z 162 stránek
Titul
I
II
III
Úvodní poznámky
IV
2
3
4
5
6
7
8
Edice
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
Název:
Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská, čili, děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě
Autor:
Stříž, Antonín Ludvík
Rok vydání:
1920
Místo vydání:
Praha
URL:
sources.cms.flu.cas.cz
Česká národní bibliografie:
aleph.nkp.cz
Počet stran celkem:
162
Počet stran předmluvy plus obsahu:
III+159
Obsah:
  • I: Titul
  • IV: Úvodní poznámky
  • 9: Edice
Strana 96
vzezřením přespanilý, bratr krále té země*. Král vrátiv se do Jerusaléma, zaradoval se jejich příchodu a hovořil s nimi přátelsky, nabádaje a prose jich, aby pro lásku Boží pozdrželi se ve Svaté Zemi a přispěli ku zvelebení a rozšíření křesťan- ství a vykonajíce dílo Kristovo, teprve vrátili se do své vla- sti, velkolepé díky vzdávajíce Bohu. Oni rádi přistoupili na tu žádost, řkouce, že pro nic jiného ani nepřišli do Jerusaléma, a že kamkoli král vydá se se svým vojskem, oni ochotně zároveň s nimi poplují po moři, toliko aby se jim postaral o potřebnou výživu. S té strany povoleno, s oné vykonáno. A ačkoliv s počátku byli se rozhodli táhnouti na Askalon, přistoupili posléze na chvalitebnější radu a táhli na město Sidon a oblehli je. Z Ptolemaidy, jež častěji nazývá se Akkon, pohnul se král se svým vojskem; Norové pak vypluli z Joppe. Tehdy v přístavě tyrském skrývávalo se loďstvo emira ba- bylonského, kterýmž Saraceni po pirátsku křesťanům pout- níkům našim přečasto škodili a přímořská města, kteráž ještě držel král babylonský, potravou opatřovali. Když však proskakovaly všelijaké pověsti o Norech, neodvažili se vy- plouti z přístavu tyrského ani se utkati s nimi. A když se přitáhlo k Sidonu, král oblehl jej s pozemní strany, Norové od moře. A postaviti dav stroje, velmi zděsil nepřátele ve městě, že ti, kteří tam byli vojáky na žold, žádali krále, aby je pustil odtud zdravé, a libo-li mu, aby zemědělce podržel si ve městě, by mu vzdělávali půdu v jeho prospěch. Toho žá- dali, toho i dosáhli, a tak bez podarování žoldnéři odešli, rol- níci pak dle řečené smlouvy pokojni zůstali. Slunce devětnáctkráte Střelce již oblilo září, v čas když adventní nám město Sidon bylo dáno. Hlava XL V. O ničemném dráždění Turkův a o výpravě krále Balduina a Tankredově proti nim. L. P. 1111 D oku tisícího stého jedenáctého vyrojil se z Persie národ tu recký převeliký, kteříž táhnouce Mezopotamií, přešli řeku Eufrat a oblehli tvrz, jež sluje Turbezel, prodlévajíce tam mě- síc. A když jí nemohli ihned dobýti, poněvadž polohou byla pevna, omrzela je námaha a nechavše obléhání, uchýlili se * Sigurd, jenž pro svou výpravu do Jerusaléma nazván byl Jórsalafara. 96