žením knížete Děpolta od krále Přemysla Otakara I. a vypuzením Děpolticů do Polska (kap. 77). Zůstala jediná větev česká, která opravdu „krásně vzkvetla“: lze ji sledovati od prvního historického Přemyslovce, knížete Bořivoje, až do Václava III., jímž 4. srpna 1306 vymřela. Některé Dalimilovy údaje o vzniku a zániku jednotlivých knížectví postrádají zčásti historického podkladu a zčásti jsou nepřesné nebo ne správné, jak v pozn. bude doloženo. 21: Narážka na zavraždění řím. krále Albrechta Habsburského (1. 5. 1308) jeho synovcem Janem, řeč. Parricidou, který byl po své matce Anežce vnukem Přemysla Otakara II. (srov. kap. 101, 14—20). 24: Libušin dvůr je nepochybně totožný s Kosmovým hradem Libušínem (I, 4, který stál u dnešní vsi Libušína nedaleko Smečna. Kapitola 7. 6: Za původce českého zemského práva prohlašuje Přemysla již Kosmas (I, 8) a se zesílenou feudální tendencí opakuje to i Ondřej z Dubé ve Výkladu práv zemských českých. 13-14: U Kosmy d, 9 označuje je Libuše obraty „Maior Gloria“, tj. (v překladu Hrdinově) „Více sláv“, a „Exercitus Consolatio“, tj. „Voje útěcha“. 15: Dalimil praví zde výslovně, že Vojtěch vzešel z pokolení Libušina, ale nikde v kronice nenaznačuje stupeň příbuzenství. O příbuzenství Slavníkovců s Přemyslovci se celkem nepochybuje — dovolává se ho výrazně i prolog legendy Kristiánovy —, avšak mínění o rodových, resp. rodinných vztazích se různí. Při ne- dostatku pramenných zpráv nelze na tuto otázku jednoznačně odpověděti. Kapitola 8. 2: Ves Libušě, v rkp. opraveno v „Libicě“, jak se čte na tomto místě (a stejně i v kap. 11 v. 7 a 12) také v některých mladších rukopisech Dalimi lovy kroniky, zjevně mylným ztotožněním Libušina hradu s pozdější slavníkovskou Libicí nad Cidlinou (nedaleko Poděbrad); zdrojem tohoto omylu, podmíněného asi tím, že bájný Libušín nebyl v té době již znám, je tuším Pulkava, který ve své kro- nice (v české redakci) píše: „Potom pak Libušě udělala jest hrad blízko od Labe podle toho hrada, ješto nynie slove Kolín na Labi, jemužto Libic řiekají. Tu po své smrti jest pohrabána. Ten jistý hrad potom po dlúhém času byl jest Slavníkóv, hrabie urozeného, jenž byl otec sv. Vojtěcha...“ (PDČ V, 215). 3 a d.: Pověst o dívčí válce, která je u Kosmy (, 9) zaznamenána jen stručnou zmínkou, vyrůstá u Dalimila v obsáhlé líčení (kap. 8-15, zabíhající všude do podrobností, jak ji totiž dobou rozvedlo a obohatilo lidové podání, pracující zde zřejmě s tvůrčí fantasií. Přitom je to vlastně již svod několika po věstí: o boji dívek s muži (Děvín — Vyšehrad), o Vlastě a jejím zápasu s Přemyslem o vládu v zemi, o Ctiradovi a Šárce aj., spojených obratně v souvislé vypravování. Zda toto spojení pověstí je až dílem Dalimilovým či pramení z lidového podání, nelze rozhodnouti. 1011: Hrad Děvín stál na návrší nad Zlíchovem. Kapitola 10. 29: Bojiště za Vyšehradem nelze, tuším, ztotožňovati s Bojištěm před Prahou, o němž Dalimil častěji mluví (kap. 58, 30; 72, 36; 74, 20—26) a jež je Bojištěm v pozdějším Novém Městě pražském mezi býv. Slepou branou a Karlovem. 52 56: Týká se války perského krále Kyra s Tomyridou, skythskou královnou; v ní 245