veselá i silná, k tomu ovšem srdcem pilná, že mimoň, Boha, nikoli má mysl jiného nevolí.“ Císař pohléd z toho hněvně a řka: „O vé, že tak zjevně ty se naším bohům směješ! 102
Strana 103
Rci však, dokud se naděješ, že bych chtěl s tebou jednati? Jedno se má tuto státi, vol ze dvého, kteréž ráčíš, již mne na tom nerozpáčíš, bych to dále chtěl odvléci, tuto jest závažně řéci, již tě jinako přestraším: nebo ti je bohům našim uvěřit a chválu vzdáti a rozepře zanechati s námi úmysly sličnými, neb mukami rozličnými těžce umučenu býti a tady života zbýti. Svatá Kateřina krásně, krotce i velmi věhlasně odvětila proti tomu, řkouc: „Darmo, císaři, k tomu mluvíš hrozně i hněvivě! Nerač toho míti v divě, že člověk života žádá; ovšem, já chci velmi ráda s životem ostati zdrávě, neb mám tu naději právě, i jsem toho velmi jistá, že smrt pro Ježíše Krista mile i pokorně vzíti, to jest bytelně přijíti věčné zdraví, plnou radost. Pročež já mám tuto žádost i jest mému srdci píle, 103
Rci však, dokud se naděješ, že bych chtěl s tebou jednati? Jedno se má tuto státi, vol ze dvého, kteréž ráčíš, již mne na tom nerozpáčíš, bych to dále chtěl odvléci, tuto jest závažně řéci, již tě jinako přestraším: nebo ti je bohům našim uvěřit a chválu vzdáti a rozepře zanechati s námi úmysly sličnými, neb mukami rozličnými těžce umučenu býti a tady života zbýti. Svatá Kateřina krásně, krotce i velmi věhlasně odvětila proti tomu, řkouc: „Darmo, císaři, k tomu mluvíš hrozně i hněvivě! Nerač toho míti v divě, že člověk života žádá; ovšem, já chci velmi ráda s životem ostati zdrávě, neb mám tu naději právě, i jsem toho velmi jistá, že smrt pro Ježíše Krista mile i pokorně vzíti, to jest bytelně přijíti věčné zdraví, plnou radost. Pročež já mám tuto žádost i jest mému srdci píle, 103
Strana 104
že chci smrt přijmouti mile pro svého milého chotě, při němž ve věčném životě budu, kdež mnoho radosti " jest i veselí dosti." Tehdy Maxencius toto uslyšev, teprve proto naduv hrdlo z velké zlosti, Kateřině bez milosti dal podstoupit krutou muku a na svoje sluhy v hluku zavolal řka: „Všech vás prosím, vidíte, že hroznou nosím žalost i veliké hněvy skrze řeči této děvy. Věc je pro vás nejpilnější, abyste nejúsilnější muka vymyslili v spěchu; z toho já budu útěchu na svém srdci míti cele." Tehdy pohané dospěle v libost jemu vší svou pílí jednu muku vymyslili divokou, těžkou, úřitnou, tako hroznou i přelítnou, jakéž nikdy nevídáno ani sluchem víc slýcháno v širokosti všeho světa. Tu toho drahého květa ti pohani, bludní chrti, chtěli připraviti k smrti, 104
že chci smrt přijmouti mile pro svého milého chotě, při němž ve věčném životě budu, kdež mnoho radosti " jest i veselí dosti." Tehdy Maxencius toto uslyšev, teprve proto naduv hrdlo z velké zlosti, Kateřině bez milosti dal podstoupit krutou muku a na svoje sluhy v hluku zavolal řka: „Všech vás prosím, vidíte, že hroznou nosím žalost i veliké hněvy skrze řeči této děvy. Věc je pro vás nejpilnější, abyste nejúsilnější muka vymyslili v spěchu; z toho já budu útěchu na svém srdci míti cele." Tehdy pohané dospěle v libost jemu vší svou pílí jednu muku vymyslili divokou, těžkou, úřitnou, tako hroznou i přelítnou, jakéž nikdy nevídáno ani sluchem víc slýcháno v širokosti všeho světa. Tu toho drahého květa ti pohani, bludní chrti, chtěli připraviti k smrti, 104
Strana 105
protože nechtěla zlatým jich bohům, těm dáblům klatým, věřiti ni chvály vzdáti; císař se moh uvztekati. Volal, by si pospíšili. Ctyři kola učinili před městem na jedné rovni mezi sloupy, v něž osovní skřipce byly vbity kypře, skrze něž provazy chytře kolem hřídelů běhaly. Taká kola v širé dáli nikdy nebyla vídána: byla jak nejhustší brána, jíž se vláčejí žita; takéžkolivěk nabita byla tato kola všady ostrými hřeby, z nichž brady břitké, jakožto u břitev Tatar, Saracénův, Litev. Mnoho tisíců tu stálo, jimžto všem hrozno se zdálo i břitko na to hleděti. Také chci vám pověděti, jak je byli chytře spřáhli, že když za provazce táhli, tehdy z těch čtyř kol dvě spolu běžela, řezouce k dolu, břitkým během v prudkém plase; a dvě druhá kola zase řezala, po lítém vzdoru, běžíc proti nim nahoru. To vše, což mezi ně vrhli, 105
protože nechtěla zlatým jich bohům, těm dáblům klatým, věřiti ni chvály vzdáti; císař se moh uvztekati. Volal, by si pospíšili. Ctyři kola učinili před městem na jedné rovni mezi sloupy, v něž osovní skřipce byly vbity kypře, skrze něž provazy chytře kolem hřídelů běhaly. Taká kola v širé dáli nikdy nebyla vídána: byla jak nejhustší brána, jíž se vláčejí žita; takéžkolivěk nabita byla tato kola všady ostrými hřeby, z nichž brady břitké, jakožto u břitev Tatar, Saracénův, Litev. Mnoho tisíců tu stálo, jimžto všem hrozno se zdálo i břitko na to hleděti. Také chci vám pověděti, jak je byli chytře spřáhli, že když za provazce táhli, tehdy z těch čtyř kol dvě spolu běžela, řezouce k dolu, břitkým během v prudkém plase; a dvě druhá kola zase řezala, po lítém vzdoru, běžíc proti nim nahoru. To vše, což mezi ně vrhli, 105
Strana 106
to ti hřebové roztrhli na se do nejmenší skříty. Nebyl by člověk tak lítý, by to vida stál nepláče. Kdyby nejrychlejší ptáče mezi ta kola vlétalo, to by bylo z nich tak málo mohlo utéci s životem, jako mrt nemůže kotem míti probití u moři, by tou prudkostí v tom hoři na drobty se nezřezalo. Všechno pohanstvo dřezalo, nechtíc při tom strachu státi. Tu dali stráž zavolati. Tu přivedli tu žádoucí pannu, jak růži kvetoucí, k těm mukám přede vším sborem, chtíce, by tím hrozným morem její zdraví konec mělo, jakž tomu kázání chtělo nesmírného Maxentina. Tehdy svatá Kateřina, uzřevši tu hrůzu divnou, i muku tak přeprotivnou, která byla připravena odpůrci jejího jména, chtějícími ji tam uvrci: k tomu každý rozumu rci, měla-li se co leknouti? Ano, než by kdy řeknouti mohla která ústa slovo, 106
to ti hřebové roztrhli na se do nejmenší skříty. Nebyl by člověk tak lítý, by to vida stál nepláče. Kdyby nejrychlejší ptáče mezi ta kola vlétalo, to by bylo z nich tak málo mohlo utéci s životem, jako mrt nemůže kotem míti probití u moři, by tou prudkostí v tom hoři na drobty se nezřezalo. Všechno pohanstvo dřezalo, nechtíc při tom strachu státi. Tu dali stráž zavolati. Tu přivedli tu žádoucí pannu, jak růži kvetoucí, k těm mukám přede vším sborem, chtíce, by tím hrozným morem její zdraví konec mělo, jakž tomu kázání chtělo nesmírného Maxentina. Tehdy svatá Kateřina, uzřevši tu hrůzu divnou, i muku tak přeprotivnou, která byla připravena odpůrci jejího jména, chtějícími ji tam uvrci: k tomu každý rozumu rci, měla-li se co leknouti? Ano, než by kdy řeknouti mohla která ústa slovo, 106
Strana 107
už by kolo Maxencovo ji na kusy roztrhalo; poprosila, by počkalo to pohanstvo jenom čásek malý, až by její hlásek prosbu prostřel k Hospodinu. Takž pokorně v tu hodinu ta věrná dívka i čistá, doufající v Jezu Krista, poklekla na svých kolenou, srdcem i myslí zvolenou snažně vzdechši v časné době, svoje bílé ruce obě nad hlavici svou nadzvedši, v nebe očima pohlédši, vece: „Ó, milosrdoucí Jezu Kriste, všemohoucí! Ty, jenž lásky i své moci, svých darův i své pomoci těm všem, již toho žádají, že tvé pomoci hledají, věříc a v tě doufajíce, v tobě naději majíce, nikdy neodpovíš vlasem, ale vždy hotovým časem zjevuješ jim milost svoji: vezři dnes na truchlost moji, uslyš moji prosbu k sobě, volající v mé sirobě, zjev své sluze milost svoji, bych mučení na tom stroji byla tvou mocí zproštěna a té zlé smrti zbavena, 107
už by kolo Maxencovo ji na kusy roztrhalo; poprosila, by počkalo to pohanstvo jenom čásek malý, až by její hlásek prosbu prostřel k Hospodinu. Takž pokorně v tu hodinu ta věrná dívka i čistá, doufající v Jezu Krista, poklekla na svých kolenou, srdcem i myslí zvolenou snažně vzdechši v časné době, svoje bílé ruce obě nad hlavici svou nadzvedši, v nebe očima pohlédši, vece: „Ó, milosrdoucí Jezu Kriste, všemohoucí! Ty, jenž lásky i své moci, svých darův i své pomoci těm všem, již toho žádají, že tvé pomoci hledají, věříc a v tě doufajíce, v tobě naději majíce, nikdy neodpovíš vlasem, ale vždy hotovým časem zjevuješ jim milost svoji: vezři dnes na truchlost moji, uslyš moji prosbu k sobě, volající v mé sirobě, zjev své sluze milost svoji, bych mučení na tom stroji byla tvou mocí zproštěna a té zlé smrti zbavena, 107
Strana 108
pro niž ten stroj dali sdělati! Račiž anděla seslati, jenž by ta železa zkazil i tato kola rozrazil s jich příčinou se všelikou, abych já tvou moc velikou ohlásila i tvé panstvo, ať toto hloupé pohanstvo, vida tvou moc i tvé divy, nechajíc vší své protivy, odolá bludnému kmenu, a tvému svatému jménu svými hlasy volá pěčně, že jest požehnáno věčně! “ A jak tu řeč dokonala, vstáti ona netázala, a hned ručí oblak vzešel, v němžto anděl s nebe sešel, a ten střelil bez rozpaka z toho jistého oblaka mocně silným, mocným lomem, tak divokým prudkým hromem mezi ta kola v ty špice, takže ani z polovice pohromadě nezůstaly. Tak prudce se rozlétaly oblakovým udeřením, že tím prudkým uhozením od železa i od lesa třísky od těch kol v nebesa třeštily nahoru jdouce nad ty lidi, ježto ždouce 108
pro niž ten stroj dali sdělati! Račiž anděla seslati, jenž by ta železa zkazil i tato kola rozrazil s jich příčinou se všelikou, abych já tvou moc velikou ohlásila i tvé panstvo, ať toto hloupé pohanstvo, vida tvou moc i tvé divy, nechajíc vší své protivy, odolá bludnému kmenu, a tvému svatému jménu svými hlasy volá pěčně, že jest požehnáno věčně! “ A jak tu řeč dokonala, vstáti ona netázala, a hned ručí oblak vzešel, v němžto anděl s nebe sešel, a ten střelil bez rozpaka z toho jistého oblaka mocně silným, mocným lomem, tak divokým prudkým hromem mezi ta kola v ty špice, takže ani z polovice pohromadě nezůstaly. Tak prudce se rozlétaly oblakovým udeřením, že tím prudkým uhozením od železa i od lesa třísky od těch kol v nebesa třeštily nahoru jdouce nad ty lidi, ježto ždouce 108
Strana 109
její umučení, stáli. Tu pak na ně lítě praly, z oblaků jdouc opět zase. Toho dne ten div tu stal se, že ten hrom a síla jeho toho lidu pohanského čtyři tisíce v smrt zabil. Poté boží hněv oslabil, že k nim nepřipojil více. Jakož byl pomstil velice těch tří dítek, která lítí Chaldei chtěli spáliti, jejichž král Bohu byl protivný. Tu se také stal div divný: když je do peci vsadili, všechny díry zahradili a pec dobře připravili, čtyřmi dny ji rozpálili pravým sušením dle horkosti, tehdy jim Bůh z své milosti seslal od nebes anděla, jehož moc ihned z dospěla v té peci vrch prorazila a z ní plamen vyrazila čtyřicet loket vysoko, sžehla daleko široko ty všechny, kteříž tu byli. Takéžkoli v krátké chvíli pomstila i Kateřiny pro její pokorné činy nad nevěřícím pohanstvem. 109
její umučení, stáli. Tu pak na ně lítě praly, z oblaků jdouc opět zase. Toho dne ten div tu stal se, že ten hrom a síla jeho toho lidu pohanského čtyři tisíce v smrt zabil. Poté boží hněv oslabil, že k nim nepřipojil více. Jakož byl pomstil velice těch tří dítek, která lítí Chaldei chtěli spáliti, jejichž král Bohu byl protivný. Tu se také stal div divný: když je do peci vsadili, všechny díry zahradili a pec dobře připravili, čtyřmi dny ji rozpálili pravým sušením dle horkosti, tehdy jim Bůh z své milosti seslal od nebes anděla, jehož moc ihned z dospěla v té peci vrch prorazila a z ní plamen vyrazila čtyřicet loket vysoko, sžehla daleko široko ty všechny, kteříž tu byli. Takéžkoli v krátké chvíli pomstila i Kateřiny pro její pokorné činy nad nevěřícím pohanstvem. 109
Strana 110
Císařová se svým panstvem byla zůstala na hradě; S Porfyriem v tajné radě seděla a plakající, dávno velmi čakající boží pomsty divé rány. A když hrůza ty pohany pobila a smrtí stihla, tak se králová pryč zdvihla dolů udatně k císaři, řkouc mu: „O, lítý ohaři, ne můj muži, ale črte, převzteklý pekelný chrte, všech hněvů plamenná záři! I co chceš, hubená tváři, bojovati mnohou řečí proti Bohu v nebezpečí? Rozmysli se, ve víře chudý, zanech zlosti a své bludy, znamenej ale jedině, to po nynějším účině, jak jest mocný Bůh křesťanský, tak královský a tak panský, když pomoci ráčí komu: on jedinou ranou z hromu dnes tolik tisíců tvého “ lidu zabil z hněvu svého!" Když císař to slovo slyšel, velmi neochotně křičel, hněvně zedmuv se v hromadu, jektaje pro lítou vádu, roztínaje zuby slova 110
Císařová se svým panstvem byla zůstala na hradě; S Porfyriem v tajné radě seděla a plakající, dávno velmi čakající boží pomsty divé rány. A když hrůza ty pohany pobila a smrtí stihla, tak se králová pryč zdvihla dolů udatně k císaři, řkouc mu: „O, lítý ohaři, ne můj muži, ale črte, převzteklý pekelný chrte, všech hněvů plamenná záři! I co chceš, hubená tváři, bojovati mnohou řečí proti Bohu v nebezpečí? Rozmysli se, ve víře chudý, zanech zlosti a své bludy, znamenej ale jedině, to po nynějším účině, jak jest mocný Bůh křesťanský, tak královský a tak panský, když pomoci ráčí komu: on jedinou ranou z hromu dnes tolik tisíců tvého “ lidu zabil z hněvu svého!" Když císař to slovo slyšel, velmi neochotně křičel, hněvně zedmuv se v hromadu, jektaje pro lítou vádu, roztínaje zuby slova 110
Strana 111
a řka: „Ó, co ty, králová, mluvíš? Zanechej té řeči, dokud se nám to zavděčí a nesmutni našich pánů! Zda tě jest někdo z křesťanů chytrostěmi mistrovskými odvedl neb čáry svými obrátil snad na jiný stav? Ihned toho ty se ostav a ve své řeči mluv s mírou, neb se zaklínám svou vírou a dnes přísahám já na tom svému bohu, jménem Batom, i všem svým bohům velikým: nenavrátíš-li všelikým se smyslem ke svému stavu, že já tobě dnes tvou hlavu káži s tvého vazu stíti a tvé maso sřezouc vzíti i rozmetat, v tom mi věř, v ptactvo i rozličnou zvěř; ať tě tvá rychlost opraví.“ Králová vece: „Unaví- li mne tvá zlost, to nic není; neb má vůle i mé chtění jest, pro věčný Bůh zemříti. Císař kázal ihned vzíti ji a vyvésti před město svým sluhům, a ještě přes to kázal ten císař nezbožný, aby železnými rožni její prsy proděsili a za ty ji pověsili. 11I
a řka: „Ó, co ty, králová, mluvíš? Zanechej té řeči, dokud se nám to zavděčí a nesmutni našich pánů! Zda tě jest někdo z křesťanů chytrostěmi mistrovskými odvedl neb čáry svými obrátil snad na jiný stav? Ihned toho ty se ostav a ve své řeči mluv s mírou, neb se zaklínám svou vírou a dnes přísahám já na tom svému bohu, jménem Batom, i všem svým bohům velikým: nenavrátíš-li všelikým se smyslem ke svému stavu, že já tobě dnes tvou hlavu káži s tvého vazu stíti a tvé maso sřezouc vzíti i rozmetat, v tom mi věř, v ptactvo i rozličnou zvěř; ať tě tvá rychlost opraví.“ Králová vece: „Unaví- li mne tvá zlost, to nic není; neb má vůle i mé chtění jest, pro věčný Bůh zemříti. Císař kázal ihned vzíti ji a vyvésti před město svým sluhům, a ještě přes to kázal ten císař nezbožný, aby železnými rožni její prsy proděsili a za ty ji pověsili. 11I
Strana 112
A když ji sluzi z té ponuky vedli na tyto muky pro její čistou nevinu, tu na svatou Kateřinu králová vezřevši vece: „Již ke mně spěje má péče, Kateřino, panno milá! Popros za mne Hospodina, jehož dle svatého jména jsem já, císařova žena, tuto svádnou při podjala a to ve své srdce vzala, že chci mile i pokorně dnes přijmouti smrt úporně pro milost vrchního otce. Svatá Kateřina krotce vece: „Ó, králová slavná, Bohu libá, ovšem správná! Nerač nic stýskati sobě, neb to já zvěstuji tobě, žet dnes bude dáno proto za mučení panství toto, neminoucí kralování tu, kdež věčné radování jest při nesmrtném životě; a za smrtelného chotě neumírajícího krále získáš, Jezu Krista v chvále. O to se ti sluzi shlédli a tu královou vyvedli před město na tu popravu, podle svého zlého mravu obnaživše ji i svlékli 112
A když ji sluzi z té ponuky vedli na tyto muky pro její čistou nevinu, tu na svatou Kateřinu králová vezřevši vece: „Již ke mně spěje má péče, Kateřino, panno milá! Popros za mne Hospodina, jehož dle svatého jména jsem já, císařova žena, tuto svádnou při podjala a to ve své srdce vzala, že chci mile i pokorně dnes přijmouti smrt úporně pro milost vrchního otce. Svatá Kateřina krotce vece: „Ó, králová slavná, Bohu libá, ovšem správná! Nerač nic stýskati sobě, neb to já zvěstuji tobě, žet dnes bude dáno proto za mučení panství toto, neminoucí kralování tu, kdež věčné radování jest při nesmrtném životě; a za smrtelného chotě neumírajícího krále získáš, Jezu Krista v chvále. O to se ti sluzi shlédli a tu královou vyvedli před město na tu popravu, podle svého zlého mravu obnaživše ji i svlékli 112
