textu. Prozaický překlad vznikl před r. 1444 (z toho roku je jeden ze tří rukopisů), a to podle rozšířeného textu (druhé redakce). Oba překlady vydal Jireček v Praz menech 3. — V. Hanka uvedl, že v knihovně mikulovské koleje piaristické je uložen rukopis překladu Dalimilovy kroniky do latiny od piaristy Remigia Maschata († 1747). Protože rukopis tohoto překladu není dnes možno nalézt, ani se o něm nikdo z dřívěje ších dalimilovských badatelů nezmiňuje a všichni se jen odvolávají na zprávu Hankovu, je nutno tuto zprávu brát s reservou. * ** Přehled vydání Dalimilovy kroniky: a) Kronika stará kláštera boleslavského: o posloupnosti knížat a králů českých, rozličných příbězích, divných proměnách a slavných národů českého činech od založení téhož národu až do Jana Lucemburského, voleného krále českého, pořádně a rozkošnými rytmy vypravující. Nyní ponejprve pro obecné dobré vůbec na světlo vydaná. Vytištěná v Novém Městě Pražském u Daniele Karla z Karlspergka. — Je to zmíněné již vydání Pavla Ješína z Bezdězce z r. 1620. b) Kronika Boleslavská o posloupnosti knížat a králů českých a slavných národu českého činech, od založení téhož národu až do Jana Lucemburského, vypravující. Nyní po druhé snažnou pilností a s pomoci čtyř starých rukopisů, ještě nikdy nesrovnaných, bedlivěji a lépe, nežli prvé, na světlo vydaná od Františka Faustýna Procházky. Vytištěná v Praze u Jana Jozefa Diesbacha léta Páně 1786. — Procházka měl vedle Ješínova vydání po ruce čtyři rukopisy: Františkánský, Fürstenberský, Pelclův a Zebererův. Varianty z nich uvádí pod čarou. Vydání je však — viděno z našeho hlediska — znehodnoceno moderniso- váním jazyka. c) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. Tisk v Lipště i v Praze v arcib. tiskárně 1849. — Hankova vydání Dalimilovy kroniky mají stejný charakter jako ostatní hankovské edice. Jazyk je v nich upraven podle vydavate lových představ o staré češtině. Dokonce verš je uniformován na osmislabičný. d) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena, s různoslovím i přídavky deseti rukopisův opatřena, od Váceslava Hanky. Se snímkem nejstaršího rukopisu. Otisk druhý. V Praze 1851. e) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. V Praze 1853. — Nový nezměněný otisk je z r. 1876. f) Dalimilova Chronika česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. Pro študující středních škol historickými a grammatickými poznámkami opatřil Jan Orth. V Praze 1874. g) Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila. — Památky staré literatury české vy dávané Maticí českou, č. 2.— Upravil Josef Jireček. V Praze 1877. — Kritické vydání textu bez textově kritických poznámek, s historickým rejstříkem, v němž jsou stručně identifikovány osoby a místa, o nichž se v kronice mluví, a se stručným výkladem méně známých slov. 186