z 162 stránek
Titul
I
II
III
Úvodní poznámky
IV
2
3
4
5
6
7
8
Edice
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
Název:
Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská, čili, děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě
Autor:
Stříž, Antonín Ludvík
Rok vydání:
1920
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
162
Počet stran předmluvy plus obsahu:
III+159
Obsah:
- I: Titul
- IV: Úvodní poznámky
- 9: Edice
Strana 43
od Ptolemaidy. Potom táhli mimo Ptolemaidu, dříve Akkon
zvanou, kterou někteří z našich omylem měli za Acharon.
Ale Acharon jest město filištínské nedaleko Askalonu, mezi
Jamnion a Azotem; Akkon pak, to jest Ptolemaida, na jižní
straně má horu Karmel. Mimo město to jdouce, na pravo
minuli městečko Kayfu, potom ubírali jsme se podél Dory
a dál podél Cesareje Palestinské, která však za starodávna
slula jinak, totiž Věže Stratonova, v níž Herodes, řečený
Agrippa, bratrovec onoho Herodesa, za jehož času narodil se
Kristus, rozežrán červy bídně skonal. Potom na pravé straně
minuli pobřeží mořské a městečko Arsuth a táhli městem
Ramathou čili Arimathií, z níž obyvatelé Saraceni utekli
den před tím, než tam došli Frankové. Tam našli mnoho
píce, kterou naložili na svá hovada a vezli až do Jerusaléma.
Tam prodleli čtyři dni, a nastolivše biskupa k basilice
Svatého Jiří a na tvrzích městských lidi na stráž postavivše,
brali se dále k Jerusalému. Ještě toho dne přišli až k měste-
čku řečenému Emauzy, u něhož jest Modin, obec Makabej-
ských. Následující noci pak sto vojínů z nejchrabřejších sedlo
na koně a za ranních červánků byli nedaleko Jerusaléma a
odbočivše chvátali k Betlému: jedním z nich byl Tankred,
druhým Balduin. Když křesťané, kteří tam prodlévali, Re-
kové totiž a Syrové, dozvěděli se, že Frankové tam přibyli,
zaradovali se radostí velikou velmi. Zprvu však nevěděli,
jaký to národ jest, a myslili, že to Turci nebo Arabové. Leč
když z blízka jasně si je prohlédli a nebylo pochybnosti, že
by nebyli Franky, ihned radostně chápali se křížů a všívali
si je na roucha a s pláčem i nábožným zpěvem vyšli jim v
ústrety: s pláčem, protože se obávali, aby taková hrstečka
lidu nebyla někdy, což bylo velmi snadno, od ohromného
množství pohanů, kteří tam byli doma, pobita; se zpěvem,
protože se jim radovali, dlouho touživše po jejich příchodu
a slibujíce si, že povznesou v bývalou náležitou čest křesťan-
ství, od bezbožníků tak dlouho zlehčované. Oni tam v basi-
lice blažené Marie vroucně se Bohu pomodlivše a navštívivše
místo, kde narodil se Kristus, dali si se Syry políbení pokoje
a rychle vrátili se k městu svatému Jerusalému. A hle, vojsko
postupující pomalu dále, zůstavivši na levo Gabaon, padesát
honů vzdálený od Jerusaléma, kdež Josue slunci a měsíci
přikázal, přiblížilo se zatím k městu. A když přední stráže,
43