plnovous, jinak jest oděn rovněž v dlouhou tuniku a je dokonce ve většině scén bosý. Tento cyklus o 28 obrazech, začínající až výjevem kácení stromů a nesení dříví vdo- vám, končí zavražděním světcovým, nemá pokračování v posmrtných zázracích a rov- něž jako cyklus v Liber depictus jest bez episody se zlickým vévodou. Druhý, roku 1910 znovu odkrytý cyklus svatováclavský, snad rovněž o něco starší než cyklus karlštejnský, jest v kostele sv. Matouše v Dobroměřicích. Z tohoto cyklu máme zacho- váno jen několik výjevů: žetí pšenice, pečení hostií, lisování vína, návštěva sv. Václava, doprovázeného dvěma anděly, u císaře Jindřicha a hostina u Boleslava nebo hoštění chudých sv. Václavem. Úryvků legendy Ut annuncietur, kterou máme za literární předlohu cyklu v naší Obrázkové knize, doplněných ještě z Dubravia a Hájka s uspořádáním událostí podle Hájka, bylo užito k obrazům, které na začátku 17. století byly pořízeny k výzdobě kláštera bosých Augustiniánů sv. Václava na Zderaze na Novém městě pražském. 15) Ty jsou základním cyklem barokním, jehož popularitu upevnila reprodukce rytecká ve 32 deskách bratra Jindřicha, otištěných ve spisku převora tohoto kláštera P. Aegidia. Knížka „D. Venceslao Bohemorum Duci ac Martyri inclyto sertum" (v Praze 1643) byla později vydána česky i německy. K připomenutým rytinkám přidal autor, jak sám uvádí v předmluvě, úryvky ze života světcova, a to z legendy Ut annuncietur, jejíž rukopis v universitní knihovně nese poznámky, psané rukou 17. století, které vyjádřují heslovitě obsah jednotlivých obrazů zderazského cyklu. Tu tedy byla po druhé legenda Ut annuncietur pramenem dílu malířskému, byť sem zasáhly i ikono- grafické zdroje jiné. Nehledíme-li k novým scénám, ke kterým dalo jistě podnět uspo- řádání cyklu podle Hájka, jest zde i určitá souvislost s naším cyklem v tom, že se i v cyklu zderazském objevuje snaha po kontinuujícím vypravování několika dějů v jednom obraze a že i cyklus zderazský líčí - jako Liber depictus - několik posmrt- ných zázraků, které se staly na přímluvu sv. Václava (zjevení ukřižovaného Krista králi Dáckému, oběšení Podivena, zázraku věznice při převezení těla sv. Václava do Prahy). V starší literatuře jest uveden ještě jeden cyklus svatováclavský z prvé poloviny 14. století, a to na hradě v Jindřichově Hradci (Mitteilungen XVII., 1872, str. XIV); tu jde však o legendu o sv. Jiří, jak bylo záhy poznáno a také již J. E. Wocelem zveřej- něno. Legendu o sv. Ludmile možno srovnati jen se dvěma obrazovými cykly 14. věku. Z nich vlastně jen jediný dává za dnešního stavu znalosti památek posouditi rozsah cyklu legendy o sv. Ludmile v Liber depictus, neboť jest to jediný známý samostatný cyklus obrazů ze života sv. Ludmily, z doby blízké vzniku krumlovské knihy obráz- kové. Jsou to freskové malby na schodišti hradu Karlštejna. Druhým v úvahu přichá- zejícím cyklem obrazů jest legenda svatováclavská ve Velislavově bibli, která jest pokládána za starší. Vztahem těchto tří cyklů zabýval se již Neuwirth ve svém spise o karlštejnských malbách. Vytknuv větší obrazový rozsah legendy o sv. Ludmile v Liber depictus, usu- zuje Neuwirth, že mezi obrazy této knihy a cyklem karlštejnským jest určitý vztah, 149