6. STARŠÍ ČESKÁ PROSAICKÁ LEGENDA Vita s. Procopii minor, menší latinská legenda o sv. Prokopovi někdy z počátku XII. stol., jak jsme v předešlé kapitole poznali, stala se na dlouhou dobu přední a takřka jedinou legendou o sv. Prokopovi. Na jejím základě došlo roku 1204 ke kanonisaci Prokopově a také po celé XIII. století a v první polovici XIV. stol. znám byl zakladatel slovanského kláštera na Sázavě především z této skladby. A tak když v době Karla IV. vznikal český Passionál,159 pojata byla do něho Vita s. Procopii minor v českém zpracování. Stalo se tak podle vší pravděpodobnosti někdy v třetí čtvrti XIV. stol. A z této doby pochází i české zpracování naší Vita s. Procopii minor, český Život sv. Prokopa. JAN GEBAUER podle známek filologických kladl vznik české prosaické legendy o sv. Prokopovi do doby ještě starší, a to do konce XIII. nebo do počátku XIV. století.160 A jeho datování přidrželi se namnoze i badatelé pozdější. Naproti tomu MIL. WEINGART (v soukromém dopise161) je přesvědčen, že nemůže Život sv. Pro- kopa být tak starého data a pocházet snad dokonce z konce XIII. století. Dato- vání GEBAUEROVO podle názoru WEINGARTOVA pochází z jeho mladých let, kdy neměl ještě staročeské hláskosloví dostatečně propracováno. Proti GEBAUEROVU datování Života sv. Prokopa podle soudu WEINGARTOVA svědčí celá jazyková po- vaha literární památky, zejména však její uhlazený sloh, kterým se zmíněná pa- mátka nápadně liší od nečetných našich prosaických textů z konce XIII. neb z počátku XIV. století (na př. od Knihy Rožmberské). Ale i po stránce jazykové svědčí proti názoru GEBAUEROVU podle WEINGARTA přehláska u) i, na př. proši, poruči, jitřní a pod. Podle WEINGARTA Život sv. Prokopa ve svém českém rouchu pochází asi ze třetí čtvrti XIV. století. Časovou mez udává aspoň v jednom směru jeden z rukopisů musejních (B), který byl psán roku 1379. Druhý rukopis (A) podle svědectví jazyka je o něco starší. Oba pak vznikly ze společné předlohy, která po stránce jazykové se jistě více podobala rukopisu staršímu (A) než ruko- pisu z roku 1379 (B), a jejíž vznik možno položit asi do let 1350—75. 159 O vzniku českého Passionálu psal ve své studii JAN VILIKOVSKÝ v časopise Řád, VI., (1940) (str. 407 n. = Písemnictví českého středověku, 1948, str. 141 n.). Passionál je v pod- statě české zpracování t. ř. Legendy zlaté JAKUBA DE VORAGINE s přidáním životů českých světců. Jeden z nejstarších rukopisů takto upravené latinské sbírky je častěji už zmíněný Liber horarum, rukopis kapituly v Olomouci, nr. 230, kde je též naše Vita s. Procopii anti- qua. Rukopis pochází z kláštera Hradiště u Olomouce a byl psán asi v třetí čtvrti XIII. stol. Ze XIV. a XV. stol. takto upravených sbírek životů svatých (nikoli však s použitím rukopisu olomouckého) je více. Jedna z nich byla předlohou českého Passionálu, jak se nám dochoval v obou rukopisech Národního musea v Praze, sign. III. D. 44 a III. D. 45, o nichž bude psáno nížeji. VILIKOVSKÝ klade vznik českého Passionálu asi do třetí čtvrti XIV. stol. Ovšem není vyloučeno, zda do sbírky z této doby nebyly pojaty legendy o českých svatých již snad ve starším jejich českém zpracování. 160 Srv. JAN GEBAUER v poznámkách k vydání Života sv. Prokopa podle textu rukopisu knihovny Národního musea v Praze, sign. III. D. 44 (= A). Listy filologické, V. (1878), příloha, str. 1—5. 161 Dopis MILOSE WEINGARTA je ze dne 7. ledna 1933. 80