4. VITA ANTIQUA Nejstarší až dosud zachovaná legenda o sv. Prokopovi, kterou jsme nazvali Vita s. Procopii antiqua, zachovala se nám toliko ve dvou rukopisech. Je to ruko- pis kapitulní knihovny v Olomouci, č. 230, z druhé polovice XIII. století, obsahu- jící Petra Lombarda Legendu zlatou s přidáním českých světců, kde na fol. c 7 - c 10 je náš text (Č). A pak rukopis kláštera sv. Augustina ve Starém Brně, sign. IV. Zc. 6, z konce XIV. nebo začátku XV. století, obsahující Sermones de sanctis, kde na fol. 171a až 173b zapsána je naše legenda (Ž). Oba rukopisy spolu souvisejí, a to 88 tak, že Ž, ať přímo či nepřímo, vznikl z Č. Snad by se mohla tomu, kdo by se studiem prokopských legend soustavněji zabýval, vybavit domněnka, že tu byl ještě třetí rukopis, o němž se zmiňuje DOBROVSKÝ r. 1790 ve svých listech DURICHOVI a ZLOBICKÉMU. Nalézal se v klá- šteře dominikánů v Olomouci. DOBROVSKY si ho velice vážil. A snad by tato okolnost mohla badatele pak vést k tomu, že z tohoto rukopisu si pořídil J. P. CERRONI opis, jenž se zachoval v pozůstalosti DOBROVSKÉHO.89 Nicméně text opisu kdysi CERRONIHO až na nepatrné úchylky kryje se s textem kapitulním. Některé různosti vznikly zřejmě jen chybným čtením, jiné pak DOBROVSKÉH090 emendací podle Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Z větších omylů ve čtení, jichž se dopustil přepisovač CERRONIHO, možno poukázat na tyto: v kap. 3. utilissime místo utiliter,91 manifestissime místo mani- feste,92 v kap. 5. in altera misto ex altera, v kap. 6. promisso sero místo pro misero, v kap. 9. mira dedit místo multa dedit, v kap. 17. ulcio vere místo ulcio dei nostri,93 a ještě jistý počet menších pochybení.94 Nápadný je rozdíl v kap. 13. s letopočtem 88 (Přes značnou blízkost obou rukopisů neodvažoval bych se pokládat za pravdě- podobné ani nepřímé odvozování mladšího a značně horšího rukopisu Ž ze staršího a lep- šího Č. Kdybychom je totiž připustili, nevyložili bychom případy, kdy má Ž správnější čtení, jako 5, 4 qui Ž (jistě původní, zaručené shodou s Vita minor): ut C; 6,8 nigerrime Ž (opět najisto původní z téhož důvodu): nigre Č. Proto lze, tuším, uznávat jenom společ- nou neznámou předlohu obou, jejímž podstatně věrnějším obrazem je rukopis Č, méně věrným a již ve ztracených mezičlenech značně porušeným rukopis Ž. B. R.) 89 Viz výše pozn. 69. 90(V kap. 3. doplnil DOBROVSKÝ compita (správně), v exenya škrtl prothetické e (chybně), morsus opravil na mentes (správně), denigrum na denique (správně), tanquam na tamque (správně), lues na lucris (správně). B. R.) 91(Autor zřejmě nekontroloval tisk BARTOŠŮV s musejním rukopisem VI F 17, str. 125 až 148 (kdysi přepisovým sborníkem CERRONIHO). Tím se stalo, že přičítal přepisovači CER- RONIHO některé chyby, které jsou ve skutečnosti chybami teprve BARTOŠOVÝMI. B. R.) 92(Jako předchozí, i toto je chyba teprve BARTOŠOVA. B. R.) 93 (Ve skutečnosti je vere teprve nevyznačená, arci mylná emendace BARTOŠOVA: přepis CERRONIHO má ueri, což je zkaženina z rukopisného (dei) nostri. B. R.) 94 (Z těch náleží: a) již opisovači CERRONIHO v kap. 1. mysteria missarum místo missarum misteria, v kap. 5. peraget místo peragebat, v kap. 6. quoniam iniuriam místo quam iniuriam, tu místo cur, v kap. 11. videlicet hoc m. sed hoc, exilium m. et exilium, v kap. 17. Venit m. eunti, v kap. 18. dei eius m. eius; b) teprve BARTOŠOVI: v kap. 5. navem m. navim, v kap. 7. Lobecz m. Lobez, v kap. 17. non curavit m. nil curavit, v kap. 18. in honorem m. in honore; c) oběma v kap. 7., kde má habitat Č, habitabat Cerr, habitavit Bart. V tomto výčtu nepřihlí- 44