z 162 stránek
Titul
I
II
III
Úvodní poznámky
IV
2
3
4
5
6
7
8
Edice
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
- s. 5: … je radostně zářící voje andělské! Nebyla-liž každá smrt na půdě Svaté Země pod křížem dobrovolně na se vzatým, ať padl vojín v…
- s. 66: … místa svatá, k čemuž byli přišli. Někteří potom zůstali ve Svaté Zemi, jiní vraceli se do vlasti. Proto země jerusalémská zaostávala liduprázdna,…
- s. 68: … loďstva smlouvu, že za tu dobu, co prodlévati budou ve Svaté Zemi, popřeje-li a pomůže-li jim Bůh, by s níms králem dobyli…
- s. 86: … bojovat proti křesťanům, domnívaje se a zamýšleje všecky nás ze Svaté Země vymésti. Bylť se dověděl, že nás jest velmi skrovně a…
- s. 96: … a prose jich, aby pro lásku Boží pozdrželi se ve Svaté Zemi a přispěli ku zvelebení a rozšíření křesťan- ství a vykonajíce…
Název:
Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská, čili, děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě
Autor:
Stříž, Antonín Ludvík
Rok vydání:
1920
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
162
Počet stran předmluvy plus obsahu:
III+159
Obsah:
- I: Titul
- IV: Úvodní poznámky
- 9: Edice
Strana 66
za nás posléze z vlastní vůle postoupil smrt? Koruna ona to-
tiž po jich rozumu nebyla korunou cti ani královské důstoj-
nosti, nýbrž potupy a ohavnosti. Ale co oni vzpurníci na po-
tupu mu učinili, milostí Boží obráceno bylo k naší spáse a
slávě. Též král nevyhlašuje se proti rozkazům, neboť právem
a podle Boha jsa zvolen, authentickým svěcením se poma-
zává a posvěcuje. A přijímaje ono království se zlatou koru-
nou, přijímá též čestné břímě zachovávání spravedlnosti. Po
právu možno jemu, jako biskupu o biskupství, pěkně namít-
nouti: „Dobrého díla si žádá, kdo království si žádá.' Nekra-
lujet-li po právu, není králem.“ — Ač v počátcích své vlády
měl ještě v moci málo měst a lidu, za tu zimní dobu ochránil
statečně svého království na všech stranách od nepřátel. A
poněvadž se dozvěděli o něm, že jest válečníkem přechrabrým,
byť měl lidu málo, neodvážili se udeřiti na něho. On pak,
míti větší vojsko, rád by byl se vrhl na své nepřátele.
Cesta našim poutníkům byla ještě dosti nesnadna, a při-
plouvali po moři, Frankové i Angličané neb Vlachové a Be-
nátčané, na jedné toliko lodi nebo na třech, čtyřech, mezi
nepřátely piráty a před městy saracenskými projíždějíce, a
dojížděli Pánem vedeni, velmi ustrašeni, do Joppy. Nemělit
jsme na počátku žádného jiného přístavu. A když jsme je
uhlídali přicházející z našich krajin západních, rychle a ve-
sele běhali jsme jim vstříc jako svatým, a každý bedlivě jsme
se vyptávali na svůj rod a příbuzenstvo, a oni nám povídali,
jak věděli. Tu doslýchajíce se příznivých věcí radovali jsme
se, z nehod pak jsme se rmoutili. Putovali do Jerusaléma, na-
vštěvovali místa svatá, k čemuž byli přišli. Někteří potom
zůstali ve Svaté Zemi, jiní vraceli se do vlasti. Proto země
jerusalémská zaostávala liduprázdna, a nebýval by jí měl kdo
hájiti proti Saracenům, kdyby jen na nás byli udeřili. A proč
se neodvažovali? Tolik lidu, tolik říší, a proč se báli vrhnouti
se na naše královstvíčko a nárůdek? Proč z Egypta, z Persie,
z Mezopotamie nebo ze Syrie nesebralo se aspoň stokrát sto
tisíc bojovníků, aby nás, své nepřátele, mužně napadli, a jako
kobylky nesčetné ničívají žeň na políčku, nás úplně sežrali
a zničili, aby ani památky po nás nezbylo v zemi, ode dávna
jejich? Neměliť jsme tehdy víc než tři sta rytířův a tolikéž
pěšáků, kteří střehli Jerusaléma a Joppe a Ramuly a též tvrze
Kaify. A též sotva byli bychom se odvážili spojiti své muž-
66