Strana 113
a její prsy provlekli od kosti ostrými kostny, jakž byl kázal císař zlostný, a zvěsili na dva krsy. Tu pak ty králové prsy jakž nuzně z těla vytrhali, tak jí potom hlavu stali mečem, a její dušice pro muka této děvice i skrze ty šťastné muky k Bohu v nebeské proluky jako andělíček vešla. A jakž brzy noc nadešla, tak Porfyrius tou dobou některé křesťany s sebou vzav, odešel zcela tajně a složiv to tělo chvalně, přiklek, šlechetnými mastmi, ježto dalekými vlastmi byly darem mu poslány, jejího těla vše rány smazav, v zemi hrobu dobyl a v něm královou pohrobil. Pak neváhal zítra vstáti, když ten císař jal se ptáti, kdo to byl, jenž to osnoval, že tu královou pochoval. I počal páchati divy, nechtě hněvy, by kdo živý před ním zůstal pro ty skutky. A když Porfyr ty zármutky uzřel, že tak zuřil z toho, Legenda o sv. Kateřině 8 113
a její prsy provlekli od kosti ostrými kostny, jakž byl kázal císař zlostný, a zvěsili na dva krsy. Tu pak ty králové prsy jakž nuzně z těla vytrhali, tak jí potom hlavu stali mečem, a její dušice pro muka této děvice i skrze ty šťastné muky k Bohu v nebeské proluky jako andělíček vešla. A jakž brzy noc nadešla, tak Porfyrius tou dobou některé křesťany s sebou vzav, odešel zcela tajně a složiv to tělo chvalně, přiklek, šlechetnými mastmi, ježto dalekými vlastmi byly darem mu poslány, jejího těla vše rány smazav, v zemi hrobu dobyl a v něm královou pohrobil. Pak neváhal zítra vstáti, když ten císař jal se ptáti, kdo to byl, jenž to osnoval, že tu královou pochoval. I počal páchati divy, nechtě hněvy, by kdo živý před ním zůstal pro ty skutky. A když Porfyr ty zármutky uzřel, že tak zuřil z toho, Legenda o sv. Kateřině 8 113
Strana 114
a jiným lidem tak mnoho učinil neštěstí katně, ruče vstav kráčel udatně smyslem před obličej jeho, pro Bůh se odváživ všeho, mužným krokem před něj vkročí a vezřev mu mezi oči, vece: „O, zlý, ne zchlubený císaři, ale hubený člověče, všeho činu kterou těmto lidem vinu dáváš, že je mučíš hlavně? Zda se stalo v tom nesprávně, že jest boží mučednice, Ježíšova obětnice důstojná, v zemi schována? Která-li ti moudrost dána, že také bezpráví skládáš? Když srdcem tak pilně žádáš, chtě toho jistě zvěděti, tehdáž ti chci pověděti, nebuď tobě po tom touha: jať jsem, Jezu Kristův slouha, pochoval tuto královou, jež pro tvou ducholovou zlost s tohoto světa sešla, jejíž dušice jest vzešla před Bůh z mučení čistého, v něhož já, Boha jistého, věřím i jsem sobě vzvolil, bych proň také svou krev prolil. “ 114
a jiným lidem tak mnoho učinil neštěstí katně, ruče vstav kráčel udatně smyslem před obličej jeho, pro Bůh se odváživ všeho, mužným krokem před něj vkročí a vezřev mu mezi oči, vece: „O, zlý, ne zchlubený císaři, ale hubený člověče, všeho činu kterou těmto lidem vinu dáváš, že je mučíš hlavně? Zda se stalo v tom nesprávně, že jest boží mučednice, Ježíšova obětnice důstojná, v zemi schována? Která-li ti moudrost dána, že také bezpráví skládáš? Když srdcem tak pilně žádáš, chtě toho jistě zvěděti, tehdáž ti chci pověděti, nebuď tobě po tom touha: jať jsem, Jezu Kristův slouha, pochoval tuto královou, jež pro tvou ducholovou zlost s tohoto světa sešla, jejíž dušice jest vzešla před Bůh z mučení čistého, v něhož já, Boha jistého, věřím i jsem sobě vzvolil, bych proň také svou krev prolil. “ 114
Strana 115
Když císař slyšel ta slova, pozvedl se, potom znova sedl a opustil ruku, rozhlédnuv se po svém shluku, zvedna hlavu, vzhůru křičel, jako tur divoký řičel hněvně z divokého hlasu, až byli všichni v úžasu lidé, stojící zde v pýše a řka: „Ó, nesnadný hříše, že všech hubených hubenství, všech nešťastných nezboženství, všech smutných truchlost veliká, všech žalostných moc všeliká, v mém srdci se stavila! K čemu mne jest připravila tato mladičká děvečka, ženské přírody oblečka, jejíž srdce jest plnečko moudrosti, jakž nám to všecko, což se jest nejlépe psalo, mému císařství slušalo a mně bylo nejmilejší, to se skrze její řeči od nás nyní odchýlilo a naši věc tak zmýlilo, že nevím, co počít sobě.“ Sklesna svoje ruce obě, vstav odešel v místo tajné, ježto jiným bylo hájné: neb on tu sedával v radě s svými zemany v hromadě i kázal všem svým vítězům, 115
Když císař slyšel ta slova, pozvedl se, potom znova sedl a opustil ruku, rozhlédnuv se po svém shluku, zvedna hlavu, vzhůru křičel, jako tur divoký řičel hněvně z divokého hlasu, až byli všichni v úžasu lidé, stojící zde v pýše a řka: „Ó, nesnadný hříše, že všech hubených hubenství, všech nešťastných nezboženství, všech smutných truchlost veliká, všech žalostných moc všeliká, v mém srdci se stavila! K čemu mne jest připravila tato mladičká děvečka, ženské přírody oblečka, jejíž srdce jest plnečko moudrosti, jakž nám to všecko, což se jest nejlépe psalo, mému císařství slušalo a mně bylo nejmilejší, to se skrze její řeči od nás nyní odchýlilo a naši věc tak zmýlilo, že nevím, co počít sobě.“ Sklesna svoje ruce obě, vstav odešel v místo tajné, ježto jiným bylo hájné: neb on tu sedával v radě s svými zemany v hromadě i kázal všem svým vítězům, 115
Strana 116
pánům, knížatům, rytířům, s sebou na tu radu jíti a řka: „Již s tím nechci dlíti; prosím vás, raďte mi k tomu, jak mi učiniti tomu, by se Porfyrjus navrátil a svého bludu ukrátil, v němž jeho srdce oblito.“ Tu všichni rytíři tito řekli: „Zle, císaři, soudíš, ty velmi sám v víře bloudíš, svou věc nepodobně stavě; ale on jest tobě právě mluvil pravdu a byl v právu i jest již pravého stavu došel, vzdav se díla zlého; a my všichni podle něho chceme přerádi zůstati a dnes své životy dáti ve jmě Krista pro tu žádost, by nám dal nebeskou radost." Tehdy Maxencius řeč tuto slyšev od nich, teprv kruto sobě počínal; v ten čas tak neznámý přehrozný hlas pustil z hrdelného střeva, jako lev divoký řeva, mumlal jako medvěd, v sobě lítý, v žalostné době, nevěda, kam oči vznésti; i kázal před město vésti ten panský sbor nemalečký, Porfyra i tyto všecky 116
pánům, knížatům, rytířům, s sebou na tu radu jíti a řka: „Již s tím nechci dlíti; prosím vás, raďte mi k tomu, jak mi učiniti tomu, by se Porfyrjus navrátil a svého bludu ukrátil, v němž jeho srdce oblito.“ Tu všichni rytíři tito řekli: „Zle, císaři, soudíš, ty velmi sám v víře bloudíš, svou věc nepodobně stavě; ale on jest tobě právě mluvil pravdu a byl v právu i jest již pravého stavu došel, vzdav se díla zlého; a my všichni podle něho chceme přerádi zůstati a dnes své životy dáti ve jmě Krista pro tu žádost, by nám dal nebeskou radost." Tehdy Maxencius řeč tuto slyšev od nich, teprv kruto sobě počínal; v ten čas tak neznámý přehrozný hlas pustil z hrdelného střeva, jako lev divoký řeva, mumlal jako medvěd, v sobě lítý, v žalostné době, nevěda, kam oči vznésti; i kázal před město vésti ten panský sbor nemalečký, Porfyra i tyto všecky 116
Strana 117
rytíře věrné postavy, aby jim všem sťali hlavy, pak jich těla bez odvlaky vezmouc, metali u mlaky různo psům, aby je snědli. Tehdy katové, dřív než sedli, až své zbraně s sebou vzavše vedli Porfyra, pojavše se vším rytířstvem, ven z města, kam je vedla jejich cesta. Z nožnic své meče vyňali a všem hlavy zutínali a jich těla rozmetali, jakž byl císař kázal, v dáli. Takž ti jistí učenníci byli boží mučedníci, vzavše smrt pro Krista směle a jejich dušice cele přišly všechny bez pakosty před Bůh do věčné radosti. Císaře pojaly touhy. Ráno sesadil své slouhy, kde chtěl onen soud odbýti. Ještě právě nebyl sytý krve mučených z jich masa. Svou zlobivou vůli pasa, kázal svatou Kateřinu před se vésti v tu hodinu i vece k ní: „Nuže, krásná panno, moudrá i věhlasná, líčkem kvetoucí jak růže! Jinak již býti nemůže to všecko, co se jest stalo 117
rytíře věrné postavy, aby jim všem sťali hlavy, pak jich těla bez odvlaky vezmouc, metali u mlaky různo psům, aby je snědli. Tehdy katové, dřív než sedli, až své zbraně s sebou vzavše vedli Porfyra, pojavše se vším rytířstvem, ven z města, kam je vedla jejich cesta. Z nožnic své meče vyňali a všem hlavy zutínali a jich těla rozmetali, jakž byl císař kázal, v dáli. Takž ti jistí učenníci byli boží mučedníci, vzavše smrt pro Krista směle a jejich dušice cele přišly všechny bez pakosty před Bůh do věčné radosti. Císaře pojaly touhy. Ráno sesadil své slouhy, kde chtěl onen soud odbýti. Ještě právě nebyl sytý krve mučených z jich masa. Svou zlobivou vůli pasa, kázal svatou Kateřinu před se vésti v tu hodinu i vece k ní: „Nuže, krásná panno, moudrá i věhlasná, líčkem kvetoucí jak růže! Jinak již býti nemůže to všecko, co se jest stalo 117
Strana 118
škody, mnoho nebo málo, mně s právem od tebe čile až do té nynější chvíle, že zpustla mnohá dědina: jakákoli je tvá vina, však chci všecko odpustiti, chceš-li ještě opustiti svou chytrou řeč a pak v míru přistoupit na naši víru. Chci tě za svou nejmilejší pojmout i nejurozenější svého císařství psáti, když se to nemohlo státi, bys pojala mého syna; ale chci, to všecko mina, tě za císařovou míti, a což jenom budeš chtíti, i co tvá mysl namane, vše se po tvé vůli stane. Nechceš-li tak učiniti a chceš rokování míti, toho nedovolím tobě. Zvol z dvojího jedno sobě: aneb mne za hospodáře měj a na naše oltáře našim bohům svou oběť nes, neb to zvol, že tobě dnes stane se bídná odplata, že tvá hlava bude sťata od tvé šíje mečem v divě u rozhraní žádostivě na odiv a ku neklidu všemu pohanskému lidu." 118
škody, mnoho nebo málo, mně s právem od tebe čile až do té nynější chvíle, že zpustla mnohá dědina: jakákoli je tvá vina, však chci všecko odpustiti, chceš-li ještě opustiti svou chytrou řeč a pak v míru přistoupit na naši víru. Chci tě za svou nejmilejší pojmout i nejurozenější svého císařství psáti, když se to nemohlo státi, bys pojala mého syna; ale chci, to všecko mina, tě za císařovou míti, a což jenom budeš chtíti, i co tvá mysl namane, vše se po tvé vůli stane. Nechceš-li tak učiniti a chceš rokování míti, toho nedovolím tobě. Zvol z dvojího jedno sobě: aneb mne za hospodáře měj a na naše oltáře našim bohům svou oběť nes, neb to zvol, že tobě dnes stane se bídná odplata, že tvá hlava bude sťata od tvé šíje mečem v divě u rozhraní žádostivě na odiv a ku neklidu všemu pohanskému lidu." 118
Strana 119
Svatá Kateřina krotce, pomníc na vrchního otce, vece: „Není to bolestné ani hubené, ni lestné, ni co podobné k žalosti, že se mi z malé malosti dostane věc převeliká. Nerovná míra všeliká, kdo by byl moudrý, to hadě, že mi po slunce západě vzejde v své drahé blesknosti slunce nebeské světlosti a dá mi se věčně žíti! Není žalostné tam jíti, kde za smrt život věčný vrátí, smutek v odtuchu obrátí a toužebnost v utěšení, tam, kdež nedostatek není, místo pláče hlasy hladí a za tuto žalost dadí plnou radost, věčné bydlo? Ale když tobě ostydlo vše dobré a již nemohu tebe obrátiti k Bohu, ni k tvé vůli působiti, dále s tím nechci nic míti. Nechci s tebou rokovati ani o odklad žádati, vím, že sis zlobu usmyslil. Konej tak, jak sis vymyslil, jsem ti ke všemu hotová, což mi tvá zlost ducholová chce učinit, učiň tedy!“ 119
Svatá Kateřina krotce, pomníc na vrchního otce, vece: „Není to bolestné ani hubené, ni lestné, ni co podobné k žalosti, že se mi z malé malosti dostane věc převeliká. Nerovná míra všeliká, kdo by byl moudrý, to hadě, že mi po slunce západě vzejde v své drahé blesknosti slunce nebeské světlosti a dá mi se věčně žíti! Není žalostné tam jíti, kde za smrt život věčný vrátí, smutek v odtuchu obrátí a toužebnost v utěšení, tam, kdež nedostatek není, místo pláče hlasy hladí a za tuto žalost dadí plnou radost, věčné bydlo? Ale když tobě ostydlo vše dobré a již nemohu tebe obrátiti k Bohu, ni k tvé vůli působiti, dále s tím nechci nic míti. Nechci s tebou rokovati ani o odklad žádati, vím, že sis zlobu usmyslil. Konej tak, jak sis vymyslil, jsem ti ke všemu hotová, což mi tvá zlost ducholová chce učinit, učiň tedy!“ 119
Strana 120
Maxencius zlostí bledý zařval tak násilně z hlucha jako ze vzteklého ducha. Vztekle jazykem blábolal, hněvivým hlasem zavolal množství i kázal ji jíti a vyvedouc hlavu stíti. Když ji z města vyváděli, žalostně na ni hleděli lidé, co kráčeli za ní. Nejednu pohanskou paní bylo viděti slzící, na její postavu zřící a na tu rozkošnou krásu, želející toho času, že jest také dívce krásné, urozené i věhlasné tak nedůstojně zemříti. I dali své řeči zníti, hlučně k uchu jí hladíce, na to všichni jí radíce, by se vždy tomu oddala a tak hanebně nedala zahubiti své mladosti, aby po císařské radosti mocnou císařovou byla a té těžké smrti zbyla. Zatím došli oné pláně. Svatá Kateřina na ně ozřevši se i vece k nim: „O, nemoudří lidé, i čím se rmoutíte, hledíc na mne, 120
Maxencius zlostí bledý zařval tak násilně z hlucha jako ze vzteklého ducha. Vztekle jazykem blábolal, hněvivým hlasem zavolal množství i kázal ji jíti a vyvedouc hlavu stíti. Když ji z města vyváděli, žalostně na ni hleděli lidé, co kráčeli za ní. Nejednu pohanskou paní bylo viděti slzící, na její postavu zřící a na tu rozkošnou krásu, želející toho času, že jest také dívce krásné, urozené i věhlasné tak nedůstojně zemříti. I dali své řeči zníti, hlučně k uchu jí hladíce, na to všichni jí radíce, by se vždy tomu oddala a tak hanebně nedala zahubiti své mladosti, aby po císařské radosti mocnou císařovou byla a té těžké smrti zbyla. Zatím došli oné pláně. Svatá Kateřina na ně ozřevši se i vece k nim: „O, nemoudří lidé, i čím se rmoutíte, hledíc na mne, 120
Strana 121
sobě stýskajíce za mne? Muži i ženy, svého zanechte smutku prázdného a nic mi nevyčítejte, pro mou smrt nenaříkejte, neb z ní mám jen snadnou škodu. Ale má-li kdo úrodu dobrou neb milosrdenství které pro mé podobenství, želejíc mne i mé strastě, těch já brz všech prosím zvláště, aby smutku nechovali a mé cti se radovali všichni, již mne stojí vedle. A já vám povím: toho dle mé srdce se prosbou vznosí, neb viděly moje oči Jezu Krista laskavého, jenž je radost srdce mého, jehož moc všemu odolá, an mě mile k sobě volá. A ten jest mé moci čilost, ten jest má rozkošná milost, ten můj král i císař mocný, ten mé duši jest pomocný, ten můj milý choť věhlasný, ten můj drahý ženich krásný, k němuž má mysl je vzatá; nebo on plná odplata i mocná obrada svatých, v čisté víře s světa vzatých. 121
sobě stýskajíce za mne? Muži i ženy, svého zanechte smutku prázdného a nic mi nevyčítejte, pro mou smrt nenaříkejte, neb z ní mám jen snadnou škodu. Ale má-li kdo úrodu dobrou neb milosrdenství které pro mé podobenství, želejíc mne i mé strastě, těch já brz všech prosím zvláště, aby smutku nechovali a mé cti se radovali všichni, již mne stojí vedle. A já vám povím: toho dle mé srdce se prosbou vznosí, neb viděly moje oči Jezu Krista laskavého, jenž je radost srdce mého, jehož moc všemu odolá, an mě mile k sobě volá. A ten jest mé moci čilost, ten jest má rozkošná milost, ten můj král i císař mocný, ten mé duši jest pomocný, ten můj milý choť věhlasný, ten můj drahý ženich krásný, k němuž má mysl je vzatá; nebo on plná odplata i mocná obrada svatých, v čisté víře s světa vzatých. 121
Strana 122
To domluvivši, té chvíle stinače prosila mile, aby počkal malou chvíli, až by svou potřebnou píli i modlitbu k Bohu sděla, jak by mohla neb uměla. To jí dovolil mučitel, k smrti jí nebyl nutitel; ale přijav sobě meče, vece: „Nemějž žádné péče, panno krásná i důstojná!“ Tehdy ta chvalná i hojná bojovnice Jezusova, vzdechši z srdečného slova, k Bohu své touhy povznesši, na svá kolena poklekši, sepjala své ruce krásné, vznesši svoje oči jasné pohlédla na nebe jima řkouc: „Ó, Jezu Kriste! ty má radost jsi i ctná prospěcha, všech v tě věřících útěcha i všech svatých děvic chvála! S tebou vzata vèc nemalá. Můj ctný choti kratochvilný, všemohoucí choti silný, já děkuji tvé milosti, žes mě podle důstojnosti ráčil dáti k tovařiši mezi tvoji dívčí říši i připomenouti známě. O, laskavý, pohleď na mě a smiluj se dnes nade mnou, 122
