Kapitola 79. Z těchto Dalimilových stížností na změny mravů české šlechtické společnosti, souvisící s pronikáním rytířské kultury, promlouvá obránce starých českých mravů a odpůrce cizomilství. 25-32: Stížnosti na násilí a plenění táhnoucích vojsk již i na domácí půdě a zejména na statcích duchovenských ozývají se též v souvěkých pramenech kronikářských, a to se dá vysvětlit tím, že jejich autory jsou vesměs přís slušníci duchovenstva. 39: Pelhřim vzdal se biskupství na naléhání papeže Honoria III. za svého pobytu v Římě na jaře r. 1226. Zůstal dále proboštem mělnickým a se sou hlasem papeže Rehoře IX. podržel titul biskupský až do své smrti v lednu 1240. 40: Nástupcem Pelhřimovým byl v Římě zvolen přítomnými členy pražské kapituly kanovník Budislav (Budilov), avšak ten zemřel již 10. července 1226. Teprve po něm zvolen byl 30. dubna 1227 biskupem pražský scholastik Jan. Kapitola 80. 1-4: Přesné datum uvedení kazatelského řádu dominikánů do Prahy není známo; Letopisy pražské (PDČ II, 284) i pozdější Neplach (tamže III, 472), kladou je k r. 1226, větš. rkpů kroniky Dalimilovy k r. 1227, rkp. Fürstenberský již k r. 1225. Rok 1226 je nejpravděpodobnější. 5-10: Zprávu o „přízednici“, tj. poustevnici nebo kajícnici Trubce, zazděné u kostela sv. Klimenta poblíž Juditina mostu, má jen Dalimil. 11-26: Vypravování o válce Přemyslově s Leopoldem VI., vévodou rakouským (1198—1230), je silně zkreslené, snad aby na něm byl doložen po kles české bojovnosti, o němž mluví předcházející kapitola. Ve skutečnosti Přemysl Otakar, chtěje se pomstíti Leopoldovi za zmaření plánu sňatku své dcery Anežky Ceské se synem císaře Fridricha II. Jindřichem, místo níž Leopold provdal za Jindřicha svou dceru Markétu, vpadl v létě r. 1226 do Rakous. Leopoldův místodržící Jindřich z Kuenringu český vpád odrazil a sám vpadl na Moravu. Že by se však Rakušané byli tehdy zmocnili Znojma, není správné, v pramenech není o tom zmínky; naopak v září je listinou (CDB II, č. 288) dosvědčen Přemyslův pobyt ve Znojmě. Dalimil snad promítá do této souvislosti jiný rakouský vpád na Moravu, totiž vpád Leopoldova syna, vévody Fridricha II., v červenci r. 1233, spojeného snad s odbojným markrabě- tem Přemyslem, bratrem krále Václava I. Václav se tehdy neodvážil bitvy, nejspíše z nedůvěry k vlastnímu vojsku, v němž prý mnozí stranili Přemyslovi. Teprve když se Rakušané vrátili domů, Václav se obrátil s vojskem proti Přemyslovi, dobyl Brna, zlomil jeho odboj a donutil ho k poslušenství. Kapitola 81. 1: Přemysl Otakar I. zemřel 15. prosince 1230. 2: Václav I. (1230—1253). 3: Leopold VI., vévoda rakouský, zemřel 28. července 1230. 4: Fridrich II. příjmím Bojovný (1230-1246); jím vymřel po meči rod Babenberský. 5 14: Které války Václavovy s Fridrichem Rakouským se týká tato zpráva Dali« milova, opět tendenčně zkreslená, nevíme. Žádné z nich neúčastnil se na české straně markrabě míšeňský. Nejspíše bylo by lze mysliti na výpravu z října r. 1236, kdy Václav I. jako jeden z vykonavatelů říšského achtu z června 1236 proti rakouskému vévodovi Fridrichovi vpadl do Dolních Rakous, spojil se s vévodou Otou Bavorským, který vtrhl do Horních Rakous, a přitrhl k Vídni; ta se jim vzdala a panství Fridrichovo zů 283