z Lipé, tehdy již nejvyššího maršálka, a Jana z Vartmberka při uhájení Kutné Hory i Kolína mluví též kron. Zbrasl. (I, 86). V jiných rukopisech Dalimila je však uváděn místo Jana z Vartmberka jeho bratr Beneš. 18: I v Kutné Hoře měli Habsburkové své straníky, avšak ti byli před příchodem Albrechtovým vypuzeni z města korutan- skou stranou. Z Dalimilových slov lze však vyvozovati, že za obležení města habsburští stoupenci začali zvedati opět hlavy. 2328: Dalimilovo tvrzení, že jím jmenovaná města sama Albrechta pozvala, není správné. Král Albrecht vida totiž, že se mu ne- podaří zmocnit se ani Kutné Hory, ani Kolína, chtěl synovi pojistiti aspoň držení ně- kterých pevných měst v Čechách, zejm. východočeských věnných měst (Hradce Králové, Jaroměře, Vysokého Mýta, Chrudimě a Poličky), z nichž důchody pobírala Alžběta Rejčka, vdova po Václavu II. a po Rudolfovi Habsburském, která přirozeně byla přízniva habsburskému úsilí o udržení českého trůnu. S jejím souhlasem vyjed návalo se s Hradcem a s druhými věnnými městy, aby přijala švábské posádky. Mě- sta svolila, když si to dala zaplatiti rozmnožením svobod, které jim byly zajištěny lis tinou krále Albrechta a vévody Fridricha 5. října (RBM II, č. 2149). Vedle těchto pěti měst obsazena též Kouřim a Nový Bydžov, na jihu Budějovice a v Pochří Kadaň a Ža- tec, jichž se král Albrecht zmocnil za tažení do Čech zradou Fridricha z Šumburka. To byly opory Fridrichovy moci v Čechách a připravované válečné výpravy Albrech, tovy na r. 1308. 33 a d.: O této srážce Čechů se Šváby, vypravenými z Chrudimě k zajištění zásobovacího oddílu, vyslaného v lednu r. 1308 z Moravy do Vysokého Mý- ta, vypravuje též rýmovaná kronika Otakara Štýrského a stručně se jí dotýká i kron. Zbrasl. (I, 86). 35: Podle Štýrské kroniky varoval Šváby jeden zajatý český zeman. 39: Turov a Opočno jsou vesnice, ležící poblíž Uherska, dnes při železniční dráze z Pardubic do Chocně. 41: Štýrská kronika mluví naopak o početní převaze Čechů, které prý švábští rytíři nedbali. 42: Velitelem švábského oddílu byl hornofrancký hrabě Walter z Castellu, který byl pak jedním z německých rádců krále Jana Lucems burského. 45: Ctibor, vladyka neznámého rodu, seděním na tvrzi Uhersku. Kapitola 101. 1-10: R. 1308 chystal Albrecht novou výpravu po velkých přís pravách, sbíraje v Němcích vojsko. Vypravování Dalimilovo o jeho plánech vyhladiti a vyhladověti Čechy je jistě jen ohlasem zvěstí rozšiřovaných mezi lidem, k nimž mohly dáti podnět záškodnické akce švábských posádek v Čechách. 13-15: 1. května 1308 byl král Albrecht zavražděn poblíž rodového hradu Habichtsburgu ve Švýcařích při přechodu řeky Reussy, u Dalimila mylně Rýna, svým osmnáctiletým synovcem Janem (eškem). Motivem zločinu, který pachateli vynesl přijmení Parricida, byla msta za to, že strýc zadržoval jeho otcovský i mateřský podíl, a snad i to, že po vymření rodu Pře myslovců zajišťoval český trůn svým synům, třebaže Jan, maje po matce v žilách pře myslovskou krev, měl na českou korunu větší nárok. Vraždu samu přijímá Dalimil se zjevným uspokojením při své zásadní nenávisti k Albrechtovi; vrah Jan je pro něho „jinoch šlechetný“. 16: Přemysla Otakara II.; srov. též narážku v proroctví Přemysla Oráče v kap. 6, 21. 17: Jan Parricida byl synem Rudolfa († 1290), nejmladšího syna římského krále Rudolfa I. Habsburského, a Anežky, dcery Přemysla Otakara II. a se 304