To domluvivši, té chvíle stinače prosila mile, aby počkal malou chvíli, až by svou potřebnou píli i modlitbu k Bohu sděla, jak by mohla neb uměla. To jí dovolil mučitel, k smrti jí nebyl nutitel; ale přijav sobě meče, vece: „Nemějž žádné péče, panno krásná i důstojná!“ Tehdy ta chvalná i hojná bojovnice Jezusova, vzdechši z srdečného slova, k Bohu své touhy povznesši, na svá kolena poklekši, sepjala své ruce krásné, vznesši svoje oči jasné pohlédla na nebe jima řkouc: „Ó, Jezu Kriste! ty má radost jsi i ctná prospěcha, všech v tě věřících útěcha i všech svatých děvic chvála! S tebou vzata vèc nemalá. Můj ctný choti kratochvilný, všemohoucí choti silný, já děkuji tvé milosti, žes mě podle důstojnosti ráčil dáti k tovařiši mezi tvoji dívčí říši i připomenouti známě. O, laskavý, pohleď na mě a smiluj se dnes nade mnou, 122
Strana 123
učiň v tom milost svou se mnou, za níž k tobě oči vznosím! Milostivý Bože, prosím tebe, naplň mé žádání: kteří muži nebo paní ke cti i chvále tvému jménu — ježto křesťanského kmenu jsou a v bludu nechtí býti — kterou čest budou činiti, mě kdy v čem nazývajíce, mé muky vzpomínajíce, požádají tvé pomoci: v kterékolivěk nemoci budou aneb v kterých škodách, na suchu nebo na vodách, u soudu neb ve vězení nebo v nemocném soužení, v smutku, v násilné porobě, u přelsti nebo v chudobě, ke mně zavolá jich píle, rač jich, Hospodine, čile uslyšeti a jim dáti to vše, což budou žádati! Ještě tebe prosím z toho: kdež mé muky budou u koho psány v domě neb na listě, nebo které knihy jistě o nich budou učiněny, rač jim dáti jich odměny, Bože, aby se v tom domu z náhlé smrti i od hromu ni jedné škody nestalo, než se vždy vše dobré dálo 123
učiň v tom milost svou se mnou, za níž k tobě oči vznosím! Milostivý Bože, prosím tebe, naplň mé žádání: kteří muži nebo paní ke cti i chvále tvému jménu — ježto křesťanského kmenu jsou a v bludu nechtí býti — kterou čest budou činiti, mě kdy v čem nazývajíce, mé muky vzpomínajíce, požádají tvé pomoci: v kterékolivěk nemoci budou aneb v kterých škodách, na suchu nebo na vodách, u soudu neb ve vězení nebo v nemocném soužení, v smutku, v násilné porobě, u přelsti nebo v chudobě, ke mně zavolá jich píle, rač jich, Hospodine, čile uslyšeti a jim dáti to vše, což budou žádati! Ještě tebe prosím z toho: kdež mé muky budou u koho psány v domě neb na listě, nebo které knihy jistě o nich budou učiněny, rač jim dáti jich odměny, Bože, aby se v tom domu z náhlé smrti i od hromu ni jedné škody nestalo, než se vždy vše dobré dálo 123
Strana 124
a nic zlého neškodilo ani se v čem nezrodilo dítě něčím zpotvořené, ale v dobrotě szořené jsouc, vzrostlo v člověka sličného, jenž by podle činu ctného byl ve všecko dobré zbožen. A pakli kdo bude složen smrtí, že na onen svět musí a mé pomoci poprosí, jsa pravé víry v svém sluše, dej mi, Bože, by ta duše dáblu nebyla poddána, ale při tobě schována! Hospodine, již svou prosbu vzdavši a svou válku dokonavši, slzou oči vzmrákající klečím, pro tě čekající smrti od meče břitkého, jímžto z úmyslu stydkého tento masař jedva vládne, jenž dnes na mou šíji padne, neb od něho mám umříti. Milý Bože, rač přijíti dušičkou mou milostivě a dovésti radostivě skrze ruce tvých andělů a tvých svatých archandělů v pokoji k témuž sedění, kde všech svatých potěšení jest i radování věčné! A jakž ona této pěčné prosbě učinila skonání, 124
a nic zlého neškodilo ani se v čem nezrodilo dítě něčím zpotvořené, ale v dobrotě szořené jsouc, vzrostlo v člověka sličného, jenž by podle činu ctného byl ve všecko dobré zbožen. A pakli kdo bude složen smrtí, že na onen svět musí a mé pomoci poprosí, jsa pravé víry v svém sluše, dej mi, Bože, by ta duše dáblu nebyla poddána, ale při tobě schována! Hospodine, již svou prosbu vzdavši a svou válku dokonavši, slzou oči vzmrákající klečím, pro tě čekající smrti od meče břitkého, jímžto z úmyslu stydkého tento masař jedva vládne, jenž dnes na mou šíji padne, neb od něho mám umříti. Milý Bože, rač přijíti dušičkou mou milostivě a dovésti radostivě skrze ruce tvých andělů a tvých svatých archandělů v pokoji k témuž sedění, kde všech svatých potěšení jest i radování věčné! A jakž ona této pěčné prosbě učinila skonání, 124
Strana 125
tak ihned bez pomeškání nad ni hlas od nebe sešel, kterýž přerozkošně vešel v její sluch i v její uši a jí takto řka odtuší: „Dávnos ždála, má věhlasná! Pojď sem ke mně, v ctnosti krásná, má milá choti žádoucí, v tuto rozkoš! Tobě ždoucí jsou při mně bydla szořená, rajská vrata otvořená! Tebe příbytek v ústavném pokoji i blahoslavném nedočkavě očekává, má jediná choti pravá! Do něho vstoupíš v brzkosti, dojdeš nebeské radosti, nic sobě neteskníc, žádná. Co jsi žádala, má ladná, to jsi všecko obdržala; všem, od nichž se tobě chvála bude díti, z učinění vzpomenouc svého mučení, slibuji hotově moci " ze vší jich nouze pomoci. A když ten hlas jí takto děl, tato slova dopověděl, ihned ta dèvice svatá, pohlédši klečíc na kata, svých skvoucích vlasů dosáhši, svou běloucí šíji vztáhši vece: „Ova, tot odolá 125
tak ihned bez pomeškání nad ni hlas od nebe sešel, kterýž přerozkošně vešel v její sluch i v její uši a jí takto řka odtuší: „Dávnos ždála, má věhlasná! Pojď sem ke mně, v ctnosti krásná, má milá choti žádoucí, v tuto rozkoš! Tobě ždoucí jsou při mně bydla szořená, rajská vrata otvořená! Tebe příbytek v ústavném pokoji i blahoslavném nedočkavě očekává, má jediná choti pravá! Do něho vstoupíš v brzkosti, dojdeš nebeské radosti, nic sobě neteskníc, žádná. Co jsi žádala, má ladná, to jsi všecko obdržala; všem, od nichž se tobě chvála bude díti, z učinění vzpomenouc svého mučení, slibuji hotově moci " ze vší jich nouze pomoci. A když ten hlas jí takto děl, tato slova dopověděl, ihned ta dèvice svatá, pohlédši klečíc na kata, svých skvoucích vlasů dosáhši, svou běloucí šíji vztáhši vece: „Ova, tot odolá 125
Strana 126
má pře! Již mě k sobě volá můj král, jenž plení vše krále, a ty neleň ten čin dále konati, v nějž ses uvázal, jak ti to tvůj císař kázal! Tehdy on svůj meč vytáhna, nad hlavu jím prudce sáhna i sťal její hlavu čistou. Kdež se tou novinou jistou daly dva divy viděti a ty v důstojné paměti sluší míti vždy v zápětí: že z té hlavy po tom stětí i z její šíje miloucí místo krve mléko běloucí štědře stékalo potokem na zemi před mnohým okem. A to Bůh učinil proto, že drahoucí mléko toto znamenávalo jistotu, její velkou čistotu i její panenství čisté. Druhý div se stal zajisté, že andělé přiletěli a to vzácné tělo vzeli a odnesli v důstojnosti v povětrné vysokosti na tu horu, na Sinaj, zpívajíce: „Adonaj, svatý!“ Tuž ji pochovali a její duši poslali do nebes ve věčnou čest. 126
má pře! Již mě k sobě volá můj král, jenž plení vše krále, a ty neleň ten čin dále konati, v nějž ses uvázal, jak ti to tvůj císař kázal! Tehdy on svůj meč vytáhna, nad hlavu jím prudce sáhna i sťal její hlavu čistou. Kdež se tou novinou jistou daly dva divy viděti a ty v důstojné paměti sluší míti vždy v zápětí: že z té hlavy po tom stětí i z její šíje miloucí místo krve mléko běloucí štědře stékalo potokem na zemi před mnohým okem. A to Bůh učinil proto, že drahoucí mléko toto znamenávalo jistotu, její velkou čistotu i její panenství čisté. Druhý div se stal zajisté, že andělé přiletěli a to vzácné tělo vzeli a odnesli v důstojnosti v povětrné vysokosti na tu horu, na Sinaj, zpívajíce: „Adonaj, svatý!“ Tuž ji pochovali a její duši poslali do nebes ve věčnou čest. 126
Strana 127
A ta hora vzdálena jest odtud, kde ta panna svatá, Kateřina, byla sťatá, dvacet dní neb málem dále, na níž pochována v chvále byla od andělských rukou. V tom místě Boží ponukou v jejím hrobě nemálo divných divů se už stalo i dnešní den vždy se dějí; neb kdož, maje v ní naději, putují k její milosti, ti všech nemocí i truchlostí na onom světě se zbaví. Ještě povím příběh pravý, jak tu Bůh jest všemohoucí zjevil jeden div divoucí: z jejího svatého hrobu plyne olej v každou dobu bez ustání vždy ústavně; a ještě kamkoli slavně z jejího těla svaté kosti budou přeneseny v ctnosti, ne omylně, ale cele, z těch se v zřejmosti dospělé i dnes potí olej svatý, od něhožto mnohý jatý člověk bolestnou chromotou na údech boží dobrotou zdráv i vesel se pokáže, když se olejem pomaže. 127
A ta hora vzdálena jest odtud, kde ta panna svatá, Kateřina, byla sťatá, dvacet dní neb málem dále, na níž pochována v chvále byla od andělských rukou. V tom místě Boží ponukou v jejím hrobě nemálo divných divů se už stalo i dnešní den vždy se dějí; neb kdož, maje v ní naději, putují k její milosti, ti všech nemocí i truchlostí na onom světě se zbaví. Ještě povím příběh pravý, jak tu Bůh jest všemohoucí zjevil jeden div divoucí: z jejího svatého hrobu plyne olej v každou dobu bez ustání vždy ústavně; a ještě kamkoli slavně z jejího těla svaté kosti budou přeneseny v ctnosti, ne omylně, ale cele, z těch se v zřejmosti dospělé i dnes potí olej svatý, od něhožto mnohý jatý člověk bolestnou chromotou na údech boží dobrotou zdráv i vesel se pokáže, když se olejem pomaže. 127
Strana 128
Tak jest svatá Kateřina, předrahá dci mateřina, bojovavši i skončala a svou smrt pomníti dala i nejposlední čásek ten, dvacátý a pátý den prosince toho měsíce. A ještě řku pravdu více, že nechybila za vlásek v tom: téhož dne i v týž čásek vzdala duši Hospodinu, v pátek a v šestou hodinu, jako Kristus, náš spasitel, našich duší uzdravitel, zemřel pro naše spasení. Jemu nikdo roven není, buď mu v cti sláva nemalá a na věky věků chvála! Amen. POMNI EXPLICIT VITA S. KATHERINAE 128
Tak jest svatá Kateřina, předrahá dci mateřina, bojovavši i skončala a svou smrt pomníti dala i nejposlední čásek ten, dvacátý a pátý den prosince toho měsíce. A ještě řku pravdu více, že nechybila za vlásek v tom: téhož dne i v týž čásek vzdala duši Hospodinu, v pátek a v šestou hodinu, jako Kristus, náš spasitel, našich duší uzdravitel, zemřel pro naše spasení. Jemu nikdo roven není, buď mu v cti sláva nemalá a na věky věků chvála! Amen. POMNI EXPLICIT VITA S. KATHERINAE 128
Strana 129
POZNÁMKY Není jednoty v názoru na to, zda se mají staročeské texty překládat do nové češtiny, nebo nikoli. Sám nejsem přítelem takových překladů z češtiny do češtiny, ale vím také, že hora musí k Mohamedovi, nejde-li Mohamed k hoře. Proto jsem rád přijal pozvání Arna Nováka, abych vydal v novočeském jazykovém rouše legendu o sv. Kateřině, neboť Spinovo kritické vydání nepřichází pro čtenáře nefilologa v úvahu vůbec a zároveň jsem věděl, že by bylo zbytečné pořizovati vydání, které by se pokoušelo spojit účel popularisační s vědeckým, neboť současně pracoval na staročeském vydání téže památky prof. Vili- kovský. Rukopis legendy má zajímavou historii. Patřil původně do knihovny Petra Voka z Rožmberka, po vymření rodu dostal se do sbírek císaře Rudolfa a odtud jej odvezl generál Königsmark do Stockholmu, kde byl chován s velikou úctou. Tam jej objevil r. 1850 Jos. Pečírka. Na podnět moravského archiváře Bédi Dudíka vymohla císařská ví- deňská kancelář r. 1878 vrácení rukopisu a ten je dnes chován v zem- ském archivu v Brně. Má 129 stran malé osmerky a vedle legendy obsahuje ještě čtyři staročeské prosaické texty. Napsán byl na roz- hraní 14. a 15. století; je to opis a je v něm dosti chyb. Legenda sama byla napsána o několik desítiletí dříve, v polovicí století (Havlík, LF 14, 1887, 246). Látka svatokateřinská byla na naší půdě zpraco- vána vícekráte, vedle obou básnických legend též prosaicky v Pas- sionále a později v cestopise Krištofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1608; legendu vkládá do vypravování, jak se dostal na cestě k hoře Sinaj) a konečně v lidové písni, kterou vydal F. Bartoš 1871 (Časopis matice moravské III, str. 56 nn.) a která vznikla někdy v 18. stol. Legenda o sv. Kateřině 9 129
POZNÁMKY Není jednoty v názoru na to, zda se mají staročeské texty překládat do nové češtiny, nebo nikoli. Sám nejsem přítelem takových překladů z češtiny do češtiny, ale vím také, že hora musí k Mohamedovi, nejde-li Mohamed k hoře. Proto jsem rád přijal pozvání Arna Nováka, abych vydal v novočeském jazykovém rouše legendu o sv. Kateřině, neboť Spinovo kritické vydání nepřichází pro čtenáře nefilologa v úvahu vůbec a zároveň jsem věděl, že by bylo zbytečné pořizovati vydání, které by se pokoušelo spojit účel popularisační s vědeckým, neboť současně pracoval na staročeském vydání téže památky prof. Vili- kovský. Rukopis legendy má zajímavou historii. Patřil původně do knihovny Petra Voka z Rožmberka, po vymření rodu dostal se do sbírek císaře Rudolfa a odtud jej odvezl generál Königsmark do Stockholmu, kde byl chován s velikou úctou. Tam jej objevil r. 1850 Jos. Pečírka. Na podnět moravského archiváře Bédi Dudíka vymohla císařská ví- deňská kancelář r. 1878 vrácení rukopisu a ten je dnes chován v zem- ském archivu v Brně. Má 129 stran malé osmerky a vedle legendy obsahuje ještě čtyři staročeské prosaické texty. Napsán byl na roz- hraní 14. a 15. století; je to opis a je v něm dosti chyb. Legenda sama byla napsána o několik desítiletí dříve, v polovicí století (Havlík, LF 14, 1887, 246). Látka svatokateřinská byla na naší půdě zpraco- vána vícekráte, vedle obou básnických legend též prosaicky v Pas- sionále a později v cestopise Krištofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1608; legendu vkládá do vypravování, jak se dostal na cestě k hoře Sinaj) a konečně v lidové písni, kterou vydal F. Bartoš 1871 (Časopis matice moravské III, str. 56 nn.) a která vznikla někdy v 18. stol. Legenda o sv. Kateřině 9 129
Strana 130
Lidové písně o sv. Kateřině známe i u jiných Slovanů (Poláci, Jiho- slované). Při citování v Poznámkách uvádím stránku a verš našeho vydání a v závorce pak verš od počátku skladby, aby bylo možné srovnání s vydáním kritickým. (Str. 19) v. 1-2 v orig. jsou rýmy v Hřiešě: bieše (= byl); o významu výrazu v Hřiešě = in Graecia srov. Gebauer, Listy filologické (LF) 9, 1882, str. 238 — v. 4-5 v orig. ten vládnieše všěmi králi, což jich bylo bliz i vzdáli; o významu výrazu bliz = blízko srov. LF 9, 228 — v. 6 jmě = jméno — v. 11 jako hory vozil = těžko snášel — v. 18 v orig. skrovně; čtení rovně navrhuje Gebauer, LF 9, 289 — v. 21 seděti = sídliti; (str. 20) v. 1-5 (25 nn.) etymologie, oblíbená ve středověku (srov. také str. 83 (v. 2065 n.); jméno Kostus odvozuje se od města Ni-kos-ie — v. 1 (25) obaké = zajisté — v. 9— 12 (33 nn.) v orig. jsou rýmy (nad) krále: (panováše) v chvále, v zboží: s ráží — v. 15 až 16 (39n.) orig. rým je v přietě: (ve všem) světě (přieta = hádka) — v. 17 (41) spoře = hojně — v. 31-32 (55 n.) v orig. jsou rýmy (soci) biechu : závidiechu; (str. 21) v. 2 (59) v orig. a řkúc tako — v. 8-9 (65 n.) v orig. je rým, hraničící se slovní hříčkou: (rač nám neměti) za chlúbu: (smluvil sě na tvú) záhubu — v. 20 (77) seděti = sídliti, sednouti = usídliti se) — v. 26-27 (83n.) v orig. rým (jakž sám) chtieše (= chtěl): (císař nedověřieše (nedůvěřoval, nevěřil) — v. 30 lít = lítý; (str. 22) v. 1 (89) v městi = ve městě, jeden z dialektických rýmů, ja- kých je v legendě více (v časi, v lesi atd.) a které se zdají lokaliso- vat původ její na Moravu (srov. V. Flajšhans ČČM 1896, 199, Spina v cit. krit. vydání str. XXVII a Smetánka LF 1913, 464) — v. 5 (93) z čina = jak se patřilo — v. 6 (94) dci = dcera — v. 10 (98) divoký = podivuhodný — v. 14 (102) bylé a nebylé číslo = fysické a metafysické — v. 25-26 (113 n.) orig. rým je snide (= zemřel): (královstvo) přijide (= přišlo) — v. 27-28 (115 n.) orig. rým je v porucě (= v moci): žádúcie (= žádoucí); (str. 23) v. 2 (122) vdovně = jako vdova — v. 5 (125) v rukopise je czernej; přijímám čtení Gebauerovo (LF 9, 291), podobně ve v. 10 130
