ležící nad řekou Innem. 47: Ve skutečnosti šlo jen o věž, do níž se někteří čeští bojovníci uchýlili a kterou Bavoři pak podpálili, takže v ní všichni uhořeli. 49-50: Část vojska Přemyslova bránila se v Mühldorfu a po devítidenním obležení se vzdala na volný odchod, přičemž čeští a rakouští páni museli se bavorskému vévodovi za- vázati čestným slovem, že se mu postaví tam, kde určí. Nedošlo však k tomu, neboť v listopadu byl sjednán mír, pro Přemysla ovšem nepříznivý; mimo jiné Sušicko (viz pozn. ke kap. 63, 46-48) zůstalo i nadále v rukou bavorských a teprve r. 1273 bylo Přemyslovi vráceno. 51-62: Jde o české vpády do Bavor v letech 1265 a 1266, při nichž však vévoda Jindřich Dolnobavorský nebyl poražen. R. 1266 Přemysl pronikl sice až k Řeznu, avšak druhé jeho vojsko, vedené olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburgu, bylo na svém postupu zastaveno, takže se nemohlo s Přemyslem spojiti. Přemysl byl nucen pro potíže v zásobování vrátit se do Čech a Brunovo vojsko bylo zatlačeno do Horních Rakous. A tak se ani tato výprava nesetkala s úspěchem, jak by se zdálo z líčení Dalimilova. 63: Mikuláš zemřel 17. ledna 1258. 64: Jan III. z Dražic byl zvolen 1. února téhož roku. 65-66: Srov. kap. 88, 16 příd. 1-2, kde je táž zpráva. Kapitola 90. Zprávy o objevení „naháčů“ v Čechách mají vedle Dalimila, který je klade k r. 1259, ještě Jindřich z Heimburka v „Letopisu českém" k r. 1261 (PDC III, 313), Pulkava rovněž k r. 1261 (V, 153-154) a Neplach k r. 1262 (III, 475). Vypravování Dalimilovo se od nich liší, je podrobnější; Dalimil jediný mluví o tom, že všichni byli upáleni jako kacíři „Luciferiáni“. Doplňuje patrně to, co se dočetl v pramenech, lidos vým podáním, v němž se vzpomínka na podivnou sektu udržela a které z jejích vyzna- vačů učinilo služebníky „čerta Lucipera“. 4: Neplach píše, že sekta povstala po celých Čechách, Moravě, Polsku a Rakousích. 9-14: Jindřich Heimburský nevytýká flagelantům žádné bludy, píše jenom, že až téměř nazí a mrskajíce se chodili po kostelích s korouhvemi a rozsvícenými svíčkami. Také Neplach mluví podobně o pro- cesích, avšak poznamenává, že flagelanti „v noci se oddávali hodování a pitkám a navzá- jem se rozhřešovali, opovrhujíce řádem kněžským“. Pulkava naproti tomu vypočítává řadu bludů (cituji staročeský překlad PDČ V, 303—4): „Ti jistí také zamyslili biechu bludy, že mezi sobú i zpoviedáchu sě i rozhřěchováchu vraždy i jiných hřiechóv, kajícím úvod dá- váchu, pokánie zjevné i tajné lidem skazováchu“, ale ani on nemluví o tom, že by byli rušili služby boží, jak vypravuje Dalimil. 15-20: Podle Jindřicha Heimburského „mnozí z našich známých vstoupili do té sekty s čistým úmyslem a upřímnou pobožností“. A také Pulkava uvádí, že „mnozí páni a slovútní lidé nádržiechu sě toho bludu, mnějíce skrzě to hřiechóv odpuštěnie jmieti“. 24: Ani Jindřich Heimburský, ani Neplach se nezmiňují, že by flagelanti byli upáleni. Zato Pulkava ví ještě bližší podrobnosti, že „ten blud najprve biskup normberský (v lat. textu ,Theodericus, episcopus Neumburgensis super Salam“, tedy naumburský) pochytil jest a jeho dobrý diel zkazil... A tak pak ohněm zpáleni a mečem zbiti bychu“. Kapitola 91. O průběhu Přemyslovy války s Uhry a o jeho vítězství u Kressen 290