byla jistě v souvislosti s orlicí říšskou, vyjadřujíc lenní poměr českého panovníka k říši. Kapitola 43. 1: Tj. Boleslava III., ve skutečnosti ovšem strýce, který byl polským knížetem Boleslavem Chrabrým oslepen a v Polsku uvězněn. 3—4: Zpráva tato je nesprávná, neboť Měšek II. zemřel již r. 1034 a nepadl tudíž ve válce s Břeti- slavem. V Polsku v době výpravy Břetislavovy vládla úplná anarchie, která také úspěchy Břetislavovy usnadnila. 10: Sv. Radim - Gaudentius, nevlastní bratr sv. Vojtěcha, byl prvním arcibiskupem hnězdenským (999-1006). 13-18: V těchto verších shrnuje Dalimil nejdůležitější ustanovení tzv. statut Břetislavových, vyhláše ných nad hrobem sv. Vojtěcha v Hnězdně, jejichž znění zachoval nám Kosmas (II, 4); jiná jejich verse je v olomouckém pasionálu (rkp. cod. 230 kapit. knihovny v Olo- mouci). Obojí text otiskují Spurný-Zemek, Arch. čas. 1953, 35-53. 31-32: Správně má býti rok 1039. Kapitola 44. 1: Papežem byl tehdy Benedikt IX. (1032-1045). 6: Kostel sv. Václava v Staré Boleslavi s kolegiátní kapitulou. 7: Konrád II., který nebyl otcem Jitčiným (srov. kap. 42, 3—4), zemřel 4. června 1039. 9: Jindřich III. (1039—1056), syn Konráda II. Dalimil dále vypravuje, celkem shodně s Kosmou (II, 9-11), o prvé výpravě Jindřichově do Čech v r. 1040, která skončila pro Břetislava vítězně; zcela však mlčí o jeho druhé výpravě z r. 1041, kdy Jindřich pronikl až ku Praze a Břetislav byl nucen se podrobiti; Kosmas o ní píše jen stručně (II, 12). 12: Bavorským lesem nazývá Dalis mil Šumavu. 23: Domažlice byly knížecím pohraničním hradem při bráně zemské, chránícím stezku Domažlickou. 56: Toto je první zmínka o Chodech vůbec. Dalimil mluví zde o nich jako o obecně známých, z čehož možno usuzovati, že nejde o zřízení nové v jeho době, nýbrž o instituci starší. Chodové jsou asi českého původu a byli usazováni kolem Domažlic již od X. stol.; jejich úkolem bylo střežiti hranice a dělati záseky v pohraničních lesích. Srov. Frant. Roubík, Dějiny Chodů u Domažlic, 1931, 25n. 64: Jde o kostelík sv. Václava na Brodku. 68: Ekkehard, markrabě míšeňský (také Kosmas, II, 9, označuje ho vévodou saským), velitel severního vojska německého, které podplatilo Prkoše, správce hradu bílinského, vniklo ze Saska u Chlumce do Čech a vyplenilo území až po „Gnevin most“ (dnešní Most); na zprávu o porážce císařova vojska u Brodku zastavilo však další postup a vyjednalo si volný odchod z Čech. Kapitola 45. 1: Šebíř biskup zemřel 9. prosince 1067. 2: Ekkehard, předtím opat kláštera Nienburského, byl biskupem pražským v 1. 1017-1023. Je proto vy loučeno, že by se o jeho jmenování zasadila Jitka. Z Dětmara Merseburského víme, že Ekkehard určen byl za nástupce třetího biskupa pražského Thiddaga (a nikoli Šebíře, jak mylně má Dalimil) přímo císařem Jindřichem II., s nímž byl již dříve ve stycích. 4: O platu z ohniště (podýmné, lat. fumales) se Kosmas (I, 40) nezmiňuje; je nepochybně původu mladšího. 7: Ekkehard zemřel 8. srpna 1023. 8: Hizzo 259