za knížete po smrti otcově, a jest podán v 29 scénách. Ve Velislavově bibli není cyklus podán v onom souvislém a sdílném vypravování jako v Liber depictus, a také ikono- grafické, typologické a slohové analogie nejsou takové, aby bylo nutno připustiti vzá- jemnou souvislost obou děl. Jestliže na první pohled jsou zde určité podobnosti, na př. v obrazech zvolení sv. Václava knížetem, žetí a mlácení pšenice, pečení hostií a sbírání révy, jsou na druhé straně mezi oběma těmito cykly značné rozdíly nejen v pojetí světce, nýbrž i v podání výjevů. Ve Velislavově bibli jest zobrazován světec, jak jsme již sly- šeli, s plnovousem, v krátké tunice, s vojenským pláštíkem na pravém rameni spjatém; i tam, kde obsah obou cyklů je stejný, jsou značné rozdíly v podání dějů. Cyklus Veli- slavovy bible se končí pohřbem světcovým; chybějí mu ve srovnání s cyklem v Liber depictus a ostatními cykly nejen posmrtné zázraky, ale i jeden významný a pro další vývoj ikonografie svatováclavské důležitý výjev, doprovod světce dvěma anděly při návštěvě u císaře Jindřicha. Několik obrazových cyklů svatováclavských máme zachováno v nástěnném ma- lířství. Zmínku jest o nich učiniti, byť jde o mladší památky, protože víme, že raně gotická malba v střední Evropě těžila z malby knižní a že se tedy právem můžeme domnívati, že i tyto nástěnné svatováclavské cykly nejsou bez vztahů k cyklům kniž- ním. Právě u velikého cyklu svatováclavského na schodišti Karlštejna z let 1355-1357 zjišťuje Neuwirth, že mezi cyklem naší obrázkové knihy a těmito malbami jest velmi úzká souvislost, a že Karlu IV., který dal malovati karlštejnský cyklus, musil býti znám svod ilustrací svatováclavské legendy typu Liber depictus. Bližším srovnáním se zde nezabýváme vzhledem k tomu, že tak učinil velmi zevrubně již Neuwirth, a to v době, kdy obrazy nebyly ještě zničeny a nahrazeny kopiemi. Na Karlštejně jest počet výjevů o něco menší; avšak navíc jest tam scéna s vévodou Zlickým a umývání krve světcovy na stěnách boleslavského chrámu. Ze zázraků po smrti sv. Václava je tam zobrazeno shodně s cyklem v Liber depictus ještě přenesení těla světcova ze Staré Boleslavě a propuštění vězňů z věznice. Byl-li na Karlštejně cyklus redukován, aniž byla poru- šena souvislost gotické legendy, došlo k změnám výjevů v renesančním cyklu svato- václavském v kapli svatováclavské u sv. Víta v Praze z prvé poloviny 16. století. A. Matějček (viz shora uvedený článek v Národních listech) nadhodil možnost, že tento cyklus mohl míti vztah ke gotickému cyklu ze 14. století, jehož zbytky, soudíc podle některých podrobností komposice obrazů a ústroje sv. Václava, snad renesanční malíř ještě nalezl. Podle záznamu K. Hilberta v článku Svatováclavská kaple v chrámě sv. Víta v Praze, „Zlatá Praha,“ ročník XLVI, sešit 18, str. 358, nenašel však jmenovaný archi- tekt v době obnovení kaple na začátku tohoto století již starších maleb, třebaže bylo pátráno na mnohých podezřelých místech. V nástěnném malířství gotickém 14. století máme zachovány ještě další dva cykly svatováclavské. V roce 1932 byl objeven v kostele sv. Václava ve Žďáru u Blovic cy- klus z doby okolo poloviny 14. století, který se liší od známých nám cyklů hlavně tím, že sv. Václava doprovází jeho sluha Podiven, který jako světec jest ozdoben též svato- září, i v těch scénách, v kterých v ostatních legendách jest světec bez sluhy. Vyobra- zení světcovo v tomto cyklu liší se od vyobrazení v našem cyklu tím, že zde má světec 148