hodnost nejvyššího maršálka s podkomořským úřadem v Čechách. 16: Bánov, mě- stečko jv. od Uher. Hradiště. 17-25: Zpráva o porážce Čechů se týká nezdařeného výpadu uherskohradištské posádky proti Matoušovým četám, plenícím širé okolí. 26-39: O bojích krále Jana s Matoušem Čákem Trenčanským vypravuje též kron. Zbrasl. (I, 124): Jan vytáhnuv 21. května 1315 s dobře vyzbrojeným vojskem doby! zpět městečka Veselí a obrátil se proti hradu Holíči. Matouš Čák, chtěje obleženou posádku v Holíči osvoboditi, podnikl prudký útok na obléhající, způsobil mezi nimi zmatek a jen osobní statečnost Jindřicha z Lipé, který se výpravy zúčastnil s vlastní družinou, způsobila, že Uhři byli zahnáni na útěk. Přesto se nepodařilo Holíče dobýti — o pod- kopech dělaných pod hradem a o uherských opatřeních se kronika Zbraslavská ne zmiňuje —, a když zásobování českého vojska se stávalo obtíž tým, král Jan upustil v polovině července od obléhání, a přijav Matoušovu nabídku, aby o pohraničních sporech rozhodlo osm rozhodčích, vrátil se bez zjevného úspěchu do Čech. 40—45: Příčiny, pro něž došlo k změně poměru krále Jana k Jindřichovi z Lipé, byly hlubší. Šlo o to, že Jindřich z Lipé zneužíval svého postavení ve vládě i svého vlivu ve prospěch svůj a svých přátel, jak to otevřeně naznačuje kronika Zbraslavská (I, 126). To, že jeho postavení v zemi zesílilo tak, že zastiňoval samého krále, vyvolalo řevnivost druhé skupiny českého panstva s Vilémem Zajícem z Valdeka v čele, která se rozhodla jeho moc zlomiti. Nalézala v tom podporu královny Elišky, kterou si Jindřich z Lipé znepřá- telil svým důvěrným poměrem ke královně vdově Alžbětě Rejčce. Bylo užito pomlu vy, že Jindřich ukládá králi o trůn i život, navazuje styky s Habsburky, kteří bojovali o říšský trůn s Ludvíkem Bavorem, jehož spojencem byl Jan Lucemburský, a kteří proto uznávali za pravého českého krále Jindřicha Korutanského. Jan této pomluvě uvěřil tím spíše, že Alžběta Rejčka osvědčila se v minulosti jako spojenkyně Habsburků; roz- hodl se proto Jindřicha z Lipé odstraniti. 46: K schůzce krále Jana s Vilémem Zajícem, na níž byl smluven další postup proti Jindřichovi z Lipé, došlo na Křivoklátě v polovině října. 47: Jindřich z Lipé byl zatčen 26. října 1315 na hradě Pražském v přítomnosti králově ozbrojenou družinou Zajícovou a odvezen na hrad Týřov. 48: Ostrva, tj. rody mající znamením dvě zkřížené ostrve čili Ronovci, jejichž hlavou byl tehdy právě Jindřich z Lipé (viz kron. Zbrasl. I, 126). Z rozvětveného rodu Ronovců povstali proti králi zejm. synové uvězněného Hynek a Čeněk, držící četné pevné hrady na severu Čech (Lipou, Ojvín, Ronov, Žitavu) i na Moravě (Moravský Krumlov, Obřany), synové Raimunda z Lichtemburka Oldřich a Jindřich, páni na Lipnici a Havlíčkově Brodě, a synové Hynka z Dubé Půta na Frýdlantu, mající v zástavě královské hrady Bezděz a Veliš, Hynáček na Housce a Hynek Berka na Dubé, Jestřebí, Kuřivodech a Mšeném, který zástavou držel též Kladsko. S Ronovci spojili se i jiní čeští páni, zejm. věrný druh zajatého Jan z Vartemberka, moravský podkomoří, držící z titulu tohoto úřadu hrady Bzenec, Veveří a Hradec u Opavy, dále z Vítkoviců Vilém z Landštejna, pán na Třeboni a Nových Hradech a purkrabí královského hradu Hluboké, a Al- brecht z Žeberka a na Bílině, osobně znepřátelený s Vilémem z Valdeka. A pocho pitelně i královnavdova Alžběta Rejčka se svými věnnými městy ve východních Čechách (v. kap. 100, pozn. k v. 23-28) se postavila na jejich stranu. To vše činilo je 310