XXVIII K rozšíření jeho vzdělanosti zajisté přispěly dvě jeho delší cesty před poutí do Svaté Země, totiž cesta do Lucemburka (str. X) a druhá do Říma (str. XIV), zejména uvážíme-li jeho snahu, s jakou všude hleděl se poučovati. O jeho vědomostech dějepisných můžeme usuzovati pouze z jediné narážky: »jakož o tom někteří kronikáři píší« (60a), která nám může býti dokladem, že četl v kronikách. Ze zmínky jeho o odpadnutí Švýcarův od knížat rakouských nedovídáme se nic, poněvadž se stalo za jeho života r. 1499 za císaře Maximiliana, tedy již po návratu Lobkovicově z pouti do Svaté Země. Jinak vyskytuje se sice v cestopise dosti míst líčících nám nějaký příběh neb historickou událost, ty však si dával Lobkovic teprve na cestě vypravovati při různých příležitostech a proto vkládá častěji do jejich reprodukce parenthesi »jakož sem zpraven« a pod. Všimneme-li si blíže těchto jeho odboček, můžeme je zařaditi ve dvě skupiny: jedny, které mají vskutku ráz historický, a druhé, které mají ráz pouhých pověstí a bájí. Do první skupiny náležejí tyto zprávy: O hejtmanu benátském Gatta- muje (17b); O knížeti mediolánském Galeaciovi (18b); Kterak připadlo Jadro Benátčanům (25b); O útoku krále neapolského na ostrov Kur- čulu (30b); O jalových útocích císaře tureckého na město Škuteru (355); O porážce císaře tureckého Albánci 37a); O jalových útocích císaře ture- ckého na město Butniro (39a); Kterak dostal se ostrov Korfon v moc Be- nátčanův (39b); »Kterak páni Benátčané k té insuli Candii přišli« (47b); O potlačení vzpoury na ostrově Candii Benátčany (48a); O infirmáři v Rodýzu (53a); »Císař turecký přitáhl k Rodýzu« (60a); Kterak Benátčané znova získali ostrov Cyprský (67b); O příčině pádu města Misso (70a) O řádu karmelitském (73a); O založení a pádu města Cezaree (73b); O pádu města Jaffy (74b); O založení špitálu v Ramě (79b); O pádu města Ramy (81a); O pádu města Lidie (82b); O příčině, proč nepouštěji bosáci poutníků k samému božímu hrobu (105a); O odnětí kaple hory Kalvarie Arménům (135a); »O porážce Charvatuov« (150b); Benátčanům odňata většina panství na pevnině (179b); O sčítání lidu v Benátkách (1793). Do druhé skupiny (pověstí a bájí) možno zařaditi články: O paláci v městě Pole (23b); O zázračných zříceninách téhož paláce (23b); O těle a hrobu sv. Simeona v městě Jadru (25b); O původu kostelíka sv. Jana Malvazí (28b); O poustevníku v horách bosenských (31b); O sani u městečka Kazopo (38a); Paris unesl Helenu z ostrova Cerigo (43b); O kostelíku sv. Pavla na Candii (44b); O vpádu císaře tureckého na ostrov Patmos (50°): O hřebích božích (66b); O roušce sv. Veroniky (96a); Kterak sv. Helena poznala pravý kříž Kristův (98b); »Betlem chtěli bořiti« (112a). Jsa tedy mužem vzdělaným, který nabyl svými cestami rozsáhlých zkušeností, napsal Lobkovic cestopis svůj jednak pro poučení potomkův, jednak k utvrzení jich ve víře katolické.