TEXTOVĚ KRITICKÉ POZNÁMKY Rukopisy a vydání kroniky — Ediční zásady O významném postavení rýmované kroniky t. ř. Dalimila mezi staročeskými památkami literárními svědčí dvě věci. Především dosvědčuje oblibu této kroniky řada opisů, dochovaných celých nebo jen v zlomcích. Za druhé svědčí o její živosti a aktuálnosti skutečnost, že každý dochovaný opis je do jisté míry novou úpravou textu kroniky. Obvykle se mluví o třech redakcích Dalimilovy kroniky. Přitom se za první redakci považuje původní verse neznámého autora, dosvědčená staro- bylými zlomky a třemi rukopisy: Cambridžským, Františkánským a Vídeňským (C, F, V); za druhou redakci se považuje přepracování a rozšíření kroniky vzniklé v polovině 15. stol. a dosvědčené čtyřmi rukopisy: Lobkovickým, Cerronským, Für stenberským a Pelclovým (L, Cr, Fs, P); třetí redakcí se pak myslí stylistické pře pracování zapsané v jediném rukopise Zebererově (Z), psaném r. 1459 Janem Pins vičkou — Pinvička se také považuje za autora této úpravy. Není ovšem žádného ostrého předělu mezi jednotlivými redakcemi, naopak rukopisy samy ukazují pozvolný růst textu kroniky. Proto předpoklad tří redakcí je spíš jen pracovní pomůckou než odrazem jasně ohraničených etap ve vývoji textu kroniky. Známe dnes tyto rukopisné zápisy Dalimilovy kroniky: 1. Zlomky Hanušovy (H), 2 pergamenové dvoulisty, nalezené r. 1861 pražským ně- meckým historikem Konstantinem Höflerem, popsané a vydané I. J. Hanušem (CČM 1861, 116 sl. a 209 sl.). Pocházejí z 1. poloviny 14. stol. a obsahují text kap. 30—32 a 39—42. Jsou uloženy v Národní a universitní knihovně v Praze (XVIIJ 17, č. 1). Text kroniky v nich je velmi starobylý, nepochybně shodný s původním zápisem kroniky nebo je mu velmi blízký. 2. Po této stránce stojí Hanušovým zlomkům blízko zlomky Hradecké (Hr). Jsou to dva pergamenové listy rovněž z 1. poloviny 14. stol. Po prvé byly otištěny u Jirečka (Prameny 3, str. 252—3), obsahují úryvky textu kap. 3, 8, 9 a 10. Jsou uloženy v knihovně Národního musea v Praze (1 Ac 57). 3. Starobylá čtení mají i zlomky Křižovnické a Klementinské (KK), nalezené J. Truhlářem a jím vydané v LF 1891, 99 sl. a 344 sl. Jsou to proužky 4 různých dvou listů z téhož rukopisu, pocházejícího z 1. poloviny 14. stol. Obsahují části kap. 67, 68, 69, 75, 83, 85, 93, 94. Křižovnické zlomky, nalezené a původně chované v knihovně křižovnického kláštera v Praze, jsou dnes v Stát. ústř. archivu v Praze, Klementinské zlomky jsou uloženy v pražské Národní a universitní knihovně (XVII J 17, č. 12). 4. Těmto nejstarším zlomkům stojí velmi blízko rukopis Cambridžský (C). Je to pergamenový rukopis malého formátu (15X 10,5 cm), byl nalezen a je uložen v knihovně Trinity College v Cambridgi v Anglii; nalezl jej r. 1874 knihovník Robert Sinker, určil 181