pana Jindřicha z Lipé byla zasnoubena Mikuláši Ruthardovi a jeden z pánů z Lichtem burka dceři pražského měštana Jakuba od Věže. Propuštění páni však záhy svou po rážku odčinili. Jindřich z Lipé zmocnil se, snad 24. června 1309, Prahy a vypudiv odtud pachatele spiknutí, dosadil k moci svého chráněnce Volframa, předka pražského měšťanského rodu Olbramoviců; a také v Kutné Hoře byl proveden převrat, jímž Ruthardovci a Peregrin Puš byli z města vyhnáni. A tehdy byla zrušena i uvedená zasnoubení dítek, které se vrátily zpět k rodičům. Tak spiknutí německého patriciátu proti panské skupině znaku Ostrve skončilo nezdarem. Kapitola 103. 1-2: Měšťané podle zprávy veršované kroniky Otakara Štýrs ského odůvodňovali před králem své spiknutí proti panské skupině Jindřicha z Lipé m. j. tím, že „jednali v jeho zájmu, poněvadž se prý nemohli déle dívati na to, jak ho panská zpupnost vykořistuje, a slyšeti jeho nářky, že mnohdy nemá, čím by se nasytil a svou družinu oděl“. Toto „vykořisťování“ spočívalo v tom, že Jindřich z Lipé jako podkomoří obracel důchody z kutnohorské urbury především k prospěchu svému a svých druhů z vládnoucí panské skupiny, takže důchod královského dvora, zatíženého velikými dluhy, byl silně ztenčován. Nerozhodností při vyjednávání o osvobození zajatých pánů král se připravil i o úvěr u bohatých měšťanů, takže podle kroniky Zbraslavské (I, 92) „častěji byv dohnán potřebou, za jídlo a pití, kterým se sám měl živiti, dával věřitelům zástavou nůž, čepici, klobouk nebo pás“. A to se pak ještě stupňovalo, když se octl v otevřeném boji s většinou českého panstva. 3 4: Fridrich řeč. Čacký nebo Pokou« saný, lankrabě durynský a markrabě míšeňský († 1324), byl švagrem krále Jindřicha, jehož sestru Anežku († 1293) měl v prvním manželství. V únoru 1310 uzavřel s ním Jin dřich smlouvu o vzájemné pomoci, v níž se Fridrich zavazoval, že přitrhne se synem a silným vojskem do Čech, aby Jindřichovi pomohl potlačiti jeho odpůrce. Hned v květ- nu r. 1310 přišla první část míšeňské pomoci do Prahy (zasáhla již do rytířského boje před Pražským hradem na počátku června - srov. kap. 104, 17-28), avšak hlavní sbor míšeňských žoldnéřů přivedl teprve v červenci Fridrichův nejstarší syn a sestřenec Jindřicha Korutanského, markrabě Fridrich Kulhavý. Tohoto míšeňského vojska se dotýká Dalimil, který v této a následující kapitole, ačkoli jde o události, jichž byl sou časníkem a zčásti i svědkem, nedodržuje přesně časový sled. 6: Kron. Zbrasl. (I, 105) mluví naopak o vojsku „nadmíru velikém“, ale špatně vyzbrojeném; Pulkava (PDČV, 195 a 317 udává sílu na „pět set helmóv“. 9: Míšňané se obrátili nejdříve proti Kutné Hoře, která se vnitřní zradou 18. července 1310 podrobila králi Jindřichovi, jenž byv donucen opustiti Prahu, spojil se s míšeňským vojskem. 10: Míšňané přitrhli před Prahu počátkem září 1310 a obklíčili ji. 11-12: Toto tvrzení není zcela správné. Jindřich Korutanský přišel před Prahu s Míšňany, avšak jako králi bylo mu dovoleno, aby s malým doprovodem mohl do města vcházeti a zase vycházeti. Jeho choť Anna, která zůstala v Praze, byla ubytována v domě měšťana Mikuláše od Věže, který stál na dnešním Ovocném trhu (čp. 587) v sousedství městské brány stojící v místech Prašné brány; královna podporovala v obleženém městě stranu korutanskou, nadto podle kron. Zbrasl. (I, 105 poskytovala i pomoc obléhajícím. 14: Kron. Zbrasl. 306