Lidové písně o sv. Kateřině známe i u jiných Slovanů (Poláci, Jiho- slované). Při citování v Poznámkách uvádím stránku a verš našeho vydání a v závorce pak verš od počátku skladby, aby bylo možné srovnání s vydáním kritickým. (Str. 19) v. 1-2 v orig. jsou rýmy v Hřiešě: bieše (= byl); o významu výrazu v Hřiešě = in Graecia srov. Gebauer, Listy filologické (LF) 9, 1882, str. 238 — v. 4-5 v orig. ten vládnieše všěmi králi, což jich bylo bliz i vzdáli; o významu výrazu bliz = blízko srov. LF 9, 228 — v. 6 jmě = jméno — v. 11 jako hory vozil = těžko snášel — v. 18 v orig. skrovně; čtení rovně navrhuje Gebauer, LF 9, 289 — v. 21 seděti = sídliti; (str. 20) v. 1-5 (25 nn.) etymologie, oblíbená ve středověku (srov. také str. 83 (v. 2065 n.); jméno Kostus odvozuje se od města Ni-kos-ie — v. 1 (25) obaké = zajisté — v. 9— 12 (33 nn.) v orig. jsou rýmy (nad) krále: (panováše) v chvále, v zboží: s ráží — v. 15 až 16 (39n.) orig. rým je v přietě: (ve všem) světě (přieta = hádka) — v. 17 (41) spoře = hojně — v. 31-32 (55 n.) v orig. jsou rýmy (soci) biechu : závidiechu; (str. 21) v. 2 (59) v orig. a řkúc tako — v. 8-9 (65 n.) v orig. je rým, hraničící se slovní hříčkou: (rač nám neměti) za chlúbu: (smluvil sě na tvú) záhubu — v. 20 (77) seděti = sídliti, sednouti = usídliti se) — v. 26-27 (83n.) v orig. rým (jakž sám) chtieše (= chtěl): (císař nedověřieše (nedůvěřoval, nevěřil) — v. 30 lít = lítý; (str. 22) v. 1 (89) v městi = ve městě, jeden z dialektických rýmů, ja- kých je v legendě více (v časi, v lesi atd.) a které se zdají lokaliso- vat původ její na Moravu (srov. V. Flajšhans ČČM 1896, 199, Spina v cit. krit. vydání str. XXVII a Smetánka LF 1913, 464) — v. 5 (93) z čina = jak se patřilo — v. 6 (94) dci = dcera — v. 10 (98) divoký = podivuhodný — v. 14 (102) bylé a nebylé číslo = fysické a metafysické — v. 25-26 (113 n.) orig. rým je snide (= zemřel): (královstvo) přijide (= přišlo) — v. 27-28 (115 n.) orig. rým je v porucě (= v moci): žádúcie (= žádoucí); (str. 23) v. 2 (122) vdovně = jako vdova — v. 5 (125) v rukopise je czernej; přijímám čtení Gebauerovo (LF 9, 291), podobně ve v. 10 130
Strana 131
(wuotie = zoče) — v. 23 (143) dle moudrosti = pro moudrost, k vůli moudrosti; (str. 24) v. 4-5 (156-157) a v. 20 (172) - eufonicky je využito hlásky k: který, král, krásnú - tak veliké — v. 28-29 (180 n.) má rým veselé (= veselí) : (nepomeškavše) déle; (str. 25) v. 1 (186) v ohlady = na námluvy — v. 12 (190) obak — srov. str. 20, v. 1 (25) — v. 20 (204) králová = královna, králova choť; královna = králova dcera, princezna; proto se mluví o sv. Kateřině jako o královně — v. 23 (207) a praviece: v stč. připojoval se pře- chodník velmi často spojkou (která v novém jazyku ovšem není); (str. 26) v. 3-4 (219 n.) orig. rým je (dci = dcera) stáše (= stála): kráše (= krásněji) — v. 7-8 (223-224) orig. rým (stáše = stála) v slušě (= v slušnosti) : v rášě — v. 9 (225) měna = vzácná látka — v. 14 (230) vzíti roky = rokovati, raditi se — v. 21-22 (237 n.) orig. rým nelá (= nelála): (byla) veselá — v. 25-26 (241 n.) orig. rým nevědieše (= nevěděla): spieše (= spíše, dříve) — v. 32 (248) žádný = žádaný, vzácný; (str. 27) v. 7-8 (255 n.) orig. rým okaza: otáza (chlouba : optala se) — v. 9 (217) královna = králova dcera, princezna (srov. str. 25, v. 20) — v. 15—16 (263 n.) orig. rým utieže: mútieše (= zavřela se: rmoutila) — v. 17 (265) nápadně zde vystupuje hláska s: sedši k sobě sama — v. 21—22 (269 n.) v orig. rým (při) žiedě: (v ženském) pořiedě (přání - v žen. pořádku, pokolení) — v. 26 (274) v zboží rozplozená = majetná, majetkem obdařená — v. 31 až 32 (279-280) v orig. rým otjéti: přieti (= brániti: přáti); (str. 28) v. 5 (285) z dospěla = pořádně, důkladně — v. 7-16 (287 až 290) typická dlouhá tiráda, nápadná paralelismem veršů a hroma- děním protikladů; zajímavé je i ukončení přímé řeči (v. 22 130231) vzácným rýmem, přesahujícím hranici slova: krá-sě: nerovná sě — v. 11 (291) tvárný — „pěkný“, zde snad „povolný“ (jako proti- klad k „mrzutý“) — v. 12 (292) dárný = štědrý — v. 15 (295) pravý = rovný, přímý — v. 26 (306) jide = šla — v. 30 (310) beze špíle (z němec.) = bez žertu; (str. 29) v. 1 (313) nechtíci (nechtieci) = protože nechci... — v. 9 (321) v rukopise je vzawſi — v. 13-14 (325 n.) v orig. je rým (nalézti) mužě: slúžie (= slouží) — v. 19-20 (332 n.) v orig. je 131
(wuotie = zoče) — v. 23 (143) dle moudrosti = pro moudrost, k vůli moudrosti; (str. 24) v. 4-5 (156-157) a v. 20 (172) - eufonicky je využito hlásky k: který, král, krásnú - tak veliké — v. 28-29 (180 n.) má rým veselé (= veselí) : (nepomeškavše) déle; (str. 25) v. 1 (186) v ohlady = na námluvy — v. 12 (190) obak — srov. str. 20, v. 1 (25) — v. 20 (204) králová = královna, králova choť; královna = králova dcera, princezna; proto se mluví o sv. Kateřině jako o královně — v. 23 (207) a praviece: v stč. připojoval se pře- chodník velmi často spojkou (která v novém jazyku ovšem není); (str. 26) v. 3-4 (219 n.) orig. rým je (dci = dcera) stáše (= stála): kráše (= krásněji) — v. 7-8 (223-224) orig. rým (stáše = stála) v slušě (= v slušnosti) : v rášě — v. 9 (225) měna = vzácná látka — v. 14 (230) vzíti roky = rokovati, raditi se — v. 21-22 (237 n.) orig. rým nelá (= nelála): (byla) veselá — v. 25-26 (241 n.) orig. rým nevědieše (= nevěděla): spieše (= spíše, dříve) — v. 32 (248) žádný = žádaný, vzácný; (str. 27) v. 7-8 (255 n.) orig. rým okaza: otáza (chlouba : optala se) — v. 9 (217) královna = králova dcera, princezna (srov. str. 25, v. 20) — v. 15—16 (263 n.) orig. rým utieže: mútieše (= zavřela se: rmoutila) — v. 17 (265) nápadně zde vystupuje hláska s: sedši k sobě sama — v. 21—22 (269 n.) v orig. rým (při) žiedě: (v ženském) pořiedě (přání - v žen. pořádku, pokolení) — v. 26 (274) v zboží rozplozená = majetná, majetkem obdařená — v. 31 až 32 (279-280) v orig. rým otjéti: přieti (= brániti: přáti); (str. 28) v. 5 (285) z dospěla = pořádně, důkladně — v. 7-16 (287 až 290) typická dlouhá tiráda, nápadná paralelismem veršů a hroma- děním protikladů; zajímavé je i ukončení přímé řeči (v. 22 130231) vzácným rýmem, přesahujícím hranici slova: krá-sě: nerovná sě — v. 11 (291) tvárný — „pěkný“, zde snad „povolný“ (jako proti- klad k „mrzutý“) — v. 12 (292) dárný = štědrý — v. 15 (295) pravý = rovný, přímý — v. 26 (306) jide = šla — v. 30 (310) beze špíle (z němec.) = bez žertu; (str. 29) v. 1 (313) nechtíci (nechtieci) = protože nechci... — v. 9 (321) v rukopise je vzawſi — v. 13-14 (325 n.) v orig. je rým (nalézti) mužě: slúžie (= slouží) — v. 19-20 (332 n.) v orig. je 131
Strana 132
rým s tobú — sirobu (jsme nesly) — v. 21 (334) ždouce = žádajíce, přejíce si — v. 31—32 (343 n.) k eufonii je využito hlásky m a h: darmo, matko, mluvíš, hněvem, hruvíš — v. 33 (344) v orig. zní takéť tebe řěči dojdu (eufon. využití dentál d a t); (str. 30) v. 1 (345) má rým (za žádného muže) nepójdu — v. 12-13 (357 n.) má v orig. rým (nikdo nebuď) o tom točě: počě (= ať se o to nikdo nestará : počala); (str. 31) v. 1-2 (379 n.) v orig. rým pro útěchu: otpověděchu (= odpově- děli) — v. 18 (396) v orig. vznieti (aorist = vznítila) — v. 19-20 (397 n.) v orig. je rým vstanu: vzpomanu (= vzpomněla si); (str. 32) v. 1-4 (411-414) v orig. jsou rýmy sedieše: vedieše: (myslí) upřiemů: k němu — v. 9-10 (419 n.) orig. rým tanu: vzpomanu (tanulo jí na mysli = vzpomněla si) — v. 19 (429) skola = skuli- na, vchod — v. 20 (430) orig. zavola (aorist); v orig. je pro- instrumentaci verše zajímavá shoda koncovek králová - zavola; ná- padná je též eufonie ve v. 23-24 (433 n.), které v originále znějí i vynide protiv nie ven.I Králová mu řěči z kořen (hlásky n, k, ř) — V. 25-26 (435 n.) v orig. je rým (ve všem) řiedě: povědě (v po- řádku: pověděla); (str. 33) v 1 (444) orig. pravdu pravú — v. 2 (445) umě = uměl (aorist); zajímavý je homonymní rým umě - rozumě — v. 18-19 (461 n.) v orig. je na světě: v přietě (= v hádce) — v. 25 (468) dávaji = dávám — v. 26-29 (469-472) zajímavá instrumentace: aby tu mysl přěd sě měla (m-sl-s-m-l-), neb to tak vysoce vzela (v-v), po tom nelap túži (p-t-p-t) jakémuž chceš, panno, muži (-muž -- muž-), srov. též v. 32 (475): tajemstvím tvej milosti (t-m-t-m-t-m-t-); (str. 34) v. 21-22 (497 n.) v orig. je rým na věky: na přieky (= na pře- kážky, na vzdor) — v. 23-24 (499-500) v orig. je rým (žádost) stele: veselé (= veselí) — v. 25-26 (501 n.) v orig. je rým bez túhy: (má) sluhy; (str. 35) v. 2-3 (511 n.) v orig. je rým neslýchaně: bez skonánie — v. 8 (517) v orig. i žádúcí — v. 27 (535) nezivný = nejasný — v. 30-31 (539 n.) v orig. je rým (od žádného mistra) vóle - ve škole — v. 32 (541) o participiu čtouce srov. Gebauer, LF 9, 296; (str. 36) v. 3 (544) tále = vypravování — v. 4-5 (545-546) v orig. je rým pravieše: trápieše = (poustevník) pravil: trápila (ji mysl) — 132
rým s tobú — sirobu (jsme nesly) — v. 21 (334) ždouce = žádajíce, přejíce si — v. 31—32 (343 n.) k eufonii je využito hlásky m a h: darmo, matko, mluvíš, hněvem, hruvíš — v. 33 (344) v orig. zní takéť tebe řěči dojdu (eufon. využití dentál d a t); (str. 30) v. 1 (345) má rým (za žádného muže) nepójdu — v. 12-13 (357 n.) má v orig. rým (nikdo nebuď) o tom točě: počě (= ať se o to nikdo nestará : počala); (str. 31) v. 1-2 (379 n.) v orig. rým pro útěchu: otpověděchu (= odpově- děli) — v. 18 (396) v orig. vznieti (aorist = vznítila) — v. 19-20 (397 n.) v orig. je rým vstanu: vzpomanu (= vzpomněla si); (str. 32) v. 1-4 (411-414) v orig. jsou rýmy sedieše: vedieše: (myslí) upřiemů: k němu — v. 9-10 (419 n.) orig. rým tanu: vzpomanu (tanulo jí na mysli = vzpomněla si) — v. 19 (429) skola = skuli- na, vchod — v. 20 (430) orig. zavola (aorist); v orig. je pro- instrumentaci verše zajímavá shoda koncovek králová - zavola; ná- padná je též eufonie ve v. 23-24 (433 n.), které v originále znějí i vynide protiv nie ven.I Králová mu řěči z kořen (hlásky n, k, ř) — V. 25-26 (435 n.) v orig. je rým (ve všem) řiedě: povědě (v po- řádku: pověděla); (str. 33) v 1 (444) orig. pravdu pravú — v. 2 (445) umě = uměl (aorist); zajímavý je homonymní rým umě - rozumě — v. 18-19 (461 n.) v orig. je na světě: v přietě (= v hádce) — v. 25 (468) dávaji = dávám — v. 26-29 (469-472) zajímavá instrumentace: aby tu mysl přěd sě měla (m-sl-s-m-l-), neb to tak vysoce vzela (v-v), po tom nelap túži (p-t-p-t) jakémuž chceš, panno, muži (-muž -- muž-), srov. též v. 32 (475): tajemstvím tvej milosti (t-m-t-m-t-m-t-); (str. 34) v. 21-22 (497 n.) v orig. je rým na věky: na přieky (= na pře- kážky, na vzdor) — v. 23-24 (499-500) v orig. je rým (žádost) stele: veselé (= veselí) — v. 25-26 (501 n.) v orig. je rým bez túhy: (má) sluhy; (str. 35) v. 2-3 (511 n.) v orig. je rým neslýchaně: bez skonánie — v. 8 (517) v orig. i žádúcí — v. 27 (535) nezivný = nejasný — v. 30-31 (539 n.) v orig. je rým (od žádného mistra) vóle - ve škole — v. 32 (541) o participiu čtouce srov. Gebauer, LF 9, 296; (str. 36) v. 3 (544) tále = vypravování — v. 4-5 (545-546) v orig. je rým pravieše: trápieše = (poustevník) pravil: trápila (ji mysl) — 132
Strana 133
v. 14 (555) ostyděti se koho = zbaviti se studu před někým — v. 25 (566) nápadná aliterace hlásky p: panno, pravím, pod... — v. 30 (572) v originále zní an jeho mlčieci prosí; (str. 37) v. 3 (577) slovní hříčka: slíbiti... . libí — v. 4 (578) v orig. je králová (nevhodně, neboť jde o Kateřinu, královu dceru, tedy stč. o královnu), orig. slíbi je aorist (= slíbila); s předcházejícím rýmovým slovem líbí vzniká tak rým homonymní — v. 5-6 (579 n.) v orig. je rým vieru: (řekl) s mierú — v. 16 (591) vše = vše- chny — v. 24-25 (599 n.) v orig. je rým bez rozpači: v neotvlači (= ihned) — v. 32-33 (607 n.) v orig. je rým otpovědě (= odpo- věděl): (při tvej) žiedě (= přání); (str. 38) v. 4-5 (612-613) slovní hříčka libo ... bylo, ctného .. panice (srov. str. 37, v. 3 15771) — v. 22 (630) vece (stč. vecě) = řekla; (str. 39) v. 1 (641) trh = trhlina — v. 2 (642) brh = brloh, chýše — V. 3 (643) dle úkazy = pro ukázání, za účelem ukázání — v. 5 (645) z čina = jak se patří; tento a následující verš je zajímavý eufonickým využitím hlásky s (svatej, svého, syna) — v. 9 (649) majně = máchnutím; srov. i eufonii slov manu - majně — v. 14. (654) napsaný = namalovaný (srov. i v. 4 [644]) — v. 21-22 (661 n.) orig. rým (k nebi) vzhóru: (prosiž) s pokorú — v. 25 (665) nic dráže = není nic příliš drahé — v. 27 (667) eufonickými prostředky jsou spojena slova naděje: dána — v. 33 (673) v orig. . .. (byli) jejie sluhy; (str. 40) v. 1 (674) v orig. (pojaly ji) túhy — v. 2-3 (675 n.) v orig. je rým (mysléc tak i) sice: líce — v. 30-32 (703-705) nápadná eu- fonie: plakala, padši, na podlazě, z těžkého truda; (str. 41) v. 1 (706) má rým uda (= událo se); s rýmovým slovem předchozího verše, truda, vzniká rým homonymní — v. 2 (707) se slovní hříčkou hraničí konfrontace slov vidění: divné — v. 3 (708) poživný = výživný, cenný — v. 4-7 (709-712) v orig. jsou rýmy zdáše: spáše, (na lúcě) širokej: nepřírokej (= zdálo se jí: spala.. . bezvadné) — v. 8 (713) eufonie spojuje k sobě slova letnú travů světlá (l-t-t-r-v-v-t-1) — v. 12-13 (717 n.) v orig. je rým (podle) ponuky: (krásnější) lúky (ponuka = popud) — v. 22 až 23 (727 n.) nápadná je eufonie slov myslí - čilú - plécku - milú 133
v. 14 (555) ostyděti se koho = zbaviti se studu před někým — v. 25 (566) nápadná aliterace hlásky p: panno, pravím, pod... — v. 30 (572) v originále zní an jeho mlčieci prosí; (str. 37) v. 3 (577) slovní hříčka: slíbiti... . libí — v. 4 (578) v orig. je králová (nevhodně, neboť jde o Kateřinu, královu dceru, tedy stč. o královnu), orig. slíbi je aorist (= slíbila); s předcházejícím rýmovým slovem líbí vzniká tak rým homonymní — v. 5-6 (579 n.) v orig. je rým vieru: (řekl) s mierú — v. 16 (591) vše = vše- chny — v. 24-25 (599 n.) v orig. je rým bez rozpači: v neotvlači (= ihned) — v. 32-33 (607 n.) v orig. je rým otpovědě (= odpo- věděl): (při tvej) žiedě (= přání); (str. 38) v. 4-5 (612-613) slovní hříčka libo ... bylo, ctného .. panice (srov. str. 37, v. 3 15771) — v. 22 (630) vece (stč. vecě) = řekla; (str. 39) v. 1 (641) trh = trhlina — v. 2 (642) brh = brloh, chýše — V. 3 (643) dle úkazy = pro ukázání, za účelem ukázání — v. 5 (645) z čina = jak se patří; tento a následující verš je zajímavý eufonickým využitím hlásky s (svatej, svého, syna) — v. 9 (649) majně = máchnutím; srov. i eufonii slov manu - majně — v. 14. (654) napsaný = namalovaný (srov. i v. 4 [644]) — v. 21-22 (661 n.) orig. rým (k nebi) vzhóru: (prosiž) s pokorú — v. 25 (665) nic dráže = není nic příliš drahé — v. 27 (667) eufonickými prostředky jsou spojena slova naděje: dána — v. 33 (673) v orig. . .. (byli) jejie sluhy; (str. 40) v. 1 (674) v orig. (pojaly ji) túhy — v. 2-3 (675 n.) v orig. je rým (mysléc tak i) sice: líce — v. 30-32 (703-705) nápadná eu- fonie: plakala, padši, na podlazě, z těžkého truda; (str. 41) v. 1 (706) má rým uda (= událo se); s rýmovým slovem předchozího verše, truda, vzniká rým homonymní — v. 2 (707) se slovní hříčkou hraničí konfrontace slov vidění: divné — v. 3 (708) poživný = výživný, cenný — v. 4-7 (709-712) v orig. jsou rýmy zdáše: spáše, (na lúcě) širokej: nepřírokej (= zdálo se jí: spala.. . bezvadné) — v. 8 (713) eufonie spojuje k sobě slova letnú travů světlá (l-t-t-r-v-v-t-1) — v. 12-13 (717 n.) v orig. je rým (podle) ponuky: (krásnější) lúky (ponuka = popud) — v. 22 až 23 (727 n.) nápadná je eufonie slov myslí - čilú - plécku - milú 133
Strana 134
