Vznik Vita minor náleží tudíž do prvé polovice XII. století. Vita minor, tak jako starší části Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO, je pak cenným svědectvím názoru jisté části českého prostředí na slovanskou bohoslužbu někdy z počátku XII. století. Názor tento nebyl jednotný. Vedle autora naší Vita minor byl tu též KOSMAS, děkan kapituly pražské, jenž zajisté představoval názor vládnoucí. KOSMAS a Vita s. Procopii minor — to jsou dva směry české duše, které už v době Vratislavově se vážně rozcházely. Náboženská tradice cyrilo- metodějská a prokopská na straně jedné a papež Rehoř VII., biskup Jaromír a kronikář KOSMAS na straně druhé! Slované a latiníci! Jistě směr papeže Ře- hoře, biskupa Jaromíra a kronikáře KosMY byl směr vítězný. Nicméně z legend prokopských vidíme, že směr cyrilo-metodějský ani ve XII. století (s oblibou sv. Prokopa a legend prokopských) ani později zcela nezanikal. Do této pohnuté doby dohasínajícího zápasu o slovanskou bohoslužbu v Če- chách sluší se položit vznik Vita s. Procopii minor. Vita s. Procopii minor se dochovala v dosti početných rukopisech domácích i cizích od konce XII. stol. do XV. stol., a to v podobě dosti rozličné. Její plné znění (našich 26 kapitol) obsahuje vlastně jenom jediný a ještě poměrně pozdní ru- kopis, totiž rukopis olomoucké metropolitní kapituly, č. 54 z r. 1410 (h). Dějově a literárně byla Vita s. Procopii minor uzavřena již kapitolou 18. — návratem slovanských mnichů r. 1061 z uherského vyhnanství a zprávou, že za knížete Vratislava a za opata Víta byl klášter Sázavský velice zveleben (Ipsum locum ... in ampliorem honorem enceniavit). Touto kapitolou 18. se končí prokopská legenda v Letopisu MNICHA SÁZAV- SKÉHO (q), nebo v rukopise kláštera Rajhradského, H. 1. 6. z XV. stol. (a), nebo v českém Životě sv. Prokopa v Passionálu v rukopisech knihovny Národního musea, III. D. 45 a III. D. 44 z konce XIV. stol. (p). V rukopisu pražské Národní a universitní knihovny, VI. E. 13 (b),135 v němž je dochováno vedle MNICHA SÁ- ZAVSKÉHO nejstarší136 rukopisné znění vybraných částí naší Vita minor z konce XII. nebo z počátku XIII. stol.,137 se sice výklad končí již v kap. 17. nedopsanou 135 Na prokopskou legendu v rukopise Národní a universitní knihovny v Praze VI. E. 13 upozornil již J. TRUHLÁŘ, Paběrky z rukopisů klementinských, Věstník ČA, VIII (1899), str. 452 n. TRUHLÁŘ tu vyslovil (správnou!) domněnku, že text je částí legendy prokopské, z níž čerpal své vypravování o založení kláštera na Sázavě MNICH SÁZAVSKÝ. S názorem tím nesouhlasil V. NOVOTNY, České dějiny, II., str. 743, a měl (mylně!) za to, že text prokopské legendy ve zmíněném rukopise je toliko výtahem z Letopisu MNICHA SÁZAVSKÉHO. Text této legendy ze zmíněného rukopisu v českém překladě vydal P. METHOD KLEMENT, Legenda o svatém Prokopu Sázavském, jak nám ji zachovalo čtení matutina za svátku sv. Pro- kopa v pěti lekcích druhého nocturna v brevíři pannen benediktinek od sv. Jiří ve vložce z po- čátku XIII. století, v Praze 1948. K vydání je připojeno za str. 24. též faksimile všech pěti stran zmíněného rukopisu s nejstarším samostatně dochovaným textem prokopské Vita minor. 136 Tím ovšem nebyl text, zachovaný v kartouzském klášteře v Kolíně nad Rýnem (vy- daný od MABILLONA v Acta sanctorum, VI., 2, str. 47—48), který V. NOVOTNY, České dějiny, II., 336 mylně pokládal za nejstarší zpracování prokopské legendy po latinsku. Je to jen jeden z četnějších rukopisů, ve kterém byla stará Vita toliko excerpována a slovně parafrá- zována. 137 (Autorovo datování zápisu vybraných lekcí z prokopské legendy do brevíře, zčásti odchylné od TRUHLÁŘOVA, spočívá na zřejmém omylu. Přehlédl, že zápis je na vložce vsunuté do staršího rukopisu (o tom neklamně přesvědčují cifry předchozího a následujícího kvaternu), ale nadto byly na tuto vložku, vsunutou do kodexu již v XIII. stol., vepsány prokopské lekce — zřejmě na nepopsaných, předtím prázdných listech —, jak vyplývá neklamně z charakteru písma, teprve rukou 1. pol. XIV. stol. (Děkuji p. prof. dr V. VOJTÍŠKOVI, který mi toto mé datování plně potvrdil.) B. R.) 70