Živého výrazu nabývá obraz lidské práce, úkonů bohoslužebných i právních. Z oboru lidské práce jest podán obraz boření (13), stavba (36, 54, 106, 120, 186), lámání pout (14), podtínání šibenice (15), okopávání pole (20) a vinice (26), setí (21), žetí (22), sklá- dání (23), mlácení (24) a mletí obilí (25), sbírání (27) a lisování hroznů (28), pečení hostii (29), kopání hrobu (31), nesení dříví (32, 34) a kamenů (37), obsluhování (71), nošení mrtvých (94, 169), kladení na vůz (95), vezení na jakýchsi saních - smyku (95-103), na voze (115), vedení chromého (116), lov (118), rdoušení (164). Z úkonů bohoslužeb- ných jest podán obraz křtu v křtitelnici (44) a v kádi (109, 129), zpovědi (156), přijí- mání (157), posledního pomazání (XXXVI), svěcení kanovníků (64) a uvádění jich do chrámu (65), intronisace biskupa (61), uzavírání sňatků po způsobu pohanském (127) i křesťanském (135), sloužení mešní oběti (155, 188), přijímání do řádu (187, 193), za- klínání posedlého (195, 196), svěcení kostela (60) a pohřbu (77, 166, 178, 206). Z práv- ních úkonů jest podán obraz vykupování otroků (43,110). Zvláštní oblibě se těší vyobra- zení jízdy na koni. Jednání, vyplývající z vnitřních pohnutek, jest přesvědčivě podáno v klanění modlám (128) a v modlitbě vztažením rukou (35, 138, 148, 154, 158, 184, 189, 191, 197). Nevybočuje-li výtvarná znalost a ovládání lidského těla z rámce řemeslného umění ilustračního, nebudeme hledati vyšší formální poznání ani ve figurách zvířecích, ač třeba uznati, že aspoň kůň a pes, zvířata gotickému člověku nejbližší a nejmilejší, bývají zobra- zena se značným smyslem pro jejich tvar a pohyb. Koně chápe kreslíř tak reálně, že většinou správně vystihuje postavení jeho nohou i při pohybu. Kreslí ho z profilu, ale i zpředu (45, 85), zezadu (45), ve skoku (84, 118) a při tahu vozu (115). S jistým zda- rem kreslí psy, kteří lížou šat sv. Václava, když přináší vdovám dříví (32), nebo ve scéně lovu, jak štvou prchajícího paroháče (118). Pozadu zůstává naproti tomu zobrazení rostlin. Nejlépe jest charakterisováno obilí (pšenice). V legendě o sv. Prokopu vyskytuje se častěji strom, jenž bývá zároveň dě- lítkem jednotlivých obrazů. Kmen stromu i listoví je podáno dosti realisticky, strom však nemá vyvinutou korunu. Listoví jest v nepoměru ke stromu, jsou to většinou pro- táhlé velké listy, vyrůstající přímo z kmene, někdy rozeklané; menší listoví je srdcovi- tého tvaru. Stromu jest v ostatních legendách zřídka užito, a to většinou jen k oživení obrazu (17, 20, 21,31, 41, 46, 58, 67,93, 100, 102, 103, 119,128, 148). Žádoucí je ovšem ve scénách lesních (84,85, 118). Lépe jest podán obraz vinné révy a hroznů (26, 27). Drobné rostlinstvo není vyjádřeno; to souvisí s nedostatkem smyslu pro formu půdy a její po- vrch. Výjimkou je lesní výjev s prchajícím rytířem (84), obraz spícího krále dáckého (119) a obraz návratu sv. Václava od sv. Oldřicha domů, v nichž něco rostlin oživuje půdu. Více drobného rostlinstva jest užito v obrazech jeskyně (183, 184, 185). Zde do- konce rozeznáváme osamocený květ zvonečkovitého tvaru. Pro dobu typické pojetí půdy v hranolovitě rozštěpeném tvaru nacházíme v knize naší zřídka. Nedopatřením však asi zobrazil kreslíř pruh půdy pod postelí v obrazu světce, vstávajícího v noci s lůžka. Řeka, potok a voda bývají znázorněny několika vl- nitými čarami, zvláště v obrazech přenesení těla sv. Václava ze Staré Boleslavě do Prahy (96 a násl.). 145