(my-slí, mi-lú, mys-li, č-il-ú, ve všech slovech pak vystupuje I) — v. 28 (733) nahé = prosté. (str. 42) v. 5 (743) z vrátka = retorsum, ze zadu; výklad podává J. Pe- likán (LF 12, 1885, str. 131) takto: „Kateřině zjevila se P. Maria, držíc Krista na rukou, ale tak, že Kateřina stála za nimi a nemohla tudíž viděti tváři Ježíšovy. Že Kateřina stála za nimi, viděti z po- pisu Krista (v. 728-739): popisuje se jeho plece, šíje a vlasy. Proto Kateřina, chtíc spatřiti tvář Kristovu, chodila okolo nich (v. 742), ale ani takto, obracejíc se a jdouc zpět na své místo (z vrátka), nemohla pohlédnouti ve tvář jeho, poněvadž Kristus přichýlil se obličejem k matce a nikdy se neohlédl.“ Výklad, že Kateřina stála za nimi, není nutný, P. Maria mohla prostě držet Ježíška tak (jak se obyčejně drží malé děti), že byl obrácen tváří na stranu a Kateřina mu neviděla do obličeje; když pak přešla dozadu, Ježíšek přitiskl tvář k matce — v. 8 (746) v orig. zní drahým dětitým svítějem — ve v. 15-18 (754-758) jsou zajímavé rýmy; je tu čtveřice stejných rýmů, ale vlastně (hledíme-li k bo- hatosti) jsou to rýmy nikoli sdružené, nýbrž střídavé: hodinu: jedinu, synu: Kateřinu — v. 17 (755) ozři se = ohlédni se — v. 32 (770) instrumentace je nesena hláskou n (jednu, vinu, na ni); (str. 43) v. 1-2 (771 n.) v orig. je rým (věz) právě: sě stavie (= staví) — v. 3 (773) nápadná eufonie hlásky k (kak jest krásná i pokojná) — v. 6 (776) z nicč = zdola) — v. 7-8 (777 n.) v orig. je rým stoli (= stoluji) : vóli — v. 11 (781) v orig. je aktivum: (ti mne viděti) mohú — v. 13 (783) jest = existuje — v. 18-19 (788 n.) nápadné eufonické využití hlásky p (protiv - pannám - paniem - podle - přirovnánie); (str. 44) v. 2 (805) orig. rýmové slovo sdieti (= udělati) — v. 6-7 (809 n.) v orig. je rým směji (= smím) : v obličěji — v. 22 (825) hospodář = pán, paní — v. 31 (834) eufonickými prostředky (sku- pinou t-r-p) je podtržena sémantická sounáležitost slov netrpěla a pro tě; (str. 45) v. 3 (839) při = spor — v. 13 (848) v orig. zní žet ju vědě v jednej vině (eufonie hlásek v-d-d-n-ň a e-u-ě-čě-e-e-i-č) — v. 15 (850) sémantická sounáležitost slov musí - smýti je podtržena eufonií (m-s-f --s-m-i) v. 19— 21 (855—857) v orig. je rým bez luti 134
(my-slí, mi-lú, mys-li, č-il-ú, ve všech slovech pak vystupuje I) — v. 28 (733) nahé = prosté. (str. 42) v. 5 (743) z vrátka = retorsum, ze zadu; výklad podává J. Pe- likán (LF 12, 1885, str. 131) takto: „Kateřině zjevila se P. Maria, držíc Krista na rukou, ale tak, že Kateřina stála za nimi a nemohla tudíž viděti tváři Ježíšovy. Že Kateřina stála za nimi, viděti z po- pisu Krista (v. 728-739): popisuje se jeho plece, šíje a vlasy. Proto Kateřina, chtíc spatřiti tvář Kristovu, chodila okolo nich (v. 742), ale ani takto, obracejíc se a jdouc zpět na své místo (z vrátka), nemohla pohlédnouti ve tvář jeho, poněvadž Kristus přichýlil se obličejem k matce a nikdy se neohlédl.“ Výklad, že Kateřina stála za nimi, není nutný, P. Maria mohla prostě držet Ježíška tak (jak se obyčejně drží malé děti), že byl obrácen tváří na stranu a Kateřina mu neviděla do obličeje; když pak přešla dozadu, Ježíšek přitiskl tvář k matce — v. 8 (746) v orig. zní drahým dětitým svítějem — ve v. 15-18 (754-758) jsou zajímavé rýmy; je tu čtveřice stejných rýmů, ale vlastně (hledíme-li k bo- hatosti) jsou to rýmy nikoli sdružené, nýbrž střídavé: hodinu: jedinu, synu: Kateřinu — v. 17 (755) ozři se = ohlédni se — v. 32 (770) instrumentace je nesena hláskou n (jednu, vinu, na ni); (str. 43) v. 1-2 (771 n.) v orig. je rým (věz) právě: sě stavie (= staví) — v. 3 (773) nápadná eufonie hlásky k (kak jest krásná i pokojná) — v. 6 (776) z nicč = zdola) — v. 7-8 (777 n.) v orig. je rým stoli (= stoluji) : vóli — v. 11 (781) v orig. je aktivum: (ti mne viděti) mohú — v. 13 (783) jest = existuje — v. 18-19 (788 n.) nápadné eufonické využití hlásky p (protiv - pannám - paniem - podle - přirovnánie); (str. 44) v. 2 (805) orig. rýmové slovo sdieti (= udělati) — v. 6-7 (809 n.) v orig. je rým směji (= smím) : v obličěji — v. 22 (825) hospodář = pán, paní — v. 31 (834) eufonickými prostředky (sku- pinou t-r-p) je podtržena sémantická sounáležitost slov netrpěla a pro tě; (str. 45) v. 3 (839) při = spor — v. 13 (848) v orig. zní žet ju vědě v jednej vině (eufonie hlásek v-d-d-n-ň a e-u-ě-čě-e-e-i-č) — v. 15 (850) sémantická sounáležitost slov musí - smýti je podtržena eufonií (m-s-f --s-m-i) v. 19— 21 (855—857) v orig. je rým bez luti 134
Strana 135
(= snadno, lehce): (z toho sna) prociti (procitla), (z smyslnej) váhy — v. 26 (862) doždati = čekati, očekávati; (str. 46) v. 25—26 (893 n.) v orig. je rým (musí smýti) vodú: nehodu (stavím skoro); skoro = brzo — v. 28 (890) sporo = hotovo, připraveno; (str. 47) v. 18 (919) žádný = žádaný, milý — v. 21 (922) zučí: naučí; (str. 48) v. 16—17 (949 n.) v orig. je rým senně (= ve spánku): neléně — v. 31 (964) v originále je vkroči, aorist (= vkročila); (str. 49) Líčení komnaty, v které se zjeví Kristus sv. Kateřině, nemá obdoby v latinských pramenech naší legendy, je přídavkem čes- kého básníka. Je to místo motivicky důležité (mystické zasnou- bení s Kristem), vrcholí v něm první část legendy, konverse. Dříve se toto místo odvozovalo z literární předlohy, z líčení komnaty sv. Grálu v starohornoněmecké básni mladši Titurel, v české básni je však jiný pořad kamenů než v skladbě německé a jiných shod (než toto místo) mezi oběma básněmi není. Tak vznikla myšlenka, že básník pracoval podle domácí předlohy vý- tvarné, buď podle svatováclavské kaple v chrámě sv. Víta nebo podle obou kaplí karlštejnských (sv. Kateřiny a sv. kříže). Svato- václavská kaple přichází sotva v úvahu, neboť vznikla později než legenda; možnější je výklad, že jde o kaple karlštejnské. Shody výzdoby obou kaplí s líčením legendy všiml si již A. Sedláček (Hrady a zámky VI, 1889, 29) a vykládal ji tak, že Karel IV. uložil výtvarníkům, aby vyzdobili obě kaple podle líčení legendy. Prav- děpodobnější je názor Fr. Spiny (Altčechische Katharinen- legende, 1913, str. XVIII—XXI), opírajícího se o historika umění Jos. Neuwirtha. Srovnáním výzdoby obou karlštejnských kaplí s popisem legendy dospěl k názoru, že výzdoba kaplí byla vzorem pro popis v legendě. S Karlštejnem asi souvisí i to, že se v české legendě zdůrazňuje kult P. Marie více než v latinských předlohách. — v. 10—11 (975 n.) v orig. je rým (z safieróv) biechu: stkviechu — v. 12 (977) čin = druh — v. 19 (984) sklep = klenba — v. 21 (986) jezdy = dráhy nebeských těles — v. 24 (989) časovati = udávati čas — v. 26 (991) hojiti se = množiti se — v. 30—32 (995—997) eufonicky je využiti souhlásek s, m a 135
(= snadno, lehce): (z toho sna) prociti (procitla), (z smyslnej) váhy — v. 26 (862) doždati = čekati, očekávati; (str. 46) v. 25—26 (893 n.) v orig. je rým (musí smýti) vodú: nehodu (stavím skoro); skoro = brzo — v. 28 (890) sporo = hotovo, připraveno; (str. 47) v. 18 (919) žádný = žádaný, milý — v. 21 (922) zučí: naučí; (str. 48) v. 16—17 (949 n.) v orig. je rým senně (= ve spánku): neléně — v. 31 (964) v originále je vkroči, aorist (= vkročila); (str. 49) Líčení komnaty, v které se zjeví Kristus sv. Kateřině, nemá obdoby v latinských pramenech naší legendy, je přídavkem čes- kého básníka. Je to místo motivicky důležité (mystické zasnou- bení s Kristem), vrcholí v něm první část legendy, konverse. Dříve se toto místo odvozovalo z literární předlohy, z líčení komnaty sv. Grálu v starohornoněmecké básni mladši Titurel, v české básni je však jiný pořad kamenů než v skladbě německé a jiných shod (než toto místo) mezi oběma básněmi není. Tak vznikla myšlenka, že básník pracoval podle domácí předlohy vý- tvarné, buď podle svatováclavské kaple v chrámě sv. Víta nebo podle obou kaplí karlštejnských (sv. Kateřiny a sv. kříže). Svato- václavská kaple přichází sotva v úvahu, neboť vznikla později než legenda; možnější je výklad, že jde o kaple karlštejnské. Shody výzdoby obou kaplí s líčením legendy všiml si již A. Sedláček (Hrady a zámky VI, 1889, 29) a vykládal ji tak, že Karel IV. uložil výtvarníkům, aby vyzdobili obě kaple podle líčení legendy. Prav- děpodobnější je názor Fr. Spiny (Altčechische Katharinen- legende, 1913, str. XVIII—XXI), opírajícího se o historika umění Jos. Neuwirtha. Srovnáním výzdoby obou karlštejnských kaplí s popisem legendy dospěl k názoru, že výzdoba kaplí byla vzorem pro popis v legendě. S Karlštejnem asi souvisí i to, že se v české legendě zdůrazňuje kult P. Marie více než v latinských předlohách. — v. 10—11 (975 n.) v orig. je rým (z safieróv) biechu: stkviechu — v. 12 (977) čin = druh — v. 19 (984) sklep = klenba — v. 21 (986) jezdy = dráhy nebeských těles — v. 24 (989) časovati = udávati čas — v. 26 (991) hojiti se = množiti se — v. 30—32 (995—997) eufonicky je využiti souhlásek s, m a 135
Strana 136
(str. (str. (str. (str. (str. (str. (str. skupiny dr-b (sediese - svétlém - svém - trônè : drubej : drabei - Maria - matka); 50) v. 1—2 (999— 1000) v otig. jsou rymy v rue: ten blesk i ta radost) js#ce — v.30 (1028) péiné = pěkně; $1) V. 9—10 (1040— 1041) eufonicky jsou spjata slova světlé a v tèle (-étle: tèle); v. 20 a 21 (1051 a 1052) je eufonicky nesen hláskami s a £ (stkvély - stěny - prostfed - sieni) — v. 24—25 (1055 n.) v orig. je rym vzbóru: (již sč neboj) vzdora — v. 26 (1037) v otig. zní ani žalosti ni názé — v. 30— 31 (1061— 1062) v orig. je rým (všeho smutka) /;/7 (ptechodnfk od /ifi?i = zprostiti, Zbaviti se): 7i; $2) v. 1—2 (1065 n.) v orig. rymy «v/azi (— zvlaZil): v drdzi (2 v kráse); zajímavá je zde eufonie skupiny s-l-v (zvlazi-slov- v slavnej) — v. 14 (1078) poruka — popud — v. 17— 18 (1081 n.) v orig. je rým (notku) rovs: (juZ nevéstá) sJoru — v. 28 (1092) na překy (stě. na preky) = na vzdory — v. 31—32 (1095 n.) vorig. je rym (uzié na jevé, ne) v shlucë (= v omrâceni): (v) rucé, 54) Zde zatíná druhá část básně, líčící Kateřininu disputaci a umu- čení (pašiji). V. 13—14 (1127 n.) v orig. je rym (jeho všichni lidé) v slovu: s králový — v. 18 (1132) poprava = náprava; 55) v. 6 (1145) v otig. jakž on rozkáza (= rozkázal) — v. 8—9 (1147 n.) vorig. je rÿm bychu (= byli): (s hroznů) pyché — v. 17 (1156) eufonie je nesena hláskami 7 (toho - těžká) a тт (muka - mnohá) — v. 28— 30 (1167 n.) v otig. jide v cbrdm a uzrd mnobá | ebvdlu Maxencovu bobu, — v. 31 (1170) v otig. veddvajtic, an pod ko- rotiá — v. 32 (1171) v otig. je rym (v pychu) sřáše; $6) v. 1 (1172) otig. ento krdsnë, one krdÿe (2 krásnéji) — v. 9 (1180) orig. obrdti (= obrâtil se, aorist) — v. 12— 15 (1183 nn.) v orig. jsou rýmy dějéše: (panna) pějéše, (myslí) čistů: Jezu Kristu — v. 20 (1191) eufonie hlásek /-5-7 (zlost, blud, ohlásiti; charak- teristické hlásky slova z/osž dominují tak celému verši) — v. 22 až 23 (1193 n.) vorig. je rÿm s sobä: (jide tam у tu) dobu — v. 32— 33 (1203 n.) orig. dáži i žádnů odolí (nucením) | vež vlastně svá dobrú voll; $7) v. 5—6 (1209 n.) v otig. je tm vepu (= [zZelelo se jí] nářku): (dobytek) #ep4 — v. 8 (1212) boÿcdm = modlém, bûzküm — 136
(str. (str. (str. (str. (str. (str. (str. skupiny dr-b (sediese - svétlém - svém - trônè : drubej : drabei - Maria - matka); 50) v. 1—2 (999— 1000) v otig. jsou rymy v rue: ten blesk i ta radost) js#ce — v.30 (1028) péiné = pěkně; $1) V. 9—10 (1040— 1041) eufonicky jsou spjata slova světlé a v tèle (-étle: tèle); v. 20 a 21 (1051 a 1052) je eufonicky nesen hláskami s a £ (stkvély - stěny - prostfed - sieni) — v. 24—25 (1055 n.) v orig. je rym vzbóru: (již sč neboj) vzdora — v. 26 (1037) v otig. zní ani žalosti ni názé — v. 30— 31 (1061— 1062) v orig. je rým (všeho smutka) /;/7 (ptechodnfk od /ifi?i = zprostiti, Zbaviti se): 7i; $2) v. 1—2 (1065 n.) v orig. rymy «v/azi (— zvlaZil): v drdzi (2 v kráse); zajímavá je zde eufonie skupiny s-l-v (zvlazi-slov- v slavnej) — v. 14 (1078) poruka — popud — v. 17— 18 (1081 n.) v orig. je rým (notku) rovs: (juZ nevéstá) sJoru — v. 28 (1092) na překy (stě. na preky) = na vzdory — v. 31—32 (1095 n.) vorig. je rym (uzié na jevé, ne) v shlucë (= v omrâceni): (v) rucé, 54) Zde zatíná druhá část básně, líčící Kateřininu disputaci a umu- čení (pašiji). V. 13—14 (1127 n.) v orig. je rym (jeho všichni lidé) v slovu: s králový — v. 18 (1132) poprava = náprava; 55) v. 6 (1145) v otig. jakž on rozkáza (= rozkázal) — v. 8—9 (1147 n.) vorig. je rÿm bychu (= byli): (s hroznů) pyché — v. 17 (1156) eufonie je nesena hláskami 7 (toho - těžká) a тт (muka - mnohá) — v. 28— 30 (1167 n.) v otig. jide v cbrdm a uzrd mnobá | ebvdlu Maxencovu bobu, — v. 31 (1170) v otig. veddvajtic, an pod ko- rotiá — v. 32 (1171) v otig. je rym (v pychu) sřáše; $6) v. 1 (1172) otig. ento krdsnë, one krdÿe (2 krásnéji) — v. 9 (1180) orig. obrdti (= obrâtil se, aorist) — v. 12— 15 (1183 nn.) v orig. jsou rýmy dějéše: (panna) pějéše, (myslí) čistů: Jezu Kristu — v. 20 (1191) eufonie hlásek /-5-7 (zlost, blud, ohlásiti; charak- teristické hlásky slova z/osž dominují tak celému verši) — v. 22 až 23 (1193 n.) vorig. je rÿm s sobä: (jide tam у tu) dobu — v. 32— 33 (1203 n.) orig. dáži i žádnů odolí (nucením) | vež vlastně svá dobrú voll; $7) v. 5—6 (1209 n.) v otig. je tm vepu (= [zZelelo se jí] nářku): (dobytek) #ep4 — v. 8 (1212) boÿcdm = modlém, bûzküm — 136
Strana 137
v. 11—12 (1215 n.) v orig. je rým (kdež ciesař) stáše: páše — v. 14 (1218) sváři = svářím se — v. 25—28 (1229 nn.) toto místo je zajímavé tím, že je v něm trojice rýmů; všude jinde rý- muje legenda dusledně aa bh cc...; (str. 58) v. 7 (1243) slovo „králi“ je spojeno eufonickými prostředky se svým adjektivem „proklatý“ (k-r-á-l-i.. .. r-k-l-a-ý) — v. 15 až 18 (1250 nn.) v orig. Maxencius vecě hněvně: I „Kaký bóh “ i jide ot nie ! i sta, až sě služba proknie (= celá) | skona, jak on kázal bieše (poslední verš je zajímavý eufonicky opakováním hlásky k) — v. 28 (1264) miň tu rěč = zanech té řeči; (str. 59) v. 6 (1275) osovný = osobní, zvláštní — v. 23—24 (1292n.) v orig. rým (co chceš) koli: (všecko jest po jeho) vóli — v. 25 (1294) eufonicky jsou spjata slova pravdy a právě — v. 33 (1302) vzpáčil = zvrátil; (str. 60) v. 1 (1303) ozračil = učinil viditelným — v. 11 (1313) sídliti = chytati do osidla (snad šidliti = bodati podle čtení Erbenova) — v. 13—14 (1314 n.) orig. až sem sě vzbudil i v hněv. Ty pravíš, bych já blúdil — v. 20 (1322) věkem = sotva — v. 26 (1328) v nelest = beze lsti, bez falše; (str. 61) Maxencius namítá, že Bůh nemůže být věčným, protože ze- mřel; je-li smrtelný, musel tedy míti i počátek; Kateřina vyvrací tuto námitku poukazem na boží všemohoucnost. — v. 14 (1348) dědinný = dědící se, t. j. předpokládající předka — v. 24 (1358) rozčítati = uvažovati — v. 26—27 (1360 n.) v orig. je rým (nade všě) věci: (nemóž) obsieci (= obsáhnouti, pojmouti); (str. 62) v. 5 (1371) přílipnost = příslušnost — v. 12—13 (1378 n.) v orig. je rým vzkrúžie: slůžie (= klenby: slouží) — v. 23—25 (1389 n.) v orig. jsou rýmy v tu dobu, čtici (= úzkostí): (zbledl) v líci — v. 30 (1396) nevhod stele = přichází nevhod; (str. 63) v. 4—7 (1402 n.) v orig. jsou rýmy vědieše: spieše, (brzo sě) sebrachu: stáchu (slova brzo sě sebrachu jsou spojena eufonicky: br-s-s-br-) — v. 10 (1408) nedotázal = nedoptal se, nedozvěděl se — v. 13 (1411) doplň „stalo se“ — v. 19 (1417) měří = oceňuje — v. 24—25 (1422 n.) v orig. jsou rýmy (nemieval) rěči: (proši) v děči (= zdvořile); (str. 64) v. 10 (1440) v orig. ta panna chytrej otpěry — v. 15 (1445) 137
v. 11—12 (1215 n.) v orig. je rým (kdež ciesař) stáše: páše — v. 14 (1218) sváři = svářím se — v. 25—28 (1229 nn.) toto místo je zajímavé tím, že je v něm trojice rýmů; všude jinde rý- muje legenda dusledně aa bh cc...; (str. 58) v. 7 (1243) slovo „králi“ je spojeno eufonickými prostředky se svým adjektivem „proklatý“ (k-r-á-l-i.. .. r-k-l-a-ý) — v. 15 až 18 (1250 nn.) v orig. Maxencius vecě hněvně: I „Kaký bóh “ i jide ot nie ! i sta, až sě služba proknie (= celá) | skona, jak on kázal bieše (poslední verš je zajímavý eufonicky opakováním hlásky k) — v. 28 (1264) miň tu rěč = zanech té řeči; (str. 59) v. 6 (1275) osovný = osobní, zvláštní — v. 23—24 (1292n.) v orig. rým (co chceš) koli: (všecko jest po jeho) vóli — v. 25 (1294) eufonicky jsou spjata slova pravdy a právě — v. 33 (1302) vzpáčil = zvrátil; (str. 60) v. 1 (1303) ozračil = učinil viditelným — v. 11 (1313) sídliti = chytati do osidla (snad šidliti = bodati podle čtení Erbenova) — v. 13—14 (1314 n.) orig. až sem sě vzbudil i v hněv. Ty pravíš, bych já blúdil — v. 20 (1322) věkem = sotva — v. 26 (1328) v nelest = beze lsti, bez falše; (str. 61) Maxencius namítá, že Bůh nemůže být věčným, protože ze- mřel; je-li smrtelný, musel tedy míti i počátek; Kateřina vyvrací tuto námitku poukazem na boží všemohoucnost. — v. 14 (1348) dědinný = dědící se, t. j. předpokládající předka — v. 24 (1358) rozčítati = uvažovati — v. 26—27 (1360 n.) v orig. je rým (nade všě) věci: (nemóž) obsieci (= obsáhnouti, pojmouti); (str. 62) v. 5 (1371) přílipnost = příslušnost — v. 12—13 (1378 n.) v orig. je rým vzkrúžie: slůžie (= klenby: slouží) — v. 23—25 (1389 n.) v orig. jsou rýmy v tu dobu, čtici (= úzkostí): (zbledl) v líci — v. 30 (1396) nevhod stele = přichází nevhod; (str. 63) v. 4—7 (1402 n.) v orig. jsou rýmy vědieše: spieše, (brzo sě) sebrachu: stáchu (slova brzo sě sebrachu jsou spojena eufonicky: br-s-s-br-) — v. 10 (1408) nedotázal = nedoptal se, nedozvěděl se — v. 13 (1411) doplň „stalo se“ — v. 19 (1417) měří = oceňuje — v. 24—25 (1422 n.) v orig. jsou rýmy (nemieval) rěči: (proši) v děči (= zdvořile); (str. 64) v. 10 (1440) v orig. ta panna chytrej otpěry — v. 15 (1445) 137
