ník. Proti Vilémovi z Valdeka nebylo přísněji zakročeno, byla mu toliko odňata hodnost nejvyššího maršálka a opět svěřena Jindřichovi z Lipé, který se tak stal znovu všemocnou osobností u dvora i ve vládě a jehož vlivu král od té doby zcela podléhal. 17-22: Koncem června r. 1319, když král Jan s Jindřichem z Lipé byli v Brně, vypukla v Praze, která byla králem a Jindřichem pod různými záminkami bezohledně vydírána, vzpoura. Vzbouření měštané povolali z Mělníka královnu Elišku, chtějíce se o ni a o její stou pence mezi českým panstvem opříti. Královna přijela 7. července v doprovodu Viléma z Valdeka a jeho zbrojné družiny do Prahy a ubytovala se na Starém Městě. Hned následujícího dne přitrhl s vojskem před Prahu král Jan spolu s Jindřichem z Lipé a obsadil pražský hrad a Menší Město pražské; Juditin most s oběma věžemi zůstal však v moci Pražanů. Na radu Jindřicha z Lipé a všech pánů, kteří byli s králem na hradě, rozhodl se král potlačiti vzpouru mocí: 10. července přebrodil se s třemi sty ozbrojenců přes Vltavu, a spáliv okolí kláštera zderazského, podnikl prudký útok na město u brány vedle kostela sv. Martina ve zdi, avšak byl Vilémem Zajícem a jeho lidmi odražen. Dalšího útoku na město se neodvážil a vrátil se na hrad, neboť následujícího dne přitáhl městu na pomoc Petr z Rožmberka s 400 dobře vyzbrojených bojovníků. 23 25: Že by se král mstil na jiných městech v Čechách, není jinými zprávami potvrzováno. Snad zde skladatel míní jen plenění statků a zboží pražských měšťanů v blízkém okolí — podle kroniky Zbraslavské (II, 7) král způsobil měšťanům nemálo škod. Tyto verše se však mohou při mylném časovém vročení vztahovat i na pustošení země požáry a loupením v zimních měsících 1317-1318 (viz dopl. 3, 810). 26: Po osmidenním obléhání města smluven byl mezi králem a Pražany smír, jímž král slíbil měšťanům beztrestnost a listinou z 27. července, kterou potvrdil známé privilegium Němců pražských, zajistil jim i značné úlevy. Král však slibu nedodržel a již po čtrnácti dnech vypověděl z království šest hejtmanů, kteří za vzpoury stáli v čele města, a na ostatních měšťanech jal se vymáhati nové a nové peníze a - jak praví Petr Žitavský — „lid v přes mnohých věcech trápiti“. Královna Eliška, proti níž Jindřich z Lipé se svými stoupenci krále za obležení Prahy podle kron. Zbrasl. „drze popuzovali“ (skladatel doplňku mluví ve v. 20 dokonce o Janově úmyslu Elišku zabíti), byla donucena k návratu na Mělník. Doplněk 6. 1-14: Týká se známé bitvy u Mühldorfa, svedené dne 28. září 1322 mezi římskými králi Ludvíkem Bavorem a Fridrichem Sličným Habsburským — skla- datel ho jmenuje prostě „Rakúským“ —, jíž se na Ludvíkově straně zúčastnil Jan Lucems burský s četnými Čechy (podrobněji o ní mluví kronika Zbraslavská II, 11). Bitva, v které se Jan vyznamenal odvahou i statečností, skončila těžkou porážkou a zajetím Fridricha Sličného. Zajat byl též Fridrichův bratr Jindřich, vévoda rakouský, jenž byl pak odevzdán králi Janovi a uvězněn na hradě Křivoklátě; že byl zajat přímo Čechy, uvádí také Pulkava (PDČ V, 201 a 322), který však mylně klade bitvu k r. 1319. Mezi padlými, jichž na obou stranách bylo podle Petra Žitavského celkem na jedenáct set, byl též proslulý český bojovník Plichta z Žirotína (v. doplněk 4). O jeho smrti, kterou stručně s mylným datem 1323 zaznamenává rovněž Neplach (PDČ III, 480), i o zázrač« 315