XXIX Pozorujme ještě, jakým způsobem dostál prvnímu svému úkolu. Lobkovic představoval si čtenáře nezkušeného, který nebyl jinde než v Čechách. Proto, chtěje mu nějaký zjev cizí znázorniti, užívá srovnání se známým v Čechách. Popisuje cestu svou, udává Lobkovic zevrubně vše, čeho se cestou dověděl, dávaje se sám poučovati a, jak doznává, na to neb ono se vyptávaje (9b, 10b, 124a, 135b a j.), anebo co sám zažil a viděl. Při tom zachovává obyčejně tento pořádek: o místech, která pouze minul nepro- hlédnuv si jich, zmiňuje se jen krátce; jmenovav obyčejně jen jméno, pouze někdy — dosti zřídka — vypravuje příběh, jehož se dověděl od patrona nebo některého společníka, anebo stručně zaznamenává, čeho se doslechl o témž místě pamětihodného. Za to o místech, která sám navštívil, roze- pisuje se šíře. Tu především uvádí chrámy s jejich relikviemi, po případě i jiné znamenitější budovy s jejich zvláštnostmi, líčí opevnění, krajinu, udává velikost toho místa, někdy i vzdálenost jeho od jiného, národnost a vyznání jeho obyvatelův, čím se živí, obchodem-li či průmyslem, jejich ústavu a vládu, popisuje jejich zvyky, způsob života a p., buď pokud je sám pozoroval, nebo jak opět o nich se doslechl. Toto zejména platí o větších městech a ostrovech, jako jsou Benátky, Raguz, Candie, Rodýz, Cypr a j. Největší část jeho cestopisu zabírá ovšem líčení Jerusalema a okolí s jejich sanctuariemi. Mimo to zaznamenává Lobkovic ve svém cestopise též zvláštní zjevy v přírodě a průmyslu a tu, chtě čtenáře s nimi seznámiti, buď opět srovnává je s podobnými známými (52b, 57b), nebo je hledí co možná nejdůkladněji vylíčiti: (navy 102, 12b, 19a; delfíny 24b; výrobu soli 42b, 69a; cukr 68b; daktylle = datle 81a). Někdy vkládá Lobkovic delší odbočky k poučení čtenáře, jak zřejmě vysvítá z podobné stati o osmi sektách křesťanských (127a), kterou začíná slovy: »Také sluší věděti —«. K témuž účelu připojena jest celá část III. (viz str. XXI), která začíná stejnými slovy. Aby si čtenář mohl učiniti představu o velikosti nebo objemu jednot- livých měst, zemí, nebo ostrovův, o vzdálenosti některých míst od sebe, o rozlehlosti budov, kaplí a p., udává Lobkovic ve svém cestopise míry, kterých se buď — obyčejně při větších rozměrech — dopátral, v mílích českých (2b, 3a, 3b, 4a a j.) nebo vlašských (19a, 24a, 29a, 30b), po případě v honech (86b, 87b, 118b, 123a, 125a, 125a a j.), anebo jak si sám vyměřil na kroky (85b, 87a, 103b, a j.), na lokte (100a, 104b, 106a), na sáhy (104a 107a, 1185, 160b), na pídě (103a, 104b, 109a a j.), na pěsti (104a), anebo konečně odhaduje, kolik by se vešlo do nějakého prostoru lidí (104b, 105a a j.). Ku konci spisu (159b) připojen v témž smyslu přehledný výčet hlavních míst pouti do Svaté Země s jich vzdálenostmi od sebe. Dověděv se obyčejně udání na míle vlašské, dává spisovatel čtenáři poznati, jak možno míle vlašské redukovati na české (158b, 160a). Také odhaduje cenu některých předmětů chtě naznačiti buď jejich vzácnost (11b, 16a, 77b, 139a, 142a) nebo chatrnost (139a).