Strana 138
(str. zbude = zbaví se — v. 16—17 (1446 n.) v orig. je rým pochváli (= pochválil): v dáli — v. 28 (1457) nečtouce to sobě úsilno = ne- pokládejte to pro sebe za namahavé; 65) v. 5 (1466) rozcukovati = pocuchati, rozcuchati — v. 7 (1468) pohádka = hádanka — v. 19—20 (1480 n.) v orig. je rým bez potaza: káza (= bez optání: kázal); (str. 66) v. 3 (1497) útroba = srdce — v. 6 (1500) eufonicky jsou spo- jena slova divno a pověděti (d-i-v... v-d-i) — v. 10 (1504) v děči (od slova „děč“) = zdvořile — v. 21—22 (1515 n.) nápadné využití souhlásek k eufonickému účelu: byste - přehádali - svedli - s tej — bludnej — cesty (bste -dli -dli st- bld--sty) — v. 27 (1521) živiti = udržeti na živě, prodloužiti život; (str. 67) v. 5 obaké = zajisté — v. 10 (1536) mnění = domnění — v. 16—17 (1542 n.) v orig. je rým péci (= snažiti): řéci — v. 29 v orig. nesmuti (aorist, = nermoutila se); (str. 68) v. 2—3 (1560 n.) v orig. je rým Kristu: (myslí) čistú — v. 6 nn. (1564) typické hromadění zvolání, od v. 15 pak nápadné přesahy — v. 24 (1581) pří = prou se, hádají se — v. 28 (1585) dovésti = dokázati; (str. 69) v. 4 (1593) orig. nebiechu hněvy (rým na aorist z jevi = zjevil se) — v. 11 (1600) ustavičná = stálá; vážně = hodně — v. 13 (1602) péče (stč. pěčě) = starost — v. 17 (1606) drž svou při = svůj spor, rozepři — v. 23—24 (1612n.) v orig. je rým v řiedě (= v pořádku) povědě (= pověděl); (str. 70) v. 1— 2 (1622 n.) v orig. zatiem sě moc lida sniede I a sám Maxencius sěde I na svém ciesařovém stole — v. 19 (1640) velé od velí = veliký — v. 23 (1644) v orig. jímž jsú všickni pravi vzdieni — V. 29—30 (1650 n.) v orig. je rým (s hroznú) pýchů: bychu — v. 31 (1652) ssov = množství, shromáždění; (str. 71) v. 1—2 (1622 n.) v orig. je rým kráše — stáše — v. 22 (1675) vé = běda; (str. 72) v. 1 (1680) v robě = v otroctví, v námaze — v. 15 (1700) v orig. rozčuch, ež sem oblůzena (tedy rým trojslabičný!) — v. 22 (1707) dokonání = závěry (v logice) — v. 25—26 (1710 n.) v orig. je rým za pleci: řéci — v. 30 (1715) odtucha = útěcha; (str. 73) v. 2—3 (1720 n.) v orig. směrně: věrně — v. 15 (1732) všaké = 138
(str. zbude = zbaví se — v. 16—17 (1446 n.) v orig. je rým pochváli (= pochválil): v dáli — v. 28 (1457) nečtouce to sobě úsilno = ne- pokládejte to pro sebe za namahavé; 65) v. 5 (1466) rozcukovati = pocuchati, rozcuchati — v. 7 (1468) pohádka = hádanka — v. 19—20 (1480 n.) v orig. je rým bez potaza: káza (= bez optání: kázal); (str. 66) v. 3 (1497) útroba = srdce — v. 6 (1500) eufonicky jsou spo- jena slova divno a pověděti (d-i-v... v-d-i) — v. 10 (1504) v děči (od slova „děč“) = zdvořile — v. 21—22 (1515 n.) nápadné využití souhlásek k eufonickému účelu: byste - přehádali - svedli - s tej — bludnej — cesty (bste -dli -dli st- bld--sty) — v. 27 (1521) živiti = udržeti na živě, prodloužiti život; (str. 67) v. 5 obaké = zajisté — v. 10 (1536) mnění = domnění — v. 16—17 (1542 n.) v orig. je rým péci (= snažiti): řéci — v. 29 v orig. nesmuti (aorist, = nermoutila se); (str. 68) v. 2—3 (1560 n.) v orig. je rým Kristu: (myslí) čistú — v. 6 nn. (1564) typické hromadění zvolání, od v. 15 pak nápadné přesahy — v. 24 (1581) pří = prou se, hádají se — v. 28 (1585) dovésti = dokázati; (str. 69) v. 4 (1593) orig. nebiechu hněvy (rým na aorist z jevi = zjevil se) — v. 11 (1600) ustavičná = stálá; vážně = hodně — v. 13 (1602) péče (stč. pěčě) = starost — v. 17 (1606) drž svou při = svůj spor, rozepři — v. 23—24 (1612n.) v orig. je rým v řiedě (= v pořádku) povědě (= pověděl); (str. 70) v. 1— 2 (1622 n.) v orig. zatiem sě moc lida sniede I a sám Maxencius sěde I na svém ciesařovém stole — v. 19 (1640) velé od velí = veliký — v. 23 (1644) v orig. jímž jsú všickni pravi vzdieni — V. 29—30 (1650 n.) v orig. je rým (s hroznú) pýchů: bychu — v. 31 (1652) ssov = množství, shromáždění; (str. 71) v. 1—2 (1622 n.) v orig. je rým kráše — stáše — v. 22 (1675) vé = běda; (str. 72) v. 1 (1680) v robě = v otroctví, v námaze — v. 15 (1700) v orig. rozčuch, ež sem oblůzena (tedy rým trojslabičný!) — v. 22 (1707) dokonání = závěry (v logice) — v. 25—26 (1710 n.) v orig. je rým za pleci: řéci — v. 30 (1715) odtucha = útěcha; (str. 73) v. 2—3 (1720 n.) v orig. směrně: věrně — v. 15 (1732) všaké = 138
Strana 139
všeliké — v. 19 (1737) neozračný = neviditelný — v. 20 (1738) přijíti, stč. přijéti = přijmouti — v. 24 (1742) vzpáčiti = poraziti — v. 25 (1743) vidomen = viditelný; ozračiti = učiniti viditelným — v. 27 (1745) nápadné opakování kmene čist-; (str. 74) v. 3 (1754) strůjce (stč. strójcě) = původce — v. 4 (1755) obdržení = vítězství; bůjce = bojovník — 19 (1770) pěčně = pěkně — v. 32 (1783) v orig. otlúčiti; (str. 75) Kateřina vysvětluje učencům, proč Bůh seslal Krista na zemi — v. 6 (1789) žádná = žádaná, milá — v. 9 (1792) ktvoucí = kve- toucí — v. 10 (1793) uliznouti = usmáti se — v. 21 (1804) eufonií jsou spojena slova stola a vlasti (s-t-l-a... 1-a-s-t) — v. 22 (1805) nápast = nápad — v. 27—28 (1810 n.) v orig. je rým bieše - ležieše. F. Spina (Ač. Katharinenlegende, str. XXII) upo- zornil, že tyto verše úplně odpovídají zobrazení apokalyptické ženy s hochem na levé ruce v karlštejnském kostele. Sibyla vystupuje i v latin. pramenech české legendy, ale jsou jí vložena do úst jiná slova: „Der čech. Dichter hat die Namen beibehalten, der Sibylla aber in den Mund gelegt, was er auf der Karlsteiner apokalypti- schen Darstellung im Bilde sah...“ — v. 29 (1812) úslona = proměna světla; (str. 76) v. 6—7 (1821 n.) eufonií jsou spojena slova misterská jména — neumiete (m-te-m-n...n-m-te) — v. 13 (1828) v orig. leč bláhy přibylo (eufonie: 1- bl-y ... by-l-) v. 26 (1841) také = takové — v. 32 nn. (1847) tiráda, připomínající str. 28 (v. 287 nn.) a 74 (v. 1752 nn.); příznačné je i hromadění protikladů; 77) v. 3 (1851) blíž je novotvar místo blíže (= blízkost) — v. 4 (1852) eufonií jsou spojena slova úhlóv - okrúhlosti (úhló-... -úhlo) — v. 7 (1855) v orig. ani kdy které srdce směnie; význam není jasný (podle Gebauera LF IX, 311, směnie = osmělení a srdce je genitiv) — v. 14—15 (1862 n.) v orig. je rým tudieže: tieže (= ptá se, táže se) — v. 16 (1864) co = k čemu, za jakým účelem — v. 22— 23 (1870 n.) v rukopise w nyz mniye w gedney wlaſti ſila ] beztoho byty nerodyla (nejasné; Gebauer LF IX, 312); vlast = moc, umně = rozumně, neroditi = nechtíti — v. 32—33 (1880 n.) v orig. je rým (jeho) tělu: (moc) cělů; (str. 78) v. 20 (1901) smyslný = rozumný— v. 22 (1903) příští = příchod; (str. 139
všeliké — v. 19 (1737) neozračný = neviditelný — v. 20 (1738) přijíti, stč. přijéti = přijmouti — v. 24 (1742) vzpáčiti = poraziti — v. 25 (1743) vidomen = viditelný; ozračiti = učiniti viditelným — v. 27 (1745) nápadné opakování kmene čist-; (str. 74) v. 3 (1754) strůjce (stč. strójcě) = původce — v. 4 (1755) obdržení = vítězství; bůjce = bojovník — 19 (1770) pěčně = pěkně — v. 32 (1783) v orig. otlúčiti; (str. 75) Kateřina vysvětluje učencům, proč Bůh seslal Krista na zemi — v. 6 (1789) žádná = žádaná, milá — v. 9 (1792) ktvoucí = kve- toucí — v. 10 (1793) uliznouti = usmáti se — v. 21 (1804) eufonií jsou spojena slova stola a vlasti (s-t-l-a... 1-a-s-t) — v. 22 (1805) nápast = nápad — v. 27—28 (1810 n.) v orig. je rým bieše - ležieše. F. Spina (Ač. Katharinenlegende, str. XXII) upo- zornil, že tyto verše úplně odpovídají zobrazení apokalyptické ženy s hochem na levé ruce v karlštejnském kostele. Sibyla vystupuje i v latin. pramenech české legendy, ale jsou jí vložena do úst jiná slova: „Der čech. Dichter hat die Namen beibehalten, der Sibylla aber in den Mund gelegt, was er auf der Karlsteiner apokalypti- schen Darstellung im Bilde sah...“ — v. 29 (1812) úslona = proměna světla; (str. 76) v. 6—7 (1821 n.) eufonií jsou spojena slova misterská jména — neumiete (m-te-m-n...n-m-te) — v. 13 (1828) v orig. leč bláhy přibylo (eufonie: 1- bl-y ... by-l-) v. 26 (1841) také = takové — v. 32 nn. (1847) tiráda, připomínající str. 28 (v. 287 nn.) a 74 (v. 1752 nn.); příznačné je i hromadění protikladů; 77) v. 3 (1851) blíž je novotvar místo blíže (= blízkost) — v. 4 (1852) eufonií jsou spojena slova úhlóv - okrúhlosti (úhló-... -úhlo) — v. 7 (1855) v orig. ani kdy které srdce směnie; význam není jasný (podle Gebauera LF IX, 311, směnie = osmělení a srdce je genitiv) — v. 14—15 (1862 n.) v orig. je rým tudieže: tieže (= ptá se, táže se) — v. 16 (1864) co = k čemu, za jakým účelem — v. 22— 23 (1870 n.) v rukopise w nyz mniye w gedney wlaſti ſila ] beztoho byty nerodyla (nejasné; Gebauer LF IX, 312); vlast = moc, umně = rozumně, neroditi = nechtíti — v. 32—33 (1880 n.) v orig. je rým (jeho) tělu: (moc) cělů; (str. 78) v. 20 (1901) smyslný = rozumný— v. 22 (1903) příští = příchod; (str. 139
Strana 140
(str. 79) v. 17 (1931) zročný = určený pro určitý čas — v. 19—20 (1933 n.) eufonií jsou spojena slova Emanuel a anděl; (str. 80) v. 7—8 (1954 n.) v orig. je rým (vložil skrze jejie) ucho: růcho; dále jsou nápadně bohaté a hledané rýmy: této - zlej to (rým přesahuje hranici slova), věku - člověku (rým homonymní), zase - vzepna se (stč. -č) (rým přesahuje hranici slova) — v. 19 (1966) dědina: dědictví — v. 22 (1969) v orig. ducholovu; (str. 81) v. 5 (1984) všeliky = na každý způsob — v. 17—19 (1996n.) silně je zde využito k eufon. účinu souhlásek v-s-t-l, které symbo- lisují pojem „vstúpil na nebe“ (vstúpil — oslavil - miesto - své tělo - (krev) svatú) — v. 29—32 (2008) v orig. jsou rýmy vznide: přide, budit: súdit; (str. 82) v. 5 (2016) k eufonic. účinu je využito hlásky s at (se stane - žalost) — v. 12 (2023) v orig. kdež věčnú čtici (= smutek) — v. 13 až 16 (2024 nn.) v orig. jsou rýmy jmieti: smieti (smáti), Bohu: mnohú — v. 29—30 (2040 n.) v orig. je rým tiem - všěm; (str. 83) Kateřina podává důkaz o nutnosti zmrtvýchvstání; zmrtvých- vstání je nezbytné k dokonání naší bytosti. K porozumění tomuto místu je nutné znát středověkou filosofii a jeho výklad podává článek „Příspěvky ke kritice a výkladu štokholmské legendy o sv. Kateřině“, který vydal 1926 ve Sborníku filologickém (VIII, část 1., str. 39—64) z pozůstalosti B. Jedličky Jos. Zubatý. Jedlička důkaz sv. Kateřiny shrnuje (str. 44) takto: „Bůh jest bytost absolutní, dokonalá, nezměnná, u něho netřeba vývoje; jeho ,počátek jest hned ,plný (v. 2055). Naproti tomu jest člověk bytost Bohem podmíněná, nedokonalá, změnná (ens mutabile); naše přirozenost zajisté to s sebou nese, že se bytost naše teprve v průběhu času rozvíjí, až se posléze dokoná a ustálí. Jsou pak stupně rozvoje toho tyto: první sloučení těla s duší a společné obou soubydlení = narození a život vezdejší; — rozlou- čení těla od duše = smrt; — nové, konečné, definitivní těla s duší sloučení = z mrtvých vstání; touto poslední fásí našeho rozvoje bytost naše teprve se dokoná (= dodělá) a ustálí a v této způsobě trvá teprve na věky.“ v. 1 (2044) v rukopise ſmrty ſtrczen; místo to je nejasné (Ge- bauer LF IX, 313 čte střen = zničen, proti tomu Jedlička v cit. 140
(str. 79) v. 17 (1931) zročný = určený pro určitý čas — v. 19—20 (1933 n.) eufonií jsou spojena slova Emanuel a anděl; (str. 80) v. 7—8 (1954 n.) v orig. je rým (vložil skrze jejie) ucho: růcho; dále jsou nápadně bohaté a hledané rýmy: této - zlej to (rým přesahuje hranici slova), věku - člověku (rým homonymní), zase - vzepna se (stč. -č) (rým přesahuje hranici slova) — v. 19 (1966) dědina: dědictví — v. 22 (1969) v orig. ducholovu; (str. 81) v. 5 (1984) všeliky = na každý způsob — v. 17—19 (1996n.) silně je zde využito k eufon. účinu souhlásek v-s-t-l, které symbo- lisují pojem „vstúpil na nebe“ (vstúpil — oslavil - miesto - své tělo - (krev) svatú) — v. 29—32 (2008) v orig. jsou rýmy vznide: přide, budit: súdit; (str. 82) v. 5 (2016) k eufonic. účinu je využito hlásky s at (se stane - žalost) — v. 12 (2023) v orig. kdež věčnú čtici (= smutek) — v. 13 až 16 (2024 nn.) v orig. jsou rýmy jmieti: smieti (smáti), Bohu: mnohú — v. 29—30 (2040 n.) v orig. je rým tiem - všěm; (str. 83) Kateřina podává důkaz o nutnosti zmrtvýchvstání; zmrtvých- vstání je nezbytné k dokonání naší bytosti. K porozumění tomuto místu je nutné znát středověkou filosofii a jeho výklad podává článek „Příspěvky ke kritice a výkladu štokholmské legendy o sv. Kateřině“, který vydal 1926 ve Sborníku filologickém (VIII, část 1., str. 39—64) z pozůstalosti B. Jedličky Jos. Zubatý. Jedlička důkaz sv. Kateřiny shrnuje (str. 44) takto: „Bůh jest bytost absolutní, dokonalá, nezměnná, u něho netřeba vývoje; jeho ,počátek jest hned ,plný (v. 2055). Naproti tomu jest člověk bytost Bohem podmíněná, nedokonalá, změnná (ens mutabile); naše přirozenost zajisté to s sebou nese, že se bytost naše teprve v průběhu času rozvíjí, až se posléze dokoná a ustálí. Jsou pak stupně rozvoje toho tyto: první sloučení těla s duší a společné obou soubydlení = narození a život vezdejší; — rozlou- čení těla od duše = smrt; — nové, konečné, definitivní těla s duší sloučení = z mrtvých vstání; touto poslední fásí našeho rozvoje bytost naše teprve se dokoná (= dodělá) a ustálí a v této způsobě trvá teprve na věky.“ v. 1 (2044) v rukopise ſmrty ſtrczen; místo to je nejasné (Ge- bauer LF IX, 313 čte střen = zničen, proti tomu Jedlička v cit. 140
Strana 141
práci str. 44 čte strúzen (struditi) nebo skrušen) — v. 6 (2048) dokoná = učiní dokonalým — v. 9 (2052) dokonaný = hotový, do- konalý — v. 12 (2055) počátek je zde ve smyslu metafysickém, nikoli initium (časový vznik Boha), nýbrž principium; plný = dokonalý, hotový, jemuž netřeba ani kvantitativních, ani kvalita- tivních změn (Jedlička, str. 47) — v. 15 (2058) i je zde stupňo- vací: Bůh má vše, má i tělo — v. 19 vděk - nejasné (srov. Jedlička, str. 51) — v. 20 nn. (2063) etymologie pod. jako na str. 20 (v. 25 nn) člověk se odvozuje ze slov zlo a věk — v. 25 (2067) duše v odloučenosti od těla je nedokonalá (podrobný výklad podle filosofie Tomáše Aquinského viz Jedlička, str. 55—60) — v. 26 (2069) tam = na onom světě; zbýti se = zbaviti se; (str. 84) v. 13 (2088) ostavtež sě bluda = zanechejte bludu — v. 19-20 (2094 n.) v orig. je rým zkazi: razi (= zkazil: radím) — v. 27 (2102) makati = sahati, hmatati — v. 25 nn. (2100) dlouhá tiráda v plánu celé básně vystupuje jako parodie dlouhých tirád, chválí- cích Krista; (str. 85) v. 2-5 (2110 n.) v orig.jsou rýmy budú: (jsúce) v obludu, také : všaké — v. 10-11 (2118) v orig. je rým věci = chtieci — v. 15 (2123) naviti = unavovati — v. 16—17 (2124) v orig. je rým v strachu: stáchu (= stáli) — v. 26—27 (2134) v orig. je rým (k zemi) niče (= býti nakloněn, srov. Gebauer, LF 9, 314): vzkřiče (= vzkřikl) — v. 31 (2139) lap = hlupec (z němčiny) — v. 32 (2140) v orig. slúpci = sloupy. (str. 86) Po v. 15 (2155) je rukopis porušen, jeden verš chybí; abych nerušil rýmové schéma, vypustil jsem celé porušené dvojverší — v. 19 (2161) podržení (stč. -ěnie) = odvaha — v. 22 (2164) zchlustil = zahanbil — v. 24 (2165) orig. dievcě (nč. = dívce), tedy není to pejorativum jako naše ,děvka" — v. 26-27 (2168 n.) v orig. jsou rýmy sdese (= zde): (jež to učenie) nese — v. 29 (2171) daleký = vzdálený, nesrozumitelný — v. 32 (2174) v slušě; sluch = pojem, správný význam; (str. 87) v. 6 (2180) eufonie verše je nesena hláskou s, t a v (svatý - jest v ni — vstúpil: s-v-t-s-t-v-v-s-t) — v. 24-25 (2198 n.) v orig. je rým (myslí) čistů: Kristu; (str. 88) v. 1 (2207) v orig. by veselá (= byla v.) — v. 2-3 (2208 n.) 141
