k hranicím ruským na východě a uherským na jihu. 21-26: Vladislav Lokýtek — srov. pozn. k v. 17, z níž vyplývá, že opanování Sieradzu náleží k r. 1292 a nikoliv 1293, jak mylně praví Dalimil. 27-28: Jan z Michalovic (podle hradu Michelsburka = Michalovice u Mladé Boleslavě) z rodu Markvarticů, erbu stříbrné lvice na čer veném štítě. Jeho proslulou rytířskou jízdu za turnaji do Porýní a Francie, kterou podnikl asi v letech 1293—1296, oslavil německý básník Jindřich z Freibergu, žijící na dvoře Václava II.; srov. Arn. Kraus, Jan z Michalovic. Německá báseň třináctého věku, 1888. 29: Tobiáš z Benešova zemřel 1. března 1296. 30: Rehoř z Valdeka, děkan kapituly pražské, posvěcen byl na biskupa 12. června 1296. Kapitola 95. 1: Václav II. byl korunován na krále českého spolu s chotí Gutou Habsburskou 2. června 1297. 2: K polské korunovaci Václavově viz pozn. ke kap. 97. 1820. 3 4: Dalimil se tu dotýká proslulé mincovní reformy krále Václava II. z r. 1300, spočívající „v úplném zrušení měny denárové“ včetně jednostranných brakteátů XIII. stol., jakož i „soustavy periodického obnovování peněz“, tj. stažení a nucené směny platných mincí za mince nově ražené, často horšího zrna (tj. ono Dalimilovo „zatrati rozličné obrazy“), dále „v zákazu svobodného oběhu stříbra a zavedení jeho směny za kov ražený“ a konečně „v zaražení těžkých, stálých stříbrných mincí, jejichž nominální hodnota je dána jejich kovovým obsahem“, tj. pražských grošů, vážících téměř čtyři gramy takřka čistého (15 lotového) stříbra, a zároveň „v zavedení menších, drobných penízků, jejichž poměr ke groši byl neměnitelně stanoven“ (tzv. parvi, jichž dvanáct šlo na jeden groš); viz Gust. Skalský v CČH 1934, 12-32. 5: Jde o výnosné doly v Kutné Hoře, kde počátkem devadesátých let XIII. stol. byly objeveny tak bohaté stříbrné žíly, že zastínily dosavadní slávu moravské Jihlavy. 7-8: Václav II. uvědoměle usiloval o připojení Míšně k českému státu. Po nezdaru směnné úmluvy s markrabětem Fridrichem Drážďanským z 6. února 1289 získal Václav r. 1292 od Adolfa Nasavského za podporu jeho volby římským králem a za věno deseti tisíc hřiven své čtyřleté dcery Anežky, která se měla státi chotí Adolfova syna Ruprechta, zástavou Chebsko a Pliseňsko s Altenburkem, Kamenicí a Cvikovem spolu s příslibem, že římský král neudělí nikomu marku míšeňskou v léno, aniž dá dříve českému králi možnost dokázati k ní svá práva. Avšak Adolf Nasavský rozšiřoval své panství do Durynska, Míšně a Osterlandu, které r. 1295 obsadil. Smluvený sňatek jejich dětí byl přesto v srpnu 1296 uskutečněn, ale Anežka záhy po svatbě zemřela. Tím se zástavy Chebska a Pliseňska staly sporné a to přispělo k rozchodu Václava II. s Adolfem Nas savským a k jeho sblížení s Albrechtem Habsburským, jemuž pak Václav slíbil pomoci proti Adolfovi k trůnu. Za to se mu Albrecht zavázal, že mu zastaví Chebsko, hrady Floss, Parkštejn a Vidu v Horní Falci a znovu Pliseňsko s Altenburkem, Kamenicí a Cvikovem v míšeňském Osterlandu. Slibu tomu Albrecht dostál r. 1298 a schválil i připojení Perna k české koruně, které Václav předtím získal koupí. Když však došlo k nepřátelství s Albrechtem, Václav, aby si získal braniborská markrabata, postoupil jim r. 1303 zástavou Freiberg a jiná města, podržel však i nadále Pliseňsko a Osterland. Plán připojiti Míšeň k Čechám se tedy Václavovi v plném rozsahu nepodařil. 11: 298