a j.) učinily z posvícení obecně hostinu, hody. Motiv křtu, spojený však ještě s hody, objevuje se u Dalimila nově - snad z dnes neznámé předlohy, z níž podle Rud. Urs bánka (cit. spis I, 2, 375 n.) čerpal též ztracený český veršovaný pasionál, shodující se s Dalimilem při líčení boleslavské vraždy (o křtu však nemluví); Urbánek jej počítá k Dalimilovým předlohám. Srov. pozn. k v. 57-58. 19-20: Přípitek k sv. Michalu, průvodci duší do ráje, dávají legendy Václavovi pronášeti zpravidla při hostině. Dalimil přidržuje se tu legendy „Oriente“, ale vůbec se nezmiňuje o předchozím hodování; při něm podle „Oriente“ jeden z věrných Václava varoval, že má být zavražděn, a Václav u vědomí, že den smrti je mu předurčen, v odpověď na varování zvedá kalich k přípitku. 23 24: Matouš 20, 22. Shodný citát z evang. má též „Oris ente“. 27: Zde a stejně i ve verších 47 a 51 užívá Dalimil pro kostel sv. Kosmy a Damiána v Staré Boleslavi starobylého označení cierkev (jinak užívá slova kostel), nepo chybně proto, že podle legend byl to kostel dřevěný, a pro dřevěné kostely užívalo se ve XIV. stol. termínu „cierkev“. 39: Že Boleslav utal Václavovi ucho, má jen Dalimil; jiné prameny původce činu nejmenují. 53: Jména vrahů Václavových uvádí jen staroslověnská legenda o sv. Václavu a z ní odvozený staroslověnský Prolog. Odkud je má Dalimil, nelze říci. Jméno Hněvisa (Hněvsa, Hněza) zachovalo původní tvar, Štyrsa vznikl možná spojením jmen Tira a Cesta stsl. legendy nebo je to jen zkomolení jména Tira (srov. jméno hrdiny Neklanovy války s Vlastislavem Luckým, kde Kosmův Tyro je u Dalimila Styr). 55-56: Správně má být r. 929 jako u Kristiána (kap. 7) i Kosmy (I, 17); tomu odpovídá r. 6437 (přepisem z hlah. ps. 6337) od stvoř. světa v stsl. legendě. Dalimilův omyl v letopočtu (který je i v někt. rkpech legendy „Oriente“ a v kronice Neplachově) byl patrně převzat z předlohy a lze jej vysvětliti buď špatným převedením roku udaného podle éry od stvoření světa se začátkem roku 1. září, nebo chybou písařskou. 57-58: Kosmas (I, 17) vypravuje, že se Boleslavovi v době hostiny narodil syn, „jemuž po oné události bylo dáno jméno Strachkvas, které značí strašný kvas“. Z této zprávy snad vznikla zmatením Dalimilova verse, že Boleslav pozval Václava na křtiny svého syna. 61-64: Tresty vrahů Václavových jsou podle Urbánka (Legenda t. zv. Kristiána, I, 2, 366) zjevným ohlasem boleslavské tradice, v jiných legendách, včetně „Oriente“, jsou jen obecné zmínky o spravedlivé odplatě za zločin. Kapitola 31. 2: Boleslav I., řeč. Ukrutný (929-967). 34: Týká se výpravy krále Jindřicha I. r. 929 do Čech, o níž se zmiňují různé německé letopisy, aniž uvádějí českého knížete jménem. Dříve se obecně soudilo (V. Novotný, ČD I, 1, 468 n.), že byla podniknuta za života Václavova proti němu a že se Václav Jindřichovi poddal a zavázal k poplatku. Jos. Pekař (Nejstarší kronika česká, 1904, 120) první ukázal, že jde o tažení proti Boleslavovi s účelem pokořit vraha Václavova, a tento názor, po tvrzovaný Dalimilem (,ciesař msti sv. Václava), je nyní většinou přijímán. 8: Boleslav I. se znovu zavázal k poplatku (od něhož podle legendy „Oriente“ a Dalimila — srov. kap. 29, 34 — byl Václav Jindřichem osvobozen), jak to výslovně dokládá i Widukind (, 35: „A tak král učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Sas“); o povaze a výši poplatku nemáme zpráv. 910: Zprávu tuto má jen Dalimil; míní tím zjevně dvorskou 252