práci str. 44 čte strúzen (struditi) nebo skrušen) — v. 6 (2048) dokoná = učiní dokonalým — v. 9 (2052) dokonaný = hotový, do- konalý — v. 12 (2055) počátek je zde ve smyslu metafysickém, nikoli initium (časový vznik Boha), nýbrž principium; plný = dokonalý, hotový, jemuž netřeba ani kvantitativních, ani kvalita- tivních změn (Jedlička, str. 47) — v. 15 (2058) i je zde stupňo- vací: Bůh má vše, má i tělo — v. 19 vděk - nejasné (srov. Jedlička, str. 51) — v. 20 nn. (2063) etymologie pod. jako na str. 20 (v. 25 nn) člověk se odvozuje ze slov zlo a věk — v. 25 (2067) duše v odloučenosti od těla je nedokonalá (podrobný výklad podle filosofie Tomáše Aquinského viz Jedlička, str. 55—60) — v. 26 (2069) tam = na onom světě; zbýti se = zbaviti se; (str. 84) v. 13 (2088) ostavtež sě bluda = zanechejte bludu — v. 19-20 (2094 n.) v orig. je rým zkazi: razi (= zkazil: radím) — v. 27 (2102) makati = sahati, hmatati — v. 25 nn. (2100) dlouhá tiráda v plánu celé básně vystupuje jako parodie dlouhých tirád, chválí- cích Krista; (str. 85) v. 2-5 (2110 n.) v orig.jsou rýmy budú: (jsúce) v obludu, také : všaké — v. 10-11 (2118) v orig. je rým věci = chtieci — v. 15 (2123) naviti = unavovati — v. 16—17 (2124) v orig. je rým v strachu: stáchu (= stáli) — v. 26—27 (2134) v orig. je rým (k zemi) niče (= býti nakloněn, srov. Gebauer, LF 9, 314): vzkřiče (= vzkřikl) — v. 31 (2139) lap = hlupec (z němčiny) — v. 32 (2140) v orig. slúpci = sloupy. (str. 86) Po v. 15 (2155) je rukopis porušen, jeden verš chybí; abych nerušil rýmové schéma, vypustil jsem celé porušené dvojverší — v. 19 (2161) podržení (stč. -ěnie) = odvaha — v. 22 (2164) zchlustil = zahanbil — v. 24 (2165) orig. dievcě (nč. = dívce), tedy není to pejorativum jako naše ,děvka" — v. 26-27 (2168 n.) v orig. jsou rýmy sdese (= zde): (jež to učenie) nese — v. 29 (2171) daleký = vzdálený, nesrozumitelný — v. 32 (2174) v slušě; sluch = pojem, správný význam; (str. 87) v. 6 (2180) eufonie verše je nesena hláskou s, t a v (svatý - jest v ni — vstúpil: s-v-t-s-t-v-v-s-t) — v. 24-25 (2198 n.) v orig. je rým (myslí) čistů: Kristu; (str. 88) v. 1 (2207) v orig. by veselá (= byla v.) — v. 2-3 (2208 n.) 141
Strana 142
v orig. je rým z mraza : káza (= kázal) — v. 8-9 (2214n.) v orig. je rým vmetachu (= vmetali): (beze všeho) strachu — v. 18-19 (2224 n) v orig. je rým ležieše: (že na nich) nebieše (uhořelo rúcho) — v. 32 (2238) orig. tak tvrdej viery; (str. 89) v. 1 (2239) v orig. a i žádúcej otpěry — v. 7 (2245) žádná = žádoucí, milá — v. 10-11 (2248 n.) v orig. je rým biechu (= byli): v spěchu — v. 15 (2253) batoh = uzel — v. 16-17 (2254n.) v orig. jsou rýmy jmějéše (zkroucené batohy): bieše (= byl) — v. 18-21 (2256 n.) v orig. skruté vlásením jmějéše ! a na každém konci bieše uzel zavázán polovem, I a ty uzly pak olovem I biechu chytrně oblity a v těch olovciech zality — v. 24-25 (2262 n.) v orig. biči udeřichu k tělu! ač kde batoh kóži cělů; (str. 90) v. 1-2 (2272 n.) v orig. je rým (nad tvú) ladú: z mladu — V. 13 (2284) eufonicky je využito skupiny mě — v. 3o nn. (2301) bohatá eufonie je nesena zejména skupinami st (šesti, čistá, nesla, milost) a hláskami m a l (milá, má, mesla, nesla, milost) — v. 31 (2302) mesla = pruhy. Šest barev, které se objevily na zmučeném těle světice, jsou barvy, které Kateřina nese z lásky k svému milému; básník, který chtěl poeticky vyjádřit utrpení Kateřinino pro Krista, ztvárnil zde zvyk rytířské doby, že totiž paní nosila na šatě erbovní barvy svého milence. Kristus tak splývá s bretoňským rytířem, s Tristanem (viz dále). Barvy ty básník pojal a z části i vyložil symbolicky, jako znaky jednotlivých stavů a vlastností lásky, tak jak je vykládal středověk: zelená barva znamenala počátek lásky, bílá byla symbo- lem naděje, červená byla symbolem plamenné lásky, černá znamenala bolest, modrá věrnost a zlatá byla znakem splnění všech tužeb. Výklad o symbolice barev není v latinských předlohách české legendy. Byly sice názory, že je zde nějaká spojitost s německou legendární poesií, ale není přímé předlohy (J. Pelikán, LF 1891). Je významné, že český básník vložil tuto dlouhou (80 v.) vý- znamnou pasáž na místo, které je významné motivicky — je to místo, v kterém se pojí většina protikladů básně (láska světská s láskou duchovní, utrpení s radostí, bolest s rozkoší, strašný po- hled na zmučené tělo s krásou). (str. 91) v. 1-2 (2306n.) v orig. rým (nesla) v spěchu: ktviechu (kvetla) 142
v orig. je rým z mraza : káza (= kázal) — v. 8-9 (2214n.) v orig. je rým vmetachu (= vmetali): (beze všeho) strachu — v. 18-19 (2224 n) v orig. je rým ležieše: (že na nich) nebieše (uhořelo rúcho) — v. 32 (2238) orig. tak tvrdej viery; (str. 89) v. 1 (2239) v orig. a i žádúcej otpěry — v. 7 (2245) žádná = žádoucí, milá — v. 10-11 (2248 n.) v orig. je rým biechu (= byli): v spěchu — v. 15 (2253) batoh = uzel — v. 16-17 (2254n.) v orig. jsou rýmy jmějéše (zkroucené batohy): bieše (= byl) — v. 18-21 (2256 n.) v orig. skruté vlásením jmějéše ! a na každém konci bieše uzel zavázán polovem, I a ty uzly pak olovem I biechu chytrně oblity a v těch olovciech zality — v. 24-25 (2262 n.) v orig. biči udeřichu k tělu! ač kde batoh kóži cělů; (str. 90) v. 1-2 (2272 n.) v orig. je rým (nad tvú) ladú: z mladu — V. 13 (2284) eufonicky je využito skupiny mě — v. 3o nn. (2301) bohatá eufonie je nesena zejména skupinami st (šesti, čistá, nesla, milost) a hláskami m a l (milá, má, mesla, nesla, milost) — v. 31 (2302) mesla = pruhy. Šest barev, které se objevily na zmučeném těle světice, jsou barvy, které Kateřina nese z lásky k svému milému; básník, který chtěl poeticky vyjádřit utrpení Kateřinino pro Krista, ztvárnil zde zvyk rytířské doby, že totiž paní nosila na šatě erbovní barvy svého milence. Kristus tak splývá s bretoňským rytířem, s Tristanem (viz dále). Barvy ty básník pojal a z části i vyložil symbolicky, jako znaky jednotlivých stavů a vlastností lásky, tak jak je vykládal středověk: zelená barva znamenala počátek lásky, bílá byla symbo- lem naděje, červená byla symbolem plamenné lásky, černá znamenala bolest, modrá věrnost a zlatá byla znakem splnění všech tužeb. Výklad o symbolice barev není v latinských předlohách české legendy. Byly sice názory, že je zde nějaká spojitost s německou legendární poesií, ale není přímé předlohy (J. Pelikán, LF 1891). Je významné, že český básník vložil tuto dlouhou (80 v.) vý- znamnou pasáž na místo, které je významné motivicky — je to místo, v kterém se pojí většina protikladů básně (láska světská s láskou duchovní, utrpení s radostí, bolest s rozkoší, strašný po- hled na zmučené tělo s krásou). (str. 91) v. 1-2 (2306n.) v orig. rým (nesla) v spěchu: ktviechu (kvetla) 142
Strana 143
— v. 14 (2317) v orig. hlavu schýlivši sě tiši (= utišila se) — v. 21 (2325) pest = hanba; (str. 92) v. 7 (2344) dle ustavičnosti = pro věrnost, jako symbol věr- nosti — v. 11-12 (2348) v orig. bolest jí k srdéčku vzdržěvši! a pod kóží s krví naběhši — v. 13 (2350) eufonií jsou spojena slova stezku a stáhši (st-... st-) — v. 18 (2355) milost = láska — V. 29-32 (2366 n.) v orig. jsou rýmy na světě: (v žalostivej) přietě (= sváru, sporu), (po její) pleci: meci (od metati = házeti, bíti); 93) v. 1 (2371) slovo s pletí je eufonií spojeno se slovem zaplétaly (orig. zapletiechu) v předchozím verši — v. 5 (2375) v orig. leskniechu — v. 6-7 (2376 n.) v orig. je rým druzě - v duzě — v. 10 (2380) postata = jsoucno; v. 15 nn. (2385 nn.) Tristan (Tristram) a Izalda - titulní hrdinové staré bretoňské pověsti, zpracované téměř ve všech středověkých evropských literaturách a ve středověku velmi oblíbené. Česky byla látka zpracována (podle německých předloh) koncem 14. stol., tedy o několik desítiletí později než leg. o sv. Kateřině, zmínka v legendě však ukazuje, že látka byla známa už v polovině století. - Jádro pověsti vzniklo v Britanii a Irsku, odtud látka přešla do Francie, kde byla několikráte zpracována v XII. stol. (Béroul, Chrétien de Troyes, Thomas) a z francouzského zpracování šířila se pak do ostatních literatur. Námětem románu je osudová moc lásky: Tristan je vyslán svým strýcem, králem Markem, pro ruso- vlasou princeznu Izaldu. Na cestě ke králi vypije Tristan s Izaldou omylem kouzelný nápoj, který měl vzbudit v stárnoucím Markovi a Izaldě lásku, a musí se proto milovat. Dojde však k sňatku Izaldy s Markem a román se mění v řetěz příhod klamaného man- žela, erotických dobrodružství, záletů, lstí a pod.Tristan a Izalda stali se tak symbolem lásky, která je mocnější než všechny konven- ce a celý život. v. 22-25 (2392) v orig. jsou rýmy hořieše: nořieše (hořelo: nořila ;slzy:), z očicí: tú čticí (= smutkem) — v. 32 (2404) v orig. řkúc mu: „Čso nem kážeš ještě?; (str. 94) v. 1 (2403) v orig. Maxencovi sě zatešče (= zastesklo) — v. 2 až 3 (2404 n.) v orig. je rým (rukávóv) vsuče (= vykasal) : ruče (rychle) — v. 5 (2407) eufonie je nesena hláskou t (ten, tak, ta- (str. 143
— v. 14 (2317) v orig. hlavu schýlivši sě tiši (= utišila se) — v. 21 (2325) pest = hanba; (str. 92) v. 7 (2344) dle ustavičnosti = pro věrnost, jako symbol věr- nosti — v. 11-12 (2348) v orig. bolest jí k srdéčku vzdržěvši! a pod kóží s krví naběhši — v. 13 (2350) eufonií jsou spojena slova stezku a stáhši (st-... st-) — v. 18 (2355) milost = láska — V. 29-32 (2366 n.) v orig. jsou rýmy na světě: (v žalostivej) přietě (= sváru, sporu), (po její) pleci: meci (od metati = házeti, bíti); 93) v. 1 (2371) slovo s pletí je eufonií spojeno se slovem zaplétaly (orig. zapletiechu) v předchozím verši — v. 5 (2375) v orig. leskniechu — v. 6-7 (2376 n.) v orig. je rým druzě - v duzě — v. 10 (2380) postata = jsoucno; v. 15 nn. (2385 nn.) Tristan (Tristram) a Izalda - titulní hrdinové staré bretoňské pověsti, zpracované téměř ve všech středověkých evropských literaturách a ve středověku velmi oblíbené. Česky byla látka zpracována (podle německých předloh) koncem 14. stol., tedy o několik desítiletí později než leg. o sv. Kateřině, zmínka v legendě však ukazuje, že látka byla známa už v polovině století. - Jádro pověsti vzniklo v Britanii a Irsku, odtud látka přešla do Francie, kde byla několikráte zpracována v XII. stol. (Béroul, Chrétien de Troyes, Thomas) a z francouzského zpracování šířila se pak do ostatních literatur. Námětem románu je osudová moc lásky: Tristan je vyslán svým strýcem, králem Markem, pro ruso- vlasou princeznu Izaldu. Na cestě ke králi vypije Tristan s Izaldou omylem kouzelný nápoj, který měl vzbudit v stárnoucím Markovi a Izaldě lásku, a musí se proto milovat. Dojde však k sňatku Izaldy s Markem a román se mění v řetěz příhod klamaného man- žela, erotických dobrodružství, záletů, lstí a pod.Tristan a Izalda stali se tak symbolem lásky, která je mocnější než všechny konven- ce a celý život. v. 22-25 (2392) v orig. jsou rýmy hořieše: nořieše (hořelo: nořila ;slzy:), z očicí: tú čticí (= smutkem) — v. 32 (2404) v orig. řkúc mu: „Čso nem kážeš ještě?; (str. 94) v. 1 (2403) v orig. Maxencovi sě zatešče (= zastesklo) — v. 2 až 3 (2404 n.) v orig. je rým (rukávóv) vsuče (= vykasal) : ruče (rychle) — v. 5 (2407) eufonie je nesena hláskou t (ten, tak, ta- (str. 143
Strana 144
jemný) — v. 12-13 (2414 n.) v orig. je rým káza (= kázal) : bez potaza — v. 18-19 (2020 n.) v orig. je rým siesti (seděti): jésti — v. 28-29 (2430 n.) orig. tomu dóstojnému zběhu ! jehož dvanáct dni střežiechu; (str. 95) v. 4-7 (2438 nn.) v orig. jsou rýmy trpieše: (žel) bieše, (po- věděti) sluhy (= sluhové) : tůhy (ji pojaly) — v. 15 (2449) skříta = zlomek — v. 27 (2461) v orig. smierný = mírný; (str. 96) v. 9-10 (2476 n.) v orig. je rým svú vóli: srdcem boli (= bolí mě srdce) — v. 21-24 (2488 nn.) v orig. jsou rýmy štěstie: (na tom) miestě, žádúcie: (proč sě tvé srdéčko) smůtie (= zarmucuje); (str. 97) v. 7 (2506) orig. pochváli = pochválil (aorist) — v. 11 (2510) chlust = sluha, bídník; zajímavá je i eufonie slov jsú-li chlusti (-s-u-l-i ... l-u-s-i) — v. 21 22 (2520 n.) v orig. je rým slíbichu: potichu — V. 27-28 (2526 n.) orig. tak sě to nedlúho kona| až sè jednej noci ona; (str. 98) v. 23 (2532 n.) v orig. tak Porfyrus dřvi (= dvéře) otrazi; (násilím otevřel) [ inhed je taká zarazi (= zarazila) — v. 13 (2543) potvrdila = utvrdila — v. 16-17 (2546 n.) v orig. nebuď vám má řěč upola; (nejasné) i nebť vy (= vás) také k sobě volá — v. 27 (2557) lichý = nezúčastněný — v. 29-30 (2559 n.) eufonil jsou spojena slova ande - andéli — podle ní (and-and-I-dl-n); 99) v. 2-3 (2566 n.) v orig. je rým kojéše: bojéše; zajímavá je také eufonie slov Kristus — kojéše — kak — králová (hláska k) — v. 9-11 (2572 nn.) zajímavé je dosti složité eufonické využití hlásek dn, l a o: jednoho — anděla — inhed — královej — hlavu (d-n-h.. n-d-l... n-h.. k-l-v ... h-l-v) — v. 19-22 (2582 nn.)v orig. jsou rýmy veselé: (jmajíce útěchy) velé, řěčí: v děči; (str. 100) v. 9-10 (2604 n.) v orig. je rým ležal: utěžal — v. 20-21 (2616) v orig. je v rýmech plurál (lóz : hróz) — v. 30 (2625) vězí = je uvězněna; (str. 101) v. 9 (2637) mně = domnívaje se — v. 13 (2641) za tímto veršem je rukopis porušen, dva verše scházejí, veršem 13. pak nekončí věta (že ku pití ni jedeni ...) — v. 14-15 (2044 n.) v orig. je rým vyvedů : nebledú — v. 22-23 (2652 n.) v orig. nejasné: vze mysl proto velmi plašnú, I neb ji uzřě mnohej krásy — v. 24-25 (2655n.) dialektické rýmy; (str. 144
jemný) — v. 12-13 (2414 n.) v orig. je rým káza (= kázal) : bez potaza — v. 18-19 (2020 n.) v orig. je rým siesti (seděti): jésti — v. 28-29 (2430 n.) orig. tomu dóstojnému zběhu ! jehož dvanáct dni střežiechu; (str. 95) v. 4-7 (2438 nn.) v orig. jsou rýmy trpieše: (žel) bieše, (po- věděti) sluhy (= sluhové) : tůhy (ji pojaly) — v. 15 (2449) skříta = zlomek — v. 27 (2461) v orig. smierný = mírný; (str. 96) v. 9-10 (2476 n.) v orig. je rým svú vóli: srdcem boli (= bolí mě srdce) — v. 21-24 (2488 nn.) v orig. jsou rýmy štěstie: (na tom) miestě, žádúcie: (proč sě tvé srdéčko) smůtie (= zarmucuje); (str. 97) v. 7 (2506) orig. pochváli = pochválil (aorist) — v. 11 (2510) chlust = sluha, bídník; zajímavá je i eufonie slov jsú-li chlusti (-s-u-l-i ... l-u-s-i) — v. 21 22 (2520 n.) v orig. je rým slíbichu: potichu — V. 27-28 (2526 n.) orig. tak sě to nedlúho kona| až sè jednej noci ona; (str. 98) v. 23 (2532 n.) v orig. tak Porfyrus dřvi (= dvéře) otrazi; (násilím otevřel) [ inhed je taká zarazi (= zarazila) — v. 13 (2543) potvrdila = utvrdila — v. 16-17 (2546 n.) v orig. nebuď vám má řěč upola; (nejasné) i nebť vy (= vás) také k sobě volá — v. 27 (2557) lichý = nezúčastněný — v. 29-30 (2559 n.) eufonil jsou spojena slova ande - andéli — podle ní (and-and-I-dl-n); 99) v. 2-3 (2566 n.) v orig. je rým kojéše: bojéše; zajímavá je také eufonie slov Kristus — kojéše — kak — králová (hláska k) — v. 9-11 (2572 nn.) zajímavé je dosti složité eufonické využití hlásek dn, l a o: jednoho — anděla — inhed — královej — hlavu (d-n-h.. n-d-l... n-h.. k-l-v ... h-l-v) — v. 19-22 (2582 nn.)v orig. jsou rýmy veselé: (jmajíce útěchy) velé, řěčí: v děči; (str. 100) v. 9-10 (2604 n.) v orig. je rým ležal: utěžal — v. 20-21 (2616) v orig. je v rýmech plurál (lóz : hróz) — v. 30 (2625) vězí = je uvězněna; (str. 101) v. 9 (2637) mně = domnívaje se — v. 13 (2641) za tímto veršem je rukopis porušen, dva verše scházejí, veršem 13. pak nekončí věta (že ku pití ni jedeni ...) — v. 14-15 (2044 n.) v orig. je rým vyvedů : nebledú — v. 22-23 (2652 n.) v orig. nejasné: vze mysl proto velmi plašnú, I neb ji uzřě mnohej krásy — v. 24-25 (2655n.) dialektické rýmy; (str. 144
Strana 145
