DOBROVSKÉHO názoru na legendy prokopské se přidržel zejména mladý PALACKY, který pod vedením mistrovým v letech 1827—28 psal své Ocenění starých letopisů českých.37 Píše, že legendy prokopské jsou vesměs založeny na textu autora Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. K nim patří v tomto smyslu i veršovaná legenda česká o sv. Prokopovi, která podle názoru PALACKÉHO není ničím více než jistým rozšířením toho, co podává MNICH SÁZAVSKY ve svém Letopise. Neboť „ ... nemáme dostatečného důvodu k předpokladu, že by oba mohli čerpati ze společného (staršího) pramene“. Legenda přimyká se prý zcela patrně k textu a k mnohým obratům Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. I když PALACKÝ zůstal zcela na stanovisku DOBROVSKÉHO, je pozoruhodné, že se přece jen obíral myšlen- kou společné předlohy pro MNICHA SÁZAVSKÉHO a pozdější zpracování legend prokopských. Třeba si také uvědomit, že se PALACKÝ soustavněji kritickým roz- borem legend prokopských nezabýval. Také JULIUS FEJFALÍK, který po DOBROVSKÉM věnoval otázce legend prokop- ských samostatnou studii,38 zůstal v podstatě v zajetí názoru DOBROVSKÉHO, ač jich vlastně plněji neznal a dospěl k shodným názorům na DOBROVSKÉM dosti nezávisle. Tak jako DOBROVSKY má FEJFALÍK za to, že velká legenda prokopská, naše Vita maior, není než zpracováním české veršované legendy o sv. Prokopu. I on, tak jako DOBROVSKY, pokládal oba prology za dílo pozdějšího legendisty, jenž chtěl prý tak dodat obsahu své skladby větší váhy. Zprávu pak druhého prologu, že latinská legenda prokopská je vlastně překladem původního Života sv. Pro- kopa, sepsaného v jazyce staroslovanském, vykládal (ve shodě s DOBROVSKYM) tak, že autor legendy měl tu na mysli staročeskou legendu veršovanou, která mu byla pro jeho skladbu pramenem.39 A také jako DOBROVSKY vidí též FEJFALÍK literární základ ke všem legendám prokopským v historii o založení kláštera na Sázavě, jak se nám dochovala v Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO z konce XII. sto- letí. Největší zásluhou FEJFALÍKOVOU je, že objevil naši Vita antiqua s. Procopii, jak se zachovala v rukopise kláštera ve Starém Brně (Ž), a také ji ve své studii vydal. Nicméně její význam pro genesi legend prokopských nepochopil. Měl za to, že zmíněná legenda je rovněž jen zpracováním Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO tak, že prý k životopisným údajům o Prokopovi v Letopise obsaženým autor této legendy přidal některé zázraky. (Ve skutečnosti je poměr obrácený. Autor Leto- pisu vypustil ze staré legendy některé zázraky). Vznik této legendy položil FEJ- FALÍK někdy do konce XII. století, t. j. do doby po sepsání Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, ale ještě před kanonisaci sv. Prokopa r. 1204, o níž prý v legendě není ještě zmínky. (Ve skutečnosti v textu Vita antiqua zmínka o kanonisaci Prokopově je, ale ta je pozdější vsuvkou, jak ještě ukážeme. Srv. str. 59.) FEJFALÍK poznamenává, že tato legenda prokopská (rozuměj naše Vita antiqua) nalézá se prý častěji v středověkých rukopisech (ukážeme, že je to omyl), jako 37 Srv. FR. PALACKY, Würdigung der alten böhm. Geschichtsschreiber, 1830, str. 51 a 297. Nyní také v českém překladě JAROSLAVA CHARVÁTA, Dílo Františka Palackého, 1941, I., str. 118 n s novějšími údaji bibliografickými a kritickými. 38 JUL. FEJFALÍK, Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur. I. Sanct Prokops Leben. Sitzungsberichte der philolog. - hist. Classe d. Wiener Akademie, Bd. XXX., 1859. 39 JUL. FEJFALÍK, Studien, 1. c., str. 428, 430: „Widmung an Severus ist ein eben nicht ungewöhnlicher Kunstgriff des Legendenschreibers, um seinem Werke höheres Ansehen zu geben." A dále o historia veridica de slavonicis litteris in latinitatem translata: „Dieses böh- mische Original, auf welches sich der Legendist beruft, ist aber eben nur unser altböhmi- sches Gedicht." „Die lateinische Legende (naše Vita maior) ist eine blose Uebersetzung des altböhmischen Gedichtes." 23