skem výpravu z Norimberka do Čech a po marných pokusech dobýti Kutné Hory a Kolína přitrhl 28. list. před Prahu a jí se 3. prosince za pomoci a spolupráce svých stoupenců uvnitř města zmocnil. 9. prosince opustil Jindřich Korutanský s Annou a svým průvodem Prahu a 7. února 1311 byl Jan Lucemburský s Eliškou korunován v Svatovítské katedrále mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu. O tom zpravuje nás podrobně kron. Zbrasl. (I, 88—92, 94-104 a 108—109). 7-30: Zde shrnuje Dalimil hlavní myšlenky, které prostupují celým dílem: Mladého krále žádá, aby miloval Čechy a ve své radě měl české pány, neboť jinak nemohl by dáti zemi potřebný klid a mír, ba zároveň připojuje i jemnou pohrůžku, že nebude-li věřiti Čechům, bude nucen ze země odejít. Pánům pak radí, aby ve svornosti sami pečovali o dobro a pro- spěch království a aby nepouštěli do země cizince; dovolávaje se moudré Libuše, dů razně jim doporučuje, aby, nadejde-li snad potřeba nového volení (krále), nechodili již skrze les pro „křivá drvo“, nýbrž aby volili ze svého národa. Z těchto slov zaznívá zklamání, které král Jan připravil nedodržením slibů daných českým pánům před ko- runovací, že žádný úřad v zemi nepropůjčí a že žádné zboží a hrady v českých zemích nedá ani dočasně cizincům; v tom se Jan jeví Dalimilovi křivopřísežníkem („křivým dřěvem“), a proto odsuzuje dodatečně jeho volbu a doporučuje pro příště dáti přednost člověku domácímu před cizincem (srov. též kap. 70, 45-50). A nebojí-li se to říci veřejně a celkem nezakrytě, svědčí to o jeho uvědomělém a neohroženém, třebas feudálním národnostním sebevědomí. * Doplněk 1. O tomto soudním klání v Hradci Králové má v podstatě shodnou, ač stručnější zprávu též kronika Neplachova (PDČ III, 479); klade příběh do r. 1316 a podle ní jde o vladycké rody z Kosic a z Třesic. Vypravování pokračovatele Dali- milova působí dojmem očitého svědka. 5: Správně má býti Rudolf „z Kosic“, jak je v některých rukopisech. Jeho soused Věnek je vladyka z Třesic (tato zaniklá ves s tvrzí ležela v sousedství vsi a tvrze Kosic u Chlumce n. Cidl.). Doplněk 2. 1-4: O nezvykle velkém rozvodnění řek, k němuž došlo r. 1315 okolo dne sv. Jakuba (25. července) v některých krajinách Čech a Moravy, zmiňuje se též kron. Zbrasl. (I, 124). 5-9: Matouš Čák (Csak) Trenčanský, který si vybudo val na Slovensku takřka nezávislé panství, podnikal loupeživé výpravy také na Moravu a zmocnil se některých pohraničních hradů, zejm. Holíče, který, ač ležel na půdě uherské, byl již po léta v držení českých králů, a Veselí na Moravě. 10—13: Král Jan, vrátiv se do Čech v listopadu r. 1314 z říše, vypravil se na Moravu a dosadiv posádky do Uherského Brodu a Uherského Hradiště, které měly zatím brániti Matoušovi v dalším plenění jv. Moravy, vrátil se koncem března 1315 do Prahy, aby připravil větší výpravu proti Trenčanskému. Došlo k ní koncem května po propuštění cizích rádců, které si čeští páni na králi Janovi koncem dubna vynutili, a po souvisící s tím změně královské vlády; v její čelo se dostal Jindřich z Lipé, který spojil ve svých rukou 20* Dalimilova kronika 309