(str. 102) v. 9-10 (2070) v orig. je rým (by tito) sluhy: (muky nebo) túhy (došli) — v. 21 (2682 n.) spořě = vydatně — v. 20-21 (2681 n.) eufonií jsou spjata slova anděl a Daniel — v. 23-24 (2684 n.) orig. rým Babylona : lóna; (str. 103) v. 6 (2700) odvléci = odložiti — v. 9 (2703) nebo ti je ... = bud budeš .. . — v. 15 (2709) zbýti života = zbaviti se života, zemříti — v. 29 (1723) bytelně = trvale; přijíti = přijmouti; (str. 104) v. 4-5 (2730 n.) v orig.... kdež útěchy velé ! jest i bez konce veselé (= veselí) — v. 8-9 (2734 n.) v orig.... z svého vaza] svatú Kateřinu káza (= kázal) (mučiti divokú mukú) — v. 24 (2750) úřitný = nesmírný, těžký; (str. 105) v. 3-4 (2760) v orig. je rým (chvály) réci : vztéci — v. 5-6 (2761 n.) v orig. „Pospěšte tiem“, na ně vzvola! Tehdy učinichu čtyři kola — v. 7 (2764) roveň = rovina — v. 8 (2765) v rukopise wnycztaſowny; význam není zcela jasný (srov. Gebauer, LF IX, 319); osovní = zvláštní — v. 9 (2766) zajímavě jsou eufonicky spojena slova skřipce - kypře — v. 11-13 (2768 nn.) v orig. . . .jdéchu. Ta kola tak biechu jich mistrovstvem udělána — v. 18-19 (2775 n.) eufonií jsou spjata slova brady, hřeby, břitké, břitev; pod. ve v. 27-28 (2784 n.) slova kol, spolu, k dolu, ve v. 29 (2786) břitkým během v prudkém plase (plas = otáčivý, krouživý pohyb) a ve v. 30 (2787) druhá dvě (orig. druzě dvě); (str. 106) v. 2 (2792) skříta = zlomek — v. 9-12 (2799 nn.) bohatá instrumentace (jako - mrt - kotem: k-m-k-m; mieti — probitie — u moři: m-t-t-m, tú prudkostí - na drobty: t-p-t-d-p-t) — mrt = tříska, kot = pád, kácení (srov. „překotiti“) — v. 13 (2803) dřezati = prositi — v. 14-15 (2804 n.) v orig. je rým strachu: (po strážné) poslachu — v. 21 (2811) kázání = rozkaz — v. 32 (2822) v orig. slovo mohla která ústa; (str. 107) v. 1 (2823) v orig, až by ta divoká spůsta — v. 10 (2832) eufonií jsou spojena slova pokleknouti, kolena (opakuje se skupina kl) — v. 30-31 (2852n.) v orig. je rým sluzě: (abych já od tej) núzě; (str. 108) v. 1-2 (2856 n.) v orig. je . . . vznikla tato diela. I Račiz seslati anděla (homonymní rýml) — v. 11-12 (2866 n.) bohatá instrumentace: d-l-l-d-n-m-n; t-v-(e)-m-v-t-(e)-m — v. 15-16 (2870 n.) v orig. je rým skona (= dokonala): ona — v. 17-18 (2872) slova Legenda o sv. Kateřině 10 145
(str. 102) v. 9-10 (2070) v orig. je rým (by tito) sluhy: (muky nebo) túhy (došli) — v. 21 (2682 n.) spořě = vydatně — v. 20-21 (2681 n.) eufonií jsou spjata slova anděl a Daniel — v. 23-24 (2684 n.) orig. rým Babylona : lóna; (str. 103) v. 6 (2700) odvléci = odložiti — v. 9 (2703) nebo ti je ... = bud budeš .. . — v. 15 (2709) zbýti života = zbaviti se života, zemříti — v. 29 (1723) bytelně = trvale; přijíti = přijmouti; (str. 104) v. 4-5 (2730 n.) v orig.... kdež útěchy velé ! jest i bez konce veselé (= veselí) — v. 8-9 (2734 n.) v orig.... z svého vaza] svatú Kateřinu káza (= kázal) (mučiti divokú mukú) — v. 24 (2750) úřitný = nesmírný, těžký; (str. 105) v. 3-4 (2760) v orig. je rým (chvály) réci : vztéci — v. 5-6 (2761 n.) v orig. „Pospěšte tiem“, na ně vzvola! Tehdy učinichu čtyři kola — v. 7 (2764) roveň = rovina — v. 8 (2765) v rukopise wnycztaſowny; význam není zcela jasný (srov. Gebauer, LF IX, 319); osovní = zvláštní — v. 9 (2766) zajímavě jsou eufonicky spojena slova skřipce - kypře — v. 11-13 (2768 nn.) v orig. . . .jdéchu. Ta kola tak biechu jich mistrovstvem udělána — v. 18-19 (2775 n.) eufonií jsou spjata slova brady, hřeby, břitké, břitev; pod. ve v. 27-28 (2784 n.) slova kol, spolu, k dolu, ve v. 29 (2786) břitkým během v prudkém plase (plas = otáčivý, krouživý pohyb) a ve v. 30 (2787) druhá dvě (orig. druzě dvě); (str. 106) v. 2 (2792) skříta = zlomek — v. 9-12 (2799 nn.) bohatá instrumentace (jako - mrt - kotem: k-m-k-m; mieti — probitie — u moři: m-t-t-m, tú prudkostí - na drobty: t-p-t-d-p-t) — mrt = tříska, kot = pád, kácení (srov. „překotiti“) — v. 13 (2803) dřezati = prositi — v. 14-15 (2804 n.) v orig. je rým strachu: (po strážné) poslachu — v. 21 (2811) kázání = rozkaz — v. 32 (2822) v orig. slovo mohla která ústa; (str. 107) v. 1 (2823) v orig, až by ta divoká spůsta — v. 10 (2832) eufonií jsou spojena slova pokleknouti, kolena (opakuje se skupina kl) — v. 30-31 (2852n.) v orig. je rým sluzě: (abych já od tej) núzě; (str. 108) v. 1-2 (2856 n.) v orig. je . . . vznikla tato diela. I Račiz seslati anděla (homonymní rýml) — v. 11-12 (2866 n.) bohatá instrumentace: d-l-l-d-n-m-n; t-v-(e)-m-v-t-(e)-m — v. 15-16 (2870 n.) v orig. je rým skona (= dokonala): ona — v. 17-18 (2872) slova Legenda o sv. Kateřině 10 145
Strana 146
hned a anděl jsou spjata eufonicky s rýmy vznide a snide (skupinound) — v. 23-26 (2878 nn.) v orig. jsou rýmy (mezi ta) kola : póla, neosta (= nezůstala) : (ale tak ji) zchvosta (= „zchvostil“, smetl); (str. 109) v. 5-6 (2892n.) orig. rým nekluda: buda — v. 9-12 (2896 nn.) v orig. jsou rýmy neuspoli (= nepřipojil) : koli, v peci: (chtěli) užéci — v. 13 (2900) protivný = nepřátelský — v. 17-18 (2904 n.) v orig. je pasivni vazba (pec bieše) neumalená: pálená — v. 19 (2906) dle horkosti = pro horkost, aby byla horká — v. 21 (2908) slovo anděla je spojeno s ostatními slovy verše eufonicky (lal den.. an-d-la) — v. 25-28 (2912 nn.) v orig. jsou rýmy (nad vše) lidi: (v lítnej) neklidi, biechu: v spěchu; (str. 110) v. 16-17 (2934 n.) v orig. je rým mnohú: (proti) Bohu — V. 28-29 (2946 n.) rýmy originálu (to uslyšav) ot nie: neochotně; (str. 111) v. 20-21 (2970 n.) orig. rýmy věři: zběři — v. 23 nn. (2973 nn.) nápadné přesahy, jak tomu bývá na motivicky důle- žitých místech naší legendy pravidlem; (str. 112) v. 9 (2992) dle jména = pro jehož jméno, k vůli jehož jménu — v. 16 (2998) adverbium krotce je spojeno s podmětem (Kate- řina) shodou hlásek k a t. — v. 18 (3001) ovšem = zcela, úplně — v. 29 (3012) v orig. je instrumentací spojen podmět se slovesem: sluhy shlédú (slh — shl); (str. 113) v. 2 (3017) hláskovou instrumentací jsou spojena slova od kosti a kostny (kosten = kopí, dřevec) — v. 4 (3020) krs = hák — v. 12-13 (3028 n.) v orig. jako andělíček brče. A jak brzo nocí mrče (brče a mrče = aoristy od brknuti a mrknúti; zajímavá je eufonie, které je dána opakováním hlásek k, m a skupiny br) — v. 16-17 (3032 n.) orig. rýmy (pojem i jide) zacělo: tělo — v. 22-23 (3031) v orig. jsou rýmy rova : pochova (= pochoval); (str. 114) v. 2 (3050) katně = jako kat — v. 6 (3054) v orig. vkroči = vkročil (aorist) — v. 9 (3057) hubený = bídný — v. 12 (3060) hlavně = smrtelně — v. 16 (3064) schována = pochována; (str. 115) v. 1-2 (3080 n.) v orig. rým uslyše: (dlúho zamlčav) zdviže sě — v. 9 (3088) v orig. což jich při něm bieše (= bylo) — v. 18 (1097) oblečka = obraz — v. 29-30 (3108 n.) bohatá instrumen- tace je dána opakováním hlásek j-d-n: vstav i jide v jedno tajno, ješto jiným .. .; 146
hned a anděl jsou spjata eufonicky s rýmy vznide a snide (skupinound) — v. 23-26 (2878 nn.) v orig. jsou rýmy (mezi ta) kola : póla, neosta (= nezůstala) : (ale tak ji) zchvosta (= „zchvostil“, smetl); (str. 109) v. 5-6 (2892n.) orig. rým nekluda: buda — v. 9-12 (2896 nn.) v orig. jsou rýmy neuspoli (= nepřipojil) : koli, v peci: (chtěli) užéci — v. 13 (2900) protivný = nepřátelský — v. 17-18 (2904 n.) v orig. je pasivni vazba (pec bieše) neumalená: pálená — v. 19 (2906) dle horkosti = pro horkost, aby byla horká — v. 21 (2908) slovo anděla je spojeno s ostatními slovy verše eufonicky (lal den.. an-d-la) — v. 25-28 (2912 nn.) v orig. jsou rýmy (nad vše) lidi: (v lítnej) neklidi, biechu: v spěchu; (str. 110) v. 16-17 (2934 n.) v orig. je rým mnohú: (proti) Bohu — V. 28-29 (2946 n.) rýmy originálu (to uslyšav) ot nie: neochotně; (str. 111) v. 20-21 (2970 n.) orig. rýmy věři: zběři — v. 23 nn. (2973 nn.) nápadné přesahy, jak tomu bývá na motivicky důle- žitých místech naší legendy pravidlem; (str. 112) v. 9 (2992) dle jména = pro jehož jméno, k vůli jehož jménu — v. 16 (2998) adverbium krotce je spojeno s podmětem (Kate- řina) shodou hlásek k a t. — v. 18 (3001) ovšem = zcela, úplně — v. 29 (3012) v orig. je instrumentací spojen podmět se slovesem: sluhy shlédú (slh — shl); (str. 113) v. 2 (3017) hláskovou instrumentací jsou spojena slova od kosti a kostny (kosten = kopí, dřevec) — v. 4 (3020) krs = hák — v. 12-13 (3028 n.) v orig. jako andělíček brče. A jak brzo nocí mrče (brče a mrče = aoristy od brknuti a mrknúti; zajímavá je eufonie, které je dána opakováním hlásek k, m a skupiny br) — v. 16-17 (3032 n.) orig. rýmy (pojem i jide) zacělo: tělo — v. 22-23 (3031) v orig. jsou rýmy rova : pochova (= pochoval); (str. 114) v. 2 (3050) katně = jako kat — v. 6 (3054) v orig. vkroči = vkročil (aorist) — v. 9 (3057) hubený = bídný — v. 12 (3060) hlavně = smrtelně — v. 16 (3064) schována = pochována; (str. 115) v. 1-2 (3080 n.) v orig. rým uslyše: (dlúho zamlčav) zdviže sě — v. 9 (3088) v orig. což jich při něm bieše (= bylo) — v. 18 (1097) oblečka = obraz — v. 29-30 (3108 n.) bohatá instrumen- tace je dána opakováním hlásek j-d-n: vstav i jide v jedno tajno, ješto jiným .. .; 146
Strana 147
(str. 116) v. 14 (3126) v orig. ve všem mluvil pravdu pravú; v tomto a obou sousedních verších opakuje se nápadně kořen prav- — v. 16 (3128) v orig. složiv zlé dielo — v. 27 (3139) řeva - přechodník přítomný od „řváti“; (str. 117) v. 3 (3148) bez odvlaky = bez odkladu, ihned — v. 4 (3149) mlaka = louže, kaluž — v. 11 (3156) nožnice (stč. -cě) = pochva — v. 19 (3164) pakost = škoda, úhona — v. 23-24 (3168 n.) v orig. je rým (konati) chtieše : stč nebieše; (str. 118) v. 8-9 (3186 n.) v orig. je rým i otpěru: (a přijéti naši) vieru — v. 15 (3193) to mina = zapomena na to — v. 18-21 (3196 nn.) v orig. jsou rýmy (požádá) koli: (bude po tvéj) vóli, nechceš: vzechceš; (str. 119) v. 9 (3220) haditi = haněti, tupiti — v. 19 (3230) podmět se slovesem je spjat eufonii: hlasy hladi (hla-) — v. 20 (3231) dadí = dají — v. 25-28 (3236 nn.) v orig. jsou rýmy réci: otvléci, nehledaji (= nehledám): žádaji — v. 31-33 (v. 3242 nn.) v orig. (máš mě) hotovu; ! co mi pro svú ducholovů zlost móžeš, to učiň nuže“ (str. 120) v. 1 (3245) v orig. Tepruv opět Maxenc v tůzě — v. 6 (3250) jíti = vzíti, zaujmouti — v. 14 (3258) substantivum se svým pří- vlastek je spojeno eufonií: rozkošnú krásu (k - r) — v. 18 (3262) v orig. nedóstojnú smrtí sníti (eufonicky je využito hlásek s-t-n) — v. 20 (3264) sloveso se svým adverbiem je spojeno eufonií: hlučně - hladiece (hl); (str. 121) v. 4-5 (3280) v orig.... ni mne v čem pyčte : I ani dle mej smrti křičte — v. 7 (3283) úroda = povaha, přirozenost, vůle — V. 15 (3292) toho dle = proto,k vůli tomu — v. 30-31 (3306 n.) slovo svatých je eufonicky spojeno se svým přívlastkem, v čisté vieře z světa vzatých (v-s-t-v-s-v-t-v-atých); (str. 122) v. 1 (3308) v orig. v tej cíle — v. 5 (3312) sděla = učinila — v. 10 (3317) péče (stč. -č) = starost — v. 15 (3322) v rukopise ze wſyey ſyly toz odlekſy; Gebauer LF IX, 323, čte tož odlekši (od- leknúti, resp. otleknúti není významem jasné) — v. 23-24 (330n.) bohatá instrumentace je tvořena hláskami s-v-t; (str. 123) v. 4-5 (3344 n.) eufonií jsou spjata slova tebe naplň a nebo panie (-eb-nap-ň: neb-paň-) — v. 8-9 (3348 n.) v orig. je rým v bludu: budů — v. 10 (3350) nazývati = vzývati — v. 19 (3358) 147
(str. 116) v. 14 (3126) v orig. ve všem mluvil pravdu pravú; v tomto a obou sousedních verších opakuje se nápadně kořen prav- — v. 16 (3128) v orig. složiv zlé dielo — v. 27 (3139) řeva - přechodník přítomný od „řváti“; (str. 117) v. 3 (3148) bez odvlaky = bez odkladu, ihned — v. 4 (3149) mlaka = louže, kaluž — v. 11 (3156) nožnice (stč. -cě) = pochva — v. 19 (3164) pakost = škoda, úhona — v. 23-24 (3168 n.) v orig. je rým (konati) chtieše : stč nebieše; (str. 118) v. 8-9 (3186 n.) v orig. je rým i otpěru: (a přijéti naši) vieru — v. 15 (3193) to mina = zapomena na to — v. 18-21 (3196 nn.) v orig. jsou rýmy (požádá) koli: (bude po tvéj) vóli, nechceš: vzechceš; (str. 119) v. 9 (3220) haditi = haněti, tupiti — v. 19 (3230) podmět se slovesem je spjat eufonii: hlasy hladi (hla-) — v. 20 (3231) dadí = dají — v. 25-28 (3236 nn.) v orig. jsou rýmy réci: otvléci, nehledaji (= nehledám): žádaji — v. 31-33 (v. 3242 nn.) v orig. (máš mě) hotovu; ! co mi pro svú ducholovů zlost móžeš, to učiň nuže“ (str. 120) v. 1 (3245) v orig. Tepruv opět Maxenc v tůzě — v. 6 (3250) jíti = vzíti, zaujmouti — v. 14 (3258) substantivum se svým pří- vlastek je spojeno eufonií: rozkošnú krásu (k - r) — v. 18 (3262) v orig. nedóstojnú smrtí sníti (eufonicky je využito hlásek s-t-n) — v. 20 (3264) sloveso se svým adverbiem je spojeno eufonií: hlučně - hladiece (hl); (str. 121) v. 4-5 (3280) v orig.... ni mne v čem pyčte : I ani dle mej smrti křičte — v. 7 (3283) úroda = povaha, přirozenost, vůle — V. 15 (3292) toho dle = proto,k vůli tomu — v. 30-31 (3306 n.) slovo svatých je eufonicky spojeno se svým přívlastkem, v čisté vieře z světa vzatých (v-s-t-v-s-v-t-v-atých); (str. 122) v. 1 (3308) v orig. v tej cíle — v. 5 (3312) sděla = učinila — v. 10 (3317) péče (stč. -č) = starost — v. 15 (3322) v rukopise ze wſyey ſyly toz odlekſy; Gebauer LF IX, 323, čte tož odlekši (od- leknúti, resp. otleknúti není významem jasné) — v. 23-24 (330n.) bohatá instrumentace je tvořena hláskami s-v-t; (str. 123) v. 4-5 (3344 n.) eufonií jsou spjata slova tebe naplň a nebo panie (-eb-nap-ň: neb-paň-) — v. 8-9 (3348 n.) v orig. je rým v bludu: budů — v. 10 (3350) nazývati = vzývati — v. 19 (3358) 147
Strana 148
přělest = šalba, klam — v. 25 nn. (3364) Kateřina vyprošuje boží ochranu pro ty lidi, kteří budou chovat její obraz nebo její legendu; (str. 124) v. 5-6 (3378 n.) instrumentace spojuje oba verše: člověka - podle - činu, jsa - jenž; podobně v. 12 nn. (1385 nn.): daj bože, by ta dušě dáblu nebyla poddána (d-a-b-b-ta-d... d-a-b-b-dá-) — v. 24 (3397) přijéti (přijíti) = přijmouti — r. 29-30 (3402 n.) v orig. je rým v pokoj - (děvic) okoj (= úkoj, ukojení); (str. 125) v. 5 (3411) orig. ottuši (aorist) — v. 11 (3417) opakování kořena* vor-:vrata- otvořena — v. 14-17 (3420 nn.) v orig. hotově čeká i miesto, I má milá drahá nevěsto! K němuž v brzkosti pojdi, nebeskej radosti dojdi; vedle instrumentace je zajímavý rým dvou posl. veršů, který je vlastně čtyřslabičný — v. 18 (3424) žádná = žádaná, žádoucí — v. 28-29 (3434 n.) v orig. je rým děvicě: z nice (= ze zdola); (str. 126) v. 2-3 (3440 n.) v orig. rým plení: neleni (= neleň, impe- rativ) — v. 8-15 (3446 nn.) a 24-26 (3461 nn.) velmi bohatá a jemná eufonie; (str. 127) v. 4 (3474) v orig. je bohatá instrumentace: dvú dcát dní neb málem dále — v. 14-15 (3484 n.) v orig. je rým zbudú: (ještě po- viem,) neobludu (= neoklamu) — v. 29 (3499) v orig. svého životu; (str. 128) v. 15-16 (1316 n.) v orig. šel i dal sě k mukám za ny. UJemuž králi nade všě pány.
přělest = šalba, klam — v. 25 nn. (3364) Kateřina vyprošuje boží ochranu pro ty lidi, kteří budou chovat její obraz nebo její legendu; (str. 124) v. 5-6 (3378 n.) instrumentace spojuje oba verše: člověka - podle - činu, jsa - jenž; podobně v. 12 nn. (1385 nn.): daj bože, by ta dušě dáblu nebyla poddána (d-a-b-b-ta-d... d-a-b-b-dá-) — v. 24 (3397) přijéti (přijíti) = přijmouti — r. 29-30 (3402 n.) v orig. je rým v pokoj - (děvic) okoj (= úkoj, ukojení); (str. 125) v. 5 (3411) orig. ottuši (aorist) — v. 11 (3417) opakování kořena* vor-:vrata- otvořena — v. 14-17 (3420 nn.) v orig. hotově čeká i miesto, I má milá drahá nevěsto! K němuž v brzkosti pojdi, nebeskej radosti dojdi; vedle instrumentace je zajímavý rým dvou posl. veršů, který je vlastně čtyřslabičný — v. 18 (3424) žádná = žádaná, žádoucí — v. 28-29 (3434 n.) v orig. je rým děvicě: z nice (= ze zdola); (str. 126) v. 2-3 (3440 n.) v orig. rým plení: neleni (= neleň, impe- rativ) — v. 8-15 (3446 nn.) a 24-26 (3461 nn.) velmi bohatá a jemná eufonie; (str. 127) v. 4 (3474) v orig. je bohatá instrumentace: dvú dcát dní neb málem dále — v. 14-15 (3484 n.) v orig. je rým zbudú: (ještě po- viem,) neobludu (= neoklamu) — v. 29 (3499) v orig. svého životu; (str. 128) v. 15-16 (1316 n.) v orig. šel i dal sě k mukám za ny. UJemuž králi nade všě pány.
Strana 149
* A ☞ - ☞ a 3 r ☞ e — ☞ — S S — y — t — D — — ☞ 5 — “ V ol- A A 6 h s S M — u p v —.. ...- v — — ☞9 . —. . —
* A ☞ - ☞ a 3 r ☞ e — ☞ — S S — y — t — D — — ☞ 5 — “ V ol- A A 6 h s S M — u p v —.. ...- v — — ☞9 . —. . —
Strana 150
NEC IGNI CEDIT NEC FERRO NEPODLEHNE ANI OHNI ANI MEČI LEGENDA O SV. KATERINÉ Uvodní studií a poznámkami doprovodil dr. Josef Hrabák. Vydal jako osmý svazek knihovny „Odkaz minulosti české“ kterou řídí doc. dr. Zdeněk Kalista, a vytiskl v úpravě Jaroslava Švába roku 1941 Melantrich v Praze.
NEC IGNI CEDIT NEC FERRO NEPODLEHNE ANI OHNI ANI MEČI LEGENDA O SV. KATERINÉ Uvodní studií a poznámkami doprovodil dr. Josef Hrabák. Vydal jako osmý svazek knihovny „Odkaz minulosti české“ kterou řídí doc. dr. Zdeněk Kalista, a vytiskl v úpravě Jaroslava Švába roku 1941 Melantrich v Praze.
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 19: Edice
- 129: Poznámky