doplněk 6), neboť mluví o Plichtovi jako o živém a přímo praví, že ve všech bojích „škody zbyl“. 7: Nepochybně Ludvíka Bavora (1314 až 1347), na jehož straně v jeho bojích s habsburským protikrálem Fridrichem Sličným Jan Lucemburský stál. 8: Eduard II. (1307-1327); které jeho války se Plichta zúčastnil, nevíme. 3233: Pravdi- vost této zprávy je potvrzena zápisem v „knize svědomí“ města Nového Bydžova, nedatovaným, avšak zapsaným v jedné z nejstarších složek (str. 53) městské knihy zalo žené r. 1311, podle něhož kovář Matěj byl vypovězen z města, poněvadž byl přechova- vačem zlodějů a kapsářů a dělal nůžky, jimiž byly přeřezávány závory u koňských stájí v městě (srov. Kniha svědomí města Nového Bydžova z 1. 1311—1470, vyd. 1907, str. 28, zápis č. 78). Doplněk 5. 1-8: W. W. Tomek (Děj. m. Prahy I, 488) a shodně s ním i Jos. Jireček (PDČ III, 229) klade boj Viléma Zajíce z Valdeka s Míšňany k vánocům r. 1310. Naproti tomu podle Jos. Šusty, Dvě knihy českých dějin II, 147 (a ČD II, 2, 165, tato zpráva náleží do r. 1311 a ve spojení se zápisem nejstarší městské knihy staro- městské (mezi výdaji z r. 1311 je položka 72 kop lučištníkům vyslaným za Labe a ke Kadani, RBM III, č. 114) dosvědčuje vpád durynského lankraběte Fridricha Pokousa, ného v prosinci 1311 do severních Čech, jinak nedoložený. Tomuto výkladu stojí však v cestě slova „když se král Jan v zemi uváza“ (v. 1), která by spíše mluvila pro mínění Tomkovo. Uvážíme-li však, že skladatel na zprávu o bojích s Míšňany navazuje bez- prostředně prostým časovým údajem „potom“ zprávu o obležení a dobytí Budyně (z počátku r. 1316) a že se celý doplněk týká domácích válek v Čechách jednak za králových bojů s odbojným českým panstvem, jednak v době po rozchodu krále Jana s Eliškou za pražské vzpoury, domnívám se, že doplněk mluví o boji Zajícově s Míš« ňany, které si přivolali na pomoc Ronovci (v. pozn. k doplňku 2, v. 62-65), a náleží k vánocům r. 1315. Tomuto vročení neodporují ani slova prvého verše; vztahuji je na změnu ve správě království, k níž došlo po uvěznění Jindřicha z Lipé 26. října 1315 a jíž se král Jan dostal z jeho nadvlády, takže skladatel mohl užíti obratu, že „se král v zemi uváza“. Tehdy také mohl král poručiti Vilémovi z Valdeka, který se převratem stal jeho předním rádcem, aby vytáhl proti Míšňanům - naproti tomu v prvých letech Janovy vlády, a to až do jara 1315, Vilém z Valdeka se takřka neobjevuje v okolí králo- vě. 5: U které vsi při Labi došlo k tomuto boji, nelze pro mlčení pramenů určit. 914: Zpráva se týká boje o Budyni n. Ohří, které se i s hradem Ronovci zmocnili v zimě r. 1315 a kterou král Jan počátkem příštího roku oblehl (kron. Zbrasl. I, 126). Účast Pražanů (,„měštanóm“) při dobývání Budyně dosvědčena je výdajovou položkou, zapsanou v nejstarší knize staroměstské k r. 1316: „Item vectori v rsus Pudin in expedi- cione Vfertones“ (RBM III, č. 347. 15-16: K roztržce krále Jana s Eliškou došlo na poč. r. 1319. Přičinil se o to Jindřich z Lipé, který namluvil králi, že jeho choť s podporou Viléma Zajíce z Valdeka chce ho zbaviti vlády a vládnouti sama jakožto poručnice tří, letého synka Václava, jejž zamýšlí provolati králem. Král Jan v polovině měsíce února proto přitrhl před hrad Loket, na němž se Eliška s dětmi zdržovala, vynutil si vstup, ods ňal matce synka, kterého dal pak přísně střežiti na Lokti, a královně vykázal za sídlo Měl- 314