Strana 6
ka provenience a zařazení tohoto útvaru je mnohem složitější,
než se zdálo dříve, a bude třeba, dříve než provedeme jejich roz-
bor, ujasnit několik základních pojmů, nutných k rozboru tohoto
literárního útvaru.
Již ve starověku existoval prozaický útvar, který býval označo-
ván řeckým názvem paradeigma a latinským názvem exemplum.
Zmiňují se o něm běžně autoři klasických rhetorik (Aristoteles)
a chápou jej v podstatě jako příběh, sloužící za doklad. Stejně po-
jaté příběhy (bajky) najdeme i ve východních literaturách (na př.
exempla sbírky Pančatantra v indické literatuře) a ve formě po-
dobenství (similitudo) v Novém Zákoně.
Prostřednictvím latinských rhetorik a vyučování rhetoriky na
středověkých školách se dostala exempla i do středověké litera-
tury a stala se součástí kázání. Joh. de Garlandia vyjádřil toto
středověké pojetí exempla svou definicí: exemplum est dictum vel
factum alicuius autentice persone dignum imitatione.3) Toto po-
jetí má dva základní rysy. Jde o příběh autentické osoby (dolo-
žené skutečně nebo zdánlivě) a o příběh, který má být napodoben.
Dokladová a přesvědčující funkce exempla není touto definicí do-
statečně vyjádřena a bude proto vhodnější obrátit se k nově vy-
tvořenému výměru Goswina Frenkena,4) který chápe exemplum
jako: »jede kurze Erzählung, die geeignet ist und angewandt wird,
im Zusammenhang einer Predigt die theologische oder moralische
Deduktion durch den sie induktiv beweisenden Bericht eines Inte-
resse erregenden Vorgangs abzulösen.« Z této definice vyplývají
jasně zásadní znaky středověkého exempla jako literárního útva-
ru, a to znaky obsahové (musí jít o individuální zkušenost a o pří-
běh zajímavý), funkční (individuální zkušenost musí dokazovat
určitou obecnou thesi) a formální (musí jít o příběh krátký a
o příběh stylisticky uzpůsobený pro zařazení do celku moralisují-
3) Ernst Robert Curtius: Europäische Literatur und lateinisches Mittelalter.
Bern, A. Francke 1948. S. 67, pozn. 2.
Goswin Frenken: Die Exempla des Jacob von Vitry. München, Oskar Beck
1914. S. 5. Quellen und Untersuchungen zur lateinischen Philologie des
Mittelalters, 5. Bd., 1. Heft.
4)
6
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141