20: Po bitvě göllheimské složil Albrecht 24. července 1298 hodnost královskou, získanou ještě za vlády svého padlého soka volbou, proti které bylo možno míti výhra, dy, v ruce kurfirstů a byl pak 27. července znovu, a to jednomyslně zvolen a 24. srpna v Cáchách korunován. 20 příd. 1-22 a 26 příd. 2-30: Tato sdělení, pro něž jinak není dokladu, jsou patrně jen ohlasem pověstí o možnosti zrady, šířených pod živým dosud dojmem událostí předcházejících boji Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habs- burským. 2426: Při jednáních, vedených koncem r. 1303 ve Vídni o smírné vyřešení napětí mezi Václavem II. a králem Albrechtem, vznesl Albrecht požadavek, aby se Václav vzdal říšských zástav v Chebsku, Horní Falci, Pliseňsku a míšeňském Osters landu (toho se týká zmínka o odevzdání „tří měst lepších“; některé rkpy mají „naj lepších tří měst v svéj (t. j. české) zemi“, ale nikde se nemluví o tom, že by Václav měl vydati Albrechtovi nějaká města v Čechách), a poněvadž prý římským králům přísluší horní regál ke všem dolům v českých zemích, aby mu jako odstupné buď zaplatil jed nou provždy osmdesát tisíc hřiven stříbra, anebo postoupil na šest let kutnohorské doly. Tyto podmínky nemohl Václav přijmout a tím jednání ztroskotalo. Albrecht dal si oprávnění těchto požadavků schválit výrokem říšských knížat, a když Václav nevy hověl dvojímu obeslání před říšský soudní rok, vyslovil na něho jako na škůdce říš- ských práv koncem června 1304 říšský acht. Tím se válka stala neodvratnou. Kapitola 97. 1: Václav (III.), narozený 6. října 1289. 2: Po smrti Ondřeje III., jímž 14. ledna 1301 vymřel rod Arpádovců, většina uherských magnátů nabídla trůn synu Václava II. Václavovi jakožto snoubenci Alžběty, dcery Ondřeje III. a dědičky trůnu (byl s ní zasnouben v únoru 1298). Současně se o získání uherského trůnu po koušel neapolský princ Karel Robert z rodu Anjouovců, pravnuk Bély IV. (tím byl ovšem i Václav). Hrozily zápletky, ale Václav II. nabídce uherské vyhověl a vypravil dvanáctiletého syna do Uher, který pak byl 27. srpna 1301 v Stolničním Bělehradě ko runován a přijal uherské národní jméno Ladislav (V.). Korunovací Václavovou pro- vedenou před příchodem papežského legáta, vyslaného do Uher ve věci obsazení uprázdněného trůnu, na nějž kurie hleděla jako na odumřelé léno, byl podrážděn papež Bonifác VIII., který posléze 31. května 1303 přiřkl uherský trůn neapolskému Karlu Robertovi a zprostil uherské poddané přísah učiněných Václavovi; zároveň papež vyzval římského krále Albrechta, aby Karla Roberta při tom podporoval. A tak se Václav II. octl v boji s římským papežem i římským králem. 7-12: Po rozhodnutí papežově většina uherských magnátů českého Václava opustila. To přimělo Václava II. v květnu 1304 k výpravě do Uher, aby tam upevnil panství svého syna, který jej uvítal „na Rákuši“, t. j. sněmovním poli před Budínem. Po dvouměsíčním pobytu, když marně čekal na válečné střetnutí s Karlem Robertem, Václav II. nastoupil kon- cem července zpáteční cestu do Čech, odváděje s sebou syna i s korunovačními kles noty, tj. korunou, mečem a šatem sv. Štěpána, jakožto zárukou právního držení země. 13-14: Král Albrecht vtrhl koncem září 1304 do jižních Čech, aby vybojoval rozhodující bitvu v otevřeném poli. Avšak král Václav se rozhodl pro válku obrannou a nedal se k boji vylákati. Proto se Albrecht obrátil se vším vojskem ke Kutné Hoře a 300